Byzanc v Hegelov

Filosofii djin
Prce k atestaci z filosofie v doktorskm studiu
Mgr. Adam Kulhav
29. 7. 2013

Obor: Slovansk literatury

Forma studia: Prezenn
kolitel: PhDr. Marek Phoda, Ph.D.
Email: Ctulhu@seznam.cz

Pedmtem zjmu tto prce je charakteristika Byzance jako kesanskho sttu a pokraovatele
msk e a s tm souvisejc vlastnosti, kter ji Hegel klade v rmci svho filosofick koncepce djin.
Takt reaguje na kritiku Hegelova pstupu k Byzanci, j se pokou v rmci zkoumanho tmatu
adekvtn zhodnotit.

Byzanc v Hegelov filosofii djin

Jakkoliv se filosofie ve svch djinch zaobrala celou adou otzek, komplexn filosofick
mylen o lidskch djinch je zleitost a pekvapiv pozdnho data.1 U v ranm
novovku se objevuje nkolik pozoruhodnch pokus, avak skuten pelomovm v tomto
smru se stalo dlo vrcholnho pedstavitele nmeckho idealismu, Georga Wilhelma Hegela
(1770-1831). Prv Hegel postavil djiny do stedu sv filosofick koncepce a zsadn svmi
pracemi ovlivnil budouc mylenkov vvoj nejen filosofie, ale i historick vdy. Z pohledu
mylen o djinch (nikoliv z pohledu Hegelovy filosofie, jako celku) se nejvznamnjmi
staly Hegelovy pednky vydan pod nzvem Filosofie djin.
Filosofie djin pedstavuje rukopis tchto pednek, vydan v roce 1837, 6 let po autorov
smrti. Hegel zde podv soustavn vklad svtovch djin od ny (dle jeho nzoru nejstar
zem) a po evropsk djiny doby osvcenstv a francouzsk revoluce. Nedl tak ovem
v podob, v t dob vznikajcho, positivistickho djepisectv, ale v duchu sv filozofick
koncepce. Svtov djiny jsou dle nj djinami ducha - jeho vvoje, sebeuvdomovn a
uskuteovn. Byl tak pesvden, e djiny jsou zeny rozumem a smuj ke konenmu
cli. Nae poznn m smovat k pochopen e "to, co vn moudrost zamlela, vylo
najevo jak na pd prody, tak na pd ducha, skutenho a innho ve svt."2 Proces sebeuvdomovn ducha probh postupn skrze svtodjn nrody. Jedin v nich me duch
doshnout pokroku v tomto procesu a lid pokroku v realizaci svobody. Jenom lovk, kter
je ji vnitn svobodn, nesvzan s prodou a je zcela zajedno s duchem, me vst
skuten mravn a uvdoml ivot, nebo pro takovho lovka jsou mravn zsady
produktem rozumu a vnitn poteby, stejn tak jako jejich dodrovn.
Nam clem v tto prci je objasnit roli, jakou hraje Byzantsk e v Hegelov
koncepci a poukzat na dvody, kter jej vedly k siln negativnmu hodnocen tohoto sttnho
tvaru. Akoliv se tento objekt zkoumn me zdt marginlnm, pedstavuje pozoruhodn
pklad zasazen zpadnmu mylen zdnliv blzkho, ale pesto znan odlinho prosted
do Hegelovy filosofick koncepce. Zrove se pokusme zhodnotit kritiku Hegelova pojet
Byzance v eskm prosted, kter zrove byzantskou civilizaci vi Hegelovi obhajuje.
1

Pehled jednotlivch pokus o vytvoen filosofie djin ped Hegelem viz v LE GOFF, Jacques. Pam
a djiny. Praha, 2007.
2
HEGEL, Georg Wilhelm. Filosofie djin. Pelhimov, 2004, s. 18. Dle jen "Filosofie djin"

Tuto kritiku pedstavil esk badatel Pavel Milko ve sv prci o byzantsk filosofii.3 Milkova
kritika Hegela se sousted pedevm do dvou bod. V prvn ad nmeckmu filosofovi
vytk faktickou neznalost Byzance a jej civilizace, piem dochz k zvru, e "ti, kte
vytveli klima odsuzujc a odmtajc Byzanc, o n mnoho nevd, a e jde spe o prci pro
psychologa nebo sociologa ne filosofa.4" Dle Hegelovi spolu s Kantem vyt, e redukuje
boha na pouhou ideu, piem tzv. "iv Bh" a "Zkuenost Boha" jsou odsunuty kamsi na
okraj, nebo nboenstv m bt vytsnno do sfry svdom a morlky. Smysl osvcensk
kritiky je dle relativizovn poukazem na to, e z pohledu pravoslav nen zpadn mylen
vychzejc ze scholastiky v nkterch svch bodech o nic mn opovrenhodn, ne jak je u
osvcenskch filosof lena prv Byzanc. Jej nepochopen Zpadem dv Milko za vinu
vvoji, kter zde probhl po osvcenstv. Koeny tohoto nepochopen ovem hled ji ve
scholastice. Milkova kritika je oprvnn do t mry, e zpadn intelektulov 19. stolet
skuten v mnoha oblastech Byzanci kivdili. Avak k pochopen msta Byzance v Hegelov
Filosofii djin pispv dky svmu oste konfrontanmu tnu pouze omezen. O tom, e
Hegel ml o Byzanci pouze omezen znalosti, neme bt u vzhledem k obdob jeho ivota
pochyb, avak stejn tak by u dnen odborn veejnosti pravdpodobn neobstly jeho
znalosti orientlnho, eckho, a snad ani zpadnho svta. Nelze zpochybnit, e Hegel ml jen
omezen znalosti Byzance dan obdobm, ve kterm il, a negativnm vztahem k Byzanci,
kter v 18. a 19. stolet u zpadnch vdc a intelektul pevldal. Jak se vak pokusme
ukzat, obraz Byzantsk e, kter Hegel ve svm dle vytv, je soust ir filosofickodjinn koncepce, kterou nelze redukovat pouze na nboenskou otzku.
Krtk kapitola o Byzanci je soust Hegelova vkladu o msk i. Po historickm
vodu, kde strun zmiuje rozklad celistv msk e, znik jej zpadn poloviny a peit
vchodn, pistupuje k samotn charakteristice Byzance. i pitom nekompromisn popisuje
jako "tisciletou adu pokraujcch zloin, slabost, niemnost a bezcharakternost, ten
nejhroznj a nejnezajmavj obraz."5 Kesanstv se zde "dostv do rukou vyvrhel a
nespoutan chtry. Sprost divokost na jedn stran a dvorsk podlzavost na stran druh se
legitimuj prostednictvm nboenstv a znesvcuj jej k emusi ohavnmu."6 Zjem o
nboenstv se v Byzanci podle Hegela redukuje na uren pojm kesansk nauky (pomoc
koncil) a na obsazovn duchovnch ad. Dogmatick spory vak mly propukat nap
nrodem, piem vradn a nsil mly propukat kvli naprosto duchaprzdnm sporm.
3

MILKO, Pavel. vod do byzantsk filosofie. erven Kostelec, 2009, s. 35-42.

Tamt, s. 36.
5
Filosofie djin, s. 218.
6
Tamt.
4

Tento mravn padek je dle doplovn zjmem o gladitorsk hry. Byzantinci jsou
charakterizovni jako lid libujc si v lench nboenskch vnch a krutostech typu
gladitorsk hry. Slep poslouchaj sv duchovn a msto rozvoje duchovnosti radji uctvaj
obrazy. Byzanc tak pedstavuje pouze "okliv obraz slabosti, v nm uboh, ba absurdn
vn nepipoutj vystoupen velkch mylenek a individu."7 Nen proto divu, e jej
likvidaci Osmanskmi Turky Hegel pijm vlastn s levou.
Dnes ji klasick charakteristika definuje Byzantskou i jako stt, kter v sob spojil
mskou sttnost, eckou vzdlanost a kesansk nboenstv. A prv z tchto bod lze vyjt
i pi rozboru Hegelovy kritiky.
V souslov msk sttnost se odr dva klov pojmy pro Hegelovo chpn
Byzance. Prvnm z nich je stt, piem s tmto pojmem je spjata cel ada charakteristik. Bez
sttu si nelze Hegelovu historicko-filosofickou koncepci pedstavit. Pouze v nm me proces
sebeuvdomovn ducha a realizace lidsk svobody probhnout, akoliv ne kad stt k nmu
skuten v djinch pispl. Teprve kdy si lovk zan uvdomovat svoji pslunost
k irmu celku ne jakm je rodina, me vzniknout poteba obecnjch norem, a tak i
hlubho sebeuvdomn - poteba urit sv j ve vztahu k celku. A je to prv stt, kter je
podle Hegela mravn celek, kter je skutenost, v n individuum m a prov svoji
svobodu, kdy je vdnm, vrou, a chtnm obecna.8 V jeho rmci se mou realizovat
svoboda a mravnost, bez nich nen sebeuvdomn ducha mon.
Duch se projevuje ve stt v podob tzv. nrodnho ducha. Stt neme existovat bez
toho, aby byl nrodn duch vytvoen jednotlivmi obany sttu. Podle Ivana Iljina tak stt
tvo u Hegela formu nrodnho ducha, piem jeho obsahem m bt mravnost.9 Dochz zde
k harmonii individulnch a kolektivnch zjm, ke sjednocovn individuln vle s vl
veobecnou. V takovm ppad si kad oban sttu uvdomuje svoji vnitn svobodu,
akceptuje ji a zrove si uvdomuje a akceptuje svobodu ostatnch. Mravn zkony u nejsou
pro lovka nm abstraktnm, co pichz shora a co by ml poslouchat pouze na zklad
slep subordinace, nbr svobodn pijatm obsahem, kter individuu umouje pln se
realizovat v souladu s duchem. Takov lovk ji dokzal sm sebe vydlit z prody,
uvdomuje si svoji vjimenost a msto k prod se obrac k duchu. V ppad realizace
tchto podmnek ji stt nen nad obany, ale je pmo v nich. Aby toto konkrtn mohlo
vychzet z vnho, je poteba, aby v ivot sttu krom mravnosti fungovala i ctnost. Ctnost

Filosofie djin, s. 219.

Tamt, s. 32.
9
ILJIN, Ivan. Hegelova filosofie jako nauka o konkrtnosti Boha a lovka. Olomouc, 2008, s. 496.
8

v Hegelov pojet Iljin definuje jako tvr pijet imanentn Bo ptomnosti.10 Mravn
tendence sttu i lovka vychz z nboenstv. Stt a nboenstv tak nesplvaj, nebo
samotn stt se realizuje v konkrtnosti, skrze zkony, prvo a konkrtn sebeuvdomn
svch oban. Takov stt, v nm existuje ji pln vyzrl nrodn duch, je pak vyzrlm
pozemskm obrazem vysplho lidstva, kter naplnilo svoji roli na tomto svt, a realizovalo
mravnost, tj. "pojem svobody, kter se stal jsoucm svtem a pirozenost sebevdom."11
Tento stav vyzrlosti ovem neme vzniknout jen tak z nieho. Vzniknout me pouze
dlouhm a bolestnm djinnm vvojem, kter tvo podstatu Filosofie djin. Tento vvoj
probh u tzv. svtodjnch nrod. To, zda je, i nen nrod svtodjn, pitom neuruje jeho
faktick moc, by vtinou takov nrod provz. nu a Indii zmiuje Hegel pedevm kvli
jejich st a kvli skutenosti, e vybudovaly sttn organizaci, kter trv dodnes. Akoliv byl
Hegel svdkem vzestupu moci carskho Ruska a musel chpat jeho roli pi porce
Napoleona, o tto zemi se prakticky nezmnil. Z hlediska vvoje ducha tyto zem zkrtka
nemly podle Hegela valn vznam a svtodjn nrody nijak neovlivnily. Dleit toti je,
zda dan stt a jeho nrod njakm zpsobem pispvaj k rozvoji ducha. Prvnm takovm
svtodjnm sttem je podle Hegela Persie, kterou pak v tto roli vystdaj eck msta,
msk e, a zatm poslednm svtodjnm elementem jsou v Hegelov koncepci Germni a
jejich stty.

Pojem stt je ovem sm o sob samozejm abstraktnm. Konkrtn realizac sttu u

jsou pak jednotliv e, krlovstv, republiky atd. V ppad Byzance je touto konkrtn
realizac msk e. Ani Hegel nezapomnal, e Byzanc je pojem novodob a uml a e
tento stt se po celou dobu sv existence nepestal oznaovat jako msk e. Jak se tedy
Hegel k msk i, jej sttnost byla integrln soust byzantsk identity, ve svm dle
stav? Nutno ci, e pomrn negativn, jednoznan nejvce negativn ze vech
svtodjnch nrod. U samotn vznik ma nevst pro jeho budoucnost nic dobrho. m
se zd bt Hegelovi ji svoj polohou peduren k nsil, nebo ta mu neumouje bt
pirozenm centrem cel Itlie. Chyb zde "jednota prody", jakou poskytuje napklad
Egyptu delta Nilu. Samotn stt byl pak vytvoen pedevm pasti, a nsledn zlodji a
zloinci veho druhu, kte zde mli najt toit. A podle tchto lid, nikoliv podle
svobodnch i uvdomlch oban, se vytv jeho duch, svoboda a mravnost. Za
nejdleitj prvky msk e Hegel povauje nsilnost, niternost, a abstrakci. Nsilnost a
10
11

ILJIN, Ivan. Hegelova filosofie jako nauka o konkrtnosti Boha a lovka. Olomouc, 2008, s. 287.
HEGEL, Georg Wilhelm. Zklady filosofie prva. Praha, 1992, s. 187.

povinn subordinace v m uruj mezilidsk vztahy.12 U v rodin m panovat psn

podzenost eny a dt otci. A je to pak pedevm otcv vztah k dtem, kter Hegel klade
dokonce na rove otrokm. Po cel krlovsk a republiknsk djiny ma je ve stt
ptomno napt a konflikty vldnouc a podzen vrstvy, a u se jedn o vztah krle k
aristokracii, aristokracie k plebejm, nebo man k ostatnm italickm nrodm atd. V
nboenstv mla vldnout tup niternost. msk zbonost je popisovan jako primitivn,
zvisl na tajemnu, mystinu, uzaven v jistot sebe sama. man se mli povaovat za
zbon dky nboenskm konm, nikoliv dky hlubmu duchovnmu nazrn svta i sebe
sama. Zcela tak postrd duchovn a mravn obsah a neme k rozvoji tchto prvk nijak
pispt. Abstraktnost pak u Hegela pedstavuje nejvt pspvek ma djinm, zrove
vak je jednm z hlavnch bod filosofovy kritiky.13 Z hlediska djin ducha je zsadn, e
msk abstrakce dala vzniknout abstraktnmu prvnmu principu. Takovmu, kter nebude
ovlivovn subjektivnm smlenm a citem, ale bude mt obecnou platnost. Jinak ovem
abstraktn princip, kterm je msk e prosycena, slou spe ke kod. U samotn idea
sttu je zcela abstraktn a obecn. Projevuje se pouze jako przdn idea velik, veobjmajc
e, kter chyb jakkoliv hlub obsah, krom toho, e v sob ve pohlcuje a sjednocuje.
Soudrunost jejch obyvatel tm pdem nem dn hlub zklad a je udrovna pouze onou
silnou subordinac a pocitem neustlho ohroen (zde Hegel pravdpodobn nar na
skutenost, e alespo v obdob republiky man ze svho pohledu a ideologie nikdy nevedli
tonou vlku). Jakmile byl princip subordinace naruen a vnj ohroen sttu bylo vrazn
redukovno, soudrnost republiknskho ma se zaala rychle rozpadat. Doasn byla
zachrnna pouze intervencemi nkolika silnch djinnch osob majcch alespo njak
oprvnn ducha, kter republika nabzejc jen vojenskou slu a bezobsan panstv ztratila.
Katastrofln byl dopad abstraktnosti na mskou mravnost. Lidsk j bylo vnmno
jako zcela abstraktn j vzan vztahem k majetku a poutan ve svt opt zcela abstraktnmi
normami. msk mravnost tak zcela preferovala formu ped obsahem, vsledkem eho byl
podle Hegela naprost mravn padek. Pod roukou dodrovn mravnch norem upad
lovk do stavu naprost nemravnosti, nebo tyto normy jsou pro nj jen msi abstraktnm,
vnjm, co po splnn nkolika podmnek ji jeho jednn nijak neomezuje. Nzornm
pkladem tohoto padku jsou dle Hegela msk hry. man nebyli schopni je sami provat,
svovali je nejrznjm otrokm a proputncm. Stali se tak przdnmi nezastnnmi
divky, kter uspokojovaly pedevm stle extrmnj podnty nsil a smrti, je v podob
12
13

Filosofie djin, s. 182-187.

Tamt, s. 188.

nejrznjch typ gladitorskch her zaplnily msk divadla. Hlubok vahy o ivot, smrti,
i utrpen, tak nahradila tup ve touc vidt utrpen skuten.
Vechny tito proheky si man penesli i do csastv, jeho pmm
pokraovatelem byla Byzanc. Dolo tedy k jakmusi jejich naplnn. Cel e byla
sjednocena pod jednou abstraktn ideou ztlesnnou csaem a byla ponechna jeho svvoli.
Lidsk individua byla sjednocena jako abstraktn jednotky bez jakchkoliv prv a ppadnch
niternch mravnch zkon. msk svt se tak stal statickm - bez pohybu, bez ideje, kter
by jej hnala vped. Jedinm clem mlo bt obstarvn si prostedk umoujcch poitek,
ani by se pi tom hledlo na mravnost i svobodu. V takovm systmu mohla filosofie
pomoci duchu pouze tm, e jej obrn lhostejnost proti okolnmu svtu. Tato duchovn
przdnota vak zrove vyvolala tak potebu po vym smen. Duch neustle poznvajc
sm sebe nemohl zstat v takovto nehybnosti pli dlouho. Proto se uvnit msk e
objev zsadn svtodjn hybatel, jm je dle Hegela kesansk nboenstv, je zrove
tvo druh zkladn stavebn prvek Byzantsk e.

Pchod kesanstv je v Hegelov koncepci djin zsadn a neopakovatelnou udlost.

Dochz zde k zsadn kvalitativn zmn v procesu sebe-uvdomovn ducha, postaven
lovka ve svt, jeho svobody a mravnch zsad. lovk teprve dky kesansk ve zskv
"vdom ducha v jeho obecnosti a nekonenosti".14 Prvnm zsadnm momentem, kter dle
Hegela kesanstv pin, je definitivn vydlen lovka z prody. lovk pestv bt
soust prody, pln si uvdomuje svoji duchovnost, schopnost myslet a poznvat ducha.
Nesna se ji splynout s prodou, hledat v n duchovn principy a promlet svoji roli v jejm
rmci. Stoj osvobozen a me nyn nazrat "istho" ducha, ist rozum, a formovat svoji
osobnost podle nich a pevst jejich principy do hmotnho svta. Svoboda je druhm
klovm momentem, kter mlo kesanstv pinst. Omezen pojet svobody v eck polis a
abstraktn, univerzln, avak na vztahu k majetku zvisl svoboda msk, jsou nahrazeny
kesanskou svobodou, kter je bezpodmnen a univerzln. lovk sm se ct svobodn a
piznv tuto svobodu i ostatnm. Veker jej omezen neplynou z bezmylenkovit
podzenosti, nbr z niternho pijet princip mravnosti a rozumu za sv. Stt a jeho oban
dostvaj v kesanstv "vn zklad", kter umouje budovat konkrtn mravnost.
Pchodem Krista vak proces "djin ducha" nekon, nbr pouze vstupuje do nov
fze vvoje. Lidsk spoleenstv nemohlo ideje, kter kesanstv pinelo, pijmout ihned,

14

Filosofie djin, s. 206.

ale muselo si je uvdomit, poznat a pedevm je vnitn pijmout, nebo jedin tak me bt
mon podle nich skuten konat. To vak pedstavovalo dlouh a bolestiv proces, bhem
kterho muselo lidstvo pekonat adu pekek. Proces osvojovn kesanskch hodnot byl
teprve na zatku. V prvn ad bylo poteba pekonat neuritost, abstraktnost a formlnost,
kter umouj pikrt i tu nejvt nemravnost zdnliv mravnm jednnm. Prv tyto prvky
mly dominovat msk niternosti, a jak dle uvidme, osudnm zpsobem mly podle Hegela
ovlivnit i Byzanc. Formlnost a abstraktnost mly dominovat i kesanskmu mnistv, kter
msto niternho osvojovn kesanskch idej utkalo k izolaci a elitstv. S tmto
problmem souvis i problm zprostedkovanosti. Hegel se kategoricky stav proti
zprostedkovanmu pijmn kesanskch idej. Zrod crkevn hierarchie vnm jako svho
druhu zrod aristokracie, kter se postupn vydluje jako privilegovan vrstva z teoreticky
veobecn svobodn kesansk pospolitosti. Postupem asu se vak v podstat zesvtt a
zcela zpronev svmu duchovnmu posln. Stejn tak povriv uctvn obraz a svtc
nen povaovno za nic jinho, ne svho druhu tup modlstv, kter sice me uspokojit
primitivn nboensk vn, ale nijak nepispv ani k mravnosti lovka, ani k pochopen
ducha. S tmito problmy se dle Hegela lidstvo potkalo po cel stedovk, a to vetn tehdy
(a a do Hegelovch dn) svtodjnho germnskho nroda. A bylo to prv jejich
pekonn, kter mlo pinst novou vraznou kvalitativn zmnu.

Zbv jet tet zsadn prvek byzantsk civilizace, a to antick vzdlanost. Ta byla
pedevm pro ecko zsadn, avak z Hegelova pohledu se ji v podstat jedn jen o
vzdlanost uzavenou, je se ji dle nevyvj. To neznamen, e by stle nemohla zsadnm
zpsobem pispt k rozvoji jinch nrod, avak pro tyto nrody se ji jedn o nco vnjho,
co mus objevovat a kreativn zpracovvat. Pro Vchodomskou i (tedy Byzanc) se vak
jednalo o organickou sloku jej vlastn identity, nemohla tud Byzantsk kultue pomoci k
rozvoji, jako tomu napklad bylo v ppad evropsk scholastiky a renesance. Takovto
uzaven systm nemohl podle Hegela pinst njak vrazn podnt, ani nemohl bt njak
zsadn ovlivnn a pedln impulzem zven. Tato uzavenost a nemnnost mla mt spolu s
mskm duchem Byzance pro tuto i fatln nsledky.
V Hegelov konceptu tak bylo Byzanci dno spojit v sob nepli lichotivou kvalitu
mskho nrodnho ducha, kter u svj pnos djinm vyerpal, a klov kesansk
nboenstv, v jeho rmci m duch dojt svho naplnn. Abychom pochopili, co z tto
kombinace vzniklo, je teba si uvdomit, e Hegel (na rozdl od mnoha pozdjch historik)
nevnm Byzanc jako jaksi podivn pokraovn msk e postrdajc skutenou

kontinuitu, ale skuten jako mskou i samotnou, jen jinak nazvanou. Ta ji splnila svoji
djinnou lohu a msk nrod je jako svtodjn nahrazen germnskm. dn kvalitativn
zmna mskho (byzantskho) ducha ji podle Hegela nenastane a ani kesanstv na tom nic
nezmn. Jakoto nboenstv pouze pedkld vn pravdy, kter potvrzuj mravn jednn v
empirick zkuenosti. Avak konkrtn mravn jednn mus vychzet zevnit, z nrodnho
ducha a z individua samotnho. Pokud ji nrod vyerpal svj potencil a nen schopen
obrody, ani pchod kesanstv jeho mravn slu obnovit neme.

Projevy tohoto zvltnho spojen tak jsou u Hegela pokraovnm mskch nectnost
v kesanskm hvu. msk abstrakce a przdn niternost se mla naplno projevit i zde. V
prvn ad se dotkla prv nboenstv. Tak jako bylo i msk nboenstv souborem vcelku
przdnch norem, kter vyadovaly pedevm jejich vnj a formln dodrovn.
Dogmatick spory v Byzanci se tak podle Hegela omezuj ist na formln pojmy
nboenstv, a jsou tm pdem zcela przdn a neplodn. Aby byla ve stt skuten ptomn
ctnost, muselo by bt pijet Boha tvr a provzen vnitn reflex individu. Ve chvli, kdy
je nboenstv spoutno abstrakc a formlnost, neme jm bt dnm zpsobem
potvrzovna skuten mravnost. Velikou vinu na tomto stavu mlo mt duchovenstvo.
Mravnost v Byzanci selhv na stejnch mstech, kde selhvala i dve. Ve zan u
mezilidskch vztah, kter Hegel v Byzanci popisuje pouze v ppad csask rodiny, kde se
kvli moci nett vzjemnch vrad ani manel, ani jejich potomci. Rozvrcenost rodinnch
vtah, kter byla ptomn ji ve starm m, tak nebyla alespo v rmci vldnouc rodiny
nijak napravena ani po christianizaci e. Stejn patn vztah pak vldl v rmci byzantsk
spolenosti jako celku. Byzantsk lovk v sob nem nic ze skuten mravnosti, dky kter
by mohl hloubji reflektovat kesanskou vru. Vnm ji stle svoj "tupou niternost," kdy pro
nj nboenstv zstv nm "vnjm a tajemnm."15 Nen schopen ji vnmat vlastnm
rozumem, vlastnm nitrem a proto se neustle obrac k prostednkm: k crkevn hierarchii,
obrazm a svatm, tj. vemu, m Hegel u nboenstv opovrhuje a co podle nj mus duch na
sv cest djinami pekonat. Lidsk ivot a mravnost jsou tak lidem opt zcela lhostejn a ti
svj ivot radji zasvcuj smyslovmu poitku, emu odpovd i vlastnost, kterou mu Hegel
nejastji pisuzuje, ve. Tak jako ve starm m i zde se ped lovkem nenachz dn
vlast, se kterou by se ctil vnitn spjat, ani mravn jednota, kter by mla jednotliv lidi ve
stt sjednocovat. lovk je stle pouze jaksi abstraktn individuum, ped nm stoj

15

Tak Hegel definuje nboensk city starch mn, viz Filosofie djin, s. 189.

abstraktn a vnjkov pijman nboenstv. Ve je jen przdn a bez skutenho obsahu.

Pokud se lovk nerozhodl utci z tto przdnoty do samoty mnistv, mohl pak podobn jako
za pohanskho ma vyplnit toto przdno pedevm vn. A tak jsou i djiny Byzance
djinami nezzen vn. Tu Hegel ukazuje na zlib Byzantinc v nesmyslnch hrch, ve
vnivch a krvavch bojch o przdn a abstraktn pojmy kesansk nauky, ppadn o
svtskou moc. padek dosahuje takov mry, e Hegel nenachz v byzantskch djinch
jedinou svtodjnou, nebo alespo zmnky hodnou osobnost. Djinn potencil ma se tak
ji dvno vyerpal a vnmi zmtan Byzanc u mla pouze vykat svho zniku.

Vrtme-li se k vodn kritice Hegelova vztahu k Byzanci od Pavla Milka, zjistme, e

polemika naeho vdce nen s Hegelovm dlem pli kompatibiln. Zatmco Milko se
sousted na obranu Byzance jako pravoslavn e a v irm kontextu i pravoslav vbec,
Hegel hodnot Byzanc v prvn ad jako stt. Stetvaj se zde dva diametrln odlin
pohledy na svt. Tento zkladn rozdl v jejich pstupech k Byzanci pedznamenv dva
diametrln odlin pohledy na svt. U Hegela se duch realizuje v konkrtnm empirinu a je
poznvn rozumem. K jeho naplnn tedy dochz v rmci lidskho spoleenstv. V
pravoslavnm vidn svta dochz ke konenmu naplnn mimo tento svt v podob
poznn Boha, eho lze nejlpe doshnout mystickou prax. Nutnost je zde oprotn se od
svta pozemskho byt. Milkova kritika Hegela tak patrn vychz z jinho mylenkovho
zzem, ne z jakho Hegel kritizuje Byzanc. Jakkoliv je Hegelv postoj k Byzanci dobov
podmnn, Milkova kritika, a mysln polemick, nepedstavuje hlubokou a nezaujatou
reflexi na zklad Hegelova dla. To stle zstv vznamnm a pozoruhodnm
intelektulnm projevem sv doby, jeho fundovan kritika me i dnes obohatit nae
poznn.

Seznam pouit literatury:

1) HEGEL, Georg Wilhelm. Filosofie djin. Pelhimov, 2004.
2) HEGEL, Georg Wilhelm. Zklady filosofie prva. Praha, 1992.
3) ILJIN, Ivan. Hegelova filosofie jako nauka o konkrtnosti Boha a lovka.
Olomouc, 2008.
4) MILKO, Pavel. vod do byzantsk filosofie. erven Kostelec, 2009.
5) LE GOFF, Jacques. Pam a djiny. Praha, 2007.

6) DE LIBERA, Alain. Stedovk filosofie: Byzantsk, islmsk, idovsk a latinsk

filosofie. Praha, 2001.

7) ZSTROV, Bohumila et al. Djiny Byzance. Praha, 1992.

8) CORETH, Emerich - EHLEN, Peter - SCHMITH, Josef. Filosofie 19. stolet. Praha,
2003.