MNOINY

Naivn definice (pojet): Mnoina [set] je pesn

definovan soubor prvk, kter maj njakou vlastnost.
O emkoliv je teba umt jednoznan rozhodnout, zda do
dan mnoiny pat i nikoliv.
Vztah nleen : Prvek x pat do mnoiny A zname

x A.

Dv mnoiny jsou toton tehdy a jen tehdy, maj-li stejn
prvky. Kad prvek prv mnoiny je prvkem druh mnoiny
a kad prvek druh mnoiny je prvkem prv mnoiny.
Mnoina prvek bu obsahuje nebo neobsahuje. Neme jej
obsahovat vcekrt.
Mnoiny mohou bt prvky dalch mnoin.

Mnoina me bt urena:
1. Jmenovitm vtem svch prvk.
2. Vlastnost (prediktem), kter maj prvky splovat.
Vymezen zpsobem . 2 me bt mlo opatrn. Pipout
nejasn uren mnoiny.
Me vst k paradoxm.

Tak zvan Russelv paradox:
Mnoina je slun, pokud sama sebe neobsahuje jako prvek.
Mnoina je divn, pokud je sama svm prvkem.
Kad mnoina je bu slun nebo divn. Slun mnoina nen divn. Divn mnoina nen
slun.
Jak je mnoina vech slunch mnoin?

Jeho varianty paradox mostu se ibenic, paradox holie.

Problm je skryt logick kruh. Mnoinu nelze vytvoit pokud k jej konstrukci je teba brt
v vahu i vytvenou mnoinu samu.

Matematika potebuje pracovat s pesn definovanmi objekty!

1
Pojem mnoina je teba pro pesn formln vahy definovat spolu se zkladn
vlastnost nleen axiomaticky.
= Stanovit zkladn vlastnosti tohoto pojmu.

V souvislosti s axiomatikou teorie mnoin se uv pojem tda [class]. Pozor! Je v teorii
mnoin uvn v odlinm smyslu ne u objektovho paradigmatu tvorby softwaru! Jako
mn urit souhrn prvk, kter nesm bt ji uit jako prvek dalch konstrukc.

Dal text na edm podkladu je uren pouze zjemcm o rozen obzoru o formln
pstup k teorii mnoin. Nen povinn v rmci pedmtu a nebude poadovn u zkouky.

Pesn vklad teorie mnoin nutno zavdt soubn s jazykem teorie mnoin, kterm je
vrokov a prediktorov logika. Vroky o mnoinch lze formulovat jen v jazyce teorie
mnoin. Ne v metajazyce (jazyce o tchto vrocch).
My se omezme na neformln vklad.

Existuje nkolik axiomatickch systm popisujcch teorii mnoin.

Nejznmj:
Zermelo Frankel: Zkladn pojem je mnoina a vztah nleen (bt prvkem mnoiny) .

Axiomy (pouze pro ilustraci):

- existence (x: x = x) existuje aspo jedna mnoina

- extensionality (u: u x v y) x = y) mnoiny, kter maj stejn prvky se
rovnaj

- vydlen (schma) z kad mnoiny lze vydlit mnoinu prvk, kter spluj danou
formuli odtud plyne i existence przdn mnoiny

- dvojice libovoln dv mnoiny uruj dvouprvkovou mnoinu

- sumy ke kad mnoin tvo vechny prvky, kter nleej do njakho jejho
prvku mnoinu.

- potence vechny podmnoiny kad mnoiny tvo mnoinu

- nahrazen (schma) k v podstat, e obrazem libovoln mnoiny pi definovanm
zobrazen je mnoina

- nekonena (z: z (x: x z x {x} z)) postuluje existenci potenciln
nekonen mnoiny

- fundovanosti (regularity) - (a: a (x: x a x a = )) nepipout
napklad aby mnoina byla svm vlastnm prvkem nebo aby v relaci nleen byly
cykly konen dlky.

Uveden axiomy nejsou nezvisl. Kad axiom schmatu vydlen je dsledkem nkterho axiomu nahrazen.
Axiom dvojice je dsledkem axiomu potence a schmatu nahrazen.
2
Tdy jsou soubory mnoin, definovan formulemi jazyka teorie mnoin prediktorovho
potu (vlastnost, kter m bt splnna). Kad mnoina je tdou. Tda me, ale nemus bt
mnoinou. Tdy, kter nejsou mnoinami, tak zvan vlastn tdy nemohou bt prvky
dalch td (a tedy samozejm i mnoin).

Gdel Bernays (- von Neumann) : Zkladn pojem je tda. Axiomy jsou poadovny pro
tdy a vztah nleen (bt prvkem tdy) .
Axiomy jsou poadovny pro tdy a vztah Tda se nazv mnoinou, pokud je prvkem
njak tdy.

Oba zpsoby vedou na tou teorii, pokud do soustavy axiom zaadme axiom vydlen
(Vechny prvky z dan mnoiny, splujc dan predikt, tvo mnoinu).
Jej bezespornost nelze dokzat v rmci teorie mnoin.

Axiomatick teorie mnoin odstran paradoxy Russelova typu. Jsou vak i jin paradoxy:

Richardv: Existuje nekonen mnoho pirozench sel. Pomoc konen mnoha psmen
abecedy lze popsat jen konen mnoho z nich. Existuj tedy sla, kter nelze popsat pomoc
nejve 100 psmen. Kad neprzdn mnoina pirozench sel m nejmen prvek. Toto
tvrzen je ekvivalentn znmmu principu matematick indukce. Tento prvek je nejmen
pirozen slo, kter nelze popsat pomoc nejve 100 psmen. Prv se nm jej popsat ale
podailo (text kurzvou).
Popis je vak mimo rmec jazyka teorie mnoin. Je v metajazyce. Podmnka bt popsateln
s uitm nejve 100 psmen je formulovna v jazyce o vrocch v jazyce teorie mnoin.

Zenonv (paradox hromady): Kolik zrnek psku smme uprat z hromady psku, aby zstala
jet hromadou? Varianta je paradox pleatho: Kolik vlas si musme vytrhat, abychom
byli povaovni za pleatho?
T: Kolik lid se vmkne do autobusu? Kdy bude zemkoule pelidnn?

Varianta Prof. Vopnky: Podle teorie Ch. Darwina existuje konen posloupnost tvor, na
jejm zatku byl opik Charlie a na konci ctihodn uenec Charles Darwin. Charlie byl
opice, Darwin lovk. dn lovk nen opice a dn opice nen lovk. Dti opic jsou zase
opice, ne lidi. Pokud v popsan posloupnosti tvor tvo lid a opice mnoiny, existuje prv
lovk, kter m svm pmm pedkem opici. Ale pak by byl dttem opice a tedy opic.

Pro tdy (a tedy i mnoiny) je definovn vztah inkluse (bti st):

A B (x A x B)

A B (A B A B)

Z axiomu extensionality plyne e

A = B (A B B A).
Pozor! V nkter literatue me bt msto A B uito A B a msto A B uito A B.

3
Klasick matematika poaduje (axiomem vydlen) , aby kad st mnoiny
byla zase mnoina ne vlastn tda.
Je-li A tda, A B a B je mnoina, kme e tda A je polomnoina. V klasick matematice
je kad polomnoina mnoinou.

Toto tvrzen vak nelze prostedky teorie mnoin ani dokzat, ani vyvrtit z ostatnch axiom
teorie mnoin.
Pokud je teorie mnoin bez axiomu vydlen bezesporn, zstane bezespornou i po pidn
axiomu:
kad polomnoina je mnoinou,

i jeho negace
existuje polomnoina, kter nen mnoinou (tak zvan vlastn polomnoina).

V klasick matematice (bez existence vlastnch polomnoin) povaujeme za tdy, kter
nejsou mnoinami (a z kterch nelze vytvet dal tdy pouze hodn velk soubory, kde
neostrost je dna jejich nadmrnm a tedy neuritm a nejasnm rozsahem).

Pijetm axiomu existence vlastnch polomnoin lze vybudovat tak zvanou alternativn
matematiku. Zde krom neuritosti co do rozsahu mme jet neuritost uvnit oste
definovanho souboru entit (mnoiny), danou nejasnm rozlienm pedmt, kter jsou za
nam obzorem.

V alternativn matematice existuj nekonen velk pirozen sla a jejich pevrcen
hodnoty nekonen mal ale nenulov reln sla. Derivace zde nen limitou, ale pmm
podlem dvou nekonen malch hodnot.

V alternativn matematice se podailo vybudovat ve, o co byl uinn pokus. Zatm vak ne
nco novho, co by v klasick nebylo znmo tak.
vahy v alternativn teorii mnoin a alternativn matematice jsou vak zajmav, ale ponkud
nezvykl.

Alternativn teorie mnoin odstrauje paradoxy Zenonova typu. Hromady tvo vlastn
polomnoinu, kter je st mnoiny vech mnoin zrnek psku. Pleatci vlastn polomnoinu
mnoiny vech lid a lid i opice vlastn polomnoiny mnoiny vech tvor vvojovho
etzce rodi a dt od opika Charlieho k Ch. Darwinovi.

Neprzdn podmnoiny mnoiny pirozench sel maj prv prvek i v alternativn teorii
mnoin. Mnoina pirozench sel obsahuje ale jako sv sti i polomnoiny, kter nejsou
mnoinami. Polomnoiny nejmen prvek mt nemus.

Matematick indukce pro pirozen sla plat jen pro mnoiny. Ne pro vlastn polomnoiny.

Otzka kter z obou teori mnoin (klasick i alternativn) je sprvnj je patn poloena.
Z hlediska logiky jsou rovnoprvn.
Pro popis skutenosti me bt nkdy vhodnj jedna, jindy druh.
Kad z nich pedstavuje ponkud jin pohled na svt kolem ns.
Bli o alternativn teorii mnoin lze nalzt v knihch Prof. Vopnky.
4
Znaen mnoin

Mnoina uren vtem svch prvk:

{ <vet prvk, oddlench rkami>}

Nezle na poad.
Mnoina prvek obsahuje nebo neobsahuje. Neme jej obsahovat nsobn.

Pklady:

przdn mnoina. Neobsahuje dn prvek.

Mnoina
{1, 3, 5, 7, 9}
obsahuje lich pirozen sla men ne 10.

Mnoina
{ , {}};
obsahuje 2 prvky przdnou mnoinu a mnoinu o jedinm prvku, kterm je przdn mnoina.

Mnoina
{1, 1, 2, 1, 2} obsahuje dva prvky. 1 a 2.
5
Mnoina uren podmnkou, kterou mus splovat jej prvky:

X = {x : P(x)}, nkdy t X = {x | P(x)}, kde P je podmnka predikt
jeho splnn i nesplnn je mon ovit, ani bychom k tomuto
oven potebovali ut X.

nebo, je-li vbr prvk omezen na njakou mnoinu A:
X = {x A : P(x)}, ppadn X = {x A | P(x)}, kde P je podmnka,
kterou maj prvky splovat.

Pokud je A mnoina a P formule teorie mnoin, potom v klasick teorii mnoin je
{x A : P(x)} t mnoina.

Pklady:

Je-li N mnoina vech pirozench sel, potom mnoina
{ n N : (n mod 2 0) (n < 10)} = {1, 3, 5, 7, 9},
nebo t
{ n N | (n mod 2 0) (n < 10)} = {1, 3, 5, 7, 9}

(lich pirozen sla men ne 10).

Mnoina
{(x, y) : x R y R (x
2
+ y
2
) 1} = {(x, y) : x R y R (x
2
+ y
2
) 1})

uzaven jednotkov kruh v rovin.
6

ast znaen nkterch asto pouvanch mnoin:
N ... mnoina vech pirozench sel
Z nebo I mnoina vech celch sel
Q mnoina vech racionlnch sel (zlomk)
R mnoina vech relnch sel
C mnoina vech gEOO]v] sel

asto se uvaj jin fonty
nap.
N, N, N, N, , ... R, R, R, R, , ...

xR : x>0} = .........mnoina vech kladnch relnch sel
R
+
{xR : x<0} = .......mnoina vech zpornch relnch sel
R

{xR : x0} = .......mnoina vech nezpornch relnch sel

R
+
0
{xR : x0} = .......mnoina vech nekladnch relnch sel
R

0
{xZ : x<0} = .......mnoina vech celch zpornch sel
Z

{xZ : x>0} = .......mnoina vech celch kladnch sel

Z
+
{xZ : x0} =
Z
+
0
.......mnoina vech celch nezpornch sel
(msto Z se nkdy uv I (integer)




Przdn mnoina nem dn prvky.
Znaen: .
7
Podmnoina
Mnoina A je podmnoinou mnoiny B (zname A B), tehdy a pouze
tehdy (prv tehdy) pokud kad prvek A je i prvkem B.

A B (x A x B).

X pro libovolnou mnoinu X.

Vlastn podmnoina A B (A B A B).

Pozor! V nkter literatue se uv pro vztah bt podmnoinou symbol a pro
vztah bt vlastn podmnoinou symbol , ppadn .



Operace s mnoinami

Prnik A B mnoin A a B je mnoina, kter obsahuje ty a pouze tu
prvky, kter pat souasn do obou mnoin A i B.

A B = { x: x A x B}.


Sjednocen A B mnoin A a B je mnoina, kter obsahuje ty a pouze
tu prvky, kter pat aspo do jedn z mnoin A a B.

A B = { x: x A x B}.



X Y =
X
Y
disjunktn mnoiny










Je-li Y X, potom X Y = Y
Y
X



Plat: X = , X = X pro kadou mnoinu X.
8

Je-li X Y, potom X Y = Y



Rozdl A B (nkdy pouze A B) mnoin A a B je mnoina tch a pouze tch
prvk, kter pat do A ale nepat do B.

A B = {x: x A x B}.


Nkdy se v mnoinov algebe uv i termn doplnk. V tom ppad se
pedpokld, e je znma njak mnoina U (tak zvan univerzum), jej jsou
vechny uvaovan mnoiny podmnoinou.
Doplnk A je pak definovn jako U A.

Nsledujc ukzka ilustruje vsledn (vyrafovan) rozdl dvou mnoin X, Y s
ohledem na jejich vzjemn vztah.










Y
Y
X
X
X
Y
Y
X
X, Y jsou disjunktn
X Y Y X X Y X Y = X
Y X = Y X = Y

Dle se nkdy uv pojem symetrick diference mnoin

Symetrick diference A B mnoin A a B je mnoina tch a pouze tch prvk,
kter pat do jedn a pouze do jedn z mnoin A a B.

A B = {x: (x A x B ) (x B x A)}.

Plat A B = ( A B) (A B).

Potence mnoiny A znaenou exp(A) nebo t 2
A
, je mnoina vech
mnoin, kter jsou podmnoinou mnoiny A.

exp(A) = {X: X A}.

Pklad: A = {1, 2, 3}; exp(A) = {, {1}, {2}, {3}, {1,2}, {1,3}, {2,3}, A}.
9
M-li konen mnoina n prvk, m jej potence 2
A
2
n
prvk. Pozdji ukeme, e i pro
nekonen mnoiny m potence vdy vce prvk ne pvodn mnoina.


Operace prnik a sjednocen lze rozit na libovoln (konen i nekonen) systm mnoin.
Tyto mnoiny ozname indexem vybranm z njak mnoiny J.

Prnik je mnoina prvk, kter jsou zrove ve vech mnoinch A

J j
j
A

j
pro j J.
Sjednocen je mnoina prvk, kter le aspo v jedn mnoin A

J j
j
A

j
pro j J.

10
Uspodan dvojice a n-tice prvk (a, b).

Lze zavst jako mnoinu o dvou prvcch:
- prv prvek je mnoina {a, b}, obsahujc prvky a a b a dn jin.
Tato mnoina m dva prvky je-li a b a jedin prvek je-li a = b.
- druh prvek je a. Ten uruje, kter prvek z dvojice je v uspodn na prvm mst.

Uspodan n-tice (a
1
, a
2
, , a
n
)

se zavede indukc. Pro n = 2 je to uspodan dvojice.
Pro n >2 uspodan dvojice z (n 1)-tice a dalho prvku.

Kartzsk souin
A B mnoin A a B je mnoina vech uspodanch dvojic (a, b),
kde prvek a pat do mnoiny A a prvek b pat do mnoiny B.

A B = {(a, b): a A b B}.

Podobn pro libovoln konen poet mnoin
A
1
A
2
A
n
= {((a
1
, a
2
, , a
n
) : a
j
A
j
pro j = 1, 2, , n}

Kartzsk mocnina mnoiny A: A
2
= A A.
A
n
= A A ... A
n-krt

Relace

Nech A
1
, A
2
, A
n
jsou mnoiny.
Potom n-rn relac s domnami A
1
, A
2
, A
n
nazvme libovolnou
podmnoinu kartzskho souinu A
1
A
2
A
n
.

Relaci tedy tvo nkter uspodan n-tice. Ty, kter vyjaduj dan vztah.
Poloky relace vyjaduj atributy. Typick uit relan bze dat.

n = 1 unrn relace,
n = 2 binrn relace,
n = 3 ternrn relace


Je-li A
1
= A
2
== A
n
= A, kme relaci n-rn relace na mnoin A.
Takov relace vyjaduje vztah mezi prvky te mnoiny A.

11
Zobrazen

Zobrazen (funkce) f z mnoiny X do mnoiny Y je pedpis, kter
nkterm prvkm z mnoiny X piazuje jednoznan jedin
obraz, kter je prvkem mnoiny Y.

Ekvivalentn formulace pomoc pojmu teotoe mnoin:
Zobrazen z mnoiny X do mnoiny Y je relace s domnami X a Y,
pro kterou plat:
((x, y) f (x, z) f) y = z.

Pokud mnoinu Y tvo njak obor sel, kme zobrazen f obvykle funkce.

Zobrazen z mnoiny A nemus bt definovno pro vechny prvky A. Ty, pro kter definovno
je tvo definin obor zobrazen f. Zname jej Def(f).
Def(f) X.


Totln zobrazen neboli zobrazen X do Y (bez pedloky z) je zobrazen pro
kter je
Def(f) = X.

Takov zobrazen je definovno pro vechny prvky mnoiny X.
Pokud mnoinu X tvo mnoina pirozench sel N, kme zobrazeni f do Y obvykle
posloupnost prvk mnoiny Y.

Vdy plat f(X) Y. Me bt f(X) = Y, ale me tak bt f(X) Y.


Nevad, e dva rzn vzory maj tent obraz (nap. f: y = x
2
) . Neme vak jeden vzor
mt dva rzn obrazy.


erven indikovan relace nen zobrazenm
X
Y








f(X)
f: X Y
X
Y


12
Surjektivn zobrazen neboli zobrazen X na mnoinu Y je zobrazen X do Y pi kterm kad
prvek z mnoiny Y m v X aspo jeden vzor.
Pro zobrazen X na Y je f(X) = Y.

Injektivn neboli prost zobrazen mnoiny X do mnoiny Y. Je takov zobrazen X do Y pro
kter plat:
f(x) = f(y) x = y , (neboli x y f(x) f(y)).

Rzn vzory mus mt rzn obrazy. Kad prvek mnoiny Y m v X nejve jeden (tedy
jeden nebo dn) vzor v mnoin X.


erven znzornn zobrazen nen
prost. ern znzornn nen
zobrazenm na Y
f(X)
f: X Y
X
Y









Bijektivn zobrazen X na Y , neboli vzjemn jednoznan zobrazen je takov zobrazen,
kter je souasn surjektivn i injektivn. Je to tedy prost zobrazen X na Y.

K bijektivnmu zobrazen f X na Y existuje jednoznan uren inverzn zobrazen f
-1
Y na X,
kter je rovn bijektivn.
Je definovno vztahem
f
--1
(y) = x y = f(x).
Zejm je
(f
-1
)
1
= f.



Pojem zobrazen nm umouje rozit pojem kartzskho souinu i na kartzsk souin
nekonen mnoha mnoin.

Mjme (teba i nekonenou) mnoinu index J. Kadmu prvku j J nech je piazena
njak mnoina A
j
. Zdraznme, e indexy mus tvoit mnoinu. Ne vlastn tdu.

Kartzsk souin

j J
A
j

je zobrazen f mnoiny index J do mnoiny , pro kter plat f(j) A

J j
j
A

j
.
Zd se, e kartzsk souin neprzdnho systmu neprzdnch mnoin mus bt vdy
neprzdn mnoina. Z kad mnoiny A
j
lze vdy vybrat jeden prvek a tak vytvoit prvek
jeden kartzskho souinu. Jinm vbrem zskme jin prvek
Tomuto tvrzen se k axiom vbru.

13
Toto tvrzen vak nelze z axiom teorie mnoin ani dokzat ani vyvrtit. Je na nich nezvisl.
Bylo ukzno, e pokud jsou axiomy teorie mnoin nerozporn, zstanou nerozpornmi i pi
pidn axiomu vbru a rovn zstane nerozporn po pi pidn jeho negace.

Pot spov v tom, e pokud je mnoina J nekonen, vbr nikdy nedokonme cel a nikdy
efektivn nebudeme mt dan prvek souinu
j J
A
j
cel k dispozici.

Bez axiomu vbru se vtina modern matematiky neobejde. Je nutn jej pedpokldat ve
vtin vah matematick analzy. Bez nj by byla matematika velmi chud. Nemli bychom
napklad k dispozici vtinu piblinch metod vpotu bn uvanch pro een loh,
jejich dopad je velmi praktick. Proto se zpravidla platnost axiomu vbru pedpokld.


Pesto stoj zato uvst, e axiom vbru m adu velmi pekvapivch a kuriznch dsledk.

Snad nejexotitji a nejmn uvitelnji vypad tak zvan paradoxn rozklad koule dokzan
polskm matematikem Banachem:
Kouli o polomru jedna v trojrozmrnm prostoru lze rozloit na 5 navzjem disjunktnch
st, s kadou z tchto st provst pohyb (bez jakkoliv deformace, pouh posunut
a pootoen kad sti zvl) a sloit z tchto st dv nov pln koule z nich kad m
stejnou velikost jako pvodn jedin koule.
Tato neuviteln vta je skuten dsledkem axiomu vbru a lze ji bezchybn a pomrn
snadno dokzat.

Problm spov v tom, e uveden rozklad sice existuje, ale nejsme schopni jej efektivn
realizovat.
Paradoxn rozklad koule ukazuje, e v trojrozmrnm prostoru (a ve vech prostorech vy
dimenze) nelze zavst mru objemu tles tak, aby byla souasn nemnn pi pohybu a
zachovvala se pi skldn tles z navzjem disjunktnch st. Je zajmav, e na pmce a
v rovin takovou mru zavst lze.

14
Mohutnost mnoin

Pro mnoiny s konenm potem prvk plat nsledujc tvrzen:

Pokud mnoiny A a B maj stejn poet prvk, existuje prost zobrazen A na B.

Pokud mnoina A m mn prvk ne B, existuje prost zobrazen A do B, ale neexistuje
prost zobrazen B do A.

Pokud mnoina B m mn prvk ne A, existuje prost zobrazen B do A, ale neexistuje
prost zobrazen A do B.

Pokud u konench mnoin existuje prost zobrazen jedn na druhou, potom kad jin
prost zobrazen jedn do druh je tak zobrazenm na tuto mnoinu.

To ns vede k mylence jak rozit pojem poet prvk i na nekonen mnoiny. Tomuto
zobecnn kme mohutnost mnoiny moh(A) nebo kardinalita mnoiny card(A). Hodnot,
kter tento zobecnn poet vyjaduje kardinln slo. Pirozen sla jsou kardinlnmi
sly konench mnoin. Nekonen kardinln sla zavedeme.

Musme vak bt opatrn.
Pro nekonen mnoiny je situace ponkud odlin. Vyplv to z pkladu:
N nech je mnoina vech pirozench sel,
S mnoina vech sudch pirozench sel.
f(n) = n je prost zobrazen S do N, kter nen zobrazenm na N.
g(n) = 4n je prost zobrazen N do S, kter nen na zobrazenm S.
h(n) = 2n je prost zobrazen S na N, tedy bijekce.

N ={1 2 3 4 5 6 7 8 . }

f g h

S = {2 4 6 8 }

U nekonench mnoin se tedy musme smit s tm, e je budeme
povaovat za stejn velk, pesnji kat, e maj stejnou mohutnost,
pokud existuje aspo jedno prost zobrazen jedn na druhou.

U konench mnoin nen mon zobrazit mnoinu vzjemn jednoznan na jej vlastn st
(aby nco zbylo). Kad prost zobrazen konen mnoiny do sebe je zobrazenm na sebe.

U nekonench mnoin to, jak jsme prv vidli, mon je.

Touto vlastnost lze dokonce konen mnoiny charakterizovat.
Mnoina je konen tehdy a jen tehdy, pokud kad prost zobrazen tto mnoiny do sebe je
zobrazenm na sebe.
15
Abychom mohli mohutnosti porovnvat navzjem potebujeme nsledujc vtu

Cantor - Bernsteinova vta: Jestlie existuje prost zobrazen mnoiny A do mnoiny B a
souasn existuje prost zobrazen mnoiny B do mnoiny A, potom existuje tak prost
zobrazen mnoiny A na mnoinu B.

Dkaz tto vty vynechme. M vak pro definici mohutnosti zsadn vznam. Cantor
Bernsteinova vta umouje vzjemn porovnvat mohutnosti mnoin.

kme, e mnoiny A a B maj stejnou mohutnost, pokud existuje prost
zobrazen A na B.
kme, e mnoina A m mohutnost men nebo rovnu mohutnosti B,
pokud existuje prost zobrazen A do B, tedy na podmnoinu B.

kme, e mohutnost mnoiny A je men ne mohutnost mnoiny B, pokud
existuje prost zobrazen A do B a neexistuje prost zobrazen A na B.

Kardinln slo je spolen vlastnost mnoin stejn mohutnosti.

Pesnji: Na td vech mnoin (pozor, vechny mnoiny netvo mnoinu, ale vlastn tdu !)
je vztah mt stejnou mohutnost ekvivalenc. Ta rozdluje tuto tdu na tdy ekvivalence.
Kardinln sla charakterizuj tyto tdy.

Mohutnost mnoiny A oznaujeme card(A), nebo moh(A), nkdy t |A|.

Mnoiny, kter maj mohutnost stejnou jako je mohutnost mnoiny vech pirozench sel
se nazvaj spoetn.
Lze je charakterizovat tm, e vechny jejich prvky lze seadit do posloupnosti.

Mohutnost spoetnch mnoin se oznauje hebrejskm psmenem
0
- (ti alef nula)
Lze ukzat, e kad nekonen mnoina obsahuje spoetnou podmnoinu.
0
je tedy nejmen nekonen kardinln slo. Vyjaduje mohutnost spoetnch mnoin.

Snadno lze dokzat, e kad st spoetn mnoiny je tak spoetn nebo konen (je
nejve spoetn).
Prnik dvou spoetnch mnoin je spoetn nebo konen mnoina. Sjednocen dvou
spoetnch mnoin je spoetn mnoina.

16
Kartzsk souin dvou spoetnch mnoin je rovn spoetn mnoina. Jak dvojice seadit do
posloupnosti plyne z nsledujcho schmatu:

(a1, b1) (a1, b2) (a1, b3) (a1, b4) ..

(a2, b1) (a2, b2) (a2, b3) (a2, b4) ..

(a3, b1) (a3, b2) (a3, b3) (a3, b4)

(a4, b1) (a4, b2) (a4, b3) ..

Seadme: (a1, b1), (a1, b2), (a2, b1), (a1, b3), (a2, b2), (a3, b1), (a1, b4, (a2, b3), (a3, b2, (a4, b1),
(a1, b5),
Spoetn je tedy i mnoina vech racionlnch sel moh(Q) =
0
.
Spoetn je i sjednocen spoetn mnoha spoetnch mnoin.
Spoetn je i mnoina vech konench etzc znak (slov) z libovoln konen abecedy.
Do posloupnosti je seadme takto
Na prv msto pijde przdn etzec. Pot etzce o jednom znaku, seazen abecedn. Pot
abecedn seazen etzce o dvou znacch. Pot trojznakov slova, atd. Vyerpme tak
vechna slova, libovoln konen dlky.

Jsou vak i vt mnoiny.
Ukeme, e mnoina vech nekonench posloupnost znak 0 a 1 spoetn nen.

Dkaz nazname tak zvanou diagonln metodou, kter se v teorii mnoin uv asto
(vimnte si, e do jist mry pipomn paradox holie i Russelv paradox).

Pedpokldejme, e vechny takov posloupnost seadit lze a e jsou seazeny do dk p(1),
p(2), p(3), oboustrann nekonen matice:

p(1) = a
11
, a
12
, a
13
, a
14
,
p(2) = a
21
, a
22
, a
23
, a
24
,
p(3) = a
31
, a
32
, a
33
, a
24
,

p(n) = a
n1
, a
n2
, a
n3
, a
nn
,

sestrojme nyn posloupnost b
1
, b
2
, b
3
, takto:
Je.li a
nn
= 0, bude b
n
= 1. Je-li a
nn
= 1, bude b
n
= 0.
Ta mus nkde v naem schmatu bt, protoe pedpokldme, e jsme v nm vyerpali
vechny posloupnosti.
Nech je na mst k . To ale bt neme, protoe b
k
a
kk
. N pedpoklad, e v danm
schmatu lze vyerpat vechny posloupnosti byl chybn.
Uvaovan mnoina je tedy nespoetn.
Zvme-li, e jde ve skutenosti o vyjden relnch sel z intervalu <0, 1> v dvojkov
soustav, ukzali jsme, e nespoetn je mnoina sel z <0, 1> a zejm i z intervalu (0, 1).
Ten lze ale snadno zobrazit prost na mnoinu R vech relnch sel. I ta je tedy nespoetn.
Mohutnost mnoiny relnch sel kme mohutnost kontinua a zname ji

c nebo t .
0
2

17
Diagonln metodu lze ut i na dkaz toho, e mnoina 2
A
vech podmnoin mnoiny A m
vdy vt mohutnost ne je moh(A).

Nech f je prost zobrazen A na 2
A
.
Sestrojme podmnoinu B mnoiny A takto:
Pokud pro x A je x f(x), pak x B. B = {x A: x f(x)}
Pokud x f(x), pak x B.
B je zejm podmnoina A a je tedy obrazem f(y) njakho prvku y A.
Polome si otzku, zda je y B i nikoliv.
Snadno se pesvdme, e ani jedna z tchto alternativ nen mon. Ob monosti vedou ke
sporu. N pedpoklad, e existuje prost zobrazen f mnoiny A na 2
A
byl tedy chybn.
Protoe A lze prost zobrazit na jednoprvkov podmnoiny A, je moh(A) < moh(2
A
).
Snadno se uke, e mohutnost mnoiny 2
N
vech podmnoin pirozench sel je tak c. To
je tak dvod toho, pro mohutnost kontinua oznaujeme t 2 .
0

Vznik pirozen otzka, zda existuje njak kardinln slo, kter le mezi
0
a .
0
2

Negativn odpov na tuto otzku pedstavuje tak zvan hypotza kontinua.

Znme sice mnoinu, jej mohutnost je dna kardinlnm slem, kter bezprostedn
nsleduje za
0.
Toto slo zname

1
. Nevme vak zda
1
= 2 nebo zda
0

1
<
0
2

Jde o dal tvrzen, kter nelze z axiom teorie mnoin ani dokzat, ani vyvrtit.

Zda hypotzu kontinua pedpokldme nebo ne tak ovlivuje matematiku. Ne vak tak
zsadn jako axiom vbru.

Tvrzen o mohutnosti potence mnoiny ukazuje, e ke kadmu kardinlnmu slu meme
sestrojit dal kardinln slo, kter je vt.

Mohla by vzniknout otzka: Jak je mohutnost mnoiny vech kardinlnch sel?

Tato vaha vak vede jen ke sporu.
Pokud pro kad kardinln slo sestrojme mnoinu pslun mohutnosti a vechny tyto
mnoiny sjednotme, dostaneme mnoinu, jej mohutnost je zejm vt nebo rovna
mohutnosti vech sjednocovanch mnoin. Ozname ji teba a jej mohutnost T. slo 2
T
je
ale vt ne T, tedy vt ne pln vechna kardinln sla, ale pitom je jednm
z kardinlnch sel, protoe je mohutnost mnoiny 2

.
Ve skutenosti o dn paradox nejde. Problm je v tom, e kardinln sla netvo mnoinu,
ale vlastn tdu, kter mnoinou nen. O mohutnosti td nem smysl hovoit.
18
Mlhav (fuzzy) mnoiny

(t neostr mnoiny)

Snaha postihnout neuritost (vgnost) informace

Rozdln koncept ne je pravdpodobnost (stochastick neuritost)!

Stochastick neuritost. Po proveden pokusu dostaneme jednoznanou odpov

Kvantov neuritost. Pokus nelze opakovat pro nekompatibilitu jev

Mlhavost (vgnost). Na otzku nelze odpovdt binrn

Snaha postihnout tet monost.


Charakteristick funkce (funkce pslunosti) mnoiny

1 pro x A

A
(x) = uito pro representaci mnoin napklad v jazyce PASCAL
0 pro x A

A = {x X:
A
(x) = 1}

1



0 <a, )


19
Mlhav mnoiny
Dno univerzum U mlhav mnoina je urena funkc pslunosti
(charakteristickou funkc):

A
: U <0, 1>.


Pklad: Vysok lovk

1





0
160 170 180 190 200 210
Nosi
supp(A) = {x U:
A
(x) > 0} ---
Jdro
core(A) = {x U:
A
(x) = 1} ---

Hladiny a ezy:

Pro 0 1 je
-hladina mlhav mnoiny A mnoina
{x U:
A
(x) = }
-ez mlhav mnoiny A mnoina
{x U:
A
(x) }
ostr -ez mlhav mnoiny A mnoina
{x U:
A
(x) > }
Hladiny a ezy jsou (ostr) mnoiny.

Mlhavou mnoinu lze charakterizovat systmem ez
R
A
: <0, 1> exp(U)

R
A
() = {x U:
A
(x) }.
Inkluse pro mlhav mnoiny:

A je podmnoinou B (A B) prv kdy
A
(x)
B
(x) pro vechna x U.
20
Operace s mlhavmi mnoinami

Stupe pslunosti bodu k vsledku operace mus zviset pouze na stupni pslunosti
k operandm. Tm mus bt jednoznan uren. To je rozdl od operac s pravdpodobnostn
neuritost, kde navc zle na zvislosti jev.

Nejastji se pouvaj tak zvan standardn operace:

Doplnk:

UA
(x) = 1 -
A
(x).
Sjednocen:

AB
(x) = max(
A
(x),
B
(x)).
Prnik:

AB
(x) = min(
A
(x),
B
(x)).

Jsou vak mon i jin typy zkladnch operac (vc typ doplk, sjednocen a prnik).
Napklad prnik:

P
B A
(x) =
A
(x)
B
(x)) (produktov) nebo

L
B A
(x) = max(
A
(x) +
B
(x)) 1, 0) (Lukasiewiczv)

Yw
B A
(x) = max((1 (
A
(x) 1)
w
+ (
B
(x) 1)
w
)
1/w
) , 0) pro w>0 (Yagerovy) nebo

A
(x) pro
B
(x)) = 1

D
B A
(x) =
B
(x) pro
A
(x)) = 1
0 jinak (t.zv.drastick);

t pro fuzzy negaci, sjednocen, implikaci i ekvivalenci existuje ada alternativnch monost.

S mlhavmi mnoinami zce souvis tak zvan mlhav (fuzzy) logika.
V mlhav logice mohou pravdivostn hodnoty nabvat hodnot z intervalu <0, 1>, podle
neuritosti pslunho tvrzen.

V mlhav logice mme tak krom standardnch logickch spojek monost rznch variant
pro negaci, konjunkci, disjunkci, implikaci. Ble viz skripta VUT: Navara, M. a Olk, P.:
Zklady fuzzy mnoin.

Poznamenejme e
1. - alternativn teorie mnoin a alternativn matematika a
2. - teorie mlhavch (fuzzy) mnoin a mlhav logika
pedstavuj dva velmi odlin pstupy k popisu neuritosti naich poznatk a prci s nimi.

Prv m hlub filosofick zklad a je zaloen na formlnm modelu, kter respektuje meze
naeho poznn svta. Nem pm vpoetn aplikace, avak znan teoretick vznam.

Druh je zaloen na apartu klasick matematiky a ideln pedstav pln poznatelnosti
a popisuje neuritost prostedky klasick matematiky. Je vhodnj vpoty a pro pm
aplikace. Pro informan techniky mnohem propracovanj.
21