Sv.

Atan
Benedikt XVI. pi generln audienci, aula Pavla VI.
esk sekce RV
Draz brati a sestry,
pokraujeme v naich nvtvch velkch Uitel antick crkve; dnes chceme obrtit pozornost na sv. Atane
z Alexandrie. Tento autentick, hlavn pedstavitel kesansk tradice, byl ji nkolik let po sv smrti oslavovn
jako ?sloup crkve? velkm teologem a caihradskm biskupem? ehoem Nazinskm (Discorsi 21,26) a byl
vdy povaovn za vzor pravovrnosti, jak na Vchod tak na Zpad. Nen to tedy nhoda, e Gian Lorenzo
Bernini umstil jeho sochou mezi tyi Uitele vchodn a zpadn crkve ? spolu s Ambroem, Janem Zlatostm
a Augustinem, kte v chvatn apsid vatiknsk basiliky obklopuj katedru sv. Petra.
Atan byl bez pochyby jeden z nejdleitjch a nejuctvanjch crkevnch Otc. Ale pedevm tento velk
svtec byl vnivm teologem vtlen Logo, Boho slova, kter, jak k prolog tvrtho evangelia, ?se stalo
tlem a pebvalo mezi nmi? (Jan 1, 14). Prv z tohoto dvodu byl Atan nejdleitjm a
nejhouevnatjm odprcem arinsk hereze, kter tehdy ohroovala vru v Krista tm, e sniovala jeho
bostv, podle tendence, kter se vrac znovu a znovu v djinch, a kterou vidme v akci rznmi zpsoby i
dnes. Atan se pravdpodobn narodil v Alexandrii kolem roku 300; dostalo se mu dobrho vychovn dve
ne se stal jhnem a sekretem biskupa egyptsk metropole Alexandrie. Jako zk spolupracovnk biskupa se
s nm tento mlad knz astnil Nicejskho koncilu, prvnho ekumenickho, kter svolal csa Konstantin v
kvtnu 325, aby zajistil jednotu crkve. Nicejt konciln otcov tak mohli probrat rzn otzky a hlav tk
problm, kter vznikl rok pedtm z kzn alexandrijskho knze Aria.
Na Ariovo kzn, kter ohroovalo ryz vru v Krista, biskupov shormdn v Niceji odpovdli tm, e
pipravili a stanovili ?Vyznn vry?, je bylo pozdji doplnno prvnm caihradskm koncilem a zstalo v tradici
rznch kesanskch vyznn a v liturgii jako nicejsko-caihradsk Credo. V tomto zkladnm textu, kter
vyjaduje vru nerozdlen crkve a kter se dodnes opakuje pi naich eucharistickch slavnostech, je pouit
eck termn homoosios, v latin consubstantialis. Ten chce vyjdit, e Syn je ?te podstaty s Otcem?, aby
se zdraznilo pln bostv, je prv Arini poprali.
Po smrti Alexandra se Atan stal jeho nstupcem jako biskup Alexandrie a ihned ukzal rozhodnost a odmtl
jakkoliv kompromis s teoriemi, je byly odsouzeny na nicejskm koncilu. Jeho nestupnost, houevnatost, a
nkdy i velmi tvrd, proti tm, kte se vzprali jeho volb za biskupa a pedevm proti odprcm nicejskho
vyznn vry, na nho pivolala nesmiiteln neptelstv Arin a jejich pznivc. Navzdory vsledku koncilu,
krtce nato zskali pevahu ? a v tto situaci byl dokonce i Arius rehabilitovn ? a z politickch dvod byli
podporovni i samm csaem Konstantinem a pak i jeho synem Konstancem II, kter po nm nastoupil na
trn.
Arinsk krize, o n se myslelo, e byla zaehnna v Niceji, tak po cel desetilet pokraovala v crkvi tkmi
udlostmi a bolestivmi rozdlenmi. Atan musel, v ticetilet od 336 ? 366, dobe ptkrt opustit sv msto.
Strvil 18 let ve vyhnanstv a trpl pro vru. Avak bhem svch vynucench neptomnost v Alexandrii ml
biskup monost zastvat a it nicejskou vru na Zpad, nejprve v Trevru a pak i v m, a tak mnisk
idely, kter pijal v Egypt od velkho poustevnka Antonna volbou ivotnho stylu, k nmu ml Atan
vdycky blzko. Kdy definitivn nastoupil na svj stolec, mohl se alexandrijsk biskup vnovat nboenskmu
uklidnn a reorganizaci kesanskch spoleenstv. Zemel 2. kvtna 373 a toho dne tak slavme jeho
liturgickou pipomnku.
Nejslavnj doktrinln dlo svatho biskupa z Alexandrie je traktt O vtlen Slova, o boskm Logos, kter se
stalo pro nai spsu tlem a bylo jako my. V tomto dle najdeme Atanv vrok, kter prvem proslul, e Bo
Slovo ?se stalo lovkem, abychom my se stali Bohem; On se stal viditelnm v tle, abychom my mli ideu o
neviditelnm Otci, On sm snel nsil lid, abychom my zskali neporuitelnost (54, 3). Svm vzkenm toti
Pn dal zmizet smrti, jako by to byla ?slmka v ohni? (8,4).
Mezi velkmi dly tohoto velkho crkevnho Otce, je jsou vtinou spojen s udlostmi arinsk krize,
pipomeme pak tyi listy, kter adresoval pteli Serapionovi, biskupovi z Thmuis, o bostv Ducha svatho,
kter je jasn potvrzeno a tictku ?slavnostnch? list, adresovanch na potku kadho roku egyptskm
crkvm a klterm, aby oznail datum velikononch svtk, ale pedevm aby zabezpeil spojen s vcmi
tm, e upevn jejich vru.
Atan je konen tak autorem meditativnch text o almech, kter se potom velmi rozily, a pedevm
dla, kter je bestseller antick kesansk literatury: ivot Antonna, toti ivotopis sv. Antonna opata,
napsan krtce po smrti tohoto svtce, prv tehdy, kdy byl biskup posln od vyhnanstv z Alexandrie a il

mezi mnichy na egyptsk pouti. Atan byl ptelem velkho poustevnka, take dostal jednu z ovch koein,
zanechanch Antonnem, jako ddictv, spolu s pltm, kter mu sm alexandrijsk biskup kdysi daroval.
Tento ivotopis se stal brzo velmi populrn a tm ihned byl peloen dvakrt do latiny a pak do rznch
orientlnch jazyk; vzorn ivotopis tto postavy, drah kesansk tradici, hodn pispl k rozen mnistv
na Vchod i na Zpad. Ne nhodou etba tohoto textu v Trevru je ohniskem dojmavho vyprvn o
obrcen dvou csaskch ednk, kter Augustin l ve svch ?Vyznnch? (VIII,6, 15) jako pedpoklad
vlastnho obrcen.
Ostatn sm Atan ukazuje, e si byl jasn vdom vlivu, kter mohla mt na kesansk lid vzorn postava
Antonna. Vdy pe v zvru tohoto dla: ?Aby byl vude poznvn, vemi obdivovn a aby po nm vichni t
ouili, i ti, kte ho nikdy nevidli, to je znamen jeho ctnosti a jeho due, je byla ptelkyn Boha. Vdy
Antonn nen znm pro sv spisy ani kvli svstk moudrosti ani kvli njak schopnosti, nbr pouze pro svj
dvrn vztah k Bohu. A nikdo by nemohl poprat, e toto je dar od Boha. Jak by se toti vyprvlo ve
panlsku a v Galii, v m a v Africe o tomto mui, kter il v stran mezi horami, kdyby vude neil
poznn samho Boha, jak to On in s tmi, kte Mu pat, a jak to oznamoval u od potku Antonnovi? A i
kdy psob ve skrytu a chtj zstat skryti, Pn je ukazuje vem jako lucernu, aby ti, kte o nich sly mluvit,
vdli, e je mon t podle pikzn a dostali odvahu jt po cest ctnosti? (ivot Antonna 93, 5-6).
Ano, brati a sestry! Mme tolik dvod k vdnosti vi sv. Atanovi. Jeho ivot jako i Antonnv a
nesetnch jinch svtc nm ukazuje, e ?kdo jde k Bohu, nevzdaluje se od lid, nbr se jim stv opravdu
blzk (?Deus caritas est, 42).