Sv.

Isidor
Benedikt XVI. na gen. audienci, nm. sv.Petra
esk sekce RV
Draz brati a sestry,
dnes bych rd mluvil o sv. Isidorovi ze Sevilly, mladm bratrovi Leandra, biskupa ze Sevilly a blzkho ptele
papee ehoe Velikho. Tato souvislost je dleit, protoe nm umouje uvdomit si duchovn a kulturn
kontext nezbytn pro pochopen Isidorovy osobnosti. Za mnoh toti vd prv Leandrovi, velmi nron,
snaiv a psn osob, kter vytvela kolem mladho bratra dvrn prosted, charakterizovan asketickmi
nroky, je byly vlastn mnichovi, a pracovnm rytmem, kter udvala serizn oddanost studiu. Krom toho
usiloval Leandro o een momentln politicko-sociln situace. V t dob toti Vizigti, barbai a arini obsadili
ibersk poloostrov a ovldli zem patc msk i. Bylo teba je vrtit zpt manstv a katolicismu.
V Sevillskm biskupstv panovalo klidn a oteven klima. Meme to vyvodit z kulturnch a duchovnch zjm
Isidora tak jak jsou patrn v jeho vlastnch dlech, kter obsahuj encyklopedick znalosti klasick pohansk
kultury a hlub poznn kesansk kultury. Tm se vysvtluje eklekticismus, charakteristick pro Isidorovu
literrn produkci, kter s naprostou lehkost pechz od vojenstv k Augustinovi, od Cicera k ehoi Velikmu.
Vnitn zpas, kterm musel projt mlad Isidor, jen se stal nstupcem bratra Leandra na biskupskm stolci v
Seville roku 599, nebyl vbec lehk. Snad prv tomuto neustlmu zpasu se sebou samm je poplatn
pznak krajnho voluntarismu, kter vysvt z etby spis tohoto velkho autora, pokldanho za poslednho z
kesanskch otc starovku. Nkolik let po jeho smrti, kter nastala roku 636, jej Toledsk koncil roku 653
nazval ?proslulm uitelem na doby a slvou katolick crkve?.
Isidor byl bezpochyby muem vypjatch dialektickch protiklad. I ve svm osobnm ivot zakouel stl
vnitn konflikt, velmi podobn tomu, kter provali tak svat eho Velik a svat Augustin, mezi touhou po
samot, kde by se vnoval jedin meditaci Boho Slova, a poadavky lsky vi bratm, o jejich spsu se ctil
jako biskup povoln peovat. O pedstavitelch crkve napklad pe: ?Pedstavitel crkve (vir ecclesiasticus)
mus z jedn strany bt ukiovn svtu tlesnm umrtvovnm a z druh strany pijmat rozhodnut crkevnho
du, pichzejc z Bo vle, aby se pokorn vnoval vldnut, i kdy to dlat nechce? (Sententiarum liber III,
33, 1: PL 83, col 705B). A hned v nsledujcm odstavci dodv: ?Mui Bo (sancti vir) si nikterak nepej
zabvat se svtskmi vcmi a stnaj, jsou-li tajemnm Bom rozhodnutm poveni njakou zodpovdnost?
in vechno mon proto, aby se tomu vyhnuli, ale to, ped m utkaj, pijmaj, a konaj to, emu by se chtli
vyhnout. Vstupuj toti do tajemstv srdce a tam, uvnit, se sna pochopit, co po nich d tajemn Bo vle.
A kdy si uvdom, e se mus poddit Bomu plnu, sklon ji srdce pod bemeno boskho rozhodnut?
(Sententiarum liber III, 33, 3: PL 83, coll. 705-706).
Abychom Isidora pochopili lpe, je teba nejprve pipomenout sloitost politick situace jeho doby, na ni jsem
u narel. Bhem svch mladch let musel zakusit hokost exilu, ale i pes to byl proniknut apotolskm
nadenm. Poznal radost z toho, e pispl k formaci lidu, aby mohl optovn najt svou jednotu na rovin
politick i nboensk, kdy prozetelnostnm zsahem ddic vizigtskho trnu Hermenegild konvertoval z
arinstv na katolickou vru. Nelze nicmn podceovat obrovsk tkosti, s nimi se musel potkat pi een
vnch problm jakmi byly napklad vztahy k heretikm a k idm. Cel ada problm, ke kterm
dochzelo v jistch regionech iberskho poloostrova, je velice podobn tm dnenm. Bohatstv kulturnch
poznatk, ktermi Isidor disponoval, mu dovolovalo neustle konfrontovat kesanskou novost s klasickm
ecko-mskm odkazem, i kdy se zd, e spe ne cenn dar syntzy byl mu vlastn spe dar collatio shromaovn, co se projevovalo mimodnou osobn vzdlanost, ne vdy uspodanou tak, jak by bylo
mon si pt.
V kadm ppad je vak obdivuhodn jeho starost nepehldnout nic z toho, co se lidsk zkuenosti v
djinch jeho vlasti i celho svta podailo doshnout. Isidor nechtl ztratit nic z toho, co bylo vytvoeno
lovkem v dvnch dobch a u byly pohansk, idovsk i kesansk. Nen proto divu, e ve snaze toho
doclit, pihodilo se mu, e nkdy nedokzal vhodnm zpsobem a tak, jak sm chtl, podat znalosti, kter ml,
za pomoci oistnch vod kesansk vry. Isidorovm myslem nicmn bylo, aby podn, je pedstavil, bylo
vdy v souladu s neochvjn vyznvanou katolickou vrou. V diskusi o rznch teologickch problmech
ukazuje, e vnm jejich sloitost a navrhuje asto prozrav een, kter shrnuj a vyjaduj plnou
kesanskou pravdu. To v dalm bhu stalet vcm umonilo vdn vyuvn jeho definic a do dnen doby.
Vznan pklad v tto vci nm nabz Isidorovo uen o vztahu mezi innm a kontemplativnm ivotem. Pe:
?Ti, kte se sna doshnout pokoje v kontemplaci, mus se nejprve snait na cviiti innho ivota, a tak,
osvobozeni od strusky hch, budou schopni vystavit sv ist srdce, kter jedin me Boha vidt.?
(Differentiarum Lib II, 34, 134: PL 83, col 91A). Realismus pravho paste, jej vak pesvdil o riziku, e
vc jsou naklonni omezovat svou lidskou existenci jen na jednu dimenzi. Proto dodv: ?Prostedn cesta,
skldajc se z jedn i z druh formy ivota, se obvykle jev jako uitenj pro een onch napt, kter asto
vznikaj z volby pouze jedin formy ivota a jsou naopak mrnna stdnm obou tchto forem? (o.c. 134: ivi,
col 91B).

Definitivn potvrzen sprvn ivotn orientace Isidor hled v Kristov pkladu a k: ?Spasitel Je nm dv
pklad innho ivota, kdy se bhem dne ve mst vnoval konn znamen a zzrak, ale ukazuje svj
kontemplativn ivot, kdy odchz na horu, aby se tam v noci modlil? (o.c. 134: ivi). Ve svtle pkladu
boskho Mistra, me Isidor vyvodit toto pesn morln ponauen: ?Proto se sluebnk Bo, napodobujc
Krista, vnuje kontemplaci, ani by popral inn ivot. Jednat jinak by nebylo sprvn. Jako toti kontemplac
m bt milovn Bh, tak m bt skutky milovn blin. Je tedy nemon t bez ptomnosti jedn i druh formy
ivota, ani nen mon milovat, neuin-li se zkuenost s jednou i s druhou.? (o.c. 135,: ivi, col 91C).
Domnvm se, e toto je syntza ivota, kter hled jak kontemplaci Boha, dialog s Bohem v modlitb a pi
etb Psma svatho, tak tak innost ve slub lidskmu spoleenstv a blinmu. Tato syntza je ponauenm,
kter zanechv velk biskup Sevilly i nm, dnenm kesanm povolanm svdit o Kristu na prahu novho
tiscilet.