LEGENDY

SVAZEK 2

AS BRATRSTV

Margaret Weis & Tracy Hickman

NAKLADATELSTV NVRAT 1996

- 2 -

DRAGONLANCE LEGENDS
Volume Two

WAR OF THE TWINS

Poetry by MICHAEL WILLIAMS Cover Art by LARRY ELMORE Interior Art by VALERIE VALUSEK Czech translation by HYNEK FILIP, RKA BARTESOV

DRAGONLANCE and the TSR logo are trademarks owned by TSR, Inc. and used under license. DUNGEONS & DRAGONS and ADVANCED DUNGEONS & DRAGONS are trademarks owned by TSR, Inc. and used under license. copyright 1986, 1996 TSR, Inc., All Rights Reserved ISBN 80-7174-446-8 - 3 -

- 4 -

- 5 -

Krynn Zem Ansalon

Abanasinia Abanasinie Bloden - Bloden Blood Bay Krvav ztoka Blood Sea of Istar - Krvav moe Itaru Bloodwatch - Krvestr Caergoth Kargot City of Lost Names - Msto ztracench jmen Cristyne Cristyne Dargaard Keep - Dargaardsk pevnost Enstar Enstar Gargath Gargath Gamet - Grant Godshome Bohodomov Goodlund Dobrukraj Gwynned Gwynned High Clerist Tower V Nejvyho knze Hylo - Hylo Ice Mountain Bay - Ztoka ledovch hor Icewall Castle hrad Ledov stna Icewall Glacier - ledovec na Ledov stn Kalaman Kalaman Karthay Karthaj Kendermore Zem otk Khuri-khan Khuri-khan Kothas Kothas Lemish Lemi Mithas Mithas Neraka Neraka Nevermind Stailo Nordmaar Nordmaar North Keep - Severn pevnost Northern Ergoth -Severn Ergot Nostar Nostar Palanthas Palantas Pax Tharkas - Pax Sarkas Plains of Dust Pran pln Qualinost Qualinost Qualtigoth Qualtigoth Sancrist Sankrist Shalost - Shalost Schallsea Bouliv moe Silvanesti - Silvanest Silvanost Silvanost Siriion Sea - Sirionsk moe Solace - tn Solamnia Solamnie Solanthas Solanthas Southern Ergoth Jin Ergot Takar - Takar Tarsis Tarsis The Ruins Zceniny Thelgaard Thelgaard Thorbardin Thorbardin Throytl - Troytl Tower of High Sorcery - V Vysok magie Towers of Eli - Eliho ve Valkinord Valkinord Whitestone Blokmen Winston's Tower Winstonova v Xak Tharoth - Xak Sarot Zahakar Zahakar

- 6 -

KNIHA 1
A eka plyne...
Temn vody asu zavily kolem arcimgova ernho plt, unejce jej i ty, kte ho doprovzeli, skrze roky lec ped nimi. Nebe chrlilo ohe a na msto Itar se ztila hora, aby ho s sebou strhla hluboko do nitra zem. Mosk vody se slitovaly, zaplnily przdnotu a zakryly tu pernou zkzu. Velk Chrm, kde Knzkrl stle jet ekal na chvli, kdy mu bohov spln jeho touhy, zmizel z tve svta. A dokonce i mot elfov, kte se odvili do prv vzniklho Krvavho moe Itaru, jen s asem hledli na msto, kde Chrm kdysi stl. Zbyla po nm jen hlubok ern jma. Mosk voda, kter ji vyplovala, byla tak temn a studen, e ani tito elfov, narozen, vychovan a ijc cel sv ivoty pod vodou, se k t jm neodvaovali piblit. V Ansalonu vak bylo mnoho tch, kte mohli obyvatelm Itaru jen zvidt. Pro n toti byla smrt rychl. Pro ty, kte znien Ansalonu peili, byla smrt pomal a hrozn pichzela s nemocemi, hladem, lidskm zoufalstvm ... Pichzela s vlkou.

- 7 -

1. kapitola
Do Crysaniina spnku vnikl hrub, hrdeln vkik, pln strachu a hrzy. Ten vkik byl tak nhl a hrozn a jej spnek tak hlubok, e Crysania v prvn chvli nevdla, co ji vlastn probudilo. Vyden a zmaten se rozhlela kolem a snaila se zjistit, kde je a co ji tak vydsilo, e sotva dch. Leela na vlhk a tvrd podlaze. Tlo se j keovit chvlo chladem, kter pronikal a do morku kost, a zuby j cvakaly zimou. Crysania zadrela dech a ekala, jestli nco nebo nkoho nezaslechne. Tma kolem vak byla hlubok a neproniknuteln a ticho naprost. Vydechla a pokusila se znovu nadechnout, tma jako by j vak brala dech od st. Crysanii zachvtila panika. Zoufale se pokouela tu tmu nm vyplnit, dt j tvar a podobu, v jej mysli se vak dn neobjevovala. Byla jen tma a nemla dn rozmr, byla vn. Pak Crysania znovu zaslechla ten vkik a poznala v nm to, co ji probudilo. Tm vydechla levou, e sly lidsk hlas, v dui j vak stle jet znl strach, kter ten hlas naploval. Zoufale se snaila prohldnout tmou, nutila se pemlet, vzpomnat... Byly tam zpvajc kameny, hlas, kter si cosi prozpvoval Raistlinv hlas a jeho ruce kolem jejch bok. Pak se objevil pocit, jako by vstupovala do vody a byla j odnena do rychle proudc, hlubok temnoty. Raistlin! Crysania nathla chvjc se ruku, nenachzela vak nic jinho ne vlhk a studen kmen. Nhle se j vzpomnky s pernou nalhavost vrtily. Znovu vidla Karamona, jak se vrh s tasenm meem na svho bratra... Slyela sebe sama, jak pron zaklnadlo, kter mlo Raistlina ochrnit... Slyela zainen mee o kmen. Ten vkik to byl Karamonv hlas! Co kdy... "Raistline!" vykikla vyden Crysania a s vyptm vech sil se znovu postavila na nohy. Jej hlas se ztrcel v przdnu, pohlcovn temnotou. Byl to pocit tak pern, e se Crysania neodvila znovu promluvit. Pitiskla ruce k hrudi, tesouc se zimou, a jej prsty bezdky zabloudily k Paladinovu medailonu, kter mla poven kolem krku. Uctila, jak poehnn boha dobra pronik celm jejm tlem. "Svtlo," zaeptala, pevn sevela medailon a modlila se k Paladinovi, aby osvtlil temnotu kolem n. Medailon v jej dlani se rozzil matnm svtlem. Svtlo proniklo ernm sametem, kter ji obklopoval, a Crysania se konen mohla znovu nadechnout. Zvedla etzek s medailonem nad hlavu, svtila jm kolem a snaila se zjistit, odkud ten vkik piel. Ped jejma oima se objevily pomjiv obrazy rozbitho a zernalho - 8 -

nbytku, pavuin, knih pohzench po podlaze, polic spadanch ze zd. Byly vak tm stejn dsiv jako tma sama byla to prv tma, co je zplodilo. Ty vci na to msto nemly o nic vt prvo ne ona. A potom se ten vkik ozval znovu. S chvjcma se rukama se Crysania rychle otoila tm smrem, odkud se j zdlo, e vkik piel.Bosk svtlo proniklo tmou a odhalilo hrzn jasn relif dvou postav. Jedna z nich, obleen v ernm plti, leela tie a nehybn na chladn podlaze. Nad nehybnou postavou stl obrovit mu. Na sob ml zkrvavenou zlatou zbroj, kolem krku elezn obojek a s rukama nataenma hledl do tmy, sta doiroka oteven a tv blou hrzou. Kdy Crysania poznala tlo, lec zkroucen u nohou velkho vlenka, medailon j vyklouzl z ochromench rukou. "Raistline!" zaeptala. Teprve kdy uctila, e j platinov etzek kloue mezi prsty, teprve kdy drahocenn svtlo napl pohaslo, uvdomila si, co se dje, a v poslednm okamiku medailon zachytila. Rozbhla se mstnost a jej svt se blzniv otel na ose svtla, kter se j houpalo v ruce. Zpod jejch nohou se na vechny strany rozbhaly temn stny, Crysania si jich vak ani nestaila vimnout. Poklekla k mgovi, mysl naplnnou strachem, kter dusil mnohem vc ne neproniknuteln tma. Leel tv k zemi a hlavu ml zakrytou kp. Crysania ho jemn zvedla a obrtila ho na zda. Vhav odstrila tkou ltku z mgova oblieje a podrela nad nm zc medailon. Strach v jejm srdci jet zeslil. Mgova tv byla popelav ed, rty ml zmodral a jeho zaven oi byly zapadl hluboko do dlk. "Co jsi to udlal?" vykikla na Karamona ze svho msta u mgova zdnliv mrtvho tla. "Co jsi to udlal?" opakovala otzku a hlas se j zlomil hnvem a zrmutkem. "Crysanie?" zaeptal chraptiv Karamon. Svtlo z jejho medailonu vrhalo po postav obrovitho gladitora podivn stny. Ruce ml stle jet nataen, prsty se mu slab svraly ve vzduchu. Pomalu otoil hlavu smrem, odkud zaznl jej hlas. "Crysanie?" opakoval a bylo slyet, jak vzlyk. Vykroil smrem k n, zakopl vak o bratrovy nohy a padl tv k zemi. Tm okamit se zase zvedl, zstal vak kleet, rukama se opral o zem a namhav oddechoval. Oi ml doiroka rozeven. Nathl ruku. "Crysanie?" obrtil se tam, kde tuil jej ptomnost. "Svtlo! Tv svtlo. Honem!" "Mm svtlo, Karamone! J... Ach, Paladine!" zaeptala Crysania, kdy - 9 -

se podvala ve svtle medailonu do Karamonovy tve. "Ty jsi slep!" Nathla ruku a chytila ho za chvjc se prsty. Karamon vzdychl levou. Jeho ruka sevela jej s drtivou silou a Crysania stiskla zuby bolest. Stle ho vak pevn drela jednou rukou a ve druh svrala medailon. Vstala a pomohla Karamonovi na nohy. Vlenkovo velk tlo se chvlo, jeho ruka nepestvala svrat Crysaniinu a jeho oi hledly pmo kupedu, zdivoel a nevidouc. Crysania upela oi do tmy a zoufale se snaila najt njakou idli, keslo... cokoli. A pak si nhle uvdomila, e tma jej pohled optuje. Spn odvrtila oi, zkostliv sledovala jen to, co bylo v dosahu svtla jejho medailonu, a vedla Karamona k jedinmu vtmu kusu nbytku, kter zahldla. "Posa se," nadila mu. "Opi se o tohle." Usadila Karamona na podlahu tak, e se zdy opral o vyezvanou devnou desku, kter jako by j cosi pipomnala. Ten pohled s sebou pinesl pval bolestivch vzpomnek nkde u to zcela jist musela vidt. Byla vak pli vyden a mla pli mnoho jinch starost, ne aby nad tm pemlela. "Karamone?" zeptala se rozechvle. "Je Raistlin... Zabil jsi..." Hlas se j zlomil. "Raistlin?" Karamon obrtil sv nevidouc oi tam, odkud pichzel jej hlas. Na jeho tvi se najednou objevil poplaen vraz. Pokusil se postavit. "Raist! Kde..." "Ne. Zsta sedt!" nadila mu Crysania v nhlm zchvatu strachu a hnvu. Poloila mu ruku na rameno a znovu ho donutila usednout. Karamon zavel oi a tv mu zkivil ironick smek. Na okamik vypadal skoro stejn jako jeho bratr. "Ne, nezabil jsem ho," ekl hoce. "Jak bych mohl? Naposledy jsem slyel, jak vol Paladina, pak u byla jenom tma. Moje svaly se ani nepohnuly a me mi vypadl z ruky. A potom..." Crysania ho ale neposlouchala. Znovu pebhla tch nkolik krok k mgovi a jet jednou poklekla u jeho tla. Pidrela mu medailon nad hlavou, shla pod ernou kpi a snaila se najt tep. Nakonec zavela oi levou a vydechla tichou modlitbu k Paladinovi. "ije," zaeptala. "Ale co se mu tedy stalo?" "Co se mu stalo?" zeptal se Karamon a v hlase ml stle stopy strachu a hokosti. "Nevidm..." Crysania tm provinile zrudla a popsala Karamonovi mgv stav. Karamon jen pokril rameny. "Je vyerpan ze svch kouzel," ekl bez- 10 -

vraznm hlasem. "A vzpome si na to, e byl u na zatku slab, alespo jsi to kala. Je nemocn z ptomnosti boh nebo z neho takovho." Hlas mu zeslbl. "U jsem ho tak sm vidl. Kdy poprv pouil dra jablko, mohl se jen st pohnout. Drel jsem ho v nru..." Odmlel se a zadval se do tmy, tv klidnou, klidnou a zasmuilou. "Nememe pro nj nic udlat," ekl. "Mus si odpoinout." Chvli mlel a pak se tie zeptal: "Pan Crysanie, dokete m uzdravit?" Crysanii zahoela tv. "Myslm... Obvm se, e ne," neptomn odpovdla. "Muselo to bt m kouzlo, co t oslepilo." Crysania si znovu vzpomnla na obraz velkho bojovnka se zkrvavenm meem v ruce, jeho jedinm clem bylo zabt svho bratra, zabt i ji kdyby se mu postavila do cesty. "Je mi to lto," ekla tie. Ctila se nesmrn unaven a bylo j najednou tak chladno, e se o ni zaaly pokouet mdloby. "Byla jsem zoufal a... a mla jsem strach. Ale neboj se," dodala, "to kouzlo nen trval. asem to zmiz." Karamon si povzdechl. "Rozumm," ekl. "Je tady svtlo? kala jsi, e s sebou njak m." "Ano," odpovdla. "Mm medailon..." "Rozhldni se kolem a ekni mi, kde jsme. Popi to." "Ale Raistlin..." "Raistlin bude v podku!" odsekl Karamon. Hlas ml drsn a nestupn. "Vra se ke mn, a sem. Dlej, co ti km! Zvis na tom nae ivoty i ten jeho. ekni mi, kde jsme!" Crysania se zadvala do tmy a ctila, jak se strach znovu vrac. Neochotn opustila mga a vrtila se zptky ke Karamonovi. "J... J nevm," st promluvila a zvedla medailon nad hlavu. "Mimo okruh svtla nevidm skoro nic. Vypad to ale jako njak msto, kde u jsem byla pedtm, jenom si nedoku vzpomenout, kde to bylo. Vude kolem je spousta nbytku, je ale rozbit a zernal, jako by tu nkdy hoelo. Vude kolem jsou rozhzen knihy. Opr se o velk devn stl. Zd se mi, e je to jedin kus nbytku v cel tto mstnosti, kter nen rozbit. Vechno mi to pipad tak znm," dodala tie, jako by nevdla, co si o tom m myslet. "Pitom je to krsn, jsou na tom vyezna nejrznj podivn zvata." Karamon prozkoumal dlan podlahu. "Kobercem pokryt kmen," ekl. "Ano, cel podlaha je pokryt kobercem. Nebo aspo byla, protoe te je to cel roztrhan. Vypad to, jako by to nco rozkousalo..." Crysanii uvzla posledn slova v hrdle. Vimla si, e najednou jako by - 11 -

cosi uhnulo ped jejm svtlem. "Co je to?" zeptal se oste Karamon. "Nejsp to, co se ivilo tm kobercem," odpovdla Crysania. Nervzn se zasmla. "Krysy." Pokusila se pokraovat. "Je tam krb, ale ohe v nm nehoel u snad roky. Je pln pavuin. Vlastn cel tohle msto je pln pavuin..." Hlas j vypovdl slubu. Celou ji rozechvla nhl pedstava pavouk snejcch se ze stropu a krys pebhajcch j pes nohy. Crysania si pithla bl pl tsnji k tlu. Przdn ern krb j pipomnl, jak je j vlastn zima. Karamon uctil, e se jej tlo chvje, zasmuile se usml a shl po jej ruce. Pevn ji sevel a ekl nkolik slov hlasem, kter byl ve svm klidu hrozn: "Pan Crysanie, pokud to, emu budeme muset elit, jsou jen krysy a pavouci, meme mluvit o tst." Vzpomnla si na ten vkik ir hrzy, kter ji probudil. On ale pece nevidl! Rychle se kolem sebe rozhldla. "Co je to? Musel jsi nco slyet nebo nco ctit, jinak..." "Ctil jsem to," ekl tie Karamon. "Ano, ctil jsem to. Jsou tady njak vci, Crysanie. Pern vci. Ctm, jak se na ns dvaj. A u jsme kdekoli, naruili jsme jejich klid. Ct je?" Crysania jen zrala do tmy. Tak se na ni ta tma opravdu dvala. Te, kdy o tom Karamon mluvil, tam tak cosi ctila. Nebo, jak kal Karamon, njak vci. m dle se na n dvala, m dle se na n soustedila, tm skutenjmi se stvaly. Pestoe je nevidla, vdla, e tam ekaj, tsn za hranic svtla, vrhanho medailonem. Karamon ml pravdu. Jejich nenvist byla vc ne hrozn, a co bylo jet hor, Crysania ctila, jak ji jejich zloba pomalu obklopuje svm mrazivm chladem. Bylo to jako... jako... Crysania zadrela dech. "Co se dje?" vykikl Karamon a prudce se zvedl. "Pst," sykla Crysania a pevn sevela jeho ruku. "To nic nen. Je to jenom... U vm, kde jsme," ekla piduenm hlasem. Karamon neodpovdl, jen k n otoil sv nevidouc oi. "Je to V Vysok magie v Palantasu!" zaeptala. "Ta, kde ije Raistlin?" Karamonovi jako by se znateln ulevilo. "Ano... vlastn ne," bezmocn svsila ramena Crysania. "Je to ta stejn mstnost, v jak jsem byla jeho pracovna ale nevypad stejn. Vypad to, jako by tu nikdo neil aspo sto let, nebo mon jet dle... Karamone! To je ono! kal, e m vezme ,do doby a msta bez klerik'. To muselo bt po - 12 -

Pohrom a ped vlkou. Ped..." "Pedtm, ne se vrtil do tto ve a prohlsil ji za svou," ekl zachmuen Karamon. "A to znamen, e na n stle le proklet. To znamen, e jsme na tom jedinm mst na Krynnu, kde zlo vldne, nikm neohroovno. Na tom jedinm mst, kam se dn smrtelnk neodv vkroit, mst chrnnm Soikanovm hjem a bohov vd m jet. A on ns sem pivedl! Objevili jsme se v samm srdci jeho Ve!" Crysania nhle spatila, jak se mimo kruh svtla objevily bled tve, jakoby pivolny Karamonovm hlasem. Byly to hlavy bez tl, hledc na ni oima, kter ped dlouhmi staletmi zavela temn a hrozn smrt, hlavy vznejc se v chladnm vzduchu s sty dokon otevenmi v oekvn tepl, erstv krve. "Karamone, j je vidm!" zajkla se dsem Crysania a pitiskla se k velkmu bojovnkovi. "Vidm jejich tve!" "J na sob ctm jejich ruce," ekl Karamon. Keovit se zachvl. Uctil, jak se i ona chvje, poloil j ruku kolem ramen a pithl ji k sob. "Zatoili na m. Jejich dotek mi promnil ki v led. Prv v tom okamiku jsi m slyela vykiknout." "Ale pro jsem je nevidla pedtm? A co jim brn, aby znovu zatoili?" "Ty, Crysanie," ekl tie Karamon. "Jsi Paladinova knka. Toto jsou vci zplozen zlem, stvoen kletbou. Nemaj dnou moc ti ublit." Crysania se podvala na medailon ve svch rukou. Stle jet z nj vychzelo svtlo, ale i ve chvli, kdy se na nj dvala, jako by haslo. S pocitem viny si vzpomnla na elfho knze Loralona a vzpomnla si i na to, jak ho odmtla doprovzet. V mysli j znla jeho slova: Prohldne, a bude oslepena temnotou... "Ano, jsem knka," ekla tie Crysania a usilovn se snaila, aby do jejho hlasu nepronikla ani stopa zoufalstv. "Ale m vra je nedokonal. Ty vci ct m pochyby, mou slabost. Mon by tak mocn knz jako Elistan ml slu s nimi bojovat. Bojm se, e j ji nemm." Svtlo jet vc pohaslo. "Karamone, m svtlo hasne," ekla po chvli. Zvedla hlavu a spatila, jak se pzran tve stle bl. Jet vc se pitiskla ke Karamonovi. "Co budeme dlat?" "Co meme dlat? Nemm dnou zbra! Nevidm!" Karamon jen zoufale kiel a svral ruce v pst. "Tie!" nadila mu Crysania. Stiskla jeho ruku ve sv dlani a zadvala se na pzran postavy. "Zd se mi, e m dle mluv, tm jsou silnj. Mon se iv strachem Dalamar mi kal, e ty bytosti v Soikanov hji z nho ij." - 13 -

Karamon se zhluboka nadechl. Tlo se mu lesklo potem a vlenk se neovladateln roztsl. "Musme probudit Raistlina," ekla Crysania. "To nen k niemu," zaeptal Karamon skrz jektajc zuby. "Vm..." "Musme se o to pokusit!" ekla pevn Crysania, pestoe se cel zachvla pi pedstav, e by pod tm hrzyplnm pohledem mla ujt by jen nkolik krok. "Bu opatrn jdi pomalu!" radil j Karamon. Crysania zvedla medailon do vky a s oima upenma do o tmy pomalu pela k Raistlinovi. Poloila ruku na mgovo huben rameno v ernm plti. "Raistline!" oslovila ho tak hlasit, jak se jen odvila, a zatsla jm. "Raistline!" dn odpov. Stejn dobe by se mohla pokouet probudit mrtvho. Pi t mylence se ohldla po pihlejcch tvch. Zabij ho? Na tu otzku Crysania nedokzala odpovdt. Vdy v tomto ase vlastn ani neexistuje. "Pn minulho i ptomnho" se jet nevrtil, aby vznesl nrok na sv vlastnictv V. Anebo se u vrtil? Crysania znovu vyslovila mgovo jmno, nespoutjc pitom oi z nemrtvch bytost, kter byly tm bl, m bylo jej svtlo slab. "Fistandantile!" zaeptala Crysania. "Ano!" vykikl Karamon, protoe ji slyel a pochopil. "Oni to jmno znaj! Co se to dje? Ctm zmnu..." "Zastavili se!" ekla bez dechu Crysania. "Dvaj se na nj." "B pry!" vykikl Karamon a napl vstal. "Dr se od nj dl. Nesvi na nj! A si ho prohldnou takovho, jak je v t jejich tm!" "Ne!" odsekla rozilen Crysania. "Ty jsi blzen! Jakmile svtlo zmiz, zabij ho..." "Je to nae jedin nadje!" Karamon se poslepu vrhl po Crysanii. Zachytil ji nepipravenou, strhl ji svmi silnmi paemi a odhodil ji na zem, daleko od Raistlina. Ztratil vak rovnovhu, padl na ni a vyrazil j dech. "Karamone! Oni ho zabij!" zalapala po vzduchu Crysania. "Ne!" Zoufale se pokouela vyprostit zpod vlenkova tla, Karamon ji vak nepestval tisknout k zemi. V prstech stle jet svrala medailon. Jeho svtlo bylo m dl tm slab. Crysania se cel zkroutila a potom koutkem oka zahldla Raistlina. Leel ve tm, zcela mimo dosah jejho svtla. "Raistline!" vykikla. "Ne! Karamone, pus m! U jsou u nho..." Karamon ji vak sevel jet pevnji a tiskl ji ke chladn kamenn pod- 14 -

laze. Tv ml napjatou, v jeho vrazu vak bylo znt nestupn odhodln. Slepma oima se dval do Crysaniina oblieje. Jeho tlo bylo studen a svaly napjat a pevn. Bude ho muset pemoci kouzlem! U se ta slova chystala ct, kdy vtom pronikl tmou hrozn vkik. "Paladine, pomoz mi!" modlila se Crysania. Nic se nestalo. Jet jednou se slab pokusila Karamona setst, dobe vak vdla, e to nem smysl. A navc ji i jej bh opustil. Crysania zoufale vykikla, proklela Karamona, u se vak mohla jen dvat. Bled postavy se shlukly kolem Raistlinova tla. Vidla ho jen dky tomu, e mga ozaovala pern aura vychzejc z jejich rozkldajcch se tl. Hrdlo se j sthlo a ze rt j unikl piduen vzdech, kdy jedna z pernch postav zvedla sv studen ruce a poloila je na Raistlinovo tlo. Raistlin vykikl. Jeho tlo zakryt ernm pltm sebou keovit kublo. I Karamon slyel bratrv vkik. Crysania to vyetla z jeho tve, kter byla nhle smrteln bled. "Nech m vstt!" prosila. Karamon vak jen rozhodn zavrtl hlavou, pestoe mu na ele vystoupily kapiky potu. Raistlin znovu vykikl. Karamon se zachvl po celm tle a Crysania ctila, jak se jeho svaly uvoluj. Pustila medailon a uvolnila si ruce, aby ho mohla udeit zaatmi pstmi. Kdy se o to ale pokusila, svtlo zhaslo a oba se nhle ocitli v neproniknuteln temnot. Karamonovo tlo se nhle odlouilo od jejho a jeho zoufal, nelidsk vkik se smsil s kikem jeho bratra. Crysania se ommen posadila a trala rukama po podlaze ve snaze najt ztracen medailon. Srdce j pitom builo hrzou jako len. Ped n se objevila njak tv. Crysania zvedla oi. Snad je to Karamon... Nebyl. Tsn ped n se ve vzduchu vznela hlava bez tla. "Ne!" zastnala. Ctila, jak j ivot unik z rukou, z tla i ze samotnho srdce. Pae j sevely ledov ruce a pithly si ji k nehmotn hrudi. Rty bez krve se v touze po teple iroce rozevely. "Paladi..." Crysania se pokusila o modlitbu, smrtc dotek t bytosti j vak sl dui z tla. Potom zaslechla, jak kdesi v dlce njak hlas prozpvuje magick zaklnadla. Kolem n nhle zazilo svtlo. Hlava naklnjc se k jejmu oblieji nhle s vkikem zmizela a mrtv ruce povolily seven. Ve vzduchu se vznel paliv zpach sry. - 15 -

"irak." Ostr ze zmizela a mstnost zalilo pjemn mkk svtlo. Crysania se posadila. "Raistline..." zaeptala. S nmahou se zvedla a po kolenou se doplazila po zernal podlaze k mgovi, kter leel na zdech a tce oddechoval. Jednou rukou svral Magiovu hl. Z kilov koule, seven dram drpem na konci hole, vychzelo svtlo, kter ozaovalo mstnost. "Raistline! Jsi v podku?" Crysania si k nmu klekla a podvala se do jeho huben, bled tve. Otevel oi a unaven pikvl. Potom nathl ruku a pithl si ji k sob. Objal ji a pejel j dlan po mkkch ernch vlasech. Crysania ctila, jak mu tlue srdce. Podivn teplo jeho tla pomalu zahnlo chlad. "Neboj se," zaeptal, aby ji uklidnil, protoe ctil, jak se chvje. "Neubl nm. Vidli m a poznali m. Doufm, e t nezranili?" Crysania nepromluvila, jen zavrtla hlavou. Raistlin znovu vzdychl. Crysania leela se zavenma oima v jeho objet a ctila, jak jej tlo zaplavuje pocit levy. Pak se Raistlinova ruka vrtila k jejm vlasm a Crysania ctila, jak se mgovo tlo znovu napjalo. Tm hnviv ji vzal za ramena a odstril od sebe. "ekni mi, co se stalo," zaeptal slabm hlasem. "Probudila jsem se a tady..." zajkla se Crysania. Hrza nedvnch okamik a vzpomnka na hork dotek Raistlinova tla ji mtla a zneklidovala. Kdy ale vidla, jak se do jeho o vrac chlad a netrplivost, donutila se pokraovat. U klidnm hlasem ekla: "Slyela jsem, jak Karamon vykikl ..." Raistlinovy oi se otevely asem. "Mj bratr?" ekl pekvapen. "Take to kouzlo sem peneslo i jeho. Divm se, e jsem jet naivu. Kde je?" S nmahou zvedl hlavu a spatil svho bratra, jak nehybn le na podlaze. "Co se s nm stalo?" "Pouila jsem jedno kouzlo. A on oslepl," ekla Crysania a zaervenala se. "Nechtla jsem, aby se to stalo udlala jsem to tehdy, kdy se t pokusil zabt v Itaru, prv ped Pohromou..." "Ty jsi ho oslepila! Paladine... Oslepila ho!" Raistlin se zasml. Zvuk jeho hlasu se odrazil ozvnou od studench kamen a Crysania sebou trhla. Smch vak jako by se Raistlinovi vzpil v hrdle mg se zaal dusit a lapat po dechu. Crysania jen bezmocn pihlela, dokud zchvat nepominul a Raistlin znovu tie neleel na podlaze. "Pokrauj," zaeptal. "Slyela jsem ho kiet, ale v t tm jsem nic nevidla. Pak mi ale medailon dal svtlo a j jsem zjistila, e le kousek ode mne a je slep. Nala - 16 -

jsem i tebe byl jsi v bezvdom. Nebyli jsme schopni t probudit. Karamon mi ekl, abych mu popsala, kde jsme, a tehdy jsem uvidla ty..." Crysania se zachvla. "Tehdy jsem uvidla ty hrozn..." "Jen pokrauj," ekl Raistlin. Crysania se zhluboka nadechla. "Pak zaalo svtlo medailonu slbnout..." Raistlin pikvl. "A ty vci se vrhly po ns. Volala jsem t. Oslovila jsem t jako Fistandantila a to je donutilo zastavit se. Pak "z Crysaniina hlasu zmizel strach a na jeho mst se objevil hnv "m tvj bratr popadl a strhl m na podlahu. Kiel pitom nco jako ,a vid, jak vypad v t jejich tm'. Kdy na tebe pestalo dopadat Paladinovo svtlo, ty bytosti..." Crysania se zachvla a skryla tv do dlan. Stle jet j v mysli doznvala ozvna Raistlinova pernho vkiku. "To ekl mj bratr?" zeptal se po chvli tie Raistlin. Crysania odkryla tv, aby se na nj podvala, protoe ji pekvapilo, e v jeho hlase sly obdiv msc se s asem. "Ano," ekla chladn. "Pro?" "Zachrnil ns," opil Raistlin a jeho tn byl znovu klidn a vcn. "Ten velk hlupk ml ve skutenosti docela dobr npad. Mon by ml zstat slep. Pomh to jeho mylen." Raistlin se pokusil o smch, ale msto toho se rozkalal a znovu se zaal dusit. Crysania se pohnula smrem k nmu, Raistlin ji vak hnvivm pohybem zastavil, pestoe se jeho tlo svjelo bolest. Obrtil se na bok a zvracel. Pak se znovu pevrtil na zda, na rtech ml krev a ruce se mu tsly. Dchal jen slab a velmi rychle. Chvlemi mu tlo zkroutil dal zchvat kale. Crysania na nj jen bezmocn zrala. "Jednou jsi mi ekl, e tuto nemoc dn bohov nevyl. Ale ty umr, Raistline! Opravdu pro tebe nemohu nic udlat?" zeptala se tie Crysania. Neodvila se ho vak ani dotknout. Raistlin pikvl, snad minutu se vak nemohl ani pohnout, ani promluvit. Nakonec s obrovskm silm zvedl ruku z chladn zem a naznail Crysanii, aby pila k nmu. Crysania se k nmu sklonila. Raistlin nathl ruku a dotkl se jej tve na znamen, aby se naklonila jet bl. Dvka uctila na tvi jeho hork dech. "Vodu!" vydechl tm neslyn. Crysania mu porozumla jen dky tomu, e dokzala pest pohyby jeho krv potsnnch rt. "Mm lk... kter mi pome..." Shl do kapsy svho plt. "A teplo... ohe. Nemm slu..." - 17 -

Crysania pikvla na znamen toho, e mu porozumla. "Karamon?" ekly jeho rty. "Ty... ty vci na nj zatoily," ekla Crysania a ohldla se pes rameno po vlenkov nehybnm tlu. "Nejsem si vbec jist, jestli je jet naivu..." "Potebujeme ho! Mus ho uzdravit!" Raistlin u nemohl pokraovat, jen leel a se zavenma oima lapal po dechu. Crysania se zachvla a ztka polkla. "Opravdu si to mysl?" zeptala se vhav. "Vdy se t pokusil zabt..." Raistlin se usml a pak zavrtl hlavou. ern kp pi tom pohybu jemn zaustila. Mg otevel oi, podval se na Crysanii a jeho pohled pronikl hluboko do jejch hndch o. Plameny v mgov dui byly nzk a osvtlovaly jeho oi jen slabm odleskem zuivho ru, kter v nich Crysania vidla pedtm. "Crysanie..." vydechl Raistlin, "asi ztratm vdom. Bude... bude tady sama. Mj bratr... by ti mohl pomoci. Teplo..." Mgovy oi se zavely, jeho ruka vak svrala Crysaniinu o to pevnji, jako by se Raistlin snail dret jej ivotn sly. Se zoufalm vyptm poslednch sil otevel znovu oi a podval se pmo do tch jejch. "Neodchzej z tto mstnosti!" zaspl a obrtil oi v sloup. Zstane tu sama! Crysania se vyplaen rozhldla a ctila, jak ji zvolna pemh panika. Voda. Teplo. Jak by nco takovho mohla dokzat. To pece nejde! A v tomto palci zla u vbec ne! "Raistline!" zaprosila, sevela jeho kehkou ruku ve svch dlanch a pitiskla si ji ke tvi. "Raistline, prosm, neopoutj m!" zaeptala a cel se schoulila, kdy se dotkla jeho studenho tla. "Nco takovho nedoku! Nejde to! Prach na vodu nepromn." Raistlin otevel oi. Byly tm tak temn jako mstnost, ve kter leel. Pohnul rukou, kterou Crysania svrala v dlanch, a pejel j prsty po tvi. Pak jeho ruka zemdlela a hlava mu klesla na stranu. Crysania se vhav dotkla jeho tve. Co jenom mohlo to podivn gesto znamenat? Nebyl to jen laskav dotek, snail se j nco ct, to bylo jasn. Ale co? Na mst, kterho se dotkl, ji ke podivn plila... Ten ohe pinel dvno zapadl vzpomnky... A pak nhle pochopila. Prach na vodu nepromn. "M slzy!" zaeptala.

- 18 -

2. kapitola
Crysania sedla o samot v chladn mstnosti. Vedle n bylo Raistlinovo nehybn tlo a kousek dl se v eru rsovala Karamonova bled tv. Crysania si nhle uvdomila, e jim obma vlastn zvid. Jak by to bylo snadn, pomyslela si, uprchnout do bezvdom a dovolit tm, aby ji pohltila. Zlo toho msta kter jako by se ztratilo pi zvuku Raistlinova hlasu se znovu vracelo. Crysania to ctila v tle jako studen prvan. Ze stn na ni hledly oi, kter zadrovalo jen svtlo vychzejc z Magiovy hole. Raistlin ji i v bezvdom pevn svral v pravici. Crysania jemn poloila mgovu druhou ruku, tu, kterou drela v dlanch, na jeho hru. Pak se napmila, zaklonila hlavu a polykala slzy, kter si j draly do hrdla. "Spolh na m," ekla sama pro sebe, aby pehluila epot, kter k n dolhal. "Ve sv slabosti spolh na moji slu. Cel ivot jsem byla na svoji slu hrd," mluvila dl Crysania, utrala si slzy a dvala se, jak se j voda leskne na prstech, ozench svtlem Magiovy hole. "Ale a doposud jsem nevdla, co je to skuten sla." Jej oi zabloudily k Raistlinovi. "Te ji vidm v nm. J ho nesmm zklamat." "Teplo," zaeptala, chvjc se tak, e sotva dokzala pohnout rukama. "Potebuje teplo. Vichni potebujeme aspo trochu tepla," bezmocn si povzdechla. "Ale jak bych nco takovho mohla dokzat. Kdybychom byli na Ledov stn, jen m modlitby by staily k tomu, abychom se zahli. Paladin by nm pomohl. Tento chlad je vak jin ne chlad ledu nebo snhu. Je to nco horho mraz to vc dui ne krev. Na tomto mst, kde vldne zlo, mne m vra mon ochrn, ale nezaheje ns." Crysania se s tmito mylenkami rozhldla po mstnosti, slab ozen svtlem Magiovy hole. Vimla si, e okna zakrvaj potrhan zvsy. Byly vyroben z tkho sametu a byly i dost velk na to, aby se jimi mohli vichni ti pikrt. Crysanii se vrtila odvaha, zase ji ale rychle opustila, kdy si dvka uvdomila, e vechny zvsy jsou a na opan stran mstnosti. Okna, ve svjejc se temnot jen st viditeln, byla mimo dosah jasnho svtla Magiovy hole. "Budu tam muset dojt budu muset projt tm stnem," zaeptala Crysania. Srdce se j mlem zastavilo a slaj opustila. "Poprosm Paladina o pomoc." V tme okamiku vak jej pohled sklouzl na chladn a vyhasl medailon, lec na kamenn podlaze. Sklonila se, aby ho zvedla, na chvli vak zavhala, kdy si vzpomnla, jak jeho svtlo s pchodem zla vyhaslo. - 19 -

Opt j to pipomnlo Loralona, velkho elfho knze, kter pro ni piel tsn ped Pohromou. Ona tehdy odmtla a namsto toho se rozhodla riskovat ivot a vyslechnout slova Knzekrle prv ta, kter pivolala hnv boh. Hnval se na ni Paladin? Zekl se j ve svm hnvu, jako si mnoz mysleli, e se po hrzypln zkze Itaru zekl celho Krynnu? Anebo jeho bosk vle nebyla s to proniknout chladnmi zvoji zla, kter pod sebou skrvaly prokletou V Vysok magie? Crysania konen zvedla medailon, cel zmaten a vyden. Nesvtil. Neudlal vbec nic. Byl to jen kousek studenho kovu v jej dlani. Crysania stla uprosted mstnosti, v ruce drela medailon a zuby j drkotaly zimou. Pomalu se pinutila vydat se k oknm. "Jestli tam nepjdu," mumlala ztuhlmi rty, "tak tady vichni zmrzneme." Jej pohled se znovu vrtil k obma bratrm. Raistlin ml na sob svj ern sametov pl, Crysania si ale dobe pamatovala, jak ledov byly jeho ruce. Karamon byl stle jet ve sv gladitorsk zbroji, co vlastn znamenalo, e na sob ml jen o mlo vc ne zlat brnn a bedern rouku. Crysania zvedla bradu, vzdorovit se zadvala na neviditeln pzraky, kter se skrvaly ve tm kolem n, a pak rozhodn vykroila z kruhu magickho svtla vrhanho Raistlinovou hol. Tma tm okamit oila! epot zeslil a Crysania si s hrzou uvdomila, e tm slovm rozum! lsko, v tle tvm jen r je krut Co zlata jas i smrti vni jemu dal Tam v temnu tvm jen msc rud Tvj dech si osedlal Jak sladce tv srdce vol ns, lsko Jak jemn je stn, halc adra tv Jak horouc je krev tv, lsko Tvj ivot umr Uctila dotek studench prst. Zden ucukla a o nkolik krok ustoupila nic tam ale nebylo! Napl ochromen strachem a hrzou z pern milostn psn mrtvch se nkolik okamik nemohla ani pohnout. "Ne!" ekla nakonec rozhodnm tnem. "Pjdu tam. Jejich zlo mi neme ublit. Sloum Paladinovi, a i kdyby mne mj bh opustil, j se sv vry nezeknu." Crysania zvedla hlavu a nathla ruku, jako by skuten chtla rozhrnout - 20 -

tmu jako tk zvs. Pak znovu vykroila smrem k oknu. Kolem n se ozval syiv epot, z mnoha mst k n dolhal podivn smch, nic j vak neublilo, nic se j nedotklo. Nakonec se po cest, kter se j zdla del ne tisc mil, dostala k oknm. S tesoucm se tlem a podlamujcmi se koleny se Crysania chytila zvs, odhrnula je a vyhldla z okna v nadji, e pod sebou uvid svtla Palantasu. Tam venku jsou dal iv bytosti, pipomnala si, kdy tiskla tv ke sklu. Uvidm svtla... Proroctv vak jet nebylo naplnno. Raistlin, Pn minulho i ptomnho, se jet nevrtil s takovou moc, aby mohl prohlsit V za svou, jak se to mlo stt v budoucnosti. V byla stle jet zahalen neproniknutelnou temnotou, jako by ji obklopovala vn ern mlha. Pokud nkde za n zila svtla ndhernho msta Palantasu, byl pohled na n Crysaniinm om odepen. Neastn vzdychla, chytila za ltku a trhla s n. Rozpadajc se zvs povolil tm okamit a Crysanii bezmla pohbila hromada potrhanho sametu, jak se na ni ztily vlny tk ltky. Vdn si omotala samet okolo ramen a ctila, jak npor chladu pomalu slbne. Pak neobratn strhla dal zvs a vydala se s nm na druhou stanu mstnosti. Za zdy uslyela jaksi pronikav zvuk to se vak jen do cr ernho sametu se zachytilo nkolik lomk rozbitho nbytku, kter te krbaly o kamennou podlahu. Krela dl tmou, vedena magickm svtlem arodjn hole, zcm v temn mstnosti. Kdy k n konen dorazila, zhroutila se na podlahu. Cel se tsla vyerpnm a proitou hrzou. A do t doby si vlastn neuvdomila, jak je vyerpan. Od chvle, kdy v Itaru zaala zuit boue, ani jednu noc nespala. Te, kdy j bylo trochu tepleji, byla pedstava, e by se mohla zabalit do teplho sametu a klidn usnout, a neodolateln svdn. "Tak u toho pece nech!" nadila si. Pinutila se vstt, pithla zvs ke Karamonovi a klekla si k nmu. Pikryla ho tou tkou ltkou a pithla mu ji a k irokm ramenm. Jeho hru se vlastn ani nezdvihala, sotva dchal. Crysania poloila svou prokehlou ruku na jeho krk a pokusila se najt tep. Nakonec ho nala, byl ale jen slab a nepravideln. Pak na jeho krku spatila jaksi skvrny, mrtvoln bled stopy bezivotnch rt. Ve vzpomnkch se j znovu vrtila vznejc se hlava bez tla. Zachvla se, rychle tu mylenku zahnala a poloila Karamonovi ruku na elo. "Paladine," tie se modlila, "pokud ses jet ode mne ve svm hnvu neodvrtil, pokud bys mohl mt tu trplivost a pochopil, e to, co dlm, dlm jen z cty k tob, pokud bys dokzal proniknout touto pernou tem- 21 -

notou jen na tak dlouho, abys mi mohl splnit toto m jedin pn, pak uzdrav tohoto mue. Pokud se jeho osud jet nenaplnil, a zbv nco, co by na tomto svt ml vykonat, dej mu zdrav. A pokud by tomu tak nebylo, pak t prosm, mj Paladine, vezmi jeho dui do svch rukou, aby mohla navky pobvat..." Crysania nebyla schopn pokraovat. U vyerpala vechnu slu, kter j jet zbvala. Vyerpan, utran hrzou a svm vlastnm vnitnm zpasem, ztracen a osaml v neproniknuteln tm, sloila hlavu do dlan a zaala vzlykat nkem tch, kte u ztratili vechnu nadji. A pak ctila, jak se jejho ramena dotkla n ruka. Trhla sebou hrzou, ta ruka vak byla pevn a tepl. "Tak u pesta, Tiko," ekl hlubok, trochu ospale znjc hlas. "To bude v podku. Nepla." Crysania zvedla hlavu a spatila, jak se Karamonova hru zdvih a zase kles hlubokm a klidnm dechem. Z jeho tve zmizela smrteln bledost a i bl skvrny na jeho krku se zvolna ztrcely. Lehce j pohladil ruku a usml se. "To nic, Tiko, to byl jenom njak zl sen," zamumlal. "Rno u o nm... ani nebude vdt." Karamon si pithl sametov zvs a ke krku a zachumlal se do hejiv ltky. Pak mohutn zvl, pevalil se na bok a usnul hlubokm, nim neruenm spnkem. Crysania byla pli unaven na to, aby jet dkovala bohm, jen chvli sedla a dvala se na spcho bojovnka. Potom k n dolehl jaksi podivn zvuk zvuk kapajc vody! Otoila se a spatila vbec poprv velk sklenn dbn lec na stole. Dlouh hrdlo ndoby bylo rozbit, a jak dbn leel pevrcen na hran stolu, penvalo kousek pes okraj. Dbn musel bt u dlouho przdn pinejmenm celch sto let. Nyn v nm vak zila ir tekutina, zvolna odkapvajc na kamennou podlahu. Od padajcch kapek se jasn odrelo svtlo Magiovy hole. Crysania nathla ruku, zachytila pr kapek do dlan a pak si ji vhav piloila k stm. "Voda!" vydechla. Chu to mlo hokou, tm slanou, Crysanii to vak pipadalo jako nejlep voda, kterou kdy pila. Pomalu pohnula svm rozbolavlm tlem, nalila si trochu vody do dlan a zniv ji vypila. Potom postavila dbn na stl a vidla, jak hladina vody zvolna stoup a do dbnu se vrac to, co z nj upila. Te u mohla podkovat Paladinovi slovy, kter vychzela z tch nejskrytjch hlubin jejho nitra, z takov hloubky jej due, zeje ani nemohla vyslovit. Jej strach ze tmy a tvor, kte se v n skrvali, nhle zmizel. Jej - 22 -

bh ji neopustil byl stle s n, dokonce i pesto, e ho mon zklamala. Jakmile se zbavila svho strachu, jet jednou se podvala na Karamona. Klidn spal a z tve mu zmizely posledn stopy bolesti. Crysania se otoila a vydala se tam, kde leel jeho bratr, zachumlan ve svm ernm plti a se rty zmodralmi chladem. Ulehla po jeho boku a s vdomm, e teplo jejich tl zaheje jeho i ji, pes n pethla ern samet, opela si hlavu o Raistlinovo rameno a vydala se na milost spnku.

- 23 -

3. kapitola
"ekla mu Raistline!'" "Ale pak Fistandantile!'" "Jak si mme bt jist? To nen dobr! Nepiel z lesa, jak bylo pedpovzeno. Nepiel s moc! A co ti ostatn? Ml pijt sm!" "Pesto je pod ctit jeho magick sla! J bych se neodvil mu odporovat..." "Ne? Ani za tak tunou odmnu?" "Pach krve ti zatemnil mozek! Jestli to je on a zjist, e sis uval na tch, kter s sebou pivedl, pole t zptky do vn temnoty, kde bude o tepl krvi jenom snt a u nikdy ji neochutn!" "A jestli to nen on, my nesplnme nae povinnosti a neochrnme toto msto. Ona pijde a pomsta, kter ns ek, zpeet n osud!" Pak nastalo ticho. "Myslm, e vm, jak se pesvdit..." "Je to nebezpen. Mohli bychom ho tm zabt, je pli slab!" "Musme to vdt! Lep bude, kdy zeme on, ne abychom my selhali pi plnn kol, kter nm uloila Krlovna." "Ano... Jeho smrt by se dala vysvtlit. Jeho ivot... Mon ne. Chladn a paliv bolest pronikala vrstvami bezvdom jako lomky ledu zapichujc se do jeho mozku. Raistlin bojoval s mlhou nevolnosti a vyerpn, aby se mu na alespo jedin krtk okamik vrtilo vdom. Otevel oi a tm se udusil hrzou, kdy spatil dv hlavy vznejc se nad nm. Z jejich o na nj zrala bezedn temnota. Pzraky se dotkaly nehmotnmi prsty Raistlinovy hrudi prv to byl ten mraziv dotek, byly to ledov prsty pronikajc a na dno jeho due. Mg se jim podval do o a nhle pochopil, co maj v myslu. Strnul hrzou. "Ne!" vydechl. "Nechci to prot jet jednou!" "Ale ano! Musme to vdt!" To bylo ve, co ekli. Raistlinem projel vztek nad tou potupou. sta se mu zkivila v proklet, kdy se pokouel zvednout pae ze zem a vymknout kostnat ruce z jejich smrtcho seven. Ale bylo to marn. Jeho svaly odmtaly poslunost a jeho prsty se jen nepatrn pohnuly, nic vc. Vykikl dsem, bolest a hokou marnost, ale byl to zvuk, kter nikdo neslyel ani on sm. Ruce zeslily seven, bolest pronikla a do morku jeho kost a Raistlin se ponoil do temnoty, do temnoty svch vlastnch vzpomnek. Ve studovn, kde toho rna pracovalo sedm arodjovch u, nebyla - 24 -

dn okna. dn svtlo tu nebylo dovoleno, ani svtlo dvou msc stbrnho a rudho. Pokud lo o tet, ern msc, jeho ptomnost tady byla stejn zejm jako vude na Krynnu, a to i bez toho, aby byl vidn. Pokoj byl osvtlen svcemi z velho vosku, stojcmi ve vysokch stbrnch svcnech. Pokud to uov potebovali, mohli je jednodue vzt a penet v ruce, kdy se pi svm studiu prochzeli mstnost. Byl to jedin sl ve velkm palci mga Fistandantila, kter byl osvtlen svcemi. V ostatnch pokojch se vznely sklenn koule nabit kouzelnm svtlem, rozdvajc zi, kter v tto chmurn pevnosti osvtlovala vnou tmu. Sklenn koule nebyly ve studovn z jedinho prostho dvodu kdyby tam byly peneseny, jejich svtlo by okamit zhaslo, nebo by jejich kouzlo bylo zrueno. Proto tedy ta poteba svc a poteba ochrnit to msto ped tm, co by mohlo pinst denn svtlo nebo svtlo nkterho z tch dvou msc. est uednk sedlo blzko sebe u jednoho stolu. Nkte si spolu povdali, jin tie studovali. Sedm sedl stranou u vzdlenjho stolu. as od asu nkter z tch esti zvedl hlavu a podval se smrem k tomu, kter sedl zvl, ale pak rychle sklonil hlavu. Bylo jedno, kdo z nich to byl nebo kdy se podval ten sedm pokad pohled optoval. Sedmmu uednkovi se to zdlo zbavn a na rtech se mu asto rozhostil trpk smv. Raistlin neml v poslednch nkolika mscch, kter proil ve Fistandantilov hradu, pli mnoho dvod k smvu. Nebyly to pro nj jednoduch asy. I kdy vlastn bylo docela snadn Fistandantila podvst, oklamat ho, pokud lo o jeho prav pvod, zatajit svou skutenou slu a pedstrat, e je jen tm nejchytejm z houfu hlupk, kte se namhali, aby si zskali pze velikho arodje a stali se jeho uednky. Klam, to bylo prav Raistlinovo jmno. Dokonce ho bavila hra na osamlho uednka, kter vdycky dlal vechno jen o trochu lpe ne ostatn, ovem k jejich nemalmu znepokojen. Bavila ho tak hra s Fistandantilem. Ctil, jak ho mg sleduje. Vdl, co si velk kouzelnk mysl. Musel se neustle sm sebe ptt: Kdo je ten uednk? Odkud se bere sla, kter sl z mladho un, ale kterou nemohu pesn popsat? Nkdy si Raistlin viml, e si Fistandantilus bedliv prohl jeho tv, jako by se mu zdla jaksi povdom... Ne, Raistlina ta hra bavila, pestoe vlastn ani neoekval, e by se mu pihodilo nco, co by ho mohlo bavit. Jeho koln dny mly bt psobivou pipomnkou nejneastnjho obdob jeho ivota. Mezi ostatnmi uednky ve kole starho Mistra se mu kalo Ticholpek. Nikdo ho neml rd, nikdo mu nedvoval, jeho vlastn uitel se ho bl, a tak byl Raistlin odsouzen strvit sv mld v samot. Jedin, komu - 25 -

na nm vdy zleelo, byl jeho bratr Karamon. Jeho lska byla oddan a tm otcovsk, a Raistlinovi se dky n dailo snadnji odolvat nenvisti ostatnch spoluk. A nyn, pestoe hluboce opovrhoval tmi tupci, co se tak zoufale snaili potit svho uitele, kter nakonec udl jen to, e jednoho z nich zabije, pestoe si je rd dobral a posmval se jim, Raistlin obas ctil v dui ostr bodni, kdy uprosted osamlch noc slyel jejich smch... Rozzloben si pipomnl, e takov zleitosti se ho netkaj. ekaly ho dleitj koly. Sv schopnosti mus zamit na soustedn co nejvt sly. Dnes nastal ten den. Den, kdy Fistandantilus vybere svho uednka. Vs est zanech Raistlina jeho osudu. Pestanete ho nenvidt a opovrhovat jm a dn z vs se nikdy nedozv, e mu vd za svj ivot! Dvee do studovny se se zavrznm otevely a strhly na sebe pozornost vech do ernch pl odnch postav sedcch u stolu. Raistlin je pozoroval s kivm smvem. Na sinal tvi ernoknnka, stojcho mezi dvemi, uvidl pohrdav klebek. Mgv pohled klouzal z jednoho na druhho. est uednk sklopilo hlavy a jejich ruce si nervzn hrly s magickmi nstroji. Konen se Fistandantilus podval na sedmho ka, kter sedl stranou. Raistlin jeho pohled optoval, ani by hnul brvou. Jeho smv se zmnil v klebek. Fistandantilus zvedl obo. V rozilen za sebou prskl dvemi. Kdy bouchnut peruilo tiv ticho, ostatnch est uednk se zase rozpovdalo. Mg veel do studovny, jeho krok byl pomal a potciv. Opral se o hl, a kdy si sedal do kesla, jeho star kosti zavrzaly. Jet jednou si bedliv prohldl sv uednky, sedc ped nm. Dval se na jejich mlad, zdrav tla a vyschlou staeckou rukou pitom hladil medailon, kter mu visel na dlouhm tkm etzu kolem krku. Medailon vypadal velmi starodvn, jako velk rubn zasazen do ryzho stbra. Uov si o nm asto vyprvli a dohadovali se, k emu asi kouzelnkv medailon slou. Byl to jedin perk, kter Fistandantilus nosil, a vichni vdli, e mus mt nesmrnou cenu. I uezatenk mohl ctit magickou slu, kter perk ochraovala ped jakmkoli jinm kouzlem. "K emu perk slou?" eptali vichni a jejich domnnky se zmtaly od nebeskch zleitost a po schopnost dorozumvat se se samotnou Krlovnou. Jeden z nich jim to mohl snadno vysvtlit. Raistlin. On vdl, k emu kouzelnkv klenot slou. Ale nechval si to pro sebe. Fistandantilova tesouc se ruka netrpliv pejdla temn rubn a jeho hladov pohled peskakoval z jednoho na druhho. Raistlin by dokonce i - 26 -

psahal, e se staec olzl. Mladmu mgovi na okamik pejel po zdech mrz. Co kdy zklamu? ptal se sm sebe. M tak nesmrnou moc! Je to ten nejmocnj kouzelnk, jak kdy il! Budu mt dost sil? Co kdy... "Mete zat se zkoukou," ekl Fistandantilus chraplavm hlasem a podval se na prvnho ze esti. Raistlin si psn zakzal strach. Tohle bylo vechno, na em cel svj ivot pracoval. Kdy sele, zeme. U nkolikrt stl smrti tv v tv. Vlastn to bylo, jako by se ml setkat se starm ptelem... Mlad mgov jeden po druhm vstali, oteveli kouzelnick lexikony a zaali odkvat zaklnadla. Kdyby ve studovn nevldlo ruc kouzlo, mstnost by se zaplnila pekrsnmi kazy. Na zdech by vybuchovaly kulov blesky a splily by vechno ve svm dosahu, draci by z tlam plivali ohe a z jinch rovin byt by vykikovaly hrozn pzraky. Ale protoe tu bylo to kouzlo, mstnost zstala ve svtle svc tich a jej klid ruilo pouze odkvn zaklnadel a listovn v kouzelnickch lexikonech. Uov jeden po druhm dokonili svoji zkouku. Vichni si ponali celkem dobe. Pesn tak, jak se dalo oekvat. Fistandantilus povolil zkouku jen sedmi z nich tm nejlepm mladm mgm, kte u sloili tkou Zkouku ve Vi Vysok magie a rozhodli se dl studovat po jeho dohledem. Chtl si z nich vybrat jednoho, kterho uin svm pomocnkem. Alespo v to doufali. Mgova ruka se dotkla rudho kamene. Jeho pohled se stoil na Raistlina. "Jsi na ad, mgu," ekl. Star oi se zaleskly. Vrsky na kouzelnkov ele se prohloubily, jak se snail vzpomenout na Raistlinovo jmno. Raistlin se pomalu zvedl, na tvi stle ten hok smv. Byl to cynick smv jako by se ho vci kolem vbec netkaly. Potom se nonalantn uklonil a s bouchnutm zavel kouzelnickou knihu. Ostatnch est k se po sob pobaven podvalo. Fistandantilus se zamrail, ale v jeho och se objevil nedokav zblesk. Raistlin zaal pohrdav odkvat sv zaklnadla. Ostatn se nad tm znepokojen zavrtli a zrali na nj s neskrvanou nenvist a zt. Fistandantilus ho pozorn sledoval a v jeho zamraenm pohledu se zhy objevila naprost nenasytnost. Bezmla to i naruilo Raistlinovo soustedn. Mlad mg, soustedn na svj kol, konen dokonil posledn kouzlo studovnu najednou zalilo oslniv pestrobarevn svtlo a ticho v mstnosti rozbil ohluujc vbuch! Fistandantilovi se vytratil smv z tve. Ostatn jen zrali s otevenmi sty. "Jak se ti podailo zruit ruc kouzlo?" ptal se rozhnvan ern mg. - 27 -

"Co je to za slu?" Raistlin msto odpovdi jen otevel dlan. V rukou se mu objevila ziv modrozelen koule, tak ziv, e se na ni nikdo nemohl pmo podvat. Potom se stejnm pohrdavm smvem dla zavel a svtlo zmizelo. Studovna znovu potemnla a vzduch naplnilo tiv ticho. Fistandantilus vstal. Vztek z nj vyzaoval tak siln, e kdy pichzel k sedmmu uni, obklopoval ho jako vespalujc plamen. Raistlin se jeho hnvu nebl. Zstal klidn stt a sledoval, jak se k nmu kouzelnk bl. "Jak jsi..." Fistandantilovi se zadrhl hlas. Pak se jeho pohled obrtil na Raistlinovu tenkou ruku. Kouzelnk se nathl a popadl Raistlina za zpst. Mlad mg pod kouzelnkovm dotekem, chladnm jako hrob, zasyel bolest. Pesto se donutil k smvu, i kdy vdl, e vypad jako smv v tvi umrlcov. "Ty lidsk uboku!" Fistandantilus s Raistlinem oste trhl a drel jeho ruku pod svtlem svce, aby i ostatn dobe vidli. "Obyejn trik, kter slu snad jen poulinm kejklm!" "Pesto jsem si tm zaslouil ivot," procedil skrz zaat zuby Raistlin. "Myslel jsem si, e se slu pout takov triky ve spolenosti takovch amatr, jak jsi tu soustedil, Velk mgu." Fistandantilus zeslil seven. Raistlin se zajkal bolest, ale nepokusil se mu vykroutit. Dokonce ani neuhnul ped arodjovm pohledem. Pestoe jeho seven bylo bolestiv, arodjova tv byla pln zjmu. "Take ty se povauje za mocnjho, ne jsou tihle?" zeptal se Fistandantilus jemnm, tm pjemnm hlasem, nevmaje si nespokojenho brbln ostatnch u. Raistlin se odmlel, aby posbral dostatek sil na odpov a pekonal ostrou bolest. "Ty v, e jsem lep." Fistandantilus se na nj psn podval. Rukou pod svral Raistlinovo zpst. Raistlin v jeho och na mal okamik zahldl strach, kter se vzpt promnil v nenasytn hlad. Fistandantilus uvolnil Raistlinovu pai. Mlad mg st zakryl pocit levy, kter ho zaplavil, kdy klesl zpt do kesla a tel si bolav zpst, na kterm byly dobe vidt otisky arodjovch prst. Jeho ke byla v tch mstech snhov bl. "Zmizte odtud!" vyhrkl Fistandantilus. est mg vstalo a jejich ern plt se jim zavlnily kolem nohou. "Ty zsta!" nadil chladn Fistandantilus. Raistlin se posadil a tel si porann zpst. Zvolna se do nj navracelo teplo a ivot. Mlad mgov se pomalu vytrceli a Fistandantilus je nsledoval ke dvem. Pak se otoil ke svmu novmu uednkovi. - 28 -

"Budou brzy pry a my budeme mt cel hrad jen pro sebe. Pokej na m po setmn v tajnm sle. Chystm se ke kouzlu, u kterho budu potebovat tvoji asistenci." Raistlin hledl s neskrvanm divem, jak star ernoknnk s lskou pohladil krvav rubn. Na okamik nebyl schopen odpovdi. Pak se pro sebe pohrdav usml bl se dt najevo sv mylenky a ekl: "Budu tam, Miste." Raistlin leel na kamenn desce v laboratoi, kter se nachzela hluboko pod kouzelnm hradem. Ani pevn ern samet ho nedokzal ochrnit ped chladem a Raistlin se neovladateln tsl. Zda to bylo zimou, strachem nebo vzruenm, to nemohl ct. Na Fistandantila nevidl, ale dobe ho slyel ustot jeho plt, klepn hole o zem, elestn obracench arodjnch strnek. Leel na kamenn desce a ctil se pod mgovm vlivem naprosto bezbrann. Oekvan okamik se blil. V ptm okamiku se Fistandantilus nhle objevil, take na nj dobe vidl. Kdy se nad nm naklonil, mlad mg si viml nedokavho hladovho pohybu a kamene, kter se klimbal na etzu zavenm na arodjov krku. "Ano," ekl arodj, "jsi skuten schopn. Mnohem schopnj ne vichni uni, kter jsem tu za ta dlouh, pedlouh lta ml." "Co mi chce udlat?" zeptal se chraplav Raistlin. Nznak zoufalstv v jeho hlase se nedal zakrt. Mus vdt, k emu je ten medailon. "Copak na tom zle?" zeptal se chladn Fistandantilus a poloil ruce na prsa mladho mga. "J... Piel jsem za tebou, abych se uil," ekl Raistlin, zatnaje zuby a pokoueje se vymanit zpod toho odpornho doteku. "A budu se uit a do svho konce!" "Chvlyhodn." Fistandantilus pikvl, jeho oi se ponoily do tmy a mylenky se vydaly jinmi cestami. Nejsp si v duchu opakuje to zaklnadlo, pomyslel si Raistlin. "Jsem rd, e mohu naplnit tlo a dui nkoho, kdo prahne po vdomosti stejn tak, jako se vyzn v naem umn. Hned ti ve vysvtlm. Je to moje posledn lekce, ku, dvej pozor. Neum si pedstavit, mldene, jak to je hrza bt star. Velice dobe si pamatuji svj prvn ivot, tm stejn tak dobe jako ds a vztek, kdy jsem si uvdomil, e j nejvt mg vech dob jsem byl odsouzen k tomu, abych ivoil ve slabm a opotebovanm tle, na kterm se podepsal zub asu! Ale moje due moje due, to je zvuk! Skuten jsem byl duevn daleko silnj ne kdy pedtm! Ale ta sla, vechno to vdn pijde - 29 -

vnive, promn se v prach! Seerou ji ervi! Nosil jsem tenkrt erven pl a tak... Ty se chvje. Pekvapuje t to? Pijmout stav ervench mg bylo chladnokrevn rozhodnut, kter nsledovalo potom, co jsem si uvdomil, kam a se mohu dostat. V neutralit se me uit a tit z obou konc spektra, ani bys byl vyuvn jednm z nich. el jsem za Gileanem, abych ho poprosil, aby mi dovolil zstat na tomto svt a roziovat svoje vdomosti. Ale bh Knihy mi nemohl pomoci. Zabv se jen lidmi, a tak mi nezbylo ne se ponoit do studia a smit se se svm osudem." Fistandantilus pokril rameny. "Vidm v tvch och pochopen, ku. Vlastn je mi lto pipravit t o ivot. Myslm, e bychom mezi sebou vytvoili neobvykl porozumn. Ale abych svoje vyprvn zkrtil. Vstoupil jsem do temnoty, proklel jsem erven msc a zeptal jsem se, zda bych mohl vzhlet k ernmu. Ke Krlovn Temnot se donesly m modlitby a ona m vyslyela. Pijal jsem ern pl a vstoupil do jejch slueb. Na opltku jsem se dostal do jejho svta. Vidl jsem budoucnost a il v minulosti. Ona mi dala medailon, abych si na dobu, kdy budu v tomto ase, vybral nov tlo. A kdy se rozhodnu pekroit hranice asu a vstoupit do budoucnosti, je tam pro m pipraven tlo, kter pijme moji dui." Raistlin se nepekonateln otsl. Jeho rty se zkroutily nenvist. Ten star arodj mluvil o jeho tlu. Bylo pipraven a ekalo na nj... Ale Fistandantilus si toho neviml. Zvedl medailon a zaal odkvat zaklnadlo. Raistlin sledoval slab svtlo vychzejc z medailonu, jak vrh stny na strop uprosted laboratoe. Tep se mu zrychlil. Zaal psti. S nejvtm silm se donutil, aby se jeho hlas pestal tst vzruenm. Raistlin doufal, e to zn, jako by se mu hlas tsl strachy. Tie zaeptal: "ekni mi, jak to funguje! ekni mi, co se se mnou stane!" Fistandantilus se usml a pomalu otel medailonem nad Raistlinovm tlem. "Umstm to pmo nad tvm srdcem a ty uct, jak se ti ivotn sla pomalu vytrc z tla. Bolest je to, alespo myslm, docela snesiteln. Pokud se tomu nebude brnit, nebude to trvat dlouho. Uvolni se a brzy upadne do bezvdom. Vypozoroval jsem, e kdy se bude brnit, jen to prodlou tvoje muka." "Nemus u toho nic kat?" otsl se Raistlin. "Ale oveme musm," odpovdl klidn Fistandantilus. Sehnul se k Raistlinovi, oima se piblil tsn k mladmu mgovi. Opatrn poloil kmen na jeho prsa. "Te to usly. Bude to posledn zvuk, kter vbec usly..." - 30 -

Raistlin ctil, jak se mu tlo ots pod kouzelnkovm dotekem. Na okamik se tm pestal ovldat. Ne, pikzal si chladn a zaryl nehty hluboko do masa, aby bolest odvedla ty mylenky a zbavila ho strachu. Musm ta slova slyet! Tsl se, ale donutil svoje tlo, aby zstalo leet. Nemohl se vak ubrnit, aby nezavel oi nechtl vidt to ztlesnn zlo. arodjv obliej se nad nm naklnl tak blzko, e ctil jeho zkaen dech... "Tak je to sprvn," ekl tie, "odpovej..." Fistandantilus zaal s kouzlem. Soustedil se na adu slov, zavel oi, pohupoval se na pikch a tiskl medailon na Raistlinovu ki. Neviml si, e Raistlin jeho slova peliv opakuje. Kdy pochopil, e je nco v nepodku, byl u s kouzlem tm u konce a ekal, a se do jeho starch kost vlije proud novho ivota. Nestalo se nic. Fistandantilus znepokojen otevel oi. Ohromen zral na mladho mue v ernm plti, lecho na chladn kamenn desce. Pak najednou kouzelnk vydal podivn zvuk a vyden ucouvl. Nebyl schopen zakrt hrzu, kter ho polila. "Vidm, e jsi m nakonec poznal," ekl Raistlin a posadil se. Jednu ruku ml openou o kamennou desku a druhou tral v jedn ze svch tajnch kapes. "Jsem pli schopn pro tlo, kter tady na tebe v budoucnosti ek." Fistandantilus mu neodpovdl. Jeho pohled se obrtil k Raistlinov kapse, jako by se pokouel ernma oima proniknout pevnou ltkou. Rychle se vzpamatoval, "Poslal t velk Par-Salian, mlad mgu?" zeptal se, pohled stle upen na Raistlinovu kapsu. Raistlin zavrtl hlavou a seskoil z kamenn desky. Jednu ruku ml stle v kapse. Druhou si sthl kpi, aby si ho mohl Fistandantilus lpe prohldnout, aby vidl vc ne jen iluzi, kterou Raistlin vyvolval tch poslednch pr msc. "Piel jsem sm. Jsem pnem tto ve." "Ale to nen mon," podivil se kouzelnk. Raistlin se usml, ale jeho oi zstaly chladn. Fistandantilus ml pocit, jako by se dval do zrcadla. "To sis myslel. Ale zmlil ses. Podcenil jsi m. Bhem Zkouky jsi m zbavil sti m sly. Donutil jsi m t v bolestech v mm slabm tle, trestal jsi m za zvislost na mm bratrovi. Nauil jsi m pouvat dra jablko, zachrnil jsi m ped jistou smrt v palantask Knihovn. V prbhu Vlky drach kop jsi mi pomohl zahnat Krlovnu Temnot zpt do Propasti, aby u neohroovala tento svt a ani tebe. Potom jsi nabral dostatek sil, vrtil ses zpt do budoucnosti a rozhodl se zskat moje tlo! Stal by ses - 31 -

mnou!" Raistlin vidl, jak se Fistandantilovy oi rozily. Mlad mg byl cel napjat a rukama svral pedmt, kter nosil v kapse. Ale arodj jen tie ekl: "M plnou pravdu. Co se mnou te udl? Zabije m?" "Ne, to neudlm," ekl Raistlin, "mm v myslu stt se tebou!" "Blzne!" zasml se Fistandantilus. Zvedl vyschlou ruku a popadl medailon s ervenm kamenem. "Jedin zpsob, jak toho doshnout, je pout tento kmen! Je chrnn ped jakoukoli formou magie takovou silou, o jak ty, mal mgu, nem ani tuen..." Jeho hlas peel do epotu a pak se pln vytratil, zasaen nhlou hrzou. Mg si viml, co Raistlin dr ve sv ruce. V jeho dlanch leel medailon s rudm rubnem. "Je chrnn ped jakoukoli formou magie," ekl mlad mg a jeho klebek se podobal klebu lebky, "ale nen chrnn ped zrunost obratnch rukou. Nen chrnn ped schopnostmi poulinch kejkl..." Raistlin vidl, jak kouzelnk zbledl a podval se na etz na svm krku. Fistandantilus si teprve te viml, e nem v rukou vbec nic. Tichem pronikl praskav zvuk. Kamenn podlaha se Raistlinovi rozhbala pod nohama tak siln, e klesl na kolena. Skla se otsla, zklady se zachvly a laborato se rozlomila vedv. Tm vm pronikl Fistandantilv hlas, odkvajc nov zaklnadlo. Raistlin to kouzlo hned poznal, sevel medailon v ruce a vyslovil ochrann zaklnadlo, aby tak zskal as na dal arovn. Z prasklch zklad se nhle vynoila stran postava, tak hrozn, e podobnou je mon vidt jen v tch nejdsivjch snech. "Zajmi ho! Dr ho!" pitl Fistandantilus a ukazoval na Raistlina. Pzrak se blil po rozbit podlaze smrem k mladmu mgovi a natahoval k nmu ruku. Raistlinovi pebhl po zdech mrz, kdy se k nmu blil tvor, kter jako by pesahoval jeho magick schopnosti. Raistlinovo ochrann kouzlo se zaalo hroutit. Kdyby zmizelo, pzrak by pohltil jeho dui a pak by hodoval na jeho tle. Ovldej se! Dlouh hodiny strven nad studiem, procviovn sly, posilovn sebeovldn tato slova si Raistlin poteboval pipomenout. Bhem okamiku se mu navrtilo ztracen soustedn. Mlad kouzelnk zaal odkvat dal zaklnadlo. Uctil hlubok vzruen, kdy jeho tlo zaplavila vlna magie a zbavila ho hrznho strachu. Pzrak zavhal. Fistandantilus byl bez sebe vzteky a pobzel pzrak k dalmu toku. Raistlin mu vak nadil, aby zstal stt. Pzrak zral na jednoho, pak na druhho, jeho ruce a nohy se kroutily jako nepetn, jeho postava se po- 32 -

hybovala a vlnila vtrem, kter ho vytvoil. Oba mgov ho dreli svou vl, pozorn sledovali jeden druhho a ekali na jedin mrknut oka, na nepatrn pohyb rt, na cuknut prstu, na cokoli, co by se mohlo ukzat jako osudn. Ani jeden z nich se nepohnul. Raistlinova vytrvalost se zdla vt, ale Fistandantilova magick sla mla pradvn koeny. Mohl pivolat neviditelnou slu, kter by ho ochrnila. Nakonec to byla prv pzran postava, kter dola trplivost. U se nemohla udret pi ivot ani o okamik dle, zachycena mezi dvma rovnovnmi, protikladnmi silami, smkna a taena na opan strany. S pernm rachotem vybuchla a zbyl po n jen ziv ohostroj. Sla vbuchu vrhla oba kouzelnky dozadu a mrtila jimi o ze. Sl zaplnil pern zpach a ze stropu se sesypala zplava step. Zdi v laboratoi zernaly. Tu a tam se objevily planouc postavy a vrhaly na msto zkzy zlovstnou z. Raistlin se rychle postavil na nohy a otel si z tve krev, vytkajc mu z rny na ele. Jeho neptel nebyl o nic pomalej, oba vdli, e slabost znamen smrt. Stli proti sob v oslnivm svtle. "Tak to dolo a sem!" ekl Fistandantilus chraplavm staeckm hlasem. "Mohl bys zmizet a t svj ivot dl v klidu. Zbavil bych t staeckho dtintn, tak neodvratn spojenho s vkem. Pro se ene do sv vlastn zkzy?" "Ty v pro," ekl tie Raistlin. Ztka oddychoval a zbyl sly ho pomalu opoutly. Fistandantilus pomalu pikvl, nespoutje z Raistlina oi. "Jak jsem ekl," zamumlal, "je to koda, e se nco takovho muselo stt. Mohli jsme toho spolu jet hodn vykonat, ty a j. Nyn..." "ivot je jen pro jednoho. Smrt je pro ty ostatn," ekl Raistlin. Nathl ruku a opatrn poloil medailon s ervenm kamenem na chladnou kamennou desku. Kdy uslyel hlas, odkvajc zaklnadlo, znovu promluvil a pipojil se k arovn. Bitva trvala dlouho. Dva ochrnci Ve, kte sledovali obraz toho, co vyetli z mylenek ernho kouzelnka, kter tu ped nimi leel, byli zmateni. A dosud vechno vidli jen skrze Raistlinovy vidiny. Ale boj obou kouzelnk byl tak blzko obou strc, e jej nyn mohli sledovat oima obou zastnnch. Z prst ernch soupe vystelovaly blesky, mgov se zmtali bolest, vetli naptm a hrzou a odreli se o rozbit kameny a trmy. Vykouzlen ohniv stny rozpoutly stny z ledu, hork vtr vl silou - 33 -

huriknu, plamenn boue niily sly pevnosti, z Propasti se na pkaz svch pn vynoovaly pzraky a hrad se otsal v zkladech. Obrovsk temn pevnost kouzelnka Fistandantila zaala praskat a z cimbu padaly kameny. A potom se s vydenm vkikem plnm vzteku a bolesti jeden z ernch mg zhroutil. Z st mu vytkal pramnek krve. Kter z nich to byl? Kdo prohrl? Strci se na to zoufale snaili pijt, ale bylo to marn. Druh arodj byl polomrtv vyerpnm. Chvli odpoval a pak se mu podailo peplazit nap mstnost. Tesouc se rukou nahmatal vrek kamenn desky, vrvoral, ale pak se mu podailo doshnout na medailon. Z poslednch sil ho uchopil a plazil se zpt ke svmu stle jet ivmu protivnkovi. Mg lec na podlaze nemohl mluvit, ale kdy spatil svho vraha, uvalil na nj oima tak hroznou kletbu, e oba strci uctili, jak je jejich vlastn chladn proklet v porovnn s tmto nicotn. ernoknnk, svrajc v ruce kmen, na okamik zavhal. Byl tak blzko mylenkm sv obti, e mohl snadno st vzkaz v jejch och. Jeho due se pi tom pohledu zachvla. Ale potom pevn sevel rty, zavrtl nesouhlasn hlavou a vtzoslavn se usml. Opatrn a soustedn pitiskl medailon na prsa obti. Tlo na zemi se otslo muivm dsem. Z krv naplnnch st vyel nesrozumiteln vkik. Lec mu vak zhy utichl. Mgova ke zvrsnla a popraskala jako such pergamen a jeho oi u jen slep zraly do temnoty. Jeho tlo se zaalo pomalu rozpadat. Druh mg se zapotcel a ztka dopadl na svou ob. Sm byl zeslbl, zrann a na pokraji smrti. V rukou vak stle svral kouzeln kmen a ctil, jak mu do il vtk nov krev, kter se mu chystala dt nov, uzdravujc ivot. V hlav ml nesmrn znalosti, vzpomnky stovek uplynulch let, slu, magii a poznn div a hrz, kter se za cel dlouh vky odehrly. Byly tam tak vzpomnky na bratra, vzpomnky na chatrn tlo a dlouh ivot v bolestech. Jak se v nm ob tla smsila, setkaly se protikladn vzpomnky, odvjejc se v jeho mysli. Skril se vedle mrtvoly svho soupee a zral na rud kmen, kter mu leel v dlani. Pak najednou vyden zaeptal: "Kdo jsem?"

- 34 -

4. kapitola
Strci ustoupili od Raistlina a posvtn na nj hledli. Kouzelnk byl pli slab, a tak na n tak jenom zral a v och se mu odrela tma. "Nco vm eknu," ekl, ani by otevel sta, ale oni mu pesto rozumli. "Jet jednou se m dotknete a promnm vs v prach stejn tak, jako jsem to udlal s nm." "Ano, Miste," ekli a jejich bled tve zmizely ve tm. "Co..." zamumlala ospale Crysania. "kal jsi nco?" Uvdomila si, e usnula a hlava j padla na ramena. Zaervenala se, nebo byla zmaten a v rozpacch a rychle se posadila. "Mohu ti nco pinst?" zeptala se. "Horkou vodu," Raistlin se unaven prothl, "vodu na mj lektvar." Crysania se rozhldla kolem a pak si odhrnula tmav vlasy z ela. Okny prosvtalo ediv svtlo. Bylo slab, jakoby zduen, a nevnelo do pokoje ani o trochu pjemnj pocit. Magick hl slab zila a zahnla temn stny noci, ani ona vak nesvtila dost jasn. Crysania si tela bolav krk. Ctila se nemocn a ztuhl musela asi spt cel hodiny. Mstnost byla ledov chladn. Beztn se podvala do vychladlho ernho krbu. "Mme tu trochu deva," vykoktala ze sebe, kdy uvidla kusy rozbitho nbytku, povalujc se kolem, "ale nemm dn kesadlo. Nemohu..." "Vzbu bratra!" odsekl netrpliv Raistlin a zalapal po dechu. Pokusil se jet nco dodat, ale nezmohl se na vc ne na mdl gesto. V och se mu zaleskl vztek a jeho obliej se zkroutil do tak rozzuen grimasy, e se na nj Crysania podvala s neskrvanm lekem. Uctila, jak do jej tve narazila vlna pernho chladu, daleko studenj ne mraziv vzduch kolem n. Raistlin unaven zavel oi a rukou se chytil za prsa. "Prosm," zaeptal, "ta muiv bolest..." "Ovem," ekla nn Crysania a hluboce se zastydla. Jak hrozn to muselo bt it den po dni v tak straliv bolesti. Naklonila se k Raistlinovi a zabalila ho do zvsu, kter j a dosud spoval na ramenou. Mg se vdn schoulil, ale promluvit nemohl. Potom se Crysania, tesouc se zimou, vydala nap pokojem ke Karamonovi. Naphla ruku, aby se dotkla jeho ramen, ale pak zavhala. Co kdy je stle jet slep? pomyslela si. Ale co kdy vid a prv se rozhoduje, jestli m Raistlina zabt? Zavhala vak jen na okamik. Rozhodn ho popadla za rameno a zatsla jm. Jestli m v myslu ho zabt, pomyslela si, zabrnm mu v tom. U jsem to jednou udlala, mohu to udlat znovu. Kdy se ho dotkla, uvdomila si, e za n stoj dva bled strci. Byli - 35 -

ukryt ve tm a sledovali kad jej pohyb. "Karamone," ekla jemn, "prosm t, probu se, potebujeme..." "Co?" ekl rychle Karamon a bezmylenkovit shl po jlci mee me tam vak nebyl. Zaostil oi na Crysanii a ona si s obrovskou levou uvdomila, e ji vid. Pesto na ni zral beze stopy poznn. Pak se rychle rozhldl kolem sebe. Crysania si vimla, jak se Karamonovy oi zily, kdy si vzpomnl na to, co se stalo. Ve tvi se mu objevila nesmrn bolest. Pochopila, na si vzpomnl, kdy vidla, jak se mu napjaly svaly ve tvi. Pevn stiskl zuby a pejel ji mrazivm pohledem. V okamiku, kdy se rozhodla ct nco na svoji Otoila se ke Karamonovi zdy. Karamon si ji vak stle prohlel, i kdy se vydala k jeho bratrovi. Crysania pohldla na kehkho mga a pemlela, kolik toho asi z jejich rozhovoru slyel. Uvaovala o tom, jestli byl vbec jet pi vdom. Raistlin byl pi vdom, ale pokud si byl vdom toho, co se odehrvalo mezi nimi dvma, zdlo se, e je tak slab, e tomu nevnuje ani tu nejmen pozornost. Crysania nalila trochu vody do star popraskan misky a poklekla vedle nj. Utrhla ze svho plt ten nejist kousek a otela Raistlinovi tv, kter plla horekou i pesto, e v mstnosti byla nesnesiteln zima. Za sebou slyela Karamona, jak sbr kousky rozbitho nbytku a skld je na ohnit. "Potebuju nco na podpal," mumlal si pro sebe silk. "Teba tyhle knihy..." Vtom Raistlin otevel oi a chab se pokusil vstt. "Nedlej to, Karamone," vykikla Crysania. Karamon se zastavil s knihou v ruce. "Je to nebezpen, mj brate," zaeptal slab Raistlin. "Jsou to arodjn knihy! Nedotkej se jich!" Umlkl, ale jeho zrak stle spoval na Karamonovi s takovm naptm, e se Karamon zarazil. Zamumlal nco nesrozumitelnho, upustil knihu a zaal hledat na stole. Crysania spatila, jak Raistlin s levou pivel oi. "Tady je nco, co vypad jako dopisy," ekl Karamon po chvilce a tral mezi starmi papry. "Daly... Daly by se pout?" zeptal se mrzut. Raistlin beze slov pikvl a Crysania zanedlouho uslyela praskn plamen. Lakovan nbytek snadno chytil a v mstnosti brzy zavldlo hejiv teplo. Crysania vidla, e sinal tve strc zmizely ve tm, ale neodely. "Musme si sednout jet trochu bl k ohni," ekl Raistlin a vstal, "a prosil jsem vs tak, abyste mi pipravili mj lektvar..." - 36 -

"To je pravda," ekl bezbarv Karamon. Postavil se vedle Crysanie a podval se na svho bratra. Pak si povzdechl. "Nech ho, a se pekouzl, kam chce." Crysania zlostn zamrkala a podvala se po vlenkovi. U mla na jazyku nco hodn nepjemnho, ale kdy uvidla Raistlinovo znamen, stiskla rty a zstala potichu. "Vybral sis pro svoje dospvn hodn patn as, mil brate," zaeptal mg. "Mon," ekl pomalu Karamon a jeho obliej se naplnil ltost. Zavrtl hlavou a vrtil se zptky k ohni. "Ale mon na tom u vbec nezle." Crysania se dvala, jak Raistlin pozoruje svho bratra, a nhle zahldla jeho smv smv tajemn a spokojen. Pak mg vzhldl a jeho smv rzem zmizel. Zvedl ruku a ukzal, aby k nmu pistoupila. "Nemohu se bez tv pomoci postavit," vydechl. "Tady m svou hl," ekla a nathla se pro ni. "Nedotkej se j!" nadil Raistlin a rychle ji zachytil. "Ne," opakoval jemn a rozkalal se tak, e sotva popadal dech. "Kdy se... hole dotkne... ciz ruka, jej... svtlo uhasne." Crysania se rozhldla po pokoji a otsla se. Raistlin vidl, jak se podvala na pzraky, kter se vznely okolo Magiovy hole, a zavrtl hlavou. "Ne, nevm, e by na ns zatoili," ekl jemn, kdy ho Crysania obejmula a pomohla mu vstt. "Vd, kdo jsem." Jeho rty se nad tm pomylenm pohrdav zkroutily. "Vd, kdo jsem," opakoval draznji, "a neodv se ns ani dotknout. Ale..." znovu se rozkalal a ztka se opel o Crysanii. Jednou rukou se pitom pidroval jejho ramene a druhou svral hl. "Bude bezpenj, kdy nechme svtlo hole zit." Mg pi tch slovech zavrvoral a tm upadl. Crysania se zastavila, aby mohl popadnout dech. I ona dchala rychleji, ne bylo obvykl vlastn teprve te se v n zaala uvolovat zmaten zm jejch cit a emoc. Kdy uslyela Raistlinv namhav dech, zahrnula ji ltost nad jeho bezmocnost. Ctila jeho rozplen tlo, tisknouc se k jejmu. Ctila vni jeho kouzelnickch pomcek, rovch lstk a cizokrajnho koen, a jeho ern pl byl na dotek tak jemn, jemnj ne sametov zvs, kter mla voln pehozen kolem ramen. Raistlinv pohled zachytil jej, kdy stli proti sob jako v zrcadle, a mgv pohled na krtk okamik prozradil jemnost a nhu. Pestoe to neml v myslu, pithl si Crysanii k sob a pevn ji obejmul. Crysania zrudla, rda by utekla, ale zrove by rda zstala navky v jeho nnm objet. Rychle sklopila hlavu, bylo vak pozd. Uctila, jak se Raistlin zarazil. Rozhnvan ji pustil, odstril ji a opel se o magickou hl. - 37 -

Byl vak stle pli slab. Zavrvoral a mlem upadl. Crysania se k nmu vrhla, aby mu pomohla, ale najednou se mezi ni a kouzelnka postavilo rozloit tlo. Karamon silnmi paemi zachytil Raistlina, jako kdyby byl jen mal dt, a odnesl svho bratra do zaprenho kesla, kter pedtm pithl bl k ohni. Crysania se na okamik nemohla hnout z msta a ztka se oprala o stl. Kdy si uvdomila, e v t tm osamla, rychle se vydala k teplmu ohni. "Posa se, Crysanie," ekl Karamon, pinesl dal keslo a vyklepal z nj prach a pnu, jak nejlpe uml. "Dkuji," zamumlala a snaila se najt jedin dvod, aby se nemusela podvat mgovi do o. Dosedla do kesla a mlky zrala do plamen, a se j podailo zase sebrat trochu odvahy. Kdy byla konen schopn se kolem sebe rozhldnout, uvidla Raistlina, jak le s oima zavenma v kesle a spav oddechuje. Karamon ohval vodu ve starm otluenm kotlku, kter, alespo podle toho, jak ta vc vypadala, vythl z popele v ohniti. Pak se vlenk postavil a zaal soustedn mchat bratrv lektvar. Svtlo vychzejc z krbu se odrelo od jeho zlatho brnn a hladilo Karamonovu oplenou ki. Svaly na ramenou se mu napnaly, kdy prudce mval rukama, aby se zahl. Karamon je skuten dobe stavn mu, pomyslela si Crysania, a pak se nhle otsla. Vzpomnla si, jak vstoupil do toho pokoje v zakletm chrmu. Jeho me byl potsnn krv a v och mu plla smrt... "Voda je hotov," prohlsil Karamon a Crysania se vrtila mylenkami zpt do ptomnosti. "Dovol, abych pipravila ten lektvar," ekla a byla mu vdn, e me nco dlat. Kdy se piblila ke Karamonovi, mg se na ni zahledl. Podvala se mu do o, ale spatila v nich jen vlastn obraz, navu a e. Mlky vythl malou sametovou monu. Kdy j to podval, mvl rukou na Karamona a pak znovu unaven klesl do kesla. Crysania si ji vzala a obrtila se na Karamona, kter ji pozorn sledoval. Smutek v jeho och dodval Karamonovu pohledu na sle. Jedin, co ekl, bylo: "Dej pr lstk do lku a zalij je horkou vodou." "Co je to?" zeptala se zvdav Crysania. Otevela moniku a strila do n nos. Uctila podivnou hokou vni bylin. Karamon nalil do lku, kter drela v ruce, velou vodu. "Nevm," pokril rameny. "Raistlin vdycky sbral byliny a sm si je mchal. Par-Salian mu ten recept dal potom, co sloil Zkouku. Byl tenkrt velmi nemocn. Vm jenom jedno..." usml se na ni "...pchne to hrozn a - 38 -

chutn jet h." Karamon se ohldl na svho bratra. "Ale pome mu to." Odkalal si a odvrtil svj pohled. Crysania podala kouc npoj Raistlinovi, kter po nm nedokav vzthl tesouc se ruce, aby se napil. Kdy si trochu usrkl, viditeln se mu ulevilo a znovu se ponoil do polt v kesle. Nemstn ticho polevilo. Karamon se zadval do ohn. Tak Raistlin zral do plamen, ani by ekl jedin slovo. Crysania se vrtila ke svmu keslu, aby udlala to, co ostatn aby se pokusila uspodat si mylenky a pijt na to, co se vlastn stalo. Ped nkolika hodinami stla ped prokletm mstem, mstem, kter bylo bohy z pomsty odsouzeno k zhub. Byla na pokraji naprostho duevnho i tlesnho vyerpn. Ted u si to mohla piznat, i kdy by si to pedtm nikdy nepipustila. Jak rda by si pedstavila svoji dui obklopenou neproniknutelnou zd neochvjn vry. S ltost a zahanbenm si uvdomila, e jej vra nebyla zdaleka neproniknuteln. Nebyla pevn jako ocel, ale jen jako led. Led, jen se rozpustil pod krutm svtlem pravdy, kter ji zanechalo odhalenou a zranitelnou. Nebt Raistlina, byla by v Itaru jist zahynula. Raistlin... Jej tv zrudla. Bylo tu nco, s m nikdy nepotala lska a touha. U ped nkolika lety byla zasnouben s jednm mladm muem a mla ho docela rda. Ale nemilovala ho. Vlastn ani nikdy na lsku nevila. Nevila na lsku, o kter se vyprvlo v dtskch pohdkch. Bt omezovna lskou pro ni znamenalo bt v nevhod, znamenalo to slabost, kter je teba se vyhnout. Vzpomnla si na slova Tanise Plelfa, kter ekl o sv en Lauran. Jak to jen bylo? "Kdy je pry, je to, jako bych neml pravou ruku..." Tenkrt si myslela, e to je jenom romantick tlachn. Ale te se ptala sama sebe, jestli ct tot k Raistlinovi. Mylenkami se vrtila zpt ke dni, kdy v Itaru dila ta hrozn boue. Blesky kiovaly oblohu, provzeny ohluujcmi hromy, a ona se najednou ocitla v Raistlinov nrui. Srdce se j pod jeho silnm sevenm zastavilo touebnou bolest. Ctila ale tak neobvykl strach a podivn odpor. Vzpomnla si na jeho uhraniv pohled, na to, jak se radoval z bouky, jako by ji sm pivolal. Ctila tak podivnou vni kouzelnickch pomcek, kter ml zaven u pasu pjemnou vni uschlch r a koen, ale tak s n smen zpach potu, rozkldajcch se tl a tiplav sry. Pestoe jej tlo touilo po jeho doteku, due uvnit se tsla strachy... Karamonovi hlasit zakruelo v bie. Ten zvuk ve smrteln tich komnat pmo zaburcel. Crysania vzhldla a jej mylenky se rozptlily. Spatila, jak Karamon - 39 -

zrudl hanbou. Najednou si i ona uvdomila, e si vlastn ani nepamatuje, kdy mla naposledy v stech nco k jdlu, a nezadriteln se rozesmla. Karamon se na n pochybovan podval, jako by si myslel, e se zblznila. Kdy Crysania uvidla Karamonv provinil vraz, zaala se smt jet vc. Vlastn to bylo docela pjemn, takhle se od srdce zasmt. Zdlo se, e i tma v mstnosti ustoupila a jej dui opustily temn stny. Srden se smla a jej vesel nlada ovlivnila i Karamona. Akoli byla jeho tv stle jet zrudl, zavrtl hlavou a vyprskl smchy. "A tak nm bohov pipomnli, e jsme jen lid," ekla po chvilce Crysania, kdy byla konen schopn promluvit, a setela si z o slzy. "A je to tady. Jsme v nejhorm mst, jak si je jen mon pedstavit, obklopeni tvory, kte se t na to, a ns budou moci pozt, a jedin, na co te doku myslet, je to, jak velk mm hlad." "Potebujeme nco k jdlu!" ekl najednou vn Karamon. "A jestli tu budeme dlouho, budeme potebovat tak njak lep obleen." Obrtil se na svho bratra. "Jak dlouho tu jet budeme?" "U ne pli dlouho," odpovdl Raistlin. Dopil aj a jeho hlas znl mnohem silnji. Do bledho oblieje se mu zase vrtila barva. "Potebuji si jen trochu odpoinout, abych nabral nov sly a dokonil sv studia. Tato dma..." jeho pohled se obrtil na Crysanii, kter se nad tnem jeho neosobnho hlasu otsla, "si potebuje promluvit se svm bohem, aby se j navrtila vra. Teprve pak budeme pipraveni vstoupit do Portlu. A mezitm me ty, brate, jt, kam bude chtt." Crysania uctila Karamonv tzav pohled, pesto zstala v oblieji klidn, akoliv ji Raistlinova zmnka o hroznm Portlu, kterm se vstupovalo do Propasti ke Krlovn Temnot, nahnala hrzu. Vyhnula se tomu Karamonovu pohledu a upela oi do ohn. Velk mu vzdychl, pak si odkalal a ekl: "Chci se vrtit k Tice a k... Chci mluvit s Tanisem." Hlas se mu zlomil. "Musm nkomu vysvtlit, jak to bylo s Tasem. e umr v Itaru..." "U vech boh, Karamone," vytkl Raistlin a rozhnvan mvl rukou. "Myslel jsem si, e v tom tvm neohrabanm tle je alespo kousek dosplho lovka! Nejsp se vrt a najde Tasslehoffa v kuchyni, jak otravuje Tiku jednou bchorkou za druhou, a pak t zase okrade!" "Coe?" Karamon zbledl a oi se mu asem rozily. "Poslouchej m, brate!" zasyel Raistlin a namil na nj prstem. "otek se sm odsoudil k zhub, kdy poruil Par-Salianovo kouzlo. K tomu, pro je Tasovi a jemu podobnm otkm, trpaslkm a sketm zakzno cestovat v ase, je velice dobr dvod. Od t doby, co byli vlivem osudu a nepozornosti boha Reorxe vytvoeni, nen tmto plemenm dovoleno cestovat - 40 -

asem, jako to mohou dlat lid, elfov a obi, plemena, kter byla bohy zmrn vytvoena. Tedy, otek um trochu upravit as, po tom, co si rychle viml, e mi tato skutenost unikla. Nemohl jsem dovolit, aby se to stalo. Zastavil by Pohromu a kdo v, co by se pak stalo? Snad bychom se mli vrtit do naeho asu, do obdob nejvy vldy Krlovny Temnot, kdy k Pohrom dolo, a postupn pipravit svt na to, e Krlovna pichz, a nauit ho, jak ji porazit..." "A tak jsi ho zabil!" peruil ho hrub Karamon. "Dal jsem mu jeden magick pedmt " odsekl Raistlin "nauil jsem ho s nm zachzet a pak jsem ho poslal dom!" Karamon pekvapen zamrkal. "Opravdu jsi to udlal?" zeptal se podezrav. Raistlin vzdychl a lehl si do polt v kesle. "Ano, ale neekm, e tomu bude vit, brate." Rukama chab zatahal za ern pl, kter ml na sob. "Ostatn, pro bys mi ml vit?" "V," ekla tie Crysania, "pamatuji si na tch poslednch pr okamik ped tm, ne se rozpoutalo zemtesen. Vidla jsem Tasslehoffa. Byl se mnou v tajnm sle..." Vimla si, jak se na ni Raistlin podval. Svm pronikavm pohledem ji vyvedl z mry a na chvli peruil tok jejch mylenek. "Pokrauj," vyzval ji Karamon. "J... Pamatuji se, e ml njak magick pedmt. Alespo si myslm, e ho ml. Nco mi o tom kal." Crysania se chytila za hlavu. "Ale nemohu si vzpomenout, co to bylo. Vechno bylo tak hrozn a zmaten. Jsem si vak jist tm, e njakou kouzelnickou pomcku urit ml!" Raistlin se lehce usml. "Ml bys vit pan Crysanii, brate. Paladinova knka by pece nelhala." "Znamen to, e je Tasslehoff doma? Prv te?" ekl Karamon a pokouel se s tm njak st. "A a se vrtm, najdu ho tam..." "ivho a zdravho, obtkanho vtinou tvho majetku," dokonil Raistlin. "Ale te bychom se mli soustedit na dleitj vci. V tom s tebou, brate, souhlasm. Potebujeme jdlo a tepl obleen, ale to tady nejsp nenajdeme. Posunuli jsme se o sto let za Pohromu. Tato v," mvl rukou, "byla po mnoho let oputn. Nyn je steena temnmi tvory, kter pivolalo kouzlo jednoho arodje, jeho tlo je stle napchnut na hroty vstupn brny. Kolem ve vyrostl hust les, do kterho se dn smrtelnk ijc na Krynnu neodv. Nikdo krom m, samozejm. Nikdo se ani nedostane dovnit. Ale - 41 -

stre jednoho z ns nemohou zastavit, kdy se rozhodne odejt. Tebe, brate. Pjde tedy do Palantasu a nakoup njak jdlo a obleen. Mohl bych ho vyarovat, ale nehodlm zbyten pltvat drahocennou energi jet pedtm, ne j a Crysania vstoupme do Portlu." Karamon na nj uasle zral. Podval se skrz pinav okno, za kterm mohl jenom tuit straideln les provzen hrzostranmi pbhy. "Dm ti na cestu kouzlo, kter t ochrn, brate," dodal kvapn Raistlin, kdy spatil Karamonv vyden pohled. "To kouzlo je nezbytn, ale cestu lesem ti nijak neusnadn. Tady uvnit je to daleko nebezpenj. Strci m sice poslechnou, ale prahnou po va krvi. Neopova se beze m opustit tento pokoj. Ani ty, pan Crysanie. Pamatujte si to!" "Kde je ten Portl?" zeptal se opatrn Karamon. "V laboratoi nad nmi, na samm vrcholu ve," odpovdl Raistlin. "Portly vdy bvaj ukryt tak dobe, jak jen to kouzelnci dovedou, protoe jsou, jak si jist umte pedstavit, velice nebezpen." "Vypad to, jako by se arodjov s oblibou pletli do vc, kter by mli radji nechat bt," zamrail se Karamon. "Pro, u vech boh, vytvoili brnu do Propasti?" Raistlin spojil koneky svch prst a soustedn mluvil do ohn, jako by ho jen plameny dokzaly pochopit. "V honb za vdnm bylo vytvoeno mnoho vc. Nkter byly dobr a my z nich mme uitek. Me v tvch rukou, Karamone, bojuje ve jmnu pravdy a spravedlnosti na ochranu nevinnch. Ale me v rukou, eknme teba na milovan sestry Kitiary, by roztl hlavy stovek nevinnch, kdyby se to hodilo jejm myslm. A je to snad vina toho, kdo me vytvoil?" "N..." zaal Karamon, ale jeho bratr ho peruil. "Ped mnoha lety, ve Vku Snn, kdy si lid mg vili a magie na Krynnu vzkvtala, stlo pt V Vysok magie jako majky uprosted ernho ocenu nevmavosti, kter zahalovala tento svt. A v nich pracovali kouzelnci a vytveli dobro. Mli velk plny. Kdo v, mon e kdyby uspli, mohli jsme se dnes vznet v oblacch jako draci. Mon, e u bychom osdlovali vzdlenj svty... svty daleko odtud..." Raistlin ztiil hlas. Karamon a Crysania pozorn poslouchali jeho tajemnmu hlasu, uneseni jeho vyprvnm. Raistlin vzdychl. "Ale to se nestalo. Ve snaze urychlit svoji prci se kouzelnci rozhodli, e se potebuj mezi sebou dorozumvat bez toho, aby museli pouvat neikovn kouzla. A tak byly vytvoeny Portly." "Oni uspli?" Crysaniiny oi plly vzruenm. "Ano, uspli!" odpovdl Raistlin. "Pekonali sv nejodvnj sny, jejich nejhor non mra se stala skutenost, protoe Portly se sice mohly - 42 -

stt mostem mezi vzdlenmi vemi a magickmi pevnostmi, ale byly tak vstupem do e boh. Jeden z mch soukmenovc si to tak pozdji uvdomil." Raistlin se zachvl, jet dkladnji se zabalil do ernho plt a pihrbil se u ohn. "Lkn Krlovnou, kter lk jen toho, koho si sama vybere," Raistlinova tv zbledla, "pouil jeden Portl a vstoupil do jejho krlovstv, aby si vybral odmnu, kterou mu slbila v jeho snech." Raistlin se zajkav, hoce zasml. "Blzen! Nikdo nev, co se s nm stalo. Nikdy u se Portlem nevrtil. Vrtila se vak Krlovna a s n i armda drak..." "Prvn dra vlka," vydechla Crysania. "Ano, byla zpsobena jednm z ns, bezohlednm mgem, kter neml dostatek sebeovldn. Tm, kter dovolil, aby byl sveden..." Raistlin se odmlel a zamyslel. "Ale o tom jsem nikdy neslyel!" protestoval Karamon. "V povstech se k, e draci pili spolen..." "Vae historie se hodn podob pohdkm pro mal dti, mil brate!" prohlsil netrpliv Raistlin. "To jen dokazuje, jak mlo o dracch vte. Jsou to nezvisl tvorov. Jsou hrd, sobet a naprosto neschopn schzet se a spolen vait veei. Nemaj ani dostatek vlen disciplny. Krlovna tenkrt vstoupila na tento svt v cel sv podob, ne jen jako stn, kter jsme zaili pi na vlce. Vedla vlku na celm svt a jen dky Humov nesmrn obti byla zahnna zpt." Raistlin ztichl a zamylen se dotkl svch rt. "Nkte kaj, e Huma nepouil dra kop na to, aby ji zniil, jak prav legendy. Kop maj magickou slu, kter mu dovolila zahnat ji zpt do Portlu a zavt ji v Propasti. To, e se mu to podailo, potvrdilo, e na tomto svt je zraniteln." Raistlin zral do plamen. "Kdyby tam byl nkdo, nkdo se skutenou moc, kdo by ji v Portlu zniil navdy, msto toho aby ji jen zahnal zpt, mohli bychom pepsat djiny." Nikdo nepromluvil. Crysania soustedn pozorovala plameny, jako by tam vidla stejn stny jako mg. Karamon se podval svmu bratrovi do tve. Raistlin najednou odpoutal pohled od ohn a zkoumav se na bratra zahledl. "Ztra, a budu silnj, pjdu do laboratoe. Pjdu tam sm," pejel oima po Karamonovi a Crysanii, "a zanu sv ppravy. Ty zatm, pan, zane rozmlouvat se svm bohem." Crysania nervzn polkla. Otsla se a pithla si keslo bl k ohni. Najednou se ped n objevil Karamon, silnou rukou ji popadl za rameno a donutil ji, aby se mu podvala do o. "To je pece lenstv," ekl soucitn. "Dovol, abych t vzal z tohoto hroznho msta! M strach a je to pochopi- 43 -

teln, e se boj. Mon ne vechno, co o Raistlinovi kal Par-Salian, je pravda. A mon, e co si o nm myslm j, tak nen pravda. Mon jsme se v nm mlili. Jedno je ale jist. M strach a j se ti nedivm. A to udl Raistlin sm, kdy chce, ale ty s nm jt nemus! Poj dom! Dovol mi, abych t vzal s sebou do naeho asu, pry odtud." Raistlin mlel, ale jeho mylenky znly Crysanii v hlav, jako by na ni mluvil. Slyela jsi Knze krle! Sama jsi ekla, e jsi poznala jeho chybu. Paladin si t oblbil. I v tto tm vysly tv modlitby. Ty jsi jm vyvolen! Uspje tam, kde Knz krl selhal. Poj se mnou! Je to n osud! "Mm strach," ekla tie Crysania a vymanila se z Karamonova seven. "Skuten m dojal tvj zjem o m dobro, ale mj strach je tak m slabost a j ji musm pekonat. S Paladinovou pomoc se mi ho poda ho pekonat a pak s tvm bratrem vstoupme do Portlu." "Dlej, jak uzn za vhodn," ekl Karamon a obrtil se k n zdy. Raistlin se pro sebe usml. Byl to tajemn smv, kter mg neprozradil ani oima, ani sty. "A te, Karamone," ekl kousav, "jestli u jsi skonil svj vklad o vcech, kterm vbec nerozum, b se pipravit na cestu. Je brzy rno. Obchody v tto dob prv otvraj." Shl do kapsy, vythl nkolik minc a hodil je Karamonovi. "To by ti mlo stait." Karamon zachytil bezmylenkovit mince ve vzduchu a na chvli se zarazil. Dval se na svho bratra stejn jako tenkrt v chrmu v Itaru a Crysania si vzpomnla na to, co si v t chvli myslela: Jak nesmrn nenvist je v jeho och a jak nesmrn lska... Nakonec Karamon sklopil zrak a nacpal si dukty do opasku. "Poj sem," pikzal mu Raistlin. "Pro?" zeptal se podezrav Karamon. "No a co ten elezn obojek kolem krku? Chce snad chodit po mst se znmkou otroka? A pak je tu to kouzlo," odpovdal s neekanou trplivost Raistlin. Kdy vidl, e Karamon stle vh, dodal: "Neradil bych ti opustit tento pokoj bez mho kouzla. Ale pokud je to tvoje rozhodnut..." Karamon se ohldl, a kdy uvidl bled tve stojc ve stnu, pistoupil k bratrovi. Ruce ml stle zken na prsou. "A co te?" zamrail se. "Klekni si!" Karamon se rozzuil. Vztek mu na jazyk pinesl jadrnou kletbu, ale kdy se vlenk podval na Crysanii, sthl se zptky a polkl nevyen slova. Raistlinv obliej posmutnl. Mg si povzdechl. "Jsem vyerpan, Karamone. Nemm dost sil, abych vstal. Prosim... Karamon zaal zuby a pomalu klesl na kolena. Sklonil se a jeho hlava - 44 -

spoinula ve vce rukou jeho slabho dvojete v ernm rouchu. Raistlin promluvil tichm hlasem, elezn obojek pukl ve dv a spadl Karamonovi z krku. "Pistup bl," ekl Raistlin. Karamon polkl a rukou si tel krk, ale udlal, co mu Raistlin pikzal, akoli se po nm stle dval dost nevraiv. "Dlm to jen kvli Crysanii. Kdybych tu s tebou byl sm, nechal bych t tady shnt!" Raistlin nathl ruce a jemn se jimi dotkl obou stran Karamonovy hlavy. Ten dotek byl tm liv. "Opravdu bys to udlal, brate? Kdybychom byli zpt v Itaru, opravdu bys m zabil?" Karamon na nj zral neschopen odpovdi. Pak se Raistlin naklonil a polbil ho na elo. Karamon sebou trhl, jako by se ho dotklo do ruda rozplen elezo. Raistlinovy ruce povolily. Karamon se na nj zmuen podval. "Nevm!" zamumlal rozpait. "Pi pomoci boh, j opravdu nevm!" Rozvzlykal se, skryl tv do dlan a poloil hlavu do bratrova klna. Raistlin ho nn hladil po vlnitch vlasech. "Brate, dal jsem ti kouzlo, kter t ochrn ped tvory temnoty na tak dlouho, dokud tu budu," ekl tie.

- 45 -

5. kapitola
Karamon stl tie ve dvech pracovny a snail se prohldnout tmou, kter vyplovala chodbu ped nm tmou, kter as od asu ovala tichm epotem a lesknoucma se oima. Po jeho boku stl Raistlin, jednou rukou se opral o bratrovo rameno a druhou o Magiovu hl. "Vechno bude v podku, mj brate," ekl tie Raistlin. "Dvuj mi." Karamon se koutkem oka podval na sv dvoje. Raistlin si dobe viml toho podezravho pohledu a sardonicky se usml. "Polu s tebou jednoho z tamtch," pokraoval mg a mvl svou hubenou rukou smrem k pzrakm. "A bez toho by to nelo?" zamumlal Karamon a vhrun se zachmuil, kdy se nejbli pr o vydal smrem k nim. "Doprovzej ho," nadil Raistlin om. "Je pod mou ochranou. Vid m? V, kdo jsem?" Oi uctiv obrtily svj pohled k zemi a pak se znovu upen zadvaly na Karamona. Velk vlenk se zachvl a naposledy se ohldl po Raistlinovi. Ve tvi jeho bratra vak byla jen zlovstn nestupnost. "Strci t bezpen provedou Hjem. Obvm se vak, e bude mt vc dvod ke strachu, a z nj vyjde. Toto msto nen tm krsnm, dstojnm mstem, kterm bude za dv st let. Te je pln uprchlk, kte ij na ulicch, ve stokch, kdekoli je to jen mon. Kad rno rachot po dldn kola voz, kter odvej tla tch, co v noci zemeli. Tam venku jsou lid, kte by t zabili i pro pr bot. Co nejdve si kup me a mj ho stle v ruce." "O to se postarm sm," odsekl Karamon. Vztekle se otoil a vykroil temnou chodbou, pokoueje se nevnmat bled oi, hnouc u jeho ramene. Raistlin se za nm dval, dokud Karamon a jeho strce nezmizeli z dosahu magickho svtla a neztratili se v eptajc tm. Jet chvli ekal, ne dozn posledn ozvny bratrovch tkch krok, pak se otoil a vrtil se do pracovny. Pan Crysania sedla v kesle a s nevelkm spchem se snaila urovnat si slepen a rozcuchan vlasy. Raistlin tie peel pes mstnost, nevidn, a postavil se j za zda. Shl do jedn z kapes svho ernho plt a vythl z n hrst jemnho blho psku. Zvedl ruku a nechal psek padat po Crysaniinch tmavch vlasech. "Ast tasark simiralan krynv," zaeptal mg. Mlad en tm okamit klesla hlava, jej oi se zavely a Crysania upadla do hlubokho magickho spnku. Raistlin peel ped ni a dlouho se na ni upen dval. Pestoe si u staila z tve smt stopy slz a krve, stle jet byly na - 46 -

jejm oblieji znt stopy t dlouh cesty, modr stny pod dlouhmi asami, rozbit ret a bledost lc. Raistlin nathl ruku a jemn odhrnul z jejho ela vlasy, kter j v dlouhch kadech padaly do o. Dky ohni u z pokoje zmizel chlad a Crysania odloila sametov zvs, kter pedtm pouila jako pikrvku. Bl roucho, roztrhan a potsnn krv, se j u krku uvolnilo a Raistlin vidl, jak se pod blou ltkou klidnm a pravidelnm dechem zvedaj a zase klesaj jemn kivky jejch ader. "Kdybych byl jako jin mui, byla by m," zaeptal. Jeho ruka jet chvli zstala u jej tve a prsty se probraly Crysaniinmi tmavmi vlnitmi vlasy. "Ale j nejsem jako jin mui," zamumlal. Nechal vlasy klesnout a pethl pes jej spc tlo sametov zvs. Crysania se usmla ze sna, jet pohodlnji se uloila v kesle a poloila si hlavu na opradlo. Raistlinovy prsty pejely po hladk ki na jej tvi. Vrtily se mu iv a neodbytn vzpomnky a mg se cel roztsl. Nebylo nic snazho ne zruit kouzlo, kter ji uspalo, vzt ji do nru a dret ji, jako ji drel, kdy pronel zaklnadlo, kter je peneslo na toto msto. Mli by pro sebe celou hodinu, ne by se Karamon vrtil... "Nejsem jako jin mui!" procedil mezi zuby Raistlin. Rozilen od n odstoupil a jeho zarputil pohled se setkal s pozorn pihlejcma oima strc. "Hldejte ji, dokud se nevrtm," obrtil se k nkolika tm neviditelnm pzrakm, skrvajcm se ve stnu v rohu mstnosti. "Vy dva," mvl rukou na ty, co byli u nj, kdy se probudil, "budete m doprovzet." "Ano, pane," zaeptali. Kdy na n dopadlo svtlo Magiovy hole, byly vidt mlhav obrysy ernch pl. Raistlin vyel do chodby a peliv za sebou zavel dvee pracovny. Sevel hl, pronesl krtk zaklnadlo a okamit se ocitl v laboratoi v nejvym pate Ve Vysok magie. Jet se ani nenadechl, kdy na nj nco zatoilo. Vude kolem nj se ozvaly vkiky a rozzuen ev. Ze vzduchu se vynoily temn postavy a navzdory magickmu svtlu kouzeln hole se kostnatmi prsty vrhaly Raistlinovi po krku a chytaly ho za pl, trhajce ltku na kusy. tok byl tak velice rychl a neoekvan, e Raistlin mlem ztratil rozvahu. Velmi rychle se ale znovu ovldl. Mchl hol v irokm oblouku, hrubm hlasem vykikl pr magickch slov a zahnal pzraky zpt. "eknte jim to," nadil tm, kte ho doprovzeli. "eknte jim, kdo jsem!" "Je to Fistandantilus," dolehly k nmu pes huen krve v uch jejich - 47 -

hlasy, "... pestoe jeho as jet nepiel, jak bylo pedpovzeno... njak podivn pokus..." Zeslbl a napl ommen Raistlin se dopotcel ke keslu a bez dechu se do nj svalil. Hnviv se proklel za to, e nebyl pipraven na takov tok, proklel sv slab tlo, kter se ho znovu chystalo zradit, otel si krev z trn rny na tvi a zoufale se snail zstat pi vdom. Toto je tv dlo, m Krlovno. Jeho mylenky se jen zvolna prodraly zvojem bolesti. Neodv se mi postavit tv v tv. Na tto m vlastn rovin byt jsem pro tebe pli siln. M v tomto svt sv pevn dravy. U te stoj v Nerace zlem zohaven Chrm. Probudila jsi draky zla, kte nyn loup vejce drak dobra. Ty dvee vak zstvaj zaven, protoe Zkladn kmen pout sebeobtujc lska. A to byla tv chyba. Nebo jsi nm tm, e jsi vstoupila do na roviny byt, umonila, abychom vstoupili do tv. Jet se k tob nemohu dostat, ani ty ke mn, ale ten as pijde... Ten as pijde. "Nen ti dobe, pane?" ozval se blzko nj n znepokojen hlas. "Je mi lto, e jsme jim nemohli zabrnit v tom, aby ti ublili, ale piel jsi pli rychle. Prosm, odpus nm. Pomeme ti..." "Nemete nic udlat!" zavrel Raistlin a rozkalal se. Ctil, jak bolest v jeho hrudi pomalu ustupuje. "Necht m chvli odpoinout... A vyete odtud ty ostatn." "Ano, pane." Raistlin zavel oi a ekal, dokud nava a bolest nepominou. Skoro hodinu sedl potm a v duchu probral sv plny. Poteboval dva tdny neruenho odpoinku a studia, aby se mohl pipravit. Tolik asu zde bez obt najde. Crysania byla jeho bude ho zcela ochotn, popravd eeno horliv nsledovat a pivol moc samotnho Paladina, aby jim pomohla otevt Portl a bojovat s pernmi Strci. Ml vechno poznn, kter Fistandantilus nabyl bhem dlouhch vk, ml poznn, kter nabyl on sm, ml slu svho o tolik mladho tla. Ve chvli, kdy bude pipraven, bude na vrcholu svch sil nejvt z arcimg, kte kdy ili na Krynnu. Ta mylenka ho uklidnila a dala mu novou energii. Zvrat konen zmizely a bolest polevila. Raistlin se zvedl a letmo se rozhldl po laboratoi. Poznval ji, to bylo samozejm. Vypadala pesn stejn, jako kdy do n vstoupil v minulosti, kter te byla dv st let vzdlenou budoucnost. Tehdy do n vstoupil s moc jak bylo pedpovzeno. Brny se otevely a hroziv strcov ho uctiv pozdravili nepokoueli se mu ublit. Raistlin prochzel laborato a zvdav se rozhlel kolem. Na cestu mu svtila Magiova hl. Najednou si viml podivnch, neoekvanch zmn. Vechno mlo bt pesn stejn, jako kdy sem vstoupil od nynjka za dv - 48 -

st let. Ten dbn, kter nyn stl na stole neporuen, vak tehdy byl rozbit. Knihu kouzel, kterou tehdy nael na kamenn podlaze, te spatil na stole. "Dotkaj se tu strci neho?" zeptal se tch dvou, kte zstali u nj. Pl mu ustil kolem kotnk, jak pomalu krel k samotnmu konci velk laboratoe, ke Dvem, kter nikdy nebyly oteveny. "Ale ne, pane," odpovdl zden jeden z nich. "Nesmme se dotknout vbec nieho." Raistlin pokril rameny. Za dv st let se me stt hodn vc, ktermi by se nco takovho dalo vysvtlit. "Mon zemtesen," ekl si sm pro sebe a rychle ztratil o tu vc zjem, protoe se dostal a tm k stnm, ve kterch stl Portl. Zvedl Magiovu hl a posvtil si j ped sebe. Stny opustily nejvzdlenj roh laboratoe, ten roh, ve kterm stl Portl, zdoben pti drami hlavami z tepan platiny a skrvajc v sob stbrn dvee, kter dn kl na Krynnu nemohl otevt. Raistlin zvedl hl jet v a strnul. Dlouho jen upen zral na jedin msto ped sebou, dech mu hvzdal v plicch a jeho mylenky se rozhoely palivm rem. Pak v jedinm okamiku pronikl ivou tkn temnoty ve Vi jeho len vkik, pln hrzy, hnvu a zbsilho vzteku. Tak hrozn byl ten vkik, pronikajc do vech temnch chodeb Ve, e se strcov sthli zpt do svch stn a chvli se hrzou, e se odnkud nhle objev jejich pern Krlovna. Karamon uslyel ten vkik prv v okamiku, kdy vstoupil do dve u paty Ve. Zachvl se nhlm dsem, upustil vci, kter nesl, a tesoucma se rukama zaplil pochode, kterou drel v ruce. Pak se velk vlenk s tasenm novm meem prkem rozbhl po schodech. Vrazil do pracovny a spatil Crysanii, jak se vyden rozhl kolem, jet napl spc. "Slyela jsem njak vkik..." ekla, protela si oi a postavila se. "Jsi v podku?" vydechl Karamon, lapaje po dechu. "Jist," odpovdla a vypadala pekvapen, kdy si uvdomila, co si asi myslel. "To jsem nebyla j. Asi jsem usnula. Probudilo m to..." "Kde je Raist?" zeptal se nalhav Karamon. "Raistlin!" opakovala vyden Crysania a pokusila se protlait kolem Karamona. Velk vlenk ji vak stail zachytit. "Tak proto jsi spala," zachmuil se a smetl j z vlas bl psek. "Uspvac kouzlo." - 49 -

"Ale pro?" zamikala Crysania. "To brzy zjistme." "Vlenku!" promluvil tm pmo v jeho uchu chladn hlas. Karamon se bleskurychle otoil, strhl Crysanii za sebe a zvedl me, kdy se od tmy odlouila pzran postava v ernm plti. "Hled arodje? Je nahoe, v laboratoi. Potebuje pomoc, a nm bylo nazeno, abychom se ho nedotkali." "Pjdu tam," ekl Karamon. "Sm." "Jdu s tebou," ekla Crysania. "Ano, pjdu s tebou," opakovala nestupn, kdy si vimla, jak se Karamon zamrail. Karamon ml chu se pt, ale pak si uvdomil, e je to Paladinova knka a e u jednou ukzala, jakou me mt moc nad tmi stvoenmi temnoty. Pokril rameny a nechal ji bt, i kdy v tom pli ochoty nebylo. "Co se mu stalo, kdy vm bylo nazeno, abyste se ho nedotkali?" zeptal se Karamon sen pzraku, zatmco ho spolen s Crysanii nsledoval ven z pracovny a dl temnou chodbou. "Dr se u m," zamumlal smrem k dvce, ten pkaz vak ani nebyl nutn. Jestlie temnota pedtm vypadala, jako by byla iv, nyn vela, pulzovala, chvla se a tsla mnoha hlasy hovocm ivotem, jak se strci, vyden vkikem, vyhrnuli do chodeb. Pestoe u ml na sob dobr obleen, kter dostal koupit na trhu, Karamon se keovit zachvl chladem, vychzejcm z nemrtvch tl. Crysania se tsla tak, e jen st la. "Dej mi tu pochode," zaeptala skrz zaat zuby. Karamon j podal pochode, objal ji pravou rukou a pithl si ji bl k sob. Crysania ho volnou rukou chytila kolem pasu. Oba dva dokzali najt alespo trochu tchy v doteku ivho tla, zatmco pomalu stoupali po schodech, obklopeni pzraky. "Co se stalo?" zeptal se jet jednou Karamon, ale ani nyn se mu nedostalo odpovdi. Pzrak jen ukzal smrem vzhru. Me v lev ruce a Crysanii po boku Karamon nsledoval pzrak, pomalu se vznejc po schodech v mihotav a lehce tanc zi pochodn. Po tom, co jim pipadalo jako nekonen vstup, doli a na vrchol Ve Vysok magie. Oba byli vyden, naprosto vyerpan a prochladl a k sammu srdci. "Musme si odpoinout," zaeptal Karamon rty tak zmrtvlmi, e jeho slova byla tm neslyiteln. Crysania se o nj vyerpan oprala, mla zaven oi a tce oddechovala. Sm Karamon, akoli byl dokonale zdrv a v pln sle, ml pocit, e by nebyl schopen vystoupit u ani jedin schod. "Kde je Raist... Fistandantilus?" vyrazila ze sebe Crysania, kdy se jej - 50 -

dchn o nco zvolnilo. "Uvnit." Pzrak ukzal na zaven dvee, kter se pi tom gestu samy otevely. Z mstnosti se v temn vln vyvalil studen vzduch, rozevll Karamonovy vlasy a strhl Crysanii pl z ramen. Karamon se chvli nemohl ani pohnout. Zlo, vychzejc z mstnosti, pekonvalo vechny jeho obavy. Crysania vak sevela v ruce Paladinv medailon a vydala se ke dvem. Karamon nathl ruku a zadrel ji. "Pjdu prvn." Crysania se na nj unaven usmla. "V ktermkoli jinm ppad bych ti, vlenku, tu est prokzala," ekla. "Zde je vak mj medailon zbran stejn hrozivou jako tvj me." "dnou zbra nepotebujete," ekl chladn pzrak. "N pn nm nadil, abychom se postarali o to, aby vm nikdo neublil. Jeho rozkaz bude dodren." "Co kdy je mrtv?" zeptal se oste Karamon. Ctil, jak Crysania po jeho boku ztuhla strachem. "Kdyby byl mrtev, byla by vae tepl krev u dvno na naich rtech," odvtil pzrak a oi se mu zaleskly. "Nyn vstupte." Karamon vhav vstoupil do laboratoe s Crysanii tisknouc se mu k boku. Dvka zvedla pochode, oba se zastavili a rozhldli se kolem. "Tam," zaeptal Karamon. Vrozen blzkost bratrm vlastn ho dovedla k tmav vci, st viditeln na konci laboratoe. Crysania zapomnla na svj strach a rozbhla se k nehybnmu tlu. Karamon ji nsledoval o nco pomaleji a jeho oi bedliv zkoumaly tmu kolem. Raistlin leel na boku a tv ml zakrytou kp. Magiova hl leel nkolik krok od nj, neiv a vyhasl, jako by ji Raistlin v bezmocnm vzteku odhodil. Jak letla, rozbila sklenn dbn a shodila na zem arodjnou knihu. Crysania pedala pochode Karamonovi, klekla si k mgovi a pokusila se zjistit, jestli mu jet bije srdce. Raistlinv tep byl sice slab a nepravideln, ale mg jet il. Crysania si ulehen oddechla, ale pak znovu svsila hlavu. "Bude v podku. Ale stejn tomu nerozumm co se mu vlastn stalo?" "Jeho tlu nic," ekl tie pzrak, vznejc se opodl. "Piel do tto sti laboratoe, jako by tu nco hledal. A pak doel a sem a mumlal cosi o njakm portlu. Zvedl hl, stl tam, kde te le, a dval se pod do jednoho msta. Nakonec vykikl, odhodil hl a klesl k zemi, proklnaje sebe sama, dokud neztratil vdom." Zmaten Karamon zvedl pochode o nco v. "Rd bych vdl, co se - 51 -

stalo," zaeptal. "Vdy tam nic nen, vbec nic, jenom przdn ze!"

- 52 -

6. kapitola
"Jak to s nm vypad?" zeptala se eptem Crysania, kdy vstoupila do mstnosti. Sthla si z hlavy blou kapuci a rozvzala si pl, aby j ho Karamon mohl sundat z ramen. "Jako obvykle," odpovdl vlenk a ohldl se pes rameno smrem k tmavmu koutu. "Nemohl se dokat, a se vrt." Crysania vzdychla a stiskla rty. "K bych mla lep zprvy," zaeptala. "Jsem rd, e nem," ekl zasmuile Karamon, sloil Crysaniin pl a pehodil ho pes keslo. "Mon se vzd toho lenho plnu a vrt se dom." "J nemohu..." zaala Crysania, ale v tu chvli byla peruena. "Pokud jste vy dva u nadobro skonili s tm, co tam v t tm dlte, mon bys mohla pijt sem a ct mi, co jsi nala, pan Crysanie." Crysania zrudla. Vrhla po Karamonovi nahnvan pohled a rychle se vydala nap mstnost ke krbu, u kterho leel na provizornm lku Raistlin. Mgv hnv se jim draze nevyplatil. Karamon ho musel odnst z laboratoe, kde ho nali na podlaze ped przdnou kamennou zd, dol do pracovny. Crysania pipravila na zemi lko a pak jen bezmocn pihlela, jak Karamon peuje o svho bratra tak nn, jak by mohla peovat matka o nemocn dt. Ani velk vlenk toho vak pro svho slabho bratra mnoho udlat nemohl. Raistlin leel v bezvdom dle ne den a ze spnku mumlal jaksi podivn slova. Jednou se dokonce probudil a vykikl hrzou, hned se vak znovu ponoil do tmy, ve kter putoval. Zbaveni svtla hole, kter se ani Karamon neodvil dotknout a kter tak musela zstat v laboratoi, sedli Karamon a Crysania schoulen kousek od Raistlina. Peovali o to, aby ohe stle hoel jasnm plamenem, pesto vak nikdy nezapomnali na ptomnost strc Ve, pihlejcch a vykvajcch. Nakonec Raistlin procitl. S prvnm vydechnutm nadil Karamonovi, aby mu pipravil jeho lk, a jakmile ho vypil, byl dost siln na to, aby mohl jednoho ze strc poslat pro svou hl. Potom ukzal na Crysanii. "Mus jt za Astinem," zaeptal. "Za Astinem?" opakovala uasle Crysania. "Za tm djepiscem? Ale pro tomu nerozumm..." Raistlinovi se v och zablesklo a na jeho bled tvi se objevily s horenatou jasnost rud skvrny. "Portl tady nen!" zasyel a zaal zuby v bezmocnm hnvu. Jeho ruce se sevely a mg se okamit rozkalal. Zadval se na Crysanii. - 53 -

"Nepltvej mm asem na takov nesmysln otzky! Prost b!" nadil j v takovm zbsilm vzteku, e Crysania vyden ustoupila. Raistlin se znovu svalil na lko, lapaje po dechu. Karamon se po dvce ustaran ohldl. Pela ke stolu a nevidoucma oima se dvala na hromdku potrhanch a zernalch arodjnch knih, kter na nm leely. "Pokej chvli, pan," ekl tie Karamon, vstal a pistoupil ke Crysanii. "Snad tam opravdu nechce jt? Kdo je to ten Astinus? A jak se chce dostat bez kouzel skrz Hj?" "Mm kouzlo," ekla Crysania, "to, kter mi dal tvj bratr, kdy jsme se poprv setkali. A pokud jde o Astina, je to sprvce Velk knihovny v Palantasu, kronik djin Krynnu. "Me jm sice bt v na dob, ale te tam pece nebude!" ekl vyerpan Karamon. "Uvauj." "Uvauji," odsekla Crysania a rozhnvan se na Karamona podvala. "Astinus je tak znm jako Nesmrteln nebo Bezvk. Povsti prav, e byl prvnm, kdo vstoupil na Krynn, a bude tm poslednm, kdo jej opust." Karamon ji jen skepticky pozoroval. "Zaznamenv djiny tak, jak se odehrvaj. V vechno, co se stalo v minulosti a co se dje v ptomnosti. Ale " Crysania se zneklidnle ohldla po Raistlinovi "nevid do budoucnosti. Proto si nejsem jist, k emu nm me bt uiten." Karamon zjevn pochyboval. Nevil z t prapodivn bchorky ani polovin a dlouho se Crysanii snail pesvdit, aby nikam nechodila. Crysania vak byla tm odhodlanj a Karamon si nakonec uvdomil, e nemaj na vybranou. Raistlinovi se vedlo m dl h. Ke mu hoela horekou, chvlemi jako by ho mtly smysly, a kdy byl pi sob, rozilen se ptal, pro jet Crysania nela za Astinem. Dvka se tedy nakonec vydala ven, aby elila hrzm Hje a stejn pernm hrzm, kter se skrvaly v ulicch Palantasu. Nyn kleela u mgova lka a v srdci ctila palivou bolest, kdy se dvala, jak se mg s bratrovou pomoc sna posadit a nedokav na ni upr sv lesknouc se oi. "ekni mi vechno!" nadil j chraptivm hlasem. "Chci slyet o vem, co se stalo. Nic nevynechvej." Crysania beze slova pikvla, stle jet rozechvl hrzostranou cestou V. Donutila se uklidnit a pokusila se uspodat sv vzpomnky. "la jsem do Velk knihovny a ekla jsem, e se chci setkat s Astinem," zaala a nervzn si urovnala zhyby prostho blho roucha, kter ji Karamon pinesl msto jej starch, krv potsnnch at. "Estetikov m nejdve odmtli pustit - 54 -

dovnit, pak jsem jim ale ukzala Paladinv medailon. Jak si asi doke pedstavit, hodn je to zmtlo." Crysania se usmla. "U sto let se tu neobjevila nejmen znmka ptomnosti starch boh, take jeden z nich rychle bel za Astinem. Musela jsem jet chvli ekat, ne m zavedli do komnaty, kde sed cel dny a asto dlouho do noci a zaznamenv djiny svta." Crysania se odmlela, nhle vyden silou Raistlinova pohledu. Zdlo se j, e kdyby mohl, vyrval by ta slova z jejho srdce. Na chvli odvrtila oi, aby se uklidnila, a potom pokraovala, pohled upen do ohn. "Vela jsem do t mstnosti. On tam jen tak sedl, psal a vbec si m nevmal. Pak ten estetik, kter tam byl se mnou, ekl m jmno Crysania ze vzneenho rodu Tarini prv tak, jak jsem mu to mla ct. A pak..." Pestala uprosted vty a trochu se zamraila. Raistlin sebou trhl. "Co se stalo?" "Astinus zvedl oi," ekla nejistm tnem Crysania a otoila se k Raistlinovi. "Popravd eeno pestal pst a odloil pero. Pak ekl, "Vy!" takovm hromovm hlasem, e jsem byla naprosto pekvapen a estetik vedle m mlem omdlel. Ne jsem ale staila cokoli ct, zeptat se ho, co tm myslel nebo odkud m vlastn zn, vzal znovu pero, vrtil se k tomu, co prv napsal, a nco pekrtl." "Nco pekrtl," opakoval zamylen Raistlin. Oi ml temn a upen kamsi do dlky. "Nco pekrtl," zamumlal a znovu klesl na lko. Kdy Crysania vidla, e je Raistlin pohrouen do svch mylenek, mlela, dokud se na ni znovu nepodval. "Co udlal potom?" zeptal se slabm hlasem. "Napsal nco pod msto, kde udlal chybu, jestli to tedy chyba byla. Potom se znovu podval na mne a j mla pocit, e se asi brzy rozhnv. Estetik si nejsp myslel tot, protoe jsem ctila, jak se chvje. Astinus vak zstal docela klidn. Poslal estetika pry a ekl mi, abych se posadila. Potom se m zeptal, pro jsem pila. ekla jsem mu, e hledme Portl. Tak jsem mu ekla, jak jsi mi nadil, e jsme se dozvdli o tom, e by Portl ml bt ve Vi Vysok magie v Palantasu, kde jsme ale zjistili, e tam nen. Pokval hlavou, jako by ho to vbec nepekvapilo, a potom ekl: ,Ne se Knzkrl pokusil V zskat, pemstili Portl kvli bezpenosti jinam. Jednou se mon do Ve Vysok magie v Palantasu vrt, te tam ale nen.' ,A kde tedy je?' zeptala jsem se. - 55 -

Astinus dlouho neodpovdal. A pak..." Crysania se nhle odmlela a vyden se podvala na Karamona, jako by ho varovala, aby se na nco pipravil. Kdy si viml jejho pohledu, Raistlin se napl vztyil na lku. "Tak mi to ekni!" oboil se na ni. Crysania se zhluboka nadechla. Radji by se na Raistlina nedvala, mg ji vak chytil za zpst a navzdory sv slabosti ji drel tak pevn, e se nebyla schopna vymanit z jeho drtivho seven. "ekl... ekl, e za nco takovho bys mu musel zaplatit. Kad zn svou cenu, ekl, a on tak." "Zaplatit!" zaeptal Raistlin s oima planoucma. Crysania se znovu pokusila osvobodit, tlak mgovch prst vak jet zeslil. "Co bych musel zaplatit?" zeptal se Raistlin. "ekl, e to bude vdt!" vydechla Crysania. "ekl, e jsi mu to u dvno slbil." Raistlin pustil jej ruce. Crysania se posunula dl od nj, tela si pohmodn zpst a uhbala ped Karamonovm soucitnm pohledem. Velk mu vstal a se svenmi rameny se odoural pry. Raistlin nevnoval pozornost ani jemu, ani Crysanii, sloil se na sv roztrhan lko a jeho oi, hluboko zapadl v bledm a ztrhanm oblieji, nhle potemnly. Crysania vstala a la si nalt sklenici vody. Ruce se j ale tak tsly, e vtinu vody rozlila po stole a musela dbn zase poloit. Karamon doel k n, naplnil sklenici a se zasmuilm vrazem ve tvi ji dvce podal. Kdy Crysania zvedla sklenici ke rtm, nhle si uvdomila, e Karamon upr oi na jej zpst. Podvala se na to msto a spatila tam otisky Raistlinovch prst. Poloila sklenici zptky na stl a rychle si pes zrannou ruku pethla lem roucha. "Nechtl mi ublit," ekla tie, jako by odpovdala Karamonovu ostrmu pohledu. "Jeho vlastn bolest ho in netrplivm. Jak velk je nae utrpen ve srovnn s Raistlinovm? Ty bys tomu pece ml rozumt. Je tak pohlcen tm, co se ped nm otevr, e ani netu, e zrauje jin." Otoila se a vrtila se tam, kde leel ern mg, oi upen do plamen. "Ale on to dobe v," zaeptal si pro sebe Karamon. "U tomu zanm rozumt znaj ho vude, kde se objev!" Astinus z Palantasu, kronik djin Krynnu, sedl ve sv pracovn a psal. Bylo u pozd, vlastn u minula Pozdn hldka. Estetikov u dvno zaveli dvee Velk knihovny a zajistili je zvorami. Jen mlo lid jimi mohlo projt ve dne, a vbec nikdo v noci; pro mue, kter vstoupil do knihovny, vak zmky a zvory nebyly nim. Te stl ped Astinem, tem- 56 -

n postava v ernm plti. Historik ani nezvedl oi. "Zanal jsem se divit, pro nepichz," ekl a pokraoval ve psan. "Nebyl jsem zcela zdrv," odvtil nvtvnk a jeho ern pl zaustil. Jako kdyby mu to Astinus pipomnl, mu krtce zakalal. "Doufm, e se u ct lpe." Astinus stle nezvedl hlavu. "Zdrav se mi vrac jen pomalu," odpovdla ern postava. "Pli mnoho vc to na mou slu." "Posa se tedy," ekl bezvraznm tnem Astinus a ukzal perem na keslo, oi stle obrcen k prci. Mu peel s pokivenm smvem na rtech ke keslu a posadil se. Na mnoho minut zavldlo v mstnosti ticho, peruovan jen obasnm zaskpnm Astinova pera nebo kalem ernho vetelce. Nakonec Astinus odloil pero a podval se do o svho nvtvnka. Ten si odhrnul z tve kpi a Astinus ho dlouho pozoroval. Pak kvl hlavou. "Neznm tuto tv, Fistandantile, ale znm tv oi. Je v nich vak pesto nco zvltnho. Vidm v jejich hlubinch budoucnost, co znamen, e jsi nyn pnem asu. Avak zrove nepichz s moc, jak bylo pedpovzeno." "M jmno nen Fistandantilus, Nesmrteln. Jmenuji se Raistlin, a to je dostatenm vysvtlenm pro to, co se stalo." Raistlinv smv zmizel a jeho oi se zily. "To jsi ale urit vdl, nebo snad ne?" mvl rukou smrem k Astinovi. "N rozhodujc souboj je bezpochyby zaznamenn..." "Zapsal jsem to jmno prv tak, jak jsem zaznamenal onu bitvu," ekl chladn Astinus. "Chtl bys vidt ten zznam. Fistandantile?" Raistlin se zamrail a oi se mu nebezpen zaleskly. Astinus vak zstal klidn. Pohodln se usadil v kesle a chladn arcimga pozoroval. "Pinesl jsi mi to, o co jsem t dal?" "Ano, pinesl," odpovdl nevrle Raistlin. "Stlo m to cel dny bolesti a vzalo mi to hodn sly, jinak bych bval piel dve." V t chvli se na Astinov chladn a bezvk tvi vbec poprv objevil nznak emoce. Dychtiv se nahnul kupedu a oi mu svtily, kdy Raistlin pomalu rozhrnul zhyby svho ernho roucha a odhalil cosi, co vypadalo jako dut kilov koule, jako prhledn srdce zasazen do jeho przdnho hrudnku. Dokonce ani Astinus nedokzal pi tom pohledu potlait zachvn, pravdpodobn to vak nebylo nic vc ne pouh iluze, protoe Raistlin po chvli poslal kouli vzduchem smrem k Astinovi. Druhou rukou si znovu pithl ernou ltku ke sv huben hrudi. - 57 -

Kdy k nmu koule piplula, Astinus ji vzal do dlan a zlibn ji pohladil. Pi doteku jeho prst se koule naplnila msnm svitem stbrnm, ervenm, dokonce i podivnou aurou ernho msce. Pod msci vilo vidn za vidnm. "Vid, jak as plyne, akoli sm zstv na mst," ekl Raistlin a v jeho hlase znla nevdom pcha. "A proto se u, Astine, nebude muset spolhat na sv neviditeln posly z rovin mimo tento svt, aby ses dozvdl, co se dje ve svt kolem tebe. Od tto chvle ti budou jako poslov slouit tv vlastn oi." "Ano! Ano!" vydechl Astinus. Jeho oi, hledc do kilov koule, se naplnily slzami a ruce se mu roztsly. "A te pila ada na tebe, abys mi splatil, co mi nle," pokraoval chladn Raistlin. "Kde je Portl?" Astinus zvedl oi od koule. "Copak to jet nev, mui minulosti i budoucnosti? etl jsi pece m knihy..." Raistlin se beze slova zadval na Astina a z tve se mu zvolna ztrcela barva a teplo, a se podobala posmrtn masce. "M pravdu. etl jsem tv knihy. Proto tedy el Fistandantilus do amanu," ekl nakonec arcimg. Astinus pikvl. "aman, magick pevnost uprosted Dergotskch pln, nedaleko Thorbardinu, domova horskch trpaslk. V zemi, kterou trpaslci ovldaj." Raistlin pokraoval hlasem tak bezvraznm, jako by etl z uebnice. "V zemi, kam dodnes putuj ke svm pbuznm jejich druhov, hnni zlem, kter od Pohromy por svt, ke svmu dvnmu horskmu domovu." "Portl se nachz..." "...hluboko v amanskch sklepench," ekl hoce Raistlin. "Zde bojoval Fistandantilus Velkou vlku trpaslk..." "Bude bojovat..." opravil ho Astinus. "Bude bojovat," zamumlal Raistlin. "Vlku, kter se mu stane osudnou." Mg zmlkl. Pak prudce vstal a peel k Astinovu stolu. Poloil ruce na knihu a otoil ji tak, aby v n mohl st. Astinus ho pozoroval s chladnm, neosobnm zjmem. "M pravdu," ekl Raistlin, jakmile peltl oima jet vlhk psmena. "Jsem z budoucnosti. etl jsem Kroniky, jak byly napsny. Pinejmenm tedy st z nich. Dobe si pamatuji na tu poznmku, kterou sem nape." Ukzal na przdn msto v knize a pak zpamti odrecitoval dobe znmou pas. "Tohoto dne, v hodin Prvn rann hldky klesajc ke ticeti, mi Fistandantilus pinesl Klenot plynouc ptomnosti." Astinus neodpovdal. Raistlinovi se zaaly chvt ruce. "Nape to pe- 58 -

ce!" nalhal a v jeho hlase bylo znt hnv. Astinus se odmlel a pak lehkm pokrenm ramen pisvdil. Raistlin vzdychl. "To znamen, e nedlm nic jinho, ne co se u stalo!" Ruka se mu neovladateln sevela, a kdy znovu promluvil, byl jeho hlas napjat silm, kter musel vynakldat, aby se dokzal ovldnout. "Ped nkolika dny sem pila pan Crysania. ekla mi, e kdy sem pila, prv jsi nco psal, a kdy jsi ji spatil, nco jsi pekrtl. Uka mi, co to bylo." Astinus se zamrail. "Uka mi to!" Mgv hlas se zlomil. Astinus neochotn zvedl ruce z povrchu kilov koule a odsunul ji ke stran stolu. Svtlo nkolikrt zablikalo, potom koule potemnla a zstala v n jen ern przdnota. Djepisec shl do police za svmi zdy, vythl velkou knihu vzanou v ki a bez vhn nael poadovanou strnku. Otoil knihu k Raistlinovi. Arcimg si peetl, co v n stlo, pak peetl i opravu. Kdy se narovnal, jeho tv byla smrteln bled, avak klidn. Sloil ruce na prsou a jeho ern pl slab zaustil. "Toto mn as." "Toto nemn vbec nic," ekl Astinus. "Pila msto nj, to je vechno. Prost vmna. as plyne neruen dl." "A un m s sebou?" "Pokud ovem nem takovou moc, e bys mohl pouhm oblzkem zmnit tok ek," poznamenal ironicky Astinus. Raistlin se na nj podval a krtce, velmi krtce se usml. Pak ukzal na klenot. "Dvej se, Astine," zaeptal. "Dvej se na nj. A ekej na oblzek. Sbohem, Nesmrteln." Mstnost byla nhle przdn. Zstal v n jen osamocen Astinus, sedl v kesle a pemlel. Pak znovu otoil svou knihu a jet jednou si peetl, co psal ve chvli, kdy vstoupila Crysania. Tohoto dne, v hodin Pozdn hldky blc se k patncti, vstoupil do tto mstnosti Denubis, knz Paladinv, jsa vysln velkm arcimgem Fistandantilem, aby zjistil msto, kde je skryt Portl. Opltkou za moji pomoc mi Fistandantilus zhotov to, co mi u dlouho sliboval Klenot plynouc ptomnosti... Denubiovo jmno bylo vykrtnuto a Crysaniino pipsno.

- 59 -

7. kapitola
"Jsem mrtv," ekl Tasslehoff Bosonoka. Chvli netrpliv ekal. "Jsem mrtv," opakoval. "pln mrtv. A tohle mus bt nebe." Uplynul dal okamik. "Hm," sdlil Tas okol, "jedno je jist - je tady tma." Pod se nic nedlo. Tas zjistil, e jeho naden pro posmrtn ivot jaksi opad. Zjistil, e le na zdech na nem ohavn tvrdm a nepohodlnm, co se nepjemn podobalo studenmu kameni. "Mon m poloili na to... na katafalk, jako Humu!" vyhlsil do tmy a pokusil se v sob vzbudit trochu naden. "Nebo je to hrobka hrdiny, takov, v jak je te Sturm!" Ta mylenka ho dokzala na chvli pobavit. "Au!" otek se nhle chytil za bok. Uctil bodavou bolest na ebrech a hned nato se ozvala dal, tentokrt v hlav. Tak mu dolo, e se cel tese, do zad ho tla proklat ostr skla a m ztuhl krk. "Tak to jsem teda netuil," ulevil si rozilen. "Mm pocit, e kdy je nkdo mrtv, tak by rozhodn neml nic ctit!" ekl to hodn nahlas co kdyby ho nkdo poslouchal. "ekl jsem, e bych neml vbec nic ctit!" opakoval podrdn, kdy bolest nehodlala ustoupit. "Zatracen prce," zamumlal Tas. "Mon je to vechno jenom to... nedorozumn. Teba jako e jsem umel a moje tlo se to jet tak pln nedovdlo. Urit jsem jet pln neztuhl a to by se pece mlo tak njak tuhnout. Hm. Jet chvilku pokm." Tas si vythl zpod zad ten neodbytn kmen, zavrtl sebou, dokud se nectil pln pohodln, sloil ruce na prsou a zral do hlubok, neproniknuteln tmy. Po nkolika minutch se nespokojen zamrail. "Jestli je tohleto nebe nebo co, tak to teda za moc nestoj," poznamenal opovrliv. "Za prv jsem mrtv a za druh umrm nudou. Takhle to asi nepjde," ekl po dalch nkolika okamicch uprn o do tmy. "ekl bych, e s tm, e jsem umel, u moc nenadlm, ale aspo bych se nemusel tak nudit. To mus bt njak omyl. Budu si o tom muset s nkm promluvit." Posadil se a u u se chystal seskoit z katafalku, kdy zjistil, e zejm le na kamenn podlaze. "No to je vrchol!" zajeel. "To u m mohli rovnou hodit nkam do sklepa!" Vykrbal se na nohy, udlal krok dopedu a pratil nosem do neho tvrdho a pevnho. "Skla," konstatoval nestrann, kdy pejel rukama po povrchu t vci. "To snad ani nen pravda. Ume Flint dostane strom. - 60 -

Umu j dostanu balvan. Nkdo to tady vechno pln zpackal." "Hal!" vykikl, traje rukama tmou. "Je tady... No to snad nen mon jet mm pod svoje vci! Vechno mn nechali, dokonce i ty drobnosti. No aspo to e udlali, kdy u nic. Kadopdn by " Tas rezolutn stiskl rty - "nkdo ml nco udlat s tou bolest. Ta se mn teda vbec nelb." Dl pozorn zkoumal rukama sv okol, protoe nevidl vbec, ale vbec nic. Zvdav pejdl prsty po povrchu t skly. Zdlo se, e je pokryt njakmi symboly e by to byly runy? Pipadaly mu njak znm. I tvar t skly byl njak divn. "To nen dn skla! Bude to nco jako stl," ekl znejistle. "Kamenn stl popsan samou runou..." Konen se mu vrtila pam. "U to vm!" vykikl triumfln. "Je to ten velk kamenn stl v t laboratoi, kam jsem el hledat Raistlina a Karamona a tu pan Crysanii a kde jsem piel na to, e u jsou pry a e m nechali za sebou. Stl jsem tam, kdy spadl ten kopec! A tam jsem taky umel!" Shl si na krk. elezn obojek tam pod jet byl tent obojek, kter mu dali na krk, kdy ho prodali jako otroka. Pokraoval v przkumu, a o nco zakopl. Sehnul se a zl se o cosi ostrho. "Karamonv me!" vydechl, kdy nahmatal jlec. "U si vzpomnm nael jsem to na zemi. A to znamen," ekl Tas s narstajcm hnvem, "e m ani nepohbili! Prost m nechali leet! Zstal jsem nkde ve sklep toho Chrmu!" Stril si krvcejc prst do pusy a zamyslel se. Nhle ho nco napadlo. "Ne, e bych se divil, ale ekl bych, e si mm do nebe dojt po svch! Ani kon mn to... neposkytnou. To je hrza!" Zvil hlas. "Tak je tady nkdo?" zamval svou malou pst. "Chci mluvit s tm, kdo tady tomu vel!" dn odpov. "Ani svtlo tady nen," zavrel Tas, kdy zase o nco zakopl. "Sedm ve sklep njak zceniny a jet navc jsem umel. Nejsp to tak bude dno Krvavho moe... No ne," zarazil se a chvli pemlel. "Mohl bych potkat mosk elfy, co je vidl Tanis." Pak si ale jen povzdechl. "Kdepak. Umel jsem, take podle toho, co vm, se u s nikm neuvidm. Mon jsem ale teka ten, co je a taky nen mrtv teba jako ten Soth." otek se mimodn rozveselil. "To by m tedy zajmalo, jak bych nco takovho mohl dostat. Musm se na to zeptat. Ryt smrti - to zn dost dobe. Nejdv ale musm vdt, kde mm te zrovna bt a pro tam tak njak nejsem." Znovu se zvedl a pomalu se doplouil tam, kde podle jeho nzoru mohla bt pedn st sklepem. Vzpomnl si na vodu v Krvavm moi a zaal pemtat, pro vlastn kolem dn nen, kdy vtom ho napadlo pln nco - 61 -

jinho. "Chyba!" zamumlal. "Chrm neskonil v moi, ale v Nerace. Vlastn jsem tam byl, kdy jsem zatoil s Krlovnou!" Tas doel ke dvem (pod rukama uctil zrubn) a vyhldl do tmy, kter byla tak odporn tmav. "Tak Neraka," uvaoval. Jet se nemohl rozhodnout, jestli to je lep nebo hor ne bt na dn ocenu. Opatrn vykroil, kdy vtom na cosi lpl. Sehnul se a jeho ruka nahmtla... "Pochode! Mus to bt ta, co byla tam u dve! Tak pokat ml jsem pece sirky..." Pehrabal se nkolika monami, a nakonec konen nael to, co hledal. "To je zvltn," rozhldl se kolem, kdy se pochode rozhoela. "Vypad to zrovna tak, jako kdy jsem odeel - vechno je to tm zemtesenm pkn rozbit. lovk by si myslel, e to Krlovna aspo trochu uklid. Kdy jsem v tom byl v Nerace, zas tak hrozn to pece nebylo. To by m zajmalo, jak se odtud dostanu..." Ohldl se smrem ke schodm, po kterch sestoupil, kdy ptral po Raistlinovi a Crysanii. Vrtily se mu iv vzpomnky na praskajc zdi a tc se sloupov. "To nen k niemu, to je tak njak jasn," zamumlal a zakroutil nevcn hlavou. "Kruci, to ale bol." Shl si na elo. "Ale podle veho je to ten jedin vchod," povzdechl si a na chvli se ctil hodn zbdovan. ot veselost se vak rychle vrtila. "Kadopdn je vechno popraskan mon by se dalo nkam prolzt!" S rozbolavlou hlavou a pohmodnmi ebry se Tas pomalu vydal chodbou. Peliv si prohlel zdi, ale vlastn a k samotnmu konci slu nenael nic, co by vypadalo alespo trochu slibn. Teprve tam vzadu nael v mramoru irokou puklinu, kter na rozdl od ostatnch sahala dl, ne kam doshlo svtlo Tasovy pochodn. Do pukliny by se nikdo vt ne otek rozhodn neveel, a i pro Tase bylo hodn obtn se tam vmstnat, a to si jet posunul vechny sv mony na pravou stranu a prolzal trbinou bokem. "Vm jenom jedno bt mrtv nen teda nic moc!" zabruel nevrle, kdy si o nco roztrhl sv vzcn modr kalhoty. Na vci to ale nic nezmnilo. Jedna z jeho moen se zachytila o sklu a Tase to stlo dost sil, ne ji konen uvolnil. Potom se trbina tak zila, e si Tas nebyl vbec jist, jestli se dostane dl. Sundal si vechny mony z ramen, zvedl je i s pochodn nad hlavu, vydechl, nkolikrt sebou zacloumal a konen se s roztrenou koil tm mstem prothl. Na druh stran vak zjistil, e ho cel tlo bol, je mu horko, je cel zpocen a m nladu pod psa. "Vdycky jsem se divil, pro nikdo nechce umt," lamentoval, otraje si - 62 -

tv. "Te u to skoro vm." Na chvli se zastavil, aby nabral dech a perovnal si sv mony, kdy vtom ke sv nesmrn radosti spatil, jak na druhm konci trbiny probleskuje svtlo. Zvedl znovu pochode a zjistil, e se trbina roziuje. Nevhal ani na okamik, vydal se na cestu a brzy doel ke konci pukliny k mstu, odkud vychzelo to svtlo. Kdy tam dorazil, vyhldl ven a ekl: "Tak tohle u pece jenom vypad tak, jak jsem si to pedstavoval." Ta krajina se pinejmenm vbec nepodobala niemu, co Tas do t doby poznal. Byla ploch a hol a thla se do nesmrn dlky, kde splvala s przdnm nebem, zcm podivnm svtlem jako by tam v t dlce hoel njak por nebo prv zapadlo slunce. Tu podivnou barvu vak mlo cel nebe i pmo nad jeho hlavou. Navzdory t zi vak bylo vechno kolem nj velmi temn. Zemi jako by nkdo vystihl z ernho papru a pilepil na prapodivn nebe, nebe, kter bylo zcela przdn nebyly na nm ani hvzdy, ani msc, ani slunce. Nebylo na nm vbec nic. Tas udlal jeden nebo dva opatrn kroky. Zem se nim neliila od zem, na kterou byl zvykl. Jak ale el dl, m dl vc se jej barva podobala barv nebe. Tas zvedl hlavu a spatil, e kdesi v dlce zem zase ern. Udlal jet nkolik krok a otoil se, aby se podval na trosky obrovskho Chrmu. "U vousu velikho Reorxe!" vydechl otek a mlem pustil pochode. Za nm nebylo vbec nic. A u piel odkudkoli, bylo to pry. Tas se nkolikrt otoil. Ped nm nebylo nic, za nm nebylo nic, nic nebylo v dnm smru, kterm se podval. Tasslehoff Bosonoka ctil, jak mu srdce kles a k podrkm jeho zelench bot a odmt se odtamtud vrtit. Toto bylo bezpochyby to nejnudnj msto, kter kdy vidl. "Tohle pece neme bt ten posmrtn ivot," ekl neastn otek. "Tohle neme bt pravda. Musela se stt njak chyba. Pokat! Pece se tady mm potkat s Flintem! kal to Fipn, a i kdy obas nev, co k, vypadalo to, e zrovna s tmhle si je docela jist! Take jak to vlastn bylo? Byl tam velik strom, krsn strom, a pod nm sedl nevrl star trpaslk, vyezvajc si nco ze deva... No ne! To je pece strom! Ale kde se tady, probohy, vzal?" otek uasle zamikal. Pmo ped sebou, na mst, kde jet ped chvl nebylo vbec nic, te vidl velik strom. "No, zrovna ten nejkrsnj strom to teda nen," brblal Tas. Kdy se vydal ke stromu, viml si, e zem pod jeho nohama m prazvltn zvyk uhbat stranou. "Ale co. Fipn ml dost zvltn vkus a Flint koneckonc - 63 -

taky." Doel bl ke stromu, kter byl pln ern jako vechno ostatn pokroucen a shrben, jako ta arodjnice, co ji kdysi vidl. Nebyly na nm vbec dn listy. "Tak ten je such u aspo sto let," odfrkl si Tas. "Jestli si Flint mysl, e zrovna j prosedm svj posmrtn ivot pod njakm suchm stromem, a jet ke vemu s trpaslkem, tak to je teda na omylu. Flint!" zakiel otek, kdy konen doel ke stromu. Pinejmenm tikrt se rozhldl kolem. "Flint! Kde jsi... A tak, tam jsi," ekl, kdy na druh stran stromu uvidl pomen sedc postavu s dlouhmi vousy. "Fipn mi kal, e t tady najdu. Ale ty jsi urit podn pry z toho, e m tady vid! J..." otek obeel strom a pak se nhle zastavil. "Krucinl," zajeel vztekle, "ty pece vbec nejsi Flint! Kdo... Arak!" Tas se zapotcel a ustoupil o nkolik krok. Trpaslk, kter byl v Itaru pnem her, nhle otoil hlavu a usml se na nj tak zlm smvem, e otek uctil, jak mu krev tuhne strachy. Byl to tak neobvykl pocit jet nikdy pedtm ho nectil. Ne ale ml as na to, aby si ho podn uil, trpaslk vyskoil na nohy a vrhl se po otkovi. Tas s vydenm vkikem mchl pochodn, aby Araka odehnal, a druhou rukou shl po noi, kter nosil u pasu. Sotva ho vak stail vythnout, trpaslk zmizel. Strom tak zmizel. Tas znovu stl pln sm. Sm uprosted nicoty pod ohnm ozenou oblohou. "Tak to by stailo," ekl Tas a v jeho hlase se objevil slabouk zchvv, pestoe se ho otek usilovn snail skrt. "Neekl bych, e to vechno je zrovna velk zbava. Je to odporn a hrozn, a i kdy mi Fipn slbil, e posmrtn ivot bude sam legrace, urit neml na mysli zrovna tohle." otek se pomalu otoil, n stle v ruce. Pochode drel ped sebou. "J vm, e jsem na bohy dvakrt nedal," dodal s povzdechem Tas a rozhldl se po pochmurn krajin, pokoueje se udret rovnovhu na t prapodivn zemi. "Ale pece jenom jsem si myslel, e jsem il docela slun. A navc jsem porazil Krlovnu Temnot. No, obas mi nkdo pomhal," opravil se, protoe ml pocit, e by na takovm mst mohl tak nkdy bt poctiv. "A jsem Paladinv osobn ptel a..." "Ve jmnu Jejho Temnho Velienstva, co tu pohledv?" ozval se zniehonic za jeho zdy tich hlas. Tasslehoff poplaen vyskoil na ti stopy do vzduchu co byla nepochybn znmka toho, e byl zcela pekvapen a co nejrychleji se otoil. Tam, kde pedtm nebylo vbec nic, te stla postava, kter Tasovi vc ne kohokoli jinho pipomnala Paladinova knze Elistana, jen s tm rozdlem, e tato byla oble- 64 -

en v ernm plti a na krku j - msto medailonu Paladinova visel medailon Ptihlavho draka. "Promite, pane," vyrazil ze sebe Tas, "ale nejsem si vbec jist, co tady dlm. Abych pravdu ekl, nejsem si vbec jist ani tm, kde to tady vlastn je... A mimochodem, jmenuji se Tasslehoff Bosonoka." Zdvoile naphl svou drobnou ruku. "Jak se jmenujete vy?" Postava vak nevnovala otkovu gestu pradnou pozornost, odhrnula si ernou kpi a pistoupila o krok bl k Tasovi. otek byl hodn pekvapen, kdy se zpod kp vyhrnula zplava ocelov edch vlas, tak dlouhch, e by snadno doshly a k zemi, kdyby nanejv podivn nepoletovaly kolem tla toho mue spolen s vousy, kter jako by znenadn vyrostly z jeho lebce podobnmu oblieji. "To je... To je velmi pozoruhodn," zamumlal otek a pekvapen otevel sta. "Jak jsi to udlal? A taky nepedpokldm, e mi to me ct ale kde jsem to ml bt? Rozumj..." Postava se piblila o dal krok, a pestoe se Tas toho mue samozejm nebl, ml takov zvltn pocit nebo co to vlastn bylo, e by nechtl, aby ten mu el jet bl. "J jsem mrtv," pokraoval Tas a pokusil se ustoupit, ovem rychle zjistil, e ho z njakho neznmho dvodu nco dr a nedovoluje mu udlat ani jedin krok. "A krom toho " rozilen zvtzilo nad strachem "jsi to ty, kdo m tohle vechno na starosti? J si toti myslm, e tady ten posmrtn ivot je stran pochybn podnik! Pod m nco bol!" Tas se rozhnvan zadval na ernou postavu. "Bol m hlava, ebra a vbec vechno. A pak jsem sem taky musel dojt a ze sklepen toho mizernho Chrmu!" "Sklepen Chrmu!" Postava se zastavila jen nkolik palc od Tasslehoffa. Jej ed vlasy se vznely ve vzduchu, jako kdyby je nadnel hork vtr. Tas si viml, e jej oi maj stejnou barvu jako rud nebe. Tv ml ten mu popelav edou. "Ano!" vydechl Tas. Jet ke vemu ta postava mimodn nevhodn zapchala. "el jsem za pan Crysanii a ona la za Raistlinem a..." "Raistlin!" Postava vyslovila to jmno takovm tnem, e Tasovi doslova vstvaly vlasy na hlav. "Poj okamit se mnou!" Muova ruka velmi, velmi podivn ruka se sevela kolem Tasslehoffova zpst. "Au!" vykikl Tas, kdy uctil prudkou bolest, kter mu vystelovala a do ramene. "Vdy mi..." Postava si ho vak nevmala. Zavela oi, jako by se na nco usilovn soustedila, sevela pevn otka a zem pod Tasovma nohama se najednou zaala pesouvat a zvedat. otek vyjekl divem, kdy se krajina sama dala do rychlho pohybu, jako by byla rychle proudc ekou. My se nehbme, uvdomil si s hrzou Tas, to zem se pohybuje! - 65 -

"To snad nen mon," vydechl otek. "Kde e to podle tebe mme bt?" "Jsi v Propasti," ekla ta podivn postava hrobovm tnem. "Ach ne," ekl smutn Tas. "Nemyslel jsem si, e to bude tak zl." Po nosu se mu skutlela slza. "Take tohle je Propast. Doufm, e ti nebude vadit, kdy eknu, e m to teda pln zklamalo. Vdycky jsem si myslel, e Propast bude tak njak fascinujc, ale zatm to za moc nestoj. Ani v nejmenm. Je to hrozn nudn, odporn a... J opravdu nechci bt hrub, ale je tady takov velice zvltn zpach." Nkolikrt zaichal a pak si utel nos do rukvu, pli neastn na to, aby vytahoval kapesnk. "Kam e jsme to mli jt?" "Chtl jsi vidt toho, kdo to tady m na starosti," ekla postava a jej kostnat ruka sevela medailon, kter mla poven u krku. Krajina se zmnila. Byla vemi msty, kter Tas kdy vidl, a pesto nebyla dnm z nich. Byla vc ne znm, ale pesto nic nepoznval. Byla ern, ploch a mrtv, ale pesto kypla ivotem. Nevidl nic a ani nic neslyel, pesto byl vude kolem nj zvuk a pohyb. Tasslehoff se podval na postavu po svm boku, na pesouvajc se roviny prostoru nad nm, pod nm a vedle nj a najednou nebyl schopen ze sebe vydat jedinou hlsku. Teprve podruh v ivot (poprv bylo tehdy, kdy nael Fipna ivho ve chvli, kdy ml bt star mu podle vech pravidel u dvno mrtv) Tas nevdl, co by ekl. Jestlie by kad ze otk na Krynnu napsal svj seznam Mst, Kter Bych Vidl Ze Veho Nejradji, byla by rovina byt, ve kter ila Krlovna Temnot, na mnoha z nich pinejhorm na tetm mst. Te tu vak byl jen Tasslehoff Bosonoka, stl v pedpokoji velk a hrozn Krlovny, stl na jednom z nejzajmavjch mst, o kterch kdy slyelo ucho lovka nebo otka, a vdl, e v ivot nebyl neastnj. Za prv, ta mstnost, do kter ho zavedl edovlas knz v ernm plti, byla pln przdn. Nebyly tam dn stoly, na kterch by mohly leet zajmav mal pedmty, a nebyly tam ani dn idle (proto tak stl). Nebyly tam ani dn zdi! Popravd eeno, jedin dvod, pro si Tas vbec mohl myslet, e je v njak mstnosti, spoval v tom, e mu ten knz ekl "pokej v pedpokoji." otek nhle ctil, e jinde ne v mstnosti ani bt neme. Ovem pokud ho oi neklamaly, stl uprosted przdnoty. V tu chvli si ani nebyl jist, kterm smrem je nahoru a kterm dol. Vechno vypadalo pln stejn nebe i zem zily tou podivnou oranovou z. Pokusil si dodat odvahy tm, e si pod opakoval, e se m setkat s - 66 -

Krlovnou Temnot, a pokouel se vzpomenout si na to, co Tanis vyprvl o svm setkn s Krlovnou v Nerace. "Obklopila mne hlubok temnota," ekl tehdy Tanis, a pestoe od toho setkn uplynuly ji cel msce, jeho hlas se stle jet chvl. "Zdlo se mi ale, e ta tma byla mnohem sp v m vlastn mysli ne kolem m. Nemohl jsem dchat. Pak se temnota zvedla a Krlovna ke mn promluvila, akoli jsem neslyel ani jedin slovo. Slyel jsem ji jen v duchu. Pak jsem ji spatil ve vech jejch podobch jako Ptihlavho draka, Temnho vlenka, Bjnou svdkyni jet vak do tohoto svta pln nepronikla. Stle jet se v nm nedokzala pohybovat." Tas si vzpomnl, jak Tanis svsil hlavu. "Pesto vak jej moc byla nesmrn. Je to pece bohyn, jedna z tch, kte stvoili tento svt. Jej temn oi hledly do m due a j jsem nemohl udlat nic jinho ne klesnout na kolena a vzvat ji," A te se on, Tasslehoff, ml setkat s Krlovnou na jej vlastn rovin byt s Krlovnou Temnot v pln sle a moci. "Mon se mi zjev jako Ptihlav drak," snail se Tas sm sebe rozveselit. Ani tak skvl perspektiva ho vak nedokzala nadchnout, pestoe Tas nikdy pedtm nevidl nic ptihlavho, nato aby to byl drak. Vypadalo to, jako by vechen dobrodrun a zvdav duch ze otka vyprchval, jako kdy krev vytk z oteven rny. "Trochu si zazpvm," prohlsil, vlastn jenom proto, aby slyel zvuk svho vlastnho hlasu. "To mi vdycky pomh." Zaal si pobrukovat prvn pse, kter ho napadla - Pse svitu, kterou ho nauila Zlatoluna. Sama noc pehrozn zdena podlehne svtlu, je dm v och mch jej tma stane se vlastn tmy temnotou pak ztrat se v hlubinch bezednch. Zakrtko oi proniknou pedivem noci zvrcenm v boskou to due krajinu zalitou svitem blaenm. Tas prv zanal s druhou slokou, kdy si ke sv hrze uvdomil, e sly ozvnu sv vlastn psn ozvnu se slovy hroznmi a pokivenmi... Sama noc pehrozn zdena ustoup kdy svtlo zhasn v och tvch - 67 -

kdy ern tma nen ne vlastn tmy tmou povstav v hlubinch bezednch. Zakrtko oi zernaj pedivem noci zvrcenm pochmurnou due krajinu zaplav svitem blaenm. "Pesta," vykikl rozilen Tas do podivnho, palivho ticha, kter znlo jeho psn. "To jsem nechtl ct! Nic takovho..." S ohromujc nhlost se ped Tasem zhmotnil ern odn knz, jako by se v jeho postav soustedil cel ten przdn prostor. "Jej Temn Velienstvo t hodl pijmout," ekl knz, a ne Tasslehoff stail jen mrknout okem, byl pln nkde jinde. Vdl, e to je jin msto, ne proto, e by udlal by jen jedin krok nebo by to msto bylo jin ne to pedchoz, ale proto, e ctil, e je nkde jinde. Byla tam ta stejn podivn ze, ta stejn przdnota, ale Tas ctil, e u nen sm. Ve chvli, kdy si to uvdomil, spatil, jak se ped nm objevilo hladk ern devn keslo, obrcen k nmu opradlem. Sedla v nm ern odn postava s hlavou zakrytou kp. Tasslehoff si pomyslel, e se mon stala njak chyba a ten knz ho zavedl na patn msto. Nervzn sevel sv mony a opatrn obeel keslo, aby se postav podval do tve. Anebo se mon otoilo to keslo, aby byla vidt jeho vlastn tv. Tas si tm nebyl ani trochu jist. Jak se ale keslo otoilo, jeho oi spatily celou tv t bytosti. Tasslehoff zjistil, e se dn chyba nestala. To, co vidl, nebyl Ptihlav drak. Nebyl to obrovit vlenk v hocm ernm brnn. Nebyla to ani ern svdkyn, kter tak dsila Raistlina v jeho snech. Byla to ena obleen v ernm, s vlasy zakrytmi ernou kp, kter jako ern ovl rmovala jej tv. Jej ple byla bl, hladk a neposkvrnn asem, oi byly velk a tmav. Ruce t eny, skryt v ern ltce, tsn je obepnajc, spovaly na oprkch kesla a jej bl prsty sledovaly tvar jejich vyezvanch konc. Vraz ve tvi t eny ani nedsil, ani nehrozil, ani nevyvolval strach vlastn to ani dn vraz nebyl. Tas si ale byl vdom toho, e ho jej oi upen pozoruj, e se mu jej pohled no hluboko do due, e studuje sti jeho j, o kterch ani nevdl, e existuj. "Jsem Tasslehoff Bosonoka, Velienstvo," prohlsil otek a bezdky naphl svou malou ruku. Pli pozd si uvdomil, jak nezdvoil gesto to - 68 -

bylo, a zase ruku sthl, aby se uklonil, v tom okamiku ale na dlani uctil dotek pti prst. Byl to jen letm dotek, stejn dobe ale Tas mohl mt v ruce hrst kopiv. Do dlan se mu zaboilo pt ostn bolesti a proniklo j a do jeho srdce. Tas zalapal po dechu. Jak se ho ale rychle dotkly, tak rychle ty prsty tak byly pry. Zjistil, e stoj na dosah ruky od t krsn, bled eny, v jejich och byl pohled tak mrn a laskav, e otek na chvli zapochyboval, zda to skuten byla ona, kdo byl zdrojem t bolesti. Kdy se vak podval na svou dla, spatil tam drobn znamen, malou pticpou hvzdu. Povz mi svj pbh. Tas sebou trhl. eniny rty se ani nepohnuly, Tas ji vak slyel promluvit. V nhl hrze si uvdomil, e mon jeho pbh zn lpe ne on sm. Tasslehoff, zpocen a nervzn svrajc sv mony, toho dne vstoupil do djin alespo tedy do djin otho vypravskho umn. V mn ne pti vteinch dokzal Krlovn vyloit celou historii sv cesty do Itaru. A kad slovo pitom bylo pravdiv. "Par-Salian m nhodou poslal s mm ptelem Karamonem zpt asem. Chtli jsme zabt Fistandantila, ale zjistili jsme, e to je Raistlin, tak jsme to neudlali. Mohl jsem zabrnit magickm artefaktem Pohrom, Raistlin m ale donutil rozbt ho. Nsledoval jsem knku Crysanii do laboratoe pod Chrmem v Itaru, abychom tam nali Raistlina a donutili tu vc opravit. Strop spadl a j ztratil vdom. Kdy jsem se probudil, vichni m opustili, udeila Pohroma, a tak jsem te mrtv a poslali m do Propasti." Tasslehoff se zhluboka nadechl a pak si utel tv koncem svch dlouhch, do uzlu spletench vlas. Nato si uvdomil, e jeho posledn poznmka by se ani s dvkou dobr vle nedala povaovat za lichotku, a honem dodal: "Ne, e bych si stoval, Vae Velienstvo. Jsem si jist, e a u tohle vechno udlal kdokoli, musel pro to mt njak dobr dvod. Koneckonc jsem pece jenom rozbil dra jablko a mm takov pocit, e mi jednou kdosi kal, e jsem vzal nco, co mi nepatilo ... a nevil jsem si Flinta tak, jak jsem ml. A taky bych ekl, e jsem jednou ale to byl jenom ert schoval Karamonovi aty, zrovna kdy se koupal, a on potom musel jt do Utna pln nah. Ale taky " Tas trochu popothl - "jsem Fipnovi vdycky pomohl najt jeho klobouk!" Ty ale nejsi mrtv, ekl ten hlas, ani t sem nikdo neposlal. Vlastn tu ani nem bt. Kdy uslyel tu ohromujc novinu, Tasslehoff se podval pmo do Krlovninch hlubokch tmavch o. "e nejsem?" zachraptl a ctil, jak mu hlas vypovd slubu. "J nejsem mrtv?" Mimodk se dotkl rukou hlavy, kter ho jet pod bolela. "Take to to vysvtluje! A j si myslel, - 69 -

e to nkdo vechno zvrtal..." otci sem tak jako tak nesmj, pokraoval ten hlas. "To m nepekvapuje," ekl smutn Tas. Kdy u te nebyl mrtv, ctil se mnohem lpe. "Na Krynnu je spousta mst, kam otci nesm." Hlas jako by ho ani neslyel. Kdy jste vstoupili do Fistandantilovy laboratoe, chrnilo vs kouzlo, kterm ji oaroval. Ve chvli, kdy udeila Pohroma, se zbytek Itaru ztratil hluboko pod zem. J jsem ale jet staila zachrnit Chrm. A budu pipraven, vrt se na svt, jako se na nj vrtm i j sama. "Vy ale nezvtzte," ekl bezmylenkovit Tas. "J to vvm," zajkl se, kdy pohled tmavch o pronikl pmo do jeho due. "Byl jsem tam." Ne, nebyl jsi tam, protoe to vechno se jet nestalo. Rozumj tomu tak, otku, e tm, jak jsi naruil Par-Salianovo kouzlo, jsi zrove umonil naruen asu. Fistandantilus nebo Raistlin, jak ho zn ty ti to ekl. To proto t poslal na smrt, alespo si tedy myslel, e t na ni posl. Nechtl, aby dolo ke zmn asu. Pohroma pro nj byla nezbytn, protoe jedin dky n mohl penst onu Paladinovu knku do toho msta v ase, kdy bude mt v rukou jedinou skutenou Paladinovu knku na celm Krynnu. Tasslehoffovi se na okamik zdlo, e v tch tmavch, hluboko zapadlch och poprv spatil nznak pobaven, a cel se pitom zachvl, ani by vdl pro. Jak brzy ale bude toho rozhodnut litovat, mj ctidostiv pteli Fistandantile. U je ale pozd. Uboh, nepatrn smrtelnku. Udlal jsi chybu, chybu, kterou draze zaplat. Jsi zajatcem sv vlastn asov smyky. ene se do zhuby. "J tomu nerozumm!" vykikl Tas. Ale ano, rozum tomu, ekl ten hlas chladn. Tvj pchod mi ukzal budoucnost. Dal jsi mi monost ji zmnit. A tm, e t zniil, se Fistandantilus pipravil o posledn a jedinou monost niku. Jeho tlo znovu zahyne, jako zahynulo ped staletmi. Rozdl bude jen v tom, e kdy bude jeho due znovu hledat tlo, ve kterm by se usadila, zastavm ho. Ten mlad mg, Raistlin, tak v budoucnosti podstoup Zkouku ve Vi Vysok magie a zahyne. Nedoije se chvle, kdy by mohl zhatit m plny. I ostatn zemou, jeden po druhm, nebo bez Raistlinovy pomoci Zlatoluna nikdy nenajde hl s modrm kilem. A to bude znamenat konec svta. "Ne!" vyrazil ze sebe Tas, pemoen hrzou. "Tak to neme bt! Nechtl jsem to udlat. Jen jsem chtl jt s Karamonem! On m poteboval!" otek se rozilen rozhlel kolem, jako by hledal msto, kudy by mohl uniknout. I kdy ale mohl utkat, kamkoli se mu zachtlo, utct nemohl. Klesl na kolena ped enou v ernm a podval se j do o. "Co jsem to - 70 -

udlal? Co jsem to udlal?" vykikl zoufale. Udlal jsi nco takovho, e se mon i sm Paladin k tob obrt zdy, otku. "Co se mnou udlte?" zavzlykal neastn Tas. "Kam mm jt?" Zvedl k n tv plnou slz. "Opravdu m nemete poslat zptky za Karamonem? Nebo do mho vlastnho asu?" Tvj as u neexistuje. A pokud jde o to, e bych t snad poslala za Karamonem, tak to je, jak jist chpe, zcela nemon. Ne, ty zstane se mnou, abych mla jistotu, e se nestane dn dal chyba. "Zstanu tady?" vydechl Tas. "Ale jak dlouho?" ena ped jeho oima se zaala rychle ztrcet, u byla jen pouhm stnem a nakonec docela zmizela do przdnoty kolem nj. Ne dlouho, ekla bych. Nijak dlouho. Nebo mon navdy... "Co tm myslte... Co tm myslela?" Tas se otoil k edovlasmu knzi, kter se nhle objevil v przdnot prv tam, kde pedtm sedl Krlovna. "Ne dlouho, anebo navdy?" "Pestoe sice nejsi mrtv, u nyn umr. Tv ivotn sla t opout, jako mus zvolna opustit kadou ivou bytost, kter se odv sejt sem dol a nem dostatek sly k tomu, aby dokzala bojovat se zlem, kter ji por zevnit. A bude mrtv, bohov rozhodnou o tvm osudu." "Rozumm," ekl Tas a polkl, aby se zbavil toho, co se mu usadilo v hrdle. Svsil hlavu. "Zasloum si to. Ach, Tanisi, je mi to tak lto. Opravdu jsem to nechtl udlat." Knz pevn sevel jeho ruku. Okol se zmnilo a zem ujela Tasovi pod nohama. otek si toho vak ani neviml. Oi se mu zaplnily slzami a Tasslehoff se podvolil temnmu zoufalstv a sv posledn nadji e smrt bude rychl a milosrdn.

- 71 -

8. kapitola
"Tady jsi," ekl temn klerik. "Kde?" zeptal se neten Tas. Bylo to vc ze zvyku ne proto, e by mu na tom zleelo. Klerik se zastavil a pokril rameny. "Myslm, e pokud by tady v Propasti bylo vzen, jist bys v nm skonil." Tas se kolem sebe rozhldl. Nespatil nic neobvyklho - kolem dokola nebylo nic, jen nesmrn, pust przdnota. Nebyly tam dn zdi, dn cely, dn zmky ani zamovan okna, dvee nebo alnk. Pesto si Tas byl zcela jist tm, e tentokrt nebylo niku. "To tady mm stt tak dlouho, a vyerpnm spadnu?" zeptal se. "Nemu dostat aspo postel nebo stoliku?" Sotva to vyslovil, pmo ped jeho oima se objevila postel a vzpt i devn idle. Tyto dva samozejm pedmty vak vypadaly uprosted t nicoty tak straideln, e se na n Tas ani neodvil na dlouho podvat. "Ddkuji," zakoktal a s hlubokm vzdechem se posadil na idli. "A co njak jdlo a trochu vody?" Chvilku ekal v nadji, e se i to odnkud objev, ale nedokal se. Knz zavrtl hlavou a vousy na jeho tvi se kolem nj rozvlnily jako ed mrak. "Ne, zatmco bude zde, bude o poteby tvho smrtelnho tla postarno. Nepoct ani ze, ani hlad. Dokonce jsem i vylil tv zrann." Tas si najednou uvdomil, e paliv bolest na ebrech zmizela a v hlav mu pestalo huet. Dokonce i ten obojek byl pry. "Nemus mi dkovat," pokraoval knz, kdy vidl, jak Tas otevr pusu. "Dlme to jen proto, abychom mohli neruen pokraovat ve sv prci. Tak tedy, sbohem!" Temn klerik zvedl na rozlouenou ruku bylo zejm, e se chyst odejt. "Pokej!" vykikl Tas, vyskoil ze idle a popadl ho za vlajc pl. "Uvidm t jet nkdy? Nenechvej m tady samotnho!" Ale bylo to, jako by se pokouel chytil kou. Vlnc se roucho proklouzlo mezi jeho prsty a temn klerik zmizel. "A bude mrtv, vrtme tv tlo zpt na zem, aby se tv due mohla vydat na posmrtnou pou. Anebo zstane tady, co je daleko pravdpodobnj. Ale do t doby nemme potebu se s tebou setkvat." "Jsem sm," nakal zoufale Tas a neastn se rozhlel kolem sebe. "Opravdu pln sm, nadosmrti sm... Ale urit to nebude trvat dlouho..." dodal smutn. Pomalu se pioural ke devn idli a posadil se. "Je vlastn jedno, kdy umu, ale m dv to bude za mnou, tm lp. Aspo se dostanu - 72 -

nkam jinam, doufm..." ekl tie a zahledl se do temn przdnoty. "Fipne," zaeptal, "nejsp m tady dole nesly. -A i kdybys m slyel, nemyslm si, e bys pro m mohl nco udlat. Jenom jsem ti chtl ct, jet ne umu, e jsem nechtl zpsobit vechny ty pote. Nechtl jsem naruit Par-Salianovo kouzlo ani jsem nechtl cestovat asem. To bylo nco, co se nikdy nemlo stt." Ztka si vzdychl a sevel mal ruce v pst. Brada se mu tie tsla. "Mon na tom ani nezle... A krom toho si myslm, pokud mm bt upmn, e jsem el s Karamonem taky trochu proto," polkl slzy, kter se mu kutlely po tvi, "e to vypadalo jako docela dobr zbava! Ale taky jsem s nm el proto, e Karamon neml dn prvo vydat se asem sm. Zlkala ho trpasli koalka, to mus chpat. A j jsem slbil Tice, e na nho dm pozor. Ach, Fipne, jestli je njak zpsob, jak z thle kae ven, udlm vechno, co je v mch silch, jenom abych to napravil. V mi..." "Hal tam dole!" "Coe?" Tas se mlem svalil ze stoliky. Rozhldl se kolem sebe a doufal, e uvid Fipna. Msto toho zahldl malou postavu dokonce men, ne byl sm odnou do hndch kalhot, ed tuniky a koen zstry. "ekljsemhaltamdole," opakoval rozzloben ten hlas. "Ach, do-dobr den," zakoktal se Tas a nevcn hledl na to, co se zjevilo ped jeho oima. Rozhodn to nevypadalo jako temn klerik, Tas alespo jet nikdy neslyel o tom, e by knzi nosili koen zstry, i kdy to bezpochyby bylo velice praktick. Koneckonc to mohla bt nevedn vjimka. Pesto mu postava siln pipomnala nkoho, koho otek znal, jen si nemohl vzpomenout, koho... "Heleme se!" vykikl nhle Tas a luskl prsty. "Ty jsi to... gnm! Odpus mi tu osobn otzku, ale jsi mrtv?" otek se zapil a po koneky prst. "Atyjsi?" zeptal se gnm a podezrav si Tase prohlel. "Ne!" odpovdl ponkud rozhoen otek. "Taktojtaknejsem," pravil gnm. "Promi mi to, ale nemohl bys troiku zpomalit?" navrhl Tas. "Vm, e lid tvho druhu tak obvykle mluv, aleje tk vm nkdy rozumt." "ekl jsem, e j tak nejsem mrtv!" zajeel gnm. "Dkuji," ekl zdvoile Tas. "Nejsem hluch, me mluvit pln normln tedy myslel jsem jenom maliko pomaleji," dodal rychle, kdy vidl, jak se gnm nadechl. "Jak... se... jmenuje?" gnm pro zmnu promluvil tempem vpravd hlemdm. "Tasslehoff... Bosonoka." otek naphl ruku na pozdrav a gnm mu s n zuiv zatsl. "A jak... se... jmenuje... ty? Ml jsem na mysli tv... Ach - 73 -

ne, tak jsem to nemyslel!" Ale bylo u pozd. Sktek u odkval sv jmno. "Gnimmarigongeilsfrahutsputsurandotamanela" "Myslel jsem krtce!" vykikl Tas, kdy se gnm nadechl, aby pokraoval. "Ach tak!" zarazil se gnm. "Gnim." "Dkuji. Moc m t, e t uff! poznvm, Gnimi," ekl Tas a s levou si oddechl. Doista zapomnl na to, e jmno kadho gnma t pro kadho nhodnho posluchae seznam cel rodinn historie, ponaje nejvzdlenjm znmm pedkem. "T m, Bosonoko!" prohlsil gnm, kdy si znovu potsli rukama. "Neposad se?" Tas si sedl na postel a ptelsky ukzal na devnou idli. Gnm si ji pohrdav prohldl a posadil se do kesla, kter se pod nm objevilo. Bylo to jedinen keslo. Mlo nevedn stuptka, kter gnmovi umoovala rozhoupat ho dopedu a dozadu, a i kdy se zhouplo pln dozadu, poskytovalo tomu, kdo v nm sedl, jedinen pohodl. Nanetst kdy se gnm posadil, keslo se zhouplo pli dozadu a pevrtilo ho hlavou dol. Gnim se se sakrovnm vykrbal zptky a zmkl jakousi pku. Tentokrt se keslo zhouplo dopedu a uhodilo ho do nosu. Kdy Tas uvidl gnmv nerovn zpas, pispchal mu na pomoc, tak proto, e to v t chvli vypadalo, e se keslo prv chyst Gnime spolknout. "Sakramentsk prce," rozilil se Gnim, mvnutm ruky poslal keslo zpt, a u se vzalo odkud chtlo, a s levou se posadil na Tasovu tvrdou idli. Protoe Tas u pedtm gnmy navtvil a znal jejich vynlezy, zamumlal phodnou poznmku. "To bylo docela zajmav ... opravdu nevedn een keslo..." "Ne, to tedy nebylo," odsekl k otkovu asu Gnim. "M pkn hloup tvar. Patilo kdysi bratranci m eny. Ml jsem to tuit a vymyslet nco jinho, ale," povzdechl si, "obas se mi troku zasteskne..." "J to znm," ekl hoce Tasslehoff a zamkl slzu. "Nezlob se, e se tak ptm, ale kde ses tu vzal, kdy nejsi jak k - mrtv?" "A ekne mi, co tu dl ty?" opil gnm. "Ale ovem," ekl Tas a najednou si na nco vzpomnl. Opatrn se kolem sebe rozhldl a naklonil se bl ke Gnimovi. "Nezle jim na ns, e ne?" zaeptal. "Myslm tm, jestli ns poslouchaj. Mon bychom se nemli bavit nahlas..." "Kdepak, nezle jim na ns ani trochu, jenom je nesmme ruit," odpovdl klidn gnm. "Meme jt, kam budeme chtt, ale vude to vypad - 74 -

stejn, a tak vlastn nen pro prochzet se kolem." "Chpu," ekl se zjmem otek. "A jak cestuje?" "Svoj mysl, to jsi na to jet nepiel? Ne, asi ne," zavrel mrzut gnm. "otkov nikdy nemli dost rozumu." "Jak to me ct? otkov a gnmov jsou pece pbuzn," ohradil se Tas. "Nco jsem o tom slyel," odpovdl skepticky Gnim. Samozejm tomu vbec nevil. Tasslehoff se rozhodl zmnit tma rozhovoru. "Znamen to, e jestli chci nkam jt, jen si to pomyslm a jsem tam?" "Ne tak docela," ekl gnm. "Samozejm neme vstoupit na posvtn zem temnch klerik." "Ach," vzdychl Tas, jako kdyby se prv dostal na msto, kter je na pln prvnm mst seznamu turistickch atrakc. Pak se trochu rozveselil. "Ty jsi odnikud vyaroval keslo tm, es na n myslel, a j jsem si takhle opatil postel a stoliku. Znamen to, e mu myslet na cokoli a ono se to spln?" "Tak to zkus," poradil mu Gnim. Tas pemlel. Kdy se na okraji postele objevil vk na epice, Gnim si odfrkl. "Tomu km nco praktickho..." "Jenom jsem to zkouel," brnil se Tas. "Ml by sis dvat pozor," ekl gnm, kdy uvidl, jak se na otkov tvi objevil blaen smv. "Nkdy se vci objev trochu jinak, ne jak sis je pl." "Asi ano," Tas si najednou vzpomnl na trpaslkv strom a mimodk se zachvl. "Alespo mme jeden druhho. Meme si povdat. Neum si pedstavit, jak nudn to je bt tady sm." otek se posadil na kraj postele a zaal si pohrvat s pokuenm piarovat si polt. "ekni mi svj pbh." "Zani ty." Gnim se na Tase podval koutkem oka. "Ne, ty jsi mj host." "Trvm na tom." "J na tom trvm." "Ty zani, ostatn j jsem tu dle." "Jak to v?" "Prost... to vm." "Ale..." Tas si najednou uvdomil, e takhle se nikam nedostanou, a i kdy mli ped sebou moe asu, nechtl ho strvit nekonenm hdnm s tvrdohlavm gnmem. Krom toho zase a tak dobe nevdl, pro by nemohl vyprvt svj pbh jako prvn. Vyprvl pbhy rd, a tak se poho- 75 -

dln usadil a zaal povdat. Gnim ho se zjmem poslouchal a neustle Tase roziloval tm, e mu skkal do ei se slovy "Nezdruj a vyprvj" irou nhodou vdycky prv v okamiku, kdy se dostal k tomu nejzajmavjmu. Konen se Tas dostal ke konci. "A tak jsem tady - a te je ada na tob," ekl a oddechl si. "Tak tedy," zaal vhav Gnim a rozhldl se kolem sebe v obav, e ho nkdo poslouch. "Vechno zaalo ped mnoha lety, kdy moje rodina hledala smysl ivota. V, co to znamen?" podval se na Tase. "Ovem," ekl rychle Tas. "Mj ptel Gno taky hledal smysl ivota. Pro nho to znamenalo najt dra jablko. Kad gnm si ur kol, kter mus splnit, aby si zaslouil posmrtn ivot," Tase najednou napadlo: "To nen dvod, pro jsi tady, e ne?" "Ne," zavrtl gnm stapatou hlavou. "kol m rodiny byl vynalzt zpsob, jak se dostat z jedn asov roviny do druh, a j," povzdechl si Gnim, "jsem na to piel." "Opravdu to fungovalo?" pekvapen se posadil Tas. "Dokonale," ekl sklesle, Gnim. Tasslehoff byl ohromen. Tohle jet neslyel. Vynlez i hlavy njakho gnma, kter by fungoval! A jet k tomu dokonale! Gnim se na nj zasmuile podval. "J vm, co si te mysl. e jsem se nepovedl. Ale to z toho jet nev ani plku. Toti, vechny moje vynlezy funguj." Gnim sloil hlavu do dlan. "Jak to ale me znamenat, e ses nepovedl?" zeptal se zmaten Tas. Gnim zvedl hlavu a podval se na otka. "Co je na tom za uitek, kdy ten vynlez funguje? Kde je vechno sil? Poteba tvoit? Pemlet? Co by se pak stalo s pokrokem? V," ekl, "kdybych se bval neuchlil sem, vykzali by m ze zem. kali, e jsem pro spolenost hrozba. Vrhl jsem vsledky vdeckho bdn o sto let zpt." Gnimovi klesla hlava. "A proto mi tak nevad, e jsem tady s tebou. Zasloum si to. A zstanu tady navky." "Kde jsou tv vynlezy?" zeptal se nhle vzruen Tas. "Odnesli si je, to d rozum," mvl lhostejn rukou gnm. "Dobe," podal otek, "mohl by sis alespo na jeden vzpomenout tak, jak sis vzpomnl na to keslo?" "To jsi nevidl, co to udlalo?" odpovdl Gnim. "Ml jsem skonit u vynlezu svho otce, kterho jeho kouzlo odneslo do jinho svta. Te ten vynlez studuje Skupina pro vzkum vynlez, vlastn studovala ho pedtm, ne jsem se dostal sem. A co se pokou udlat ty? Najt cestu, jak se - 76 -

dostat z Propasti?" "Ano, musm ji najt," ekl rozhodn Tas. "Jinak Krlovna Temnot vyhraje vlku a to cel bude jenom moje chyba. A krom toho mm nahoe pr ptel, kte jsou v obrovskm nebezpe. No, jeden z nich nen zrovna dobr ptel, ale je to rozhodn velmi zajmav postava. Pokusil se m zabt, kdy m donutil pokazit jedno kouzlo, ale jsem si jist, e to nebylo nic osobnho. Asi k tomu ml dobr dvod..." Tas se zarazil. "Mm to!" vymrtil se z postele. "Mm to! Mm to!" vzruen vykikoval a ke gnmovu zden se kolem nj objevil cel les vk na epice. Gnim seskoil ze idle a zmaten si Tase prohlel. -"K emu nm to bude?" domhal se odpovdi, poskakuje mezi vky. "Podvej!" ekl Tas a hrabal se ve svch monikch. Otevel jednu a pak druhou. "Tady to je," prohlsil a jednu z moen doiroka otevel, aby tu vc ukzal Gnimovi, ale v okamiku, kdy se gnm chystal do n nahldnout, zase ji nhle zavel. "Pokej!" "Co se dje?" zeptal se Gnim. "Pozoruj ns?" zeptal se bez dechu Tas. "Budou o tom vdt?" "Vdt o em?" "Prost budou to vdt?" "Ne, myslm, e ne," odpovdl vhav Gnim. "Nemohu ti to ct jist, protoe nevm, co by se nemli dozvdt. Jedno je ale jist prv te maj spoustu prce. Probouzen drak a takov vci nejsou vbec jednoduch." "Vborn," ekl Tas a posadil se na postel. "Te se na nco podvej." Otevel monu a vysypal jej obsah na zem. "Co ti to pipomn?" "Den, kdy moje matka vymyslela vynlez na myt ndob. V kuchyni tenkrt bylo po kolena step. Museli jsme..." "Ne!" odsekl Tas. "Podr tenhle kousek vedle toho druhho a..." "To je mj vynlez na cestovn asem," vydechl Gnim. "M pravdu! Takhle njak to vypadalo. Mj ale neml vechny ty tretky jako tenhle, ale... Ne, podvej se! Myslm, e to m patn, tenhle kousek pat sem a ne tam. Ano, vid? Tohle mus zasunout nejdv. A pak ten etzek mus omotat kolem dokola. Ne, takhle ne. Mus to jt... Pokej, u to mm! Tohle se tam mus zasunout jako prvn." Gnim se posadil na postel, zvedl jedno ze sklek a zasadil ho na sprvn msto. "Tak, a te budu potebovat jeden z tch ervench stpk." Zaal se v hromad sklek pehrabovat. "Me mi aspo piblin ct, co jsi s tou vc provdl?" zabruel. "Snad jsi to nedal do mlnku na maso?" Gnm byl tak zabran do prce, e si ani neviml toho, co mu Tas od- 77 -

povdl. otek se mezitm chopil pleitosti povyprvt dal ze svch pbh. Posadil se na idli a blaen (a bez peruen) vyprvl, zatmco si Gnim, kter ani nevnmal jeho ptomnost, soustedn pohrval s pestrobarevnmi sklky a malmi stbrnmi a zlatmi etzky a skldal je do hledn hromdky. Zatmco Tas vyprvl, nespoutl z gnma oi a v jeho srdci se znovu objevila nadje. Samozejm, modlil se pece k Fipnovi, ale byla tu tak monost, e kdy se Gnimovi poda ten pstroj opravit, mon je to vynese na msc nebo promn v kuata. Ale musme t pleitosti vyut, pomyslel si Tas. Koneckonc slbil, e se pokus vci napravit. I kdy si zrovna nemyslel, e se setk s nepovedenm gnmem, bylo to lep, ne neinn sedt a ekat na smrt. Gnim si mezitm pimyslel kousek ern desky a kdu, kreslil diagramy a mumlal si pro sebe: "Zasu kmen A do stbrnho rmeku B..."

- 78 -

9. kapitola
"Nen to zrovna pjemn msto, mj brate," prohlsil Raistlin, kdy pomalu slzal z kon. "U jsme vidli hor," odpovdl Karamon a pomohl pan Crysanii ze sedla. "Uvnit je teplo a sucho, take to tam bude stokrt lep ne venku. Krom toho," dodal a podval se na bratra, kter se opral o bok svho kon, kalal a cel se tsl, "nikdo z ns by nebyl schopen dal cesty. J se postarm o kon a vy dva bte dovnit." Crysanie se choulila v promoenm kabt, stla po kotnky v blt a smutn se dvala na hostinec. Jak ekl Raistlin, bylo to skuten otesn msto. Nikdo nevdl, jak se hostinec jmenoval, protoe npis visc nade dvemi u dvno nebyl k peten. Jedin vc, kter prozrazovala, e je to hostinec, byla neumle napsan tabulka s npisem "Vtej, poutnice", zastren v rozbitm pednm okn. Pestoe hostinec sm byl dkladn stavn kamenn dm, stecha se pomalu rozpadala, akoli na n byla patrn snaha o jej zchranu. (Tu a tam byla vyspraven neumlou zplatou.) Jedno okno bylo rozbit a sten zakryt plstnou epic v nadji, e ta vc snad ochrn mstnost ped detm. Na dvoe nebylo nic, jen blto a plevel. Raistlin el jako prvn. Stl mezi dvemi a ohlel se po Crysanii. Zevnit vychzelo slab svtlo a vn hocho deva slibovala ohe. Na Raistlinov tvi se zaala zrait netrplivost, kdy vtom zvan vtru strhl Crysanii z hlavy kapuci a do tve ji udeil d. Zhluboka se nadechla a zaala se brodit bltem ke dvem hostince. "Vtejte, pane. Vtejte, pan." Crysania se ohldla za hlasem, kter se ozval za jejmi zdy. Nikoho si, kdy vstoupila, nevimla. Otoila se a v okamiku, kdy se dvee s bouchnutm zavely, zahldla ohyzdnho mue krcho se za nimi. "Hrozn den, e, pane?" prohlsil podlzav ten mu a mnul si pitom ruce. pinav mastn zstra v nm prozrazovala hostinskho. Rozhlejc se po pinav a rozbit hospod, Crysania si pomyslela, e s n hostinsk docela dobe lad. Mu se k nim piblil, stle si mnul ruce, a kdy doel ke Crysanii, dvka uctila jeho pot a pivem pchnouc dech. Zakryla si tv cpem plt a odthla se od nj. Zdlo se, e se tomu zasml. Byl to opileck smv, kter by vypadal jako smv blzna, nebt mazanho vrazu v jeho ilhavch och. Pi pohledu na nj si Crysania na okamik pohrvala s mylenkou vrtit se do divok boue. Raistlin mu vak vnoval jen jedin pronikav pohled a chladn ekl: "Chceme stl u ohn pro ti." - 79 -

"Ano, pane. Stl u ohn, ano. Tak je to sprvn, kdy je tak nevldn den, jako je dnes. Pojte, pane. I vy, pan, tudy." Uctiv se uklnl. Oi ho usvdovaly ze li, kdy se oural mstnost a vedl je ke pinavmu stolu. Ani na okamik z nich nespustil zrak. "Vy jste kouzelnk, e?" zeptal se hostinsk a nathl ruku, aby se dotkl Raistlinova ernho roucha. Kdy vak uvidl, jak se na nj Raistlin podval, rychle sthl ruku zpt. "Jeden z ernch tady kdysi byl, ale u je to dvno, co jsem nkoho takovho vidl naposled," pokraoval, ale Raistlin neodpovdl. Pepadl ho dal zchvat kale a nezbylo mu, ne se znovu ztka opt o hl. Crysania mu pomohla ke keslu nejbl u krbu. Mg se unaven posadil a vdn se skril k ohni. "Pineste nm horkou vodu," nadila Crysania a zaala si rozvazovat mokr pl. "Co se mu stalo?" zeptal se podezrav hostinsk a ustoupil o krok dl. "Nem snad horeku? Protoe jestli ano, tak to se mete sebrat a zase jt..." "Ne," odsekla Crysania a odhodila pl. "Jeho nemoc kod jenom jemu, nikomu jinmu neubl." Naklonila se bl k mgovi a vrhla na hostinskho nevraiv pohled. "dala jsem o horkou vodu," zopakovala podrdn. "Ovem," zkroutil rty hostinsk. U si nemnul ruce, ale otral je o zamazanou zstru; a pak se odoural pry. Kdy Crysania pohldla na Raistlina, jej znechucen nad hostinskm bylo rzem zapomenuto. Pokusila se mga usadit tak, aby se mu sedlo co nejpohodlnji. Rozvzala mu pl, pomohla mu ho sundat a rozloila ho u ohn. Rozhldla se po mstnosti a na keslech stojcch opodl objevila nkolik otrhanch polt. Nkolik jich vzala a rozloila je kolem Raistlina, aby se mohl lpe opt a snadnji se mu tak dchalo. Kdy si k nmu klekla, aby mu pomohla zout boty, uctila, jak se jejch vlas dotkla Raistlinova ruka. "Dkuji ti," zaeptal, kdy se na nj podvala. Crysania potenm zrudla. Zdlo se j, e jeho hnd oi zjihly, kdy j rukou jemn odhrnul z ela mokr vlasy. Nemohla promluvit a st se mohla pohnout, a tak zstala, jak byla, klec po jeho boku, neschopna odtrhnout svj zrak od jeho. "Ty jsi jeho ena?" zeptal se hrubm hlasem hostinsk, kter se za n nhle objevil. Crysania sebou trhla. Nevidla ho pichzet, ani neslyela jeho ourav kroky. Vstala, otoila tv k ohni a mlela. Na Raistlina se podvat neodvila. "Je pan jednoho z krlovskch dom v Palantasu," ozval se od dve - 80 -

hlubok hlas. "A budu ti vdn, kdy s n bude mluvit s patinou ctou, enki." "Ano, pane," zamumlal hostinsk, zjevn zastraen Karamonovm rozloitm tlem, kdy velk mu vstoupil do hostince, pineje s sebou vtr a d. "Jsem si jist, e jsem nechtl nikoho uret, a doufm, e to tak ani nikdo nectil." Crysania neodpovdla. Napl se otoila a ekla: "Dej mi tu vodu. Polo to na stl." Kdy za sebou Karamon zavel dvee a pisedl k ostatnm, Raistlin vythl monu, ve kter ml suen koen pro svj lektvar. Hodil ho na stl a nadil Crysanii, aby mu npoj pipravila. Pak se znovu ponoil do polt, spav dchal a hledl do plamen. Crysania si byla vdoma Karamonova znepokojenho pohledu, a tak se radji soustedila na ppravu livho npoje. "Kon jsem napojil a nakrmil. Nijak jsme je nehnali, a tak si myslm, e po hodin odpoinku budou schopni dal cesty. Rd bych dojel do Solantasu jet ped zpadem slunce," ekl po chvilce nepjemnho ticha. Tak on rozloil svj pl blzko ohn. Bhem okamiku se nad nm zvedl oblak pry. "U jste si objednali nco k jdlu?" "Ne, jenom horkou vodu." zamumlala Crysania a podala Raistlinovi npoj, kter pro nj pipravila. "Hostinsk, vno pro dmu a mga, vodu pro m a nco k jdlu," ekl Karamon, sedc u ohn naproti bratrovi. Po tdnech putovn tou drsnou krajinou, mce k Dergotskm plnm, se nauili, e je lep jst v hostincch pi cest ne zstat hladem. "Tohle je teprve zatek tch hroznch bou," obrtil se Karamon tie k svmu bratrovi, kdy se hostinsk zase odoural. "Bude to jet hor, a se dostaneme dl na jih. Jsi na to pipraven? Mohlo by to znamenat tvoji smrt." "Jak to mysl?" zeptal se znepokojen Raistlin a rychle dopil zbytek npoje, kter ml v lku. "To nic, Raistline," zarazil se Karamon, kdy si viml, jak ho bratr propichuje oima. "Myslel jsem na tvj kael. Je vdycky hor, kdy je vlhko." Raistlin se na nj ptrav zadval a kdy se pesvdil, e Karamon skuten neml na mysli nic jinho, opt se uloil do polt. "Ano, jsem na vechno dost pipraven. A ty by ses ml tak pipravit, brate, protoe to je tvoje posledn nadje uvidt drahocenn domov." "Docela by m potilo i to, kdybys na cest zemel," zamrail se Karamon. - 81 -

Crysania na Karamona nevcn pohldla, ale Raistlin se jenom hoce usmval. "Tvj zjem se m dotkl, brate, ale nemus se o m zdrav bt. Budu mt prv dost sil, abych tam doel a pronesl posledn zaklnadlo. Pochopiteln kdy se do t doby nebudu pli namhat." "Zd se, e bude mt nkoho, kdo se rd postar o to, aby ses ani pli namhat nemusel," odpovdl Karamon a podval se vznamn na Crysanii. Ta zrudla a u mla na jazyku njakou peprnou poznmku, kdy vtom se vrtil hostinsk. Zstal stt nkolik krok od nich, v jedn ruce svral adc konev s jakousi substanc, v druh drel popraskan korbel a nedviv si je prohlel. "Promite, e se ptm, pnov," zakoural, "ale rd bych nejdv vidl, jestli mte dost penz." "Tum," ekl Karamon, vythl stbrk a mrtil ho na stl. "Bude to stait?" "Ano, pane, ano." Oi hostinskho nhle zazily stejn jasn jako ten stbrn penz. Postavil na stl konev a korbel a rozlil pitom trochu polvky. Chamtiv hrbl po minci a bedliv sledoval ernho mga, jako by se bl, e nech penz zmizet. Chvatn nacpal penz do kapsy, odoural se k vepu a pinesl odtamtud ti misky, ti lce a ti hrnky. Postavil je na stl, pak se narovnal a opt si zaal spokojen mnout ruce. Crysania se znechucen podvala na stl, potom vzala misky a pokusila se je umt zbytkem hork vody. "Budete si pt jet nco, pnov a pan?" zeptal se podlzav hostinsk, a se Karamon zaklebil. "M chleba a sr?" "Ano, pane." "Tak nm ho kousek zabal a dej ho do koe." "Vy bu... budete pokraovat v cest?" zeptal se hostinsk. Crysania poloila misky zptky na stl. Vimla si zmny tnu v jeho hlase. Podvala se na Karamona, jestli si toho i on viml, ale silk u mchal polvku a hladov k n ichal. Zdlo se j, e si ani Raistlin nieho neviml, protoe nehnut zral do ohnit a v rukou svral przdn hrnek. "Snad sis nemyslel, e bychom tu strvili noc?" zeptal se Karamon, kdy zaal nalvat polvku do misek. "Lep ubytovn nikde neseenete... Kam e jste to kali, e jedete?" zeptal se hostinsk. "To se t netk," odpovdla chladn Crysania. Vzala misku hork polvky a podala ji Raistlinovi. Ale mg se jen podval na omastkem pokrytou beku a mvl odmtav rukou. Pestoe Crysania mla hlad, byla - 82 -

schopn polknout pouze nkolik plnch lic t prapodivn hmoty. Odstrila misku, zabalila se do stle jet mokrho plt, kter visel na opradle kesla, zavela oi a pokouela se nemyslet na to, e za hodinu bude znovu usedat na kon a vichni se opt vydaj na cestu bou. Raistlin mezitm usnul. Jedin zvuky v dom pichzely od Karamona, srkajcho polvku, a hostinskho, kter se vrtil do kuchyn, aby pipravil ko s jdlem, jak mu nadili. Za hodinu pivedl Karamon ze stje jejich kon byli to ti jezdet kon a jeden, kter byl tce naloen, ml nklad zakryt dekou a pevn ovzan provazy. Karamon nejprve pomohl pan Crysanii a Raistlinovi do sedla, a kdy se unaven usadili, tak on vyskoil na hbet svho velkho zvete. Hostinsk stl mezi dvemi, v ruce drel kok a po hol lebce mu stkaly deov kapky. Podal ho Karamonovi, a jak mu d pronikal obleenm a na ki, il sebou a neastn se klebil. Karamon mu sue podkoval a hodil mu dal minci, kter skonila v blt u muovch nohou. Potom vlenk popadl ote naloenho kon a vydal se na cestu. Crysania a Raistlin ho nsledovali, zabalen do svch pl, kter je alespo trochu chrnily ped pvaly det. Hostinsk se sehnul pro stbrk a sledoval ti jezdce, jak se pomalu vzdaluj. Ve vchodu do hostince se objevily dal dv postavy a pipojily se k nmu. Hostinsk vyhodil minci do vzduchu a podval se na n. "eknte mu, e maj nameno do Solantasu." Dobe vdli, e by se na t cest mohli snadno stt obt lupi. Jeli slabm svtlem pochmurnho dne, pod stromy s tkmi vtvemi, ze kterch kapala voda a jejich listy tlumily zvuk koskch kopyt. Kad z nich byl zahloubn do svch vlastnch mylenek, a tak nikdo z nich neslyel dusot kopyt a cinkn ostr ocele do t doby, ne bylo pozd. Jet ne si uvdomili, co se stalo, z lesa se vynoily temn stny a jako obrovt ptci je obstoupily se svmi kdlm podobnmi ernmi plti. Vechno se udalo velice rychle a dmysln. Jeden z nich se vykrbal za Raistlinova zda a omril mga jet pedtm, ne ten stail cokoli udlat. Dal seskoil z vtve na Crysanii, zakryl j rukou sta a piloil j k hrdlu n. Na Karamona vak museli bt ti, aby ho srazili z kon na zem. Kdy bylo konen po bitv, jeden z lupi zstal nehnut leet a zdlo se, e u ani nikdy nevstane. Leel v bahn a krk ml podivn zkroucen. "M zlomen vaz," ohlsil jeden ze zlodj postav, kter pila, kdy bylo po vem, aby si peliv prohldla vsledek. "Dobr prce," ekl mu - 83 -

chladn a jednm okem pohldl na Karamona, kterho museli pevn dret tyi mui, akoli ml ruce svzan provazy. Vlenk ml na hlav hlubokou rnu a deov kapky se mu na oblieji msily s krv. Karamon prudce kroutil hlavou, jako by si chtl proistit mylenky, a zuiv sebou zmtal. Velitel bandit si viml sval, kter napnaly siln mokr provazy. Tak strci si toho vimli a ve tvch se jim objevil obdiv. Karamon sebou konen pestal zmtat, setsl z oblieje vodu a krev a rozhldl se kolem sebe. Stlo tam nejmn dvacet nebo ticet po zuby ozbrojench mu. Karamon se podval na jejich velitele, pekvapen vydechl a zaklel. Mu byl nejvt lidsk tvor, jakho kdy Karamon vidl! Vzpomnl si na Raaga a gladitorskou arnu v Itaru. "Obr," ekl si pro sebe a vyplivl zub, kter si pi bitce vylomil. iv si pamatoval obrovskho obra, kter pomhal Arakovi trnovat gladitory pro hry. Karamon si dobe viml, e pestoe ten mu vypadal jako lovk, ml lutou ki a ploch nos obr. Byl vt ne ostatn lid a naklnl se nad Karamonem s rameny a paemi silnjmi, ne byly vtve okolnch strom. Na sob ml tk pl, kter sahal a k zemi a zakrval mu nohy. Jeho chze byla jaksi podivn kolbav. Karamon si pipomnl, co se nauil v arn. Mus odhadnout neptele a najt jeho slab msto. Proto si te mue peliv prohlel. Kdy mu zvan vtru rozvlnil pl, kter ml na sob, Karamon s ohromenm zjistil, e mu m jen jednu nohu. Msto druh ml ocelovou protzu. Polovin obr spatil Karamonv pohled, iroce se usml a pistoupil k vlenkovi. Nathl ruku a poplcal Karamona po tvi. "Obdivuji mue, kte se nevzdvaj bez boje," ekl tie. Pak najednou sevel ruku v pst, rozmchl se a udeil Karamona do brady tak siln, e vlenk tm upadl dozadu a s nm i ti, kte ho dreli. "Ale zaplat za smrt jednoho z mch mu." Polovin obr uchopil cp svho koenho plt a vykroil smrem ke Crysanii, kter stla opodl, hldna jednm z bandit. Jej vznitel j stle jet zakrval sta. I kdy byla dvka v oblieji bled, z jejch o slala z. "Nen to hezk?" ekl polovin obr. "Drek a to jet nejsou vnoce." Jeho smch otsl stromy. Nathl ruku a roztrhl dvce pl. Pohledem si rychle zmil jej postavu v blch atech nasklch vodou. Jeho smv se rozthl do oklivho klebku a oi se mu nenasytn zaleskly. Crysania se pokusila uhnout, ale mu ji popadl a hroziv se zasml. "Co to m na sob za cetku, drahouku?" zeptal se a pohldl na Paladinv medailon, kter j visel na tenk ji. "Nezd se mi pli sluiv. Je to ryz platina, nemm pravdu?" hvzdl. "Dovol, abych si ho ponechal, drah. - 84 -

Mm obavy, e v nvalu naich vn by nm mohl peket." Karamon se mezitm vzpamatoval natolik, aby si viml, jak obr sevel medailon v ruce. V Crysaniin tvi se objevil zblesk pobaven, zrove se vak chvla odporem. Najednou se ozvalo zapraskn a detm proniklo ostr svtlo. Ten zblesk vyel z ruky polovinho obra. Velikn sebou trhl bolest a jeho ruce povolily. Ostatn mui stojc kolem se nespokojen rozhlueli. Lupi, kter a doposud drel Crysanii, na chvli uvolnil sv seven, dvka se mu vytrhla a vztekle se zahalila do mokrho plt. Polovin obr zvedl ruku a tv se mu zkroutila nepekonatelnou zlost. Karamon se lekl, e Crysanii uhod, kdy vtom jeden z mu vykikl. "Kouzelnk pichz k sob!" Obr stle zral na Crysanii, ale ruka mu klesla k tlu. Pak se najednou usml. "Dobr, ty jedna arodjnice, prvn kolo jsi vyhrla." Znovu se zadval na Karamona. "Miluji zpas, jak v boji, tak v lsce. ek ns vechny ohromn zbavn noc." Mvl rukou a naznail strci, aby se j znovu chopil. Mu tak uinil a Karamon si viml, e to udlal jen s nejvt nechut. Polovin obr pistoupil k Raistlinovi, kter leel na zemi a svjel se bolest. "Ze vech nejnebezpenj je tenhleten kouzelnk. Svate mu ruce za zdy a dejte mu do pusy roubk," nadil bandita. "A kdyby se vzpral, vyznte mu jazyk. To ukon jeho arovn jednou provdy." "Pro ho tedy radji hned nezabijeme?" zeptal se jeden z mu. "Dej se do toho, Bracku," ekl obr a otoil se, aby si oima zmil mue, kter promluvil. "Vezmi si n a podzni mu krk." "Ne, svma rukama to neudlm," zamumlal mu a pak rychle ustoupil. "Ne? Ty bys byl radji, kdybych to byl j, kdo by byl proklet za vradu ernho kouzelnka?" Velitel pokraoval stle stejnm, ptelskm tnem. "Chtl bys snad vidt, jak moje prav ruka uschne a upadne?" "J nemyslel jsem to tak, Ocelov pato. J prost jsem vbec nemyslel." "Tak zani. Takhle nm neubl. Podvej se na nj." Ocelov pata ukzal na Raistlina. Mg leel na zdech s rukama svzanma k sob a v stech ml zaraen roubk. Pesto Raistlin zbsile svral ruce a jeho oi slaly takovm vztekem, a nejednoho mue stojcho kolem napadlo, jestli jsou takov opaten dostaujc. Snad i Ocelov pata ctil Raistlinovu slu, kdy vidl, jak na nj mg nenvistn pohl. Dokulhal k nmu a na tvi se mu rozhostil irok smv. Pak najednou kopl mga pikou ocelov protzy pmo do hlavy. arodj omdlel. Crysania poden vykikla, ale jej vznitel ji pevn drel. - 85 -

Tak Karamon jen ohromen vydechl, kdy vidl svho bratra svjet se na zemi v blt. "To by ho mlo na chvli umlet. A dojdeme do tbora, zaveme mu oi a vezmeme ho na prochzku ve skalch. Jestli uklouzne a spadne z tesu, bude to jen neastn shoda okolnost. Nebo snad ne, pnov? Jeho krev nespoine na naich rukou." Nkolik bandit se keovit zasmlo, ale Karamon zahldl i znepokojen vrazy tch ostatnch, kte nesouhlasn kroutili hlavami. Ocelov pata se odvrtil od Raistlina a podval se na tce naloenho kon. "Dnes se nm podail docela tun lovek, pnov," ekl spokojen. Vrtil se tam, kde stla Crysania, a ouchl strce do ramene. "Byl to opravdu bohat lovek," zamumlal. Obrovskou rukou popadl Crysanii za bradu, sklonil se k n, pitiskl sv rty na jej a brutln j polbil. Crysania, pevn seven strcem, nemohla udlat vbec nic. Ani se nepohnula, protoe j jej vnitn hlas napovdal, e to je prv to, co obr chce. Zstala tedy pevn stt a jej tlo ztuhlo, ale Karamon vidl, jak svr psti. Kdy ji mu konen pustil, nemohla se ubrnit tomu, aby neodvrtila tv. "Znte moje nzory, chlapi," ekl Ocelov pata a pohrval si pitom s jejmi vlasy. "Na kadho z vs se dostane, samozejm a potom, co si vyberu svj dl." Tu a tam se ozval jejich naden smch a poten tleskn. Karamon neml nejmen pochyby o tom, co tm mu myslel. Z toho, co slyel, pochopil, e to nebylo poprv, co se lupii o koist takto podlili. Nkte z nich se vak nespokojen mraili, s odporem hledli jeden na druhho a nesouhlasn kroutili hlavami. Dokonce zaslechl i nkolik poznmek jako "Nebudu to dlat s arodjnic," nebo "To bych radji el do postele s tm kouzelnkem." arodjnice! Znovu tu bylo to slovo. V Karamonov mysli se usadila mlhav vzpomnka na dny, kdy on a Raistlin cestovali s Flintem, trpaslim kovem, na dny, kdy se vrtili dob bohov. Karamon se otsl hrzou, kdy si vzpomnl na to, jak pili do msta, kde se prv chystali na hranici uplit starou arodjnici. Vzpomnl si, jak jeho bratr a estn ryt Sturm nasadili sv ivoty, aby zachrnili starou babiznu, kter nebyla nic jinho ne poulin podvodnice. Karamon si nhle uvdomil, jak se v tch dobch lid dvali na jakkoli kouzelnick umn. A Crysaniina magie musela bt v dobch, kdy dn skuten knzi nebyli, jet daleko podezelej. Otsl se a nutil svoji mysl k chladnm vahm. Uplen musela bt stran smrt, ale alespo byla rychlej ne... "Pive mi tu arodjnici!" Obr se mezitm dobelhal ke svmu koni, pak - 86 -

usedl do sedla a mvl rukou. "Potom se me pidat k ostatnm." Strce popadl Crysanii a thl ji za sebou. Ocelov pata nathl ruku, popadl dvku a posadil si ji na kon ped sebe. Jednou rukou sevel ote a druhou Crysanii pevn obejmul kolem pasu. Crysania jen slep zrala ped sebe a ani se nepohnula. V to? pomyslel si Karamon a bezmocn sledoval obra projdjcho kolem nj. Z jeho tve vyzaoval cht. Crysania byla vdycky ped takovmi vcmi uchrnna. Snad ani netuila, co s n ti mui zamlej. A pak se najednou Crysania po Karamonovi ohldla. Tv mla bledou a chladnou, ale v och se j zraila takov hrza a zoufalstv, e Karamon radji bezmocn sklopil hlavu. Bodlo ho u srdce. Ona to v. Bohov, pomozte j, ona to v! Kdosi do Karamona zezadu stril. Nkolik mu ho popadlo a pehodilo ho pes hbet jeho kon tak, e visel hlavou dol a do masa se mu zaezvaly ostr provazy. Ohldl se a spatil, jak mui naloili na kon i jeho bratra, skoili do sedel a rozjeli se do lesa. Deov kapky mu buily do hlavy, kdy se k prodral bahnem a hrub s nm otsal. Okraj sedla ho oste tlail do boku, krev se mu nahnala do hlavy a ctil se maltn a zbdovan. Ale jedin, na co mohl myslet, byly ty dsem naplnn oi, prosc o pomoc. Karamon si vak byl zcela jist tm, e tentokrt dn pomoc nepijde.

- 87 -

10. kapitola
Raistlin prochzel hoc pout. Ped nm se rsovala ada stop a on je nsledoval. Stopy ho vedly stle dl a dl. Brodil se nahoru a dol dunami, kter byly zivj ne slunce. Bylo mu horko a ml ukrutnou ze. Bolela ho hlava a na prsou ctil palivou bolest. Jak rd by si lehl a na chvilku odpoinul. V dlce se rsovala studna obklopen zelenmi stromy, ale pestoe se snail, nemohl se k nim dostat. Stopy vedly jinudy a on nemohl sejt z cesty. Potcel se stle dl, ern roucho mu tilo ramena, ale on se nezastavoval. Kdy konen vzhldl, vydechl hrzou... Ped nm se rsovalo popravit. Na zemi tam kleela postava v ern kpi a hlavu mla openou o devn palek. Pestoe nevidl jej tv, byl si tm jist, e je to on sm, kdo tam ped nm kle a ek na smrt. Nad nm stl kat a v ruce drel zakrvcenou sekyru. Tak on ml na sob ernou kpi, kter mu zakrvala tv. Zvedl sekyru a drel ji nad Raistlinovm krkem. Rozmchl se, a kdy sekyra dopadla, Raistlin v poslednm okamiku spatil jeho tv... "Raiste," zaeptal njak hlas. Raistlin zavrtl hlavou. S hlasem pila leva, e se mu vechno jenom zdlo. Pokusil se probrat a zbavit se tak t hrozn non mry. "Raiste!" zasyel ten hlas jet draznji. Mgem projel pocit skutenho nebezpe. U to nebylo jen to nebezpe z hroznho snu. Probral se a chvilku zstal nehnut leet s oima zavenma, a si najednou vzpomnl na vechno, co se pedtm stalo. Leel na mokr zemi se svzanma rukama a v stech ml roubk. V hlav mu builo a v uch mu znl Karamonv hlas. Kolem se ozvaly hlasy a vbuchy smchu. Byly vak vzdlenj ne hlas jeho bratra. Raistlin uctil vni plenho deva. A pak se mu nhle pam vrtila. Vzpomnl si na tok v lese i na mue s ocelovou nohou... Mg konen otevel oi. Karamon leel blzko nj v bahn, byl nataen na bie a ruce ml svzan za zdy. V och ml znm zblesk. Ten zblesk Raistlinovi pipomnl star asy, u tak vzdlen, kdy oba brati bojovali bok po boku za pomoci ocele a kouzel. Pes vechnu bolest a temnotu kolem Raistlin ctil pocit obrovsk levy, takov, jakou u dlouho nepoznal. Nebezpe je spojilo. Pouto mezi obma bratry bylo znovu navzno a oni se opt mohli dorozumvat jak slovy, tak mylenkami. Kdy se Karamon pesvdil, e si je jeho bratr pln vdom toho, co se dje, doplazil se - 88 -

k nmu tak blzko, jak jen mohl, a namhav zaeptal: "Mysl, e by se ti podailo uvolnit ruce? M jet pod tu stbrnou dku?" Raistlin jednou krtce pikvl. Na potku asu bylo mgm bohy zakzno nosit jakoukoli zbra i brnn. Bylo to zdvodnno tm, e mgov musej vnovat veker svj as studiu magie a ne se zabvat zdokonalovnm bojovch technik. Ale pak, co pomohli Humovi porazit Krlovnu Temnot tm, e vytvoili kouzeln dra jablka, bohov jim na pamtku velkho Humy opltkou dovolili nosit stbrn dky. Ta jeho byla pivzan koenm emnkem k zpst tak, aby ji bylo mon vzt do ruky, kdy to bylo poteba. Mla bt Raistlinovou zchranou jen tehdy, kdy pouil vechna mon zaklnadla, anebo v okamiku, jako byl tento. "M dost sil na arovn?" zaeptal Karamon. Raistlin na okamik unaven zavel oi. Ano, m dost sil. Znamen to vak, e se znovu vyerp a e bude potebovat dal as na to, aby nabral slu pro setkn se strci Portlu, Pesto, kdyby se toho nedoil... Ovem, musm t! pomyslel si hoce. Fistandantilus il! A on nedlal nic jinho, ne e nsledoval stopy v psku. Raistlin si rozhnvan zakzal na takov vci myslet. Otevel oi a pikvl. Mm dost sil, ekl v mylenkch bratrovi a Karamon si zhluboka oddechl. "Raiste," velk mu zaeptal, jeho tv zbledla a hlas zvnl. "Me si... domyslet, co ... co plnuj pro Crysanii." Raistlin si nhle pedstavil obrovy ruce, dotkajc se Crysanie, a poctil nepekonateln vztek a zuivost, jakou jet nikdy nezail. Prudce ho zabolelo u srdce a do hlavy se mu nahrnula krev. Kdy si viml, jak si ho Karamon ohromen prohl, uvdomil si, e se mu jeho pocity odrej ve tvi. Zamrail se a Karamon rychle pokraoval. "Mm pln!" Raistlin pikvl, nebo u vdl, co m jeho bratr v myslu. Karamon zaeptal: "Jestli selu..." "... zabiji nejprve ji a pak sebe," dokonil Raistlin jeho mylenku. Ale to nebude poteba, protoe je v bezpe, bude ochrnn... Vtom uslyeli pichzet jejich vznitele. Mg vdn zavel oi a pedstral bezvdom. Ml tak chvilku as, aby si srovnal mylenky a znovu zskal vldu nad sebou samm. Stbrn dka ho chladila na ki. Napjal svaly, aby uvolnil koen emen, zatmco uvaoval o en, ke kter nic nectil - jen snad to, e ji povaoval za uitenou, nebo patila ke krlovskm knm, ale nic vc. Dva mui popadli Karamona za nohy a prudce jm trhli. Karamon byl - 89 -

rd, e jeho bratrovi nevnovali sebemen pozornost, krom jedinho rychlho pohledu, kter je pesvdil o tom, e mg je stle v bezvdom. Jak ho thli po chladn zemi, Karamon zatnal bolest zuby a pemlel o podivnm vrazu v Raistlinov tvi, kdy se zmnil o pan Crysanii. Karamonovi se zdlo, e kdyby to byla tv jinho mue, tak to mohlo vypadat jako tv uraenho milence, ale jeho bratr? Mohl by Raistlin nkoho milovat? Karamon tenkrt v Itaru nabyl nezvratnho pesvden, e Raistlin nebyl neho takovho schopen, protoe byl naprosto pohlcen zlem. Ale nyn se mu zdlo, e jeho bratr je jaksi jin. Vypadal jako star Raistlin, ten, se kterm bojoval bok po boku a ktermu svil do rukou vlastn ivot. Tak to, co Raistlin kal o Tasovi, dvalo smysl. Znamenalo to, e otka po tom vem nezabil. A pestoe se obas choval dost nesnesiteln, ke Crysanii se vdycky choval velmi jemn. Snad... Jeden ze strc ho nevybrav kopl do eber a pipomnl tak Karamonovi zoufalost jeho situace. Snad! povzdechl si. Snad to vechno skon prv tady. Snad se mu alespo poda svoj smrt vykoupit rychlou smrt pro n dva. Prochzel tborem, pemlel o vem, co slyel od chvle, kdy byli pepadeni, a v duchu si zopakoval cel pln. Tbor bandit vypadal sp jako mal msto ne jako zlodjsk skr. ili v hrub postavench chatch a v blzk jeskyni mli zaven domc zvata. Bylo vc ne zejm, e u tady ij pknou dku dn. Nev si prva a slep dvuj svmu silnmu vdci polovinmu obrovi, Ocelov pat. Ale Karamon, kter u ml s lupii sv zkuenosti, vdl, e nkte z nich nejsou jen pinav loti. Nkolikrt se podval na Crysanii a naznail hlavou sv znechucen nad tm, co se mlo stt. Akoli byli zlodji obleen do roztrhanch cr, nkte z nich mli velice vzcn zbran ocelov mee, kter byly uchovvny z otce na syna a kter oni udrovali s velkou p skutench ddic. Akoli si Karamon nemohl bt docela jist, ml dojem, e na zbranch zahldl i symbol re a ledka pradvn znak Solamnijskch ryt. Mui byli hladce oholeni, bez dlouhch knr, kter byly pro ryte tak typick, ale Karamon v jejich mladch tvch spatil rysy svho ptele, Sturma Ostromee. Pi vzpomnce na Sturma si Karamon tak vzpomnl na historii Rytstva v dobch po Pohrom. Byli svmi sousedy obvinni z toho, e do zem pinesli zkzu, a lza je vyhnala z jejich domov. Spousta jich byla povradna s celmi rodinami a ti, kte peili, uprchli, potloukali se zem a spolovali v bandch, jako byla tato. Pohldl na mue, kte stli v tboe, istili sv zbran a tie se mezi se- 90 -

bou bavili. Karamon v jejich tvch vidl zlo, ale na tvch nkterch z nich tak odevzdn a beznadj. Sm zail tk asy. Vdl, kam a to me lovka dohnat. A prv to mu dvalo nadji, e jeho pln bude spn. Uprosted tbora plpolal ohe, nepli daleko od msta, kde pedtm leel s Raistlinem. Ohldl se a uvidl, e jeho bratr stle pedstr bezvdom, ale tak si viml, e se Raistlin mezitm pesunul tak, aby dobe vidl i slyel. Kdy Karamon vstoupil do svtla, vtina mu se zarazila a vytvoila kolem nj kruh. Ocelov pata sedl v kesle blzko ohn. Kolem nj stlo nkolik mu, smli se a vtipkovali a Karamon v nich poznal typick patolzaly. Nepekvapilo ho ani to, e na kraji davu zahldl hostinskho. Crysania sedla vedle Ocelov paty. Pl j vzali, ivtek mla do pasu roztren a Karamon dobe vdl, kdo ho roztrhal. Se vzrstajcm vztekem si viml fialov skvrny na Crysaniin tvi a dvinch opuchlch rt. Ale Crysania sedla hrd a zpma, nevmajc si krutch vtip a hrzostranch bchorek, kter si mezi sebou lupii vyprvli. Karamon se obdivn usml. Vzpomnl si na panikou a lenstvm zasaen Itar, jak si ho musela pamatovat ze svch poslednch dn v tom mst, a na jej doposud tak bezpen ivot, a tak ho potilo a ohromilo zrove, kdy vidl, jak se chov v tak nebezpen situaci. I Tika by j to mohla zvidt. Tika... Karamon se zachmuil. Nechtl vzpomnat na Tiku, alespo ne v souvislosti s pan Crysanii! Vrtil se v mylenkch zpt do souasnosti, chladn odvrtil svj pohled z t eny na neptele a soustedil se na nj. Ocelov pata uvidl Karamona, peruil hovor a ukzal na nj, aby pistoupil. "Je as zemt, vlenku," ekl zdnliv milm hlasem polovin obr. Podval se na Crysanii. "Jsem pesvden, e m pan nebude vadit, kdy nae radovnky o njakou chvilku odlom a budu se vnovat tto zleitosti. Povauj to teba za mal rozptlen ped postelovou zbavou, drahouku." Pohladil Crysanii po tvi, ale kdy ped nm uhnula, v och mu vztekle zajiskilo, zmnil svj zmr a uhodil ji. Crysania nevykikla. Zvedla hlavu a podvala se na svho muitele s neochvjnou hrdost. Karamon vdl, e se nesm rozptylovat starostmi o ni, upral pohled na velitele a chladn si ho mil. Tento mu vldne strachem a brutln silou, pomyslel si. Ale z tch, kte mu slou, mu nejsou vichni a tak oddan. Vichni se ho boj. S nejvt pravdpodobnost je prv on to jedin prvo v tomto bohy zapomenutm lese a nejsp jim dv jst, jinak by u dvno zahynuli. Proto jsou mu vrni, ale kam a ta jejich vrnost sah? Karamon se pokusil mluvit klidn, vstal a oste si obra zmil. "Tak - 91 -

takhle ty ukazuje svoji odvahu? Tm, e bije enu?" Karamon se pohrdav zaklebil. "Rozva m a vra mi mj me. A j se pesvdm, jak jsi mu!" Ocelov pata si ho se zjmem prohldl a Karamon v jeho krut tvi spatil nznak inteligence. "Myslel jsem, e se od tebe dozvm nco originlnjho, vlenku," povzdechl si napl ertem, napl vn polovin obr a pomalu vstal. "Asi pro m nebude tak tvrd oek, jak jsem si pvodn myslel. Stejn ale dnes veer nemm co dlat. Pesnji eeno zkraje veera," obrtil se na Crysanii a zhluboka se uklonil. Crysania si ho vak nevmala. Ocelov pata odhodil pl, kter ml a dosud na sob, a pikzal svm mum, aby mu pinesli me. Patolzalov se o pekot rozbhli, aby mu poslouili, zatmco ostatn se shromdili kolem ohnit. Bylo zejm, e toto je druh zbavy, kter s oblibou sleduj. Ve chvilce, kdy se na nj nikdo nedval, se Karamonovi podailo zachytit Crysaniin pohled. Sklonil hlavu a vznamn se podval smrem k Raistlinovi. Crysania okamit pochopila. Ohldla se po mgovi, smutn se usmla a pikvla. Rukou stiskla Paladinv medailon a jej opuchl rty se zaaly pohybovat. Stre odvedly Karamona do stedu kruhu a on ztratil Crysanii z dohledu. "Bude to vyadovat vc ne modlitby k Paladinovi, abychom se odsud dostali, m pan," zamumlal si pro sebe a na chvilku ho pobavila mylenka, e se Raistlin modl zrove s Crysanii on ovem ke Krlovn Temnot. Karamon neml boha, ke ktermu by se mohl modlit. Vdycky se musel spolhat jen sm na sebe, na sv svaly, kosti a lachy. Pezli mu emeny na rukou. Karamon ucukl bolest, kdy se mu krev zase vhrnula do pa, a tel si ruce, aby se mu do il vrtilo i teplo. Pak ze sebe strhl mokrou koili a kalhoty, aby mohl bojovat nah. Jak ho kdysi nauil jeho star uitel, trpaslk Arak, v gladitorsk kole v Itaru, aty mohou nepteli pomoci k tomu, aby t zachytil a u nepustil. Kdy ostatn uvidli Karamonovo svalnat tlo, zaumlo to mezi nimi obdivem. Po vlenkov tle stkaly kapky det, svtlo plamen se odrelo od jeho hrudi a odhalovalo jizvy z etnch bitev. Nkdo mu podal me a vlenk se s nm rozmchl, aby si ped bojem procviil sv bojov umn. I Ocelov pata, kter prv vstoupil do kruhu, se zarazil, kdy spatil statnho gladitora. Ale stejn tak jako byl Ocelov pata pekvapen pohledem na Karamona, se Karamon zdsil pi pohledu na svho protivnka. Byl to napl obr, napl lovk, kter po obou rasch zddil to nejlep. Byl rozloit a svalnat po obrech, ale tak rychl a mrtn a jeho oi prozrazovaly lidskou inteligenci. Tak on byl tm nah. Na sob ml jen koenou bedern rouku. Ale co - 92 -

Karamonovi vyrazilo dech, byla zbra, kterou polovin obr drel ve sv mohutn ruce. Byl to ten nejkrsnj me, jak kdy vlenk ve svm ivot vidl. Obrovsk zbra byla vytvoena pro obourun dren. Karamon si me znalecky prohldl a usoudil, e nezn mnoho mu, kte by byli schopni me uzvednout nebo dokonce s nm zamvat. Ale Ocelov pata nejene ho lehce uzvedl, on ho i drel jen v jedn ruce. A uml s nm velice dobe zachzet, alespo podle toho, jak obratn s nm mval. Ocelov ost zachytilo svtlo ohn, kdy me zasvitl vzduchem, rozsekl tmu a zanechal za sebou paprsek svtla. Kdy jeho protivnk skoil do kruhu, jeho ocelov protza se zaleskla a Karamon si s hrzou uvdomil, e proti nmu nestoj brutln tupec, jakho oekval, ale zdatn erm a inteligentn mu, kter pekonal svj tlesn nedostatek, aby bojoval se zdravm lovkem, kter mu mohl jen zvidt. Karamon si po prvnm kole uvdomil, e obr nejenom pekonal svj nedostatek, ale e svou ocelovou nohu pouil jako dal smrtc zbra. Mili si jeden druhho a snaili se najt na tom druhm slab msto, ale pak najednou Ocelov pata zstal stt na sv zdrav noze a pouil protzu jako zbra. Roztoil ji a uhodil s n Karamona takovou silou, e velk bojovnk padl k zemi a me mu vypadl z ruky. Ocelov pata se narovnal, sevel svj obrovsk me a chystal se k poslednmu zsahu, aby mohl neruen pokraovat v dalch radovnkch. Ale Karamon pouil jeden trik, kter si pamatoval z arny. Leel na zemi, lapal po vzduchu a pedstral, e si vyrazil dech. Pokal, a se k nmu obr pibl, pak nathl ruku a popadl ho za zdravou nohu. Mui stojc kolem naden tleskali. Pi tom zvuku si Karamon iv vzpomnl na arnu v Itaru a krev se mu rozproudila v ilch. Obavy o ernho bratra a v blm odnou dvku zmizely stejn tak jako mylenky na domov. Karamon ztratil veker pochybnosti o sob samm. Vzruen z boje a neodolateln droga nebezpe mu proudily v ilch a naplnily ho takovm nadenm, e stejn tak jako jeho bratr ctil svou magickou slu. Postavil se na nohy, a kdy uvidl, e jeho neptel udlal tot, rychle se nathl pro svj me, kter leel jen nkolik stop od nj. Ale Ocelov pata byl rychlej. Chytil Karamonv me, roztoil ho a odhodil. Zbra odltla daleko pry. Karamon nespoutl oi z neptele a pokradmu se rozhlel po jin zbrani. Podval se ke vzdlenj sti bojit, kde plpolal ohe. Ale Ocelov pata si jeho pohledu viml. Okamit pochopil, co m Karamon v myslu, a vyrazil kupedu, aby mu v tom zabrnil. Karamon se rozbhl. Polovin obr se rozmchl meem a zashl Kara- 93 -

monovo bicho. Vlenk se vrhl k ohniti, nechvaje za sebou stopu krve, a skutlel se k jednomu z trm. Popadl ho a vyskoil na nohy tsn pedtm, ne ho zashl obrv me. Me znovu zasvitl vzduchem. Karamon ho slyel a jen tak tak mu stail nastavit do cesty siln klacek, kter drel v ruce. Kdy ost narazilo na devo, na vechny strany se rozltly tsky a jiskry. Klacek, kter Karamon drel v rukou, z jedn strany hoel. Ocelov pata udeil s takovou silou, a se Karamonovi zaryly do rukou tsky z jeho vlastn zbran. Ale neuhnul ani o kousek a opel se o Ocelovou patu tak siln, a obr tm ztratil rovnovhu. Ani on vak neustoupil, zapchl protzu do zem a opel se proti Karamonovi. Oba mui tak zskali zpt sv pozice a znovu zaali krouit kolem sebe. Vzduch se naplnil ostrm ocelovm leskem a havmi oharky. Karamon neml tuen, jak dlouho bojovali. as se utopil v bolesti, strachu a vyerpn. Ztka oddychoval. Plce ho plily jako hoc konec jeho tye. Pod jet nezskal potebnou pevahu. Nikdy v ivot se nesetkal s tak silnm protivnkem. Tak Ocelov pata, kter do boje vstupoval s pohrdavm samolibm smvem, se nyn zoufale snail zvtzit. Mui kolem tie stli v oekvn smrti, kter vechno ukon. Jedinmi zvuky, kter byly slyet, bylo praskn ohn, tk oddechovn obou vlenk, plchn vody, kdy jeden z nich spadl do bahna, a obasn stnn. Karamonovi se pohled na mue stojc okolo a plameny v ohniti slily do jedin skvrny a hoc hl se zdla t ne cel strom. Spav oddechoval. Tak jeho protivnk byl vyerpan. Karamon to poznal podle toho, e se Ocelov pata vzdal odvnch vpad a jenom stl a lapal po dechu. Na boku ml okliv fialov rm, jak ho zashla Karamonova hl. Lid kolem slyeli, jak namhav oddechuje. Jeho lut obliej se zkroutil bolest. Pak ale obr znovu piel k sob a zaal mvat meem tak, e Karamona zahnal zptky. Vlenk se zoufale snail odrazit jeho tok. Nyn stli oba proti sob a ani jednomu z nich nezleelo na niem jinm ne na nepteli stojcm ped nm. Oba vdli, e pt chyba bude osudn. A pak nhle Ocelov pata uklouzl. Bylo to jen mal uklouznut, ale poslalo ho k zemi. Na zatku boje by ve vtein zase pevn stl na nohou, ale te u byl vyerpan, a tak mu to trvalo o chvilku dle. A to byl okamik, na kter Karamon ekal. Vytil se kupedu a vydal ze sebe zbytek svch sil. Zvedl hl, rozphl se, jak jen uml, a udeil Ocelovou patu do kolena, ke ktermu ml obr pipevnnou ocelovou protzu. Ta zajela do vodou naskl zem jako hebk, do kterho naraz kladivo. - 94 -

Polovin obr zavrel vzteky a bolest. Zoufale se snail protzu vythnout a brnit se Karamonovi zrove. Ml tak obrovskou silu, e se mu to mlem podailo. Te, kdy se zdlo, e je jeho protivnk v pasti, se Karamon musel brnit pedstav, e si trochu odpoine a nech ho jt. Odtud vedla jenom jedna cesta, a oba to od samho zatku vdli. Karamon zavrvoral, udlal jet jeden krok, mchl hol a vyrazil Ocelov pat me z rukou. Obr zahldl v Karamonovch och smrt a zoufale se snail vyprostit z bahna. I v poslednm okamiku, kdy se Karamonova hl rozmchla a proltla vzduchem, se ji obr jet pokouel zachytit. Hl narazila do obrovy hlavy. Ozvalo se mokr zadunn a praskn kost. Obr padl nazad a zstal tie leet v bahn. Ocelov protza stle vzela v rozmokl zemi. Z obrovy tve smvaly tk kapky det ln proudc krev a z jeho praskl lebky pomalu vytkal mozek. Karamona pemohlo vyerpn. Padl na kolena, ztka se opral o zbytek hole a popadal dech. V uch mu znl kik, rozhnvan vkiky mu, kte se ho chystali zabt. U mu na tom nezleelo. A pijdou... Ale nikdo ho nenapadl. Karamona to pekvapilo. Zvedl hlavu a pohldl na ernou postavu klec vedle nj. Ctil, jak ho bratrovy ruce konejiv obejmuly, a zahldl jasn svtlo vystelujc z mgovch prst. Karamon zavel oi, opel se bratrovi o prsa a zhluboka si oddychl. Pak uctil, jak se jeho ke dotkly chladn prsty, a uslyel hlas modlc se k Paladinovi. Chtl Crysanii zarazit, ale bylo pozd. Jej liv sla se rozlila po jeho tle. Slyel, jak se kolem nj shlukli lid a nevcn vydechli, kdy spatili, jak jim jeho rny miz pmo ped oima. Modiny zmizely a do smrteln bled tve se vrtila barva. Ani mgovo ohniv arovn vak nezpsobilo takov ds jako Karamonovo nhl uzdraven. "arodjnictv, to je arodjnictv! Uzdravila ho! Upalte ji, arodjnici!" "Upalte je oba! arodjnici i kouzelnka!" "Zotroili vlenka! Uplme je a osvobodme jeho dui!" Karamon pohldl na bratra a z jeho zachmuenho vrazu poznal, e i on si vzpomnl a pochopil nebezpe. "Pokejte!" vykikl Karamon a postavil se na nohy. Dav mrucch mu se stle blil. Jenom strach z Raistlinovy magie je jet udroval v bezpen vzdlenosti, to Karamon vdl, ale kdy uslyel bratrv kael, dostal strach, e by mu mohly jeho sly dojt. Popadl zmatenou Crysanii, schoval ji za svmi zdy a obrtil se tv k davu vydench, rozhnvanch mu. "Jestli se nkdo z vs dotkne t eny, zabiju ho tak, jak jsem zabil vaeho vdce," vykikl a jeho hlas byl siln a ist, tak siln, e pehluil i d. - 95 -

"Pro bychom ji mli nechat t?" zeptal se kdosi z mu a ostatn zuiv pikyvovali. "Protoe je to moje arodjnice!" odpovdl chladn a vznamn se kolem sebe rozhldl. Za sebou zaslechl, jak se Crysania pohoren nadechla. Raistlin se vak na ni varovn podval, a pokud mla Crysania cokoli na jazyku, moude se odmlela. "Ona si m nezotroila, ale naopak poslouch moje pkazy a pkazy toho mga. Nikomu z vs neubl, to vm psahm." Mezi mui to zahuelo, ale u se na Karamona nedvali tak hroziv, prv naopak; v jejich och zahldl obdiv, nklonnost a ochotu ho vyslechnout. "Dovol nm jt," ekl Raistlin tie, "a my..." "Pokej!" peruil ho Karamon. Popadl ho za rameno, odthl ho kousek dl a zaeptal: "Mm npad. Dvej pozor na Crysanii." Raistlin pikvl a postavil se ke Crysanii, kter te jen tie stla a uprala oi na zamlklou skupinu bandit. Karamon ustoupil k mstu, kde v zrudlm blt leel mrtv polovin obr. Sklonil se, vythl z jeho smrtelnho seven ndhern ocelov me a zvedl ho vysoko nad hlavu. Na vlenka byl zcela ohromujc pohled. Naloutl svtlo z ohnit se odrelo na jeho bronzov ki a svaly na rukou se mu napnaly, jak triumfln stl u tla poraenho neptele. "Zabil jsem vaeho velitele. A te bych chtl zaujmout jeho msto!" vykikl Karamon a jeho siln hlas se s ozvnou odrel mezi stromy. "Jedin, co chci, je, abyste okamit nechali zabjen, okrdn a znsilovn. Pak pojedeme na jih..." Dostalo se mu neobvykl reakce. "Na jih! Cestuj na jih!" vykiklo nkolik hlas a ozvalo se naden tleskn. Karamon se zarazil, zral na n a niemu nerozuml. Raistlin k nmu piel a poklepal mu na rameno. "Co to dl?" ptal se a jeho tv zbledla. Karamon pokril rameny a tvil se zhadn, pemtaje nad nadenm, kter svou poznmkou vyvolal. "Zdlo se mi, Raistline, e to je docela dobr npad, mt s sebou ozbrojen doprovod," ekl. "Zem dl na jih bude podle veho jet nebezpenj ne kraje, ktermi jsme projdli doposud. Piel jsem na to, e by nm neukodilo vzt s sebou pr silnch mu. Jenom nerozumm..." Mlad mu s vybranm chovnm, kter Karamonovi pipomnal Sturma vc ne ti ostatn, vystoupil z ady. Naznail ostatnm, aby se utiili, a pak se zeptal: "Opravdu mte nameno na jih? Nehledte nhodou bjn bohatstv trpaslk z Thorbardinu?" Raistlin se zamrail. "U tomu rozum?" zeptal se. Namhav polkl, - 96 -

vyerpan nekonenm kalem. Kdyby nebylo Crysanie, kter mu pispchala na pomoc, jist by upadl. "Myslm, e si potebuje odpoinout," odpovdl Karamon. "Vichni potebujeme odpoinek. A kdy nebudeme mt njak doprovod, nikdy se nebudeme moci podn vyspat. Ale co s tm maj spolenho trpaslci z Thorbardinu? Co se to tu dje?" Raistlin zral do zem, tv zakrytou stnem ern kp. Nakonec vzdychl a chladn ekl: "ekni jim, e pjdeme na jih. ekni, e zatome na trpaslky." Karamonovy oi se nevcn rozily. "Zatoit na Thorbardin?" "Pozdji ti to vysvtlm," ekl pomalu Raistlin. "Jen udlej, co ti km." Karamon zavhal. Raistlin pokril zkmi rameny a nepjemn se usml. "Je to jedin zpsob, jak se dostat dom, brate! A mon jedin zpsob, jak se odtud dostat iv." Karamon se kolem sebe rozhldl. Mui zaali znovu znepokojen hluet, debatovat a nahlas pochybovat o jejich zmrech. Karamon si uvdomil, e se mus rychle rozhodnout. Jinak je nadobro ztrat, a mon budou muset elit dalmu toku. Otoil se k nim a mvl rukou, aby zskal jejich pozornost, zatmco se snail si ve dkladn promyslet. "Jdeme na jih, to je pravda," zaal, "ale mme k tomu nae vlastn dvody. Mete mi ct, co vte o bohatstv v Thorbardinu?" "k se, e trpaslci shromdili v krlovstv pod horami obrovsk jmn," odpovdl mladk a ostatn horliv pikyvovali. "Je to bohatstv, kter ukradli lidem!" pidal se dal. "Ale nejsou to jenom penze," vykikl dal, "ale tak obil, dobytek a ovce. V zim budou jst jako krlov, zatmco nae bicha budou kruet hlady!" "U pedtm jsme chtli jt na jih a podlit se o koist," pokraoval mlad mu, "ale Ocelov pata kal nco o tom, e i tady nm bude dobe. Jsou mezi nmi i tac, kte o tom uvauj." Karamon pemlel a v tu chvli si pl vdt vc o historii. U slyel o Velk vlce trpaslk. Flint zdkakdy mluvil o nem jinm, koneckonc to byl lesn trpaslk. Vyprvl Karamonovi o krutostech, kterch se hort trpaslci dopustili v Thorbardinu, a kal vlastn tot co tito mui. Ale Flint tak kval, e bohatstv, kter trpaslci ukradli, patilo jeho bratrancm, lesnm trpaslkm. Jestli to byla pravda, mohl by Karamon bt se svm rozhodnutm spokojen. Mohl ovem udlat to, co mu radil jeho bratr, ale nkde uvnit se v Karamonovi ozval Itar. I kdy si zanal myslet, e se ve svm bratrovi - 97 -

spletl, znal ho pli dobe na to, aby mu znovu uvil. U nikdy nechtl Raistlina slep poslechnout. Pak uctil bratrv pronikav pohled a zaslechl v mylenkch ozvnu jeho hlasu. Je to jedin cesta dom! Karamon vztekle zaal psti, ale Raistlin ho znal. Raistlin vdl. "Pjdeme na jih do Thorbardinu," ekl chraplav, se zrakem upenm na me ve svch rukch. Pak zvedl hlavu a podval se na mue kolem sebe. "Pjdete s nmi?" Nsledoval okamik zavhn. Nkolik mu se shluklo kolem mladka, kter, jak se zdlo, byl nyn jejich mluvm. Poslouchal, pikyvoval a pak se znovu obrtil na Karamona. "Budeme t nsledovat bez otlen, velk vlenku," ekl mlad mu, "ale co udlme s ernm mgem? Kdo je, e ho musme nsledovat?" "Jmenuji se Raistlin a tento mu je mj ochrnce," odpovdl mg. Nikdo neodpovdl, vichni se jen pochybovan dvali a mraili se. "Jsem jeho ochrnce, to je pravda," ekl tie Karamon, "ale mgovo prav jmno je Fistandantilus." Karamonova slova vzala skupin mu dech. Zamraen pohledy se promnily v pohledy pln strachu a cty. "Jmenuji se Garic," ekl mladk a uklonil se ped mgem s pradvnou zdvoilost Solamnijskch ryt. "Slyeli jsem o tob, Velk, a akoli tvoje skutky jsou temn jako tv roucho, ijeme v dob temnch skutk. Jak se zd, budeme nsledovat tebe i tvho vlenka." Vykroil kupedu a poloil svj me ke Karamonovm nohm. Ostatn ho vzpt nsledovali, nkte sice vhav, jin vce ostentativn. Nkolik z nich vak zmizelo ve stnu lesa. Karamon vdl o jejich zbablm patolzalstv, a tak je nechal jtZstalo mu asi ticet mu, nkolik jich bylo stejnho raen jako Garic, ale vtinou to byli jen otrhan a pinav zlodji. "Moje armda," ekl si Karamon s hokm smvem pozdji v noci, kdy si rozloil deku v chatri polovinho obra, kterou si Ocelov pata postavil pro svoje vlastn ely. Venku slyel Garica, jak hovo k dalm mum, kter Karamon povaoval za dostaten dvryhodn, aby zstali na stri. Jako vtina vojk, tak Karamon snil o tom stt se dstojnkem. Nyn se jm neoekvan stal. Nebylo, pravda, komu velet, ale byl to teprve zatek. Poprv od chvle, co se ocitl v tto bohy zapomenut zemi, poctil urit uspokojen. V hlav se mu honily dal plny. Vcvik, nejvhodnj cesta na sever, - 98 -

zsoby... To byly nov problmy pro bvalho oldne. I ve Vlce kop pece jen poslouchal Tanisovy pkazy. Jeho bratr o tchto zleitostech neml ani potuchy, ale Karamonovi se zdly jeho nov povinnosti vzruujc a pekvapiv osvujc. Tohle byly skuten problmy a Karamon hodil temn mylenky na svho bratra daleko za hlavu. Vzpomnl si na Raistlina a ohldl se, aby ho spatil, jak sed pobl ohn, kter hl uvnit velkho kamennho krbu. Pestoe z krbu slal r, Raistlin byl zabalen v plti a spoust pikrvek, vlastn ve vech pikrvkch, kter Crysania nala. Karamon slyel chriv dech svho bratra a obasn kaln. Crysania spala na druh stran krbu. Akoli byla vyerpan, jej spnek byl neklidn a peruovan. Uprosted noci se probudila, posadila se bled na posteli a chvla se hrzou. Karamon si povzdechl. Jak rd by ji util, vzal ji do nrue a hladil, a by znovu usnula. Vlastn si poprv uvdomil, jak rd by to udlal. Snad to bylo tm, e ekl tmto mum, e mu Crysania pat. Nebo to snad bylo tm, e vidl, jak se j dotkaj obrovy ruce, a on si uvdomil, e se ho zmocnil stejn pocit, jak ped tm vidl ve tvi svho bratra. A u byla pina jakkoli, Karamon se pistihl, e ji dnes v noci sleduje jinak ne kdy ped tm. Jenom pomylen na ni mu zrychlilo tep. Zavel oi a v mylenkch se mu objevila Tika, jeho ena. Ale zakazoval si mylenky na ni tak dlouho, e u vlastn ani nevdl, jak Tika vypad. Stala se z n mlhav vidina a byla pli daleko. Crysania byla krev a mlko a byla tady a te! Jasn ctil jej hork dech. Zatracen! eny! Karamon se rozhnvan plcl, jako by chtl vechny mylenky na eny schovat pod jin problm. Fungovalo to. nava ho konen pekonala. Jak se vznel k osvobozujcmu spnku, v hlav mu zstala jedin vc, kter mu stle leela na mysli. Nebyla to ani vlen taktika, ani rudovlas ena, ani krska v blm rouchu knzi. Nebylo to nic vc ne pohled. Podivn pohled, kter Karamon spatil na Raistlinov tvi, kdy ho oznail jako Fistandantila. Bratrv pohled nebyl rozhnvan nebo podrdn, jak by byl oekval. Posledn vc, na kterou si Karamon vzpomnl, ne ho pemohl spnek, byla Raistlinova zuboen, hrzou zlomen tv.

- 99 -

KNIHA 2
Fistandantilova armda
Jak Karamonv nepoetn zstup putoval dl na jih, do zem trpasliho krlovstv Thorbardinu, jeho slva rostla a stejn tak i jeho ady. Lid ze Solamnie, polomrtv hlady a k smrti vyerpan, si u odpradvna vyprvli o bjnm "bohatstv pod horou", a toho lta navc vtina jejich rody uschla a shnila na polch. Ze svch temnch skr vystoupily zhoubn nemoci, aby traly zemi, jet obvanj ne krvezniv bandy sket a obr, kter z jejich rodn zem vyhnal hlad. Akoli byl podzim, v nonm vzduchu se chvl zimn vtr. Mui a eny ze Solamnie nemli co ztratit. Ped sebou nemli nic ne chmurn pohled na vlastn dti umrajc hladem, zimou nebo smrtelnmi nemocemi, kter knzi novch boh neumli vylit. Opustili proto sv domovy s celmi svmi rodinami, posbrali to mlo, co jim jet zbylo, a pipojili se k armd, kter putovala na jih. Karamon, neustle suovan starostmi, jak nasytit ticet hladovch mu, si najednou uvdomil, e se stal odpovdnm za nkolik stovek mu, en a dt. A kad den pichzeli do tbora dal a dal. Nkte z nich byli ryti, mli mee a kop, a pestoe byli obleen v roztrhanch crech, byla v jejich obliejch znt est a ulechtilost. Ostatn byli sedlci, kte brali mee, kter jim Karamon dval, jako by se chpali svch motyk, ale i oni v sob mli nestupnost a tvrdohlavou estnost. Po letech bezmocnho boje s hladomorem a bdou se jim mylenka postavit se nepteli, kter mohl bt pobit a poraen, zdla nesmrn lkav. Ani by si to Karamon uvdomil, nhle se ocitl v postaven jejich generla. Generla armdy, kter si zaala kat Fistandantilova armda. Kdy se pokouel udlat, co bylo v jeho silch, aby zaopatil sv mue a jejich rodiny jdlem, vzpomnl si na bdn roky svho oldckho ivota. Vybral mezi svmi lidmi ty, kte byli zdatnmi lovci, a poslal je do les, aby nalovili zv. eny potom maso udily a suily, aby mohli to, co nesnd, uchovat na pozdji. Spousta lid pichzela s obilm a ovocem, kter se jim podailo sklidit. To Karamon uloil a nadil namlt z obil mouku a upct z n tvrd, ale trvanliv bochnky chleba, ze kterho mohla hladovjc armda t cel msce. Tak dti dostaly koly. Stlely malou zv, chytaly ryby, nosily vodu nebo tpaly devo. Potom se Karamon dal do vcviku tch, kter si k tomu vybral. Nauil -100-

je pouvat luk a py, ale tak mee a tty. A samozejm musel tak potebn luky, py, mee a tty nkde vzt. Jak se armda blila na jih, zprvy o jejich pchodu se ily...

-101-

1. kapitola
Pax Sarkas, pomnk mru, se nyn stal symbolem vlky. Historie velk kamenn pevnosti Pax Sarkasu sahala a do pradvnch legend, byl to pbh o ztracenm plemeni trpaslk, znmch jako Kalthaxov. Tak jako lid v sob chovaj lsku k oceli pro lesk ostrch zbran a tpyt vzcnch minc z n vyrobench, tak jako elfov chovaj lsku k lesm, kter do jejich ivota vnej slu a pirozenost, tak chovaj trpaslci lsku ke kameni, kter povauj za tlo svta. Vku Snn pedchzel Vk Soumraku, kdy byl svt zahalen do temnot. Ve velkch slech Thorbardinu tehdy pebvali trpaslci, jejich kamenick prce byly tak ndhern, e i bh Reorx, kov svta, na n pohlel s obdivem. Ve sv nesmrn moudrosti vdl, e takov dokonalosti u dn ze smrtelnk nedoshne, a tak vzal cel trpasli kmen k sob do nebesk kovrny, aby tam s nm il. V Kal-thaxu po nich zstalo jen pr pipomnek starodvnho umn, nyn peliv steench v trpaslim krlovstv Thorbardinu a cennch nad ve ostatn. Po tom, co se stalo s Kal-thaxy, je snem kadho trpaslka doshnout stejn umleck dokonalosti, aby se k nim mohl pidat a t s Reorxem. A jak el as, tato poetil touha se promnila v posedlost. Trpaslci nedokzali myslet na nic jinho, jen snili a snili o kameni a jejich ivot se soustedil jen na jedin - na kamenick umn. Uchlili se hluboko do sl pod horami, vbec si nevmali okolnho svta a svt si pestal vmat tak jich. as putoval dl a pinesl neastn vlky mezi elfy a lidmi, kter skonily podepsnm Dohody Me a dobrovolnm odchodem Kith-Kanana a jeho pvrenc z pradvn zem Qualinestu. Podle tto dohody dostali elfov z Qualinestu, znm jako "Osvobozen nrod", st zem Thorbardinu, aby zde zaloili nov domov. Tak se dohodli elfov s lidmi, ale nikdo pi tom nepomyslel na trpaslky, kte, kdy vidli pichzejc elfy, je povaovali za hrozbu svmu podzemnmu ivotu a zatoili na n. Kith-Kanan ke sv ltosti zjistil, e se tak dostal z jedn vlky do druh. Po mnoha dlouhch letech se moudrmu krli podailo pesvdit paliat trpaslky, e elfov nemaj ani ten nejmen zjem o jejich skly a kameny. Chtli jen ivou ndheru divok prody. Nco tak promnliv, jako je divoina, bylo pro trpaslky naprosto nepochopiteln, a tak nakonec jejich nvrh pijali. Elfov pro n pestali bt hrozbou. Z obou kmen se -102-

mohli stt ptel. Na poest jejich dohody byl postaven Pax Sarkas, kter chrnil hranice mezi Qualinestem a Thorbardinem. Pevnost byla vytvoena jako monument odlinosti, symbol jednoty a rozmanitosti. V tch asech, bylo to jet ped Pohromou, elfov a trpaslci strili cimbu pevnosti spolen, ale nyn trpaslci dreli hldky na dvou vysokch vch pevnosti sami. Po dlouh dob bylo mezi oba kmeny vneseno neptelstv. Elfov opustili Pax, vrtili se do sv vlasti Qualinestu a lili si rny, kter je donutily vyhledat osamn. Uchlili se do les a uzaveli se okolnmu svtu. A a u jejich novm zemm prochzel kdokoli trpaslk, obr, sket nebo lovk byl nemilosrdn zabit. Duncan, krl Thorbardinu, to ctil tm tak, jako kdyby slunce nhle zapadlo za hory, jako kdyby spadlo z nebe na Qualinest. Ped oima se mu nhle objevila vidina elf tocch na slunce za to, e se odvilo vstoupit na jejich zem, a otsl se. Maj ke sv podezravosti ostatn dobr dvod, pomyslel si. Maj dobr dvod k tomu, aby se uzaveli ped svtem. Co pro n svt udlal? Vstoupil na jejich zem, znsiloval eny, vradil dti, plil jejich domovy, kradl jdlo. Byli vak tm svtem sketi nebo obi, zplozenci zla? Ne! Duncan se zachmuil. Byli to ti, kterm elfov dvovali a povaovali je za ptele byli to lid. A te je ada na ns, pomyslel si Duncan, stoje na hradbch. Ped oima ml soumrak a slunce koupajc se v krvi. Je ada na ns, abychom zaveli dvee a ekli svtu: Chvlabohu, e jsi pry. Jdte si do Propasti svou vlastn cestou, a ns necht jt tou na. Duncan byl jet stle ponoen do vlastnch mylenek, kdy si najednou uvdomil, e se k nmu pipojil nkdo dal - spolu s jeho kroky se ozvaly kovov znjc kroky dalho ozbrojence. Pchoz byl o hlavu vt ne jeho krl, ml dlouh nohy a na jeden jeho krok pipadly dva krlovy. Ml vak v sob dostatek taktu na to, aby zpomalil tak, e mu vldce stail. Duncan se zamrail. Za jinch okolnost by ptomnost toho trpaslka uvtal, ale nyn to chpal jako zl znamen, kter na jeho mylenky vrhlo stn stejn tak, jako zapadajc slunce prodluovalo chladn stny vrcholk hor, jejich dlouh prsty se sklnly nad Pax Sarkasem. "Ochrnme nae vchodn hranice," ekl Duncan, aby zaal hovor. Zadval se na hranice Qualinestu. "Ano, pane," odpovdl trpaslk a Duncan na nj vrhl zpod hustho obo nevraiv pohled. Akoli vysok trpaslk souhlasil se svm krlem, v jeho hlase zaznl slab nznak odporu. -103-

Duncan zavrtl odmtav hlavou, rzn se otoil, zmnil smr chze a poctil pobaven uspokojen nad tm, e svho spolenka zmtl. Vysok trpaslk vak msto toho, aby se tak otoil a pidal se ke krli, zstal stt a smutn se podval pes cimbu Pax Sarkasu a k potemnl elf zemi, kter se rsovala v dlce. Duncan rozhnvan zvaoval, zda m jednodue pokraovat bez svho spolenka, pak se ale zastavil a pokal, a ho trpaslk doene. Ten vak zstal nehnut stt. Duncan se nakonec rozzuil, otoil se a vrtil se zptky. "Pi Reorxov vousu, Charasi," zamrail se, "co se dje?" "Myslm, e by ses ml setkat s Kesadlem," ekl pomalu Charas a upral oi na nebe, kter nyn zilo purpurem. Vysoko nad nimi se ve tm tpytily hvzdy. "Nemm, co bych mu ekl," odpovdl oste Duncan. "Vldce je moudr," pronesl uctiv Charas, hluboce se uklonil, ztka vzdychl a sevel ruce za zdy. Duncan odpovdl podrdnm zavrenm: "Mysl tm, e vldce je tup dubov hlava?" Krl do Charase neurvale stril. "Nen to pesnj vyjden?" Charas zavrtl hlavou, usml se a pohladil si sametov hebk vlnit vous zc ve svtle lou hocch na zdech. U u chtl odpovdt, kdy ho najednou peruil jaksi hluk. Ozvalo se dupn vysokch bot, volajc hlasy a inen sekyr: nastalo stdn str. Kapitni vykikovali rozkazy a mui se adili na sv stanovit. Charas ve tie sledoval, a kdy konen promluvil, ukzal na trpaslky v brnn. "Myslm, e bys ml vyslechnout to, co ti chce ct, vldce Duncane," ekl tie. "Povd se, e ene nae pbuzn do vlky." "J!" zaval vzteky Duncan. "J e je vedu do vlky! Oni jsou ti, kte se t z kopc jako krysy. Oni opustili hory. Nikdy jsme je nedali, aby opustili domov svch pedk. Ale oni ne, ve sv tup pe..." Duncan pokraoval vtem vech chyb, kterch se Regharovi trpaslci dopustili, a u byly vymylen nebo skuten, a Charas trpliv ekal, a se krl vybou ze svho vzteku. Potom vysok trpaslk ekl: "Nic t to nebude stt je vyslechnout, vldce, a pitom by nm to nkdy v budoucnu mohlo velmi prospt. Pozoruj ns nejen oi naich bratranc, to mi v." Duncan se mrail, ale zstal potichu a pemlel. Pes vechno, z eho ho Charas nakl, krl Duncan nebyl hlupk. Charas ho tak za hlupka rozhodn nepovaoval. Vlastn naopak. Jako jedinmu ze sedmi vldc, kte panovali sedmi trpaslim kmenm Thorbardinskho krlovstv, se Duncanovi podailo zskat veden nad ostatnmi, a tak se stal po dlouhch stale-104-

tch pro trpaslky prvnm krlem. Dokonce i Dewarov, znm svou neposlunost, ho pijali jako svho velitele. Dewarov, jinak tak temn trpaslci, se usadili hluboko pod povrchem hor v slabm svtle odporn pchnoucch jeskyn, kam se ani thorbardint trpaslci, kte proili vtinu svho ivota pod zem, neodvaovali vkroit. Ped dvnmi asy se prv v tomto kmeni objevilo hrozn lenstv a ostatn se jeho pslunk zaali stranit. Nyn, po staletch nucenho odlouen, se jejich lenstv jet prohloubilo, a ti, kdo mohli bt povaovni za zdrav, byli zatvrzel a krut. len trpaslci vak mohli bt i uiten. Snadno vbun, len zabijci, kte se vyvali ve vradn, byli pro Duncanovu armdu znanou posilou. Vldce se k nim proto choval shovvav ostatn se k nim choval shovvav tak proto, e ml dobr srdce, a proto, e byl jenom trpaslk. Byl vak natolik dvtipn, aby se k nim neobracel zdy. Duncan ml tak dostatek rozumu na to, aby ocenil moudrost Charasovch slov. "Budou se na ns dvat i jin oi." To byla pravda. Ohldl se zptky na vchod a tentokrt bylo v jeho och vidt znepokojen. Byl si jist tm, e elfov nikdy netouili po dnch potch. Nicmn kdyby si mysleli, e trpaslci maj v myslu rozpoutat vlku, rychle by se postavili na obranu sv vlasti. Otoil se a pohldl na sever, odkud pichzely zvsti o tom, e lid z Abanasinijskch planin zvauj monost spojen s lesnmi trpaslky, kterm dovolili tboit na svm zem. Vlastn Duncan vdl, e k onomu spojen u dolo. Ale pokud promluv s lesnm trpaslkem, ktermu kaj Kesadlo, poda se mu snad najt njak een. Krom toho tu ale byly daleko hor zvsti... Vyprvn o armd, kter se blila ze zuboen Solamnie, armd, veden ernm mgem... "Dobr!" pronesl vznamn krl Duncan. "Zase jsi vyhrl, Charasi. ekni tomu lesnmu trpaslkovi, e se s nm setkm v Trnnm sle pi ptm stdn str. Zjisti, zda by se ti podailo pivst zstupce z ostatnch kmen. Udlme to na neutrln pd, jak jsi doporuil." Charas se usml a uklonil se tak hluboko, e si tm opril svm dlouhm knrem piky bot. Duncan pikvl, otoil se a vydal se dol. Cinkot ostruh na botch jako by byl mtkem jeho nahnvanosti. Ostatn trpaslci se uctiv uklnli, kdy kolem nich prochzel, okamit se vak vraceli ke sv prci. Trpaslci jsou velice nezvisl, jsou vrn v prv ad svmu kmeni a pak u nikomu. Akoli vichni Duncana respektovali, vdl, e ho neuctvaj. Kad den musel usilovat o to, aby si svou pozici udrel. I hovor, peruen jeho pchodem, se po chvli zase rychle rozproudil. Tito trpaslci vdli, e bude vlka, a dokonce se zdlo, e se na ni t. Kdy Charas slyel, jak se mezi sebou vyprvj o bitvch a vlen, ne-105-

astn vzdychl. Otoil se na druhou stranu a vydal se hledat poselstvo lesnch trpaslk. Jeho srdce bylo tak tk jako vlen kladivo, kter u sebe nosil, kladivo tak mohutn, e ho uzvedlo jen pramlo jeho druh. Tak Charas chpal, e se bl vlka. Ctil se jako kdysi, kdy jako mal dt cestoval do msta Tarsu. Stl tenkrt na behu moe a sledoval vlny, jak nenavn narej o skalnat tesy. Tato vlka pichzela stejn neprosn jako ty vlny, pokud to vak bylo v jeho silch, byl odhodln j zabrnit. Charas se nikdy netajil svm odporem k vlce a ze vech sil j vzdoroval. Ostatnm trpaslkm se to zdlo nepochopiteln, protoe Charas byl znm jako vlen hrdina. Jako mlad trpaslk, to bylo jet ped Pohromou, byl mezi tmi, kte bojovali proti legim sket a obr ve Velk sketi vlce rozdmchan Knzemkrlem z Itaru. Bylo to v dobch, kdy mezi jednotlivmi plemeny Krynnu vldla dvra. Ryti a trpaslci si pispchali na pomoc, kdy sketi napadli Solamnii. Bojovali bok po boku a mladho Charase hluboce ovlivnil rytsk zkon Prva a Povinnosti. Na druh stran ryte nadchlo bojov umn mladho trpaslka. Charas byl vy a silnj ne kterkoli trpaslk a zrun zachzel s kladivem, kter si sm vyrobil. Kolovaly o nm povsti, e bezpotukrt bojoval s pomoc boha Reorxe, kdy stl sm uprosted bitevnho pole a odrel tok neptele, dokud se k nmu ostatn nepipojili. Pro jeho statenost mu ryti zaali s ctou kat Charas, co v jejich jazyce znamen "ryt". Byla to ta nejvy pocta, jak se mohlo obyejnmu vlenkovi dostat. Kdy se Charas vrtil dom, zjistil, e se jeho slva rychle rozila. Mohl se stt vlenm velitelem trpaslk, mohl se dokonce stt i samotnm krlem, ale po tom nikdy nezatouil. Stal se tedy jednm z nejzarytjch Duncanovch zastnc a mnoho trpaslk vilo, e se Duncan stal vldcem prv jeho zsluhou. Pokud to tak bylo, nenaruilo to jejich ptelstv. Star trpaslk a mlad hrdina se stali vrnmi pteli. Duncan svou tvrdou praktinost prosazoval Charasovy idely. A potom pila Pohroma. Na zatku tch hroznch let Charasova slva jasn zila a byla pkladem suovanmu lidu. Jeho e spojila vechny kmeny v jeden siln svazek a pivedla je na mylenku, aby zvolili Duncana za svho krle. I Dewarov, kte nedvovali nikomu, vloili vekerou dvru do Charase. Dky tomuto spojen se trpaslkm podailo pet a dokonce vzkvtat. Nyn byl Charas sm. Kdysi byl enat, ale jeho ena zahynula pi Pohrom a trpaslci, kdy ovdov, zstanou vdovci po cel zbytek ivota. -106-

Charase tak neekali dn synov, kte by nosili jeho jmno. Kdy ale hrdina zvaoval chmurnou budoucnost svta, jak ji vidl ped sebou, byl tomu vlastn rd. "Reghar Kesadlo, lesn trpaslk, a jeho druina," oznmil hlasatel a udeil koncem slavnostn hole o ulovou podlahu. Lesn trpaslci vstoupili do trnnho slu pevnosti Pax Sarkasu a hrd doli k trnu, na kterm sedl Duncan. Za nm sedli v esti mench keslech pslunci ostatnch kmen, kte sem byli povolni, aby se stali nestrannmi svdky nastvajcho jednn. Byli zde proto, aby pozdji mohli sdlit svm kmenm, co tu bylo eeno. Od t doby, co se ocitli ve vlenm ohroen, leela veker zodpovdnost v Duncanovch rukou. Pesnji eeno, snail se zskat tolik pravomoci, kolik jen bylo mon. Svdkov nebyli ve skutenosti nikdo jin ne kapitni z jeho vlastn jednotky. Akoli se pedpokldalo, e jednotliv oddly by mly bt spojenm trpaslich kmen, ve skutenosti se jednalo o skupiny vech kmen spojen dohromady. Kad kmen ml tedy nkolik skupin se svmi vlastnmi veliteli. Boje mezi kmeny nebyly neobvykl, nebo v kmenech odpradvna vldla pomstychtivost. Duncan se s nejvtm silm snail udret pokliku nad vacm hrncem, ale as od asu se pra v hrnci nahromadila a poklika odltla. Snad jenom proto, e nyn museli spolen elit nepteli, byly jejich ady vyrovnan. Dokonce se mezi vojky zaadil i zstupce Dewar, pinav, otrhan kapitn jmnem Argat, kter nosil vous stoen do uzl podle zvyku barbar a kter se po celou dobu bavil jenom tm, e hzel do vzduchu n a obratn ho chytal, ani by vnoval pozornost tomu, co se dlo v sle. Byl tu tak Velkoloup, kapitn oddlu tupch trpaslk, ten ovem jenom dky Duncanov laskavosti. Slovo "loup" znamen v jazyce tupch trpaslk "vojn", a tak tento trpaslk nebyl v podstat nic jinho ne pouh kaprl tedy hodnost, kter byla ostatnmi povaovna za smnou. Nicmn to byla pro tup trpaslky ta nejvy pocta a Velkoloupovi pinesla ctu cel jeho jednotky. Duncan, kter znal trpasli politiku, si svou zdvoilost zskal Velkoloupovu nehynouc oddanost, pestoe se mezi jeho pteli nali tac, kte se domnvali, e takov oddanost bude Duncanovi vc na kodu ne k uitku. Duncan na to ovem moude odpovdal, e dn nikdy nev, kdy se to me hodit. A tak akoli byl i Velkoloup ptomen, mlokdo ho vidl, protoe dostal idli v nejvzdlenjm rohu a bylo mu eeno, aby byl zticha a sedl. Co dobr Velkoloup vyplnil do psmene, nebo se pro nj museli za dva dny vrtit a odnst ho. -107-

"Trpaslci zstanou trpaslky," kalo se na Krynnu, kdy dola e na rozdl mezi lesnmi a horskmi trpaslky. Ale rozdl mezi nimi skuten byl velk rozdl v mylen, kter nhodn pozorovatel na prvn pohled nemohl postehnout. Co ale bylo podivn, byla skutenost, e to nikdy ani trpaslci, ani elfov nepiznali. Lesn trpaslci toti opustili Thorbardin ze stejnho dvodu, pro elfov z Qualinestu opustili sv pvodn rodit Silvanest. ivot trpaslk v Thorbardinu byl tk. Kad a kad dobe znali sv msto v kmeni. Satek mezi kmeny bylo tabu, kterm byl svzn ivot kadho trpaslka. Spojen s okolnm svtem bylo zapovzeno. Nejvtm trestem bylo vykzn trpaslka ze spolenosti ostatnch. Proti tomu byla dokonce i poprava povaovna za trest velmi milosrdn. Trpasli pedstava o dokonalm ivot znamenala narodit se, vyrst a zemt bez toho, aby jeden vystril nos za brny Thorbardinu. Nanetst to byla iluze minulosti, pouh sen. Trpaslci, nucen neustle chrnit vlastn zem, se s okolnm svtem museli stkat, a chtli, nebo nechtli. A i kdyby nebyly dn vlky, vdycky by se objevil nkdo, kdo touil po stavitelskm umn trpaslk a kdo byl ochoten zaplatit obrovskou sumu za to, aby je poznal. Pekrsn msto Palantas bylo postaveno armdou zrunch trpaslk, stejn tak jako ada dalch mst na Krynnu. Tak se stalo, e se objevil druh velice zcestovalch, nezvislch trpaslk s velkou fantazi. Zaali mluvit o satcch mezi trpaslimi rody a chtli zat obchodovat s lidmi a elfy. Vyslovili touhu po ivot venku. A co bylo nejohavnj, zaali mluvit o tom, e jsou i jin, dleitj vci ne kamenick umn. To bylo nejzarytjmi trpaslky chpno jako hrozba trpasli spolenosti. Bylo to tak nevtan, e se trpaslci museli rozdlit. Nezvisl trpaslci opustili svj domov v Thorbardinu, ale rozdlen neprobhlo v klidu. Na obou stranch padla hrub slova. Krvav pomstychtivost, kter je tehdy pohltila, peila cel stalet. Ti, kte odeli, zaali t v lesch, a i kdy se ivot ukzal bt jin, ne v jak doufali, alespo si mohli vzt, koho chtli, jt, kam chtli, a vydlvat si na ivobyt, jak uznali za vhodn. Trpaslci, kte zstali, se uzaveli do sebe a stali se jet zatvrzelejmi ne pedtm. Dva trpaslci, stojc nyn proti sob, prv o tom vem pemleli. Snad tak mysleli na to, e prv nadchz ten okamik, kdy se ob strany po dlouhch letech znovu sejdou. Reghar Kesadlo byl z nich ten star. Patil k nejsilnjmu kmeni lesnch trpaslk. Akoli mu u bylo tm dv st let, byl stle jet statn. Pochzel z kmene, kter se vyznaoval dlouhovkost, i kdy se tot nedalo ct o jeho synech. Jejich matka zemela na srden slabost a stejn osud se thl celou jejich rodinou. Reghar tak po-108-

hbil svho nejstarho syna a nyn se musel dvat na svho dalho syna, jak je pronsledovn stejnmi pznaky, akoli to byl mlad, ptasedmdestilet mu, kter se prv oenil. Obleen do koein, Reghar vypadal tm stejn barbarsky jako Dewar, stl doiroka rozkroen a oima chladnma jako kmen pozoroval Duncana zpod irokho obo. Hodn lid by nevilo, e pes n star trpaslk vbec nco vid. Vlasy ml ocelov ed, stejn jako vous, kter ml podle zvyku lesnch trpaslk peliv sesan a zastren do opasku. Kolem nj stla skupina trpaslk, obleench podobn jako on a vypadajcch velice dstojn. Krl Duncan mu pohled optoval, ani by hnul brvou. Toto byla starodvn trpasli taktika, kter vtinou skonila tak, e soupei bu padli navou na kolena nebo byli perueni tet stranou. Duncan si zaal hladit svj kudrnat, sametov vous, kter mu sahal a ke kulatmu bku. Byl to nznak opovren a Reghar zrudl vzteky, akoli se pokouel pedstrat, e to gesto nevidl. est ostatnch psedcch se pipravovalo na to, e tam budou sedt hodn dlouho. Mui z Regharova doprovodu se zeiroka rozkroili a zadvali se do przdna. Dewar si, k mrzutosti vech ostatnch, dl hzel noem. Velkoloup sedl tie v kout, a kdyby nebylo odpornho zpachu njakho tupho trpaslka, kter se nesl chladnm vzduchem, byli by na nj vichni zapomnli. Podle toho, jak se vci jevily, to vypadalo, e se pevnost Pax Sarkas sp rozpadne stm, ne e nkdo z nich promluv. Nakonec mezi Duncana a Reghara s povzdechem vstoupil Charas. Ticho tm bylo porueno. Kad z obou zastnnch mohl sklopit zrak, ani by tak ztratil dstojnost. Charas se nejprve uklonil svmu krli a potom s pedstranou ctou tak Regharovi. Potom se sthl zpt. Oba velitel nyn mohli zat hovoit jako rovn s rovnm, akoli kad z nich ml svou pedstavu o tom, jak by ona rovnoprvnost mla vypadat. "Vm si tv nvtvy," zahjil Duncan rozhovor, kter mezi trpaslky nikdy netrval dlouho. "Reghare Kesadlo, jsme pipraveni t vyslechnout. Co t pivd do naeho krlovstv, kter jste se ped mnoha lety rozhodli opustit?" "Byl to pro ns velice astn den, kdy jsme se rozhodli setst prach starch hrob z naich nohou," zamrail se Reghar, "abychom konen zaali t jako estn mui ve svobodn prod a pestali se skrvat v horch jako uboh jetrky." Reghar si poplcal vous, Duncan pohladil svj. Mezi obma mui to zajiskilo. Regharova jednotka souhlasn vrtla hlavami na dkaz toho, e jejich velitel byl v prvn slovn potyce o poznn lep. -109-

"Pro se tedy estn mui vrtili zpt do shnil star hrobky, krom toho, e se vrtili jako vykradai hrob?" Duncan zatleskal a pohodln se opel. Byl se sebou nadmru spokojeni. Za nm se ozvalo spokojen mruen esti horskch trpaslk, kte byli pesvdeni o tom, e tentokrt to byl jejich vdce, kdo vyhrl dal kolo. Reghar zrudl. "Je ten, kdo si bere, co mu bylo ukradeno, zlodj?" odsekl. "Mm pocit, e jsem docela nepochopil tvou otzku," ekl jzliv Duncan, "jeliko jsi nevlastnil nic, co by mlo njakou hodnotu, kterou by ti mohl zlodj ukrst. Slyel jsem, e se tv zemi vyhbaj dokonce i otkov." Nsledoval bouliv smch na stran horskch trpaslk. Lesn trpaslci se hnviv zachmuili. To byl velice nevhodn tok, pomyslel si Charas. "Povm ti o t krdei!" odsekl Reghar a pod vousy se tsl vzteky. "Dohody, to je to, co jste ukradli! Podvedli jste ns! Kradli jste nm chlb od st. toili jste na nai zem a okrdali ns o obil a dobytek! Slyeli jsme o bohatstv, kter jste nashromdili, a pili jsme se pihlsit k tomu, co nm prvem pat. Nic vc, nic mn!" "To jsou li!" vykikl Duncan a vztekle vyskoil na nohy. "Vechno jsou to li! Bohatstv, kter le pod povrchem hor, je nae, my jsme na nm pracovali, ulpl na nm n pot! A vy si pijdete jako rozmazlen dti a kourte, e mte przdn bicha, potom co jste cel dny prolenoili, msto toho abyste poctiv pracovali!" Namil na n prstem. "Dokonce jako ebrci i vypadte!" "k ebrci?" zaval Reghar a jeho tv dostala temn fialovou barvu. "Psahm pi Reorxov vousu, e kdybych umral hlady a ty jsi mi podal krku chleba, plivl bych ti na boty! Chce snad zaprat, e jste opevnili toto msto na naich hranicch, e jste proti nm potvali elfy, aby s nmi pestali obchodovat? ebrci! Ne! A je mi Reorx svdkem, vrtme se zpt, ale tentokrt jako dobyvatel! Dostaneme to, co nm pat a dme vm za vyuenou!" "Pijte, vy uboz zbablci! Jak vs znm, pijdete skryt za zdy ernho arodje a lesknoucmi se tty lidskch bojovnk, hladovjcch po koisti. A oni vs pak napadnou zezadu a okradou vae mrtv tla!" "Vy byste mli nejlpe vdt, co to je okrdat mrtvoly!" vykikl Reghar. "Cel roky jste okrdali ty nae!" est rdc vyskoilo ze idl a Regharova jednotka vykroila kupedu. Mezi hromovnm a nadvkami byl slyet Dewarv smch. Velkoloup se kril v kout, pusu dokon. Vlka mohla zat kadm okamikem, kdyby nebylo Charase, kter -110-

pispchal k obma protivnkm a postavil se mezi n. Jeho vysok postava zatlaila ob rozhnvan strany zpt. Pestoe se mu podailo je roztrhnout od sebe, stle se kolem ozvaly vniv vkiky. Charas se rozhldl kolem sebe a hluk rzem utichl. Pak promluvil hlubokm, smutnm hlasem. "Ped dvnmi lety jsem se modlil k bohu, aby mi dal slu a j mohl bojovat proti nespravedlnosti na tomto svt. Reorx m vyslyel a dovolil mi, abych mohl pout jeho kovrnu, kde jsem si vykoval toto kladivo. Od t doby jsem s nm nesetnkrt bojoval proti zlu a chrnil s nm svj domov a domov mch lid. A nyn, mj krli, po mn chce, abych el do vlky proti svm vlastnm pbuznm? A ty, mj krli, vyhrouje, e tuto zem povede do boje? Tohle tvoje slova znamenaj? Jestli ano, pak obrtm sv kladivo proti vlastn krvi!" Nikdo nepromluvil. Jeden na druhho se mraili zpod pivench vek, a chvlemi se zdlo, e se dokonce i styd. Charasova dojemn e se jich dotkla. Oba trpaslci byli sta mui a u dvno ztratili iluze o dobrot svta. Oba tak vdli, e rna je pli hlubok a e u ji jen slova nezachrn. Ale bylo to lechetn gesto, to uznali oba. "Takov je moje nabdka, Duncane, krli Thorbardinu," ekl Reghar a ztka si povzdechl. "Odvolej svoje mue z tto pevnosti. Dej Pax Sarkas a zemi, kter le kolem, nm a naim lidskm spolenkm. Dej nm pl pokladu lecho ve skalnch jeskynch, protoe plka pat po prvu nm. Dovol, aby se ti, kte se tak rozhodnou, mohli bezpen vrtit do hor v ppad, e by v tto zemi zvtzilo zlo. Donu elfy, a zru zkaz obchodovn a rozdlte kamenickou prci na pl. Na opltku budeme my obdlvat pdu Thorbardinu a prodvat nae obil za mn, ne je jeho cena pod zem. Dle se zavazujeme, e v ppad poteby budeme chrnit vae hranice." Charas se prosebn zadval na svho krle, zapsahal ho, aby ve zvil nebo alespo zaal vyjednvat, ale zdlo se, e Duncan je daleko za hranicemi moudrosti a velkomyslnosti. "Vypadnte!" vytkl. "Vrate se ke svmu ernmu arodji! Thnte ke svm lidskm ptelm a uvidme, jestli je v mocn kouzelnk tak mocn, aby odfoukl zdi tto pevnosti nebo vytrhl nae skly z koen. Uvidme, jestli vai lidt ptel zstanou pteli, a se piene zimn vtr, ohe v tborech uhasne a jejich krev se bude vpjet do snhu!" Reghar se na Duncana naposledy podval a jeho pohled se naplnil hlubokou nenvist a pohrdnm. Pak se otoil a mvl na sv spolenky. Opustili trnn sl a pak i pevnost Pax Sarkas. Ticho se kamsi ztratilo. Ne lesn trpaslci staili opustit pevnost, hort -111-

trpaslci se rozestoupili okolo hradeb a vykikovali za nimi hrub urky. Reghar a jeho doprovod se ani jednou neohldli a jejich tve zstaly klidn a nehybn. Charas zstal v trnnm sle sm s krlem na Velkoloupa pln zapomnli. est svdk se vrtilo do svch kesel, aby si mezi sebou vyprvli posledn zprvy. T noci se na oslavu narazily sudy se zzvorovm pivem a silnou trpasli koalkou a celou pevnost se ozvaly bujar vkiky a smch. Zklady pevnosti mru se otsaly. "Co by ti to, vldce, udlalo, kdybys s nimi vyjednval?" zeptal se smutn Charas. Duncan, z nho mezitm vechen hnv vyprchal, odmtav zavrtl hlavou a vousy se mu rozvlnily po krlovskm rouchu. Ml prvo neodpovdt na tak nevhodnou otzku. Je pravda, e krom Charase by se ho nikdo neodvil zeptat, pro se rozhodl tak, jak se rozhodl. "Charasi," Duncan poklepal ptele po zdech, "ekni mi, mme snad pod zem njak bohatstv? Okradli jsem snad nae pbuzn? Vydrancovali jsme snad jejich zemi nebo zemi lid? Nejsou to snad vechno jen przdn obvinn?" "Ne!" odpovdl Charas a upen se na vladae zadval. Duncan vzdychl. "Vidl jsi sklize. Vidl jsi, kolik penz zbylo z toho tvho bohatstv, vidl jsi, kolik jsme museli utratit, abychom se pipravili na leton zimu." "Ml jsi jim to ct!" rozilil se Charas. "ekni jim pravdu! Nejsou to dn netvoi! Jsou to pece nai pbuzn! Pochopili by to!" Duncan se unaven usml. "Ne, nejsou to nestvry. Jsou daleko hor. Chovaj se jako dti." Pokril bezradn rameny. "Mohli jsme jim ct pravdu. Mohli jsme jim ve dokonce ukzat, ale stejn by nm nikdy neuvili. Nevili by ani vlastnm om. A v pro? Protoe tomu vit nechtj!" Charas se zamrail, ale Duncan nevzruen pokraoval. "Oni chtj vit, drah pteli. Vc ne to. Oni tomu mus vit. Je to jejich jedin nadje. Nemaj nic, nic krom nadje. A oni za ni budou bojovat, j je chpu." Oi starho krle se na mal okamik zamlily a Charas si s ohromenm uvdomil, e Duncan vechen hnv jen pedstral. "Te se mohou vrtit ke svm enm a hladovm dtem a ct: Budeme proti nim bojovat! A a vyhrajeme, budeme mt znovu pln bicha. Zapomenou tak na njak as na svj hlad." Charasv obliej se zkivil bolest. "A to chce jt tak daleko? Jsem si jist tm, e se meme o to mlo, co mme, podlit..." "Drah pteli," ekl jemn Duncan. "Pi Reorxov kladivu psahm, e kdy pistoupm na jejich podmnky, zememe vichni a n rod tak pesta-112-

ne existovat." Charas se na nj ohromen podval. "Je to opravdu tak patn?" zeptal se. Duncan pikvl. "Ano, je to skuten tak patn, ale jenom nkolik z ns o tom v nelnci rod a te i ty. A j t zapsahm, abys o tom pomlel. roda byla velmi, velmi patn, nae spky jsou tm przdn. A to jet musme nahromadit njak jdlo na nastvajc vlku. Potme, e s tm, co mme, meme jen tak tak vydret zimu. Kdybychom k tomu pidali jet dal stovku hladovch krk..." Krl zavrtl hlavou. Charas nehnut stl, pak zvedl hlavu a oi mu plly hnvem. "Jestli je pravda, co k, mus to tak bt," ekl chladn, "ale radji bych zemel hlady ne na bitevnm poli." "To jsou lechetn slova, drah pteli," odpovdl Duncan. Komnatou se rozezvuely bubny a jaksi hlubok hlasy zaaly prozpvovat vlen psn, kter byly tak star jako sama pevnost, a mon dokonce i star ne svt. "lechetnch slov se vak nenaj, Charasi. Nenapije se jich, nezabal se do nich ani je nespl v krbu, dokonce s nimi ani nenakrm sv hlady trpc dti." "A co dti, oplakvajc otce, kter se jim u nevrt?" zeptal se Charas. Duncan zvedl irok obo. "Budou plakat msc a potom snd jeho podl jdla. A nebude to prv to, co by si jejich otec pl?" Duncan se otoil a opustil sl, aby se jet jednou proel po hradbch. Kdy Duncan vykzal trpaslky z trnnho slu, Reghar Kesadlo se svou druinou vyvedli sv unaven a okuban horsk ponky z pevnosti Pax Sarkasu. V uch jim znl smch a urky jejich pbuznch. Po dlouh hodiny neekl Reghar ani slovo, a do t doby, ne mli vysok ve pevnosti daleko za zdy. Kdy doli k mstu, kde se cesty kiovaly, star trpaslk nhle zastavil. Obrtil se na nejmladho mue ve svm doprovodu a ekl klidnm, bezbarvm hlasem: "Darene Ocelov psti, pokrauj dl na sever." Trpaslk otevel star, oden mec a vyndal z nj posledn zlat penz. Dlouho na nj hledl a pak ho mladmu trpaslkovi vtiskl do dlan. "Tady m. Zapla tm pevoznkovi pes Novomoe. Najdi Fistandantila a ekni mu... ekni mu..." Reghar se zarazil, kdy si uvdomil skuten dosah svho jednn, ale neml na vybranou. Rozhodl se tak u dvno pedtm, ne opustili pevnost. Zamrail se a ekl: "ekni mu, e a sem doraz, bude tady na nj ekat armda ochotn bojovat po jeho boku." -113-

2. kapitola
Noc nad Solamni byla chladn a temn. Hvzdy na nebi zily neobvyklm jasnm svtlem. Souhvzd Platinovho draka, Paladina, a Takhisis, Krlovny Temnot, nenavn krouila kolem Gileanovch vah pravdy. Bylo to asi dv st let pedtm, ne tato souhvzd zmizela z oblohy, dv st let pedtm, ne bohov a lid rozpoutali na Krynnu vlku. V tto chvli vak souhvzd pokojn sledovala jedno druh. Kdyby se bh podval na zem, pobavilo by ho, jak se lidsk druh pokou napodobit nebeskou slvu. Na planinch Solamnie, stranou od pevnosti Grant, zily v trv jako non obloha poset hvzdami ady tborovch oh. Byly to ohn Fistandantilovy armdy. Plameny oh se odrely od vlench tt a lesklho brnn, kolem nich tanily lesknouc se mee a hroty p. Svtlo zalvalo tve naplnn nadj a erstv nabytou hrdost a zilo v temnch och tborovch spolenk. Pes plameny skkaly cel houfy rozjaench dt. Kolem ohni sedly skupiny ozbrojench mu. Vyprvli si a smli se, jedli a pili a dvali do podku sv zbran. Non vzduch byl naplnn ertovnm, kletbami a divokmi bchorkami. Nkde se ozvalo bolestn stnn, kdy si nkte mui nezvykl vojenskmu vcviku teli bolav ramena. Ruce mli unaven z nekonenho mvn meem a na dlanch je plily puche od ttiv, ale mui to pijmali jako nezbytnost. Mohli se alespo bezstarostn dvat na sv dti a hlo je vdom, e jsou syt. I kdy jdla nebylo dost, alespo ta trocha na chvilku zahnala hlad. Mohli se podvat beze studu do o svch en. Poprv v ivot tchto mu dostal jejich ivot njak smysl. Nkte z nich vdli, e je ek smrt, ale ti, kte si to uvdomili, to chpali a jejich rozhodnut by to nikdy nezmnilo. "Koneckonc," pomyslel si Garic, kdy ho k jeho lev pila vystdat nov hldka, "kad mus jednoho dne zemt. Je lep zahynout ve slunenm svtle s meem v ruce ne ekat, a se k nmu pipl smrt v non tm nebo pijde v podob zhoubn choroby." Mlad mu, zbaven sv povinnosti, se vrtil k hejivmu ohni a shodil z ramen tk pl. Rychle vypil trochu hork krli polvky a vydal se dl od ohnit. Zamil na okraj tbora, zmrn si nevmaje ptelskho mvn jeho druh, kte ho zvali mezi sebe. Tak na n zamval, ale pokraoval dl. Jenom nkolik z nich se nad tm pozastavilo, ostatn dl hledli do plamen. Z tbora se dl ozvaly tich hlasy a vesel smch. Garic ml ve skrytu noci schzku. Nebyla to vak schzka s milenkou, i -114-

kdy by nejedn dvka v tboe s radost strvila noc s mladm pohlednm lechticem. Doel k velkmu balvanu daleko od tbora a ostatnch spolenk, zabalil se do plt, sedl si a ekal. Nemusel ekat dlouho. "Garicu?" ozval se vhav hlas. "Michaeli!" vykikl radostn Garic a rychle vstal. Oba mui si stiskli ruce a radostn se obejmuli. "Nemohl jsem uvit vlastnm om, kdy jsem t vidl pijdt do tbora, bratrance!" pokraoval Garic a svral mladkovu ruku, jako kdyby se bl, e kdy ho pust, zmiz mu v temnot. "Ani j jsem tomu nemohl uvit," odpovdl Michael, pevn stiskl Garicovi ruku a snail se vykalat chrapot, kter se mu nhle usadil v krku. Kalaje, usedl na balvan a Garic se k nmu pipojil. Na pr okamik ztichli, pokalvali a snaili se tvit chladn a klidn. "Myslel jsem, e vidm tvho ducha," pokusil se zaertovat Michael. "Slyeli jsme, e jsi mrtv..." zarazil se a znovu si odkalal. "Zatracen poas," zamumlal, "zima zalz a pod nehty." "Uprchl jsem," ekl tie Garic. "Ale moje matka, otec a sestra u tolik tst nemli." "Anna?" Michaelova tv se zkivila bolest. "Zemela rychle," ekl tie Garic, "stejn tak jako moje matka. Otec u toho byl tak, ale pak ho ta chtra utrala a znetvoila jeho tlo." Garic se otsl. Michael ho vzal jemn za ruku. "Tvj otec byl lechetn mu. Zemel jako opravdov ryt pi obran vlastnho domova. Jin museli elit jet hor smrti," dodal nerozvn a vyslouil si tm Garicv ostr pohled. "Ale co se stalo s tebou? Jak ses dostal pry a kde jsi cel rok byl?" "Neutekl jsem jim. Pijel jsem, a kdy bylo po vem," ekl hoce. "Nezle na tom, kde jsem pedtm byl, ale ml jsem bt doma a zemt s nimi." Garic zrudl hanbou. "Ne, myslm, e tvj otec by si pl, aby ses zachrnil," nesouhlasil Michael. "Mus t a nst jeho jmno." Garic se zamrail a v och se mu zatmlo. "Snad m pravdu, ale neml jsem dnou enu od doby, kdy..." zavrtl hlavou. "V kadm ppad jsem pro n mohl udlat jen to, co bylo v mch silch. Zaplil jsem n hrad..." Michael pekvapen vydechl, ale Garic neruen pokraoval. "... aby ho lza nedostala. Popel m rodiny tak zstal mezi ohoelmi kameny domu, kter kdysi postavil mj pra-pra-pradd. Potom jsem se zbhdarma plahoil, ztrcel as a vbec mi nezleelo na tom, co se se mnou stane. Nakonec jsem se setkal se skupinou mu, kte byli jako j, nejrznjmi erty osudu vyhnni ze svch domov. Na nic se m neptali, -115-

nezleelo jim na mn a j jsem alespo mohl obas zamvat meem. Pidal jsem se k nim a ili jsme z lupu." "Bandit?" zeptal se pekvapen Michael a snail se, aby v jeho hlase nebylo slyet ohromen, ale pesto se na nj Garic oste podval. "Ano, bandit," odpovdl chladn mlad mu. "Snad t to neudivuje? e by ryt zapomnl na zkon Prva a Povinnosti a pidal se k banditm? A j se t, Michaeli, ptm na jedno kde byl zkon Prva a Povinnosti, kdy mi zavradili otce, tvho strce? Kde je v tomto zkaenm svt njak prvo?" "Asi nikde," odpovdl Michael, "snad jen v naich srdcch." Garic mlel. Pak zaal plakat a tk vzlyky otsaly celm jeho tlem. Jeho bratranec mu poloil ruce kolem ramen a pevn ho drel. Garic vzdychl a otel si slzy hbetem ruky. "Neplakal jsem od t doby, co jsem je nael," ekl tie. "A myslm, e m pravdu. ivot se zlodji m dostal a na dno obrovsk jmy, ze kter se mi u nemuselo podait vylzt, kdyby nebylo generla..." "Mysl Karamona?" Garic pikvl. "Jednou jsme ho i s jeho skupinou pepadli a to mi otevelo oi. Pedtm jsem okrdal lidi bez toho, abych o tom pli pemlel, dokonce jsem v tom nkdy shledval i urit uspokojen, nebo jsem si kal, e to jsou ti psi, kte mi zabili otce. Ale v tto skupin byla dvka a ern mg. Byl nemocn, a kdy jsem ho uhodil, skcel se jako hadrov loutka. A ta dvka vdl jsem, co j chtli udlat, a bylo mi z toho zle. Ale bl jsem se naeho velitele. kali mu Ocelov pata a byl to skuten netvor. Polovin obr! Ale generl ho porazil. T noci jsem vidl skutenho lechtice - mue, kter byl ochoten obtovat vlastn ivot, aby ochrnil slab. A on vyhrl." Garic ztiil hlas, pokraoval ve vyprvn a oi mu zily obdivem. "Uvdomil jsem si, km jsem se stal. Kdy se ns Karamon zeptal, jestli se k nmu chceme pipojit, souhlasil jsem a se mnou i vtina ostatnch. Ale na nich nezleelo, j bych s nm el kamkoli." "A tak ses stal lenem jeho stre," usml se Michael. Garic pikvl a poten se zapil. "J ekl jsem mu, e nejsem o nic lep ne ti ostatn jsem bandita a zlodj, ale on se na m jen tak podval, jako kdyby vidl a na dno m due, usml se a ekl, e si kad mu mus proklestit cestu temnou noc, aby se, a se rozedn, ctil lpe." "To je zajmav," ekl Michael, "zajmalo by m, co tm chtl ct." "Myslm, e jsem mu rozuml," ekl Garic a obrtil pohled do tbora, kde se rsoval Karamonv stan a jeho zstava, kterou kou adc z tborovch oh rozvlnil jako ern plamen, rsujc se proti hvzdm. "Nkdy si -116-

km, jestli tak on neprochz svou vlastn temnou noc," pokval hlavou Garic. "Abys tomu rozuml, on a ern kouzelnk jsou dvojata." Michaelovy oi se pekvapen rozily. Garic jen pikvl. "Je to velmi zvltn vztah. Nen mezi nimi dn lska." "On pat k ernm arodjm?" ekl Michael. "To snad ne. Divm se, e by mg takto cestoval. Podle toho, co jsem slyel, mohou arodjov ltat s vtrem a pivolvat si na pomoc temn sly." "Tenhle to tak um, o tom nepochybuji," odpovdl Garic a ohldl se k menmu stanu stojcmu tsn vedle generlova. "Akoli jsem ho vidl arovat jen jednou to bylo jet v tboe bandit vm, e m ohromnou moc. Sta jedin pohled do jeho o a aludek se mi zane chvt a krev se mi zmn ve vodu. Ale jak jsem ekl, nebyl docela zdrv, kdy jsme ho tenkrt napadli. Noc co noc kalal tak siln, e jsem si mnohokrt myslel, e u se vckrt nenadechne. Mnohokrt jsem se ptal sm sebe, jak me nkdo t v takov bolesti." "Kdy jsem ho dnes vidl, zdlo se mi, e je v podku.' "To je pravda, jeho zdrav se hodn zlepilo. Mon proto e se nim nerozptyluje. Cel den trv ve stanu a te s magick knihy, kter stle nos ve svch kapsch. Ale ekl bych, e i on prochz svou temnou noc," dodal Garic. "Cosi v nm z a to vnitn svtlo sl s tm, jak se blme k jihu Pronsleduj ho stran sny. Slyel jsem ho kiet ze sna byl to straliv vkik, kter by vzbudil i mrtvho." Michael se otsl, pak si povzdechl a podval se na Karamonv stan. "Slyel jsem, e armdu vede jeden z ernch mg. A tak se k, e ze vech kouzelnk, kte kdy ili na Krynnu, je Fistandantilus ten nejmocnj, a proto jsem se k va armd nepidal, kdy jsem se sem dnes dostal. Musel jsem nejdve zjistit, jestli je to pravda, e armda cestuje na jih, aby pomohla hladovjcm lidem z Abanasinie porazit horsk trpaslky." Znovu vzdychl a zvedl ruku, jako by si chtl pohladit vousy, ale pak se najednou zarazil Byl erstv oholen, u dvno oholil vn symbol ryt symbol, kter v tchto dnech vedl do zhuby. "Akoli mj otec jet ije, Garicu," pokraoval Michael, mohl by smrt tvho otce vykoupit. Vldce Vinie nm dal na vybranou bu zstat v pevnosti a zemt, anebo odejt a t. Otec by radji zemel. J tak, kdybychom mohli myslet jen na sebe. Ale nemohli jsme si dovolit takov pepych, jakm by byla estn smrt. Nejhor den v mm ivot byl ten, kdy jsem si musel sbalit to, co jsem mohl, a opustil pevnost. Ostatn se usadili v rozboen vesnici Throytlu. Alespo tuhle zimu peij. Matka je siln a pracuje jako mu a moji brati jsou vborn lovci..." "A tvj otec?" zeptal se jemn Garic, kdy se Michael odmlel. -117-

"Zlomilo mu to srdce. Sed, dv se z okna a na kln m svj me. Od chvle, kdy jsme museli opustit rodinn sdlo, nepromluvil jedin slovo." Michael najednou zaal psti. "Pro ti lu, Garicu? Nezle mi ani trochu na lidech z Abanasinie! Piel jsem, abych nael poklad. Poklad pod povrchem skal! A slvu! Slvu, kter by do otcovch o vrtila ztracen svtlo. Jestli zvtzme, ryti budou moci opt smle zvednout hlavy." Tak on se podval na mal stan stojc vedle velkho na ten mal stan, nad kterm se vznela mgova kouzla, na stan, ktermu se kad zdaleka vyhbal. "Ale najt slvu pod vedenm mue, ktermu kaj Temn... To by sta ryti nikdy neudlali. Paladin..." "Paladin na ns zapomnl," ekl oste Garic. "Jsme odkzan sami na sebe. Nevm nic o temnch kouzelncch a nezle mi ani na tomto. Zstvm kvli jedinmu mui a tm je generl. Jestli m dovede a k bohatstv, budu rd, kdy ne..." Garic se zhluboka nadechl, "... pak m alespo dovedl k mru v dui. A pro nj si peji tot," povzdechl si a ponoil se do vlastnch temnch mylenek. Michael vstal. "Musm se vrtit do tbora a trochu se prospat. Ztra rno brzy vstvm," ekl Garic. "Pokud vm, chystme se na tdenn pochod. A co ty? Pid se k nm?" Michael se na podval na Garica a pak jet jednou na Karamonv stan, na jeho vrcholu vlla vlajka s devticpou hvzdou. Podval se tak na stan, kter patil arodji. Potom pikvl. Garic se iroce usml. Oba si stiskli ruce, vzali se kolem ramen a spolen se vrtili se do tbora. "ekni mi jen jednu vc," ekl po chvilce Michael. "Je to pravda, e m Karamon u sebe arodjnici?"

-118-

3. kapitola
"Kam jde?" zeptal se podrdn Karammon. Vstoupil do stanu a zuiv zamrkal oima, aby si po dlouhch hodinch strvench pod chladnm podzimnm sluncem rychle pivykly na nenadlou tmu. "Sthuji se," odpovdla Crysania, opatrn skldajc bl roucha do truhly, kter a dosud leela pod jej postel. Nyn truhla leela na posteli, vko odklopen. "U jsme o tom pece mluvili," zabruel hlubokm hlasem Karamon. Ohldl se na stre stojc ped vchodem do stanu a opatrn zathl zvs. Karamonv stan byl jeho pchou a potenm. Pvodn patil bohatmu ryti ze Solamnie, ale Karamonovi byl dvma mui pinesen jako dar. Mui mli vn tve a oba tvrdili, e ho nali, podvali mu ho vak s takovou lskou, e bylo vc ne zejm, e ho nali asi tak jako sv ruce a nohy. Stan byl zhotoven z ltky, kterou by se dnes u nikomu nepodailo urit, a byl dkladn utkn, take jm neprofoukl ani ten nejsilnj vtr a deov voda po nm jen lehce stkala. Raistlin tvrdil, e ltka byla naputn jakmsi zvltnm olejem. Byl dost velk na to, aby se do nj velo Karamonovo lko, nkolik velkch truhel obsahujcch mapy, penze a perky z Ve Vysok magie, obleen, brnn i lko pro Crysanii a jej truhla pln at. Pesto nebyl stan peplnn ani tehdy, kdy ml Karamon njak hosty. Raistlin spal a studoval v menm stanu, zhotovenm ze stejn ltky a stojcm blzko Karamonova. Akoliv Karamon navrhoval, aby ili spolen ve velkm stanu, Raistlin trval na svm soukrom. Protoe Karamon znal bratrovu zlibu v osamlosti a tichu a nebyl rd v jeho spolenosti, pli se tomu nebrnil. Jen Crysania se oteven postavila proti mylence zstat v Karamonov stanu. Karamon se hjil tm, e je to zde pro ni bezpenj. Pbhy o jejm arodjnictv, podivnm medailonu, kterm pivolvala bohy, a litelskch schopnostech se rychle rozily tborem a byly znovu a znovu opakovny novm pchozm. Pestoe stan opoutla jen zdka, stle ji pronsledovaly zachmuen pohledy. Kdy byla nablzku, eny tiskly sv dti k prsm, a i mal ulinci ped n utkali, napl ertem a napl ve skuten obav. "Jsem si vdoma toho, e me mt pravdu," ekla Crysania a pokraovala ve skldn prdla, ani by se na velkho mue podvala. "A v niem ti neodporuji, ale..." peruila ho, kdy vidla, e se chyst promluvit. "Slyela jsem tvoje vyprvn o upalovn arodjnic u mnohokrt. Vbec o tom nepochybuji, ale bylo to v asech velice vzdlench tm dnenm." -119-

"Do kterho stanu se tedy sthuje? Snad ne do Raistlinova?" zeptal se Karamon a zrudl v oblieji. Crysania peruila balen, drela sv aty pehozen pes ruku a zrala ped sebe, ani by hnula brvou. Snad jen trochu zbledla a pevn sevela rty. Kdy konen promluvila, hlas mla pevn a chladn jako zimn den. "Je tu jet jeden men stan, podobn tomuto. Budu t v nm, a jestli chce, me tam postavit stre." "Crysanie, omlouvm se," ekl Karamon a pistoupil k n. Dvka se ani neohldla. Nathl ruku, sevel j pai a jemn ji otoil proti sob. "J ... J jsem to tak nemyslel. Odpus mi to, prosm. M pravdu, postavm k tvmu stanu stre! Ale nen mezi nimi ani jeden, komu bych dvoval, Crysanie, musel bych to bt jedin j. A krom toho..." dech se mu zrychlil a ruce ji pevnji sevely. "Miluji t, Crysanie," ekl jemn. "Jsi jako dn jin ena, jakou jsem kdy poznal! Nechtl jsem to! Nevm, jak se to mohlo stt. A byl bych radji ctil pouhou nklonnost, jakou jsem ctil, kdy jsem t poprv potkal. Myslel jsem si, e jsi chladn a zahalen jen do sv vry, ale kdy jsem t uvidl ve sprech toho ohavnho obra a to, jak jsi byla klidn, kdy jsem si pomyslel, co ti mohli udlat..." Uctil, jak se nezadriteln roztsla. Stle ji jet straily non mry. Pokusila se promluvit, ale Karamon vyuil jejho rozruen a rychle pokraoval. "Vidl jsem t se svm bratrem. Pipomnlo mi to, jak jsem byl j ped mnoha lety." Vlenkv hlas peel v epot. "Star se o nj tak nn a trpliv." Crysania se mu nepokouela vytrhnout. Jen tie stla, upen se na nj dvala svma edma oima a na prsou svrala sv bl roucho. "To je tak st mho dvodu, Karamone, ctm, jak si m vm." Crysania se zaervenala. "A pestoe vm, e bys nikdy nepouil slu, aby sis vynutil mou pozornost, nectm se dobe, kdy s tebou musm spt v jedn mstnosti." "Crysanie!" zaal Karamon tv se mu zkivila bolest a ruce se mu roztsly. "To, co ke mn ct, nen lska, Karamone," ekla Crysanie. "Jsi osaml a stsk se ti po tv en. Ji skuten miluje, vm to, protoe kdy mluv o Tice, vidm ve tvch och nhu." Oi mu potemnly, kdy uslyel Tiino jmno. "Co ty v o lsce," vyhrkl prudce Karamon, pustil ji a otoil se k n zdy. "Oveme Tiku miluji. Miloval jsem mnoho en. Tak Tika mla vc mu." Rozhnvan se nadechl. Nebyla to pravda a on to vdl. Jen to snad mohlo zmrnit pocit viny, kter ho u cel msce tral. "Tika je lovk," -120-

pokraoval, "je z krve a kost a ne z kusu ledu!" "Co j vm o lsce?" opakovala po nm Crysanie, jej hlas byl tich a oi j hnviv plly. "J ti povm, co vm o lsce. J..." "Nekej to!" vykikl Karamon. Tm se pestal ovldat a prudce ji popadl za ramena. "Nekej, e miluje Raistlina! On si tvou lsku nezaslou! Vyuije t stejn tak jako m! A a s tebou skon, odkopne t!" "Pus m!" zasyela Crysania, tv j zrovla a oi jet vc potemnly. "Copak to nechpe!" kiel Karamon a rozzuen s n tsl. "Jsi snad pln slep?" "Promite, e rum," ozval se n rozpait hlas, "ale pinm dleit zprvy." Kdy Crysania uslyela ten hlas, jej tv nejprve zbledla jako kdov papr a vzpt zrudla. Tak Karamon se zarazil a povolil seven. Crysania se od nj odthla, kloptla ve spchu o truhlu a padla na kolena. Jej tv milosrdn skryla zplava dlouhch ernch vlas. Crysania zstala na zemi a snaila se pedstrat, e tesoucma se rukama rovn vci v truhle. Karamon byl v oblieji temn fialov, ale pesto nael dost odvahy podvat se do tve svmu dvojeti. Raistlin si ho chladn zmil, ale vraz v jeho tvi byl bezbarv stejn jako hlas, kterm promluvil, kdy vstoupil. Karamon vak na okamik zahldl v jeho och vhrun zblesk. Byl to zblesk spalujc rlivosti, kter ho tm srazil k zemi. Ten pohled vak vzpt zmizel a nechal Karamona na pochybch, zda ho vbec vidl. Jenom keovit bolest v aludku a hok pocit na jazyku ho pesvdily, e tam skuten byl. "Jak jsou zprvy?" zamrail se a hlasit si odkalal. "Z jihu pijel posel," odpovdl Raistlin. "Co kal?" pobzel ho Karamon k dalmu vyprvn. Raistlin shodil kapuci a pistoupil ke Karamonovi. Jeho pohled zachytil bratrv. Chvli se dvali jeden druhmu do o - jejich podoba byla vc ne zejm. Mgova maska na okamik zmizela. "Trpaslci z Thorbardinu se chystaj do vlky!" zaeptal Raistlin a sevel tenkou ruku v pst. Promluvil s takovm drazem, e se na nj Karamon ohromen zadval a Crysania si ho zmila tzavm pohledem. Velk vlenk se pod Raistlinovm spalujcm pohledem ctil velmi nepjemn a zmaten. Aby se mu vyhnul, pedstral, e posunuje na stole jaksi mapy. Pak pokril rameny. "Nechpu, co jsi ekal," ekl chladn. "Koneckonc to byl tvj npad, abychom jim vzali skryt bohatstv. Nijak jsem se s tm, kam mme nameno, netajil. Vlastn se to stalo nam heslem: Pidej se k Fistandantilov armd a poj s nmi do hor!" -121-

Karamon nevil sv slova a vsledek byl zcela ohromujc. Raistlin zesinal. Pokusil se promluvit, ale nebyl schopen ze sebe vydat jedinou hlsku. Z jeho st vyla jen krvav pna. Oi mu plly zlost jako msc na zamrzlm jezee. Se zaatmi pstmi vykroil ke svmu bratrovi. Crysanie vyskoila na nohy. Karamon, skuten znepokojen, o krok ustoupil a rukou shl po jlci mee, ale Raistlinovi se podailo s vynaloenm vech sil zskat ztracen sebeovldn. Pohrdav zasyel, otoil se a beze slova opustil stan. Vztek mu tak slal z tve, e se mu stojc na stri otsl hrzou. Karamon zstal chvilku nehnut stt. Byl vyden, zmaten a nemohl pochopit, pro se jeho bratr choval tak, jak se choval. Tak Crysania nehnut stla a pemlela, dokud je z jejich mylenek nevyruil neobvykl hluk zven. Karamon zavrtl hlavou a vydal se ze stanu. Jet ne odeel, napl se otoil a ani by na Crysanii pohldl, promluvil. "Jestli je pravda, e se musme pipravit na vlku, pak nebudu mt as se tebou zabvat. Jak jsem ekl, sama ve stanu nebude v bezpe, a tak bude muset zstat tady. Ani se t nedotknu, tm si me bt jist. M m estn slovo." S tmi slovy opustil stan a vydal se ke svm strcm. Crysania byla stle jet rud hanbou a rozhnvan tak, e nemohla promluvit, a tak jet chvilku zstala ve stanu, aby si uspodala sv mylenky. Pak i ona vyla ze stanu. Stail j jedin pohled na vojky a bylo j jasn, e akoli s Karamonem mluvili potichu, strci st jejich rozhovoru zaslechli. Nevmajc si zvdavch, pobavench pohled, rozhldla se kolem a vimla si cpu ernho roucha mizejcho v lese. Vrtila se do stanu, popadla pl, pehodila si ho kolem ramen a vydala se stejnm smrem. Karamon Crysanii zahldl, kdy vchzela do lesa na okraji tbora. Akoli pedtm Raistlina nevidl, vdl docela jist, pro se Crysania vydala prv tam. Chtl na ni zavolat. I kdy si nemyslel, e by na ni v lese pod Grantovmi horami ekalo njak nebezpe, v tchto podivnch asech nebylo opatrnosti nazbyt. U u ml jej jmno na jazyku, kdy spatil, jak si dva jeho mui vymnili vesel pohledy. Ped oima se mu vynoila pedstava, jak vol za prchajc dvkou jako poblznn mladk nic neekl a zavel sta. Krom toho uvidl Garica, jak se k nmu bl ve spolenosti unaven vyhlejcho trpaslka a vysokho mue po zpsobu barbar zahalenho do koein a pe. Poslov, pomyslel si Karamon. Mus se s nimi setkat. Ale... jeho pohled se znepokojen stoil do lesa. Crysania mezitm zmizela. Karamona pepadla zl pedtucha tak siln, e se mlem rozbhl za n. Byl to neochvjn -122-

instinkt zkuenho vlenka. Nemohl svj strach pesn pojmenovat, ale vdl, e nen bez piny. Pesto se vak za n nemohl vydat, nemohl pece nechat posly ekat a hnt se za dvkou. Jeho mui by si ho u nikdy nevili. Mohl by poslat stre, ale to by vypadal jako pln blzen. Nemohl j pomoci. Jestli to je to, co chce, a j pomh Paladin. Karamon zaal zuby, pivtal posly a uvedl je do stanu. Pohodln je usadil, prohodil pr zdvoilch vt, nalil jim vno, pak se omluvil a zmizel zadnm vchodem... Stopy v psku m vedou... Kdy vzhldnu, vidm popravit, postavu v kpi s hlavou poloenou na palku a nad n se sklnjcho kata se zakrytou tv. V ruce dr ostrou sekeru a jej ost se leskne v zivm slunci. Sekera dopad, hlava obti se skutl na devnou podlahu a kp spadne... Je to moje hlava! zaeptal Raistlin a vyden sepjal ruce. Kat se smje a snm kpi, aby odhalil... "Moji tv!" zamumlal Raistlin a tlem mu projel straliv strach, a se mg zpotil hrzou a ztuhl chladem. Zoufale se pokusil zahnat hrozn vidiny, kter ho nepestvaly pronsledovat ve snech noc co noc a kter ho dokonce ruily i ve dne a promovaly v jeho stech vechno, co sndl a vypil, v such prach. Zbavit se jich vak nemohl. "Pn minulho i ptomnho!" Raistlin se divoce zasml byl to hok smch. "J jsem pn Nicoty. Tolik sly a j jsem v pasti. V pasti. Krm ve svch vlastnch stopch a vm, e kad dal okamik, kter proiji, jsem u jednou proil. Vidm lidi, kter jsem nikdy nevidl, ale vm, e u je znm. Slym ozvnu vlastnch slov, jet ne je vyslovm. Ale ta tv!" Rukama si stiskl obliej. "Ta tv! Je to jeho tv! Nen moje! Kdo jsem? Jsem snad svj vlastn kat?" Jeho hlas peel v divok skek. Raistlin byl jako smysl zbaven. Zaal si nevdomky drsat nehty tv, jako kdyby si myslel, e je to jen maska, kterou me odloupnout od kost. "Raistline! Pesta! Co to dl?" Raistlin vak neslyel. N pevn, ale nn ruce mu sevely zpst a on s nimi chvli porn bojoval. Pak jeho lenstv nhle ustoupilo. Temn vody, kter ho thly ke dnu, ho pustily a zanechaly v nm jen przdnotu a ticho. Vrtil se mu sluch a zrak. Kdy se podval na sv ruce, uvidl za nehty krev. "Raistline!" Byl to Crysaniin hlas. Zvedl hlavu a uvidl ji, jak stoj ped -123-

nm, dr mu ruce od tla a tv m naplnnou obavami. "Jsem v podku," ekl chladn Raistlin. "Nech m bt!" Ale kdy promluvil, vzdychl a znovu sklopil hlavu. Pi vzpomnce na hrozn sen se otsl. Vythl z kapsy kapesnk a zaal si otrat zrannou tv. "Ne, nejsi v podku," zamumlala Crysania, vzala mu kapesnk z tesoucch se rukou a jemn se dotkala krvcejcch ran. "Dovol mi, abych t oetila," ekla navzdory tomu, jak se na ni Raistlin hrub osopil. "J vm, e mi nedovol, abych t vylila, ale opodl je lesn pramen. Poj, napije se vody, odpoine si a j ti oplchnu tv." Nechyblo mnoho a Raistlin j odpovdl hrubou nadvkou. Zvedl ruku, aby ji odehnal, ale pak si nhle uvdomil, e nechce, aby odela. Ten hrzn sen se v jej ptomnosti zdl mn dsiv. Dotek teplho lidskho tla byl po mrazivm doteku smrti tak uklidujc. A tak unaven pikvl. Tv ml zcela bledou a velmi smutnou. Crysania ho obejmula kolem ramen, aby podepela jeho slab nohy, a Raistlin se pomalu nechal vst do lesa a ctil vedle sebe teplo jejho tla. Kdy doli na beh potoka, Raistlin si unaven sedl na kus skly a ohval se v podzimnm slunci. Crysania namoila ve vod tek, klekla si vedle nj a zaala mu otrat rny v oblieji. Kolem nich padalo podzimn list, ustilo a snelo se do potoka, aby bylo zhy odplaveno chladnou vodou. Raistlin mlel, jen pohledem sledoval listy, bezmocn se chvjc na stromech, dval se, jak jimi bezohledn zmt vtr, jak se otej ve vzduchu a padaj do rychl poton vody. Kdy sledoval pou list v potoce, zahldl svoji vlastn tv. Vidl dv krvav struky na tvch a vidl sv oi. U dvno nebyly jako zrcadla, byly temn a zuboen. Zahldl v nich tak strach a s odporem se odvrtil. "ekni mi," zeptala se vhav Crysania a poloila svou ruku na jeho, "ekni mi, co se stalo. Nerozumm tomu. Od t doby, co jsme opustili V, jsi velmi zaduman. M to snad nco spolenho s tm, e se nm nepodailo najt Portl? Nebo s tm, co tehdy ekl Astinus?" Raistlin neodpovdl. Ani se na ni nepodval. Slunce ho hlo pes ern roucho, ale jej doteky byly jet teplej ne slunce. Uvnit sv due vak chladn pemlel. M j to ct? A kdy ano, co tm zsk? Vc, ne kdyby mlel? Ano... pithnout si ji bl, obejmout ji, zabalit ji do svho plt, pivyknout ji temnot... "J vm..." ekl po chvli, jako by stle jet z njakho dvodu vhal. Stle uhbal jejmu pohledu a zral do chladn vody, "ten Portl je blzko Thorbardinu v magick pevnosti zvan aman. To jsem se dozvdl od -124-

Astina. V povstech se prav, e si Fistandantilus podrobil nco, emu se k Trpasli brna, aby mohl prohlsit trpasli krlovstv v Thorbardinu za sv vlastn. Astinus ve svch kronikch popisuje tot." V Raistlinov hlase se objevila hokost. "Opravdu, tm tot ale mus umt st mezi dky. No, a j jsem to pi sv nadutosti nedokzal. Kdybys umla st mezi dky, nala bys pravdu!" Mg zaal psti. Crysania sedla ped nm, drela v ruce zkrvaven mokr kapesnk a bez dechu poslouchala. "Fistandantilus sem piel udlat tot, co chci nyn udlat j." Raistlin vztekle zasyel. "Nezleelo mu na Thorbardinu! Bylo to cel jen klam a podvod. Jedin, na em mu skuten zleelo, bylo dostat se do Portlu. Trpaslci mu stli v cest stejn tak, jako dnes stoj v cest mn. Nejprve ovldli pevnost a potom celou zemi, kter ji obklopuje. Jedin zpsob, jak se do Portlu mohl dostat, byl rozpoutat vlku a v nastalm zmatku nepozorovan vniknout dovnit. A tak se vlastn historie opakuje... Proto musm udlat to co on. Dlm jen to, co on!" Zachmuil se a mlky zral do vody. "Podle toho, co jsem slyela o Astinovch Kronikch," zaala pomalu Crysania, "by vlka zaala tak i tak. Po dlouh lta vldla mezi lesnmi trpaslky a jejich pbuznmi divok evnivost. Neme ze veho vinit jen sebe." Raistlin zavrel. "Ani trochu mi na tch zatracench trpaslcch nezle! Mohou se klidn potopit do Sirionu." Poprv se j zadval zpma do o. "k, e jsi etla Astinovu prci. Jestli je to pravda, tak pemlej! Co zpsobilo konec vlek o Trpasli brnu?" Crysaniin pohled se rozpil do przdna, jak se soustedila, aby si vzpomnla. Nhle jej tv zbledla. "Vbuch!" ekla tie. "Vbuch, kter zniil Dergotsk pln. Zahynuly tisce lid a s nimi i..." "...a s nimi i Fistandantilus," ekl Raistlin. Crysania se nezmohla na vc, ne e na nj nechpav zrala. Pak si najednou uvdomila, co tm chtl ct. "Ale to ne!" vykikla a mokr kapesnk j vypadl z ruky. "Ty nejsi ten arodj. Okolnosti jsou jin. Musel ses zmlit!" Raistlin zavrtl hlavou a cynicky se usml. Jemn se vymanil z jejho seven, dotkl se jej brady, zvedl j hlavu a podval se j pmo do o. "Ne, okolnosti nejsou ani trochu jin. A j jsem se nezmlil. Zachytil jsem se v ase a tm se do vlastn zhuby." "Jak to v? Jak si tm me bt tak jist?" "Vm to, protoe tam s Fistandantilem zahynul jet nkdo dal." -125-

"Kdo?" zeptala se Crysania, ale jet ped tm, ne odpovdl, uctila, jak se j na zdech tak tie, jako pad umrajc list, usadil strach. "Tvj star ptel," odpovdl Raistlin. "Denubis!" "Denubis!" opakovala po nm neslyn. "Ano," odpovdl Raistlin, nevdomky hladil jej tv a svral ji ve svch dlanch. "To jsem se dozvdl od Astina. Jestli si vzpomn, tvj ptel byl spoutn s Fistandantilem pestoe si to sm nikdy nepipustil. I on ml jist pochybnosti o tom chrmu, stejn jako ty. J si jen domlm, e v tch poslednch hroznch dnech v Itaru ho Fistandantilus donutil, aby s nm zstal..." "M jsi ale k niemu nenutil," peruila ho Crysania "Rozhodla jsem se s tebou zstat. Bylo to moje svobodn rozhodnut!" "Ovem," ekl jemn Raistlin a pustil ji, kdy si uvdomil, co dlal, e nn hladil jej jemnou ple. Psn se napomenul a krev mu zavela v ilch. Ped oima se mu nhle vynoila pestv jeho bratra, drcho Crysanii ve sv nrui. Vzpomnl si, jak jm tehdy projel divok pocit rlivosti. To se nesm stt! pikzal si. Naruilo by to moje plny... Zaal se zvedat, kdy ho Crysania rychle chytila za ruku a poloila mu tv do dlan. Upela na nj oi a ekla: "Zmnme spolu as, ty a j. Jsi mocnj ne Fistandantilus a j mm v sob vc vry, ne ml Denubis! Slym prosby k bohm. Znm jeho chyby. Paladin vysly m modlitby, tak jako to u udlal tolikrt pedtm. Zmnme konec... ty a j..." Pi tch slovech Crysaniiny oi temn zmodraly, jej chladn ke pod Raistlinovm dotekem jemn zrovla a mg pod svmi prsty uctil rychl tep na jej ji. Uctil jej nnost, mkkost a odevzdanost. Klesl vedle n na kolena a sevel ji v nrui. Jeho rty se dotkly jejch, lbal ji na oi, na tv, prsty propltal jejmi vlasy... Jej vn naplnila jeho mysl a tlem mu projela sladk bolest. Ona se odevzdala jeho ohni stejn tak, jako se odevzdvala Raistlinov magii, a dychtiv ho lbala. Mg si lehl na mkk koberec z podzimnho list, sthl Crysanii k sob a sevel ji v nrui. Slunce na modr podzimn obloze zilo tak jasn, e ho tm oslepilo a pronikalo jeho ernm rouchem tak mocn jako nesnesiteln bolest uvnit jeho tla. Crysaniina ple pi doteku s Raistlinovm horekou rozplenm tlem jemn chladila a jej rty byly jako voda na rtech mue umrajcho zn. Raistlin zavel oi ped jejm spalujcm svtlem a vtom se mu ped oima v mylenkch zjevila temn tv bohyn. Mla tmav vlasy, ern oi a zlovstn se smla... "Ne," vykikl Raistlin. "Ne!" zaval pikrcenm hlasem a prudce od sebe Crysanii odstril. Hlava se mu motala a cel se tsl, kdy se pokouel -126-

postavit na nohy. Oi mu zlovstn plly. Bylo mu v ernm rouchu horko a zoufale lapal po vzduchu. Zakryl si hlavu kp a pokusil se znovu nabt ztracen sebeovldn. "Raistline," Crysania se rozplakala a povsila se na nj. Jej hlas byl tich a pln vn. Ten dotek jet zvtoval Raistlinovu bolest, pestoe by ji vlastn ml zmrnit. Zakolsal. Muila ho krut, zniujc bolest... Divoce se vytrhl z jej nrue. Pak se zachmuil, chytil jej tenk bl roucho a s prudkm kubnutm j ho strhl z ramen. Druhou rukou ji popadl za ji a hrub ji strhl do mokrho list. "Tak tohle jsi chtla?" zeptal se a hlas ml zakalen vztekem. "Pak sis radji mla pokat na mho bratra, bude tu ostatn kadou chvilku." Zarazil se a zhluboka se nadechl. Crysania leela na zemi, a kdy spatila v jeho och odraz vlastn nahoty, pikryla se roztrhanmi cry svch blch at. Jej oi se zoufale dvaly do Raistlinovch. "Proto jsme sem pili?" pokraoval Raistlin. "Myslel jsem, e tv cle jsou vy, Ctn dcero! Paladinova chloubo, chloubo vlastn moci! Snad sis nemyslela, e tohle je odpov na tv modlitby? Pla sis, abych podlehl tvmu kouzlu?" Zashl do ernho! Vidl, jak se otsla a sklopila oi. Pak je zavela, obrtila se a usedav se rozplakala, drc si na prsou roztrhan aty. Jej ern dlouh vlasy j zakrvaly ramena, nezakryly vak jej bl hebk zda. Raistlin se rychle otoil a odkrel. el tak rychle, jak jen mohl, a ctil, jak se pomalu ukliduje. Vniv bolest ustoupila a on mohl konen zat chladn uvaovat. Pohledem zachytil rychl pohyb a lesk brnn. Jeho smv peel do pohrdavho klebku. Pesn jak pedpokldal, se Karamon vydal za n. Konen te mohou mt jeden druhho. Jemu u na tom nezleelo. Raistlin dorazil ke svmu stanu a vstoupil do jeho temnho zhrob. Na rtech mu stle jet pohrval pohrdav klebek. Pipomnal mu jeho slabost i to, jak blzko byl selhn. Proti jeho vli se mu pipomnlo i teplo jejho tla i pln, milujc rty. Raistlin se skcel do svho kesla a poloil si hlavu do dlan. smv se mu vrtil u za pl hodiny, kdy se do jeho stanu vtil Karamon. Velk mu byl rud vzteky, oi mu plly a v ruce svral me. "Ml bych t zabt, ty zatracen bastarde!" zajkal se vzteky. "A propak tentokrt, mil brate?" zeptal se podrdn Raistlin a po-127-

kraoval ve ten z kouzelnick knihy. "Zabil jsem snad jednoho z tvch oblbench otk?" "Ty v moc dobe, o em mluvm!" odsekl Karamon. Doel k mgovi, vytrhl mu knihu z ruky a prudce ji zavel. Prsty mu projela bolest, kdy se dotkl modr vazby, ale byl tak rozilen, e ji ani nevnmal. "Nael jsem pan Crysanii v lese. Mla rozervan aty, zoufale nakala! A ty rny ve tv tvi..." "Ty jsem si zpsobil sm. Neekla ti snad, co se stalo?" peruil ho Raistlin. "Ano, ale..." "ekla ti, e se mi sama nabdla?" "J ti nevm..." "A e jsem ji odmtl?" pokraoval nevzruen Raistlin a upral na Karamona pohled. "Ty zbabl niemo..." "A te nejsp usedav ple ve svm stanu a dkuje bohm, e ji mm tak rd, e jsem uchoval jej poestnost." Raistlin se hoce zasml a jeho smch projel Karamonem jako otrven dka. "Nevm ti!" ekl tie Karamon. Popadl svho bratra za pl a s trhnutm ho vythl z kesla. "A nevm ani j! ekla by cokoli, jen aby t ochrnila, ty mizero..." "Dej ty ruce ihned pry, brate!" zaeptal bezbarv Raistlin. "Zemi v Propasti!" "ekl jsem, dej ty ruce pry!" Najednou se ozval praskav zvuk, z Raistlinovch prst vyltl modr blesk a Karamon se zkroutil bolest. Ochromen okem, velk vlenk musel povolit seven. "Varoval jsem t." Raistlin si narovnal pl a usadil se v kesle. "A jsou mi bohov svdkem, tentokrt t zabiju!" procedil skrz zaat zuby Karamon a tesoucma se rukama tasil me. "Tak to udlej," odsekl Raistlin a varovn se podval na magickou knihu, kterou pedtm otevel. "Ale dej se do toho radji hodn rychle, protoe u m to nekonen vyhroovn unavuje." V mgovch och se objevil pobaven zblesk. Jako by v nich ale zrove byla i jaksi vzva. "Zkus to!" zaeptal, nespoutje z bratra oi. "Zkus m zabt a nikdy u neuvid vlastn domov..." "Na tom nezle." Karamon vidl jen jakousi rudou mlhu a zmtala s nm rlivost a nenvist. Pistoupil k bratrovi, kter klidn sedl v kesle a ekal. V och ml podivn vraz. -128-

"Tak to zkus!" ekl znovu. Karamon zvedl me. "Generle Karamone!" ozval se n znepokojen hlas a po nm zvuk rychlch krok. Karamon zaklel a zavhal. Byl napl oslepen slzami a napl vzteky a jen na svho bratra nm zral. "Generle, kde jsi?" Zdlo se, e se hlasy bl, a Karamon zaslechl i hlasy strc, jak ty mue poslaj k Raistlinovu stanu. "Tady," vykikl Karamon. Odvrtil se od bratra, zastril me zpt do pochvy a s trhnutm odhrnul zvs u vchodu do stanu. "Co se dje?" "Generle, j... pane, vae ruce. Jsou splen! Jak..." "To je v podku. Tak co se stalo?" "arodjnice, pane. Ona zmizela!" "Zmizela?" opakoval zmaten Karamon. Zlovstn se podval na bratra a vybhl ze stanu. Raistlin jet zaslechl, jak se jeho bratr domh vysvtlen a jak mu jeho mui o pekot odpovdaj. Dl u neposlouchal, zavel oi a vzdychl. Karamon by ho nikdy nezabil. Ped nm se objevila zk rovn cesta, na kter se rsovaly mlk stopy, thnouc se do dlky.

-129-

4. kapitola
Karamon kdysi sloil poklonu jejm jezdeckm schopnostem. Ne vak opustila Palantas, aby se po boku Tanise Plelfa vydala na jih k magickmu Lesu rsk cesty, Crysania se nedostala ke koni bl, ne jak k nmu bylo daleko z jednoho z pohodlnch kor jejho otce. Palantask eny, na rozdl od ostatnch en ze Solamnie, nejezdily na koni ani pro zbavu. To ale bylo v jejm minulm ivot. V jejm minulm ivot. Crysania se zasmuile pousmla, sklonila se k ji svho kon a zaboila mu paty do bok. K se poslun rozbhl. Jak se to zdlo daleko bylo to ped mnoha lety, kdesi v nedohlednu. Povzdechla si a jet vc sklonila hlavu, aby se vyhnula nkolika nzkm vtvm. Neohlela se. Doufala, e se pronsledovatel a tak rychle neobjev. Byli tu ti poslov tmi se bude muset Karamon zabvat ze veho nejdve a velk vlenk se neodv poslat dnho ze svch strc samotnho. Za tou arodjnic rozhodn ne! Crysania se nhle zasmla. Jestli tady nkdo vypad jako arodjnice, tak je to urit ona. Vbec se nezabvala tm, e by si pevlkala roztrhan aty. Kdy ji Karamon nael v lese, pospnal j je dohromady, jak to jen lo, ovem jen sponami svho plt. U hodn dvno ty aty ztratily svoji snhoblou barvu vm tm neustlm cestovnm, rozmary poas a pranm v potocch se jejich barva zmnila na neuritou e. Potrhan a postkan bltem kolem n vlly jako rozcuchan pe. Jej upinn pl plcal kon do zad, jej vlasy byly pinav a slepen do chuchvalc, skrz kter sotva vidla na cestu. Vyjela z lesa. Ped n se thly zelen pln. Crysania zarazila na okamik kon, aby se rozhldla po krajin, kter se ped n otevela. Zve, pivykl tempu pomalu postupujcch pch armd, bylo nanejv vzruen tm neobvyklm cvalem. Pohodilo hlavou a udlalo nkolik rychlch krok. Pak se k touebn zadval na rovnou travnatou planinu a jako by prosil, aby se sml znovu rozbhnout. Crysania ho poplcala po ji. "B, chlape," ekla a povolila koni uzdu. Rozthl nozdry, sloil ui na ji a rozletl se cvalem travou, uvaje si neekan svobody. Crysania se pitiskla k jeho ji a i ona se zcela oddala pocitu rozkoe ze svobody, kterou prv zskala. Tepl paprsky odpolednho slunce byly vtanm protikladem ostrho vtru, kter ji bodal do tv. Pravideln rytmus koskho bhu, vzruen z jzdy a slab nznak strachu, kter v sedle vdycky ctila, otupily jej mysl a daly j alespo zsti zapomenout na bolest v srdci. m dle jela, tm pesnj a jasnj byly plny, kter se rodily v jej -130-

hlav. Daleko ped n krajina ztmavla stny borovch les, napravo a nad n se v jasnm slunci leskly snhem pokryt vrcholky Grantovch hor. Trhla uzdou, aby zveti pipomnla, e jet stle sed v jeho sedle, donutila ho zpomalit ten zbsil prk a vedla kon ke vzdlenm lesm. Crysania u byla z tbora tm hodinu, kdy se Karamonovi konen podailo zvldnout situaci tak, aby mohl zahjit pronsledovn. Jak Crysania pedpokldala, musel vysvtlit poslm vnost cel vci a zajistit, aby se jim nic nemohlo stt. To si samozejm vydalo urit as, protoe mu z Planin mluvil obecnou e velmi patn a e trpaslk vbec, a tak zatmco trpaslk neml s obecnou dn obte, nebyl mu z Planin s to porozumt Karamonovu podivnmu pzvuku a musel jej neustle dat, aby opakoval, co u jednou ekl. Karamon zaal tm, e se jim pokusil vysvtlit, kdo Crysania je a jak je jeho vztah k n, ukzalo se vak, e ani trpaslk, ani mu z Planin to nejsou schopni pochopit. Nakonec to Karamon vzdal a ekl jim bez dalho vysvtlovn to, co by jim ekli i v tboe e Crysania je jeho ena a e mu utekla. Mu z Planin chpav pikvl. eny jeho kmene bvaly hodn horkokrevn a as od asu se stvalo, e si vzaly do hlavy pesn tot. Navrhl Karamonovi, aby j, a ji chyt, osthal vechny vlasy na znamen jej neposlunosti. Trpaslk tm byl zjevn zaskoen eny jeho rodu by si daleko sp nechaly oholit vousy na brad, ne by utkaly od rodiny a manela. Pak si ale s povzdechem pipomnl, e je mezi lidmi. Co jinho od nich mohl oekvat? Oba popli Karamonovi rychlou a spnou cestu a usadili se na zemi, aby si dopli nco dobrho piva z tborovch zsob. Karamon si ulehen oddechl a vybhl ze stanu. Garic u mu osedlal kon a drel ho za uzdu, pipravenho k jzd. "Nali jsme jej stopu, generle," ekl mlad bojovnk a ukzal prstem tm smrem. "Jede k severu, po zk stezce, kter vede dl do lesa. M rychlho kon..." Garic jen obdivn pokval hlavou. "Vzala si jednoho z nejlepch, pane, to se mus uznat. Ale i tak se asi daleko nedostane." Karamon vyskoil do sedla. "Dkuji ti," zaal, ale pak si viml, jak pivdj jet jednoho kon. "Co to m znamenat?" zachmuil se. "kal jsem pece, e pojedu sm..." "J pojedu s tebou, brate," promluvil njak hlas. Karamon se ohldl. Arcimg vyel ze svho stanu, obleen v ernm cestovnm plti a vysokch botch. Karamon se zamrail, Garic vak u pomhal Raistlinovi vystoupit na thlho, neklidnho kon, kterho ml -131-

arodj nejradji. Karamon se ped ostatnmi neodvil ct ani slovo a jeho bratr to vdl. Kdy arcimg zvedl hlavu, Karamon v jeho och spatil pobaven zblesk, odraz slunench paprsk na jejich duhovkch. "Tak u ale konen jeme," zamumlal si sp sm pro sebe Karamon, pokoueje se skrt svj hnv. "Garicu, dokud se nevrtm, pebr velen. Nemyslm si, e to bude trvat dlouho. Dohldni na to, aby nai host mli dost jdla, a zae ty sedlky zptky na cviit. A se vrtm, nechci vidt, jak msto do slamnch pank bij jeden do druhho." "Ano, pane," ekl vn Garic a uctiv Karamona pozdravil rytskm pozdravem. V Karamonov mysli se nhle objevil obraz Sturma Ostromee a s nm i obraz dn jeho mld, dn, kdy on a jeho bratr cestovali se svmi pteli s Tanisem, s kovem Flintem, se Sturmem... Prudce zavrtl hlavou, a zatmco vyvdl kon z tbora, pokouel se na to vechno znovu zapomenout. Ty vzpomnky se mu ale vrtily s jet vt silou, kdy dorazil na stezku vedouc do lesa a vedle sebe zahldl svho bratra. Mg drel svho kon o pl kroku za vlenkovm, jako jezdval vdy. Pestoe si v jzd nijak zvl neliboval, Raistlin jezdil dobe. Ostatn dlal vechno dobe, pokud se na to byl ochoten soustedit. Te ani nepromluvil a ani se na svho bratra nepodval. Kpi ml petaenou pes hlavu a zdlo se, e je ztracen ve svch mylenkch. Nebylo to nijak neobvykl bratrm se asto stvalo, e spolu jeli cel dny a jejich rozhovory se omezovaly jen na to nejnutnj. Pesto vak mezi nimi bylo tsn pouto, pouto krve, kost a due. Karamon ctil, jak se znovu vrac do toho starho, nim nezatenho ptelstv. Jeho hnv zaal opadvat - stejn byl z velk sti rozilen jen sm na sebe. Napl otoen Raistlina oslovil. "Je mi to lto.. .co se tam stalo, Raiste," ekl neochotn, zatmco jejich kon zajdli m dl hloubji do lesa v Crysaniinch jasn zetelnch stopch. "To, co jsi kal, byla pravda... Ona mi skuten ekla, e... e..." Karamon se zajkl a zrudl. Otoil se v sedle. "e... Zatracen! Raiste, to jsi na ni musel bt tak hrub?" Raistlin zvedl kp zakrytou hlavu a obrtil tv k bratrovi. "Musel jsem bt hrub," ekl svm tichm hlasem. "Musel jsem ji pinutit k tomu, aby se podvala na propast, otevrajc se j pod nohama, na propast, kter ns vechny zni, jestlie do n spadneme." Karamon udiven zral na svho bratra. "Pesto to bylo nelidsk." K jeho jet vtmu asu si Raistlin povzdechl. Mgovy stroh, lesknouc se oi na chvli zmkly. "Jsem daleko lidtj, ne si doke pedstavit, mj brate," ekl unavenm tnem, kter se Karamonovi zabodval pmo do srdce. -132-

"Tak ji miluj, ty blzne," ekl Karamon a zpomalil, aby se dostal k bratrovi. "Zapome na ty nesmysly o propastech a temnch jmch a j nevm em jet. Ty me bt nejmocnj z arodj a ona svat knka, ale pod tmi rouchy jste oba z masa a krve. Obejmi ji a..." Karamona tak strhlo to, co kal, e zastavil kon uprosted stezky, tv hnouc vn a nadenm. I Raistlin zastavil svho kon. Naklonil se kupedu a poloil dla na bratrovu ruku. Jeho hav prsty seehly Karamonovu ki. Vraz jeho tve byl tvrd a nemilosrdn a jeho oi mohly bt ze skla, tak byly chladn a tvrd. "Poslouchej m, Karamone, a pokus se m pochopit," ekl Raistlin tnem tak bezvraznm, e se jeho bratr zachvl. "Nejsem schopen lsky. Copak sis to jet neuvdomil? Samozejm, m pravdu pod tm rouchem jsem jen maso a krev, jakkoli je to hrozn. Jako kad jin mu, jsem schopen chte. To je vechno je to jen cht." Pokril rameny. "Nejsp by mi to pli neublilo, kdybych se tomu poddal, nanejv by m to na njakou dobu oslabilo. Rozhodn by to vak ani trochu neovlivnilo moji magii. Ovem " upel oi na Karamona a jeho pohled jm pronikl jako ledov osten "kdyby Crysania pochopila, co se vlastn stalo, zniilo by ji to. A ona by to zcela jist pochopila." "Ty mizern, krut bastarde!" neovldl se Karamon. Raistlin jen zvedl obo. "To e jsem?" zeptal se klidn. "Kdybych nco takovho byl, copak bych bez vhn nevyuil toho, co se mi nabz? Jsem schopen chpat a ovldat sebe sama co mnoha ostatnm zstane odepeno." Karamon jen zamikal. Pobdl kon a znovu se rozjel po stezce, ztracen v naprostm zmatku. Jeho bratr u pokolikt dokzal vechno pevrtit vzhru nohama. Karamon nhle ctil, jak ho zaplavuje pocit viny byl vlastn jen ubohou obt svch ivoinch pud, nebyl ani natolik lovkem, aby se dokzal ovldat, kdeto jeho bratr se svm piznnm, zeje neschopen lsky, pedstavil jako lovk lechetn a obtav. Karamon jen zavrtl hlavou. Brati sledovali Crysaniinu stopu dl do hloubi lesa. Bylo to snadn, Crysania se nikdy neodchlila od stezky a ani se nikdy nepokouela za sebou zakrt stopy. "To me jenom ena," zamumlal po chvli Karamon. "Jestli se jenom chtla vztekat, pro se u boh jenom nesebrala jen tak a nela pky. Pro si jenom musela vzt kon a rozjet se pes polovinu Krynnu?" "Ty j nerozum, mj brate," ekl Raistlin, oi upen na stopu. "Takov mysly nemla. V t jzd je el, v mi." "Pche! odfrkl si Karamon. "Hlavn e to slym od odbornka na eny. -133-

Vdy j jsem byl enat! J to znm. Odjela pry, protoe ji nco rozililo, a dobe vdla, e se za n vypravme. Najdeme ji nkde tady kolem, jej k bude leet na zemi a bude zchroml. Ona bude chladn a poven. Omluvme se a... A j j dm jej vlastn stan, kdy ho tak chce - podvej! Jako bych ti to nekal." Zadrel kon a mvl rukou k plnm. "Je tam takov stopa, e by ji mohl sledovat i tup trpaslk. Jedeme." Raistlin neodpovdal a jel dl po bratrov boku, vraz jeho huben tve vak byl hodn zamylen. Spolen sledovali pln Crysaniinu stopu, a se dostali na msto, kde znovu vstoupila do lesa, narazila na potok a pekroila jej. Prv tam, na behu potoka, se vak Karamon nhle zastavil. "Co to m..." Podval se nalevo, pak napravo a opsal s konm na behu velk kruh. Raistlin zarazil kon a s povzdechem se opel o hruku sedla. "kal jsem ti to," ekl na pl st. "M njak cl. Je chytr, mj brate, dost chytr na to, aby poznala tvou mysl a to, jak uvauje kdy uvauje." Karamon se na bratra zamrail, neekl vak ani slovo. Crysaniiny stopy zmizely. Jak kal Raistlin, Crysania mla svj cl. Byla chytr a inteligentn, dokzala odhadnout, jak bude Karamon uvaovat, a promylen ho oklamala. Pestoe sama nevdla o stopaskm umn vbec nic, u nkolik msc ila s tmi, kdo v tomto umn byli opravdovmi mistry. asto byla sama s "arodjnic" jich mluvilo jen mlo a Karamon, zaneprzdnn vojenskmi koly, a Raistlin, pohrouen do studia, ji obvykle nechvali plnou volnost. Crysania tak nemla na prci o mnoho vc ne jezdit bez doprovodu, naslouchat pbhm tch, kte byli kolem n, a uit se z nich. A nyn pro ni nebylo nic jednoduho ne sjet s konm doprosted potoka, kde jeho kopyta nezanechala dn stopy, a zase z vody vyjet tam, kde byl beh skalnat a opt na nm dn stopy nemohly zstat. Kdy vjela do lesa, vyhnula se hlavn cest a msto toho si vybrala jednu z tm neviditelnch zvecch stezek, vedoucch k potoku. Jakmile se na ni dostala, zahladila sv stopy, jak jen umla nejlpe. I kdy to pece jen nebylo pln dokonal, vila, e Karamona u n nco takovho ani ve snu nenapadne, a vbec se neobvala toho, e by jej stopy nael. Kdyby Crysania vdla, e se svm bratrem jede tak Raistlin, mon by si nebyla tak jist, protoe se nkdy zdlo, e mg zn jej mysl lpe ne ona sama. Crysania to vak nevdla, a tak jela dl jen zvolna, aby dopla svmu koni trochu odpoinku a sob as na to, aby si jet o nco lpe promyslela sv plny. V jedn ze sedlovch braen mla mapu, kterou ukradla z Karamonova -134-

stanu. Na map byla vyznaen mal vesnice, ukryt hluboko v horch. Byla tak mal, e ani nemla jmno - alespo na map ne. Pesto vak byla jejm clem. Chtla tam doshnout dvojho zmnit as a dokzat Karamonovi, jeho bratrovi a sob samotn, e je vc ne jen zbyten a vlastn i nebezpen zavazadlo. Prokzala by svou vlastn cenu. Zde, v tto vesnici, Crysania chtla znovu obnovit kult starch boh. Ta mylenka ovem nebyla nijak nov. Bylo to nco, o co se chtla pokusit u dlouho, ale z cel ady dvod to jet neudlala. Prvnm dvodem bylo to, e j jak Karamon, tak Raistlin jednoznan zakzali vyuvat v tboe jej knskou moc, a u by lo o cokoli. Oba se bli o jej ivot, protoe sami byli v mld svdky upalovn arodjnic. (Raistlin se sm mohl stt jejich obt, kdyby ho Sturm s Karamonem nebyli zachrnili.) Crysania mla dost rozumu na to, aby pochopila, e nikdo z vojk nebo z jejich rodin by j nevil vichni byli v hloubi due pesvden o tom, e je arodjnice. Pak ji ale napadlo, e kdyby se j podailo dostat k lidem, kte o n nic nevd, vysvtlit jim, kdo je a odkud pichz, pedat jim zprvu, e bohov lidi neopustili, ale e lid opustili je, pak by ji nsledovali tak, jako nsledovali o dv st let pozdji Zlatolunu. Dokud ji vak hluboce nezashla Raistlinova tvrd slova, nenala v sob odvahu jednat. I te, kdy se den chlil ke konci a ona pomalu vedla kon zeelm lesem, stle slyela jeho hlas a vidla zblesk v jeho och, kdy ji napomnal. Zaslouila jsem si to, piznala si Crysania. Pestala jsem vit. Pokouela jsem se vyut svch "pvab" abych ho pivedla k sob, msto toho, abych vyuila svho pkladu a pivedla ho k Paladinovi. Povzdechla si a neptomn si prohrbla prsty rozcuchan vlasy. Kdyby jeho vle nebyla tak siln, podlehla bych. Jej obdiv k mladmu arcimgovi, u tak dost hlubok, se dl zvtoval prv tak, jak to Raistlin pedvdal. Crysania se rozhodla, e mus vrtit Raistlinovi vru v sebe samu a dokzat, e je hodn jeho dvry a pozornosti. I kdy byla sama, hodn zrudla, kdy si pomyslela, co si o n asi mus myslet. Kdyby se ale vrtila do tbora se zstupem tch, kte uvili, nejene by mu dokzala, e as me bt zmnn i tm, e skuten knzi vstoup do svta, kde pedtm dn nebyli, ale tak by mohla dostat anci rozit sv uen v adch Karamonovy armdy. Kdy o tom pemlela a dvala svm plnm stle zetelnj podobu, Crysania byla sama se sebou v mnohem vtm mru ne kdykoli za cel ty msce, co pobvali v tomto ase. Konen nco dlala pln sama. Nejela za Raistlinem, ani j to nepikzal Karamon. Nlada se j o hodn zlepila. Podle vlastnho odhadu se mla do vesnice dostat jet ped zpadem slun-135-

ce. Cesta, po kter jela, u dlouho stoupala po bo hory. Nhle stoupn skonilo a cesta se sklonila dol. Vedla do malho dol mezi horami. Crysania zadrela kon. Tam dole, uhnzdn v dol, byla vesnice, kter byla jejm clem." Nco j na t osad pipadalo divn, jet vak nebyla tak ostlenm cestovatelem, aby se nauila v takovch vcech dvovat svm instinktm. Soustedila se jen na to, aby se do vesnice dostala ped soumrakem, a tak touila po tom, aby mohla zat svj pln okamit provdt, e znovu vyskoila na kon a vydala se po cest do dol. Rukou pitom svrala Paladinv medailon, kter mla zaven kolem krku. "A co udlme te?" zeptal se Karamon. Stl ve tmenech a rozhlel se kolem, po proudu i proti proudu. "Ty jsi tady odbornk na eny," opil Raistlin. "Tak dobe, udlal jsem chybu," zavrel Karamon. "Hdat se nm ale nepome. Za chvli se setm a potom u jej stopu nenajdeme. Nemohl bys konen pijt s njakm rozumnm nvrhem?" ekl kysele a ztipln se na bratra zadval. "A jako ernoknnk taky nic nesvede?" "Kdyby to lo, tak bych jako ,ernoknnk' nco svedl u dvno," odsekl popuzen Raistlin. "Co asi tak mm podle tebe udlat? Vyarovat ji jen tak ze vzduchu nebo ji hledat v kilov kouli? Kdepak, tak zase pltvat silami nehodlm. Krom toho to nebude nutn. M mapu? Jinak eeno, dokzal sis na ni vzpomenout?" "Mm mapu," ekl zasmuile Karamon, vythl z opasku mapu a podal ji bratrovi. "Me klidn napojit kon a nechat je odpoinout," ekl Raistlin a seskoil ze sedla. Karamon tak slezl z kon a odvedl zvata k potoku, zatmco Raistlin studoval mapu. Kdy Karamon uvzal kon ke kei a vrtil se ke svmu bratrovi, slunce u zapadalo. Raistlin drel mapu a skoro u nosu, jak se ji snail studovat i navzdory pichzejc noci. Karamon slyel, jak jeho bratr zakalal a zabalil se do svho cestovnho plt. "Neml bys bt v noci venku," ekl stroze Karamon. Raistlin znovu zakalal a kysele se na nj uklbl. "Budu v podku." Karamon pokril rameny a zadval se pes bratrovo rameno na mapu. Raistlin ukzal thlm prstem na malou teku uprosted horskho bo. "Tady je," ekl. "Ale pro? Pro by chodila do njak takov vesnice, kde je jenom hlad a bda a jinak nic?" zeptal se Karamon, zamraen a pekvapen. "To nedv dn smysl." -136-

"Protoe pod jet nechpe, pro tam jede," konstatoval Raistlin. Rozvn svinul mapu a zadval se do slbnoucho svtla. Mezi jeho obom se objevila tmav rha. "A pro tedy?" vybdl ho skepticky Karamon. "Co je to za velik tajemstv, o kterm tady pod mluv? O co tady jde?" "Dostala se do velkho nebezpe," ekl nhle Raistlin a jeho chladn hlas byl podbarven hnvem. Karamon se na nj vyden zadval. "Coe? Jak to v? Copak to vid..." "Nic nevidm, ty mizern pitome, to je snad jasn," odsekl pes rameno Raistlin. Byl u na nohou a el rychlmi kroky ke koni. "Pemlm! Pouvm svj mozek! Jde do t vesnice jenom proto, aby tam hlsala starou vru. Jde tam proto, aby jim povdla o skutench bozch." "U Propasti!" zaklel Karamon a oi se mu rozily. "M pravdu, Raiste," ekl pot, co nkolik okamik pemlel. "Kdy o tom te uvauji, vlastn jsem ji nkolikrt slyel o tom mluvit. Ale nikdy jsem si nemyslel, e by to mohla myslet vn." Kdy ale uvidl, e jeho bratr odvazuje kon od stromu a chyst se nasednout, rozbhl se k nmu a chytil jeho kon za uzdu. "Pokej, Raiste! Te pece nic dlat nememe! Musme pokat do rna." Ukzal smrem k horm. "V pece stejn dobe jako j, e potm se po tch zatracench cestch jet neodvme. Mohlo by se stt, e by nkter z naich kon stoupl do njak dry a zlomil si nohu. A to u vbec nemluvm o tom, co v tch bohy zapomenutch lesch vlastn ije." "Pokud by lo jenom o svtlo, mm svoji hl," ekl Raistlin a shl po Magiov holi, skryt v koenm pouzde u jeho sedla. Kdy se vak chtl narovnat, celho ho zkroutil zchvat kale. Mg se jen bezmocn chytil sedla, lapaje po dechu., Karamon ekal, dokud ke nepolevila. "Podvej, Raistline," ekl, te u o nco jemnji, "bojm se o ni stejn jako ty, ale pesto si myslm, e to trochu pehn. Bume rozumn. Pece jenom nejede do hor plnch sket. To magick svtlo k nm pilk pln vechno, co v tchto lesch jenom je, vechno se k nm sebhne, jako se mry sltvaj ke svtlu. Kon jsou zchvcen. Ty tak nejsi pli schopn pokraovat, nato abys bojoval, kdyby na to pilo. Utbome se tady na noc, ty si odpoine a rno se vydme dl." Raistlin mlel, ruce poloen na sedle, a dval se na svho bratra. Vypadalo to, e se chyst protestovat, ale potom ho opt pepadl kael. Ruce se mu svezly k bokm a mg si opel elo o bok kon, jako by vyerpnm ani nemohl mluvit. "M pravdu, brate," ekl, kdy popadl dech. -137-

Udiven tm nhlm projevem slabosti, Karamon chvli dokonce uvaoval o tom, e by el svmu bratrovi pomoci, vas se ale zadrel nco takovho by mlo za nsledek jen dal ukzku bratrovy ironie. Jako by se nic nestalo, zaal rozvazovat bratrovy pokrvky. Pitom nco kal, vlastn ani sm nevdl co. "Rozlom to a ty si odpoine. Mon bychom mohli rozdlat i mal ohe a ty by sis mohl oht ten tvj npoj proti kali. Mm tady njak maso a trochu zeleniny, Garic mi to nachystal." Karamon mluvil dl, u si ani neuvdomoval, e mluv. "Podusm to a bude to zase jako za starch as." "Bohov!" Na okamik se zastavil a usml se. "I kdy jsme nikdy nevdli, odkud pijdou dal penze, jedli jsme v tch dobch docela dobe! Pamatuje si to? Mvali jsme takov koen - ty jsi ho vdycky ml. Hodilo se to do hrnce... Co to ale bylo?" Karamon se zahledl do dlky, jako by si myslel, e svma oima pronikne mlhami asu. "Pamatuje si na to, o em mluvm? Pouv to pi svch kouzlech. Ale duen maso je s tm skvl... To jmno, zatracen... bylo to jako to nae majorie, majara? Cha!" Karamon se nervzn zasml, "nikdy nezapomenu na to, jak ns ten tvj star uitel nachytal, e vame z jeho magickho koen! Myslel jsem si, e pijde o aludek." Karamon si povzdechl a vrtil se ke sv prci, usilovn kubaje emeny bratrovch zavazadel. "V, Raiste," ekl po chvli tie, "jedl jsem od tch dob skvl jdla na ndhernch mstech v palcch a v elfch lesch a tak rzn, ale tam tomu se nic nevyrovnalo. Rd bych to zkusil znovu, protoe bych chtl vdt, jestli by to bylo takov, jak si to pamatuji. Bylo by to jako za starch as..." Ozvalo se zaustn ltky. Karamon se zastavil. Uvdomil si, e jeho bratr otoil hlavou v ern kpi a upen ho pozoruje. Polkl a snail se soustedit na uzly, kter se snail rozvzat. Nechtl se tak lehce uinit zranitelnm, ale te mu nezbvalo ne ekat na Raistlinovo sarkastick napomenut. Ozvalo se dal tich zaustn a Karamon uctil, jak se mu v dlani ocitlo nco mkkho mal vek. "Majornka," tie zaeptal Raistlin. "To koen se jmenuje majornka."

-138-

5. kapitola
Teprve kdy Crysania vjela do vesnice, uvdomila si, e nco nen v podku. Karamon by si toho bezpochyby viml u v okamiku, kdy by se z vrcholu kopce na vesnici poprv podval. Viml by si, e z kuchyskch ohni nestoup dn dm. Viml by si nepirozenho ticha nebylo slyet ani matky, svolvajc sv dti, ani dusot kopyt dobytka, shnnho z pol, ani hlasy soused, vymujcch si vesel pozdravy po dlouhm dni plnm tk prce. Viml by si, e se dm nevzn ani nad kovovm stavenm, a znepokojen by si uvdomil, e v oknech nesvt jedin svce. Kdyby potom zvedl oi, s obavami by pozoroval hejna mrchoravch ptk, kroucch na nebi... Toho veho by si Karamon, Tanis Plelf, Raistlin nebo kdokoli jin z nich viml, a kdyby skuten musel vstoupit do vesnice, vstoupil by do n s rukou na mei nebo s obrannm zaklnadlem na rtech. Crysania vak bez rozmlen vjela do osady, a teprve kdy se zaala rozhlet kolem, aby zjistila, kde vichni jsou, uctila prvn zchvv strachu. Pak se do jejch mylenek vkradl rozilen a podrdn kik tch velkch ptk a ona si nhle uvdomila jejich ptomnost. Zamvali kdly a pomalu odletli do houstnouc temnoty, nebo splynuli se stny, usazen na vtvch strom. Crysania seskoila ze sedla ped stavenm, kter podle vvsnho ttu bylo hostincem. Pivzala kon k njakmu sloupku a dola ke dvem. Pokud to byl hostinec, byl hodn mal, byl vak dobe postaven, ist, se zvsy v oknech jeho pohostinn vzhled vak v podivnm tichu psobil velmi, velmi zvltnm dojmem. Z oken nevychzelo dn svtlo. Osadu rychle pokrvala tma. Crysania otevela dvee. Pli j to ale nepomohlo, dovnit stejn vidla jen st. "Je tu nkdo?" vhav zavolala. Pi zvuku jejho hlasu ptci venku chraptiv zakrkali. Crysania se zachvla. "Je tu nkdo? Chtla bych pokoj..." Jej hlas vak pomalu odumel. U nepochybovala o tom, e to msto je przdn, oputn. e by snad vichni odeli, aby se pipojili k vojsku? Crysania u vidla vesnice, kde se nco takovho stalo. Kdy se vak rozhldla kolem, uvdomila si, e v tto vesnici jde o nco pln jinho. Ti lid by za sebou nic nezanechali, snad jen nbytek vechen svj majetek by vzali s sebou. A tady ten stl pece byl prosten k veei... Kdy se jej oi pizpsobily eru a ona popola o nkolik krok dl do -139-

mstnosti, spatila sklenice stle jet pln vna a oteven lhve, stojc na stolech. dn jdlo tam nebylo. Nkter z tal leely rozbit na zemi vedle hromdky ohlodanch kost. Dva psi a koka, pobhajc kolem, j napovdli, jak se ty tale dostaly na podlahu. Z mstnosti vedly schody do poschod. Crysania chvli uvaovala o tom, e se tam vyprav, u j na to ale nezbyla odvaha. Nejdve se porozhldne po msteku. Pece tam nkdo mus bt, nkdo, kdo j ekne, co se dje. Vzala ze stolu lampu a zaplila ji zpalkou, kterou vythla ze sv torny. Pak vyla na ulici, kterou u pohltila tm naprost tma. Co se vlastn stalo? Kde jsou vichni? Nevypadalo to, e by osada byla napadena. Nikde nebyly dn stopy po boji dn rozbit nbytek, dn krev, dn pohzen zbran. Kdy vyla ze dve hostince, jej neklid jet vzrostl. K sebou pi pohledu na ni neklidn trhl. Crysania potlaila nhlou touhu vyskoit do sedla a ujdt pry tak rychle, jak jen to bylo mon. To zve bylo unaven, bez odpoinku dl nemohlo. Crysania si to uvdomila, odvzala kon a zavedla ho do stje za hostincem. Byla przdn. Ne, e by to bylo neobvykl v tchto dobch byli kon pepychem. Stj vak byla pln slmy a byla tam i voda, take hostinec byl pinejmenm pipraven na pocestn. Crysania povsila lampu na hk, odsedlala vyerpanho kon a vytela ho slmou. Vdla, e to dl hodn neobratn, ale dlala to poprv. K se vak zdl bt spokojen, a kdy odchzela, u vkal oves, kter nael v korytu. Dvka vzala lampu a vrtila se na przdnou, tichou ulici. Nahlela do przdnch dom, dvala se do ztemnlch krmk. Nic. Nikdo. Pak najednou uslyela jaksi zvuk. Srdce se j na okamik zastavilo a svtlo lampy v jej tesouc se ruce se zachvlo. Crysania se zastavila, naslouchala a pokouela se sama sebe pesvdit, e to byl jen njak ptk nebo zve. Ne, ozvalo se to znovu. A znovu. Byl to divn zvuk, jakoby zakrbn, nsledovan tupm buchnutm. Dal zakrbn, dal tlumen rna. Zcela jist na tom nebylo nic hroznho ani hrozivho. Crysania vak stle jet stla uprosted ulice, ani by pli touila vydat se k mstu, odkud ten zvuk pichzel, a zjistit, co se tam vlastn dje. "Hlouposti!" ekla si psn. Rozhnvan na sebe samotnou, zklaman z toho, e jej pln nejsp selhal, a pevn rozhodnut zjistit, co se dje, Crysania smle vyrazila kupedu. Zrove ale s neklidem zjistila, e jej ruka jakoby o sv vlastn vli sevela medailon jejho boha. Zvuk slil. ada dom a malch krmk skonila. Crysania zaboila za roh a snaila se jt co nejtieji, kdy vtom si uvdomila, e asi mla zhasnout lampu. Ta mylenka vak pila pli pozd. Svtlo u dopadlo na -140-

postavu, kter zpsobovala ty podivn zvuky. Ten lovk se otoil, zastnil si rukou oi a zadval se na Crysanii. "Kdo jsi?" ozval se musk hlas. "Co chce?" Hlas neznl vyden, jen byl naplnn nesmrnou navou, jako by dvina ptomnost pro mue byla dalm nesnesiteln tkm bemenem. Namsto odpovdi Crysania pistoupila bl k tomu lovku. Konen toti zjistila, co to bylo za zvuk. Byl to zvuk lopaty, nabrajc hlnu. Mu drel lopatu v ruce, neml vak s sebou dn svtlo. Bezpochyby pracoval tak usilovn, e si ani neviml, e pila noc. Crysania zvedla lampu, aby jej svtlo ozilo ji i toho mue, a zvdav si ho prohlela. Byl mlad, jet mlad ne ona mohl mt snad dvacet let. Byl to skuten lovk, ml bledou, vnou tv, a na sob aty, kter mohly bt borem knze, kdyby nebyly pokryt jakmisi podivnmi znamenmi. Kdy pila jet bl, Crysania si vimla e se mu potc. Kdyby se neopral o lopatu, zaboenou do hlny, byl by upadl. Msto toho se vak o ni opral, jako by byl naprosto vyerpan. Crysania zapomnla na vechen strach a rozbhla se k nmu, aby mu pomohla. K jejmu nesmrnmu asu ji vak mu pohybem ruky zastavil. "Necho ke mn!" vykikl. "Coe?" zeptala se uasle Crysania. "Necho ke mn!" opakoval jet nalhavji. Lopata ho vak u neudrela na nohou. Klesl na kolena a sevel si rukou bicho, jako kdyby trpl nesnesitelnou bolest. "Nic takovho neudlm," ekla Crysania, protoe si uvdomila, e ten mladk je bu nemocn nebo zrann. Rychle k nmu piskoila a u ho chtla vzt kolem pasu, aby mu pomohla vstt, kdy jej pohled spoinul na tom, co mladk dlal. Strnula, oi rozen hrzou. Zasypval hrob, hromadn hrob. Podvala se do t obrovsk jmy a spatila tam mnostv tl - muskch, enskch, dtskch. Nebylo na nich ani stopy po zrann, ani kapka krve. Pesto vak byli mrtv cel vesnice tam le mrtv, uvdomila si otuple Crysania. A pak se otoila a vidla muovu tv, kapky potu perlc se mu na ele, oi lesknouc se horekou. Pochopila. "Snail jsem se t varovat," ekl unaven a pitom se tm dusil. "ern horeka." "Poj se mnou," ekla Crysania a hlas se j tsl zrmutkem. Otoila se zdy k hrzn jm a vzala mladka za pae. Brnil se jen slab. "Ne! Nedlej to!" prosil ji. "Dostane to i ty. Zeme... za nkolik ho-141-

din." "Jsi nemocn. Potebuje si odpoinout," ekla. Nedbala na jeho protesty a vedla ho pry. "Ale ten hrob..." zaeptal a jeho vyden oi zabloudily k ztemnlmu nebi, na kterm krouila hejna ernch ptk. "Nememe jejich tla..." "Jejich due jsou s Paladinem," ekla Crysania, akoli sama jen s nmahou pekonvala nevolnost, kter se j zmocnila pi pedstav hrznch hod, kter na tom mst mly zanedlouho zat. U te slyela triumfln krkn. "Jsou to jen przdn schrnky, co tam te le. Oni vd, e iv maj pednost." Mladk vzdychl, byl vak pli slab na to, aby se s Crysanii pel, take jen sklonil hlavu a opel se rukou o Crysaniina ramena. Vimla si, e je neuviteln huben kdy se o ni opel, sotva ctila njakou vhu. Napadlo ji, jak dlouho to asi je, co se naposledy podn najedl. Pomalu opustili msto, kde byl vykopan ten hrob. "Mj dm je tamhle," ekl a vyerpan ukzal na malou chaloupku na kraji vesnice. Crysania pikvla. "ekni mi, co se stalo," ekla, aby odvedla sv i jeho mylenky od plcn mohutnch kdel, kter se ozvalo za jejich zdy. "Moc toho nen, co bych ti mohl ct," ekl a cel se zachvl pod nporem zimnice. "Pichz to nhle, bez varovn. Vera si dti jet hrly na zahradch a veer u umraly v nruch svch matek. Ke stolm, prostenm k veei, u nikdo nezased. Dnes rno ti, kte se jet mohli hbat, vykopali ten hrob, svj vlastn hrob..." Hlas mu selhal a jeho tlo se zkroutilo bolest. "Bude v podku," ekla Crysania. "Ulom t do postele, dm ti vodu a bude spt. J se za tebe budu modlit..." "Modlit!" zasml se hoce mladk. "J jsem jejich knz." Mvl rukou smrem k hrobu. "Vidla jsi, co dokzaly modlitby?" "Tie, eti si slu," ekla Crysania, kdy doli ke knzovu domku. Pomohla mladkovi do postele, zavela dvee, a kdy si vimla, e na ohniti je naskldan dv, zaplila ho plamenem sv lampy. Brzy se rozhoel. Crysania zaplila svce a pak se vrtila ke svmu pacientovi. Jeho horenat oi sledovaly kad jej pohyb. Pithla si k jeho posteli idli, nalila vodu do msy a navlhila v n kus pltna. Pak si sedla k mladkovi a poloila chladn obklad na jeho rozplen elo. "I j jsem knz," ekla mu a dotkla se medailonu, kter nosila kolem krku. "Budu se za tebe modlit ke svmu bohu, aby t uzdravil." Odloila misku s vodou na mal stolek u postele a poloila ruce na mladkova ramena. Potom se zaala modlit. "Paladine..." -142-

"Coe?" peruil ji a sevel jej ruku svou horkou dlan. "Co to dl?" "Uzdravm t," ekla Crysania a jemn a trpliv se na nj usmla. "Jsem knka boha Paladina." "Paladina!" Mladk zkivil obliej bolest, pak se nadechl a nevcn se na ni zahledl. "Tak jsem to pedtm slyel sprvn. Ale jak me patit k jeho knm? k se, e zmizeli tsn ped Pohromou." "To je dlouh pbh," odpovdla Crysania a pethla pes mladkovo chvjc se tlo pokrvku. "eknu ti ho pozdji. Te ale mus vit tomu, e jsem skuten jednou z knek toho velkho boha a e t uzdravm." "Ne!" vykikl mladk a sevel j ruku tak siln, e to zabolelo. "I j jsem klerik, knz boh Hleda. Pokusil jsem se sv lidi uzdravit " jeho hlas se zlomil "ale nemohl jsem nic dlat. Vichni zemeli!" Zavel oi v bolesti a naprostm zoufalstv. "Modlil jsem se! Bohov... m nevyslyeli." "To proto, e se modl k falenm bohm," ekla rychle Crysania a nathla ruku, aby mladkovi odhrnula z ela vlasy zmen potem. Otevel oi a upen se na ni zadval. Svm zpsobem to byl hezk mu, vn a vzdlan. Oi ml modr a vlasy zlatav. "Vodu," zaeptal rozpukanmi rty. Crysania mu pomohla posadit se. zniv se napil z misky a Crysania ho znovu uloila na postel. Jet se na ni chvli dval, pak zavrtl hlavou a unaven zavel oi. "Ty nco v o Paladinovi, o starch bozch?" zeptala se tie Crysania. Mladk otevel oi. Nhle se v nich objevil zblesk ivota. "Ano," ekl hoce, "znm je. Vm, e zniili nai zemi. Vm, e na ns seslali boue a nemoci. Vm, e v na zemi uvolnili zl sly. A pak odeli. Opustili ns, kdy jsme je potebovali nejvce." Te bylo na Crysanii, aby na nj uasle hledla. ekala poprn, nedvru, mon i nevdomost, a vdla, e to vechno doke pekonat. Ale toto? Tento zoufal hnv? Na nco takovho nebyla pipraven. Oekvala povriv davy a nala hromadn hrob a umrajcho mladho knze. "Bohov ns neopustili," ekla a hlas se j tsl horlivost. "Jsou zde, ekaj jen na slova modlitby. Zlo, kter vstoupilo na Krynn, sem povolali ve sv pe a nevdomosti sami lid." Crysania si s nejvt ivost vzpomnla na pbh o Zlatolun, kter uzdravila umrajcho Elistana a tak ho obrtila na starou vru. Ta vzpomnka ji naplnila posvtnm nadenm. Uzdrav tohoto mladho mue, obrt ho na svou vru... "Pomohu ti," ekla. "Pak bude mt as na vyprvn a bude mt as na to, abys pochopil." Crysania znovu poklekla vedle jeho postele, sevela v dlani Paladinv medailon a znovu se zaala modlit. "Paladine..." -143-

si ruka j hrub zacloumala a odtrhla j prsty od medailonu. Crysania vyden zvedla oi. Byl to ten mlad klerik. Napl sedl, byl nesmrn zeslbl, tsl se horekou, ale stle jet na ni upen hledl oima, kter byly klidn a neprosn. "Ne," ekl pevn, "ty mus pochopit. Nemus m pesvdovat. J ti vm!" S hokm a zasmuilm smvem se podval do tmy nad sebou. "Ano, Paladin je s tebou. Ctm jeho slu a moc. Je mon, e s blc se smrt se m oi otevraj." "To je vborn!" vykikla naden Crysania. "Mohu..." "Pesta!" Knz zalapal po dechu, jej ruku vak nepoutl. "Poslouchej m! Protoe ti vm, odmtm ti dovolit, abys m uzdravila!" "Coe?" Crysania na nj jen nechpav zrala. Pak pokraovala: "Jsi nemocn, blouzn," ekla pevn. "Nev, co k." "Vm," ekl ten mu. "Podvej se na m. Jsem pi smyslech? Ano?" Crysania si ho pozorn prohldla a musela pikvnout. "Ano, mus to uznat. Nejsem... blzen. Jsem pi vdom, vm, co km." "Ale pro tedy..." "Protoe," ekl tie a bylo znt, e kad vydechnut mu psob znanou bolest, "protoe jestli je Paladin zde - a j tomu vm tak pro dopustil, aby se tohle stalo? Pro nechal m lidi zemt? Pro dopout takov utrpen? Pro ho zpsobuje? Odpovz mi!" Vztekle j zacloumal. "Odpovz mi!" Jej vlastn otzky! Raistlinovy otzky! Crysania ctila, e jej rozum klopt v temnotch. Jak by mu mohla odpovdt, kdy sama na ty otzky zoufale hledala odpov? Ochromenmi rty opakovala Elistanova slova: "Musme vit. Nememe znt mysly boh, nememe je chpat..." Mladk klesl na postel, unaven zavrtl hlavou a i Crysania zmlkla, bezmocn tv v tv takovmu nezkrotnmu, lenmu hnvu. Tak jako tak ho ale uzdravm, rozhodla se. Je slab a nemocn na tle i na dui. Nememe oekvat, e pochop... Pak si povzdechla. Ne. Za jinch okolnost by ji Paladin snad vyslyel. Nyn si ale Crysania uvdomila, e jej bh zstane k jejm modlitbm hluch. Ve sv bosk moudrosti si vezme toho mladka k sob a vechno se vysvtl. Te tomu tak ale bt nemohlo. Crysania si najednou ke svmu zoufalstv uvdomila, e as nelze zmnit, alespo ne takto a ne jejm piinnm. Zlatoluna navrt lidem vru ve star bohy v dob, kdy ten hrozn hnv pomine a lid budou ochotni naslouchat, pijmout nov vci a vit jim, ale ne dve. -144-

Jej selhn ji naprosto zniilo. Stle jet klec u postele, skryla tv do dlan a prosila, aby j bylo odputno za to, e nebyla ochotn nco pijmout a pochopit. Na vlasech uctila jemn dotek. Zvedla oi. Mlad knz se na ni vyerpan usmval. "Je mi to lto," ekl jemn a jeho rozpraskan rty se zachvly. "Je mi lto, e t musm zklamat." "Rozumm ti," ekla tie Crysania, "a udlm to, co si bude pt." "Dkuji," odpovdl. Pak dlouho mlel a Crysania slyela jen jeho namhav dchn. Zaala vstvat, vtom ale uctila, jak jeho ruka sevela jej. "Udlej pro m nco," zaeptal. "Cokoli," ekla a donutila se usmt, akoli ho pes slzy sotva vidla. "Zsta tu se mnou, kdy umrm..."

-145-

6. kapitola
Stoupm po schodech, kter vedou na leen. Hlavu mm sklonnou. Stle se jet snam osvobodit, pestoe vm, e je to zbyten u cel dny a tdny se snam osvobodit, ale marn. ern pl se mi plete pod nohy. Zakopl jsem. Nkdo mne chyt, padm, ale ta ruka mne vlee dl. Doel jsem na vrchol leen. Pede mnou je katv palek, cel ern zaschlou krv. Jak zoufale se pokoum vyprostit ruce z pout. Kdybych je jen mohl uvolnit! Mohl bych pout svou magii mohl bych uniknout, uniknout... "Neunikne!" smje se mj kat a j poznvm, e jsem to j sm, kdo promluvil. Je to mj smch! Je to mj hlas! "Poklekni, smn arodji! Ulo si hlavu na ten studen a krvav polt!" Ne! Kim hrzou a hnvem a zoufale zpasm se svmi pouty, nen mi to vak nic platn. Zezadu m sevela si ruka a strhv m na kolena. Moje zmtajc se tlo se dotk t chladn a slizk vci! Stle jet zpasm, kim a svjm se, stle m jejich ruce tla k zemi. Pes hlavu mi pehazuj ernou kpi... Slym, jak se kat bl, slym, jak mu ern pl ust kolem kotnk, slym, jak se jeho sekera zved, zved... "Raiste! Raistline! Probu se!" Raistlin otevel oi. Dval se k obloze, ochromen panickm dsem, a v tu chvli neml ani pont o tom, kde je a kdo ho vzbudil. "Raistline, co se stalo?" opakoval ten hlas. Sevely ho pevn ruce a znm hlas, prostoupen soucitem, zapudil jedovat svist padajcho ost katovy sekery... "Karamone!" vykikl Raistlin a chytil se bratra. "Mus mi pomoci! Zastav je! Nedovol jim, aby m zabili! Zastav je! Zastav je!" "Tie, Raiste, j jim nedovolm, aby ti ublili," zaeptal Karamon, pitiskl si bratra k sob a prsty ho hladil po mkkch hndch vlasech. "Tie, jsi v podku. Jsem tady, hned u tebe." Raistlin poloil hlavu na bratrovu hra, a kdy slyel pomal, pravideln tep jeho srdce, zhluboka a rozechvle vydechl. Pak zavel oi a rozvzlykal se jako dt. "Nen to zvltn?" ekl odevzdan o nco pozdji, kdy jeho bratr piloil na ohe a postavil na nj velk hrnec s vodou. "Jsem nejvt mg, jak kdy il, a njak hloup sen ze m udl vskajc dcko." "Vak jsi jenom lovk," zabruel Karamon, sklnje se nad hrncem. -146-

Soustedn ho pozoroval, jako to dl kad, kdo se pokou pinutit vodu, aby se co nejrychleji zaala vait. Pak pokril rameny. "Sm jsi nco takovho pece kal." "Ano... jsem lovk!" opakoval hnviv se tesouc Raistlin, zachumlan do svch ernch at a cestovnho plt. Karamon se po nm pi tch slovech zneklidnle ohldl, protoe si vzpomnl, co mu Par-Salian a ostatn mgov ekli na Konklve, kter se konalo ve Vi Vysok magie. Tvj bratr se chce postavit bohm! Chce se stt jednm z nich! Zatmco se vak Karamon dval na svho bratra, Raistlin si pithl kolena bl k tlu, obejmul je rukama a unaven si o n opel hlavu. Karamon uctil v hrdle podivn sucho a iv si vybavil tepl a ndhern pocit, kter ho zaplavil, kdy se k nmu jeho bratr uchlil pro pomoc. Pak se ale Karamon radji znovu otoil ke svmu vaen. Raistlin nhle prudce zvedl hlavu. "Co to bylo?" zeptal se v tom stejnm okamiku Karamon. Tak on ten zvuk zaslechl a vstal. "Vm j," ekl tie Karamon, pozorn naslouchaje. Pak se velk mu tie a s pekvapujc rychlost rozbhl ke svm vcem, popadl me a vythl ho z pochvy. V te chvli Raistlinovy prsty sevely Magiovu hl, kter mu leela po boku. Jako koka vyskoil na nohy a vodou z hrnce uhasil ohe. Tma se na n snesla s jemnm zasyenm, jak uhlky na ohniti naposledy zapraskaly a zhasly. Oba brati ekali, ne se jejich oi pizpsob tm, tie stli a naslouchali. Potok, u kterho tboili, bublal a uml mezi skalami, vtve skpaly a listy elestily, jak lesem proletl prvn zvan ostrho vtru a pronikl do samho srdce podzimn noci. To, co zaslechli, vak nebyl ani vtr ve vtvch strom, ani voda. "Tam," zaeptal Raistlin, kdy k nmu bratr pomalu doel. "Je to v lese na druh stran potoka." Byl to divn, krbav zvuk jako by se nkdo bezspn snail proniknout neznmm zemm. Trvalo to nkolik okamik, pak nebylo slyet nic a pak se to zase ozvalo znovu. Bu to byl nkdo, kdo ten kraj vbec neznal, anebo to bylo nco velkho, neohrabanho, v tkch botch. "Sketi!" sykl Karamon. Sevel jlec mee a podval se na bratra. Roky temnoty, odcizen, rlivosti a nenvisti to vechno v jedinm okamiku zmizelo. Museli elit spolenmu nebezpe a znovu byli jednm lovkem, jako jm byli v tle -147-

sv matky. Karamon opatrn vstoupil do potoka. Mezi stromy se objevil erven msc, Lunitr byl vak v novu. Podobal se erstv pistienmu knotu a svtla vydval jen pramlo. Karamon ml strach, e si na njakm kameni vyvrtne kotnk, a tak postupoval jen velmi obezetn. Raistlin el za nm. V jedn ruce drel te u zhaslou hl a druhou se opral o bratrovo rameno. Peli potok tak tie, jako. vtr, eptajc nad vodou, a vylezli na protj beh. Zvuk stle jet neutichl. Bezpochyby ho vydvalo nco ivho. Slyeli to ustn i ve chvlch, kdy vtr nefoukal. "Zadn str sket jednotky," ekl Karamon na pl st, otoen tak, aby ho bratr mohl slyet. Raistlin pikvl. Sket njezdnci za sebou na cest, po kter jeli k vesnici, kterou chtli pepadnout, obvykle nechvali hldky. Protoe to byla innost vc ne nudn a znamenala, e se hldkujc sketi nemohli astnit zabjen a drancovn, vdycky zbyla na ty nejne postaven ty nejmn schopn a nejvce postradateln leny bandy. Raistlin nhle sevel Karamonovu pai a na okamik ho zastavil. "Crysania!" zaeptal mg. "Ta vesnice! Musme se dozvdt, kde ti sketi jsou." Karamon se uklbl. "Dostanu ho ivho!" ekl a nzorn pedvedl, jak by sevel krk hypotetickho sketa. Raistlin se zlovstn usml. "A j ho budu vyslchat," ekl s gestem nemn vznamnm. Bok po boku se oba brati plili po stezce. Co nejpelivji se dreli ve stnu, aby se jim od pezek nebo od mee neodrazil ani jedin paprsek msnho svtla. Stle jet ten zvuk slyeli. as od asu utichal, ale pokad se ozval znovu. Zstvalo to pod na stejnm mst. A u to byl kdokoli nebo cokoli, nemlo to o nich ani to nejmen tuen. Postupovali stle bl k t vci, a u byli pokud to tedy mohli odhadnout - pmo ped tm. Te u vdli, e msto, odkud k nim ten zvuk dolhal, je v lese, asi dvacet stop od cesty. Raistlin se rychle rozhldl a jeho bystr oi si vimly zk stezky. V msnm svtle byla st viditeln, oddlovala se od t, po kter li, a vedla k potoku nejsp zvec stezka. Bylo to to nejlep msto pro stopae, kte by tam mohli leet, ani by je nkdo spatil, rychle odtud vyrazit na cestu, pokud by se rozhodli zatoit, a stejn rychle se z n zase ztratit, pokud by se neptel ukzal bt pli siln. "Pokej tady!" ukzal Karamon Raistlinovi. Odpovd mu bylo zaustn bratrovy ern kp. Karamon nathl ruku, zachytil se nzk pevisl vtve a vydal se do lesa. el pomalu a tm ne-148-

hlun a drel se nkolik stop od stezky vedouc do lesa. Raistlin se postavil ke stromu. thlmi prsty zajel do jedn ze skrytch kapes a spn pilepily kousek sry k mal kulice netopho guana. V jeho mysli se objevila slova zaklnadla a Raistlin si je zvolna opakoval. Navzdory soustedn si vak dokonale uvdomoval slab zvuky bratrovch krok. Pestoe se Karamon snail jt co nejtieji, Raistlin dobe slyel vrzn vlenkovy koen zbroje, cinkn kovovch pezek a praskn vtv pod jeho nohama, kter ho pomalu odnely stle dl od jeho ekajcho bratra. Natst vak jejich ob vydvala takov hluk, e se k n Karamon musel dostat nezpozorovn... Noc prozl pern vkik, nsledovan hroznm evem a vihnm ohbanch vtv, tak silnm, jako by se lesem prodral cel pluk sket... Raistlin vyrazil kupedu. Pak se ozval n hlas: "Raiste! Pomoc! A..." Jet vt rmus, zvuk vtv narejcch jedna na druhou, tup dery... Raistlin popadl cpy svho plt a rozbhl se po stezce. Na opatrnost dvno zapomnl. Stle jet se ped nm ozval bratrv kik. Byl ztlumen listm a vtvemi, ale zrove byl ist, ne zduen nebo poznamenan bolest. Arcimg se hnal lesem, pohrdaje vtvemi, kter ho lehaly do oblieje, i lahouny, kter se mu omotvaly kolem nohou. Nhle se vtil na jakousi mtinu. Rychle se zastavil a skril se u jednoho ze strom. Ped sebou spatil njak pohyb obrovsk temn stn, kter jako by se vznel ve vzduchu a plul nkolik stop nad zem. S tou perou nco zpasilo, kielo z plnch plic a straliv klelo podle hlasu to musel bt Karamon! "Ast kinarann Sotharan, Suh kali Jalaran," zazpval Raistlin zaklnadlo a vyhodil kuliku, kterou drel v ruce, do korun strom. Ve vtvch okamit zazilo prudk svtlo a zaburcel duniv vbuch. Koruny strom zaaly hoet a plameny ozily podivnou scnu, odehrvajc se na palouku pod nimi. Raistlin se vrhl kupedu s magickmi slovy na rtech. Z prst mu vylehly fialov blesky. V naprostm asu se zastavil. Ped nm byl jen klejc Karamon, visc za jednu nohu na lan, kter bylo nahoe omotan kolem siln vtve. Vedle nj se vyden zmtal divok krlk, stejn jako Karamon visc za jednu nohu na strom. Raistlin zral na svho bratra jako na zjeven. Karamon kiel o pomoc a pomalu se otel ve vtru, zatmco se kolem nj snelo k zemi hoc list. -149-

"Raiste!" kiel jako o ivot. "Sundej m... J chci..." Znovu se otoil a ocitl se tv v tv svmu naprosto okovanmu bratrovi. S tv zrudlou, jak se mu do hlavy nahrnula krev, se Karamon rozpait usml. "Past na vlky," ekl. Lesem zilo jasn oranov svtlo. Plameny se mihotaly na vlenkov mei, kter leel tam, kde ho Karamon upustil, a jiskily na jeho leskl zbroji, jak se pomalu otel ve vzduchu, visc na lan. Mhaly se i v panikou zachvcench och lapenho krlka. Raistlin se rozesml. Te bylo na Karamonovi, aby uasle zral na svho bratra. Kdy se opt otoil hlavou k Raistlinovi, zaal usilovn kroutit krkem, aby vidl mga hlavou nahoru a nohama dol. Na tvi se mu objevil neastn, prosebn vraz. "Raistline, honem! Sundej m dol!" Raistlin se zaal tie smt. Ramena se mu rozechvla. "Raiste, u Propasti, tohle nen dn legrace!" vybuchl Karamon, divoce mvaje rukama. Samozejm to nemohlo zpsobit nic jinho, ne e se pestal otet a msto toho se zaal houpat ze strany na stranu. Tak krlk na druhm konci smyky zaal poletovat vzduchem. O to vc sebou ale mrskal a hrabal nokama ve vzduchu. Netrvalo dlouho a oba zaali krouit opanm smrem, obltvali jeden druhho a zapltali se do lan, kter je drela ve vzduchu. "Sundej m!" val Karamon. Krlk pitl hrzou. To u bylo pli. Arcimgovi se najednou vrtily vzpomnky na jejich dtstv, aby rzem zahnaly tmu a hrzu, kter mu svrala dui tak dlouho, e se to zdlo jako cel vnost. Znovu byl mlad, pln nadj a sn. Znovu byl se svm bratrem, tm bratrem, kter mu byl bl ne kdokoli jin, bl, ne mu kdokoli mohl bt. Jeho bruiv, tvrdohlav, milovan bratr... Raistlin si zakryl dlanmi obliej, zalapal po dechu a skytaje smchy spadl do trvy. Sml se tak divoce, e mu z o tekly slzy. Karamon na nj zral jako rozzuen medvd ten sveep pohled mue vischo za nohu na strom vak jen zvil bratrovo vesel. Raistlin se sml a sml, dokud ho nenapadlo, e by tak mohl nemu v sob ublit. Ten smch vak chutnal sladce a na chvli zaplail temnotu. Raistlin leel na vlhk trv, sml se jako len a ctil, jak mu vesel pronik tlem jako dobr vno. A pak se rozesml i Karamon a jeho hromov smch burcel lesem jako jarn bouka. Mg se vzpamatoval, teprve kdy kousek od nj zaaly padat kusy hocch vtv. Utel si slzc oi a pomalu vstal, smchem tak zeslbl, e se st udrel na nohou. Jedinm pohybem vythl malou stbrnou dku, -150-

kterou nosil skrytou na zpst. Nathl se a pezl lano, kter drelo bratrv kotnk. Karamon s tkm uchnutm dopadl na zem, kleje pitom jako nejhor sket. Mg s smvem na rtech peel ke krlkovi a pezl provaz, kterm njak lovec pivzal ubohho hlodavce na vtev. Zvtko bylo len strachy, Raistlin ho vak jemn pohladil po hlav, ekl nkolik slov a krlk se pomalu uklidnil, skoro jako by byl v magickm tranzu. "Dostali jsme ho ale ivho," ekl Raistlin a rty se mu zachvly. Zvedl krlka do vzduchu. "Ale neodvil bych se tvrdit, e se od nj dozvme nco dleitho." Karamon se posadil a tel si naraen rameno. Tv ml tak rudou, e se mohlo zdt, e spadl do sudu s barvou. "Opravdu vtipn," brblal a s nevrlm klebkem se podval na malho krlka. Plameny v korunch strom u zvolna vyhasnaly, jen vzduch byl stle jet pln koue a tu a tam hoela trva. Natst byl vlhk, detiv veer, take se ohe nemohl it dl do lesa. "Moc pkn kouzlo to bylo," zavrel Karamon a rozhldl se po zbytcch okolnch strom. S poetnmi kletbami a vzdechy se namhav vztyil. "Vdycky se mi lbilo," odpovdl nevzruen Raistlin. "Fipn m ho tehdy nauil. Pamatuje se na to?" Podval se na doutnajc stromy. "ekl bych, e by to star pn docela ocenil." Raistlin poodeel s krlkem v nru od splench strom a neptomn hladil jeho mkk, hedvbn ui. Krlk zavel oi, ukolban mgovmi laskavmi prsty a hypnotickm mumlnm. Karamon vythl me z kee, kam mu pedtm spadl, a kulhal za bratrem. "Ta zatracen smyka mi pln ochromila nohu." Postavil se na jednu nohu a druhou nkolikrt zatepal, aby se mu v n krev znovu rozproudila. Odnkud se pivalila tk mrana, zakryla hvzdy a zcela zdusila ohe Lunitru. Plameny ve vtvch uhasly a les se ponoil do tmy tak hlubok, e ani jeden z bratr nevidl na cestu pod nohama. "ekl bych, e u nem cenu se schovvat," ekl Raistlin. "irak."Krystal na vrcholu Magiovy hole se rozzil magickm jasem. Brati se mlky vrtili do tbora. Mlen to vak bylo pjemn, ptelsk takov, jak u nezaili cel lta. Ticho noci u ruilo jenom ustavin pochzen jejich kon, vrzn a cinkn Karamonovy zbroje a tich ustn mgova plt. Jednou se za nimi ozvala tk rna njak splen vtev se ulomila a spadla na zem. Kdy doli do tbora, Karamon zasmuile prohrbl vyhasl ohnit a podval se na krlka v Raistlinov nru. "Ani bych neekl, e ho povauje za sndani." -151-

"Sket maso nejm," usml se Raistlin a poloil zvtko na zem. Jakmile krlk uctil pod nohama chladnou zem, kubl sebou a oi se mu otevely. Chvli se kolem sebe rozhlel a pak bleskurychle zmizel v bezpe lesa. Karamon si tce povzdechl, pak se nemu tie zasml a posadil se na zem kousek od sv torny. Sthl si botu a zaal si masrovat pohmodn kotnk. "Dulak," zaeptal Raistlin a hl zhasla. Poloil ji vedle svch vc, uloil se na deku a druhou si pethl pes sebe. S nvratem tmy se ten sen vrtil. Neodeel. Jen ekal. Raistlin se zachvl a jeho tlo se nhle roztslo chladem. Na ele mu vyrazil pot. Nemohl, neodvil se zavt oi. Byl ale tak unaven... tak vyerpan. Kolik noc to je, co nespal? "Karamone," ekl tie. "Ano?" ozval se ze tmy jeho bratr. "Karamone," ekl Raistlin po chvli mlen, "pamatuje se... na to, jak kdy jsme byli dti... jsem mval ty hrozn sny?" Hlas mu na chvli selhal. Rozkalal se. Jeho bratr neekl ani slovo. Raistlin si odkalal a pak zaeptal: "A ty jsi m hldval.. Brnval jsi m..." "Vzpomnm si," ekl tlumen, chraptiv hlas. "Karamone," zaal Raistlin, ale u ani nemohl dokonit vtu. Bolest a nava byly pli siln. Tma jako by se nad nm sevela a sen se vyplazil ze sv skre. A pak se ozval cinkot zbroje. Vedle nj se objevil velk, mohutn stn. Ke zavrzala a Karamon se posadil vedle svho bratra, irok zda open o kmen stromu a me poloen na kolenou. "Spi, Raiste," ekl tie. Mg uctil, jak se bratrova tk, neobratn ruka dotkla jeho ramene. "Zstanu vzhru a budu hldat." Raistlin se zabalil do svch pikrvek a zavel oi. Pikradl se k nmu spnek, sladk a klidn. Posledn, co si pamatoval, byl pomjiv pelud z onoho snu, natahujc po nm kostnat ruce - aby byl vzpt odehnn svtlem Karamonova mee.

-152-

7. kapitola
Karamonv k se neklidn oil, kdy se velk vlenk naklonil v sedle a zadval se na vesnici, ukrytou v hlubokm dol. Zachmuil se a ohldl se po bratrovi. Za svitu zaalo vytrvale pret a d stle jet tce a monotnn buil do blta kolem nich. Nad jejich hlavami se pevalovaly tk ed mraky, jakoby podprny temnmi, vysokmi stny strom. Neslyeli nic, jen zvuk kapek klouzajcch z list a vtv. Raistlin pokval hlavou. Pak nco tie ekl svmu koni a rozjel se k vesnici. Karamon ho rychle nsledoval. Bylo slyet, jak vytahuje z pochvy me. "Nebude ho potebovat, brate," ekl pes rameno Raistlin. Kopyta jejich kon se prodrala bahnem cesty a jejich zvuk se v tkm, detm promenm vzduchu rozlhal a pli hlasit. Navzdory Raistlinovm slovm Karamon pustil jlec mee, a kdy vjeli mezi prvn domky vesnice. Tam seskoil z kon, podal uzdu bratrovi a opatrn se vydal k tmu malmu hostinci, do kterho veer vstoupila Crysania. Nahldl dovnit a spatil stl, prosten k veei, a rozbit ndob. Pibhl k nmu jaksi pes, zaal mu olizovat ruku a vrtl pitom ocasem. Koky zmizely pod idlemi a ztratily se ve tm, jakoby provinile. Karamon neptomn pohladil psa a u se chystal vejt dovnit, kdy na nj Raistlin zavolal. "Slyel jsem kon. Tamhle." Karamon se s tasenm meem vydal za roh hostince. Za nkolik okamik se vrtil, me zastren v pouzde a obo svratn. "Je to ten jej," ekl. "Je odsedlan a dostal vodu i rdlo." Raistlin jen kvl, jako by to oekval, a pithl si pl tsnji k tlu. Karamon se znepokojen rozhldl po vesnici. Z okap odkapvala voda a dvee do hostince se se skpotem kvaly na zrezivlch pantech. Ze oken dom nezasvtil ani jedin paprsek svtla, odnikud se neozval dtsk smch. Nebylo slyet ani hlasy en, volajcch jedna na druhou, ani bruen mu, stujcch si cestou do prce na mizern poas. "Raiste, co je to?" "Mor," ekl Raistlin. Karamon se zakuckal a okamit si pikryl sta a nos cpem plt. Raistlin se na nj zpod kp ironicky usml. "Neboj se, brate," ekl a seskoil z kon. Karamon pivzal ob zvata ke sloupku u hostince a vrtil se ke svmu bratrovi. "Copak jsi u zapomnl, e s nmi je skuten knz?" "Ale kde je ten tvj knz?" zamumlal Karamon pes ltku, kterou si stle jet zakrval tv. -153-

Mg otoil hlavu a zadval se na ady tichch, przdnch dom. "ekl bych, e tamhle," zaeptal. Karamon sledoval jeho pohled a v okn malho staven na opanm konci vesnice spatil osaml svtlo. "Tak to u bych radji el do tbora plnho sket," zamumlal Karamon, kdy docela pomalu kreli rozblcenmi a oputnmi ulicemi. Hlas ml ochraptl strachem, kter nebyl s to skrt. Vyhldku na to, e zeme s esti palci ocelov epele v bie, by snel s vyrovnanou mysl. Pedstava, e me zemt zcela bezmocn, nien nm, s m nelze bojovat a co se, nevidno, lhostejn vzn ve vzduchu, vak srdce velkho bojovnka naplovala hrzou. Raistlin neodpovdl. Tv skrval pod kp, a jak mohly bt jeho mylenky, to se Karamon neodvaoval hdat. Dvojice dola na konec ulice. Kolem nich dopadaly na rozbahnnou zem tk kapky det. Byli u jen kousek od toho svtla, kdy se Karamon nhodou podval nalevo od cesty. "U boh!" zaeptal, prudce se zastavil a chytil bratra za ruku. Ukzal na hrob. Ani jeden z nich nepromluvil. Z hrobu se s rozhnvanm krknm a plcnm kdel vznesli ern ptci. Karamon naprzdno polkl. Tv ml bledou jako kda a spn se odvrtil. Raistlin se jet chvli dval, rty stisknut tak siln, e z jeho st zbyla jen rovn ra. "Poj, brate," ekl chladn a znovu se vydal smrem k malmu domu. Karamon se podval na osvtlen okno. S rukou na jlci mee si povzdechl a kvl hlavou. Raistlin se lehce opel do dve a ty se stejn lehce otevely. Na rozhzen posteli tam leel njak mladk. Oi ml zaven a ruce sloen na prsou. V jeho nehybn, popelav tvi byl jen klid a mr, pestoe jeho oi byly hluboko zapadl ve vychrtlm oblieji a rty ml zmodral chladem smrti. Vedle nho kleela knka, obleen v rouchu, kter kdysi mohlo bt bl. Hlavu mla poloenou na sepjatch rukou. Karamon chtl nco ct, ale Raistlin ho zadrel a zavrtl hlavou. Nechtl ji vyruovat. Brati stli mlky ve dvech a kolem nich se snel d. Crysania byla se svm bohem. Zabran do modliteb si vimla pchodu svch ptel a pot, co ji vrzn a cinkn Karamonovy zbroje vrtilo do skutenosti. Zvedla hlavu a beze znmky pekvapen se na n zadvala. Rozcuchan vlasy se j svezly z ramen. Tv mla klidnou a bez znmky napt, jen pobledlou navou a zrmutkem. Pestoe se neodvila modlit k Paladinovi, aby je pivedl, vdla, e bh vyslyel modlitby jejho hlasu i jejho srdce. Jet jednou sklonila hlavu, aby mu tie podkovala, pak si povzdechla a vstala, s obliejem obrcenm k obma bratrm. -154-

Jej oi se setkaly s Raistlinovmi. Svtlo ohn zpsobilo, e mgovy zlat oi zily i v hloubi jeho kp. Kdy konen promluvila, zdlo se j, e se jej hlas ztrc v umn padajcho det. "Selhala jsem," ekla. Raistlina jako by to vbec neznepokojovalo. kosem pohldl na tlo mladho knze. "Neuvil?" "Ale uvil." Crysania tak obrtila oi k mrtvmu mladkovi. "Nechtl, abych ho uzdravila. Jeho hnv byl... pli velk." Sehnula se a pethla pes nehybnou postavu pokrvku. "Paladin si ho vzal k sob. Jsem si jist, e te u pochopil." "Pochopil," ekl Raistlin. "A ty?" Crysania sklonila hlavu. Dlouh tmav vlasy j zakryly tv. Tak dlouho stla bez jedinho slova, e si Karamon, stle jet nechpaje, nakonec tlumen odkalal a nervzn pelpl. "Raiste..." zaal tie. "Ml," zaeptal Raistlin. Crysania zvedla hlavu. Vlastn ani Karamona neslyela. Jej oi te byly tmav ed, tak tmav, e se a zdlo, e chtj splynout s ern mgova plt. "Pochopila jsem," ekla pevnm hlasem. "Teprve te jsem pochopila a uvdomila si, co musm udlat. V Itaru jsem spatila, jak zanikla vra v bohy. Paladin vyslyel m modlitby a ekl mi, co bylo nejvt a osudnou slabost Knze-krle jeho pcha. Mj bh mi ekl, jak se takov chyb mohu vyhnout. ekl mi, e pokud se ho na to zeptm, odpov mi. V Itaru mi vak Paladin tak ukzal, jak jsem j sama velice slab. Kdy jsem opustila to zl msto a nsledovala jsem t sem, byla jsem jen o mlo vc ne vyden dt, choulc se k tob uprosted t hrozn noci. Te jsem vak znovu zskala svoji slu. Tento straliv pohled se navdy vryl do m due." Zatmco to kala, Crysania se pomalu blila k Raistlinovi. Jeho oi svraly jej svm uhranivm pohledem. Crysania se vidla v jejich hladkm, lesklm povrchu. Paladinv medailon, kter nosila kolem krku, zil chladnm blm svtlem. Tn jejho hlasu nabval na horlivosti a ruce mla pevn seven. "Budu ten pohled mt ped oima," ekla tie a postavila se ped arcimga, "kdy s tebou projdu Portlem, vyzbrojen svoj vrou a siln ve svm pesvden, e ty a j spolen navdy vypudme ze svta temnotu." Raistlin nathl ruce a vzal jej dlan do svch. Byly tm ochromen chladem. Mg je pikryl svma thlma rukama s dlouhmi, havmi prsty. "Nemusme mnit as," ekla Crysania. "Fistandantilus byl zl lovk. -155-

Vechno, co kdy udlal, dlal jen pro svj vlastn prospch. Nm vak na svt zle, mn i tob. A jen to u bude stait k tomu, aby byl konec pbhu jin, lep. J to vm mj bh mi to ekl." Raistlin se usml svm jemnm smvem, pozvedl si Crysaniiny ruce k stm a polbil je, ani by pitom jeho pohled opustil jej oi. Crysania ctila, jak j rudnou tve, a pak se zhluboka nadechla. Karamon ze sebe vydal jaksi podivn, napl zduen zvuk, prudce se otoil a vyel ze dve. Stl v tom tivm tichu a na hlavu se mu snel d. Karamon ctil, jak mu v hlav zn jaksi hlas tnem stejn przdnm a zlovstnm jako kapky det, dopadajc na zem u jeho nohou. Chce se stt bohem. Chce se stt bohem! Vyerpan a sklen Karamon v obavch svsil hlavu. Jeho zjem o armdu, jeho radost z toho, e byl jejm "generlem", jeho zaujet pro Crysanii a mnostv dalch drobnch starost mu vytlaily z mysli ten prapvodn dvod, pro se vlastn vrtil. A nyn se mu to vdom s Crysaniinmi slovy vrtilo a zashlo ho jako pval studen mosk vody. Pesto vak nebyl schopen myslet na nic jinho ne na to, jak byl Raistlin tu noc pedtm. Jak dlouho u to vlastn bylo, co naposledy slyel svho bratra takhle se smt? Jak dlouho u to bylo, co naposledy sdleli takov teplo, takovou blzkost? iv si vybavil Raistlinovu tv, jak ji vidl, kdy chrnil bratrv spnek. Arcimg jako by omldl a Karamon si vc ne dobe pamatoval na dny jejich dtstv a jinostv - na dny, kter byly v jeho ivot tmi nejastnjmi. Pak ale vystoupila do poped, nevyzvna, jaksi skryt vzpomnka, jako by se snad jeho due zvrcen radovala z toho, jak ho me trat a mst. Znovu spatil sebe sama v t tmav cele v Itaru, kde poprv pochopil, jak nesmrn je schopnost jeho bratra konat zlo. Vzpomnl si na sv tehdej rozhodnut, e jeho bratr mus zemt. Pomyslel na Tasslehoffa... Raistlin to ale vechno vysvtlil! Pece mu to v Itaru vechno ekl. Karamon znovu zaal kolsat. Co kdy se Par-Salian mlil, co kdy se oni vichni mlili? Co kdy Raist a Crysania skuten mohou zachrnit svt ped dalmi podobnmi hrzami a utrpenm? "Jsem jenom rliv, nabruen hlupk," zamumlal sm pro sebe Karamon a tesouc se rukou si utel z tve deovou vodu. "Mon, e ti sta arodjov jsou vichni zrovna takov jako j a jeden jako druh na nho rl." Tma kolem nj zhoustla a mraky nad jeho hlavou potemnly. Msto edi -156-

jim nyn vldla neproniknuteln er. D znovu zeslil. Ze dve vyel Raistlin. Crysania la po jeho boku a drela se jeho pae. Mla na sob svj tk pl a edoblou kpi mla pehozenou pes hlavu. Karamon si odkalal. "Vynesu ho ven a ulom ho k tm ostatnm," ekl chraptivm hlasem a vydal se ke dvem. "Pak ten hrob zasypu." "Ne, brate," ekl Raistlin. "Ne. Takov pohled nesm zstat skryt pod zem." Shodil si z hlavy kpi a nedbaje prudkho lijku zvedl tv k nebi. "Tento pohled mus hoet v och boh! Kou jejich zkzy vystoup a k nebesm a jej zvuk bude znt v boskch uch!" Karamon se otoil, okovan tm neoekvanm vbuchem, a zadval se na svho bratra. Raistlinova huben tv byla tm stejn staen a bled jako tv mrtvho knze a jeho hlas byl pln hnvu. "Poj se mnou," ekl, vytrhl ruku z Crysaniina seven a dlouhmi kroky zamil ke stedu vesnice. Crysania ho nsledovala. Rukou si pidrovala kpi, aby j ji prudk vtr nestrhl z hlavy. Karamon el posledn, mnohem pomaleji ne dvojice ped nm. Raistlin se zastavil uprosted rozblcen, detm promen ulice a obrtil se ke Crysanii a svmu bratrovi. "Karamone, pive kon nae i Crysaniina. Odve je do toho lesa za vesnic " mg mvl rukou tm smrem "zava jim oi a pak se vra sem." Karamon na nj jen nechpav zral. "Udlej to!" nadil mu Raistlin ostrm, rezavm hlasem. Karamon udlal, co mu bratr nadil, a odvedl kon pry. "Te zsta tady," pokraoval mg, kdy se jeho bratr vrtil. "Zsta stt tam, kde jsi, a nepibliuj se ke mn, a se dje cokoli." Podval se na Crysanii, kter stla kousek od nj, a pak se jeho oi vrtily ke Karamonovi. "Ty mi rozum, brate." Karamon beze slova pikvl, nathl se a jemn vzal Crysanii za ruku. "Co se dje?" zeptala se a pokusila se Karamonovi vytrhnout. "Chce pout svou magii," odpovdl Karamon. Raistlin po nm vak vrhl ostr, pnovit pohled a Karamon ztichl. Crysania se nhle pitiskla k velkmu vlenkovi, vyplaen podivn dychtivm vrazem Raistlinova oblieje, a cel se roztsla. Karamon ji vzal kolem ramen, ani na okamik nespoutje oi ze svho kehkho bratra. Tak spolu stli v hustm lijku, dvali se na Raistlina a tm ani nedchali, aby arcimga nevyruili. Raistlin zavel oi. Obrtil obliej k nebi a zvedl ruce dlanmi k ernm mrakm. Jeho rty se pohnuly, nkolik okamik ho vak skoro neslyeli. Pak ale nhle zaali rozumt slovm, kter arcimg kal, pestoe se jim zdlo, e ani nezvil hlas. Mluvil podivnm a hrozivm jazykem magie. Stle znovu a znovu opakoval tat slova a hlas mu pitom klesal a zase -157-

stoupal v tichm zpvu. Slova se nemnila, zpsob, jakm je vyslovoval, vak byl pokad jin. V dol se rozhostilo tiv ticho. V Karamonovch uch umlkl i elest padajcho det. Jedin, co slyel, byl bratrv tich zpv a podivn, neznm melodie jeho hlasu. Crysania se pitiskla ke Karamonovi jet o nco tsnji. Velk vlenk ji konejiv pohladil po ramenou. m dle jeho bratr zpval, tm vc se do vlenkovy due vkrdal strach. Nemohl se zbavit pocitu, e ho nco neprosn thne k Raistlinovi, e k sob arcimg pitahuje cel svt - akoli se velk mu ani nepohnul z msta. Kdy se vak znovu podval na svho bratra, ten pocit se vrtil s jet vt silou. Raistlin stl ve stedu svta, ruce nataen k nebi, a vechen zvuk, vechno svtlo, ba dokonce i sm vzduch jako by se dychtiv vrhaly do jeho nru. Zem se pod Karamonovma nohama vzepjala a zaala se zmtat ve vlnch, kter nhle zamily k arcimgovi. Raistlin zvedl ruce jet v a jeho hlas nepatrn zeslil. Pak se mg nhle odmlel a po chvli ticha pronesl pomalu a pevn cel zaklnadlo, jedno slovo po druhm. Zvedl se vichr a zem se otsla. Karamon ctil, e se cel svt ene k jeho bratrovi, a co nejpevnji se zapel nohama o zem v panickm strachu, e i on bude stren do temnho vru, jeho stedem byl arcimg. Raistlinovy prsty zamily k edmu nebi, kypcmu boukovmi mrany. Jeho tlem proudila sla, erpan z chladnho vzduchu a promokl zem. Z jeho prst vylehly stbrn blesky a udeily do mrak. Odpovd mu byl nesmrn rozeklan blesk, jasnj ne samo slunce. Jen nepatrn se dotkl malho staven, ve kterm leelo tlo mladho knze. Ozval se ohluujc vbuch a star domek se ztratil v obrovsk kouli modroblho ohn. Raistlin znovu promluvil a z jeho prst znovu vylehly stbrn blesky. Znovu bylo odpovd svtlo z nebes, tentokrt vak zashlo samotnho mga! Nyn to byl Raistlin, kdo se ztratil v rudch a zelench plamenech. Crysania vykikla a pokouela se vyprostit z Karamonova seven. Karamon si vak dobe pamatoval bratrova slova a v silou ji drel, aby se nerozbhla k mgovi. "Dvej se!" zaeptal a pevn ji stiskl. "Ty plameny se ho ani nedotkly!" Raistlin, stojc uprosted plamen, zvedl svou hubenou pravici k nebi a jeho ern pl kolem nj zavil, jako by se mg najednou ocitl ve stedu zuc boue. Znovu promluvil. Z jeho tla vyrazily ohniv prsty plamen, osvtlily temnotu, rozletly se po mokr trv a v pekelnm reji zavily na hladin nesetnch kaluin, jako by je nkdo polil olejem. Raistlin stl uprosted jako hlava obrovskho kola, jeho paprsky byly z plamen. -158-

Crysania se u ani nepohnula. Zcela ji pemohl ds a hrza, jak jet nikdy nezaila. Keovit se drela Karamona, ten j vak nemohl poskytnout dnou tchu. Dreli se jeden druhho jako vyden dti, zatmco kolem nich vily plameny. Ohe se hnal ulicemi a jedno staven po druhm vybuchovalo a ztrcelo se v pernm poru. Purpurov, erven, modr a zelen magick ohe se vzepjal k obloze, ozil nebe a zaujal msto mraky zakrytho slunce. ern ptci se vyden rozprchli, kdy se strom, na kterm se usadili, nhle zmnil v pochode. Raistlin znovu promluvil, u naposledy. Se zbleskem istho blho svtla se z nebe snesl ohe a pohltil tla v hromadnm hrob. Od plamen vyrazil prudk zvan vtru, narazil na Crysanii a shodil j z hlavy kpi. Do dviny tve udeila vlna palivho ru. Kou ji dusil a ona u nemohla dchat. Vude kolem n padaly sprky jisker a u jejch nohou se objevily prvn plameny. Zdlo se, e i ji nakonec ohe pohlt, nic se j vak ani nedotklo. Ona i Karamon stli v bezpe uprosted hoc vesnice. V tu chvli si Crysania uvdomila Raistlinv pronikav pohled, uprajc se pmo na ni. Mg stl pmo uprosted ohnivho pekla a ukazoval na ni prstem. Crysania zalapala po dechu a pitiskla se ke Karamonovi. Raistlin znovu zvedl svoji ruku. Kolem jeho tla vil ern pl, zmtan vichrem ohniv boue, kterou arcimg vytvoil. Jeho ruka znovu ukzala na Crysanii. "Ne!" vykikl Karamon a pokusil se ji zadret. Crysania se vak jemn zbavila vlenkova seven a vydala se k Raistlinovi, nespoutjc z nho oi. "Pistup ke mn, Ctn dcero!" Pes chaos k n dolehl Raistlinv hlas a ona ctila, e ta slova znj v jejm srdci. "Projdi skrz plameny a okus moc boh..." r ohn, kter arcimga obklopoval, splil a seehl jej dui. Crysanii se zdlo, e jej ke mus v kadm okamiku zernat a rozpadnout se. Slyela, jak j rem praskaj vlasy. Ohniv boue ji vysla dech z plic a bolestiv je seehla. Ze ohn ji vak neodolateln pitahovala, plameny ped n tanily a lkaly ji dl a Raistlinv tich hlas ji vedl do jejich stedu. "Ne!" Crysania zaslechla, jak Karamon za jejmi zdy vykikl, nebyl vak pro ni zhola nim, ani nm tak nevznamnm jako zvuk jejho tepu. Dola ke stn z plamen. Raistlin nathl ruku, Crysania vak na chvli zavhala. Jeho ruka hoela! Vidla, jak se krout rem, rozpraskan a zernal. "Pistup ke mn, Crysanie..." eptal jeho hlas. Crysania nathla ruku a rozechvle ji strila do plamen. Nkolik oka-159-

mik ctila jen prudkou bolest, kter j zastavila srdce. Vykikla hrzou a bolest, kdy vtom se kolem jejho zpst sevela Raistlinova ruka a prothla ji ohnivou oponou. Crysania mimodk zavela oi. Do oblieje se ji opel studen vtr. Nadechla se erstvho vzduchu. Jedin teplo, kter ctila, byl znm r mgova tla. Otevela oi a zjistila, e stoj tsn ped nm. Zvedla hlavu, podvala se mu do o... a v srdci uctila prudkou, ostrou bolest. Raistlinova huben tv se leskla potem a v jeho och se odrely modrobl plameny z hocch tl. Dchal rychle a povrchn. Zdl se bt pln pohlcen svoj magi, jako by zcela zapomnl na sv okol. Ve tvi ml vraz naprostho vytren, naden a triumfu. "Pochopila jsem," zaeptala sama k sob Crysania a vzala mgovy ruce do svch. "Pochopila jsem. Proto mne tedy neme milovat. M jen jedinou lsku, a tou je jeho magie. Jen tto lsce vechno d a jen pro tu je ochoten vechno obtovat." Ta mylenka bolela, byla to vak bolest skoro pjemn, mdl a zasmuil. "Opt je mi pkladem," ekla sama pro sebe a jej oi se naplnily slzami. "Pli dlouho jsem se zabvala malichernostmi tohoto svta, malost m samotn. Ml pravdu, ctm moc boh. A musm jich bt hodn jich i jeho." Raistlin zavel oi. Crysania se k nmu tiskla a ctila, jak z jeho tla odchz magie, jako by z oteven rny odtkala krev jeho ivota. Ruce mu klesly k bokm. Mrano ohn, kter je obklopovalo, se nkolikrt zachvlo a pak zmizelo. S povzdechem, kter byl vlastn jen sotva slyitelnm vydechnutm, Raistlin klesl na kolena na splenou zemi. Znovu zaalo pret. Crysania slyela, jak deov kapky sy na jet doutnajcch zbytcch znien vesnice. Do vzduchu se vznesly kotoue pry, pronikly skrz ern kostry nkdejch dom a jako duchov jejich mrtvch obyvatel zaplavily ulici. Crysania poklekla k arcimgovi a rukou odhrnula z jeho tve dlouh hnd vlasy. Raistlin otevel oi a zadval se na nijako by ji vak ani nepoznval. Dvka spatila v jeho och hlubok, nemizc zrmutek - zrmutek lovka, kter sml vstoupit do e nebezpen, smrtc krsy a kter se nyn znovu ocitl uprosted edivho, detm zmenho svta. Mg se maltn pedklonil. Hlavu ml svenou a bezvldnma rukama se dotkal zem. Crysania se podvala na Karamona, kter k n prv dobhl. "Jsi v podku?" zeptal se j. "J ano," zaeptala. "Co je s nm?" -160-

Spolen zvedli Raistlina na nohy. Zdlo se, jako by si vbec neuvdomoval jejich ptomnost. Tsl se vyerpnm a musel se opt o svho bratra. "Bude v podku. Takhle to vypad skoro vdycky." Karamon se odmlel a pak zaeptal: "Vdycky? Co to vbec km? V ivot jsem nic takovho nevidl! Ve jmnu boh -" Karamon se s hrzou zadval na svho bratra - "Nikdy jsem jet nevidl takovou moc! Nevdl jsem to. Nevdl..." Podpran bratrovma silnma rukama se Raistlin opel o vlenkovu hru. Rozkalal se, lapal po dechu a zalykal se, e a nebyl schopen se udret na nohou. Karamon ho pevn sevel. Kolem jejich nohou vila mlha a dm a na rozbahnnou ulici padal hust d. as od asu bylo slyet praskn hocho deva a syen vody, padajc do plamen. Kdy zchvat pominul, Raistlin zvedl hlavu a v jeho och se znovu objevil ivot. I pam se mu vrtila. "Crysanie," obrtil se k dvce, "podal jsem t o to, protoe mus mt pevnou vru ve mne a v mou moc. Pokud v naem snaen uspjeme, Ctn dcero, pak projdeme Portlem a s oima otevenma vstoupme do Propasti msta nepedstavitelnch hrz." Crysania se neovladateln roztsla. Stla jen nkolik krok od Raistlina a jeho lesknouc se oi ji drely v neprosnm seven. "Mus bt siln, Ctn dcero," pokraoval soustedn Raistlin. "Proto jsem t vzal na tuto vpravu. Proel jsem adou zkouek a ty jsi jimi musela projt tak. V Itaru jsi prola zkoukou vody a vtru. Ve Vi jsi prola zkoukou temnoty a nyn jsi prola zkoukou ohn. Oekv t vak jet jedna zkouka, Crysanie, a ty na ni mus bt pipraven, jako na ni musme bt pipraven my vichni." Mg zavel oi a zavrvoral. Karamon svho bratra zachytil, zvedl ho a odnel ho k ekajcm konm. Tv ml nhle zasmuilou a ztrhanou. Crysania se rozbhla za nimi, s pohledem upenm na Raistlina. Navzdory zjevnmu vyerpn byl na jeho tvi vraz nesmrnho klidu a posvtnho vytren. "Co se mu stalo?" zeptala se. "Sp," odpovdl Karamon. Hlas ml hlubok a chraptiv a bylo v nm skrytho nco podivnho, Crysania vak nemohla pijt na to, co by to mohlo bt. Kdy doli ke konm, Karamon se na okamik zastavil a ohldl se. Ze zuhelnatlch trosek vesnice stoupal dm. Kostry dom se ztily do hromad istho blho popela a ze strom zbyly jen matn je pipomnajc oblaka koue, smujc k zasmuilmu nebi. Vidli, jak d pronikl popelem, zmnil ho na blto a odplavil ho pry. Mlha se roztrhala na cry a -161-

vichice odvla posledn kotoue dmu. Vesnice zmizela, jako by nikdy neexistovala. Crysania se zachvla, pithla si pl tsnji k tlu a obrtila se ke Karamonovi, kter prv usazoval Raistlina do sedla a tsl jm, aby mg procitl natolik, e se dokzal udret v sedle. "Karamone," zaeptala Crysania, kdy se k n vlenk vrtil, aby j pomohl. "Co myslel Raistlin tou dal zkoukou? Vimla jsem si, jak jsi vypadal, kdy to ekl. Ty o tom nco v? Rozum mu?" Karamon dlouho neodpovdal. Kousek od nich se ommen kymcel v sedle Raistlin. Nakonec sklonil hlavu a znovu usnul. Kdy pomohl Crysanii, Karamon doel ke svmu koni a vyskoil do sedla. Dojel k bratrovi, nathl se a chytil uzdu, kter vypadla z bezvldnch rukou spcho mga. Pak se vydali zpt k horm, stoupali stle v a v do mlhy a det, a Karamon se ani jednou neohldl. Mlel a opatrn vedl jejich kon po horsk stezce. Vedle nj se Raistlin zakymcel v sedle a byl by spadl na zem, kdyby ho Karamon vas nezachytil. "Karamone?" zavolala na nj tie Crysania, kdy dorazili na vrchol kopce. Vlenk se otoil a podval se na dvku. Povzdechl si a obrtil oi k jihu, kde kdesi v dlce leel Thorbardin. Vzdlen obzor zakrval val temnch a zlovstnch mraen. "Jedna star povst k, e ne se Huma stetl s Krlovnou Temnot, bohov ho podrobili nkolika zkoukm. Proel zkoukou vtru, zkoukou ohn a zkoukou vody. A nakonec," ekl tie Karamon, "musel projt zkoukou krve."

-162-

Humova pse
Skrze krev a ohn zi, sklize to dra, putoval Huma, provzen sny o Draku Stbrnm, jelenu, ijcm po vky, znamen prav cesty. Konen dospl k cli, k chrmu daleko na vchod, co le tam, kde zpad zan. Tam Paladin se objevil v nesmrn zi pejasnch hvzd, by vem oznmil, jak hrozn je cesta, ped Humou lec Vak vdl velik bh, e due lid naplnny jsou touhou, e vnost za svtlem tou putovat. A vdl bh, e pitom stvme se tm m nen nm dno bt.

-163-

KNIHA 3
Stopy v psku..
Fistandantilova armda pokraovala dl na jih a dorazila do Kargotu prv tehdy, kdy z korun strom spadl posledn list a nad zem se vznesla chladn ruka nastupujc zimy. Behy Novomoe armdu zastavily, ale Karamon, kter vdl, e se mus dostat na druhou stranu, ml u pipraven pln. Pedal veden hlavn skupiny svmu bratrovi a jen se svmi nejvrnjmi a nejlpe vycvienmi mui se vydal ke behm Novomoe. Spolu s nm se na cestu vydali i kovi, devorubci a truhli, kte se k armd pipojili. Karamon postavil sv hldky ve mst Kargotu. Snil o tomto mst cel svj ivot svj minul ivot. Ti sta let po Pohrom to bylo iv pstavn msto pln shonu, ale nyn, sto let po tom, co obrovsk hora udeila do tve Krynnu, to bylo msto ztracen ve spoust zmatku. Kargot bval malm zemdlskm mstekem uprosted Solamnijskch pln, kter si nyn nemohlo zvyknout na to, e se za jeho branami objevilo moe. Karamon se dval dol, kde na strmch tesech nhle konily kiujc se cesty, a neekan si vzpomnl na Tarsis. Pohroma zanechala msto napospas pouti, s lodmi lecmi jako mrtv ptci na dn ztracenho pstavu, zatmco zde v Kargotu Novomoe omvalo ve, co bylo ped asem na soui. Karamon touebn pomyslel na vechny ty oputn lodi v Tarsu. V Kargotu sice bylo nkolik lod, ale nebylo jich zdaleka tolik, kolik by jich bval poteboval. Poslal proto rychle sv mue po okol s jedinm clem aby bu nkter lod koupili, nebo najali rychl veslice, pokud mono i s posdkou. Ti, kte dopluli do Kargotu, byli kovi a emeslnci, kte sv lodi pizpsobili co nejvtmu nkladu, aby mohli v krtk dob peplout pes iny Boulivho moe do Abanasinie. Karamon dostval kad den zprvy o tom, jak pokrauje vyzbrojovn trpasli armdy, jak se Pax Sarkas pipravuje na vlku, jak si trpaslci pivezli otroky, aby pro n dolovali elezo, obstarali kovsk prce a vyrobili zbran a brnn. Zprvy se zmiovaly i o tom, jak byly vyroben zbran dopravovny do Thorbardinu a ukrvny v horch. Dostval tak zprvy od posl lesnch trpaslk a lid z Planin. Slyel o -164-

shromaovn kmen v Abanasinii, odhodlanch zapomenout na nesnenlivost, kte se rozhodli bojovat po jejich boku za sv peit. Tak lesn trpaslci se pipravovali. Chystali stejn zbran jako tup trpaslci nebo jejich bratranci hort trpaslci. Dokonce ml i zprvy o elfech z Qualinestu. Karamon ml zvltn pocit, e zprvy, kter odtud dostal, mu neposlal nikdo jin ne Solostaran, Mluv Slunc, kter prv ped tdnem zemel v Karamonov vlastnm ase. Raistlin se jen pohrdav uklbal nad snahou zathnout do vlky i elfy, protoe u pedem vdl, jak bude jejich odpov. Pesto vak mg ve skrytu due doufal, e tentokrt to bude jin... Ale nebylo. Karamonovm mum se nepodailo se Solostaranem promluvit. Jet ne sesedli z kon, zasvitly py, zapchaly se do zem a vytvoily kolem nich varovn kruh. Kdy se podvali do lesa, uvidli napjat ttivy a dal tisce pipravench p. Nepadlo ani jedin slovo, poslov u na vc neekali a odjeli. py vzali s sebou jako odpov. Tak samotn vlka Karamona znepokojovala. Vzpomnl si na rozhovor mezi Raistlinem a Crysanii, kter vyslechl, a ml stle silnj pocit, e vlastn dl jen to, co u se jednou stalo. Tak jeho dsilo to pomylen, stejn jako jeho bratra, ale z pln jinho dvodu. "Mm pocit, jako by ten ocelov obojek, kter jsem ml na krku v Itaru, byl zptky," zamumlal si pro sebe Karamon jedn noci v hostinci v Kargotu, kdy pebral potu svch posl. "Jsem zase otrokem, tak jak jsem byl ped tm. Ale tentokrt je to hor, protoe i kdy jsem tehdy byl otrokem, ml jsem stle alespo njakou svobodu. Mohl jsem se rozhodnout, jestli chci zemt nebo zstat naivu. Zd se mi, e tentokrt mi i ta jedin svoboda schz." Pro Karamona to byl nesmrn podivn pocit. Dlal a proval spoustu vc, kterm nerozuml. Rd by to bval ve prohovoil se svm bratrem, ale Raistlin byl v tboe, a i kdyby byli spolu, Karamon si byl jist, e by se o tom s nm mg odmtl bavit. Raistlin se v t dob soustedil vlastn jen na to, aby zskal co nejvce sil. Za pomoci svch kouzel splil do poslednho stbla vesnici v horch a pak na vce ne dva dny usnul. Kdy se probudil z tvrdho spnku, pekvapen si uvdomil, e m nevdan hlad. Bhem dalch nkolika dn sndl tolik jdla, kolik ho nesndl za cel posledn msce. Tak jeho kael docela zmizel, na tle mu pibylo sval a rychle se mu vracelo zdrav. Stle ho ale trpily hrozn non mry, kter nedovedly zahnat ani ty nejsilnj lky. Ve dne i v noci se zabval jen jedinou vc. Kdyby tak vdl, jakou -165-

chybu Fistandantilus udlal, chybu, kterou by on mohl napravit. Na mysl mu piel divok npad. Mg si pohrval s mylenkou vydat se do budoucnosti a pest v n, co ho ek. Ale jestlie ho znien vesnice na dva dny vyerpalo, kolik sil by ho asi stlo cestovn asem? A akoli to v souasnosti me trvat jen den nebo dva, ne se zotav, v minulosti mezitm mohou ubhnout cel vky. Nakonec tuto mylenku zamtl, protoe by mu nezbylo dost sil na boj s Krlovnou. A pak, kdy u se tm odevzdal zoufalstv, se ped nm objevil spsn npad...

-166-

1. kapitola
Raistlin odhrnul zvs a vyel ze stanu. Stre znepokojen ustoupily. Pohled na mga vdy vydsil i ty, kte patili k jeho osobnm strcm. Nikdo ho nikdy neslyel pichzet a nkterm se zdlo, e se zjevuje ze vzduchu. Prvn znmka toho, e byl s nimi, byl dotek spalujcch prst na jejich holch ramenou, tich slova nebo ustot ernho roucha. Mgv stan byl zahalen posvtnou hrzou, akoli z nj nikdy nikdo neslyel vychzet dn znepokojiv zvuky. Mnoho z nich to msto pozorn sledovalo, zvlt dti, kter tajn doufaly, e zahldnou netvora, kter by se vymanil z mgovy nadvldy, vydal se tborem a vradil kadho na potkn, dokud by mu nedaly kus chleba a rychle si ho ochoily. Ale nic takovho se nikdy nestalo. Mg jen peliv chrnil a pstoval svoji slu. Dnen noc bude ale jin, povzdechl si zamraen Raistlin. Ale ned se nic dlat. "Str," zamumlal. "A-ano, pane?" zakoktal se zmaten strce. Mg mluvil jen zdka. "Kde je pan Crysanie?" Strce nemohl zakrt znechucen ve tvi, kdy odpovdal, e arodjnice je ve stanu generla Karamona a odpov. "Mm pro ni poslat, pane?" zeptal se Raistlina s takovou neochotou, e se mg nemohl ubrnit smvu. Umn ho ale skryl pod svou kp. "Ne," odpovdl Raistlin a spokojen nad touto zprvou pokval hlavou. "A jet je tu mj bratr, mluvil jsi o nm. Kdy si mysl, e se vrt?" "Generl poslal zprvu, e se vrt ztra, pane," pokraoval zmaten strce, protoe byl pesvden o tom, e mg u ve v. "Pokme zde na jeho pjezd a zrove na pjezd voz se zsobami. Prvn vz pijel u dnes." Strce najednou nco napadlo. "Jestli mte, mj pane, v myslu zmnit rozkazy, ml bych radji zavolat velitele hldek." "Ne, nic takovho nemm v myslu," odpovdl klidn Raistlin. "Jenom se chci ujistit, e nebudu dnes v noci nim a nikm ruen. Je to jasn? Jak jsi kal, e se jmenuje?" "Michael, pane," odpovdl strce. "Jestli je to vae pn, dm pozor, aby vs nikdo neruil." "Dobe," ekl Raistlin. Mg se na chvilku zarazil a zral na jasnou non oblohu ozenou svtlem Lunitru a bezpotu hvzd. Ze Solinru bylo vidt jenom bled stbrn svtlo thnouc se nap nebem. Pro Raistlina vak byl nejdleitj msc, kter mohl vidt jen on Nuitr, ern msc, ern dra uprosted zivch hvzd. Raistlin pistoupil o kousek bl ke strci, sundal si kpi a nechal na -167-

tv dopadat svtlo ervenho msce. Michael by rd ped jeho pohledem ustoupil, ale jeho psn vcvik Solamnijskho ryte mu vas pikzal, aby zstal stt. Raistlin ctil, jak mu ztuhl. Znovu se usml. Zvedl hubenou ruku a zlehka ji poloil na Michaelovu pancem zakrytou hru. "Nikdo a se neodv vstoupit dnes v noci do mho stanu," opakoval jemn mg, byl to zvltn epot, kter se nikdy neminul inkem. "A se stane cokoli! Nikdo - ani pan Crysania, mj bratr nebo kdokoli jin... nikdo!" "Rorozumm, pane," vykoktal se sebe Michael. "Mon dnes v noci usly zvltn zvuky," pokraoval Raistlin a nespoutl ze strce oi. "Prost si jich nevmej. Ten, kdo vstoup do stanu, riskuje svj vlastn ivot...i mj!" "Ano, pane," ekl Michael a polkl. Po ele mu stkal pramnek potu, kter se vlivem chladn noci zdl jet chladivj. "Ty jsi nebo jsi byl Solamnijsk ryt?" zeptal se Raistlin. Michael se ctil nepjemn a uhnul pohledem. Otevel pusu, ale Raistlin zavrtl hlavou. "Na tom nezle. Nemus mi to kat. Akoliv sis oholil knr, m to napsan ve tvi. Abys tomu rozuml, kdysi jsem jednoho ryte znal. Psahej pi zkonu Prva a Povinnosti, e udl to, o t dm." "Psahm pi zkonu Prva a Povinnosti!" zaeptal Michael. Mg pikvl a bylo vidt, e je spokojen. Otoil se a zmizel ve svm stanu. Michael, zbaven toho hroznho pohledu, se vrtil na sv msto a otsl se pod svm tkm vlnnm pltm. V posledn chvilce se vak Raistlin rozmyslel a rychle se obrtil, a se pl kolem nj rozvlnil. "Pane ryti," zaeptal. Michael se otoil. Jestli nkdo vstoup do mho stanu, vyru m z arovn a j to peiji, najdou tady na zemi jen tvoji mrtvolu. To bude jedin omluva za tvou neschopnost." "Ano, pane," ekl hlasit Michael a snail se, aby jeho hlas zstal klidn. "Dobe," dokonil Raistlin, "to je ve, co jsem chtl." Mg konen vstoupil do stanu a zanechal Michaela v temnot. Vojk si pomyslel: Jen dob bohov vd, co se dje ve stanu za mnou. Pl si, aby tam s nm byl jeho bratranec Garic, s kterm by mohl sdlet tuto strastiplnou str. Ale Garic byl s Karamonem. Michael se zahalil do teplho plt a touebn se zadval do tbora, kde plly ohn, odkud vonlo vno a kde byli vichni jeho ptel, smli se a vyprvli si vesel historky. A tady stl Michael, zahalen v hust tm osvtlen pouze hvzdami, a jedin zvuk, kter sly-168-

el, bylo vrzn jeho vlastnho brnn, pod kterm se jeho tlo zimomiv chvlo. Raistlin proel stanem a zastavil se u velk devn truhly, kterou ml vedle postele. Na truhle byly vyezan magick symboly. Patila spolen s Magiovou hol k tm nkolika Raistlinovm vcem, kterch se nikdo nesml dotknout. Nikdo se ani neodvil. Zvlt po tom, co ji jednou jeden ze strc omylem zvedl. Raistlin neekl nic, jen ho sledoval, jak ji rychle pustil a zalapal po dechu. Truhla neplila, byla naopak chladn. Alespo tak to svm ptelm ekl onen strce, tesouc se hrzou. Ale nebyl to jenom chlad, co ji obklopovalo, byl to tak pocit takovho strachu a dsu, e se strce a divil, e pi tom nezelel. Od t doby s truhlou hbal jen Raistlin, akoli nikdo nevdl jak. Vdycky byla v jeho stanu, ale nikdo z nich ji nikdy nenakldal na kon. Raistlin nadzvedl vko a klidn si prohlel jej obsah byla v n arodjn kniha v modr vazb, flaknky, zabrouen sklenice, mony pln magickch pomcek, jeho vlastn ern knihy, sada pergamenovch svitk a nkolik poskldanch ernch rouch. V truhle nebyly dn prsteny nebo magick medailony. Raistlin jimi opovrhoval, byly to pro nj jen symboly slabosti. Raistlin si rychle prohldl vechny pedmty a zastavil se u tenk knihy, kter v nhodnm pozorovateli musela vzbudit podiv, pro nco tak svtskho spov mezi pedmty tak nezmrn hodnoty. Na knize byl hlednm psmem vyryt npis, kter ml pilkat pozornost Kejklsk techniky k pobaven a ohromen! A pod tm bylo napsno: Jak ohromit vae ptele! Podvete hlupky! Mon toho na obalu knihy bylo napsno jet vc, ale pokud tam kdy nco vc bylo, setely to ast doteky nch milujcch rukou. Raistlin se na knihu zadval a na tvi se mu pi vzpomnce na vci, kter s n zail, objevil smv. Pak zatral mezi ernmi rouchy a vythl malou krabiku, tak opatenou magickmi znaky. Raistlin odkal zaklnadlo, kter krabiku chrnilo ped cizma rukama, a otevel ji. Uvnit byla jen jedin vc ozdoben stbrn stojan. Mg ho opatrn vyndal, vstal a odnesl ho na stl blzko vchodu do stanu. Posadil se do kesla a z jedn ze svch tajnch kapes vyndal mal kil, kter zil barvami a na prvn pohled nevypadal jako nic jinho ne dtsk duhov kulika. Ale pi blim pohledu bylo vidt, e se uvnit t koule mihotaj barvy. A se zdlo, jako by ty barvy byly iv a pokouely -169-

se uniknout. Raistlin kuliku poloil na stojan. Vypadala na nm smn, byla pli mal. A pak najednou byla jej velikost pesn. Kulika vyrostla a stojan se zmenil.. .nebo snad to byl Raistlin, kdo se zmenil najednou se mgovi zdlo, e to je on, kdo vypad smn. Raistlin byl vak na takov pocit zvykl. Vdl, e dra jablko - to bylo prav jmno kuliky hrajc vemi barvami - vdy zpsobilo, e se ten, kdo ho pouil, ctil v nevhod. Ale Raistlin si u dvno zskal jeho poslunost a nauil se ovldat dra slu, kter se v nm ukrvala. arodj se uvolnil, zavel oi a zcela se oddal magii. Poloil ruku na chladn kil draho jablka a zaal odkvat starodvn zaklnadlo. "Ast bilak moiparalan, Suh akvalar tantangusar." Z draho klenotu se pod jeho prsty rozlval nepjemn chlad, a Raistlina rozbolely kosti. Zaal zuby a zopakoval kouzeln slova. "Ast bilak moiparalan, Suh akvalar tantangusar." Plejda barev, a dosud jen ln tanc uvnit sklenn koule, se zuiv roztoila. Raistlin se upen dval do draho jablka, bojoval s bolest hlavy a pevn svral barevn kil. Znovu pomalu zopakoval zaklnadlo. Barvy se pestaly otet a uprosted se objevilo svtlo. Raistlin zamikal a pak se zamrail. Svtlo nemlo bt ani bl ani ern, mlo zit vemi barvami a zrove ani jednou, mlo pedstavovat smsici dobra, zla a neutrality, kter byly uvnit draho jablka svzny k sob. Tak to alespo vdy bylo, u od t doby, kdy se poprv podval dovnit a bojoval s dram jablkem, aby si zskal jeho poslunost. To svtlo, kter nyn Raistlin vidl, zdnliv vypadalo jako to prav, jen mlo kolem dokola tmav krouek. Pozorn si je prohlel a psn si zakzal jakoukoli pedstavivost. Jet vce se zachmuil. Skuten se kolem okraje rozil tmav stn... byly to stny... kdel! Ze svtla vystoupil pr rukou. Raistlin nevhal, popadl je a pekvapen vydechl. Ruce ho thly takovou silou, e zastihly mga naprosto nepipravenho, a ten nhle ztratil nad tou vc vldu. Kdy uctil, jak ho ruce vtahuj dovnit draho jablka, ve kterm nebylo to svtlo, jak oekval a jak svou vl pivolval, trhl sebou, aby se tm rukm vymanil. "Co to m znamenat?" psn se doadoval odpovdi. "Pro se mi vzpr? U jsem si t pece dvno zskal." Ona vol... Ona vol a my ji musme poslechnout! "Kdo vol, kdo je dleitj ne j?" zeptal se pohrdav Raistlin a najednou mu ztuhla krev v ilch. -170-

Nae krlovna! Slyme jej hlas, je v naich snech a ru n spnek. Poj, Miste, dovedeme t k n! Poj, rychle! Krlovna! Raistlin se zaal tst a nemohl pestat. Kdy ruce uctily, e povolil seven, zaaly ho s jet vt silou thnout dovnit draho jablka. Raistlin se vzpouzel a snail se urovnat si mylenky, kter se mu roztoily v hlav stejn rychle jako plejda barev uvnit sklenn koule. Krlovna! Ale ovem! Jak je mon, e ho to nenapadlo? sten vstoupila na tento svt a pak se vydala mezi draky zla. Kdysi byla z tohoto svta vypuzena dky nesmrn obti jednoho ze Solamnijskch ryt, hrdiny Humy, a od t doby jak draci zla, tak draci dobra pokojn spali na tajnm mst. Temn krlovna, Takhisis, Ptihlav drak, nechala dobr draky neruen spt, probudila ty zl a poslala je do boje, aby j zskali vldu nad svtem.. Dra jablko, symbol rovnovhy zla, dobra a neutrality, ovem bylo jejmi pkazy nanejv rozrueno, protoe v tto chvli v nm mlo pevahu zlo. Proto svmu pnovi vypovdlo poslunost. Raistlin zral dovnit jablka a pemlel, jestli to, co vid, jsou dra kdla nebo stny na jeho vlastn dui. Na svou otzku vak nebyl schopen odpovdt. Vechny tyto vahy se odehrly v jeho mysli mezi jednm nadechnutm a vydechnutm. Mg si byl jist pouze v jedinm e vid svj vlastn hrob. Kdyby na jedin okamik ztratil soustedn, navdy by upadl do spr Krlovny Temnot. "Ne, moje krlovno," zamumlal a pevn stiskl ruce vynvajc z draho jablka. "Nebude to tak jednoduch." Tie, ale drazn promluvil k dramu jablku: "Jet stle jsem tvj vldce. Byl jsem to j, kdo t zachrnil ze Silvanestu, ze spr lenho elfho krle Loraka. Byl jsem to j, kdo t bezpen vynesl ze zhuby Krvavho moe v Itaru. Jsem Rais..." zavhal, polkl a v stech uctil hokost, pak ale zaal zuby a pokraoval, "jsem Fistandantilus, Pn minulho i ptomnho, a naizuji ti, abys m poslechlo!" Svtlo v dram jablku se zakalilo. Raistlin hned uctil, jak jeho ruce ochably. Tlem mu zrove projel strach i vztek, ale okamit potlail sv pocity, pevn ruce stiskl a drel. Povolily. Udlme, co bude chtt, Miste. Raistlin zadrel dech, aby si nemusel vydechnout levou. "Velmi sprvn," ekl a snail se, aby jeho hlas znl psn, jako kdy rodi kr neposlun dcko. Nesmrn nebezpen dt, pomyslel si. Chladn pokraoval: "Musm se spojit se svm uednkem ve Vi Vysok magie v Palantasu. Dvejte pozor, co vm nadm. Peneste mj hlas a-171-

sem. Chci, aby m slova uslyel Dalamar." ekni, co chce, Miste. A on t usly, jako sly hlas vlastnho srdce, a ty usly jeho odpov. Raistlin spokojen pikvl...

-172-

2. kapitola
Dalamar zavel magickou knihu a znepokojen sevel ruce v pst. Byl si jist, e dl ve sprvn, sprvn vyslovoval magick slova, dokonce je i opakoval v pedepsanm potu. Pedmty k tomu uren byly tak sprvn. Vzpomnal si, e u nejmn stokrt vidl Raistlina, jak toto kouzlo provdl. Pesto to nemohl dokzat. Unaven sloil ruce do klna, zavel oi a ve vzpomnkch se vrtil ke svmu mistrovi. Shalafi, vzpomnal na Raistlina a snail se vybavit si jeho sametov hlas, pesn tn a rytmus tch zaklnadel a pemlel, co jen tak me dlat patn. Nepomohlo to. Vechno se zdlo stejn! Co se d dlat, povzdechl si Dalamar, budu muset pokat, a se vrt. Temn elf se postavil, vyslovil magick zaklnadlo a sklenn krystal stojc na Raistlinov stole v knihovn zamikal. V krbu nehl ohe, protoe v Palantasu byla tepl jarn noc. Dalamar se dokonce odvil i otevt okno. Raistlinovo zdrav bylo stle velmi chatrn, i v jeho nejlepch asech. Neml erstv vzduch pli rd, a tak radji sedval ve sv tepl studovn, zahalen vn r a koen a pachem potu. Dalamarovi to nikdy pli nevadilo, ale byly asy, zvlt pak na jae, kdy jeho elf due zatouila po prod a kdy ml chu vrtit se navdy dom. Te stl u okna a nasval vni novho ivota, kterou nepokazil ani ds z Soikanova hje, drcho zvdavce na mle daleko od Ve, a na mal okamik si dovolil pomyslet na rodn Silvanest. Temn elf, ten, ktermu nebylo dovoleno spatit svtlo -to byl Dalamar pro svj vlastn lid. Kdy ho pistihli nosit ern roucho, na kter dn elf nemohl pohldnout bez ucuknut, kdy ho vidli studovat kouzelnick umn, kter bylo lidem jeho postaven a druhu psn zakzno, elf vldci Dalamara spoutali, zacpali mu sta a zavzali oi. Dalamarova posledn vzpomnka na Silvanest byla vn osikovch strom, kvetoucch kvtin a hlny. Pamatoval si, e to bylo na jae. Vrtil by se, kdyby mohl? Kdykoli stl nah, vzpomnl si na n. Ty hnisav rny, kter ml po celm tle, se nikdy nezahojily. To byla cena, kterou musel zaplatit za to, e studoval se Shalafim. Jak ekl velkmu Par-Salianovi, Hlav d, mistrovi z Ve Vysok magie ve rsk cest, svmu vlastnmu mistrovi: "Bylo to vc, ne jsem si zaslouil." Temn elf tak slouil jako zvd mg vech t d, kte Raistlinovi nevili a kte se v cel jejich historii nebli dnho smrteln-173-

ka tak jako prv jeho. Opustil by toto nebezpen msto? Vrtil by se dom, do Silvanestu? Dalamar se zachmuen dval z okna. Pi vzpomnce na Raistlina se na jeho rtech objevil hok smv. Dalamarv pohled se neochotn stoil z non oblohy zpt do knihovny, na ady knih s modrou vazbou, lemujc jej zdi. Ve vzpomnkch se vrtil k ndhernmu, hroznmu, pekrsnmu, straidelnmu pohledu, kterho sml jako Raistlinv uednk bt svdkem. Uvnit sv due ctil chvjc se pocit moci byl to pjemn pocit, kter pevil i s nm spojenou bolest. Ne, nikdy by se nevrtil. Nikdy... Dalamara vytrhlo z jeho vah zazvonn stbrnho zvonku. Zazvonil jen jednou, byl to krtk zvuk, ale pro ty, kdo ili ve Vi, to znlo, jako by vzduchem otsl hrom. Nkdo stl ped hlavn branou. Nkdo pekonal hrzn hj a stl ped samotnmi dvemi do ve! V jeho mysli se vykouzlila vzpomnka na Par-Saliana a Dalamar ml nhle podivn pocit, e ble odn kouzelnk stoj ped jeho dvemi. V uch mu znla slova, kter jen ped nkolika dny pronesl ped Radou "Jestli se nkdo z vs odv vstoupit do Ve, zatmco on je pry, zabiji ho!" Pi pomylen na ta slova Dalamar rychle opustil knihovnu, aby se vzpt se zadrenm dechem objevil u hlavnch vnch dve. Nebyl to vak bl mg se tpytivma oima, kdo se ped nm objevil. Msto nj tam stla postava obleen do draho brnn, s tv zakrytou erednou maskou Draho Velmistra. Postava svrala v ruce ern klenot non drahokam - a Dalamar za n ctil, akoli nic nevidl, ptomnost posvtn sly ryte smrti. Dra Velmistr pouval klenot na ochranu ped Strci, jejich bled tve se odrely ve slabm svtle nonho drahokamu a odhalovaly znivou touhu po krvi. Akoli Dalamar nevidl Velmistrovi do tve, tuil, e je velmi nahnvn. "Pan Kitiaro," uklonil se Dalamar. "Odpus mi to pivtn, ale kdybys ekla, e pijde..." Kitiara si prudce strhla pilbu a chladn se na Dalamara podvala svma hndma oima, kter uednkovi pipomnly jej pbuzensk vztah se Shalafim. "... a ty bys pro m pipravil slavn pivtn, o tom nepochybuji!" rozhnvan vytkla. "Pichzm tam, kam se mi zlb, a krom toho jsem pijela navtvit svho bratra!" Jej hlas se doslova tsl vzteky. "Podailo se mi projt tm vam bohy zatracenm lesem a pak jsem byla napadena pmo ped branou!" Vythla svj me a vykroila kupedu. "Mla bych ti dt -174-

lekci, ty elf ndhero..." "Jet jednou se omlouvm," ekl klidn Dalamar a v ikmch och se mu objevil zblesk, kter zpsobil, e Kitiara zavhala. Jako vtina bojovnk Kitiara povaovala vechny mgy za slabochy, kte zbhdarma pltvali asem nad magickmi knihami, msto toho aby se uili zachzet s meem. Ovem, obas se jim podail pkn kousek, ale kdy pilo na lamm chleba, radji se spolhala na svj me a vlenick schopnosti ne na podivn slova a netop trus. A jak v duchu vidla Raistlina, svho bratra, tak si pedstavovala i jeho uednka. Krom toho si vzpomnla, e Dalamar je elf, tedy tvor, kter je pmo peduren ke slabosti. Ale na druhou stranu se Kitiara od ostatnch vlenk pece jen liila. Hlavn dvod, pro pekonala vechny sv protivnky, byl ten, e byla vjimen schopn odhadovat sv ptele i neptele. Stail j jedin pohled do Dalamarovch o a na jeho rozloitou postavu a Kitiara si, a rozzloben, uvdomila, e se setkala s neptelem, kter j byl roven. Pestoe mu stle jet nerozumla, ctila nebezpe, kter z toho mue vyzaovalo. Pochopila, e by si mla dvat pozor, pokusit se ho njak vyut a krom toho si uvdomila, e se j mg lb. Prohldla si jeho pohlednou postavu. Kdy nad tm tak pemlela, opravdu nevypadal jako prav elf - ml siln svalnat tlo, kter ani ern roucho nedokzalo zahalit. Kitiara se rozhodla, e by se k nmu mla chovat radji ptelsky ne ton. Kdy jej pohled sklouzl na mgovu hru, kde bylo jeho ern roucho trochu rozepnut a pod nm se rsovala bronzov ple, Kitiara si uvdomila, e by to mohlo bt docela zbavn. Kitiara uloila me zpt do pochvy a pistoupila k mgovi. Lesk ost jejho mee se nyn objevil v jejch och. "Odpus mi, Dalamare. Jmenuje se tak, ne?" Jej zamraen pohled se promnil v ziv smv, kter u j tolikrt pedtm pomohl. "Rozilil m ten zatracen les. M pravdu, mla jsem svmu bratrovi dt vdt, e pijedu, a ne se jen tak rozhodnout." Stla blzko Dalamara, pli blzko. Podvala se mu do zahalen tve a dodala: "asto jednm, jak m napadne..." Dalamar mvl rukou a propustil stre. Pak si prohldl enu stojc ped nm a na opltku se usml. Kdy Kitiara vidla jeho smv, nathla ruku a zeptala se: "Je mi tedy odputno?" Dalamarova tv se rozthla do jet vtho smvu. "Sundej si rukavici, pan," ekl. Kitiara se na nj podvala a zlostn zamrkala, ale Dalamar se stle jen povzbudiv usmval. Kitiara pokrila rameny a rozpait si sundala koe-175-

nou rukavici. "Tak," ekla podrdn, "jak vid, neukrvm dnou zbra." "Ano, to jsem vdl," odpovdl Dalamar a uchopil ji za ruku. Podval se j zpma do o, zvedl jej ruku ke svm rtm a polbil ji. "Snad bys mi nechtla odept toto mal poten?" Jeho rty byly mkk, ruka siln a pevn a Kitiara ctila, jak se pod jeho dotekem zachvla. V Dalamarovch och vak vidla, e pochopil jej hru a s pobavenm se k n pidal. Jej cta k nmu jet vzrostla a potvrdila skutenost, e tento neptel je skuten hoden jej pozornosti. Vytrhla se mu a cudn ruku schovala za zdy. Bylo to velice ensk gesto, kter se ani trochu nehodilo k jejmu dramu brnn. Bylo to gesto, kter ho mlo zmst. Podle elfova zrovlho oblieje se dalo usoudit na to, e Kitiara uspla. "Mon mm zbra ukrytou pod svm brnnm. Ml by sis to pozdji tak ovit," ekla posmn Kitiara. "Naopak," odpovdl Dalamar a zastril ruce do kapes svho roucha, "tv zbran jsou vc ne zejm. Kdybych t skuten chtl prohledvat, pan, hledal bych tam, kde ostatn, na mstech, ktermi u proniklo mnoho mu. Ale j se radji dotkm mst, kterch se dn z nich jet nedotkl." Elfovy oi se smly. Kitiara zadrela dech. Jeho slova ji tm rozilila. Vzpomnla si na jeho mkk rty, postoupila jet o krok dopedu a dotkla se svou tv jeho. Dalamar, jako by si nebyl vdom toho, co dl, ustoupil na stranu a vyhnul se j. Kitiara ekala, e ji mu zachyt do sv nrue, ale msto toho ztratila rovnovhu a kloptla. Kdy se opt postavila na nohy, obrtila se na nj a po tvi j pejely rozpaky a vztek. Kitiara u zabila mnoho mu z daleko nicotnjch dvod, ne byl pouh posmch. Pak ale s naprostm asem pochopila, e si Dalamar nen ani v nejmenm vdom toho, co udlal. Nebo snad ano? Jeho tv postrdala jakkoli vraz. Mluvil o jejm bratrovi. Ne, udlal to zmrn. Zaplat za to... Kit vdla, e jej protivnk u svoje schopnosti ukzal. Neztrcela as tm, e by se proklnala za vlastn chyby. Nelzala si rny, jen se chystala k dalmu toku. "... je mi skuten lto, e tady Shalafi nen," pokraoval Dalamar. "Jsem si jist tm, e a se tvj bratr dozv o tv nvtv, bude ho to upmn mrzet." "On tu nen?" Kit okamit zpozornla. "Pro? Kde je? Kam el?" "Jsem si jist, e ti to kal," odpovdl pekvapen Dalamar. "Vrtil se do minulosti, aby ptral po Fistandantilov moudrosti a potom nael Portl, -176-

aby..." "Ty chce ct, e odeel? e by odeel bez knze?" Kit si najednou uvdomila, e nikdo nesm vdt o tom, e poslala pana Sotha zabt Crysanii a zabrnila tak Raistlinovi setkat se s Krlovnou. Pevn stiskla rty a otoila se na mrtvho ryte. Dalamar se podval stejnm smrem jako ona a musel se usmt, protoe mel petenou kadou mylenku, kter se j honila jej roztomilou kudrnatou hlavou. "Pedpokldm, e tak v o toku na pan Crysanii?" zeptal se nevinn. Kit se zamraila. "Ty v velice dobe, e o tom vm. Stejn tak jako mj bratr. Nen to dn gnius, je to prost blzen." Obrtila se za sebe. "A ty jsi mi ekl, e ta ena je mrtv!" "Byla," ekl ryt Soth, kter se najednou ped n vynoil odnikud a upral na ni sv oranov oi. "dn lovk nikdy nepeil mj tok. Ani tvj pn ji nemohl zachrnit." "Ne," souhlasil Dalamar, "ale jej pn mohl a on to udlal. Paladin pouil jedno ze svch kouzel, povolal k sob jej dui a zanechal dole jen jej tlesnou schrnku. Shalafiho bratr Karamon, pan," Dalamar se ped Kitiarou hluboce uklonil, "ji vzal do Ve Vysok magie a mgov ji poslali k tomu nejmocnjmu, aby ji zachrnil ke Knzikrli z Itaru." "Imbecilov!" vytkla Kitiara a tv j zfialovla. "Poslali mu ji zptky! To bylo pesn to, co Raistlin chtl!" "Oni to dobe vdli," ekl jemn Dalamar, "ekl jsem jim to..." "Ty jsi jim to ekl?" vydechla Kitiara. "Jsou vci, kter bych ti ml vysvtlit," pokraoval Dalamar. "Bude to ale njakou dobu trvat. Nebylo by lep, abychom se na to pohodln posadili v m komnat?" Naphl k n ruku. Kitiara chvilku otlela, ale pak se do nj zavsila. Dalamar ji vzal kolem pasu a pithl ji k sob. Kitiara mla v myslu se vzpouzet, ale nedokzala mu odporovat. Dalamar ji obma rukama drel. "Aby kouzlo fungovalo, mus stt vedle m tak blzko, jak jen to je mon." "Ale j jsem jet schopn tam dojt," ekla Kit. "Mlokdy k pohybu pouvm kouzla." Dvala se mu pitom do o, tlo pitisknut k jeho. Nhle uctila, jak se jeho svalnat postava od n odpoutala. "Dobr." Dalamar pokril rameny a zmizel. Kit se kolem sebe rozhldla a uslyela jeho hlas. "Toitm schoditm nahoru, pan, a po stm tictm osmm schodu doleva. -177-

"A tak jist chpe," ekl Dalamar, "e to bylo v mm nejlepm zjmu, stejn jako v tvm. Konklve vech t d - Blho, ervenho a ernho mne vyslalo, abych tomu zabrnil." Oba sedli v elfovch soukromch komnatch. arodj mvl rukou a nedojeden zbytky veee zmizely v przdnot. Posadili se k ohni, kter hoel sp proto, aby svtil, ne aby zahl u tak dost teplou noc. Krom toho, tanc plameny podncovaly k rozhovoru... "Pro jsi jim v tom nezabrnil," zeptala se rozhnvan Kitiara a poloila zlat pohr na stl. "Co na tom bylo tkho?" Mvla rukou, aby svm slovm dodala na drazu. "N do zad! Jak rychl a jednoduch!" Vnovala Dalamarovi pohrdav pohled. "Nebo snad neho takovho nejsi schopen, mgu?" "Ne, to ne," odpovdl a optoval jej pohled. "Pokud se my, ern mgov, chceme nkoho zbavit, pouvme k tomu prostedky mnohem rafinovanj. Proti tvmu bratrovi bychom je vak nikdy nepouili." Dalamar se otsl a rychle dopil zbytek vna. "Hlouposti," odsekla Kit. "Tak si m poslechni, Kitiaro, a ve pochop," ekl jemn Dalamar. "Nezn svho bratra. Nezn ho, ale co jet hor, neboj se ho!" "Bt se ho? T uboh, slab trosky? To nemysl vn." Kitiara se zaala smt, ale nhle jej smch utichl. Naklonila se k nmu bl. "Mluv vn, vidm ti to na och." Dalamar se smutn usml. "Bojm se ho jako nieho na svt. Ani smrt mi nepipad tak stran." Temn elf se chytil za ern roucho a kubnutm ho roztrhl. Na jeho odhalench prsou se objevila okliv rna. Kitiara se na nj pekvapen podvala, a kdy uvidla jeho bledou tv, zeptala se: "Jak zbra ti to udlala, nepoznm ..." "Jeho ruka," odpovdl bezbarv Dalamar. "Je to znmka po jeho pti prstech. To je jeho vzkaz Par-Salianovi a Konklve, se kterm m za nimi poslal a nadil mi, abych jim pedal jeho pozdrav." Kit u ve svm ivot vidla hodn - mue vykuchan pmo ped jejma oima, uat hlavy, muen v podzemnch celch znmch jako Kobky zatracen, ale kdy uvidla Dalamarovy krvcejc rny, v mylenkch si vybavila Raistlinovy huben ruce, jak se vpaluj do masa temnho elfa, a neubrnila se zchvvu hrzy. Posadila se zpt do kesla a znovu si zopakovala Dalamarova slova. Zanala si myslet, e snad pece jen Raistlina podcenila. Zbledla a radji se napila vna. "Take on m v myslu vstoupit do Portlu," ekla pomalu a snaila si srovnat v hlav to, co se prv dozvdla. "Vstoup tedy s knzem do Por-178-

tlu a odtud se dostane do Propasti. A co se stane potom? Pece v, e Krlovnu v jej vlastn i neporaz." "Jiste to v," ekl Dalamar, "je siln, ale tam je silnj ona. A tak m v myslu vylkat ji ven a donutit ji, aby vystoupila na tento svt. A tam, jak v, ji bude moci porazit a zniit." "lenstv!" zaeptala Kitiara. Na vc se nezmohla. "On se doista zblznil!" Rychle postavila svou i na stl, kdy si uvdomila, e si tesoucma se rukama rozlv vno do klna. "On ji vidl jen na tomto svt, kdy nebyla nic jinho ne pouh temn stn, protoe j cosi brnilo, aby sem vstoupila cel... On nem ani tuen, jak by to vypadalo, kdyby..." Kitiara vstala a zaala dost nervzn pechzet po koberci ozdobenm pestrobarevnmi stromy a zvaty, kter elfov tak milovali. Najednou j po zdech pejel mrz, a tak si radji stoupla bl k ohni. Jak se Dalamar postavil vedle n, jeho ern pl zaustil. Pestoe byla Kit pln zabran do svch mylenek, ctila Dalamarovo tepl tlo vedle svho. "Co si mgov mysl, e se stane?" nhle se zeptala. "Kdo vyhraje, jestli se mu jeho pln poda? M vbec njakou nadji?" Dalamar pokril rameny, postoupil o krok bl k n a jemn se dotkl jej je. Prsty j hladil jemnou ki. Byl to krsn pocit. Kitiara slastn zavela oi a vzruen se zachvla. "Mgov to nevd," ekl tie Dalamar a sklonil se, aby ji polbil tsn pod uchem. Kitiara se nahrbila jako koka a pitiskla se k nmu. "Tady bude ve svm ivlu," pokraoval Dalamar, "Krlovna tm bude oslabena, ale ani tak nebude jednoduch ji porazit. Jsou vak i tac, kte si mysl, e by jejich boj mohl zniit svt." Kitiara zvedla ruku, zapletla prsty do mgovch sametovch vlas a pithla si jeho rty ke svm. "Ale... jakou m tedy anci?" trvala na svm. Dalamar se zarazil a odthl se od n. Rukama stle svral Kitiaina ramena. Pak ji otoil tv k sob, podval se na ni a ona vidla, jak peml. "Ano, vdy je tu njak ance." "A co bude dlat ty, kdy se mu poda vstoupit do Portlu?" Kitiara poloila ruce na Dalamarovu hru, kde jej bratr zanechal ty okliv rny. Jej oi vyzaovaly takovou ve, e tm, ne vak docela, ukryly jej chladn mylenky. "Musm mu zabrnit, aby se vrtil na tento svt," ekl Dalamar. "Musm zablokovat Portl, aby se nemohl dostat dl." Rukou se dotkl jejch rt. "Co bude odmnou za tak nebezpen kol?" Pitiskla se k nmu a jemn ho kousla do konek prst. "Stanu se vldcem tto ve," odpovdl. "A dal hlavou du ernch -179-

mg. Pro se pt?" "Mohla bych ti pomoci," vzdychla Kitiara. Prsty pejdla po Dalamarov hrudi, nn se dotkala jeho ramen a zatnala nehty do jeho ke jako vrnc koka. Dalamar ji tiskl k sob stle pevnji a jejich tla se k sob jet vce piblila. "Mohla bych ti pomoci," opakovala eptem Kitiara. "Neme proti nmu bojovat sm." "Ale moje mil," Dalamar si ji ironicky zmil. "Komu chce pomoci? Mn nebo jemu?" "To zle hlavn na tom, kdo vyhraje," ekla Kit a zasunula ruku pod roztren roucho temnho elfa. Dalamarv smv se jet vce rozil. Otel rty o jej bradu. Zaeptal j do ucha: "Hlavn, e jeden druhmu rozumme, pan." "Ano, rozumme," ekla Kitiara a vzruen vzdychla. "A te, mil brate, bych se t na nco chtla zeptat. U dlouho mi to vrt hlavou. Co nos kouzelnci pod svmi rouchy, temn elfe?" "Velmi mlo," zamumlal Dalamar. "A co nos eny-vlenice pod svm brnnm?" "Nic." Kitiara byla pry. Dalamar leel ve sv posteli a blaen podimoval. Na polti jet ctil podivnou smsici vn, vni jejch vlas, parfmu a oceli, kter jako by snad Kitiae ani nepatily. Temn elf se prothl a spokojen se usml. Urit by ho zradila, o tom vbec nepochyboval. A ona vdla, e kdyby to pomohlo jeho zmrm, bez vhn by ji zniil. Ani jednomu z nich to vak nevadilo, ba naopak, pidalo to jejich milovn na jedinenosti. Zavel oi a nechal se unet spnkem. Otevenm oknem slyel ustot drach kdel a pedstavil si, jak Kitiara sed na svm modrm drakovi, na sob m brnn a tv m zakrytou ohavnou maskou, kter se ve svitu msce ndhern leskne... Dalamare! Temn elf se pekvapen posadil. Nhle se probudil a tlem mu projel nevslovn strach. Rozhldl se kolem ten hlas byl tak znm! "Shalafi?"zeptal se vhav. Nikdo tam vak nebyl. Dalamar si poloil hlavu do dlan. "Sen, byl to jen sen," zamumlal. Dalamare! Ten hlas! Byl tu znovu, a tentokrt byl daleko silnj. Dalamar se bezradn rozhldl a jeho strach jet vce zeslil. To nebyl ten star Raistlin, -180-

takhle si mg nikdy nehrl. Raistlin znovu pivolal kouzlo na cestovn asem. U byl pry dle ne tden, nikdo vak neekal, e by se vrtil tak brzy. Pesto si Dalamar byl jist, e to je on, znal ten hlas lpe ne tlukot vlastnho srdce. "Shalafi, slym t," Dalamar se snail, aby jeho hlas znl klidn, "Ale nikde t nevidm, kde..." Jak jsi asi pochopil, jsem zptky, drah uednku. Hovom k tob za pomoci draho jablka. Mm pro tebe kol. Dobe m poslouchej a udl pesn to, co ti eknu. A udl to hned! Neztrcej as. Kad chvilka je dleit... Dalamar zavel oi, aby se mohl lpe soustedit. Te u ten hlas slyel zcela jasn, krom toho vak otevenm oknem slyel i vesel smch. Oslavoval se pchod jara. Ped branami Starho msta hoely tborov ohn, mlad lid si dvali kvtiny a lbali se ve tm. Vzduch byl naplnn lskou a vn rozkvetlch jarnch r. Ale pak zaal Raistlin mluvit a Dalamar pestal vechno ostatn vnmat. Zapomnl na Kitiaru, zapomnl na lsku, zapomnl na jaro. Poslouchal, ptal se, chpal a cel jeho tlo se soustedilo jen na Shalafiho.

-181-

3. kapitola
Bertrem se pomalu prochzel komnatami Velk knihovny. Jeho roucho mu ustilo kolem kotnk a ten tich zvuk se msil s estetikovm rytmickm mumlnm. Byl se z okna knihovny podvat na oslavy jara a nyn se vracel zpt ke sv prci mezi tisci a tisci knih a svitk, lecch v trobch Velk knihovny. V uch mu stle znla melodie jedn psn. "Ta-tum, tatu," prozpvoval si Bertrem tichm falenm hlasem, aby snad nenaruil klid a posvtnost komnat Velk knihovny. Jedin, co by ho mohlo ruit, byla ozvna jeho hlasu, protoe knihovna se na noc zamykala a nikdo v n nezstval. Estetikov, kte sv ivoty strvili studiem a dohlenm na zdej knihy, pln vdomost shromdnch z celho Krynnu, vtinou bu spali nebo pracovali na svch vlastnch kolech. "Ta-tum, tatum, m mil m oi jako laka, tatum, ta-tum, a j jsem lovec, kter..." Bertrem se mlem roztanil. "Ta-tum, tatum, vezmu luk a py..." Bertrem poskakoval v rohu. "Vystelm a p let do srdce m mil... Hej, ty tam! Kdo je to?" Bertremovi vyskoilo srdce a do krku a estetik se mlem skcel hrzou, kdy se ped nm objevila vysok postava v ernm rouchu s tv zahalenou kp, stojc uprosted mramorovho slu. Postava neodpovdla. Jen tam tie stla a zrala na nj. Bertrem v sob posbral vechnu odvahu, podkasal si pl a osopil se na pchozho. "Co t sem pivd? Knihovna je zaven! Dokonce i pro vs, ern kouzelnky!" Estetik se zamrail a mvl rukou. "Odejdi. Vrtit se me ztra rno, a a sem pjde, pouij hlavn dvee jako kad jin!" "Ale j nejsem kad jin," ekla ta postava a Bertrem v tch slovech poznal elfsk pzvuk, i kdy mu promluvil solamnijsky. "Dvee jsou pro ty, kte nemaj moc prostupovat zdmi. J tu moc mm a nejen to. Umm dlat i daleko nepjemnj vci." Bertrem se otsl. Ten chladn elf hlas nevyhrooval jen tak do vtru. "Jsi temn elf, nemm pravdu?" ekl Bertrem a zoufale se snail vymyslet, co m dlat. Ml by vyvolat poplach? Kiet o pomoc? "Ano, jsem ten, za koho mne m," postava si z hlavy strhla kapuci a na muovu urostlou postavu dopadlo svtlo ze zlatch koul viscch ze stropu dar ernch mg, kter vnovali Astinovi ve Vku Snn. "Jmenuji se Dalamar a sloum..." "Raistlinovi!" vydechl Bertrem. Znepokojen se kolem sebe rozhldl, jako by oekval, e na nj tajemn mg odnkud vysko. Dalamar se usml. Ml krsnou a ulechtilou tv, ale tak ml v sob -182-

cosi, co Bertremovi nahnlo strach. Vechny mylenky na voln o pomoc se nhle vytratily z estetikovy mysli. "Coco chce?" vykoktal ze sebe. "Chci nco, o m d mj pn," opravil ho Dalamar, "neboj se m, hledm jen znalosti, nic vc. Jestli mi pome, budu pry dv, ne se nadje." Kdy mu ale nepomohu... Bertrem se otsl od hlavy a k pat. "Udlm, co je v mch silch," odpovdl, "ale radji by sis ml promluvit s..." "Se mnou!" ze stnu se nhle ozval hlas. "Astine!" zabreptal Bertrem a ukzal na Dalamara, "tenhle... j... neekl jsem mu... objevil se... Raistlin..." "Ano, Bertreme," ekl klidn Astinus, pistoupil k nmu a poloil mu ruku na rameno. "Vm, co se stalo." Dalamar se nepohnul, dokonce ani nedal najevo, e si je vdom Astinovy ptomnosti. "Vra se ke svmu studiu, Bertreme," pokraoval Astinus a jeho hlubok baryton se rozlhal slem. "J to zadm." "Ano, pane!" Bertrem vdn vykroil ze slu. Roucho se kolem nj rozvlnilo, kdy se mnich jet jednou podval na temnho elfa, kter se a dosud nepohnul ani nepromluvil. Bertrem doel ke dvem, vyel z mstnosti a bylo slyet, jak se jeho nohy v mkkch sandlech rozbhly chodbou. Vldce Velk knihovny v Palantasu se v duchu usml. Ped oima temnho elfa vak zstal chladn a jeho bezvk tv neprozrazovala o nic vc ne mramorov zdi kolem. "Tudy, mlad mgu," ekl Astinus, prudce se otoil a vykroil chodbou rychlm krokem, kter odpovdal vzhledu mue stednch let. Dalamar byl pekvapen, a tak na chvilku zavhal, kdy ale uvidl, e zstv pozadu, rychle Astina nsledoval. "Jak v, co hledm?" zeptal se temn elf. "Jsem kronik a djepisec," odpovdl Astinus. "I kdy tady spolu te mluvme, vnmm vechny udlosti, kter se v tomto okamiku dj. Slym kad slovo, vidm kad pohyb a nezle na tom, jestli je to dobr nebo patn. Tak sleduji nae djiny. Byl jsem zde prvn a budu zde posledn. A to je tak dvod, pro vm, co hled." Astinus zamil doleva, vzal jednu ze zlatch koul, aby si posvtil na cestu, a el dl. V magickm svtle vidl Dalamar dlouh ady knih, uloen na devnch policch. Podle koen vazby poznal, e knihy jsou velmi star, pesto vak vypadaly tm jako nov. Mnii je pravideln opraovali a u tch, kter byly ohmatan, vymovali vazbu. "Tady je to, co hled," ukzal Astinus, "Vlky o Trpasli brnu." Dalamar zral. "Vechny ty knihy?" ady knih se zdly nekonen a -183-

temn elf uctil, jak se mu do due vkrd zoufalstv. "Ano," odpovdl Astinus, "a jet je tu jedna dal ada." "Jj..." Dalamar byl ztracen. Raistlin nemohl tuit, o ho d. Nemohl po nm chtt, aby peetl cel to mnostv za tak krtkou dobu. Dalamar se nikdy nectil bezmocnj a neschopnj ne nyn. Rozhnvan zrudl, kdy uctil, jak se na nj Astinus chladn dv. "Snad bych ti mohl pomoci," ekl sue djepisec, poslepu nathl ruku po jedn z knih a vythl ji z police. Otevel ji, zalistoval v n, oima pejdl dek po dku a protal hledn popsan strnky. "Aha, tady to je," vythl z kapsy zloku ze slonov kosti, opatrn ji vloil mezi strnky a knihu peliv zavel. Pak ji podal Dalamarovi. "Vezmi si ji s sebou. ekni mu to, co chce slyet, a tak mu ekni, e vtr fouk a stopy v psku zmiz jen tehdy, kdy je pekro." Djepisec se temnmu elfovi hluboce uklonil, obrtil se a vydal se kolem dlouh ady knih zptky chodbou. Pak se nhle zastavil a obrtil se na Dalamara, kter nehnut stl a v ruce svral knihu, kterou mu Astinus dal. "Mlad mgu, nemus se vracet zpt. A knihu dote, vrt se sama do knihovny. Nepotebuji, abys mi dsil m estetiky. Uboh Bertrem dnes v noci asi neusne. A pozdravuj ode mne Shalafiho." Astinus se jet jednou uklonil a zmizel ve stnu. Dalamar zstal stt a poslouchal, jak se historikovy kroky vzdaluj dlouhou chodbou. Temn elf se otsl, vyslovil krtk zaklnadlo a vrtil se do Ve Vysok magie. "Tak mi sm Astinus dal knihu o Vlce o Trpasli brnu, Shalafi. Skld se ze starch text, kter sm napsal..." Ovem, Astinus vdl, co potebuji. Pokrauj. "Ano, Shalafi. Zan to tady, kde to Astinus oznail: A tak velk mg Fistandantilus pouil dra krlovsk jablko, aby se vrtil asem a povolal svho uednka. Toho pak poslal do Velk knihovny v Palantasu, aby opatil knihu, ze kter by vyetl, zda bude jeho snaen spn." Dalamar se zarazil a nakonec pln pestal st nahlas, kdy si ohromen protal posledn st jet jednou. Pokrauj! ozval se netrpliv Raistlinv hlas. Znl v Dalamarov mysli, ne v jeho uch. Dalamar si nemohl nevimnout, e je jeho pn rozhnvan. Rychle odtrhl pohled od odstavce, kter byl napsn ped vc jak sto lety, ale kter pesn popisoval to, co se pihodilo ped nkolika okamiky. Dalamar tedy pokraoval. "Je tady dleit poznmka: Kroniky, tak jak v t dob existovaly, naznaovaly... Tato st je podtren, Shalafi" peruil Dalamar etbu. Kter st? -184-

"V t dob to je podtren." Raistlin neodpovdl. Dalamar konen nael msto, kde pestal, a rychle pokraoval. "... naznaovaly, e jeho vprava bude spn. Fistandantilus a jeho knz Denubis podle veho mli bezpen vstoupit do Portlu. Co by se vak stalo v Propasti, bylo zahaleno zhadou, protoe se nkter historick udlosti vykldaj rzn. A tak tedy Fistandantilus uvil, e jeho snaha o vstup do Portlu a pokus porazit Temnou Krlovnu budou spn a s novou silou nutil trpaslky do dalch vlek. Pax Sarkas padl do rukou armdy horskch trpaslk a lid z Planin. (Viz Kroniky, svazek 126, kniha 6, strana 589-700.) Armdu vedl Fistandantilv nejlep generl Feragas, kter byl kdysi otrok ze severnho Ergotu a ktermu arodj zaplatil vcvik pro gladitory itarskch Her. A tak Fistandantilova armda porazila sly krle Duncana a zahnala trpaslky do Thorbardinskch hor. Fistandantilovi na vlce nezleelo, pouze mu slouila k tomu, aby oddlil svj vlastn konec. Nael vchod do Portlu pod povrchem pevnosti zvan aman, postavil tam vlastn zkladnu a zaal se pipravovat na vstup do zakzan brny. Svho generla nechal bojovat. Co se stalo potom, je za hranicemi mch vypravskch schopnost. Nemohu to pesn popsat, protoe uvolnn magick sly byly tak mocn, e zmtly m vidn. Generl Feragas padl v boji s Dewary, temnmi trpaslky z Thorbardinu. Po jeho smrti se Fistandantilova armda rozpadla a hort trpaslci se vydali do pevnosti amanu. V prbhu boj si Fistandantilus a Denubis uvdomili, e maj velmi mlo asu a e bitva je u tm prohran. Proto zaal kouzelnk odkvat svoje zaklnadlo. Ve stejnm okamiku se ale jednomu gnmovi, kter byl v zajet thorbardinskch trpaslk a kter se snail uprchnout, podailo opravit vynlez na cestovn asem. Na rozdl od vech dosud doloench dkaz o spnosti gnmskch vynlez na celm Krynnu tento skuten fungoval. Vlastn fungoval docela dobe. Mohu se tedy jen domnvat, e se moc gnmova vynlezu smsila s kouzelnou moc Fistandantilovou. A vsledek vichni znme. Nastal vbuch tak obrovsk, e tm cel Dergotsk pln podlehly zkze. Ob armdy byly smeteny z povrchu zemskho. Pevnost aman se otsla a ztila a vytvoila horu, kterou dnes znme jako Lebku. Denubis pi nehod zahynul. Tak Fistandantilus ml zemt, ale jeho magick sla mu umonila pet v podob irho ducha. Vznel se na -185-

tomto svt a do chvle, kdy nael tlo mladho mga jmnem Raistlin Majere..." Dost! "Ano, Shalafi," zamumlal Dalamar. A pak Raistlinv hlas nhle zmizel. Dalamar sedl ve studovn a vdl, e je sm. Tsl se hrzou, ohromen tm, co prv peetl. Pokoueje se najt v knize jakoukoli souvislost, kter by dvala smysl, temn elf si sedl ke stolu, k Raistlinovu stolu, a ponoil se do vlastnch mylenek tak, e si ani neviml, e temnou noc vystdal ediv rozbesk. Raistlinova tla se zmocnil strach a vzruen. Jeho mylenky vak byly zmaten, mg poteboval as na to, aby se uklidnil a dkladn si prostudoval ve, co se dozvdl. V hlav mu znla jedin vta: M cesta me bt spn! Me bt spn! Raistlin se zhluboka nadechl a najednou si uvdomil, e a dosud nedchal. Ruce se mu na povrchu draho jablka roztsly. Raistlin byl k smrti vyerpan. Podivn se zasml, kdy pomyslel na stopy v psku vedouc k popraviti, kter ho pronsledovaly v jeho snech. U toti nevedly k popraviti, ale ke platinovm dvem, ozdobenm symboly Ptihlavho draka. Dvee se na jeho pkaz otevely. Zbvalo jen jedin: Zabt vetenho gnma... Raistlin uctil prudk kubnut. "Pesta!" nadil a proklnal se za to, e ztrc soustedn. Ale tentokrt u ho dra jablko neposlechlo. Bylo pli pozd! Raistlin si uvdomil, e je vtahovn dovnit. Ctil, jak ho ruce thnou bl a bl. Pedtm nemohl s uritost ct, komu patily, zda byly lidsk nebo elf, mlad nebo star. Nyn vak vdl, e to jsou ensk ruce. Jemn, nn, s hladkou blou plet a smrtcm stiskem. Raistlin se zaal potit a s panickou hrzou se zoufale vzepel, protoe tuil, e se bl jeho konec. Zburcoval vechny sv sly, jak tlesn, tak duevn, aby se z toho seven vymanil, ale ty ruce ho pitahovaly stle bl a bl. Dokonce u vidl i jej tv. Byla krsn, mla tmav oi, svdla ho a cel jej tlo se chvlo touhou. Bl a bl... Raistlin se zoufale brnil, snail se vytrhnout z enina seven, kter se zdlo tak jemn a nn, ale pesto tak neuviteln siln. Raistlin ptral ve sv dui, aby z n vykesal posledn nadji. Vdl, e nkde hluboko v n mus bt pomoc, kter by ho zachrnila... -186-

Ped oima se mu vynoil obraz krsky v blm rouchu. V ruce svrala Paladinv medailon. Zazila ve tm a pevn stisk se na mal okamik uvolnil. Byl to ale jen krtk okamik. Raistlin slyel, jak se ena surov smje. Jej obraz zmizel. "Brate!" vykikl Raistlin skrz zaat zuby a ped oima se mu objevila postava mue, kter byla cel odn ve zlatm brnn. V ruce drel lesknouc se me, stoupl si vedle svho dvojete a chrnil ho. Ale vlenk byl najednou zezadu sraen k zemi. Bl a bl... Raistlin bojoval ze vech sil, ale zaal ochabovat a ztrcel vdom. A pak se najednou z nejskrytjho koutku jeho due vynoila dal postava. Nemla na sob bl roucho ani nesvrala v ruce zlat me. Byla nevelkho vzrstu, pinav a po tvi se j kutlely slzy. V ruce drela mrtvou... velmi mrtvou... krysu. Karamon se vrtil do tbora, kdy se na nebi objevil prvn paprsek rannho rozbesku. Strvil noc na koni, byl ztuhl, vyerpan a neuviteln hladov. Vidina dobr sndan a pohodln postele ho posledn hodinu hnala kupedu a jeho tv rozthla do irokho smvu, kdy se ped nimi objevil tbor. Chystal se prv pustit uzdu svho unavenho kon, kdy vtom se rozhldl po tboe. Velk mu se zarazil, zvednutou rukou zastavil sv mue a seskoil z kon. "Co se dje?" zeptal se znepokojen a v okamiku zapomnl na vidinu teplho jdla. Garic, kter a dosud jel vedle nj, zavrtl zmaten hlavou. Tam, kde se ml vznet kou z rannch ohni a kde se mlo ozvat chrpn mu, snacch se prodlouit si jet o kousek non spnek, to vilo jako ve velm lu po toku medvda. dn ohnit jet nebylo rozdlno, lid bezcln pobhali sem a tam nebo stli v malch houfech a zuiv debatovali. Kdy zahldli Karamona, zaali cosi vykikovat a vydali se smrem k nmu. Garic nhle vykikl a bhem krtkho okamiku jeho mui vytvoili kolem svho generla neproniknutelnou hradbu. Bylo to poprv, co Karamonovi mui pedvedli takovou vrnost, a zpsobilo to, e generl na okamik nebyl schopen jedinho slova. Pak si odkalal a promluvil. "To nen teba," zabruel a pobdl kon. st mu se rozestoupila, aby ho nechala projt. "Podvejte se na n! Nikdo z nich nem zbra. Polovina z nich jsou eny a dti. Ale..." usml se na n, "stejn vm dkuji." Obrtil pohled na mladho ryte Garica, kter se hrd zapil, pestoe -187-

stle jet svral jlec mee. V t chvli k nim dorazili prvn lid z tbora. Rukama popadli uzdu Karamonova kon. Ten si asi myslel, e jde do bitvy - byl k tomu tak vycvien zaal se nebezpen vzpnat a chystal se zasadit svmi kopyty smrtc rnu. "Stt!" vykikl Karamon a zadrel zdivoel zve. "Zstate stt! Copak jste se vichni zblznili? Chovte se jako dav sedlk! ekl jsem, abyste zstali stt! Jste snad hloup kuata? Co to m znamenat? Kde jsou moji dstojnci?" "Tady, pane," ozval se hlas jednoho z jeho kapitn. Mu byl v oblieji rud, rozpait a rukama si klestil cestu davem. Kdy mui zaslechli hlas svho velitele, utichli a ozvalo se jen nespokojen bruen, jak do nich strkali kapitnovi strci ve snaze prodrat se skrz vyplaen dav. "Prosm za prominut, pane," ekl kapitn, zatmco se Karamon snail uklidnit svho kon a plcal ho po krku. K byl stle zmaten a vyden sthal uima. Kapitn byl star mu, kter sice nepatil mezi ryte, ale ml ticetilet zkuenosti njemnho oldka. Ml zjizvenou tv a chybla mu st ruky, o kterou zejm piel v njak arvtce. Toho rna byla jeho zjizven tv zrudl hanbou, kdy stl ped svm mladm generlem. "Dti si vimly, e se vrac, pane, ale ne jsem se k tob dostal, tihle divoc psi," mvl rukou smrem k lidem, "se za tebou rozbhli jako zbsil. Jet jednou prosm za odputn, generle, ale nemli v myslu t rozilit." Karamon se snail tvit klidn a nevzruen. "Co se stalo?" zeptal se, odvdje svho kon do tbora. Kapitn mu hned neodpovdl, ale vznamn se podval na Karamonovu eskortu. Karamon pochopil. "Bte naped," ekl a mvl rukou. "Garicu, odve je do tbora." Kdy on a kapitn osamli, tedy alespo mli tolik soukrom, kolik ho bylo mon najt v peplnnm tboe, kde je kad zvdav pozoroval, Karamon se tzav na kapitna podval. Star oldk vak ekl jen jedin slovo: "arodj!" Karamon dorazil k Raistlinovu stanu a srdce se mu zastavilo, kdy kolem uvidl kruh ozbrojench strc, kte brnili zvdavcm v pstupu. Kdy ho nkte zahldli, bylo na nich vidt, jak si oddechli. Karamon zaslechl poznmku: "Generl je tady! On u se o to postar!" Ostatn horliv pikyvovali a nkte dokonce naden tleskali. Na pkaz nkolika kapitn vytvoili zkou uliku, aby mohl Karamon projt. Ozbrojen strci si stoupli po jeho boku a rychle uzavrali adu. Lid se natahovali pes hlavy strc, aby vidli alespo nco, protoe jim -188-

kapitn odmtl cokoli ci. Karamon sm by nebyl pekvapen, i kdyby na vrcholku Raistlinova stanu sedl drak a kolem se valil zelen kou. Msto toho uvidl mladho mue stojcho na stri a Crysanii prochzejc se ped vchodem do stanu. Karamon se zvdav podval na mladka a pemlel, jestli ho zn. "Nejsi ty ten Garicv bratranec?" ekl vhav a snail si vzpomenout na jeho jmno. "Michael, e ano?" "Ano, generle," odpovdl mlad ryt. Narovnal se a pokusil se zasalutovat. Byl to vak velmi chab pokus. Jeho tv byla bled a unaven a oi zarudl. Byl na pokraji plnho vyerpn, ale drel ped sebou otp a brnil kadmu ve vstupu do stanu. Kdy Crysania uslyela Karamonv hlas, vzhldla. "Dky bohu!" ekla. Karamon se podval do jej bled tve a temn edch o a otsl se. "Zbavte se jich!" nadil kapitnovi, kter okamit nadil svm mum jednat. Brzy nato se mruc vojci zaali rozchzet, jen si stovali, e je po vzruujc podvan. "Karamone, poslouchej m!" Crysania mu poloila ruku na rameno. Ale Karamon ji setsl a nevmal si jejch pokus promluvit. Vydal se k Michaelovi, chtl ho odstrit a vstoupit do stanu. Mlad ryt se ale ped nm odhodlan postavil s otpem v ruce, aby mu v tom zabrnil. "Z cesty!" nadil Karamon. "Je mi lto, pane," ekl vn Michael, akoli se mu hlas tsl, "ale Fistandantilus nadil, e nikdo nesm dovnit." "Chpe to?" ozvala se Crysania. Karamon za sebou uslyel jej kroky, ale nespustil z Michaela oi. "Snaila jsem se ti to ct, ale ty jsi m neposlouchal! U to trv celou noc a j ctm, e se uvnit dje nco stranho! Ale Raistlin chtl, aby psahal ve jmnu Prva a Povinnosti, nebo co..." "Povinnost," Karamon zamumlal a zavrtl hlavou. "Prvo a Povinnost!" Zamrail se a vzpomnl si na Sturma. "Tento zkaz me vykoupit jenom smrt." "Ale to je lenstv!" vykikla Crysania. Hlas se j zlomil. Tv si na okamik ukryla v dlanch. Karamon ji vhav vzal kolem ramen a ona se k nmu vdn pitiskla. "Karamone, tak jsem se bla!" zamumlala. "Bylo to hrozn. Probudil m Raistlinv kik. Volal m jmno. Bela jsem sem... uvnit stanu zilo zelen svtlo a on nesrozumiteln kiel, pak jsem ho slyela vykikovat tv jmno... A potom zaal zoufale nakat. Pokouela jsem se dostat dovnit, ale..." rukou ukzala na Michaela, kter tie stl ped nimi. "A pak se jeho hlas zaal ztrcet, bylo to hrozn, jako by ho nco vslo dovnit!" -189-

"Pak se stalo co?" Crysania se zarazila, po chvilce vak pokraovala. "On... ekl jet nco jinho, ale st jsem mu rozumla. Svtla zhasla. Pak se ozvalo zapraskn a najednou bylo ticho, stran ticho!" Crysania zavela oi a otsla se. "Co tedy ekl? Rozumla jsi mu?" "To je na tom to nejpodivnj," Crysania zvedla hlavu a zmaten se na Karamona dvala. "Znlo to jako Bupu." "Bupu!" opakoval ohromen Karamon. "Jsi si tm jist?" Crysania pikvla. "Pro by volal jmno tupho trpaslka?" pemlel Karamon. "Nemm tuen," Crysania unaven vzdychla a odhrnula si vlasy z ela. "Napadlo m tot. Krom toho, nebyla to nhodou trpaslice, kter vyprvla Par-Salianovi, jak k n byl Raistlin mil?" Karamon zavrtl hlavou. Neml as na to, aby se zabval tupmi trpaslky. Jeho nejvt problm byl nyn Michael. V hlav mu krouily iv vzpomnky na Sturma. Kolikrt u vidl na tvi tohoto mladka stejn vraz? Psahat ve jmnu Prva a Povinnosti... Zatracen Raistlin! Michael bude stt na hldce a do chvle, kdy padne vyerpnm, a pak, a se probud a uvid, e selhal, zabije se. Ale musela bt pece njak jin monost! Karamon se zadval na Crysanii. Mohla by pout sv magick sly a zbavit ho toho stranho zvazku... Karamon zavrtl hlavou. To by proti n postavilo lidi z tbora a ti by ji bez vhn uplili na hranici! Zatracen Raistlin! Zatracen kn! Zatracen Solamnijt ryti i s jejich zkonem Prva a Povinnosti! Zhluboka se nadechl a vydal se k Michaelovi. Mlad mu zvedl vhrun otp, ale Karamon zvedl ruce, aby ukzal, e je m przdn. Odkalal si. Akoli vdl, co chce ct, nevdl, jak zat. A pak si najednou znovu vzpomnl na Sturma. Ped oima se mu objevila jeho tv, byla tak zeteln. Nebyla to ta iv tv, ta vn, ulechtil a spravedliv, byla to tv zahalen zvojem smrti. Bylo v n obrovsk utrpen, kter setelo rysy hrdosti a odhodln. V jeho och se zrailo pochopen a Karamonovi se zdlo, e se na nj dokonce usml. Byl to vak velmi smutn smv. Na okamik nebyl Karamon schopen jedinho slova, jen na nj zral, ale tv zmizela a na jejm mst zstala jen tv mladho ryte. Byl vyden, unaven, ale i odhodlan... "Michaeli," ekl Karamon a drel pitom ruce nad hlavou. "Ml jsem kdysi ptele, tak to byl Solamnijsk ryt. On - on u neije. Zahynul ve vlce daleko odtud, kde... Ale na tom nezle. Stur mj ptel byl pesn -190-

jako ty. Tak on vil v zkon Prva a Povinnosti... ale zemel kvli nmu. Tsn pedtm ne zemel, si uvdomil, e je nco jet dleitjho ne zkon Prva a Povinnosti a e se v zkonu na nco zapomnlo." Michael zatvrzele mlel a pevnji sevel otp. "Zapomnlo se na samotn ivot." Karamon zahldl v rytovch zarudlch och zavhn. Zaleskly se v nich i slzy. Michael prudce zamrkal, aby je zahnal, a Karamon si s levou uvdomil, e v jeho tvi zahldl nznak pochybnosti. Karamon se tch pochyb okamit chytil, jako by jeho slova byla hrot mee mcho pmo k srdci neptele. "ivot, Michaeli, je ve, co mme. Nen to jenom n ivot, ale tak ivoty vech ostatnch, ijcch na tomto svt. To je to, co m zkon Prva a Povinnosti chrnit, ale nkdy se stane, e ho okolnosti postav proti pvodnmu zmru a zkon se tak stane dleitj ne sm ivot." Pomalu, s rukama stle nad hlavou, pistoupil k mladkovi. "Nechci po tob, abys opustil hldku. Ale ty i j vme, e kdybys odeel, nebylo by to ze zbablosti." Karamon zavrtl hlavou. "Bohov vd, co jsi dnes v noci musel zat a vyslechnout. Chci po tob, abys opustil hldku ze soucitu. Mj bratr tam uvnit mon umr, mon je u mrtv. Kdy po tob chtl, abys psahal, nemohl tuit, co se stane. Musm jt za nm. Michaeli, pus m k nmu. Na tom nen nic neestnho." Michael nehnut stl a zral ped sebe. A pak se zhroutil. Ramena mu klesla a otp mu vypadl z ruky. Karamon ho zachytil do svch pa a pevn ho stiskl. Mladk se vyerpnm rozplakal a jeho velitel ho konejiv poplcal po zdech. "Pojte sem nkdo," rozhldl se kolem sebe, "najdte Garica... Aha, tady jsi," oddechl si, kdy vidl, jak k nim mlad ryt b. "Vezmi svho bratrance k ohni, dej mu nco teplho k jdlu a ulo ho ke spnku. Vy ostatn," ukzal rukou na sv strce, "dejte to tady do podku." Kdy Garic odvdl svho bratrance do tbora, Crysania se vydala do stanu, ale Karamon ji zastavil. "Bude lep, kdy pjdu dovnit prvn," ekl. Oekval, e se bude vzpouzet, a proto ho pekvapilo, kdy Crysania beze slov ustoupila. Karamon u vstupoval do stanu, kdy na rameni uctil jej dotek. Otoil se. "Jsi moudr jako Elistan, Karamone," ekla a soustedn si ho prohlela. "Mohla jsem mu ct to co ty. Pro jsem to neudlala?" Karamon zrudl. "J jen jsem ho pochopil, to je ve," zamumlal. "J jsem mu nechtla rozumt. Jen jsem chtla, aby m poslechl." Crysania stiskla rty. -191-

"Posly," ekl Karamon, "me svoje svdom zpytovat pozdji. Te ale budu potebovat tvoji pomoc!" "Ano, jist." Na Crysaniin tvi se znovu objevilo ztracen sebevdom. Bez vhn nsledovala Karamona do Raistlinova stanu. Karamon nechtl, aby dovnit nahlely zvdav oi, a tak rychle zathl zvs. Uvnit byla tma, byla tak hust, e oba v prvn chvli nevidli vbec nic. Stli blzko vchodu a ekali, a jejich oi pivyknou tm. Crysania se nhle chytila Karamona. "Slym ho dchat!" ekla s levou. Karamon pikvl a vydal se kupedu. Jak se den jasnil, vyhnl ze stanu noc a Karamon s kadm dalm krokem vidl vc. "Tady je," ekl a rychle odkopl stranou stl, kter stl v cest. "Raiste!" zvolal a klekl na zem. Mg leel na chladn podlaze, ml bledou tv a modr rty. Jeho dech byl slab a peruovan. Karamon ho opatrn zvedl a odnesl na postel. Ve slabm svtle si viml, e Raistlinovi ve tvi hraje slab smv, jako by se mu zdl pjemn sen. "Myslm, e jen sp," ekl Karamon Crysanii, kter mga prv pikrvala vlnnou pikrvkou. "Ale nco se tu stalo, to je zejm." Rozhldl se kolem sebe. "Zajmalo by m... Pi vech bozch!" Crysania vzhldla a podvala se pes rameno. Strop stanu byl seehl a zernal, ltka byla poplen a na nkterch mstech v n byly velk dry. Vypadalo to, jako by po stanu pejel plamen. r stan poniil, ale ne docela. Na stole leel pedmt, kter vzal Karamonovi dech. "Dra krlovsk jablko!" ekl s posvtnou ctou. Ped mnoha lety ho vyrobili mgov vech d a naplnili ho vlastnostmi dobra, zla i neutrality. Sla ukryt uvnit byla dostaten siln, aby roztoila udlosti as, kitlov jablko vak nyn jen klidn leelo na stbrnm stojanu, kter pro n Raistlin vyrobil. Kdysi to byla vc, ve kter krouilo magick svtlo. V tto chvli se vak ta vc halila do tmy. Byla seshora dol praskl. Nyn... "Jablko je rozbit," ekl klidn Karamon.

-192-

4. kapitola
Fistandantilova armda se peplavila pes iny Boulivho moe v prapodivn flotile sloen z bezpotu rybskch lun, veslic, nahrubo svzanch vor a vesele vyzdobench zbavnch lodic. Pestoe to na druh beh nebylo nijak daleko, trvalo to dle ne tden, ne se vichni vojci, zvata a zsoby dostali pes iny. Ve chvli, kdy byl Karamon pipraven iny pekroit, jeho armda se rozrostla do takovch rozmr, e u neml ani dost lun, aby mohl najednou pepravit vechny sv vojky. Mnoho lod se muselo vydat pes moe hned nkolikrt. Nejvt z nich pevely dobytek a vlastn se z nich staly velik plovouc stodoly, pln stn pro kon a huben krvy a ohrad pro prasata. Vtinou lo vechno hladce, ovem Karamon stejn spval nanejv ti hodiny denn, protoe se ani na okamik nemohl odtrhnout od problm, o kterch si vichni mysleli, e jen on je doke vyeit a kter zahrnovaly vlastn cokoli, kravami trpcmi moskou nemoc ponaje a nru me spadlou pes palubu kone. A kdy u byl konec na dohled a tm vichni byli v bezpe na druh stran, nhle se pihnala boue. Biovala moe vichrem tak silnm, a se cel pokrylo pnou a pohltilo dv velk lod, kter se utrhly od pstavnch hrz. Cel dva dny se nikdo neodvil vyplout. Pesto se vak cel armda nakonec astn dostala pes iny a vlastn se ani nikomu nic nestalo, snad a na nkolik vojk, kte dostali moskou nemoc, jaksi dt, kter spadlo do vody (zachrnili ho) a na jednoho kon, kter se splail, rozkopal sv stn a zlomil si pitom nohu (utratili ho a sndli.) Kdy se armda vylodila na abanasinijskch bezch, pivtal ji nelnk lid z Planin tch barbarskch kmen, kter obvaly pln severn Abanasinie a touily po proslulm thorbardinskm zlat a tak vyslanci trpaslk. Setkn se zstupcem trpaslk vak Karamonovi zpsobilo takov ok, e se jet nkolik dn pot nervzn otsl, kdykoli si na to vzpomnl. "Reghar Kesadlo," oznmil Garic, stojc u vchodu do stanu. Ustoupil a vpustil dovnit skupinu t trpaslk. Karamon jen nevcn zral na prvnho z trpaslk a jeho jmno mu zvonilo v uch. Raistlinovy huben prsty mu sevely pai. "Ani slovo!" vydechl arcimg. "Ale vdy vypad... a to jmno!" zaeptal vyden Karamon. "Pochopiteln," ekl odmen Raistlin, "koneckonc je to Flintv ddeek." -193-

Flintv ddeek! Flint Kesadlo jeho star ptel! Star trpaslk, kter zemel v Tanisov nru v Bohodomov, star trpaslk, tak obhroubl a popudliv, ale pesto nesmrn laskav a ptelsk, trpaslk, kter Karamonovi pipadal jako zosobnn dstojnho st. Jet se nenarodil! Toto byl jeho ddeek! Nhle Karamona jako tk kladivo udeilo pln vdom toho, kde je a co dl. Doposud si mohl myslet, e to vechno se odehrv v jeho vlastn dob. Teprve te pochopil, e to, co podnik, vlastn jet nikdy nebral vn. I to, e ho Raistlin nakonec "pole" dom, se zdlo bt tak samozejm, jako by ho ml jen posadit do lunu a ct mu sbohem. U dvno zapomnl na ei o "zmnch asu," jen ho mtly a pesvdovaly o tom, e se pohybuje v uzavenm, nekonenm kruhu. Karamon ctil, jak ho polilo horko a hned nato zima. Flint se jet nenarodil. Tanis neexistoval. Nebyla ani Tika. A ani on sm jet neexistoval! Ne! To bylo pli nepravdpodobn - tak to nemohlo bt! Stan se Karamonovi naklonil ped oima. Byl si tm jist, e omdl. Natst si Raistlin viml, jak velk vlenk zbledl. Vytuil, co se v tu chvli dje v bratrov mysli, vstal, rychle pedstoupil ped napl zhroucenho Karamona a dobe volenmi slovy pivtal pchoz. Neopomenul se vak pitom kosem podvat na svho bratra a temnm, pronikavm pohledem mu pipomenout jeho povinnosti. Karamon se s nejvtm silm vzpamatoval. Podailo se mu ty matouc a zneklidujc mylenky vypudit z mysli, kdy sm sebe pesvdil o tom, e bude lep, kdy se jimi bude zabvat pozdji, v klidu a beze spchu. Takov rozhodnut u musel za nkolik poslednch dn uinit mnohokrt, jedinou chybou bylo, e vytouen klid stle nepichzel... Vstal a najednou zjistil, e u je tak klidn, e beze stopy vzruen doke podat ruku edovousmu trpaslkovi. "Sotva bych si kdy pomyslel, e budu jednat s lidmi a arodji, a jet k tomu proti svmu vlastnmu tlu a krvi," ekl bez okolk Reghar, posadil se do nabdnutho kesla a jednm doukem vypil korbel piva, kter ped nj postavili. Zamrail se. Karamon mvl na chlapce, kter mu obas slouil, aby trpaslkovi znovu nalil. Reghar se mrail a ekal, a se na jeho pivu usad pna. Pak si povzdechl a zvedl korbel smrem ke Karamonovi, kter u zase sedl ve svm kesle. "Durth Zami och Durth Tabor. Podivn asy pinej podivn ptele." "Tak si to myslm," zamumlal Karamon, ohleje se po Raistlinovi. Zvedl svoji sklenici byla v n jen ist voda - a zhluboka se napil. Raistlin zdvoile pozvedl pohr s vnem, smoil v nm rty a zase pohr postavil -194-

na stl. "Sejdeme se ztra rno a projednme nae plny," ekl Karamon. "Nelnk lid z Planin bude tak ptomen." Reghar se jet o nco vc zamrail a Karamon si v duchu povzdechl, protoe tuil, e ho ekaj dal pote. Pokraoval vak stle stejnm srdenm tnem. "Bude nm ct s vmi poveeet a tak stvrdit nae spojenectv." Reghar podrdn vstal. "Je docela dobe mon, e budu bojovat po boku barbar," zavrel. "Ale, pi Reorxov vousu, nemusm s nimi jst a s vmi koneckonc tak ne." Karamon tak povstal. Na sob ml svou nejlep obadn zbroj (dal dar ryt) a vyzaovala z nj sla a dstojnost. Trpaslk pimhouil oi a upen se na nj zadval. "No mal urit nejsi," zabruel. Pak si ale pohrdav odfrkl a zavrtl hlavou. "Mm ale pocit, e m v hlav vc sval ne mozku." Karamon se neubrnil smvu, akoli se ho trpaslkova poznmka nemile dotkla. Tolik to pipomnalo Flinta! Raistlin se vak neusmval. "Mj bratr je vojevdce, ktermu se sotva kdo vyrovn," ekl chladn a povznesen. "Kdy jsme opustili Palantas, byli jsme ti. Jen dky schopnostem a skvlmu mylen generla Karamona jsme byli schopni pivst na vae zem tuto mohutnou armdu. Odvm se tvrdit, e se rdi podvolte jeho autorit." Reghar si znovu odfrkl a zadval se na Raistlina zpod kov podobnho edho obo. Pak se otoil a za mohutnho inen tkho brnn zamil k vchodu ze stanu. U vchodu se vak zastavil. "kte ti, a z Palantasu? A te mte tohle?" Pronikav pohled jeho tmavch o peltl po Karamonov brnn a star trpaslk mchl rukou v irokm gestu, kter v sob zahrnulo velk stan, ryte v naletn zbroji, kte stli na stri u vchodu, stovky mu, vykldajcch z lod zsoby a zvata, dal stovky mu, cvicch se v bojovm umn, ady kuchyskch oh... Ohromen a zaskoen bratrovou nezvyklou chvlou Karamon ani nebyl s to odpovdt. Jedin, eho byl schopen, bylo neptomn kvnut. Trpaslk si znovu odfrkl, kdy vak s cinkotem a inenm vykrel ze stanu, byl v jeho och zblesk nevrlho obdivu. Chvli se nedlo nic a pak Reghar najednou stril hlavu zptky do stanu. "Na tu veei pijdu," zavrel, jako by ho k tomu nutili, a oddusal pry. "J budu tak muset odejt," ekl bezvrazn Raistlin, vstal a zamil k vchodu. Ruce ml skryt v zhybech svho plt a byl zcela zaujat -195-

svmi mylenkami, kdy najednou uctil, jak se jeho ramene dotkla n ruka. Rozilen se ohldl a spatil svho bratra. "Co chce?" "Chtl jsem ti... Jenom jsem ti chtl podkovat," zachraptl Karamon a pak dodal: "Chtl jsem ti podkovat za to, co jsi ekl.... Jet nikdy jsem od tebe nco takovho neslyel." Raistlin se usml svm jemnm smvem. Oi ml chladn a zasmuil, Karamon si toho vak ve sv radosti neviml. "Je to prost a jednodue pravda, brate," ekl mg a pokril rameny. "A navc nm to pomohlo, protoe ty trpaslky potebujeme. Kolikrt jsem ti u kal, e m hodn skrytch vloh, kter by bylo jenom teba s trochou asu a nmahy rozvinout. Koneckonc jsme dvojata," dodal s notnou dvkou sarkasmu Raistlin. "Nikdy bych se neodvil tvrdit, e bychom mohli bt tak rozdln, jak si to namlouv." Mg znovu zamil k vchodu ze stanu, opt vak na svm rameni uctil bratrovu ruku. Potlail netrpliv povzdech a otoil se. "Tam v Itaru jsem t chtl zabt, Raistline " Karamon se odmlel a olzl si such rty - "a stle jet si myslm, e jsem k tomu tehdy ml dvod. Alespo podle toho, co jsem vdl tehdy. Dnes u si tm tak jist nejsem." Povzdechl si, upraje oi ke pikm svch tkch bot. Pak znovu zvedl zrudlou tv k Raistlinovi. "Chtl bych bt pesvden o tom, e jsi to byl ty, kdo tohle zpsobil e jsi ty sm dostal mgy do situace, ve kter jim nezbylo ne mne poslat do minulosti, aby mi pomohli poznat to, co jsem tady poznal. Mon to tak nen," rychle dodal Karamon, kdy vidl, jak se bratrovy rty svraj a jeho chladn oi se stvaj jet chladnjmi, "a jsem si jist, e alespo zsti tomu tak opravdu nen. Vm, e to dl pro sebe. Ale myslm si, e alespo st tv mysli se star o ostatn, i kdy jen zdka. Ta st tvho j si uvdomila, e je to se mnou patn, a pila mi na pomoc." Raistlin poslouchal svho bratra s smvem na rtech. Kdy Karamon skonil, jen pokril rameny. "V podku, Karamone. Pokud ti ty tv romantick pedstavy dopomohou k tomu, abys lpe bojoval, lpe plnoval svou strategii, lpe myslel a pedevm, pokud mi dovol odejt z tohoto stanu a vrtit se k m prci pak si je dl chovej na svch prsou. Pro m to nem dn vznam." Uvolnil ruku z bratrova seven a pomalu doel k vchodu ze stanu. Tam na chvli zavhal. Pootoil kp zakrytou hlavu a znovu promluvil, hlasem hlubokm, vyerpanm a nesoucm stopy zvltnho smutku. "Karamone, jet jsi m stle nepochopil." Pak vykroil ze stanu. Pi chzi mu kolem kotnk ustil jeho ern -196-

pl. Slavnostn setkn se toho veera konalo pod irm nebem. Jeho zatek ovem nebyl nijak velkolep. K veei prosteli na dlouhch devnch stolech, narychlo stluench ze deva vor, kter je pepravily pes moe. Reghar se dostavil s poetnou druinou, ve kter bylo na tyicet trpaslk. eryt, nelnk lid z Planin, kter svou zasmuilou tv a vysokou, hrdou postavou Karamonovi siln pipomnal ekyvana, s sebou tak pivedl piblin stejn poet bojovnk. I Karamon vybral ze svch lid tyicet mu, kterm dvoval (nebo alespo doufal v jejich oddanost) a u kterch ml nadji, e snesou zt nadchzejc pitky. Jet ne se vichni seli, Karamon dospl k pesvden, e trpaslci a lid z Planin budou sedt co nejdl od sebe a dn vyprvn, by sebezajmavj, je k sob nedostane. A ani se pli nezmlil. Pot, co vechny delegace dorazily, se trpaslci shlukli kolem svho vdce, lid z Planin zase kolem toho svho a Karamonovi mui jen nejist pihleli. Karamon se postavil mezi ty ti iky. Vystrojen byl velmi peliv na sob ml zlat brnn a pilbu z gladitorskch her a pr kousk nov zbroje, kter k pvodnmu brnn pidali jeho emeslnci. S do bronzova oplenou k, obrovitou postavou a energickm obliejem zde psobil velitelsky a majesttn a i zarputil trpaslci si mezi sebou vymnili nkolik pohled nesoucch znmky neochotnho souhlasu. Karamon zvedl ruce. "Bute pozdraveni, moji ptel," zvolal svm silnm, burcivm hlasem. "Vtejte. Tato veee nech se stane znamenm sjednocen, znamenm spojenectv a nov nalezenho ptelstv naich nrod..." Odpovd mu bylo nevrle mumln, slova posmchu a pohrdav smvy. Jeden z trpaslk si dokonce odplivl. Nkolik mu z Planin zvedlo sv luky a postoupilo o krok kupedu - nco takovho povaovali za smrtelnou urku. Jejich nelnk je vak zadrel a Karamon klidn pokraoval. "Budeme bojovat bok po boku a mon tak budeme bok po boku umrat. Zanme proto nae prvn setkn tak bok po boku, pojezme jdla a popijme jako brati. Vm, e jste se jen s nevol odlouili od svch pbuznch a ptel, chtl bych vak, abyste si nali ptele nov. A proto, abychom se lpe seznmili, jsem se rozhodl pro vs pipravit malou hru." Jak to doekl, oi vech trpaslk se rozily asem, brady jim poklesly a vzduch v tboe zaplnilo hlun reptn. dn dospl trpaslk pece dn hry nehraje! (Jist innosti, kter by snad mohly hry pipomnat, jako "bit kamene" nebo "hod kladivem", a kter trpaslci s oblibou provozovali, -197-

oni sami povaovali za ctyhodn sporty.) Ovem eryt a jeho mui rzem zpozornli. Lid z Planin milovali nejrznj hry a soute a povaovali je za tm stejn zbavn jako vlky se sousednmi kmeny. Karamon mvl rukou a ukzal na velk nov stan ve tvaru kuele, kter stl v pozad a u se stal pedmtem mnoha podezvavch pohled jak ze strany trpaslk, tak ze strany lid z Planin. Byl pes dvacet stop vysok a na jeho vrcholu vlla Karamonova zstava. Hedvbn korouhev s vyitou devticpou hvzdou se tepotala ve veernm vtru, ozen velkm ohnm hocm opodl. Zatmco se vichni dvali na stan, Karamon nathl ruku a kubl za jaksi lano. Pltn stny stanu rzem spadly na zem a na Karamonv pokyn je nkolik klebcch se malch ulink odneslo pry. "Co je to za nesmysl?" zavrel Reghar a prsty mu sklouzly k toporu jeho vlen sekyry. Uprosted jezera ernho, slizkho bahna tam stl osamocen devn stor. Jeho dokonale ohlazen a vyletn povrch se leskl ve svtle oh. Kousek od vrcholu storu byla kulat ploina, vyroben z tlustch prken a prodravn nkolika nepravidelnmi otvory. Nebyl to vak ani pohled na ern stor, ani na ploinu nebo na ern jezrko, co jak lidi, tak trpaslky pimlo k vkikm asu a naden. Byl to pohled na to, co bylo pipevnn ke devu na pici storu. Ve svtle plamen tam zily dv zken zbran me a vlen sekyra. Nebyly to vak hrub elezn zbran, jak mla vtina bojovnk. Tyto zbran nkdo vykoval z nejlep oceli a tak dokonale je zpracoval a ozdobil, e jeho mistrovstv pivedlo ty, kte stli kolem sloupu, do naprostho vytren. "Pi Reorxov vousu!" Reghar se zhluboka a roztesen nadechl. "Ta sekyra tam nahoe m cenu cel na vesnice! Za takovou zbra bych dal padest let ivota!" eryt jen zral na me a po chvli rychle zamrkal oima, jak se mu do o vedraly slzy touhy a zamlily mu zrak. Karamon se jen usml. "Ty zbran jsou vae!" oznmil jim. eryt a Reghar na nj zrali, ohromenm neschopni dnho slova. "Jsou vae pokud je dokete sundat!" Z hrdel lid i trpaslk se ozval mnohohlas vkik a vichni se okamit vrhli k jezrku. Vavu vak ihned pehluil Karamonv mohutn hlas. "Reghare a eryti, oba si mete vybrat devt vlenk, aby vm pomhali! Ten, kdo se tch zbran zmocn prvn, si je me ponechat!" eryte nemusel nikdo pobzet. Ani se neobtoval dat o pomoc, vrhl se do blta a brodil se ke storu. m bl vak byl svmu cli, tm vc se -198-

propadal, jak bylo jezrko stle hlub a hlub. U po nkolika krocch stl po ps v lepkavm bahn. Reghar byl o nco opatrnj, pokal a pozoroval svho soupee. Pak si trpasli vdce vybral devt nejsilnjch trpaslk a spolu s nimi vstoupil do bahna. Cel druina vak po nkolika krocch zmizela tk brnn sthla trpaslky ke dnu. Jejich spolubojovnci je s nmahou vythli, Reghara jako poslednho. Star trpaslk si vydmal bahno z vous a pomalu se vysoukal z brnn, psahaje sloupu hroznou pomstu pi vech bozch, na kter si jen vzpomnl. Zvedl sekyru nad hlavu a znovu se vydal do blta. Na sv trpaslky jako by zapomnl. eryt se mezitm dostal ke storu. Pmo u jeho paty nebylo bahno tak hlubok a pod nm byla pevn skla. Nelnk sevel sloup rukama a pomalu se vythl z bahna. Vyplhal do vky t stop a vtzoslavn se usml na sv mue, naden ho povzbuzujc. Pak ale nhle zaal klouzat zptky. Zaal zuby a zoufale se snail udret na storu, nebylo mu to vak nic platn. Nakonec se velk nelnk opt ocitl ve slizkm bahn, pochopiteln ke veobecnmu vesel v adch trpaslk. Sedl tam, nic nekal a jen zuiv hledl na proklet stor. Ta vc byla naten vepovm sdlem. Akoli sp plaval ne el, Reghar se nakonec pece jen doplahoil k pat storu. Vdce trpaslk byl po ps v bahn, jeho obrovsk sla ho vak drela na nohou. "Uhni!" oboil se na neastnho nelnka. "M myslet hlavou, ne kolenem. Kdy pro tu cenu nevylezeme nahoru, tak ji dostaneme dol." Na jeho zablcen vousat tvi se objevil triumfln vraz. Rozloit trpaslk se rozmchl a v silou udeil sekyrou do storu. Karamon se potajmu usml a ekal, co bude nsledovat. Zazvonilo to jako tisc zvon. Trpaslkova sekyra se odrazila od sloupu, jako by narazila na skaln tes. Stor byl cel ze deva eleznho stromu. Zbsile rozkmitan sekyra vyletla trpaslkovi z rukou a stejn jako on sm spadla do blta. Te bylo na lidech z Planin, aby se dosyta nasmli a nejvc ze vech se sml jejich bltem pokryt nelnk. Trpaslk a lovk se na sebe vztekle zadvali, napjali se a smch vystdalo vhrun mruen. Karamon zadrel dech. Pak ale Regharv pohled sklouzl k sekye pln zub, kter se pomalu ztrcela v ern hmot, a hned nato zamil k ndhern zbrani, jej ocel se tpytila v zi ohn vysoko nad jeho hlavou. Trpaslk nco zamumlal a otoil se ke svm mum. Ti se u tak staili zbavit brnn a pomalu se pebrodili ke svmu vdci. Reghar zaal zuiv kiet a ukazoval jim, aby se seadili u paty namatnho sloupu. Trpaslci udlali, co si pl, a zaali stavt pyramidu. pln -199-

dole stli ti, na nich dva a na tch dal. Spodn ada byla brzy po ps v bahn, pak ale trpaslci nali pod nohama pevnou pdu a dl u stli pevn. eryt se zamrail a chvli jen mlky pihlel. Pak pivolal devt svch mu a za nkolik okamik u lid stavli svoji vlastn pyramidu. Jeliko byli trpaslci o hodn men, musela bt jejich pyramida vespod u ne lidsk a k vrcholu se museli dostvat po jednom. Jako posledn se vydal vzhru sm Reghar. Vylezl na ramena trpaslka, kter stl nejve, pokouel se udret rovnovhu a zrove se natahoval k devn ploin, zatmco se pod nm kymcela a vzdychala pyramida z jeho bojovnk. Natahoval se, natahoval, ale nedoshl. eryt se vyplhal nahoru po zdech svch vlastnch mu a snadno se dostal k ploin. Kdy spatil nevrl klebek na Regharov upinn tvi, hlasit se rozesml a pokusil se prothnout jednm z tch podivn tvarovanch otvor. Jenome se do nj neveel. Klel, kril ramena, kroutil se jako had, ale nebylo mu to nic platn. eryt byl sice thl, ale byl to lovk, a lovk se tm malm otvorem prothnout nemohl. V tom okamiku Reghar vyskoil a pokusil se zachytit ploiny... Ani te nedoshl. Trpaslk proletl vzduchem a s mohutnm plcnutm pistl v bahn. Sla, s jakou se odrazil, rozbila trpasli pyramidu a trpaslci nsledovali svho vdce. Tentokrt se lid nesmli. eryt se na Reghara podivn zadval a nhle sm seskoil do blta. Pistl kousek od trpaslka, chytil ho za kabtec a vythl ho na svtlo. V tu chvli se u jeden od druhho tm ani nedali rozeznat, jak byli od hlavy k pat pokryt bltem. Stli proti sob a zarputile se dvali jeden na druhho. "Ty dobe v," zaal Reghar, vytraje si blto z o, "e j jsem jedin, kdo se doke prothnout tou zatracenou drou." "A ty zase v," procedil mezi zuby eryt, "e nikdo jin ne j t tam nedostane." Trpaslk chytil lovka za ruku a spolen zamili k lidsk pyramid. eryt vyplhal nahoru jako prvn a jeho tlo vytvoilo posledn schod k ploin. Vichni pak zajsali, kdy Reghar vylezl na lidskou pyramidu a snadno se prothl otvorem v ploin. Trpaslk se nahoe postavil, nathl se ke zbranm, chytil je za rukojeti a triumfln je zvedl nad hlavou. Dav nhle ztichl. Trpaslci a lid se na sebe opt podezrav zadvali. -200-

Te se rozhoduje o vem, pomyslel si Karamon. Kolik je v tob z Flinta, Reghare? Kolik je v tob z ekyvana, eryti? Tolik na tom te zle. Reghar se sklonil k otvoru a jeho oi naly nelnkovu nestupnou tv. "Za tuto sekyru, kter musela bt vykovna samotnm Reorxem, vdm tob, mui z Planin. Bude mi ct bojovat po tvm boku. Pokud ovem mme bojovat spolen, potebuje o nco lep zbra." Za nepopsatelnho jsotu celho tbora pak podal otvorem nelnkovi ten ndhern, lesknouc se ocelov me.

-201-

5. kapitola
Slavnost se prothla dlouho do noci. Cel tbor znl smchem, vkiky a dobe mnnmi kletbami, pronenmi jak v jazycch trpaslk a lid z Planin, tak v solamnijtin a obecn. Pro Raistlina nebylo nic snazho ne tie odejt. Ve veobecnm povyku a vzruen nikdo nepostrdal mlenlivho a cynickho mga. Vydal se ke svmu stanu, kter pro nj Karamon dal postavit, a drel se co mon nejvc ve stnu a tm. Ve svm ernm plti byl jen peludem, nznakem pohybu, nhodou spatenm koutkem oka. Crysaniinu stanu se z dlky vyhnul. Stla ve vchodu a se zadumanm vrazem na tve pozorovala veselc se vojky. Neodvila se k nim pipojit, protoe dobe vdla, e by ptomnost "arodjnice" Karamonovu plnu jen ublila. Jak je v tom vlastn ironie, pomyslel si Raistlin, e se ernho arodje i v tto dob boj, zatmco Paladinova knka bud jen posmch a pohrdn. Tie nalapoval ve svch koench botch vlhkou trvou louky, na kter se armda utboila, a cel ta vc mu zpsobovala podivn poten. Zvedl oi k nebi a s lehkm smkem se podval na Platinovho draka nad svoj hlavou a Ptihlavho draka, pipravenho k boji pmo proti svmu protivnkovi. Vdom, e Fistandantilus bval mohl uspt, nebt nepedvdanho zsahu njakho mizernho gnma, vneslo do Raistlinova byt temnou radost. Podle vech jeho vpot byl ten gnm klem ke vemu. Bylo nanejv pravdpodobn, e zmnil as, akoli mgovi stle nebylo jasn, jak se mu to mohlo podait. Raistlin vak pesto ml vechny dvody pro to, aby se domnval, e jedin, co mus udlat, je dostat se do horsk pevnosti amanu. Odtamtud by se u snadno dostal do Thorbardinu, nael toho gnma a znekodnil ho. as, kter byl pedtm zmnn, by se vrtil do svch starch kolej. Kde Fistandantilus prohrl, Raistlin by zvtzil. Proto te arcimg, prv jako ped nm Fistandantilus, soustedil vechen svj zjem a pozornost jen na vlen sil, aby se co nejrychleji dostal do amanu. Spolen s Karamonem trvili dlouh hodiny nad starmi mapami, studovali opevnn a pevnosti a srovnvali je s tm, co si pamatovali ze svch cest tm krajem, podniknutch v asech, kter mly teprve pijt. Zrove se pokoueli odhadnout, k jakm zmnm mohlo za ta dv stolet dojt. Klem k vtzstv ovem bylo dobyt Pax Sarkasu. A to, jak mnohokrt s povzdechem prohlsil Karamon, bylo tm ne-202-

mon. "Duncan v nm bude mt tu nejsilnj posdku, jakou si jen dovede pedstavit," konstatoval vlenk s prstem poloenm na znace, kter na map oznaovala tu obrovskou pevnost. "Ty pece v, Raiste, jak to tam vypad. Copak si u nepamatuje na ty obrovsk hory kolem? Ti proklet trpaslci se tam udr klidn deset let! Zavou dvee, shod z tch svch stroj ty skly, a jac jsme byli. Jestli si dobe vzpomnm, museli ty skly zvedat stbrn draci," dodal zasmuile obrovit generl. "Obejdeme to," navrhl Raistlin. Karamon zavrtl hlavou. "A kudy?" Jeho prst se vydal na zpad. "Na jedn stran mme Qualinest. Tamj elfov by ns rozsekali na kousky a nadlali by si z ns suen maso." Karamonv ukazovk te zamil na vchod. "Tady mme pro zmnu bu hory, nebo moe. Pes moe nememe nemme dost lun. A navc " posunul prst o kousek n - "pokud pistaneme tady dole, jsme v pasti. Na severu je Pax Sarkas, na jihu Thorbardin a my jsme pmo uprosted a kdla nm nechrn vbec nic." Velk mu zaal neklidn pechzet po stanu. Po nkolika krocch se vdycky zastavil a rozilen se podval na mapu. Raistlin zvl, vstal a poloil ruku na Karamonovo rameno. "Jedno si pamatuj, brate," zaeptal. "Pax Sarkas padl." Karamonova tv potemnla. "Jist," zavrel. Vbec ho nenadchlo, e mu Raistlin pipomnl, e to vechno jako by byla jen jaksi gigantick hra, kterou snad arcimg hrl. "Pedpokldm, e v, jak padl." "To nevm," zavrtl hlavou Raistlin. "Ale padne..." Chvli mlel a pak jet jednou opakoval: "Ale padne." Z lesa se vyplily ti ern postavy, uhbajc ped svtlem ohn a pochodn, a dokonce i ped svitem msce a hvzd. Na okraji tbora zavhaly, jako by nevdly, kam maj jt. Nakonec jedna z nich nathla ruku a cosi zaeptala. Zbvajc dv pokvaly hlavami a nyn se mnohem rychleji rozbhly tmou. Pohybovaly se rychle, ne vak tie. dn trpaslk se nikdy nedokzal pohybovat potichu, a tito nebo to tak byli trpaslci se zdli bt jet hlunj ne ostatn. Dupali a rmusili a lapali na kadou suchou vtev, polohlasn mumlajce ty nejhor kletby. Raistlin, oekvajc je v stnu svho stanu, je slyel u zdaleka a nevcn zakroutil hlavou. S nm takovm vak natst ve svch plnech potal, a proto cel setkn sjednal na chvli, kdy mu smch a povyk opilch vojk poskytoval dostatenou ochranu. -203-

"Vstupte," zaeptal sarkasticky, kdy se tk a neohraban kroky nohou v okovanch botch zastavily ped vchodem do jeho stanu. Chvli se nic nedlo a bylo slyet jen ucen oddechovn trpaslk a jejich tlumen hovor. Nikdo z nich se neml k tomu, aby se dotkl stanu jako prvn. Nhle se ozvalo drsn zaklen, n ruka odhrnula plachtu u vchodu a do stanu vstoupil jaksi trpaslk. Nejsp to byl vdce tch t, protoe smle vkrel dovnit, zatmco druz dva se krili za jeho zdy a cel se tsli strachy. Prvn trpaslk doel ke stolu ve stedu stanu. Krel velice rychle, pestoe byla naprost tma. Za dlouh lta strven pod zem se Dewarovy oi naprosto dokonale pizpsobily tm. Vak se tak kalo, e nkte trpaslci mli dokonce i elf zrak, dky nmu vidli ve tm zi, vychzejc z ivch bytost. A u ale byly trpaslkovy oi dobr, jak chtly, z postavy v ern plti sedc na druh stran stolu nemohly zjistit vbec nic. Bylo to, jako by se dvaly do nejernj noci a nhle spatily jet nco temnjho nco jako hlubokou propast, kter se nhle otevela u trpaslkovch nohou. Tento Dewar byl siln a nebojcn, ba co vc, lhostejn k nebezpe koneckonc jeho otec zemel jako blouznc lenec. Temn trpaslk vak zjistil, e nen schopen potlait nepatrn zachvn, kter se nejdve objevilo na ztylku a pak mu pomalu sestoupilo po zdech. Posadil se. "Vy dva," obrtil se v ei trpaslk k tm, kte ho doprovzeli, "bte ke vchodu a hldejte tam." Pikvli a rychle se vzdlili, vc ne rozveseleni tm, e mohou odejt z blzkosti t ern postavy, sednout si ke vchodu a hledt do tmy. Nhl zblesk prudkho svtla je vak piml k tomu, aby poplaen vyskoili. Jejich vdce vztekle zaklel a zakryl si rukou oi. "Ne svtlo... Ne svtlo!" vykikl v hrub obecn. Pak se mu ale jazyk pilepil na patro a trpaslk ze sebe dlouhou chvli byl s to vypravit jen zmaten pazvuky. To svtlo toti pichzelo ne z hoc svce nebo pochodn, ale z plamene, kter hoel v mgov napl seven dlani. Vichni trpaslci jsou od prody podezvav a u vbec nev magii. Dewarov vak byli nevzdlan a jejich svt ovldal bezpoet povr, take i tento nepatrn trik, jak uml skoro kad poulin kouzelnk, nahnal trpaslkovi takov strach, e piel o e. "Chci vidt ty, se ktermi jednm," ekl tie, tm eptem Raistlin. "Nieho se neboj, toho svtla si venku nikdo nevimne. A i kdyby, budou si myslet, e studuji." Dewar si pomalu odkryl oi. Vystaven tak silnmu svtlu bolestiv pomrkval. Jeho dva spolenci se znovu posadili, te jet o nco bl vcho-204-

du ne pedtm. Tento dewarsk nelnk byl prv ten, kter se astnil zasedn Duncanovy rady. Akoli jeho tv na prvn pohled prozrazovala onu napl lenou, napl vypotavou krutost, kterou se vyznaovala vtina pslunk jeho plemene, v pohledu jeho lesknoucch se o byly znmky nepominuteln inteligence, kter z nj inila obzvl nebezpenho protivnka. Ty oi te chladn hodnotily mga, sedcho na druh stran stolu, zatmco mgovy oi hodnotily jeho. Dewar byl spokojen. O lidech si myslel to stejn co vtina trpaslk, a o lidskm mgovi ml mnn dvojnsob patn. Dewar vak byl dobrm znalcem lid a v mgovch tenkch rtech, vyhubl tvi a chladnch och vidl bezohlednou touhu po moci, kter rozuml a kter tak mohl dvovat. "Ty... Fistandantilus?" zamruel nevrle. "Ano." Mg sevel ruku a plamen zmizel. Znovu se ocitli v temnot a trpaslkovi se ulevilo. "A tak znm e trpaslk, take j me bez obav hovoit. Upmn eeno bych j sm dal pednost, aby nemohlo dojt k nedorozumn." "Sprvn a dobe." Dewar se naklonil kupedu. "J bt Argat, ten mj klan. Dostat tvoje zprva. Ona ns velice zaujmout. Ale my muset vdt vc." "Nemlm-li se, m to znamenat ,co bychom z toho mohli mt?'" ekl posmnm tnem Raistlin. Ukzal svoj hubenou rukou do kouta stanu. Kdy se Argat podval tm smrem, zprvu rozeznal jen tmu. Pak jaksi pedmt v kout stanu zaal zit, nejdve slab, pak se stle rostouc jasnost. Argat opt ztratil e, te vak sp asem ne strachem. Vrhl po Raistlinovi ostr, podezvav pohled. "Jen si poslu. Me se na to sm podvat," ekl Raistlin a pokril rameny. "Vlastn bych ti to mohl dt jet dnes, samozejm pokud se dohodneme..." Argat u vak tkmi kroky zamil k t vci. Klekl si na zem a zaboil ruce do hromady ocelovch minc, zc jasnm magickm svtlem. Nkolik okamik jen ommen zral na to bohatstv. Oi se mu leskly a mince mu klouzaly mezi prsty. Pak si zhluboka povzdechl, vstal a vrtil se ke svmu keslu. "Ty mt njak pln?" Raistlin pikvl. Ze vychzejc z hromady penz potemnla a zbyl z n jen slab odlesk, i ten vak stle pitahoval trpaslkovu pozornost. "Nai zvdov zjistili," zaal Raistlin, "e se nm Duncan chce postavit na plnch ped svoj pevnost a tam ns porazit, nebo nm pinejmenm zpsobit tk ztrty. Kdybychom mli pevahu, sthne sv sly zpt do pevnosti, zave brny a spust mechanismus, kter tyt brny zakryje ho-205-

rami balvan. S tm mnostvm zsob a zbran, kter tam nashromdil, me jen sedt se zaloenma rukama a ekat, ne to bu sami vzdme a odthneme, anebo k pevnosti pithnou z Thorbardinu jeho posily a obkl ns v dol. Nemm pravdu?" Argat si prohrbl prsty svj ern plnovous. Vythl n, vyhodil ho do vzduchu a zase ho obratn chytil. Pak se znovu podval na mga, rychle pestal a rozthl ruce po stole. "Omlouvm se. Je to jen takov zlozvyk," ekl a kiv se usml. "Doufm, e jsem t nepolekal. Jestli ti to vad, mu..." "Kdyby mi to vadilo, tak s tm sm rychle skoncuji," ekl skoro blahosklonn Raistlin. "Jen pokrauj." Arcimg ukzal na n. "Zkus to jet jednou." Argat pokril rameny ped tma podivnma oima, kter nevidl, jen ctil, jak se na nj upraj zpod ern kp. Pesto se vak nectil ve sv ki. Vzal n a znovu ho vyhodil do vzduchu... Ze tmy se vynoila thl bl ruka, chytila n za rukoje a jedinm pohybem zabodla ostrou epel do stolu ped sebou, Argatovi zasvtilo v och. "Magie," zabruel. "Obratnost," ekl chladn Raistlin. "Budeme pokraovat v na diskusi, nebo budeme hrt hry, ve kterch jsem vynikal v dtstv?" "Tv informace sprvn," zamumlal Argat a zastril n za opasek. "To Duncanv pln." "V podku. Mj pln je docela jednoduch. Duncan bude uvnit pevnosti. Nevyjede z n a msto toho pike zavt brny." Raistlin se pohodln opel a piky jeho dlouhch prst se spojily. "Kdy ten rozkaz pijde, brny se nezavou." "Tak jednoduch?" odfrkl si Argat. "Ano, opravdu to je tak velice jednoduch." Raistlin poloil ruce na stl. "Ti, kte by je mohli zavt, budou mrtv. Potebuji jenom tolik, abys udrel brny po tch nkolik minut, kter budeme potebovat k tomu, abychom na n zatoili. Pax Sarkas padne. Tv lid slo zbran a spoj se s nmi." "Jednoduch, ale mt to jedna chyba," ekl Argat a zamylen si Raistlina zmil. "Nae domovy a rodiny v Thorbardin. Co s nimi, kdy my zradit?" "Nic," ekl Raistlin. Shl do mony, kterou ml poloenou u kesla, a vythl z n svitek svzan ernou stuhou. "Tohle nech pedat Duncanovi." Podal svitek Argatovi a ukzal na nj. "Peti to." Trpaslk se zamraen zvedl a upraje na Raistlina podezvav pohled vzal svitek, odnesl ho k truhle s penzi a pi jejich slab magick zi ho -206-

zaal st. Nhle se uasle ohldl po mgovi. "Tohle... tohle v e mj nrod!" Raistlin netrpliv kvl, "A co bys oekval? Duncan by tomu jinak nikdy neuvil." "Ale..." zalapal po dechu Argat, "ten e tajn, znm jen Dewarov a pr dal, teba Duncan krl..." "ti!" mvl hnviv rukou Raistlin. "Nemm na tebe celou noc." Trpaslk tie zaklel a pustil se do ten. Trvalo mu to dlouho, pestoe ta zprva byla jen krtk. Kdy doetl, prohrbl si sv spleten vousy a chvli pemlel. Potom vstal, sroloval svitek a nkolikrt si s nm zamylen poklepal po dlani. "Ty mt pravda. To eit vechno." Znovu se posadil a jeho tmav oi, upen na mga, se nebezpen zily. "J ale muset jet nco pro Duncan. Ne jenom svitek. Nco velk." "Co povauje tvj nrod za velk?" zeptal se Raistlin a rty se mu zkivily. "Pr tuct rozsekanch tl?" Argat se uklbl. "Hlava v generl." Nastalo ticho. Trvalo dlouho, a ani nejmen zaustn ltky neprozradilo Raistlinovy mylenky. Dokonce to vypadalo, jako by pestal dchat. Tak dlouho to ticho trvalo, a se nakonec Argatovi zdlo, e se samo stalo ivou bytost - tak bylo hlubok a mocn. Trpaslk se otsl, ale pak se jen znovu uklbl. Kdepak, od toho poadavku neustoup. Duncan ho bude muset prohlsit za hrdinu zrovna tak, jako prohlsil za hrdinu toho zmetka Charase. "Dohodnuto." Raistlinv hlas byl bezvrazn, nebyla v nm ani stopa po vzruen. S tm slovem se vak naklonil pes stl a Argat se rychle sthl, kdy ctil, jak se k nmu arcimg bl. U vidl ty lesknouc se oi jejich nezmiteln hloubka se vpjela do samho jdra jeho j. "Dohodnuto," opakoval mg. "Udlej vechno pro to, abys dodrel to, co jsi slbil." Argat se bezdky zajkl a na jeho tvi se nhle objevil zl smv. "Oni vdt, pro ti kat Temn pn, nemt j pravda?" ekl a pokusil se o smch, zatmco si zastrkval svitek za opasek. Raistlin neodpovdl. To, e trpaslka slyel, se dalo poznat jen ze zaustn jeho ern kp. Argat pokril rameny, otoil se a zamil ke svm spolenkm. Pnovitm gestem ukzal na truhlu v kout. Trpaslci k n pibhli, zaveli ji a zamkli klem, kter Raistlin vythl ze zhyb svho plt a mlky jim ho podal. Navzdory tomu, e trpaslci jsou zvykl nosit tk bemena a obvykle jim to nein dn pote, tito dva zvedli truhlu teprve s dnm heknm. Argatovy oi se zaleskly potenm. -207-

Trpaslci vyli ze stanu, ani by ekali na svho vdce. Truhlu nesli mezi sebou a co nejrychleji s n utkali do bezpenho stnu lesa. Argat je tie sledoval a pak se naposledy otoil k mgovi, kter se mezitm znovu zmnil na temn stn uprosted ern noci. "Nebt se, ptel. My ty nezklamat." "Ne, pteli," potvrdil tie Raistlin. "Nezklamete m." Argat sebou trhl. Mgv tn se mu vbec nelbil. "Ml bys vdt, Argate, e ty penze jsou proklet. Jestli m oklame, ty i vichni ostatn, kte se tch penz dotkli, zakrtko zjist, e jim ke na prstech ern a zan hnt. A a se i jejich dlan zmn na krvcejc zm pchnoucho masa, zern i ke na jejich rukou a nohou. A pak, zatmco budou jen neinn pihlet, se jim kletba roz na cel tlo. Nakonec, a u je hnijc nohy neunesou, padnou mrtv k zemi." Argat ze sebe vydal jaksi podivn pikrcen zvuk. "Ty lht," procedil mezi zuby. Raistlin mlel. Argat ani nebyl schopen rozeznat, jestli vbec jet je ve stanu. Trpaslk mga ani nevidl, ani nectil jeho ptomnost. Co slyel, byly rozjaen vkiky, kter se ozvaly z nhle se otevevch dve velkho staven. Tbor zalilo svtlo a ze dve se vyhrnul zstup lid a trpaslk. Argat tie zaklel a rychle vybhl ze stanu. Jak bel k lesu, zuiv si otral ruce o kalhoty.

-208-

6. kapitola
Svt. Slunce svta Krynnu jen velmi pomalu vystupuje ze stnu hor, jako by vdlo, na jak hrzy m toho dne jeho svtlo dopadnout. as vak neme bt zastaven. Kdy se slunce konen objevilo nad horskmi tty, pozdravily jej hlasit vkiky a buen mei o tty, patc tm, kdo se mon dvali na sv posledn svtn. Mezi nimi byl i Duncan, krl horskch trpaslk. Stl na hradbch mohutn pevnosti Pax Sarkasu a vude kolem nj byli jeho generlov. Duncan dobe slyel hlubok, hrdeln hlasy svch mu, ozvajc se zpod hradeb, a spokojen se usml. Toto bude slavn den. Jen jeden trpaslk neprovolval slunci slvu. Duncan se na nj ani nemusel podvat, aby si byl vdom mlen, kter znlo v jeho srdci stejn siln, jako k jeho um dolhal bouliv jsot vojk. O samot, daleko od ostatnch, stl Charas, hrdina horskch trpaslk. Byl vysok a majesttn, jeho zlat zbroj zila v rannm slunci a v ruce drel obrovsk kladivo. Stl tam docela sm, dval se na vychzejc slunce a kdyby na nj v t chvli nkdo pohldl, spatil by slzy, stkajc mu po tvch. Nikdo se vak neohldl. Vichni ped nm jen uhbali oima. Ne snad proto, e by plakal, pestoe trpaslci povauj slzy za dtinskou slabost. Ne, dvod, pro se od nj vichni odvraceli, nebyl skryt v jeho slzch. Odvraceli se od nj, protoe ty slzy stkaly po hladk, hol tvi. Charas si oholil sv vousy. Dokonce i ve chvlch, kdy Duncanovy oi putovaly pln pod pevnost, dokonce i tehdy, kdy si jeho pam vtpovala rozmstn neptele, jeho vojci stli na hol plni pod nm se vztyenmi otpy, lesknoucmi se na slunci, thn stle ctil ten nesmrn as, kter naplnil jeho dui toho rna, kdy poprv spatil na hradbch Charase, jak zaujm sv msto s holou tv. Vysok bojovnk drel v rukou sv ndhern vlnit vousy a k hrze vech, kte se na nj dvali, je hodil do vtru. Vousy jsou trpaslkova ddin vsada, jeho pcha i pcha jeho rodiny. Je-li stien netstm, strv trpaslk dny smutku, ani by si sv vousy esal, jen jedno jedin ho vak me pinutit k tomu, aby si je oholil hanba. Je to znamen pohany, trest za vradu, za krde, za zbablost, za zbhnut. "Pro?" Nic jinho ohromenho Duncana nenapadlo. Charas zral kamsi nad hebeny hor a odpovdl hlasem, kter se trhal a praskal jako rozbjen skla. "Jdu do tto bitvy, protoe jsi nadil, abych do n el, mj thne. Zavzal jsem se ti vrnost a jsem vzn svou ct ten slib splnit. Ale i kdy budu bojovat, chci, aby vichni vdli, e nevidm -209-

nic estnho v zabjen svch brat a ani v zabjen lid, kte vc ne jedenkrt bojovali po mm boku. Nech vichni vid, e Charas vyjd do pole v hanb." "Jak krsn jen bude vypadat v och tch, kter vede," ekl smutn Duncan. Charas vak zavel sta a u neekl ani slovo. "Thne!" zvolalo hned nkolik mu najednou a Duncan znovu obrtil oi k plni. I on u si ale viml tch ty postav, v t dlce podobnch dtskm hrakm, kter se oddlily od mohutn armdy a vyrazily k pevnosti. Ti z nich nesly tepotajc se korouhve. tvrt nesla jen dlouhou hl, zc jasnm svtlem, viditelnm i navzdory dlce a vychzejcmu slunci. Dv z korouhv Duncan samozejm poznval. Zstavu trpaslk z kopc, ten a pli dobe znm symbol kladiva a kovadliny, kter se v jinch barvch opakoval i na Duncanov vlastn korouhvi. Zstavu lid z Planin jet na vlastn oi nikdy nevidl, poznal ji vak okamit. Bylo to pro n pznan symbol vtru enoucho se nad prrijn trvou. Tet zstava nemohla patit nikomu jinmu ne tomu samozvanmu generlovi, kter se vynoil jakoby odnikud. "Pche!" odfrkl si Duncan a pohrdav pejel oima zstavu s vyitou devticpou hvzdou. "Podle toho, co jsme slyeli, by ml nosit zstavu Spolku lupi a ml by si na ni jet nechat vyt pevykujc krvu." Generlov se zasmli. "Nebo uschl re," nadhodil jeden. "Slyel jsem, e mezi jeho zlodji a sedlky je pkn dka tch odpadlickch ryt." tveice jezdc se k nim cvalem blila, korouhve jim vlly nad hlavami a kopyta jejich kon zvedala oblaka dmu. "Ten tvrt, ten v ernm plti nebude to ten mg, ktermu kaj Fistandantilus?" zeptal se nevrle Duncan a zamrail se tak, e se mu oi mlem ztratily pod svratnm hustm obom. Trpaslci nemaj pro magii dn nadn, proto j nanejv pohrdaj a jet mnohem vc j nedvuj. "Ano, thne," odpovdl jeden z generl. "Toho se bojm ze vech nejvc," zamumlal nepokojn Duncan. "Ale kdee," prohrbl si rozvn vousy star generl po jeho boku. "Toho arodje se bt nemus. Nai zvdov nm pinesli zprvy, e jeho zdrav je vc ne podlomen. Svou magii pouv jen zdka, pokud vbec nkdy, a vtinou se schovv ve stanu. Krom toho by jich musela bt cel armda, aby s touto pevnost nco svedli." "ekl bych, e m pravdu," pravil Duncan a tak on si prohrbl sv dlouh vousy. Koutkem oka zahldl Charase. Nhle jako by se nectil ve sv ki a kvapn sevel ruce za zdy. "Pesto ho ale nespoutjte z o." -210-

Zeslil hlas. "Hej, vy ostrostelci mec zlata tomu, kdo prvn ulo svj p mezi ebra toho arodje!" Odpovdl mu bouliv jsot, kter vak rychle utichl, kdy se tveice vyslanc zastavila ped pevnost. Jejich vdce, obrovit generl, naphl ruku dlan vzhru v prastarm zdvoilostnm gestu. Duncan peel pes hradbu, vylezl na mohutn kamenn kvdr, kter tam byl postaven prv k tomu elu, rozkroil se, zaloil ruce v bok a psn se zadval na neptelsk ozbrojence. "Chceme s vmi jednat!" zvolal hluboko pod nm generl Karamon. Jeho hlas se mohutnou ozvnou odrel od horskch svah, lemujcch pevnost. "Nen o em!" vykikl Duncan. Jeho hlas byl tm stejn siln, pestoe lovk pod nm byl pinejmenm tyikrt vt. "Dvme vm posledn monost! Vrate svm soukmenovcm to, co jim prvoplatn nle. Vrate tmto lidem, co je jejich. Rozdlte se o sv ohromn bohatstv. Mrtv si ho stejn neuij!" "Zato vy iv byste si u njak poradili, nemm pravdu?" odpovdl hromovm hlasem Duncan a pohrdav se zasml. "To, co mme, jsme zskali poctivou prac v naich domovech pod horami, ne tm, e jsme jezdili po ciz zemi ve spolenosti divokch barbar. Tady je nae odpov!" Duncan zvedl ruku. Ostrostelci, u dlouho netrpliv vykvajc, konen napjali ttivy svch luk. Duncanova pravice klesla a do vzduchu se vznesly stovky p. Trpaslci na hradbch propukli v smch, tak si byli jisti tm, e se neptel oto a d se na tk, aby spasil hol ivoty. Smch jim vak zamrzl na rtech. Postavy dole se ani nepohnuly, pestoe se na n z vky tilo mrano p. arodj v ernm plti zvedl ruku a v tme okamiku se hroty p promnily v plameny a jejich devn tla v kou. Za nkolik okamik se v istm rannm vzduchu promnily v nicotu. "Takov je nae odpov!" vznesl se k hradbm generlv tvrd, chladn hlas. Mu obrtil kon a vyrazil smrem ke svm armdm, doprovzen ernm arodjem, trpaslkem a muem z Planin. Duncan zaslechl, jak jeho mui tie eptaj a pokradmu po sob vrhaj zasmuil, zmalomyslnl pohledy. Rozhnvan potlail sv vlastn pochyby a obrtil svj zrak k vojkm, tesa se vzteky. "Co to m znamenat?" vykikl. "To jste tak vyden z trik njakho poulinho kejkle? emu to velm, armd mu, nebo bab?" Kdy vidl, jak jeho mui rudnou a klop zraky, krl sestoupil ze sv pozorovatelny. Peel na druhou stranu hradby a rozhldl se po ndvo mohutn pevnosti, jej zdi tvoily tty vysokch hor. Kolem dokola n-211-

dvo byla vidt st nespoetnch jeskyn. Obvykle se z tch rozklebench otvor valila oblaka dmu, jak kdesi hluboko pod zem trpaslci dolovali rudy a tavili ocel, dnes vak doly i kovrny zely przdnotou. Dnes rno bylo ndvo pln trpaslk. Na sob mli tk brnn a v rukou tty, kladiva a sekery, nejoblbenj zbran trpasli pchoty. Kdy se Duncan objevil na hradbch, znovu se ndvom rozeznl hlun jsot. "Je to vlka!" zvolal Duncan a zvedl ruce nad hlavu. Jsot jet zeslil a pak nhle utichl. Chvli bylo ticho a pak se hlasy vech trpaslk spojily v duniv psni. Hluboko pod horou sekyry vlen povstanou z ohniv zplavy kladivy ukut, z moci hor zrozen skly u kovaj armdy elezn Raduj se, vojku, tv srdce usly vlen rohy znt zpt nese t slvy zpv nebo tvj tt. Sekyry z ocele ve vzduchu pln o skalch mohutnch budou te snt jen ocel jsou, elezo star ne svt skly a ocel, ocel a m Raduj se, vojku, tv srdce nevh o bitvch ryku snt zpt nese t slvy zpv nebo tvj tt. elezo rud z il na zem mosaz jak zlato, zelen m kovrny boh te plameny zaplanou temnotu poraz z svou vemocnou Raduj se, vojku, tv srdce pohlt hrdiny touha se bt zpt nese t slvy zpv nebo tvj tt. -212-

Duncan ctil, jak jeho pochyby mizej stejn rychle, jako v klidnm vzduchu mizely py jeho ostrostelc. Jeho generlov u sbhali z hradby a zaujmali sv postaven. Jen jeden zstal Argat, vdce Dewar. I Charas zstal. Duncan obrtil oi k hrdinovi a otevel sta, aby promluvil. Hrdina vech trpaslk vak jen upel na svho krle zasmuil, zoufal pohled, uklonil se mu, obrtil se a sebhl na ndvo, aby se postavil do ela pch zstup. Duncan se za nm vztekle zadval. "K by Reorx promnil jeho vousy v kou!" zamumlal a i on se vydal na ndvo. Nesml mu ujt okamik, kdy se velk brny otevou a jeho armda vypochoduje na pl. "Kdo si mysl, e je? Nco takovho by si vi mn nedovolil ani mj vlastn syn! Tohle mus pestat! Po bitv se postarm o to, aby se zase zaal chovat, jak m." Zatmco to kal, napl k sob a napl k ostatnm, doel pomalm krokem a ke schodm na ndvo. Tam vak nhle uctil, jak mu rameno sevela si ruka. Krl zvedl oi a spatil Argata. "dat, Duncan krl," ekl svou hrubou e ten trpaslk, "aby ty pemlet. N pln bt dobr pln. Ty nechat ten bezcenn kus skla. A si ho oni vzt." Mchl rukou smrem k armdm dole na plni. "Oni to neopevnit. Kdy my bet k Thorbardin, oni se za nmi rozbhnout po plni. My potom zase sebrat Pax a bc " temn trpaslk tleskl dlanmi - "oni nai. My je chytit mezi Pax na sever a Thorbardin na jih." Duncan si toho Dewara chladn zmil. Argat svj pln pednesl i na vlen rad a Duncan u tehdy uvaoval o tom, jak temn trpaslk na nco takovho mohl pijt. Dewarov se obvykle o vojensk zleitosti pli nezajmali a starali se jen o jedin o to, jak velk bude jejich podl na koisti. e by za tm byl Charas? e by se tmto zpsobem snail vyhnout boji? Duncan vztekle setsl Dewarovu ruku. "Pax Sarkas nikdy nepadne!" ekl. "Tvj pln je plnem zbablce. T lze nevydm ani jedinou mdnou minci, ani ten nejmen oblzek! To tady radji zemu!" Pak se otoil a tkmi kroky sestoupil ze schod, vousy vlajc kolem rozilenho oblieje. Argat se pohrdav uklbl. "Ty mon zemt na mizern skla, Duncan krl. Argat ne." Otoil se ke dvma trpaslkm, kte stli opodl, skryti ve skaln rozsedlin, a dvakrt kvl. Trpaslci odpovdli stejn a rychle odbhli. Argat zstal stt na hradbch. Zvedl oi a dval se, jak slunce stoup k zenitu. Po chvli bezmylenkovit vythl ruce z kapes a zaal si je otrat o svou koenou zbroj, jako by si je chtl od neho oistit. -213-

Velkoloup si s tm nebyl zrovna jist, ale pece jenom mu to pilo trochu divn. S vnmavost byl sice trochu na tru a o komplikovanch vlench plnech a vojensk strategii neml ani pont, njak se ale stejn dovtpil, e trpaslci, vracejc se z vtzn bitvy, vtinou nevrvoraj zaliti krv a nepadaj mu mrtv k nohm. Kdyby se to stalo jenom jednomu nebo dvma, mohlo by se to snad povaovat za nepze tstny, ale mnostv trpaslk, kterm se to pihodilo nyn, u narstalo skuten zneklidujc mrou. Velkoloup se rozhodl, e se pokus zjistit, co se dje. Pokroil o dva kroky kupedu, pak ale za sebou uslyel mimodn zneklidujc zvuky a tak se zastavil. Tce vzdychal a otoil se. Ke vemu jet zapomnl na svou jednotku. "Ne, ne, ne!" vykikl rozilen neastn Velkoloup, mvaje rukama nad hlavou. "Kolikrt j vm kat? Zstat tady! Zstat tady! Zstat tady! Krl ct Velkoloup - ,Vy loup zstat tady.' To znamenat zstat tady! Vy rozumt?" Velkoloup si svou rotu zmil neprosnm pohledem. Ti trpaslci, kte se mu jet byli schopni podvat do oka (druh chyblo), se roztsli hanbou. Ti tup trpaslci, kte zakopli o pky, ti, kte je pustili z rukou, ti, kte jimi ve zmatku pobodali sv sousedy, ti, kte leeli na zemi, rozplcnut jako by, ti, kte udlali elem vzad a te se sveep dvali do o tm za nimi, ti vichni se pi slovech svho velitele chvli jako osiky a nejradji by byli nkde pln jinde. "Podvat, mizery pinaveci," zavrel Velkoloup, lopotn oddechuje, "j jt a zjistit, co jt. Nevypadat to jak dobe, tak vracet jako tak. Nen zpvat, jenom tct krev. Tak krl nect Velkoloup to mt bt. J jt. Vy zstat. Rozumt? Mizery pinaveci, opakovat." "J jt," zahulkali jako ozvna jeho vojni, "vy zstat." Velkoloup si zaal rvt vousy. "Ne! J jt! Vy Ne, zapomenout!" Jen co se vztekle odkltil, zaslechl za sebou stejn podezel zvuk inen pk, narejcch na dldn. Mon to bylo jedin tst, e Velkoloup nemusel jt daleko. Jinak by pi svm nvratu zjistil, e polovina jeho mustva padla za ob pkm svch chrabrch brat. Takto zjistil, co poteboval, a vrtil se ke sv rot ve chvli, kdy nechtn ztrty jet nepeshly deset mu. Velkoloupovi stailo jen sotva dvacet krok, aby zaboil za roh a bezmla vrazil do Duncana, svho krle. Ten si ho neviml, nebo v t chvli k nmu byl prv obrcen zdy. Navc byl zcela zaujat rozhovorem s Charasem a nkolika dalmi dstojnky. Velkoloup spn ustoupil a znepoko-214-

jen naslouchal. Na rozdl od brnn mnoha trpaslk, kter po jejich nvratu z bojit bylo tak poseto rmy, e a vypadalo, jako by jeho majitel spadl z vrcholku t nejvy hory, utrplo brnn hrdiny vech trpaslk jen nepatrn. Charasovy ruce byly zakrvcen a po lokty, byla to vak krev neptel. Jen mlo bylo tch, kdo dokzali vzdorovat mocnm derm kladiva, kter svral v rukou. Zstupy tch, kte padli jeho ranou, byly nespoetn, mnoz se vak v poslednch okamicch divili, pro vysok bojovnk pi kadm deru zoufale vzdych. Te u vak Charas nenakal. Jeho slzy byly pry, oi ml pln such. Prv se snail o nem pesvdit svho krle. "Thne, byli jsme poraeni," ekl a znlo to neodvolateln. "Generl elezn ruka nemohl udlat nic jinho ne zavelet k stupu. Pokud chce Pax Sarkas udret, musme se vrtit a zavt brny. Pamatuj, thne, e toto nen okamik, kter bychom nepedvdali." "I tak je to ale chvle hanby," zamumlal Duncan a hnviv zaklel. "Porazila ns horda lupi a sedlk!" "Ti lupii a sedlci byli dobe vycvieni, mj thne," ekl vn Charas a generlov jen zasmuile pikyvovali. "Lid z Planin jsou bojovnky z nejlepch a nai vlastn soukmenovci bojuj se statenost, kter jim byla vrozena. A navc jim pijeli z hor na pomoc ti ryti se svmi komi." "Mus vydat rozkaz, thne," ekl jeden z generl. "Nebo se budeme muset pipravit zemt tam, kde stojme." "Zavete tedy ty proklat brny!" vykikl rozzuen Duncan. "Ten mechanismus ale nechte bt. Nespoutjte ho, dokud to nebude nutn. Mon to ani nutn nebude. Jestlie se pokus brny prorazit, draze nm za to zaplat, a j bych se chtl dostat ven bez toho, abych musel odklzet cel vozy kamen." "Zavete brny, zavete brny!" ozvalo se z mnoha hrdel. Vichni, kdo byli na ndvo, iv, zrann, dokonce i umrajc, otoili hlavy, aby vidli, jak se obrovsk brny otej a zavraj. Mezi nimi byl i bzliv pihlejc Velkoloup. U toho o tch obrovskch branch tolik slyel jak se otej v obrovskch, olejem namazanch zvsech, kter jdou tak lehce, e na zaven brny sta na kad stran jen dva trpaslci. Velkoloup byl trochu zklaman, kdy slyel, e mechanismus nesm bt uvolnn. Pohled na hromady skal, tc se z hory, aby zakryly brnu do pevnosti, si jen nerad nechal ujt. I tak to ale vypadalo, e to bude docela zbavn... Pi pohledu, kter se mu naskytl jen okamik pot, vak Velkoloup tak zatajil dech, e se mlem udusil. Jak se dval na brnu, zjistil, e vid i skrz -215-

ni, a to, co vidl, ho zcela omrilo. Pmo na nj se valila obrovsk armda. A nebyla to jeho armda! Co znamen, e to mus bt neptel, rozhodl po chvli hlubokho pemlen, protoe pokud mu bylo znmo, bojovaly spolu v tu chvli jen dv strany jeho a jejich. Poledn slunce jasn zilo na brnn Solamnijskch ryt, lesklo se na jejich ttech a odrelo se na jejich tasench mech. Jen nkolik krok za nimi bela pchota. Fistandantilova armda se tila k pevnosti v nadji, e se k n dostane dv, ne se jej brny zavou a zmiz pod kamenm. Tch nkolik horskch trpaslk, kte byli dost staten na to, aby se j postavili do cesty, bylo rozsekno lesklou ocel a rozdupno kopyty. Neptel byl stle bl a bl. Velkoloup nervzn polkl. O vojenskch manvrech toho moc nevdl, pesto se mu ale zdlo, e prv te je ta nejvhodnj chvle zavt brny. A vypadalo to, e jeho generlov jsou stejnho nzoru, protoe zbsile pobhali kolem, kieli a vali. "U Reorxe, co jim to tak..." zaal Duncan. Charas nhle zbledl. "Duncane," ekl tie, "byli jsme zrazeni. Musme okamit pry." "Cocoe?" vyrazil ze sebe ohromen Duncan. Postavil se na piky a marn se pokouel dostat nad dav, kter se tlail na ndvo. "Zrazeni? Ale jak..." "Byli to Dewarov, mj thne," ekl Charas, kter dky sv neobvykl vce vidl, co se dje. "Jak se zd, pobili strce bran a te se pokouej zabrnit tomu, aby se zavely." "Znite je!" Duncanovi vystoupila hnvem pna z st a na vousy mu kapaly sliny. "Vechny je pobijte!" Krl trpaslk vythl me a vyrazil kupedu. "Osobn..." "Ne, thne!" Charas krle zachytil a strhl ho zptky. "Je pozd! Honem, musme se dostat ke gryfm! Krli, musme do Thorbardinu!" Duncan ho vak neposlouchal a zuiv se mu snail vytrhnout. Nakonec mlad z trpaslk se staenou tv sevel ruku v pst a udeil krle pmo do elisti. Duncan zavrvoral, zakymcel se, ale neupadl. "Za tohle mi zaplat svou hlavou!" vyrazil ze sebe a namhav sevel jlec mee. Dal der Charasovy psti vak vechno dokonil. Duncan spadl na zem a zstal bezvldn leet. Charas se s tv zkivenou zrmutkem sklonil ke krli, popadl ho tak, jak byl, v tk ocelov zbroji, a s povzdechem si pehodil rozloitho trpaslka pes rameno. Potom Charas pivolal nkolik vojk, kte se jet dreli na nohou a byli schopni ho krt, a rozbhl se tam, kde ekali gryfov. Bezvdom krl mu pitom visel pes rameno a ruce a nohy se mu bezvld-216-

n komhaly ve vzduchu. Velkoloup zral na pibliujc se armdu v tm naprostm vytren. V hlav se mu stle ozval Duncanv posledn rozkaz "Vy zstanete zde." Jedin, co Velkoloupa napadlo, bylo otoit se a utkat zptky ke svm vojkm. Tup trpaslci maj sice zcela zaslouen povst nejzbablejho plemene na Krynnu, ale pokud jsou zahnni do kouta, dok bojovat s takovou zbsilost a pornost, e je tm kad neptel zcela zaskoen. Pesto vak vtina armd vyuv tup trpaslky jen jako pomocn oddly a dr je tak daleko od bojit, jak jen je to mon, protoe je nanejv pravdpodobn, e jednotka tupch trpaslk zpsob ve vlastnch adch stejn ztrty jako v neptelskch. Prv proto Duncan postavil jedinou skupinu tupch trpaslk, kter v t dob byla v Pax Sarkasu skupinu bvalch hornk doprosted ndvo a nadil jim, aby tam zstali stt. Myslel si, e tak je nejlpe udr na uzd. Pro ten nepravdpodobn ppad, e by neptelsk jzda prorazila branami, jim nechal rozdat pky. Prv to se vak nyn stalo. Kdy vidli, jak je Fistandantilova armda neprosn svr, trpaslci si uvdomili, e jsou v pasti a porka je neodvratn. Nsledkem byl nepopsateln zmatek. Jen velmi mlo trpaslk zachovalo chladnou hlavu. Ostrostelci na hradbch vystelovali na tocho neptele mrana p a alespo zsti tak jeho npor zpomalili. Nkolika velitelm se podailo shromdit sv jednotky a pipravit se na spodan stup do hor, vtina trpaslk se vak rozprchla v zoufal snaze spasit se tkem do okolnch kopc. A tak se stalo, e zakrtko stla toc armd v cest jen jedna jedin jednotka tup trpaslci. "To bt to," vykikl Velkoloup na sv mue, kdy se cel udchan vrtil zpt. Jeho tv byla pod nnosem pny bled jako stna, byl vak klidn a zachovval rozvahu. ekli mu, aby zstal tady, a on tady, pi Reorxov vousu, tak zstane. Kdy si ale viml, jak jeho mui pomalu zanaj couvat, oi rozen dsem pi pohledu na cvlajc kon, kte se ped jejich zraky blili k otevenm brnm, Velkoloup nabyl pesvden, e jeho oddlu je teba trochu pozvednout morlku. Koneckonc u pedtm sv vojky na nco takovho pipravoval. Pitom je tak nauil vlen pokik, na kter byl docela hrd. Jedin netst bylo, e se jim vlastn jet ani jednou nepovedl. "Poslouchat!" zaval. "Co mn dt?" -217-

"Smrt!" zajsala jeho jednotka. Velkoloup zrudl. "Ne, ne, ne!" zajeel a vztekle zadupal. Jeho mui se neastn podvali jeden na druhho. "J kat, mizery pinaveci, to bt..." "Nehynouc oddanost!" triumfln vykikl jeden z trpaslk. Ostatn se na nj pohrdav zaklebili a mumlali nco jako "bt tak hloup." Jeden rliv soused ho dokonce ouchl do zad pkou. Natst to byl opan konec (trpaslk drel pku obrcen), take nedolo k dnmu vnmu incidentu. "To je to," ekl Velkoloup, pokoueje zapomenout na to, e mu dusot kopyt zn v uch m dl silnji. "Te zkusit zas. Co mi dt?" "Ne... hrnou... hynouc oddanost." Moc pesvdiv to nebylo, sp piduen, protoe vtina trpaslk tak obtn slova jen st dokzala vyslovit. Zcela urit to nebylo tak hlasit (a u vbec tak naden) jako to prvn. Vzadu se zvedla si ruka. "Co bt, loup Chrap?" zavrel Velkoloup. "Muset my... nehynouc oddanost... kdy mrtv?" Velkoloup se na nj upen zahledl svm jedinm okem. "Ne, ty hroupnivec!" odsekl, skpaje zuby. "Smrt nebo nehynouc oddanost. Co bt dv." Tup trpaslci se vesele zaklebili. Nesmrn je to rozveselilo. Velkoloup zavrtl hlavou a cosi zamumlal. Pak se otoil elem k nepteli. "Pka vzhru!" vykikl. To ovem byla chyba. Velkoloup si to uvdomil, jen to doekl, protoe za sebou uslyel rmus, povyk, kletby a pr bolestivch vkik. To u na tom ale stejn nezleelo. Slunce se skrylo za krvav erven zvoj a kleslo do tichch les Qualinestu. V Pax Sarkasu bylo ticho. Mocn nedobytn pevnost padla krtce po poledni. Odpoledne strvili vojci v potykch s trpaslky, kte za boje ustupovali do hor. Mnoho jich uniklo, protoe npor ryt zadrela hrstka kopink, kte zstali tam, kde stli, a odmtli ustoupit by jen o jedinou p. Charas odletl na gryfovi do Thorbardinu, odneje v nru svho bezvdomho krle. Ti Duncanovi velitel, kterm se podailo pet, ho doprovzeli. Poraen armda horskch trpaslk, kte se v jeskynch a skalch zasnench prsmyk ctili jako doma, se pomalu probojovvala do Thorbardinu. Dewarov, kte zradili sv soukmenovce, popjeli Duncanovo -218-

vno a chvstali se svmi hrdinskmi iny. Zbytek Karamonovy armdy je sledoval s pohrdnm a opovrenm. Veer, kdy slunce zapadlo, se ndvo naplnilo trpaslky a lidmi, oslavujcmi prv dobyt vtzstv, a jejich dstojnky, kte se marn pokoueli zastavit pval plenky, kter s sebou hrozil strhnout celou armdu. Vydalo si to hodn kiku, nadvek a bit po hlavch, ale nakonec Karamonovi velitel dokzali sebrat dost mu na to, aby mohli postavit hldky a pohebn ety. Crysania prola zkoukou krve. I kdy j Karamon pozorn hldal a drel ji mimo bitevn vavu, podailo se dvce po chvli pobytu v pevnosti uniknout. Nyn skryt pod pltm a kp pokradmu prochzela mezi rannmi a opatrn uzdravovala ty, kter mohla uzdravit, ani by na sebe pithla nedouc pozornost. Jet po ltech budou ti, kte peili, vyprvt svm vnouatm, e vidli postavu v blch atech se zcm svtlem kolem krku, kter se jich dotkla rukama a jakoby zzrakem je zbavila bolesti. Karamon zatm sedl v jednom ze sl pevnosti a spolen se svmi dstojnky zvaoval dal plny. Byl ale tak vyerpan, e byl jen st schopen pemlet. Tak se stalo, e se nalo jen velmi mlo tch, kte vidli, jak otevenou branou pevnosti projd osaml jezdec v ernm plti. Jel na klidnm ernm koni, kter sebou lehce trhl, kdy uctil pach krve. Jezdec ho zadrel a zdlo se, e k nmu promluvil nkolik uklidujcch slov. Ti, kte ho vidli, na okamik strnuli, a mnohch z nich se nhle zmocnila horenat (nebo opil) pedstava, e je to sama Smrt, pichzejc pro ty, co jet nebyli pohbeni. Pak nkdo zaeptal "to je ten arodj", a vichni se zase otoili. Nkte se rozechvle zasmli, jin si ulehen oddechli. S oima stnnma ernou kp, ale pozorn sledujcma vechno kolem nj, Raistlin pomalu projdl pevnost, aby se nakonec dostal k t nejpodivnj scn na celm bitevnm poli. Ped sebou spatil tla snad stovky nebo i vce tupch trpaslk, lecch (alespo vtinou) v rovnch adch, rameno na rameni. Vtina z nich stle jet ve svch mrtvch rukou svrala pky, nkte sprvn, jin obrcen. Mezi nimi leelo i nkolik kon, kte byli zranni (vtinou nhodou) divokmi ranami a dery zoufalch tupch trpaslk. Kdy kon odneli, zjistili, e nejeden m pedn nohy poznamenan hlubokmi kousnutmi. Tup trpaslci ke konci svho poslednho boje odhodili zbyten pky a bojovali, jak umli nejlpe zuby a nehty. "Toto v kronikch nebylo," zaeptal sm pro sebe Raistlin, dvaje se pi-219-

tom na zuboen drobn tla. Svratil obo a v och se mu zablesklo. "Znamen to snad," vydechl, "e as u byl zmnn?" Dlouho tam stl a pemlel. Pak najednou pochopil. Raistlinovu tv, skrytou ve stnu ern kp, nikdo nevidl, ale kdyby ji v tu chvli nkdo pozoroval, poviml by si, jak se na n nakrtko mihl smutek a hnv. "Ne," ekl si hoce, "ta zoufal ob tch ubohch stvoen nebyla opomenuta proto, e by k n nedolo. Pesto vak o n nevme..." Odmlel se a jet jednou se krtce podval na zkrvaven tla. "Nikoho u nezajmali."

-220-

7. kapitola
"Musm mluvit s generlem!" Ten hlas pronikl mkkm, teplm oblakem spnku, kter Karamona obklopil jako dobe nacpan peina patc k posteli, ve kter leel prvn skuten posteli, ve kter za cel msce spal. "Jdi pry," ospale zamumlal vlenk. Pak ale slyel, jak Garic k to stejn jet jednou, tentokrt dost blzko... "To nejde. Generl sp. Nesmme ho ruit." "Musm s nm mluvit. Je to nalhav!" "J vm! Ale..." Hlasy pely do tichho epotu. To je dobe, pomyslel si Karamon, konen zase usnu. Nanetst vak zjistil, e ho ten epot jet vc ru. Pochopil, e nco nen v podku. S povzdechem se pevalil na posteli a pethl si pes hlavu polt. Cel tlo ho bolelo sedl v sedle bez odpoinku vlastn celch osmnct hodin. Garic to ale urit zvldne... Dvee do pokoje se tie otevely. Karamon sevel vka jet tsnji a zahrabal se do mkk postele. Pitom ho napadlo, e za nkolik set let bude v te posteli spt Verminaard, zloinn Dra Velmistr. Tak ho nkdo tak probudil to rno, kdy Hrdinov osvobodili otroky v Pax Sarkasu? "Generle," dolehl k nmu Garicv tich hlas, "Karamone." Zpod polte se ozvala tlumen kletba. Mon bych mu mohl pod polt strit mrtvou bu, pomyslel si nevrle Karamon. Za tch dv st let u bude hezky odporn. "Generle," nedal se odbt Garic. "Je mi lto, e t musm vzbudit, pane, ale muste se ihned dostavit na ndvo." "A to pro?" zahuel Karamon, shodil ze sebe pokrvky a posadil se. Na tvi se mu objevil neastn vraz, kdy velk bojovnk uctil ztuhl zda a stehna. Protel si oi a zadval se na Garica. "Armda, pane. Odjdj." Karamon vytetil oi. "Coe? Ty ses zblznil." "Ne, pane," vyrazil ze sebe mlad vojk, kter se vplil do pokoje chvli po Garicovi a te se schovval za jeho zdy. Ptomnost jeho velitele ho naplovala posvtnou hrzou pestoe ten velitel byl nah a napl spal. "Shro... shromauj se na ndvo, pane. Trpaslci, lid z Planin... i nkte z naich." "Ryti ne," dodal rychle Garic. "Hm.. .hm..." zamumlal Karamon a pak mvl rukou. "Aby to kat spral. Tak jim eknte, a se rozejdou. Tohle je nesmysl." Vztekle zaklel. "U bo-221-

h, ti tvrtiny z nich byly vera namol opil!" "Dnes rno jsou u vichni stzliv, pane. A myslm si, e bys tam skuten ml jt," ekl tie Garic. "Vede je tvj bratr." "Co to m znamenat?" rozilen se zeptal Karamon. Od st mu v chladnm vzduchu la pra. Bylo to to nejchladnj rno za cel podzim. Kameny Pax Sarkasu pokrvala tenk vrstva jinovatky, milosrdn zakrvajc krvav stopy bitvy. Karamon se nevcn rozhldl po ndvo, obleen jen v plti, koench kalhotch a vysokch botch, kter si ve spchu nathl na nohy. Bylo pln trpaslk a lid, stojcch ve vyrovnanch icch a oekvajcch povel k pochodu. Karamonv hnviv pohled spoinul na Regharovi, aby se pak pesunul k eryti, vdci lid z Planin. "Tohle jsme pece vera odmtli," ekl Karamon. Hlas se mu chvl st skrvanm hnvem. Udlal nkolik krok a zastavil se ped Regharem. "Naim zsobovacm vozm to bude trvat jet nejmn dva dny, ne sem doraz. Sm jsi mi vera ekl, e na dal pochod nemme dost zsob. A na Dergotskch plnch nenajde ani krlka..." "Nm na tch pr jdlech zas tak nesejde," zabruel Reghar. Draz, kter poloil na to "nm" nemohl nikoho nechat na pochybch, co tm trpaslk myslel. Karamonova nklonnost k dobrm veem byla veobecn znm. Generlovu nladu to vak nijak nezlepilo. Karamon sebou trhl a zrudl. "A co zbran, ty vousat blzne?" vykikl. "A co erstv voda, pste na noc a rdlo pro kon?" "Tak dlouho na Plnch bt nechceme," opil Reghar a v och se mu zablesklo. "Hort trpaslci, k by Reorx proklel jejich kamenn srdce, jsou v naprostm zmatku. Musme udeit co nejrychleji, dokud se jim nepoda znovu zformovat." "U boh, o tom u jsme pece mluvili!" vykikl vyerpan Karamon. "To, co bylo tady, byla jen st jejich armdy. Duncan m pod tou horou dal tisce vojk!" "Mon. Ale teba taky ne," nevldn zavrel Reghar, zadval se k jihu a sloil ruce na prsou. "V kadm ppad jsme si to rozmysleli. Vyrazme jet dnes s tebou nebo bez tebe." Karamon se ohldl po eryti, kter stle jet nepromluvil. Vdce lid z Planin vlastn za celou tu dobu jen jedinkrt pikvl. Jeho mui, seikovan za svm vdcem, byli klidn a vn, Karamon si vak mezi nimi viml nkolika tv, kter jet byly hodn pobledl a nazelenal. Bylo vidt, e se nkte z erytovch mu jet pln nevzpamatovali. Nakonec pohled Karamonovch o utkvl na postav v ernm plti, -222-

sedc na vysokm ernm koni. U od chvle, kdy vyel ze stanu, na sob generl ctil spalujc pohled jezdcovch o, jakkoli mohly bt ukryty pod ernou kp. Velk vlenk se odvrtil od trpaslka a pomalu peel k Raistlinovi. Nijak ho nepekvapilo, e vedle nj spatil Crysanii. Sedla v sedle svho kon, zabalen do tkho plt. Kdy piel bl, viml si, e se lem dvina plt ern zaschlou krv. Jej tv, zahalen tkem, kter si omotala kolem krku a brady, byla sice bled, ale klidn a vyrovnan. Karamona mimodk napadlo, kde asi celou tu dlouhou noc byla a co dlala. Pak se ale jeho mylenky znovu soustedily na bratra. "Toto je tv dlo," ekl tie, pistoupil k Raistlinovi a opel se rukou o ji jeho kon. Raistlin klidn pikvl a naklonil se ke Karamonovi. Tv ml stejn chladnou a blou jako jinovatka na dldn pod jejich nohama. "Co to m znamenat?" nalhal Karamon, stle jet eptem. "eho tm chce doshnout? Pece nememe vyrazit bez zsob!" "Hraje tu hru pli opatrn, drah brate," ekl Raistlin. Pak pokril rameny a dodal: "Vozy se zsobami ns jednou stejn dohon. Pokud ti dlaj starosti zbran, pak by sis ml uvdomit, kolik jsme jich zskali tady. Reghar m pravdu musme udeit dv, ne se Duncanovy jednotky znovu zformuj." "Nco takovho jste ale museli probrat se mnou!" ekl tvrd Karamon, ruce seven v pst. "J jsem velitel." Raistlin se zadval do dlky a neklidn se posunul v sedle. Karamon ctil, jak se mgovo tlo pod ernm pltm nervzn chvje. "Neml jsem as ti to ct," zaeptal arcimg. "Ml jsem vera sen. Pila ke mn ona... m Krlovna, Takhisis. Musm se dostat do amanu tak rychle, jak jen to bude mon." Karamon se zadval na svho bratra. U tomu rozuml. "Tv vojci pro tebe vbec nic neznamenaj," ekl a ukzal na lidi a trpaslky, vykvajc za jeho zdy. "Tebe zajm jen jedno chce se co nejrychleji dostat k tomu tvmu drahocennmu Portlu." Jeho hnviv pohled sklouzl na Crysanii, kter si ho chladn mila, pestoe jej oi byly hluboko zapadl a odrely se v nich hrzy bezesn noci, strven mezi rannmi a umrajcmi. "Ty tak? I ty ho v tom chce podporovat?" "Prola jsem zkoukou krve, Karamone," ekla Crysania. "Nemu takovmu musm jednou provdy zabrnit. Prv jsem vidla to nejvt zlo, kter si lid dok zpsobit." "K by to byla pravda," zamumlal Karamon s pohledem upenm na svho bratra. -223-

Raistlin zvedl sv huben ruce a sthl si kpi z ela, aby mu bylo vidt do o. Karamon o krok ustoupil v bratrovch och spatil sm sebe, neupravenho, zarostlho, s neesanmi vlasy, poletujcmi ve vtru. A pak se s tm neprosnm pohledem, kter ho drel ve svm seven jako pohled hada, svrajc lapenho ptka, do jeho mysli dostala prvn slova. Ty m zn, mj brate. Krev, kter nm proud v ilch, asto hovo jasnji ne nae sta. Ano, m pravdu. Tato vlka je mi lhostejn. Vedu ji jen s jedinm clem, a tm je dostat se k Portlu. Ti blzni m k nmu dovedou a dl m jejich osud sotva zajm. Dovolil jsem ti, Karamone, aby sis zahrl na generla, protoe se mi zdlo, e t tv mal hra t. A musm ct, e jsi m samotnho pekvapil. Lpe jsi mi poslouit nemohl. A bude mi slouit i nadle. Dovede nai armdu do amanu. A tam dorazme, polu t dom. Pamatuj, brate v bitv na Dergotskch plnch jsme byli poraeni. Neme to zmnit! "Nevm ti!" ekl hlue Karamon, upraje na Raistlina pohled zdivoel zoufalstvm. "Ty bys nejel na smrt! Mus vdt nco, co my nevme. Pece..." Karamon se zoufale odmlel. Raistlin se sklonil tsn k nmu a jako by ta slova zdusil v Karamonov hrdle. J vm, do eho jdu. Co vm a co nevm, to se t vbec netk, take si nezatuj hlavu neplodnmi dohady. "eknu jim to!" procedil mezi sevenmi zuby Karamon. "eknu jim pravdu!" Coe jim to ekne? e jsi vidl budoucnost? e jsou odsouzen k smrti? Kdy spatil zpas, odehrvajc se v Karamonov ztrhan tvi, Raistlin se lehce usml. ekl bych, brate, e nco takovho bys neudlal. A te, pokud se chce jet nkdy vrtit dom, bys ml odejt, oblct se a znovu se postavit do ela sv armdy. Arcimg zvedl ruku a sthl si kpi do ela. Karamon se zhluboka nadechl, jako by mu nkdo polil tv studenou vodou. Byl schopen jen stt, zrat na svho bratra a tst se vzteky. V tu chvli nemyslel na nic jinho ne na Raistlina, stojcho u stromu a zplna hrdla se smjcho, na Raistlina, drcho vystraenho krlka... na kamardstv mezi nimi, kter se zdlo bt tak skuten. Psahal by na to! I toto vak bylo skuten. Stejn skuten, ostr a chladn jako epel noe lesknouc se ve studenm rnu. Hrot toho noe zaal pomalu pronikat mraky zmatku v Karamonov mysli, aby nakonec peal dal z pout, kter ho spojovala s jeho bratrem. N klesal pomalu. Tolik pout jet zbvalo. Prvn povolilo v krv zbrocen arn v Itaru, uvdomil si Karamon. A -224-

te, kdy stoj uprosted jinovatkou pokrytho ndvo Pax Sarkasu, povoluje dal. "Vypad to, e nemm na vybranou," ekl a obraz jeho bratra byl rozmazan slzami hnvu a bolesti. "Nem," ekl Raistlin. Sevel uzdu a chystal se k odjezdu. "Mm jet nco na prci. Pan Crysania pojede s tebou vpedu. Na m ekat nemus, pojedu te njakou dobou jako posledn." Take jsem skonil, ekl si Karamon. Dval se, jak jeho bratr odjd, a u se ani nezlobil po vem tom hnvu u zbyla jen tup, nepolevujc bolest. Jednou mu kdosi kal, e podobnou bolest ct lid, kterm amputovali nohu i ruku... Prudce se otoil a odeel sm do svch komnat, aby se pipravil na cestu. Sp pitom ctil ne slyel tk ticho, kter ho provzelo. Kdy se Karamon vrtil, ml u na sob svou oblbenou zlatou zbroj a ze zad mu vll ve vtru jeho pl. Trpaslci, lid z Planin i mui z jeho vlastn armdy ho pozdravili ohluujcm jsotem. Nejene toho velkho mue skuten obdivovali a vili si ho, ale tak mu vichni pipisovali skvl pln, kter jim den pedtm pinesl snadn vtzstv. Generl Karamon m tst, kali, snad mu ehn njak bh. Anebo to snad nebylo tst, co trpaslkm zabrnilo zavt brny? Vtina z nich hodn zneklidnla, kdy se rozneslo, e by snad mli jt dl bez nj. ern arodj se stal terem mnoha zlobnch pohled, namtat se vak nikdo nic neodvil. Jsot jeho vojk byl pro Karamona nesmrn uklidujc a generl nebyl chvli schopen slova. Pak se ale zase vzchopil a rychle vytkl nkolik rozkaz, aby se jeho mui pipravili na pochod. Pnovitm gestem si k sob pivolal jednoho z mladch ryt. "Michaeli, nechvm t zde jako velitele pevnosti," ekl, natahuje si rukavice. Mlad ryt zrudl potenm pi t neekan poct, ovem zrove se s obavami ohldl na przdn msto, kter se po jeho odchodu otevelo v rytskm iku. "Pane, mm jen nzkou hodnost... Snad nkdo lep by mon mohl..." Karamon se na nj posmutnle usml a zavrtl hlavou. "Lepch je jen mlo. Copak jsi u zapomnl? Byl jsi pipraven zemt, abys splnil rozkaz, a tak jsi v sob nael dost soucitu na to, abys neuposlechl. Nebude to snadn, ale udlej, co bude v tvch silch. eny a dti tu zstanou a j sem polu i vechny rann. A pijedou vozy se zsobami, dohldni na to, aby se co nejrychleji vydaly za nmi." Potsl hlavou. "I kdy mm pocit, e ani to nebude stait," zamumlal. Pak s -225-

povzdechem dodal: "Kdy budete muset, pes zimu tady nejsp vydrte, a u se s nmi stane cokoli..." Kdy si viml, jak se ryti dvaj jeden na druhho a jejich tve jsou zmaten a znepokojen, Karamon se kvapn odmlel. Ne, nesm tu smutnou pravdu odhalit. Rychle se usml a pedstraje vesel poplcal Michaela po zdech, pidal pr povzbuzujcch a nic neznamenajcch slov a za doprovodu radostnch vkik vyskoil na kon. Kdy korouhevnk zvedl zstavu, vkiky jet zeslily. Karamonova korouhev s vyitou devticpou hvzdou jasn zila v rannm slunci. Ryti se seikovali za jeho zdy. Crysania se vydala kupedu a ryti se galantn rozestoupili, aby mohla projet na sv obvykl msto. Akoli ryti nevidli v jej ptomnosti vt uitek ne kdokoli jin, byla to pece jen ena a Zkon jim naizoval, aby ji chrnili teba i s nasazenm vlastnho ivota. "Otevete brny!" zvolal Karamon. Do bran se opely nedokav ruce a rychle je otevely. Karamon se jet naposledy rozhldl kolem, aby zjistil, zda je vechno, jak m bt, kdy vtom se nhle setkal s oima svho bratra. Raistlin sedl na svm ernm koni ve stnu vysok brny. Nehbal se ani nemluvil. Jen tam sedl a ekal. Minul krtk, pomjiv okamik, tak krtk, e jim stail jen k jedinmu nadechnut. Brati jeden druhho upen pozorovali. Pak se Karamon prudce odvrtil. Nathl ruku a vzal si od korouhevnka svoji zstavu. Zvedl ji vysoko nad hlavu a vykikl jedin slovo: "Thorbardin!" Na jeho panci zlat zahoelo rann slunce, prv vystupujc nad hebeny hor. Zlat paprsky ozily hvzdu na Karamonov korouhvi a odrazily se od dlouhch ad otp za jeho zdy. "Thorbardin!" vykikl jet jednou Karamon, pobdl kon a tryskem se vytil z bran pevnosti. "Thorbardin!" jakoby ozvnou mu odpovdl hromov vkik tisc hrdel a bit me o tty. Trpaslci zaali se svm dobe znmm pochmurnm vlenm zpvem. "Kmen a ocel, ocel a kmen, kmen a ocel, ocel a kmen," zadunly v hrozivm rytmu jejich okovan boty, kdy se seven iky trpaslk vydaly na pochod z pevnosti. Za nimi nsledovali mui z Planin, pochodujc u mnohem neuspodanji. Na sob mli proti chladu koeinov plt a li klidn a zvolna. Cestou si ostili zbran, vzali si do vlas pera nebo si malovali na tve podivn symboly. Bylo vak jist, e je i takov pochod zane brzy nudit, jeden po druhm sejdou z cesty, a jak bylo jejich zvykem, budou putovat krajem po nepoetnch loveckch druinch. Za barbary ly Karamonovy -226-

oddly sedlk a zlodj. Hodn jich kloptalo a vrvoralo, jak se jet stle nemohli zbavit nsledk verej pitky. Zadn voj pak tvoili jejich nov spojenci, Dewarov. Vychzeje se svmi mui z pevnosti, Argat se pokusil zachytit Raistlinv pohled. arodj vak jen nehybn sedl na svm ernm koni, zachumlan do ernho plt, oi skryt pod kp. Jedin, co z jeho ivho tla bylo vidt, byly dv thl bl ruce, drc uzdu. Raistlin se nedval ani na Dewara, ani na armdu, prochzejc branou Pax Sarkasu. Jeho oi se upraly na zlatou postavu, jedouc v ele dlouhho zstupu. A bylo by zapoteb lepch o, ne byly ty Dewarovy, aby zahldly, e arodjovy prsty uzdu nepirozen svraj a e se jeho tlo na okamik zachvlo, jako by si mg smutn povzdechl. Dewarov vypochodovali z pevnosti a krom nkolika mu, kte v n byli ponechn jako posdka, u na ndvo nezstal vbec nikdo. eny si utely slzy a v drunm hovoru se vrtily ke sv prci. Dti se vyplhaly na hradby a mvaly armd tak dlouho, dokud nezmizela za obzorem. Brny Pax Sarkasu se otoily ve svch naolejovanch zvsech a pomalu se zavely. Michael stl na hradbch a pozoroval velkou armdu, pochodujc k jihu, otpy pk, lesknouc se v paprscch vychzejcho slunce, tepl dech mu a kon, srejc se v chladnm vzduchu, a poslouchal vzdalujc se zpv trpaslk, odrejc se od chladnch hor nad starou pevnost. Daleko za armdou jela osamocen postava v ernm plti. Pi pohledu na ni Michaelovo srdce pooklo. Bylo to dobr znamen smrt jela za armdou, ne ped n. Pi vchodu slunce se otevrala brna Pax Sarkasu, kdy zapadalo, dopadaly jeho paprsky na zavrajc se brnu mohutn horsk pevnosti Thorbardinu. Vodou pohnn stroj, kter brnu zavral, zavzdychal a zavrzal, a v tu chvli to vypadalo, jako by se na msto, kde pedtm byla brna, sesul kus horskho bo. Zaven brna zcela splynula se skaln stnou, ve kter byla vybudovna, tak skvl bylo umn trpaslk, kte ji v horskm masivu cel roky budovali. Uzaven pevnosti znamenalo vlku. Zvdov nesen rychlmi kdly gryf pinesli zprvy o tom, e se Fistandantilova armda vydala na pochod, a horskou pevnost ovldla horen innost jejch obyvatel. Dlny zbroj se naplnily jiskrami a kovi usnali u svch vhn s kladivy v rukou. Krmy rzem zdvojnsobily zisky, jak se do nich nahrnuli vlenci a chvstali se iny, kter mli vykonat na bitevnm poli. Jen jedin st rozlehlho podzemnho krlovstv byla tich a prv tam -227-

zamily dva dny pot, co Karamonova armda opustila Pax Sarkas, kroky hrdiny vech trpaslk. Charas vstoupil do Trnnho slu krle horskch trpaslk a slyel, jak jeho tk boty przdn dun o podlahu mse podobnho slu, vybudovanho v samm srdci hory. Byla przdn, jen na opanm konci sedlo na kamennm pdiu nkolik trpaslk. Charas minul ady dlouhch kamennch lavic, kde pedelou noc tisce trpaslk boulivm nadenm pivtaly slova, ktermi krl vyhlsil vlku svm soukmenovcm. Dnes se mlo konat vlen zasedn Rady thn. Zde nebyla obvykle ptomnost adovch trpaslk nutn, a i Charase ponkud pekvapilo, e ho na ni pozvali. Hrdina byl v nemilosti, to kad vdl. Nkte dokonce ili povsti o tom, e Duncan pole Charase do vyhnanstv. Jak se pichzel bl, Charas si viml, e ho Duncan pozoruje hodn nevldn. Mon to ale bylo zpsobeno tm, e krlovo lev oko a tv byly namodral a otekl co zase nebylo nic jinho ne nsledek ran, kter mu Charas utdil v Pax Sarkasu. "Pesta s tm," zavrel Duncan, kdy se ped nm vysok bezvous trpaslk hluboce uklonil. "A mi bude odputno, mj thne," ekl Charas, stle v hlubokm pedklonu. "Odputno co? To, e jsi pst vrtil rozum jednomu starmu trpaslkovi?" zasmuile se usml Duncan. "Ne, to ti neodpustm. Za to ti podkuji." Krl si pejel rukou po otluen elisti. "Vdy se k, e slouit je bolestiv. Te u tomu rozumm. Prozatm by to ale stailo." Kdy se Charas narovnal, Duncan mu podal jaksi svitek. "Pozval jsem t sem kvli nemu pln jinmu. Peti si to." Charas si svitek udiven prohldl. Byl pevzan ernou stuhou, zapeetn vak nebyl. Charas letmo pohldl na ostatn thny, sedc na svch kamennch trnech o nco ne ne krl, a jeho oi naly jeden przdn, ten, kter ho zajmal nejvce trn Argata, thna Dewar. Hrdina se zamrail, rozvinul pergamen a nahlas etl, kloptaje pes nstrahy hrub ei Argatova rodu. Duncan, z thorbardinsk trpaslci, krl. Pozdravy od tch, kte pro tebe zrdci. Tento svitek ty dostat od my, co vdt, e ty potrestat Dewary pod hora za co oni udlat v Pax Sarkas. Jestli ty vbec dostat svitek, to znamenat, e my v podku udret brnu. -228-

Ty n pln v Rada nelbit, tak mon te chpat n moudrost. Neptel te veden skrze arodj. arodj bt n ptel. On ct armda jt na Dergotsk pln. My jt s nimi, ptel s nimi. A ta hodina pijt, ti kter pro tebe zrdci jt udeit. My bt neptel zevnit a hnt ho ped tvj sekyry. Jestli ty nm nevit, dret n lid pod horou. Oni bt rukojm, dokud my nevrtit. My slibovat velk dar, kter my ti dt, aby my dokzat n vrnost. Argat, z Dewarov, thn. Charas si svitek dvakrt peetl a jeho tv se ani v nejmenm nerozjasnila. Pokud se s n vbec nco stalo, jet potemnla. "Take?" zeptal se Duncan. "Se zrdci nemm nic spolenho," ekl Charas, svinul pergamen a znechucen ho vrtil krli. "Ale jestlie jsou jejich mysly upmn," nedal se odbt Duncan, "mohli bychom tak dobt velkho vtzstv!" Charas zvedl oi, aby se jeho pohled setkal s pohledem krle, sedcho nad nm na kamennm pdiu. "Mj thne, pokud bych v tto chvli mohl mluvit s velitelem naich neptel, s onm Karamonem kter je podle veho estn a staten mu ekl bych mu pesn a dopodrobna, jak nebezpe ho ek, i kdyby to ns samotn mlo stt vtzstv." Ostatn thnov se zamraili a nkolik z nich si pohoren odkalalo. "Ml by ses stt Solamnijskm rytem," zamumlal jeden, a ani zdaleka to nebylo mnno jako kompliment. Duncan se na n vhrun podval a thnov rozilen zmlkli. "Charasi," ekl trpliv Duncan, "my vme, jak nahl na est, a chvlme t za to. est vak nenakrm dti tch, kte by v tto bitv mohli padnout, a ani nezabrn naim soukmenovcm, aby ns nechali shnt na Dergotskch plnch, pokud by se jim podailo ns porazit. Ne," pokraoval krl a jeho hlas nabyl na tvrdosti a hloubce, "je as pro est a as, kdy mui musej dlat to, co je teba." Znovu si pejel rukou po elisti. "Ty sm jsi toho byl dkazem." Charasova tv zvnla. Bezdky zvedl ruku, aby si prohrbl dlouh vous, kter tam u dvno nebyl, pak ji zase nechal klesnout, zrudl a sklopil oi k pikm svch bot. "Nai zvdov tu zprvu potvrdili," pokraoval Duncan. "Armda se dala na pochod." Charas zvedl hlavu a nevcn se zachmuil. "Tomu nevm!" prohlsil. "Nevil jsem tomu, ani kdy jsem to sm slyel. To skuten opustili Pax Sarkas? Jet pedtm, ne je dostihly vozy se zsobami? Pak ale mus -229-

bt pravdou to, e velen pevzal ten arodj. Takovou chybu by dn generl nikdy neudlal..." "Bhem ptch dvou dn se dostanou na Pln. Jejich clem je, alespo podle zprv naich zvd, pevnost aman, ze kter si chtj udlat hlavn stan. Mme tam malou posdku, kter se bude naoko brnit a pak ustoup. Doufme, e se j poda neptele vylkat na oteven prostranstv." "aman," zamumlal Charas, a kdy u si nemohl prohrbnout vousy, pokrbal se alespo na brad. Prudce vykroil smrem ke krli a jeho tv zaplla horlivost. "Thne, pokud budu schopen pedloit pln, jak tuto vlku skoncovat, ani by dolo k velkmu krveprolit, vyslechnete mne a dovolte mi, abych ten pln provedl?" "Poslouchm," ekl pochybovan Duncan a tv se mu sloila do psnch vrsek. "Thne, dej mi etu vybranch bojovnk a j se pokusm zabt toho arodje, toho Fistandantila. A bude mrtev, uku tento svitek jeho generlovi a naim soukmenovcm. Pochop, e byli zrazeni. A uvid tak slu na armdy, seikovan pmo ped nimi. Nebudou mt na vybranou budou se muset vzdt." "A co s nimi budeme dlat, jestlie se skuten vzdaj?" skoil mu do ei Duncan, zrove vak o tom plnu ani na okamik nepestval pemlet. Ostatn thnov si pestali mumlat pod vousy a dvali se jeden nad druhho, hust obo hluboko svratn. "Dej jim Pax Sarkas, thne," ekl Charas a jeho dychtivost stle rostla. "Pochopiteln jen tm, kdo tam chtj t. Nai soukmenovci se bezpochyby vrt do svch starch domov. Meme jim nabdnou nkolik stupk skuten jen nkolik," dodal, kdy si viml, jak Duncanova tv potemnla. "Ty dojednme spolen s podmnkami kapitulace. Lid i nai bratranci vak budou mt kde pezimovat mohou koneckonc tak pracovat v dolech..." "Ten pln je provediteln," pronesl zamylen Duncan. "Jakmile se dostanete do pout, mete se skrvat v Dunch..." Umlkl a znovu se zamyslel. Pak rozvn pokval hlavou. "Je to vak tak velmi nebezpen pln, Charasi. Vechno me pijt vnive. I kdyby se vm podailo ernho zabt a musm ti pipomenout, e je to pr arodj z nejmocnjch je nanejv pravdpodobn, e ne se dostanete k tomu Karamonovi Majereovi, budete sami zabiti. k se, e jsou to dvojata!" Charas se unaven usml. Rukou si stle jet drel oholenou bradu. "To je pochopiteln riziko, ale pokud by to ve mlo znamenat, e mou rukou u nepadne dn z mch soukmenovc, rd ho podstoupm." -230-

Duncan se na nj upen zadval, pak se pokrbal na opuchl tvi a zhluboka si povzdechl. "Dobr," ekl. "M m svolen. Vyber si sv mue peliv. Kdy vyraz?" "S tvm svolenm, thne, jet dnes veer." "Brna hory se ti oteve a pak se zase zave. To, zda t pivt jako vtze, nebo zda ze sebe vyvrhne armdu horskch trpaslk, to zvis jen na tob, Charasi. A Reorxv plamen svt na tv kladivo." Charas se uklonil, otoil se a vyel ze slu krokem mnohem rychlejm a radostnjm, ne jakm do nj vstupoval. "Zde odchz ten, kterho si jen st meme dovolit ztratit," ekl jeden z thn s oima upenma na vzdalujc se postavu vysokho bezvousho trpaslka. "Ztratili jsme ho u dvno," osopil se na nj Duncan. Tv vak ml edivou a staenou zrmutkem, kdy nakonec zaeptal: "Te se musme pipravit na vlku." Na jejich alianci byly i v tch nejlepch chvlch vidt oden vy, te vak ty vy jeden po druhm praskaly. Lid ze severu svalovali vechnu vinu za dlouh trapy na trpaslky a lidi z Planin, protoe ti podporovali arodje. Lid z Planin zase jet nikdy nevstoupili do hor. Tam zjistili, e boj v horch je boj v zim a snhu, a navc, jak to jejich nelnk nehledanmi slovy vysvtlil Karamonovi, "je to bu pli nahoru nebo pli dol." Te, kdy lid z Planin vidli na obzoru nesmrn tty Thorbardinskch hor, zanali si myslet, e vechno zlato a ocel svta nen ani zdaleka tak krsn jako zlat, rovn pln jejich zem. Karamon si vc ne jednou viml, jak se jejich tmav oi obracej k severu, a pochopil, e se tak jednoho rna me probudit a jeho spojenci budou pry. Pokud lo o trpaslky, ti se na lidi dvali jako na zbabl slabochy, kte ve chvli, kdy zane jen trochu pituhovat, vezmou nohy na ramena a s plem se rozbhnou k mm. Proto povaovali nedostatek vody a jdla jen za malou nepjemnost, a kdy si nkdo z nich dovolil by jen naznait, e m ze, ostatn ho rychle usmrnili. Prv o tom a o ad dalch problm Karamon pemlel, kdy toho veera stl uprosted pout a pikou boty kopal do psku. Pak zvedl oi a jeho pohled utkvl na Regharovi. Star trpaslk se blhov domnval, e ho Karamon nevid, a jeho sklopevn nestupnost z nj rzem spadla. Ramena mu poklesla a vdce trpaslk si unaven povzdechl. To, jak se podobal Flintovi, bylo ve sv hloubce a bolestiv. Karamon se zastydl za svj hnv. Vdl, e mil mnohem vc k nmu sammu, a pokusil se udlat vechno pro to, aby svou chybu napravil. -231-

"Neboj se. Mme dost vody na to, abychom peili i tuto noc. A ztra na njakou studnu docela urit narazme, nemm pravdu?" ekl a neobratn poplcal Reghara po zdech. Star trpaslk pekvapen zvedl oi. Dval se hodn podezrav, protoe ml strach, e by se mohl stt terem njakho ertu. Kdy ale spatil Karamonovu usmvajc se tv, rychle se uklidnil. "Ano," odpovdl a i on se lehce usml. "Ztra urit." Zvedli se, opustili vyschlou studnu a vydali se zpt k tboru. Na Dergotskch plnch pichzela noc rychle. Slunce se kvapn sklnlo za hebeny kopc, jako by u nemohlo snst pohled na tu nekonenou pustinu psen pout. V tboe hoelo jen pr oh vtina mu byla pli unaven na to, aby se je pokoueli zaplit, a krom toho na nich stejn nebylo co vait. Sevean, trpaslci a lid z Planin se shlukli do skupin podle toho, ke ktermu nrodu pslueli, a navzjem nevraiv pozorovali jeden druhho. Dewarm se samozejm vyhbali vichni. Karamon zvedl oi a spatil svj vlastn stan, jak stoj opodl, osiel a osamocen, jako by on, velitel armdy, sv mue jednodue odepsal. V jedn prastar krynnsk povsti se vyprvlo o mui, kter spchal zloin tak pern, e se sami bohov seli, aby se poradili, jak ho potrestat. Kdy pak oznmili, e ten lovk m mt od t chvle schopnost vidt budoucnost, mu se jim vysml, protoe si myslel, e bohy pechytrail. Nakonec vak zemel v hroznch mukch co Karamon nikdy nebyl schopen pochopit. Te u ale rozuml a jeho dui naplnila krut bolest. Pro smrtelnka skuten nen t trest, nebo tm, e zsk schopnost vidt vsledek veho svho konn, lovk zrove ztrc sv nejvt bohatstv nadji. A do tto chvle Karamon doufal. Vil, e Raistlin nakonec najde een. Vil, e jeho bratr nco takovho nedopust. Raistlin nco takovho pece nemohl dopustit. Nyn vak Karamon vidl, e Raistlinovi ani v nejmenm nezle na tom, co se stane se vemi jeho mui a trpaslky, u vbec nemluv o jejich rodinch, kter zanechali na cest. Jeho nadje odumela a ztratila se. Byli ztraceni. Neml dnou monost zabrnit tomu, co se ji jednou stalo, aby se to stalo znovu. Kdy toto pochopil a uvdomil si, jakou bolest ho to nevyhnuteln bude muset stt, Karamon se bezdky zaal stranit tch, o kter ml peovat. Zaal pemlet o domovu. Domov! Tm zapomenut, s nejvtm silm odsouvan na sam dno jeho mysli. Vzpomnky na nj ho nyn zaplavovaly s tak pronikavou jasnost, e za tch dlouhch, osamlch veer asto hledl do ohn, kter pro sam slzy ani nevidl. -232-

Jen jedin mylenka nutila Karamona jt stle dl. Tm, e vedl svoji armdu stle bl k zhub, vracel se krok za krokem k Tice, k domovu... "Dvej pozor!" chytil ho za ruku Reghar a vytrhl ho z jeho snn. Karamon zamikal a zastavil se vteinu pedtm, ne narazil do jednoho z tch podivnch pahork, kter tu a tam vyrstaly z Pln. "K emu ty zatracen krtince vlastn jsou?" zavrel Karamon a vztekle se zadval na to, co se mu postavilo do cesty. "ij v nich njak zvata? U jsem kolikrt slyel o velkch veverkch bez ocas, kter ij v takovch doupatech na Estwildskch plnch." Oima si zmil tu zvltn stavbu, asi ti stopy vysokou a prv tak irokou, a podrdn zavrtl hlavou. "Hrozn nerad bych se ale setkal s veverkou, kter postavila tohle." "Coe? S veverkou?" uchechtl se Reghar. "To postavili trpaslci. Copak to nevid? Podvej se, jak skvle je to opracovan." Zlibn pejel dlan po hladkm povrchu mal kupole. "Odkdy je proda schopn neho takovho?" Karamon se uklbl. "Trpaslci? Ale kdy? A pro? Ani trpaslci nemiluj prci tak nesmrn, e by nco takovho dlali jen pro n krsn oi. Pro by mli stavt v pouti njak kamenn krtince?" "Pozorovatelny," opravil ho sue Reghar. "Tak pozorovatelny," skoro se zasml Karamon. "A co tady asi pozorovali? Hady?" "Zemi, nebe, armdy jako je ta nae," Reghar zadupal. Od jeho bot se zvedl oblak zvenho prachu. "Slyels to?" "Co?" "Tohle." Reghar znovu zadupal. "Je to dut." Karamonovo obo se zase narovnalo a jeho oi se rozily nhlm poznnm. "Jsou tam tunely!" Velk vlenk se rozhldl po pouti a pi pohledu na ady malch pahork vystupujcch z psku pout obdivn pskl. "Cel mle tunel," ekl Reghar, pokyvuje hlavou. "Postavili je u tak dvno, e to nepamatoval ani mj praddeek. Bohuel vtinu z nich prv tak dlouho nikdo nepouil," povzdechl si star trpaslk. "Mezi trpaslky koluj povsti o tom, e mezi Plnmi a Paxem kdysi stvaly cel ady pevnost, thnouc se a ke Karoliskm horm. Jestli je na tch povstech nco pravdy, mohli kdysi trpaslci putovat z Paxu do Thorbardinu, ani by na n jedinkrt zasvtilo slunce. Pevnosti u tu ale nejsou. A nejsp u neexistuje ani vtina tunel. Pohroma je zniila. Tak jako tak by m ale vbec nepekvapilo, kdyby se dole jako krysy neschovvali Duncanovi zvdov," dodal vesele Reghar, kdy znovu vykroili k tboru. "A u ale jsou nahoe nebo dole, uvid ns hodn zdaleka," zamumlal -233-

Karamon a rychle se rozhldl po rovn, przdn krajin. "Ano," ekl hlubokm hlasem Reghar, "a dost jim to pome." Karamon neodpovdl. li mlky dl, generl smrem ke svmu osamocenmu stanu a trpaslk k tboru svch vojk. Z jednoho z pahork, vzdlenho jen nkolik destek krok od Karamonova stanu, pozorovaly kad pohyb jeho armdy si oi. Ty oi vak nezajmaly zstupy vojk. Soustedily se jen na ti lidi, jen na ti tolik osamocen lidi... "Dlouho u to trvat nebude," ekl Charas. Dval se ven zkm przorem, tak dokonale vyezanm do kamene, e ti, kte byli uvnit, mohli vyhlet ven, ani by zrove nkdo mohl nahldnout dovnit. "Jak je to asi daleko?" To patilo vrsitmu, hodn zachmuenmu trpaslkovi, kter se znudn podval jednm z przor, nahldl do tunelu u jejich nohou a bez vhn prohlsil: "Dv st padest ti krok. Bude pmo u nho." Charas znovu vyhldl na Pln, kde stl generlv velk stan a kus od nj hoely ohn jeho vojk. Hrdinu vc ne potilo, e star trpaslk dokzal tu vzdlenost odhadnout s takovou pesnost. U nkoho jinho by Charas mon pochyboval, tohle vak byl Bijec. Postar zlodj, kterho povolali zpt do sluby jen kvli tto jedin vprav, ml povst, kter se pmo skvla pozoruhodnmi iny tm tak velkolepmi, jako byly iny Charasovy. "Slunce u zapad," oznmil Charas. Nutn to vak vbec nebylo, protoe prodluujc se stny bylo velice dobe vidt na stnch tunelu za jeho zdy. "Generl se u vrac zpt. Vchz do svho stanu." Charas se zamrail. "Pi Reorxov vousu, doufm, e se prv dnes veer nerozhodne zmnit sv zvyky." "Ale kdee," ekl klidn Bijec. Sedl v kout, hlavu openou o ze, a mluvil s jistotou mue, kter si za starch as vydlval na ivobyt tm, e peliv sledoval, jak jeho blin pichzej a zejmna odchzej. "Kdy zane chodit na ciz, hnedka se nau, e kadej m svou rutinu a dnej se j nechce zbavit. Je hezky, nic se nedlo, venku je jenom psek a krom toho taky psek. Ani ho to nenapadne." Charas se zamrail. Pli se mu nelbilo, e star zlodj zaal vytahovat na svtlo svoji nepli zkonnou minulost. Hrdina si ale byl dobe vdom toho, kde jsou meze jeho schopnost, a protoe potebovali nkoho, kdo je mistrem lsti, um se pohybovat rychle a neslyn, doke zatoit za noci a pak zas uniknout do tmy, vybral si Bijce. I tak ale Charas, kterho pro jeho estnost obdivovali i samotn ryti, trpl neodbytnmi vitkami svdom. Zahnl je tm, e si pipomnal, e -234-

Bijec za sv mn chvlyhodn iny u dvno zaplatil a nkolikrt prokzal svmu krli sluby tak uiten, e sice nemohl bt povaovn za zcela ctyhodnho, ale zcela jist byl pinejmenm adovm hrdinou. Krom toho, nadil si Charas, nezapomnej na ivoty, kter zachrnme nyn. Nhle se vytrhl ze zamylen a ulehen si oddechl. "Ml jsi pravdu, Bije. Pichz ern mg a ze svho stanu vylezla i ta arodjnice." Charas jednou rukou sevel toprko sekyry, kterou ml pipevnnou k pasu, a druhou posunul do pohodlnj polohy krtk me, kter ml skryt pod koil. Nakonec shl do mony, vythl odtamtud svitek pergamenu a s vnm, soustednm vrazem na bezvous tvi ho zasunul do bezpe jedn z kapes sv koen zbroje. Pak se otoil ke tyem trpaslkm, kte ho doprovzeli, a ekl: "Pamatujte si, e t en a tomu generlovi nesmte ublit vc, ne co bude nezbytn nutn pro to, aby nekladli odpor. arodj vak mus zemt, a mus zemt rychle, protoe je z tch t ten nejnebezpenj." Bijec se usml a jet pohodlnji se opel o ze. On tam nepjde, na to u je pli star. Nco takovho by ho sice kdysi urazilo, nyn to vak bral spe jako projev cty. Krom toho to v jeho kolenou povliv vrzalo a skpalo. "Necht je jet chvilku v klidu, a se trochu usad," radil star trpaslk. "Necht je, a se daj do jdla. Pak u je to jenom dv st padest ti krok," ekl, pejel si hbetem ruky po hrdle a povznesen se uklbl. Garic stl na stri ped generlovm stanem a naslouchal tichu, dolhajcmu k nmu zevnit. To ticho bylo mnohem vc znepokojujc a v jeho uch znlo mnohem hlasitji ne ta nejprud hdka. Letmo nahldl dovnit a spatil ty ti, jak jako kad veer mlky sed, obas nco zcela nesrozumitelnho polohlasn zamumlaj, ale jinak zstvaj zaduman a pohrouen do svch vlastnch mylenek. arodj byl ustavin zabran do svch kouzel a dokonce se kalo, e pipravuje njak mocn kouzlo, kter vyhod brnu Thorbardinu do povt. Pokud lo o arodjnici, kdo mohl ct, co si vlastn mysl? Garic v duchu dkoval Karamonovi, e ji hld. Mezi vojky kolovaly o t arodjnici nejrznj zkazky a podivn bchorky. Nkte vyprvli o zzracch, kter dokzala v Pax Sarkasu, o mrtvch, ovajcch po jedinm doteku jejch rukou, o rukou a nohou, pirstajcch ke zkrvavenm pahlm. Garic vechny takov povsti samozejm odmtal, pesto vak v arodjnici ctil nco, co ho nutilo pemlet o tom, zda jeho prvn dojem byl sprvn. -235-

Mlad ryt neklidn pelapoval ve studenm vtru, kter se prohnl po pouti. Z tch t ve stanu mu nejvt starosti dlal jeho velitel. Bhem poslednch msc zaal Garic Karamona a nbon uctvat. Snail se bt ve vem jako jeho generl, pozoroval ho co nejpelivji, a tak mu nemohlo uniknout, jak je Karamon zkrouen a neastn, pestoe si mon myslel, e sv pocity dokonale skrv. Karamon zaujal v jeho ivot msto rodiny, kterou mlad ryt dvno ztratil, a Garic te dumal nad jeho zrmutkem tak, jako by pemlel o netst starho bratra. "Urit za to mou ti zatracen temn trpaslci," zamumlal Garic, podupvaje, aby mu v nohch nepestala proudit krev. "Nedvoval bych jim ani trochu a poslal bych je ke vem asm. A kdyby tady nebyl ten ern kouzelnk, generl by urit udlal to sam..." Garic se zastavil, zatajil dech a naslouchal. Nic. Ale pesto by psahal... Mlad ryt se zadval do pout, ruku na jlci mee. I kdy bylo pes den horko, v noci bylo to msto chladn a nevldn. Kus ped sebou vidl tborov ohn a tu a tam i stny pochzejcch mu. A pak to zaslechl jet jednou. Za zdy se mu ozval jaksi zvuk pmo za zdy. Zvuk tkch, okovanch bot. "Co to bylo?" zeptal se Karamon a zvedl hlavu. "Vtr," zamumlala Crysania, podvala se na stnu stanu a zachvla se, kdy vidla, jak se ltka vln a dch jako iv bytost. "Na tomhle pernm mst fouk pod." Karamon napl vstal, ruku na jlci mee. "To nebyl vtr." Raistlin se ohldl po bratrovi. "Sedni si!" zavrel podrdn, "a radi dojez veei, a s tm meme skonit. Musm se vrtit ke sv prci." Arcimg tou dobou v duchu zpolil s jednm velmi obtnm zaklnadlem. U cel dny se s nm trpil, pokoueje se zjistit, jak m ta slova sprvn vyslovit, aby se zmocnil jejich tajemstv. Zatm se mu vak nepodvolila a vlastn ani nedvala smysl. Te odstril svj netknut tal a chtl vstt, kdy vtom mu zem doslova zmizela pod nohama. Nhle si pipadal, jako by byl na palub lodi, sjdjc z hebenu vysok vlny, tak rychle se pod nm psit zem naklonila. V naprostm asu spatil, jak se ped nm otevr obrovsk dra. Beze stopy v n zmizela jedna z ty podprajcch stan. Ten se naklonil a zaal se hroutit. Lampa zaven na jedn z podpr se zbsile rozkvala a stny lid ve stanu se rozbhly po stnch jako obrazy zuivch dmon. Raistlin se pudov zachytil stolu a podailo se mu udret na okraji rych-236-

le se zvtujc jmy. Ve stejnm okamiku vak spatil, jak se z dry hrnou jaksi postavy pikren, vousat postavy trpaslk. Divoce tanc svtlo se odrazilo od ocelovch epel a zasvtilo v temnch, hnvivch och pak se postavy zase ztratily ve stnu. "Karamone!" vykikl Raistlin, podle toho, co se ozvalo za nm vzteklho zaklen a zainen mee vytahovanho z pochvy vak usoudil, e si je Karamon nebezpe dobe vdom. Arcimg tak slyel siln ensk hlas, volajc jmno boha Paladina, a spatil zblesk istho blho svtla, na starost o Crysanii mu vak u nezbval as. Tsn ped nm se ve svtle lampy zablesklo mohutn vlen kladivo, zdnliv nesen pouhou tmou, a zamilo na mgovu hlavu. Raistlin vyslovil prvn kouzlo, kter ho napadlo, a s uspokojenm spatil, jak neviditeln sla jeho magie vytrhla kladivo z trpaslkovch rukou a na jeho pokyn ho odnesla kamsi do kouta stanu, kde se zadunnm dopadlo na zem. Raistlinova mysl, zprvu zcela ochromen neoekvanm tokem, te znovu zaala pracovat. Jakmile pominul poten ok, mg se na cel ten incident zaal dvat jen jako na dal nepjemnost, kter ho odvdla od studia. Chtl s tm vm rychle skoncovat, a proto te vekerou svou pozornost vnoval nepteli, kter stl pmo ped nm a dval se na nj oima, v nich nebylo ani stopy po strachu. Ani Raistlin nectil strach, a uklidovan vdomm, e mu nic neme ublit, nebo je chrnn asem, pivolal chladn a beze spchu na pomoc svou magii. Ctil, jak mu proud ilami a shromauje se v jeho tle, a s rozko se oddval magick extzi. Napadlo ho, e by to zdaleka nemuselo bt a tak nepjemn. Vlastn to bude zajmav praktick cvien... Nathl ruce a zaal pronet zaklnadlo, po kterm z jeho prst vylet modr blesky a zabo se do neptelova svjejcho se tla... Cosi ho vak peruilo. Jako blesk z istho nebe se ped nm objevily dv mal postavy, kter vyskoily ze tmy tak rychle a neoekvan, jako by je nkdo shodil z hvzd zcch nad pout. Jedna z postav, divoce se zmtajcch v prachu u mgovch nohou, nhle vyskoila a vzruen se na nj zadvala. "Podvej se! To je pece Raistlin! Gnimi, dokzali jsme to! Dokzali jsme to! Ahoj, Raistline, nejsi nhodou trochu pekvapen? Mm pro tebe jeden pln fantastick pbh! Byl jsem mrtv, teda nebyl jsem tak jako pln mrtv, ale..." "Tasslehoffe!" vydechl Raistlin. V mysli mu najednou jako blesk, kter ml vylett z jeho prst, zasyely -237-

pern mylenky. Prvn - to je pece otek! as by mohl bt zmnn! Druh as me bt zmnn! Tet - mohu zemt! Nraz tch mylenek otsl Raistlinovm tlem a splil ledov klid, kter mg tolik poteboval pro sv sloit kouzla. Jak do jeho mozku proniklo nehledan een jeho problmu a zrove hrzn poznn, jak drahou cenu by za n mohl zaplatit, Raistlin ztratil vldu nad sebou samm. Slova magickho zaklnadla mu bez uitku splynula ze rt, neptel se vak stle blil. Raistlin instinktivn trhl zpstm a do dlan mu vklouzla mal stbrn dka, kterou mg nosil stle pi sob. Bylo to vak pli mlo a pli pozd...

-238-

9. kapitola
Charas se nesoustedil na nic jinho ne na mue, kterho touil zabt. Jednal se skvle nacvienou clevdomost zkuenho vojka a nevnoval dnou pozornost nhlmu zjeven dvou malch postav. Pravdpodobn je povaoval jen za pzraky, pivolan kouzly ernho mga. V tme okamiku si vak hrdina uvdomil, e mgovy lesknouc se oi nhle pohasly. Vidl, jak se Raistlinova sta, pipraven vyslovit smrtc zaklnadlo, otevela asem a jeho brada klesla. Trpaslk pochopil, e pinejmenm na nkolik vtein je mu jeho neptel vydn na milost a nemilost. Vrhl se kupedu, probodl meem ern pl a s uspokojenm uctil, e ani tentokrt neminul cl. Piskoil k ernmu mgovi a zarazil epel svho mee jet hloubji do muova thlho tla. Jako plameny zucho poru ho obklopil podivn r, kter z nj vychzel. Mgv len hnv a nenvist udeily Charase jako ocelov pst, odhodily ho o nkolik krok dozadu a srazily ho na zem. Charas vak dobe vdl, e arodj byl zasaen a jeho rna byla smrteln. Leel na zdech, dval se do tch havch, nenvistnch o, a vidl v nich zuivost, ale tak v nich vidl bolest. A v poskakujcm svtle lucerny spatil jet nco jlec svho mee, trc z mgova bicha. Vidl, jak ho mgovy thl ruce keovit sevely a jak z muovch st vyrazil pern vkik. Vdl, e u se nem eho bt. Tento arodj mu u neubl. Charas se namhav zvedl, nathl ruku a vytrhl me z rny. Mg znovu vykikl, s rukama zalitma svou vlastn krv klesl tv k zemi a zstal tie leet. Charas te ml chvli asu na to, aby se pozorn rozhldl kolem. Jeho mui svdli rozhoenou bitvu s generlem, bledm hnvem a zuivost. Velk bojovnk dobe slyel vkiky svho bratra. arodjnici nebylo vbec nikde vidt a i to podivn bl svtlo, kter z n zilo, se ztratilo v ern tm. Pak Charas kousek od sebe zaslechl njak piduen zvuky. Otoil se tm smrem a spatil ty dva pzraky, jak zden hled na mgovo tlo. Charas se na n pozornji podval a s asem zjistil, e dmoni, kter arodj pivolal z temnch rovin byt, nejsou nic hroznjho ne otek v jasn modrch kalhotch a pleatjc gnm v koen zste. I kdy ho ponkud pekvapily, Charas se tmi pzraky u nemohl zabvat. Doshl toho, kvli emu sem piel, pinejmenm toho hlavnho. Vdl sice, e si u nebude moci promluvit s tm generlem, alespo ne te, ale jeho hlavnm kolem bylo dostat sv mue do bezpe. Skoil do kouta, -239-

popadl kladivo, vykikl na sv mue, aby ustoupili, a mrtil zbra po generlovi. Kladivo zashlo obrv spnek. Sice ne tak siln, aby ho zabilo, ale i tak se Karamon skcel k zemi jako podat a ve stanu se nhle rozhostilo naprost ticho. To vechno netrvalo dle ne nkolik mlo minut. Charas odhrnul plachtu u vchodu a spatil mladho ryte, jak le v bezvdom v psku. Pokud to mohl posoudit, nezdlo se, e by si nkdo z mu u tch vzdlench oh viml neho neobvyklho. Trpaslk nathl ruku, zadrel kymcejc se lampu a rozhldl se po stanu. arodj leel v kalui sv vlastn krve. Generl leel vedle nj, ruku nataenou k bratrov, jako by jeho posledn mylenka mila prv k mgovi. arodjnice leela na zdech v rohu stanu a oi mla zaven. Kdy Charas spatil na jejch atech krev, psn se rozhldl po svch vojcch. Jeden z nich svsil hlavu. "Promi, Charasi," ekl ten trpaslk, podval se na Crysanii a viditeln se pitom zachvl. "To svtlo ale bylo tak jasn! Myslel jsem, e se mi rozsko hlava. Myslel jsem jenom na to, jak se toho co nejrychleji zbavit. Stejn bych to ale nedokzal... Jenome pak ten arodj vykikl a ona taky vykikla a to svtlo najednou pestalo svtit tak siln. Zranil jsem ji, to ano, ale nebude to nic zlho." "V podku," kvl Charas. "Pojme pry." Trpaslk zvedl svou sekyru a zadval se na generla, lecho v bezvdom u jeho nohou. "Je mi to lto," ekl, vythl z kapsy ten mal kousek pergamenu a stril ho bojovnkovi do nataen dlan. "Mon ti to jednou budu moci vysvtlit." Vstal a rozhldl se kolem. "Jste vichni v podku? Tak jdeme." Jeho mui se vrhli ke vchodu do tunelu. "Ale co udlme tady s tmi?" zeptal se jeden z nich, kdy narazil na otka s gnmem. "Seberte je," ekl oste Charas. "Tady je nechat nememe, zpsobili by poplach." otek jako by se nhle probral k ivotu. "Ne!" vykikl a upel na Charase vyden, prosebn oi. "Nemete ns vzt s sebou! Dostali jsme se sem teprve te! Nali jsme Karamona a meme se vrtit dom! Prosm, ne!" "Seberte je!" opakoval Charas. "Ne!" zanakal otek, zmtaje sebou v rukou svch vznitel. "Prosm , vy nm nerozumte! Byli jsme v Propasti a utekli jsme..." "Dejte mu roubk," zavrel Charas, nahleje do tunelu pod stanem, aby se pesvdil, zda je vechno v podku. Mvl na sv trpaslky, aby si po-240-

spili, a klekl si k de v zemi. Jeho mui sestoupili do tunelu, vlekouce za sebou umlenho otka. Ten se stle jet zoufale vzpral, kopal je a krbal, take ho nakonec museli svzat jako kue, jinak by ho snad ani nebyli schopni odnst. O to mn vak mli starost se svm druhm zajatcem. Uboh gnm byl tak vyden, e samou hrzou nebyl s to pemlet. Jenom se docela bezmocn dval kolem, sta dokon, a udlal vechno, co mu nadili. Jako posledn sestoupil do tunelu Charas. Jet pedtm ne zmizel v zemi, se naposledy rozhldl po stanu. Lampa se u nekvala a jej mkk svtlo dopadalo na pernou scnu z toho nejhorho snu. Stoly byly rozbit, idle polman, jdlo se vlelo po zemi. Zpod tla v ernm plti vytkala tenk struka krve. Na okraji jmy se shromaovala v mal kalui, a zatmco se na ni Charas dval, zaala pomalu, po kapkch, stkat do tunelu. Hrdina seskoil do otvoru, dobhl do bezpen vzdlenosti a zase se zastavil. Popadl konec dlouhho lana, lecho na dn tunelu, a prudce jm trhl. Druh konec lana byl pivzan k jednomu z nosnch sloup pmo pod generlovm stanem, a jak za n Charas zathl, sloup se ztil. Ozvalo se hlubok zadunn a Charas spatil, jak v dlce padaj ze stropu kameny. Pak vechno zahalilo mrano prachu. Kdy takto uzavel cestu ppadnm pronsledovatelm, Charas se otoil a rozbhl se za svmi mui. "Generle..." Karamon vyskoil na nohy a jeho velk ruce shly tam, kde tuily neptelv krk. Tv ml zkivenou vztekem. Garic vyden ustoupil. "Generle!" vykikl. "To jsem pece j!" Karamonovi se do mozku zaryla prudk bolest a s n i znm zvuk Garicova hlasu. Velk bojovnk se se zastnnm chytil za hlavu a zavrvoral. Garic ho natst jet stail zachytit a usadit do kesla. "Co je s mm bratrem?" vypravil ze sebe Karamon. "Karamone, j..." namhav polkl Garic. "Co je s mm bratrem?" zachraptl Karamon a sevel psti. "Odnesli jsme ho do jeho stanu," tie odpovdl Garic. "To zrann je..." "Co to k? Jak e je to zrann?" zavrel netrpliv Karamon, zvedl hlavu a zadval se na Garica krv podlitma oima plnma bolesti. Garic otevel sta, ale potom je zase zavel a svsil hlavu. "Mj otec mi o takovch zrannch leccos ekl," zamumlal. "Nco takovho znamen velmi dlouh dny v hroznch bolestech ..." -241-

"Zashli ho tedy do bicha," ekl Karamon. Garic pikvl a zakryl si tv dlanmi. Karamon se na nj pozornji zadval a zjistil, e mlad ryt je na smrt bled. Velk mu tce vzdychl, zavel oi a pipravil se na npor zvrat a nevolnosti, o nm vdl, e mus pijt, jen co se postav. Pak pomalu vstal. Tma kolem nj se zakymcela a rozvila ve zbsilm tanci. Karamon se silou vle udrel na nohou a zem pod jeho nohama se pomalu uklidnila. Velk vlenk otevel oi. "Jak je ti?" zeptal se Garica s pohledem upenm na rytovu ztrhanou tv. "Jsem v podku," odpovdl Garic a zrudl hanbou. "Dostali m zezadu." "To nic," povzdechl si Karamon. Na mladkovch vlasech zahldl zaschlou krev. "To se stv. Netrap se tm." Vlenk se nevesele usml. "M dostali zepedu." Garic znovu pikvl, z vrazu jeho tve se vak dalo snadno vyst, jak mu ta porka hlod v mysli. Ono ho to nakonec pejde, pomyslel si unaven Karamon. Kadmu se to stane, dv nebo pozdji. "Pjdu za bratrem," ekl a nejistmi kroky zamil ze stanu. Pak se zastavil. "Co je s pan Crysanii?" "Sp. Zranili ji noem... na... hrudi. Obvzal... Obvzali jsme to, jak jsme umli nejlpe." erve na Garicov tvi jet vc potemnla. "Museli jsme... Museli jsme j roztrhnout aty. A taky jsme j dali nco plenky..." "V o Raist... o Fistandantilovi?" "arodj to nedovolil." Karamon zvedl obo a pak se zachmuil. Letmo se rozhldl po znienm stanu a na zdupan zemi spatil temnou struku zaschl krve. Zhluboka se nadechl, odhrnul plachtu u vchodu a nejist vyel ven. Garic ho nsledoval. "Jak to vypad s vojky?" "U to vd zprvy se rychle." Garic jen bezmocn rozhodil rukama. "Museli jsme toho tolik udlat museli jsme pronsledovat ty trpaslky..." "Nesmysl," odsekl Karamon a podrdn sebou trhl, jak se mu bolest znovu zaryla do mozku. "M pravdu. Pokoueli jsme se kopat, ale stejn tak jsme mohli rozkopat celou tu zatracenou pou," ekl Garic. "Tak jak to vypad s tou armdou?" opakoval svou otzku Karamon, stoje ped Raistlinovm stanem. Zevnit k nmu dolehlo tich zastnn. -242-

"Mui jsou rozruen," povzdechl si Garic. "Hdaj se, jsou zmaten, vyden... Nevm." Karamon pochopil. Nahldl do tmy bratrova stanu. "Pjdu za nm sm. Dky za vechno, co jsi udlal," ekl tie. "B si odpoinout, nebo omdl. Budu t jet potebovat, a nemocn mi nebude k niemu." "Ano, pane," ekl Garic. Vrvorav vykroil, pak se ale zase zastavil, shl si pod panc a vythl odtamtud krv proskl kousek pergamenu. "Toto jste ml v ruce, pane. Je to v ei trpaslk..." Karamon se na to podval, otevel to a peetl. Pak pergamen zase svinul a bez jedinho slova ho zastril do kapsy. U stan nyn stlo na stri nkolik vojk. Karamon mvl na jednoho z nich a pokal venku, dokud se nepesvdil, e Garica v podku odvedl na lko. Pak se nadechl a vkroil do Raistlinova stanu. Na stole hoela svce a vedle n leela oteven magick kniha. Arcimg zjevn pedpokldal, e se hned po veei vrt ke svmu studiu. Ve stnu u jeho postele se kril zjizven proedivl trpaslk, ve kterm Karamon poznal jednoho z Regharovch dstojnk. U vchodu salutoval dal strn. "Pokej venku," nadil mu Karamon a strn odeel. "Nedovol nm, abysme se ho teba jenom dotkli," lakonicky prohlsil trpaslk a kvl smrem k Raistlinovi. "Mus se to ovzat. Moc to nepome, to je jasn, ale na chvilku by z nho jet mohlo nco zstat uvnit." "Postarm se o nho," ekl stroze Karamon. Trpaslk se opel rukama o kolena a postavil se. Na chvli zavhal, jako by si nebyl jist, jestli me promluvit. Nakonec se rozhodl a podval se na Karamona svma jasnma, moudrma oima. "Reghar kal, e bych ti to ml ct. Jestli chce, abych to udlal... abych to rychle skonil, tak jsem to u dlal. Nebo jinak umm to, a vm, co dlm, jsem koneckonc eznk..." "Jdi pry." Trpaslk pokril rameny. "Prosm. Je to na tob. Ale kdyby to byl mj bratr..." "Jdi pry!" zaeptal Karamon. Kdy trpaslk odchzel, velk mu se na nj ani nepodval, a vlastn ani neslyel jeho tk kroky. Vechny Karamonovy smysly se soustedily na jeho bratra. Raistlin leel na posteli, stle jet ve svm ernm plti, a rukama si svral tu hroznou rnu. Krv promoen ern ltka se spojila s jeho masem v jedinou pernou hmotu. Arcimg se svjel bolest a vlel se po posteli. Kad jeho vydechnut bylo slabm, trhanm vzdechem. Kad jeho nadechnut se mnilo na hrozn muka. Ze veho nejhroznj vak Karamonovi pipadaly bratrovy lesknouc se -243-

oi, sledujc ho, jak pichz k posteli. Raistlin byl pi vdom. Karamon si klekl k mgov posteli a poloil dla na jeho horkou ruku. "Pro jsi jim nedovolil, aby li pro Crysanii?" zeptal se tie. Raistlin se zoufale zaklebil. Zaskpal zuby a s nmahou ze sebe vyrazil nkolik nesouvislch slov. "Paladin... mne... neuzdrav." To posledn u bylo jen bolestivm vydechnutm a skonilo jako piduen vkik. Karamon se na nj zmaten zadval. "Ale ty umr! Vdy ale neme umt! Sm jsi to kal..." Raistlin obrtil oi v sloup a keovit trhl hlavou. Z st mu vyrazil pramnek krve. "as... je zmnn. Vechno... je jinak." "Ale..." "Jdi pry! Nech m umt!" zajeel Raistlin hnvem a bolest a jeho tlo sebou prudce zazmtalo. Karamon se zachvl. Snail se na bratra dvat se soucitem, mgova tv, zkiven utrpenm, vak nebyla tou tv, kterou kdysi tak dobe znal. Maska moudrosti a jemn inteligence byla pry. Tv pod n byla pokryt kiujcmi se stopami pchy, ctidosti a nezkrotn touhy a v hloubce pod n se matn rsovala neciteln krutost. Jako by se Karamon ani nedval na tv, kterou vdval cel ivot, ale na tv jakhosi hroznho cizince. Te u tum, pomyslel si Karamon, jakou tv tehdy spatil Dalamar ve Vi Vysok magie, kdy mu Raistlin vyplil holmi prsty dry do ke. Mon vidm tv, kterou spatil Fistandantilus v okamiku sv smrti... Karamon s odporem odvrtil tv od tohoto pernho, lebce podobnho oblieje, dui naplnnou hrzou. Rysy v tvi mu ztvrdly a potemnly. Nathl ruku k bratrovu tlu. "Alespo mi dovol, abych ti oetil tu rnu." Raistlin zuiv zavrtl hlavou. Jedna z krv potsnnch rukou, brncch poslednm zbytkm ivota uniknout z tranho tla, sevela Karamonovu pai. "Ne! Skoncuj to! Selhal jsem! Bohov se mi smj! Nevydrm..." Karamon na nj jen mlky zral. Nhle se velkho mue zmocnil zbsil, pudov hnv hnv vyrstajc z let plnch sarkastickch klebk a neoptovanch slueb, hnv, kter vidl stovky ptel umrat jen kvli tomuto mui, hnv, kter tm poznal svou vlastn zkzu, hnv, kter vidl lsku navdy upranou, lsku pohlcovanou zlem... Karamon nathl ruku, popadl ern pl a zvedl bratrovu hlavu z polte. "Pi bozch, ne!" zaval Karamon hlasem, kter se doslova tsl hnvem. "Ty nezeme. Sly m?" Oi se mu zily. "Ty nezeme, mj brate, ty nezeme. Cel ivot jsi il jen pro sebe a i v okamiku smrti tou jen po tom, jak bys co nejsnz unikl! Bez nejmench vitek svdom bys m tu nechal, bez nejmench vitek svdom bys tu nechal i Crysanii. Ne, mj -244-

brate, tak lehce tomu neujde. Bude t, proklet lote! Bude t, abys m mohl poslat dom, a co potom udl sm se sebou, to u je jen tvoje starost." Raistlin se podval na bratra a navzdory bolesti se mu rty zkivily do pern parodie smvu. Tm se zdlo, e se rozesmje, msto toho se mu vak ze rt vydrala jen velk krvav bublina. Karamon povolil seven a nechal bratra klesnout zpt na lko, Raistlin se zhroutil na polt a jeho rem slajc oi se zaboily do Karamonovy due. V tu chvli ily jen zbsilm vztekem a nenvist. "Dojdu pro Crysanii," ekl stroze Karamon a vstal, nevnuje pradnou pozornost Raistlinovu zbsilmu pohledu. "Pinejmenm se t mus pokusit uzdravit. Ano, j vm, e pokud by pouh pohled zabjel, byl bych u dvno mrtv. Ale pesto m poslouchej, Raistline nebo Fistandantile nebo kdo vlastn jsi jestlie Paladin chce, abys zemel, ne tomuto svtu zpsob jet vt utrpen, pak a se jeho vle napln. Pijmu ji a Crysania tak. Jestlie vak chce, abys il, nebudeme se jeho vli brnit a ani ty ne." Raistlin u pozbyl tm vechny sly, pesto vak jeho zakrvcen prsty stle jet svraly Karamonovo zpst. U te se zdlo, jako by zvolna mrtvly v pedzvsti smrti. Karamon pevn stiskl rty a odtrhl bratrovy prsty od sv pae. Vstal a odeel od bratrova lka. Jak vychzel ze stanu, zaslechl za sebou nkolik zoufalch, piduench vzdech. Karamon zavhal to stnn se mu zarvalo pmo do srdce. Pak si ale vzpomnl na Tiku, na domov... Karamon krel dl. Vyel do noci a rychle zamil ke Crysaniinu stanu. Jak pitom obchzel mgv stan, viml si toho trpaslka, jak klidn stoj ve stnu a ostrm noem zrun opracovv kousek deva. Vlenk shl do kapsy a vythl z n ten kousek pergamenu. U ho ale ani nemusel st bylo na nm jen nkolik krtkch slov. arodj zradil tebe i tvoji armdu. Chce-li znt pravdu, vyli posla do Thorbardinu. Karamon odhodil svitek na zem. Jak krut je to ert! Jak krut a zvrcen ert! Skrz pern muka bolesti k Raistlinovm um dolehl smch boh. Jednou rukou mu nabdli spsu a druhou mu ji zase vzali! Jak se jen musej neskonale radovat z jeho porky! Raistlinovo zmuen tlo se svjelo v kech stejn jako jeho due, zmtajc se v bezmocnm vzteku a spalovan vdomm, e selhal. -245-

Ach ty slab a uboh love! hovoili k nmu bohov. Tmto ti pipomnme tvoji smrtelnost! Nesm bt nucen snet Paladinv triumf! Nesm vidt starho boha, jak se na nj poten usmv a raduje se z jeho pdu! Bude lep, kdy zeme rychle a umon tak sv dui, aby si nala to nejtemnj toit, jak jet bude moci. Je tu vak ten jeho proklet bratr, druh polovina jeho j, polovina, kter zvidl a zrove j pohrdal, polovina, kterou on sm ml po prvu bt... I toto mu odepe... jeho posledn toit... Tlo mu znovu zkroutila ke. "Karamone!" vykikl Raistlin, ztracen uprosted tmy. "Karamone, j t potebuji! Karamone, neopoutj m!" Mg zavzlykal, chytil se za aludek a zkroutil se do klubka. "Neopoutj m! J tomu... nedoku elit sm..." Vtom se nit vdom v jeho mysli petrhla. Mezi prsty mu odtkal z tla ivot a ped jeho oima se objevily podivn vidiny. Vidl ern dra kdla, rozbit dra jablko.., Tasslehoffa ... njakho gnma... Mou spsu... Mou smrt... Nhle do arcimgovy mysli proniklo prudk bl svtlo, ist, ostr a chladn jako epel mee. Raistlin se zoufale skril, pokoueje se uniknout, ztratit se v tepl a konejiv temnot. Slyel sm sebe, jak pros Karamona, aby ho zabil, aby skoncoval s tou bolest, aby uhasil to hrozn svtlo... Raistlin slyel sm sebe ta slova vyret z st, nebyl si vak vdom toho, e by promluvil. To, e nco k, poznal jen proto, e v jednom z nesetnch odraz toho dsivho blho svtla spatil svho bratra, jak se od nj v hrze odvrac. Svtlo se rozzilo jet jasnji a nhle se v jeho stedu objevila jaksi tv, krsn, klidn, ist tv s ledovma edma oima. Jeho hork ke se dotkla chladn ruka. "Dovol, abych t uzdravila." To svtlo mu psobilo pernou bolest, bolest daleko hor, ne jakou po sob zanechala epel mee. Raistlin kiel, zmtal sebou a pokouel se uniknout, ty ruce ho vak stle nepoutly. "Dovol, abych t uzdravila." "Jdi... pry!" "Dovol, abych t uzdravila." Raistlina nhle pemohla nava, nesmrn a vn. Byl zcela vyerpan tm nekonenm bojem, bojem s bolest, bojem s posmchem, bojem s utrpenm, se kterm musel cel svj ivot t. Dobr. A se mi bh smje. Koneckonc si to zaslouil, pomyslel si hoce Raistlin. A m odmtne uzdravit. J pak budu moci odejt do tmy... -246-

t konejiv tmy... Raistlin zavel oi, zavel je co nejtsnji, aby do nich nepronikl ani jedin paprsek toho blho svtla, a ekal na smch. Nhle ped sebou spatil jeho tv. Karamon stl ve stnu bratrova stanu, tv skrytou v dlanch. Raistlinovy zmuen prosby o smrt se mu zarvaly hluboko do due. Nakonec u to nedokzal dl snet. Crysania oividn neuspla. Karamon sevel jlec mee, veel do stanu a zamil k lku. V tu chvli Raistlinovy vkiky ustaly. Pan Crysania se zhroutila na mgovo tlo a hlava j klesla na jeho hru. Je mrtv, pomyslel si Karamon. Raistlin je mrtv. Podval se na bratrovu tv a v srdci marn hledal zrmutek. Namsto toho ctil, jak se do jeho due pi tom pohledu vkrd jaksi podivn ds. Jak groteskn me nkdy bt maska smrti! Raistlinova tv byla ztuhl jako tv mrtvoly, sta ml oteven, ki srov lutou. Nevidouc oi, hluboko zapadl v temnch dlcch, zraly kamsi k nebi. Karamon pistoupil o krok bl. Stle jet nectil ani zrmutek, ani zoufalstv, ani ulehen. Pak se zblzka zadval na ten podivn vraz na tvi mrtvho a nhle si uvdomil, e Raistlin nezemel. Zrajc oi nevidly tento svt jen proto, e svj pohled upraly do jinho. Mgovm tlem otsl jaksi nakav vkik, vkik daleko hroznj ne ty pedel. Jeho hlava se nepatrn naklonila, rty se mu rozevely a hrdlo pohnulo, mg vak nepromluvil. A pak se Raistlinovy oi zavely. Hlava mu klesla na stranu a svjejc se svaly se uvolnily. Z arcimgovy tve zmizela bolest a zstala na n jen bledost a vyerpn. Zhluboka se nadechl, s povzdechem vydechl, znovu se nadechl... Zcela vyveden z mry tm, co se odehrvalo ped jeho oima, nevda, zda m dkovat bohm nebo ctit jet vt zrmutek, Karamon beze slova sledoval, jak se do rozervanho a krvcejcho tla jeho bratra vrac ivot. Pak ze sebe pomalu setsl ommen podobn tomu, co obas pepad lovka nhle probuzenho z hlubokho spnku, poklekl ke Crysanii a jemn ji pomohl vstt. Jen pekvapen zamikala a nechpav se na Karamona zadvala. V jejch och nebylo ani stopy po poznn. Pak se ale ty neptomn oi stoily k Raistlinovi a na dvin tvi se objevil smv. Zavela oi a pomalu zaala odkvat modlitbu dkvzdn. Pak si nhle pitiskla ruku k boku a zhroutila se Karamonovi do nru. Na jejch blch atech se objevila erstv krev. -247-

"Mla bys uzdravit tak sebe," ekl Karamon, vyvdje ji ze stanu. Vzal dvku kolem pasu a jeho siln ruce na chvli pomohly jejm roztesenm nohm. Crysania se na nj unaven podvala, pobledlou tv nhle zkrsnlou pocitem nesmrnho vtzstv. "Mon ztra," odpovdla. "Dnes veer jsem doshla neho mnohem vtho. Copak to nevid? Toto je odpov na m modlitby." Karamon se zadval na jej klidnou a krsnou tv a ctil, jak se mu do o vhrnuly slzy. "Take toto je tv odpov?" chraptiv se zeptal a rozhldl se po tboe. Z planoucch oh u zbyly jen hromady popela. Karamon koutkem oka zahldl pikrenou bc postavu a vdl, e se zanedlouho po celm tboe roznese zprva, e ern kouzelnk a ta arodjnice spolen dokzali vrtit mrtvho k ivotu. Karamon ctil, jak mu do hrdla stoup lu. Dovedl si nesmrn iv pedstavit ty otzky, vzruen, pochmurn povsti, temn pohledy a nedviv kroucen hlavami, a v hloubi due se mu to vechno u pedem zhnusilo. Jedin, co si nyn pl, bylo dostat se do postele, usnout a na vechno zapomenout. Crysania vak znovu zaala mluvit. "To je i tv odpov, Karamone," ekla horliv. "Toto je to bosk znamen, kter jsme oba oekvali." Zastavila se, obrtila se k nmu a zpytav se mu podvala do o. "To jsi stle jet tak slep, jako jsi byl ve Vi? Jet pod nev? Vloili jsme een do Paladinovch rukou a bh promluvil. Raistlin m t. M dokzat ten velik in. My vichni, on, j a ty, pokud se k nm pipoj, budeme bojovat se zlem a porazme ho, jako jsem j dnes veer porazila smrt." Karamon na ni jenom nevcn zral. Pak sklonil hlavu a ramena mu klesla. J ale nechci bojovat se zlem, pomyslel si unaven. J jenom chci u jt dom. Copak je to pli mnoho? Zvedl pomalu ruku a pejel si po rozbolavlm spnku. Potom ale v neustle jasnjm svtle pichzejcho dne spatil na svm zpst stopy Raistlinovch zkrvavench prst. "Postavm do tvho stanu str," prohodil stroze. "Odpoi si..." Otoil se a zamil ke svmu stanu. "Karamone!" zavolala na nj Crysania. "Co je?" povzdechl si Karamon a znovu se obrtil k dvce v blm. "Rno ti bude lpe. Budu se za tebe modlit. Dobrou noc, mj pteli. Nezapome podkovat Paladinovi za jeho milosrdenstv, dky nmu tvj bratr nyn ije." "Jist," zamuml neurit Karamon. Ctil se hodn patn, hlava ho bolela m dl vc a bylo mu jasn, e se mu za chvli udl zle. Radji Crysa-248-

nii rychle opustil a dovrvoral ke svmu stanu. Tam, ve tm a tichu, se mu opravdu udlalo straliv zle. Neastn dvil v rohu stanu, dokud u neml v aludku nic, co by mohl vyzvracet, pak se svalil na postel a konen pestal vzdorovat bolesti a vyerpn. Jet ne ho vak pohltila milosrdn tma, vzpomnl si na Crysaniina posledn slova "dkuj Paladinovi za bratrv ivot." Ped Karamonovma oima se objevila Raistlinova keovit staen lut tv a slova modlitby se mu vzpila v hrdle.

-249-

10. kapitola
Charas lehce zaklepal na zvac kmen, kter stl ped Duncanovm pbytkem, a neklidn ekal na odpov. Pila dve, ne ji oekval. Dvee se otevely a v nich se objevil sm krl. "Vejdi a bu vtn, Charasi," ekl Duncan, nathl ruce a pitiskl si trpaslka k mohutn hrudi. Charas rozpaky zervenal a vstoupil do krlova obydl. Duncan se na nj povzbudiv usml, aby mu dodal odvahy, a vedl ho do sv pracovny. Duncanv domov, vybudovan hluboko pod zem v samm srdci horskho krlovstv, byl sloitou splet mnoha pokoj a tunel, peplnnch tkm, tmavm devnm nbytkem, kter trpaslci tolik miluj. Krlovo obydl sice bylo o nco vt a prostornj ne vtina ostatnch thorbardinskch dom, vcelku se vak v niem jinm neliilo od obydl ostatnch trpaslk. Koneckonc, kdyby tomu bylo jinak, trpaslci by to povaovali za znmku nanejv pohorujcho nevkusu. To, e Duncan byl shodou okolnost krl, ho jet vbec neopravovalo k tomu, aby si il na vysok noze. Proto tak krl, tebae ml v dom nkolik sluh, svm hostm sm otevral a sm je tak obsluhoval. Byl vdovec a il se svmi dvma syny, kte se teprve chystali zaloit vlastn rodiny (koneckonc jim bylo teprve necelch osmdest let.) Pracovna, do kter Charas nyn vstoupil, byla podle veho Duncanovm nejoblbenjm mstem. Stny zdobily bitevn sekyry a tty, kter doplovala pozoruhodn sbrka ukoistnch sketch me se zakivenmi epelemi, minotau trojzubec, zskan njakm vzdlenm prapedkem, a pochopiteln tak kladiva, dlta a kamenick nad. Duncan svho hosta poctil vm, co vyadoval d trpasli pohostinnosti nabdl mu sv nejlep keslo, nalil piva a piloil na ohe. Charas u tady samozejm byl, vlastn u mnohokrt. Nyn se vak ctil jako cizinec, jako nkdo, kdo vstoupil nepozvn. Mon to bylo proto, e Duncan sice svmu pteli prokazoval obvyklou ctu, as od asu se vak na bezvousho trpaslka zadval podivnm, pronikavm pohledem. Charas si toho pohledu dobe viml a jen s nejvtm silm se pinutil zstat sedt v kesle. Nervzn si otel hbetem ruky pnu z st a netrpliv ekal, a formality skon. Skonily brzy. Duncan si nalil korbel piva a narz ho vypil. Pak ho odloil na stl, prohrbl si vousy a zadval se na Charase s temnm, psnm vrazem ve tvi. "Charasi," ekl tvrd, "ekl jsi nm, e ten arodj je mrtv." "Ano, thne," odpovdl pekvapen Charas. "Ta rna byla smrteln. -250-

Nikdo ji nemohl pet..." "Ale on peil," opil Duncan. Charas se zachmuil. "Obviuje m..." Te to byl Duncan, kdo zrudl. "Ne, mj pteli, ani zdaleka. Jsem si jist, e a u se stalo cokoli, ty sis skuten myslel, e jsi ho zabil." Duncan si tce povzdechl. "Nai zvdov vak pinesli zprvy, e ho spatili prochzet se po tboe. A kali i to, e bylo vidt, e utrpl njak zrann. Pinejmenm nebyl schopen jzdy. Armda se vak tak jako tak vydala na pochod do amanu. arodje vezou na voze." "Thne!" vykikl Charas, tv zrudlou hnvem. "Psahm, e mi jeho krev tekla po prstech. Vytrhl jsem me z jeho tla! U Reorxe!" Trpaslk se zachvl. "Vidl jsem v jeho och smrt!" "O tom nepochybuji, synu," ekl rychle Duncan, nathl ruku a poloil ji hrdinovi na rameno. "Nikdy jsem jet neslyel, e by nkdo peil takov zrann, jak jsi popsal snad jen za starch as, kdy jet po svt chodili prav knzi." Jako vichni ostatn prav knzi, i knzi trpaslk zmizeli tsn ped Pohromou. Na rozdl od ostatnch nrod Krynnu se vak trpaslci nikdy nezekli vry v boha Reorxe, Kove svta. I kdy se pochopiteln neradovali z toho, e Reorx zpsobil Pohromu, vra v jejich boha byla v jejich kultue zakoenn tak hluboko, e ji jednodue nebylo mon odvrhnout po jedinm Reorxov proheku. Pesto vak byl hnv trpaslk natolik siln, e u Reorxe oteven neuctvali. "Nev, jak se nco takovho mohlo stt?" zeptal se zamraen Duncan. "Ne, thne," ekl tce Charas. "Ale co nechpu daleko vc, je to, pro jsme jet nedostali odpov od generla Karamona." Hluboce se zamyslel. "To jet nikoho nenapadlo vyslechnout ty dva zajatce? Mohli by nco vdt." "otek a gnm?" opil posmn Duncan. "Ale kdepak. Co by ti dva mohli vdt? Krom toho je ani vyslchat nepotebujeme. A tolik m ten arodj zase nezajm. Vlastn jsem t, Charasi, pozval jen proto, abys zapomnl na ty ei o mru a soustedil se na vlku." "Je toho na nich vc ne jen vousy, mj thne," zamumlal Charas star trpasli poekadlo. Bylo vc ne jasn, e svho krle vbec neposlouchal. "Myslm, e bys ml..." "Vm, co si mysl," ekl nevrle Duncan. "Jsou to zjeven, kter ten arodj odnkud pivolal. Ale j ti km, e nco takovho je smn. Kter arodj, co m v sob jen trochu sebecty, by kdy vyaroval njakho otka? Jsou to jenom sluhov, nebo nco takovho. Sm jsi kal, e tam byla tma a zmatek." -251-

"Nebyl bych si tm tak jist," namtl Charas. "Kdybys jen vidl tv toho mga, kdy je ped sebou spatil. Byla to tv lovka, kter jde pustinou a nhle ped sebou spat v psku truhlu se zlatem a diamanty. Thne, dovol mi odejt," ekl nalhav Charas. "Dovol mi, abych ti je sem pivedl. dm t, abys s nimi promluvil!" Duncan tce vzdychl a nevrle se na Charase zadval. "Tak dobe," zabruel. "Nic za to nedm. Ale slibuje mi, e jestli se uke, e to je k niemu " Duncan pi tch slovech nespoutl zrak z oblieje mladho trpaslka "sousted se jen na ppravy k boji? Bude to tk boj, mj synu," dodal u mnohem laskavji Duncan, kdy na bezvousm oblieji svho mladho hrdiny spatil vraz nelenho zrmutku. "Charasi, my t potebujeme." "Ano, thne," ekl klidn Charas. "Souhlasm. Pokud se uke, e to je k niemu." Duncan roztrpen kvl, kikl na sv stre a tkmi kroky vyel z domu. Zamylen Charas jej nsledoval. Proli velkou st rozlehl podzemn e, chvli li klikatcmi se tunely nahoru, chvli zas dol, a nakonec doli do nejvyho patra vzen. Zde byli dreni vzov, kte se dopustili lehch pestupk nkolik nepolepitelnch dlunk, mlad trpaslk, kter se velmi neuctiv vyjdil o jednom edivm starci, kapsi a pr opilc, vyspvajcch veern radovnky. A ovem tam tak byl jeden otek a jeden gnm. Alespo tam tedy byli den pedtm. "Vechno je to jenom proto," pravil Tasslehoff Bosonoka, nepli uctiv vlen chodbou, "e jsme nemli mapu." "Ml jsem pocit, e jsi kal, e u jsi tady jednou byl," brblal Gnim. "Pedtm ne, potom," opravil ho Tas. "Mon bych ml kat pozdji. Mm odhadem asi za takovch dv st let. Je to docela zajmav pbh. Piel jsem sem s nkolika pteli. Bylo to zrovna potom, co se vzali ekyvan se Zlatolunou a njakou dobu pedtm, ne jsme li do Tarsu. Anebo to bylo a potom?" Tas se zamyslel. "Ne, tak to bt nemohlo, protoe v Tarsu na m spadl ten dm a..." "Toujsemslyel!" skoil mu do ei Gnim. "Pardon?" zamrkal Tas. "To... U... Jsem... Slyel!" zajeel Gnim. Cel podzem se najednou naplnilo ozvnou jeho vysokho hlasu a neboh gnm si vyslouil nkolik rozzlobench pohled nhodnch kolemjdoucch. Trpasli strn si toho vak nevmali a s lhostejnmi tvemi strkali sv znovu polapen vzn chodbou. -252-

"To je nemil," ekl zklaman Tas. Hned se ale zase rozveselil. "Krl ji ale jet urit neslyel a podle veho ns vedou pmo k nmu. Urit ho to bude zajmat..." kal jsi nco o tom, e nechce, abychom prozradili, e jsme pili z budoucnosti," hlasit zaeptal Gnim. Jak skoro bel chodbou, dlouh koen zstra ho plcala do nohou. "To u si nepamatuje, e jsme se chtli chovat tak, jako bychom sem patili?" "To jsem kal, kdy jsem si myslel, e bude vechno v podku," ekl s povzdechem Tas. "A pitom ze zatku opravdu lo vechno jako po msle. Ta vc fungovala, my jsme se dostali z Propasti..." "Lpe eeno ns nechali se z n dostat," podotkl Gnim. "Tak dobe," ekl znechucen Tas. "Ale a u to bylo, jak chtlo, dostali jsme se ven a na niem jinm koneckonc nezle. A ten magick pstroj fungoval zrovna tak, jak sis to pl " Gnim se blaen usml "a pak jsme taky nali Karamona. Vak jsi kal, e ta vc je kala... kalo... nebo tak njak, aby se k nmu vrtila..." "Kalibrovan," skoil mu do ei Gnim. "... ale potom," Tas si zaal nervzn vkat konce svch dlouhch vlas, "se vechno tak njak pokazilo. Raistlina probodli meem a mon u je mrtv. Trpaslci ns odthli a ani mn nedovolili, abych jim vysvtlil, e se mon dopoutj hrozn chyby." otek se plahoil dl, hluboce zamylen. Nakonec nkolikrt zavrtl hlavou. "U jsem to promyslel. Vm, e je to nco pln zoufalho, a normln bych to nikdy neudlal, ale ekl bych, e nemme na vybranou. Vechno se mi pln vymklo z rukou." Tas si unaven povzdechl. "Myslm, e jim povme pravdu." Gnim vypadal, jako by ho tak drastick pln skuten mimodn zaskoil. Popravd eeno ho to zaskoilo natolik, e zakopl o svou koenou zstru a svalil se na zem. Strn, kte z obecn neznali ani slovo, zvedli gnma ze zem a zastavili se ped vysokmi devnmi dvemi. Jin strn je oteveli, pohrdav se pitom ohlejce po pivdnch zajatcch. "Tady u jsem pece byl!" ekl nhle Tas. "Te u vm, kde jsme." "To nm teda hodn pome," zabruel Gnim. "Je to Trnn sl," pokraoval Tas. "Kdy jsme tady byli posledn, Tanisovi se udlalo patn. Je to elf, nebo vlastn plelf ale na tom nezle, stejn tyhle jeskyn nesn." otek si znovu povzdechl. "Kdyby tady tak byl. Vdl by, co m dlat. Kdyby tady tak byl aspo nkdo moudr." Stre je strily do velk mstnosti. "Jete nejsme pln sami," zaeptal Tas. "Kdy u nic, mme aspo jeden druhho." "Tasslehoff Bosonoka," ekl otek, uklonil se krli trpaslk a pak ka-253-

dmu z thn, sedcch v keslech za Duncanovm trnem, o nco n ne krl. "A tohle je..." Gnm otevel sta: "Gnimmari..." "Gnimi!" vykikl Tas, a jak se gnm nadechoval k dalmu proslovu, lpl mu na nohu. "Mluvit budu j," eptem zarazil pezdvoilho gnma. Gnim s ublenm a pohorenm vrazem ve tvi zmlkl. otek se byste rozhldl po slu. "No ne, vy se toho za ptch dv st let ale budete muset naopravovat. Bude to toti vypadat pln stejn jako te. Jenom si vzpomnm, e tam ne, tam byla takov prasklina. No, zrovna ta. V budoucnosti bude mnohem vt. Mon byste ji mohli trochu...." "Odkud pochz, otku?" zamrail se Duncan. "Z Utna," ekl Tas, protoe si vzpomnl, e m kat pravdu. "Nedlej si starosti s tm, e jsi o nm jet neslyel ono to taky jet vbec nen. Neslyeli o tom ani v Itaru. Na tom ale zas tak nezle, protoe v Itaru se nikdo nestaral o nco, co nebylo tam ve mst. Pochop, v Itaru. Utn je na sever od Ochranova, kter tam ale jet taky nen, jene tam bude dv ne Utn, jestli mi rozum." Duncan se naklonil kupedu a vhrun se na Tase zadval zpod huatho obo. "Le." "To teda ne," ekl pohoren Tas. "Dostali jsme se sem dky takovmu magickmu pstroji, kter jsme si tak njak pjili od jednoho naeho znmho. Fungovalo to docela dobe, ale pak jsem to tak njak rozbil. Na druh stran, moje chyba to nebyla. To vm ale povm nkdy jindy. Abych u neodbooval peil jsem Pohromu a skonil v Propasti. Hezk to teda nen, to vm teda eknu. Ta Propast, ne ten pstroj, abyste mi rozumli. V Propasti jsem ale potkal Gnime a on tu vc spravil. Skvl gnm to je, ten Gnim," pokraoval dvrnm tnem Tas, poklepvaje Gnime po ramen. "Je to gnm, o tom nen pochyb, ale ty jeho vynlezy funguj!" "Take tedy jste z Propasti!" ekl psn Charas. "Sami to piznvte. Jste pzraky z Temn e. Ten ern arodj vs pivolal a vy jste mu pili na pomoc." To neoekvan obvinn zcela pipravilo otka o e. "A... ale..." blbolil chvli Tas, ne se zase vzchopil, a pak ze sebe vyrazil: "Tak m jet nikdo neurazil! Snad jenom ten strn v Itaru, co o mn kal, e jsem nco jako ka... kaps... ale to je vlastn jedno. A to u ani nemluvm o tom, e kdyby u Raistlin chtl nco vyarovat, my bysme to asi nebyli. Abych nezapomnl!" Tas se na Charase vhrun zadval. "Pro jste ho vbec tak hnusn zabili? On sice asi nebyl to, emu se k opravdu dobr lovk, a mon se m fakticky pokouel zabt, kdy m donutil rozbt ten pstroj a nechal m v Itaru a nechal na nho bohy shodit ten kopec, -254-

ale " Tas si posmutnle povzdechl "urit to byl jeden z nejzajmavjch lid, jak jsem kdy poznal." "Tvj arodj nen mrtv, a ty to dobe v, temn pzraku!" ekl neptelsky Charas. "Podvejte se, j nejsem pzrak... e nen mrtv?" Tasova tv se rzem rozzila. "Opravdu? I kdy jste ho tak probodli a teklo z nho tolik krve a tak vbec... J u vm! To byla Crysania! Pan Crysania!" "To mus bt ta arodjnice," ekl napl jen pro sebe Charas. Thnov zaali mezi sebou vzruen hovoit. "No, ona sice je obas takov njak neosobn," vypravil ze sebe zden Tas, "ale rozhodn si nemyslm, e byste ji jenom proto mohl uret. Koneckonc je to Paladinova knka!" "Knka?" Thnov se dali do smchu. "Tady m odpov," ekl krl Charasovi, nevmaje si pobouenho otka. "arodjnictv." "Samozejm m pravdu, mj thne," ekl zamraen Charas, "ale..." "Podvejte se," zaprosil Tas, "nemete m prost nechat jt? Pod se vm to pece snam vysvtlit. Tohle vechno je jenom hrozn nedorozumn. Musm se dostat ke Karamonovi!" Vsledek se dostavil okamit. Thnov najednou ztichli. "Ty zn generla Karamona?" pochybovan se zeptal Charas. "Generla?" opakoval nejist Tas. "To je mi nco! Tanis bude hrozn pekvapen, a nco takovho usly. Generl Karamon? Tika by se tomu jenom smla... Samozejm, e Kara... generla Karamona znm," pokraoval rozilen Tas, kdy si viml, e se Duncanova tv znovu zachmuila. "Je to mj nejlep ptel. A kdybyste poslouchal, co se vm tady snam vykldat, vdl byste, e Gnim a j jsme sem s tm pstrojem pili jenom proto, abysme nali Karamona a vzali ho dom. On tady vbec nechce bt, s tm jsem si pln jist. Ono je to tak: Gnim tu vc opravil, aby mohla pobrat vc ne jen jednoho lovka..." "Vzt ho dom kam?" zavrel Duncan. "Do Propasti? To ho ten arodj taky vykouzlil?" "Ne!" odsekl Tas a u zanal ztrcet trplivost. "Do Utna, to pece d rozum. A Raistlina taky, jestli bude chtt. Vlastn si ani nedoku pedstavit, co tady tak njak dlaj. Kdy jsme tady byli posledn, Raistlinovi se Thorbardin vyloen nelbil a to bude za njakch dv st let. Celou tu dobu jenom kalal a stoval si na vlhko. Flint Flint Kesadlo mj star ptel..." "Kesadlo!" Duncan vyskoil z trnu a zadval se na otka jako na zjeven. "Ty jsi Kesadlv ptel?" -255-

"Na tom ale pece nen vbec nic k diven," ekl pekvapen Tas. "Flint m svoje chyby, to nepoprm pod si jenom stuje a bru a k lidem, e kradou, kdy jsem opravdu chtl ten nramek vrtit tam, kde leel, ale to neznamen, e..." "Kesadlo," ekl se zlobou v hlase Duncan, "je vdcem naich neptel. Nebo jsi to snad nevdl?" "Jiste ne," ekl se zjmem Tas. "Vbec jsem to netuil." Pak se ale trochu zamyslel a dodal: "Ale tohle urit nebude ten stejn trpaslk. Flint se narod a za njakch tyicet let. Mon to bude jeho otec. Raistlin k..." "Raistlin? Kdo je to ten Raistlin?" peruil ho Duncan. Tasslehoff si ho psn zmil. "Vbec m neposlouchte. Raistlin je ten arodj. Ten, kterho jste zabili... Nebo vlastn ten, kterho jste nezabili. Ten, o kterm jste si mysleli, e jste ho zabili, ale vbec jste ho nezabili." "On se nejmenuje Raistlin. Jmenuje se Fistandantilus!" zavrel Duncan. Pak se s rozilenm vrazem ve tvi znovu posadil. "Take ty k," zmil si otka zpod hustho obo, "e chce odnst toho arodje, kterho uzdravil njak knz, akoli u dn knzi nejsou, a generla, o nm tvrd, e je tvm nejlepm ptelem, na msto, kter nen, abyste se tam setkali s nam neptelem, kter se jet nenarodil, a to vechno s pomoc njakho pstroje, kter postavili gnmov a kter opravdu funguje?" "Sprvn!" triumfoval Tas. "U to chpete! Vidte, kolik se toho dozvte jen tm, e nkoho chvilku poslouchte?" Gnim povzbudiv pokval hlavou. "Stre! Odvete ty dva pry!" kikl Duncan. Otoil se a chladn se zadval na Charase. "Dal jsi mi sv slovo. Bhem deseti minut t oekvm v mstnosti Vlen rady." "Ale thne! Jestlie generla Karamona opravdu zn..." "Dost!" Duncanem doslova zmtal hnv. "Pichz vlka, Charasi, a ani tv est a tv vzneen ei o zabjen pbuznch ji neodvrtil A ty bu bude na bitevnm poli, nebo se me sebrat a skrt svou tv, kter ns vechny zahanbuje, mezi zrdci naeho lidu tmi mizernmi Dewary! Co si vybere?" "Sloum tv vci, mj thne," ekl Charas a jeho tv byla jako vytesan z uly. "Zaslbil jsem j svj ivot." "Tak si to pamatuj!" oboil se na nj Duncan. "A aby t zase nenapadlo nkam odchzet, naizuji, aby ses zdroval ve svm dom a vychzel z nj jen tehdy, bude-li se muset dostavit na zasedn Rady. Pokud jde o tyto dva " krl ukzal na Tase a Gnime - "naizuji, aby byli uvznni a jejich totonost utajovna, dokud vlka neskon. Ti, kdo se m vli vzepou, -256-

propadnou hrdlem." Thnov se podvali jeden na druhho a souhlasn pokvali hlavami, pestoe jeden z nich zabruel nco o tom, e u je pli pozd. Stre se chopily Gnime a Tase a navzdory otkovm hlasitm protestm je odvedly pry. "kal jsme pece pravdu," nakal Tas. "Muste mi vit! J vm, e to zn hloup, ale j nejsem zvykl moc to... kat pravdu. Ale muste mi aspo dt pleitost, j se to jednou urit naum..." Kdyby to nyn sm neproval, Tas by nikdy nevil, e je vbec mon sejt tak hluboko do nitra svta, jak ho te vedli Duncanovi strn. Vzpomnl si, jak mu Flint kdysi dvno kal, e tam dole ije Reorx a svm obrovskm kladivem kov svt. "To urit bude docela mil a vesel bh," zamumlal Tas. Cel se tsl a zuby mu jektaly zimou. "Na druh stran by si jeden myslel, e na svt vykovanm Reorxem bude aspo o trochu tepleji." "Vtrpaslkm," polohlasn zabrblal Gnim. "Coe?" otkovi u se obas zdlo, e posledn polovinu svho ivota strvil tm, e na kadou gnmovu vtu odpovdal "Coe." "ekl jsem ,V trpaslkm!'" vykikl Gnim. "Msto toho, aby si stavli sv domy v innch sopkch, kter jsou sice trochu astabiln, ale zrove temperovan, stavj si je v tak mrtvch horch, jako je tato." Zavrtl svou dce ochmenou hlavou. "A to jsme vlastn bratranci." Tas neodpovdl. Daleko vc ho v t chvli zajmaly jin vci napklad jak se odtamtud dostanou, kam pjdou, jestli se odtamtud dostanou, a kdy se asi tak bude podvat veee. Jeliko na dnou z tch otzek neml po ruce vhodnou odpov (v to zahrnuje i problm s vee) otek upadl do pochmurnho mlen. To ale byl pece jen velmi vzruujc okamik strci je spustili zkm tunelem, kter mil rovnou dol do nitra hory. T vci, kterou je trpaslci spoutli tunelem, se podle Gnime kalo vtah. (Tas sice poznamenal, e "vtah" nen zrovna to nejlep jmno pro nco, co sjd dol, Gnim vak jeho poznmku nehodlal vzt na vdom.) V tu chvli se nezdlo, e by se tch nepjemnch otzek mohl rychle zbavit, a tak se Tas rozhodl, e na tak zajmavm mst nebude ztrcet as planm mudrovnm. Zcela se oddal poten z jzdy vtahem, pestoe byla ponkud nepohodln pinejmenm tedy v mstech, kde nahrubo stluen kabina, spoutn na dlouhm lan rotou svalnatch trpaslk, narela do skly. V takovch chvlch ltali cestujc z jedn strany vtahu na druhou a kad z nich utril nespoet krbanc a pohmodnin. -257-

Na druh stran to ale bylo mimodn zbavn, zvlt kdy trpasli strn zaali hrozit pstmi tm nahoe a astovat je velmi pozoruhodnmi nadvkami. Pokud by lo jen o gnma, ten se zvolna dostval do stavu zcela nepedstavitelnho vytren. V ktersi kapse objevil kousek uhlku, pjil si od Tase jeden z jeho kapesnk, vrhl se na podlahu a okamit zaal kreslit plny Novho Zcela Zdokonalenho Vtahu. "Kladkylanapra," vatlal astn a rychle namral na kapesnk cosi, co Tasovi pipadalo jako obrovsk past na kraby, navc ovem opaten koleky. "Nahorudolnahorudol. danpodla? Ustupdozadnstikabiny. Nejvyppustnpoetcestujcchticetdva. Porucha? Poplanznamenzvonyptalyavlenrohy.'' Kdy se konen dostali do pzem, Tas se usilovn pokouel zapamatovat, kudy jdou (aby mohli utct i bez mapy), Gnim ho ovem neustle chytal za ruku, ukazoval na svj plnek a chrlil ze sebe podrobnosti o t asn konstrukci. "Ano, Gnimi. To je skuten zajmav," ekl bezmylenkovit Tas, kter gnma vlastn ani neposlouchal, protoe mu srdce klesalo jet n, ne bylo msto, kterm prochzeli. "Uklidujc zvuk dud v rukou skutenho mistra stojcho v kout kabiny? Gnimi, to je pln velkolep." Zatmco je strn popohnli chodbou, Tas se rozhlel kolem. Nejene to msto vypadalo stejn nudn jako Propast, ono jet navc pern zapchalo. Kamenn stny lemovaly ady velkch, hrub vyzdnch vzeskch cel plnch trpaslk. Chodby osvtlovalo jen matn svtlo pochodn, adcch ve zkaenm vzduchu vzen. Prochzeli zkou chodbikou mezi dvma adami cel, a m byli dl, tm vt byl zmatek v Tasov hlav. Ti trpaslci vbec nevypadali jako zloinci. Byli tam mui, eny, ba dokonce i dti. Krili se na pinavch pokrvkch a rozbitch idlch a zasmuile vyhleli skrz me. "Hej, pokej!" dal o sob vdt Tas a zatahal jednoho za strc za rukv. otek si toti vzpomnl, e od Flinta pochytil pr slov z ei trpaslk. "Co to znamen?" zeptal se a mvl rukou smrem k celm. "Pro tam ti trpaslci mus bt zaven?" (Alespo tedy doufal, e nco takovho k. Nedalo se ovem vylouit, e se zcela nevdomky zeptal na to, jak se dostane do nejbli krmy.) "Jsou to Dewarov," odsekl strn, zamrail se a nic vc u neekl.

-258-

11. kapitola
"Dewarov?" opakoval bezvrazn Tas. Strce se vak pesnji vyjdit nehodlal a msto toho Tase hrub postril kupedu. Tas zavrvoral, pak ale pokraoval v pochodu, rozhlel se kolem sebe a snail se pijt na to, co se dje. Gnim, kterho mezitm zachvtila dal vlna inspirace, blbolil o jaksi "hydraulice". Tas pemtal. Dewarov? Kde jen to slovo slyel? Netrvalo dlouho a najednou se mu v hlav rozsvtilo. "Jsou to temn trpaslci!" vykikl. "No ovem, u si vzpomnm! Bojovali s Dram Velmistrem. Ale tehdy jet neili tady dole nebo snad nebudou t? byli jsme tu tenkrt nebo teprve budem? Jak se v tom jeden m vyznat? Jedno je ale jist: Nebudou t v celch. Hej..." Tas poklepal trpaslkovi na rameno, "co udlali, e se dostali do vzen?" "Zradili!" odsekl trpaslk. Kdy doli ke vzdlenmu konci chodby, vythl z kapsy kl, zastril ho do zmku a dvee se s cvaknutm otevely. Tas nahldl zvdav dovnit, kde se tsnilo asi dvacet a ticet Dewar. Nkte z nich leeli na zemi, ostatn sedli, oprali se o ze a spali. Mal skupinka v rohu namakan k sob polohlasn hovoila, ale kdy se ve dvech objevil strn, okamit utichli. Nebyly tu dn eny ani dti, jen trpasli mui, mc si gnma, Tase a strce nenvistnmi pohledy. Tas rychle popadl gnma, kter drmolil cosi o lidech uvznnch pod zem, a podailo se mu ho zadret jet pedtm, ne bezmylenkovit vkrel pmo do cely. "No," obrtil se Tas k trpaslimu strci a pithl si gnma skoro a k sob, "tahle cesta byla, abych tak ekl, dost zbavn, ale te, kdybys byl tak laskav a odvedl ns zpt do na cely, kter byla, to musm piznat, docela tuln tak vzdun, svtl a prostorn a tak bych rd podotknul, e ani j, ani mj ptel u nebudeme podnikat po vaem mst dn vpravy, pestoe je to velice zajmav msto a rd bych z nj vidl o nco vc. J..." Ale trpaslk ho prudce popadl a mrtil jm do cely, a uboh otek padl na kolena. "Pl bych si, aby sis rozmyslel, co chce," rozkikl se rozhnvan Gnim. "Chtli jsme jt dovnit nebo ven?" "Mm pocit, e u jsme uvnit," ekl ltostiv Tas, posadil se a pochybovan pohldl na Dewary, kte tie sedli kolem nj. Chodbou se rozlehlo tk dunn strcovch bot, stle se vzdalujc. Z okolnch cel se za nm ozvaly sprost vkiky a vhrky. "Dobr den," usml se ptelsky Tas, ale ruku jim nenabdl. "Jmenuj se -259-

Tasslehoff Bosonoka a toto je mj ptel Gnim. Mm takov pocit, e z ns nyn budou kolegov, nemm pravdu? A jak se jmenujete vy? Toti, chtl jsem ct, e to nen pli hezk..." Tas vstal a upen se podval na jednoho Dewara, kter se k nim pomalu blil. Vysok trpaslk byl tm neviditeln pod hustou zplavou vlas a vous. Najednou se zaklebil a v ruce se mu zaleskl ostr n. oural se stle bl. Tas se skril v nejblim rohu a thl Gnime s sebou. "Kdojsoutilid?" poden vykikl Gnim, kdy si konen viml, kde se ocitli. Jet ne stihl odpovdt, Dewar popadl otka za krk a poloil mu n k hrdlu. Tak, a je to! zalitoval Tas. Za chvilku bude po vem. Tomu se Flint od srdce zasmje! Ale trpaslkv n tsn minul Tasovu tv, zamil mu k rameni, odborn odzl koen emeny otkovch moen a ty se rozsypaly po zemi. V cele nastal chaos, kdy se Dewarov vrhli na zem. Trpaslk s noem byl prvn, a tak bral ve, co mohl. Hrub odstrkoval ostatn, cpal si kapsy a bhem nkolika okamik vechny mony z podlahy zmizely. Dewarov svrajc otkovy vci si opt sedli a zaali se pehrabovat ve sv koisti. Velk trpaslk toho ukoistil nejvce. Sevel svj lup na prsou a odnesl si ho do zadn sti temn cely, kde se svmi spolenky zaal obsah moen sypat na zem. Tas si zhluboka oddechl a znaven se usadil na kamenn podlaze. Stejn ale nen vemu konec, povzdechl si otek, protoe ml dost rozumu, aby vdl, co se stane, a Dewarov skon s jeho majetkem. Bylo zejm, e pak dostanou vborn npad prohledat i otka s gnmem. "Bylo by pro n daleko jednodu prohledvat nae mrtvoly ne iv tla," zamumlal si pro sebe. Najednou ho napadla spsn mylenka. "Gnimi," zaeptal rychle. "Kde je ten kouzeln vynlez?" Gnim zamrkal, poklepal kapsu na sv zste a zavrtl hlavou. Poklepal druhou a vythl z n pedmt ve tvaru psmene T a kousek hndho uhl. Peliv si ve prohldl, a kdy zjistil, e ani jeden z obou pedmt nevypad jako kouzeln vynlez, zase je vrtil do kapsy. Tas vn zvaoval, jestli ho nem nm pivst k rozumu, kdy gnm konen s vtzoslavnm smvem objevil kouzeln pedmt ve sv holnce. Dky gnmov neohrabanosti se vynlez rozbil a svou velikost a tvarem nyn pipomnal ponkud neobvykl medailon. A to kdysi vypadal jako krsn ezlo mocnho vladae. "Schovej to!" varoval ho Tas. Ohldl se po Dewarech, ti vak byli pln -260-

zabran do krutho boje mezi sebou, jak se rvali o obsah Tasovch moen. "Gnimi," zaeptal, "tahle vc ns dostala z Propasti. Ty jsi sm kal, e to bylo kali-kalo kalitojejednoco, aby se to vydalo ke Karamonovi, protoe on byl ten, komu to Par-Salian daroval. J opravdu nechci, aby ns to odneslo nkam v ase, ale mysl si, e by to s nmi mohlo udlat jen takov malink skok? Jestli je Karamon generlem t armdy, neme bt daleko." "To je vborn npad!" Gnimovy oi se zaleskly. "Nech m jen chviliku pemlet..." Bylo ale pli pozd. Tas na rameni uctil n dotek. Srdce mu poskoilo a do krku, ale pokusil se na tvi vyarovat vraz neltostnho zabijka. Dewar, kter se ho dotkl, poden kloptl a zvedl ruce na svou obranu. Tas si viml, e to byl mlad vyhlejc trpaslk se zmatenm vrazem v och, a oddechl si levou. Kdy se Dewar pesvdil, e ho otek nehodl snst zaiva, pestal s nm tst a nalhav se na nj zadval. "Co se dje?" zeptal se Tas v trpaslitin. "Co chce?" "Poj! Pojte oba!" mvl rukou Dewar, kdy ale uvidl, jak se Tas zamrail, ukzal prstem a zamil dl do cely. Tas vstal a pikzal Gnimovi: "Zsta tady!" Ale gnm ho neposlouchal. Byl zcela zabran do svch mylenek. Spokojen si pobrukoval, otel a rozmotval drobn soustky svho vynlezu. Tas se zvdav vydal za Dewarem. Mon tenhle chlapk nael cestu ven. Mon vykopal tunel... Dewar pokraoval smrem ke stedu cely. Tam se zastavil a ukzal prstem. "Pomoc?" zeptal se s nadj v hlase. Tas se podval na zem, ale neuvidl dn tunel. Msto toho tu leel na roztrhan pikrvce dal Dewar. Jeho tv byla zalit potem a vlasy a vousy ml pln mokr. Cel se s oima zavenma tsl a svjel se v bolestech. Tas se pi pohledu na nj zachvl hrzou a rozhldl se kolem sebe. Pak se znovu podval na mladho Dewara, kter jen neastn vrtl hlavou. "Ne," ekl tie Tas, "je mi to moc lto, ale nevm, jak bych mu mohl pomoct. Mrz m to..." Bezradn pokril rameny. Zdlo se, e mu Dewar rozuml, protoe klesl vedle nemocnho trpaslka a rozetkal se. Tas se nepozorovan vrtil tam, kde zanechal Gnime. Ctil se pln przdn, schoulil se v rohu a zral do temn cely. Vidl v n a slyel to, co mohl slyet i pedtm, ale eho se a dosud nevmal divok nesrozumiteln zvuky, pl, utrpen, voln o pomoc a kapku vody, kter se ozvalo hned odtud a hned zas odtamtud. Dokonce si viml i nezvyklho ticha tch, kte jen leeli na zemi a vbec se nehbali. -261-

"Gnimi," ekl tie, "ti trpaslci jsou nemocn. Jsou opravdu moc nemocn. U jsem to pedtm jednou vidl. Ti trpaslci maj mor." Gnimovy oi se udiven rozily a kouzeln vynlez mu tm vypadl z ruky. "Gnimi," Tas se snail, aby jeho hlas zstal klidn, "musme se odsud co nejrychleji dostat! J to vidm asi tak, e mme dv monosti. Bu zememe noem, co je bezpochyby velice zajmav, nebo tu dole budeme dlouze a nudn umrat na mor." "Myslm, e to bude fungovat," prohlsil Gnim a pochybovan si prohlel magick pedmt. "Me se ale tak stt, e ns to zanese zpt do Propasti..." "To nen zase tak patn msto," ekl Tas, pomalu vstal a pomohl na nohy tak Gnimovi. "Sice to chvilku trv, ne si na to jeden zvykne, a krom toho pochybuji, e budou tstm bez sebe, a zjist, e jsme se vrtili, ale podle m to rozhodn stoj za pokus." "Sprvn, jen m to tady nech jet malinko poopravit..." "Nesahej na to!" Ze tmy se nhle ozval znm hlas a gnm se lekl tak, e mlem vynlez upustil. "Raistline!" vykikl Tas a divoce se kolem sebe rozhlel. "Raistline, kde jsi? Kde jsi?" "J vm, kde jsi ty," ekl chladn arcimg a nhle se zjevil v oblaku dmu pmo ped otkem. Jeho nhl ptomnost vnesla mezi ostatn Dewary paniku a mstnost se zaplnila vkiky hrzy. Dewar s noem se rychle pikril k zemi a neekan se vrhl dopedu. "Raistline, dej si po..." vykikl Tas. Raistlin se otoil, ale nepromluvil, ba ani nezvedl ruku. Jen se na trpaslka upen zadval. Dewarova tv zesinala, trpaslk pustil n z ruky, sthl se zpt a pokusil se co nejrychleji skrt ve stnu. Pedtm, ne se mg znovu otoil na otka, se kolem sebe peliv rozhldl. Kolem vak vldlo hrobov ticho. I nek nemocnch ustal. Raistlina to uspokojilo a mg se znovu obrtil k Tasovi. "... zor!" dokonil sv varovn otek a pak s rozzenou tv naphl ruce k mgovi. "Ach, Raistline! To je ndhera, e t zase vidm! Vypad moc dobe! Zvl s tm meem, to je prost... Ale na tom vlastn nezle, hlavn je, e jsi ns piel zachrnit. e mm pravdu? To je pln senzan! J..." "Pesta s tm vannm," peruil ho chladn Raistlin. Nathl ruku, popadl Tase pod krkem a prudce s nm zatsl. "Te mi ekne, kde ses tu vzal!" Tas se pi pohledu do mgovch o skoro zakoktal: "Mmm dojem, -262-

e mi to asi nebude vit. Nikdo nm to nevil, ale psahm, e to je pravda pravdouc!" "Tak mi to pece ekni!" odsekl Raistlin a rukou stle svral Tasv lmec. "Dobe, dobe!" pokouel se mu vykroutit Tas. "Jen bych ti chtl pipomenout, e by mi to lo daleko lpe, kdybys mi dovolil se obas nadechnout. Take: Chtl jsem zabrnit Pohrom, ale ten magick vynlez se pi tom porouchal. Jsem si jist, ee jsi to neml v myslu," zajkl se Tas, "ale asi jsi mi patn poradil, jak se zd..." "Ale ano, ml jsem to v myslu," odpovdl zamraen Raistlin. "Pokrauj!" "Rd bych, ale... je to opravdu sloit... mluvit bez kyslku." Mgovo seven trochu povolilo. Tas se zhluboka nadechl. "Dobr. Kde jsem to skonil? Aha, u vm. el jsem za pan Crysanii hluboko, hluboko do nitra itarskho palce, zrovna kdy se zaal rozpadat ale to v, e? Vidl jsem ji, jak zachz do jedn mstnosti, a pochopil jsem, e se tam uvid s tebou, protoe pitom volala tv jmno. Tak jsem el za n, abych t poprosil, jestli bys mi to kouzeln udltko nespravil..." "Strun!" "Aano," Tas pokraoval tak rychle, jak jen bylo mon, jene mu pitom zase nebylo ani trochu rozumt. "A pak za mnou nco uchlo. Byl to Karamon, ale nevidl m, vude byla jenom tma. Kdy jsem se probral, vidl jsem, e bohov svalili na Krynn veliknskou horu..." Tas zadrel dech. "To ti ale bylo nco! Chce, abych ti o tom vyprvl? Tak mon nkdy jindy," prohlsil, kdy spatil, jak se mg tv. "Myslm, e jsem asi zase usnul, protoe kdy jsem se probudil, bylo vude hrozn ticho. Napadlo m, e jsem mrtv, ale nebyl jsem, byl jsem v Propasti. Vlastn jsem byl zrovna tam, kde se po Pohrom objevil temn palc." "V Propasti!" vydechl Raistlin a ruce se mu roztsly. "Nen to tam moc hezk," ekl posvtn Tas. "Krom toho jsem se tam taky potkal s Krlovnou..." otek se otsl. "Jj... Jestli ti to nebude vadit, myslm, e bych o tom asi nechtl mluvit." Naphl tenkou ruku. "Mm tady znamen, tch pt blch teek... Abych se ale vrtil k tomu, co jsem chtl ct. Ona mi pikzala, abych tam zstal pln navdycky, pro protoe te zmn cel djiny a konen vyhraje vlku. A j jsem nechtl..." Tas se prosebn zadval na Raistlina, "...chtl jsem jen pomoct Karamonovi. A pak kdy jsem byl v Propasti, nael jsem Gnime..." "Gnma," poznamenal Raistlin a pohldl na Gnime, kter upral oi na magick vynlez a neodvil se ani pohnout. -263-

"Ano." Tas se otoil a usml se na svho ptele. "On postavil ten kouzeln asostrojek a ten fungoval. Opravdu fungoval, jen si to pedstav! Udlalo to f a byl jsem tady!" "Ty jsi utekl z Propasti?" Mg se na otka tzav zadval. Tas se znepokojen zavrtl. Posledn okamiky mu pipomnly jeden hrozn sen. Akoli se otkovi zdkakdy nco zdlo, ten sen ho strail u hodn dlouho. "Taky e utekl," ekl a usml se na arcimga, jak nejlpe uml, doufaje, e ho svou bodrost dokonale odzbroj. Bylo to vak marn, protoe si Raistlin mil gnma s takovm vrazem v tvi, e Tasovi pebhl po zdech mrz. "ekl jsi, e se ten vynlez rozbil?" "Ano," otek polkl. Ctil, jak arcimg, ztracen ve svch mylenkch, zeslil seven. Tas se zavrtl, aby se alespo sten vymanil z jeho stisku. Raistlin ho ale k jeho pekvapen pustil tak nhle, e se otek mlem skutlel na zem. "Vynlez se rozbil," zamumlal Raistlin a zpma se na Tase podval. "Kdo ho tedy opravil?" Mgv hlas znl jen o mlo hlasitji ne pouh epot. Tas se od nj neklidn odthl. "Jj doufm, e se arcimg nerozhnv, ale Gnim ho vlastn neopravil," ohradil se. "Neekne to Par-Salianovi, e ne, Raistline? Nerad bych se dostal do jet vtch pot, ne v jakch jsem te. Nic jsme s tm vynlezem neudlali. Gnim ho jenom... on ho jenom njak poskldal... a ten vynlez zase zaal fungovat." "Tak on ho poskldal," trval na svm Raistlin a ve tvi ml stle ten podivn vraz. "Aano," zaculil se Tas a naklonil se ke gnmovi, aby ho dloubl do eber, kdy si viml, e se Gnim chyst promluvit. "Poskldal ho, to je to prav slovo, ano. Poskldal ho." "Ale Tasi," zaal hlasit Gnim. "Copak si nepamatuje, co se stalo?" "Bu zticha!" zaeptal Tas. "A nech m mluvit. Mme pote! Mgov nemaj rdi, kdy se jim nkdo plete do jejich kouzel, i kdy jsou lep ne ta jejich. Jsem si jist, e se mi poda o tom pesvdit i Par-Saliana, a ho uvidm. Bude mt urit velkou radost, e jsi to opravil. Koneckonc, mus to bt dost velk nuda cestovat v ase, kdy to kouzlo me penst pouze jednu osobu, a vbec. Myslm, e to Par-Salian taky pochop, ale radi bych mu to vysvtlil sm. Raistlin je na tyhle vci hodn citliv, neekl bych, e tomu bude chtt rozumt a v mi," opatrn se po mgovi ohldl, "te nen zrovna nejvhodnj doba na vysvtlovn." Gnim se pochybovan podval na Raistlina, otsl se a skryl se za Tasem. -264-

"Dv se na m, jako kdyby m chtl obrtit naruby," zamumlal znepokojen Gnim. "On se tak dv na kadho," odpovdl tie Tas, "asem si na to zvykne." Nikdo nepromluvil. V cele vldlo tiv ticho, jen jeden nemocn trpaslk tie stnal. Tas se po nm znepokojen ohldl a pak se obrtil na Raistlina. Kouzelnk zral na gnma, stle s tm podivnm vrazem v bled tvi. "To je asi tak vecko, co ti o tom mu ct, Raistline," ekl hlasit Tas a jeho zrak zamil k nemocnmu Dewarovi. -"Mohli bychom te u jt? Odnese ns odsud tak, jak jsi to udlal v Itaru? Bylo to ohromn zbavn a..." "Dej mi tu vc!" ekl Raistlin a nathl ruku. Z jakhosi dvodu mon to byl mgv pohled, mon vlhko v temnm podzemnm ali se Tas roztsl po celm tle. Gnim svral vynlez ve svch rukou a tzav na otka hledl. "V, nevadilo by ti, kdybysme si ho jet chvilku nechali?" zaal opatrn Tas. "Neztratil bych ho..." "Dej mi ten vynlez!" Raistlinv hlas byl velmi tich. Tas nahlas polkl a v stech uctil zvltn pachu. "Radji mu to dej, Gnimi." Gnm byl dokonale zmaten, jen pomrkval a pokouel se pijt na to, co se vlastn dje. "Bude to v podku," ekl Tas a pokusil se o smv. Jeho obliej vak najednou jako by ztuhl chladem. "RaistRaistlin je kamard, on ns ochrn..." Gnim pokril rameny, udlal nkolik vhavch krok a podal vynlez mgovi. Medailonu podobn vc vypadala ve svtle svce velice nezajmav. Raistlin opatrn nathl ruku a vzal si od gnma jeho vynlez. Chvilku si pedmt peliv prohlel a pak ho zastril do jedn z kapes v ernm plti. "Poj ke mn, Tasi," ekl konen a ukzal na otka. Gnim stl pod jet ped Tasem a zral na kapsu, kde nenvratn zmizelo jeho kouzeln udltko. Tas ho popadl za le na pinav zste a pithl k sob. Pak vzal gnma za ruku a podval se na arodje. "Jsme pipraven, Raistline," ekl vesele, "udlme frrnk a budeme pry. To bude Karamon koukat..." "ekl jsem, poj sem, Tasi," opakoval tie mg. Jeho hlas postrdal jakkoli vraz. Oi ml upen na gnma. "Raistline, e ho tady nenech, vi, e ne?" Tas zavhal, pustil Gnimovu ruku a postoupil o kousek dopedu. "Protoe jestli ho tady ne-265-

ch, zstanu s nm. Chci ci, e on by se odsud nikdy sm nedostal. A krom toho m vborn npady..." Raistlin se nathl, popadl Tase za rameno a s trhnutm si ho pithl k sob. "Ne, Tasi, nenechm ho tady, to m pravdu." "Vid? kal jsem to, udl frrnk a budeme u Karamona. To jeho kouzlen je ohromn zbava." Tas se chtl otoit, aby se povzbudiv usml na svho ptele, ale Raistlin ho drel tak pevn, e otkovi zavrzaly vechny kosti v tle. Kdy vak Tas uvidl vraz v Gnimov tvi, jeho smv nhle zmizel. Chtl se k nmu vrtit, ale mg ho pevn svral. Gnm tam stl pln sm, rozpait a zmaten, a v ruce makal Tasv upinn kapesnk. Tas se zajkal. "Gnimi, prosm t, to bude dobr. kal jsem ti pece, e Raistlin je mj pt..." Mg jednou rukou drel Tase pevn za lmec, druhou zamil na gnma a zaal tie odkvat zaklnadlo. "Ast kiranann kair..." Tas se vydsil. U ta slova kdysi slyel... "Ne!" vykikl zoufale. Rychle se podval do mgovch o. "Ne!" vykikl jet jednou, buil do kouzelnka malmi pstikami a snail se vykroutit z jeho pevnho seven. "...Gardurm Sotharn Suh kali Jalaran!" Raistlin nevzruen dokonil pernou kletbu. Tas jet svral mgovo roucho, kdy se kolem nj roztoil vtr. otek zoufale vykikl a uvidl, jak se v Raistlinov dlani objevily plameny a vystelily pmo na gnma. Magick blesk uhodil Gnime pmo do prsou, obrovsk sla uchopila jeho mal tlo a mrtila jm v silou o kamennou ze. Gnim se tie svalil na zem a z kapsy jeho zstry vypadla zernal re. Ve vzduchu byl ctit sladk pach splenho masa. Ruka, kter stle jet svrala otkv kapesnk, se pomalu sevela a pak zstala tie leet. Tas se ohromenm nemohl ani hnout. Jen stl a nm zral. "Tak u konen poj," ekl Raistlin. Tas se otoil a pohldl mgovi do tve. "Ne," zaeptal, tsl se a chab se pokusil vymanit z Raistlinova stisku. Pak se najednou z jeho hrdla vydral straliv vkik. "Zabil jsi mi ho! Pro? Proboha, pro? Byl to mj ptel!" "Ml jsem k tomu sv dvody," odpovdl mg a stiskl svjejcho se otka. "A te pjde se mnou!" "Ne, nepjdu, nikdy!" plakal Tas a zoufale se brnil. "Nejsi zajmav a vzruujc ty jsi stran, jsi zl jako Propast! Jsi ukrutn a odporn a j s tebou za nic na svt nikam nepjdu! Nikdy! Nech m bt! Pus m!" -266-

Oi ml zaslepen slzami, kopal kolem sebe, kiel a buil pstmi do mga. Tak Dewarov se zaali poden ozvat, co v ostatnch celch probudilo paniku. Trpaslci se tiskli k mm, aby vidli, co se dje. V podzemnm ali vypukla vava. Mezi vydenm plem a kikem bylo slyet hlubok hlasy strc, vykikujc cosi v ei trpaslk. Raistlinova tv byla klidn. Mg poloil ruku na Tasovo elo, zaeptal jaksi slova a otek se tie zhroutil. Raistlin ho zachytil, aby nespadl na tvrdou podlahu, pronesl jaksi zaklnadlo a oba vzpt zmizeli. Zanechali za sebou jen ohromen Dewary, zrajc na przdn msto, kter tam po nich zbylo, a na bezvldn mrtv tlo starho gnma. O hodinu pozdji vstoupil do vzen, kde byli dreni temn trpaslci, sm Charas. Snad tam chtl zahnat sv pochmurn mylenky. Zamraen se vydal na konec chodby. "Co se dje?" zeptal se jednoho ze strnch. "Je tu hrozn ticho." "Bylo tu jaksi pozdvien," odpovdl trpaslk. "Zatm jsme ale nepili na to, co je zpsobilo." Charas se na nj oste podval. Viml si, e se na nj Dewarov nedvaj s nenvist spe podezrav, ba dokonce i vyden. Charas se zachmuil. Ctil, e se tam muselo stt nco hroznho. Pidal do kroku, a kdy doel k posledn cele, podval se dovnit. Pi pohledu na Charase se i trpaslci, kte se pedtm nemohli ani pohnout, ukryli ve stnu cely tak daleko, jak jen to bylo mon. Tsnili se k sob, mumlali jeden pes druhho a nervzn ukazovali do vzdlenho rohu cely. Charas se ohldl a ve tvi se mu objevily zamraen vrsky, kdy uvidl na zemi tlo mrtvho gnma. Rozzuen se ohldl po strnch a pak se zase obrtil k Dewarm. "Kdo to udlal?" zeptal se. "A kde je otek?" K jeho pekvapen se Dewarov msto tichho zaprn zloinu, kter bezesporu spchali, pitiskli ke mm a zaali jeden pes druhho vyprvt. Charas mvl rozzloben rukou na znamen, aby se utiili. "Hej, ty tam," ukzal na jednoho trpaslka, kter stle jet drel otkovu monu, "odkud to m? Co se stalo? Kdo to udlal? A kde je otek?" Kdy se k nmu Dewar piblil, Charas se podval do jeho temnch o a uvidl v nich nesmrnou hrzu. A jestli pedtm ml Dewar alespo trochu zdravho rozumu, docela jist o nj pi t hrze piel. "J ho vidt," ekl trpaslk a zaklebil se. "J ho vidt. Vidt ern rba a tak. On pijt pro gnm a otek. A pt pijt pro ns!" -267-

Temn trpaslk se straliv zasml. "Pt my!" opakoval. "Kdo?" zeptal se psn Charas. "Koho jsi vidl? Kdo si piel pro otka?" "No kdo asi?" zaeptal Dewar a ohldl se na gnma, jeho oi hledly do przdna. "Smrt..."

-268-

12. kapitola
Na zem magick pevnosti aman po dlouh stalet nikdo nevstoupil. Trpaslci se na ni dvali s nedvrou hned z nkolika dvod. Prvnm dvodem bylo to, e pevnost patila arodjm. Druh dvod byl ten, e nebyla postavena pracovitmi rukami trpaslk, e dokonce ani nevznikla pirozenou cestou. Pevnost byla postavena tak to alespo vyprvj legendy z magick vle a tat vle ji stle jet drela pohromad. "Mus v tom bt njak kouzlo," ekl Reghar Karamonovi, kdy si znalecky prohlel vysok ve pevnosti. "Jinak by se to u ped mnoha lety ztilo." Lesn trpaslci odmtli do pevnosti strit by jen piky svch vous a radji rozbili svj tbor na boch kopce. Tot udlali lid z Planin. Nebylo to snad ze strachu z magick stavby akoli se na ni dvali nejist a eptem si cosi vyprvli ve svm vlastnm jazyce ale sp proto, e se mezi zdmi nikdy nectili jako doma, a u to byly zdi jakkoli. Zato lid se tomu hlasit vysmli, nebojcn vstoupili dovnit a vyprvli si duchask bchorky o proklet, kter bylo v pevnosti po cel stalet. Zstali tam vak jen jednu noc. Rno je ostatn nali v tboe, mumlajc nco o tom, e pod hvzdnatou oblohou se sp daleko lpe. "Co se tam dje?" zeptal se znepokojen Karamon Raistlina, kdy se prochzeli po tboe. "kal jsi, e toto nen V Vysok magie, ale je zejm, e byla postavena arodji. A krom toho " velk mu se otsl "je tu ctit takov zvltn pocit, ne snad jako ve Vi. Je... je to pocit..." Karamon se zarazil. "Pocit nsil," dokonil jeho mylenku Raistlin a temnm, pronikavm pohledem se zadval na zdi kolem, "nsil a smrti, mj brate. Bylo to kdysi msto pro kouzelnick experimenty. Mgov ho postavili tak daleko z jedinho dvodu kdyby se jim jejich kouzlen vymklo z rukou. A tak e se to stvalo, docela asto. Mgov vak zde pro tento svt vynalezli mnoho uitenho." "Pro tedy byla pevnost oputna?" zeptala se Crysania a zimomiv si kolem sebe omotala pl. Vtr, kter dul kamennmi chodbami, byl chladn jako led a byl ctit prachem. Raistlin se na chvli zamraen odmlel. Crysaniiny vysok boty nebyly pi chzi tm slyet, Karamonovy stevce se nehlun odrely o stny przdn pevnosti, Raistlinv ern pl jen tie ustil temnou chodbou a Magiova hl, o kterou se zlehka opral, jemn klepala o kamennou podlahu. Byli tak ti, e se v eru mohli povaovat za sv vlastn duchy. Kdy Raistlin promluvil, Karamonovi i Crysanii poskoilo srdce a do krku. -269-

"I kdy u od potku existovaly ti dy dobra, zla a neutrality ne vdy se nm podailo udret jejich rovnovhu," ekl Raistlin. "Lid se obrtili proti nm, bl arodjov se sthli do svch v a ern mgov se zaali brnit. Obsadili pevnost a zaali ji pouvat pro dal pokusy vytvoili zde svoji prvn armdu." Raistlin se odmlel. "Jejich pokusy vak nebyly pli spn, a tak se stalo, e se nakonec objevila dra armda, jak ji znme z na doby. S tmto omylem si arodjov uvdomili bezvchodnost sv situace. Opustili aman a pidali se ke svm spolenkm. Dnes je tento jejich in znm jako Prohran bitva." "Zd se mi, e se tu vyzn," viml si Karamon. Raistlin se na bratra oste podval, ale Karamonova tv byla zcela bezelstn. Jen v jeho hndch och se objevil podivn stn. "Jet tomu stle nerozum, brate?" zeptal se Raistlin a zastavil se v ptm kamenn chodby. "Pestoe jsem tu nikdy pedtm nebyl, tak u jsem touto chodbou prochzel. V pokoji, ve kterm nyn spm, jsem u mnohokrt pedtm spal, i kdy se ti me zdt, e tu strvm teprve prvn noc. Jsem tu sice cizinec, ale pesto tu znm kad zkout. Odtud vede cesta do studovny, do pokoj urench k meditaci a pokrauje do jdelny v prvnm pate." Karamon se tak zastavil. Rozhldl se kolem sebe, vzhldl k zaprenmu stropu a pak se jeho pohled stoil chodbou, kam malmi kulatmi okny pronikaly zk pramnky slunenho svtla. Nakonec se znovu zadval na svho bratra. "Pak v, mj pane Fistandantile," ekl klidn, "e toto msto bude tvj hrob." Karamon na krtk okamik zahldl v Raistlinovch och slab zchvv ne hnvu ale pobaven a triumfu. Pak ten vraz z jeho skelnch o zmizel a Karamon v nich nevidl nic vc ne vlastn odraz ve slabm svtle chodby. Crysania se postavila vedle Raistlina, svrajcho Magiovu hl, poloila mu ruce na ramena a potom si zmila Karamona chladnm pohledem. "Bohov jsou s nmi," ekla. "S Fistandantilem nebyli. A krom toho m tvj bratr vt kouzelnick znalosti a moje vra je neochvjn. Poda se nm to!" Raistlin se s smvem podval bratrovi do tve. "Ano," ekl a jeho hlas znl jako syen hada, "bohov stoj pi ns." V prvnm pate velk magick pevnosti amanu se propltala hust s kamennch sl a psl, kter za starch as slouily k oslavm. Byly tu -270-

tak mstnosti, ve kterch kdysi leely stovky knih, urench ke studiu a meditaci. Vzadu byla kuchy a skladit, nyn pokryt silnou vrstvou prachu. V dalm pate pak byly lonice, zazen starm, honosnm nbytkem. Na postelch leelo povleen, kter vlivem poutnho vzduchu pln ztratilo svou pvodn barvu. Karamon, pan Crysania a Karamonovi dstojnci pespvali prv v tchto pokojch. Kdyby nespali tak tvrd, jist by se as od asu probudili s pocitem, e zaslechli tajemn hlas, odkvajc arodjn zaklnadla, nebo duchy, poletujc kolem v msnm svitu. I kdyby to vak vdli, neodvili by se o tom v dennm svtle promluvit. Ale po nkolika nocch byly tyto vci zapomenuty hlavn dky jinm starostem, tkajcch se dochzejcch zsob, nepokoj mezi trpaslky a lidmi a zprv o shlukujcch se icch po zuby ozbrojen armdy trpaslk z Thorbardinu. Krom toho byla v amanu jaksi podivn chodba, kter jako by byla pouhm omylem jejho stavitele. Ten, kdo vstoupil dovnit, zjistil, e ta chodba, vedouc z nevelkho slu uprosted pevnosti, nhle kon zazdnou stnou. Vypadalo to, jako kdyby stavitel nhle upustil nad a znechucen odeel. Ale ona zazdn chodba tu nebyla omylem. Kdy se zdi na jejm konci dotkly ty sprvn ruce, kdy se vyslovila ta sprvn slova, kdy se do prachu zdi nakreslily ty sprvn kouzeln znaky, objevily se dvee vedouc ke schoditi, kter se stelo a k samm zkladm pevnosti. Klesalo hluboko dol, dol do temnoty, dol a k samotnmu jdru zem, tak hluboko, kam a se mohl obyejn smrtelnk odvit. Dol do podzemnho ale amanu... "Tak jet jednou." Ten hlas byl tich, klidn a trpliv a kroutil s Tasslehoffem jako s hadem. Svjel se kolem nj, zakusoval ostr zuby do jeho ke a sl ivot z jeho tla. "Bude mi to muset povyprvt jet jednou. Jak jsi se dostal z Propasti?" ekl ten hlas. "Chci vdt vechno, co si pamatuje. Jak ses tam dostal. Jak to tam vypad. Koho a co jsi vidl. A co Krlovna, jak vypad a co kala..." "Snam se, Raistline, opravdu!" vyrazil ze sebe Tasslehoff. "Ale u jsem ti to v poslednch dvou dnech vyprvl nejmn stokrt. Nic jinho u m nenapad! Ve spncch mi bu a nohy a ruce mm jako led... Pokoj se pod to kolem dokola. Kdybys to mohl zastavit, Raistline, myslm, e bych si vzpomnl jet na nco..." Tas najednou na svch prsou uctil Raistlinovu ruku a cel se otsl hr-271-

zou. Skril se na posteli a zaprosil: "Ne! Prosm t, j u budu hodn, jenom mi prosm neubliuj. Vdy vm, co se stalo ubohmu Gnimovi!" Arcimgova ruka jen lehce spoinula na Tasov hrudi a pak se dotkla jeho ela. Pestoe ml Tas vysokou horeku, mgv dotek ho plil jako ohe. "Zsta klidn leet," nadil mu Raistlin. Pak vzal Tase do nrue a podval se soustedn do otkovch zakalench o. Pak ho opt pustil na postel, zaklel a vstal. Tas dopadl na propocen polt a zahldl, jak se nad nm vzn ern pl. Pak se pl zavlnil, postava v nm se otoila a vyla z pokoje. Tas se pokusil zvednout hlavu, aby vidl, kam Raistlin odeel, ale bylo to marn. Chab ulehl zpt. Pro jsem tak slab? podivoval se. Co se dje? Chce se mi spt. Mon m potom pestane vechno bolet. Ne, nemohu spt! pomyslel si vyden. V t tm se skrvaj hrozn vci. Jsou stran a jen ekaj, a usnu. Vidl jsem je! Jsou tu vude kolem! Vysko a... Jakoby z velk dlky k nmu dolehl Raistlinv hlas. Arcimg tam s nkm mluvil. Tas se rozhlel kolem sebe a zoufale se snail zahnat spnek. Rozhodl se soustedit na Raistlina v nadji, e jedin tak se mu poda nco zjistit. Ohldl se a spatil ernho mga, jak hovo s malou temnou postavou. Byl si tm jist, e mluv o nm. Tas se pokusil poslouchat, ale jeho mylenky se toulaly bhv kde. Hrly si daleko od jeho tla a odmtaly ho vzt s sebou, a tak si Tas nemohl bt jist, jestli je to, co sly, skutenost, nebo jenom sen. "Dej mu trochu toho lektvaru. To by ho mlo na chvli umlet," hlas znl jako Raistlinv. "Myslm, e ho tady v podzem nikdo neusly, ale nechtl bych nic riskovat." Mal temn postava cosi odpovdla. Tas zavel oi a nechal se omvat chladnou vodou modrho jezera Krystalmirskho jezera aby si tak alespo trochu zchladil hoc tlo. Zdlo se, e se jeho mylenky nakonec pece jen rozhodly, e s sebou vezmou i jeho tlo. "A budu pry," vynoil se z vody Raistlinv hlas, "zamkni za mnou dvee a zhasni svtlo. Mj bratr je v posledn dob dost podezrav. Kdyby objevil tajn dvee, jist by se podval, co se za nimi skrv. A to se nesm stt. Vechny cely mus vypadat, jako e jsou przdn." Postava pikvla a dvee se se skpotem otevely. Voda v Krystalmirskm jezee se najednou zaala vait. Zaala se z n vynoovat podivn tykadla a omotvat se kolem Tase. otek otevel oi. "Raistline!" prosil. "Nenechvej m tu. Pomoz mi!" -272-

Ale dvee se s bouchnutm zavely. Temn postava se piourala k Tasov posteli. otek se na ni podval a pekvapen se uvdomil, e to je trpaslk. A usmv se... "Flinte?" zamumlal popraskanmi rty. "Ne, to je Arak!" Chtl se rozbhnout, ale tykadla se ho pevn drela za nohy. "Raistline!" vykikl zoufale a s dsem v och se pokouel vyprostit. Jeho nohy se vak nepohnuly ani o kousek. Cosi ho popadlo! Tykadla! Tas se brnil a zmtala jm panika. "Bu zticha, ty jeden hlupku! Tohle ihned vypij!" Tykadla mu k stm pistrila lek. "Pij, nebo ti vytrhm vechny vlasy." Tas se skoro dusil a nechpav na tu postavu hledl. Pak se ale trochu napil. Npoj byl chladn, hok a trpk. Tas ml ze, hroznou ze. Rozplakal se, ale vzal lek z trpaslkovch rukou a rychle ho vypil. Potom se znovu poloil na polt. Za okamik straliv tykadla zmizela, bolest ho opustila a nad hlavou se mu zavela sladk chladiv voda Krystalmiru. Crysania se probudila s pocitem, e na ni nkdo vol. Pestoe si nemohla vzpomenout, e by slyela njak hlas, ten pocit byl tak siln a pesvdiv, e okamit procitla a rychle se posadila vlastn jet pedtm, ne si vbec uvdomila, e se nco dje. Byla to snad soust toho podivnho snu? Ne, jej pocit zstal a dokonce jet trochu zeslil. Nkdo byl v jejm pokoji! Znepokojen se kolem sebe rozhldla. Svtlo Solinru, prodrajc se malm oknkem ve vzdlenm rohu pokoje, j pli nepomohlo. Nevidla nic, jen zaslechla tich pohyb. Crysania otevela sta, aby zavolala stre. Vtom na rtech uctila ruku a vzpt se ze tmy vynoil Raistlin a posadil se na jej postel. "Odpus mi, e jsem t vydsil, Ctn dcero," zaeptal a rychle pokraoval, "potebuji tvou pomoc a nechci vzbudit zbytenou pozornost strc." Pomalu j odkryl sta. "Nebyla jsem vyden," zaprotestovala Crysania a zrudla. Raistlin byl u n tak blzko, e uctil, jak se chvje. "Jen... prost... polekal jsi m. Nco se mi zdlo, myslela jsem si, e jsi soust mho snu." "Je zde Portl, a tak jsou i bohov velmi blzko," odpovdl Raistlin. Nen to ptomnost boh, co zpsobuje m pocity, pomyslela si Crysania, kdy uctila spalujc horko jeho tla a zhadnou a omamujc vni. Rozhnvan se od nj odthla, aby zahnala ve a touhu, kter ji nhle pohltila. On je nad takov vci povznesen. Nemohu vypadat jako ta slab. Vrtila se k naatmu tmatu. "ekl jsi, e potebuje moji pomoc. Pro?" Najednou ji polilo horko. Nahmatala ve tm Raistlinovu ruku. "Je ti -273-

dobe? Nejsi rann?" Raistlinovi pebhla po tvi bolestiv ke, pak se ale zachmuil. "Jsem v podku," odpovdl. "Za to pat dk Paladinovi," usmla se Crysania a nechala svou ruku vklouznout do jeho. Raistlinovy oi se rozily. "J nemusm dnmu bohu za nic dkovat!" zasyel. Sevel ruku, ve kter drel jej prsty, a Crysania tm zapla bolest. Dvka se otsla. Na okamik se j zdlo, e teplo, kter sl z jeho tla, saje jej vlastn, aby ji zanechalo chladnou a promrzlou. Pokusila se vykroutit z jeho seven, ale Raistlin si toho viml a znovu promluvil. "Odpus, Ctn dcero," ekl a pustil ji. "Ta bolest byla nesnesiteln. Modlil jsem za vlastn smrt, ale byla mi zapovzena." "Ty v pro," ekla Crysania a jej strach nahradila nha a pochopen. Chvilku vhala a pak upustila pokrvku. Pesto se ho ani nedotkla. "Ano, j to pijmm. Pesto mu nemohu odpustit, ale to je jen mezi mnou a tvm bohem," ekl Raistlin. Crysania se kousla do rtu. "Pijmm tv vtky. Bylo to zaslouen." Na chvilku zmlkla. Ani Raistlin nehodlal nic ct, jen se na jeho tvi objevily hlubok vrsky. "ekl jsi Karamonovi, e bohov stoj pi ns. Pijal jsi tedy mho boha... Paladina?" odvila se zeptal Crysania. "Samozejm," kiv se usml Raistlin. "Snad t to nepekvapuje?" Crysania si povzdechla. Hlava j poklesla a tmav vlasy j spadly na ramena. Slab ze msce zpsobila, e se Crysaniiny vlasy v jeho svtle mode leskly. Jej vn zaplnila pokoj i celou noc. Ve vlasech uctila slab dotek. Zvedla hlavu a spatila v Raistlinovch och ve, kter se nhle vynoila z hlubin jeho due. Crysania zadrela dech, ale vtom se Raistlin zvedl k odchodu. Crysania si povzdechla. "Take ses spojil s obma bohy, e?" ekla zamylen. Raistlin se napl otoil. "Spojil jsem se se vemi temi," odpovdl. "Temi?" Crysania byla otesena. "I s Astinem, kter je Gileanova prav ruka," ekl klidn mg. "Pokud to nen Gilean sm, jak se nkte domnvaj ale to by pro tebe nemlo bt nic novho." "J jsem nikdy nemluvila s Krlovnou Temnot," prohlsila Crysania. "Opravdu?" zeptal se Raistlin a probodval ji pohledem, a knku zamrazilo. "A ona nev o tom, co skrv ve svm srdci? Nenabdla ti to snad?" -274-

Crysania se mu zadvala do o, ctila ho blzko sebe a zahrnula ji nepekonateln touha. Nezmohla se ani na slovo. Jak na ni upen hledl, polkla a zavrtla hlavou. "Pokud v, co m v myslu," ekla tm neslyn, "pak ti mohla nco jednou rukou nabdnout, aby ti to tou druhou zase vzala." Crysania zaslechla ustot plt, jak se mg pohnul. Jeho tv, osvtlen svitem msce, se na mal okamik zdla zamylen a znepokojen, ale pak se opt rozjasnila. "Nepiel jsem sem, abych s tebou probral teologii," ekl Raistlin s nznakem pohrdn. "Mm te na srdci daleko vt starosti." "Samozejm," Crysania se zaervenala a roztrit si z tve odhrnula vlasy. "Jet jednou se omlouvm. ekl jsi, e m potebuje..." "Je tady Tasslehoff." "Tasslehoff?" opakovala ohromen Crysania. "Ano, a je velmi nemocn. Vlastn je k smrti nemocn. Potebuji tv uzdravovac schopnosti." "Ale j tomu nerozumm. Pro? Jak se sem dostal?" zakoktala Crysania zmaten. "ekl jsi, e se vrtil do naeho asu." "Alespo jsem tomu vil," ekl rozpait Raistlin. "Ale zd se, e jsem se mlil. Ten magick vynlez ho pinesl sem, do tohoto asu. Bloudil svtem podle svho otho zvyku a ohromn se tm bavil. Nakonec, kdy zaslechl zvsti o nadchzejc vlce, pichvtal sem, aby si i on uil nco dobrodrustv. Nanetst byl pi svch cestch nakaen morem." "To je hrozn! Samozejm, e s tebou pjdu." Popadla z postele svj koeinov pl, hodila si ho pes ramena a povimla si, e se mezitm od n Raistlin odvrtil. Zral z okna do stbitho svitu msce a Crysania spatila, jak se v jeho tvi napjaly svaly, jako by hluboko v dui svdl jaksi boj. "Jsem hotova," ekla tichm hlasem Crysania a zavzala si pl. Raistlin se otoil zpt a nathl k n ruce. Crysania se na nj podvala a zrozpaitla. "Musme se proplit temnou noc," ekl tie. "Nechtl bych zburcovat stre." "Ale pro?" ekla "Jak rozdl..." "Jak bych to vysvtlil bratrovi?" Crysania se odmlela. "Aha...." "Chpe moje rozpaky?" zeptal se Raistlin a pozorn se na ni zahledl. "Kdybych mu to ekl, znamenalo by to pro nj o starost vc. A jet k tomu v dob, kdy toho m na svch bedrech naloeno vc ne dost. Tasovi se podailo rozbt kouzeln vynlez. To by Karamona rozililo, akoli si je vdom toho, e jsem ml v myslu poslat ho dom. Na druhou stranu si ale -275-

myslm, e bych mu ml ct, e je otek zde." "Karamon vypad v posledn dob dost unaven a neastn," ekla zamylen Crysania se zjmem v hlase. "Vlen tstna se od nj odvrtila," prohlsil sue Raistlin. "Vojsko se mu drol pod rukama. Lid z Planin kad den mluv o odchodu. Mon, e u jsou dvno pry. Regharovi trpaslci nejsou spolehliv a nut Karamona, aby zatoil jet dv, ne je na to pipraven. Tak zsob ubv, akoliv nikdo nev, kam se jen mohly tak rychle podt. I jeho vlastn armda je unaven a rozruen. A k tomu vemu mu mm jet pivst otka, aby se kolem potuloval a nenavn ho niil svm klbosenm." Raistlin si povzdechl. "Pesto to u dl nemohu dret v tajnosti jen z falen cti." Crysania stiskla rty. "Ne, Raistline. Myslm si, e by nebylo moudr mu o nm te ct." Kdy vidla Raistlinovu nejistotu, horliv pokraovala: "Karamon by s tm stejn nic nedokzal udlat. Jestli je otek opravdu nemocn, jak se domnv, mohu mu pomoci, ale bude jet nkolik dn velmi slab. A tm bychom tvmu bratrovi jedin ublili. Karamon se za nkolik dn chyst na pochod. Budeme na otka dvat pozor do t doby, ne bude pln vylen a pipraven setkat se se svm ptelem. Karamon by to tak urit sm chtl." Arcimg si znovu povzdechl, tentokrt vak znechucen a s jistmi pochybnostmi. Pot pokril rameny. "Dobr, Ctn dcero," ekl, "nechm si od tebe poradit. Tv slova jsou moudr. Neekneme Karamonovi, e se otek vrtil." Piblil se tsn k n a Crysania na jeho tvi spatila pobaven smv vlastn to byl jen nepatrn zblesk v jeho och. Dvku to z jakhosi podivnho dvodu podrdilo a odthla se od nj. Ale mg j poloil ruce kolem ramen, obejmul ji a nn ji stiskl. Crysania zavela oi a vzpt na ten zvltn smv zapomnla. Tiskla se k nmu, obklopen jeho hejivm teplem. Ctila zrychlujc se tlukot jeho srdce. Raistlin zamumlal kouzeln zaklnadlo, kter je oba peneslo do hlubok nicoty. Jejich stny se vznesly do svitu msce a pak i ony s epotem zmizely. "Ty jsi ho ukryl tady? V podzemnm ali?" zeptala se Crysania a otsla se zimou. "irak." Raistlin rozsvtil slab svtlo krystalu na pice Magiovy hole. "Le tamhle," ekl a ukzal prstem. U zdi stla jaksi nevzhledn postel. Crysania se na ernho arodje vytav podvala a spchala k posteli. Kdy poklekla u otka a poloila mu -276-

ruku na rozplen elo, Tas vykikl. Otevel horekou zaslepen oi, ale nevidl ji. Raistlin doel bl a rukou mvl na trpaslka krcho se v kout. "Nech ns o samot," ukzal na nj, kdy se i on postavil vedle lka. Za nkolik vtein uslyel, jak se dvee do cely zavely. "Jak jen me bt tak krut a nechat ho zamenho v takov temnot?" zeptala se rozhnvan Crysania. "U jsi nkdy lila nkoho, kdo je nakaen morem, mil pan Crysanie?" ekl jzliv Raistlin. Dvka se na nj podrdn podvala, pak zrudla a sklopila oi. Raistlin se hoce usml a odpovdl si sm. "Oveme ne! V Palantasu mor nikdy nebyl. Nen to nemoc krsnch a bohatch ..." Jeho slova byla krut a Raistlin se je ani nesnail ct njak jemnji. Crysania uctila, jak j zahoely tve, jako by i ona mla horeku. "A tak mor napadl ns," pokraoval Raistlin, "rozil se mezi tmi nejchudmi, kde samozejm nebyli dn litel. Dokonce tam nebyli ani ti, kte by byli ochotn peovat o nemocn. I jejich pbuzn se od nich odvrtili. Uboh due! Dlal jsem, co bylo v mch silch, a lil je bylinami. I kdy jsem je mnohokrt nevylil, alespo jsem zmrnil jejich bolesti. Mj mistr s tm nesouhlasil." Mgv hlas znl dut a Crysania si uvdomila, e Raistlin pestal vnmat jej ptomnost. "Ani Karamon s tm nechtl nic mt bl se o m zdrav, jak kal. Pche! Bl se sm o sebe. Mylenka na mor ho dsila vc ne cel armda sket. Ale jak bych je mohl opustit? Nemli nikoho... Nikoho! Umrali... Umrali a byli pln sami." Crysania na nj hledla a ctila, jak j po tvch stkaj slzy. Raistlin ji vak nevidl. Ve svch mylenkch byl zptky ve sv bdn chatri, krc se na kraji msta, kde se ukrvali. Vidl sm sebe, jak se prochz mezi nemocnmi ve svm rudm rouchu a nut je polknout hokou medicnu. Ve sv nrui drel umrajc, aby alespo tak ulehil jejich poslednm okamikm. Pohyboval se mezi nemocnmi s naprostou samozejmost, neprosil se o dn dky a ani od nich nic neoekval. Jeho tv posledn lidsk tv, kterou mnoz z nich ve svm ivot vidli nevyjadovala ani touhu, ani soucit. Pesto umrajc nachzeli klid. On byl jedin, kdo jim rozuml, protoe to byl prv on, kdo il v bolesti cel svj ivot a dval se smrti do tve, ani by se j zalekl... Tak se Raistlin kdysi staral o obti moru. Udlal to, co ctil, e mus udlat, i kdyby pi tom musel obtovat vlastn ivot. Ale pro? Bylo to z dvodu, kter stle jet neznal, z dvodu, kter byl mon tak zapomenut... "V kadm ppad," Raistlin se vrtil zpt do souasnosti, "jsem objevil, e jejich om kodilo svtlo. Ti, kte se uzdravili, byli asto zasaeni -277-

slepotou..." Peruil ho straliv vkik, kter se vydral z otkova hrdla. Tasslehoff se na nj dval pohledem zvete lapenho do pasti. "Prosm, Raistline! Snam se vzpomenout! Hlavn m neodve ke Krlovn Temnot..." "Ml, Tasi," ekla tie Crysania a uchopila otka obma rukama, kdy Tas doslova zaal plhat po zdi. "Uklidni se, Tasi! To jsem j, Crysania, poznv m?" Tas obrtil svj horenat pohled na knku a chvli si ji zmaten prohlel. Pak zavzlykal a vdn ji chytil za ruce. "Nedovol mu, aby m odvedl zptky do Propasti! Nedovol, aby tam vzal tebe! Je to stran! Stran! My vichni zahyneme, zahyneme jako chudk Gnim. ekla mi to Krlovna Temnot." "On blouzn!" Crysania se pokusila vymanit z Tasova seven a uloit ho zpt na lko. "M tak podivn vidiny! Je to u moru obvykl?" "Ano," odpovdl Raistlin a zmil si Tase pronikavm pohledem. Potom poklekl u otkovy postele. "Nkdy je lep je rozveselit. Mohlo by ho to uklidnit. Tasslehoffe..." Raistlin jemn poloil ruku na otkova prsa. V tom okamiku se Tas skcel zpt na postel, cel se pikril, chvl se jako osika a vyden hledl na ernho mga. "U budu hodn, Raistline," zaeptal. "Neubliuj mi, nechci dopadnout jako uboh Gnim. Jen ne blesky, blesky!" "Tasi," ekl psn Raistlin a v hlase mu zaznlo rozhoen, kter zpsobilo, e na nj Crysania pekvapen pohldla. Ale kdy na jeho tvi uvidla nepedstran zjem, vyloila si to tak, e zejm patn pochopila tn jeho hlasu. Zavela oi, dotkla se Paladinova medailonu, kter mla poven na krku, a zaala odkvat uzdravovac modlitbu. "Neublm ti, Tasi. Le docela klidn." Kdy si Raistlin viml, e Crysania je pln soustedn na svho boha, zasyel: "ekni mi to, Tasi. ekni mi, co ti ekla Krlovna Temnot." Jak se Crysaniina slova nad nm vznela, byla jet slad a chladivj ne voda v jeho horekou zatemnlch pedstavch. Ze otkovy tve se pomalu zaala vytrcet horkost. Byl vak m dl vyerpanj a jeho obliej ml barvu popela. Do o se mu vrtil slab lesk. Nespoutl z Raistlina oi. "ekla mi...pedtm ne jsme odeli..." zajkal se Tas. "Odeli?" Raistlin se k nmu naklonil. "Myslel jsem, e jsi kal, e jste uprchli!" Tas si olzl rozpraskan rty. Pokusil se odtrhnout zrak od mga, ale Raistlinovy oi, lesknouc se ve svtle hole, ho nepoutly a vysvaly z nj pravdu. Tas -278-

polkl. "Vodu," zaprosil. "A mi odpov!" odsekl Raistlin a ohldl se po Crysanii, kter stle kleela s hlavou v dlanch a modlila se k Paladinovi. Tas pokraoval "J... myslel jsem, e... jsme uprchli. Pouili jsme teten vynlez a zaali jsme... stoupat. Vidl jsem...Propast przdnou a vzdlenou, jak se odpoutala od mch nohou. A..." Tas se otsl, "...pak najednou to msto przdn nebylo! Byly tam... byly tam stny a..." Rozplakal se. "Ach, Raistline, nechtj po mn, abych si vzpomnl! Nechci se tam vracet!" "Ml!" zaeptal Raistlin a rukou pikryl Tasova sta. Crysania zvedla hlavu a uvidla Raistlina, jak nn hlad otka po tvi. Kdy vak spatila Tasovu vydenou bledou tv, zamraila se a zavrtla hlavou. "U je mu lpe," ekla. "Nezeme. Ale kolem nj se vznej temn stny, kter nedovoluj Paladinovu livmu svtlu, aby se uzdravil pln. Jsou to stny jeho horenatho blouznn. Mohl bys ho jich zbavit?" Vrsky na ele se j prohloubily. "A u to bylo cokoli, zd se, e to otka stran vydsilo. Muselo to bt skuten nco hroznho." "Mon, pan, kdybys odela, ctil by se daleko vc uvolnn a promluvil na m," navrhl mrn Raistlin. "Jsme docela dob ptel." "To je pravda," usmla se chpav Crysania a vstala. K jejmu pekvapen ji Tas popadl za ruku. "Nenechvej m s nm, pan Crysanie!" vydechl. "Zabil Gnime! Uboh Gnim! Vidl jsem ho umrat!" Tas se rozplakal. "Ty hrozn blesky!" "To bude dobr, Tasi," ekla Crysania a poloila ho na postel, "nikdo ti nebude ubliovat. A a u to byl kdokoli, kdo zabil tvho ptele Gnime, tob tu nehroz dn nebezpe. Jsi pece s pteli, nemm pravdu?" "M sla je nesmrn, Tasi, pamatuj si to," ekl tie Raistlin. "Pamatuj na slu m magie." "Ano, Raistline." Tas zstal klidn leet, pitisknut k posteli mgovm uhranivm pohledem. "Myslm, e ti pome, kdy vs na chvilku nechm o samot, abyste si spolu promluvili," ekla Crysania. "Ty temn dsy ru moje litelstv, a tak se radji s Paladinovou pomoc vrtm do svho pokoje." "A ekneme nco Karamonovi?" Raistlin se ohldl po Crysanii. "Ne," ekla rozhodn knka. "Dlal by si zbyten starosti." Ohldla se po svm pacientovi. "Vrtm se rno, Tasslehoffe. Promluv si s Raistlinem, oisti svou dui a pak klidn spi." Poloila ruku na Tasovo zpocen elo a dodala: "Pamatuj si, e Paladin je s tebou." "Karamon?" zeptal se s nadj v hlase Tas. "kala jsi Karamon? On je -279-

tady?" "Ano, a a se vysp, naj a trochu si odpoine, dovedu t k nmu." "A nemohl bych ho vidt u te?" vykikl nedokav Tas, pak se ale znepokojen ohldl po mgovi. "Kdyby ti to nebylo pli na obt..." "M moc prce," ekl chladn Raistlin. "Je te generlem, Tasslehoffe. M na starosti obrovskou armdu a ped sebou vlen taen. Nem as na vyprvn s otky." "Ano, to asi nem," ekl Tas a vzdychl. Pak se uloil na polt a zadval se na Raistlina. Crysania ho naposledy pohladila po tvi a vstala. Uchopila Paladinv medailon, zaeptala modlitbu a zmizela do tich noci. "A te, Tasi," ekl mkce Raistlin, a se Tasslehoff roztsl po celm tle, "jsme sami." Mg silnmi paemi narovnal otkovu pikrvku a naklepal mu pod hlavou polt. -"Tak, le se ti pohodln?" Tas nemohl mluvit. Zral na arcimga s rostoucm dsem. Raistlin se posadil na okraj jeho postele. Poloil tlou ruku na Tasovo elo, hladil otkovu tv a sesval mu prsty vlhk vlasy. "Tasi, pamatuje si Dalamara, mho uednka?" zeptal se jakoby nic Raistlin. "Mm takov dojem, e jsi ho vidl ve Vi Vysok magie, nemm pravdu?" Raistlinovy prsty se lehce jako pavouci nohy pohybovaly po Tasov ele. "Vzpomn si na to, jak si jednou roztrhl sv ern roucho a pedvdl pt ran na svch prsou? Ano, vidm, e si na to docela dobe vzpomn. To byl, Tasi, trest. Byl potrestn za to, e pede mnou nco ukrval." Raistlin pestal otka hladit. Jeho ruka se zastavila na Tasov ele. Tas se otsl a kousl se do jazyka, aby se nerozplakal. "Jj si na to vzpomnm, Raistline." "Musela by to pro tebe bt rozhodn velice zajmav zkuenost, nemysl si?" ekl odmen Raistlin. "Proplm tv maso pouhm dotekem stejn lehce, jako se krj, dejme tomu," mg pokril rameny, "mslo horkm noem. otci pece miluj zajmav zkuenosti." "Ne.. .ne tak zajmav," zaeptal neastn Tas. "J ti to eknu, Raistline! eknu ti pln vechno, coco se stalo." Na okamik zavel oi a pak zaal vyprvt. Cel tlo se mu pi vzpomnce na zait hrzy zachvlo. "Nenezdlo se, e bysme stoupali z Propasti tak rychle, jakjako se Propast pod nmi prohlubovala! A pak, jak jsem u ekl, jsem vidl, e to msto nen pust. Vidl jsem stny a myslel jsem si...myslel jsem si, e to jsou dol a poho..." Tasovy oi se doiroka otevely. S hrzou na mga pohldl. "Ale mlil jsem se! Ty stny byly jej oi, Raistline! A ty kopce a dol byly jej nos a sta. plhali jsme se po jej tvi! Podvala se na m oima hnouc-280-

ma a jiskcma jako plameny ohn. A pak otevela sta a jj myslel, e ns spolkne! Ale my jsme plhali v a v a ona se propadla pod ns, krouila tam dole, vzdalovala se a pak se na m podvala a ekla...a ekla..." "Co ekla?" nalhal Raistlin. "Ten vzkaz byl pro m! Musel bt pro m! Proto t sem poslala! Co ekla?" Tasv hlas se ztiil. "ekla: Vra se dom..."

-281-

13. kapitola
Jeho slova na Raistlina zapsobila tak mocn, e se Tasslehoff vydsil tak jako nikdy pedtm. U nkolikrt vidl mga rozilenho. Vidl ho i spokojenho, vidl ho spchat vradu, vidl mgovu tv, kdy do jeho tla proniklo ost mee trpasliho hrdiny Charase. Ale nikdy nevidl na jeho tvi takov vraz, jak tam spatil nyn. Raistlin byl tak bl, e si Tas na okamik myslel, e mga nhle zastihla smrt. Jeho zrcadlovit oi vypadaly, jako by se rozttily. Tas chvli vidl svj odraz v jejich malch zornicch, pak ale vidl, jak se z nich ztrc poznn a vzdaluj se do przdna. Mgovy ruce, spovajc na Tasov ele, se divoce roztsly. otek uasle sledoval, jak se pmo ped nm mgovo tlo nahrbilo a jeho tv zestrla. Kdy Raistlin vstal, tsl se a v och ml stle ten przdn vraz. "Raistline?" oslovil ho znepokojen Tas. Byl sice rd, e se zbavil mgovy pozornosti, ale byl zrove tak znepokojen jeho nezvyklm chovnm ... otek se vyerpan posadil. Pestala se mu toit hlava a zmizel i ten neznm pocit strachu. Opt se ctil sm sebou. "Raistline...nechtl jsem ti ublit. Mysl, e ti te bude patn? Vypad hrozn divn..." Ale arcimg neodpovdl. Potcel se, a se zastavil o kamennou ze, kde zstal stt. Dchal rychle a povrchn. Rukama si pikryl tv a zoufale se snail vzpamatovat, bojuje sm se sebou jako s neviditelnm protivnkem. Tasovi se v tu chvli zdlo, e mg bojuje s pzraky. Potom se Raistlin s tichm, trznivm a rozhnvanm vzlykem prudce vztyil. Sevel Magiovu hl a vybhl ze dve. Jeho ern pl za nm divoce vll. Tas za nm udiven hledl. Vidl, jak Raistlin probh kolem strnho, kter jen udiven zral, jak proti nmu vyrazil s divokm vkikem a prchal pry. Bylo to tak ohromujc, e Tasovi njakou dobu trvalo, ne si uvdomil, e u nen zajatcem. "V ty co?" promluvil otek sm k sob a poloil si ruku na elo, "Crysania mla pravdu. Ctm se mnohem lp. Prost jsem se vypovdal z toho, co mi leelo na srdci. Sice to Raistlinovi neudlalo pli velkou radost, ale to je koneckonc jeho vc." Tas si povzdechl. "Nikdy ale nepochopm, pro zabil ubohho Gnime. Jenom doufm, e budu mt nkdy pleitost se ho na to zeptat." "Ale te," otek se kolem sebe rozhldl, "prvn vc, kterou musm udlat, je najt Karamona, ct mu, e mm magick vynlez a e meme jt dom. Nikdy jsem si nemyslel, e to budu moct nkdy ct," zapitl Tas a -282-

spustil nohy z postele, "domov jak pern krsn to zn!" Chtl se postavit, ale nohy mu vypovdly poslunost. Rdy by se vrtily zpt do postele, ovem jedinm vsledkem jejich tichho vzdoru bylo to, e se Tas ocitl vsed na zemi. "Takhle to tedy nepjde!" ekl Tas a psn se podval na provinilou st svho tla. "Beze m se nikam nedostanete, tak si to u jednou zapamatujte! J jsem v velitel, a kdy eknu jdeme tak jdeme! Te se znovu postavm," varoval Tas sv nohy, "a oekvm vai spoluprci." Jeho e na n zapsobila. Chovaly o nco lpe ne pedtm, a i kdy byly stle trochu neohraban, pesto se jim podailo donst Tase pes temn pokoj a do chodby, slab osvtlen louemi. Vloudil se temnmi dvemi ven a bedliv se rozhlel chodbou sem a tam. Nezdlo se, e by nkdo byl v dohledu. Tas se plil chodbou lemovanou uzavenmi celami, navlas stejnmi jako ta, ve kter a dosud leel, a na jejm konci zamil nahoru. Pohldl za sebe, ale nic znepokojivho nespatil. Jen pr temnch stn. "Zajmalo by m, kde to jsem." Tas si odhodlan razil cestu k toitmu schoditi, protoe podle toho, co v poloeru vidl, usoudil, e to bude nejsp jedin cesta ven. "Koneckonc," spokojen zhodnotil bh vc, "myslm si, e na tom vlastn ani nezle. Jedin dobr vc tkajc se Propasti je to, e a u pjdu kamkoli, v porovnn s n to vdycky bude jenom pjemnj a pohodlnj." Musel na chvilku zastavit, aby svm nohm vysvtlil, e se jednodue nemohou vrtit do postele, ale slabost zase rychle pominula a otek konen dorazil ke spodn sti schodit. Zastavil se, aby nabral dech, kdy vtom nad sebou uslyel njak hlasy. "Helemese," zamumlal a rychle se ukryl ve stnu. "Nkdo tam je. Asi stre. Podle tch zvuk bych ekl, e to budou trpaslci. Ti, co se jim k Dewarov." Tas tie stl a snail se porozumt tomu, co si mezi sebou trpaslci vysvtlovali. "Myslm, e by bylo daleko jednodu, kdyby se pokusili mluvit civilizovanm jazykem," prohlsil nabrouen, "aby jim jeden aspo troku rozuml. Jenome to vypad, e jsou njak rozruen." Nakonec ho zvdavost pemohla. Proplil se po schodech nahoru a opatrn nakoukl za roh. "Jsou dva a stoj pmo u schodit. Kolem tch se mi proklouznout asi nepoda." Mony s nadm zstaly v podzemnch celch Thorbardinu, take u mu zbval jen jeho nok. "S tm toho moc nezmu!" prohlsil, kdy si znalecky prohldl tk vlen sekyry tch trpaslk. Chvilku ekal v nadji, e trpaslci odejdou. Zdlo se vak, e maj nohy pirostl k zemi. -283-

"Nevm, jestli je den nebo noc, ale zstat tady nemu," zamrail se otek. "Jak kval tatnek: Nehzej flintu do ita! Nejhor, co by mi mohli udlat, kdy ovem nepotm, e by m mohli zabt, je, e m odvedou zptky do vzen. A protoe se v zmcch vyznm, byl bych na svobod za pl hodinky." Vydal se po schodech nahoru. "Byl to otec, kdo mi to kal," pemlel, kdy se plhal nahoru, "nebo snad strek Pastisko?" Zahnul za roh a hned narazil na dva Dewary. Zrali na nj jak na zjeven. "Dobr den!" ekl vesele. "Jmenuji se Tasslehoff Bosonoka," pravil, podvaje jim ruku. "A jak se jmenujete vy? No, nemuste mi to kat, kdy nechcete. Stejn bych to asi neuml vyslovit. Jsem zajatec a hledm toho chlapka, kter m tam dole zamknul. Asi ho budete znt, je to ern kouzelnk. Vyslchal m, ale pak jsem ekl nco, co ho velice pekvapilo, a on bezeslova utekl. Zapomnl pitom za sebou zamknout dvee. Nevte nhodou, kam el?" zamrkal Tas. Msto odpovdi se vak Dewarov na otka jet jednou podvali, vykikli jen jedin slovo a vzali nohy na ramena. "Antarax," opakoval po nich Tas a zmaten se za nimi ohldl. "Co to bylo? Znlo to jako trpaslitina... Co to jenom me znamenat...Aha! Znamen to smrt. Oni si asi mysl, e mm jet mor! Hmm, to je uiten. Nebo snad nen?" otek se ocitl sm v temn chodb. Byla pust a pochmurn, stejn jako cela, ve kter byl pedtm. "Stle jet nevm, kde to jsem, a zd se, e mi to ani nikdo neekne. Jedin cesta odsud je to schodit, kudy utekli ti dva. Take tam musm jt taky. Urit tam budou Karamonovy jednotky." Ale Tasovy nohy, kter u vyjdily svoji neochotu k chzi, nyn otkovi oznmily, e bet se rozhodn nebude. A tak Tas kloptal tak rychle, jak jen mohl, za podaenm prkem trpaslk, kte u byli tm z dohledu v dob, kdy byl Tas teprve v pli cesty. Funl, ped oima se mu dlaly mitky, ale byl odhodlan najt Karamona, a tak se dl nenavn krbal po schodech. Zatoil za roh a nhle se zastavil. "Jejda!" ekl a rychle se ukryl ve stnu. Pikryl si rukou pusu a psn se napomenul. Bu zticha, Bosonoko! Vdy je tam cel armda Dewar! Bezesporu to tak vypadalo. Ti dva, kter pronsledoval, se setkali s dalmi dvaceti trpaslky. Tas se pikril ve stnu za rohem. Slyel je vzruen kiet a ekal, e se za nm kadou chvli vyt... Nestalo se vak nic. ekal, naslouchal hovoru, pak se dokonce i odvil vykouknout a zjistil, e nkte trpaslic nevypadaj jako Dewarov. Byli ist, mli uesan vousy a na sob leskl brnn. Nevypadali ani trochu poten. Zachmuen hledli na jednoho z Dewar, jako kdyby ho chtli sthnout z ke. "Hort trpaslci!" zamumlal si pro sebe ohromen Tas, kdy poznal jejich brnn. "A podle toho, co kal Raistlin, jsou to nai neptel, co -284-

znamen, e by mli bt ve svch horch a ne v naich, pokud jsme ovem v horch, co bych tak njak odhadl. Ale divm se..." Kdy jeden z trpaslk zaal mluvit, Tas se rozzil. "Konen nkdo um mluvit normln!" Dky promchanm rasm byl trpaslkv jazyk jakousi podivnou smsic trpaslitiny a obecn. Jdro celho rozhovoru, jak Tas pochopil, bylo, e horskm trpaslkm ani v nejmenm nezleelo na lenm ernoknnkovi nebo morem zachvcenm otkovi. "Pili jsme si pro hlavu generla Karamona," zamrail se trpaslk. "ekl jsi, e kouzelnk slbil, e bude ve pipraveno. Pokud je to pravda, meme se s nm rozdlit. I kdy bych se s ernm mgem radji nedlil. A te mi ekni jednu vc, Argate. Jsou tv lid pipraveni zatoit? Jsou pipraveni zabt toho generla? Nebo to byl jenom trik? Jestli ano, bude pro tv lidi tk vrtit se zpt do Thorbardinu!" "Ne trik!" Argat se zamrail a zaal psti. "My pipraveni. Generl v pracovn. arodj slbit, e Karamon bt sm jen s jeden ryt. My zatoit na trpaslci. Vy dlat, co bt sjednno, a a bt ct, e Thorbardin otevt..." "To znamen u zaznlo," odsekl horsk trpaslk. "Kdybychom byli nad zem, slyeli bychom trubky. Armda u vyrazila!" "Pak ada na my," ekl Argat. Uklonil se a pohrdav dodal: "Jestli vy urozenost nebt zbablec, jt s my a srazit Karamon hlava!" "Jdu s vmi," ekl horsk trpaslk, "kdy u kvli niemu jinmu, tak alespo proto, abych si byl jist, e to nen jen dal podvod!" A u ti dva dl mluvili o emkoli, Tas u je neposlouchal. Opral se o ze, jeho nohy mu zcela vypovdly poslunost a v uch mu huelo. "Karamone!" zaeptal, svral hlavu v dlanch a snail se pemlet. "Chtj ho zabt! Raistlin to chce!" Tas se otsl. "Uboh Karamon. Jeho vlastn dvoje. Kdyby to vdl, nejsp by ho to na mst zabilo. Trpaslci by ani nepotebovali dn sekyry." Najednou se otek uhodil do hlavy. "Co dl, stoj tu jako tup trpaslk s botama v blt! Mus ho zachrnit! Slbil jsi Tice, e na nj d pozor." "Zachrnit ho? Ale jak, ty dubov hlavo?" burcel Tasv vnitn hlas, kter znl podezele jako Flintv. "Je tam nejmn dvacet trpaslk! A ty m v ruce jen nok na zabjen krlk!" "J nco vymyslm," ohradil se Tas. "A ty si klidn se pod tm svm stromem!" Najednou se ozval jaksi zvuk. otek si toho nevmal, narovnal se, vythl svj mal nok a tak tie, jak jen dovedl, se vydal temnou chodbou. -285-

14. kapitola
I ona mla ty tmav vlnit vlasy a pokiven smv, kter bude mue pozdji tolik pitahovat k jej dcei. V sob mla tu prostou, ptelskou poctivost, kter mla bt tak pznan pro jednoho z jejch syn, a tak vzcn a drahocenn nadn, kter ml zddit ten druh. Mla ve sv dui dar magie, a stejn dar ml mt i jej syn. Na rozdl od nj vak byla slab slab silou vle i ducha. Proto se stalo, e dovolila, aby ji magie ovldla, a proto tak nakonec zemela. Ani duchem mocnou Kitiaru, ani tlesnou silou mocnho Karamona smrt jejich matky pli nezashla. Kitiara na svou matku rlila a nenvidla ji, Karamon, pestoe mu matka nebyla lhostejn, si byl mnohem bli se svm slabm bratrem. Krom toho ji jej podivn blouznn a mystick stavy uinily pro mladho vlenka naprostou zhadou. Jej smrt vak zniila Raistlina. Mg byl jedinm z jejch dt, kter ji skuten chpalo. I kdy j pro jej slabost pohrdal, zrove ji ze stejnho dvodu nesmrn litoval. Jej smrt ho nesmrn rozhnvala hnval se na ni proto, e ho nechala na tomto svt samotnho, samotnho s tm hroznm darem. Hnval se a hluboko v dui ctil strach, protoe v jej smrti vidl svou vlastn. Po smrti svho manela jeho matka upadla do zarmoucen apatie, kter u nikdy nemla uniknout. Raistlin byl bezmocn. Mohl jen pihlet, jak pomalu umr, odmt jst a pt a vzn se v magickch rovinch byt, kter jen ona mohla spatit. Mladm mgem jejm synem ta zkuenost hluboce otsla. Tu posledn noc sedl vedle n. Drel jej seschlou ruku ve svch dlanch a dval se, jak jej zapadl, horenat oi hled na zzraky, pivolan magi, kter ztratila smr a cl. Tu noc Raistlin psahal, e nad nm nikdo nezsk takovou moc, aby mohl takto ovldat jeho osud ani jeho bratr, ani jeho sestra, ani magie, ba ani bohov. On sm a jen on sm rozhodne, co se v jeho ivot stane, a co se v nm naopak nestane. Odpishl to tehdy zoufalou, nezruitelnou psahou. Stle vak byl jen nedospl chlapec chlapec ztracen ve tm, sedc u lka sv umrajc matky. Dval se, jak se naposledy nadechuje, svral jej prsty, tolik podobn jeho vlastnm, a tie volal skrze slzy: "Mami, vra se dom... vra se dom." A nyn ta slova slyel znovu, te u ale v magick pevnosti amanu, jak se mu posmvaj, traj ho a vyzvaj na souboj. Zvonily mu v uch a znly -286-

v jeho mysli v divok, zbsil melodii. Hlava mu pukala pod nporem bolesti. Raistlin se zapotcel a narazil do zdi. Arcimg kdysi zail, jak pan Ariakas muil zajatho ryte tm, e ho zavel do zvonice a nadil, aby temn knzi celou noc zvonili k chvle Krlovny celou noc bez pestvky. Druh den nali ryte mrtvho. Na tvi ml vraz hrzy tak hlubok a dsiv, e i ti, kdo vynikali krutost, si radji pospili, aby se muovy mrtvoly co nejrychleji zbavili. Raistlin ml pocit, jako by byl uvznn ve sv vlastn zvonici a jeho vlastn slova mu pinela zhubu. Arcimg znovu zavrvoral, chytil se za hlavu a zoufale se ten hlas pokouel umlet. "Vra se dom... vra se dom..." Ommen bolest, potcejc se a napl oslepen krv, kter mu zastnila zrak, se mg tomu hlasu pokouel utci. Vrvoral po pokoji, nemaje pont o tom, kde vlastn je a co tam dl, a jeho jedinou touhou bylo konen uniknout. Jeho ochromen nohy se podlomily, mg kloptl o lem svho ernho plt a klesl na kolena. Z jedn z kapes jeho at se vykutlel jaksi pedmt a spadl na kamennou podlahu. Kdy ho Raistlin spatil, vydechl hnvem a hrzou. Byl to jen dal dkaz jeho selhn pukl dra jablko, vyhasl a neuiten. Mg se po nm zbsile vrhl, dra jablko se vak rozkutlelo po kamenn dlab jako dtsk kulika a lehce uniklo jeho nataenm prstm. Raistlin se za nm zoufale rozbhl. Dra jablko se jet chvli kutlelo po podlaze a pak se zvolna zastavilo. Mg zhluboka vydechl a nathl po nm ruku, nhle se vak zarazil. Zvedl hlavu a oi se mu asem doiroka otevely. Raistlin si uvdomil, kde je, a mimodk ustoupil o nkolik krok zpt. Ped nm se tyil Velk portl. Vypadal pesn stejn jako Portl ve Vi Vysok magie v Palantasu. Na nzkm kamennm pdiu stla velk ovln brna, zdoben a steen hlavami pti drak. Jejich kroutc se krky vyrstaly z podlahy a jejich tve byly obrcen do Portlu, ptice zlovstnch otevench tlam, mlky provolvajcch slvu sv krlovn. Ve Vi Vysok magie v Palantasu byl Portl zaven. Otevt jej bylo mon jen zevnit, z Propasti, to pern msto vak jet nikdo neopustil. I tento Portl byl zaven, existovali vak dva lid, kte mli moc jej otevt ble odn knka Nekonenho dobra a ern arcimg Nekonenho zla. Toto spojen vak bylo natolik nepravdpodobn, e se velc arodjov domnvali, e zaveli Portl jednou provdy. Pokud by do Portlu nahldl obyejn smrtelnk, spatil by jen neproniknutelnou tmu vydechujc mraziv chlad. -287-

Raistlin vak u dvno nebyl obyejn smrtelnk. Jak se stle blil ke sv bohyni a vechnu svou slu a studium soustedil jen na ni, dostal se a k mstu, kde jeho bytost pebvala mezi obma svty. Nechyblo mnoho a u by jeho oi dokzaly proniknout temnotou Portlu. Ped jeho oima se chvla a vlnila a nebyla ani zdaleka tak pevn a jednolit, jak se mohla jevit om vech ostatnch. Raistlin jen s nejvt nmahou odtrhl zrak od Portlu a sehnul se pro dra jablko. Jak mi mohlo uniknout? ptal se rozilen sm sebe. Vdy ho pece nosil v malm mci, ukrytm v nejtajnjch kapsch jeho plt. Pak se ale jen kysele uklbl, protoe odpov u dvno znal. Do vech drach krlovskch jablek jejich tvrcov vloili ten nejsilnj pud sebezchovy. Dra jablko z Itaru uniklo Pohrom tm, e donutilo elfho krle Loraka, aby ho ukradl a odnesl do Silvanestu. Pozdji, kdy mu len elf nebyl k niemu, se pimknulo k Raistlinovi. Zachrnilo mu ivot, kdy umral v Astinov knihovn. Smluvilo se s Fistandantilem a spolen dovedli mladho mga ke Krlovn Temnot. A nyn, kdy ctilo to nejvt nebezpe, jak mu kdy hrozilo, se arcimgovi pokouelo uniknout. On to ale nikdy nedopust! Nathl ruku a jeho prsty obemkly mal klenot. Ozval se vkik... Portl se otevel. Raistlin zvedl hlavu. Portl se neotevel proto, aby ho pijal otevel se proto, aby mu ukzal, jak ho ek trest, bude-li poraen. Mg kleel na tvrd zemi, tiskl si k hrudi dra jablko a ctil, jak ho zvolna pohlcuje ptomnost a temn moc Takhisis, Krlovny Temnot. Toto bude tvj konec! zasyel v jeho mysli jej studen hlas. Stihne t stejn osud jako tvou matku. Tv magie t zcela pohlt. Bude j navky spoutn a i smrt, ta sladk tcha, ti bude odepena. Raistlin se zhroutil. Ctil, jak se cel jeho tlo bezmocn tese. Tslo se prv tak, jak se tslo seschl tlo Fistandantilovo pi doteku krvavho kamene. Jeho hlava te leela na kamenn podlaze, jako by to byl poprav palek z onoho pernho snu, a nechyblo mnoho, aby si piznal porku... Hluboko v jeho dui vak bylo pevn jdro nestupn sly. Kdysi dvno dali bohov Par-Salianovi, hlav du blch arodj, tk a nesnadn kol. Potebovali arodje tak mocnho, aby jim mohl pomoci ztovat se stle mocnjm zlem Krlovny Temnot. Par-Salian hledal dlouho a nakonec zvolil Raistlina, nebo u tehdy vidl v mladm mgovi to pevn jdro. Kdy byl Raistlin mlad, byla to jen chladn masa surovho eleza, ParSalian vak doufal, e hav ohe utrpen, bolesti, vlky a ctidosti zmn -288-

tu nezpracovanou hmotu na nejlep ocel. Raistlin zvedl hlavu z chladnho kamene. Obklopil ho r Krlovnina hnvu. Ze vech pr jeho tla se valil pot. Nemohl dchat, protoe mu ten paliv r seehl plce. Muila ho, vysmvala se mu jeho vlastnmi slovy, trala ho jeho vlastnmi vidnmi. Smla se mu do o, jako se mu smly u cel zstupy. Raistlinovo tlo se chvlo dosud nepoznanm dsem... a jeho due se radovala. Snail se to pochopit, zmaten a vyden, snail se znovu zskat vldu nad sebou samm a s nesmrnm vyptm to nakonec dokzal. Zapudil ten hrozn zvuk matina hlasu, znjc mu v uch, zavel oi ped pohrdavm smvem Krlovny Temnot. Obklopila ho tma, ern a sladk, a on v t tm spatil jej strach. Mla strach... Bla se ho! Raistlin zvolna vstal. Z Portlu vl hork vtr, kter rozevll jeho ern aty tak, e se podobaly boukovm mranm. Mg zvedl hlavu, pimhouil oi a se zlovstnm, pokivenm smvem se zadval na hroznou brnu. Pak zvedl ruku a vhodil dra jablko pmo do Portlu. Klenot narazil na neviditelnou ze a rozttil se na tisc kus. Ozval se slab vkik. Kolem mgovy hlavy zaustila ern kdla, aby se okamik nato zmnila v dm a rozplynula se v nenvratnu. Raistlinovm tlem nyn proudila ist sla, sla, jakou jet nikdy nepoznal. Poznn slabosti jeho protivnka proniklo jeho mysl jako opojn vno. Ctil, jak mu magie petk z mysli do srdce a odtamtud do jeho il. Patila mu magick moc, nashromdn za stalet studia moc jeho i Fistandantilova. A pak to uslyel ten ist, ryz zpv trubky, chladn jako ledov vzduch obklopujc zasnen horsk tty vzdlen zem trpaslk. Ty pronikav tny zaznly jet daleko silnji hluboko v jeho dui, zapudily hlasy, kter se ho snaily odvst od jeho cle, a volaly ho do tmy, odkud k nmu dolhaly, dvajce mu moc nad samou smrt. Raistlin zavrtl hlavou. Tak brzy do Portlu vstoupit nechtl. Radji by jet njakou dobu ekal. Pokud to ale bude nutn, vstoup do nj i te. otkv pchod mu potvrdil, e as me bt zmnn, gnmova smrt ovem znamenala, e se s jeho magi nesms magie zzranho vynlezu co se stalo osudnm jeho pedchdci Fistandantilovi. Nadeel as. Raistlin se naposledy letmo ohldl po Portlu. Uklonil se sv Krlovn, otoil se a rozhodnm krokem se vydal vzhru chodbou. Crysania kleela ve svm pokoji a modlila se. Vlastn u po svm nvratu z podzem chtla ulehnout, jaksi podivn -289-

pedtucha j v tom vak zabrnila. Vzduch byl tk a pln napjatho oekvn. Crysaniinu dui naplnil zvltn pocit spnek u ji jen st mohl pemoci. Zstala vzhru, vnmala vechno kolem sebe mnohem jasnji ne kdykoli pedtm a ekala na to, co muselo pijt. Nebe bylo pln zivho svtla. Hluboko v ern tm se jasn ukazovala vzdlen svtla hvzd a pmo nad jej hlavou se jako stbrn dka leskl msc, Solinr. Vechny pedmty v jejm pokoji byly tak neobvykle jasn... Jako by do nich nkdo vdechl ivot a ty vci te pozorn sledovaly kad jej krok. Fascinovan hledla na oblohu a hledala mezi hvzdami jednotliv souhvzd Gileana, Knihu, Vhy rovnovhy; Takhisis, Krlovnu Temnot, Draka mnoha barev a dn; Paladina, Neohroenho vlenka, Platinovho draka. Mezi nimi pluly po nebi msce Solinr, Bosk oko, a Lunitr, Non svce. Kdesi daleko za nimi zili na nebi ni bohov a mezi nimi zstup planet. A nkde mezi tm vm byl i ern msc msc, kter jen jeho oi mohly spatit. Crysania stla u okna, hledla do tmy a prsty j pomalu zanaly zbnout, jak se rukama oprala o chladn kmen pevnostn zdi. Uvdomila si, e se cel chvje, a rozhodla se, e se pece jen pokus usnout... Noc vak stle jet mla zatajen dech. "Pokej," zaeptala. "Pokej jet chvli..." A pak uslyela zvuk trubky. Ta ist a pronikav melodie se j ponoila hluboko do srdce, aby je rozechvla vtznou psn, znjc v okamiku celm jejm tlem. V tu chvli se dvee do pokoje otevely. Nepekvapil ji. Ctila, e jeho pchod oekvala. Klidn se otoila a podvala se mu do o. Raistlin stl ve dvech, temn stn na pozad jasn chodby, ozen svtlem pochodn, temn stn, ozen svm vlastnm svtlem, zlovstnm svtlem, vychzejcm z jeho tla. Jakoby pitahovna njakou neznmou silou, Crysania se znovu zadvala na nebe a spatila tot magick svtlo svtlo kdysi ernho msce Nuitru. Na okamik zavela oi, zcela ommen huenm sv vlastn krve, kter ji znlo v uch, a zbsile se enoucm tepem svho srdce. Kdy uctila, e znovu nabr sly, znovu oi otevela a vedle sebe spatila Raistlinovu temnou postavu. Zadrela dech. U ho vidla pohlcenho magickou extz, vidla ho zpasit s porkou a se smrt. Nyn ho vidla na vrcholu sil, vidla vechen majestt jeho temn moci. V tvi ml vepsanou pradvnou moudrost a jet star poznn, vdn tak hlubok, e Crysania tu tv jen st poznvala. "Je as, Crysanie," ekl a naphl k n ruce. Poloila sv dlan do jeho. Dotek jeho prst plil a hl jej prokehl ruce. "Bojm se," -290-

zaeptala. Pithl si ji k sob. "Nemus se nieho bt," ekl. "Tvj bh je s tebou, j ho vidm. To m bohyn se nyn boj. Ctm jej strach! Spolen pekrome hranice asu a vstoupme do e smrti. Spolen se postavme temnot a srazme Takhisis na kolena." Nathl ruce, objal ji a pithl si ji k sob. Jeho rty se dotkly jejch a jej dech zanikl v jeho polibku. Crysania zavela oi a nechala jeho magick ohe, stejn ohe, jak tehdy pohltil tla mrtvch, aby pohltil i to jej, tu chladnou, vydenou, mrtvou schrnku odnou v blm, ve kter se cel ty roky zoufale ukrvala. Raistlin se od n odthl, pejel j prsty po rtech a zvedl j rukou bradu, aby mu vidla do o. A dvka v nich spatila sebe samu, obklopenou zc aurou istho blho svtla. Vidla sebe samu, krsnou, milovanou, zboovanou. Vidla sebe samu, jak pin svtu pravdu a spravedlnost a navdy z nj vyhn zrmutek, strach a zoufalstv. "Pochvlen bu Paladin," zaeptala Crysania. "Pochvlen bu," ekl Raistlin. "I te ti dm na cestu to kouzlo. Ochrn t tak, jako t ochrnilo v Soikanov hji, a provede t Portlem." Zachvla se. Raistlin si ji jet naposledy pitiskl k hrudi a polbil ji na elo. Dvinm tlem projela prudk bolest a seehla jej srdce. Trhla sebou, ale nevykikla. Raistlin se na ni usml. "Poj." S tichmi slovy okdlenho zaklnadla se ztratili v non tm. Nad obzorem se rozlila rud ze vychzejcho Lunitru, krev stkajc ze Solinrovy tpytc se epele.

-291-

15. kapitola
"A zsoby?" zeptal se odmen Karamon jako nkdo, kdo u pedem zn odpov. "Nic o nich nevme, pane," odpovdl Garic a uhnul ped Karamonovm pronikavm pohledem. "Ale... ale oekvme je..." "Nepijedou. Pili jsme o n, a ty to dobe v." Karamon se unaven usml. "Jete jsme nali alespo vodu," ekl chab Garic a snail se, aby jeho hlas znl povzbudiv. Msto toho z nj vak mluvilo zoufalstv. Mlky hledl na mapu rozprostenou na stole a nervzn toil prstem kolem zelen teky na jejm okraji. "Je to jen dra, kter bude do obda przdn," odsekl Karamon. "No ovem, pes noc se znovu napln, ale i mj vlastn pot chutn lpe. Ta voda chutn, jako by byla otrven." "Pesto se d pt. Rozdvme ji na pdly a stle u n stoj stre. A krom toho se nezd, e by mla bhem dne vyschnout." "No dobr, za njakou dobu u nebudeme mt ani tolik mu, aby ji vypili," ekl Karamon, prohrbl si kudrnat vlasy a povzdechl si. V pokoji bylo horko. Horko a dusno. Njak horliv sluha piloil do ohn devo tsn pedtm, ne ho Karamon, zvykl na ivot venku, mohl zarazit. Velk mu s trhnutm otevel okno, aby pustil do pokoje erstv vzduch, ale do zad mu stle slaly plameny, a si pipadal, jako by ho nkdo opkal. "Kolik dnes zbhlo mu?" Garic si odkalal. "Asi sto, pane," zaal vhav. "Kam odeli? Do Pax Sarkasu?" "Ano, pane. Alespo si to myslm." "Jet nco?" zeptal se zachmuen Karamon a upen se na Garica podval. "Mm pocit, e pede mnou nco taj." Mlad ryt se zaervenal. V tom okamiku si pl, aby lhan nebylo proti vem pravidlm cti, kterch si vil. A protoe by pro svho generla obtoval i vlastn ivot, ml na jazyku dal le. Pak zavhal, podval se na Karamona a uvdomil si, e je to marn. Generl u to vdl. Karamon pomalu pikvl. "Lid z Planin?" Garic se zadval na mapu. "Vichni?" "Ano, pane." Karamon zavel oi. Vzdychl, sebral jednu z malch devnch figurek, kter byly rozestavn na map a pedstavovaly jeho jednotky, chvli j zasmuile otel v prstech a pemlel. Pak najednou zaklel, otoil se a prudce tu vc mrtil do ohn. Potom si sedl a dal si hlavu do dlan. "Nemyslm si, e to je erytova vina. Nebude to pro nj a jeho mue jednoduch. Hort trpaslci nepochybn obsadili vechny prsmyky v horch proto k nm tak nedorazily nae zsoby. Bude se jimi muset probojovat. A pi nm bohov stoj." -292-

Karamon chvli stl se zaatmi pstmi. "Ten mizera mj bratr!" zaklel. "U Propasti!" Garic se neklidn zavrtl. Poplaen se rozhldl po pokoji ve strachu, e se tam snad ern mg znenadn vyno. "Dobe," ekl Karamon a narovnal mapu, aby si ji mohl jet jednou prostudovat, "takhle se nikam nedostaneme. Nyn to vidm tak, e nae jedin nadje je udret ty, kte nm jet z armdy zbyli, na Plnch. Musme vyhnat trpaslky z Thorbardinu a donutit je vyjt na oteven pln, abychom tak vyuili nai poetn pevahu. Nikdy se nm nepoda zvtzit a dostat do hor," dodal a do hlasu se mu vkradla hokost, "ale alespo se meme pokusit zskat zpt Pax Sarkas. A tam budeme, meme se ozbrojit a ..." "Generle." Do mstnosti vstoupil jeden z Karamonovch osobnch strc. Tv ml celou rozpaitou. "Prosm za odputn, pane, ale pijel posel." "Poli mi ho." Po chvilce vstoupil mu, byl zapren od hlavy a k pat a ml od mrazu do ruda popraskan tve. Jet pedtm, ne vykroil, aby pedal vzkaz, vrhl touebn pohled na hejiv ohnit. "Poj se dovnit oht," ekl Karamon a vedl ho ke krbu. "Jsem rd, e to teplo alespo nkdo ocen. A krom toho mm pocit, e pro m nem nikterak vesel zprvy. Me to tedy chvilku pokat." "Dkuji, pane," ekl vdn mu. Postavil se k ohni a nastavil dlan k plamenm. "M zprva se tk toho, e lesn trpaslci odeli." "Odeli?" zeptal se ohromen Karamon a vstal. Jist neodeli do..." "Mli nameno k Thorbardinu." Posel zavhal. "A pane, ryti odeli s nimi." "To je lenstv!" Karamon udeil pst do stolu. Devn figurky se rozletly kolem a mapy se skutlely na podlahu. Generlv obliej byl zkiven vzteky. "Mj bratr!" "Ne, pane, byli to Dewarov. Dostal jsem za kol pedat ti tento dopis." Z kapsy vythl tenk svitek a podal ho Karamonovi, kter ho rychle otevel. Generle Karamone, Prv jsem se dozvdl od dewarskch zvd, e se brny hor otevou, a zazn trubky. Mme v plnu na n zatoit. Kdy za svitu vyrazme, budeme tam ped zpadem slunce. Je mi lto, ale dve jsem ti nemohl dt vdt. Zbytek je jednoduch, v podl dostane-293-

te, i kdy pijedete pozd. A Reorxovo svtlo zaz na vaich sekyrch. Reghar Kesadlo Karamon si vzpomnl na krv potsnn pergamen, kter nedvno drel v rukou. Kouzelnk t zradil... "Dewarov!" zamrail se Karamon. "Dewart zvdov! Dobr, nepracuj pro ns! Jsou to zrdci! Mon ano, ale nezradili by sv vlastn lidi!" "Je to past!" ekl Garic a vstal. "A my jsme do n padli jako hrstka krlk," zamumlal Karamon a pomyslel na jet jednoho krlka v pasti. Na mysli mu vyvstala pedstava jeho bratra, chystajcho lku. "Pax Sarkas padne. To by ale nebyla tak velk ztrta. O to se meme snadno postarat, zvlt pak, a budou vichni jeho strci mrtv. Nai vlastn lid houfn utkaj. Lid z Planin odchzej. A te i lesn trpaslci pochoduj k Thorbardinu a Dewarov s nimi. A pak zazn trubky..." Najednou se odkudsi ozval zvuk trubek. Karamon vyskoil. Slyel to, nebo to byl jenom sen pinesen na kdlech stralivch vidin? Karamon vidl ve iv ped oima vidl Dewary, jak se vkrdaj do ad lesnch trpaslk a vnej mezi n zmatek. Vidl ruce svrajc vlen sekery a kladiva... Vtina Regharovch mu se nikdy nedozv, kdo je udeil, nikdy nebudou mt pleitost zjistit, kdo na n zatoil. Karamon zaslechl vkiky, dupot tkch bot, inen zbran a nesrozumiteln kik hlubokch hlas. Vechno se zdlo tak skuten... Karamon byl zcela ztracen ve svch pedstavch, a tak si jenom matn uvdomil, e Garic nhle zesinal. Mlad ryt bleskurychle vythl me a skoil ke dvem. To Karamona vrtilo zpt do skutenosti. Otoil se a uvidl mezi dvemi skupinu temnch trpaslk. Zaleskla se ost. "Zrada!" vykikl Garic. "Vra se zpt!" ekl vstran Karamon. "Necho tam! Ryti jsou pry, jsme tu jen my. Zsta uvnit a zavi dvee na petlici." Skoil za Garicem, popadl ho a mrtil jm zpt. "Ustupte!" kikl na ty dva, kte u pede dvemi bojovali o hol ivot. Karamon popadl jednoho ze strc za rameno, aby ho vthl zpt do pokoje. Ve stejnm okamiku napadl meem jednoho trpaslka, kter na nj zatoil. Trpaslkova helma pukla a na Karamona vystkla krev, ale ten si toho ani neviml, thl strce dovnit, ohnl se meem a elil temnm trpaslkm namakanm v chodb. "Vra se zptky, ty blzne!" kiel pes rameno na druhho strce, kte-294-

r sice chvilku vhal, ale pak uposlechl. Karamonova rozhodnost zpsobila, e i Dewarov zavhali. Kloptli, ustoupili a vyden hledli na rozzuenho vlenka. Netrvalo to vak dlouho. Karamon po chvilce uvidl, jak se vzpamatovali a dodali si kur. "Generle, pozor!" vykikl Garic, stojc mezi dvemi. Me drel stle v ruce. Karamon se otoil, aby rychle zmizel v bezpe pokoje. Uklouzl vak na krv pokryt kamenn podlaze, upadl a bolestiv se uhodil do kolena. Dewarov ze sebe vydali divok bojov skek a vrhli se na nj. "Bte dovnit! Zavete za sebou dvee!" Karamon chtl jet nco dodat, ale jeho slova zanikla pod hromadou tl temnch trpaslk. "Karamone!" Garic se vrhl mezi trpaslky, zoufale se proklnaje. Nkdo ho kladivem uhodil do ramene a mlad ryt uslyel praskn kost. Lev ruka mu klesla k boku. Alespo e to nebyla m prav ruka, pomyslel si s levou, kdy ho zachvtila prudk bolest. Ohnl se meem a hlavy trpaslk padaly na zem. Kolem jeho hlavy se mihla si sekyra, ale minula svj cl. Trpaslk byl jednm ze strc sraen k zemi. Karamon sice nebyl schopen vstt, ale stle bojoval. Nohama kopal do dvou trpaslk, kte padli na zda a srazili i nkolik dalch. Velk vlenk se otoil na bok a jlcem mee uhodil dalho trpaslka do tve. Cel ruce ml postkan od krve. Znovu zatoil a vrazil me do bicha dalho Dewara. Tak Garicova odhodlanost mu v jednom okamiku zachrnila ivot. Byl to vak pli krtk okamik. "Karamone, nad tebou!" vykikl Garic. Karamon se otoil a nad sebou uvidl hroziv vztyenho Argata. Trpaslk tmal v ruce tkou sekyru. Karamon rychle popadl me, ale vtom na nj jet skoili dal tyi trpaslci a pitiskli ho k podlaze. Garic tm plakal vzteky, jak se bezmocn snail Karamonovi pomoci, ale mezi jeho generlem a jm jich bylo pli mnoho. Sekyra napaen nad Karamonem dopadla... Dopadla, ale neublila mu. Garic spatil Argatovy doiroka oteven a ohromen oi. Jeho sekyra dopadla na krv potsnnou zem a temn trpaslk se skcel na Karamona. Garic zral na Argatovu mrtvolu a spatil mal nok trc z trpaslkova krku. Kdy uvidl jeho vraha, ohromen vydechl. Nad mrtvm tlem trpasliho zrdce se triumfln tyil otek. Garic zamikal asem. Napadlo ho, e snad strach a bolest zpsobily v jeho mysli cosi podivnho, e vid pzrak. Ale nebyl as pemlet, odkud se ten pzrak vzal. Mladmu ryti se nakonec podailo ke generlovi do-295-

stat. Za sebou slyel kiet stre, odrejc Dewary, kte kdy vidli, e jejich vdce je mrtv, ztratili naden pro boj, jen ml podle veho bt jen jednoduchou vradou. tyi Dewarov visc na Karamonovi vrvorali, jak se velk mu snail vymanit zpod Argatova tla. Garic mrtvho trpaslka popadl za brnn a pevalil ho na stranu. Potom pomohl generlovi na nohy. Velk mu zakolsal a podlomila se mu kolena. "Rychle nm pomozte!" volal Garic na strn, kte k nmu mezitm dobhli. Napl thli a napl nesli Karamona do pokoje. Garic se otoil, aby se k nim pidal, ale jet pedtm se ohldl po temnch trpaslcch v chodb. Za nimi spatil pichzet dal, horsk trpaslky. Opodl stl tajemn otek, zdnliv pikovan k zemi, kter se tu objevil odnikud a kter podle veho zachrnil Karamonovi ivot. otkova tv byla popelav ed a rty ml pln modr. Garica nenapadlo nic jinho, ne aby popadl otka v pase a odnesl ho tak do pokoje. Jakmile se ocitli uvnit i strci, s bouchnutm zavel dvee. Karamonova tv, pokryt krv a potem, se na Garica krtce usmla, pak se ale zamraila. "Ty blzniv ryti, neposlechl jsi mj rozkaz! Ml jsi..." Jeho hlas se zlomil, kdy otek, snac se vymanit z Garicova seven, zvedl hlavu. "Tasi!" zaeptal ohromen Karamon. "Zdravm t, Karamone," ekl chab Tas. "Jsem hrozn rd, e t zase vidm. Musm ti nco ct, je to moc dleit a j si myslm, e... e bych ti to ml ct te hned, ale... ale myslm, e omdlm." "A to je vechno," ekl tie Tas, oi ml zalit slzami a hledl do Karamonovy bled, kamenn tve. "Lhal mi, kdy mi vyprvl o magickm vynlezu. Kdy jsem to zkusil, rozbilo se mi to v ruce. Ale vidl jsem, jak pad ta hora," dodal pyn. "Rozhodn to stlo za ty pote. Mon by za to stlo i zemt, ale tm si nejsem tak docela jist, protoe jsem jet nikdy nezemel, i kdy jsem si jednou myslel, e jsem mrtv. Samosebou by se mi nelbilo, kdybych musel cel svj posmrtn ivot strvit v Propasti. Nen to tam moc hezk. Nechpu, pro tam Raistlin tak moc chce jt." Tas si povzdechl. "I kdy na tom nezle, to bych mu odpustil," otkv hlas ztvrdl a Tas zaal zuby. "Nemu mu ale odpustit to, co udlal Gnimovi a co chystal udlat tob..." Tasslehoff se kousl do jazyku. Tohle nechtl ct. Karamon se na nj podval. "Pokrauj, Tasi," ekl. "Co se mi pokouel udlat?" "Nnic," Tas se zakoktal a provinile se na nj podval, "jen plcm, -296-

vdy m zn." "Co mi chtl udlat?" usml se hoce Karamon. "Nemyslm, e by bylo jet nco, co by mi mohl udlat." "Nechat t zabt," zamumlal Tas. "Ach, ano," vraz v Karamonov tvi se ani trochu nezmnil. "Ovem, tak tohle ml ten trpasli vzkaz znamenat." "Dal t Dewarm," ekl neastn Tas. "Chtli tvou hlavu pinst krli Duncanovi. Raistlin poslal pry vechny ryte. Vysvtlil to tm, e jsi nadil, aby li do Thorbardinu." Mvl rukou na Garica a dal dva strce. "ekl jim, e tady bude sm jen se svmi ochrnci." Karamon mlel. Nic nectil, ani bolest, ani vztek, dokonce nebyl ani pekvapen. Ctil se pln przdn. Pak ho najednou pemohla nesmrn touha po domov, po Tice, po ptelch, po Tanisovi a Lauran, po ekyvanovi a Zlatolun. Jako by etl jeho mylenky, Tas mu konejiv poloil na rameno svou malou ruku. "Mohli bysme se te vrtit dom?" ekl a s nadj v hlase se na Karamona podval. "Jsem unaven. ekni, mohl bych njakou dobu zstat u tebe a Tiky? Jen do t doby, ne mi bude lpe. Ani byste o mn nevdli, slibuji..." Karamonovi se zalily oi slzami. Velice nn otka obejmul. "Me zstat, jak dlouho bude chtt," ekl. Smutn se usml a zadval se do plamen. "Dokonm dm, nebude to trvat dle ne dva msce. Potom navtvm Tanise a Lauranu. Slbil jsem to Tice u dvno pedtm, ale nikdy na to nebyl as. Tika si vdycky pla vidt Palantas. A mon bychom tak vichni mli jt ke Sturmovu hrobu. Vlastn jsem se s nm nikdy nerozlouil." "Taky bysme mli navtvit Elistana, a...!" Tasova tv se zachmuila. "Crysania! Pan Crysania! Chtl jsem j ct o Raistlinovi, ale ona mi nevila. Nememe ji opustit!" vyskoil na nohy. "Nememe ho nechat, aby ji vzal na to straliv msto!" Karamon zavrtl hlavou. "Pokusme se s n znovu promluvit, Tasi. Nemyslm si, e ns vyslechne, ale musme to alespo zkusit. Te budou asi v Portlu. Raistlin u neme ekat. Pevnost co nevidt padne do rukou horskch trpaslk. Garicu," ekl a podval se tam, kde sedl ryt. "Jak to jde?" Jeden ze strc prv dokonil obvazovn jeho pae. Pivzal mu ji pevn k tlu tak, aby se nehbala. Mladk se na Karamona podval a i pes bolest stisknut zuby se mu podailo usmt. "Budu v podku, pane," ekl chab, "nemus se o m bt." Karamon si k nmu pithl idli a zeptal se: "Co bys ekl tomu, kdyby-297-

chom se vydali na cestu?" "Ovem, pane." "Dobe. Vlastn si myslm, e ani nemme na vybranou. Tohle msto bude zakrtko v troskch. Musme se odtud dostat." Karamon se pokrbal na brad. "Reghar mi ekl, e tu je tunel vedouc z Pax Sarkasu a do Thorbardinu. Nejlep bude, kdy najdete ten tunel. Nemlo by to bt tak tk. Mlo by se to podait a vy se tak dostanete do bezpe." Garic neodpovdl, jen se podval na ostatn dva strce a tie ekl: "ekl jsi, ,kdy najdete', pane. Ale co ty? Ty s nmi nepjde?" Karamon si odkalal a chystal se odpovdt, ale nemohl ze sebe vydat ani slovo, jen tie zral na piky vlastnch bot. Byl tady okamik, kterho se obval. e, kterou si celou dobu pipravoval, se rozplynula v jeho hlav jako mvnutm kouzelnho proutku. "Ne, Garicu," ekl nakonec, "j s vmi nepjdu." Vidl, jak se rytovy oi zaleskly, a napadlo ho, na co asi mlad mu myslel. Pak zvedl ruku. "Ne, neudlm nic tak lenho, abych obtoval svj ivot pro njakou vzneenou vc jakou je napklad zchrana mho velitele." Garik se rozpait zapil, kdy se na nj Karamon usml. "Ne," pokraoval velk mu, "dky bohu nejsem ryt. Mm dost rozumu na to, abych vdl, kdy je as vzt nohy na ramena. A to je prv te." Prohrbl si vlasy. "Nemohu ti to vysvtlit tak, abys to pochopil. J sm tomu moc nerozumm, ale eknme, e j a otek znme kouzelnou cestu dom." Garik se podval z jednoho na druhho. "Ale tvj bratr s tebou nejde!" zamrail se. "Ne," odpovdl Karamon, "mj bratr ne. Tady se moje a jeho cesta rozchzej. On m svj ivot a j jsem konen pochopil, e j mm tak svj." Poloil Garicovi ruku na rameno. "Jdi do Pax Sarkasu. Pokuste se s Michaelem pomoci ostatnm, aby peili zimu." "Ale..." "Je to pkaz, ryti," ekl psn Karamon. "Ano, pane." Garic odvrtil tv a rukou si otel oi. Karamonv pohled zjihl a generl jemn poplcal mladka po zdech. "Paladin bude s tebou, Garicu," ekl a obejmul ho. Pak se obrtil k ostatnm. "A nech provz i vs." Garic se na nj pekvapen podval a po tvi mu stkaly slzy. "Paladin?" ekl hoce. "Bh, kter ns opustil?" "Neztrcej svou vru, Garicu." Karamon vstal a na tvi se mu objevila bolestn grimasa. "I kdy nev ve svho boha, neztrcej vru, kterou m ve svm srdci. Poslouchej jeho hlas a pamatuj si, e znamen vc ne zkon Prva a Povinnosti. Jednoho dne pak pochop..." "Ano, pane," zamumlal Garic. "A...a tak tebe ochrauje ten bh, ve -298-

kterho v, pane." "Myslm, e nade mnou stl vlastn pod," ekl Karamon a smutn se usml. "Byl jsem vak pli velk hlupk, abych to pochopil. A te je as, abyste li." Jeden po druhm se s nm rozlouili, neobratn skrvajce slzy. Karamon ctil, jak mu jejich zrmutek psob hlubok pohnut. Ta ltost ho krbala v krku tak siln, e se musel brnit tomu, aby se sm nerozplakal jako dt. Ryti oteveli dvee a nahldli do chodby. Byla przdn, jen na zemi leely mrtvoly temnch trpaslk. Dewarov byli pry. Karamon nepochyboval o tom, e to nebude dlouho trvat a budou zpt. Mon ekali na posily, aby mohli vtrhnout do jejich pokoje a skoncovat s nimi. Garic sevel jlec svho mee a vedl sv ryte krv potsnnou chodbou. Ml v myslu nsledovat Tasovu ponkud zmatenou radu, podle kter by se mli dostat do podzemnch pater magick pevnosti. Tas se dokonce nabdl, e jim nakresl mapu, ale Karamon ekl, e na to nen dost asu. Kdy ryti odeli a nebyly slyet u ani jejich tk kroky, Tas a Karamon se vydali opanm smrem. Tas ovem nezapomnl vythnout svj nok z Argatova hrdla. "A to jsi kal, e ten nok je dobr jen na zabjen zlomyslnch krlk," ekl pyn Tas, setel z ost krev a zastril n zpt za opasek. "Krlky mi radji nepipomnej," ekl podivn pikrcenm hlasem Karamon. Tas se na nj podval a zjistil, e jeho ptel je smrteln bled.

-299-

16. kapitola
Nadeel jeho okamik. Okamik, pro kter se narodil. Okamik, pro kter cel ivot snel bolest, poniovn a utrpen. Okamik, pro kter studoval, bojoval, obtoval se... a zabjel. Dokzal to. Nechal se obklopovat, nadnet a objmat silou, kter jm prochzela. Nevnmal dn jin zvuk, nevidl nic jinho, na celm svt neexistovalo nic ne Portl a jeho magie. Pestoe nyn jsal, jeho mysl se soustedila na prci. Oima studoval kad detail, akoli to skuten nebylo nutn. Vidl ho u ve svch snech mnohokrt. Kouzlo, kter Porta mlo otevt, nebylo sloit. Kad z pti drach hlav ve vchodu do Portlu mus bt zkrocena svm vlastnm kouzlem. Zaklnadla tak musej bt vyslovena ve sprvnm poad. A to bude vykonno, bl knka se pokus pemluvit Paladina, aby nechal brnu do Portlu otevenou. Pak teprve mohou vstoupit. A na nj tam bude ekat jeho nejvt kol. Ta mylenka ho naplnila vzruenm. Srdce se mu rozbuilo a krev se mu rozproudila v tle tak, e ji ctil buit v tepnch. Ohldl se na Crysanii a pikvl. Nadeel as. Tak ona mla na tvch znmky vzruen. Oi se j leskly nadenm. Vstoupila do Portlu a stla elem k Raistlinovi. Cel kol vyadoval, aby mu pln, neochvjn a beze zbytku dvovala. Jedin slovo, patn vydechnut v nesprvnm okamiku, nepatrn uklouznut jazyka nebo prudk pohyb ruky jim mohl bt osudn. Prv dky tomu mohli sta mgov kte museli najt zpsob, jak steit tu pernou brnu, kterou dky sv poetilosti nedokzali zavt doufat, e ochrn Portl ped vetelci. Bylo toti vc ne smn pedpokldat, e si budou zcela dvovat ern mg kter v okamiku, kdy k Portlu dospl, u musel vykonat nespoet temnch skutk a bl knz Paladinv, lovk ist due a ryz vry. Pesto u se tot jednou stalo. Svzni falenm kouzlem jednoho a ztracenou vrou toho druhho, Fistandantilus a Denubis se tak dostali a sem. Nyn se zdlo, e se tot stane znovu, akoli tu bylo nco, co pradvn pes vechnu svou moudrost nepedpovdli podivn pozemsk lska. Crysania vstoupila do Portlu a naposledy na tomto svt se s smvem podvala na Raistlina. Tak on se na ni usml, pestoe si u v hlav opakoval prvn kouzlo. Crysania zvedla pae a upela zrak daleko za Raistlina, do ndhernho krlovstv jejho boha. Slyela posledn slova Knzekrle a vdla, e udlal chybu chybu z pchy, kdy boha dal o to, o co by ml ponen prosit. -300-

V tom okamiku Crysania pochopila, pro se bohov rozhnvali a seslali na svt Pohromu. Z celho srdce vila, e Paladin vysly jej modlitby, ty, kter odmtl Knzikrli. Byl to okamik Raistlinova triumfu a byl to tak okamik jejho vlastnho vtzstv. Stejn tak jako svat kne Huma i ona prola svou zkoukou. Zkoukou ohn, temnoty, smrti a krve. Byla pipraven. "Paladine, Platinov draku, tv vrn sluebnice se ped tebou skln s prosbou, abys j poehnal. Jej oi jsou oteven k tvmu svtlu. Nakonec pochopila, co jsi ji ve sv moudrosti chtl nauit. Vyslechni jej modlitby, Nejmocnj. Bu pi n. Otevi Portl, aby mohla vstoupit s tvou pochodn. Bu pi n, a se pokus navky ztovat s temnotou." Raistlin zadrel dech. Vechno te zleelo jen na n! Nezmlil se v n? Opravdu je tak siln, moudr a neochvjn ve sv ve? Skuten si ji zvolil sm Paladin? Crysania se rozzila istm, svatm svtlem. ern vlasy se j leskly, bl roucho zilo jako sluncem zalit mraky a oi se tpytily jako stbrn msc. Jej krsa byla nepopsateln. "Dkuji za vyslyen m modlitby, boe Svtla," zaeptala Crysania a sklonila hlavu. Po tvi j stkaly slzy podobn hvzdm. "Odmnm se ti za to." Raistlin byl jej krsou ommen a na okamik zapomnl na svj velk kol, jen na ni nm zral. Mylenky na magii pehluilo prudk buen jeho srdce. Psn se napomenul. Zapome na to! U t nic nezastav... "Ach, Karamone!" zaeptal Tasslehoff. "Je pli pozd," ekl Karamon. Doli a na sam konec podzemnho vzen, do nejtemnj sti magick pevnosti, kdy se ped jejich oima zjevila Crysania. Byla zahalen ve stbrnm svtle a stla uprosted Portlu. Ruce a tv mla obrcen k nebesm. Jej nadpirozen krsa bodla Karamona u srdce. "Pli pozd? Ne!" vykikl Tas. "To nesm bt pravda!" "Podvej, Tasi," ekl smutn Karamon. "Podvej se na jej oi, je slep. Slep! Stejn tak, jako jsem byl j ve Vi Vysok magie. Pes to svtlo nic nevid..." "Musme se pokusit na ni promluvit, Karamone!" cloumal jm zuiv Tas. "Nememe ji jen tak nechat. Je to moje chyba! ekl jsem j o Bupu! Kdybych j to neekl, nepila by sem! Promluvm s n!" otek vyskoil a mval rukama. Karamon ho popadl za vlasy a thl ho zptky. Tas zajeel bolest a Raistlin se otoil. -301-

Arcimg se na otka a bratra chvli dval, jako by je nepoznval. Pak se jeho oi zlovstn zableskly a to, co v nich uvidli, nebylo vbec pjemn. "Ml, Tasi," zaeptal Karamon. "Nen to tvoje chyba, tak zsta, kde jsi!" Karamon odvedl otka za siln ulov sloup. "Zsta tady," nadil mu, "dr se v bezpe i s kouzelnm medailonem." Tas otevel pusu, aby nco namtl. Pak ale uvidl Karamonovu tv, ohldl se do chodby a spatil Raistlina. otka se nhle zmocnil pocit, kter ctil i v Propasti pocit strachu a naprostho vyerpn. "Ano, Karamone," ekl tie, "zstanu tady, slibuji..." Opel se o sloup, tsl se a ped oima se mu objevila vzpomnka na Gnime, lecho v temn cele. Karamon se na otka naposledy varovn podval, otoil se a vydal se chodbou tam, kde stl jeho bratr. Raistlin v rukou svral Magiovu hl a unaven ho sledoval. "Tak ty jsi peil," poznamenal sue. "Dky bohm, ne dky tob," odpovdl Karamon. "Nevd za to bohm, mj drah brate," ekl Raistlin a kiv se usml. "Byla to Krlovna Temnot. Ona poslala otka zptky a ona to tak byla, kdo zmnil as a zpsobil, e byl tvj ivot zachrnn. Protiv se ti to vdom, Karamone, e za svj ivot vd Krlovn?" "Protiv se snad tob, e j dlu svoji dui?" Raistlinovi se zablskalo v och a na mal okamik se tam objevily pochybnosti. Pak se sardonicky usml a odvrtil se. Stoje tv k Portlu zvedl pravou ruku a nastavil dla. Pohled upral na dra hlavy okolo kulatho vchodu. "ern draku."Hlas ml tich a mkk. "Z temnoty do temnoty, mj hlas vol do nicoty." Jakmile Raistlin ta slova vyslovil, zaala se kolem Crysanie tvoit aura ernho svtla, tak temn jako non klenot a tak temn jako ze ernho msce. Raistlin na rameni uctil Karamonv dotek. Rozhnvan se snail ho setst, ale Karamonovo seven bylo neprosn. "Vezmi ns dom, Raistline..." Raistlin se otoil a hnv vystdalo ohromen. "Coe?" "Vezmi ns dom," opakoval klidn Karamon. Raistlin se divoce rozesml. "Ty jsi pece takov hlupk, Karamone!" odsekl. Trhl sebou, aby se zbavil bratrova seven. Stejn tak se ale mohl snait setst smrt. "Je vc ne jist, e u v, co se stalo! otek ti nejsp ekl o gnmovi. Ty v, e jsem t zradil. Klidn bych t tu nechal umrat. A ty se m stle dr!" -302-

"Drm t proto, e se nad tebou zavr voda, Raistline," ekl Karamon. Podval se na sv oplen pae a na bratrovy thl ruce, kter svral v dlanch. Byly tak tenk jako kosti ptk a ke na nich byla tm prsvitn. Karamonovi se na chvli zazdlo, e pod k vid pulzovat modr ly. Zhluboka se nadechl a hlasem plnm ltosti pokraoval: "Nic neospravedln to, co jsi udlal, Raiste. Mezi nmi u to nikdy nebude takov jako dosud. Otevel jsi mi oi. Konen vidm, jak skuten jsi." "A pesto tu kemr, abych el s tebou," uklbl se pohrdav Raistlin. "Nauil bych se t s vdomm, kdo jsi a co jsi udlal." Karamon se podval bratrovi do o a pak dodal: "Ale bude to ty, kdo se sebou bude muset t, Raistline. A vm, e jsou chvle, kdy to mus bt nesnesiteln." Raistlin neodpovdl. Jeho tv vypadala jako neproniknuteln maska. Karamon polkl a odkalal si. Jeho seven jet zeslilo. "Pemlej o tom. Udlal jsi v ivot mnoho dobrho, Raistline, mon vc ne kdokoli z ns. Ano, tak jsem lidem pomhal, ale je jednoduch pomoci nkomu, kdo to ocen. Ty jsi pomhal tm, kte ti za tvoji pomoc plivali do tve. Pomhal jsi tm, kte si to nezaslouili. Pomhal jsi i tenkrt, kdy to bylo marn." Karamonovi se tsly ruce. "Pod je mnoho dobrho, co me udlat.. .vykoupit se zlu. Opus ho a vra se dom." Vra se dom... Vra se dom. Raistlin zavel oi a prudce ho zabolelo u srdce. Pohnul levou rukou a zvedl ji. Jeho tenk prsty se dotkly bratrovy ruky, byl to dotek tak nepatrn jako dotek pavoucch nohou. Jen vzdlen zaslechl Crysaniin hlas, modlc se k Paladinovi. Na onch vkch se j tpytilo pekrsn bl svtlo. Vra se dom... Kdy Raistlin promluvil, jeho hlas byl tich a klidn. "Mil brate, nedoke si pedstavit vechny hrzy, kter potsnily moji dui. Kdybys to vdl, obrtil by ses a prchl." Zachvl se a vzdychl. "A m pravdu. Nkdy se ani j sm na sebe nemohu podvat." Otevel oi a upen se na bratra zadval. "Ale Karamone, ty v, e jsem sv zloiny spchal vdom a dobrovoln. Ty v, e pede mnou stoj dal hrzn iny a j je opt budu pchat vdom a dobrovoln..." Podval se na Crysanii stojc v Portlu, ztracenou ve svch modlitbch a zc krsou a moc. Karamon se na ni podval a zamrail se. Raistlin ho s smvem sledoval. "Ano, mj brate. Ona se mnou vstoup do Propasti. Pjde pede mnou - a bude bojovat moji bitvu. Postav se temnm knm, kouzelnkm, duchm zatracench mrtvch, bloudcch prokletou krajinou a bude elit neuvitelnmu muen, kter pro ns Krlovna pichystala. To ve j zran tlo, zni mysl a roztrh dui. Nakonec, a u -303-

toho vce neunese, padne na zem a bude leet u mch nohou... krvcejc a umrajc. Z poslednch sil se zachyt m ruky, abych ji util. Nebude m prosit o pomoc, na to je pli siln. Dobrovoln a ochotn mi obtuje vlastn ivot a jedin, o m pod, bude, abych s n zstal a do konce." Raistlin se zhluboka nadechl a pokril rameny. "Ale j kolem n jen projdu, Karamone. Projdu kolem n, ani bych se na ni podval nebo j vnoval jedin slovo. Pro? Protoe u ji nebudu potebovat. Pjdu dl za svm clem a moje sla bude jet vt, a z jejho probodnutho srdce vytee posledn kapka krve." Znovu se otoil, zvedl levou ruku a nastavil dla. Podval se na hlavu draka na samm vrcholu Portlu a odkal druh zaklnadlo. "Bl draku na tomto svt, mj hlas vol po ivot." Karamon hledl na Portl a na Crysanii a tsl se hrzou a odporem. Stle se jet drel svho bratra. Stle si jet myslel, e ho pesvd. Pak uctil, jak sebou tenk pae pod jeho rukou prudce trhla. Cosi se zablesklo, Karamon uctil rychl pohyb a zahldl lesknouc se ost stbrn dky, aby zbra vzpt uctil na svm hrdle. "Pus m, brate," ekl Raistlin. A pestoe dkou ani nepohnul, krev stejn tekla. Nebylo to vak z rny na tle, ale na dui. Stbrn n pezl posledn tenkou nitku mezi obma dvojaty. Karamon u srdce uctil ostrou bolest, byl vak konen voln. Beze slova svho bratra pustil. Ohldl se na ekajcho Tase, kter se stle jet skrval za sloupem. "Jet jedno varovn, brate," ekl chladn Raistlin a zasunul n za opasek. Karamon neodpovdl, nezastavil se ani se neotoil. "Pamatuj na magick asostroj," pokraoval pohrdav Raistlin. "Opravilo ho jej Temn Velienstvo. Byla to ona, kdo poslal otka zptky. Kdyby se vm ho podailo najt, mohli byste se ocitnout na velice nepjemnm mst!" "No ale ona ho neopravila!" vykikl Tas a vyskoil zpoza sloupu. "Gnim to opravil! Gnim mj ptel! Ten gnm, kterho jsi ty zabil! J..." "Pak to tedy pouijte," ekl chladn Raistlin. "Vezmi ho s sebou a zmizte, Karamone. Ale pamatuj, e jsem t varoval." Karamon zachytil rozhnvanho otka. "Jen klid, Tasi. To u sta. Ostatn u na niem nezle." Karamon se obrtil na svho bratra. Akoli byla jeho tv naplnn bolest a vyerpnm, jej vraz byl klidn a mrumilovn. Pohladil Tase po vlasech a ekl, "Poj, Tasi, pjdeme dom. Sbohem, mj brate." -304-

Raistlin ho vak neslyel. Stl tv k Portlu a byl zcela pohlcen svou magi. Kdy zaal tet zaklnadlo, koutkem oka zahldl, jak Tas zaal manipulovat s medailonem a promnil ho na magick asostroj. Nech je jt, pomyslel si Raistlin. Konen se toho velkho hlupka zbavm! Raistlin se obrtil k Portlu a usml se. Crysania byla obklopen kruhem chladnho svtla, kter zilo jako slunce odrejc se ve snhu. Raistlin zvedl ruku, ukzal na tet dra hlavu v lev sti Portlu a odkal dal zaklnadlo. "erven draku, z temnoty do temnoty, ve pod mma nohama je z pevn hmoty." Z Crysaniina tla vystelily rud paprsky a pronikly blm a ernm svtlem. Byly rud a hav jako krev a jako svteln most peklenuly mezeru mezi Raistlinem a Portlem. Raistlin zvil hlas. Otoil se, aby zavolal na tvrtho draka. "Modr draku, as let a dr t ve svm proklet." Crysanii zalil pval modrho svtla a pak se prudce roztoil. Jako by plavala ve vod, dvka zaklonila hlavu, rozphla ruce a jej bl roucho se rozvlnilo v zplav svtel. Raistlin ctil, jak se Portl otsl. Magick pole se dalo do pohybu a odpovdalo na jeho pkazy! Jeho due se tetelila radost, kterou s nm Crysanie sdlela. Oi se j naden leskly; jej rty se rozdlily a vydaly sladk vzdech. Nathla ruku a pod jejm dotekem se Portl otevel. Raistlin ani nedchal. Tlem mu projela sla moci a extze, kter ho tm srazily k zemi. Nyn u vidl skrz Portl. Zahldl zemi za jeho branami, zemi pro smrtelnka zakzanou. Odkudsi zaslechl slab hlas svho bratra, kter se pokouel pout kouzeln vynlez " Tvj as jen tob pat, a pes nj putuje... Potek i konec pevn sevi... Osud svj m ve svch rukou... Dom. Vra se dom." Raistlin zaal pt zaklnadlo. "Zelen draku, protoe i bohov plou nad svm osudem, rote slzy s nimi, na vky tu nebudem." Raistlinovi se zlomil hlas. Nco se stalo! Kouzlo pulzujc celm jeho tlem se nhle ztratilo. Vykoktal nkolik poslednch slov, ale kad nadechnut mu psobilo bolest. Srdce se mu na okamik zastavilo a pak se znovu rozbuilo, tak rychle, e se Raistlinovo huben tlo keovit otslo. Arcimg byl otesen a zmaten a jen slep zral do Portlu. Copak posledn kouzlo nefunguje? Svtlo kolem Crysanie se rozvlnilo. Magick pole se dalo do pohybu! Raistlin zoufale opakoval posledn kouzlo. Hlas se mu zlomil a jeho ozvna ho probodvala. Co se stalo? Kouzeln moc se mu vymkla z rukou. Raistlin ztrcel vldu nad... Vra se dom... Krlovnin hlas se zajkal smchy. Karamonv hlas byl pln ltosti... A -305-

pak tam byl jet jeden hlas otkv jekot, kter pedtm poslouchal jen jednm uchem. Nyn mu pronikl mozkem jako paprsek oslepujcho svtla. "Gnim to opravil... Gnm, mj ptel...!" Raistlin si nhle vzpomnl na Astinova slova a ty vty se mu zaryly do due jako ostr n... Ve stejnm okamiku jeden gnm vznn thorbardinskmi trpaslky uvedl do chodu kouzeln asostroj. Moc toho vynlezu se spojila s Fistandantilovou magi... Nsledoval obrovsk vbuch, kter smetl Dergotsk pln z tve Krynnu. Raistlin rozhnvan zaal psti. Zabt toho gnma bylo tedy zbyten! Ta otrhan postava si tsn ped svou smrt s vynlezem hrla. Historie se bude opakovat! Stopy v psku... Raistlin se podval do Portlu. Vidl, jak se odtamtud vynoil kat. Vidl sv vlastn ruce, jak si sejmuly kpi. Vidl lesknouc se ost sekyry jeho vlastn ruce ji popadly a poloily ji na jeho vlastn krk! Magick pole se zaalo otsat. Dra hlavy kolem Portlu triumfln iely. Bolest a hrza zkivily Crysaniin obliej. Raistlin se podval do jejch o a uvidl v nich stejn vraz, jak mla jeho matka, kdy umrala. Vra se dom... Svtla v Portlu se divoce roztoila. Zvedla knino tlo tak, jak se kolem n ve vesnici znien morem roztoily magick plameny. Crysania vykikla bolest. Jej tlo zaalo mizet v ndhernm a smrtcm ohni neovladateln magie. Raistlin byl napl oslepen a po tvi mu stkaly slzy, kdy zral do tocho se vru. A pak spatil, e se Portl zavr. Odhodil Magiovu hl na zem a uvolnil svj vztek v zoufalm, nesrozumitelnm vkiku irho lenstv. Jako odpov se z Portlu ozval pronikav smch. Vra se dom... Raistlin poctil tich zoufalstv. Zklamal. Ale ona ho nikdy neuvid se ped n plazit. Jestli mus zemt, zeme svou vlastn magi... Zvedl hlavu a vstal. Vloil do toho zpasu vechny sv sly pradvnou moc pedk, svou vlastn moc a moc, o kter ani nevdl, e ji ovld, moc, kter se vynoila odkudsi z hlubin jeho due. Zvedl pae a jet jednou vykikl. Tentokrt to vak nebyl nesrozumiteln, bezradn kik. Tentokrt byla jeho slova ist. Tentokrt to byl pkaz, jak jet nikdo na tomto svt nevyslovil. Tentokrt bylo jeho slova slyet a bylo jim rozumt. Magick pole se zastavilo. On ho drel! Ctil, jak ho pevn svr. Na jeho pkaz se Portl otsl a pestal se zavrat. Raistlin se pomalu nadechl. -306-

Potom koutkem oka zahldl zblesk. Magick asostroj se uvedl do pohybu. Pole se divoce roztoilo. Jak se vliv magickho vynlezu il, jeho mocn vibrace otsaly kadm kamenem a pevnost se zaala bortit. Draci vztekle vali. Pravk hlasy skal a nekonen hlasy drach boj se spojily v hroznm vkiku. Ten zvuk byl ohluujc. Sla dvou mohutnch kouzel otsala zem. Skly zaaly pukat. Tak dra hlavy se rozpadaly... Samotn Portl se zaal hroutit. Raistlin padl na kolena. Magick pole ho zabjelo - trhalo ho na kusy jako samotn kosti svta. Hroutilo se a otsalo, a protoe ho Raistlin stle drel, zaalo trhat i jeho. Hlavou mu projela prudk bolest. Jeho tlo zachvtila ke. Mg se svjel se v agnii. Zvolil si tu nejstranj volbu. Kdyby povolil, padl by do vlastnho zatracen. Padl by do nicoty, utopen v t nejstranj tm. A nyn, pestoe stle drel magick pole, vdl, e bude roztrhn na kousky a jeho tlo bude rozmetno silou magie, kterou pedtm ovldal, ale kter se vymanila z jeho moci. Svaly se mu odlouply od kost a jeho lachy se roztrhaly. "Karamone!" nakal Raistlin, ale Karamon s Tasem zmizeli. Magick asostroj, opraven jedinm z gnm, jeho vynlezy fungovaly, skuten fungoval. Zmizeli. U mu nebylo pomoci. Raistlinovi zbvalo jen nkolik okamik ivota, ale bolest byla tak stran, e nebyl schopen pemlet. Kosti mu praskaly, oi vyletly z dlk, kouzla mu vytrhla srdce z tla a vysla mozek z lebky. Slyel vkiky a vdl, e to je jeho vlastn smrteln kik. Stle bojoval, tak jako bojoval cel ivot. J... to... ovldnu... Slova vychzejc z jeho st potsnila krev. J to ovldnu... Nathl ruku a sevel Magiovu hl. Ovldnu! A pak ho to oslepujc, pestrobarevn svtlo nhle strhlo do svho vru. Vra se dom... Vra se dom...

-307-

Obsah
Krynn, Zem Ansalon ......................................................................... 6 KNIHA 1 A eka plyne... ..................................................................................... 7 1. kapitola ............................................................................................ 8 2. kapitola .......................................................................................... 19 3. kapitola .......................................................................................... 24 4. kapitola .......................................................................................... 35 5. kapitola .......................................................................................... 46 6. kapitola .......................................................................................... 53 7. kapitola .......................................................................................... 60 8. kapitola .......................................................................................... 72 9. kapitola .......................................................................................... 79 10. kapitola ........................................................................................ 88 KNIHA 2 Fistandantilova armda.................................................................... 100 1. kapitola ........................................................................................ 102 2. kapitola ........................................................................................ 114 3. kapitola ........................................................................................ 119 4. kapitola ........................................................................................ 130 5. kapitola ........................................................................................ 139 6. kapitola ........................................................................................ 146 7. kapitola ........................................................................................ 153 Humova pse .................................................................................. 163 KNIHA 3 Stopy v psku.. ................................................................................. 164 1. kapitola ........................................................................................ 167 2. kapitola ........................................................................................ 173 3. kapitola ........................................................................................ 182 4. kapitola ........................................................................................ 193 5. kapitola ........................................................................................ 202 6. kapitola ........................................................................................ 209 7. kapitola ........................................................................................ 221 -308-

9. kapitola ........................................................................................ 239 10. kapitola ...................................................................................... 250 11. kapitola ...................................................................................... 259 12. kapitola ...................................................................................... 269 13. kapitola ...................................................................................... 282 14. kapitola ...................................................................................... 286 15. kapitola ...................................................................................... 292 16. kapitola ...................................................................................... 300 Obsah............................................................................................... 308

-309-

Dra kop sga LEGENDY

svazek 2

Margaret Weis & Tracy Hickman

Vlka zatracench
Z anglickho originlu LEGENDS volume 2 War of the Twins Vydanho firmou TSR,Inc., Lake eneva,WI53147 v roce 1986 Peloil Irena Votavov Vydno v nakladatelstv NVRAT Vydal Radomr Suchnek, ul. Kosmonaut 2, Brno, jako svou 316 . publikaci v roce 1996 Prvn vydn Vytisklo Spektrum, Brno, Vdesk 113 Tmatick skupina 13 Doporuen cena vetn DPH 140 K ISBN 80-7174-446-8

-310-