LITERATURA Souvislosti 34/2002

Vojtch Hladk / Vtkv Empedokls

Oteveme-li filosofickou monografii Tome Vtka o pedskratikovi Empedokleovi (Herrmann & synov 2001), kter byla ve
sv pvodn podob obhjena jako disertace, jist ns nejprve doslova osln neobyejn uenost, s n ji jej autor sepsal, a
sil, kter j vnoval. Jeho empedokleovsk Studie tvo toti pouze prvn dl ze dvou, kter obsahuje neobyejn
podrobnou a dkladnou interpretaci dla tohoto myslitele, piem text leckde ustupuje a za polovinu strnky velmi
podrobnm poznmkm pod arou. To bohuel nen zase a takov samozejmost, jak by se mohlo na prvn pohled zdt,
nebo akademickch prac, kter nco takovho povauj za nadbyten, se stle objevuje mnoho, nehled na to, e
filosofick monografie srovnatelnho rozsahu u ns nevychz kad den. Dojem uen a peliv knihy nejvych kvalit
pak jet posiluje pt rejstk, seznam zkratek, anglick shrnut a bibliografie, kter podle autorovch vlastnch slov
odkazuje na piblin 600 poloek sekundrn literatury z let 15732000! Druh svazek tto prce bude podle toho, co k
sm Vtek v pedmluv k prvnmu dlu, obsahovat edici, peklad a strun koment vech Empedokleovskch zlomk a
testimoni, jejich rozsah jsem v porovnn s edic H. Dielse a W. Kranze (FVS) rozil tm o tetinu. Druh dl tak
pinese peklad a koment nov nalezenho papyru s dosud neznmmi Empedokleovmi veri a studii zvaujc rozsah
zmn, kter bude nutn v dosavadn interpretaci uinit. Vydn bude t provzeno slovnkem vech Empedokleovch
slov (tj. z B fragment) a vybranch slov z testimoni (tj. z A a C fragment). (s. 10) Protoe vak tato st Vtkovy prce
dosud nevyla, nelze zatm o jeho novm pekladu Empedokleovch bsn vyslovovat dn soudy, by se del citty z
nich objevuj ji ve Studii; tot plat o filologick prci jim vnovan. Ji nyn se ovem meme zamyslet nad Vtkovou
interpretac jednoho z nejtemnjch pedskratik, a jak je snad samozejm, kriticky se vi n vymezit.
Vtek svj vklad zan nejprve dvma oddly (1348 a 4988), v nich podrobn probr dochovan zprvy o
Empedokleov ivot a dle. V hodnocen hodnovrnosti tchto referenc pitom dochz ke zcela skeptickmu zvru. Se
stejnm vsledkem pak zkoum mon pthagorejsk, orfick a Parmenidovy vlivy, je snad psobily na tohoto myslitele a
o nich tak rdi spekuluj modern znalci pedskratik, a hodnot spolehlivost autor, kte o nm mluv nebo se u nich
dochovaly Empedokleovy citty z jinak bohuel ztracenho dla. Nakonec rozpracovv hypotzu, podle n Empedokls
msto dvou bsnickch a filosofickch dl, tradic oznaovanch jako Oiovn (Katharmoi) a O prod (Peri fyses),
sepsal pouze jedinou, zato velmi dlouhou bse (7688).
Pokusme se nyn postihnout stedn mylenku, kter prochz nap nsledujcmi oddly. Vtek v nich postupn
rekonstruuje jednotliv st Empedokleova dla, ve kterm se spojuj tmata a nry, je bychom dnes rozdlili mezi
bsnictv, filosofii, nboenstv a prodn vdy (Empedokls zcela v souladu se svou povst vynikajcho lkae vnuje
napklad mnoho msta podrobnm anatomickm popism). Zkladnm vodtkem interpretace podan ve Studii je, jak se zd,
draz na hlubokou mnohoznanost a ambivalenci mylen vykldanho autora, v nm se objevuj aspekty, kter jsou
podle filosofie a logiky aristotelskho raen zcela protichdn a vposledku se vzjemn vyluujc. (Pozn.: Pro toto tvrzen
srov. nap. formulace jako: Avak nkterm lidem je esenciln ambivalence svta naprosto ciz a nepijateln, nebo
chtj mt ve bl nebo ern a to bl pokud mono lep a hierarchicky vy ne to ern. (148)) Tuto interpretan
strategii, kter se sna dsledn hledat a stavt proti sob nkdy na prvn pohled nedosti zejm opozita, je sama o sob,
bez odkryt jejich protiplu, povauje za kodliv v jejich jednostrannosti, pitom znme i z jinch Vtkovch prac
zabvajcch se starm eckem. (Pozn.: Srov. zvlt: Parmenids, Host 7/1997, s. 75102, kde se mimochodem setkvme s
interpretac v mnoha rysech podobnou Studii o Empedokleovi vetn krajn skepse ohledn Parmenidova ivota a
pedchdc a drazu na osobu Bohyn-Afrodty-Persefon-Velk Matky. Dle viz dleitou prci Dionsos, Souvislosti
1/1996, s. 1234. Krom toho hraje ambivalence vznamnou roli v lnku Sexualita v ecku, Host 1/1997, s. 4150 a ve studii
daleko pekraujc eck svt: Intelektul a plebej, Souvislosti 2/1997, s. 151167.) Dva zkladn protikladn pry je tak
podle Vtka mon nalzt ve slavn Empedokleov nauce o tyech koenech veho (89139), toti o prvcch i ivlech, je je
tradin, podle Vtka vak jak se jet zmnme ne neprvem, povaovna za zsadn objev tohoto autora. ivly na
rozdl od toho, co z nich vznik, trvaj vn, a podle pedstav ve starm ecku obvyklch maj proto status boh: Jako
toti ovld bosk pr Zeus (vzduch) Hra (zem) vrchn polovinu svta, dominuje pr Hds (ohe) Persefon
(voda) polovin doln. (129) Na tomto cittu je rovn patrn, jak se interpret vypodal s jednm ze zkladnch problm
vkladu Empedokleova mylen, toti se spojenm jednotlivch ivl s odpovdajcmi tymi tradinmi bohy, kte vystupuj
v bohuel nedosti jasn souvislosti ve zlomku B 6, asto komentovanm ji od antiky nepli znmou sicilskou bohyni
Nstis, kter se zde objevuje, vykld Vtek spolu s jinmi jako Persefon. Stejn, proti sob stojc pr lze pak najt tak ve
dvou zkladnch tvrch principech, kter psob spojovn a odluovn ty koen, Lsce a Zpasu (140156). I zde
Vtek, odvolvaje se pitom na slavn zlomek B 17, zdrazuje jejich zsadn ambivalenci, piem jde tak daleko, e odmt
omezit psoben Lsky pouze na spojovn a Zpasu na oddlovn ivl, protoe setkn vech koen znamen bu
vznik smrtelnch bytost a znik jedna (setkn koen ve svt), nebo naopak setknm vznik jedno a zanikaj
smrtelnci (setkn koen ve Sfairu). [] Teba proto konkludovat, e psobivost Lsky a Zpasu je bytostn podvojn a
e jejich tvoivost a niivost je bezprostedn zvisl na hlu pohledu. (147, srov. dle 144147) Koeny a tyto jejich dva
uspodvajc principy navc Vtek shodn chpe na nkolika rovnch: Zd se proto, e Empedokls rozliuje []
minimln ti zkladn roviny-aspekty koen: 1. rovinu boskou (principy, zkony), 2. rovinu ivl a jejich projev
(ink, forem) a 3. rovinu smyslovou (vlastnost, barev, dojm). (130, pro odpovdajc vklad Lsky a Zpasu viz 153)
Na vce rovinch Vtek vykld i zlomky mluvc o Sfairu, kter oproti jinm interpretm odmt povaovat pouze za doasn
dokonal spojen vech prvk, pirovnvan leckdy a k jejich zcela promen smsi (167), a domnv se, e v uritm
smyslu je u Empedoklea ptomen po celou dobu prbhu kosmickho cyklu: Dalo by se proto ci, e ve svm prvnm
aspektu Sfairos vyv a pedstavuje tlo svta a vech jeho st a bytost, kter tak sdlej a ve vem vudy napluj
jeho dl, dl sebezezjevnn, seberozmnoen, sebeartikulace a realizace sebeprotjku, dl strukturace sebe a okol,
dl tvorby a sluby; ve svm aspektu druhm Sfairos vystupuje jako mylen svta (Frn hier), jako jeho pam (prostor)
a d (as), jako to, co je vude a na em maj vichni ast, jako to, co skt vemu tvar a mru, jsouc samo beztvar a
bez mry. (168) Rozdl mezi tmito dvma principy pak spov v tom, e Sfairos je tvarov, viditeln a ptomn ve tvarech
obsaench v mnohosti vc, kdeto Frn hier nikoli (169170), a oba jsou spojeny ve ve prostupujcm osudu, jeho
projevy jsou tak Lska a Zpas (181182).
V nsledujcm oddle (184222) rekonstruuje Vtek cyklus Empedokleova kosmu, piem proti jinm tradinm interpretacm
stav sv pojet, v nm v dn fzi jeho prbhu nen Zpas zcela vytsnn mimo tyi koeny (186), a nelze tedy mluvit o
tom, e existuje okamik, kdy by zcela a dokonale pevldla a u Lska, i Zpas, a dle velmi podrobn interpretuje
tvoivou slu vru, o kterm se Empedokls zmiuje ve svch zlomcch a ktermu jako obecnmu fenomnu Vtek vnuje
jeden z nejpozoruhodnjch rozbor sv knihy (197199). Nakonec zde podv podrobnou interpretaci jednotlivch st
Empedokleovy kosmologie (201222), na jej, alespo povechn, nastnn zde bohuel nen msto, take se spokojme
pouze s dostaten vstinm shrnutm zkladnch rys tohoto vkladu ze samho jeho konce: Vcelku se na zklad
zachovanch fragment domnvm, e se tzv. vldou Filots a Neiku [toti Lsky a Zpasu, VH] mn sotva vce ne
oznaen charakteru a smru svta, tj. rozvjen a zavjen, take v dnm ppad nelze mluvit o njakm vhradnm
rozluovn a nien za vldy Zpasu i o vhradnm sluovn a tvorb za vldy Lsky. Na vzniku svta a jeho prbhu
se podlej v kadm momentu ob mocnosti, tebae vdy jedna pevld [] (222)
Nsledujc oddly Studie jsou vnovny nejprve podrobnmu rozboru Empedokleovy zoogonie (223249), kterou Vtek
oproti tm, kdo pedpokldaj vznik sloitjch organism z jednoduch v dob narstajc Lsky a jejich zptn rozpad za
stupujcho se Zpasu, chpe jako jednosmrnou a ve svm prbhu urovanou psobenm obou tchto sil s
pevldajcm vlivem muskch koen spojench se Zpasem (nejprve vzduchu a pak ohn) v prvn polovin kosmickho
cyklu a enskch koen majcch vazbu na Lsku (zem a vody) v polovin druh. Pak nsleduje nemn podrobn a
originln vklad teorie vnmn (250292), po nm pichz na adu rozbor Empedokleova uen o reinkarnujc se bosk
sti lovka, daimnu, jen je obrazem Sfairu v malm a jeho clem je nvrat k prvotn dokonalosti poznnm jednak sebe
samho, jednak vnitnch souvislost vekerenstva, toti zbotn, po kterm daimn dle aktivn ve svt psob jako
bsnk, lka, vtec a vldce, tedy tak, jak se proslavil prv i Empedokls (293331, viz zvlt 325331). Nad jakkoli
referty jsou vmluvn nsledujc vty: A jestlie je clem veker aktivity emocionlnch, mylenkovch a pamovch
vazeb sebevyzen, sebezjeven a sebezkomplementovn, pak je nutno konkludovat, e se i ta nejmen vazba chov jako
Sfairos a opakuje jeho dl, ponvad kad z nich tou ruku v ruce se svm zrodem po svm zniku, po nvratu v
plnou a nezjevnou potencionalitu. To je zkladnm smrem vesmru a to je vpravd tak nejvym clem daimon.
Rozpustit se v mateskm neomezenu Frn hier. Net. (327). Cel Vtkova interpretace pak vrchol v dalm, zvrenm
oddlu (332368), v nm je na elo hierarchie rznch doposud zmnnch boskch sil postavena Afrodt, kter v sob
spojuje jak vztah ke vem tyem ivlm, tak podvojnost protikladnch nicch a tvocch aspekt Lsky a Zpasu. Podob
se tedy svmi vlastnosti Velk Matce, jej uctvn je rozeno v mnoha kulturch svta. Z tto ve prostupujc a vemu
vldnouc Bohyn, kter stoj nad ostatnmi dosud zmnnmi boskmi silami a d jejich vztahy a psoben, se pak rod jej
musk protipl a milenec, jeho typologick podoba, jak je zachycena v rznch pramenech, odpovd podle pedkldan
interpretace vvoji Sfairu. Vtek tento proces popisuje ve tyech etapch (363364): Milenec Bohyn, kter je s n nejprve
zcela spojen (I), se vydluje ze zroden jednoty (II), prov svj nejvt rozpuk, piem v nm jeho musk pirozenost
zan ustupovat enskmu principu (III), a poslze sm sebe pivd k zniku a rozplv se ve Velk Matce (IV). To ns
ovem nut zmnit zpsob, jakm chpeme Empedokleovu bse, kter se tak stv poezi povtce theologickou a vlastn
zjevenm Bohyn, toti Pravdy samotn.
Druh, ne zcela obvykl pedpoklad, z nho Vtkova interpretace vychz a bez nho by nkter jej zvry ani nebyly
mon, je draz na odhalovn vnitn struktury mylen jak u Empedoklea, tak u dalch autor a zkoumn podobnosti typ
tchto rznch tvar v odlinch kulturnch, filosofickch a nboenskch pedstavch, co se cel pirozen dje na
kor postupu, kter u rznch myslitel sleduje zejmna spolen pozad dan pedchozm vvojem a jejich vzjemn
ovlivovn. Zcela nekritick vlivologie starovkch (a dalch) doxograf podle Vtka vytrhuje jednotliv mylenky z
jejich kontextu, znan je jejich vlennm do ady pechzejc dl a dl pes uitele k km zplouje a sna se tu kterou
mylenku lacin posuzovat pouze podle jej originality (7476). A i kdyby [skuten myslitel] zjistil tebas padest
pedchzejcch vskyt tho, nebude kvli tomu jeho zkuenost a mylenka ani v nejmenm zkrcena na hodnot a na
aktualit; nejen proto, e tyt mylenky maj v rznch dobch a v rznch lidech rzn tvary, smry a stupn
epifanick rozpracovanosti (take vlastn tyt nikdy nejsou), nbr hlavn z toho dvodu, e je zsadn rozdl mezi
vyjadovnm toho, do eho se lovk promyslel (byl promylen) natolik, e se tm do urit mry stal, a mezi tm, co si
odnkud vnjn a naas osvojil, ponvad se mu to zalbilo i zrovna k nemu hodilo. (75) Toto zdrazovn
jedinenosti myslitelsk udlosti vak podle Vtka mus doplnit ji zmnn pedstava univerzality lidskho uvaovn, pro
kterou nejsou vlivy vychzejc z bliho i vzdlenjho okol pli dleit. V vodu ke sv knize, kde popisuje smr,
kterm se chyst ubrat, proto k: Dal vc, kterou jsem svou prac sledoval (arci spe jen okrajov a mezi dky), je
otzka, zda univerzalistick povaha mylen, jeho figury a pohyby jsou typologicky omezen (kvalitativn i
kvantitativn), nevede za uritch okolnost a podmnek, v nich se objevuj a na n reaguj, k obdobnm vstupm a
strukturm, a zda je tedy mon z podmnek soudit na tvary a struktury a ze struktur a tvar na podmnky a okolnosti.
(9) (Pozn.: V tto souvislosti srov. dle s. 350351, zajmav je t vod k lnku Dionsos, op. cit., s. 1214.)

Ve zmnn
kapitoly, ve kterch Vtek rozebr mon vlivy Pthagory, orfik a Parmenida (5276), se proto v souladu s prv
nastnnou interpretan metodou mn v jaksi oistn psn, jejich clem je osvobodit tene Empedokleova dla od
pedsudk vlivologie a je se pokouej ukzat vratkost spekulac o zdrojch mylen tohoto pedskratika. Pistoupme-li
vak na tento pedpoklad, ji ns pli nepekvap, e na jejich konci nenachzme dn alespo trochu urit zvr.
Teprve te tak chpeme, jak dleit jsou paralely k rznm motivm v Empedokleov mylen, kter Vtek sn nejenom z
oblast, je byly se starm eckm svtem v tsnjm i vzdlenjm kulturnm kontaktu, ale i z tak vzdlench civilizac,
jako je nap. na, a kter zasahuj a k W. Blakeovi i G. de Nervalovi (244249, srov. dle nap. 8995 a 287290)
Oba zmnn pedpoklady, kter prochzej celm Vtkovm vkladem, vak pirozen vyvolvaj neodbytn otzky. O tom,
e v mylen pedskratik je svt chpn jako ambivalentn a jako hra mnohosti protikladnch aspekt, jak se Vtek sna
nejenom v tto knize sledovat, panuje vcelku obecn shoda, piem pkladem nanejv vmluvnm by mohl bt
Hrakleitos; napt mezi protikladnmi silami je tak jist zkladnm rysem Empedokleova mylen. Pesto si nejsme zcela
jisti, zda zasahuje tak daleko, jak interpret nkdy tvrd, ku pkladu ve svm ve zmnnm pojet psoben Lsky a
Zpasu bhem kosmickho cyklu, kdy vlastn v dnm jeho okamiku nepedpokld pln vylouen jednoho i
druhho z nich a kdy se sna pedvst ambivalenci obou boskch sil (toti e Lska me bt i pinou rozdlen vc a
naopak). Obecn vzato ne vdy je Vtkova snaha hledat dvojznanost v jednotlivch Empedokleovch vyjdench zcela
pesvdiv. ten se tak na mnoha mstech pozastav nad pedkldanou interpretac stavc na nepli pevn opoe
malho potu zlomk a nkdy t na plinch detailech. Pkladem za vechny me bt velmi komplikovan vklad
slavnho zlomku B 100, v nm zaujm hlavn msto obraz dvky s klepsydrou. Pedkldan interpretace po celou dobu
pracuje s dvojznanost slova rhinn nozdry a ke. (276-287) Jindy zase vklad ve svm vytven sloitch
mylenkovch konstrukc psobc ponkud artificilnm dojmem (nap. jednotliv roviny, kter Vtek nachz u koen,
Lsky a Zpasu a Sfairu). Nkdy se tak dje i za cenu ponkud nemstnho posunovn vznamu textu. Vtek tak v ji
zmnnm ppad, kdy mluv o tom, e Zpas nen nikdy psobenm Lsky vytlaen ze svta, argumentuje svm pekladem
sti zlomku B 35: o kolik pak vdy [Zpas] postoupil, o tolik mu vdy vstc vyel / nevinn Lsky mrnomysln a
nesmrtn npor (186, zvraznil VH). U prvnho ze zvraznnch sloves, hypekprotheoi, se nm vak nepodailo ve
standardnm eckm slovnku (Velk Liddell-Scott) uvdn vznam dohledat, tento vraz je teba spe pekldat jako
utkat i bet ped nkm, kdeto druh sloveso, epei, m asto neptelsk konotace a vznam toit a jt proti
spe ne vstc, take podle veho uveden dvojver hovo vce proti Vtkovu tvrzen ne pro n. Jak bylo vak eeno
na zatku, konen zvry o pekladu a vkladu jednotlivch zlomk je teba odloit, dokud nevyjde druh dl
Empedoklea.
Nyn vak meme jet poukzat na to, e o bytostn ambivalentnm pojet skutenosti nen obvykl uvaovat u
Empedokleova pedchdce Parmenida, kter bv vykldn jako ten, kdo odmtl pedchoz zpsob uvaovn o svt
zosobnn Hrakleitem, je vykzal do oblasti zdn (doxa), kam klade i svou, jen fragmentrn zachovalou, dualistickou
kosmologii, a poloil nrok na jednoznanost mylen a ei obsaen ve slavnm vroku o tom, e jsouc je, nejsouc nen
(B 2), m se stal zakladatelem tradice evropsk metafysiky a v uritm smyslu uzavel celou pedchoz epochu. Vtkova
interpretace Parmenida (viz zmnn lnek Parmenids) mus proto nejinak ne v ppad Empedoklea jt proti tomuto
popisu vvoje eckho mylen a hledat bytostnou ambivalence i zde.
S tm souvis i druh metodick linie, kterou jsme ve Vtkov interpretaci sledovali popen dleitosti vzjemnho vlivu
mezi jednotlivmi mysliteli, kter v posledku st v odmtnut smyslu a relevance uvaovn o historickm a mylenkovm
vvoji v rmci t kter epochy. To vak s sebou nese i uritou nemstnou nivelisaci a zakryt dleitch rozdl mezi jinak
podobnmi mylenkovmi tvary, co vede napklad nutn k tomu, e intelektuln revoluce, za kterou je teba po naem
soudu po prvu povaovat vznik filosofie a kter otevr monosti zcela jinho typu uvaovn o svt, ztrc na sv
pevratn dleitosti. Potom je skuten mon ci, e filosoficko-fysikln vklad postulujc tyi ivly, kter je povaovn
za jeden z Empedokleovch zsadnch pnos, nen ve skutenosti nim novm, nebo paralely k nmu lze najt jak u
ostatnch pedskratik a mthograf, tak v jinch kulturch (9195). Vtkovy doklady pro tento zvr nelze pirozen jen
tak smst se stolu, pesto se lze snad odvit tvrzen, e pokud alespo s trochou jistoty vme, je to teprve Empedokls, kdo
jako prvn pepracovv mthologick zrodky teorie ty ivl do podoby, kter se stane pevnou soust filosofickho
mylen v nsledujcch staletch.
Pi takovmto pstupu se tak ponkud neastn zahlazuje nesmrn vliv, kter mlo Parmenidovo vystoupen, je
psobilo na nsledujc generace filosof prv od Empedoklea pes Anaxgoru a Dmokrita a po Platna v jejich snaze
vysvtlit s novm nrokem jednoznanosti, kter po naem soudu nakonec z jeho dla vce ne zejm vystupuje,
fenomenln zmnu, u nj samho popenou i marginalisovanou. Z perspektivy tohoto historickho zasazen je pak mon
hovoit o tom, e Empedokls petv Parmenidovo dokonal, ale zcela jednoduch jsoucno ve stejn dokonal tyi prvky,
kter se psobenm Lsky a Zpasu rzn spolu sluuj a od sebe oddluj, m se stvaj odpovdn za promny bhem
kosmickho cyklu. Tento, pravda, ponkud del nstin parmenidovsk problematiky, zde pedkldme proto, abychom
poukzali na hranice, kter jak se nm zd zsadn omezuj monosti interpretace vychzejc pouze z tohoto
ahistorickho pedpokladu. Chce-li se toti Vtek vyhnout vahm o psoben dla jednoho z tchto filosof na druhho
co v dnm ppad nen tot jako ad absurdum doveden vlivologie antickch doxograf, na kterou se v tto knize
celkem prvem poukazuje jako na pklad, kter rozhodn nem bt vzorem k nsledovn , nezbv ne mylenkovou
inspiraci i kritick vymezen se mezi tmito dvma mysliteli zpochybnit a tvrdit, e nemonost vzniku z nejsoucho nen
Parmenidovm vynlezem, nbr mylenkou v ecku obecn rozenou, kterou lze najt u bsnk 7. a 6. stolet, u
preskratik i u autor pozdjch, a pokud Empedokls prezentuje toto tma parmenidovskou terminologi, pak to jist
nen proto, e by mu spnost koprovn ochromila ruku a mozek natolik, e by danou tezi nesvedl pevyprvt
vlastnmi slovy, nbr z toho dvodu, e Parmenidovch mylenek a ver uv jako zvrazujcch frz, obrat a tez,
kter variuje a jejich vznamy odkln a mn se zetelem k tomu, co chce ci i naznait. (7172) Pes tento vklad
zstv stle nejasn, pro pokud se Empedokls zejm sna vyjdit nco zcela jinho Parmenida a ostatn zmnn
autory vbec cituje? Skuten jen proto, aby patinm zvraznnm dokzal svou setlost? Tak tvrzen o tom, e v
ppad nemonosti vzniku z nejsoucho jde o obecn rozenou pedstavu, je neobyejn chab doloen jedin z autor
ijcch ped Parmenidem je toti Alkaios (pozn. 1 k 72, zl. 320 Campbell), jeho inkriminovan zlomek (a neme z nieho
vzniknout nco [kai k den ek denos genoito], pel. R. Hoek) se nm zachoval bez jakhokoli kontextu, a me tak
znamenat nakonec cokoli. Ostatn autoi uveden v tto knize (Dmokritos, Lucretius, Aristotels) z Parmenida mohli ji
docela dobe erpat. Mimochodem je zde mon jet zmnit, e Vtkovy dlouh vty vskyt psob sice zcela chvatnm
dojmem, akoli vak v jeho knize nachzme ve zmnn posouzen spolehlivosti jednotlivch antickch doxograf,
referent a vyklada Empedokleova dla, leckdy se stv, e se vedle sebe sejdou nzory o uritm bodu jeho nauky z
odlinch zdroj, ani by byla prbn zvaovna jejich rzn dvryhodnost. Sledujeme-li tedy pedpoklady, z nich
Vtek ve sv interpretaci vychz, zd se nm tak zcela zkonit, e ji zavruje oddlem o Velk Bohyni-Afrodt, jej epifani
je Sfairos, piem se tma boskho zjeven sleduje vlastn prbn v cel knize. Filosofick vklad se tak za pomoci
sledovn kulturnch paralel v ecku i jinde vlastn mn v mthologick. Lze pitom asi jen tko popt, e Empedokls
vychz z archaickho zpsobu mylen blzkho mthu vce ne jemu souasn sofistick hnut i dnen analytick
filosofie. Pesto se zd, e tmata, ktermi se zabv, a zpsob, jm tak in, vychzej z pedel tradice, v n se nov nr
toti filosofie ji zeteln odstnil od svho mthologickho pozad, a dle ovlivuje sv nsledovnky, kte dle pstuj
tuto novou podobu mylen. Jak jinak ku pkladu vysvtlit, pro se vnuje podrobnm vkladm smyslovho vnmn, pro
kter bychom asi jen tko hledali v mthologii paralelu, i pouv ji zmnn technick filosofick slovnk pevzat od
Parmenida? Znovu a souhrnn eeno, v dnm ppad nechceme tvrdit, e Vtkv pstup oprajc se o sledovn paralel
by nebyl namst, chceme pouze poukzat na to, e si svm odmtnm historizujcho a vlivovho pojet pedskratickho
mylen ponkud neastn uzavr cestu k mnoha zajmavm a dleitm tmatm.
Vtkv jazyk je vcelku vybran a iv a ani nznakem se nepodob jen mlo obratnmu zpsobu psan, jm trp nkter
tituly na filosofick produkce, vytvejc si tak jakousi nehezkou esotern samoe. Pesto se v nm obas setkvme s
obraty jako komplementuje svou virtuln st (184), vldu nad touto zoogonickou fz Simplikios pit Lsce
tvrd [adverbium zvraznil VH] i s dosti technickmi vrazy pevzatmi z cizch jazyk, kter v esk slovn zsob
nejsou zdomcnl, jako konkludovat , prekoncepce (oboj passim) i neenumeroval (214) a podobn, nehled na
rovn technick zkratky jako frg. pro zlomek a F-N pro popis spolenho psoben Lsky a Zpasu (oboj passim),
kter v textu hlavnho vkladu nepsob pli dobe. Nkter formulace vkladu jsou bohuel stejn temn jako zlomky
Empedokleova dla. Obvme se, e jsme ne zcela porozumli vtm jako A u ale steky pijmeme, nebo je s dky
ponechme stranou, dostaneme pln rozlouen koen a Sfairos jako dv smsi, kter se od sebe kvalitativn ani
kvantitativn nim neli, take se vposledku nelze vyhnout postulaci dvou Sfair. (218) Z tsn pedchzejc
argumentace t dost dobe nechpeme, pro pln oddlen koen je s Empedokleovm cyklem velmi patn
sluiteln (216) a nerozumme zcela vkladu o dvou kosmickch polokoulch (207214). Krom toho nen jasn Vtkv nzor
na to, kolik bsn Empedokls vlastn napsal proti ve zmnn hypotze o jedinm jeho dle se nkdy implicite pracuje
se dvma odlinmi skladbami: Zd se proto, e Aristotels Katharmoi nikdy neetl a teorii due zfabuloval pouze na
zklad vpisk z Fyzik [] (303) Nepodailo se nm tak nalzt pas, kde se dokazuje teze, je ve Vtkov interpretaci
hraje nkdy dosti vznamnou roli a podle n tyi prvky [] u Empedoklea nejastji figuruj prv v podob
nevyjdenho podmtu. (252, srov. 261) Mme-li se vak z odboky o nejasnostech ve vkladu a argumentaci vrtit zpt
ke stylu, nelze si nevimnout, e jeden z jeho nejzvltnjch rozpor pedstavuje ji zmnn a na prvn pohled zejm velmi
vdeck a uen forma dla (vnjn se jedn o klasickou vdeckou monografii (7)), kter je v pozoruhodnm napt k
nkdy velmi obraznmu a expresivnmu Vtkovu jazyku. Empedokls tak nakonec neodeel k bohm i s botama (38) a ve
svch spisech osobiv vyvanil pthagorejsk tajemstv (50), Pthagors zase vymlsval z rznch zdroj moudra (53)
apod. Dosti nesympaticky rovn psob, e si tmito a podobnmi formulacemi Vtek leckdy pomh, m-li se vypodat s
odlinmi interpretacemi Empedokleova dla, jakkoli vtipn mohou nkdy bt: Tak se znovu ocitme u zkladn
podvojnosti fenomn, kter vrazn mn tradin jednosmrn vklady, podle nich je hodn a pasivn bh (Sfairos),
jej chov dobr Lska starostliv pod kdly jako kvona vejce, rozkopnut zlm klouetem Zpasem, take z vyteklho
obsahu povstv zl rozrznn svt, jen pak mus bt nsledn zase pracn lepen v jedno. (161) Hlavnm terem kritiky
je jako ostatn u vtiny uenc zabvajcch se pedskratiky pitom Aristotels a jeho ci. Msto podrobnj
polemiky proti Theofrastov ztotonn kvantity dechu s kvalitou ichovho vjemu se na jednom mst bohuel pouze
dozvdme, e je to spe aristotelikova interpretace ne [] Empedoklev nzor, nae nsleduj tato slova: Podle
mho soudu si lze sotva pedstavit, e by nesmyslnosti tohoto typu mohl hlsat njak petn dospl lovk, nato pak
filosof s lkaskm vzdlnm. Podobn nepravdpodobn je i Theofrastovo tvrzen [] atd. (277)
Prvotn dojem z knihy, je psob jako chladn vdeck prce psan sine ira et studio, se proto bhem etby postupn mn
v pesvden, e tato (a dal) studie je Vtkovm svbytnm a pitom velice erudovanm pohledem na pedskratickou
epochu eckho mylen (a zejm i na svt vbec), jeho meze jsme se pokusili v tto kritice ukzat a jemu lze na jistch
mstech vytknout nkter problematick detaily v interpretaci.
Vojtch Hladk (1978) studuje filosofii a etinu na FF UK v Praze. Zabv se zejmna antickm a pozdjm
platonismem (Mikul Kusnsk). Spolu s Jakubem Krem pipravil edici Kupidovy stely a Dtinskho pku imona
Lomnickho z Bude.
>Na obsah
>Polete nm svj koment k tomuto lnku