Sv.

Augustin (4)
Benedikt XVI. na gen. audienci, aula Pavla VI.
esk sekce RV
Draz brati a sestry,
po pestvce na duchovn cvien minul tden se dnes vrtme k velk postav svatho Augustina, o kterm
jsem na stedench katechezch ji tikrt hovoil. Je to crkevn otec, kter po sob zanechal velk poet spis,
o nich chci dnes krtce promluvit. Nkter z augustininskch dl maj zsadn dleitost a to nejen pro djiny
kesanstv, ale pro formaci cel zpadn kultury: zetelnm pkladem toho jsou jeho Vyznn, bezpochyby
jedna z dodnes nejtenjch knih kesanskho starovku. Jako ostatn crkevn otcov prvnch stalet, ale v
nesrovnateln vt me, ml irok a trval vliv tak biskup z Hippo, jak je to patrn z obrovsk rukopisn
tradice jeho dl, kter jsou opravdu velice poetn.
On sm podil jejich seznam rok ped tm ne zemel v tzv. Retractationes a tsn po jeho smrti byly pesn
zaznamenny v Indiculus (?seznamu?), kter pipojil jeho vrn ptel Possidius k ivotopisu svatho Augustina
Vita Augustini. Seznam Augustinovch dl podil s vslovnm zmrem zachovat jejich pamtku v dob
Vandalsk invaze c se po cel msk Africe; t tisc ticet spis, kter osloval jejich autor, a k tomu dal,
kter ?spotat nelze, protoe je neosloval?. Biskup ze sousednho msta ? Possidius ? diktoval tato slova
prv v Hippo, kam se utekl a kde byl svdkem smrti ptele a skoro jist se pitom opral o katalog
Augustinovy osobn knihovny. Dnes je znmo kolem 300 dopis, kter se po biskupovi z Hippo zachovaly a
tm 600 homili, kterch vak bylo pvodn mnohem vce, mon dokonce mezi 3 a 4 tisci, plody 40 let
kzn antickho rtora, kter se rozhodl nsledovat Jee a mluvit nikoli pro velk csask dvory, ale k
prostmu obyvatelstvu z Hippo.
Pomrn nedvno byla nae znalost tohoto velkho crkevnho otce obohacena objevem nkolika dalch dopis
a homili. ?Mnoh knihy ? pe Possidius - byly sepsny a publikovny, mnoh kzn byla pronesena v kostele,
pepsna a opravena jednak za elem potrn rznch heretik, jednak jako interpretace Psma svatho a
povzbuzen svatch dt crkve. Tchto dl ? zdrazuje ptel biskup ? je tolik, e jedin znalec bude mt st
monost je pest, osvojit si je a poznat.? (Vita Augustini, 18,9).
Mezi Augustinovou literrn produkc, tedy vce ne tiscem publikac z oblasti filosofie, apologetiky, vrouky,
mravouky, mniskch, exegetickch, protiheretickch spis a dalch dopis a kzn, vynv nkolik
vznanch dl velkho teologickho a filosofickho dosahu. Pedevm je teba vzpomenout ji zmnn
Vyznn, napsan ke chvle Bo ve tincti knihch mezi lety 397 a 400. Je to urit druh autobiografie, psan
formou dialogu s Bohem. Tento literrn druh reflektuje prv ivot svatho Augustina, kter nebyl ivotem
uzavenm do sebe, ale vyjadoval se v mnoha vcech a zrove byl podstatn it jako dialog s Bohem a tm
jako ivot s druhmi. Samotn nzev Vyznn se vztahuje v prvn ad k vyznnm vlastnch slabost, ubohosti
hch, ale vyznn zrove znamen chvlu Boha, vdnost Bohu. Vidt vlastn ubohost ve svtle Bom se
stv chvlou Boha a dkvzdnm, protoe Bh ns miluje, pijm ns, promuje a pozved k sob sammu.
O tchto Vyznnch, kter mla velk spch jet za ivota svatho Augustina, on sm napsal: ?Hodn na mne
zapsobila, kdy jsem je psal a psob na mne dosud, kdy je tu. Mnoha bratm se tato dla lb?
(Retractationes, II, 6). Musm ci, e tak j jsem jednm z tchto ?brat?. Dky Vyznnm meme sledovat
krok za krokem vnitn cestu tohoto mimodnho a nadenho Boho mue. Mn rozen, ale stejn
originln a velmi dleit dlo jsou Retractationes, sepsan ve dvou knihch kolem roku 427, v nich u
zestrl svat Augustin provd jakousi ?revizi? (retractatio) celho svho psanho dla, m po sob zanechal
jedinen a nesmrn cenn literrn dokument, ale tak vraz upmnosti a intelektuln pokory.
De civitate Dei ? impozantn a zsadn dlo pro rozvoj zpadnho politickho mylen a pro kesanskou teologii
djin bylo napsno mezi lety 413 a 426 ve 22 knihch. Podntem k jeho sepsn bylo vyplenn ma Gty v
roce 410. Mnoz dosud ijc pohan, ale tak mnoz kesan tehdy kali: m padl, kesansk Bh a apotol
u msto neochrauj. Dokud byla ptomna pohansk bostva, byl m caput mundi, velkomstem, a nikomu
nemohlo pijt na mysl, e by padl do rukou neptel. S kesanskm Bohem vak u toto msto nen bezpen.
Kesansk Bh u jej nechrnil, neme bt proto Bohem, jemu se lze svit. Na tuto nmitku, kter se
hluboce dotkala tak srdc kesan, odpovd svat Augustin tmto velkm dlem De civitate Dei a vysvtluje,
co mme od Boha oekvat a co nikoliv, jak je vztah mezi politickou sfrou a sfrou vry, Crkv. Tak dnes je
tato kniha zdrojem dobr definice prav laicity a kompetenc crkve, velk prav nadje, kter nm dv vru.
Tato vznamn kniha prezentuje djiny lidstva, jim vldne bosk Prozetelnost, ale kter jsou rozdleny dvoj
lskou. Toto je zkladn obraz jeho interpretace djin, toti zpas mezi dvma lskami: lskou k sob ?a ke
lhostejnosti vi Bohu? a lskou k Bohu ?a ke lhostejnosti vi sob? (De civitate Dei, XVI, 28), za plnou
svobodu od sebe a pro druh ve svtle Bom. Tato kniha je proto zejm nejvznamnj knihou svatho
Augustina a m trvalou dleitost. Podobn dleitou je De Trinitate, dlo o patncti knihch o hlavnm jdru
kesansk vry, ve v trojinho Boha, kter napsal nadvakrt: prvnch 12 knih, napsanch mezi lety 399 a
412, bylo publikovno bez Augustinova vdom, a ten je kolem roku 420 dokonil a cel dlo pepracoval. Zde

reflektuje tv Boha a sna se porozumt tajemstv Boha, kter je jedin, jedinm stvoitelem svta, ns
vech, a pesto je prv tento jedin Bh troj, je kruhem lsky. Sna se pochopit toto nevyzpytateln
tajemstv. Prv trojin byt ve tech Osobch je tou nejrelnj a nejhlub jednotou jedinho Boha. De
doctrina Christiana je zase ve vlastnm a pravm smyslu kulturnm vodem do interpretace Bible a v posledku i
do samotnho kesanstv, kter mlo rozhodujc vliv na formaci zpadn kultury.
Pes vechnu svou pokoru si byl Augustin zajist vdom sv vlastn intelektuln velikosti. Pinet kesansk
poselstv obyejnm lidem vak pro nho bylo dleitj ne psan velkch dl vysokho teologickho rozletu.
Tento jeho nejhlub mysl jej provzel po cel ivot a je patrn v dopise, kter pe kolegovi Evodiovi a ve
kterm sdluje sv rozhodnut peruit na as diktovn knih De Trinitate, ?protoe jsou pli navn a
srozumiteln jen mlokomu, zatmco nalhavj jsou texty, kter ? jak doufm ? budou uiten mnohm?
(Epistulae, 169,1,1). Za uitenj tedy povaoval pedvn vry zpsobem srozumitelnm vem ne psan
velkch teologickch dl. Byste postehnut odpovdnost za en kesanskho poselstv stoj u potku spis
jako je De catechizandis rudibus, jaksi katechetick teorie a zrove praxe, nebo Psalmus contra partem
Donati. Donatist pedstavovali v Africe v dob svatho Augustina velk problm. Bylo to vlastn africk
schizma. Tvrdili, e prav kesanstv je to africk. Odporovali jednot crkve. Velk biskup bojoval proti tomuto
schizmatu cel ivot a snail se pesvdit donatisty, e pouze v jednot me existovat i africk kesanstv. A
aby ho chpali i ti neprost, kte nerozumli vzneen latin rtora, ekl: musm pst i s gramatickmi
chybami, velmi zjednoduenou latinou. A uinil tak zejmna v tomto Psalmus, uritm druhu jednoduch bsn
proti donatistm, aby pomohl celmu lidu pochopit, e pouze v jednot crkve se pro vechny uskuteuje n
vztah s Bohem a ve svt roste pokoj.
V tomto dle urenm irokmu publiku nabv zvltnho vznamu mnostv homili, asto pronench spatra,
kter byly pepisovny tsnopisci u bhem kzn a ihned pak dvny do obhu. Mezi nimi vystupuj do
poped pekrsn Enarrationes in Psalmos, kter byly velmi teny ve stedovku. Byla to prv tato praxe
publikovn tisc Augustinovch homili, asto bez kontroly autora, kter vysvtluje jejich en a nslednou
ztrtu, ale tak jejich vitalitu. Kzn biskupa z Hippo se toti dky povsti jejich autora okamit stvala velmi
hledanmi a slouila i dalm biskupm a knm jako vzory, je byly pizpsobovny stle novm kontextm.
Ikonografick tradice na jedn z laternskch fresek, pochzejcch a ze 6.stolet, pedstavuje svatho
Augustina s knihou v ruce. Zajist proto, aby tak poukzala na jeho literrn produkci, kter tak vznamn
ovlivnila mentalitu kesan, ale tak proto, aby vyjdila jeho lsku ke knihm, k etb a k poznn obrovsk
kultury minulosti. Po sv smrti nezanechal nic, vyprv Possidius, ale ?vdycky doporuoval peliv uchovvat
ptm generacm knihovnu sv crkve s jejmi kodexy?, vetn svch vlastnch dl. V nich, zdrazuje
Possidius, je Augustin ?stle iv? a potuje toho, kdo jeho knihy te, akoliv ? uzavr - ?myslm, e mnohem
vt uitek mli z kontaktu s nm ti, kte ho mohli vidt a slyet, kdy mluvil osobn v kostele, a jet vce ti,
kte znali jeho kadodenn jednn mezi lidem? (Vita Augustini, 31). Ano, tak pro ns by bylo krsn mt
monost jej slyet. Ale je skuten iv ve svch spisech, je ptomn mezi nmi a tak vidme tak trvalou
vitalitu vry, kter odevzdal cel svj ivot.