You are on page 1of 272

GEORG SCHERER

RIENTACE
Filosofie

Co je smrt? Existuje nadje za hranic smrti? Vme-Ii s jistotou, e musme zemt, jak se mme vztahovat ke smrti? Odkud, co a jak vme o smrti? To jsou tyi hlediska pedstavujc rozlenn jedin zkladn otzky, otzky po smyslu smrti. M vbec smrt njak smyslI? Uveden otzky maj filosofick charakter, jen pokud se pi svm filosofovn ptme na smysl celku skutenosti a jen pokud se nevzdalujeme klov otzce filosofick antropologie: "Co je lovk?" Nebo lovk je jedinou bytost, je vdom usiluje o odvrcen smrti, kter v o svm neodvratnm konci, a kter tud prov vlastn asovost. My lid neijeme pouze ptomnost, danm okamikem. Jako lidsk bytosti musme zvldat jak monosti, tak bemena vyplvajc z na vlastn minulosti. Zrove smujeme do oteven, dosud pln nerozhodnut budoucnosti: ta je vak ohraniena nam koncem, na "smrtelnou" jistotou. Smrt je v naich ivotech neustle ptomna, pestoe ji potlaujeme pestoe na ni nedbme nebo si jej vnost neuvdomujeme. Georg Scherer rozdlil sv pojednn do ty st. V prvn si klade star otzky o smrti a pokou se ukzat. jak se tyto otzky jev dnes, v podmnkch spolenosti zsadn ovlivovan vdou a technikou. Druh st sleduje hlavn pspvky ke gnozeologii smrti. V obou pozice 20. stolet k naemu tmatu. Zrove se tu ukazuje hlubok krize, do n dnes upadlo metafyzick chpn smrti a nesmrtelnosti. Do tet sti knihy autor soustedil historick partie, kter jsou zvl vhodn pro ir publikum. Ctvrt st interpretuje nejdleitj pokusy o zaloen novho, postmetafyzickho mylen v otzce..s V doslovu napsanm pmo pro ne plse profesor Scherer o posunec
'l{}Sofe em zkoumn smrti v souvislosti s palivmi

tchto stech mme pleitost poznat nejdleitj filosofick

az ami genovho inenrstv, stle vysplej medicnsk techniky, eutanazie a dalmi tmaty.

Cena 280 K ISBN 80-7192-914-X

JllllllllI11!1 1tlllt

KARMELITNSK NAKLADATELSTVI, KOSTELN VYD

. .

".

hausenu se narodil 30. dubna 1928'\1 Ober . sko) (dnen Severn Porn-Vestfl ick katol ln Vlen proitky, liber vchova v rodin a asn zjem o dlo vzjemn vztah mezi zjevenm a rozumem) ho vedly k rozhodnut vnovat se celoivotn otzkm filosofie a teologie. Studoval filosofii, germanistiku sv. Tome Akvinskho (zejmna

" .

obj. . 101057,97 stran, 109 K

"

.,

,.

ORIENTACE dl .. Thomas H. Green

I .

a katolickou teologii u Romana Guardiniho a Gerharda Kriigera v Tiibingenu a u Siegfrieda Behna v Bonnu. U nho tak v roce 1951 promoval
.

V roce 1960 byl jmenovn zakldajcm editelem Katolick akademie

doktorskou prac o etice Maxe Schelera.


.

I II

biskupstvm v Essenu). V roce 1965 byl kole pedagogick Ruhr v Essenu,

Die Wolfsburg v Miilheimu (spravovan

Hans Joachim Stiirig obj. . 10612,vz., 630 stran, 450 K Ctirad Vclav Pospil
Struktury mylen v dogmatick teologii obj. . 101112,248 stran, 285 K
. .. ,.

jmenovn profesorem filosofie na Vysok je byla o nkolik let pozdji zalenna do nov zaloen Univerzity - Veobecn vysok koly. Zde Scherer psobil a do svho penzionovn v roce 1993.

Mezinrodn teologick komise


Lidsk osoba stvoen k Bomu obrazu obj. . 101081,62 stran, 79 K

Jeho hlavnmi zjmy jsou filosofick antropologie, metafyzika a filosofie nboenstv. Scherer udruje etn interdisciplinrn kontakty, zejmna s lkai a umlci. Pro sv rozshl a hlubok filosofick znalosti a umn srozumiteln objasnit sloitou problematiku i zjemci stojcmu mimo obor je velmi oblben

Arno Anzenbacher obj. . 10810,292 stran, 179 K


II II ..

ko ednejc

obj. . 10617,134 stran, 145 K

i jako autor vce ne ptadvaceulmih. Za zsluhy o mskokatolickou crkev byl v roce 2001 papeem Janem Pavlem II. Georg Scherer napsal pmo pro Karmelitnsk nakladatelstv knku skldajc se z interpretac vybranch sentenc z dla Tome Akvinskho. www.ikarmel.cz/tema/smrt jmenovn rytem du sv. ehoe.

Karmelitnsk nakladatelstv, s.r.o.,

Kosteln Vyd, 2005

ISBN 80- 7 1 92-914-X

Obsah
vod: Pro filosofie smrti? .................................

I. Otzka po smrti ve vku vdy . ...... . ................... 1. Eutanazie, sebevrada, situace umrajcho v dnen spolenosti 2. Smrt jako otzka jednotlivho lovka ..................... 3. K pojmu "pirozen smrti" ................. ....... ...... 4. Zjem o panstv a vytsnn smrti (Scheler a Adomo) ... ..... . 5. Biologick orientace. Paradoxie smrti a konec metafyziky (Schulz, Kamlah, Weischedel, Cramer) ... ...... .. .. .......

19 21 27 29
35

44

II. K noetice smrti ....................................... 5 7 1. Intuitivn jistota smrti: Scheler ........................... 62 2. Smovn ke smrti (Kierkegaard a Heidegger) .............. 6 9 3. Zkuenost smrti na horizontu interpersonality .... .. ...... .. 8 2 a) Marcel............................................. 8 2 b) Augustin. ...................... ............ ..... ... 9 1 c) Pluralismus zkuenosti smrti .......................... 9 4 d) Interpersonln zkuenost smrti a transcendence smrti...... 9 6 e) Schelling.. ...... . . ..... .... ........... .. .... ..... 1 05
.

III. Smrt a nesmrtelnost - zkladn mylenkov modely


v djinch metafyziky .................................. 1 0 9

1. Nesmrteln celek (pedskratikov). ..................... 2. Zaloen dualismu tlo-due (pthagorovci) ............... 3. Platn ..... ... .... ........ ....... .......... ......... 4. Vliv Platna v antice. .................................. 5. Epikros ............................................
5

1 12 1 22 1 26 1 40 1 46

6. Metafyzick teorie nesmrtelnosti a vra ve zmrtvchvstn .... 149 7. Aristotels a Tom Akvinsk .. . ........................ 159

8.

Smrt na horizontu novovkch substannch metafyzik a jejich kritiky............ ............................ 166 a) Descartes a Spinoza ................................. 166 b)Kant ............................................. 171 c) Fichte ............................................ 177 d) Hegel ............................................ 185 e) Schopenhauer ..................................... 197

IV. Problm smrti v "novm" mylen..................... 211 1. Existenciln filosofie.................................. 214 a) Jaspers ........................................... 214 b) Sartre a Camus..................................... 222 2. Feuerbachova kritika nboenstv jako kritika vry v onen svt 226 3. Marx a marxismus. ................................... 2 30 4. Nietzsche ........................................... 2 36 5. Zahalenost smrti (Heidegger. Adomo) .................... 25 3 Doslov ............................... . ...... . ........ 266 Pouit peklady ....................................... 270

vod : Pro filosofie smrti?


Podle intenc edin ady, v n tato kniha vychz, je j ejm kolem informovat o problmu smrti v djinch filosofic kho mylen a ukzat souasn stav tto otzky. Oba z mry lze splnit jen tak, e si nejprve polome otzku, pro je i dnes jet potebn, abychom se zabvali umr nm, smrt a problmy, je s tm souvis. Nebo je-li sil o filosofick porozumn smrti trvale aktuln, je to ro zumn dvod pro to, abychom se smrt zabvali i po strn ce filosoficko-historick. Kdyby to nae vlastn situace ne vyadovala, zp tomovn otzky smrti v dj inch filosofie by se nutn stalo pouhm uenm registrovnm kdysi dleitch, ale dnes u peitch spekulac. Chceme-li ukzat, pro je pro nai souasnost smyslu pln vnovat pozornost filosofickmu problmu smrti, musme nejprve ukzat, jak se filosofie te po smrti. Po kud j de o smrt, filosofick mylen se sousteuje pede vm na nsledujc zkladn otzky: 1. Co je to smrt? Spov umrn (abychom uvedli jako pklad tradin odpov) v tom, e se due oddluje od tla? Spov vsledek tohoto procesu, smrt, v tom, e z t la odela due? Nebo mme smrt pokldat za nevyhnutel n, biologicky nutn konec ivotn kivky, piem je roz dl mezi tzv. "pirozenou" smrt ve st a pedasnou smrt, zpsobenou nehodou nebo nemoc? Znamen smrt konec osobn identity lovka? Mme tento konec chpat jako rozplynut do naprostho nebyt, nebo jen jako konec byt zde a nyn, jako zruen urit individuln existence

VOD: PRO FILOSOFIE SMRTI?

v prostoru a ase, kter ve smrti vplyne do veobecn jed noty, a tm do toho, kde byl tak jej potek? 2. Existuje pro lovka nadje za hranic smrti? Jak si ji mme pedstavovat? Tato druh otzka souvis neod lun s otzkou prvn. Kdo se pt, co je smrt, pt se nejen na proces umrn, ale tak na to, co se pi tom stane s lo vkem, kde je i nen, kdy zeme. A naopak plat: Veker mylen o dalm ivot a o nesmrtelnosti, a vyst pozitivn nebo negativn, implikuje nutn tak ur it chpn smrti; a stejn to plat i pro vekerou skepsi a pro zdren se soudu, dokonce i pro veker odmtn tento problm klst. I 3. Jak se mme postavit ke smrti? lovk v o sv smr telnosti. Je tedy uprosted ivota poznamenn smrt. V bec nememe t, ani nechme spoluurovat svj ivot svm postojem k jistot, e musme zemt. Otzka po smr ti se tedy netk jen bodovho konce naeho ivota, nbr je neustle ptomna v celm prbhu na existence. Co konme a nekonme, jak cle si klademe, co pokldme za hodnotn a co za nicotn, jak intenzivn ijeme, to vechno vdycky zvis tak na tom, jak chpeme sami sebe tv v tv smrti, je stoj ped nmi. Mme vdom o n co mon nejvce potlaovat? Anebo si mme stle znovu uvdomovat, e veker smysl, kter uskuteuje me, a veker tst, je provme, je poznamenno po mjivost? Mme toto bdl vdom vlastn smrtelnosti rea lizovat proto, abychom se v ivot na tto stran hranice smrti pipravovali na "vlastn" a prav lidsk byt, je za n na druh stran tto hranice? Nebo si naopak mme toto vdom udrovat proto, abychom se uili vyuvat as, kter nm zbv? Je smrt vbec zlo, jeho se mme obvat,
1) E. Stroker, Der Tod i m Denken Max Schelers, in: Max Scheler i m Gegen wartsgeschehen der Philosophie, Bern-Miinchen 1975, 199.

VOD: PROC FILOSOFIE SMRTI?

nebo pslib osvobozen lovka? Vyjevuje s radikln de finitivnost absurditu cel na existence, nebo je vzvou, neustle ptomnou v naem ivot, abychom se chpali toho, co je podstatn, a dospli k autentickmu byt sebou (Heidegger) ? A se lovk v tomto bod rozhodne jakkoli, je jasn, e toto rozhodnut v kadm ppad zahrnuje odpov na otzky uveden v bod 1 a 2. Proto meme ci: Co si myslme o smrti, to zcela zkladn uruje n ivot. Ale to, co si myslme o smrti, je dno na odpovd na otzky, co je smrt a co ns ve smrti oekv. Z toho je zrove patrn, e otzka po smrti sice zahrnuje zkladn teoretick problmy, ale pedevm a nakonec je to otzka praktick filosofie, tedy mylen, je se tk ivota lovka, dvod, z nich vychz jeho jednn, orientanho rmce, v nm chpe sm sebe, a jeho seberealizace. Filosofie, je opomj otzku po smrti, neme bt pokldna za filosofii praxe, nbr je ve patnm slova smyslu "abstraktn", pro toe mj fakt, kter spoluuruje vekerou praxi, a si to piznvme nebo nepiznvme. 4. Odkud vme o smrti a jak? Tento smr tzn, kter - jak meme ci s Maxem Schelerem - m k "no etice smrti " , se stal explicitn tmatem teprve ve filosofii 20. stolet, tebae pozoruhodn vpovdi k tto proble matice existovaly u dve, nap. u Hegela. Usuzujeme na nai vlastn smrt na zklad smrti druhch, s n se set kvme ve svm okol, nebo je nm vdom "smovn k smrti" (Scheler) dno u v na zkuenosti o ns sa mch? Jakm zpsobem se pro ns umrn a smrt stvaj danost v cel sv vnosti, take se u nememe vy hnout reflexi o nich, kter sah a ke koenm existence? Dje se to "pedbhem" k vlastn smrti (Kierkegaard, Hei degger) , jen je pipraven vystavit se strachu ped smrt? Nebo ns smrt zasahuje ztrtou milovanch osob, kterch
9

VOD: PROC FILOSOFIE SMRTI?

ns smrt zbavuje (G. Marcel, P. 1. Landsberg, F. Wiplin ger) ? V rmci noetiky smrti je konen teba se ptt, jak je mon, e k takovmu zasaen smrt me nedojt a e tento stav nezasaenosti smrt se me stt pznanm symptomem cel epochy, jak to tvrd nap. Max Scheler o na dob. K noetice smrti pat tak otzka, zda vbec meme smrti "porozumt". Wilhelm Kamlah nap. na tuto otzku odpovdl jasnm ne. Podle jeho nzoru m eme predikt "rozumt" uvat bu tehdy, "kdy j de o rozumn mluven nebo psan ei (rozumn ei) ", anebo tehdy, "kdy j de o rozumn chovn, zvlt jed nn druhch lid (rozumn chovnO". Slovo smrt m eme pochopit pouze ve smyslu rozumn ei, ne vak ve smyslu rozumn chovn. Nebo smrt "nen jednn, nen zpsob chovn, nbr pouze nco, co se nm pih z", tj . nco, co ns "postihuje zcela bez vlastnho pii nn, jako nap. neoekvan oblaujc lska njak eny nebo srden infarkt". Smrt sice meme vysvtlit kauzl n jako prodn proces a tak ji pochopit v tom smyslu, "e smrt individua slou k zachovn druhu", avak po dle Kamlaha prodovdeck porozumn pomh potud,
pokud mme ped oima produ j ako distancovan pedmt bdn, ale selhv, kdy se sname pocho pit lidsk ivot filosoficky jako "n" ivot. Kdo stoj ped smrt milovanho lovka, ale pedevm kdo m ped oima svou vlastn smrt, tomu u vbec ne pome vdom, e smrt individua podporuj e zacho vn druhu.

Takov postien, jako je smrt, nememe pochopit, ale musme je pijmout: "Nen tu nic, emu bychom mohli porozumt, ale o to vce toho, co bychom mli pijmout. " 2 2)
W. Kamlah, Kann man den Tod "verstehen"?, Passionsbetrachtungen eines

10

VOD: PRO FILOSOFIE SMRTI?

Uveden tyi hlediska tzn pedstavuj rozlenn j edin zkladn otzky, v n se stkaj. Meme ji oznait jako otzku po smyslu smrti. Ta tvo jdro filosofickho tzn se na smrt. Kdo se napklad pt (jak jsme nazna ili) , zda meme smrti porozumt, smuje touto otz kou ke smyslu smrti. Nebo v kadm aktu porozumn se nm otvr urit smysl, zatmco v kadm neporozu mn se smysl uzavr a vzdaluje. Protoe vak i odpov, e na smrti nen nic, emu bychom mohli porozumt, po chz z otzky po porozumn, je i tato odpov vedena pvodnj otzkou po smyslu smrti. Musme ovem v dt, e kad otzka po smyslu smuje nejen k porozu mn, ale tak k monosti, event. nemonosti souhlasu, schvlen. Smysluplnm je pro ns to, emu meme z rove porozumt a pisvdit. 3 Kdy se tedy ptme na smysl smrti, ptme se prv na j ednotu toho, co se ve shora citovan Kamlahov tezi o smrti od sebe oddluje, porozumn a pijet, porozu mn a souhlas. Kde tto jednoty v mylen nedosahuje me, tam nm j ev, na nj se ptme, unik do absurdity. Chceme ovem drazn upozornit na to, e na tomto mst naeho zkoumn jet vbec nechceme uvdt argumen ty pro nkter z obou pesvden, toti e smrt je smys lupln udlost, nebo e smrt je absurdn fakt. Jde pouze o formln konstatovn: kde se ptme filosoficky po smr ti, tam j de o mon nebo nemon smysl smrti. Plat to pro vechny otzky gnozeologie smrti, v nich pece j de o zpsob porozumn fenomnu smrti. Zvlt pak to pla t, kdy j de o otzku, jak se mme ve svm ivot stavt k smrti, a tm tak k naemu ivotu. e otzka tkajc se 3)
Philosophen, Neue Ziireher Zeitung, Freitag, 9. Apri1 1 976, Fernausgabe Nr. 83, 27 n., nyn t: Meditatio Mortis, Stuttgart 1977, 1 2 n. Bli viz G. Seherer, Strukturen des Mensehen. Grundfragen philosophi seher Anthropologie, Essen 1 976, 58 n.
II

VOD: PRO FILOSOFIE SMRTI?

smyslu smrti souvis s otzkami, co je to smrt a co ns ek ve smrti, to nen nutno zvl vysvtlovat. Uveden otzky mohou mt filosofick charakter, jen pokud se filosofie pt na smysl celku skutenosti a je si vdoma, e tuto v nejirm slova smyslu "ontologickou" otzku je nutno vidt v neju souvislosti se zkladn otzkou filosofick antropologie "Co je lovk?" Pokusme se toto spojen otzek o celku skutenosti, o lovku a smr ti ukzat jasnji: Pedevm je teba konstatovat, e otzku o lovku nelze dostaten vypracovat, jestlie nepihl me k smrtelnosti lovka. Nebo lovk je jedin nm znm bytost, je nejen usiluje o sebezachovn a uv biologicky podmnnch mechanism k odvrcen smrti, ale tak v o smrti jako neodvratn pichzejcm konci vlastn existence na tomto svt. Ve svm vdom o sob samm, v nm se vid jako urit J, odlin od veho ostatnho a stojc samostatn ped tmto ostatnm, v mi mo jin tak o sv vlastn asovosti. To znamen, e lo vk neije jako zve v ptomnosti danho okamiku, n br mus aktivn zvldat monosti a bm sv minulosti. Zrove smuje do stle oteven a nerozhodnut bu doucnosti. Ta je ohraniena "smrtelnou" j istotou, toti smrt. Vdt sm o sob znamen vdy tak vdt o sv asovosti. Vdn o vlastn asovosti implikuj e vdn o smrti. Smrt je neustle ptomna, by jen ve stavu potla en, pokusu tohoto vdn nedbat nebo vnost smrti n jak zlehovat. Lidsk existence je vdy projektovna a ita na horizontu vdn o smrti. V lidskm ivot je smrt otz kou a smrt opt klade otzku samotnmu ivotu. Proto je nemon zabvat se otzkami filosofick antropologie a pitom netematizovat zkladn otzky vdom smrti ja-

12

VOD: PROC FILOSOFIE SMRTI?

ko dimenze lidskho vdom sebe, opomjet samotnou smrt v jejm rozhodujcm vznamu. lovk se vak neme ptt sm na sebe, ani do svho tzn zrove zahrnul vechno ostatn, produ, djiny a vechny lidi. S tm vm m co init ve sv konkrtn existenci, take otzka vyplvajc z jeho zjmu o smysl existence se nutn roziuje v otzku po celku vbec. V existenci lovka se odr celek. Jako lid se naprosto nememe vyhnout otzce: Co je smyslem celku? Pro je vbec nco? Pro nen nic (Schelling) ? Jak lze charakte rizovat prvn a posledn jednotu, v n se pohybuje roz manitost vc, udlost a vztah a v n se nachzme my sami? Jde tu o zkladn otzku na ivotn praxe vbec. Zda toti meme pokldat nai existenci za smyslupl nou, to zvis pedevm na tom, zda meme pisoudit njak smysl byt vbec. Proto otzka po celku skutenos ti zahrnuje otzku, podle eho mme orientovat sv jed nn a co smme oekvat od provn sv existence. Otzku po ns samotnch, kter je neodlun spojena s otzkou po smyslu celku, tedy nememe adekvtn te matizovat, zapomnme-li na svou smrtelnost, a stejn je otzkou po smrti jakoby infikovna otzka po smyslu cel ku. "Od smrti, od strachu ze smrti, zan veker poznn svta. "4 Z vdom smrti vyrst nejen otzka po smyslu na vlastn, lidsk existence, ale tak po smyslu veho skutenho a monho vbec. V otzce po smrti se k linie antropologie a ontologie, hledn uren lovka a hledn smyslu byt. Musme jet krtce promluvit o no etick dimenzi fi losofie. Filosofie si in nrok na rozumov poznn. Proto mus objasnit, co se m rozumt "rozumem". Jako rozu mov poznn mus nejprve vypracovat pojem rozumu. 4)
F. Rosenzweig, Der Stem der Erlosung,

4 . vyd. , Den Haag

1 976, 3 .

13

VOD: PROC FILOSOFIE SMRTI?

Kdyby postupovala jinak, u by upoutla od kolu zalo it vdn o celku byt. Nebo rozum pat do tohoto celku, ba tento celek je dn filosofii jen v mylen rozumu. Proto plat: Chce-li filosofie myslet celek, mus myslet rozum. Mus objasnit, jak je vbec mon, e se byt ukazuje v mylen, a v em j e zklad zjevnosti, z n mylen vdy pochz. My nejenom existujeme, nbr nae existence se vdy u nachz v otevenosti ns samch a svta. I omyl a le me existovat jen proto, e my lid se nachzme v pvodn prosvtlenosti, e n rozum je vdy u u byt a e byt se v nm ukazuje. To vechno vak znamen, e filosofie hled vdn, je odvoduje samo sebe. Kdy toti filosofie uvauje o rozumu, uvauje o tom, na zkla d eho ona sama je a dje se. V takovm mylenkovm sebezdvodovn je zahrnuta reflexe o monostech a hranicch lidskho vdn. Proto filosofii nle kritick funkce vi sob sam, ale tak vi nroku na pravdivost nboenstv, svtovch nzor, ideologi a vd. To nezna men, e filosofie stoj nad tm vm jako soudce nebo e vechno, co je tam eeno, prohlauje za nepravdiv. Ale kadho, kdo pichz s njakm nrokem na pravdivost, se pt, jak k nmu doel, jak sv dajn i skuten vdn odvoduje. Aby se pi tom nepostupovalo unhlen, bu de vdy nutn mt na pamti rozmanitost monost lid skho poznn a legitimitu nejrznjch druh zkue nosti i metodicky zenho vz kumu . To m velk vznam i pro problmy souvisejc se smrt. Vyerpv se nae vdn o smrti a o vem, co s n souvis, tm, co nm o n mohou ci dnen vdy, pedevm prodn? Anebo maj pro rozumov zaloen postoj ke smrti nepekona teln vznam zkuenosti, kter nachzme v nboen stvch, v literatue a umn? Snadno zapomnme na to, e informace dnench vd o smrti jsou zskvny v rmci
14

VOD: PRO FILOSOFIE SMRTI?

uritch metod, je se d omezenmi perspektivami a as pekty. Proto nm nemohou dt celek vdn, kter pote bujeme, chceme-li se k na smrtelnosti stavt na zklad odvodnnho poznn. Pro filosofii je zsadn dleit, aby otzku po vlastnm sebezdvodnn chpala jako otzku po rozumu, a tm i po samm lovku. Tato otzka je v zkladu dlch noe tickch problm. Vdeckoteoretick problmy, kterm se dnes vnuje ve filosofick diskusi tak velik prostor, samy pedstavuj v no etickch problmech tak jen dl aspekt. A jsou jakkoli dleit, ztrcej svou filosofickou relevant nost, jakmile dopustme, aby ztratily vcnou souvislost se starmi a stle znovu aktulnmi zkladnmi otzkami fi losofie, o nich jsme shora mluvili. Filosofie si zachov svou vlastn identitu jedin tehdy, kdy i v budoucnosti bude ve svm mylen sledovat zjem lovka, aby poro zuml sm sob v celku skutenosti, piem mus bt ne ustle ptomno nae vdn o na smrtelnosti. Avak sil filosofie myslet celek skutenosti na zklad posledn jednoty dnes veobecn nar na velkou skepsi. Tato snaha se vtinou pedem pokld za beznadjnou. Mimoto existuje obava, e systm tvrdc, e pochopil ce lek, by si mohl init nrok na absolutn vdn a nedbat djinnosti, svobody a otevenosti pro dosud neurenou bu doucnost. Mylen, je tvrd, e pochopilo totalitu skute nosti, velmi snadno vede k totalitn spoleensk praxi. Ta kov obavy, jak vyslovili nap. pedstavitel kritickho racionalismu, je nutno brt zcela vn, zejmna kdy ne pochybn existuj historick pklady nebezpenosti "uzavenho systmu". Pesto stle plat, e lovk se ja koto lovk vyznauje vztahem k celku skutenosti. Ne me jinak, ne se ve svm poznn a jednn pohybovat
15

VOD: PRO FILOSOFIE SMRTI?

v tomto vztahu. Nachz se v nm i ten, kdo tvrd, e tento celek je pro ns nepoznateln. Kad pedmt, s nm pi chzme do styku, a kad slovo, kter vyslovujeme, se na chzej v rozshlch souvislostech, je zahrnuj urit sta novisko k celku byt, ba maj je jako zklad. Nikdo neme t a jednat, ani je jeho ivot a jeho jednn vrazem ur itho pesvden o smyslu nebo nesmyslnosti jeho exis tence v celku skutenosti. Ale vtinou o tom nepeml me, take si sv patrn velice nevyjasnn, pedsudky ovlivnn nebo manipulovan chpn celku u neuvdo mujeme. Kritick loha filosofie spov vdy tak v tom, aby ns na tento fakt upozorovala a aby vztah lovka k celku, v nm se neustle nachz, uinila tmatem ref lektujcho rozumu. Kdy k tomu nedochz, tento vztah snadno upad do ideologickch a manipultorskch odci zen, blznovskch povr a neprokzanch tvrzen. Tak zstv pi tom, e se musme snait myslet celek, svt, nejvy jednotu, a je tato snaha spojena s jakmikoli ob temi a a je teba potat s jakmikoli riziky pro praxi. Musme se ovem zcela vzdt pedstavy, e vpovdi filo sofickho rozumu o totalit skutenosti by mohly vytvoit uzaven systm objektivizovatelnho vdn. To je ne mon u proto, e onen hledan celek, na nj jsme od kzni, neme bt mylen na zpsob pedmt, s nimi se setkvme ve svt, protoe tento celek je vechny jak zahrnuje, tak umouje. Avak to, co vechno zahrnuje a umouje, neme bt myleno jako dal pedmt "ved le" rozmanitch pedmt. Nebo kdyby bylo "vedle", bylo by jen jednm z nich, i kdy nejvtm a nejvym. Sted a jednota, je vechno prostupuje, vechno dr pohroma d, vechno spojuje v celek svta, mus bt naopak zcela odlin od vech jednotlivch pedmt a zrove od nich neme bt rozliiteln tak, jak lze rozliit jeden pedmt
16

VOD: PRO FILOSOFIE SMRTI?

od druhho. Avak rozliovn i ohraniovn pomoc smyslovch pedstav a rozumovch pojm jsou zpsoby, jimi my lid konstituujeme sv objektivizovateln vdn. V tto oblasti pedmtnosti se tedy totalita skutenosti, o n pojednv filosofie, neme nachzet. Me bt t matem mylen jen tehdy, kdy mylen pesahuje oblast rozliitelnch pedmt. Jak je to mon, jak zpsob po znn se pi tomto transcendovn realizuje, jak je nutno myslet vztah nerozliitelnho byt k mnohosti pedmt, to ve nelze v rmci tto prce vyloit. Monost rozumov argumentace na tto rovin ovem neuzn ten, kdo svj pojem racionality erp z oblasti rozliench, a proto ob jektivizovatelnch pedmt. Ale mus pipustit, e samo pedbn rozhodnut, e cel skutenost se nachz jen v tto oblasti nebo e lidsk vdn se bezpen pohybuje jedin v n, je absolutn obecn vpov, je u nepat k objektivizovatelnmu vdn, nbr podv charakteris tiku totality skutenosti, resp . naeho vdn o n. Takov tvrzen tak implikuje urit chpn byt vbec a znovu dokazuje, e otzka po celku je nevyhnuteln. Uvme-li, e otzka po celku a otzka po smrti spolu vnitn souvis, je jasn, e odpov, kterou se mylen sna dt na otzku smrti, charakterizuj e toto mylen v celku a ve vech jeho dimenzch. Proto kdy v tomto spi su chceme podat problm smrti jako speciln filosofick problm, narme na metodick obte. Mme toti vy loit filosofick problm, ani ukeme cel dlo uritho filosofa, resp. celek filosofickch otzek. Ale s touto ne snz se nesetkvme jen u naeho problmu. S kadou filosofickou otzkou jsou spojeny vechny ostatn otzky, kter jsou vdom nebo nevdom tematizovny zrove. V kadm ppad by vlastn ml bt uveden cel projekt,
17

VOD: PROC FILOSOFIE SMRTI?

na j eho zklad se uvauje. To vak je fakticky sotva mon, take jsme nuceni soustedit se v nevyhnuteln abstraktnosti na ten i onen aspekt. Za tto situace vyplv pro nae vahy nsledujc roz dlen: Vyjdeme ze souasn situace, tj . pokusme se uk zat, v jak podob se jev otzka smrti dnes za podmnek spolenosti charakterizovan vdou a technikou. Pitom vychz najevo, e zmnn situace s sebou pinesla celou adu novch otzek. Ty nicmn, jak chceme ukzat, ne in vbec zbytenm znovu klst star zkladn otzky, kter si lovk vdy u tv v tv smrti kladl. V druh sti chceme vyloit nejdleitj pspvky ke "gnozeo logii smrti", kter vytvoily relativn novou situaci pro fi losofick tzn po smrti. Pitom budeme mt zrove p leitost poznat nej dleitj pozice filosofie smrti ve 20. stolet. Zvlt v prvn sti se uke hlubok krize, do n dnes upadlo metafyzick chpn smrti a nesmr telnosti. S touto kriz zce souvis mnoho novovkch problm, probranch v prvn sti, ale i filosofick p stupy 20. stolet. Proto se jev jako smyslupln soustedit historick (v um smyslu) partie tohoto spisu ve tet sti kolem stednch motiv a teori metafyzickho ch pn smrti. V zvren sti pak podme nejdleitj pokusy zaloit nov, pometafyzick mylen, pokud jde o otzku smrti. Bylo by nepochybn mon uplatnit pi vbru a roz dlen zvlt historick ltky i zcela jin hlediska. Co se zdrazn a co odsune do pozad, to vdy zvis na vlastnm stanovisku. Ale jeho vklad by peshl kol a zmr to hoto dla. s Doufm vak, e toto stanovisko nezstane v prbhu zkoumn skryto.
Sl
Viz k tomu G. Scherer, Der Tod als Frage an die Freiheit, Essen 1 9 7 1 .

18

I.

Otzka po smrti ve vku vdy

I. EUTANAZIE, SEBEVRADA, SITUACE UMlRAJICIHO, . .

1. Eutanazie, sebevrada, situace umrajcho v dnen spolenosti


Otzka po smrti vzbudila v poslednch letech opt silnj zjem ir veejnosti. Podntem k novmu tzn po smr ti je diskuse kolem takzvan eutanazie. Tento mnoho znan pojem, zaten patnmi vzpomnkami z doby nacismu, m dnes bt redukovn na pomoc pi umrn a pedem vylouit zabjen takzvanho "bezcennho i vota". Nov diskuse o eutanazii se stala nutnou, protoe pokrok lkask vdy a techniky nm umonil prodluo vat ivot tce nemocnch za podmnek, kter vyvolvaj otzku po smyslu takovch opaten. Me se toti stt, e pacient v biologickm smyslu jet ije, ale nen u schopen specificky lidskch vkon sebeurovn, rozu movho zen ivota a smysluplnho kontaktu s okolm. Uitm modernch lkaskch metod se asto tak proces umrn umle prodluuje, a tm se patrn zcela zbyten rozmnouje lidsk utrpen. Dnes tak v mnoha ppadech existuje monost pomoc pokroil medicny znovu po volvat do ivota nemocn, kte byli dve prohlaovni za mrtv. Za tchto okolnost je nutno klst otzky a hle dat odpovdi, je maj zsadn dleitost pro lkaskou etiku a pro prvn d odpovdajc stavu naich dnench monost danch vdou. Je dokonce nutno ci, e dnes se mon kad dostane do situace, v n se tyto otzky a odpovdi mohou stt nalhav vzhledem k jeho vlastn mu ivotu a umrn nebo vzhledem k jeho odpovdnosti za lidi jemu blzk. Kdy smme a musme uinit vechno,
21

I. OTZKA PO SMRTI VE VKU VDY

co je v na moci, abychom prodlouili lidsk ivot? Kdy smme, ba kdy j sme snad povinni takovou pomoc ukonit (pasivn pomoc umrajcm) ? Odpov na to najdeme jen tehdy, kdy si vn polome otzku po smyslu lidsk existence v celku skutenosti. Nesmme se tak vyhbat otzce, jak je vztah biologickho ivota, kter zejm ne smme stavt jednodue na rove lidsk existenci, k v konm, kter oznaujeme jako specificky lidsk. Otzka, co je smrt a zda j vbec meme porozumt, se stv zno vu nalhavou tak proto, e jsme vyzvni, abychom se dorozumli o nstupu definitivn smrti, z n u nen n vratu. Musme vdt, kdy u je smrt neodvolateln, pro toe si zanme osvojovat techniku transplantace orgn osob prv zemelch, je mohou bt k uitku jet ij cm nemocnm. Pokud se v souvislosti s rozvinutm sta vem dnen medicny klade otzka "dobr" smrti (euta nazie) , tedy vposledku lidsky dstojn smrti, 1 pak j de nakonec znovu o otzku, zda lovk sm o sv smrti, a tm o svm ivot, voln rozhodovat. Tato otzka se dnes ob jevuje pod heslem "aktivn pomoc umrajcm". Pak zn takto: Smme pi tkm, nelitelnm utrpen nejen ukonit lkaskou pomoc, kter by utrpen tohoto lovka prodluovala, ale je tak dovoleno - za pedpokladu sou hlasu nemocnho - uinit aktivn opaten, kter zpsob j eho smrt? Je vak dleit poukzat na to, e problm eutanazie sotva lze omezit na tuto aktivn pomoc umra j cmu. Je-li nm toti dovoleno ukonit n vlastn ivot nebo ivot druhch lid, protoe se zd, e se tkou ne moc stal nesmyslnm, pak smme tot uinit i tehdy, 1)
viz k tomu J. Schwariliinder, Der Tod und die Wiirde des Menschen; A. Auer,
Das Recht des Menschen auf einen "natiirlichen Tod", oboj in: Der Mensch und sein Tod, vyd. J. Schwartlander, Gottingen 1 9 76 , Kleine Vandenhoeck Reihe 1 426 ; A. Auer, H. Menzel, A. Esser, Zwischen HeHauftrag und Sterbe hilfe, Koln 1 9 77.

22

I. EUTANAZIE. SEBEVRADA. SITUACE UMfRAJfCfHO . . .

kdy ns j in dajn nebo skuten zkuenosti s absur ditou ivota trzn tak, e u nevidme dn dvod pro dal nadji. Prvo lovka ukonit svj ivot, pokld-li to za sprvn na zklad hodnotovho horizontu, na nm projektoval svou existenci, se dnes mnoha lidem jev jako dsledek emancipanho proudu, jen charakte rizuje novovk. Toto hnut chce pekonat dan zvislosti a spoleensk ntlak, a tak lovka dovst k pln auto nomii, tj . k definitivnmu sebeurovn, odpovdnmu jen sob. V tomto smyslu nap. Herbert Marcuse prohla uje: "Smrt se me stt znakem svobody. Nevyhnutel nost smrti neodporuje monosti konenho osvobozen." V em zle podle Marcuse toto osvobozen? Pedevm v tom, e smrti "stejn jako jinm nutnostem me bt dna rozumov podoba", toti bez bolesti. Mimoto "lid mohou umrat beze strachu, jestlie vd, e to, co miluj, je uchrnno bdy a zapomenut. Po naplnnm ivot se mohou rozhodnout zemt - v ase podle vlastn volby. " 2 Chpe-li lovk svoji svobodu vlun jako sebeuro vn, ba jako sebekladen, pak se smrt, je ns pepad, j jsme vystaveni, kterou nekonme a nezpsobujeme, nbr kter se nm pihz, nutn jev jako krajn proti klad svobody. Zptomuje lovku jeho zvislost a bez mocnost, j se chce prv zbavit. Nad touto nemohouc nost t zcela z vlastnho J me lovk zvtzit jen tak, e uin smrt "smrt dobrovolnou" . Jean Amry upozornil na to, e kad, kdo - jak to poadoval u Nietzsche - chce smrt "svobodnou, vdomou, ne jako pepaden", ten se dostv do rozporu s "logikou ivota":
Logika ivota j e nm pedepsna nebo, chcete-li, "na programovna" v kad reakci bnho ivota. Vela

2)

H. Marcuse, Triebstruktur und Gesellschaft, Frankfurt

19 67 , 233 n.

23

I. OTZKA PO SMRTI VE VKU VDY

do kadodenn ei: "nakonec se mus t", kaj lid a omlouvaj tak vechno zl, co je potkalo. Ale: mus se t? Musme tu bt j en proto, e tu j ednou j sme? V okamiku, kdy sebevrah ske z okna, roztrhv pkaz prody a he ho neviditelnmu pikazova teli pod nohy . 3
. .

Kdy se tedy nkdo zabj, popr, e se mus t a e jsme odsouzeni k ivotu. Vyznv svm zpsobem, e i vot nen nejvy z dober. Osvobozuje se od ivota, kter mu byl uloen, kvli sob sammu, povzn se nad nj , protoe se mu zd, e nestoj za to, aby byl it. Tm se ovem vrh do propasti "kontradikce". "Pokou se zruit pra-rozpor", jm trp kad, kdo v, e je jako ijc ohro en smrt. Ale "sebevrah se vrh do propasti jet hlub kontradikce. On nejen umr (nebo se chyst zemt) , ale jeho J tak zbavuje samo sebe svho J" . 4 I kdy je dob rovoln smrt nesmysln, rozhodnut k n nesmysln nen. Amry je ospravedluje, protoe "k nmu nejen dochz ve svobod", nbr "tak nm dv relnou svobodu", to ti osvobozen od odporn, trzniv a tiv existence.
V okamiku, kdy si lovk ekne, e me ivot od hodit, se u stv svobodnm, tebae neslchanm zpsobem. Zitek svobody je obrovsk. Nebo te u neplat nic. Bemeno? Ponese ho u j en nkolik metr. Jeho odhozen se oekv v extzi, j e pevy uje vechno opoj enL S

Vidme znovu tot: i v otzce po "dobrovoln smrti", vetn smrti "aktivn pomoc umrajcmu", j de o celek
3)

J. Amry, Hand an sich legen. Diskurs iiber den Freitod, Stuttgart 1 9 76, 20
a 30.

4) J. Amry,
S)

J. Amry, cit. dlo, 1 1 3 . 24

cit. dlo, 3 3 .

I. EUTANAZIE, SEBEVRADA, SITUACE UMfRAJfCfHO . . .

chpn na existence. Jde o smysl lidsk svobody. Jde o to, zda jsme vyzvni k absolutnmu sebeurovn a m me teprve z prody vytvoit sami sebe, nebo zda za sebe ve sv svobod vdme jin svobod, dky n jsme a j sme svobodni. Jde o to, zda v na existenci nem sv msto tak to, co se nm pihz a co musme pijmat, a zda tak tyto vci se svm zpsobem netkaj na svobody. Jde dokonce o otzku, zda kad zkuenost smyslu nem po vahu toho, co se prost pihz, a zda je tedy skuten vyloueno, aby v udlosti smrti byl urit smysl - pak vak zpsobem, kter nm zstv ped na smrt neznm. Na to vechno je nutno se ptt, kdy se diskutuje o sebe vrad lovka. To je teba ci nejen kvli filosofii, jej pvodn otzky mus bt projednny, mme-li v tto vci dospt k njakmu rozumovmu nzoru, ale pedevm kvli samotnmu lovku, kter mus vdt, o j de a co je v szce, kdy se odvauje takov otzky eit. 6 Pichzme k druhmu bodu, kter je urujc pro ny nj aktulnost otzky po smrti. I ten souvis s tmatem "pomoci umrajcmu". Prvem se toti v posledn dob pedevm jako reakce na publikace Elisabeth Kuebler -Rossov 7 - zjem soustedil na izolovanost a osamoce nost, v n dnes mus umrat mnoho lid. Smrt je udlost, na kterou vysoce technick nemocnice, v nich nap. v Americe umr 75 % lid, nejsou zazeny. "Nemocn se tam vtinou nedovd pravdu o svm stavu a je - pone chn v zoufalstv sm sob - degradovn na pouh objekt
6)

J. Amry prvem upozoruje na to, e psychologick kategorie pro situaci


sebevraha nesta, protoe jsou "vdy jen masky, za nimi se skrvaj pra skutenosti existence" (cit. dlo, 1 1 1 ) . Intervews mit Sterbenden, Stuttgart a Bertin 1 969; Was konnen wir noch tun?, tamt 1 974; Menschtich sterben, in: A. Paus, Grenzerfahrung Tod, Graz 1 9 76, 3 3 9 n.

7)

25

I. OTZKA PO SMRTI VE VKU VDY

lkask pe." Existuj tak "tajn domluvy mezi lkai, oetujcm personlem a rodinnmi pslunky, aby se pacientovi tajila pravda, take nemocn, kter beztak vt inou u pravdu zn nebo ji alespo tu, navc trp touto hrou na schovvanou". Mnoz lid, i lkai a oetujc personl, protoe sami prchaj ped problmem smrti, ne jsou s to umrajcm "konkrtn pomoci, aby a do smrti mohli t" . 8 Pi takto chpan pomoci umrajcm jde o to, uinit smrt a umrn srozumitelnmi, j de tedy o pocho pen smyslu, take tu hned pichzej na adu otzky, kte r vdy kladla filosofie v souvislosti se smrt: Jak se lovk stav k svmu ivotu, kter te kon. Co se s lovkem dje ve smrti a co se stv s lovkem a se vm, co dosud tvoilo jeho ivot. Opravdov pomoc umrajcm by byla mon teprve tehdy, kdybychom byli ochotni promlet otzku po smrti u za svho ivota, piem bychom si poloili vechny uveden otzky. Pitom nechceme pop rat, e velkou cenu maj vzkumy nap. o sledu nkolika fz s rznmi postoji smrteln nemocnch k vlastn smr ti, kter podnikla pan Kuebler-Rossov, nebo jej pouka zy na dleitost rozumn neverbln ei, j umrajc pros o nai pomoc nebo ji tak odmtaj. Je jen otzka, zda nemme prv uprosted ivota realizovat "memento mori" [pamatuj na smrt] , nejen abychom dokzali lidsky dstojn zemt, ale tak lidsky dstojn t. Takov "me mento mori" vybz i k filosofickmu zamylen.

8)

E. Kuebler-Ross, Menschlich sterben, cit. dlo, 3 3 9 n.

26

2. SMRT JAKO OTZKA JEDNOTLIVHO LOVKA

2.

Smrt jako otzka jednotlivho lovka


Jestlie se zabvme uvedenmi otzkami a pokldme-li za potebn zaloit jet znan neznmou praxi, je m umonit lidsky dstojn umrn, je pedmtem na po zornosti jednotliv lovk. Ten mus zemt, zaujmout ke smrti stanovisko, uvst ji do vztahu k celku sv existence a ten do vztahu k smrti. Ve smrti se jasn ukazuje, e ka d mus t svj vlastn ivot, protoe kad mus zemt sm a jen za sebe. V tto samot umrn, v nezastupitel nosti, do n je kad umrajc voln, mus vyslovit po sledn slovo o svm ivot v celku, posledn ve zahrnujc Ano nebo Ne v poslednm, vechno zahrnujcm postoji ke smyslu nebo nesmyslnosti vlastnho ivota. Kupodivu prv ve smrti, resp . ve "smovn" ke smrti (Heidegger) , j e je mon uprosted ivota, pipad ivot lovku jako to, co je nezastupiteln jeho, protoe ve vztahu ke smrti zaujm vztah sm k sob, ve vztahu ke smrti se ivot jev jako to, co mus bt ito vlastnm J, nleejcm samo sob. Kde se mylen, vda a veejn zjem zabvaj pe devm otzkami spolenosti, j ej kritiky a j ej mon zmny, tam nezstv mnoho prostoru pro dajn "ist soukrom" a "spoleensky" nepli "relevantn" problm smrti. Kolektivn mylen depotencuj e problm smrti, a nvrat k problmu smrti znamen nvrat k jednotliv mu lovku, kter prost jen nemiz ve spoleenskch strukturch a pomrech. Takov nvrat se asto chpe ja ko tk od spoleenskch problm. A nen tak nep hodn ci, e tendence vechno pevdt na spolenost
27

I. OTAzKA PO SMRTI VE VKU VDY

vyvolv prv tak jednostrannou opanou tendenci sm rovat vechno na znovu objevenou individualitu. Ale mu sme se ptt, zda je vbec mon spoleensk praxe od povdajc lovku, nebereme-li na vdom, e lovk ve sv spoleensk podmnnosti a ve sv odkzanosti na os tatn lidi zrove ve vem hled smysl sv existence, chce realizovat svou svobodu a je v pvodnm vztahu sm k so b. Mylenka na smrt - podobn jako respekt k hlasu sv dom a jako osobn zkuenost lsky - je pravdpodobn jednou z monost lovka vrtit se znovu k sob a objevit trval rozdl mezi sebou samm a kadm monm so cilnm svtem.

28

3. K POJMU "PIROZEN SMRTI"

3.
K pojmu

"pirozen smrti"
Nyn se blme k stednmu bodu, kolem nho se dnes mus - v souinnosti s dnen vdou - pohybovat filo sofick diskuse o problmu smrti. Jde o takzvanou "pi rozenou smrt". V tomto hesle se stetaj otzky lkask etiky se spoleenskopolitickmi poadavky, s diskus o "dobrovoln smrti" a s izolovanost a osamocenost umrajcch. Chpn smrti jako "pirozen" se pro stle vt poet lid stalo souhrnem prodovdecky orientova nho vztahu k smrti a je pro mnoho lid, i pro adu filoso f, jednm z nejvznamnjch znak osvcenho a po krokovho vdom. "Pirozen smrt" se dnes obecn definuje pedevm jako smrt vkem. Jde o "smrt, kter se se samozejmost dostavuje jako konec na zklad vvoje strnoucho lid skho tla. Tato biologick smrt vkem se vysvtluje en dogenn, ne patogenn" . Proto ji lze jako normln, bio logickou udlost odliit od pedasn smrti, zpsoben nehodou, nemoc, vlkou, vradou a spoleenskmi ne podky. Protoe vak i dnes jet mnoho lid pichz k smrti na zklad takovch poruch pirozenho bhu i vota, dostv "formulace 'pirozen smrt' . . . nezdka po lemick ost. 'Nepirozen smrt' se klade za vinu lka m," protoe lovka jet v kadm ppad
nedovedou zachovat pi ivot a do j eho pirozen ho konce. Ale klade se za vinu tak spolenosti v cel ku: ta je pr odpovdn za kad stav, kter j ednot livci znemouj e pln dot vlastn existenci, je tak
29

l. OTZKA PO SMRTI VE VtKU VtDY

odpovdn, kdy se nevyplcej investice, kter byly vynaloeny jako spoleensk nklady na rentabilitu ivota (thotenstv, pe o dti, vzdln atd.) . 9

Formulace "pirozen smrt" je vak polemick tak po tud, e obsahuje radikln odmtnut kad metafyzick ideje nesmrtelnosti, ale tak odmtnut kesansk vry ve zmrtvchvstn. W. Schulz prohlauje, e pojem piroze n smrti pat do oblasti nahrazovn metafyziky exaktn prodovdou. "Na zklad vdeckho noetickho idelu" je "pravm svtem . . . svt prody, kter me bt zkou mna mechanicky, fyziologicky a biologicky. A pi tomto pstupu je jasn, e smrt je pirozen smrt doitm - ne vce a ne mn". Protoe se prosazuje pesvden, "e lovk - pi v rozdlnosti mezi lovkem a zvetem nezaujm v prod dn zvltn postaven", je nutno i smrt "povaovat za ist pirozen proces". Pokldme -li "biologick vklad lovka . . . za vdecky jist zklad", pak u se nememe brnit uznn "takzvan pirozen smrti, to jest biologicky podmnnho zniku". 10 Pro mylenku pirozen smrti je sice dleit orientace prodn vdou, je vak nutno poukzat na to, e tato my lenka m i filosofick koeny. Na pozad antropologie, je se sna chpat lovka na zklad jeho smyslovch po teb, toti pojem "pirozen" a "zdrav" smrti vytvoil u Ludwig Feuerbach, o jeho kritice vry v onen svt bude me jet podrobnji mluvit. Je to podle nho smrt, "je pichz ve vysokm vku, nastv tehdy, kdy je lovk syt ivota, jak se k ve Starm zkon o praotcch a ji nch Bohem poehnanch much". Tato smrt, jak k
9)

1 0)

A. Auer, cit. dlo, 83 n. W. Schulz, Wandlungen der Einstellung zum Tode, in: Der Mensch und sein Tod, 99.

30

3. K POJMU .,PIROZEN SMRTI"

Feuerbach, se me stt posledn vl a "pnm lovka", pokud lovk "ve svch pnch a pedstavch zstv vrn lidsk pirozenosti. Stran je pouze nepirozen, nsiln, krut smrt" . 1 1 V hesle "pirozen smrt" - jak jsme ekli - se sbhaj linie otzek o smrti, kter je dnes nutno pednostn eit. e tomu tak je, se uke jasnji, kdy upozornme na je den rozpor, kter v tto oblasti existuje. Nebo m-li bt smrt odsouvna tak dlouho, dokud nenastane v dsledku biologickho procesu strnut, jsou nutn rozshl opat en ze strany lovka. Johannes Schwartlander prvem pe: "Dnes poadovan 'pirozen smrt' je ve skutenosti smrt uml, nebo je plodem velmi dovedn sebemanipu lace lovka a okolnost jeho ivota. " 12 Nastv "od piro zenosti" velmi zdka, je naopak vsledkem aktivnho chovn lovka k vlastn pirozenosti. Je-li tomu tak, mu sme z toho vyvodit, e byt a podstata lovka nen j en jeho biologick pirozenost. Ukazuje se, e lovk, i kdy chce dle t v biologickm smyslu slova, mus biologic kou skutenost peshnout a vztahovat se k svmu "bios" a psobit na nj aktivn pomoc vdy, techniky a spole enskch opaten. Pirozenost lovka zjevn je, aby existoval ne-pirozen, toti kulturn a djinn. 1 3 "Pirozen smrt" vak je nejen vsledkem t okolnosti, e lovk ne-pirozenm zpsobem ovldl pirozenost, pedevm v prbhu djinnch proces, kter oznauje me jako novovk. Je tak clovou pedstavou s dalekosh lmi politickmi implikacemi, pedstavou, v n lovk zaujm stanovisko sm k sob, ke svmu ivotu a umll) 12) 13)
L. Feuerbach, Sarntliche Werke, nov vydal G. Bolin a F, Jodl, sv, X, Stut tgart-Bad Cannstadt 1 960-1964, 234 n, J, Schwartlander, cit. dlo, ll. Bli k tornu in: G. Scherer, Strukturen des Menschen, zvl. 109 n.

31

I. OTAZKA PO SMRTI VE VKU VDY

rn. "Pirozen smrt" je postult, jemu podizujeme svou praxi a kter chceme uskutenit. Obecn toti pokl dme z dobrch dvod za smyslupln dot se st. e takto smlme, to nevyplv vbec z njakho piroze nho procesu, nbr ze svobodnho postoje lovka k so b sammu. Je-li tomu tak, pak musme uznat, e je ne mon definovat pirozenost pirozen smrti jenom na zklad biologickch fakt. Co je pro lovka pirozen smrt, to meme zjistit jen tehdy, kdy bereme v vahu nejen biologick struktury lovka, nbr nap. tak jeho svobodu, jeho odkzanost na smysl, jeho rozum a etickou dimenzi jeho existence. Tedy i takzvan pirozen smrt pat do vztahu lovka k sob sammu a je produktem jeho sebemanipulace. Zd se, e sebechpn lovka, kter se vyjaduje mimo jin v mylence "pirozen smrti", m jako stedn obsah pr v schopnost lovka manipulovat. V dnen spolenosti, jak u bylo astji eeno, psob pro ni charakteristick
tendence k totln operacionalizaci a funkcionaliza ci skutenosti tm, e vechny pedmty . . . rozkld na posledn prvky, j e jako takov v prod neexis tuj, a potom tyto prvky skld nezvisle na "piro zench" danostech, a to pouze podle principu nej vy efektivnosti.

Jako "zamen takovch funkcionalistickch syntz zstv jen technick innost. Vstupujeme - abychom uili Einsteinova vroku - do 'doby dokonalch prosted k a zmatench cl'" . 14 Je zsadn dleit uvit, e sm tento funkcionalismus je urovn vude ptomnm, ale jen zdka vyjdenm "idelem", toti vd pedsta vou lovka, kter obecn a ve vech oblastech vldne sm
14)

J. Schwartlander, cit. dlo, 1 0 . 32

3. K POJMU "PIROZEN SMRTI"

sob. Ru skutenost kolem sebe, aby ji - kdy je v ana lze jakoby proniknuta lovkem - nov vybudoval tak, e ji ovld, aby v n mohl jakoto on sm klst sm sebe. Tendence k vestrannmu "ovldnut" vyluuje pozitivn postoj k tomu, "co se nm jen pihz". Co neme bt ovldnuto, m nebt. M nebt, protoe by nm to pipo mnalo, e se stle jet nedokeme dosadit za jedin sted veker skutenosti, protoe se nm "pihz" nco "jinho", co jsme jet neovldli. Takto vznikl problema tizace kulminuje ve smrti, protoe v n ns pepad nco, co my lid nedokeme zvldnout. A pece se pokoume smrt "ovldnout", a pokud to jde, smrt plnovat a mani pulovat. Nejradiklnji se to dje tam, kde se lovk v po dob sebevrady pokou promnit v in svobodn vldy nad sebou i to, co ho nejhloubji ohrouje nebytm. Ale i "pirozen smrt" smuj e "vdom nebo nevdom" k "ovldnut smrti", protoe pedpokladem pirozen smrti je, e lovk ovldne pirozen zklad svho ivota, aby smrt odsunul, pokud je to jen mon. V tom je mon prv hlavn dvod, pro "lidsk umrn dnes pes kli nicky dokonalou pi me bt stle vce vydno bezt n osamocenosti a radiklnmu znien smyslu" . Nebo kde se "mysl zamuje na ovldnut smrti", tam se zjem o prodlouen ivota asto sousteuje jen na lkask "zachovn dlch 'ivotnch proces'" . 1 5 Zamujeme-li se vlun k tomuto cli, sama smrt a umrn u nejsou v naem zornm poli. Jestlie se pak smrt pece dostav, kdy jsme k prodlouen ivota zkusili vechno, co dok eme, nevme u, co si s umrajcm pot. Vypadl ze sch mat, v nich se pohybuj dnes bn pedstavy a nzory. Nyn ho ponechvme procesu rozkladu, kter j sme jemu i sob vysvtlili jako neodvratn prodn dn. Jsme vi 1 5) J. Schwartlander, cit. dlo, ll.
33

I. OTZKA PO SMRTI VE VKU VDY

umrajcmu bezradn prv proto, e jsme podle naeho mnn onm vysvtlenm u ekli vechno, co se o smrti d ci. Ale nevme o n vce, protoe nechceme vce vdt. A nechceme vce vdt, protoe chceme jen smrt ovld nout. A chceme ji jen ovldnout, protoe u nechpeme, e svoboda a sebeurovn se nedj jen ve vld nad se bou, nbr tak v tom, co se nm jen pihz. A idel i rho sebeurovn ns nakonec vede k tomu, e mnoho umrajcch nechvme v temnot jejich osamlosti.

34

4. ZJEM O PANSTvt A VYTSNNI SMRTI

4.

Zjem o panstv a vytsnn smrti


(Scheler a Adorno)

asto se setkme s tez, e dnen lovk a souasn spo lenost vytsuj smrt ze svho vdom. Pvodcem teze o vytsovn je Max Scheler. V posledn dob se tato teze popr. Tvrd se, e smrt se dnes jednodue neodsunuje z vdom, nbr e se vytv nov chpn smrti, zaloe n na vd a odpovdajc racionln spolenosti. Je to po j et, kter j sme uvedli pod heslem "pirozen smrt". 1 6 Chceme ukzat, e teze o vytsovn, resp. jej nahrazen pedstavou "pirozen smrti", souvis s urujcmi zjmy o sebezachovn a panstv, kter veobecn charakterizu j modern vdom a jeho zpsob, jak si v poznn osvo juje skutenost. Scheler pi rozvjen sv mylenky "vytsovn ideje smrti" 1 7 vychz rovn z pojmu "pirozen smrti". Ale uv ho v jinm smyslu, toti jako "pozvoln vyerpvn ivotn sly, chpan jako samostatn agens". V souvis losti s tm vychz z pedpokladu, e "idea smrti" je kon stitutivnm prvkem vdom, kter se vyjaduje v intuitivn jistot o na smrtelnosti. Tato intuitivn jistota o smrti pat "k podstat zkuenosti, kterou m ivot sm o sob a kter je proto ptomna v kadm ivot, tedy i v lid skm". lB 1 6) 1 7) l B)
Viz pedevm W. Fuchs, Todesbilder in der modernen Gesellschaft, Frank furt/Main 1 969. M. Scheler, Tod und Fortleben, Gesammelte Werke, sv. 1 0: Schriften aus dem NachlaS, sv. I, Bern 19 57 , 34. Cit. dlo, 22.

35

I. OTZKA PO SMRTI VE VKU VDY

Scheler je pesvden, e vztah modernho lovka ke smrti a pokles vry v nesmrtelnost "u nrod zpado evropsk kultury" maj zklad ve zmnnm vztahu k on ivotu imanentn zkuenosti smrti. Nebo
modern lovk u nev v ivot po smrti a v peko nn smrti v ivot po n v t me Ca potud) , jak u nevid svou smrt nzorn ped sebou - jak "neij e ped tv smrti" - nebo ostej i eeno, jak svm zp sobem ivota a zamstnn vytlail z jasn zny sv ho vdom intuitivn, v naem vdom trvale ptom n fakt, e nae smrt je j ist, a zstalo jen j aksi rozumov pesvden, e zeme.

Kde se to dje, "tam nutn vybledne tak idea peko nn smrti v ivot po n". Dvody zatlaen i vytsnn intuitivn jistoty smrti vid Scheler takto: "Velk jednotn obraz 'modernho zpadoevropskho lovka' - chpan jako masov typus - kter se pozvolna vytv od konce 1 3. stolet", je pes sv "nacionln a j in variety" charakterizovn jednotnou "strukturou svho provn" . Tato struktura se podle Schelera vyznauje nap. tm, e "prce a vdlen innost se pro tento lidsk typ stvaj pudovmi, a protoe jsou pudov, jsou i ne omezen". Dsledkem toho je, e zkladn zpsob obivy se vyznauje operacionalizac a funkcionalizac. U Sche lera to znamen toto : "Co a jak tento typ v prmru vid a mysl o vcech, to je nsledek toho, jak s nimi nakld. " Nsledkem je "spolenost potajcch zjm". Z "myslet" se stv "potat", "tlo" se stv jednm z mnoha tles, toti "st univerzlnho mechanismu tlesnho svta" . ivot s e jev jako "hranin ppad mrtvch sloitch tva r, a vechny vitln sly maj tendenci bt v morlce a prvu podizovny uitku a stroji". Protoe proitkov
36

4. ZJEM O PANSTVI A VYTSNNI SMRTI

struktura tohoto lidskho typu je charakterizovna posto jem: "skuten je to, co je poitateln", ale "s kvalitami, formami, hodnotami se ned potat", tento typ toto ve prohlauje za "neskuten", "subjektivn", libovoln. Vel mi dleit je Schelerova mylenka, e tento "potsk charakter ivota" se zrodil ze strachu a e je "emocionl nm apriori", j e se nachz za "pynm 'cogito ergo sum"' . Tento zkladn postoj nepipout kontemplativn "okouen Boha a svta", nebo vechno se vlivem neome zenho pudu k prci a vdlku stv chladnm "pedm tem vpotu a nporu prce". Tent pud "narkotizuje" tento lidsk typ proti mylence smrti zcela zvltnm zp sobem. Dochz k "pdu do vru podnikn pro podnik n". Tak se modernmu lidskmu typu da vytvet "iluzi nekonenho trvn ivota" a uinit ji "bezprostednm zkladnm postojem sv existence". Tato iluze nekone nho trvn ivota dostv podle Schelera svj smysl ide ou pokroku. Nastupuje jako "nhraka" na msto vry ve vn ivot. Pitom jde o pokrok "bez cle", o pokrok, "v nm se smyslem pokroku, jak ukzal Sombart, stv samo postupovn" . Podle Schelera nen "tato bezpklad n aktivita plodem njakho smyslu a elu". Je spe "d sledkem hlubokho vdom tohoto lidskho typu, e nen hoden byt, a jeho metafyzickho zoufalstv". Teprve do daten si vytv "jako zdnliv smysl sv existence pud k neomezen pracovn a vdlen aktivit". Protoe v pozad ideje pokroku je strach, zoufalstv a vdom ne hodnosti byt, Scheler me tvrdit, e "iluze vdom" o "neexistenci smrti", je se jakoby skryla za mylenkou pokroku a jeho nekonenosti, spov v tom, e idea smrti je "zbavena strachu", a to "tmt strachem ze ivota . . . , kter vedl k potskmu charakteru ivota". 1 9
1 9) Scheler, cit. dlo, 28-30, je s i vdom toho, e historick vytsovn smrti,

37

I. OTZKA PO SMRTI VE VKU VDY

Scheler tedy poukazuje, jak bychom dnes ekli, na ur it "poznvac zjem", jm je ureno, co a jak se nco stv danost. Nebo "vekerou duchovn optiku vdy" ovld axiom, podle nho "lovk 'chce' fakticky na svt nechat platit jako existujc jen to, co lze jet zmnit mo nm zsahem". Smyslem vdy nen "ukzat prav svt, nbr jen 'pln' na jeho ovldnut a zen" . Protoe je to mu tak, vda "tak vbec neme vidt smrt", sama se dokonce "u zrodila . . . z modernho zavrn o ped smr t, z vytlaovn smrti pudem k prci". 20 Max Scheler tak v letech 1 9 1 1 - 1 9 1 6, do nich sahaj jeho prce ke knize Smrt a ivot po smrti (Tod und Fort leben) , pedjal to, co Adorno a Horkheimer pozdji na zvali kritikou instrumentlnho rozumu (Kritik der in strumentellen Vernunft) . Pi reflexi o problmu naeho vdom smrti Scheler narazil na souvislost strachu a pan stv [Herrschaft] , event. panskho vdn [Herrschaftswis sen] , jak je nazval ve sv sociologii vdn. 2 1 Vytsnn, o nm Scheler mluv, spov prv v tom, e ze strachu ped smrt je konstituovn praktick idel poznn, kter promuje vekerou skutenost v oblast "ovldn", ra cionln efektivnosti, a vechno, co se tomuto projektu ne podizuj e, ponechv stranou jako neskuten. Pipo meme si krtce, j ak podoby nabv tato mylenka u Adorna. Pro nho se jmno Auschwitz (Osvtim) stalo projevem svta absolutn negativity. Osvtim pro nho
kter - jak ukzal - nle k uritmu lidskmu typu, mus bt jasn odli ovno od obasnho odlehen naich "duevnch stav" od jistoty smrti. Nebo jen toto "obecn (historick) vytsnn" evidentn ideje smrti ivot nm pudem "umouje jev, kter bych rd nazval 'metafyzickou lehko myslnost', toti "veselost", k n lovk me dospt pes "ti a zejmost mylenky na smrt" a bez n normln vbec neme t (28) . Cit. dlo, 34. Nyn M. Scheler, Gesammelte Werke, sv. 8: Die Wissensformen und die Gesellschaft, Bern-Miinchen 1960.

20) 2 1)

38

4. ZJEM O PANSTV! A VYTSNN! SMRTI

znamen historick fakt ztroskotn emancipanch d jin. V Osvtimi se toti ukazuje, e sly, je nesly eman cipan pokrok, toti osvcenstv, vda a technika, se zm nily tak, e jsou zkladem svta totlnho zen, kter je svtem smrti. V dle Negativn dialektika (Negative Dia lektik) teme:
Zavradnm milion lid veejnou sprvou se smrt stala msi, co j et nikdy nebudilo takov strach. U nen monost, aby smrt vstoupila do bnho ivota jednotlivce jako nco, co odpovd j eho bhu. Indi viduum je zbavovno toho poslednho a nejuboej ho, co mu zstalo.

Toto vyhlazen individua, j e promuje v iluzi poa davek "vlastn smrti", o nm mluv jet Rilke, souvis s nivelizac, j rozum zamen k ovldn vechno po drobuje. Panstv lovka, je si pro sebezachovn lovka a pro obranu proti neptelsk prod tuto produ podro buje, se opr o logiku mylen, jeho jdrem je zkon identity. Tento zkon je zkladem veho tvoen pojm, je smuje k tomu, aby uinilo vci stejnmi a nechalo zaniknout jejich individualitu, aby se staly co do poj mu homogennmi, a tak se podrobily zjmu lovka o pan stv. Pojmy proto jsou podle Adorna instrumentln ko ny. A protoe se tvoen pojm me dt jen za pedpo kladu zkona identity, je tento zkon principem panstv, ba je s panstvm toton. Pro tuto logiku existuje to, co je zvltn, jen jako subsumovan [podazen] pod to, co je obecn, a prv tm je povaovno za rozumov a uren pojmem. Djinn proces, kter m pramen v instrumen tlnm panskm mylen, koencm v zjmu o sebeza chovn, dosahuje svho vrcholu tm, e spolu konverguj totln nivelizace a totln sprva, absolutn bezvznam39

I. OTZKA PO SMRTI VE VKU VDY

no st individua a smrt, j se umralo v Osvtimi a je v bec vyznauje umrn v na dob. V lgrech podle Ador na "u neumralo individuum . . . , nbr exempl".
To nutn poznamenv i umrn tch, kte tto pro cedue unikli. Genocida je absolutn integrace, j e se pipravuj e vude tam, kde se lid uniformuj, dvaj do zkrytu, jak se k na voj n, dokud nej sou jako odchylky od pojmu pln nicotnosti doslova vyhla zeni.

Lid jsou dnes "doslova promovni ve vci" a v tom to zvcnn si uvdomuj "svou permanentn smrt". Dnes se ni to, "co je samo o sob a mon u i pro sebe nicot n" . Z toho vznik podle Adoma "trvajc panika ped smrt" a dnen vytsovn smrti. Nebo tuto trvajc pa niku nelze "upokojit nim jinm ne vytsnnm smrti". Pro tuto souvislost panstv, zvcnn a smrti existuje jm no Osvtim: "Auschwitz potvrzuje filosofm o ir iden tit jako smrti." Nebo to, co "kali sadist v lgru svm obtem: ztra se vznese jako kou z tohoto komna k ne bi, to vyjaduje bezvznamnost ivota kadho jednotliv ce, k n smuj djiny". I svoboda je formalizovna tak, e in lovka "zastupitelnm a nahraditelnm" jako po tom v lgrech. "Proto je dnes absolutn negativita v dohle du, nikoho u nepekvapuje. V tto dimenzi se dokonce odstrauje strach ze smrti." Nejvznamnj vrok v Bec kettov "Konci hry" k: "U bychom se nemuseli tolik bt. . . " Nebo "strach byl vzn na principium individuati onis sebezachovn. . ." To se te ru, a je to dsledek jeho samotnho . Nebo podle Adoma j sou "diskontinuitn, chaoticky rozttn momenty a fze djin sloueny" v jedn dob charakterizovan "ovldnm prody, kter pokrauje do panstv nad lovkem" . Po minulch kata40

4. ZJEM a PANSTV! A VYTSNN! SMRTI

strofch a v oekvn katastrof budoucch by bylo cynick mluvit o svtovm plnu, kter "se projevuje v djinch a spojuje je v celek" a kter postupn smuje k nemu lepmu. "dn obecn djiny nevedou od vle k huma nit, ale spe od praku k megabomb." Djiny, kter j sou dreny pohromad svou emancipan tendenc a v nich se lovk osvobodil od vldy prody, kon tm, e "orga nizovan lidstvo totln ohrouje organizovan lidi". 22 Srovnme-li Schelerovy a Adomovy mylenky, ukazu je se jasn toto: Dokud byl lovk pesvden, e lidstvo ve svch djinch postupuje po cest nekoncho pokro ku, smrt mohla bt vytsovna, nakolik se jevilo pocho pitelnm vysvtlen, e smrt jednotlivce je vcelku nepod statn ve srovnn se vzestupnm pohybem djin lidstva. Po zkuenostech 20. stolet se tato vra v pokrok pro ns stala krajn pochybnou. Co bude s vytsnnm smrti po dle Schelerova pojet, a se idea pokroku rozpadne? Smrt pak neme bt utopena jakoby v proudu djinnho po kroku a zapomenuta. Sledujeme-li Schelerv text Smrt a ivot po smrti (Tod und Fortleben) , meme nabt do j mu, jako by Scheler chtl ci, e vra v pokrok psob u tam, kde se lovk vrh bezhlav do innosti, nept se dle na cle a inky, ale pon si tak, jako by jeho "zachzen s vcmi" mlo pokraovat bez konce. Tuto neumdlvajc "praxi", jak pe Scheler, pokldal u Pascal za krajn po chybn lk, kter se v posledn dob pedpisuje lovku. Kde lovk svou smrt a svj strach ze smrti umluje prost v neutuchajcm shonu sv innosti, tam lze nejspe mluvit o vytsovn v tm ideln-typick podob. To22)
Vechny citty Th. W. Adama, Negative Dialektik, Frankfurt 1966 , 3 1 2 n. a 352 n., 359 n. viz tak M. Horkheimer a Th. W. Adomo, Dialektik der Aufklarung, Frankfurt/Main 1 969.

41

I. OTZKA PO SMRTI VE VKU VDY

to vytsovn je dnes tak nepochybn iroce rozen jev. Pro to ovem nelze podat statistick dkazy, je by se opraly teba o ankety, protoe kad odpov na kadou otzku poloenou v tto souvislosti by u pedpokldala, e dotazovan chce alespo na okamik vidt svou ten denci k vytsovn. Musme vak upozornit na jeden dleit rozdl mezi dnenm chpnm "pirozen smrti" a Schelerovou my lenkou vytsovn. Pot co se idea pokroku stala pochyb nou, v "pirozen smrti" se smrt takkajc znovu hls. Kde se idea pokroku rozpad, nen u tak jednoduch smrt vytsnit. Smrt chpan jako "pirozen smrt" se te uka zuje bez jakhokoli nimbu lidsk dstojnosti, heroickho zahalen a bez jakkoli nadje mc k transcendenci, ve sv racionalizov banalit, prv jako pouze biologick dn, je lovku jasn ukazuje, e podlh tme zko nm jako kad zve. Prv v tto podob m te bt lo vkem pijmna, ne vytsovna, nbr pedpokldna jako vdecky prokzan fakt a maj z n bt vyvozeny d sledky. "lovk dnes pot se svou pirozenou smrt." Tato pedstava smrti se pmo "propaguje" a vyzdvihuje jako urujc pedstava, "v jejm svtle lid na spole nosti vid svj vztah ke smrti a k umrn" . Tak ji alespo pedstavuj mnoz intelektulov, kte toto pojet chpou jako "progresivn". Sami sebe ad "k djinnmu hnut, kter oznaujeme jako emancipan osvcenstv". Tvrd, "e 'pirozen smrt' je pedstava modernho lovka o smrti a e jedin ona odpovd spolenosti vdeck ci vilizace, protoe je racionln zdvodnna". 23 dc pedstava "pirozen smrti" Schelerovu tezi o vytsovn nepochybn omezuje - pedevm na poza d krize vry v pokrok -, ale nein ji proto nepravdivou. 23 ) J. Schwartlander, cit. dlo, 1 9 .
42

4. zAlEM O PANSTV! A VYTSNN! SMRTI

Mnoz lid i v na spolenosti vytlauj smrt, asto mon tak ti, kte se nechtj spokojit s odpovd o pirozen smrti, ale dnou jinou odpov neznaj, a proto o tomto nepjemnm tmatu pokud mono nepemlej. Ale kdo si mysl, e nauka o "pirozen smrti" je vrchol moudrosti, sotva doke nco ci o umrn a smrti, nbr bude mlu vit pedevm o prodluovn ivota racionlnmi opate nmi. Vznikaj tak zpsoby chovn, kter se mohou sho dovat s chovnm lid, kte smrt skuten vytsuj.

43

I. OTAZKA PO SMRTI VE VKU VDY

5.

Biologick orientace. Paradoxie smrti a konec metafyziky


(Schulz, Kamlah, Weischedel, Cramer)

Povauje-li se pojet smrti jako pirozenho, biologickho dn za progresivn a racionln, pak pedevm proto, e se pokld za opak tradin, metafyzick nauky o nesmr telnosti, resp . vry ve zmrtvchvstn. Tato tendence dnes zasahuj e i hluboko do filosofie. Walter Schulz konstatuje, e filosofie po dlouhou dobu "dokzala ci mnoho vc o smrti, a to hlavn z aspektu nesmrtelnosti, ale dnes je tomu jinak". Nebo "tma nesmrtelnost" nen "pro sou asnou filosofii aktuln" . Protoe podle Schulze "filoso fick vpovdi o smrti . . . nesmj bt formulovny proti vdeckm poznatkm nebo nezvisle na nich", mus i fi losof dnes
vychzet z pedstav . . . , kter uruj nae dnen ch pn smrti: Smrt je absolutn konec ivota. Nebylo by filosoficky legitimn chtt se tomuto vroku vyh bat tvrzenm, e o smrti nememe nic vdt a e vechno je oteven. 24

Schulz dospv k tmto vrokm, protoe s citovanm poadavkem "vdeckosti" filosofie spojuje urit chpn djin. Filosofie je podle nho urovna metodickou "hrou abstraktn vpovdi a monch zkuenost". Schulz to po24) w. Schulz, Wandlungen der Einstellung zum Tode, in: Der Mensch und sein Tod, 94 a 1 00.

44

5. BIOLOGICKA ORIENTACE. PARADOXIE SMRTI . . .

vauje za vlastn jdro filosofie. Zkuenost pitom nero zum jen "subjektivn zkuenost jednotlivce, ale tak d jinnou zkuenost, j je pedem a v celku urena kad epocha": pro n problm to znamen toto: "Metafyzika se svmi pedstavami o ivot po smrti a o osobn nesmr telnosti je za nmi. " Pro je za nmi? Protoe pro ns je "smrodatn biologicky orientovan pedstava smrti". Je liko jedna epocha dospla ke konci, musme se opt kon frontovat "s monost a nutnost" "uznat prost fakt po mjivosti". Tato epocha pak dospla ke konci, protoe metafyzika byla vystdna vdou. K n toti pat "biolo gicky orientovan pedstava pirozen smrti". 25 Schulz se ovem stav proti tomu, aby se pedstava pirozen smrti vykldala v tom smyslu, "e lovk nen nic jinho ne pirozen exempl svho druhu" . Nebo lovk "je by tost, je me mt vztah sama k sob". Proto je vystaven strachu ze smrti. Zkladem tohoto strachu je "jeho proti smysln nebo - abychom uili cizho slova - jeho para doxn struktura". Tato "neblah situace" znamen, e lo vk "v o sv smrti a e toto vdom pedstavuje zt, j lovka nedoke zbavit ani metafyzika ducha, ani po znn, e smrt j e nco pirozenho . To j e rozhodujc fakt. " 26 Kdo sleduje Schulzv mylenkov postup, sotva bude moci potlait nsledujc otzku: Jestlie uznme, e lo vk pesahuje biologickou skutenost, pro mme jeho konec, smrt, interpretovat jako nco vlun biologick ho? Je pedem jist, e napt mezi biologickmi struktura mi lidskho byt a znakem lidskosti, toti e lovk me mt vztah sm k sob, je, jak k Schulz, "protismysln"? Nen vrok, e toto napt je "protismysln", urit hod25) Cit. dlo, 103 n. 26) Cit. dlo, 1 04.

45

I. OTZKA PO SMRTI VE VKU VDY

nocen, tebae Schulz prohlauje, e vzhledem k para doxn struktue lovka je zbyten "nakat a vbec hod notit, protoe tato struktura se ned zmnit"? 27 Nemlo by pesvden, e zvisme na "epochlnch" zkuenos tech, bt samo filosoficky prokzno? Anebo je nutno pro mny epochlnho "ducha doby" prost j en pozitivisticky pijmat jako neodvoditeln posledn danosti? Schulzovi je tak teba poloit otzku, zda filosofie m prost jen pijmat, jak vda chpe skutenost, nebo zda filosofie ne m i vi dnenm vdm kritickou funkci. Filosofie se pt na zjmy, je konstituuj pedmty vdy, a zkoum, po jak strnce jsou metody, ale i zpsob zkuenosti, kter charakterizuj vdy, samy o sob legitimn - nebo nakolik snad tak vyaduj doplnn jinmi zpsoby zkuenosti a jinmi metodickmi koncepcemi. 28 V nvaznosti na Schulzovo chpn smrti se znovu vr tme k stati W. Kamlaha Lze 'porozumt' smrti? (Kann man den Tod "verstehen"?) Podle tohoto autora existuje "katastrofick" chpn smrti. Lze je formulovat vtou: "Smrt j e katastrofa, j e psob, e iv bytost, kter ila po del dobu, pestv t pro celou budoucnost, a tato katastrofa jednou zni kadou ivou bytost, vetn lo vka." Toto pojet smrti je opakem nzoru, kter chpe smrt lovka na rozdl od smrti rostlin a zvat jako "pe chod z doasnho, bolestnho, pozemskho ivota do no vho, astnho, vnho ivota". Takov chpn po mno ho stalet pevldalo, ale dnes bylo "v profanizovanm 27) 28)
Cit. dlo, 10 4. Tak ve svm dle "Philosophie in der veranderten Welt, pfullingen 1972" vid Schulz vztah filosofie k vdm pli jednostrann ve smyslu pizp sobovn filosofie vdm. Plodn dialog mezi obma me nastat teprve tehdy, kdy je na obou stranch jak ochota ponechat partnerovi jeho vlastn poznvac zjmy, metody a poznn, tak tak se navzjem zpochybovat tam, kde se to jevi jako nutn.

46

5. BIOLOGICKA ORIENTACE. PARADOXIE SMRTI. . .

modernm svt" vytlaeno katastrofickm pojetm smrti. "Jakkoli ivot po smrti" dnes "sotva jet nachz njak vc", protoe 0 pevaze katastrofickho chpn smr ti. . . u nelze pochybovat" . I kdy dnes mnoho lid jet m sklon nepokldat katastrofick pojet smrti "za po sledn slovo v tto vci", podle Kamlaha to lze "snadno" vysvtlit tm, e pravda katastrofickho chpn smrti, "jednou zbn pedloena, je pli neradostn, pli ka tastrofick", abychom se ji "neustle nepokoueli peko nat nadj ve vnost nebo zmrtvchvstn". Nebo i podle Kamlaha je lovk "jedin iv bytost, je v o smrti, je pedem v i o sv vlastn smrti, a proto se mus snait njak se s touto smrt 'vypodat"'. 29
,,

Podle Wilhelma Weischedela mus dnen mylen vy chzet ze "zkladn zkuenosti" "radikln nejistoty" . Tm "filosofovn pichz pln samo k sob", protoe se stalo takovm radiklnm tznm, "kter vechno vtahu je do vru dotazovn. Kad pravda podvajc se jako jist je vloena do tohoto vru. Vechno, co se jev jako j ist a pevn, je pivdno ke zhroucen". Radikln tzn pitom nen "lehkovnou hrou", nbr "m nejvy v nost". Toto filosofovn jako radikln tzn Weischedel oznauje jako dovren skepticismu, jeho djiny sleduje a do souasnosti, a konstatuje, e nai dobu musme ch pat jako "dobu zavrujcho se skepticismu". Tento skep ticismus se nesm znovu utvrzovat "ve skeptick pozici" jako v "zajitn zkladn", protoe by se pak stal "jenom novou negativn formou dogmatismu". "Mus bt skepti cismem v kadm ohledu otevenm. " Jako takov - a to je dleit pro nai souvislost - vystupuje skepticismus jako opak metafyziky, a prv proto jako soudob filoso29) Cit. dlo, 2 7 .

47

I. OTZKA PO SMRTI VE VKU VDY

fovn: "m vce se filosofovn bl souasnosti, tm jas nji vystupuje zsadn skepticismus v protikladu k veke r metafyzice." 30 Ze zavrenho skepticismu jakoto dnes aktulnho fi losofovn (jako radiklnho tzn) Weischedel odvozu je rzn zkladn postoje, kter jsou zkladn dleit pro "skeptickou etiku". Pat k nim tak zkladn postoj "odstupu". Weischedel jm rozum "innost zaujmn od stupu, kter se stala postojem. Kdo existuje v odstupu, ten neustle zaujm odstup od toho, v em se nachz: od situace, v n je zcela jist spjat se svtem a se sebou sa mm". Postoj odstupu je "trval distance" . Zahrnuje v so b vdom skeptika, e akoliv mus vstupovat do styku s vcmi a druhmi lidmi, vechno angaovn zstv stle nejist. Tato distance se tk i jeho samho. Skeptik se stv sob nejistm "ve svch pnch, ve svch v nch, ale i ve svm poznn a ve svch ctidostivch pl nech, kter mu neustle vnej zmatek do ivota". V z kladnm postoj i odstupu "se nebude utvrzovat v sob samm", nbr "bude v sob udrovat odhodlanost vzdt se sm sebe. Zde se nejzetelnji projevuje radikln ne jistota, kterou v sob lovk zakou." 3 1 Ns zde zajm pedevm toto: odstup je podle Weis chedela "skeptikovou adekvtn odpovd tv v tv ne stlosti, kter uruje a ovld vekerou skutenost" . V n se nejistota veho projevuje zcela zvltnm zpsobem. Nebo skeptik vid: "Nic nezstv, nic nen trval, ve podlh konenmu zniku. " Proto se neme oddvat iluzi, "e existuje nco vpravd trvalho. Nesn dn sny 30) 3 1) 1 976, 35 -39. Weischedel sv stanovisko podrobnji rozvinul in: Der Gott der Philosophen, 2 svazky, Wissenschaftliche Buchgesellschaft, Darmstadt 1 9 7 1 a 19 72 . [V eskm pekladu Skeptick etika, Praha 1999; zde citovan strnky 27 -29.] Cit. dlo, 1 9 4 n. [esk peklad 1 45 - 146].
48
w. Weischedel, Skeptische Ethik, Frankfurt/Main

5. BIOLOGICK ORIENTACE. PARADOXIE SMRTI. . .

o vnosti a nesmrtelnosti. Je lovkem, kter v cel sv existenci m na zeteli nestlost." Nejmocnji pro ns lidi vystupuje pomjivost ve faktu smrti. Skeptik odmt, na rozdl od "lovka v kadodennosti", zavrat ped smrt oi. I Weischedel zdrazuje, e lovk v o smrti, kter "nen pouze vce i mn vzdlenm koncem ivota", n br "vstupuje do ivota v kadm okamiku".
Smrti se skeptik dv beze strachu do o. Jako ten, kdo zauj m odstup, je oteven vi neustle ptom n smrti. Kad okamik chpe jako j eden krok na cest k umrn. Proto se mu ve ptomn j i nyn j ev jako nicotn. Nad skutenost se mu rozprostr zvoj . Tm zskv velmi podstatn nvod pro ivot. Uvdomuj e si, e je postaven ped velk kol sblit se se smrt a j i za ivota se nauit umrat. 3 2

Jistota, "e vechno zanik, e posledn slovo m smrt a znik", vyzv skeptika k odkn, sebeuskrovnn, po koe a vzdn se sebe. Pohled na pomjivost ns u, e nm nic nepat jako trval vlastnictv a e vechny ped mty "naich sobeckch dost j sou velice nejist". Pro vme-li v souvislosti s na pomjivost sami sebe jako radikln nejist, dochzme "nutn k odstupu od sebe sama", tj . "k uskromnn a pokoe", ba k "vzdn se sebe sama", v nm lovk "nic pro sebe" nepoaduje. 33 Tento odstup od svta a od sebe sama uvd skeptika do "jeho nejniternj svobody". Svoboda v tto souvislosti zname n "tolik jako bt nezvisl, nezviset ani na svt, ani na sob samm". 34

32) 33) 34)

Cit. dlo, 1 96 n. [esk peklad Cit. dlo, 2 10 n. [esk peklad Cit. dlo, 1 95 n. [esk peklad

1 46- 1 47 ). 1 56- 1 57 ). 1 46 ).

49

I. OTZKA PO SMRTI VE VKU VDY

Na rozdl od Kamlaha - u nho je v pozad jeho "ka tastrofickho" chpn smrti jasn pojem "pirozen smr ti" - se Weischedel neodvolv na prodovdeck vpo vdi o smrti, nbr mluv o obecn pomjivosti a o jejm radiklnm jevu, toti smrti. Zkladem jeho nzoru, e smrt pedstavuje neodvolateln a naprost konec lovka, je pro Weischedela pouze logick nemonost metafyzic kch pozic, kter podle jeho nzoru spovaj na nepro kzanch pedpokladech. Ale jak me sm Weischedel opt tvrdit, e posledn slovo m smrt a znik a e si ne smme dlat dn iluze a sny, pokud j de o nesmrtelnost? Vdy m-li skepticismus znamenat radikln otevenost tzn, co tvo jdro Weischedelova pojet filosofie, ne mly by bt zpochybnny tak jeho vroky o metafyzice a nesmrtelnosti? Jinak by skeptik nemohl odmtnout vt ku, e se sm svm zpsobem stal dogmatikem. Tak jako Schulz, i Weischedel zastv tezi o "konci metafyziky". Ale tento konec pro nho nen charakterizovn ani tak vystdnm metafyziky vdou, jako spe procesem jejho vlastnho, vnitnho rozpadu, kter vede ke skepticismu. Musme se nicmn ptt, zda jistota, s n Weischedel po kld smrt za absolutn konec, nepedpokld pesvde n, e je sprvn mylenka "pirozen smrti". Je-li tomu tak, musme se ptt jet radiklnji, pro tato mylenka nen tak - jako metafyzick nauky o nesmrtelnosti opatena skeptickm otaznkem. Konen je teba uvit, e u Weischedela se smrt - kter ns vechny zbavuje pev nho trvn a jistho vlastnn, ba ns samotnch - jev jako osvoboditel, protoe bereme-li smrt vn, vede ns to k nezvislosti. lovk zskv sebe jako urit J, prv kdy se tv v tv smrti odpoutv od veho, na em toto J lp. Zd se, e tato ztrta sebe, je je paradoxn ziskem, tedy urit, smrt prostedkovan vztah lovka k sob sa50

5. BIOLOGICKA ORIENTACE. PARADOXIE SMRTI. . .

mmu, tvo jdro Weischedelovy pozice. Tak se smrt u nejev - jako u Schulze - jako protismyslnost, nbr pro muje se v monost svobody. I u Weischedela slou smrt vposledku autonomii lovka. Zde nen msto, abychom odpovdali na otzky, kter jsme prv adresovali Weischedelov pozici. V podstat jsme chtli poukzat na to, e u pedstavitel teze o "pi rozen smrti", ba dokonce u Weischedelova skepticismu radikln nejistoty, se v otzce lidsk smrti jako definitiv nho konce uplatuje jist dogmatismus. Souvis s pe svdenm, e doba metafyziky definitivn skonila. Zcela jinak smlel Wolfgang Cramer. Jeho syn Komad Cramer v ei u hrobu svho otce 9. dubna 1 9 74 uvedl mylenku, kter zamstnvala Wolfganga Cramera "v poslednch mscch jeho ivota, v mscch nemoci a padku sil. Cra merova mylenka zn:
U j en okolnost, e lovk je schopen myslet na svou smrt, sblit se s mylenkou na svou smrt a v tto d vrnosti ji nakonec podstoupit, to samo je u dka zem, e smrt je sice konec, ale ne pln konec.

Tm, kte popraj lidskou svobodu, Wolfgang Cramer kal, "e popraj to, co je podmnkou veho poprn" . Podobn tm, "kte k Absolutnu jeho racionln teorie pistupovali s pevahou osvcenho", odpovdal, "e sotva stoj za nmahu dokazovat, e Absolutno je podmnkou monosti veho konenho" . 35 Tak "z pouhho faktu, e lovk se chpe jako konen bytost a pak, kdy umr, umr a nehyne jako zve", chtl Cramer "dojt k poznn 35)
K tomu viz w. Cramer, Gottesbeweise und ihre Kritik, Frankfurt/Main 1 967; Grundlegung einer Theorie des Geistes, 3 . vyd. , Frankfurt/Main 1 975; Das Absolute und das Kontingente. Untersuchungen zum Substanz begriff, 2. vyd., Frankfurt/Main 1976.

51

l. OTAzKA PO SMRTI VE VKU VDY

neho, co u nelze oznait jako fakt: toti e smrt lovka je sice j eho konec, ale zahajuje jin ivot". Je dleit poznamenat, e Cramer "pisuzoval mylen slu formu lovat toto poznn ve form vdn. Tto vrcholn vty se mus odvit ne vra, ale rozum, m-li rozumt sm sob. " Transcendenci j douc nad vechno psychick, kter je d na v tom, e my lid vme o sv smrti, bere Cramer tak vn, e tento jednoduch a nepopirateln fakt se pro nho stv takkaj c prlomem k mylence takovho zpsobu byt lovka, kter je odtren od toho, co je fy zicko-biologick. Schulz prohlauje, e jistota smrti vede lovka do paradoxn, tj . pro nho protismysln situace. Ale ta se jev jako protismysln jen tehdy, vychz-li my len z toho, e smrt je v kadm ppad definitivn znik lovka, a pitom se mylen mus dret toho, e lovk v o sv smrti a mus se k n njak vztahovat. Nevznik tato protismyslnost teprve stetnutm tchto dvou prvk? Nen to tak, e tuto protismyslnost vytv teprve mylen, pro toe spojuje fakt, e my vme o smrti a musme se k n vztahovat, s pouhou domnnkou, kter nen dnm fak tem, toti e smrt pro ns vechno kon? Jestlie nsle dujeme Cramera, tato protismyslnost miz: to, e vme o smrti a musme se k n vztahovat, dostv dobr smysl, je-li smrt zatkem jin dimenze lovka, a ji myslme jakkoli. Mme tedy metafyzick teorie o nesmrtelnosti beze veho zavrhnout jako iracionln, nebo se v nich set kvme s pokusy rozumu myslet i v otzce smrti nco ro zumnho? Mme rozum nechat zaniknout ve slep p rodn kauzalit? Ovem i pro Cramera tu zstvaj zvan problmy. Jednm z nich je tento:

52

5. BIOLOGICK ORIENTACE. PARADOXIE SMRTI . . .

Mj otec ml pli velk mnn o prodn urenosti lovka - urenosti, j e ho nhle a krut zniila -, ne aby si myslel, e pedstavy o druhm ivot, kte r meme zskat j en z tohoto ivota, nm mohou odhalit, jak ten druh ivot j e . O j eho povaze nem eme vdt nic.

Cramer krom toho nedokzal sdlet mylenku, e "Bh je v podstat lska". Jet v j ednom z poslednch rozhovor, kter smrteln nemocn vedl se svm synem, prohlsil
se sob vlastn tvrdost a dslednost. . . , e mylenka, e Bh je lska, je mylenka naprosto nesprvn. Je-li Bh lska, pak je lska na zklad toho, e je abso lutn svobodn chtn a moc. Bohu se v j eho abso lutn moci lbilo pipoutat lovka v j eho existenci k nemu nesmyslnmu a nepochopitelnmu, k p rod, a shledal ho hodnm toho, aby ti tchto pout poctil a do dna, tj . a k smrti.

Tedy i pro Cramera zstv v dlu smrti lovka ti v absurdita, ba kulminuje v nm nesmyslnost a nepo chopitelnost prody. Jsou-li vak proda a smrt nesmy sln, pak se ptme, jak me bt dstojnost v tom, e lovk nese pouta? Pro Cramer Boha, kter m takovou moc, pokldal za vtho ne Boha lsky? Jeho syn toti o otci k: "ml pli velk mnn o Bohu sv filosofie, o tom, co i Bh zjeven mus bt, m-li vbec bt", ne aby mohl souhlasit s mylenkou, e Bh je v podstat ls ka. Cramer nm na tyto otzky u neme odpovdt. Ne bo smrt mu vzala monost, aby sv mylenky dovedl do konce a uveejnil je. Kdyby byl mohl dokonit posledn filosofickou prci, byl by Cramer mluvil i o tom, e se t53

I. OTAzKA PO SMRTI VE VKU VDY

mu Bohu, kter ho nechv provat smrt, tak zalbilo "dt lovku smyslov, a proto jedin jemu jet uchopi teln znamen", e
bude prost (pout prody a smrti) a e bude uveden do jinho stavu. Mj otec toto znamen nevidl v uki ovn a zmrtvchvstn, o tch mluv kesansk zvst. Tyto udlosti jist nej sou znamen, j im me me rozumt. Znamenm je naopak to, e zmrtvch vstal Kristus se zj evil v tlesn podob svm ued nkm: zemel ivm. Poslednm zmrem filosofa bylo ukzat vznam tohoto znamen, j et uchopitel nho pro mylen. Toho se mla tkat prce, kterou chtl jet dokonit ped vemi ostatnmi, kdy se do zvdl, e je mu uren konec. Tato prce mla mt titul: Filosofie a evanelium. Tato nadj e se pro nho a pro ns nenaplnila. 6

Ani Cramer neunik paradoxu. Jen se u nho pesouv na produ, kterou oznauje jako nesmyslnou a nepochopi telnou, protoe ns dr v poutech a nechv ns, nakolik jsme prodn bytosti, propadnout smrti. Co je tedy proti smysln? e jakoto prodn bytosti vme o smrti a mus me se k n vztahovat, nebo e my jakoto rozumov bytos ti, je vd o sob a mus se vztahovat samy k sob, zrove patme k prod propadl smrti? Metafyzika vtinou od povdala ve smyslu druh alternativy, ovem v rmci zna nch pesun akcentu u jednotlivch myslitel. Tak je z rove patrno toto : Chce-li ns dnes model "pirozen smrti" pivst k tomu, abychom smrt interpretovali jako pouh prodn dn - a pitom abychom pijali bez dalho zkoumn paradoxii naeho vdn o smrti -, pak v tom
36) K. Cramer, Rede am Grabe meines Vaters, in: Perspektiven der Philosophie, sv. 1, Amsterdam 1 975, 3 3 3 n.

54

s. BIOLOGICK ORIENTACE. PARADOXIE SMRTI . . .

musme vidt jen dialektick obrcen metafyzickho ch pn smrti, podle nho se smrt vykld jako osvobozen od te prody, kter podle dnenho chpn ve smrti do kazuje svou krutou vldu nad lovkem. "Pirozen smrt" tedy zdaleka nepedstavuje originln pstup mylen ve smru k novmu chpn smrti. Toto interpretan schma samo naopak jakoto pometafyzick nle jet do epochy metafyziky a zstv na ni vzan. Prv proto se s nm tak nememe spokojit a musme se ptt dle.

II. K

noetice smrti

ll. K NOETICE SMRTI

V pedchozm textu j sme u vcekrt ekli, e lovk v o sv smrti a e k n mus zaujmout stanovisko, take u jen proto nelze smrt chpat jen jako biologick dn, a je pirozen jakkoli biologicky podmnn. Proto je proble matinost lidskho byt pmo urujcm znakem lovka. Velmi jasn je to patrn v archeologii a v jejm vzkumu prehistorickho lovka. Nebo
vlastnm orientanm nlezem je pro nej star obdo b pohebit: v kadm ppad j ednoznan doka zuj e, e je zde teba pedpokldat hominizaci . Zde tedy nejjasnji postihuj eme rozdl mezi lovkem a zvetem,

zatmco "run opracovan pazourek by sm . . . mohl po chzet jet od njakho pithekoida". l Vichni s jistotou vme, e musme zemt. Vichni po kldme za pravdiv vrok "vichni lid j sou smrteln". "Smrteln" pitom v tto vt znamen: vichni zemeli a vichni zemou, kad umr, i my sami. "Smrteln" zde tedy neznamen, e meme zemt, nbr e jedno ho dne skuten zememe. Smrt je jist, nejist je pouze okamik, kdy smrt nastane. Jak dospvme k tomuto v dn, k tto jistot? To je zkladn otzka "noetiky smrti", k n zamil filosofick tzn Max Scheler. Zkoumme -li, co je smrt, meme se tto otzce sotva vyhnout. Kdy se ptme na pvod na jistoty smrti, mme sklon ji odvodovat pedevm poukazem na obecnou zkue nost. O vech lidech, kte kdy ili, vme, e zemeli. e tomu tak je, potvrzuje umrn lid, kte ij spolu s nmi. Nae vdn o smrti se zakld, jak si pedevm myslme, "na pozorovn ady mrt", jev se nm jako "empirick
1) U. Mann, Der Tod i n der religiosen Vorstellungswelt der Zeiten und Kul turkreise, in: Grenzerfahrung Tod, vyd. A. Paus, Graz-Wien-Koln 1 9 76, 44.

S9

II. K NOETICE SMRTI

poznn zaloen na indukci". 2 lovk naich dn, poue n prodnmi vdami, bude tuto indukci pravdpodobn podporovat jet poznatky z biologie a medicny, je se t kaj pirozench proces strnut, nap. zhorovn pro dukce bunk nebo molekulrnbiologickch proces, kte r nm pedstavuj strnut patrn jako prodn zkon. 3 Takov tvrzen o na jistot smrti, kter se zakld pouze na indukci a opr se o empirii, vak Scheler odmt. Podle jeho nzoru ns indukce pivd jen k "ponkud dtinsk mu sylogismu : pan X. zeme, protoe zemel vvoda z Wellingtonu a nkolik dalch. To pak zachycujeme ve form: vichni lid jsou smrteln". 4 Pouh empirick vd n ve skutenosti sice vede k vysok pravdpodobnosti, ale nemohlo by nikterak odvodnit jistotu smrti, alespo do kud jsme nepoznali, e strnut vedouc k smrti je prodn zkon. Elisabeth Strokerov mimoto prvem upozoruje na to, e pouh indukce neme bt "spolehlivm podkla dem pro mou smrt", nakolik se pokoum ji myslet skute n a vn jako mou smrt. Nebo v m zkuenosti je mi vdy dna jen smrt druhch. "Smrt velmi pravdpodobn zastihne je 'vechny' - ale jako druh." Kdybych z toho usuzoval, e i j zemu, pak bych
si pedstavoval sebe jen . . . jako j ednoho z druhch, ale k tm j nikdy nepatm, protoe nikdy nemohu bt nkm druhm. V takov zkuenosti by smrt pro mne nej en nebyla nikdy j ist, ale zstvala by pro mne tak pln ciz, bylo by mono ji chpat jako mou vlastn j en analogicky se smrt druhch. A e
2) E. Strtiker, Der Tod im Denken Schelers, 203. Viz k tomu pspvky W. Doerra a J. Uliese in: Was ist der Tod?, vyd. J. Schlemmer, 2. vyd. , Miinchen 1 970; E. Schmalenberg, Tod und Ttitung, Stuttgart 1 976, 1 1 0- 1 14. Scheler, Tod und Fortleben, 30.

3) 4)

60

I I . K NOETICE SMRTI

o n vbec vm, to by pak zstvalo vzno na naho dilost zkuenosti cizho umrn. " s

M jistota smrti by byla zdvodnna takkajc j en zvnjku, vbec by nezashla m samotnho v mm ch pn sebe, take by bylo obtn vysvtlit, jak je mon, e lid se ct jistotou smrti radikln problematizovni, e ve strachu ped smrt uprosted ivota mohou jakoby ztrcet pdu pod nohama a ctit se vykoenni. V tomto prolnn jistoty a zpochybnn, nutnosti, kter v ns pes to neustle vyvolv otzku "Mus to bt?", spov cha rakteristick zasaenost j istotou smrti, kdy ji bereme skuten vn. Tuto jej strukturu nelze odvodit pouhou indukc, sudkem oprajcm se o empirii. A musme jet dodat: M vlastn smrt se vbec nikdy neme stt ped mtem zkuenosti. Proval by ji pouze ten, kdo zemel, a pece by il. Jen ten by vdl, co je umrn a co je smrt. Na tomto pozad te meme otzku, o kterou zde j de, poloit pesnji: Jak je pro ijcho lovka mon pstup ke smrti a k jistot smrti, k jistot, kter v sob nese zasa enost, o n jsme mluvili?

5)

E. Stroker, 203.

61

ll. K NOETICE SMRTI

1. Intuitivn jistota smrti: Scheler


Nejprve budeme sledovat mylenkov postup Schelerv. Podle nho existuje "intuitivn jistota smrti", 6 na jejm zklad lovk zcela nezvisle na vnj zkuenosti v n jak podob v, e ho zastihne smrt, i kdyby byl jedin iv bytost na Zemi. Vdl by to, i kdyby nikdy nevidl, jak druh lidi postihuj zmny, je j im dvaj podobu mrt voly. Toto vdn o podstat smrti m zklad "ve zvlt nm druhu vdom", kter souvis s tm, "co nazvme 'ivotem' v biologickm smyslu". V tomto vdom je nm dno tlo jako "pozad pro vechny tzv. orgnov poit ky". Tento druh vdom je, tak jako samotn ivot, proces: lze ho charakterizovat jako urit "uplvn" s charakte ristickou "formou a strukturou". V tomto vdom je tak "u obsaena . . . podstata smrti", take smrt se nenachz teprve na konci procesu. Na konci je pouze "vce i mn nhodn realizace tto 'podstaty' smrti. . . jen jej nhodn dovren, jej uskutenn tm i onm individuem". V tto sv intuitivn provan podstat je smrt "a priori pro ve kerou pozorujc, induktivn zkuenost promnlivho ob sahu kadho relnho ivotnho procesu". Smrt je spolu dna v podstat ivota a ve zkuenosti, kterou m ivot sm o sob. To je zklad jistoty smrti. Nejist je pouze zpsob a okamik j ejho uskutenn. Mors certa, hora incerta. Ale samotn smrt pin v tto nejist posledn hodin lovku jen potvrzen toho, o em ml jako iv 6)
Scheler, 22 a 26.

62

1. INTUITIVNI JISTOTA SMRTI

bytost vdy intuitivn jistotu a co spoluurovalo cel jeho provn. Scheler tu m na mysli, v jasn pbuznosti s Husser lovou "fenomenologi vnitnho asovho vdom", sou vislost mezi intuitivn jistotou smrti a temi smry (Er streckungen) asov provanho ivotnho procesu. Tmito smry jsou podle Schelera: bezprostedn ptom n byt, minul byt a budouc byt. Odpovdaj jim ti kva litativn odlin druhy kon: "bezprostedn vnmn, bezprostedn vzpomnn a bezprostedn oekvn". Jsou podle Schelera "obsaeny v kadm monm posti hovn njak vci, njakho procesu, pohybu, njak zmny prody, ale i v kad vnitn zkuenosti tzv. psy chickho proitku". Vechny ti jsou tedy ptomny v ka dm okamiku a neustle rozleuj "celkov obsah" na zkuenosti. Tm se dostvme k tomu, co je pro nai sou vislost rozhodujc: Pomr uvedench smr asu se nov rozdluje
s obj ektivnm postupem ivotnho procesu v charak teristickm smru . . . Obj em obsahu ve smru minu losti. . . roste a roste, zatmco obj em obsahu ve smru bezprostedn budoucnosti. . . se zmenuj e a zmen uj e .

Ptomn byt mezi minulost a budoucnost je pitom


takkajc "stlaovno" . . . pro dt je ptomnost ir a jasn plocha nejpestej ho byt. Ale tato plocha se s postupem ivotnho procesu zmenuj e . . . Pro mla dka a chlapce je jm provan budoucnost irok, jasn, ziv cesta, vinouc se do nedohledna, obrov sk prostor, v nm pn, touha, fantazie vytv ti sce podob toho, "co vechno mohu prot " . Ale

63

ll. K NOETlCE SMRTI

s kadm sekem ivota, kter je za nmi a j e dn j ako proit ve svch bezprostednch nsledcch, se prostor ivota, kter j et mohu prot, citeln zuu j e . Prostor. .. ztrc na bohatstv a plnosti a tlak bez prostednch dsledk se zvtuj e .

ivotn proces je tedy "provnm smovn k smrti", tj . provme ho jako neustl "pohlcovn monost pro vn - budoucho ivota - proitm ivotem". Je to "pro itek smovn", jeho obsahem je "promna" od ir, ped nmi lec budoucnosti a nepatrnho objemu minu losti k narstn minulosti a k ustavinmu zkracovn budoucnosti, je se nm nabz. Je-li celkov mnostv prv danho ivota rozdleno tak, e objem budoucnost nho smru se pibliuje nule, pak podle Schelera nastv smrt. Vme, e se bl, protoe smrt je "s bytostnou nut nost" spoludna ve specifickm proitku smovn, tj . smovn samotnho ivotnho procesu k smrti. Anebo, jak Scheler rovn me ci, protoe "zkladn jev str nut, podstata 'strnut', je spoludn v samotnm ivot nm procesu a jeho provn. Proto tak me Scheler mluvit o "pirozen smrti". 7 Scheler ovem chpe piro zenou smrt jako j ev, kter je nutno chpat na zklad podstaty iv bytosti. Ale vdom lidskho typu, kter se vytvoil v novovku, u nedokzalo vidt ivot v jeho spe cifinosti, a redukovalo jej na mechanismus, a to v sou vislosti s poznvacmi zjmy, o nich j sme mluvili v ped choz kapitole. Proto tak (toto vdom) muselo vytsnit i smrt. Podle Schelera se teze o vytsnn smrti novov km typem lovka nachz na pozad teze, e tento typ lovka vytsnil ivot. Schelerovy teze o smrti, vdn o smrti a o vytsnn smrti maj pozad ve filosofii ivota. 7)
Vechny citty Scheler, 1 8 n.

64

I. INTUITIVNf JISTOTA SMRTI

Pro Schelerovo mylen je sice zkladnm rysem dualis mus ivota a ducha, pece vak vdycky bojoval za reha bilitaci ivota jako samostatn oblasti skutenosti. Tyto poznmky jsou u pechodem ke kritice Schele rovy teorie jistoty smrti. Byl vysloven nzor - nap. P. L. Landsbergem - e Scheler l pouze zkuenost strnut a e smrt se v jeho vkladech j ev "jako nejzaz hranice, kterou meme pedvdat, jestlie v mylenkch dle sle dujeme proces strnut". 8 Proti tomu Scheler tvrd:
N ivot j e nm . . . vnitn ptomen v kadm oka miku jako uzaven totalita, na j ej m pozad se ob j evuj vechny zvltn proitky a osudy. A dokonce nezvisle na strnut je nm ptomen ne-li okamik a zpsob j eho konce, tedy pece samotn tento ko nec.

Proitek smovn naeho ivota k smrti lze sice vy kldat tak jako proitek strnut, ale Scheler zdrazuje, e "poslednm intuitivnm zkladem pro pojem 'vku' v bec je teprve provan 'smovn k smrti' a pomr, kter existuje mezi 'oblast bezprostednho vzpomnn a ob last bezprostednho oekvn''' . Podle Schelera tedy poznn, e jsme sta nebo e j sme zestrli, vyplv ze vzrstajcho poznn smovn ivota k smrti. U Sche lera se jistota smrti nevyvozuje ze zkuenosti "faktickch jev st", jako je rostouc nava, nemoc, pokles schop nosti reagovat, ediv vlasy atd. 9 Schelerovi je vak nutno poloit otzku, zda pesun podl minulosti a budoucnosti v celkovm objemu nae ho asovho vdom by skuten mohl vst k vdn o smrti, kdybychom pece jen nevdli empiricky a na z8) 9)
P. L. Landsberg, L'exprience de la Mort, Paris 1 9 3 3 , 1 3 . Cit. dlo, 2 3 .

6S

II. K NOETICE SMRTI

klad indukce o smrti druhch. e v prbhu naeho i vota roste minulost a zmenuje se budoucnost, to u ped pokld vdn o smrti. Kdybychom nevdli, e musme zemt, nevdli bychom tak, e "zsoba" itelnho asu, kdy jet meme vyut svch monost, se stle zmen uje. Tuto jistotu nap. dt jet nem, akoliv ona ten dence smovn se v jeho ivot u prosazuje. K poznn, e jsme propadli smrti, dospvme patrn pece pouze teh dy, kdy zkuenost smovn na asn existence k smr ti spojujeme se zkuenost, e umraj druz. Ale se Sche lerem je nutno souhlasit v tomto: Tm, e se ume vidt smrt druhch ve svtle jistoty o tendenci smovn, je pat k na sebe-zkuenosti, se nae vdn o smrti "zvnit uje", zanme chpat, o co jde (a o co pjde nm samot nm) , kdy vidme druh umrat. Hlavn obt, do n se Schelerv pokus zapletl, zle patrn v tom, e in smrt pedmtem "poznn podstaty" (Wesenserkenntnis) . Neustle zdrazuje, e intuitivn jistota smrti je jakoto poznn podstaty zcela nezvisl na vech konkrtnch situacch, na veker tlesn pro van vzdlenosti i blzkosti smrti, na vech faktickch okolnostech konkrtnho umrn. Schelerova "jistota smrti" se pitom nesm v dnm ppad zamovat se strachem ped smrt nebo s tuenm blzk smrti, kter provme v uritch situacch, nbr vznik ze samotn zkuenosti ivotnho procesu a jeho zamenosti. "Tento druh fenomenologick redukce snad m sv metodick prvo, kdy odhl od vech situan podmnnch osobnch, sociologickch, historickch - zvltnost pro vn smrti", ale pekrauje "sv metodick kompetence, kdy odhl nejen od rznch faktickch zpsob cho vn lovka, nbr i od jeho postoje k smrti vbec". lO Ba
1 0) E. Stroker, cit. dlo, 2 1 0 .

66

I. INTUlTIVN! JISTOTA SMRTI

musme se ptt, zda smrt v takovm zpsobu poznn, zamenm na fenomenologicky uchopiteln stavy pod staty (Wesensverhalte) , nenabv charakteru bytostn nutnosti, kter u nedoke vysvtlit, pro my lid ped n mme strach, stle znovu se na n ptme a obtn ch peme prv jej nutnost. Nen tomu tak, e Scheler zam nil bytostnou nutnost, kter nle nap. logickm obsa hm, s faktickou nutnost toho, e musme zemt? E . Strokerov vstin poznamenv, e nm nechyb "poznn, pro je smrt", ale spe trpme nedostatkem poz nn dostatench dvod pro to, "pro smrt tak neme nebt. Proto ve vdom smrti, pokud je aktuln ptomn a nen vytsovno, existuj e neustle nepokoj tzn a hledn, kter nem konce" . 1 1 Je teba poukzat tak na to, e Schelerova teorie jasn nevysvtluje, pro smrt stle provme "jako opak speci ficky lidsk ivoucnosti", 12 Je mon chpat smrt jedno due na zklad podstaty ivota, nebo je naopak bezpod statnm protikladem ivota vbec, alespo ivota lovka? Dle se musme ptt, zda smrt je urit intuitivn-n zorn "nco", urit podstatn obsah, i naopak znamen nco, co je bez jakkoli nzorn dan kvality, take kdy vbec chceme mluvit o "podstat smrti", musme ci, e j ej "podstata" spov prv v tom, e je zbavena v kon krtn podstaty. 13 Pedevm vak je nutno ci toto: Scheler se pokou vidt smrt nzorn v oblasti ivota a ukzat jistotu smrti j ako j ev ivota. Jestlie vak lovk mus ke smrti za ujmout urit postoj , pak je ke smrti v jedinenm vztahu, jak jinak nenachzme u dn jin iv bytosti. U j sme 1 1) 12) 1 3)
Cit. dlo, 209. Cit. dlo, 2 1 1. Podobn Strokerov, cit. dlo,

2 12.

67

I I . K NOETICE SMRTI

o tom mluvili: Schelerv mylenkov postup nle do okruhu filosofie ivota, tedy smru, kter zastv Nietz sche, Bergson, Simmel, Klages aj . , smru, jen zdrazuje zvltn a specifick rysy ivota na rozdl od mechanistic k orientace, ale pitom mu hroz nebezpe, e bude na zklad podstaty ivota vykldat jednostrann i rysy du chovn, personln, kulturn-sociln a existenciln. Schelerovo mylen se jist neuzavr v rmci filosofie i vota. Ale prv smrt se sna vyloit jako "jev ivota". Zd se vak, e specifick povaha smrti lovka a lidskho v dn o smrti pat do zcela jin oblasti, ne je oblast pou hho ivota. Tm samozejm nechceme poprat, e smrt je podmnna nam biologickm ustrojenm a e ji nelze myslet bez faktu, e lovk je tak ivoich. 1 4 Pes uveden vhrady m Schelerv pstup trval v znam. Zle v tom, e poukzal na to, e bh naeho i vota smuje k smrti. Tm Scheler nepochybn zachytil a do filosofick diskuse uvedl zkuenost asu, kterou sice nememe pokldat za pramen na jistoty smrti, kter vak spolen s j inmi momenty, kter vylome v nsle dujcm textu, pat ke strukturm na existence. Scheler svou analzou vznamn pispl k osvtlen struktury a sovosti vbec, v n probh lidsk existence, tm toti, e v souvislosti s otzkou po jistot smrti ukzal specifickou "zamenost pvodnho asu". 1 5

1 4) 1 5)

I v tom se shodujeme s E. Strokerovou, cit. dlo, 2 1 1. M. Theunissen, Der Gebetsglaube Jesu und die Zeitlichkeit des Christseins, in: Jesus. Ort der Erfahrung Gottes, Freiburg 19 76 , 4 1.

68

2. SMOVN! K SMRTI

2.

Smovn k smrti
(Kierkegaard a Heidegger)

Krom empiricko-induktivnho vdn existuje jet jin cesta, jak objasnit jistotu smrti a jak ji ukzat v jejm v znamu pro lidskou existenci a jak doshnout vdn o smr ti. Touto cestou je mylenkov model "pedbhu k smrti". Poprv jej rozvinul Kierkegaard, piem je vznamn pe devm jeho fiktivn e Nad hrobem (An einem Grabe 1 6) . Existenciln analza asovosti lidsk existence (pobytu) , kterou nachzme v dle M. Heideggera Byt a as (Sein und Zeit 1 7 ) , je velmi pbuzn Kierkegaardov pstupu. Sledujme nejprve Kierkegaarda. Smrt je pro nho ped mtem "vnosti" . Vnost je u Kierkegaarda vdy ve vzta hu k "j" lovka. Zskat "j" je pro Kierkegaarda vlastnm ziskem, tm, o co j de v existenci lovka. lovk zskv "j" - podle uren k "j" v Kierkegaardov spisu Nemoc k smrti (Sygdommen til Doden 1 8 ) -, vztahuje-li se sm k so b tak, e sebe realizuje jako syntzu nekonena a kone na, asnosti a vnosti, svobody a nutnosti. Kdy se lovk vztahuje sm k sob, mus se krom toho vztahovat zro ve k tomu, co ho do tohoto vztahu uvedlo. Tm je pro Kierkegaarda Bh, take Kierkegaard me oznait "j" jako "j ped Bohem" neboli jako "teologick j". Do vzta hu, k nmu se lovk mus vztahovat, pat rovn vztah 1 6) 1 7) 1 8)
S. Kierkegaard, Gesammelte Werke, sv. VIII, vydali a z dntiny peloili E. Hirsch, H. Gerdes aj . , 1 3 / 14: Erbauliche Reden [Vzdlavatelsk ei) 1 844/45, 2 . vyd. , Diisseldorf 1 964. Nyn v sebranch spisech: I. oddl, sv. 2, Frankfurt 1976. Nemoc k smrti, cit. dlo, XI, 24/25 , 2. vyd. , Diisseldorf 1 9 5 7, l 2 7 a 1 2 8 . [esky 1 2 3 , 124.)

69

I I . K NOETICE SMRTI

asu a vnosti. Tm j sme tak u dospli k bodu, kde m eme pochopit, e "vnost", je thne k "byt sebou" (Selbstsein) , m nutn co init se smrt a ve vztahu ke smrti takkajc vrchol. Nebo smrt se vztah asnosti a vnosti vyostuje. Ale smrt se me stt pedmtem vnosti jen tehdy, kdy se o n nemluv "veobecn", jak je tomu, kdy kme "vichni lid umraj" nebo kdy si myslme, e smrt je prost osudem lidskho pokolen. Kdybychom tak to mluvili, nebyla by to podle Kierkegaarda vnost, ale ert. Podle nho nejde o vnost ani tehdy, kdy uvauje me filosoficky o vznikn a zanikn, kdy se oddvme alostivm nladm a "vzdychme nad vsmchem ivo ta". 1 9 I zrmutek a nek nad smrt milovanho zstvaj pro vnost poadovanou Kierkegaardem j et nm vnjm. Vnost pronik do naeho vztahu k smrti teprve tehdy, kdy uvedeme smrt do zvltnho vztahu k nm sa motnm, kdy se pro ns stane "niternou mylenkou". To se dje tehdy, kdy si v mylenkch pedstavujeme sebe jako mrtv, jako jedno se smrt, tedy v pedbhu k smrti. Pak se stvme, jak to vyjaduje Kierkegaard, svdky vlast n smrti. Tento pedbh bere opravdov to, e ve smrti pe stv vechno svtsk a pozemsk, co te napluje n smysl. Osobn smrt je pro Kierkegaarda "znik svta", to je mylenka, k n se budeme neustle vracet. Rozhodujc je pitom pro nho to, abychom tento blc se znik svta, dosud ekajc budoucnost smrti, pijmali nyn do sv existence. To meme init jen v mylence na smrt. Proto pro Kierkegaarda nen vrcholem vnosti vlastn smrt, n br mylenka na smrt. Ale tato mylenka nen "pouh my lenka", z n nic neplyne. V tto mylence se vztahujeme sami k sob a bereme do rukou sami sebe. Pitom si mus me uvdomovat, e smrt je mon kdykoli a e je jist. 1 9)
Vzdlavatelsk ei,

1 77.
70

2. SMR.ovANI K SMRTI

Pijde zcela jist, ale nevme kdy. Tak "v jistot smrti exis tuje jej nejistota a v nejistot jistota". 20 Nebo "smrt nelze urit: je to jedin, co je jist a o em nen nic jistho". 21 Na tto struktue smrti se rozvj vnost:
Jestlie se dovol, aby byla j istota odsouvna stranou, jako by byla pouh veobecn nadpis nad ivotem (j m ovem me bt) a nikoli - jak se to dj e vlivem nej istoty - jako podpis, kter klade praxe pod to, co je jednotliv a kadodenn, pak se vnosti neume. Pak pistupuj e nejistota a poukazuj e jako uitel stle na pedmt nauky a k pouku: dbej j istoty ! Tak vznik vnost. 22

Tato vnost napomn lovka ijcho zde a te, aby ve sv dnen ptomnosti myslel na to, "e pijde as a vechno pomine", 23 a tak e tento as me pijt v ka dm okamiku. Ve vnosti pedbhu k smrti nabv ne uritost budoucnosti, v n bude vechno ztraceno, mo hutnosti urujc ptomnost. V pedbhu k vlastn smrti, ke "sv" smrti, vak lovk zskv svou ptomnost. Kier kegaardovi jde prv o toto uchopen sebe v dneku, je je umoovno pedbhem k smrti. Jestlie toti n ivot me v kadm okamiku skonit, pak ns pedbh k smrti vyzv k j ednn v bezprostedn ptomnosti. Jednou vechno skon, ale dnes to jet nen u konce; naopak, fakt, e jednou vechno skon, lovka vrh zpt k tomu, e dnes to jet u konce nen: "Jet to tedy pece jen nen u konce, a vn lovk pes hrzu ze smrti, ne podncovn vnou mylenkou na smrt, k: Nen ko20) 2 1) 22) 23)
M. Theunissen, Der Begriff Ernst bei Soren Kierkegaard, Freiburg Kierkegaard, Vzdlavatelsk ei, Cit. dlo, 1 98. Cit. dlo, 1 82 .

1 44.

1958,

1 94.

71

II. K NOETICE SMRTI

nec. " Kad den me bt posledn, to nm k jist ne jistota smrti. A odtud se rod "vnost provajc kad den, jako by byl posledn a zrove prvn v dlouhm i vot". 24 Smrt m "zptn psobc SlU": 25 doke lovka pivst z jeho smrteln budoucnosti zptky do ptomnos ti, ba teprve mu umon opravdu dospt do ptomnosti. "Mylenka na smrt, mylen ve vnosti, teprve umou je prav, skuten provan a zamen ivot. " 26 Pro Heideggera je zkladem pedbhu k smrti "sta rost", kter podle nho "tvo celost strukturnho celku pobytu". Starost m zklad v tom, e pobytu - to je exis tenciln-ontologicky mylen nzev pro lovka - v jeho byt vdy jde o toto byt. Existuje "vdy kvli sob sam mu" : "a do svho konce se vztahuje ke svmu 'moci bt"'. Vztahuje-li se pobyt k sob sammu, pak je v tomto vzta hu vdy zahrnuto urit porozumn. Toto porozumn, protoe vztahovn smuje k "moci bt", mus znamenat pvodn porozumn byt. Tak je pobyt sm v sob otev en, prosvtlen, ba samotn nzev "pobyt" (Dasein) zna men prv tuto otevenost byt v "tu" (da) lidskho byt. V tomto vztahu k svmu "moci bt" j e pobyt "v ped stihu". Nebo "v bytnosti zkladn skladby pobytu je stl neuzavenost". Vdy je nco ped nmi. Dokud jsme, ni kdy j sme nedoshli sv "celosti". Tato ne celost pitom znamen "stle otevenou poloku v 'moci bt"'. I kdy myslme, e u nemme nic ped sebou a e n et je uzaven, zstvme stle jet ureni "pedstihem" . Ne bo "napklad beznadj nezbavuje pobyt jeho monost, nbr je jen zvltnm modem byt k tmto monostem. 24) 25) 26)
Cit. dlo, 1 8 7 . Cit. dlo, 200. Theunissen, cit. dlo, 147.

72

2. SMOVN[ K SMRTI

A 'pipravenost na vechno', kter si nedl dn iluze, nen 'pedstihem' o nic mn. " Tato vyznaenost "neukonenost byt" ns uruje a do smrti. Nic u ped sebou nemme teprve tehdy, kdy ns zastihne smrt. Nebo smrt kon nae "byt ve svt", je nm odnmn prostor, v nm jedin mme vztah ke svm monostem a meme jich vyut, toti svt. Tak pro He ideggera je smrt "znikem svta", a protoe vechny sv monosti meme realizovat jen v "byt ve svt", smrt je zrove koncem naeho "moci bt". "Odstrann neukon enosti byt znamen" pro lovka "znik jeho byt. Dokud pobyt jako jsoucno jest, nikdy nedoshl sv 'celosti'. Ale do shne-li j, stv se tento zisk ztrtou 'byt ve svt' vbec. Nikdy u pak nen mono zakusit je jako jsouc." Je-li tomu tak, je nutno se obvat, e "snaha vyst z pobytu ontolo gickou celost jeho byt zstv zcela beznadjn". 27 e se snad toto dilema pohledem na smrt druhch? Jestlie ve smrti zanechali za sebou svj "pedstih", m eme v nich uchopit celost pobytu? Podle Heideggera to nen mon, protoe pozstal sice mohou trpt ztrtou zemelho a "u nho prodlvat ve smuten vzpomnce . . . , ale zesnul sm ji fakticky nen 'tu'. " Nebo "spolubyt vdycky znamen 'bt spolu' v tomt svt" . Zesnul tento svt svou smrt prv opustil, zatmco pozstal j sou jet v nm. Nicmn mohou "ze svta . . . bt s nm". Ale v takovm spolubyt s mrtvm nezakouej "ztrtu byt", kterou "zakou" umrajc, toti "vlastn skonenost ze melho" : Nikdo neme zakouet smrt druhho, kad mus zemt sm svou smrt. Smrt jako "existenciln fe nomn" je vdy moje a nikdy smrt druhho. Meme se nechat zastupovat druhmi po mnoha strnkch. "Avak tato monost zastoupen zcela selhv, j de-li o zastupo27) Vechny citty z "Byt a as", 46, 3 1 4 n.

73

ll. K NOETlCE SMRTI

vn v bytostn monosti konen, kter dv pobytu jeho celost. Nikdo neme druhmu odejmout jeho umrn." Prv to je opomenuto v nvrhu, kter "podsouv umrn druhch jako nhradn tma za analzu celosti", 28 je je nerozlun spojena se smrt. I v tom se Heidegger pln shoduje s tm, co jsme slyeli u Kierkegaarda o lovka osamocujc moci smrti. Heidegger se tedy pt, jak porozumt celosti pobytu na zklad smrti, a pokou se najt odpov tm, e zkoum zvltn zpsob "konen", s nm mme co init ve smrti lovka. Konit v tomto ppad neznamen pestat, jako kdy nap. pestane pret. Neznamen tak konit ve smyslu bt dohotoven nebo zmizet. Konen nelze tak chpat jako "naplovat", protoe kon i nenaplnn po byt. lovk vtinou kon "nenaplnn, nebo rozpadl a vyerpan" . Kdybychom konen lidskho pobytu ch pali ve smyslu pestat, bt dohotoven nebo zmizet, "pak by tm byl pobyt postaven na rove vskytovmu, pp. prunmu jsoucnu", a nikoli ve sv ontologick specifi nosti jako pobyt, tedy jako jsoucno, je se mus vztahovat ke svmu byt a je odpovdn svmu vlastnmu "byt k". A j e o smrti eeno cokoli, mus to bt vidno na zklad hlavnho tmatu, o n pobytu j de, kdy se vztahuje sm k sob: "Je to byt, o vdy kadmu tomuto j soucnu sa mmu jde. " 29 Ale tento pobyt "pokud je, ji stle jest svm 'jet ne' . . . " Existuje vdy v pedstihu ped sebou. Avak je-li jako pobyt vdy "jet ne", pak "tak vdy jest svm koncem" . Proto "konen ve smyslu smrti neznamen, e pobyt je u konce, nbr znamen byt ke konci tohoto 28)
Cit. dlo, 47, 3 1 6 n. 29) Cit. dlo, 48, 326, a 9, 56. V dvou poznmkch v tzv. "exempli z chaty" (podle nho se zde cituje, v nm Heidegger v Todtnaubergu obvykle pra coval) vslovn upozoruje na to, e pobyt tm, e se vztahuje k svmu byt, mus udrovat "byt (Seyn) vbec". Pozn. c, 56, a pozn. a, 1 6 .

74

2. SMovANf K SMRTI

jsoucna. Smrt je zpsob byt, j ej na sebe pobyt bere, jak mile jest. 'Jakmile lovk nabude ivota, ihned je sdosta tek str, aby zemel"'. 30 Tm se ukazuje, e ono "jet ne", j m je pobyt uren, nesm bt chpno jako neukone nost, tj . v tom smyslu, e "pslun sti jet nejsou po hromad", 3 1 protoe nej de o ukonenost, je nastv, kdy je suma pohromad nebo dluh vyrovnn, nbr jde o zpsob byt, na jeho zklad se my lid musme vzta hovat ke svmu konci. Tak se znovu ukazuje shoda mezi Kierkegaardem a Hei deggerem. Obma j de o to, aby lovk, vracejc se od smr teln budoucnosti k sob, uchopil svou ptomnost, ale tu to ptomnost chpal jako djc se zasazenost do smrti. Tento zpsob byt, "jm pobyt jest ke sv smrti", nazv Heidegger "umrn" na rozdl od "uhynut", jm se ozna uje "konec ivota u ivoich". Pokud i pobyt ,,'m' fy ziologickou, ivoinou smrt, i kdy nikoli onticky izolo vanou, nbr spoluurenou svm pvodnm zpsobem byt," meme mluvit o "fenomenlnm mezistupni" "do it". Heidegger tedy nikterak nepopr fyziologickou strnku smrti, kter je dnes zcela j ednoznan posouvna do poped pod pojmem "pirozen smrti". Domnv se dokonce, e "lkasko-biologick vzkum dovn me pinst vsledky, kter budou mt i ontologick vznam". To vak plat jen za pedpokladu, e "bude zajitno z kladn zamen na existenciln interpretaci smrti" . Kla de dokonce otzku, zda nemoc a smrt i z hlediska medi cny "nemaj bt primrn pojmny jako existenciln fenomny". 32 30) 3 1)
Cit. dlo, 48, 326. Citt pochz z knihy "Ackermann aus Bohmen", kterou Heidegger cituje podle vydn A. Bernta a K. Burdacha (Vom Mittelalter zur Reformation. Forschungen zur Geschichte der deutschen Bildung, vyd. K. Burdach, sv. 111, 2. dll) 1 9 1 7. Cit. dlo, 48, 323.

75

l l . K NOETICE SMRTI

Pobyt se vztahuje ke smrti a tm i sm k sob, proto nesmme smrt chpat jako nco, co mme v budoucnu utrpt, abychom se neocitli v oblasti vskytovho nebo prunho j soucna. Pece vak ji meme oznait jako nco, "co ns ek". Je tm, co ns ek "ve vznanm smyslu", protoe ve smrti m pobyt ped sebou sm sebe ve svm nejvlastnj m "moci bt". Nyn j sme se piblili rozhodujcmu bodu: Je-li smrt "moci bt", ba dokonce nejvlastnj "moci bt", pak je monost existence, tj . zpsobem vztahovn, rozumn sob, byt sebou. V tto monosti je lovk "pln odkzn na sv nejvlastnj 'moci bt'''. Obrac se v n zcela k sob, take je vyvzn "ze vech vztah, je ho poj s druhmi," i ze veho ob starvn vskytovch jsoucen. Mimoto dn jin mo nost neped monost smrti. Ta je proto zrove nejzaz monost. "Smrt se tak odhaluje jako nejvlastnj, beze vztan nepedstin monost. Jako takov je tm, co ns ek, ve vznanm smyslu. " Jestlie pobyt tuto svou v znanou monost vyuije, pak se vztahuje ke sv vlastn nemonosti. Heidegger dokonce formuluje paradoxn v tu: "Smrt je monost naprost nemonosti pobytu. " 33 Tto nejvlastnj monosti pobytu je vlastn, e nen nic, co by mla uskutenit. "Nejbli blzkost byt k smrti jako monosti je od skutenho vbec nejdl, jak je vbec mo n. " Smrt je prv "monost nemonosti jakhokoli vzta hovn k . . . , jakhokoli existovn" . V pedbhu k tto monosti se tato monost odhaluje jako takov monost, "je nezn vbec dnou mru, dn vce nebo mn, nbr znamen monost bezmrn nemonosti exis tence". 34 Vystavit se tto bezmrnosti, to je vlastn smysl 32) 33 ) 34)
Cit. dlo, Cit. dlo, Cit. dlo,

49, 327 n. 50 , 333 . 53 , 348.


76

2. SMOVN! K SMRTI

"svobody k smrti" v Heideggerov smyslu. Pozdji pi po hledu na dal Heideggerovy publikace uvidme, e ona bezmrn nemonost se pro nho stala stednm bodem otzky po smrti. Nebo v pedbhu k tto bezmrnosti se pro Heideggera odhaluje pstup k tomu, co je pro jeho mylen jedin hodn pozornosti, toti k byt. Protoe smrt je nepedstin monost, odemyk "z rove vechny monosti, kter ped n pedchzej". Proto je v n obsaena monost existencilnho pedbhu cel ho pobytu, tj . "monost existovat jako 'moci b, kter je cel". 35 Kdy se pobyt vystavuje nezmrnosti toho, e ve svt u nem realizovat nic "skutenho", tedy kdy v pedbhu pekonv vechny ostatn monosti, pak se uzavr v celost svho "moci bt". "Moci bt" ve svt se mu dv prv v pedbhu k propasti smrti, v n je neko nen povznesen nad "byt ve svt". Jen v pedbhu k nejvlastnj, bezevztan a neped stin monosti smrti dospv pobyt k jistot smrti. e monost smrti je jist, to si umouje sm pobyt tm, e v pedbhu k smrti vytrvv v pravd (odemenosti) , je odpovd smrti : "Odemenost monosti j e zakotvena v pedbhovm umonn. " 36 "Chpat" monost zname n pro Heideggera bt vi n "odhodlan", tj . vytrvvat v n v "rozumn sob z vlastnho 'moci bt'''. 37 Monost pitom nepechz do uskutenn, take by monost byla skuten uskutenn. Takov pechod nle vhradn oblasti "obstarvn", tj . do oblasti prunch a vskyto vch j soucen, kde "j e nco dosaiteln, zvldnuteln, schdn, tj . charakterizovan vrazem 'k emu'''. To je mon byt ve smyslu "mon pro . . . ". Byt k smrti neme 35) 36)
Cit. dlo, 53 , 35 l. Cit. dlo, 53 , 35 l. 37) Gesamtausgabe (Sebran spisy) , II. oddl, sv. 24, Die Grundprobleme der Phanomenologie, Frankfurt/Main 1 9 75, 407.

77

II. K NOETICE SMRTI

bt takov povahy. Kdyby toti pobyt chtl monost smrti uskutenit, musel by pivodit sv doit, a tm by "ztratil pdu pro existovn byt k smrti". 38 Jistota smrti proto m e vzniknout jedin tehdy, kdy si pobyt v byt k smrti ote vr monost jako monost j rozumt, a vydret ji jako takovou. Tak se ukazuje, e jistota smrti nepat do ady jistot o faktech a udlostech, o j soucnech odkrytch lovkem. Ty sice tak odkryje pobyt, tedy lovk. Nebo odkrytost j soucna vychz z uritho "vztahovn pobytu", toti z "odemenosti". Ale v jistot smrti se uskuteuje v znan vztahovn k sob sammu, je je naplnno v znanou "jistotou pobytu" . 39 V tto souvislosti mluv Hei degger o smrti jako o "nespornm zkuenostnm faktu" . Tato "empirick jistota", e "vichni lid, pokud je znmo, 'umraj''', oznauje jen nco, co je "nanejv pravdpo dobn, nicmn nikoli bezpodmnen j ist". Takov jis tota "je nutn slab ne nejvy, apodiktick jistota, j dosahujeme v uritch oblastech teoretickho poznn". Tento druh jistoty je v podstat uhbnm ped smrt. V n se vyjaduje "kadodenn byt ke konci", je si smrt jako nejvlastnj monost pmo zastr, a smrt proto odsunu je z vlastn existence mezi empiricky dan "ppady mr t". Ty
mohou bt pro pobyt faktickm podntem, aby ke smrti vbec obrtil pozornost. Ale pokud pobyt se trvv v prv zmnn empirick j istot, naprosto neme nabt o smrti j istoty, j e by se tkala toho, jak smrt "j est" . 40
38) Byt a as, 53, 347. 39) Cit. dlo, 52, 3 4 1 . 40) Cit. dlo, 52, 341 n.

78

2. SMOVN! K SMRTI

Vtinou se ztrcme ve faktech, a proto evidenci (zej most) , v n jsou nm fakty dny, pokldme za pvodn zpsob odemenosti neboli pravdy. Takov evidence vak podle Heideggera plat jen o vskytovm jsoucnu, ne vak o pobytu a o odemenosti, je mu nle podle jeho zp sobu byt a kter vrchol v rozumn smrti. Aby si lovk umonil pedbh k smrti jako nejvlast nj monosti, mus se oprostit od kadodennho vkladu smrti. Tento vklad nm zakrv mon vdn o smrti, jistotu smrti, o n jsme mluvili. Kadodenn, prmrn byt k smrti se toti sna zakrt monostn charakter, a tm zrove i momenty nevztaenosti a nepedstinosti smrti. Tento vklad zn smrt jako "ppad mrt" a uka zuje smrt jako "znmou, nitrosvtskou udlost". "Ume kad", kad, j zrovna ne. "Umrn je nivelizovno na nco, co sice pobyt potkv, ale nepat pmo nikomu." Zakrv se tak nezastupitelnost smrti. Tak kadodenn pobyt uhb smrti a neustle ped n prch. Smrt se vyd v za nco "vdy ji skutenho" a vystupuje jako napo d se vyskytujc "ppad", a tak se lovk ohledn smrti utuje. Vechny tyto pokusy uhnout smrti odcizuj "po byt jeho nejvlastnjmu, nevztanmu 'moci bt"'. Ale proto nesmme pehlet, e pobytu j de i v prmrn ka dodennosti neustle o toto nejvlastnj , bezevztan a nepedstin "moci bt", by jen "v modu obstarvn neznepokojen lhostejnosti vi nejzaz monosti sv existence". 4 1 Pitom pobyt zbavuje smrt jej neuritosti. Ta spov v tom - a zde se opt ukazuje shoda s Kierke gaardem - e smrt jako to nejjistj je mon v kadm okamiku, ale my tento okamik neznme. Tuto neuri tost si "kadodenn obstarvn" zakrv tm, e ped ni vsouv "dohldnuteln nezbytnosti a monosti ptho 4 1)
Cit. dlo,

5 1 , 338.
79

ll. K NOETICE SMRTI

vednho dne". 42 Tm odsouv smrt do dlky, je ovem sama zstv neurit. Dleit je tak to, e pro Heideggera je rozumn smrti nutn spojeno s nladou zkosti. Nebo v pedbhu k smr ti se pobyt otevr ohroen, je pramen z toho, e [pobyt (Da-sein) ] je tu (da) a v pobvn (v tomto "e je tu") je postaven ped nejvlastnj, bezevztanou, nepedstinou a jistou, ale v tto jistot zrove neustle neuritou mo nost sv nemonosti. Tuto neuritost si uvdomuje v "roz poloen" zkosti. Nebo zkost nem podle Heideggera dn nco, z nho je nm zko, na rozdl od strachu. V zkosti je pobyt postaven ped nic mon nemonosti sv existence. zkost vrh lovka k jeho fakticit, tj . k to mu, e se vdy u vid vren do svta, mus v nm bt, a mus toto "byt ve svt" pijmout. Tak me Heidegger ci, e to, z eho je zkosti zko, je samo "byt ve svt" lovka. Pitom to, z eho je zkosti zko, je toton s tm, o co je zkosti zko, toti s "moci bt ve svt". V tto z kosti z "moci bt ve svt" a o "moci bt ve svt" je zkosti zko o "moci bt" lovka. zkost mus vrcholit v ohroe n smrt, protoe smrt je, jak bylo eeno, mon nemo nost na existence. Nlada zkosti ns stav ped tuto mo nou nemonost, tj . stav ns ped nic. I v tom se opt ukazuje shoda mezi Kierkegaardem a Heideggerem, pro toe i Kierkegaard ve svm slavnm Pojet zkosti (Begre bet Angest) pedjal vztah mezi zkost a nicotou. zkost osamocuje a tak smrt osamocuje. Protoe pedbh k smr ti lovka osamocuje, "pat k tomuto porozumn, v nm pobyt rozum sm sob ze svho zkladu, zkladn rozpo loen zkosti. Byt k smrti je bytostn zkost". 43 Rozumt 42) Cit. dlo, 52, 3 4 3 . 4 3 ) Cit. dlo, 5 3 , 3 5 3 . V "exempli z chaty" Heidegger dodv: "tzn. ale ne jen zkost, a u teprve ne: zkost jako pouh emoce".
80

2. SMovANI K SMRTI

smrti proto vdy tak znamen mt odvahu k zkosti, brt na sebe ohroen pobytu, kter dolh v zkosti, a peko nat tk ped zkost, kter je vlastn kadodennmu, upa daj cmu a odcizuj cmu vztahu neuritho "ono se" k smrti. Jen v zkosti je mon "svoboda k smrti".

3. Zkuenost smrti na horizontu interpersonalismu


a) Marcel
Heideggerovo a Kierkegaardovo pojet pedbhu k smrti je teba konfrontovat s pojetm, je se nesna interpreto vat postienost lovka smrt na zklad pedbhu k vlast n smrti, nbr na zklad smrti druhho lovka. Tm se ovem nemysl jakkoli druh lovk, ale j de o smrt toho, koho milujeme, jak k Gabriel Marcel. Tento filosof je hlavnm pedstavitelem tch, kte se sna interpretovat zkuenost smrti na zklad toho, co se dje mezi osobami. Marcel vyprv sm o sob, e
smrt blzkho lovka se pro nho stala traumatem u v ranm dtstv, toti: "mrt m matky, kterou j sem ztratil, kdy mi nebyly j et ani tyi roky. Ne vhm ci, e cel mj ivot vbec - i mj duchovn ivot - se vyvj el ve znamen smrti druhho . "

V tomto znamen vid tak pvod sv kontroverze s Lo nem Brunschvicgem, k n dolo v roce 1 93 7 na descartov skm kongresu.
Kdy mi Brunschvicg vytkl, e pipisuji sv vlastn smrti vt vznam ne on sv smrti, bez vhn j sem mu odpovdl: "To, na em zle, nen ani m smrt, ani vae smrt, ale smrt toho, koho miluj eme," j inmi slovy: problm, j edin podstatn problm, je dn konfliktem lsky a smrti. 44
82

3. ZKUENOST SMRTI NA HORIZONTU INTERPERSONAUSMU

Bt zasaen smrt druhho me bt zjevn nco do cela j inho ne upadnout do neautentickho vztahu k smrti, kterm je ovldno neurit "ono se" v Heidegge rov smyslu. "Ono se" upokojuje ijc, a tedy se sna od sunout zkuenost smrti do libovoln, lhostejn objektivi ty. Zde a nyn provan smrt lovka, kterho miluji, m me zashnout hloubji ne sebevnj mylenka na mou vlastn smrt. Marcel vysvtluje:
Musel j sem toti uznaL . , e propast, kterou otevr odchod milovan bytosti, m ds zcela j inak a prav dpodobn hloubj i ne nutnost m vlastn smrti.

Smrt druhho me ns samotn tak zashnout a bt pro ns tak vznamn, e me dojt k "tragdii peit". Dochz k n, kdy si pi smrti druhho lovka kme: "Jeho smrt je m smrt." Podle Marcela je tento "vkik . . . j iskra vytryskl z absolutn bolesti". "Zd se, e bytost skosen smrt ije dle," protoe pozstalho napluje svou ptomnost. Ve svm zrmutku je zcela ovldn ze snulm. Tato ptomnost je vak prv ptomnost nep tomnho. Nebo smrt pen mrtvho do neptomnosti, kterou pevajc nedokou sami peklenout. Proto smrt v pohledu pozstalch v sob nese "rozpor", ba "je tmto rozporem". 45 Takov zkuenost nejhlub zasaenosti smrt druh ho je mon jen tehdy, kdy v druhm lovku vidme bytost, kter je hodna cty sama o sob a kter m sob vlastn a s vlastnm bytm spojen prvo existovat, j e souvis s nepodmnnm smyslem, take od n vychz vzva. Tato vzva je slyiteln jen v otevenosti, kterou 44) 45)
G. Marcel, Gegenwart und Unsterblichkeit, Frankfurt/Main 1 9 6 1 , 287. G. Marcel, Tod und Unsterblichkeit, in: Auf der Suche nach Wahrheit und Gerechtigkeit, Frankfurt/Main 1 964, 7 5 n.

83

I I . K NOETICE SMRTI

Marcel nazv "intersubjektivita" . Tm neoznauje, jak j e t o dnes bn, platnost vt, n a nich s e mohou shodnout vechny rozumov subj ekty, tedy objektivizovatelnost veobecnou platnost. Intersubjektivita u Marcela zname n - chceme-li ji odliit od dnenho obvyklho jazykov ho zu, mluvme radji o interpersonalit - "bytostn otevenost. asto jsem kal, e rozlien mezi otevenost a uzavenost, kter zavedl Bergson ve Dvojm pramenu mravnosti a nboenstv (Les deux sources de la morale et de la religion) , m nepochybn mnohem vt vznam, ne soudil. "46 Toto rozlien souvis podle Marcela s roz liovnm mezi lskou posesivn a lskou oblativn. V po sesivn lsce je "j" egocentricky uzaveno samo v sob, a v druhm lovku vid pedmt nap. dosti nebo vy uit. "J" chce druhm lovkem disponovat, ovldat ho, podizuje ho svm zmrm, a proto zde "j" a ten druh zstvaj od sebe odloueni. Takto vznikajc svt navz jem izolovanch subjekt, kter se pohybuj v subjekto v-objektovm roztpen, oznail Marcel jako svt "jm n". 47 Je to jak svt dosti, tak svt strachu. "J" se zmocuje lid a vc, a tak se zrove sna samo sebe tmito lidmi a vcmi zajistit, vybudovat z nich jakoby zdi sebezaj itn. Pitom tendence takto se zabezpeovat vzrst v t me, jak se ctme ohroeni smrt a ve svm strachu jakoby bezmocn zanme kolem sebe vrit ony bezpenostn valy. Tedy i Marcel vid souvislost mezi se bezchovou, strachem ze smrti a panstvm. Na tuto sou46) 47)
Gegenwart und Unsterblichkeit, 297 n. G. Marcel, Sein und Haben (fr. F;tre et Avoir, es. Bt a mt) , Paderborn 1 954. Slovo "jmn" je ekvvalentem francouzskho "I'avoir" (je to subs tantivzovan infinitiv "avoir", mt) . Tento ekvvalent zavedl pekladatel M. ilina a byl obecn pijat. ,,Jmn" zde znamen (innost) vlastnn (jako ve spojen "vlastnn zbran, domu") , nikoli pedmt vlastnn (jako ve spojen "osobn, veejn jmn", tj . majetek) . Pozn. pekl.

84

3. ZKUENOST SMRTI NA HORIZONTU INTERPERSONALlSMU

vislost ns upozornil u Scheler a Adorno, resp. Hork heimer. 48 Svt jmn a svt ovldn se nm dnes pedstavuje ve znamen pojmu funkce. Ten spov v tom, e "jedinec se jev sob i druhm prost jako shluk funkc . . . sm sebe m dl vc chpe jako souhrn funkc". Pod vldou tto ideje "se ztrc ontologick smysl, smysl pro byt, nebo spe se ztrc vdom, e ho (modern lovk) m". 49 Ta kov svt, "zakotven v mylence funkce, je vystaven beznadji. . . , takov svt je ve skutenosti przdn, proto e zn dut". Lid v nm psob dojmem "vyslouilc i vota". Tak smrt se v nm jev "z praktickho a funknho hlediska" "jako vyazen z provozu, jako pd mezi nepo uiteln vci . . . " Proto se prv svt univerzln funknosti a technologick zhotovitelnosti ukazuje ve zvltn me jako svt smrti. lovk je tu urovn a priori na zklad svch funkc, jak vitlnch, tak socilnch, a proto v tomto svt nen dn msto pro nadji po smrti a smrt je pos lednm potvrzenm marnosti ivota. Jejm koenem je to, e idea funkce, zaloen na principu j mn, nepipout plnost a tajemstv, kter Marcel oekv od nadpojmov skutenosti, k n ukazuje prsek vznamovch lini slov "byt" a "lska". Marcel konen oznauje svt jmn a panstv ideje funkce tak jako svt "problm". Jako problmy pak chpe otzky, kter vznikaj "z uritch technickch (praktickch) innost" a mohou bt vyee ny uritm teoretickm vdnm. 50 Svt problm Marcel stle popisuje jako svt objekti vity, jako svt disponovatelnch, a tm izolovanch indiNen nhodou, e na Marcelovo rozlien byt a jmn navazuje Erich Fromm ve sv knize "Mt nebo bt" (Stuttgart 1 9 67) aj . 49) Oas ontologische Geheimnis, Reclams Universal-Bibliothek 8643 /44 , Stutt gart 1 9 6 1 , 8. 50) Vechny citty Z "Oas ontologische Geheimnis", 9-12.

48)

85

II. K NOETICE SMRTI

vidulnch pedmt, jich se chce lovk zmocnit svm vdnm a zhotovovnm. Podle Marcela je protjkem to hoto svta svt tajemstv, tj . zkuenost, ale i otzek, kter zahrnuj m jakoto tzajcho a provajcho, kter si ne mohu poloit jako objektivizovateln, nechci-li je zfalo vat. Tajemstv ns podle Marcela pesahuje tm, e ns zahrnuje, a zrove zasazuje svt do "neho", pro co nm podle Marcelova pesvden chyb vhodn pojme novn, tebae svt skrze to znovu nachz jednotu a ce lost tm, e se nm otevr to, v em meme bt my vich ni - jako "my". Pechod, "penesen tit", jak tomu tak Marcel k, do toho svta byt me bt postaven na rove pecho du k oblativnmu zpsobu lsky. V n se j eden lovk dv - jak to odpovd smyslu slova "oblativn" - druhmu lo vku. To znamen, e kad ze zastnnch osob pro r autocentrismus posesivn lsky, vstupuje do oteve nosti pro druhho a stv se tak "heterocentrick". To pro Marcela nikterak neznamen ztrtu sebe nebo zeknut se touhy po vlastnm byt. Byt pitom naopak dospv sa mo k sob tm, e se lovk stv "disponovatelnm" pro druhho, jak k Marcel snadno zavdjcm vrazem. Marcel m na mysli, e kad se stv pro druhho v zvou, aby se projevil, aby se v tlesn ptomnosti ukzal jako ten, kdo je, v pipravenosti dvat druhm ast na sob, a to nejen na pozitivnch strnkch, nbr tak na nedostatcch a chudob. Kad jako by druhmu kal: Podvej se na mne - poslouchej m, nebo k tob mluvm - ber m vn, vyjdi ze sebe a poj ke mn. A kdy to druh in, nechv se vyvolvat do sv svobody, do sv schopnosti mluvit, sdlet se, stvat se tvrm, toti pro druhho, a zskv sm sebe tm, e je u druhho a u se intencionln nein pedmtem vlastnho "hledn se86

3. ZKUENOST SMRTI NA HORIZONTU INTERPERSONALISMU

be", vlastnch pn, zkost a dost. Tak vznik "vz jemnost", kter je tak hlubok, e heterocentrismus se zdvojuje, protoe kad osoba "se stv stedem pro dru hho".sl Vzjemnou otevenost, je se uskuteuje v intersub jektivit, mueme v Marcelov smyslu oznait tak jako vzjemnou ptomnost, existenci u sebe a pro sebe navz jem, jako vzjemn zptomnn. V tto "ptomnosti" se "j" takkajc "departikularizuje". To znamen, e "j" te nen ani pro sebe ani pro druhho objekt oddlen od druhho, objekt, kter mue bt postaven ped druhho jako objektivn protjek, pedstaven, pojmov zpracovn, dotazovn na pinu a inek. Tm toti, e zastnn osoby pechzej jedna v druhou, uskuteuj "spolu-p tomnost", kterou nelze redukovat na typ juxtapozice, jak implikuj nae kadodenn styky s ostatnmi lidmi. Pak poznvme, o jakou "iluzorn topografii" by lo, kdyby chom mli za to, e "j konstituuje jaksi ohranien teri torium" a e mue bt srovnvno teba s vodnm tokem,
kter pramen na tto nebo na on stran urit hra nice. Idea "teritoria-j" je ve skutenosti fiktivn idea, kterou nijak podstatn neopravme ani tehdy, kdy se uchlme k poj mu podvdom, kter by bylo nco jako podzemn doplnk nebo jako podlo tohoto te ritoria. 52

Monost zbavit "j" hranic, jak k tomu dochz ve vz jemnm spojen intersubjektivity neboli interpersonality, mue mt podle Marcela zklad nejen ve vzjemnm vzta hu zastnnch osob. Je jist pravda, e lska - kter mu e opravdov platit pouze osob, je sama doke milovat S l)
Gegenwart und Unsterblichkeit, 293 . 52) Tod und Unsterblichkeit, 68, a Gegenwart und Unsterblichkeit, 300 n.

87

II. K NOETICE SMRTI

- vede lidi nad subjektivitu uzavenou v sob. Je vak teba uvit, e kdy se lid stvaj navzjem sob ptomnmi a pekrauj status vzjemnho zvcnn, stvaj se nejen otevenmi pro sebe navzjem. V jejich otevenosti se do konce otevr "prostor" jejich otevenosti a spojen. Vech no skuten se nyn jev na novm horizontu. Realita ztrc svou hrozivost, vyvolvajc zkost. Miz smrteln cizost, kter me panovat mezi lovkem a lovkem, ale tak mezi lovkem a prodou. Zavldne shoda, v n prov me, e kdy my lid jsme si navzjem ptomni, pak se nachzme v tom, co meme nazvat smyslem byt, sku tenost se projasuje a objevuje se to, co neustle vechno prozauje, nese, obemyk a k sob pitahuje, i kdy je to v naem normlnm kadodennm svt vtinou skryto. Jestlie vak to provme ve vzjemn jednot lsky, pak se nm tento normln svt jev jako rozbit, nepravdiv, zbaven skutenosti, nicmn jako svt, v nm pro ns mohou existovat proitky tvr obnovy. Marcel opakovan poukazoval na to, e kdy se objek tivizujc e sna tuto zkuenost vyjdit, vdy nar na sv hranice. Jde o "uskutenn ptomnosti v ln ls ky . . . , kter nekonen pesahuje vekerou pojmovou ve rifikaci, protoe se uskuteuje v ln bezprostedna, le cho mimo j akkoli mylenkov zprostedkovn" . 53 Bezprostednost - to je zde nutno mt neustle na mysli zde znamen nemonost pojmov fixace zkuenosti, ale nikoli njak intelektuln nazrn. Jde o vzjemnou otevenost lid, v n je pvodnost lsky provna tak, e lid, kte ji uskuteuj, maj vdom, e jsou zasaeni absolutn lskou. Proto Marcel me napsat: "Je nutno osvtlit tak okolnost, e lska, v nejplnjm a nejkon krtnjm smyslu slova, lska jedn bytosti k druh, se
53) Das ontologische Geheirnnis, 1 6 .

88

3. ZKUSENOST SMRTI NA HORIZONTU INTERPERSONALlSMU

jev jako vychzejc z nepodmnnho . . . " 54 V pednce Ptomnost a nesmrtelnost (Prsence et Immortalit) se zcela jednodue k: 0 intersubjektivit by se dalo ci, e je to fakt byt spolu ve svtle. " 55 Pokusili jsme si pipomenout, jak G. Marcel chpe in tersubjektivitu. Bylo to nutn, abychom mohli ukzat, na jak zkuenosti se zakld pesvden, e smrt tch, kte r milujeme, vyvolv v pozstalch zkuenost smrti. Na zklad tto zkuenosti je mon definice smrti, toti: "Smrt je odlouen od toho, koho milujeme," jak pe Fri doln Wiplinger podle G. Marcela. 56
,,

Tuto tezi zastval jako prvn P. L. Landsberg. Vychz z pedpokladu, e v lsce jsme s druhm lovkem "spo j en v jedin 'my"'. Jestlie jeden z partner zeme, spo jen s nm se ru. Protoe j sem "tmto spojenm . . . v urit me" j sm, "pociuj i smrt v srdci sv vlastn exis tence". 57 To zcela souhlas s Marcelovm pojetm. I on mluv o "my", v nm se pohybuj e byt zastnnch partner, dojde-li k otevenosti intersubjektivity. 54) 55) 56)
Die Menschenwiirde und ihr existentieller Grund, Frankfurt/Main 1965, 96. Gegenwart und Unsterblichkeit, 298. F. Wiplinger, Der personal verstandene Tod, Miinchen und Freiburg 1 970, 45 . Pro Wiplingera lovk prov sebe jakoto sebe teprve tam, kde je milovn konkrtnm "ty" a v tto lsce mu odpovd. Proto je podle nho "byt sebou" stejn jako "byt my" a zkuenost sebe zalenno do zkue nosti "my". V tomto "my jsme" se otevr nejvy monost naeho "moci bt". Proto se smrt milovanho lovka opravdu hrout svt. Z toho dvo du se Wiplinger stav proti Eugenu Finkovi, kter sice souhlas s tm, e smrt znamen pln vyazen "ze spolenho, sdlenho, intersubjektiv nho svta lid a vc", pece vak prohlauje, e o zesnulm bychom jako pozstal mohli kat: jeho smrt neznamenala znik svta - jen zmizel jeden jedinec. Wiplinger naproti tomu soud, e kdy bereme vn jedi nenost a nenahraditelnost lovka, kterho milujeme, stejn jako samu neopakovatelnost lsky, mus ztrcet na vznamu rozliovn mezi ciz smrt a vlastn smrt. F. Wiplinger, cit. dlo, 23 a 45 ; E. Fink, Metaphysik und Tod, Stuttgart 1 969, 3 7 . Landsberg, L'Exprence d e l a Mort, Paris 1 9 3 3 , 28 n. a 3 1 n.

57)

89

II. K NOETICE SMRTI

Podle interpersonln zkuenosti se smrt u primrn neprov - jak to odpovd tradinmu metafyzickmu pojet smrti - jako oddlen tla a due, nbr jako odd len od milovanho lovka. Protoe lska znamen spo jen v "my" a ve spolenm svt, jev se smrt na horizontu interpersonality tak jako ztrta svta. Protoe vlastn "by t sebou" se chpe jako spolubyt, jako spolubyt v lsce a v j nesenm svt, jev se smrt zrove jako ztrta sebe. Ale pedevm: pi smrti milovanho lovka me dojt k zatemnn chpn skutenosti v celku, meme to oznait jako zatemnn horizontu byt. Provm potom nejen ztrtu druhho lovka, nbr "ztrtu veker vaz by k ivotu, k byt, absolutn labilitu, nicovn nicoty". 58 V takov krajn zasaenosti jsme postaveni ped rozhod nut. Jde o to, jak mme chpat vztah k zesnulmu part nerovi v situaci jeho smrti. Je smrt tento vztah odsouzen k absurdnosti? Nebo lska me navzdory smrti pokrao vat, m jet budoucnost? Jak te m pokraovat mj i vot, kter byl touto lskou tak hluboce naplnn? Tm, e musm k tomu vemu zaujmout postoj , pociuji vzvu, abych rozhodl o smyslu nebo absurdnosti svho ivota a tm skutenosti vbec. Proto me Marcel ci, e dia lektika mezi lskou a smrt je stednm tmatem jeho mylen. 59 Ve zkuenosti smrti, kterou provme v rmci intersubj ektivity, se vyj evuj e j ednota otzky na byt a otzky na smrt, o n jsme mluvili v vodu. Zasahuje-li m smrt druhho v mm "byt sebou" tak hluboce, jak to ukazuje Marcel, pak se musm spolu s Wiplingerem ptt:

58) Wiplinger, cit. dlo, 44. 59) Podobn mluv B. Welte o dialektice lsky a zkosti, kter ns udruje v napt, dokud ijeme. Srov. k tomu B. Welte, Dialektik der Liebe, Frank furt/Main 1 973.

90

3. ZKUSENOST SMRTI NA HORIZONTU INTERPERSONALlSMU

V jakm smyslu "byt sebou" jsem j, jsi ty, byl j sem j, byl jsi ty, j sme my a byli j sme my - v j akm smyslu byt je vbec vechno, co j est? Jak smysl m nebo dostv nyn sloveso "bt" v poj ednnch, j e se ho tkaj , ve vech poj ednnch vbec?

To znamen, e zkuenost smrti, kterou provme pi smrti tch, kter milujeme, je "ontologicky relevantn". 60
b) Augustin

Wiplinger prvem upozoruje na to, e tento "problm konfliktu osobn zkuenosti lsky a smrti m doslova pe vratn ontologick vznam, protoe rozhoduje o smyslu lovka, svta, djin a byt vbec", ale filosofie si ho dosud "nevmala" nebo se mu alespo pozitivn nevnovala. 61 Ovem zkuenost, z n vychz Marcel, Landsberg aj . , by la vdy znma a popsna v psobivch svdectvch. Patrn nejstar svdectv nachzme v babylonskm eposu o Gil gameovi, jeho rzn sti byly spojeny do jedinho epo su koncem 1 7. stolet ped Kristem. Strach ze smrti, hledn byliny pemhajc smrt, osud zemelch v pochmurn i mrtvch - to jsou zkladn tmata, kolem nich epos krou . Mimoto se v nm tak vyprv, e Gilgamee se zmocnil strach ze smrti, kdy byl konfrontovn se smrt svho p tele Enk.idu: ,,Jak spnek se na tebe snesl? Jsi v temnot a nesly m . . . Budu, a zemu, takov jako Enk.idu? Hoe m proniklo, pojal m strach ze smrti. " 62 Otesen smrt ptele b Gilgame k vlastn smrti, poznv vlastn osud smrtelnka, prov sm sebe jako "byt k smrti" a pepad 60) 61) 62)
Wiplinger, cit. dlo, 48 n. Cit. dlo, 3 7 . Epos o Gilgameovi, vyd. A. Sehott, Stuttgart 1 95 8 , 9. tabulka I, 3 - 5 .

8 . tabulka I I , 1 3 a 1 4 ;

91

II. K NOETICE SMRTI

ho strach ze smrti. Epos o Gilgameovi jasn ukazuje, e v tomto strachu je ptomna otzka na monou nicotnost lidskho ivota vbec, tedy nastv zatemnn horizontu byt, o nm jsme mluvili. Patrn nejpsobivj pklad zkuenosti, o n mluv me, dv Augustin ve IV. knize svch Vyznn (Confessio nes) . Augustin (3 54-43 0) zde mluv o smrti svho ptele z mld, k n dolo u ped lety. V Augustinov vzpomn ce na ptelovu smrt se u nachzej vechny momenty zkuenosti smrti, kter znme z Marcela. Zkladem tto zkuenosti smrti je u u nho jednota "my" ve smru in tersubjektivity v Marcelov smyslu. Tato jednota neru nezamnitelnost a jedinenost astnnch osob, nbr ve vzjemnm vztahu je teprve pivd k jejich pevn po dob tm, e je zrove obklopuje spoleenstvm onoho "my": "Due m a due jeho byla jednou toliko du ve dvou tlech. " 63 Protoe jednota tohoto ivota je smrt p tele roztrena, zatemuje se pro Augustina cel svt. Ni cotnost smrti pronik vechno svou temnotou: "Pobyt v rodnm mst byl mn pravou mukou a otcovsk dm nevslovnm utrpenm, nebo vechny pedmty, j ich jsem s nm spolen uval, psobily mn bez nho bez mrn muka." Vude hled a oekv ptele, ten vak z stv v neptomnosti, o n u nelze ci: "Hle, za chvli pijde, jako kdy il a byl neptomen. " Kvli tto ztrt, jak o sob vyprv Augustin, "nenvidl j sem kadou vc, kde on nebyl". Ptelova smrt se jakoby po celm svt: "Jak stranou bolest bylo zarmouceno m srdce ! M oko vidlo vude jen smrt." Moc smrti, kter ve smrti ptele zashla i Augustina, se mu jevila tak straliv velik, e ml za to, "e me najednou utratit vechny lidi, jako
63) Vyznn IV, 6. Podobn k o smrti sv matky: "Mtij ivot byl nyn roztr en, ponvad byl utvoen ze ivota jejho a mho." IX, 1 2 .

92

3. ZKUENOST SMRTI NA HORIZONTU INTERPERSONALlSMU

skosila jej ", ptele. "Divil j sem se, e ostatn lid ij, po nvad zemel ten, jeho jsem miloval, jako by nikdy ne ml zemt. " 64 Zkuenost smrti, kterou Augustin proval pi pohledu na ptelovu smrt, je tak intenzivn, e se pro nho nejen stv j istotou veobecn lidsk dl smrti, n br div se tomu, e ostatn lid, tebae u jsou oznaeni smrt a nazvaj se smrtelnky, vbec jet ij. Ale j et vce se div, e on sm jet ije, akoli ptel zemel. Za znv v tom v zeslen podob zkuenost, s n jsme se u setkali v Eposu o Gilgameovi. Smrt ptele strhv do vlastn smrti tak, e me vyvstat otzka, jak je vbec mon, e pozstal ije dle, kdy pece je vytren z jed noty svta, kterou sdlel s druhm a je byla dosud jeho ivotem. Augustin tak dosvduje to, co Wiplinger vyjad uje tmito slovy: "Tak se stvm . . . , protoe vidm; e j sem sice s tebou mrtv, a pece iji - a oboj je pravda ! -, v tto sv seberozervanosti rozedranm a otevenm, doku to, co m v tto zkuenosti zasahuje, toti samotnou smrt, opravdov 'pijmout'. " Tato situace, kdy jsem mrtv s p telem, a pece iji dl, vysuje v otzku na mne samot nho, kter vak je poloena tak, e je v n vechno zpo chybnno a stv se problmem: " . . . Factus eram ipse mihi magna quaestio . . . Sm sob j sem se stal velikou hdan kou." Byt jeho samho, tak jako byt "milovanho zeme lho, byt lovka, svta a byt vbec, veker jeho dosa vadn porozumn byt" se stv otzkou - "v radikln otzce na smysl byt vbec". 65

64) Vyznn IV, 4 a 6. 65) Augustin, cit. dlo, IV, 4; Wiplinger, cit. dlo, 49.

93

ll. K NOETICE SMRTI

c) Pluralita zkuenosti smrti

Zptomnili jsme si zkuenost smrti v rmci dialogickho interpersonalismu. Kdy si pipomeneme mylenku ped bhu k smrti, s n j sme se setkali u Kierkegaarda a Hei deggera, ukazuje se jasn, e tuto mylenku nelze pokl dat za jedin zpsob jistoty smrti. Postavme-li proti sob na j edn stran snahu uhbat smrti v odsunujcm a zne kodujcm vkladu, kter je vlastn kadodennmu, ne autentickmu postoji ke smrti, a na druh stran zkostn pedbh k smrti, kter in smrt monost autentickho postoj e, pak se zastiuj urit zkuenosti, monosti a zpsoby tzn, kter nelze pominout. Proto Marcel vy tk Heideggerovi "existenciln solipsismus".
Mluvme-li jako Heidegger o "byt k smrti" . . . , pak ve skutenosti hjme existenciln solipsismus ... , pro toe o smrti druhho poj ednvme, j ako by to byla njak udlost, j j sem ptomen a kter - i kdy se mne trochu tk - m nezasahuj e v ivoucm slova smyslu. 66

Je vak nutno se tak ptt, zda pokus promnit smrt v monost vlastnho "moci bt" nebere smrti jej charakter nhodnosti, jej nepochopitelnost, j ej paradoxnost - ve snaze systemizovat ji ve struktue existenciln-ontolo gickch uren. Tuto vtku vznesl proti Heideggerovi Adolf Sternberger ve sv knize Pochopen smrt (Der ver standene Tod 6 7 ) a v souvislosti s tm tak poukzal na jed nostrannost Heideggerovch analz tkajcch se smrti druhch. Takov kritice ovem unik, e podle Heidegge rova pojet, uvedenho tak u v Byt a asu, se lovk v pedbhu k smrti vztahuje k "nezmrnmu", tj . k byt. 66) 6 7)
Tod und Unsterblichkeit, Leipzig 1 934.

77.

94

3. ZKUENOST SMRTI NA HORIZONTU INTERPERSON ALISMU

Pes tyto nmitky by se vak nemlo zpochybovat, e pedbh k smrti ve smyslu Kierkegaarda a Heideggera pedstavuje monost dospt k vdn o smrti, v nm jsou obsaeny podstatn momenty toho, co k nm pichz ja ko smrt: ztrta "byt ve svt", ztrta monosti vztahovat se k sob sammu a ke vemu ostatnmu, cizota nicoty, vzva k tzn na sebe a na smysl byt. Takov vroky o smrti jsou mon jak v souvislosti se smrt "chpanou" v Heideggerov smyslu, tak v souvislosti se zkuenost smrti na horizontu interpersonality. Pedbh k vlastn smrti i zkuenost smrti milovanho druhho lovka ns pivdj k te propasti ! Vbec se zd, e neexistuje jen jeden, nbr vce zpsob, jak si uvdomit nevyhnutel nost smrti tak, e takkajc cel n ivot se dostv do jejho stnu a smrt nen pouze konec, kter nastane nkdy v budoucnoti a o nm vme na zklad indukce. Prcha vost provanho okamiku, smovn asu v Schelerov smyslu, pekonn zkuenost smyslu zkuenostmi ab surdity, vyazen uritch monost mho byt, k nmu dochz, kdy realizuji jin monosti, stdn dn - to vechno nm me dt, na pozad pouze induktivnho vdn o smrti, urit tuen toho, co se k nm bl ve smrti, ba co je u vdy v naem ivot ptomno. Tato zku enost se me objevit prv ve vrcholnch okamicch na existence: vechno je tm, e je, u tak propadl smr ti. Je-li nap. pravda, e naplnn interpersonalita ped stavuje nejvy "moci bt" lovka, pak se ns konflikt lsky a smrti v Marcelov smyslu nedotk teprve pi smr ti milovanho lovka, nbr pronik nai vzjemnou p tomnost u za naeho ivota. Musme tedy uznat pluralitu rznch zkuenost smrti. 68
68) V poadavku tto plurality se shodujeme s E. Finkem, ne ovem s tm, jak ji odvoduje. Vychz toti z rozliovn vlastn smrti a ciz smrti. V tto

9S

ll. K NOETICE SMRTI

d) Interpersonln zkuenost smrti a transcendence smrti

Gabriel Marcel mluv o "hodin tragickho pesimismu". Pichz tehdy, kdy ivot ukazuje "tv Medzy, schop nou promnit lovka v kmen". M "fascinujc moc . . . oprajc se o mou vli k pmosti, o mou vli nenechat si nic nalhvat". 69 Je mon "tto fascinaci vzdorovat, set nout Medze hlavu", ani pitom lovk "propadne nja kmu klamu"? Toto zkladn tma svho dla dv Marcel do souvislosti se smrt tch, kter milujeme. Pi pohledu na vlastn smrt se meme uit
vidt ve smrti odpoinek, kter je po namhavm i vot vtan. Ale toto ommen pestane psobit v okamiku, kdy se ocitnu ped smrt druhho, po kud pro mne byl skuten "ty" .

Souvis to se znikem jednoty, v n j sem byl s tm druhm spojen:


Nesnesitelnm zpsobem je pervno pouto - na druh stran pece j en nikoli pervno, nebo i v roz tren zstvm, a to silnji ne dve, spoj en s by tost, j e mi chybL Nesnesitelnm je prv tento roz por. Je v nm pohoren, j e na celou skutenost vrh potupn stn absurdity. 7 0

Prvn krok k pekonn tragickho pesimismu uin me, kdy poznme, e pro ns existuje monost zaujmout ke smrti postoj , vypodat se s n, njak se k n vzthnout. Marcel tuto obecn uznvanou monost lovka spojuje
vci je oprvnn kritika ze strany F. Wiplingera. Viz E. Fink, cit. dlo, 3 7 a F. Wiplinger, cit. dlo 34. 69) Gegenwart und Unsterblichkeit, 285 . 70) Cit. dlo, 268; Tod und Unsterblichkeit, 80 n.

96

3. ZKUENOST SMRTI NA HORIZONTU INTERPERSONALlSMU

s poukazem na to, e lovk me svm postojem ke smr ti, tedy svou svobodou, spolurozhodovat o tom, jako co se mu bude jevit smrt a skrze ni cel skutenost. Ve sv svo bod se toti me otevt pro urit zkuenosti, nebo se jim uzavt. Jak se nm vechno jev, v jakm svtle se to ukazuje, jak se vechno odhaluje - to je vdy tak inem na vlastn svobody. Podle Marcela "moje situace, situace smrteln bytosti zjevn v sob pmo obsahuje monost radiklnho a bez vchodnho zoufalstv". A vce, dolh na mne jistota smrti: "M situace se v niem neli od situace lovka odsouzenho na smrt, kter je uzaven v mstnosti, j ej stny se k nmu stle vce pibliuj. Od tto chvle v m nynj situaci neexistuje nic, co by nebylo mono zmait (Sartre by ekl nantiser, znicovat) , a to na zklad smrti, je na m dolh. Jak by se m nemla zmocovat zvra a jak bych neml podlehnout pokuen uinit tto alost n a nejist lht konec a tak se osvobodit od trzn bez prostednho ohroen smrt?" Pro Marcela tak vznik "metaproblematika u-nebyt". Je to "systm zoufalstv", kter "je mono zruit jen sebevradou". Tato propast, "kter m k sob, jak se mi zd, pitahuje", je vak po urit strnce "vtvorem m vlastn svobody". "Niivou moc, kterou m, jak se zd, . . . me vykonvat j en v sou he se svobodou, je zrazuje sama sebe, aby tto propasti takovou moc dala." Ale tm "se m svoboda stala skrvajc moc". Chceme-li, aby se objevila "ontologick protivha" proti tto skrvajc moci svobody, pak mus tato svoboda podle Marcela jakoto svoboda dostat "nov smysl", toti stt se "souhlasem a lskou" . Ale v nich se ohlauje trans cendence j douc nad smrt. 7 1 Marcel tm samozejm ne mysl, e bychom mli uniknout do njakho fiktivnho 7 1)
Tod und Unsterblichkeit,

7 0 n.

97

ll. K NOETICE SMRTI

vytouenho svta. Jde naopak o to, abychom inem sv svobody uinili msto zkuenostem, je j sou protivhou proti zkuenosti na smrtelnosti, vrcholc roztrenm pouta, kter ns spojuje s milovanm lovkem.
Myslm, e v tm pln temnot, j e ns obklopuj e a j ej hustota ns v uritch chvlch pmo dus, se pesto tu a tam obj evuj e svtlko - svtl znamen, j e jako by vychzela vstc naemu oekvn, tou ze, kterou mme a kter tvo nae byt.

Marcel chce rozvinout filosofii, jejm smyslem je po slit tento poadavek byt a smyslu, jen se realizuje v na dji a lsce. Chce bojovat proti "proklet", je pebv ve svt a chce kolem ns "nabvat tvaru" tm, e se "celou svou vahou sna ukzat na touhu jako absurdn, zasta ralou, ba dtinskou". Jde o to "nauit lidi znovu dchat". 72 Zkuenost, o ni j de, oznauje Marcel tak jako meta fyzickou zkuenost. Jejm potkem je ptomnost, v n jsou si lid vzjemn ptomni v intersubjektivit a nach zej se pitom zrove v ptomnosti svtla, plnosti, byt nebo jak to chceme nazvat. Tato ptomnost, kter me doshnout jen oblativn, nikoliv posesivn zpsob lsky, je naplnna "nezvratnou jistotou", jistotou nadje, kterou nelze ani metodicky kontrolovat, ani objektivizovat jako pedmt. Nachz svj vraz v tvrzen, e milovan lo vk, kter byl smrt odat, pro mne pesto zstv pto men. V okamicch, "kdy se odpoutvm sm od sebe, kdy vystupuji ze stnu, dospvm k uritmu svtlu, kter j e tvm svtlem . . . " Marcel dodv: "Nemyslm zajist svtlo, jeho bys byl zdrojem, nbr svtlo, v nm se sm roz zauje a pispv k tomu, aby se odrelo i vyzaovalo na mne. " 73 To znamen: Kdy se inme ptomnmi sob 72)
Cit. dlo, 84.

98

3. ZKUENOST SMRTI NA HORIZONTU INTERPERSONALISMU

navzj em, vstupuj eme do rozmru skutenosti, kter nm, jakmile se v nm nachzme, otevr transcendenci smrti. Ta m, jako zkuenost realizovan v ivot, schop nost "pipravit ns na nevslovn as vnch ztk". 74 Proto - jak me ci Marcel - je v nm neotesiteln j is tota, "e svt oputn lskou me propadnout smrti, ale tak, e tam, kde lska petrvv . . . smrt mus bt defini tivn poraena". 75 Tato jistota je pro nho tak nesena pesvdenm, e lovk, kter zstal naivu, me pro vat zkuenost ptomnosti toho, kter mu byl smrt od at. Takov zkuenosti pro nho ovem nemaj nic spo lenho se spiritistickmi naivnostmi, nbr maj koen v pesvden, e v intersubjektivit jsou - ji i za ivota zastnch osob - pekraovny prostorov kategorie byt po sob, vedle sebe a mimo sebe. O co j de pi nerozlunm vzjemnm pronikn lsky a nadje, to Marcel vysvtluje jet jasnji takto: Jestlie lovk pi smrti druhho lovka, s nm byl spojen, m za to, e je s nm naprost konec, dopout se podle Mar cela zrady. Tto zrad jsme blzko u tehdy, kdy setrv vme v nezvazn neuritosti a nememe se rozhod nout a doufat, e ten druh za hranic smrti dle existuje jako tato jedinen osoba. Marcel zdrazuje, e
j e nutno zcela vslovn konstatovat, e zrmutek se na tto neuritosti nepodl. Tam, kde ho z nitra udr uj e pi ivot lska, zd se, e je doprovzen vslov nm ujiovnm v druh osob: "Nen mon, e jsi prost zmizel jako oblak, kter se rozplyne. Myslet si to by byla zrada. " 7 6
73) 74) 75) 76) Gegenwart und Unsterblichkeit, 302. Tod und Unsterblichkeit, 85. Gegenwart und Unsterblichkeit, 287. Tod und Unsterblichkeit, 76.

99

ll. K NOETICE SMRTI

Marcel to me ci, protoe podle jeho pesvden myslet, e druh lovk smrt upadl do nicoty, znamen zbavovat lsku jejho vlastnho smyslu. Lska pece dru hho prov vdy jako nkoho, kdo m prvo bt, prvo, je nesm bt nim zpochybovno. Protoe vak prv smrt toto prvo bt pece radikln zpochybuje, je nutno se ptt, zda pro lsku, pokud zstv sama u sebe, je vbec mon pisvdit mylence, e druh smrt propad zk ze. Proto Marcel vdy zdrazoval, e lska zahrnuje ur it "pslib vnosti". 77
"Milovat njakou bytost," k j edna postava z mch her, "znamen kat j : Ty nezeme . " Pro mne to nen j en divadeln replika . . . Souhlasit se smrt jakkoli by tosti znamen v j istm smyslu vydat ji smrti. Pl bych si ukzat, e duch pravdy nm takovou kapitu laci, takovou zradu zapovd. 7 8

"Milovat lovka znamen kat: Ty nezeme" 79 - ten to vrok oivuje ve vdom moment imanentn kad ls ce, kter si ovem ne vdy reflexivn uvdomujeme a te matizujeme. Myslet si, e druh ve smrti propad nicot, znamen brt zpt nklonnost, v n se lovk v oblativn lsce angauje pro druhho a je s nm spojen. Jestlie d n milujc, tj . dn lovk opravdov angaovan pro druh, se neme smit s mylenkou, e ti, kter miluje a pro n se angauje, pedstavuj jen partikulrn a n hodn vzplanut, je dve nebo pozdji propadne abso lutn temnot, pak je lsce jako takov imanentn nadje 77) 78) 7 9) 474.
G. Marcel, Der Tod und die Hoffnung, in: Geheimnis des Seins, Wien

1952,

G. Marcel, Wert und Unsterblichkeit, in: Das ontologische Geheimnis, 7 9. Der Tod und die Hoffnung, cit. dlo, 472 . Na tomto mst je teba pozna menat, e Marcel vystupoval nejen jako filosof, nbr i jako hudebn kritik a dramatick spisovatel.

1 00

3. ZKUENOST SMRTI NA HORIZONTU INTERPERSONALISMU

za hranice smrti, pak je lska podmnkou monosti nadje a lsku samu lze opt realizovat jen v nadji. Proto mohl Marcel tak jasn ukzat souvislost lsky, nadje a vr nosti. "Duch vrnosti" od ns poaduje, k Marcel, "v slovn odmtnut", toti odmtnut "povaovat smrt tch, kter milujeme," za jejich posledn d 1 . 80 Marcelovo pesvden, e spolu s lskou je dna tak nadje na transcendovn smrti, souvis rovn s jeho poje tm lidskho tla. O tomto pojet zde musme krtce pojed nat. Znovu se v nm objevuje u dve zmnn rozlien byt a jmn. Nebo lidsk tlo lze oznait jako pedmt jmn. Nakldme s nm toti jako s nstroji a vcmi. Po tto strnce se jev jako nco, co jsem, a pece nejsem. Ne bo vechno, co mm, m na mn podl, ani je jednodue identick s mm bytm. Ale z hlediska jmn se tlo jev tak ve sv biologick funknosti. Tento aspekt tla se ped pokld, kdy prohlaujeme, e smrt zle v tom, e "m tlo pestane vykonvat sv funkce a bude se rozkldat". S takovm pojetm smrti lze spojit tvrzen, pronen s dogmatickou jistotou, e smrt znamen definitivn konec lovka - jak j sme to poznali v pojmu pirozen smrti. V Marcelov pohledu je tato definice smrti zcela nepim en fenomenologii naich zkuenost smrti a naeho v dom smrti. Podle Marcela takov pojet pmo faluje ra diklnost m existenciln jistoty, e musm zemt. Proto tak nememe z tohoto pojet erpat vdn o tom, e j toto znien tla nepeiji nebo nemohu pet. 81 Marcel vak vid ve vztahu lovka k jeho tlu "duplicitu". Na jed n stran ns to m k tomu, abychom sv tlo pojmali jako nco, "co vlastnm a m mohu tak i onak disponovat; ale na druh stran - a v hlubm smyslu - se moje tlo zp80) 8 1)
Wert und Unsterblichkeit, 79. Tod und Unsterblichkeit, 69.

101

ll. K NOETICE SMRTI

uje, aby bylo takto pojmno", nebo "j jsem sv tlo". To j e pro Marcela "konstatovnm stednho a klovho vznamu", kter m na mysli, kdy mluv o lovku jako o "vtlen osob". 82 e jsem sv tlo, to se pro Marcela uka zuje prv v ptomnosti interpersonality. Druz provaj lovka nikoli mimo jeho tlo v abstraktn duchovnosti, nbr tlesn-konkrtn jako osobu v jeho svobod a v je ho nklonnosti k druhm. Marcel dokonce zastv tezi, e lovk tm, e je v tle ve svt, "existuje", tj . v tle vychz sm ze sebe, je tu pro druh, vyjevuje se jim v tle a me sv vlastn vdom sebe realizovat vdy jen ve vztahu ke sv tlesnosti. 83 Pokud j de o dsledky, kter lze z takovho uren "byt tlem" lovka vyvodit pro otzku po smrti a nesmrtelnosti, Marcel je krajn opatrn. Nek nic po zitivnho o monm vzken lidskho tla v kesansko teologickm smyslu, i kdy se chpe jako "filosof prahu", tj . jako filosof, "kter vnuje mnohem vt pozornost tm, kte asto ve velk zkosti tpou a hledaj, ne tm, kte rm se dostalo neomyln vry a u m v podstat nepote buj". 84 Marcel se stav jen proti uritm dogmatismm, kter takovou vru pedem iracionln zamtaj, a vdom zstv na cest "docta ignorantia", vdoucho nevdn. Nejprve konstatuje: m byl vztah k druhmu lovku po sesivnj, m vce patil ke svtu jmn, tm vce mus bt "jeho odchod stavn na rove se ztrtou pedmtu". Jev se pak ve sv tlesnosti, kter se chpe jako pedmt j mn, a proto podlh oddlujcmu osamocen, kter kadoden n pozorujeme na pedmtech naeho aso-prostorovho svta zkuenosti. Ale vstupuj-li lid spolen do oblativn lsky a tm do svtla interpersonality, pak transcenduj 82) 83) 84)
Gegenwart und Unsterblichkeit, 2 9 1 n. G. Marcel, Das inkarnierte Sein, der Mittelpunkt der metaphysischen Ref lexion, in: Schiipferische Treue, Miinchen-Paderborn-Wien 1 963, 1 7 n. Tod und Unsterblichkeit, 85 .

1 02

3. ZKUSENOST SMRTI NA HORIZONTU INTERPERSONALISMU

"kategorie objektivity". Dospvaj do otevenho "prosto ru", kde asoprostorov oddlen neznamen jednodue ztrtu pedmtu, nbr kde jsou mon zpsoby spojen, ptomnosti neptomnho, kter objektivizujc mylen nezn, kter vak jsou pstupn interpersonln zkue nosti, tebae ns vedou do oblasti, o n nemme kontro lovateln vdn. 85 Rozlien j mn tla a byt tlem tak Marcelovi umo uje myslet trvalou ptomnost lidsk osoby u druh oso by a pro druhou osobu, kter smrt pekala. Pi tom se pedpokld pesvden, e pvodn zkuenost transcen dence smrti se dje v "byt ve svtle", v "co-esse v ln ls ky", o nm jsme mluvili. Setrvvat v pesvden, e in terpersonalita m smysl transcendujc smrt, to je vkon vrnosti, kterou ztrta, k n dochz smrt milovanho lovka, vystavuj e nej kraj nj zkouce . Marcel vak v dnm ppad nezastv tezi, e vrnost pozstalho je podmnkou monosti toho, aby zemel vbec jet il, jak to Marcelovi pisuzuje Wiplinger, kter v tomto bod Marcelovi vbec neporozuml. Wiplinger se dopout to hoto omylu proto, e nebere v vahu Marcelovy vahy o tle, a dokonce mu pipisuje, e pomj "tlesnost ivota i tlesnost umrn a smrti". 86 Pravdou je pesn opak: Marcel chce zkuenostmi s tlesnost, kter vznikaj v ni koli posesivn, ale oblativn lsce, ukzat pstup k pocho pen monosti trval, smrt pekonvajc ptomnosti pr v pro tlesnho lovka. Pi tom je nutno mt neustle na pamti, e podle Marcelova pesvden se poznn prav divosti takovho chpn intersubjektivity, lsky a tles nosti dje jen v realizaci interpersonality a z n vyplv. 85) 86)
Marcel se odvolv tak na "mody spolu-ptomnosti neredukovateln na typ juxtapozice" pi telepatickch jevech (Gegenwart und Unsterblichkeit, 3 00) . Wiplinger, 1 06.

1 03

II. K NOETICE SMRTI

Toto poznn zanik, jakmile se opt postavm mimo in tersubjektivitu, ze svtla do stnu. V reflexi tohoto pozn n vrchol Marcelv pnos k noetice smrti. Marcel je ze svho hlediska zcela schopen odvodnit, pro mohou existovat zkuenosti, kter se dj v oblasti "neverifikovatelnho", jak to nazv, ani reflexe zkue nosti upadne v pouh tvrzen a v iracionalismus, kter u nezn podmnky svch vlastnch vpovd. Marcel v ob lasti ontologickho mylen zsadn poaduje "druhou reflexi" . V n reflexe reflektuje, abychom tak ekli, sama sebe tm, e se pokou obrtit pohled na to, co "je v z kladu" vekerho mylen, i diskursivnch mylenkovch krok. Meme se k tomu pibliovat jen "zptnm po hybem, tj . reflex, pi n se budu ptt, z jakch potk vbec mohla vyjt vaha prvn reflexe . . . " . 87 Marcel tedy zdaleka nechpe sv mylen jako reprodukci zkuenost. Zkuenost se naopak nikdy nekonstituuje bez reflexe. Druh reflexe postihuje prv tak tuto souhru zkuenosti a reflexe, bez n (tto souhry) se zkuenost nerealizuje. Pro nai otzku noetiky smrti to znamen toto: Tvrd-li nkdo, e Marcelova vpov o intersubjektivit a o spo jen lsky a nadje v n existujcm je nekontrolovateln tvrzen, pak se ho Marcel pt: "Za jakch podmnek j e kontrola mon?" 88 J d e o to, zda oblast smysluplnho mylen a reflektovateln zkuenosti lze omezit na kon trolovatelnost ve smyslu disponovn objektivizovateln mi daty. Kde k tomu dochz, tam jsme u opustili inter subjektivitu a peli zpt do svta jmn a do porozumn byt zaloenho na jmn, a to na zklad uritho stano viska na svobody, kter nechce pipustit nic jinho ne pouhou pedmtnost. Prv toto nepiputn pemuje 87) 88)
Das ontologische Geheimnis, 29. Tod und Unsterblichkeit, 83.

1 04

3. ZKUSENOST SMRTI NA HORIZONTU INTERPERSONALlSMU

svt ve svt smrti, v mainrii smrti, kde u nedokeme st znamen nadje.


e) Schelling

Marcelova mylenka transcendovn smrti, kter me me realizovat ve zkuenosti osobn lsky, m vznamnou paralelu v mylen F. W. J. Schellinga. Chceme se mu zde jet krtce vnovat, protoe u Schellinga se velmi zce spojuje osobn zkuenost a impuls k promn jeho my len. Mimoto Marcel vdl o paralele u Schellinga, kter ho ze vech myslitel minulosti nejvce oceoval. Vidl tak souvislost mezi svmi vlastnmi vahami o smrti a Schellingovm dialogem Clam. O souvislosti prody a svta duch (Clara. Uber den Zusammenhang der Natur mit der Geisterwelt) . Na tomto spise Schelling pracoval po smrti sv eny Caroliny ( 1 809) v letech 1 8 1 0 a 1 8 1 1 . Pod ntem k tomuto spisu byl otes, kter v Schellingovi smrt jeho eny vyvolala: "Nic m nadle neme ani zaujmout, ani utit, ne styk s pedmty vyho svta, j edin tm mohu zruit bolestn odlouen. " 89 Pklon k "vcem dru hho svta" odpovd podle Schellinga "nevslovn boles ti z odlouen od tak milovan bytosti, s jejm ivotem je mj ivot spojen tiscermi koeny". 90 Pedpokladem to hoto pklonu tedy bylo ono "my", o nm jsme slyeli u interpret interpersonln zkuenosti. Tato bolest se mu stv podntem k vytrvalmu pemlen a zkoumn, na jeho zklad potvrdil pesvden, "e smrt zdaleka ne oslabuje osobnost, nbr ji pozdvihuje tm, e ji osvobo zuje od mnoha nhodnost. . . " Dospv naopak k poznn, 89) 90)
Dopis o smrti Caroliny z 2 . jna 1 809, adresovan Imanueli Niethamme rovi, vydal J. L. Dtiderlein, Stuttgart-Bad Cannstadt 19 75 , dek 36-39. Dtiderlein, cit. dlo, dek 6-9.

1 05

ll. K NOETICE SMRTI

"e V hloubce sv bytosti zstvme" se zemelmi "spo jeni" a "e u stejn naladnch du, j e mly po cel ivot jen j ednu lsku, jednu vru a jednu nadji, pat budouc optn spojen k nejjistjm vcem . . . " Schelling pitom odmt pochopitelnou nmitku, e trvajc spojen s mrt vmi je pouze vrazem vzpomnn na minul spolen ivot. Prohlauje, "e vzpomnn je pli slab vraz pro vroucnost vdom, kter zstv tomu, kdo odeel z mi nulho ivota, a pozstalmu . . . " Shoda s Marcelovou po zic se uke jet jasnji, kdy u Schellinga teme, e takov zkuenosti a takov nadje jsou rozumu pracuj cmu s pouhmi abstraktnmi pojmy tko pochopiteln. Tm se vak neru rozhodujc poznn filosofa tkajc se celku skutenosti: "Denn vce poznvm, e vechno spolu souvis mnohem osobnji a nekonen ivji, ne si dokeme pedstavit. " Toto poznn me "pi sprv nm ctn a mylen" dozrt v "pesvden". Zkuenost "smrti vroucn milovan, s nmi spojen osoby" doke toto pesvden "naplnit nejvy ivoucnost". 9 1 Poznn ivouc a osobn souvislosti skutenosti vedlo Schellinga k tomu, aby vidl v novm svtle zkladn otzku, kter neustle podncovala jeho mylen, toti otzku na vztah prody a ducha. Zde je nemon sledovat podrobnji studii, kterou nachzme v - ostatn nedokon enm - dialogu Clam. Musme se spokojit tm, e pouk eme na to, e Schelling se zde pokou rozvinout takov pojem nesmrteln due, e je v nm zahrnuta tlesnost lovka. Proto je v pojmu due pro Schellinga mon sm en ducha a prody. Toto smen nejen uruje ivot lid takto dovrench na druh stran smrti, ale tak umo91)
Vechna citovan msta pochzej z dopisu z nora roku 18 1 1 , adresova nho E. F. Georgii, viz DOderlein, cit. dlo, poznmka k dku 37 dopisu Niethammerovi.

1 06

3. ZKUSENOST SMRTI NA HORIZONTU INTERPERSONALlSMU

uje jejich kontakt s pozstalmi. V tomto kontaktu maj vedouc lohu: sna se ns svm vlivem jakoby oistit a pozdvihnout tam, kde se oni u nachzej. To naprosto odpovd trval ptomnosti tch, kter milujeme, i kdy zemeli, jak o n pe Marcel. 92 Aby nedolo k nepocho pen, je nutno jet jednou drazn upozornit na to, e pro Marcela je zkladem nadje sama intersubjektivita, byt ve svtle, toti nadje, e rozhodn slovo nem smrt o intersubjektivit a lsce, nbr lska o smrti. To mus me mt na mysli, abychom opakovanm Marcelovm v rokm o pokraovn komunikace mezi ivmi a mrtv mi nedvali zcela nesprvn smysl.

92) Srov. t Tod und Unsterblichkeit, 76.

1 07

III .

Smrt a nesmrtelnost zkladn mylenkov modely v djinch metafyziky

III. SMRT A NESMRTELNOST . . .

V souvislosti s otzkou pirozen smrti, kter zaujm v souasnm vdom tak velk msto, jsme v prvn kapi tole tto knihy opakovan mluvili o tom, e toto pojet smrti chpe samo sebe asto jako "postmetafyzick". Se tkali jsme se u tak s tm, e o monostech, je filosofii zbvaj ve vku vdy, vlivn souasn filosofov uvauj z hlediska konce metafyziky. Pozice v oblasti noetiky smrti vyloen v pedchoz kapitole se zsti chpou jako "postmetafyzick". Pspvky k problmu smrti v tomto "novm mylen" budeme dle sledovat v posledn kapi tole, dve vak je teba podat strun shrnut nejdlei tjch vpovd metafyziky k otzce smrti.

111

III. SMRT A NESMRTELNOST . . .

1. Nesmrteln celek
(pedskratikov)

Evropsk filosofie se ve svch potcch rozvjela v sou vislosti s mtem a v protikladu k mtu. Mtus znamen "slovo" ve smyslu autoritativn, tradic zaruen vpov di. Mtus mluv o vzniku svta, o djinch a inech boh, duch zemelch, dmon atd. Proto pbhy mtu, kul tick kony, je k mtu nle, rituly, v nich byly tyto pbhy slavnostn pedvdny, dvaly lovku monost, aby se orientoval ve skutenosti jako celku. Mtus near gumentuje, nbr pedvd. Nen produktem abstraktn ho rozumu, nbr tvr fantazie. asto obsahuje hlubok poznatky, kter ped ns pedstupuj v podob archety pickch obraz. Je vak tak pln naivnch odraz lid skch pomr v oblasti boh. Mtus j et nezn ostr roz liovn mezi svtem boh a lid, mezi tmto a onm svtem. Vechno je naplnno boskou skutenost a bo hov neustle psob na existenci lid. Podobn je tomu ve vztahu mezi ivmi a mrtvmi. Mrtv se vracej do svta ivch, i kdy zpravidla v jin podob. Ovlivuj osudy lid, ale sami jsou ve svm dlu v i mrtvch zvisl na tom, co konali a co nekonali ve svm ivot. Setkvme se tak s nzorem a s odpovdajcmi ritulnmi obyeji, e mrtv v jistm smyslu zvis na ivch, na j ejich my lenkch, obtech a modlitbch. Konen je tak mon, e dosud ijc lid j sou v extatickch stavech vzati k mrt vm. l Jsou vak rozdln nzory na to, zda mrtv jsou lep1) Viz k tornu M. Eliade, Scharnanisrnus und archaische Ekstasetechnik, Ziirich-Stuttgart o. J.

1 12

1. NESMRTELN CELEK

, vce vdouc a silnj, take ijc lovk se sna v ex tatickm rozenm vdom zskat na jejich vym stavu ast - nebo zda mrtv jsou jen stny sebe samch, jak se s tm setkvme nap. v Homrov pedstav hdu nebo ve starozkonn pedstav elu. Podobn kolsaj mytic k nzory na to, zda vliv mrtvch je spe kodliv nebo pzniv. Na rozdl od mtu, kter je zvazn pro vt sociln skupinu, nrod, msto, kmen, znamen zatek filosofic kho mylen distancovn jednotlivce vi kolektivnmu tvaru, protoe on jakoto jednotlivec vzn (nebo se do mnv, e vzn) veobecn platn nrok rozumu. Mimo to filosofie se od potku chpe jako kritika mtu, protoe soud, e v mtu je porozumn bosk skutenosti ohro eno antropomorfismem, podle nho si lovk vytvel boha nebo bohy podle svho obrazu. 2 Ale pedevm: ve filosofii objevuje rozum lovka sm sebe tm, e se sna svt pedstavit ne pouze v obrazech a pbzch, nbr myslet ho jako to, co je. To je mon jen tehdy, jestlie v samotn skutenosti existuje monost bt mylena, po chopena, poznna. Avak ran filosofie nem k mtu je nom vztah kritiky, 3 nbr tm, e se od mtu odvrac, z rove tak mysl na jeho zklad. Je to patrn na chpn smrti u inskch prodnch filosof a v mtu o Dionso vi. Proto si tento mtus krtce pipomeme. U Homra sice nem dnou lohu, ale v ivot ek ml velk v2) 3)
Viz k tomu pedevm kritiku mtu, jejm autorem je Xenofans z Kolo fnu z 6. st. p. Kr. W. Nestle, Vom Mythos zum Logos. Die Selbstentfaltung des griechischen Denkens, 2. vyd., Stuttgart 1 9 7 5 ; W. Jager, Die Theologie der friihen grie chischen Denker, Stuttgart 1 9 5 3 ; W. Kranz, Die griechische Philosophie, 5. vyd. , Bremen 1 962; F. K. Mayr, Geschichte der Philosophie, I. Antike, Kevelaer 1 966; W. Capelle, Die griechische Philosophie, I. Von Thales bis zum Tode Platons (Sammlung Goschen 8 5 7/857a) , Berlin 1 9 7 1 ; W. Rod, Die Philosophie der Antike, I. Von Thales bis Demokrit, Mi.inchen 1 9 76.

113

I I I . SMRT A NESMRTELNOST . . .

znam. Dnes se m za to, e pat k pedhomrovskm vrst vm nboenskho vdom a jako star, potlaen mtus se pozdji znovu. Dionsa zplodil otec boh Zeus s lidskou enou Seme l. T se matka boh Hra pomstila, take j ej plod musel donosit Zeus ve svm stehn. Dionsos je bh, kter ru vechny hranice normlnho ivota a uvd sv pvren ce do lenstv spojenho s tancem a zpvem. Je to bh bujnho rstu, vinn rvy a jednoty organickho ivota. Doprovzej ho zvata a tak eny ovinut hady. K An thestrim, jarn attick slavnosti, pivd due zemelch mezi iv. Sm je roztrhn bkem a krveznivmi ena mi, ale vdy se vrt zpt. V dob znovuzrozen svtla, tedy o zimnm slunovratu, ho dvky nalzaj na Parnasu jako dt. V jeho postav se spojuje smrt a ivot. Tomu odpovd verze mtu, kterou mimo jin dosvduje prv jeden z ranch myslitel, toti Hrakleitos z Efesu. Podle n je Dionsos toton s bohem e mrtvch. Protoe j e jako bh nvratu ivota zrove bohem e mrtvch, pedstavuje se v jeho postav kolobh ivota a smrti, vzni kn ivota ze smrti a smrti ze ivota. Dionsos je "pravzor nezniitelnho ivota", ne ovem ivota-bios ve smyslu biografie jako osobnho ivotopisu, nbr ivota-zo, tj . nekonenho, kosmickho ivota, pesahujcho ivot jednotlivc. Jeho obrazem a jeho kultickm zptomn nm byl pro eky Dionsos. 4 Chceme-li osvtlit pbuznost pedskratickho myle n o smrti s mtem o Dionsovi, musme krtce promluvit o zkladn otzce ranch prodnch filosof, je se tk arch. Arch je potek ve smyslu vchodiska, pvodu, principu veho. Z arch povstv vechno. Arch se zro4)
K. Kernyi, Dionysos. Urbild des unzerstorbaren Lebens, Mi.inchen-Wien 1 976.

1 14

1. NESMRTELN CELEK

ve chpe jako to, do eho se vechno vrac. V dn, kter meme pirovnat ke kolobhu, pat potek a cl k sob. Ale vroky o arch jako "odkud" a "kam" nesmme chpat v tom smyslu, e vechny vci tam maj svj potek, kter nechvaj za sebou a pozdji se do nho znovu navracej. Arch je naopak neustle ptomn potek a ji jakoby na cest ptomn cl. Arch je jedno, je je vechno a v nm je vechno. "Ze veho je j edno a z j ednoho ve," stoj v 1 0 . zlomku Hrakleitov. A se arch chpe u inskch myslitel jakkoli rzn, zkladn charakter arch zstv v rznch urench u jednotlivch myslitel stejn. Vztah zkladn mylenky arch k otzce smrti je hned patrn. U Anaximandros (nar. kol. 6 1 0 p. Kr.) oznauje sv arch, apeiron, prostorov nevymeziteln, jako ne smrteln, bez zkzy a nestrnouc (Zlomek 1 a 2) . Jedin, v podstat doslovn zachovan Anaximandrova vta - je to vbec nejstar dochovan vta filosofie - zn:
Arch j soucch vc je apeiron. Z eho vak j souc vci vznikaj, do toho tak zanikaj podle sv povin nosti; nebo se navzj em trestaj a sob odplcej za svou nespravedlnost podle uren asu.

Nememe se zde zabvat rznmi protikladnmi in terpretacemi tto vty. Pohybuj se pedevm kolem otz ky, pro j sou jsouc vci oznaovny jako nespravedliv a pro mus platit pokutu. Nietzsche soudil, e jejich ne spravedlnost je jejich emancipace z vnho byt, z n ho se vydlily a nyn setrvvaj oddleny ve svm izolo vanm byt. Toto odpadnut se v trestu smrti znovu ru, ale zrove se uskuteuj e optn pijet do apeiron. s
S)
F. Nietzsche, Werke III, Die Philosophie im tragischen Zeitalter der Grie chen (Filosofie v tragickm vku ek) , vyd. K. Schlechta, 6. vyd. , Frank furt/Main 1 969, 1 9 76 n.

1 15

III. SMRT A NESMRTELNOST...

W. Kranz se odvolv na variantu Anaximandrovy vty objevenou Hermannem Diehlsem r. 1 903 a m za to, e jsouc vci propadly pokut a trestu smrti pro svou lakotu, pro svou touhu po moci a sebeuplatovn. 6 Nestle mn, e jedno j souc bere druhmu monosti existence, take si mus vzjemn udlat msto znikem. Heidegger inter pretoval vrokAnaximandfv (Spruch des Anaximander) ve smyslu svho chpn byt. 7 V na souvislosti je dle it jedna vc: Anaximandros zn nekoneno zahrnujc veker vznikn a zanikn. Na nm se mohlo zakldat pesvden, e smrt jako ztrta individuln identity je zruena ve vtm celku. J. Choron vysvtluje:
Anaximandrova odpov se stala jdrem vech bu doucch filosofickch nauk, j e se v nejhlubm pe svden nedokou smit ani s tchami velkch nboenstv, ani s perspektivou, e smrt je naprost znien. lovk nyn na sebe sice vzal svou individu ln smrt, ale nepokldal ji za nesmysln znik, nebo doufal, e zstane pojat do vn trvajcho celku. 8
6) Zlomky pedsokratik jsou v nm. originle citovny zpravidla podle: Die Fragmente der Vorsokratiker, griechisch und deutsch von H. Diehls (Zlom ky pedsokratik, ecky a nmecky od H. Diehlse) , vyd. W. Kranz, 1 7. vyd., 1 974 (nezmnn dotisk 6. vydn z roku 1 95 1 ) . V etin citujeme podle: Zlomky pedsokratovskch myslitel, vybral a peloil K. Svoboda, Praha 1 962. Der Spruch des Anaximander, in: Holzwege, Frankfurt/Main 1 950, 296 n. J. Choron, Der Tod im abendlandischen Denken, Stuttgart 1 967, 36. N kte interpreti vak zastvaj nzor, e "jsouc vci" Anaximandrova v roku se nesmj chpat jako individualizovan, konkrtn jsoucna, nbr jako zkladn kvality, jako nap. teplo, vlhko, sucho atd., kter se z apeiron rozvijej ve sv protiklady. Mon, e Anaximandros neml na mysli tyto "kvazisubstanciln kvality", nbr ohe, moe atd. Nelze vak, jak to in W. Rod, na jedn stran tvrdit, e jsoucna se maj chpat jako ony subs tanciln kvality, a na druh stran kat, e ona vta nemluvi o vznikn a zanikn jsoucen z apeiron a do apeiron, nbr z onch kvalit do onch kvalit. Ob teze se toti vzjemn ru. Bu jsou jsoucna jednotliv jsouc na: pak meme tvrdit, e Anaximandros chtl ci, e vznikaj z tchto kvalit a zanikaj do tchto kvalit. Anebo jsou tmito kvazisubstancemi sa-

7) 8)

1 16

I . NESMRTELN\' CELEK

Analogie s mtem o Dionsovi jakoto zobrazen ne zniitelnho ivota je zcela patrn. Jet jasnji vystupuje u Hrakleita z Efesu. 9 Hraklei tos dv arch rzn jmna. Je oznaovno jako ohe, nebo podle 3 0 . zlomku kosmos, kter nestvoil ani dn z boh, ani dn z lid, vdy byl, je a bude jako "vn iv ohe, rozncujc se podle mry a hasnouc podle m ry". Tento ohe je oznaovn jako rozumn a vn (zl. 64) a souvis s bleskem, kter d kosmos tak, e ped oh nm nen nic skryto (zl. 64 a 1 6) . Z toho je patrn, e ohe je nutno vidt ve vztahu k logu a k j ednomu a moudrmu, je nechce bt zvno Diem, "protoe jeho pvodn bo stv" neme bt dosaeno "v mytickm jmnu". Zrove vak pece chce bt zvno jmnem Dia (zl. 32) , protoe jakoto "odlouen od veho" (zl. 1 08) je absolutnem. Je jedno ve vem, skryt "harmonie", je vm pronik, fysis, tedy proda, kterou lze oznait tak jako logos, protoe proda v sob sjednocuje jsoucna, je se v n stvaj jas nmi a pjemnmi, dv j im toti vystoupit v jej ich pro tikladech. Z toho je patrn, e nen zcela sprvn bn nzor, kter proti sob stav Hrakleita jako myslitele vznikn a Parmenida jako myslitele irho, v sob spo vajcho byt. Byt se toti u Hrakleita jev jako pohyb vy tven a petven, ale pitom zrove jako trvajc jed nota protiklad, kter v sob zahrnuje veker vznikn. Pro Hrakleita j e vechno vnmateln
j en polovinou celku, tak pohyb; a ve vnm plynut vc se zrove nachz klid toho, co je trval: celek
ma jsoucna: pak ale text mluv nepochybn o apeiron jako zkladu vzni kn a zanikn. Ale ani v tomto ppad nemus bt nesprvn ve cito van Choronovo pojet o zruen smrti v nezniitelnm celku. Rod se pro svoji koncepci odvolv mj . na Conforda (W. ROd, cit. dlo, 4 1 ) . Vrchol jeho psoben spad do 69. olympidy, tj . do let 504-500. O datu jeho narozen a smrti nen znmo nic bliho.

9)

117

1lI. SMRT A NESMRTELNOST. . .

Hrakleitovy mylenky vznik teprve spojenm pom lO j ivosti a stlosti.

V e zlomku 67 s e tato j ednota vznikn a byt oznauje jako bosk: "bh je den i noc, zima i lto, boj i mr, na sycen i hlad; mn se tak jako ohe, kter, sms-li se s ka didly, bv nazvn podle vn kadho z nich". Tato jednota protiklad zahrnuje i ivot a smrt. Prv proto me Hrakleitos v 1 5 . zlomku ci: "Tot je Hds a Dionsos, jemu zde bujn tan a slav slavnost Lnaj." Tak ivot a smrt se nachzej v jedinm svtovm dn, v rozncujcm se a hasnoucm svtovm ohni, v nekone nm procesu vzjemn promny: "Ohe ije smrt zem a zem smrt vody" (zl. 76) . 1 1 Hrakleitos uv tak hry slov: Bios toti v etin znamen nejen ivot, ale v Hom rov jazyku tak luk, piem se jen pzvuk pesunuje na druhou slabiku slova. Tento luk u Hrakleita opt oznau je jednotu ivota a smrti. ,,.Jmno luku je tedy ivot, jeho dlo vak smrt" (zl. 48) . Ml pi tom Hrakleitos na mysli tak dal existenci jednotlivho lovka? Znal, tak jako Pthagors a Empedokls, nauku o znovuvtlen due? Nebo se v jeho zlomcch odr vra, jet dnes rozen v mnoha primitivnch spolenostech, e zemel pedkov ij dle ve svch potomcch? Nebo vbec nemluv, podob n jako Anaximandros, o dalm ivot konkrtnho lo vka, nbr ml na mysli obecn jen neustlou promnu
1 0) W. Kranz, Die griechische Philosophie, 57. 1 1 ) Nememe se zde ble zabvat obtnou otzkou jednoty a rozdlnosti mezi logem, jednm, moudrm a ohnm - nkte interpreti chpou ohe jako arch ve smyslu Hrakleitov. K tomu viz M. Heidegger E. Fink, Heraklit, Frankfurt/Main 1 970. Prv tak zde nememe analyzovat ch pn logu u Hrakleita ve smyslu sebe sama vykldajcho vztahovn, jm se Klaus Held sna peklenout spe objektivistick a spe subjektivistic k vklad Hrakleita (Klaus Held, Der Logos-Gedanke des Heraklit, in: Durchblicke. Martin Heidegger zum 80. Geburtstag. Frankfurt/Main 1 970, 1 62 n.) .
-

1 18

1. NESMRTELN CELEK

smrti a ivota? Na zklad nejist povahy pramen nem eme na tuto otzku odpovdt a jsme vce nebo mn od kzni na dohady. Ovem chpali bychom Hrakleitv n zor nesp rvn, kdybychom nebrali v vahu ty j eho zlomky, kter mluv o asti lovka na logu. Hrakleitos sm o sob prohlauje, e zkoumal sm sebe (zl. 1 0 1 ) , * m patrn mnil nco jako reflexi myslcho rozumu o so b samm. A ve fragmentu 45 k: "Kreje nenajde hra nic due, i kdybys peel vecky cesty: tak hlubok m smysl logos." * * To patrn znamen, e jedin v lovku je mon chpn celku skutenosti, jej arch a jejho du, tedy logu-ohn. Lid se u Hrakleita jev jako bytosti, kter mohou tomuto logu naslouchat, take dum je vlast n urit logos, "kter sm roste" * * * (zl. 1 1 5) . Tuto ast na logu maj vichni lid, stejn jako je vem dno "poz nvat sami sebe"t (zl. 1 1 6) . Prv kdyby sledovali tento jim samotnm vlastn, a pece vem spolen logos, mohli by sami poznat, emu je Hrakleitos u, toti e vechno je jedno. Meme takov vroky dvat do souvislosti se zlomkem 2n Tam se k: "Lidi ek po smrti, ve nedou faj ani nev. " Chce tu Hrakleitos upozornit na zahale nost toho, co na ns ek pi smrti - e toti na tto skrytosti ztroskotvaj vechny pedstavy o tom, co k nm pichz ve smrti? Nebo Hrakleitos tu dosud neznmou monost, je se nm otevr pi zkoumn hlubin logu vlastn due, kter se podob logu a sama m povahu logu? Nebo ns smrt snad vede - protoe lovk je v logu sv due vdy ji dostien jednm, moudrm, absolutnm, je vechno ob sahuje - do transcendence, kde u neplat promovn, o nm se mluv ve zlomku 62? "Nesmrteln jsou smrtel*

* *

* * *

Hledal jsem sama sebe Varianta K. Svobody: "tak hlubokou m mru" "Mru, je sama roste" CK. Svoboda)

1 19

lIl. SMRT A NESMRTELNOST . . .

nci, smrtelnci nesmrteln - ij: smrt tch druhch, um raj: ivot tch druhch."tt 12 Takov otzky mus zstat, pokud j de o Hrakleita, na konec nerozhodnuty. Kdyby byly takov domnnky prav div, pak by spojen mezi tzv. klasickou metafyzikou a pedskratickm mylenm bylo mnohem u, ne si myslel pedevm Heidegger, kter stav ran myslitele do protikladu k pozdj m filosofm, metafyzikm. 1 3 Patrn vak je mono mt za to, e uveden Hrakleitovy my lenky neurily podstatn jeho mylen. Hlavn draz spo v nepochybn na nesmrtelnosti celku, kter pesahuje protiklady. V rmci prv charakterizovanho mylen zstv ta k Parmenids. Popr vak jakoukoli zmnu, a tm i vzni kn a zanikn. Jeho zkladn tvrzen zn: jsouc Gsoucno) je a nejsouc (nejsoucno) nen. Jedinou "cestou mylen", j se mus mylen dret, je jistota totonosti byt se sebou samotnm, "e JEST jest". Byt se neme zmnit v nebyt, a z nieho neme vzniknout byt. Byt je proto jak nezro zen, tak nepomjejc, nehybn a nezmniteln. Za tchto pedpoklad se vznikn stv pouhm zdnm, "n zvem", kter "smrtelnci ve sv ei dohodli". 14 Ale je-li
t t Tak K. Svoboda. U Schelera je varianta: "nebo ivot nesmrtelnch je smrt smrtelnkti a ivot smrtelnk je smrt nesmrtelnch"

Podle tradice pr Hrakleitos mluvil o zmrtvchvstn tla, pozemskho, viditelnho, v nm j sme se narodili, a uil, e toto zmrtvchvstn je dlem boha. Pr toti ekl: "Ped tm, kter jest tam, povstvaj a stvaj se hldai bdle ijcch i mrtvch" (zl. 63) . Hrakleitos pr mluvil tak o soudu, kdy ve zachvt ohe [zl. 66 "ohe pibl se, ve odsoud a zchvt" (pozn. pekl.) ] . Nen vak vyloueno, e takov vroky maj pvod v neporozu mn a apologetickm zjmu crkevnch Otc, kte takov Hrakleitova slova tradovali. 1 3 ) Martin Heidegger, Was ist das - die Philosophie?, Pfullingen 1956. (esky: Co je to filosofie? in: Sbornk peklad z dl Martina Heideggera, peloil Ivan Tom s pteli, Praha 1 984, 121-140.) 14) Zlomek 7 a 8.

12)

120

1 . NESMRTELN CELEK

veker zmna iluz, "pak tak smrt, zdn ze vech nejpa trnj". Tak Parmenids zakou "tot co Hrakleitos ve sv vizi jednoty ivota a smrti: naprost znik je nemo n". l5 V tezi o nezmnitelnosti byt se radikalizuje a dovruje mylenka zalenn individulnho j soucna, tedy tak smrtelnho lovka, do jednoho a veobshlho celku. Je -li ovem zdnm nejen zanikn, ale i vznikn, pak se musme ptt, zda nepokles do zdn sama mnohost in dividulnch jsoucen a zda nesmrtelnost celku nen vy koupena ontologickm depotencovnm tto mnohosti.

1 5)

J. Choron, cit. dlo,

4 1.
121

III. SMRT A NESMRTELNOST . . .

2.

Zaloen dualismu tla a due


(pthagorovci)

Nyn se budeme zabvat Pthagorem a pthagorovci. Pi tom je teba pedem zdraznit, e rozliovat mezi naukou samotnho Pthagora a jeho k je mon jen obtn. Sm Pthagors toti nic nenapsal, nbr pednel sv nauky jen stn. Pthagors, kter pochzel ze Samu a v druh polovin 6. stolet ped Kristem se vysthoval do j in Itlie, zaloil v Krotnu spolek, kter byl podobn du a ml psn pedpisy tkajc se pijmn a ivota ve spoleenstv. Patila k nim zsada, e uen spolku m bt tajn. Pthagorovsk spolek ml velk politick vliv a rozhodujcm zpsobem ovlivnil vvoj eckho myle n. Plat to pedevm pro zkladn mylenku rozdlen lovka na dui a tlo, kter mla tak dalekoshl nsled ky v djinch metafyziky. Pthagorovci byli pesvdeni, e due tvo pravou podstatu lovka a jej spojen s tlem s sebou nese zneitn due:
Tlo, a v prbhu dalho rozvoj e tohoto poj et hmo ta vbec, byly pokldny za pekku svobody du cha, za pinu j eho zatemnn, za dvod zla, a potud za nco negativnho, co je nutno pemocL 1 6

Pthagorovsk mylen je n a zatku hlubok prom ny v chpn lovka. Je to nejvce patrno, kdy toto my len srovnme s pojetm lovka u Homra. U toho mrtv vedou v hdu existenci stn. Pln, iv existence je vz1 6) W. ROd, cit. dlo, 54.

1 22

2. ZAwlENI DUALISMU TLA A DUE

na na konkrtn tlesnost, v n se lid v tomto ivot na vzjem stkaj. Pthagorovci u prav opak: N nynj ivot je ivot ve stnech mn skutenho svta. Chce-li lovk doshnout pravho ivota, mus se odpoutat od to ho, co je tlesn, materiln. Due je podle Pthagora p buzn s bohem, ba sama je bosk povahy. To je pro p thagorej ce patrn pedevm v jej schopnosti chpat kosmick harmonie. Pthagorovci studovali seln vzta hy mezi dlkou struny nebo trubice u hudebnch nstroj a kmity tn. seln vztahy v oblasti hudby byly uvd ny do souvislosti s dem hvzdnho nebe a mluvilo se o hudb sfr, kterou me slyet oitn duch. O samot nm Pthagorovi se vyprvlo, e mohl naslouchat hudb sfrY Na zklad tto nauky pthagorovci pozdji uili, e sama due je harmonie, toti harmonie tla - s tmto pojetm polemizuje Skrats v Platnov Faidnu. Tento pozdj vvoj v pthagorejsk kole vak nesah a k sa motnmu Pthagorovi. K nejlpe dosvdenm Pthago rovm naukm toti pat uen o nesmrtelnosti due, kte r je u nho spojeno s mylenkou pevtlovn du. Due pi smrti opout vzen tla a vtluje se - podle zpsobu svho ivota - do jinho lidskho tla nebo tak do nja kho zvete. Tm se jet zvl zeteln zdrazuje, e ivot due v tle m charakter trestu a odiovn. Je-li tento ivot zajet, odcizen, a hroz-li mu, e se zaplete do nov viny a tak povede ke stejn alostn dal existenci po optnm vtlen, pak se mus snaha lovka zamit na to, aby vystoupil z kolobhu znovuzrozen a vrtil se do svho pravho domova. Je pravdpodobn, e u P thagors byl pesvden, e toto osvobozen zan tam, kde se lovk oddv irmu nazrn, kontemplaci. V n
1 7)

o vlivu pthagorovsk nauky o svtov harmonii u Kepplera, Shakespeara a Goetha viz W. Kranz, cit. dlo, 3 9 .
123

III. SMRT A NESMRTELNOST . . .

si lovk pipomn, e je uren k jinmu ivotu, ne ja km obecn ij lid veden honbou za slvou, ct, ziskem a spoutan dostmi. Nerozhodnut zstv otzka, zda podle Pthagora se lovk jednou me definitivn vrtit do sv prav vlasti a tam patit na Boha a poznvat d celku v kosmickch harmonich, nebo zda i ty due, kter dosply k naplnn, budou jednoho dne znovu zaazeny do kolobhu znovuzrozen. Pthagorovci se toti domn vali, e "harmonicky vnmu pohybu kosmu odpovd tak vn se opakujc 'nvrat' provdy pevn urenho potu du" . 1 8 Zkladn mylenky pthagorovc o sthovn du a o monosti vstupu lidsk due do oblasti bostv se znovu objevuj v mylen Empedokla (492-432) , j eho pslunost k pthagorovcm je sporn. Uil asketickmu zpsobu ivota, jak znme tak u pthagorovc. Vedle sexuln zdrenlivosti m velkou lohu zkaz zabjet iv bytosti. Podle vry ve sthovn du, v prochzen due rznmi zpsoby existence, se me stt, e pi zabjen a povn njakho zvete se eventuln stetneme se
18) W. Kranz, cit. dlo, 44. Nevyjasnn je otzka, zda nauka pthagorovc o nesmrtelnosti due nevychz historicky ze amanistickch koen. Je mon, e v amanismu se poprv objevila mylenka, e due je od tla odlin, sama o sob samostatn bytost. Nebo amani se dokou uvst do extatickch, transu podobnch stav, aby navzali kontakt se svtem mrtvch. A v tchto stavech je provno urit odpoutn due od tla a transcendovn asoprostorov vzanosti tla. Tato extze jako uvolnn due od tla je dokonce pokldna za jaksi umrn, a proto za skuten vstup do spoleenstvi mrtvch. aman se ovem z tto extze vrac zpt do tla, a tm do pozemskho socilnho svazku, aby vydil pokyny mrtvch. - Vtinou se pedpokld tak vztah mezi pthagorovci a orfiky. Ti mli pro vvoj pedstav o posmrtnm ivot v eckm mylen tak velk vznam proto, e v podob elysejskch pln stavli proti temnmu svtu mrtvch u Homra obraz blaenho ivota mrtvch. Je pravdpodobn, e pes Ptha gora vstoupila do filosofie orfick pedstava smrti, kter byla u orfik spo jena s uritm kultem a s mystriemi, kter souvisely s kultem Dionsa.

1 24

2. ZALOEN! DUALISMU TLA A DUE

zemelm ptelem nebo pbuznm a dopustme se ne vdom kanibalismu. Zd se vak, e u Empedokla byl pro striktn zkaz zabjen rozhodujc jet jin motiv. Empedokls toti uil, e ve vnm kolobhu dn se st daj rzn ry. Pi tom jsou tyto fze urovny dvma z kladnmi silami: Lskou a Svrem. Zlat vk, kter je ovl dn Lskou, je podle Empedokla obdobm dvrnho vztahu mezi lovkem a prodou, co se mj . projevuje ptulnost a krotkm chovnm zvat. Zkaz zabjen je sice tko sluiteln s mylenkou kolobhu, ale slou n vratu pvodn kosmick harmonie. Mylenka nesmrtel nosti due je u Empedokla tak nazrna v souvislosti s boskou povahou due. Due je urena k tomu, aby po znvala to, co je bosk. A protoe Empedokls zastval princip, e stejnorod me bt poznvno jen stejnoro dm, mus bt sama due podobn bohu. Je takov silou mylen. Touto tez pat Empedokls k prkopnkm na uky klasick metafyziky, podle n existuje zk souvis lost mezi nesmrtelnost due, jej schopnost poznvat to, co je bosk, a j ej otevenost celku skutenosti.

125

lIl. SMRT A NESMRTELNOST . . .

3. Platn
Platn (42 7-347 p. Kr.) dal filosofick diskusi o problmu smrti podobu, kter podstatn uruje evropsk mylen a do souasnosti. Musme se pedevm pokusit poznat vlastn j dro Platnovy nauky, e due je nesmrteln a smrt je oddlen tla a due. Toto jdro je ve zkuenosti a v poznvacm zjmu spojenm s touto zkuenost. U dve j sme citovali slova Franze Rosenzweiga, jimi za n sv hlavn dlo Hvzda vykoupen (Stem der Erlosung) : "Od smrti, od strachu ze smrti, zan veker poznn svta. " "Poznn svta" je u Rosenzweiga titulem pro tra din filosofii, pro metafyziku. Platnovi to zcela jist neplat. Nebo pro Platna je koenem filosofie div. Podle nho "nen jinho potku filosofie ne tento" . 1 9 Smrt m pro Platna tak vznamnou lohu proto, e zpochybuje pohyb ivota a mylen, a tento pohyb zan divem a znamen pro Platna filosofii. Clem tohoto pohybu je to, co in lovka opravdu lovkem, dobro, tst, krsa, opravdov jsoucno. Vechna tato jmna se sbhaj pro Pla tna v j edno a smuj k jednomu, ovem pokad z jin ho hlediska. Ale sla, j e tento pohyb pohn, se nazv ers, lska. Jde o blaenost, j de o dobro, j de o uskutenn opravdovho lidstv. Ale prv v tom jde tak o filosofii a v n o lsku. Ujasnme si to ponkud vce, kdy se bude me ptt nejprve na div. V divu "na nco narme". Na nco, co zpochybuje bn chpn a obvykl vklad svta. Jsme pekvapeni, vyrueni, oteseni. To, co vyvolv n div, se tak jev
19) Theaittos, 1 1 5 d.

126

3. PLATN

jako nov a jako neznm. Pepad ns to jako hrozba, nebo se ns to zmocuje jako naplnn, ale vdycky tak, e z divu nad tmto novm a neznmm vyrst otzka. Snad smme ci, e v divu psob vzpomnka, v n si lidsk duch vzpomn na svou pravou vlast a me se vy dat na cestu z odcizen, do nho podle Platnova pe svden upadl. Jasnji se to uke, kdy si pipomeneme Platnovy vroky o Ertovi ze Symposia (Hostiny) . Ers je pro Pla tna nco jako prvotn impuls, ve urujc sla snaen, kter je v zkladu vech zvltnch poteb a zjm (jak bychom dnes ekli) , vech sklon a veho chtn a umo uje je. V Symposiu je charakterizovn jako daimn, jako bytost na pechodu mezi bohy a lidmi. V nm vystupuj tyto protivy jako takov. Nebo v Ertu se jev odkzanost lovka na to, co je nesmrteln a bosk, ovem lovka, kter je smrteln a konen bytost. Na bostv m ovem ast nikoliv na zpsob vlastnn, nbr milujcho hle dn, a proto me bt daimonick postava Erta vyjd enm samotn podstaty filosofie. Protoe Skrats ztles uje podstatu filosofie, interpreti nalzaj v Skratovi rysy Erta. Jako daimn je Ers zprostedkovnm mezi boskm a smrtelnm. Porozumme tomu, kdy poznme, e Ers nen to, co je milovno, nbr ten, kdo miluje. Nemiluje me Erta, nbr Ers se vzpn k tomu, co se m opravdu milovat. To, k emu se Ers v lsce vzpn, je to, co "je vskutku krsn, jemn, dokonal a hodn veleben" . 20 Dosaen tohoto bosky krsnho, spoleenstv s nm, paten na n a ast na nm lovku pinese tst. To je dobro, k nmu smuje veker snaen. Tak v cli Erta konverguj krsa, dobro a tst: "Komu se dostane dobra, 20)
Symposion,

204 c 4 n.
127

lIl. SMRT A NESMRTELNOST...

ten je astn . . . tst je vlastnn dobra. Ve tst snaen ustv; o tst usilujeme pro n samotn. Ers je usilov n o tst. " Prv proto "Ers psob ve vech lidech, a to neustle". V tomto pohledu vichni "lid . . . neustle milu j". Chceme-li tomu porozumt, musme mt na pamti, e lska zde neznamen pouze vzjemn vztah dvou lid. "Lska v tomto smyslu je zahrnuta v Ertu. I lska je sil o tst. Ale Ers je jet mnoho jinho. M tolik podob, kolik podob m lidsk tst." 2 1 Touto charakteristikou Erta a jeho cle Platn vyslovil mylenku, je mla z sadn vznam nejen v okruhu platnskho a novoplatn skho mylen, ale prostednictvm Aristotela byla tak potkem stedovk nauky o transcendentlnch vlast nostech byt, kterou rozvinul zvlt Tom Akvinsk. Platn svm uenm o Ertu tak dal zklad pojet lovka jako bytosti uren k paten na Boha a nalzajc v tomto nazrn svou dokonalost. Toto pojet bylo po cel tiscilet vznamn top os kesanskho teologickho mylen. Pro nae tma m rozhodujc vznam toto: sil Erta o tst a o vlastnn dobra, kterho se mu dostv v naz rn na krsu, smuje k trvn, k nepomjivosti. Pro bohy a j ej ich blaenost je charakteristick trval, v sob spo vajc vlastnn dobra. Naproti tomu lovk neme nikdy jednodue spoinout ve vlastnn dobra. Dokonce ve stavu tst trv nepokoj , v nm psob Ers. Chce uinit tst trvalm, usiluje o ustavin trvn.
Ers smuj e k "navdy" . . . a nar na smrt. Vlivem Erta a pro Erta se smrt j ev jako mez jakhokoli tst, jako monost naprost ztrty dobra. Jen do ke-li Ers tuto mez pekroit, me bt opravdu sm sebou : silm o nepestvajc tst. Neme-li

2 1)

M. Fleischer, Hermeneutische Anthropologie, Berlin-New York

1 9 76 , 1 4.

128

3. PLATN

mez smrti pekonat, pak j e jako sil o nepestvajc tst nesmysln, a tak je prostoupen nicotou. Ers je bytostn zrove snahou bt nesmrteln. 22

Platn - plat to pro cel jeho mylen - vychz ve svm filosofovn ze zkladn zkuenosti, podle n lovk m e nalzt sebe sama jako lovka jen tehdy, kdy peshne vechno lidsk, aby zskal podl na tom, co je nadlidsk. lovk je tmto pesahem. Ten je ptomen ve vem ivotu a shonu, v touze bt astn a tst u neztratit. Tento pesah me dojt cle jen tehdy, existuje-li "opravdov j soucno", kter neustle j est a neme nebt, tedy nutn nepodlh vznikn a zanikn a je u sebe v absolutn identit a v sob spov. Ale k Platnov zkladn zkue nosti pat ve stejn me i to, e toto opravdov jsoucno je poznateln, pstupn rozumovmu vhledu, take v set kn s nm dochz k nejvymu naplnn nejvy mo hutnosti lovka, duchovn poznvac schopnosti. Dosh nout v nazrn a vdn shody s tm, k emu smuje vechna touha po poznn, to jedin je hodno blaen v nosti, jak se k v stav. Tento prvn a posledn cl snahy o poznn a touhy po nesmrtelnosti se v Symposiu oznauje jako krsn o sob, skrze co je vechno krsn. V stav se nazv dobrem, skrze n je poznateln poznatelnm a skrze n poznvac sla dostv svou poznvac schop nost. S tmto "prvnm" a "poslednm" veker skutenosti je lovk uprosted sv chudoby a smrtelnosti spojen ur itou pbuznost. Je-li tomu s lovkem takto, pak je po chopiteln, e se pro Platna "zkuenost asu" spojuje se "zvltn zkuenost utrpen" . "Pro Platna existence nen s to dt v ase dn uspokojen, protoe tato existence je

2 2 ) M. Fleischer, tamt, 1 5 .

129

III. SMRT A NESMRTELNOST . . .

nepedvdateln. Vnost Platn mysl jako lk proti tto promnlivosti. " 23 Trpt asnost znamen trpt smrt. 24 Takzvan "dkazy" nesmrtelnosti due, kter Platn pedkld, je nutno vdy vidt na pozad zkuenosti a po hybu, kter jsme se pokusili prv vyloit, tj . vposledku na zklad Platnova pojet lovka. Chceme-li porozu mt Platnovi, je patrn dleitj projt s nm tento z kladn pstup ne jednotliv pedstavit ony dkazy v je jich komplikovanm postupu, jejich dialektice a v jejich dnes u sten nesrozumiteln argumentaci. Pesto se pokusme ukzat jdro tchto argument. Nejprve bude me sledovat Fadn. Jednotliv kroky uveden v tomto dialogu tvo dohromady souvislou strukturu a v podstat jeden j edin dkaz, a ne nkolik dkaz, co vichni in terpreti jasn nevidli. 25 23) 24)
M. Theunissen, Der Gebetsg1aube Jesu und die Zeitlichkeit des Christseins, 64. Podle Platna se sna uritm zpsobem pekonvat smrt u zvata, a to tm, e maj mlata. Na biologick rovin se plozen a rozen a pe o po tomstvo jev jako pedstupe Erta. Ers chce plodit, ale v krse. V krse zav voln toho, co tou po ivot nad vechnu smrt a proti smrti. V kr se se otevr horizont smyslu byt. Vechno, co ije, chce v n zstvat a plodit. To plat tak o tlesnm plozen lovka. V tomto smyslu se Ers na tomto stupni jev jako kosmick moc. Pro lovka je to ovem jen zatek vzestupnho pohybu, kter pes lsku mladho lovka ke krsnmu tlu postupuje k lsce ke vem krsnm tlm, odtud k "pedagogickmu Er tu", toti k lsce ke krse v duch mladch lid. Zde u jde o pekonn zvislosti na tom, co je smyslov tlesn, a tm jednotliv, protoe na tomto stupni je pedmtem Erta "znamenitost due v mnoha individuch" (M. Fleischer, tamt, 1 7) . Na dalm stupni je lska ke krse v mravech a z konech, kterou nachzme nap. u zakladatel sttu. Potom se Ers po zdvihuje ke krse vd. Zde je jednotliv pekonno ve prospch obecnch poznatk, a ei, v nich Ers plod a tvo, se nazvaj filosofie. Teprve potom me bt pipravovno poznn samotn krsy jako "jednoho", skrze n je krsn vechno ostatn. Kde dochz k osvcen krsou a s nm k pechodu k tomu, co je zcela toton a jedno samo se sebou, spov v sob a je bez promny nezni iteln, tam pestv snaha o moudrost, pro toe je dosaeno cle tto snahy, samotn moudrosti. Jednotu mylenkovho postupu naposledy psobiv vyloil M. Fleischer ve sv astji citovan knize Hermeneutische Anthropologie.

25)

130

3. PLATN

Prvn mylenkov krok zan u vznikn z protikla d. Je to mylenka, s n jsme se v eckm mylen u set kali u pedskratovc. Vidli jsme, e se shoduje s mtem o Dionsovi. Platn sm uvd starou povst, podle n due pi smrti pichzej do podsvt, ale opt se odtud vracej, dochz k novmu zrozen z mrtvch. Kdyby ne byl nov ivot vdy znovu erpn z toho, kdo zemel, kdy by proda nebyla v tomto smyslu systmem kolobhu, pak by nutn smovala obecn k smrti. "Takov proda by se nutn jevila jako mizen a ochabovn. Zkladnm rysem prody by bylo umrn, nikoliv objevovn nov ho. " 26 Protoe tomu tak nen, je jist, e due po smrti jet je a me znovu ot. V tomto prvnm kroku je sice objasnna existence due po smrti, ale nen jet podno to, na em Platnovi v sou vislosti jeho mylen prv zle, toti dkaz, e due dle existuje jako due myslc, poznvajc. sil Erta o tst pece smuje k myslcmu vidn a vdn. Bez nho nen dn tst a bez nho by tak nesmrtelnost due nemla smysl. Aby Platn v tto otzce pokroil dle, provd d kaz ze vzpomnn, anamnsis. Tento dkaz je z hlediska djin filosofie velmi dleit, protoe Platn v nm pouka zuje na to, co bylo pozdji nazvno apriornm momentem naeho poznn a co se pozdji stle znovu stvalo - nap. u Augustina, Tome Akvinskho, Kanta a nmeckch idealist - vdy jinm zpsobem pedmtem reflexe. O co jde, lze ukzat na nsledujcm pklad: Srovn vme vci a konstatujeme u nich stejnost nebo nestejnost. Kdy vnmme stejn a nestejn zrove, uvdomujeme si, e jsme pi tom vdy u pedpokldali mylenku stej nosti, vdn o stejnosti, protoe j inak bychom nebyli s to rozliit stejn od nestejnho. To dokeme jedin tehdy, 26)
M. Fleischer, tamt, 3 5 .

131

III. SMRT A NESMRTELNOST . . .

kdy zjiujeme, e vci zaostvaj za pojmem stejnosti, kter uplatujeme jako mtko pi vzjemnm srovn vn vc. Zejm tedy mme vdn, kter j sme zapomn li. Musme si je znovu uvdomovat vzpomnnm. Pipo mnat si takto to, co jsme u vdli, znamen pro Platna uit se ve vlastnm smyslu. Ale odkud pochz vdn, kte r si pi vzpomnn-uen meme znovu uvdomit? Pla tn odpovd: Due toto vdn zskala ped tmto nam ivotem. Vysvtlenm pro apriorn podmnky naeho poz nvn je preexistence due. Je vak teba poznamenat, e oba dosud uveden my lenkov kroky spovaj na pedpokladu, kter jsme u poznali v souvislosti s pthagorovci. Je to pedpoklad, e celkov objem jsoucna ve vesmru se sice pohybuje a m n, ale pitom se ani nezvtuje ani nezmenuje. eck mylen nezn prstek vznikajc stvoenm. Jen tak je logicky nosn mylenka, e kdyby ivot a smrt nepe chzely neustle do sebe navzjem, proda by doslovn spla ke smrti. Do tohoto rmce se hod tak nauka o pre existenci du. Vdy byly a nezanikaj. Stvoen du - ne bo i ostatnch jsoucen -, je dv vznik tomu, co nen sa mo od sebe, pat do oblasti biblick vry a ukonilo vldu pedstavy nevzniklho, v sob uzavenho objemu svta. Dkaz preexistence due jet neprokazuje jej dal existenci po smrti. Postup uvaovn v tomto bod pocho pme j edin tehdy, kdy si pipomeneme vztah mezi du a idejemi. Platn je uvd u v souvislosti s dkazem z ana mnse. e existuj ideje a e nae due existovala u ped narozenm, to jsou dva ply jedn a te nutn souvislosti. Due m apriorn vdn na zklad poznn idej z doby ped narozenm. Ideje jsou nezniiteln, nemn se, jsou tm, co trv, stle je, nepodlh asu a jeho promnmP
27) Ve Faidnu, kde je nauka o idejch poprv systematiky pedloena, se roz-

1 32

Ideje j sou ve sv nepomjivosti zrove nepstupn smyslovmu vnmn. Pesto jsou to jedin, co lze vdt, co se samo ukazuje, ale jen pro mylen, duchovn pohled, pro rozum. Proto to, co skuten j est a co je skuten po znateln, Platn piazuje dui, kdeto oblast smyslov vnmatelnho tlu. Tm je v nvaznosti na pthagorej skou tradici dovreno nadazen idej, a tm ducha jako vyho, opravdu jsoucho vi tlu, smyslovosti, hmot nosti. V lovku se ob oblasti pekrvaj. Skrats k:
Nue pozoruj , Kebte, zdali nm ze veho, co bylo eeno, vychz tohle: e due je nejpodobnj bo skmu, nesmrtelnmu, rozumovmu, j ednoduch mu a nerozbornmu, tomu, co je stle v tm stavu a stejn samo se sebou, kdeto tlo zase e j e nej podobnj lidskmu, smrtelnmu, sloitmu, nero zumnmu a rozbornmu, tomu, co nikdy nen stejn samo se sebou. (Faidn, 80 a-b) . 28

mluvy tkaj pedevm krsy o sob, stejnho, spravedlivho, dobrho a velkho. Tyto ideje meme oznait jako transcendentln, protoe se tkaj zkladnch podmnek vekerho poznn a jednn a jsou v zkla dech vekerho j soucna, a ne pouze uritch pedmtnch okruh. Platn zn i takov ideje, toti vzorov struktury bytostnch souvislost, kter jsou v zkladu jednotlivch vznikajcch a zanikajcch prodnch vc ja ko jejich stle stejn, nepromnn modely (nap. idea kon jako obecn podstata, na n maj podl mnoz, jednotliv kon) . Mimoto zn Platn jako ideje pedmty matematiky. Nauku o idejch Platn dle rozvinul v Parrnenidov, v Timaiovi a ve svm "Sedmm listu": Strun prvn uveden do nauky o idejch podv G. Martin, Platon, rororo Bildmonographien 1 50; viz tak K. Bormann, Platon, Freiburg-Miinchen 1 9 7 3 . 2 8 ) Platn nikdy netvrdil, e due je idea, nbr vdycky j e n zdrazoval jej podobnost i pbuznost s idejemi. Pro to byla rozhodujc mylenka, e due se ptomnost v tle zneiuje. Dokud je v tle, jej vztah k idejm, a tm jej vlastn bytost, nen sm u sebe, nbr v odcizen. Mimoto podo benstv o slunci v "stav" ukazuje, e due a ideje se navzjem li v tom smyslu, e due je sdlem rozumu, kdeto idea je to, co rozum poznv.

133

JIl. SMRT A NESMRTELNOST . . .

Due je piazena i nepromnnho, nikoli pomjiv mu a promnlivmu tak jako tlo, protoe je tto i pi azena svm nejvym projevem ivota, poznnm. To, e zpsob j ejho byt odpovd tto oblasti, se ukazuje tak v tom, e jakoto to, co je stejn se sebou a jednoduch, neme zaniknout jako materiln tvar, kter je sloen z st. Nebo zaniknout znamen bt rozloen v sti. Tm se dostvme k dvodu, pro Platn tak zastval nzor, rozen orfiky a pthagorovci, e smrt je oddle n tla a due. Nebo j e-li due piazena nepromnliv mu, m-li v tom, m je na zklad sv vlastn podstaty a sv nejvy mohutnosti, toti ve schopnosti poznvat ideje, podl na nepomjivm, pak smrt mus bt osvobo zenm od toho, co ji oddluje od oblasti irho poznn a nepestvajcho tst, toti od tla. Pak me Skrats ci, e due ve smrti "odchz do prostoru tak takovho, vzneenho, istho a neviditelnho, do e Hdovy . . . k dobrmu a rozumnmu bohu, kam, d-li bh, m i moje due brzy jt" (80 d) , toti, a Skrats bude muset vypt pohr s jedem, k nmu ho Athan odsoudili. ivot opravdovho filosofa pak spov v tom, e se pipravuje na toto osvobozujc oddlen due od tla tm, e due filosofa u
v ivot s nm nemla dobrovoln dnho spoleen stv, nbr se mu vyhbala a byla sebrna sama do sebe . . . a to nen nic j inho, ne e se sprvn zab vala filosofi a vskutku se pipravovala na snadn umrn. . . (80 c 81 a) .
-

To je ncvik stavu, kterho Skrats douf doshnout pi smrti. Smuje-li due toti k neviditelnmu, je se j podob, k "boskmu, nesmrtelnmu a rozumovmu", dostv se j,
1 34

3. PLATON

aby byla blaena, protoe j e zbavena bloudn a ne rozumnosti a strach a divch lsek i ostatnch lid skch zel, a jak se k o zasvcench, opravdu trv ostatn svj as s bohy (8 1 a) .

Filosofovn, je Platn nechpe jako jen logickou ope raci, nbr jako osvobozujc ivotn innost, se m stt cestou, na n se lovk zdruje "slast i dost a strzn", jimi je jako "hebem pibit k tlu", a vyhb se promn livosti a nestlosti. Kdo se zabv Platnovmi dkazy ne smrtelnosti a jeho pojetm smrti, nesm nikdy zapomnat, e nadje na nesmrtelnost a pekonn smrti, ba pesvd en, e smrt se me stt definitivnm vysvobozenm ze ale pomjivosti, spov na tom, e pi filosofickm zpsobu ivota je mon, aby se lovk v tto pozemsk existenci soustedil mysl na neviditeln a vn, na jedno, na nepromnn se sebou toton dobr a krsn. Kdo ije tak, e jeho potravou je "pravdiv a bosk", ten se zacvi uje do tto nadje. Proto me Skrats ci:
Pi takovto sprv ivota nen strach, Simmio a Ke bte, e by se [due] bla, e pi rozluce s tlem bude odtrena a od vtr rozvta, e se rozlet na vechny strany a promn se v nic (84 a-b) .

Skutenost vdycky vidme na zklad zkuenost, kte r meme uinit jen tehdy, kdy se jim svobodn otev eme. Na tto souhe svobody a zkuenosti zvis, jak smlme o smrti a o tom, co pijde po n. Tento zrove existenciln a metodick pedpoklad veho mluven o smrti nalzme u u Marcela, v jinm smyslu tak u Kierkegaarda a Heideggera. V tomto bod i kdy zpsob a obsah zkuenosti jsou odlin - se tito myslitel shoduj s Platnem. V tetm kroku Platnovy
135

III. SMRT A NESMRTELNOST . . .

argumentace, tedy v dkazu z pbuznosti due a ideje, se zeteln projevuje zkuenost, je zce souvis se vztahem Ers-tst-nazrn a s opravdovm jsoucnem. Proto je tento krok jdrem celho dkazu. Tm je u tak eeno, e bychom mu naprosto nerozumli, kdybychom ho ch pali jako dkaz v modernm smyslu, jen se tk empi ricky oviteln pedmtnosti. Platn si byl tohoto logic kho statusu svho mylenkovho postupu jasn vdom a vposledku ho patrn chpal jen jako explikaci (rozvinu t) nadje, jejm zkladem je zkuenost, a jako pokus tu to nadji argumentan podpoit. Nauku o pbuznosti due s idejemi Platn jet pro hlubuje. Ideje maj povahu piny. Tak napklad jednot liv krsno je krsn ast na ideji krsy. Ale maj-li bt ideje pinami pro to, co je urit, mus tomu uritmu dvat jeho uritost. Idea je vdy dvodem jen pro to, co m na n ast, ne vak pro to, co je jejm opakem.
Kad idea je j ednoznan, proto nem monost d vat vznik nebo trvn svmu opaku. Idea dv j ednot livmu' aby mlo ast na j ejm byt - ona sama je to, co dv druhm. A kdy jako j ednoznan idea dv jednotlivmu ast na svm byt, nem monost d vat vznik a trvn tmu jako idea j protikladn. 2 9

Opan ideje se vyluuj. Proto pibl-li se urit de terminaci nco, co je nesluiteln s ideou, j tato deter minace odpovd, pak nepechz v ono nesluiteln, n br zanik nebo mus ustoupit. Nap. snh, kter se podl na chladnu, neme v sob pijmout teplo. Podobn due, kterou Platn chpe jako princip ivota, protoe nem i vot od tla, nbr tlo od n, neme v sob pijmout smrt.
29) M. Fleischer, tamt, 52.

136

Vyluuje to - to je jdro Platnova pesvden - j ej ast na nepromnnm a opravdu jsoucm. 3 D Proti rozliovn sloenho a j ednoduchho - je se uplatuje a do novovku - se vzn nmitka, pochzejc z pthagorejskho mylen, e pece existuje nco, co je zrove neviditeln i sloen, toti harmonie. Harmonie je vdy harmoni st, tedy sloen, a pece ji musme po kldat za netlesnou a neviditelnou. Tato nmitka nut Skrata, aby rozliovn obou oblast - viditelnho-tles nho a neviditelnho-netlesnho - analyzoval jet pes nji. Mus toti uznat, e existuje sloen neviditeln, toti harmonie. Ale due k takovm vcem nepat, je nesloen a neviditeln. Nesmme ji, jak in nmitka, chpat jako harmonii tla, take tak neme s tlem zaniknout, kdy tlo podlh zkze. Titm argumentace je toto: Due neme bt harmoni tla, protoe m moc nad tlem, nad podnty, nladami a sklony, kter z nj pochzej. lovk se jev - to je zcela ve smru dialektiky tla a due u Platna - tak ji u nho jako bytost, kter um kat "ne" ivotu, kter me vzt slu pudm, odsunout je a odept jim na plnn: tak ho tak popsal Scheler. 3 1 Jestlie se due takto me pozdvihnout nad tlo, ukazuje se, e doke sama v sob uskuteovat svou vlastn harmonii, toti sprvn vztah mezi vymi a nimi stmi due. Tato sprvnost due vznik v soustedn na bosk, opravdu jsouc, dob r a krsn, o nm jsme mluvili.

30) 3 1)

Tomuto argumentu se podob argument z dialogu Faidros, kde Platn ch pe dui jako sm sebe pohybujc princip ivota a pohybu; protoe tento princip pohybuje sm sebe a nen pohybovn zvnjku, neme se pestat pohybovat a t. M. Scheler, Die Stellung des Menschen im Kosmos, 8. vydn, Bem Miinchen 1 975. [esky: Msto lovka v kosmu, Praha 1 968, peloila An na Jaurisov.)

137

lIl. SMRT A NESMRTELNOST . . .

V stav Platn rozvinul tento dkaz j et dle: Tak jako tlo m sv vlastn nemoci a sv zdrav, sv dobro a zlo, tak tak due. Jejm zlem, jej nemoc je nesprave dlnost, nedostatek sprvnho vztahu mezi stmi due, chybjc d v samotn dui. Tato nemoc vak dui neni , nebo mnoz lid ij v tto nemoci; "protoe tedy due neme vlivem zla, je j kod, zaniknout a protoe mi mo toto j edin zlo due, adikia, neexistuje dn jin zlo, je kod dui, due vbec neme zaniknout" . 32 Platn - to je velmi dleit - podobn jako Pthagors a Empedokls uil sthovn du33 a znovuzrozen. Tak 32) 33)
K. Bormann, Platon, cit. dlo, 1 3 8 . Tato kniha je dobr uveden do Plat nova mylen. Platnova nauka o tech stech due je sice velmi zce spojena S pesvd enm o preexistenci due a S jeho mtem o pdu due do tla, ale v rmci tohoto vkladu se tomuto dleitmu oddlu Platnovy antropologie ne meme vnovat. Musme se omezit jen na nkolik krtkch poznmek. V dialogu Faidros Platn pedstavuje dui v obraze speen dvou kon. V druin boh krou po nebesk klenb, aby vidla ideje. Vozatajem je rozum. Prvn k znamen odvahu a vli ve smyslu biologickho poten cilu obrany a toku, vytrvalosti, meme ci agresivity, nedvme-li to muto slovu destruktivn a niiv vznam. Pipomeme si, e v Platnov utopickm stt lid, kte se vyznauj pedevm tmto "thymos", maj bt cvieni na vlenky. Druh k je obrazem dostivosti, touhy po rozkoi, libidinznch pn v jejich nemrnosti. Tento k se vzpr proti nebesk jzd k idejm a nakonec vozataje a druhho kon strhv do po zemsk existence a do tlesnosti. Podle pedstavy Faidra dui tvo jednota rozumu, vle-odvahy a dostivosti, pitom vak samotnou du probh zlom, protoe jeden k stahuje k zemi, k tlu. Naproti tomu v Timaiovi dostv nesmrteln due ob ni duevn funkce (nazvan te "smrtel n") teprve p vstupu do tla. V "stav" mluv Platn o tom, e v kadm lovku se skrvaj vlastn ti bytosti: lovk, lev a mnohohlav obluda. Tm se vyjaduje tot, co se ve Faidrovi objevuje jako ti sti due. D leit pi tom je, e obrazu lovka vlastn odpovd jedin rozum. lovk, podle sv prav povahy tedy bytost majc rozum a logos, m proti oblud vn a dost nasazovat lva - ve Faidru vyho kon. Platn spojoval s pedstavou t zkladnch funkc tak etnografick vahy a piazoval jim ti ctnosti: moudrost, statenost a umenost. Co vak je v dui nesmr teln, opravdu lidsk - zda rozum nebo cel due se svmi temi stmi -, to zstv vposledku nejasn. Bli viz C. A. van Peursen, Leib-Seele-Geist, Giitersloh 1959, 40 n.

138

3. PLATN

pro nho stav du (v jejich nesmrtelnost vil) po smrti zvis na jejich inech a zpsobu ivota ped smrt. V j ed nom mtu ve Faidonu tak popisuje posmrtn ivot mrt vch. Pobyt mimo tento svt a znovuzrozen se tedy pro nho nevyluuj. V tom se znovu ukazuje, tedy v samotn eck metafyzice, blzkost eck filosofie a mtu. Nebo e se due po doasnm pobytu mimo tento svt znovu vtluj, to je star pedstava, s n se setkvme v mnoha mtech rznch nrod. Platn zn mj . pedstavu, e ko lem Acherontskho jezera pobvaj due zemelch, kte nebyli ve svm ivot ani zcela dob, ani zcela patn, nbr ili jakmsi "prostednm" ivotem. Tyto due mo hou vysvobodit z trpen provinilce, kte se pro sv pe iny nachzej v ohni nebo v proudu bahna, jestlie k so b pij mou ty, kte jim ublili. Touto mylenkou se Platn pibliuje biblick vzv k odputn a klade jej uskutenn do ivota po smrti. 34 Nadto je vak teba vdt toto: Zatmco zloinci, "jejich uzdraven, resp. polepen je vyloueno . . . , j sou vrhni do Tartaru" a mus tam zstat navdy, "opravdu dobrm je vykzn pbytek na prav zemi, kter z aithru vypad jako dvanctidln koen m", pestr, ndhernch barev. Tyto barvy se u ns vy skytuj jako barvy mal jen v tak nepatrn me, e j sou jakoby vzorky. Na tto prav zemi ij dob bezstarostn a astn ve spolenosti boh, obklopeni "vybranmi rost linami, horninami, kovy, zvaty". Ale filosofov, kte ve svm smovn k boskmu v sob dopomohli Ertovi k prlomu, ij "po celou budoucnost bez tla". To zna men, e "nikdy nebudou znovu muset skrze 'smrt' (zno vuzrozen) tyto ndhern pbytky opustit". 3 5
3 4 ) K mylence veobecnho odputn v z G. Scherer, Der Tod als Frage an die Freiheit, Essen 1 9 7 1 , 1 9 7 n. 35) M. Fleischer, cit. dlo, 59 n.

139

lIl. SMRT A NESMRTELNOST . . .

4.

Vliv Platna v antice


Platnovo pojet smrti a nesmrtelnosti zstvalo po tisci let urujc. Hluboce spoluovlivnilo kesansk vpovdi o smrti, nadji a o ivot za hranic smrti. Na Platnovo pojet zstvali veobecn vzni i jeho protivnci. Nebo jak odmtn, tak rozvjen platnskho mylen asto ved lo jen k obmnm j eho koncepce. Nejprve budeme sledo vat vliv Platna v antice. Jeho psoben na kesanstv bu deme vnovat vlastn krtk oddl. Meme bt pitom zcela strun, nebo Platnova nauka pedstavuje vlastn zklad veker metafyziky a vechno ostatn j sou j en "poznmky" k Platnovi, jak snad ponkud pehnan tvr dil Whitehead ( 1 8 6 1 - 1 947) o vvoji cel evropsk filosofie po Platnovi. Nejprve se budeme zabvat stoickou filosofi. Zaklada telem stoick filosofick koly byl Znn z Kitia (3 3 5 -265 p. Kr.) . Vypracoval praktick idel, kter stoick filosofii zajistil v pozdn antice irok rozen a velk vliv. Je to idel apatie. Tou se mysl stav mysli, v nm u due ne me bt matena vnmi a ije mimo strach a smutek, dost a rozko. Jde o klidn spovn v sob, o "pokoj due", kter neme bt ruen utrpenm, promnami i vota, a zvlt strachem ze smrti. V apatii m lovk do shnout duchovn autarkie, stt se nezvislm na vnjm svt a ovldat tak popudy a sklony, j e vychzej z nho samho. Takov pojet lovka nutn mlo velk ohlas v dob, kdy ztratila na vznamu polis, mstsk stt, jeho se jet tkaly vroky Platna a Aristotela o politice, v do140

4. VLIV PLATNA V ANTICE

b, kdy jednotlivec vidl, e je ponechn sm sob, zatm co svt se hluboce promoval velkmi spoleenskmi zvraty a zanal se rsovat konec antiky. Nen obtn na hldnout, e nauka o monosti apatie vychz z Platna v tom smyslu, e i on, jak jsme vidli, pokldal pro ivotn styl filosofa za nezbytn, aby rozumem ovldal ni sti due a tlo. Pitom je ovem nutno mt na pamti, e stoi kov nejprve mli materialistickou pedstavu lidsk due. Na rozdl od Platnova pojet je tlesn povahy, vznik a zanik spolu s tlem, i kdy ltka, z n je utvoena, je velmi ist a velmi ulechtil. Tento materialismus vak byl spojen s uritm panteismem. Nad svtem toti vldne bosk prozetelnost, pronoia. Vldne nad "nvratem t ho" jako imanentn princip svtovho dn. Existujc svt toti pi periodickm nvratu zanik ve svtovm po ru (ekpyrsis) , ale jen aby znovu vznikl pro novou pe riodu svta. Protoe se vechno vrac takov, jak to u jednou bylo, i stoikov zastvaj mylenku, s n j sme se u vcekrt setkali: Celkov stav jsoucna, d, logos, kter ho pronik a spojuje svt v kosmos, zstv stle t. Pro to ani smrt, ani svtov por nemohou dui zcela zniit. Vrac se, tak jako vechno, nazpt, "a 'nov' due, j e je po svtovm poru tvoena spolu s tlem plozenm, je po vech strnkch toton s pedelou du. " 3 6 Od psoben Panaitia ( 1 80- 1 1 2 p. Kr.) se v tzv. stedn stoe prosazuje nzor, e nadji na osobn nesmrtelnost je nutno zcela opustit. Smrt zde znamen nvrat do kosmu pokldanho za bosk. Proto smrt ztrc pro stoickou etiku vznam. Nezle u na jevu smrti, nbr j en na vztahu ke smrti, jeho meme ve svm ivot dosh36) Choron, cit. dlo, 67. Mluv zde o "zlomen" nesmrtelnosti. Nebo due zanik, nejpozdji pi svtovm poru, ale vposledku neme bt znie na. Ran stoikov nebyli jednotni v nzoru, zda tlo budou pevat a do svtovho poru vechny due nebo jen due moudrch.

141

III. SMRT A NESMRTELNOST . . .

nout. 3 7 Do poped se dostv idel ivota ve shod s p rodou, tj . ve shod s rozumem. Pedpisuje dit se ve vem jednn poznnm rozumu. To zahrnuje pokldat smrt za nco bezvznamnho, protoe jednotliv lovk je v po mru k boskmu celku kosmu zcela nedleit. Maxi mou se stv zalenit se do tohoto celku a pitom se ne pokldat za dleitho. Z tto maximy m vyplynout apatie. Tmto pojetm se stoikov pipojuj k tendenci, kte r vznikla vlivem diskus o sprvnm chpn Aristotelo vy nauky o smrti a nesmrtelnosti. Aristotelovi ci toti tvrdili, e Aristotels nesmrtelnost due popral, a tak byly "vechny otzky na povahu due, na j ej pvod, a zvlt na jej budouc uren" ponechvny v eck filosofii po dlouhou dobu stranou. V tom se tehdej doba npadn podob dnen dob. "Takov deftismus vi metafyzickm otzkm byl ovem vdy pekonvn" (mimo jin "silnm odporem" lovka "uznat smrt jako definitivn znik") . 38 Proto se pozdn stoikov znovu piklonili k platnskmu mylen kovmu odkazu a vrtili se k nauce o nesmrtelnosti due. U Poseidnios ( 1 30-5 1 p. Kr.) opt spojuje s panteis mem stoy mylenku nesmrtelnosti. Kosmos m podle n ho dv sti, jednu pozemskou a jednu nebeskou. Mostem mezi nimi je lovk. Tlem je podroben smyslovm dostem a tm zapleten do netst. t podle rozumu zna men podle Poseidnia vyproovat se z izolace, do n ns vyhouje tlesn individualita, vracet se do e kos mu, kontemplativn pronikat jeho d a nakonec ve smrti vystoupit do nejvych oblast univerza a tam okouet boskou blaenost. Vidme, e i pro Poseidnia se vdn 37) 38)
Viz k tomu E. Benz, Das Todesproblem in der stoischen Philosophie, Stutt gart 1929. Choron, cit. dlo, 69 n.

1 42

4. VUV PLATNA V ANTICE

o otevenosti lovka pro porozumn celku spojuje s v rou v nesmrtelnost. Protoe lovk nle do boskho celku, neme zaniknout. Dleit je poznamenat, e dualistick sklony, dialektika ducha a hmoty, rozumu a smyslovosti byly vdy spojeny s mylenkou jednoty lo vka s celkem. Je-li lovk zalenn do celku, pak mate riln svt pece neme bt jednodue pekkou rozvoje podstaty due, kter je - podle asto citovanho Aristote lova vroku - "jistm zpsobem vechno". Ale nesmme zapomnat, e vzanost tohoto ducha na hmotu vdy zna men tak asoprostorov omezen, vazbu na zde a nyn, a tak oddlen od celku. S tmto obvinnm materiln v zan individuality se setkvme v djinch mylen ne ustle, a to nejen v evropsk filosofii, nbr tak v tradi cch Vchodu. Nen nhodou, e Poseidnios se vyznal v pthagorejsk tradici, ale znal dobe tak vchodn n boenstv, take mnoz ho nepokldaj za pravho stoika. Cicero ( 1 06-43 p. Kr.) byl piveden k filosofii smrt sv jedin dcery Tullie, take ho uritm prvem meme pi adit k filosofm, kte byli pro filosofick tzn oteveni - ve smyslu Gabriela Marcela - smrt "tch, kter miluje me". Ve svm hledn odpovdi na problm smrti se vrac k Platnovu Fadnu. Vyznv sice, e s Platnem pi et b souhlas, ale jakmile knihu odlo, zane o nesmrtel nosti due pochybovat. Nevid ovem tak dn dvod, pro by nzor Platna nebo Pthagora pokldal za ne sprvn. Tak pro nho souhlas s Platnovou naukou z stv podemlet trvalou nejistotou. Ani toto mylen nen s to rozehnat nejasnost, j je zastena smrt a tm n ivot. K postavm djin filosofie, u nich m mylenka na smrt, strach ze smrti a tcha z filosofie vedouc lohu, pat Seneca (4 p. Kr.-6S po Kr.) . Je nepochybn ovlivnn epikrej skou mylenkou, s n se jet seznmme, e
143

III. SMRT A NESMRTELNOST . . .

smrt se ns netk, protoe je nebyt. Srovnv lovka s lampou, kter, je-li opt zhasnuta, se neda he, ne kdy jet nebyla rozsvcena. V listech Luciliovi vak u tuto mylenku spojuje s mylenkou bezpe: "My tak zhasnme a rozsvcujeme se, v dob mezi tm ledacos snme, avak ped tm a po tom je hlubok klid. " 39 Zde se ukazuje, jak mylen jednoho a tho lovka mohla ve vztahu k smrti urovat alternativa - kter byla "po sta let a hluboko do doby mskho csastv" stle znovu vyjadovna -, zda toti bt mrtv znamen vbec nebt, nebo, jak kal u Skrats, e due pechz na jin ms to. 40 Seneca se asto vyjaduje ve smyslu Epikra a jeho nsledovnk, pece vak stle odkazuje na Platna a jeho teorii o uvznn due v tle. Spojuje dokonce mylenku na monost, e ve smrti zanikneme a ztratme veker vnmn, s vrou v nesmrtelnost, protoe chce ukzat, e smrt nen v obou ppadech dn zlo. Nemaj-li toti mrt v u dn vnmn, unikli tak vem protivenstvm i vota a jsou osvobozeni od zla, strachu, dosti a utrpen. Ale m-li pravdu Platn, pak budeme ve smrti proputni z dlouhho zajet a budeme moci bt konen vlastnmi pny. V te Polybiovi, kter ztratil svho bratra, se na konec rozhoduje pro Platna: "Tvj bratr neztratil svtlo, naopak dostalo se mu svtla istho. Cesta na ono msto je nm vem spolen. Pro nakme na osud? Tvj bratr ns neopustil, ale pedeel. "41 V list Luciliovi spojuj e Se neca filosofickou vru v nesmrtelnost due s obrazem no vho zrozen, kter m uritou lohu tak v Novm zko n v souvislosti s nadj ve zmrtvchvstn:

39) 40) 4 1)

Epist. ad Lucii, 54 , 4 n. Rozelaar, cit. dlo, 93. Consol. Ad Polyb . , IX, 8.

9.

(esk peklad: tchy,

1 1 3 .)

144

4. VLIV PLATNA V ANTICE

Jako ns po devt msc obklopuj e matesk dloha a pipravuj e ns ne pro sebe, ale pro ono msto, na kter j sme vypoutni v okamiku, kdy j sme j i schopni dchat a setrvvat bez ochrannho obalu, tak po tu dobu, kter se thne od dtstv a po st, zraj eme pro j in narozen. Jin oblast ns oekv, j in pomry . . . Ten den, kterho se obv jako po slednho, j sou tv narozeniny pro vnost.

Prostor, do nho se pak zrodme, je neomezenost, kte rou m lidsk due "spolen s Bohem". "Vlast" due je kosmick prostor, kter je "to nejvy a pojm vechno do svho okruhu: celou tuto klenbu, v n se nachzej moe a zem, v n vzduch oddluje bosk od lidskho a zrove je spojuje . . . " Vpravd plat6nsky k due: A pijde den smrti, rozdl "sms boskho a lidskho". Pak "zanechm tlo zde, kde jsem ho nalezla, a sama se ode beru zpt k bohm". 42

42)

Epist. ad Lne.

102, 2 1-23, 26.


145

lIl. SMRT A NESMRTELNOST. . .

5.

Epikros
Nyn perume vklad o vlivu mohutnho Platnova mylen, protoe nesmme zapomenout na jinou interpre taci smrti, o n jsme u v pedelm oddle ekli, e byla v antice po dlouhou dobu alternativou Platnovy nauky o nesmrtelnosti. Epikros zaloil v Athnch filosofickou kolu, zvanou "Zahrada" . Jeho clem bylo na pozad fyzi kln oduvodnnho svtovho nzoru existenciln uskuteovat jednu zkladn mylenku, toti pi jistot, e musme zemt, pece t s lehkou mysl. Fyzikln metafyzick pozad mu poskytl tzv. atomismus, kter roz vinuli Dmokritos (460-3 71 p. Kr.) a Leukippos (kol. 440 p. Kr.) . Podle tto teorie lze veker dn ve svt vysvtlit ve smyslu materialistickho mechanismu. V przdnm prostoru se pohybuj atomy, nedliteln zkladn sousti svta . Pi pdu przdnm prostorem na sebe narej a spojuj se do fznch pedmtu, je vnmme. I due se podle Dmokritova uen skld z takovch atomu, ovem velmi jemnch. Pi smrti lovka se atomy, je jsou spo jeny v tlo lovka, opt rozpadaj. Tot plat i o jemnj ch atomech due. Tak lze smrt chpat jako pirozenou zmnu. Tedy ran et materialist mohli u rozvinout nco jako model pirozen smrti, podobn modelu, s nm se setkvme v na vlastn ptomnosti. Je-li mono smrt vysvtlit takto mechanicky, ztrc vechnu hfzu. Je to jen pirozen proces, a proto se ho nemusme bt. Epikros krom toho u, e bohov jsou blaen by tosti, kter se nestaraj o lovka a o d ve svt. Peb vaj podle Epikrovy pedstavy v intermundana, tedy

146

5. EPIKROS

v prostorch mezi souhvzdmi. Je-li tomu tak, nikdo se nemus obvat zsah boh do lidskho ivota a lovk je si tak jist ped jejich soudem po smrti. Ob vci, toti mechanistick vysvtlen smrti a jistota, e nejsme pro bohy zajmav, j sou pro Epikra pedpokla dem praktickho idelu, jen m bt podle j eho nzoru uskuteovn filosofickm zpsobem ivota. Je to atara xia, klid a veselost mysli, kter se u nenech znepokojo vat smrt, vede k ivotu v stran, tj . bez angaovn v po litickch zleitostech, a vyhb se nemrnm vnm. U v antice byl Epikros patn chpn v tom smyslu, e jeho filosofie smuje k pokud mono nevzanm slastem. To je ovem sprvn potud, e Epikros uvd ataraxia a slast do bezprostednho vztahu. Ale ve svm listu Menoikeovi vslovn prohlauje, e nej de o "rozkoe prostopnk ani rozkoe spovajc v poitkstv", nbr o to, aby chom nepociovali ani bolest, ani nepokoj . Rozko se tu ztotouje s vyrovnanou veselost. Je-li Epikros pesvd en, e pokoj mysli se ru nejen strachem ped smrt, ale tak strachem z boh, pak podle toho meme posoudit, jak byl tento strach v antickm svt velik a jak byl roz en. Bsnk Lucretius (96- 5 5 p. Kr.) , kter Epikrovy mylenky dle rozvinul, nazv tohoto filosofa - protoe lovka zbavil strachu z onoho svta - dobrodincem lid stva. Rozhodujc argument, kter m lovka zbavit stra chu ped smrt, vychz u Epikra z pedpokladu, e dob ro a zlo pro ns existuje jen na zklad vnmn. Kdo nic nevnm, kdo o niem nev, pro toho neme dn dobro existovat, ale ten u tak nen s to nm trpt. Kdy tento nzor pijmeme, dospjeme k rozhodujcmu zvru, e smrt se ns vbec netk. Nebo smrt znamen ztratit schopnost vnmn. Dokud ijeme, nemme se smrt co
147

lIl. SMRT A NESMRTELNOST . . .

init, nebo jet ijeme. Pijde-li smrt, pestv veker vnmn. To tak znamen, e kdy tu je smrt, neme nm kodit, protoe u nejsme. Kdy j sme, smrt nen, je-li smrt, nejsme u my. Pro se tedy obvat smrti? Lucretius ve sv knize O prod (De rerum natura) uv d nmitku, e smrt je spojena s bolestmi. Odmt ji tvr zenm, e smrt nastv rychle a bez bolesti. Ale je strach z bolesti nebo strach z trestu od Boha nebo od boh vlast nm zdroj em strachu ze smrti? I kdy pipustme, e strach z poslednho soudu me ovldat cel vky, 43 pe ce musme konstatovat, e strach ze smrti je pvodn strach z toho, e u nebudeme, e ztratme sv J, e za nikne "byt ve svt", strach z beznadjnosti nezruitel nho stavu "konce, neodvolatelnho konce". Tato mo nost stoj ped nmi jakoto ped "bytm ke smrti", o tom vme, k tomu se musme postavit v nadji nebo v zoufal stv. Ostatn i pokus zapudit strach ze smrti, jak se o to sna Epikros a Lucretius, pedstavuje urit postoj ke smrti.

43)

Viz k tomu Sein, Nichtsein und Angst, in: P. Tillich, Sein und Sinn, Stuttgart 1 969, 33 n.

148

6 . METAFYZICKA TEORIE NESMRTELNOSTI . . .

6.

Metafyzick teorie nesmrtelnosti a vra ve zmrtvchvstn


Znovu se vracme k vlivu Platna. Rozvj se v cel i sv ho svtodjnho vznamu v dsledku spojen platnsk ho zkladnho mylen s kesanstvm. Chpn ducha ja ko vyho zpsobu byt ve srovnn s hmotou, pojet smrti jako oddlen tla a due, pohyb duchovnho ivota jako vzestup po stupnch hmotn skutenosti k duchu, k idejm a poslze k jedinmu, nejvymu byt - vzestup, kter byl zaloen u v Platnov Symposiu a byl pozdji rozvinut v novoplatnismu - a v neposledn ad nauka o nesmrtelnosti due, to se stalo urujcmi faktory pro kesanskou antropologii a eschatologii, pro etiku, askezi a pro veden k duchovnmu ivotu. Pitom je ovem nutno zdraznit, e vdy existovaly pokusy a hnut usilujc toto spojen kesansk vry a platnsk filosofie zruit. Dlo se to bu tak, e tato vra byla uvdna do vztahu s j inmi filosofickmi pstupy, nebo tak, e slovo Bible, ist evan gelium, mlo bt zkoumno bez jakkoli vazby na filosofii - ale vtinou se pitom zapomnalo, e i takov teologic k mylen m sv filosofick pedpoklady a implikace. Bylo by mon to ukzat na rigenovi ( 1 85-2 54) , patrn nejvtm biblickm teologovi antiky. V ivch barvch sice maluje omyly eckch filosof, poukazuje na jejich mravn nedostatenost, odhaluje rozpor mezi jej ich nau kou a jejich ivotem a v o hlubokch rozdlech mezi bib lickou vrou a antickou filosofi, ale jeho nauka o lovku, kosmu, pdu do hchu a o veobecnm vykoupen nen
149

lIl. SMRT A NESMRTELNOST . . .

vbec mysliteln bez platnsk nauky o dui a tle, smrti a nesmrtelnosti. Je ovem teba vidt, e protesty proti tomu, aby pedn teologov ran crkve systematicky pijmali platnismus, mly vcn dvod. Lze to velmi jasn ukzat prv v sou vislosti s tmatem smrti a nesmrtelnosti. V biblickch sv dectvch toti nalzme jin chpn smrti a nadje po smrti ne v Platnov kole. Ukeme to jako "model zmrt vchvstn" v protikladu k "modelu nesmrtelnosti". Tento protiklad chpeme pedevm jako metodickou pomcku, abychom ukzali rozdly mezi obma koncepcemi, a ne chceme hned tvrdit, e mezi obma modely nemohou exis tovat vcn zaloen vztahy. Nejprve si musme pipomenout pedchoz djiny vry ve zmrtvchvstn ve Starm zkon. V ranch vrstvch Starho zkona je nadje pesahujc hranici smrti prav dpodobn neznm. Nadje je zde vdy zamena na "pozemskou" budoucnost lidu a jednotlivho lovka, na dlouh a naplnn ivot, poetn potomstvo, na vlastnn zem "pln mlka a medu". Mrtv odchzej do svta mrt vch, elu, nebo prost do jmy, do hrobu. Jsou - jak psobiv ukzal Eberhard Jfingel - "bez vztahu", nemo hou se vztahovat ani k Bohu, ani sami k sob, vposledku proto, e u se Bh nevztahuje k nim. Nebo Bh je Bohem ivch, a ne mrtvch. Ale t znamen bt ve vztahu. 44 Vra v duchy mrtvch, v lidstvu j inak tolik rozen, a v monost styku ivch s mrtvmi ve Starm zkon t m pln chyb. Ba vra v Jahveho, Boha Izraele, se j ev jako "zvl netolerantn vi vem formm kultu mrt vch". Kontakt se vm, co souvis se smrt, in neistm, 44)
E. Jiingel, Tod, Stuttgart 1 9 7 1 ; tent, Der Tod als Geheimnis des Lebens, in: Der Mensch und sein Tod, vyd. J. Schwartlander, Gottingen 1 976, Kleine Vandenhoeck Reihe 1426, 1 08 n.

1 50

6. METAFYZICK TEORIE NESMRTELNOSTI. . .

protoe Bh je iv, a smrt znamen krajn vzdlenost od nho. Nic proto nem "vejt do styku s oblast mrtvch by jen zdaleka . . . okruh smrti nen svat, nbr in co nejnebezpenji neistm". 45 Svdectv starozkonn vry jsou vak charakteristick tak tm, e Bh vechno dr ve sv ruce a jedin on usmr cuje a oivuje. Tak je smrt "na j edn stran popisovna jako prostor Bo vzdlenosti bez milosti", jako oddlen od Boha, jako vstup do stavu, "do nj u neme zasa hovat ani Bh . . . Na druh stran se tak smrti upr kad vlastn mocnost, samostatn vi Jahvemu. Nelze myslet, e ve svt mrtvch vldne samostatn vldce". Jak me Bh, kter je pramenem vekerho ivota, souhlasit se smrt, nechat lovka upadnout do smrti, a tm do abso lutn vzdlenosti od Boha? Nemusela vra v ivho Boha vst k tomu, aby od nho lovk oekval tak vtzstv nad smrt? Jestlie se to nedje, vznik "teologick vaku um". Ve Starm zkon pozorujeme "hmatn do przd na". Tak se v nkterch almech prosazuje nadje, e Bh je i ve svt mrtvch (alm 1 3 9,8) , e zachrauje z moci podsvt (alm 49, 1 6) , alm 79 (v. 23) mluv o pozved nut k Bohu, j e se dje ve smrti. Podobn msta lze doloit tak z prorok, patrn nejpsobivji v iz 25,8 a 26, 1 9 . Podle nho Bh "provdy odstran smrt", mrtv Izraele opt obivnou, jeho mrtv tla vstanou. Posledn krok je uinn v knize Daniel ( 1 2,2) , protoe "oekvn u nen omezeno na zbon Boho lidu", tedy Izraele. Stoj zde: "Mnoz z tch, kte sp v prachu zem, procitnou; jedni k ivotu vnmu, druz k pohan. "46 V textech, je pat k "apokalyptice" (pat k nim i prv citovan kniha Da45) 46)
H. W. Wolff, Anthropologie des Alten Testaments, Mtinchen 1 9 7 3 , 1 5 8 a 1 54. M. W. Wolff, tamt, 1 63 n.

151

III. SMRT A NESMRTELNOST. . .

niel) , se vra v budouc vzken mrtvch pln prosazuje. Apokalyptikov pojmaj djiny jako j edinen dn, je dochz k cli ve vzken mrtvch, je j e spojeno s vel km oddlenm dobrch a zlch v soudu nad svtem a se zaloenm novho svta osvobozenho od smrti, v nm u zlo nem dnou moc. V poslednch staletch bezpro stedn ped vystoupenm Jee se apokalyptick hori zont oekvn (kter ostatn nelze jednoznan odliit od izraelskch proroctv) prosadil u mnoha Izraelit. Tm se dostvme k Novmu zkonu. Sotva lze poprat, e v novozkonnch spisech je stedem zvstovn Jee ukiovanho, a odtud je nutno hodnotit vechny ostatn vpovdi. Vzken je zchrann in Boha, kter svho Spravedlivho ve smrti neopout, nbr se ho ujm, zjed nv mu prvo, je mu lid odpraj, a vyvyuje ho do ab solutnosti svho vlastnho ivota. To znamen, e vzk en je vytren z asoprostorovosti, v n se nachzej iv, a otevr se mu univerzln ptomnost pro vechny asy a prostory. V tom je koen vdom vry, e Ukiova n me bt i dnes provn jako iv tm, e udluje sv ho Ducha, je zvstovn, promuje lidi a dv svj nov ivot. Je ovem nutno vidt, e u na novozkonn pd lze pozorovat znan vvoj v interpretaci teologick sou vislosti ke, zmrtvchvstn a novho pchodu Jee Krista. Jist je, e u nejstar vpovdi o vzken Jee mluv o vzken jako o inu Boha na Jeovi, piem "se zdrazuje bytostn vjimenost, nevdanost a jedi nenost Jeova vzken". 47 Ale trvalo uritou dobu, ne ran kesanstv proniklo k pesvden, e ve vzk en Jee z mrtvch je jednou provdy vyeen velik problm lidstva, problm smrti. V prvnm list Solua nm je jet zcela v poped "blzk oekvn". To zna47)
J. Becker, Auferstehung der Toten im Urchristentum, Stuttgart 1 976, 1 5 .

1 52

6. METAFYZICKA TEORIE NESMRTELNOSTI . . .

men, e kesan vili, e zmrtvchvstal a k Bohu vy ven Kristus brzy opt pijde ke sv obci, take o vzna mu Jeovy smrti a zmrtvchvstn pro vechny lidi se nemluv. Aby kesan tento vznam poznali, museli pro jt zkuenost "zpodn paruzie". Kdy oekvan Kris tv pchod nepichzel, nemohlo bt jinak, ne e leno v obce umrali ped pchodem Krista. Otzka, jak je osud tchto mrtvch, vyvstv u v prvnm list Solua nm. Ale tam se Pavel omezuje na sdlen, e spsy pi chzejcho Krista se dostane i mrtvm, a ne snad jen i vm . O nkolik let pozdji vid Pavel zmrtvchvstn Jee Krista v souvislosti s veobecnm vzkenm z mrtvch. Kristus byl vzken jako prvn, aby si mohl podmanit "vechny mocnosti a sly". Pedevm m bt zlomena moc smrti. Smrt je posledn neptel, kter mus bt pemoen. Nebyl-li Kristus vzken, nen-li vzken z mrtvch pro vechny lidi, pak plat jen zsada: "Jezme a pijme, nebo ztra zememe. " Protoe vak byl vzken, mme nyn nadji, e i nae smrteln tlo bude mt podl na Kristov nepomjivosti, take se napln, co je psno: "Smrt je pohlcena, Bh zvtzil. Kde je, smrti, tv vtzstv? Kde je, smrti, tv zbra?" (1 Kor 1 5 , 1 2-58) . Tento pehled vvoje a interpretace nadje ve zmrt vchvstn v Bibli nm pedevm ukazuje rozhodujc rozdl ve srovnn s metafyzickou naukou o nesmrtelnos ti, kter se zakld na bytostn "sti" lovka, na jeho dui, a tedy na lovku samotnm. Smrt nezasahuje jdro lovka, nbr vysvobozuje ho z vzen tm, e ho osvo bozuje od tla. V lovku existuje nco nesmrtelnho, co je nevznikl. Predikty jako "sm o sob nesmrteln" a "nevznikl" vyhrazuje biblick mylen pouze Bohu. lovk naproti tomu je cel uveden do existence Bohem. lovk vbec, jako i kad j ednotlivec - tak to vidla
1 53

III. SMRT A NESMRTELNOST. . .

obecn kesansk tradice - pedstavuje tvr novum, je tm, e je, v, e je volno Bohem, a proto se tm, e se vztahuje k sob, zrove vztahuje k Bohu. O principu, kter je sm ze sebe a o sob nesmrteln, Bible v lovku nic nev. M- -li bt lovk zachrnn ze smrti, mus jednat Bh, mus se udt Bo in pro lovka, lovk se mus svit te tvr iniciativ, je ho povolala v byt. To, e Bh "povolv v byt to, co nen" a "dv ivot mrtvm", se v listu manm (4, 1 7) u Pavla stv v jistm smyslu jmnem Boha, Boha, v nho lze doufat proti v nadji. Rozum se, e je tm tak zruena pedstava, e lovk je uzaven do kolobhu znovuzrozen nebo dokonce do v nho nvratu vekerho dn. Pro biblick mylen je lo vk Bohem postaven do jedinenho ivota, v nm se svobodn stv tm, co pi smrti vstoup na zklad z chrannho Boho inu do vn dimenze skutenosti. Tm jsme ukzali jdro rozdlu mezi modelem nesmr telnosti a modelem zmrtvchvstn. S tm velmi zce sou vis druh moment: Bible vid lovka celistv, tj . v j eho jednot tlesn-duchovn bytosti. Mohli bychom jist uk zat, e i v biblick antropologii je na zklad jev lidskho ivota znmo to, co Platn nazv du. Ale nikde to nen stavno do protikladu s tlem, nbr me to bt pro vno jen v tle a skrze tlo. Proto chpn smrti jako od dlen tla a due a pedstava due oddlen od tla, kter dle existuje u Boha neboli v nebi, jsou v Bibli neznm. Smrt biblicky naopak znamen: lovk, ne snad jen jeho tlo odlin od due, se obrac v prach. Cel lovk se mus chpat jako "tlo" vydan pomjivosti. Ale prv tak lo vk jako celek sm doufat v promnu vlastnho byt z chrannm Bom inem. Tato nadje, e jedinen, tles n lovk s vlastnmi ivotnmi djinami ve vzken nezanik, nbr vstupuje do e, smyslu a jasu ivho
1 54

6. METAFYZICK TEORIE NESMRTELNOSTI. . .

Boha, tato nadje inila zvstovn zmrtvchvstn v he lnistickm kulturnm okruhu velmi obtnm. Stoj proti nmu platnsk, stoick (ve sv vtin) , a zvlt gnos tick a pozdji manichejsk pedstavy o lovku, smrti a o posmrtnm ivot. Dnen exegeze upozoruje na to, e nap. zprvy o zj evench zmrtvchvstalho Krista v evangelich jsou u zsti ovlivnny stetvnm s tmi to odlinmi pedstavami. 48 - Tak jako je lovk uznvn ve sv tlesnosti, tak je tak vidn ve sv svtskosti. V bib lick eschatologii neexistuje ne-svtsk paten na vn Jedno, jak se pedkld filosofovi jako posledn cl pla tnsko-novoplatnskho vstupu po stupnch materiln skutenosti . Eschatologick naplnn naopak nastv, kdy pichz Bh, aby ve spoleenstv s lovkem "pe bval" na nov zemi pod novm nebem. Tato jeho ptom nost je zrukou, e panstv smrti je definitivn zlomeno (Zj 2 1 ,3 n.) . Pes tyto znan rozdly vidme, e crkevn otcov ne jen pejmaj platnsk mylenkov bohatstv, ale tak v slovn uvauj o pednosti Platna mezi filosofy a od voduj, pro je platnsk kola blzk kesansk ve pitom ovem hodnot kladn tak stoiky, zatmco epik rejce zsadn odmtaj. Ale j sou-li rozdly mezi kesan stvm a platnismem tak velk, jak jsme prv ukzali na otzce smrti a nesmrtelnosti, pak se musme ptt, co cr kevn otce, ran teology kesanstv, pivedlo k tomu, aby Platna a jeho kolu hodnotili tak vysoko . Zd se, e pro to byly rozhodujc pedevm nsledujc dvody: 48) o to vce musela v antickm kulturnm svt naret na odpor zvst o Uki
ovanm, kter je pvodcem ivota. Srov. Pavlovu diskusi se stoiky a epi kreici v 1 7. kapitole Skutk apotol. Tut problematiku patrn odrej tak diskuse mezi Pavlem a obc v Korintu. Vykoupeno a vysvobozeno ne mus bt ,J", nbr sm lovk. Prv proto "zduchovnnm", poznnm a moudrost lovk tak nen jet u cle, nbr m vlastn budoucnost jet ped sebou, budoucnost, je vede skrze smrt do vzken.

1 55

lIl. SMRT A NESMRTELNOST . . .

1 . Svt neustlho stdn smrti a ivota, chpan jako vn kolobh znovuzrozen nebo dokonce vnho n vratu, byl u Platna i v kesansk ve prolomen a lov ku byl pislben konen stav jeho osudu. U Platna to ovem plat, jak jsme vidli, jen pro filosofy, kte se zp sobem svho ivota pozdvihuj k paten na to, co je vn a nepromnn, a doufaj, e do tohoto paten j ednou vstoup. V kesanstv to plat pro vechny. Nebo vichni smj t v nadji, e na konci sv ivotn pouti ve znamen smrti dospj do spoleenstv, je je naplnno ptomnost Boha a je Bh u nikdy neodejme. 49 2 . Jak kesanstv, tak Platn znaj zachovn indivi duality lovka, resp . due, za hranic smrti. Platnv Sk rats - to je nutno uznat proti odlinm interpretacm douf, i kdy u Platnovch idej j de o obecn platn esenciln obsahy, ve vlastn osobn existenci po smrti. 3 . Vzestupn pohyb, kter lovka vyn pes mate riln formy, ba dokonce pes pedmty obecn platnho poznn a k Jednomu, Pravdivmu a Boskmu, mohl bt chpn jako proces transcendence, kter zn i Bible, kdy mluv o zni lovka po ivm Bohu, o touze po jeho ptomnosti a po zkuenosti spoleenstv s nm a po asti na nm. 50 4 . Na zklad Platnovch pedpoklad lze ukzat, e existuj netlesn, duchovn skutenosti. Z toho vyplvaly pro kesanskou teologii dleit monosti osvtlit nejen vlastn antropologick zklady, ale tak jdro teologie, na uku o samotnm Bohu. 49)
Alespo pipomeme analogii k Buddhovi, jemu lo tak o to, dostat se z kolobhu znovuzrozen, nemuset se u spoluotet v kole znovuzrozen. 50) V tto souvislosti by mlo bt uvedeno, kdybychom mli k dispozici vice msta, tak Schelerovo zdvodnn ivota po smrti poukazem na "pe skok", jm v na nynj, fenomenologicky pstupn existenci pesahu jeme vechny hranice naeho ivota. Viz k tornu spis "Tod und Fortleben", citovan astji v I. a II. kapitole tto knihy.

1 56

6. METAFYZICKA TEORIE NESMRTELNOSTI. . .

5. Kesan vidli paralelu k vlastn zvsti patrn tak ve vrocch o soudu po smrti. Platnsk nauka o nesmrtelnosti se stala dleitou pro kesanskou teologii jet po jin strnce. U crkevn ot cov stli ped problmem "mezistavu". Jde o to, co se dje s lovkem po smrti, jestlie pedpokldme, e k defini tivnmu dovren v Bohu lovk dospv teprve na konci djin lidstva, o "soudnm dnu". U v Novm zkon exis tuje vedle pedstavy veobecnho vzken mrtvch na konci djin tak pesvden vry o trvalm spojen lovka s Bohem a Kristem, je neme bt zrueno ani smrt. Ten to problm se stal zvl aktuln v souvislosti s kesan skmi muednky a s jinmi vzorn ijcmi kesany. Pr v zde se prosadilo - pes siln draz na tlesn vzken v souvislosti s poslednm soudem - platnsk pojet. Pro blm bylo mono vyeit tm, e se pejalo chpn smrti jako oddlen tla a due. Pi smrti pichz due ped "osobn" soud a podle okolnost vstupuje do paten na Bo ha. V soudn den se kon veobecn soud, takkajc na veejnosti, a - zde se opt prosazuje antiplatnsk tenden ce - vlastn vzken je zkladem ivota v nov, oslaven tlesnosti. G. Greshake shrnuje: "Po poten. . . pevaze vzken tla se tm pece prosadila helnistick pedstava dovren lovka v blaenosti jeho due bezprostedn po smrti." Tebae se zmrtvchvstn tla nepopr,
"existenciln" ustupuj e touze po nebesk vlasti du e, j lovk douf ve smrti doshnout. Pedevm pes Augustinovu teologii, ovlivnnou novoplatnis mem, pely tyto pedstavy do ran scholastiky a do scholastiky. s 1

S l)

G. Greshake a G. Lohfink, Naherwartung, Auferstehung, Unsterblichkeit, Freiburg-Basel-Wien 1975, 9 1 .

157

ll!. SMRT A NESMRTEL NOST . . .

Nauka o nesmrtelnosti j e vak pro teologii dleit je t v souvislosti s dalm problmem. Je to identita mezi zemelm a vzkenm lovkem. Kdyby lovk pi smrti ztratil svou vzpomnku na djiny svho ivota, vdom sama sebe, kdyby pestal bt tm, jm se stal svmi svo bodnmi rozhodnutmi a iny, pak u by nebyl sm sebou a vra ve vzken by se rozpadla. Jestlie vak jeho du chovn J smrt pev, pak je poadovan identita zaru ena. Ale meme se ptt: Je toto "peit" ducha, vlast nho J, duchovn due, nebo jak to chceme nazvat, nutno chpat jako nesmrtelnost, je nle dui z n samotn, jak soud Platn, nebo si sta myslet, a to by vce odpov dalo modelu vzken, e dui ve smrti zachrauje ped rozpadem v nicotu Bh svou tvr iniciativou, tj . prv vzkenm? 52

52)

K teologick kontroverzi o tto otzce, je spov na konfesnch rozd lech, viz G. Greshake, Das Verhaltnis "Unsterblichkeit der Seele" und "Au ferstehung des Leibes" in problemgeschichtlicher Sicht, tamt, 82 n.

158

7. ARISTOTELS A TOMS AKVINSK

7.

Aristotels a Tom Akvinsk


Djiny naeho problmu by byly podstatn zkrcen, kdy bychom opomnli Aristotela. V prvn fzi svho mylen, pokud j de o smrt a nesmrtelnost, se zcela pidruje Plat na. Pozdji rozvj sv vlastn pojet, j e je Vlii Platnovi kritick, a pece je s nm spojeno. Aristotels (3 84-3 23 p. KL) vyvinul v Metafyzice teorii, kterou je nutno pedpo kldat pro porozumn j eho pojmu due. Je to nauka o energeia a dynamis, o aktu a potenci, o skutenosti a monosti. Velmi zce souvis se vztahem formy a ltky. O co jde, lze ukzat na procesu umleck tvorby. Socha chce nap. z kusu kamene vytesat sochu. Doke to jen tehdy, kdy se z toho kamene me stt socha. Kmen je v monosti (v potenci) k soe. Skutenost (akt) sochy vak ten kmen dostane procesem formovn, zpracovnm od umlce. Existuje tedy formujc sla, odlin od potence a uvdjc do aktu. Aristotels vid kad konkrtn, exis tujc jsoucno jako konstituovan z princip formy a lt ky. Jsoucno je sloeno z formy a ltky, a tm z aktu a po tence. Ltka j e ir potence, z n me bt vechno . Formy naproti tomu pedstavuj utvejc sly, propju jc akt. Nen obtn poznat, e jsou v nich dle myleny Platnovy ideje, tentokrt vak ne u jako vzory oddlen od konkrtnch vc, nbr jako principy ptomn ve v cech samotnch. V oblasti ivch bytost se nazvaj "du e". Ve spise o dui Aristotels definuje dui jako "prvn skutenost prodnho strojnho tla". 53 To znamen, e
53) De Anima B, 1 ; 4 1 2 b 4.

1 59

III. SMRT A NESMRTELNOST . . .

due je akt v oivenm organismu, akt, kter je s to pro sazovat telos, el a cl, kvli nmu organismus je.
Due tedy znamen ideu a celek, smysl a el ivho tlesa. Aristotels proto prohlauj e, e tlo existuj e kvli dui. . . tj . vechno v nm j e kvli celku, j e za meno k j eho cli jako nstroj . . . tm mme ped se bou vlastn smysl pojmu organickho jsoucna. 54

Vvoj Aristotelova mylen ukazuj e, e poteboval dlouh as k tomu, aby na zklad tto definice due pe konal platnsk dualismus due a tla. Teprve ve spise O dui zastv pro budoucnost velmi zvanou tezi "unio substantialis", jak ji pozdji nazve Tom Akvinsk. Tm se mysl, e lovk se neskld ze dvou substanc, tla a due, nbr e lovk - a kad jin organismus - je jsoucno, substance, je je sloena z tla a due. Aristotels rozliuje vegetativn dui, je d rst, vy ivovn a rozmnoovn, smyslovou dui, j pipisuj e smyslov vnmn a schopnost mstnho pohybu, a du chovn dui. Prvn lze oznait jako "rostlinnou dui", pro toe se pisuzuje vem rostlinm. Druhou jako zvec du i, protoe je entelechi a formou zvat, piem je ovem teba mt na pamti, e tato due v sob nese tak vechny funkce rostlinn due. Duchovn due je due lovka. Skrze ni je lovk "animal rationale", bytost nadanou ro zumem, vyznaujc se logem. Pro otzku smrti a nesmrtelnosti je dleit, e se tu ve vztahu k lidsk dui opt uplatuje rozlien potence (monosti) a aktu (skutenosti) . Duchov due je charak terizovan pedevm tm, e je vemu oteven, me se se vm shodovat a me si poznnm vechno osvojovat.
54) J. Hirschberger, Geschichte der Philosophie, sv. 1 , 9 . vyd. , Basel-Freiburg Wien 1 9 7 3 , 2 1 0.

1 60

7. ARISTOTELS A TOMS AKVINSK

Tm, e poznv esenciln obsahy, formy ostatnch j sou cen, "stv se uritm zpsobem esenc tohoto jsoucna". Otevenost a receptivnost pro vechno je monost (poten ce) , v n se lidsk duch nachz. Je vak nutno ji odliovat od schopnosti bt inn, dky n aktuln poznvme, chpeme esence vc a intuitivn postihujeme prvn prin cipy, na nich spov veker mylen. Aristotels uv srovnn: Tak jako teprve svtlo in barvy jen mon sku tenmi barvami, tak tak "inn" rozum, jak byl nazvn podle Aristotela, in nae poznn skutenosti skutenm poznnm, k nmu je "mon" rozum oteven jen jako monost poznn. Aristotels se zde nepochybn sna vy eit problm spontnnosti a receptivity, jen je spojen s problmem lidskho poznn. Nebo lidsk poznn je jakoto poznn vdy aktuln proces, kladen toho, co poznn poznv, zrove vak je pijmn a osvojovn toho, co poznn samo nen. Aristotels pekonal platnsk dualismus v nauce o jednot ivch bytost, ale pokud j de o lovka, vposled ku ho nepekonal. Zastv toti pojet, e inn rozum pichz do lovka "dvemi" zvnjka, je boskho p vodu, a teprve kdy je oddlen od tla, se stv tm, "m skuten je, a j en tento je nesmrteln a vn". 55 Zatmco ni mohutnosti due, kter jsou vlastn rostlinm a zv atm, jsou formujc silou lidskho tla, vznikaj a zani kaj spolu s nm, to nejvy, co Aristotels vypovd o lo vku, zstv z formovn tla jako nco cizho vyloueno a nevstupuje do unio substantialis. Tak vposledku nen jednota lovka pochopena. Proto tak nen pro Aristotela mon jednoznan odpov na otzku smrti a nesmrtel nosti. Ptme se: znamen oddlen onoho nejvyho vr cholu na duchovosti, k nmu dochz pi smrti, vbec
55) De Anima III, 430 a a De Gen. anim. B, 3; 736 b 27.

161

III. SMRT A NESMRTELNOST. . .

osobn-individuln nesmrtelnost? Nebo musme spolu s vznamnmi komenttory Aristotela mt za to, e exis tuje jen j eden inn rozum, na nm se podlej vichni lid? V tomto ppad by neexistovala osobn nesmrtel nost lovka, nbr nanejv jeho pojet do celku jednoho veobjmajcho ducha. Tm se dostvme k vznamu Tome Akvinskho ( 1 225- 1 2 74) , kter jde dle ne Aristotels a v aristotel skch pojmech rozvj jednotu lovka. Due je podle n ho unica forma corporis, jedin forma tla. 56 To znamen, e pro dui nen nim vnjm, e je v tle, e formuje a utv tlo, nbr pat to k jej esenci. Pitom pro Tom e u neexistuje jako pro Aristotela - i kdy Tom zstv vzn na jeho akt a potenci, na metafyziku formy a ltky - nejvy st due, je nem na in-formovn tla du dn podl. Existuje jen jedna jedin due, i kdy m rz n mohutnosti, smyslov a duchovn, rozum a vli. A do nejvyho vrcholu sv duchovosti, a po inn rozum, je due du, tj . aktem tla, kter pozdvihuje tlo z pouh potence ltky k jeho specifick lidsk tlesnosti. Je-li du chovn due lovka v tomto smyslu formou tla, zname n to, e nejen formuje tlo, nbr sama je ztlesnn. Pro Tome je "kad akt byt (forma) tla vlastn akt due". Ale tlo "nen nic jinho ne svtsk vlastn danost du e . . . ", jej
j edna a stle cel skutenost . . . , nakolik j e sama sku ten v relnm byt mimo sebe, tedy jako (in-for mujc) akt ltky - jako "tlo" . . . V tomto proj ektu j e skuten lovk cel "duevn" a cel "tlesn", cel "subj ektivita" a cel "svtsk danost" . . . Nebo sku56) Teologick suma I, 76, 1 a 3 .

1 62

7. ARISTOTELS A TOMAS AKVINSK

ten lovk nen j edno ("due") a druh ("tlo") , nbr j edno skuten jako skutenost druhho . 5 7

Meme tak ci, e "lidsk byt zle jen v iv jed not tla a due, v n akt existence due (jej "esse") je akt existence tla a celho lovka". 58 U Tome tedy lo vk nen sloen z tla a due, nbr skutenost lovka je tlesn sebevyjden ducha v materilnosti a uchopen ltky duchem. 59 Pitom je jasn, e Tomovi jde o kon stituci celku jednotlivho lovka. 60 Odmtnut duchovn ho monismu, podle nho ve vech lidech mysl jedno veobecn mylen, patilo pro Tome k nejdleitjm kolm, jim se jeho mylen vnovalo. Do jeho doby toti spad vliv Averroa ( 1 1 2 6- 1 1 9 8) , j ednoho z nejvtch arabskch komenttor Aristotela. Ten uil, e inn ro zum se li od due, e je jedin pro vechny lidi a pi smrti je znovu vzat zpt do obecnho ducha. Na zklad takovch metafyzicko-antropologickch pedpoklad Tom nutn dospl k j inmu chpn smr ti, ne je to bn v tradici navazujc na Platna. Tom
57) J. B. Metz, Leiblichkeit, Handbuch theologischer Grundbegriffe II., Miin chen 1963. 58) Greshake, cit. dlo, 92. 59) Byt, esse, je podle Tome akt formy. Ltku chpe stejn jako Aristotels jako pouhou potenci, piem ovem je nutno rozliovat mezi TTUlteria prima a TTUlteria secunda. Empiricky dan hmota je vdy u formovan ltka a nesm bt smovna s metafyzickm principem, kter se u Aris totela a Tome nazv TTUlteria priTTUl, ir potence. 6 0) Vznik vak otzka, zda se me uskutenit skuten ontologick konsti tuce, souhra rznch princip formy a ltky, u lovka ducha a ltky, kdy se ltka chpe jako pouh potence. H. E. Hengstenberg po tto strnce neuetil Tome vtky ontologickho depotencovn ltky, je uruje ce lou metafyziku. Hengstenberg se proto sna Tomv pstup u due jako forma. corporis jet pekonat tm, e chpe ltku jako ko-existenciln. Viz k tomu pedevm H. E. Hengstenberg, Philosophische Anthropologie, 3 . vyd., Stuttgart 1 9 5 7 , a: Sein und Ursprunglichkeit, Miinchen 1 9 5 8 . M vlastn pokusy o rozvinut tomistick teorie se nachzej in G. Scherer, Ehe im Horizont des Seins, 2. vyd., Essen 1 967, a: Strukturen des Menschen, Essen 1 9 76.

1 63

lIl. SMRT A NESMRTELNOST. . .

ovem zstv u tradin definice smrti jako oddlen tla a due. Ale u Tome nabv na zklad nauky o jednot lovka jako duchovn-tlesn bytosti zcela novho v znamu. Toto oddlen te u neme bt osvobozen ze ale tla. Nemonou se te stala tak teze, e nesmrtel n st, due, po sob zanechv smrtelnou schrnku. Te naopak plat, e pi tomto oddlen tla a due umr lovk. Nebo roztren duchovn due a tla nyn zname n znien toho, co je lovk jakoto lovk, toti zruen tlesn zprostedkovanho byt ducha ve svt, zruen "vyjden" ducha v hmot a jej asti na duchu, v n jedin se dje lidsk byt. 61 Tom ovem pevn trv na ne pomjivosti a nezniitelnosti due a v tomto bod zstv vrn Platnovu ddictv. To m u Tome mj . teologic kou motivaci. Tom se sna myslet, jak lze prostedko vat mezi novozkonn zvst o spoleenstv s Kristem, je neme bt perueno smrt, a zvst o dovren na konci asu. Nezniiteln due tvo jakoby most mezi smrt a vzkenm na konci dn, a zabezpeuje identitu mezi zemelm a vzkenm. Tom ovem upad do patrn ne odstranitelnch obt, kdy se pokou o vpovdi o tomto mezistavu. Nebo na zklad sv antropologie mus trvat na tom, e due oddlen od tla nen lovk a e ze sv pirozenosti, tedy s bytostnou nutnost, tou po tle, e bez nho je vlastn "deformovna v mrzka". 62 Pesto Tom "odlouenm" dum, je doshly paten na Boha, pisuzuje dokonalou blaenost. Do jakch prob lm Tom upad, osvtluje patrn nejlpe jeho mnn, e due je na jedn stran v nepirozenm stavu odlouen od tla, take Bh mus init zvltn zzraky, aby mohla
6 1 ) Srov. k tomu J. Pieper, Tod und Unsterblichkeit, Mlinchen 1 968, 48-66. 62) H. J. Weber, Die Lehre von der Auferstehung der Toten in den Haupttrak taten der scholastischen Theologie, Freiburg in Br. 1 9 7 3 , 1 72 .

164

7. ARISTOTELS A ToMA AKVINSK"I'

nap. konat kony poznn, a na druh stran pece j en okou dokonalou blaenost. Zde se velmi jasn ukazuj hranice korektury, kterou Tom realizoval na dualismu pochzejcm od Platna. Ani on nedokzal tento dualis mus pln pekonat. 63

63)

Dleit je poukaz na to, e podle Tomova pojet na zklad jednoty due s ltkou v lidskm tle vyplv, e "totonost vzkenho tla" je zaruena "totonost due". Nebo podle Tome due utv lidsk tlo, a to od zkladu. Proto nen pro Tome nutn, pokud jde o vzken z mrt vch, "spekulovat o totonosti tlesn hmoty jakoto hmoty". Nebo "iden tita pozemskho a vzkenho tla nen u Tome identita "numerick", nbr "formln", nebo lpe: "numerick" skrze "formln" identitu (Gres hake, cit. dlo, 94) . Tom ovem ani v tomto bod jet nevyvodil pln dsledky ze svho pstupu. Bylo by mon, e tyto jet nevyerpan mo nosti rozvine v nvaznosti na Tome teprve dnen mylen. Podobn je tomu v otzkch etiky a spirituality. Ani zde si Tom zdaleka nedokzal uvdomit monosti svho antropologicko-metafyzickho pstupu.

1 65

Ul. SMRT A NESMRTELNOST . . .

8.

Smrt na horizontu novovkch substannch metafyzik a jejich kritiky


a) Descartes a Spinoza

Pro metafyzick chpn smrti je rozhodujc otzka, jak je v lovku zaloen vztah ducha a tla. Po tto strnce vznik v novovku - pipraven vvojem v pozdn scholas tice - nov, zosten dualismus. Ukazuje se to pedevm u Descarta (1 596-1 650) . Byl nazvn otcem novovk filo sofie, protoe postavil do poped problm metody, podle n me filosofick mylen zabezpeit sv vchodisko a odvodnit svj systm. Ale stejnm prvem by bylo mono ho oznait jako otce novovkho mylen, protoe obnovil dualismus tla a due, a tak se - zsti prosted nictvm Augustina - zaadil do linie platnsk tradice. Bez tohoto kroku by nebyly mon ani idealistick, ani mate rialistick systmy novovku. Tak kritika metafyziky, je se stala zkladnm rysem novovkho mylen a do sou asnosti, vychz asto z pojmu metafyziky, kter sleduj e nauku o substancch rozvinutou Descartem a v monismu j edin substance Spinozou. Descartes chpe substanci jako vc, je ke sv existenci nepotebuje dnou j inou vc. Tuto definici lze v psnm slova smyslu aplikovat jen na Boha, kter existuje zcela sm sebou. Konen substance potebuj ke sv existenci Boha - ne vak psoben ze strany jinch vc. Kdy jsou jednou stvoeny Bohem, spovaj takkajc bez vztah
1 66

B. SMRT NA HORIZONTU NOVOVKCH SUBSTANNlcH . . .

samy v sob. Descartes uznv dv takov substance, je existuj bez vztah vedle sebe a tvo rzn oblasti byt. Jsou to res cogitans a res extensa, substance myslc a sub stance rozlehl. Mylen je netlesn a stoj jako sebevdom samo v so b. Dv jistotu samo sob tm, e se mysl, take jistota jeho byt plyne z jeho mylen. Cogito ergo sum - myslm, tedy jsem. Lze tak pekldat: Pochybuji, tedy jsem, pro toe pochybujc mylen poskytuje Descartovi pdu me todicky zajitn jistoty. Kdy vechno zpochybnil meto dickm pochybovnm, prohlauje, e pece zstv jeden nezpochybniteln zklad, kter neme bt zpochybnn dnm pochybovnm, toti mylen, je je ptomno i v kadm pochybovn. Protjkem mylen je tlesnost definovan rozlehlost (extensio) . Vechno, co vbec me nleet tlesn subs tanci, pedpokld rozlehlost. Rozlehlost vak je kvanti tativn miteln. Z toho vyplv toto: Je-li materilnost definovna rozlehlost, pak spad do oblasti toho, co je postiiteln matematicky. Tato proda, redukovan na rozlehlost a kvantifikovatelnost, je zcela vyprzdnn od tvar, forem a kvalit, kter urovaly eck stedovk ob raz prody. Je metodickm rmcem, v nm se bude roz vjet modern prodovda a prmysl. Descartes od vdy oekval, e podrob produ clm lovka. Domnval se dokonce, e peme smrt, nejen smrt due, ale i smrt tla. Jeho touebnm pnm bylo lepm poznnm tla a sprvnou vivou prodlouit vk lovka alespo o n kolik stalet. "Toto pn bylo tak dobe znmo, e vdsk krlovna Kristina se vyjdila velmi sarkasticky, kdy Descartes, kter byl hostem ve Stockholmu, zemel ve v ku 53 let. " 64 64)
Choron, cit. dlo, 1 1 9 .

1 67

III. SMRT A NESMRTELNOST . . .

Podle definice substanc, podle n na sebe nemohou psobit, jsou duch a hmota, mylen a rozlehlost od sebe psn oddleny. Nle rznm sfrm skutenosti. Tm podivuhodnjm zzrakem proto mus bt pro Descarta lovk. Nebo ten pat do obou sfr. Pro Descarta a jeho n sledovnky se nutn stala zkladnm problmem otzka, jak me dochzet k vzjemnmu psoben tla a due.
Dodal problmu "due-tlo" novou ostrost a vedl k mnostv teori vzj emnho psoben nebo para lelismu, ale tak k materialisticko-mechanistickmu poj et na j edn stran a k spiritualisticko-idealistic kmu poj et na stran druh . . . 65

Za takovch pedpoklad je ovem due, mylen, ne zvisl na tle. Smrt je pro Descarta jen konec stroje, kter nazvme nam tlem. Od mrtvoly lovka se odliuje jen,
jako se odliuj hodiny i jin automat (tj . stroj , kter se pohybuj e sm od sebe) , pokud j sou nataeny a po kud v sob maj tlesn princip pohyb, pro n byly sestaveny, a ve nezbytn pro sv fungovn, od stej nch hodin i jinho stroj e, pokud j sou rozbity a po kud v nich pestane psobit princip j ej ich pohybu. 66

Protoe due zde - jak jsme to vidli u Tome - nedv ivot tlu a neutv je a protoe se ve svm mylen vdy u pohybujeme v netlesn a neprostorov oblasti, smrt neme dui nijak ukodit. Je to ist tlesn dn. Vid me, e Descartes se u pokou myslet pojem pirozen smrti, u nho chpan mechanisticky, ale ducha do n ne zaleuje, co je nejen na kor jednoty lovka, ale tak 6S) 66)

E. Coreth, Einfiihrung in die Philosophie der Neuzeit, sv. 1, Freiburg 1972, SS. Descartes, Uber die Leidenschaften der Seele, lnek 6.

1 68

8 . SMRT NA HORIZONTU NOVOVKCH SUBSTANNfcH . . .

to zastr vechny jevy smrti, kter jsme dve v rmci teo rie poznn smrti ukzali jako skutenost. Spinoza ( 1 632-1 677) chpe substanci jako "to, co je samo v sob a co je chpno ze sebe sama, tj . to, k utvoen jeho pojmu nen zapoteb pojmu njak dal vci". 67 Co me bt takto chpno ze sebe, mus podle Spinozy tak bt ze sebe, causa sui, pina sama sebe, mus bt bytost, kter zahrnuje existenci ve svm pojmu. Jestlie takto absolutn paralelizujeme mylen a byt - jak se o to pro pojem Boha u ve stedovku pokouel Anselm z Can terbury - a dvme vj edno substanci, pinu, pojem a skutenost, pak me existovat jen jedna substance, bosk substance jako jedin skutenost. Descartovy dv substance, kter se jet liily od bosk substance, Spi noza klade zpt do bosk substance a degraduje je na atributy jedin bosk substance, j ednoty Boha a prody. Atributem Spinoza rozum "to, co rozum postihuje ze substance jako nco, v em zle jej esence". 68 Sama o sob m bosk substance nekonen mnoho atribut, kter jsou oteveny boskmu rozumu. My lid vak v n meme poznvat j en dva atributy: mylen a rozlehlost. Jednotliv konen vci jsou u Spinozy zcela zbaveny sv samostatnosti a jsou pouze "mody" jedin svtov sub stance. "Inheruj v substanci a jsou jej zpsoby vyjde n, rozvinut nebo vyjevovn. . . nej sou to vak bytosti sub stanciln v sob existujc. " 69 Za tchto metafyzickch pedpoklad nelze mluvit o nesmrtelnosti due v pesnm slova smyslu. Neexistuje toti dn sama o sob existujc individualita. Nesmme 67) 68) 69)
Etika 1, def. 3 . Etika 1 , def. 4 . Coreth, cit. dlo, 74 n .

1 69

lIl. SMRT A NESMRTELNOST . . .

vak zapomnat, e mylen, na nm se lovk podl, je atribut samotn bosk substance. Proto je mono chpat skutenost dvojm zpsobem: pedn jako to, co vzhle dem k uritmu asu a uritmu mstu povaujeme za existujc; zadruh meme chpat vci z jejich idej, je jsou pojaty vnou a nekonenou bo esenc a s psnou nutnost vyplvaj z bosk pirozenosti. Nae mysl m monost chpat takto skutenost a tak se zbavuje sv n hodn individuality tm, e se mylenm pozved do celku a z celku chpe sama sebe. Spinoza nazv tento proces amor dei intellectualis, tedy lska k Bohu, kter m svou podstatu v poznn. Protoe vak veker mylen je vpos ledku mylen samotnho Boha, atribut jedn substance, tato substance mysl v mylen lovka sama sebe, tak ja ko v lsce k lovku a v lsce lovka k Bohu miluje sama sebe. Je patrn, e existuje velmi zk vztah mezi Spino zou a averroismem, hledme-li od nho do minulosti, a vztah k Hegelovi, hledme-li od nho do budoucnosti. Zajmav je tak to, e byly konstatovny "podobnosti me zi Spinozovou podstatou due a indickm tmanem, mezi panteistickm bostvm a brahmou"Jo I u Spinozy j de o nco takovho jako zbavit se intelektuln jednotlivho J, je pesahuje do jedinho celku. V tomto pohledu u smrt nepedstavuje dnou katastrofu. Nen u nim ji nm ne definitivnm rozplynutm ve veobecnm jed nom. Individuln lovk sice ve smrti zanik, ale pokud je mylenkou, ideou nekonenho mylen, trv dle. Je pojat do tohoto mylen, a tstm a pokojem filosofa, po kud ije, je krouit a myslet spolu s nm. 7 1
70) E . Morin, L'homme et l a mort dans I'histoire, Paris 1 9 5 1 , citovno podle Choron, cit. dlo, 1 3 3 . 7 1 ) Velkm protiplem Descartovy a Spinozovy metafyziky je Leibnizova ( 1 646- 1 7 1 6) monadologie. Leibniz v n nov zakld mnohost jednotli vch jsoucen, individu, jim k mondy, a to v nvaznosti na Giordana

1 70

8 . SMRT NA HORIZONTU NOVOVI':KCH SUBSTANNfcH . . .

b) Kant

Kant ( 1 724- 1 804) ve sv Kritice istho rozumu (Kritik der reinen Vernunft) mj . pedloil zsadn kritiku teori o du i a nesmrtelnosti, kter dosud v metafyzice pevldaly. Teorie nesmrtelnosti patila ped Kantem k jdru tradicio nalistick metafyziky osvcensk doby. Neustle se v n uplatovala ji Platnem rozvinut pedstava jednodu chosti due, ale obecn se pi tom vychzelo z pedpokla d metafyziky substance, kterou jsme poznali u Descarta a Spinozy. U Christiana Wolffa ( 1 6 79- 1 754) a jeho koly byla substancialita due urovna tak, e se z akcident, tedy z vlastnost nleejcch dui, usuzovalo na vc o so b, substanci due, je je jejich zkladem. Byla neustle pedstavovna ve sv netlesnosti a nezniitelnosti. Sou bor tchto vlastnost due se nazval tak osobnost. Je teba poukzat na to, e anglit empirist, pedevm J. Locke a D. Hume, se od pedstavy takov substance du e kriticky odvraceli. Pro Locka je due neznm nco,
Bruna. Mondy pedstavuj jednoduch, nedliteln individuln a subs tanciln byt. Kad z nich pedstavuje totalitu skutenosti, je zrcadlem celku. Rozdly mezi jednotlivmi jsoucny vyplvaj podle Leibnize z toho, e kad monda pedstavuje obsah svta jinm zpsobem, jasnji a ne jasnji, vdomji a mn vdom. Proto Leibniz pipisuje vekermu jsoucnu (mondm) v uritm smyslu vdom. lovk vak pevyuje os tatn mondy tm, e m sebevdom, v sm o sob. U Leibnize tedy vidme jasnou pednost Descartovy res cogitans, kter u ukazuje k nmeckmu idealismu. Leibniz chce tak pekonat pouze kvantitativn chpn prody u Descarta a znovu zavd kvalitativn rozdln stupn byt a clov zam en jednn mond. Ty se vak ve sv innosti zamuj samy na sebe, a ne snad na ostatn mondy. Pesto se zd, e psob spolen. To pochz odtud, e Bh je navzjem sedil jako nezvisle bc hodiny, aby se ve sv innosti vdy shodovaly. Leibniz to oznauje jako pedzjednanou har monii. Nesmrtelnost lidsk mondy, je nejen v sama o sob, ale tak napodobuje Boha tm, e doke bt tvr, vyplv pro Leibnize ze spojen metafyzickho a morlnho mylen: Bh je nejen pinou svta, nbr tak hlava vech rozumovch bytost, k nim pat i lid. Tm Leibniz po ukazuje na nesmrtelnost jako postult praktickho rozumu, jak to pozdji vidme u Kanta.

171

lIl. SMRT A NESMRTELNOST . . .

pro Huma jen svazek vjem, jemu neodpovd dn v sob identick, v proudu vjem trvajc substance. Kantovu kritiku je nutno vidt na pozad nauky o sub stancialit due a zrove ji chpat jako odmtn tenden c, kter dui, a tm osobnost lovka zcela ruily. Ped pokladem jeho kritiky je rozliovn vci o sob a jevu. Substance, vc o sob, je nm neznm. Lidsk poznn, pokud m bt objektivn, mus toti bt vdy zprosted kovno smyslovm nzorem, tj . pro Kanta mus bt dno ve formch nzoru, v prostoru a ase. Pojmy naeho rozu mu mohou bt aplikovny na pedmty vdy jen pod pod mnkou, e jim odpovd njak nzor. To vak znamen, e poznatky se nemohou tkat vc o sob, nbr jen jev. Na zklad tohoto pedpokladu usvduje Kant "teoretic k rozum" z neoprvnnch nrok: teoretick rozum to ti mluv o Bohu, o svt, o dui a jej nesmrtelnosti jako o vcech o sob, o nich meme mt jist vdn. dajn vdn, kter podle nzoru dosavadn metafyziky mme o tchto pedmtech, je vdn "uplien", v nm nae poznvac schopnost pekrauje sv hranice. inme sv mylenky vcmi, hypostazujeme je. Takto je, pokud j de o otzku due, n rozum svdn k nesprvnm sud km, kterm Kant k paralogismy. Nesprvnost tchto sudk se tk j ej ich logick formy. Ale nesprvnost sudk o dui a jej nesmrtelnosti pitom m "transcen dentln dvod" "v povaze lidskho rozumu" samho, take jsme vedeni do "nevyhnuteln, i kdy nikoli nepe konateln iluze", 72 Paralogismy spolu s antinomiemi is tho rozumu, je se tkaj kosmologie, a s idelem istho rozumu, kter usuzuje "na bytost vech bytost", jsou

72)

Kritik der reinen Vernunft [Kritika istho rozumuj , A 34 1 .

1 72

B. SMRT NA HORIZONTU NOVOVKCH SUBSTANCNfcH . . .

sofistikace, vytvoen nikoli lidmi, nbr istm ro zumem samm, od nich se neme osvobodit do konce ani ten nej moudej ze vech lid. Ten se sice mon doke po velk nmaze vyvarovat omylu, ale nikdy se neme zcela zbavit zdn, kter ho ne petrit sou a obluzuj e . 73

V aplikaci nauky o paralogismech zle Kantovi pe devm na tom, aby ukzal, e pojem due lze uvst na transcendentln apercepci. Je to pedstava, event. soud "J myslm" jakoto "vehiculum" vech pojm vbec. Bez vdom, e myslm, neexistuj vbec dn vkony a pro cesy naeho mylen. Bez sebevdom, bez vdom, e mys lm, nen mon dn obsah vdom. V ,,J myslm" j sou spojeny vechny obsahy vdom. Pitom je to "jednoduch a co do obsahu sama pro sebe zcela przdn pedstava: J, o kterm nelze ani ci, e je to pojem, nbr jen tolik, e je to pouh vdom, je vechny pojmy doprovz". J je tedy X, kter chpeme jako substanciln vc, i kdy o n nememe mt dn vdn, protoe "je poznvna jen prostednictvm mylenek, kter j sou j eho predikty, a o n nememe mt bez nich nikdy dn pojem". 74 Z toho veho vyplv, e o dui, a tm o jej nesmrtelno sti, nememe nic vdt. Vbec nen pedmtem na zku enosti, nbr jakoto "J myslm" subjektivn podmn kou monosti vekerho objektivnho poznn, a prv proto je tomuto poznn nepstupn. Ale jako nememe o dui a jej nesmrtelnosti nic zjistit objektivizovatelnm poznnm, tak tak kritika rozumu pekraujcho sv hranice neukazuje, e pro ns neexistuje dn nadje v "budouc ivot", jak Kant rd k. I kdy neexistuje spo lehliv cesta vdy, nememe se pece spokojit konstato73) Kritik der reinen Vernunft, A 339, 3 4 1 . 74) Tamt, 346.

1 73

III. SMRT A NESMRTELNOST. . .

vnm, e n vlastn rozum ns "pomoc klam zdruje, a dokonce podvd" . 75 To nememe, protoe by to bylo proti povaze samotnho rozumu. Pro Kanta vak rozum nen jen teoretick, nbr mus bt chpn prvotn jako rozum praktick. Veker zjem rozumu, i zjem istho, tj . teoretickho rozumu, m pod le Kanta zklad v praktickm zjmu. Ten smuje k dosa en nejvyho dobra. To je nutnm pedmtem vle, kte r se me nechat urovat morlnm zkonem. Nejvy podmnkou pro dosaen nejvyho dobra je pln zto tonn lidsk vle s morlnm zkonem, kter Kant po pisuje jako sebeurovn rozumu, jako ctu ped dstoj nost lovka, kter nikdy nesm bt brn jako pouh prostedek k cli, a jako podzen maximy osobnho j ed nn ideji veobecnho zkonodrstv. Ale pln shoda s nrokem rozumu je podle Kanta mon jen v nekone nm postupu. lovk je toti urovn dualismem sklon pramencch ve smyslovosti, kter odporuj zkonu rozu mu. K pekonn rozporu mezi rozumem a smyslovost, povinnost a sklonem je doba naeho ivota pli krtk. Z tto nekonen lohy jakoto vlastn ivotn lohy lo vka proto vyplv postult budoucho ivota za hranic smrti. M-li bt dosaeno "nejvy dobro", je nutno splnit je t jinou podmnku: Je j pimen mrnost mezi blae nost a moralitou. Lid hodn tst, morln dob, by toto tst tak mli mt. Tak tomu v naem ivot asto nen. Tak je pravda, e hodnota ivota se neme mit pod le toho, co lovk okou. Kant se ve sv Kritice soudnosti (Kritik der Urteilskraft) pt, zda by snad nkdo chtl t svj ivot jet jednou, kdyby byl zaloen na pouhm po itku. Nai existenci a jej nmahu neospravedluje tst
75) Pedmluva k 2. vyd. Kritiky istho rozumu, B xv.

1 74

8 . SMRT NA HORIZONTU NOVOVKCH SUBSTANNlcH . . .

chpan jako poitek, jako uspokojen naich sklon, n br pouze moralita. Na druh stran je podle Kanta nutno uznat tak "hlavn el, obecnou blaenost", 76 nebo pi rozen el naich sklon, blaenost, neme bt jedno due nesmysln. Je ovem teba stle uznvat, e tato druh podmnka nejvyho tst, tedy cl veobecn blaenosti, vdy mus bt podzena morlnmu smlen. To mus urovat podl na blaenosti. 77 Tak uskutenn druh podmnky zjevn vyaduje "budouc ivot". Uskutenn nejvyho dobra, to, e se lovk v nekonenm postupu stle vce pibliuje cli svho rozumu, sprvn mrnost tst a dobra - to ve pedpokld ideu poslednho kone nho cle vekerho svtovho du, tj . Boha jako pvodce prody, nad n vldne jeho prozetelnost. Pedpokld to dle nesmrtelnost lovka a jeho svobodu, nebo bez n nen mon dn moralita. Tak spolu velmi zce souvis ti velk postulty praktickho rozumu - Bh, svoboda, nesmrtelnost. Rozum se jich neme vzdt, ani se vzd sm sebe. Me je ovem poadovat jen ten, kdo se otevr nejvy dleitosti mravnho smlen. Vyrstaj ze sub jektivnho smlen, ne z objektivizovatelnho poznn. Nejsou proto mn pravdiv a jist. Kant je naopak pe svden o tom, e jako vda me bezpen postupovat v oblasti objektivizovatelnho poznn, je-li si ist rozum stle vdom svch hranic, tak tak reflexe o podmnkch rozumov existence vbec povede k subjektivn jistot o postultech praktickho rozumu. Nejsou pedmty v dn, nbr mravn rozumov vry. Kritikou vcn pedstavovan substance due Kant za shl metafyziku substance v jejm stedu. Pitom by vak bylo teba se ptt, zda Kantova kritika zasahuje nap. Leib76) 77)
Kritik der reinen Vernunft, A 8 5 1 . Tamt, A 8 1 3 , B 84 1 .

1 75

III. SMRT A NESMRTELNOST . . .

nizovu nauku o mondch, nebo v n substance-mondy nejsou mrtv vci, kter se nachzej jako neznm X za svmi vlastnostmi a jsou poznvny na jej ich zklad, n br jsou samy sebou jen v dynamice percepce a apercep ce, tedy poznn a sebepoznn (u lovka) . - Pesnj vaha by mohla tak ukzat, e schma substance-akci dent, kter Kant pedpokld, st odpovd stedovk mu pojmu samostatnho jsoucna. Kant k, e due le jako neznm X za mylenkami, kter kon a kter se k n vztahuj jako akcidenty k substanci. Tom Akvinsk sice mluv velmi asto o substanci a akcidentech, a tmto z kladnm rozdlenm nsleduje Aristotelovu nauku o ka tegorich, ale zn hlub pojem substance. To, co lze vzhle dem ke vztahu nesench vlastnost a jejich nositele nazvat substanc, to Tom oznauje tak jako subsistenci. Ro zum tm jsoucno, nakolik realizuje samo sebe ve svm aktu byt, ukazuje se jako to, m se jev, a zrove stoj samo v sob, odliuje se jako takov od veho ostatnho a je samo sebou. Byt, skrze n j soucno jest, nesmme myslet jako vcn stav, nbr jako seberealizaci. V nej vy me to pirozen plat o osob a j ej seberealizaci v rozumu a svobod. Podobn pojem subsistence zn u Augustin. Zrove je teba pipomenout Platna: Nauka o nesmrtelnosti due m u nho koen v iv zkuenosti, v procesu transcendovn a rozvj en dynamiky ertu a rozumu, v n se ukazuje, co duchov due je. Vyjme me-li dkazy z tto existenciln souvislosti, ztrcej svj vlastn smysl a stvaj se pak, jak k tomu dolo v djinch novovkho mylen, pouhm tvrzenm dal existence netlesn vci. e takov vc neme existovat, to plnm prvem ukzal Kant. Jinak je i on zce spjat s tradinm platnskm dualismem. Tomu odpovd rozpor mezi po vinnost a sklonem, rozumem a smyslovost - "zveckos1 76

8 . SMRT NA HORIZONTU NOVOVKCH SUBSTANCNlcH . . .

t", mezi materilnost, nadanou na krtk as ivotn si lou, a inteligenc, osobnost a moralitou. Tento rozpor ur uje Kantovo mylen. Kant nepipisuj e vzken tla v kesanskm smyslu dn vznam. Ve spise O sporu fakult (Streit der Fakultaten) vyslovuje nzor, e nikomu nen jeho tlo tak mil, e by ho rd "na vky s sebou vlel, me-li bt bez nho". Pes vechnu kritiku sub stann metafyziky zstv u Kanta oddlen ducha a hmoty, res cogitans a res extensa v Descartov smyslu pln zachovno.
c) Fichte

Ve Vdoslov (Wissenschaftslehre) z roku 1 804 Fichte ( 1 762- 1 8 1 4) pe: ,,0 nesmrtelnosti due neme V. (V doslov) povdt nic, protoe podle nho neexistuje dn due a dn umrn i smrtelnost, tedy ani dn ne smrtelnost, nbr je jen ivot. " 78 Na tto vt je patrn zkladn tendence Fichtova mylen: Zbavit smrt kouzla, prohlsit ji za zdn, a tak zaloit pvodnost a pevahu, triumf ivota, triumf, kter nem rovnho v djinch me tafyziky. Pro Fichteho plat, e "neodvratn jistota" smrti je stran j en pro toho,
kdo propad zdn prodnho ivota. Ten . . . uplv mezi vzniknm a zaniknm. V zaj et tohoto ivota smrteln lovk vid sm sebe uprosted mizej cho asu . . . od okamiku zrozen do okamiku smrti. V dom ivot, kter si pipad tak krtk, proto existuj e v ustavinm strachu ped moc asu. Nebo v pova ze asu je, e nechv mizet to, co je ptomn, 7 9
78) Fichtes Werke, X, Berlin 1 9 7 1 , 1 58. 79) W. Janke, Leben und Tod in Fichtes "Lebenslehre", in: Philosophisches Jahrbuch, 74. Jahrgang, Mi.inchen 1 966/67, 79.

1 77

III. SMRT A NESMRTELNOST . . .

Podle Fichteho musme poznat, e ivot prody je pou ze povrchn ivot, ne pvodn a prav ivot. Kdy to roz vme, poznme, e dokud jsme v zajet zdnlivho i vota, neustle umrme, kdeto ve smrti umrme do pravho ivota. Ve smrti umrme smrti, toti smrti, kte rou musme neustle umrat v pomjivosti zdnlivho i vota prody, zatmco ve smrti na konci naeho ivota toto umrn pestv a my jednou provdy umrme do neko nenosti, kde teprve zan n prav ivot. Fichte to k ve svm spise Naveden k blaenmu ivotu (Die Anwei sung zum seligen Leben 80 ) , tedy ve spise, kter se obrac k irmu publiku, aby poukzal na monosti ivota na zklad filosofickho poznn, je ukazuje konenmu lovku pstup k nekonenosti. Kdo tento zpsob ivota, kter vede k blaenmu ivotu, chce pijmout za svj vtku, e tu j de o mystiku, pijm Fichte spe jako kom pliment -, mus bt pipraven k poznn, e dospvat k i votu skrze smrt je "dl, kter nelze konenosti ode jmout". Smrt je vstup konenho do nekonena. Co vak je ivot? Fichte odpovd: sebevdom, subjek tivita, tj . vdt sm o sob a chtt sm sebe, kladen J, kter se tm, e v o sob a chce samo sebe, odliuje od veho ostatnho. Ran Fichte, pedevm ve Vdoslov z ro ku 1 794, chpal tento ivot jako sebe kladen J, kter na sv vlastn pd klade proti sob Ne-j, aby v pekonvn veho, co stoj proti nmu a omezuje j eho svobodu, na tomto Ne-j mohlo poznvat svou vlastn kladouc in nost. V prbhu vvoje jeho mylen se akcenty posunuj. J se nyn stle silnji chpe jako obraz absolutnho byt a jako forma jeven tohoto byt. O absolutnu, jak jednou k Fichte, nelze vypovdat nic jinho, ne e je absolut no: "Absolutno nen ani (absolutn) vdn, ani byt, ani 80)
Fichtes Werke, tamt, V, 4 1 3 .

1 78

8. SMRT NA HORIZONTU NOVOVKCH SUBSTANNfcH . . .

nen identita, ani nerozlienost obou, nbr je zcela a pou ze Absolutno. " 8 1 Ale v nm m zklad "obraz" j eho sa motnho. Absolutno je skryto samo v sob - a pece je za se oznaovno jako byt a jako ivot - "v sob uzaven singulum ivota a byt, je nikdy neme vyjt samo ze sebe". 82 Jako takov m "sv sdlo samo v sob, a zstv samo v sob, otvr se ist samo v sob a je pstupn j en samo sob. Je to veker byt a mimo n nen dn byt. A prv proto je zcela beze zmny i promny". 83 Protoe tento bosk ivot pulzuje ist sm v sob, nerozpad se do diference subjektu a objektu, je to ist ivot. K ivotu vak nle innost jako vyjden a vyjevo vn. Bez innosti a vyjadovn je j en to, co je mrtv. Proto se vyjaduje i ist ivot, ale tak, e zstv zcela vnitn. Bosk ivot setrvv v "imanentnm vyjden". Je jed notou mylen a byt, ale ne tak, e by iv proces mylen a poznn ml jako protjek mrtv objekt. Na zklad tchto pedpoklad je Fichte s to rozvinout pojet byt i absolutnho ivota, podle nho tento ivot spov zcela sm v sob, a pece je zcela ivot, innost, vzestup, proces. Vznikn a zanikn probhaj mezi pro tiklady, jak jsme to poznali u u pedskratik a u Plat na v prvnm kroku jeho dkazu nesmrtelnosti due. Ab solutn ivot tento "tanec v kruhu", jak to nazv Fichte, zcela pesahuje. V nm nejsou dn protiklady, nbr je jako ist proces istho vzestupu sm v sob zrove
setrvvn, ale ne ve smyslu substancilnho trvn. To, co trv bez promny, nen vc ve sv existenci o so b, nbr vnitn vychzen mylen a byt. Skrze cha rakter tohoto stojcho pohybu nabv byt, gramatic-

8 1) 82) 83)

Wissenschaftslehre von Tamt, X, 2 12. Tamt, VI, 36 1 .

1 80 1 , tamt, 11, 1 3 .

1 79

lIl. SMRT A NESMRTELNOST . . .

ky eeno, slovesnho smyslu. Proto Fichte oznauj e prav byt (Sein) jako "Seyen", piem Seyen zna men: zstvat innm jako sjednocujc j ednota ne ustle vzj emn do sebe vzchzejc dvojnosti. 84

To vechno plat o Bohu, o absolutnm ivot a byt. Ale toto byt nen byt lovka ani byt svta. Tak vznik otzka, jak mme rozumt tomu, e nco oznaujeme jako "jsouc a ijc", a pece to nen samotn bostv. To, co ani je, ani nen, tedy "ani nem predikt byt (Seyen) ", ani "nem predikt smrti", to Fichte nazv "jevem ivota". Ve vlast nm smyslu jest jen Bh, "mimo nj je jen jeho jev". 85 Po jem jevu, pejat od Kanta, je u Fichteho podstatn petvo en. U Kanta jev - na rozdl od stle neznm vci o sob - znamen to, co se nm lidem ukazuje na zklad naich subjektivnch poznvacch struktur. U Fichteho nen jev nic jinho ne samotn vdn, v nm se lovku jev ab solutn byt a ivot, take toto vdn lze oznait tak jako obraz Boha. V nm absolutn byt vystoupilo samo ze sebe a v jevu vdn postihuje samo sebe jako to, co vylo ze sebe, tj . jako obraz sama sebe. Jinmi slovy: v sebevdom J, je v samo o sob, se byt jev jakoby v odstupu od sebe. Jev se, ale ne jako ono samo, nbr jako obraz sama sebe, tedy jako to, co je, a pece nen. Proto to nen samostatn a nezvisl byt, "opravdu a o sob vbec neexistuje". 86 Opravdu existuje j en samotn absolutno. Jestlie vak pesto existuje nco, co jest, ani je samo absolutno, pak mus tm, e realizuje sv byt, toto byt zrove tak po prat. Dje se to tm, e se chpe jako obraz, jako nco, co j est, ale vlastn jako byt neho jinho. Ale prv to je 84) w. Janke, cit. dlo, 88. Janke prvem poukazuje na vznamovou souvislost 85) 86)

mezi "Leben" (ivot) a ,,8Ieiben" (zstvat) . Leben toti pat ke gtskmu "bileiban", co souvis s "Verbleiben", setrvvat, trvat a lepit. Fichtes Werke, cit. dlo, IV, 43 1 , W. Janke, 89. Tamt, V, 448 .

1 80

8 . SMRT NA HORIZONTU NOVOVKCH SUBSTANCNfcH . . .

vdn, je m zklad v sebevdom, jak u to tuil Kant ve "vehiculu" onoho "J myslm" transcendentln aper cepce. Fichte me tuto skutenost vyjdit tak takto: Jev, tedy vdn, se me utvoit jen tehdy, kdy se tvo "zobrazujc", tj . kdy klade samo sebe jako to, co samo o sob nen, nbr jen "zobrazuje". Chpat samo sebe ja ko obraz, a toto chpn samo produkovat - to je podstata J, vdn, jevu. 87 Mohli bychom ci, e v podstat ko nenosti, je chpe sama sebe ve vdn, v J, v jevu ab solutna, je podle Fichtovy koncepce vdy vepsno zam en k smrti, protoe konenost se mus pozdvihnout do absolutna, ne ovem, aby v nm jednodue zanikla, nbr aby se zbavila smlho nroku bt 0 sob". Stane se to tak, e se chpe pouze jako obraz, ale v tom je prv s to naplnit svj vlastn zpsob byt: tvoit sama sebe jako ob raz absolutna. Jestlie se J zdrh chpat samo sebe jako takov ob raz, jev se samo jako mrtv a vykld skutenost na hori zontu mrtvho. Tmto mrtvm nen pro Fichteho nic jinho ne substance, kter se pedevm u Kanta a Spinozy, ale v uritm smyslu tak u u Aristotela, stala interpretanm schmatem veho jsoucna. Fichte vidl, a v tom je vposledku velikost jeho mylen, e objektivizovateln pedmty - jak je doporuuje myslet metafyzika substance a jak jsou a dodnes v podstat schmatem pedstav vd - se v podstat podobaj mrtvolm. Fichte je si jasn vdom - a v tom se pibliuje vahm o noetice smrti, kter jsme uvedli ve - e smrt "ve svm nejsilnjm a nejrozenjm jevu (se nachz) v mrtvm pohledu bezduchho mylen". 88 Fich,,

87) 88)

Nememe se zde ble zabvat vztahem tto Fichtovy zkladn mylenky a Heideggerova pobytu, kter je sm o sob oteven a osvcen. K tomu vz W. Janke, cit. dlo, a: Fichte, Sein und Reflexion. Grundlagen der kri tischen Vernunft, Berlin 19 7 0. W. Janke, cit. dlo, 81 .

181

III. SMRT A NESMRTELNOST . . .

te sm k: "Smrt sama o sob nen v byt (Seyn) , ale ve smrtcm pohledu toho, kdo se na ni dv." 89 "Mrtv vc filosofie byt" tak setrvv ve "stnu stn stn". 90 Fichte vysvtluje: Mylenka vcn pedstavenho objektu je u produkt "mrtvho" pohledu toho, kdo se dv. Fichte na proti tomu poaduje zaujmout stanovisko v ivot, tj . v ab solutnm ivot a jeho jevu, vdn, a chpat smrt odtud. Mrtv vc, objekt, vc podobajc se vposledku mrtvole, vznik tm, e kdy njakmu objektu pisuzujeme "jest", uznvme ho v jeho byt "o sob", ale zrove zapomn me na pohyb, na spontnn sil naeho rozumu, jm kla deme toto na ns nezvisl, o sob j souc jsoucno. Mate rilnost, objektivita, vcnost se u Fichteho jev jako vadn produkt vkonu kladen ze strany J, je mus uznat nco, co je na nm nezvisl, ale zapomn pi tom, e i toto uznn je jeho vkon a jeho kladen. Mrtv substance je produkt sebezapomnn, do nho kladouc subjekt upad tm, e pijm - co ale mus - rozdl subjektu a objektu. 9 1 Z toho je patrn, pro Fichte mohl ci, e smrt je pouh zdn, je vznik tm, e pedpokldme na ns nezvislou produ. Je mono tvrdit, e v tto koncepci dosahuje idealis mus svho vrcholu. Proda, pedem dan, o sob jsouc fakty, Ne-j, se stvaj klamnm zdnm. Platn to vech no j et pokldal za vzen, z nho musme bt vysvo bozeni. Fichte to naproti tomu prohlauje za zdn vzni kajc ovem z pohybu byt, kter je vlastn subjektu jako takovmu, toti z vdn. Pekonn substann metafy ziky je pln, a to na pd samotn metafyziky. Z toho j e pochopiteln, e Fichte u nemus uvdt zvltn dkazy 89) 90) 9 1)
Fichtes Werke, cit. dlo, v, 404. W. Janke, cit. dlo, 8 1 , se zetelem k VII, 3 75/76. Bli viz W. Janke, cit. dlo.

1 82

8. SMRT NA HORIZONTU NOVOVKCH SUBSTANNlcH . . .

pro nesmrtelnost due. U jen takov pokus by znovu vedl do oblasti zdn a mrtvch vc, tedy do oblasti, kterou m idealismus prv odstranit. Tak je Kantova kritika meta fyziky substance, k n pat kritika dkaz nesmrtelnosti due, zrove dovrena i pekonna. Fichtova koncepce ponechv mnoho otzek oteve nch: me bt konenost skuten chpna ze sebezapo menut subjektu, kter pi kladen objektu v tomto objektu takkajc zanik? Mimoto se musme ptt: Je-li J jako ob raz absolutna jeho jevem, pro potom existuje mnoho J mnoha jednotlivch lid? Kdo je vbec J? Je jm lidstvo, je jm vn logos ve smyslu Janova evangelia, kter Fichte opakovan cituje, nebo je jm oboj, ale tak, e u je nelze od sebe rozliit? Nebo je jm pece jednotliv J? Fichte sice vysvtluje, e neexistuje dn jednotliv due, a u proto se problm nesmrtelnosti jev jako zbyten. Na druh stran vak Fichte mluv tak neustle o jednotlivm J lovka, o jeho asti na absolutnm ivot a o jeho vstupu do tohoto ivota pi smrti. Kdyby tato jednotliv J stle nepedpokldal, bylo by bezpedmtn kad "naveden k blaenmu ivotu" a kad nauka o "uren lovka", ja ko i kad pouovn o tom, e smrt je zdn. Toto pouo vn pece smuje k jednotlivm lidem, kte tomuto zd n podlehli, a vybz je, aby tuto smrt chpali jako zdn piem by se vlastn sami mli stt zdnm, maj-li Fich tovy teze zstat konzistentn. Prv tak se musme ptt, zda na ns nezvisl proda me bt chpna jen jako produkt, kter vznik tm, e my, kdy ji myslme a vyslo vujeme, zapomnme, e to inme prv my. U Fichteho ovem nachzme texty, podle nich i p roda vznik jako jev absolutnho ivota. Kdy je pekon na "dostivost" - zde se Fichte setkv nejen s Platnem, ale tak s Marcelem a jeho rozliovnm "bt" a "mt" 1 83

III. SMRT A NESMRTELNOST . . .

obj evuj e se . . . universum v oslaven podob. Mrtv tc masa, kter j en vyplovala prostor, zmizela, a na j ej m mst plyne a vln se a um vn proud ivota a sla a in - pvodnho ivota; Tvho ivota, Nekonen: nebo veker ivot je Tvj ivot a j en nboensk zrak pronikne do e opravdov krsy.

Na zklad toho Fichte ct a poznv, e vechno, co ho obklopuje, je s nm spznn, "oiven a oduevn n", take nekoneno proud i v hmot a "usazuje se" ne jen v J, ale i ve "strom, rostlin, trv". Tak sama p roda je "sam ivot" . I v n se objevuje ivot, kter "je ivotnj a zan a vyvj se, j sa skryt za starm". Kdy to lovk tu, svt, jeho "plnost ivota" jet ped chvl obdivoval, miz, nebo se nyn jev jako "zclona, zastra jc nekonen dokonalej svt", piem ptomn svt se zrove jev jako zrodek, z nho se me vyvinout vy svt. "M vra vstupuje za tuto zclonu a zahv a oivuje tento zrodek. Nevid nic uritho, ale oekv vce, ne me zde na zemi pochopit a ne kdy doke v ase pochopit." A jako Fichte produ, je ns obklopuj e, chpe jako pedtuchu vy prody, tak podobn chpe vzjemn vztah lid - a tm se dostv do blzkosti chpn smrti ve svtle interpersonality, jak j sme se s nm setkali pedevm u Marcela. Vztah absolutnho J a jednotliv ho J, lidstva a jednotlivho lovka, sice zstv u Fich teho mlo pojmov objasnn, ale zd se, e m vposledku na mysli spojen, ast subjekt na sob navzjem v ne konenm ivot. Fichte toti mluv o poutu,
j e ve vj edno duchy s duchy jako vzduch a ter j ednoho svta rozumu, prostrajcho se nemyslitel n a nepochopiteln, a pece zj evn ped duchovnm zrakem. Unena tmto svtelnm proudem se vzn1 84

8. SMRT NA HORIZONTU NOVOVKCH SUBSTANNlcH . . .

mylenka, ne zadriteln a od due k dui stle t, a ze spznnho srdce se vrac ist a zjasnn. Prostednictvm tohoto taj emstv nachz j ednotli vec sm sebe, rozum sm sob a miluj e sm sebe j enom v druhm lovku. A kad duch se odvj j en od jinch duch a neexistuj e lovk, nbr j en lid stvo, neexistuj e jednotliv mylen a milovn a ne nvist, nbr j en vzj emn mylen a milovn a ne nvist.

Ale jednota tohoto spolenho ivota neznamen, e jednotliv lovk je pojmn do veobecn substance tak jako u Averroa nebo u Spinozy, nbr e duchov nalzaj sami sebe v absolutnm tajemstv, na nm se spolen podlej. To m Fichte na mysli, kdy mluv o tom, e j ed notlivec je pojat do lidstva. Tm se patrn co do vci jen mlo odliuje do Schellinga z pozdn fze jeho mylen. Podle Schellinga se lidstvo stv jednotou prv tm, e v nm v mnoha podobch mytologi a nboenstv prob haj djiny zjevovn Boha, a z tohoto zjevovn nabvaj jednoty samotn tyto djiny. 92
d) Hegel

Hegel ( 1 770- 1 83 1 ) si jako student vedl zpisnk, kde te me vrok hen ka pan, co lze nejlpe peloit jako "jedno je vechno a vechno je v jednom". Tento citt z Hraklei ta vystihuje jdro Hegelovy zkladn koncepce. Vechno jednotliv je chpno z celku a totalita je chpna jako v sob promnliv a vechno jednotliv v sob pojmajc 92)
Vechny citty jsou z: Fichtes Werke II, Die Bestimmung des Menschen, Berlin 1 9 7 1 , 3 1 5 n. Zcela jednostrann jsou interpretace Fichteho, jak je nalzme nap. u J. Piepera, Tod und Unsterblichkeit, 1 60, nebo tak u Chorona, 1 5 5 n.

1 85

ll!. SMRT A NESMRTELNOST . . .

souvislost. Vechno jednotliv je samo u sebe, je-li pojato do totality. Jako pouh jednotliv, je se oddluje od cel ku, zstv podle Hegela "prost pojmu", protoe jeho rozumu zle jen na tom, aby se zalenil do veobecnho rozumu. Bt pojato (aufgehoben) v tomto rozumu proto - podle Hegelova slavnho chpn pojmu "aufheben" (pekonat i uchovat) - znamen bt jako j ednotliv zrue no, ale zrove uchovno v celku a v nm vyzdvieno a zjas nno. Nen obtn vidt v tom model mylen, s nm se setkvme nejen u Hrakleita a stoik, ale tak v pojet "innho rozumu" u Aristotela nebo u nkterch jeho ko menttor, zvlt pak u Spinozy. Musme ovem upozor nit na to, e Hegel - v tom se shoduje s Fichtem - odmt mrtvou strnulost Spinozovy substance. Jeho clem je sub stanci jakoby rozpustit, uvst do pohybu a dt j ivot. Po tud je i Hegelovo mylen ve slubch pekonn metafy ziky, je je spoj ena s pojmem substance, kter se d modelem nemnc se vci. ivot, pohyb, to pro Hegela znamen duch, subjektivita, rozum, mylen. Jde o samo vvoj absolutn idej e, o proces, v nm duch pichz k plnmu pojmu sama sebe, v nm absolutno vychz samo ze sebe, a tak sebe vykld, a v tomto zvnjnn reflektuje samo sebe a zrove se vrac k sob. Opt se setkvme se systmem v sob uzavenho kolobhu, s nm jsme se setkali u vcekrt. Ale Hegel ho neobno vuje jako systm uren primtem prody, nbr uren primtem djin. Absolutn idea, duch, sm Bh se sice zvnjuje do prody, avak proda je ve svm ne-vdo m odcizenm ducha sob sammu: na tomto stupni duch setrvv v pouhm byt o sob a jet nedospl k byt pro sebe. K tomu dochz teprve v djinch, tj . v inu a dle lovka - ve spolenosti a ve stt, ale pedevm v nbo enstv, umn a nakonec ve filosofii, v n cel proces d1 86

8. SMRT NA HORIZONTU NOVOVKCH SUBSTANCNfcH . . .

jin pichz ke sv vdouc projasnnosti a v n se dosahuje absolutnho vdn jako sebepoznn Boha v lovku. Tento svtov a djinn proces mus bt chpn dialek ticky. Ale dialektika v Hegelov smyslu velmi zce souvis se smrt. V dialektickm procesu se celek rozkld ve sv uren a rozvj se v nich, a sama tato uren se k sob cho vaj jako protiklady. Prv v tom spov hra neustlho sebepekonvn a sebeuchovvn (sichaufheben) , toti celku v jeho urench, tchto uren v celku, a uren mezi sebou, kdy se uren rozluuj, vzjemn zpochybuj, vy stupuj proti sob, a nakonec se spojuj a smiuj. Ale v tom vem zstv celek sebou samm, pichz teprve sm k sob. Pechod celku do jeho uren a uren do sebe na vzjem se dje negac. V n je to, co existuje, roztrhvno a nicovno. Tto negativit Hegel pipisuj e "obrovskou moc". Je "energi mylen, istho J". istho mylen, protoe dialektick proces rozvjen celku do jeho uren je chpn jako logick proces, jako sebemylen mylen, je nen protjkem skutenosti, nbr je skutenost o so b. U Hegela j de o to pekonat (aufheben) tak rozdl byt a mylen, chpat mylen jako negativitu, jako protiklad k pouze substanciln mylenmu byt, a v tom prv ne chat byt pijt k sob sammu. Tuto moc negativna, tuto energii mylen, vlastn "mo tor dialektickho pohybu", jak ekl Kojeve, 93 oznauje He gel tak jako smrt. "Smrt, chceme-li takto nazvat onu neskutenost, je to nejstranj, a zadrovat to, co je mrt v, je to, co vyaduje nejvt slu. Bezvldn krsa nen vid rozum, protoe od n poaduje nco, co nedoke." Rozum je toti podle Hegela rozdlujc a spojujc sla, kter psob, e pouh bezprostednost existence, toho, co je "fixn", pechz v rozlien; tmto pohybem se ist 93)
A. Kojeve, Hegel, Frankfurt/Main

1 9 75 , STW 9 7.

187

III. SMRT A NESMRTELNOST . . .

mylenky stvaj pojmy, a tak teprve j sou tm, "co vpravd j sou, tj . samopohyby, kruhy, tm, co je j ejich substance, tj . duchovn esence". Tak byt a ivot, aby mohly bt samy sebou, se mus vystavit negativit, smrti. Podle Hegela
ivotem ducha nen ivot, kter se hroz smrti a chr n se veho znien, nbr ivot, kter sn smrt a v n se udruj e . Duch nalz svou pravdu j en tm, e nachz sm sebe v absolutn rozervanosti sama sebe. Touto moc nen jakoto pozitivno, j e odhl od negativna . . . nbr je touto moc j en tm, e hled negativnu do tve a u nho prodlv. Toto prodl vn je kouzeln moc, j e negativno obrac v byt.

Tato kouzeln sla byt ve smrti je nejvnitnj ivouc nost subjektu, kter nastupuje na msto Spinozovy strnu l substance. Tento subjekt
dv existenci uritosti ve svm prvku, a tm peko nv (aufhebt) abstraktn, tj . j en prost j souc bez prostednost. Tak je opravdovou substanc, je bytm a bezprostednost, j e nem zprostedkovn mimo sebe, nbr je samotnm tmto zprostedkovnm. 9 4

V pozad koncepce dialektickho procesu u Hegela stoj organick ivot. Organismus toti lze chpat jako ce lek, kter je sm sebou, kdy se rozvj do svch st a vlastnost, do svch "moment" neboli uren, a kdy jimi prochz. Je vak teba pipomenout tak to, e podn tem k zkladnm dialektickm mylenkm byla Hegelovi fenomenologie lsky. Nachzme ji v j eho teologickch spisech z mld. 95 V lsce se toti uskuteuje jednota
94) Pedmluva k Fenomenologii ducha, Philosophische Bibliothek, sv. 1 1 4, 6. vyd., Hamburg 1 952, 29-3 1. "Zprostedkovn" je zvren termn, jm Hegel shrnuje dn, v nm se dje popisovan proces "ruen" (Aufheben) na zklad "kouzeln sly" negativity.

1 88

8 . SMRT NA HORIZONTU NOVOVKCH SUBSTANNlcH . . .

v rozdlnosti. Partnei jsou zasazeni do ivoucho celku, pesto vak proti sob stoj ve sv rozdlnosti. Hegel ve svm fragmentu Nboenstv a lska (Religion und Liebe) pe: V lsce nestoj milovan lovk "proti nm, tvo jed no s na bytost; vidme jen sebe v nm - a pece nen nmi - je to div, kter nedokeme pochopit". Lska zna men "stt proti sob", ale tak, e je to zbaveno v cizoty, protoe v lsce je "oddlen jet ptomno, ale ne u jako oddlen". Zde lovk probhl "kruh k dokonal jednot". Tato jednota je j evem samotnho ivota. Oddlen se zde ct jako vlastn, a v tom "iv . . . pociuje iv". 96 Pozdji Hegel ve svch Pednkch o estetice (Vorlesungen uber die Asthetik) pe, e podstata lsky spov v tom, e se vzdvme vdom sama sebe, e na sebe zapomnme v druhm J, a pece teprve v tomto zniku a zapomnn mme sami sebe". U v potenm stadiu svho mylen mluv Hegel o jednot vvojovho procesu svta a reflexe. Reflexe vy tv ve vvojovm procesu "stle vce opaku", piem tento opak byl poprv sjednocen v uspokojenm pudu zv at. Ale v lovku dochz k pekonn (Aufhebung) sa motn reflexe prv v jednot lsky. Je-li lska pekon nm (Aufhebung) vekerho odlouen, piem opak zstv jako takov zachovn, je-li ivot sm konstituov nm prav jednoty, pak lze mt za to, e v lsce je tak pe moena smrt. Hegel to tak vysvtluje, a tak se dostv do blzkosti reflex o interpersonlnch zkuenostech, j e jsme poznali zvlt v mylen Gabriela Marcela a podob n u jinch pedstavitel takzvanho dialogickho myle n. Ale Hegel k tomu pipojuje, e milujc jsou "tak ve spojen s mnoha mrtvmi", a to na zklad vlastnictv 95) 96)
Vyd. H. Nohl, Tiibingen Jugendschriften, 377 n.

190 7.

1 89

III. SMRT A NESMRTELNOST . . .

a jmn, kter in nutnou novou formu jednoty, toti jed notu panstv. 97 Skrze vlastnictv a vztahy panstv znovu pronik smrt. Tm u Hegela zan nov mylen, kter ho mlo stle vce vst od lsky jako personlnho vztahu mezi lidmi k vahm o svtovch dj inch, k zj mu o stt a spolenost a ke koncepci totality, v n jsou jednotliv existence a osobn vztahy podizovny neprosnmu cho du procesu postupujcho s logickou nutnost. Hegel sig nalizuje nstup mylen, jemu jde pedevm o "kolektiva (spoleenstv) , kter uvdla v pohyb djiny a kter drela pospolu, ani se pesn vdlo, m, ale v kadm ppad nikoli lskou". Hegel se domnval, e v, co udruje kolek tivn djiny. Podle nho mohla bt tato jednota pouze v sledkem psoben ducha. Helmut Kuhn konstatuje:
To, co se v ranch spisech nazvalo lska, se v "ab solutn filosofii", kter se obj evila s Fenomenologi ducha ( 1 807) , stalo "duchem" nebo "ideou". Ale ls ka, zbaven sv metafyzick dstojnosti a rovnosti s pojmem byt, dostala ctyhodn psteek v oblas ti lidsk intimity, to j est v estetice a ve filosofii sttu .

Byla zatlaena do oblasti citu "spolu s nladou, srdcem a pocitem". Hegel se pitom vysmv "romantick lsce". V n se "vechno to jen kolem toho, e tenhle miluje prv tuhle a tahle tohohle". 98 Hegel sm pe: "Pro je to prv tenhle jedinec nebo tahle, to m jedin dvod v subjektivn zvltnosti, v nhod libovle. " 99 V Zkladech filosofie prva (Grundlinien der Philosophie des Rechts) k, e satek z lsky je podporovn "subjektivnm principem modernho svta" a e "v modernch dramatech a jinch 97) 98) 99)
Cit. dlo, 378 n. H. Kuhn, "Liebe", Geschichte eines Begriffs, Mi.inchen 1 9 75 , 224-229. Hegel, Pednka o estetice, Samtliche Werke, Stuttgart 1928, XIII, 1 84.

190

8. SMRT NA HORIZONTU NOVOVKCH SUBSTANNfcH . . .

umleckch zobrazench, kde pohlavn lska tvo zklad n zjem, je element pronikajc chladnosti dovdn do n ruivosti zobrazovan vn prostednictvm celkov na hodilosti, kter s tm vm souvis". l O V Hegelov dialektice se tma smrti objevuje vslovn jet jednou v souvislosti s bojem a uznnm, a tm v sou vislosti panstv a sluebnosti. V boji se vdom chce stt sebeuvdomnm, doshnout vlastn samostatnosti, kon stituovat se jako "byt pro sebe". To me uskutenit jen tm, e se odli od pouhho "o sob" mrtv substance, od bezprostednosti, od nemnnho trvn. Vidli jsme u, e toto pekonn (Aufhebung) bezprostednosti se dje negativitou. Ta psob roztaven "nemnnho", a to zna men, e "byt pro sebe" je mon jen tm, e se utkme se smrt. Sebeuvdomn se zskv jen ve vlastn svobo d, kdy ukazuje "istou negaci svho pedmtnho zp sobu", kdy nen "svzno s dnou uritou existenc", "s veobecnou jednotlivost existence", tj . kdy "nen spo jeno se ivotem". V boji proto j de o "nasazen vlastnho ivota", a to ve vzjemnosti bojujcch jako "dvojm ko nn; konn druhho a konn vlastnm. Pokud je to ko nn druhho, pak kad smuje k smrti druhho. Ale v tom je ptomno tak to druh, konn vlastn. . . " Sebe uvdomn obou bojujcch se mus osvdit "bojem na ivot a na smrt". V nm doshnou "jistoty sebe samch", e "jsou pro sebe": k tto pravd se pozdvihuj v druhm a tm zrove sami v sob. Z tohoto boje povstvaj "dv protikladn podoby v dom", toti pna a sluhy. Sluha zstv nesamostatn, protoe doke svj ivot provat jen v pohledu na pna. Ten se naopak pozdvihuje k samostatnosti "byt pro se1 00) 1 58 - 1 6 3 .

191

III. SMRT A NESMRTELNOST . . .

be". Pn zskv moc nad bytm, protoe v boji dokzal, "e byt je pro nho jen jako nco negativnho". Pozdvihl se nad bezprostednost pouh existence tm, e vsadil do hry svj ivot a ukzal se v n ve sv sebevdom svobod. Tedy i pro Hegela se lovk ukazuje ve sv svobod prv v tom, e me zemt, e nehyne jako zve, nbr zauj m ke sv smrti postoj , nap. tm, e nedb na smrt. lovk zde klade negativitu jako takovou a otvr sv v sob uzav en byt, uvd je do pohybu, v nm dosahuje "byt pro sebe". I sluhovi je vlastn urit vztah ke smrti a v n k ne gativit, toti vztah strachu. V nm se vechno tese ped "absolutnm pnem", toti ped smrt. Ze strachu ped smrt se sluha podrobuje pnovi a podizuje se "discipl n" sluby a poslunosti. Je podroben pnovi prac. V n objevuje "pedmtnou strnku neboli trvn" pedmt. Zatmco pn k nim m jen vztah istho negovn, protoe j sou pro nho pouhmi objekty dosti a konzumace, pra cujc se jimi mus zabvat. Prv tm sebeuvdomn do spv k zpedmtnn ve zpracovvanm pedmtu, k na zrn sama sebe, umonnmu samostatnost pedmtu. Toto "utven" , v nm sluebnk utv sm sebe, v nm se utv v sebeuvdomn tm, e utv pedm ty, je nsledkem "absolutnho strachu". Kdyby smrteln strach sluebnka zstal jen vnitn, jen stavem vdom, kdyby se neprojevoval v prci, slub a poslunosti, ve "formovn" pedmt, pak by se "pirozen vdom" j e t nezpochybnilo. Negativita by zstala vnj a podstata jeho vdom by nebyla "skrz naskrz nakaena" negativi tou. Ale kde se tato negativita projevuje v utven a for movn, tam sluha dospv k pravd sebeuvdomn, pro toe se pro nho zprostedkovv pedmtn. Toto sebevytven lovka bojem a prac, v nm je vdycky zahrnut vztah ke smrti, neme podle Hegela
1 92

8 . SMRT NA HORIZONTU NOVOVKCH SUBSTANNlcH . . .

uspokojit touhu lovka po uznn. V boji j de o toto uzn n. Boj - a s nm panstv a sluebnost - se ztrcej, aby chom tak ekli, ve slep ulice. Nebo in bojujcch je podle Hegela jen "abstraktn negace", protoe oba bojujc zde "navzjem skrze vdom" sob nedvaj a od sebe ne dostvaj tak, aby vdom "uchovvalo a dostvalo zrue n (Aufgehobenes) , a tak jeho zruen peilo". Proto dia lektick proces vdom dle nalh na vzjemn uznn j akoto J. Hegel tu opt pedjm motiv dialogickch myslitel a interpersonalist 20. stolet. lOl Je v mylence zruen (Aufgehobensein) , kter se pro sazuje nap. ve vzjemnm uznn lid, nadje na ivot za hranic smrti? Podle Hegela je negace, jejm silnm vrazem je smrt, sice vlastnm motorem dialektiky, ale dialektiku podle Hegela uruje tak negace negace, tedy jej zruen (Aufhebung) na jednotlivch stupnch vvoje ducha, jako i v celku systmu, v nm negace zstv urujcm momentem, ale jakoto moment, kter je sm zruen (aufgehoben) . Proto bychom si mohli myslet, e i jednotliv lovk je provdy "obemykn" ivouc totali tou celku a nen smrt zcela znien. Musme vak uvit, e urenmi neboli "momenty" celku nejsou podle Hegela primrn j ednotliv lid nebo j ednotliv iv bytosti, n br stupn, jimi duch prochz na sv cest djinami
1 0 1 ) Hegel ztratil ve 13 letech matku. Byl tm - a pozdji smrt sv dcery hluboce otesen, podobn jako G. Marcel smrt sv matky. Ale tyto zkue nosti nikde nepojal do sv fenomenologie stup vdom a fenomenologie ducha. Mylen vbec po tiscilet zstvalo slep pro to, aby vyuilo zku enost interpersonality pro zkladn otzky ontologie, antropologie a noe tiky. Interpersonln zkuenost smrti zn i Aristotels, u nho nachzme urit nznaky, protoe lovka neoznaoval jen jako bytost politickou, ale tak jako bytost ijc ve spoleenstv ptel. Na rozdl od Platnova Skrata, kter v den sv smrti posl enu a dti od sebe pry, Aristotels ve sv zvti stanov, aby pozstatky jeho dve zemel eny Pthie byly pohbeny spolu s nm, jak si to pla i Pthia. Zd se, e to ukazuje na hlubok osobn vztah, v nm byla ptomna mylenka na smrt.

193

111. SMRT A NESMRTELNOST . . .

(podle Fenomenologie ducha [Phanomenologie des Geis tes] ) , event. obsahy systmu jako souhrn logickch uren (podle Vdy o logice [Wissenschaft der Logik] ) . Tak se zd, e jednotlivec je pouze funkc obemykajcho procesu a e na jeho osobn nesmrtelnosti vbec nezle. V Pednkch o filosofii nboenstv (Vorlesungen uber die Philosophie der Religion) nabv u Hegela jet jednou na vznamu lska, a to v souvislosti s utrpenm a zmrtvchvstnm Krista. Smrt je zde pokldna za "nej vy vrchol konenosti". "Bolest smrti" je "nejvy negace . . . zvora, konenost ve sv nejvt krajnosti". kme-li, e Kristus je "boholovk", pak to znamen, e Hegelova zkladn idea, toti dialektick jednota nekonena a ko nena, chpn konena jako zvnjnn nekonena, je v Kristu chpna jako "jednota bosk a lidsk piroze nosti v jednom ptomnm individuu". Jeho smrt je pro j evem - Hegel k tak "alegorickm i symbolickm pedstavenm" - nej vyho zvnj nn bosk idej e : "Bh zemel. Sm Bh je mrtev" (Hegel zde cituje druhou strofu kosteln psn ,,0 Traurigkeit, o Herzeleid" od J. Ris ta [ 1 607- 1 667] ) . "Je to dsiv, straliv pedstava, j e nm ukazuje nejhlub propast rozdvojen." Toto zvnjnn nekonena do konena, jm se koneno stv momentem nekonena a djiny konenho svta a konenho lov ka se stvaj djinami samotnho Boha, toto zvnjnn oznauje Hegel jako lsku. Kristova smrt je "nejvym obrazem lsky". Nebo lska nen nic jinho ne vzdn se sebe do jinakosti; a ve smrti dosaen identita boskho s jinakost, toto "obrovsk sjednocen tchto absolutnch extrm, je lska sama". Toto chpn Kristovy smrti He gel nazv tak "spekulativn nzor", tj . interpretace ped stav vry kesanskch obc z hlediska spekulativn dia1 94

B. SMRT NA HORIZONTU NOVOVK?CH SUBSTANNlcH . . .

lektiky. Jinmi slovy: v nboenstv se jev jako lska to, co se spekulativn myleno nazv "nekonen abstrakce od bezprostedn vle a od bezprostednho vdom", tj . odumen pirozen konenosti a jej pozdvien k "abso lutn obecnosti" . Tm u se nastiuje druh strana tho dialektickho procesu. Tm, e lska pedstavuje radikl nost sebezvnjnn, ukazuje se pro Hegela tak jako j m no pro smen konena a nekonena v nejvym bod j ej ich sebezprostedkovn. Jako se toti nekoneno zvnjuje v koneno a zakou ve smrti krajn negaci, tak se ve smrti vrac samo k sob tm, e koneno se po zved k obecnu absolutn ideje. Ve smrti se dje nejen smrt, ale "smrt smrti, pekonn (Oberwindung) hrobu . . . triumf nad negativnm . . . " . Ve smrti s e lidsk pirozenost osvdila "v nejvy lsce" a duch zachoval sm sebe tm, e se vystavil krajnmu ohroen, take se te u nejev j ako abstraktn idea, nbr jako konkrtn osvden duch, jako duch, kter prochz negativnem, pijm je do sebe, aby je sm v sob pekonal a uchoval (aufheben) . Tak je duch "duchem jen jakoto toto negativno negativ na, je tedy v sob obsahuje negativno", a tm prv "lid skou, konenou pirozenost". Nzor negace negace neboli samotnho Boha jakoto smenho, a tm jakoto lsky, se v nboenskm nzoru nazv zmrtvchvstn a nane bevstoupen. V nm "se ped duchovnm zrakem objevu je . . . absolutn obrat, nejvy lska . . . negativno negativna, absolutn smen. . . pekonn (Aufheben) protikladu lid vi Bohu . . . jako pijet do slvy". l 2 Hegel vslovn zdrazuje, e v nboenskm nzoru Kristovy smrti a zmrtvchvstn je jako smen s Bohem pedstavovn nejen lovk vbec, nbr lovk jako urit individuum. Zde plat: jeden jsou vichni, jednou je vdyc102)
Philosophische Bibliothek 6 1 a

63, Hamburg 1 966, sv. 63, 1 57 n.

195

III. SMRT A NESMRTELNOST . . .

ky. V tom je nazrna univerzalita vezahrnujcho proce su Boch djin, samovvoj jedin ideje, v n je vechno pojato. Pro Hegela tak jednotliv lovk me mt vdom sm o sob vdy jen v souvislosti s vdomm, kter o nm maj druz. Jsme tm, m j sme, jen kdy to vid a uznvaj druz. Proto "jednotlivost bosk ideje" dosahuje pln skutenosti, jen kdy m "jako protjek mnoho j ednot livc" a "pivd je k jednot ducha, k obci, a v n je jako skuten, obecn, vdom sebe" . 103 Za tchto pedpoklad (mohli bychom si myslet) by Hegel ml usuzovat, e alespo lenov obce a sm Kris tus maj podl na dialektickm procesu sebezprostedko vn absolutna tak, e negace negace, tedy pekonn smr ti ve smen, se dje i na nich. Nesmme vak zapomnat, e pro Hegela nboenstv podv pravdu totality - jed notu nekonena a konena v dialektickm prostedkov n - pouze prostednictvm pedstavy, ne jet v pojmu, kter reflektuje sm sebe. To in teprve filosofie. Filosofie mysl pravdu procesu jako takovou, a proto teprve ona me osvtlit a osvojit si i typick zpsob, jm tuto prav du zptomuje nboenstv. Je teba tak uvit, e sm Hegel pi sv interpretaci kesanskho nboenstv nikde vslovn nemluv o zmrtvchvstn jednotlivho lovka. I zde mu jde pedevm o sebesmen Boha, tomu slou cel proces. Sama osoba Krista jako uritho historickho lovka je pro nho jen symbolem tohoto veobecna. Jed notlivec jako jednotlivec nem podle Hegela sm v sob dnou samostatnost, nbr zstv funkc obecna. Z hlediska dialektick logiky je to jen dsledn. Nebo podle n jednotlivec nen odvodnn absolutnem v tom smyslu, e absolutno ho propout do jeho vlastnho, jemu sammu nleejcho byt, nbr nakolik slou seberoz1 03 ) Cit. dlo, 1 64.

196

B. SMRT NA HORIZONTU NOVOVKCH SUBSTANNlcH . . .

vjen absolutna, je ve vnm kolobhu vychz ze sebe a k sob se vrac. Tmto pojetm se Hegel stal prkopn kem vvoje mylen, je jednotlivho lovka stle silnji rozpout v dj inch lidskho rodu, ve spoleenskch vztazch, kolektivnch souvislostech. Jednm z nejdlei tjch symptom tto skutenosti je Hegelovo mlen o mon budoucnosti lovka za hranic smrtL 1 04 To je cena, kterou Hegel musel zaplatit za to, e to, co bylo poz dji oznaeno jako dialogika nebo lpe jako interpersona lita, poddil dialektick logice. Tm to poddil osudov mu chodu veobecnho, s nutnost postupujcho pohybu, v nm je jednotlivec vdy u pod vlivem njak sly. Ne bo se snad v Hegelov pesvden, e v sebesmen Boha smrt je "smen i svt", pece jen nachz urit, ovem nevysloven, nadje pro kadho lovka? Choron uvd historku, podle n se Hegela njak ena zeptala, co soud o nesmrtelnosti a zda v n v. Hegel pr mlky ukzal na BiblL l O S
e) Schopenhauer

Pro Schopenhauera ( 1 788-1 860) je smrt "vlastn inspiru jc genius i msgets [vdce Mz] filosofie" . Bez smrti by se podle jeho pesvden vbec nefilosofovalo. Nbo enstv a filosofick systmy jsou pro nho "protijedem, vyrobenm z vlastnch prostedk reflektujcho rozumu, proti jistot smrti". Vzhledem k tomuto stednmu po staven smrti klade vahu o smrti na vrchol "posledn, nej vnj a nejdleitj" z knih svho hlavnho dla Svt 1 04) To je sprvn jdro Kojevovy teze, e Hegel rozvjel zcela ateistickou filo
sofii, v n je nesmrtelnost lovka vylouena. Pokud jde o nesmrtelnost lovka, je to, jak se zd, pravda, ne vak, pokud jde o ateismus. Hegelovo mylen chce bt v celku filosofickou teologi. 1 05) Choron, cit. dlo, 1 61 .

197

lIl. SMRT A NESMRTELNOST . . .

jako vle a pedstava (Die Welt als Wille und Vorstel lung) . 1 06 Schopenhauer tedy souhlas s nzorem F. Rosen zweiga, kter jsme citovali v vodu: "Od smrti, od strachu ze smrti, zan veker poznn svta. " 10 7 V souvislosti filosofie 1 8 . a 1 9 . stolet, jejm byl souasnkem, pedsta vuje jeho mylen nov pstup potud, e se rozhodn dis tancuje od rozumovho optimismu, kter ovld dobu osvcenstv a kter vrchol ve velkch systmech nmec kho idealismu. Schopenhauerovi je ciz i optimismus po kroku 1 9 . stolet. Zdrazuje nesmyslnost a utrpen toho, co zpravidla pokldme za normln lidsk ivot. Schopen hauer si byl tohoto svho zvltnho postaven mezi filo sofy sv doby vdom a soudil, e jeho mylen prv svou zkladn tez o slep vli jako prav podstat prody bude ocenno v budoucnosti. Pitom k negativnm podmnkm na existence rozhodn pat propadlost smrti: "Augusti novo Vyznn: Ctil jsem nejvt omrzelost ivota i strach ped smrt - bylo vysloveno zcela v jeho smyslu." 108
Mme-li porozumt Schopenhauerovu pojet smrti, je nutno krtce vyloit pojmy "pedstava" a "vle" uveden v titulu jeho hlavnho dla. Nejprve k pojmu "pedstava": Schopenhauer vychz ze zprostedkovn vech objekt subjektivitou. Cokoli se jev naemu vdom, je jako objekt tohoto vdom dno jen v tomto vdom a pro n. Objekty j sou objekty prv tm, e jsou pedstavovny njakm subjektem. Tak jako pro ns neexistuje dn slunce, je nen vidno njakm okem, tak objekt obecn pedpokld subjekt. To znamen: svt je nae pedstava. Pitom Scho10 6) [V nmeckm originle]
citovno podle novho vydn 2. nkladu sebra nch spis Arthura Schopenhauera, vydanho v Lipsku, vyd. J. Frau enstiidt, 3, Die Welt als Wille und Vorstellung II, 528 n. 10 7) vod, poznmka 4. 108) Choron, cit. dlo, 1 90.

198

8 . SMRT NA HORIZONTU NOVOVKCH SUBSTANNCH . . .

penhauer pejm z Kantova transcendentlnho idea lismu tezi, e empirick skutenost - tj . asoprostorov svt v jeho kauzlnch vztazch - je svt jev, konstituova n strukturami subjektivity (pedevm formami nzoru smyslovosti, prostorem a asem, jako i kategoriemi roz vaovn) , nikoli svt vc o sob. Tak jsou pedmty zprostedkovny subjektem nejen jako takov, ale tak v tom, jak se nm jev. Proto Schopenhauerovo pesvde n, e svt je nae pedstava, vrchol v tom, e ho pokld za pouh jev. Schopenhauer vak nesouhlas s Kantovm nzorem, e vc o sob nm zstv zcela neznm. Podobn jako Fichte, Schelling a Hegel se Schopenhauer sna najt na pd Kantovy kritick filosofie nov pstup pro spekula tivn metafyziku. Vrac se pitom k Spinozovi a chce nov urit jednu a jedinou vc o sob, substanci, j e je v zkla du vech jev. Jako velc idealistit myslitel chce Spino zov substanci vzt vekerou strnulost a dynamizuje ji. Na rozdl od systm, kter pokldaj za Jedno, je vechno uruje, rozum, J nebo posledn totonost ducha a pro dy, Schopenhauer uznv vli jako neomezenou a neko nenou vc o sob, kter je ptomna ve vem. Schopen hauer vychz ze zprostedkovn veho poznn tlem. Tlo nepokldme jen za objekt mezi jinmi vnj mi ob jekty, nbr v naem tle poznvme vli jako bezpro stedn ptomnou. Tlo s rozmanitost svch snah a afek t, poteb a vn je objektivac vle, a lovk si je tto objektivace vdom zpsobem nesrovnatelnm s jakm koliv jinm poznnm. Pro Schopenhauera je proto vle apriorn poznn tla a tlo aposteriorn poznn vle. Z stane-li nae mylen na tto stop, kterou lovk objevuje doslova na vlastnm tle, pak toto mylen uvid, jak vle vystupuje ve vem: v magnetismu, ve vegetativn sle rost1 99

III. SMRT A NESMRTELNOST . . .

lin, V chemick sluitelnosti, v ti a neprostupnosti hmo ty, v elektin nebo v j ednn lovka. Vle se projevuje v rznch stupnch organizace, a to - zde Schopenhauer nsleduje Platna - podle nevzniklch, nedosaench, vn j soucch vzor, idej. Nejvy ideou projevovn vle je lovk. Tmto odstupovnm projev vle je u dno utrpen ve svt. Nebo kad vy objektivace vle nar na od por ni objektivace. Schopenhauer toti vid, e vy neme existovat bez niho. Proto mus vzt toto ni do svch slueb, ale neme zabrnit, aby se v nm ne projevovala snaha po nezvislm projevu vlastn podsta ty. Proto kad stupe objektivace vle soupe s jinou objektivac o prostor, as a hmotu. Tato touha po zacho vn sebe, kter se v lovku projevuje jako egoismus, p sob, e kad jedinec je ochoten zniit cel svt, jen aby mohl t trochu dle. Existence se tak stv bemenem, zaplt se do neustlch spor, a nakonec propad smrti. Rozmanitost objektivac vle neustle vzrst, a proto nem-li individuum zstat podzeno pouh nhod, vle mus sv ivotn pohyby dit pomoc motiv. K tomu j e nutn poznn. T o s e takto jev jako nstroj ve slub se bezachovn a rozmnoovn druhu. Vle je vle k ivotu a jako takov je slep. Ale vynala si instrument, Schopen hauer k "mchan", toti formy nzoru a rozvaovn v Kantov smyslu. Struktury transcendentlnho subjektu tedy maj podle Schopenhauera ist utilitrn charakter. Vle si v lidskm intelektu zaehla takkajc svtlo, je slou jako prostedek k vyrovnn nevhod, j e j sou spo jeny s komplikovanou situac individu ve svt, jakmile objektivace vle doshnou uritho stupn organizace. Ale j e-li pravda, e sm svt jev je konstituovn teprve subjektivitou v Kantov smyslu, plyne z toho, e tato sub200

8 . SMRT NA HORIZONTU NOVOVKCH SUBSTANNfcH . . .

jektivita nen pro Schopenhauera nic jinho ne tzv. "in strumentln rozum", nazvan tak pod vlivem S c h o penhauera Adornem a Horkheimerem. 109 Ani ten, kdo vi d rozpor v tom, e transcendentln subjektivita j e na jedn stran podmnna stupni objektivac vle dosae nmi ve svt, ale na druh stran tyto objektivace jako pouh jevy teprve zakld, ani ten nebude moci odmt nout otzku, zda Schopenhauer touto redukc poznvac ho apartu transcendentln subjektivity v Kantov smys lu na (poznn dc) zjem na zachovn sebe a druhu nedal podnt, na jeho zklad mus bt Kantova kritick filosofie jet j ednou kriticky posouzena. Sledujeme-li tu to linii dle, a to s ohledem na Nietzsche, kter dovd Schopenhauerv pojem vle dle a interpretuje ho jako vli k moci, vyplv z toho vztah k (ne dosti diferencova nmu) chpn djin metafyziky a na n zaloen vdy tak, jak je tomu u Heideggera. 1 10 Podle Schopenhauera je vle usilovn bez cle a bez konce. I tato charakteristika se stala pozdji vznamnou pro Nietzsche. Pokusil se ovem Schopenhauerovo nega tivn hodnocen vle obrtit v jej nepodmnn pijet. Podle Schopenhauera vle vrh lovka do bezvchodn ho rozporu mezi pnm a uspokojenm. Jestlie pn, kter vznik z vle, zstv bez uspokojen, trpme. Jsou -li vak nae dosti uspokojeny a nejsme-li ihned podn covni novmi touhami, upadme do przdnoty a dlouh chvle. tst a spokojenost zle jen v rychlm sledu p1 09) Viz pedevm M. Horkheimer, Die Aktualitat Schopenhauers, in: Zur Kri tik der instrumentellen Vernunft, Frankfurt 19 67 , 248 n. 1 1 0) Schopenhauer spojuje svou nauku o instrumentln povaze intelektu

a smyslovosti dsledn se svou tez o korelaci intelektu a hmoty. Ta exis tuje jen jako pedstava intelektu, kter vak je chpn jako pouh funkce mozku, piem mozek se pokld za parazita ostatnho organismu. Inte lektem se zde mysl pouze "pomocn prostedek" vle, nikoli ist kon templativn poznn, o nm jet teba mluvit.

201

III. SMRT A NESMRTELNOST . . .

n, uspokojen a novho pn. Proto j e trval uspokojen pro lovka nemon a veker tst je v podstat nega tivn, protoe u zkladem veho dn, kter je splnno jen na okamik, je nedostatek. Pro snme takovou existenci? Schopenhauer odpo vd: ze strachu ped smrt. Individuum je objektivac v le. Tato vle je vle k ivotu, tedy strach ped smrt je j nutn imanentn a j e pouze jej druh strana. Strach ped smrt zasahuje lovka tvrdji ne zve. I zve je sice ve deno vrozenm odmtnm vlastnho znien, ale m v tomto smyslu strach ped smrt, ani smrt zn, zatmco lovk si smrt v rozumu uvdomuje a je si j jist. Ale ten t rozum tak doke najt argumenty proti strachu ped smrt. Nboenstv nebo filosofick systm m pro Scho penhauera tm vy cenu, m vce je schopen dt lovku nadji, s n me hledt smrti klidn do tve. Zcela ne vhodn se mu po tto strnce jev kesansk nauka o stvo en Bohem z nieho. Je pro nho nepijateln uit lov ka, e "teprve nedvno vznikl z nieho, tedy po celou vnost nebyl nim, a pece m bt v budoucnosti nepo mjejc" . 1 1 1 Takov uen nim nepispv k poznn ne zniitelnosti na prav podstaty smrt. Schopenhauer to ti vychz z pedpokladu, e nezniiteln je pouze to, co nem zatek, tedy to, co je vn a existuje vbec mimo as. Uznme-li stvoen z nieho, mli bychom se ptt, pro ns, kdy jsme ped svm narozenm po celou neko nenost nebyli nim, tolik ds pedstava, e se ve smrti znovu staneme nim.
Nebo j e nevyvratiteln jist, e nebyt po smrti ne me bt odlin od nebyt ped narozenm, tedy ani
1 1 1 ) Cit. dlo, str. 529.

202

B. SMRT NA HORIZONTU NOVOVKCH SUBSTANNICH . . .

vce politovnhodn . Probhla cel nekonenost, kdy j sme j et nebyli: Ale to ns nikterak nermout. Naopak to, e po chvilkovm intermezzu efemrn existence by mla nsledovat druh nekonenost, v n u nebudeme, nm pipad tvrd, ba nenosn. 1 1 2

Ale lovk
je nco j inho ne oiven nic: - a tak zve. Kdo si mysl, e j eho existence je omezena na j eho nynj ivot, povauj e se za oiven nic: nebo ped 3 0 lety nebyl nic a po 30 letech nebude znovu nic. 1 1 3

Opravdov pomoci se nm dostane, jen kdy poznme, e v ns existuje nco, co nepochz z "nieho", a proto tak nepodlh absolutnmu znien. Brhmanismus a buddhismus u takov nevznikl, vn podstat svta, j e je vposledku toton s pravm j lovka, a proto Schopenhauer klade tato nboenstv nad kesanstv. Zprostedkovvaj lovku "nadj i a pohrdn smrt, o nich lovk v Evrop nem pedstavu". 1 14 Podle Schopenhauerova nzoru lovk v podstat ne ije v pesvden, e smrt je naprost konec, protoe v kadm psob tuen nezniitelnosti na prav podsta ty. Na druh stran vidme, alespo v Evrop, e lid ko lsaj "mezi chpnm smrti jako absolutnho znien a nzorem, e jsme takkajc se vm vudy nesmrteln. Oboj je nesprvn: Ale j de o to, abychom nejen nali sprvn sted, ale spe abychom dospli k vymu hle disku, z nho takov nzory odpadnou samy od sebe" . 1 1 5 Kouzelnm klem k tomuto pravmu stedu a k tomuto 1 1 2) Cit. dlo, str. 53 2 n. 1 1 3) Samtliche Werke, cit. dlo, 6. 1 14) Die Welt als Wille und Vorstellung, 5 2 9. I I S) Cit. dlo, 530.
203

III. SMRT A NESMRTELNOST. . .

vymu hledisku je Kantova nauka o transcendentln idealit asu, tj . pesvden, e as nen objektivn j souc no o sob, nbr forma nzoru na subjektivity. Vechny pedmty se nm jev v ase, ale samotn as nen jednm z tchto pedmt. Je-li tomu tak, takto usuzuje Schopen hauer, pak ve smrti kon jen urit jev v ase, ani by tm byla njak zasaena vc o sob. Nebo vc o sob stoj mi mo as, i kdy se v ase objektivuje. Objektivovan, tj . v le, s koncem objektivace nikterak nepestv bt beze zmny a nezmniteln sama sebou. Mezi narozenm a smrt jsme zapleteni do absurdit ivota, protoe ijeme ve svt pedstavy, je asuje nae vdom. Zanikne-li v dom, zanikne i svt pedstavy a jevu. Proto se Schopen hauer me ptt: "Jak jen si meme pi pohledu na smrt lovka myslet, e zde upad v nicotu vc o sob?" 1 1 6 Je pravda, e jsme zajati do asovch pedstav, a proto si ne dokeme pedstavit podstatu, kter je mimo vznikn a zanikn, ustvn a trvn, kter je ir ptomnost. Jsme neustle svdni, abychom tuto nepostiitelnou pedstavu vyjadovali v pojmech, kter j sou spjaty s a sem. Ale uritou monost prot to, co je zcela neasov, mme ve zkuenosti "totonosti ptomnho okamiku ve vekerm ase":
Tak postihuj eme to, co j e nejprchavj , ptomn te, jako to j edin, co trv. Kdo takto intuitivn po zn, e ptomnost - kter je j edinou formou veker skutenosti v nejum smyslu - m svj zdroj v ns, tedy vyvr z nitra, nikoli z vnj ku, ten neme po chybovat o nezniitelnosti sv vlastn podstaty, 1 1 7

1 16) Parerga, cit. dlo. 1 1 7) Cit. dlo, 1 40.


204

8 . SMRT NA HORIZONTU NOVOVKCH SUBSTANCNfCH . . .

Touto podstatou mimo as jsme my sami. Je to ovem tot Jedno ve vech individuch, ba v celm svt jevu. Ale je-li "Jedno ve vem" nae vlastn podstata, pak j e to podstata vech podstat, tj . ve smrti se rozpad nae indi vidualita. Pak klesme do jednoho praprincipu, v nm ne existuje ani as, ani prostor, ale ani dn mnohost, a tm tak dn individualita. Schopenhauer tedy u rozpu tn na individuality ve smrti, a pece nezniitelnost na prav podstaty. Tou je nesmrteln ivot samotn prody, vle. 1 1 s Ve smrti lovk opout s e svou individualitou ta k protiklad subjekt a objekt, kter je zkladnm zkonem svta pedstavy. Vdom, je tu dospv ke konci, je onou utilitrn-instrumentln subjektivitou, o n jsme mluvi li. To vak pro Schopenhauera neznamen konec vdom vbec:
Kdy ve smrti ztrcme intelekt, j sme tm pouze uv dni do prastavu bez poznn, kter vak proto nen zcela bez vdom, je to naopak stav vyven nad kadou formu, stav, v nm zanik protiklad subj ek tu a obj ektu, protoe to, co m bt poznvno, tvo skuten a bezprostedn j edno se samotnm po znvajcm 1 1 9
. . .

Mohli bychom se nyn ptt, zda to ve je pro lovka pomoc. Toti kles-li lovk ve smrti zpt do vle jako prav podstaty a vci o sob a je-li tato vle vl k ivotu, pak lze pedpokldat, e tato vle tou po nov objekti vaci ve svt pedstavy. Schopenhauer tak mluv o palin genezi [palin ec. zpt, opt] - na rozdl od metempsy chzy, sthovn du, jakoto pchodu due do jinho tla - tj . podle nho o monosti, e po rozloen individua
=

1 19) Cit. dlo.

l I S) Schopenhauer mimo to zn nepomjivost idej a hmoty v jejich stlosti.

205

lIl. SMRT A NESMRTELNOST . . .

a znien jeho intelektu me dojt k vytvoen nov po doby, do n vstupuje nezniiteln vle. 1 2 o Vle je podle Schopenhauerova pesvden svobodn, tj . doke se sama pijmat nebo odmtat. Tuto svobodu m jakoto vc o sob, ne jako jev. Nebo v oblasti jev vldne nutnost kauzlnch vztah. Tm vc o sob nepod lh. Ale jestlie na vli nepsob piny, kter jsou j vnj, me v ist pvodnosti urovat sama sebe. Pro Schopenhauera existuje nco jako pechod ze svta nut nosti, prody, do svta svobody. Svobodu oznauje tak jako i milosti, protoe probuzen lovka ke svobod srovnv s psobenm milosti nebo se znovuzrozenm, o nm mluv kesant mystikov. Bezdvodn obrat vle k sebezaprn pivd podle nho pedevm ke vzta hu k buddhismu. Tento projev vle je toti vhled do celku, do podstaty skutenosti, a pedstavuje se nm jako urit rozumov nazrn vc o sob, kdy je vle nazrna jako princip vznikn a zanikn, nicotnosti, utrpen a sporu . Takovou zkuenost Schopenhauer proil, jak sm referu je, u v sedmncti letech. Vid ji jako analogii Buddhova proitku obrcen: "V sedmncti letech, bez uenho kol nho vzdln, jsem proil takov smutek ze ivota jako Buddha ve svm mld, kdy poznal nemoc, st, bolest a smrt." 12 1 Pi takovm poznn se vle distancuje sama od sebe. Obrac se proti sv vlastn tendenci k ivotu, kter ovem plod utrpen. Vle dochz klidu, dospv k pokoji, tj . do stavu bez vle. Toto poznn, je je toton s obr cenm vle proti vlastn tendenci, se otevr v j edinm okamiku. Ale to, co bylo takto proito, mus bt v neust1 20) Cit. dlo, 141. 12 1) Rukopisn pozstalost A. Schopenhauera, vyd. E. Griesebach, Leipzig o. J., sv. IV, 35 0.
206

B. SMRT NA HORIZONTU NOVOVKCH SUBSTANCNlcH . . .

lm boji stle znovu obnovovno, dokud lovk ije v tle, je je objektivac vle a je svmi dostmi neustle vrh lovka do tsn a zmatku vle. Zde je koen Schopenhau erova poadavku asketickho ivota. Vle mus bt ne ustle umrtvovna tm, e se vzdalujeme vech pjem nost a poitk ivota. Tm se Schopenhauer pohybuje zcela po tradin linii metafyziky, podle n filosofick zpsob ivota znamen uit se neustle umrat. S touto mylenkou jsme se setkali u u Platna. lovk se te u nestav na odpor rozptlen vlastn individuality ve smrti. Nyn poznal, e tato individualita vlastn nem bt, je jen chybnm krokem, zmatenm, je mus bt odstranno. Z tohoto hlediska se smrt jev jako spravedliv trest za egoistick chybn postoj , k nmu ns pud vle. Lid ne jen umraj, ale tak si smrt zaslouili:
Smrt je velkou vtkou, kterou od bhu prody do stv vle k ivotu a j bytostn egoismus; a me bt chpna jako trest za nai existenci. 122

Smrt se zrove jev jako velk osvobozen. Nebo j e-li individualita chybn krok a nco, co nem bt, pak lovk ve smrti ztrtou individuality znovu vstupuje do j ednoty veho. To, co se dje v okamiku osvcen, kdy se vle obrac proti sob sam, je anticipac osvobozujcho oka miku smrti.
Umrn j e okamik osvobozen od j ednostrannosti individuality, kter netvo nejvnitnj jdro na podstaty, ale naopak ji lze povaovat za j ej urit zmaten. Znovu nastupuj e prav, pvodn svoboda - v okamiku, kter meme oznait jako restitutio in integrum. Zd se, e odtud pochz pokoj a uklid1 22) Die Welt als Wille und Vorstellung, 58 1 .

207

ll!. SMRT A NESMRTELNOST . . .

nn, kter pozoruj eme na tvi vtiny mrtvch . Smrt kadho dobrho lovka j e zpravidla klidn a mrn. Ale umrat ochotn, umrat rd, umrat s ra dost je vsadou lovka odevzdanho . . . , kter se vzdv vle k ivotu a popr ji. . . Nepoaduj e dal trvn vlastn osoby. Ochotn se vzdv existence, kterou znme: co se mu dj e msto n, nen v naich och nim, protoe nae byt nen ve vztahu k tomu nic. Buddhistick vra nazv ono byt nirvna, tj . zhasnut. 1 2 3

Pprava k takovmu zhasnut vle se podle Schopen hauera dje nejen v asketick rezignaci na pjemnosti i vota, ale tak v nezitnosti lsky, v n pemhme egois mus ve prospch druhch. Schopenhauer vak neustle upozoroval na to, e vle, kter u nechce a distancuje se sama od sebe, realizuje svou nov nabytou svobodu v istm, ne u utilitrn a instrumentln vzanm poz nn, nbr v mimovoln kontemplaci (tj . bez uritho zmru) . Tato kontemplace neprobh u v rozdlen na subjekt a objekt, protoe v n vle nazr sama sebe. Jako prostedkuj c mdium tohoto sebenazrn Schopen hauer vysoce cenil pedevm hudbu a rozvinul tak vlast n filosofii hudby. V hudb se nevyjaduje jev, nbr vle sama o sob. Proto naprosto zdail peklad toho, co po dv hudba, do pojm, by byla prav filosofie. Schopnost vekerho umn, zvlt vak hudby, poskytovat nm po itek z krsy, spov prv v tom, e pedstavuje pravou podstatu vech vc, vli oprotnou od jej tendence chtt. Umn pozdvihuje vli do istho nazrn a zbavuje ji touto derealizac (odskutennm) hoe a utrpen. Ale tm vznik nov, rozhodujc otzka: Meme se uspokojit
1 23) Cit. dlo, 582 n.

208

8 . SMRT NA HORIZONTU NOVOVKCH SUBSTANCNfCH . . .

odpovd, e vle, pokud je vl k ivotu, ns vrh do z pasu utrpen a smrti, ale kdy tuto vli pozdvihneme k istmu nazrn, pak vstupujeme do e svobody a tak krsy? Schopenhauer odpovd, e naemu poznn jsou dny nepekroiteln hranice. Vposledku meme argu mentovat jen na pd svta j evu.
Na tom spov fakt, e o byt, podstat a pvodu svta nen mon pln porozumn, j douc a k poslednmu dvodu a uspokojujc kad poada vek. Tolik o mezch m i veker filosofie. 1 24

Proto Schopenhauer vslovn k, e v jeho filosofii "svt nevypluje celou monost vekerho byt, nbr v n j et zstv velk prostor pro to, co oznaujeme jen ne gativn jako poprn vle k ivotu" . 125 Tak je podle Scho penhauera smrt lovka - a tedy i jeho ivot - zahalena poslednm zvojem. Je to patrn zvlt v mylen 20. sto let a budeme se tm zabvat podrobnji.

124) Cit. dlo, 738. 1 25) Cit. dlo, 740.


209

IV.

Problm smrti v "novm" mylen

IV. PROBLM SMRTI V "NOVM" MySLEN!

Vvoj filosofickho mylen po Hegelov smrti je urovn hlubokou kritikou idealismu, kter u Hegela dospl k j is tmu vrcholu. V krizi idealismu pitom upadla do krize metafyzika vbec, a tato krize nebyla dodnes pekonna a je neustle pedmtem diskuse. Mylen, je te zan, budeme oznaovat jako "nov". O novm mylen mluv - kad ovem v jinm smyslu - L. Feuerbach a F. Rosen zweig. M oznaovat jin pstup, kter vyjm mylen z dosavadn tradin souvislosti nebo je stav proti n. Ale za tento nrok se stavj - tak vdy j inm zpsobem i filosofov, o nich bude e v tto kapitole a kte vrazu "nov mylen" neuvaj. Zda nov mylen metafyziku pekonv nebo promuje, zda v boji proti n s n zst v zce spojeno nebo jen buduje opan pozice, kter tak mohou bt oznaeny jako metafyzick, to je nutno zkou mat u kadho z uvedench myslitel zvl, prv tak jako pojet metafyziky, z nho se pokad vychz.

213

IV. PROBLM SMRTI V " NOVM" MYLENI

1. Existenciln filosofie
a) Jaspers

Nov mylen existenciln (jak byla pozdji nazvna) fi losofie, ale i nov mylen Heideggera, Rosenzweiga a Marcela je ovlivnno rozbitm Hegelova v sob uzave nho rozumovho systmu, k nmu dolo v Schellingov pozdn filosofii. Jedna z jejch zkladnch mylenek k, e lidsk rozum vychz z pedpokladu podmiujcho vechno mylen a samotnm tmto mylenm nepostih nutelnho, pedpokladu, kter pro mylen zstv "un vordenklich", tj . nepamtn. Je to byt. Je pro mylen vdy oteveno, ale jen jako monost. Mylen se vbec pohybuje v monostech, a proto je s to vymyslet, co me bt. Ale "e" byt (e nco fakticky je) , skutenost, vymyslet nedo ke. Proto Schelling j ednotlivmu j soucnu, pedevm lovku, pidluje uritou lohu, kter mu neme nleet v istm rozumovm systmu, jen se d obecn platn mi nutnostmi mylen, pitom vak zstv jen v oblasti monho. 1 Kierkegaard tento Schellingv pstup dle rozvedl v existenciln filosofii a existenciln teologii. Jak ukazu j j eho zpisky v denku, byl nejprve fascinovn Schellin govmi pednkami (v Berln) o filosofii zjeven, proto e Schelling mluvil o "skutenosti". Tato skutenost se
1) Ve 14. pednce .. Filosofie mytologie" Schelling vysvtluje, e lovk mus proniknout pes veobecno k osobnosti. Nebo lovku me otevt bu doucnost jen iniciativa svobodn osoby, jen ta ho doke vytrhnout z jeho ztracenosti. Skutenost poukazuje k vli, vle na osobu, pedevm na ab solutn osobu, ..Pna byt".

214

1. EXISTENCIALNf FILOSOFIE

u Kierkegaarda stv realizac svobody jednotlivho lo vka, kter se m vztahovat sm k sob. V Hegelov me tafyzice djin je podle Kierkegaarda pomjen jednotliv lovk, je vydn pesanm djinnm procesm. Kierke gaard tento pokus klamat sm sebe ve "svtodjn oblas ti", jak k, odmt, a zrove kritizuje snahu nahrazovat skutenost mylenm systmem pouhch monost. Nen nesnadn vidt, e ve filosofii, je takto stav do stedu jednotlivce, se smrt musela stt tmatem se zvltn radi klnost. Proto m v existenciln filosofii vude dleitou lohu. Kierkegaardovo pojet jsme u analyzovali pi v kladu rznch pspvk k noetice smrti. Nyn tedy m eme krtce promluvit o Jaspersovi, Sartrovi a Camusovi. Pojem existence, kter je stedem filosofie Karla Jasper se (1 883 - 1 969) , neznamen prost byt, vlastn kadmu jsoucnu, nbr vztahuje se k jednotlivmu lovku, nako lik se realizuje ve sv svobod a ve svm transcendovn vekerho svta. Vidme, e to, co Kierkegaard nazv ,J", a existence v Jaspersov smyslu jsou spolu zce pbuzn. lovka lze podle Jasperse uvaovat na rznch rovinch: jako pobvn, jako vdom vbec, jako ducha a jako exis tenci. Jako pobvn ije ve starosti a strachu, plnuje a jedn, bojuje o sv peit a je podroben biologickm z konitostem. Jako vdom vbec realizuje logickou platnost na rovin rozvaovn v Kantov smyslu. Jako duch se sna poddit sv pobvn, pedevm se zetelem ke spole ensk souvislosti, smysluplnm idejm, je maj dt ob sah a smr vru pobvn a vsledkm vdom. Na tchto tech stupnch naeho byt se vztahujeme k jednomu ze dvou zpsob byt o sob, je ns obklopuje, toti ke svtu. Jako existence se naproti tomu vztahujeme nad vekerm svtem k byt, "je se nikdy nestv svtem, ale je skrze
215

IV. PROBLM SMRTI V .. NOVM" MYLENI

byt ve svt jaksi mluv". Je to transcendence. Je pouze teh dy, "jestlie svt netrv sm ze sebe, nen zaloen sm v so b, nbr poukazuje dl nad sebe. Je-li svt vechno, pak nen dn transcendence. Ale je-li transcendence, pak je na ni v byt svta mon ukazatel. " 2 Zatmco v prostm byt, ve vdom vbec a v duchu se lovk vztahuje ke svtu, jako existence se vztahuje k transcendenci. Podle Jasperse se nerozplv ve svt. Projevuje se v nm neuspokojenost svtem a nepimenost svtu a touha po nepodmnnm. Sv j (svbyt) zskv, jen kdy se podizuje nepodm nnm poadavkm a ije z nepodmnnch rozhodnut. Nepodmnn - to pro Jasperse znamen neodvodniteln vemi vahami, je se pohybuj uvnit svta, a jsou prak tick, uiten, vdeck nebo vyvolan spoleenskmi ely. Existence se probouz, jen kdy je toto ve pesaeno. Skok mimo vechno svtsk se podle Jasperse dje tm, e prochzme tzv. "meznmi situacemi". Pot k nim ko nenou omezenost lovka, utrpen, vinu, boj a smrt. Vem meznm situacm je spolen toto: Nechm-li se jimi vn zashnout, toti tak, e u je neschematizuji jako obecn udlosti lidskho ivota, nbr provm je jako nco, co musm vystt v nezastupiteln osamlosti svho vlastnho byt, pak rozbjej vechny harmonizan poku sy, zastrajc skutenost. Nikdy se nemohu upokojit nad tm, e smrt je, e utrpen a vina jsou. Ale jsou nezruiteln. Tm se byt ve svt odhaluje jako antinomn, rozporn. Svt se v celku a beze zbytku zan propadat. Ukazuje se, e nen nosnm zkladem pro m byt. Dosud vak byl pro lovka pevnm a plnm bytm, je se silou sv skutenosti prosazovalo tak, e lovk jemu propadl ztrcel sv J. Pokud toti je ivot vystavn na nem ze svta, a je to 2)
Der philosophische Glaube, Miinchen 1 948, 1 7 .

216

1 . Existenciln filosofie

poitek i moc, prce, dlo nebo i prce pro spolenost, pe hl se zkladn fakt, e v byt lovka vdy jde o uskute nn njak nezastupiteln jedinenosti. Toti nech-li se lovk urovat nitrosvtskmi cli a koly, pak se chpe z obecn zejmch souvislost. Pak je jednm ppadem n eho obecnho a jet se nenalezl ve sv jedinenosti, v propasti sv svobody, v pvodu, jm je on sm. Ale sta ne-li se vechno, co je svtu imanentn, pochybnm, ne existuje-li v nm pro lovka u dn opora, pak se spolu se svtem propad vechna pedmtnost a vechno obecn platn. Mezn situaci jsme pestli jedin tehdy, kdy ivot ve svt u nelze ospravedlnit nim ze svta, dnou vc, dnm clem, dnm socilnm elem. Ale nicota, przdnota, v n se pak lovk nachz, nen przdn ni cota, nbr nadsvtn prazklad veho svtskho byt. V propasti nicoty lovka zasahuje samotn byt, absolutn transcendence, nevslovn nadpedmtnost, pro ni m nboensk vra ifru "Bh". Ujitnost o transcendenci na zklad existence - mon proitm meznch situac v n si je existence vdoma, e je darem transcendence, to nazv Jaspers filosofickou vrou. V na souvislosti je dleit, jak pro Jasperse tuto exis tenciln pravdu transcendence doke otevt mezn si tuace smrti. Nejprve je teba poukzat na to, e Jaspers v nvaznosti na Kanta chpe vdom pobvn (Dasein) sebe sama jako jev v ase. Vechno zvis na tom, e toto pobvn se stv "jevc se stranou" existence, "mdiem jejho vyjden a pdou, na n se uskuteuje". Pitom pobvn a existence jsou pro Jasperse v ustavinm, ne zruitelnm napt. Chci-li sv pobvn bezpodmnen udret v touze po ivot, v touze po poitku, ale tak ve snaze o sebezachovn ve smyslu touhy po nekoncm
217

IV. PROBLM SMRTI V "NOVM MYLEN!

pokraovn pobvn, pozbvm existence. lovk se me zaplst do pobvn tak, e je bere, "jako by to bylo byt o sob". Pak se zaplt do neustlho stdn strachu ped smrt a zapomnn na smrt. Zachz ovem i na dru hou stranu, kdy mu "jev pobvn pipad tak lhostejn", e jm pohrd a o jeho konec ve smrti nedb.
Jako mon existence j sem skuten j en tehdy, kdy se jako pobvaj c j evm, ale v j evu j sem vce ne j ev. Proto nemohu-li j akoto pobvn nakonec utrpen zruit, pak je mohu ihned pekonat v j istot exis tence, tj . zstat j eho pnem. Smrt je pro existenci nutnost j ej ho pobvn danou zmizenm j ej ho vdy nepravho j evu. 3

Tomu podle Jasperse odpovd dvoj strach. Vle na eho pobvn pociuje ped tv smrti "hrzu z nebyt". Proti tomuto "strachu ped vitlnm nebytm" stoj exis tenciln strach, kter se boj "existencilnho nebyt", tj . ztrty existenciln skutenosti, je spov v tom, e lo vk prochzejc meznmi situacemi se chpe svho J. Tuto mylenku jsme poznali u u Kierkegaarda: Tm, e se lovk postav tv v tv jist smrti, nejist jen co do hodiny, kdy nastane, doke se chopit okamiku exis tenciln skutenosti. V tomto okamiku, kter mus bt neustle obnovovn, me bt strach ped smrt "znien", a to jen v nm, nikdy vak objektivizujcm vdnm. K ta kov okamit ptomnosti existenciln skutenosti do chz podle Jasperse
v odvaze ke smrti u hrdinnho lovka, kter se svo bodn nasazuj e; v riskovn ivota, kdy je pi jasnm vdom lovku dno vdt a chtt, tak e se ztoto3) K. Jaspers, Philosophie, 2 . vyd., Berln 1 948, 484.

218

1 . Existencilni filosofie

uj e S uritou vc a me v j istot svho byt ci: zde stoj m a padm; vude tam, kde existenciln skutenost stoj ped smrt s vdomm byt, j e se j ev v ase a j e me vdt samo o sob jako j evu pouze v ase, ale pitom je si j isto pvodem, kter nezn. 4

Nesmrtelnost je pro Jasperse ifrou existenciln sku tenosti realizovan v takovch okamicch. V n pronik vn byt. To se pro ns stv ptomnm jako ptomn hlubina pobvn v (uritm) okamiku, nikoliv v pokra ovn asu mimo hranice smrti. Dvojmu strachu - strachu ped koncem vitlnho po bvn a strachu ped zmaenou existenc, strachu, e jsme promarnili sv monosti - odpovd dvoj smrt. Po bvn, o nm si meme pedstavit, e bude trvat bez konce, by bylo pro Jasperse nicmn samo o sob mrtv, ba "kdyby v nm byla prohrna monost autentick exis tence", stalo by se trzn, e nememe zemt. Druh smrt, neuskutenn existence, je pekonna v t me, jak je "ivot naplnn . . . uskutennou monost". Strach ped smrt ns suuje tak dlouho, dokud jsme se jet neusku tenili a musme provat nebyt jako ns tc nemonost existencilnho uskutenn. Pesto Jaspers nehj exis tenci, podle n nejvy "ivot chce smrt, msto aby se j bl". Je tomu tak pedn proto, e "vrchol nen bn i vot", a proto je lidsk ivot stle urovn "na jedn stran strachem ped smrt a radost ze ivota a na druh stran stle obnovovanou jistotou byt". V "pipravenosti na smrt mus bt stle ptomny oba momenty, aby toto napt vy bzelo lovka stle znovu, aby usiloval o dosaen exis tenciln jistoty. Pak se ivot me stt ped tv smrti hlub, ani vak jednou provdy unikne nebezpe, e
4) Cit. dlo, 489.

219

IV. PROBLM SMRTI V .. NOVM" MYLEN!

"pln strachu ztrat sm sebe v przdnot, v n se exis tence zatemuje". Z tohoto dvodu Jaspers tak odmt snahu stoik a epikrejc stt se vi smrti necitelnmi dosaenm nedotknutelnho klidu mysli nebo mylen kou, e smrt se ns netk, protoe dokud my jsme, smrt nen, a kdy je, my u nejsme. Takov mylenky jsou snad sprvn, chtj-li bojovat proti neodvodnnm pedsta vm podporujcm vitln strach. Ale nedokou "pekonat strach . . . z mylenky na nebyt". Tak se jimi podporuje "tm hlub zapomntlivost v podstatnch vcech", odsu nuje se toti stranou, "e jet nejsem u konce, e nejsem hotov, e mm jet nco vykonat". Ale pedevm se v ta kovch pedstavch udruje "cizost" smrti tm, e se vzta huje k "pouhmu pobvn", a tak zstv v zajet svta jev a nepronik k tomu, co je pro Jasperse rozhodujc, toti k tomu, "e k n (ke smrti) mohu smovat jako ke svmu dvodu a e v n je - ovem nepochopiteln - napl nn. Smrt byla mn ne ivot a poadovala statenost. Smrt je vce ne ivot a pin pokoj". V tomto bod Jaspers mluv o schopnosti lovka se mnit. Podle nho neexistuje dn j ednou provdy sta noven postoj ke smrti. Tento postoj se naopak promuje "ve skocch novch zisk ivota, take mohu ci: smrt se promuje spolu se mnou". Tato promna se dje tm, e na sebe stle znovu nar dvoj strach a dvoj smrt, o nich jsme mluvili.
Proto v lovku nen dn rozpor, kdy je vemi vlkny sv bytosti pipoutn k ivotu, kdy kad skutenosti pobvn dv pednost ped temnm ne bytm a kdy pi v lsce k ivotu v j eho rozpornosti a poetilosti ivotem pohrd. Kdy se zd, e si zouf

220

I . Existencilni filosofie

nad smrt, a je si ped tv smrti vdom svho auten tickho byt, kdy nechpe, a pece dvuje; kdy vid nicotu, a pece si uvdomuj e byt. Kdy vid smrt jako ptele i neptele, kdy se j vyhb i po n tou.

Jen jako fakt pro objektivizovateln vdn je smrt


stle stejnou skutenost, v mezn situaci nepestv bt, ale je ve sv podob promnliv, je takov, jak prv j sem jakoto existence. Nen definitivn tm, m je, nbr je pojata do djinnosti bezpen se j e vC existence.

Ve smrti jde existence ke svmu zkladu, v mezn si tuaci svobodnho sebeuchopen tv v tv smrti se exis tence prolamuje svtem jev a dotk se byt, je Jaspers nazv transcendenc. Proto lovk doke i tv v tv smrti jet dvovat. Ale Jaspers odmt veker pedsta vy o "nesmrtelnosti" . Zd se mu, e byly vytvoeny podle obrazu ivota, kter pokrauje v ase za hranic smrti, a tedy opt podle pobvn jako jevu a faktu, nikoli podle existence a jejho vztahu k transcendenci. Proto nboen sk vra v ife nesmrtelnosti jen vyslovuje to, co vyjasnn existence vykld jako ptomnost vna v existenciln naplnnm okamiku. Pohldneme-li na objektivn vd n, musme ci, e asov konec lovka ve smrti zname n konec pobvn vbec:
Nechm si pedloit dkazy nesmrtelnosti a spoko j m se j ejich pravdpodobnost. Ale vechny dkazy nesmrtelnosti jsou nejen chybn a beznadjn a prav dpodobnost v tto absolutn dleit zleitosti ne smysln, nbr lze dokzat prv smrtelnost. Empi ricky je ivot na due vzn na tlesn orgny,

221

IV. PROBLM SMRTI V .. NOVM" MYLENI

take smme tvrdit, e pobvn, uren "smyslovm sv tem, vzpomnkou, chtnm a vdomm", se ve smrti na prosto rozpad. 5 Jaspers tedy jasn odmt jak filosofickou vru v nesmrtelnost, tak kesanskou nadji ve vzken, piem ostatn o rozdlech mezi obma koncepcemi ne mluv. Kdy Platn ze zkuenosti lidskho ducha jako otevenho pro vn jsoucno odvodoval teorii nesmr telnosti, ml na mysli pouh pokraovn asnho pob vn za hranic smrti? Lze nadji ve zmrtvchvstn od vodnit na zklad pn a pudu sebezchovy, kter jsou urujc v "pobvn", je Jaspers oznauje jako "vitln"? Kdy je protiklad ducha a prody, due a tla, skutenosti 0 sob" a jevu nyn pevdn na protiklad pobvn a exis tence, nepokrauje Jaspers v nov podob v klasickm dualismu metafyziky? Tento nov, existenciln dualis mus in Jaspersovy vroky o smrti a nesmrtelnosti tak ne uritmi, e u jsou sotva srozumiteln. Na jedn stran se k, e "smrt vechno kon" a e se musme poddit poadavku, abychom "tuto hranici" snesli. Na druh stra n Jaspers nechce tvrdit, "e existence ve smrti jako svm poslednm okamiku miz, protoe pestv bt pobv nm. Proto nemohu vnost ani objektivovat, ani poprat". Mme "v lsce" pijmout, "e nebyt veho je pijato v ab solutnm zkladu transcendence ! - Nakonec mlen ve sv tvrdosti skrv pravdu vdom nesmrtelnosti", 6 i pokoj , kter dv smrt.
,,

b) Sartre a Camus

Sartre ( 1 905-1 980) se stav proti vem koncepcm, kter smrti pipisuj funkci ukonit lidsk ivot, zavrit ho, jak
5)

6)

Vechny citty, cit. dlo, 487-49 1 . Cit. dlo, 755.

222

I. Existenciln! filosofie

jsme to vidli u Heideggera. Smrt pro nho nen zvren akord melodie, kter je takkajc vytvoen z ticha, nebo ticho, je bude nsledovat, a akord dozn, zaznv u v nm samotnm a tento akord je u koncipovn pro toto ticho. Takov pojet smrti pipisuje Sartre Heideggerovi, kter v pedbhu ke smrti chce ze samotn smrti uinit jet jednou monost pobytu, kter sm sebe rozvrhuje a chpe. Takovou koncepci Sartre neme pijmout, protoe smrt je pro nho stejn jako narozen nhodn fakt, kter nemme nikterak v moci, a proto ho tak nememe po chopit. Podle Sartra smrt pronik do byt lovka, je se samo rozvrhuje a samo realizuje sv monosti, tj . pro n ho do svobody, zcela "zven". lovk nen uren dnm vymezitelnm esencilnm bytm, a proto chce sm sebe uskuteovat svobodnmi projekty, a pokud j de o nho samotnho (zkladn tma vech existencilnch filoso f) , init se sm tm, m je. V tomto vyuvn vlastnch monost je "pro sebe" a jako takov je kladouc innost. Naproti tomu smrt postihuje lovka jako fakt beze smys lu, kter ho zbavuje vech jeho monost, take lovk kles zpt do absolutn pasivity toho, co je "o sob", co se neme rozvrhovat a nem dn vztah samo k sob. Be reme-li vn, e dokud ijeme, mme jet monosti, je nejsou uskutenny, musme uznat, e smrt nm nepo mh k na celosti, kdy se k n blme plni strachu, n br e kdy zememe, zstvme neukonenou "oteve nou celost", provdy zbavenou vlastn celosti. N ivot v n zstal, jak se vyjaduje Sartre, jakoby stt. Ve smrti sice dosahujeme definitivnosti, ale definitiv nosti absurdn, protoe vechny monosti, kter j sme do sud realizovali, cel n ivot, jsou pekonny strnulou fakticitou "byt o sob", je je krajnm nicovnm na svo body. Neuritost smrti, nejistota okamiku, kdy pijde, je
223

IV. PROBLM SMRTI V

NOVM" MYLEN!

vrazem tto nhodnosti. Na smrt nememe podle Sartra ani ekat. ekat meme na vlak, o nm vme, e u vyjel z vchoz stanice a pijede v uritou dobu. Takov infor mace o smrti nikdy nemme. Nikdy nevme, zda se stav svta v nynjm okamiku nezmnil tak, e se nae smrt piblila nebo vzdlila. Je proto absurdn si myslet, e k smrti meme zaujmout postoj , a prv v jej neuritos ti, jak soudil Kierkegaard a Heidegger, vidt ptomnost, dneek jako monost svbyt CSelbstsein) . Je jasn, e na pozad takovch pedpoklad je nemon stanovisko, ja k zaujm Jaspers. 7 Pro A. Camuse ( 1 9 1 3- 1 960) pat jistota smrti centrln do zkuenost absurdnosti, jimi je urovna nae exis tence. Patme asu, k se v Mtu o Sisyfovi CLe mythe de Sisyphe) , a tm i smrti, take nad nmi vldne "krvav ma tematika", dokud se jako mrtvoly nestaneme vc, na n u "polek nezanech znamen". 8 Pobvn uren takto absurditou ns nut, abychom zkladn otzkou vekerho mylen uinili otzku po smyslu. Je vyvolna moc absur dnosti, kter je tak siln, e podle Camusova nzoru kad lovk, kter si nezastr svou situaci, nkdy pomysl na sebevradu. "V srdci lovka sed erv. Musme sledovat smrtelnou hru, je vede od vyjasnn existence k tku ze ivota . . " 9 Pozdji byl pro Camuse problm sebevrady pekonn problmem smrti. Pi tom pro nho mla dle itou lohu reflexe o zkuenostech s vlkou, revoluc a to talitnm panstvm, je rozhodujcm zpsobem utvely situaci 20. stolet. Camus opout "absurdn stanovisko"
.

7) 8)
9)

J.-P. Sartre, Das Sein und das Nichts, Hamburg 1 962, 670 n. (L'tre et le nant, 1 943.) A. Camus, Der Mythos von Sisyphos, rde 90, Hamburg 1 960, 1 9 . (Le mythe de Sisyphe, essai sur l'absurde, 1952.) Cit. dlo, 1 0 .

224

I . Existenciln filosofie

potud, e je s to ukzat, e zkuenost absurdity m zklad v odkzanosti lovka ke smyslu, e lidsk mluven a jed nn m jako pedpoklad nutn smysl. Camus pitom tvrd, e pednost m ptomn smysl, nap. ve zkuenosti krsy prody, na rozdl od utopickch pslib pro budoucnost. Mimo monosti lovka mt zkuenosti smyslu je smysl pedpokldn v angaovanosti pro druh, a to takov smysl, kter je urovn tak momentem obecn platnosti. Uznn takovho zkladu smyslu na existence jet zostuje pro Camuse otzku po smrti. Nebo existuje-li smysl, pak se mus smrt jevit jako moc, je kad smysl ni, take trv nepekonateln rozpor mezi smyslem a absurditou. lovk mus proti smrti protestovat, i kdy bezmocn. Zdrazovn radikln konenosti lovka, jako i ona pednost ptomnosti vedou k tomu, e Camus vid nadji v zsvt jako nediskutovatelnou. Pitom patr n stle zastval stanovisko, kter hjil v Mtu o Sisyfovi, toti e souhlas s konenost a se smrt uvoluj lovka do svobody jeho monost provat a utvet koneno. U Camuse se ostatn existenciln-filosofick kritika metafyziky mn v uritou kritiku tto kritiky. Nebo exis tuje-li nco jako obecn platn hodnoty - jak Camus ne zcela jasn nazv horizont smyslu, o nm jsme mluvi li -, pak je nutno uznat nco jako pirozenost nebo esenci, na n maj vichni lid ast. Ale to je jedna ze zkladnch mylenek klasick metafyziky. Bohuel vlastn smrt, kte rou Camus utrpl 4. ledna 1 960 pi automobilovm nets t, mu zabrnila, aby v takto zahjen diskusi pokrao val. 1 0

1 0)

K celmu viz A. Camus, Der Mensch in der Revolte, rororo 1 2 1 6 - 1 2 1 7, Hamburg 1 969. (L'Homme rvolt, 1 95 1 .)

225

IV. PROBLM SMRTI V .. NOVM" MYLENI

2.

Feuerbachova kritika nboenstv jako kritika vry v onen svt


K "novmu" mylen Ludwiga Feuerbacha ( 1 804- 1 872) pat fundamentln kritika dosavadnch pojet smrti a ne smrtelnosti. U v prvodnm dopise, kter poslal spolu se svou disertac Hegelovi, k, e chce zniit dosavadn n zory "na as, smrt, pozemsk ivot, zsvt, J, indivi duum a . . . na Boha". ! l V prbhu svho mylen se k to muto tmatu neustle vracel, take v jeho nzorech na smrt a nesmrtelnost meme vidt podstatnou soust je ho mylen. Pi tom vem nesmme zapomnat, e otzka smrti a nesmrtelnosti pro Feuerbacha bezprostedn sou vis s otzkou Boha. V dleit 1 9. kapitole spisu Podstata kesanstv (Oas Wesen des Christentums) Feuerbach vy svtluje, e vra v osobn nesmrtelnost je identick s vrou v osobnho Boha. Feuerbach je toti pesvden, e Bh je v kesanstv chpn jako absolutn a neomezen osob nost. Ta vak nen nic jinho ne sen, kter sn lovk sm o sob, kdy mluv o svm vlastnm nebeskm a nesmr telnm ivot. Pak si pedstavuje sm sebe jako neome zenou osobnost, zbavenou vech pozemskch mez. Bh je tedy j en j in j mno pro vlastn dokonalost lovka. V pedstav Boha se lovk pen ve fantazii do nebe. Co chceme jednou bt, toti po sv smrti, to klademe do Boha jako u te existujc v nebi. V pojmu Boha pedj1 1 ) L. Feuerbach, Samtliche Werke, nov vydali W. Bolin a F. Jodl, Stuttgart Bad Cannstatt 1 960- 1 964, sv. IV, 3 34-3 63 .

226

2. FEUERBACHOVA KRITIKA NBOENSTVf

mme svou vlastn budoucnost. Bh nen nic jinho ne projekce lovka. Tak lovk nezvis na Bohu, jak tvrd nboenstv, nbr Bh na lovku. Je-li Bh pouze ve fantazii te vytven anticipace na budoucnosti, pak poprn Boha a poprn nesmrtelnosti lovka spadaj v jedno. V projekci lovka, kterou dosud nazval "Bohem", je pravda i nepravda. Pravda je v tom, e lovk v tto pro jekci dv vraz sv touze po neomezen dokonalosti. Jej nepravda je v tom, e v pedstav "Bh" se lovk odcizil sm sob. To, co sm je, pojal jako ciz bytost, je je j eho protj kem. Proto je kolem Feuerbachova "novho" mylen vyzvat lovka, aby tuto projekci zruil, spojil se sm se sebou, chpal nboenstv - tedy vru v Boha a nesmrtelnost, v zsvt - jako okliku, j jde lovk sm k sob, a tak se postavil na vlastn nohy. Proto me Feuer bach poadovat, aby se veker teologie zmnila v antro pologii. Takov postup oznauje jako "autonomick in", kter j e realizovn v jeho novm mylen. Tento in je n vratem ze zsvt na tuto zemi a u lovka realizovat nekonen monosti, kter m, a neztrcet je tkem do onoho svta. Zruen projekce zvan Bh a odmtnut vry v nesmrtelnost vede lovka k jeho prav pirozenosti ta k potud, e lovkem je pro Feuerbacha jen lovk s lo vkem. Tato zkladn charakteristika spolulidstv lovka je v nboenstv zakryta, nakolik v nm kad tou po sv vlastn nesmrtelnosti, a proto se izoluje od ostatnch lid a vyluuje se z monost, kter m lidstvo jako rod. Zruen projekce, odmtnut vry v nesmrtelnost, n vrat do domova pozemskho ivota, vdom spolulidstv - to jsou rzn aspekty jednoho a tho postupu, kter chce Feuerbachovo nov mylen odvodnit. Pitom ne smme zapomnat, e tento obrat mylen slou jak touze
227

IV. PROBLM SMRTI V .. NOVM" MYLENI

po autonomii, o ni lovk usiluje jako nejvy bytost, tak kritice priority ducha, ideje a mylen. Feuerbachovo my len je kritikou idealismu - tak jako mylen Kierkegaarda a pozdnho Schellinga. Pro Feuerbachovu antropologii, pedevm v pozdjch jeho spisech, nabvaj zsadnho vznamu smyslov poteby lovka. Jakoto spolulovk je lovk bytost pohlavn uren jako mu a ena. Ped mty pstupn lidskmu poznn maj primrn zklad v konkrtnch potebch tla, a ne snad v abstraktnm, sa mo sebe myslcm J. Pedmty maj vznam jako objekty pohlavnho pudu, hladu, zn, snahy o sebezachovn a touhy po tst. Pes tento obrat k smyslov poteb jako antropologic kmu zkladu setrvv Feuerbach zrove v mylence tra din metafyziky, e v byt lovka jde o nekoneno. Ze stetu nekonen touhy lovka a jeho schopnosti uvao vat o nekonenu s konenmi a omezenmi podmnkami existence v prod a spolenosti, jej ich symptomem je pro Feuerbacha pedevm smrt, vznik nboenstv se svou vrou v nesmrtelnost. Na tomto stupni lidskho vvo je si lovk jet netrouf pokldat nekoneno za svou nej vlastnj, nejvnitnj podstatu. lovk to doke, jen kdy se chpe jako "rodov bytost". "Byt pro druh", od doby Feuerbacha asto citovan definice lovka, je u Feuer bacha identick s ivotem pro rod, veobecno, s veobec nou prospnost lovka. Mme celou du a celm srd cem t pro lidstvo, a ne j ako jednotlivci, a v lidstvu doshnout naeho nesmrtelnho byt, jak k Feuerbach na zatku 1 9 . kapitoly Podstaty kfesan.stv. I kdy jed notlivec ve smrti ztrc svou osobn identitu a jako indivi duum zcela zanik, lidstvo postupuje ve svch djinch dle, "pekonvajc neustle meze, je se v urit dob jev jako meze lidstva, a tedy jako absolutn, nepekroitel228

2. FEUERBACHOVA KRITIKA NBOENSTVf

n". l2 Jednotlivec je pojat do smyslu djin rodu a v nm zachovn, a tak m ast na nekonenm smyslu. Smrt je, jak jsme u vidli, Feuerbachem definovna jako nezrui teln prodn dn, kter mus jednotlivec pijmout jako fakt. Ale tato smrt se v djinch lidstva stv "podmnkou pokroku". Lidstvo toti doke postupovat ke stle vym podobm svho ivota jen tehdy, kdy lid, kte odpov daj nimu stupni rozvoje lidstva, zemou a zmiz. Tak lovku dv hodnotu jen djinn uren. Mimo djiny je lovk "jen hol individuum, chud, nah, przdn, nicot n individuum". 13 V tom Feuerbach zstv zcela hegeli nem a stav se do ady tch, pro n se jednotlivec me smit s dlem smrti, kdy hled ke kolektivnmu vvoji lidstva. 14

12) Feuerbach VI, 1 84. 13) III, 78. 14) Pojet smrti v dialogickm, i lpe interpersonlnm mylen, je se rovn chpe jako "nov mylen" (Rosenzweig) , zde nemusme uvdt, protoe je reprezentovno tm, co jsme ekli o G. Marcelovi v II. kapitole. Pokud jde o rozdly mezi Rosenzweigem, Buberem, Marcelem, Ebnerem aj . , nen zde pro vklad o nich dosti prostoru.

229

IV. PROBLM SMRTI V "NOVM" MYLENI

3. Marx a marxismus
KarI Marx ( 1 8 1 8- 1 883) pedpokld Feuerbachovu kriti ku nboenstv. Je pesvden, e Feuerbach kritizoval nboenstv a vru v nesmrtelnost s definitivn platnost. Pesto Marx Feuerbacha kritizuje, protoe podle nho je t pat do ady filosof, kte svt pouze rzn interpre tovali, zatmco j de o to svt zmnit. Tuto slavnou vtu Marx formuloval prv tak proti Feuerbachovi. Feuer bach se sice chtl - na rozdl od abstrakc idealismu - vrtit ke konkrtnmu a relnmu lovku, ale j et ho nechpal jako bytost, je vytv sama sebe tm, e spoleensky pro dukuje prostedky nutn pro ivot. lovk mus bt podle Marxe chpn z celku spoleenskch, tj . vrobnch vzta h. Protoe Feuerbach toto ve nevidl, zstalo pro nho skryto i to, e veker odcizen lovka sob sammu m nutn zklad ve spoleenskch vztazch, tj . ve vrobnch vztazch. Proto osvobozen lovka neme nastat tm jak se domnval Feuerbach - e vdom lovka pozn svou pevrcenost a jako takov se zru. Je naopak nutno pekonat fakticky dan spoleensk vztahy, a to praktic km pohybem revoluce. Z toho vyplv, e i nboenstv m pvod ve spole enskm odcizen. Je to sice pevrcen vdom, ale jako takov zrcadl pevrcen spoleensk vztahy. Nboen stv je "sebeuvdomn a sebedvra lovka, kter se buto j et nenael, nebo u zase sm sebe ztratil". Tento lovk vak "nen abstraktn bytost trnc nkde mimo tento svt. lovk, to je svt lovka, stt, spolenost".
230

3. MARX A MARXISMUS

Tento stt, tato spolenost produkuj nboenstv, pevrcen vdom svta, protoe j sou samy pevr cenm svtem. Nboenstv je veobecn teorie to hoto svta, j eho encyklopedick kompendium, j eho logika v populrn form, j eho spiritualistick point honneur [vc cti] , j eho entuziasmus, j eho morln sankce, j eho slavnostn doplnn, j eho povechn dvod tchy a ospravedlnn. . .

"Nboenstv j e povzdech utlaenho tvora, cit bezcit nho svta, duch bezduchch pomr. Je to opium lidu." Nboenstv tedy m v sob pravdu. V nm se vyslovuje bda lovka, kdy si jet neuvdomuj e sv skuten d vody. Zrove lovk v nboenstv protestuje proti sv bd. "Nboensk bda je jednak vrazem skuten bdy, j ednak protestem proti skuten bd." I S lovk se chce sv spoleensky podmnn bdy zbavit. Proto si vysnv nadpozemsk svt, kde se mu da lpe ne v jeho pozemsk existenci. Nboenstv ped nm ovem kouzl jen fantastick, neskuten a iluzorn snov svt. Proto nboenstv na jedn stran znamen, e se lovk pozdvihuje nad ptomnou bdu, na druh stran vak ho in neschopnm poznat tuto bdu v jej realit a odstranit ji. Utuje a pomh pes vechno netst, omamuje jako opium, ale nel. Nboenstv proto nen jen sebeuvdo mnm i teori "bezduchch pomr", ale slou tak k jejich ospravedlnn a upevnn. Odvd, chlchol, u lovka, aby souhlasil tam, kde by mohl v revolun akci mnit a vytvet novou skutenost. Nboenstv jako vra v nadpozemsk svt, tj . v nesmrtelnost, je tedy ideologie, ideologick nadstavba, ne skutenost, nbr jen jej zr cadlen, zrcadlen pevrcenho svta. Jeho tchu, nadI S)
K. Marx, Werke, Schriften, Briefe, vyd. H. J. Ueber a P. Furth, Stuttgart 1 960, 488 n. (Ke kritice Hegelova sttnho prva) .

23 1

IV. PROBLM SMRTI V .,NOVM MYLEN!

zemsk svt, lovk u nepotebuje v okamiku, kdy jsou spoleensk vztahy zmnny a odcizen, je z nich vyrs taj, odstranna. Pak bude tcha onoho svta odstranna jako iluzorn tst lidu a nahrazena tstm skutenm. Angaovanost pro relnou budoucnost na tomto svt napluje Marxe a vtinu marxist natolik, e se probl mu smrti u dle nevnuj. Podle Marxe je smrt "vtzstv rodu nad uritm individuem". Toto individuum vak je "jen urit rodov bytost, tedy smrteln" . 1 6 Toto vtzstv rodu nad individuem Marxovi nepek, protoe je z sadn pesvden, e nezle na "atomu", tj . na jednot livci, nbr na "obecnm" . 1 7 Pozoruhodn je, e ve vztahu k smrti se u Marxe ms naturalistick a idealistick as pekt. Odvoln na rod, kter ve smrti vtz nad indivi duem, je zejm argument vzat z biologie. Ale vzva, aby se jednotlivec zamil k veobecnmu a neupnal se na svou atomistickou jednotlivost, odpovd hegelovskmu idealismu. Obma argumentm je jedno spolen: ped nost obecnho. Realizovat tuto pednost znamen podle Marxe, e vdom jednotlivce transcenduje samo sebe, vy chz nad sebe, pot co nejprve pichz samo k sob. Toto transcendovn se v jdru zamuje na spoleenskou akci, na seberealizaci prac a revolunm hnutm. Lidstvo se mus chpat jako "velk sociln podnik" . 1 8 K nmu se m j ednotlivec pipojit, spolupracovat na historickm inu osvobozen lovka a tak se zalenit do smovn lid skch djin do budoucna. V tomto pohledu u smrt ne pedstavuje pro klasick marxismus dn vznamn fi1 6) H. J. Lieber a P. Furth, cit. dlo, 598. 1 7) Cit. dlo, 1 0 1. Viz t W. Post, Kritik der Religion bei Kari Marx, Miinchen 1 969, 95 n. 18) J . Gevaert, citovno podle F. Ormea, Marxisten angesichts des Todes, In ternationale Dialogzeitschrift, 3. Jahrg. 1 9 70/2, 98.

232

3. MARX A MARXISMUS

losofick problm. Kde je pesvden marxista konfron tovn se smrt, doke pekonat vechen strach, kdy m e zemt v pesvden, e svou smrt poslouil velk, spolen vci osvobozen lidstva. Tohoto "rudho hrdinu" oslavil pedevm Ernst Hoch.
Jen j eden druh lovka se na cest k smrti skoro obe j de bez tchy: rud hrdina. A do svho zavradn vyznv vc, pro kterou il, a jde jasn a vdom do nicoty, v ni byl jako svobodn duch nauen vit. Jeho ob se proto tak odliuj e od obti dvj ch muednk . . .

Nebo komunistick hrdina s e obtuje na rozdl od kesanskch muednk "bez posmrtn nadje. Jeho Velk ptek nebyl mrnn nebo dokonce zruen dnou Velikonon nedl, kdy byl znovu probuzen k ivotu" . Pesto umr i on "jako vyznava, s pevahou, jako prvot n kesan nebo novoktnec". 1 9 Pokud jde o chpn smrti, Feuerbachovi, Marxovi a marxismu by bylo mono poloit pedevm tyto otzky: 1 . Uvedenm autorm jde o osvobozen lovka. Ale fe nomenologie smrti me ukzat, e lovk nikdy nen tak nesvobodn, zvcnn, odcizen, tak bezmocn jako ve smrti. Ve smrti se lovk pestv vztahovat sm k sob. Smrt je stav bez vztahu, a tm bez svobody. Nemla by bt 1 9) Das Prinzip Hoffnung, Frankfurt 1959, 13 78 n. Pklady pro umrn tako

vch rudch hrdin nachzme u F. Ormea, cit. dlo. Poloit v rmci mar xistickho mylen nov problm smrti se pokusili A. Schaff, L. Kolakowski a E. Bloch. Z marxistickch myslitel Bloch nejjasnji poznal, e problm smrti nelze eit jednodue poukazem na spolenost budoucnosti, ukzal by se naopak ve sv neprosnosti prv ve spolenosti, je by byla prosta odcizen. Zde se nememe tmito pokusy detailn zabvat. Autor to uinil v: Der Tod als Frage an die Freiheit, Essen 19 7 1. Tam se nachz tak pesnj vklad Feuerbachovch a Marxovch tez a podrobn diskuse s nimi.

233

IV. PROBLM SMRTI V .. NOVM" MYLEN!

prv tato nesvoboda pekonna, m-li bt lovk svobod n, t jako toton se sebou a prost ntlaku? M-li smrt posledn slovo, nem bt podnik emancipace pokldn za ztroskotan? 2. Marxistick mylen prvem vyzdvihuje vzjemnou solidaritu lid. I Feuerbachv poukaz na byt lovka s lo vkem zdrazuje rozhodujc antropologickou zkladn komponentu. Ale tv v tv smrti vznik otzka, zda je solidarita se vemi trpcmi a chudmi pln uplatnna, kdy se neustle prohlauje, e smrt jednotlivce vlastn nem vznam, e zle na chodu djin v celku. Nemla by solidarita, kter si zaslou toto oznaen, zahrnovat vechny lidi tak, e nakonec se nikdo neztrat a vichni doshnou svobody, v n lovk me bez odcizen vst smysluplnou existenci s druhm lovkem? Nezahrnuje takov solidarita nadji na spoleenstv lid, a to vech lid, za hranicemi smrti? 20 3 . Bylo by mon, e otzka po smyslu na existence vyaduje odpov, kter ukazuje, e nedostauje antropo logie, kter chpe lovka jen na zklad jeho smyslovch poteb nebo spoleenskch vrobnch vztah a emancipa ce od ntlaku prody a spolenosti. Kdyby se mlo ukzat, e v sebetranscendovn jednotlivce - kter jak Feuerbach, tak Marx zamuj na kolektivn procesy - je dna pvodn odkzanost lovka na absolutn smysl, jak to vidl nap. Platn, nemla by pak bt otzka smrti znovu docela nov promylena? 4. Konen se musme ptt, zda lhostejnost vi jed notlivci a jeho smrti pi djinnm vvoji ke spolenosti budoucnosti nevede nutn k politick praxi, podle n dnes ijc lid smj bt podle poteby nasazovni, vyu20)
K tomu viz M. Horkheimer, Die Sehnsucht nach dem ganz Anderen, Ham burg 19 70

234

3. MARX A MARXISMUS

vni a usmrcovni kvli dajn lep budoucnosti. Dnes se poaduje, aby teorie byly zkoumny nejen z hlediska jejich logick konzistentnosti, nbr tak z hlediska j ej ich spoleenskch nsledk. Kdo to in, neme potlait otzku: Uren vztahu individua a kolektivu v marxismu, kter zahrnuje i stanovisko ke smrti, vede - jak ns po uuj dosavadn djiny marxismu - k lhostejnosti vi umrn lovka; vyplv toto uren ze samotn marxis tick doktrny, nebo je lze vysvtlit z nepochopen pvod nch zmr marxismu?

235

IV. PROBLM SMRTI V

NOVM" MYLEN!

4.

Nietzsche
Pat Nietzsche ( 1 844- 1 900) k "novmu", po metafyzick mu mylen? Heidegger chpal Nietzschovo mylen p mo jako dovren metafyziky. Nietzsche toti odpovd na otzku po jsoucnu v celku - tedy na otzku, co je zklad nm a urujcm rysem jsoucna - tez "vle k moci". V tto tezi je vysloveno, m byla metafyzika od zatku, toti zapomenutost na byt a zkoumnm jsoucna, je je vy kldno a definovno podle modelu pouhho vskytu. Metafyzick mylen je "ped-stavujc" mylen v tom, e stav veker jsoucno do napt subjekt-objekt, tj . mysl veker jsoucno jen jako pedmt stojc proti subjektu. Tento zkladn rys metafyziky, kter j i skryt ovld, se jasn objevuje teprve v novovk metafyzice, kter se na rozdl od antick a stedovk metafyziky od doby Des carta formuluje jako metafyzika subjektivity. Subjekt se pitom chpe jako sebevdom, je je jist samo sebou: "Subjektivita subj ektu se uruje z j istoty tohoto vdo m. " 2 1 V tto jistot se vdom zabezpeuje jako "trvale ptomn" . Tomuto zjmu o zabezpeen vlastnho trvn lze podle Heideggera porozumt vposledku jen tehdy, kdy toto sebevdom v Nietzscheho smyslu chpeme ja ko centrum vle k moci, v nm vle jako zkladn rys vekerho ivota hled sama sebe, ba vposledku nechce nic jinho ne sama sebe, vli jako vli k moci. Nechce nic jinho ne, jak k Heidegger, "mocovat" (machten) . Je to nepodmnn vle k moci, tj . vle, j e neustle usi luje o stupovn moci, a to tak, e u "zstvat stt na 2 1) 1 950, 220.
M. Heidegger, Nietzsches Wort "Gott ist tot", in: Holzwege, Frankfurt/Main

236

4. NIETZSCHE

uritm stupni moci" znamen "zatek poklesu moci". Chce jt dl za kad dosaen stupe moci a v tomto smyslu je "pe-mocovnm" . V tomto pohybu ke stle ros toucmu "pemocovn", je nikdy nekon, se moc chce zmocnit "sama sebe v nepodmnnosti sv esence". 22 Vle k moci nejen zaleuje subjekt, lovka, do jeho (samu sebe zabezpeujc) subjektivity, nbr promuje vechno ostatn jsoucno v "zpedmtnn" . V tom j e vechno pi-staveno k subjektivit, k J myslcmu samo sebe, je si ped-stavuje pedmty. Tento vztah subjektu a obj ektu je pedpokladem modern vdy a techniky. Kdy Nietzsche interpretuje esenci skutenosti vbec jako vli k moci, vyjaduje to, co se stalo ze jsoucna v prbhu djin metafyziky. Pitom vak je ovldn tendenc, je ur ovala metafyziku od potku, toti zapomenutost na by t, kter se ukzalo na zatku, v pedskratovskm my len, potom vak v upadn mylen na jsoucno zstvalo (byt) bez povimnut. Protoe Nietzsche tuto hlubokou tisciletou tendenci jasn vyjevuje, nle podle Heideg gera jet do djin metafyziky. Ohlauje ovem zrove i jej konec, tm e vyhlauje smrt Boha metafyziky, konec panstv nadsmyslovch hodnot a nej istotu nihilismu, jm lovk mus projt, kdy vechny dosavadn hierar chie hodnot a smyslu ztratily svou zvaznost a minula je jich djinn hodina. Proti tto Heideggerov interpretaci Nietzscheho je jis t teba namtnout, e Nietzsche sm sebe chpal jako nov potek, kter m v jeho osob a v jeho mylen za stvat nco, co je ve srovnn se vm dvjm neslchan jin. Heideggerova teze, e Nietzsche pat jet do djin metafyziky jako jejich zvr, zvis na vlastnm Heideg gerov rozvrhu tchto djin. Zde neme bt nam ko22) Cit. dlo, 2 1 7.

237

IV. PROBLM SMRTI V "NOVM" MYLEN!

lem rozshle zkoumat, v jakm smyslu Heideggerovo za azen Nietzscheho do metafyziky je sprvn, event. do jak mry Nietzsche jej pdu pece jen opustil. Ale ome zenj prostor naeho tmatu, toti otzka smrti u Nietz scheho, snad jasn uke, e chtl radikln vstoupit na novou pdu a zanechat metafyziku za sebou, e se vak vposledku nedokzal od n odpoutat. V souvislosti otzky smrti ns mus zajmat pedevm Nietzscheho nauka o vnm nvratu tho. Dlouho byla pokldna v Nietzscheho mylen za ertovnou podru nost. Ve skutenosti vak pedstavuje vrchol, k nmu to to mylen smovalo a kter je jeho shrnutm. Mylenka vnho nvratu a mylenka vle k moci tvo jednotn celek. Ve vli k moci se ukazuje, co je jsouc no ve sv podstat, ve vnm nvratu tho, "jak celek jsoucna existuje". 2 3 Protoe toto "jak" uruje "charakter svho 'e"', 24 me Heidegger ci, e v mylence nvratu je pro Nietzscheho (podle starho metafyzickho rozlie n esence a existence) vyjdena podstata (esence) veke rho jsoucna ve vli k moci - a v nvratu zpsobu jej exis tence, j ejho "e". Prvn sdlen mylenky vnho nvratu v Radostn vd (Frohliche Wissenschaft) m titul Nejvt zt. 25 To znamen: Tato mylenka pro Nietzscheho ukazuje, co v budoucnosti pro lovka pin hlavn podmnka mo nosti jeho seberealizace a platnho vztahu ke skutenosti v celku, kdy se vechna dosavadn uren (definice) lo vka stala neplatnmi. Tato podmnka, tedy uznn v nho nvratu tho, s sebou nese tragick rys, ba "s my2 3) 24) 25 )
M. Heidegger, Nietzsche II, pfullingen 1 9 6 1 , 289. Cit. dlo, 287. 341.

238

4. NIETZSCHE

lenm mylenky nvratu se zkladnm charakterem jsouc na stv tragino" . 26 Proto m dal sek Radostn vdy titul lncipit tragoedia. Tento zvren text tvo zrove, s malmi odchylkami, zatek Pedmluvy ke spisu Tak pravil Zarathustra (Also sprach Zarathustra) - oba texty kon vtou: "Tak se poal Zarathustruv znik." Pitom je teba uvit, e Nietzsche nauku perskho zakladatele n boenstv Zarathustry, v n m rozhodujc lohu rozdl mezi dobrem a zlem, pevrac v opak, a to tm, e ho ped stavuje jako prvnho a vlastnho "myslitele mylenky. . . vnho nvratu tho".
Tato mylenka . . . j e natolik nejt, e j i neme myslet dn z dosavadnch a prmrnch lid, ani si nesm na ni init nrok; dokonce ani sm Nietz sche. Proto chce-li Nietzsche tuto nejt mylenku, tj . tragdii, uvst na svtlo, mus nejprve bsnicky vytvoit myslitele tto mylenky. Z ?

Pro nae tma je dleit pedevm toto: stedn pos taven nauky o nvratu znamen pro Nietzscheho a dal tak nahrazen velmi oste odmtanho metafyzicko-kes anskho pojet nesmrtelnosti lovka v zsvt. V my lence nvratu se sna myslet nov pojem vnosti, kter tuto vnost spojuje s asem a tm s konenost a vrac j i z e "zsvtna" n a tuto zemi. Abychom mohli mylenku nvratu ukzat v celku Nietzscheho mylen, musme ji vidt v kontextu s ostatnmi stednmi body tohoto my len.

26) M. Heidegger, Nietzsche I, Pfullingen 1 9 6 1 , 279. 27) Cit. dlo, 282.

239

IV. PROBLM SMRTI V "NOVM" MYLEN!

Nietzsche proslul nejvce svm ohlaovnm smrti Bo ha. M na mysli Boha, kter se ujal vldy syntzou meta fyziky a kesanstv. Bh je j mno shrnujc pednostn postaven onoho svta a pohrdn tmto svtem, vrchol a souhrn dosud platnch hodnot. Je to Bh veho toho, co Nietzsche odmt: ivotu neptelskou morlku, plnou re sentimentu, slabost, je se maskuje jako ctnost, soucit, kter je schopen libovle a krutosti. Bh je pro Nietzsche ho pedevm jmno pro nesvobodu lovka. Nebo tento Bh podrobuje lovka pedem danmu uren, lovk to ti me doshnout identity sm se sebou jen tehdy, kdy doshne cle, uren lovka, kter je mu dno zvnjka. Takov "uren lovka" (Fichte) se fakticky vdy snaila myslet metafyzika, nap. jako zamen k rozumovmu nazrn na absolutno, tedy na filosofick pedpoklad kesansk theologick nauky o vnm paten na Boha, jako nekonen pokrok ve vznikn morln osobnosti (Kant) , jako esteticko-mravn totalitu (Schiller) , jako nej vt tst nejvtho potu lid (Bentham) , jako pechod z e nutnosti do svobody (Marx) atd. Pijet takovho uren lovka pedpokld teleologick d svta, kter je lovk schopen poznat a kter m uznat. V tomto du se lovk mus osvdit a tak doshnout svho "posledn ho cle". Nietzsche takov d kvli svobod lovka od mt. 28 Smrt Boha je tedy podmnkou lidsk svobody:
Vskutku, my filosofov a "svobodn duchov" ctme pi zprv, e "star bh je mrtev", jak na ns dopad ze novch ervnk; srdce nm pi tom pekypuj e vdkem, divem, tuenm, oekvnm - konen j e n obzor zase voln, by n e jasn, konen smj nae lod zase vyplout, vstc jakmukoli nebezpe,

28)

K tomu viz H. P. Balmer, Freiheit statt Teleologie. Ein Grundgedanke von Nietzsche, Freiburg-Miinchen 1 9 7 7 .

240

4. NIETZSCHE

a poznvajc se zase me odvit veho; moe, nae moe se tu zase prostr oteven, mon j et nikdy neexistovalo tak "oteven moe" . 29

Bh nejen umr, mus bt zabit. Kdo se zrod po tomto inu, nejvtm, jak kdy byl, "pat kvli tomuto inu do vych djin, ne byly cel djiny dosavadn" . 30 Se smrt Boha souvis nihilismus, jeho pchod Nietz sche vid. Nejprve zanechv przdnotu, dezorientaci. Ve se t "zpt, do stran, vped, do vech smr", do "bloudn nekonenou nicotou . . . ", take se musme ptt: "Neovanul ns przdn prostor? Neochladilo se? Nepi chz neustle noc, stle vce noci?" 3 1 Nihilismus je j et nepln. Lid u nev v Boha metafyziky, ale ponech vaj v podstat jet vechno pi starm: v te paradox n v nic, nebo propadaj ve pozitivismu ve vdu. 32 Ale doj de k tomu, e po njak as nebudeme vdt "kudy kam" . 33 Znien kad opory v transcendenci pak uin neodvratnm velk zatmn slunce nihilismu. Dvod to ho, e metafyzika a kesanstv nakonec vedou k takov mu nihilismu, vid Nietzsche v jejich podstat. Nebo tou ha po transcendenci, zsvt a po Bo opoe je podle nho vrazem dekadence vle, je vede k tomu, e lovk se vzdv svch monost a mn se ve "velblouda", kter na sebe bere bemeno ciz nadvldy, Boha.

29) 30) 3 1) 32) 33 )

F. Nietzsche, Werke III, vyd. K. Schlechta, Frankfurt/Main 1972, Die frohliche Wissenschaft, n. 343 . Cit. dlo, n. 1 25. Cit. dlo, n. 1 25. K tomu viz A. H. Meier, OSA, Die Frage des Menschen nach Gott und Welt inmitten seiner Geschichte im Werk K. Lowiths, Wiirzburg 19 77 , 1 4 1 n. Werke IV, Der Wille zur Macht, n. 30.

24 1

IV. PROBLM SMRTI V .. NOVM" MySLEN!

Nihilismus vak m podle Nietzscheho zstat jen me zistavem a m bt pekonn pchodem nadlovka. Va kuum, je vznik smrt Boha, je pro lovka vzvou, aby vystoupil sm nad sebe, k nadlovku. Bh a dosavadn lovk umraj spolen. Proto Zarathustra hls: "Jsou mrtvi vichni bozi, te chceme, aby iv byl nadlovk. " 3 4 V nm je nov smysl byt: "Chci lidi nauit smyslu jejich ivobyt: a tm je nadlovk, blesk z temnho mrana 'lovk'. " 3 5 Nadlovk je pro Nietzscheho souhrn budoucnosti, v n lovk ije zcela ze sebe a nen odkzn na nic vy ho. Dospl k identit bez trhlin, take je pln krsy, jakou nikdo pedtm nepoznal. Nesm bt zamovn s "vymi lidmi", k nim mluv Zarathustra. Nebo ti v sob maj, co je nzk, slabost, j se mus zbavit, nedostatky, kter mus pekonat. Proto se Nietzsche brn pedstav, e nadlovk me bt jaksi hrdina i rek: Nebo i ten mus jet pe mhat, stoupat, bojovat, a tedy m v sob jet "ducha t e". Tento duch se projevuje pedevm v tradin morlce a v jejm ustavinm zpase lovka s hchem. Tento duch promuje lovka ve velblouda, kter na sebe ne chv trpliv naloit vechno, co lovka dosud tilo, te dy rozliovn dobra a zla, pokryteckou lsku k druhm, kter podle Nietzscheho nzoru lovku brn, aby snesl sm sebe, take tk u druhch. Duch te vak znamen tak vechno "vnitn" u lovka, co "se podob stici, ne bo je to odporn a kluzk a tce uchopiteln". 3 6 Leccos z toho je i na vym lovku usilujcm o nadlovka. Ale Nietzsche chce lovka, kter za sebou zanechal vechny
Also sprach Zarathustra, 1. Von der schenkenden Tugend, Cit. dlo, Pedmluva, 7. Also sprach Zarathustra, III. Vom Geist der Schwere, n. 2.

3 4) 3 5) 3 6)

3.

242

4. NIETZSCHE

meznky, take "mu vechny vyltnou do vzduchu a on pokt zemi novm jmnem: 'lehk"'. 37 Vy lid nejsou pro Zarathustru "dost vysoc ani siln dost". Proto pro nho nadlovk zstv "ono neprosn, co ve mn ml . . . " 38 Nadlovk je pro Nietzscheho "stn, sen, mlen, tj . : ono zdrav 'nad' lovka je zcela jin ne vechna existujc, disponovateln a vysloviteln skute nost lovka". 39 Je nadje a pedmt "velik touhy", ani lze pesn ci, v em spov j eho podstata. I kdy ho na zv tak velkm osvoboditelem velk lsky nebo tvrm duchem, vposledku zstv "bezejmennm - jemu tepr ve budouc zpvy vynajdou jmna". 40 Tak je nadlovkem
myleno bytostn ist "nad" v pesnm slova smyslu. Ped oima naeho myslitele se vzn "u ne lovk" jako to, co me zobrazit jen ist obraz dokonal lid sk bytosti, nerozdlen u dnm rozporem 4 1
. . .

U jsme ekli, e vle k moci j e pro Nietzscheho nej vnitnj podstatou vech vc. Je-li nadlovk poslednm clem Nietzschovy touhy a je-li vle k moci bytm veke rho jsoucna, pak mus bt oboje, nadlovk a vle k mo ci, ve vzjemnm vztahu. Nadlovk mus bt tak bytost, kter se nechv urovat vl k moci, vl, je je zrove moc pikazovn jakoto nejvy ivoucnost. Tmto sm rem ukazuje souvislost mezi asto citovanm "panskm lovkem", kter za sebou zanechal vekerou otrockou morlku, a nadlovkem. Pesto musme vidt, e v nej hlub Nietzscheho nadji - kter je vyjdena v ZarathusCit. dlo, n. 2. Cit. dlo, IV. Die Begrii&ung. B. Welte, Nietzsches Atheismus und das Christentum, in: Auf der Spur des Ewigen, Freiburg 1 965, 256. 40) Cit. dlo, III. Von der gro&en Sehnsucht. 4 1 ) B. Welte, cit. dlo.

37) 38) 39)

243

IV. PROBLM SMRTI V " NOVM" MYLEN!

trovch tanench psnch nebo v oddlu O velik touze je toto panstv pekraovno. Tmto smrem ukazuj tak Nietzscheho poznmky, podle nich "velbloud", kter se podrobil onomu "ty mus", mus bt nejprve vystdn lovkem, pro nho je rozhodujc "j chci" (lev) , ale vlastn naplnn lidstv je podle Nietzscheho v dtti, j e si hraje v souladu se svtem a me o sob ci "j jsem". Ale jednoznan charakterizovat vztahy mezi vl k moci a nadlovkem nen mon. Jist je, e podle Nietzscheho je nutno uznat smovn dj in k nadlovku, a tm tak urit smovn vle k moci, kter pedstavuje zkladn pohyb skutenosti. Tm vak Nietzsche nar na zvan problm. Vle k moci toti jako vle k vli, jako stle se pesahujc vle, neme mt dn cl. Protoe chce sama sebe, "vrac se bytostn zpt sama do sebe", a tak
-

nem dn clov stav, existuj c nkde pro sebe a pojmaj c do sebe jako oblast nho st vechno vznikn. Na druh stran si vle nestanov sv pod mnn cle j en as od asu. Jako "pemocovn" j e neustle v pohybu k e sv podstat. J e vn inn, a prv proto mus bt zrove bez cle, nakolik "cl" znamen j et njak stav existujc o sob mimo sa ma sebe. 42

Vle mus vdy smovat k njakmu cli, protoe ji nak by se rozpadla samotn vnitn struktura vle. Vle mus chtt. Chtn vak chce nco. Ale podle Nietzscheho chce chtn jen samo sebe. Tak se Nietzsche mus pokusit myslet svt bez cle, kter se sice neustle nachz v po hybu vznikn a zanikn, ale nem pitom dn cl. Tm se dostvme k mylence vnho nvratu tho. Objevu42) M. Heidegger, Nietzsche II, cit. dlo, 285.

244

4. NIETZSCHE

je se nejprve v tom, e Nietzsche se pokou vli, j e ped stavuje zkladn pohyb svta, interpretovat jako kolobh. Karl Lowith to vyjdil takto:
V chtn stle se vracejcho kolobhu asu byt pe stv bt takto chtj c vle pmoarm pohybem a stv se kruhem chtj cm kupedu i dozadu, j eho pohyb nen - jako pohyb chtn sledujcho ely a c le - oteven do budoucnosti, nbr je uzaven sm v sob. Tento kruh chce ve vekerm chtn vhrad n sm sebe a neustle tot a vdy celek. 4 3

Ale vyplv u z toho, e vle je vztaena sama k sob, stle se vracejc kolobh asu a veho jsoucna? Nietz scheho mnn se stane srozumitelnm, kdy poznme, e v mylence nvratu j de tak o pokus najt odpov na otzku po pomjivosti, a tm po smrti. Ale tato "propastn mylenka"44 j de i za toto. Smuje ke spletitosti vle, kter chce sama sebe a zrove chce vtzstv nad smrt, jak j et lze myslet po konci metafyziky a kesanstv. To vak je pro Nietzscheho mon jen tehdy, kdy se v tto my lence rozvine nejvy pijet ivota tak, e bude definitiv n pijato i to, co je na lovku mal a nzk. Nejvy pi j et ivota, velik "ano" a "amen" v tom prv odhaluje svj tragick charakter. Jestlie se vechno navrac, pak i to, co je na lovku hodn opovren. Pak cesta budou cch djin nekon jednou provdy v nadlovku, nbr mus se j prochzet stle znovu . "Vechno pichz, vechno se vrac; vn b kolo j soucna. Vechno umr, vechno zase vzkvt, vn b rok jsoucna." Je-li tomu tak, pak Zarathustra jako "pmluv ivota" mus bt z rove "pmluv bolu". Jako "pmluv kruhu" vol svou 43 ) 44)
Nietzsches Philosophie der ewigen Wiederkehr, Stuttgart 1 956, 82. Werke II, Also sprach Zarathustra, III. Der Genesende, n. 1 .

245

IV. PROBLM SMRTI V .. NOVM" MYLEN!

"propastnou" mylenku. V n promlouv sama jeho pro past, jeho "posledn hloubka", kterou "peklopil na svt10". Kde tato propast mluv, vol: "Blaze mi ! " Ale zrove: "Hnus, hnus, hnus - bda mi ! "45 V tetm dlu spisu Tak pravil Zarathustra Nietzsche v seku O vidn a hdance rozvinul mylenku vnho nvratu v souvislosti s otzkou asu. 46 Za namhavho vstupu v horch se Zarathustra pe s duchem te. Ten mu pi vstupu sed na ramenou v podob napl trpaslka, napl krtka a zchromuje ho. Zarathustra ho chce pemoci a ukzat mu, e je silnj , a proto stav trpaslka ped h danku vnho nvratu. Zarathustra si mysl, e trpaslk tuto mylenku neunese. Uprosted hdanky stoj brna, kde se schzej dv cesty, "tmi jet nikdo neproel a na konec". Ty cesty j sou dv vnosti, vnost minulosti a vnost budoucnosti: "Tato dlouh ulice zpt: ta trv vnost. A ona dlouh ulice dopedu - to jin vnost. . . Pod branou s e cesty setkvaj. Jmno t cesty branou j e napsno nahoe: 'Okamik'. " To znamen: Za nmi, kte j sme te ptomni v tomto okamiku, le vnost. Tmto pojetm chce Nietzsche pekonat obvykl chpn asu. Podle tohoto chpn je as sled okamik "te", kter tvo pmku asu z minulosti do budoucnosti - a naopak. Podle Nietzscheho j sou minulost a budoucnost v okami ku zauzleny tak, e minul je budouc a budouc minul. Je-li minulost krouc vnost, pak v n nutn u bylo vechno budouc a budoucnost to pinese znovu:

45) 46)

Cit. dlo, Der Genesende, n. 1 a 2 . Podrobn vklad pedevm v M. Heidegger, Nietzsche I, cit. dlo; Die ewige Wiederkehr des Gleichen, 255 -473 ; E. Fink, Nietzsches Philosophie, Stutt gart-Berlin-Koln-Mainz 1 960, 82- 1 1 9 , a K. LOwith, cit. dlo.

246

4. NIETZSCHE

Zda vechny vci, j e mohou beti, nutn ji j ednou nebely touto ulic? Zda vechno, co se stti me, nutn se j i j ednou nestalo, neuskutenilo, j i neb elo mimo? A bylo-li tu j i vechno, co, trpaslku, m n o tomto okamiku? Zd a nen nutn, aby tu j ed nou j i i tato cesta branou - byla bvala? A zda nej sou tmto zpsobem vechny vci pevn spolu za uzleny tak, e tento okamik za sebou vlee vechny vci, j e pij dou? Tedy . . . tak sebe sm? . A tento pomal pavouk, j en leze v msnm svitu, a tento msn svit sm a j a ty na cest pod branou, ep tajce spolu, o vnch vcech eptaj ce - zda nen nutn, abychom my vichni tu ji byli bvali? - a zda nepij deme nutn zas a nepobme onou dlouhou ulic, ven, tam ped nmi, onou dlouhou hrznou ulic - zda se nutn nebudeme vracet navky?
. .

Vracet navky, protoe kruh asu neprobh pouze j ed nou, nbr jako v sob propleten dn svta se rod a do vruje jako jedno a tot ve stlm vznikn. Vidme tedy, e podle Nietzscheho je vnost samotn as, nikoli pla tnsky mylen trvajc ptomnost, a tedy prav jsoucno neboli v sob spovajc "te" plnosti byt bez zatku a konce. 47 V kruhu nvratu spadaj as a vnost vjedno. Vnost se stv asovou a as vnost. Trpaslk hdanku uhodne: "Ve pm le, zamumlal trpaslk opovrliv. Kad pravda je kiv, sm as je kruh. " Dv se na Zarathustrovu propastnou mylenku s opovrenm. Sm Zarathustra upad do hlubok krize. V toti, e jeho mylenka nvratu in vnm i vechno nzk a nemocn, vechno netst a umrn. Proto mu je ho mylenka vlz do st jako had a tam ho rdous - rdous 47)
Podle Boethiovy definice vnosti: vnost je stle ptomn vlastnn ne omezenho ivota v jeho cel plnosti.

247

IV. PROBLM SMRTI V "NOVM" MYLENI

ho nejprve v podob paste, kterho Zarathustra vybz, aby hadovi ukousl hlavu: pitom vak je teba mt na pa mti, e v oddlu "Uzdravujc se" Zarathustra sm sebe ztotouje s pastem. Ukousnout hadovi hlavu znamen pekonat hnus, nesmyslnost rdousivho vdn "vechno je jedno, nic nem cenu" - ale prv v "ano" a "amen" k n vratu. Zarathustrova zvata, orlov a hadi, tedy zvata krouivho vystupovn a v sob spletenho nvratu, mu ukazuj druhou stranu nvratu. Lkaj ho jasem a nev slovnm, hlubokm smyslem konenho svta:
Vykro ze sv sluj e: svt na t ek jako zahrada. Vtr hr tkmi vnmi, j e spj k tob: a vechny po toky by rdy bhaly za tebou. Vechny vci po tob tou po sedm dn, co jsi sm a sm - vykro ze sv sluj e ! Vechny vci chtj bt tvmi lkai !

Zarathustra jim vyt, e z hrzy j eho boje s mylen kou vnho nvratu "udlali psniku", ale piznv, e si ve sv krizi "sm vynalezl tchu", take "mus zase zpvati" . Zvata te ukazuj, e ho znaj. Vd, kdo je a km mus bt, toti uitelem vnho nvratu. Vyzvaj ho, aby tento osud na sebe vzal, aby tomuto uen uil jako prvn, tj . pedevm, aby pijal ivot v jeho stle se navracejc velikosti a marnosti. M zpvat, a to nov psn na nov lye. Te to sm init, nebo smrt a ivot jsou pro nho propleteny v kruhu, kter vechno zahrnuje. Zemt te znamen vydechnout "blaenstvm". Nebo ve smrti je snmna "velk tha a velk dusno". Kdyby Zarathustra umral, mohl by ci: "Te umrm a mizm" a "za oka mik obrtm se v nic. Due jsou stejn smrteln jako t la". Smrt nem bt pohlcena v jednou provdy dosaenm vtzstv, jak to k Pavel v l Kor 1 5 , ale podle mylenky

248

4. NIETZSCHE

nvratu se m umrat stle znovu. Tato mylenka vak znamen tak toto:
Ale vrt se uzel pin, do nho j j sem zamotn a ten mne opt vytvo. J sm nlem k pinm vnho nvratu. Pij du zase s tmto sluncem, s tou to zem, s tmto orlem, s tmto hadem - ne abych il ivot nov nebo ivot lep nebo ivot podobn: bu du vn pichzeti, abych il tento stej n ivot, ne zmnn v nej menm ani v nejvtm, abych opt uil vnmu nvratu vech vc - abych opt pro mluvil slovo o velkm poledni pozemskm i lid skm, abych opt lovku zvstoval nadlovka.

Pro Zarathustru osobn je to vn osud. Stle znovu bude zvstovatelem vnho nvratu a nadlovka. Zarat hustra se lme o sv slovo. Ale Nietzsche, kter bere vn nvrat zcela vn, zrove obrac slovo ze zatku Za rathustry: "Takto - se kon Zarathustrv znik."48 Mylenkou vnho nvratu Nietzsche pesahuje me tafyziku tm, e j de za ni. S pedstavou do sebe spleten pemny ivota a smrti j sme se u setkali v dionskm mtu a ve vlivu, kter ml na pedskratovsk mylen, dokonce na samotnou metafyziku (Platn, stoa) . Nietz sche vyloil urujc slu dionskho prvku v eckm ch pn existence ve svm ranm spise Zrozen tragdie z du cha hudby (Die Geburt der Tragodie aus dem Geiste der Musik) . Ve svm pozdnm spise Ecce homo pak konfron toval Dionsa s Kristem - podobn jako HOlderlin, ovem ve zcela jinm smyslu. Dionsos znamen pro Nietzsche ho pijmn ivota v jeho celosti, take nejsou poprny hloubky vitality. Tak je Dionsos protjkem pohrdn t48 )
Vechny citty z : Der Genesende.

249

IV. PROBLM SMRTI V .. NOVM MYLEN!

lem a tradin asketick morlky, kterou Nietzsche odm tal. V dionskm prvku je ptomno tak naden, extatic ko-uchvcen pijmn ivota, kter je vzniknm a za niknm bez ideologickho uren, a proto vbec neme bt mylen bez tragickho aspektu neustlho stavn a boen. Dionsk prvek je pohyb sem a tam svtov hry, v n se nic neobjevuj e a nedovruj e jednou provdy, a pece m v sob tolik smyslu, e me a m bt nejen jednou, nbr stle znovu. To je zlato, je Nietzsche "vidl se kmitat v nonm oku ivota". 49 Dionsos je konen j mno pro boskost velk a obklopujc j ednoty. V n vechno ve sv rozmanitosti a odlinosti pat vj edno . Mylenku vnho nvratu meme pimen posoudit jen tehdy, kdy mme na pamti, e Nietzsche zn zku enosti, podle nich se tato jednota - je vechno zahrnuje a zrove vechno vyn k jeho vlastnmu byt - jasn ukazuje. V takovch okamicch svt "dozrv k dokona losti", jak to Nietzsche vyjdil v oddle O polednch 4. d lu Zarathustry. V takovch okamicch se rod slast, o n k, e chce vnost, "vnost nejhlub".so Due v nich stoj "pebohat a tk, vinn rva s kypcmi vemeny a hnd zlatmi hrozny, plnmi k prasknut" . Pak dost v "nov jmna i pestr hraky". Jmenuje se nyn mj . "ob jem objem" a "pupen ra asu" a "azurn zvon". S l Nazv se "objem objem", protoe se ve zkuenosti uka zuje, e due je otevenost pro celek skutenosti, a e tato skutenost jako hra jednoty, v n se svt zaokrouhluje, je dimenz, kde je due doma. A protoe to v danm oka miku prov, je zrove "pupen rou asu", tm, v em se dje jednota celku a v em jsou pospolu minulost 49)
Also sprach Zarathustra, III. Das andere Tanzlied I. 50) Cit. dlo, n. 3 . Sl) Cit. dlo, Von der groSen Sehnsucht.

250

4. NIETZSCHE

i budoucnost. Nazv se "azurnm zvonem", protoe v ta kovch okamicch, pi takovm pulzovn asu, je vech no skryto na horizontu svteln propasti. Nietzsche proil zkuenost svteln propasti v Engadinu, kde ho mylenka vnho nvratu napadla jako bleskov osvcen pi po hledu na mohutnost a nehybnost obrovsk skly v st po toka Surlej do Silvaplanskho jezera: " nebe nade mnou, ty ist, hlubok ! Propast svtla ! Tebe zm a tesu se bo skmi dostmi. Do tv vky se vrhnouti - to moje hloubka ! Do tv istoty se skrti - moje nevinnost! " 52 Nietz sche chce, aby se na zklad takovch zkuenost chpala jeho "ctnost, je obdarovv". Nebo due nyn v "peky pujcm bohatstv, jeho se j dostalo, napahuje "toueb n ruce", kter volaj po tom, kdo me z tohoto peky pujcho bohatstv dostat njak sdlen, po nadlovku. V takov zkuenosti se lovk stv tm, "kdo ehn a k ano" a sv "ehnajc ano" chce nst jet "do vech pro past". 53 Musme mt na mysli, e ob "dlouh ulice", tedy mi nulost a budoucnost, se setkvaj v brn okamiku. Ch peme-li na tomto mst oddlu 0 vidn a hdance" oka mik jako pouze bodov "te", pak se nauka o nvratu jev jako libovoln, ba absurdn. Podle toho by Nietzsche tvrdil jen to, e asov ada skldajc se z bod "te" nen pmka, nbr kruh. Ve skutenosti vak jde Nietzschemu o to, e naplnn okamik souladu lovka a svta, zku enost totality, jednoty se vm, nen navdy pry a e ne propad definitivn smrti. Protoe odmt vnost jako z svtnou ne-svtskost, mus uinit okamik vnm tm,
,,

52) 53 )

Cit. dlo, Vor Sonnenaufgang. Viz tak vznam mode jako zkuenosti svteln propasti u Hiilderlina, Trakla a male Y. Kleina. Cit. dlo, III. Von der gro&en Sehnsucht.

25 1

IV. PROBLM SMRTI V "NOVM" MYLEN!

e ho nech neustle se vracet. Za to akceptuje, e v kruhu tto nov vnosti zstane zahrnuta tak vechna absur dita. Ale nesmuje "velk touha" lovka k definitivnmu pekonn v absurdity a k setrvvn ve smyslu, kter se otevr ve zkuenostech totality, o nich mluv Nietzsche? Splnn takov touhy pedpokld smrt smrti. Proto vak vbec nemus vst do posmrtnho zsvt, kter Nietzsche kritizoval na vld toho, co je nadsmyslov, a na morlce s nm spojen. Kritika metafyziky po tto strnce - nikoli po vech monch strnkch - je legitimn, ba nutn, ale nikterak neznamen konec toho, co se biblicky oznauje jako "nov nebe a nov zem". Naopak, Nietzscheho zku enosti a poadavky by mohly, chcete-li, otevt "pometa fyzick" pstup ke smyslu takovch pslib. Teologick mylen, kter naslouch kritice novovkho a souasn ho filosofovn, by se mohlo v diskusi s Nietzschem - a ne pouze s Marxem, pozitivisty a s analytickou filosofi prv v eschatologii mnohmu nauit. Spor mezi Dion sem a Ukiovanm, kter ohlsil Nietzsche, nen jet u konce. 54

54)

K tornu viz autorovo pojednn "Reflexion-Meditation-Gebet", Essen 1 970, 58-78. Podrobnj zkoumn by mohlo tak ukzat, e vnost mj . zna men nco jako nalezen ztracenho asu v Proustov smyslu, protoe ve vnosti se nm me dostat darem v naplnn podob to, co uplynulo a bylo zdnliv ztraceno. K tornu viz B. Welte, Meditation uber Zeit,in: Zeit und Geheimnis, Freiburg-Basel-Wien 1 9 7 5 , 15 n.

252

5. ZAHALENOST SMRTI

5.

Zahalenost smrti
(Heidegger, Adorno)

Pohldneme-li zpt na nae vklady k otzce smrti ve fi losofii, vidme matouc mnostv nzor a pesvden, tmat a argument. Slyeli jsme, e smrt se m chpat jako osvobozen lovka z jeho odcizen, jako zrozen do novho ivota nebo jako vstup do Jednoho, je je vm. Mluvilo se o zkuenostech, v nich se v tomto smrtelnm ivot dotkme absolutna a toho, co je trval, piem se ovem musme tmto zkuenostem svobodn otevt. Tak jako mtus a nboenstv rozvinuly "vidiny nadje" proti smrti (E. Bloch) , tak se filosofie neustle snaila postavit sv argumenty proti definitivnosti znien lovka ve smr ti. Ale setkali j sme se tak s pesvdenm, e ve smrti je vechno u konce, a s poadavkem, abychom se podrobili nevyhnutelnosti konce, abychom se jako jednotliv lid nebrali pli vn, protoe zle na djinnm vvoji lid sk spolenosti. Slyeli jsme o protestu proti dlu smrti nebo o vysvtlen, e smrt se ns netk. I kdy uznme, e vechny pedloen teze nemaj stejnou nosnost a e mezi nimi meme argumentan rozliovat, pece jen smme tvrdit, e nad smrt lovka vldne nezruiteln zahalenost. Tento termn chce ci, e jak smrt chpan jako konec, tak smrt chpan jako dovren se nm me jevit jako "przdn stn" nebo jako "dosaen plnost i vota" . 55 Nevme, co se ve smrti s nmi dje, dokud ji sami nemme za sebou. To vak znamen - protoe smrt je 55)
K. Rahner, Zur Theologie des Todes. Quaestiones disputatae I I , Freiburg 1 958, 38 n.

253

IV. PROBLM SMRTI V .. NOVM" MySLEN!

v naem ivot neustle ptomn - e se pro ns smysl cel na existence hal do zahalenosti smrti. Je-li tomu tak, pak je dnes jednm z nejnalhavjch kol filosofie smrti, aby objasnila, pro se smrt nachz pod znamenm zahalenosti. Tento problm se nm dnes klade tak proto, e my jako dn generace ped nmi mme pehled o d jinch otzky smrti v mtu, nboenstv, filosofii a litera tue a nae historick vdn ns u, e pro tuto otzku nikdy neme existovat jednoznan, vemi akceptovan a definitivn "een". 56 Mon, e prv poznn nutnosti zahalenosti smrti ns pibl k porozumn, co ns oe kv ve smrti.
o otzce zahalenosti smrti uvaoval pedevm M. Hei

degger. Pat pro nho do stedu jeho mylen, kter vdy chpal jako j edinou otzku: otzku na byt. Tm, e se Heidegger sna tuto otzku nov poloit, chce jt za me tafyziku Zpadu a Evropy. Podle jeho pesvden jsou to ti djiny dosavadnho metafyzickho mylen urovny "zapomenutost na byt". V ranm mylen ek sice za aly djiny pravdy, tj . neskrytosti byt. Ale na zklad d jinnho dlu se mylen v metafyzickch otzkch ne zabvalo bytm, nbr j soucnem. Dvod j soucna se hled v jinm jsoucnu a dvod veho j soucna v nejvym j souc nu - a byt ustoupilo. V tomto dlu m zklad "urujc uchopovn a stl zasahovn technologickho pedsta vovn", jm je urovno jsoucno v celku, jak se nm, dnenm lidem, jev. "Nov" mylen proto pro Heideggera
56) Protoe tomu tak je, m pravdu Schwartlander, kdy poaduje, aby se "v diskusi o smrti a umrn dbalo nejvt tolerance, k n pat tak to, aby se uznvaly nutn hranice takov 'diskuse'. Bez tto tolerance nemo hou bt vyeeny ani normativn konflikty tkajc se pomoci pi umrn, ukonen len, eutanzie, zabit na pn, prva na smrt." Der Mensch und sein Tod, 1 3 .

254

5. ZAHALENOST SMRTl

znamen obnoven ztracenho potku, m se pipra vuje "monost promnnho bytovn lovka ve sv t" Y Nam kolem zde neme bt, abychom dle sle dovali toto pevrcen metafyziky a novovk vdy, kter m v metafyzice zklad, nebo vstoupili s tmto konceptem do diskuse. Musme se omezit na aspekt otzky smrti. Kdy jsme v rmci pspvk k noetice smrti mluvili o Heideggerov dle Byt a as, vidli jsme, e smrt jako monost u lovku neponechv nic, "co by ml usku tenit", ani nic, "m by sm mohl bt jako skuten" . Je-li lovk v pedbhu ke smrti, rozum-li tedy, e je ve v znan monosti pobytu, v byt ke smrti, pak se "monost nemonosti jakhokoli vztahovn se k . . . " pro nho stv podle Heideggera ,,'stle vt', to j est odhaluje se jako ta kov monost, je nezn vbec dnou mru, dn vce nebo mn, nbr znamen monost bezmrn nemo nosti existence". 58 V tto bezmrnosti se Heideggerovi po prv ukzala sounleitost byt a nicoty - a v souvislosti s tm smrti a zkosti -, k n se ve svch pozdjch pub likacch stle znovu vracel. Uvedeme nejprve stedn msto z pednky Vc (Oas Ding) . Zde se o lidech k, e jsou "smrtelnci". Jmenuj se tak, protoe
j sou schopni smrti jakoto smrti. Jen lovk umr. Zve hyne. Nem smrt jakoto smrt ani ped sebou, ani za sebou. Smrt je schrna, v n j e Nic, toti to, co v dnm ohledu vbec nen nm pouze j sou cm, co vak nicmn bytuj e, dokonce j ako taj emstv samotnho byt . Smrt j akoto schrna tohoto Nic ukrv v sob bytovn byt. Smrt jakoto schrna
57) W. Biemel, Erinnerungen an Heidegger, in: Allgemeine Zeitschrift fUr Phi losophie, 1 / 1977, 22. (Grugwort an die Teilnehmer des 10. Heideggerkol loquiums vom 14. bis 1 6 . 5. 1 9 76 in Chicago.) 58) Cit. dlo, 53, 348.

255

IV. PROBLM SMRTI V "NOVM" MYLEN!

tohoto Nic je skre byt. Smrteln nazvme smr telnmi - ne proto, e j ej ich pozemsk ivot kon, nbr proto, e j sou schopni smrti jakoto smrti . Smrteln j sou, kdo j sou jakoto smrteln, toti by tuj c ve skri byt. Jsou bytuj cm vztahem k byt jakoto byt. 5 9

Tento zprvu zarejc text se meme pokusit - se ze telem k jinm Heideggerovm vrokm - piblit takto: Smrt je schrna nicoty, protoe lovk je v pedbhu ke smrti postaven ped nicotu. To, co na lovka ve smrti dolh, se na rozdl od veho jsoucna j ev jako Nic. Ale nen to naprost nicotnost plnho nihilismu, kter k "vechno je nic, take nestoj za to ani t, ani umrat". V nicot naopak lovka zasahuje to, co se - protoe to nen jsouc - jev jako Nic, tebae je to to, "z jeho svtliny (Lichtung) se kad jsoucno teprve obrac zpt do toho, co je a co me bt". Jestlie se tedy lovk vystav zkos ti, pedjm to, odkud a v em se vechno teprve jev jako to, co je. "Zkuenost byt jako neho jinho vi vemu jsoucmu ns obdarovv zkost, . . . je ns lad do hrzy propasti. " K zkosti pohotov pedjmn smrti se tedy je v jako transcendovn veho jsoucna do skrytosti, je "ja ko tajemstv samotnho byt" klade nrok na lovka tm, e pedjm smrt. Prv proto se lovk v tomto pedjmn (v tomto ped bhu) me nauit provat Nic jako "nco zcela odlinho od veho jsoucho", jako Nic, je "bytuje jakoto byt". 60 Tak je smrt schrna Nicoty a zrove skre byt. Pitom snad smme v "skri" slyet zrove "skrytost" jako "bez pe", toti "bezpe" ve skrytm, bezpe, jeho se dostv tm, kte ve svm byt jako lid vd o sv smrti a zaujmaj 60)
59) Vortrage und Aufsatze, Pfullingen 1 954, 1 77. Gesarntausgabe, I. Abt., sv. 9, Wegrnarken, Frankfurt 1 976,

306 n.

256

5. ZAHALENOST SMRTI

k n postoj - a tak se u rozumt sob jako "bytujcmu vztahu k byt jakoto byt". V Heideggerov smyslu me me tak ci: lovk m v pedbhu ke smrti provat dife renci mezi bytm a jsoucnem, ontologickou diferenci, za sazovat sm sebe do rozdlu byt a jsoucna, aby tak snesl pchod byt, to jest pekonn jsoucna bytm. Pi tom vem psob budoucnost, toti smrt, zptn na ptomnost. O takovm zptnm psoben mluvil u Kier kegaard - ovem v kontextu zcela odlinm od Heidegge rova pojet byt. Pro Heideggera toto zptn psoben smr ti na ptomnost znamen monost zptomnn toho, co oekv lovk j ako smrteln bytost ve svm vdn o smrti. Ale tato Heideggerova zkladn mylenka j e nos n jen tehdy, jsme-li nyn v pedbhu ke smrti i na konci naeho ivota ve smrti poutni k te propasti, ba me me-li ji v na nynj ptomnosti zptomovat jen tehdy, dje-li se v samotn smrti vztah k tto propasti, k byt, a j e -li smrt vlastnm otevenm ontologick diference. Co se tedy podle Heideggera dje s lovkem ve smrti? Jeho vroky k tto otzce jsou skromn. Mus tomu tak bt, protoe smrti - vede-li za vechno, co si meme ped stavit jako jsoucno - mus bt vlastn zakrytost, o ni nm zde j de. Kdybychom ve smrti doli od jednch j soucen k druhm, pak by j nebyla vlastn dn zakrytost. Je-li vak smrt vlastnm otevenm ontologick diference, tedy rozdlu mezi bytm a jsoucnem, pak to, co se s lovkem dje ve smrti, unik mylen a mluven, je je zameno ke jsoucnu. Proto Heidegger chpe zhadn Hrakleitv fragment 2 7 ("na lidi ek, a zemou, v co nedoufaj ani nev") ve smyslu zakrytosti smrti. V jednom rozhovoru s Eugenem Finkem o tomto fragmentu se odvolv na Mo zarta: "tvrt roku ped svou smrt Mozart ekl: 'Mluv ke
257

IV. PROBLM SMRTI V "NOVM MySLEN!

mn neznm.'" V tto souvislosti Heidegger rozliuje "oekvat" a "doufat". Podle nho "doufat" znamen "vdy s nm potat", naproti tomu "oekvat" znamen "podrobit se". V oekvn je "podrobovn se, opatrnost". Doufn naopak "znamen nm se opravdov zabvat" a obsahuje "jakoby agresivn moment, naproti tomu oe kvn moment zdrenlivosti". Heidegger dv pednost oekvn jakoto "postoj i zdrenlivosti a podizovn se". V oekvn lovk zaujm postoj k zakrytosti, k ne znmu smrti. V oekvn se lovk v tomto neznmm a zakrytm jakoby "upevuje", nechce u "s nm po tat", 61 jak tomu podle Heideggera vdy je v doufn. Tak jeho rozliovn doufn a oekvn zcela slou podro ben se zakrytosti. Pitom je ovem dleit poznamenat, e Heidegger je pesvden, e lid jsou - mluv zde o mos tu jako stavebn konstrukci - na vech svch vhavch i chvatnch cestch "vdy u na cest k poslednmu mos tu", protoe "v podstat tou po tom, aby pekonali vech no, co je v nich obyejn a neblah, a tak dospli ped bla ho boskho". Chtj to "jakoto smrtelnci", kte chtj "pejt na druhou stranu". 62 Bt smrteln, "bt schopen smrti jakoto smrti", snet rozdl mezi bytm a jsoucnem, bt poutn k hrze propasti - to podle Heideggera zname n zrove touit po blahu a po boskm, i kdy byt, pod le vslovnho Heideggerova vroku, nesm bt zamov no s Bohem. Bylo by ovem mon, e prv spojen otzky po byt a otzky po smrti u Heideggera obsahuje kl k Hei deggerovu pojet vztahu byt, bostv a Boha, vztahu, kter psob interpretm tak velk obte. Otto Poggeler toti 6 1) 62)
M. Heidegger a E. Fink, Heraklit, Frankfurt/Main 1 9 70, 242 n. U v "Byt a asu" v 53 bylo eeno, e pobyt se v oekvn "vztahuje k monmu v jeho monosti" a "me se s tm monm bez zbran a pln setkat v jeho 'zda ano, i ne, anebo nakonec pece'''. (347) . R. Bauen, Wohnen, Denken, in: Vortrage und Aufsatze, 1 5 3 .

258

5. ZAHALENOST SMRTI

u pleitosti Heideggerovy smrti ve svm lnku Soused smrti (Nachbar des Todes) napsal,
e Heidegger sv hlavn dlo z 3 0 . let (stle j et ne publikovan Pspvky k filosofii [Beitrage ZUT Philo sophieD kon mylenkou o "mj en" "poslednho Boha" - Boha, kterho nelze metafyzicky zastavit ja ko nejvy j soucno, kter sice shromauj e dosa vadn "bosk" do posledn podoby, ale nen posled n v ad, nbr je zakouen j edin tehdy, kdy lovk vytrv v posledn a kraj n skutenosti smrti. 6 3

To patrn znamen toto: Jen ten, kdo se v pedbhu k smrti vyd do hrzy propasti, je schopen postehnout dimenzi, kterou Heidegger nazv bytm a kter je nutno doshnout, m-li bt zakouen a mylen Bh, kter u nen jsoucno vedle jinch jsoucen. Protoe zakrytost smrti a j odpovdajc oekvn ne mohou dospt k dnm jistotm, kter se tkaj fakt a udlost v oblasti j soucna, je tto zakrytosti tak ode peno, aby s takovou empirickou j istotou prohlaovala, e smrt vechno kon. Tm by byla rovn zruena pod stata zakrytosti. Ukazuje se naopak monost, abychom na zklad spojen nicoty a byt, zkosti a smrti chpali propast - kter k nm pichz ve smrti a ped n pro vme zkost - jako nicotu, je se ns zmocuje a je j e byt samo. Pro oekvn s e tato monost ovem otevr jedin tehdy, kdy se lid chpou jako smrtelnci - "ne proto, e j ejich pozemsk ivot kon, ale proto, e j sou schopni smrti jakoto smrti" . Monost pedbhu k smrti se te pro n stv monost dospt do skre byt, a to ped faktickou smrt, nakolik se chpou jako "bytujc vztah k byt jakoto byt" . Tento vztah vak otevr tak
63) Rheinischer Merkur z 4. 6. 76, 2 5 .

259

IV. PROBLM SMRTI V .NOVM" MYLEN!

monost dospt pi "poslednm zvonn", pi zvuku zvo n smrti, "do skre byt". 64 Heidegger dokonce v souvislosti se 49. verem HOlder linovy bsn ecko (Griechenland) , kde se mluv o "lsce k ivotu", k, e lska k ivotu "zahrnuje smrt, protoe kdy smrt pichz, zrove miz. . . Smrtelnci umraj smr t v ivot. Ve smrti se smrtelnci stvaj ne-smrtelnmi" . 65 V 49 Byt a asu stoj, e ontologick analza "byt ke konci" nepedjm "dn existenciln stanovisko ke smr ti". Nechce rozhodovat o tom, "zda 'po smrti' je mon jet jin, vy nebo ni byt, zda pobyt 'ije dl' i dokonce 'petrvv' a je 'nesmrteln"'. Analza smrti zstv "ist v rmci 'tohoto svta' v tom smyslu, e tento fenomn in terpretuje pouze vzhledem k tomu, jak prostupuje kad pobyt jako monost jeho byt". Nebo otzka "co je po smr ti" me bt metodicky zajitna teprve tehdy, "a se nm smrt poda uchopit v pln ontologick bytnosti". 66 Citovan msta z pozdj ch Heideggerovch spis ukazuj jasn, e v samotn tto ontologick bytnosti smr ti se objevuje monost bezpe, kter je mimo vechny zvcujc spekulace a jistoty. Bernhard Welte mluvil o tto skryt bezpenosti a ochrann skrytosti v ei pi Heideggerov pohbu 28. kvtna 1 9 76, kter m titul "Hle dn a nalzn". k zde:
Co nek ani slovo a nevytv dn obraz, to j e taj emstv. 6 7 Heidegger j e hledal bez pestn. Hledal

64) 65) 66) 67)

Martin Heidegger zum 80. Geburtstag von seiner Heimatstadt MeBkirch, Frankfurt 1 969, 1 0 . Erlauterungen zu Holderlins Dichtung, 4 , Frankfurt 1 9 7 1 , 1 6 5 . Cit. dlo, 3 2 9 . Narka n a Hebelovy vere: Kein Wort der Sprache sags kein BUd des Lebens mals, kter citoval sm Heidegger ve sv ei na oslavu bsnkovch 200. naro zenin.

260

5. ZAHALENOST SMRTI

je na sv cest a nejvce je hledal v taj emnm dlu smrti. Co j e? Je Nic? Byt, veselost a blahoL . Skre smrti: smrt tedy nco zakrv a skrv. Jej Nic nen Nic. Zakrv a skrv cl cel cesty. Dv se mu zde jmno "byt" . 68

Zakrytost smrti j e v souasnm mylen tmatem nejen u Heideggera, nbr tak u jinch autor. Plat to nejen pro filosofii, ale tak pro literaturu. 69 V mylen zakrytosti smrti se filosofie osvduje jako protivnk dogmatismu te ze o pirozen smrti, kter je dnes v poped zjmu. O zakrytosti smrti uvaoval svm zpsobem tak Ador no ( 1 903- 1 969) . V polemice proti Heideggerovi ulo j eho pozornosti, e tu - ovem na kad stran se zcela jinm pedznamennm - mezi nm a Heideggerem existuje pa ralela. Podle Adorna se filosofie nachz v souvislosti zou falstv, je je podmnno faktickm stavem, v nm j sme na zklad prbhu dosavadnch djin lidstva. U v prvn kapitole j sme ekli, e podle Adorna le nad djinami a nad prodou kletba. M zklad v nadvld instrumen tlnho rozumu, kter je jako logika identity vedena zj mem lovka o sebezchovu a panstv. Za tchto historic kch okolnost se svt j ev "jako mohutn realita, je do svho okruhu vtahuje i filosofii, kter se prv chtla od tto zoufal reality kriticky, poskytujc pomoc, distanco vat". 7 0 Za tchto okolnost se mus filosofie vzdt vech pokus pinst vykoupen, tebae je vybzena, aby vech-

68) Toti ve shora citovanm mst z pednky "Vc". Welteho e se nachz in: Erinnerung an Martin Heidegger, Pfullingen 1 977, 253 n. Viz tak B. Welte, Erinnerung an ein spates Gesprach, cit. dlo, 249 n. 69) Viz nap. zvr Wiplingerovy knihy "Der personal verstandene Tod". 70) H. Hrachovic, Was laSt sich von Erltisung denken? Gedanken von und liber Th. W. Adornos Philosophie. Philosophisches Jahrbuch 8 3 , Jahrgang 1 9 76, 2 . Halbband, 360.

261

IV. PROBLM SMRTI V " NOVM" MYLEN[

no myslela v aspektu vykoupen, tj . negovala vechno, co prv existuje.


Filosofie, kterou j edin lze v situaci zoufalstv j et ospravedlnit, by byl pokus uvaovat vechny vci tak, jak se pedstavuj z hlediska vykoupen. Poznn nem svtlo, le jak z na svt z vykoupen: vech no ostatn se vyerpv v dodatenm vytven a zstv kusem techniky. Mly by bt vytvoeny perspektivy, v nich se svt rozkld, zcizuj e, vyj e vuj e sv trhliny a ediny, podobn jako se j ednou bude j evit nuzn a zohaven v mesinskm svtle .

Filosofick mylenka sama tedy mus jet pochopit " . . . kvli sv monosti svou vlastn nemonost". 7 1 To vak znamen, e nelze vypovdat dnou konkrtn utopii a e kad "stanovisko" mus bt dialekticky zrueno. Ji nak by jak utopie, tak toto stanovisko znovu propadly klat b. Nicmn je nutno neupoutt od mylenky vykoupen, a to nejen kvli lovku, ale tak kvli vcem, prod, je se j ev pod klatbou panstv, jemu j i podrobil lovk, a ni koli takov, jak je: "Nadje na smen se dru s nesmi itelnm mylenm, protoe odpor mylen proti pouze j soucmu, velitelsk svoboda subjektu, smuje na objek tu tak k tomu, co tento objekt ztratil. " 72 kol zstvat kvli vykoupen z kletby vrn ve stlm, negativnm ru en toho, co prv existuje, vid Adorno tak radikln, e vi tomuto poadavku "se otzka po skutenosti i ne skutenosti vykoupen stv tm Ihostejn" . 73

7 1) 72) 73)

Th. W. Adomo, Minima moralia, Bd 236 der Bibliothek Suhrkamp, Frank furt/Main 1 969. Negative Dialektik, Frankfurt/Main 19 60 , 29. Minima Moralia, 334.

262

5. ZAHALENOST SMRTI

Je samozejm, e v rmci trval a veurujc zaste nosti nejsou pro Adorna mon dn pozitivn vroky o ivot lovka za hranic smrti. Pesto mylenku "smrt je to naprosto posledn" nelze podle Adorna myslet. "Po kusy ei vyjdit smrt jsou marn a po samotnou logiku: Kdo by byl subjektem, o nm se tu vypovd, e je zde a te mrtv?" 74 Dochz tu k paralele vrok o vykoupe n, o smrti a o smyslu lidskho ivota. Tak jako musme neustle myslet ve jmnu vykoupen, ani meme pozi tivn ci, v em vykoupen spov a co se v nm dje, tak musme tak ci:
Kdyby smrt byla onm absolutnem, j eho se filosofie marn dovolvala, pak vechno je naprost nic a ka d mylenka je mylena do przdna, dn se ned nijak myslet. Nebo momentem pravdy je, e trv se svm asovm jdrem; bez j akhokoli trvn by ne byla dn pravda, i j ej posledn stopu by pohltila absolutn smrt.

Pesto nen mon pevn "teze nesmrtelnosti" . Naopak je pravda, e idea absolutn smrti "se vysmv mylen sotva mn ne idea nesmrtelnosti". Otzka smyslu mus bt mylena takto: "Co by mlo bez pohany nrok na ozna en smysl, je oteven, v sob neuzaven; teze, e ivot nem dn smysl, by byla jako pozitivn teze prv tak poetil, jako je nepravdiv jej opak; ona teze je pravdiv jen j ako der zasazen ujiujc frzi. " 75 Nechce-li se mylen dostat znovu do klatby, je m pvod v logice identity, kter vechno klade do toho, co je "uzaven", a pece chce uznvat, e "jako opravdu iv neme bt zavno nic, co by nebylo pslibem neho, co ivot pe74) 75 )
Negative Dialektik, 362. 368.

263

IV. PROBLM SMRTI V .. NOVM" MYLEN!

sahuje", 76 pak se (mylen) mus spokojit s tm, e "ped stavuje monost, je nemus bt dnou monost a je tak nemus bt dnou ne-monost, protoe j chyb srovnn". Pro otzku smrti to znamen, e "ped tv smrti nen nic podkladem pro to, abychom mluvili o defi nitivn monosti nebo nemonosti". 77 Smrt nm unik do zastenosti. Jet jednou Adomo: ,,Je-li zchrana nejvnit njm impulsem kadho ducha, pak nen jin nadje ne nadje bezvhradn vydanosti. . . " Mylen tpe nad sebou tm, e u se nikde nezastavuje, a prv tm vyko nv "gesto nadje". 78 "Bt nehotov a vdt o tom je pr v rysem mylen, s nm stoj za to umrat. " 79 Skonme mylenkou, kter me velmi jasn ukzat zastenost smrti a zrove snad v sob nese stopu argu mentu pro nadji: Kdo je pesvden, e smrt vechno kon, nikdy nebude moci zat pravdivost svho pesvd en. M-li pravdu, pak u tu nen ve smrti nikdo, kdo me vdt, e m se svou tez pravdu. Kdo se nechv penst pes smrt nadj, pozn potvrzen sv nadje te prve v samotn smrti a nikdy definitivn pedem. Nem-li pravdu, nebude muset tuto nepravdu nikdy nahldnout, nebo je s nm ve smrti naprost konec. Z toho plyne, e jen ten, kdo douf za hranice smrti, m anci, e vbec zaije potvrzen svho pesvden. Ale nemoci v tak roz hoduj c vci doshnout vbec dnho potvrzen vlast nho pesvden je pro myslcho lovka, pokud bere rozum vn, vbec to nej hor. Nemli bychom tedy prost proto, e dokeme myslet, doufat v transcendenci 76) 366. 77) Hrachovic, 368 . 78) 38 2 , 39 5 , 2 6. 7 9) Th. W. Adomo und M. Horkheimer, Dialektik der Aufklarung, Amsterdam
1 947, 294.

264

S. ZAHALENOST SMRTI

za hranicemi smrti? Kdyby tomu tak bylo, pak u otzka, co s nmi bude ve smrti, by byla jako otzka myslc by tosti monm dvodem nadje, i kdy pro ni nebude od pov. 80

80)

Viz tak R. Spaemann, Sinnstiftung in einer hypothetischen Zivilisation, Neue Ziircher Zeitung, 10. 12. 76, Fernausgabe Nr. 289, 38.

265

DOSLOV

Doslov
Prvn nmeck vydn tto knihy se uskutenilo v roce 1 9 79 , druh pak v roce 1 988. Je-li nyn znovu vydvna v jinm jazyce, klade se otzka, zda by pes svou dobrou odezvu nemla bt znan pepracovna. Autor je pe svden, e to nen teba. Vdy perspektivy, je se vzta huj k otzkm vyvolvajcm nutnost filosofick reflexe o smrti, se podstatn nezmnily. Otzky poloen v vo du maj zkladn vznam i dnes. Ptali jsme se: Co je smrt? Existuje nadje za hranic smrti? Mme-li jistotu, e mu sme zemt, jak se mme ve svm ivot vztahovat ke smrti? Odkud, co a jak vme o smrti? Tyto tyi dotazy lze shrnout do obecnho: Jak smysl m smrt? M vbec n jak smysl? Uveden otzky se k nm stle znovu vracej, jsou sice star, ale pece pro kadho lovka vdy nov. V poslednch desetiletch k nim nebyly pipojeny v podstat dn nov aspekty. Zd se, e svou platnost si podrely i sti knihy vnovan djinm filosofie. Zskaly ovem cenn doplnn z hlediska djin kultury a nbo enstv. Zvltn zmnku zaslou dlo Constantina von Berloewen Der Tod in den Weltkulturen und Weltreligio nen (Smrt ve svtovch kulturch a svtovch nboen stvch, Mnichov 1 996) . Dleit je tak sbrka literatury, filosofie a umn v knize Hanse Helmuta Jansena Der Tod in Dichtung, Philosophie und Kunst (Smrt v literatue, fi losofii a umn, Darmstadt 1 989) . Jestlie v poslednch letech uveden otzky u nestoj v poped zjmu filosofie, neznamen to, e se filosofie pestala umrnm a smrt zabvat. I v tto knize se mluv o chpn smrti ve vku vdy a v dnen spolenosti. Filo sofick zkoumn smrti se vak vrazn posunulo. Plat
266

to pedevm pro anglosask zem, ale i pro Nmecko. Po sun je dn nutnost najt nov odpovdi na nov vzvy . Ve stedu tohoto komplexnho zkoumn je medicna zalo en na vyspl technice, genov inenrstv, jako i demo grafick problm strnut obyvatelstva v cel ad zem. Problmy, kter vyvstaly v prbhu tchto zmn, vyadu j reflexe filosofick etiky. Jejich souborn prezentace by vyadovala samostatnou publikaci; tuto lohu tud ne mohou splnit dodatky k existujcmu textu. Pesto krtce pedstavme tendence, kter charakterizuj dnen situaci. Prvn kapitola knihy hovo o "pirozen smrti" jako o vedouc pedstav, podle n se smrt chpe jako ist biologick udlost. Tuto pedstavu kriticky zpochybuje jako jednostrannou a jako nemrnou smrti lovka. Toto slovo je vak mezitm na stupu. lovk je toti v souas n dob podrobovn vdecky podloenm technikm, kter prodluuj jeho ivot nebo v rmci program euta nazie zpsobuj jeho smrt. Dje se to v rmci rozshl ten dence uinit nejen prodn prosted, ale i samotnho lo vka ve stle vt me pedmtem technick manipulace. Rozdl mezi tm, co vzniklo pirozen, a tm, co uinil lo vk, se posunuje nebo se stle vce str. Proto e o pi rozen smrti ztrc uchopitelnou zejmost. Je nutno poukzat tak na stle rostouc souhlas s eu tanazi. Clem je prvo lovka smt ukonit ivot pokl dan za bezcenn, a to bu sebou samm nebo druhmi lidmi, eventuln spolenost. V tto knize byl tento po adavek kriticky zkoumn z hlediska prosazovn abso lutn autonomie lovka. Podle n nen lovk odpovdn nikomu jinmu ne sob. V prvu a zpsobilosti sm ur ovat okamik konce svho ivota vid mnoz vrchol su vernn svobody lovka. S tmto pojetm se spojuje ada motiv, pro n se ivot mnoha lidem u nejev jako hod267

DOSLOV

n it: utrpen tk, nevyliteln nemoci, strach ze zby tench bolest, je jsou spojeny s lkaskmi zkroky od dalujcmi smrt, osamlost a ivot, pro kter u nelze po dle pesvden lovka nalzt dn smysl. Rozshl uvolnn eutanazie v Belgii a Holandsku a nepestvajc diskuse v jinch zemch vyaduj odpovdi jak morln teologie, tak filosofick etiky. Pedevm a vposledku vak jde v diskusi se zastnci eutanazie o smysl lidsk exis tence vcelku. Otzka po smyslu ivota vdy zahrnuje otz ku po smyslu nebo nesmyslnosti smrti. Etika zde tedy stejn jako v jinch otzkch - pedpokld, e se budeme vn zabvat otzkami, o n jde v tomto textu. Je teba poukzat i na toto: dnes je v j istm smyslu spo jeno narozen a smrt. Jde pitom o znien embry s clem zskat kmenov buky, od jejich vyuit lovk oekv vylen tce nemocnch. Prvo na to lid berou z tvrze n, e embrya jsou pouh shluky bunk nebo jin lidsk formy, kter jet nelze oznaovat jako lidi. Proti takovm teorim existuje cel ada argument. Zde je nelze uvdt jednotliv. Ale meme sami sob a druhm poloit tuto otzku: Kdysi jsi byl embryo. Byl jsi u tm, kdo te u proil adu fz sv existence? Ono embryo a ty jako star mu nebo star ena - byl to a je to j eden a t lovk? Podle m zkuenosti tm vichni odpov po uritm pe mlen: Ano, toto embryo jsem u byl j, tebae j sem jet nemohl kat "J". Je-li tato odpov pravdiv, pak musme znien embrya pokldat za zabit lovka. Stv se materilem urenm k pouit. Uvame dle, e lid jsou dnes schopni zjiovat v prenatlnm stavu vvoje lovka, zda neexistuje njak ddin nebo jin poko zen, a e pot lze uvaovat o tom, zda je smyslupln po kraovat v thotenstv. Tak se ukazuje, e nae vdecko technick civilizace s sebou pin skutenost, e jednm
268

DOSLOV

se zabrauje vstupu do ivota a druhm se urychluje smrt. Nkte z toho vyvozuj, e stojme ped nutnost novho chpn narozen a smrti. I z tohoto hlediska je patrn, e pokusy o filosofick uvaovn o smrti, kter nachzme v tto knize, maj trval vznam.

269

POUiT PEKLADY

Pouit peklady
Aristotels, o dui, peloil Antonn K, in: Aristotels, lovk a proda, Praha 1 984 Aurelius Augustinus, Vyznn, peloil Mikul Lev, upravil Method Kalb, Praha 1 926, petisk 1 990 Albert Camus, Mtus o Sisyfovi, peloila Dagmar Steinov, Praha 1 995 Ren Descartes, Vn due, peloil Ondej vec, Praha 2002 Johann Gottlieb Fichte, Uren lovka, peloil Teodor Miinz, in: J. G. Fichte, Vber z diela, Pravda Bratislava 1 9 8 1 Georg Wilhelm Friedrich Hegel, Estetika toka, Praha 1 966 Georg Wilhelm Friedrich Hegel, Fenomenologie ducha, peloil Jan Patoka, Praha 1 960 Georg Wilhelm Friedrich Hegel, Zklady filosofie prva, peloil Vladimr paek, Praha 1 992 Martin Heidegger, Byt a as, peloil Ivan Chvatk, Pavel Kou ba, Miroslav Petek jr., Ji Nmec, Praha 1 996 Martin Heidegger, Vc, peloil Ivan Tom [Chvatk] s pteli, in: Konec filosofie a kol mylen, Sbornk peklad z dl Martina Heideggera, Praha 1 984. Nov in: Martin Heidegger, Bsnicky bydl lovk, Praha 1 993 KarI Jaspers, Filosofick vra, peloili Ale Havlek, Betislav Horyna, Jan Sokol, Praha 1 994 Immanuel Kant, Kritika istho rozumu, peloil Jaromr Lou il ve spoluprci s Jim Chotaem a Ivanem Chvatkem, Pra ha 200 1
1.-11.,

peloil Jan Pa

270

POUIT PEKLADY

Gabriel Marcel, Hodnota a nesmrtelnost, peloila Peluka Bend lov, in: Peluka Bendlov, Hodnoty v existenciln filosofii Gabriela Marcela, Praha 2003 Gabriel Marcel, Postaven ontologickho tajemstv a jak se k n mu konkrtn piblit, peloila Vra Dvokov, in: Gab riel Marcel, K filosofii nadje, Praha 1 9 7 1 Gabriel Marcel, Ptomnost a nesmrtelnost, peloila Peluka Bendlov, in: Gabriel Marcel, Ptomnost a nesmrtelnost (Vbor text) , Praha 1 998 Friedrich Nietzsche, Radostn vda, peloila Vra Koubov, Praha 1 992 Friedrich Nietzsche, Tak pravil Zarathustra, peloil Otokar Fischer, Olomouc 1 992 Platn, Faidn, peloil F. Novotn, Praha 1 994 Platn, Symposion, peloil F. Novotn, Praha 1 993 Platn, Theaittos, peloil F. Novotn, Praha 1 995 Lucius Annaeus Seneca, Consolatio ad Polybium, peloil Vclav Blahnk, in: Lucius Annaeus Seneca, tchy, Praha 1 99 7 Lucius Annaeus Seneca, Dal listy Luciliovi, peloil Vclav Blahnk, Praha 1 984 Lucius Annaeus Seneca, Vbor z list Luciliovi, peloil Bohu mil Ryba, Praha 1 98 7 Arthur Schopenhauer, Svt jako vle a pedstava 1 . - 1 1 . , peloil Milan Va, Pelhimov 1 998 2 Benedictus de Spinoza, Etika, peloil Karel Hubka, Praha 2001 Wilhelm Weischedel, Skeptick etika, peloil Jindich Kar sek, Praha 1 999 Zlomky pedsokratovskch myslitel, vybral a peloil Karel Svoboda, Praha 1 944, 1 962

271

Georg Scherer SMRT JAKO FlLOSOFlCKt PROBLM

Z nmeckho originlu
Das Problem des

Todes in der Philosophie,

vydanho nakladatelstvm Wissenschaftliche Buchgesellschaft, Darmstadt, v roce 1 988, peloil Karel prunk Vydalo Karmelitnsk nakladatelstv v Kostelnm Vyd v roce 2005 jako svou 1 02 5 . publikaci Odpovdn redaktor Jan Frei Grafick prava, sazba a oblka Anna Kub Vroba ERMAT Praha, s.r.o. Tisk TAVA Graphical, s.r.o., Brno