Sv.

Augustin (2)
Benedikt XVI. na gen.audienci, aula Pavla VI.
esk sekce RV
Draz brati a sestry,
Stejn jako minulou stedu i dnes bych chtl mluvit o velkm biskupovi z Hyppo, svatm Augustinovi. tyi roky
ped svou smrt nechal zvolit svho nstupce a za tm elem 26.z 426 svolal lid do baziliky Pokoje v Hyppo,
aby pedstavil vcm toho, kterho k tomuto adu uril. Pi t pleitosti ekl: ?Vichni jsme v tomto ivot
smrteln, ale kdy nastane posledn den tohoto ivota, je pro kadho jedince vdycky nejist. Nicmn v dtstv
se s nadj ek na dospvn, v dospvajcm vku na mld; v mld pak zase na dosplost. V dosplosti potom
na zralost; ve zralm vku na st. Nen jist, e se tam dojde, ale douf se v to. Avak st ped sebou nem
dn obdob, v n by mohlo doufat, a samotn jeho trvn je nejist.. J jsem z vle Bo piel do tohoto
msta v pln sle, ale nyn je moje mld pry a stal jsem se starcem? (Ep. 213,1). V tomto bod pak Augustin
oznmil jmno svho nstupce, knze Herakla. Ve shromdn vypukly souhlasn ovace a tiadvacetkrt bylo
zopakovno: ?Dky Bohu! Chvla Kristu!?. Krom toho pak dalmi aklamacemi vc schvalovali i to, co
Augustin ekl o svch myslech do budoucna. Chtl se po zbytek let vnovat co nejintenzivnjmu studiu
Psma svatho (srov. Ep 213,6).
tyi roky, kter pak nsledovaly, byly vskutku obdobm mimodn intelektuln innosti, kdy dokonil dleit
dla a zaal dal, nemn nron, vnoval se veejnm diskusm s heretiky ? neustle usiloval o dialog ?
vystoupil na podporu mru v africkch provincich, obsazench barbarskmi kmeny z jihu. V tto souvislosti
napsal vvodovi Dariovi, kter piel do Afriky, aby odstranil neshody mezi vvodou Bonifcem a csaskm
dvorem, kterch vyuvaly ve svj prospch kmeny Maur: ?Nejvtm odznakem slvy ? pe v dopise ? je
zabit vlky slovem, namsto zabjen lid meem, a nastolen i udren mru mrem a nikoli vlkou. Jist, e i ti,
kte vl, pokud jsou dob, tak usiluj o mr, ale za cenu prolit krve. Ty jsi byl naopak posln, abys uinil
ptr snahm o prolvn n krve? (Ep. 229,2). Nadje na smen na africkch zemch byla, bohuel,
zklamna. V kvtnu roku 429 Vandalov, kter natruc pozval samotn Bonifc, peli pes Gibraltarskou inu a
obsadili Mauretnii. Invaze se rychle rozila do ostatnch bohatch africkch provinci. V kvtnu nebo ervnu
roku 430 ?niitel mskho csastv?, jak tyto barbary oznail Possidius (Vita, 30,1), dorazili k Hyppo a obklili
je.
Ve mst hledal toit tak Bonifc, kter se pli pozd smil s csaskm dvorem, a nyn se marn snail
zastavit postup agresor. ivotopisec Possidius opisuje Augustinovu bolest takto: ?Slzy se hojnji ne obvykle
staly jeho chlebem ve dne i v noci, a nyn, na sklonku svho ivota, vce ne druz upadal do hokosti a
zrmutku svho st? (Vita, 28,6). A vysvtluje: ?Onen Bo mu toti vidl krveprolvn a destrukci mst,
znien domy na venkov a obyvatelstvo zabjen nepteli nebo rozpren a na tku; kostely bez kn a
sluebnk, dov sestry a eholnky rozptleny do vech stran, z nich nkte unikli muen, jin byli zabiti,
dal uvznni, ztracena byla integrita due a tla a tak vry a vichni upadli do bolestnho a dlouhho otroctv
neptel? (ibid., 28,8).
Augustin, by star a unaven, byl vak i nadle inn a utoval sebe i druh modlitbou a rozjmnm nad
tajemnmi plny Prozetelnosti. Mluvil v tto souvislosti o ?starob svta?. Vskutku tento msk svt zestrnul.
Mluvil o tto starob ji nkolik let pedtm, kdy utoval uprchlky, kte pili z Itlie pot, co roku 410
Alarichovi Gtov obsadili m. Ve st se nemoci nsob: kael, rma, slabozrakost, zkostlivost, maltnost.
Avak strne-li svt, pak Kristus je trvale mlad. Augustin proto vybz: ?Neodmtejte mldnout v jednot s
Kristem i ve svt starm. k ti pece: Neboj se, tvoje mld se obnov jako orlice? (srov. Serm. 81,8).
Kesan proto nemus malomyslnt ani v tch nejtch situacch, ale nasazovat se v pomoci tm, kte ji
potebuj. Velk biskup to navrhuje v odpovdi biskupovi z Tiaby, Honortovi, kter se jej tzal, zda ped
vpdem barbar sm biskup nebo knz nebo jakkoli lovk zachrnit svj ivot tkem: ?Je-li nebezpe vem
spolen, tedy pro biskupy, knze i laiky, pak ti, kte maj zapoteb pomoci by nemli bt oputni tmi, kte
maj povinnost jim pomhat svtostnou slubou, take bu se zachrn spolen nebo spolen budou snet
nouzi, pokud Otec rodiny dopust, aby j trpli? (Ep. 228,2). A uzavr: ?Je to nejvy zkouka lsky? (ibid., 3).
Jak nerozpoznat v tchto slovech hrdinsk poselstv, kter bhem stalet mnoz kn pijali a uskutenili?
Msto Hyppo mezitm odolvalo. Augustinv kltern dm otevel sv brny, aby pijal bratry v biskupsk
slub, kte hledali pohostinstv. Byl mezi nimi tak Possidius, jen byl u dve jeho uednkem a kter nm
tak mohl zanechat pm svdectv onch poslednch, dramatickch dn: ?Tet den onoho obleen Augustin
ulehl s horekou. Byla to jeho posledn nemoc? (Vita, 29,3). Svat Staec konen vyuil tento voln as k
tomu, aby se vnoval intenzivnji modlitb. Tehdy se bn mlo za to, e nikdo ? biskup, eholnk i laik ?
jakkoli bezhonnm by se jeho ivot mohl zdt, neme elit smrti bez odpovdajcho pokn. Proto bez ustn
mezi slzami opakoval kajc almy, kter tolikrt spolu s lidem recitoval (srov. ibid., 31,2).

m vce se nemoc zhorovala, tm vce umrajc biskup ctil potebu samoty a modlitby: ?Aby nebyl nikm
ruen ve svm usebrn ? pe Possidius - prosil ns ptomn asi deset dn ped odchodem z tla, abychom
nikomu nedovolovali vstupovat do jeho komnaty mimo dobu, kdy jej pichzeli navtvit lkai anebo kdy mu
byl pinen pokrm. Jeho vle byla pesn splnna a cel tento as trvil v modlitb? (ibid., 31,3). Skonal 28.
srpna 430 a jeho velk srdce konen nalezlo pokoj v Bohu.
?Pi uloen jeho tla do hrobu ? informuje Possidius ? byla Bohu pinesena ob, kter jsme se vichni astnili,
a potom byl pohben? (Vita, 31,5). Jeho tlo bylo neznmo kdy pevezeno do Sardinie a odtud kolem roku 725
do Pavie do baziliky sv. Petra in Ciel doro, kde spov dodnes. Jeho prvn ivotopisec o nm podv tento
zvren sudek: ?Zanechal crkvi velk poet kn, jako i ensk a musk kltery pln osob povolanch
ke zdrenlivosti v poslunosti svm pedstavenm, spolu s knihovnami obsahujcmi knihy a promluvy jeho i
ostatnch svatch, o nich se v, jak byly milost Bo jejich zsluhy a jejich vznam pro crkev, a v nich ho
vc stle nachzej ivho? (Vita, 31,8). S tmto zvrem meme souhlasit. V jeho spisech jej i my
nachzme ivho. Kdy tu spisy svatho Augustina nemm dojem, e je lovkem, kter zemel piblin ped
tisci esti sty lety, ale vnmm jej jako lovka dneka, ptele, souasnka, kter svou ivou a aktuln vrou
mluv ke mn, mluv k nm. U svatho Augustina, kter mluv k nm a mluv ke mn ve svch spisech, vidme
trvalou aktulnost jeho vry, vry, kter pichz od Krista, vtlenho vnho Slova, Syna Boho a Syna
lovka. A meme vidt, e tato vra nen verej, pestoe byla hlsna vera, ale je stle dnen, protoe
Kristus je skuten dnes i vdy. On je Cesta, Pravda a ivot. Svat Augustin ns tak povzbuzuje, abychom se
tomuto stle ivmu Kristu svili a nalezli tak cestu ivota.