KVTY ZLA

CHARLES BAUDELAIRE
Vnovn
Posvcenmu bsnku,
dokonalmu arodji francouzskho psemnictv,
svmu velmi drahmu a velmi venmu
Mistru a pteli
Thophilu Gautierovi
s pocity
nejhlub pokory
pipisuji
tyto chor kvty
C.B.
Pedmluva
Blud, hloupost, skrblictv, hch pln nepravosti,
nm sed na duch a tla trp nm,
a my pak sktme krm milm vitkm
jak pobudov vm, je na sv ki host.
M hch je zavil a ltost bez odvahy,
sv kn dme si vdy dobe zaplatit,
a doufajce kal svm podlm plem smt,
hned zpt se vracme na bainat drhy.
To Satan Trismegist svou e kouzly jistou
nm na poduce Zla k snm ducha konej,
a drahocenn kov t na vle v
je mnn v oblak par tm chytrm alchymistou.
To bel, dre ns, na drtkch hb nmi.
V odpornch pedmtech vidme vdky, el,
a denn ujdeme kus cesty do Pekel,
bloudce bez dsu pavmi temnotami.
Jak bdn zhralec, jen hryza dostiv
zmuen scvrkl prs nevstky zvadlch vnad,
toume tajnou slast narychlo vychutnat,
jak star pomeran ji makajce chtiv.
Namakn, heme se jak hlst miliony,
nm h ve hlav dav Bs o pekot,
a vydechneme-li, Smrt, eka skrytch vod,
nm do plic stk v tmch se stralivmi stony.
Nevetkalo-li nm svj vzorek roztomil
v napjatou kanavu osud plnch bd
a dosud nsil, ohe, dka i jed,
to proto jedin, e nen v ns dost sly.
Ne v on hromad zlch opic, tr, had,
panther, akal, fen, sup nebo mr,
plivch, chrochtavch, tkavch, vavch stvr,
v neistm zvinci neest bez pkladu,

je jedna straliv, je trn nade vemi!

A et posunky a kiky, na dumch,
pec milerda by svt obrtila v prach
a jednm zvnutm hned spolkla celou zemi.
Tot Nuda! - V och pl, jej ron kadou chvli,
sn o popravitch, v snch kouc huku svou.
Ty zn, mj teni, tu stvru zhkanou,
teni pokryte - mj blin, brate mil!

Spleen a Idel

ehnn
Kdy moci nejvy v svch hrch nad to
a na tom svt bd se Bsnk objev,
zden rodika, j Bohu jest ji lto,
pozvedne k Nebi pst a rouhajc se d:
"Ach, e jsem nevrhla sp cel klubko zmij,
ne abych ivila tu smnou ratolest!
Prokleta budi noc se slastmi, kter mj,
za kterch poalo m bicho ji mj trest!
Protoe ze vech en jsi mne chtl mt tou enou,
je v smutnm manelu m odpor probouzet,
a jeto nemohu tu zrdu pokivenou
jak lstek milencv do ohn vrhnout zpt,
j obrtm Tvou z, je pli tk je mi,
na nstroj proklet t stran zvle Tv
a tak ten zkrsek vdy budu tisknout k zemi,
e nikdy nezvedne sv puky morov!"
Tak v nku polyk sv zt slintajc,
pro Bo zmry bez porozumn,
a sama v Gehen se star o hranici,
je matkm za hchy je pisouzena v n.
Provzen Andlem, v jehoto chrnnstv je,
ten vyddnec vak se sluncem opj
a vechno, co kdy j, a vechno, co kdy pije,
pokld za nektar a za ambrosii.
Hovo s oblakem, se zefyrem si hraje,
na cest kov se zpvem opj,
a Duch, jen bloud s nm, se rmout, poznvaje,
e je tak vesel jak pte na hji.
Ti, je by miloval, na pat s hrzou v zraku,
i hled, smlej ped jeho mrnost,
vyloudit z nho pl, a krut, bez rozpak
zkouej na nm moc sv tajn hrubosti.
Jak v chlb, tak ve vno, jm, ubok, se syt,
mchaj pnu slin a popel v zlovli,
vech vc, jich se tkne, se pokrytecky tt
a vytaj si, e v jeho stnu li.
A jeho milenka jde kic na nmst:
"Kdy se mu zd, e mm ke zbonn dost krs,
j chci si na zpsob tch starch model vsti
a jako ony se dm pozlacovat zas.
A nardy, kadidly, myrhami, klannmi
a vn mas a vn pak budu mmit se,
zvdava, zda jsem s to v tom srdci, patcm mi,
nejvych boskch poct si dobt smjc se.
A a se nabam t bohaprzdn fraky,
polom na nj spr sv ruky v zvrati,
a moje nehtky mu budou bez pekky
jak drpy Harpyj a k srdci vnikati.
Jak pte, je se chv, mrouc plno nepokoje,
mu z hrudi vytrhnu to rud srdce ven,
a abych ztiila to drah zve svoje,
j, pohrdajc jm, je jemu hodm v plen!"
A Bsnk pozdvihne sv zbon pae prose
a spat vzhleje na Nebi trn se stkvt,
a blesky, src mu z ducha skvoucho se,
jej zbav pohledu na tento vztekl svt:
"Dk Tob, Boe mj, jen dv utrpen
tak jako bosk lk vi pnu lc,

nejlep z olej, nad kter jist nen,

ke svatm rozkom ns pipravujc,
j vm, es Bsnkm pik' msto, dstojn jich,
v blaench kohortch svch svatch Legi
a e je povol na vnou slavnost jejich,
kvas Trn, Mocnost a Sil, jen nemj.
Vm, e jen bolest je stav prav vznesenosti,
do kter nemohou se svt a pekla dt,
a pro svou korunu mystick zivosti
- e musm ctu vdy a vude vzbuzovat.
T krsn elence, je plna jasu plane,
by sotva staily, by Tebou vsazeny,
vak skvosty Palmyry, pod psky zasypan,
i perly z moskch den a star kameny
vdy bude ze svtla, je erp svoji zi
ve svatm ohnisku pvodnch paprsk,
a oi smrteln, by v plnm lesku z,
jsou pouze jejich mdl zrcadla bez lesklu!"
Albatros
Aby as na moi za plavby krtilo si,
tu mustvo posdky si chyt v dlouhch dnech
sv nm prvodce na cestch, albatrosy,
spjc za lod po hokch propastech.
Ti vldci blankytu, jen postaveni na zem,
hned neohraban a plni ostychu,
sv kdla velik jak vesla spust rzem
a zplihl po bocch je vlekou potichu.
Jak nemotorn je ten poutnk okdlen!
On, prve krsn tak, jak smn, chudk, je!
Ten zobk drd mu svou lulkou z mosk pny,
ten po nm, bezmocnm, zas chod kulhaje.
A Bsnk tak je jak tento kne v,
jen lt bouemi a z p m jen smch;
kdy stoj na zemi, kde posmch v tv mu i,
pi chzi vad mu pr kdel olbmch.
Vzltn
Vysoko nad doly, vysoko nad jezery,
nad lesy, nad moi a nad pohomi,
daleko za sluncem, za kraji przdnmi,
za samm etherem, kde kon hvzdn sfry,
se vln, duchu mj, pln hybn jarosti,
jak plavec, kter rd se dv proudem nsti,
hlubokou nesmrnost tam brzd v munm tst,
s nevylitelnou opojnou radost.
Vzle nad ty miasmy, ze kterch zhouba de,
do vych prostor se rozle oistit
a jako bosk mok pij dlouze jasn svit,
plnc prhledn, jak kil ist ve.
Je asten, kdo je s to se z nud a stlch bd,
svou thou tlacch mlhav ivot k zemi,
velkmi, irmi, mocnmi perutmi
k tm svtlm krajinm svobodn rozlett!
Ten, jeho mylenky se zrna v astnm vzletu
tak jako skivani vstc nebi vznesou hned,
kdo krou nad itm a je s to rozumt
tichmu hovoru nmch vc a kvt!
Spojitosti

Proda, to je chrm s ivm sloupovm,

jm se as od asu zm tichch hlas nese,
a lid chod tu v tom symbolovm lese,
bdlmi pohledy se sklnjcm k nim.
Tak jako ozvny, je z dlek melodicky
se spoj v hlubokou a temnou jednotu,
objemnou jako ta tma a jako to svtlo tu,
t barvy, parfumy a zvuky splynou vdycky.
Jsou vn erstv tak jako lko dtte,
s libost hoboje a se svest trvy,
a jin, vtzn, mdl, tk, proklet,
s rozpnavost drog, je pranic nezastav,
tak ambra, kadidlo a rzn silice,
ktermi pj duch a smysly ce.
Miluji vzpomnku
Miluji vzpomnku na star rajsk asy,
kdy Foibos zlatval rd sochy svmi jasy.
To mui s enami, ja a ztepil,
se bez v petvky a strachu tili,
uvajce tu stroj svho tla,
a nebe milostn jim laskvalo ela.
Kybl, rodn na ulechtil plod,
nemla za tch dob sv syny za nevhod,
a jako vlice, v svm srdci ke vem vel,
sndma prsama svt tde napjela.
Ndhern siln mu se prvem radoval,
hrd na to mnostv krs, jim vldl jako krl,
ovoce bez kazu, bez vady, bez zprtn,
probouzejc chu svou tuhou lesklou den!
Dnes, chce-li pojmout kdy tu ryz velikost,
dnes, bsnk vude tam, kde lid je at prost,
kde nahost muovu i eninu lze zti,
vak ped tm obrazem, tak straidelnm, ct,
jak dui najednou mu svr temn chlad.
Truchliv zrdnosti plac pro svj at!
smn komol, vy masek hodn tla,
zkroucen, vychrtl i zase zbichatl,
je bek Prospchu, v svm hnvu osvcen,
zamotal, robata, do krutch hrubch plen!
A vy pak, eny, vy, el, bled jako sra,
iven zhralstvm, je vai krsu zr,
vy, panny, vlekouc svj dl, prvn hch,
a vechnu erednost a hrznost plodnch bich!
My, lid zkaen, vak zato, pravda, mme
te krsy jinak, dv lidstvu mlo znm:
tv, kterou stravuje rak srdce napod,
co se nm uzdlo, el, nyvou krsou zvt.
Ne tyto objevy tch naich zvrhlch vznt
nemohou zabrnit churavcmu svtu
se klant ped mldm, ped mldm posvtnm,
s upmnm pohledem, zcm jasem svm,
s irma oima pramenn przranosti,
je kr pyn vped a , bez starosti,
jak azur oblohy, jak skivan nebo kvt,
sv vn, psniky a nhypln vznt
Majky
Velik Rubensi, ty Lethe, sade snn,
panensk polti, kde nelze milovat,
kde ivot vak se dme a zmt bez umdlen
jak vtr v povt moe v moi snad,
d Vinci, zrcadlo hlubokch temnch svit,
kde krou andl s tajemnm smvem
ve stnu ledovc a sosen skalnch tt,
je uzavraj tu jejich chladnou zem,

Rembrandte, zjeven smutnho hospitalu,

kde jenom velk k svou ern zdob sl,
kde v slzch modlitba se vypauje z kal
a zimn paprsek se nhle zamhal,
Michelangelo, pustino v spoustch mrak,
kde vidt Herkuly se s Kristy propltat
a stran fantomy se zvedat za soumraku
a prsty dlouhmi si rub vztekle rvt,
chlpnosti faunovy a boxerovy vzteky,
ty, jen jsi dovedl snst krsu oldk,
vzneen Pugete, naloutl, mdl a mkk,
csai zloinc se smutkem ve zraku,
Watteau, ty mumraji, kde hnouce poletuj
proslul srdce v hrch tak jako motli,
lehouk kulisy, je lustry osvtluj,
lijce ztetnost v ten tanec opil,
Goyo, sne pln hrz, a dosud skrytch svtu,
zabitch zrodk, peench o sabat,
bab s lesklm zrctkem a nahch panen v kvtu,
je bud, v punokch, ve vilnch bsech hlad,
pzran Delacroix, krvav pleso v boru,
kde padl andl se roj v obzorech,
kde dlouze nesou se pod nebem s leskem mru
podivn fanfry jak tich Webrv vzdech,
ty kletby, rouhn a alupln lkni,
ty kiky, extase, ple a Te Deum,
to echo, vracen sty bludi bez ustn,
v nm srdce smrteln m bosk opium,
kik, opakovan sty hldek na ve strany,
heslo dne, volan sty hlsnic v nonch tmch,
to majk, na hradbch sty tvrz zahan,
hlas lovc, zbloudivch ve stranch houtinch
Nemocn Musa
Co, mil Muso m, dnes rno je ti jen?
V zapadlch och ti pzraky noci vlaj
a j ti na lci, el, vidm zarmoucen
hned strach, hned lenost, je, chladn, nezpvaj.
On chrs ti sin sket a lut sukkub v sen
snad ze sv urny ds, jej jejich lska taj?
i pohrouila t k dnu bjnch Minturen
snad mra perut, kdy krut mvala j?
K by ti pod srdcem, vdy zdravm dcm,
sdlily mylenky, vtzn duchem svm,
a krev ti proudila, znc ladn, jako vlny,
hlskami antiky, je zvu, rytmu plny,
jim vldne Foibos sm, ten otec psn v,
a spolu velk Pan, ten pn a vldce n!
Prodejn Musa
Muso due m, je sdl v palcch,
a v modrch veerech, kdy d metelice,
vyene Borey zl Leden na ulice,
zda bude mt m ht pr modrch nohou svch?
Zda v nonch paprscch, je vpout okenice,
si vzks ramena, jak mramor pln rh?
Zda vzltne k blankytm a sklid zlato s nich,
a spat s palcem svj mec vyprzdnit se?
Ach, mus s veerem, jen kvli krajci,
tak jako ministrant brt kadidelnici

a zpvat Te deum, na kter ned tuze,

jak hladn kejklka se chlubit kouzlem pout
a smchem plnm slz, je nelze postehnout,
bys probouzela ev a jsot v sprost luze.
Nehodn mnich
Zdi starch klter se skvly, nikdy hol,
pynmi obrazy se svatou Pravost,
a velost vrazu, jen patil k jejich kole,
mrnila chlad tch mst, vdy plnch psnosti.
To setbou Kristovou se zelenala pole
a mnoh slavn mnich, jej svt dnes mlo ct,
za svoji pracovnu si hbitov asto vole,
pak oslavoval Smrt, pln prost zbonosti.
- Je moje due hrob bez nejmenho jasu,
jm sm, mnich nehodn, tmou bloudm od vech as,
nic nezkraluje zdi tch temnot klternch.
Zda z toho divadla sv bdy neskonal
vytvom, ln mnich, jen jenom hloub stle,
kdy lsku o svch a dlo rukou svch?
Neptel
M mld nebylo ne dobou nepohody
a jasn slunce mi jen zdka zapllo;
d s bou natropil v mm sad tolik kody,
e plod rovch mi zbv pamlo.
A te se piblil ji podzim vidin ke mn,
a j snad lopatu a hrb abych zdvih
a znovu shrabal prs t zatopen zem,
po vod pln dr, jak hroby hlubokch.
Najde vak nov kvt, o kterm se mi snv,
v t pd smvan, tak jako vspa bv,
tajemnou potravu, slouc kvtinm?
as ivot polyk - bda, tikrt bda! a podl Neptel, jak srdce hlod nm,
se siln po krvi, co pozbvme, zved.
Osud
Ta te by se dala nst
jen, Sisyfe, s tvou statenost.
A chuti k dlu v ns je dosti
- ars longa, vita brevis est!
Vzdleno hrobek slavnch rov,
jde, buben v rouce, srdce m,
a bubnujc si smuten,
jde pustou cestou ke hbitovu.
- Vc drahocennch klenot
sp, zahaleno v temnotu,
vzdleno sond a motyk, v strni,
vc kvt svmi parfumy,
jak tajemstv tak sladkmi,
zbhdarma h v pust plni.
Minul ivot
J dlouho v porticch jsem mval sdlo svoje,
pomosk slunce je barvila plameny
a sloupy, vysok a pyn, zatmny,
je veer mnily vdy v ediov sloje.
A vlny, valc lesk nebes pes pny,
msily mysticky bohat zvuky svoje

s barvami zpad, a nyv oi moje

pak odrely je, hrou svtel plnny.
Tam il jsem v rozkoch a v klidnm astnm tst
uprosted azuru, vln, ze vnch tich
a nahch otrok, svm pimem pchnocch,
ovvajcch m palmovou ratolest
a peujcch jen, jak jet prohloubit
bolestn tajemstv, nutc m dl nt.
Cikni na cestch
Vteck snd lid s plameny v ztelnicch
se vera vydal dl, na zdech s robaty,
jim skt, kdykoliv jen k nmu vzthnou rty,
vdy pohotov zdroj svch ader klesajcch.
Muov mlky jsou, ve vstrojch se skvcch,
kol kr, kde rodiny se choul pod aty,
a oi tk sny, do dlek upjaty,
pak el pelud ped nimi prchajcch.
Kdy je z bran doupte z cvrek kol se brt,
cvrkaje zesl svou pse nastokrt,
a dobr Kybl hned mno svoje vno,
dvajc skle tc a pouti bujn kvst
ped tmi poutnky, pro kter vechny jest
krlovstv pt tmy dokon oteveno.
lovk a Moe
Svobodn love, je moe lskou tvou!
M v moi zrcadlo, je za tvou lsku stoj;
ve vnm bhu vln pec vid dui svoji,
a duch tvj nen pak m hokou hlubinou.
Rd zahloubvs se v tv svho zpodobnn,
oima, rukama ji bere v objet,
a srdce nejednou bez tepu ztichne ti,
kdy ozve se ten pl, jej ztiit mono nen.
Jste oba zhadn a oba mlte:
on nikdo, love, tvch hlubin neprohldl
a clonu s taj tvch, moe, nepozvedl,
jak svoje tajemstv rliv stete!
A pec ji od vk se potrte v kln,
v nm nen vitky a ani milosti,
jak mte e a smrt ji oba v libosti,
vn sokov, brati rozvadn!
Don Juan v Podsvt
Kdy stanul Don Juan u podzemnho toku
a kdy byl Charonu dal obol zemelch,
jaksi ebravec, r Antisthenv v oku,
hned vesla mstitelskou a mocnou rukou zdvih.
Pod ernou oblohou se mihotaly eny,
sv prsy visc na odiv stavce,
a jako tup skot, za ob nabzen,
v svm dlouhm prvodu ly za nm mece.
Sganarelle o svou mzdu jej upomnal v smchu,
Don Luis znail pak taslavm prstem svm
vem mrtvm, bloudcm po bezch eky vtichu,
stn syna bez cty ke skrnm edivm.
Elvra, chvjc se v svm smutku vedle nho,
zrdnho manela, milence, zlho k n,
jako by mmila posledn smv jeho,
zc sladkost prvnho vyznn.

Na zdi tyil se a brzdil vody vrem

kamenn velikn v eleznm brnn.
Neten hrdina, sklonn nad raprem,
vak patil na brzdu, nic neze krom n.
Ztrestn Pchy
V tch dobch bjench, ped dalekmi lety,
kdy Theologie se skvla svmi kvty,
pr jeden z doktor, a vt druh svch
- kdy byl dv pronikl do srdc lhostejnch
a v jejich hlubinch hnul zmatenmi tmami,
kdy cestou k nebesm byl proel pinami,
je byly neznmy i jemu dosavad
a jimi chodval jen prvod duch snad jak lovk, stien zvrat z hrozn ve,
se rozkik jeden den, ka v satansk pe:
"Jei, Jeku, j hodn jsem T zdvih!
Ne kdybych, slabho, T napad v hrch Tvch,
Tv hanba zajist by zakryla Tvou slvu,
a Ty bys nebyl nic ne zmetek smn davu!"
V t chvli se mu vak hned rozum zakalil,
tpyt slunce na nebi se florem zahalil
a chaos zakrouil tou hlavou plnou jasu,
tm chrmem, plnm krs a du do tch as,
pod jeho klenbou byl jen lesk vdy domovem.
Straliv ticho s tmou se rozhostily v nm
jak v sklep, k nmu se kl ztratil nenadle.
A on pak jako zv po mst bloudil stle,
a kdy, nic nevida, se nap poli bral
a lto od zimy ji nerozpoznval,
byl, na nic, jako vc, je pat mezi smet,
pln pny, eredn, jen pro smch houfu dt.
Krsa
Jak zkamenl sen jsem krsn, smrtelnci!
Mj prs, jm kad z vs se zranil naposled,
je pn jen bsnkm, jim vnuk s lskou vznt,
jak hmota mlc a nic se nemnc.
Jak nechpan sfinx j trnm v oblacch,
k blosti labut mm srdce snhobl;
co ru linie, mi nen nikdy mil,
a nevm, co je pl, a nevm, co je smch.
Ped mmi postoji, je nenpadn mnm,
k nim jak bych zhldla se ve slavnch pomncch,
bsnci strv dny pornm pemlenm.
Mm k okouzlovn tch tichch milc svch
nejist zrcadla, je zveliuj krsu
sv oi irok, sv oi vnch jas!
Idel
Nebude to vdk krs lbivch krasaviek,
zplanl ovoce mrzkho stolet,
prst pro kastantu a noka pro stevek,
jen srdci, jako m, by moh kdy hovti.
A m si Gavarni, ten bsnk chloros v kvtu,
cvrlikajc houf svch pitlnch krs dl,
j stle nevidm v tch bledch rch kvtu,
jen by mi pipomnl mj rud idel.
Co chce to srdce zde, jak propast pln stn,
jste, Lady Macbeth, vy, tak velk ve zloinu,
i ty, sne Aischylv, jen rozvils v orknu;
ty, Noci, dcero mr sn Michelangelovch,

toc pokojn, v polohch zraku novch,

sv vnady hnten pro sta Titn!
Obryn
V tch dnech, kdy Proda, v svch vzntech vn sv,
poala kad den ke stvrn rodin,
j v slasti kocoura, jen ped krlovnou le,
bych rd il, nataen u mlad obryn.
Rd patil bych, jak duch a tlo rozkvt j
a za stralivch her j roste kadm dnem,
a podle vlhkch mlh, je v och enm vlaj,
bych tuil, heje-li snad ve pod srdcem.
Po chuti bhal bych po horstvech jejch sval,
svah jejch kolenou bych zlzal jako sklu,
a v lt, kdy by ji r slunce zkolbal
a nap nivami ji svalil s nyvou lc
ve stnu ader bych j pohodln spal
jak tich samota, pod kopci dmajc.
Maska
Alegorick socha v renaissannm slohu
Sochai Ernestu Christophovi
Hle vdky florentsk, jich je tu vbr pestr!
V tom tle, plnm lach a plnm vlnn,
je Jemnost se Silou, ty vrn bosk sestry.
Ta ena, opravdu div veho stvoen,
tak bosky robustn a v bocch thl mile,
by mohla lehvat na lkchv arlatu
a krtit papem a krlm dlouh chvle.
- Hle t ten pasmv kol rozkonickch rt,
v nm zpupnost provd to zancen svoje,
ten dlouh pohled mdl, v nm jest jen smch a klam,
ten drobn obliej, pod rmcem ze zvoje,
jen kadm rysem svm, pln chlouby, km nm:
"Jsem zvna Rozko a Lskou vnvan!"
Hle, jakou drdivost to skt spanilost
t bytosti, j je ta majesttnost pna!
Poj bl a obejmi ten jedinen skvost!
Urko umn! Neblah pekvapen!
Ta ena boskch vnad, slast pislibujc,
m, zrda nestvrn, dv hlavy na temeni!
Ba ne! Ten obliej se klebem na lci,
to maska, ozdoba svm vzhledem klamajc,
hle na tu hlavu zde, je trp, horouc,
na hlavu skutenou, na hlavu s pravou lc,
je stranou s odporem se to od lhouc.
- Nesmrn proud tvch slz, ty bdn krso krsy,
mi vplv do srdce, je mu starosti,
tv le m opj, m due ize has
ve vlnch, zvedanch v tvch och alost!
- Pro to vak nak, pro lk tak, krska skvl,
je lidskou rasu by k svm nohm srazila?
Co tajn hlod j bok silckho tla?
- Lk tak, e byla tu a je tu, zbsil!
Co zvl vak trp ji v tom jejm velkm ale,
co ji tak rozts, je trpk vdom,
e mus, bohuel, t v tom svt dle,
dnes, ztra, pozt a vdycky - jako my!
Hymna na Krsu
Jsi, Krso, z propasti i z bezednho nebe?
Tvj pohled s belskm i boskm zenm

10

rozlv v zmatku zlo a dobro kolem sebe,

a proto k vnu t snad pirovnat smm,
M v och svtn i zpad s jejich mrem
a ch parfumy jak v tmch noc bouliv.
Tv sta s polibky jsou e s elixrem,
po kterm sl hoch a mu sil pozbv.
Vystouplas z podzem i z hvzd jsi sestoupila?
Za tvmi suknmi jak pes jde Osud jat,
rozsv pohromy a radost, rozmail,
a neodpovdna, ve d napod.
Zl lape po mrtvch a trop si z nich prmy,
z tvch skvost nezd se Ds nejm rozkonm
a Vrada, jedna z tret, je jsou ti nejdrami,
tancuje milostn nad zpupnm bichem tvm.
Oslepl jepice za tebou let, svce,
a planouc v ohni d: "Bu svtlo, chvla ti!"
Milenec supc nad tlem krasavice,
to mrouc, hladc svj hrob, v sv zvrati.
Co na tom, vzela-lis ji v pekle nebo v rji,
ty stvro, hrozn tak bez vlastn viny snad,
kdy mi tv noha, zrak a smv otvraj
vstup k nekonenosti, ji, temnou, mm j rd!
Andl i Sirna, z Boha i ze Satana,
jen kdy mi, vlo m se zrakem mmivm,
ty rytme, vn, dne, m knno milovan,
in svt mn zlm a as m stralivm!
Klenoty
M drah, chtjc mi v mch chutch vyhovt,
jen v zvunch klenotech si lehla, nah, ln,
a tato skvl zbroj j dala pyn vzhled,
jej za svch astnch dn m maursk otrokyn.
Kdy se ten kamenn a zlat tpytn svt
svj cinkot posmn jme vrhat v tanci zticha,
jsem nad tm zvuenm u vytren hned,
a j mm k smrti rd, v em zvuk se v svtlo mch.
I dvala se tak mnou lec milovat
a shry divanu se usmvala stle
k m lsce hlubok, jak jest jen moe snad,
je se k n vzpnala tak jako ke sv skle.
Sv oi hrouc v m jak tygr krocen,
stdala polohy s mdlou tv kadou chvli,
a cudnost s chlpnost ty jej promny
vdy novm pvabem a kouzlem obdaily.
A ruce s nohama a stehna s kylemi,
jak olej nahldl, jak labu pln ladu,
ped zrakem vidoucm jen mhaly se mi,
a adra se bichem, ta e mch vinohrad,
se nesly, lstivj ne roj zlch andl,
chtjce zjitit klid, v nm moje due dlela, a
zhurta strhnout ji s tch tes blu,
kde sob usedla, tich a osaml.
Tu jako bych byl zel se novou kresbou pnout
holobrdkovu hru z Antiopinch bok,
tak jej thl ps dal pnvi vyniknout.
Liidlo na hndi t ke sldlo oku.
A kdy se smila pak lampa se skonem
a pokoj v temnotch jen krb ji ozaoval,
kdykoli vylehl a hav vzdychl v nm,
vdy tu ple ambrovou svou krv zaplavoval.

11

Exotick parfum
Kdy veer v podlet, k snm oi pihmoueny,
chtiv dchm zvltn pach na havm prsu tvm,
vdvm ped sebou se vinout astnou zem,
mmenou nebesy se sluncem beze zmny:
mdl ostrov, uprosted vod v svou lenost pohrouen,
rodc stromov se sladkm ovocem,
a mue silky, a thl v tle svm,
a pm, bezelstn, div vzbuzujc eny.
Kouzelnm koninm tvou vn veden vstc,
zm pstav se stni a rhny plachetnic,
znavench dosavad moskmi potulkami.
A parfum, linouc se ze hebenk,
kter je v povt a chp nadouv mi,
v m dui ms se se zpvem plavk.
Vlas
rouno, bujn se a k ji kadec!
leskl prstence! Mdl vn! Zvrati!
Chci vzksit v alkovn, tmou noci ernajc,
dnes veer vzpomnky v t temn hv spc
a jako tkem j v n budu mvati.
Afrika s Asi, r jejich nyvch pout,
vzdlen, dalek, ji skoro mrtv svt,
ije v tvch hlubinch, ty lese vonnch hout!
Tak jako jin duch po hudb v dl se pout,
mj po tvm parfumu se dv, lsko, vped!
Pojedu tam, kde strom i lovk, mzou kvase,
pozvolna zemdlv horkost podneb.
Bu vlnou, strhni m a nes m, pevn vlase!
Ukrv tpytn sen, ty moe temnojas,
o plachtch, veslach a vlajkch na nebi:
hle, pstav umc, kde se m due spj
opojnm hlaholem, barvou a parfumem,
kde lodi po mru a zlat sklouzvaj,
vztahuj pae z vod a dlouze objmaj
svit ist oblohy s tm vnm plamenem.
Pohroum opile svou hlavu chtivou snn
v ten ern ocen, v kterm se jin skryl,
a mj duch subtiln v objet kymcen
se s vmi shled zas - plodn zahlen!
- nesmrn hkn voavch przdnch chvil!
vlase modrav, ty stane spjat tmami,
j v tob nachzm mod nebe irho,
na bezch porostlch tvm pm s kuerami
m v divnm spojen a pomen mm
pach pima, oleje a dehtu irho.
M ruka bude st v tvou tkou temnou ktici
perly a safry po cel dlouh vk,
abys vdy slyela mou touhu zkouejc.
Jsi oasa, kde snm se zadumanou lc,
jsi tykev, ze kter ssm vno vzpomnek?
, j t zbouji
, j t zbouji jak non nebe v dli,
ty velk mlen, ty vzo temn aly,
tm vc t miluji, m vc mi unik,
ozdobo noc mch, m krutj se zd,
kdy kup za sebou ty mle bez milosti,
dlc ruce m a modr nesmrnosti.

12

J v stlch vpadech se plazm za tebou,

tak jako k mrtvole se plaz ervi tmou,
a vzvm i ten chlad, ty stvrn urkutnice,
pro kter lb se mi, jet vce.
Ty, eno neist
Ty, eno neist, bys spala s vemi vudy!
Tv due bez citu se zatvrzuje z nudy.
Aby tvj krut zub v t zvltn he byl jist,
on denn nkomu to srdce mus hrzt.
Tv oi, zc jak krmy v chvli era
i pyramidy svc v dnech slvy za veera,
se chlub nestoudn jen cizm zenm,
nepoznvajce d krsy vlastn jim.
Ty stroji bezduch, jej ene krutost klet,
zzran nstroji, pijku krve svta!
Ach, co se nestyd, co nespatilas snad
v tch vechnch zrcadlech sv kouzla uvadat?
A velkost toho zla, v nm - mysl - zn se zcela,
t nikdy v zkosti zpt couvnout nepimla,
kdy mocn Proda, v svch plnech velik,
chtc hnsti genia, se k tob utk,
ty knno neesti, ty tvore bez jmna?
hanbo vzneen, slvo poklen!
Sed non satiata
Ty bostvo podivn, tak temn jako tma,
pchnouc tabkem a pimem pomchan,
ty dlo obi, tch Faust na savan,
zplozenko plnoci s vranma bokama,
j rad ne opium a hai modlo m,
mm elixr tvch st a nedal bych ho za n;
kdy thnou za tebou m touhy v karavan,
tvj zrak je cisterna, kde pij hoe m.
ernma oima, oknky nitra svho,
dti na mne men r, ztlum, bse, slu jeho,
nejsem Styx, abych t moh pojmout devtkrt,
nemohu, Megro, se stlm ohnm v klnu,
abych t udolal a ukojil tvj hlad,
v tvm lku pekelnm se zmnit v Proserpinu.
V tch atech vlnivch
V tch atech vlnivch se tpytem perleti,
i kdy jen klidn jde, pec bud ve m zdn,
jako by tanila, podobna hdti,
je svat kejkl m svou hol ke kvn.
Jak psek Sahary a jej modr b,
je k lidskm trapm jsou oba bez ltosti,
jak dlouh st vln, je e moskou pl,
tak ln vine se se stranou netenost.
Z kouzelnch nerost m leskl zornice,
a v tto podstat s tak podivnmi znaky,
v n jest jak star sfinx, tak ist andl taky,
v n jest jen zenm, zlatem a kovem ve,
pl hvzdou zbytenou, pro ivot bez v ceny,
studen majestt neplodn krsn eny.
Tancujc had
Rd vdm na tvm krsnm tle,

13

drah svdnice,
jak hvzdu v modi potemnl
ki tpytit se!
Tvj bujn vlas, jen oste p ti,
zvltnch vn pln,
je vonn moe pln bit
modrohndch vln.
Jak plachetnice, kterou zrna
vzbouz vanut,
se moje due, dlkou zvna,
stroj k vyplut.
Tv oi, je se nerozz
dobrem ani zlem,
jsou chladn perky, v nich se sv
zlato s elezem.
Kdy jde v svm taktu, krsko nyv,
mohlo by se zdt,
e se to kolem hole kv
tancujc had.
Tv lenivost tk hlava
s tv dtte
se nenucen pohoupv
hlavou slnte.
A tlo se ti chl, dlou
jako thl lo,
je s boku na bok rahna hrou
do vzbouench vod.
Kdy jako moe, vzdut v mji
tnm ledovc,
ti sliny v stech stoupvaj
k samm krajm rt,
j v duchu esk vno piji,
trpk, vtzn,
tekut bn, kter sij
hvzdy v srdce m!
Mrina
Co jsme to vidli to letn jitra bo.
vy moje Lsko jedin?
V zatce piny na kamenitm loi
leela bdn mrina,
a nohu zvedajc jak prostopn ena
a plna ru potc jed,
strkala nestoudn, nedbale rozvalena,
sv pac se bicho vped.
S hr slunce prailo, tak jako by ji chtlo
v tu chvli celou upc hned
a vrtit Prod, co spojovala v tlo,
ve stonsobnm mnostv zpt.
A nebe shlelo k t pyn koste tla
jak ke kvetouc kvtin.
Puch byl tak straliv, e jste div neomdlela
na spor trv v pin.
Ze bicha v rozkladu, nad kterm znl um hmyzu,
se thly larvy v tiscch,
a oblvajce ty iv cry slizu,
tekly jak hust kal kol nich.
To ve se zvedlo hned, hned kleslojakn vlna,
i umc trysklo do ve,
jako by mrina, divnho dechu plna,

14

tu ila dle mnoc se.

A tento svt pak znl, pln hudby neurit,
jak elest vtr nebo vod,
i zrn rytmicky pehazovan v st
a natsan o pekot.
Tvar mizel, spe sen, nic neli skica matn,
dlouhmi asy otel
kterou te umlec, jestli se chop pltna,
jen po pamti dodl.
Za sklou ekala toulav stran fena,
a vzteklm zrakem mc ns,
hala na chvli, kdy by se, neruena,
zas mohla pustit v hodokvas.
- A pece budete jak to tak stran hnit,
sm mor t spout zteel,
vy hvzda o mch, vy slunce mho byt,
m vni, vy mj andle!
Ba, tak se budete, el, jednou jevit svtu
i vy, m knno nnch vnad,
a, s Bobem smena, pod rovem tunch kvt
se budete v prach rozpadat.
To, krska, rcete vak tm ervm, kte, hlu,
vs budou lbat kusadly,
e tvar a podstatu svch lsek chovm v dui,
i kdy se bdn rozpadly.
De profundis clamavi
M Lsko jedin, tvj cit si vyprouji
z dna temn propasti, kam srdce spadlo mi.
To vesmr pochmurn, kde obzory se tm
a kde jen rouhn a hrza noc pluj.
Pl roku plane s hr mdle slunce nehejc,
a pak se s nich jen tma pl roku sn dol;
to zem pustj ne krajina kol plu,
kde nen dn zv, les, zele, potok, nic...
Na svt nen nic, co hrzou pedilo by
to slunce ledov a pln krut zloby
a tu tmu nesmrnou jak Chaos s temnem svm;
j osud zvidm i tvorm nejnim,
ti v spnek bezduch, sn zbyti, pohrou se,
jak asu padeno tak zvolna odvj se.
Upr
Ty, kter jako zabijk
v m bdn srdce vnikla jsi mi,
ty, kter - moc siln tak
jak horda bs s ry svmi se v pokoenm duchu mm
te roztahuje se svou vldou,
ty, bdnice, s n spoutn jsem
jak odsouzenec se svou kldou,
jak se hrou umnn hr,
jak tup pijan se sklenic,
jak s ervy mrcha v acht tlc,
bu zatracena, mrtva rad!
J mei kal, aby, hbit,
mi pomoh' volnost zskat zpt,
a v zbablosti, zapev city,
jsem o to prosil i ten jed.

15

el, me a jed se zamraily

a s pohrdnm ekly jen:
"Ty nejsi hoden, pobloudil,
bt z toho jama vymann.
I kdyby t snad nae sly
upra tvho zbavily,
tv polibky by za chvli
tu jeho mrchu oivily!"
Lethe
Poj na m srdce, hluch due moje,
mj drah tyge, stvro studc,
chci dlouho v hou tv hvy bujc
ji vhrouit prsty pln nepokoje
a hlavu, bolc m pespli,
ti v suknicch tvch vn schovat
a jako zvadl kvt v nich vydechovat
natuchl pach sv lsky mrtv ji.
Chci spt, chci spt, sp spti neli ti,
a v klamnm spnku jak smrt pochybnm
bez vitek sv polibky mdlm rtem
po krsnm tle z mdi rozprostt ti.
Pro pohlcen sytch vzlyk mch
nad propast tvho lka nic mi nen,
je na tvch stech mocn zapomnn,
a Lethe proud ve tvch polibcch.
Svou sudbu, svou to rozko od nynjka,
chci mlky jako vyvolenec nst.
Muednk, jen vzal, nevinen, svj trest
a nt vzntem dal muka tk,
j budu sst, cht zt utopit,
nepenthes dobr s dobrm bolehlavem
z ostrho hrotu na tvm adru tmavm,
pod kterm nebyl nikdy vznm cit.
Sp s hroznou idovkou
Sp s hroznou idovkou za noci bledojas
tak jako mrtvola po boku mrtvoly,
j u n, nevstky, je chod s kmkoli,
jsem dumal o krsce, j cht mj vyhb se.
A vidl jsem ji stt v t jej pyn krse,
ze jej mocn zrak, sty vdky hc,
a vlasy, tvoc j vonnou pilbici,
je pi vzpomnce ji m zorncuj zase.
Vdy vroucn lbal bych tv tlo vzneen,
od svch nohou v a k ernovlas hv
bych poklad laskn ti rozvinoval sniv,
jen kdybys byla s to, ty krsko z kamene,
kdy plem velch slz na chvli zacloniti
ty leskl zornice, tak chladn zc ti.
Pohrobn vitka
A, ern krsko, m, a bude spt sv roky
pod kryptou z mramoru v sv vn vznici,
a za svj budor a za svou svtnici
mt bude vlhk sklep a jmu s puchem stoky,
a balvan drtc tvou plachou hru a boky,
te v svdnm schoulen si mile hovc,
ti v srdci zastav tep touhou bouc,
svou thou poutaje tv dobrodrun kroky,

16

hrob, vrn dvrnk mch nekonench sn

- neb chpat bsnka je hrobu povdy pno v tch nocch bez spnku ti ekne v stlou tmu:
"Na platno je to vm, m hloup kurtizno,
e nepoznala jste, pro vlastn mrtv tk?"
- A erv ti zhre tv tak jako vitka.
Koka
Poj, krsn koko, na m srdce nt,
sv drpy v tlapu vthni znovu
a nech m poznovu se pohrouit
v sv oi z achtu a kovu.
Kdy t m prsty zdlouha laskaj
po ji nebo prunm hbet
a kdy se opjej potaj,
po mlunnm tle hladce t,
zm v duchu drahou s jejm pohledem.
Ten pohled s chladem zraku tvho
m, mil zve, bod otpem.
A kolem tla mdnho,
od sametovch nohou po ji,
morov parfum krou j.
Duellum
Dva statn soupei se bili v lt bitce,
tsnce zbran vzduch, a planul, zkrvaven.
- Ty hry, to inen, to, drah krasavice,
lomozy mladosti, vydan lsce v plen.
Jsou kordy zlomeny jak nae mld nyn.
On nabrouen drp a zub co nevidt
vak pomst krut me a dku proradkyni.
- vzteku srdc mdlch, po lsce sam ved!
Hle, v kku svezli se ti hrdinov nai
v str navtvovanou dravmi pardly,
a z jejich tl tam kvt na trn povyra.
- To peklo, tato str, kde nai znm dl!
Ach, svalme se jen v ni, m amazonko div,
a nae tajn z se vn rozhov!
Balkon
matko vzpomnek, ty moje pan pan,
ty moje starosti, m slasti veker,
vzpomnej na krsu naeho milovn,
na kouzlo ohnit ve chvilce veera,
matko vzpomnek, ty moje pan pan!
Za tichch veer se z krbu v tm
a na mm balkon pod rovmi mlhami
tv srdce hlo m a tvj prs sldl mn.
My sob kali, co bude t vdy s nmi,
za tichch veer se z krbu v tm.
Za horkch veer jsou slunce arokrsn
a prostor hlubok a srdce mmiv.
Kdy jsem se naklnl nad tebou, knno jasn,
jako bych dchal to sm parfum krve tv.
Za horkch veer jsou slunce arokrsn.
Noc houstla pozvolna tak jako tmav ze;
m oi hledaly ve tm tv ztelnice,
a j jsem pil tvj dech, ten hokosladk jed.
Tv nohy klmaly v mch drunch rukou snce,
noc houstla pozvolna tak jako tmav ze.

17

J vm, jak tst chvil sny vyvolvat lze si,

vidm svou minulost v tvm kln laskavm.
Pro moc tvch nyvch krs bych hledal jinde kdesi
ne v drahm tle tvm a v sladkm srdci tvm?
J vm, jak tst chvil sny vyvolvat lze si.
Ty sliby, polibky a vn vlas tvch
vystoup z propasti, stec tmou, co taj,
tak jako, omyta v svch moch hlubokch,
omldl slunce zpt na nebe stoupvaj?
- sliby, polibky, vn vlas tvch!
Posedl
Hle, slunce se skrylo pod roukou mraku kdes.
Luno vech mch dn, jako ono skryj se v stnu,
po chuti spi i ku, ml, nm na hodinu,
a v alosti propadl, svou smutnou hlavu vs!
Tak mm t vdycky rd! Ne chce-li pesto dnes
jak hvzda zatmn, je vzchz z polostnu,
plt tam, kde Zbsilost se pyn dtc svou slinu,
pak, dko rozkon, ji ze sv pochvy lez!
Zaehni svtlem lamp svou hroznou ztelnici!
Zaehni dosti surovm hrubcm v lci!
Mne bla vechno tv, tvj al i vzteklost tv;
bu tmou, bu jitenkou, m chce, ty krut dt;
v mm tle nen nic, co k tob nevol:
" Belzebube mj, j nad ve zbouji t!"
Fantom
I. Tmy
U tch sklepech nevyzpytatelnch smutk,
kam jsem byl Osudem ji vyhotn,
kam nepronikne nikdy svtl den,
kde, s Noc, hostitelkou chmurnou vskutku,
jsem jako mal, jej Bh trest tm,
e po tmch malovat mu dv v smchu,
kde, kucha stranch chut, sedm v tichu
a svoje srdce vam si a jm,
chvlemi protahuje se a z
jaksi pzrak pln skvlosti.
Z orientln dumy v jej tvi,
kdy dosahuje cel velkost,
j poznvm svou krsnou nvtvnici:
to Ona, ziv, a temnch Lc.
II. Vn
teni, dchals kdy, pln chtivosti,
kadidlo, kter napluje chrmy,
i pimo vku, parfum dobe znm
svou nepovolnou zarputilost?
toho kouzla, kter ns zas mm
svou minulost za ptomnosti!
Tak milenci s tl drahch bytost
sbraj kvty mezi vzpomnkami.
Z bohatch vlas jejch pryovch,
kadidelnice, vku vn syt,
stoupaly pachy, divok a lt,
a z at, hedvbnch i plyovch,
nasklch jejm istm mldm zcela,

18

syrov vn srsti vychzela.

III. Rm
Tak jako dod rmec nejastji
i malb ruky pyn na vhlas
cos ze svch vlastnch zvltnost a krs,
od skutenosti osamostatuje ji,
tak pizpsobily se krse jej,
zde vechny klenoty i svrky zas,
nic nezastiujce jej jas,
napohled za rm jenom slouce j.
A nejednou se vru mohlo zdt,
e v, e ji ve chce milovat;
v polibcch lka nah tlo topc,
hned loudav, hned prudk v posuncch,
jevila rozechvna v kadm z nich
dtinnou roztomilost hravch opic.
IV. Portrt
Choroba a Smrt v prach a popel mn
vekr plamen, kter pro ns pll.
Z tch velkch o plnch zancen,
z tch st, kam jsem sv srdce hrouval,
z tch polibk jak balzm sama sla,
z tch vznt prudch neli denn r,
co zbv tu? To hrozn, due mil!
Nic neli bled nrtek t ar,
jen jako j t o samot zmr
a jej as, staec bez poshovn,
svm drsnm kdlem denn krut str...
vrahu ivota a Umn,
ji, zdroj m rozkoe a zdroj m slvy,
ji vak mi nikdy nevymae z hlavy
Ty vere dvm ti
Ty vere dvm ti, vz, aby jeden den,
kdy by m povst snad po asech pistavala,
lo, kter vichice na bludn pouti pla,
a mozky pimla se vhrouit veer v sen,
tv dvn vzpomnka, bj nepravdiv zmla,
znavila tene jak tlukot na buben
a s kadm rmem mm, jak by jen zaznl, ten,
mystickm etzem spoutna zstvala.
Ty klet bytosti, j krom mne, jak se zd,
od pekel do nebes nic neodpovd.
- ty, je jako stn se stopou pomjivou
svm okem srcm a nohou tanc
pebh hlupky, jim zd se bolestivou,
ty socho tmook, ty vlo zlolc!
Semper eadem
V em tkv ten smutek v," ekla jste znenadn,
"kter se prudce dme jak moe ke skalm?"
- Kdy nae srdce tu ji mlo vinobran,
je tento ivot zlo, jak znmo snad je vm.
To bolest prostink, bez zhad, velmi jasn,
jak vae veselost, pejc vem svj jas.
Nu, neptrejte dl vy vetenice krsn,

19

a by mm rd v hlas, ji mlte, prosm vs!

Dost vy vm naden! Vy s dtinskma rtoma!
Daleko silnji ne Zivot, nevdom,
svm jemnm poutem Smrt peasto dr ns.
, nechte, nechte jen m srdce l se zpti,
v t vaich ztelnic jak v sen se pohrouiti
a dlouze dmati ve stnu vaich as!
Ona cel
Dnes za svtn, asn zjitra,
m navtvil v mm byt as,
a cht m chytit, ek' mi zchytra:
"J rd bych vdl, co z tch krs,
je jej kouzlo vytvej,
z tch roernch drobnost,
je tvo vbn tlo jej,
m v sob nejvc sladkosti."
- Tys, moje due, blu dla:
"Ach, protoe m bla vm,
mn nelze dvat z toho tla
jednomu pednost ped druhm.
Jeliko ve m okouzluje
j nevm, co je svdnj.
, ona jak Den osluje
a jak Noc nn konej.
A soulad, jen v tom tle vldne,
je do t mry spolu spjat,
e analyse nen snadn
akordy tn rozpoznat.
Metamorfoso petajemn
mch smysl v jeden vy vech!
Ten jej hlas, to vn jemn,
a hudba sama jej dech!"

Co jenom pov dnes

Co pov veer dnes, m due osaml,
co, srdce, zvadl ji, dnes veer pov t,
kter, tak lbezn, tak laskav, tak vel,
a jej bosk zrak zas nhle ksil t?
Sv pe dme pt jen samou chvlu o n,
nic nen sladho ne v jej moci bt,
nehmotn tlo j andlskou vn von
a jej pohledy ns oblkaj v tpyt.
Nech je to za noci a stranou veho hluku,
nech je to v ulicch a v nejhustjm shluku,
zjev jej plpol jak plamen pochodn.
"Jsem krsn," kv, "a poslyte m pn!
Milujte napt jen Krsno kvli mn.
Jsem strnm Andlem, jsem Musa, vae Pan!"
iv pochode
Krej pede mnou ty Oi svtlo strouc,
je magnetisoval sm Andl uen.
Jdou, brati nebet, mm om bratry jsouc,
do o dtce mi sv tpytn plameny.
Ochraujce m ped lkami a hchy,

20

po cestch Krsy vdy a vude vedou m.

To moji sluhov, j, jejich otrok tich,
jsem cele posluen t iv pochodn.
oi lbezn, zte, plny krsy,
mystickm tpytem svc, hocch v plnm dni,
jen, teba nachov, jim plamen neuhas.
Ty oslavuj Smrt, vy slavn Vzken.
Krte, slavce mou oivnuv dui,
hvzdy, jejich svit ni slunce neporu!
T, kter je pli vesel
Tv pyn hlava, gesta, zrak
jsou krsn jako krsn kraje,
a ve tvi ti smv hraje
jak vnek v nebi bez oblak.
I mrzout chodec stane zmmen,
oslnn jasnm zdravm tvm,
tak jako ze prtcm
z tvch plnch pa nebo ramen.
Ty barvy, jar jako smch,
ktermi krl oblkn,
v bsnickch duch bud zdn
baletu kvtin vcch.
Ty aty jsou tu nepokryt
tv pestr due symbolem,
blzniv, do n zblznn jsem,
mm k tob z a miluji t!
Zabloudiv jednou v krsn sad
a vleka jm svou atonii,
j ctil jako ironii
- p slunce hru mi rozdrat.
A smav jaro, pln vzntu,
tak srdce pokoilo mi,
e za tu zpupnost prody
jsem vztekle ztrestal jeden z kvt.
Tak bych se chtl j jedenkrt,
za noci, kdy zn chvle slast,
k pokladm tvho enstv vkrsti,
bez hluku, podle jako had,
abych ti ztrestal jar tlo,
eten prs ti roz drsal
a v asnouc kln se ti vssl,
a by ti maso zkrvavlo,
a pak - slasti temnch chvil! t tmi rty, mn neznmmi,
vak hezmi a lesklejmi,
svm jedem, sestro, napojil!
Zvratnost
smav Andle, zn zkost zrajc,
strach, hanbu, vitky, al, vzlyky, tesknn
a neurit ds z tch noc bez dnn,
jak papr makan nm srdce svrajc?
smav Andle, zn zkost zrajc?
dobr Andle, zn zt sn bled,
pst ve tm sevenou, pl lui ony dny,
kdy Pomsta bubnuje svj alarm pekeln
a nae schopnosti pak, nelnice, vede?
dobr Andle, zn zt sin bled?

21

 zdrav Andle, zn Zimnice, ty stvry,

je podl dlouhch zd blho pitlu
tak jako vyhnanci se vlekou pomalu,
a jektajce rty, o slunce pros hry?
zdrav Andle, zn Zimnice, ty stvry?
krsn Andle, zn tvoc se vrsky
a hrzu ue st a muka za tch chvil,
kdy teme ve zraku, v nm n zrak lan pil,
najednou tajn strach oddan vn lsky?
krsn Andle, zn tvoc se vrsky?
astn Andle tak jar, svtl lce,
mry David by si pl zas zdrav zskati
v t zi kouzeln, je z tla trysk ti!
J na tob vak chci jen modlitbu, nic vce,
astn Andle tak jar, svtl lce!

Zpov
Jen jednou jedinkrt, vy krasavice mil,
se vae pae rov
v mou pai dvrn po cest zavsila,
co vdy m pam uchov!
Byl velmi pozdn as; s hr pln luna plla
jak metl prv raen
a noc se velebn jak eka rozlvala
na Pa pohrouenou v sny.
A podl pbytk pod temnmi vraty
soukaly koky drami
a s uchem ve stehu se kradly, tichem jaty,
jak stny drahch za nmi.
Vtom vm vak unikl za mho lichocen,
je kzvetlo v zi luceren,
vm, zvun nstroji tak bohatho znn,
v nem vdy se chvje radost jen,
vm, jako fanfra za tpytivho rna
vdy veselost zc,
plativ, aln tn, tn temn jako hrana
a smutn kolsajc
jak stran, neist a neduiv dt,
za kter rodina se rd
a kter schovala ped vemi lidmi skryt
do sklepa, kam se nechod.
Tak, bdn andli, tak znl ten tn v lkav:
e jista nen dn rc,
e lidsk sobectv, nech jakkoli se stav,
se vdycky zjev nakonec,
e krsnou enou bt je tk ivobyt,
e je to prce okliv,
cvik chladn baletky, je tanc nudu ct
a pjemn se usmv,
e dvat na srdce tu me jenom hloup,
e lska s krsou klamou svt
- ne Zapomenut je hod do sv stoupy
a Vnosti je vrt zpt!
- J asto vzpomnm t luny zc s ve,
t tich noci kouzeln
a toho tajemstv v tm eptanho tie
do zpovdnice due m.
Svtn v dui

22

Kdy vstoup k hilm se zorou rolc

hlodav Idel a zane s dlem svm,
proct jakmsi mstitelskm tajemstvm
v tom sytm zveti zas andl dmajc.
Mod nebes duchovnch, j nelze dosci,
se ped tm sraenm, jen sn a trp dle,
otvr, vbiv, jak propast nenadle.
Tak, drah Bohyn, ty Byt zc,
po sprostch orgich, z nich trochu ssuti zbylo,
tvj obraz, jasnj a rovj jen,
v mch och zjevench se mh cel den.
Hle, slunce zi svc svou z zaclonilo.
Tvj zjev, vdy vtzn, lze, due peskvl,
tak srovnat se sluncem,je, nesmrteln, pl!
Harmonie veera
Hle, as, kdy na stvolech za mdlho zachvvn
jak kadidelnice kvt vydechuje pach;
parfumy se zvuky tkaj v pozdnch mlhch,
ten valk zdumn a nyv rozkochn!
Jak kadidelnice kvt vydechuje pach;
viola nak jak srdce, kdy se ran;
ten valk zdumn a nyv rozkochn!
Obloha smutn n jak ir olt v tmch.
Viola nak jak srdce, kdy se ran,
to srdce, kter m z nicoty temn strach!
Obloha smutn n jak ir olt v tmch;
v svou ssedajc krev se slunce zvolna skln...
To srdce, kter m z nicoty temn strach,
na svtlou minulost je plno vzpomnn.
V svou ssedajc krev se slunce zvolna skln...
Jak zlat monstrance se skv v mch vzpomnkch!
Lahvika
Jsou vn, pro kter jsou pry v kad ltce,
a zd se, e i sklem se prodraj hladce.
Oteve truhliku, z Vchodu pvodem,
kter se zpuje a skpe v zmku svm,
i v pustm byt sk, ernou a plnou prachu,
s vnmi starch dob zatuchlch tkch pach,
a najde lahviku, je rozpomn se,
z n trysk, oivi, zas due po ase.
Zachvvajce se v temnot neprhledn,
tisce mylenek v n spaly, kukly bdn,
a te se dvaj se vzpjatm kdlem v let,
blankytn, rov a zlat napohled.
Hle, tstn vzpomnka, jak poletuje mlhami!
Zavr zvolna zrak, tvou dui Zvra mm,
v silou tlac ji ke hloubi pln tmy,
k propasti zernal lidskmi miasmy.
A zhurta sr ji u rokle vkovit,
kde - Lazar pchnouc, svj rub rvouc lt pzran mrtvola zalukl lsky v snch
se hbe, hrobov a lib, v temnotch.
A tak, a z pamti se jednou ztratm svtu,
a v onu smutnou sk bez smutku hod m tu
jak starou lahviku, ji na nic, sam prach,
naprasklou, lepkavou a pinavou a strach,
j budu rakv tvou, more roztomil,

23

neklamnm svdectvm tv srajc sly,

ty jede andlsk, ty moku drtc,
kter jak ivotem, tak smrt srdci jsi!
Jed
Vno nm odv, i brloh v hrozn pn
kouzelnmi krsami
a stav ve zlat sv pry ped nmi
bjn sloupoad sn
jak slunce v zpadu, kdy miz mlhami.
Opium zvtuje, co nem omezen,
posouv kraj vnosti,
a prodluujc as a hloubc radosti,
pln dui chtivou snn
temnmi poitky nad jej monosti.
To vechno nen nic ped jedem, kter kane
ze zelench o tvch,
tch jezer due m, kter se zhl v nich...
M sny thnou v karavan
a ti znivost v tch jcnech bezednch.
To vechno nic nen ped zzrakem tv sliny,
kter pl leptajc,
a v zapomenut mou dui vrhajc,
stahuje ji do hlubiny
a v mdlobn zvrati ji val smrti vstc.
Kaln nebe
Tvj pohled jako by byl zasten hustou mhou.
Tv oko - se sivou i modrou duhovkou? hned nn, zasnn, hned krut, bez citu,
obr lhostejnost a bledost blankytu.
Jsi jak ty mlhav a vlan bl dni,
je srdce zmmen a k pli rozteskn,
kdy ivy, napjaty po temnch bolestech,
jsou pli pi sob a drd ducha v snech.
M cosi z obzor, tak krsn zcch,
kdy slunce mlnch dob r rozncuj v nich...
Jak, vlah krajino, se tpyt po deti,
vzncena paprsky, je kaln nebe dt!
eno neblah, psma pln vnad,
budu mt i tvj snh a vae jn rd,
s to v nesmiiteln zl zim nachzet
rozkoe ostej ne ocel nebo led?
Koka
I.
Jako by to byl domov jej,
mi zticha hlavou bloudv
pekrsn koka mmiv.
Kdy mouk, sotva slyet je ji,
tak cudn vldne tnem svm.
Nech ustv ji nebo kvl,
je vdycky syt, pln sly.
To jeho kouzlo s tajemstvm.
Ten sladk hlas, jen zn tak jemn
a v temn nitro proud mi,
jak bohat ver ve mn zn
a elixrem vzncuje m.
Uspv kad bolesti
a krot pli prudk vznty,

24

a sebedel tk vty
je beze slov s to pronsti.
Ne, nen na tom svt mytce,
jen zlatou strunu v srdci mm,
nstroji jist bezvadnm,
by rozezpval nkdy vce
ne hlas tvj, koko zhadn,
ty serafnsk koko skvl,
u kter jako u andla
ve subtilnost a soulad m.
II.
Srst plav hnd tak j von,
e jsem byl veer jeden den
skrz naskrz cel navonn,
a jsem jen jednou shl po n.
To domcho krbu duch.
V sv i psn samovldy
ve d, soud, dv rady.
Je snad to vla nebo bh?
Kdy se k t koce, mn tak mil,
m oi to poslun,
jako by magnet thl je,
a j se hroum v tst chvle,
vdvm nhle, zmaten z nich,
plameny jejich zornic lutch,
tch luceren v tmch zaehnutch,
upen na mne hledcch.
Krsn lo
J chci ti dnes vyprvt, arodjko nyv,
o krsch rozlinch, je zdob mld tvoje,
chci lit ti tv pednosti,
v nich dtskost snoub se zralou enskost.
Kdy zdvih sukn van, jdouc krokem ulicemi,
jsi jako krsn lo, je vzdaluje se zemi
a pluje, plna pltna, v dl,
po rytmu lnch vln, je vnek rozehrl.
Se zvltnm pvabem tv pyn hlava pne se
na plnch ramenou a krku, jen ji nese;
m vtzn a klidn vzhled,
kdy, dt velebn, se zvolna bere vped.
J chci ti vyprvt, arodjko moje,
o krsch rozlinch, je zdob mld tvoje,
chci lit ti tv pednosti,
v nich dtskost snoub se zralou enskost.
Tv hru, je met mr a tr prsy svmi,
tv hru je krsn sk se kdly vypouklmi,
je zachycujc svtce
v sv hldi zblesky tak jako puklice.
Vy pyn puklice, vy rohrot tty!
Ty schrnko tajemn, v n zstvaj skryty
likry, vna, parfumy,
po kterch tetil bych, zpit jejich vnmi.
Kdy zdvih sukn van, jdouc krokem ulicemi,
jsi jako krsn lo, je vzdaluje se zemi
a pluje, plna pltna, v dl,
po rytmu lnch vln, je vnek rozehrl.
Tv nohy vzneen, pod sukn vc ti,

25

suuj dosti a temn choutky nit

jak v tmch dv arodjnice,
je v kotli mchaj, svj lektvar msce.
Tv pae, v kterch by byl mlad silk ttinou,
soupe s hrozni, kdy svoji nru svinou,
stvoeny pro stisk objet,
je jednou milence do srdce vtiskne ti.
Se zvltnm pvabem tv pyn hlava pne se
na plnch ramenou a krku, jen ji nese;
m vtzn a klidn vzhled,
kdy, dt velebn, se zvolna bere vped!
Vyzvn na cestu
Dt, sestro m,
zda sis vdoma
tst v dlce t jen sob?
Milovat a snt,
do smrti se mt
v zemi podobn vm tob!
Slunce v kruhu mlhy
mran oblohy
maj pro mou dui tesknou
kouzlu o tvch,
zlch a proradnch,
kter pes proud slz se lesknou.
Tam m d a krsa chrm,
mr a rozko vldne tam.
Skvly nbytek,
kter letil vk,
by nm zil po lonici;
vzcn kvtiny
svj dech nevinn
s pachem ambry smujc,
stropy s tpytem skla,
bezedn zrcadla,
vchodn lesk se vm vudy,
ve by tajn tam
promlouvalo k nm
sladkou e rodn pdy.
Tam m d a krsa chrm,
mr a rozko vldne tam.
Hle v tch inch
lodi dmat v snch,
plnch snn o touln;
piplouvaj sem
z kraj za moem
vyplnit ti kad pn.
Slunce v podzpad
hal v zlat at
cel msto, pole, moe;
je to hodina,
kdy svt usn,
v tepl svtlo kul se noe.
Tam m d a krsa chrm,
mr a rozko vldne tam.
Nenapraviteln
I.
Lze zabt Vitku, je neustv, el,
je se v ns plaz, svj, ije
a je tak jako erv ze shnvajcch tl,
jak z dubu housenka z ns tyje?
Lze zabt Vitku, je neustv, el?

26

Je lektvar njak, v nm utopit snad lze ji,

neptelkyni bez citu,
s ravost kurtizn, je ivot rozvracej,
a s dravou pl termit?
Je lektvar njak, v nm utopit snad lze ji?
Kdy, arodjko, v, rci tomu duchu zde,
jej pln zkost z temn Smrti,
rci, rci mu, padlmu, jen pod kupou tl me,
jej mrano koskch kopyt drt,
kdy, arodjko, v, rci tomu duchu zde,
rci tomu mroucmu, jej vlk ji vt v dli
a nad nm havran krou ji,
rci tomu vojku, jen kles, zoufat m-li,
zda bude mt svj hrob a k!
Ten mrouc ubok, jej vlk ji vt v dli!
Lzee zahnout bahnitou, jak blto ernou b?
Lze roztrhnout tmy njc tu,
tmy smly hustj, bbez veer a rn
a bez vech hvzd a smutnch svit?
Lze zahnout bahnitou, jak blto ernou b?
Ziv Nadje, je v oknech Krmy kmit,
pohasl, navdy mrtva jest!
Ach, nalzt bez luny, kde tulek se skt
vem muednkm patnch cest!
On zhasl bel ve, co v oknech Krmy kmit!
M rda proklatce, m arodjko, rci!
V, co se nepromj tady?
Zn hroty Vitky, ty py smrtc,
je ter si v srdci vol rdy?
M rda proklatce, m arodjko, rci!
Nenapraviteln svm kletm zubem hlod
nm dui, pomnk bez ladu,
a asto, mravenec, jen hrye odespoda,
napad stavbu v zkladu.
Nenapraviteln svm kletm zubem hlod!
II.
Nejednou vidl jsem v divadle banlnm,
rozncovanm zpvem chru,
na nebi pekelnm, je halilo se v dm,
zaehat vlu luznou zoru,
nejednou vidl jsem v divadle banlnm,
jak bytost ze svtla a stbrnho flru
v prach sr obra Satana;
v mm srdci bez vzntu, divadle beze sboru,
je vak vdy marn ekna
ta Bytost svteln se dvma kdly z flru!

Rozhovor
Jste nebe jesen pod rovmi tuhami!
V mm nitru stoup vak jak moe vzdut al,
kter jak spadv, na stech nechv mi
palivou vzpomnku na hok rmut a kal.
- Tv ruka nadarmo se k mmu prsu krade;
co hled, milenko, je pust msto, v,
kde krut ensk zub a nehet loupil vade.
Ach, nech ji hledn; m srdce spolkla zv
M srdce neastn je palc zneuctn,
kde h, kde se rve a vrad drav spe.
- Kol adra nahho vm tk vn eny...!

27

 Krso, ty vdy tak, ty bii du, chce!

Spal havm pohledem, jak slavnost plnm svit,
ty cry uboh, co elmy nechaly tu.
Podzimn zpv
I.
Bu sbohem, jase let, ach, pli krtkch, vru!
Ji brzo vplujeme do temnot mrazcch!
Ji slym polena v dvr padat za veer
a hudbou pohb znt na mokrch dladicch.
V m byt truchliv se vplou prvod zimy:
hnv, zt, hrza, ds a dina za dn zlch.
M srdce ztuhne v led a zvolna zkamen mi
jak slunce, rudnouc v svch peklech polrnch.
V mj vyden sluch se rachot deva vkrd.
Ne, nen hluch ech pi stavb ibenic!
M due je jak v, je podlomena pad
po ranch beranu, jen bu stle vc.
Tm hmotem kolbn, j slym v divm letu
kdes rakev zatloukat... Vak komu, komu z ns?
- Je vldn lto pry; te psn podzim je tu!
Jak odjezd smutn zn ten tajupln hlas.
II.
Mm rd svit zelen, jen z vaich o z,
vak dnes mn hokne ve, vy sladk krsko m!
Mn slunce nad moem nic nenahrad v zi,
ni vae lska, krb a modr alkovna.
a pec mne milujte, m srdce, bute matkou
i nevdnkovi zlch utpanch rt!
M sestro, milenko, ach, bute nhou krtkou
slavnho podzimu i slunce v zpadu!
V kol krtk je! Hrob ek, chtiv zeje!
M elo poloit v svj kln dnes nechte m,
bych s ltem blostnm se louil za nadje
a chutnal lut tpyt dn z konce jesen!
Jedn Madon
Ex voto na panlsk zpsob
M pan,Madono, chci vystavt k Tv chvle
podzemn olt v tmch sv bdy neskonal,
v svm srdci nejhlubm, kde nezasvt mi,
v bezpe ped touhou a zraky svtskmi,
vyhloubit vklenek s blankytem plnm zlata,
kde bude asnouc stt jak socha kouzlem jat.
Z brouench Ver svch, t me prost vad,
kde rmy z kialu jak hvzdy budou plt,
Ti zkuji Korunu, m smrtelnick Pan,
a v arlivosti sve Ti stihnu bez vhan
barbarsk tk pl s tvrdost ulity,
travalou pochybou m lasky podit,
kter jak strnice zave Tv vdky Panny,
nikoli Perlami, Slzami vyvan.
Za aty bude mt mou Touhu mnivou,
je kles, stoup zas ped boskou krsou Tvou,
na vrcch houpe se a v dolech lh mile
a hal v polibky Tv tlo robl.
M cta obuje Tv nohy v stevce,
deptan Tebou v prach, Ty moje Svtice,
kter svm stiskem vak jak formy zmocn se jich
a vrn podr v svm nitru obraz jejich.
A nejsem-li Ti s to pes vechnu vli svou

28

zkout jako Podnoku snad Lunu stbrnou,

j Hada z prsou svch dm pod Tv paty lib,
bys v smchu lapala to zve kodolib,
nafoukl ztmi a jedy sprostch slin,
vtzn Krlovno, ty Vykoupen vina!
Vechny m Mylenky, je budou spodany,
jak svce stavn na olt Svat Panny,
zlatc modr strop reflexy z svch,
Ti budou hledt vstc vdy s ohnm ve zracch.
A jeto ve mn ve jen lskou k Tob plane,
vechno se kadidlem a Olibanem stane
a duch mj, vrchole tak bl jako snh,
se bude k Tob nst ve vonnch Oblacch.
A abych doplnil Tv Mariiny ctnosti
a lsku promsil se zvrhlou ukrutnosti,
j - temn rozkosi! - j, katan neastnk
ja z Hch smrtelnch si skuji sedm Dk
a za ter bera si Tvou lasku v hloubce jej,
jak kejkl bez citu, ani se pozachvji,
je budu zaret v Tv Srdce trpc,
v Tv Srdce krvav,v Tv Srdce zuc!
Odpoledn pse
A ty brvy na ele,
arodjko s okem ze,
nedodvaj ti tve,
jakou maj andl,
Vzvm t, ty nicontice,
ty m vni straliv,
s vrnost, s n uctv
knz svou modlu jasn lce.
Pou a prales s dechem svm
p z tv hvy hrubovlas,
tvoje tup hlava zd se
tajenkou a tajemstvm.
Tlem se ti vn line
jako kadidelnic,
krsko, noc blac,
tepl nymfo pleti sinn.
Ped tvou lc nyjc
dn lektvar nim nen,
je ti znmo lichocen,
samy mrtv ksc!
Tvoje kyle ho lskou
k arm zad a ader tvch,
vzbouz ohe v poltch,
mnc pzy s trpnou maskou.
Nkdy, chce-li ztiit jm
tajuplnou vzteklost svoji,
h vskutku v nepokoji
kousnm a lbnm;
mu m, m bostvo temn,
svmi smchy drzmi,
a pak k srdci skln mi
oko jako luna jemn.
Pod stbrn stevc tvj,
pod hedvbn nohy tvoje,
skldm cel tst svoje,
genia a osud svj,
dui, je se tebou zpj,
svtlo m a barvo m!
Prudk vlno tepeln
v t m ern Siberii!

29

Sisina
Hle, v duchu pedstav si Dianu na tvanici,
bloudc po lesch a v hout sldc,
opilou povykem a s rozevltou ktic,
s nejlepm jezdcem kol se pyn mc!
i vidls Throigne, krev k smrti milujc,
v toku bos lid vped pobzejc,
provajc z a s rozplenou lc
krlovskm schoditm se s meem tc?
To, pros, Sisina! Ta bojovnice mil
je vak jak ukrutn, tak tak ulechtil.
Ta jej statenost, ji mm ryk a prach,
ped bdou proscch je s to vdy sklonit zbran,
a srdce, ztvrdnuv ve sterch arvtkch,
m spou slz pro toho, kdo stoj vskutku za n.
Jedn kreolsk dm
V t zemi slunen a naparfumovan,
pod loubm ze strom a palem mdnch,
v nich nyv maltnost na oi zticha kane,
j poznal kreolku krs nikm nezench.
Sinav ple j hne, m arodjce vran,
v zurivm hrdle m sta psn vzneench,
ztepil vzn se, lovkyn na han,
klid ve svm smvu a pevnost v och svch.
Kdybyste pila k nm, v kraj prav slvy, pan,
na modr Loie i Sein v klnu strn,
vy krsko, hodn tam na starch zmcch t,
jist by klily pod bezpenmi krovy
tisce sonet v nejednom bsnkovi,
jej by v zrak jal vc ne ten v ern lid.

Moesta et errabunda
Tv srdce, Agato, pr asem odltv
pry z moe ernho, pry z msta neesti,
v dl k moi jinmu, v nm plane ze hav
a je jak panenstv se modr beze lsti!
Tv srdce, Agato, pr asem odltv!
, moe velik v ns ti kad al!
T temn zpvace, ji vtr na ptly
svch varhan provz, ach, jak dmon dal
ten kol vzneen, v ns uspat vechny aly?
, moe velik v ns ti kad al!
V dl nes mne, vagone, v dl nes mne, krsn lodi,
zde z naich ivch slz jen blto vykvete!
- Pr v srdci Agaty se tajn pn rod:
dl od vech vitek a viny proklet,
v dl nes mne, vagone, v dl nes mne, krsn lodi!
, jak jste vzdlen, vy vonn rje m,
kde v jasnm blankytu ve lskou, radost je,
kde lsky zaslou ve, co kdy laskme,
kde srdce zniv jen istou rozko pije!
, jak jste vzdlen, vy vonn rje m!
Co rje zelen mch lsek dospvn,
zpv, hudba, polibky na dlouhch prochzkch,
zvuk housl, lkajcch a mroucch v tich strni,
vn pln konvice a veer v modrch tmch
- co rje zelen mch lsek dospvn,

30

ty rje nevinnch a kradmch radost,

jsou dl ne Indie neb na mho it?
Je mono zavolat je nazpt v ltosti
a hlasem stbrnm je znova probuditi,
ty rje nevinnch a kradmch radost?
Straidlo
Jak andl sivooc
v tvou alkovnu se vloudm v noci,
pod roukou pozdn hodiny
se k tob vplm se stny.
A zahrnu t lichotkami,
lsnm hada kolem jmy
a celovnm studenm
jak msc se svm svitem mdlm.
A zanou dnem tmy sinavti,
m msto bude przdnem zeti,
a do veera dtc svj chlad.
Tak jako mu svou nhou druz,
j, temn krsko, moc hrzy
chci tvmu mld kralovat!
Podzimn sonet
Tv oi z kilu se tou astokrt:
"m, divn milene, t j to okouzlila?"
M srdce, kter ve jen drd, pobloudil,
krom ivoicha v ns, kdy cudn krot hlad,
ti nechce zjevit to, co tajm, sudbou klat,
tu ernou legendu, je ohnm psna byla.
ty, kter k dlouhm snm m rukou zve, m vla,
mn duch se protiv a ve nemm rd!
Ach, milujme se dl tak nn, lsko mil!
V tmch Amor napjal luk a m, hrou svou jat!
Znm jeho arsenal, vm, co m za poklad:
ds, zloin, lenstv! - Ach, margaritko bl,
nejsi ty jako j podzimnm sluncem snad,
ach, Margaritko m, tak chladn, snhobl?

Smutek Luny
Dnes Luna lnji se hrou do dumn;
jak krska lbezn, na kyprch poltch
si zlehka hladc svou roztritou dlan
ped spanm obrysy dvou oblch ader svch,
na mkkch lavinch mrouc poddv se nyt
a zr touebn na bl zjeven,
je v temnm azuru se mhaj a svt,
vyrejce v nm tak jako kveten.
Kdy obas uron v svm snivm rozkochn
snad slzu pokradmou na tuto zemskou plni,
horliv poeta, neptel spnku, bd,
hned chtiv chyt v hrst tu bledou slzu jej,
v n jako v oplu se barvy duhy chvj,
a ve svm srdci ji ped sluncem ukryje.
Koky
Jak psn uenci, tak nn milovnci
lnou k stru ke kokm, mocnm a potichm,

31

tm chloubm domcm, je jsou tak blzk jim,

t pln mrazen a doma sedajc.
Ty ptelkyn vd a slast milostnch
si povdy libuj jen v hrznch tmch a tichu,
a kdyby byly k jhu s to sklonit svoji pchu,
Erebos by si je vzal za spe o svch.
Kdy ln dumaj, v snch zaujmvaj
vzneen pzy sfing, je trn v pustm kraji,
do spnku bez konce se dlouze hrouce.
Hbet jejich plodnch tlmagick jiskry pln,
a jejich ztrnul mystick zornice
perkuje hvzdami jak psek zlat zrn.
Sovy
Pod loubm tis, je je chrn,
jak cizokrajn bkov,
boulce oi rov,
se sovy hrou v rozjmn.
Zstanou tam tak potaj
bez hnut snt a do tesknice,
kdy, kos slunce zmhajce,
se rozprostou tmy po kraji.
Ta jejich pza moudrm prav,
e veho ruchu a v vavy
jest na tomto svt steit se.
Mjivm stnem opjen
vdy pykvaj elce,
e chtli mnit postaven.
Dmka
J bsnkova dmka jsem.
M habesk i kaf hlava
d tomu, kdo ji ohledv,
e pn je velkm kukem.
Kdy zane bolest hlodat v nm,
j koum, dmm, cel hav,
jak chatr, kde se chyst strava
ped dlnkovm nvratem.
A kolbm mu dui snc
na vlav sti modrch par,
je poutm jcnem dtcm r,
a valm balzm lib pc,
al jeho srdce tc
a mdlobu ducha lc.
Hudba
J hudbou astokrt jak moem jmn jsem.
Ke sv hvzd matn
pod stropem temnch mlh i irm etherem
odeplouvm chvatn.
S plnmi plcemi jak plachty vzdutmi,
pevn vzpmen stoje,
j zlzm kopce vln, kter noc hal mi
svou tmou pod zvoje.
A ctm v sob plt r vn plachetnic,
kdy kol orkn dun,
a dobr vanut a vztekl boue hmc
houpaj m tn.

32

- el, nkdy obr svou klidnou hladinou

beznadji mou!
Hrobka prokletho bsnka
Jestlie jedn noci stinn
ks kesan, blin lskou jat,
kdes za zd, v bdn rozvalin,
tv chlubn tlo pohb snad,
kdy cudn hvzdy sotva svt,
s oima skoro pod vky,
oblo pavouk hrob svou st
a zmije svmi vajky.
A rok pak bude bez pomoci
nad kletou hlavou slchat v noci
vyjc vlky bdovat,
arodjnice hlady kvlet,
oplzl starce chtem let
a zloduchy kout pikle svd.
Fantastick rytina
Ten divn pzrak m za bor dohromady
jen hroznou elenku jakoby z makardy,
vraenou groteskn na lebce bezlc.
Bez ostruh, bez bie tve herku func,
je, fantom jako on, o ze Zjeven znm,
jak epileptici m pnu pod nozdrami.
A oba nazdabh se t prostorem
a po nekonenu k krem lapou v nm.
On jezdec, palaem, jen plane, pyn mv
nad davy bez jmna, je zve rozdupv,
a jede jako krl, jen pehl svj dvr,
nesmrnm hbitovem pod nebem chladnch hr,
kde sp v mdlch paprscch, je bled slunce met,
nrody minulch i novch djin svta.
Vesel mrtv
V krajin slimk, uprosted pustch lad,
chci sm si vyrt hrob, kde slom star kosti
a budu v pohodl a v zapomnn spt
jak ralok v hlubin v sv tstn neinnosti.
J nemm zvti a nemm hrobky rd;
ne prosit o slzy svt znm falenost,
chci sp si krkavce za iva zavolat,
aby mi poutli v ilou bez milosti.
hlu ervov, vy slep druzi tmy,
vesel mrtv sm se bere za vmi;
sem, epikurejci, vy mil syni tlen,
bez kad vitky k mm troskm pojte bl
a rcete, me-li bt jak utrpen
pro tlo bezduch a vc ne mrtv ji?

Sud Zt
Z, to je dut sud, sud bledch Danaoven;
len slep msta s rudmi paemi
to chrst nadarmo, hnouc, okov za okovem,
pl s krv zabitch v ty jeho przdn tmy.
On provrtv dno tch hloubek Dmon stle,
a tm by vytekl pot dlouhch stolet,
by byla, pejc si jim ilou poutt dle,

33

s to ksit mrtvoly svch starch obt.

Z, to je opilec, jen v krm ct man,
jak z vna rod se jen dal ze v nm
a jako Lernsk sa se zved bez ustn.
- Ne astn pijci se znaj s vtzem,
a Zti dn je pak ten osud trestajc,
e nikdy neme si zdmnout pod lavic.
Pukl zvon
Je sladkobolno snt za zimnch veer
a slyet u krbu, kde blik plamen v koui,
jak dvn vzpomnky se roj v etheru,
kdy zazn klekn a v mlhch dlouze bou.
Bu blahoslaven zvon s tm statnm srdcem svm,
pes st tc se stle pln sle
a burcujc svt svm hlasem nbonm
jak star vlenk, pod stanem bdc ile.
Mn due pukla vak, a kdy chce za svch bd
do chladu non tmy sv psn nkdy pt,
zn jej slab hlas jak chrapot bojovnka,
kter v sv bezmoci nad moem krve vzlyk
a v zapomenut pod kupou mrtvch tl
za stran nmahy bez hnut zmr, el!
Spleen
Rozzloben na ivot, zl Leden s hr se mra
a proudem vylv svou urnu jako led,
chlad chrle na hbitov se zsinalmi spi
a novou mrtnost pak na pedmstsk svt.
Mj kocour hled kout a ke kamnm se tla,
zvedaje praiv, a na kost ztuhl hbet;
bsnkv star duch okapem bloud v pli,
jak zimomiv stn se tie pl vped.
V daleku skuhr zvon, poleno pln saz
nastydl pendlovky fistulkou doprovz,
a v kartch, vyrudlch a pnou pchnoucch,
po tet s hydropsem, je odkzala mi je,
srdcov kluk jak kvt s pikovou dmou nyje
a vyprv si s n o mrtvch lskch svch.

Spleen
Mm vce vzpomnek, ne kdybych il i vk.
Sm star sekret, kde v tuctu zsuvek
se bsn, psanka a lut soudn spisy
se svitkem kade a s ty spolu ms,
chov m tajemstv ne smutn hlava m.
To pyramida v tmch, to krypta neznm,
kde vce mrtvch sp ne ve spolenm hrob.
- Jsem hbitov, jeho tmy i msc hnus sob,
kde ervi vitky se plou odevad
a poutj se v ty, kter jsem mval rd.
Jsem star budor, kde po koutech schnou re,
kde tl spou dvnch md, kterm nic nepome,
a kde pach flakonu, kdy zap, oteven,
ssaj jen pastely a bled Boucher stn.
Nic nen delho ne stran dnov zimy,
kdy snhem zvj jdou kroky kulhavmi
a Nuda nesmrn, plod nezvdavosti,
se zvolna nafoukne do Nesmrtelnosti.

34

- Te, iv hmoto, jsi ji jen kus bdn uly,

kter, sm v pustin, se v hroznch pscch tul
kdes prosted Sahary vdy ponoen v mlhch.
Ztracen star sfinx, zmizel na mapch
a dvajc se mrzut do zpvn
jen v rudch paprscch, kdy slunce mdl se skln.

Spleen
Jsem jako smutn pn nad deivou,
a mlad, star ji, a slab pes moc svou,
v nem vychovatel svou ctou odpor bud
a kterho jak psi, tak jeho kon nud.
Nic kolem neni s to jej chvli rozjait,
ni sokol, lovn zv, pod okny mrouc lid,
no aek milek svou psn pro zasmn
mu, zlmu churavci, ji nerozjasni skrn.
V posteli s lili si v rakvi pipad
a dvoanky, jim pn se vdycky krsnm zd,
ji nenachzej dost svdnou toaletu,
kter v tom kostlivci by vzbudila kus vzntu.
On ani uenec, kter pro zlato sved,
mu z due zhoubn zlo vymest nedoved,
a v lznch krvavch, znmch nm od man,
kter jsou ke stru libstkou mocnch pn,
nemolh vrtit r t tup mrtvole,
je msto krve ma jen vodu Lethe mdl.
Spleen
Kdy, vku podobno, se spout nebe sin
a na ducha, kter lk, a k smrti roztesknn,
kdy nm kruh obzoru, jen kolkolem vine,
dt noci smutnj, tmou ernajc den,
kdy nhle ze svta se stv vlhk cela,
kde jako netopr se vzn Nadje,
svou plachou perut v zdi bijc, rozechvl
a hlavou tlukouc v strop, kde plno plsn je,
kdy roztahuje d sv iroir nit
a pipomn nm m nesmrn vznice,
kdy nm pavouci v tmch tkaj svoje st,
a v samch mozcch nm je napnajce,
najednou zanou se zuiv zvony tsti
a vrhnou k nebesm sv hrozn skuhrn
jak bludn duchov bez domova a vlasti,
kte se dvaj urputn do lkan.
- A du stsnnou mi thnou bez ustn
smuten prvody bez bubn, bez hudeb.
Nadje ple mrouc a Uzkost, krut pan,
svj ern praporec mi vr v zbitou leb.
Posedlost
Mne z tebe jma strach jak z katedrly, Lese!
Mm jako varhany, a v srdcch prokletch,
tch snch smutench, v nich star vzlyk se tese,
se nm pak ozv zpv De profundis tvch.
Mm t s tvm vzpnnm a zmatkem nerad, Moe!
J v duchu ctm je a v stranm zmatku vln
poznvm hok smch, smch zoufalho hoe,
jm zdeptn smje, kdo trp, hanby pln.
Lbila by ses mi, Noci, pevelice,
bt bez hvzd, mluvcch tak jasn z svou!
Vdy toum za przdnem a tmou a nahotou!

35

Tmy jsou vdy obrazy, kde ij, tryskajce

po celch tiscch ze zraku och mch,
zmizel bytosti pohled dvrnch!
Touha po Nicot
Mj duchu maltn, dv vdycky chtiv kln,
Nadje, ntc svou ostruhou tvj vznt,
t nechce sedlat ji. Le, oi, vh hned,
kdy vid pekku a m se dostat za ni.
Spi tupm spnkem svm, ij, srdce, v odevzdn!
Ach, tebe, duchu mdl, pestav tolik bd,
neme pivst ji svr ani lska k pln!
Bu sbohem, polnice a fltno pln lkn!
Pestate, rozkoe, m srdce pokouet!
Mn Jaro nevon, by h, sam kvt.
A neltostn as m hlt bez ustn
jak snhy mrtvolu, tuhnouc zvolna v led,
a j se dvm s hr, ze na kulat svt,
a nehledm si v nm ji nikde pelech ani.
Lavino, r m ji strhnout temnou strn?
Alchymie Bolesti
Ten, Prodo, t stroj v jas
a onen v er t piodv.
Co o ivot jednm zpv,
o smrti druhm ept zas.
Neznm Herme, druhu bdl,
ty, kter jsi m dsval,
jsem jako Midas, bjn krl,
ten alchymista nevesel.
J zlato v sprost kov, jaks chtl,
a nebe v peklo mnm, el;
v rubch, kter tvo mraky,
zm ostatky mi drahch tl
a v modrch vch nad oblaky
jim stavm velk sarkofgy.
Sympatick Hrza
"Co z toho nebe sinavho,
je jak tvj osud mu chlad,
co v przdn dui ct z nho,
j, zhrale, bych vdl rd!"
- Chtiv temnho a nejistho,
nebudu lkt jak Ovid snad,
kdy, vyhnn z rje latinskho,
se do vyhnanstv musel brt.
nebe zryt nad pobe,
j v tob svoji pchu zm!
Tv mrana v hvu smutenm,
to mry, kde m dumy le,
a tvoje blesky z jejich tmy,
to odlesk Pekel, milch mi!
Modlitba pohanova
Rozkoi, ty trzni du,
nic neochabuj v ohni svm,
hej dl m srdce, je mrz kru!
Exaudi, diva, supplicem!

36

Bohyn, je jsi kol ns vady,

plameni v naem podzem,
sly dui, je ti, zkehl chlady,
vnuje zpv, jen jasn zn!
, bu mou knnou ustavin!
Osvojuj si tv nymfy slin,
tak hebk jako aksamit,
i ra mi tk spnky dtt
v mystickm pracujcm vn,
Rozkoi, ty prun stne!
Poklop
A je to na moi i na pevnin, vady,
pod nebem v plamenech, pod bledm sluncem v mhch,
jak sluha Kristovy, tak Venuiny vldy,
jak man u krbu, tak tulk na cestch,
jak Kroisos pecpan, tak ebrk mrouc hlady,
a jejich mozeek se stkv i tpe v tmch,
veke lid zde, v sv hrze ze zhady,
zvedaj vzhru zrak, z kterho zr strach.
Hle, Nebe, klenut, svou thou dusc je,
strop svtly zc nad scnou komedie,
v n herci stoupaj pa zkrvavlou zem,
straidlo zhralc, nadje poustevnk,
ten poklop na kotli, v nm za temnho kiku
ve Lidstvo nesmrn a bdn klokotem.
Plnon zpytovn
Pendlovky, plnoc bijc,
ns vyzvaj s ironi
na uit dne, kter mj,
na chvilku v duchu myslit si:
- Dnes, bda, v ptek, tinctho,
jsme, pes ve, co je znmo nm,
pec ili jako kac sm
ivotem plnm zla a zlho.
Rouhali jsme se Jei,
nespornm Bohm lli v zv1i!
Jak pivnci za tabul
sprostho Kroisa sedc,
jsme ureli kvli nmu,
Dmonm zaprodanmu,
co nm je drah kadmu,
a lichotili odpornmu;
rmoutili, kati otrot,
prosky, jim se smj davy,
slavili Hloupost b hlavy,
obludnou Hloupost Hlouposti;
lbali Hmotu s oddanost
a neurit sin svit,
jen v hnilob se matn kmit',
jsme vyneli do vsosti.
A pak jsme, chtce zmmeni
utopit zvra v deliriu,
my, kn pyn na svou lyru,
je m moc zvit naden,
chmurnmi vcmi probouzen,
jedli a pili pespli! ...
- Ach, sfouknme tu lampu ji,
a nad nmi sv tmy noc sklene!

37

Smutn madrigal
Na je mi tvoje ctnost, m drah?
Bu krsn, budi truchliv!
Pl krl tv, kdy al ji zmh,
tak jako zprahlou louku vlha.
Po boui kvt okv.
Mm zvl t rd, kdy zko je ti,
kdy se skrn ti miz jas,
kdy srdce v dsu top se ti
a nad tvou ptomnost let
mrak minulosti iv zas,
kdy ti z tch velkch o pd
jak krev proud ple vroucho,
kdy pes mou ruku, je t hlad,
tv zkost, pli tk mld,
zn jako chrapot mroucho.
Vdechuji - slastn vlnobit,
hymne pln sladkosti! ten vzlykot, kter v hrudi zn ti,
a myslm, e tv srdce svt
perlami, je tv oi dt.
Vm, e v tvm srdci, v nm se taj
spou vyvrcench lsek tvch,
plameny vhn stle plaj
a e tv adra zahvaj
zrodek pchy prokletch.
Ne dokud, drah, tvoje snn
nebudou Peklo obret
a ty v zl me bez shovn,
snc v zancen sny, v nich nen
ne prach a ocel, me a jed,
vem otvrajc jenom s bzn,
netst tuc kolkolem,
kubajc se, kdy chvle zazn,
nebude ctit v nhl strzni
seven prudkm Odporem,
a dotud, knno otroc,
jen s dsem milujc m,
mi v hrze z noci chorolc
neme s plem v dui ci:
"Jsem jako ty, kne m!"
Varovatel
Kdo jmnem lovk prv se zve,
m ve svm srdci lut hd,
je, trnc v nm jak na svm hrad,
kdy on d "chci", vdy ekne "ne".
Vno oi v oi vbc t,
v zrak Nyx i Nymf, Zub ekne hbit:
"Bu povinnost pamtliv!"
Plo dti, peuj o stromov,
brus ver, te mramor, Zub ti pov:
"A bude veer jet iv?"
A prci nebo snn ije,
on lovk nem nikdy klid,
vdy slye v hloubi nitra znt
varovn hlas t drz Zmije.
Vzpurnk
Slt' hrozn Andl s hr jak orel znenadn,
a jav ho za vlasy, ll psn nevrci.

38

"Cti," kiel tesa jm, "cti Bo pikzn!

Jsem dobr Andl tvj. A j to, sly, chci!
Ty mus milovat bez veho petven,
bt laskav k ubohm, ke slabochm i zlm,
abys moh' Jei klst v cestu bez zardn
vtzn koberec svm milosrdenstvm.
To lska! Ne se ti to srdce v kmen zmn,
hle zahnout k Bo cti sv cel zancen;
to Rozko jedin, je trv nemizc!"
A Andl, vru tak jen z lsky trestajc,
svou rukou olbm jej mu s trzn v lci.
Proklatec dl vak d: "J nechci, nechci nic!"
Velmi daleko
To zde ta chatr vyhlen,
kde ona dcera pikrlen,
vdy pokojn a pipravena,
snc v lku, s rukou na lci,
a adra ovvajc si,
naslouch kan plac:
to Dorotina slavn che.
Zdaleka prozpvuje j,
lk v dlce vnek s vodou tie,
cht ji, zl dt, uspat spe.
Natena nejpelivji,
ple jej jemn ke de
libovonnmi oleji.
- A v kout kvty nyvj.

Str
N Pascal ml svou str, je propadala s nm.
Je vechno propast, in, touha, slovo, snn,
a j, j astokrt pak ctm na temeni,
jak vtr Hrzy vl mm vlasem zdvienm.
Nahoe, dole nic ne hloubka pln tmn,
jen psky, mlen a prostor nade vm...
Bh na noc kresl mi svm prstem cvienm
zlou mru stotvarou bez veho poshovn.
J spnku hrozm se a hrzu z nho mm
jak z jmy dsiv, je vede bhvkam.
Mn vemi okny v zrak jen nekoneno svt,
a mj duch, jman co chvli zvrat,
by chtl jak Nicota nic nepojmati.
- Ach, nikdy z Bytost a sel nevyjti!
Nek Ikarv
Milenec, dvkm dvoc se,
je spokojen, zdrv a syt.
Mn, kdy jsem mrak chtl v nru vzt,
vak nhle ruce zlomily se.
To z hvzd, je svt v modrch tmch
a je nic v zi nezastn,
e moje zhasl oi nyn
z slunce jen v svch vzpomnkch.
J ve vesmru sldil marn
po konci nebo po stedu.
V nevmm havm pohledu
svou peru ctm praskat aln.

39

A splen lskou ke krse,

el, nedokm se ji t slvy,
e by ta propast, hrob mj tmav,
snad jednou po mn zvala se.

Rozjmn
Bu moudr, Bolesti, a zti ten pl svj stl!
Ty Veer pla sis, on pad na vi zem.
Ztemnl povt ji msto do tmy hal
a onm nese mr a starost zase tm.
Mezitm co se vped dav smrtelnk val,
a lehn Rozko, tm krutm katanem,
jde esat vitky na sprost hody v dli,
ty ruku podej mi, a stranou nich, poj sem!
Hle Roky zvnl se v robch z Lta Pn
z balkon oblohy vyklnt ustaran,
ctnou Ltost s smvem se vynoovat z vod,
pod mostnm obloukem se mrouc slunce klsti
a jako rub sm, svou vlekou na Vchod,
sly, drah, sladkou Noc, sly Noc se zlehka krsti!
Heautontimorumenos
Vnovano J.G.F.
Jak eznk, nebo Moj sklu,
t beze zloby uhodm
a z pod tvch vek vyloudm
velik vody, vody alu,
tak aby svlail jejich proud
mou Saharu, pou mezi vemi.
M touha, vzduta nadjemi,
tvm slanm plem bude plout
jako lo moem irch tok
a vzlykot, kterm bude zpit,
mi bude v srdci temn znt
jak buben hmc do toku.
Zda nejsem notou falenou
v t slavn Bo symfonii
svou vn dravou ironi,
kter m koue,tepe mnou?
Je vdy v mm hlase, hateiv!
Ten jed je krev, j iven jsem.
Jsem zlopovstnm zrcadlem,
v nm frie se prohlv.
Jsem polek i tv kam pad,
jsem rna v zdech, krut dka,
jsem kolo, dy muednka,
jsem stejn ob jako kat.
Jsem upr svho srdce, bda!
- Neastnk, jeden z prokletch,
ktermu Osud dal jen smch
a kter smv marn hled.
Nezmniteln
I.
Mylenka, Tvar a lidsk Byt,
sltnuvi k zemi blankyty
a spadnuv v Styx bahnit,

40

kde oko Nebe nezasvt,

mdl Andl, poutnk bloudc,
zkouen lskou k ohyzdnosti,
jak plavec, jat ochablost,
v snch plnch mr se topc
a bojujc v stran tsni
se irm vrem vzdutch vod,
jen vped se ene o pekot,
v tmch kroue v kole s temnou psn,
zmmen chudk, jen chce pry
z koniny hnusnch plazpln,
jen potm tpe nesmysln,
hledaje svtl den a kl,
proklatec jsouc bez v lampy
nad st, jej puchy mu
zrazuj vlhkou hlubinu
s vnmi schody dn rampy,
kde bd sta potvor lepkavch,
je, fosforovm zrakem zce,
tmu zatemuj jet vce,
e nen vidt nic krom nich,
lo, kterou vzn pl, pas bl,
a kter marn ptr v nm,
el, po prlivu osudnm,
jm v ten svj al zabloudila,
to obraz sudby, jak je,
ji dn moc tu nepozmn
a je nm vnuk pomylen,
e bel dobe dl ve!
II.
Pochmurn jasn zpytovn,
kdy srdce je si zrcadlem,
studnic Pravdy s ernm dnem,
v n blik hvzda mdlho pln,
vsmnm majkem nad Peklem,
milost Pekla ze sin,
tcha, slva prajedin,
svdom probuzen Zlem!

Hodiny
Hle, bostvo zlovstn a pln zavilosti,
svm prstem hrozc a kouc: Pamatuj!
Tv srdce zden si vezmou za ter svj
ji brzo Bolesti se stranou palivost;
tkav Rozkoe uprchnou k obzorm
jak sylfy do kulis, se scny mizej-li;
kadik okamik ti urve kadou chvli
st slasti, pien tvm pozemskm dnm.
Pamatuj! zaept s jzlivm smchem v hlase
v hodin vteina ttiscestsetkrt.
- A Nyn zabzu jak hmyz: Jsem Jedenkrt,
mj sosk neist ti krve vyssl zase!
Remember! Pamatuj! O, esto memor!(Sly!
M hrdlo kovov zn ei veho vudy.)
Minuty, maive, jsou hroudy zlat rudy,
je nesm pustit dv, ne kov z nich vyt!
Pamatuj, as je hr, jen nepodvd sice,

41

a pece vyhrv, jak psno, stj co stj.

Den kvapem krt se, noc dlou, pamatuj!
Hrob zn; klepsydra se przdn m dl vce.
Ji zazn hodina, kdy Ctnost, tv panna cho,
kdy bosk Nhoda a kdy i Ltost sama,
ta krma posledn, a tuze dobe znm,
ti eknou: "Bdku, je pli pozd, poj!"

Pask obrazy
Krajina
Abych sv eklogy moh' skldat v istm slohu,
chci jako hvzdi mt vhled na oblohu,
a blzko zvonic pak, jak astnm snnm svm,
naslouchat hlaholm vped vtrem nesenm.
S rukama pod bradou se budu dvat s ve
na dlny, hudouc a vatlajc tie,
na ve, komny, ty pyn stn mst,
a nebe, svdc, e vnost tady jest.
Je mil vidt mhou, pod kterou ve se trat,
v azuru veerku a v okn lampu vzplti,
kou k nebi vznet se po celch oblakch
a lunu rozlvat sv bled kouzlo v tmch.
Shleje na jara, na lta, na podzimy,
a pijde zima zl se snhy navnmi,
zabednm v byt vchod a okno za oknem
a budu potm kout sv vzdun zmky v nm.
I budu v duchu snt o modi na obzoru,
zahradch, fontnch, placch do mramoru,
polibcch, slavcch tlukoucch cel as
a vem, co v Idyle m nejistj hlas.
A Vzpoura, za okny vdy marn vztekajc se,
od mho pulpitu mi neodvrac lce,
neb budu zaujat tou slastnou zvrat,
svou vli Jaro v tmch si vyvolvati,
r slunce zlatho ze srdce kesati si
a z havch mylenek pak teplo tvoiti si.
Slunce
Kdy krut slunce s hr m dl vc p stl,
ve mst na stechy a venku na obil,
j podl bark na starm pedmst,
kde vis zclony, tt starch neest,
v svm ermu urputnm se chodm cviit hbit,
a ve vech koutech kol rm z ista jasna ct,
kloptm slovky tak jako dldnm
a vrm do ver, o kterch dvno snm.
Ten otec ivitel, jen kadou bledost zme,
probouz na polch jak aly, tak re,
starosti k nebesm hna odpauje hned

42

a vkld do mozka l sladk med.

On starce s berlami svm rem omlazuje
a jako panny je, zas zdrav, rozjauje
a ke rst a zrt nm v srdci dychtcm,
je, nesmrteln, chce vdy kvsti kvtem svm.
A kdy se do mst pak tak jako bsnk vhrne,
zulecht astn los i vci nepatrn
a vnik, jako krl, bez kad orace,
ve vechny pitly a vechny palce.

Uraen Luna
Luno lbezn, ji ctili nai sta,
m dobr Cynthio, ty lampo naich dr,
z se svch modrch hr, kde, serail slinch dcer,
houf hvzd t sleduje v sv zbroji pln z,
bsnka nad prac se chlit v potu tvi,
milence na loch bez hkajcch per
plt svm smaltem st do fialovch er,
i zmije stoen, jak na drnech se p?
A chod, povz mi, v svm zlatm domin
potaj celovat a do rozbesku dne
dl Endymiona po starodvn skrni?
"J vidm matku tvou, plod tchto zchudlch let,
jak k svmu zrcadlu sv tk roky skln
a l sob prs, prs, z nho ssl tvj ret!"
Rusovlas ebrace
Rusovlsko drah mi,
jej aty drami
zjevuj svt bdnosti
i slinosti,
sel bsnk, kterm jsem,
z v tvm tle nemocnm,
plnm pih a znamnek,
pec mnoh vdk.
Chod v tkch botch svch
jako v lehkch stevcch,
vzneen a lbezn
jako princezna,
kdyby msto hadk,
ani k hloubce kotnk,
naasen dvorn at
ti vll kol pat,
kdyby s krsnch nohou tvch,
v mst punoch dravch,
zlat klnky svtily
pro hily,
kdyby spadl ramnka
odkryla nm zlehnka
dva tv prsy ziv
jak zraky tv,
kdyby se tv ruce pak,
zdrhaly t svlci vak,
drz prsty tlukouce
a enouce,
perly z vody nad kil,
znlky, jak Belleau psal,
ctiteli v tvm zajet
k cti psan ti,

43

rmac mladci,
ke tv chvle bsnc,
kradmo po tvm stevc
se toc,
mnoh pano, dobrodruh,
mnoh Ronsard, mnoh duch,
hledali by sv skr,
v n v noci sp!
Potala bys v n
polibk co lili,
mnoh Valois sm tvj d
by pijal rd!
Ty vak, bloudc ulic,
sbr drobky hnijc,
ped tm onm Vfourem
tsnc zem,
mour v smutnm asu
na perky za ps sous,
je ti nejsem, a bych rd,
s to darovat.
B, m krsko, bez ozdob
vn, perel, skvost, rob,
zdobena jen nahotou
a bdou svou!
Labu
Viktoru Hugovi
I.
Vzpomnm na tebe, vzneen Andromach!
- Ta ka, zrctko, v nm plla velebnost
tv vdov bolesti, pes vechen al tak plach,
ten liv Simoeis, jen kdys tvm plem rost',
mou pam rodnou oplodnil nenadle,
kdy jsem se dneska bral pes nov Carrousel.
- Je star Pa pry, vzhled mst se mn stle
a mnohem rychleji ne lidsk srdce, el!
Ji jenom v duchu zm ty boudy, co tu stly,
ty dky sloupov a hrub hlavice,
ty brny, balvany, je v louch zelenaly,
a cetky, zc na dlkch ulice.
Na tomto mst zde stl zvinec v tom ase.
Zde kdes jsem ve chvli, kdy za mizc tmy
pod chladnou oblohou se bud prce zase,
kdy chrl v klidn vzduch svj orkn rasovny,
pad' nhle na labu, je prchla z klece temn,
a nohou dlanitou trouc such dladice,
vlela ulic sv pe velejemn.
Do strouky bez vody zobkem noc se
a kdla koupajc si v prachu, lkala v stesku,
v svm srdci jezero, svj krsn rodn kraj:
"Kdy, vodo, bude dtt, kdy bude blskat, blesku?"
Vidm ji, neastnou, fatln divnou bj,
jak ovidiovsky, krk napnajc dlouze,
v vsmn obloze bezcitnch blankyt
potichu vztahuje svou hlavu v smutn touze,
jako by Bohu cos snad vytala tu!
II.

44

Jak Pa mn se, tak nic m smutn snn!

Palce, leen, pedmst, brny, val,
ve, vechno se mi tu hned v jinotaje mn,
a moje vzpomnky jsou vru t skal.
Ped Louvrem tsn m t jeden obraz znm:
m labu len, svm steskem sran,
smn a vzneen jak exulanti sami,
a potom tak ty, ty Andromach ctn,
padnuvi z nrue slavnho chot v ruce
zpupnmu Pyrrhovi tak jako sprost skot,
u hrobu przdnho se sklnjc v muce,
ty, Hektorova dv, te Helenova cho!
A pak i ernoka, je schz na byt
a bltem cupit a plae vyhl
zivou Afriku a palmovnky skryt
za irou stnou mhy, je z kalnch nebes m.
A ti, kdo pozbyli, co nezskaj vce,
kdo v slzch top se a ssaj Bolest svou,
jak dobrou vlici ji chtiv dumlajce!
Huben siroty, je jako kvty schnou!
Tak v lese, kam mj duch se utk vdy znovu,
m star Vzpomnka jak nek rohu zn!
Snm o nmoncch, zstavch na ostrovu,
podlehlch, zajatch ... i jinch, blzkch mi!
Sedm starc
(Victoru Hugovi)
Ty msto kypc, ty msto pln snn,
kde pzrak na chodce i za dne vs se!
Tm cevstvem olbmm, je tepe bez umdlen,
koluj tajemstv jak mzy pnce.
Tak rna jednoho, kdy vlhk vzduch byl mkk,
kdy domy smutnch td, mhou prodluovan,
v nm zpodobovaly dva behy vzdut eky
a kdy - sm hercv duch, kdy pyn kol se pne ta kaln lut mha dl prostor zalvala,
j, napnaje tu sv ivy jako rek,
a mluv s du svou, je bezmla ji spala,
el erm pedmstm, jm ts' hmot dvoukolek.
Vtom objevil se mi vak jaks staec v plti,
sm hadr, pinav jak onen mln den,
jen bez svch o zlch, v nich planul plamen zt,
by zjeven pivolal d tdrch almuen.
Jako by ve lui si smoil ztelnici,
ml pohled, v nm tuh' mrz, zrak chladn jako led,
a jeho dlouh vous, jak avle tvrd nc,
tak jako Jidv svou pikou trel vped.
Ne ohnut, pelomen, a tvoe svmi zdy
a svma nohama tak prav hel pak,
ml s hol, doplkem, jen patil dohromady,
podivn vzezen a chzi, ubok,
chromho tvernoce i ida o tech tlapch.
el, zabdaje v snh a blto ulice,
jako by mrtv snad byl drtil, v tkch kpch,
nikoli neten, sp neptelsky ze.
Av patch el mu druh: vous, oko, hbet, hl, cry,
ve, dvojnk stolet z tch pekel, ml tu s nm,
a ob straidla, tak hrozn svmi tvary,
tm krokem se brala za svm clem neznmm.

45

Jakmu spiknut jsem tu byl vydn, Boe?

A jak krut los si ril se mnou hrt?
Ten staec zlovstn, ped zrakem se mi mnoe,
se mn pak objevil, as k asu, sedmkrt!
Nech ten, kdo smje se zde mmu nepokoji
a nect ten strach, co mne jal ped nimi,
jen r uvit, e pes vi selost svoji
ti hrozn netvoi se zdli vnmi.
Zda moh' bych, nezemev, tak patit na osmho,
krutho dvojnka, v nm Osud sml se mn,
hnusnho Fnixe, syna a otce svho?
- Odvrtil jsem se rad od spee pekeln.
Se vztekem opilc, ve se dvakrt jev,
j dom vrtil se a zavel za sebou,
hna prudkou horekou a trp bez levy,
rozjiten zhadou a absurdnost tou!
Mj rozum marn chtl se dostat na pevninu,
sil jeho tu maila boue hned,
m due tanila, lo bez stnov, v stnu
- po moi stralivm bez beh na dohled!
Staenky
(Victoru Hugovi)
I.
V malebnch zkoutch velkomst plnch ruchu,
tam, kde i erednost se mn v krsnou vc,
vyhlm, hov tm vdy rozmarnmu duchu,
podivn bytosti, pes selost mil pec.
Te chrom, byly to kdys Lais, Eponiny!
- Ach, milujme je dl, jsou dosud duemi,
by kiv, hrbat a chab jako stny!
V suknicch plnch dr a v tcch s tsnmi
se plaz ve vtrech, je krut biuj je,
ctce mrazen, kdy hr omnibus,
a k bokm tisknouce sv taky, relikvie,
je vyil rebusy i kvty dvn vkus.
Cupaj komicky, podobny loutkm vskutku,
jak porann zv se tce belhaj
i tan mimodk jak zvonky pln smutku,
na kter vs se zl Dmon potaj.
A star, maj pec dv oi, jehly jasn,
svtc leskem dr, v nich v noci sp er vod,
zrak malch dvenek, jen roztomile asne
a na ve tpytiv se smje o pekot.
Zda jste si povimli na staenin rakvi,
e je tak malik jak dtsk astokrt?
Uen Smrt v ten pr dvou podobnch si rakv
ukld zvltn znak, jm kad bv jat,
a mn pak, vidm-li ten vetch fantom lidsk
hemivm obrazem Pae pechzet,
se o t bytosti, tak kehk, zdv vdycky,
e k nov kolbce se tie bere vped,
le byl bych, mictvm se zabvaje v snn,
ped nesouladnost tch d pemlel,
kolikrt truhl as to v potu tvi mn
tvar truhly, do kter se klade zm tch tl.
- Ty oi, studn slz, jich jsou v nich miriady,
kelmky, v kterch byl kov zanechal svj jas,
chovaj pro toho, jej kojil Osud hlady,

46

v svch tnch tajemnch spou aromocnch krs!

II.
Starho Frascati Vestlka milujc,
ta knka Thalie, tak slavn v okol,
jejto jmno zn jen suflr v hrob tlc,
ta, ji kdys stnilo svm kvtm Tivoli,
ty vechny, vechny m z t due opjej!
Ne jsou tu, kter slast vdy zce v bolesti,
daly Oddanost o dobr kdla jej:
" Hippogryfe, ra ns v nebe donsti!"
Ta, v krutch netstch svou vlast pocvien,
ta, kterou petil zl manel thou bd,
i ta, ctn Madona, svm dckem proboden,
by mohla ze svch slz tok eky vytvet!
III.
Jak j ty staenky jsem sledovval kdysi!
Z nich jedna, kdy se s hr ji slunce nakln
a plno rudch ran do barev nebe ms,
si sniv sedala na lvku v stran
a naslouchala tam t ryn hudb znm,
j sady svlauje sbor dobrch vojk
a je v tch veerech, kdy v duchu okvme,
nalv hrdinstv do srdce mk.
Hltajc, vzpmena, pravidel psn dbal,
ten vlenick zpv, jen s ela hnal j stn,
jak star orlice sv oko otvrala,
a mramorov skr se zdla pro vavn!
IV.
Tak zmatkem ivch mst se tie ubrte,
stoick, bez alob na bdu krutch let,
vy matky trpc, vy nevstky i svat,
vy, jejich jmno si kdys eptal cel svt.
Vy, je jste bvaly sm pvab, ctnost a slva,
jste lidem lhostejny a vbec neznmy!
Te vs jen opilec svou lskou napadv
a drz, sprost kluk se kleb za vmi.
Vy stny svratl, je stydte se ti,
te plae, shrbeny, se ploute kol zd,
a svt vs nezdrav, vy prapodivn byt,
pro vnost zral ji mdl zbytky lidskosti!
J, kter zpovzdli vs stem starostliv,
zraje na v krok, el, pln vratkosti,
tak jako kdybych byl snad vam otcem, dive,
j tajn okoum vak tajnch radost:
vdvm najednou zas vae vn kvsti,
provm vae dny, jak zl, tak dobr as,
m srdce t se za vaich hch tst,
m due, tpyt se v va ctnost zas!
Ruiny, pbuzn, vy hlavy te vky!
J kad veer vm sv sbohem dvm vem!
Kde ztra budete, vy Evy s osmi kky,
je hrozn Bo spr ji tiskne pod tu zem?
Slepci
Jsou hrozn, due, hle! Jak loutky chodce,

47

za chze nejist se smn vznejce,

jak nmsnci vped nastavuj lce
a hrou bhvkam sv temn zornice.
Oi, kde dvno ji nic z Bo jiskry nen,
dl k nebi zdvieny, jako by patily;
je nen vidti se chlit na chvli
a s hlavou svenou jt v snivm zamylen.
Tak prochzej tu tou nekonenou tmou,
v n vn ticho m svou sestru neplodnou.
msto, co tvj svt kol ve a zpit se kleb,
a k trzni rozncen tvm vilnm lenm,
j, hle, t vleku se, a tupj jich, dm:
"Co to jen hledaj ti vichni slepci v Nebi?"
Jedn kolemjdouc
Kol mne se vzdouvala a vala ulice.
Tu nhle, ve smutku, jak pyn bolest sama,
m pela velik a thl krsn dma,
houpajc festonem sv dlouh suknice.
la, s nohou sochy, vped, jas vzneenosti v lci,
a j j rozilen, jak blzen touhou tvn,
pil j z o, nebes v tmch, jde kl uragan,
okouzlujc slast a rozko zniujc.
Blesk, svtla... potom noc! - krsko mizc,
ty, kter pohledem mj ivot vzksila jsi,
snad t ji nespatm, le ve vnosti, rci!
Kdes jinde! Daleko! Ji pozd! Nikdy asi!
Vdy neznm pec tvj cl, ty nezn mj cl zas,
ty, kterou bych ml rd, jak jist tuilas!
Pracujc kostlivec
I.
Na stncch na nbe Seiny,
kde sp vc knih jak mumie,
lze v kresbch z anatomie,
je le na nich, zapreny,
a jim byl star umlec, opravdu
zrun, jako vel, pes jejich
nmt nevesel svm rydlem
dodal Krsy pec,
zt kostlivce a sthl tla,
jak jako sedlci se dou,
co onu hrzu tajemnou
tajuplnj jet dl.
II.
Chrapouni smutn, co z tch lch,
je pevracte s urputnost,
s vm silm svch blch kost
a sval z ke staench,
co za e zvltn dobvte,
trestanci, z kostnic putn,
a v kterm statku, rcete mi,
to naplnit j spku mte?
Ukazujete nm tu jen
- krut sudby naznaen! e pislben spnek nen
nm ani v hrob zaruen,

48

e Nicota ns zrdn klame,

e ve, i Smrt, lhouc l ns
a e snad vn, cel as,
na vky vk, bda, mme
v njakm kraji neznmm
dl vymrskvat pdu strohou
a zkrvavlou nahou nohou
zarva t tk r v tu zem?

Soumrak
Hle, veer lbezn, ten ptel zlosyn,
jak spolupachatel se pl ve stnu.
Nebe se zavr jak klenba, plno tmn,
a lovk zneklidnn se v drav zve mn.
mil veere, ty, kterho si pl,
kdo nele kaje: "J dneska pracoval!"
To veer laskav, jen ulehen skt
vem duchm zmoenm, je trp bolest lt,
zarytm uencm, kdy hlava tet jim,
a zbitm dlnkm, kdy dojdou k postelm.
Ne tu se vzbouzej zl bsi, pes den spc,
vce v povt jak sprost obchodnci,
a zticha vrej do oken v ulikch,
kde rozsvcuje se lstn Prostituce v tmch
a blik svtlem lamp, v n bije vtr svit.
Otvr vchody tak jako mravenit.
A jako neptel, jen k vpadu se zved',
svou tajnou pinku si raz drav vped.
Po mst neesti se drze hem vade
jak erv, jen lovku krm jeho jdla krade.
Chvlemi slyet je syen kuchyn,
ryk hlas z divadel i hudby ze sn.
umc kavrny, kde lid hrou se mm,
se pln ejdi a s nimi nevstkami,
a chtiv lupii bez veho ostychu
se brzo daj t v svou prci potichu
a budou pit v tmch dvee a pokladnice,
by mohli pr dn t a oblc' milostnice.
Te, za tch krutch chvil, se vak, m due,
vzmu a zavi pevn sluch tm jekm jako n!
To smutn hodina, kdy nejvc trp cho.
Posupn temn noc jim v hrdla drpy no,
a oni kon dny a jdou tmou hrobu vstc,
plnce chroptnm zdi psnch nemocnic.
Vc jich si naveer, kdy modr nebe tm se,
ji nikdy nesedne se svmi doma k mse.
Vtin tepl krb byl jet neznm vak,
vtina neila a ji tu zmr tak!
Hra
V blednoucch lenokch entiny bledch lic,
namalovanch brv a o fatlnch,
poilhvajc a zticha stsajc
klinkn kamenu a kovu s u svch,
kol hracch stoleku bezst oblieje,
elisti bez zubu, rty bez v erven,
a prsty v horece, je ke stahuje je,
slidc v zad i v kapsch zmaten,
strop v pn tonouc se svcny zalch z
a ada velkch lamp, je vrhaj svuj svit
na slavn bsnky se zachmuenou tv,

49

pichzejc sem sv poty promarnit,

to obraz pochmurn, jej jedn noci sniv
ped jasnm pohledem jsem vidl vyvstvat,
sm sebe vida tu, v t de mleliv,
ve stnu ledov a beze slova stt
a tajn zvidt tm lidem vn lt,
obstrlm nevstkm smuten radosti,
a vichni kupili ped mmi zraky hbit,
ta se svm pvabem, ten se svou starou cti!
M srdce pojal ds, e zvidm tu lidu,
jen b k propasti, a zpit svou krv, el,
by spe neli smrt i nejstranj bdu
a neli nicotu i samo peklo chtl!
Tanec kostlivc
Ernestu Christophovi
M, skvl postavou, jak iv pes svou lenost,
s tm prem rukavic, kytkou a tkem svm,
nedbalost v chovn a jistou nenucenost
huben kokety, npadn vzezenm.
Kdo vidl na plese kdy ten ivot v kole?
Krlovsky voln hv, pepjat na pohled,
spadv na nohu, ji svr, suchou dole,
rozkon stevek, pvabn jako kvt.
Ry, nalhajc na okraj klnch kost,
jak viln pramnek, jen o sklu se te,
zadn rozechvn, pln smn stydlivosti,
truchliv pvaby, je svtu ukrt chce.
Ze tmy a przdnoty jsou jej hrozn oi
a lebka, s kvteky na vrchu tcmene,
na kehkch obratlch se kymaciv to.
kouzlo nicoty, tak hrzn zdoben!
Ti, kte nechpou, jen tlem opjeni,
nesmrnou ndheru lidskho kovn,
t karikaturou snad nazvou v rozhoen.
Mn vyhovuje vak, jsi, Kostro, drah mi!
Pichz pokazit svou mocnou klebivost
snad Slavnost ivota, je trv na svt?
i tve snad star cht dl ty tv iv kosti,
k sabatu Rozko, blhovou, pud t?
Chce zahnat v zpvu strun a v jasnm svtle slu
vsmnou mru sn, tv noci muc?
i d, aby snad orgie za pvalu
zchladily stran r v tvm srdci zuc?
Bezedn studnice v hlouposti a viny!
Ty vn retorto, je pekapuje al!
J vidm movm tvch eber plnch hlny
tu stle hladovou zlou zmiji bloudit dl.
Po pravd mm vak strach, e tvoje krsa nyv
nedojde odmny, je patila by j.
Kdo ze smrtelnk kdy smysl pro prm mv?
Pern rozkonost jen siln opj.
Pzrak pln hloub tvch o zvra bud
a moudr tanenk k tvm vnm smvm,
v nich v adch ticet dva tv bl zuby stud,
vdy vzhldne znechucen, hnus dt stoupat k rtm.
A pec, kdo kostlivce ji netisk' k srdci v citu
a kdo se neivil ji vc hrobovou?
Co jenom na atech a vni zle tu?

50

Zhnusen zjevuj, e v v krsu svou.

Kouzeln svdnice, beznos tanenice,
rci jen tm ttivcm: " hloup pynivci,
by mte liidel a pudr pln lce,
pchnete smrt ji! pav kostlivci,
odkvetl krasavci, vihci hololc,
naten mrtvoly, svdnci lysch el,
rej tance kostlivc, ve rozhoupvajc,
vs nese v koniny, je nikdo nevidl!
Od seinskch nbe k behm, je Ganges vroub,
smrteln dav se tve a ske zmdlvaje,
nevida na nebi t Andlovy trouby,
je zeje vstran jak tromblon do kraje.
Smrt se ti kdekoli v tvm slunci obdivuje,
vz, smn Lidskosti, v tvch chtnch posuncch,
a asto jako ty se myrhou navouje
a ve tvou ztetnost pak ms svj zl smch!"

Lska ke Li
Kdy zdlky vidm t, m netenice drah,
za hudby, jej t strop zhurta sr zpt,
jt krokem souladnm, jen cestou zvolna vh,
a nyvm pohledem se kolem rozhlet,
kdy ptrm v svtle lamp v tv zabarven tvi,
s chorobnm pvabem v t chvli v rozkvtu,
v n ohn veera ti nt rann zi,
a v och vbivch jak oi portrtu,
j dm: Je ndhern, m divn sv elo!
To pevn pamtka ji zdob jako hrad,
a srdce, zhmodn jak broskev, jako tlo,
je s to ji znalecky, v vn milovat.
Ach, jsi plod podzimu se svrchovanou chut,
jsi vza smuten, slz vykvajc,
jsi parfum, budc sny o oasch v ssuti,
jsi mkk poduka i kok kvtin, rci!
Jsou oi tklivj, j dobe vm to, ony,
je neskrvaj nic ze vzcnch tajemstv,
etue bez skvost, falen medailony,
przdnj, Nebesa, ne, bda, snad jste vy!
Co vak tu nesta tv zdn, krsko moje,
kdy t srdce m, je prch ped pravdou?
Co jest tu bezcitnost a vechna tupost tvoje?
Masko i okraso, j zdravm krsu tvou!
J v duchu stle zm
J v duchu stle zm tu vilku na pedmst,
n mil bl dm, a mal, pln tst,
sdrovou Venui a starou Pomonu,
svou nahost halc do hout zhonu,
a slunce, kter se tak oslniv leskle,
kdy veer za oknem se dvalo pes sklo,
jak oko dokon na nebi vetenm,
na nae veee, za kterch mlel jsem,
svou z svcovou nm zlatc ze zpadu
erkov zclony a prosten stl vzadu.
T chv
T chv, na kterou jste pro cit rlvala

51

a kter sp sv sny pod drnem jako skla,

t bychom mli snad dt na hrob aspo kvt.
Vdy mrtv snej tak mnoho, mnoho bd!
Kdy jen studen, ten kleti starch strom,
jim vztekle zafi kol mramorovch dom,
tu mus lidi mt za bezcitn a strach,
e pkn v teplouku sp doma v peinch,
co oni, kostlivci, za spnku ervy rni,
bez druh v postelch a milch povdn,
nect ve tm nic ne snhy zimy tt
a dlouh stolet den za dnem odplvat,
a ani ptel i jejich iv mil
nahrad cry stuh, kter jim z vnc zbyly.
Kdybych ji uvidl, kdy sy polena,
jak u mne na keslo si sed, blaena,
kdybych ji zastihl v zl veer prosincov,
jak si v koutku pokoje si nahrbena hov
a vn, na chvli pry z vn postele,
m ste matesky, mne, dt dospl,
co jenom mohl bych t zbon dui ci,
ze z dlk bez o j slzy kanout lc?
Mlhy a det
zimy ediv a jara zablcen,
omamn obdob, , bute pochvlena!
Zahalujete mi jak rozum, tak i cit
svm mlnm rubcm a temnm rovcm v klid.
V t plni, v jejch tmch lk vtr, vped se ena,
a v nocch bez konce mdl korouhvika stn,
m due me lp ne v teplm mji snt
a kdla havran k svm letm rozevt.
doby pobledl, vy knny naich psem,
nic ncn sladho pro srdce chmurnch sn,
na kter pad snh od nepamtnch dn,
ne vae temnoty, je neoiv jasem,
le by se jednu noc, j msc vale dal,
na lku hazardnm al ve dvou uspval.
Pask sen
Constantinu Guysovi
I.
On jet dnes to dopoledne
ten obraz stran krajiny,
ji lidsk oko nezahldne,
ped zraky matn z mi.
N spnek samm divem ije!
J z rozmarnho npadu
vtom odstranil z t scenrie
rostlinstvo vzrostl bez du,
a bystr mal svho snn,
jsem chutnal ve svm vtvoru
monotonii do umdlen
vody, kovu a mramoru.
Ten bbel schodi, klenb a arkd,
byl palc konc mizcch
a vade pln plnch kaskd,
do zlatch ms se tcch,
a katarakty nad chodbami
se oslniv vely
kilovmi zclonami
na bl stny z oceli.

52

Ne stromy, sloupy obklopeny,

dmaly zticha bazny,
v nich pyn nymfy jako eny
se prohlely, blaeny.
Mod modrch vod se rozlvala
v rozelench nbech
a miliony mil se hnala
k hranicm svta, zc v nich.
Byl to svt vzcnch drahokam,
magickch vln a irch skel,
oslovan spoustou mam,
je byl sm v sob obrel.
Na nebi nyly Gangy tie,
a klidn, bez v asti,
chrlily proud svch uren s ve
do dmantovch propast.
J, astn strjce tchto kouzel,
sm ocen pak, jak jsem chtl,
a ani se mi zkrocen vzpouzel,
pod tunel z perk zavdl.
A ve, i er, ve jasn pllo,
duhov, svtl, sam tpyt,
a moe lesk svj vsazovalo
ve vykrystalovan svit.
Ne bez hvzd, slunce na blankytu,
nic, co by mohlo ozit
ty zzraky, je, plny tpytu,
vyzaovaly vlastn svit!
A nad tm divem plnm ruchu
pak stlo - hrozn zjeven,
ve pro vjem zraku, ne vak sluchu! straliv vn mlen.
II.
Otevev oi horenat,
j zel ds svho doupte
a citil, zas v sv dui klat,
hrot v sv strasti proklet.
M pendlovky se zhurta jaly
polednch dvanct odbjet,
a nebe dtilo svoje kaly
na tento ztuhl bdn svt.
Svtn
V kasrnch dvorech znl budek zpvajc
a rann vtr vl na lampy blikajc.
To byla hodina, kdy hejno zhoubnch sn
napad na lkch jinochy v polosnu,
kdy lampa na dn n svm nachem odr se
jak oko krvav, je rozmikno chv se,
kdy due, drcena svm tlem tivm,
urputn zpasy dne s lampou svd s nm.
Jak uslzen tv, ji osuuje vn,
je vc mizcch ve vzduchu zachvvn,
a mu je psanm zmdlen a ena lasknm.
Z komn zaal se tu tam ji valit dm.
Nevstky s mdlmi rty a s vky zmodralmi
dmaly, uboh, tupmi spnky svmi.
ebraky, vlekouc sv prsy mraziv,
foukaly na uhl a zkehl prsty sv.

53

To byla hodina, kdy ve chlad a kale

bolesti rodiek se hor nenadle.
Jak vzlyk, jej peru z st vytrysknuv krev,
protrhl povt kohout rud zpv,
ocen mlh se zved' a zaplavoval domy,
a uvnit pitl pak mrouc v bezvdom kytali,
chroptce v poslednm taen.
A zhralci li spat, svou dinou zdrceni.
Jitenka, tesouc se v sv rolut rob,
la zvolna po Sein, pust v t rann dob,
a Pa, mnouc si ji sv vka zamen,
se chpala svch dl - jak piln staena.

Vno
Due vna
Zpvala jednu noc v svch lahvch due vna:
"V sklennm vzen pod rudou peet
se, bdn love, mj hlas tu k tob vzpn
a pse bratrstv a lsky pje ti.
J vm, co nmahy a co to potu stoj,
co krutch paprsk na strni teba je,
ne je mi dno t a mt tu dui svoji.
Vak j t nemnm bt nevdn a zl.
Vdy ctm stranou slast, kdy padm v astn chvli
do hrdel dlnk zle zbitch pracemi,
a jejich tepl hru je hrob mn tuze mil,
kde lp ne v chladnch tmch mch sklep sp se mi.
Ach, sly, pteli, znt sladk psn svtk
a tichou nadji se ve mn ozvat?
Kasaje rukvy, za stolem sed v chldku,
m bude velebit a spokojen se smt.
Tv en znaven se mnou r v och vznt
a tvj syn nabude svch sil a barev zas,
ten atlet ivota, slb, bude ve mn mti
svj olej, slc moc svalstva pro zpas.
A v tebe zapadnu jak sm ambrosie,
ji vn Rozseva s hr nebes r set,
by z naich objet se pola poesie,
je k Bohu vypu tak jako vzcn kvt!"
Vno hadr
Na starm pedmst, v tom labyrintu blta,
kde lidstvo hemc se za svmi cli chvt,
v ervenm svtle lamp, v nich vtr, tesa sklem,
nalh na ohe a zmt plamenem,
lze vdat hadre, jen chod hlavou krout,
a do zd vreje jak bsnk za sv pouti,
nic nedb bludnch ps, svch bdnch poddanch,
a dui vylv, pln slavnch pln svch.
Psah slavnostn a pyn zkon dv,
zloduchy por, obti pozvedv,

54

a stoje pod nebem jak pod baldachnem,

svou ctnost zpij se v svm srdci nevinnm.
Ti lid, trpen sty trampot v domcnosti,
drcen robotu a stm bez ltosti
a cel ohnut pod thou odpadk,
je Pa vyvrhla po koutech ve zmatku,
jdou dom, pchnouce jak sudy hadry svmi,
po boku s pteli v zlch bitvch zblelmi
a s vousem viscm jak prapor pln ran;
ped nimi ty se les kvtnch slavobran,
a oni, vtzn - kouzlo okamiku! za hlun orgie trub, bubn, slunce, kiku
tu pinej est a slvu nrodu,
jen js, lskou zpit, vstc jejich prvodu!
Tak val vno vped, sm Paktol jasupln,
tm Lidstvm ubohm sv zlatonosn vlny;
skrz hrdlo lovka hrdinstv hls v dl
a svmi dary pak nm vldne jak ten krl.
Bh, chtje uspat z vech bdnch mroucch vskrytu,
Bh stvoil spnek kdys, jat vitkami citu,
a lovk doplnil jej Vnem, drahm vem,
a Vno po Slunci je Bom dttem!
Vno vrahovo
M ena le mrtva, dky!
Jsem voln, mohu popjet.
Kdy jsem se vracel bez sou zpt,
muila m vdy svmi kiky.
Jsem znova asten jako krl;
vzduch hr je ist, nebe jasn...
- To rovn bylo lto krsn,
kdy jsem k n prvn lskou vzpll!
T zni, co m mu, zve,
by bylo k mru poteb
vc vna, neli kter by
moh' pojmout jej hrob v t de.
J srazil jsem ji do studn
a cel jej lemovn
jsem pro jistotu shodil na ni.
- as zapomenout d snad mn!
Ve jmnu psah plnch vznt,
jich nen s to ns pranic zbt,
ka, e se chci s n usmit
jak v dobch na vn v kvtu,
jsem na n vymoh' schzku zas.
Byl veer, cesta temn byla,
a ona pila, pobloudil!
On je kus blouda v kadm z ns!
A na n bylo znt ji lta,
pec byla hezk dosavad,
a j ji ml a pli rd,
a tak jsem ek': "Jdi z toho svta!"
Mne nemohou tu pochopit!
Z tch opilek tupohlavch,
kdo hodlal za svch noc tmavch
kdy z vna rub urobit?
Ta neciteln, tup chska,
tak jako stroje jdouc jen,
nemohla poznat ani den,
co je to vskutku prav lska

55

s prvodem kouzel tajemnch,

pekelnch ston, hrznch kik,
lahviek jedu, slz a vzlyk
a hmotu pout a kost v nich!
- Jsem voln, sm zde stojm zase!
Dnes budu podle chuti pt;
pak, bez vitky, na mol zpit,
si lehnu na zem, kde jen d se,
a budu jako fena spt.
By mi vz kole s s obruemi,
nacpan trkem nebo zem,
i vyinut vagon snad,
rozdrt mozek vinn hlavy
i petne v sam pli bich,
j vdy si budu tropit smch
jak z blovy, tak z Bo slvy!
Vno samotovo
Nic, pohled svdnice, tak podivnho jasu,
jen tie kloue k nm jak bl paprsek,
spoutn lunou s hr do tesoucch se ek,
kdy chce v nich vykoupat svou nonchalantn krsu,
posledn penze, je v prstech svr hr,
polibek vtiskan hubenou Adelinou,
i tny sonaty, je lichotn se linou
tak jako vzdlen tmou nesouc se pl,
nic, lhvi hlubok, nesnese pirovnn
k tm ostrm balzmm, co plodn bich tvj sehrn
pro srdce bsnka, je sucho zkruuje.
Ty vlv do nho zas mld s nadjemi
- a hrdost, bohatstv vech bdnch na t zemi,
je k Bohm vtznm ns pipodobuje.
Vno milenc
Dnes prostor skv se, vade sv!
Bez ostruh, bez uzd, bez ot
poj odjet v sedle na vn
vstc ferick krajin!
Jak andlov havch lc,
horekou trp zkouejc,
poj v modrm jitru bez mrak
vstc vzdlenmu pzraku!
Za letu mkce kolbni
na kdlech moudr vichice,
v tm tetn a horovn
bok po boku si plujce,
prchnme, sestro, bez prodlen
do samch rj mho snn!

Kvty zla
Epigraf k odsouzen knize
teni, zvykl bukolice,
prosci vkusu stdmho,
to kniha ducha vilnho,
nette radi v n ji vce.
Nevycvieni v rtorice
u bla, knze lstivho,

56

nepochopte nieho,
jen vstednka ve mn zce.
Kdo, ani d se okouzlit,
jsi s to vak shldnout do propast,
ti, nech si zvykne rd m mt;
zvdav due, pln strast,
je hled rj svj, lituj m! ...
- Sic prokleji t potupn!
Zhuba
Jak vzduch, jen, nehmotn, se ned nahmatat,
se vln kolem mne zl Dmon v zbsilosti;
j, de, ctm jej v svch slabch plicch plt
a hn vn cht v nich ntit bez milosti.
Jeliko dobe zn mou lsku k Umn,
tvar nejsvdnjch en si osvojuje zhusta
a pod sty zminek, pln svho len,
hanebnm lektvarm navyk moje sta.
Tak v tmch, kde nade mnou ji nebd Bo zrak,
zbitho navou m provzv pak
plnmi Nudy zl, pustmi nad savany,
a v oi zden mi met plameny
zbrocen odvy, zejc iv rny
a nstroj Zhuby, vdy zakrvcen!
Muednice
Obraz neznmho mistra
Uprosted flakon, brokt tkanch v zlatu
a rznch svrk smyslnch,
rozkonch obraz, soch, navonnch at,
bohatch, naasench plh,
ve vlahm pokoji, kde jako ve sklenku
fatln povt je mdl,
kde kytka vydv ston poslednho vzlyku,
mrouc ve sv rakvi sklenn,
vylv na polt bezhlav tlo eny
jak eka erstvou rudou krev,
j pltno syt se jak palouk vysuen,
jen dlouho ekal na zlev.
Podobna pzraku, tmou v noci plozenmu,
jen oi k sob pout nm,
s hromadou vrko a perk diadmu,
je tvo jej pyn rm,
spoiv na stolku jak blatouch lut hlava,
a z oi v sloupu prch mhou
jak soumrak mton mdl pohled do blava,
nevzat dnou mylenkou.
Blostn nah trup, rozvalen bez ostychu,
vydv v lku na pospas
osudnou ndheru a tajnou, skrytou pchu
prodou darovanch krs.
Na ltku zstala jak upomnka iv
rov punocha se stkvt,
a podvazek se s n jak tajn oko dv,
vrhaje dmantov svit.
Podivn, zvltn vzhled t samoty i eny
s tou nyvou lc drdivou,
a jak jsou jej trup a hlava rozloeny,
odkrv lsku stralivou,

57

zloinn radosti tajuplnho ritu,

hry pekelnho laskn,
z nich radovali se zl andlov vskrytu,
v zhybech zclon schovni.
A pec, kdy zhlme to kehk rm jej,
ps, tl jako vzpjat had,
a boky s kylemi, je pli oste nj,
pec zd se mladou dosavad!
- Zda pootevela svou dui jitc se
a smysly nudou souen
vstc smece dosti, je hladem vztekaly se,
bloudce ve tmch, len?
A zda ten krut mu, jej iva, pes laskni,
nemohlas uspokojit pec,
na tle bezvldnm a svolnm k vemu pn
ukojil cht svj nakonec?
Rci, bdn mrtvolo, a kdy t potom trna
zved' za tvrd cop v zvrati,
zda na ledov chrup, ty hlavo hrzypln,
posledn sbohem vtiskl ti?
- Bezpeno ped smchem posmvanho lidu,
ped vetenmi ady,
spi, divn stvoen, spi v pokoji a klidu
v svm hrob plnm zhady!
Tvj cho je ve svt, a tvar tvj nesmrteln
potichu nad nm, sp-li, bd;
on, jak te jemu ty, ti bude jist vrn,
vdy pouze tvj a do smrti.

Lesbos
Kolbko mskch her a eckch rozkonost,
Lesbe, tak slavn sny svch noc jako dn,
je zdob polibky, mdl, pln horoucnosti,
se rem paprsk a s chladem meloun,
kolbko mskch her a eckch rozkonost,
Lesbe, kde polibky jsou jako vodopdy,
je vrhaj se v hloub bez veho zden
a pd za nku a klokotav vdy,
tajemn, bouliv a pln hemen,
Lesbe, kde polibky jsou jako vodopdy,
Lesbe, kde vzjemn se Fryn pitahuj,
kde na nejti vzdech se echo ozv,
vz, roje hvzd se ti jak Pafu obdivuj,
m pro bt Venue na Sapho rliva,
Lesbe, kde vzjemn se Fryn pitahuj,
Lesbe tch noc mdlch, je horkost jsou znmy,
v nich - plan rozkoi! - si ve svm zrcadle
laskaj tlem en vdk dosplosti panny
se zraky, je jim hnou, do dlk zapadl,
Lesbe tch noc mdlch, je horkost jsou znmy,
nech Platon mra zrak v sv psn hrdope,
usm nebesa pemrou laskn,
rozkon ostrove, vladai sladk e,
a stlm hlednm za miliskovn.
Nech Platon mra se v sv psn hrdope!
Usm nebesa mukami bez levy,
je jsou ji souzena vem srdcm dychtivm,
toucm mimo svt, nm znm, za smvy,

58

kdes v jinch nebesch se mihnuvmi jim.

Usm nebesa mukami bez levy!
Ach, kter bh by, t chtl soudit, Lesbe drah,
a zavrhnout tvou skr, tak zbledlou thou dl,
kdy neodvily ty jeho zlat vhy
spou slz, cos potoky do moe odvdl?
Ach, kter bh by t chtl soudit, Lesbe drah?
Co d nm zkony, nech bezprv i prva?
panny vzneen, vy archipelu cti,
v kult je ctihodn jak jin, bu mu slva,
a lska na peklo i nebe nemysl.
- Co d nm zkony, nech bezprv i prva?
On Lesbos vybral si tu ze vech prv mne, mne,
k slaven tajemstv svch panen kvetoucch,
a j ji v mld il t mysterii temn,
ve kter temn pl se ms v div smch.
On Lesbos vybral si tu ze vech prv mne, mne,
a j to od tch as ji hldm na Leukatu
jak bystrook str, je ve dne v noci bd,
hajc na brigu anebo na fregatu,
je v dlkch na nebi se svmi tvary chv,
a j to od tch as ji hldm na Leukatu,
cht zvdt, zdali je to moe pece mil
a jednou zveera za temnch vzlyk skal
vyplav na Lesbos, jen odpout hch chvle,
mrtvolu Sapho, t, je vydala se v dl,
chtc zvdt, zdali je to moe pece mil,
Sapho, t bsnky, muatky, milovnice,
slinj Venue bledmi skrnmi.
Blankytn oi zmoh' zrak ern ztelnice,
vsazen v temn kruh vyryt strznmi
Sapho, t bsnky, muatky, milovnice!
- Slinj Venue, je je tak zboovna,
nad svtem pnouc se a dtc jas a tpyt
sv plav mladosti na starce Okeana,
jen je svou vzneenou a krsnou dcerou zpit.
Slinj Venuc, je je tak zboovna!
Sapho, je zemela ten den, kdy rouhala se,
kdy dala, hanobc kult novch obad,
sv tlo panensk, el, v cel jeho krse
na pospas pynivci, jen ztrestal proradu
Sapho, je zemela ten den, kdy rouhala se.
A od t doby to tak Lesbos lk, pln hoe,
a pes pocty, je svt mu vzdv zpvem svm,
se denn opj za noci rykem boue,
vrhanm k nebesm skalnatm pobem.
A od t doby to tak Lesbos lk, pln hoe!
Proklet eny
V pasvitu nyvch lamp dumala Hippolyta,
snc v mkkch poltch o stranm laskn,
po kterm leela na lku jako zbita,
kdy bylo strhalo pl nevinnosti s n.
Hledala pohledem, zkalenm po vichici,
oblohu istoty, je prchala j v dl,
podobna poutnku, stejcmu lci
k modrmu obzoru, jm se byl rno bral.
Proud slz, jen stkal j z mdlch o blou skrn,
zdrcenost, ztrnulost a vraz chlpnosti,
pr pa, sloench jak pr dvou marnch zbran,
ve bylo ozdobou t kehk slinosti.

59

U nohou, pokojn a plna slasti sniv,

ji hla Delfina svm havm pohledem
jak elma, stec svou koist, ji si dve
ji poznamenala svm stranm silnm klem.
Ta krska svalnat, ped nnou klec, skvl,
srkala s rozko ji vno triumfu
a chtiv, dychtiv se nad n naklnla,
chtc mil tich dk snad sklidit s jejch rt.
Hledala ve zraku t obti sv touhy
bezhles, nm zpv, zpvan radost,
a vdk, vdk vzneen a nekonen dlouh,
jej vko jako ston pes svoje brvy dt.
- "Mluv, Hippolyto, mluv! Co tomu k? Nue?
Ji chpe, srdeko, e nem nabzet
k posvtn obti sv kehk prvn re
prudkmu vanut, je me zniit kvt?
M nn polibky, to vky bez v thy,
prhledn jezera zveera hladc,
polibky milenc vak hloub hrozn rhy
jak kry tkch kol i kola s radlic.
Najedou na tebe jak hrub potah v zvli,
dobyt speen s kopyty bez citu...
M sestro, srdeko, m ve, ty moje pli,
ra zvednout ke mn tv, sv oi z blankyt!
Za jeden pohled tvj, jen ti vechny strasti,
ti, Hippolyto, hned, v t chvli pozvednu
zvoje s mocnjch, tajuplnjch slast
a ukolbm t do nekonench sn!"
Tu Hippolyta k n vak zvedne mlad lce:
- "J nejsem nevdna sv drah Delfin,
nieho neelm, jen trpm, strachujc se,
tak jako po non hrz pln hostin.
On na mne pad strach se stralivmi stny,
s ernmi zstupy bloudcch straidel,
je s cesty rdy by m svedly na psiny,
rudmi obzory kol obklen, el!
Rci, dopoutme se snad nepstojnch in?
Vysvtli, me-li, ten ds, co zakoum!
Kdy zve m andlem, j hrzou vdycky hynu,
a pece ctm zas sv sta thnout k tvm!
Nepati na mne tak, ty pouto vech mch cit,
ty, kterou miluji, m sestro zvolen,
by jsi jen nstrahou, ji peklo stroj mi tu,
zatkem proklet, je postihnout m m!"
Delfina, hodivi svou hvou s temnm vlasem,
jakoby dupajc po delfsk trojnoce,
j s okem fatlnm vak ekla pevnm hlasem:
"Kdo jenom ped lskou o pekle mluvit chce?
Bu proklet na vky ten snlek pobloudil,
jen prvn na svt chtl ve sv tuposti,
jat marnm problmem, jej nelze dovst k cli,
milostn lichotky sluovat s cudnost!
Kdo jest tak blhov, e hodl spojovati
v mystickm akordu stn se rem, noc s dnem,
ten nikdy nebude si chor tlo hti
v tom slunci rovm, je lskou jmenujem'!
B hledat enicha a dej, kdy se ti lb,
sv srdce panensk v plen jeho laskn;
pinese mi sem zpt, zdena, elc chyby,
sv adra pln ran po krutm spn.
Jednomu pnu tu lze jenom slouit cele!"

60

To dt, ronc al, vak vzkiklo zdrcen:

"J ctm, jako by mi propast zela v tle,
a touto propast je vlastn srdce m!
Jak przdno hlubok, jak sama sopka hav!
Nic, bda, nezti tu stvru kuc,
nic neuhas r t Eumenidy drav,
je krut do krve je pl smolnic.
Nech nae zclony ns zavou mimo it
a sladk nava d srdci v mru spt!
J chci se, Delfino, v tvch adrech utopiti
a v kln nalzti jak v hrob sv chlad!"
- alostn obti s nerodnmi klny,
krejte, krejte svou cestou do pekel!
A vnote se v tu hloub, kde vechny lidsk viny,
mrskny orknem, jen v nebi nevzeel,
vou v zmatku, dunce jak boue pln vdy.
, spjte, mtohy, za cli dost;
vm nikdy nebude lze ukojiti hlady,
a v trest zrod se pak z vaich radost.
Ve vaich jeskynch svit slunce nezasvt.
Miasmy, proudc rozpukanmi zdmi,
v nich svmi pasvity tak jako lampy svt,
pronikajce vs hroznmi parfumy.
Truchliv neplodnost vaeho milkovn
vm ki napn a ze nt jen,
a vichr dost, jen bou bez ustn,
vm tlem lomcuje jak starm praporem.
Daleko od svta, bludn a zavren,
k krem poutmi jak vlci bhejte!
Svj osud tvote si, vy due nezzen,
a ped nekonenem svch niter prchejte!
Proklet eny
Jak stdo lece na zlatolutm psku,
k moskmu obzoru zrak to v zasnn,
a nohy lnouc bl a ruce lnouc v stisku,
jsou plny sladkch mdlob a trpkch mrazen;
se srdcem vzncenm svou dlouhou dvrnost,
jdou jedny ke chlumkm, kde zur bystiny,
a eptajce si jak dti o vrnosti,
vnikaj do houtin a miz pod stny;
a druh, sestersky, v snch sklnjce hlavu,
krej skalami plnmi zjeven,
kde svat Antonn zel jako velou lvu
dv adra nachov vt za pokuen;
dl jsou tu ty, co v tmch, je loue prosvtluj,
t za svch horeek zvou jako spasn lk
do starch pohanskch, dnem oputnch sluj,
Bakchu, tic al dvnch vitek;
co nos kapul na milostivm tle
a v dlouhch atech bi, na konci sam suk,
a ms v lese kdes za noci osaml
pot boskch rozko a slzy ltch muk.
Panny a bsov, zrdy a muednice,
velic duchov, skutenost tupc,
je, v zbon chlpnosti o nekonenu snce,
hned mte astn smch, hned pl zas na lci,
m due sestoupla do pekel va trzn,
j, sestry, elm vs, tak jako rd vs mm,

61

pro vae bolesti a nekonc zn,

pro urny lsky t, j srdce kyp vm!

Dv hodn sestiky
Jsou Zhralost a Smrt dv mil krasavice,
je h pocely a kyp plny sil
a jejich ist kln pod cry trp sice,
ne pes vi nmahu nic nikdy nezplodil.
Kletmu bsnku, jen nedb o ddice,
blovu milku, jen k stru chud tu zbyl,
nejev lupanar a hrob v svm loub vce
ne kout, jen vitkou vdy opomjen byl.
Rakev a alkovna, bohat rouhavost,
jak hodn sestiky, je nn hkaj,
nm stran rozkoe a slasti sktaj.
Kdy m ji zahrabe, zloruk Zhralosti?
Kdy, Smrti, pijde ty, sokyn jejch vnad,
na ztuchlou myrtu j svj cypi vroubovat?
Krvav zdlo
Mn mnohdy pipad, e krev mi stk znc
jak zdlo njak, je trysk vzlykajc.
J dobe slym ji, jak plna umu pn,
a marn hmatm si po rn, kter nen.
Tak jako ohradou se mstem ene pc,
z kamen dldn ostrovy dlajc,
konejc vyprahlost vech tvor po znn
a barvc produ svm proudem do erveni.
J dovolval se vn obluzujcch,
cht, aby uspala na chvli ds v m dui.
el, vno byst jen jak oi, tak i ui!
J v lsce hledal sen, v nm zapomenul bych;
el, mn je lskou ji jen pelech heby stlan,
s to pouze napjet ty neciteln panny!
Alegorie
Je irokoj ta ena s krsnou lc,
v svm vn nedbale si vlasy smejc.
Milostn paty i pelukov jed
o ulu ke se j otupuj hned.
Smje se Zhralstv a vysmv se Smrti,
tm stvrm, jejich pst - je dopadajc drt vdy za svch zhoubnch her pec et majestt,
jm hrd pyn se to tlo pevnch vnad.
Jak bohyn, kdy jde, jak sultnka, kdy le,
v slast v se rem mohamednskch kn
a v nru, v n se j dmou adra o pekot,
zve svma oima snad cel lidsk rod.
V, panna neplodn, a nutn pro bh svta,
e krsa, kter je v tom jejm tle vkleta,
je perozkon dar, jen po v mrzkosti
nakonec dobude pec pro ni milosti.
Nic stejn o Pekle, jak o Oistci nev,
a tak, a pijde den, kdy Noc se ped n zjev,
pohldne Smrti v tv jak novorozen
- bez kad vitky i zt jdouc vstc tm.
Beatrice
Uprosted pustho, zeehnutho kraje
j kdysi, prod si v slzch nakaje
a ze sv mylenky si dku dlaje

62

a v srdce zvolna si ji zabodvaje,

jsem v prav poledne vtom zoil nad svou hlavou
zlovstn ern mrak, vtc bouku dravou,
nesouc na kdlech houf bs neestnch,
jak sktci zvdavch a nestoudnch a zlch.
Zaali si m hned prohlet s chladnou lc,
a j jak zevlouny, na blzna zrajc,
je vidl znamen si dvat vzjemn
a tie ukat si a krut smt se mn:
- "Ach, podvejme se na karikaturu tu,
Hamletv bdn stn, zjev pln jeho rmutu,
a vlasy ve vtru a nerozhodn zrak.
Ach, zda ten vyilec, ten nuzn ubok,
ten tragd bez msta, ten hlupec nen k pli,
cht, kdy svou lohu hrt umlecky r,
zpvnm o alech, ktermi trp, bloud,
potoky, kvtiny, orly a cvrky jmout,
a dokonce i nm, nm, vinnm jeho spdy,
vetiv pednet ty svoje patirdy?"
M pcha, vzneen tak jako poho,
n nad kik dmon tak jako nad boui.
J mohl odvrtit svou svrchovanou hlavu,
jen kdybych nespatil v tom jejich vilnm davu
- pro neustalo jen hned slunce ve svitu? svou knnu s oima, jim rovnch nen tu,
jak mmu souen se krut smje s nimi,
astujc je sem tam sprostmi lasknmi.
Promny Uprovi
Ta ena, jako had na rotu zmtajc se
a adra v korsetu si drdc o kostice,
chrlila ze svch st dvou jahodovch rt
proud tchto horkch slov se pnm mousu:
- ", j mm vlhk rty a znm se v dovednosti,
jak veho svdom se lovk v lku sprost.
Vysum kad pl na prsech vtznch
a starcm vyloudm na tvi dtsk smch.
Ten, kdo v m nahot m zhldne bez zvoje,
m ve mn nebesa, lunu a slunce svoje.
J tolik z rozkoe, mj drah znale, znm,
e v tom, kdy v nru ji mue objmm,
i dvm zubm v plen sv adra v slastn chvli,
cudn a nestoudn, slab a plna sly,
jsou s to v t posteli, v vn zemdlel,
se pro mne zatratit i sami andl!"
A kdy mi vyssla ji morek ze vech kost
a j se stoil k n, pln dsn ochablosti,
cht vdn zlbat ji po jejich nnostech,
nevidl jsem tu nic ne hnisem slizsk mch!
jat hrzou, zavel jsem hned oi v rozechvn,
a kdy jsem po chvli je pootevel zen,
leely na mst t loutky, z n el strach,
je mla na pohled spou krve v zsobch,
jen zbytky kostlivce, je v zmatku kmitajce
skpaly jako tt i jako korouhvice,
houpan sem a tam zlm vichrem na tyi,
kdy v zim za noci v tmch nhle zafi.

Cesta na Kytheru
M srdce, svobodn se tc z volnch chvil,
krouilo kolem lan, podobno tstm ptku.
A korb kolsal pod nebem bez oblak
jak andl, kterho den sluncem opojil.
Co to, ten ostrov tam, co z moe tr temn?
- To kythera, d nm, ten z psn slavn kraj,
kde sta mldenci kdys mvali svj Rj.

63

A hlete, dnes je to jen kousek bdn zem.

- Tajemn ostrove milostnch slavnost!
Nad tvmi vodami se spoustou hokch tn
stn star Venue se vzn v tk vni
a due napj lskou a nyvost.
Ostrove s myrtami a kvty pucmi,
naden vzvan, slaven lidem vm,
kde vzdechy srdc v mhch nad sadem rovm
se nesly pomalu jak kadidlov dmy
anebo pedlouh hrdli vrkn!
- Nyn je Kythera jen nejplanj pln,
pustinou plnou skal a plnou skehotn.
Ne jedna zvltn vc do o padla mi.
To nebyl star chrm, ten stnek houtinat,
kde knka mladistv, pro kvt naden,
la, rem tajemnm v svm tle plena,
vstc vnkm vanoucm si rozhrnujc aty;
kdy chvli vtr ns tak blzko beh nes,
e vyruovali jsme ptky plachetnic,
poznal jsem ve vci trojhranou ibenici,
odrejc se jak cypi od nebes.
A dravci, sedce tam na sv hrozn pci,
plenili viselce, a jak byl zetlel,
svj zobk neist jak nstroj z oceli
hrouili do vech dr t jeho trosky tlc.
Na mst o ml dv dry, ubok,
a z bicha padal mu proud stev a na kolena,
a chska katan, svm hodem rozlcena,
jej svmi zobky i mikovala pak.
Na zemi motal se a bhal, s mordou vzhru,
houch chtivch tvernoc, kter t trpil hlad,
a prosted nejvt se vztekal jako kat
ve stedu pacholk, ne zane svoji turu.
Tys, synu Kythery tak krsn oblohy,
tys tuto pohanu vak snel, stle tich,
jako trest za svj kult se vemi jeho hchy,
kter ti nedaly spt v hrob, uboh!
, smn visele, mne stejn hoe mo!
Vida tv dy vlt, j ctil v zvrati
tak jako zvracen k svm zubm stoupati
pedlouh hok tok svch dvnch starch ho,
j ctil, chudku s tak drahou vzpomnkou,
ped tebou kubn vech zobk a chrup
divokch panther a krkavc a sup,
kdys s chut plencch tu bdnou schrnku mou!
- Obloha zila a moe bylo stl.
Mn vechno ernalo a krvavlo, el,
a tak jsem srdce pak ji od t chvle ml
v ten symbol vhaleno jak v rub neustle.
J na tvm ostrov se shledal, Venue,
jen se ibenic s mm obrazem, el bohu!
- Ach, dej mi, Pane, sil a odvahy, a mohu
bez hnusu zpytovat srdce a tlo sv!
Amor a Lebka
Usedl zhurta Amor sob
Lidstvu na lebku,
smch na tom trn si z n rob,
pln zlch poklebk.
Bubliny fouk v bujnm tst,

64

a ty ponou let,
tak jako by se chtly vznsti
nad pozemsk svt.
Kehouk koule v svtl krse
stoup do mraen,
a pust dui, rozplv se
jako zlat sen.
Po kad z bublin slym v pli
lebku tie dt:
"Ach, kdy se ti ji pece zr
tu hru ukonit?
Co rozptyluje sty v miku
na prach povtm,
je mozek, stvrn vraednku,
m krev s masem mm!"

Vzpoura /Revolta/
Zapen svatho Petra
Co k asi Bh tm kletbm svho lidu,
je k jeho Serafm se nesou den co den?
Jak tyran, jen je mas a vn ji nasycen,
zpit nam rouhnm, on usne vdycky v klidu.
Zm sten muench a popravovanch
zn mon opojn, kdy v chr se spolu spoj;
vdy nebe pes vi krev, co jeho rozko stoj,
je stle hladov, vdy znova lano jich!
- Kriste, vzpome si na Olivetskou horu!
Tys klee v dve Jej prosil za vzlyk,
a On se v nebi sml za hmotu hebk,
je kati vbjeli v Tv tlo tvora tvor.
Kdy vidls oldky a dvky z kuchyn
na Tvoje bostv plt za hulkn davu,
kdy ctils pronikat hrot trn zvolna v hlavu,
kde zc sdlila vdy Lidskost jedin,
kdy te straliv ji zlomenho tla
nathla najednou Tv pae k prasknut
a skrn zsinalou pot s krv kanul Ti,
kdy se Tv nah hru vem za ter nabzela,
vzpomnals na ty dny, tak krsn, zc,
kdy piel s vn slib na zemi vyplniti,
kdy lapals po cestch, je byly sam kvt,
klusaje vtzn na tich oslici,
kdy, v srdci statenm pln nadje a sly,
jsi zmrskal kupky a uitelem byl?
Nevnikla, dv ne ji hrot kop prorazil,
v Tvou hru snad vitka za onu hokou chvli?
- J jist opustm rd tento svt, kde, el,

65

sen svho bratra in ji dlouho nenachz.

Kdo meem bojuje, od mee vdycky schz!
- Kdy zapel ]ee ... on Petr pravdu ml!
Abel a Kain
I.
Abelv rode, jez, pij, ij si,
Bh k tob vldnm zrakem z,
ty, Kainv, kter nehodn jsi,
se bahnem plaz a bdn mi!
Abelv rode, Serafinu
tv ob pod nos lib p!
Ty, Kainv, kter smv vinu,
skon se kdy tv trapy?
Abelv rode, hle ty sady!
Tvj skot a lny jsou sm vdk.
Ty, Kainv, tob ku hlady
jak star fen aludek!
Abelv rode, tul se doma,
uprosted svch si bicho hej!
Ty, Kainv, mrzni, jektej rtama,
v tmch, akale, se zimou chvj!
Abelv rode, mno se s chut!
Tv zlato t se mno dl.
Ty, Kainv, dej si zajt chuti,
i kdybys v srdci jak chtl pll.
Abelv rode, roste, rav,
tak jako lesn tnice!
Ty, Kainv, vlej bez navy
sv dti prachem silnice.
II.
Abelv rode, pijde chvle,
e dod mrchou pd hnj!
Ty, Kainv, mus dl v svm dle,
neskonil jet kol tvj!
Abelv rode, vldl s dosti,
me zmoen kyjem vypad' ti!
Ty, Kainv, vystup na Vsosti
a svrhni Boha v zvrati!
Litanie k Satanovi
Ty, jen vech andl jsi hez, veho znal,
ty Boe zrazen, pro nho nen chvly,
mj soucit, Satane, s mou nekonenou bdou!
kne vyhnanstv, ty, jemu kivd svt,
jen, zmoen, silnj se vdycky zvedne hned,
mj soucit, Satane, s mou nekonenou bdou!
Ty, jen ve doke, ty Krli temn e,
jen l neastn, al lidskch smutk tie,

66

mj, soucit, Satane, s mou nekonenou bdou!

Ty, jen i parim, zlou leprou hlodanm,
Rj dv okouet ze sam lsky k nim,
mj soucit, Satane, s mou nekonenou bdou!
Ty, jen jsi se Smrt, svou starou silnou milou,
kdys zplodil Nadji, tu vlu pobloudilou,
mj soucit, Satane, s mou nekonenou bdou!
Ty, jen m pro psance ten hrd klidn vzhled,
s nm zatracuje lid kol popravit, bled,
mj, soucit, Satane, s mou nekonenou bdou!
Ty, jemu znm je kout, kout jenom tob znm,
kde rliv Bh skryl sv pyn drahokamy,
mj soucit, Satane, s mou nekonenou bdou!
Ty, jeho jasn zrak zn tajn zbrojnice,
kde davy kov sp, v sv tmy se hrouce,
mj soucit, Satane, s mou nekonenou bdou!
Ty, jen bd zakrv svou irou dlan stre,
kdy nmsnk jde, na kraji stech se dre,
mj soucit, Satane, s mou nekonenou bdou!
Ty, jen jsi opilci, kdy k mu zdept hbet,
s to vrtit kouzeln hned jeho prunost zpt,
mj soucit, Satane, s mou nekonenou bdou!
Ty, jen, cht lovku, kdy trp, popt mru,
jsi lidi nauil msit ledek a sru,
mj soucit, Satane, s mou nekonenou bdou!
Ty lstiv speene, jen zna, mil k nim,
bezcitnm Kroism tv svm ernm znamenm,
mj soucit, Satane, s mou nekonenou bdou!
Ty, jen rd vkld v zrak a srdce mlad pann
jak lsku k hadkm, tak zbonou ctu k rn,
mj soucit, Satane, s mou nekonenou bdou!
Ty berlo vyhnanc, ty lampo uenc,
pteli viselc a druhu spiklenc,
mj soucit, Satane, s mou nekonenou bdou!
pstoune vech tch, je v ernm hnvu laje
Bh Otec vypudil z niv pozemskho rje,
mj soucit, Satane, s mou nekonenou bdou!
Modlitba
, bu ti, Satane, na vky chvla chval
na hrch nebeskch, kdes jednou kraloval,
i v hloubkch pekelnch, kde, zmoen, sn v t dob!
Dej, aby sedla si m due po bok tob,
a ti Strom Moudrosti sv vtve zelen
tak jako nov chrm nad hlavou rozklene!

67

Smrt
Smrt milenc
Budeme mti lka vn stlan,
divany, hroby pro pr naich tl,
a na policch kvt nevdan,
zpod hezch nebes, je n zrak kdy zel.
Pr naich srdc, zbytkem r plana,
se promn v pr svc irch el,
je odraz nm svtla sprovan
ve hldi duch, dvojat zrcadel.
V mystick veer s romodrou bn
si vymnme jedno zablskn
jak prothl vzlyk, znc louenm.
A pak se zjev! v dvech Andl jar
a vzks znova jemnm prstem svm
zamen zrcadla a mrtv ry.
Smrt chudch
To Smrt, je konej a pro ni d se ti,
cl veho ivota, jedin nadje,
je jako elixr v ns novou slu nt,
e jdeme do noci, by srdce slab je!
To v boui, vichici, blescch a hromobit
mdl jas, jen blik v tmch, co chvli mizeje,
to krma, vhlasn pro dobr ivobyt,
kde lze jst, pt a spt a kde se okeje.
To Andl laskav , jen v dralnch prstech chov
dar arodjnch sn pro snn stle nov
a stele postele vem chudm po dnech zlch.
To Bo proslulost, p pln tajemnosti,
to mec ebrk, vlast nuznch od vnosti,
to brna dokon do Nebes neznmch!
Smrt umlc
Kolikrt jet mm mrz ctit na zdech
a lbat, obludo, to sprost elo tvoje?
Co, toulci, ztratm ran, ne jedna stela moje
zashne produ v tch jejch tajch vech?
Budeme stravovat svou dui v kladech
a rozbijeme v nich vc hodn tk zbroje,
ne v hrze zvedneme dv kaln oi svoje
k t Stve, jej cht nm vzlyky pln dech.
Jsou, kte nenali svj tajn Idol dole,
a tito sochai, na kterch hanba lp
a kte tlukou se do prsou nebo lbi,
jen v jedno doufaj, temn Kapitole!
e Smrt, plujc jak nov slunce tmou,
jim kvty mozku vem pec jednou rozkvetou.
Konec dne
V mdlm svtle klenby zataen,
bez smyslu, sam kik a spch,
se nestydat ivot ene.
V t chvli, kdy se v obzorech
vak pozvedne noc milostiv,

68

je ti hlad a vbec ve
a ve, i samu hanbu skrv,
d Bsnk sob: "Konen!
Mj duch a tlo v rozechvn
vzvaj vroucn mr a klid.
Se srdcem plnm smutnch snn
se chci ji naznak poloit
a do tvch ernch zclon skrt,
Tmo, ty zdroji osven!"
Sen zvdavcv
Vnovno F. N.
T mv bolesti, je bla nitro tvoje,
a vzbouz mnn: "Tvor cit obludnch!"
- J ml jsem ped sebou den smrtelnho boje.
V m dui dychtiv se v nepodku lh'
strach, touha, nadje a pocit nepokoje.
m vc se tenil proud mch sutek osudnch,
tm byla trpej a slad trze moje;
m srdce vymklo se ze svta zlib svch.
J stl tu jako hoch, jen chtiv je podvan
a klne zclon, je zraku v cest stane...
Pak chladn pravda pec jen ukzala se.
Nic jat jsem vydechl a rno zervenal
m obklopovalo. - Ach, to je tedy ve?
Opona zvedla se a j jsem ekal dle.
Cesta
Maximu du Camp
I.
Hoch, do mdirytin a do map zahledn,
m vesmr za vt ne tuby jeho let.
Jsou velk obzory, ve svtle lampy zeny,
a v och vzpomnky, jak mal je ten svt!
Tak, s hlavou v plamenech a srdcem plnm hoe,
vyjdeme jeden den do dlky sthat svod
a kolbme pak po sladkm rytmu moe,
co v ns je bez konce na konenosti vod:
Ten, asten, utk sv vlasti s kletbou hany,
ten svmu domovu, jen znechutil se mu,
a jin, astrolog, v zrak eny zadvan,
sv Kirk tyransk zhubnch parfum.
Nechtje ve zve bt zmnn nenadle,
objet prostor a svtel vzdv se,
a chlad, v tv mraze jej, a r, v tv zas jej ple,
mu stopy polibk s n smaou po ase.
Jen kdo jde, aby el, je vak ten poutnk prav;
se srdcem lehounkm jak balon na pohled,
neprch osudu, kdy nen vybrav,
a ani v kdy pro, vdy jenom k: "Vped!"
Ten, jeho touha m tvar oblak za bouen
a jen, jak novek sny pln stranch dl,
sn sny o rozkoch, je barvu stle mn
a o nich lidsk duch nic nikdy neslyel !
II.
Ach, hrza, tanme jak koule nebo ki!
Zvdavost nedv nm pokoj ani v snech,

69

a krut muc ns, sem tam ns stle vl

jak Andl bez citu, mdl slunce tvouc v bh.
T zvltn nhody, kam sthuje se meta,
a jeto nen j a me vude bt,
kam lovk pospch jak blzen krajem svta
v nezdoln nadji, e najde pece klid!
N duch je trojstnk, jen hled lkarii.
Na mstku bou hlas a vol: "Napni zrak!"
A v koi, len, se jin kie zpj:
"To lska... tst... est!" Je to jen skla vak!
Ten kad ostrvek, co strnk ohlauje,
je jedno z Eldorad, Rj sudbou slben,
a Obrazotvornost, je tu svj hod ji snuje,
nalz v zi dne jen vspu s kameny.
Ubok, zhldnuv se v chimrickm kraji!
M, zpit nmonk, jen zel beh Amerik,
po jejich pzraku se vody ho zdaj,
snad v poutech do moe bt hozen za svj kik?
Tak tulk, kdy se tmou a bltem cesty krade,
zvedaje vzhru nos o skvlch rjch sn
a svoji Capuu z, oarovn, vade,
kde, zc v brlohu, mu svka zasvt.
III.
Podivn poutnci, co ulechtilch bj
vm teme ve zracch, jak moe hlubokch!
Otevte pamti, ty schrnky, kde se taj
ziv klenoty z ether, hvzd a tich.
Toume cestovat jak bez vtru, tak pry!
Znudnm, pejte nm, nm, vzm, opory
a v due, napjat jak plachty na story,
nm vpuste vzpomnky za rmem s obzory!
Nu, co jste vidli?
IV.
"My cestou vidli jsme
bezpoet hvzd a vln, i zrdnch skal,
a pes spou krutch ran, je nepedvdali jsme,
nejednou jako zde jsme nudou zvali.
Lesk slunce na moi fialovho pln
a lesk mst v zpadu nm zaehaly vem
ve smutnm srdci vdy jen nepokojn pn
se vhrouit do nebe se svdnm reflexem.
V nejhezch krajinch a mstech cizch svt
se nikdy netajil vdk pln zhad tch,
co z oblak nhoda nm vykouzluje vletu,
a ns pak trpil stesk po novch radostech!
Smysln poitek dodv chti sly.
6 chti, star pni, ty, slast mrven,
tv vtve, zatm co ti kra tvrdnouc sili,
se blie ke slunci pnou svmi rameny!
Poroste, strome, dl jak cypi, jen vdy ra?
- My nasbrali vm pec velmi peliv
pro lan pamtnk hrst kreseb, brati nai,
majc za krsn jen to, co z dli je!
My pozdravovali hj bku s noscem v tvi,
trn, sam drahokam, jen svt s veerem,
a palc, jeho lesk do nejdelho st
by u vs bohi byl nedostinm snem.

70

Ndhern obleky, z nich pechzej oi,

a eny, jim se chrup a nehty barvou stkv,
a kejkle, jim had se kolem tla to:"
V.
A dl? Co dl, co dl?
VI.
" brati blhov!
Abychom hlavnho tu neopomnali,
nm vude - akoli jsme nehledali jich na ebi osudnm se stle nasktaly
odporn pohledy na nesmrteln hch.
Tak ena, nadut a hloup, sprost sluka,
je vn, bez studu a bez smchu se ct;
mu, tyran, chlpnk, rout se smnou tv bka,
sluebnk sluky sv, proud v stoce neesti;
kat, jen se raduje, a muednk, jen vzlyk;
kvas, jen, pln vesel, je krv koenn;
jed moci bezmezn, jen ni ukrutnka,
a lid, jen vzv bi, i kdy ho bije jen;
rozlin vyznn, jak nae, vechna prav,
je nebe zlzaj svou vrou jedinou,
a Svatost, je svou slast si v nch vyhledv
jak star rozkonk v svm lku s peinou;
a Lidstvo tlachav, je se svm duchem zpij,
a stejn ilen, co stoji tento svt,
kiic na Boha v sv vztekl agonii:
" Ty, mn podobn, mj Pane, budi klet!"
A men hlupci, lenstv milovnci,
prchnuv Osudu odvn ze stda
a v mocnm Opiu svou spsu hledajc!"
Hle, vn hlen, jak v svt vypad!
VII.
Je hok poznn, je lovk s cesty zsk!
Ten mal svt, vdy t, nm ztra, vera, dnes,
vdy vude zjevuje n obraz bdy zblzka:
dsivou oasu v straliv pouti kdes!
Jt? Zstat? Me-li? Ne m-li, vyra smle!
Ten prch, ten je tich, cht oklamati as,
el, velmi bdlho a lstnho neptele!
Jsou bci, kter nic - by leti jako as,
tak jako bludn id a jako vrozvsti nic nezachrn, lo ni vagon, ped sti,
co m ten sovnk, tak rychl na netsti.
A jsou, kdo v kolbce jsou s to ho zabti.
A jednou tlapou svou nm lpne na hbet zbit,
meme doufati a zavolati: "Vped!"
Jak druhdy do ny, my, oi v dlky vpity
a vlasy ve vtru, jak poutnk v kvtu let
vesele vstoupme na ernou plachetnici
a moem temnoty se dme kolbat.
, sly ty hlasy tam, tak sladce zpvajc:
"Sem, kdo m Lotosy a jejich vni rd!
To zde se sklzeji ty arodjn plody,
je v srdci krut hlad ji dlouho budi vm;
, pojte mmit se na nae vn hody
tm libm odpldnem, je nekoni se nm!"

71

Po znmm pzvuku my poznvme stny;

sbor naich Pylad k nm ruce vztahuje.
"Pluj srdce zchladit si k sv Elekte!" d jin,
ta, ped n klekvals, zpit kln ji celuje.
VIII.
Je hok poznn, je lovk s cesty zsk!
Ten mal svt, vdy t, nm ztra, vera, dnes,
vdy vude zjevuje n obraz bdy zblzka:
dsivou oasu v straliv pouti kdes!
Jt? Zstat? Me-li? Ne m-li, vyra smle!
Ten prch, ten je tich, cht oklamati as,
el, velmi bdlho a lstnho neptele!
Jsou bci, kter nic - by let jako as,
tak jako bludn id a jako vrozvsti nic nezachrn, lo ni vagon, ped sti,
co m ten sovnk, tak rychl na netsti.
A jsou, kdo v kolbce jsou s to ho zabti.
A jednou tlapou svou nm lpne na hbet zbit,
meme doufati a zavolati: "Vped!"
Jak druhdy do ny, my, oi v dlky vpity
a vlasy ve vtru, jak poutnk v kvtu let
vesele vstoupme na ernou plachetnici
a moem temnoty se dme kolbat.
, sly ty hlasy tam, tak sladce zpvajc:
"Sem, kdo m Lotosy a jejich vni rd!

72