Pohebn kzn na 2Kor 5:1-10 (pronesen v Bukovce 14. 2.

2008)
Ven zarmoucen rodino a smuten host, mil sestry a brati v Kristu Jei,
vdy, kdy se uzave lidsk ivot, kdy skon pozemsk byt lovka, zmocuje se ns (vedle
bolestnho smutku z rozlouen) tak otzka: jak smysl m nae it, k emu smujeme. Pi
setkn se smrt (vdom i nevdomky) rozhoen odmtme, e toto by byl n konen cl,
neumme si pedstavit, e najednou nejsme, e vezmou za sv nae mylenky a nae vztahy.
My kesan hledme odpov na tuto otzku v Psmu svatm, v knize, kter (jak vme)
obsahuje svdectv tch, kdo se setkali s Pnem ivota a smrti, svdectv tch, ke kterm
promluvil Bh. Jednm z tchto svdk je tak apotol Pavel, z jeho dopisu kesansk obci
veckm Korint jsme ped chvl slyeli ryvek.
Apotol vyjaduje sv vahy o nadji ve smrti pomoc dvou obraz. V prvnm vykresluje byt ped
a za obzorem pozemskho ivota jako dv obydl- jako stan a jako pevn dm. Stan je obydl pro
nkoho, kdo je na cest, dnes zde a ztra zase o kousek dl - cesta, to je n ivot na tto zemi.
Tato cesta jednou nkde skon. Pevn dm - to je domov, cl cesty. Stan je obydl doasn a
chatrn. O vnocch jsme slyeli, e kdy se Bh stal lovkem, Slovo tlem (jak pe sv. Jan),
"uinil si mezi nmi stan", "stanoval" mezi nmi, to znamen vzal na sebe nai kehkost a
chatrnost. Posledn noc ped svm ukiovnm vak Jezjevil svm uednkm tajemstv: v
dom mho Otce je mnoho pbytk.Tam, kde se mluv o bydlen u Pna Boha, u se nemluv o
stanu, o doasnosti a chatrnosti, mluv se o trvalm domov, kde je dost msta pro kadho.
Stejn obraz pouv apotol - po stren naeho pozemskho stanu ns u Boha ek dm "ne
lidskou rukou udlan", ivot, jak si nememe zajistit vlastnmi silami, jak nm nezad ani
sebeuenj vda, ani sebevynalzavj technika.
V druhm obraze Pavel pirovnv skutenost za tmto ivotem k oblkn at- kdy umrme,
mme strach ze "svleenosti", e o nco velmi dleitho pijdeme. Apotol vak vyjaduje nadji,
e i kdy budeme v okamiku smrti "svleeni", nebudeme shledni "nahmi", tzn. nestaneme se
obt nicoty. Bh m jin plny, on chce, abychom byli naopak (doslova) "pln obleeni", abychom
byli sami sebou, se vm vudy. A tady se Pavel vrac ke svmu prvnmu obrazu a propojuje to
takovm zvltnm zpsobem - mme si oblci prv ten pevn nebesk dm, o kterm mluvil
prve. Oblci si dm, to zn stejn zvltn jako oblci si lovka, jak jsme slyeli v vodu
bohosluby: vy kdo jste poktni v Krista, Krista jste oblkli. Snad tmito neobvyklmi slovy chce
vyjdit, e od Boha dostaneme sv vlastn j nejen samo o sob, ale ve spoleenstv s nm i se
zbytkem Bo "domcnosti" - s ostatnmi vykoupenmi lidmi.
A tady se dostvme k jdru Pavlovy nadje - v 8. veri naeho textu teme, e clem jeho ivota
je "bt doma u Pna"; podobn se vyjaduje tak v jinm listu, kesanm ve Filipech, kde pe,
e po oputn tla chce "bt s Kristem". Jinmi slovy, vn ivot - to znamen "bt s Kristem,
doma u Pna" Pavel je svou nadj zcela orientovn na osobu Jee Krista. Jestlie hovo o sv
nadji ve smrti, nehovo o njak losock, neurit blaenosti, ale o spoleenstv s konkrtn
osobou, s ivm Spasitelem. To velmi dobe ukazuje tak almistv citt na smutenm oznmen:
nebudu se bti zlho, nebo ty se mnou jsi( 23:4) - ve chvli nejt zkouky, cesty dolm stnu
smrti, najednou almista pestv mluvit o Bohu, a obrac se v modlitb pmo na nj - ty se
mnou jsi. Bt s Pnem" to nen pirozen, samozejm vlastnost lovka, ke kter bychom
smovali svm ustrojenm i psobenm svtovho du. Je to milost, nezaslouen dar od Boha.
Nae nadje ve smrti se neopr o dn obecn spekulace, ale o jedinenou udlost - o to, e
Je Kristus "tetho dne vstal z mrtvch podle Psma." V tom je skryt tak n ivot. Vme, e
ten, kter vzksil Pna Jee, tak ns s Jeem vzks a postav spolu s vmi, pe Pavel v
pedel kapitole. N podl, nae ast na Kristovvzken z mrtvch, je dna nam spojenm s
Kristem - tm e v nj vme, e jsme jeho uednky, e jsme s nm spojeni ktem. Od tto chvle
je ve smrti kesana ptomna smrt Kristova, aby i ivot Jev byl zjeven na naem tle, jak
znovu dodv Pavel. Ve svtle tto velikonon vry mme nadji, e tak nae sestra N. byla s
Kristem spojena ve smrti, a tedy e i na n bude zjeven Jeho ivot. Vme, e pestoe se zde

loume se stanem jejho pozemskho pebvn, m i ona (jako ta, kter patila Kristu) od Boha
vn pbytek, dm neudlan lidskou rukou. Amen.