Svhlavika

Elika Krsnohorsk
PBH Z PENSIONTU.
"Tatnku, tatnku, nae Stela m tata!" S touto zvst se pihnala thl, patnctilet dvka
do salonku, nevmajc si, e tam je starosta Skora se svou pan i synem studentem, dr. Srnec
a uitel Kronsk.
Mlad Skora se dal do smchu; star host hledli na dvku mlky, patrn vyrueni z hovoru
vnho. Nezaraena vak ani veselost jednoho ani pekvapenm ostatnch, pitoila se mlad
divoka k tatnkovi, aby mu zevrubn vyloila dleitou onu udlost.
"Jsou to tyi roztomil zvtka," iv vypravovala, "jedno jako druh, vecka hnd, s
blmi umky, a noiky maj jako v blch punokch. Poj se na n podvat! Dala jsem
je do koe a ustlala jsem jim peinami z vbavy svch panen."
Mlad Skora se zasml poznovu. Pan Menkov, nevlastn matka dvina, obrtila se k
nmu kouc: "Snad si nemyslte, e si Zdenka jet hraje s pannami? Jsou to ji panny ve
vslub."
"Aha, star panny," zaertoval mladk, ale Zdenka se k nmu obrtila nemilostiv zdy,
pohrdav odbrnujc rov ret, jako by naznaiti chtla: "Co je ti do toho?"
Okresn starosta Menk, dvin otec, poloil j rm "a ji a druhou rukou j hladil pocuchan
kuery nazad s rozplenho oblieje, pohleje pi tom na mazlka svho s usmvavou
zlibou. Podivno: co se mu asi na Zdence lbilo? Nevypadala ani dost mlo pvabn v
nepodnch, skvrnami a povlivmi trhlinami divn vyzdobench atech z kartounu, kter,
jak se zdlo, bval nkdy modrm; halenku na kivo sesmknutou drel na tle oden ps
koen, kdeto vysok, okopan botky, prachem pokryt, pod pli krtkou sukn jet kus
punoch ukazujce, nepidvaly tomuto vstroji valn elegance. To vak panu Menkovi
naprosto nepekelo, hledl milkovi svmu jen do veselch hndch o, na oblek nedbaje.
Prv vstal se idle s myslem, e podle pn dceruina pjde k ttkm, kdy ho pedela
jeho cho, pan ulechtilho vzezen; s velikou mrnost, ale zrove uritost ve tvi i hlase
pistoupila k dvce kouc:
"Poj se mnou na chvilenku, Zdeniko, mm ti co ci."
Dvka se prudce obrtila k matce, ale vidouc oi vech na sebe obrceny nemla odvahy k
odporu. Nerada a nevolky vela za matkou do vedlejho pokoje. "Co mi chce ci,
maminko?" otzala se s pohledem vzdorovitm.
"Jen to, dt, bys la do svho pokojku ihned se pestrojit. Nevdlas, e jsou u ns host?"
"Vdla, ale z tch si nic nedlm," odvtila Zdenka zkrtka.
"Mn vak na nich zle, a tvmu otci nen lhostejno, co si o tob pomysl ctihodn lid."
"Ctihodn lid!" vyhrkla Zdenka s vsmchem, "snad ten pihloupl mlad Skora se svm
skipcem na nose? A strk nos radji do knih, aby nepropadl pi zkoukch!"
"Mluv aspo zticha," napomenula ji matka s klidem, ale s vznamnm pohledem na dvee
salonku; mohlo by t kdysi mrzeti, kdyby tvou e dnes zaslechl mlad Skora, jen dosud,
jak v, nepropadl nikdy. Ostatn nejde tu o nho, jsou tam star host, a nejde jen o tvj
oblek, ale o slunost vbec, dt. Vstoupilas a zapomnlas pozdraviti; peruilas velmi vn
hovor tak dtinskou e, e by sluela jen malmu dcku. Bu rozumn, nelibuj si v
bezohlednosti, kter t nezdob. Jdi, Zdeniko, a nejdve se pestroj."
"Nepjdu! Nechci se zdobiti a fintiti ani petvarovati!" odprala dvka s planoucmi tvemi.
"Jak se ti lb; zde a v t chvli nebudu t nutiti. Ale peji si tedy, ano rozhodn ti ukldm,
abys v tomto at poveeela ve svm pokoji a mezi hosty nela."
Zdenka sebou trhla, ale vidouc matin pevn klid a pm, velitelsk pohled zaryla zoubky do
rt, prudkm krokem zavadila o podlahu a rychle, beze slova vyklouzla ze dve, jimi za
sebou pratila. Vybhla mikem do patra a tam ve svm pokojku, vrhnuvi sebou na idli a
podprajc se lokty o prknko v okn, vypukla hokou nevol v pl.
"O, jak hrozno je te u ns!" vlykala vytav "Pro jen si tatnek vzal zase enu? Ach,
mnohem, ba mnohem pknji se nm vedlo, dokud jsme byli spolu sami dva. Kadho dne
abych te poslouchala dlouh kzn, co je mrav a slunost, a j pece nechci bti jako dma,
nechci - a si m matka desetkrt chce mti takovou!"
Ba ovem, dokud byla Zdenka s tatnkem sama, mla veselej a nevzanj ivobyt.
Nikdo j nesml nic pedpisovati ani v poetilostech zbraovati; cokoli vyvdla, ve se
uznvalo za znamenit. Uen se pokldalo za zdlouhavou vc vedlej, a vychovatelky bu
se podrobovaly vli sv aky, nebo odchzely jedna po druh. Jestlie ta i ona nkdy
poalovala otci, a umanul-li si pevn, e s nezkrocenm dttem psn promluv, nedolo k
tomu. Kdykoli k Zdence pistoupil s vnou tv, padla mu okolo krku a nazvala ho svm
jedinkem, malikm tatkem, akoliv byl velikm a silnm muem, a lbala ho na sta i
lce. Pokusil-li se dn j domluviti, zavela mu sta vetenou rukou. "Vak vm vecko, co
mi chce ci, a dozajista se polepm!" slibn bo tila a konejila, a jak rd i snadno dval se
tak upokojiti! Nemohl se nikdy na sv dt opravdu horiti; Zdenka byla mu na svt vm.
Kdy matka jej ped lety umrala, poloila mu dceruku, mal jet robtko, jako nejdra
svj odkaz do nru. Dtko mlo slin, vesel oi po matce tak zhy ztracen a tolik
oplakvan! Pohldla-li na holika, bvalo mu, jako by se na usmla dobra ena, kterou
byl tolik miloval. Mnoho let zstal osamlm vdovcem a il jen pro sv dt, a se seznmil s
dmyslnou, jemnocitnou pan, jej vzcn vlastnosti ho pimly k tomu, e si ji zvolil za
cho a Zdence za druhou matku.
Pan Anna Menkov vstoupila do rodiny svho manela s pevnm myslem, e opravdu
bude Zdence matkou upmnou a uin svou vrnou lskou pro ni ve, co monho, aby j
nahradila matiku dvno zesnulou; avak srden jej zmry se ttily o vzdorovit odpor
Zdenin. Bezmla rok ji uplynul, a dosud se j nepodailo zskati si Zdeninu lsku.
Host v Jasanov - tak se nazval krsn, velk statek okresnho starosty Menka - zdreli se
na veei. Kdy bylo prosteno a vichni se posadili ke stolu zeptal se pan Menk, kde se
Zdenka dosud omekv. Pan Menkov vstala a zathla za ru zvonce; sluce, kter nato
vstoupila, nadila, aby zavolala slenu k veei.
Zdenka jet v nezmnn zpsob sedla u okna.
Mla zaveno, a sluka musela notn buiti na dvee, ne se dvce uzdlo j otevti.
"Muste jti dol, sleinko, pan matinka porou," ekla Kaenka i schvln pitom vyrazila
slova "muste" a "porou".
Zdenka prudce na ni vyjela: "Musm? Ale nechci! Vyi to pan matince."
"Ba!" pisvdila Kaenka od srdce rda tto odpovdi, nebo tak nebyla s tm srozumna,
e pila zase pan do domu a bval svobod uinila konec.
"Ba, tak to vydm. Sleinka m docela pravdu, to vn porouen omrz, kdy lovk nen
ji malm dttem, a jet k tomu ped cizmi lidmi." I sebhla dol do jdelny, kde do slova
vydila Zdenino vzkzn.
Pan Menk se rozpait podval na svou cho, nevda, jak si vyloiti dceinu odpov. Pan
pochopila nmou jeho otzku a nezrazujc ani mrknutm, jakou nevoli pociuje, ekla
pokojn: "Zdence je trochu nevolno, mui, stskala si, e ji bol hlava. Kaenka neobratn
vydila jej vzkzn."
Vichni ptomn hned uhodli, e pan Zdenku jen omlouv, pouze pan Menk bral slova jej
za bernou minci a pravil starostliv: "Nebylo by lpe, abyste se laskav na ni podval, pane
doktore?"
"Jen hlete pacientku!" zasml se dr. Srnec a ukzal rukou k oknu. Tam dvala starostlivmu
tatnkovi dcerka sama bezpen dkaz, e ji nebol ani malek. S hlasitm vskotem a
smchem kutlela hlkou obru po velkm trvnku, a kdykoliv oha Buran, jen se hnal za
obru, mlem by ji byl tlapami chytil, pec se mu zas odkoulela dle, Zdenka se smla jako
prav blznek.
Obliej pn Menkv zazil pi tom pohledu. Vkroil do otevench dve a chtl Zdenku
zavolati, ale cho jeho jej zadrela. "Nech ji, prosm t," pravila s smvem, jm zakryla
nemil dojem svj, k hostm pak se obrtila slovy: "Nic pltno, musm povdti pravdu, kdy
nae dceruka sama sv tajemstv prozrazuje. dala jsem, aby nm obtovala ten krsn svj
kostm a pevlekla se, ale neme-li se odci t ozdoby mmu pn k vli, nechme ji tedy,
bav se bez ns vten."
Vichni se zasmli t umrnn zprv o Zdenin neposlunosti; ano doktor prohodil, e jest
ten kostm dvce zdravj ne tsn nrovaka, a ta trocha bujnosti e mladmu stvoen
lpe svd ne psn dresura; obecn starosta Skora pravil lichotiv, e je v t dv
hlavice jiskra, a koda pr, e Zdenka nen hochem; jeho syn se zlibou pokukoval oknem na
dovdjc dve, pan Skorov vak, bval uitelka, jemnm vzdlnm a mravem
vynikajc, nepizvukovala pochlebnm poznmkm pn, nbr cestou k domovu povdla
svmu mui, e okzal nezvedenost dvete jest a odporn, i nazvala Zdenku zhkanou
rozpustou.
Kdy host odjeli, zstal u Menk pouze jet uitel Kronsk, mu dobromysln a
shovvav, jen ml Zdenku otcovsky rd. A nechodila nikdy k nmu do koly, od statku
Jasanova znan vzdlen, pece pehlel po vecka lta pokroky, kter inila u svch
vychovatelek, a od doby, co Zdenka vypudila z domu i posledn, peoval sm o jej vzdln.
Byl u Menk nejdvrnjm domcm ptelem, a Zdenka mu vyrostla na och.
V salonku nastalo ticho skoro trapn, jako by vichni ti ptomn mli cosi na srdci a dn
nechtl ci prvn slovo. Pan Menk sed za stolem mlky kouil, cho jeho vedle nho se
zdla zabrna v piln pleten; uitel Kronsk chodil po pokoji se svratlm elem. Konen
se ped okresnm starostou zastavil.
"Nen jin pomoci, pteli," pravil, "musm s pravdou ven. Tak to ji nejde. To bezuzdn
dve nm perostlo pes hlavu, nedovedeme je zkrotiti."
Okresn starosta vzhldl k uiteli s velkm podivenm. "Jak to myslte?" tzal se prostodun.
"Nerozumm vm."
"Pmo vm to eknu," odpovdl ptel. "M mnn jest bez okolk takov: dve mus
odtud pry, nkam do pensiontu."
"Zdenka? Do pensiontu?" skoro vykikl pan Menk. "Propak? Vdy se pece nedopustila
zloinu!"
"Zloinu, ovem!" usml se pan uitel, >ne, toho se nedopustila. Ale co je teba, aby dt
uinilo nco zlho, ne se d do stavu? Vak to nen do trestnice. Jen klidn a s rozumem,
pteli," pravil konejiv, kdy vidl, jak to v panu Menkovi ve. Poloiv mu ruku na
rameno, mluvil dle: "Vte pece, jak mm Zdeniku rd a e pomlm jen na nejlep
prospch jej. Nue, napemlel jsem se o n vru mnoho a dospl jsem k pesvden, e vy,
milostiv pan, i j nemme dohromady tolik moci, abychom ji vychovali. Proti nm vem
vyvzdoruje ve po svm, a kam by to vedlo? Prv nm dala skvl ppad zpurn sv
povahy."
Okresn starosta bubnoval na stl. "Byla to nezpsobnost, kterou potrestm," pravil, "vak
nemohu v tom spatovati nic prv zlho. Vdy pece, boe, je Zdenka mlad tvor, skoro
jet dt, a mladost m potebu vybouit se. K emu vak hned svrati svvoln dve tak
psnmi pouty a horempdem je poslati do pensiontu? Co na tom, vyhod-li si jako hb
trochu koptkem? A pijdou lta, pijde rozum. Co ty tomu k, Aniko?" obrtil se k choti
sv. "Jsi tho mnn jako j, vi?"
"Byla jsem toho mnn ped rokem, kdy jsem vkroila do tohoto domu" odvtila pan.
"Dnes uvauji jinak, dnes dvm panu uiteli za pravdu. Zdenku jest tko vychovvati, pese
vecku dobrotu jejho srdce. Nevm, co si s n poti, a si dvm vemon zleeti.
Obyejn in prav opak toho, k emu ji nabdm. dm-li, aby pracovala sv koly, stav
se, jako by neslyela, nebo vezme zlostn knihy, hod jimi na stl, sedne si k nim a pohrv si
nm vedlejm; za chvilku vstane a jest ta tam! Marn jest u n do mluva po dobrm, marn i
psnost, kdy Zdenka Prost - nechce. Zeptej se pana uitele, jak nestejn a neurovnan jsou
jej vdomosti, take dlv i pravopisn chyby."
"Co na tom zle? Vak je dvkou a nebude uencem," pravil pan Menk a v rozilen vstal.
"Dovede-li napsati dopis a um-li mnoilku, v toho pro ivot dosti."
Uitel se usml. "Tak asi nesmlte opravdu, pteli. i byste ml z toho radost, kdyby se o
va dcei kalo, e je hloup a e jste ji nedal niemu se nauiti? Zdenka m vlohy, a chyb j
jen popud, jen chu k uen. Obho se j dostane, jakmile pijde mezi dvata svho st.
Snaiv pilnost jejich probud jej ctidost a stane se nejlep jej vychovatelkou."
Panu Menkovi bylo jasno, jak pravdiv jsou tato slova, ale ze sam lsky k dtti se nemohl
k tomu piznati. Bylo mu hrozno pi pomylen, e by ml dceruku od sebe odlouiti.
Nemoci ji denn vdati a slchali - tof, zdlo se mu, jako e slunce by pestalo svtiti a jemu
svtlo i it mlo uhasnouti. Cho jeho ctc, co se dje v srdci muov, s lskou k nmu
pistoupila a vzala jej za ruku.
"Nemysli, Richarde, e jsem krut, souhlasm-li s nvrhem naeho ptele," pravila. "Zdenka
jest te na rozhran mezi dvetem a panenstvm, dosud je as, aby se nahradilo, co
zmekno, a jet lze zkrotiti nevzanou jej povahu. Nestane-li se to, mohlo by se nkdy pak
ci, e nae dcera je neensk. Neobv se toho?"
Snad ani neslyel, co mluvila. "Chcete ji zavti," rozhorloval se, "vak nevydrela by toho.
Sekejte aspo, a bude star, pak bude pod jet asu dost, aby la z domu." Tomu
odporoval jak uitel, tak i pan Menkov. Oba tvrdili, e prv as ji vrchovat, m-li
pensiont bti Zdence jet platen.
"Vdl bych o dobrm stav, kter by se pro Zdenku vborn hodil," podotkl pan Kronsk.
"Znm editelku jeho velmi dobe, jest to ctyhodn dma, kter si krom pensiontu zadila
tak kolu, rok co rok vce venou a vyhledvanou. Vten vyuovn i lskypln opaten
nalezla by tam Zdenka pohromad. stav jest v Ivanov Mstci; rozum se, e jest ryze esk,
sice bych vm ho nedoporuoval, a jakou vhodou jest krsn jeho okol! Romantick,
hornat krajina, vzduch jako kil -!"
"Vm, vm," vpadl mu pan Menk nepokojn a odmtav do ei, "to vecko me bti!
Ale pejte mi asu, netote tak na mne. Tak vn rozhodnut, i kdyby bylo nevyhnutelno,
mus uzrti."
Uzrlo dve, ne se nadl.
Velmi asn nsledujcho dne zastihl pan okresn starosta svou slenu dceru, jak se chyst
jeti na louku pro seno, ale nejela snad na ebinovm voze, nbr dala se od eledna
vyzdvihnouti na podsednho kon ped vozem a sedc na nm po musku volala hlasit pes
cel dvr: "Dobr jitro, tatnku! Musme pro seno, af povd, e ped polednem jet
bouka nepijde. Budu pomhati, nalome vysok vrch na voze!"
Bujn dtinstv dceino dnes nepsobilo otci tak nezkalenho poten jako jindy; mimovoln
si vzpomnal na verej hovor. Vru, jeho Zdenka vypadala v tu chvli mlo ensky, spe se
podobajc zdivoilmu kluinovi. Nohy j visely po obou stranch koova tla pod krtkmi,
sezenm jet vzhru povytaenmi suknmi a kltily se v nemotornch svch botkch i
strakatch ponochch tak, e vru podvn na ni pkn nebylo. Trhlina na jej oblben
modr halence se od vra jet zvtila.
"Sestup s kon, Zdenko," pravil pan Menk, pistoupiv ble k n, aby j pomohl dol;
"nepjde te na louku, sly, nbr vypracuje sv koly."
Po prv za Zdenina ivota promluvil k n otec zpsobem tak uritm. S asem nejvtm
na hledc nemla se ani dost mlo k tomu, aby ho uposlechla. Zaloila ruce ped sebou a dala
se z plna hrdla do smchu.
"Ale, ale, ale, ty roztomil, malik tatnku! Co t to napad? J abych pracovala? To je k
smchu! A pro dl k tomu tak zl obliej? V, jak te vypad? Zrovna jako
mademoiselle - v, ta posledn, kdy se zlobila! Sleno Zdenko, jdte do v pokoj, mais
tout-de-suite. Est-ce que vous avez slyet? - pi tom vytahovala obo a pod kudrlinky a
vyvalovala oi - takhle!" I pokusila se pitvoiti obliej po vychovatelce. "Ach, bylo to
neodolateln!" volala. "Tedy s bohem, tatnku, adieu! K sndani se vrtm." Jet mu rukou
poslala hubiku, smjc se na tvercky a ji vesele hrel vz ze vrat dvora ven do sv
krajiny a ujdl rosnm jitrem na louku.
Pan Menk potsl hlavou. Pojednou se mu zdlo pro budoucnost Zdeninu leccos na
povenou. Mylenka na pensiont se mu zdla dnes mn hroznou ne vera. Dcerka mu
prv v t chvli dokazovala, e jest i proti nmu hotova k odporu. Arci se uvnit sm
piznval, e ten vzdor v n vypstoval svou shovvavost.
Veel do jdelny a vystoupil odtud na verandu, kde ho u prostenho stolu manelka
oekvala se sndan. Byl nezvykle zamlkl. "Mls njakou nepjemnost?" tzala se ho pan,
podvajc mu kvu.
"Neml," odpovdl a zamlel se na chvli zas, jako by mu bylo za tko ci j dle: "Povm ti
nco novho, vlastn oznmm ti, jak jsem se rozhodl po verej na rozmluv. K prvnmu
ervenci vypravme Zdenku do pensiontu."
"ertuje," podivila se pan, tzav na hledc.
"Ani dost mlo neertuji, Aniko," odvtil. "Bude ti mono, abys do t lhty Zdence ve
pipravila k odjezdu? Dnes mme dvactho ervna."
"Ano, mohla bych j ve obstarati, Richarde; ale promi, zd se mi tv rozhodnut ponkud
ukvapen. Nebude ho litovati? Pej Zdence, a uije krsnch letnch msc jet na
svobod, a vyprav ji a na podzim. Bude j pak mn kruno rozlouiti se s domovem."
"Nikoliv, neodkldejme," odpral otec, jen se bl sv vlastn vrtkavosti; "zstane pi tom, na
prvnho ervence ji ohlsme."
Za nkolik hodin se vrtila Zdenka rozveselena a s rozplenmi tvemi, od hlavy k pat
potrouena senem. Tak pibhla v nejlep nlad na verandu k druh sndani.
"Tu jsem!" volala rozmarn; "byla jsem tam dlouho? V mi, tatnku, seno je skvostn, jako
aj! Ani kapika det ho nepokazila; bude mti z nho radost. Ji kolik let pr tak pkn
nebylo."
"Dobe, hospodyko," usml se pan Menk nucen a rozpait, s pemhnm pak dodal:
"Toho te nechme. Dej pozor, co ti povm." Slova jeho znla nevesele, bylo na nich slyeti,
jak tce mu vychzej z st; ale Zdenka pranic netuc, nevimla si jejich divnho pzvuku.
Mnohem vce pozornosti ne otcov zasmuilosti vnovala vbiv hojnosti na prostenm
stole, lan po sv rann vyjce.
"Chce, abych ti nakrjela?" ptala se vldn pan Menkov.
"Nakrjm si sama," odmtla Zdenka shajc po noi. Ukrojila si notnou skvu itnho chleba,
kterou namazala mslem na prst tlust; rukou si podav z msy tun kus uzenice dala se
chut do jdla. Bez upejpn ukousla kus chleba a nato kus uzenice, pi em na p sedla na
idli a houpala se, nohy majc zken. Chutnalo j znamenit.
"Chtls mi nco ci, tatnku," zvolala plnmi sty, "tedy spus, vystel, jsem ji nramn
zvdava."
Tronku vhal, ne odpovdl - nebo jet byl as, aby si zmr svj rozmyslil; na okamik
byl v nejistot, a neschzelo mnoho k stupu, avak ta slabot pela a klidn, jak nejklidnji
mu toti bylo mono, zpravil Zdenku o svm rozhodnut.
Oekval-li, e se bude bouiti a vzprati, mlil se. Uvzlo j sice pekvapenm a leknutm
doslovn sousto v stech, ale zrak jej zaltl k matce, a hrdost jej potlaila boui, je j
zalomcovala. Za cel svt nesmla se macecha dovdti, jak hrozno j bude opustili domov a
nade ve otce - ona, je byla dozajista jen sama pvodkyn tohoto plnu, nebo tatnek - ne,
ten by ji nikdy nebyl vyhnl od sebe!
"Nue, ty pouze ml?" tzal se otec; "nahldlas ji snad sama, jak jest nutno, aby ses
podn uila, dt, nebo tv vdomosti kobrtaj dosud na vecky strany, vi?"
"Pranic jsem nenahldla!" vyhrklo Zdence ze rt; "sms mi kal asto dost, e se dve
nemus mnoho uiti, ale plinm studovnm e teprv notn zhloupne. Ano, kals to,
tatnku, a te najednou mluv jinak. Te abych la pry, abych ve kamnch sedla mezi
kolakami a uila se, a mi hlava pukne. Ale dobe tak, chci opravdu pry, ba tm se ji na
odjezd. Jen kdyby ji honem bylo prvnho ercence!" I vstala, hodila zbytek sv sndan na
stl a pdila pry, nahoru do svho pokojku, a tam teprve proudem propukly jej slzy, dotud s
namhnm zadrovan.
Pan Menkov byla by rda la za pobouenm dttem, ctila, co vilo mladm tm
srdcem, ale vdla s jistotou, e by Zdenka vzdorn zamtala vechen jej soucit; zstavila ji
tedy o samot a doufala jen s dvrou v mocn as, e dobr srdce dvino pece pijde
matesk jej lsce vstc.
* * *
Rychle uplynulo krtkch nkolik dn do ustanoven lhty. Pan Menkov mla pln ruce
prce, aby Zdeninu dv vbavu dn podila. editelka pensiontu, odpovdvi na dotaz
otcv ibned ochotn, e dceru jeho pijme, zaslala zrove seznam vech vc, kter kad
chovanka byla povinna si pinsti do stavu.
Zdenka posmn vtipkovala o mnohch tch vcech, je podle jejho zdn nebyly k niemu,
co platilo zvlt domcm zstrkm.
"Jakiva jsem nenosila tak hloup titry, nech je doma, maminko," durdila se, kdy pan
Menkov skldala jej vbavu do cestovn truhlice.
"Vak se podrob pravidlm celho stavu, dt." mrn odvtila matka. "Pro by ses
vzpouzela? Jen hle, zstrky jsou zcela hezk a sluely by kad mal sleince, kter chce v
domcnosti bti slunou."
"Ale j nechci bt v domcnosti slunou!" brnila se Zdenka s nezpsobnou pohrdlivost; "to
by mi schzelo! Snad si myslte, abych tam v kuchyni pomhala a v pokojch poklzela? K
tomu jsou ty zstry?"
A kdyby!" pipustila matka; "dn poestn prce nen hanbou, kad jest ct, slunost vak
a skromnost jsou dvce tm vt ozdobou, m vy jest jej spoleensk stupe a jmenovit
jej vzdln."
"A vecky ty ctnosti vz v pitom zstrce?" uklbla se Zdenka.
"Arci e nevz," laskav pisvdila matka, "nevm, vru, pro t takov malichernost tolik
popouz. Zstrky jsou pro stav pedepsny, ale popros-li, aby ti editelka dovolila nenositi
jich -"
"Nikoho se nebudu o to prositi, do mho obleku dn editelce nic nen!" odvtila Zdenka
hrub a odbhla od matky, proti n chovala v srdci hok hnv pro pensiont. Proto bez
milosti hanla vecko pkn prdlo a atstvo, kter j matka uchystala.
S tatnkem si ujednala, e si schyst a napln jinou, malou truhlici zcela zvlt, pro svou
radost a tchu; nikdo e j nesm pi tom pomhati a nikdo zvdti, jak poklady odveze s
sebou do svho vyhnanstv. Vten npad, Zdeniko!" souhlasil pan Menk; jen si seber, co
chce pro poten." A hned objednal velmi slinou, koz potaenou truhlici s lesklmi
zmeky, aby pekvapil svho milka. Zdenka spativi ji padla mu okolo krku a po dlouhm
zas ase ho nazvala svm "jedinkem, malikm tatkem", m mu srdce tak mkce jihlo,
e se musil odvrtiti, aby skryl sv pohnut.
V den ped odjezdem se zavela Zdenka ve svm pokojku a jala se skldati. Ale jak! Pt
pes devt, jak se j vci namanuly. Nejdve oblben, pustl, modr aty s roztrenou
halenkou a pinavm koenm pasem; ty se jen na dno truhlice hodily a rukama trochu
smkly; pak vysok koen botky i s uschlm bltem, tak jak byly, pak star tahac
harmonika, z n mnla Zdenka vylouditi jen mlo zvuk pochybn krsy, pak nov ps
obojek s dloubou rou, vycpan kanrek a naposled, kdy nejpodivnj jin vci byly v
truhlici uhotny, pila sklenice, v n sedla abka rosnika. A tomu kdo v i nev, i
tento kus majetku musil na pou do svta; Zdenka byla ipernmu zvtku pli uvykl.
Vzala ze zsuvky prdelnku pkn vyvan kapesnk, sklenici jm obvzala a pes nj jet
paprem, nasthala do obojho obalu malch drek a prostrila jimi do vnitku nkolik much.
"Tak," ekla si velmi spokojen, nyn jsi dobe obstarno, mil zvtko, a nezhyne mi
hladem na dalek cest."
Kterak vpravila sklenici do truhlice, bylo vpravd umleckm kouskem prce, kter se j
podail teprv po delm namhn. Kdy konen dospla tak daleko, aby piklopila vko,
nedomykalo se, pokud na n neklekla a nepitlaila. Pak zamkla a povsila si kle na e
okolo krku.

...Nyn jsi dobe obstarno, mil zvtko...

Kdy po veei rodie jet sedli u stolu, vyla Zdenka na dvr a vykonala okrun cestu
vemi chlvy. Rozlouila se s holuby, slepicemi, kravami a koni, vakt mla mezi nimi tolik
milku, je mla ztra nadlouho opustiti. Nejte se louila se psy, nebo vichni byli
dobrmi jejmi pteli. Nad ttky hnd Stely, do t doby ji hezky povyrostlmi a ji
nn vtajcmi, prolvala slzy nejhlubho alu.
Vedle n stl Mates. Znal malou sleinku od jejho narozen a clil ji jako svho bka. Spativ
slzy jej hned musil utrati i svoje, nebo se mu mocn vyhrnuly po tvch.
"A se nae sleinku vrt," ekl alostiv a pejel si hbetem ruky pes oi, "bude z n velik
dma. Ba e, sleno Zdeniko, jest konec naim zlatm asm! Ach, a jak se tm pskm
bude stskati! Ti jsou chyt! lov rozum maj ta hovdka. Hleme, jak se k sleince lsaj,
jako by vdli, e nm ztra odjede..." pitom se ozval hlas jeho ji tak nejist, e nemohl
dle mluviti.
"Matsku," ekla Zdenka vzlykajc, "starejte se o ty psky. A chcete-li mi k vli jet
naposled udlati velikou radost, tedy" - rozhldla se tu opatrn na vecky strany, nen-li
opravdu nikoho nablzku - tedy vezmte Me, kterho mm ze vech ttek Stelmch
nejradji, ztra s sebou na kozlk, a m povezete na ndra; ale tajn, rozumte? A o tom
iv due nezv! Chci mti Me s sebou. Obojek a ru si vezu. Ale tajn, Matsku!
Slibujete?"
Star ko Mates byl peasten tmto nazenm; byl by sleince rd uinil k vli, cokoli by
na rozlouenou chtla. Usmval se chytrcky a slbil, e ani sto o nevyptr, jak obratn
propauje Me.
asn rno stl pede dvemi kor, na kterm bylo Zdence odjeti. Tatnek se chystal ji
vyprovoditi a do Ivanova Mstce, aby ji osobn uvedl k editelce stavu, slen Zlesn.
Chtl se pesvditi oit, kde a kterak bude opaten jeho milek. Pan Menkov se
piblila jet v posledn chvli, hluboce v srdci dojata a r.n chtla pocelovati dvku.
Zdenka se vak vzdorovit zamraila a vymkla se loktm matinm. "S bohem!" ekla sen
a vskoila do vozu; radji by se byla do zem propadla, ne by matce byla prozradila, jak
bolestn se lou s domovem. Teprve kdy se vz rozjel a Stela jej se tkotem kousek cesty
vyprovodila, nahnula se Zdenka z vozu ven s oima petkajcma a kvala matce na
rozlouenou. Dobe, e tatnek slz jejch nepozoroval, sice by snad byl v tu chvli dal obrtiti.
Na ndra, kdy bylo ve obstarno a Zdenka s tatnkem usazena v kup, pistoupil Mates s
epic v ruce a s Mem pod pa.
"Tak s Pnembohem, sleno Zdeniko, a astnou cestu," pravil trochu rozpait. "Psy budu
dobe opatrovat, o to nemjte strachu, a zde toho malho si snad vezmete s sebou, abyste
nebyla v cizin tak samotnk."
Zdenka zajsala. Vzala si pska na kln, hladc jej a mazlc se s nm, nae podala Matesovi
ruku kouc:
"Dkuji vm, a s Pnembohem. Jakou mm radost, e mm s sebou pejska!"
"Ale, Zdeniko, to pece nejde," namtal pekvapen tatnek, "do stavu si pece nesm
pivsti psa. Mj rozum a vra Me Matesovi."
Ani pomylen! Zdenka se vekerm domluvm ne poddala. "Tu jedinou radost mi nech,
taku! Chce, abych byla docela osiel mezi cizmi lidmi? Zstane-li u mne M, budu mti
aspo vrnho kamarda. Vi, Mku mal, vi, e nechce ode mne zptky." hkala se s
pskem, jen se zatm na jejch kolenou pkn ulebedil.
Panu okresnmu starostovi bylo nemono promluviti proti tomu rozhodn slovo, zvlt kdy
Zdenka mla tolik dvod pro sv pn. Konen se dal pesvditi uvenm, e dceruka
bude mti pece nco k poten z domova.
Dlouh a dosti nezajmav byla to jzda, ponejvce rovinami, a naposled se objevily vrchy.
Zdence se otvral nov svt, nikdy jet nebyla na tak dalek cest; vakt jela dnes z jednoho
pomez ech a na druh.
Na kad stanici se zvdav rozhlela, kad hldask domek ji bavil. Tm ponkud
zapomnala na bolest louen.
Pozd veer, ji k dest hodin, dojeli do Ivanova Mstce. Ovem penocovala Zdenka s
otcem v hostinci, teprve rno j nastval vstup do novho domova.
Nsledujcho dne derem devt hodiny rann stla Zdenka pln pipravena ped otcem.
ed cestovn oblek j hezounky sluel, a pod jednoduchm slamnm kloboukem se j vinuly
hnd kuery pkn urovnny k ramenm. Velk slin oi dviny dnes nehledly tak bujae
do svta jako jindy, dlel v nich vraz zkostnho oekvn, a kolem st cosi kubalo v
podrdnm nepokoji.
"Snad ti nco neschz, Zdeniko?" ptal se pan Menk, starostliv ptraje v dceruin tvi.
"Jsi tak bled, snad e jsi dobe nespala?"
Srden slova tatnkova rzem uvolnila nepirozen jej tsni. Dvka mu padla horoucn okolo
krku a celou moc vytryskly nyn slzy, dotud nsiln potlaovan.
"Ale dt, dt," konejil ji otec, polekn vnivosti jejho bolu, "nezstane pece na dlouho
od ns odlouena, rok utee rychle, ostatn ns na Vnoce navtv. Poj, malik, osu
pkn slzy. K emu mi dl tk srdce? Bude nm asto psti dopisy, a maminka neb j
budeme ti denn zaslati zprvy o Jasanov, o ns vech a o vem, co t zajm." I vzal svj
kapesnk a stral jm slzy svho dtte, stle znova a znova se inouc. Byl sm nemn
rozilen ne dceruka, nebylo mu snadno ji titi, nebo jemu sammu bylo tchy teba.
Nepedstavil si dve, jak tk bude to louen, jinak nebyl by k nmu pivolil. Ale kdy se to
ji stalo, chtl se podrobiti nutnosti. Uhladil Zdence kuery s ela a nasadil j spadl klobouk;
"poj," pravil, "te si to odbudeme. Bu nyn hezky rozumn."
"Maminka a mi nepe," vybuchla Zdenka tkajc, "jen od tebe chci dopisy! A j ti budu
poslati listy, a ona jich tak nete!"
"Zdenko!" pokral ji pan Menk, "zakazuji ti tak mluviti. Maminka t miluje a chce tvmu
blahu."
Mmu blahu!" vytala s dtinskm hnvem; "kdyby m milovala, nebyla by m vystrila."
"e vystrila? Nev, co mluv, Zdenko! A bude star, nahldne, jak velice kivd sv
matce, a bude ti lto zlch slov."
"Vak nen mou matkou, jest mou macechou!" Jsi dtinsk," mrnil se otec, "ale pamatuj si, e
tukovch e nechci ji nikdy uslyeti. Hnval bych se na tebe."
Zdenka spustila uplakan oi nevrle k zemi a nemohla pochopiti, pro j tatnek nedv za
pravdu, zdlo se j, e musil porozumti a nahldnouti, jakm bezprvm j bylo ubleno.
"Nyn poj," povelel pan Menk laskavm hlasem, "jest as, abychom li." Zdenka zdvihla
pska, posadila si jej na ruku a takto vypravena se mla k odchodu.
"Nech pska zde," poruil otec. "dve se editelky zeptme, sm-li si ho pinsti."
Ale Zdenka hodila hlavou. "Tedy nejdu tak," prohlsila urputn, "bez Me ti nezstanu v
pensiont."
Pan Menk vyhovl jej svhlavosti strachem, aby znova nevypukla v pl, ale umnnost jej
ho velice mrzela. Co si asi pomysl slena Zlesn?
Za tvrt hodiny stanuli otec a dcera ped vraty prostrannho, dvoupatrovho domu, jen stl
za branou msteka mezi zahradami; byl to stav sleny Zlesn. Jen se podvej, Zdenko, jak
to krsn budova," zvolal pekvapen a dokonale uspokojen. "Rozhled odtud na poho jest
vru okouzlujc."
Co j zleelo na pobo! Ji svral lakov al, e se j cel svt zdl bti slzavm dolm. "Jak
me ci, e len dm je krsn, tatnku!" ozvala se teskn: vypad jako al."
Okresn starosta se dal do smchu. "V takovch alch by si vzov libovali!" ekl
ertovn. "Sem by se jich hrnulo, e by cel msto takovch dom nestailo."
Budu te tak ubohm vznm, a ty sm, tatnku. m odvd do vzen."
"Blznku!" odvtil s smvem a peruil hovor, pi em mu nebylo tak veselo, jak se tvil.
Vystoupil na irok, kamenn stupn u vchodu a zazvonil.
Zdenka sebou mimovoln trhla, kdy zaslechla uvnit zahlaholen zvonce. Hned nato jim
otevela sluebn, la je ohlsit a ukzala jim vchod do hovorny.
Ne doli k tto mstnosti, kde se pijmaly nvtvy, bylo jim kreti domovn sn a dlouhou
chodbou, ze kter ly dva vchody na velik, svtl dvr. Byl ve kole prv odpoinek mezi
uenm, proe vude stly nebo obchzely mal i velk dvky, pojdajce dopoledn sndani.
Hovor a smch jejich nhle utichl, kdy spatily novou chovanku, o jejm oekvanm
pchodu vdly, a zraky vech se obrtily na Zdenku, j bylo pojednou horko a nevolno.
Zdlo se j, jako by za sebou slyela utajen ukot a smcb, a byla upmn rda, kdy se za
n zavely dvee hovorny. Jet tu nebylo nikoho.
Zdenka se rozhldla, a v tomto velkm, elegantnm salon, v jeho vzdob se pojilo umn s
ndherou, vznikl v n z ista jasna jaksi nejist pocit - k vli Mov; skoro si pla, aby byla
otce radji poslechla. Kdyby byla mohla uiniti pska ve svm nru neviditelnm, bylo by se
tak stalo. K tomu chtl nyn mal hu mermomoc dol na podlahu, emu pece nemohla
nikterak dopustiti; kdo by se byl odvil pustiti jej na skvostn koberec po pokoji rozesten!
Dvee se otevely, a slena Zlesn vstoupila. Pozdravila pana Menka s odmenou
pvtivost, pak upela na Zdenku oi, ed jako ocel; pohled jej byl psn a vn, ale
pece jmav. Zdenka stla tsn vedle otce a drela se jeho ruky.
"Vtm t, dt," pozdravila slena nyn dvku, podvajc j ruku. "Myslm, e ti bude u ns
brzo jako doma." Spativi pak tn zeptala se: "Tvj psek t vyprovodil a sem?"
Zdenka, nevdouc si jak pomoci, pohldla prosebn na otce, jen se za ni ujal slova. "Zdenka
se nemohla od nho odlouiti," pravil v dosti velkch nesnzch, "a myslila, sleno, e ve sv
velk dobrot ji pijmete i s malm jejm soudruhem."
Star slena se usmla. Dlo se po prv, e takov chovanec j byl pihlaovn. "Lituji, pane
okresn starosto, e jsem nucena Zdence naprosto odepti. Vak jest rozumn a nahldne, e
nelze jinak. Pedstav si, dt: kdyby vecky m chovanky mly takov pn jako ty, bytovalo
by v pensionte pt a dvacet ps. Byla by to podvan! Chce-li vak mti to zvtko
nablzku, vdla bych radu. Mj bratr, manosta zdej, jist tvho pska pijme do domu,
poprosm-li ho; pak bude moci svho mazlka denn vdati."
Zdenka zervenala a velik slzy se j zablytly v och. "Pak zde tak nezstanu" - ta slova
mla Zdenka jiji na jazyku, pece vak se neodvila je vyknouti. Dma, je ped n stla,
inila na ni dojem jako osoba jaksi nedotknuteln vzneen; pipadala j jako knna i v tch
prostch, edch atech s lmekem u krku, malou zlatou jehlic spjatm. Zdenka jen mlky
sklopila oi.
Okresn starosta se zasml i pravil: "Pravdu mte, sleno, a mli jsme to sami naped uviti.
Velikou laskavost vai, e byste u svho pana bratra opatila toho pska, pijme Zdenka s
upmnm dkem; vi, dceruko?"
Dvka zavrtla hlavou. "Ne, tatnku; nechci, aby ciz lid mli mho Me. Vezmi ho jen zpt
do Jasanova," ekla s vrchovatou nezpsobnost.
Pan Menk se zastydl za odpov dceinu, ale slena Zlesn mu obratn pomohla z
nesnz. Zkuenm zrakem poznavi hned povahu tvrd t hlaviky tvila se, jako by
nezdvoilosti jej nepozorovala, a ekla vldn: "M pravdu, bude nejlpe, vezrne-li tatnek
tv zvtko zase s sebou dom; mono, e bys k vli nmu byla zde roztritj, ne by mn
bylo rnilo. Pejete si, pane okresn starosto, aby sluka odnesla pska do hostince, kde jste se
ubytoval?"
"Donesu jej tam sama, vi, tatnku!" prosila Zdenka tisknouc pejska zkostliv k sob.
"Toho si nepeji, Zdenko," namtala slena Zlesn. "Nechm si t zde hned na poledne,
abych t pedstavila ostatnm chovankm. Nebv radno, pane okresn starosto, aby dt,
kter mi bylo ji odevzdno, s otcem se vracelo do hostince; pitilo by se mu tm pi
louen."
"Ne, ne, nezstanu tady hned!" volala Zdenka chvjc se rozilenm. Chci zstati u tatnka,
dokud zas neodejde. Vezmi mne s sebou, tatnku zlat!"
Panu Menkovi bylo horko i alno pi prudkm jejm nalhn, ale i tentokrte slena Zlesn
dovedn ukonila vstup pro trapn. "Zajist se tv pn vypln, dt," pravda pokojn.
"Smm vs prositi, pane okresn starosto, abyste byl dnes v poledne mm hostem? Tilo by
m velice."
Zdenka vrhla na otce pohled pnliv, v nm asi plla mylenka: "Nezsta zde, vezmi m s
sebou odtud! Nechci zde zstati u t zl sleny, kter by patn se mnou nakldala!" Pohchu
rozuml pohledu tomu jinak, vida v nm nmou prosbu, aby pijal pozvn. Pikl tedy.
editelka vstala a zazvonila, nae vela sluebn, j slena nadila, aby zavolala slenu
Hodanovou. Za krtkou chvli vela tato.
Byla prvn uitelkou v stavu a bydlila v nm. Mnohem mlad ne editelka, teprv
estadvacetilet, vynikala pvabnm, milm zjevem i zpsobem, take vecky aky, zvlt
pak chovanky pensiontu pro ni horovaly, blouzniv j jsouce oddny. Umla si dobrotivost
vdy a ke vem stejnou udrovati lsku vech,
editelka ji pedstavila a pravila j: "Bute tak laskav, dovete Zdenku do jejho pokoje,
aby odloila klobouk."
"S radost," odpovdla osloven a pistoupila k dvce, ji vldn vzala za ruku. "Poj,
dvenko, pjdu ti ukzat, kde bude spti. Dostane velk, krsn pokoj, ale nebude v nm
samotn; Ellen Greyov v nm bydl, bude ti milou drukou. Vi, e by ses s n rda hned
seznmila?"
Zdenka peslechla tuto otzku. Plachm, ustraenm zrakem utkvla na otci tc se:
"Neodejde zatm, tatnku?" A kdy ji upokojil, teprv la za slenou Rudanovou.
"Ale pska zde nech, neme bti, abys jej vzala nahoru do pokoje," napomenula ji editelka;
"me jej venku dti sluce na starost."
Slena Hodanov vak nesmlela tak psn o Movi jako editelka a nezdlo se j, e by
bylo tak zle, kdyby si jej Zdenka jet pochovala v nru "M jej tak pli rda?" ptala se
krejc s n dlouhou chodbou.
"Mm," pisvdila Zdenka, "nadmru mm Me. rda. A nesmm si ho nechati." Poloila
tv na pskovu hlavu a brnila se pli.
"Netrap se pro to, dvenko," tila ji slena Hodanov; "nebude tak zle. Zde nalezne nco
mnohem lepho. Uvid, jak brzy zapomene na Me. Mme zde v stav ptadvacet
chovanek, zsk si mezi nimi nejednu dobrou ptelku. M sestry, bratky?"
"Nemm, jsem jedin," pravila Zdenka, s dvrnost naslouchajc mlad uitelce.
"Vid to! Proto ta velk lska k nerozumnmu zvtku. Schzely ti druky. Jen chut vra
tatnkovi svho pska; nezasteskne se ti po nm."
Vystoupily o patro ve a pily do velik, svtl pedsn; tam stilo mnostv dve. Jedny
uitelka otevela; vstoupily do prostrannho pokoje, z nho bylo vidti do zahrady. Okna
byla otevena, a statn jablo venku rozpnala sv vtve mlem a do pokoje. Zazen nebylo
tu skvostn; stly tu jen dv postele, dva prdelnky, dva atnky, velk myc stl a nkolik
idl.
Kdy slena Hodanov se Zdenkou vstoupila, zvedla se rychle dvka asi sedmnctilet, je
sedla prve u okna s knihou v ruce. Byla thl, tl postavy a vlas zlatovch, je mla v tle
upevnny v uzel; modr oi j zazily, a ve tvch se j vyhloubily dovdiv dlky, jakmile
se usmla. Byla to Ellen Greyov, Amerianka.
"Zde ti pivdm Zdenku Menkovou, Elleno," oslovila ji slena esky; "doufm, e se j
ptelsky ujme."
"Yes, ano, ksi j mt rd," odpovdla Ellen a podala nov druce ruku. "Budu ten pes tady
dohromady s nma bydlet?"
"Nebude," ekla slena Hodanov.
"Velk koda, zve mal, hezk," litovala Ellen, hladc Me.
Znlo to tak rozmarn, a dvka vypadala tak tveraiv, e Zdenku hned k n cosi vbilo. Byla
by rda jet chvilku naslouchala jejmu zbavnmu vitoen, ale musila za slenou, je si
umnila ukzati j nkter mstnosti koln. Nejdve j otevela dvee do sn hudebn, pak ji
uvedla do kreslrny a naposled do tak zvan velk dvorany; vysvtlila j, e se zde konaj
vekery zkouky a asem i slavnosti. Zdenka poslouchala jen napolo, nebo nahldla
pootevenmi dvemi do ktersi uebny a spatila tam kamny. V tch mla bti nyn napod
uskpnuta, sedti a nesmti ani vstti, kdykoli by se j zachtlo - , bylo j dsn! Popadla ji
hrza i zdlo se j, e m hru utaenou pevnmi emeny.
"Do kter tdy asi pijde, co mysl?" ptala se slena. "Podle st patila bys do tdy tet.
Pineslas psemn sv prce a seity? Jak jsi pokroil v jazycch? Myslm, e znan,
ponvad tvj tatnek psal, e jsi mla vdy Anglianku a Francouzku za vychovatelku."
Zdola zaznl zvon. Velmi vtan to bylo vyruen, nebo Zdence zanalo bti zko pi tom
vslechu. Pravila pouze: "Nevm, k emu jsem to pivedla; myslm, e francouzsky umm
mluviti."
"Nue, nechme toho, dvenko; dnes nemysleme jet na uen," pravila uitelka; "ztra bude
zkouena, a uvidme, mnoho-li uenosti je v tv hlavice. Nyn pojme dol do jdelny, zvon
ns vol k obdu."
Kdy vkroily do jdelny, nalezly tam ji editelku a okresnho starostu. Star slena
obeznamovala jej s obvyklm podkem u stolu; na pklad, e chovanka, kter pibyla do
stavu naposled, m sv msto vdy po boku editelin; dle, e kadho tho dne dvma
chovankm nle pe o stl; jsou toti povinny prostrati a dohleti, aby nic nechyblo, ale
vecky pedmty aby byly ist a bez poskvrny. Nejmlad schovanka vdy odkvala
modlitbu ped jdlem.
Okresnmu starostovi se lbilo toto zazen znamenit, a kdy pohledem peltl zstup
mladch tch dvek, vyslovil sv poten, jak zdrav a vesel jest jejich vzezen.
Zdenka se tak po dvkch rozhlela, nezajmaly ji vak sv a bodr jejich tve, nbr
zstrky. Kad mla uvzanou takovou, Zdence smnou litru, a slena Zlesn nevypadala
tak, jako by snadn dovolovala njak vjimky a zvltnosti.
Kdy se po modlitb podvaly pokrmy, pesvdil se pan Menk, e jsou zivn a chutn
upraven, take i v t vci bude o dcerku jeho postarno. Po jdle se brzy porouel, a Zdenka
ho smla vyprovo diti. Ellen zaslechnuvi o tom ihned spchala po schodech nahoru a za
okamik pinesla Zdence jej klobouk a rukavice. Zdenka j podkovala, a pan Menk. jeho
pze si Ellen zskala touto dv ochotou, podal j ruku ka srden: "S bohem, sleinko;
mjte, prosm vs, trplivost s mou malou vtroplakou."
", yes," zatbetala v odpov; "j dt Zdenka mj sympatie a my krsn budou spolu, very
well."
Poroueli se a odeli. "Nue, Zdeniko, jak se ti v stav lb?" ptal se pan Menk, kdy se s
dcerukou octl na ulici. "V mi, odjdm velmi spokojen, nebo vidm, e t tu nechvm v
dobrch rukou."
"Mn se tu ani trochu nelb," poalovala si Zdenka rozsmutnna. "Je to vecko takov ciz, a
t ediv sleny s hladkmi, lnnmi vlasy se bojm; je takov pnovit, neochotn! Uvid,
tatnku, e od n nic dobrho nezakusm. Pro nedovolila, abych si nechala Me?"
"Slyelas ji pro, nesm tedy tvrdojn bez ustn sv pn opakovati," zlehounka pokral
dceru.
"Ji i ty zan vaditi se se mnou! Nikdy jsi na mne tak pke nemluvil," zvolala Zdenka
bolestn uraena, A pomylenm., e nidn lovk, ani sm tatnek o ni nestoj, mla se za
tak neastnou, e se dala do ple na veejn ulici, velk dvka, patnctilet!
Okresn starosta pithl jej pai k sob a zavsil ji o sv rm. Slzami dceinmi nhle zmkl.
"Ale, malik," zalakoval nn, "co to trop? Chce, aby se ti lid vysmli, e velk
miminko ple?"
Zavedl ji k sob do hostince, a tam ji je oba radostnm tkotem pivtal M. Zdenka jej
zvedla a celovala, hlasit lkajc.
O pt hodin musil okresn starosta odejeti dom, do Jasanova. Krtk lhta uletla jako vtr,
jen se mihla. m ble nastval rozchod, tm rozechvlej byla Zdenka, a otci bylo teba
sebrati vecku svou zmuilost, aby vytrval v odporu proti jej touze po nvratu do milho
domova. "Mj pece rozum!" Kolikrte ji o to nalhav prosil, kdy ve vnivm hoi na
dorela velikmi hrozbami, jako tmito: "Uteku tajn!" aneb: "Budu tak nezpsobn, e
mne ta zl slena sama pole dom." Vdl, e se nestane ani to ani ono, ale hntlo jej velice,
e vidl svho milka tak hoce rozelenho.
Chtla ho vyprovoditi aspo na ndra, avak pan Menk nedopustil ani tornu. "Dovezu t
do stavu a sm pojedu na drhu: tak bude nejlpe." Vtom zahrel ped domem vz. "Nue
poj, Zdeniko," pravil otec a vzal ji nn do nru; "slib mi, e bude hodnm, poslunm
dttem. Uvid, jak brzy zde uvykne."
Povsila se mu na ji a nechtla se od nho odtrhnouti. Pojednou j bylo tko u srdce
vzpomnkou, jak velice za poslednch nkolik hodin potrpila tatnka. "Nehnvej se, zlat,
drah tatnku, nehnvej se! Jen ty jedin na svt m mne rd!"
Kdy se vz zastavil ped stavem, odlouila se od otce vzlykajc, a kdy ho vidla odjdti,
bylo j v srdci tak, jako by na pustm ostrov samotn a oputna la vstc bdnmu zahynut.
Jet chvli stla ped zavenmi vraty, nemohouc se odhodlati, aby zathla za zvonec. Tu se
otevely dvee bez zazvonn, a slena Hodanov objevila se v nich. Uvidvi s hoejho
okna kor, kdy zastavil, pospila dol Zdence v strety.
"Te ji nle nm, dt," pravila s velou srdenost a poloila j rm okolo pasu. "Nepla
ji, budeme t vechny mti rdy."
Zdenka neodpovdala; byla ve svm srdku tak neastna, e ani laskav pivtn v nm
nenalezlo ozvny.
"la bys rda do svho pokoje?" ptala se uitelka. Zdenka mlky pikvla, drc si stle jet
tek na och. "Elleno!" zvolala slena Hodanov, "jdi se Zdenkou nahoru a pomoz j vyndati
a srovnati vci ze zavazadel. Jist bys mla rda ve v podku, vi. Zdenko?" Vdla
pedobe, e Zdenka nem takovho pn, ale vdla t, e innost bv nejlepm lkem
proti hoi a zrmutku.
Ob dvky se odebraly do svho pokoje. Zdenka, nechavi klobouk na hlav, sedla na idli a
zrala z okna ven. Ani ji nenapadlo vyndati a srovnati vci, ba pmo ji pobuovalo, e se
dalo od n nco, co se podle jejho nhledu sluelo sluebnm. Ellen otevela mlky atnk a
vythla zsuvky prdelnku, pak pohlela na Zdenku, zvedne-li se pece.
"Dt sem klky, j otevt tvoje truhla, ksi tebe uklidit vecko," tbetala ptuln.
Nerada opustila Zdenka sv msto u okna a nemohouc na niem jinm vypustiti vecku svou
nevoli, strhla si klobouk a hodila jej na podlahu doprosted pokoje. Roztrpen zvolala: "Pro
bych si vyndala vecky vci? Vak nen jisto, e zde zstanu. Mn se zde nelb!"
Ellen zvedla klobouk a poloila jej na postel, kouc jemn: ", bude zvyknout. My vecky,
kdy pijt, tak stskat, 't is true. Jen hlava ne vsit. Kle d, j rd otevt."
Na Zdenin vzdor nemohlo bti lep zbran ne Ellenina mrnost; ona vydala kle, a tato
otevevi truhlici jala se ji vyprazdovati. Zdenka pitom stla a jen se dvala.
"Mus sm uloit do tvj prdelnk, j vecko podat kousek po kousek," mnila Ellen.
Zdence se do toho nechtlo, nebo podek znala jen podle jmna. Brala hraniky prdla,
hledn pevzan ervenmi stukami, a hzela je ledabyle do zsuvek, a leely jak leely.
Ellen se na to uklzeni chvli dvala a pak se dala do smchu.
"Co dl?" divila se. "Nev, emu my kat podek? tky, lmci, zstry, vecko do jeden
chaos! To ni tak. Hezky jeden vc dle druhej, koukej, tak!" I vythla ve svm vlastnm
prdelnku zsuvku po zsuvce, ukazujc Zdence, jak ist tam ve spodno.
"Tak to neumm!" zvolala Zdenka ve svm pekvapen, ale pak se zakabonila kouc: "Ostatn
m ani nenapad, abych dlala tolik okolk s hloupmi tmi trety."
"Co, hloupmi trety?" usmla se Ellen. "Jak me ty to ci? Koukej, kapesnky, ah krsn,
vyvan, a ty armant, cukrov zstrky! Tkou knihy jsi na n nahzet, ty, ty, nepozorn,
pomakat vecky! Pus, dt pry!" brnila Zdence, kdy tato chtla stevce a botky hzeti na
ozdobn prdlo, "J sama dlal bez tob, ty nic rozumt, divok!"
Zdenky nebylo teba dvakrte pobzeti; neinn odstoupila a jen hledla, jak Ellen seadila jej
obuv dolu do atnku a kad jin pedmt uklidila na patin msto.
", krsn kniha!" zvolala pojednou ochotn iperka, nalezi elegantn, v bruntn aksamit
vzanou knihu se stbrnm kovnm, jej vrchn deska mla ttek s vyrytm npisem
Zdenin denk". Zdenka ji vzala Ellen z rukou, prohlejc ji s podivenm. Co to za knihu?
Nebyla j povdom. Malink klek trel v zmeku a kdy jm otevela, vypadl j popsan
list k nohm. Zvedla jej i tla na nm:
Drah dt!
K jest Ti tato kniha vrnou ptelkyn v cizin. Bude-li mti srdeko tk, uchyl se k n a
sv j, co T tsn. Bude mleliv a nezneuije Tv dvry.
Vzpomnej s lskou na mne, jako na Tebe vzpomn milujc
T matka.
Bez jedinho slvka odloila knihu stranou. Ani jiskiky radosti nemla z roztomilho daru,
a lskypln slova matina ji nikterak nedojala.
"Kniha tebe ne tit?" otzala se Ellen, nechpajc jej lhostejnosti.
Zdenka potsla hlavou; koutky svch jejch rt se pohrdav vythly do ve. "Co s tm?
Jakiva do toho nebudu mrat; budu rda, odbudu-li si koly. Na dlouh, pitom iryry
nemm asu ani chuti."
"J bych radost mt velik, kdyby mt maminku, aby mi dt drek," ekJa Ellen smutn.
"Matka ti umela ?" tzala se Zdenka s ivou ast.
"Dvno, dvno umela," odpovdla Ellen; "j miminko mal bt, kdy umela. Moje tatnek
taky umela, a vichni umela, kdo m mt rd. J na svt sm bt."
"Sama? Nikoho nem? Vypravuj mi, jak to vecko bylo," zvdala Zdenka s velkou
dychtivost, "a jak ses dostala sem do stavu? Jsi pece z Ameriky?"
Tu Ellen Greyov, klec u prdelnku, spustila piln ruce v kln a vypravovala nedovednou
svou etinou, vypornhajc si anglickmi slovy, upmn a krtce prbh mladikho svho
it. Matka jej byla ekou, dvkou osielou, je se s vysthovalci ze sv krajiny dostala do
nov vlasti za moem; tam se provdala astn za chudho, ale piinlivho a dobrodunho
Angliana, kter zdiv si obchod doufal, e mil en asem dopome i k blahobytu. Toho
se vak uboh nedokala; zemela brziko a zanechala zarmoucenmu choti malikou
dceruku na rukou chvy Btky, rodaky sv z ech. Btka byla prvn vychovatelkou osiel
dvuky, proto si Ellen dosud pamatovala jednotliv ryvky eskch psniek; pozdji vak
poslna byla do koly anglick, otec t jen anglicky hovoil, a Btka la jinam do sluby.
Kdy bylo Ellen tinct let, zemel j t otec, a tu se objevilo, e nenashrorndil dnho
jmn; obchod jeho sice slun se dail, ale pro samou nezitnost a dobroinnost poctiv mu
ten nezbohatl. To mlo, co zstavil, ztrvila Ellenina vchova za kratik ti roky, take
uboh, osiel dvka byla v estnctm svm roce na svt zcela oputna beze v podpory.
Vak pece nalezla srdce ptelsk, nebo kdy smutn, ale odhodlan vyhledala bvalou
svou chvu Btku, prosc ji, aby j pomohla nalzti slubu, a chtjc tak chvikou se stti,
ekla j bodr Btka: "Pnbh chra, Ellenko, nepjde do sluby; bylo by koda tvho
vychovn. Docvi se jet v tom, co ji um, a bude z tebe uitelka." Ellen namtla: "Kdo
vak m bude uiti, kdo m bude ivit, kdy pranic nemm?" Btka se usmla a pravila:
"Snad Pnbh pome; vak jsem vdla dlouho naped, Ellenko, e pijde ta chvle, kdy
posledn tvj dolar bude spotebovn, a proto jsem se vas ji starala. Zde v Americe jsem
ciz a nevm, kam se obrtiti, ale vzpomnla jsem na n esk domov. Tv neboka matika,
Ellenko, jmenovala se po rodich Rutinov a pochzela ze Strdanic v echch. V, co jsem
uinila? Napsala jsem zkrtka prosbu na obec strdanickou, aby mi byla dna zprva, ije-li
tam jet njak Kutina, njak pbuzn tv neboky matky. A vid, dt, Pnbh a starosta
strdanick ti snad pomohou. Starosta je zajist dn a soucitn mu, nebo se piioval tak
dlouho, a ti vyptral njakho strka v Praze; kadodenn ekm, brzo-li od praskho toho
pana Kutiny pijde psan - a jak bude." - Psan zanedlouho pilo; strc Kutina v Praze nebyl
sice zmon, ale ujal se sirotka pece. Uvolil se, e bude po dva roky platiti na Ellenino
vychovn, odhodl-li se dvka pijti do ech a dovzdlati se v eskm stav, aby se mohla
stti vychovatelkou neb soukromou uitelkou a tm zpsobem nejdve schopnou starati se o
sebe samu. Na dal dobu j podpory nesliboval, nejsa bohat a maje na starosti ti vlastn dti.
Ellen vdn pijala dobrotiv jeho nvrh a pijela, nae ji strc umstil v stav sleny
Zalesn, aby se pedevm nauila rozumti a hovoiti esky.
"Tady se budu docviit," zakonila sv vypravovn, "a potom budu astna bt, kdy budu
bt uitelkou, jak prorokoval mj dobr Btka."
"Divn tst!" vzdychla si nad n Zdenka, nebol! ji dojmaly trapy, jakch mlad jej druka
ji za kusila. "Na tvm mst, Elleno, kdybych se musila stti vychovatelkou, byla bych velmi
neastna."
"A pro? ekni mi!" divila se Ellen, zase ji piln podajc obsah prdelnku.
"Pro? Ach, vychovatelka je pece ubohm, ustavin trpenm tvorem, kter se mus mnoho
zlobili a nezaije dnch radost."
" ne," odvtila Ellen, "j myslet to bt radost, uit hezky mal holiky a mt je rd."
Zdenka povliv kolbala hlavou od ramene k rameni a hledc na druku, pravila: "Ale ty,
Elleno-"
"No tak co?" tzala se osloven. "A co tak kouk na mne? Jsem umazan?"
Tomu neodolala ani roztrpenost Zdenina; ze vzdoru se pemhala, aby se nedala do smchu,
ale usmti se musila pec. "Nejsi umazan, ale mlad, vesel a - a - ne, tak nevypad dn
guvernantka! Kad, sly, kad m okliv, plombovan zuby, elo samou vrsku jako
tahac harmoniku, na hlav devt edivch vlas a pes n falen ern kudrlinky, pod nosem
knry-"
"Pesta!" zvolala Ellen se zvonivm smchem a hrozc druce prstem vitoila: "Ty, ty
diblk! A j budu bt star, taky me dostat knry. Ale ty, ty dy tak krsn malovat
guvernant, to ty asi posmvat tvoje guvernant, trpit jich; vi; vi, ty rarek bt? - enfant
terrible?"
Zdence zalichotilo toto podezen. Krc rameny ekla s dvkou chlouby: "Snad jsem un
manvais sujet; kaly mi to. Komandovati a peskovati se nedm. Guvernantky, zd se mi, jsou
k tomu na svt, aby traly a byly trny. Ty, chudinko, ji jen se na to piprav, e
guvernantka jest muednic."
Ellen horlc odvtila: "Jdi! To bt hanba pro bohat sleinky, dyby guvernant bt muednice;
to j neme vit."
Zdenka se obrtila k oknu, aby Ellen skryla, jak se zaplila v oblieji. Zardla se studem,
ano, studen! Po prv pochopila v citu svm, e to byla "hanba pro bohatou sleinku", co
tropvala svch vychovatelkm.
"Ty se nv?" ozvala se Ellen, pistoupila k n od zadu a kladouc ji pai okolo krku zahledla
se j ve tv s tm svm upmnm, dtinn milm smvem.
Tu v Zdenin citu nhle nco pekyplo. "Mm t rda!" vyznala se iv se v svou
prudkost, a jako by lto roztomil dvce, budouc vychovatelce, chtla nahraditi ve, co od n
sam vytrply vychovatelky jej, ekla ohniv: "Chce, abych byla tvou ptelkyn?"
"Ksi!" pikvla Ellen vesele a vdn, "budu tebe mt rd, ty se mi lbit hned, jak pila, i s
tm pejsek na ruku."
"Ml!" okikla ji Zdenka, polbila ji, a tak bylo ptelstv mezi nimi zpeetno.
"Tak, ale ne lenoit, et moc prce," tveraiv napomenula Ellen sebe samu; vlastn ji vak
pudila zvdavost, nebo obsah velk truhlice byl vyerpn, a ochotn pomocnice se dychtiv
chopila mal truhlice koen, jej emnky se jala rozpltati.
"Nech toho bt!" vyjela na ni Zdenka, "nesm vidti, co je tam zaveno!"
"To je rza - ! A tv oi rozn!" ertovala Ellen, tvc se polekanou; "tam jist mt chlubok
tajnosti, snad kole a uzen jeltka!" ekla to s tak rozmarnou tragikou, e se dala Zdenka do
smchu.
"Ty veteko," ekla, nehnvej se, e jsem t tak okikla. Slib mi, e m neprozrad, pak li
uki, co mm tajnho. Ale ruku na to!"
Ellen j zcela vn podala a stiskla ruku na slavn slib, a se j oi pi tom dovdiv smly.
Vak bohuel! Sotva si Zdenka klek na rce sala s krku, zazvonilo se dole. Bylo to
znamen k veei.
"Velk koda!" litovala Ellen, nepokojn zvdavost, te musme dol a teprv a leet v
posteli, potom bt mon vyndvat."
"A budeme leeti v posteli?" ptala se Zdenka s podivenm; "pak pece budeme spti?"
"Ticho!" napomenula ji Ellen, kladouc prst na rty, to bt mj tajnost!"
Pi veei vykzno Zdence msto mezi editelkou a jinou chovankou, mladou Ruskou.
Tana Zolotukina, velk a siln dvka, je vypadala star nad skutench svch sedmncte
let, byla npadnho, ale zajmavho vzezen se svma jiskrnma, velice tmavma oima,
krtkm, tupm noskem a krtce pistienini ernmi vlasy. Mrnila plynn esky.
Zdenka byla by nejradji sedla vedle Elleny, s n se byla za nkolik hodin tak dvrn
sblila, ta vak mla sv msto daleko od n, ale neusadila se s ostatnmi, nbr stla jet s
jinou chovankou u vedlejho stolku, pomhajc hospodyni nalvati aj. Byla na ob mlad
dvky mil podvan, jak si ve svch istch zstrkch vedly tak domcn a slun. Obratn
chodily kolem stol, podvajce drukm koflky. - Na stolech byly msy s krajky chleba s
mslem, hojn obloenho uzeninou a studenou peen. Slena Zlesn se chopila nejbli
msy a podvala ji Zdence kouc: "Vezme si a podej pak sv sousedce."
Zdenka mla hlad. Pi obd j nebylo mono vpraviti sousto do hrdla alem sevenho, zato
se j te hlsila pirozen chu k jdlu. Vzala si tyi krajky najednou, poloila dva a dva na
sebe a davi tikrt, tyikrt do st mla sndeno. Arci pitom byla sta jej notn nacpna,
tve j vystupovaly jako zpuchl: toho vak mlo dbala, nebo byla uvykl rzn ukusovati z
venkovskch krajc; tak tenkmi chlebky k aji doma pohrdvala. Upjejc aje, drela
koflk obma rukama a lokte pitom oprala na stl.
Slena Zlesn, hledc jinam, vimla si Zdenky teprve, kdy ji upozornil nablzku tlumen
smch. Milada a Lenka Petickch, sestry ze vzdlenjho msta, sedc prv naproti
Zdence, znamenit se bavily jej nenucenost, popichovaly sv sousedky a kradmo jim
ukazovaly na novka nic netucho.
Psnm pohledem utiila editelka smky. Netrpla, aby se druky drukm posmvaly za
jejich slabosti a chyby. O nemotornm zpsobu Zdenina stolovn neekla zatm ani slova,
nechtc ji zahanbiti ped tolika dvaty; krvala podobn pochyben vdy mezi tyma
oima. "M jet hlad, Zdenko?" tzala se j. Zdenka v odpov jen kvla hlavou; vakt
byla teprv zaala jsti. Opt j podaly msu s chlebem, opt si vzala takovou dvku a sndla ji
zrovna tak jako prvou.
"To je hltoun!" ukala patnctilet Lenka seste o dva roky star; "hle jen, kterak se zase
cpe." Milado si pitiskla ruku na sta, aby se nezasmla hlasit.
O pl osm bylo po veei a nyn chovankm dovoleno, aby a do devt dlaly, co jim libo.
V devt se chodilo spt.
"Poj," pravila Ellen Zdence, "budu spolu prochzet do zahrad. Ale dv mus ubrousek
pkn sloit a krouek na ni navlee. Honem udlej!"
"Ne, neudlm," brnila se Zdenka, vecka pekvapena; "k emu pak jsou sluky? Doma jsem
nikdy nic lakovho nedlala."
"A pro?" divila se Ellen; "to ne tk, a koukej, kad udlat a ty mus taky."
Hle, opravdu tu leely vecky ubrousky hledn svinuty, jej jedin byl tu pohozen smakan.
Popadla jej nevrle, sloila jej jaksi taksi a vthla na nj krouek.
"Tak ne, ty neika," usmla se Ellen, rozbalila a rychle znova sloila ubrousek do krouku.
ehokoli se mal ruce jej dotkaly, ve inila tak ladn a pvabn, e bylo radost dvati se na
ni.
"Te honem do zahrad!" tila se, chopila se Zdenky pod pa a vedla ji dol.
Zahrada byla pkn; ne sice tak rozshl a parku podobn jako ona doma v Jasanov, zato
pravn pstovan. Neschzely tu krsn vzrostl stromy ani skryt msteka, dvrn
koutky. Kolkolem bylo vidti spanil hory, porostl tmavmi lesy.
"Vi, tady bt lbezn?" ptala se Ellen; "jste u vs taky hory takov roztomil?"
"Hory u ns nejsou," pravila Zdenka, "ale pec jest u ns krsnji. Vecko je tam tak iroir,
voln vidme pes cel lny. Obezdna nae zahrada tak nen, mme zarostl, zelen plot, a
to je mnohem hez."
Ellen j ukzala vecka sv oblben msteka; vedla ji k houpace, k letn tlocvin a
konen k star lp, jej koat koruna zastiovala tuln, okrouhl prostranstv.
", milo tady bt, vi?" libovala si naden hledc zivma oima k listnat klenb vzhru.
"Tady v poledne n pjemn odpoinut. Ten strom star dyby um povdat! , ten vdt
moc, Zdenko! Tady se chromadu tajnost vyzrazovat mezi dvata."
vitoen Ellenino ukracovalo as ku podivu. Zdenka, je byla dnes rno tak zoufal a po
poledni jet myslila, e nepeije odlouen od tatnka, zatm se ji nkolikrte rozesmla s
Ellenou, jej dobrosrden potutelnost na kadm pedmtu a na kad osob nachzela nco
zbavnho.
"Jak se jmenuje dvka, kter u stolu sedla vedle mne?" ptala se Zdenka.
"Tana Zolotukina, ta s krtk vlasy a skipcem na nos. Ta m za uima, kaj dvata. My
vecky b se j drobtko, ona kad ekne pravdu tak rovna do o."

"Zdenko, pedstavuji ti nae bsnku."

"To vak je hezk vlastnost," mnila Zdenka.
"Yes, dy pjemn pravdu, ale dy nepjemn, tak dn ne rd slyet. J dyby ek j: To,
ty kou. - , ona by se zlobit, a pec je to pravda. J onehdy vont kou u jej dve a
kouknout malinko klovou drkou - f! tam bylo koue jako z pec!"
Pily nyn k smuten vrb, jej zelen vtve visely hust a k zemi. Ellen se zastavila a
rozhrnujc vtvice pravila usmvav: "Zdenko, pedstavuji ti nae bsnku."
Zdenka pohldla do zelenho krytu a spatila tam na lavice sedc mladou dvku postavy
tl a vythl, plavovlasou, tve bled a pihami pokryt. Mla na kln siln seit v modr
oblce a horliv do nho psala.
Se zvdavm jakmsi ostychem si ji Zdenka prohlela, nebo bylo j novinkou, e tak mlad
dvky mohou ji bsniti!
"On pst romny, ale jak!" objasovala Ellen; "tam pod srdce pukat, slzy tam tee cel
moe. Ale Drahom, ty zkazit oi a papr, to velk koda. Je tma, pokej, a bude msek
svtil."
A dotud si j Drahomi Bidlkov nebyla povimla; nyn vak se rozrnrzela. - "Prosm t,
Elleno, dej pokoj," odbvala ji vytav; "na m vyruuje? Mla jsem prv mylenku tak
arovnou - a te jsem ji ztratila!" Obracejc bledmodr oi unyle vzhru hryzla nsadku pera
v hlubokm zamylen.
"J pome ji hledat, ty nahoe, j dole," kdlila ji Ellen shbajc se k zemi, jako by po
nem ptrala.
"Tys pece k nevystn!" rozzlobila se Drahom skoro plativ; "nem ani potuchy o poesii a
slovesnosti, vdy nezn ani jazyka a komol etinu a Bh brn!"
"Pravdu m," napalovala ji Ellen, "ale a j budu bt guvernant, dn by nevzit, e j
nefalovan anglick guvernant, dyby j umt dobe esky. Proto ty si dlej v esk ei
bsn a j velk chyby, tak dostane kad lep honor."
Zdence bylo nemono nezasmti se tomu vatln, o vidla, e se tce uraen bsnka
obrtila k Ellen zdy.
"V," pravila j Ellen, kdy opustily stnek pod smuten vrbou, "Drahomi je moc k smchu,
m pod ve fantasii potat iamby, daktyly a zlatky, ona vzdychat po hvzdy, idely a
honore."
Milada a Lenka pichzely te naproti nim. Mezi obma krela dvka s jemnou, vldnou
tvinkou, asi v tme st jako Milada. Hnd vlasy mla jednodue a tak peliv pihlazeny
na skrnch, e ani vlseek odbojn nevyvstval. Pvtiv se usmla na Ellenu a Zdenku,
kdeto ob Petickch pemily kolemjdouc novou druku posmnmi zraky.
"Ty sestiky zn," podotkla Ellen, "ony sedt naproti tob u stolu, ale ta tet, co nezn, to
je n Dokonalost. , j ti kat, Zdenko, to je zpsobn, cukrov, lbezn holika, vzor. Ona
bt prvn ve vem vudy, nikdy nevyvdt hlouposti a kousky jako my, zdvoil, poslun,
inu v, Renka Mal je pkladn dtko pro n vn zahanben."
Zdenka otvrala oi dokon, trochu zmatena a nejist. "A to povd o Rence s posmchem
nebo opravdu?" ptala se.
"Ale opravdu, je duika upmn a neme za to. e tak dokonal," vysvtlovala Ellen.
"Nerozumm tomu nesmyslu," odvtila Zdenka.
"No, to tak: dy kadou z ns editelka nkdy krat, tak ukazovat na ctnostnou Renku, aby
my se stydt a polepit. Jej ctnosti bt na ns metla. Ale Renka ne se vypnat, ne bt pyn
a falen, ona ns mt rda a my ji mt rd! To my jen tak si dobrat a kat j. Dokonalost."
Zdence v t chvli vzeel kus ivotn moudrosti. Jako by sebe samu v zrcadle spatila, poznala
pi mladch tch dvkch, je se bezstarostn smj vemu na svt, e o jednch vtipkuj pro
jejich chyby, o jin zas prv za to, e chyb nem. A kdeto chybujc se durd pro vsmch
zaslouen, bezvadn se nehnv ani pro nezaslouen. Inu - prv Dokonalost!
"Co vatl o naem vzornm dtku?" ozval se vesel hlas dvky, je zaslechnuvi posledn
slova Ellenina, pohrozila j prstem. "Elleno, Elleno, a se zl tvj jazek nespla!"
"Ale jdi, hrdliko," brnila se Ellen, "Zdenka tady tt ciz, a j j pedstavovat ns, aby se
obeznmit."
"Kdo to byl?" tzala se Zdenka, kdy odela mal, boubelat dvka, kterou Ellen nazvala
hrdlikou.
"To Andulka Pokorn, ta se pod smje a smje a nikdy se nepestane smt, jako dy
cukrovat hrdlika, a podle ten smch dostat jmno. A dy zane, mu taky se smt, ona
nakazit. Ale te jsem ti ukzat vecky dvky v n pensiont, co jsou velk jako my; ty druh
bt drobotina, vak uvid, taky nkter cukrov panenka a nkter podaen kvtko mezi
tch malch capart. Co ty se tak zamyslit, Zdenko?"
"Chtla bych vdti," ekla Zdenka pmo, "mluv-li opravdu schvln tak patn esky, aby
zstalo na tob znti, e jsi Angliankou. Nechce umti lpe?"
"Ale ty blznek, jen dyby j umt! To bych j bt rd!" upmn zahorovala Ellen; "j se uit,
moc uit, ale vae e bt tk. , prav anglick guvernant taky me dobe esky umt. A
v, Zdenko, jeden pn mm velik: aby j moh m dobr Btka do Ameriky napsat psan
esk, ta upmn due by radost mt, a mj dobr strek Kutina v Praze aby j moi.
podkovat esky, jak on rozumt, ale bez chybu, aby on nemus smt, ale aby ctit, jak mj
srdce plny bt dky za vecko, co on uinit pro mne, a jak by j rd mu odslouit a jeho
dtikm taky. Dy on mj druh tatnek."
Hlas jej znl tak mkce a tlumen vroucnost jej byla tak pesvdiv, e Zdence mimovoln
bylo, jako by vedle n krela vtlen vdnost, dosud j pln neznm.
Pi zmnce o "druhm tatnkovi" si divnou shodou vzpomnla na svou druhou matku, ale hned
si pomyslila, e vru nem pro j vdn bti.
"Mluv o tom strkovi, kter t dal sem do pensiontu!" ptala se; "a jsi zde opravdu tak
nramn astna? J zas, v mi, sotva zde vydrm. M druha matka m vyhostila sem do
takov ciziny!"
"Do ciziny? Dy to v Cechch a mluvit tvoji e," chlcholila ji Ellen, "tebe nemus stskat.
J sem pijt a z Ameriku a neumt slovka esky, ale dkovat pec Pnubohu a strkovi."
Zcela nov city a nzory se chtly hlsiti v dui Zdenin, ale vzpouzela se jim vnitn. Chtla
je zapuditi jinmi mylenkami, proe ekla: "V co, Elleno? Aby ses rychleji nauila esky,
budu ti pi naich rozmluvch opravovati hned kadou chybu. Chce? Nedomrzm t, budu-li
t chytati za kad slovko?"
", jen chytaj, chytaj, to bude bt dobe," radovala se Ellen; "ksi se moc rd uit, vak et
dost chyby bude zbvat pro anglick guvernant!" Smjc se polbila Zdenku z vdnosti na
rameno.
Vtom odbjela devt hodina. Vecky chovanky vchzely do domu. Neli ly spt, bylo zde
zpsobem, e vely do pokoje editelina, aby j ply "dobrou noc"; ona kadou polbila na
elo. Nkdy pitom tu i onu pochvlila, napomenula, pokrala, jestlie bhem dne k tomu
daly pinu; vecko vak pronela mrn a laskav, jak by milujc matka mluvila s dttem.
"Rda bych s tebou nco mlo promluvila, mil Zdenko," ekla svmu novkovi prvnho
veera, "sekej zde jet chvilku." A kdy pak vecky ostatn dvky odely z pokoje, jala se
Zdenku pouovati, jak se m pi jdle zpsobn chovati. "Nesm dreti koflk obma rukama
jako njak robtko a podprati se lotky; ani bys nevila, jak nepkn se to vyjm, Vimni si
jen svch spoluaek a uvid, e si dn nepon jako ty. A potom si odvykni brti tak
velk sousta do st; kdyby ses pi tom vidla, sama by ses pokrala, nebo by sis vzpomnla
na hltav mal dti, kter by nejradji drely v kad ruce po krajci. Je to smn, vypadala
bys jako nedosyta."
Zdenka se zardla tmavm rumncem, vel v n hnv, e se j dostalo t dtky. Vzdorovit
stiskla ret zoubky a potlaila odpov.
"Nyn jdi spt, dt, a dobe se vyspi." Pi tch slovech chtla j star dma dti obvykl
polben na elo, avak Zdenka prudce kubla hlavou zpt. Nemohla snsti, aby ji polbila
tyranka, kterou v tom okamen pmo nenvidla. Slena Zlesn se odvrtila s nevol od
tvrdohlav dvky a neekla ji ani slova. Zdenka nevrle odela.
Kvapila vzhru po schodech a udchna vbhla k Ellen do pokoje: pratila prudce dvemi a
zastrila jet i zvoru, co bylo v pensiont psn zakzno
"Ne zvoru zavt, to my nesm dlat!" napomenula ji Ellen; "dy my leet v postele, pijt
slena Hodunov na prohldku." Zdenka sebou nehnula, Ellen sama odstrila zvoru. A
Zdenka vrhla sebou na postel vniv plac.
", co se tebe stalo?" ptala se ulekan Ellen.
"Nezstanu zde! Odjedu ztra! Kdyby tatnek vdl, jak mi ublila, jak m ponila!" trpce
volala Zdenka.
Dlouhm vyptvnm konen z n Ellen dobyla nkolik nesouvislch vt, z nich
porozumla, co se editelka opovila Zdence ci!
"Jm nemotorn! - Beru pli velk sousta do st! Jsem nenasyta! Doma jsem jedla, co a jak
jsem chtla! Nevydrm zde! Ztra m tu ji trati nebudou!"
"Ale pro takov malikost nebude si rmoutit," tila ji Ellen, hladc ji konejiv po ele i
kueravch vlasech. "N slena bt spravedliv, myslet s nmi dobe a nekse tob urazit. To
nm vecky tak dl. V, my mlad a hloup a mus se et hoblovat. Tak poj, my si
lehnout do postele a pak, a bude slena Hodanov po prohldku zas odejt, my jako dv
myky tichouko vstt a otevt tv koen truhlika."
Ale tak snadno se nepodailo upokojiti Zdenku. "Ne a ne!" zvolala, vzpmivi se skokem,
"truhlika zstane zavena! Ztra jedu dom!"
Chvatn se odstrojila, nahzela atstvo se sebe leckams, kam ji napadlo, a vzlykajc ulehla do
postele. Ellen sebrala rozhzen vci, povsila pkn aty na kolk a sloila ve ostatn
podn na idli. Pak se t suma odstrojila, klekla u sv postele, sepjala ruce a krtce se
modlila.
"Dobrou noc, Zdenko," ekla tie a dala druce polben, "ty ji nesm plakat, kad zatek
bt tk."
Ale Zdenka plakala jet dlouho. Mylenky jej se vracely za otcem a provzely jej cestou.
Vdla, e za nkolik hodin bude doma. Ach, kdyby tuil, kterak se nakld s jedinm jeho
dttem! Pli, pli neastnou se ctila ve svm zajet! - Jako mal dt usnula uprosted
ple, ale zl sny ji nkolikrte vyburcovaly. Brzy drela obrovsk koflk aje v rukou a
upustila jej na podlahu, tu zas j editelka v edch atech podvala domc krajc s mslem a
k samm stm, ale kdy si ji chtla z nho ukousnouti, zmizel.
Nsledujcho jitra v est hodin byl as krutho hesla: "Vstvat!" To platilo beze veho
rozmlen, by mlad dy byly sebe opojnji jet ovldnuty thou spnku. Milosti dn!
Zdenka doma vstvala bu pozd, bu asn, jak se j kdy zlbilo. Uritmu podku, jakho
si matka velice pla, Zdenka se podrobiti nechtla. Pichzelo j tedy nemlo zatko vst
vti tak rzem na povel; prv dnes se j chtlo obrtiti se jet nkolikrte na lku; vdy
vera tak pozd usnula. Na to vak nebylo ani pomylen! Ellen tu ji stla a myla se,
vyskoivi derem est hodiny jako na pruinch z postele.
"Vzhru, Zdenko," volala, "v pl sedm se pije kvu!"
"Ji vstvat?" ozvala se polospc Zdenka; "jsern jet tak ospal!"
Zdenka se jet protahovala. Ellen ji byla ustrojena a mla ve, eho k non i k rann prav
teba, ji uklizeno, kdy se Zdenka pomalu zdvhala.
"Posp, Zdenko, jen deset minuty ti zbvat! Honem, honem, j tebe pomhat. Kde tvoje
eben?"
Zdenka ukzala na papr lec na okn. "Tam hebeny zabaleny," ekla zvajc.
"To ne hezk, to mi se ne lbit," povliv usoudila Ellen krc nosk. "Ty mus si ut mona
ze ediv ltka a erven stuka, tak zrovna jako mj, podvej!" A s dtinnou chloubou
ukzala svou kabelku na hebeny.
Zdenka nedlala mnoho okolk se svmi vlasy; prosla a pejela je kartem, tm bylo ve
odbyto; pirozen kuery se krouily samy sebou beze v prce. Ellen j je prothla modrou
stukou, kterou na stran pkn svzala.
"Te jet zstru vzt," vzpomnla si, kdy byla Zdenka jaks taks hotova, "len nesm
schzet." Smla se, kdy se Zdenka vzpouzela, a moc j pivzala zstru, krajc ji: Ty mal
hlouptko, hned ticho dret! Bez zstra nedostane kaf." A obracejc si ji v rukou jako
neposlunou malou holiku, opravdu toho dokzala, e ji proti jej vli do zstry ustrojila.
"Tak, te jsi hezk, len modr vyvn na zstrka je roztomil, a te dostane sladk pusa a
sladk kaf."
Dvky ji sedly u dlouhch stol; Ellen a Zdenka pily posledn. Slena Zlesn nebvala
rno nikdy ptomna, jen slena Hodanov mla dozor pi sndani. Zdenka si musila usednouti
vedle n. Kdy j byla podna kva, vzala koflk docela zpsobn za ouko do jedn ruky, tak
jedla jak se pat, ne po tak velikch soustech jako vera veer, ale mla zas jin nezpsob,
jen zasluhoval pokrn: srkala toti kvu tak hlasit, e tm vzbouzela veobecnou veselost.
"Srk jako hastrman," eptaly si dvky.
Zdenka nemla ani zdn, e smch plat jej osbce; Tana ji o tom pouila.
"Provozuje nm tu koncert," pravila; dl to vdycky tak? Krsn se takov hudba pi stole
neposlouch, to mi v."
Zdenka si pokldala toto napomenut za tkou urku; chvatn postavila kolk, vstala a
vybhla ven.
"Nesm ji tak zahanbovati ped ostatnmi, Tano," pokrala tuto slena Hodanov, vstvi
t a odchzejc za Zdenkou; "to velice hnte."
Zdenka prv chtla vbhnouti do zahrady, kdy ji mlad uitelka zavolala zpt.
"Kam jde, Zdenko?" tzala se. Co t napadlo, dt, e utk, kdy a kam se li zlb? Nen u
ns zpsobeni, aby nkdo odchzel od stolovn, pokud nen skoneno. Poj, vra se hned a
dojez svou sndani." "Nebudu ji sndati," odvtila Zdenka, "a nechci tam zptky. Vecky se
mi vysmly, a Tana byla proti mn nezveden. Mn na nikom nezle, budu jsti a pti, jak
sama chci! Nedm si poroueti a pedpisovati, ne, nikterak!"
"Ne s tebou dle promluvm, Zdenko, bu, prosm t, klidn a rozumn. Nemohu strpti,
abys se mnou mluvila tak nezpsobnm tnem."
Velmi vn a drazn promluvila to slena Hodanov, pece vak vyznval z ei jej pzvuk
laskavosti. Krsn, mkk jej hlas jen zdka se chybil cesty k srdci, o tom se i Zdenka v tto
chvli pesvdila. Sklopila oi k zemi, a vznikl v n pocit, kter se navlas podobal zahanben.
Uitelka, je tla v pohybliv jej tvi, vdla, co se v n dje. "Podej mi ruku, mal
tvrdohlvko," pravila pvtiv, "a slib mi, e nebude hned zas tak nakvaena a nchyln
poslouchati jen okamitch svch rozmar, i kdy si bude myslili, e jsi v prvu. Dnes jet
k tomu nebylas v prvu, nebo jsi pila vskutku tak, e se to trochu nechutn vyjmalo. Tana
t na to upozornila z dobrho myslu, nesm se za to na ni hnvati. Takov mal, zaslouen
nauen mus kad z vs pi pleitosti hezky snsti. Jest pece lpe, napomeneme-li t nyn,
dokud jsi dttem, ne kdyby tv chyby a nvyky pozdji byly k posmchu ve spolenosti."
Podivno! Zdenka nechtvala doma nikdy ani slyeti, e jest mladou dmou, ale nyn se j
dotklo velmi nepjemn, e by mla nleeti jaksi jet mezi dti.
"Nahl to tedy, Zdenko?" tzala se uitelka, a Zdenka to snad skuten nahlela, ale za
cel svt nebyla by ze sebe vypravila poddajn slvko "ano". Slena Hodanov se spokojila
jejm mlenm, vykldajc si je za souhlas. Myslila, e povaha jako Zdenina se nesm nsilm
nutiti k stupnosti.
"Nyn se vrtme spolu do jdelny," pravila, a Zdenka se neopovila odmlouvali. Nsledovala
za slenou klopc oi, nebo se bla pemnohch tch trapnch pohled, je se asi na ni
obrt. Vak kdy vstoupily, byla jdelna przdna, nebo as sndan ji minul. Nic nemohlo
bti Zdence vtanj; pipadala si jako vysvobozena.
"Mm jet nazen pro tebe, Zdenko," pravila uitelka. "Slena editelka si peje vidti tv
seity s psemnmi pracemi, tak bude zrove stn zkouena. Za hodinu se tedy dostav
do poradn sn, tam hned tak sezn nkter budouc uitele a uitelky sv."
"Chtj mne vichni zkoueti?" tzala se Zdenka troku starostliv.
"Ne," odpovdla slena, "budou jen pislouchati, jak t bude slena editelka zkoueti.
Pozdji se ti ekne, do kter tdy t vadme, a ztra po prv bude astna vyuovn."
Zdenka la do svho pokoje a shledvala sv seity, je nebyly prv v nejkrsnjm ladu.
esk seit slohov zvlt dlal malou pardu, jsa ozdoben kakami rznch velikost, ano i
nejednou veten rozthlou mastnou skvrnou. Seit francouzsk - o bda - bylo
nevyhnutelno odloiti zcela stranou, nebo Zdenin pokus, vytrhnouti nkolik list trochu
pli pomazanch, nebezpen uvolnil i listy ostatn, take nebylo mono ukzati tento
dokument v takov prav.
Ellen, majc prv na hodinu przdno, hledla s podivenm na Zdenino ponn, kouc: "Co
ty vyvdt? A ty mysl, tv knky takhle ukzat slenu editelku? To nesm! To ti byl tvj
pan uitel dovolit? Dej sem, j zabalit do modrch oblku, to bude bt ist a ne vidt ten
star skvrny."
"Nech toho bt!" zvolala Zdenka podrdna, "je to tak dvno dost dobr. Mn je to jedno,
uvid-li i neuvid-li slena editelka ty skvrny."
"Jen ne tak zlostn, sleinka! Vy jste tuze nepodn mal dma. Bylo by tebe snad do
smchu, kdy slena editelka by zvednout tv knky pikama prst a ukzat vem uiteli?
ne, to by tebe bt ne jedno a ne do smchu, zl dyby doktor Dvoreck, esk uitel, s jeho
povdom, poherdliv smek tak se stranu na tebe se podvat a se zeptat: Kolik je vm let,
sleinko?"
Jakkoli se Zdenka netrpliv brnila a rozhodn prohlsila, e svrchovan zbyteno nadlati
tolik okolk s hloupmi seity, provedla Ellen svou vli. Kdy i posledn seit byl obleen v
modr povlak, ekla Zdence: "Tak te ty me jt, a te se podkuj za mou velku nmahu."
"Tys pec jen velmi laskav, Elleno," ekla Zdenka. Jak je ti jen mono, abys byla pod tak
mrn a trpliv? J bych tak nemohla."
", vak ty se nauit, dtko. Bude jet docela krotk ptatko, ani neppat."
O jedenct hodin se odebrala Zdenka dol do poradn sn. Kdy vstoupila, bylo tam
shromdno nkolik uitel a uitelek okolo stolu, u jeho hoejho konce sedla slena
Zlesn.
"Poj ble, Zdenko," pravila a seznmila ji nkolika pvtivmi slovy s nastvajcmi uiteli
jejmi. Potom si dala podati psac seity. Kniha slohovch kol j pil nejdve do ruky.
Obracejc v n listy tla i potsla nkolikrte hlavou. "asto dobr a jasn mylenky," pravila,
obracejc se k uiteli eskho jazyka doktoru Dvoreckmu, jen sedl vedle n, "a pitom toto
povrchn ledabyl psmo. Podvejte se jen - zjmeno ,vy' psno s zkm ,i', ,korb' s ,p' na
konci, Bude nm tu dohnti mnoho, co zmekno. Jak se pe slovo ,korb', Zdenko?
Slabikuj nm je."
Zdenka nemohla otzku tuto pokldati za nic jinho ne za ert. i byla snad holikou z
tdy, kde se slabikuje? Vhala neodpovdajc.
editelka vak nebyla zvykl ertovati; hledla udiven na zamlklou dvku. "Jak se pe
korb, rda bych, abys mi ekla," opakovala poznovu s pzvukem uritm, pi nm
pestvala kad pochybnost, jsou-li slova jej mnna opravdu i nejsou.
Zdenka ponkud nelib svratila elo, vythla koutky st do ve a hlskovala tak rychle, e ji
sotva bylo lze sledovati: k-o-r--b. Pohled obrtila k oknu, aby nemusila patiti ve tv sleny
Zlesn.
"Tedy jen z ledabylosti, myslila jsem si to," pravila editelka. "A bude pt psti sv
slohov cvien, bu velice pozorn. Chyby, jak nachzm v pracch tvch, nebvaj u ns
vdny ani ji v prvn td."
Nyn kladla Zdence otzky z rznch obor. Nkter odpovdi pekvapily bystrost, jin
vypadly pmo poetile. Doktor Dvoreck se nkolikrte usml, co Zdence vehnalo krev a
vzhru pod hnd kuery.
Francouzsky obstla dobe. Monsieur Michael, uitel Francouz, star blovlas pn, hned ji
oslovil svm jazykem, a dvka mu odpovdala sprvn i plynn. Zato miss Leadov, uitelka
anglitiny, mla mnohem men tst pi svm osloven; Zdence jazyk velice kloptal, kdy j
odpovdala.
"Nyn se me vzdliti, dt," ekla slena Zlesn. "Tv zkouka jest odbyta. Pozdji ti
oznmm, do kter tdy bude choditi."
Kdy Zdenka odela z pokoje, usneslo se po chvli uvaovn, dti ji do druh tdy, na
frantinu vak mla choditi do tdy tet.
"Myslm, e nm Zdenka d mnoho prce," podotkla editelka; "jest to dve zpurn a
vzdorovit, tak neme snsti sebe menho pokrn."
"M vak dobr srdce," ujala se j iv slena Hodanov. "Nemm na to dosud dnch
dkaz ale tu to z jejch krsnch, upmnch o. Jsem pesvdena, e se nemlm. Ale
tolik mi je prozatm jasno, e psnost u n mnoho nepodme, tm vce doufm, e lskou a
energi se nm poda zkrotiti jej vzdory."
"Prv to jest i mj nhled," pizvukoval monsieur Michael, a uvidte, dmy a pnov, e se
mademoiselle Zdenka stane ozdobou pensiontu. S jakou eleganc se vyjaduje francouzsky,
jak vkusn vol a seauje slova! Ano, jest to geniln hlavika." Star pn se vlastnmi slovy
rozhorloval k nadenosti a pro vzel je ivmi posunky.
"Peji srden, abyste ml pravdu," odpovdla mu slena Zlesn, vstvajc se sedadla.
"Lskou a shovvavost nebudeme skrbliti, tak se nm snad poda vpraviti do Zdenky rozum
a povolnost."
Prozatm se zdlo, e jest na to jet mlo nadje. Pi obd podala Zdenka zase dkaz, jak
pln mla slena Zlesn pravdu, kouc o n, e nesnese sebe menho pokrn.
patn drc vidliku, dotkala se jdel skoro prsty. Zeleninu dvala noem do st a sice lak
horkou, e ji nkdy zase poutla z st, aby se neopaila. Tak drela hlavu sklonnu tm a
na tal, take se vyjmala jako hladov dcko.
"Se rovn, Zdenko," napomenula ji editelka, "nen ti zdrvo, sed-li tak shrbena."
"Jdm vdycky tak," odvtila Zdenka zkrtka.
"Jdvala jsem tak, chtlas ci, dt, nebo zde uvykne initi, co jest obyejem. Drvalas
doma tak vdy vidliku a pod nsadkou a jdvalas noem?"
"Ano," ekla Zdenka a hodila hlavou zlehka nazad, tatnek nemval na mn co hanti a vdy
byl spokojen, chutnalo-li mi jen."
"Ale maminka, schvalovala-li ona tak tvj zpsob pi jdle?"
Na tuto otzku Zdenka pomlela. Nepravdu ci nedovedla i nechtla, a jak asto ji vpravd
matka napomnala, jak asto j Zdenka odpovdla: "Pak radji nechci ani jsti, chce-li m
pod krati."
Ve. co j editelka ekla, bylo proneseno tie, jen pro Zdenku srozumiteln. Nikdo se
nedomyslil, co mluvila, nebo jej tv mla zcela klidn a pvtiv vzezen. Neekala, aby j
Zdenka odpovdla, nebo se j lbilo, e tato radji mlela, ne by byla promluvila proti
dobrmu svmu svdom.
"Jenom tedy jez podle chuti, dt, vak asem vemu pivykne. Za mlo nedl odlo vecky
ty mal nesrovnalosti, a nebudeme mti co ti vytkati. Pravda-li?"
" Nevm," odpovdla Zdenka mrzut, hledc upjat na svj tal.
"Jen se pii, a pjde to." Zdenka ji mlela. Ovem byla pevn pesvdena, e se j dje
nejvt bezprv. Pro by nemla jsti nenucen? Tatnek vdycky kal, e z n nechce mli
loutku na drtech, ale zde, nech dlala co a jak dlala, mly co na n opravovati. Ji aby se
bla vzti do st, a pjde-li to tak dle, radji aby se umoila hladem.
* * *
Veer, kdy se Ellen a Zdenka uloily do postel, kdy slena Hodanov vykonala svou
obchzku po lonicch dvek, svtlo bylo zhaeno a vecko v dom utichlo, ozvala se Ellen:
"Nesp, Zdenko?"
"Nespm," odpovdla druka; co mi chce?" "Vsta a tichounko se oblkat, my vyprzdnit
tvj koen truhliku."
"Ale je tma," namtala Zdenka.
"Nestarej, j mt svtlo."
Lehounce, neslyiteln vstala Ellen a kradla se v punochch k svmu prdelnku; opatrn
vythla hoej zsuvku, v n nahmatala voskov sloupek. Rozsvtila jej, postavila ped nj
velkou knihu, tak aby se paprsek nemohl zakmitnouti oknem ven.

Ellen svtila sloupkem, zaclnjc jej rukou.

"To bt hezk, vi? Ale te honem," pobzela Zdenku, je spn na sebe nco oblekla. "Kde
ty mt klek?"
"Zde jej mm," pravila Zdenka i vythla klek z krytu pod podukou; "odemknu sama."
Ellen svtila sloupkem, zaclnjc jej rukou; naklonna vped, hledla Zdence do rukou s
dychtivm oekvnm, jak poklady se ped jejmi zraky odhal. Dokala se notnho
zklamn, kdy Zdenka zaala vci z truhlice vykldati. Oekvan mlsky - jim Ellen velice
pvala - nepichzely najevo.
", ty nemt dn kole?" ptala se zarmoucena, vyhzela rozlin ty arapatky a prohledala
rukou ve a na dno. "Ouvej, ," zvolala nhle a trhla rukou zpt. "J jsem se napchnout! Co
to bt?" A hle, jasn krpj krve j visela na malku.
Zdenka nechpala, m takov rna mohla povstati, a sama ke dnu shla a pinu poznala;
bda; sklenice s rosnikou byla rozbita, a Ellen se zla o step
"Kde jen je m abika?" nakala si Zdenka, vy brajc zkostliv stepy.
"Coe? abika? iv ba? j, tys jej zavt do truhlice? Jak me uboh zvitko tak
trpit? Bez erstv povt on mus umt!"
Prv Zdenka nala svou malou rosniku; ovem byla pol. Poloila si ji na dla a dchala na
ni, aby ji zas pivedla k ivotu. Ellen se j vysmvala.
"Tys ten mal, neboh abku zavradit," ekla a vzala zvtko do ruky. " jjej, ten je po
nm, nikd u nepijde k sob, nikd! Ztra rno my ji dt do katulku a pod lpy pohbt."
Zdenka hledla smutn na abku, a slzy j vstoupily do o. Sama to zvtko chytila, sama si
je krmila a velkou radost z nho mvala, a nyn je usmrtila vlastn vinou.
"Jak okliv kousek jsem vyvedla! Jak jsem jen mohla bt tak hloup?" alovala na sebe
samu. "Ani jsem na to nepomyslila, e se abka mus v truhlici udusiti. Skldala jsem ve tak
chvatn -."
Ponkud ji utoval pln pohbu pod lipou. "My udlat mal kopeek," navrhovala Ellen,
"naszet na ni kvtiny, postavit tak kek ze dv dvek a na ni napsat npis: Tady odpovat
ba Zdenkova, co mlad ivobyt ztratit, dy mu zacpala zduch."
Pkn ten npis usuil Zdeniny slzy a piml ji, e se zasmla.
Kdy si prohldla vycpanho kanrka, poznala, e velice utrpl. Hlavika jeho byla
smknuta na placiku, jedno kidlko mu viselo dol. Ellen je zase ponkud zformovala;
obratnmi prsty zakulatila ponkud hlaviku, slbila tak, e mu ztra kidlka pikli. -
"Jen m nech, j ho pivedu zas do podku. Aj, co pak je tohleto?" podivila se zvedajc
Zdeniny vybledl aty s roztrenou halenkou zkoumav vzhru, "pro ty si brt takov star
nehezk aty - a ten blza je roztrit! A pro ty boty pinav, selapan, co s tm kse?"
Co s tm chtla, na to Zdenka sama jet nepomyslila, ale zamrzelo ji, e nejmilej jej oblek
byl posouzen tak opovrliv. "Nerozum tomu," ekla a vzala aty Ellen z rukou. "Jest to
nejkrsnj a nejoblbenj mj oblek! Vecky ostatn aty jsou mi protivny, pilhaj tak
ztuha k tlu a vypadaj tak vyfintn."
", pj, j zkusit, jak mi sluet," dala Ellen. Zdenka nebyla proti tomu, sama pomohla
druce pi oblkn, a za okamik stla tu Ellen v pepodivnm vstroji. Sukn j byla krtk a
pod n bylo vidti kolkolem dlouh, bl odv non; z roztren halenky vyjela Ellenina ruka
velkou drou vedle rukvu, jen zstal viseti po zdech. Kdy si pak kol thlho tla pipjala
t ouml koen ps, nechtlo se j doplniti bor ten i pslunmi botkami, protoe byly
pinav.
"Ty aty bt pohodln, to je pravda," ekla i jala se provdti velijak prmovn skoky a
toiti se do koleka. "Je v nich bt tak lehk, tak zdun!" Zdenka pojednou vypukla v tak
upmn smch, e k n Ellen honem piskoila, aby j rukou zacpala sta. "Nesm tak
blznovsky smt, ty!" pohrozila j; "ty ns pro zradit!"
"Nemohu si pomoci, vypad, e bych se zalkla smchem!" ujiovala Zdenka.
Tu si Ellen se sloupkem v ruce stoupla k zrctku a pozorovala se. ", to bt ereda!" usoudila
a honem shazovala se sebe ty hadky; "jak ty me kat, e takov kared aty bt krsa!"
Zdenka uzavela opt sv skvosty do truhlice, Ellen zhasla svtlo, a za malou chvilku ob
dvky spaly tvrd a sladce.
* * *
trnct dn uplynulo od pijet Zdenina do pensiontu. Mnoho trpkch slz vyplakala za
krtk ten as, kter j pipadal jako vnost, a asto, peasto mla ji namoen pero na
samm pape, chtjc otci psti, aby pro ni pijel, e chce dom. Jen proto, e se ostchala
matky, neuinila tak. Teprve dvakrt dosud odpovdla na etn a dlouh listy, kter j
dochzely z domova, a psala po kad krlce, omlouvajc se, e j nezbv pokdy na del
dopisy.
Konen si za nedlnho odpoledne, kter doby skoro vdycky chovanky uvaly k psan
dopis, zasedla k tomu tak. Valn chuti sice nemla, nevdouc vlastn, co by psala, nebo
jak j opravdu bylo u srdce, nechtla nijak prozraditi. Otevela novou psac mapu, vybrala po
dlouhm hledan rov ark s vymalovanou vlatovkou, namoila pero a - mrala rozlin
klikyhky na kousek papru. Kdy tato zbava potrvala chvli, zapoala Zdenka konen
dopis; napsala nkolik dk a odloila pokus stranou. Zatek se j nelbil. Obtovala nov
ark a pak jet jeden. Teprve tvrt ml lep zdar; popsala jej od zatku a do konce, ano
pibrala k nmu jet pt. Dostala se do vitoen, a kadou chvli ji nco napadlo, co se j
zdlo nutno tatnkovi povdti. Zakonivi proetla jet jednou dlouhou epitolu, my pak
hledce j pes ramena peteme si, co napsala.
Drah, andlsk tatnku!
Mme dnes nedli. Poas jest krsn a v zahrad kvetou re (pi tom si vzpomnm, zdali
asi moje lut "marchal Niel", kterou zahradnk na jae pesadil, ji nasadila poupata, a pro
sm T, nezapome mi o tom zprvu dti!) - a ptci vesele zpvaj, ale bohuel, Tv uboh
Zdenka sed v pokoji a nesm se venku prohnti. Zlat taku, nen to smutn vc? Pipadm
si nkdy jako n mopslk, kdy mlsal a my jsme jej zaveli za trest. Leckdy bych tak, jako on,
krbala na dvee a volala: otevi mi! chci ven! Takov stl uzaven nen hezk. Doma jsem
si pece mohla tropit a vyvdt, co jsem chtla; v zahrad, na poli, v chlvech, vude jsem
smla bti, a m roztomil psi byli u mne, bhali za mnou, kamkoliv jsem se toulala. Ach, bylo
to jako v nebi! Co dl M, tatnku, co dl Stela,
Buran, co mopslk a ostatn? Ach, kdybych je zde mla!
Chod zde v pensiont vecko tak psn, lovk aby pi vem pamatoval na sam pedpisy.
Vstvati, sndati, uiti se, jsti - vecko v uritou chvli. A to je hrozn! Bvm rno lecky jet
tak nevyspal, ale musm z postele, jak odbila est. Ach, a nkdy bych tak rda skkala v
zahrad, ale musm sedti v tch ohyzdnch kamnch. Ta straliv kola!
Nenaum se pece niemu, tatnku, jedinku mj; jsem k tomu pli hloup, Ellen a ostatn
dvata mnohem vce vd a jsou vecky chytej ne j. Ellen tak pekrsn kresl! Velikou
ps hlavu kdou te dokreslila, ta hled jako iv! A Ellen hraje na piano, e by mohla dvati
koncerty! J vak neumm nic, pranic!
Kdybych byla radji zstala doma - aspo bych nevdla, jak jsem zabednn. Ellen mi k
te kv: "dn mistr nespadnout s nebe, jen ty se uit a bude umt." Vak akoli jsem
ji zaala, niemu jsem se dosud nepiuila. Vm jen o to vce, e jsem hrozn, hrozn hloup.
Nejdsnji bv ve stedu odpoledne. Tu sedvme vecky od tet hodiny do pt v jdeln,
jej okna jsou dokon, a vidme do zahrady. - Ach, leckdy bych vyskoila teba tm
otevenm oknem a prchla tam pod stromy! Ale nesmm: musm tie sedti a spravovati si
prdlo, punochy zavati a ve, co jsem si roztrhala, pracn ltati! Pomysli si to jen, tatnku!
Tvj mazlek Zdenka mus konati tak hroznou robotul - A slena Hodanov prav, e pr to
jest nutno, a kad dvka pr to mus umti. asla, kdy se pesvdila, e neumm plsti.
Vdy se te punochy kupuj, to pece lpe, k emu se tedy tak zbyten mom? Jest mi
ukrutn tko nabrati oka na drt, a dlm to tak velmi patn.
Milada Petickch, velmi hezk, ale fint se a trochu il, ta vdycky vid vecko buto
"stran ladn", "stran roztomil" anebo "stran eredn" - ta mi tedy onehdy ekla:
"Zdenko, tv pleten je stran eredn." - Milouk tatnku, vid to, e nic neumm!
V hodinch tch pracovnch se hovo jednou francouzsky a po druh anglicky. Francouzsky
se umm dobe dorozumvati, ale anglicky mi to jde patn, tak patn, e se stydm sta
otevti. Ellen je dobrotisko, vypomh mi v anglitin, a kdy jsme samy ve svm pokoji,
mluvv se mnou nkdy anglicky; j zas j opravuji chyby v etin.
Pt se mne, mil taku, mm-li ji ptelkyn. Mm, tatouku; Ellen a est jinch dvat, to
jsou m ptelkyn, ale nejradji mm Ellenu. Jak se vecky jmenuj a jak jsou, napi Ti
budoucn; dnes se tm nemohu ji zdrovati, sice by mj dopis neml konce. Jedna mezi nimi
jest tak spisovatelkou, to Ti pece jet musm podotknouti.
Jdeme-li na prochzku, co se stv denn od dvanct do jedn a odpoledne od pt do
sedm, jdu skoro vdy v ad s Ellenou.
Musme toti kreti jako vojci dv a dv vedle sebe. Jedna uitelka jde vpedu, jedna vzadu,
vedouc malou chovanku za ruku. Ani vpravo, ani vlevo nesmme vykroiti - vdy zstati
eikovny jako podle ry! Ach, mvm tak asto deset chul pustiti se ztetn do bhu a
pry! na ty hory vzhru, dle a dle! Ale pak bych se ji nevrtila do svho vzen.
Do kostela chodme kadou druhou nedli, ale naprosto se mi tam nelb. Sedm mezi
mnostvm cizch lid, a kazatel, docela staik mu, mluv tak nezeteln, e se musm
namhati, abych mu rozumla. V Jasanov je v kostele mnohem pknji. Tam je milo sedti v
na stolici, z n vidm na vecky lidi, a jsou to skoro sam znm tve. A kdy mil n pan
uitel zahraje na varhany a selt chlapci tak jadrnmi hlasy zazpvaj, kdy polom n
dstojn pn vystoup na kazatelnu a tak krsn k srdci mluv, jak mi bv velebno! Zcela
jinak ne zde. A nkdy, proderou-li se paprsky slunce pestrm oknem kostelnm a maluj duhy
na dladicch dole, ach, jak je tam u ns tak pekrsn, tak pekrsn jako nikde jinde na
svt!"
Zde se musila Zdenka pi ten zastaviti. Vzpomnka na domov a touha po nm ji pemohly
tak, e zaplakala. Teprv kdy se slzy jej utiily, dotla do konce.
Pozdravuj vecky, rozkon tatku, a tak maminku; do denku, kterm m pekvapila,
nemohu psti, protoe mi na to nezbv kdy, ale dkuji j za nj. Mj se tedy dobe, zlat,
sladk, ohromn roztomil tatnku! Lbm T nastotisckrt. Prosm, dej tak Mkovi hubiku
a pozdravuj Matesa, co sama uiniti neme Tv nevslovn T milujc dcera
Zdenka.
"Douka. Rda bych se uila kresliti u pana profesora Baborky. Smm? Ztra zanu.
Douka. Skoro bych byla zapomnla T poprositi, abys mi poslal jet bedniku kol a
uzenic. Ellen bv tak hladov, kdy veer leme v postelch. A j tak.
Douka. Mil tatnku, bvm tolik vadna, e nezpsobn jm; napi mi, nen-li to velk
kivda. Mamince nic o tom neekni. Ruku na to! - Slenu Hodanovou mm velmi rda.
Prv sedli Zdenini rodie s panem uitelem Kronskm na verand pi kv, kdy doel
dlouh ten dopis jej. Okresn starosta jej pedtal a byl pi nkterch mstech tak dojat, e
sotva mohl sti dle.
"Pl bych si mti to uboh dt zde zpt," pravil, kdy doetl do konce; "ct se tam neastno,
a nenahlm, k emu by bylo teba, abychom jedin sv dcei tak ztrpovali ivot. Co mysl,
Aniko, a co vy, mil Kronsk?"
Pan uitel peetl si dopis jet jednou, sloil jej a tvil se co nejspokojenji. "Nesouhlasm s
vmi," odvtil, "ano, vte, bylo by to hchem. Zdenka ji pon nahleti, e se mus jet
mnohmu uiti; in srovnn mezi sebou a svmi drukami, poznv sv chyby, nedostatky
svho vzdln. Doshli jsme za ten krtk as ji vce, ne jsem se nadl."
"Stesk po domov je zcela pirozenou vc," mnila pan Menkov. "Uva jen, jak tko jest
mladmu stvoen, zvyklmu svobod, podrobiti se pojednou pesn kzni koln! Pravideln
podek v stav se protiv nezkrocen jej povaze; vak Zdenka se k svmu tst nau
povolnosti, zbav se sv divokosti, a bude z n roztomil, uten dvka."
Okresn starosta byl rozladn neporozumnm, s nm se setkal jak u sv choti, tak u
Kronskho, kte se oba marn snaili pesvditi ho rozumovmi dvody svmi; sm
soudil jen mkkm srdcem svm, a toto velice trplo a bolelo pi pomylen, e jeho dt
stn touhou po domov.
Zdeninm pnm se ovem vyhovlo, a to obratem poty; napeklo se kol, a nejpknj
uzenice s kusem uzen kty se vzaly z udrny. Okresn starosta sm naplnil tm bedniku a
pidal do n jet rozlinch pamlsk. "A aspo netrp nedostatkem!" pravil sv choti, je se
s smvem na dvala. "Mlad lid, kte jet rostou, maj ustavin hlad. Kdy aludek
ku, chce, co mu pat, a neupokoj se, ke-li se mu: ekej, a bude dvanct hodin i tolik a
tolik veer nebo rno, potom nco dostane."
Pan Menkov by rda byla odpovdla, e mnohem lpe, uvykne-li aludek pravidelnmu
podku v jdle, ne dv-li se mu v libovolnch dobch jsti, ale mlela. Pomyslila si
sprvn, e asem Zdenka sama zanech tto mal nectnosti.
A okresn starosta uinil otcovskmu srdci svmu zadost odeslnm dobe naplnn
bedniky, zbyl pece jet v mysli jeho nelad a nepokoj, o nm myslil, e jest
nevysvtliteln. Ale nsledujcho dne, kdy dojem alostivho listu dceruina ponkud
vychladl., pilo mu vysvtlen samo. Nemohl si zapti, e nemn ne vzdlenost z domova
trp Zdenka svou opozdilost ve vdomostech, kter ji poniuje mezi dvaty st s n
stejnho; nek jej, e nic, pranic neum, bodal jej do svdom proti jeho vli. Musil se v
duchu piznati, e na Zdence mnoho bylo zanedbno, mnoho proheeno slepou jeho lskou.
Jak nyn za to trpl milek jeho uboh! A tu si pan Menk pomyslil, e nutno ulehiti
Zdeninm trampotm nejen chutnmi koli a uzenic, ale jet nm jinm.
Odhodlal se a napsal slen Zlesn upmn list, v nm j povdl, kterak jej dojm
Zdenin al, e neme drukm svm v naukch se rovnali ani staiti, i prosil zdvoile, aby
editelka s dcerukou jeho mla shovn, a pokud mono i ppustno, aby j njak ulehila
uen, je, jak mu zejmo jest, jde dtti na svobod vyrostlmu tce, co mu psob
pochopitelnou starost.
V t den, kdy slena Zlesn tento list obdrela a s smvem potutelnm, ale pece
shovvavm petla, dodala si Ellen srdce k velkmu podniknut. Ohlsila se u sleny
editelky se zvltn dost. Pila ji prosit o radu, kterak by - nechtlo j to bzn ani z hrdla
ven - kterak by si za nkolik nedl nco mlo, zcela mlo, malouko, teba jen dv, ti zlatky
mohla vydlati. Kdy se j slena, skoro zaraena pekvapenm, udiven otzala, zdali j zde v
stav nco schz, take na nco potebuje penz, sklonila se dvka s pohnutm k ruce jej,
kterou nkolikrte srden polbila a slzami polila.
", tu j astn bt, nic mi tady ne schzet!" volala s nepetvenou velost, "tady dobr,
tepl nzdeko a j v, slena editelka m m rd. Ale kdo m sem dal? Moje dobr strek,
a j by rd mu udlala pekvapen na tdr veer a j nemt ani hal; kde by vzt? J ksi si
vydlat, jen jestli dovedu a jestli slena dovolit! , prosm!"
Star slena se podvala na Ellenu zrakem jakho nebvalo jindy u n vdati; byl zarudl a
vlhk. Tak ji dojala sirotkova vdnost. "Pochopuji, e bys rda strkovi zpsobila radost a
e se ji nyn o tdroveern drek star, a mme do Vnoc jet kolik msc. Jist jsem
uhodla, e ho chce obdarovati njakou pknou prac, na kter si d zleeti, a na tu jest ti
teba trochu penz a mnoha asu, vi, Ellenko?" Pi tch slovech ji slena pohladila po skrni
s mateskou nnost, pak dodala vesele: "Jet nemohu nic urit slbiti, ale myslm, Elleno,
e vdleek pro tebe ji mm!" Pokynula j k odchodu, ale Ellen, sotva podkovavi ve svm
radostnm ohromen, s bucm srdcem a zcm zrakem odela v slavnostnm oekvn
velk pt udlosti - prvnho svho vdlku.
Slena Zlesn hned odepsala panu Menkovi, e by Zdence pi obtnm pokraovn v
uen bylo nejlep podporou, kdyby se po kolnch hodinch k nkterm pedmtm, zvlt
k anglitin a k runm pracm pipravovala pomoc dovedn sv spoluaky, Elleny
Greyov.
* * *
Za velmi horkho odpoledne srpnovho - bylo to ve stedu - sedly dorostlej chovanky
pensiontu pospolu v jdeln, zavajce si odv a prdlo, nebo jinmi runmi pracemi se
zabvajce. Vedro zvstovalo brzkou boui, otevenmi okny nevnikal ani nejmen chladiv
vnek.
Zdenka, pletouc punochu, drela ji omrzele v rukou a trpila se s kadm jednotlivm
okem. Jak to lo tce tm horkm zpocenm prstm! Drty byly ve vlhkch okch jako
zaklieny, sotva bylo mono je pooupvati. Tve dviny pi t pern prci planuly jako
re, a ediv punocha, je mla vlastn bti bl, vypadvala j asto z rukou do klna. Nyn
se j vysmeklo i nkolik ok s drtu, a slena Hodanov, je prv byla ptomna, vybdla
Zdenku, aby zkusila sama je opt nevlci.
"Nemohu," odpovdla dvka, "drty jsou tak lepkav, e se jich radji ani nedotknu."
"Jdi si umt ruce," poradila j slena Hodanov, pak to pjde lpe."
"To nen nic platno," odvtila Zdenka nevrle a odloila pleten stranou.
Dvky se smly, a Lenka, je sedla naproti Zdence, vzala punochu jej veten do ruky,
aby opravila chybu.
Zdenka j svou prci vytrhla. "Nech toho bt!" ozvala se prudce, "je to moje punocha!"
Jet ne ji mohla slena Hodanov napomenouti k mrnjmu chovn, vela editelka. la
od dvky k dvce, prohlejc prce vech, co obas invala, aby se potila novmi jejich
pokroky aneb. bylo-li teba, to i ono pokrala.
"Nue, jak pak se tob da, Zdenko?" tzala se. "Bude tv punocha brzy hotova? Uka mi
ji."
Zdenka se tvila, jako by byla peslechla jej osloven; stydla se za upinnou svou prci.
"Chci vidt tv pleten, Zdenko; rozumlas mi?"
Slova ta vyznla ponkud psnm, tvrdm zvukem, pi nm opanoval Zdenku ne ji stud,
ale vzdor. Neposlechla.

... a zdvihla tipcem prst pleten do vky ...

Rozzlobena tmto odporem vzala j slena editelka nelaskav pleten z rukou. "Uvykla jsem,
aby mne aky poslouchaly, a ty se opovauje mi vzdorovati? Podvejte se, dti," dodala a
zdvihla tipcem prst pleten do vky, "co kte takov prci? Vypad-li, jako by nleela
dospl dvce? Sty se, Zdenko! A ji nikdy nemusm spatili tak neist pleten."
Oi vech dvek se upely na neblahou punochu, a nkter chovanky se domnvaly, e
osloven editelino jim dv prvo, aby tak do toho jazky sv mchaly. Prostoek Lenka
honem povdla, e mal jej estilet sestika doma lpe a istji plete, jej punocha e by
vedle Zdeniny vypadala jako snh, ale e tak nikdy nesm plsti pinavma rukama.
Poetick Drahomi se vyslovila, e beztvrn ta pletenice vypad jako pytlk na cezen kvy,
co rozesmlo Andulku hrdliku tak, e se ani nemohla utiiti.
Tko ci, co se v tom okamiku dlo v nitru uboh Zdenky. Vsmchem se vech stran
urena, nesmla se nikomu brniti. Hork jej krev a nezkrocen povaha se vzpnaly v moc
proti domnl potup, kter se j stala. Zmocnil se j slep vztek, dosud nikdy nepoctn;
zaala psti a kousala se do nich, oi se j naplnily havmi slzami vzdoru.
Slena Zlesn ji odela z jdelny, jen dvee nechala za sebou oteven; byla jet na chodb.
Jakou vzpouru vyburcovala v dui Zdenin, o tom nemla ani zdn, myslc naopak, e
veejnm zahanbenm navdy zaehn zpurnost jej. Jak mlo rozumla povaze tak vniv!
Zpsobila prav opak. Divok odpor Zdenin srel plameny.
"Nekdlete j!" povelela slena Hodanov; "nechci, abyste se j posmvaly."
A tich Ellen, jedin, je na cel vstup hledla s trpnost, dobrosrden vzala do ruky
opovrenou punochu, aby ji zas pivedla do podku.
"Nech toho!" kikla Zdenka, a vecka jej zuivost vybuchla proti nevinn Ellen, "nech toho!
Co je ti do toho!"
"Ale uka," prosila Ellen mrn, j to vecko spravit."
Zdenka vak na ni nedbala a vytrhnuvi j osudn to pleten z ruky hodila jm, dve ne ji
Ellen mohla zadreti, v nejvtm rozezlen na stnu; drty zapratly nrazem, a klubko se
odkutlelo a otevenmi dvemi ven, prv k nohm editelinm.
Snad by slena Zlesn v tto nhod nebyla vidla nic zlho, kdyby k n zrove nebyly
zaletly vkiky asu jako "probh!", "!" a "!" Z tch poznala, e se pihodilo nco
neslchanho.
"Co se dje?" zeptala se vstoupivi chvatn. Neobdrela odpovdi, ale uzela pleten zahozen
na podlaze a domyslila se pravdy. "Hodilas to tam schvln?" otzala se Zdenky, pi em se
j hlas chvl rozilenm, a v jejch och, jindy tak klidn hledcch, zablytlo cosi
zlovstnho. "Odpovz! Chci vdti, bvlo-li to schvln!"
"Ano," ekla Zdenka. "Poj sem, a zdvihni to se zem!"
Prudkost editelinou se Zdenka jen utvrdila ve sv zarputilosti. Nehnula se s msta.
"Rozumlas, co ti pikazuji? Mysl, e mi me vzdorovati? dm si poslunosti! Nu tedy,
poslech ne-li?"
"Ne," odvtila Zdenka k hrze ptomnch chovanek, "neuinm toho!"
Slena Hodanov pohldla na tvrdohlvku smutn a starostliv; neozval se v n hnv, nbr
jen trpnost.
K bych t mohla pedlati! K by se mi podailo t pivsti na jinou cestu, uboh,
zaslepen dt!" Tak si myslila, pevn si umiujc, e neopomine dnho pokusu, aby
Zdenku vylila ze zl jej chyby.
Ode dne, kdy se stala editelkou pensiontu, po vecka lta nezaila slena Zlesn nieho
podobnho. A bvala vdy vzorem pokojn odmenosti, v tom okamen pozbyla rozvahy a
byla v nejistot, co e by se mlo se Zdenkou stti.
"Jdi do svho pokoje," poruila sen, a tam zsta! A pak uvidme."
Zdenka se zvedla a la nahoru. Kdy se octla ve svm pokoji, propukla v n stran boue,
dotud namhav zadrovan. Dvka sebou mrtila na idli s hlasitm plem a nkem.
Vniv volala tatnka, aby pro ni piel a ji vysvobodil, obviovala matku, e ji do hroznho
tohoto stavu odsoudila, a clila se tak oputnou, tak zoufalou, jak nebyla dosud nikdy za
svho it. Hlava ji plila, jako by se j rozskoiti chtla, a honily se v n vemon mylenky
dtinsk a dobrodrun poetil. Nejdve se j chtlo utci, bylo j jedno kam, jen pry, aby
ji nikdy nemusila spatiti tu zlou editelku, je mla vdycky nco proti n, a ty ohavn
dvky, je se j zpupn vysmly a mezi nimi ji ani jedin nemla rda. Nikdy, nikdy se k nim
nechtla vrtiti. Ani iv due nebyla k n laskav - krom jedinho tatnka. , jen kdyby ji
hned mohla k nmu!
Mylenka, e mus zpt do Jasanova, pevila vecky ostatn. Zdenka chvatn poala
vyndvati sv prdlo ze zsuvek a chtla prv poruiti sluce, aby j pinesla cestovn truhlici
s pdy, kdy do pokoje vstoupila Ellen a hned za n slena Hodanov.
S udivenm se rozhldla slena po vcech vude rozloench.
"Copak, Zdenko, toto vecko znamen?" otzala se.
Msto odpovdi skryla Zdenka obliej do obou dlani a zatkala plnm hlasem. Slena
Hodanov ji nechala chvilku plakati, pak j zlehounka odthla ruce s obli eje. "Upokoj se,
dt," pravila mrn, "pak si s tebou promluvm."
"Nemohu! Chci odtud pry!" zavzlykala dvka vniv.
"Mus se pemoci, srdeko. Rda ti vm, e jest ti tko upoutati svou vzdornou mysl, ale
jest to nevyhnutelno, nen jin pomoci. Nenahl, Zdenko, jak jsi byla nezveden, jak
svhlav sis ponala?"
Zdenka zavrtla hlavou. "Vecky m drdily," odporovala s trhanm tkanm, "slena Zlesn
m tak stran pokoila - vecky se mi vysmly!"
Slena Hodanov ctila, e by bylo lpe, kdyby editelka byla jinm zpsobem Zdence udlila
spravedlivou svou dtku, - ale ji nebylo lze zmniti, co se stalo.
"Ml se," odpovdla, slena Zlesn nevydala t v posmch, nbr sama ses uinila
smnou. Jen si na to vzpome, kterak ses chovala. Ostatn - nen teba, abys byla tak
beznadjna; tak pli tkch mylenek si nedlej. Bude-li rozumna, vecko se to zapomene.
Dvky t maj vecky rdy."
"Ne, ne!" volala Zdenka, .nikdo m nem rd! Vm to dobe! Jsem jim hloup a nemotorn a
chci pry - k tatnkovi chci!"
"Bude-li mluviti tak, okamit t opustm. V to, Zdenko, e t mm opravdu rda, ale
takov nesmysln ei nechci od tebe slyeti. Mm odejti? i chce bti rozumn?"
Zdenka mlela, a mlad uitelka se obrtila ke dvem. Ji mla ruku na klice, kdy k n
pistoupila Zdenka a ruky jej se chopila prosc: "Ach. neopoutjte mne, prosm, zstate u
mne!"
"Milerda, jenom m tedy pokojn vyslechni," pravila slena, usedla na idli u okna a pai
svou ovinula Zdence kolem pasu.
"Jak jsi rozplena, zl ty svhlaviko," ekla, hladc j konejiv tve, je plly jako ohe.
"Elleno, dej Zdence sklenici vody."
Ellen potud ani nehlesnuvi stla opena u druhho okna a pokradmu provzela Zdenino
stkan tichmi slzami. Nyn piskoila a hbit podala, co dno.
"Napij se, ten studen polknut tebe upokojit," domlouvala druce srden. "A u vckrt
nek, e my t nemt rdy, ty, ty, zl Zdenka! Nesm u plakat, poj, j udlat ochladit tv
lce." Namoila houbu a omyla Zdence houc oi i tve.
"Nue, dt," ekla slena Hodanov, kdy byla Zdenka ji ponkud upokojena, "co nyn
hodl uiniti?"
"Musm odjeti jet dnes," odpovdla tzan, "nemohu zde zstati."
"Tedy bys jet chtla hlavou proreti ze? Uven, e mus povoliti a e jsi povinna
prositi za odputn, ani ti nepichz na mysl! Vak jsi pece slenu editelku krut urazila;
nepoml na to, abys ji zas udobila? Povz!"
"Ne!" zvolala Zdenka trpce a hodila hlavou nazad, slena editelka urazila mne a stran mi
ublila! Nebudu ji odproovati! Jet jsem neodproovala nikdy nikoho - a neuinm tak ani
te! Ne!"
Byl to zase zpurn, zlostn vbuch, ale slena Hodanov nepozbyla trplivosti; zachovala
svou mrnost a klidnost. "Nikdys neodproovala nikoho, Zdenko? Tomu se divm; ale snad
eklas nkdy tatnkovi dobr slovko, kdy se na tebe rozhnval za njakou nezvedenost?"
"Tatnkovi?" podivila se Zdenka a vzhldla pekvapen k uitelce. "Jakiv se na mne
nerozhnval; byl vdycky, vdycky sam dobrota, a jsem dlala cokoliv."
"Tak!" ekla slena Hodanov, mnc potichu, e odkryla pinu Zdeniny svhlavosti v
plin shovvavosti jejho otce. "A maminka - zdali byla tak se vm spokojena, co jsi
dlala, a nerozhnvalas ji nikdy? ekni mi to upmn."
Zdenka se zadvala zamylen ped sebe; neumla zaprati a lhti. "Myslm, e jsem ji leckdy
pohnvala," ekla vhav.
"A pak jsi jist ekla: "Odpus mi, maminko." Pravda-li?"
Zdenka zavrtla hlavou: Ne, to jsem nikdy neekla, a maminka toho nikdy ani nedala,
protoe v, e prositi neumm a neumm!"
"Dt mus umt prosili! A zvlt dvka! , Zdenko, i ty se tomu nauiti mus - jet nen
zmekno!" pravila slena Hodanov velmi rozechvna. "Zdeniko, k by m slova mla
tolik moci nad tebou, aby t probudila z tv zaslepenosti! Nau se ustupovati, dt, a
pedevm se nau ovldati sebe! Nenau-li se, pocvi t ivot v krun sv kole a zpsob
ti mnoho alosti a hoe. V mi, vzdor a zpurnost jsou zlm plevelem v srdci dvm, a
vybujej-li plin, udus leckdy v nm city nejlep a nejsvtlej! Jdi dol, dt, k slen
editelce, a popros, aby ti odpustila. Peme-li dnes svou tvrdou hlavu, bude mti navdy
vyhrno!"
Slen mluvila horoucn a nalhav; jej hnd oi byly naplnny slzami. Zdenka byla
podivn uchvcena jejmi slovy, ale odprositi - ne, to j mono nabylo. Vhajc a blednouc -
ekla pece s uritost: "Nemohu!"
"Nechce jenom, ale mus!" vyzvala ji slena v nejvym rozilen. "Boe! Co nen
dnho prostedku, abych t vyhojila z tv zatvrzelosti?"
Uitelka vtiskla elo sv do obou dlan, oi jej byly zakryty, a Zdenka nevdla, zdali
peml i snad ple. Srdce dvino pekypovalo ltost a divnou zkost, ctila jeho tepot a
v hrdle bolestn stsnnm; byla by chtla uiniti cokoli, aby potila slenu, ale odprositi? -
Ne, snze by dovedla na mst umti.
"Poj, sedni si ke mn," pravila mlad uitelka pokojnji, "budu ti vypravovati pravdiv
pbh o vzdorovit, umnn dvce, kter obtovala mr svho srdce a tst nkolika ivot
dtinskmu svmu rozmaru, a ekne-li mi jet potom: ,Nemohu,' tedy jdi a bu poslun jen
sv tvrd hlavy - j pak se nepokusm nikdy vce, abych t oblomila."
Dosud nikdo nebyl Zdence do due promluvil zpsobem tak neodolatelnm jako slena
Hodanov, jej vrouc e se tak neminula s inkem. Povoln a poslun usedla
svhlavika naproti mlad uitelce, hledc na ni s napjatm oekvnm. Hyzdc vraz
vzdorovitosti zmizel s jej tve, a kdo ji nyn vidl, nebyl by uvil, e tato Zdenka a ona
nezveden, kter si byla ped hodinou ponala tak divoce, jsou jednou a tou osobikou.
Slena Hodanov se opela hlavou o rmec oknu a zahledla se v mylenkch ven do zahrady.
Bled jej tv se slab zardvala, a bolestn ndech se na n rozhostil, ba zdlo se, jako by v
dui jej vel zpas, jen j inil zatko zapoti vypravovn. "Je zde dusno, a nevolno,"
pravila a otevela okno. Oberstvujc proud vzduchu vnikl do pokoje; venku se chystalo k
boui. Vtr uml v korunch strom, ohbaje jejich vrky, v dlce temn dunl hrom. "Jak je
to mil!" oddechla si slena zhluboka; "vedro m tsnilo jako olovn tha. - Kolik je ti let,
Zdenko?" otzala se nhle, jako by se moc vyruila z nevyslovench cit.
"Ptho msce bude mi estnct let."
"estnct let!" pizvukovala slena. "Jsi tedy prv dosti dosplou a, jak myslm, i rozvnou,
abys porozumla smutnmu pbhu o m ptelkyni z mladch let. Posly:
Bylo kdysi mlad, vesel dv stvoen, kter v bujn sv hlavice chovalo jistotu, e chce-li,
me si podmaniti cel svt. Vakt se Lorce jakivo jet vecko bylo vydailo po vli, a
narazila-li jej libost na n odpor, stailo j bu se usmti nebo zaplakati, aby jej pn bylo
ihned splnno. Byla jedinkem svch rodi, jim ostatn dti vecky v nejtlejm vku
zemely; cenna jsouc jejich lskou jako nejdra skvost, snadno na nich zmohla, aby hovli
vem nevinnm jejm dtskm choutkm; e pak byla vdy vesel, vitorn a ve svhlavosti
sv dovdiv, ml ji kad rd a hkali ji domc i ciz."
"Byla ta Lorka hezk?" otzala se zvdav Ellen, opevi se o idli za Zdeninu ji a hrajc si
jejmi vlasy.
"Aspo j to kad do o tvrdil," pravila uitelka s lehkm uzardnm, "a Lorka tomu vila,
ba pevn byla pesvdena o sv pvabnosti. Ale nech si kadho podmaovala, smrt jedin
se s n nehkala a vzala j matku, kdy j bylo teprv sedm let. Tenkrte util hoekujc
dvku jen dobr andl jej, teta Cilie, nejmlad sestra otcova, kter se ujala osiel
domcnosti. Lorka pilnula k tet vniv, a Cilie, upoutna lskou k ohnivmu dtti i
soucitem k truchlcmu bratru, nepozorovala, kterak pska dobrovoln jej oddanosti znenhla
tuhne v osudn, elezn kruh. Poctila to vak v den, kdy j bylo voliti mezi tstm vlastnm a
tstm jejho milka, mal Lorky.
Agaton, slin a duchapln mladk, jen pichzel do rodiny jako domc uitel Lorin,
zahledl se do andlskch o Ciliinch tak blouzniv, a v nich spatil sv pozemsk nebe,
nebo i Cilie milovala jeho. Obdrel ustanoven v Rusku a ml ji jistotu, e ho tam chce
provzeti Cilie jako vrn enuka. Kdy mysl svj projevila bratrovi, sice velmi zbledl, ale
pemohl sobeckou svou tesknotu a pl j tst. Ale kdy zvdla Lorka, e ji chce opustiti ta
jedin, zboovan bytost, kterou celm nruivm srdkem svm milovala krom otce
svho, ano vce ne otce, vce ne i zesnulou matku svou, vypukla v prudk jej hlav boue
takov - takov, e jen ty, Zdenko, snad si ji dovede pedstaviti."
Zraky Zdeniny rozilen planouce tkvly na stech vypravovatelky, je po mal pestvce
pokraovala:
"Po dvou dnech vstup rozechvlch i tklivch a po dvou nocch ple srdce rozrvajcho
se octla Lorka v dsn horece. Mlad mozek nedovedl snsti, co se v nm dlo. Hlavu majc
jako v plamenech, volala ve snu i bdn, v blouznn i pi vdom stle tot: ,Nesm odejti,
sice umru!' A nebyla to plan pohrka; ivot Lorin byl v nejvtm nebezpeenstv. Ti
lkai se stdali u jejho lka, a dn nevdl ji jin pomoci, ne poda-li se upokojiti ji
duevn.
Cilie usedla k postlce mal nemocn, kdy prv houc hlavika jej mla jasnj okamik,
naklonila se k n - vidm ji jako dnes - nebo jsem byla pi tom, kdy j po prv pravila:
,Neboj se, Loryko, zstanu u tebe, neodejdu ti s Agatonem.' - ,Je to pravda? Neodejde?'
nedviv se tzala mdlm hlasem Lorka. ,Neodejdu, jist neodejdu,' znla odpov
,Opravdu? Nikdy?' zpytovala chor ivji. Cilie chvilenku nemohla promluviti. ,Nikdy,' ekla
pak s smvem, bled jako duch. A od t chvle Lorka ve bdn i snn stejn volala:
,Opravdu neodejde? Nikdy?', a Cilie ji konejila slvkem ,nikdy'.
Lorka jet dlouho stonala; konen vyvzla z nebezpeenstv, ale zstala slab, polochor a
nesmrn drdiv; ubhaly nedle a msce, ani nabyla sly a svesti, je by byla patila
jejm desti rokm. Agaton, odebrav se zatm do Ruska, zaslal dopis za dopisem, tzaje se,
brzo-li si ji sm pro budouc enuku dojeti, aby si ji dovedl k vlastnmu krbu; a list za listem
psala mu Cilie, ujiujc ho, e by satek jej dosud byl pro Loryku nebezpenou, snad
smrtnou ranou. Dlouho ml zasnoubenec trplivost; vak asi po pllt zaal pochybovati o
upmn oddanosti sv nevsty; zaal j initi vtky, e svhlav dt bratrovo jest j milej
ne on... Co tajnch slz asi v on dob vyplakala uboh Cilie! Pohbvala v srdci svm
vecku nadji na budouc tst. Vdla, e Lorka nedvrou a rlivm strachem neme
nabti klidu a zdrav, ale co vce, e i bratr jej se lajn trp a zjevn chadne. Uboh mu
vidl, e milen sestra vykoupila klid a ivot jedinho jeho dtte tstm vlastnho ivota, a.
toto vdom ho tilo, plilo, trznilo tak, e hlava jeho klesala n a ne a vlasy na n
pedasn blely. Cilie dobe rozumla jeho hoi a marn se pemhala, aby se zdla veselou a
astnou; zkuen oko bratrovo kadm pohledem pronikalo za rouku lechetn petvky
jej a vidlo, jak tk byla ob, kterou pinela.
Zdenko! Vidla jsem jen jednou tenkrte Cilii, kdy se modlila u ke v lesn samot, ale
vzpomenuli na tuto modlitbu, jet dnes se mi srdce svr k zoufn... Jak objmala devo
ke, tisknouc k nmu srdce a svou tv, jak proudy slz se j inuly z krverudch o a s
jakm srdcervoucm vzlykem eptala: ,Boe, boe! Dej mi slu, a vytrvm!' - Vidte, Elleno i
Zdenko, e ani dnes, a tomu estnct rok ji, nemohu na tu chvli vzpomenouti bez ple, za
nj se ped vaimi istmi zraky nestydm..."
Nastala chvle ticha, jako by nejen ob dvky, ale i boue venku tajila dech hlubokm dojmem
Teprv siln rna hromov vzpamatovala slenu Hodanovou, e pokraovala ve svm
vypravovn:
"Stala se jedenkrte nhodou i Lorka svdkyn takov modlitby, a jej dtsk srdce bylo
ohromeno nhlm tuenm toho zpasu, v nm se svjela drah jej Cilie. Nevm, co se tehdy
v lese dlo, ale Cilie pinesla Lorku dom ve svm nru omdlelou, a kdy dvku pak v
nvalu horeky ponala blouzniti, uila Cilie kadho jejho jasnjho okamiku, aby hladc
a laskajc ji s andlskm smvem ji konejila: ,Ne, ne, Loryko, nic jsi nevidla a neslyela v
lese; ve se li zdlo v horece!" A slab, chor dt se dvalo rdo takto konejiti.
Kdy se Lorka opt uzdravovala a takoka po druh byla zachrnna, zdlo se, jako by se
uboh otec ani nemohl z toho radovati.
Jednoho dne pila Cilie neobyejn hled, ale mrn a klidn jako vdy ke stolu. Udiven a
tzav pohldl na ni Lorin otec, nebo vdl, e j rno pota dodala zsilku z Ruska. Cilie
jako ohyejn, nehyla-li Lorka zcela zdrva, nahlas se msto n pomodlila ped jdlem,
hovoila mlo, ale usmvav a sdln, jako hy se nic zvltnho nebylo stalo. Teprv po ohd,
kdy bratr od stolu chtl vstti, bylo na n vidti neobyejn vzruen. Kzala pinsti ze
sklepa lhev nejlepho vna, jeho nalivi do t sklenek povstala s jednou v ruce - a ruka jej
se nezachvla, kdy s planouc lc a se zvltnm ohnm nadenosti v blankytnch och,
zc spanilost svtic, promluvila tichm, pevnm hlasem: ,Prosm vs oba o ppitek. Bval
tvj uitel, Loryko, a mil ptel mj i tvj, brate - Agaton dnes slav satek svj s mladou
ruskou dmou. K je asten, a dky Bohu za to! Ji, brate, nemus t titi, e jsem mu
nedostla v slovu, a ty, Loryko, se ji nemus bti, e ti odejdu s Agatonem do dlky. Ji
vm, e na mne neek, e po mn nevol, ji nemusm na vzpomnati se alost a hoem.
Budu na mysliti s lehkm, klidnm srdcem. Modlvejte se tak nkdy za jeho tst. A dnes,
v tuto chvli, pipijte se mnou na zdar novomanelm tam v dli! A jsou astni! A ij!"
Ruka bratrova se tsla, kdy o sklenku jej zavadil svoj, a kdy pil, padaly slzy jeho do vna.
Ale Lorka vzplanula radostnm rozjaenm, volajc ohniv: ,A ij!' vypila vno a ke dnu - a
od t chvle, jako by se byla napila ze studny novho ivota, byla jako promnna. Ta tam
byla jej chorobn uvadlost a citliv slabost. Rozkvtala oividn a za krtk as kypla silou,
ivost a bujnm rozmarem. Vdom, e m svou Cilii nyn bezpen k sob upoutnu,
opojovalo ji sobeckm tstm. Stala se z n vesel, a bujn, s celm svtem, ale hlavn s
sebou samou spokojen dvka, je plnmi douky uvala veho, co j bylo mil, a zvykla
pedstav, e vecko jest na svt v podku jenom tenkrte, kdy j jde vecko k libosti a po
vli.
Klidn, pemtav Cilie leckdy by byla chtla krotiti Loriny bujn rozmary, ale bratrv
prosebn pohled j brval odvahu; tla v nm mylenku: .Necli ji tak svvoln astnou -
nebude to ji nadlouho!' Choroba zapustila v jeho stroj ji hlubok koeny; lut tv jeho
schla, oi skelnatly, utrpen se mnoilo, a pese vecku pi lka rychle vyprela doba jeho
ivota. V zvti pipsal Cilii velk podl jmn, nejmenoval ji jinak ne andlem, a zraky jeho
s vnitnm blahem spovaly na rozkvetl dceruce, ale sta jeho s polbenm neskonalho
dku na ruce sestin, kdy vydechl naposled.
Lorce bylo dvanct let, kdy ztratila otce. Rna ta ji pekvapila tm vce, m svhlavji byla
si dosud v duchu tvrdila, e tatnek vn nestn, e nem dn piny a vlastn dnho
prva, aby stonal; vdy mu pece ona, jedin jeho dcera, nedovolila umti. V krutm,
bolestnm pobouen byla by chtla nkoho vniv obalovati, hokmi vitkami zahrnouti
za smrt otcovu, ale koho, koho? A ponvad j nejasn tkvlo v dui vdom, e otce trpilo
zruen zasnouben Ciliino, obrtila se vecka vzpoura jejho srdce proli tomu lovku, kter
se podle jej pedstavy jako pvodce veho zla vetel mezi n. Poala ho trpce nenvidti a
tm si ulevovala.
,Nyn nemm otce ani matky, nemm nikoho na svt, ne tebe jedinou!' volala s nruivm
tkanm, vrhnuvi se Cilii kolem krku, kdy se ob z otcova pohbu vrtily. ,Nyn mn slib, e
nikdy, nikdy ji m neopust, i kdyby piel vtlen andl, kter by li sliboval cel krlovstv
a rj na zemi! Zsta ji u mne, tetiko! Je mi tak hrozn zko! Nemm ji koho ztratiti, ne
tebe!'
,Neboj se,' tila ji Cilie, ,nikdo mne ji od tebe neodlou. Nkdy pozdji porozum, e
dovedla-li jsem oeleti Agatona, nebude pro mne ji jinho svazku na svt mimo lsku k
tob. Ve ostatn jest odbyto a pohbeno. Jaro ivota mn minulo, pomalu pijdou vrsky a
vykresl na mm ele hranici, za kterou jest ji jen poklid st. Zstanu ti vrna, dokud bude
v svt samotn.'
Kdy dala Cilie Lorce matesk ten slib, pohnuta jej osielost, bylo j dvacet let; vak dvka,
zahledvi se v milou jej tv, postehla pojednou, e se na jejm liliovm ele opravdu rsuje
jemouk vrska, ano v zlatavch jejch pletencch se cosi tpytilo jako vlkno stbrn
pavuinky. Od t chvle mla Lorka pedstavu, e jej teta je velice star, e opravdu ji s
vlastnm ivotem dotovala a e nen nic pirozenjho, ne aby ila vhradn jen pro
mladou svou nete.
Lorin bol pro ztrtu otce se tak rychle utiil, jak prudce byl vypukl. Ctila teprve nyn, jak
smutno dve bvalo doma, dokud ten uboh, zdumiv, chadnouc tatnek byl hlavn
osobou v domcnosti, je mvala teskliv rz nemocnice. Nyn byla hlavn osobou ona sama a
dovedla svou ivou povahou ve podditi mladistvm svm libostem. Cel dm jako by byi
omldl, konalo se tu ve za ertu a smchu, i nbytek a stny se obnovovaly svtlejmi
barvami, vude vnikal vzduch a svtlo, v kadm koutku bylo plno kvtin, pi kad prci se
prozpvovalo; tak se Lorce lbilo, a kad ochotn hovl veselm choutkm mlad velitelky.
Nesmrn j lahodilo, e si takto osvojila vldu; lichotilo j, e jest ddikou, m jej osbka
nabyla dleitosti, a velmi ji bavilo poroueti, nkdy i rozkazy sv nhle mniti, brti si na
rozmarnou, neomezenou pan svho domu. Dtinskou rozko mla, mohla-li sluebnou osobu
pokrati, nokou si dupnouti, a podailo-li se j nkterou rozplakati, byla unesena, e jest v
moci jej dvati jinm pociovati svou milost i nemilost. Tak se znenhla stvala pnovitou a
bezohledn samolibou - ale pi tom obdivovanou, pochlebenstvm zahrnovanou, - hrd
astnou, veselou a pesvdenou, e tak a nejinak to mus bti.
estnct let bylo Lorce, kdy si na tet Cilii vydala, aby propustila ji poslednho domcho
uitele jejho. akou jet bti - to se j zdlo ponenm pro dosplou, samostatnou osobu,
za jakou se pokldala. A ponvad uitel ten nebyl prv velkm osvcencem, a v msteku,
kde ily, nebylo valnho vbru, svolila Cilie, aby se Lorka zatm sama dle vzdlvala, ne
se ob odeberou do Prahy, co bylo na podzimek ureno.
Za pknho letnho jitra si vyla Lorka do blzkho lesa s knihou v kapse, aby uinila prvn
pokus sebevzdlvac. Vybrala si k tomu cli knihu z pihrdky, kterou svho asu tatnek
bedliv ped n zavral. Byl to romn s tak podivnm nzvem, e velice drdil jej zvdavost.
,Vak ji nejsem dttem,' pomyslila si a mla se za pln oprvnnou shnouti po
zapovzenm ovoci.
Vybhnuvi na rozkon lesn pahorek, odkud byla malebn vyhldka do okol, nedbala dnes
pvab krajiny, ale, usednuvi do mechu pod stinnm dubem, chvatn rozloila ped sebou
lkavou knku a zabrala se do ten.
Hltajc strnku za strnkou pichzela na mnoh vci, kterm nerozumla, a to na mstech,
kde byla nejzvdavj. Hntlo ji, e je tak dtinsk a nev, co te. Nevdla, jak dlouho se ji
obrala knihou, kdy prv opt pi mst nevysvtlitelnm, kter si tikrte petla potichu a
pak dvakrte i nahlas, zaslechla ramot v kov blzko sebe. Vzhldla - i vyskoila uleknut.
Z rozhrnutho kov napolo vystoupiv stl ped n ciz mu s malskou paletou a ttci v
rukou. Podle sldiv postavy bylo lze uhodnouti, e ji pozoroval, ba snad i poslouchal. Snad
touto domnnkou, snad z jin jaksi piny se j zprotivil na prvn pohled; osmahl, tmavm
plnovousem obrostl jeho tv a vn, lhostejn oi ji odpuzovaly nemn, ne voln, z
hrub ltky uit, mdy nedbajc sut a zmakan klobouk, kter ledabyle smeknuv zas
pohodln si nasadil. Pitom j vak neulo, e m vlasy zcela nakrtko ost han, co nemohla
vystti.
,Promite, sleno, e jsem vs neobratn vyruil,' pravil neznm a shbl se pro nco k zemi.
Lorka nevdla, e j v prvnm leknut upadla kniha do trvy. Vzthla nyn po n pravici,
chtjc ji neznmmu vzti z ruky, ten vak, nastaviv paletu jako tt, podval se nenucen na
tituln list knihy, vythl obo do ve a pravil s bezsmvnm, kravm posmchem: ,Hle -
znamenit etba pro vs - ! Vak jsem si to myslil podle ryvku, kter jste hlasit tla. Kdo
vm doporuil tu knihu, sleinko?'
Lorka se zaplila a po vlasy. Pedn se stydla, potom ji urelo, e ji nazval sleinkou a
nikoliv slenou, a konen jakm prvem se opovil ji mentorovati?
,Vrate mi knihu!' ekla pnovit a s hnvem.
,Milerd,' usml se, a npadn se zabltly skvle bl jeho zuby, avak jen na okamik,
nebo ji utkvl zase pohledem skoro pochmurnm na titulnm list, kde bylo raztkem
vytitno jmno Lorina otce; zavel knihu, a klapla, a podvaje ji Lorce utkvl pohledem
nesnesiteln hloubavm na jej tvi. .Prokzala byste mi tolik laskavosti,' pravil, ,abyste mi
povdla, kdo vm tu knihu dal ke ten?'
Lorka, odchzejc ji bez pozdravu, napolo k nmu obrtila hlavu a ekla pes rameno:
,Myslte, e bych se mla baviti knekami pro hodn dtiky, kter mi pan uitel dovolil
sti? Teba samozvan pan uitel v lese?'
,Ach ne, nevtrm se vm radou; tte, co se vm lb,' odpovl klidn. ,Nejsem v lese
uitelem, nbr malem a lituji, e jsem si vlastn neopatrnost zkazil pkn obrzek. Prosm:
nechtla byste mi jet chvli posedti v te pze jako prve, ne jsem vs vyplail svou
zvdavost?'
Tu nad hnvem Lorinrn zvtzila dv marnivost, ale nechtjc tornu protivovi prozraditi,
kterak j zalichotil, ekla se strojenou psnost: ,Kdo vm dovolil, pane, abyste maloval mou
tv?'
,Vai tv? ne, ta me zstati odvrcena, jak byla,' vysvtloval bez lichocen; Jde mi
hlavn o ty krsn, prsvitn, zelenav odrazy svtla na vaich atech, jejich zvltn, teple
bl barva m tak mkk, lehk tny v polostnu. Prosm vs, prokate mi tu laskavost.'
,S radost,' odvtila Lorka trpce, jak j eptala uraen samolibost, Jen si k nm rate poslati,
pjm vm ochotn sv aty za model - a tebas i vk pro n, je-li libo.'
Nepoctivi male ji ani pohledem odchzela spn s hlavou vypjatou a slyela za sebou
krtk zasmn.
Mla za to, e se j stala neslchan potupa. Jet nikdy se j nepihodilo, aby se k n nkdo
takto zachoval - zvlt pn, jen - a nebyl prv zcela mld, mohl bti jen mlo let pes
ticet a neml prva po nati si jako star morous. Ciz mu, jen po prv vid slenu a dv
si vzezen umlce, m pece povinnosti vzdlanho lovka - a takovto jednn! ,.Jak
brutln!' pomyslila si. Ubhala od nho, jako by ji byl utkl, ale pi kadm kroku vc a vce
litovala, e ho lpe nepotrestala, ostej odpovd nepokoila, a vymlela si rzn osnovy a
pomsty, vecky dtinsky dobrodrun. Konen se ustlila na stranm pedsevzet, e se
mus, mus barbar ten s obdivem pokloniti znamenit osbce jej a zapti alem, e si ji
rozhnval, oarovn jejmi pednostmi a zdrcen chladnm jejm opovrenm.
Prozatm vak ani dost mlo chladna, nbr rozplena pobouenm pichvtala dom a bez
odkladu poalovala tet Cilii, co se j stalo hroznho.
S mrnm smvem ji teta vyslechla a hladc jej prudkou hlavu pravila vldn: "Loryko,
kniha ta se opravdu pro dvku tak mladou nehod; mlas jen ci, e jsi ji vzala na slepo a e j
nerozum; nebylo by to hanbou pro tebe. A pak jsi na nco pln zapomnla: mohlas
projevili trochu zdvoil asti pro malbu toho pna a podvati se na ni; aspo bys byla
poznala, jeli opravdu asi umlcem i jen mluvkou Dobes uinila, es odela, mlas vak ci,
e ji mus dom, a zpsobn se vzdliti.'
Takov rozeen ovem nebylo Lorce po chuti. ,Tetinka mi nerozum,' pomyslila si s
povzdechem a po cel den ji o neznmm mali nepromluvila. Bylo j nepochopitelno', e si
tetinka nevmala ani dost mlo peinu drsnho male, jen zjevu slin mlad dvky
nevnoval pozornosti dn, staraje se jen o zelen odstny na jejch atech! ,J se to zdlo
urkou do nebe volajc. K tomu to byly aty ji star, vlnn, kdysi bl, ale po nkolikerm
ji vyprn zeloutl Ty nazval malebnmi, a jej tv e mohla zstati odvrcena? Jen
pokej, pokej -! Lorka pisahala nezdvokovi pomstu, ne sice ped kem, ale zato - ped
zrcadlem.
Kdy se nsledujcho jitra chystala k vychzce z domu, zastavila ji Cilie kouc: ,Jdi, Loryko,
jinam na prochzku ne vera; nebylo by sluno, aby se zdlo, jako bys vyhledvala setkn -.'
Lorka ji nenechala domluviti; podrdn j vykypla na rty slova: ,J - vyhledvati setkn?
Takovho pouen jest mi teprve od tebe teba, tetinko? Vm snad tak, co se slu. Ale snad
nebudu k vli cizmu hrubci vzeti doma jako v ali? Chci jet uti naich krsnch les,
ne odjedeme do Prahy.
Ostatn jsem si schvln vzala jin aty, aby si nemyslil, kdyby m nhodou uvidl, e se mu
v tch oumlch blch nabzm za model - ne, vlastn za manekn, za devnho panka!'
la dnes volnji ne chodvala jindy, a ji cestou tla z knihy, jej vazba se v cel domc
knihovn nejvce tpytila zlatem. To ve patilo k dnen jej toalet, nebo se oblekla do
ernch at, protoe v nich vypadala thlej, vti, vnj - a pak, e vdla, jak blostn
jsou v nich jej ruce, jak nn jej obliej.
Cilie hledc za n z okna vidla, e kr do lesa na msto aspo pl hodiny cesty vzdlen od
vyhldky, kde se vera setkala s malem. Bylo spokojena Lorka veedi do lesa chodila dosti
dlouho semo tamo, netouc z knihy pro ni morn nudn: jednala o nboenskch obyejch
Ind. Co initi? Nejlpe se pece zabrati do ten a pitom jti man, kam ji noky ponesou.
Nepiznala se, jak jistotn tu, e ji donesou k dubu, pod kterm vera spatila toho, jen ji
urazil a jemu pisahala pomstu.
Co to? Ji tu byl dub, ale nikdo na blzku Nejprv okem, pak i krokem pronikala houtiny - ani
lovka tam. Neptomnost malova j pipadala jako nov pokoen, jako nov urka.
Vdy j po tu chvli v mysli neproniklo ani zdn, e by bylo mono, aby j sem nepiel opt
hledat. Snad naposledy byl jen turistou, peletavm ptkem, kter se tu mihl jednou a zas ji
se odebral dle? koda, kdyby tak unikl sv pokut!
Rozladna se vrtila dom, hodila sv indick nboenstv nevrle na stl a svlekla tsn ern
at, aby se pevlekla do pohodlnjho. Otevela sk. ,Kde jsou m star bl aty?' otzala
se s pekvapenm tety Cilie. Tato se shbla pod stl, jako by j bylo nco z ruky upadlo, a
odpovdla zdnliv lhostejn: ,Tvj mal si pro n poslal, slbila pr jsi mu, e mu je pj.'
Lorka zervenala hnvem; byla tak popuzena, e si nevimla, jak bled a rozechvna vypadala
teta.
,A rozum se, tetinka, e jsi dosti toho pna ze sam zdvoilosti vyhovla?' ekla po chvilce
Lorka, nutc se k smku.
,Vyliovla jsem vlastn pan hostinsk, je sem poslala svoji sluku s prosbou, abys pjila
slben aty cizmu mali, kter se u n ubytoval. Tak dobr znm pece nemohu odepti
takov malikosti.'
,Nu,' vpadla iv Lorka, ,jak pak se tedy jmenuje slavn ten umlec, prosm t, tetinko!
Zeptala ses sluky?'
,Nezeptala,' pravila rychle Cilie a vybhla ze dve.
Pravda, nezeptala se, nebo j sluka povdla bez ptan, e se mal jmenuje Agaton F. a jest
editelem drhy z Ruska, ba pidala k tomu i zprvu, e jest vdovcem, m dost
zahospodaeno, chce nechati sluby a koupiti si v echch njak statek.
Teta i ne byly toho dne mlomluvny; kad mla svou pinu nezmniti se ji ani slovem o
mali.
Mlomluvna a zamylena zstala Cilie po nkolik dn; zdla se pln pohrouena ve sv
vlastn nitro. Prochzek Lorinch ani nedbala. Vak asi tvrtho dne oekvala s velkm
rozechvnm nvrat jej a zdlo se j nekonen dlouho, ne Lorka, zc veselost i jiskc
dovdiv oima, z lesn sv pouti pikvapila dom, rozplena - snad polednm sluncem.
,ekm na tebe,' pravila teta, sedc u psacho stolu, ,nebo na tob tak zle, jakou dm
odpov na list, kter mne rno doel. Dostalo se mi toti vbornho nabdnut k satku; pn,
kter mi nabz ruku, jest mi dobe znm jako poestn a dobrosrden mu, jemu nen co
vytkati; pojistil by mou budoucnost a tob by byl laskavm otcem; nebylo by teba, abych se
od tebe odlouila; zstaly bychom pospolu, dokud bys chtla. Nu, co tomu k, Lorko?'
Pronesla to ve s takovm sebeopanovnm, e to znlo zcela klidn a sue; oi vak nezvedla
a nevidla, jak tvercky trpn smv pohrv na Lorin tvi.
,Uboh - star panna, jet poml na satek!' politovala ji Lorka v mylenkch, nahlas pak
ekla, hladc j skrn: ,Kam bys jen myslila, mil tetiko, chudinko zlat? Co se ti vede zle?
Vak m budoucnost zajitnu; v, e ti tatnek odkzal pkn jmnko. To prv snad
nkoho lk - ale, ne! Odpus, nechci tm ci, e tv osoba sama nen ji dost pvabn.'
Cilie vstala zardl, zahanbena neetrnost dvinou. Mla oi pln slz. Tak mluvila k n ta, k
vli n byla obtovala tst svho mld. ,Vm Loryko, kolik jest mi let,' odpovdla s
tichou dstojnost, ,a vm, pro jsem se mlad neprovdala. Chtla jsem ti bti matkou, tou
vak ti nepestanu bti ani po boku laskavho me -.'
,Otma! Nevlastnho strka, novho porunka a domcho kazatele!' zvolala dvka napolo s
posmchem a napolo s hokost; ,ne, ne, tetinko! Pokud na mn zle, neeknu nikdy: ano,
zalo nm takov rodinn rj! Nechci a nevytrpm nikoho cizho mezi nmi! Chce-li mi
astn ivot ztrpiti, budu i j jej ztrpovati tob i jemu!'
,A se upokoj, pemlej o tom, Loryko,' krotila ji Cilie, lbajc ji v hork elo; ,nen teba
se rozilovati hned. Ujiuji t, e mu, o nm mluvm, jest hoden tv cty tak jako m
dvry a e jej bude srden rda mti.'
,Nenvidm ho ji nyn!' brnila se Lorka rozhorlen. ,Kterak jen me pro bti tak zaujata,
teliko? Zapomnlas, jak jsi mi svat tvrdila, e dovedla-lis oeleti Agatona, nebude ji
nikoho rda mti mimo mne?'
Tu se vztyila Cilie a sebravi vecku svou odhodlanost pravila drazn: ,A kdyby to byl
Agaton?'
,On?!' vzkikla Lorka s asem, ,e on? - Ne, nikdy, nikdy! To by byla m smrt. - Tys mi
slbila - mn, sirotkovi - - jak jsem neastna! Jsem zrazena!' A vniv plac vrhla sebou
na idli, rozestela pae na stl a klesla hlavou na n, keovit vzlykajc. ,Vm, tetinko,'
tkala pervanmi slovy, ,vm, es mi kdysi dvno obtovala sv tst; nyn chce tedy dar
svj zpt, chce obtovati tst m za svoje...' Hok pl udusil dal jej slova. Vecky ped
lety protrpn zkosti a horen muky, kter se j druily ke vzpomnce na Agatona, oivly s
palivou zetelnost v dui jej, v n se skutenost i zl pzrak msily v dsivou pedstavu
onoho neptele a vecka nenvist, kterou stle proti nmu chovala, shrnula a nakupila se v tu
chvli do len ve.
Ztrnul stla Cilie nad hoekujc dvkou; vidouc ji tak zoufalou, tak zdrcenou kamenla
hrzou - nebo pisuzovala vnivm jejm vitkm a steskm pinu zcela jinou ne
nenvist a odpor... Hle, vdy ta sklesl hlava dv byla tak neobyejn vyzdobena
kilovmi hvzdkami v zlatch vlasech, hrdlo a ruce se s vypotavm inkem blaly pod
ernmi pskami z aksamitu, pes svtlomodr aty byl koketn pevzn teek z blch
krajek, na prsou pipjat ohnivou r - pro koho, pro koho se Lorka takto zdobila na
vychzky do lesa?! , pro si toho Cilie dve nevimla?! Pro se nedomyslila hned, e
zajmav mu, kter kdysi jej srdce opanoval, i v srdci Lorin me zpsobiti t dojem?
Pro blhov, zaslepen zapomnla oceniti kvetouc mladost Lorinu vedle svch pedasn
vadnoucch sedmadvacti rok? Byl-li div, e i mu poctiv, jen j nabzel ruku snad v pocitu
dvnho zvazku, snad i z trpnosti... i tento mu e snad podlehl pirozenmu kouzlu
mladistvho pvabu dvho?
Po chvli, v n ta due andlsk asi proctila, co nen mono slovy ani naznaiti, piblila se
ke schvcen dvce, sklonila se polbenm k jej hlav a sama plac poeptala j nn:
,Nepla, Loryko! Tv tst jest mi posvtno, dostojm slibu svmu, pn tv jest ji
splnno!'
Odela.
Lorka se zvedla. Vniv jej al byl rzem ukrocen; jaksi tvrd, sobeck uspokojen se j
rozhostilo v dui. Pece tedy ped umnnou jej vl opt ustoupil nemil stn, jen hrozil it
jejmu! Jak to ulehen, e byl zaehnn! Ale divn zmatek, ze studu a nevole smen,
vystoupil odkudsi v citu jejm a nutil ji, e poala rozhorlen se sebe shazovati vecky ty
ozdbky, ktermi se byla vyperkovala, aby oslnila neznmho, v hloubi due j protivnho
mue, s kterm se nkolikrte na prochzce sela a rozmarnm svm zpsobem pobavila.
Kdyby si byla dovedla city sv vysvtliti, byla by zvdla, e pon opovrhovati svou vlastn
sobeckost a mlkost vedle velkodunosti skromn Cilie, kter j sebe dala v ob ne jednou,
ale tolikrte, e Lorka sama nad tm tajn asla.
A do tmy psala Cilie ve svm pokoji. Dvala Agatonovi navdy s bohem, dkujc mu za
estn jeho nabdnut. Nedala jeho vrnosti, jsouc pesvdena, e jen pli zkostliv
pojem o domnl jaksi povinnosti jej piml k nvrhu, kter pijmouti nemohla. Prosila jej,
aby se povaoval za pln volnho i vech zvazk k n zprotnho, a pla mu velmi
slovy tst k ptm osudm jeho i druky, kterou podle hlasu srdce svho zvol.
Chtla zapeetiti tento list, avak odhodlanost ji opustila. Jet posledn zsvit nadje se
pokouel o jej srdce. ,Jak, mlm-li se a nen-li tomu mezi Agatonem a Lorkou tak, jak se mi
zd?' S tou mylenkou si umnila, e neodele list, dokud se nepesvd. Snad se j poda v
krytu vyslechnouti nkterou rozmluvu obou tch j tak drahch lid.
Tm odkladem tic na chvli svj bol, stla v neuritm snn u setmlho okna. Slab svit
msce mdle pronikal erem pod starmi stromy zahrady. V edm stnu se kmitl stn blej,
postava ensk. Ryla to Lorka. Odchzela podl zahradn me.
Boe, snad ek - To byla mylenka Ciliina, a srdce j poplaen zabuilo.
Pismbohu, vm to jist, Elleno i Zdenko, e Lorka byla v zahrad beze veho myslu; vm to
jist, e Agaton, jeho jmna dosud neznala, el jen pouhou nhodou kolem, zastavil se za
m a nkolik vednch slov promluvil s Lorkou, je mu odpovdala odpudliv a chladn.
K by to byla tenkrte Cilie vdla! Ona vak, vidouc jejich setkn a neslyc ve vzdl, co
mluvili, pokldala vjev ten za nezvratn dkaz, e se nemlila, a v sklopevnm
pesvden, e kon svou povinnost pro blaho jich obou, zapeetili dopis.
Sthla pak tkou zclonu pes okno a psala jet do pozdn noci.
Rno byl dopis Agatonovi odevzdn.
Lorka, a vyhrla ve verejm boji, nemla z vtzstv svho prav radosti. V Ciliin
tvnosti bylo dnes nco nezvyklho, co zarelo vecku veselost. Vypadala vce jako zjev,
ne jako iv tvor; Lorka se takka bla v jej blzkosti. Bylo j zko v dom, a ven vyjti si
netroufala. Myslila, e by se propadla do zem, kdyby potkala male; stydla se za sv
koketovn. Pipadala si sama dnes tak zmnn, tak pemoudel, jako by byla nhle zestrla.
Po poledni pinesla sluka pan hostinsk Loriny bl aty vyizujc, e je pan Agaton F. s
dkem vrac, e se slenm uctiv porou a prv za hodinu odjede do ciziny.
Tak zvdla Lorka, s km si tak lehkovn zahrvala."
Slena Hodanov se zamlela. Bylo slyeti jen umn det; ob mlad dvky sotva dchaly.
Zdenka si netroufala promluviti; jen Ellen se tie otzala: "A co potom?"
"Potom, mil dti," pravila slena Hodanov, povstala Cilie a pravila: ,On odjd, Loryko?
A ty ho nezdr?' - ,A jde, dvojnsobn ho nyn nenvidm,' pravila Lorka. - ,Mlila jsem se
tedy? Nem ho ani rda?' asla Cilie. - ,Je mi protivn jako smrt,' znla odpov. - ,A pece
stoj dosud na svm, aby odejel - s mm odmtnutm?' - ,Prv proto jej mus odmtnouti!
Slbilas mi to!' kikla vniv Lorka oslzevi, ,slbilas mi to tolikrte svat! Nesm zruit slib,
dan sirotkovi, je-li ti opravdu m tst posvtno, jak jsi mi tvrdila, Bh je svdek!' Cilie
zavrvorala. ,To bych obtovala sv tst ne tvmu srdci, ale jen tvmu vzdoru? Nemohu -!'
zvolala a padla nhle v tkch mrkotch.
Sluebn ji ksily, a Lorka stla tu tak zmmena, e vidla vci neptomn a slyela hlasy
neskuten jako ve snu. Jaksi nezeteln bytost pistoupila k n, zalomcovala j za ramena, a
se v n srdce otslo, a stiskla j spnky eleznma rukama. Bylo to jej svdom. B, mluvila
k n ta bytost silnm hlasem, zadr Agatona, pive jej sem; jen ty me ve napraviti, nikdo
jin. Sp, vysvtli ve, odvolej svj krut vzdor, usmi je oba, odi sv provinn, a bude li
odputno! - A ji povolovala due dvina mocnmu, chvatnmu tomu hlasu, - vtom
vyskoila j z tvrd hlavy druh bytost jako ern ertk a zvolala: ,Ne, nechci otma, nechci
vetelce a novho mravokrce nad sebou! Nech se svt stav na hlavu, j nechci, nechci! A
trvm na svm prvu! Co slbila, a tomu dostoj!"
Hlasit vzlyk jako vkik peruil uitelinu e: to se Zdenka, uchvcena dojmem, svezla
ped slenou na kolena a skrvajc tv na jejm kln tlumila sv tkan.
"Ji krtce dopovm svj pbh," pravila slena Hodinov, zvednuvi jemn Zdenku se zem.
"Agaton odjel; pravilo se, e za ocen, a nebylo o nm ji slyeti. Cilie, dstojn a lechetn
jako dve, ila svm povinnostem; uznala za nutno, aby Lorka dn doplnila sv kus
vzdln, proe ji dala do dobrho stavu vychovvacho, emu se Lorka ani nevzpouzela,
nebo ona zhadn bytost, je k n byla promluvila nad omdlelou Cili, pistupovala k n ast
ji a astji. A vzdln, je zskala, bylo i jest jedinm jejm tstm. Okolnostmi, na nich te
nezle, pozbyly Cilie i Lorka svho jmn, a jenom vdn poskytlo Lorce chleba. Jest nyn
tm, co j; stala se uitelkou a byla by astna v tom tkm, ale krsnm povoln, kdyby ji
netrznila vnitn vitka, e zmaila tst drah tety. Uboh Cilie se odebrala za chlebem a
do Alrska, kde u evropsk rodiny slou za hospodyni. Louc se s Lorkou odevzdala j
svoje dopisy, kter j vrtil Agaton pi oznmen svho satku s nebokou chot, a zpisky,
kter nartla v onen veer, kdy odmtla ruku Agatonovu. Z t dvoj psemn pamtky teprv
pozdji poznala Lorka cel jej srdce; z nich jsem si tak objasnila ve, co bych bez nich
nemohla vypravovati s jistotou. Nejmn vm o Agatonovi. Do ech se nevrtil - jaksi
nepokoj ho tve stle po svt. Tak se rozbilo tst t lid dobrch a se milujcch o jedinou
umnnou, tvrdou dv hlaviku."
Chvli bylo ticho po tomto zakonen.
", kdybych j moh' najt Agaton," ozvala se soucitn Ellen, "j bych mu ek', e je Cilie v
Alr, on by tam jt, a vecko by bt jet dobe. - Ale te j mus jt dol k slena editelka;
ona mi pikzala, aby k n pijt. J nev, co ona kse." A setevi si posledn stopy uonnch
slziek pihladila si vlasy, urovnala si zstrku a s klonkou odela z pokoje.
Slena Hodanov hledc na ni si vzdychla. - "Elen m asto upomn na Cilii, a ty zas,
Zdenko -"
Nedopovdla. Zdenka se vak do krvava zardla, nebo chpala, e upomn slenu na
sobeckou, svhlavou Lorku. Vakt se mnoh slovo vypravovatelino zarylo jako stela do
srdce naslouchajc dvky. Tak jako Lorka byla by t ona jednala, svou vli i svvoli
provdla bezohledn a neustoupila; byla by t volala do posledka: "Tys mi to slbila, a j
jsem v prvu, - j nechci otma, j nechci mravokrce!" A byla by na mst Lorin t
navdy zmaila mr svho svdom i tst druhch... Na mst Lorin! Ale na mst svm?
"Nue?" otzala se slena Hodanov s pzvukem vldn domluvy, "rozhodla ses ji, e pjde
odprosit?"
"Kdybych vdla, e na tom n tst zle," pravila Zdena vhav.
"Mysl, e nezle na tvm odproen?" namtla slena. "Rozmysli si, nen-li dobr, smliv
srdce ji samo sebou zrukou lidskho tst, nen-li tvrd, bezohledn povaha sama ji
netstm it vlastnho i nejblich bytost. Zkro ten sobeck vzdor svj v malikostech,
Zdenko, nebo tob schz jen pleitost, abys jako Lorka zpsobila svm milm velk al."
S rukama sepjatma tie jako pna sedla Zdenka jet chvli naproti slen, zpasc mlky s
pli zakoennou zpupnost, ne aby se tak rzem poddala. Nhle pak a rychle, jako by se
bla, aby j hrdinsk pedsevzet zas neuniklo, vstala a chopila se ruky sleny Hodanov.
"Odprosm," ekla skoro eptem, snad aby sama neuslyela toho slova, na jejch rtech pln
novho.
Svit radosti peletl tv uitelinu. Ovinula Zdenku svou pa a polbila ji.
"Jdi, jdi jen, a odpros," ekla s pohnutm, "a kdykoliv by t zpurn duch zase chtl
napadnouti, vzpome si na Lorin alostn pklad."
Vhav a s mysl sklenou sestupovala Zdenka po schodech. Pede dvemi editelinrni se
zastavila Pla si zaslechnouti tam ciz hlasy, aby mla pinu vrtiti se s nepozenou. Bylo
tam ticho; Ellen tedy tak ji byla proputna. Zdenka se nemohla odhodlati, aby zaklepala na
dvee. Dvakrte ji se jich dotkla prstem a zase kubla rukou zpt. Bylo tak hrozn tko
odproovati, jakiva po prv! - Nebylo-li lpe utci?
Chvilenku mla mysl se vrtiti, ba ji se malouko otoila zpt, vak prv uslyela kroky
sleny Hodanov na schodech.
Aby ji tak zde zastihla, jak se zdrh dostti slovu! - Jak by se Zdenka ped n zastydla!
Zhluboka vydechnuvi zaklepala rychle na dvee, a hlas editelin se ozval z vnitku.
Vstoupila. Slena Zlesn sedla u psacho stolu a vidouc vchzeti Zdenku vstala.
Zdenino srdce builo, jako by se chtlo rozskoiti Spatila, jak se na ni upelo psn,
hnviv oko editelino, i sklesla j odvaha. Snaila se promluviti, ale nebydo j mono
vypraviti ze sebe jedin slovo; jej hrdlo bylo jako utaeno. Pravou trze bylo j tu petrpti,
a kdyby se j pod nohama byla rozstoupila zem, aby mohla do jejho lna zmizeti, byla by to
povaovala za dobrodin nebes. To dobrodin vak se nedostavilo, a Zdenka dosud stla beze
slova ped editelkou.
Ji se v n probouzel opt star vzdor, jen ji nabdal, aby se nepokoila, dj se co dj; tu vak
j bylo pojednou, jako by vidla andlsk oi Ciliiny smutn na sebe upeny, jak je asi
uprvala na svhlavou Lorku, i zdlo se j, jako by t jaksi nezeteln bytost k n
pistupovala a silnm hlasem volala: "Necouvni ji! Jen srdnat vped!"
"Nue, Zdenko?" peruila slena Zlesn mlen, je trvalo dle minuty. "eho si d?"
Zdenka se opt pokusila promluviti, ale nmaha jej byla marn; propukla v keovit pl.
Nesrozumiteln vyrela tkajc jen zlomky slova: "Od-pu-t-n!"
Slenu Zlesnou dnen chovn Zdenino velice popudilo, take si umnila dti j pern
ponauen; kdy ji vak uvidla ped sebou tak zkrouenou a kajcnou, umrnila se jej
psnost.
"Pro tentokrte ti odpoutm," pravila, "nebo vidm, e se sama trest vitkami a poznv
mru sv neposlunosti. Polepi se! Kdyby ses vak po druh zachovala podobn, uinila bych
nejpsnj opaten, toti: poslala bych t zpt k rodim! Doufm, e se ji nikdy tak
nezapomene. Slib mi to!"
Mlem by se byla kajcnice hned vzepela proti takovmu slibu, nebo se j chtlo odpovdti:
"Poslati se nenechm! Radji se sama hned vrtm k rodim!" Tu se j vak zdlo, e by
Lorka na mst jejm tak asi mluvila, a zpurn slova j na rtech odumela nevyknuta.
Nejist a stle jet vzlykajc uchopila ruku sleninu. "Nikdy - ji to - neuinm," promluvila
trhanmi zvuky.
A slena Zlesn byla pesvdena o pravdivosti jejho slibu, ba skoro j bylo provinilky lto.
"Jdi nyn a upokoj se," ekla j vldn, "a uvidm-li, e se polepuje, zapomenu zcela na to, co
se dnes stalo."
Kdy se Zdenka vracela po schodech vzhru do svho pokoje, myslila, e let, nebo jakivo
j dosud nebylo tak lehko a tak volno. Cosi radostnho se j rozlilo srdkem, dchalo se j
sladce, ba za celho ivota jet nepoznala podobnho pocitu. Vdy ji blailo vdom, e
pemohla sebe samu.
Kdy vstoupila do svho pokoje, stla tam Ellen naproti n, patrn v dleitm oekvn, a
spativi Zdeninu vyjasnnou tv poskoila j vstc, objala ji s dovdivou prudkost a
polbila ji hlasit, ale pak odstoupila zpt a majesttn vztyena, pi em j vesel oi hrly
jiskrami, vn promluvila:
"J vs gratulovat, sleno Zdenka, e vy tak slavn napravit v velk kotrmelec. Ale te,
prosm, vechen respekt pro mj autorita! J, sleno Zdenka, ode dnes bt vae guvernant! J
vs uit punochy mluvit a anglicky plst -"
"Vborn, vborn!" jsala Zdenka smjc se a tleskajc, "jenome to oboje ji znamenit
umm!"
"No, ne se smt, kdy vae guvernant se podeknout," krala ji durdiv Ellen, sama se tepajc
tutlanm smchem; "j vs uit anglicky mluvit a punochy plst, rozum, sleinka? V
pantatnek porouet a slena editelka dovolit, a j dostvat honor na msc naped -
Koukej, koukej, Zdenka, j brt svoje prvn honor u, koukej! Prvn vejdleek, !" A
poskakujc ukazovala druce na dlani dva leskl stbrn zlatnky, kter hubikovala a k srdci
tiskla, rukou hladila a znova lbala.
"Elleno, Elleno!" divila a radovala se Zdenka, "te j ti gratuluji, sleno guvernantko! Hle,
myslila jsem vdy, e jest hrozn trpko, mus-li dvka vydlvati penze, a zatm, v, jakiva
jsem nemla tolik radosti z houfu penz, kter mi tatnek daroval, jako j ty m z tch dvou
zlatiek!"
", j mt radost za tisc dolary! To jsou m vydlan milky!" plesala pehazujc si
stbrky v dlani; pak se zatoila jako v tanci a cinkala si jimi ve zdviench rukou. "Takhle
krsn ne zvonit dn darovan, to jenom vydlan!"
"Kdo by t vidl, skoro by ti mohl zvidti tu radost!" pravila Zdenka a sdln zc
upmnma oima polbila Ellenu.
"Co ty, ty mn ne zvidt, ale Drahomi mi bude zvidt, o j! Ten se bude zlobit! Ten je
cel posedl na honor!"
"Ale napi tatnkovi, aby ti poslal vce; dva zlat msn je mlo," mnila Zdenka.
" ne, ty nesm!" varovala ji Ellen; "slena editelka sm ustanovit dva zlat, a tak to mus
bt."
"To je mlo!" odporovala Zdenka; "j nechci, abys byla zkrcena!"
"A j nebt zkrcena, j bt astna, a zapla Pnbh," tvrdila Ellen.
Zdenka sebou prudce trhla. "Ale j takhle nechci -"
Ellen j poloila ruku na sta. "U zas? Kse udlat nov kotrmelec? Ty, ty, hrr - umiv
prek jeden!
Pt se t nkdo, ksi nebo neksi? Co tvj tatnek se slenou editelka udlat, je dobe, oni vd
pro, a ty, holoubek, ty jet poslouchat a ne porouet, v? My oba dva jet zelen abky -"
"Jako ta, co nm umela," pokdlila ji ukrocen Zdenka.
"Zrovna takov," pisvdila Ellen; "j sama bt jet aka chloup dost, a pro mne je dva
zlat bohatstv! J sama neumt skoro nic; co j t nauit?"
"Leda punochy mluvit," zasmla se Zdenka.
"Ml!" pohrozila j Ellen.
"Ale pova, uiti takovou nezbedu jako jsem j!" mnila Zdenka; "to bude za dva zlat pli
tuh prce."
"Aspo se na tob nauit bt psn guvernant," dokazovala Ellen vratc elo; "jen pokej,
nem ze mne rzu?"
Zdenka si netrpliv vzdychla. "Ne, ne; protiv se mi, aby ses za tak bdn plat se mnou
trpila."
"E, tak se trap se mnou taky; ak mi slbit, e bude m uit esky, v? Tak mi pid tvj
esk uen a to bude msto vt honor, dy kse."
"Dobr!" zvolala Zdenka vesele, "ty m nau anglicky plst, j tebe esky plst, spleteme
oba jazyky -"
"Nezlob tvj guvernant!" brnila se Ellen.
"Jene ti zbudou ze veho pec jenom dv zlatky," namtala Zdenka; "copak pod za tak
mlo penz?"
", moc! Pro strek pkn dar!" pesvdovala ji Ellen. "Potej: z, jen, listopad,
prosinec, - do vnoc tyrykrt honor naped, jsou osm zlatl A j udlat nco, na co me
kupovat po trochu vlna, hedvb nebo po kousku ltka, kad msc nco, a hned pracovat."
"A vymysl si nco takovho?" pemtala Zdenka; co by to mohlo bti ?"
"J nev, ale j popros, a slena Hodanov mi jist poradit," dviv se tila Ellen.
O moudrm dmyslu sleny Hodanov Zdenka zajist nepochybovala.
Jako ervenec, minul i srpen ponenhlu, a ji tu byly prvn dny mrnho z. Zdenka se vc a
vce vpravovala v ivot pensiontu a dvno ji si tu nepipadala ciz. Mnohmu, co se j na
potku zdlo nemono, asem pivykla, ano byla nucena pivyknouti. Jak by se tak mohla
vzepti proti du, jen tu byl nezvratn zaveden? asn vstvn, pravidelnost prce,
podek a pesnost ve vem neprosn zachovvan - ach, jak tko j bvalo tomu vemu se
podrobiti, a kdo v, zdali by se s tm vbec byla sptelila, kdyby j nebyla Ellen ustavin
stla po boku jako dobr strn duch. Rozmarnou svou veselost pomohla druce pekonati
nejednu obt a asto dovedla jedinm slvkem, ba pouhm pohledem udreti na uzd jej
starou prudkost, nkdy se opt hlsc.
K boulivmu vstupu zatm ji nedolo. Vypravovn sleny Hodanov nalezlo rodnou
pdu v mysli dvin, je nco ze sv vzdorovitosti skuten ji slevila. O pokrocch a
schopnostech jejch se nhledy uitelskho sboru velice rznily, co se npadn objevilo pi
posledn porad. Uitel pot a prodopisu tvrdili, e Zdenka nem zcela dnho nadn, ba
ani pamti, ani chuti k uen. Jin s plnm pesvdenm prohlaovali prav opak. Slena
Hodanov, je pednela o psemnictv eskm, a doktor Dvoreck, uitel eskho jazyka,
djepisu a literatury francouzsk, byli oba v kadm zeteli spokojeni s vdomostmi a
pokroky Zdeninmi. Profesor Baborka zvlt vychvaloval neobyejnou jej pli a vytrvalost
a vyjdil se rozhodn, e pjde-li to tak dle, dospje Zdenka pi velkch svch vlohch na
vysok stupe dovednosti a stane se prvn kreslkou stavu, nebo za tch osm nedl, co se u
nho uila, pokroila pr tak velice jako dn jin aka dosud.
Touto pochvalou se octl rnonsieur Michael u vytren, ano rozohnil se tak ivou radost, e
zvolal: "Vborn, rnonsieur Baborko! Tak mluvm i j, jest to vysoce nadan, roztomil
mlad madernoiselle!"
Slena Zlesn se usmvala tomuto naden a vyptvala se, jak jest chovn Zdenino. I
nsledovalo bohuel tu onde povliv potsn hlavami. Zvlt se vytkalo, e se Zdenka
pi sebe menm pokrn vzdorovit tv, ano, e se i nkolikrte opovila odmlouvati.
"Bohuel, bohuel, je tomu tak," pisvdovala editelka, "a netroufm si ani viti, e se nm
poda ji zjinaiti. Skoro se bojm, e nm teba co nejdve svou nezkrocenou mysl zpsob
podobn vstup jako ten, kter jsme s n zaili, a co se stane potom?"
"Pak ji vrtme rodim," horliv usoudila Anglianka, miss Leadov. "Myslrn, e na to
dojde. Zdenka jest nejen velmi zhkan, jest tak - jak bych se jen vyjdila - zrovna selsk,
velmi surov; nehod se do naeho pensiontu."
Doktor Dvoreck mrtil po psn, obstaron dm potutelnm pohledem, jako by si myslil:
Arci, pi tvch pemrtnch, krobench pravidlech spoleenskch nen mono, abys
pochopila mlad, sv stvoen s kypc, pirozenou povahou. Nahlas pak doloil: "Mm za
to, ven dmy, e se snad mlte a e v na mlad Zdence vz dn jdro. Mjte jen
strpen, a se na n ponkud obrous drsn slupina, a uvidte, v jak roztomilou, pirozenou,
ryze enskou bytost se promn ta selsk, surov Zdenka. M k tomu vecky dary od prody,
vte mi; pouze nesmme za pli krtkou dobu jejho pobytu v stav hned pli mnoho
dati."
Miss Leadov pokrila rameny, s odmtav nedvivm obliejem, zato slena Hodanov
vdn pohldla na doktora Dvoreckho.
"Souhlasm s vmi, pane doktore," pizvukovala mu. "Trplivosti jest nm teba na divok to
pte, je doposud znalo jen svobodu. Chyby, kter dlouholetm, pli shovvavm
vychovnm na tom dtti narostly do velikch rozmr, nemono zcela odloiti za nkolik
nedl. Zd se mi, e jsme doshli ji mnoho, vzpomeneme-li, jak mlo popudu k prci si
Zdenka pinesla s sebou do stavu a jak svdomit, ba v nkterch odborech znamenit nyn
pracuje sv koly."
Slena Hodanov to tvrdila plnm prvem. - Zdenka se stala mnohem snaivj, nebo dobr
pklad ostatnch dvek ji mocn povzbuzoval. Na potku j bylo jet jedno, byla-li dna do
druh i do tet tdy, ale pozdji, kdy zpozorovala, e vecky jej spoluaky jsou mlad
ne ona, probudila se v n ctidost a horlivost v zvodn s nimi, je ji nutkala, ahy dohnla,
co zmekno, aby se uila, piiovala a mohla co nejdve do tet tdy postoupiti.
Slohov jej cvien byla co den lepmi, tak se Zdenka velice sebrala, aby ji nedlala
pravopisnch kozelc. Mla vechen respekt ped doktorem Dvoeckm, jen uml trestati
podobn nedbalosti svm jemnm vsmchem.
Posledn jej skladba slohov byla nejlep z cel tdy. "Soumrak v lese" byl pedmtem
tohoto kolu, jej Zdenka provedla s pirozenou ivost a s ctnm pvabem. Utrila
pochvalu, a doktor Dvoreck pedtal jej prci cel td, co platilo vdy za zvltn
vyznamenn. Avak uprosted ten se dal do smchu.
"Zde se vm pihodil pravopisn omyl, sleno Zdenko," pravil na vysvtlen, "nebo si
nemohu pedstaviti, e byste si opravdu myslila, co jste napsala: Pistoupiv k n, ukzal j
osudn msto, kter takto vypadalo:
"Velebnost prody dojala mne v nejhlup dui."
Zdenka se zapila, popadla pro a rychle pepsala b pes p, aby se jej due nejevila
"nejhlup".
"Po druh si dejte lep pozor; z takovch nedopaten vznikaj nejvt smnosti. Tak vm
radm, abyste rkami, tekami atd. trochu etrnji hospodaila, a nemte-li snad v myslu
dlati je jako ona mlad dma, kter vdy, jakmile dopsala strnku, vyzdobila ji znamnky
vude tam, kde byly mezi slovy nhodou vt mezery. Asi sedm rek, deset vykink, pt
otaznk a devt teek, jak se j prv lbilo, nkdy vce, nkdy mn. Mete si pomysliti, jak
prmovn smysl to nkdy potom mlo."
Dvky se smly a Zdenka s nimi. Beze vech citlivstek pijmala vtky z st onoho uitele,
kter je uml vdy pravm zpsobem pronsti. Pjemnm ertem obaloval asto vn dtky
a mnohem vce tak podil ne leckter jin, kter se rozilenost nechval strhnouti k
hnvivm slovm.
Ale kterak zato kyn jeho o nm blouznily! V kad dv kole snad bv mezi uiteli
jeden, ktermu se veobecn holduje jako milkovi vech; v stav sleny Zlesn se potkal
Dr. Dvoreck s tmto losem.
"Je stran zajmav!" horovala Milada Petickch, obracejc oi unyle k nebi; "jeho smv
jest tak duchapln, jeho pohled pronik kadou tajnost, - ach, je znamenit a stran hezk!" -
Zvdav Lenka dokonce vyzkoumala, e sestika Milada nos v medailonku u hodinek
kousek papru, na kterm bylo napsno jeho jmno. Byl to vlastnorun jeho podpis,
ustihnut ze starho kolu. - Drahomi Bidlkov, nazvajc jej v obyejnch hovorech
zjevem klasickm, opvovala jej v rozplvajcch se bsnch, tak byl rekem vekerch jejch
novel a romn. Jako nhodou ztrcela obas nkterou rozblouznnou svou bse, ovem
vdy jen v hodinch etiny nebo francouzsk literatury, ale zcela marn, nebo Dr. Dvoreck
se jet nikdy nestal astnm nlezcem vkvt jej poesie, snad e ze sam skromnosti jm
bti nechtl.
Ani Tana nebyla prosta tto slabosti, a se j u jinch posmvala. Ji dvno se prozradila, a
to se stalo takto: Dr. Dvoreck ml v ruce karafit, kdy veel do tdy, a po hodin jej nechal
leeti na katede. Sotva pak opustil s, vrhly se vecky aky jako hejno ost na erven
kvtek, zpolce o nj. Tana si ho astn dobyla. Drc vtznou koist vysoko nad hlavou
prchla do svho pokoje. Dala si pak zhotoviti u klenotnka zlat medailon s ruskm npisem.
Lenka to dosti brzo vysldila, ale tajnou j zstala nerozlutiteln hdanka, co znamenala slova
ruskmi psmeny vyryt, nebo za cel svt by s n Tana nebyla svila, e smysl jejich jest:
"Z rukou jedinho". Do tto skvostn, zlat schrnky uschovala kvt karafitu a tak jej
ustavin pi sob nosila.
Ellen vyvdla nejhe. Kdysi veer, kdy byla se Zdenkou o samot ve svm pokoji,
vykrbala si perozkem poten psmeno kestnho jeho jmna do ke na pai pod
loktem, s neohroenost spartanskou se podrobujc bolestnmu tomu vkonu.
"Ale, Ellen, jak jsi blhov!" zvolala Zdenka "K emu trop takov nesmysl? Kdyby se pan
doktor Dvoreck dovdl o vech tch vaich poetilostech, jak byste se musily stydti!"
"Ml," odbyla ji Ellen kdliv, "ty jet kot mal, co m mlko na fousk. Nic ty ne
rozumt o tajn citu hlubiny. Pijt lta a teprv oi otevt. Tvj srdyko jet chodit v dtsk
bakorkch."
Zdenka se mohla petrhati smchem. Zdrav samorostl jej cit se nemohl srozumti s
chorobnmi tmi hkami, ktermi se dvky beztoho jen opiily po patnch romnech, kdysi
tajn snad petench. "Ach, Elleno, mluv jako zkuen, a jsi pec jen o dv lta star ne
j. Jak pkn romn by mohla Drahomi o tob napsati!"
Ellen vak nemluvila vdycky jako zkuen, nbr dovedla tak smleti a jednati notn
dtinsky, zvlt lo-li j o to, aby zskala nco pro svj mlsn zobek.
Kdysi v nedli, kdy se ji eilo k veeru, stla u otevenho okna ve svm pokoji a pohlela
touebn ven na jablo, jej kulat, zlatolut plody lkaly ervenmi tvikami svmi, z
tmavho lupen svtcmi.
"Ty krsn jablka!" vzdychla si nahlas, ", kdyby j mt aspo jedin! Zral bt, Zdenko, j
to vm, j dobe znt ten strom. J mt chu kousnout do jablko, j by oima ukousnout,
dyby mohl Tak vidt ped mj nos viset, ale utrhnout bt daleko; ach, tk trpen!"
Zdenka, je prv jako poslun aka Ellenina povala edou kabelku na hebeny ervenmi
rkami, odloila svou prci a pistoupila k oknu.
"Ano, jsou ji zral," rozhodla po znaleck prohldce lkavho ovoce; "mme doma tak ten
druh, jsou to srpnov jablka. Kdyby to bylo u ns v Jasanov, vylezla bych na strom a
naesala hych jich trochu! Ale zde - ach, smutn vyhldka!"
Ellen pozorn poslouchala a pohlela na Zdenku, je s bolnou rozncenost pozorovala jablo
Zdence lo pi tom o rozko lezen na strom, Ellen o pochoutku na jablkch. Pojednou
vznikla v tto znamenit mylenka: "Zdenko, ty jsi doma lezla na stromy? Ty um? , mn
piel rozn krsny mylenka! Ty vylzt na ten strom a natrhat jabka!" Posledn slova ekla
jen eptmo, aby jich nidn ucho nepovolan nezaslechlo.
Zdeniny hnd oi zasvitly ivm leskem. "Jak rda bych to provedla! Ale nesm to bti! Jen
si pomysli, Elleno, kdyby m uvidla slena Zlesn nebo nkdo jin!"
"Jen pokej, j v, jak udlat!" s chytrckou tajemnost eptala Ellen. "Dnes veer, a slena
editelka a vecko vudy budu leet na prav i lev uchu, my tie vyklouznout z postel a ty,
Zdenko, jako chrdinka vylzt z okno na strom, ale ticho jako koika, a msek podat
lucerna, aby ty vidt, kde viset nejvt a nejslad jablka. A j chldat, aby nic na ns
nepiel. J dobr str budu bt."
Zdenka zila radost. Mylenka byla pli vbiv! Jak by se byla mohla jet rozmleti?
"To rajsk npad!" zvolala tak hlasit, e j Ellen vstran pohrozila. "Ustrojm se k tomu
do svch pohodlnch starch at s halenkou, tak se mi bude vhodn plhati po strom! To
bude pec jednou nco po m chuti, Elleno!" Popadla pitom druku za ruku a tanila s n po
pokoji.
", ty andl, ty rarek mal!" velebila ji peastn Ellen; "jen dyby u byl noc a tma ern!"
Zdenka stla ji opt u okna, zkumnmi zraky pemujc korunu jablon. "Podvej se: na tuto
vtev stoupnu nejdve," pravila v nedokavm rozechvn, "a pak na tu tam, na kter vis ti
jablka, vid je? Utrhnu je a hodm ti je oknem. Pak polezu ve a k oknu pokoje, kde bydl
Milada s Tanou, - nechvaj ha noc oteveno; vstrm jim tam hlavu a zvolm: Dobrou
noc!"
"Pnbh chra!" zdsila se Ellen; "co t napad, Zdenko? Dej mi ruka, e neudlat takov
nebezpen nesmysel!"
"To byl jen ert," omlouvala se Zdenka; "bu jen bez starosti, budu docela rozumn a slun
opatrn, provedu ve zticha jako duch, a nikdo se nedov o naem arokrsnm
dobrodrustv."
Obma ptelkynm se plazil as zvolna jako hlem. Chtly jej ukrtiti anglickm
cvienm, - "aby j nebral honor pro nic," mnila Ellen, ale Zdenka byla tak roztrit, e ji
"guvernant" jej musila pokrati: "Ty, ty dnes opravdu anglicky plst."
"Nechme toho, budu t radji trochu cviiti esky," navrhla Zdenka, ale po krtkm pokuse se
pesvdila, e Ellen mluvila, majc mylenky jinde, take si profesorka nad n posteskla: "Ty,
Elleno, dnes opravdu mluv punochy."
Zdenka, neumjc se petvaovati, byla toho dne u veee neobyejn vesel a nepokojn.
"Vypad tak bujae a radostn," pravila pozorn slena Hodanov; "snad jsi obdrela njakou
dobrou novinu z domova?"
Zdenka se zaervenala a mla pocit, e jest lapena. tst pro ni, e uitelka hdala na njak
ji mezi dvaty odbyt tverctv a nikoliv na pinu veselosti, kter by souvisela se
zmrem pro nejbli budoucnost. "Bylo-li to nco nedovolenho, vak se to prozrad,"
pomyslila si a mla za to, e jest Zdenka prozatm jej otzkou dosti napomenuta.
Konen ob spiklenkyn pekaly traplivou dlku tohoto veera. Ji panovalo v dom pln
ticho non. Obchzka po vech lonicch byla ji vykonna, slena Hodanov se ji vrtila
do svho pokoje.
Ellen sedla na posteli, napnajc bystr svj sluch. Dole ji se zavely dvee sleniny a
zarachotil kl v zmku, pak se nikde ji nic nehnulo. Ellen tak napjat naslouchala, e by j
nebylo ulo zabzuen muky. ekala jet chvli, pak vyklouzla z postele a mihla se jako stn
po pokoji. Nahnula se daleko z okna ven.
"Co dl?" ptala se Zdenka.
"J ksi vidt, jestli slena Hodanov mt jet svtlo v pokoj," eptala vyzvdaka. "Jet tam
svtit."
"Mm vstvati?" netrpliv zvdala Zdenka.
"O, ne! Leet tie! A ne tak nahlas mluvit!" napomnala Ellen nejtlumenjm epotem. "On
pod jet svtit. Bonku, to je mrzut. Co ten slena jen dlat? Pro nejde do postel a
nezavt okna!"
Vysoukala se pl tla do povt a hledla neodvratn na dv ozen okna stranou dol.
Pozorovn sv sdlela se Zdenkou vce dechem ne hlasem. Nhle trhla hlavou i tlem zpt a
poloila vstran prst na sta.
"Docela tich bt, Zdenko, ani ne ppnout," ukala j do ucha, piblivi se neslyiteln a k
jej posteli; "slena vystril hlavu z okna a koukat do mska, skoro moh m uvidt, j cel
se tesu."
Za chvilku bylo slyeti, jak se okno zavr, a kdy Ellen kradmo vyhldla ven, bylo svtlo ji
zhasnuto.
"Te piel velk chvle na velk in," zadeklamovala s pepjatm vrazem, ale pece
piduenm hlasem, a naphnuvi ruku vyzvala Zdenku: "Vstvat, herdinko, a zmuil dlat
dlo!"
Zdenka byla tak rozilena mylenkou na sv pedsevzet, e si ani nevimla, jak smn Ellen
pitom vem vypadala v blm nonm odvu, majc ernou zstru pehozenu pes hlavu a
ramena, aby se neblskala ble v stinnm okn. Zapomnly ob na smch a dovdku, kdy
Zdenka vskutku vstala a na svj romantick vlet strojiti se poala. Byly opojeny
dobdrodrunou podnikavost.
Zdenka si oblekla znm aty s halenkou, je byly u postele ji pipraveny se vm, eho k
vprav bylo teba. Pslun boty j tahala Ellen z ruky s vnou nmitkou: "To bt
nemotorn boty, jako centn, ty bude v nich dupat a cel dm udlat zhru."
Zdenka vak nepipustila odporu. Silnou rukou j zcela tie vyrvala boty a obula se do nich.
Vrzaly jen malouko, kdy se v nich po pikch kradla k oknu.
"Podej mi koek," zaeptala. Ellen j povsila koek na tkanici okolo krku, aby j na ruce
nepekel.
"Tak, te by bt vyzbrojen na cestu, dlej dobe svj vc, ty herdinka!" ekla s tlukoucm
srdcem Ellen a polbila ji na tv.
Zdenka ji ani neslyela, zaujata slastnm rozechvnm. Lehkm skokem se vyvihla na okno
a odtud se pehoupla na nejbli vtev stromu.
Elleny se teprv nyn zmocnila prav zkost. Se strachem vyzrala za odvnou vletnic, ale
nebylo pro se o ni bti. Zdenka mla v takovto innosti pli dobr vcvik za sebou.
Mistrn jako veverka se vznela po vtvch, pes ti svch bot. Jakmile mohla doshnouti na
vyhldnut ti jablka, utrhla je a hodila Ellen.
"Tu m na ukzku!" zvolala svvoln polohlasem, "a se nenud, ne se vrtm!"
Jablka se hlun kutlela pes cel pokoj, co Ellenu podsilo. ", co to dl?" eptala
hrozc. "Kuchaka spt dole pod n pokoj, ty ji vybouit takovm lomozem!"
"Baruka sp jako sysel, slym ji chrpat," zasmla se Zdenka bezstarostn. "Jsme docela
bezpeny, vecko sp, vude je ticho a tma. - Te s hohem, Elleno, te se pustm na dalekou
cestu! - Ach, jak je zde rozkon!"
Ellen se vypjala z okna a vzthla ruce, uchvcena nhlou hrzou. "Mm strach - vra se! Moh
by se stt netst!"
Zdenka vak se jen potichu smla, smle stoupajc v a ve. Bylo j blaze a volno, dchala s
rozko v pravm svm ivlu jako pte, je na Svobod tepet perutmi.
Octla se v listnat korun stromu. Msc v plku j svtil jasn na kad krok. Kdy byla v
stejn vi s pokojem, kde spaly sestry Petickch a Tana, nemohla odolati pokuen;
ostrait se udrujc v rovnovze na kolsav vtvi, jej konec se skoro dotkal okna,
piblila se a pohldla dovnit.
Svtlo msce oblvalo ti bl lka, kde bylo vidti spc hlavy dvek, pokojn oddychujcch
a nic netucch.
V Zdence se okamit probudila svvoln choutka. Jak, kdyby dvatm vyvedla njak
tverctv? Jen drobtko zaklepati - jen jednou uknouti na sklo! Chtlo se j toho ertku
nesmrn a ji natahovala ruku, vtom vak sebou Tana ze span pohnula. Mimovoln se
Zdenka odhoupla zpt a ztetn jej npad zstal nevykonn.
Kolem n vpravo i vlevo viselo tolik krsnch zralch jablek, e jimi za minutku mohla
naplniti koek; ale co snad j zleelo na jablkch? Nikoliv! Jablek bylo dost na trhu. Ale ta
rozko dvno postrdan, kterou te plnmi douky sla do sebe, ta ji drela v sladkm objet,
nech ubhaly zatm non chvle. Okusila zase hval svobody, a vecky upomnky na blah,
drah domov, vecka dtinn poesie mladosti ji ovinula svm arokruhem. Nemohla zpt,
nechtla dol, thlo ji to v slastn bujnosti ve, a nahoru na vrchol vysokho tpu; tam byl
cl jej tuby, a tebas cesta k nmu obtn, Zdenka se j nelekala. Nesnadno bylo zachytiti se
vdy v pravou chvli vtv iroko roztaench; jedin chybn krok - a odvliv vletnice
mohla se octnouti pod stromem s polmanmi dy; ale na takovou monost Zdenka ani
nepipadla, nebo provdvala doma zcela jin, nebezpenj kousky lezeck a neumla se
bti nebezpe.
Naslouchajc Ellen chvlemi zaslechla praskn vtv, ustn list, lehk buchnut spadlho
jablka. V jednu chvli trhla sebou leknutm, kdy ze stromu umn vyletl ptk, nezvyklou
nvtvou vyplaen z nonho klidu. Tesklivji a tesklivji stla tu na stri, jako vnost se
j vlekla doba ekn.
"Zdenko!" zavolala potichounku.
Ticho - dn odpov.
Jak by byl mohl jej epot proniknouti a ke Zdence, je stojc na vrcholku stromu slyela
tajupln evel zcela jinch hlas, vlncch se v listech mscem ostbench, kter se
nehbaly a pece jemn elestily - ne vnkem, nebo vzduch byl sladce klidn, ale chvnm,
kter, jako by vychzelo z nich samch, zdlo se ivm hovorem jejich du!
Bylo j nevslovn milo, skoro velebno a pece jsav bujno, pedstava domova ji unela
radost i steskem zrove. stav, editelka, koln kze - to vecko j zmizelo z mysli do
mlhavch hlubin zapomenut; zahrada zde dole se j promnila v park pi otcovskm dom,
strom, na kterm se vznela, stl ped oknem jejho tatnka, nejinak ne onen star oech, v
jeho hout si hrvala s nm na schovvaku, kdy ji vude dole hledal a ona pak s vrcholku
na dovdiv zvolala: "Ur!"
Srdce jej, opedeno drahmi vzpomnkami na "malikho tatka jedinka", nemohlo,
nemohlo si odepti, musilo na t krsn, sv, podhvzdn vi k nmu vyslati pozdrav do
dlky. I pekyplo mlad, bujar to srdko nvalem dtinsk touhy a skoro nevdomky,
nemysln zvolaly Zdeniny rty plnm hlasem onen pozdrav, v mylenkch stokrte ji
opakovan.
"Ur!" ozvalo se zvun s ve stromu a zahlaholilo nonm tichem pes celou zahradu.
V tom okamiku se ovem vytrhla ze snivch vzpomnek, ulekla se nesmrn a zakryla si
rukou sta. Co jen to uinila! Ale rozvaha se dostavila pozd. Pedevm bylo te nutno
postarati se o nejrychlej stup, nebo eho se domnvala, stalo se: neopatrn jej vkik byl
v dom uslyen.
Milada se vytrhla ze span a polovztyena na loi volala chvjcmi se rty: "Lenko, slyelas?"
"Slyela!" ozval se uduen hlas. "Milado, umru strachem!" Lenka mla hlavu schovanou pod
pokrvkou a tetelc se zkost oekvala svj osud. Milada rozsvtila lampu.
Tana se tak probudila. "Co to bylo?" tzala se. "Odkud byl hlasit ten vkik? Pipadalo
mi, jako by byl nkdo vyhoukl zrovna u m postele!"
"Boe vemohouc!" vykikla Milada, "nevid nic? , spatila jsem nco stran dsnho!
Tam - zrovna kam ukazuji - letlo to tsn pes okno! Pera to byla s vlajcmi vlasy a
velkma ohnivma oima! H - jak se to na mne podvalo - zrovna jako by m to chtlo
pohltiti! , Tano - straidlo - straidlo!"

Milada se vytrhla ze span ...

Milad cvakaly zuby leknutm a strachem, a Tana, je nebyla pranic vidla, zaslechnuvi
jen siln praskot a um ve strom, vyskoila z postele, hodila si pokrvku pes ramena a
srdnat se la podvat z okna.
Prv v tu chvli konila Zdenka poplanou zpten cestu svou, vykonanou v lenm chvatu
a strachu s vrcholku stromu a k oknu pokoje, kde Ellen, zkostn ji oekvajc, ob ruce j
na pomoc vzthla vstc tak daleko, jak mohla, smrteln bled a skoro bez sebe asem nad
zbrklou odvnost Zdeninou.
"Co ty udlat!" eptala jektajc; "ty ns zradila! Sly? Nahoe dvata bt vzhru! Tana
mluvit... Ach, zle bude bt pro ns!"
Ve spchu sala Zdence, je se tsla na celm tle a trochu krvcela z pokrbanch rukou,
koek s krku, hodila do postele tch nkolik jablek, je se cestou z nho nevysypala, vstrila
koek za sk a lehla si pak, ve v nejvtm chvatu.
Zdenka uinila jako ona. V atech i botch skoila do postele a zabalila se do pokrvky a po
bradu. Zavela oi a chystala se v smrtelnch zkostech na tk, hrozn soud, jen na ni
ekal.
V klamnm svitu msnm nemohla Tana urit rozeznati, co se vlastn dlo. Vidla
ovem jakousi postavu, vidla dv blch pa, kter se j zdly bjen dlouh, ale ve se j
jen mihlo ve miknut, nae cel zjeven bez hlesnut zmizelo jako pouh vidina, v mlhu se
rozplynuv. Jet po nkolik okamik vyzrala a naslouchala sotva dchajc, ale ji byl
pzrak ten tan - nic se nehbalo. Pese vecku jej zmuilost bylo Tan pec jen dost
nevolno. Ustoupila od okna.
"Nue?" tzala se dychtiv Milada, "vidlas nco?"
"Ano," odpovdla Tana rozilen, "zeteln jsem vidla jakousi postavu a mohla bych
odpishnouti, e ji dv shodlouh, bl pae vthly do okna k Ellen."
"Mil, dobr To!" adonila Milada alostiv, ruce spnajc, "probu lidi v dom! Umela
bych zkost, kdyby se to straidlo ukzalo jet jednou!"
Tana stiskla knoflk zvontka, kter bylo umstno vedle jej postele. V kadm pokoji bylo
podobn pro ppad, kdyby nkter chovanka v noci ochuravla nebo v jin nesnzi dala
pispn. Drty vech zvontek se spojovaly u zvonce, kter byl na chodb vedle dve
komnaty sleny Hodanov.
Hlasit a pronikav jako znamen poplan rozlehl se zvuk, jen dosud nikdy neporuil
nonho ticha v tomto dom. Ellen a Zdenka se tsly nemen hrzou, ne kdyby jim
vyzvnl umrek.
Cel dm oivl jako kouzlem. Okna, je dosud tmav a sniv mhourala do zahrady,
osvtlovala se, dvee bouchaly, hlasy se ozvaly.
editelka v hlubokch nedbalkch a se svkou v ruce nejdve vybhla ze svho pokoje;
hned po n pispila slena Hodanov, a kdy spolu ly chodbou, vyrazila miss Leadov ze
svch dve a s pohledy zoufale tzavmi se pidruila k obma.
Nebyla prv velkou hrdinkou mil ta miss, zvuk zvonce j vjel do celho tla jako mal rna
hromov.
Tesouc se vyskoila z postele a shledvala nco atstva, hmatala vak marn do tmy.
Krabika sirek j vypadla z rukou, je sebou kubaly v nervosnm rozilen; konen se j
namanul strakat pld i zatoila spn do nho hubenou svou postavu, dk vlasy, je
kadho veera tvrthodinovm kartovnm a esnm pstovala, visely j rozputny po
plecch. Vypadala velmi smn v tomto vystrojen, a editelka j radila upmn, aby si zas
lehla, ale miss Leadov se tomu rozhodn brnila. "Ne, ne!" odpovdla iv a zavsila se o
rm sleny Hodanov pevn jako kletmi, jen aby nezstala samotn ve sv zkosti.
I nkter chovanky procitly pi nezvyklm hluku tom a vstaly. Polekny se vyhrnuly ze svch
pokoj a ly uitelkm v patch; Drahomi se dokonce chytila editelky za sukn.
Tana, slyc hlasy na schodech, otevela dvee.
"Stalo se nco tob nebo Petickm?" ptala se slena Zlesn, starostliv spchajc do pokoje.
Msto Tany odpovdla Milada: "Zaily jsme neho stran dsnho! Straidlo, hroznou
peru jsme vidly!"
"Nco se ti zdlo," pravila editelka nevdouc, co vlastn Milada mysl; "i bys blhov
vila, e jsou straidla? Mlas tk sny?"
"Otevenma oima jsem to vidla, sleno editelko," ujiovala Milada s plnou
pesvdenost. - "Nejdve ns vecky probudilo hrozn hlasit houknut, vi, To? A hned
na to ustlo straidlo zde zrovna kolem naeho okna!"
"Snad to byl njak poberta, kter si piel v noci na jablka," upokojovala ji editelka.
"Vidlas tak nco, Tano?"
"Ovem," odpovdla tzan. "Podvala jsem se z okna, a tu se mi zdlo, jako by nco
zmizelo do pokoje k Ellen."
Chovanky a mezi nimi miss Leadov se tlaily do klubka kolem sleny Zlesn. Straidla!
Pobertov! To bylo nco pro smrteln strachy. O tak stralivch vcech se dosud nikdy v
pensiont nepovdalo Drahomi se tsla bzn a vzruenm, ale pece se j to ve zdlo velice
romantickm a zajmavm; umnila si, e o tom nape baladu anebo kapitolu ve svm
nejnovjm romn.
Sotva slena Hodanov uslyela, e se pzrak ztratil do pokoje k Ellen, vyla potichu a
odebrala se dol k obma dvkm. Otevela dvee a posvtila si do pokoje. Rozhldla se po
nm zkoumav a nespatila nikde nic podezelho. Okna byla zamena, a Zdenka, jak se
zdlo, pevn spala.
Ellen se pozvedla na posteli a tvc se velice udivenou pohlela na uitelku.
", co to bt?" ptala se chvlm hlasem. "Pro zvonec zazvonit? J se tak ulek!"
"e pr sem nkdo k vm vstoupil oknem," odpovdla editelka, je zatm pila s celm
svm prvodem.
Ellen se zkost zarazil dech. Co si mla poti? K pravd se piznati? Nemono! Bylo by to
znamenalo vylouen jej i Zdenino z stavu. A lhti? Toho nebyla schopna. V zden zrala
na editelku, neodpovdajc ani slovem.
Slena Zlesn vykldala si jej nm ohromen jinak, mla je za nsledek nhlho leknut.
"Ale, ale, nebu tak ustraena," konejila ji; "nebylo to asi nic. Tana a ob Petickch stoj
na svm, e slyely vkik a e vidly straidlo, kterak pr jim letlo kolem okna a zde ve
vaem pokoji zmizelo."
", straidlo! To je rza!" zajektala Ellen. a rty se j tsly. Smrteln bledost a zkost, jevc
se v jejm oblieji, vzbudila trpnost editelinu.
"Jen se ji upokoj," pravila chlcholiv, "dvatm se nco zdlo. Pobouily cel dm. -
Myslm, abychom si ly zas lehnout," dodala obracejc se k slen Hodanov; "tm
prostedkem se nejlpe uklidn rozilen mysl."
Ji byla na odchodu, kdy ji napadla spc Zdenka. Pistoupila k jej posteli a shbla se k n
ponkud. "Co se Zdenka ani neprobudila tm povykem?" podivila se.
V smrtelnch zkostech pozorovala Ellen kad pohyb sleny editelky. Kdyby se tato
naklonila trochu stranou, kdyby jej pohled zabloudil k druhmu konci postele - o bda, bylo
by po vem! Pod cpkem svrchnice - hrza tam popatiti - vykukovala pika straliv boty
Zdeninyl
"Zdenka dycky spt tak tverdo," vypravila Ellen Pracn ze sebe a jednm rzem - v
okamiku nejvt tsn nabyla opt sv duchaptomnosti.
"J pros, j pros, sleno Hodanov," pravila zvedajc sepjat ruce, "rate podvat pod mj
postel, jestli tam nevlez straidlo."
Hned se obrtila pozornost vech ptomnch k Ellen, a slena Hodanov si skuten
posvtila pod postel.
editelka se zamrzela a potsajc hlavou pokrala Ellenu: "Nebu tak dtinsk! Dve tvho
st nebude pec ji viti povdakm o straidlech."
A miss Leadov, je posud stla s chovankami za dvemi, pistoupila k Ameriance, aby j
dala dtku za jej bojcnost.
Sotva spatila Ellen starou slenu v tak podivnm kroji, dala se hlasit do smchu. ", miss
Lead!" zvolala, "vy vyhlet jako loupenick vdce! Nenvejte se, j se mus smt." Ostatn
dvky se rozesmly tak, rdy, e mrazen hrzy bylo konen zaehnno.
Miss Leadov zlost zrudla, a editelka psn pokrala Ellenu za nezpsobn jej chovn.
Pitom se zapomnlo na straideln pbh, a nikdo si vce Zdenky neviml. - i snad pece? -
Slena Hodanov velmi rychle vyla ze dve ven a odnesla svtlo z pokoje. Spatila snad
neblahou piku boty? - "Nechme Zdenku vyspvati," ekla ji za dvemi; "k emu bychom i
ji tak vyburcovaly z klidu zvidn hodnho?"
"Mte pravdu, pejme j ho. Ale m kupodivu tvrd span. Jdte si te lehnout, dti. Miladino
straidlo v skutenosti nebylo nim jinm ne kokou, kter si na strom ulovila ptka.
Bute ji zcela bez starosti, straidlo po druh ji nepijde."
Tm byla straideln phoda non ukonena. Zakrtko spovalo ve zase v hlubokm
spnku Milada si nechala lampu rozsvcenou, nebo by za cel svt nebyla zstala potm.
Kdy se pak Ellen pln pesvdila, e vecko v celm dom utichlo, vrtila se j s pocitem
bezpenosti opt bodr mysl. Vyhrabala jablka pod pokrvkou schovan a zaala je spokojen
chroustati, jako by se nic nebylo udlo.
"Copak to dl?" ozvala se Zdenka, slyc ramotiv ty zvuky. A dosud se neodvila
hnouti sebou a leela tu v potu jako v lzni.
"J kousat jablka," ekla Ellen klidn.
"Ale, Elleno, jak me jsti!" pravila Zdenka s ustrnutm. "Tesu se na celm tle, srdce mi
tlue jako kladivo - a tob chutn! Zaho jablka, nejsou ani nae! Ach, Elleno, jak se na sebe
zlobm za svj hloup kousek!"
"A co!" ekla Ellen chroustajc chut dle; "jen se ne trpit pro zbyten trampoty. Radji
sundej tvj aty a zastrkat je do truhlici. Spi sladk, m holubika; ztra ne vdt ani lovek
o n vesel dobrodrustv, a ty bt chytr, hezky mlet."
Zdenka dnes nepizvukovala ertovnmu vitoen Elleninu, nebo ji tce kruilo pomylen,
e obelstila editelku petvkou. Mlky se odstrojila, sloila aty opatrn do truhlice a pak si
lehla.
Spnek se vak nechtl k n snsti. Ellenino pravideln oddychovn dlouho ji prozrazovalo,
e usnula klidn a sladce. Zdenka vak stle jet bdc se pevracela na loi. Mylenka, jak
malounko jen schzelo, aby byla pistiena pi sv vin, znova a znova ji dsila. Jakmile ji
zaala usnati, vymrtila se poplaen vzhru. Konen usnula, ale i ve snu ji straily
nejtrapnj vidiny. Brzo byla pronsledovna, tu zase spadla se stromu, konen se promnila
v ptka, a velik sova ji chtla serati.
asn z rna slena Zlesn pi obvykl prochzce zahradou se zastavila pod jablon, hlavou
vrtc Zavolala si zahradnka.
"Hlete, Vonsku, na tom strom jist byli zlodjov," pravila mu. "Vidte, co polmanch
vtviek a list le pod nm, i nkolik jablek je tu roztraceno. Dokud ovoce nen oesno,
bute tak dobr, vychzejte nkolikrt za noc na hldku pro ty poberty."
"Nejde mi do hlavy, kudy se sem dostali," podotkl zahradnk. "Vrtka byla dobe zamena.
Nen jinak mono, neli e pelezli ze."
"Me bti," pisvdila slena Zlesn a krejc dle pomyslila si, e Milada pec jen mla
pravdu. Ovem to nebylo straidlo, co vidla, ale poberta to byl.
Nahoe u otevenho okna stly ob dvky a vyslechly kad slovo. Zdence bylo pi tom
horko i zima, a pipadala si jako bdn hnice, usvden a zahanben. Ellen se naopak s
potutelnm uspokojenm tichounce smla a povaovala ve za skvostnou vandu.
"Je to pkn blznovstv," ekla rozmarn, "j umt smchy! Dyby slena vdt, e ty poberty
zstvat tady pod jej stechou! Ta by se divit."
Zdenka se zasmuila. "Nesm se tomu smti, Elleno," domlouvala j rozhodn. "Slena
mluvila o zlodjch, a to nen k smchu, to je hanba pro ns. Ach, mn to dve ani nenapadlo.
Jak jsem byla zpozdil a hloup!"
"Kdo by tak psn soudit, ty moudr hlava," tila ji Ellen. "Za ty nkolik jablka my me
o kousek mn jst pi obd a veee a tak dluh n vyrovnat; tak vid, my ne zlodj, my si
jen pjit jablka, aby mt nco na zub. No, dej mi hubika a nedlat tak smutn oiky, ty
mal poberta!"
S Ellenou bylo tko se pti. Vyvracela ve tak dobromyslnm tverctvm a pitom j hrlo v
och tolik lakovnho ibalstv, e Zdenka, a nezmnila svho pesvden, pece ji j tak
bez milosti neobviovala. Na tom vak trvala, aby j Ellen dala ruku na slib, e nikdy ji spolu
neprovedou takovho nezbednho kousku.
* * *
Dni se skokem krtily; vtr jnov umn dil v stromov a provdl divok rej s uschlm,
lutm listm. Zahrada stavu zpustla, nebo byl skoro konec krsnmu pobytu v jejch
tulnch zkoutch, ba i prochzkm po pinch, nyn rozmoklch a nelkavch. Dvky
musily vc a vce pivykati jenom ve svch pokojch.
Ve vedn den jim to ani nebylo nemil, ale v nedln odpldne, kdy se v lt bavvaly tak
rdy v zahrad, nyn dvojnsobn pociovaly tuto jmu. V pokojch bylo dusno a nudno; toho
nhledu aspo byla Zdenka. Nebylo pec mono psti ustavin tatnkovi listy nebo nco
vyvati; jej "guvernant" byla sice neomrzela a byla by j ochotn krtila as cvienm, ale
Zdence se nechtlo v nedli "anglicky plst" ani "punochy mluvit", co nazvala robotou, na
kterou je nedln svobody kody. Tak sedvala Ellen u mil sv prce, a Zdenka se hryzla
dlouhou chvl.
Ellen chystala strkovi vnon pekvapen. Podle rady sleny Hodanov se rozhodla pro
stojan se schrnkou na noviny, jej jednu stranu chtla ozdobiti malbou, druhou vyvnm.
Slena j pomohla koupiti vhodnou hedvbnou ltku, barvy neurit, naedl, na n pekrsn
vystupovaly nn i skvl odstny pestrch kvtin, kter Ellen s nejpelivj jemnost
malovala podle pedloek a nkdy i podle ivch kvtk, jak se j prv hodily do kytice,
kterou si sama zkomponovala; profesor Baborka, opraviv j ponkud nrtek, schvlil jej k
provdn a milerd dozral na pokraujc malbu. Ellen konala tuto prci se zancenm, s
pravou lskou, uvajc k n zbytk svtla dennho, a ho ji podzim mn a mn poskytoval.
"Pece lep, ne a bude bt cel den jako v pytli," tvala se, kdykoli ji asn soumrak
pepadal uprosted nejpilnj prce, je se j daila k obdivu vekerch spoluaek.
"A jak ti to pjde s vyvnm, a budou jet tmav dni a del veery?" otzala se Zdenka,
dvajc se na ni pi prci a zvajc nudou za pochmurnho odpoledne nedlnho.
"Dobe mi to pjde," odpovdla horliv malka, neodvracejc o od prce. "J si ve dne,
dy hodn jasn, vybrat hedvb, kam kter barva pat, a me pak vyvat pi lampa. J
vyt ornament, v srdka. jablka - ale ne od poberty, v? Takov jablka, co selsk
dvata vyvat na zstrku a tku, takov esk, aby strek vidt, jak j m rd esk lidi.
A na takov ornament bt barvy urit, jednoduch, a dy je vybrat ve dne, tak veer me
vyvat. J u mt na rmeku napnut ltka a j vykreslit vzorek dnes veer."
Ach, je to radost, jak ty vecko um!" vzdychla si Zdenka; "jak bych rda tatnka tak
pekvapila, ale m, kdy nic neumm?"
"Co neum?" vesele ji krala Ellen; "jen dyby ty chtla! Ale ty bt ln kika, ty radji stt
cel zvadl od dlouh chvle a zvat - jako straidlo, co chtl polknout Miladu, v?"
Zdenka se zasmla a trochu oivla. "Mysl, e bych dovedla nco slunho vyti nebo
vykresliti pro tatnka?" tzala se zdrhav.
"No, zani, zkus a uvid," odvtila Ellen.
"Ach, byl by to marn pokus," odprala Zdenka, "j bych jist vecko zkazila."
Ellen ji odbyla krc nosek: "Nevdno, dyby ty zkazit kousek papr nebo ltka! Ty m dost
penze koupit zas jin."
"Nu dobe, snad - ale dnes nemohu zati ji nic. Ach, co mm dlat, Elleno? Mn je tak
dlouh chvle!"
"Tak j ti poradit. Jdi, sedni a pi romn, jako n Drahomi. On kutit njak velkolep
arcidlo a kse nkomu vnovat na Vnoce."
"To bude skvostn dar," zavtipkovala Zdenka; "a kdo bude tak asten, e jej obdr?"
"To bt chlubok tajnost a dn smertelnk neuhodnout."
Ob dvky se rozesmly z plna hrdla, nebo byly jisty, e astnm obdarovanm ani neme
bti nikdo jin ne doktor Dvoreck. Vtom zaslechly, e nkdo klepe na dvee. "Volno,"
zvolala Zdenka, a hle - ta, o n prv mluvily, poetick Drahomi Bidlkova vchzela do
dve, s tlustm seitem v ruce.
"To bude nco pro tvj dlouh chvle, Zdenko," zvolala kdliv Ellen.
"Jak to mysl?" ozvala se Drahomi se vzezenm uraen vsosti; "nen-li vm obma libo
pobaviti a povznsti se mou nejnovj prac, pjdu zas, odkud jsem pila, a naleznu si
vdnj posluchastvo."
" ne! Prosm t, zsta! Nepustm t odtud, nudm se dnes tak stran a vm, e se tv
romantice srden zasmji," nalhala Zdenka a vyrvala bsnce seit z rukou, co ji nestlo
mnoho sly, nebo odpor Drahomin nebyl pli velk.
"Uhodlas, e jest m prce romantick, ano, vysoce romantick, ale nikoliv, e jest pro
zasmn," odpovdla nov Sappho vn; "bojm se naopak, aby vs a pli nedojala.
Plakati budete jist."
"J mt jeden tucet kapesn tky; je to mlo?" otzala se Ellen potuteln.
Drahomi peslechla rouhavou tu otzku. Ach, co ve musila denn peslechnouti a
pehldnouti u posmvanch druek! Tila se vak tm, e neuznn bv losem velikch
talent na potku skvl, vzneen jejich drhy; bu neporozumn, bu zvist e se jim
stavv v cestu. etla podobn tvrzen kdesi a mla za to, e se na ni hod a ku podivu.
"Jest to ten nov, krsn romn, kter chce vnovti doktoru Dvoreckmu?" dobrala si ji
Zdenka, zvdav pevracejc listy v jejm seit.
"Poslyte," pravila Drahomi s pzvukem velk dvrnosti; "nejsem tak sobeck, abych jen
sama chtla sklzeti-" zajikla se.
"Vavny!" pomohla j Zdenka; "pro se zdrh vysloviti se pmo? Ped nmi se nemus
ostchati."
"Nue, jsem k vm upmn a svuji se vm, e se mi toto dlo nad mru skvle da,"
libovala si astn poetka, zardvajc se skromnost a blahem. "Pedila jsem sebe samu.
Nemla bych se chvliti, ale uvidte, e budete oslnny hloubkou mylenek i pvabem
proveden."
"Ale vdy je tu skoro sam przdn papr!" zvolala Zdenka s podivem, rozhrnujc listy seitu
mezi palcem a ukazovkem.
"Napsala jsem prozatm zatek a konec svho rornnu," vysvtlovala Drahomi; "sted dje,
v nm bude hlavn zpletka, a jdro, si teprv vymyslm; pochopte pec - a nerozumte
tvoen bsnickmu - e nco tak dleitho se nevymysl honem."
", j rozum, e to Drahomi neme vycucat z malku," pikvla Ellen, drc smch na
uzd. "V, ty. Drahomi, nekse sama brt vavny, ty kse, aby j a Zdenka udlat
prostedek romnu k tvj zatek a konec! A to bude hezk, j se t!"
"Ne, nerozumlas mn," opravila ji autorka trochu citliv; "nevm, nevm - nevnikly byste asi
v hlub proud mch mylenek! A pak mj sloh - neme se na obyejnch akch dati -
slovem, sloh by byl pli rozdln. Vak ty, Elleno, jsi dovednou kreslkou, a navrhuji ti, aby
ses pokusila skomponovati nkolik vyobrazen k hlavnm scnm mho romnu."
", to bude vborn, vborn!" jsala Ellen tleskajc; "j u vid ty krsn obrazy k ten
krsn romn!"
"Zvidm ti, Elleno," vzdychla Zdenka; "vy dv shrbnete vecky vavny, a pro mne nezbude
ani apku!"
"Nermu se, Zdenko; mm pro tebe tak kol," tila ji lechetn autorka; "me cel romn
na isto opsati."
"A pkn dkuju!" vyhrkla Ellen.
"Ty ne, Elleno, - bylo by to pli mnoho prce pro tebe," chlcholila Drahomi; "Zdenka bude
opisovati."
Zdenka zavrtla hlavou. "Rozhodn ne. M psmo nen na to dosti krsn," usmla se.
"Teba ne krsn, ale jaksi geniln," pravila Drahomi lichotiv. "Vte, j nedovedu opisovati.
Mn pi tom napadaj vdy nov, bosk mylenky, vpisuji je mezi dky a vykrtvm star,
mn pkn; samm zdokonalovnm rukopis pak nikdy nen na isto. Podvejte se!" A vzavi
Zdence z ruky seit otevela dv strnky, pokryt tak bohatou krtanic a mranic, e
nemohlo bti vmluvnjho dkazu pravdy jejch slov.
"To opravdu ne bt na isto," pisvdila Ellen se smchem.
"Opisovn se hod pro duchy podzen," mnila sebevdom bsnka.
"Ty, Drahomi, pozor!" pohrozila j Ellen; "Zdenka mt za oukama a nebt duch podezan."
Drahomi se musila usmti "podezanmu duchu", ale pemhala se, zachovvajc tvnost
dleitou.
"Mm jin nvrh," iv vpadla Zdenka. "A opisuje, kdo nic lepho neum. Ale j, o
Drahomro, toum po slasti zastniti se dla tvho prac ducha svho, spoluinnost
umleckou! V, e profesor Baborka m kresby chvl; pomohu tedy Ellen ilustrovati tvj
romn! V, e ona m rozdlanou velkou prci pro svho strka; nemohla by ti zhotoviti
tolik krsnch vyobraen, jako budeme-li je kresliti svorn spolu, jsi srozumna?"
Drahomi obracela sv bled oi v zkostlivch rozpacch od Zdenky k Ellen a znova k on i
k tto, kouc nejist: "Mysl, Elleno, e m Zdenka k kolu takovmu dost umleck
pvodnosti?"
Ellen, na ni byla zatm Zdenka vznamn mrkla, ekla na to tvercky: "J se nestydt, aby
Zdenka bt mj spolupracovnice; co j vdt, Zdenka bt skoro lak velk umlec jako j."
"Opravdu?" divila se Drahomi jet trochu nedviv; "ru mi za ni, Elleno? Vak Zdenka
jet nekreslila lidsk hlavy ani postavy -"
"Vak umm kresliti postavy nelidsk!" skoila j Zdenka do ei.
"J ti za n slavn ruit!" zvolala Ellen.
"Rozdlme se tak, Drahomro," urovala Zdenka, e Ellen bude kresliti hlavn reky, to jest
krsn mladky a dvy, udatn ryte, zl tyrany, loupenky, arodjnice -"
"A straidla," doloila Ellen.
"A j," pokraovala Zdenka, "j k tomu pikreslm msc, hvzdy, slzy a jin psluenstv,
jako hromy a blesky, korby, palmy, tygry, labut, husy, psy a koky."
"Psi a koky tam nebudou," ekla Drahomi potsajc hlavou v zamylen, ale palmu - palmu
bych tam rda mla! Jenom jak ji tam umstiti, kdy se tragick dj odehrv na severu, na
skalnm behu moskm - snad nkde v Skandinvii nebo kde; ani sama nevm."
"Tak dej palmu do sklenk a nech dobe topit, aby ne zmrznout," radila Ellen.
"To nejde!" starostliv namtla bsnka.
"V co, sednout a ti nahlas, my poslouchat," navrhovala Ellen, "a my snad najt v romnu
msto, kam ty me vsadit palmu. Poj; j u nic nevidt na malovn, ale ty vidt na ten?"
", teba potm!" posvdovala Drahomi s radostnou ochotou a hrnula se k oknu. Usedla
tak, aby j mdl zpad svtil do seitu na kln rozloenho a odkalavi si ekala netrpliv,
a Ellen uklidila sv malovn a pistrila naproti n dv idle, na nich se uvelebila se
Zdenkou.
"Musm vm naped ci," poala zvltnm, pepjatm hlasem bsnka, "e pedmt mho
romnu jest vzat ze skutenosti dosti blzk, ale zpracovn tak dovedn, e ho snad nikdo ani
nepozn. Bsnk nen otrockm opisovaem vedn pravdy, nbr idealisuje ji. Snad tomu
nerozumte, ale ujiuji vs, e jest m tvoivost nesmrn ideln. Tedy pozor, slyte: Zjeven
na Bolehrad. - Jak se vm lb tento nzev romnu?"
Rozum se, e ob posluchaky chvlily nzev a strach; bsnka pak, provzejc svj
pednes ivmi posunky, unesena krsou svho dla jala se pedtati:
"Krut severn vtr, piltaje od ledov tony, boun rozrel vlny mosk o skaln mys. V
ohromujc jeho rachot zaznvaly chvl vzdechy, vychzejc ze srdce houcho plamenem
sopenm. Ten vichr mraziv a ty vzdechy vrouc zpasily spolu v ohluujcm nonm
dvojzpvu."
", krsa! To pkn koncert!" ozvala se Ellen.
"Nemohu se dokati, kdo to tak siln vzdychal," hlesla Zdenka.
"Hned to pijde," pravila j k te peditatelka; "jen slyte: Msc svtil v bledou tv mlad
vzdychalelky, zajat ve vi strmho Bolehradu, jen trel na vbku skalnm, jeho pata
tkvla a v bezednch hlubinch moskch."
"Dovol," vyruila ji Zdenka; "zde by mohlo bti prvn vyobrazen: Ellen vykresl
vzdychatelku a j msc, v a hlubiny mosk."
"A v nich krokodl, kse, Drahomi?" mnila Ellen.
"Krokodl? Bylo by to sice symbolick," rozmlela se autorka, "ale v severnch moch snad
nen krokodl; co myslte? Musm se podvati do prodopisu. A potom. Te slyte dle:
Mocnji ne burcejc vichr zaznly nyjc vzdechy v sluch osamlho plavce, jen v mal
kocbce, nedbaje nebezpe, pivesloval po vitch vlnch pod stnu skly a vystoupiv na
vysedl kmen pivzal kocbku. Vidte, dvata, tady jsem v rozpacch, na co by pivzal
kocbku?"
"Snad na etzek u sv hodinky," radila Ellen.
"To spe na svoji druhou nohu," navrhla Zdenka; "na jedn jen mohl stti, na tedy ml
druhou? A tak slou k nemu. Pamatuj, Elleno: to bude vyobrazen slo druh."
"Ne, na noze nemohl vlci kocbku, kdy lezl vzhru po skle," rozsoudila svdomit
autorka.
"No tak a pustit kocbku, a kocbka odplavat k pku," pomhala Ellen.
" ne! A sleze se skly, bude mu kocbka nevyhnutelna," ujiovala zamylen bsnka.
"Ale nenechme ho tak dlouho stti na vysedlm kameni, jen sotva sta jedn noze lidsk,"
pimlouvala se Zdenka za hrdinu; "sice mu noha zbrn, on vm blukne do vody, a bude po
romnu. ti, Drahomro; prosm t, a ji leze nahoru."
"Ji to mm!" zaradovala se Drahomi vtzoslavn. "Chtla jsem postaviti nahoe k vi
thl strom; postavm jej tedy hned dol pod sklu, a on pive na nj kocbku."
"Ten strom roste ve vod? i na n stoj?" upozornila Zdenka.
"Dky za pipomenut! Hned si to poznamenm v rukopise. Ten strom mus bti zachycen
svmi ko eny v njak trbin skly. Tak!" Pi tch slovech rtala hbit do seitu tukou,
kterou vdy a vude, kudy chodila, nosila za uchem. Potom pekrtla hbit celou strnku,
kouc: "Len nebezpenho jeho lezen po skle odpadne, a msto nho pijde bsnicky
malebn popis, jak plhal po strom."
"Zeptej se Zdenku, jak se lzt na stromy, ona znalec," navdla ji Ellen, mhourajc ibalsky
stranou po druce, je se npadn zaervenala.
"Ach - chyba! To jsem se zla!" zvolala autorka tak bolestn, jako by se byla opravdu
poranila; "zde jsem si vykrtla nejkrsnj msto, aspo nejclenj, ohnm srdce mho
psan! Jest to vylen osoby hrdinovy, kter me zstati stejn, a leze na sklu nebo na
strom. Zn nsledovn: Plavec na obtn sv cest po skle - vlastn nyn po kmeni stromu -
neodvrtil svch sladce hndch o, svtcch jako hvzdy temnem nonm, od oknka ve,
z nho vychzely ony boln vzdechy; m ble dostupoval k tomu cli, tm nadenji zila
jeho tv, lepost svou iv upomnajc na Apollona. Hedvbn jeho plnovous -"
"Apollo ne nosit vousy," opravila ji Ellen, pouchujc Zdenku loktem.
"Pak chyboval sm; patil mu katanov plnovous," rozhodla Zdenka prmovn.
"Mj rek ml opravdu plnovous t barvy," svdila autorka uspokojen.
"Kad tvj rek ho mt," pikvla Ellen, "s tou barvou ty pracovat tuze rd."
"Vak odpus, Drahomro, e t zas na nco upozornm," pihlsila se Zdenka kriticky; "kdy
pe tak nzorn podle skutenosti, eho dkazem jest hnd plnovous, uva tak, e rekovi
plhajcmu po kmeni stromu nen vidti do oblieje, nbr na zda."
"Ale on mt obliej s sebou," namtala Ellen na obranu autorky.
"Ovem," odvtila Zdenka ukajc si zchytrale na elo, "ty vak nesm vykreslit apollonsk
obliej s plnovousem na vyobrazen . 2., kde rek poleze na strom, nbr a na sle 3., kde
vstr hlavu vzdychatelce do oknka. Vi, Drahomro, e to v romn udl?"
"Jak by neudlal?" odpovdla autorka; "vdy proto podnik tu stranou pou - jen si
pedstavte, po kmeni stromu od pboje vln a nad ohromnou sklu a jet vzhru k oknku v
prvnm, v druhm, v tetm, ve tvrtm pate ve!"
"Ale byl to kolosln kmen!" zvolala Zdenka, a otkov j hrli v och. "To bylo devo, dti!
Od moe a na vrchol skly a jet do tvrtho patra! Byl to topol, Drahomro?"
"Ne, ne!" ibalsky zatbetala Ellen; "kdy ten rek lzt nahoru a koukat do prvn oknko, do
druh, do tet, do tvrt oknko, dycky utrhnout se stromu jablko a hodit dovnit: kutalil!
A proto ten strom nebt topol, ale jablo, a ten rek se jmenovat ryt Poberta a bt straidlo!"
"Straidlo! Straidlo!" smla se Zdenka, vyskakujc veselost; "dovol, a t obejmu,
Drahomro! Poznvm ji tvj pedmt ze skutenosti! , jak pekrsn jsi jej zidealisovala! "
Kdeto Zdenka ovjela ji Drahominu svmi po zemi, stoila Ellen proutek breanu, model
dnen sv malby, a ovnila jm bsniny skrn. Drahomi, j i ten ertk nesmrn
lichotil, jemn odstrila ob druky, vztyila se a s planoucm lcem i zrakem zvolala velikm
hlasem: "Slyte mne! Ten nebetyn strom - to byla palma!"
"Palma I palma!" jsaly ob dvky hlun tleskajce; Ellen pak doloila: "Palma - a pod n
plavat krokodl!"
"Busi!" svolila ovnen, zc nadenm; "me to bti, nebo vtr, kter na potku
burcel, nemusil vti od tony severn, ale od tony poledn!"
", to je krsa! J se zblznit, Drahomi, a to vecko vykreslit," veselila se Ellen.
"Jen a nm rek s t palma nehap bc! do vody a krokodl ho nechapne!" Pi tch slovech,
je provzela Zdenka chapnutm hlavy Elleniny do svch dlan, jimi napodobila elisti
krokodlovy, daly se vecky ti do smchu, nebo i Drahomi byla rozjaena radost z novch
mylenek dnench, ktermi, jak doufala, romn jej nabude netuench pkras.
Do hlun t veselosti vpadla jim nhle Milada, pichvtavi bez dechu a s oima
vyjevenma. "Dtky!" zvolala v neobyejnm vzruen, dje se nco stran zajmavho u
ns!"
"Snad nestra za blho dne?" vtipkovala si ovnen Drahomi.
"Pomyslete si," zvstovala Milada u vytren, "prv sem pijela hrozn elegantn dma s
rozkon hezounkou malou holikou. Slena Zlesn ji pivtala u vrat, a Ta dobe slyela,
jak j ekla: "Rila jste sama pivzti dceruku, pan hrabnko!"
"Hrabnka!" zvolala bsnka povznesenm hlasem.
"Ta holika tedy patrn zde zstane - a my jsme o niem nevdly!" horlila Milada a
sprskla ruce. "To je nco bjen tajuplnho! Pro se nm nic neeklo? Vdy jsme se pece
dosud o kad nov chovance dovdly naped; a te ta mal komteska spadne s nebe, a my
nevme odkud. Jest to nedvra k nm, i co? Nen to pmo eeno klasick?"
Dvky naslouchaly s udivenm, ano Drahomi asem zapomnla, e pouze zatek romnu
jejho byl peten a ocenn, ne vak i konec. Byla poetick due nemn zvdav ne Ellen,
ta veteka, je se ihned vytasila s nvrhem: "My poj dol podvat na ten dmu a jej
holika!"
"Pravda! Tum cosi velmi romantickho za touto zhadou," pisvdila bsnka a byla prvn
ze dve, zapomnvi si vnec na hlav a seit na idli, vak pece ji hbit Ellen na schodech
pedhonila.
Nebylo vak pranic vidti, nebo nvtva dlela prv v pokoji editelin. Kor stl dosud
na ulici, a dvtipn Ellen z toho usoudila, e se pan hrabnka dlouho u sleny nezdr.
"My ji mus vidt," tvrdila Ellen za souhlasu ostatnch; "my poj se postavit za velk
sklenn dve v jdelnu a ekat, a jt okolo."
Kdy pily do jdelny, byly sklenn dvee ji obleeny; zvdavch Eviek bylo v pensionte
vce.
"Kdo dv pijde, ten dv mele," pravila Lenka; "v zadn ad nevidte nic."
Ellen vdla, jak si pomoci; pithla idli a vystoupla si na ni; rozum se, e Zdenka byla hned
nahoe u n.
Dvatm nastala krut zkouka z trplivosti; pl hodiny ekaly, ne se objevila ta, ji
touebn oekvaly. la zvolna v ivm hovoru s editelkou a minula sklenn dvee,
nepozorujc zvdavho obecenstva za nimi, nebo bylo na tst ji valn ero, a ob dmy
byly pln zaujaty svou rozmluvou. Jinak by slena Zlesn byla zajist psn krala
dtinskou zvdavost dvek.
", jak hezk je ten rabnka," podotkla Ellen polo hlasit.
"Bu zticha, Ellen!" povelela Tana, tlac ucho ke skulin dve, aby zaslechla njak
slvko.
"Co povd?" vyzvdala Drahomi. "Mn se zd, e mluv francouzsky."
"Nikoliv, mluv maarsky," tvrdila Milada, o n se vdlo, e kdysi byla nvtvou v
Uhrch; znala asi pt maarskch slov.
"Co t napad!" odporovala Lenka; esky mluv! Prv te ekla: m malik Lila."
"Bh v, co sly! Vdy mluv italsky!" opravila ji Tana.
Sly, jak jazyky plst?" s tichm zasmnm poeptala Ellen Zdence, ale lpla j pi tom na
nohu; Zdenka sebou kubla a zakolsala, take by byla mlem spadla se idle.
Tm pohledem se Andulka - hrdlika rozesmla, co Tanu velice pohnvalo; zavela j
rukou sta. "Ty zpozdil," domlouvala j eptem, "slena editelka jest jet na chodb a
ohldne-li se, jak to bude blam pro ns!"
V t chvli pichzela prv z protjho konce chodby Rena Mal; vstoupila, pekvapena
jsouc obleenm dve, od nich musilo hejno dvek odstoupiti z cesty.
"Dvky, jak se mete chovati tak dtinsky," napomenula je mrn. "Nemohu pochopiti vai
zvdavost."
"Inu ovem, ty iv Dokonalosti," odsekla Lenka.
Renka peslechla prostoekou tu poznmku. "Pojte, sednme si ke stolu s runmi
pracemi," pravila vldn; "jet mme povdku Sofie Podlipsk nedotenu. Bude dnes
pedtati, To?"
K tomu vak nedolo. Prv kdy rozsvcen plyn a Tana chtla zapoti, vstoupila slena
Hodanov, vedouc malou komtesku za ruku. Ihned vyskoily dvky se svch mst a
obklopily holiku.
"Podvej se, Lilinko," pravila mlad uitelka, "vecky ty dvky budou tvmi ptelkynmi."
Malik zavrtla hlavinkou. "Ty velk sleinky, to jsou sam tetinky?" otzalo se dvtko
tenkm hlskem.
"Hrabnka ji poslala do opatrovny!" zaeptala Milada drukm s asem, vdouc, e dtky v
opatrovnch jmenuj pstounky tetinkami.
Ellen poctila pi tch slovech iv hnut v srdci.
Klekla u dvtka, kouc lakovn: "J mal holika jako ty, a ty me hrt se mnou."
Lilinka se zasmla. "Chce m oidit, ale j se nedm," zavitoila ukazujc drobouk bl
zoubky; "ty jsi velik, a ty tak, ty tak, ty tak -" a ukazujc prstkem po dvkch zastavila
velik, modr oka sv na Zdence. "A ty jsi kudrnat, s tebou si chci hrt," odpovdla a
chytila se Zdenky za zstrku, vzhlejc k n s elmovskou ptulnost.
"A ty jsi roztomil mal oteek," odpovdla Zdenka radostn; shbla se k dvtku a
celovala je iv.
Rozum se, e byly vecky chovanky okouzleny lbeznm dtkem, je se octlo mezi nimi jako
malik vla. Dlouh, bledzlat kadee j splvaly na plece, a tmavoern oi, peklenut
pknm obom, zvltn pekvapovaly v tvince plavovlsky. Krek a ruky mla hol,
atiky kraouk, bohat vyvan, bl a ervenou erpou pepsan. Byl to dtsk, oblek
nejnovj mdy.
", ty milouk andlku!" "Ty rusalko mal!" "Lilinka hezk, cukrov!" "Jezultko nae
roztomil!" tak a podobn jmenovaly chovanky dvinku, shluknuve se k n a zahrnujce ji
lichotkami a polibky. Slena Zlesk, vstoupivi zatm nepozorovan, slyela tyto pepjat
vrazy a povliv zavrtla hlavou.
Vstoupila mezi hlouek a vzala Lilinku za ruku. "Poj, dtko," ekla j vldn, "nejdve t
pevleeme. Nastydla bys nm v tak lehkm obleku."
"Prosm t, sleno, nech m tady," adonilo dvtko; "mn nen zima, jsem vdycky tak
obleena Ty tetinky jsou tak hodn, mn se tady lb."
Slena Zlesn nepovolila. "Jen poj, Lilinko," domlouvala j laskav; "vecky ty dvky zde
zstanou, a uvid je u veee."
Lilinka se nerozmrzela, e j bylo odepeno. "Dovol, aby la Zdenka se mnou?" prosila
usmvav.
Tomu pn slena vyhovla. Kdy pak Zdenka s dttem odela z jdelny, obrtila se editelka
vn k chovankm.
"Prosm vs, dti," domlouvala jim, "nekejte budoucn Lilince tolik pochlebenstv do o.
Chcete, aby se stala domlivou a povrchn? Jest krsnm dckem a slyela ji dosti
poetilch e o tom, nebo nerozumnch lid jest i bez vs mnoho. Zde ji chceme
vychovvati, ale nikoliv kaziti; doufm tedy, e mi pispjete a nebudete opakovati dnen sv
chyby. - Lilinka zstane u ns. Dosud jsem vm o tom neekla, ponvad nebylo jisto, pijde-
li skuten k nm do stavu."
"Kde bydl jej rodie?" otzala se Drahomr.
"Otec v Pai, matka nyn v Berln, a dcko bylo v Praze," odpovdla editelka; vidouc
vak, jak vyjeven se zvtily oi vech dvek pi tto zprv, dodala na vysvtlenou. "Matka
jest znamenitou opern zpvakou a provdala se za hrabte. Neme pi svm povoln
peovati o vychovn sv dceruky, zpvajc pohostinsku na rznch divadlech evropskch, a
zvlt nyn, kdy cestuje za skvlch podmnek do Ameriky."
"Ten hrab tak pocestuje?" zeptala se Tana.
"Ne, ten zstane v Evrop," odpovdla editelka.
"Je ten hrab velmi bohat?" vyzvdala Milada. Nebu pli zvdava," pokrala ji editelka a
majc toho vyptvn prv dosti odela.
Jet tu vak dlela slena Hodanov, byla tedy nadje, e lze od n pece vce vyzvdti.
"Lilinina matka jest nramn krsn," zapoala zas Drahomi.
"Zvlt asi na jeviti," mnila Milada.
"Kdepak jste ji vidly?" otzala se slena Hodanov ponkud udivena.
"Ona se slenu editelku la tady okolo," pomohla chytr Ellen vem beze li z nesnz.
Dvky se shlukly kolem mlad uitelky, zasypvajce ji otzkami; nedovdly se vak vce,
neli e hrabnka spchala, ponvad veernm vlakem zas do Berlna odjd. Kdy pak
nedaly pokoje a Milada by "stran rda" byla zvdla, co ten hrab v Pai dl, podvala se
j slena Hodanov chladn do o, kouc velmi odmen: "Bude as k veei. Kdo m dnes
na starosti stl?"
Jako studen sprcha se dotkla tato stzliv pipomnka rozohnnch hlaviek. "Zdenka a
Drahomi," odpovdlo se s nkolika stran.
Drahomi ihned vyla se slenou Hodanovou ven, a dvky, kter zstaly v jdeln, jaly se
nenucen vymovati sv nhledy o hrabc rodin, roztrouen v Pai, v Praze a v Berln,
ano kdov kde jinde, aspo pt v Americe. Bzuely v hlouku jako mouchy.
"Dti!" ozvala se Tana pdn jako nelnice uprosted vech; "nechtla jsem pedasn
kritisovati, ale myslila jsem si hned, e tato hrabnka nen lechtickho pvodu."
"Jak bys to byla mohla poznati?" uklbla se prostoek Lenka.
"Dobe," tvrdila Tana s drazem pln jistoty; "ponvad rozen hrabnky se tak npadn
nestroj; skuten lechtina by byla pijela v jednoduchm cestovnm obleku. Nevimly jste
si t okzal ndhery?"
"Mla bor modr, plyov," podotkla nkter dvka.
"Aksamitov!"
"Plyov, ale ne modr, nbr fialov!" "ivtek byl vyit zlatem."
"Stbrem!"
"Zlatem, dej si ci!"
"Na kad zpsob vypadalo to jaksi vychloubav a nehodilo se to k cestovn," rozhodla
Tana. "Dma vysokho rodu a jemnho vychovn by se umla ustrojiti vhodn ke kad
pleitosti. To nle k spoleenskmu taktu."
Ponvad Tanu vecky chovanky pokldaly za pravou Pythii ve vcech elegance a
velkosvtsk zkuenosti, pestaly bti oslnny zjevem pan hrabnky.
"Vak se mi hned nelbilo, e se vyoila jako na divadlo," prohodila Milada, akoli ji byla
drukm prve ohlaovala jako dmu ohromn elegantn".
"Prav divadeln princezna," ekla utpan mal Lenka.
"," vzdychla blouzniv Drahomi, nesouc velkou hranici tal do jdelny, "divadlo bvalo
mm idelem! Ale pohbila jsem ji tu marnou touhu."
Nikdo j nepolitoval, nebylo na to kdy.
"A ten jej pan hrab." ozvala se zas Tana, mn se zd, jest asi z onch kavalr, kte si
berou za eny slavn hereky, aby platili velkmi jejich pjmy velk sv dluhy."
Ostatn dvky byly u vytren obdivem Tniny pronikavosti a znalosti svta.
", jak mi bt lilo toho malho Lilinka," pravila soucitn Ellen zamylen; "nebt sirotek, ale
bt vc oputn ne sirotek."
Vtom vela Zdenka, nesouc t hranici tal, a Lilinka pihopkovala vedle n, m obdrel
hovor jin rz a smr. Nejradji tomu byla Renka, ji hntlo, e tak mlad dvky ji
dovedou pstovati klpek, mlsn si pochutnvajce na drobtech pomluvy; nekrala jich vak,
ponvad vdla, e kdo ustavin chyby vytk, sm chybuje.
Zdenka a Drahomi prostely na stl ubrusy a rozestavovaly ndob. Jet ped temi msci
povaovala Zdenka takovto zamstnn sv osbky za vc nemonou; dnes vak se pi nm
hbit otela v rov zstrce, konajc ve tak obratn a ochotn jako kterkoli jin
chovanka.
Obratnou ani ochotnou ovem nebvala vdy dve, a stlo dost prce, ne se vemu nauila,
ba ne se vubec pemohla, aby se propjila k "prci pro sluebn." Vak by byla mohla
dobrosrden hospodyn zazpvati dlouhou psniku o vzpurnosti Zdenin, j prominula ji
nejednou nezpsobnou odpov.
Jedenkrte, kdy Zdenka upustila tal s mslem a jet k tomu zvrhla kraj mlka,
napomenula ji hospodyn, aby byla opatrnj.
"Ne," odpovdla tenkrte vzdorovit, "nebudu opatrnj, protoe se nechci a nemusm
sniovati k takov prci."
Ale pt se pece jenom mla lpe na pozoru, vak nebylo zrovna zvlt pjemno stti
pede vemi dvkami jako ter jejich posmchu. Tak si vimla, e dn chovanka, ani
nehledn Lenka, tak nejapn si nepon jako ona; vtinou vykonvaly sv mal domc
povinnosti s trochou pvabu, hlavn s pvtivou tv, nue, mla-li se vyjmati jako jedin
hlupkyn mezi vemi?
Lilinka obdrela u stolu msto mezi editelkou a Zdenkou. Pi jdle bavila celou spolenost.
Nebyla ani dost mlo zaraena a neostchala se vatlati zcela nenucen. "Je to tm, e vyrostla
mezi umlci," usoudila Drahomi.
"Sleno, dej mi jet rohlek, d?" prosila midlc rukama. "Mm hlad veliknsk." A kdy
se j slena Hodanov zeptala, co nejradji jd, ekla bez upejpn: "Klobsy se zelm."
"Ale snad bys pece radji nco z mouky, nkyp cukrem sypan?" mnila slena Zlesn.
" ne, nkypy j nerada, ale dej mi hodn velik kus husy, sleno, a msu okurek s octem."
Vecko se smlo, i editelka se rozveselila. Kdo by byl odolal kratochvilnm npadm mal
t tbetky!
Lilinka pinesla do pensiontu nov ruch a ivot. Vecko se okolo n otelo, kad j chtl
initi nco k radosti. Dvky se sice chrnily kat j lichotky do o, zato vak se snaily
vecky se j dvoiti. Bvaly zvlt peastny, byla-li malik tak blahovoln, e jim
zazpvala psniku. V pravm slova smyslu blahovolna, nebo nemla-li prv chuti,
nepimly ji dn prosby ke zpvu. Zpvala-li, bvala nade vecky Drahomi u vytren,
prorokujc Lilince nejskvlej budoucnost a pisahajc, e to dt "plnm, mkkm hlasem
svm" se vznese mezi prvn hvzdy divadelnho obzoru.
"Pln a mkk" nebyl sice tenouk ten hlsek, jemu jen romantick Drahomi vzcn zvuk
pibsnila, ale dojemn a pesmutn to znvalo, kdy dvtko s tvikou opravdovou a
nevinnou tu stlo jako andlek, zpvajc a nevdouc, co zpv. Nebo Lilinka zazpvavi ji
dvkm vecky dtsk psniky, kterm se nauila v opatrovn, i rozmanit psn nrodn,
kter snad zaslechla kdysi z st chvinch, a chtjc jim zpvati vdy zase jinou, vybrala ze
sv pamti ryvky z oper, zajist po matince opakovan, avak potom t kuplety, ba
odrhovaky s dvojsmyslnmi slovy, kterm nerozumla ani mal zpvaka ani jej vt
posluchaky z stavu.
Slena Hodanov, piedi nhodou mezi dvky jedenkrt, kdy jim Lilinka cosi podobnho
zpvala se zarazila, vzala si ji na kln a hladc j vlsky pravila laskav: "Milouku, ta psnika
nen pro dvtka, nezpvej ji!"
"Chce? Zazpvm ti jinou," pravilo lbezn dt a tulc se k uitelce jako lichotiv kot
zazpvalo na jejm kln psniku naivn alostivou, v n dtinskmi slovy prostodun se
vyjadoval stesk malho sirotka. Bh v, odkud se j ozvala v pamti divn ta psnika, jej
posledn sloka znla:
V hnzdeku star se ptatko,
pod kdlem heje sv mltko;
o mne se nestar duika,
ptek, ni pejsek, ni koika.
Dozpvavi posledn verk poloilo dt hlaviku na prsa uitelina a v okamiku tie spalo.
Slena Hodanov se zdla hluboce pohnuta; polbila dcko na lko a rychle je odnesla v
nru.
"Zdenko," pravila Ellen se zaslzenm zrakem, "mn se zd, e kdyby nebt tady v pensionte,
opravdu o ten ubohou holiku by se nestaral ani koika ani pejsek."
", je to sladk, stran nn dt!" zahoovala Milada, "a ty krsn, melancholick jej oi!"
"Ctm takoka tragickou tajemnost osudu, kdy to dt zpv," deklamovala Drahomi; "ivot,
, dvky, m zhadnj hlubiny, ne jak si romanopisec me vymysliti."
"A v tch hlubinch plave krokodl," zatveraila hned zas ipern Ellen.
"Zlomysln!" zvolala uraen bsnka; tvj posmch jest hanebn, eredn! Nezasluhuje si
m dvry, zmije, hejc se na mm srdci!"
"Ale, lidiky, kdypak se dovme vce o tajnostech osudu pan hrabnky?" netrpliv si
vzdychla Milada.
"Ano, chtla bych vdti, kde, kde jen pila uboh Lilinka k onm nechutnm ansonm,"
pravila vznamn Tana, nesouc vmluvn, dmysln pohled svj s druky na druku a po
cel jich ad.
"ansony - !" ozvalo se v rznch, ale vesms tajemn vraznch tninch okolo n; slovem
tm, jm se dvkm rozbesklo nov, neurit polosvtlo, povila se Tana o velk stupe v
jejich ct. A za souhlasu vech zvolala Milada naden:
"Je to stran, stran zajmav!"
* * *
vitoiv Lilinka, ji dosplej chovanky uvykly povaovati za roztomilou ivou hraku,
stala se mimo nadn jejich vychovatelkou, ani o tom mly tuen. il oka jej si veho
vmala, a upmn jazek povdl ve, co bylo dvtku npadnho. Sama psn slena
Zlesn nebyla by si troufala vytknouti chovankm do o vci, kter Lilinka ve sv nevin
jim nkdy ekla nahlas pede vemi. Poznmky, za jak by se byly na kadho jinho krut
rozhnvaly, musily vyslechnouti z bezelstnch st dtte bez odvety a na oko klidn, jinak by
se kad byla stala smnou. Tak ekla malik zcela dobromysln na pklad star seste
Petickch: "Vi, Milado, ty si proto tak hezky naechrv vlasy, aby ses kadmu lbila? J
vm, jak rda dl do zrcadla: kuku!" Tu se ovem dvky sborem daly do smchu, a
zapen Milad nezbvalo, ne aby smjc se s nimi zavela polibkem vatlavou hubiku.
Tatn, je velmi rda nad sv spoluaky vynikala aspo pynm drenm hlavy, nemohla-li
jinak, zvlt pi povinnch poklonch, ekla tbetka po nvtv jakhosi vzcnho cizince
v stav: To, pro jsi tomu pnovi nezazpvala? Vi, nelo ti vysok C?" - "Pro to
mysl?" podivila se Tana, a Lilinka naivn na to dla: "Vidla jsem, e jsi nathla tkhle
krk, jako pan Tenorini, kdy cviil maminku na vysok C!" Smch zahlaholil, Tana trochu
pihldla, kousla se do rt a musila sklopiti sv pyn oi; malik netuila, e dala Tn lep
lekci ne pan Tenorini jej mamince.
Zskala-li si Lilinka svou kritikou leckdy tajn vdk sleny Zlesn, dobyla jet rozhodnji
celho srdce Drahomina. Bsnka toti, kdy neuznal druky nechtly sluchu propjovati
plodm ducha jejho, pinesla kterhosi odpoledne ve stedu krom run sv prce mal
seitek. "To jsou poznmky k osven pamti," ekla zvdav Ellen, "nebo bych nerada
zapomnla nenapsan jet fantastick dj, kter mm v hlav." "Romn?" pokdlila ji Ellen,
a vecky dvky ji se smly, dve ne znaly jedin psmenko v seit Drahomi jen zavrtla
hlavou. "Mm novou pohdku. Kdo by ji rd slyel?" - "J, j!" ozval se na toto pozvn tenk
hlsek z kouta, a s panenkou v nrui pibhla ve miknut Lilinka tak horliv, e strhla
Drahomino it se stolu na zem. "Zbo nm dm, ty mal velk vodo!" zaertovala
bsnka, nae se Milada uklbla: "Jak duchapln eeno: mal velk voda!" A dvky se
nemilosrdn smly. "Prosm vs, dvata," promluvila mrn Renka, "neposmvejte se
Drahome aspo tenkrte, kdy nemte pradn piny; ,mal velk vodo' jest dobe a
vtipn eeno. Nejste-li kodolib, k emu tedy druku trte tak ze zvyku?" "Nech jich,
Reno, jsem nad to povznesena," zadeklamovala Drahomi, a ne se kter rozmyslila na
odpov, sedla ji Lilinka na podnoce tsn u bsnky, a tato zapoala svou pohdku.
Vypravovala ijc pitom dost piln, jenom chvilkami pohlejc po poznmek a zase do
tvinky mal sv posluchaky. Ty velk ern oi, dtinskou dychtivosti rozen, tak mile
psobily na vypravovatelku, e zapomnla na obvyklou strojenost, vctila se v otevenou
duinku dtskou a s rozko povdala - povdala pravou pohdku, plnou dobrodrustv a div.
Velk dvky se polohlasn smly a vyruovaly ji vtipkovnm. Kdy pak pohdka dola
astnho konce, postavila se Lilinka na podnoku, vzthla ruky a vc se Drahome na krk
volala plna radosti: ", to je krsn, krsn, krsn pohdka!"
Ellen, stojc vedle n, ekla posmn: "Je hez ne hloup Honza?"
Lilinkou to trhlo. "Umn ho?" zvolala okouzlena; "j mm hloupho Honzu tuze rda!" A
objmajc s dovdivou prudkost Ellenu zahoovala dtsky: "Takhle, takhle, takhle mm
hloupho Honzu rda! Tolik jako tebe!"
"Ale, ale, zrovna tolik?" ertovala Ellen, erven jako rak pi tomto pochlebenstv.
"Zrovna, zrovna tolik," jistila malik, "chva mi o nm povdala; pletl si jazyk zrovna jako ty
a byl tak tam vem k smchu. Bude mi o nm povdati dnes, vi? Aspo ztra, vi?"
Vtipn Ellen odela ze sn jako opaena; nechtlo se j povdati o Honzovi ani dnes ani ztra.
"Je mi Elleny lto," pravila Drahomi; "musm ji ujistiti, e nikdo za to neme." I vyla za
Ellenou ze sn, kde nastalo rozpait ticho.
"Vidte to!" laskav vytala Renka drukm; "pod jste Drahome ubliovaly, avak ona
m nejlep srdce z ns. Jde potit Ellenu, je ji urazila. Te snad j konen ji dte pokoj?"

... postavila se Lilinka na podnoku ...

Milada cosi polohlasn zahuela, e la Drahomi Ellenu kodolib politovat a na jejm
zahanben se popst, nahlas vak dn dvka neodpovdla.
Zdenka se velmi vn zamyslila. Ellen byla j nejmilej ptelkou, a pece ji nemohla v srdci
svm omluviti. Ze vech smk, tropcch si z Drahomry erty tak plin, byla nejvt
spoluvinnic Elleninou, a dnen pohdka bsnina uinila na ni dojem ten, e by dn z
posmvaek nedovedla tak pkn vymysliti a povdti, co vypravovala tce zkouen
Sappho pensiontu.
Pi tom uvaovn sklesly Zdence ruce s prac v kln. Kdy pak se Ellen vrtila zas pokojn, s
Drahomrou patrn ptelsky srozumna a vedle Zdenky k prci usedla, hovoila s n tato
potichu a zase pitom neinn ruce spustila.
Byly to v sni ruce jedin, kter se ile nepohybovaly. Plno prce a ple radostn tu bylo mezi
dvkami, nebo se pibliovala doba vnon a kad robila njak pekvapen pro vzdlen
rodie, sourozence i ptele. Tu se vyvalo, pletlo, ilo, kreslilo, kad chtla provsti mal
zzrak a pediti vecky ostatn. Tentokrte vak se shodovaly vecky v sudku, e mezi
vemi vnonmi dary nen prce krsnj, ne stojan na noviny, kter pro svho strka
hotovila dovedn Ellen. Malovan strana schrnky byla ji do konena, a nyn prv vyvala
mlad mistryn na druhou stranu zlatmi nitmi npis, okolo nho byl ji pkn vyit pestr
nrodn ornament. Npis byl esk a znl: "Z vdnosti."
Se sputnma rukama se zahledla Zdenka dnes ji po dest, jak pibv zdobn, zlat
inicily Ellen pod hbitmi prsty. Naproti n sedla na podnoce Lilinka, na ni Zdenka
uprala usmvav zrak nemn asto a s nemen zlibou ne na krsn ono vyvan
psmeno. Byla vru na ni roztomil podvan, jak napodobc pilnost velkch dvat hrla si s
darovanm klubkem a s pjenmi drty, jako by pletla. Natoivi si na prstk bavlnu,
pohybovala rychle rukama, jen se to kmitalo.
"To mi cvakaj drty, vi, Zdenko?" povdla s pchou a radost; "j tuze pospchm, dlm
panence k Jeku nov punochy."
"Opravdu?" usmla se na ni Zdenka.
"V, j si jen tak hraji, vdy jsem jet mal," pouila ji iperka a cvakala dle.
Minula vt chvle, v n jen ta i ona dvka nco promluvila, nebo vecky pracovaly
horliv.
Vecky, jen Zdenka ne. Pleten leelo na idli vedle n. Pojednou se k n pitoila Lilinka. "Tu
m druh klubko a jin drty, pjm ti to, hraj si, Zdeniko, tak na pleten. Vecky nco
dlaj, jen my dv neumme, nu, tak si hrajme. Chce? J t naum: takhle si nato na prst
bavlnu, tak vezmi drty, a te cvakej hodn, hodn zerstva, abys byla jako piln."
Zdenka se zardla jako pivoka. V rozpacch zacvakala nkolikrte drty Lilince k vli, ale
ovem nemohla jimi cvakati snad hodinu! Stydc se za svou lenivost, za ni se j od malho
oteka dostalo mimovoln, hrav dtky, ekla honem: "Dkuji ti, Lilinko, za pjen; mm
pleten, vid? Budu plst, a mysli si, e si s tebou hraji." Vzala svou prci do rukou a pustila
se do n odhodlan.
Lilinka byla spokojena, avak za chvli zvolala: "erstvji, Zdenko, takhle, takhle!" A
Zdenka, a nerada, pece se nutila k rychlej prci, zvlt kdy opt mal tbetalka se
hlasn podivila: "Pro cvak tak pomalu?" a vckrt svm "erstvji, takhle" upozornila
vecky dvky na liknavou, neobratnou prci jej.
A ku podivu: jakmile Zdenka pemohla na dtsk povel tu svou nechu proti prci takov,
kterou vdy nazvala pitomou a protivnou, rozhbaly se prsty jej s netuenou vinost, kter
ji pekvapovala nemn ne radost, kterou z tto sv "hloup" obratnosti mla; prouek ist
prce, kter j pibyl, potil ji jako znamenit vymoenost! A ne se skonila pracovn ona
steda, jindy tak nudn, poctila ji Zdenka zlibu v prci, take konen tie ekla: "Elleno,
co mysl, snad bych pece mohla poditi njak vlastnorun vnon drek pro tatnka?"
"A pro maminku nic?" odvtila Ellen; "tvoje maminka je takov dobrota! Posl ti hromadu
krsnch vc a tak upmn psanka."
Zdenka neodpovdala. Ach, ten star, hluboce zakoenn vzdor proti matce se dosud nechtl
vzdti ulechtilejm nzorm, kter se v n co den rozvjely vlivem nynjho jejho okol.
Zde vemu vldl pojem povinnosti, a pospolit rovnost vech chovanek znenhla kadou, i
Zdenku, uila povaovati sobeckou svou osbku za mn a mn svrchovanou; pece vak
jet nepoddajn umnnost j nepestala naeptvati, e matka nemla prva poslati ji z
domova proti jejmu pn, podle vlastn vle. Patrn jet chtla bti jen Zdenina vle
nedotknutelnm zkonem ne-li pro cel svt, to aspo pro Jasanov a hlavn pro jej matku.
O tento jej vzpurn vzdor by se jet tho dne mlem bylo rozttilo, co mla Zdenka
krom lsky rodi na svt nejcennjho: ptelstv jej vrn Elleny. Kdy se toti ob
vrtily do svho spolenho pokoje, mla Ellen hotov ji pln na drek Zdenin pro pana
Menka a s jiskcma, veselma oima jala se j navrhovati: "Te dej dobe pozor! Ty udlat
krsn portefeuille! Ty zaala hezkou kresbiku podle fotografie naeho pensiontu pod
snhem; ty ji dodlat, ale perem - no, no, no, ne sebou kubat, vak j trochu pome! J ji
pak nalakovat, bude jak porculn, uvid! To bude vnitn strana. A navrch ty na kousek samet
vyije zlatm bstkem R.M., Ri - ksi ct Richard Menk. Ano, ano, R.M. - pst, ticho, ani
nemuk! J ti R.M. nakreslit a ukzat, jak m dlat, a ty dovede, jen kdy kse - ty, ty!"
Zdenka byla u vytren radost a byla by za to ve Ellenu zlbala, tato vak se j hbit vymkla
kouc: "Pokej! To nen jet konec ei. J ti to vecko uke a pome, ale -! Dej pozor! Jen
potom j to udl, a ty dv pro svou maminku uplete hezk, dlouh ntepniky z ern
vlny, s ern korlky okolo; ty sama ekla, e maminka takov na ruce nos. A dy ne, tak j
taky ne. Te v."
Zdenka zstala jako ohromena. Jake? Mla se lopotiti nm, co by macecha nosila na
vlastnm tle, zahvajc se nejen ntepnikami, ale snad domnnkou, e jsou drkem z
dtinn lsky, do nho srdce Zdenino vloilo mil teplo? Ne, ne; byla by radji ledu
nakupila mezi sebe a nevlastn matku, k n se nikdy, nikdy nechtla hlsiti jako k matce
skuten.
Nastal mezi dvkami tuh, nestupn spor, v nm Ellen nemn svhlav trvala na svm ne
Zdenka. ekla si v duchu, e nepovol-li Zdenka tentokrte, d dkaz patnho srdce a nebude
hodn dalho jejho ptelstv.
A Zdenka nepovolila, vniv tvrdc, e za cel svt se matce nepoko ani tolik, aby j aspo
ze slunosti zhotovila sebe men vlastnorun drek, a dokazujc Ellen, e pro matku pln
sta drek koupen! Ctila dobe, e by matku musil zaboleti, ale to prv chtla...
Ellen ji trpce plakala, ji se v srdeku odkala zatvrzel druky, je na prudk jej slova
tm ani neodpovdala, odvracejc se od n smutn, jako by pohbvala krsn, mil sen.
Vtom j projela hlavou mylenka. Postavila se ped Zdenku a ekla chladn: "Ne m m rda,
Lorko; s bohem tedy, Lorko; nem nikoho rda ne sebe, Lorko, Lorko; mj se dobe,
adieu!" I zahledla se na ni pronikavma oima.
Zdenka se zaplila a zmaten sklopila oi. Neumla lhti ani hlasit, ani tie v mylenkch, i
musila se v duchu piznati, e by Lorka vskutku byla jednala navlas jako ona - kdyby snad byl
nkdo dal, aby upletla Agatonovi tepl ntepniky...
Chvli mlela; na vloce jej zstry bylo vidti, jak prudce j builo srdce; pak se na vloce
t objevily mokr skvrny, vt a vt...
Obrtila se do stnu. "Elleno," ekla sevenm hlasem, "jen tob k vli, z lsky k tob - a ne k
nkomu jinmu - upletu ntepniky."
"Dnes mn k vli, po druh nkomu jin k vli!" zajsala Ellen objmajc druku tak
radostn, jako by j byla vrcena po dlouh, nebezpen cest nebo nemoci.
Krom drk pro rodie nastala Zdence jet dvoj jin, sloitj starost s vnonmi svtky, s
asnou rychlost se blcmi. Ze veobecnho tajuplnho kutn poznala toti, e si
chovanky mezi sebou chystaj rozlin pekvapenka, i nechtc bti jedin mezi vemi
netenou a nelaskavou div si nerozlmala hlaviku pemlenm, kterak by vyhovla
ptelsk t obvyklosti, pi em ovem vzpomnala, e i doma krom rodi jsou osoby,
kterm by bylo sluno uiniti poten njakou malikou pamtkou: star kuchaka Kaenka i
mlad sluka, vrn ko Mates, jeho ena a dcera, af a jet leckdo jin, kdo Zdenku od
malika hkval, j slouval a dtinskm pnm jejm hovl; ba nyn, kdy byla ode vech
tak vzdlena a dlouh zimn veery vce a vce nutkaly ke vzpomnkm na domov, poctila
Zdenka po prv zcela opravdov, jak ji tam vichni milovali, takoka na rukou nosili, a m se
jim ona kdy odmnila? - Druhou velikou starost j zpsobila otzka: jeti i nejeti na Vnoce
dom? Bla se o tom v dopisech zati, nebo jak touila po tatnkovi, tak se vzprala
mylence, e by mla popatiti - matce do o!
Rozpakm tm uinil tatnek nhle konec. Otzal se j v dopise pmo, peje-li si pijeti na
Vnoce dom i zstati v pensiont. Rozum se, e neme jeti bez prvodu," psal mezi
jinm: "a je mrz nebo obleva a vlhko, mohla by sis neopatrnost na zdrav ubliti, a tak
dlouh cesta za kratikch dn prosincovch se nehod pro samotn dvtko, tak nezkuen
jako nae Zdenka. Proto bych pijel pro tebe a zas t po svtcch zpt provodil." Toto ve
Zdenka dobe vdla a ctila urit, jakou odpovd jest tatnkovi povinna. Bl-li se o ni, e by
j cesta mohla bti obtn, jak by ji byla mohla dati od nho, o nm vdla, e ji nen
mld, a jak snadno mu nachlazen psobv zchvaty hostce.
"Poslme ti nov koiiny, brusle a nco na zub," psal pan okresn starosta dle, "k tomu
pikldm 200 korun na mimodn vlohy, nebo myslm, e bys snad nkoho chtla
pekvapiti drekem, a na to, dt, jest teba penz! Pak ti vzkazuje matka, e sm, chce-li,
nkomu nuznmu darovati aty, kterm jsi snad urostla, star koiinky a vbec vci, kter se
ti ji nehod; ve, eho se ti bude nedostvati, matka ti nahrad novm."
"Matka mi nem co dovolovati ani darovati, a eho potebuji, d mi tatnek." pomyslila si
Zdenka vzdorovit a v t chvli se rozhodla, e nepojede dom
Vecky chovanky, kterm bylo porueno zstati na Vnoce v pensionte, se zaradovaly, e
Zdenka bude mezi nimi, nejvce vak plesaly osiel Ellen a mal Lilinka, oputnj ne
siroteek.
"Jakou to mm nyn starost!" svovala se Zdenka
Ellen, potajc na prstech osoby, na kter j bylo pamatovati vnonmi drky; "tob je
lehko, Elleno, ty m jen strka a nikoho vce."
Ellen se na ni podvala zvlhlm, vytavm okem. "Nev, co mluv! , dybych j mla taky
tolik lid, co by mne mt rdi!"
Zdenka se zardla zahanbenm a pohnutm. Ji nereptala na svou velkou starost, ale kterak
vystaiti s penzi na vecky sv mysly, pece nevdla. "Lilince pannu, ta bude stti aspo
ticet korun; slen Hodanov koek kvtin aspo padest korun, Rence nco, Drahomre
nco, neme to pece nic tak pravednho bti - Tana je teprv vybran, Milada rda
kritisuje -, a co zdejm slukm?
"Ale ty blznek," zasmla se j Ellen, "tak by ti nestail ani tisc korun! Ale dy slena
editelka dovol, j s tebou jdu nakupovat. Kse?"
"Poj, poj!" radovala se Zdenka; "dovolme se hned a nejdve pjdeme koupit krsnou
velkou pannu -"
"A potom bude mlo penz na vecko," namtla Ellen se smchem, "pan hrabnka taky
Lilince nco pole, a co by to bylo ne panna? Ta bude teba za sto korun, a za tvou pannu
bude vyhozen penze.
To Zdenku ohromilo. Lilinka mla nkolik loutek velice pknch, a bylo vskutku pravd
podobno, e j hrabnka pole novou, jet skvostnj. Co tedy initi?
Vak Ellen vdla radu. "Pokej," pravila se tveraivou moudrost, "nejdv prohldnout
vecky tvoje bohatstv, potom rozdlovat a potati; a potom j taky uku velk tajnosti, a co
nesta jeden, sta druh. My dva se spolu sloit - a pak uvid!"
Ihned podnikla vitorka velkou pehldku veho Zdenina atstva i ostatnho majetku; nalo se
mnoho kus, kter se mohly bez alu, ale t bez hanby uriti za drky sluebnm bu v
pensionte, bu v Jasanov. Ba Zdence se te vborn hodilo matino dovolen, e sm sv
atstvo rozdati. Mimovoln si v duchu ekla, e matka jej na ve vdy vzpomnla v prav
as, e mnoho uhodla, e byla vbec velmi pronikav a peliv... ale Zdenka nechtla na to
mysliti. Ji nejednou potajmu uznala, e v pensiont vskutku ji mnoho zskala, nade ve
srdce Ellenino; zapuzovala si vak tyto vahy z hlavy, aby nedola k takovmu konci
pemtn, e matka, poslavi ji sem, nezaslou si hnvu, nbr jej vdnosti.
Proti vli se j draly nejasn, neukonen sudky toho druhu na mysl pi probrn atny a
zsuvek v prdelnku; byla jimi tak roztrit, e by si sotva byla poradila bez dmysln, bodr
Elleny, je rozvn a zkumn ve roztiovala a rozdlovala.
"Tohle je na zahozen?" otzala se Zdenka, ukazujc na hromdku stranou odloench,
zkaench vc. Byl tam hedvbn teek s velkou inkoustovou skvrnou uprosted,
aksamitov nprsenka se at spran, protoe byla potsnna mastnotou, kmentov zstrka,
kterou si Zdenka kdysi z neopatrnosti prostihla na tech mstech najednou, vybledl krep s
klobouku, ti star zvoje a nkolik obnoench vzanek.
"Co t napad, na zahozen? Pnbh chra!" brnila Ellen tchto skvost. To je pro mne, a j
z toho nco udlat, vak uvid!"
Kdy byly probrny zsoby Zdeniny, ukzala j Ellen sv "velk tajnosti." Tvila se k tomu
tak dleit, tak radostn, e Zdenka hledla vstc pravmu zjeven; oekvn jej bylo vak
nemn zklamno, ne kdysi Ellenino, kdy se v truhlici Zdenin objevila msto uzenic a
kol jen zdechl abka a povdom umazan botky. V balku, kter Ellen rozbalila nn
jako njak nemluvtko, sloeny byly velijak ostiky barevn i bl, zbytky vlny a
hedvb, krabika rznch korlk a knoflk, kousky pentliek, prmk a tkaniek, pak
pily rznobarevn i zlacen kousky papru, obrzky z obalu okoldy a ze starch
kalendk, rzn ozdobn pozvnky a jin kartiky, vybran prka z koroptv a z drbee,
dv pra pav a tyi ze zelenho papouka, ano i kousky drtu, slmy, vaty, prout, lepenky a
dvek. m trpnji Zdenka nad tm vm asla, myslc, e to ve pat na smetit, tm
veseleji si poskakovala Ellen, tleskajc a jsajc: "Vid, vid, Zdenku, jak ty jsi chlouptko!
Ty nev, jak krsn vci z toho veho me bt; ale ty se podv: hle!" A otevela nzkou
krabici, v n se objevilo nkolik hotovch zstrek a koilek pro loutku, dva klobouky,
halenka, kazajeka, rukvnek, ano i botiky - malink aksamitov botiky s kokem z vlny
udlanm! "To je Lilince pro pannu, a z tvch zkaench vc - o j, to bude hedvbn blza
a aty batistov a krepov: jet j koup na vlnn, vi? A koup j sk na ten celou
vbavu, v, almrku, d za vecko dvacet korun a bude to krsa!"
"Ale to je roztomil! , jak ve um, Elleno, jak jsi astna, jak m zlat ruce! To jsou
prav zzraky!" Tak u vytren volajc byla by si Zdenka hned chut hrla s drobounkou
vbavou.
"A co ty, Zdenka, nikdy jsi neila z hadk na tv panny podle mry aty, klobouky,
koilky?" divila se Ellen.
"Nikdy," odvtila Zdenka; panny mne nudily; mne tilo jen to, co bylo iv, co se hbalo a
dovdlo; brla jsem si radji se psy a koaty."
"Inu, pak j se nediv, e jsi zstala chlouptko," zasmla se Ellen; "te se star Chonzek
mus uit si hat a t, vid to. Dvtka daj nm jet mnoho ostiky od svch prac; co
nen stejn, to j obarv, aby to lo k sob, vybledl taky obarv, co bude mouhovit, na to j
nalepit hvzdiky ze zlatho papru nebo z kousky sametu; kde zstat dra, co dn doktor
neme zahojit, tam pit maliku a tak panence vypardit garderobu, a cel svt bude
divit!"
Kdy obdrela Zdenka dovolen, aby la s Ellenou na nakoupen, oblekla se okamit a
domlouvala netrpliv Ellen, aby spchala.
"Oho, dv potat! Jen sundej kabtek a klobouk,? napomenula ji tato klidn sedajc ke stolu,
s paprem a tukou v ruce. Zdence nezbvalo, ne aby poslechla. Asi pl hodiny trvala
porada, ne se ob sjednotily, jak drek by pro koho byl nejpimenjm a co by asi mohl
stti. Rozmysln Ellen nepipustila, aby se v rozpotu tom pekroila suma stopadesti korun.
"Zloha pro vecky ppady mus bt, zadn dvka nechat oteven!" mnila s moudrou tv.
Konen se ob ustrojily a ly. Ne chodb potkaly Drahomru, jej zvdavost si ovem
nalhav dala vysvtlen neobyejn vychzky druek, a nebylo j teba velkho namhn,
aby je pimla k prozrazen nejvt sti jejich tajnost. Byla unesena plnem vbavy pro
Adlku, nejoblbenj loutku Lilininu; chtla k n tak nm pispti, stj co stj! "Ale
nemm penz a nemm kdy!" vzdychla si.
"Tak ty, Drahorni, jet nedostvat dn honor za tv romny?" pokdlila ji Ellen.
"Nepi ji romn," odpovdla zapen bsnka.
"To je velk koda!" ujiovala Ellen; "snad ty ani nedodlat ten krsn romn, co vnovala
panu doktor Dvoreckmu, jak ryt Poberta lez na palmu a dole plaval krokodl?"
"Splila jsem ten pokus," piznala se Drahomi, "byl pli fantanstick. Chtla jsem psti
nco vrnjho podle skutenosti a zvolila jsem si ltku z osud Lilininy matky."
"Ale vdy jej osud neznat!" zasmla se Ellen; "to bude zajmav skutenost!"
"Vak jsem toho tak nechala bti," odpovdla Drahomi a rychle obrtila e jinam.
"Nemohu se zabvati itm pro loutku, ale prosm vs, pijmte do svch zsob pro ni nco
ode mne. Mm k modrm atm zcela nenoenou pelerinku a od at mavch losk
rukvy, kter jsem dala nahraditi modernmi. Chcete to oboje pro Adlku?"
"S radost pijm," uklonila se Ellen; "tak mt Adlka hned na dvoje hezk vlnn atiky a
my uspoit aspo pt korun! Merci, adieu!" A ji thla Zdenku se schod, aby se jim
dovolen nezkrtila zbytenmi prtahy.
Sotva z stran dve zelenho, nyn zasnenho, kde stl pensiont, zaboily do oiven
ulice msta, zastavila se Zdenka ped vkladn skn zvodu za hradnickho. Pozlacen
koek pln r upoutal jej pozornost. "Stoj sice padest korun," pravila prohlejc si cenu
nemilosrdn zetelnou, "ale jest tak krsn, e jinho nechci pro slenu Hodanovou. Pjdu
tam a objednm si jej na tdr veer, aby byl navlas takov jako tento." A ji chtla vejti do
krmu.
"Nepjde," zdrela ji Ellen, "pro slenu nic nekoupit, ona nic nikdy nepijmat ne penze."
"Penze?" podivila se Zdenka tak, e sebou kubla a loktem zavadila o sklo skn.
"Nu co? Penze, arci," pouovala ji Ellen, pro chud lidi pec, i co si ty chlouptko myslila?
, slena Hodanov - to je andl, ona je dobroinn, rozd vecko chudm, a my j udlat
nejvt radost o Vnoce, dy potichounko udlat sbrku, my chovanky, a dme j pod stromek
pytlek penz s cedulikou, e je to pro chud."
Na to Zdenka jet nikdy nevzpomnla, e vedle radost lid astnch jest na svt vkol
strdn bdy a pl chudch. Dojalo ji a do hlubiny due, jak prost mluvila Ellen o
dobrosrdenosti jako o vci, kter se sama sebou rozum, a pojednou ctila pesvden, e
pod vnon stromek bohatch vdycky a vude pat takov "pytlek penz s cedulikou, e
je pro chud".
"Tedy padest korun do pytlku, Elleno," ekla zardl, a srdce j mocn builo pi prvnm
dobroinnm daru za celho jejho ivota.
Ellen zila. "Dyby to nebylo na ulici, j by t po lbila radost," odpovdla tisknouc rm
Zdenino pevn k sob. "J jsem astna! Pomysli, loni j byla chud, j mohla do pytlek
dt jen pl koruny. Ale letos j jsem pn! Tvj dobr tatnek mi tak dobe platit za pleten
anglick e a za mluven punochy! J budu mti pro pytlka letos dvacet korun, cel mj
honor za prosinec! Pozejt je prvnho a j dostat dvacet korun a dt je pytlkov! Dybys
m nedrela, j by skkala!"
Takov vrouc, blah teplo se rozlilo tmi mladmi dvma bytostmi, jako by neviditeln
jaksi slunce je hlo pmo a do srdc. Teprv nyn se v nich rozproudila prav vnon
radost, teprv nyn se jim ve ve vkladnch sknch nesmrn lbilo, a kad malikost, kterou
koupily, je tila. Jindy by byla Zdenka pohrdliv ohrnovala nosek nad jednoduchmi,
lacinmi vcmi, vedle kterch vude bylo lkav vyloeno zbo dra a skvostnj; dnes
vak ji til kad desetnek, o kter vydala mn, aby jej mohla radji pidati "pytlkovi,"
jak kala Ellen, a chpala, e kad drek me titi, je-li dmysln volen i podn, by byl
sebe lacinj. Tak si na tto pemil vychzce zskala Zdenka zlibu v dobroinnosti i
zrove v skromn hospodrnosti.
"Te jet nco pro Drahomru," rozmlela se Zdenka, majc ji pln ruce balk.
"V co? Kup j penenku," navdla ji Ellen potuteln; "dme do n stovku - v, j vykreslit
iryry jako stovku, a napeme cedulku, e je to honor za nedokonen ryt Poberta."
"Ne, to by se mi nelbilo," mnila Zdenka, hlavou vrtc; "byl by to posmch - ne, to se
nehod."
"Ale blznek," namtala Ellen, "to my smme njak malik rarkovit kousek udlat;
slena editelka se nehnvat, dy dobr ptelkyn bez jmna d sv mil ptelkyni pod
stromek takovou zaobalenou lekci. To my se loni nasmly, je!"
"Mn se pece nelb schvln tak nkoho zahanbovati, kde kad oekv njakou radost,"
odpovdla Zdenka; vtom vak nhle zarazila krok. "Elleno," pravila, "pojmenovalas prve
slenu editelku, a hle, na ni jsme dosud zcela zapomnly pi svch plnech! Vm sice, e si
zakzala vecky dary, ale njakou radost, kter nen darem, pece bychom pro ni vdy mly
vymysliti." Zdenka se sama podivila svm slovm, skoro se jich ulekla! Takto smlela tedy
o editelce, do nedvn tak krut nenvidn? - Ale slova ji jednou promluven nebylo
mono vzti zpt.
"A kdo ti ek, e my na ni zapomnly ?" usmla se Ellen tajupln, vytahujc obo a pod
klobouek. "My nezapomnly, holoubku! My udl pensiontovi velik monument, jen
pokej! No, uka, potej, kolik ti zbylo penz v kapsy?"
Zdenka pepotala svou hotovost. "Krom t padestky mm jet dvacet korun a tyicet
hal."
"I slva!" zaradovala se Ellen; "mus pidat trochu hali a trochu prci. V, j mus mnoho
t - a taky jet malovat, - a ty mus pomhat to ostatn."
"Neumm nic!" skoro kikla Zdenka leknutm, "jak bych ti mohla v nem pomhati? Ne, ne,
vecko bych ti jen zkazila. A jet k tomu pro slenu editelku! J, ze vech nejneobratnj!"
"Povdm ti, e um a e udl," rozhodn tvrdila Ellen. "Ty mi d pt nebo est korunky
na klih a hebky, na posltko a na takov vci. A co j porouet, to ty dovede. No,
vysthat a vyezat z lepenky hotov malovan vci, to ty by nedovedla? Co? A lepit panky
na dvka, co?"
"To snad ano," zvolna pravila Zdenka s velmi vyjasnnm obliejem; "ale co by to mohlo
bti? Nemohu se toho domysliti!"
"Neuhodne? Inu hdej! V, j ti povm: velik, krsn jesle! Betlem udlme! Prav
monument!" vtzoslavn oznamovala Ellen. "Prknko d zahradnk a pilku mi pj na mal
palky a dvka; on psinese mech, blysknav kamnky, malink chlemdi a muliky; j
koup titn ti krlov a svatou rodinu a pasti, oslka s volem, ovce, kraviky, pejsky,
husy, vecko; ty je pilep na kousky lepenky a vysth nebo vyez, j omaluju honem do
tuctu, pak pilepme na dvkch, udlme z papru skly sldou sypan, stromy z papru,
chvoje, beanu, na chlvek slechu ze slmy - o, jak se ukrutno na to t!"
"A j tak!" plesala Zdenka z plna srdce, "a jakou radost bude mt Lilinka! Tu m
destikorunu na ty poteby a poj honem, dokud je trochu svtla, abychom to ve dobe
nakoupily."
"Nic dnes nekoupit," odvtila Ellen; "ztra mi pole paprnk vecko, mnoho vc, a my si
doma budeme z toho vybrat. Te poj, za nkolik minuty je pt hodin, a mus bt doma."
Mly vru as, nebo se temnota ji sypala, klidn ruch malho msta z ulic vymizel, a dvky
krely skoro osaml. Zahnuly ven do lbezn krajiny, v snnm roue se blajc pod
zvojem era, i vidly, e se na prel pensiontu ji tu onde osvcuje okno. Rychlmi kroky
spchaly po chrupajcm snhu, nikde nebylo hnut ani zvuku, a hlasy dvek mimovoln se
tlumily pi radostn, tajupln ad o vekerch zzracch, kter se mly vtliti v bjen
krsn velkolep jesle.
Den co den se Zdenka vc a vce obdivovala veumlosti a hbitosti sv druky. Velkm
ttcem natrala Ellen sedlky, paste a krle, jet vtm pslun zvtka, nejvtm pak
stromy a skly; od ruky j ve jen ltalo. Pouze svatou rodinu koupila v pknm, jemnm
barvotisku; ve ostatn omalovala sama, ovem pro sporu. Zdenka mla m se tuiti, aby j
staila ve nalepovati na star kalende, na vka rozlmanch katul, na desky vyslouilch
seit, a pak nokem vyezvati. Ta prce j byla pln vhod; mla v rukou slu, jistotu a v
oku bystrost. Zvlt kdy dolo na ezn palk a dvek, osvdila se Zdenka jako
mistryn, "jako podn erneslnk," ekla Ellen. I jin dvky byly zasvceny v tajnost jesl,
nemohoucch zstati tajnost ani pro slenu Hodanovou, je pispla mnohou dobrou radou,
ba opravila i malbu na obliejch krl a past; dvky darovaly dlan proutky z drobnch
lstek a kvtk, pikoupily figurek a chaloupek; Renka, klidn a dokonal v prci jako v
mravech, umla zachzeti pozltkem i pozlatila krlm koruny, velmom tty, om
skvostn sedla; Tana pak, je vynikala ve fysice, zhotovila malink vodotrysk, kter mohl z
ukryt, dobe ucpan lahviky, do n se rourkou nahoe zenou siln vefoukalo vzduchu, po
cel dv minuty stkati a spadati na sklennou misku, obloenou lasturami a mechem, kter
pedstavovala jezero. Kdy jet k tomu ipern Andulka "hrdlika" opatila mosaznou,
tpytc se hvzdu s dlouhm chvostem paprsk, nebylo astnm tvrkynm lze pedstaviti si
jesle jet krsnj.
"Nebude to bt velkolep monument?" triumfovala rozjaen Ellen, e vecky svdily, e
jesle budou "grandiosn", "famosn", "kolosln roztomil" a "bjen hezounk".
as letl chvatnm kdlem. Ji ubylo v stav valn mladch hlaviek, nebo chovanky,
kter nemly dom daleko, ji odjely; vecky ostatn vypravovaly na potu balky s drky
vlastnorun zhotovenmi, po celm dom bylo ctiti plc se peetn vosk. Ji odeslala Ellen
strkovi do Prahy bedniku s krsnm stojanem na noviny a Zdenka do Jasanova krabici se
zdailmi drky pro rodie i s ostatnmi pro sluebnictvo.
Avak i do domu pinela pota etn nklady, nejetnj v posledn den pede dnem
tdrm. Vozky s tajuplnmi bednikami zastavovaly ped vraty, zahradnk ml stle co
nositi do velk dvorany, kde ukldal bedniky tak oemetn pod stoly, e nebylo ani npis na
nich vidti.
Zdenka se pojednou vytrhla z prce, zahodila ttec pln klihu i lepenkovho andla, kterho
drela v ruce, a vzbouena se hnala ke dvem.
"Kam se ene?" volala za n Ellen.
"Pijel traka s bednami, musm se podvati, kter je moje," chvatn odpovdla Zdenka.
"Zstat sedt, splaen divochu!" smla se j Ellen: "do bedny nesm dnes nosek strkat, a
ztra. Vecky bedny jsou a do ztra veer tajn jako hrob. Ztra je Jeek oteve, a kad
vyd sv poklady. J pomhat vyndvat tob, Tan, kadmu, j mt dost asu na to,
protoe j dnou bednu nedostat. J jedin v cel pensionte."
Ellen netuila, jak mocn rozdmychala tmi slovy Zdeninu nedokavost. Vdy prv
nejistota Zdenku muila, zdali rodie vyslyeli psemnou vrouc jej prosbu a rozdlili svou
tdrotu mezi ni a milou, osielou jej Ellenu. Jak rda by se byla spokojila darem o polovici
menm ne jindy, jen kdyby vidla t Ellenu rozradostnnu pknm drkem!
Nahldla ovem, e nen prozatm mono vniknouti v tajemstv bedny, a vrtila se ke klidu a
k andlu; rozilen vak ji inilo nepozornou, take se j andl ztratil, a po dlouhm hledn se
ukzalo, e jest pevn piklien na jejm rukvu.
V nevylitelnm rozilen dala se Zdenka pro smnou tu nehodu do ple, a kdy se j Ellen
za takov dtinstv notn vysmvala, utekla ven. Pojednou uslyela na chodb kroky a hlasy.
Upamatovala se, e s tak zvltn okrasou na rukv neme se ukzati, i vtlaila se za pil do
stnu. Poznala, e pichz slena Hodanov s doktorem Dvoreckm, a ve sv nedokavosti
myslila, e nemohou o niem jinm hovoiti ne o bedn z Jasanova. Naslouchala tedy byste.
"Jak jste pila k tomu rukopisu, sleno, kdy Drahomra nev, e jej mte?" tzal se doktor.
"Renka Pokorn mi jej pinesla," odpovdla slena, "j se s nm Drahomra svila.
Renka v, e m Drahomra talent, a domlouvala pr j, aby nepsala pepjat a strojen,
nbr pirozen a prost. Brzy na to j Drahomra svila rukopis tto pohdky ,o zlat muce',
jm byla Rena tak nadena, e mi jej plna radosti odevzdala k posouzen, a j, peeti jej,
prosm zase vs o sudek."
"Nue, co soudte sama o t prci?" ptal se zase doktor Dvoreck.
"Jsem nakaena Renkou," odpovdla slena; "jsern hluboce dojata, ctm v t pohdce
pravou poesii..." Vce ji Zdenka nezaslechla, nebo oba hovoc veli do sn a zaveli za
sebou dvee.
Jak by to, co Zdenka uslyela, jindy ji bylo zajmalo, a co by za to dal cel zvdav pensiont,
kdyby byl prv stl na jejm mst! Dnes vak ji nepoutala ani tak vybran novinka; nemla
smyslu pro nic ne pro svou bednu.
Kdy se vracela do pokoje, vychzela prv Ellen ze dve a pivtala ji: "Dobe, e jde!
Zrovna t ksi volat, abych sundat tvj andlek s rukvu, a hned musme do prce, strojit
vnon strom."
Jak ekla, uinila, a za chvli vely ob do velk sn, kde Zdenka tm si nevimnuvi
krsn, vysok jedle na prostednm stole pokukovala jen po zastrench bednch tak ptrav,
jako by se oima do nich provrtati chtla, co se j arci nepodailo. Za chvli ji mimovoln
zaalo zajmati, co se dlo kolem.
Velk chovanky pichzely jedna po druh, a kad nco pinela, co uchystala k vzdob
stromu. Nejdve se shluklo ve kolem Tany, jej koek choval prav zzraky. Mla v
nm tucet iek, nasbranch na prochzce v lese; est malch bylo rud obarveno lesklm
mdnm bronzem, est velikch postbeno a tak pkn upraveno, e z nich visely stbrn
nit, oven droboukmi penzky, zlat a stbrn se kmitajcmi. Hlasit obdiv se ozval
kolem, kdy hrd Tana pidrela skvlou tu ozdobu k tmav zeleni stromu na zkouku, "jak
mu bude slueti".
"Ale nen m ty iky zavsiti," piznala se Tana; "kdo by nm na n pidlal z drtu oka
nebo hky? Drt a klet mm zde, ale nechtla jsem si zmozo-liti prsty takovouto emeslnou
prac."
"Zato j jsem dobr emeslnk," pihlsila se Zdenka, nezakldajc si tolik na jemnch
ruinkch jako Tana.
Zatm rozloila Milada obsah svho balku, jen byl uvtn radostnmi vkiky. Byly to
paprov kvtiny: blolut hvzdice kopretin, rov kvty pkov a modr kalky kakostu;
a jednodue a dosti zhruba udlny, vypadaly pec roztomile, a veobecn chvla la od
srdce.
"Co jste si daly prce! To jste dlaly spolu ob?" pravila Renka vldn, aby upozornila t
na zsluhu nepatrn a nepovimnut Lenky.
"O ne," ozvala se Lenka uspokojen, "to jenom Milada, j nco jinho." A otevela plochou
krabici, v n mla celou sbrku hezoukch, pestrch motl z papru, z organtnu, z kousk
pentl, ba i smutnka z ernho sametu. Naden bylo veobecn; i sama editelka, je prv
pila trochu dohldnout, pochvlila peblaenou Lenku.
"A te se podvejte, co jsem j urobila," zasmla se Andulka-hrdlika, houpajc na rukou
drobounce ulepen etzy z papru zlatohlvkovho, do zelena mavho, na nich se kmitaly
vt i men leskl zlat hvzdy paprov. Kdy j je vecky druky chvlily a nejvce
Renka, vdn se zasmla na tuto kouc: "Vak ty ns pekvap nejhezm divem
divoucm. Co nese?"
"Nco nrodnho: vejdumky," ekla Renka a odkryla na stole vko hedvbnm paprem
zakryt. Leely na nm umle vyprzdnn skopky vajec, ozdoben pestrou vlnou a
lesklm dracounem, malikami a korlky, ano i droboukmi stepy zrctka. Jeden
vejdumek byl jen bl, ale pilepeny na peruti z papr do varhnk skldanho a podobn
uroben vjovit ocsek; hlavika tto holubiky byla z bl vaty, oka z korlk, na krku
mla modrou pentliku, a zobek z brku drel ervenou riku.
Dvky se nemohly ani vynadvati na tyto jim zcela nov, starobyl a symbolick vci; dn
krom Renky a Andulky neznala vejdumk pmo z lidu.
Drahomi byla by velmi rda povdla, eho se o bjeslovnm vznamu jejich byla dotla, ale
v dnenm rozruchu nebyl by ji nikdo poslouchal, a tak sama mla nco jinho na starosti.
Pinesla si desky jen voln zaven a kdy je rozklopila od sebe, jal dvky as: na dvou
arch ernho papru se tpytily dv napjat, jemn pavuiny, stbrn a zlat pavouk, a sem
tam se tpytila zlatozelen nebo erven lapen muka.
Dlouho nechpaly dvky, kterak mohla Drahomi, je se tajupln jen usmvala, stvoiti tento
div, a poznala Milada, e pavuiny jsou umle vzny ze zlatch a stbrnch nitek - umla
Drahomi palikovati krajky - tak pavouci byli z drhanch zlatch a stbrnch nit a muky
ze sklennch korlk.
"A vy dv jste neudlaly nic?" ohldla se prostoek Lenka na Ellenu a Zdenku.
" prosm, j udlat snh a mrz; to pat k sezn!" ozvala se Ellen; "koukej, tu mme
rampouchy!" A hle, v rukou jejch se zatpytily na rkch se tepetajc hroty, prhledn
bl jako z ledu.
"To je kamenn sl!" - "Sklo je to!" - "Je to skuten led!" hdaly dvky ve svm podiven,
avak Ellen stle vrtla hlavou. Je to cukrkandl!" zvolala vtzoslavn Andulka.
"Lzni si, hrdlika, pak bude cukrovati" vybdla ji Ellen potuteln. Andulka si lzla. "Brr!
Pfujl Brr!" znla jej pochvala, a tentokrte se vecky dvky smly, jenom smav hrdlika
nikoliv.
"Kamenec to je!" vysvtlovala Ellen za veobecn veselosti; "j rozsnout blou vlnu, met
ji do rozputn kamenec a potom suit; mnohokrt met znova a zase suit, tak pod dlat,
a kamencov krystaly dost narostou. J ml mou tajnou fabriku na rampouchy v kuchyni u
pana sachradnka Vonsku, j cel ternct dn tam suila. A te uvidte, dtka, jak j budu
bt zimn vichice a zasypat strom snhem."
Mezitm odbhla Zdenka do svho pokoje. Bylo j lto a stydno, e nic pro spolen stromek
neuchystala, a slyela o tajemnch tch ppravch dost ukn. Na tst byla pomoc na
snad: mlat pro Lilinku nakoupeno mnostv sviek, kter j mohla pozdji nahraditi
jinmi; krom tch mla jet nco vhodnho: shla do kloboukov krabice a vythla - svho
vycpanho kanrka.
Oba jej drky se potkaly s jsavm povdkem. Kanrek se nesmrn lbil, zvlt Drahome,
a o svikch pravila Tana: "Vidte, dvata, na vecky zbytenosti jsme si vzpomnly, a
na nejhlavnj, na sviky jsme zapomnly!" A jin dvky volaly: "To nejnutnj jako by
musilo pijti samo!" - "Tak to bv: o pardu se star kad, ale o osvtu mlokdol" -
"Zdenka byla z ns nejrozumnj!"
Nyn vstoupila slena Hodanov, za n pinesla sluka v ni hodn jablek a oech. "Kdo mi
pome zlatiti ovoce?" ptala se slena.
"J! J!" hlsily se Andulka a Drahomi jednm dechem.
"Odvolvm," pravila na to Drahomi; "kdy Andulka, tedy j nikoliv! Ona se pod smje a
rozfoukala by pozltko po cel sni."
"M pravdu," posvdovala uitelka; "k pozltku se nehod neposeda nebo smek. Renko,
ty pome Drahome. A kdo bude dlati na oechy kliky k ven?"
"J!" hlsila se zas Andulka a pitoila se k Zdence, je pidlovala ji drtn hky na
postben iky. Ale sotva se hrdlika chopila drtu, hned odskoila k Ellen, je pistavivi
si schdky ke stromu stoupala nahoru, aby na vrchol pipevnila vejdumkovou holubiku.
"Nespadni! Podrm ti schdky!" hlsila se Andulka ochotn, ale hned se dala emusi do
smchu, take ji Ellen okikla: "Jdi pry, ty mi tepetat schdkama, ty bys m shodit dol!"

"Nespadni! Podrm ti schdky!"

Andulka se obrtila k Milad, je ze svch kvtin vila mal vneky; chtla j pomhati, ale v
okamiku j vecko smchala a rozhzela; byla tak rozdovdna, e nebylo mono s n obstti.
"Jdi, smku, jdi a nech m na pokoji, dkuji pkn za takovou pomoc," odbvala ji Milada.
"Nikde m nechtj!" smla se znova; "co si jen ponu j do klatby dan?"
"Zpvej! Tak ns aspo nebude zlobit," navrhla Tana, a druky iv pizvukovaly: "Ano,
zpvej!"
Andulka mla stbrojasn, vysok hlas a takovou pam, e kde jakou psniku kdy slyela,
tu tak umla a nikdy nezapomnla. Sedla si na poklopenou ni uprosted sn a jala se
zpvati psn vnon. Znala jich bez potu. A ji to nebyl smek, ale vrouc pvkyn, celou
du ponoen v npv i slova, a z jejch st prostink psn lidov znly tak dtinn, tak
upmn a lbezn, e slena Hodanov nevdomky zanechala prce a naslouchala v
hlubokm pohnut.
Zdenka, prav venkovanka, znala t skoro vecky ty vnon psn a koledy ze svho
domova, a ponvad je vesnick dti zpvvaj dvouhlasn, zvbilo ji to, e se jala zpvati
spodn hlas. Tu se i Lenka, je si byla vdoma, e m krsn hlubok alt a vten sluch,
osmlila a pipojila k obma hlas nejspodnj. Tak se stdala pse s psn v ladnm dvm
trojzpvu.
Ruska Tana, j byly esk ty psn neznmy, naslouchala s ivou pozornost, a Ellen
Greyov, dotena bolnosladkm kouzlem upomnek, poznvala nejen star npv, kter j za
let dtskch v americkm domov zpvvala esk chva, vrn jej Btka; pila j na mysl
ztrta matky, otce, cel jej osielost, a slzy se j zvolna inuly po lcch. Byla by si rda oi
utela, ale pi jejm zamstnn nebylo to mono: klihem, kter si hla na lihovm kahanci,
natrala dolej vtve stromu a posypvala je sol, e vypadaly jako posnen. Klih a sl,
lepc se j na prsty, arci se nehodily do o.
Najednou dvky ualy svj trojzpv, a Ellen se udiven ohldla. Prv vstoupila do dve
slena editelka s doktorem Dvoreckm. "Pro nezpvte? Bylo to velmi hezk," pravila
slena Zlesn; pak pistoupila k slen Hodanov, o nem se s n polohlasn radc.
Doktor Dvoreck, patrn jen na editelku ekaje, se zastavil ped Ellenou, je stla poble, a
dal se s n do ei; Zdenka vak vidla, e pes hlavu on se dval na nejzaz konec sn, kde
u stolu tie sedly Drahomi a Renka, pozltkem olepujce oechy tak piln a tak klidn, e
se zdlo, jako by ani nedchaly.
"Jste artistickou nelnic slavnostnch pprav, jak se zd," prohodil doktor.
" ne," odpovdla Ellen, peblaena jeho oslovenm; "Tana je ns hlava pi vem a taky
pi tom, Tana porouet a my jen poslouchat."
"Zdalipak byste poslouchaly tak mne?" usml se doktor.
"J - jist," ekla Ellen a zaervenala se.
"Tedy mi poslun ukate, co zlho i dobrho ukrvte v rukou, kter tak starostliv
schovvte za sebe," zaertoval.
"J schovv prsty slepen klihem a posolen eredn," piznala se Ellen, "mus si ruce
umt." Vybhla ze dve. Vtom zaznl zvon.
"Je as k veei," pravila slena Zlesn; "nechte nyn veho a pojte. A po veei dokonte
zde svou prci." Vyla se slenou Hodanovou, za n Tana se sestrami Petickch, Andula se
Zdenkou a naposled zstaly Renka a Drahomi, je zatm uloily pltky pozltka mezi listy
papru a zatily knihami, aby se nerozltalo. Renka vyla dve; Drahomi, jdouc za n,
uvzla sukn na proutku trcm z ne a octla se se svm uitelem mezi tyma oima.
"etl jsem vai ,Zlatou muku', sleno Bidlkov, a by to nebyla koln prce, rd bych
vdl, pla-li byste si znti mj sudek o n." Pi tch slovech j podal seit, kter vzala
rukama nervosn se tesoucma.
ervenajc se rozpaky tak velkmi, a bylo lto pohledti na ni, nemohla se doktorovi podvati
do o; zmaten slova pletouc vykoktala, e by si nikdy netroufala obtovati ho hkou, za
kterou se ped nm hluboce styd.
"Nemte za se stydti -." Doktor se a zalekl inku tchto svch slov. Tak radostn zazila
bsnina tv, prve skoro ustraen, tak iroce se rozevely jej oi jemu vstc.
"Nerozilujte se," pravil s dobrodunm smvem, "nechci vm zvstovati, e je to snad
arcidlo, ani vm raditi, byste takto pokraovala; pohdka vae je nezral, kouskovit, nem
jednotnho slohu. Ale dvujete-li svmu uiteli, e v nm koln prach neudusil vechen cit
pro poesii, tedy vte, e romantick strnky vaeho rukopisu jsou sice plny tn falench a
przdnch, ale msta klidnho len a strun prostho vypravovn, na kterch si zajist
sama pranic nezakldte, e nco pknho slibuj. Ve ostatn zle ji pouze na vs."
Zamlel se, nebo vidl, e se proudy slz hrnou po hubench, pihovitch tvch dvinch.
Vy se mi posmvte... dkuji vm...," vypravila ze sebe pracn jen eptem a tisknouc si
zstrku k stm, aby hlasit nezatkala, prkem ubhala ze sn.
Na chodb potkala Zdenku, je se pichzela po n ohldnout, pro mek.
"Omluv mne u veee, nemohu pijti," dala Drahomi a prchala vzhru po schodech. Vtom
vyel doktor Dvoreck ze sn; tm se Zdence ve vysvtlilo.
Vrtivi se do jdelny ekla potichu nkolik slov slen Hodanov, nae j tato dovolila, aby
donesla Drahome do pokoje veei jej i svoji. Zvdavm dvatm se eklo, e Drahomru
nhle rozbolela hlava.
Kdy k n pistoupila Zdenka s podnosem, na nm se kouily dv ky aje vedle zsoby
pkusk, stla bsnka sklonna nad umyvadlem, tonouc v moi slz a vody, kterou si lila z
konvice na hlavu. Kolem n na podlaze bylo jezero, nebo v rozilen nedbala, kam plch.
Zdenka se zbavila svho nkladu a pitoila se ochotn k druce. "Dej sem konvici, omyji t
lpe. Chudinko, vdy jsi cel zmena. Uka, zastrm ti such ubrousek za aty; trochu si
osu hlavu runkem, a nyn poj, mme zde veei."
Vedla ji ke stolu, a tepl, vonn aj i rov zky uzeniny uinily na ni patin dojem.
Bsnka mla dn hlad, a veee byla dve odbyta, ne jedin ktice na hlav jej uschla.
Pjemn teplotu poitho npoje rozproudila v n naden. Padla pojednou Zdence okolo krku
a blouzniv j svovala: "Zdenko. Vidm, e m dobr, soucitn srdce, a proto se ti
vyznvm ze sv blaenosti: on se mnou mluvil! Jsem peastn! On pravil, e nachz v m
pohdce nco pknho!! !" Lbala Zdenku na lce i ji tak horoucn, jako by se j
odmovala za spch, kter pec nebyl ani dost mlo Zdeninou - nbr Reninou
zsluhou.
Nedala si ci, aby si lehla. Pevlekla se do suchho kabtku, uvzala si na hlavu tek na
babku a la za Zdenkou do dvorany mezi dvky, aby dodlala svou prci pozlacovaskou.
Vidouce ji zase zotavenu vily, e pestla zchvat migrny, kter peel po aji a po
dkladnm oplchnut hlavy, nebo s vlas j dosud kapalo a kolem o mla tmav kruhy.
Ukzalo se, e nen dosti lesklch iek; Tana pi nesla jich jet koek, ale jen holch,
nepozlacench, pi nich byla t sbrka alud. Aby la prce rychleji, nadila Andulce: "Zde
je klovatina a ttec; nati kadou iku a pak ji posyp bronzem; zde m zlat, fialov,
modr, rov, zelen, jak jen chce! Jen hezky pozorn!"
Tana si sama vzala do prce aludy. Jdra jejich hladce natrala rozdlanm bronzem barvy
oranov a misky posypala blysknavm stbrnm posptkem, aby zstaly drsn. Jdra byla
vtinou vypadl. Lence dn kol, aby je vlepovala do postbench misek. Milada ji dovila
vneky a pispla Andulce na pomoc; vkusn a hbit bronzovala iky tak, e mly na
pklad svrek rov a piku zelenou, nebo dek upin modr a dek zlat, a velijak je
peste vzorkovala. Brzy vak se zaala Andulka zase smti, roztepetala se a natrousila
nepozorn bronz do bronzu, take se barvy pomchaly. Byly to ji jen zbytky, jich duhovitou
smsic se jet nkolik iek t pkn do mava vyzdobilo.
Tana nyn zlatila przdn misky aludov. Lenka do nich na vosk lepila sviky a pak je na
strom pikliovala.
Ppravy byly skoneny, a Tatn nastal hlavn kol: diti oven stromu. Podailo se
znamenit. Holubice na vrcholku dn za soudruha Zdenin kanrek, jen sedl o nco ne,
pohleje k n po oku nahoru. Do vysokch tch konin zaveny kvtinov vneky, kolem
nich se pestili motli; ob blysknav pavuiny se tpytily mezi nimi. Ne pila erven a
lut jablka, mezi nimi t zlacen, a hojn zlatch oechv i ok; pod nimi nsledovaly
skvostn aludy a iky na vtvch sem tam postbench jako jinovatkou, a dole konen,
kde soln snh hust na vtvch leel, visely ji jen tpytn rampouchy. etzy zlatch
hvzdiek se vinuly od kvtnat ve a do tto ledov koniny. Vejdumky se houpaly na
krajnch pikch vtvic.
"Je to velkolep!" libovala si Milada, jindy pibledl, ale dnes erven jako makov kvt.
"A rozsvtme vecka svtlka, bude to, myslm, vskutku roztomil," mnila Tana,
nasazujc si na nos zlat skipec, aby si jet bysteji prohldla hotov dlo.
A zemdleny, vak spokojeny ly dvky velmi pozd spt. Krely zticha okolo komnat
mench chovanek, kter ji dvno spaly.
Kdy se ve svm pokoji Zdenka svlkala, objala ji nhle Ellen, tiskla ji k sob a eptala: ",
Zdenko, jak jsem astna! On se mnou mluvil, on m pede vemi vyznamenal!"
Zdenka si vzpomnla na Drahomru a mla chu polti t Ellen hlavu dkadn vodou.
"Elleno, bu rozumn," napomnala ji; "pravda, e s tebou mluvil, ale dval se pi tom tob
pes ramena - po Drahome!"
Ellen se dala do smchu. "Nu, ty jsi blznek! Drahomi je tak nehezk, takov - inu
bidlkov!" A v pevn dve ve sv tst se odebrala na loe.
Zdenka nemohla usnouti. Bylo j Elleny lto! A jet k tomu - nepiel-li pro ni v Zdenin
bedn z Jasanova drek?!
Vak piel pece! Nebo kdy peel nekonen pt den, nastala tma a zvonek zavolal
nedokavou mlde do dvorany, kdy se Ellen ve veobecn radosti nezitn, bez zvisti
tila z krsnch dar blacch vecky jej druky, a nemohla jen pochopiti, pro mla
Zdenka oi plny slz, kdy prohledavi svou bednu plnou dar v patrnm zklamn si neten
na ni usedla; tu ji upozornila slena Hodanov, e zbv jet jedna nepovimnuta zsilka, a
dovedla ji k bedn, na jejm vku bylo psno: "Slen Ellen Greyov." Byla z Jasanova.
Nyn teprv zaplesala Zdenka, kdy vidla, e dob rodie obdarovali Ellenu stejn tde a
stejn krsn jako ji samu. Lstek matin, Ellen svdc, dotvrzoval laskav, dobrotiv jejich
smlen.
Zdenka s Ellenou byly na vrcholku tst! Veselily se nemn hlasit a dtinn ne mal
Lilinka, bohat obdaen drahmi vcmi, avak bohuel nepimenmi. Mimo skvostnou
pannu, tak velikou a tkou, e ji dvtko nemohlo unsti, a mnostv cukrovinek poslala j
matka nkolikery krtk lehk vyvan atiky a velik drahocenn tret, jenom nikoliv, o
byla slena editelka snan prosila, toti tepl, rozumnji volen odv na zimu. "Nechci, aby
se Lili rozmazlovala. A chod pod v blch atikch s krtkmi rukvky a holm krkem,
jak jsem ji navykla," na psala pan hrabnka.
Jen st odtrhly Lilinku od velk nov panny a od almrky s vbavou men Adlky, aby la
s ostatnmi k veei. A kdy vecky vkroily do jdelny, kde zatm zahradnk postavil jesle,
stl tam i stolek s menm, slin ozdobenm stromekem a s drky, kter aky uchystaly
slenm Zlesn, Hodanov a Leadov - vtinou vlastnorun prce, mezi nimi povdom
"pytlek". Lilinku musily u stolu posaditi tak, aby vidla pmo na jesle.
Po veei se vrtily dvky do dvorany, a tu teprve se rozdovdla jejich mladistv veselost,
nebo nastala prohldka vech mench drk, bu tajupln svzanch a zapeetnch, bu
dvacaterm obalem opatench, prmovnmi hesly a ertovn pekroucenmi jmny
nadepsanch, kter si vnovaly aky mezi sebou. Tyto hdankovit balky a krabiky
chovaly mnohou pknou, z upmn lsky darovanou pamtku, ale t mnoh tverctv,
kterm drkyn leckdy dosti vtipn pokdlila obdarovanou za njakou slabost i smnost
jej, co mvalo leckdy dosti dobr inek. Dvky vak vdly, e narka nesm bti urkou,
a e by editelku zle pohnvaly, kdyby si dovolily vce ne dobrodun ert.
Opt byla Drahomi hlavnm terem dvch tch vtip; "na Sappho", "na Corinn", "drah
mrce poesie", "verotvorn vzdychatelce" pichystno nkolik balk, z nich vyly na
svtlo hezk, nn drky, mezi nimi vak t kornout suenho bobkovho list, lyra
upraven ze zouvku, velik modr punocha a buclat penenka, nacpan amrdami, v n
vzela cedulka s npisem: "honor". Ale Drahomi se smla se smky o zvod; byla tak
blaena, e nic nemohlo zkaliti jej humor. Milada se tak nehnvala, e dostala pkn zrctko
v rozkonm rmeku, by i na zadn stran jeho bylo namalovno pv oko. Na Lenku ekala
krabice s pozlacenm visacm zmekem, v n byla "Hubika", opera Smetanova, a jako
drce podepsn Papageno. "Zmeek na hubiku" piml Andulku k tak nevzanmu smchu,
e j Lenka z celho srdce pla, kdy si sama vybalila - ehtaku a z koe vythla klec se
ivou hrdlikou. Tana obdrela pernkov skipec a sknku s okoldovmi doutnky, kter
ji oividn zarazily. Jet vce se lekla Ellen; nleela j bednika, na n stlo: "Sklo! Pozor!"
a kdy ji opatrn otevela, nalezla ve vat zabalen velik cukrov srdce, na nm bylo
vykrabno a malinovou vou vyplnno psmeno - ach, tot psmeno, kter si byla do krve
vykrbala na vlastn pai!... Zaplila se a honem obrtila srdce psmenem dospod. Vak
mono-li jet vce ne ona, kubla sebou Zdenka, kdy vythla z hezouk hedvbn krabice
sklennou botiku, v n bylo zastreno jablko... Honem ji uloila do krabice zpt a
rozbalila mal, vonn balek, vak bda, obsahoval mdlo v podob jablka. Na tst nikdo
pitom nevzpomnl na straidlo - krom Elleny, je poeptla Zdence: "Jist od sleny
Hodanov!" - Zdenka neumjc se petvaovati rychle odvrtila svou rozpaitou tv a shla
po krabici j pipsan, je mla vko provrtan drkami a npis: "iv!" Otevela - a sedl tam
pejsek z lepenkov hmoty, hnd s blm umkem, s blmi pracikami a s npisem na
krku: "M". - "To ty, Tano?" zasmla se Zdenka upmn, hrozc druce prstem; "nu, vak
ji dvno vm, jak jsem byla hloup."
Ellen nalezla pro sebe jet "eskou mluvnici" a podezvala Drahomru jako drkyni;
Renku pak, svou vtlenou Dokonalost, nevdly dvky m pokdliti, ne e j podstrily
knihu "Nae vzory," do n vlepily jej podobiznu. Renka ihned podobiznu vystihla, podala
ji Milad a ekla: "Vezmi si ji na pamtku; nepat do knihy, kter bude pro mne velmi poun
a ze kter vm vem budu pedtati, chcete-li Zskme tm vecky."
Dlouho jet se dvky iv bavily prohlenm drk, snace se uhodnouti kadou tajnou
drkyni, co se bez velkho namhn tak podailo. Ellen si byla hned jista, e cukrov srdce
neme pochzeti od nikoho ne od Zdenky, a tato se snadn domyslila, e mdlov jablko
jest drkem Elleninm; jenom zhadnou botiku s jablkem schovala Zdenka tak, aby se radji
o n nemluvilo. Unaveny veselost a se sladkmi vzpomnkami na vzdlen sv mil ly dvky
konen spt.
* * *
Tden po Vnocch minul jako blah sen. Mezi dozvuky tdroveernho vesel se msily
pjemn dopisy z domova, pln chvly a obdivu za drky vlastnorun pracovan, ktermi
byli obdaeni rodie, brati, sestry a nejbli ptel chovanek. Nejblaenj byla dobr Ellen
uznalm, laskavm dopisem strkovm, k nmu piloil - spoiteln knku se skromnm,
ale j pevzcnm obsahem. Vecky dvky psaly dom shodlouh listy dk, k nim dodvaly
ertovn vylen svho tdrho veera, kter si pak navzjem pedtaly; t vechny knihy,
kter obdrely, petly za dlouhch veer spolen. S Lilinkou si hrly vecky stdav,
take nestail ani as na vecka tato piln zamstnn. Ba, kdy po nkolika mrn chladnch
dnech uhodil siln mrz a kluzit, kter zahradnk upravoval na prostrannm dvoe
pensiontu, dkladn umrzlo, pibylo dvkm jet vce "prce".
Na kluziti byla Zdenka pravou mistryn a Tafna pedn jej akou, kter brzy o palmu
zvodila se svou uitelkou. K nejvt radosti vech se tu nalezla konen na pravzoru
dokonalosti - na Rence velik smn vada: jakmile toti vstoupila na led, ji mimovoln na
nm sedla. m vce si umiovala pekonati tuto svou neobratnost a m mn se j to dailo,
tm vt byla ovem zbava ostatnch na jej traty
Drahomi se neastnila klouzaek, ani slep bby a schovvaky, na ni si druky nkdy
Lilince k vlizahrly. Bsnka sedla sama ve svm pokoji, piln pc a do knih nahlejc.
Jak mnoho rozmanit, mimodn prce si dvky nachystaly na vytouen ten tden
vnonch przdnin! Ale ku podivu: den po dni se ztrcel, vecka ta prce zstala neudlna,
ano ji byl nejvy as psti novoron pnka - a pomleti opt na kolu!
Pouze Renka, vzorn jako vdy (mimo klouzn). denn hodinku nebo dv ila; pily-li v
tu dobu druky klepat na jej dvee a volat ji k zbav, odpovdala: "Te m nechte, a doiji
dnen kol." A na zvdav otzky, coe to pch, kala pouze: "Pekvapen." Domnvaly se
jist, e si vyv ruskou blzu, jakou mla Tana, do tanench hodin, je mly po tech
krlch v pensionte zapoti.
"Dti!" pravila kdysi Tana, vrazivi do pokoje k Ellen a Zdence, "vte-li pak, e se tu v
dom dj tajn schze? Ano, kuje se spiknut!"
Ob druky vyskoily se sedadel. Tana jim ji tolik napovdala o tajnch spolcch a
hroznch spiknutch v Rusku, e se v prvn chvli ulekly jej zvsti. Ale Zdenin zdrav smysl
se hned vzpamatoval.
"Spiknut?" zasmla se; "to jist hlavou jeho jest miss Leadov!"
"V strakat plaidu," pizvukovala Ellen, "jako vdce loupenk, - v, jako tenkrt v noci!"
"Nikoli miss Lead," pravila Tana, "nbr - poslyte - nae Drahomi!"
Prothl "" se ozvalo z st obou dvek. "To zanat bt zajmav! Povdej!" pobzela Ellen, a
vecko na n ji hrlo nedokavost. Tana vypravovala: "Ji po ti dni pozoruji, e se kadou
chvli nkter ztrc k n do pokoje: brzo Milada, nebo Andulka, tu zase Rena, a zamykaj
se! Te prv jsou tam vecky pohro -." Nedoekla, nebo pozorovala, e dvee zstaly
pooteveny a za nimi e stoj Lenka, poslouchajc. "Jen sem poj," ekla Tana, "nemme
ped tebou dnch tajemstv. Naopak, mohly bychom se snad dovdti od tebe, co tv sestra
tajn u Drahomry dl."
"Kdybych to vdla!" posteskla si Lenka; "myslila jsem, e vy mi nco povte. Milada mi
nechce nic prozraditi. Stla jsem te hezky dlouho u Drahomry za dvemi, ale jak vte, jsou
tam dvojat; slyela jsem jen hlasy, ale nerozumla jsem ani slova."
"Dti, rum vm, e by Lenka povdla, kdyby vedla," ekla Tana; Lence dvra ta
lichotila, a Ellen se blznovsky smla.
"Zdlo se mi, jako by tam byla tak Lilinka," doplnila Lenka svou zprvu na dkaz
upmnosti.
"Lilinka?" zvolaly ti divc se hlasy najednou.
", pak to tedy pranic neznamen," mnila Tana; "ped vatlavm dttem se pece
nemohou o nem umlouvati. Schzej se tam jen pro hloup povdn."
"No a pro bez ns?" namtala Ellen.
"Prv, e by jim nebylo dost volno ve spolenosti chytejch," ekla Tana vypnav.
"Ale pro m tam nepust?" plativ se zlobila Lenka.
"Pravda, ty bys tam patila," usmla se Tana s vysok, "avak povdala bys jejich hlouposti
po svt, proto tam ani nesm."
Zstalo pi tom, e nen spiknut. A pece bylo. Nebo v den sv. Sylvestra se octly v skulinch
pode dvemi vech dvch komnat bl oblky, obsahujc pozvnky "na slavnostn
pedstaven divadeln, pi nm se o pl est veer ve dvoran bude dvati velk svtov
drama "Vletnci", "prapvodn peloen a na nejnovj originl pepracovan Corinnou
Povidlkovou."
To byla udlost, kter rozechvla cel pensiont od zklad a pod stechu! Arci nemohla
zstati tajnosti ped slenou editelkou a obma uitelkami, jejich censue musilo bti drama
i kostmy pedloeny, aby vykly nad nm rozsudek: bt i nebti
Jak to napt opanovalo vecky chovanky a zvlt pvodkyn divadelnho podniku, kdy
obeslny ped soudnou stolici autorka Drahomr a Renka, o ni bylo ji znmo, e po cel
tden tajn hotovila garderobu! Chvjce se oekvnm vstoupily ob do editelny.
Nejprve zvstovala slena editelka, e proti podobn he domc v zsad nic nem; ale -
Pak ekla slena Hodanov Drahome nkolik pochvalnch slov o jejm zpracovn
francouzskho kousku, ale -
Konen prohlsila miss Leadov s drazem, e sice ve slovech a dji divadlka nen nic
zvadnho, ale - "Ale musk lohy mus bti naprosto vyloueny," mnila; "pedlej hru v
tom smyslu, Drahomro, vlo tam ensk lohy msto nich; pak ji dovolme."
Drahomi sklopila hlavu - "jako podat ttina nad hlubinou," jak se sama pozdji vyjdila.
Bojcn zakoktala, e se mlad alpsk myslivec, kter jest vdcem na ledov vrcholky,
neme promniti v enskou postavu, avak pask alpskho stda e me bti nahrazen
pasakou.
"To nesm bti!" zvolala miss Leadov v mocnm rozilen, "myslivec a pasaka nebyli by
smli pekati polodenn boui v salai sami spolu - bez gardedmy!"
Slena Hodanov si zaclonila obliej rozevenm rukopisem jako vjem, patrn se
nemohouc zdreti smvu.
"Myslm, miss Leadov," pravila smliv slena Z-lesn, "e nemme vlastn nic proti
lohm, nbr jen proti kostmm. Vtka se tk tebe, Renko. Nech jsi uila obma
mladkm kabtce s polodlouhnii osy, pece se neslu, aby dvky vystoupily v zkch
spodcch a punochch."
"Renka se omlouvala, e se nerozmlela, kdy budou dvky hrti jen po domcku ped
dvkami, e vak chybu milerda naprav, i tzala se, m-li uti obma jonkm suknice i
zstry nebo jim nastaviti osy a k patm.
"To by byly podivn kostmy," pravila slena editelka, a ani vn jej tv neodolala
slabounkmu smvu; pouze miss Leadov zstala psn vn kouc: "Lpe by bylo zahaliti
mladkm nohy draperiemi sputnch pl; jsem ochotna pjiti k tomu svj pestr pld -"
"Vborn mylenka!" zvolala slena Hodanov, usmvajc se velice iv; "alpsk vdce si
zahal nohy pehozenm pldem, a pask, jak vidm v kuse, me celou svoji lohu odehrti
za ohradou, take mu bude vidti jen hoej st tla."
Nvrh ten pijat.
Autorka i garderobirka peblaeny se vrtily od tribunlu mezi herectvo i posluchastvo, ji
zkostliv na n ekajc.
Hned po obd nabyly pedzvsti novho dramatu velmi hmotnho vrazu: zahradnk sbjel z
poklopench beden a z prken jevit, na nm oba vnon stromky, zbaven vech okras,
pedstavovaly alpsk rostlinstvo; lavice, smakanrni papry a pytly zahalen, byla zmnnou
ji ohradou, a dvee almary zcela na stran pistren naznaovaly vchod do pastsk salae.
Prostradla s obou stran vedle jevit zaven chrnila zkulis ped nepovolanmi zraky
obecenstva.
Hodina hry udeila. Slena Hodanov a Tana pekvapily co nejpjemnji tverrun
ouverturou k Vilmu Tellu, co zvlt Drahomra si pokldala za vyznamenn. V pozad za
mladm obecenstvem se objevily dv blav hlavy - slena Zlesn a miss Leadov.
Klavr doznl. Za scnou se ozvalo vskn a za ohradu se pihnal mlad pask, pokikuje na
neviditeln stdo. Roztomile sluel smav Andulce. Pokikovn jeho probudilo mladho
myslivce, jen po pestl boui vyspval v salai. Kdy Milada ve varnm klobouku a s
knrky vystoupila z almary, na nohou strakat pld miss Leadov, bylo slyeti, jak hluk
dovede ztropiti estero zdravch dvch hrdel, kdy se od srdce rozesmj. I Rena i slena
Hodanov, ba i bsnka za scnou se smly hlasit. Milada, aby utiila hluk ten, nevdla si
jin rady ne vlzti zpt do almary a tam se sama do sytosti vysmti.
Jen Andulka, tato vdy jindy rozchechtan hrdlika, stla na jeviti se svdomitou vnost
jako devn panek tak dlouho, a strakat pld uinil druh, astnj ji pokus vystoupiti
z almary a odkati, co ml v loze. Pak pila obstrl, lakom baronka, je nepohodnuvi se
v hotelu s alpskm vdcem, onm v strakatm pldu, pro vi dan odmny, vydala se bez
vdce vzhru se svou spolenost, kterou boue rozprila, take skrblilka byla rda, kdy ji
mal paskova sestika potkala a na sala k nmu dovedla. Starou baronku hrla bsnka
sama; potlesk ji pivtal a zaslouila si ho vru dobrou, vraznou hrou; ale kdy malik
pasaka Lilinka poala mluviti a zpvati psniku za psnikou, byla tak rozkonm obrzkem
a tak vitornou, ilou pvkyn, e slena Zlesn, ne bez povzdechu, poeptala miss Leadov:
"Prav divadeln krev!" Dvky jsaly nadenm, a pojednou ltaly astn Lilince k nokm
vecky kvtinov vneky, kter zdobily vnon strom. Bylo zejmo, e Drahomi upravila
kousek ten hlavn pro Lilinku, v n spatovala budouc divadeln hvzdu prvn velikosti. Pak
jet baronka, pestlou bou ustraen, slbila vdci prve zamtnutmu odmnu, jak si jen
bude pti, dovdli ji bezpen zpt dol do hotelu; vydal si ruku jej dcery, ji seznal v
hotelu; pask pibhl za ohradu se astnou novinou, e vid blc se spolenost baroninu;
byl konec, bsnka sedmkrt vyvolna a pak j gratulovno.
"To musme opakovati, a budou vecky chovanky zase pohromad!" volala unesen Tana.
"A aky z msta tak," dodala Benka.
" prosm, sleno editelko, dovolte?" prosila Zdenka.
"Myslm, e nebude pekky," svolovala editelka.
"Snad bude dobe pozvati i rodie zdejch aek," mnila slena Hodanov.
"Ale opatme si k tomu lep pravu," pravila Milada.
", ta ani neme bti krsnj!" smla se Andulka nyn z plna hrdla, pokukujc na jej
strakat pld. Vak se pichystala prava velmi pkn, myslivec dostal pl a pask koich,
vypjily se dekorace, nastudoval se jet kousek anglick a jin francouzsk, vycviily se
nejzpsobnj aky pod dozorem uitelek a sezvala se vybran spolenost: vecko dopadlo
velmi dobe, ale obadn a kroben; po olympick nlad prvnho, nestrojenho pokusu
nebylo ani potuchy.
Ji bylo koln uen zase v plnm proudu a vedle nho uen jin: nastaly v stav dvakrte
za tden tanen hodiny, kter podle obyeje zde zavedenho se mly zakoniti malm
domcm plesem s pozvanmi tanenky.
Jako svtl vchod z tmav sluje zil konen tento bod onm chovankm, kter se nade ve
rdy bavily a - lbily; zvlt Milada se tm netajila ani dost mlo. Kdykoli jen mohla, stvala
ped zrcadlem, zkouejc rzn kvtiny do vlas a stuhy vech barev, trpc druky
nekonenmi otzkami, co e nejlpe slu k jej pleti a k jejm perloedm lystrovm atm.
V pokoji, kde bydlila se sestrou a s Tanou, schzel se nyn leckdy krouek ptelky k
dleitm poradm o plesovm obleku a pravidlech dnho plesovho chovn, nebo
Tana udvala tn jako vdy.
"Jak to nuda, ty tanen hodiny!" posteskla si Milada pi takov schzce; "tanec bez pn - to
jest bez duchapln zbavy - jest barbarskm vynlezem pedpotopnho osctv."
"Bez pn?" uklbla se Tana; "chce snad ci bez chlapek, nebo jinch krom
gymnasist nm k plesu tak jako tak nepozvou."
"Nenahlm, k emu nm teba pn," podivila se Zdenka upmn; "vak Tana, Drahomi
a j jsme se vm ji nabdly za tanenky msto pn; to je snad jedno."
T prostomyslnosti se dala Andulka do hroznho smchu.
"Ovem, e je to jedno," pravila drazn Drahomi, "nebo tanec je s pny i bez pn stejn
hloupost, nedstojn du jemnji ostrunnch. Ach, nalhavj potebou by zde byla
dramatick kola," vzdychla si.
"Je te vecka blzen pro divadlo," asla Ellen.
"Vru, m tolik talent, e vecky Musy vystd," pravila utpan Milada, je se na
Drahomru mrzela, e nechtla pro ni napsati lohu krlovny vl, tvrdc, e vly jsou ji
staromdn. - Doktor Dvoreck byl pinou, e Drahomi nyn opovrhovala romantikou.
"Jedn se lb Musy, druh mui," strila prostoek Lenka Milad, nae j buchta do zad
byla odpovd.
"To je sestersky!" chechtala se Andulka.
"Drahomro, sly, mla bys nm jednou zahrt Antigonu," chtla si bsnku dobrati Lenka.
"Sp bych ji dovedla ne ty Nmou z Portici," vzneen se pousmla Drahomi.
"Bravo! Pamatuj si to!" kikla Tana, a vecky smjce se tleskaly. "Nm z Portici" se stala
heslem, je leckdy zarazilo proud Leniny vatlavosti stavidlem.
Zdenku brzy omrzely tyto schzky, kde se mluvilo nejvce o atech a malch koketerich;
radji sedvala ve svm pokoji a tla knihu za knihou; tot inila Drahomi.
Milada, a se tak bla tanench hodin bez pn, dvala se i nhradnicemi velice rda
prozatm vyteti; Tafna, a pohrdala i skutenmi pny gymnasisty, dala si ti drah
krajkov aty na ten "pitom" ples, jeho "chlapekov" mli bti astni; a Drahomi,
jakkoli j byl tanec vbec hloupost, obtovala se drukm, tanc v hodinch "pna" za tyi
gymnasisty. Ano odkryla v tanci i jakousi "elementrn slu", o n vmluvn svdily
protancovan jej podevy.
Nejroztomilej tanenic vak byla Lilinka. Okouzlila i starho tanenho mistra, take j
dovolil bti tak pi cviench. Byla to aka bjen; tanila jako mal vzdun vla nebo
zase jako tverck oteek, brzo podle pravidel, brzo podle vlastnch npad, take v n
Drahomi ponala spatovati "tvrho ducha v oboru Terpsichory". Nejradji malik tanila
straka a furianta, nechtla vak s nikm jinm ne se Zdenkou; tato umla oba ty selsk
tance nejivji a nejbodeji, prv jak se mal iperce lbilo. Byla rozkon podvan na to
mal a to velk dt. ob tak pirozen, pvabn a hrav. Vecky chovanky prosily a adonily,
aby slena editelka dovolila Lilince se Zdenkou na plesu taniti slo v krojch Plzeaek.
Zdenka se vak tomu rozhodn opela; byla jako v ohni, sotvae o tom zaaly, a ekla
rozhorlen. "Ne a ne! Vypadalo by to, jako bych se chtla ukazovati ped pny gymnasisty j
samojedin z vs vech."
"Zdenin ostych je zdrav; nebude taniti sla," rozhodla editelka a tm ji vysvobodila; ale
Lilinka se dala do ple tak alostnho, e nebylo lze ji upokojiti. Ji si nevdla editelka
rady, kdy piel star tancemistr na vten npad. "Lilinko!" zvolal a jal se proti n taniti
furianta tak vpravd furiantsky, e vyvalila oka a pestala plakati. "Umm to tak?" usml se
star mistr tvercky; "mm pkn selsk kroj a ustrojm se do nho na ples; kdo chce se
mnou taniti furianta? Sedlk, sedlk, sedlk, sedlk je velk pn!" zpval staeek v tanci,
luskaje tymi prsty nad temenem, levici v bok, blou hlavu na stranu. Lilinka neodolala; s
dtinnou radost se dala proti nmu do tance, i byl to prek, nad nj nemohlo bti
rozkonjho. Na konec si zvedl mistr dvinku obma rukama a k blm knrm a polbil ji
na tvinku za jsotu dvek, tleskajcch u vytren.
"Ejhle, pt krlovna plesu! To bude skvostn! Te se teprv na ples tm!" zvolala Tana,
a dvky naden pizvukovaly.
Jen Drahomi hledla na vjev ten s tv tragickou. "Dnes kvt nadj a ztra kosa zmaru,"
pravila melancholicky.
"A pozt z toho seno," vyhrkla Lenka, nae j Tana odsekla: "V, jak zan Nm z
Portici?" A dvky se hlasit smly.
Drahomi prohodila svou prpov jen proto, e se j nesmrn lbila. Byl to ver z jej
nejnovj bsn, do n jet vecky ostatn vere chybly. A pece se smutn ona vta, bez
dvodu tenkrte pronesen, stala bohuel pravdivm proroctvm.
Lilinka si na plesu nezatanila furianta!
"Ztra ji je ples!" jsala vbhnuv k Zdence a Ellen v pedveer vznamnho dne; "a
uvidte, jak jsou selsk aly hezk, j! erven punoky, zlat - opravdu zlat nrovaka a
tkovhle kdlat epec! To se v nm bude tancovat, j! Pro jsi nechtla tak bt za
selku, Zdenko, pro?"
"Poj sem, Lilinko," pravila Zdenka a pithla si dtko k sob na idli. Zdlo se j, e oi
dvtka jaksi divn svt a hol ruky e se tla k tlku, jako by jim byla zima. Lilinka
sedla Zdence na kln a poloila j hlaviku na rameno. Ruky jej byly jako led a hlavika
plila, kdy ji Zdenka pozorn hladila "Hla mi hlaviku, v, bol m ji dlouho, od vra;
ale nesm nic ci, slena by m nepustila do plesu. Tak, hla mi ji, a m ztra nebol."
"Poj do postlky, tam t pestane boleti," chlcholila ji Zdenka a odnesla dcko k slen
Hodanov. Tato pohldla na Lilinku, podkovala Zdence za jej opatrnost a poslala hned pro
lkae. Nadila Zdence, aby o churavosti malho milka vbec mlela a drukm nekalila
radost. "Beztoho bude to jen trochu horkost z nachlazen. Musme Lilinku proti vslovn vli
jej matky tepleji oblkati."
V postlce se rozdovdla holinka jako hrav kot, radostn vitoc o ztejm tanci.
Zdenka se upokojila jej veselost a lbajc ji na dobrou noc nemla tuen, e ji vidla
naposled s smvem na lbeznch lstekch.
Rno malik nevstvala z lka. "Nestrachuj se," pravila slena Hodanov stranou k Zdence,
"za dva dni bude nemoc odbyta, ale nepovz jet dvkm, e Lilinka nebude dnes taniti. A
bude opt zdrva, nahradme tu radost vm i j."
Na tst byly chovanky tak dleit zamstnny vlastnmi osbkami, e teprv pi obd
poheily Lilinku a slenu Hodanovou. S tv neproniknutelnou pravila jim editelka zcela
klidn: "Ten mal oteek asi celou noc nespal samou radost; msto vstvn usnula a sp
dosud. Slena zstala u n."
I jala se dvkm dvati nauen, kterak jsou povinny k mladm pnm dstojn a skromn, k
cizm dvkm vldn a k starm hostm uctiv se chovati, nemluviti mnoho ani pli hlasit,
nesmti se npadn, neeptati si a nepouchovati se, neohleti se zvdav po nikom, vbec
neheiti proti dobrmu tnu. "Cizch chyb jako byste ani nevidly," napomnala je, zvl pro
chatrnj toaletu nebute k nikomu mn zdvoil. Beztaktnost k chudm je znmkou
nejvt nevzdlanosti. Netlate se do poped a nedrte se jenom spolu pohromad, jako by
vm po jinch nic nebylo; jsouce tu doma dvejte cizm ve vem pednost a pichzejte
zvanm dvkm svou pvtivost vstc; kdyby se chovaly odmtav, nevnucujte se jim.
Zpozorujete-li nkterou snad nehezkou a nehlednou, bavte se s n a hlete, aby nebyla zcela
postrena; krsn a zc ji naleznou vdycky pozornost a zbavu. O pnech pravm jen
tolik, e se, jak doufm, uchrnte veho, co by se podobalo koketstv a vyzvavosti, co by je
podncovalo k smlosti, a pamatujte, e je-li mladk nezpsobnm k dvce, bv tm
nejastji sama vinna. Nezapomete, e mladci jsou pozvni pro tanec a nikoliv, abyste se s
nimi seznamovaly. Chovejte se, jak se naproti cizm pnm slu. Vbec a kad odtud
odejde s milm dojmem a s ctou k vni jako k ulechtilm, pjemnm a vzdlanm mladm
slenm." Doktoru Dvoreckmu uloila editelka, aby opatil z gymnasia v Ivanov Mstci
seznam oktavn a septimn nejlpe doporuench, dobrmi mravy se vyznamenvajcch,
nad m hlavn miss Leadov bdla jako nejpsnj censor; nemn eln vak byla
kritika tanenho mistra, nebo jen on znal dleitou ctnost povolanch, kte umli taniti.
Dostati se mezi tyto vyvolence bylo vdy ctidost pn gymnasist; pozvnka do
pensiontniho plesu byla pro mladka vskutku dobrm vysvdenm. Zlt pak tohoto roku
baili mlad pnov po pozvnkch sleny Zlesn, tvrdce, e jet nikdy nebylo v
pensionte tak hezkch dvat jako letos. Znali je dobe ti pni gymnasist, nebo si umli
vyhledvati monost, aby je potkvali, kdy dvky s uitelkami chodvaly na prochzky.
Krom gymnasist byli pozvni brati aek z msta, hlavn vak jejich rodie a dospl
sestry, jako i dospl aky samy. Manosta Zlesn s chot a dcerami arci nechybl.
Pozvan pan poslaly ped plesem msy jemnho peiva a cukrovinek, jin zase drbe a
zvinu; v kuchyni bylo po cel den co pci. K dozoru v kuchyni na veer pi plesu se uvolila
slena Hodanov, ale stav Lilinin se zhoril tak, e bylo nevyhnutelno, aby zstala u n.
Odsthovaly malou nemocnou s postlkou do nejzazho pokoje, kam nemohl doznvati hluk
tance; dvatm se ji nemohlo tajiti, e mazlek jejich stn, eklo se vak, e churavost ta
jest bezvznamn. Renka navtvivi odpoledne Lilinku a vidvi ji spc uvila tchm,
ktermi prv tam ptomn editelka zapuzovala obavy sleny Hodanov; porozumvi pak,
e ob dmy maj starost, km opatiti dozor v kuchyni, nabdla se ochotn k slubm.
Nechtly pijmouti.
Vem drukm pomhala Renka pi oblkn, skoro vem upravila plesov es; jen
Zdenka s Ellenou si vzjemn pomohly samy.
"Kdo to tak be na chodbu?" podivila se Ellen, a Zdenka uleknuta vyrazila ze dve; z jinch
souasn vybhla ustraen Renka. Ob se zachvvaly o Lilinku. Na chodb vak "beela"
smav Andulka jako mal dt pro nemen netst, neli e si nadobro zkazila plesov aty.
"Nemohu na ples, l" hoekovala jako bez sebe, take j Ellen prudce zacpala sta kouc: "Pst!
Lilinka sp!"
Vely k Andulce do pokoje, a vru, alostn byl pohled na jej jemn, jako z pavuiny utkan
modr aty. Ze sukn vpedu byl po cel dlce vykubnut klikat cr. Jin sukn, vytren z
lmce a ledabyle spraven jen pendlkem, visela toti ve skni vedle sukn plesov, kter
zadal pendlk smrtelnou rnu, prv kdy si ji hrdlika vyndvala ji ped plesem.
"Vid, ty nepodn, co spskal tvj nepodek! No, ale stalo se, tak nepla a vezmi losk
modr aty, jsou hezk dost!"
"V loskch nepjdu," breela Andulka, "maj mastnou skvrnu, kterou jsem zapomnla
vyistit!" Tak se nalezla na kadch jejch atech njak vada, nedbalost zavinn.
Pomleno na vypjen at od jin dvky, ale vecky chovanky byly mnohem thlej a
vt ne Andulka, krom Lenky, kter vak nosila dosud polokrtk sukn. Renka arci
byla stejn postavy jako Andulka, ale mla jen tmav obleky mimo jedin, zcela nov aty,
zjednan pro dnen ples.
Vtom Renka, vytrativ se ped chvilkou, vela se svmi plesovmi aty v ruce. "Jsou
jenom satnov," pravila, "ale rov barva ti pkn slu, a bl okrasa z neastnch tvch
at dobe se na rov hod. Honem, pomozte mi ji sprati."
"Ale v em bys tanila sama, prosm t?" asla vyjeven Andulka.
"Netanm dnes, budu v kuchyni diti obsluhu," odpovdla Renka pokojn; "jsem rda, e
ti m aty poslou! Tedy honem do prce!"
"Ty by ses odekla tance? Pro kuchyni? Ci k vli Andulce?" divily se dvky; ale Renka ani
nemluvc ji prala atlasav rice a krajky se at jednch a pivala je na druh. Za ti tvrti
hodiny stla tu Andulka zc, blaen a hotov upraven "jako z cukru."
Byl as vejti do tanen sn. Pnov ji tam byli. Nikdo, ani vlastn bratr msanosta,
nepoznal na slen editelce, je dvorn hosty vtala, e ji skliuje velk nepokoj. Prv
zvdla od lkae, e povaha Lilininy nemoci, ped pl dnem jet nerozhodn, se jev bti
znan povlivou.
"Tedy pojte, neite se smnmi," velela Milada tlumenm hlasem dvkm na chodb
shluknutm a bojcm se uiniti prvn krok do slu, na jevit spchu nebo porky, kde miss
Leadov, v atlasu a se ptrosm prem ve frisue, bdla, jak vdly, jako Argus nad ptmi
jejich hchy.
Jedna dvka pitiskla ucho k osudnm dvem, druh oko ke klov drce; Drahomi se chtla
tak podvati, Lenka nezbedn do ni strila, take bsnick hlava vrazila do dve, nae se
Andulka rozesmla a k uduen.
"Jen udlejte podnou ostudu, vy dv ululum na ptky," prohrozila Ellen obma mladm
rozpustm, ale tm se vc jet zhorila, nebo Drahomi se poala nervosn smti.
"Jak jste vecky hloup! Ticho!" zlobila se Tana, eptem horlc; "e na vs otevru dvee
dokon, aby vs cel svt uvidl ve va nejapnosti! Poj, Zdenko, ty jedin jsi klidn;
vejdeme a nechme ta housata za dvemi."
Vely. ana byla oslujc v snhoblch krajkch, jen zlatm pasem a jedinm rudm
kvtem mku v havranch vlasech zdobena. Vedle n se Zdenka podobala fialce, majc odv
jasn fialov a narcisky v hndch kadech. Za slinm tmto pedvojem velo dv thlch
zlatovlsek: Milada, opsavi perloed at svj blankytnou erpou hedvbnou, vyzdobivi si
ivtek bohat stbrnmi korlky a vlasy tpytnmi jehlicemi, j po boku Ellen v jemn
zelench, jednoduchch atikch se stukami tmavho odstnu, sv a mil jako zelen jaro.
Rov Andulka nsledovala s Lenkou, j bl, peste kvtkovan bor dobe sluel, a prvod
byl uzaven Drahomrou, obleknuv sv plyov, bruntn aty s bledorovmi vzankami.
Vru j Tana dobe poradila k t volb; bezbarv plavovlas Drahomi vypadala v tmavm
odvu jako zjev nevedn, zajmav.
Nastaly poklony a klonky, vtn znmch dm a seznamovn s neznmmi, nebo v
okamiku vchzeli za chovankami skoro vichni pozvan host. Vesel manosta byl
obratnm prostednkem zahajovac zbavy, je se ovem skldala, jak to bv, ze
zdvoilstek a vdy stejnch frz. Nicmn hovor neuvzl, nebylo znti krobenosti, a
psnm om miss Leadov chovanky vyhovly pi svm vstupu jak zjevem, tak chovnm.
Posluny danho jim nvodu obraly se pvtiv zvanmi slenami, prokazovaly jim i starm
dmm velik drobn sluhy, v em Ellen vynikala zvltn vmavost, a hovoily
nenucen se starmi pny. Milada pokradmu pokukovala na tanenky, tvc se, jako by jich
ani nevidla; upmnj vak byla Tana, je nasadivi si zlat skipec prohlela si pny
zcela bez petvky. Utrila za to hrozn pohled miss Leadov.
Ji se osmlilo nkolik mladk pibliti se slenm, kter znali z plesu loskho, ba
pedstavili jim i sv kolegy. Nejetnji obstoupili roztomilou Ellenu. Dvky pijmaly je
zdnliv s chladnou zdvoilost, nutce se ped zraky sv strkyn k ukrutn dstojnosti. Ale
jakmile der na piano ohlsil prvn tanec, velice se ta krsn majesttnost pohatila. Bylo by
mohlo z o blesky metati deset sleen Leadovch, a nebyly by zabrnily ohni, s nm se
mlad svt pustil do tance. Ji se i hovor jinak rozproudil; odehrlo se mnoh mal
dobrodrustv, by i pouhmi pohledy a slovy, a zajist spchn i nejeden poklesek proti
dobrmu tnu, ani jej miss Leadov v oivlm tom ruchu postehla.
Ku podivu starch chovanek se o malou Lenku tanenci velmi piln uchzeli. Zpozorovali
toti mladci, e jest velice povdav, i bavili se s n, aby ve vyzvdli, eho byli dychtiv.
Jeden se j ptal, kdo e jest neznm mu slena s narcisovm vnkem v kadech, a Lenka
poala mu vykldati peochotn ve, co jen o Zdence vdla. Prv la Tana v prvodu
tanenka okolo n a zaslechla cosi o malm psku, je se jmenoval M... "Znte nmou z
Portici?" otzala se hlasit svho prvodce, a Lenka zarazivi se omluvila se ihned, e ji sestra
pokynem vol, a odela pes sl k Milad.
V kvtinovm koutku slu se Andulka s dvma pny smla tak bez mry, e se tam kad
ohlel. Tana krejc prv blzko smjc se skupiny ekla v zdnlivm zancen svmu
tanenku: "Blouznm o scn, kde Faust sly o Velk ptek velikonon zvony. i, pardon,
prosm! Bylo to v den Vzken, nebo o Velk ptek byl by slyel leda ehtaky. Jak jsem se
smn podekla!" Tak usmla se Tana odchzejc; ale hrdlika dobe poznala, kam bylo
meno ehtakami, a nemrnila se!

... mluvili spolu - o Lilince ...

Milada byla velmi uspokojena, slyc z mnohch st vrazy obdivu, je platily ziv slinosti
jej; i Drahomi byla "pochopena", neb mlad pnov, udiveni hloubkou poetickch jejch
vrok, dvali j hojn pleitosti pesvditi se o "elementrn sle", kter spov v tanci.
Vak co bylo ve pltno, kdy on - on netanil!
Doktor Dvoreck - ten nevrnk - dnes nejastji pohovoil se Zdenkou, a zdlo se, e
dvrn a vn. Ovem, nebo mluvili spolu - o Lilince, o em nevdla Drahomi ani
Ellen. Ob poaly na Zdenku trochu rliti. Ba, nebylo mono, aby se t jemu nelbila, kdy
o jejm pirozenm, neuvdomlm pvabu, na nm nebylo ani stnu koketerie, o jej
upmn, dtinn ivosti a prostomil pmosti el jeden chvaln hlas.
Nepozorovan se Zdenka ze slu ztratila. Sluka, je roznela limondu, j poeptala, aby
pila do kuchyn, a tam j ekla piln zamstnan Renka, e po n Lilinka vol.
Potena domnnkou, e dvenka snad chce slyeti vypravovn o plesu, bela k zadnmu
pokojku plna nadje, ale jakmile otevela dvee, sevelo se j srdce hroznm poznnm.
Lilinka, sotva sob podobn, leela hav v blch podukch, nad vytetnma okama
majc obklad z ledu; hlas jej, zmnn a nesvj, zkostn volal jmno Zdenino. Bled, s
oima plem zrudlma, hldala slena Hodanov kad jej dech, a editelka, je sem na
chvilku odbhla od svch host, nyn bez usmvav masky hostiteliny jevila tv bolem a
strachem zmuenou. Polekan Zdenka se pesvdila s krutou bolest, e uboh dvenka, a ji
stle volala, snad j ani nevidla, blbolc vci zmaten, vzdlen. "Maminka zpv dnes pe,
stroj se za chlapeka, pomoz j, Zdenko!" - "Makary, makary! Vid je?" - "Padla jsem
mamince pes vleku a byla jsem bita!" - "Maminka m dlouh nehty a krbe, ty um lpe
hladiti, hla m, Zdenko!" - "Nco bouch, bouch, to pij ampask, sly?"
Podobn nesouvisl vkiky se draly Lilince z vyprahlch, rozpukanch rtk, kdy j Zdenka
co chvle kladla na lko nov obklad z ledu, na nj kanuly hork jej slzy. Vyrozumla z ei
obou sleen, e lka upozornil na nebezpe, a e bylo ji o devt hodin veer pan
hrabnce do Berlna telegrafovno. Nyn bylo po plnoci. Tu prv otevela sluka znovu
dvee a tichm hlasem ekla: "Telegram."
Dychtiv jej vzala editelka z ruky jej, rozbalila a polohlasn etla: "Nemohu pijeti, mm
ztra opern zkouku a pozt vystoupen ve skvl loze. Snad bohd nebezpe astn
mine. Lbejte mho drahouka a telegrafujte mi denn vcekrt." Doetla tesoucm se hlasem,
a slzy polily starohnou jej tv. Zdenka sklesla na idli a poala tkti, nebo malik si
chraplavm hlskem popvovala. "Pro bychom se netili, kdy nm pn Bh zdrav d..."
Slena Hodanova hrozila Zdence prstem.
"Ne, nemohu to snsti!" lkala Zdenka tlumen; hrabnka me zpvati, stoj o skvlou lohu, -
kdy jej dt zde - zpv lohu takovou..." Poctila n ruku na svm ele. Slena Hodanov
stla ped n, plac a hledc mocn vraznm zrakem v oi jej. "Zdenko, m matku
nevlastn," pravila j; "ale ekni, pijela by i nepijela, kdybys ty zde tak leela?!"
"Pijela by!" ekla Zdenka bled jako smrt. V srdci jejm se cosi tvrdho zlomilo tak rzem, a
to hluboce zabolelo.
Dt hodilo rukama a hnulo sebou. Ihned byla mlad uitelka u postlky. A Lilinka
chraplavm svm hlskem nejasn, falen zazpvala ten divn, dtinn teskn konec
psniky:
V hnzdeku star se ptatko,
pod kdlem heje sv mltko;
o mne se nestar duika,
ptek, ni pejsek, ni koika.
Bylo to srdcervouc. Zdenka, jako by tchy hledala, pitulila se k editelce, pitiskla tv k
jejmu rameni, a ob plakaly. ", jak jsem byla nevdn ve svm tst! , jak jsou jin
neastn a dob!" alovala na sebe upmn.
Star dma dojata ji pivinula k sob. "A neodsuzuj, Zdenko," ekla tie. "Hle, i j te
musm utti sv slzy a jti s klidnou tv mezi hosty; povinnost i ze mne in hereku. Kdo
v, jak bude hrabnce krvceti srdce pi skvl jej loze! Neodsuzuj ani chybujcho; nev,
co dui jeho otravuje."
Pustila Zdenku z lokt, otela si tv vlhkm runkem a odela za domc svou povinnost.
Zdenka ctila s obdivem, jak duevn sly jest teba k takovmu sebezapen. Sama j schopna
nebyla. Poklekla stle plac u okna, opela lokty o idli, elo o sepjat ruce a modlila se tie,
vroucn, dlouho.
Druh hodina po plnoci odbila. editelka se vrtila pevleena v domc at. "Jdi spt,
Zdenko," poruila j mrn, ale urit; "ji dlouho jest po plesu, Ellen t asi touebn oekv.
Jdi, vdy Lilinka tie usnula."
Zdenka vidla patrn, e ji editelka jen konej: Lilinka nespala, leela vak vyslena
horekou, ruka j bezvldn visela s postlky. Zdenka piklekla k ni, zlbala tu palivou
ruku a pak odchzela. Jet se obrtila dlouhm, dlouhm pohledem k dtku a zaeptala
sotva slyiteln: "Dobrou noc, andlkul Dobrou noc!" Pak polbila ruce obma uitelkm a
ubrala se do svho pokoje. Zmnn, zuboen obraz Lilinin majc stle ped oima slyela
v duchu Drahomin vrok: "Dnes kvt nadj a ztra kosa zmaru..."
Ellen ekala na ni, sedc zabalena pokrvkou na posteli. Msc svtil a stail z svou, aby
mohla Zdenku odstrojovati; v eru nepozorovala, jak hrozn uplakan oi m druka. "Jak se
m n kotko?" byla prvn jej otzka.
"Zd se, e lpe," zalhala Zdenka. "Dvaly jsme j ledov obklady. Nyn m slena editelka
vyhnala, pravc, e mne tam nen teba, kdy Lilinka sp."
"Vecky pni se po tob ptali, kam ty zmizet," vatlala polohlasn Ellen; a poslouchej, pan
doktor Dvoreck mluvil se mnou, dlouho, asi pt minuty. Byl mlo vesel, jako by pemlel
o smutn vci."
"Jist myslil na Lilininu nemoc, nemluvil se mnou o niem ne o n," ekla Zdenka.
"Jist? o niem jinho?" vyzvdala Ellen se zbytkem rlivosti.
O praniem jinm. A prosm t, vmal si Drahomry?" ptala se Zdenka schvln.
"Malounko," jistila Ellen uspokojen, "promluvil s n jen, co by napotal jedna, dv, ti. ,
nemysli, Drahomi ho nezajme. Aby j se pesvdit, ptala jsem se ho, jestli Drahomi talent,
a on ek, e je do sud pli exaltovan a e se teprv uke, co je prav cit, co petvka a
jestli nco z n bude. - Tak vid, ty se mlila, a nestra mne Drahomrou."
Zdenka ji neodpovdla; dala Ellen dobrou noc a lehla si. Vecko jej mylen bylo u
Lilinky, u jej matky v Berln, u neznmch zhad ivotnch, jich temn tuen se v n
probudilo slovy editelinmi. Mlad hlava jej byla ji umdlena pemlenm a velkmi
dojmy, take ji poala titi dmota; vtom uslyela Ellenu ze span mluviti. Ve snu, v em se
j asi mhaly slastn pedstavy, opakovala jednohlasn slovo: jmno doktora Dvoreckho.
"Ach, ona se l! Nco mi prav, e bude stran zklamna!" pomyslila si Zdenka; i bylo j
Elleny vpravd lto. Ji neusnula, a sotva e odbila est hodina, ji byla ustrojena a spchala
k Lilince.
Nebyla vputna. ekli j, e a po sndani. Ale kdy se k sndani msto sleny Hodanov
dostavila editelka s tv starostlivou a bolestnou, zarazil se dvkm dech, a nedailo se jim
nijak ani povdn o verejm plesu. Neli se rozely, oznmila jim star dma se slzami v
och, e Lilinka jest zachvcena zlm zntem mozku. "Pipravila jsem vs, abyste se
plin nezdsily, a..." Nemohla domluviti bolnm pohnutm. Nm a jako omreny
vyslechly to dvky.
Vtom nkdo zazvonil, a za chvli sluka pinesla blou krabici, kter byla jen postavena za
vraty. Mla npis: Slen Ren Pokorn," a kdy ji tato otevela, objevila se v n velk,
ndhern kytice nejkrsnjch r.
"Od koho to, Renko?" asla editelka, nebo pekvapenm i ona na okamik zapomnla na
sv hoe; "tob, je jsi byla vera nezitnou, pelivou Popelkou a j nikdo na plesu ani
nespatil! Od koho to?"
"Nevm a nepochopuji; snad je to mlka," mnila Renka, "snad to pat Tan, Milad
nebo -"
"Ne, tob to pat, ty zaslouila cel vrch re," zvolala Ellen, "ty pracovala schovan jako
mraveneek pro nae vyraen, ale my jsme sobeck, nevdn tvory, a ta kytice od cizho je
hanba pro ns. My jen myslit na sebe, my neuznal, k tob nevmav, lehkomysln dvata,
- a snad ns pro to Pnbh tak tce kse potrestat..." Dala se do ple. Mikem se obrtily
mylenky vech zas k mal nemocn, a ji se o kytici nemluvilo.
Zdenka chtla Lilinku navtviti, i jin dvky prosily, by smly k n; vak editelka dn
nedovolila. "Lilinka jest tak zmnna, e by se mlad oi vae zhrozily. A pak jsem
odpovdna za zdrav vs vech, a prvem by mi byla vytkna neopatrnost, kdybych vs
psn nevylouila z ovzdu nemoci tak tk."
Smutn se plil dvkm cel den. Byla to nedle, nemly zamstnn kolnho, a msto
vitornho povdn o plesu panovalo ve vech komnatch pochmurn ticho. Nkter dvky
ly dopoledne s miss Leadovou do kostela, jin se doma z knek modlily; odpoledne se
stupoval nepokoj vech a k vnivmu pli, nebo z Lilinina pokojku pichzely zprvy
smutnj a smutnj. Telegrafovno hrabnce, e dt jej nedoije jitra.
Prv zaplanul do edch komnat vemi okny rud svit veernch ervnk, kdy se z
pokojku nemocn otevelo okno dokon. Dv postavy poklekly u postlky a modlily se
zkrouen.
Z tvinky jej zmizel keovit vraz zpasu smrtelnho, ohe horeky se promnil v
mramorovou blost; leela s polosmvem na rtech jako andlek, rukou mistrovou vytesan z
chladnho kamene.
Jakkoli etrn bylo povdno dvkm, co se stalo, oddaly se pec neukrotilenmu alu. Zvlt
Zdenin iv a prudk cit se bouil horouc bolest. Myslila, e mus hoem zahynouti. Nikdy
dosud nepoctila se tak neastnou jako v prvn, beztn noci po Lilinin smrti, ani ne
tehdy, kdy se ohlela za korem, jen unel odtud drahho jejho tatnka, a ona ciz a
opustna zstala ped vraty tohoto domu.
* * *
Prvn snenky vykvtaly z chladn zem, kdy Lilinku spoutli do hlubokho krytu v ln
jejm. Skvostn vnec, kter j matka poslala, ozdobil sir erstv hrbek, ale slzy matiny ho
nesvlaily.
Denn nosily dvky kytiky snenek i prvnch fialek na hrob ubotka, na nm matka dala
postaviti mramorov pomnk, pedstavujc klecho andlka. Na podstavci byl vyryt
vyzlacen npis: "Drah dt, oroduj za mne." V hlubokm zamylen tvala Zdenka opt a
opt tato slova, k nim se j v pamti ozval vrok: "Neodsuzuj chybujcho; nev, co
otravuje srdce jeho." Ta prosba marniv, slvychtiv divadeln dmy, aby uboh rob za ni
orodovalo, budila soucit v srdci Zdenin a smiovala ji s neznmou onou enou.
Teprv nyn byla dost pokojn, aby dovedla v dopise vypovdti zevrubn, co proila pi
Lilinin nemoci a smrti. Vylila ve tak, jak se to v jejm velm citu obrelo, ba po prv
psala tenkrte i matce, netajc j, kterak u lka oputn Lilinky vzpomnala na vrnou,
pelivou jej lsku mateskou.
Vak podivno: a Zdenka oekvala, e j matka ihned co nejlaskavji odpov, mjel den za
dnem a dn psan z Jasanova nepichzelo. Marn ji tila Ellen, e tden nen vnost, a
e mvaj rodie na svt t jinou prci ne psti nedokavm dcerukm; Zdenka se trudila
domnnkou, e ji matka ve svm srdci zavrhla, ba zas, e tatnek jest nemocen aneb
pedstavami jet trapnjmi.
"Poj se mnou, Zdenko, mm s tebou co mluviti," pivtala ji editelka za slunnho dne, prv
kdy se slena Hodanov s n a s Ellenou ze hbitova vracela dom.
S tlukoucm srdcem vela Zdenka za editelkou do jejho pokoje, lmajc si hlavu, co asi
tajemnho j chce slena ci.
"Prv jsem obdrela dopis od tvho tatnka, jen m pros, dt, abych ti oznmila nco velmi
potitelnho. Neuhodne, co by to mohlo bti?"
"Tatnek pijede?" zvolala Zdenka a zardla se radost.
"Chyba! Pijeti asi neme. Nco jinho usly." "Pak nevm co," ekla Zdenka hledc tzav
editelce do o.
"Narodil se ti mal bratek! Zde si to peti; tatnek vloil lstek pro tebe."
Ale Zdenka nebyla v tu chvli schopna sti. Novina ta ji popadla za srdce tak silnou radost,
e j vrazila krev do tv jako plamen, a neli mohla slovo vyknouti, vyskoila, chytila
slenu kolem krku a prudce ji polbila na tv. Jej jsav pekvapen musilo se na nkom
vybouiti.
Kdy se vzpamatovala, zastydla se za sv penhlen. "Odpuste moji smlost," pravila
ustupujc uctiv. Ale nyn ji editelka sama objala, kouc usmvav: "Poj sem, a ti tedy j
prvn ze srdce blahopeji!" Pozdji ekla slen Hodanov, e ji Zdenina nelen radost
velice potila jako dkaz velho, bezelstnho srdce dtinskho. Konen se tedy pe
svdila, e vzpurn povaha divok dvky se ulechuje opravdu v jemnou, jarou a ladnou
bytost enskou.
Zdenka si pospila s velkou novinou k Ellen. List od tatnka byl jen kratik; k nmu
pipojila i matka nkolik dk plnch lsky.
", kdybych mohla okamit dom, abych se na bratka podvala!" horovala Zdenka, skc
kolem Elleny po pokoji.
"A mne bys tak zde rda nechala?" vytav odvtila E!len; "vak beztoho as utk, brzo mi
odjede a na oputnou Ellenu zapomene."
"Elleno!" ulekla se Zdenka, "na to jsem vru jet ani nepomyslila, e bych se s tebou mla
rozlouiti! Tm se dom s nedokavou radost, ale tebe, Elleno. chci tam mti s sebou! Co
se mnou nepojede do Jasanova? Vdy v, e na to stle spolhm!"
Ellen zavrtla hlavou. Musm se uiti, pod uiti! Zapla ti Pnbh, es m tolika chybm v
ei esk odnauila. Ale kdo si mus sm chleba zadlvat -"
"Snad vydlvat," zasmla se Zdenka pese vecku rozechvelost.
"Ano, ten mus mnoho, mnoho umt," doloila Ellen. "A do nov rok budu jet akou, a
od nov rok budu tady troku zastupovati miss Leadovou v anglick konversaci; ona pojede
na dva msce dom do Anglie. A ne pijede zptky, snad najdu msto jako guvernant, sm
Pnbek v, kde."
"Nezstala bys radji stle zde v stav?" ptala se Zdenka.
"," ekla Ellen zapena, "chtla bych, kdyby bylo mon... A pitulivi hlavu k hlav
druin, zaeptala j v sladk dvrnosti: "Zdenko, j ho mm tuze, tuze rda... v.
Dvoreckho."
Zdenka se opt zalekla. Aby pevedla e na jin pedmt, ekla: "Dej Bh, aby se tvoje
pn vyplnilo. Nu, uvidme. Mme jet mnoho asu. Na prvnho z jest uren mj odjezd.
Jet tyi msce zde s tebou pobudu!"
tyi msce - a jak rychle ulet! Odkvetly v zahrad mjov eky, erven zasypal hrob
Lilinin svmi remi, nastala vedra n - ve se jen mihlo jako zal sen! A m vce se blil
den rozchodu, tm vroucnji ctily ob dvky, jak drahmi jsou sob vzjemn.
Byl tepl, krsn veer ervencov; dvky si po veei vyly do zahrady, je se v msnm
svtle podobala bchorkovit krajin. Ellen a Zdenka usedly na laviku a drce se v objet
eptaly si, co prv mlad srdce jim vnukala. Jako bjen zlat motl piltlo jim na rty
slovo "tst".
"Jak si pedstavuje budouc tst?" ptala se Ellen zamylen Zdenky.
Budouc tst! Elleny se nemusila ptti, jak si je pedstavuje; Zdenka to vdla! Ale jak si
pedstavovala sama tst vlastn?
"Nepeji si nic vce, ne ji mm," rozmyslila se konen; "k mi jen Bh zachov rodie a
bratka a tebe, Elleno; vy jste m tst..."
"A jinch pn nem? Povz pravdu! Nemus se pede mnou tvit, e jsi tak rozumn a
dokonal jako Renka."
"A dosud nikdo nevyzkoumal, ani ona sama dosud nev, kdo j po plesu poslal onu kytici,"
divc se pipomnla Zdenka. "Znamenaly ty re pro ni snad tst?"
Ellen se odmtav usmla. "Ta kytice nestoj za lmn hlavy; vak ji poslal jist ten
chlapeek z gymnasia, kter by dostal doma metlou, kdyby se prozradil."
"Zde jsou! Zde jsou!" ozvaly se na blzku dv hlasy, a Lenka vedouc se s Andulkou pravila
dleit: "Honem pojte pod lpu, Tana vs zve do valnho shromdn! Pospte!"
ly tedy vechny tyi spolen. Pod lipou ekaly ostatn druky, Tana vzpmena stojc na
lavici. "Stm hlasy svch vrnch, a dn nechyb," jala se dramatickm hlasem eniti.
"Druky, brzy opustme tento stav a rozptlme se po irch vlastech. Pod tmto mlenlivm
stromem, pod touto lipou slovanskou proily jsme nejdleitj chvle svho ptelstv; zde
uzaveme slavn svazek, jm se nae ptelstv upevn a do smrti. Pisahejte!"
"A do smrti!" zvolaly dvky s nadenm.
"Rozejdeme se, ale slibme si, e ode dneka za ti lta se dostavme vecky zas pod tuto lpu!
Dne sedmho ervence za ti roky zde oslavme blah shledn! Slibujete vecky?"
"Slibujeme!"
"Vak mohly by se naskytnouti pekky," upozorovala rozumn Renka.
"Pekky nepekonateln mohou bti omluvou, mus se vak psemn objasniti," rozhodla
Tana. "A na znamen dnen mluvy dme zhotoviti stbrn krouky, kter budeme nositi
na levm malku a do posledn sv hodiny."
"Vborn!" "Roztomil!" "chvatn mylenka!" "Ano, a do posledn hodinky!"
pizvukovaly dvky v rozncen.
Drahomi se hlsila ke slovu. "Usnesme se, e jestlie kter z ns do smrti spolench se
odhodl vstoupili v posvtn stav manelsk, bude povinna pozvati vecky druky na
svatbu!"
"To je znamenit! Ruku na to!" volalo se. Tana seskoila s lavice, vecky si podvaly ruce a
lbaly se v povznesen, blouzniv nlad. Jen Zdenka, je nebyla ani trochu romantick, se
smla pokldajc ve sv zdrav, bodr mysli ve za pouh ert.
"Co ty se smje?" obrtila se k n Ellen; jen dej ruku; j jsem jim tak slbila pozvn,
protoe vm, e moje svatba nikdy nebude."
"Nevtipkuj o tak vnch vcech," ohrazovala se Drahomi; "nejsme v ertovnm
rozpoloen."
"km to opravdov, drah ptelkyn! Ker mu by si vzal chudou anglickou guvernant,
kdy nem nic neli veten nos a pihy na nm?"
Slavnostn nlada se troku poruila, nebo Andulka se dala do smchu a nakazila ostatn. S
hovorem veselm a dvrnmi epty se vrtily spojenkyn do svch lonic, do nich se okny
sml zlat msek, ptel mladistvch sn.
* * *
Jet nkolik nedl dvrn dv pospolitosti - a ji tu byl rozhodn den prvnho z. Ve
bylo pichystno k Zdeninu odjezdu, jen srdce jej nikoliv. S jakm odporem po prv
vkroila do stavu, jak dychtiv se i nyn tila dom - a jak tk j pece bylo louen! Ji
vera vem uitelm dala s bohem, podkovavi se jim upmn. Probdla celou dnen noc a
vdla, e Ellen tak nesp. A sotva svitlo jitro, vzchopily se ob a sedce stuleny na Zdenin
posteli naposled a v slzch si takto dvrn pohovoily. Ellen musila slbiti, e vdy, kdykoli
bude mti przdniny, navtv Jasanov, kter j Zdenka co nejluznji lila. Vyhldkami na
brzk shledn tak omamovaly svou trpkou bolest ped rozlouenm.
O nkolik hodin pozdji stla Zdenka, pln ustrojena k odjezdu, ped slenou editelkou a
dkujc j za vecku pi a dobrotu dvala j s bohem. - Slena ji objala. "Lituji, e nemohl
tvj tatnek pijeti pro tebe, dal ti vak vemon dobr pokyny, abys astn dojela sama. Jak
se podiv, a t uvid! Bvalou Zdenku vru sotva pozn."
"Odpuste mi a zapomete, sleno, m jsem se vs nazlobila," pravila Zdenka plac. Slena
ji polbila v odpov. Vldn j dala jet mnohou radu, kterak by se mla dle vzdlvati - a
ji zahrel dole vz a zaznlo osudn slovo: "S bohem!"
Na chodb ekaly vecky chovanky a podvaly Zdence kytiky, lbajce ji v slzch a volajce:
"Nezapome na ns! Pi brzo! Mj ns stle rda!"
Ji vsedla po bok sleny Hodanov do koru; jet jedno "s bohem" a "na shledanou"!" - a
ji uhnli kon cestou k ndra.
Zavazadla byla ji vera odeslna pmo dom; i nyn slena Hodanov Zdence ve opatila,
vyhledala j oddl pro dmy, jet ji napomenula, aby naproti cizm lidem byla opatrn a
vyhbala se jejich zvdavosti; objala, polbila milou aku a pak ji odevzdala v nru Ellen.
Ach! uboh Ellen vypadala tak neastna, jako by se s n vecko blaho ivota louilo. "S
bohem! S bohem!" eptaly ob place; jet posledn, dlouh polben si vtiskly na rty - a
Zdenka vstoupila, a vlak se zvolna hnul. Bl tek zavll z oknka vozu, pak zmizel i ten - a
zanikl kus mladho it do minulosti.
Plac utrala si Zdenka oi, ale zdroj slz nechtl vyschnouti. Byla samotn a vyplakala se
beze svdk z prvn bolesti rozlouen. Teprv kdy na prvn stanici vidla, e k n do oddlu
vstupuje staik dma, upokojila se a pomhala vldn nov spolucestovatelce do vozu,
pijala od nosie jej prun vak, umstila jej a zeptala se dmy, peje-li si, aby zavela
oknko. Staenka se zlibou hledla na ilou, slunou dvku, a slovo dalo slovo, rozhovoily
se. Star pan zvdvi, e Zdenka jede a na zpadn hranice ech, litovala j, e dojede
dom a v noci.
" ne," pravila Zdenka; "vystoupm ji v Zkolech a zstanu tam pes noc u znmch, s
ktermi se vlastn jet neznm. Musm v ndra zkolskm npadn v ruce nsti tatnkovu
fotografii, aby mne podle n pan doktor Pano poznal."
"Nebude j teba!" usmla se pvtiv staenka; "je to pjemn nhoda, e jedete k mm
dobrm sousedm. Doktor Pano je milm, starm ptelem mho mue; uki vm jej v
ndra, a vyite mu, e ho pozdravuje radov Bukov z Mina. Jsme je nom o stanici od
sebe a vdme se skoro kad tden."
A vldn star pan se rozhovoila o svm mui, provdanch dcerch a vnouatech, pak tak o
Panoovch a mezi jinm ekla: "Maj velkho syna - neznte jet toho tverka? Hezk a
nadan hoch, ale - inu tverk!"
"Zkoly! Jedna minuta!" vyvolval prvodce vlaku, a vlak se zastavil. Na peron stlo
nkolik pn. "Sam znm, ale kde mek doktor Pano?" pravila star dma kvajc na
pny; ti vak ji nepozorovali, jdouce vstc houfu dlnk, vystoupivch ze tvrt tdy. Patrn
o pracovnch zleitostech s nimi jednajce odeli ndram, a peron zstal przdn. Zdenka
stla zaraena na stuptku vagnu, nevdouc si rady.
"Bte za tmi pny a ptejte se po doktoru, kad ho zn," mnila pan radov, a Zdenka
seskoila. - "Jet slovko!" volala staenka; "kdyby se divnou nhodou doktor byl
nedostavil, najmte si jen vz a dejte se dovzti na jeho statek, budete jist srden vtna!"
"Ne, nebudu se vtrati, kdy jsou tak neetrn, e nedostli tatnkovi v slovu! Nechci k
Panoovm!" zprudka vyhrkla Zdenka s hvalou vzpurnost a slzy se j vyrinuly z o. "
prosm, vezmte m s sebou do Mina!" zvolala nhle, vztahujc ruce k dm, ale dvka ji
byla zavena, vlak hvzdl a v okamiku byl ten tam!
Co nyn? Pny s dlnky vidla ji daleko na silnici. Nikde iv due. Snad e by ped
ndram ekal doktorv povoz? Spchajc tam okolo ndra, vyala pro jistotu fotografii
otcovu a nevimla si ve sv zkosti, e pi tom ztratila z kabelky navtvenku, kterou j jet
ve chvli odjezdu poslal Monsieur Michael, aby ji pl mnoho tst. Neli obela ndra,
vystoupil j prv okolo rohu ndran budovy v cestu mlad pn. Prohldl si ji po zpsobu
hejsk vyzvav, take se v rozpacch rychle vrtila do otevench ndranch dve. Bloudila
chvli chodbami, nevdouc kudy kan. Mladk zatm obeel voln podl cel budovy a nevida
na pern nikoho, krom staninho ednka, otzal se tohoto: "Prosm, nevidl jste
vystoupiti z vlaku od Ivanova Mstce samotn dt, toti dvtko?"
"Jak velk dvtko?" tzal se ednk.
"Nu, kolaku," mnil mladk.
ednk pokril rameny. "Vystoupila jen jedna dma a dlnci, nikdo jin."
"Pak musm telegrafovati, e nepijela," pravil mladk a bral se k telegrafn kanceli. Spativ
na pern lstek, zvedl jej a etl na vonn oblce: Mademoiselle Zdenka Menk. - Pipulil
sta a hvzdl si tie. "Aj, tedy snad ona plach? Ty tich vody! Od kohopak to parfumovan
psanko?" Bek navtvenky vynval. Mladk neodolal zvdavosti, vythl ji a etl po
francouzsku: "Veho pjemnho cestou i doma Vm peje star uitel V Michael." Mladk
se usml. "Hm, jet husika se kolskmi brky! To nen patn, brachu. Tedy honem!"
Spchal ke vchodu ndra, vak ona tam ji stla, uvidvi jet, jak zastrkuje peten lstek
do oblky.
Smekaje klobouk pravil s klonou: "Mademoiselle Zdenka Menk ?" A kdy nesmle kvla
hlavou, pedstavil se, stle po francouzsku, jako syn doktora Panoe, omlouvaje otce, e pro
nepatrn zrann nohy nemohl pijeti sm. Svho opodn vak neomluvil.
Prvn pednost Zdeninou, kter si mlad Alfrd Pano viml, byla jej dokonal francouzsk
vslovnost; bysteji se j podval do oblieje, i seznal, e je nejen mlad a plach, ale t
hezouk a patrn ivho ducha. "Pozor, hochu," pomyslil si a jal se s n zachzeti ne jako s
"husikou", ale co nejdvornji. V koe j nabdl pld a byl pln slunch pozornost.
Pojednou se Zdenka zarazila. "Nepochopuji, pro vlastn mluvme francouzsky?" ekla esky.
", nyn, kdy vm, e je vm esk jazyk mil, pohrdnu frantinou milerd. Byla jste tedy v
eskm pensionte?"
"Snad jste si mohl mysliti, e by m mj otec poslal do..."
"Nehnvejte se, prosm. Vlastenectv otce vaeho je nade ve podezen vyveno. Tte se
jist ji touebn dom. Je v Jasanov krsn?"
O niem na svt nepovdala Zdenka tak rda a tak obrn jako o krsch Jasanova. Ani
tuila jeho mysl, zvdl mlad mu z jejho horovn leccos o rozsahu, stavu, sprv i
vnosnosti statku Jasanova, uznvaje v duchu svm zpsobem jeho krsy.
Za deset minut byli v sdle doktorov. Star pn i jeho cho, mil, srden lid, si vzali Zdenku
do lsky hned od prvnho pohledu a rno ji nutili velice, aby u nich zstala aspo ti dni.
"Budeme tatnkovi telegrafovati, e vs nepustme," nalhal vesel, stbrovlas doktor.
Zdenka vak pli touila po domov a s dkem odmtla jejich pozvn. "Tedy se co nejdve
pijedeme na vs do Jasanova podvat, abychom si v tk nahradili," slibovali staroukov
pi louen. Alfrd ji dovezl zase na ndra a lbaje j pi rozchodu ruku tiskl ji vznamn s
pohledem, pi nm se Zdenka iv zardla. Kdy odstoupil a vlak se hnul, leela j u nohou
krsn kytice r.
Ji ji unel vlak drahmu domovu vstc! Vak podivno: m to, e se tak asto pistihla pi
jinch mylenkch ne na domov? "Hezk, nadan hoch," znla j slova pan radov v pamti,
a dvala jim s bucm srdcem za pravdu; "ale - inu - tverk!" Co tmito slovy mnila
staenka? Chtla snad Zdenku ped nm varovati? A varovala ji snad - marn? Zamylen
patila na ty re...
"Jasanov, jedna minuta!"
blaenosti! "Tatnku! Tatnku!" kikla Zdenka a vletla v nru nejastnjho otce na
svt. tkaje vyskakoval j po sukni vzhru M, a Mates, dmaje nemilosrdn epici v
rukou, lbal j loket s smvem irokm jako cel jeho obliej.
"Ty moje malik! Jsi to skuten ty? Kot zlat! Jak ses nm vrtila velik!" vtal ji tatnek,
dre ji v nru a laskaje ji s nnost a pchou.
"Pust m, tatnku - hle, maminka...!" Nemohla ci ani slova vce. Dojata pitulila se v objet
matino; mluvily spolu jen vroucmi polibky a slzami radosti. "Kde je Jiek?" bylo prvn
otzkou Zdeninou, kdy byla opt schopna promluviti.
"Je doma a mlt, uvid," zasml se pyn otec; "to jest vykuluje velik, hnd oi, kter si
vypjil od tebe, a nespout jich s parn mltiky, kter pracuje na dvoe pod dozorem
strka Tonka. Ta kluinu hrozn bav! Tak, jete nyn dom, drah due; j musm do
schze, povinnost vol! V mi, lakovit rd bych zstal s tebou, ale co bych za to dostal od
Skory! V, Zdenko, e n okres m spor s dvma okresy nmeckmi? Jen proto jsem
nemohl odjeti pro tebe do Ivanova Mstce! Jde o dleit nrodnostn prospch; vak my se
nedme! S bohem tedy! Brzo se vrtm! Na shledanou!" Jet polbil Zdenku - a ji bel.
"Jako ohe," ekl Mates, "od t doby, co m syna!"
Vsedly do koru a jely. M u nohou Zdeninch vesele sekal ocskem. "Nue, Mi,
nesko mi na kln?" divila se Zdenka. "V, e nesm," pravila j matka; "n M je te ji
uen a zpsobn." Zdenka upela na ni hrav, upmn oi. "Asi jako j?" usmla se;
"maminko zlat, k tak o mn me ci, e jsem ji uen a zpsobn - aspo jako M!"
A s lakovnou vroucnost lbala ruce matiny. "Maminko," ekla na to, "o jakm strci Tonku
mluvil tatnek?"
"Je to mj bratranec," vysvtlovala pan Menkov; "po rozlinch osudech a cestch ns
navtvil, aby okl po del nemoci. Poln hospodstv ho zajm a t; mimo to pro zbavu
maluje."
Ji vjely do dvora, kde se asi tucet lid hemilo ve spoust slmy okolo dmajc mltiky.
"Pomhej Pnbh!" kikla Zdenka vesele do jejich pracovnho hluku, a tmto starodvnm
pozdravem se octla teprve zcela doma. Lid, a v piln prci, hlasitmi pozdravy srden
vtali "milostsleinku", kvali na ni hlavami a radostn se za n ohleli.
Vousat, snd mu v pltnm obleku j piel vstc se slovy: "Vtm t, Zdenko! Jsem tvj
strc Tna." Zdenka mu polbila zaazenou ruku. "Slyela jsem, e jsi u ns. Mj m, strku,
tak trochu rd!"
Vtom zahldla opodl na zarostl, mil verand dtsk korek a bela k nmu; byl przdn,
ale nedaleko rozpustile vskl dtsk hlsek; kluina zhldl maminku a tepetal se na ni z
rukou, je ho chovaly. to byly ruce? Star chva stla vedle, a dcko hkal mlad mu.
"Vy zde, pane Skoro?" divila se pan Menkov a jej oi byly pi tom tak velik jako jej
pekvapen. Ale oi mladho Skory nebyly men, kdy se podval na kvetouc, pvabn
vzrostlou dvku, kter vztahujc ruce po Jikovi pece vhala pistoupiti ble k mladkovi.
Chva, zdrujc se smchu, pispla j na pomoc; vzala Jika bez okolk mladmu pnovi, a
teprve nyn se s nm Zdenka pomazlila, lbajc mu ruky a hlaviku i kopajc noky, nadena
jeho houknm a brouknm a dvajc mu nejslad, tveraiv jmna.
Pojte pec do jdelny, a nae dt dostane nco k sndku," pobzela pan Menkov, jako
arovnou promnou ji v domc zste a v adu hospodyn. Budeme sice obdvati bez
tatnka vak on se dve najedl a na svainu pijde. Nkdy se ani nenaj pro sv povinnosti."
mil, drah domov! Byl t a pece to nebyl t. Zdenka ve vdla a znala, ale patila na
to novma oima. Dve j pipadal zlat ten Jasanov jako velk rejdit pro jej hru a
kratochvli, nyn jako velk l piln poehnan prce. Hle, i Mates ml ji modrou zstru a
vykasan rukvy a krmil v stji kon i buc krvy msto dveky, je pomhala u mltiky.
Prv zaznl ze vsi poledn zvon; mltika utichla; strc Tonk veel do jdelny. Mladho
Skoru pozvala pan Menkov k obdu, a bylo na nm vidti, jak rd zde zstal.
Strc Tna byl pi jdle mlomluvn; tm vitornj byli oba mlad lid. kdlili se, a se
Zdenka na hosta zlobila, e ji nenech povdati si s maminkou. "Kazm vm to ve prospch
pana okresnho starosty, abyste se ze veho nevypovdala dve, ne se vrt. Radji mi zatm
povzte, sleno, budete-li si jet hrti se starmi pannami?"
" ne, vzcn pane sousede, ale vidla jsem, vy e si jet hrajete s miminkem."
"Z kmotrovsk lsky, nebo jmenuji se tak Jiek."
"Dobe! Smm vm tedy nyn ci, e jste kmotr?"
"Bohuel, nejsem, sleno, a zvidl bych svmu otci tuto hodnost, kdyby mne titul
kmotrovsk z vaich st nebyl prv odkodnil."
Po obd se mladk porouel a skromn prosil za odputn, e zde tak dlouho pekel.
Nyn vodila pan Menkov Zdenku po celm dom. Nejdve j musila ukzati vbavu
Jikovu. Byl to rozdl, jak nevdn a pohrdliv kritisovala Zdenka loni svou vlastn vbavu
pro pensiont a s jak veselou ast se nyn obrala kadou karkulikou a malinkmi
koilkami, ano lbala mkk bakorky, tc se na slavnou budoucnost, a v nich ty mal
noky budou cupati; hned t dala matku o blou pzi, aby kloukovi mohla hkovati
krajeku na prvn sukniku, teprve rozeitou. Tu spatila mezi prdelnkem malho, koenho
konka na hlce a dala se do smchu pedasn t hrace. "Tm jej nedokav ji obdaroval
Ji Skora, jen m Jika nesmrn rd; ale e mu prv dnes vnoval svou nvtvu, to asi
nebylo k vli Jikovi," pravila matka s smvem, hrozc Zdence prstem. "Ten kmotr!"
zasmla se Zdenka docela nenucen; "j pece, maminko, nemohu za to, piel-li snad ze
zvdavosti k vli - mltice!" I matka se rnusila zasmti. Ty ibalko!" pravila a polbila dceru,
hledc j pevn do upmnch o, je ani nemrkly sebe menmi rozpaky. "Dobe, e m tak
ist svdom; ale Ji nen zl hoch. Jest aspo patrno, es u nho neklesla v cen, kdy ti
Jikem piel spoluddic, kterm se pnos tvj o polovici zmen. kdli Skoru jak chce,
ale pi tom si ho va."
Ji proly cel obydl krom pokojku Zdenina Cestovn truhlice jej stly za dvemi.
Nemohli jsme ti ve ji urovnati, nemli jsme klk od zavazadel. Matka otevela dvee - a
Zdenka byla tak pekvapena, e zstala na prahu jako pikouzlena. Pokojk byl peslin
upraven v slohu esk svtnice selsk. "Maminko! Maminko!" volala Zdenka pomalouku
vchzejc, jakou radost nevslovnou jste mi zpsobili tou roztomilou eskou pravou! Vi, e
je to tv mylenka?"
"Mi se," ekla poten matka; "jest to mylenka pan Skorov." V duchu k tomu
pipojila: "A j vnukl tu mylenku Ji."
Sotva si Zdenka prohldla svou skvostnou malovanou almaru, svou vykldanou truhlu, svou
vivkami ovenou postel, stl s trnoemi a idle s vyezvanmi srdeky, pibhla sluka
ohlsit, e se milostpn vrtil. Ovem nechala Zdenka veho a letla k tatnkcvi.
Nyn teprv u svainy byl tatnek cel "jej". Pocelovavi se s nm dosyta usedla tsn k nmu,
a pak zaalo dkladn vyptvn a povdn. Nejdve musil povdati tatnek, ale odbyl to
zkrtka. "U ns doma jde vecko pravidelnm chodem, ale v obci a v okresu, na to se ani
neptej! Byly by to cel kroniky, kterak se nazpasme, abychom zde ten esk kout zem
uhjili cizckmu pvalu. Kdyby nebylo statenho starho Skory, sm bych nesvedl nic,
jsem na to slaboch. Jeho syn Ji jest nm mnoho platen; ten hoch je prvnk znamenit, a ve
vcech nrodnch nadenec! Nu a co ty. Tno? Ji ses s na Zdenkou seznmil?" Strc
pikvl a nco zahuel.
Zdenka ekla nco vldnho o strkovi a dala se do vypravovn; nejdve o phodch svch
cestovnch, mezi nimi vyliovala se zvltn ivost a obrnost sv setkn s Alfrdem
Panoem a vbec vecko, co se tkalo osoby jeho. Pronikav matce neulo, e jest Alfrd u
Zdenky jakmsi stednm bodem, okolo nho se ve ostatn ot, avak nevyruovala
Zdenku ani pohledem, a se o Panoovch dost vypovdala a skonila zvst, e pikli
Jasanovu brzkou nvtvu.
"Dobe! Jsem rd, e pijedou!" horliv zvolal pan okresn starosta; "musm starmu
domluviti, jakho to m zvedenho synka! To je pkn s tou jeho frantinou. Jet by se
odvil mysliti, e jsem t stril do pensiontu cizckho, do njak pelvrny, ne? Floutkovi
by se snad lpe lbila pelvan kulturnice, arci, arci! Ach Boe, jak vlky bujej te z
nrodnho kmene! Hon se to jen za penzi, za prostopnost a za cizotoul Ale nesmm ti
kaziti prvn den v domov. Nu, ji se nezlobm. Povdej dle, zlatouku."
Zdenka sedla jako opaena, oi klopc do klna, a rty se j tsly. Dobe, e tatnkovu
pozornost odvrtil od n Jiek v loktech matinch, tahaje ttu za vlasy, take jen matka
postehla Zdenino rozilen. "Kivd Alfrdovi! kielo rann nitro jej, a byla by tak
hlasn zvolala v silou ohnivho odporu, kdyby se nebyla ostchala mlelivho strka
Tny, pln skrytho za velikm archem novin. Ten strek j byl dosud hdankou. Jej
oteven a sdln povaze bvalo nevolno vi lidem zamlklm, neproniknutelnm.
Ukrotila mlky sv pobouen a jala se vypravovati o pensiont; nejprve o drukch a hlavn
o sv drah Ellen, jej uctiv pozdravy a vzkazy dk tatnka velmi tily. Kdy
vypravovala svj i Ellenin "hloup kousek", toti sv dobrodrustv na jabloni, sml se nejen
tatnek, a se tetelil, ale i strc se zasml zvunm basem.
"Jen se bojm, e pika neastn m botky, kter pod peinou vyuhovala, prozradila slen
Hodanov ve," pokraovala Zdenka, ale ihned se zamlela, nebo strek tak nhle vstal a
noviny mu v ruce tak zaustily, e to vem bylo npadno. Osmahl, snd jeho tv byla
zbledl a do bl.
Zmnnm hlasem se otzal Zdenky: "Kdo jest ta slena Hodanov a jak se jmenuje kestnm
jmnem?"
"Uitelkou jest a jmenuje se Eleonora."
"Lorka!" ozval se strc a s tkm oddechem si rukou pejel elo; po krtk pomlce se zeptal
zase: "Neslyelas od n nkdy o jaksi Cilii?"
"Slyela," odpovdla Zdenka; dvno tuivi, e Lorka a slena Hodanov jsou toue osobou,
divila se jen velice astenstv strce Tny. "Cilie jest jej teta, kter ji vychovala a -"
Strc netrpliv mchl rukou ka: "To vechno vm. Jen povz: ije Cilie? a kde? a jak?"
Zdenka se chvilku rozpomnala, nae odpovdla: "Nevm nic novjho o n, neli e ped
lety slouila u esk rodiny v Alrsku; ije-li dosud, nevm."
"Musm psti!" ekl strc prudce a odeel rychle z pokoje.
Po jeho odchodu se ptala udiven Zdenka rodi: "Kterak se zn strc Antonn se slenou
Hodanovou?"
"Strc Antonn? Mysl strce Tnu," pravila matka; "on se vak jmenuje Agaton; m jest
mu ona Cilie, jen tum."
"J vak to nyn jist vm!" zvolala Zdenka i vypravovala v krtkosti Agatonv i Ciliin pbh.
S ivm pohnutm poslouchali rodie, a jet Zdenka nedopovdla do konce, kdy vstoupil
strc ustrojen na cestu. "Rozmyslil jsem se. Msto psan jedu do Ivanova Mstce. Prv jest
as, e dojdu k vlaku. Musm s Lorkou mluviti. S bohem." A ne kdo mohl odpovdti, byl ji
venku a krel rznm krokem ze dvora na silnici k ndra.
Zdenino srdce bylo rozechvno a do hlubin. ije-li jen uboh Cilie? Naleznou-li se konen
ta dv srdce, jich zkalen ivot byl obt za libovli svhlav a pak marn se kajc Lorky?
Takov mylenky nedopoutly, aby ji v tu chvli zajmali kon, psi a kravky, k jich nvtv
ji Mates touebn zval. "A ztra, nyn nemm kdy," odpovdla a la si podat vci do
rozkon vykldan truhly a malovan almary ve svm pokojku.
A kad pedmt, kter vyndvala ze zavazadel, j pipomnal iv pensiont; vidla v duchu
Ellenu ped sebou a divila se, kterak jest to mono, e se teprve vera s drahou, plac
ptelkou plac louila Co vecko se udalo za jedin den! Jak toho bylo mnoho, co by byla
chtla z peplnnho srdce sv Ellen sviti! "Musm j psti hned ztra!" umiovala si a pi
uklzen si komponovala v hlav dopis. Proudilo j to hlavou jako eka, vak na jednom mst
se proud stle zarel. Nevdla naprosto, kterak psti o Alfrdu Panoovi... ertem - ach ano,
ertem by se ve po sedlo snadno, vak Zdence prv pi mylence na nj nebylo do ertu;
srdce j builo jako v zkosti a hlava ji plila, kdy zaala o nm pemleti.
Ze zvadlch kytiek od spoluaek, je v umyvadle marn hledaly osven, vybrala si po
proutku zimostrzu, betanu, thuje neb tamaryku k lisovn na pamtku. Na stole stla v
malovanm dbnku skvl kytice r - z ruky Alfrdovy... "Schovm si na pamtku jednu
ri? Neschovm?" pemtala nesmle a ponoila zrak i dui do t kytice. Vzpomnla
mimovoln na Renku, neznajc drce tajemn sv kytice. "A znm j jej? Znm jeho
jmno, jeho tv; kdo vak mi pov pravdu o jeho dui? Mohou ty vrazn, arovn o lhti?
Nejsem mu lhostejn, v to vm pevn, a nco nevslovnho m k nmu vb... Otec ho
podezv, e jest nevlastencem, - a pravda, e m ml osloviti esky, ba kdybych byla
pichzela ze koly odrodilstv, jak se domnval, pak m ml pokrati, pouiti a plamennmi
slovy obrtiti, ne vak mi hovti... A na asi narela star pan radov? Zd se tak ulechtil,
vzdlan a rozmil -" Tu se Zdenka ulekla vlastnch mylenek, nebo si pipomnla prvn
jeho vyzvav pohled, dokud se neznali a on j jako prav hejsek pipadal, a vzpomnla, jak
ho vidla sti lstek Michaelv, co nebylo ulechtil a rozmil ale nediskretn, nedstojn,
drz... "To bylo nzk!" zaeptala mimovoln a podle bolesti, kterou pi tom v srdci poctila,
poznala, jak by j bylo hrozno odsouditi jej. "Neodsuzuj chybujcho!" pipomnala si a
uvaovala, zda chyba jeho nen odinna dvornm a jemnm chovnm, kterm ji pak stle
uctval? "Nedovedu to rozsouditi; o, jak jsem jet nezkuen! Kdo mi porad?" Tu si
bezdn vzpomnla na Ellenu, jak tato ekla: My jet mlad a hloup..." a musili se usmti.
"Nech tomu jakkoliv, ty re za to nemohou!" pomyslila si, unavena pemtnm a pitiskla
tv k lahodn vonnm kvtm.
Do otevench dve pokojku vela v t chvli nepozorovna pan Menkov; vidla dceru
pohrouenu tv do r, o nich vdla, z ruky pochzej. Ustoupila zticha zpt a za
okamik se vrtila hlunjm krokem, volajc hlasit: "Zdeniko, poj rychle dol, pan uitel
Kronsk t piel pivtat!"
* * *
Drah ptelko!
Z nazen Ti dnes v rychlosti pi; slena Hodanov mi sladkou tu povinnost uloila. Vzkazuje
Ti svj dk a tisc polben za to, e ses stala prostednic jejho tst. Jejho - a jet dvou
dobrch lid. Tetika jej Cilie, je po ti roky v tichosti ila u n, stala se prv astnou
nevstou Tvho strka Agatona, a slena jest blaena, e aspo nyn, a pozd, oba
doshnou cle svch tueb, a vnuje se pln ppravm k brzkmu jejich satku.
A jet jedno zasnouben Ti v rychlosti zvstuji. V, kdo byl netuenm drcem r,
vnovanch Rence v den po plesu? Vz, kdo si zvolil ji, nejskromnj a nejlaskavj, je se
ujmala kad druky, o vecky peujc - i o Drahomru? Nev, kdo jest jejm snoubencem?
Doktor Dvoreck!
la jsem se vyplakat na Lilinin hrob, m Zdeniko.
Zstanu do smrti anglickou guvernantkou. Abych se stala nm jinm, k tomu mi cosi
nedostinho schz... snad to petk, esk -? Vid, e ertuji a e nen smutn lbajc T
vrn
Tv Ellen.
S dopisem tm v ruce sedla Zdenka dlouho v zamylen pohena; za oknem se honily po
loutnoucm list paprsky a stny oblk, je metl po blankyt podzimn vtk, a v mysli jej
se radost z jedn noviny smuila zrmutkem ze zprvy druh. Uboh, zklaman Ellen!
Doufati v lsku nkoho drahho, a nhle mu nebti pranim...
"Posp si, Zdenko, stroj se ji! V pece, jak hosty ekme!" Tak napomenula ji vstoupiv
matka vidouc, e dcera je dosud v domcm, vednm obleku a patrn nemysl na pivtn
vzcn nvtvy. Byl toti na dneek opovzen pjezd doktora Panoe s chot i synem. Ale
kdy pan Menkov petla podan j dopis Ellenin, mlem by sama byla zapomnla na ve
ostatn. Jen neodkladn povinnosti hospodyn a hostitelky ji vytrhly z mylenek na bratrance
a na dvnou, nyn konen splnnou touhu jeho srdce!
Jako ve snch se Zdenka oblkala, a rozilen jej rostlo kadou vteinou, m rychleji se
blila chvle, kdy mla opt spatiti Alfrda. Jet ped hodinou se tila na toto shledn s
tajnou, jsavou radost, avak Ellenin list ji naladil dumav, ba zkostliv. Pocit, e touto
nvtvou se zajist rozhodne nco vnho v osudu jejm, hnal tepny jej v pospch a napnal
vecky duevn sly jej.
Ji byl as jeti na ndra. Tatnek vsedl do koru sm, aby v nm bylo pro hosty dosti msta.
"Zdeniko," zavolala matka oknem z kuchyn, "prosm t, pihldni, jak chva ustrojila
Jika.". A sotva Zdenka jet doplnila rozkon bor chlapekv, zahrel do vrat dvora
kor. S bucm srdcem spchala dcera s matkou hosty vtat.
Lbajc ruce pan Panoov a pijmajc otcovsk pocel jejho starouka, nemla Zdenka
odvahy pohledti pmo na Alfrda, jen ji osloval zjevem i kadm hnutm. Vybran
elegantn od hlavy a k pat, ml v hlase i v chovn zjevn, vdom pznak nejlichotivjho
holdovn, je dvce vzdval s okzalou nnost. Rozechvna, rzem podmanna a blaena
klopila v zmatku oi, i kdy pijmala z ruky jeho kytici nejskvostnjch orchidej a r,
skvjcch se v okolku ze zlatch krajek. Nerozumla, co se kolem n mluvilo, byla na chvli
jata omamujc zvrat! Silou vle se rychle vzpamatovala.
Ale, ale vy neupmn lid," zaertoval kdliv star pan doktor, "pro pak se nm neukete
vichni? Nkdo tu schz! i chcete ped nmi dlati tajnosti?" "Naopak, pochlubme se vm,
a nejlep pijde naposled," sml se pan Menk; "hle, tu se vm ji ten nkdo pichz
pedstavit!" Piblila se toti chva s vystrojenm Jikem v nru. Star doktor i jeho cho
se jali hned s malm obnkem hrav se mazliti a s nejpochlebnjm obdivem jej
vychvalovati.
" jest to dtko?" ozvalo se v to lichocen tak nelib, podivn a cize, e Zdenka pekvapena
vzhldla, a mla-li pochybnost, byl to hlas, to ji vraz uleknut a nevrlho zklamn ve
tvi Alfrdov zbavil nejistoty.
"Jest to n Jiek," ekla mu drazn, nhle zbavena mlhy sladkho zmatku.
"Opravdu? Mte bratka?" koktal Alfrd s smvem, jeho kyselost nedovedl zastti.
"A vy jste nevdl?" pravila Zdenka, vystzlivl, skoro vsmn, uprajc mu v oi pohled
jaksi kodolib.
"Neml jsem ani tuen!"
"Vidm, jak vs t toto pekvapen," ekla Zdenka a obrtila se k starmu pnovi. "Pan syn
nevdl, e mme Jika!"
"Nevdl?" odpovdl doktor Pano; inu, on asto nev, o em my sta hovome; nudv ho
to, neposlouch, mysl na jin vci. e o nemluvtku, prosm vs, me-li baviti takovho
vtroplacha? - Ujiuji vs, kdybychom mluvili o mladm, hezkm dvtku, e by
poslouchal velmi pozorn."
"Naopak, Jiek m velmi zajm, a blahopeji vanostem -" zde uklonil se rodim dtka, "i
vm, sleno, k rodinn tto radosti." A se nutil, aby svj patn dojem utajil, lo mu to
blahopn sue z hrdla a nedovedl pi nm jinam hledti ne na piky svch bol. Zdenka
vymnila s matkou pohled vzjemnho porozumn, v nm ob tly upomnku na slova lto,
pronesen o Jim: "Nekleslas u nho v cen, kdy ti Jikem piel spoluddic!"
Ovem se Alfrd brzy vzpamatoval a opanoval, zakrvaje vybranou roztomilosl, e ho zde ji
pranic nezajm a nepout; ano dvoil se Zdence vce ne na oko, jednak e se mu velmi
lbila, jednak e i pes Jikovu nevtanou jsoucnost byla vdy jet dobrou parti, zvlt -
kdyby se jinde nenaskytla lep!
Ale Zdenka mu odpovdala vzdorovit a posmn, a nech sta Panoovi, ba i pan Menk
myslili, e jest to pouh kdlen, nech Alfrd se nalhav piioval, aby si ji naklonil - pro
vecky ppady -, zaslala tak nepstupna, e zejm poznal nejen jej odmtn, ale i jej
pohrdn.
Pan Menk, jen myslil, e star ptel pobude u nho aspo tden, nesmrn se divil, e
host rno pili k sndani s cestovnmi kabelami a pldy a dnmi prosbami nebylo lze je
zdreti. Kdy vsedli do koru, podala Zdenka pan doktorov krsnou kytici a pokynula
chv, je pistoupila, drc ruku chlapekovu pi druh kytici a jako by ji Jiek podval,
podala ji Alfrdovi. Ten zapliv se blskal po Zdence zlostn oima; ta se usmla, rda, e
ala do ivho.
A kdy odjeli, provzeni tatnkem, ovinula pan Menkov pai okolo je Zdeniny a hledc
j se smchem do o pravila: Vborn, dceruko! Tenkrte jsi vzdorovala v prav as a na
nejpatinjm mst! Peji ti tst k tomu, co jsi uinila! Jenom povz: nebude t t pec jen
trochu boleti?"
"A kdyby bolelo! Musil zvdti, jak jm opovrhuji!" zvolala dvka se staenm obom a
dupla nokou v rozhoenosti. "Nesnm se za nstroj jeho zisku! A pijde-li mi na kdy jin
mylenka. - s takovou mylenkou j nemluvm!"
Tak, svhlaviko zlat, tak jest to dobe!" pochvlila ji matka s polbenm.
Kdy se pan Menk vrtil a pan. chvlc Zdeninu samostatnost, mu povdla, co se mezi n
a Alfrdem udalo, vysml se j do o. "Jdi, jdi, enuko, co t napad! Takov dcko, abka
jako Zdenka! Vyml romny! Ve bylo jen dtinskm kdlenm, jako se Zdenka kad
den ertem hate s mladm Skorou. Dtinstv a nic vce."
Vak pan pokrila rameny a ekla: "Nevm, nevm! Snad bude zhy velmi pekvapen
dosplost toho dtte."
Nastal jen, avak bylo neobyejn krsn a teplo. V slunen zi se tpytily pavuiny babho
lta na zernalm list rv, z nho vybrala Zdenka posledn zral hrozny do koku na ruce.
Pojednou stl vedle n kadodenn host, Ji Skora, s dltem a kladivem v ruce.
"Ji jsem vm rozbednil knihkupeckou zsilku a pichzm si pro zaplacen, milostiv!"
Aj, pane kmote, ml jste prci dodlati celou, toti vybrati mi t knihy, kter byste doporuil
knihovn mal holiky, jako jsem j."
"Stoupm! Z bedne jsem ji poven na blibliotke! To je skok! Kam to jet pivedu va
protekc?"
"Velmi vysoko, chcete-li! Vidte tam ty dva hrozny, na kter nemohu doshnouti? To by byl
tak pkn skok do ve!"
Ochotn se pokouel Ji v skoku lapiti a utrhnouti ten i onen hrozen, co svdlo
rozpustilho Me, aby mu vyskakoval na paty a tkal, a se to kol rozlhalo. Za chvli byly
oba hrozny v koku, a mlad mu ucen tm tlocvikem pravil: "Jest tam jet jeden, ale
zakrnl -"
"A kysel," vpadla mu Zdenka se smchem do ei, vm jako likovi, kdy mu to bylo pli
vysoko!"
" ne. Znm nco sladkho a u samho nebe, co vn sladk zstane, i kdybych toho nikdy
nedoshl," ekl Ji s smvnou sice tv, ale s tak oddanm a nnm vrazem v oku, e
Zdenka, uleknuta, radji se nezeptala, co e jest to sladkho. To nebyl vyzvav. dobvav,
sobecky samolib pohled Alfrdv! Bylo v nm tolik skromnosti co velosti a tich prosba z
nho mluvila.
"Znm tak nco sladkho, ale pouze na stee verandy. Pojte, snad toho doshnete se idle
nebo se stolu; jste o hodn kus vt neli j."
Mrtn vyskoil Ji na idli, zachytil se levic stechy a ve miku opt seskoil, podvaje
Zdence na dla pekrsn hrozen. Ten je chlapk," pravil; "ale jak to bude s mou odmnou?"
", jste vy pt advokt! Jest vidti, e odjdte k svmu doktortu. Jako kdybyste vyhrl
proces, ale dal si za to zaplatiti zrovna tolik, co jste klientovi vysoudil, zd se mi, e chcete za
utren cel hrozen Jsem lechetn, nu, vezmte si jej."
"Nechci ho, chci jen jeho schrnku."
"Jakou schrnku?"
Sal hrozen s jej ruky a polbil ji v dla. "Tuto schrnku nejsladho tst, Zdenko."
Opt se ulekla. Vykubla mu ruku a stla v zmatku, v kolotavch mylenkch a beze slov.
"Odpustte," pravil tie; "dovedu bti trpliv a ekati na vae rozhodnut. Nechci vs
znepokojovati svm citem, dokud z vaich o mi nezaz souhlas. ist mr va due jest mi
svat. Jen mi povzte, drah Zdenko, jedno slovo: mete mi bti ptelkyn?"
"Tou jsem," ekla vele, "na to vm ob ruce podvm. Maminka ekla, e jste hodn hok,
abych pr si vs vila, a j poslun holika si vs vm, mil pane Ji."
"Dvujete mi?" tzal se dre jemn jej ruce; "kdybyste mla nkomu sviti majetek neb
est, tajemstv neb ivot, a j kdybych vm nabdl sv vrn sluby: svila byste mi ty drah
statky?"
A s pesvdenm odvtila Zdenka: "U vs - opravdu - o nic bych se nebla, na vai poctivost,
Ji, hrady bych stavla."
"Dky vm! Stavte je! Nedm vce! Chci si zaslouiti va dvry, abyste mi kdysi vskutku
svila - ve, i sv tst, nejdra mj skvost."
Pitiskl jej ruce pevn k srdci a hledl zancen na sklonnou, dtinn jasnou tv. "Pokyte
jen - a jsem do smrti v; spatte-li vak jinde tst sv, ctm vai vli a vae srdce tak, e na
v povel zmizm vm s o navdy -"
"Ne!" zvolala Zdenka polohlasn, nevdomky, mimovoln, a v tom ji dv siln pae strhly k
bucmu srdci, o kterm vdla, e upmnjho a vrnjho nad n nenalezne.
"Vdy jsem vm ekla ne, a vy si z toho dlte ano!" usmla se na trnouc pekvapenm,
jako na novm svt, ale astna, vdna a utena!
"Blahoslaven to vae ne, kter mi prozradilo, e m mte trochu rda!"
"Jen se tak nevypnejte! Nen va zsluhou, e z vs tatnek vychoval hodnho hoka! A
mohu vs vystt jen proto, e jste z Jasanova, rozumte? e jste tu se mnou vyrostl, e jste tak
jako n, e jsem vm pivykla."
"Ve jedno," odpovdl na jej kdlen, "jen kdy m ze starho zvyku po cel ivot vystojte
vedle sebe!"
Musm se do toho netsl vpraviti! Necuchejte m tak! Sednte tie. rozdlme se o hrozen a
pak se pjdete mamince piznal - toti j pjdu na vs aloval..."
Sedli a lakujce obrali spolu hrozen. Pravice jeho byla ovinuta kol jejho pasu. Mte k bran
jen jednu ruku, chudku! Nesmm vs iditi, ertovala a krmila jej sladkmi zrnky vna.
S veernm paprskem vnikl do besdky pohled zivj ne slunce a runj ne veer
jesenn. Pan Menk, poznav s asem, jak velice cho jeho mla pravdu vtc, e ho Zdenka
zhy svou dosplost pekvap, stl ped besdkou jako u vidn a v pohnut dui ehnal
ptmu tst drah dcery, pijmaje v srdci svm rd a asten Jiho za syna.