Ivan Binar Jen mouha po nebi

Ivan Binar, 2013 Torst, 2013 ISBN 978-80-7215-448-7

Monsieur de la Palisse, pokleboval se tpn, byl jet patnct minut pedsmrt iv.
James Joyce, Odysseus

Ltajc ptci maj na patku vlknonekonena.

Victor Hugo, Bdnci

km j Mau, tak se pedstavila; vztyila ocas azaala se mi otrat onohu, lutozelen oi upen km zjihlosti. Nezapochybovala, e j ztoho nco kpne. Poprv to byl odst odtren kus trvanlivho salmu, pak u pravideln tikrt denn koi strava ze supermarketu, as odasu syrov lahdka, nejastji drbe jatrka. Pichz se soumrakem anasycena used naopradlo medov a zelen pruhovanho kesla, jemu vytv zrzav lmec, apout se dopstek. Pede koi pasti a chyt do nich noc rozhlejc se kradm pokojem. Tlapky ochable svs jak tyi nicotnosti, akdo nic nev okokch, toho by oklamala. Koka se nekupuje, bylo by to otrokstv. Bu nalezneme zableen ubotko podstren pod vraty, nebo si ns koka sama vyhled. Jin zpsob je majetnick a nedstojn, vztah, kter takto vznikne, je nerovn. Ato si dn koka nezaslou. Ledae bychom ji vykoupili zotroctv... Skokou nelze nakldat libovoln, porouet j, peskovat auit kouskm. Skokou je teba rozmlouvat jako sptelem. Pila azstv zvlastnho rozhodnut. Poctila mne svou pzn. Kdepak ses tu vzala? Mau, odpov.

I.
DoSplenho jsem se vrtil, jako by mi nic jinho nezbvalo. Bylo to jako nutkn loupat si strup natm vyhojen rn. Vracet jsem se nemusel, mohl jsem zstat tam, kde jsem byl. Dailo se mi dobe, nikdo m odtamtud nevyhnl. Ale j jsem se chtl vrtit zrovna doSplenho. Te sem vstupuji dstojn; dobrovoln, nazklad vlastnho rozhodnut. Teba zrovna tady je mj domov? Pokal jsem si, a bylo po vem: girlandy strhny, konfety smeteny, hilzny zrachejtl spolu se stepy lahv vpopelnicch, zvratky vyteny avylity se pinavou vodou dovlevky. Hudebn nstroje vefutrlech, tetc hlavy zchlazeny, psi vboudch zalezl, koky nalovu. ZaNmc se to jmenovalo Brennstadt. Atak jsme tomu zaali kat Splen. U lta nepiju. dn doktor mi nic nenadil ani nedoporuil, dn drama se neodehrlo, sm jsem se rozhodl, po zral vaze. Deset let ani kapku a nic mi nechyb. Deset let jsem se nepozvracel, deset let m nezabolela hlava am svdom je ist, dn vitky, dn sprominutm kocovina... Nepij, Mau, je to hnusn! Nastar kolena jsem se vrtil doSplenho. Jako vlatovka doloskho hnzda, jene pomnoha letech vteplch krajch... Jako bych bezdn spolkl nvnadu akdosi cosi si m pitahuje, navj navijkem aj se tm tam, odkud jsem utekl. Jsem tu zas. Nen to snaha uzavt kruh aspojit konec spotkem? Co kdy toum postar bolesti... Teba jsem had, kter se por odocasu. Msto bylo pln lid, vichni nkam spchali. Ale nespchali tam spolu, nbr kad si zasvm spchal sm. Vzjemn se mjeli podle toho, jak se jejich smry kiovaly, vrhali nasebe kradm, nevraiv pohledy. Mli nasob plesniv jeansov obleky vyl zmdy

10

aigelitov taky msi naplnn. Nanmst stla jet ulov socha domobrannho gardisty Neprojdou!, tvila se stejn odhodlan jako zamlada; msto tramvaj vozily pracujc doetzrny trolejbusy, vdivadle dvali Prodanou nevstu sukrajinskm pvcem vroli Kecala. Nkolik pvodnch dom je streno, co postavili vm neptomnosti zbetonovch prefabrikt, se drol, zboenit zarstaj kopivami, lebedou apelykem ernoblem. Ze svta jsem si pivezl traka penz apostavil znich dm zamstem, vdostaten vzdlenosti odostatnch dom. Pece se nevrtm nanmst kevarn enkce dotsnho pokojku slitinovmi kamnky. Taky jsem si pivezl keramickho trpaslka vnadivotn velikosti; m hnd kalhoty, lutou jupku, zelenou zstru anahlav ervenou trpaslickou apku. Kolem krku jsem mu omotal ervenou stuku. Takov si dvata vzala dovlas. Mon to jet dlaj... Nejvc slu ernovlskm. Volm nanj Vezekmne, ale veskutenosti se jmenuje Antonn pomn. Mj dm vz ve voln krajin. V krajin zvlnn jako moe: mrn kopeky amlk dolky, smen lesy apole pln kamen, lid mlo. Snad kvli t krajin jsem se vrtil. Kvli emu se vracej vlatovky? Povm ti, koko, co se mi zdlo vnoci nadneek, abych nezapomnl. Ml jsem si to zapsat hned rno, ale nenael jsem tuku. Snov udlosti se li odskutench, nestrp odkladu. Miz postupn jako nsk Koka klba, couvaj donevdom, zbude znich jenom kleb, ale iten se vytrat. Zdl se mi dm podobn kasrnm vHranicch naMorav, zpta perspektivy. Sdl tam mlad mu, snm se musm neodkladn sejt. Co mi chce? Ocitm se uvnit. Chodby jsou pm, odbnku kbnku, postranch zotvran dvee, przdn mstnosti sotskanou omtkou bez oken, cihly vyhezl, ve vzduchu vpenn prach... Vm, e ho musm najt, je to otzka ivota asmrti. as plyne aj se zvolna sunu chodbou, nahlm dopustch mstnost, napodrkch mi ulpv dehet, thnu zasebou ern vlkna, nemohu je pervat,

11

stahuj m zptky dolpj. Jsem uvznn vevlastnch stopch. Mm dobrou vli dostavit se vas, ale nemohu se odtrhnout. Teprve pohodn chvli beznadje si uvdomuji, e nikam nemusm, e se mi to jenom zd. Nic u nemusm. Apesto jsem se vrtil. Depm vkesle avyhlm Modrho smka. Bl jsem se vrtit, avida, dn hrza: strn pln krav, naobloze prek zamilovanch krkavc, sta znm. Zbrusu nov koka si m sama nala ate mi trpliv naslouch. Ale urat nakoberec, tos nemusela, Mau! Vad mi zima, pocit chladu; zima potle, zima vdui. Studen chodidla, studen pohledy, hus ke. Mrz nevad, ikdy je nebezpen adoke zabjet; je nemilosrdn, zniujc, ale nepedstr. Mrz je jasn. Vad mi zima vlezl, mokvav, ulpvajc; nedostaten obleen, zkehl ruce, promen boty, vlhk pokrvka, vykrtan zpalky, orosen zdi, zima pod k, vmorku kost. Takov zima sl zBydovskho azjeho nohsleda Kvitka. Maj namne spadeno. Pi prvnm setkn, vdtstv, jsem Bydovskho naapal vpotupn situaci ueky vKaterajnu. Jeho tata ho tam pivlekl, svlkl doervench trenrek, namoil jak cchu, namydlil jdrovm mdlem avydrhnul rovm kartem. Ped mma pobavenma oima! Bydovsk jeel aalostn vzlykal, ale svho tatka neoblomil. Ty nchce by hajotem? Hajot se imne vody nboji! sml se star Bydovsk. Jako by si neviml, e vlka u dvno skonila asn iHitlerjugend; e zvtzila dlnick tda, skoncovala s vykoisovnm lovka lovkem anastolila spravedliv spoleensk d. ZBydovskho se nestal hajot, nbr pionr. Akdy se soudruh uitel Krlek vmatematice zeptal, kolik je estkrt est, Bydovsk pozral vaze odpovdl: Dvanast! Vborn, Bydovsk! zaradoval se pekvapen uitel. Tm sprvn, hochu! Co jsi se stal pionrem, rozbesklo se ti. Hlehle, Bydovsk odpovdl! Bezmla

12

ses trefil! Chvlm, chvlm, chvlm, Bydovsk! Vid, nen to stebou marn: kdy se zamysl, doke odpovdt inavelice obtnou otzku. Snad ztebe, Bydovsk, nkdy nco bude. Poprzdninch mi Bydovsk seel zo; propadl vpotech anae cesty se rozely. Jene to nebylo napod, Mau, Bydovsk se jen tak neztrat. Bydovskmu nelze uniknout. as odasu se vyno ato nevst nic dobrho; zvlt pot, co se nanj pilepil Kvitko. Jakmile jsem je spatil, jak se bl spytlem amotykou, otoil jsem se kvkladn skni obchodnho domu Prkopnk a prohlel si teplky uvzan na nitch, aby vypadaly jako lovk v nich obleen, a eptal si zaklnadlo, aby m nezahldli, aby proli kolem bavce se o syslech. Mli zlusk na jejich zrn. Piplcl jsem se kesklu aekal, a pejdou azam podl pivovaru kece apak zamsto dopol, ksyslm. Le, Bydovsky, Barto! zajsal Kvitko. Le, Kvitko, fakt, Barto, pohldl namne Bydovsk. Chce dopysku, Barto? Nechcu, cype. ekl jsem mu cype anevdl, co to znamen. Hned mi ale dolo, e jsem udlal chybu. Kdo je utebe cyp, cype! ekl Bydovsk apiznul m dopysku, a jsem hlavou ksl ovkladn sk. Anohsled Kvitko mi plivl dopysku lut chrchel, aby nepiel zkrtka. Pak vyrazili Pivovarskou ulic dol naNkladn apovermov kece, pes most doKaterajnu, a zaKaterajn akolem bunkru dopol rozkopvat syslm dry akrst jim nakekovan obil. Hladm spc koku co kdy spnek jenom pedstr? rukou vnmm pevnou, a pitom hebkou srst, bky prst nabrm ukrvanou energii elmho tla. Svd m to knevzanmu nezvaznmu vann; koka nic nevyslepi, koce nevad banalita, vyboen zvazby, neikovn formulace, nakousnut anedoeen pbh. Kdy toho m dost, by by to bylo uprosted slova, odebere se nask, pod sk nebo dokoupelny Kampak, kampak, milostiv?

13

Soudm, e je mi souzena. Nen to pelud, akoli ji nikdo nevidl, jenom j. Vech jsem se vyptval, ina Anky, kdy se vzdutmi plachtami, cel modr, vzneen proplula modrou oblohou nzko nad zem, od vchodu kzpadu zprvu jenom nepatrn bezbarv skvrna, nepatin cosi, zrakov vada, uka nastnici. Nikdo ji ani nezahldl, akoli nm plula kousek nad hlavami. Jenom j jsem vidl nanebi modrou plachetnici. Poprv jsem ji spatil zbunkru vpolch zaKaterajnem. Tenkrt jet bvala zima zimou, vozovku nesolili, auta vyjela, jen kdy musela, pivovart kon svozy naloenmi pivem vdevnch sudech nalapovali opatrn arolniky jim zvonily napostrojch; tak koblky, kter zasebou trousili, mrzly vpdu acinkaly oledovku. Chodnky byly posypan popelem, aby se staenky astaeci nekceli naledu. Vlekl jsem zasebou sky sna Ankou, napopelu se zadrhvaly askpaly. Anka prskala biem nad hlavami potkvajc smece eskymckch ps. Vyjeli jsme si zamsto skovat. Stoj tam betonov bunkr, knmu ze severn strany, odsttn hranice, navrili val. iroko daleko nen vhodnj kopec k skovn. Snh byl snhobl, erstv napadan, obloha modej ne vlt, bez mrak, stny dlouh, slunce nad obzorem. Dti sjdly nasanch ipozadku, nkter klouzaly jen tak vbotch podrze vyklouzan doledova. Zimn radovnky. Vrhli jsme se dovru dn, u jsem nebyl smekou ps, nbr zvodnkem. Sedl jsem zaAnkou apatami dil, ale dit jsem nemusel, sky se tily vevyjetch kolejch ibez zen, vtr svitl kolem u zaklapnutch klapkami, mrz tpal dolek anae Anka jeela: ...! Neje! dm j, nic se ti nestane. Jeet nepestala, protoe to byl jekot radostn, anebyla s tm sama, spousta ostatnch dcek jeela jekotem podobnm, zimn radovnky nabunkru zaKaterajnem se bez jekotu neobejdou. Dojeli jsme jet kus porovin azastavili ozmrzlou brzdu ern hlny sblou epic.

14

Le, Bydovsky, nni to Barto ze segrum? ozval se mi zazdy povdom hlas. Je to Barto, Kvitko, ze segrum amaju fajne saky. Rodle. Amy enem klizave butky! ozval se mi zazdy druh povdom hlas. Amokru i. Poaj nam, Barto, ty tvoje fajne rodle! Aspo nachvilu! Npoam, ekl jsem jejich jazykem adval si pitom pozor, abych neekl cype jako posledn, aby nemli zminku piznut m dopysku jako tenkrt. Npoa, cype? Ni! trval jsem nasvm. Poa, Barto, ekl Bydovsk, urval kl odbytu, kter mi visel narce kolem krku, ahodil ho dozvje. Kdy jsem se pro nj shbal, piznul m dopysku, a jsem upadl tv nakl. Nae Anka naskch zaala znovu jeet. Te jeela jinak ne pi sjdn zbunkru, jinak, ne jeely ostatn dti. Jene vtom veobecnm jekotu nalhavost jekotu Anina zcela zanikla. Stril jsem kl dokapsy avtu rnu jsem schytal druhou. Znosu mi zaala tct krev. Shbl jsem se pro snh, abych krv cen zastavil. Toho vyuil staten Kvitko akopl m do zadku tak mocn, a jsem spadl dozvje. Vrhli se namne azaali m krmit snhem. Abysi nbyl hladny, cype! Kolem se vytvoil kruh pihlejcch. Sledovali udlost mlky, nkte podvali Bydovskmu a Kvitkovi hrsti snhu, aby ho bylo dost, kdyby snh vzvji doel. Dal dreli rozzuenou Anku. Vrhala se naty dva chasnky, mohla by jim ublit. Kdy as valchovn uplynul, Bydovsk aKvitko popadli koist, Anina zuivost byla zkrocena, vystdal ji usedav pl. Zatmco Bydovsk aKvitko sjdli na naich skch a etili si svoje podrky, vykrbali jsme se nahoru nabunkr, krev se u zastavila, ale slzy tekly dl, imn, zvalchovanmu, slzy bezmoci. Pohldl jsem knebi, zvednout hlavu pr vtakovch okamicch pomh.

15

A skrze slzy bezmoci jsem ji, Mau, spatil poprv. Lo pece, tu modrou lo s modrmi plachtami na modr obloze! Byl to korb, trojstnk jmnem Modr smek. Vid ji? Taky vid to, co j? ptal jsem se na Anky nabunkru aukazoval prstem, napaenou pa, obma paemi, jako bych mohl tu lo zastavit. Co mm vidt? nechpala Anka. Lo pece, vdy pluje pmo knm... Jakou lo? Oblek vidm, ekla nae Anka. Jenom mouhu poobloze. Otela si mokro ztve mokrm kapesnkem. Aspo breet pestala. Ale copak nae Anka nemla dobr oi? Brle nenosila, jak je mon, e nevidla Modrho smka? Popalub se prochzeli Lapuan vepatn padnoucch odvech zdobench obrazy slunc, msc ahvzd, protkan obrazy housl, flten, harf, trubek, kytar, spinet amnoha jinch hudebnch nstroj nm vEvrop neznmch. Nahorn palub pod modrm baldachnem vyhrval big band Karla Krautgartnera, akdy byl Modr smek rovnou nad nmi, chopil se Karel Krautgartner sopransaxofonu azaal hrt Real the Blues tak pekrsn, a srdce usedalo. Akoli Anka nic nevidla aneslyela, zaala se usmvat. Lid napalub se oprali ozbradl, pohleli dol nabunkr anaskujc dti, naslouchali Karlu Krautgartnerovi, a kdy bylo slo ukonce, vichni napalub mu zatleskali. Tak j jsem zatleskal aKarel Krautgartner se snoblesou uklonil. Byl si vdom toho, e si obdiv zaslou. Nkte mli dalekohledy, jin prostm okem shleli nazem pod sebou, nazasnenou krajinu anabunkr, namne sna Ankou; vidli, jak mvm ajak Anka krout hlavou, co jsem to zablzna, co to tu vyvdm. Lid zpaluby Modrho smka namne kvali, abych zanimi vylezl, abych vyskoil napalubu, e mi pomohou. Dokonce spustili provazov ebk, u u jsem ponm sahal, u jsem ho skoro ml, jene ti prmai ucukli, povythli ebk, akdy jsem si povyskoil, povythli ho jet ajet v, abych nanj nedoshl, asmli se jako dcka. Chvli si

16

takto se mnou pohrvali adlali namne dlouh nos, nkte strouhali mrkviku: Dnes jet ne, Tonku Bartoi, natohle jsi jet moc mlad... Jak lo piplula, tak i odplula smrem zpadnm, vzdalovala se zvolna, a se promnila vmodrou mouhu, v nepatrnou bezbarvou skvrnu, nepatin cosi na obloze, pelud, zrakovou vadu, uku na stnici, nic... Amn dolo, e zanimi napalubu nemu, protoe mm tady na bunkru nai Anku a na mch skch se neoprvnn voz Bydovsk sKvitkem. Takov krsn sky pece nemu nechat vjejich sprech anai Anku opustit, zanechat ji ise skami napospas ivlm! Kdy se nabaili, sky pohodili dozavtho pkopu aodeli pchat dal dobr skutky dotemnch uliek vKaterajnu. Jenom nechpu, Mau, jak je mon, e Modrho smka nevidla ani nae Anka, ani ostatn dcka. Jako by to byl pelud, jako by Modr smek nebyl ze deva, kovu apltna, iv lo zmasa akost, jako by to byla jen moje pedstava.

17