Sv.

Augustin (5) - dokonen

Benedikt XVI. pi gen.audienci, aula Pavla VI.
esk sekce RV
Draz brati a sestry,
Dnenm setknm bych chtl zakonit prezentaci postavy sv. Augustina. Vnovali jsme se ji jeho ivotu, jeho
dlu a nkterm aspektm jeho mylen a dnes bych se chtl vrtit k jeho niternmu zitku, kter z nj uinil
jednoho z nejvtch konvertit kesanskch djin. Nad touto jeho zkuenost jsem za zamlel minul rok
bhem sv pouti do Pavie, abych tam uctil ostatky tohoto crkevnho otce. Chtl jsem mu tak vyjdit ctu cel
katolick crkve, ale tak zviditelnit svou osobn zbonost a vdnost tto postav, s n se ctm svzn ve
svm ivot teologa, knze i paste.
Zitek sv. Augustina je dodnes pstupn pedevm dky jeho Vyznnm, dla, kter napsal ke chvle Bo a
kter stoj u potk jedn ze specifickch literrnch forem Zpadu: autobiografie, tedy osobnho vrazu
vdom o sob samm. Kdokoli se seznm s touto mimodnou, okouzlujc a dodnes velmi tenou knihou,
snadno postehne, e Augustinova konverze nebyla ani neekan, ani od potku pln uskutenn, ale me
bt v plnm a vlastnm smyslu definovna spe jako cesta, kter zstv vzorem pro kadho z ns. Toto
putovn zajist vyvrcholilo konverz a pak ktem, ale neskonilo onou Velikonon vigili roku 387, kdy tohoto
africkho rtora v Milnu biskup Ambro poktil. Cesta Augustinovy konverze toti nenpadn pokraovala a do
konce jeho ivota, take lze opravdu ci, e jej ti rzn etapy, kter lze snadno rozliit, pedstavuj jednu
jedinou velkou konverzi.
Svat Augustin byl vnivm hledaem pravdy a to od zatku a do konce svho ivota. Prvn etapa cesty jeho
konverze se uskutenila postupnm pibliovnm ke kesanstv. Od jeho matky Moniky, k n byl neustle
velmi pipoutn, se mu toti dostalo kesansk vchovy a akoli pak bhem svch mladch let vedl
nespodan ivot, vdycky pocioval hlubokou pitalivost ke Kristu, protoe lsku k Pnovu jmnu pil spolu s
mateskm mlkem, jak sm zdrazuje (srov. Vyznn, III,4,8 ). Avak i filosofie, zejmna platnskho raen
pispla k jeho dalmu piblen se Kristu a ukzala mu existenci Logu, stvoitelskho rozumu. Knihy filosof
mu ukazovaly, e existuje rozum, z nho pochz cel svt, ale neekli mu, jak doshnout tento Logos, kter
se zdl tak vzdlenm. Teprve etba list svatho Pavla ve ve katolick crkve mu pln zjevila pravdu. Tuto
zkuenost syntetizuje Augustin v jedn z nejproslulejch pas svch Vyznn. Vyprv tam, e v mukch
svch reflex se jednoho dne odebral do zahrady a najednou zaslechl dtsk hlas, kter opakoval kanku,
kterou nikdy dve neslyel: tolle, lege, tolle, lege, ?vezmi, ti, vezmi, ti? (VIII, 12,29). Vzpomnl si tehdy na
konverzi Antonna, otce mnistv, a spn se chopil pavlovskho kodexu, kter ml chvli ped tm v rukou,
otevel jej a pohled mu padl na ryvek z listu manm, kde apotol vybz odloit skutky tla a oblknout se v
Krista (13, 13-14). Pochopil, e toto slovo bylo v t chvli ureno jemu osobn, pichzelo od Boha
prostednictvm apotola a ukazovalo mu, co m v on chvli dlat. Poctil tak, e se rozpoutj temnoty
pochybnost a on je svobodn k tomu, aby se dal cele Kristu: ?Obrtil jsem k tob cel svoje byt?, komentoval
to pozdji (Vyznn, VIII,12,30). To byla jeho prvn a rozhodujc konverze.
K tto zkladn etap svho dlouhho putovn doel africk rtor, dky svmu vnivmu zaujet pro lovka a
pro pravdu, vni, kter jej vedla hledat velkho a nedostupnho Boha. Vra v Krista mu umonila pochopit, e
Bh, zdnliv tak vzdlen, ve skutenosti tak vzdlen nebyl. Stal se nm toti blzkm tm, e se stal jednm
z ns. V tomto smyslu vedla vra v Krista k dovren dlouhho Augustinova hledn na cest pravdy. Pouze Bh,
kter se stal ?hmatatelnm?, jednm z ns, byl skuten Bohem, ke ktermu bylo mon se modlit, pro nho a
s nm bylo mon t. To je cesta, kterou je teba kret s odvahou a zrove pokorou, v ustavin otevenosti
a oiovn, kter m kad z ns neustle zapoteb. Avak onou Velikonon vigili roku 387, jak jsme ekli,
Augustinova cesta neskonila. Vrtil se do Afriky a zaloil mal klter, kde se usadil s nkolika pteli, aby se
vnovali kontemplativnmu ivotu a studiu. To byl jeho ivotn sen. Nyn byl povoln t pln pro pravdu, s
pravdou a v ptelstv s Kristem, kter je pravda. Krsn sen trval ti roky, a do doby kdy byl, ke sv nevoli,
vysvcen v Hippo na knze a byl posln slouit vcm. Pitom sice pokraoval v ivot s Kristem a pro Krista,
ale ve slub vem. Bylo to pro nho velmi obtn, ale hned na potku pochopil, e pouze ivotem pro druh
a nikoli jenom pro svou soukromou kontemplaci, mohl skuten t s Kristem a pro Krista. Augustin se tedy
zekl ivota pouh meditace a nauil se - nikoli bez obt ? dvat k dispozici plody sv inteligence k uitku
druhch. Nauil se pedvat svou vru prostm lidem a t tak pro n ve mst, kter se stalo jeho mstem,
nenavn vyvjet velkodunou a svzelnou innost, kterou v jednom ze svch krsnch kzn popisuje takto. ?
Kzat, diskutovat, znovu zskvat, povzbuzovat, bt k dispozici vem ? to je obrovsk kol, velk te a
nezmrn nmaha? (Serm. 339,4). Tuto ti vak na sebe vzal, nebo pochopil, e prv tak mohl bt ble
Kristu. Pochopit, e k druhm se pichz v jednoduchosti a pokoe ? to byla jeho prav druh konverze.
Ale je tu jet posledn etapa augustininsk cesty, tet konverze. Ta, kter jej kad den jeho ivota vedla k
tomu, aby prosil Boha o odputn. Zpotku si myslel, e kdy u je jednou poktn, ije ve spoleenstv s
Kristem, ve svtostech a pi slaven eucharistie dosahuje ivota, jak je podn v horskm kzn: dokonalosti

darovan ktem a optovn potvrzovan v eucharistii. V posledn etap svho ivot pochopil, e to, co ekl ve
svch prvnch promluvch o horskm kzn, tedy e jako kesan nyn ijeme trvale v tomto stavu, bylo
pomlen. Jen samotn Kristus opravdu a pln realizoval horsk kzn. My mme zapoteb bt obmyti
Kristem, kter nm umyje nohy, a bt od nho obnovovni. Potebujeme ustavinou konverzi. A do konce
budeme potebovat pokoru, kter uznv, e jsme hnky na cest, dokud nm Pn nepod ruku definitivn,
aby ns uvedl do ivota vnho. V tomto poslednm postoji pokory, den po dni provanm, Augustin zemel.
Tento postoj hlubok pokory ped jedinm Pnem, Jeem, jej pivedl tak ke zkuenosti intelektuln pokory.
Augustin, kter je jednou z nejvtch postav djin mylen, toti bhem poslednch let svho ivota podrobil
vechna sv etn dla pronikavmu kritickmu zkoumn. Tak vznikl jeho spis Retractationes (?revize?),
kterm tak svoje, opravdu velkolep, teologick mylen zaazuje do pokorn a svat vry t, kterou nazv
jednodue jmnem Catholica, tedy Crkv. ?Pochopil jsem ? pe prv v tto sv nejoriginlnj knize (I,19,13), e jeden jedin je opravdu dokonal a e slova horskho kzn jsou uskutenna pouze v jednom jedinm:
v samotnm Jei Kristu. Avak cel Crkev ? my vichni, vetn apotol ? musme kad den prosit: odpus
nm nae viny jako i my odpoutme naim vinkm?.
Augustin se obrtil ke Kristu, kter je pravda a lska, nsledoval jej po cel ivot a stal se vzorem kad lidsk
bytosti, nm vem, kte hledme Boha. Proto jsem chtl skonit svou pou do Pavie ped hrobem tohoto
velkho milovnka Boha a symbolicky pedat crkvi a svtu svou prvn encykliku, nazvanou Deus caritas est. Ta
toti mnoho dlu, zejmna ve sv prvn sti, prv mylen svatho Augustina. I dnes, stejn jako v jeho
dob, potebuje lidstvo poznat a pedevm t tuto zkladn skutenost: Bh je lska a setkn s nm je jedinou
odpovd na neklid lidskho srdce. Srdce, obvanho nadj, kter je snad jet v mnoha naich souasncch
potemnl a neuvdoml, ale kter nm kesanm u dnes otevr budoucnost, take svat Pavel napsal,
e ?v nadji jsme spaseni? (m 8,24). Nadji jsem vnoval svou druhou encykliku Spe salvi a tak ona je
iroce poplatn Augustinovi a jeho setkn s Bohem.
V jednom krsnm textu sv. Augustin definuje modlitbu jako vraz touhy a tvrd, e Bh odpovd tm, e
roziuje nae srdce smrem k Nmu. My musme oiovat nae touhy a nae nadje, abychom pijali Bo
nhu (srov. In I Ioannis 4,6). Ta jedin ns toti otevr tak pro druh a zachrauje ns. Modleme se tedy, aby
nm bylo v naem ivot kad den dopno nsledovat pklad tohoto velkho konvertity, abychom jako on
potkvali v kad chvli naeho ivota Pna Jee, jedinho, kter ns spas, oiuje a d nm pravou radost,
prav ivot.