Sociolingvistika a jazykov management

JI V. NEUSTUPN*
Graduate School, Obirin University, Tokio

Sociolinguistics and Language Management

Abstract: The widest framework available for the treatment of language problems is offered by sociolinguistics. The author of the article begins by introducing sociolinguistics, and claims that one of its four basic thematic clusters, which he calls Sociolinguistics IV, is fully devoted to language problems. Mainstream Sociolinguistics, a USbased social network that has made a fundamental contribution to sociolinguistics
since the 1960s, developed a version of Sociolinguistics IV that is known as Language
Planning. It is in confrontation with Language Planning that the theory of Language
Management grew in the 1980s and 1990s. This paper briefly discusses the contribution and problems characteristic of Language Planning and outlines the main features
of the Language Management theory. Among these, special attention is paid to the
process of language management, which develops out of deviations from norms,
whereby some of the deviations are noted, some of the noted deviations are evaluated,
and certain adjustment plans are considered and implemented. Finally, the paper suggests that the Language Management theory could perhaps make a valid contribution
to other social science disciplines, such as sociology or political science.
Sociologick asopis/Czech Sociological Review, 2002, Vol. 38, No. 4: 429-442

Pedmtem tohoto lnku je teorie jazykovho managementu. Tato teorie poskytuje monost mikroanalzy i makroanylzy jazykovch problm a je iroce aplikovateln i na jin
druhy sociokulturnch problm. Teorie jazykovho managementu vyrostla na podhoub
jazykovho plnovn, kter se vyvjelo uvnit sociolingvistiky od edestch let 20. stolet. Zatmco termn jazykov plnovn organicky navazoval na atmosfru potku edestch let, pojmenovn jazykov management (poprv pouito Jernuddem a Neustupnm 1987) bylo vybrno arbitrrn a nen historicky spojeno s rstem globalizace a ekonomickho racionalismu, kter zintenzivnl v druh polovin osmdestch let a na management kladl draz. Byl to prost jeden z pouitelnch termn, kter jsem v roce 1986 nabdl Bjrnu Jernuddovi, kdy jsme jednali o jeho spoluprci na propagaci teorie jazykov
korekce {Neustupn 1973, 1977, Jernudd 1982, Jernudd a Thuan 1983] v nov, upraven
podob a pod novou hlavikou.
V tomto lnku chci vysvtlit podstatu teorie jazykovho managementu, a to na historickm pozad. Vyjdu z poznmek o sociolingvistice jakoto nejirm rmci pro tuto
teorii, nkolik odstavc vnuji jazykovmu plnovn jakoto pstupu, kter tato teorie
pekonv, a pejdu k charakterizaci teorie jazykovho managementu samho.

* Vekerou korespondenci poslejte na adresu: Prof. J. V. Neustupn, Graduate School, Obirin University, 2-3-28 Oyamada Sakuradai, Machida, Tokyo 194-0204, Japan, e-mail: RXR13631@nifty.ne.jp
429

Sociologick asopis/Czech Sociological Review, 2002, Vol. 38, No. 4

1. Sociolingvistika
Dell Hymes kdysi navrhl termn (socio)lingvistika, kde zvorkami poukazoval na skutenost, e sociolingvistika je vlastn lingvistika tout court. Lingvistika pvodn byla odpovd na problmy spojen s jazykem a teprve pozdji, zvlt v 20. stolet, se natolik autonomizovala, e jej pvodn aplikovatelnost byla pod nnosem abstraktn systematiky
obtn identifikovateln. V sociolingvistice 60. let se spoleensk problematika do lingvistiky vrtila, i kdy ne vdy jako faktor urujc. Nkte amerit sociolingvist jako William Labov, kte hledali uznn sv prce pedevm u lingvistickho establimentu, se pozdji epiteta socio zekli.
Sociolingvistika vak nen vsledkem americkch aktivit z let edestch, jak se mnoz domnvaj [Paulston, Tucker 1997]. Jednotliv komponenty sociolingvistiky jako rtorika, stylistika nebo dialektologie existovaly na okraji lingvistiky pedstrukturalistick i strukturalistick. V Praskm lingvistickm krouku byly tyto komponenty velmi siln a vedly
na zatku 30. let k zaloen asopisu Slovo a slovesnost o nm si mnoho souasnch
lingvist neuvdomuje, e a do povlen zmny orientace byl asopisem sociolingvistickm [Neustupn 1999a, srov. i Leka, Nekvapil, oltys 1993]. Velmi rozshl sociolingvistick zzem se rovn projevilo v japonsk lingvistice v disciplin jazykovho provn (asopis Gengo seikacu 1954-1987, srov. [Kraus 1978]). Jak ukzala Hymesova tanka
Language in Society [Hymes 1964], byly jednotliv pspvky hojn zastoupeny jak v USA,
tak v jinch zemch.
Nicmn je teba uznat, e sociolingvistika, kter se vyvinula od let edestch v USA
a v pidruench lingvistickch okruzch a kterou budu nazvat sociolingvistikou hlavnho
proudu (dle SHP), je systmem nejobshlejm a teoreticky nejpropracovanjm [Neustupn 1997]. Jej vchodisko lze identifikovat ve dvou oblastech: jednak v zmn paradigmatu strukturalistickho poststrukturalistickm [Neustupn 1978], jednak ve snaze USA
elit nporu Sovtskho svazu, kter se snail zskat mocensk vliv v Asii a v Africe. Bylo
jasn, e protiofenzva je nemon bez uznn existence spoleenskch (a mezi nimi jazykovch) problm a e toho nelze doshnout bez rozvoje sociolingvistickho vzkumu.
Problematiku sociolingvistky v jej podob SHP je mon z historickho hlediska
klasifikovat do ty skupin:
(a) SOCIOLINGVISTIKA I (Sociolingvistika vztahu jazyka a spolenosti)
Zde se pojednv o vztahu jazyka a spolenosti, tedy o problmech, kter normln laici
pokldaj za centrum sociolingvistickch studi. Tento proud stoj u kolbky SHP, ale z rznch dvod se nerozvinul tak, jak bychom oekvali. Pat sem studium vlivu spolenosti na jazyk a naopak, zvlt pak kritika teori jazykov relativity (reinterpretace Whorfa
a Sapira), otzky restriktivnch a elaborovanch kd (B. Bernstein), vliv spolenosti na
jazykov kontakt (E. Haugen, U. Weinreich), studium posun v uvn a uchovvn jazyk (shift and maintenance, srov. E. Haugen, J. Fishman), novji pak nap. problmy kritick analzy diskursu a jazykov ekologie.
(b) SOCIOLINGVISTIKA II (Sociolingvistika jazykov variantnosti)
Tento typ vzkumu se tk jazykov variantnosti, rozrznnosti, tedy otzky, kter je centrln ve vech postmodernch mylenkovch systmech. V SHP existuje nkolik pstup,
430

J. V. Neustupn: Sociolingvistika a jazykov management

nap. studium variet (dialekt, tvar) jazyka (J. Gumperz, Ch. Ferguson) a studium jednotlivch promnnch rys (W. Labov a jeho kola). Pro profesionln sociolingvisty jsou
tato studia i dnes centrem jejich discipliny. Ale zbr sociolingvistiky je mnohem ir. Pinejmenm je v n teba piznat domovsk prvo i nsledujcm dvma okruhm vzkumu.
(c) SOCIOLINGVISTIKA III (Sociolingvistika mimogramatickch komponent
komunikace)
Tento proud je asto ztotoovn s Hymesovou etnografi mluven [Hlavsov 1991, Salzman 1997], ale v letech osmdestch a devadestch sem lze zaadit celou lingvistickou
pragmatiku. Sociolingvistika III je neobyejn obshl oblast jazykozpytu, kter asto
nebyla ve star lingvistice zastoupena. Mezi jej tmata pat funkce pouvn jazyka,
vlastnosti a konfigurace pouivatel jazyka, otzky obsahu jazykovch promluv (tmata
a motivy, promluvov funkce, zdvoilost apod.), azen prvk v rozhovoru (sekvenn
struktury, srov. Neustupn 1995), zpsoby vyjden (nap. cel problematika neverbln
komunikace) a podobn. Z drazu na kategorie v rannch pracch D. Hymese se centrum
pozornosti pesunulo na studium diskursu, tj. komunikanch proces. Pat sem dnes vzkum mluvnch akt, stdn replik mluvch apod.
(d) SOCIOLINGVISTIKA IV (Sociolingvistika jazykovch problm)
Toto je opt velmi irok oblast, kterou je dnes mon ztotonit se zbrem teorie jazykovho managementu. Historicky se vak tato oblast rozvjela pomalu: od jazykovho plnovn (srov. dle) pes nesml pokusy o teorii peeknut k etnometodologii (resp. konverzan analze) a souasn k teorii jazykov korekce v promluv, zkoumn tzv. jazykovch
strategi (tj. opravnch strategi), jazykovch problm v kontaktnch situacch a ovem ke
studiu een problm spojench s osvojovnm jazyka.
Tuto klasifikaci vzkumnch tmat je teba doplnit klasifikac socilnch systm (st),
v nich se studium realizuje. Pro nkter tmata je to systm SHP. Avak ada autor termn sociolingvistika nepouv. Mnoho vzkum jazykov variantnosti je situovno do
kontextu dialektologie, Basil Bernstein se povauje za sociologa pedagogiky, studium neverbln komunikace se ponejvce provdlo a provd v stch psychologie, etnometodologie je soust sociologie a odbornci v oblasti mluvnch akt, replikov struktury dialogu apod. sami oznauj svou disciplinu jako pragmatics. Situace je jet sloitj, zahrneme-li jin systmy, kter jsou jen marginln napojeny na SHP a kter se asto vyvjely
ped n: nap. teorie aktulnho lenn vtnho, kter spad pod (c), se rozhodn sama
nead pod kategorii sociolingvistika.
Zvltn pozornost v kontextu tohoto asopisu si asi zaslou otzka, co je to vlastn sociologie jazyka. Odpovdm strun, e jde o sociolingvistiku umstnou v stch sociologie. Jej centrum by asi mlo bt v oblasti, kterou jsem ve nazval sociolingvistika I.
Bylo by zslun, kdyby nkdo popsal tmata, ktermi se sociologov opravdu zabvaj.
Nemm zde na mysli klasiky sociologie, nbr sociology naich generac.
Souhrnn lze ci, e to, co jsme zde zahrnuli do sociolingvistiky, je vlastn cel oblast vd o jazyce, s vjimkou gramatickch studi, kter se tradin klasifikuj zvl.

431

Sociologick asopis/Czech Sociological Review, 2002, Vol. 38, No. 4

2. Jazykov plnovn v SHP

Teorie jazykovho plnovn se objevila v SHP v edestch letech minulho stolet. Mezi
jej podncovatele je teba zaadit pedevm Charlese Fergusona, kter peel v roce 1959
z Americkho sttnho departmentu (pes Harvardskou universitu) na msto editele nov
vytvoenho Centra pro aplikovanou lingvistiku. Ferguson zdaleka nebyl jen dc pracovnk. Byl to nadan sociolingvista, s jeho jmnem je spojena ada nepostradatelnch
sociolingvistickch pojm, jako je diglosie nebo foreigner talk (mluven k cizincm). Kola
se zaala toit. Prvn dleit konference byla Language Problems of Developing Nations
(Airlie House u Washingtonu, 1966). O rozvojov zem skuten lo, protoe tam byla konkurence se Sovtskm svazem nejvt. Jazykov plnovai nali svho guru v Einaru
Haugenovi, kter poprv pouil termn plnovn a podstatn pispl k propracovn
teorie. Dleitou roli hrl i Joshua Fishman. Haugenovo zamen na Skandinvii a Ameriku a Fishmanova tm vlun orientace na Ameriku vak znamenaly, e skutenmi
vedoucmi byla generace mlad, zamen na rozvojov zem, k n patili Joan Rubinov, Bjrn Jernudd a tak J. DasGupta; ta postupn zahrnovala vt a vt poty pracovnk pmo z rozvojovch zem. U tchto badatel bylo pojet jazykovho plnovn mnohem technitj. Od roku 1969 se konala ada konferenc spojench s projektem International Research Project on Language Planning Processes a prv v tomto kontextu se dokonilo konstituovn teorie jazykovho plnovn. Snad nejlpe ho lze vyst z knihy Can
Language Be Planned?, publikovan na Hawaii v roce 1971.
Autor tohoto lnku se podlel na prci tto skupiny jako extern spolupracovnk od
roku 1966, i kdy jeho prce se ubrala ponkud jinm smrem k souasn teorii jazykovho managementu. Ideologick funce jazykovho plnovn se neprojevovala pmo,
zejmna kdy se ujasnilo, e sovtsk strana nen schopn navrhnout alternativu, kter by
pilkala vdeck pracovnky rozvojovch zem. Politick funkce jazykovho plnovn nebyla astnkm konferenc vbec zjevn. Nejednou se tam objevily protiimperialistick
motivy (Bambose, Khubchandani a jin); a Jernudd kritizoval Tuckera pro jeho anglofobn doporuen ve vci jazykovho vyuovn na Arabskm poloostrov. V celku vak teorie jazykovho plnovn zstala konzervativn a nemohla bt vyuita levicovmi skupinami. Vyznaovala se nsledujcmi rysy:
1. Jazykov problmy a spoleensk problmy
Jazykov problmy byly chpny jako problmy gramatick kompetence, ve smyslu problm jazyka v um slova smyslu (zahrnujc gramatiku, slovnk, vslovnost, psmo).
Nutnost postupovat ke gramatick kompetenci od spoleenskch problm pes komunikaci se v diskusch projevovala jen zdka [Neustupn 1977].
2. Plnovac st
Jazykov plnovn se chpalo jako aktivita v celospoleenskm mtku, na jejm vrcholu jsou umstny sttn plnovac orgny, bez nich veker akce jsou nemysliteln. Jazykov plnovn se obrac pedevm ke sttu a ten povaovalo za pedstavitele cel spolenosti. Toto chpn mimochodem souhlasilo s povdomm pracovnk z rozvojovch spolenost, na n se teorie pedevm orientovala.

432

J. V. Neustupn: Sociolingvistika a jazykov management

3. Rozsah jazykovch problm

Jako v tradin lingvistice jazyk je ztotonn s gramatickou kompetenc. Otzky variantnosti v gramatickch prostedcch jsou zahrnuty, ale Sociolingvistika III je v jazykovm
plnovn popelkou.
4. Co jsou jazykov problmy
Problmy jsou identifikovny experty na jazykov plnovn. Otzka, jak problmy maj
uivatel jazyka v konkrtn promluv [Neustupn 1973], nepichz jet v vahu. Jazykov problmy jsou vak chpny nejen jako problmy celch variet a jejich funkc (status
planning) napklad zda je urit jazyk uznn jako jazyk sttn administrativy, nbr i jako problmy elaborace jednotlivch variet (corpus planning), i kdy normln jen v oblasti
gramatick kompetence. V tomto druhm ppad se napklad e problmy nedostatk ve slovnm fondu nebo problmy zastaralch morfologickch kategori.
5. eitelnost jazykovch problm
Pro jazykov plnovn jsou problmy v podstat eiteln, pokud experti vldnou sprvnou teori a maj podporu sttnch orgn. Teprve v letech osmdestch se u Rubinov objevuje pojem wicked problems [Rubin 1986], ale ani tehdy nepitahuje mnoho pozornosti.
6. Proces jazykovho plnovn
Jazykov plnovn nen v podstat chpno jako sloit proces. Jak bylo uvedeno ve,
problmy jsou identifikovny, nae nsleduje vbr zpsob jejich een a een je implementovno. To je ve. Autorovi tohoto lnku je znm pouze jeden procesuln model:
Haugen 1966. Tento model, o nm lze ci, e upadl v jazykovm plnovn v zapomnn, obsahoval zjiovn problm, posuzovn alternativnch aknch pln, rozhodovn
a implementan zpsoby [Haugen 1966: 161].

3. Jazykov management
Stejn jako jazykov plnovn je mon i termn jazykov management pout (1) o objektivnch procesech, kter probhaj ve spolenosti bez asti jakkoli organizovan teorie,
(2) o urit teorii een jazykovch problm. V prvnm smyslu meme mluvit o jazykovm managementu i v rodov spolenosti nebo ve stedovku. Ve druhm smyslu odkazuje
termn primrn k teorii, kter se objevila v letech sedmdestch pod nzvem teorie jazykov korekce jako reakce na nedostatky teorie jazykovho plnovn [Neustupn 1973,
1978, Jernudd 1982, Rubin 1978-79] a v letech osmdestch byla rozvinuta pod nzvem jazykov management [Jernudd, Neustupn 1987]. Sekundrn je vak do stejn kategorie
mon zahrnout i dal teorie, kter jsou v souladu s teori managementu v um slova
smyslu. Jde napklad o teorii jazykovho imperialismu [Phillipson 1992], zbavenou ideologie star levice, dle o adu teoretickch rys zachycench v uebnici Kaplana a Baldaufa [1998], o nov teorie zchrany ohroench jazyk (Fishman), o mnoho poznatk
z etnometodologickch a konverzananalytickch vzkum strukturnch problm rozhovoru ponaje Jeffersonovou [1974] a Schegloffem, Jeffersonovou, Sacksem [1977], dle
433

Sociologick asopis/Czech Sociological Review, 2002, Vol. 38, No. 4

o teorie jazykovch strategi (ponaje Taronovou [1981] a Faerchem, Kasperovou [1983]),

jako i nkter prce o osvojovn jazyka [Long 1983, Rubin 2001]. Kritick analza diskursu [Fairclough 1995, Chouliaraki, Fairclough 1999] a jazykov ekologie (zvltn slo
Current Issues in Language Planning, 2000) se rovn pohybuj ve stejnm mylenkovm
prostoru. Je ovem teba si uvdomit, e autoi tchto teori termn jazykov management
nepouvaj a e jde o teorie dl. Pvodn teorie jazykovho managementu, propracovan
v jednotlivch oblastech dalmi spolupracovnky, tak zstv jedinou souhrnnou teori jazykovch problm.

1. Jazykov problmy a problmy spoleensk

Ji ve svm refertu na konferenci v Airlie House [Neustupn 1968] jsem poukzal na rozdly v hodnotch a zjmech rznch aktr pi een jazykovch problm a tento nzor prostupuje i dal moje prce (srov. zvlt [Neustupn 1983], kde jsou zahrnuty v podstat vechny dleit teze pozdjch redakc teorie jazykovho managementu). Bjrn Jernudd, kter byl pvodn oddn mylence jazykovho plnovn jako objektivn discipliny,
pispl v roce 1987 termnem zjmy (interests), pevzatm od Briana Weinsteina [1987].
V kritick odpovdi Weinsteinovi [Jernudd a Neustupn 1987] jsme mluvili o nemonosti objektivnho, vdeckho managementu jazyka, nebo tomu brn rozdlnost zjm
jednotlivch aktr. V teorii jazykovho plnovn bylo plnovn technickou disciplinou a plnujc experti jednali v zastoupen cel spolenosti. My jsme tvrdili, e toto nen
mon.
Zjmy jsou realizovny pouze tehdy, kdy jejich nositel vlastn tak moc (power).
Otzky moci nebyly v pvodn teorii jazykovho managementu rozvinuty a jin jako Fairclough [1989], Tollefson [1991], i Phillipson [1992] zde maj prioritu, akoli se pohybuj v rmci ideologickho systmu, kter lze oznait jako star levice. V m vlastn prci
se objevuje moc ve vtm mtku v roce 1996 [Neustupn 1966].
Teorie jazykovho managementu postuluje, e een jazykovch problm mus zat eenm pidruench problm spoleenskch a komunikativnch (Neustupn 1977).
Ve studii Neustupn (1993) jsem navrhl pojem problmov cluster; viz z tohoto hlediska napklad problematiku romtiny v tehdejm eskoslovensku:
SE: Ztrta tradin kultury
SL: Ztrta situac pouvn romtiny
GR: Posuny v uvn jazyka (shift)
(SE = socioekonomick rovina, SL = sociolingvistick rovina,
GR = rovina gramatick kompetence)

2. St jazykovho managementu
Zatmco jazykov plnovn se obracelo hlavn na stt jako zstupce spolenosti, v teorii
managementu je zdraznn fakt, e jazykov problmy jsou pedmtem akce na nejrznjch rovnch: na rovni sttu, jeho jednotlivch odvtv (napklad v mstn samospr434

J. V. Neustupn: Sociolingvistika a jazykov management

v), v systmu vchovnm, v jednotlivch organizacch (ekonomickch, spoleenskch,

kulturnch) a na rovni jednotlivc. V poslednm ppad nejde jen o ast jednotlivc
v akcch na celosttn rovni to u zdrazoval Einar Haugen, kdy mluvil o Aasenovi,
Dobrovskm a jinch ale i na rovni soukromho managementu jazyka jednotlivce.

3. Rozsah jazykovch problm

Programov zbr jazykovho managementu je velmi irok. Jak u jsem naznail ve, zahrnuje nejen problmy gramatick kompetence, nbr i problmy jazyka ve smyslu komunikace, tedy problmy, kter jsem ve oznail jako Sociolingvistika III . Zahrnuje rovn odchylky od norem, kter jsou vyhodnocovny pozitivn a psob proto nikoli problmy, nbr jejich opak, jev, kter je mimochodem obtn nazvat (v lnku Neustupn,
v tisku, jsem ho nazval gratifikace). Napklad pozitivn hodnocen neznmho jazyka
me vst k rozhodnut takov jazyk si osvojit. Je pirozen, e v letech edestch, v nvaznosti na odumrajc strukturalismus, kter veobecn eeno problmy odsunoval na vedlej kolej, jsme existenci problm zdrazovali. To by vak nemlo platit o potku tohoto stolet, kdy negativn hodnocen odchylky od norem (tzn. problmy) jsou
veobecn uznvny a kdy spolenost mnoha zem je ideologicky pipravena existenci pozitivnch hodnocen pijmout.

4. Co jsou jazykov problmy

Teorie jazykovho managementu klade velk draz na mikroanalzu a zde se stk s etnometodologi. U teorie jazykovho managementu je zdraznno, e pvod vech jazykovch
problm je v mikrojevech na rovni promluvy. Tato teze je obas interpretovna tak, e
vechny jazykov problmy vychzej z komunikanch nedorozumn, ale tak tomu samozejm nen. Jazykov promluvy nepln jen funkci komunikan, nbr i symbolickou,
spoleensko-ekonomickou a jinou. Tak se stv, e mluv napklad pocituj v interakci
(promluv) nejen to, e nemohou vyjdit urit obsah, nbr i to, e jazykem nedostaten komunikuj svou loajlnost k nrodu nebo e jazyk vytv st, kter jsou pro mluvho nepzniv (nap. v urit konkrtn situaci anglitina socioekonomicky zvhoduje
rodil mluv anglitiny a stty anglofonnho typu). Odtud pak vychzej diskuse a usnesen jazykov politiky, kter povyuj jazyk na nrodn jazyk nebo se sna omezit vliv anglitiny. Prost jazykov problm mus bt lokalizovn v interakci, z n pak vychzej jazykov postoje, kter jsou rozvedeny v oblasti ideologie a zptn psob na jazykov management.
Z jednotlivch interaknch akt se managementov procesy skldaj v organizovan akce, v nich se projevuje teorie a ideologie, vytvej se rozshl st a probhaj sloit procesy. Zde u nemus bt spojen s konkrtnmi interaknmi akty zeteln. Teorie jazykovho managementu vak poaduje, aby toto spojen bylo co nejsilnj. Jinmi slovy,
jazykov management se mus odpoutat od situace, kdy lingvist i jin personl urovali
na zklad velmi omezen zkuenosti z jazykov praxe, co je, i nen problm. Ukzkou
nejsloitjch systm organizovanho managementu je vyuovn jazyk nebo jazykov
politika.
435

Sociologick asopis/Czech Sociological Review, 2002, Vol. 38, No. 4

5. eitelnost jazykovch problm

Na rozdl od jazykovho plnovn se teorie jazykovho managementu vyznauje realistickm postojem k eitelnosti jazykovch problm. Poukazuje sice na to, e nkter problmy nepochybn een nemaj, ale na druh stran v, e mnoho problm eit lze.

6. Management jako proces

Pravdpodobn zkladnm pnosem teorie jazykovho managementu je jej procesulnost. Pedpokld se, e vechny managementov procesy probhaj v podstat nsledujcmi pti stdii.
(1) V interakn situaci vznikaj odchylky od norem jednn (deviation).
(2) Tchto odchylek si mluv povimnou (noting).
(3) Takov odchylky hodnot negativn i pozitivn (evaluation).
(4) Za elem pravy hodnocench odchylek vybraj akn pln (adjustment design)
(5) a ten realizuj (implementation).
Dleit je to, e proces managementu me bt ukonen v ktermkoli stdiu. Napklad v interakci se objev odchylky od norem, ale nikdo si jich nepovimne. Nebo odchylky mohou bt povimnuty, ale nejsou hodnoceny apod.

Otzky norem
Propracovan pojem jazykov normy pochz z Prask koly [Havrnek 1938, Dane
1987]. Tento pojem byl nejen obecn pijat, ale pozdji se stal i pedmtem skepse. Dnes
se diskuse mus vyrovnvat s nmitkami, e normy jsou vlastn nov vytveny v kad
konkrtn situaci. Lingvist pat mezi ty specialisty ve spoleenskch vdch, kte se nect ohroeni, kdy nkdo namtne, e normy vlastn neexistuj. Existence jazykovch norem je toti nad jakoukoli pochybnost. Zrove je vak mon, e v oblasti sociokulturnch
proces je charakter norem ponkud odlin. V kadm ppad je nutn uznat, e normy
jsou variabiln a dynamick, a to i normy gramatick kompetence.
Zvltn vznam maj normy v kontaktnch situacch (kam pat vechny situace
osvojovn jazyka), protoe v nich se zcela jasn uplatuje norem nkolik, potaje v to
i normy specifick pro kontaktn situace (napklad vi cizm mluvm je povoleno pouvat tzv. foreigner talk, tj. specifick mluven k cizincm). Ale ptomnost nkolika systm norem v te situaci necharakterizuje jen situace kontaktn. To se vrazn projevuje
v organizovanm managementu, kde se asto o sprvnch normch komunikace vedou
diskuse.
Jak normy v urit situaci existuj a jak se tyto normy od situace k situaci vyvjej,
je empirick otzka, kterou nelze eit dohady. Zejmna pokud se tk mimogramatickch
komponent komunikace, je teba oekvat, e budouc vzkum pinese pekvapen, kter
budou mt dsledky i pro organizovan management [Kato 2002].

436

J. V. Neustupn: Sociolingvistika a jazykov management

Otzky odchylek od norem

Odchylkami se rozum to, e lidsk jednn nen v souladu s normami. Odchylky jet neznamenaj, e se jedn o problmy, ale jsou podmnkou pro jejich vznik.

Otzky povimnut
Povimnut je pro jazykov management velmi dleit. Pokud si astnci interakce nepovimnou, e dolo k odchylce, zstv tato odchylka jen potencilnm problmem.
Mnohdy skuten k povimnut nedochz. Napklad v kontaktnch situacch zstvaj urit odchylky (napklad ve vslovnosti) nepovimnuty, zatmco jin (v systmu zdvoilosti) jsou pedmtem intenzivnho registrovn. Pro osvojovn jazyka to znamen, e se mus soustedit pedevm na odchylky od norem, kter jsou pedmtem intenzivnho povimnut.
Povimnut je nejen vdom, nbr i polovdom a mon i zcela nevdom. O povimnut v promluv erpme informace nejen z vdomch reakc (napklad z toho, co kaj astnci v nslednch interview, srov. Neustupn 1999b), nbr i z tzv. neverblnch
signl, jako jsou vraz tve, pohyby rukou a podobn. Nkdy se o povimnut dovme
teprve z dalho jednn, kter je na nm zaloeno, napklad z faktu, e dochz ke korekci
i k osvojen.
Pokud se tk organizovanho managementu, zdrojem povimnut jsou vzkumy jazykov situace. Velmi asto vak k systematickm vzkumm nedochz a jazykov politika se pak zakld na neformlnch povimnutch personlu, kter je s jazykovou politikou
nejeji spjat. Takovou situaci teorie jazykovho managementu kritizuje. Skutenost, e
v interakci vbec nedolo k povimnut, vak neznamen, e bychom mli odchylky od norem ignorovat. Takov odchylky mohou bt povimnuty a stt se pedmtem managementu v bezprostedn budoucnosti. Avak pokud se tak nestane, je jejich status odlin.

Otzky hodnocen
I kdy dolo k povimnut, neznamen to automaticky, e mluv odchylku hodnot. V interakci se asto objevuj postoje jako ano, vimnul jsem si, ale o to mi vbec nejde a tyto postoje jsou potvrzeny dal evidenc. asto vak k hodnocen dochz. Meme rozliovat negativn a pozitivn hodnocen, majc nejrznj intenzitu. Pokud dolo k negativnmu hodnocen, je mon mluvit o existenci problmu. O pozitivnch hodnocench u
jsem se zmnil. Stejn jako v ppad povimnut nejsou ani hodnocen vdy pln vdom
a o jejich zjitn ve vzkumu plat tot jako o povimnut.
Na rovni organizovanho managementu dochz k hodnocen v diskusch, kter nkdy probhaj v rozshlch stch astnk. asto existuje protiklad mezi organizovanm
hodnocenm a hodnocenm v interakci. Napklad v organizovanm jazykovm plnovn
se asto negativn hodnot to, e meniny nemohou pouvat vlastn jazyk jako jazyk vyuovac, ale k podobnmu hodnocen ne vdy dochzej sami lenov pslunch komunit.

437

Sociologick asopis/Czech Sociological Review, 2002, Vol. 38, No. 4

Otzky aknho plnu

V ppad jazykovho managementu existuj nejrznj korekn plny, ponaje opakovnm vrazu, volbou jinho vrazu i zeslenm kontroly zdvoilosti. Do stejn oblasti pat v ppad osvojovn vechny learner strategies [Oxford 1990]. Akn plny (korekn
formty) upoutaly pozornost mnoha badatel (napklad v etnometodologii, resp. konverzan analze, nebo v teorii jazykov akvizice).
U organizovanho managementu jsou aknmi plny napklad nvrhy na jazykovou
reformu nebo sylaby jazykovch kurs. Zde jsme ji v oblasti, kter byla alespo sten
pokryta v jazykovm plnovn.

Otzky realizace
Je, myslm, zeteln, e plny nejsou realizovny automaticky. Problmy jsou u promluvovho managementu v nedostatku asu, peruen jinm mluvm nebo v neschopnosti
mluvho realizovat rutinn prbhy. U organizovanho managementu je implementace
asto obtn, protoe vyaduje zvltn st, rozpoty a pedevm moc (power) implementaci realizovat. Historie organizovanho managementu je zaplnna ppady, kdy perfektn formulovan akn plny zstaly neimplementovny, protoe k tomu chybly podmnky.

Sloitj formy managementovho procesu

Proces managementu me bt sloitj ne schma uveden v pedchozch paragrafech.
Typickm pkladem je vyjednvn (negotiation), kter je v literatue uvdno u po
dlouhou dobu [nap. Gumperz 1982], ale k jeho podrobn sekvenn analze dochz
teprve mnohem pozdji [srov. sten Miyazaki 1997, 2001].
Teorie jazykovho managementu se dnes pouv v nejrznjch oblastech zkoumn jazyka. Jedn se nejen o oblast kontaktov lingvistiky [nap. Fan 1994, Fairbrother
2000, Nekvapil 2001] a osvojovn jazyka [Muraoka 2000], nbr i o studium jazyka ve
specilnch situacch [Marriott 1991] nebo studium akvizice akademick kompetence
[Marriott 2000]; pojmu jazykov management se rovn uv k charakterizaci jazykovho vvoje [Nekvapil 2000].

Metodologie jazykovho managementu

Studium jazykovho managementu vyaduje metodologii, kter se dosud v jazykovd zcela neprosadila. Je teba zjistit, kde a jak dochz k povimnut, hodnocen, jak plny jsou
vybrny a jak problmy se objevuj pi implementaci. Nejdleitj jsou zde nejrznj
formy introspeknch metod, jako je nsledn interview [Neustupn 1999b].

438

J. V. Neustupn: Sociolingvistika a jazykov management

4. Od jazykovho managementu k managementu sociokulturnmu

Vratme se v zvru strun k otzce aplikovatelnosti teorie jazykovho managementu na
jin spoleensk vdy. Myslm, e zde existuje monost aplikace na nejrznj ppady,
kde analza problm je zvlt nalhav. Jde pedevm o otzky diskutovan v sociologii, politologii a pidruench disciplinch. Ve vech tchto ppadech se pojednv o dynamickch normch, od nich vznikaj odchylky, kter jsou nsledn povimnuty, hodnoceny a vsledkem jsou akn plny uren k realizaci. Podrobnj vahy o tomto tmatu
mi vak nepslu.
JI V. NEUSTUPN studoval na Karlov univerzit a po nkolikaletm psoben v Orientlnm
stavu SAV odeel v roce 1966 na Monaovu universitu v Melbourne, kde vedl katedru japonskch studi a do roku 1993. Pak pesdlil do Japonska a zde vyuoval aplikovanou lingvistiku na sack universit a Universit v ib; v souasn dob psob na universit birin
v Tokiu. Zajm se o jazykov a interakn problmy ve vech formch: od jazykov politiky pes
problmy kontaktnch situac a po vyuovn cizch jazyk. Vydal adu kninch a asopiseckch publikac. Jeho posledn kniha pojednv o metodologii v jazykovdnm vzkumu.

Bibliografie
Dane, F. 1987. Langue standard et culture de la langue. Pp. 454-492 in J. Maurais (ed.), Politique
et amnagement linguistiques. Qubec: Conseil de la langue franaise.
Faerch, C., G. Kasper 1983. Strategies in Interlanguage Communication. London: Longman.
Fairbrother, L. 2000. Analysis of intercultural interaction management within a party situation.
The Japanese Journal of Language in Society 2/2: 33-44.
Fairclough, N. 1995. Critical Discourse Analysis. London: Longman.
Fairclough, N. 1989. Language and Power. London: Longman.
Fan, S. K. 1994. Contact situations and language management. Multilingua 13/3: 237-252.
Gumperz, J. J. 1982. Discourse Strategies. Cambridge University Press.
Haugen, E. 1966. Linguistics and Language Planning. Petitno v E. Haugen, pp. 159-186.
The Ecology of Language. Stanford: Stanford University Press, 1972.
Havrnek, B. 1938. Zum Problem der Norm in der heutigen Sprachwissenschaft und
Sprachkultur. Pp. 151-156 in Actes du Quatrime Congrs International des Linguistes.
Copenhagen.
Hlavsov, J. 1991. Konflikt jako forma kontaktu. Slovo a slovesnost 52: 256-263.
Hymes, D. H. (ed.) 1964. Language in Culture and Society. New York: Harper and Row.
Chouliaraki, L., N. Fairclough 1999. Discourse in Late Modernity. Edinburgh: Edinburgh University
Press.
Jefferson, G. 1974. Error correction as an interactional resource. Language in Society 2: 181-199.
Jernudd, B. H. 1982. Language planning as a focus for language correction. Language Planning
Newsletter 8, 4: 1-3.
Jernudd, B. H., J. V. Neustupn 1987. Language planning: for whom? Pp. 69-84 in Proceedings of
the International Colloquum on Language Planning, ed. by L. Laforge. Qubec: Les Presses
de lUniversit Laval.
439

Sociologick asopis/Czech Sociological Review, 2002, Vol. 38, No. 4

Jernudd, B. H., E. Thuan 1983. Control of language through correction in speaking. International
Journal for the Sociology of Language 44: 71-97.
Kaplan, R. B., R. B. Baldauf 1998. Language Planning from Practice to Theory. Clevendon:
Multilingual Matters.
Kato, Y. 2002. Intabyu sesshoku bamen ni okeru kihan no kenkyu [Studium norem
v kontaktnch situacch typu interview]. Tokai daigaku kiyo (Ryugakusei kyoiku senta) 22:
21-40.
Kraus, J. 1978. O jazykov kultue a jazykov vchov v Japonsku. Nae e 61: 44-47.
Leka, O., J. Nekvapil, O. oltys 1993. Ferdinand de Saussure and the Prague Linguistic Circle.
Pp. 9-50 in Chloupek, J., J. Nekvapil (eds.) Studies in Functional Stylistics, Amsterdam,
Philadelphia: John Benjamins.
Long, M. 1983. Native speaker/non-native speaker conversation and negotiation of comprehensible
input. Applied Linguistics 4/2: 126-141.
Marriott, H. E. 1991. Language planning and language management for tourism shopping
situations. Australian Review of Applied Linguistics, Series S, No. 8: 191-222.
Marriott, H. E. 2000. Japanese students management processes and their acquisition of English
academic competence. Journal of Asian Pacific Communication 10, 2: 279-296.
Miyazaki, S. 1997. Communicative Adjustment Between Native and Non-Native Speakers of Japanese.
PhD dissertation, Monash University, Melbourne.
Miyazaki, S. 2001. Theoretical framework for communicative adjustment in language acquisition.
Journal of Asian Pacific Communication 11, 1: 39-60.
Muraoka, H. 2000. Management of intercultural input. Journal of Asian Pacific Communication
10, 2: 297-312.
Nekvapil, J. 2000. Language management in a changing society. Pp. 165-177 in Baldur Panzer,
Hrsg. Die sprachliche Situation in der Slavia zehn Jahre nach der Wende. Frankfurt am Main:
Peter Lang.
Nekvapil, J. 2001. Jazykov management a etnick spoleenstv v esk republice. Pp. 65-80 in
Pednky z XLIV. bhu Letn koly slovanskch studi. Praha: Univerzita Karlova, Filozofick
fakulta.
Neustupn, J. V. 1968. Some general aspects of language problems and language policy
in developing societies. Pp. 285-294 in Language Problems of Developing Nations,
ed. by J. A. Fishman, C. A. Ferguson and J. Das Gupta. New York: J. Wiley.
Neustupn, J. V. 1973. An outline of a theory of language problems. Paper prepared for VIIIth
World Congress of Sociology. Titn forma v Neustupn 1978, jako kapitola 12.
Neustupn, J. V. 1977. Language planning for Australia. Language Sciences 45: 28-31.
Neustupn, J. V. 1978. Post-Structural Approaches to Language. Tokyo: University of Tokyo Press.
Neustupn, J. V. 1983. Towards a paradigm for language planning. Language Planning Newsletter
9, 4: 1-4.
Neustupn, J. V. 1993. Language management for Romani in Central and Eastern Europe. New
Language Planning Newsletter 7, 4: 1-6.
Neustupn, J. V. 1995. Some issues of ordering in interactive competence. Pp. 10-26 in B. Palek
(ed.), Proceedings of LP94: Item Order in Natural Languages Prague 16-18 August 1994.
Prague: Charles University Press.
Neustupn, J. V. 1996. Current issues in Japanese-foreign contact situations. Pp. 208-216 in Kyoto
Conference on Japanese Studies 1994, Vol. II. Kyoto: International Research Center for Japanese
Studies.
440

J. V. Neustupn: Sociolingvistika a jazykov management

Neustupn, J. V. 1997. Sociolinguistics: Some other traditions. Pp. 201-209 in Paulston, Tucker
1997.
Neustupn, J. V. 1999a. Sociolinguistics and the Prague School. Prague Linguistic Circle Papers
(Travaux du Cercle linguistique de Prague, nouvelle srie). Vol. 3: 275-286.
Amsterdam/Philadelphia: John Benjamins.
Neustupn, J. V. 1999b. Nsledn (follow-up) interview. Slovo a slovesnost 60/1: 13-18.
Neustupn, J.V. (v tisku). Japanese students in Prague: Problems of communication and
interaction. International Journal of the Sociology of Language 162.
Oxford, R. L. 1990. Language Learning Strategies. New York: Newbury House Publishers.
Paulston, C. B. a G. R. Tucker 1997. The Early Days of Sociolinguistics. Dallas: The Summer
Institute of Linguistics.
Phillipson, R. 1992. Linguistic Imperialism. Oxford: Oxford University Press.
Rubin, J. 1978-1979. The approach to language planning within the United States. Language
Planning Newsletter 4, 4, 1-6, 5, 1, 1-6.
Rubin, J. 1986. City planning and language planning. Pp. 105-122 in Language Planning,
Proceedings of an Institute. Mysore: CIIL.
Rubin, J. 2001. Language learner self-management. Journal of Asian Pacific Communication 11, 1:
25-37.
Salzman, Z. 1997. Jazyk, kultura a spolenost. vod do lingvistick antropologie. Praha: stav pro
etnografii a folkloristiku AV R.
Schegloff, E. A., G. Jefferson, H. Sacks 1977. The preference for self-correction in the organization
of repair in conversation. Language 53: 361-382.
Tarone, E. 1981. Some thoughts on the notion of communicative strategy. Petitno v Faerch,
Kasper 1983, pp. 61-74.
Tollefson, J. W. 1991. Planning Language, Planning Inequality. London: Longman.
Weinstein, B. 1987. Language planning and interests. L.Laforge, ed. Proceedings of the International
Colloquium on Language Planning, pp. 33-58. Qubec: Les Presses de lUniversit Laval.

Summary
Sociolinguistics can be divided into four thematic clusters: (I) sociolinguistics of the relationship between language and society (overlapping with the lay view of sociolinguistics), (II) sociolinguistics of
language variation (the majority conception of the discipline in the case of professional sociolinguists),
(III) sociolinguistics of non-grammatical communication (so-called ethnography of communication,
pragmatics, etc.) and (IV) sociolinguistics of language problems. Under IV, the approach called
Language Planning developed in the 1960s and 1970s, and gained wide currency both among theoreticians and practitioners. An alternative approach, called Language Management (based on an earlier theory of language correction) emerged during the 1980s, mainly on the basis of the work of Neustupn and Jernudd. It is possible to place within the same category the less general theories of critical discourse analysis, linguistic imperialism, language ecology, saving threatened languages (Fishman),
much of the linguistic ethnomethodology (commencing with Jefferson, Sacks, etc.), theories of linguistic strategies (in language acquisition, cf. Tarone, Faerch, Kasper, etc.), and some other approaches (cf. Kaplan and Baldaufs textbook). Such approaches do not use the term Language Management
but share some of the features of this framework. These features can be outlined as follows:
1. A close relationship between language and social problems. This includes the issues of differential values of distinct social groups, group interests and power, as well as the issues of language
441

Sociologick asopis/Czech Sociological Review, 2002, Vol. 38, No. 4

rights. One of the basic requirements is that the solution of language problems must start with an
attention to social problems. Communication problems follow suit, and language problems in the
narrow sense (problems of grammatical competence) come last.
2. Attention to language problems must not be limited to governmental and other society-wide
networks. A strong emphasis on governmental networks was characteristic for the traditional
Language Planning. However, there are many other levels, including the level of language teaching,
economic and social organisations, and the individual.
3. The range of language problems is seen as very wide, including not only problems of grammatical competence, but also problems of non-grammatical communication, as delineated in
Sociolinguistics III. Along with negative evaluations (problems), the examination of positive evaluations of language is required.
4. Language problems are not what Language Planning experts consider as such. They are seen
as originating in individual acts of interaction at the microlevel, where not only the communicative
function but also the symbolic and other social functions matter. This is simple management. On
the other end of the spectrum is organised management, such as management by governmental
committees, which in fact originates on the microlevel, but uses complicated networks, ideologies
and management acts that add new aspects to the management process.
5. The language management theory assumes that some problems definitely have no solutions.
Rubins wicked problems come to mind. But other problems can be solved, and it is essential that
this fact be clearly demonstrated in each case.
6. One of the basic issues is the clarification of the process of language management. The stages
are (a) deviations from norms, (b) noting, (c) evaluation, (d) adjustment design, and (e) implementation. The management process moves along this line but it can be interrupted at any stage. There
are deviations from norms that remain unnoted, noted deviations that are not evaluated, and evaluated deviations that remain unadjusted.
This paper further discusses some key issues of each of these stages of the language management
process.

442