1

SPISY
KOMENSKHO EVANGELICK FAKULTY
BOHOSLOVECK

d
F. M. Barto, F. M. Dobi, A. R. Novotn, V. Sobotka

ada A
Svazek XVI

PRAHA 1951
KOMENSKHO EVANGELICK FAKULTA
BOHOSLOVECK

JAN CALVIN

INSTITUCE
UEN
KESANSKHO NBOENSTV
Peloil,
vodem a poznmkami opatil
F. M. Dobi

V PRAZE 1951

Panu Profesoru
ThDr a PhDr J. L. HROMDKOVI
v ct a lsce
F. M. D.

4
VODEM

Calvinova Instituce, Uen nboenstv kesanskho, pat nesporn k spism

svtodjnho vznamu. Vedle spis Dr Martina Luthera tvo jeden ze zkladnch
pil svtovho protestantismu.
Vydvme-li Instituci z roku 1536 poprv v eskm rouchu, nejde nm o pouhou
repristinaci reforman teologie, tm mn o reforman feti, jeho se chceme
dovolvat jako posledn rozhodujc instance v rozhovorech o ve a ivot takov
ponn by bylo nehodn syn reformace a nedstojn ddic esk reformace
obzvlt. A nejde nm ani o skryt obdiv k spoleenskmu du enevskch
man, kter vyrostl z nkterch princip Calvinovy teologie. I kdy vme, jak
pevratn zashl Calvin do hospodskho vvoje bojem proti pepychu a vzvou
k prci a etrnosti a zven hospodsk produktivit. Ale jde tu o pklad vry, z n
vyrostl nov ivot v soumranch dnech stedovk crkve a jde o touhu, aby tento
pklad poslouil i novmu ivotu naich dn. Calvinovo uen o prci jako Bom
povoln, jeho biblicky fundovan vzva k prci dobr, poctiv, svdomit, k prci ne
jako lidem, ale jako Bohu, zn jako iv odkaz do modernho sil o prci, kter
osvobozuje lovka z bdy, poddanstv a otroctv. Ne prce k vyuit jinch. Ne prce
jako zdroj vykoisovn spolublinch, ale jako prostedek sluby lidem vem, a tak
prostedek k slv Bo. Vdy Bo milost a Bo slva, Bo est i Bo vyvolen to
je centrum securitatis, ona hlubina bezpenosti, k n se me a k n se m upnout
lovk se svm srdcem i se svou hlavou, se svm vyznnm i ivotem, se svm
mylenm i skutky. Calvin svm drazem na poslunost Boho slova a odtud
odvozovanm demokratickm zzenm dal do ruky lidu zbra proti lechtickmu
feudalismu a panovnick tyranii, kter zotroovala lovka svmu majetku a vld, a
to ve pod roukou panovnk z Bo milosti. I kdy Calvinovy tendence byly ohnuty a
pizpsobeny potebm a clm rodc se bohat tdy man, nelze nevidt, e
vchodisko Calvinova mylen i zpasu bylo Slovo Bo a est a slva jmna Boho.
Ale ovem nelze nevidt, jak jen nepatrn sejit s linie Calvinovy teologie dalo vyrst
neblahmu mylen kapitalistickmu, jeho vvojovou hodnotu lze vidt jen jako
etapu v rstu moci mansk tdy proti dosavadn nadvld feudlnho zzen
stedovkho. To je odkaz a pozdrav z pedlu stedovku naemu vku
atomickmu, to je hlas a ddictv doby, kdy se na troskch stedovk crkve i
zbonosti kladly zklady a budovaly zatky novho ivota.
ZATKY IVOTNCH OSUD CALVINOVCH

V Nayonu v Picardii se narodil 10. ervence 1509 z otce Grarda Cauvaina,

spnho crkevnho ednka, prvnka a dvrnho rdce sv svtsk a duchovn
vrchnosti a z matky Jany Lefrancov, eny spanilho zjevu, pochzejc
z manskho domu, vele oddanho katolick crkvi, Jan Calvin. Byl druhm synem
v rodin, v n byli tyi synov a dv dcery. Calvin pochzel z Picardie, kraje, kter
byl vdy nezvisl a povstn svm protikleriklnm postojem. Jeho obyvatel
spojovali vrouc naden s chladnou clevdomost. V dnm kraji nevyrostlo tolik
sympati s Wiclefem a nam Janem z Husince jako prv zde. A pikarti stalo se

oznaenm pro husity, esk bratry a jin pslunky hnut, je se odlouilo od

oficiln crkve stedovk.
Od trncti let se dostv Calvinovi kolskho vzdln i vchovy na slavnch
paskch kolejch (Collge de la Marche a Collge Montaigu). Calvin vynik
ojedinlou bystrost sudku, take brzy ped npadn sv spoluky, u nich
nachz vel pijet a s nimi uzavr ptelstv, je trvalo asto a do smrti.
V kolejch si osvojuje vedle hlubok znalosti francouzskho a latinskho jazyka
pesn logick mylen. Podle pn rodiovskho domu vzdlv se na duchovnho.
Avak ke konci studia svobodnch umn prov v zim 1527-28 zvltn duchovn
otes, kter jej odvd ke studiu prv. Odchz z koleje Montaigu asi v dob, kdy tu
dlel jin k, slavn pedstavitel stedovkho katolicismu Ignc z Loyoly potomn
zakladatel jezuitsk ehole. Zda dolo k setkn obou tchto pedstavitel
stedovkho zpasu o nov ivot, lze sotva zjistit. Calvinv otes a rozhodujc
ivotn obrat m dva koeny, jeden zevn, druh vnitn. Vnj tkv v otcov sporu a
rozchodu s crkevn vrchnost, kter jej dokonce vyluuje z crkve. Vnitn dvod,
kter sm Calvin pozdji nazval nhlm obrcenm, vyrst z jeho styk
s pravm nboenstvm, v nm ho jeho vlastn pbuzn Pierre Robert Olivtan
seznamoval s Psmem svatm, jeho podrobn etb a nenavnmu studiu se
odevzdal s dychtivost mladho hledae pravdy. Zde jsou zatky a vlastn piny
Calvinova ostrho rozchodu s povrenmi zvyky sv dosavadn nboensk vry a
praxe. iv, iveln a ivotn zjem o poselstv Psem uvd jej k etb reformanch
spis Lutherovch prv v dob, kdy jak sm doznv se vynooval z temnost
papeskch. Nezstv mu utajen ani porn zpas mezi Lutherem a Zwinglim
o pochopen a vklad Kristovy ptomnosti ve svat veei Pn, kter jej navdycky
uinil oddanm stoupencem Lutherova reformanho boje, ale kter tak zpsobil, e
nadlouho byl odveden od zevrubn etby Zwingliova dla.
Studium prvnch vd jej sice odvd z Pae do Orlansu a do Bourges, kde svm
nadnm brzy dosahuje hodnosti licencita, avak jeho zjem o biblick studium
nejen neochabuje, ale naopak se jet prohlubuje dalm stykem s lidmi tho
zamen. Nadto si Calvin osvojuje znalost etiny, jsa veden ke studiu tohoto
antickho jazyka nikoli mdnm zjmem renesann humanistickm, nbr zjmem
nboenskm, kter jej vede nejen ke studiu hebrejtiny, nbr dokonce k prvm
pokusm o vklad a kzn Psma svatho.
Otcova smrt (1531) dv Calvinovi pleitost i monost ukonit prvnick vzdln
a vnovat se studiu jazyk na novm uiliti v Pai (pozdj slavn Collge de
France), kter zaloil francouzsk krl Frantiek I. Zde vychz ji 4. dubna 1532
Calvinova prvn kniha: Koment Senecova dvoudlnho pojednn De clementia
(O laskavosti), kniha, kter uvdla pouen tene v as nad schopnostmi a
pronikavm pohledem dosud neznmho vdce. Ale kniha mla i svou zvltn
pchu politickou. Vyla v dob, kdy krl Frantiek I. (1515-1547) byl opt
zamstnn pronsledovnm francouzskch evangelk. A tu se lze ne nesnadno
vmyslet v div ten Calvinova komente, kte se v nm setkvaj s vzvou
k vladai, aby pstoval a rozioval laskavost, zatm co krl pronsleduje sv
poddan. Zd se, e tu je Calvinv skryt protest proti sthn a pronsledovn
francouzskch evangelk, protoe vod knihy je smlm tokem proti bezprv
krlovy justice. Tu je patrn Calvinv odpor proti stedovkmu feudalismu a tu jsou

kladeny prvn cihly k demokratick kritice, jako i prvn zklady novho

spoleenskho du.
V Pai se Calvin astn inn ivota evangelickho kruhu, kter tu rozkvt
psobenm kazatele Grarda Roussela, zvlt kdy je zattn pzn krlovny
Markty Navarrsk, je byla sestrou krle Frantika I. Tento evangelick ivot a jeho
reforman zpas zatlail vechny ostatn Calvinovy zjmy trvale z mysli i ze srdce,
aby se napotom stal jedinm a stednm zjmem Calvinova ivota, mylen, dla i
zpasu. V tomto kruhu je Calvin povolvn k obasnm vkladm Psma a tradice
k, e sv vklady pravideln ukonoval slovy: Kdy je Bh s nmi, kdo proti nm?
(m. 8,31).
Za stvajcho napt, vyvolanho krlovou nepzn vi vemu evangelickmu a
za neshod, kter vznikly v paskm universitnm ivot mezi theology Sorbonny
(kte povali krlovy pzn) a profesory humanistickho smru (k nim patil Calvin
a jeho ptel), pron rektor pask university lka Mikul Cop, dvrn ptel
Calvinv, v den Vech svatch 1533 obvyklou inauguran pednku. Jejm textem
bylo blahoslavenstv chudch duchem (Mat. 5,3) a jejm obsahem obsah a vznam
kesansk filosofie, v n byly jasn proklamovny evangelick pravdy. Rektor se
dovolval ve sv ei Luthera i Erasma Rotterdamskho a vyslovoval svou oddanost
nov poznan pravd. Po tto jakoby veejn vzv dopadla krlova nelibost a
rozhoen tce na pask evangelky. Cop musel uprchnout ihned ze zem, a kdy
se prozradilo Calvinovo autorstv rektorsk ei, musil i Calvin nastoupit cestu
pronsledovanch a hledajcch kryt ped hnvem krlovm. Nememe se zbavit
srovnn jak zcela odlin byla ona doba od na! Co by byla znamenala
rovnoprvnost a svoboda vyznn na doby pro Calvina, jeho stoupence a celou
reformaci!
Calvinovo skrvn na tku ped krlovskm sthnm jej pivd do Angoulme,
kde v tichm a bezpenm pohostinstv ptele kanovnka Ludvka du Tillet se mu
otevr obsan theologick knihovna, kter Calvin s velkm prospchem pouil. Na
tomto tku, jet ped nvratem do Pae, vznik jeho prvn theologick pojednn
Psychopannychia, v nm Calvin vyvrac bludn novoktneck vklad o spnku dui
mezi smrt a vzkenm tla a ohniv bojuje proti kadmu tvrzen, kter by chtlo
lovka, by i na chvli, odvst od obecenstv s Kristem.
Zde tak pravdpodobn na dost svho ptele angoulemskho kanovnka
pe, jak poznamenv jeho nstupce v enev a prvn ivotopisec Theodor Beza,
Breves admonitiones christianae, Krtk kesansk napomenut, je mla bt tena
v okolnch sborech a mla za cl zskati posluchae nov poznan biblick pravd.
Nejsou nm zachovna. Ale snad lze v nich spatovat prvn pokusy a prvn zatky
slavn Instituce.
Evangelick hnut v Pai nebylo vak jet umleno. Stoupenci reformanch snah
se odvili vydat a publikovat traktty a plakty, v nich velmi oste napadali
katolickou mi. Byly vylepeny na nroch a v ulicch a hlsaly, e Kristova ob na
ki byla dokonal a nepotebuje, aby byla denn nekrvav obtovna znovu;
obviovaly z modlstv, kter spov v bosk ct a poklon posvtnmu chlebu;
vytkaly, e z pamtky na smrt Kristovu se stalo divadlo se zvonnm, mvnm
kadidelnicemi a nemstnm hlukem. Jeden takov plakt se octl pibit dokonce na
dvech krlovy lonice. Parlament i universita volaj rozhoen po psnch

opatench proti protestantm a krlv hnv, rozdmchvn nadto smlost

evangelk, dostupuje vrcholu. Nastv pronsledovn vech evangelk v cel zemi.
Mnoz byli chyceni, odsouzeni a upleni. Jet vce jich prchlo ze zem.
Tak 1534 mus i Calvin maje asi zatky svho pozdjho Uen kesanskho
nboenstv v cestovnm vaku uprchnout z Francie a prakticky opustit svou rodnou
zemi navdycky. Krlv hnv sice dozuil, jakmile se objevila poteba, aby zmnil
svou zahranin politiku, v n hledal spojen s nmeckmi protestantskmi knaty.
Proto si pospil s vydnm amnestie pro vechny evangelky krom stoupenc
Huldreicha Zwingliho. Nkte se opravdu vrtili. Vtina vak nedvovala rychlm
zmnm nestlho krle. Avak amnestie sama mohla bt Calvinovi jednm z popud
k napsn vnovacho listu krli Frantikovi I. a snad i jiskikou nadje, e se mu
poda zskat krle pro reforman pravdu. Avak rodc se rok 1535 zastihuje Calvina
v Basileji, kam z Francie prchl spolu s Ludvkem du Tillet.
V Basileji, kryt nepravm jmnem Martianus Lucianus a te se z vytouenho
klidu vdeck pracovny, ponoil se do usilovn prce. Tu pe pedmluvu
k francouzskmu vydn Psma, kter podntil jeho pbuzn Robert Olivetan. Uzavr
ptelstv se imonem Gryneem a Wolfgangem Capitou, seznamuje se s Viretem,
Bullingerem, Farelem. A v t dob tak vznik a vychz jeho slavn Instituce.
Dal ivotn osudy Calvinovy po napsn Instituce, jako i podrobn rozbor jeho dla, uen, vztah i
vliv nalezne ten v knize J. L. Hromdky: Calvin, kardinl a reformtor, vyd. Jan Laichter, Praha,
1936. Tam je tak uvedena ciz i domc literatura Calvinova ivota i dla. Z pozdji vydanch prac
slu se vzpomenout R. ana: Od svitu reformace k dneku, vyd. YMCA, Praha 1948 (kde kap. VII.
jedn o Calvinovi a jeho reformaci) a F. M. Dobie: Jan Kalvn, vyd. YMCA, Praha 1941 a t spisek
slovensky: Jn Kalvn, vyd. ev. ref. crkev, Lky 1947. Nakladatelstv Kalich (Praha. 1949) vydalo
Modlitby Jana Kalvna.

INSTITUCE KESANSKHO NBOENSTV

V beznu 1536 v dob jarnch frankfurtskch trh vydv Calvin, jinak neznm
svmu okol, dlo, kter jej narz postavilo mezi pedn zastnce, tlumonky a vdce
reformanho sil v Evrop. Latinsk dlo nese nzev Christianae religionis Institutio,
Uen kesanskho nboenstv. Tato kniha se stala nejsoustavnjm
bohosloveckm vyjdenm zsad, o n lo v reformaci.
Mla to bt pvodn jen jaksi rukov, katechismus, uebnice evangelickch
pravd a princip, uren pedevm francouzskm protestantm, aby mli souhrn
biblickho uen a svho vyznvn po ruce. Zd se, e hned od potku vylo vedle
latinsk podoby i ve francouztin.
Avak pvodn mysl a prvotn uren knihy pozmnil nenadl vvoj udlost.
Frantiek I., pronsledujc sv evangelick poddan ohnm i meem, ctil potebu se
omluvit a ospravedlnit ped nmeckmi protestantskmi knaty a vcarskmi
spojenci, je chtl zskat na svou stranu pro zpas proti Habsburkm. Sv
pronsledovn kac lil tak, e nejde o stoupence reformace, nbr o novoktnce
anarchistickch sklon, revolunho smlen, rozvracejc d a poslunost a c
bludn a scestn uen, kte byli prv v Nmecku neltostn hubeni vemi
prostedky. Pod roukou tto nepravdy a kivho oznaen hledal krl ospravedlnn
pro svou krvavou pomstu. Tyranskmu krli, jemu nakonec osobn moc a majetek

jsou souhrnem prva a spravedlnosti, nikdy ned mnoho starost likvidace novch
mylenek a jejich ivch lidskch nositel. Hospodsk moc koruny krlovsk to
byla hnac sla Frantikova, j vechno podizoval. Proto vidl v Calvinovi a jeho
stoupencch, vyznvajcch teologii odpornou jeho mocenskm aspiracm, takov
odprce a ohroovatele nabytch mocenskch drav, e se jich chtl zbaviti stj co
stj! To zmnilo rz Instituce z klidnho pouujcho katechismu v bitkou zbra
nejen obhajujc stejn smlejc, nbr napadajc protivnky z tbora oficiln crkve
pro nepravost uen, mocenskou panstv chtivost a po povrenou svtostnou magii.
A ani krl Frantiek I. nebyl opomenut.
Kdy od nora 1535 zaal s novm, jet krutjm vyhlazovacm pronsledovnm
a s likvidovnm veho evangelickho ve Francii, Calvin nesedl se sloenma
rukama, nbr vydal se v obranu a v zpas a sv dlo, u asi zapoat, promnil
v zbra i v zbroj. Sm napsal pozdji v pedmluv k vkladm alm, e kdy vidl,
jak zatek roku 1535 pinesl neltostn vyhlazen novoktnc v Nmecku, ctil, e
by jeho mlen muselo bt obvinno ze zrady, kdyby se neozval, a kdyby se svch
spoluvyznava nezastal veejnm vyznnm.
Tak se promuje dlo, pvodn pojat jako katechismus, v apologii vrouky jeho
i jeho spoluvyznava, kter mus bt obhjena i ped forem krlovskm. Tak to
uinil ped deseti lety (1525) i Huldreich Zwingli svm Vkladem o pravm a
nepravm nboenstv, a kdy Calvin dokonil v Basileji sv dlo, pedeslal mu jako
vodn slovo vnovac list uren krli Francie Frantikovi I., kter sm o sob se stal
klasickou apologi reformace.
V tomto list vystupuje Jan Calvin s odkrytm hledm jako zastnce a pedn
bojovnk poznan evangelick pravdy a vech jejch vyznava. Dopis nese datum
23. srpna 1535 a byl petiskovn ve vech vydnch Instituce; a u jej text doznval
jakchkoli prav, zmn a doplk. Tvo vod i konen definitivn redakce Instituce
z roku 1559, a krl Frantiek I. u byl dvanct let mrtev.
Ml tento obrann list spch? Doshl jm Calvin neho? Vsledek byl takov, e
bud oprvnn domnn, e jej krl ani neetl. Byl to krl promnlivch nlad,
dychtiv zbav a panovan. List byl vydvn jako vodn slovo Instituce
(i samostatn), kdy u zpas francouzskch protestant se stal zpasem celho
protestantskho svta. Kdy vyrstaly nov koly reformanmu hnut, kdy
vyvstvaly nov otzky; nov nesnze, tkosti a problmy, ale i nov odpovdi a
nov jasno vdy vychz znovu tento list s nezmnnm znnm, v nm Calvin
doznv svou lsku a pchylnost, kter platila jeho spoluobanm ve vlasti, z n byl
navdy vypuzen. Nelo tedy o to zskat pze krlovskou. Dopis je vrazem silnho
pouta k zemi a lidu, z nho Calvin vzeel. Tak se stal tento list cennou zbran
kesansk crkve v jejm zpase o istotu a est Bo pravdy. Uvme-li, e Calvin
psal tento dopis z vyhnanstv, e ml ped oima hrzy pronsledovn, jim byli
vydni jeho brati i on sm, a slyme-li, jak pedevm pipomn hchy a viny sv a
svch spolubrat, jak odmt nezkonnou vzpouru a dovolv se Bo pomoci i Bo
moci, v n jsou i srdce krl, musme se nejen ztiit, uchvceni silou i prostotou vry
a pemoeni pevahou kesanskho vyznn, ale nadto nm eskm tenm
napadaj slova el ountl a nechpan astm uvnm i zneuvnm , v nich
esk exulant Jan mos Komensk, za situace ne nepodobn situaci Calvinov, pe
o vichici hnvu Boho, kter byla uvedena na nae hlavy pro nae viny a vid za

vichic pohodu Boho slitovn a nvrat svobody a sprvy eskch vc do rukou

eskch syn a dcer.
Prvn vydn Instituce na malm oktvu o 520 stranch vytiskli jako jeden ze
svch prvch tisk Tom Platter, kter tak napsal doporuujc podtitulek a Baltazar
Lasius v Basileji v beznu 1536. Kniha je dlo o esti kapitolch s pedmluvou, kterou
tvo list krli Frantiku I., a na zvr je pipojen rejstk nejdleitjch pojm.
Ze slov vnovacho dopisu je patrno, e Calvin pvodn zamlel vydat svm
francouzskm spoluvyznavam zklady kesansk vry, na nich by budovali pravou
zbonost. Ml to bt vod a pstup k etb a studiu Psma, aby mohli samostatn
pronikat k pravd vdy hlub a hlub. Druh dvod k napsn a konen prav
Instituce vyrostl z poteby pouit krle o nboenstv, kter tak pronsleduje, aby od
pronsledovn upustil. Mla to bt zrove obhajoba a oitn z pomluv neptel,
kte krle k pronsledovn podncovali a v nenvisti udrovali. Tyto dvoje pohnutky
se zra i ve vlastnm zpracovn. Na prvnch tyech kapitolch o zkonu, kde je
vklad Desatera, o ve, kde Calvin vykld Vm v Boha, o modlitb s pipojenm
vkladem Otene a o svtostech, to jest jen o ktu svatm a svat veei, je patrn
rz vroun pruky. Je domnnka, e tyto kapitoly napsal Calvin ve tyech
klidnch mscch potkem roku 1534 u svho ptele Ludvka du Tillet. V tchto
kapitolch se Calvin pibliuje formln, nkde dokonce i slovn, katechismu
Lutherovu. Avak od 5. kapitoly rozebr m dl tm pronikavji a odmt novotsk
stanovisko novoktnc, jim kad d padne za ob a stejn odmt i katolick
uen o falench svtostech a velmi obezetn sleduje i neblah rozhovory
Lutherovy s Zwinglim. V kapitole (5.) o nepravch svtostech uv Calvin mnoha
uench okrajovch poznmek a doklad z Gratianovch Dekret a Sentenc
Lombardovch. Tu ji naprosto opustil klidn tok katechismovho pouen a
v posledn kapitole (6.) doshl vyvrcholen ve vkladu o kesansk svobod a o moci
crkevn.
Instituce, dlo estadvacetiletho Calvina, vzbuzuje prvem nejhlub obdiv.
Obsahuje u cel systm Calvinova theologickho mylen. Nic podstatnho tu
nechyb. Bystr pohled tu vyrst z pkladn znalosti biblickho svta a upn se na
syrovou skutenost ivota. Calvin nen nboensk i theologick teoretik. Jeho cel
mylen a prce bohosloveck m proto zcela praktick zjem i praktick dosah. Chce
formovat ivot, a proto pranuje zlod a tyranskou libovli a vyzved prci, pomoc
a slubu lovku. Tento vklad kesansk vry byl tak systematicky promylen, e
autor v zsad nemusel nic mnit na svm zkladnm dle a pokud je rozioval a do
definitivn podoby vydn z roku 1559, v nm pvodn oktvov knka z roku 1536
vzrostla do ty knih velkho folia, pece tm nic z pvodnho vydn nebylo ani
oputno, ani vynechno, ani peformulovno; takka cel pvodn dlo je obsaeno
v dle poslednm. U prvn dlo nese svdectv pronikav znalosti biblickho uen a
stopy jedinenho ingenia.
Nejvt rozdl mezi prvn edic z roku 1536 a posledn z roku 1559 je v prvn
kapitole. Prvn edice je z valn sti doslova inkorporovna do edice posledn, ale jej
pvodn vty se mnohde staly thesemi, kter byly rozvdny do souvt, odstavc a
kapitol. Tak na p. uen o poznn Boha, je v prvnm vydn obsahuje asi jednu
strnku, se rozrostlo v poslednm vydn do e cel prvn knihy. Avak pojet,
zamen a obsah uen je naprosto t ve vech vydnch Instituce.

10

O kvalit prvho raen Instituce svd to, e mu tak pohotovho pera, jak
prv mistroval Jan Calvin, mu literrn tak podntn a tvr, e jeho titn dla
tvo celou knihovnu, mu tak pronikavho mylen, e udivoval a udivuje dosud
svm bohatstvm a svou pohotovost mylenek a npad, nikdy neopravoval to, co
pvodn psal jako pruku pro rst ve znmosti Boha i lovka.
Je pravda, e prvn vydn bylo zatlaeno vydnm poslednm, rozshlejm,
definitivnm. Calvin sm o nm mluvil velmi skromn. Odprci, vypotvajce mnoh
vydn Instituce, mluvili o prvm vydn z roku 1536 jako o dobrodrunm pokusu
(tak Bolsec), v nm pr Calvin odhodil jako selapan stevc svou dvj loajlnost
k crkevnmu uen i praxi, aby je zamnil s dosud neustlenmi zsadami reformace.
Ale kov pvodnho vydn byl takov jakosti, e jeho ist tn znl stejn jasn i ve
vydn poslednm.
Prvn vydn Calvinovy Instituce z roku 1536 je kniha velmi vzcn. Je znmo jen
asi 6 exempl na svt. 2. vydn latinsk vylo roku 1539 a mlo ji 434 stran
velkho formtu. 3. vydn vylo roku 1543 o 505 stranch. 4. vydn vylo roku
1550 v tomt rozsahu a 5. vydn z roku 1559, rozdleno na 4 knihy, mlo 564
stran. Zaznamenvm tu jen nov edice za ivota Calvinova, nikoli jednotliv recenze
a petisky zmnnch edic, jich byla ada.
THEOLOGICK PRINCIPY INSTITUCE

Protoe Instituce jako katechismus kesansk vrouky i mravouky nechtla bt

nim jinm ne theologi Boho slova, stala se nejmocnj zbran protestantismu
proti katolictv i nejspolehlivjm prvodcem vry v ivot.
Stala se tak pedevm klidnm srovnvnm toho, co vyznvali evangelci,
s uenm stedovk crkve. Na apotolskm vyznn vry ukazoval Calvin, e
protestant jsou pravmi biblickmi kesany a nikoli katolci, kte se uchlili od
uen i praxe apotolsk crkve. Neusiloval o novotu. Byl pesvden, e bohoslov
reformace je starm uenm Kristovy crkve a principy vry reformanch vcch jsou
pojetm on pravdy, kter je v Psmech svatch, a kter byla znma zbonm lidem
ve vech generacch od vzniku crkve. kol i dlo reformace zle jen v tom, e
osvobodila biblickou pravdu od povrench pout, je ukulo zvlt stedovk
bohoslov, a e ji oistila od pohansk filosofie a obad, kter na ni navsily pozdj
doby.
Instituce je dlo mladho lovka. Ctte to z jeho revolunho postoje k panovnku
Frantiku I. a poznvte to i z jeho formln zvislosti na Lutherovi. Slovo Bo vak
je jedin vchodisko i cl, jedin platforma vech Calvinovch debat, oblast jeho
vklad a pravidlo jeho mylen i kompas ivota. Calvinovi nelo o generan
odchylnosti, nelo mu o novou theologickou kolu, ano, nelo mu v prv ad ani
o novou organisaci crkevn. Jeho stednm zjmem byla ist, nezvrcen sluba
Hospodinu, Otci Pna a Spasitele naeho Jee Krista, jak ji on sm ve svm slov
pedepsal ke sv cti a slv a k naemu spasen. V tom je Calvin i jeho dlo aktuln i
dnes.

11

1. Calvinovu teologii proto nelze vyvodit z jednoho lnku uen, na p.

Z predestinace, protoe Calvinova teologie vyrst ze slova Boho, vyposlouchanho
ze svdectv Psem. A tu nejde o dnou pirozenou schopnost lovka poznvat
Boha, jak se s n setkvme v pohanskch kultech a filosofickch systmech, nbr
o svdectv Ducha svatho, kter lovku otevr, ale i ovuje Bo slovo. Bh sm
je zprostedkovatelem i interpretem svho slova.
Instituce nejen formln prohlsila, ale i skutkem do dsledku provedla, e
zkladem kesanovy vry i ivota je Psmo svat. Calvin nen epigon Lutherv i
jinch reformanch otc, jako by celou svou ctidostivost ztrvil silm opakovat, co
oni ekli. Calvin se dv vzat jedin pravdou Psem; ta jsou posledn autoritou jeho
uen. A tu nejde o pouhou zevn mechanickou autoritu, nbr o zdroj pravdy, jistoty
a vry, kter pin Bo odpov na vechny otzky ivota jednotlivcova i cel
spolenosti. dn teologie, dn dogma nad Psmo, nad evangelium! dn lovk,
ani starobyl vyklada, ani modern reformtor nad iv hlas Boho slova! To je
smysl Calvinova biblicismu.
2. Psmo u naprost zvislosti na Bohu samotnm. Uvd lovka do
bezprostedn blzkosti s Bohem, kde v asu i leku ped Bo autoritou lovk
poznv i vyznv svou odpovdnost za ve ve svt, za crkevn, obecn i politick
dy, jejich obnovu podnik z poslunosti k svtlu, kter vychz z toho, jen
oslovuje lovka ze svdectv bible, aby jeho majestt byl vyven a oslaven.
Zkladem Calvinovy teologie je Psmo jako zjeven pravda Bo se zvltnm
drazem na Bo svrchovanost. V Instituci se Calvinovi podailo ukzat, e neviditeln
majestt a autorita Bo, j se vechno mus podrobit, je tak iv a pravdiv
skutenost vry, jako byl mechanismus stedovk crkve ivou a pravdivou
skutenost smyslm.
Calvinv draz na Boha jako svrchovanho Pna neznamen, e zjem Calvinovy
teologie je omezen na ist nboensk problmy. Cel svt a cel ivot lidsk le
v zornm poli jeho zjmu, protoe cel svt a vechen ivot je pedmtem Boho
zjeven. Bo svrchovanost neznamen tak umenen nebo zasten i popen lidsk
svobody a odpovdnosti, jako zase ta nesm zastt vhled na skutenost, e Stvoitel
a Pn m moc nad svm stvoenm. Moc, kter nechce umlet a tak neumluje
jemn draz na evangelium soucitn lsky k lovku, ale kter chce udret neotel
div nad divem vym nad lidsk rozum a nad lidsk pochopen, toti kdo to
sestupuje v Jei Kristu do nejzazch hlubin lidstv, kdo se to skln ke lovku
s ke na Golgat! Spasen je jen ve znamen stnu ke, kter pad na cel
lovkv svt. Svrchovan Bh Calvinv je vdy Spasitel a Ptel hnk, skryt ve
sv svatosti a zjeven ve svm milosrdenstv. Cesta poznn Boha Stvoitele zan
poznnm Boha Spasitele, kter je obt i soudcem lidskho hchu a lidsk viny.
Bh, jeho radikln odsouzen postihuje lidsk hch, a jeho nezaslouen
milosrdenstv pozved seten lidsk srdce, je podle Calvina svrchovanm Pnem
svta, ale je tak Pnem i mikrokosmickho dn v ivot jednotlivcov. K nmu
pichz Bh sm s korouhv radostnho pokoje, i kdy jejm znakem je k. Bh
Stvoitel je Bh Spasitel. On je ptelem lovka a ty nem nic, m bys mu vyel
vstc, ne e mu bude pln dvovat, e jej bude radostn poslouchat, e jej
bude nade ve milovat, a e jej bude v ivot i ve smrti oslavovat. Proto sly

12

z Psma rozkazy i nroky Hospodinovy, ale sly i slova tchy a slitovn pro
znepokojen svdom, ale vlastn kol lovka je, aby byla Bohu vzdna est a slva
vdy a vude a ve vem.
3. Shrnuje-li Calvin souhrn kesanskho uen do teologie a antropologie, do
poznn Boha a lovka, chce tmito dvma ohnisky ukzat, jak se reforman
mylen vry odpoutalo od scholastiky, kter spekulovala o Bohu, kdeto v reformaci
lo vdy tak o tu druhou strnku: co to znamen, e Bh je Stvoitel a Spasitel pro
mne, pro lovka.
K nejpozoruhodnjm znakm Calvinovy teologie pat nerozlun jednota mezi
zkonem a evangeliem, mezi Bom udlenm milosti a mezi Bom udlenm pkaz.
Zkon i evangelium odhaluj propastnost lidsk bdy, jestlie nezashne nezaslouen
Bo lska zjevujc se v Kristu a zpeetn jeho kem.
Proto slyme v zkladech reformace a tak u Calvina vkik lovka po Bohu.
Vkik, kter se odvrac od lovka i v knskm hvu, vldnoucho domnle
pokladem crkve a rozdlujcho ho libovoln, k Bohu, kter se ujm bezprostedn
sm toho, jen ho hled ve ve v Jee Krista, v jeho ivot, dlo, smrt i vzken;
kter se odvrac od lovka, jen chce poruovat svm slovem Slovo Bo k Bohu a
jeho slovu, kter nepestv lovka ujiovat, e Bh v Kristu nen neptelem
lovka, ale ptelem.
Nejen formln princip reforman, vlun a dostaujc autorita zjeven, otevrajc
se v Psmu, zn neztenen z Calvinovy Instituce, nbr i materiln princip
reforman, ospravedlnn hnho lovka pouhou vrou. Tato biblick pravda,
v reformaci znovu objeven, e Bh ospravedluje lovka z pouh sv nezaslouen
milosti, pat k theologickm principm Calvinovm. Tu je tak vysloven radikln
soud nad lovkem, jak obstoj ped Bohem? Calvin vid, e v stepinch u nohou
Svatho le lidsk chlouba a przdn ruce mohou se chopit jen milosrdenstv a
lovk me t jen z odputn. A tato Bo lska zashla jako milost, kterou si
lovk nim nedovede koupit, zskat, zaslouit, kterou me jen pijmout a v ni
uvit. Tato vra, toto pijet milosti je zatkem lsky ke spravedlnosti a zavazuje
lovka k vdnosti a otevr oi pro nov mtko i nov cl ivota pro slvu Bo.
Instituce pipomn nepromliteln povinnosti, kter lovk m vi Bohu i vi
lidem a pikazuje ivot v istot, poslunosti a lsce s odkazem vnho
blahoslavenstv pro ty, kdo setrvvaj ve vrnosti a ve. To pat k zkladnm
pravdm Psma, e milost Bo vysvobozuje lovka z pout nevry a povry,
z knsk tyranie a ze svtostn magie a vysvobozuje nejen od neho, nbr i
k nemu: k ivotu osobn jistoty a zruky spsy, nezvisl na lidskm zkroku.
4. Crkev pivolvala hnmu lovku, aby doshl spasen svm silm a sama
mu nabzela pomoc a pispn cestou svtost a odpustk pesvdujc ho, e mimo
crkev nen spsy. Calvin vak, vyrstaje z Boho slova, odpovd: Nen spasen bez
Boho vyvolen, kter nen zvisl na lidskm sil ani na lidsk zsluze, ale kter je
dlem nezaslouenho milosrdenstv Boho, zjevenho a odkrytho v Jei Kristu
Pnu naem.
Toto uen o vyvolen je u v Instituci z roku 1536 cel, i kdy prbhem let
nabvalo rznch podob podle kontroverz vyvolanch kritikou. Pkn vstin k

13

slavn kalvinolog E. Doumerge, e predestinace nen zkladn kmen, na nm Calvin

vybudoval sv uen, nbr svornk, kter dr oblouky budovy.
Je patrno, e Calvin budoval na zkladech, kter u poloil Luther. Luther
zdrazoval spasen pouhou vrou (ne za skutky), jeho zkladn theologick
zamen je vce subjektivistick, antropologick. Calvin zdrazoval svrchovanost a
majestt Bo, jeho theologick zamen je spe objektivistick, theologick. Luther
representuje lovka, kter po zkostnm hledn nachz vysvobozen, a kter se od
t chvle raduje a t z vslun Bo lsky. Calvin jakoby se nespokojuje tmto
faktem, kter stejn radostn a vdn objm, nbr pt se, jak si Bh lovka
zamiloval a pro ho spasil. U Luthera se setkvme s drazem na Bo lsku, je se
skln s Golgaty ke lovku, u Calvina se setkvme s drazem na Bo majestt,
kter panuje nad celm svtem. V Lutherovi zkostliv a zneklidnn svdom nalz
pokoj u Boha, v Calvinovi lidsk, sebejist svdom je ze svho klidu vyrueno (Karl
Holl).
Ale jde tu u obou reformtor o bu anebo ? Nejde tu o nco, co se me a m
navzjem doplovat v nerozdln jednot? Pat k theologickmu vzdln vdt, e
Calvin ve sv Instituci podtrhuje stejn kus reformanho poselstv ospravedlnn
vrou prv tak a pesn tak, jak to in Luther. Jdro biblickho svdectv
o svobodn sle Ducha svatho, psobc skrze Psmo a o dostiuinn Kristovy obti
na ki v Bo rad plnovan, nedovedl dn k Lutherv tak vyslovit, jako Calvin.
A ten to uinil s hlub biblickou znalost a irm theologickm rozhledem ne kdokoli
jin, vyrstajc ze svta stedovk scholastiky.
5. Na svt nen vak lovk sm. V prav a iv ve nejde pedevm a konen
jen o intimn vztah mezi Bohem a lidskou du. Jsou tu brati kolem tebe. Calvin vid
solidaritu lovka s lovkem. Jeho zjem u nen omezen na krle, knata a
lechtu. Vid vechny lidi, many, emeslnky, zemdlce, jak jsou spojeni
bratrstvm pod jednm Mistrem, Jeem Kristem. Bh t postavil do solidarity
s blinmi. Pna Boha poslouchat, jeho milosrdenstv oslavovat, znamen konkrtn
slouit jemu i bratm tam, kam on t postavil. Nebt se ztracench vart! Na front
Bo a tou je cel svt a cel tvj ivot nen ztracench vart.
Spasen nen nco, z eho by ses mohl individuln tit, zatm co svt kolem tebe
se t do zhuby. Je to nevystiiteln vsada, e on t k sob pout, e m s tebou
obecenstv, a e ty sdl ast na jeho krlovstv a na jeho svt spolu s bratry a
blinmi, v lsce k nim a v odpovdnosti za n. Tak draz na individuln mravnost je
slouen s drazem na etiku sociln. Nebo po soudu Calvinov cel ivot lovkv
stoj pod soudem a milost svrchovanho Pna.
Prv z drazu na slvu Bo jako teleologickho principu lidskho ivota vyrst
zcela osobit mravouka, v n jsou patrny a podtreny sociln zvazky jednotlivcovy.
Zvlt etika prce m u Calvina sociln charakter, kter nevede k tvrdosti nebo
samoelnosti prce, nbr je vrazem toho, e ivot lidsk stoj ve znamen Golgaty.
6. ivot jednotlivch kesan je ivotem poutnk a bojovnk. Je to pou i
zpas, rytovn i sluba v oekvn vnho ivota. A z tchto poutnk a
vyznava se tvo Kristova crkev. Nen to stav spsy ani svtostn hierarchick
instituce, nbr sbor lid vyznvajcch jednu vru a osvdujcch jednu poslunost

14

k Bohu a mezi sebou spjatch ukznnm ivotem a pohotovou slubou bratm.

Kzn slova Boho a uvn svtosti ktu a veee vede k ustaven a udren sboru
a odkazuje k nadsvtn jednot s vyvenm Pnem. Ani organisaci crkve nelze
penechat nhod, nelze ji ani penechat svtsk moci nebo sttnmu adu. Crkev
je teba budovat Bom Slovem, kter si vytv obecenstv ryt Kristovch, zstupy
Boch bojovnk, kte se dali do slueb svmu nebeskmu Veliteli, sbory tichch
brat pjcch jednu pse o slv a lsce Bo, o vnm vyvolen a zchran Boch
dtek, kter bojuj proti zlu a bezprv a neve a bojuj o svatost, prostotu a
upmnost ivota.
Calvinova Instituce je projevem revoluce tto crkve Slova proti autorit crkve
stedovk. T je zpas proti neporozumn vlastnch stoupenc, ne proti
zjevnm neptelm a protivnkm. Proto svoboda z tyranstv stedovk crkve
neznamenala jet svobodu nevzanosti, anarchie a libovle. Ani nov reforman
crkev nebyla nikem z Bo cesty spsy, ani z cesty lidskch povinnost a zvazk,
ktermi Bh prv vcho lovka zavazuje. Tak i crkev a prv crkev je pod
bdlm pohledem, ale i soudem Bom.
7. Pod stejnm pohledem a soudem Bom, jako je crkev, je i stt. Nen to
libovoln tvar. M od Boha urenou a vymezenou funkci, aby byl ochrncem
prvnho a mravnho du. V tto funkci si zasluhuje podpory vcch, respektu i
poslunosti.
8. Calvinova teologie usilovala a pokouela se nejen organisovat crkev, ale
pmo budovat a stavt zklady pro nov ivot a nov svt. Star biblick zbonost,
j Bh je vm a lovk nim, stala se podezdvkou modern demokracie. Svoboda
vry jedincovy a sociln odpovdnost vech za vechny to vyrst z hlubin Boho
slova. Calvin tu stoj ped nmi jako iv svdek o Bohu, kter to na star
nepravdiv dy svta, aby na troskch starch vzrostl svt nov, pln spravedlnosti,
pravdy, ale i milosrdenstv a odputn. Tento iv svdek k nm promlouv i dnes
nalhav z Instituce.
Vdy vra se mus projevit ve svt. Nen hroznjho protimluvu nad slovo
o soukromm kesanstv. Soukrom cesta je zakzan cesta. Soukrom kesanstv
je nedovolen kesanstv. Vra je jako ohe uzaven v kostech, kter spaluje celho
lovka, je jako hoc pochode, kter zapaluje cel svt. Vra je sla ve svt, kter
rozptlen lidi ikuje i na troskch kultur, civilisac a spoleenskch d, jako
formuje magnet elezn piliny v sv silokivky. Vra v konen vtzstv Bo lsky a
Bo pravdy se neme a nechce obejt bez pohotov sluby a inn pomoci tch,
kdo v Boha v, a tak slvu jeho jmna ve svt. Jak iv je tento odkaz
Calvinova theologickho dla prv dnes!

Tak k nm mluv zkladn theologick principy Calvinovy teologie. V ns zstv

neuhaen touha po plnjm poznn reforman zvsti, sil i hnut.
Calvin a jeho reformace je osobit zjev v djinch protestantismu. Nejde o epigonstv Luthera, ale v tto pbuznosti se nm ukazuje na jednotu reformace pi
rozmanitosti jejich vdc a snah.

15

Nm, ddicm esk reformace bratrsk, k J.L.Hromdka ve svm Calvinovi,

je Calvin ze vech reformtor ve svm nejhlubm poselstv nejble. Nememe
pracovat na poli sv reformace, ani se peliv ume z jeho cty k celmu Psmu,
z jeho budovn crkve, z jeho pohledu vry na cel svt a z jeho poslunosti ped
majesttem svrchovanho Boha. Calvin pejal v sebe Lutherovo dlo a petvoil je
svm vkladem slova Boho. Ale Lutherem a z Luthera il stle . . . Poda-li se nm
nad to vystihnout bratrskou reformaci v jejm nejlepm obsahu a zasadit ji do
zklad vykopanch Calvinem, nemusme se bt o budoucnost svho reformanho
posln
PRAMENY INSTITUCE

Instituce prokazuje nejen Calvinovu znalost, zbhlost a mistrnost uit biblickch

citac, nbr svd i o velik, obrn a zevrubn setlosti jak apotolskch a
crkevnch otc (Uen dvancti, Augustina, Origena, Tertulliana, Cypriana, Eusebia,
Epifania, Chrysostoma, Ambrosia a j.), tak i scholastickch bohoslovc (Lombarda,
Gratiana, Theofylakta, Tome Akvinskho, Bernharda z Clairvaux, Huga d. St.
Victore a j.). Jejich uit ukazuje mimodnou pam, s jakou je Calvin suvernn
citoval. Je nepochybn, e mnoh dla zmnnch spisovatel ml Calvin osobn
v ruce, zhusta i po ruce pi psan svho dla a jin znal z obvyklho podn
souasnch crkevnch spisovatel.
Ale jak jsou prameny Calvinovy Instituce? Tu nemme na mysli pedevm
odkazy k Psmu, ani k crkevnm otcm, scholastikm nebo souasnm protivnkm.
Ptme se, zda lze vystopovat vlivy spolureformtor, kte svm osobitm pnosem
poznamenali Calvinovo dlo? Vdy vroun vyznn a katechismus spasiteln
pravdy, kter Calvin napsal ve svm Uen jako estadvacetilet mu, vyrstal nikoli
v isolaci vdeck pracovny, ale z kolektivnho zpasu a spolenho ivota a
sdlovanch pohled na zdroje pravdy a spsy.
Akoli Calvin nikdy nesedl pod katedrou Lutherovou ani Zwingliovou, pece mlo
zvlt Lutherovo dlo vliv na vraz i tvnost Instituce a Calvin se vdn hlsil
k Lutherovi, jako k svmu uiteli. I jeho nhl obrcen bylo zpsobeno nrazem
Lutherova sil po pravd Psem.
Znm je souvislost mezi Instituc a Malm katechismem Dr Martina Luthera. Ten
byl bezprostednm pedmtem Calvinova pouen, kdy zaal pst katechismus pro
sv Francouze. Na mnohch mstech zjiujeme ohlas tohoto luterskho klasickho
dlka. Zvlt ve vkladu Desatera a ve vkladu prvnho a tetho lnku
Apotolskho vyznn vry. Je jist vce ne ohlasem, e Calvin v uspodn svho
dla se pidrel poadu, jak m Luther v Malm katechismu: zkon, vra, modlitba,
svtosti. (Rozen kapitoly o svtostech a pidan dv zvren kapitoly byly
vyvolny jak jsme slyeli zmnnm poslnm knihy.)
Nen jasn, zda Calvin uil i Velkho katechismu Lutherova. Odbornci vak
upozoruj, e uit je pravdpodobn, protoe je npadn, e vodn vta Lutherovy
pedmluvy k Velkmu katechismu z roku 1529 poskytla snad Calvinovi pmo titul
k jeho slavnmu dlu, nebo tu je prv slovo catechismus uvedeno v souvislosti
se slovem institutio a stdav tak v tomto vznamu uito.

16

V Instituci z roku 1536 najdeme jet stopy tchto Lutherovch dl: O svobod
kesansk, O babylonskm zajet, Kzn o velebn svtosti tla Kristova a Kzn
o tle a krvi Kristov. Calvin znal i Lutherovy komente k evangelim a jeho kzn.
Jako Luther i Calvin vychz z Boho majesttu zjevenho v Bom Slov. I vznam
modlitby interpretuje shodn s Lutherem jako prostedek, jm m bt pedevm
hledna slva Bo.
I kdy Calvin sm doznv, e byl Lutherovmi spisy odveden od etby Zwingliho
a Oekolampada, neznamen to pece, e jejich spisy neetl a neznal vbec. Je
nepochybn, e etl Zwingliho slavn spis Commentarius de vera et falsa religione,
Vklad o pravm a nepravm nboenstv z roku 1525. Npadn je podoba on
klasick vodn vty Instituce o poznn Boha a poznn lovka s vodn vtou
v Zwingliho Vkladu. V kapitole o svtostech Calvin neschvaluje ani stanovisko
Zwingliovo, ani Lutherovo. Ale vstin k Petr Barth ve svm latinskm vodu ke
sv edici, e v Calvinovi se snoubila i Lutherova vra a dvra ve spasen i Zwingliho
r a tonost tak, e nikdy neustoupil od jejich stzlivho a zdravho sudku, ale
vdy jej pohotov pijm a vykld.
Patrn je tak vliv trasburskch reformtor na Calvinovu Instituci, jmenovit
Martina Bucera a jeho Komente k evangelim. Vynikajc znalec Calvina A. Lang
upozoruje (v Evangelical Quarterly 8,2), jak ve vkladu modlitby Pn i ve vkladu
predestinace je Bucerv vliv na Calvina z doby do roku 1536 nade vechnu
pochybnost.
Prv tak lze zjistit (A. Lang cit.) i vliv Melanchtonv, zvlt jeho Loci communes
z roku 1521 na Calvinovu Instituci z roku 1536. Jeho pbuznost je patrna v kapitole
o zkon a z drobnch pbuzenstv. I vliv Melanchtonovy Apologie Augustany je
zjistiteln.
PEKLADY INSTITUCE

Lze si sotva pedstavit, e takov dlo, jakm je Instituce, mohlo zstat na dlouho
v zajet jedinho jazyka, v nm bylo napsno, i kdy to bylo v latin, v jazyku
tehdej vzdlanosti, crkve i mezinrodnho politickho ivota. Pekldna byla
ovem ponejvce Instituce ve svm vydn z roku 1559. Instituce z roku 1536 byla
peloena, pokud vm, jen do francouztiny (1536), nminy (1887) a nyn do
etiny. Pozdj edice byla peloena do italtiny 1557 a posledn edice do anglitiny
1561, do panltiny 1597, do nminy 1597, do holandtiny 1617, do etiny 1618,
do arabtiny (nezjitn vroen), do maartiny 1624; mme na mysli jen
reforman dob.
I do etiny bylo toto stejn dlo Calvinovo, avak v podob z roku 1559,
peloeno ji roku 1595, ale vytitno a 1614-15. Pekladu se ujal Jik Strejc
Zbesk, znm pekladatel alm a kazatel Jednoty.
V zemskm archivu v Brn pod sign. 209 mme zachovn rukopis Strejcova
pekladu. Je to objemn kniha na 700 foli tajc, velmi krsnho rukopisu s etnmi
marginlnmi poznmkami, kter sleduj obsah textu. Na prvch esti folich je vod
pekladatelv, pedmluva Strejcova, v n se vechnm pobonm tenm
pozdraven svat v Kristu vzkazuje. Tento vod je nesmrn zajmav. Strejc tu

17

vyznv, e od mladosti se mu dostalo, dk Bohu, pi nejednom z uench mu bti.

Ml pleitost studovat v knihovnch domcch i zahraninch a mnoho slavnch dl
prolo jeho rukama. Ne nechce hanti ani tupiti dnch starch ani novch knih,
ponechv jim jejich vlastn chvlu, ale to mus vyznati, e knihy k tto podobn,
u n by se tak gruntovn, jadrn, tak podn ano i s rozafnou opatrnost, tak
krtce o vcech nboenstv kesanskmu nleitch vypisovalo, dn nenalezl a
nenalz. Proto se ztotouje s mnnm toho, kter o Instituci vysvdil:
Praeter apostolicas Christi post tempora chartas
Huic peperere Libro secula nulla parem.
To jest podle Strejcovy parafrze:
Po Kristovu narozen
krom apotolskch knieh znn
k tto podobn dn vk
nevydal knihy, v lovk!
Kdy uvedl jet nkter svdectv o vbornosti tto knihy, popisuje jej rozdlen
do ty dl, upozoruje na tydln rozdlen Vm v Boha, kde se jedn o Bohu,
o Jei Kristu, o Duchu svatm a o crkvi. Pitom vydv Calvinovi svdectv, e se
dr Psma, a e jednotliv msta vykld a neodbh a neubh jim, jak to nkte
in.
Pro tuto vbornost netoliko rad, nbr i pros bratrsky a kesansky, zvlt pak
sluebnky crkve a pak kadho, komu se tato kniha dostane do rukou, aby etl, a
to nejednou, ale astokrt. Prav dle, e sm za to kadmu ruiti, e sv prce
litovati nebude, ale jistotn shled, e to kolsk povdn prav jest:
Kniha jestli jednou tena,
bv zvlt oblbena.
Z desaterho peten
hojnj d zalben.
Strejc byl vybdnut, aby vzal na sebe tuto prci s pekladem, a tm dobrou i v t
vci pamtku sob zstavil. Strejc tak uinil. A k: neve sob pi tom nemalho
asu strviti a dnho zisku, cti a slvy vlastn nehledaje, ale asto s putnm svch
vc, nejednou i s jmou velikou svho zdrav, dostiv jsa toliko cti a slvy Bo i
blinch v nrodu naem vzdln
Ji Strejc se musel obhajovat proti vtkm, e pekld cizho autora, msto aby
uvdl na svtlo i ve znmost domc autory. I te se: Co mli oni prvn sta otcov
ne to, co Hus a Rokycana jim ekl? A tito odkud to mli? A odpovd: Od Wiklefa
z Engl. Brati z Jednoty vslovn i ve svch konfesch vyznvali, e se rdi daj vst
svtlem i od nejmench z uednk k lepmu poznn pravdy Bo. Jak zcela jinak
vypadal svt bohoslov bratrskho s ivm zjmem o vechen lid, i o ty nejmen, ne
svt luterstv nebo kalvinismu! Vak tak nikdy Jednota nespojovala vznik sv
Jednoty a nevzdvala dk za jej trvn milosti krlovsk nebo vrchnostensk. Proto se
nemusela ohlet na souhlas pn mocnch a mohla se dt pouit i svtlem a
obdarovnm kterhokoli Boho lovka. Ano, i ve svch psnch vyznvaj, e

18

u jinch mu mnoh multo doctiora, dissertiora atque copiosiora, mnohem

umlej, vmluvnj a hojnj se nalz. Skrej se tedy, mil brate, s tmi
svmi nezralmi rozumy a u se lpe srozumvati starch zpsob pedk a Otc!
K vlastn technice pekladu poznamenv Strejc, e vedle latinskho originlu,
kter byl pedlohou, na mnohch mstech pouil francouzskho i nmeckho
pekladu. Peklad i s pedmluvou dokonil roku svrchovan trplivosti Bo 1595
destho prosince.
Sv zvren slovo uvd na konci pekladu ped rejstkem jako zavrku
vykladae:
Budi Bohu vn chvla,
e se ji aspo skonala
prce m u vykldn
tto vzcn knihy psan.
Kdo esk jazyk miluje,
ovem pak kdo oblibuje
zdrav smysl Psem svatch,
zanechaje vech proklatch,
ob tuto v istot m.
ti piln, vskutku to shled!
Jen pravd Pn msta dej,
na lidsk klevety nedbej!
V tom ve vem, teni mil,
udlej Pn Bh sv sly
skrz dary Ducha svatho
ke cti, chvle jmna svho
a tv mysli k osvcen
pi Bom drahm spasen,
i tvm blinm v t poteb
Bh s tebou bu v kad dob!
Strejcv peklad Instituce vyel tiskem teprve po jeho smrti asi a roku 1616 od
knze Opsimata. (Viz Z. Tobolka: Knihopis 11/2 . 1406.) el, ani rozit se nemohl,
kdy dva roky po jeho vyjit vypukly boue, kter konily blohorskou katastrofou.
Druh esk peklad Calvinovy tydln Instituce byl uinn p fare Lic. theol.
F. ebesty v Hustopei a roku 1890. Ale toto dlo nebylo dokoneno. Tiskem vyly
toliko prvn dv knihy zmnnho dla.
ZVREM

Habent sua fata libelli, maj knihy sv osudy, m je i tento peklad. Popud k nmu
vzeel na letn konferenci evangelickch far ve Velkch Opatovicch v roce 1932.
Chystali jsme se k vnmu a odpovdnmu inu pedloit eskmu teni hlavn
dla reformanch klasik, aby si mohl uinit vlastn nzor o zpasech, o n lo ve
stolet reformace, z bezprostednho styku s vedoucmi duchy tchto zpas. Kdy

19

dolo na Calvina, obrtila se pozornost pirozen k jeho slavn Instituci a to k jeho

pvodnmu vydn z roku 1536. Jeho vydnm mlo bt tak vcn a pimen
oslaveno tysetlet jubileum tto nejslavnj a nejrozenj knihy reforman.
Kdy profesor Dr. J. L. Hromdka ochotn svolil spolupekldat a spolupracovat, ujal
jsem se tto prce rd. Radost z dla byla jet vt, kdy i docent Dr. J. B. Souek
se pihlsil a vydatn pomhal radou i inem.
Peklad jsem dokonil v lt 1935. Ale k vydn nedochzelo pro mnoh obte a
s nmeckou okupac zmizela posledn nadje na vydn tto knihy vbec. Pokoueli
jsme se s nezapomenutelnm Dr. Jaroslavem Valentou projt povstnou protektortn
cenzurou a pihlsili jsme k tisku vodn list Calvinv, vnovan krli Frantiku I.
a kapitolu o zkonu. Ale bda! Cenzura zaala krtat, podtrhvat a dlat otaznky, a
vsledek byl zamtnut.
A po tto vlce ujala se pe o vydn tohoto stejnho dla svtov literatury
reforman evangelick fakulta bohosloveck v Praze, zvlt pak jej knihovnk
Vclav Sobotka, kter zskal i znamenitho znalce crkevn latiny v docentu Karlovy
university Dr. Lad. Varclovi. Ten s neobyejnou ochotou a vzornou pohotovost se
ujal revise a pravy pekladu. Jemu a vem mm ochotnm spolupracovnkm,
rdcm a pomocnkm: panu profesorovi ThDr. a PhDr. J. L. Hromdkovi, pteli
profesoru Komenskho fakulty ThDr. J. B. Soukovi, asistentu te fakulty ThDr.
Amedeu Molnrovi, kte byli npomocni ve vydn tto knihy, pat mj upmn dk.
Pekldal jsem z latinskho originlu edice Petra Bartha: Ioannis Calvini Opera
selecta, vol. 1. str. 19-284 z roku 1926. Oznaen ver v textu (Calvin udv jen
kapitolu), doplky v hranatch zvorkch a poznmky a biblick odkazy pod arou
jsou od pekladatele.
F. M. Dobi.

20

UEN
KESANSKHO NBOENSTV
je obsahuje
tm cel souhrn zbonosti;
jako i ve,
eho je poteb k poznn nauky o spasen:
kniha pro vechny,
kdo tou po zbonosti,
velmi hodn ten
a nedvno vydan

_____________

S PEDMLUVOU
PRO NEJKESANTJHO KRLE FRANCIE,
V N JE MU TATO KNIHA VNOVNA
JAKO VYZNN VRY

_____________

Napsal
JAN CALVIN
z Noyonu

V BASILEJI 1536

21
PEDMLUVA
NEJMOCNJMU A NEJJASNJMU VLADAI FRANTIKOVI NEJKESANTJMU
KRLI FRANCIE, SVMU KNETI A PNU, JEMU JE POVINEN CTOU,
VYPROUJE POKOJ A SPSU V KRISTU JEI JAN CALVIN.
Kdy jsem poprv shl k tomuto dlu, nemyslil jsem na nic tak mlo, nejjasnj
krli, jako e napi nco, co by mlo bti pedloeno Tvmu Velienstvu. Ml jsem
toliko v myslu podati jaksi prvn zklady, podle nich by byli utveni k prav
zbonosti ti, kte jsou aspo trochu zaujati nboenstvm. I usiloval jsem vnovati
tuto prci pedevm naim Francouzm, o nich jsem vdl, e pemnoz lan a zn
po Kristu, ale e je jen velmi mlo tch, kte jsou obdaeni teba i jeho skrovnm
poznnm. e toto byl mj mysl, o tom mluv kniha sama, jeto je dlem urenm
k jednoduchmu a prostmu zpsobu pouen.
Ale kdy jsem seznal, jak se ve Tv i do t mry vzmohla zuivost nkterch
nelechetnk, e tam zdrav uen nem dnho msta, zdlo se mi, e bude hodno
nmahy, jestlie souasn podm uen tm, jejich vzdln jsem se ujal a vydm
ped Tebou vyznn vry, z nho bys poznal, jak jest to uen, proti nmu vzplanuli
takovm vztekem oni zuivci, kte dnes znekliduj Tvou i ohnm a meem.
Nemnm se toti ostchat piznati, e jsem zde podal souhrn prv toho uen,
o nm oni vykikuj, e m bt ztrestno vzenm, vyhnanstvm, klatbou i uplenm a
vyhlazeno na zemi i na moi. Vm zajist, jak hroznmi pomluvami zavalili Tvj sluch i
Tvou mysl, jen aby u Tebe vzbudili k na vci co nejvt odpor. Je vak teba, abys
ve sv laskavosti uvil to, e ji nebude nevinnosti ani ve slovech, ani v inech,
posta-li k odsouzen pouh obaloba.
Arci, jestlie by nkdo, aby vzbudil nenvist, dokazoval o tomto uen, z nho Ti
prv chci vydati poet, e ji dvno bylo hlasovnm vech stav odsouzeno a
etnmi soudnmi rozsudky zavreno, neekl by tm nic jinho, ne e bylo dlem
nsiln zrueno stranickou moc odprc, dlem kladn a podvodn potlaeno
livmi skoky a pomluvami. Je to nsil, kdy se proti nmu bez vyetovn vynej
krvav rozsudky, podvod, kdy je bez viny naeno ze vzpoury a zloinnosti. Aby se
pak nkdo nedomnval, e si na to stujeme neprvem, Ty sm, nejvzneenj
krli, nm me bti svdkem toho, jak je nae uen u Tebe kadodenn tupeno
livmi pomluvami, e pr nesmuje nikam jinam, ne aby byly vechny e a stty
podvrceny, mr poruen, vechny zkony odstranny, panstv a majetky
rozchvceny a konec konc vechno doista zpevrceno. A to sly jen velmi malou
stku, nebo mezi prostm lidem jsou roziovny hrozn zprvy, e kdyby byly
pravdiv, svt by prvem uznal nae uen i s jeho pvodci za hodna tiscerch oh
a k.
Kdo by se jet divil, e je proti nmu rozncena veejn nenvist, kdy se pikld
vra tm nejmn oprvnnm obvinnm? Nue, zde je pina, pro se vechny
stavy shodn spikly, aby odsoudily ns i nae uen. Ti pak, kte zasedaj na soudech
v zajet tto nlady, pronej jako nlezy sv pedsudky, je si pinesli z domova. Pi
tom se domnvaj, e svj kol splnili dn, daj-li popraviti jen toho, kdo se sm
piznal anebo kdo byl usvden spolehlivm svdectvm. Ale z jakho zloinu? kaj,
e z tohoto odsouzenho uen. Ale jakm prvem bylo odsouzeno? Nebo oporou

22
obhajoby mlo bti nikoliv zaprati toto uen, nbr hjiti je jako prav. Zde je vak
odata monost i jen nco hlesnout. Proto dm Tebe ne neprvem, nepemoiteln
krli, abys vzal na sebe nim neovlivnn vyetovn tto pe, kter a dosud byla
projednvna zmaten a bez jakhokoliv prvnho du, spe s bezmocnm
vztekem ne s vnost, jak poaduje zkon.
Ale nedomnvej se, e zde myslm na svou osobn obhajobu, abych si j vymohl
bezpen nvrat do vlasti; nebo akoliv ji miluji lskou, jak se na lovka slu,
pece j za nynjch pomr nijak bolestn nepostrdm. Vpravd vak zastupuji vc
spolenou vem zbonm, ano samu vc Kristovu, kter le dnes jako zahynul, kdy
byla v Tv i vemon strhna a polapna, a to spe tyranstvm nkterch farize
ne s Tvm vdomm. Avak o tom, jak je to mon, neteba zde mluviti, jisto je, e
tato nae vc le tce postiena. Nebo bezbonci dokzali to, e pravda Kristova,
jestlie snad nezahynula jako vypuzen a rozptlen, jist se mus skrvati jako
pohben a ponen; a chudik crkev bu byla zniena ukrutnm vradnm, nebo
byla vypuzena do vyhnanstv anebo byla vyhrkami a hrozbami tak podena, e se
neodvauje ani hlesnout. A jet nyn silovn dorej svm obvyklm vztekem a
zuivost na stnu ji nachlenou a vrhaj se na trosky, kter pivodili. Pitom nikdo
nevystoup, kdo by se vzepel proti takovmu bsnn svou obranou. Chtj-li nkte,
aby se zdlo, e jsou pravd nejvce naklonni, vyslovuj nzor, e je teba
nevdomm lidem promjeti jejich omyl a nemoudrost. Tak toti mluv a nazvaj
omylem a nemoudrost nejjistj pravdu Bo a lidmi nevdommi ty, kter Pn uznal
za hodn, aby znali tajemstv nebesk moudrosti; tak se vichni styd za evangelium.
Tvou vc vak bude, nejjasnj krli, abys od tak spravedliv obrany neodvracel
ani sluchu ani mysli, obzvlt kdy jde o vc tak nesmrn velikosti, toti o to, jak by
zstala Bo slva na svt nedotena, jak by pravda Bo podrela svou vnost, a
jak by krlovstv Kristovo pebvalo mezi nmi bez hony. Vc jist hodn Tvho
sluchu, hodn Tvho uznn, hodn Tvho rozsouzen. Nebo teprve to pesvden
in krle skutenm krlem, kdy uzn, e jest ve sprv svho krlovstv Bom
sluebnkem. A kdo nekraluje s tm myslem, aby slouil Bo slv, ten ji nen
krlem, ale lupiem. Ml se dle ten, kdo oekv trval prospch pro to krlovstv,
je nen spravovno Bom ezlem, to jest jeho svatm slovem; jakoe neme
vymizeti nebesk vrok, kter k: Kdy nebv vidn, rozptlen bv lid.
(P. 29,18.) Ani pohrdn na bezvznamnost T nesm odvsti od tohoto kolu.
Vdy my jsme si dobe vdomi toho, jac jsme chudic a uboz lovkov. Ped
Bohem bdn hnci, v och lid nejopovrenj, smet a vyvrhel svta (chce-li),
anebo lze-li vymysliti nco jet bezcennjho, take nic nezstv, m bychom se
mohli u Boha chlubiti krom jedinho jeho milosrdenstv,1) kterm jsme byli spaseni
bez jakkoliv na zsluhy.2) U lid vak nemme ani tolik krom sv slabosti;3) a
pitom jest jim nejvy pohanou i pouh piznn k n. Avak nae uen m stti
vyven nad vekerou svtskou slvu a nepemoen nad vekerou moc, ponvad
nen nae, nbr je ivho Boha a jeho Syna Jee Krista, jeho Otec ustanovil
krlem, aby panoval od moe k moi a od ek a do konin zem.4) A to aby tak
panoval, aby celou zemi s jej eleznou a kovovou silou, s jej zlatou a stbrnou
ndherou rozttil nejinak, ne jako ndobu hrnskou, jakmile se j jen dotkne hol
st svch, jak proroci vt o velkoleposti jeho krlovstv (Dan. 2,32; Iz. 11,4;
alm 2,9).

23
Odprci sice namtaj, e se klamn ohnme slovem Bom, jeho pr jsme
nejzloinnjmi kaziteli. Jak to vak je nejen zlomysln pomluva, nbr i neobyejn
nestydatost, to bude moci posouditi sm ve sv rozumnosti, a bude sti nae
vyznn. Ale i zde musm ci nco, co Ti piprav cestu k vlastn etb. Kdy Pavel
chtl, aby se vechno proroctv konalo podle pravidla vry (m. 12,6), dal tm
nejjistj mtko, podle nho m bti ovovn vklad Psma. Bude-li tedy nae
uen pesn zkoumno podle tohoto pravidla vry, je vtzstv nae. Co se toti
srovnv lpe a vhodnji s vrou, neli kdy uznvme, e jsme jako naz beze v
ctnosti, aby ns Bh piodl, e v ns nen nic dobrho, aby on ns naplnil, e
jsme otroci hchu, aby on ns osvobodil, e jsme slep, aby on ns osvtil, e
jsme chrom, aby on ns vedl, e jsme mdl, aby on ns podpral, e nm odnm
vechen dvod k chloub, aby on sm byl oslaven a my abychom se chlubili v nm?
Kdy pak tvrdme to a tomu podobn, s kikem se na ns to, e se tmto
zpsobem pevrac jaksi slep svtlo prody, smylen ppravy, svobodn vle a
zsluhy,5) ponvad nemohou snst mylenku, e jen u Boha pebv neporuen
est a slva veker dobroty, ctnosti, spravedlnosti a moudrosti. Avak nikde
neteme, e by byli krni ti; kdo pli erpali z pramene iv vody, naopak psn
jsou krni ti, kdo sob vykopali cisterny, cisterny drav, kter nedr vody (Jer.
2,13). A zase, co se srovnv vce s vrou, ne e Bh se nabz milostivm Otcem,
kde je Kristus uznvn za bratra a smrce? ne bezpen oekvati vechnu radost i
prospch od toho, jeho nevslovn lska vi nm la tak daleko, e neodpustil
vlastnmu synu, aby jej za ns vydal?6) ne spokojiti se jistm oekvnm spsy a
vnho ivota, kde je Kristus pokldn za dar od Otce, v nm jsou ukryty takov
poklady?
Zde ns napadaj a ki, e ona jistota dvry nen prosta, pchy a domlivosti.
Ale jako se nesmme nadti nieho od ns, lid, tak mme vecko oekvati od Boha.
A jinak se nezbavme lich chlouby, le e se chlubme v Pnu.7) A co dle? Prober,
nejstatenj krli, vechny sti na pe a mj ns za jet niemnj nad
kteroukoli tdu zloinc, nesezn-li jasn, e proto jsme soueni a vydni v opovren, e skldme nadji v Bohu ivm, ponvad vme, e to jest vn ivot,
znti jedinho pravho Boha a Jee Krista, jeho on poslal.8) Pro tuto nadji (1. Tim.
4,10) jsou jedni z ns v okovech, druz jsou mrskni, jin jsou kol dokola vodni pro
posmch, jin zase jsou uvreni do klatby a peukrutn trznni a jin se mus chrniti
tkem. Vichni pak jsme stsnni nesnzemi ivotnho postaven, jsme proklnni
hroznmi kletbami, jsme sthni zloeenstvm a jednaj s nmi nejhanebnjm
zpsobem. Pohle ji na nae odprce (mnm stav kn, na jejich pokyn a pn se
jin s nmi znepteluj) a maliko se mnou uvauj, jak zjem d jejich ponn.
Pli lehce dovoluj sob i jinm, aby neznali, zanedbvali i pohrdali pravm
nboenstvm, kter jest podvno v Psmech a o nm by mla bti mezi vemi
shoda. Podle jejich mnn na tom mlo zle, co kdo v nebo nev o Bohu nebo
o Kristu, jenom kdy pi nerozvit ve9) podrob svou mysl sudku crkve. Ani se
nect valn doteni, stane-li se, e je Bo slva pinna zejmm rouhnm. Pro
bojuj tak divoce a rozhoen o mi, oistec, pout a hlouposti toho druhu, e
dokonce tvrd, e neme bti skuten zbonosti bez vry v n, abych tak ekl,
nejrozvitj, a pece dnou z tchto vc nemohou dokzat ze slova Boho? Pro
tak in, ne-li pro to, e jejich bohem je bicho10) a jejich nboenstvm kuchyn?

24
Jestlie toto jim bude odato, nebudou se pokldat za kesany, ano, ani ne za lidi.
Akoliv toti jedni skvle hoduj a druz ivo o suchch krkch, pece se vichni iv
z tho hrnce, kter by bez onoho topiva nejen vychladl, ale docela zamrzl. Proto m
vce se kdo z nich star o sv bicho, tm urputnji bojuje za svou vru. Konec konc
smuj vichni do jednoho k tomu cli, bu aby podreli sv panstv nezmenen
nebo sv bicho naplnn. Nikdo nedv najevo ani nejmen znmky upmn
horlivosti.
Proto vak pece nepestvaj napadat nae uen a osoovati a tupiti je vemi
monmi jmny, jen aby je uinili nenvidnm anebo podezelm. Nazvaj je
novm a nedvno zrozenm a vsmn kaj, e je pochybn a nejist. Dotazuj se,
ktermi zzraky bylo potvrzeno. Ptaj se, zda je sprvn, aby platilo proti souhlasu
tolika svatch otc a proti starobylmu zvyku; nut ns, abychom piznali, e je
rozkoln, jeto vypovd boj crkvi, anebo aspo e crkev po mnoho stolet, v nich
nic takovho nebylo slyeti, byla mrtv. Konen kaj, e nen teba mnohch
dvod, lze pr toti posoudit podle ovoce, jak to uen je, jeto zplodilo tak velik
mnostv sekt, tolik bou a povstn a takovou nevzanost v nepravostech. Je pro n
arci velmi snadn napadati oputnou pi u lehkovrnho a nevdomho davu. Avak
kdybychom tak my smli mluviti, opadla by nepochybn tato prudkost, s kterou tak
na ns plivaj plnmi sty. Pedn, kdy nazvaj nae uen novm, in tm nesmrn
bezprv Bohu, jeho svat slovo si nezaslouilo, aby bylo podezvno z novoty.
Nepochybuji arci ani v nejmenm, e nae uen je nov pro ty, jim i Kristus je nov
a evangelium nov. Avak ti, kdo vd, e ono Pavlovo kzn (m. 4,25), e Je
Kristus zemel pro hchy nae a vstal z mrtvch pro ospravedlnn nae, je star, ti
u ns neodkrvaj nic novho. e bylo tak dlouho skryto jako neznm a pohben,
to je vina lidsk bezbonosti. Kdy je nm nyn Bo laskavost vrceno zpt, mlo by
aspo podle prva nvratu pijmout znovu svou starou platnost. Ponvad vak
erpaj z tho pramene nevdomosti, pokldaj je za pochybn a nejist. Ale to je
prv to, na si Bh stuje sty svho proroka (Iz. 1,3): e vl zn hospode svho
a osel jesle pn svch, ale lid mj mne nezn. Ale a se vysmvaj jeho nejistot jak
chtj, kdyby mli zpeetit sv uen vlastn krv a nasazenm ivota, ukzalo by se,
jak draze si ho v. Daleko jin je nae dvra, je se neds ani hrz smrti, ani
soudn stolice Bo.
e po ns daj zzraky, v tom si vedou bezbon. Vdy my si nevymlme
dn nov evangelium, nbr drme se prv toho, jeho pravdivost potvrzuj
vechny zzraky, je kdy uinili Kristus i apotolov. Ale tu pednost maj ped nmi,
e mohou potvrzovati svou vru neustlmi zzraky a do dnenho dne. Ba spe
pijmaj za zzraky, co me ochromiti i jinak zdravou mysl, tak jsou nestoudn a
smn, anebo przdn a liv. Ale ani kdyby byly velmi podivuhodn, nesmly by
ani na okamik platit proti pravd Bo, ponvad jmno Bo mus bt vady a vdy
posvcovno, a u divy, a pirozenm dem jev. A musme mti na pamti, e i
satan m sv zzraky a akoliv to jsou spe kejkle neli prav zzran moci, pece
jsou takov, e mohou oklamati nerozumn a nevdom lidi. 11) arodjov a zaklnai
se vdy proslavovali zzraky, ohromujc zzraky ivily modloslubu; a pece nm tyto
zzraky nedokazuj pravdivost povry arodj nebo modl. A tmto tonm
beranem, e toti maj v moci zzraky, dobvali kdysi donatist12) prostomyslnho
lidu. Proto odpovme nyn svm protivnkm tot, co tehdy ekl donatistm

25
Augustin13): Pn ns uinil obezelmi proti tmto divotvrcm, kdy pedpovdl
(Mat. 24,24), e povstanou falen proroci, kte velikmi divy a zzraky budou chtti,
kdyby to bylo mon, svst i vyvolen a Pavel varoval, e panstv Antikristovo pijde
se v moc a divy i zzraky livmi (2. Te. 2,9). Ale namtaj, e tyto zzraky nedlaj
ani modly, ani zloinci, ani falen prorokov, nbr svtci, jako bychom nevdli, e
zpsobem satanovm je promovati se v andla svtlosti.14) Egypan kdysi uctvali
Jeremie, kter u nich byl pochovn, obmi a jinmi boskmi poctami. Zdali tm
nezneuvali svatho Boho proroka k modloslub? A pece takovm uctvnm
nhrobku dosahovali, e byli leni z hadho utknut. Co k tomu ekneme, ne e
bylo a vdy bude nejspravedlivj Bo pomstou, kdy Bh pole tm, kdo nepijali
lsky k pravd, mocn dlo podvod, aby vili li (2. Te. 2,10-11). Zzrak tedy, to
jest tch pravch a nevydanch v posmch, nm nikterak neschz. Ty vak, kter
oni stav na odiv pro sebe, jsou pouh peludy blovy, ponvad odvdj lid od
jeho prav sluby Bohu k marnosti.15)
Mimo to se hanliv ohnj proti nm crkevnmi otci (rozumm pod nimi star
pisatele jet z lepho vku), jako by oni potvrzovali jejich bezbonost. Kdyby vak
jejich autorita mla rozhodnout n spor, lep st vtzstv by se sklonila, k nm.
Avak akoliv ti otcov napsali mnoho vc velmi krsn a moude, pece se i jim pi
tom nkdy pihodilo, co se lidem pihzv. A tihle zbon synov tak skvl je jejich
nadn, sudek i rozum zbouj ovem jenom jejich chyby a omyly. Na to, co bylo
eeno dobe, bu neberou zetel, nebo to zapraj, anebo to poru tak, e bys ekl:
jejich celou starost bylo vybrat kvru ve zlat. Pi tom ns zahrnuj bezbonm
kikem, jako bychom pohrdali crkevnmi otci a jim odporovali. My vak jimi
pohrdme tak mlo, e kdyby to bylo nyn mm myslem, mohl bych bez nmahy
prokzati doklady z nich vt st toho, co my dnes tvrdme. Uvme-li vak jejich
spis, vdy jsme pamtlivi toho, e vechno jest nae, aby nm slouilo a ne aby nad
nmi panovalo, my vak e patme jednomu Jei Kristu (1. Kor. 3,21 n), jeho je
nutno ve vem bez vjimky poslouchat. Kdo takto nevybr, ten nebude mti nic
pevnho v nboenstv, ponvad oni svat muov mnoho neznali, asto si vzjemn
odporuj a nkdy pmo proti sob bojuj. Ne bezdvodn kaj, ns napomn
alomoun (P. 22,28), abychom nepekraovali starodvnch meznk, kter uinili
nai otcov. Pravidlo pro meze pol nen vak toton s poslunost vry. Ta mus bt
uzpsobena tak, e zapomene na lid svj i na dm otce svho (alm 45,11). Jestlie
pak tolik tou po alegorickm vkladu, pro nevylo, e tmi, od nich ustanovenmi
meznky se nesm hbat, jsou spe apotolov ne nkte jin otcov? Takov vklad
toti podal Hieronymus,16) jeho slova oni pojali do svch knon.
Tvrd-li, e hranice u tch, je maj na mysli, jsou nemnn, pro sami je tak
svvoln pestupuj, kolikrt jen se jim zlb? Crkevn otcov to byli, z nich jeden
(Acacius v Trojdln historii crkevn)17) ekl: e n Bh ani nej ani nepije, a proto
nepotebuje ani kalich ani ms. Jin (Ambrosius v knize O povinnostech)18) napsal:
e posvtn vci netou po zlat, ani neme mt nco zalben ve zlat, co za zlato
neme bt koupeno. Pekrauj tedy meznk, kdy pi svch bohoslubch maj tak
velikou zlibu ve zlat, stbe, slonovin, mramoru, v drahokamech a v hedvb, a
kdy si mysl, e Bh nen dn uctvn, neoplv-li ve pepychem. Crkevn otec to
byl (Spiridion v Trojdln historii crkevn), kter ekl, e proto j svobodn maso v ten
den, v nm ostatn se post, ponvad je kesanem. Proto pekrauj meze, kdy

26
hrozn proklnaj dui, kter v tyicetidennm postu okusila masa. Otcov to byli,
z nich jeden ekl (v Trojdln historii crk.), e mnich, kter nepracuje svma
rukama, m bt povaovn za rovna nsilnku. Jin (Augustin v dle O innosti
mnich), e mnichm nen dovoleno, aby ili z cizho ani tenkrt, kdy se zabvaj
ustavin rozjmnm, modlitbami nebo studiem. I tento meznk pekroili, kdy
umstili ln bicha mnich do hampejz a nevstinc, aby se psla na cizm majetku.
Crkevn otec to byl (Epifanius v dopise peloenm Hieronymem)19), kter pravil, e
jest hroznou ohavnost spatit v chrmech kesan obraz. Daleko jsou vzdleni toho,
aby se dreli v tchto hranicch, kdy nenechvaj ani kouteku bez obraz! Jin otec
(Ambrosius v knize O Abrahmovi) radil, abychom nechali mrtv klidn odpovati,
kdy jsme jim prokzali pi pohbu povinnou lidskou ctu. Tyto meze oni prolamuj,
kdy vtpuj lidem neustlou starost o mrtv. Jeden z otc to byl (skladatel
nedokonenho dla na Matouovu homilii 11. mezi spisy Chrysostomovmi) , kter
tvrdil, e ve svtosti veee Pn nen ptomno prav tlo, nbr toliko tajemstv
tla, tak se toti doslovn vyjaduje. Pestupuj tedy dovolenou mru, kdy z toho in
skuten a podstatn tlo. Otcov to byli, z nich jeden (Pape Gelasius) 20) ustanovil,
aby od povn svat veee Pn byli zcela vyloueni ti, kte se spokoj s pijmnm
pod jednou zpsobou a zdrhaj se pijmati pod druhou. Jin (Cyprin 21) v list
O padlch) usilovn bojuje proti tomu, aby byla kesanskmu lidu odprna krev
jeho Pna, pro jej vyznn m lid prolvati svou krev. Tyto meznky zruili, kdy
nezniitelnm zkonem nadili prv to, co onen trestal klatbou a tento mocnm
dvodem zavrhoval. Byl to crkevn otec (Augustin v knize O milosti Novho Zkona),
kter prohlsil, e je opovlivost, jestlie nkdo tvrd o temn vci to nebo ono bez
jasnch a zejmch svdectv Psma. Na tento meznk zapomnli, kdy bez jedinho
slova Boho stanovili tolik ustanoven, tolik knon a tolik zkladnch pouek. Byl to
crkevn otec (Apollonius)22), kter vytkal Montanovi23) mezi jinm kacstvm, e prvn
vydal zkony o postu. I za tento meznk daleko zali, kdy nejpsnjmi zkony
nadili posty. Crkevn otec Pafnucius24) zase tvrdil, e sluebnkm crkve nesm bt
zakzno manelstv a manelsk styk s vlastn enou prohlsil za istotu. A byli to
crkevn otcov, kte souhlasili s jeho nzorem. Z tchto mez vystoupili, kdy svm
knm nadili celibt. Byl to crkevn otec Cyprin, kter soudil, e je teba
poslouchati jedin Krista, o nm bylo eeno: jeho poslouchejte, a e nen teba se
ohlet na to, co jin ped nmi bu ekli nebo uinili, nbr na to, co nadil Kristus,
kter je prvn nade vecky. Tuto mez ani sami sob neustanovuj, ani jinm
nedovoluj, aby si ji stanovili, kdy sob i jinm stav v elo jin uitele neli Krista.
Vichni crkevn uitel jednomysln prokleli a jednohlasn zatratili kad pokus
poskvrniti svat slovo Bo zchytralostmi sofist aneb vnsti do nho hdky
dialektik. A dr se tito v tch mezch, kdy po cel ivot nedlaj nic jinho, ne e
nekonenmi hdkami a vc ne sofistickmi spory zatemuj a matou jednoduchost
Psma? Take, kdyby nyn crkevn otcov vstali a slyeli takov umn hdn, je
nazvaj spekulativn theologi, vemu by spe uvili, neli e se vede rozprava
o Bohu. Jak velice by se vak rozila nae e, kdybych chtl uvst vechny doklady
toho, jak lehkomysln svrhuj jho otc, jejich poslunmi syny chtj se zdt. Msce,
ba ani roky by mi na to nestaily. A pi tom jsou tak zaryt a alostn nestydat, e se
opovauj ns krati, jako bychom my pekraovali starodvn meznky.
Dle pak, kdy nm pipomnaj zvyk, nedosahuj tm nieho. Jednalo by se s nmi

27
toti zhola nespravedliv, kdybychom musili ustoupit zvyku. Kdyby lidsk soudy byly
sprvn, musel by se zvyk zajist utveti podle dobrch lid. Avak astji se spe
stv, e se dje daleko jinak. Nebo prva zvyku nabv to, co lze pozorovat, e
mnoz in. Avak sotva kdy si stly lidsk pomry tak dobe, aby se vtin lbilo to
lep. Veejn blud anebo spe obecn souhlas v chybch, kter chtj nyn tito dob
muov mti zkonem, vznik tud obvykle ze soukromch chyb mnohch lid. Kdo
maj oi, vid, e se rozlilo nejedno moe patnosti, a e mnoho nebezpench mor
napadlo zemi, a e se vechno t do propasti, take pomry mezi lidmi jsou bu
naprosto zoufal nebo je poteb proti tak velkm patnostem se opt moc, ano,
pouti nsil.25) A lk nen odmtn z dnho jinho dvodu, le proto, e jsme si ji
dvno zvykli na patnosti. Nech vak m veejn omyl msto v lidsk spolenosti, ale
v krlovstv Bom se mus poslouchati a dbti jeho vn pravdy, kter neme bti
nic pedpisovno dnou adou let, dnm zvykem, dnm spiknutm. Tak uil
kdysi Izai (8,12) vyvolen Bo, aby nekali spiknut vemu, emu lid k spiknut,
to jest, aby se sami nespolovali s lidem v zloinn spolek, a aby se nebli a nedsili,
jako oni se boj, nbr aby radji posvcovali Hospodina zstup a on sm aby byl
jejich bze a jejich strach. A tak a nm libovoln pedhazuj i minul vky i pklady
z ptomnosti, budeme-li posvcovati Hospodina zstup, nebudeme se pli bti.
Nue, a se shodla na podobn bezbonosti mnoh stalet, siln je ten, kdo vykon,
pomstu do tetho i tvrtho pokolen. A se spikne spolu cel svt k te nepravosti,
Bh dokzal jasn, jak je konec tch, kdo he s mnostvm, kdy dal v potop
zahynouti celmu lidskmu pokolen a zachoval jen Noe s nevelkou rodinou, kter
svou vrou vrou jedinho lovka zachrnil cel svt (1. Moj. 7,1 a 23; id. 11,7).
Konen tedy zvrcen zvyk nen ne jaksi obecn mor, pi nm zhuba tch, kte
hynou, nen o nic men proto, e padaj houfn.
Svm bu anebo ns nevhnj tak velice do zkch, abychom byli donuceni
doznati: bu byla crkev njakou dobu mrtv, anebo jsme nyn ve sporu s crkv. ila
zajist Kristova crkev a bude ti, pokud bude Kristus kralovat na pravici Otce, jeho
ruka crkev dr, jeho ochrana ji vyzbrojuje a jeho moc ji posiluje. On toti
nepochybn spln, co jednou vzal na sebe: e bude se svmi a do skonn svta
(Mat. 28, 20). Proti t nevedeme nyn dn boj, jestlie vskutku jednomysln se
vm vcm lidem ctme a vzvme jedinho Boha a Krista Pna, 26) jak vdy vemi
zbonmi byl vzvn. Avak oni sami nemlo se uchyluj od pravdy, kdy neuznvaj
crkve, krom t, kterou mohou spatiti vlastnma oima, a kdy usiluj omeziti ji tmi
hranicemi, v nich naprosto nen uzavena. Kolem tchto hlavnch bod se to n
spor: pedn, e kaj, e zevn forma crkve je vdycky viditeln a zejm a za
druh, e tuto formu podstatn spojuj se sdlem crkve msk a s dem jejch
hodnost. Naproti tomu tvrdme my, e crkev me existovat i bez viditeln zevn
formy, a e zevn forma, nen v onom vnjm lesku, jemu se poetile podivuj,
nbr ve zcela jinch znmkch, toti v istm kzn slova Boho a v dnm
vysluhovn svtost. Hnvaj se, nelze-li vdy prstem ukzat: toto je crkev. Avak jak
asto se stalo, e byla v nrod idovskm tak znetvoena, e nebylo po n ani
potuchy? Jakou zevn formou, myslme, e se skvla, kdy Eli nakal, e zstal sm
(1. Krl. 19,10)? Jak dlouho po pchodu Kristov byla beztvrn skryta? Kolikrt od
t doby ji tsnily vlky, povstn a kacstva, e odnikud neprozaovala? Zdalipak by
byli vili, e je njak crkev, kdyby byli ili v t dob? Ale Eli uslyel, e je

28
zachovno sedm tisc mu, kte nesklnli kolen svch ped Blem. A ani my
nesmme bti na pochybch, e Kristus stle kraloval nad zem od t doby, co
vstoupil na nebesa. Kdyby byli tehdy zbon lid hledali oima njakou zejmou zevn
formu, zda by si nebyli hned zoufali v svch srdcch? Ponvad Pn sm jedin zn
ty, kte jsou jeho (2. Tim. 2,19), ponechejme tedy jemu to, e nkdy tak odnm
lidskm om vnj viditelnost sv crkve! Piznvm, e je to hrozn trest Bo nad
zem. Ale jestlie si to tak zasluhuje lidsk bezbonost, pro usilujeme stavti se na
odpor Bo spravedlnosti? Tak pomstil Pn v minulch dobch lidskou nevdnost.
Nebo ponvad lid nechtli bti posluni jeho pravdy a zhasili jeho svtlo, dopustil
Bh, zaslepiv jejich mysl, e se stali hkou nesmyslnch l, a e byli ponoeni do
hlubokch temnost, take nebylo dn znmky po prav crkvi. Zatm vak Bh
zachoval sv, a byli rozptleni a skrvali se uprosted omyl a temnost. A nen divu.
Vdy je uml zachovati i v samm zmatku babylonskm i v plameni ohniv pece.
Ponvad vak chtj, aby se zevn forma crkve posuzovala podle jaksi przdn
ndhery, naznam spe nkolika slovy ne vylom, abych e neprotahoval do
nekonena, jak je to nebezpen. msk pape, kter dr apotolskou stolici a
ostatn biskupov pr pedstavuj crkev a maj bti pokldni za crkev, a proto se ani
nemohou mliti. Jak to? Ponvad jsou pasti crkve a Pnu zasvcen. I Aron a
ostatn knata Izraele byli pasti. A pece Aron a jeho synov (2. Moj. 32,4), a ji
byli oznaeni za knze, pobloudili, kdy udlali tele. Pro by nebylo mlo podle toho
pedstavovati crkev onch tyi sta kn, kte lhali Achabovi (1. Kr. 22,12)? Avak
crkev stla na stran Micheov; byl sice osamocen a opovren, ale z jeho st
vychzela pravda. Zdali se neohnli i jmnem i zevn podobou crkve proroci, kdy
povstali proti Jeremiovi v spolenm nporu, a kdy na nj hroziv dotrali: neme
pr se stti, aby zahynul zkon od knze, ani rada od moudrho, ani slovo od
proroka (Jer. 18,18)? Proti celmu, prorockmu pokolen je vysln Jeremi sm, aby
oznmil od Pna: stane se, e zahyne zkon od knze a rada od moudrho a slovo od
proroka.27) Zdali se neskvla takov ndhera v onom shromdn, v nm se seli
pedn kn, zkonci a farizeov, aby se uradili o zabit Krista (Jan 11,47)? Necha
jdou nyn a a zstvaj ve vnj kraboce, aby mohli uiniti Krista a vechny
proroky ivho Boha schizmatiky a sluebnky blovy nstroji Ducha svatho!
Chtj-li vak mluviti od srdce, a mi odpovd upmn: kde na svt, podle jejich
domnn, a na kterm mst sdl crkev od t doby, kdy byl rozhodnutm basilejskho
koncilu28) svren a zbaven papestv Eugenius29) a na jeho msto dosazen Amedeus?
I kdyby mli puknout, nemohou zapti, e tento koncil byl, pokud jde o vnj dy,
zcela zkonnm, jeto byl svoln netoliko jednm, nbr dvma papei.30) Tam byl
Eugenius odsouzen pro schisma, vzpouru a tvrdohlavost s celm zstupem kardinl
a biskup, kte se spolu s nm snaili rozpustiti koncil. Pozdji vak, podporovn
knec pzn, obdrel zpt celou hodnost papeskou. Ona Amedeova volba, dn
vykonan pod ztitou obecnho a nejsvtjho koncilu, obrtila se v dm, a na to,
e se Amedeus dal usmit kardinlskm kloboukem tak, jako tkajc pes
pedhozenm soustem. Z lna tchto vzpurnch a tvrdojnch kac povstalo ve,
co pozdji patilo mezi papee, kardinly, biskupy, opaty a kn. Zde jsou pistieni a
mus uvznouti. Nebo kter z obou stran mohou dti jmno crkev? i chtj tvrditi,
e koncil, jemu nic nechyblo na vnjm lesku, nebyl obecnm koncilem? Vdy
pece byl slavnostn svoln dvma bulami, byl posvcen pedsednictvm legta

29
msk stolice, byl vestrann dn a dobe uspodn a setrval vdy v te
dstojnosti a do konce. Piznaj snad, e Eugenius byl rozkolnkem s celou svou
druinou, od n vichni obdreli posvcen? Proto bu a stanov jin pojem pro
zevn formu crkve, anebo a jich je kolik chce budou od ns pokldni za
schizmatiky, kdo se dali vdom a ze sv vle vysvtiti od kac. A kdyby nikdy
pedtm nebylo bvalo znmo, e se crkev neve na vnj ndheru, mohou nm
bti postaujcm dkazem oni sami, kte se chtli pod onm honosnm nzvem
crkve tak dlouho vysokomysln vemluvit v pze svta, tebae byli zhoubnm
morem crkve.
O mravech a onch hroznch inech, jimi se hem cel jejich ivot, nemluvm,
ponvad oni tvrd, e jsou farizeji, jich je teba poslouchati a ne je napodobovat.31)
Udl-li si jen trochu kdy k peten naeho spisu, sezn, e jejich uen prv
toto uen, jemu pr vd za to, e jsou crkv jest zhubnm vradnm du,
niivm porem a znikem pro crkev. Poslze nejednaj dosti upmn, kdy
nenvistn pipomnaj, jak velk boue, nepokoje a spory s sebou pivleklo kzn
naeho uen a jak nyn jet nese ovoce u mnohch lid. Nebo vina za tyto zl vci
se odvozuje nezaslouen z nho, zatm co by mla bt svalena na satanovu
zlomyslnost. Je to takka osudovm urenm Boho slova, e se nikdy nevyno, aby
pi tom satan klidn spal. To je nejjistj a nad vechno ostatn spolehliv znmka,
kterou se li od livch uen, je se snadno prozrazuj tm, e jim vichni rdi
popvaj sluchu a svt jim s potleskem naslouch. Tak po nkolik stolet, v nich ve
bylo ponoeno do hlubokch temnost, byli lid hkou a ertem pna tohoto svta,
zatm co on, zrovna jako njak Sardanapal, si hovl a odpoval v hlubokm mru.
Co ml konen jinho dlat, ne se smt a hrt si, kdy ml klid a pokoj ve svm
kralovn? Avak jakmile zazilo slunce s vsost a ponkud rozptlilo jeho temnoty,
jakmile onen mocnj znepokojil a otsl jeho krlovstvm,32) tu teprve zaal se sebe
stsat svou obvyklou ztrnulost a chpal se zbran. A nejdve povzbudil ruce lid, aby
jimi nsiln potlail rozsvcujc se pravdu. Kdy tm nieho nedoshl, obrtil se
k skokm a rozntil pomoc novoktnc a jinch podivnch vtroplach hdky a
dogmatick spory, aby jimi pravdu zatemnil a nakonec udusil. A nyn ji nepestv
napadat obma zpsoby. Nebo jednak se sna vytrhnouti ono prav sm nsilm i
rukou lid, jednak usiluje je zastniti svm blm, pokud me, aby nerostlo a neneslo
ovoce. Ale i to nadarmo, poslouchme-li napomenut Pna, kter nm mnohem dve
odhalil i jeho umn, aby ns nezastihl nepipraven a ozbrojil ns proti vem jeho
nstrahm dosti pevnou ochranou. Ostatn jak velik je to zlomyslnost svalovati
prv na slovo Bo nenvist, a pro povstn, je rozncuj nelechetnci a buii, a
pro sekty, je proti nmu rozncuj podvodnci? Novho to ovem nen nic. Eli byl
tzn, zdali on nen ten, kter kormout lid izraelsk (1. Kr. 18,17). Kristus byl idm
pobuovatelem (Luk. 23,5; Jan 19,7 n), apotolm se pisuzoval zloin, e bou lid
(Sk. 24,5). Co jinho dlaj ti, kte ns dnes in odpovdnmi za vechny boue,
nepokoje a spory, je se proti nm rozvily? Co vak takovm odpovdti, nauil ns
Eli, e nejsme tmi, kte rozsvaj bludy nebo rozncuj nepokoje, nbr e jimi
jsou ti, kdo se vzpraj Bo moci.33) Avak to samo sice sta, aby byla potlaena jejich
opovlivost, ale zase je teba pomoci slabosti jinch, kte se nechvaj takovmi
malmi urkami, jak se nezdka stv, zneklidniti a v svm zmatku i zviklati. Aby
vak oni v tomto zmatku nezakolsali a neopustili sv stanovisko, a si uvdom, e

30
apotolov ve sv dob zakusili tot, co se nyn pihz nm. Vyskytli se neuen a
neutvrzen, kte ke sv vlastn zhub pekrucovali, co napsal Pavel z Boho
vnuknut, jak k Petr (2. Pt. 3,16). Vyskytli se tupitel Bo, kte slyce, e se
rozhojnil hch, aby se jet vce rozhojnila milost, ihned vykikovali: Zstaneme ve
hchu, aby se rozhojnila milost (m. 6,1). Kdy slyeli, e vc nejsou pod
zkonem, ihned volali: Budeme heiti, ponvad nejsme pod zkonem, ale pod
milost (m. 3,5-8; 6,15). Byli lid, kte vinili Pavla, e je rdcem ke patnosti
(1. Kor. 1,10), vtrali se mnoz falen apotolov a boili crkve, kter on vybudoval
(2. Kor. 11,3; Gal. 1,6). Nkte ze zvisti a navzdory a neupmn kzali evangelium,
zlomysln tak se domnvajce, e k jeho vzen pidaj souen (Fil. 1,15). Nkde
evangelium nedoshlo velkho spchu. Vichni hledali svch vc a ne tch, kter
jsou Jee Krista. Jin se vraceli zpt jako pes k vvratku a svin do kalit blta.
Pemnoz strhovali svobodu ducha v rozvzanost tla (Fil. 2,21; 2. Pt. 2,18-22). Mezi
zbon se mnoz lstiv vkrdali jako brat a psobili jim mnoho nebezpe.34) Mezi
bratmi sammi vznikaly rozlin spory.35) Co tu mli apotolov dlati? Nemli
evangelium na as ukrti anebo je hned opustit a zanechat, kdy vidli, e je
semenitm tolika hdek, podntem tolika nebezpe a pleitost k tolika
pohorenm? Avak v tchto souench jim pomhalo vdom, e Kristus je kmen
urky a skla pohoren, poloen k pdu a ku povstn mnohm a na znamen,
jemu bude odprno (Iz. 8,14; m. 9,33; Lk. 2,34; 1. Pt. 2,8). A ozbrojeni touto
dvrou, li staten vped pes vechny zkouky bou a tok. I my se musme
posilovati tout mylenkou, ponvad podle svdectv Pavlova to vn pat
k evangeliu, e je vn smrtelnou k smrti tm, kte hynou, vn ivota k ivotu tm,
kte k spasen pichzej (2. Kor. 2,16).
Avak abych se k Tob vrtil, vzneen krli. Nic se nedej pohnouti tmi
przdnmi udnmi, jimi se nai odprci sna nahnat Ti strach, e pr po niem
jinm netoume a nic jinho nehledme tmto novm evangeliem tak je toti
nazvaj- le pleitost k povstnm a beztrestnost vech neest. Nebo Bh nen
pvodcem rozdlen, nbr pokoje, a syn Bo, kter piel, aby kazil skutky blovy,
nen sluebnkem hchu (1. Kor. 14,33; Gal. 2,17; 1. Jan 3,8). A my jsme
nezaslouen alovni z takovch dost, k nim jsme nikdy nezavdali ani
nejmenho podezen. Zajist pomlme na odstrann krl my, od nich nebylo
nikdy slyet dnho pobuujcho hlasu a jejich ivot byl znm vdy jako klidn a
prost, pokud jsme ili pod Tvm panstvm, a kte jet nyn, a vyhnanci z domova,
pece nepestvme vyproovati Tob a Tvmu krlovstv vecko dobr. Zajist
hme na beztrestnou rozpustilost v neestech my, v jejich mravech sice lze mnoho
pokrati, pece vak nen nic, co by zasluhovalo tak tkho obvinn. A tak jsme
dky Bohu nebyli tak neplodn v evangeliu, aby n ivot nemohl bt tmto
nactiutrham pkladem istoty, dobroty, milosrdenstv, zdrenlivosti, trplivosti,
skromnosti a kterkoli jin ctnosti. Skutenost sama dosvduje, e jist upmn se
Boha bojme a jeho ctme, ponvad dme, aby jeho jmno bylo posvcovno jak
nam ivotem, tak i na smrt. I sama nenvist byla nucena vydati nkterm z ns
svdectv o nevinnosti a o obansk bezhonnosti, u nich bylo trestno smrt prv
jen to, co mlo bti vyznamenno jedinenou chvlou. Jestlie tedy nkte pod
roukou evangelia podncuj nepokoje (a dosud nen znmo, e by takov lid byli
v tvm krlovstv), a jestlie nkte zakrvaj nevzanost svch neest svobodou

31
milosti Bo (a takovch znm pevelmi mnoho), jsou tu zkony a zkonn tresty,
jimi mohou bt po zsluze psn potrestni. Jen a se pitom nedostane evangelium
Bo pro patnost zloinnch lid do zlch e! Vzneen krli, zde je dosti obrn a
bojm se, e pli obrn vyloena jedovat nespravedlnost utrha, abys jejich
pomluvm nepopval nadmru ochotnho sluchu.
Tato pedmluva stejn ji doshla mry tm dn apologie, ale j se v n
nesnail sestrojiti obranu, nbr toliko jsem chtl pipraviti Tv srdce k naslouchn,
a nae pe bude projednvna. Nyn je Tv srdce sice odvrceno a nm odcizeno,
dokonce hnvem proti nm rozpleno, ale my vme, e se budeme moci dovolati
jeho pzn, jestlie si jednou v klidnm soustedn pete toto nae vyznn, kter
chceme mti u Tvho Velienstva jako svou obranu. Paklie vak naeptvn
zlovolnch lid tak napluje Tv ui, e obalovan nemaj dnho msta k sv
obhajob a jestlie s Tvm souhlasem ony bezohledn litice bez ustn zu okovy a
bii, skipci, konfiskacemi a upalovnm, my sice budeme na smrt vydni jako ovce
oddan k zabit, avak tak, e v trplivosti sv budeme vldnouti duemi svmi
(Lk. 21,19) a oekvati mocnou ruku Pn, kter se nepochybn dostav v prav as
a objev se ve zbroji, aby vytrhla chud ze souen, ale tak aby pinesla pomstu
pohrdam. Pn, ten Krl krl, ra upevniti Tvj trn spravedlnost a Tvou stolici
prvem, nejstatenj a nejjasnj krli.
V Basileji 23. srpna [1535].
1)
2)
3)
4)
5)

6)
7)
8)
9)
1O)
11)
12)
13)
14)
15)
16)
17)
18)
19)
2O)
21)
22)

2. Kor. 10,17.
Tit. 3,5-7.
2. Kor. 11,30; 12,5 a 9.
alm 72,8.
Proti Janu Cochlaeovi, katol. bohoslovci a odprci reformace,
kter uil shodn s katolictvm, e lovk m pirozen svtlo
poznn, svobodnou vli a e je schopen sebe pipraviti tak, aby
byl Bohu pijateln.
m. 8,32.
2. Kor. 10,17.
Jan 17,3.
Proti katolickmu uen: nerozvit vra je viv souhlas s celm
crkevnm uenm bez jeho podrobn znalosti, jak se vyaduje
od nevzdlanch d. (Luther kval uhlsk vra.)
Filip 3,19.
2. Te. 2,9 n.
Sekta v sev. Africe ve 4. a 5. stol., kter uila, e mravn kvalita
knze je podmnkou innho vysluhovn svtost (pp.
zzrak).
Crkevn otec, biskup v Hippo, sev. Afrika (354-430).
2. Kor. 11,14.
5. Moj. 13,2 n.
Crkevn otec (331-420), pekladatel Psma do latiny.)
Napsal Cassiodorus (6. stol.): Trojdln, historie.
Milnsk biskup, zemel 397.
Epifanius z Konstance na Cypru, zemel 403.
Gelasius (papeem 492-496).
Cyprian, biskup v Karthagu, sev. Afrika, zemel 258.
Kolem roku 200.

32
23) Montanus (zemel ped 178), scestn prorok, asketa a vizion.
24) Pafnucius, biskup egyptsk; kter v pronsledovn osvdil svou
vrnost, sm neenat. il kolem 325.
25) Calvin se tu dovolv Dekret Gratianovch (1100-1160), slavn
stedovk sbrky crkevnho prva.
26) 1. Kor. 8,6.
27) Jer. 4, 9.
28) Konal se v letech 1431-1449 (jeho se zastnili vyslanci husitsk
crkve, Jan Rokycana, Oldich ze Znojma a Mikul Biskupec).
29) Eugen IV., pape 1431-1447, byl 1439 sesazen a na jeho msto
zvolen Amedeus, kne savojsk jako Felix V., kter se vzdal
papestv 1449.
30) Od papee Martina V. (1417-1431) a od papee Eugena IV., kter
byl zvolen pod slibem, e svol koncil.
31) Mat. 23,3.
32) Lk. 11,22.
33) 1. Krl. 18,18.
34) 2. Kor. 11,3 n.
35) Sk. 6,11.

33

Kapitola prvn.
O ZKON S VKLADEM DESATERA
Souhrn svatho uen se skld zpravidla z tchto dvou st: z poznn Boha a
z poznn sama sebe. Zatm vak se tomu musme nauiti o Bohu. Pedn, abychom
byli jistou vrou pesvdeni o tom, e on sm jest nekonen moudrost,
spravedlnost, dobrota, milosrdenstv, pravda, ctnost a ivot, take nen naprosto
dn jin moudrosti, spravedlnosti, dobroty, milosrdenstv, pravdy, ctnosti ani ivota
(Baruch 3,36; Jak. 1,17); a e od nho je vecko, cokoliv vbec je z toho vidt
(P. 16,1-4). Za druh, e vecky vci jak na nebi, tak i na zemi byly stvoeny k jeho
slv (alm 148,5; Dan. 3,28-33).
A proto prvem mu lid slou, et jeho pikzn, uctvaj jeho vzneenost a
v poslunosti jej uznvaj jako Pna a Krle (m. 1,25). Za tet, e on sm jest
spravedlivm soudcem, a tak e se psn pomst nad tmi, kte se uchl od jeho
ustanoven a kte ve vem neposlechnou jeho vle, to jest, kte jinak smlej, mluv
a konaj ne jak smuje k jeho slv (alm 7,12; m. 2,6 a 11) . Za tvrt, e je
milosrdn a vldn, a e dobrotiv pijme bdn a chudik, kte se uteou k jeho
laskavosti a uchl v jeho ochranu; e je hotov se slitovat a poshovt vem, kdo od
nho daj prominut, e chce pispti a pomoci, bude-li ho kdo za pomoc prositi, a
e chce zachovati vechny, kte celou dvru slo na nho a v nm zakotv (alm
103,8; Iz. 55,3 a 6; alm 25,6-11; 85,3-5 a 10)
Abychom doli k bezpenmu poznn sama sebe, musme mti na pamti
pedevm to, e Adam, praotec ns vech, byl stvoen k obrazu a k podobenstv
Bomu (1. Moj. 1,26), to jest, byl vybaven moudrost, spravedlnost a svatost a
tmito dary milosti byl tak spjat s Bohem, e by byl v nm vn il, kdyby byl setrval
v t bezhonn pirozenosti, kterou od Boha pijal. Avak jakmile upadl do hchu
(1. Moj. 3), byl tento obraz a podobenstv Bo zasten a zahlazen, to jest, ztratil
vecko bohatstv Bo milosti, kterm mohl bt piveden na cestu ivota. Mimo to byl
od Boha daleko oddlen a jemu naprosto odcizen. Z toho plyne, e byl oloupen a
zbaven veker moudrosti a spravedlnosti, ctnosti a ivota, o nich ji dve bylo
eeno, e jich nelze mti le v Bohu. Proto mu nezstalo nic le nepravost,
bezmocnost, smrt a soud (m. 5,12): to toti je ovoce hchu. A ta pohroma nestihla
jenom jeho samho, nbr dopadla i na ns, kte jsme jeho semenem a
potomstvem. Vichni tedy, kdo pochzme z Adama, jsme zbaveni znmosti Boha a
obecenstv s nm, jsme zvrcen, poruen a velikho dobrho neschopn. Srdce
zajist je obzvlt nchyln ke vemu patnmu, je naplnno zlmi dostmi, je jim
oddno a pon si vzpurn vi Bohu (Jer. 17,9). Jestlie vak nkdy ukazujeme na
oko nco dobrho, pece ono vnitn hnut mysli zstv ve sv neistot a pokiven
zvrcenosti. To prv 1) na prvm mst, ano pedevm je podrobeno soudu Boha,
kter nesoud podle tve ani vysoko necen vnjho lesku, nbr hled na tajnosti
srdce (1. Sam. 16,7; Jer. 17,10). A tak a se lovk na pohled stkv sebe zivj
svatost, kterou m ze sebe, nen to nic jinho ne pokrytectv a ped Bohem
dokonce ohavnost, kdy mylen srdce zstv uvnit stle zl a zkaen.
Akoliv jsme se i tak zrodili, e v ns nen schopnosti uiniti nco, co by mohlo bt
Bohu lib a akoliv nen v na moci, abychom se mu zavdili, pece nepestvme

34
bt jemu dluni prv to, eho vykonat nememe. Nebo jsouce Bom stvoenm,
byli jsme povinni slouiti jeho cti a slv a poslouchati jeho pikzn. Nen tak
dovoleno pedstrati omluvu, e se nm nedostv schopnosti, a e jako vyerpan
dlunci nememe zaplatiti. Je to toti nae vina a dsledek naeho hchu, co ns
dr v zajet, e ani nechceme, ani nememe vykonati nic dobrho (Jan 8,34 a 44;
m. 7,15). Dle, ponvad Bh je spravedlivm mstitelem zloin, uznejme, e jsme
propadli kletb, a e zasluhujeme rozsudku vn smrti. Vdy nen nikoho z ns,
kdo by bu chtl anebo mohl uiniti, co jest jeho povinnost.
Z toho dvodu ns vechny nazv Psmo syny hnvu Boho a oznamuje, e
vichni jdeme rovnou na smrt a do zahynut (Ef. 2,3; m.3). Nezbv tedy lovku
nic, pro by ml hledati k sob samm svou spravedlnost, ctnost, ivot a spasen, co
vecko je toliko v Bohu, od nho byl lovk svm hchem odlouen a oddlen.
I nenachz u sebe lovk nic ne bdu, slabost, nepravost, smrt, ano samo peklo.
Aby toho nebyli lid neznal, vepsal a jakoby vryl Pn zkon do srdc vech
(m. 2,15). Ten ovem nen nic jinho neli svdom, je m bti v naem nitru
svdkem toho, m jsme Bohu povinni, m nm stavti ped oi, co je dobr a co zl,
a m ns tak obviovat a tak dlouho usvdovat, dokud si sami neuvdomme, e
jsme nedostli sv povinnosti, jak se patilo. Ponvad vak dosud je lovk tak
nadut domlivost a ctidostivost a sebelskou zaslepen, e neme sebe
prohldnout, ani jakoby do sebe vstoupit, dal nm Hospodin napsan zkon, aby se
lovk uil sebe sniovat a podrobovat a vyznvat svou bdu. Tm zkonem se nm
m dostati pouen o dokonal spravedlnosti: e je, jak je a jak se j uin zadost;
tak toti, jsme-li pevn v Bohu zakotveni, a neclme-li a nesmujeme-li jinam, ne
k nmu sammu se vm, cokoliv myslme, dme, konme nebo mluvme. Uen
o tto spravedlnosti nm jasn ukazuje, jak daleko jsme vzdleni od prav cesty.
Sem tak m vechna zaslben a zloeenstv, je nm jsou v zkon samm
pedloena. Tam toti slibuje Hospodin, e odmn vnm spasenm kadho,
jestlie dokonale a pesn napln skutkem, cokoliv mu naizuje (3. Moj. 18,4-5). Tm
nm zajist naznauje, e ta dokonalost ivota, j se v zkon u, jest vpravd
spravedlnost, a e ji za takovou m, a e ji uzn hodnou takov odmny, bude-li ji
mono nkde mezi lidmi nalzti. Naopak vyhlauje zloeenstv a pron rozsudek
vn smrti nad vemi tmi, kte pln a bez jedin vjimky nezachovvaj vechnu
spravedlnost zkona (5. Moj. 27,26; Gal. 3,10). A tmto trestem zajist svazuje
vechny lidi, kte kdy ili, ij anebo budou t. Mezi nimi nelze na nikoho ukzat, e
by nebyl pestupnkem zkona. Proto zatm co ns zkon pouuje o Bo vli, kterou
jsme zavzni a jakoby dluni plniti a zatm co ukazuje, jak neinme pesn nic
z toho, co Bh pikazuje (m. 3,10 a 23; 7,18 n), jest nm pmo ten zkon
zrcadlem, v nm meme vidt i pozorovat svj hch i zloeenstv prv tak, jako
hledme v zrcadle na neistotu a skvrny svho oblieje. A vlastn je tento napsan
zkon aspo svdectvm zkona pirozenho, jen m nai pam astji povzbuditi a
zdrazniti to, emu jsme se dosti nenauili, kdy nam uitelem v nitru byl zkon
pirozen. Te snadno poznme, emu se mme ze zkona nauiti: e toti Bh je
nam Stvoitelem, Pnem a Otcem; z toho dvodu e jsme povinni prokazovat mu
slvu, est a lsku; a ponvad nikdo z ns nepln svch povinnost, zasluhujeme
vichni zloeen, odsouzen a nakonec vn smrti; e tedy musme hledat jinou
cestu spasen ne je cesta spravedlnosti z vlastnch skutk.

35
Tou cestou je odputn hch. Dle, jeto nen ani v na sle, ani schopnosti
vykonati to, m jsme zkonu povinni, e musme nad sebou zoufati, a e musme
dat a oekvat pomoci odjinud. Kdy jsme sestoupili do tohoto pokoen a ponen,
tehdy teprve se nm Pn zjevuje a ukazuje se jako ochotn, laskav, vldn a
shovvav, jak o nm je napsno: e se pynm protiv, ale pokornm dv milost
(Jak. 4,6; 1. Petr. 5,6). A tak pedn, jestlie s dvrou prosme, aby jeho hnv ustal
a jestlie ho dme za milost, dv nm ji beze v pochyby a odpout, a cokoliv
nae hchy zasluhovaly a pijm ns na milost.
A dle, jestlie vzvme jeho pomocnou ruku v pevn jistot, e vyzbrojeni jeho
ochranou vecko zmeme, dv nm podle sv dobr vle nov srdce (Ezech.
36,26), abychom jm chtli nsledovati jeho pikzn a udl nm novou slu,
abychom byli schopni tak initi. A to vechno nm tde udl pro Jee Krista Pna
naeho, kter, a byl Bohem spolu s Otcem (Jan 1,1-14), vzal na sebe nae tlo, aby
s nmi vstoupil ve smlouvu a ns zce spojil s Bohem, kdy ns hchy od nho
rozdlily velikou vzdlenost (Iz. 53,4 n). On tak zsluhou sv smrti zaplatil vechny
nae dluhy spravedlnosti Bo a usmil Bo hnv tm, e ns vysvobodil ze
zloeenstv a odsouzen, jemu jsme propadli, a e na svm tle nesl trest za hch,
aby ns ho zbavil (Ef. 2,4-6; Kol. 1,13 n). On sestoupiv na zem, pinesl s sebou
vechnu plnost nebeskch dar, aby je na ns tdrou rukou vylil (Jan 1,14 a 16;
7,38; m. 8,32). Jsou to pak dary Ducha svatho, jm jsme znovuzrozeni,
vysvobozeni z moci a pout blovch, zdarma pijati za syny Bo a posvceni
k velikmu dobrmu skutku. Jeho moc tak, pokud jsme dreni v tomto smrtelnm
tle, vymraj v ns zl dosti, tlesn pn a vecko, cokoliv plod zkiven a
poruen pevrcenost na pirozenosti. Jm jsme den ode dne obnovovni,
abychom chodili v novosti ivota a ili v novot spravedlnosti.
Toto vecko nm Bh nabz a dv v Kristu Pnu naem, toti odputn hch
zdarma, pokoj a smen s Bohem, dary a milosti Ducha svatho, jestlie je jistou
vrou uchvacujeme a pijmme, a jestlie s velikou dvrou se oprme o boskou
dobrotu, a jakoby na n spovme nic nepochybujce, e slovo Bo, je nm to
vecko zaslibuje, jest moc a pravda (m. 3,21; 5,1). Konen, jestlie s Kristem
obcujeme, mme v nm vecky nebesk poklady i dary Ducha svatho, je ns maj
dovsti k ivotu a k spasen. Toho dosahujeme vdycky jen pravou a ivou vrou,
kdy uznvme, e vechno nae dobro jest v nm, a e mimo nj nic nejsme, a kdy
jsme si jisti, e se v nm stvme syny Bomi a ddici krlovstv nebeskho (Jan
1,12; m. 8,14 n). Naopak, kdo nemaj podlu v Kristu, a jsou jackoli a a jednaj a
usiluj o cokoli, pece odchzej do zahynut a zahanben a do odsouzen k vn
smrti a jsou od Boha zavreni a vyloueni ze v nadje na spasen (Jan 3,18; 1. Jan
5,16). A ponvad nemme ze sebe toho poznn, kterm poznvme sami sebe,
svou chudobu a netst, a kter ns u pokoovati se a sniovati ped Bohem a
hledati jeho milosrdenstv (Jer. 31,3 a 33 n), a ponvad v na moci nen ani ta vra,
kterou nm dv okoueti boskou dobrotu a milosrdenstv, jak nm je prokazuje ve
svm Kristu, proto musme dati Boha, aby ns uvedl nepedstranm poknm
v ono poznn ns samch a jistou vrou v tuto znmost sv vldnosti a laskavosti,
kterou projevuje ve svm Kristu, abychom byli pivedeni do vn blaenosti za
veden toho, kter jest jedinou cestou, kudy lze pijti k Otci (Fil. 1,6; Jan 14,6 a 9;
m. 5,2).

36
Desatero pikzn bylo rozdleno na dv desky (2. Moj. 32,15; 34,4; 5. Moj.
10,3), z nich prvn obsahuje prvn tyi pikzn, je ns pouuj o naich
povinnostech k Bohu, toti: abychom jen jeho uznvali a vyznvali jako Boha,
abychom nade vecko a pede vm jej milovali, ctili a bli se, jen v nho skldali
vechny sv nadje a touhy a vdycky jej prosili za pomoc. Druh deska obsahuje
ostatnch est pikzn, v nich je vyloena lska a sluby lsky, je je teba pro
Boha prokazovati blinmu. Z toho dvodu shrnul n Pn, jak vypravuj evangelist,2)
cel zkon strun do dvou hlavnch pikzn, abychom milovali Boha z celho srdce,
ze v due a ze vech sil, a abychom milovali blinho jako sami sebe. Akoliv vak je
cel zkon obsaen v tchto dvou hlavnch pikznch, pece chtl n Pn, aby
odal jakoukoli zminku k vmluv, vylit obrnji a zevrubnji v desti pikznch
jednak to, co ukazuje k ct, bzni a lsce k nmu, jednak co smuje k lsce
k naim blinm, kterou nm pro sebe pikazuje. Ale jet ped zatkem pikzn
pedesl takovto vod (2. Moj. 20,2; 5. Moj. 4,6):

J jsem Hospodin Bh tvj, kter jsem t vyvedl

ze zem egyptsk, z domu sluby.
Tmito slovy pipomn Bh, e on jest Pn, kter m i prvo pikazovati i jeho
nutno poslouchati. Mimo to uvd na pam, jak velkolep ukzal svou slu a moc,
kdy vyvedl izraelsk nrod z otroctv faraona a Egyptskch k svobod. A tut moc
osvduje na kad den tm, e sv vyvolen, kte jsou pravm Izraelem,
vysvobozuje z otroctv hch, je se obrazn skrv pod jmnem Egypta, a kdy je
vytrhuje z pout bla, kter jest tm duchovnm faraonem, pnem Egyptskch, to jest
tch, kte chod ve svch dostech. Potom pipojil prvn pikzn tmto zpsobem:
1. PIKZN
Nebude mti boh jinch pede mnou.
Tm se nm zapovd, abychom se neobraceli jinam s dvrou, je m bt cele
sloena na nho; abychom se jinam neutkali o pomoc, a abychom jinam nepeneli
chvlu za jakkoliv dobro a ctnost, kter pslu jemu jedinmu (Iz. 30,20; 31,1;
Jer. 2,13 a 32.) Ano, spe jej samho musme tak nade vecko ctti a milovati, e
jenom jej budeme uznvati za svho Boha a vecku svou nadji a dvru upnati
jenom k nmu (1. Tim. 1,17; 5. Moj. 6,4 n; 10,12 n) a uvaovati, e od nho pochz
vechno dobr, je ns potkv a nepipoutti vbec nic, m by neml bt ctn a
vzvn (1. Kor. 10,3). A netoliko e se musme chovat tak, abychom dvali najevo
slovem i postojem a vm zevnm projevem, e nemme jinho Boha, nbr abychom
i dokazovali, e jsme takovmi v mysli, v celm srdci a vm silm. Nebo nejen nae
slovo a zevn skutky jsou zjevn ped tv Bo, nbr i nejvnitnj zhyby srdce a
nejtajnj mylenky ducha jsou mu zjeveny lpe a jistji neli nm (1 Pa. 28,9).

37
2. PIKZN
Neuin sob rytiny ani jakho podobenstv tch vc, kter jsou na nebi svrchu,
ani tch, kter jsou na zemi dole, ani tch, kter jsou ve vodch pod zem.
Nebude se jim klanti, ani jich ctti.
To znamen, e vechno uctvn a klann pslu jedinmu Bohu. A ponvad je
nepostiiteln, netlesn a neviditeln a vecko tak obshne, e neme bt na
dnm mst uzaven, nesmme ani snt o tom, e by mohl bt vyjden njakou
podobou nebo pedstavovn jakmkoli obrazem, ani nesmme uctvat modly, jako by
byly podobenstvm Bom. Ano, radji se musme Bohu, kter jest duch, klanti
v duchu a v pravd (5. Moj. 6,16; 10,12; 1. Krl. 8,27; Jan 1,18; 1. Tim. 1,17; Jan
4,24). Prvn pikzn tedy k, e Bh jest jeden, mimo nj nen dovoleno na dn
jin bohy myslit ani je za bohy mt. Toto pikzn u, jakm on sm je a jakm
zpsobem uctvn mus bt vyvyovn, abychom se neodvili pibsovati mu nco
tlesnho nebo jej samho podrobovati naim smyslm, jako by mohl bti postien
na hloupou hlavou anebo si jej njakm zpsobem zobrazovati. Tomu nech vnuj
pozornost ti, kte se opovauj pod ubohou zminkou obhajovati proklet modlstv,
jm bylo prav nboenstv po mnoho dvjch vk znevaeno a podvrceno.
kaj, e obrazy nejsou pokldny za bohy. Avak id nebyli tak zcela
bezmylenkovit, aby si nepamatovali, e to byl Bh, jeho rukou byli vyvedeni
z Egypta, dve ne si uinili tele. Ani nesmme pokldati pohany za tak hloup, e by
nerozumli, e Bh jest nco jinho ne dv nebo kamen. Mnili toti libovoln
obrazy, ale v duchu podrovali stle tyt bohy. A bylo mnoho obraz vnovno
jednomu bohu a pece si nenamlouvali, e je tolik boh, kolik obraz. Mimoto
zasvcovali denn nov obrazy a pece si nemysleli, e dlaj nov bohy. Co tedy?
Vichni modli, a u idovt nebo pohant, byli pesvdeni, e Bh je takov, jak
jej pojala marnost jejich mysli. K tto marnosti byla pipojena nelechetnost: jak si
jej uvnit pedstavovali, tak jej vyjadovali navenek. Mysl tedy modlu zplodila a ruka ji
zrodila. Nicmn zrovna jako id se domnvali, e uctvaj v takovch obrazech
vnho Boha, jedinho a pravho Pna, nebes a zem, tak i pohan si myslili, e
uctvaj sv, tebae falen bohy, o nich si pece namlouvali, e bydl v nebi. Pi
tom nevili, e jest jim Bh blzk, neukzal-li se tlesn ptomnm. Aby vyhovli
tto zaslepen touze, udlali si znamen vce, e v nich se bude Bh vznet ped
jejich tlesnma oima. Avak kdy se domnvali, e v tch znamench vid Boha, tak
ho v nich uctvali. Konen jsouce k nim cele pipoutni i duchem i oima, stvali se
vce a vce tupmi a jako by v obrazech bylo nco boskho, zaali se jich hroziti a je
obdivovati. Ti, kdo tvrd, e se to dve nedlo, a e se to ani za na pamti nedje,
nestydat lou. Propak padaj ped nimi na kolena? Pro se obracej k nim jakoby
k um Bom, kdy se chtj modliti? Pro se bij za n a na ivot a na smrt, jakoby
za olte a krby, take by snze snesli, aby jim byl vyrvn jedin Bh, neli jejich
modly? A pece jet nevypotvm tch hrubch lidskch omyl, je jsou tm
nekonen a je se zmocnily srdc skoro vech lid; toliko naznauji to, co oni sami
vyznvaj, kdy se chtj nejvce oistiti od modlstv. kaj: My je nenazvme
svmi bohy. Ani oni, a u id nebo pohan, je nenazvali bohy, nbr jen
znamenmi a obrazy boh. A pece proroci a vechna Psma jim nepestvali
pedhazovat smilnn s devem a s kamenem, a to jen pro to, co dlaj denn ti, kte

38
chtj platiti za kesany, e toti tlesn uctvali Boha ve dev a v kameni (5. Moj.
32,18 n; Iz. 40,18 n; Jer. 2,27; Ezech. 6,13; Abak. 2,18 n).
Jejich poslednm toitm jest, e kaj: To jsou knihy pro nevdomce. A u to
pipustme (akoliv je to zcela nicotn povdn, ponvad je vce ne jisto, e jich
nestavj za jinm elem, ne aby byly vzvny), pece nevidm, jak uitek mohou
pinst obrazy nevdomcm, obzvlt ty, jimi chtj zobraziti Boha, leda e z nich
uin lidi, kte budou chpat Boha po lidsku. A co jinho jsou obrazy, je stavj
svatm, ne pklady nejzkaenj zhralosti a nemravnosti. Kdyby se chtl nkdo
dit podle nich, zda by nezasluhoval, aby byl zbit? Vdy nevstince ukazuj cudnji a
skromnji vyoen nevstky, neli chrmy ukazuj ty, o nich chtj, aby
pedstavovaly obrazy panen. Nech tedy sv obrazy uprav aspo o nco slunji,
aby mohli alespo s trochou bohabojnosti lhti, e to jsou knihy jaksi svatosti. Avak
i tehdy odpovme, e to nen sprvn zpsob, jak pouovati Bo lid, jeho chtl Pn
vzdlati daleko jinm uenm ne tmito smylenkami. Kzn svho slova pedloil
Bh jako uen spolen pro vechny lidi. K emu tedy bylo poteb stavt tolik k
devnch, kamennch a tak stbrnch i zlatch, kdyby bylo asto zdrazovno to,
e Kristus byl vydn za nae pestoupen, aby nesl na ki nae zloeenstv a smyl
nae hchy? Z toho jedinho slova mohli se vce nauiti neli z tisce k devnch
nebo kamennch. Nebo na zlat a stbrn ke pipnaj lakom lid mysl a oi
mnohem pevnji, neli na kterkoli Bo slovo. A koho, prosm, nazvaj nevdomci?
Samozejm e ty, je Pn uznv za pouen Bohem (Jan 6,45). Ejhle
nesrovnateln cena obraz, kter se ned nahraditi nim rovnocennm! Ale aby Bh
tm zetelnji oznmil, jak psn bude sthati vechnu nevrnost a modlstv, pipojil
k tmto dvma pikznm: e on jest H o s p o d i n B h n , siln a horliv,
navtvujc nepravost otc na synech do tetho i tvrtho pokolen tch, kte
nenvid jeho jmno a inc milosrdenstv nad tisci tmi, kte ho miluj a osthaj
pikzn jeho. To je ovem prv tolik, jako kdyby ekl, e on jest jedin, na nm
musme viseti, e neme snsti spolenka, e tak pomst svou velebnost a slvu,
jestlie ji nkdo penese na rytiny nebo jin vci, a to nikoliv jednou, nbr na otcch,
na synech i na vnucch, to jest v kterkoli dob. Prv tak jako zase vn prokazuje
sv milosrdenstv a dobrotu tm, kte ho miluj a zachovvaj jeho zkon.
3. PIKZN
Nevezme jmno Hospodina Boha svho nadarmo.
Smysl pikzn jest tento: Ponvad mme Boha ctti a milovati, nesmme jeho
pesvat jmno dnm zpsobem zneuvati, naopak spe jej mme pro jeho
svatost nade vecko velebiti, v kad vci jak pzniv, tak nepzniv oslavovati,
celou du jej hledati a za vecko jemu dkovati, eho se nm z jeho ruky dostv.
Sumou: Mme se zkostliv vysthati v urky a rouhn proti nmu, abychom jej
jinak nejmenovali, ani jinak o nm nemluvili, ne jak se slu na jeho vyvenou
velebnost, a abychom jeho svatho jmna neuvali v dnch jinch ppadech ne
v tch, kter on sm chtl: to by toti bylo znesvcen a zneitn (3. Moj. 20,7 n;
5. Moj. 18,9 n). Jako to in ti, kte z onoho jmna dlaj nstroj vyvolvn mrtvch,
arodjstv, hroznch proklnn, nedovolench vyhnn bla a jinch bezbonch

39
povr. Pokud vak jde o svdectv a psahy, nesmme pi dnm podvodu vzvati
toto svat jmno, nebo vn pravda neme bt zneuctna he, ne je-li volna
za svdka li; konen nesmme nikdy ani pravdiv psahati, le kdy toho
nevyhnuteln d Bo slva nebo poteba brat. Nebo s touto vjimkou jest nm
zakzn kterkoli druh psahy, jak ns pouuj slova Krista, kter vykldaje tento
oddl zkona, chce aby e nae byla: jist, jist; nikoli, nikoli, co pak nad to vce
jest, dosvduje, e to od zlho jest (Mat. 5,37). Zde je tak teba vimnouti si toho,
e zakazuje kadmu, aby nikdy nepsahal z vlastnho a soukromho libovolnho
uven. Ta psaha vak, kterou skldme z vydn a z rozkazu adu, neodporuje
ani v nejmenm tomuto pikzn, ponvad adu propjil Bh na jinm mst moc
poadovat psahu, kdy m bti vydno pravdiv svdectv pro soud (2. Moj. 22,7;
id. 6,16). Ovem jsou z tohoto zkazu vyaty vechny veejn psahy toho druhu,
jakch Pavel uval, aby obhjil dstojnost evangelia (m. 1,9; 9,1). Nebo
apotolov ve sv innosti nejsou soukrommi osobami, nbr veejnmi sluebnky
Bomi. Takov psahy mohou bti skldny tak od vlada pi potvrzovn smluv,
anebo od nroda, kdy psah na jmno svho panovnka; sem pat i jin psahy,
je se nedj ze soukrom dosti, nbr pro veejn dobro. Hlavn vc tedy jest,
abychom pamatovali, e psaha je dovolena nikoliv pro libovli nebo poten, nbr
jen v ppad nevyhnutelnosti. Jako ovem nen dovoleno jinak, ne jak bylo eeno,
dovolvati se jmna Boho na dotvrzen sv ei, tak jenom to a dn jin nesm
bti jmenovno, kdykoliv je toho poteb. Nle toti k jeho cti a slv, aby on, jen
jest jedinou a vnou pravdou, byl a platil sm za jedinho svdka pravdy (5. Moj.
6,13; 10,12 n; Iz. 54,23; 48,17 n). Konen, aby nm Hospodin vtpil tm innji
obzvltn dstojnost svho jmna, pipojil k tomuto pikzn, e n e n e c h bez
pomsty toho, kdo by bral jmno jeho nadarmo. Tmito slovy naznauje jistou zvltn
pomstu pestupnkm tohoto pikzn.
4. PIKZN
Pomni na den sobotn, abys jej svtil. est dn pracovati bude a dlati velik dlo
sv, ale dne sedmho odpoinut jest Hospodina Boha tvho. Nebude dlati
dnho dla ty i syn tvj i dcera tv, sluebnk tvj i dvka tv,
hovado tv i pchoz, kter jest v branch tvch. Nebo v esti dnech
uinil Hospodin nebe a zemi, moe a vecko, co v nich jest, a odpoinul
dne sedmho; proto poehnal Hospodin dne sobotnho, a posvtil ho.
Ke zbonosti a ke slub Bohu pat tak zachovvn soboty, kdy u bylo pojato
do prvn desky. Nazv se svcenm dne. A proto nenadil Pn nikdy nic psnjho
(2. Moj. 31,15; 4. Moj. 15,32-36). A kdy chce u prorok naznait, e vechno
nboenstv je pevrceno, pipomn, e jeho soboty jsou zneitny, znesvceny a
zhanobeny, a e nejsou zachovvny ani svceny (Jer. 17,21-27), jako by po
opomenut tto poslunosti ji nezbvalo, m by mohl bti ctn. Nen vak vbec
sporu o tom, e toto pikzn bylo jen stnovm obrazem, a e bylo dno idm pro
dobu obad, aby pod jejich zevnm zachovvnm pedstavovalo duchovn slubu
Bohu. A proto pi pchodu Krista, kter je svtlem mezi stny a pravdou mezi obrazy,
bylo odstranno jako ostatn stnov obrazy Mojova zkona, jak o tom zejm
svd Pavel (Gal. 4,9; Kol. 2,16)3). Avak my, a byly odstranny obady a zevn

40
bohosluebn d, kterm byla cviena vra id pod pstounstvm zkona, pece
zachovvme prav smysl pikzn, o nm chtl Pn, aby byl vn a spolen
idm i nm. Toto pak jest ta pravda: Ponvad se mme Boha bti a jej milovati,
mme tak svj pokoj trviti v nm. A to se stane tehdy, jestlie se zcela zekneme
svch zlch dost, je nepsob nic jinho, ne e trp, matou a znekliduj
svdom (Iz. 35,4; 58,5n; id. 3,18; 4,9n), jestlie ustaneme od nelechetnch
skutk svho tla, to jest od tch, kter se rod z na dostivosti a ze patnosti na
povahy, abych to ekl najednou, ode vech skutk, kter nejsou z Ducha svatho, a
kter nesou na sob jakoukoli stopu lidsk moudrosti. Skutky tohoto druhu jsou
vpravd skutky otrock a zkon soboty pikazuje, abychom jich zanechali, aby Bh
v ns bydlel a konal, co jest dobrho a kraloval nad nmi vedenm svho svatho
Ducha (Jan 14,26; Ef. 3,16; 1. Kor. 3,16; m. 8,14), jeho kralovn pin s sebou
mr a pokoj svdom. Nue, to jest ta prav sobota, jej pedobraz a jakoby stn
ukazovala ona idovsk. A proto byla pidlena sedmmu dni, kterto slo znamen
v Psmu dokonalost. Tm jsme pouovni, e sobota nm jest dna od Boha na vn
asy a nelze ji dnou hranic omeziti, a e tak nikdy nebude pln a v prav me
posvcena a do sedmho dne (id. 4,9). Avak onen sedm den je den posledn a
vn, do nho snad jsme z sti vstoupili, pokud jsme uvili, pece vak jsme ho
dosud pln nedoshli. Nyn toti jsme skrze vru zaali v Bohu sv odpoinut a v nm
tak kadodenn pokraujeme, ale dovreno bude teprve tehdy, a se napln ono
slovo Izaiovo (Iz. 66,23), v nm jest crkvi Bo zaslbena sobota za sobotou, toti,
e bude Bh vecko ve vech (1. Kor. 15,28). To nm tak Bh ukzal pi stvoen
svta, je dovril v esti dnech a sedmho odpoinul ode veho dla, abychom podle
jeho pkladu tak od svch prac upustili a jen v Bohu hledali svj pokoj a neustle
dychtili po tom odpoinut sedmho dne.
Pokud jde o den Pn, kter nyn zachovvme, ten nebyl ustanoven proto,
abychom jej svtili ped ostatnmi, to jest pokldali za svtj neli ostatn. To je
toti vsada samho Boha, kter vecky dny vyznamenal stejn (Gal. 4,10). Ve
skutenosti byl ustanoven k tomu, aby se v ten den crkev shromaovala
k modlitbm a chvlm Bom, ke slyen slova a k uvn svtost (Kolos. 3,16).
A abychom, nejsouce nim vzni, mohli tm lpe obrtiti vechno sil k tmto
sluebnostem, odpovme od strojovch i runch prac a od vech rozptylovn, je
s sebou pin tento ivot. Tho druhu jsou i jin svten dny, v nich jsou na
pamti vdy znovu pipomnna tajemstv naeho spasen. Jestlie si ono slovo
pivlastujeme, jak se slu, celm srdcem, a jestlie za jeho pomoci umrtvujeme
skutky starho lovka, svtme sobotu netoliko ve svten dny, nbr ustavin
v kad den, a tm, jak se nm zde pikazuje, zanme oslavovati sobotu za sobotou.
Shrnuji: Ne z njakho nboenskho dvodu rozliujeme mezi dnem a dnem, nbr
kvli veejnmu obanskmu podku. Mme toti nkter dny zvlt poznamenan
nikoli proto, abychom prost v nich nic nedlali, jako by na zahlkou byl Bh ctn
nebo ml v n zalben, nbr proto, e je poteb, aby se crkev v njak den
shromaovala. Pevn vak mus bt ustanoven urit den za tm elem, aby se
vechno dlo podle du a beze zmatku (1. Kor. 14,33 a 40). Tak vyprchvaj
nesmysly sofist,4) kte naplnili svt idovskm nzorem: e pr bylo v tomto
pikzn odstranno vechno obadnictv (tak nazvaj ve sv mluv ustanoven
sedmho dne), e vak zstalo to, co m mravn zvaznost, toti zachovvn

41
jednoho dne v tdnu. To ovem nen nic jinho, ne e se k potupen id zamn
den a podr jeho zachovvn. A vidme arci, eho doshli takovm uenm. Nebo ti,
kte vis na jejich ustanovench, pevyuj idy v hrub a tlesn pove o sobot
trojnsobn. Take se dnes na n hod vtky, je teme u Izaie (Iz. 1,13 a 58,5 n),
nemn, neli na ty, kter kral prorok ve sv dob.
Na jinou povinnost mli id dbti pi svcen soboty: na povinnost smujc nikoli
k nboenstv, nbr k zachovvn rovnosti mezi lidmi, kter chce, aby bylo od prce
otrok i zvat nkdy uputno, aby jich nelidt dohliitel neutlaovali ustavinm
pobzenm vce, ne je spravedliv. Akoliv to bylo, jak se domnvm, Mojem
naznaeno spe jako doklad uitenosti tohoto zazen, ne jako dvod jeho
ustanoven (2. Moj. 23,12n; 5. Moj. 5,14). I my dnes musme uznvat smysl tto
rovnosti ne z njak otrock nutnosti, nbr jak to naizuje lska. To jsou prvn tyi
pikzn, je pedpisuj, jak se mme chovat k Bohu a jimi se uzavr prvn deska.
e vak pojmm tyi pikzn do prvn desky proti obecnmu a tm vade
obvyklmu zpsobu, to se nestalo jen tak bez dvodu nebo z dvodu lehkho. Nebo
ti, kte jinak rozdluj,5) vykrtvaj z celkovho potu druh pikzn, kter jsme
uvedli a je bylo nepochybn dno jako pikzn od Boha. A dest, kter zakazuje
poadovati vc blinho, roztrhvaj nevhodn ve dv pikzn, a je to pikzn
jedno a tot. K tomu dokldm, e takov zpsob rozdlovn nebyl znm v mn
poruenm vku, co lze poznati z toho, e Origenes6) uvedl toto nae rozdlen bez
nmitek (v homilii na 2. Moj.). Za Augustina se sice ji ono rozdlen vyskytovalo, ale
nebylo ode vech schvalovno. Augustinovi sammu (v Otzkch St. a N. Zkona,
kniha 2.) se to arci lbilo pro ten naprosto bezvznamn dvod, e z potu t (jestlie
prvn deska se skld ze t pikzn) vce vyzauje tajemstv Trojice, jinak se mu
zamlouvala vce nae rozdlen. (S nmi souhlas autor nedokonenho dla o Matouovi.) A nepochybuji, e to bylo zpsobeno lst blovou, aby poznenhlu
vyklouzlo z lidskch srdc ono pikzn, kter tak obezetn zabraovalo modlstv.
Toho jsem se musel pi tto pleitosti dotknouti, aby se snad nkdo nedivil nebo
nevysmval naemu rozdlen jako novmu nebo nedvno vymylenmu. Zbv nm
druh deska.
5. PIKZN
Cti otce svho i matku svou.
To jest, ponvad se mme Boha bti a jej milovati, nemme rodi ani
zanedbvati, ani dnou vc zraovati, nbr mme k nim bt velmi uctiv, mme si
jich viti a je ctti a podle vle Pn jich poslouchati, mme se snaiti projevovat jim
lsku a vdnost ve vech smrech, v nich jim nae sluha me bt k uitku
(Ef. 6,1-3; Mat. 15,4-6). K tomu se pipn poehnn: e ti budou dlouho ti na
zemi, kte budou prokazovati rodim nleitou ctu, jako by to bylo msto njakho
jedinenho doporuen, kter by prohlsilo, jak je Bohu zachovvn tohoto
pikzn mil, a kter by rozncovalo a povzbuzovalo nai maltnost. Souasn aby
nevdn synov, kte zanedbali prokzat rodim vzjemnou slubu vdnosti,
oekvali naprosto jist zloeenstv.

42
6. PIKZN
Nezabije.
To jest, ponvad se mme Boha bti a jej milovati, nemme nikoho dnm
zpsobem ureti, nikomu kivditi, nikoho drditi a nikomu initi nsil. Spe
naopak, mme-li jen trochu bzn a lsky k Bohu, mme vem, ptelm i
neptelm ukazovati dobrou vli, mme se snaiti zalbiti se obojm, obojm
pomhati, jsou-li v njakm nebezpe a mme usilovati, pokud na ns jest, o to,
abychom obojm dobe inili (Mat. 4, 44-48).
7. PIKZN
Nesesmiln.
Sem pat, ponvad se mme Boha bti a jej milovati, abychom v celm ivot ve
vem si ponali, mluvili a jednali cudn a zdrenliv. Protoe pak virginita7) jest
ojedinlm darem Bom, a si jednotlivci uvdom, co jim bylo dno (Mat. 5,27-32;
Ef. 5,22-33; 1. Kor. 6,15-20; Mat. 19,12; 1. Kor. 7,1-17). Nebo ti, kte nechpou
tato slova, maj lk proti neistot svho tla, kter jim byl poskytnut od Pna.
Jestlie ho neuvaj, bojuj tm proti Bohu a zpuj se jeho podku. A a netvrd
(jak to dnes mnoz kaj8)), e vechno zmohou s Bo pomoc. Nebo Bo pomoc je
ptomn jen tm, kdo chod po jeho cestch (alm 91,11), to jest ve svm povoln,
z nho tito usiluj tajn se vzdliti proti Bo vli. V tto tvrdojnosti a neoekvaj,
e Bh bude jejich pomocnkem, ale radji nech si vzpomenou na to, co bylo
eeno: Nebude pokoueti Pna Boha svho (5. Moj. 6,16; Mat. 4,7). Pokoueti
Boha vak znamen vzprati se proti pirozenosti, kter nm byla udlena od nho a
pohrdati jeho ptomnmi dary. Ale nejen e to tito lid in, oni se opovauj i
manelstv nazvati poskvrnnm, a Bh uznal za vhodn je ustanoviti a prohlsiti je
u vech lid za poestn a Kristus n Pn je posvtil svou ptomnost a uznal za
hodn, aby je vyznamenal svm prvm zzrakem (1. Moj. 2,24; id. 13,4; Jan 2,111). To oni in jenom proto, aby podivnmi chvalozpvy vyvili jakkoliv celibt.
Jako by vru nebylo nco jinho celibt a nco jinho virginita! Nazvaj jej
andlskm ivotem, ale kivd pi tom nadmru Bom andlm, kdy s nimi srovnvaj
smilnky a cizolonky a jet mnohem hor a ohavnj druh lid. A zde vru vbec
nen poteb dkaz, kde jsou samm stavem vc usvdovni z nepravdy. Vidme
toti, jak hroznmi tresty napod mst Bh takovou zpupnost a pohrdn svmi dary.
Avak ani manel sami a se nedomnvaj, e jim je vechno dovoleno, nbr nech
kad se chov ke sv manelce stzliv a umrnn a navzjem zase manelka ke
svmu mui. A jednaj tak, aby nepipustili vbec nic z toho, co by nebylo hodno cti
a ukznnosti v manelstv. Konen a pamatuj, e byli oddni v Pnu.
8. PIKZN
Nepokrade.
To m tento smysl: Ponvad se mme Boha bti a jej milovati, nemme nikomu
to, co jest jeho, uchvacovati lst ani jej o to olupovati nsilm: nemme nikoho, kdo
se nevyzn v obchodech a smlouvch podvdti tm, e bychom bu pli draho

43
prodvali nebo lacinji ne jest spravedliv kupovali u tch, kdo neznaj ceny zbo:
konen se nemme zmocniti cizho jmn dnou jinou oemetnost nebo
podvodem. Naopak, je-li v ns jen trochu bzn a lsky k Bohu, mme vm silm
smovati k tomu, abychom ptelm stejn jako neptelm, pokud to lze, pomhali
radou i pomoc, aby uchovali sv jmn a spe mme ustoupiti ze svho neli brti
z cizho. Ale nejenom to, nbr jsou-li tsnni nepznivmi okolnostmi, mme sdleti
jejich starosti a mme mrniti jejich nedostatek z na hojnosti (Iz. 58,7; m. 12,13
n; 2. Kor. 8,14; Ef. 4,28 atd.).
9. PIKZN
Nepromluv kivho svdectv.
To znamen: Ponvad se mme Boha bti a jej milovati, nemme nikoho
utlaovati kivou obalobou, ni dobr povsti utrhati, nemme propjovati
pomluvm a kousavm vtipm ani jazyka, ani sluchu, ani nikoho podezrati z neho
pevrcenho a ani tak o nm smleti. Naopak, je-li v ns jen trochu bzn a lsky
k Bohu, mme o vech, pokud to lze, ist smleti a uctiv mluviti jako tlumonci ke
vem stejn spravedliv, a jejich slova i iny, pokud to lze, mme si vykldati co
nejlpe (Mat. 7, 1-5; m. 13, 9 a 14,10). Toto pikzn zahrnuje tak poadavek,
abychom se nebavili dnmi lemi, neoblibovali si dvojsmyslnch ert a nespoutli
se k prmovnmu a lenonmu vann (alm 5,10; Mat. 12,36; Ef. 4,29 a 5,4).
10. PIKZN
Nepod domu blinho svho, ani pod manelky blinho svho,
ani sluebnka jeho, ani dvky jeho, ani vola jeho, ani osla jeho,
ani cokoli jest blinho tvho.
Tmto pikznm zapovd Pn, jeho se mme bti a jeho mme milovati,
vechnu touhu po ciz manelce, eledi, majetku nebo po jakmkoli statku. Tm
zakazuje mnohem vce: Abychom dnmi klady a dnou lst ani chytrost, i kdyby
to bylo mon pod roukou poestnosti, nesmovali k tomu cli, aby bu manelka
odela ze spoleenstv manelova, nebo aby se sluebnci vymanili z jeho podru,
aneb aby mu byly urvny jin statky.
Dle abychom lisnmi emi neodvdli manelku a sluebnky od manela, nebo
pna, ani manela samho od manelky, aby ji zavrhl a ona se stala na, ani pna od
sluebnk, aby byve jm vyhnni peli k nm. Konen abychom nepchali dnch
takovch podvod, na jak jsou zvykl lstiv lid, za tm elem, aby ciz vci pely do
naich rukou. Nebo nepochybn mus bt zapovzeno proveden, kde se zapovd ji
pn a dost i mylenka na vlastnictv. Naopak, je-li v ns jen trochu bzn a lsky
k Bohu, jednejme radji tak, abychom si nejen pli, aby manelka jednoho kadho i
jeho vecko jmn zstalo nedoten a bez hony, nbr abychom tak podporovali
lsku mezi muem a manelkou, abychom napomnali sluebnky k povinnosti, a
konen abychom vemon, pokud na ns jest, chrnili kadmu, co jest jeho.

44
Ovem zkaz, abychom nepoadovali cizch vc, mus bti vykldn i v tom
smyslu, e kad bude plniti sv koly podle svho povoln a druhmu prokazovati,
co je povinen prokazovati (Ef. 4, 1-3). Nebo po cizch vcech tou a je zadruje, kdo
nekon to, m je povinen jinm lidem podle sluby svho povoln. Z toho dvodu
m mti lid v ct sv krle, ady a jin sob pedstaven, m sneti jejich vldu
s mysl vyrovnanou, m poslouchati zkon a nazen a nem odepti nic, co me
z Bo vle vykonati (m. 13,1-7; 1. Pt. 2,17 n; Tit. 3,1). Na druh stran a oni maj
pi o svj lid, a dvaj prchod prvu a zachovvaj obecn mr a pokoj, a jsou
dobrm lidem ochranou a a trestaj zl. Necha spravuj vechno tak, jako by mli
klsti poet ze svho adovn Bohu, svrchovanmu Krli a Soudci (5. Moj. 17,18;
2. Par. 19,6 n). Biskupov a sprvcov sbor maj vrn vykonvati slubu slova a
neprzniti spasitelnho uen, nbr podvati je Bomu lidu ist a ryz; ale lid maj
vzdlvati netoliko uenm, nbr i pkladnm ivotem a poslze je maj vsti jako
dob pasti ovce (1. Tim. 3,1-5 a 12; 2. Tim. 2 a 4,2-5; Tit. 1,6-9; 1. Pt. 5;3).
Naproti tomu zase lid je m uznvati za posly a apotoly Bo, m jim prokazovati tu
est, jakou je vyznamenal Pn a m jim poskytovati potebnch prostedk k ivotu
(Mat. 10,10; m. 10,13-15; 15,27; 1. Kor. 9,7-14; Gal. 6,6; 1. Te. 5,12 n; 1. Tim.
5,17 n). Rodie maj pijmati dtky jako sven od Boha, aby je ivili, uili a vedli,
nikoli aby svou nelidskost a krutost ztrpovali jejich due a odvraceli je od sebe,
nbr aby je opatrovali a milovali s mrnost a dobrotou, jak se na jejich osobu slu,
jako zase jim, jak to bylo eeno ji dve, pslu pozornost se strany dt (Ef. 6,1-4;
Kol. 3,20 n). Mlde m mti ve vnosti st, aby byl tento vk ctn, jak to Pn
chtl. Starci zase maj vyvaovat nerozumnost mld svou rozvahou a zkuenost,
kterou jsou vce vyzbrojeni ne oni a nemaj je napadati drsnmi a hlunmi toky,
nbr maj psnost mrniti laskavost a ochotou. Sluebnci se maj osvditi pilnmi
ve slub a poslunmi k pnm, ne slouce na oko, nbr z t due, jako by slouili
Bohu. Pni zas a nejednaj se sluebnky svvoln a tvrd, a jich nesuuj plinou
drsnost a a si k nim opovrliv nevedou, nbr radji a v nich uznvaj sv bratry a
spolusluebnky tho Pna, kter jest v nebesch, je jsou povinni navzjem milovati
a ve v mrnosti (Ef. 6,5-9; Kol. 3,22; Tit. 2,9n; 1. Petr. 2,18; Kol. 4,1; Filem. 12 a
16).
Podle tohoto mtka necha si kad rozmysl, m je ve svm stavu a na svm mst
blinm povinen a m je povinen, necha in.
Vyloili jsme si cel zkon v desti pikznch, jimi je nm dostaten
pipomenuto vechno to, co Bh jednak od ns poaduje, jednak nm zapovd, a
u pi tom jde o nho nebo o jin. Jest vak snadn pochopiti, kam vechno m:
toti k uen o lsce. A to pedevm, abychom se Boha bli, jej milovali a ctili, jemu
sammu dvovali, jej vzvali a hledali, abychom vechno od nho oekvali, svou
ochranu na nho sloili a v nm se ztiili, co je souhrn prvn desky, kterou jsme
obzvlt vedeni ke zbonosti (Mat. 7,14 n). Potom abychom pro Boha pstovali
lsku k jinm a se vemi tak jednali, jak si pejeme, aby bylo s nmi jednno. To jest
hlavn obsah druh desky, nikoli vak, abychom sami sebe milovali. Nebo v celm
zkon nelze vysti ani jedin slabiky, kter by lovku dvala pravidlo o tom, co by
mohl ve svj prospch initi neb opomenouti. A vskutku, ponvad lid jsou od
narozen takov povahy, e jsou cele naklonni k sebelsce, nebylo poteb dnho

45
zkona, kter by onu lsku, ji beztak nemrnou, jet rozohoval. Proto je naprosto
jasn, e zachovvati pikzn neznamen milovati sama sebe, nbr milovati Boha a
blinho. Nejlpe a nejsvatji ije ten, kdo ije co mon nejmn pro sebe a pro
sebe se sna, ale ovem nikdo neme ti he a bezbonji nad toho, kdo ije jen
pro sebe a usiluje o svj prospch a jen na sebe mysl a svch zjm vyhledv.
Nelze ovem jen tak obejti to, e zkon Bo nenaizuje ani nezakazuje jen vnj
skutky, nbr i samy mylenky a nejniternj hnut srdce. A se proto nikdo
nedomnv, e uinil zkonu zadost, kdy jen zdr ruku od inu. Jsou toti lid, kte
ovldaj oi, nohy, ruce a vecky sti tla tak, e njak zachovvaj zkon, ale pi
vem tom jsou srdcem v naprostm rozporu s vekerou poslunost. Domnvaj se, e
tehdy ve vykonali, dovedou-li slun ped lidmi zastti to, co ped Bohem nos
v srdci. Sly: Nezabije, nesesmiln, nepokrade; proto netas mee k vrad,
nestkaj se tlesn s nevstkami a nevzkldaj ruce na ciz majetek. A potud je to
ve dobr, ale celm srdcem dchaj vradou, ho chlpnost a poilhvaj po majetku
vech lid zvistivma oima a dostiv jej pohlcuj. Chyb jim tud to, co bylo
v zkon nejdleitj. Tm siln odporuje Pavel, kdy tvrd (m. 7,14), e zkon
jest duchovn, to jest, e vyaduje poslunosti cel mysli, celho srdce a cel vle.
Kdy kme, e toto je smysl zkona, nezavdme tm njak svj nov vklad, nbr
nsledujeme Krista, nejlepho tlumonka zkona. Nebo kdy farizeov naplnili lid
zvrcenm nzorem, e zkonu dokonale vyhovl ten, kdo se nieho proti zkonu
nedopustil vnjm inem (Mat. 5,21 a 27), ukzal Je, e je to ten
nejnebezpenj omyl a prohlauje za cizolostv necudn pohled na enu a za vrahy
ty, kdo nenvid bratra. Pohn toti ped soud ty, kte se hnvali jen v srdci, ped
radu ty, kdo dvaj reptnm nebo mruenm najevo, e jsou njak uraeni v mysli a
do pekelnho ohn ty, u kterch v nadvn a klen propukl zjevn hnv. Ti, kdo to
nevid, in Jee druhm Mojem, kter dal zkon evangelia a tm zkonem pr
doplnil nedostatky onoho Mojova zkona. To je naprosto falen, nebo Je ke
starmu zkonu nic nepidal, nbr potvrdil toliko a oistil zkon zatemnn lemi
farize a zneitn jejich kvasem.
Stejn neznalost nebo zlomyslnost to byla, kdy ze zkon, kter naizovaly, aby
lid netouili po pomst, nbr neptele milovali, a kter byly dny kdysi vem
idm a te vem kesanm vbec, uinili rady, jich poslouchati nebo
neposlouchati je kadmu volno. Jejich zvaznou poslunost vak pesunuli na
mnichy, aby oni aspo v tom jedinm byli spravedlivj neli prost kesan,
ponvad se dobrovoln zavzali rady zachovvati. A jako dvod, pro kter je
nepijmaj za zkony, uvdj, e se jim zdaj pli obtnmi a tkmi, obzvlt pro
kesany, kte jsou pod zkonem milosti. Zda-li se tak neodvauj odstraniti vn
Bo zkon o lsce k blinmu? i neprohlsil Kristus, kdy vypravoval podobenstv
(Luk. 10,29-37), za naeho blinho kadho i sebe cizejho, kter potebuje pomoci?
i se nevyskytuj napod pikzn, kter vyaduj od ns lsku k neptelm
(P. 25,21 n; m. 12,29)? Jako na pklad, kdy se nm pikazuje, abychom hladov
sytili, jejich bloudc dobytek a osly abychom pivdli na sprvnou cestu anebo jim
nadlehovali, kdy klesaj pod bemenem (2. Moj. 23,4-5). Co neplat vn slovo
Pn: M jest pomsta a j odplatm (5. Moj. 32,35; id. 10,30)? A co chtj ci,
prosm, tato slova: Milujte neptele sv, dobe ite tm, kte vs nenvid, modlete
se za ty, kte vs utiskuj, abyste byli synov Otce vaeho, kter jest v nebesch

46
(Mat. 5,44 n)? Kdo tedy budou synov nebeskho Otce? Snad mnii? Vru dobe se
nm povede, jestlie se jenom mnii odv nazvati Boha Otcem. Tak zajist
prozrazuj, e jsou syny satanovmi ti, kte tak svvoln setsaj jho spolen
synm Bom. Ale jak nechutn rozumuj! Bylo by to pr pli tk bm pro
kesany. Jako by vru mohlo bti vymyleno nco jet tho, neli milovati Boha
z celho srdce, z cel due a ze vech sil. Vedle tohoto zkona neme bti
pokldno nic za nesnadn, a u jde o lsku k nepteli, anebo o vypuzen veker
pomstychtivosti ze srdc. Vechno je zajist na slabosti obtn a nesnadn, a to a
do nejmenho ostnu zkona. Pn je to, v nm osvdujeme slu. On necha d, co
pikazuje, a necha pike, co chce. Bti kesanem pod zkonem milosti, to
neznamen toulati se bezuzdn bez zkona, nbr bti vtpen v Krista, jeho milost
jsme osvobozeni od zloeenstv zkona a jeho Duchem mme zkon vepsan
v srdcch. Tuto milost nazval Pavel9) zkonem obrazn, in narku na Bo zkon,
proti nmu stavl milost jako protiklad. Ti lid filosofuj ve jmnu zkona o niem.
Dle jste slyeli u dve, e Pn vyn tk a hrozn soud nade vemi tmi, kte
pestoup jen nkterou st jeho zkona a ve vem zkon nenapln. Abychom jej
naplnili, nen vak v naich silch. Vichni tedy jsme prohleni za pestupnky
zkona a ne jen nkterm z ns, nbr vem nm a naim hrdlm zaslouen hroz
zloeenstv, je byla v tto vci vydna proti hnkm. A tak hledme-li pouze na
zkon, nememe jinak ne ztratiti mysl a ve zmatku si zoufati, protoe podle nho
jsme vichni odsouzeni a zloeeni (Gal. 3,10 n). To prv k Pavel, e vichni, kdo
jsou pod zkonem, jsou pod zloeenstvm. Zkon toti ani jinak neme, ne e
vechny lidi do jednoho aluje a obviuje, usvduje a dr jako pistien a konen
na soudu Bom odsuzuje, aby byl Bh sm ospravedlnn, avak aby ped jeho
obliejem umlklo vechno tlo (m. 3,4). Avak nepovdejme mnoho, jako dnes
mnoz rdi uvdj, kdy byli pinuceni piznati, e je pro n nemon vc, aby
doshli dokonal a konen spravedlnosti ze zslunch skutk, ponvad nikdy
zkonu pln nedostoj. Piznvaj to sice, ale aby se nezdlo, e jsou zbaveni v
slvy, to jest, e odpadli docela od Boha, odvolvaj se na to, e z sti zachovvaj
zkon, a e jsou v tto stce spravedliv. To vak, co chyb, usiluj si opatiti a
koupiti dostiuinnmi a nadbytenmi zsluhami.10) Domnvaj se, e to jest ped
Bohem nhrada za jejich nedostatek. Tomuto omylu propadli proto, e zapomnli,
m sami jsou, e pohrdli spravedlnost Bo, a e neznaj svho hchu. Zbavuj se
poznn sama sebe ti, kte si mysl, e jsou jinmi, ne jak Psmo popisuje vechny
syny Adamovy, jejich vbornost doporuuje tmito vroky: e jsou pevrcenho a
tvrdho srdce, e mylen srdce jejich jest zl od mladosti, e vechny mylenky
jejich jsou marnost, e jejich svtlo jest temnost, e vichni jako ovce zbloudili,
jeden kad na cestu svou se obrtil, e nebyl nalezen ani jeden, kdo by inil dobr,
e nikdo z nich Boha nezn ani ho nehled, e nemaj ped oima bze Bo: krtce,
e jsou tlem (Jer. 17,9; 1. Moj. 8,21; alm 94,11; Mat. 6,22; Iz. 53,6; alm 14,3;
1. Moj. 6,3). Tmto jmnem se rozumj vechny ony skutky, je jsou vypoteny
u Pavla (Gal. 5,19): smilstvo, neistota, chlpnost, hen, modlosluba, arovn,
neptelstv, svry, nenvisti, hnvy, hdky, rznice, sekty, zvisti, vrady a ve, co
me bti jet ohavnho a oklivho vymyleno. Dvujeme-li tak velik
dstojnosti, pynme se ovem hloup ped Bohem. To toti je teba pokldati za
veobecnou pravdu, e se proti Bohu chlub, kdokoli se u sebe chlub. Pavel k

47
(m. 3, 27), e alespo tm je svt poddn Bohu, e byla lidem pln odata pina
k chloub. Odv se lovk Bohem odsouzen v tak velik hanb ponechati si nco
pro sebe? Mysl si, e dosud nco znamen? i se jet nenau pokoovati se a
sklnti a vecko dvati Bohu, jet se nenau ve sv ponenosti vyvyovati Boha?
Nenazvm toti ponenost, jestlie si nkdo mysl, e mu jet nco zbv.
A potud uili zhoubnmu pokrytectv ti, kte spojili tyto dv vci: e je teba,
abychom se ped Bohem ctili ponenmi, i e je teba, abychom vdli, e mme
njak sv zsluhy. Nebo vyznvme-li ped Bohem opak toho, co ctme, leme mu.
Uznvme-li vak skuten a vn, e nm nic nepat, zmiz tm netoliko vechno
spolhn na zsluhy, nbr zmiz i pojem zsluh vbec. V lovku tedy od temene
hlavy a po piku nohy, bude-li hodnocen podle svch pirozench dar, nebude
nalezena ani jiskika dobrho. Cokoliv je v nm chvly hodnho, to je milost Bo.
Avak nae patnost je v tom, e vdycky skrvme svou ohavnost za zstru, kdeto
Bo dary uchvacujeme ke sv chvle.
Bo spravedlnost je v pohrdn tak tam, kde nen uznvna za takovou a tak
dokonalou, e j nen nic pjemn, co nen bezhonn a dokonal a nepotsnn
dnou poskvrnou. Je-li tomu tak, tu vecko, co jest nae, jestlie je to posuzovno
podle sv hodnoty, nen nic ne neistota a poskvrna. Proto nae spravedlnost je
nepravost, bezhonnost ohyzdnost a slva hanbou. Nebo i to, co nejlepho
meme ukzati, je pece vdy potsnno a pokaeno njakou neistotou naeho
tla a m jakoby pimchno trochu hniloby. Dle, i kdyby se pihodilo, e bychom
doshli njakch naprosto istch a spravedlivch in, posta pece jedin hch,
aby zniil a vyhladil vecku vzpomnku na dvj spravedlnost, jak k prorok
(Ezech. 18,24-26), s nm souhlas i Jakub (2,10): Kdo pestupuje v jedin vci, jest
vinen ve vech. Ponvad opravdu tento smrteln ivot nen nikdy prost hchu
(P. 24,16; 1. Jan 1,8), nedolo by ped obliej Hospodinv nic, cokoli jsme
spravedlivho vykonali, protoe by to bylo nsledujcmi hchy pokaeno, potlaeno a
znieno a nebylo by nm to potno za spravedlnost. Konen v zkon Bom se
nemme ohlet na skutek, nbr na pikzn. Je-li proto hledna spravedlnost ze
zkona, neudl lovka spravedlivm ten nebo onen skutek, nbr ustavin
poslunost zkona. Mimoto jest hch u Boha vc do t mry prokletou a tak velice
vnou, e cel lidsk spravedlnost, snesen na jednu hromadu, by nemohla
vyrovnati jedin hch. Vidme toti, e jedinm provinnm byl lovk od Boha tak
zavren a zapuzen (1. Moj. 3,17 a 24), e ztratil zrove vechnu monost, aby mohl
dobti zpt spasen.
Byla tedy odstranna schopnost dostiuinn a ti, kte se j vynej, jist nikdy
neuin zadost Bohu, jemu nen nic mil ani pjemn, co vylo od jeho neptel.
Nepteli jsou vak vichni, jim pit hchy. Jest tedy teba, aby dve byly nae
hchy pikryty a odputny, neli Pn vzhldne na nkter n skutek. Z toho plyne,
e odputn hch je zadarmo. Zatemuj je a rouhaj se ti, kdo uvdj sv
dostiuinn. My tedy podle pkazu Apotolova (Fil. 3,13) zapomnajce na ty vci,
kter jsou za nmi a usilovn chvtajce k tm, kter jsou ped nmi, bme na
svm zvoditi k cli, k odplat svrchovanho povoln. Avak chlubme-li se
nadbytenmi zsluhami, jak se to srovnv s tm, co mme ci, kdy jsme uinili
ve, co nm bylo pikzno, e sluebnci neuiten jsme, a e jsme neuinili vce,
ne co jsme byli povinni uiniti (Luk. 17, 10)? ci to ped Bohem neznamen

48
pedstrati to nebo lhti, nbr mti to za jist a vpravd tak ctiti. Proto pikazuje Pn,
abychom si upmn stanovili, a tak smleli v nitru, e mu nememe prokzat
dnch nepovinnch slueb, nbr e meme jen projeviti povinnou poslunost.
A to i tehdy, kdy uinme ve, co se nm pikazuje, to jest, kdyby vechny nae
mylenky i vecky dy byly obrceny k povinnostem zkona a kdyby jeden lovk
ml vce neli vechnu spravedlnost vech lid dohromady. Ti vak, kte jsou daleko
od toho, aby uinili, co bylo pikzno, pece se odvauj chlubiti se, e pekonali
obvyklou mru spravedlnosti. Jest arci kadmu snadn a lehk, aby o tom vykldal
ze stolic a kesel ve stnu. A vak onen nejvy Soudce usedne na soudnm
tribunlu, budou muset zmlknouti vechna sta a zmizet vechno chluben. To jedin
mli jsme hledat, s jakou dvrou v zchranu meme pistoupiti ped jeho soudnou
stolici, a ne to, o em dovedeme hovoiti ve kolch a na rozch. A co jsou to ty
nadbyten zsluhy, kter oni chtj prodvat Bohu? Przdn hky, kterch Bh
nikdy ani nenadil, ani neschvaluje a kterch ani neuzn, a bude teba skldati ped
nm ty. e jsou nadbyten skutky, pipustme pouze v tom vznamu, jak o nich je
psno u proroka (Iz. 1,12): Kdo toho z rukou vaich hledal?
Zstv tud v platnosti to, e cel lidsk pokolen jest podle zkona usvdeno,
e propadlo zloeenstv a Bomu hnvu. Aby toho bylo zbaveno, jest nevyhnuteln
teba, aby vylo z moci zkona, a aby se dalo jakoby pevsti z jeho otroctv do
svobody. Arci ne do on tlesn svobody, je ns odvd od poslunosti zkona, a je
ns lk k bezuzdnosti ve vem, a je pipout, aby nae dostivost bujela
v rozpustilosti, jako kdy byly zlomeny zvory a povoleny ote; nbr do svobody
duchovn, kter me zdrcen a zden svdom potiti a povzbuditi tm, e mu
ukazuje, e je svobodno od zloeenstv a odsouzen, jimi je zkon tsnil jako
pevnmi pouty. Tohoto osvobozen a abych tak ekl, proputn z otroctv zkona
dosahujeme, kdy se u ve chpeme Boho milosrdenstv v Kristu, skrze n jsme
docela ujitni a ubezpeeni o odputn hch, jejich vdomm ns zkon zraoval
a trpil. Toto odputn hch nm ovem neutduje Bh jednou, jak se mnoz
nemoude domnvaj, abychom pozdji v zkon hledali spravedlnost, kdy jsme dve
doshli prominut za minul ivot. To by neznamenalo nic jinho, ne e se nm Bh
posmv a s nmi si zahrv, kdy ns svedl klamnou nadj. Nebo kdy nememe
dosci dn dokonalosti, pokud jsme v tomto tle, a zkon ohlauje smrt a
odsouzen vem, kdo skutkem nedoshli bezhonn spravedlnosti, bude mti vdycky,
z eho by ns obaloval a obvinil, kdyby nm nepisplo na pomoc milosrdenstv
Pn, kter ns ustavinm odpoutnm znovu a znovu vyprouje. Proto plat
vdycky to, co jsme pravili na zatku: jestlie jsme sami cenni podle na
dstojnosti, a cokoliv myslme nebo konme, pece se vemi svmi pokusy a
snahami jsme hodni smrti a zahynut. Z toho dvodu i zaslben, je nm byla
v zkon nabzena, jsou vecka neinn a neplatn. Nebo nikdy nebude splnna ta
podmnka, e zkon dokonale naplnme, na n ona zaslben zvis a pi jejm
splnn teprve maj vejti v platnost.
Tento dvod zdrazuje jet vce Apotol (m. 4,14). Jestlie je zaslben
ddictv ze zkona, prav, pak jest zmaena vra a zrueno zaslben. Dv vci tu
uvd, pedn e vra je zmaena a vyprzdnna, jestlie zaslben bere zetel na
zsluhy naich skutk, anebo zvis-li na zachovvn zkona; nebo nikdo by se
nikdy na n nemohl spolehnout, ani v nich klidn spoinout, ponvad se nikdy

49
nestane, aby nkdo s uritost mohl tvrditi, e zkonu uinil zadost, tak jako nikdo
nikdy pomoc skutk nein pln zadost zkonu. Aby se nehledala svdectv pro tuto
vc daleko, me kad sm sob bti svdkem, kdo se chce na sebe upmn
podvati. Musela by tedy do du vech vstoupiti nejdve pochybnost, potom i
zoufalstv, kdy by kad sm pro sebe chtl vypotati, jak velikou t povinnost je
dosud tsnn, a jak daleko je vzdlen od podmnky jemu stanoven. A ejhle, u je
vra zniena a vyhlazena. Nebo viti neznamen kolsati a mniti se, kymceti se
nahoru a dol a pochybovati, ti v ne- jistot a nakonec si zoufati, nbr viti
znamen mti mysl upevnnou stlou jistotou a pevnm bezpem a mti msto, kde
bys spoinul a opel nohu (1. Kor. 2,5; 2. Kor. 13,5). Z toho plyne to druh, e i
samo zaslben bylo znieno a poznenhlu miz. Vdy se nikomu nespln le tm,
kte pevn a bez rozpak budou pesvdeni, e se jim mus splniti, anebo abych to
ekl jednm slovem, kte v to budou mti vru. Jestlie tedy se vra zhrout, neme
zstati zaslben dn platnost. Aby tedy bylo poskytnuto aspo trochu nadje na
spasen, je teba, aby byla nabdnuta nov zaslben, je by nm mohla bti splnna.
To vak jsou zaslben evangelia, je nm milosrdn Pn zdarma nabz, ne pro
njakou nai dstojnost nebo pro dobr skutky, nbr ze sv otcovsk dobroty
(m. 10,20). A neklade nm jin podmnky, ne abychom se celm srdcem chopili
tak velik milosti jeho dobrotivho rozhodnut. To prv uvd Pavel (m. 4,16): e
proto z vry nm pipad ddictv spasen, aby bylo zaslben pevn. Nebo jist je ta
vra, kter se opr jenom o milosrdenstv Bo a kter v, e se milosrdenstv a
pravda spolu potkaly, to jest, e co milosrdn Bh slb, tak vrn spln. A s jistou
vrou jde pevn zaslben, kter se vcm neme nesplniti (alm 85,11).
Proto je teba, abychom ji uznali, e nae spasen se zakld na pouhm
milosrdenstv Bom, nikoli vak na njak na dstojnosti ani na niem, co z ns
vychz. Proto se slu, abychom celou nadji postavili a jakoby hluboko zakotvili
v tom, e se neohlme na dn skutky, ani v nich nehledme njak pomoci. A tak
povaha vry zle v tom: ui otevti, oi zavti, to znamen pozorn patiti na
zaslben, odvracet mylen ode v lidsk dstojnosti nebo zsluhy. Nikdy toti
nebudeme dosti dvovat Bohu, jestlie jsme pln neztratili dvru v sebe, nikdy
v nm neposilnme dost svch srdc, nebyla-li v ns dve pokoena. Nikdy v nm
nenalezneme dosti tchy, jestlie jsme nad sebou nezoufali, nikdy se nebudeme
dosti v nm chlubiti, jestlie jsme se sami nezekli v sv chlouby. Jsme tedy astni
milosti Bo a mme ji, kdy docela odvrhneme dvru v sebe, a kdy jsme naprosto
pevn pesvdeni o jeho dobrot, a jak k Augustin (O slovech Apotolovch, kap.
11.), zapomeneme-li na vlastn zsluhy, pijmme dary Kristovy, co znamen, e
mme pravou vru, jak se slu. Avak tto jistoty neme nikdo dosci le v Kristu,
jeho ehnnm toliko jsme svobodni od zloeenstv zkona, kter bylo proti nm
vem vydno a vyhleno. Kdy pro mdlobu, kterou ddme po praotci Adamovi,
nememe zkon svmi skutky naplniti tak, jak bylo teba pro ty, kdo tvrd, e si lze
tak zskati spravedlnost, stvme se teprve Kristovou spravedlnost spravedlivmi a
plniteli zkona: Tou se toti odvme jako svou a skuten tak plat u Boha za nai
spravedlnost, take ns m za svat, ist a nevinn. Tak se spluje to, co k Pavel
(1. Kor. 1,30), e Kristus jest nm uinn spravedlnost i posvcen i vykoupen.
Nebo pedevm ns milosrdn Pn pro svou dobrotu a ze sv milostiv vle pijm
laskav na milost, odpout a promj nm hchy, kter zasluhovaly hnvu a vn

50
smrti (m. 5 a 6). Potom v ns pebv a vldne nm v hojn milosti svho svatho
Ducha, pomoc jeho jsou den ode dne vc a vce umrtvovny dosti naeho tla. My
vak jsme posvcovni, to jest zasvcovni Pnu ve v istot ivota tm, e nae
srdce jsou formovna k poslunosti zkona, take jest na jedinou vl slouiti jeho
vli a iti vemi zpsoby jenom jeho slvu, a e nenvidme neistotu, je zstv
v naem tle. A poslze, i kdy ji krme pod vedenm Ducha svatho po cestch
Pn, abychom se nenadmali, zapomenuve na svou pirozenost, zstv v ns cosi
nedokonalho, co nm m bt dvodem k pokoe, aby byla uzavena ped Bohem
veker sta a abychom se uili penet dvru ze sebe vdycky na nho samho
(m. 7,23). A tak je nm vdy poteb odputn hch. Proto prv i ony skutky,
kter konme, kdy krme po stezkch Pn, jakkoliv se Pnu lb, pokud je
konme ve ve, pece nejsou s to, aby samy ze sebe ns uinily Bohu pjemnmi a
oblbenmi; nbr spravedlnost Kristova, kter jedin je dokonal a toliko ona, me
snsti Bo pohled, mus se za ns postaviti a mus ns na soudu zastupovati jako
rukojm (id. 11,6; m. 8,34). Ta u Boha plat a jest nm pipotena prv tak, jako
by byla nae. Tak zskvme ve ve neustle znovu odputn hch a dn nae
poskvrny nebo neistoty nedokonalosti nm nejsou pipotvny, nbr jsou jako
pohben pikryty onou istotou a dokonalost Kristovou, aby nepily na soud Bo,
dokud nepijde hodina, v n ns bosk dobrota pijme do blahoslavenho pokoje
s novm Adamem, kterm jest Kristus, kdy pedtm v ns zemel a pln byl
vyhuben star lovk (1. Kor. 15,45). A zde oekvejme den Pn, v nm budeme
peneseni do slvy nebeskho krlovstv pijmouce neporuiteln tla!
Z toho lze uzavti, jak jest kol a uitek zkona. Jest trojho druhu: Pedn tm,
e zkon ukazuje Bo spravedlnost, to jest tu, kterou od ns Bh poaduje,
pipomn kadmu jeho nespravedlnost a usvduje ho z hchu. Ponvad toti
vichni lid dohromady jsou naplnni nesmyslnou dvrou ve sv sly, nedoke-li
jim Pn jejich przdnotu, je toho poteb, aby zanechali tohoto hloupho mnn o sv
ctnosti a aby porozumli, e stoj a ij toliko rukou Bo. A dle, ponvad vyzdvihuj
spravedlnost svch skutk proti milosti Bo, slu se, aby tato zpupnost byla zavrena
a zahanbena, aby se jako naz a przdn utkali k milosrdenstv Bomu, na n cele se
spolhali, v nm se skryli, a je jedin aby uchopili jako spravedlnost a zsluhy; toto
milosrdenstv je v Kristu nabzeno vem, kte se ho domhaj a je oekvaj pravou
vrou. Za druh, kdy zkon prohlauje, e Bh bude mstitelem, kdy stanov trest
pestupnkm a vyhrouje smrt a soudem, prospv potud, e se krot aspo hrzou
ped tresty ti, kte dbaj jen z pinucen o to, co jest spravedliv a sprvn. Krot se
vak nikoliv proto, e by jejich duch byl uvnit pohnut a doten, nbr ponvad, jako
by je na uzd drel, zdruj ruce od vnjho skutku a udruj svou patnost uvnit,
kterou by jinak svvoln vychrlili. Tm ovem nejsou ani lepmi, ani spravedlivjmi
ped Bohem. Nebo akoliv se neodvauj vykonati to, co si usmyslili, ponvad jim
v tom brn strach nebo stud, ani se neodvauj vyvdt podle sv zvle, pece
nemaj srdce naklonn k bzni a poslunosti Bo, ano m vce se zdruj, tm vce
se uvnit rozohuj a rozpaluj a vou a jsou hotovi uiniti cokoli, jen kdyby nestl
v cest tento strach ze zkona. Ale nejenom to, nbr nenvid velmi zle i sm zkon
a proklnaj Boha zkonodrce, take kdyby mohli, chtli by ho nejradji odstraniti,
ponvad ho nemohou snsti, ani kdy pikazuje to, co je prav, ani kdy trest ty,
kdo pohrdaj jeho velebnost. Pece vak tato vynucen a vydupan spravedlnost je

51
nezbytn obecnmu spoleenstv lid, o jeho pokoj se peuje tm, e se hled
k tomu, aby vechno nebylo uvedeno ve zmatek, co by se stalo, kdyby bylo vem
vechno dovoleno. Za tet: vcm, v jejich srdcch ji psob a kraluje Duch Bo,
pin nemal uitek zkon, protoe jim neustle vc a vce pipomn, co jest
sprvn ped Bohem a co je mu lib. Nebo akoliv maj prstem Bom zkon
napsan a vryt v srdcch (Jer. 31,33; id. 10,16), to jest, jsou takovho smlen i
ctn, e tou poslouchati Bo vle, pece maj ze zkona ten uitek, e se z nho
den ze dne uritji a lpe pouuj, jak jest vle Bo: jako kdy njak sluebnk ji
z cel sv due usiluje o to, aby se zalbil svmu pnu, pece vak ct potebu
poznati zevrubn zvyky pnovy, aby se podle nich dil a jim se pizpsoboval.
Mimoto jakkoliv mohou bt nkte lid psobenm Ducha ochotn a hbit
k poslunosti Bo, pece psobenm tla jsou neten a slou spe hchu ne Bohu.
Tto tlesnosti jest zkon biem, kter je m jako lnho a neschopnho osla
povzbuzovati, pobzeti a nutiti k dlu. Zkrtka: zkon jest pro vc povzbuzenm,
nikoli vak aby jejich svdom svazoval zloeenstvm, nbr aby ustavinm
nalhnm setsal jejich pohodlnost a kral je pro jejich nedokonalost. Mnoz, kdy
chtli naznaiti toto osvobozen od zloeenstv zkona, pravili, e zkon byl pro vc
odstrann, ne e by jim ji nenaizoval, co jest sprvn, nbr toliko e jim ji nen
tm, m byl dve, toti e nemate a neds jejich svdom ortelem smrti, ani e jich
nezatracuje a nehub. Jako zase na druh stran ospravedlnn jest odtrhvno od
dobrch skutk nikoli proto, aby se dn dobr skutky nedly, ani aby byly poprny
dobr skutky, kter jimi jsou, nbr proto, abychom se na n nespolhali, nechlubili
se jimi a nepipisovali jim spasen. Nae dvra zle v tom, e Kristus, Syn Bo, jest
n a byl nm dn, abychom v nm i my byli syny Bomi a ddici krlovstv
nebeskho (Iz. 9,6; 1. Te. 4,14). Nebo k nadji vn spsy jsme povolni pro Bo
dobrotivost, nikoli pro nai podstatu. Povolni jsme vak nikoli k neistot a
k nepravosti, nbr abychom byli svat a neposkvrnn ped obliejem Boha naeho
v lsce (Ef. 1,4).
Kdyby tyto pravdy byly projednny a utdny podle patinho du v minulch
stoletch, nikdy by nebylo vzniklo tolik zmatk a rozmek. Pavel k (1. Kor. 3,11):
ve vstavb kesanskho uen jest teba podreti zklad, kter poloil a mimo nj
dn jin poloen bti neme, jen jest Je Kristus. Jak vak jest tento zklad?
Snad ten, e Je Kristus byl jen potek naeho spasen a otevel nm cestu tm, e
nm vyslouil pleitost k zskvn zsluh? Ani v nejmenm. Nbr e jsme v nm
vyvoleni od vnosti ped ustanovenm svta nikoliv pro nae zsluhy, nbr podle
uloen dobr rady Bo, e jsme jeho smrt vykoupeni z odsouzen k smrti a
vysvobozeni ze zahynut, e jsme v nm pijati od Otce za syny a ddice, e jsme
jeho krv smeni s Otcem, e jsme byli dni od Otce jemu na starost, abychom nikdy
nezahynuli ani se neztratili, e jsouce v nm tak vtpeni, jsme ji njak astni
vnho ivota a vstoupili jsme skrze nadji do krlovstv Boho (Ef. 1,4; m. 9,11;
2. Tim. 1,9; Jan 1,12; Ef. 1,7; 3,15; m. 5,2; 8,17; 2. Kor. 5,18 n; Jan 10,29;
17,12). Ale nad to jet jsme doshli takov asti v nm, e jsme dosud v sob
hloup, ale on je u Boha na moudrost; jakkoliv jsme hnky, on je na
spravedlnost; jakkoliv jsme neist, on jest nae posvcen; jakkoliv jsme slab,
jakkoli bezbrann a blu vydan, pece byla jemu dna moc na nebi i na zemi, aby
za ns potral bla a rozlmal brny pekel; jakkoli dosud na sob nosme tlo smrti,

52
on jest pece nam ivotem (1. Kor. 1,30; Mat. 28,18; Kol. 1,22; 3,4; m. 8,34; Ef.
2;4,24). Krtce, e vechno, co jemu pat, jest nae, a e my jsme vecko v nm a
nim u sebe. Je teba, abychom se vzdlvali na tomto zklad, chceme-li rst
v chrm svat Pnu. Jestlie vak byl ji tento zklad poloen, moud stavitel stavj
na nm dle. Nebo a je teba uen nebo povzbuzen, pipomnaj, e na to se zjevil
Syn Bo, aby kazil skutky blovy, a aby neheili ti, kdo jsou z Boha: e uplynul
as stail, aby se naplnily dosti pohan, a e vyvolen Bo jsou ndobami
milosrdenstv vyvolenmi ke cti, kter mus bt oitny od poskvrn (1. Jan 3,8 n; 1.
Pt 4,3; 2. Tim. 2,20 n).
Vecko to se vak d ci jednm slovem, kdy se pouke, e Je chtl mti
takov uednky, kte by sami sebe zaprali a berouce k svj, nsledovali jej
(Mat. 16,24). Kdo zapel sama sebe, vytrhl tm koen veho zlho, e u nebude
hledati svch vc. Kdo vzal na sebe svj k, pichystal se ke v trplivosti a
krotkosti. Avak Kristv pklad zahrnuje i tyto i vecky jin povinnosti zbonosti a
svatosti; on prokzal Otci poslunost a do smrti, on se zcela oddal plnn Boch
skutk (Fil. 2,8; Luk. 2,51; Jan 4,34; 7,17; 8,55; 10,32; 15,10; 17,4). Kadm
dechem il k slv Otcov, poloil dui svou za bratry i svm neptelm dobe inil a
modlil se za n (Luk. 23,34). Proto bude-li poteb tchy, toto poskytuje
podivuhodnou tchu: e zkost mvme, ale nebvme cele potlaeni, protivenstv
trpme, avak nebvme oputni, bvme vrtkni, ale nebvme docela zvrtkni,
bvme opovreni, ale nehyneme, mrtven Krista Jee vdycky na svm tle
nosme, aby byl ivot Jev zjeven na ns (Fil. 2,27; 2. Kor. 4,10; 2. Tim. 2,11).
Proto, jestlie jsme s nm zemeli, spolu s nm ivi budeme, jestlie spolu trpme,
budeme spolu i kralovat; proto jsme pipodobnni jeho utrpenm, ponvad Otec
peduril, e budou pipodobnni k obrazu Syna jeho ti, kter v nm prv vyvolil,
aby on byl prvorozen mezi mnohmi bratmi (Fil. 3,10; m. 8,29). A tak e ani
smrt ani ivot, ani nastvajc vci, ani budouc nebudou moci ns odlouiti od lsky
Bo, kter jest v Kristu. Hle, neospravedlujeme lovka ped Bohem ze skutk, ale
tvrdme, e vichni, kdo jsou z Boha, se znovuzrozuj a stvaj novm stvoenm, aby
z krlovstv hchu peli do krlovstv spravedlnosti, a e tmto svdectvm upevuj
sv povoln a podle ovoce jsou posuzovni tak jako strom (2. Pt 1,10).
Tmto jedinm slovem lze zamtnout nestydatost nkterch bezbonk, kte
hanliv uvdj, e pr odstraujeme dobr skutky, kdy odsuzujeme vecka lidsk
snaen; e pr keme pli snadn odputn hch, kdy je inme odputnm
zadarmo, a e pr tmto lknm svdme ke hchu lidi, ji o sob k tomu dosti
nchyln; e pr odvdme lidi od sil o dobr skutky, kdy ume, e nejsou
ospravedlovni ze skutk, ani e si jimi nezasluhuj spasen. Tyto vechny pomluvy,
opakuji, jsou tm jednm slovem dostaten vyvrceny.
Pece vak chci krtce odpovdti k jednotlivostem. Nepoprme dobrch skutk,
ale tvrdme, e pokud jsou, jsou od Boha, a e je teba pipsati je jemu, ponvad
vechno tohoto druhu nazv Pavel (Gal. 5,22) ovocem Ducha svatho, aby kdo se
chlub, Pnu se chlubil. Ani nerozdlujeme chvlu za dobr skutky mezi Boha a
lovka, jak to oni in, nbr ji pln neporuenou a nezmenenou uchovvme
Pnu. lovku pisuzujeme na dobrch skutcch toliko to, e i ty skutky, kter jsou
dobr, svou neistotou poskvruje a zneiuje. Nic toti nevychz z lovka by
sebe dokonalejho, aby to nebylo zohydno njakou poskvrnou. Necha tedy vol

53
Pn na soud i ty nejlep z lidskch skutk a uzn v nich svou spravedlnost, lidsk
vak zmatek. Takto odsuzujeme lidsk snahy, to jest, prohlaujeme za zloeen ve,
cokoliv lovk m nebo dl sm ze sebe. Ostatn nam uenm se dostv srdcm
vrnch jedinen tchy, kdy se pouuj, e tyto dobr skutky jim byly od Boha
dny, a e jim pat, a ponvad byly dny od Boha, e zrove se Bohu lb, a e my
v nich mme zalben nikoli proto, e by toho tak zasluhovaly, nbr protoe bosk
dobrota jim urila tuto cenu. Ano, spe poadujeme to, aby se nikdo nepokouel
o dn skutek, ani ho nepodnikal bez vry, to jest, nen-li ve svm srdci pevn
pesvden, e se bude Bohu lbiti. A co oni? Maj ovem vdycky pln sta dobrch
skutk, ale pi tom zpracuj svdom tak, e se nikdy neodv vit, e Bh bude
pzniv naklonn jejich skutkm. Nevyzvme lid k heen, kdy tvrdme, e
odputn hch je zadarmo, nbr pisuzujeme mu tak velkou cenu, e neme bt
dnm nam statkem zaplaceno, a tak e bychom ho nikdy nedoshli, kdyby nebylo
zadarmo. A dle, pro ns sice je zadarmo, ale nikoliv pro Krista, jeho stlo tak
mnoho, toti jeho nejsvtj krev, nad ni nebylo dn ceny dosti vysok, je by
mohla bti Bo spravedlnosti zaplacena. Kdy se lidem dostane tohoto pouen,
pipomn se jim, e tolikrt prolvaj onu nejsvtj krev, kolikrt he. K tomu
dodvme: takov jest nae ohavnost, e me bt smyta jen zdlem tto nejist
krve. Jak se nemaj strachovat a upadnout do pny ti, kdo to sly, maj-li jet co
z Boha, kdy by tm zakalili, se jsou, istotu tohoto zdla? Umyla jsem nohy sv, k
vrn due u alomouna (Pse 5,3), co je mm opt upiniti?
Nyn je zjevn, kdo z ns in odputn hch lacinjm. Oni van, e Bh je
usmen jejich nechutnmi zadostuinnmi, abych tak ekl, smetm. My tvrdme, e
vina hchu jest pli tk, ne aby mohla bti tak malichernmi nicotnostmi
usmena; e urka Bo jest pli velk, ne aby mohla bti odputna pro toto
bezcenn zadostuinn, a e to je vsadnm prvem toliko krve Kristovy.
Neodvdme lidskch srdc od myslu dobe initi, kdy jim odnmme domnn, e si
mohou nco zaslouiti. Nebo na cel e se ml v tom, e kaj, e se pr nikdo
nebude starati, aby vedl dobr ivot, nebude-li vyhldky na odmnu. Jestlie toti jde
jenom o to, aby lid hledli na odmnu, kdy slou Bohu, a aby mu sv skutky
pronajmali nebo prodvali, znamen to mlo. Zdarma chce bt ctn a zdarma
milovn. Toho, pravm, uznv za ctitele, kdo nemaje nejmen nadje, e zsk
odmnu, pece jej nepestv ctti. Dle, je-li teba povzbuzovati lidi k dobrm
skutkm, nemohl nikdo pout ostejch pobdek, neli pouil Pavel, prav-li (m.
6,4), e jsme povstali s Kristem, abychom ili spravedlnosti; poaduje-li (m. 12,1),
abychom vydvali tla sv v ob ivou, svatou, Bohu libou; poaduje-li (Ef. 4,16),
abychom jsouce jedno tlo Kristovo svdili vzjemnmi slubami, e jsme dy tho
tla; pipomn-li (2. Kor. 6,14 n), e nae tla jsou chrmem Ducha svatho, e nen
dnho srovnn Krista s Belilem, ani svtla s temnostmi; ukazuje-li (1. Te 4,3), e
vle Bo jest nae posvcen, abychom se zdrovali od nedovolench dost;
dokazuje-li (m. 6,18), e jsme vysvobozeni z otroctv hchu, abychom poslouchali
spravedlnosti. Meme bti snad povzbuzeni k lsce njakm ivotnjm dkazem,
neli tm Janovm (1. Jan 4,7), abychom milovali jedni druh, jako ns Bh miloval;
e se synov Bo li od syn blovch, synov svtla od syn temnosti tm, e
zstvaj v milovn? i me bt mocnj vzvy k svatosti, neli kdy od tho mue
slyme (1. Jan 3,3): Vichni, kdo maj tuto nadji, posvcuj sebe, ponvad Bh

54
jejich svat jest; nebo kdy slyme samho Krista, e se nm dv za pklad,
abychom li v jeho lpjch (Jan 15,4 n)? Ale tchto nkolik mlo mst jsem uvedl
jen jako pklad, nebo kdybych ml v myslu sledovati jednotlivosti, musel bych
napsat velk svazek. Apotolov jsou plni pmluv, povzbuzen, krn i tch a jimi
pipravuj Boho lovka k velikmu dobrmu skutku, ani se zmiuj o zsluze.
A ovem ml by nm posta iti ten jedin dvod, e m bt Bh v ns oslaven.
Nejsou-li nkte lid dosti naklonni slv Bo, posta pece vzpomnka na Bo
dobrodin, aby povzbudila takov lidi k inn dobrch skutk (Mat. 5,44 n). Tito vak,
ponvad snad pracn dosahuj jaksi otrock a vynucen poslunosti zkona tm, e
pichzej se zslunmi skutky, liv tvrd, e nemme nic, m bychom pobzeli
k dobrm skutkm, ponvad nepostupujeme stejnm zpsobem jako oni. Jako by
ml takovou poslunost ve velik oblib Bh, kter vyznv, e miluje ochotnho
drce, a kter zapovd dvati cokoli z neochotn mysli nebo z pinucen (2. Kor.
9,7).
Ale ovem Psmo tak astokrte pipomn, aby neopominulo dn zpsob
povzbuzen, e Bh odplat kadmu podle jeho skutk. A vak z toho nikdo
nevyvozuje, e nae skutky jsou pinou tto odplaty; vdy pece krlovstv
nebesk nen odmnou sluebnk, nbr je to ddictv syn, jeho doshnou jenom
ti, kte byli Pnem pijati za syny, a to z dnho jinho dvodu, neli pro to pijet
samo (Ef. 1,5). Proto si nemysleme, e Duch svat chtl zaslbenm doporuiti
dstojnost naich skutk, jako by zasluhovaly takov odmny. Nic nm toti Psmo
neponechv, m bychom se mohli chlubiti ped obliejem Bom; ba spe cel
Psmo smuje k tomu, aby zasadilo na pe tkou rnu, ns snilo, zavrhlo a
docela potelo. Pichz vak takto vstc na mdlob, kter by se jinak ihned sesula a
zhroutila, kdyby se neudrovala a netila tmto oekvnm. Pedn, necha kad
sm pro sebe rozv, jak tvrd jest opustiti a zapti netoliko vecko sv, nbr tak
sama sebe; a pece touto zkoukou zasvcuje Kristus sv uednky, to jest vechny
zbon (Mat. 16, 24). Potom je po cel ivot vychovv v kzni ke, aby nedali
vstoupit do svho srdce touze po vezdejch statcch, ani dve v n. Krtce, asi tak
s nimi jedn, e a obrt svj zrak kamkoli, pokud jen se jim tento svt otvr, nevid
nic ne vude zoufalstv. Jak to k Pavel: Jestlie v tomto svt toliko nadji mme,
bdnj jsme nad vechny lidi (1. Kor. 15,19). Aby v tak velkch zkostech neklesali,
stoj pi nich Pn, napomnaje je, aby dreli hlavu ve a uprali oi dle, a e
blahoslavenstv, jeho ve svt nevid, najdou u nho. Tato blahoslavenstv nazv
odmnou, mzdou, odplatou; nepokld to vak za zsluhu ze skutk, nbr
naznauje, e je to nhrada za jejich tisky, utrpen, pohann atd. Proto nestoj nic
v cest tomu, abychom po pkladu Psma nenazvali vn ivot odmnou, ponvad
v nm pijm Pn sv vrn z nmah do pokoje, ze souen do poten, ze smutku
do radosti, z pohany do slvy, zkrtka vecko zlo, kter vytrpli, zamuje vtm
dobrem. A tak nebude nic nenleitho, pojmeme-li svatost ivota za cestu, kter
sice sama nevede, ale po n vyvolen Bo jsou vedeni do slvy nebeskho krlovstv,
ponvad to jest jeho dobrou vl, aby oslavil ty, kter posvtil. Z toho dvodu jest
osthn pikzn nazvno nkolikrt spravedlnost Pn; ne e by Pn pro n
ospravedloval lidi, to jest ml a pokldal je za spravedliv, nbr e jimi pocviuje
sv spravedliv, kter ji dve svou milost ospravedlnil. Jestlie vak nkdo pit
by i nepatrnou st svho spasen skutkm, ten pevrac a poruuje cel Psmo, je

55
pipisuje plnou chvlu bosk dobrot. Kdo pak uv slova zsluha, ten se dopout
rouhn proti milosti Bo, kter se neme se zsluhou srovnat; jist je plno
pchy11) a vzpurn chlouby proti Bohu.
Bh slibuje mzdu a odmnu. Rd to slym. Avak na povinnost bylo vzdti dky
za tak velik dobrodin Bo a tm bychom byli uznali, e nm bylo dno nco, eho
jsme si vbec nezasluhovali a ne se tm chlubiti ani vce uchvacovati, ne nm bylo
dno. Bude-li se ten, kdo obdrel darem uvn pozemku, domhati tak vlastnictv
pozemku, zdali nezasluhuje, aby pro takovou nevdnost ztratil i samo uvn, kter
ml? A ns, jsme-li tak nevdn za tak velkou jeho milost, ml by Pn beztrestn
sneti?
1)
2)
3)
4)
5)
6)
7)
8)
9)
10)

11)

Rozumj: srdce a hnut mysli.

Mat. 22,37: Luk. 10,27.
Calvin nesprvn uvd Kol. 3,16.
Nameno proti katolickmu uen Alberta Magna a Tome
Akvinskno.
Katolit bohoslovci (Petr Lombardsk, Tom Akvinsk), ale i
Luther v Malm katechismu a Melanchton v Loci communes.
Origines (185-254) nejplodnj starocrkevn spisovatel, otec
crkevnho bohoslov.
Panictv i panenstv.
Tak psali protilutert katolit bohoslovci I. Clichtoveus a Dr. Jan
Eck.
m. 8,2.
Katolictv u, e vedle povinnch pikzn, k nim ns Bh
zavazuje a jejich poslunost nm zskv zsluhy, jsou jet
nepovinn evangelick rady: pohlavn istota, chudoba a
poslunost, je nm nejsou pikzny, ale jejich naplnn pin
nadbyten zsluhy.
Toti to slovo zsluha.

56

Kapitola druh.
O VE, KDE JE VYLOENO I VYZNN,
JE NAZVAJ APOTOLSKM
Z dosavadnho pojednn lze ji dostaten poznati, co nm Bh ukld zkonem
initi, a e kdybychom se proti nemu z toho provinili, ohlauje hnv a hrozn ortel
vn smrti. A dle, e to je nejen nesnadn, nbr docela nad nae sly a mimo
vechnu nai schopnost, abychom zkon naplnili, jak on vyaduje. Hledme-li proto
pouze na sebe a pemlme-li o tom, eho zasluhujeme, nezbv nm nic z dobr
nadje, nbr ek ns, od Boha zavren, smrt a zcela jist zhuba. Bylo vyloeno
tak to, e jest jedin zpsob, jak uniknouti tto pohrom, zpsob, kter nm dv
lep nadji, toti milosrdenstv Bo, jeho zcela jist zakusme, jestlie je pijmeme
pevnou vrou a jestlie se na n bezpen spolehneme. Nyn zbv vyloiti, jak tato
vra m bti; tomu se snadno naume z vyznn vry, je nazvaj apotolskm,
v nm je shrnut strun vtah, jako by to byla njak rukov vry, v n je crkev
obecn zajedno.
Avak dve ne pjdeme dl, je teba si pipomenouti, e jsou dva zpsoby vry:
jeden, v-li nkdo, e Bh jest a pokld-li dj, kter se o Kristu vypravuje, za
pravdiv. Takov je tak n soud o vcech, o nich se vypravuje, e se kdysi staly,
nebo je jsme sami spatili ve sv ptomnosti. Tato vra ovem nem dnho
vznamu a nen ani hodna nzvu vry. Chlub-li se j nkdo, a si uvdom, e ji m
spolen s bly (Jak. 2,19), jim proto pece nic neprospv, le e se jet vce
hroz, tesou a ds. Druh zpsob vry je ten, e netoliko vme, e Bh i Kristus
jest, nbr i vme v Boha a v Krista uznvajce, e on jest vpravd nam Bohem a
Kristus nam Spasitelem. To arci znamen, netoliko pokldati za pravdiv vechno
to, co jest o Bohu a Kristu bu napsno nebo eeno, nbr skldati vechnu nadji a
dvru jedin na Boha a Krista, a tmto vdomm bt tak upevnni, e bychom nic
nepochybovali o dobr vli Bo vi nm; e bychom byli jist pesvdeni, e od
nho nm bude dno vecko, ehokoli potebujeme jak pro dui, tak pro tlo; e
bychom jist oekvali, e spln, cokoliv o nm Psma zaslibuj; e bychom nijak
nevhali uznat, e pro ns Kristus jest Je, to jest Spasitel, a e jak skrze nho
dosahujeme odputn hch a posvcen, tak nm tak bylo skrze nho dno
spasen; e bychom na konec byli uvedeni do krlovstv Boho, kter bude zjeveno
v posledn den. Nue, toto je asi to hlavn a souhrn veho toho, co nm Bh svm
svatm slovem nabz a zaslibuje. To je meta, kterou nm ve svch Psmech stanovil,
to je cl, kter ped ns klade.
Slovo Bo tedy je pedmt i cl vry, k nmu mus smovati, i zkladna, o ni se
mus opti a j se pidrovati, bez n tak neme trvati. A tak nic jinho nen tato
prav vra, kter teprve me bt nazvna kesanskou, neli pevn vnitn ujitn,
pi kterm se u sebe ustanovme na tom, e Bo pravda je tak jist, e Bh neme
nesplniti, k emu se svm svatm slovem zavzal (m. 10,11). To tak u Pavel ve
svm vmru vry (id. 11,1), nazvaje ji nadjnch vc podstatou a dvodem
neviditelnch. Rozum pod podstatou anebo hypostas (jak je to v etin) jakoby
oporu, o ni se meme opti a na ni spolehnouti, jako kdyby ekl, e vra sama je
jaksi jist a bezpen vlastnictv tch vc, je nm byly od Boha zaslbeny. Za

57
druh, aby naznail, e a do poslednho dne, v nm budou knihy oteveny, jsou
tato zaslben vzneenj ne to, co lze nam rozumem pochopit nebo spatit oima
anebo rukou ohmatat, a e to neme bt nam vlastnictvm zatm jinak, ne
vystoupme-li nad vechnu chpavost svho ducha a zamme-li svj dvtip nad
vechny vci, je jsou ve svt a konen dostaneme-li se sami nad sebe. K tomu
dodal, e je to jistota o vlastnictv vc, kter le v oblasti nadje, take jich nelze
vidti. Nebo jak sm pe na jinm mst (m. 8,24), nadje, kter se vid, nen
nadje. Nebo co kdo vid, pro by se toho nadl? Kdy vak nazv vru ukazatelem
nebo dkazem (v etin stoj elenchos) vc neviditelnch, k tm prv tolik, jako
kdyby tvrdil, e vra je prkaz vc neviditelnch, e je vidnm toho, co nelze vidti,
zetelnost vc zatemnnch, ptomnost vc neptomnch a pedvedenm vc
skrytch. Tajemstv Bo toti, a jakhokoli druhu, je smuj k naemu spasen,
nemohou bt rozeznna o sob a jak se k, podle sv povahy, nbr vidme je
jenom v jeho slovu, o jeho pravdivosti mme bt tak pesvdeni, abychom
pokldali ji za hotov a splnn, cokoliv k.
Tento druh vry je od prvho daleko rozdln. Kdokoli tuto vru m, tomu se
neme pihodit, aby nebyl Bohu pjemn, jako zase naopak se nikdy nepihod, aby
se nkdo bez n jemu lbil (id. 11,6). Jej pomoc dosahujeme, cokoliv si od Boha
pejeme nebo dme, pokud ve sv prozetelnosti uzn, e nm to prospv. Tato
vra ovem neme mt sv sdlo ani v srdci obojakm a zvrcenm a pokryteckm,
ani me vzniknouti nebo se udreti le z pouh milosti Bo. Prv tuto vru od ns
Bh poaduje v prvnm pikzn svho zkona, kde za vodem, e on jedin jest
Hospodin Bh n, hned pipojuje, abychom nemli boh jinch ped nm; to se
zjevnm myslem, aby nikde jinde ne toliko v nm nespovala nae nadje a
dvra, kter pslu jemu jedinmu. A naznauje tak, e ohl-li se nae nadje a
dvra na jinho, mme jinho boha. O tto ve jsme se rozhodli mluviti. Abychom
pak j mohli ve strunosti uit, bylo o n napsno vyznn, rozdlen ve tyi sti.
Z nich prvn ti sti jsou ureny tem osobm svat Trojice: Otci, Synu a Duchu
svatmu, kter jest jedin n vn a vemohouc Bh, v nho vme. tvrt st
vysvtluje, eho se nm z tto vry v Boha dostv a eho mme oekvat.
Ponvad vak nkte bezbonci, aby vytrhli nai vru a z koen, hlun
napadaj pmo samy pedpoklady vyznn a trop si z ns posmch, e vyznvme
jedinho Boha ve tech osobch, vyadovalo si toto msto, aby jejich rouhav
smky byly pivedeny na pravou mru. Avak ponvad jsem si pedsevzal vsti
uenliv, nikoli pti se s bojovnmi a vzpurnmi, nedm se nyn s nimi do boje plnou
silou. Jenom naznam v mlo slovech to, co je teba v tto sti sledovati a eho se
vysthati, aby se mli na co bezpen postaviti ti, kte vnuj pravd ochotn a
oteven sluch. Psmo nm pedkld jedinho Boha, nikoli vce boh. Izraeli, prav,
Hospodin, Bh tvj, Bh jeden jest (5. Moj. 6,4). Tot Psmo vak tvrd zcela jasn,
e i Otec je Bh, i Syn je Bh, i Duch svat je Bh.
Uvedeme toliko jeden doklad, kter vak me poslouit za tisc jinch. Pavel
spojuje toto troje: Boha, vru a kest, take z jednoho usuzuje na druh (Ef. 4,5). Tak
dokazuje, e jest jeden Bh, ponvad je jedna vra a z toho, e jest jeden kest,
ukazuje, e jest tak jedna vra. Ponvad se toti vra nesm ohlet sem a tam, ani
se sm rozbhati po rznch cestch, nbr mus patiti jedin na Boha a na nho se
obraceti a na nm viseti, d se z toho snadno uzavti, e kdyby bylo vce vr, muselo

58
by tak bti vce boh. A opt, ponvad kest je svtost vry, potvrzuje nm kest
jej jedinost tm, e jest jedin. Nikdo pece neme vyznvat vru, le v jednoho
Boha. Proto, jako jsme ktni v jednu vru, tak nae vra v v jednoho Boha. Proto
je kest jeden a vra jedna, ponvad ob pat jednomu Bohu. Odtud tak vyplv,
e se nesm ktti le v jedinho Boha, ponvad jsme ktni ve ve v toho, v jeho
jmno jsme poktni. Tak tedy, kdy Psmo chtlo (Mat. 28,19), abychom byli ktni
ve jmno Otce i Syna i Ducha svatho, chtlo tm ovem zrove, aby vichni vili
jednou vrou v Otce i Syna i Ducha svatho. Co je to vak jinho, neli jasn
dosvditi, e Otec i Syn i Duch svat jest jeden Bh? Jestlie toti jsme ktni
v jejich jmno, jsme ktni ve vru v n. Jsou tedy jeden Bh, jsou-li uctvni jednou
vrou. Jsou i jin objasujc svdectv, je jednak potvrzuj jedno bostv t, jednak
rozlienost v osobch. Ono jmno, je id nazvaj nevyslovitelnm, je u Jeremie
dvno Synovi (Jer. 23,6 a 33,16).
Jedin tedy mus bt onen vn Bh, kter na jinm mst tvrd, e slvy sv
jinmu ned (Iz. 42,8). Avak kdy se k, 1) e byl na potku u Boha, a e Otec
uinil vky skrze nho a mimoto, kdy sm dosvduje, e ml svou slvu u Otce,
prve neli svt byl, ukazuje se tm rozlien v osobch. Jet vce je to patrno
z vroku, e nikoliv Otec piel a vzal na sebe nae lidsk tlo, nbr e Syn vyel od
Otce, aby k nm sestoupil a stal se lovkem (Jan 1,14; id. 1,2; Jan 17,5; 16,28 a
na j. m.). Ob jest zrove vyjdeno u jinho proroka (Zachar. 13,7), kde jej Otec
nazv druhem nebo blinm. S Bohem vak nen sblen ani sdruen, le pokud je
sm Bh. A zase jestlie je druhem, je teba, aby byl rozlien, ponvad nen
sdruen le mezi dvma. Petr ve Skutcch (5,4) vslovn prohlauje, e Duch svat
jest Bh. e je vak jin neli Kristus, to je znmo z vce ne z desti mst Janova
evangelia (Jan 14 a 15). Avak nejjasnji ze vech vyloil toto tajemstv Pavel (m.
8, 9-11), kdy stdav mluvil o Duchu Kristov a Duchu toho, kter vzksil Jee
z mrtvch. Jestlie toti jeden jest i Otcv i Synv Duch, je nutn, aby Otec i Syn byli
jedno. A zase mus bt Duch sm jedno s Otcem i Synem, jeto dn nen rozdln
od svho Ducha. Nkte posmn namtaj, e pr sly, e Bh jest duch, a proto
e pod Duchem nerozum nic jinho neli Boha Otce. Ale jako sly, e Bh je Duch,
tak tak mohou slyet, e Duch svat je Duch Bo. Nic tedy neodporuje tomu, e
cel bytnost Bo je duchovn, a e v tto bytnosti jsou Otec i Syn i Duch. Ani
nechyblo tch, kte tvrdili, e Bh jest jmenovn hned Otcem, hned Synem a hned
Duchem svatm nejinak, ne jako je nazvn i silnm i dobrm i slavnm i
milosrdnm. Avak i ty je snadn vyvrtiti, protoe je patrno, e to jsou pvlastky,
kter ukazuj, jak je Bh, kdeto ono jsou nzvy, je oznauj, km Bh vpravd je.
Lid nehdav a netvrdojn vid, e Otec, Syn i Duch svat jsou jeden Bh, ponvad
i Otec je Bh, i Syn je Bh, i Duch svat je Bh, a ponvad neme bti le jeden
Bh. A dle ti jsou jmenovni, ti popisovni a ti rozliovni. A tak jeden i ti jsou
jeden Bh, jedna bytnost. Kte ti? Nikoliv ti bohov, ani ti bytnosti. Aby oboje
naznaili, ekli sta pravovrn bohoslovci, e jest jedna bytnost (ousia) a ti
bytelnosti (hypostaseis) to jest, e podstata*) jest jedna, avak v jedn podstat e
jsou ti byty.**) Latinci, tebae se podle smyslu vyjdili ve vem shodn, peloili
(doslova) toliko jeden nzev, ve druhm vyslovili nco jinak. ekli toti: jedna
bytnost,***) ten nzev odpovd onomu eckmu, avak ekli ti osoby, m chtli
naznaiti urit vztah.

59
Proti tomu potkvaj bludai,2) e ousia, hypostaseis, bytnost, osoby jsou jmna
vymylen lidskou libovli, a e se o nich nikde v Psmech nete, ani se jich nevid.
Avak kdy nemohou otst tm, e se mluv o tech, kte jsou jeden Bh, co je to za
svhlavost zavrhovati nzvy, kter nevysvtluj nic jinho, neli co je Psmy
dosvdeno a stvrzeno? Lpe by bylo, kaj, netoliko nae mylenky, nbr i nae
slova dret v mezch Psma, neli rozsvati cizorod slova, kter mohou bti
semenitm roztrek a rozmek. Tak se toti dostavuje mdloba kolem slovnch ptek,
tak se ztrc pravda v hdn, a tak se ni lska pln. Nazvaj-li cizorodm slovem
to, kter nelze ukzat, e je tmi literkami napsno v Psmu, mistruj ns
nespravedlivm zkonem, kterm jsou odsouzena vechna kzn, je nejsou slepena
ze samch text Psma. Jestlie vak jest jim cizorod to, co bylo podivn vymyleno
a je povriv obhajovno, co pispv vce k hdce ne ke vzdln, eho lze jen
s nepatrnm anebo se dnm uitkem pout, co svou drsnost ur zbon ui a co
se vzdaluje od jednoduchosti slova Boho, pak jejich stzlivou zdrenlivost pijmm
z celho srdce. Nebo myslm, e se nesm o Bohu mluvit s men nbonost, neli
se sm o nm pemleti. Vdy i vecko, co si od sebe o nm myslme, je hloup a
cokoliv kme, nejapn. Je vak teba zachovvati uritou mru. Z Psma mus bt
vyvozena pravidla jak pro mylen, tak pro mluven. Tmto smrem je teba vsti jak
vechny mylenky ducha, tak i slova st. Avak co nm brn, abychom nevyloili
srozumitelnjmi slovy msta, je v Psmech jsou pro nae chpn zmaten a
obtn? Ty vklady vak mus slouit zbon a vrn pravd samho Psma a mus
se jich uvat opatrn a skromn a ne vc, ne je teba. Pro to mme kadodenn
pklady. asto se vykld o spravedlnosti z vry, ale jen mlokte chpou, jak se
stvme spravedlivmi skrze vru. Dodejme, e jest ta spravedlnost Kristova, nikoliv
nae, kter v nm a nikoli v ns pebv, avak na se stv pipotenm, ponvad
jest nm pipsna. A tak ekneme-li, e nejsme spravedliv ve skutenosti, nbr
jenom skrze pipoten, anebo e nejsme spravedliv, avak jsme skrze pipoten za
spravedliv pokldni, pokud vlastnme spravedlnost Kristovu skrze vru, stane se vc
srozumitelnou a pstupnou. Je eeno, e Bh pracuje v zavrench, jejich iny byly
zatraceny. Nesnadn a spletit otzka: Zda je Bh pvodcem hchu, i zda m bti
zlo Bohu pipotno, i zda je teba nespravedlnost pokldat za jeho dlo? K tomu
vak pipojme, e je teba pi tomt inu rozliovat skutek zvrcenho lovka od
skutku spravedlivho Boha. e zavren lovk m v sob pevn zatknut koen zla,
e sm od sebe peml o zlm, sm od sebe je chce, usiluje o n a uskuteuje je.
Proto jemu je teba piposti vecko zlo a vechnu vinu jeho skutk, ponvad se
s rozmyslem, vl i inem vzpr proti Bohu. Ale e Bh obrac zlou vli i zl usilovn,
kam on chce: jednou je krot a mrn, podruh jim propjuje spch a pidv sil.
Avak vecko spravedliv. Tak Farao, Nebukadnezar, Senacherib vedli vlku proti
ivmu Bohu, vysmvali se jeho moci, pronsledovali, se byli, nevinn nrod, nsiln
a zcela neprvem toili na ciz majetek. Avak Bh vecky je vzbudil (2. Moj. 3,16;
Jer. 5,15), aby to ve uskutenili, ale tak, e ji jejich vle i mylen byly zl. Anebo
spe obrtil jejich zlou vli i zl usilovn proti Izraeli a propjil jim moc, nkdy aby
pomstil bezbonost svho nroda, jindy aby uinil jeho osvobozen tm velkolepjm.
Tak utrpen Jobovo bylo dlem Bom i blovm, a pece je teba rozliiti
nespravedlnost blovu od spravedlnosti Bo, ponvad onen chtl Joba zahubiti,
kdeto Bh jej jenom zkouel (Job 1 a 2). Tak Assur byl metlou Hospodinova hnvu a

60
Senacherib sekyrou v jeho ruce (Iz. 10,15). Vichni byli jm povolni, povzbuzeni a
podnceni a konec konc byli jeho sluebnky. Avak jak? Zatm co byli hnni svmi
zdivoelmi vnmi, slouili nevdomky Bo spravedlnosti (Jer. 27,6). Hle, Bh i oni
jsou pvodci tho skutku, ale v jednom dle vysvt Bo spravedlnost, kdeto jejich
nepravost. Tmto rozlienm je onen spletit uzel rozvzn. Jestlie nkdo ustavin
s kikem namt, e s takovm rozliovnm nesouhlas, ponvad sofist nacpvaj
sv slovn hdky rznmi rozdleky, kdo by si takovou opovlivost neoklivil?
Jestlie nkdo kr novotu slov,3) zda-li po zsluze nen pokldn za nehodnho nsti
svtlo pravdy, ponvad kr jenom to, e pravda m bti podvna prost a jasn?
Avak takovto novota slov (sm-li se to tak nazvati) je k uitku nejspe tehdy, kdy
m bti pravda obhjena proti pomlouvam, kte se j chtj vyhnouti tak, e se k n
oto zdy. A toho zakoume dnes vce ne dost, ponvad jsme nejvce zamstnni
bojem proti neptelm pravdy. Tak chtj tito hladc hadov uniknout lstivm a
skonm uhbnm, nejsou-li mocn tsnni a nejsou-li polapeni a vehnni do
zkch. Tak sta otcov, vydrdni rozmanitmi zpasy o patn dogmata, byli
pinuceni obrn vyloiti s vybranou jasnost sv smlen, aby neponechali lstivch
skr bezbonm, jim slupky slov slouily za kryt blud.
Arius4) piznval, e Kristus je Bh i Syn Bo, ponvad se nemohl postaviti proti
prkaznm mstm Psma, a aby odeel jakoby se ct, pedstral jaksi souhlas
s jinmi. Avak pitom nepestval zdrazovat, e Kristus byl stvoen, a e ml
potek jako ostatn stvoen. Aby sta vythli z kryt tu jeho ohebnou skonost,
li dl a prohlsili, e Kristus jest od vnosti Synem Otcovm, a e je s Otcem te
podstaty. Zde vyvela bezbonost Arin, kdy zaali slovo homoousios co nejhe
nenvidt a proklnat. Kdyby byli od potku upmn a ze srdce vyznvali, e Kristus
je Bh, nebyli by popeli, e je te podstaty s Otcem. Kdo se odv napadat ony
dn mue, jakoby si libovali v hdkch a sporech, e pro jedin slovko se rozohnili
do takovho ru zpolen a e zniili pokoj crkve? Avak ono slovko rozliovalo
kesany ist vry od bezbonch Arin. Pozdji povstal Sabellius,5) kter tvrdil, e
jmno Otce, Syna i Ducha svatho jsou przdn nzvy, a e tu nejsou pro njak
rozlien, nbr e to jsou rozmanit pvlastky Bo, jakch je velmi mnoho. Dolo-li
ke sporu, piznval, e v, e Otec je Bh, Syn je Bh, Duch svat je Bh. Avak
potom se vytel, e neekl nic jinho, ne jako kdyby nazval Boha mocnm,
spravedlivm a moudrm. A tak zpval jinou psniku, e Otec je Syn, a e Duch svat
je Otec bez jakhokoliv podku nebo rozlien. Ti, jim tehdy leela zbonost na
srdci, aby zlomili jeho bezbonost, volali proti tomu, e vpravd je teba uznati ti
osobit vlastnosti v jednom Bohu. A aby se opevnili prostou pravdou proti zmotanm
prohnanostem, tvrdili, e skuten v jedinm Bohu jsou ti osoby, anebo (co bylo
tot), e v jednot bostv je trojice osob. Jestlie tedy jmna nebyla, vynalezena
lehkomysln, je to lehkomyslnost, jsou-li zapuzovna. Ale a u byla pohbena, jen
kdyby zstala mezi vemi tato vra, e Otec, Syn i Duch svat jest jeden Bh, a pece
e ani Syn nen Otec, ani Duch svat nen Syn, nbr e jsou od sebe rozlieni uritou
osobitou vlastnost. Avak jakmile je teba se postavit proti Arinm na jedn stran
a na druh stran proti Sabellinm, ti, kdo se hnvaj,6) e obma byla vzata
pleitost k vytkm, vzbuzuj dosti velk podezen, e jsou ky bu, Ariovmi
nebo Sabelliovmi. Arius k, e Kristus je Bh, ale mru, e byl uinn, a e ml
zatek, k, e je jedno s Otcem, ale tajn naeptv svm pvrencm, e je

61
spojen s Otcem prv tak, jako ostatn vc, jenome jedinenou vsadou. ekni, e
je te podstaty a strhne kraboku s tve podvodnka, a pece nic pi tom Psmu
nepid. Sabellius k, e Otec, Syn a Duch svat neoznauj v Bohu nic
rozlienho. ekni, e jsou ti a on zdvihne kik, e jmenuje ti bohy. ekni, e
v jedn bosk bytnosti je trojice osob, ekne jednm slovem, co tvrd Psmo, a pi
tom zastav przdn vann. A jestlie nemohou snst tchto slov, a nm aspo
pipust, co nemohou popt, i kdyby pukli, e kdy slyme jeden, mme rozumti
jednotu bytnosti, kdy slyme ti, e v t jedn bytnosti mme rozliovat ti osobit
vlastnosti. Vdy je Psmo rozliuje tak, e pisuzuje Otci zatek jednn, pramen a
pvod vech vc, Synu piznv moudrost a radu pi jednn a na Ducha svatho
vztahuje slu a psobivost jednn. Odtud je nazvn Syn tak Slovem Otcovm,
nikoliv takovm, jakm lid mluv nebo mysl, nbr vnm a nemnitelnm, je se
nevypravitelnm zpsobem vynouje z Otce; jako zase Duch svat je nazvn silou,
prstem a moc Bo. Nyn pak slyme prost vyznn pravdy!
PRVN ST VYZNAN
Vm v Boha Otce vemohoucho, Stvoitele nebe a zem.
Tm vyznvme, e mme vechnu dvru pipjatou k Bohu Otci, jeho uznvme
jak za svho Stvoitele, tak za Stvoitele vech vc vbec, je byly stvoeny. Zaloil
je slovem a vnou svou moudrost (to jest Synem), i svou moc (to jest Duchem
svatm) (alm 33,9; 104,24; Sk. 17,24; id. 1,10). Jako je jednou provdycky zaloil,
tak je nyn dr, chrn, vede a zachovv svou dobrotou i moc, bez n by se ihned
vecko zhroutilo a obrtilo v nive. Kdy vak jej nazvme vemohoucm a
Stvoitelem vech vc, je teba, abychom si pedstavovali jeho vemohoucnost
takovou, e j psob vechno ve vech a prozetelnost takovou, e j vechno d
(1. Kor. 12,6; Pl 3, 37) a nikoliv przdnou a ospalou a neinnou, jak mu ji
pibsuj sofist. To proto, abychom mli pesvden vry, e a cokoliv ns potk,
e to vychz od nho pro ns: radost zrovna jako al, tst i netst, a ji jde pi
tom o tlo nebo o ducha (arci s vjimkou hchu, kter nutno pipotat na
nepravosti). A e tak jsme bezpen skryti, ochrnni a uchovni jeho silnou
ochranou, aby nm dn neptelsk moc nekodila (Oz. 13,14). Konen, e od
nho nedostvme nic, co by nevedlo k naemu dobru (jeto pijmme vechno
z jeho ruky), a u jsou to vci, kter jsou obecn pokldny jednou za tst,
podruh za netst (m. 8,28). A to vechno nm in ne pro njakou nai
dstojnost, ani pro njakou zsluhu, kter by dluil tuto milost, ani proto, e bychom
mohli navzjem odmnit jeho dobrotivost, nbr in to ze sv otcovsk laskavosti a
shovvavosti, pro ni jedinm dvodem, e tak s nmi jedn, jest jeho dobrota
(m. 11,31). Proto musme usilovat o to, abychom byli za tak velikou dobrotu
vdni, abychom o n uvaovali ve svch myslch, ji zvstovali a vyneli vemonmi
chvlami. Takovho Otce ctme s vdnou zbonost a vrouc lskou tak, e se
budeme docela oddvati jeho poslunosti a jej ve vem ctti! Vecko, i vci nm
odporn pijmejme s mysl vyrovnanou a ztienou jakoby z jeho ruky, vdouce, e
tak se star jeho prozetelnost o ns a nae spasen i tenkrte, kdy zarmucuje a
sou. A tak a se nm konec konc pihod cokoliv, nikdy nesmme pochybovat nebo

62
nevit, e jest nm milostiv, a e chce nae dobro a sv spasen musme nicmn
oekvat od nho. Nebo jest naprosto jist a pravdiv, e v tom je prav vra; a aby
ji kad ml, to ns u tato prvn st vyznn.
DRUH ST VYZNAN
I v Jee Krista, Syna jeho jedinho, Pna naeho, jen se poal z Ducha svatho,
narodil se z Marie Panny, trpl pod Pontskm Piltem, ukiovn, umel a pohben
jest, sestoupil do pekel, tetho dne vstal z mrtvch, vstoupil na nebesa,
sed na pravic Otcov, odkud pijde soudit ivch i mrtvch.
Tm vyznvme, e vme v Jee Krista, o nm jsme pesvdeni, e jest
jedinm Synem Boha Otce a to ne podobn jako vc, kte jimi jsou jenom pijetm
a milost, nbr e je jm podle pirozenosti, a e je od vnosti zplozen z Otce. Tak
toti jej odliujeme ode vech ostatnch, kdy jej nazvme jedinm. Take jest,
pokud je Bh, stejnm Bohem s Otcem, jsa te pirozenosti i podstaty nebo
bytnosti, nim neodlien ne osobou, je je jemu vlastn a j se li od Otce. Cokoli
vak nese na sob stopy lidsk moudrosti, to je teba zde potlaiti a dret jakoby
v zajet a naprosto bez zvdavho vetenho mluven nebo vhn vzvati takovto
tajemstv, je daleko pevyuj vechno chpn lidskho rozumu. A abychom si po
tto strnce nic nepedstavovali, ani nemysleli ani nemluvili, ne jak ns pouuj
Psma, mly by ns odstrait pklady kac, kte byli sraeni do propasti, kdy chtli
svm rozumem pltvati. Kdy tedy Bh Syn jest jeden a t Bh s Otcem, vyplv
z toho, e jest prav Bh, Stvoitel nebe i zem (id. 1,2). A jako vechnu dvru
stavme na Otci, tak je teba, abychom ji stavli i na Synu, jeto jest jeden Bh. e
vak zde zvlt je jmenovn Stvoitelem nebe i zem Otec, to m svj dvod, jak
jsme ji dve ekli, v rozlien osobitch vlastnost, podle nho se Otci pit,
zatek jednn, take se m ci, e vlastn on jedn, avak skrze sv slovo a
moudrost a ve sv sle. e ostatn dlo pi stvoen svta bylo spolen tem osobm,
objasuje onen hlas Otcv (1. Moj. 1,26): Uime lovka k obrazu a podobenstv
naemu. Zde se nerad s andly, ani nemluv se sebou samm, nbr dovolv se sv
moudrosti a moci.
Mimo to vyznvme tm svou vru, e on pro ns k nm sestoupil, aby ns
osvobodil z tyranstv satanova, jemu jsme byli poddni, z pout hchu, jimi jsme byli
svzni, z otroctv smrti jak tlesn tak duchovn, v ni jsme byli uvreni a z vnch
trest, jim jsme propadli. Ponvad nebylo v na schopnosti, abychom se odtud
vysvobodili a vymanili, e z bosk dobroty a milosrdenstv byl posln od Otce, aby
oblkl nae tlo, kter spojil se svm bostvm. Nebo tak tomu bylo v n prospch,
aby ten, kter se ml stt nam prostednkem, byl prav Bh i lovk. Nebo kdy
vechno bylo znieno, kdy nae hchy postavily mrak mezi ns a naeho Boha, kdo
by byl k nmu dospl (Iz. 59,2)? Snad lovk? Vdy vichni se dsili se svm
rodiem Adamem ped tv Bo (1. Moj. 3,8). i andl? Ale vdy i oni potebuj
hlavy, v n by souviseli se svm Bohem (Ef. 1,20 n; Kol. 1,16). Co tedy? Ve by bylo
ztraceno, kdyby sm Bo majestt nebyl k nm sestoupil, kdy my jsme nebyli s to,
abychom k nmu vystoupili. Tak se nm stal Syn Bo Immanuelem, to jest, s nmi
Bh (Iz. 7,14). A zase, kdy nae nzkost jest ve vech smrech v rozporu s Bom

63
majesttem, kdo jet i nyn by ml dost odvahy doufati, e mu jest Bh blzk, e
s nm pebv, a e jest pi nm? Jeho pbuzenstv tedy by jet nebylo dosti blzk,
jeho ptelstv by jet nebylo dosti pevn, kdyby nebyl tak nae lidstv pipojil ke
svmu bostv tak, jako s nmi spojil svoje bostv. Tak Pavel (1. Tim. 2,5), kdy jej
ped ns postavil jako prostednka, vslovn jej nazval lovkem. Prostednk, k,
Bo a lidsk, lovk Je Kristus. Mohl ci Bh, mohl snad i toto jmno, jako jmno
Bo vynechati, avak on znal nai slabost. A tak aby se nikdo netrpil, kde onoho
prostednka teba hledati a jak se k nmu lze dostati, dodal k tomu hned: jest
lovk, jako kdyby ekl: jest vm blzk, ba na dosah, jest vam tlem. Tm chtl
jist naznaiti to, co jinde vyloil srozumitelnji (id. 4,15), e nemme nejvyho
knze, kter by nemohl souctiti s naimi mdlobami, ale zkuenho ve vem nm
podobn, krom hchu. Nebyla to obyejn vc, kterou ml prostednk dokzati,
aby ze syn lidskch uinil syny Bo, z ddic pekla ddice krlovstv nebeskho.
Kdo to mohl uiniti, kdyby se Syn Bo nebyl stal synem lidskm, a nebyl tak pijal
nai podstatu, e svou na ns penesl a to, co bylo jeho od pirozenosti, uinil nam
skrze milost? To tedy jest nae nadje, e jsme syny Bomi, ponvad pirozen Syn
Bo vytvoil si tlo z naeho tla, maso z naeho masa a kosti z naich kost, aby byl
tot co my. To, co bylo nm vlastn, chtl vzthnout na sebe, aby to, co bylo jeho,
mohl vzthnout na ns, a tak aby sm byl spolen s nmi i Syn Bo i syn lovka.
To jest na nadj, e ddictv nebeskho krlovstv pat nm, ponvad jedin Syn
Bo, jemu ddictv pevn patilo, ns pijal za sv bratry: proto jestlie brati, tedy i
podlnci na ddictv.7) Mimoto bylo k naemu prospchu, aby byl pravm Bohem i
lovkem ten, jen se ml stti nam Vykupitelem. Jeho kolem bylo odstranit smrt.
Kdo to mohl uiniti le ivot? Jeho kolem bylo pekonati hch. Kdo to mohl uiniti
le sama spravedlnost? Dle, kdo je ivot nebo spravedlnost, ne-li sm Bh? Sama
sebe tedy uinil nejlaskavj Pn nam Vykupitelem, kdy ns chtl vykoupiti. Druh
hlavn oddl naeho vykoupen byl ten, aby lovk, kter svou neposlunost sm
sebe zahubil, odinil svoje zahuben poslunost, aby uinil zadost Bo spravedlnosti
a zaplatil tresty za hch (m. 5,19). Vystoupil tedy prav lovk, Pn n. Oblkl na
sebe osobu Adamovu, pijal jeho jmno, aby ukzal Otci msto nho svou poslunost,
aby nae tlo postavil Bo spravedlnosti k zadostuinn, a aby v naem tle zaplatil
trest za hch. Kdo tedy olupuj Krista, bu o jeho bostv anebo o lidstv, ti se bu
rouhaj jeho majesttu, anebo zatemuj jeho dobrotu, ale stejn otsaj a vyvracej i
nai vru, kter bez tohoto zkladu stti neme. A tak slovo tlem uinno jest,8)
a ten, kter byl Bohem, zrove tak se stal lovkem, aby byl souasn tm: i
lovkem i Bohem, nikoliv smenm podstaty, nbr jednotou osoby.
Tomu lze porozumt na pklad lovka, na nm vidme, e je sloen ze dvou
st, z nich dn pece nen s druhou tak smena, aby nepodrela osobitou
vlastnost sv pirozenosti. Nebo nen ani due tlem, ani tlo du. Proto se i o dui
k zvl to, co dnm zpsobem se neme vztahovat na tlo a zase o tle, co se
nijak nehod o dui a o celm lovku, co neme bt pojato ani zvl o dui, ani
o tle, le nevhodn; poslze vlastnosti due jsou peneny na tlo a vlastnosti tla
na dui. A pece ten, kter z tchto st pozstv, jest lovk jedin, nikoli vce
jich. Takov zpsoby mluven vak naznauj, e v lovku je jednak jedna
pirozenost, sloen ze spojen dvou pirozenost, jednak e v nm jsou dv rozlin
pirozenosti, kter dohromady skldaj onu. Tak mluv Psma i o Kristu. Pisuzuj mu

64
nkdy to, co se slu vztahovat jedin na jeho lidstv, jindy co pslu vlastn jeho
bostv a jindy, co poj dohromady ob pirozenosti a oddlen ani jedn, ani druh
dosti nevyhovuje. Poslze v uen o sdlen vlastnost pisuzuj jeho bostv to, co
bylo vlastn jeho lidstv a lidstv, co psluelo jeho bostv. Z toho nen nic mm
vmyslem, nbr v Psmech se vyskytuj o tom jasn doklady, na p. to, co pravil
Kristus sm o sob (Jan 8,58): Prve neli Abrahm byl, j jsem, bylo od jeho lidstv
daleko vzdleno. Nebo lovkem se stal a mnoho stolet po Abrahmovi. To tedy
platilo vhradn o jeho bostv. e jest nazvn sluebnkem Otcovm, e prospval
vkem i moudrost u Boha i u lid, e nehledal chvly sv, to patilo jedin k jeho
lidstv (Iz. 42,1; 53,11; Lk. 2,52; Jan 8,50). Nebo pokud jest Bh, jest rovn Otci,
ani me bti nm vyven a spravuje vecko pro sebe sama (Fil. 2,9-11). e
obdrel moc od Otce odpoutti hchy, ksiti mrtv, a e byl ustanoven soudcem
ivch i mrtvch, to nepatilo vhradn ani jeho bostv, ani jeho lidstv, nbr obma
pirozenostem zrove (Lk. 5,24; Jan 5,25; 6,54; Sk. 10,42). Takovmi vsadnmi
prvy byl toti nadn Syn Bo, kdy byl zjeven v tle; ml je sm spolu s Otcem ped
ustanovenm svta a nemohla bti dna lovku, kter nebyl nim ne lovkem.
Pemnoho vpovd tohoto druhu je v evangeliu Janov; ty nevyhovuj dobe ani
bostv ani lidstv, ale s osobou Kristovou, v n byl zjeven Bh i lovk, souhlas
velmi dobe. V tomto smyslu je tak teba pijmati to, co se te u Pavla (1. Kor.
15,24), e Kristus navrt krlovstv Bohu a Otci. Nebo krlovstv Syna Boho, je
nemlo dnho zatku, nebude mti konce; ale jako po svm ponen byl slvou a
ct korunovn a ustanoven nade vm, a jako kdy samho sebe zmail a osvdil se
poslunm Otci a do smrti, byl poven a pijal jmno, aby v nm kad koleno
klekalo: tak i samo jmno a vecko, co od Otce pijal, Otci podd, aby byl Bh vecko
ve vech (Fil. 2,6-11). Ale communicatio idiomatum neboli sdlen vlastnost jest to,
kdy Pavel k, e Bh si dobyl sv crkve krv, a e Pn slvy byl ukiovn
(Sk. 20,28; 1. Kor. 2,8). Nebo Bh vlastn krve nem ani neme trpti. Ale
ponvad Kristus, prav Bh i prav lovk, vylil svou krev za ns na ki, pen se
to, co vykonal ve svm lidstv, na jeho bostv. Opt, kdy Kristus ekl (Jan 3,13), e
dn nevstoupil v nebe, le syn lovka, kter jest v nebi, jist tehdy nebyl v nebi
podle tla, kter pijal, avak ponvad sm byl t Bh i lovk, pidal pro jednotu
pirozenost jedn z nich to, co psluelo druh. Rozvdm to e pro ty, kte
dnm zpsobem nemohou bt pivedeni k tomu, aby hledali v jedn osob Kristov
osobit vlastnosti obou pirozenost. Tak vyznvaj, e Kristus je Bh i lovk i Syn
Bo. Avak zkoum-li vc dkladnji, pozn, e jest od nich nazvn Bohem a
Synem Bom jen z toho dvodu, e byl poat z Ducha svatho v ivot panny. Jako
kdysi Manichejci9) kali, e lovk m dui odvozenou z Boha10), ponvad etli, e
Bh mu vdechl dech ivota.11) A na obhjen svho bludu12) se ryn domhaj toho,
e jest eeno, e Bh ani vlastnho Syna neuetil, 13) a e andl rozkzal, aby prv
ten, kter se z panny narod, byl nazvn Synem Nejvyho.14)
A nedlme ovem dva Kristy, nbr jednodue vyznvme, e ten, kter byl
vnm Synem Bom, oblkl na sebe nae tlo tak, e jeden a t Kristus je Bh i
lovk, arci s pirozenostmi spojenmi, nikoliv se smenmi. Mimoto vak a se
nechlub przdnou nmitkou, s n jdou do sporu, e pr Kristus je Synem Bom
jenom podle svho lidstv. Ponvad ten, kter se jako lovk narodil z panny a trpl
a dn jin nen nazvn Synem Bom, necha poznaj zpsob, jm se Psmo

65
vyjaduje z jednoho msta, proroka, u nho Pn takto mluv (Mich. 5,2): Ale ty,
Betlme Efrata, jakkoli jsi nejmen mezi tisci Judskmi, z tebe mi vyjde kne, kter
m kralovati lidu mmu Izraelskmu, jeho vchod jest od potku, ode dn
vnosti. Nesly, e vchod prv toho Krista, kter se narod v Betlm, jest ode
dn vnosti? Avak jestlie nahldneme do on vnosti dn, pece Kristus dosud
nebyl. To ovem je pravda, ale byl tu Syn Bo, jen se pozdji stal Kristem. Tak
pvodce listu k idm (1,1) k: V tchto poslednch dnech mluvil nm Bh skrze
milho Syna svho, kterho ustanovil ddicem veho, skrze nho i vky uinil. Jist
zde musil bti Syn dve, neli se stal lovkem, jestlie skrze nho byly uinny
vky. Ano odtud lze i usoudit, e slovo Bo jest Syn Bo. Nebo co k Jan (1,3), e
skrze slovo vecky vci uinny jsou. Apotol prav, e skrze Syna.15) Pavel tak do t
mry jasn rozliuje oboj oznaen: Syn Bo a Syn lovka, e jet se proti tomu
vzpouzeti bylo by znamenm nejen zaslepenosti, nbr tvrdojnosti. Pedn kdy k,
e byl oddlen ke kzn evangelia Boho (m. 1,1 n), kter Bh zdvna zaslbil
skrze proroky, o Synu svm, kter byl uinn ze semene Davidova podle tla, kter
prokzn jest bti Synem Bom v moci. Pro by jasn vyznaoval, e jest synem
Davidovm podle tla, kdyby nebyl chtl naznaiti, e jest Synem Bom podle tla?
Jinde (m. 9,5) prav: Z nich jest Kristus podle tla, kter jest Bh poehnan na
vky. i chtj jet nco jasnjho, neli je to, e Kristus je nazvn semenem
Abrahmovm podle tla, jinak mimo tlo e jest Bohem poehnanm na vky? Zase
chci mt dosvdeno to, e nepoprme, e jeden Kristus je prav Bh i prav lovk,
a e tm nen odtreno jeho bostv od lidstv, nbr jen rozlieno. Tyto these se
krsn shoduj, maj-li rozumnho vykladae, kter tak velik tajemstv dovede podati
s nleitou uctivost. Nen vak nic, aby to zuiv a blzniv duchov16) neuvedli ve
zmatek. Napadaj pvlastky lidstv, aby zniili bostv, kdeto pvlastk, je byly
vysloveny spolen o obou pirozenostech tak, e se ani na jednu ani druhou nehod,
pouvaj k popen obou pirozenost. Co vak to je jinho neli tvrditi, e Kristus nen
lovkem, ponvad je Bohem, a e nen Bohem, ponvad je lovkem; a e nen
ani lovk ani Bh, ponvad je zrove i lovkem i Bohem? Kristus tedy mimoto, e
jest Bohem, stal se lovkem, vzav na sebe prav tlo.
O nm vme, e jako byl nazvn hlasem Otcovm i nebeskou vtbou, e tak
vpravd jest Jeem (Lk. 1,31 n), a e toto jmno bylo dno lidem a dn jin,
skrze n by mohli bti spaseni (Sk. 4,12). Vme tak, e on jest Kristem, to jest,
naplnn vemi dary milosti Ducha svatho, kter jsou proto nazvny olejem (alm
45,8; 89,21), ponvad bez nich hyneme jako vyschl a nerodn, a tak jako na nm
Duch spoinul a cele se na nho vylil, abychom z jeho plnosti vechno pijmali
vichni, kdo jsme skrze vru jeho pteli a ddici (Iz. 11,2; 61,1; Jan 1,16). Konen,
e tmto pomaznm byl ustanoven od Otce za krle, kter mu dal vechnu moc na
nebi i na zemi (alm 2,6), abychom v nm byli krli, kte maj vldu nad blem,
hchem, smrt a peklem (1. Pt. 2,9). Dle, e byl ustanoven knzem, aby svou obt
nm naklonil Otce a smil ns s nm, abychom v nm byli knmi, kte by skrze
nho jako pmluvce a prostednka pedneli Otci prosby, dkinn, sami sebe a
vecko, co jest nae (Zj. 1,6; alm 110,3; d. 5,1-10; 13,15). A tak vyznvme, e
on jest jedinm Pnem, jak nm byl od Otce ustanoven. O nm vme, e byl
podivnou a nm nevypravitelnou moc Ducha svatho poat jako lovk v ln svat
panny (Lk. 1,35; 2,21) a narozen z n jako smrteln lovk vydal sv tlo

66
nejpotupnj smrti pro nae spasen a to jedin byl dvod jeho pchodu a svou
krev vylil jako cenu za vykoupen. Trpl vak pod Pontskm Piltem, podle rozhodnut
soudce odsouzen jako kdce a zloinec, abychom byli ped soudnou stolic
nejvyho Soudce jeho odsouzenm osvobozeni. Byl ukiovn, aby na ki, kter byl
podle Boho zkona zloeenm, vzal na sebe nae zloeenstv, jeho nae hchy
zasluhovaly (5. Moj. 21,22 n; Ga. 3,13). Umel, aby svou smrt pemohl smrt, kter
nm hrozila a pohltil tu, od n jsme mli bti pohlceni (Oz. 13,14; 1. Kor. 15,54 n).
Pohben jest, abychom skrze jeho milost byli hchu pohbeni a vysvobozeni
z vladastv bla a smrti (d. 2,14; m. 6,4).
e vak sestoupil do pekel, to znamen, e byl od Boha ztrpen, a e poctil hrzu
i psnost boskho rozsudku, jak se postavil proti Bomu hnvu, aby v naem jmnu
uinil zadost jeho spravedlnosti (alm 21,10; Iz. 53,4). Tak zaplatil a odpykal
zaslouen tresty nikoliv za svou nepravost, kter nikdy nebylo, nbr za nai.
A pece se tomu nesm rozumti tak, e se nkdy Otec na nho rozhnval
(Mat. 3,12). Jak by se mohl hnvati na milho Syna, v nm se mu zalbilo, anebo jak
by on sm mohl svou pmluvou usmit Otce, jeho by ml za neptele? Ale v tom
smyslu se k, e nesl ti bosk psnosti, e byv ubit a ztrpen rukou Bo, zakusil
vechny znmky rozhnvanho a trestajcho Boha, take byl donucen zvolati, kdy
ho svraly zkosti: Boe mj, Boe mj, pro jsi mne opustil (Mat. 27,46)? k se
arci, e sestoupil do pekel, nikoliv vak, e piel na njak urit msto, jemu bylo
dno jmno pekeln pedsn,17) v n otcov, kte ili pod starm zkonem, byli
uzaveni a dreni jakoby v ali, oekvajce tam v poutech a v zajet svho
vykoupen, a e on svou moc prolomil brny tohoto msta, aby je odsud vyvedl. Tato
bajka toti, akoliv jej pvodcov18) jsou velic lid a dodnes jet mnoz ji hj jako
pravdu,19) nen pece nic jinho ne bajka. A nesm bti v tom smyslu chpno msto
u Petra (1. Pt. 3,19), s kterm se vdy vnucuj ti, kte ji chtj hjiti, e Kristus
pied, kzal skrze Ducha tm duchm, kte byli v ali. Nebo to chtl jenom Petr
ci, e moc spasen, zskanho v Kristu, byla ukzna i pln zjevena duchm tch,
kte ped touto dobou zemeli. Vrn, kte vdycky oekvali svho spasen od nho,
spatili toti tehdy jasn a na vlastn oi jeho navtven. Naproti tomu bezbon
vidouce pozd, e on jest jedin spsa, od n byli odloueni, poznali tehdy tm
jasnji, e jim nezbv dn nadje. e vak Petr k bez jakhokoliv rozlien, e
zbon zrove s bezbonmi byli v ali, to nem bt chpno tak, jako by zbon
byli uzaveni, jsouce spoutni njakmi zkostmi, nbr tak, e v temnosti a stinnch
mrkotch spatovali v dlce Krista, kter jim dosud nebyl ukzn. Toto jejich
zkostliv oekvn nazv jakoby obrazn alem. Dle dosvduje Psmo, e oni
tehdy byli v ln Abrahmov, jako i nyn jet jsou, to jest v pokoji a odpoinut, co
jest jim zatkem blahoslavenstv (Lk. 16,22; Zj. 6,11). Nebo si uvdomuj, e ij
v Bohu, a e s nm neodluiteln souvis. Z tohoto vdom maj neobyejnou tchu,
oekvajce den blahoslavenho zmrtvchvstn. Akoliv tato st o sestoupen do
pekel jest od nkterch vypoutna, naprosto nen zbyten, jeto obsahuje nejvt
tajemstv nejvtch vc.
Mimoto vme, e tetho dne vstal z mrtvch, to jest z te smrti, jakou ostatn
lid podle prodnho zkona umraj, a e znovu vstoupil do ivota jako prav lovk,
avak ne ji smrteln, nbr neporuen a oslaven na tle i na duchu, je znovu
pijal. Vme, e takov jest moc jeho vzken, e byve ospravedlnni, jsme skrze

67
n vzkeni ze smrti hchu v novotu ivota a ve spravedlnost (m. 6,4). A zrove
abychom byli ujitni, e jednou vstanou vichni lid, kte zesnuli tout smrt,
ponvad jeho vzken jest nejjistj zruka vry a pedpoklad vzken lid (1. Kor.
15,13; Sk. 1,22).
Vme, e vstoupil na nebesa. Tmto vstupem nm otevel pstup do nebeskho
krlovstv, kter byl nm vem v Adamovi uzaven (Jan 14,1 n). Vdy vkroil do
nebe v naem tle, jakoby v naem jmnu, abychom skrze nadji mli v nm ji
nebe, a tak njak sdlili mezi nebeany (d. 2,10; Ef. 2,6). Takt vme, e tam
sed na pravici Otcov, a to prv tak, jako se projevil v tle. Tm je naznaeno, e
byl ustanoven a prohlen krlem, soudcem a pnem nade vm; a nen vyato
dn stvoen, je by nebylo podrobeno jeho panstv a v nm by ns ze sv moci
neobdarovval duchovnmi dary (1. Kor. 15,27; d. 2,8; Ef. 4,15)20). A tak ns
posvcuje a oiuje od poskvrn hch, vldne nm a d ns, dokud k nmu
nedospjeme skrze smrt, kter s sebou sice pin konec na nedokonalosti, zato
vak zatek blahoslavenstv, jeho v nm dosahujeme, take jeho krlovstv a slva
jest na silou i moc i slvou proti peklu. A to e nyn je u Otce, jest nm k velikmu
prospchu, ba jet vc: poskytuje nm to pstup k nmu a on nm raz k nmu
cestu, aby ns jemu obtoval a vyprooval pro ns od nho milost, a aby u nho jako
n stl obhjce a prostednk orodoval a pimlouval se u nho za nae urky, a
aby ho s nmi ustavin smioval (d. 7,25; 9,11 n a 24; m. 8,34; 1. Jan 2,1).
A tak akoliv byl vyzdvien do nebe, a tak odal ptomnost svho tla z naeho
dohledu, pece pomoc a silou nepestv bt npomocn svm vrnm a nepestv
dokazovati zjevnou moc sv ptomnosti. To tak zaslbil, ka: Aj, j s vmi jsem a
do skonn svta (Mat. 28,20).
Poslze vme, e on odtud ve viditelnm zpsobu sestoup tak, jak byl spaten,
e vystupuje do nebe. To jest v posledn den, v nm se zjev vem souasn
v nevyslovitelnm majesttu svho kralovn, aby soudil iv i mrtv (Sk. 1,1; Mat.
24,30), to jest i ty, je onen den zastihne na ivu, i ty, kte ji dve podlehli smrti, a
vem d odplatu podle jejich skutk (1. Te. 4,13-18; Mat. 16,27) tak, jak se kad
osvd, bu vrn nebo nevrn ve svch skutcch.
A tak kdy vidme cel souhrn naeho spasen a tak vechny sti jeho shrnuty
v Kristu, je teba si dti pozor, abychom si nemyslili ani o nejmen stece naeho
spasen, e spov jinde.21) Nebo jenom v nm jsou ukryty vechny nebesk
poklady. Cokoli dobrho lze vyprositi, a odtud erpaj do sytosti ti, kte celm
oekvnm vis na nm jedinm. Vdy jestlie nm nepochybn poskytuje to ve,
o em prve bylo psno, nebude nm, kte to jistou vrou oekvme z jeho slova,
moci chybti naprosto nic ze dnho dobrho.
TET ST VYZNN
Vm v Ducha svatho.
V tto sti vyznvme svou vru, e Duch svat je prav Bh spolu s Otcem i
Synem, e je tet osobou nejsvtj Trojice, e je te podstaty a od vnosti
s Otcem i Synem, a e je vemohouc a Stvoitel veho. Nebo jak ji bylo eeno,
jsou ti rozlien osoby, ale jedna bytnost. A m je to vym a skrytjm

68
tajemstvm, tm spe se pat, aby to bylo uctvno ne zkoumno, ponvad to ani
nem, ani neme bti zmeno podle zpsobu a mtek naeho rozumu ani na
ei. Proto jako se spolhme celou dvrou na Boha Otce a jedinho jeho Syna, tak
tak se spolehnme na Ducha! Vdy je to jeden n Bh s Otcem i Synem. Jsme
pesvdeni, e nemme jinho vdce ani prvodce k Otci neli Ducha svatho, jako
nen jin cesty neli Kristus, a e nemme dn milosti od Boha le skrze Ducha
svatho, ponvad milost je vlastn moc i dlo Ducha svatho, v n Bh Otec v Synu
psob vechno dobro, kdekoliv jest, v n psob, udruje, dv vzrst a obivuje
vecko, a v n ns ospravedluje, posvcuje, oiuje, vol a thne k sob, abychom
doshli spasen (m. 8,30; Ef. 2,18; 1. Kor. 12,7 n). A tak Duch svat, pokud na
tento zpsob v ns pebv, osvcuje ns svm svtlem, abychom se uili jasnji
poznvat, jak nesmrn bohatstv bosk dobroty mme v Kristu (1. Kor. 2,10; 2. Kor.
13,4). Nae srdce zapaluje ohnm lsky jak k Bohu, tak k blinmu a den ode dne vc
a vce roztavuje a spaluje neesti na dostivosti (m. 8,13); take jsou-li pi ns
njak dobr skutky, je to ovoce a psoben jeho milosti, nae vak vno bez nho
jsou temnoty mysli a zvrcenost srdce (Ga. 5,19 n). Ale pitom vechny tyto dary
nejsou odplatou za njak nae sluby nebo zsluhy, nbr jsou nm svobodn a
zdarma darovny z bosk tdrosti. A tak vme v Ducha svatho uznvajce, e on
jest spolu s Otcem i Synem jedinm nam Bohem a mme za jist a pevn, e je to
jeho dlo i moc, e jsme uslyeli svat slovo evangelia, e jsme je ve ve pijali, a e
nyn v tto ve stojme, dlo, kter je, pravm, zadarmo, aby se nedalo nic pipsat
k naim zsluhm. Ponvad toho se dostv rovnou mrou vem vrnm, mus tato
vra bti vrou vech.
TVRT ST VYZNN
Vm v svatou crkev obecnou, svatch obcovn,
hch odputn, tla z mrtvch vzken a ivot vn.
Pedevm vme v22) svatou crkev obecnou, to jest veker poet vyvolench, a
u jsou to andl nebo lid (Ef. 1,10; Kol. 1,20); z lid, a u jsou mrtv nebo dosud
ij, z ijcch pak a psob v kterchkoli zemch, aneb a jsou kdekoli rozptleni mezi
nrody: e jest to jedna crkev a spoleenstv a jeden Bo lid, jeho jest Kristus, n
Pn, vdcem a knetem i jakoby hlavou jednoho tla. Tak jako v nm byli vyvoleni
boskou dobrotou ped ustanovenm svta, aby vichni byli shromdni do Boho
krlovstv. A toto spoleenstv je obecn, to jest, universln, ponvad nelze
vynalzti dv nebo ti, nbr vyvolen Bo jsou tak vichni v Kristu sjednoceni a
spojeni, e jako jsou od jedn hlavy zvisl, tak rostou jakoby v jedin tlo souvisejce
mezi sebou tm spojenm, jako dy tho tla. A skuten se stali jedno ti, kte spolu
ij v jedn ve i nadji i lsce v tomt Bom duchu a kte byli povolni v tot
ddictv vnho ivota (m. 12,4 n; 1. Kor. 10,17; 12,12 n; Ef. 4,4-6). Jest tak
svat, ponvad vichni, kte byli vyvoleni vnou Bo prozetelnost, aby byli pijati
za dy crkve, ti vichni jsou Pnem posvceni (Jan 17,17-19; Ef. 5,26).
A tento d Boho milosrdenstv je nm popisovn Pavlem (m. 8,29 n) tak, e
kter z lid pedzdil, ty i povolal, a kter povolal, ty i ospravedlnil, a kter
ospravedlnil, ty i oslavil. Povolv sv tm, e je k sob pitahuje, dvaje se jim

69
poznati jako Bh a Otec. Ospravedluje je tm, e je oblk do spravedlnosti Kristovy,
aby se j jednak jako svou dokonalost ozdobili, jednak aby svou nedokonalost pikryli
a svlauje je hojnm poehnnm svho svatho Ducha, aby jm den ode dne byli
oiovni od poruenosti svho tla a znovuzrozeni do novho ivota, dokud se
neobjev ped jeho tv jako svat a neposkvrnn. Oslav je, a majestt jeho
krlovstv bude zjeven ve vem a vudy. A tak kdy Pn povolv, ospravedluje a
oslavuje sv, nein tm nic jinho, neli e prohlauje sv vn vyvolen tm, kter
k tomu peduril, dve ne se narodili. Proto do slvy nebeskho krlovstv nevkro
nikdo, kdo nebyl tmto zpsobem povoln a ospravedlnn, ponvad Pn pedkld a
zjevuje tmto zpsobem sv vyvolen bez jakkoliv vjimky mezi vemi lidmi, je
vyvolil. Psmo asto, pizpsobujc se naemu mylen, nenazv Bom vyvolenm le
to, kter tmto povolnm a ospravedlnnm bylo ji zjeveno. Z t piny asto pot
k Bomu lidu ty, v nich Bh psobil svou moc, akoliv nebyli vyvoleni a opt
nepot mezi Bo lid ty, kte vpravd byli vyvoleni, ponvad jet za takov nebyli
prohleni (Oz. 2,19-23; m. 9,25 n; 10,20; 11,26-28). Zde toti nepihl k on
jedn a nemniteln Bo prozetelnosti, nbr popisuje nm Bo syny tak, jak nmi
mohou bt poznni, toti jako ty, kte bvaj vedeni Duchem Bom (m. 8,14).
Ponvad vak crkev jest lid vyvolench Boch, neme se stti, aby ti, kte jsou
opravdu jejmi dy, nakonec zahynuli anebo zali zlm koncem. Jejich spasen se
toti opr o tak jist a pevn opory, e se neme ztit ani zhroutit, i kdyby se
pohnula cel stavba svta. Pedn proto, ponvad stoj s Bom vyvolenm a neme
bt zmnno nebo ukrceno le spolu s onou vnou moudrost. Mohou se tedy
potceti a zmtati, ano i klesati, avak neklesnou docela, ponvad je Pn podpr
svou rukou. To je to, co k Pavel (m. 11,29): Dar zajist svch a povoln Bh
nelituje. Za druh ty, kter Pn vyvolil, ty odevzdal do ochrany i pe svmu Synu
Kristu, aby nikoho z nich neztratil, ale aby vzksil vecky v den nejposlednj
(Jan 6, 39). Pod tak dobrm strcem mohou sice blouditi i klesati, ale jist nemohou
zahynouti. Mimoto je teba stanoviti, e nebylo doby od zaloen svta, v n by Pn
neml sv crkve na zemi, a e tak a do skonn svta dn doby nebude, v n by
crkev neml, jak to sm slibuje (Joel 3,1 n; alm 89, 21-36; 132,12). Nebo akoliv
hned od zatku bylo lidsk pokolen hchem Adamovm porueno a pokaeno,
pece z tto jakoby poskvrnn hmoty posvcuje nkter ndoby ke cti,23) take nen
vku, kter by nezakusil jeho milosrdenstv. Konen je teba takto viti o crkvi,
abychom budujce na dve v boskou dobrotu mli za jist, e i my do n patme, a
abychom dvovali, e s ostatnmi vyvolenmi Bomi, s nimi jsme byli povolni a
ji zsti ospravedlnni, budeme dokonale ospravedlnni a oslaveni. Nedovedeme
sice pochopiti nepochopitelnou Bo moudrost, ani je nam kolem, abychom ji
zkoumali tak, aby nm bylo znmo, kdo byli v jeho vn rad vyvoleni a kdo
zavreni (m. 11,1-2). Ale ani to nen kolem na vry, kter je bohat ubezpeena,
tmto zaslbenm, e Bh uzn za syny ty, kte pijali jeho jednorozenho Syna
(Jan 1,12). Kdo by mohl bti tak bezbon dostivm, aby nejsa spokojen s tm, e
jest synem Bom, doadoval se jet neho nad to?
Kdy tedy v Kristu jedinm nachzme dobrou vli Boha Otce k nm, i ivot a
spasen a konen samo krlovstv nebesk, mus nm on sm nade vecko postait.
Jest toti teba, abychom si byli vdomi, e nm nebude naprosto nic chybti, co by
mohlo pispti k naemu spasen a dobru, bude-li nm patit on. A e on i vecko, co

70
jeho jest, stv se vskutku nam vlastnictvm, jestlie pevnou vrou na nho
spolehneme a v nm spoineme, jestlie v nm slome spasen, ivot, ano vecko,
co jest nae, a jestlie jist budeme ekat, e ns nikdy neopust. Vdy on sm sebe
nm nabz otevenma rukama, jen abychom jej vrou pijali. Kdo vak, nespokojce
se Kristem, usiluj proniknout hloubji, svolvaj proti sob Bo hnv, a ponvad se
chtj vloupati do hlubokosti jeho majesttu, jsou nutn poteni jeho slvou
(P. 25,7). Nebo ponvad Kristus n Pn jest to, v nm Bh od vnosti vyvolil
ty, o nich chtl, aby byli jeho, a aby byli potni do stda jeho crkve, mme v tom
dostaten jasn svdectv, e i my patme mezi vyvolen Bo, a e jsme z crkve,
mme-li obecenstv s Kristem. Potom, ponvad Kristus sm zstv tent, stl a
nemniteln pravda Otcova, nesmme ani na okamik pochybovati o tom, e by jeho
e vskutku nm nevypovdala vli Otcovu, jak byla od potku a jak bude
navdycky (Jan 1,14; 14,7 n). Kdy takto Kristus, a cokoliv jest jeho, stv se skrze
vru nam majetkem, jest teba mti v tom jistotu, e jako on jest mil Syn Otcv a
ddic nebeskho krlovstv, tak i my skrze nho jsme byli pijati za syny Bo, a tak
jsme jeho bratmi a pteli, e se nm dostv asti na tm ddictv. Proto tak si
bume jisti, e patme mezi ty, kter Pn od vnosti vyvolil, jich bude vdycky
chrniti a jich nenech nikdy zahynouti (m. 8,31-39).
Jinak by byla marn a neplodn nae vra o crkvi obecn, kdyby kad o sob
nevil, e jest jejm dem. Jinak vak nen na vc, abychom s jistotou soudili
o jinch, zda jsou z crkve i nikoliv, a rozliovali vyvolen od zavrench. Nebo to
jest jedin vsada Bo, e zn ty, kte jsou jeho, jak dosvduje Pavel (2.Tim. 2,19).
A aby v tom lidsk opovlivost nenabyla vrchu, pipomnaj nm prv kadodenn
udlosti, jak daleko pevyuj soudy Bo nae mylen. Nebo ti, kdo se zdaj
naprosto zahubeni a pln ztraceni, jsou jeho dobrotou voln zpt na pravou cestu,
na druh stran se asto hrout ti, kte se zdli vynikati ped jinmi. Jedin Bo oi
vid ty, kte a do konce setrvaj (Mat. 24,13), a to jest teprve zklad spasen (Mat.
16,25 n). A ovem ani z ujitn Kristova, e bude rozvzno a svzno na nebi, co
sluebnci jeho slova rozv nebo sv na zemi, nensleduje, e bychom mohli
rozeznat, kdo jsou z crkve a kdo jsou j ciz. Nebo tmto zaslbenm nechtl dti
njak vnj znamen, kter by nm veejn oznailo a ped oi postavilo ty, jim
byly jejich hchy svzny neb rozvzny, nbr chtl jenom slbiti to, e ti, kte
uslyeli a ve ve pijali zaslben evangelia, kterm se Kristus nabz k vykoupen a
k spasen, kdy jim bylo kzno na zemi, to jest v tomto ivot od lovka, e ti,
pravm, jsou opravdu osvobozeni a proputni na nebi, to jest ped Bohem a ped
jeho soudem. Tm vak, kte je zamtli a jm pohrdli, je toto zaslben svdectvm, e
na nebi a ped Bohem zstvaj ve svch poutech, a tak i ve svm zatracen.
Jistotou vry nememe tedy poznati vyvolen; ponvad vak Psmo nm pece
popisuje nkter urit znmky, jak dve bylo eeno, podle nich meme rozliiti
pokud Bh chce, abychom je poznali vyvolen a syny Bo od zavrench a vn
stojcch, musme jakmsi soudem lsky pokldati za vyvolen a za leny crkve
vechny, kte i vyznnm vry i pkladem ivota i ast na svtostech vyznvaj
s nmi tho Boha a Krista. By i zstvalo nco nedokonalho v jejich mravech
(jako zde nelze vidti dnho dokonalho), jen kdy se jim jejich chyby pli nelb a
kdy si v nich nehov, i o tch jest teba mti dobrou nadji, e budou pod Bom
vedenm vdy lpe a lpe prospvat, a zbaveni v nedokonalosti pejdou do vnho

71
blahoslavenstv vyvolench. Tmito znmkami a znaky nm toti Psmo vymezuje
vyvolen Bo, syny Bo, lid Bo a crkev Bo, jak je meme poznati. Ti vak, kdo
bu s nmi nesouhlas v te ve, anebo maj-li i vyznn na rtech, pece Boha, jeho
sty vyznvaj, skutky popraj (jako ti, u nich vidme, e jsou v celm ivot zloinn
a zkaen, e jsou zpiti hnou rozko, a e usnaj uprosted svch patnost),
vichni takovto se prozrazuj svmi znaky, e nejsou na ten as dy crkve. K tomu
cli byla stanovena vyobcovn, aby jimi byli ze spoleenstv vcch vykazovni a
vypuzovni ti, kte falenm pedstrnm vry v Krista, nepravost ivota a
bezuzdnou libovl v hchu nejsou nim jinm neli pohorenm crkve, a proto
nehodni, aby se chlubili jmnem Kristovm (1. Kor. 5,4 n; Mat. 18,17 n; 1. Tim. 1,20)
Pedn proto, aby nebyli jmenovni mezi kesany k Bo pohan, jako by jeho svat
crkev byla spiknutm zloinc a lid obecn znmch jako nelechetn; potom, aby
astm stykem nekazili jinch pkladem zvrcenho ivota; poslze, aby oni sami
studem zmateni zaali se kt ze sv mrzkosti, a tm poknm aby se konen nauili
vzpamatovat se.
O takovch lidech sice meme soudit, pokud do toho vidme a podle pravidla t
znmosti, o n byla e, e na ten as do crkve nepat. Avak ani tak nesmme nad
nimi zoufati, jako by byli zavreni od ruky Bo. A je vbec nedovoleno kohokoli
vykrtvati z potu vyvolench nebo nad nm zoufati, jako by ji byl ztracen, a snad
mimo ty, o nich je jist znmo, e byli ji slovem Bom odsouzeni: jako kdy nkdo
se zvltnm silm a rozhodnou zlou vl bojuje proti pravd, aby potlail
evangelium, aby vymtil jmno Bo, a aby odporoval Duchu svatmu. O nich bylo
toti ji rozhodnuto sty Pn, kdy ekl, e se neodpout hch proti Duchu svatmu
ani v tomto vku ani v budoucm. To vak meme poznati tak zdka (meme-li to
vbec poznati), e jest radno spe ekati na den zjeven a nepedbhat nerozvn
soudu Bomu (Mat. 12,31 n; d. 6,4-6; 10,26-29; Jan 5,28 n; 1. Kor. 4,5).
Nepisvojujme si vce volnosti k odsuzovn, nechceme-li omeziti Bo moc a
pedpisovati zkon jeho milosrdenstv; vdy nejhor se mn v nejlep, cizinci jsou
vtpovni do crkve a vn stojc do n pijmni, kolikrtkoli se to jemu uzd; aby se
tak vymkl lidskmu mnn a zkrotil jeho opovlivost, aby se neodvili uchvtiti
prvo souditi vc ne slu. Spe je teba, abychom s vzjemnou upmnost smleli
jeden o druhm, jak nejlpe jest mono, abychom si navzjem vykldali sv iny i
slova co nejlpe, a nikoliv je, jak to maj ve zvyku podezrav, kiv a zlovoln
zkrucovali (Mat. 7,1; m. 12,9 n; 14,13; 1. Te. 5,13; d. 12,13 n). Jsou-li vak
nkte tak zvrcen, e nen mon o nich dobe smleti, svme je pece do Bo
ruky a porume je jeho dobrot, majce o nich lep nadji, neli to, co vidme!
Budeme-li se tak se spravedlnost a trplivost navzjem snet, budeme pstovat
mr a lsku, a nebudeme-li nerozumn vnikat do tajnjch soud Boch,
nezapleteme se do temnch blud. Abych to vyjdil jednm slovem: Nevydvejme na
smrt osobu samu, kter jest v ruce a soudu Bom, nbr posuzujme toliko podle
Boho zkona, jen jest pravidlem dobrho i zlho, jak jsou skutky kadho
lovka!
V tomto smyslu je teba chpat vyobcovn, ne e jsou jimi zbavovni nadje na
spasen ti, kdo jsou ped lidmi vyluovni ze stda crkve, nbr e jsou jimi toliko
krni, dokud se z neistot dvjho ivota nenavrt na pravou cestu. Jak pe Pavel
(1. Kor. 5,5), e vydal lovka satanu k zahuben tla, aby byl spasen duch v den

72
Pna Jee, to jest (jak to j aspo vykldm), e jej uvrhl do asnho odsouzen,
aby byl spasen na vky (1. Kor. 5,5; 2. Te. 3,14). A tak akoliv crkevn kze
nedovoluje pli ptelsky se schzeti nebo pli dvrn se stkati s vyobcovanmi,
pece musme vemi monmi zpsoby, a u napomnnm a pouovnm anebo
mrnost a laskavost, anebo svmi prosbami k Bohu usilovati o to, aby, jakmile se
polepili, byli pijati zpt do spoleenstv a jednoty crkve. A nejen s nimi m se takto
jednat, nbr i s Turky a Saracny a ostatnmi nepteli pravho nboenstv.
Naprosto nelze schvalovat zpsoby, jimi se dosud mnoz namhali je pivst k na
ve, zapovdajce jim vodu a ohe a ivly spolen k zachovn ivota, odprajce jim
vechny sluby lidskosti a pronsledujce je ohnm a meem.
Akoliv nm vak nen dovoleno, abychom jednotliv posuzovali, dokud nm soud
Bo jet zstv nejistm, kdo k crkvi pat a kdo ne, pece kdekoli vidme, e se
slovo ist zvstuje a poslouch, a kde se vysluhuj svtosti dle ustanoven
Kristova,24) nesmme dnm zpsobem pochybovati o tom, e tam jest njak Bo
crkev. Vdy neme klamati jeho zaslben: Kdekoliv se shromd dva nebo ti ve
jmnu mm, tu jsem j uprosted nich (Mat. 18,20). Jin jistj znmky crkve Bo
na zemi nelze zskat, ani me bt jinak rozeznno, kdo k crkvi pat a kdo ne. Ano,
dn z tchto vc nelze naprosto porozumti, le skrze vru, a to naznaujeme
prv tm, kdy kme: Vme v crkev. Pedmtem vry jsou toti vci, je nemohou
bt spateny na vlastn oi.25) Tm se stv jasnm, e nejde o tlesnou vc, je by
mla bti podrobena naim smyslm, anebo omezena uritm prostorem anebo
pipnuta k njakmu sdlu.
Vme t v obcovn svatch, to jest, e v crkvi obecn maj vichni vyvolen,
kte pravou vrou spolen uctvaj Boha, vzjemn obecenstv i astenstv na vem
dobrm. Tm se nepopr, e jednotlivci maj rozlin dary milosti (jako Pavel u, e
dary Ducha byly rozdleny a rzn rozdny)
(1. Kor. 12,4-11); nepopr se tak, e sprvn a podle du jednotliv lid dr
majetky, kter maj podle sttn stavy (nebo jest teba, aby v pomrech tohoto
svta byly mezi lidmi rozlieny majetky), ale spoleenstv vcch smuje k tomu,
aby vecky takov statky, a duchovn, a tlesn, pokud jest to sprvn a jak to
poteba vyaduje, sdleli dobrotiv a s povinnou lskou mezi sebou. A ovem,
ehokoli se z Boch dar dostalo jednomu, na tom maj vichni skuten podl, by
to i bylo dno Bom zenm jednomu zvlt a jinm nikoliv (m. 12,4 n; 1. Kor.
12,21 n). Jako maj dov jednoho tla jakousi ast mezi sebou podl na vem,
pece kad jednotliv m sv zvltn nadn a rozlin koly, nebo jak ji bylo
eeno, jsou sebrni a sloueni v jedno tlo. To jest crkev obecn, mystick tlo
Kristovo (Ef. 1,9 a 23). Tak jsme dosvdovali v pedelm oddle, e vme v crkev.
Zde po pravd prohlaujeme, jak tato crkev podle na vry je. Vm ovem, e tato
stka vyznn jest od jednch opomjena a od druhch vykldna v jin smysl, 26) ale
vyloil jsem to, jak jsem dovedl nejvrnji.
Vme v hch odputn, to jest, e z bosk tdrosti, pro zsah Kristovy
zsluhy, dostv se odputn hch i milosti nm, kte jsme byli pijati a vtpeni do
tla crkve; a e naopak odputn hch nen udlovno ani jinde, ani jinm
zpsobem, ani nikomu jinmu (Sk. 10,43; 1. Jan 2,2; Iz. 33,24), protoe mimo tuto
crkev a toto obecenstv svatch nen dnho spasen. A dle crkev sama stoj a
pozstv z tohoto odputn hch a jest jm podepena jakoby zkladem

73
(Oz. 2,19). Protoe odputn hch jest cesta, kterou se dochz k Bohu, a zpsob,
kterm on se s nmi smiuje; a proto ono jedin nm otvr pstup do crkve (kter
jest mstem Bom a pbytkem, kter sob k bydlen posvtil Nejvy), a v n ns
udruje a chrn (alm 46,5; 87,3; 1. Tim. 3,15). Toto odputn pijmaj vrn, kdy
stsnni a ztrpeni i zmateni ve svdom svmi hchy jsou ohromeni pomylenm na
bosk soud, a kdy sami sob se nelb, a kdy jakoby pod tkm bemenem
vzdychaj a trp se, a kdy touto nenvist proti hchu, jako i svm zmatkem
umrtvuj sv tlo a vecko, co z nho pochz. A jako oni bez pestn in toto
pokn, pokud ij v ali svho tla, (nebo tak je toho teba) , tak ihned a bez
pestn se jim dostv onoho odputn. Ne, e by si toho tak zasluhovalo jejich
pokn, nbr protoe se Pnu vidlo, aby sama sebe lidem ukzal v tomto du; a
tak kdy se uznnm sv vlastn chudoby vzdaj v pchy, sebe docela zavrhnou a
sami sob se zokliv, pak teprve zanaj okouet lbeznost milosrdenstv, je jim
pedkld v Kristu, a kdy ho okusili, oddychnou si a ut se, slibujce si v Kristu
najisto odputn hch a blaen spasen. A naopak ti, kte nespj k Bohu po
tchto stupnch, nedoshnou nikdy odputn hch, tohoto zkladu spasen
(Lk. 16,31). A dok cokoliv skvlou velkolepost skutk, teba i zzrak, pece
vechna jejich slova i iny i mylen si Bh okliv; a to tm vce, m vtm zdnm
svatosti klamou lidi, jejich oi jsou asto oslepovny tm przdnm leskem skutk.
Vme v tla z mrtvch vzken, to jest, e v budoucnu jednou vechna lidsk
tla budou vzkena z poruitelnosti v neporuitelnost a ze smrtelnosti v nesmrtelnost (1. Kor. 15,53 n; 1. Te. 4,16 n; Sk. 23,6); a to ti, kte dve zesnuli,
pijmou sv tlo, a u bylo ervy zvrtno anebo v zemi zetlelo, a u se obrtilo
v prach anebo bylo jakmkoliv jinm zpsobem rozmetno. Kte vak tehdy budou
nalezeni naivu, ti tak odlo poruitelnost svho tla, a vichni pejdou nhlm
promnnm v nesmrtelnou pirozenost, a to zbon do slvy ivota, bezbon vak do
odsouzen smrti (Mat. 25,46).
Nakonec vme v ivot vn, to jest, e potom v budoucnu pijme Pn sv
oslaven na tle i na dui do blahoslavenstv, kter bude trvat bez konce, nemajc
dnho podlu na zmn nebo poruitelnosti. A to bude prav a pevn vyvrcholen
ivota, svtla, a spravedlnosti, kdy budeme neodluiteln spojeni s Pnem, kter
chov v sob plnost tchto vc jako pramen nevyerpateln (1. Kor. 15,24-28). To
blahoslavenstv vak bude Bo krlovstv, pln v jasnosti, radosti, ctnosti a tst,
kterto vci jsou nyn daleko vzdleny lidskmu mylen, jak o nich Pavel k
(1. Kor. 2,9): Kter ucho neslchalo, ani oko nevdalo, ani na srdce lidsk
nevstoupily. Naproti tomu bezbon a zavren, kte nehledali Boha upmnou vrou a
nectili ho, ponvad nebudou mti dnho dlu v Bohu a v jeho krlovstv, budou
s bly uvreni do vn smrti, aby stranou v radosti, ctnosti a ostatnho dobra
nebeskho krlovstv odsouzeni do vnch temnot a vnho trpen byli hryzni
ervem, kter neumr, a aby hoeli neuhasitelnm ohnm (Mat. 22,13; Iz. 66,24;
Mk. 9,48).
A je ovem teba, abychom vili i v svatch obcovn, i v hch odputn i v tla
z mrtvch vzken i v ivot vn tak, abychom dvujce v dobrotu Pn mli za
jist, e se nm toho veho dostane se vemi svatmi. A aby bylo naznaeno, jak
jist a stl jest pravda veho toho, a aby se vichni v t ve utvrdili, majce kad
Hospodina za svho Boha a Krista za svho Spasitele a oekvajce vzken svho

74
tla i ivot vn, proto je cel vyznn zakoneno slovem Amen, co jest znmka
osvden jistoty.
Nue, kdekoliv jest iv tato vra, o n jsme prve ukzali, e zle v dve
v jedinho Boha a v Krista, tam jist neme bt tak neinn, aby zrove se sebou
nemla jako prvodce nadji a lsku. Jestlie tyto pln chyb, a umme jakkoliv
dovedn a krsn rozmlouvat o ve, jsme usvdeni, e dn nemme. Nikoli e se
v ns vra rod z nadje nebo lsky, nbr proto, e naprosto nen mon, aby nadje
a lska ustavin neprovzely vru. Abychom to nejdve dokzali o nadji: Je-li vra,
jak jsme slyeli,27) jist pesvden o pravd Bo, kter nm neme ani lht, ani
ns neme klamat, ani neme bt bez inku, tu ti, kte tuto jistotu pojali, zrove
ovem oekvaj, e Bh sv sliby spln, ponvad podle jejich mnn nemohou
nebt pravdivmi. A tak zkrtka nadje nen nim jinm, neli oekvnm tch vc,
o nich vra v, e byly vskutku od Boha zaslbeny. Tak vra v v Boha pravdivho
a nadje oekv, e on v prav as svou pravdivost uke. Vra v, e on jest
nam Otcem, nadje oekv, e on se k nm vdycky jako Otec zachov. Vra v,
e nm byl dn vn ivot, nadje oekv, e nm bude jednou zjeven. Vra je
zkladem, na nm nadje spov, nadje zase vru iv a udruje. Jako neme od
Boha nikdo nic oekvat, ledae prve uvil jeho slibm, tak zase je teba vzpimovat
a podprat mdlobu na vry trplivm doufnm a oekvnm, aby se jako ochabl
nezhroutila. U lsky nen odvodnn o nic temnj. Kdy toti vra pijm pln
Krista, jak je nm od Otce podvn, vak on nen jenom odputnm, spravedlnost,
pokojem a smenm s Otcem, nbr i posvcenm28) a pramenem iv vody,29) nalz
v nm nepochybn lsku, je jest darem a ovocem Ducha svatho a dlem jeho
posvcen (Ga. 5,22). Hle, jako nadje i lska ob stejn se z vry rod a vyrstaj, tak
tak jsou s n spojeny a svzny nedlitelnou sponou. A pece nesmme soudit
o lsce to, co jsme prv uili o nadji, e toti iv, zachovv a upevuje vru.
Nebo to je vlastnost nadje, kter oekvajc v tichosti a trplivosti Pna, zdruje
vru, aby se pli neukvapila a utvrzuje ji, aby nekolsala ani nepochybovala
o vrnosti Boch zaslben (Iz. 28,16). Daleko odlin je podstata lsky, je se
niemu z toho nepodob. Nkte30) maj ve zvyku vnucovat jako dvod to, co k
Pavel (1. Kor. 13,2): Kdyby ml nkdo tak velikou vru, e by hory penel, lsky
pak kdyby neml, nic nen; m chtj dokzat, e je mnna njak vra bez lsky,
kterou sami nazvaj beztvarou,31) ale nepozoruj, m je pro Apotola na tomto
mst vra. Kdy toti v pedel kapitole pojednal o rznch darech Ducha, mezi n
poloil moci, rozlinost jazyk a proroctv, a kdy napomenul Korintsk, aby se snaili
dojt dar jet lepch,32) to jest tch, z nich by vyrostlo vce ovoce crkvi Bo,
pipojil, e jim jet vy cestu uke: e tyto vechny dary, a jakkoliv jsou samy
o sob vysok, pece nim nejsou, neslou-li lsce; e toti byly dny k vstavb
crkve, a e nesmuj-li k tomu cli, ztrcej svou milost. Na dkaz toho rozvd dle,
opakuje tyt dary, o nich shora pojednal, avak pod jinmi jmny. Pro tut vc
vak pouv nzvu moci a vra, toti pro dar initi divy. Ponvad vak toto, a u
moc initi divy anebo vra v divy jest obzvltnm darem Bom, jeho by mohl
kdokoliv zneut jako daru jazyk, jako proroctv anebo jako jinch dar milosti, je
jasn, e se to naprosto li od prav a kesansk vry. To tak lze na p. spatiti na
Jidovi, kter tuto vru ml, nejsa pece nim mn neli vcm (Lk. 10,17 a 20).

75
e vak prv na zklad tohoto msta, a jinho jet, kter nsleduje v te
kapitole, usiluj tvrditi, e lska je vc neli nadje a vra, a e jsme ospravedlovni
spe lskou neli vrou, a to, jak oni kaj, vbornj ctnost, toto tvrzen lze bez
nmahy vymtiti. Mme toti za to, e z toho, co se prav na prvm mst, netk se
prav vry nic. Druh msto i my vztahujeme na pravou vru, nad kterou je lska
vt, ponvad je plodnj, ponvad se e prostr, ponvad slou vce lidem a
ponvad vdycky kvete, zatm co pouit vry je jenom na as. Kdo z tch, kte maj
zdrav sudek, ba vbec zdrav mozek, by chtl z toho usoudit, e lska spe
ospravedluje? Nebo sla k ospravedlnn nezle v dstojnosti skutku. Jedin
v milosrdenstv Bom tkv nae ospravedlnn, a kdy se toho vra chpe, k se, e
ospravedluje. Jestlie vak nkter posmvek mne jet vyzve, pro vykldm
nzev vry v tak kratikm odstupu rzn, odpovm, e mm pro tento vklad velmi
vn dvod. Jeto toti ony dary, kter Pavel vypotal, jsou njakm zpsobem
skryty ve ve a nadji, ponvad smuj k poznn Boha, vechny je souborn
shrnuje pod nzev vry a nadje, jako kdyby ekl: I proroctv, i jazyky, i dar vykldn
i vdn maj tento cl, aby ns vedly k poznn Boha. Boha vak v tomto ivot
nepoznme, le skrze vru a nadji; kdy tedy jmenuji vru a nadji, rozumm tm
zrove vechno toto. A tak zstvaj tyto ti vci: vra, nadje a lska, to jest, a je
jakkoli velik rozlinost dar, sem vechny smuj, mezi nimi nejvt jest lska, a
tak dle. Dle je teba uviti, e i vra i nadje i lska jsou dary Ducha svatho, a e
neme dn z nich ani vzniknouti ani trvati, le Bom milosrdenstvm (1. Kor. 4,7).
A tak se ume za vecko Boha prositi a nehledati toho v sob! A ctme-li, e v ns je
njak nadje, nebo lska, nebo vra, pipotme to s dkinnm Bohu, e jsme to
cele od nho pijali. dejme srdcem i sty (obzvlt vak srdcem, a to ustavin),
aby je ril v ns opatrovati a den ode dne vc a vce podporovati. Nebo my tak
potebujeme, aby byly ustavin rozmnoovny, pokud jsme v tomto ivot, jen,
kdy to s nmi nejlpe dopad, nen nim jinm neli cestou a putovnm, dokud
nedojdeme pln k Bohu, v nm se zakld cel nae dokonalost.
1) Jan 1,1-3.
*) substantia.
**) subsistentiae.
***) essentia.
2) Miguel Servet, panlsk antitrinit (odprce uen o Trojici,),
unit, napsal r. 1531 sedm knih O omylech Trojice; Blandrata,
Claudius Sabaudus poprali crkevn uen o sv. Trojici.
3) Nar na Serveta.
4) Odsouzen na koncilu v Niceji 325, zemel 336 v Caihradu
pedstavitel bohosloveckho scest. Popral, e Je Kristus je
stejn podstaty homousios s Otcem.
5) il kolem r. 200. Popral, e Je Kristus a Duch svat byli
zvltn osoby vedle Boha Otce. Uil, e se nm to tak jen zd, ve
skutenosti je to jen zpsob Boho zjeveni. Calvin myln uvd
Sabellie, asov po Ariovi.
6) Tk se nejen stoupenc Aria a Sabellia, nbr i Serveta a jeho
druh.
7) m. 8,17.
8) Jan 1, 14.
9) Stoupenci babylonskho myslitele Maniho, nar. 215, kter uil, e
Bh i hmota jsou od vnosti. Hmota je nositelem zla. lovk je

76

10)
11)
12)
13)
14)
15)
16)
17)
18)
19)
21)
22)

23)
24)
25)
26)
27)
28)
29)
30)
31)

32)

sloen z dobrho ducha, kter pochz pmo z Boha a z tla,

kter m pvod ve zl hmot.
Calvin tu odmt traducianismus, theorii, e v Adamovi bylo
stvoeno cel lidsk pokolen, take plozenmn vznik tlo i due
novho lovka.
1. Moj.2,7.
Servet a Claud. Sabaudus
m. 8.32.
Luk. 1,27-32.
Efez. 3,9.
Servet a stoupenci.
podle uen katolick crkve u Tome Akvinskho.
Uen o ln otc vys1ovil ji Ireneus, crkevn otec, nar. 142 a
Tertullian, crkevn otec, nar. okolo r. 150.
Servet v knize Obnoven kesanstv.
Skutk. 4,12.20) Sprvnji Efez.1,22.
tvrt st Vyznn nem v latinskm ani eckm znn, vm v
crkev, v svatch obcovn atd. jak tomu je v prvch tech
stech Vm v Boha Otce, v Jee Krista v Ducha svatho.
Nem to ani Calvin. U Hus i Luk Prask rozliovali viti Bohu,
viti v Boha a viti Boha, tj. uznvati, e je. V tomto smyslu
teba chpati tvrtou st vyznn napod.
m. 9,21
Augsbursk konfese l. 7
id. 11.1
Ji Rufinus z Akvileje (kolem 400), prvn vyklada apotolskho
vyznn vry.
Viz shora str. 59 n.
1. Kor. 1,30.
Jan 4,10-14.
Nar na Sentence (Mylenky) Petra Lombardskho (zemel
1160),kter slouily jako uebnice dogmatiky pro cel stedovk
do reformace.
Katolick bohoslov rozliuje prostou vru, vru beztvarou od
vry, kter nese tvar a podobu lsky, take je vlastn toton s
lskou a je pravou ctnost. A teprve tato vra doplnn lskou
ospravedluje pr ped Bohem.
1. Kor.12,31.

77

Kapitola tet.
O MODLITB, KDE JE TAK VYLOENA MODLITBA PN
Z toho, o em jsme a dosud mluvili, seznvme zcela jasn, jak lovk postrd a
je przden veho dobrho, a jak se mu nedostv jakchkoli prostedk ke spasen.
Hled-li proto ztity, jimi by pomohl sv chudob, je teba, aby vystoupil sm ze
sebe, a aby si je opatil jinde. Potom nm bylo vyloeno, e Hospodin se sm nm
nabz ze sv vle a tde ve svm Kristu, aby nm v nm nabdl msto na bdy
vechno tst a msto na chudoby bohatstv, aby nm v nm otevel nebesk
poklady, aby cel nae vra patila na nho, milho Syna jeho, na nm zviselo
vechno nae oekvn a v nm tkvla a spokojila se cel nae nadje. To je sice
tajn a skryt moudrost, ji nelze vyzkoumati rozumovm usuzovnm; ale ovem
dobe ji znaj ti, jim Bh otevel oi, aby v jeho svtle spatili svtlo.1) Avak vra ns
nauila, e ehokoliv jest nm poteb a co sami u sebe nemme, to e jest v Bohu a
v Pnu naem Jei Kristu; nebo se zalbilo Otci, aby v nm pebvala vecka plnost
jeho tdrosti a abychom odtud vichni erpali jakoby z pramene nejvydatnjho
(Kol. 1,19; Jan 1,16); i zbv toliko, abychom u nho hledali a na modlitbch od
nho dali, o em jsme se dovdli, e je jenom v nm. Jinak, kdybychom sice
vdli, e Bh jest Pn a Drce veho dobrho, a e ns vyzv, abychom ho prosili,
avak kdybychom k nmu neli ani jej neprosili, vbec by nm to nebylo k uitku;
bylo by tomu prv tak, jako kdyby nkdo nedbal pokladu, o nm se dovdl, e je
v zemi zakopan a uschovan. Slu se tedy, aby tato posledn vc byla nyn
projednna obrnji, ponvad jsme prve o n promluvili jen pleitostn a jako by
se j jen lehce dotkli2)
Nue, budi prvnm zkonem opravdov modlitby, e se zekneme kad mylenky
na svou slvu, e se zbavme vekerho domnn o sv dstojnosti, a e ustoupme
ode v dvry v sama sebe a vzdme slvu Pnu tm, e sami sebe zavrhneme a
pokome, jak ns k tomu napomn i prorock uen. (Da. 9,18-19): Ne pro nae
spravedlnosti ped tebou padajce pokorn prosme tebe, ale pro milosrdenstv tv
mnoh vyslyi ns, Pane; Pane odpus nm, vysly ns a ui, za prosme, pro
sebe samho, nebo od jmna tvho nazvn jest lid tvj i svat msto tv. Druh
prorok vak pe (Baruch 2,18 n): Due smutn a zoufal nad velikost zla, sehnut
a slab, due lan a oi chybn, vzdvaj tob, Pane, slvu. Nikoliv pro spravedlnosti
otc vylvme prosby ped obliejem tvm a ped tvou tv prosme o milosrdenstv,
Pane Boe n, avak ponvad ty jsi milosrdn, smiluj se nad nmi, jeto jsme
zheili ped tebou. A druhm zkonem budi, abychom vskutku ctili svou chudobu,
a abychom vn myslili, e se nm nedostv toho, eho na Bohu dme pro sebe
a pro svou vc, a e proto jej dme, abychom toho od nho doshli. Nebo
kdybychom byli jinho smlen nebo jinho ducha, nae modlitba by se stala
neistm pedstrnm. Jako na p. kdyby nkdo dal Boha za odputn hch a pi
tom by urit a vn sebe nepokldal za hnka, ten by se svou petvkou Bohu
pmo posmval. Potom, abychom se s velikou velou a planouc touhou modlili za to,
za se modlme jen ke slv Bo; jako kdy se modlme, aby bylo posvceno jeho
jmno, horoucn (abych tak ekl) mme lant a znit po onom posvcen. Jestlie
tedy poznvme, e jsme bemenem hch stsnni a obteni a jestlie pozorujeme,

78
e jsme bez jakchkoliv prostedk, je by nm mohly zskat u Boha milost, necha
ns tento pocit neds, abychom se k nmu sammu neuchlili, ponvad je pro ns
nevyhnuteln, abychom se za takov mli a tak o sob smleli, kdy k nmu
pistupujeme (Lk. 17,10). Nebo modlitba nebyla ustanovena k tomu, abychom se
v n pyn ped Bohem vyneli anebo si o sob myslili nco velikho, nbr
abychom v n vyznvali sv pohromy a u nho alovali tak, jako synov dvrn
svuj rodim sv bolesti. Ba, spe nm mus tento pocit bt jakoby vzpruhou a
pobdkou, abychom tm vce byli pobdni k modlitb.
K tomuto poznn na nedostatenosti pidal nejdobrotivj Otec dv vci, aby
ns jimi mocn pobdl k horlivosti v modlitb: pikzn, jm naizuje modliti se a
zaslben, v nm slibuje, e se nm dostane toho, zakoli budeme prositi. Pikzn
nm bylo opakovno nesetnkrt: Proste, pojte ke mn, hledejte mne, navrate se
ke mn, vzvejte mne v den souen svho; a jako i na jinch mstech, tak tak ve
tetm pikzn zkona, v nm mme zakzno brti jmno Hospodinovo nadarmo
(Lk. 1l,9; Jan 16,23; Mat. 7,7; 11,28; Zach. 1,3; alm 50,15; 2. Moj. 20,7). Nebo
tm, e se nm zapovd brti jeho jmno nadarmo, zrove se nm tak pikazuje,
abychom ho uvali k slv, vzdvajce mu chvlu za vechnu slu, dobrotu, pomoc a
ochranu tm, e od nho tyto vci i oekvme, i na modlitb dme. A proto,
jestlie se k nmu neutkme, kdy na ns dolh njak nouze, a jestlie jej
nevyhledvme a neprosme za jeho pispn, vzbuzujeme jeho hnv ne jinak, ne
kdybychom si bu inili jin bohy, nebo kdybychom si dlali modly. Vdy stejn
pohrdme jeho vl, pohrdme-li ktermkoli jeho pikznm. Na druh stran ti, kte
ho vzvaj, hledaj a chvl, povaj velik tchy, ponvad vd, e tm in vc
jemu milou a slou jeho vli. Zaslben zn: Proste a bude vm dno, stane se vm,
vyslym vs, vytrhnu vs a oberstvm vs, potm vs, psti vs budu v hojnosti,
nebudete zahanbeni (Mat. 7,7; Lk. 11,9-13; Jan 16,23-24; Mk. 11,24).
A toto vechno, jak nm bylo od Boha zaslbeno, tak nepochybn nm bude
splnno, budeme-li to oekvat jistou vrou. Nebo nen to zsluha nebo hodnota
modlitby, kter dostv dan, nbr cel modlitebn nadje se zakld na
takovmto zaslben a tak na nm zvis (Iz. 65,24; Jer. 29,11-14; alm 50,15;
91,15; Mat. 11,28). A tak je teba, abychom se ve svch srdcch ujistili, e budeme
vyslyeni prv tak, jako byl vyslyen Petr nebo Pavel neb kdokoliv jin ze svatch,
akoli byli obdaeni vt svatost ivota ne my, jen prosme-li Boha s tou a stejn
silnou vrou. Vdy jsme vybaveni a vyzbrojeni tm pikznm modliti se a tm
zaslbenm o vyslyen. Bh vak nehodnot cenu modlitby podle osobn dstojnosti,
nbr jen podle vry, skrze ni lid poslouchaj jeho pikzn i dvuj jeho zaslben.
Kdeto ti, kte jsou si mlo jisti Bom zaslbenm a o pravdivosti jeho pochybuj a tak
plni pochyb a rozpak, budou-li vyslyeni, vzvaj samho Boha, nedosahuj nieho,
jak k Jakub (Jak. 1,5-7), jen je pipodobuje vlnm moskm, kter vtr sem i
tam ene a jimi zmt. Kdy pak Pn ujiuje, e se kadmu stane podle vry jeho,
vyplv z toho, e bez vry nelze nieho doshnouti (Mat. 8,13; 9,22; Mk. 11,23-24).
Ponvad vak z lid nen nikdo hoden toho, aby se postavil ped Bohem a
pedstoupil ped jeho obliej, sm nebesk Otec, aby ns zbavil toho zmatku, jen by
jinak kruil nae due, dal nm svho Syna Jee Krista, Pna naeho, aby u nho
byl nam pmluvcem a prostednkem, za jeho vdcovstv bychom k nmu
bezpen pistupovali (1. Tim. 2,5; 1. Jan 2,1; d. 8,6; 9,14 n) v naprost dve, e

79
s takovm pmluvcem nm nebude nic odepeno, zakoliv budeme prositi v jeho
jmnu, jako jemu neme bt nic odepeno od Otce (d. 4,16) a e tak Bo trn
nen jenom trnem velebnosti, nbr i trnem milosti, k nmu v jeho jmnu
pistupujme smle s plnm doufnm, e doshneme milosrdenstv a nalezneme
milost ku pomoci v as phodn.
A jako byl ustanoven zkon o vzvn Boha a jako bylo dno zaslben, e budou
vyslyeni vichni, kdo ho budou vzvati, tak je nm vslovn pikzno, abychom
vzvali ve jmnu Kristov a byl nm tak dn slib, e obdrme, zakoliv budeme
prositi v jeho jmnu (Jan 14,13; 16,23 n). Odtud jest nesporn jasn, e ti, kte
vzvaj Boha v jinm jmnu ne v Kristov, zkrucuj vzpurn jeho rozkazy a jeho vli
nemaj za nic, avak nemaj dnho zaslben, e neho doshnou. Vdy, jak k
Pavel, (2. Kor. 1,20), vechna Bo zaslben v Kristu jsou: jest i tak amen, to
znamen, jsou potvrzena i splnna. Dle, kdy on sm jest jedin cesta a jedin
pstup, jm nm je dno pichzeti k Bohu (Jan 14,6), tm, kdo se uchyluj od tto
cesty a opoutj tento pstup, nezbv ani dn cesta k Bohu ani dn pstup; a
u jeho trnu jim nezstalo nic le hnv, soud a hrza. Konen pak, kdy nm jej
Bh oznail za hlavu a vdce (Jan 6,44 a 65), znamen to, e ti, kte se jakmkoli
zpsobem od nho odklnj nebo od nho odbouj, usiluj se jsou, aby Bohem
vtisknut znamen zniili a zfalovali.
Pokud jde o svat, kte jsouce mrtv, ij v Kristu, necha se nm ani nezd o tom,
e by oni mli jinou cestu modlitby k Bohu ne Krista, kter sm jest cesta, anebo e
by byli v jinm jmnu Bohu mil. A tak kdy ns Psmo vol pry ode veho
k jedinmu Kristu, a kdy nebesk Otec chce, aby v nm bylo vechno shromdno
(Kol. 1,20; Ef. 1,10), je to blud, chceme-li si opatit pstup skrze svat; vdy jej ani
oni sami sob nemohou poskytnouti. Mimoto, kdy vechny sv tuby obracej
k jedin Bo vli, na ni maj zetel a v n spovaj, tup a tlesn a tak hanliv
o nich sml ten, kter jim pipisuje jinou modlitbu, neli tu, v n tou po pchodu
Boho krlovstv. To se napln jednak spasenm zbonch, jednak zahynutm
zatracench. Proto nelze oekvat, e by nm mohlo bt pomoeno jejich
modlitbami, le budeme-li mti podl v Kristu a budeme-li st jeho krlovstv.
A prv tak zase, budeme-li astni Krista, musme bezpen stt na tom, e
vechno, cokoliv je z Boha, stoj nm k slub, a e se cel crkev, jej oni svat jsou
dov, za ns modl, kdy pros, aby pilo krlovstv jejho Pna. Nue, akoliv se
tmto zpsobem za ns modl, pece nesmj od ns bti vzvni. Monost takovho
ponn nevyplv vak ani z toho, e lid, kte ij na zemi, mohou se jeden za
druhho navzjem pimlouvati na modlitbch (1. Tim. 2,1; Jak. 5,15 n). Nebo tato
sluba pispv k tomu, aby mezi nimi rostla lska, kdy se mezi sebou jakoby dl
o sv trampoty a vzjemn je berou na sebe. Toto neplat pi mrtvch, je Pn odal
naemu spoleenstv. Akoliv jejich lska k nm je vdy iv, nebo jsou s nmi
jednou vrou v Krista zce spojeni, nezstv s nimi dn spojen 3) ani jazykem ani
sluchem (1. Kor. 13,10). Nebo tvrditi nco jinho, co je to jinho ne chtt nsiln
vniknouti do skrytch soud Boch bez jeho slova opilmi vidinami naeho mozku, a
tak polapvati Psmo, je tolikrt oznauje chytrost naeho tla za neptelkyni
moudrosti Bo,4) odsuzuje naskrz marnost naeho smlen a pokoujc vechen n
rozum, chce, abychom mli zetel jenom k Bo vli (5. Moj. 12,32). Ta sama vak
nm nabz jedin Krista, posl ns k nmu a v nm ns upevuje. Sm Ambrosius

80
k, e on jest nae sta, jimi mluvme s Otcem, nae oko, jm vidme Otce, nae
pravice, j obtujeme sebe Otci a kdyby se on za ns nepimlouval, ani my, ani
kdokoli ze svatch by neml dnho styku s Bohem.
Dle ti, kte si pisvojuj a vybraj ze svatch zvltn ochrnce a kte doufaj, e
njakou jejich obzvltn pmluvou jim bude pomoeno, svaluj na n nemal
pohann. Nebo je odtahuj od on jedin vle, kterou maj (jak jsme ekli) pevnou
a nemnnou k Bohu, aby jeho krlovstv pilo, kdy jim pibsuj tlesnou
nklonnost, j se pr klon k tomu i onomu ze svch ctitel.5) Ale tm, e si z nich
in prostednky, jako kdyby je byl Kristus opustil anebo byl pro n pli psnm,
zneuctvaj jej a olupuj o titul jedinho prostednka, kter mu byl dn od Otce
s jedinenm vsadnm prvem, a nesm bt na nikoho jinho penen. A tm prv
zatemuj slvu jeho narozen, zbavuj k obsahu a konen ve, co uinil nebo
vytrpl pro nae spasen, pipravuj podvodn o jeho chvlu. Vdy vechno smuje
k tomu, aby on sm jedin byl prostednkem a byl za nho pokldn. Zrove
zavrhuj dobrotivost Boha, kter se jim ukazoval jako Otec. Nebo neme bt jejich
Otcem, neuznaj-li Krista za svho bratra. To zejm popraj, jestlie nepamatuj, e
jest jim bratrsky naklonn, nad co neme bt nic nnjho. Na nkter vak
psob to, e asto tou6), jak byly modlitby svatch vyslyeny. Pro? Inu, ponvad
se modlili. V tob doufali, k prorok (alm 22,5), a vysvobozovals je; k tob
volvali a nebvali zahanbeni. Modleme se tedy i my podle jejich pkladu, abychom
jako oni byli vyslchni. My vak proti v slunosti zvrcen mudrujeme, e budou
vyslyeni jen ti, kte ji jednou vyslyeni byli. O lpe usuzuje Jakub. Eli, k,
byl lovk tm bdm jako i my poddan a modlil se modlitbou, aby neprelo, i
neprel d na zemi za ti lta a za est msc. A zase se modlil, i vydalo nebe
d, a zem zplodila ovoce sv. (Jak. 5,17-18). Z toho nevysuzuje, e Eli ml
njak vsadn postaven, nbr u, jak siln je modlitba, aby ns povzbudil k
podobnmu modlen.
Modlitba (jak nyn chpeme toto slovo) m dv sti: prosbu a dkinn.
V prosb pedkldme Bohu tuby svho srdce, vyproujce si od jeho dobroty
pedevm to, co slou toliko jeho slv a potom to, co smuje tak k naemu
uitku (1 Tim. 2,1). V dkinn uznvme jeho dobrodin k nm a s chvlou je
vyznvme, pitajce jeho dobrot vechno dobro, a je jakhokoliv druhu. Ob
vyjdil David jednm verem, kdy Bohu pipsal tato slova (alm 50,15): Vzvej
mne v den souen, vytrhnu t a ty mne bude slaviti. Obojho musme ustavin
uvat (Lk. 18,1; 21,36; Ef. 5,20). Tak velik toti jest nae bda, takov tse se
vech stran na ns tla a dolh, e to je dostaten dvod vem, i tm
nejsvatjm, aby neustle pli a vzdychali k Bohu a vzvali ho o podporu. Mimoto,
tdrost Boch dobrodin, kter ns tm zasypv, je tak velik a tak hojn a jeho
zzrak, a se kamkoliv podv, spatujeme tolik a tak nesmrnch, e se nm nikdy
neme nedostvat ani dvodu, ani ltky k chvlm a k dkinnm. A abych to
vysvtlil ponkud jasnji, ponvad vechny nae nadje i nae pomoc je tak v Bohu
sloena, (jak to ji dve bylo dostaten prokzno)7), e ani my, ani nic naeho
neme prospvati bez jeho poehnn, je teba, abychom ustavin sebe jemu
odporoueli a jemu vechno sv svovali (Jak. 4,14 n). A dle, a o emkoliv
uvaujeme, mluvme a cokoli dlme, uvaujme, mluvme, dlejme pod jeho rukou i
vl a v nadji na jeho pomoc! Za zloeen toti Bh prohlauje vechny, kdo

81
v dve v sebe nebo v kohokoliv jinho provdj a stanov sv plny, a kdo se
o cokoliv pokouej nebo maj v myslu nco zati mimo jeho vli, nevzvajce ho
(Iz. 30,1; 31,1). Jeto vak bylo eeno, e on sm mus bt uznn za pvodce veho
dobrho, vyplv z toho, e prv tak mus bt vechno pijmno z jeho ruky
s ustavinm dkinnm; a e nemme dn prvo zmocovati se jeho dobrodin,
je nm neomezen plynou a vychzej z jeho tdrosti, nejsme-li nenavn ve
vyznvn k jeho chvle a v dkinn. Nebo v svdectv Pavlov (1. Tim. 4,4-5), e
velik stvoen se posvcuje skrze slovo Bo a modlitbu, je zrove obsaeno, e
bez slova a modlitby nen vbec posvceno, pi em se rozum v penesenm slova
smyslu pod slovem ovem vra.
To je dvod, pro jinde Pavel pikazuje bez pestn se modliti (1. Te. 5,17 n;
1. Tim. 2,1 a 8), chtje, aby v kad as, v kadou hodinu, na kadm mst, za
vech okolnost byly modlitby vech obrceny k Bohu, kter by i vechno od nho
oekvaly i chvlu za vecko jemu vzdvaly, jako jsou nm ustavin pedkldny
dvody k chvle i k modlitb. Tato modlitebn ustavinost se vak vztahuje na osobn
a soukrom modlitby a vbec se netk veejnch modliteb crkve, kter ani
nemohou bt ustavin, ani se nemohou konati jinak neli podle du, kter byl
uskutenn spolenm souhlasem vech d. Proto jsou pedem smluveny a
stanoveny urit hodiny, je jsou sice Bohu lhostejn, ale jsou uiten lidskm
potebm, aby byla opatena, vhodn doba pro vechny, a aby se vechno slun a
podle du v crkvi dlo (podle Pavlova vroku 1. Kor. 14,40). K tomu elu byla
stanovena i veejn msta, je nazvme chrmy, nikoliv proto, aby njakou svou
skrytou svatost modlitby vce posvtily anebo zpsobily, aby byly Bohem vyslyeny,
nbr aby mohly vhodnji pijmout shromdn vcch, kdy se zrove schzej
k modlitb, ke slyen kzn slova Boho a k pijmn svtost. Jinak, jak prav Pavel
(1. Kor. 3,16 n; 6,19; 2. Kor. 6,16), my sami jsme pravmi chrmy Bomi, a chcemeli se modliti v chrmu Bom, v sob samch se modleme. Ti vak, kdo se domnvaj,
e ucho Bo jest jim v chrm ble naklonno, anebo soud, e modlitba je svtj
posvtnost msta, jednaj podle tuposti id nebo pohan a vzvaj Boha tlesn,
jinak ne bylo pikzno, toti abychom se modlili bez jakhokoliv rozliovn mst
v duchu a v pravd ( Jan 4,23-24).
Kdy vak ji prve bylo eeno, e clem modlitby je, aby srdce pozdvien k Bohu
byla nesena jak k vyznn chvly, tak k prosb o pomoc, lze z toho seznati, e hlavn
kol modlitby le v mysli a v srdci. Anebo spe, e modlitba sama jest vlastn
hnutm naeho nitra, je se vylv a pedkld Bohu, zpytateli srdc. Z toho dvodu
Kristus, n Pn, kdy chtl dti nejlep pravidlo pro modlen, pikzal vejti do
pokojku a tam se pi zavench dvech modliti k Otci naemu v skryt, aby Otec
n, kter jest v skrytu, ns vyslyel (Mat. 6,6). Nebo kdy varoval ped pkladem
pokrytc, kte honosnm ukazovnm modliteb chtj zskat pze lid, zrove
pipojuje, co jest lep: toti vejti do pokojku a tam pi zavench dvech se modliti.
A tmito slovy (jak j je vykldm) ns uil, abychom s celm mylenm sestoupili a
veli do svho srdce, zaslibuje nm, e pi takovch hnutch srdce jest nm blzk
Bh, jeho chrmy maj nae srdce bt. Nechtl tm ovem poprati, e je prospn
modliti se tak na jinch mstech; ukazuje vak, e modlitba je cosi dvrnho, a e
jej msto je pedevm v srdci, a e vyaduje nejvce jeho ztienosti, daleko ode
vech zmatk a starost. Odtud je vce ne jasn, e ani hlas ani zpv, jestlie se

82
vyskytnou v modlitb, nemaj naprosto dnho vznamu a nieho u Boha nedosahuj, jestlie nevzely z hlubokho hnut srdce. Ba vyvolvaj jeho hnv proti nm,
jestlie vychzej povrchn jenom ze rt a hrdla, ponvad to znamen zneuvat
jeho pesvatho jmna a tropiti si posmch z jeho velebnosti, jak to sm potvrzuje
sty proroka (Iz. 29,13-14; Mat. 15,8 n): Lid tento, prav, pibliuje se ke mn sty
svmi a rty svmi mne ct, ale srdce jejich daleko jest ode mne; a bze jejich, j
se mne boj, jest z pikzn lidskch pol. Z t piny, aj uinm s lidem tmto
zzrak ohromn a divn, nebo zahyne moudrost moudrch jejich a rozumnost starc
vymiz.
Neodsuzujeme tm vak ani hlas ani zpv, jen kdy odpovdaj hnut srdce a slou
mu. Nebo tak cvi mysl v rozjmn o Bohu a dr ji v napt, nebo ona jsouc
tkav, snadno povoluje a rozptyluje se rznmi smry. Mimoto, jeto slva Bo m
njak vyzaovat z jednotlivch st naeho tla, slu se, aby obzvlt jazyk byl cele
oddn tto slub jak zpvem, tak e, nebo jazyk byl ustanoven jmenovit k tomu,
aby vypravoval a zvstoval chvlu Bo. Nejkrsnji se vak jazyka uv pi veejnch
modlitbch, je se konaj ve shromdnch vcch; pi nich jde o to, abychom
Boha, kterho uctvme v jednom duchu a v te spolen ve, stejn vichni
oslavovali jednm hlasem a jakoby tmi sty, a to veejn, aby vichni navzjem,
kad od svho bratra pijmali vyznn vry, a tm byli vyzvni nsledovat jejho
pkladu.
Tm je tak jasn stanoveno, e veejn modlitby nemaj bt pedneny mezi
latinky ecky, ani mezi Francouzi a Angliany latinsky, jak se a dosud dje napod,
nbr v lidov ei, aby j mohlo rozumt cel shromdn, vdy pece se to m dti
ke vzdln cel crkve, k emu nim nepispje pouh nepochopen zvuk. Ti vak,
kte nemaj dn smysl pro lsku, mli by bt pohnuti aspo autoritou Pavlovou,
jeho slova jsou zcela jednoznan (1. Kor. 14,16-17): Kdybys dobroeil, k,
duchem, kterak ten, kter prost lovk jest, k tvmu dkinn ekne Amen,
ponvad nev, co prav? Nebo ty dky in, ale jin se nevzdlv. Vbec vak je
teba smleti tak, e naprosto neme bt ani ve veejn ani v soukrom modlitb
jazyk bez srdce Bohu pjemn. Mimoto, e sla a horoucnost toho, co mysl hbe,
mus bt tak velik, aby daleko pesahovala vecko, co jazyk me vyjditi slovy.
Konen, e ani nen nutn, aby byl jazyk asten pi soukrom modlitb, jestlie
vnitn smysl sm o sob sta k povzbuzen k modlitb, take nkdy nejlep modlitby
jsou beze slov jako na pklad modlitba Mojova a Anny (2. Moj. 14,21 a 27;
1. Sam. 1,13).
Nyn je teba, abychom se pouili nejen o podstat, nbr tak o samotn form
modlitby; a to o t, kterou nm nebesk Otec dal skrze milho svho Syna, v n
meme poznati jeho nesmrnou dobrotu a laskavost (Mat. 6,9 n; Lk. 11,2 n). Nebo
mimoto, e ns napomn a povzbuzuje, abychom jej hledali v kad sv nouzi, jako
se obyejn synov uchyluj do ochrany rodi, ponvad vidl, e ani to dostaten
nevnmme, jak jsme stsnni ve sv chudob, o bychom mli dn dati a co
tak je nm k prospchu, vyel tak vstc tto na neznalosti a co naemu
pochopen chyblo, to doplnil a opatil sm ze svho. Pedepsal nm toti pravidlo,
v nm jakoby na tabuli vyloil, o jej lze prositi, co vechno je k naemu prospchu
a co vechno je teba poadovati. Z tto jeho dobroty dostv se nm krsnho
ovoce potchy, ponvad vme, e nedme nic nesmyslnho, nic nemstnho ani

83
nevhodnho, konen nic, co by jemu nebylo milm, jestlie prosme tm jako
z jeho st. Tato forma, nebo pravidlo modlitby, sestv ze esti proseb. Nebo, abych
se nepidal k tm, kte rozliuj v modlitb sedm st,8) to jest zpsobeno tm, e se
u Luke te jenom o esti prosbch,9) a on by byl pece nenechal modlitbu
neplnou; a tak je teba to, co je pidno u Matoue na sedmm mst, podle smyslu
vkladu vztahovati k prosb est. Akoliv vak v nich ve vech mus bt dbno
pedevm na slvu Bo a na druh stran, akoliv vechny se tkaj ns, a jest lpe,
aby se tak plnily, jak prosme, pece prvn ti jsou obzvlt ureny slv Bo: a
jenom ji mme mti v nich na zeteli, jak se k, bez jakhokoliv ohledu na n
prospch. Zbvajc ti maj pi o ns, a jsou obzvlt ureny tm dostem, kter
vyplvaj z na poteby. Tak kdy prosme, aby se posvtilo jmno Bo, tu nesmme
vbec myslet na svj prospch, nbr musme si jeho slvu pedstavovat, abychom
jenom na ni hledli upenma oima a nesmme se pi takovch prosbch piklnti
k niemu jinmu. A prv to se nm mn ve velik poehnn, protoe, kdy se
posvcuje tak, jak prosme, dje se tak nae posvcen. Avak k takovmu
prospchu, jak ji bylo eeno, mus nae oi bti jako slep, aby se nijak na nj
neohlely. Abychom bez ustn prosili, i kdyby byla zmaena vechna nadje na nae
soukrom dobro, a pesto na modlitbch dali za toto posvcen i za jin vci, je se
tkaj slvy Bo, jak to lze spatit na pkladu Moje a Pavla ( 2. Moj. 32,32;
m. 9,3), kte odvrtili mysl i oi od sebe samch a v mocn a planouc horlivosti
dali svou vlastn zhubu, aby teba i s jejich zhubou byla rozena slva a
krlovstv Bo. A zase, kdy prosme, aby nm byl dn chlb n vezdej, akoliv se
modlme za to, co je k naemu prospchu, pece musme tak zde obzvlt hledati
Bo slvu, abychom ani nechtli se modlit za nco, nemlo-li by se to obrtit v slvu
Bo.

Ote n, kter jsi v nebesch

Pedevm hned na zatku se setkvme s tm, co jsme dve ekli, e kadou
modlitbu musme pedneti Bohu ve jmnu Kristov, jako mu dn neme bti
odporuena v jinm jmnu. Nebo kdy nazvme Boha Otcem, jist stavme ped
sebe jmno Kristovo. Nebo jakou jinou dvrou by nkdo mohl jmenovati Boha
Otcem a kdo by se dal strhnouti k takov nerozvlivosti, aby si osoboval est Syna
Boho, kdybychom nebyli v Kristu pijati za syny milosti? A akoliv on je pravm
Synem, byl nm od nho dn za bratra, aby to, co jest jeho pirozenm vlastnictvm,
stalo se z dobrotivho pisvojen nam, jestlie tak velikou dobrotivost jistou vrou
radostn pijmeme. Jak k Jan, e dal moc bti tak syny Bomi tm, kte v
v jednorozenho Syna Boho (Jan 1,12). A tak se nazv nam Otcem a chce,
abychom jej tak nazvali. Tmto tak velice krsnm jmnem ns zbavuje v
nedvry, ponvad nikde jinde nelze nalzt silnj cit lsky neli u Otce. Avak jeho
lska k nm je o tolik silnj a znamenitj neli vechna lska naich rodi, o on
sm pevyuje vechny lidi dobrotou a milosrdenstvm, take kdyby byli zbaveni
veho citu otcovsk lsky vichni otcov, kolik jenom jich jest na zemi, a opustili by
sv syny, on nm nikdy nebude vzdlen,10) ponvad neme zapt sama sebe.11)
Mme toti jeho zaslben: Ponvad vy, jsouce zl, umte dobr dary dvati dtem

84
svm, m vce Otec v, kter jest v nebesch (Mat. 7,11)? Jsme-li tedy jeho
synov, jako se syn neme sviti ochran neznmho a cizho lovka, le by si tm
zrove stoval na ukrutnost nebo nemohoucnost otcovu, tak nememe hledati
pomoci jinde ne u nho, leda e bychom mu vytali nouzi a nedostatek prostedk,
anebo ukrutnost a plinou strohost. A neudvejme za dvod, e ns in prvem
bzlivmi vdom hch, kter zpsobily, e Otec, jakkoliv je dobr a laskav, je
pece proti nm popuzen. Nebo jestlie mezi lidmi neme syn vsti svou pi
s otcem se dnm lepm zastncem, jestlie si neme zskati jeho ztracenou pze
se dnm lepm pmluvcem, ne jestlie sm pokorn a zkrouen uzn vinu a
pros otce za milosrdenstv (nebo tehdy se otcovsk nitro neme tak zapt, aby
nebylo takovmi prosbami pohnuto), co teprve u onoho Otce milosrdenstv a Boha
velikho poten (2. Kor. 1,3)? Co nevysly spe slzy a vzdechy syn, kte se ho
dovolvaj, obzvlt kdy ns k tomu zve a povzbuzuje, neli jakkoli pmluvy
jinch? Do jejich ochrany se lid uchyluj proto, ponvad pochybuj o blahovli a
laskavosti svho Otce. Tuto pekypujc plnost otcovsk blahovle nm l a
pedstavuje v podobenstv, kde otec synu, kter se od nho odcizil, kter rozmrhal
prostopn jeho statek, a kter se proti nmu tce proheil, napahuje vstc sv
nru a neek, a ho vslovn bude prositi o milost, nbr sm se dve k nmu
obrac, pi nvratu ho z daleka poznv, sm mu jde vstc, t ho a v milosti pijm
(Lk. 15,11-24). Nebo kdy nm kladl ped oi tento pklad tak velik blahovle pi
lovku, chtl ns pouiti, jak v mnohem vt me ji musme oekvati od nho,
kter je nejen Otcem, nbr nade vecky otce sm daleko nejlep a nejlaskavj,
jakkoliv nevdn, vzpurn a bezbon jsme synov, jenom kdy se spustme na jeho
milosrdenstv.
A aby jet vce utvrdil nai vru, e prv nm je takovm Otcem, jsme-li
kesany, chtl nejenom bti zvn Otcem, nbr vslovn ,nam Otcem. Jako
bychom s nm jednali takto: Ote, kter jsi tak vrn vi svm synm, tak ochotn
odpoutti, my, tvoji synov, k tob volme a tebe prosme, jsouce zcela bezpen
pesvdeni, e k nm nechov jin lsky ne otcovsk, jakkoliv jsme nehodni
takovho Otce. Ponvad vak se nm nedostv pouen v tom smyslu, aby jej
kad zvlt nazval svm Otcem, nbr spe, abychom ho vichni vespolek
nazvali nam Otcem, dostv se nm tm napomenut, kolik citu bratrsk lsky mus
mezi ns vstoupiti, jestlie jsme spolenmi syny takovho Otce. Nebo jestlie
vichni spolen mme jednoho Otce,12) od nho pochz vbec vechno dobro, kolik
se nm ho me dostat, slu se, aby mezi nmi nebylo rozdleno nic, co bychom
nebyli ochotni s velikou pohotovost mysli jeden s druhm sdleti, pokud toho nutnost
vyaduje. Jestlie je ji tomu tak, jak tomu m bt, e si toume podati navzjem
ruku a pomhati si, nim bychom nemohli bratm prospti vce, ne odporoume-li
je do pe a ochrany nejlepho Otce; nebo mme-li jeho nklonnost a pze,
nememe naprosto v niem mt nedostatku. Ale ovem prv tm jsme povinni
tak naemu Otci. Nebo jako ten, kdo miluje vpravd a ze srdce nkterho
hospode, zrove tak objm lskou a laskavost cel jeho dm, tak musme
ukzat zjem a nklonnost, kter chovme k tomuto nebeskmu Otci, tak k jeho
lidu, k jeho rodin a konen k jeho ddictv, je tak velice poctil, e je nazval plnost
svho jednorozenho Syna (Ef. 1,23). Kesanova modlitba tedy mus bt konna
podle tohoto pravidla, aby byla obecn a obepnala vechny, kdo jsou v Kristu jeho

85
bratmi. A nejenom ty, na nich v ptomnosti vid a poznv, e takovmi jsou,
nbr vechny lidi, kte ij na zemi. Co o nich Hospodin ustanovil, to je mimo nai
monost poznn a na to, e jsme povinni pti jim a viti o nich to nejlep. Akoli
nad jin jsme povinni bt naklonni jedinenm citem k domcm vry, je nm
apotol v kadm smru obzvlt doporuil (Ga. 6,10). hrnem vechny modlitby
maj smovati k tomu obecenstv, kter n Pn ustanovil ve svm krlovstv a ve
svm dom. Ale to nm nebrn, abychom se nesmli zvlt modlit i za sebe i za
nkoho jinho, jen kdy duch neupust a ani se neuchl od zetele na toto
obecenstv, nbr ve zam k tomu cli. Nebo jakkoliv jsou skldny se zenm
k jednotlivcm, pece, ponvad jsou vedeny k tomu cli, nepestvaj bti obecnmi.
Tomu vemu lze snadno porozumti z pirovnn. Jest veobecn platnm Bom
pikznm, e mme odpomhat nouzi vech chudobnch. A toho jsou posluni ti,
kte za tm elem pispvaj v nouzi tm, je znaj anebo vid, e jsou v nesnzch,
akoliv opomenou mnoh, kter netsn leh nedostatek, a u proto, e vechny
neznaj, anebo e vem nemohou pomoci. A tak ani ti neodporuj Bo vli, kte
majce na zeteli i na mysli toto obecn spoleenstv crkve, skldaj takov zvltn
modlitby, jimi slovy dbajcmi jednotlivc, avak nesoucmi se v obecnm duchu,
bu sebe nebo jin odporuuj Bohu, kter chtl, aby byl ble obeznmen s jejich
nedostatkem. Akoli pi modlitb a pi udlen prostedk nen vechno stejn! Nebo
laskavost v obdarovn meme prokzati jen tm, jejich nouzi jsme prohldli;
modlitbou lze vak pomhati i zcela cizm a naprosto neznmm, a jsou od ns
odloueni jakoukoli vzdlenost. To se vak dje onm veobecnm modlitebnm
pravidlem, kterm jsou obepnuti vichni synov Bo, mezi n pat i oni.
Pipojuje se, e jest v nebesch. Z toho se nesm hned usuzovati, e je
nebeskmi prostorami jakoby njakmi hranicemi spoutn, omezen a uzaven. Vdy
sm alomoun vyznv (1. Krl. 8, 27), e nebesa nebes jej obshnouti nemohou a
u proroka (Iz. 66,1) sm k, e nebe jest jeho stolice a zem podno noh jeho
(Sk. 7,49; 17,24). A tm ovem naznauje, e nen omezen njakm uritm
prostorem, nbr e je rozptlen ve vem. Avak ponvad by nae mysl pro svou
tupost jinak nemohla pochopit jeho nevypravitelnou slvu, jest nm naznaena
nebem, nad n se nae oko neme setkati s nim vzneenjm a velebnjm.
Proto je to prv tak, jako kdyby bylo o nm eeno, e je mocn, velebn a
nepostiiteln. Avak kdy to slyme, musme, je-li e o Bohu, pozvednouti sv
mylen ve, aby se nm o nm nezdlo nic pozemskho nebo tlesnho, abychom
jej nemili svmi mtky, a abychom jeho vli neplnili podle svch zlib.
PRVN PROSBA
Posv se jmno Tv!
Jmnem Bom se zde oznauje jeho moc, kter se skld ze vech jeho ctnost,
jako je sla, moudrost, spravedlnost, milosrdenstv a pravda. V tom je toti Bh velik
a podivuhodn, e je spravedliv, moudr, milosrdn, mocn, pravdiv atd. Modlme
se tedy, aby se posvtila tato velebnost v takovchto ctnostech nikoliv na Bohu
samm, k n u nho neme nic pistoupiti ani j ubti, avak aby byla ode vech
pokldna za svatou, to jest skuten uznvna a zvelebovna. A cokoliv in Bh,

86
aby se vechna jeho dla jevila tak slavn, jak skuten jsou. Aby, a u sm trest,
byl zvn spravedlivm, a u odpout, milosrdnm, a u spluje to, co slbil,
pravdivm. Aby konec konc naprosto nebylo vci, z n by nevyzaovala slva do n
vryt, a aby se tak ozvaly jeho chvly ve vech srdcch a ve vech jazycch. Poslze,
aby kad bezbonost, kter toto svat jmno pin a znesvcuje, to znamen, kter
toto posvcen zatemuje a zmenuje, zhynula a byla uvedena, v nive; aby se i
v tomto zahynut vc a vce Bo velebnost stvala slavnj. A tak obsahuje tato
prosba i dkinn. Nebo kdy se modlme, aby jmno Bo bylo vady posvceno,
vztahujeme chvlu za vechno dobr na nho, vechno pitme jemu a uznvme
jeho dobrodin nm prokazovan.
DRUH PROSBA
Pij krlovstv Tv!
Krlovstvm Bom se rozum, e on svm svatm Duchem spravuje a d sv tak,
aby tm ve vech jejich skutcch uinil patrnm bohatstv sv dobroty a milosrdenstv.
Dle, e zavren, kte ho neuznvaj za Boha a Pna, a kte se nechtj podrobit
jeho vld, hub a zavrhuje a ni jejich svatokrdenou pchu, aby se tm projevilo,
e nen moci, kter by se jeho moci mohla vzept. A ponvad se to dje
kadodenn ped naima oima, e jeho svat slovo vztyen jako ezlo i pod kem
i v pohrdn a v posmchu svta je iv, kraluje, prospv a pin sv ovoce, lze
z toho vidt, e takov krlovstv vzkvt i na tomto svt, akoliv nen z tohoto
svta (1. Kor. 1,21; Jan 17,14; 18,36; m. 14,17), pedn proto, e je duchovn a
pozstv z vc duchovnch a potom, e je neporuiteln a vn (Lk. 1,33; Dan.
7,14 a 27).
A tak se modlme, aby pilo toto Bo krlovstv, to jest, aby si den ode dne Pn
rozmnooval nov lid vrnch, kte by vemi zpsoby velebili jeho slvu, aby na n
vylval hojnost svch dar stle tdeji, a aby jimi v nich den ode dne vc a vce il a
kraloval, a by je, s nm dokonale spojen, cele naplnil. Zrove aby sv svtlo a
svou pravdu oslavoval stle novmi prstky, ktermi by temnoty a li satanovy i
jeho krlovstv vymizely a byly rozptleny, znieny a zcela zaly. Kdy vak se takto
modlme, aby krlovstv Bo pilo, dme tm zrove, aby konen bylo dovreno
a naplnno: toti ve zjeven jeho soudu, v kterto den on sm bude vyven a bude
vecko ve vech, kdy shromd a pijme sv v slvu, avak krlovstv satanovo
bude zcela vyhlazeno a znieno (1. Kor. 15,28).
TET PROSBA
Bu vle Tv, jako v nebi, tak i na zemi!
V n prosme, aby jak v nebi, tak i na zemi, to jest vude, vechno dil a spravoval
podle sv vle, aby vechno dn na svt sm uroval, vech svch stvoen uval
podle svho zalben, a aby si podmaoval vekerou vli vech lid; aby nleit
poslouchali jeho vle, jedni souhlasce, jak se slu na jeho lid, jin neradi a
s odporem, jak to in bel a zavren, kte sniuj jeho panstv a lstiv mu unikaj a

87
sna se vyhnouti se jeho posluenstv. A kdy toto dme, zkme se vech svch
tueb a Pnu odevzdvme a penechvme vechny city, kolik jich v ns jest a
prosme, aby se nm vci nedaily podle naeho pn, nbr aby uinil, jak sm
pedzvdl a rozhodl, e se budou dt. Avak prosme nejen za to, aby Bh uinil
nae city, kter odporuj jeho vli, marnmi a neinnmi, nbr spe, aby v ns
stvoil novou mysl a nov srdce, zahladiv to nae star (Ezech. 36,26), aby v ns
nebylo iv dn dostiv hnut, neli ist souhlas s jeho vli. Zkrtka, abychom
nechtli nic sami ze sebe, nbr jak to chce v ns jeho Duch, abychom, majce jej ve
svm nitru za uitele, uili se milovati to, co se jemu lb, avak nenvidli a oklivili si
vechno, co se jemu protiv.
Nue, toto jsou ti hlavn oddly modlitby; kdy se je modlme, slu se, abychom
mli ped oima jenom slvu Bo, nedbali na sebe a nehledli na njak svj
prospch. Akoliv se nm ho odtud hojn dostv, pece zde od ns nem bti
vyhledvn. Avak tebae toto vecko, i kdy na to nemyslme, ani si to nepejeme,
ani o to neprosme, pesto se nutn uskuteuje v pslunou dobu, pece si to mme
pti a dati to. A nen bezvznamn initi to, abychom tak dosvdovali a vyznvali,
e jsme sluebnky a syny Bomi, jestlie pokud na ns jest, sloume jeho cti (jak
pslu Pnu a Otci). A tak ti, kte nepros s takovm zpalem a dychtivost
k rozen Bo slvy, aby jmno Bo bylo posvceno, aby pilo jeho krlovstv, aby
se stala jeho vle, nesmj bt potni mezi syny a sluebnky Bo. A jako se toto
vechno stane proti jejich vli, tak se jim to obrt v zahynut a odsouzen.
TVRT PROSBA
Chlb n vezdej dej nm dnes!
Toto je prvn ze zbvajcch t, v nich zvlt od Boha dme to, co je v naem
zjmu a co pispv naemu nedostatku. V n prosme Boha obecn za vecko, eho
vyaduje nae tlesn blaho z vc tohoto svta, nejen abychom mli m se iviti a
oblkati, nbr i za vecko vbec, co on sm opatuje, aby nm bylo k uitku tak,
abychom mohli svj chlb povati v pokoji. Touto prosbou se krtce odevzdvme
do jeho pe a svujeme jeho prozetelnosti, aby ns psl, osthal a zachovval.
Nebo neopovrhl nejlep Otec pijmout do sv pe a opatrovn i nae tlo, aby
cviil nai vru i v tchto malikostech, kdy oekvme od nho vecko a do
poslednho drobeku chleba a kapky vody. Nebo ponvad jsme pro jakousi nai
nepravost uzpsobeni tak, e ns trp a suuje vc starost o tlo ne o dui, mnoz,
kte se osmluj se svou du spolhat na Boha, jsou pece dosud zneklidnni o sv
tlo; dosud jsou na pochybch, co maj jsti a m se odvati, 13) a chvj se, nemaj-li
po ruce hojnost vna, obil a oleje.14) Daleko vce vhy pikldme stnu tohoto
kratikho ivota neli on vn nesmrtelnosti. Avak ti, kte se zcela spolehli na
Boha a jednou zavrhli onu zkostlivou pi o tlo, zrove hned oekvaj od nho
to, co je dleitj, tak spasen a ivot vn. Nen to tedy lehk kol vry nadti se
od Boha toho, co ns jinak in tak zkostlivmi a nen malm ziskem, kdy odlome
tuto nedvru, kter se dr zuby nehty v kostech tm vech lid (Mat. 6,11). A tak
prosme Otce naeho za n chlb.

88
Dle v tom, e kme vezdej a dnes, je pro ns pouen, e nemme planouti
nemrnou dostivost po tchto pomjivch vcech, jich bychom pozdji mohli
v pyn touze zneut k poitkstv, chloub, nebo jinmu druhu rozmailosti. Nbr
mme prositi jenom o tolik, kolik posta na poteb a jakoby na den. A to v t jist
dve, e Otec n jako ns dnes ivil, neodepe nm ani ztra sv pomoci. A
oplvme jakkoli velikm mnostvm zbo, i kdy budou naplnn stodoly a spe
pln, vdycky pece se slu, abychom prosili o chlb vezdej, majce na mysli to, e
vechno hmotn bohatstv nen nim, jestlie Pn nedv prospchu a nerozhojujeli je vylitm svho poehnn, a e ani to nen nam, kter mme v rukou, pokud
nm z nho neudl steku na kadou jednotlivou hodinu a pokud nm ho
nedovoluje uvat. Ti vak, kte se nespokoj chlebem vezdejm a dycht v bezuzdn
dostivosti po neomezenm mnostv, anebo kte jsou pesyceni svm pebytkem a
bezpen hromadou svho bohatstv, a pesto touto prosbou k Bohu volaj, ti se mu
jen posmvaj. Nebo prvn pros o to, eho nechtj, i kdyby toho doshli, ano, m
nejvce opovrhuj, toti pouhm chlebem vezdejm; a pokud mohou, zastraj Bohu
svj sklon k lakot, kdeto prav modlitba mus prv vylti ped nm celou mysl a
cokoliv je v nitru ukryto. Druz zase daj to, eho vbec od nho neoekvaj, toti
to, o em se domnvaj, e ji maj. V tom, e chlb je nazvn n, vyvstv jet
vce Bo laskavost, kter in nam vlastnictvm to, co jsme si nikterak nezaslouili
(5. Moj. 8,3 a 17-18). e prosme dej nm naznauje, e je to prost milostiv Bo
dar, a u pichz odkudkoli, i tam, kde by se zcela nepochybn zdlo, e jsme si ho
dobyli vlastn dovednost a piinnm, a e jsme jej zhotovili vlastnma, rukama.
PT PROSBA
Odpus nm viny nae, jako i my odpoutme vinkm naim!
Zde prosme, aby nm bylo dno odputn hch, je bez jakkoliv vjimky
potebuj vichni lid (m. 3,23). A hchy oznaujeme za dluhy,15) ponvad jejich
zaplacen jsme Bohu dluni jako njakou cenu, ani meme jakmkoliv zpsobem
uiniti zadost, nejsme-li osvobozeni tmto odputnm. Toto prominut jest
dobrovolnm inem jeho milosrdenstv, kdy sm ochotn krt tyto dluhy a zbavuje
ns jich, nepijmaje od ns dn ceny, nbr svm vlastnm milosrdenstvm in
sm sob zadost v Kristu, kter sebe jednou vydal Otci na smazn dluhu.16) A tak ti,
kte se spolhaj na to, e je uinno Bohu zadost jejich zsluhami anebo zsluhami
jinch lid, a e tmito dostiuinnmi je zaplaceno a vykoupeno odputn hch,
nemaj naprosto dn podl na tomto dobrovolnm daru; a pokud Boha vzvaj
tmito slovy, podpisuj jen svou vlastn alobu a zpeeuj sv odsouzen svm
vlastnm svdectvm. Vyznvaj toti, e jsou dlunky, nebudou-li osvobozeni
dobrodinm odputn; avak toho se jim nedostv, ba spe je odmtaj, kdy se
Bohu vnucuj se svmi zsluhami a skutky dostiuinn. Nebo takto nepros o jeho
milosrdenstv, nbr odvolvaj se na spravedlnost.
Prosme konen, aby se nm dostalo odputn, jako sami odpoutme naim
vinkm, to jest, jako my je etme a jako promjme tm, od nich jsme byli
v emkoli uraeni, a u bylo s nmi nespravedliv jednno, anebo jsme byli
poastovni hanlivm slovem. Ne e by bylo v na moci odpoutti jim vinu

89
z pestoupen a urky, to jest vsadou samho Boha (Iz. 43,25), nbr nae
odputn je v tom, e dobrovoln ze srdce odkldme hnv, nenvist a touhu po
pomst, a e vzpomnku na bezprv uvdme dobrovoln do zapomenut. Proto
nesmme prositi Boha za odputn hch, nechceme-li tak sami odpustiti nae
urky vem, kte nm kivd nebo kivdili. Jestlie vak chovme v srdci njakou
nenvist, jestlie pemlme o pomst a myslme na pleitost, pi n bychom jim
mohli ,ukoditi, ba dokonce nesname-li se vejti se svmi nepteli v ptelsk
pomr, zskati je vemonmi sluhami a smiti se s nimi, zapsahme Boha touto
prosbou, aby nm neprokazoval odputn hch. Nebo jej dme, aby nm uinil,
jak my inme jinm. Avak to znamen prositi, aby toho neinil nm, neinme-li
toho sami. eho tedy doshnou lid tohoto druhu svou prosbou, ne-li jet tho
odsouzen? Poslze je teba dvati pozor na to, e se tato podmnka nepipojuje
proto, aby nm odpoutl, jako my odpoutme naim vinkm, proto, e bychom si
svm odputnm, kter prokazujeme jinm, zasluhovali odputn jeho. Ne, tmto
slovem chtl Pn jenom potiti slabost na vry. Nebo pidal to tak jako znamen,
kterm mme bt ujitni, e tak jist nm prokzal odputn hch, jako jsme si
jist vdomi toho, e je prokazujeme jinm, jestlie bylo nae srdce vyprzdnno a
oitno od velik nenvisti, zvisti a pomstychtivosti. Mimoto, tmto jakoby
znamenm vykrtl ze syn ty, kte se daj snadno svsti k pomst, ale nesnadno
pivsti k odputn, kte udruj tvrdojn neptelstv a kdo rozhorlen, kter chtj
u Boha modlitbou odstranit, sami projevuj proti jinm, ti aby se neodvaovali jej
vzvati jako Otce.
EST PROSBA
Neuvo ns v pokuen, ale zbav ns od zlho!
Je mnoho rozmanitch zpsob pokuen. Nebo i vechny zl mysly srdce, je
ns vyzvaj k pestoupen zkona, a u nm je pin nae dostivost, anebo je
vzbuzuje bel, jsou pokuenmi (Jak. 1,2 a 14). I vci, je samy svou povahou
nejsou zl, pece se lst blovou stvaj pokuenm, vtraj-li se naim om tak,
abychom pohledem na n byli odvdni od Boha, anebo se od nho odklonili (Mat.
4,1, a 3; 1. Te. 3,5). A tato pokuen pichzej i ve tst i v netst. Ve tst, jako
jsou bohatstv, moc, pocty, je asto svm leskem a zdnm dobra, kter pedstraj,
osluj jasn pohled lid a svm vbenm je lkaj, aby chyceni na takov alby a zpiti
takovou sladkost zapomnli na svho Boha. V netst, jako jsou chudoba, hanba,
pohrdn, trpen a ostatn takov vci, pro jejich trpkost a tkost ztrcej odvahu,
zavrhuj spolhn a nadji a konec konc se docela odcizuj Bohu. Abychom
nepodlehli tmto pokuenm, kter v ns vzntila nae dostivost, anebo nm je
svou chytrost zpsobil satan, aby s nmi zpasila, vyproujeme si na Bohu Otci
naem, aby toho neril dopustiti, nbr aby spe svou rukou ns podpral a
vzpimoval, abychom posilnni jeho silou mohli pevn stti proti vem tokm
zavilho neptele, a u vzbuzuje v naich srdcch jakkoli mylenky. Ale a se nm
dostane ehokoli, dobrho nebo zlho, obracejme to v dobr, to znamen, abychom
v tst nezpychli ani v netst nezmalomyslnli. Avak ani zde nedme, abychom
nezakusili naprosto dnch pokuen, jich je nm velmi teba, abychom jimi byli
probouzeni, podncovni a popichovni, tak abychom pli v neinnosti neztuhli

90
(Jak. 1,2 a 12). Nebo ani David nedal neeln, aby byl pokouen (alm 26,2),
ani Pn nezkou bez piny kadodenn sv vyvolen, cvie je hanou, chudobou,
trpenm a jinmi druhy ke (1. Moj. 22,1; 5. Moj. 8 a 16; 13,3). Avak jinak zkou
Bh, jinak satan. Tento, aby zkazil, odsoudil, zahubil a uvrhl do propasti, Bh vak,
aby sv vyzkouel a vycviil, aby jejich tlo umrtvil, roztavil a splil. Kdyby tlo
nebylo takto kroceno, stalo by se bujnm a nad mru zpupnm. Mimoto napad ns
satan bezbrann a nepipraven, aby ns zahubil, kdy se nemme na pozoru; Bh
zrove s pokuenm zpsobuje, e jeho lid me trpliv snet vechno, cokoliv na
nj sesl (1. Kor. 10,13; 2. Petr 2,9).
Toto tedy je nae prosba, abychom nebyli pemoeni a zavaleni dnmi
pokuenmi, nbr abychom se v sle Hospodinov staten postavili proti vem
protivnm silm, s nimi zpasme, co znamen nepodlehnouti pokuenm. Abychom
byli pijati do jeho opatrovn i pe a stli bezpen jeho ochranou, nepemoeni
nad hchem, smrt, branami pekelnmi a celm krlovstvm blovm, co znamen
bti zbavena od zlho. Tu je tak teba, abychom si peliv uvdomili, e to nen
v naich silch, abychom se stetli s blem, tak mocnm bojovnkem, ani abychom
snesli jeho slu a npor. Jinak bychom zbyten anebo k posmchu od Boha dali to,
co mme sami u sebe. Vpravd ti, kte plni sebedvry se pipravuj k takovmu
boji, nechpou dosti dobe, s jak bojovnm a jak vyzbrojenm neptelem maj co
initi. Nyn prosme, abychom byli vysvobozeni z jeho moci, jakoby z tlamy njakho
zbsilho a vzteklho lva,17) jeho drpy a zuby by ns ihned rozspaly a chtn
pohltil, kdyby ns Pn nevytrhl z jcnu smrti. Pece zrove vme, e bude-li nm
Hospodin ku pomoci, a bude-li za ns mlc bojovati,18) v jeho sle budeme siln. A si
jin dvuj, jak chtj, sv svobodn vli a silm, je maj sami ze sebe, nm
posta, e stojme a pln ijeme jedin silou Bo.
Tyto ti prosby, v nich zvlt odporoume Bohu sebe a sv zleitosti, zejm
ukazuj, co jsme ekli prve, e modlitby kesan maj bti obecn a maj hledt
k obecnmu vzdln crkve a k prospchu shromdn vrnch. Nebo dn
nepros, aby jemu bylo dno nco soukrom, nbr vichni vespolek prosme za n
chlb, za odputn hch, abychom nebyli uvedeni do pokuen, a abychom byli
zbaveni od zlho. Mimoto je pidn dvod, pro mme tak velikou odvahu prositi a
tak velikou dvru, e to dostaneme.

Nebo Tv jest krlovstv i moc i slva

na vky vk
Takov, tak pevn a ztiujc jest klid na vry. Nebo kdyby mly bt nae
modlitby k Bohu odporoueny podle na hodnoty, kdo vbec by se odvil by jen
hlesnout ped Bohem? Nyn, jakkoli jsme nejbdnj, jakkoli veho zcela nehodn a
bez jakhokoli doporuen, pece nm nikdy nebude chybti pina k modlen, nikdy
se nm nebude nedostvat dvry, jeto ani Otci naemu neme bt vyrvno jeho
krlovstv, moc a slva. Na konec se pidv: Amen; tm je vyjdena planouc touha
zskati to, co bylo od Boha dno a je tm upevnna nae nadje, e veho takovho
ji bylo dosaeno, a e se i nm toho jist dostane, ponvad to bylo zaslbeno od
Boha, kter neme klamati.

91
Zakoli mme a vbec meme Boha prositi, to mme popsno v tto modlitb,
v tomto jakoby modlitebnm pravidle, kter nm bylo dno od nejlepho uitele
Krista, jeho nm Otec ustanovil za uitele a chtl, aby jemu jedinmu se dostalo
sluchu a vyslyen (Mat. 17,5). Nebo i jeho moudrost vdycky byla vn, 19) a stav
se lovkem, byl dn lidem jako andl velik rady (Iz. 9,5). A v kadm smru jest
tato modlitba tak dokonal, e cokoli zevnho nebo cizho je k n pidno, co k n
nem vztahu, je bezbon a nehodn, aby bylo od Boha poskytnuto. Nebo zde
souhrnn pedepsal, co je jeho hodno, a co jemu mil, a co pro ns nezbytn, a co
konen sm chce poskytnouti. Proto ti, kte se osmluj jti dle a krom toho jet
nco na Bohu poadovati, chtj pedevm pidati Bo moudrosti nco ze svho, co
se neme stt bez blznivho rouhn. Za druh se nedr v hranicch vle Bo,
nbr pohrdnuve j, poutj se ve sv dostivosti pli daleko a konen nikdy
nieho nedoshnou, ponvad se modl bez vry. e se vak vechny takov modlitby
dj bez vry, o tom nen dn pochyby, ponvad zde chyb slovo Bo, o n se vra
vdy mus oprati a bez nho dnm zpsobem neme trvat. Tito vak netoliko
postrdaj slova Boho, nbr i pokud mohou, celm svm silm se mu zpuj.
Nechceme, aby to bylo pojmno tak, jako bychom byli pipoutni k tto doslovn
formulce modlitby, take nelze pozmniti ani slovo nebo slabiku. Nebo je mono
v Psmech napod sti mnoho modliteb, velmi odchylnch od tto ve slovech, ale
sepsanch v tomt Duchu, jich uvn m pro ns velik uitek. Jenom o to nm
jde v tomto uen, aby nikdo nehledal, neoekval ani nepoadoval vbec nic jinho,
ne to, co je v tto modlitb souhrnn obsaena, a co, by jsou slova sebe rznj,
pece se smyslem od n neli. Tmto zpsobem se jist daj vechny modlitby, je
jsou obsaeny v Psmech, shrnouti v tuto jedinou. Nikde ovem nelze nalzti dn,
kter by se mohla rovnati dokonalost tto, neku-li, e by ji mohla pekonati. Nic
nen zde vynechno, na co se m mysliti k chvle Bo a nic, na si m lovk
vzpomenouti ve svj prospch. A to tak pesn, e prvem byla odata vem nadje
na pokus o nco lepho. Zkrtka, pamatujme, e je to uen bosk moudrosti, kter
ns pouila o tom, co chtla, avak kter chtla to, co bylo poteb.
Akoli vak ji shora bylo eeno, e je teba k Bohu volati vdy se srdci
pozdvienmi, a e je teba se modliti bez pestn, pece ponvad takov je nae
slabost, e potebuje mnohho podprn a takov nae ochrnut, e je poteb ostruh
k povzbuzen, slu se, aby kad z ns si stanovil pro cvien obzvltn hodiny, je
by neuplynuly bez modlitby a je by vbec zamstnvaly vechna hnut srdce
k tomuto cli. Toti kdy rno vstvme, prve ne pikrome ke kadodenn prci,
kdy zasedme k jdlu, kdy jsme byli Bom poehnnm nasyceni, a kdy se
ukldme k odpoinku. Jen aby to nebylo povriv dodrovn hodin, jako bychom
v nich plnili Bohu svj kol a mysleli si, e pro ostatn hodiny jsme vyzeni. Ne, je to
vchova na slabosti, kterou se tak cvi a as od asu podncuje. Zvlt peliv je
teba se starati o to, abychom kdykoli tsn bu ns samy njak nouze, anebo
vidme, e tsn jin, ihned se k nmu uchlili nikoliv rychlma nohama, ale srdcem.
Potom, abychom nenechali nepovimnut blahobyt ani n, ani jinch lid, ani
bychom osvdovali chvlenm a dkinnm, e v tom poznvme jeho ruku.
Poslze jest pi kad modlitb dvati bedliv pozor na to, abychom nechtli Boha
pipoutvati k uritm okolnostem, ani mu pedpisovati, co m v kter dob, na
jakm mst a jakm zpsobem uinit. Tak ns pouuje tato modlitba, abychom mu

92
neustanovovali dnho zkona, ani mu nekladli podmnky, nbr abychom
penechali jeho vli uiniti to, co uiniti chce, podle toho zpsobu, v tom ase a na
tom mst, kter se jemu zalb. Mimoto, dve ne ekneme jakoukoli prosbu za sebe,
pedeslme, aby se stala jeho vle, m ji podrobujeme svou vli vli jeho; aby tm
byla drena jakoby pitaenou uzdou a neopovaovala se vykazovati Boha do
patinch mez, nbr aby jej uznala za rozhodho a sprvce vech jeho slib.
Jestlie se srdci hotovmi k tto poslunosti nechme se dit zkony bosk
prozetelnosti, snadno se naume trvati na modlitb, zanechati svch pn a trpliv
ekati na Pna a bt jisti tm, e i kdyby se to vbec nejevilo, e pece jest nm vdy
blzko, a e v prav as projev, e neml ui hluch k prosbm, je se lidskm om
zdly bt zanedbny. Avak toto prv bude v tom okamiku tchou, abychom
neklesali na mysli a neupadli do zoufalstv, kdy Bh hned napoprv nevyhov
naemu pn. Tak to dlvaj ti, kter nese toliko jejich zpal, i vzvaj Boha tak, e
neozve-li se hned na prvn zavoln a nepinese-li okamitou pomoc, ihned si
pedstavuj, e je na n rozhnvn a rozezlen a pestvaj ho vzvat a vzdvaj se v
nadje na vyslyen. Potom tak, abychom Boha nepokoueli a jej nedrdili proti
sob unavujce jej svou bezbonost. Toto je zvykem mnohch, e uzavraj smlouvu
s Bohem toliko pod jistou podmnkou, a jako kdyby byl sluebnkem jejich dost,
svazuj ho zkony svho dojednn a nen-li jich ihned posluen, jsou rozhoeni,
ki, reptaj, huhlaj a bou se. Jim asto ve svm rozhorlen rozhnvn povoluje to,
eho jinm, jsa jim v milosrdenstv naklonn, odpr. Dokladem toho jsou synov
Izraelt (4. Moj. 11,18 a 31-33); pro n by bvalo bylo lpe, aby nebyli vyslyeni od
Hospodina, ne aby s masem vkali jeho hnv. A jestlie by nakonec ani po
dlouhm oekvn nae smysly nepostihly, co se skrze modlitbu udlo, a ani by
nepozorovaly njakho uitku z n, pece ns nae vra zprav o tom, co nebude moci
postihnout vnj smysl, e jsme obdreli, co nm bylo ku prospchu. A tak zpsob,
e budeme mti v chudob pebytek a v trpen poten. Nebo by veho se
nedostvalo, Bh pece nikdy ns neopust, kter neme zklamati oekvn a
trplivost svch. On sm nm bude vm, ponvad v sob uzavr vecko dobr a to
nm jednou zjev v den soudu, v nm jasn proke sv krlovstv. Avak je tolik
teba, aby se vrn udrovali touto trplivost, jeto by nemohli dlouho trvati, kdyby
v n nespovali. Nebo ne lehkmi zkoukami zkou Pn sv, ani je mkce necvi,
nbr asto je pivd a k hranicm snesitelnho a dlouho je nechv v tto
nepohod, prve ne jim d okusiti nco ze sv sladkosti, a (jak k Anna) umrtvuje a
obivuje, uvod do pekla i vyvod.20) Co by zde mohli uinit jinho, neli pozbt mysli a
ztiti se do zoufalstv, kdyby ztrpen, zoufal a ji takka mrtv nepovzbuzovala tato
mylenka, e Bh je m na zeteli, a e nastane konec ptomnmu zlmu ?
1)
2)
3)
4)
5)

alm 36,10.
Srov. shora str. 25 a 93.
Kaz. 9,5-6.
m.8,6 n.
Proti Janu Faberovi (1478-1541), biskupu vdeskmu, odprci
reformace.
6) Dr.Eck v Rukovti proti Dr.M.Lutherovi.
7) Na potku tto kapitoly.
8) Tak ji crkevn otec Augustin, ale i Dr.M.Luther v Malm
katechismu.

93
9) Calvin ml ped sebou text Novho Zkona podle vydn Erasma
Rotterdamskho, kde Luk. 11,2-4 m 6 proseb. Latinsk bible
Vulgata a novj vydn Novho Zkona (F. ilka.) vynechvaj
prosbu tet.
10) alm 27,10; Iz. 63,16.
11) 2. Tim. 2,13.
12) Mat. 23,9.
13) Mat. 6,31-32.
14) alm 4,8.
15) Latinsk slovn hka: debitum zna vinu i dluh
16) m. 3,24
17) 1. Petr 5,8.
I8) 2. Moj. 14,14.
19) Iz. 11,2.
20) 1. Sam. 2.6.

94

Kapitola tvrt.
O SVTOSTECH
Nyn bude teba promluviti o smyslu svtost, nebo nm velice zle na tom,
abychom podali njak pesn uen; odtud se toti poume jednak k jakmu elu
byly ustanoveny, jednak, jak se jich nyn uv. Pedevm je teba si uvdomit, co to
je svtost. Nue, je to zevn znamen, kterm nm Pn prokazuje a dosvduje svou
dobrou vli vi nm, aby podepel slabost na vry. Me bt tak definovna jinak,
take ji lze nazvati svdectvm Bo milosti, vyhlenm nm zevnm symbolem. Tm
tak rozumme, e nikdy nen svtost bez pedchozho zaslben, nbr e jest spe
k nmu pipojena tak, jako njak pdavek za tm elem, aby samo zaslben
potvrdila a zpeetila a ns o nm jakoby jet vce ujistila, a to zpsobem, jeho je
podle Bo prozetelnosti teba pro neznalost na mysli a pro mdlobu tla. Ale Bh to
nein proto, aby upevnil zaslben, nbr spe aby v nm utvrdil ns; vdy pravda
Bo je sama o sob dosti pevn a jist a neme odjinud zskat lepho potvrzen
neli sama ze sebe. Avak nae vra je tak chatrn a slab, e nen-li odevad
podprna, a vemon udrovna, ihned se ots, kols a hrout. A tak v tom se
milosrdn Pn pizpsobuje na chpavosti, a ponvad jsme tvorov, kte se stle
plazme po zemi a vzme v tle 1) a nic duchovnho nesmlme, ba ani nechpeme,
e ns vede k sob tmito tlesnmi ivly a dv nm i v tle uzti to, co pat do
oblasti ducha. Ne e by takov dary byly vloeny do podstaty vc, je nm jsou ve
svtostech pedkldny, nbr proto, e od Boha byly k tomuto vznamu ustanoveny.
A nesmme popti sluchu tm, kte takto posmn mudruj: Buto vme, e slovo
Bo, kter pedchz svtost, jest pravou vl Bo, anebo nevme. Vme-li,
nenaume se niemu novmu ze svtosti, kter na to nsleduje. Nevme-li, nepou
ns ani svtost, jej vechna moc i psobnost je zaloena ve slov.2) Tm lze krtce
odpovdt: Peeti, kter jsou pipnny k listinm a jinm veejnm ujednnm, samy
o sob nic neznamenaj, nebo by byly zbyten pipevnny, kdyby na listin nebylo
nic napsno. Ale proto pece potvrzuj a peet to, co bylo napsno, kdy jsou
pipojeny ke spism. Ani nm nemohou pedhazovat, e tento pmr byl od ns
vymylen teprve nedvno, ponvad ho pouil sm Pavel (m. 4,11), nazvaje
obzku peet. A kdy Pn prohlauje sv zaslben za smlouvy a svtosti za
znamen smluv, me bt odvozeno pirovnn prv z lidskch smluv (1. Moj. 6,18;
9,9; 17,2). Jak by mlo smysl, jestlie se pi lidskch smlouvch zabj prase, kdyby
k tomu nepistupovala slova, ba kdyby tomu nepedchzela? Nebo prasata se
zabjej astji, ani to je njakm vnitnjm nebo vzneenjm tajemstvm.3) Co
znamen podan pravice, kdy se nezdka ruce utkvaj neptelsky? Ale kdy
pedchzela slova, bvaj arci takovmi znamenmi smluvn podmnky prvoplatn
potvrzovny, jakkoliv u dve byly pojaty do slov a jimi dny a ustanoveny.
Svtosti jsou tedy vchovn prostedky, kter ns ujiuj o vrohodnosti slova
Boho, a ponvad jsme tlesn, jsou nm pedkldny ve zpsobu vc tlesnch.
A tak ns tm pro tkopdnost naeho chpn vychovvaj a vedou ns za ruku
docela tak, jako uitel ky. V tom smyslu nazv Augustin svtost viditelnm
slovem, ponvad pedstavuje zaslben Bo jakoby vymalovan na obraze a
pibliuje je naemu zraku obrazn a nzorn. Jet jin pirovnn mohou bti

95
uvedena, jimi jsou svtosti zetelnji ureny; na p., nazvme-li je sloupy na vry.
Jako toti budova sice stoj a spov na svm zklad, avak je-li podepena sloupy,
stoj pevnji, tak i vra spov na slovu Bom nejinak, ne jako na zklad, avak
kdy pistupuj svtosti, opr se o n jako o sloupy jet pevnji. Anebo nazvme-li
je zrcadlem, v nm lze spatit bohatstv Bo milosti, kter nm bylo tde dno.
Jimi se nm toti zjevuje (jak u dve eeno) on sm, nakolik je dno na tuposti
jej poznati a jimi dosvduje svou dobrou vli vi nm. A neusuzuj dosti vhodn ti,
kte podle toho tvrd, e svtosti nejsou svdectvm o Bo milosti, ponvad jsou
asto pijmny i bezbonmi, ale ti z toho nikterak nemohou nabt dojmu, e by jim
byl Bh milostivj, nbr spe na sebe hromad t odsouzen. Nebo z tho
dvodu by nebylo svdectvm o Bo milosti ani evangelium, kter mnoz sly, ale
zavrhuj; konen ani Kristus sm by nebyl svdectvm o Bo milosti, kterho velmi
mnoz vidli a poznali, ale jen velmi mlo jich jej pijalo. A tak je jist, e nm Pn
nabz milosrdenstv i milost sv dobr vle jak ve svm svatm slov, tak ve
svtostech. Arci dostv se j jen tm, kte i slovo i svtosti pijmaj jistou vrou.
Jako byl Kristus od Otce obtovn a vydn vem ke spasen, a pece nebyl ode vech
uznn a pijat. Kdy to chtl Augustin na jinm mst naznaiti, ekl, e innost
slova ve svtosti je patrna nikoli proto, e se mluv, nbr ponvad se v. Stojme
tedy na tom, e svtosti byly od Boha ustanoveny k tomu elu, aby slouily na
ve, toti aby ji ivily, cviily a rozmnoovaly.
Dvody, je nkte uvdvaj proti tomuto nzoru, jsou pli bezvznamn a slab.
Jedni kaj, e se nae vra, je-li dobr, neme stti lep. Nebo pr nen vrou vra,
kter se neopr neochvjn, pevn a neroztpen o milosrdenstv Bo.4) Pro ty by
bylo lpe, aby se modlili s apotoly, aby jim Pn rozmnoil vru,5) neli aby
nerozumn pedstrali, e maj tak dokonalou vru, jak dosud nikdo z lidskch syn
nedoshl a v tomto ivot tak nedoshne. Necha odpovd, jakou podle jejich
nzoru ml vru ten, kter pravil (Mk. 9,24): Vm Pane, pomoz nedve m! Nebo
i tato vra byla dobr, jakkoli byla v zatcch a mohla se stti lep s odstrannm
nedvry. Avak dnm dkazem nebudou jistji usvdeni ne svm vlastnm
svdomm. Nebo vyznvaj-li o sob, e jsou hnci, co chtj nechtj nemohou
popti, mus to pisti nedokonalosti sv vry. Ale namtnou: Filip ekl komornkovi,
e sm bt poktn, v-li celm srdcem (Sk. 8,37). Jak msto zde zaujm potvrzen
ktem, kde vra napluje cel srdce? Zase se jich ti: Zdali nect, jak pevn st
jejich srdce je bez vry, a zda nepoznvaj kadodenn nov rst? Chlubval se
jeden,6) e sestaral v uen. Jsme tedy peuboz kesan, strneme-li, neince
dnch pokrok, akoli nae vra mus projt vemi stupni vk, dokud nedoroste
v mue dokonalho (Ef. 4,13). Nue, v tom textu: Viti celm srdcem neznamen
dokonale lpti na Kristu, nbr toliko du a upmnou mysl jej pijmouti; nikoli
bti jm nasycen, nbr planouti touhou, po nm hladovti, zniti a lkti. To jest
zpsob Psma, e k o nem: dje se to celm srdcem, kde chce naznait, e se to
dje upmn a z t due. Tohoto druhu jsou ren: Celm srdcem svm hledm
tebe nebo Oslavovati t budu celm srdcem svm a podobn (alm 119,10;
138,1; 111,1).
Druz p: Jestlie svtosti rozmnouj vru, byl pr dn Duch svat zbyten, jeto
jeho moc i dlem jest vru zanati, chrniti a dovrovati.7) Piznvm jim zajist, e
vra jest vlastnm a pravm dlem Ducha svatho, jeho osvcenm poznvme Boha i

96
poklady jeho dobroty a bez jeho svtla jest nae mysl tak slep, e neme
z duchovnch vc nic spatiti a tak tup, e o nich nem ani potuchy. Avak msto
jednoho dobrodin Boho, kterm oni se chlub, my uvdme troj: Pedn ns Pn
pouuje a vzdlv svm slovem, za druh utvrzuje ns svtostmi a poslze osvcuje
svtlem Ducha svho svatho nae mysli a otvr slovu i svtostem pstup do naich
srdc, sice jinak by zashly jenom ui a vznely se ped oima, ale vbec by se
nedotkly nitra. Do t mry pak jsou svtosti potvrzenm na vry, e chce-li nkdy Pn
odejmout dvru prv v ty vci, kter byly ve svtostech zaslbeny, ru svtosti
samy. Kdy zbavuje Adama daru nesmrtelnosti a zk se ho, k, aby nebral se
stromu ivota, aby nebyl iv na vky (1. Moj. 3,22) Co tu slyme? Zdali mohlo ono
ovoce obnoviti Adamovi jeho neporuenost, kterou ztratil? Naprosto ne. Ale to je
prv tak, jako kdyby byl ekl: Aby v sob neivil przdnou dvru, jestlie by ml
znamen mho zaslben, a jest zbaven veho, co by mohlo tvoit jakoukoli nadji na
nesmrtelnost. V tomto smyslu Apotol, kdy napomnal Efezsk (Ef. 2,11), aby
pamatovali, e nemli podlu na mluvch zaslben, e byli odcizeni od spolenosti
Izraele, bez Boha a bez Krista, ekl, e nebyli astni obzky. Tm v penesenm
slova smyslu naznauje, e byli vyloueni ze samho zaslben ti, kte nedostali dkaz
o zaslben. A k jejich druh nmitce, e se slva Bo pevd na stvoen, jim se
pipisuje tolik moci, a e se tm slva Bo zmenuje, odpovm hned, e my
nepropjujeme stvoenm dn moci. kme jenom to, e Bh pouv prostedk
i nstroj, o nich sm vid, e pispvaj k tomu, aby vechno slouilo jeho slv,
ponvad on sm jest Pnem a vldcem vekerenstva. Proto jako iv nae tla
chlebem a jinmi pokrmy a jako osvcuje svt sluncem a zahv jej ohnm, a pece
ani chlb, ani slunce, ani ohe nejsou nic, leda e tmito nstroji nm rozdl sv
poehnn, tak duchovn iv vru svtostmi, jejich jedinm kolem jest, aby
viditeln pedkldaly ped nae oi Bo zaslben. A jako je na ns, abychom se
neupnali dvrou k ostatnm stvoenm, ani se jim neobdivovali, jako by to byly
piny naeho dobra, ani se jimi nechlubili (byla pece urena, z dobr vle Bo
k naemu uvn a jejich pomoc nm tde rozdluje dary sv dobroty), tak ani
nesm nae dvra ulpt na svtostech, ani na n nesm bt penesena slva Bo,
nbr i vra i vyznn mus veho zanechat a pozvedat se k nmu sammu, jen je
pvodcem svtost i vekerenstva.
Hledaj-li vak oporu pro svj omyl v samm slovku svtost, ponaj si v tom
nepli rozumn. Tvrd, e pes jeho mnohoznanost u klasickch spisovatel m
svtost jenom jedin vznam, kter se hod na znamen, toti ten, kter oznauje onu
slavnostn psahu, j se zavazuje vojn vojevdci pi nstupu vojensk sluby. Jako
toti onou vojenskou psahou se novci zavazuj vojevdci k vrnosti, a tak se
stvaj vojky, tak my svmi znamenmi vyznvme Krista za svho vojevdce a
svdme, e budeme bojovat pod jeho prapory.8) Uvdj obdoby, jimi chtj vc
jet vc objasniti.9) Jako se man liili tgou od ek, odnch v pl, a jako se
mt stavov sami mezi sebou rozliovali svmi znaky, stav sentorsk od rytskho
purpurovm rouchem a srpovitmi ozdobami na stevcch, a jako zase rytsk stav
od lidu prstenem, tak i my nosme sv odznaky, abychom se jimi liili od svta. Avak
j pevn tvrdm, e sta, kte dali znamenm jmno svtost, naprosto nepihleli
k tomu, jak uvali tohoto slova latint spisovatel, nbr e tento nov vznam razili
pro svou vlastn potebu, aby jm jednodue oznaovali svat znamen.

97
Chceme-li se o tom jet vce it, meme ukzat, e obdobn penesli na tato
slovka takov vznam, jako penesli na slovko vra ten, v jakm ho uvme
nyn. Nebo akoliv vra znamen pravdivost v plnn slib, pece nazvali vru jistotou
anebo jistm pesvdenm, jeho lze nabti o on pravd. Zrovna tak je to
s psahou. Akoliv je to vc vojnova, kterou se on zaslibuje svmu vojevdci, uinili
z n vc vojevdcovu, kterou pijm vojny do vojenskch ad. Nebo Pn skrze
svtosti nm slibuje, e bude nam Bohem, a e my budeme jeho lidem. Ale
takovto duchaplnosti pomjme, ponvad mnohmi jasnmi dvody lze dokzat, e
nezamleli nic jinho, ne naznaiti, e svtosti jsou znamen svatch a duchovnch
vc. Pirovnn, kter uvdj, pijmme, ale nesneseme, aby to, co je ve svtostech
druhotnho vznamu, bylo od nich povyovno na prv nebo dokonce na jedin
msto. Jejich prvn vznam je zajist v tom, e maj slouiti na ve ped Bohem,
druh, e maj dosvdovati nae vyznn ped lidmi. Jen v tomto druhm smyslu
plat ona pirovnn.
Opt si musme pipomenout, e jako tihle oslabuj moc svtost a jejich uvn
vyvracej, tak na druh stran jsou nkte, kte pibsuj svtostem jaksi tajemn
sly, o nich nikde nelze st, e by jim je byl Bh propjil. Tmto bludem jsou
uvdni v nebezpen klam prost a nezkuen lid, ponvad se jednak u hledati
dary Bo, kde je naprosto nelze nalzti, jednak e jsou znenhla odtahovni od
Boha, aby li za marnost. Je pak dvoj druh tch, kte vymlej takov uen. Prvn
vykldaj, e svtosti Novho Zkona, to jest ty, jich nyn uv crkev kesansk,
ospravedluj a pinej milost, jen kdy jim nepostavme hrz smrtelnm hchem.10)
Nelze vypovdt, jak je tato mylenka zhoubn a jako mor niiv, a to tm spe, e
ped mnohmi vky platila k velik kod crkve na vc ne na polovin svta. Jist je
to pln belsk mylenka. Nebo tm, e toto uen slibuje spravedlnost bez
ohledu na vru, uvd due stemhlav do zahynut a na soud. Oklamaly je vak ony
nemrn chvly na svtosti, kterch se lze dost u starch spisovatel, jako ono
msto u Augustina (v vod k vkladu na alm 73., e svtosti Starho Zkona
spasen toliko zaslibovaly, nae vak je dvaj. Ponvad nepozorovali, e tyto a
podobn slovn obraty jsou pemrtn, ili tak oni sv pemrtn protimluvy,
avak v smyslu naprosto odporujcm spism starch pisatel. Nebo Augustin tam
nechtl ci nic jinho, neli to, co napsal tak na jinm mst (list 5.), e svtosti
Mojova zkona pedvdaly Krista, kdeto nae svtosti nm jej oznamuj; jako
kdyby ekl, e ony zobrazovaly, dokud byl jet oekvn, nae jej ukazuj jako
ptomnho, kter ji byl dn. To lze snadno posouditi jak blim pihldnutm
k tomuto mstu, tak i z jedn homilie, kde oteven vyznv, e idovsk svtosti byly
rozdln ve znamench, avak stejn ve vci, kterou oznaovaly, rozdln viditelnm
zevnjkem, stejn duchovn silou (26. homilie na Jana). Mjme proto stle za pevn
platn, e svtosti nemaj jinho kolu, neli m Slovo Bo. Tmto kolem je nabzet
a pedkldat nm Krista a v nm poklady nebesk milosti. Nepinej vak nic ani
nijak neprospvaj le tm, od nich jsou pijmny ve ve. Druz nebloud tak
zhubn, ale pece bloud.11) Nebo i oni v, e ve svtostech pevn tkv jaksi
skryt sla, take se v nich pr rozdluj milosti Ducha svatho prv tak, jako je vno
podvno ve dbnu, akoli maj slouit jenom k tomu, aby nm svdily a
potvrzovaly laskavost Bo k nm a nemohou bt dl ku prospchu, nepistoup-li
k nim Duch svat, kter otvr nae mysli i srdce a in ns schopn vnmati toto

98
svdectv. A v tom vystupuj jasn tak rzn a rozlin dary Bo. Svtosti jsou toti
jakoby njac poslov, kte sice nepinej, ale zato ohlauj a oznamuj, co nm
bylo dno z bosk tdrosti. Duch svat, jeho svtosti vbec nikomu nepivdj,
nbr jeho Pn dv svm obzvlt, ten to jest, kter s sebou pin dary Bo,
kter dl svtostem msto v ns, a kter psob, e pinej ovoce.
Pojem svtosti, jak jsme a dosud o jeho smyslu vykldali, obsahuje obecn
vechna znamen, je Bh lidem nkdy naznail, aby je ujistil o pravdivosti svch
zaslben. Chtl, aby se tato zaslben nkdy objevila v pirozench vcech, nkdy je
ukzal v zzracch. Pklady prvnho druhu jsou tyto: tak kdy dal Adamovi a Ev
strom ivota jako zvdavek nesmrtelnosti, aby se mohli na ni bezpen spolehnout,
pokud budou jsti z jeho ovoce (1. Moj. 2,16 n; 3,3 a 22; 9,13). A kdy Noemovi a
jeho potomstvu ustanovil nebeskou duhu na znamen, e ji nikdy zemi potopou
nezni. Tato znamen mli Adam i Noe za svtosti. Ne e by strom mohl poskytnout
jinm nesmrtelnosti, kterou sm sob dti nemohl, ani nebyla schopna zadreti vody
duha, kter je jenom odrazem slunenho paprsku na protjch mracch, nbr
ponvad nesly znmku vyrytou slovem Bom, e jsou doklady a peetmi jeho
smluv. I ped tm byl strom stromem a duha duhou. Jakmile byly poznamenny
slovem Bom, byla jim dna nov podoba, take zaaly bti tm, m dve nebyly.
Aby se nkdo nedomnval, e to bylo eeno zbhdarma, jet dodnes je nm sama
duha svdectvm t smlouvy, kterou Hospodin uzavel s Noemem. Kdykoli na ni
hledme, teme v n toto Bo zaslben, e zem ji nikdy nebude zniena potopou.
A tak tvrd-li njak mudrc, aby se posmval prostot na vry, e takov pestrost
barev vznik pirozen z odrazu paprsk od protilehlho mraku, piznvme to
zajist, avak vysmjeme se jeho tuposti, e neuznv Boha za Pna prody, kter
podle svho zalben pouv vech ivl ke slub sv slvy. Kdyby byl vtiskl takov
znamen slunci, hvzdm, zemi a kamenm, vechno to by pro ns bylo svtost.
Nebo pro nem hrub stbro tut cenu jako raen, kdy je to naprosto t kov?
Zajist proto, e ono nem v sob nic krom sv pirozen podstaty, kdeto toto,
jsouc oraeno veejnm razidlem, stv se minc a pijm novou hodnotu. A Bh
neme svm slovem oznaiti sv stvoen, aby se stala svtostmi, i kdy dve byla
pouhmi ivly? Pklady druhho druhu byly, kdy rouno svlail rosou, zatm co zem
byla such a zase zemi orosil, kdeto rouna se nedotkl, aby zaslbil Gedeonovi
vtzstv; kdy vrtil zpt stn na slunench hodinch o deset stup, aby tm zaslbil
zdrav Ezechiovi (Soudc 6,37 n; 2. Krl. 20,9 n; Iz. 38,7 n). Pokud se tato
znamen dla, aby byla podepena a upevnna jejich slab vra, byly to tak svtosti.
Avak nynjm nam kolem jest promluvit zvl o tch svtostech, kter podle
vle Pn maj bt v jeho crkvi dn zzeny, aby jeho lid vychovvaly v jedn ve a
ve vyznvn jedn vry. Nezle vak toliko ve znamench, nbr i ve vnjch
obadech; nebo chce-li radji: znamen, je tu jsou dvna, jsou obady. Tak me
svtosti vymeziti takto: jsou to obady, jimi chce Pn vru svho lidu pocviit a
upevnit. I ty byly rozlin podle rozlinho uspodn doby, v n se Pnu zlbilo
ukzati se lidem v tchto nebo v onch zpsobech. Abrahmovi a jeho potomstvu
byla toti uloena obzka (1. Moj. 17,10), k n pozdji byla pidna oiovn a
obti podle Mojova zkona.12) To byly svtosti id a do pchodu Kristova.
A Kristus, zruiv je, ustanovil dv, jich nyn uv kesansk crkev, toti kest a
veei Pn (Mat. 28,19; 26,26). Akoli vlastn i ony star svtosti hledly k tmu

99
cli, k nmu smuj nyn nae, toti aby ukazovaly ke Kristu a tm jako by za ruku
k nmu vedly, nebo spe aby jej jakoby obrazy pedstavovaly a pedkldaly
k poznn. Nebo kdy jsme ekli ji dve,13) e to jsou jaksi peeti, jimi jsou
zpeetna Bo zaslben, mjme mimo kadou pochybnost, e nikdy nebylo uinno
lidem dnho Boho zaslben le v Kristu (2. Kor. 1,20), a e nutn mus ukazovat
na Krista, maj-li ns pouit o njakm Bom zaslben. Jedin toliko je rozdl, e ony
nastiovaly Krista zaslbenho, pokud byl jet oekvn, kdeto tyto svd o Kristu,
kter se ji ukzal a zjevil. Jakmile to bude postupn i jednotliv vyloeno, stane se
to mnohem jasnj. Obzka byla pro idy znamenm, kterm mli bt upamatovni,
e vecko, cokoli vzejde z lidskho semene, to jest lidsk pirozenost, e je pokaena
a mus bt okletna. Krom toho byla dokladem a pamtkou, kterou se mli
utvrzovati v zaslben, je bylo dno Abrahmovi o semeni poehnanm, v nm mli
bti poehnni vichni nrodov zem a z nho mli oekvat i sv vlastn
poehnn (1. Moj. 22,18). Dle, ono spasiteln semeno, jak ns pouuje Pavel
(Ga. 3,16), byl Kristus, v nm jedin doufali nalzti to, co v Adamovi ztratili. Proto
jim byla obzka tm, m byla Abrahmovi, jak vykld Pavel (m. 4,11), toti
znamenm spravedlnosti z vry, to jest peet, kterou mli bt jistji utvrzeni o tom, e
jejich vra, s kterou oekvali samo sm, jest jim od Boha potna za spravedlnost.
Omvn a oiovn jim pipomnala jejich neistotu, pinavost a potsnnost,
kterou byli ve sv pirozenosti poskvrnni, avak slibovala jin oitn, kterm mly
bt vechny jejich skvrny vyhlazeny a obmyty (d. 9,1 a 10 a 14; 1. Jan 1,7; Zj. 1,5).
A tmto oitnm byl Kristus, v jeho krvi jsme byli obmyti a jeho zsinalost jsme
uzdraveni (Iz. 53,5; 1. Petr 2,24). Obti je usvdovaly z jejich nepravosti a zrove
pouovaly, e je teba njakho zadostuinn, kterm by bylo zaplaceno Bo
spravedlnosti. e tedy pijde njak nejvy knz, prostednk mezi Bohem a lidmi,
aby uinil Bo spravedlnosti zadost vylitm krve a obtovnm ivota, kter mlo bt
pijato na odputn hchu. Tmto nejvym knzem byl Kristus, kter sm svou
vlastn krev vylil a sm byl obt (Ep. K id.)14), nebo sm byl poslun Otce a do
smrti a tou poslunost odinil lidskou neposlunost, kter vyvolvala Bo rozhoen
(Fil. 2,8; m. 5,19).
Pokud jde o nae svtosti, pedkldaj nm Krista o to jasnji, o plnji byl lidem
zjeven potom, co byl lidem ukzn od Otce vpravd takov, jak byl zaslben. Kest
nm toti dosvduje, e jsme byli oitni a obmyti; veee Pn pak, e jsme byli
vykoupeni. Vodou se zobrazuje obmyt, krv zadostuinn. Toto ob se nalz
v Kristu, kter piel, jak k Jan (1. Jan 5,6), ve vod a v krvi, to znamen, aby
oistil i vykoupil. Svdkem toho je tak Duch Bo, take mme dokonce ti svdky
pro jednu vc: vodu, krev a Ducha.15) Ve vod a v krvi mme svdectv o oitn a
vykoupen, Duch vak je pedn svdek a ten in nai vru v takov svdectv
pevnou. Toto vzneen tajemstv bylo nm zcela jasn ukzno v ki Kristov, kdy
z jeho svatho boku vyla voda a krev (Jan 19,34). Z toho dvodu nazval Augustin
toto prvem pramenem naich svtost. (To se te u Augustina asto.) Ale o nich
musme pojednati ponkud obrnji.

100
O KTU
Kest nm byl dn od Boha pedn, aby slouil na ve ped nm, potom naemu
vyznn ped lidmi. Probereme popoad podstatu obou ustanoven. Na ve
poskytuje kest ti vci, je je tak teba probrati jednotliv.
To prv je, e je nm kest Bohem pedkldn jako znamen a doklad naeho
oitn, anebo abychom to lpe vyloili, je nm posln jakoby njak poselstv,
kterm ns chce Bh ujistiti, e vecky nae hchy byly tak znieny, smazny a
zapomenuty, e nikdy nevstoup ped jeho tv, nebudou pipomnny ani nm
pitny. Nebo chce, aby vichni, kte uvili, byli poktni na odputn hch
(Mat. 28,19; Sk. 2,38).
Proto ti, kte se odvili napsati, e kest nen nic jinho ne vnj znak a
znamen, kterm vyznvme svoje nboenstv ped lidmi prv tak, jako vojni nos
odznaky svho panovnka na znamen svho povoln,16) ti nezhodnotili to, co je ve
ktu nejdleitjho. Ale to je to, co mme pijmout s tm zaslbenm, e kdo uv a
pokt se, bude spasen (Mk. 16,16). V tomto smyslu je teba rozumti tomu, co pe
Pavel (Ef. 5,26), e crkev je od enicha Krista posvcena a oitna obmytm vody
skrze slovo ivota; a na jinm mst (Tit. 3,5), e jsme byli podle milosrdenstv jeho
spaseni skrze obmyt druhho narozen a obnoven Ducha svatho; a Petr
(1. Pt. 3,21), e kest ns spaseny in. Nebo jako onen nechtl naznait, e naeho
oitn a spasen je dosahovno psobenm vody, anebo e voda je nstrojem
oitn, znovuzrozen a obnoven, tak nechtl ani tento ci, e je pinou spasen,
nbr e se lze jenom v tto svtosti dobrati poznn i jistoty takovch dar, co je
dosti jasn vyloeno slovy sammi. Nebo Pavel souasn spojuje slovo ivota a kest
vodou, jako kdyby ekl: Evangeliem je nm pineno poselstv o naem oitn a
posvcen, ktem jest nm takovto poselstv zpeetno. A Petr v souvislosti
pipojuje, e onen kest nen tlesn pny smyt, nbr dobr svdom u Boha, je
jest z vry.17)
Avak nesmme se domnvati, e se kest vztahuje jenom na minulou dobu, take
pro nov poklesky, do nich od ktu znovu upadme, je teba hledati njak nov
lky.18) Tento blud kdysi zpsobil, e se nkte nechtli dt poktt dve, le a na
pokraji hrobu a tm a pi poslednm dechu, aby tak obdreli milost pro cel
uplynul ivot. Je teba uvaovati takto: A jsme poktni v kterkoli dob, jsme
obmyti a oitni jednou pro cel ivot. A tak kolikrtkoli klesneme, budeme si muset
znovu pipomenout pamtku ktu a tou ozbrojit ducha, aby si byl vdycky jist a
ubezpeen o odputn hch. Nebo tebae se zd, e pominul, byv jednou
vykonn, pece nebyl pozdjmi hchy odstrann. Nebo v nm nm byla nabdnuta
istota Kristova; ta je stle sv a ned se potlait dnmi skvrnami, nbr ni a
vyhlazuje vecky nae neistoty. Odtud vak nesm bt odvozovna svoboda
v budoucnu heiti, stejn jako zcela jist nejsme navdni k takov smlosti, nbr
tato nauka se podv toliko tm, kte kdy zheili, lkaj ztrznni a zoufal pod
bemenem svch hch, aby mli nco, co by je vzmuilo a utilo, tak aby se
neztili v zmar a zoufalstv. Tak k Pavel (m. 3,25), e se Kristus stal nam
smrcem na odputn pedelch hch. Tm nepopr, e se v nm dostv stlho
a ustavinho odputn hch a do smrti, nbr naznauje, e byl dn od Otce
jenom ubohm hnkm, kte zranni ahadlem svdom, vzdychaj po lkai. Tm

101
se nabz milosrdenstv Bo. Ti, kdo si chtj z beztrestnosti vyhat monost a volnost
k heen, nepivolvaj na sebe nic ne hnv a soud Bo.
Jet jinou tchu pin kest, ponvad nm ukazuje nae umrtven v Kristu a
nov ivot v nm. Vdy, jak k apotol (m. 6,3 n), jsme poktni v jeho smrt,
kdy jsme spolu s nm pohbeni v smrt, abychom v novot ivota chodili. Tmito
slovy ns nejenom povzbuzuje, abychom ho napodobili, jako kdyby ekl, e skrze
kest jsme napomnni, abychom takka podle pkladu Kristovy smrti umeli naim
dostem, a podle pkladu jeho zmrtvchvstn abychom byli vzkeni ve
spravedlnosti, nbr jde mnohem hloubji, toti, e skrze kest ns Kristus uinil
astnky sv smrti, abychom byli do n vtpeni.19) A prv tak, jako si roub pivd
ltku i vivu z koene, do nho byl vtpen, tak ti, kdo pijmaj kest v patin ve,
skuten pociuj inek smrti Kristovy v umrtvovn svho tla a souasn tak
psobnost zmrtvchvstn v obiven ducha.20) Odtud si vybr Apotol ltku k napomnn. Jsme-li kesany, mme bt mrtvi pro hch a ti spravedlnosti.21) Prv tho
dkazu uv na jinm mst (Kol. 2,11): e jsme obezni, a e jsme svlkli starho
lovka, jakmile jsme byli skrze kest pohbeni v Krista. A v tomto smyslu nazval na
tom mst, je jsme nedvno uvedli (Tit. 3,5), kest obmytm druhho narozen a
obnoven. Tak ktil nejprve Jan, tak ktili potom i apotolov, ktem pokn na
odputn hch (Mat. 3,6 a 11; Lk. 3,3 a 16; Jan 3,23; 4,1-2; Sk. 2,38 a 41),
rozumjce pod slovem pokn toto druh narozen a pod slovem odputn hch
ono obmyt. Tm se stv tak docela jistm, e sluba, kterou konal Jan, byla
naprosto t jako ta, je byla pozdji penesena na apotoly. Nebo rozlin ruce,
ktermi je kest vysluhovn, nein jej jinm, nbr tot uen ukazuje, e kest
zstv tm. V jednom uen souhlasili Jan i apotolov: Oboj ktili na pokn, oboj
na odputn hch, oboj na jmno Kristovo, od nho jest pokn i odputn
hch. Jan ekl, e je bernek Bo, skrze nho byly odstranny hchy svta
(Jan 1, 29). A zde tak jej prohlsil za ob Otci pjemnou, za smrce a zachovatele.
Co mohli k tomuto vyznn pidat apotolov? Co tedy znamen to, co ekl Jan
(Mat. 3,11; Lk. 3,16), e on kt jen vodou, ale e pijde Kristus, kter ktti bude
v Duchu svatm a ohnm? To lze vyloiti nkolika slovy. Nechtl toti rozliovati kest
od ktu, nbr porovnal osobu svou s osobou Kristovou, e sm je sluebnkem vody,
onen pak drcem Ducha svatho, a e tuto moc doke viditelnm zzrakem v onen
den, v nm sele apotolm Ducha svatho v podob ohnivch jazyk. 22) m se nad
to mohli apotolov chlubiti? m ti, kte dodnes kt? Vdy jsou jenom sluebnky
vnjho znamen, pvodcem vnitn milosti je Kristus. To, co jsme ekli jednak
o umrtven, jednak o obmyt, bylo nastnno v nrod izraelskm, a proto o nm k
Apotol (1. Kor. 10,2), e byl poktn v oblace a v moi. Umrtven je zobrazeno
v tom, kdy Hospodin, vysvobozuje je z ruky faraonovy a z krutho otroctv, razil jim
cestu pes Rud moe a zatopil samho faraona, i egyptsk neptele, kte je
ohroovali zezadu a byli jim ji v patch (2. Moj. 14,21 a 26-28). Nebo tak nm ve
ktu zaslibuje i patrnm znamenm ukazuje, e jeho silou jsme vyvedeni a
vysvobozeni ze zajet egyptskho, to jest z otroctv hchu, a e jest utopen n farao,
to jest bel, akoliv i tak jet ns nepestv trpit a trznit. Ale jako onen
Egypan nebyl uvren do hlubin moe, nbr vyvren na beh dsil jet svm
dsivm vzhledem Izraelsk, avak koditi jim nemohl,23) tak tento n dosud sice
vyhrouje ukazuje zbran a dv o sob vdt, ale neme zvtziti. V oblaku bylo

102
znamen oitn (4. Moj. 9,15). Nebo jako je tehdy Hospodin pikryl mrakem, kter
se nad nimi rozloil a poskytl jim ochlazen, aby neseli a nezhynuli v pli ostrm
palu slunenm, tak ve ktu poznvme, e jsme krv Kristovou pikryti a ochrnni,
aby na ns nespoinula psnost Bo, kter je vpravd plamenem nesnesitelnm.
Je tedy patrno, jak falen je uen, kter nkte24) hlsali, e skrze kest jsme
zbaveni a osvobozeni od ddinho hchu a od t poruenosti, kter byla od Adama
rozena na veker potomstvo, a e jsme obnoveni v te spravedlnosti a istot
pirozenosti, kterou by byl Adam podrel, kdyby byl setrval v t bezhonnosti, v n
byl pvodn stvoen. Nebo takovto uenci nikdy nepochopili, co jest ddin hch,
co je pvodn spravedlnost a jak je milost ktu. Ddin hch je pevrcenost a
poruenost na povahy, kter na ns pedevm svolv hnv Bo, a potom v ns
tak vytv skutky, je Psmo nazv skutky tla (m. 5;6;7). A to je to, co Psmo
pedevm jmenuje hchem. Avak skutky, je z toho vyplvaj, jako jsou cizolostva,
smilstva, zlodjstv, nenvisti, svry, vrady, opilstv, mly by podle toho bt spe
nazvny ovocem hchu, akoliv i je Psmo asto nazv hchy.
A tak tyto dv vci je teba zeteln rozeznvat, toti e jsme ve vech stech sv
pirozenosti tak pokaeni a pevrceni, e ji jenom pro takovou poruenost jsme po
zsluze pokldni za odsouzen a usvden ped obliejem Bom, jemu nic nen
mil ne spravedlnost, nevinnost a istota. A tak u i dti pinej si s sebou sv
odsouzen od matinch trob a tebae dosud nevydaly ovoce sv nepravosti, pece
maj v sob skryto sm, ano cel jejich pirozenost je jaksi sm hchu. Proto nen
mon, aby ji Bh neml v nenvisti a nettil se j. e toto odsouzen bylo zrueno a
od nich odvrceno, o tom se vrn ujiuj skrze kest. Jeto, jak bylo eeno, Pn tm
znamenm zaslibuje, e se stalo pln a dkladn odputn jak za vinu, kter nm
mla bt pipotena, tak za trest, kter jsme mli za vinu zaplatit. Dosahuj tak
spravedlnosti, avak takov, jak v tomto ivot me zskati lid Bo, toti jenom
pipotenm, ponvad ze svho milosrdenstv je Pn m za spravedliv a nevinn.
Ponvad dle tato pevrcenost v ns nikdy neustv, nbr plod v ns ustavin
nov ovoce (m. 7,18), toti skutky tla, kter jsme ped tm vypsali, ne jinak, ne
jako rozplen pec, je ustavin chrl plamen a jiskry, anebo jako zdlo, z nho bez
ustn proud voda. Proto ti,25) kte vymezili ddin hch jako nedostatek pvodn
spravedlnosti, nevyjdili dosti vrazn jeho slu a moc. Nebo nae pirozenost nen
jenom chud a bez dobra, nbr tak rodn a plodn na kad druh zla, e nen
mon, aby byla neinn. Ti, kte tvrdili, e ddin hch je dostivost, nepouili
pli nevhodnho slova, jen kdyby pidali, co vbec nepipoutj, e cokoliv je
v lovku, od rozumu a po vli, od due a po tlo, je zneitno a naplnno touto
dostivost, anebo (aby to bylo strunji vyjdeno), e cel lovk sm o sob nen
nic jinho ne dostivost. Takov dostivost nikdy pln v lidech nezajde, ani se
nevyhub, dokud se zcela nezbav sami sebe, osvobozeni skrze smrt z tla smrti.
Kest nm sice slibuje, e n farao byl utopen i hch umrtven, avak pece ne tak,
jako by ho ji nebylo anebo ns nezamstnval, nbr toliko, e ns nepeme.
Nebo pokud ijeme uzaveni v tomto ali naeho tla, budou v ns pebvati
ostatky hchu. Avak jestlie se vrou chpeme zaslben, kter nm Bh dal ve ktu,
nebudou nm panovati ani kralovati.
Avak a se nikdo neklame, a a si nikdo ke svmu zlu nic nepedstr, kdy sly,
e hch v ns ustavin pebv. Tato slova nejsou eena proto, aby hnci

103
bezpen usnali na svch hch, nbr jenom proto, aby nezakolsali a neztrceli
mysl ti, kter jejich tlo drd, trp a bod. Spe a si mysl, e jsou dosud na cest
ivota a a v, e ji mnoho doshli, kdy poznaj, e z jejich dostivosti den ode
dne troiku miz, dokud nedoshnou toho, kam smuj, toti poslednho znien
jejich tla, jeho se doshne znikem tohoto smrtelnho ivota. Takto je tedy teba
smleti. Jsme poktni na umrtven naeho tla a umrtven v ns zan ktem a den
ode dne je provdme; dokon se vak a z tohoto ivota odejdeme k Pnu.
Poslze pijm nae vra ze ktu i tu tchu, e nm urit dosvduje, e jsme
nejen vtpeni do smrti a ivota Kristova, nbr e tak jsme se samm Kristem
sjednoceni a spojeni, e se stvme astni veho jeho dobra (Mat. 3,13). Nebo
proto zasvtil a posvtil kest na svm tle, aby jej ml spolu s nmi jako nejpevnj
pouto jednoty a spoleenstv, do nho s nmi ril vstoupiti. Jak Pavel (Ga. 3,27)
dokazuje z toho, e jsme synov Bo, ponvad jsme ve ktu oblkli Krista.
Naemu vyznn ped lidmi slou pak kest takto. Je to zajist znamen, kterm
veejn vyznvme, e chceme bt potni k lidu Bomu, jm dosvdujeme, e
souhlasme se vemi kesany ve slub jedinmu Bohu a v jednom nboenstv, a
jm poslze veejn vyhlaujeme svou vru, aby nejenom nae srdce vydvalo chvlu
Bohu, nbr aby tak jazyk a vechny dy tla znly chvlou, jak jen dovedou. Tak je
toti vecko, co jest nae, vnovno jak se slu slub slvy Bo, bez n se nesm
nic stt; a tak jsou i ostatn povzbuzovni nam pkladem k tmu sil. Sem clil
Pavel (1. Kor. 1,13), kdy se tzal Korintskch, zda nebyli poktni ve jmno
Kristovo? Naznaoval toti, e se jemu zasvtili tm, e byli poktni v jeho jmno, e
na jeho jmno psahali a ped lidmi se mu zavzali svou vrnost, take nemohou
vyznvati nic vc, ne toliko Krista, nechtj-li popti vyznn, kter uinili pi ktu.
Nyn, kdy jsme vyloili, co n Pn zamlel ustanovenm ktu, je snadn
posouditi, jakm zpsobem ho mme uvat a pijmat. Nebo nakolik je dn, aby
util a upevnil nai vru, musme jej pijmati jakoby z Bo ruky. Slu se, abychom
byli pesvdeni a jisti, e on to je, kdo s nmi mluv skrze znamen, e on to je, kdo
ns oiuje, obmv a odstrauje vzpomnku na pestoupen. e on to je, kdo ns
in astnky smrti svho Syna, kdo oslabuje moc satanovu i nae dostivosti, ano,
kdo ns oblk v svho Syna. A e tyto vci, pravm, opravdu a jist tak psob uvnit
na due, jako jist vidme, e nae tlo je zevn obmyto, do vody ponoeno a j
obklopeno. Nebo prv tato obdoba nebo snad podobnost jest nejjistjm pravidlem
svtost, abychom ve vcech tlesnch spatovali a rozvaovali vci duchovn, jeto
se Pnu zalbilo pedstavovati je v takovch obrazech. Ne proto, e by takov milosti
byly k svtosti pipojeny a v n obsaeny, ani e by svtost byla prostedkem a
nstrojem, kterm je zskvme, nbr jenom proto, e tmto znakem nm Pn
dokazuje svou vli, toti, e nm toto vecko chce tde dti. Dokladem toho budi
setnk Kornelius (Sk. 10,48), kter byl poktn na odputn hch, akoli byl ji dve
obdaen viditelnmi milostmi Ducha svatho. Nepoadoval rozshlejho odputn ze
ktu, nbr jistjho uplatnn vry. Snad nkdo namtne: Pro tedy kal Anani
Pavlovi (Sk. 22,16), aby obmyl sv hchy skrze kest, jestlie se hchy ktem
neobmvaj? Odpovdm: Slov pijmati, zskvati, dosahovati se uv pro to, o em
vme, e je nm dno od Boha, a u to poznvme teprve v onom okamiku, i
nabvme jistjho pesvden o tom, co jsme ji dve poznali. A tak Anani chtl
ci jen toto: Abys byl jist, Pavle, e ti byly hchy odputny, dej se poktt! Zaslibuje

104
toti Pn ve ktu odputn hch, to pijmi a bu bez starosti! Jinak nedosahujeme
z tto svtosti nieho, leda tolik, kolik pijmme ve ve. Kdyby se nedostvalo vry,
bude kest svdectvm na obaloby ped Bo tv, ponvad jsme neuvili
zaslben, je nm v nm bylo dno. Jeliko vak je znamenm naeho vyznn,
musme jm osvdovati, e nae dvra je v milosrdenstv Bom a nae istota
v odputn hch, je in Je Kristus, a e my vstupujeme do crkve Bo,
abychom ili v souhlase a v jednot vry a lsky jednomysln se vemi vrnmi. To
chtl ci Pavel
(1. Kor. 12,13), kdy prav, e jsme byli vichni v jednom Duchu
poktni, abychom byli jedno tlo.
Je-li tedy pravdiv, co jsme stanovili, e nemme pijmat svtost z ruky toho, jm
je vysluhovna, nbr jakoby ze sam ruky Boha, od nho je nepochybn vyslna,
lze z toho vyvoditi, e k svtosti nen pidno ani z n nic ubrno hodnost toho, jeho
rukou je podvna. Vdy prv tak je tomu u lid, byl-li posln njak list: Je-li
sprvn poznn rukopis nebo znamen, nezle pranic na tom, kdo anebo jak byl
posel. Tak i nm mus postaiti, e poznvme ve svch svtostech ruku a znamen
naeho Pna, a u jsou dorueny ktermkoli poslem. Tm je pkn vyvrcen blud
donatist, kte mili psobnost a cenu svtosti hodnotou knze. Takovmi jsou
dnes nai novoktnci, kte popraj, e jsme byli dn poktni, ponvad jsme byli
poktni bezbonky a modli v papeskm krlovstv. A proto zuiv vynucuj nov
kest. Proti jejich poetilostem jsme vyzbrojeni dosti silnm dkazem, jestlie si
uvdomme, e jsme ktem byli zasvceni nikoli ve jmno njakho lovka, nbr ve
jmno Otce i Syna i Ducha svatho.26) Kest proto nen vc lidskou, nbr Bo, a u
byl konen vysluhovn kmkoliv. A ti, kte ns ktili, sebe vc Boha neznali, nebo
jm pohrdali, pece ns nepohrouili do spoleenstv sv neznalosti i svho rouhn,
nbr do vry v Jee Krista, ponvad nevzvali sv jmno, nbr jmno Bo a tak
ns v jin jmno nepoktili. Proto byl-li to kest Bo, ml jist zaslben o odputn
hch, o umrtvovn tla, o duchovnm obiven a o asti na Kristu. Tak se ns
jet dotazuj, jak jsme to doshli vry nkolik rok po ktu? Tak chtj prosaditi, e
ten kest, kter pro ns nen posvcenm, je neplatn, jestlie jsme nepijali vrou
slovo zaslben. Na tento vvod odpovdme: Byli jsme sice dlouhou dobu slep a
nevc a nechpali jsme zaslben, je nm bylo dno ve ktu, avak samo zaslben,
ponvad bylo od Boha, zstalo pece stle platn a pevn i pravdiv. A kdyby
vichni lid byli lhi a zrdci, Bh pece nepestane bt pravdivm,27) a kdyby vichni
zahynuli, Kristus pece zstane spasenm. Vyznvme tedy, e v on dob nm kest
nebyl k dnmu prospchu, kdy zstalo zanedbno zaslben, kter jest nm v nm
nabdnuto a bez nho kest nen nim. Nyn, kdy zase milost Bo zanme
pichzet k rozumu, obviujeme svou zaslepenost i tvrdost srdce, e jsme tak dlouho
byli nevdn za tak velikou jeho dobrotu. Ale vme, e samo zaslben nevymizelo.
Ba uvaujeme spe takto: Bh slibuje skrze kest odputn hch, a to, co zaslbil,
nepochybn spln vem vcm. Ono zaslben je nm nabzeno ve ktu; uchopme je
tedy dychtiv ve ve. Dlouho bylo pro ns pro nai nevru pohbeno, nyn je tedy
vrou znovu pijmme. Zd se jim, e vrhaj opravdovou ohnivou stelu, kdy se
odvolvaj na to, e Pavel ktil znovu ty, kte byli ji jednou poktni ktem Janovm
(Sk. 19,3-5), nebo podle naeho vyznn byl Janv kest naprosto toton s nam
nynjm ktem. Ale pak prv tak, jako ti, kte byli dve falen vzdlni, jakmile
byli vyueni sprvn ve, byli v n znovu poktni, tak onen kest, kter nebyl spojen

105
s pravm uenm, nelze povaovati za nic a musme se znovu dt poktti na prav
nboenstv, do nho jsme byli zasvceni teprve nyn. Pipoutm, e onen kest byl
vykonn dve, a e kest Janv byl prav a naprosto shodn s ktem Kristovm, ale
poprm, e oni byli znovu poktni. Co tedy maj znamenat slova: Byli poktni ve
jmn Jeov? Nkte28) to vykldaj tak, e byli jenom od Pavla vzdlni v istm
uen, ale radji bych tomu chtl rozumti jednodueji, e jde o kest Ducha svatho,
to jest, e jim byly dny vzkldnm rukou viditeln milosti Ducha; a oznaovati je
jmnem ktu nen dnou novotou. Tomu neodporuje to, co je k tomu pidno, e
kdy na n vzkldal ruce, sestoupil na n Duch svat.29) Nevypravuje toti Luk dv
rzn udlosti, nbr sleduje zpsob vypravovn u id obvykl; ti nejdve
naznauj obsah udlosti a potom ji e vykldaj. To me kdokoli vypozorovat
pmo ze souvislosti slov. Je toti eeno: Kdy to vyslechli, poktni jsou ve jmnu
Jee. A kdy na n vzkldal Pavel ruce, sestoupil na n Duch svat. Tmito
poslednmi slovy se popisuje, jak to byl kest.
Avak z toho, e bylo eeno, e uvn svtost se skld z tchto dvou st:
pedn, e mme bti poueni o zaslbench Hospodinovch a potom, e mme
vyznvati svou vru ped lidmi, mohla by vzniknout pochybnost, pro jsou dti
kesan ktny jet jako nemluvtka; vdy mnohm se zd, e se ani nemohou
nauiti nemu z takovch dkaz, ani nemohou mt v nitru vru tak pojatou, aby o n
vydvaly veejn svdectv. Vylome tedy v nkolika slovech dvod ktu dt.
Pedevm se tvrd lehkomysln a zpupn, e vra neme se objevit v tomto vku.
Nebo jestlie z tch, kter v tomto mladikm vku Hospodin odvolv z tohoto
smrtelnho ivota, nkter in ddici nebeskho krlovstv a zle-li vak vn
blaenost v poznn Boha, pro by ji jim nemohl dti zde njak ochutnati prvotiny
toho dobra, jeho jednou budou bohat a pln uvati? Pro by nemohl bt vidn jako
v zrcadle a skrze podobenstv od tch, od nich bude spatovn tv v tv30)
Nedovedeme-li toho postihnouti, mysleme na to, jak velkolep jsou vechny jeho
skutky, a jak jeho mysly jsou ukryty naim smyslm. Mimoto, jestlie vyznvme
(co je jist nutno vyznvati) , e i v tomto vku jsou vyvolovny od Hospodina
ndoby milosrdenstv, nememe ani poprat jejich vru, kter jest jedinou cestou
k spasen (m. 5,1; Abak. 2,4; m. 1,17). ijeme-li jedin v Kristu a to skrze vru,
jakmile odstoupme od vry, nememe ne v Adamovi zemti. Jest toti jasn
svdectv: Kdo uv a pokt se, spasen bude; kdo neuv, ji je zatracen
(Mk. 16,16). Nkte prohlauj, e podle okol tohoto msta je nutn vztahovat toto
slovo pouze na ty, kte mohli pro svj vk slyet kzn evangelia, ponvad na
tomto mst jsou apotolov vyslni zvstovat evangelium; potom nsleduje: Kdo
uv, bude spasen, toti ten, kaj, komu bude kzno; neke se vak, le
dosplm. Proti tomu vak tvrdm, e je to veobecn mylenka tolikrt se vyskytujc
a opakovan v Psmech, e neme bt vyzena tak povrchnm eenm. Nen
stanoven dn rozdl vk, kdy je eeno: Toto jest pak vn ivot, aby poznali
jedinho pravho Boha, a kterho poslal, Jee Krista (Jan 3,16; 6,47; 17,13); kdy
je eeno, e hnv Bo zstv na tom, kdo neuv v jednorozenho Syna Boho,
e nebudou mti ivota le ti, kte jedli tlo Syna lovka; a jin msta toho druhu.
Proto zstv neotesena ta mylenka, e nikdo nebude spasen, le skrze vru, a u
je to dt nebo dospl. Tak se i kest prvem vztahuje na dti, ponvad i jejich vra
je spolen s vrou dosplch. Nikdo vak tomu nesm rozumti v tom smyslu, jako

106
bych kal, e vra zan vdy z tla matina, kdy i dospl povolv Pn, nkdy
dve, nkdy pozdji; tvrdm jenom to, e vichni vyvolen Bo vstupuj do vnho
ivota skrze vru, a u jsou osvobozovni z tohoto vzen neporuenosti na
ktermkoli vkovm stupni. A i kdyby nm tento dvod chybl, pece nm
svrchovan posta, e pi ktu dt jsme posluni vle Pna, kter chtl, abychom je
nechali jti k nmu (Mat. 19,14). A jestlie zakazuje jim brniti, u tm nutn pikazuje
je podporovati. A protoe ekl, e takovch jest krlovstv nebesk, neinme nic
jinho, ne e se pipojujeme k jeho vroku a zpeeujeme jeho pravdu, kdy jim
posluhujeme znamenm odputn hch, bez nho jest krlovstv nebesk pro
vechny uzaven a zamen. Ano i pikzn, je dal Hospodin, aby byli obezvni
idovt hoi (1. Moj. 17,10 n), mus nm znti rozkazem, kdy pece na msto obzky
nastoupil n kest. Nebo co v obzce zaslbil Hospodin idm, e toti bude Bohem
jejich i jejich semene, a e oni a jeho semeno budou jeho lidem, prv tot zaslibuje
dnes kesanm ve ktu; netoliko dosplm, nbr i dtem, kter prv proto tak
Pavel nazv svatmi (1. Kor. 7,14), jako mohly bt kdysi dti idovsk zvny
svatmi na rozdl od pohan neistch a nesvatch.
O VEEI PN
Druh svtost, ustanoven v kesansk crkvi je chlb, posvcen v tle Kristov
a vno, posvcen v jeho krvi. Nazvme ji bu vee Pn nebo eucharisti
[dobroeenm], ponvad jednak se nm v n dostv dobrotivost Pn duchovnho
pokrmu, jednak v n vzdvme dky tto jeho dobroinnosti. Zaslben, je k n bylo
pipojeno, zeteln prohlauje, za jakm elem byla ustanovena a k jakmu cli
smuje: aby nm toti stvrzovala, e tlo Pn bylo za ns jednou vydno tak, e je
nyn nam a na vky jm zstane, a e krev jeho tak byla jednou za ns vylita, e
zstv na navdycky. Tm je znovu vyvrcen blud tch, kte se odvili poprati,31)
e svtosti jsou vchovn prostedky vry dan k tomu, aby ji opatrovaly,
povzbuzovaly a rozmnoovaly. Slova ustanoven veee Pn jsou: Tento kalich jest
nov smlouva v m krvi (Lk. 22,20; 1. Kor. 11,25). To je doklad i svdectv zaslben.
Kdekoli vak je zaslben, tam se m vra o opt, m se potit a m se utvrdit.
Hojn zajist ovoce lbezn tchy mohou nae due nashromdit z tto svtosti,
ponvad poznvme, e Kristus je vtpen v ns a my zase v Kristu tak, e cokoli
jest jeho, smme nazvati svm a cokoli jest nae, smme pokldati za jeho. Proto se
tak odvaujeme bezpen sebe ujistit, e vn ivot je n, a e krlovstv nebesk
nm neme bt odato tak, jako ani sammu Kristu. A e pro sv hchy nememe
bt odsouzeni psnji jako ani on, ponvad to ji nejsou nae hchy, nbr jeho
vlastn. Ne e by mu mohla bt njak vina prvem pipotena, nbr protoe sm
sebe in dlunkem vin a nabz se, e za n zaplat. To je ta zmna, kterou on pro
ns ze sv nesmrn dobroty provedl: pijmaje na sebe nai chudobu, penesl na ns
sv bohatstv; vzav na sebe nai slabost, posilnil ns svou moc; pijav nai
smrtelnost, obdail ns svou nesmrtelnost; sestoupiv na zemi, uchystal nm vstup
do nebes; a stav se synem lovka spolu s nmi, uinil ns spolu s sebou syny
Bomi.

107
Toto vechno je tak pevn zaslbeno v tto svtosti, e je teba mti za zaruen,
e toto ve se nm vskutku ukazuje nejinak, ne jako by Kristus sm se pedstavoval
naemu zraku jako ptomn a dal se hmatati rukama. Vdy ns neme oliti ani
ns obelhati to slovo: Vezmte, jezte, pijte; toto jest tlo m, kter se za vs dv;
toto jest krev, kter se vylv na odputn hch (Mat. 26,26 n; Mk. 14,22 n;
Lk. 22,10 n; 1. Kor. 11,23 n). e pikazuje vzti, znamen, e je to nae, e pikazuje
jsti, znamen, e se stv s nmi jednou podstatou. Kdy k: Toto jest tlo m,
kter se za vs dv, toto jest krev m, kter se za vs vylv, pouuje ns, e to
nepat tak jemu, jako spe nm; vdy to nevzal na sebe ani neuinil k svmu
prospchu, nbr pro ns a nae dobro. Je teba dvati peliv pozor na to, e cel
moc svtosti je zaloena na tch slovech kter se za vs dv, kter se za vs
vylv. Jinak by nm pramlo prosplo, e nyn se rozdluje tlo a krev Pn, kdyby
nebyly bvaly jednou poloeny k naemu vykoupen a spasen. A tak jsou nm
pedstavovny pod chlebem a vnem, abychom se tm uili nejen, e jsou nae, nbr
e jsou nae k ivotu a obiv. To prv jsme pipomnli ji dve, e se musme dt
pivst od vc tlesnch, je jsou ve svtostech pedkldny, jistou obdobou
k vcem duchovnm. Tak kdy vidme, e se nm ukazuje chlb jako symbol tla
Kristova, musme si uvdomit ihned tuto podobnost: Jako chlb vyivuje, udruje a
chrn ivot tla naeho tak, e jest tlo Kristovo pokrmem a ochranou naeho ivota
duchovnho. Kdy vidme vno jako symbol krve, musme si uvdomiti, e t uitek,
kter pin vno tlu, duchovn nm pin krev Kristova. To jest: poslen, zotaven
a poten. Nebo zvme-li dostaten, jak nm prosplo, e jeho pesvat tlo
bylo vydno a krev jeho vylita, zeteln poznme, e tyto vlastnosti chleba a vna se
podle tto obdoby hod na n nejlpe.
Nen tedy hlavnm kolem svtosti prost nm podvat tlo Kristovo, nbr spe
to zaslben, kter dosvduje, e jeho tlo jest opravdu pokrm a jeho krev npoj,
jimi se mme ivit k vnmu ivotu, a kterm potvrzuje, e jest chlebem ivota, a
e na vky bude iv, kdo z nho bude jsti to zaslben, pravm, zpeetiti a potvrditi
(Jan 6,48-58). A aby toho doshla, odkazuje ke ki Kristovu, kde to zaslben bylo
opravdu uskutenno a ve vech smrech naplnno. Nebo kdy nazval sebe
chlebem ivota, nevzal pro sebe toto pojmenovn ze svtosti, jak nkte zvrcen
vykldaj, nbr proto, e nm byl takov dn od Otce a takovm se osvdil tm, e
se stal astnm na lidsk smrtelnosti a uinil ns spolenky sv bosk
nesmrtelnosti; tm, e vydvaje sebe za ob vzal na sebe nai zloeenost, aby ns
obklopil svm poehnnm; tm, e svou smrt smrt pohltil a zahubil; tm, e toto nae
poruiteln tlo, kter oblkl, ve svm zmrtvchvstn vzksil k slv a neporuenosti. Svtost tedy nezpsobuje, e Kristus jest chlebem ivota, nbr jen pokud
nm pipomn, e se stal chlebem, jm se mme ustavin iviti, poskytuje nm
jeho chu i vni. Konen nm slibuje, e cokoli Kristus uinil nebo vytrpl, to uinil a
vytrpl pro nae obiven. Dle, e toto obiven, je ns m bez konce ivit, udrovat
a zachovvat pi ivot, je vn. Vdy jako by se nebyl stal Kristus chlebem naeho
ivota, kdyby se nebyl pro ns narodil a zemel, a kdyby nebyl pro ns vstal
z mrtvch, tak by jm naprosto nebyl nyn, kdyby inek a ovoce jeho narozen, smrti
i zmrtvchvstn nebyly vc vn a nesmrteln.
Kdyby tato moc svtosti byla bvala nleit prozkoumna a uvena, byli bychom
mli vc ne dost pin k spokojenosti a nebyly by roznceny ty hrozn rozbroje, jimi

108
byla ji v dvjch dobch, ale jet i za na pamti crkev tak alostn trpena tm,
e zvdav lid chtli urit, jakm zpsobem je tlo Kristovo ptomno v chlebu.
Jedni,32) aby dokzali, e jsou byst, pidali k prostmu smyslu Psma, e je ptomno
skuten a podstatn. Jin33) li jet dle, e je ptomno v tch rozmrech, v jakch
viselo na ki; jin34) vymysleli hrzn uen o pepodstatnn. Jedni tvrd,35) e chlb
jest samo tlo, jin,36) e tlo je pod chlebem, a jin,37) e se nm pedkld jenom
znamen a obraz tla. Je to arci vc hodn toho, aby se o n jednalo s takovou
prudkost slov i mysl! Tak se aspo obecn soud. Avak ti, kdo tak smlej,
nepozoruj, e bylo pedevm zhodno dotazovati se, jak se tlo Kristovo, jakoto pro
ns vydan, stane nam, a jakm zpsobem se stane nam vlastnictvm krev,
jakoto pro ns vylit. To teprve znamen mti celho ukiovanho Krista a nabt
asti na vech jeho statcch. Nyn bylo pominuto, na em tolik zleelo, ano bylo to
zanedbno a tm pohbeno a bojuje se urputn o tuto jedinou nesnadnou otzku:
Jakm zpsobem pojdme jeho tlo?
Aby nm vak v tak velik zmti rozmanitch mnn zstala pesto pevnou jedin
a jist pravda Bo, mjme pedevm na mysli, e svtost je cosi duchovnho, m
chtl Pn iviti nikoli nae aludky, nbr nae due; a Krista v n hledejme ne pro
sv tlo, nebo aby mohl bt postien smysly naeho tla, nbr tak, aby jej due
poznala, jako by j byl nyn pln dn a ukzn. Konen mjme dosti na tom, e jej
zskvme duchovn, nebo tak jej zskvme pro ivot, protoe zskati jej znamen,
e se nm dostalo veho ovoce, co ho lze ze svtosti obdreti. Jakmile nkdo tuto
mylenku pojme ve sv nitro a promysl, pozn snadno, jakm zpsobem se nm tlo
Kristovo ve svtosti podv, toti pravdiv a psobiv,38) a o samu pirozenost tla se
nebude vbec znepokojovati. Ponvad je toto mn znm (jeto dosud jen mlo
lid pilo vci na kloub), bude snad teba, abych to osvtlil zevrubnji. Proto je to
teba strun shrnout takto: Jako Kristus oblkl prav nae tlo, kdy se narodil
z panny, a jako v pravm naem tle trpl, kdy za ns zadostiuinil, tak vzal tot
prav tlo znovu na sebe pi zmrtvchvstn a vzal je do nebe. Nebo tu nadji
mme pro sv zmrtvchvstn i nanebevstoupen, e Kristus vstal z mrtvch a
vstoupil na nebe. Dle, jak slab a kehk by byla tato nadje, kdyby prv toto nae
tlo nebylo v Kristu opravdu vzkeno, a kdyby nebylo vstoupilo do nebeskho
krlovstv? Avak to jest stlou znmkou pravosti tla, e je ohranieno mstem, e
trv ve svch rozmrech, a e m svou tvnost. Vm, co vytkaj ktesi tvrdohlavci,
aby tak tvrdojn hjili blud, jeho se jednou dopustili, e Kristovo tlo nemlo nikdy
jinch rozmr, ne tch, jimi se do dlky i do e prostraj nebe a zem.39) e se
narodil jako hoch z mateskho lna, e rostl, e byl rozpjat na ki, e byl pohben
do hrobu, to pr se stalo podle jistho du, aby proel rozenm i smrt i ostatnmi
lidskmi dly. e byl spaten po zmrtvchvstn v obvykl podob tla, e vstoupil
na nebesa,40) a e tak pozdji po nanebevstoupen byl spaten tpnem a Pavlem,
to pr se stalo podle tho du, aby ped tv lid prohlsil, e byl ustanoven krlem
na nebi (1. Kor. 15,5-8; Sk 7,55 a 9,4 n). Co je to jinho, neli ksiti z mrtvch
Marciona?41) Kdo toti bude pochybovati, e tlo Kristovo bylo zdnliv, existovalo-li
jen za takovchto podmnek? Uvdj to, co ekl sm Kristus: dn nevstoupil
v nebe, ne ten, kter sestoupil s nebe, syn lovka, kter jest v nebi (Jan 3,13).
Jsou vak snad tak tupohlav, e nevid, e to bylo eeno ve smyslu sdlen
vlastnost? Jako k Pavel (1. Kor. 2,8), e Pn slvy byl ukiovn, nikoli ponvad

109
trpl ve svm bostv, nbr ponvad ten Kristus, kter trpl v tle, jsa v necti a
opovren, byl zrove Bohem i Pnem slvy. Podle toho zpsobu byl i synem lovka
v nebi, ponvad prv t Kristus, kter podle tla jako syn lovka pobval na
zemi, byl Bohem na nebi. V tomto smyslu se k na tme mst, e sestoupil podle
svho bostv; ne, e by bylo bostv opustilo nebe, aby se ukrylo v ali tla, nbr,
tebae naplovalo vecko, pebvalo pece tlesn v samm lidstv Kristov, to jest
pirozen a njak nevypraviteln (Kol 2,9).42)
Jin unikaj ponkud dvtipnji tvrzenm, e toto tlo, kter se podv ve svtosti,
je tlo oslaven a nesmrteln. A tak, e nen v tom nic nesmyslnho, jestlie je ve
svtosti obsaeno na etnch mstech, ale na dnm uritm mst a v dn
podob43) Avak ti se, jak tlo podal Pn uednkm den ped svm utrpenm? Co
neznj slova tak, e podal ono smrteln tlo, je mlo bti hned vydno? Ji ped
tm, kaj, dal spatit svou slvu tem uednkm na hoe Tbor (Mat. 17,1 n). To je
sice pravda, ale tm zaskvnm jim poskytl toliko pedchu sv nesmrtelnosti pro tu
hodinu. Kdy vak rozdloval sv tlo pi posledn veei, nastvala ji ji chvle, kdy
ml leet ubit od Boha a ponen beze cti44) jako malomocn. Naprosto tedy nechtl
tehdy ukzati svou slvu. A jak velik dvee se zde otvraj Marcionovi, jestlie na
jednom mst se jevilo tlo Kristovo jako smrteln a ponen, na jinm se zdrovalo
jako nesmrteln a oslaven? Avak nad tak velikm nesmyslem pivrm oi. Toliko
a mi odpovd o oslavenm tle, zda pece nen tlem? Ano, kaj, avak nen
vzno na jedno msto, je na mnoha mstech zrove, je bez tvaru a nelze je
miti. To ovem znamen nazvati je, ne snad pmo slovem, nbr opisem,
duchem. Bu popeme jasn tlesn zmrtvchvstn, anebo kdy vstal z mrtvch,
vyznejme, e bude tlem, kter se li od ducha v tom, e je uzaveno do rozmru
msta, e je lze vidti a jeho se dotkati. Avak ani troiku je nechrn nmitka,
kterou tolikrt uvdj, e Kristus vstoupil mezi uednky zavenmi dvemi (Jan
20,19). Jist veel, ale zzranm vstupem, nebo ani je neprolomil nsilm, ani
neekal a budou oteveny lidskou rukou, nbr svou moc zpsobil, e kad
pekka ped nm ustoupila,. Avak vstoupiv, dokzal uednkm skutenost svho
tla. Vizte, pravil, a dotkejte se mne; nebo duch tla a kost nem (Lk. 24,39). Hle,
zde se dokazuje, e oslaven tlo Kristovo jest prav tlo, ponvad se lze ho
dotkati i je vidt. Odstra toto a ji pestane bt tlo skutenm tlem. Zde ns
obviuj, aby ns uvedli do nenvisti, e zlomysln mluvme o vemohouc moci Bo.
Avak bu nerozumn bloud, anebo zlovoln lou. Nebo otzkou zde nen, co Bh
mohl, nbr co chtl. Tvrdme vak, e se stalo to, co se jemu lbilo. A lbilo se mu,
aby se Kristus stal podobnm bratm ve vem krom hchu.45) Jak jest nae tlo?
Zdali ne takov, e m svj urit rozmr, e je vzno na urit msto, e se ho lze
dotkat a lze je vidt? A pro by nemohl, kaj, Bh uiniti, aby tot tlo zaujmalo
vce a rozlinch mst, aby nebylo vzno k dnmu uritmu mstu, a aby bylo bez
tvaru a vzhledu? Blzne, pro d od Bo moci, aby uinila, aby tlo zrove bylo i
nebylo tlem? To jako bys trval na tom, aby svtlo bylo zrove svtlem i temnotou.
Avak on chce, aby svtlo bylo svtlem, temnota temnotou a tlo tlem. On sice
obrt, a bude chtt, temnotu v svtlo a svtlo v temnotu. Avak kdy d, aby se
svtlo a temnota od sebe neliily, co in jinho, ne e pevrac d Bo
moudrosti? Mus tlo tedy bt tlem, duch duchem, kad vc t podstaty a povahy,
jak byla od Boha stvoena. Povaha tla jest vak takov, e tlo m sv urit msto,

110
svj rozmr a svj tvar. Kristus vzal na sebe tlo tto povahy a dal mu sice
neporuitelnost a slvu, avak neodstranil jeho pirozenou povahu a skutenost.
Nebo zeteln a jasn je svdectv Psma e vstoupil na nebe: Tak pijde, jak jste
spatili zpsob jeho jdoucho do nebe (Sk. 1,9 a 11). Ale ti tvrdohlavci nemaj proto
jet monost vykroutit se tak, e vstoupil na nebe viditeln, a e se tak vrt, e
vak zatm s nmi pebv neviditeln; vdy n Pn dosvdil, 46) e m tlo i kosti,
kterch se lze dotkati a je lze vidti. A slova odejti a vystoupiti neznamenaj, e jde
o zdnliv odchod a nanebevstoupen, nbr e se skuten dje, co slova vypovdaj.
Avak akoliv sv tlo od ns vzdlil a tlesn vstoupil do nebe, pece sed na pravici
Otcov, to jest, vldne v moci, velebnosti a slv Otcov. Toto krlovstv nen
omezeno dnmi prostorami, ani nen ohranieno njakmi rozmry, aby Kristus
nerozvinul svou moc, kdekoliv se mu zlb, na nebi i na zemi, aby se neukazoval jako
ptomn ve sv moci a sle, aby vdycky nestl pi svch, v nich neil, je
nepodporoval, neposiloval, neoivoval a nezachovval prv tak, jako kdyby byl
tlesn ptomen!
Tmto zpsobem se podv v svtosti tlo a krev Kristova, nikoliv zpsobem dve
uvedenm. Pro pouen kme, e je podvno pravdiv a psobiv, nikoli vak
pirozen. Tm toti naznaujeme, e ve svtosti nen podvna sama podstata tla
nebo prav a pirozen tlo Kristovo, nbr vecka dobrodin, je nm Kristus ve
svm tle prokzal. To znamen ta ptomnost tla, jak ji vyaduje smysl svtosti. Ta,
jak tvrdme, vynik zde takovou silou a tak velikou psobnost, e netoliko pin
naim dum nepochybnou dvru ve vn ivot, nbr e ns ubezpeuje tak
o nesmrtelnosti naeho tla. Vdy se mu dostv od jeho nesmrtelnho tla
obiven a m jaksi ast na jeho nesmrtelnosti. Ti, kdo se dostvaj se svmi
nadszkami jet nad to, nein nic jinho, ne e takovmi slupkami zatemuj
jednoduchou a prostou pravdu.
Kdyby se jet nyn chtl njak nestupn hloubal47) dti s nmi do sporu na
zklad samch slov Kristovch, jeto ekl, e toto je jeho tlo a toto je jeho krev,
chtl bych v tom ppad, aby se mnou maliko uvil, e nyn mluvme o svtosti,
v n vechna mus smovat k ve. Vru vak ivme touto ast na tle Kristov, jak
jsme ji vylili, stejn bohat a pln jako ti, kte samho Krista strhvaj s nebe.
Jestlie vak tak tvrdojn lpme na slovech, i slova mluv jasn v mj prospch.
Nebo jestlie Matou a Marek48) sdluj, e Pn nazval kalich svou krv nov smlouvy,
Luk a Pavel49) kaj, e to je smlouva v krvi. Nu, dovolvej se toho, chce-li, e toto
jest tlo a krev, j naproti tomu budu tvrdit, e to je smlouva v tle a krvi. Pavel
pikazuje (m. 12,3), aby vklad Psma se dl podle obdoby vry a ta, o tom nen
nejmench pochybnost, mluv na tomto mst jasn pro mne. Sm se podvej, podle
jakho pravidla vry sebe utv, nebo kdo nevyzn, e Je piel v tle, nen
z Boha (1. Jan 4,3). Ty vak, i kdy to snad zastr, olupuje jej o pravost jeho tla.
Toto poznn ns tak snadno odvede od tlesnho uctvn, je nkte ve
zvrcen zaslepenosti vybudovali pi svtosti,50) protoe u sebe takto usuzovali:
Jestlie je to tlo, tedy i due i bostv jsou zrove s tlem a nemohou ji bt od
sebe odtreny; a tak je teba, aby v nm byl vzvn Kristus. Hle, nae znamenit
vmysly, jakmile jsme si jednou dovolili odboiti od slova Boho k fantasim naeho
mozku! Avak kdyby byli tvrcov takovch npad udreli vechno sv rozumovn
v mezch danch slovem Bom, byli by jist zaslechli to, co sm ekl: Vezmte,

111
jezte, pijte, a byli by uposlechli tohoto pikzn, kterm se naizuje svtost pijmat,
nikoliv se j klant. A tak ti, kte, jak bylo od Pna nazeno, pijmaj bez klann,
jsou si jisti, e se neuchyluj od pikzn Boho. Nad tuto bezpenost se nm
neme dostati dnho vtho poten, a u se ustanovme na jakmkoli skutku.
Maj pklad apotol, o nich neteme, e se vrhali na zemi a klanli, nbr e, jak
byli sklonni nad stolem, pijmali a jedli; maj zvyklost apotolsk crkve, kter, jak
vypravuje Luk (Sk. 2,42 a 46), se spolu schzela nikoliv pi klann, nbr pi
lmn chleba; maj apotolsk uen, podle nho Pavel vyuil crkev v Korint,
vyznav, e to, co vydval, pijal od Pna (1. Kor. 11,23). Ti, kte se klanj, opraj se
jenom o domnnky a kdovjak jimi zplozen dvody a nemohou se odvolat ani na
jednu slabiku ze slova Boho. Nebo a sebe vce zdrazuj slova tlo a krev,
kdo pece, pokud je pi rozumu, chtl by si namluvit, e tlo Kristovo jest Kristus
sm? Zd se jim sice, e to pkn svmi sudky dok; avak kdyby se snad
podailo pimt jejich svdom k njakmu vnjmu mylen, budou snadno se
svmi sudky poraeni, rozprchnou se a rozplynou se, jakmile seznaj, e jim nen ku
pomoci bezpen slovo Bo (a to jedin je zkladem naich du, kdy jsou volny
ke skldn potu a bez nho hned pi prv pleitosti klesaj), a e uen a pklady
apotol jsou proti nim, a e jen sami jsou sob zrukou. K takovm podntm
pistoup i jin, nikoli nepatrn povzbuzen. Jak? Co to mlo tak nepatrnou cenu
klanti se Bohu tmto zpsobem, e nm o tom nebylo nic pedepsno? i bylo teba
poutt se s tak velikou lehkomyslnost do vci, o n nepadlo nikdy ani jedinho
slova, kdy se jednalo o slub a slv Bo? A mimoto Psmo nm bedliv
vypravovalo o nanebevstoupen Kristov, kterm odstranil ptomnost svho tla
z naeho dohledu a styku, aby tm z ns vytrhlo vechno tlesn pemlen o nm
(Kol. 3,2); a kdykoli pipomn Krista, nabd, abychom pozvedli mysl vzhru a
hledali ho na nebi sedcho na pravici Otcov; tu se spe hodilo, aby byl vzvn
duchovn v slv nebes, neli aby byl vymylen tento tak nebezpen zpsob
klann, pln tlesnho a hrubho mnn o Bohu a Kristu. Proto ti, kte si vymyslili
klanti se svtosti, vybjili si to sami ze sebe proti myslu Psma, v nm nelze
poukzat na dnou zmnku o tomto klann; ale takov by ovem nebylo bvalo
opomenuto, kdyby bylo Bohu mil. A tm pohrdli Bohem, kter prv tak zapovd
pidati nco k jeho Psmu, jako z nho nco vyjmouti (5. Moj. 12,32). A tm, e si
udlali Boha libovoln podle svho pn, opustili Boha ivho, protoe ctili msto
samho drce jeho dary. V tom se dopustili dvojho hchu. Nebo byla uloupena Bo
est a penesena na stvoen a on sm byl jet zneuctn poskvrnnm a
znesvcenm svho dobrodin, kdy z jeho svat svtosti byla uinna proklet
modla. My naopak, abychom neupadli do te jmy, mjme upjat ui, oi, srdce,
mysli i jazyky docela k svatmu Bomu uen. Nebo to je kolou Ducha svatho,
nejlepho uitele, v n se tak prospv, e nen teba jinde nemu se piuovati, ba
lpe je neznti, emu se v n neu.
A dosud jsme vykldali, jak slou svtost na ve ped Bohem. Ponvad vak
nm Pn v tto svtosti uvd na pam tak velikou tdrost sv dobroty, jak jsme
o n dve vypravovali, a ponvad ns povzbuzuje, abychom ji poznvali, napomn
tm zrove, abychom se neukzali nevdnmi za laskavost tak bohat vylitou. Ba
spe, abychom ji s nleitou chvlou velebili a s dkinnm oslavovali. Proto, kdy
ustanoven tto svtosti odevzdval apotolm, pouil je, aby to inili na jeho

112
pamtku.51) To Pavel vykld jako zvstovn smrti Pn;52) to vak znamen, e
vichni veejn a zrove jako jednmi sty oteven vyznvme, e jsme sloili
celou dvru v ivot a sv spasen na smrt Pn, abychom jej oslavovali svm
vyznnm i abychom svm pkladem povzbuzovali jin, aby jemu prokzali slvu. Zde
se zase ukazuje, co je smyslem svtosti, toti, aby ns podncovala pamatovati na
smrt Kristovu. Nebo kdy mme pikzno, abychom zvstovali smrt Pn, dokud
nepijde k soudu, nen to nic jinho, neli abychom stnm vyznnm vyjdili to, co
nae vra poznala ve svtosti, toti, e smrt Kristova jest nam ivotem. Toto jest
druh kol svtosti, kter zle ve veejnm vyznn.
Za tet Pn chtl, aby nm svtost byla za napomenut, nad n dn jin ns
neme mocnji nadchnout a zaplit k lsce, pokoji a jednomyslnosti. Nebo tak se
v n Pn podl s nmi o sv tlo, e se s nmi docela spojuje v jedno a my s nm.
Dle, ponvad m jen jedno tlo, jeho ns vechny in astny, nutn se takovm
astenstvm i my vichni stvme jednm tlem. Tuto jednotu pedstavuje chlb,
kter se ve svtosti podv; jako ten je udln z mnoha zrn,53) je jsou tak smena a
spojena, e nelze jedno od druhho rozeznati, tak se slu, abychom i my byli spojeni
a svzn tak velikou jednomyslnost srdc, aby mezi ns nevstoupila dn rozmka
ani rozdlen. To radji vylom slovy Pavlovmi (1. Kor. 10,16 n): Kalich dobroeen,
k, ktermu dobroeme, jest spolenost krve Kristovy a chlb dobroeen, kter
lmeme, jest spolenost tla Kristova. A tak jedno tlo jsme vichni, kte jsme
astni jednoho chleba. Vten vak pokrome ve svtosti, jestlie bude vtisknuta a
vryta do naich du tato mylenka, e nikoho z brat nememe uraziti, oliti,
posmvati se mu, pohrdati jm nebo jakkoli se ho dotknouti, abychom zrove v nm
neureli, nelili, neposmvali se a nepohrdali Kristem; e se nememe odtrhnouti
od brat, abychom se zrove neodtrhli od Krista; e Krista nememe milovat,
nemilujeme-li jej v bratch; jakou mme starost o sv tlo, takovou musme
projevovati i o bratry, kte jsou dy naeho tla. Jako dn st naeho tla nen
zasaena njakm pocitem bolesti, aby se neroznesl na vechny ostatn sti, tak
nelze strpti, e by byl bratr napaden njakou strast, abychom nebyli i my doteni
soustrast s nm. Proto nazv Augustin, ne nemstn, tuto svtost tolikrt poutem
lsky. Nebo kter pobdka by ns dovedla osteji pohnouti, abychom se rozncovali
k vzjemn lsce mezi sebou, neli kdy Kristus dvaje nm sama sebe ns
povzbuzuje, a to nejen svm pkladem, abychom jeden druhmu sebe navzjem
zasvcovali a oddvali, nbr tak, jeliko sebe in spolenm majetkem vech, i ns
in vechny jedno sm v sob?
Avak jako vidme, e tento posvtn chlb veee Pn jest duchovn pokrm,
sladk a vzcn tm, jim ukazuje, e Kristus jest jejich ivot, kter probouz
k dkinn a jim je povzbuzenm k vzjemn lsce mezi sebou, tak se zase obrac
v nejzhubnj jed tm, jejich vru neu a je nepodncuje k vyznn vry a k lsce.
Nebo jak prav Pavel, kte nehodn jed, vinni jsou tlem a krv Pn, soud sob
jed a pij, nerozsuzujce tla Pn.54) Na tomto mst jest teba si vimnouti, e
nerozeznvati tla a krve Pn a nehodn pijmati jest pokldno za toton. Nebo
takovto lid, kte bez jiskiky vry a beze v snahy o lsku vrhaj se jako vepi, aby
uchvtili veei Pn, vbec nerozeznvaj tla Pn. Nebo jeliko nev, e ono
tlo jest jejich ivotem, psob mu pohanu, jakou jen mohou, olupujce je o vechnu
jeho dstojnost a konen, kdy je tak pijmaj, znesvcuj je a poskvruj. Pokud

113
vak, odcizeni od brat a v rozporu s nimi, odvauj se svat znamen tla Kristova
smovati se svmi rozpory, nen jejich zsluhou, jestlie tlo Kristovo nen
roztrhvno a d od du spno. A tak jsou ne neprvem vinni tlem a krv Pn, je
tak hanebn s rouhavou bezbonost pin. Tmto tedy, e nehodn jed, pijmaj
sami sv odsouzen. Nebo a nemaj vry, kter by se zakldala na Kristu, pece
pijmajce svtost vyznvaj, e nemaj nikde jinde svho spasen neli v n a zkaj
se kad jin dvry. Proto jsou sami sob alobci, sami vyslovuj svdectv proti
sob a sami zpeeuj sv odsouzen. Potom, akoliv jsou oddleni a odtreni
nenvist a zlovolnost od brat, to jest od d Kristovch, a proto nemaj msta
v Kristu, pece dosvduj, e jedin jejich spasen jest obcovati s Kristem a bti
s nm ve spojen. Mimochodem vak je teba poznamenati, e marn uvdj toto
msto tolikrt pro skutenou ptomnost tla ve svtosti. Pavel, piznvm, mluv
o pravm tle Kristov, avak v jakm smyslu, lze snadno poznati, take nen vbec
teba e o tom jednati.
Proto pikazuje Pavel, aby kad sm sebe zkusil, prve ne z toho chleba j nebo
z kalicha pije. Tm chtl (jak to aspo j vykldm), aby kad veel do sebe a
u sebe rozvaoval, zda v srden ve uznv Krista, za svho Spasitele a zda ho i
vyznv sty, zda je hotov podle pkladu Kristova vnovati se bratm a sdruovati se
s tmi, u nich vid, e Kristus je s nimi; zda pokld stejn tak vechny bratry za dy
svho tla, jako je sm od Krista pokldn, a zda je usiluje prv jako sv dy
podporovati, chrniti a jim pomhati. Ne e by tyto povinnosti vry a lsky mohly bt
v ns nyn dokonal, nbr ponvad je teba, abychom k tomu cli smovali a se v
dychtivost po tom touili, abychom zapoatou vru den ode dne vce a vce
rozmnoovali, a abychom slabou lsku upevovali.
Nkte,55) chtjce lidi pipraviti k vnmu povn, trpili a souili uboh svdom
hroznm zpsobem, a pece nedoshli nieho z toho, co bylo podstatnho. ekli, e
hodn jed, kdo jsou ve stavu milosti. Bti ve stavu milosti, tak vykldali, znamen
bti prost a oitn ode veho hchu. Podle tohoto dogmatu bylo vem lidem, kolik
jich kde na svt bylo a je, zamezeno uvn tto svtosti. Nebo jestlie jde o to,
abychom svou hodnost zskali sami ze sebe, je po ns veta. ek ns jen zmar a
zmaten. Sname se o to teba vemi silami, nezskme nic jinho, ne e tehdy
budeme nakonec nejmn hodni, kdy nejvce sil vynalome, abychom doshli tto
hodnosti. Aby mohli zhojiti tento ved, vymyslili zpsob, jak dosci hodnosti:
Abychom, pokud na ns jest, provedli sebezpytovn a vydali poet ze vech svch
in, a tak abychom odpykali svou nehodnost ltost, vyznnm a zadostuinnm.
Jak jest zpsob tohoto odpykn, o tom bude vhodnj promluviti pozdji.56) Pokud
se tk nyn probranho zzen, km, e to je pli uboh a jalov tcha pro
svdom ohromen a poten a otesen hrzou ze svho hchu. Nebo jestlie Pn
vslovnm zkazem nepipout k asti na sv veei nikoho, le spravedlivho a
nevinnho, jest teba ne lehk zruky, kter by zpsobila, aby si byl lovk jist svou
spravedlivost, o n sly, e ji Bh poaduje. Odkud vak jest nm potvrzena tato
jistota, e u Boha obstli ti, kdo uinili, co bylo v jejich silch? I kdyby tomu tak bylo,
kdy se stane, aby se nkdo odvil zaruiti si, e vykonal, co bylo v jeho silch? A tak
kdy nm nen dna dn bezpen jistota na dstojnosti, zstal by navdy
uzaven pstup onm hroznm zkazem, kterm je vyhleno, e soud sob jed a
pij, kte nehodn jed a pij. Nyn jest vhodn posouditi, jak jest a od koho vylo to

114
uen, je bdn hnky tak zbavuje a olupuje o tchu tto svtosti, v n pece
nm jsou pedkldny vechny krsy evangelia. Jist bel neml k huben lid
dnou snaz cestu, neli e je tak obloudil, aby nevnmali chu a vni takovho
pokrmu, kterm je chtl dobrotiv nebesk Otec iviti.
Abychom se tedy netili do takovho propastnho zmaten, pipomeme si, e
tento svat hod jest nemocnm lkem, hecm tchou a chudm tdrm darem,
kter by zdravm, spravedlivm a bohatm, jestlie by kde mohli bti nalezeni,
nemohl poskytnout dnou zvltn hodnotu. Nebo kdy je nm v nm Kristus
podvn jako pokrm, rozumme tomu tak, e bez nho bychom musili chadnouti,
rozplynouti se a zajti. Dle, kdy je nm dvn k ivotu, rozumme tomu tak, e bez
nho jsme sami u sebe zcela mrtvi. Proto jest toto hodnost, se kterou jedin a
nejlpe meme pedstupovati ped Boha, jestlie jemu nabzme nai bezcennost a
(abych tak ekl) nehodnost, aby svm milosrdenstvm ns uinil hodnmi sebe;
jestlie odvrhneme svou odvahu, abychom v nm byli poteni; jestlie se pokome,
abychom jm byli pozvednuti; jestlie sebe obalujeme, abychom jm byli ospravedlnni. Mimoto, jestlie toume po t jednot, kterou nm ve sv veei
doporuuje, a jestlie si pejeme, abychom, jako ns vechny sjednocuje v sob
samm, tak byli se vemi jedna due, jedno srdce a jeden jazyk. Jestlie si toto
rozvme a promyslme, nikdy ns nebudou ony mylenky uvdt ve zmatek: Jak
bychom mli hodn jsti tlo Pn my, kte jsme naprosto bez veho dobrho, kte
jsme poskvrnni pnou hchu a polomrtv? Spe budeme pemlet o tom, e my
chud pichzme k dobrotivmu drci, nemocn k lkai, hnci ke Spasiteli; e ona
hodnost, je jest od Boha poadovna, zle pedevm ve ve, kter vechno skld
na Boha a nic na ns a potom v lsce. A prv tu spe Bohu pedkldme
nedokonalou, aby ji rozmnoil k lepmu, ne e bychom mu ji prokazovali.
Jin,57) kte s nmi souhlas v tom, e vlastn hodnost zle ve ve a v lsce, pece
jsou na velikm omylu, pokud jde o mru hodnosti. Vyaduj dokonalou vru, k n ji
vbec nic neme pistoupiti a lsku odpovdajc t, s jakou s nmi jednal Kristus.
Avak prv tm zahnj kadho, nejinak ne ti dvj, od pesvatho pstupu
k tto veei. Nebo kdyby jejich nzor nabyl vrchu, nemohl by nikdo pijmati le
nehodn, ponvad vichni do jednoho byli by skuten vinni a usvdeni ze sv
nedokonalosti. Bylo to ovem znmkou nramn zpozdilosti, neku-li omezenosti,
poadovati pi pijmn svtosti onu dokonalost, kter by inila svtost neinnou a
nadbytenou; nebyla pece ustanovena pro dokonal, nbr pro slab a mdl, aby
podntila, povzbudila, vyburcovala a popohnala nedostatek vry a lsky.
Co jsme a dosud povdli o tto svtosti, ukazuje postaiteln, e nebyla
ustanovena tak, aby byla jednou za rok pijmna58) a to ledabyle, jak je nyn
obecnm zvykem, nbr aby byla hojn uvna vemi kesany, aby si asto
pipomnali utrpen Kristovo. A aby touto vzpomnkou jednak udrovali a posilovali
svou vru, jednak se povzbuzovali k chvalozpvm vyznvajcm jeho slvu a
zvstujcm jeho dobrotu, a poslze aby j ivili vzjemnou lsku a mezi sebou si
dosvdovali, e jej pojtko vid v jednot tla Kristova. Nebo kolikrt bereme ast
na tomto symbolu tla Pn, jako bychom si dvali a pijmali heslo, zavazujeme
jeden druhho sebe navzjem ke vem povinnostem milovn, e nikdo z ns
nepipust nic, m by urel bratra, e neopomine nic, m by mu mohl pomoci,
kdyby to dala poteba. Luk ve Skutcch pipomn (Sk. 2,42 n), e takov byl

115
zvyk apotolsk crkve, kdy prav, e vc zstvali v uen apotolskm a ve
spolenosti a v lmn chleba a na modlitbch. Vbec bylo teba jednati tak, aby
dn shromdn crkve se nedlo bez kzn, modliteb, asti na veei Pn a
almuen. e tento d byl ustanoven i u Korintskch, lze se dostaten dohadovat
z Pavla.59) Zajist tento zvyk, kter ke jednou za rok se zastniti veee Pn, jest
zcela jist vynlez blv, a u byl konen zaveden kmkoliv. kaj, e pvodcem
tohoto usnesen byl Zephyrinus,60) avak j nejsem pesvden o tom, e bylo takov,
jak mme nyn. On toti svm ustanovenm neradil crkvi na tehdej pomry prv
nejhe. Nebo jest naprosto bez pochybnost, e tehdy svat veee byla podvna
vcm, kdykoliv se seli v shromdn, a e znan st jich pijmala. Avak
ponvad se sotva kdy pihodilo, aby pijmali vichni zrove, a ponvad bylo teba,
aby ti, kte byli roztroueni mezi nevcmi a modli, osvdili svou vru njakm
vnjm znamenm, ustanovil ten svat mu onen den pro d a veejn podek, aby
v nm vechen kesansk lid ast na veei Pn podal vyznn vry. Ostatn proto
nepestvali o nic ideji se zastovat veee Pn. Vdy ani ne tak dlouho
pedtm bylo ustanoveno Anakletem, aby kesan pijmali kadodenn.61) Avak
jinak dobr ustanoven Zephyrinovo zkroutili pozdj lid ke zlmu, kdy ustanovili
pevn zkon o jedinm pijmn kadho roku. Tm se stalo, e tm vichni, kdy
jednou pijmali, jako by byli dobe vykonali svou povinnost pro ostatn as roku,
nedali se ruit v hlubokm spnku. Bylo teba to zadit daleko jinak. Pi nejmenm
kad tden ml bt podvn kesanskmu shromdn stl Pn a mla bti
vyhlaovna zaslben, je ns v nm maj duchovn obivit. Nikdo sice neml bt
nucen, avak vichni mli bt vybzeni a povzbuzovni i tupost lenivch mla bt
krna. Vichni by se byli houfn seli k takovm hodm jako hladov. Nikoli
neprvem jsem si tedy zprvu nakal, e tento zvyk byl zaveden lst blovou, nebo
zatm co pedpisuje jeden den v roce, po cel rok je nechv nedbalmi.
Z te dlny vylo i druh ustanoven, kter vtmu potu Boho lidu bu vzalo
nebo uloupilo polovinu veee: toti znamen krve, je je neknm [laikm] a
nesvcenm odprno (tmito nzvy toti oznauj ddictv Bo) a ponechno jen
nkolika mlo oholenm a pomazanm jako vsadn prvo.62) Pkazem vnho Boha
jest, aby vichni pili (Mat. 26,27); a ten se odvauje lovk zavrhnouti a zbaviti
platnosti novm a opanm zkonem, vyhlauje, aby nepili vichni. A aby takov
zkonodrci nebojovali proti svmu Bohu bez dvodu, pedstraj nebezpe, kter by
se mohla pihoditi, kdyby vem napod byl podvn tento posvtn kalich; jako
kdyby to nebylo bvalo vnou moudrost Bo pedvdno nebo nechno bez
povimnut. Dle vyvozuj arci dvtipn, e jeden ivel sta msto dvou. Nebo kaj,
jestlie je to tlo, je to cel Kristus, kter od svho tla pece neme bti odtren.
Tedy tlo obsahuje i krev. Viz, jak souhlas nae mylen s Bom, jeto jakmile se mu
jen maliko povol ote, hned je rozpustil a zbujn. Pn ukazuje chlb k, e je to
jeho tlo, a kdy ukazuje kalich, nazv jej krv. Troufalost lidskho rozumu proti
tomu vol, e chlb je krev a vno je tlo; jako kdyby byl Pn i slovy i znamenmi
nebyl odliil svoje tlo od krve a jakoby byl nkdo nkdy slyel, e bylo eeno: Tlo
Kristovo nebo jeho krev jsou zvny Bohem a lovkem. Ovem, kdyby byl chtl
oznaiti sebe celho, mohl ci: J jsem, jak obyejn k v Psmech (Mat. 14, 27;
Lk. 24,39; Jan 18,5), nikoli vak: Toto jest tlo m a toto jest krev m. Vm arci, e
sluebnci satanovi, jako maj ve zvyku si tropiti erty z Psem, i tomuto mstu se

116
posmvaj a zesmuj je, e toliko apotolov byli Kristem piputni k asti na tto
veei, kter ji vyvolil a pibral do stavu obtnk.63) Chtl bych vak, aby mi
odpovdli na pt otzek, pi nich se nebudou moci vyhnout tomu, aby jejich li
nebyly lehce vyvrceny. Za prv: Kterm boskm vrokem jim bylo zjeveno toto
een, tak vzdlen od slova Boho? Psmo vypotv dvanct, kte bvali
s Jeem u stolu, avak nezastiuje Kristovu dstojnost tak, aby je nazvalo
obtnky. O tomto nzvu povm na pslunm mst pozdji. A jestlie dal tehdy
kalich dvancti, nadil pece, aby tak inili, toti, aby jej tak mezi sebou rozdlovali.
Za druh: Pro v on lep dob od dob apotolskch po tisc let bez vjimky vichni
byli astni obou symbol? Nevdla snad star crkev, kter hodovnky Kristus ke
sv veei pipoutl? Bylo by nejhanebnj nestoudnost zde vhati nebo se
vyteti. Jsou po ruce crkevn djiny, jsou po ruce knihy starch pisatel, kter
poskytuj zjevn svdectv o tto vci (Eusebiovy Crkevn djiny, Cassiodorovy
Trojdln djiny, Chrysostomv list papei Innocentiovi O svm vyhnanstv, Listy
Augustinovy a dvj jeho Listy Januriovi, Hieronymus ve vkladu proroctv
Sofoniova, Tertullinv spis: O zmrtvchvstn tla, Cyprianovo kzn 5.:
O padlch a O veei Pn a jeho listy). Za tet: Pro ekl o chlebu jednodue, aby
jedli, o kalichu, aby vichni pili,64) jako by se byl chtl mysln postaviti proti lstivosti
satanov? Za tvrt: Jestlie Pn uznal za hodn sv veee toliko obtnky, jak oni
sami chtj, kdo z lid by se byl odvil kdy zvti k asti cizince, kte by byli od Pna
vyloueni, a to k asti na tom daru, nad nm nemli moc, kdyby nebylo bvalo
dnho pkazu, kter mohl dti jen on sm? Ba, s jakou dvrou si dnes osobuj
prvo rozdlovati nzkmu lidu symbol tla Kristova, jestlie nemaj ani dnho
rozkazu od Pna ani pkladu? Za pt: Lhal snad Pavel (1. Kor. 11,23), kdy kal
Korintskm, e pijal od Pna, co i vydal jim? Nebo pozdji oznauje, co vydal: aby
vichni bez rozdlu pijmali oba symboly.65) A jestlie Pavel pijal od Pna, e vichni
bez rozdlu maj bti piputni, a se podvaj, od koho pijali sv uen ti, kte tm
vechen Bo lid odhnj, kdy ji se nemohou odvolati jako na pvodce toho na
Boha, u nho neplat ano a ne,66) jako by to bylo tot. A jet mme takov
ohavnosti zastrat jmnem crkve a touto zstrkou hjit? Jako by bu byli crkv tito
antikristov, kte tak snadno udupvaj, trhaj a ni Kristovo uen a jeho
ustanoven, anebo jako by apotolsk crkev, v n vykvetla cel sla zbonosti, nebyla
crkv. Tmito a podobnmi vynlezky se snail satan, jakoby rozprostenmi
temnostmi, zaernit a zneistit svatou veei Kristovu, aby alespo nebyla v crkvi
zachovvna ve sv istot.
Avak vrcholem hrozn ohavnosti bylo, kdy pipadl na znamen, je ji mlo
netoliko zatemniti a pevrtiti, nbr uvst docela v zapomenut a vyhladiti, aby tak
pomalu zmizela a byla vymcena z lidsk pamti. Nebo opravdu morovm bludem
zaslepil tm cel svt, aby vil, e me jest obt i darem k zskn odputn
hch.67) Jak hlubok koeny zapustil tento mor, vm; pod jakou roukou hodnoty se
skrv, jak se schovv za jmno Kristovo, take mnoz v, e jedin jmnem me
obepnaj cel obsah vry. Avak jakmile bude slovem Bom co nejjasnji dokzna,
e tato sebe vc nalen a skvl me psob nesmrn pohann Kristu, e pohbv
a zahlazuje jeho k, e uvd jeho smrt v zapomenut, e odnm ovoce, kter z
toho pro ns vyrstalo, e oslabuje a rozmetv svtost, v n zstala pamtka na
jeho smrt, budou nkter koeny tak hlubok, aby je nepeala tato nejsilnj

117
sekyra, to jest slovo Bo? i bude nkter zjev tak vzcn, aby toto svtlo
nevyzradilo pod nm se ukrvajc zlo?
Ukame tedy, co bylo uvedeno na prvm mst, e me vydv Krista
v nesnesiteln rouhn a pohann. Nebo byl od Otce posvcen za knze a
nejvyho biskupa nikoli na urit as, jako teme, e byli ve Starm zkon
ustanovovni ti, jejich knstv nemohlo bt vn, kdy jejich ivot byl smrteln
(d. 5,5 a 10; 7,17 a 21; 9,11; 10,21). Proto bylo teba i nstupc, kte by
bezprostedn nastoupili na msto zemelch. Avak Krista, kter je nesmrteln, nen
naprosto teba nahrazovati nstupcem. A tak byl od Otce ustanoven knzem na vky
podle du Melchizedechova, aby vn maje knstv, zastval je a na vky
(1. Moj. 14,18; alm 110,4). Toto tajemstv bylo mnohem dve obrazn naznaeno
na Melchizedechovi, o nm se Psmo, kdy ho jednou uvedlo jako knze Boha
ivho, pozdji nikde nezmiuje, jako kdyby jeho ivot neml konce. Na zklad tto
podobnosti byl Kristus nazvn knzem podle jeho du. Nue ti, kte obtuj
kadodenn, mus si opatiti pro obti kn, kter stav na msto Krista jako jeho
nstupce a zstupce. Tmto nahrazovnm nejen olupuj Krista o jeho est a odnmaj
mu vsadn prvo vnho knstv, nbr pokouej se ho svrhnouti od pravice
Otcovy, na n neme sedti jsa nesmrteln, aby zrove nezstal vnm knzem.
A tak nenamtaj, e jejich kn nejsou voleni za Krista, jako by byl mrtev, nbr e
jsou jenom pomocnky jeho vnho knstv, kter proto nepestv platit. Nebo
pli pevn je poutaj slova apotolova, ne aby mohli takto uniknouti; nebo stoj
psno, e tak mnoho jinch bylo ustanoveno knmi, protoe jim smrt brnila
neustle trvati. Kristus tedy, jemu smrt nebrn, jest jedinm knzem a nepotebuje
spoludruh (d. 7,23).
Jako druh psoben me bylo uvedeno, e ni a zahlazuje k a utrpen Kristovo.
Tomu je zcela tak, nebo jestlie na ki pinesl Kristus sama sebe jako ob, aby
ns navdycky posvtil, a aby nm zskal vn vykoupen,68) nepochybn trv moc i
psobnost jeho obti bezmezn. Jinak bychom o Kristu nesmleli o nic uctivji, neli
o volech a telatech, kter obtovali pod zkonem; u nich je dkazem neinnosti a
bezmoci jejich obt, e byly astji opakovny. Proto je teba ci, bu e obti
Kristov, kterou pinesl na ki, chybla moc vnho oitn, anebo e Kristus to
dokonale uinil jedinou obt, vykonanou jednou pro vechny vky. To prv k
apotol (d. 9,26; 10,10 a 14), e tento nejvy knz Kristus, jednou pi skonn
vk na shlazen hchu, skrze obtovn sebe samho zjeven jest, a opt, e vli
Bo jsme posvceni skrze obtovn tla Jee Krista jednou; a zase, e Kristus
jednou obt dokonale na vky uinil ty, kte posvceni bvaj. To naznail Kristus
svm poslednm slovem, kdy poslednm dechem ekl: Dokonno jest (Jan 19,30).
Mme ve zvyku dvati se na posledn slova umrajcch jako na vtby. Kristus umraje
dosvduje, e jeho jedinou obt bylo vykonno a naplnno, ehokoli bylo teba pro
nae spasen. K takovto obti, jej dokonalost nm tak bohat doloil, pivme
kadodenn nespoetn obti, jakoby byla nedokonal. A kdy pesvat slovo Bo
nejen potvrzuje, nbr dokonce hlasit dosvduje, e tato ob byla vykonna
jednou pro vdy, e jej psobnost trv vn, zdali ji ti, kdo daj jinou ob,
nepodezraj z nedokonalosti a neinnosti? Avak kam jinam m me, kter se
traduje tak, e v jednotlivch dnech jsou konny statisce obt, neli aby utrpen
Kristovo, v nm se on vydal Otci jako jedin ob, zstalo leeti pochovno

118
v zapomenut? Kdo by nevidl, nen-li slep, e to byla troufalost satanova, kter se
chtla postaviti proti pravd tak oteven a jasn? A nen mn tajn, jakou lst
zakrv ten otec li69) tento svj podvod; pr to nejsou rozlin a rozdln obti, nbr
jedna a tat ob astji opakovan. Ale takov mliny lze bez nmahy rozptliti.
Nebo v celm svm vkladu tvrd apotol, e nejenom nen dnch jinch obt,
nbr e ona jedin jednou pro vdy byla obtovna, a e j nen teba vce
opakovati.
Nyn se dostvm k tet loze me, pi em je teba vyloiti, jakm zpsobem
uvd me pravou a jedinou smrt Kristovu v zapomenut a jak ji zahlazuje z lidsk
pamti. Nebo jako mezi lidmi platnost zvti zvis na smrti zstavitelov, tak tak
odkaz, kterm nm daroval odputn hch a vnou spravedlnost, potvrdil n Pn
svou smrt (id. 9,15-17). Ti, kdo se odvauj v tomto odkaze nco mniti neb nco
novho do nho vkldati, popraj jeho smrt a vlastn si j nijak necen. Co je vak
me jinho, neli nov a zcela opan odkaz? To co jinho? Co neslibuj jednotliv
me nov odputn hch, nov zskn spravedlnosti, take je ji tolik odkaz, kolik
m? Mus tedy Kristus znovu pijti a druhou smrt potvrditi tento nov odkaz, anebo
radji nekonenou adou smrt potvrditi nespoetn odkazy m. Neekl jsem tedy na
potku pravdu, e me uvd jedinou a pravou smrt Kristovu v zapomenut? i ne?
Vdy me smuje pmo k tomu cli, aby byl Kristus, kdyby to bylo mon, znovu
ubit. Nebo kde je kaft, k apotol, je poteb, aby k tomu pikroila smrt toho, kdo
in kaft.70) Me pin s sebou nov odkaz Kristv, vyaduje tedy jeho smrt. Mimoto
mus bt ob, kter je pinena, zabita a obtovna. Jestlie je Kristus obtovn
v jednotlivch mch, nutn je v tch okamicch na tisci mstech ukrutn zabjen.
To nen mj dvod, nbr apotolv (d. 9,26). Kdyby bylo teba, aby astji
obtoval sebe samho, byl by musil astokrte trpti od potku svta.
Ji je teba, abychom pojednali o tvrtm psoben me, e toti ns pipravuje
o ovoce, kterho se nm smrt Kristovou dostalo, tm, e psob, abychom ji
neuznvali a o n nemyslili. Kdo toti bude myslit na to, e byl smrt Kristovou
vykoupen, kdy uvid ve mi nov vykoupen? Kdo bude vit, e mu byly hchy
odputny, kdy spat nov odputn? A neunikne ten, kdo snad ekne, e
odputn hch ve mi dosahujeme jen z toho dvodu, e ji bylo zskno smrt
Kristovou. Nepin toti nic jinho, neli jako kdyby se chlubil, e jsme byli
vykoupeni od Krista s tm, abychom sami sebe vykupovali. Nebo sluebnci satanovi
rozseli takovto uen a dodnes je hj kikem i ohnm a meem: Kdy pr ve mi
obtujeme Krista Otci, dosahujeme tmto skutkem obtovn odputn hch a
stvme se astni utrpen Kristova.71) Co tu zbv jet z utrpen Kristova, ne e je
pkladem vykoupen, podle nho se mme nauiti bti sami sob vykupiteli?
Nyn pichzm k posledn vci, toti, e svat veee, v n nm Pn zanechal
vyrytou a vypodobnnou pamtku na sv utrpen, byla odstranna, ano pivedena
k plnmu zniku, jakmile byla vybudovna me. Vdy veee sama jest darem
Bom, jen ml bt pijmn s dkinnm. Men ob klamn splc Bohu cenu,
kterou m pijmouti jako zadostuinn. Jak velik jest rozdl mezi dvnm a
pijmnm, tak velice se li ob od svtosti. A lovkova nevdnost je nejbdnj
v tom, e tam, kde ml uznati tdrost bosk dobroty, a kde ml vzdvat dky, tam
dl Boha svm dlunkem. Svtost slibovala, e smrt Kristovou nejsme jenom
jednou pivedeni k ivotu, nbr e jsme ustavin obivovni, ponvad tehdy byly

119
splnny vechny podmnky naeho spasen. Men ob zpv zcela jinou psniku, e
Kristus mus bt kadodenn obtovn, aby nm njak prospl.
Veee mla bt rozdlovna ve veejnm shromdn crkve, aby ns tak
pouovala o obecenstv, v nm vichni zrove souvisme s Kristem Jeem. Men
ob toto spoleenstv rozruuje a roztrhv. Nebo jakmile se jednou ujal blud, e je
teba kn, kte by obtovali za lid, jako by byla veee vyhrazena jim, pestala bti
rozdlovna sboru vcch, jak to nadil Pn. Otevela se monost k zaveden
soukromch m,72) kter vedly spe k jakmusi vyobcovn, neli k onomu
obecenstv, kter Pn ustanovil, ponvad obtnk, maje sm pro sebe pozti svou
ob, oddluje se od veho vcho lidu. Soukromou m ji nazvm, aby se nikdo
neklamal, a u se pi n ozv hukot varhan a hlasit kik, anebo je slyet jenom
huhln a epot. Ponvad oba zpsoby odstrauj z crkve obecnou ast na veei.
Avak prve ne toto skonm, chci se na nco otzat naich doktor, kte jsou
zastnci me. Vd pece, e poslouchati Boha lpe jest neli obtovati (1. Sam.
15,22), a e on spe d, aby byli pozorn jeho hlasu, ne aby pineli obti; jak
tedy mohou vit, e jest Bohu mil tento zpsob obtovn, o nm jim nen znmo
dn pikzn a jej, jak vid, neschvaluje ani jedna slabika Psma? Mimo to pece
sly, e apotol k (d. 5,4), e nikdo sob neosobuje jmna a cti knsk, le ten,
kdo byl povoln jako Aron; ba ani Kristus sm si t cti neosobil, nbr byl posluen
Otcovskho povoln. Bu tedy mus uznat, e Bh jest pvodcem a ustanovitelem
jejich knstv, anebo piznaj, e jejich pocta, do n se vtlaili v bezbon
lehkomyslnosti, a nebyli povolni, nen od Boha. Ale oni nemohou uvst ani teku
nad psmenkem z Psma, kterm by sv knstv obhjili; kam tedy se podj obti,
kter nemohou bti obtovny bez knze? Co zbv, ne e slep mus vidt, hlu
slyet a i dti pochopit ohavnost tto me, kter je podvna ve zlatm kalichu; ale
ta tak opila vechny krle i nrody od nejvyho k nejnimu, tak je uspala a
ommila, e hloupji neli sama nm tv postavili prvn i posledn dvod svho
spasen jedin na tto zhubn propasti! Jist nikdy se satan nepustil s mocnjm
prostedkem do oblhn a dobvn Kristova krlovstv. Toto jest ta Helena, 73) pro
ni dnes neptel pravdy zpas s takovou zbsilost, zuivost a urputnost.
A vpravd je to Helena, s n obcuj v duchovnm smilstvu, je je nade vecko
nejproklatj. A to se ani v nejmenm nedotkm toho hrubho zneuvn, jm by
mohli zakrt znesvcenou istotu sv svat me; jak mrzk obchody provozuj, jak
pinav zisky maj ze svho menho ten, s jakou neurvalost ukjej sv lakomstv.
Toliko chci naznaiti, a to jen nkolika prostmi slovy, jak e je ta nejskvlej
svatost me a pro si zaslouila, e je tak velebn, a e je v tak velik ct po mnoho
vk. Nebo jednak bude vyadovat vt prce vyliti po zsluze toto tak velk
tajemstv, jednak se nechci poutt do onch odpornch neistot, je jsou vem na
och; to ve aby vichni mohli pochopit, e me, i kdy ji pojmeme v jej co
nejvybranj neporuenosti, v n me bt nabzena i bez vech svch pdavk, od
shora dol se hem vemonou bezbonost, rouhnm, modlstvm a svatokrde.
Dle, aby se do ns dn hateivec nepoutl pro slova ob a knz, vylom,
ale jen strun, tak to, co v cel rozmluv oznauji slovem ob a co slovem knz.
Slovo ob veobecn pojato zahrnuje vbec vechno, cokoli je Bohu obtovno.
Proto musme rozliovati jednak mezi obt, kterou nazvejme pro pouen
eucharistickou, to jest ob chvly a mezi obt smr, to jest ob usmen. Ob

120
smr jest ta, j je ureno, aby smiovala Bo hnv, aby inila zadost jeho
spravedlnosti, aby smvala hchy a dosahovala milosti a spasen. Takovto ob byla
vykonna jedin Kristem, ponvad nikm jinm vykonna bti nemohla. A byla
vykonna jednou pro vdy, ponvad psobnost a sla tto jedin Kristem vykonan
obti jest vn, jak sm svm slovem dosvdil, kdy ekl, e jest dokonno a
naplnno;74) to jest, ehokoliv bylo poteb k optnmu zskn milosti Otcovy, k dosaen odputn hch, spravedlnosti a spasen, to vechno bylo onou jedinou jeho
obt dokonale uinno a vykonno, take nen nieho vce teba a pro budoucno
nezbylo dnho msta pro druhou ob. A proto tvrdm, e je nejzloinnj
hanebnost a nesnesiteln rouhn Kristu a jeho obti, kterou pro ns vykonal svou
smrt na ki, jestlie si nkdo mysl, e opakovnm obti si vykoup prominut
hch, sm se s Bohem a zsk spravedlnost. Avak o jinho jde pi mi, ne
abychom se zsluhou nov obti stali astni utrpen Kristova? A aby nebylo dn
mry v jejich blznn, domnvali se, e by nebylo dosti, kdyby ekli, e ob se dje
spolen dle rovnho pomru pro celou crkev, a kdyby nepipojili, e ji mohou podle
libosti zvlt pivlastniti tomu nebo onomu, komu chtj, anebo spe tomu, kdokoli
chce za takov zbo zaplatiti hotov. Dle, ponvad nemohli doshnout ceny
Jidovy, aby aspo njakou znmkou pipomnali pklad svho vzoru, podreli
stejn slo. Jid prodal Jee za ticet stbrnch, 75) tito prodvaj za ticet
mizernch mk; onen vak to uinil jen jednou, tito tolikrt, kolikrt se vyskytne
kupec. V tomto smyslu poprme, e jsou jet knmi. Ti toti takovou obt
prostedkuj mezi Bohem a lidem, a aby byl Bh usmen, provdj takov
odiovn hch. Nebo Kristus jest jedin biskup a knz novho zkona; na nj
byla penesena vechna knstv a v nm byla uzavena a ohraniena. A kdyby nm
Psmo nepipomnalo nic o vnm knstv Kristov, ponvad Bh, zruiv ono star
knstv, dn nov neustanovil, zstv v pln platnosti dvod apotolv, e nikdo
sm si neosobuje t cti, le ten, kter byl povoln od Boha.76) S jakou tedy
oprvnnost se opovauj tito svatokrdci, kte se chlub, e jsou katy tla Kristova,
nazvati se knmi Boha ivho?
Druh druh obti, kterou jsme nazvali eucharistickou, obsahuje vechny nae
prosby, chvly, dkinn a cokoli konme k slub Bohu. Vdy se slu, abychom
sami sebe i vechny sv skutky zasvcovali a vnovali jemu, aby cokoliv je v ns,
vechno slouilo jeho slv a dychtilo po jeho velebnosti. Tento smysl obti
nesmuje k tomu, aby usmil Bo hnv, ani aby zskval odputn hch, ani aby
si zaslouil spravedlnost, nbr zle toliko ve veleben a vyvyovn Boha. Ano,
neme bt konna od nikoho, le od tch, kte doshnuve ji odputn hch,
byli smeni s Bohem a ospravedlnni. Avak i t jest crkvi tak poteb, e bez n
crkev neme bt. A tak tomu bude na vky, dokud bude Bo lid, jak je tak
napsno u proroka (Mal. 1,11): Ponvad od vchodu slunce a na zpad jeho velik
bude jmno m mezi nrody, a na velikm mst ob kadidla pinena bude
jmnu mmu a ob ist, ponvad hrozn jest jmno m mezi nrody, prav
Hospodin. Jsme daleko vzdleni toho, abychom ji odstraovali. Tak nakazuje Pavel
(m. 12,1), abychom vydvali tla sv v ob ivou, svatou, Bohu libou, rozumnou
slubu svou. Tak kal David ( alm 141,2) e vystoup jeho modlitba ped obliejem
Bom jako kadidlo; tak i jinde jsou modlitby svatch nazvny kadidlem (Zj. 5,8) a
prorokem dokonce volky rt (Oz. 14,3). Velmi pznan je nazval Pavel, kdy

121
mluvil o slub.77) Rozuml tm toti duchovn zpsob sluby Bohu, kter mlky
postavil proti tlesnm obtem Mojova zkona. Takovto obti neme postrdati
veee Pn, pi n, kdy zvstujeme jeho smrt78) a vzdvme vdn dky,
pinme prv jen ob chvly. Podle tohoto obtnho konu jsme vichni kesan
nazvni krlovskm knstvem, ponvad skrze Krista obtujeme Bohu ob chvly,
to jest ovoce rt, oslavujcch jmno jeho (1. Pt. 2,9; d. 13,15). Nebo ani se svmi
kony se neobjevujeme ped obliejem Bom bez prostednka. Kristus jest, kter se
jako prostednk za ns pimlouv, v nm obtujeme Otci sebe i co jest naeho. On
jest n nejvy knz, kter vkroiv do nebesk svatyn, otvr nm pstup k n. On
je olt, na nj klademe sv dary. V nm se odvaujeme toho, eho se odvaujeme.
On jest to, pravm, kter ns uinil krlovstvm a knmi Otci svmu (Zj. 1,6).
Zde maj teni ve strunosti shrnuto piblin vechno to, co by podle naeho
soudu mli vdt o tchto dvou svtostech; a jejich uvn se v kesansk crkvi
traduje od potku Novho Zkona a do skonn vk tak, e kest jest jakoby
jaksi vstup do crkve a potek vry, kdeto veee je jako ustavin pokrm, kterm
Kristus duchovn obivuje rodinu svch vrnch. Proto jako je jen jeden Bh, jedna
vra, jeden Kristus, jedna crkev, je je jeho tlo, tak i kest je jenom jeden a neme
bt nikdy opakovn (Ef. 4,4-6). Avak veee je podvna opt a opt, aby rozumli,
e jsou ustavin Kristem iveni ti, kdo byli jednou do crkve pibrni. Krom tchto
dvou svtost, jako nen dn jin, kterou ustanovil Bh, tak ani dn jin nesm
bt od crkve vcch uznvna. Nebo e nen vc lidsk vle zavdti a
ustanovovati nov svtosti, pozn snadno, kdo si vzpomene na to, co bylo ve dosti
jasn vyloeno,79) e svtosti byly Bohem dny k tomu cli, aby ns pouovaly
o nkterm jeho zaslben, a aby nm osvdovaly jeho dobrou vli vi nm.
A mimo to a kad uv, e Bh neml dnho rdce, kter by nm mohl nco
jistho slbit o jeho vli, anebo kter by ns mohl uklidnit zprvou o tom, jak je nm
naklonn, a co chce dti, a co odepti (Iz. 40,13 n; m. 11,33 n). Nebo tm
souasn je tak stanoveno, e nikdo neme podat znamen, je by se stalo
svdectvm njak jeho vle a zaslben. Jedin on sm nm me danm znamenm
o sob svditi. eknu to strunji a snad mn uhlazen, ale pochopitelnji. Svtost
nikdy neme bti bez zaslben spasen. Vichni lid, sehnni zrove na jedno
msto, nemohou nm sami ze sebe nic slbiti o naem spasen, tedy ani nemohou
vydati anebo zavsti svtost sami od sebe. Nue, necha se crkev kesansk spokoj
tmito dvma svtostmi a a nejen dnou jinou tet nepipout a neuznv pro
nynjek, nbr a ani netou, ani neoekv jin a do skonn vku. Nebo e
idm bylo dno nkolik rznch svtost v rozlinch promnch as mimo jejich
dn ustanoven (jako mana, voda vyvrajc ze skly, mdn had a j.) (2. Moj.
1480) a 17,6; 1. Kor. 10,3 n; 4. Moj. 21,6-8; Jan 3,14), tato rozmanitost jim byla
k napomenut, aby se nedreli takovch znamen, jejich trvn nen dost pevn,
nbr aby radji od Boha oekvali nco, co by trvalo bez jakhokoliv zniku a konce.
Nae postaven je zcela jin, nebo nm byl zjeven Kristus. V nm jsou skryti
vechny poklady moudrosti a znmosti (Kol. 2,3) v takov plnosti a hojnosti, e
doufati v njak nov pdavek k tmto pokladm anebo jej poadovati, vru by bylo
pokoueti Boha a drditi ho proti sob. Jenom po Kristu jedinm mme znit a
touit, jej oekvat, poznvat a dkladn znt, dokud nevzejde onen velik den,
v nm Pn zjev slvu svho krlovstv v plnosti a dokud se nm neuke, abychom

122
vdli, jak je (1. Kor. 15,24; 1. Jan 3,2). A z toho dvodu je v Psmech tento n
vk oznaen jako posledn hodina,81) posledn dnov,82) posledn asy,83) aby se nikdo
neklamal marnm oekvnm njakho novho uen nebo zjeven. astokrt toti a
rozlinmi zpsoby nkdy mluvval skrze proroky, v tchto pak poslednch dnech
mluvil nm Hospodin. skrze milho Syna svho, kter jedin me Otce zjeviti
(d. 1,1; Lk. 10,22). Nue, jako byla lidem odata monost zakldati nov svtosti
v crkvi Bo, tak by si zase bylo pti, aby ty prv, kter jsou od Boha, co nejmn
smovali s lidskmi nlezky. Nebo prv tak, jako pilitm vody se vno kaz a ed a
pidnm kvasnic zane kysati vechno tsto, zcela tak se kal jasnost Boch
tajemstv, jakmile k nim lovk pipojuje nco svho. A pece musme hledt na to,
jak se svtosti zvrhly ze sv pvodn istoty k tomu zpsobu, jak jsou dnes
podvny. Vade je vc ne dost przdn slvy, obad a vemonho klann, ale po
slov Bom pi tom nen dn stopy, ani zmnky, a pece bez nho ani samy
svtosti svtostmi nejsou! Ba ani obady od Boha ustanoven nemohou v tak velikm
zmatku pozvednout hlavy, nbr le jako potlaen. Kolik lze spatit pi ktu toho, co
jedin tam mlo bti vidt a pozorovat, toti kest sm? Veee byla docela potlaena
tm, e byla pemnna ve mi, a e jen jednou za rok ji lze vidt, avak v uboh
podob roztrhanou a rozplenou.
Avak o by bylo lep, kdykoli by ml bti nkdo poktn, aby byl sm uveden do
shromdn vcch, a aby byl obtovn Bohu ped celou crkv jako svdkyn, kter
se na nj dv a za nj se modl ? Aby bylo pedneseno vyznn vry, v nm m bt
jako katechumen pocvien? Aby bylo vypoteno zaslben, je jsou ve ktu obsaena,
aby katechumen byl poktn ve jmno Otce i Syna i Ducha svatho a potom teprve,
aby byl proputn s modlitbami a dkinnm? Tak by nebylo vynechno nic, co pat
k vci a ten jedin obad, kter vyel od Boha jako pvodce, zazil by v plnm jasu,
nejsa zanesen dnmi cizmi pmsky. Avak zda je ten, kter je smen vodou,
ponoen cel, i toliko postkn nabranou vodou, na tom vbec nezle; to by mla
bt pro rznost podneb v crkvch svobodn, tebae ji samo slovo ktti znamen
ponoiti a je znmo, e ve star crkvi byl zachovvn obad ponoen. Pokud jde
o svatou veei, mohla by bt nejslunji vysluhovna tak, e by byla podvna
v crkvi co nejastji, nejmn jednou tdn. Muselo by se vak zat obecnmi
modlitbami, potom by bylo kzn a na ta by kazatel, pedloiv chlb a vno na stl,
peetl ustanoven veee; pak by oznmil zaslben, je jsou pro ns v n uchovna, a
zrove by vylouil vechny ty, kte se maj veee zdret podle zkazu Pn. Potom
by se pomodlil, aby Pn podle t dobroty, v n nm daroval tento svat pokrm, skrze
vru i vdnost naeho srdce ns tak pouil a uzpsobil k jeho pijmn, a ponvad
sami ze sebe nejsme hodni takovho hodovn, aby ns svm milosrdenstvm
hodnmi uinil; pak by se bu zpvaly almy anebo by se nco tlo a vc by se
podle du, jak se slu, zastnili pesvatch hod, pi em by kazatel lmali chlb
a podvali kalich. Po skonen veee by bylo vybdnut k inn ve a vyznn vry,
k lsce a mravnmu ivotu hodnho kesan. Nakonec by se vyslovil dk a zpvaly by
se chvly Bo. A kdy by toto bylo skoneno, byla by crkev proputna v pokoji. Zda
vc berou ivly do rukou i ne, zda si je sami mezi sebou rozdluj, anebo
jednotlivci jed to, co jim bylo podno, zda vracej kalich do ruky diakonovy i jej
podvaj svmu sousedu, zda je chlb kvaen i nekvaen, vno erven nebo bl,
na tom vbec nezle. To jsou vci podadn a ponechan svobodnmu uven

123
crkve. Tebae jest jist, e obad star crkve vypadal tak, e vichni brali ivly do
rukou. I Kristus ekl (Lk. 22,17): Dlte mezi sebou! Djiny l, e ped dobou
mskho biskupa Alexandra,84) kter prvn si oblbil chlb nekvaen, byl chlb
kvaen a obyejn. Z jakho dvodu to zavedl, nevidm, le e chtl novou
podvanou spe obraceti oi lidu k podivu, ne jejich due pouovati v nboenstv.
Zapsahm vechny, kte maj jet aspo trochu touhy po zbonosti, zda jasn
nevid, i o pekrsnji zde prozauje slva Bo, i o plnji stk pjemnost duchovn
tchy na vc, neli v tch poetilch a divadelnch frakch, kter nepinej
dnho jinho uitku, neli e klamou mysl ohromenho lidu? To nazvaj udrovati
lid v nboenstv, kdy se d otupl a ohloupl povrivost vodit kamkoli. Kdyby
nkdo chtl takov npady obhajovat jejich stm, vm sm pedobe, jak velmi
star je pouvn masti a vymtn bla pi ktu a jak nedlouho po dob apotolsk
byla veee Pn zasaena kazem. Avak v tom je drzost lidsk sebedvry, e se
nedovede udret, aby se stle necudn neposmvala Bom tajemstvm. My vak
pamatujme, e tak velice oceuje Bh poslunost svmu slovu, e chce, abychom
v nm soudili i andly jeho i cel svt (1. Kor. 6,2-3; Gal. 1,8).
1)
2)
3)
4)
5)
6)
7)
8)
9)
10)
11)
12)
13)
14)
15)
16)
17)
18)
19)
20)
21)
22)
23)
24)
25)
26)
27)
28)

Lat. caro, maso, tlesnost, nikoli corpus, tlo.

Tak uili novoktnci.
mysterium
Nzor Zwingliho v Komenti o pravm a nepravm nboenstv.
Luk. 17,5.
Solon v Ciceronov knize: Cato Maior i O st.
Jde patrn o nzor Kapara venkfelda (1489-1561) z Luice,
kter byl reformtory jako scestn uitel odmtnut
Calvin tu napad Zwingliovo hledisko
Tak Zwingli v spise O ktu.
Uen katolickch bohoslovc Dunse Scota, Gabr.Biela,kter
zavrhuje vslovn i Apologie Augsbursk konfese.
Calvin nar na pojet svtost u frantiknskho bohoslovce
Jana Bonaventury (z 13. stolet) a paskho theologa Vilma.
z Auxerre (z 13. stolet) a j.
3. Moj. 1.-15. kap.
na str. 121.
d 4,14; 5,5; 9,11.
1. Jan 5,7.
Nzor novoktnc, ale i Zwingliv.
1. Petr 3,21.
Uen katolick crkve a nkterch starch otc (Origena,
Cypriana).
m. 6,5.
m. 6.8.
m. 6.11.
Sk. 2,3.
2. Moj. 14,30 n.
Alexander Halsk (zem. 1245), scholastick theolog,
Bonaventura a j.
Tom Akvinsk ve sv Summ, Jan Cochlaeus a oficiln uen
katolick crkve.
Mat 28,19.
m 3,3.
Zwingli i H. Bullinger

124
29)
30)
31)
32)
33)
34)
35)
36)
37)
38)
39)
40)
41)
42)
43)
44)
45)
46)
47)
48)
49)
50)
51)
52)
53)
54)
55)
56)
57)
58)
60)
61)
62)
63)
64)
65)
66)
67)
68)
69)
70)
71)
72)

Sk. 19,6.
1. Kor 13,12.
Novoktnci.
Katolc, ale tak Luther.
Uen nkterch katolickch scholastik jako Paschasia Radberta
a odprc Berengaria.
Katolick uen stanoven na koncilu laternskm roku 1215.
Luther v knize Babylonsk zajet.
Luther i Erasmus
Zwingli
vere et efficaciter, stejn kali i nai Brati z Jednoty prv a
mocn
zde nar na uen o vudyptomnosti tla Kristova, kter hlsal
katolick theolog Vilm d`Occam, ale kter uil tak Luther
Mk 16,19.
Marcion plat za hlavnho pedstavitele scestnho uen v 2.stol.
Sprvnji Ef. 4,9-10.
To zastval sice i katolick bohoslovec Gabr.Biel, ale hlavn jde
tu o luthersk a venkfeldsk uen o oslavenm tle Kristov.
Iz. 53,4.
d. 4,15.
Jan 20,27.
Uvd Luther v knize O uctvn svtosti tla Pn z r. 1523
urenou naim Bratm z Jednoty, kterou Luther vydal jako
odpov na Dtinsk otzky a spis Luke Praskho O klann.
Mat. 26,28: Mk. 14,24.
Lk. 22,20: 1. Kor. 11,25.
Uen o adoraci hostie, je vedlo k svtku boho tla, prohlsil
pape Urban IV. roku 1264.
Lk. 22,19.
1. Kor. 11,26.
Velmi dvn obraz vyskytujc se ji v Uen dvancti apotol
(2. stol.) a opakavan mnohmi crkevnmi spisovateli
1. Kor. 11,29.
Mnni jsou nkte scholastit bohoslovci katolick crkve.
V kapitole o nepravch svtostech, oddl o pokn. Viz str. 181.
Calvin nar na uen novoktnc.
Usnesen laternskho koncilu z r. 1215.59) Zd se, e Calvin
nar na 1. Kor. 11,19 a 20.
V knize Bartolomje Platiny O ivot Kristov a vech pape se
pojednv o tomto usnesen. Zefyrin, byl papeem v letech 198217.
Anaklet je v ad mskch biskup pr 2. nsledovnk Petrv.
Kalich byl odat lidu a pjmn pod jednou usneseno na snmu
v Kostnici r. 1415 za papee Martina. V.
Vrok, Dr Ecka v Enchiridiu.
Mk 14,22 n; Mat. 26,26 n.
1. Kor 11,26.
2. Kor. 1,19.
Uen katolick crkve formulovan ji Petrem Lombardskm a
Tomem Akvinskm.
d. 9,12.
Jan 8,44.
d. 9,16.
Vrok Dr. J. Ecka.
Soukrom me zavedeny od 7. stol.

125
73) Nar na Helenu, manelku Menelaovu, kter odela se svm
milencem Paridem do Troje a byla pinou vlek trojskch, o
nich zpval Homr v Illiad,
74) Jan 19,30.
76) Mat. 26,15.
76) d. 5,4.
77) m. 12,1.
78) 1. Kor. 11,26.
79) viz shora str. 122 a 123.
80) sprvn 2. Moj. 16,13
81) 1. Jan 2,18.
82) d. 1,1.
83) 1. Petr 1,20.
84) Alexander I. byl mskm biskupem v letech 107-116.

126

Kapitola pt.
O NEPRAVCH SVTOSTECH, KDE SE PROHLAUJE, E ZBVAJCCH PT
SVTOST, JE OBYEJN A DOSUD ZA TAKOV BYLY POKLDNY,
SVTOSTMI NEJSOU, A ZROVE SE UKAZUJE JEJICH PODSTATA.
Svrchu uveden rozmluva o svtostech mohla u uenlivch a stzlivch lid
doshnouti toho, aby nepostupovali pli veten dle, a aby krom onch dvou
svtost, je jak poznali, byly ustanoveny od Pna, nedreli dnch jinch
neopench o slovo Bo. Avak ono mnn o sedmi svtostech petsaj snad
vichni ve svch hovorech a je rozeno po vech kolch i shromdnch a ji svm
stm zapustilo koeny a jet do tto chvle tkv v lidskch myslch, 1) proto se mi
zdlo, e bude hodno nmahy, jestlie pojednm oddlen a zevrubnji o ostatnch
pti, je bvaj obyejn potny k pravm a skutenm svtostem Pn, a jestlie
s nich setu vechen jejich falen lesk a umonm prostm lidem, aby pohledli, jak
jsou a jakm neprvem byly a dosud pokldny za svtosti. Pedevm jest teba se
pidreti toho, co jsme ji dve nevyvratiteln dokzali, e rozhodovati o ustanoven
svtosti me toliko Bh sm. Vdy svtost podle bezpenho zaslben Boho m
vzpruovat a utovat svdom vrnch, je by tto jistoty nikdy nedoshlo od
lovka; svtost nm m bti svdectvm o Bo dobr vli k nm a svdkem toho
neme bt nikdo z lid ani z andl, ponvad nikdo nebyl rdcem Bom.2) Jedin
Pn, jen nm o sob svd skrze sv slovo. Svtost jest pee, kterou se Bo odkaz
nebo zaslben zpeeuje. Nedalo by se vak zpeetiti hmotnmi vcmi a ivly tohoto
svta, kdyby k tomu nebyly uzpsobeny a oznaeny Bo moc. lovk tedy neme
ustanoviti svtost, ponvad nen v lidsk moci zpsobiti, aby se pod tak
opovrenmi vcmi skrvala tak velik tajemstv Bo. Slovo Bo mus nutn
pedchzet, aby uinilo svtost svtost.
O BIMOVN
Bimovn, jak to nazvaj, je prvn znamen, kter lidsk blhovost sama vymyslila
a podvrhla jako Bo svtost. I uvdli klamn, e psobnost bimovn je v tom, e
udl Ducha svatho k rozmnoen milosti, kdy ji byl ve ktu udlen k dosaen
nevinnosti a posiluje pr k boji ty, kte byli ve ktu znovuzrozeni k ivotu. Toto
bimovn se provd pomaznm a pronesenm tto slovn formule: Znamenm t
znamenm svatho ke a bimuji t kimem spasen ve jmnu Otce i Syna i Ducha
svatho. To je vecko krsn a pkn. Ale kde je slovo Bo, kter zde m pislbit
ptomnost Ducha svatho? Ani jedinho psmenka nemohou uvsti. m ns tedy
ujist, e jejich kimo jest ndoba Ducha svatho? Vidme olej, toti tuhou a mastnou
tekutinu a mimoto nic. Slovo, k Augustin, mus pistoupiti k ivlu a vznikne svtost.
Toto slovo, pravm, necha pronesou, pakli chtj, abychom spatovali v oleji nco
jinho ne olej. Kdyby uznali, e jsou sluebnky svtost, jak je pimen, nebylo by
teba pti se dle. Prvnm pikznm sluebnka je, aby nic nepodnikal bez pkazu.
Nue, a uvedou njak pkaz pro tuto sluebnost a j nepromluvm ani slovo! Pakli
jim chyb pkaz, nemohou nijak omluviti svatokrdenou troufalost. V tomto smyslu

127
se dotazoval Pn farizej, byl-li kest Janv s nebe, i z lid? Kdyby byli odpovdli, e
z lid, mohl namtnout, e je bezcenn a marn, a kdyby ekli, e s nebe, byli tm
nuceni uznati uen Janovo. A tak protoe nechtli Jana pli potupiti, neodvili se
vyznati, e jeho kest je z lid.3) Proto, je-li bimovn z lid, je tm prokzno, e je
marn a bezcenn; chtj-li ns pesvditi, e je s nebe, necha to dok.
Chrn se sice pkladem apotol, o nich se domnvaj, e neuinili nic
bezdvodn. To je ovem sprvn. Ani my bychom je nekrali, kdyby ukzali, e
napodobuj apotoly. Avak co inili apotolov? Luk ve Skutcch (Sk. 8,14-17)
vypravuje: Uslyeve pak v Jeruzalm apotol, e pr Sama pijalo slovo Bo,
poslali k nim Petra a Jana. Ti se modlili za Samask, aby se jim dostalo Ducha
svatho, nebo jet na dnho z nich nesestoupil, ale byli toliko poktni ve jmnu
Jeov; kdy se pomodlili, vzkldali na n ruce a skrze toto vzkldn pijali
Samat Ducha svatho. A o tomto vzkldn rukou se zmiuje nkolikrt.4) Z toho
vyrozumvm, co apotolov uinili, toti, e vrn konali svj ad. Pn chtl, aby
ony viditeln a obdivuhodn dary Ducha svatho, kter tehdy vylval na svj lid, byly
od jeho apotol vysluhovny a udleny vzkldnm rukou. Avak za tmto vzkldnm
rukou, myslm, nen hlubho tajemstv, nbr vykldm to tak, e uili takovho
obadu, aby ji samm postojem naznaili, e Bohu odporuuj a jakoby obtuj toho,
na nho vzkldali ruce. Kdyby tato sluebnost, kterou tehdy apotolov vykonvali,
dosud v crkvi trvala, musilo by se tak zachovvat vzkldn rukou. Avak k emu je
vzkldn rukou, jakmile pestala bt ona milost udlena? Dosud jist je ptomen lidu
Bomu Duch svat, bez jeho vdcovstv a sprvy crkev Bo neme trvati. Mme
toti vn a navdycky pevn zaslben, jm Kristus k sob vol znc, aby se napili
ivch vod (Jan 7,37; Iz. 55,1). Avak pominuly ony mocn divy a zjevn kony, je
byly udleny vzkldnm rukou a jich bylo teba jen na as. Nebo se sluelo, aby
nov kzn evangelia a nov krlovstv Kristovo bylo oslaveno a zvelebeno
neslchanmi a neobvyklmi zzraky. Jakmile jich Pn zanechal, neopustil tm hned
svou crkev, nbr spe dokzal, e velkolepost jeho krlovstv i dstojnost jeho
slova byla dosti skvle zjevena. V kterm tedy smru chtj ci tito kejkli, e
napodobuj apotoly? Tak bylo teba jednati pi vzkldn rukou, aby moc Ducha
svatho se ihned viditeln projevila. Toho oni nedociluj. Pro se tedy chlub u sebe
vzkldnm rukou? O tom sice teme, e bylo zvykem u apotol, avak s naprosto
jinm clem. To m tut cenu, jako kdyby nkdo ekl, e ono dechnut, kterm Pn
dchl na sv uednky, je svtost, kterou je udlen Duch svat (Jan 20,22). Avak
kdy to Pn jednou uinil, proto jet nechtl, abychom to tak dlali. Podobn i
apotol vzkldali ruce na tu dobu, kdy se Pnu lbilo na jejich prosby posluhovati
viditelnmi dary Ducha svatho, nikoliv, aby potomci napodobovali przdn a
bezobsan znamen, jako to in tito opici, toliko kejklsky a bez obsahu.
Jestlie tedy dokazuj, e vzkldnm rukou napodobuj apotoly (v em nemaj
s apotoly nic spolenho, krom jaksi zpozdil zvrcen horlivosti), odkud pece
maj olej, kter nazvaj olejem spsy? Kdo je uil, aby hledali spasen v oleji? Kdo
chtl, aby tomu pipisovali posilujc moc? Snad Pavel, kter ns daleko odvd od
ivl tohoto svta, kter neodsuzuje nic vce, neli chceme-li se dreti takovch
nicotnch obad (Ga. 4,9 n; Kol. 2,1 a 20)? Toto vak oznamuj odvn nikoli ze
sebe, nbr z nazen Pn. Ti, kdo nazvaj olej olejem spsy, zkaj se spasen, je
je v Kristu, zapraj Krista a nemaj dlu v krlovstv Bom. Nebo olej jest pro bicho

128
a bicho pro olej, oboj Pn zkaz.5) Vechny tyto nestl ivly, kter zachzej ji
svm uvnm, nemaj toti dn vztah ke krlovstv Bomu, kter jest duchovn a
nikdy nezajde. Nkdo by mohl ci: Co tedy neposuzuje tout mrou vodu, kterou
jsme ktni a chlb a vno, v nich se podv veee Pn? Odpovdm: Ve
svtostech Pn je teba si vmati dvou vc: podstaty tlesn vci, je nm je
pedkldna, a formy, kter jest j vtisknuta slovem Bom, a v n zle cel vznam
svtosti. Pokud tedy chlb, vno a voda, je jsou naemu zraku pedkldny ve
svtostech, podruj svou podstatu, stle plat ono Pavlovo (1. Kor. 6,13): pokrmov
bichu a bicho pokrmm. Bh oboje zkaz. Nebo hynou a miz s tvnost tohoto
svta. Pokud vak jsou posvceny slovem Bom, take jsou svtostmi, nedr ns
v zajet tla, nbr ns opravdu duchovn vyuuj.
Avak pihldnme jet ble, kolik obludnost podporuje a iv to mazadlo. Tito
strjci mazadla kaj, e ve ktu se dostv Duch svat k nevinnosti, v bimovn
k rozhojnn milosti; ve ktu pr se rodme k novmu ivotu, v bimovn jsme
vyzbrojovni k boji. A jsou nestoudn do t mry, e podle jejich tvrzen kest neme
bti dn vykonn bez bimovn. Jak to niemnost! Nebyli jsme tedy ve ktu
pohbeni spolu s Kristem a nebyli uinni astnky jeho smrti, abychom mli podl i
na zmrtvchvstn (m. 6,3 n)? Avak tuto ast na smrti i na ivot Kristov
vykld Pavel jako umrtvovn naeho tla a jako obiven ducha, ponvad star
lovk n byl ukiovn, a ponvad mme v novot ivota choditi.6) Co znamen
bt vyzbrojen k boji, jestlie ne toto? Jestlie Luk k na mst, je jsme citovali,
e byli poktni ve jmn Jee Krista a pesto jet nepijali Ducha svatho,7)
neznamen to, e jednodue popr, e by byli obohaceni njakm darem Ducha ti,
kdo srdcem uvili v Krista a vyznali jej tak sty,8) nbr pijetm Ducha rozum
takov pijet, pi nm byly vnmny zjevn sly a viditeln dary Ducha. Tak se k,
e apotolov pijali Ducha svatho o letnicch,9) kdy dlouho ped tm jim bylo od
Krista eeno: Nebo ne vy jste, kte mluvte, ale Duch Otce vaeho, kter mluv ve
vs (Mat. 10,20). Vizte, vy, kte jste z Boha, zlomyslnou a kodlivou lest satanovu !
Nalhv, e to, co ve skutenosti bylo dno ve ktu, je dvno teprve v jeho
bimovn, aby nenpadn odvedl nepozorn od ktu. Kdo ji chce pochybovat, e to
je satanovo uen, je zaslben ktu vlastn odtrhv od ktu a odvd a pen jinam
? Je odhaleno, pravm, o jak zklad se opr toto peslavn mazn. Slovo Bo prav
(Ga 3,27): Vichni, kte byli v Krista poktni, Krista oblkli s jeho dary. Slovo
pomazujcch vak prav, e jsme nepijali dn zaslben ve ktu, jm bychom byli
vyzbrojeni do zpas (Dekrety Gratianovy: O posvcen, oddl 5.). Onen hlas je
hlasem pravdy, tento mus bt hlasem li. Mohu tedy vymeziti pojem toho bimovn
pravdivji, ne jej vymezili a dosud oni sami, toti, e to je neobyejn pohann
ktu, je jeho uvn zatemuje a odstrauje. Je to falen slib blv, kter ns
odvd od pravdy Bo. Anebo, chce-li radji, je to olej blv l poklen, kter
jako by rozprostral temnoty a tak oklamval mysl prostch lid.
Krom toho pidvaj, e vichni vc maj pijmouti Ducha svatho vzkldnm
rukou po ktu, aby byli nalezeni plnmi kesany, ponvad nikdy nebude kesanem,
kdo nebyl pomazn biskupskm bimovnm. Toto je doslova jejich e (viz O posvcen, odd. 5. odst. 1.a 5.). A pece jsem se domnval, e vechno, co se tk
kesanstv, bylo popsno a shrnuto v Psmech. Nyn, jak vidm, m bt prav podoba
nboenstv hledna a uena odjinud ne z Psem. Moudrost Bo tedy, nebesk

129
pravda a pln uen Kristovo klade toliko potky, kdeto olej vede k dokonalosti
kesan. Touto vtou jsou odsouzeni vichni apotol a tolik muednk, kte, jak je
naprosto jist, nebyli nikdy pomazni, ponvad jet nebylo posvtnho oleje, jm
mli bt pomazni, aby splnili vechny pedpoklady kesanstv, nebo spe, aby se
stali kesany, jimi dosud nebyli. Avak, i kdy budu mleti, sami sebe dostaten
vyvracej. Koliktou st svho lidu toti pomaou po ktu? Pro tedy trp ve svm
stdu takov polokesany, jich nedokonalosti by bylo lze snadno odpomoci? Pro je
nechvaj s tak lenivou nedbalost, aby opomjeli to, co se nesmlo opomenouti bez
tkho trestu? Pro nevyaduj psnji vc do t mry potebnou, bez n neme
bt dosaeno spasen, le e snad nkdo byl od n zdren nhlou smrt? Ovem tm,
e trp, aby tak svvoln j bylo pohrdno, mlky uznvaj, e nem tak velik ceny,
za jakou ji nabzej ke koupi.
Poslze stanov (v citov. odd. o Duchu sv.), e tomuto svatmu mazn mus bt
vzdvna vt cta neli ktu, ponvad ono je zvlt vysluhovno rukama
nejvych biskup, kdeto kest je udlen obecn vemi knmi. Co tu ekne, ne
e jsou pln len ti, kte si svmi nlezky tak lichot, e v srovnn s nimi klidn
pohrdaj nejsvtjmi Bomi ustanovenmi? rouhav sta, vy si troufte to
mazadlo ji pouhm pachem vaeho dechu zneitn a breptnm rm zasvcen
postaviti proti Kristov svtosti a srovnvati je s vodou posvcenou slovem Bom?
Ale i to bylo mlo va nepravosti, kdybyste mu nebyli dali dokonce pednost ped
ktem. Toto jsou odpovdi svat stolice, toto jsou vtby apotolsk trojnoky. Avak
nkte mezi nimi zaali ponkud mrniti toto lenstv, bezuzdn tak podle jejich
mnn. kaj, e m bti uctvno s vt vnost (Lombard. Mylenek kniha 4. odd.
7. odst. 2.), nikoliv snad pro vt psobnost a uitek, kter pin, nbr ponvad
je udleno od dstojnjch lid, a ponvad se dje na dstojnj sti tla, toti na
ele; nebo proto, e poskytuje vt rozmnoen ctnost, by i ml kest vt vznam
pro odputn hch. Zdali vak se prvm dvodem neprozrazuj jakoto donatist,10)
kte posuzuj moc svtosti podle hodnosti knze? Pipustm konen, e bimovn
me bt nazvno dstojnjm podle dstojnosti biskupsk ruky. Avak jestlie by
nkdo u nich ptral, odkud bylo peneseno tak velik vsadn prvo na biskupy, jak
dvod by mohli uvst krom sv libovle? Toho prva pouili toliko apotol, kte
jedin udleli Ducha svatho. Jsou toliko biskupov apotoly?
Ba, jsou vbec apotoly? Ale piznejme jim i to! Pro vslovn z tho dvodu
netvrd, e toliko biskupov se smj dotkati svtosti krve pi veei Pn, co laikm
odpraj proto, e bylo dno od Pna toliko apotolm? Kdy jenom apotolm, pro
z toho nevyvozuj, tedy jenom biskupm? Avak z apotol in na tomto mst prost
star11) a nyn je jejich blouznn strhuje k tomu, e z nich nhle vytvej biskupy.
Poslze Anani nebyl apotolem (Sk. 9,17), a pece byl posln k Pavlovi, aby mu
znovu vrtil zrak a poktil jej, aby byl naplnn Duchem svatm. A toto jet pipojm
k dovren: Jestlie podle boskho prva psluel tento ad jen biskupm, pro se
odvili jej pensti na star z prostho lidu? To se lze dost v ktermsi list
ehoov.12) (Dekret. Gratian. Odst. 95.)
Jak nechutn, neslun a hloup je druh dvod? Nazvati sv bimovn
dstojnjm ne Bo kest, ponvad pi onom je potrno olejem elo, pi ktu
temeno hlavy. Jako by se kest konal olejem a ne vodou. Dovolvm se vak
svdectv vech zbonch, zda tito niemov neusiluj jedin o toto, aby svm

130
kvasem nakazili istotu svtost. ekl jsem na jinm mst,13) e ve svtostech sotva
prosvt trbinkami ze smsi lidskch nlezk to, co je Boho. Jestlie mi tehdy
v tto vci nkdo nevil, a nyn aspo uv svm uitelm. Hle, kdy pominuli
vodu a nic si j necen, vyvyuj ve ktu jenom olej. Proti tomu my tvrdme, e ve ktu
je elo skrpno vodou. Pi srovnn s n nedme za v olej ani zlmanou greli ani
pi ktu, ani pi bimovn. Kdyby vak se nkdo dovolval vy ceny, mme
pohotov odpov, e jejich prodej je podvod, niemnost a zlodjstv. Pi tetm
dvodu pedvdj svou bezbonost, kdy van, e bimovnm je udleno vt
rozmnoen ctnost ne ktem. Apotolov vzkldnm rukou posluhovali viditelnmi
dary Ducha. Kde se pi tom ukzalo jejich mazadlo plodnm? Avak dejme ji sbohem
tmto sprvcm, kte skrvaj jedno svatokrdenictv mnostvm jinch. Je to
gordijsk uzel, kter by bylo lpe rozetnouti, neli se tolik namhati jej rozvzat.
Avak kdy u vid, e je slovo Bo i rozumn dvody opustily, pedstraj jako
obvykle, e to je velmi star obad stvrzen souhlasem mnoha stolet. I kdyby to byla
pravda, nieho tm nedociluj. Nebo nikoliv ze zem jest svtost, nbr s nebe,
nikoliv od lid, nbr od Boha samho. Mus dokzati, e Bh je pvodcem jejich
bimovn, chtj-li je pokldati za svtost. Avak pro uvdj za dvod st, kdy
sta se nezmiuj nikdy o vce neli o dvou svtostech?
Kdybychom se mli doadovat ochrany pro nai vru u lid, pak je nae postaven
nedobytn, nebo nikdy nebylo od starch za svtosti uznno to, co tito za svtosti
liv pedkldaj. Sta mluv o vzkldn rukou, avak zdali pak to nazvaj svtost?
Augustin (ve 4. knize O ktu) jasn prohlauje, e to nen nic jinho neli modlitba.
Ale a mi tu neblekotaj se svm nestydatm rozliovnm, e to pr Augustin
nevztahoval na vzkldn rukou pi bimovn, nbr pi len nebo smiovn. Kniha
ta je k dostn a nachz se mezi lidmi. Jestlie to zkrucuj v jin smysl, ne jak to
Augustin sm napsal, prosm, mohou mne zahrnouti netoliko nadvkami podle svho
obvyklho mravu, nbr i poplivat.
K bychom vak podreli zvyk, kter, domnvm se, platil u starch, prve ne se
zrodil tento pitvorn zmetek svtosti. Nikoliv aby to bylo bimovn, kter bez kivdy
na ktu ani nelze jmenovat; nbr aby to byla kesansk vchova, pi n by hoi
anebo dospvajc jinoi vydali ped tv crkve poet ze sv vry. Avak nejlep
zpsob vyuovn by byl ten, kdyby k tto poteb byla sepsna formule, obsahujc a
prost vysvtlujc souhrn piblin vech lnk naeho nboenstv, v nich mus
bez odporu souhlasit veker crkev vcch. Hoch by se v desti letech pedstavil
crkvi, aby ped n podal vyznn vry; byl by dotazovn na jednotliv lnky a
odpovdal by na n. Kdyby nco nevdl, anebo tomu ne zcela rozuml, byl by
pouen. Tak by vyznal jedinou pravou a istou vru, v n vc lid jednomysln ct
jedinho Boha, za svdectv a za ptomnosti crkve. Kdyby tento d dodnes platil,
byla by vskutku vzpruena netenost nkterch rodi, kte klidn zanedbvaj
vchovu dt jako vc, kter se jich pranic netk a nemohli by j v tom ppad bez
veobecn hanby opomjeti.
Byl by vt souhlas vry mezi kesanskm lidem a nebyla by rozena tak velik
neznalost a nevdomost u mnohch; a nkte by se nedali tak lehkomysln strhnouti
novmi a cizmi dogmaty a konen vichni by mli po ruce jaksi jakoby nvod
kesanskho uen.

131
O POKN
Hned za bimovn kladou pokn, o nm mluv tak zmaten a zpehzen, take
si svdom neme z jejich uen odnst nic uritho ani pevnho. My nejdve
povme krtce, co jsme se nauili o pokn z Psem; dle potom, co i oni u; a
nakonec, jak z toho nezodpovdn nebo spe bezdvodn uinili svtost.
O pokn pravili nkte moud muov jet dvno ped tmito asy, kdy chtli
mluviti podle pravidla Psem jednodue a upmn, e se skld ze dvou st: z
umrtven a obiven.14) Umrtven vykldaj jako bolest a hrzu due vzniklou z poznn
hchu a z vdom soudu Boho; jakmile je toti lovk piveden k pravmu poznn
hcha, zane jednak opravdov nenvidt a proklnat hch, jednak i sm sob se
z due protiv, vyznv, e je bdn a ztracen a peje si bti jinm. K tomu, jakmile
jen trochu byl doten vdomm soudu Boho (nebo jedno jde ruku v ruce
s druhm), tu teprve le otesen a ohromen, chvje se v ponen a pokoe, ztrc
odvahu a je na pokraji zoufalstv. Toto je prvn st pokn, kterou obyejn zvali
potenost. Obiven vykldaj jako tchu, kter se rod z vry. Jakmile je toti lovk
vdomm hchu sraen a zasaen strachem z Boha, ale potom pihldne k Bo
dobrot, milosrdenstv, milosti a spasen, kterch se mu dostv skrze Krista, zan
se vzpimovat, oddychne si, sbr odvahu a vrac se jako ze smrti do ivota.
Jin, ponvad vidli, e toto slovo je v Psmu rzn pojato, stanovili dva zpsoby
pokn, z nich jedno, aby je njakou znmkou rozliili, nazvali poknm zkonickm,
pi nm hnk, zrann palivost hchu a zkruen strachem ped hnvem Bom,
zstv podmann v tomto zmatku a neme se z nho vymaniti; druh pokn
nazvali evangelickm,15) pi nm hnk, a je v sob tce ztrpen, pece se
dostv ve a uchvacuje Krista jako lk pro sv zrann, jako poten v hrze a
jako pstav sv bdy. Pklady zkonickho pokn jsou Kain, Saul a Jid; kdy nm
Psmo pipomn jejich pokn, rozum jm, e se bli hnvu Boho, jakmile poznali
bm svho hchu (1. Moj. 4,13; 1. Sam. 15,24 a 30; Mat. 27,4). Ponvad vak
v Bohu vidli jenom mstitele a soudce, zahynuli v tomto vdom. Jejich pokn tedy
nebylo nic jinho, neli jaksi peds pekla, kam ji v tomto ivot vkroili a zaali
pykat pro hnv Bo velebnosti. Evangelick pokn vidme u vech tch, kte byli ve
svm nitru zranni ostnem hchu, ale dvrou v milosrdenstv Bo byli vzpmeni a
oberstveni a obrceni k Pnu. Ezechi byl poden, kdy ho dola, zprva, e
zeme, avak modlil se s plem a pate zase na Bo dobrotu, zskal zpt starou
dvru (2. Kr. 20,2). Zmateni byli Ninivt stranou zprvou, e budou vyhlazeni,
avak oblkli se do n a popele a modlili se v nadji, e snad se Hospodin obrt a
odvrt prchlivost svho hnvu (Jon 3,5-8). David vyznal, e pli tce zheil pi
stn lidu, avak pipojil: Odejmi, Hospodine, nepravost sluebnka svho (2. Sam.
24,10). Uznal zloin smilstv, kdy mu jej vytkal Ntan a vrhl se ped Bohem k zemi,
avak zrove oekval milost (2. Sam. 12,13 a 16). Takov bylo pokn tch, kte
byli po kzn Petrov zasaeni do srdce, avak spolehe se na Bo dobrotu, pipojili:
Co mme initi, mui brat? (Sk. 2,37). Takov bylo pokn i samho Petra, kter
hoce plakal, avak nepestal doufati.16)
Akoli toto vechno je pravda, pece samo jmno pokn, pokud mu mohu
rozumti podle Psem, je teba chpati jinak. Nebo to, e zahrnuj vru pod pokn,
odporuje tomu, co k Pavel ve Skutcch (Sk. 20,21), e vydal svdectv i idm i

132
pohanm o pokn k Bohu a o ve v Jee Krista. Zde vypotv jako dv
protichdn vci pokn a vru. Co tedy s tm? Me prav pokn bti mimo vru ?
Naprosto ne. Ale akoli nemohou bt oddleny, pece mus bti rozliovny. Nebo
prv tak, jako nen vry bez nadje, a pece vra i nadje jsou dv rzn vci, tak i
pokn a vra, akoli mezi sebou jsou svzny trvalm poutem, pece spe mus bt
spojovny ne smovny.
A tak jest, aspo podle mho soudu, pokn umrtvenm naeho tla a starho
lovka, kter v ns psob prav a upmn Bo bze. V tomto smyslu mus bt
chpna vechna kzn, jimi a u kdysi proroci, a u pozdji apotol napomnali
lidi sv doby k pokn. Nebo usilovali o to, aby lid zmateni svmi hchy a doteni
bzn Bo, padli ped tv Pn a pokoili se, a aby znovu nastoupili cestu ivota a
zase oili. Proto stdav uvaj v tomt vznamu tchto obrat obrtiti se nebo
vrtiti se k Hospodinu a initi pokn. A nsti ovoce hodn pokn, pravil Jan Ktitel,
znamen vsti ivot, jemu takovto obiven a obrcen pslu (Mat. 3,8).
Avak cel souhrn evangelia jest obsaen v tchto dvou bodech: v pokn a
v odputn hch. Nebo Jan vyslan jako posel ped tv Kristovou, aby pipravil
jeho cesty (Mat. 11,10), kzal: ite pokn, piblilo se krlovstv nebesk
(Mat. 3,2)! Volaje ku pokn napomnal je, aby uznali, e jsou hnky, a e vechno,
co jim pat, jest ped Bohem odsouzeno, aby si tm horlivji dali umrtven svho
tla a novho obiven v Duchu. Ohlauje krlovstv Bo, volal k ve. Vdy pod
krlovstvm Bom, o nm uil, e jest blzko, rozuml odputn hch, spasen,
ivot a vbec vechno, eho dosahujeme v Kristu. Proto lze se u jinch evangelist
dosti (Mk. 1,4; Lk. 3,3): Piel Jan, ke kest pokn na odputn hch. A co je to
jinho, ne e se mli obteni a znaveni bemenem hch obrtiti k Pnu a pojmouti
nadji na odputn a spasen? Tak zaal i Kristus sv kzn: Piblilo se krlovstv
Bo, ite pokn a vte v evangelium!17) Nejdve prohlauje, e poklady
milosrdenstv jsou v nm oteveny, potom vyaduje pokn a teprve naposledy
spolehnut na Bo zaslben. A tak kdy Kristus chtl strun obshnouti cel kol
evangelia, ekl (Lk. 24,26 a 46 n), e musil trpti a z mrtvch vstti, aby bylo kzno
v jeho jmnu pokn a odputn hch. To kzali i apotolov po jeho vzken, e
byl vzken od Boha, aby bylo dopno lidu Izraelskmu pokn a odputn hch.18)
Ve jmnu Kristov se ke pokn, kdy lid v uen evangelia sly, e vechna jejich
mylen, jejich hnut mysli i jejich snahy jsou poruen a vadn. Proto e jest teba,
aby se znovuzrodili, chtj-li vstoupiti do krlovstv Boho; avak e jedin zpsob
znovuzrozen jest ten, maj-li astenstv v Kristu, v jeho smrti zmraj pevrcen
dosti, na jeho ki je ukiovn n star lovk a do jeho hrobu je pochovvno
tlo hchu. Odputn hch se ke, kdy jsou lid pouovni, e Kristus jim byl
uinn vykoupenm, spravedlnost, zadostuinnm i ivotem, aby jeho jmnem byli
ped tv Bo pokldni za spravedliv a nevinn a to zdarma (1. Kor. 1,30). Jednm
slovem tedy vykldm pokn jakoto umrtven. Toto pokn nm pedevm otevr
pstup k poznn Krista, kter se ukazuje jen bdnm a potenm hnkm, kte
lkaj, strdaj, jsou obteni, zn, hladov a chadnou bolest i bdou. K tomuto
poznn je teba, abychom se dopracovali, na nm si dali zleet a je sledovali po
cel ivot. Platn kal,19) e ivot filosofv jest pemlenm o smrti. Mnohem
sprvnnji meme ci, e ivot kesanv jest ustavin snaha a cvien
v umrtvovn tla, dokud pln nezahyne. Proto pokldm za nejpokroilejho toho,

133
kdo se nauil nejvce sob se protiviti; ne aby v tomto blt uvzl a dle se nedostal,
nbr spe, aby spchal k Bohu a vzdychal po tom, aby vtpen ve smrt Kristovu,
mohl pemlet o pokn. Tato mylenka byla nejen nejjednodu ze vech, nbr
zdlo se mi, e nejlpe souhlas s pravdou Psma.
Nyn pichzm k osvtlen toho, co o pokn uili sofistit scholastikov a projdu
to co mon nejstrunji, ponvad nemm v myslu sledovati vechno, aby se tato
nae knka, u n chci zachovati rozsah pruky, nerozthla do nekonena. A vc
jinak nepli sloitou zamotali do tolika smyek, e se z toho snadno nedostane,
jestlie se jen maliko vno do jejich splak. Pedn, kdy maj podat vmr
pojmu, ukazuj zeteln, e nikdy neporozumli, co to je pokn. Nebo se chpou
kterchsi ren z knih starch pisatel, je naprosto nevyjaduj obsah pokn, e initi
pokn jest oplakvati hchy, jich jsme se dve dopustili a neiniti toho, nad m
bychom plakali (tak eho ve zmnn knize 4. Mylenek Lombard. 14. kap. Odst.
1.); nebo e znamen alovati na minul patnosti a znovu se jich nedopoutti (tak
Ambro na cit. mst a v Dekret. Gratian. O pokn 3. odd. o dvjm pokn); anebo
e to je jaksi bolestn trest, kter trest sm sebe, protoe trp tm, eho se dopustil
(tak Augustin na tomt mst u Lombarda); anebo e jest to bolest srdce a hokost
due pro patnosti, jich se kdo dopustil anebo s nimi souhlasil (tak Ambro ve spise
O pokn v 1.odd. knih Gratian.). Nebo jakkoli pipoutme, e to crkevn otcov
dobe ekli, co by hateiv ne nesnadno popel, pece to nebylo eeno v tom
smyslu, e tu jde o popis pokn, nbr toliko, e chtli povzbuditi sv, aby znovu
neupadli do tch provinn, z nich byli vytreni. Takto byste vymezen pokn dl
na potenost srdce, stn vyznn a dostiuinn skutkem (4. kniha Mylenek
Lombard. Odd.16, 1. hlava a O pokn, odd. 1. v Gratian. dekretech) o nic vce
dialekticky, ne vymili pojem, akoli chtj, aby se zdlo, e strvili cel ivot
spdnm sylogism. Kdyby vak nkdo soudil z vmru pojmu (a tento zpsob
dkazu hodn plat u dialektik), e nkdo me oplakvati hchy, je dve spchal
a nedopoutti se, nad m by plakal, e me alovati na minul patnosti a
nedopoutti se toho, na aluje, e me trestati, co ho trp, e se toho dopustil,
atd., jakkoli to sty nevyznv, jak mohou udret sv rozdlen? Nebo jestlie ten
skuten se kajc lovk nepotebuje se vyznvat, me bt pokn bez vyznn.
Jestlie snad odpovd, e toto rozdlen se tk pokn, pokud jest svtost, anebo
e se jm rozum zcela dokonal pokn, je nen v jejich vmrech obsaena, nen
dvodu, pro bych ml bt obalovn j; to a pipotou sami sob, e nevymezuj
sv pojmy istji a jasnji. J aspo pro svou malou bystrost, kdy se disputuje
o njak vci, vztahuji vechno pmo na vmr pojmu, okolo nho se ot a na
nm se zakld cel disputace. Avak to budi ta kolometsk libovle! Nyn
prozkoumejme jednotliv sti popodku!
Chtl bych vak, aby si teni uvdomili, e se zde nevede spor o oslv stn,
nbr e jde o vc nade vecko ostatn vnou: toti o odputn hch: Nebo kdy
vyaduj ti vci k pokn: ltost srdce, vyznn sty a dostiuinn skutkem, u tm
zrove, e jsou nevyhnuteln k dosaen odputn hch. Jestlie vak nm
v celm naem nboenstv zle na tom, abychom nco vdli, jist nejvce zle
na tom, abychom rozumli a dn si osvojili, jakm zpsobem, podle jakho zkona,
za jak podmnky, s jakou snadnost nebo nesnzemi lze dosci odputn hch.
Nen-li tato znalost jasn a urit, neme mti svdom dn klid, dn pokoj

134
s Bohem, dnou dvru ani bezpenost, nbr ustavin se chvje, zmt, pl,
trzn, trp, ds a nenvid i prch ped pohledem Bom. Jestlie vak odputn
hch zvis na tchto podmnkch, s nimi je oni svazuj, nen nad ns nic
bdnjho a alostnjho.
Potenost dlaj prvnm stupnm k dosaen prominut a vyaduj pslunou
potenost, to jest spravedlivou a plnou, ale pitom nestanov, kdy me bt nkdo
bezpeen, e v tto potenosti doshl spravedliv mry. Tu vak se neboh svdom
podivuhodn trp a sou, ponvad vid, e mu je ukldna pslun potenost pro
hchy, ale nedosahuje pslun mry, aby mohlo o sob rozeznati, e vykonalo, co
bylo povinno. Jestlie snad eknou, e mme uiniti, kolik meme, dostvme se
stle k tmu; nebo kdy se odv nkdo sm sebe ujistiti, e se rmoutil nad svmi
hchy ze vech sil? Kdy tedy svdom po dlouhm zpolen se sebou a dlouhmi
zpasy vyerpan nakonec nenalezne pstavu, v nm by se usadila, aby se alespo
ponkud uklidnilo, nut se do bolesti a k slzm, aby tak doshlo potenosti. A eknouli, e jen hanobm, nue, a vystoup a uk aspo jednoho, kdo nebyl takovm
uenm o potenosti dohnn k zoufalstv, anebo nepedloil Bomu soudu
pedstranou bolest msto bolesti prav. I my jsme ekli na ktermsi mst,20) e nelze
nikdy doshnouti odputn hch bez pokn, ponvad jen postien a vdomm
hch zrann mohou upmn vzvati milosrdenstv Bo; ale zrove jsme pipojili,
e pokn nen pinou odputn hch; ta duevn muka jsme vak odstranili, e
toti pokn mus bt prokzno v pslun me. Hnka jsme pouili, aby nehledl
na svou ltost ani na sv slzy, nbr aby ob oi upjal pouze na milosrdenstv Pn;
toliko jsme pipomnli, e Kristus vol pracujc a obten, ponvad byl posln, aby
kzal evangelium chudm, aby uzdravil zkrouen srdcem, aby vyhlsil jatm
odputn, aby vyvedl spoutan na svobodu a potil kvlc (Mat. 11,28; Iz. 61,1-2).
Tm mli bt vyloueni jednak farizejov, kte spokojeni svou spravedlnost
neuznvaj svou chudobu, jednak pohrdai, kte nestarajce se o Bo hnv, nehledaj
lku pro svou patnost. Tac toti ani nepracuj, ani nejsou obteni, ani zkrouen
srdcem, ani jat v ali, ani nekvlej. Avak jest velik rozdl, u-li, e odputn
hch si lze zaslouiti pimenou a plnou potenost, kter nikdy neme
doshnouti, i vzdlv-li hnka tak, aby lanl a znil po milosrdenstv Bom
skrze poznn sv bdy, ukazuje-li mu jeho nepokoj, mdlobu a porobu, aby hledal
utien, pokoj a svobodu, konen u-li ho, aby ve sv pokoe vzdval Bohu slvu.
O zpov byl vdycky nesmrn spor mezi crkevnmi prvnky a scholastickmi
bohoslovci; nebo tito tvrdili, e zpov byla nazena boskm pkazem, oni proti
tomu namtali, e byla ustanovena toliko crkevnmi pedpisy. Avak v tom zpase se
projevila asn nestoudnost bohoslovc, kte tolik mst Psma zatemnili a nsiln
zkroutili, kolik jich k podepen svho stanoviska citovali. A ponvad vidli, e ani tak
nemohou dosci toho, o jim lo, tu ti, kte chtli vypadat nad jin duchapln, uchlili
se k tomuto vchodisku, e zpov, pokud jde o jej podstatu, vyla z boskho
prva, avak e pozdji pijala podobu z prva positivnho.21) Nebo ti, kte jsou mezi
tmi suchmi prvnky nejzpozdilej, odvozuj pedvoln z boskho prva,
ponvad bylo eeno: Adame, kde jsi? prv tak i obhajobu, ponvad Adam
odpovdl, jakoby na svou obhajobu: ena, kterou jsi mi dal atd.,22) obma
prvnm jednnm vak pr se dostalo formulace v prvu obanskm. Avak
pihldnme, jakmi dkazy prokazuj, e tato zpov, a u formulovan i

135
neformulovan, je Bom pikznm. kaj: Pn poslal malomocn, aby se ukzali
knm (Mat. 8,4; Mk. 1,44; Lk. 5,14; 17,14). Pro? Poslal je ke zpovdi? Kdo to kdy
slyel, e byli levitt kn ustanoveni, aby naslouchali zpovdi?23) Uchyluj se tedy
k alegorickmu vkladu24). Zkonem Mojovm bylo nazeno (3. Moj. 13,3 a 4), aby
kn rozeznvali mezi malomocenstvm a malomocenstvm. Hch je duchovn
malomocenstv; o tom se maj vysloviti kn. Prve ne odpovm, ptm se
mimochodem: Jestlie toto msto je in rozsuzovateli duchovnho malomocenstv,
pro si osobuj prvo rozpoznati pirozen a tlesn malomocenstv? Nen ovem toto
zahrvn si s Psmy: Zkon pen na levitsk knze poznn malomocenstv, to nyn
pisvojme sob; hch je duchovn malomocenstv, bume i rozpoznavateli hchu?
Nyn odpovdm: Ponvad jest knstv peneseno, musil i zkon bti penesen;
vechny knsk kony byly peneseny na Krista, v nm byly naplnny a skoneny
(d. 7, 12). Na nho tedy jedinho bylo peneseno vechno knsk prvo i knsk
pocta. Jestlie se s takovou horlivost hon za alegoriemi, a si pedstav jedinho
knze Krista a necha navr na jeho soudnou stolici svobodnou pravomoc nade
vm? To sneseme snadno. Nadto je jejich alegorie nevhodn, ponvad klade ist
obansk zkon mezi obady. Pro tedy posl Kristus malomocn ke knm? Aby jej
kn nemohli osoovati, e pekrouje zkon, kter naizuje, aby uzdraven
z malomocenstv se ukzal ped knzem a vykonanou obt byl oitn, pikazuje
oitnm malomocnm, aby uinili, co zkon pedpisuje. Jdouce, ekl, ukate se
knm a obtujte za oitn sv, jako pikzal Moj, na svdectv jim.25)
A vskutku ml jim tento zzrak bt svdectvm. Prohlsili je za malomocn, nyn je
prohlauj za uzdraven. Zda nejsou pinuceni, aby se volky nevolky stali svdky
zzrak Kristovch? Kristus jim dovoluje, aby jeho zzrak zkoumali, popti jej
nemohou, ponvad vak jet vhaj, jest jim tento skutek na svdectv. Tak na
jinm mst (Mat. 24,14): Bude kzno toto evangelium po vem svt na svdectv
vechnm nrodm. Anebo (Mat. 10,18): Ped krle i ped vladae vedeni budete na
svdectv proti nim, to jest, aby tm mocnji byli usvdeni na soudu Bom. Druh
dvod erpaj z tho pramene, t.j. z alegorie, jako by alegorie byly dosti siln, aby
potvrdily njak dogma. Ale ovem a si jsou, jestlie nedoku, e je dovedu
mnohem krsnji vymlet ne oni. kaj tedy: Pn pikzal uednkm, aby
vzkenho Lazara zbavili rouek a propustili (Jan 11,44). V tom se dopoutj prv
li; nikde se toti nete, e to pravil Pn uednkm; je mnohem pravdpodobnj,
e to ekl kolem stojcm idm, aby se tm zejmji prokzal zzrak nad jakkoliv
podezen z podvodu, a aby tm mocnji vysvitla jeho moc, e ksil mrtv bez doteku
pouhm svm slovem. Tak aspo to vykldm, e Pn, aby odal idm vechno
zvrcen podezen, chtl, aby oni odvalili kmen, uctili puch, spatili neklamn
znamen smrti, vidli jej vstvati z mrtvch pouhou silou slova a prvn se dotkali
oivlho. Ale pipusme, e to bylo eeno uednkm, eho tm doshnou? e Pn
dal apotolm moc rozvazovati. O vhodnji a mistrnji se to d alegoricky vykldat,
ekneme-li, e tmto znamenm chtl Pn sv vrn pouiti, aby propustili od sebe ty,
kter vzksil z mrtvch, to jest, aby si nepipomnali hch, na n on sm
zapomnl; aby jako hnky neodsuzovali tch, kter on sm osvobodil; aby vckrt
nepedhazovali to, co sm odpustil, aby tam, kde on sm byl milosrdnm a
naklonnm k ueten, oni nebyli psn a tvrd k potrestn. Nyn mohou jt a pustit
sv alegorie do vtru.

136
Jet tonji si vedou, kdy bojuj, jak se jim zd, nezahalenmi mylenkami
Psma. Lid, kte pichzeli ke ktu Janovu, vyznvali sv hchy (Mat. 3,6) a Jakub
naizuje, abychom se jedni druhm vyznvali z hch (Jak. 5,16). Nen nic divnho
na tom, jestlie vyznvali sv hchy ti, kte chtli bt poktni. Je toti eeno dve,
e Jan kzal kest pokn, a e ktil vodou k pokn. Koho by tedy byl ktil, kdy ne ty,
kdo vyznali, e jsou hn? Kest je znamen odputn hch, a kdo by ml bt
piputn k tomuto znamen, ne-li hnci a ti, kdo se za takov uznvaj? Vyznvali
tedy sv hchy, aby byli poktni. Ani Jakub nenaizuje bez piny, abychom se jedni
druhm vyznvali; avak kdyby si povimli, co hned na to nsleduje, poznali by, e i
zde dochz jejich tvrzen mlo podpory. Vyznvejte se pak jedni druhm z hch,
k, a modlete se jedni za druh. Spojuje zrove vzjemn vyznvn a vzjemnou
modlitbu. Mme-li se vyznvati jenom obtnkm, mme se tedy tak modliti jenom
za n. A co kdy ze slov Jakubovch vlastn plyne, e jenom obtnci se mohou
vyznvati z hch? Vdy, kdy chce, abychom se navzjem vyznvali z hch,
oslovuje jenom ty, kte by mohli slyeti vyznn jinch; ecky jedni druhm,
vzjemn, vespolek, anebo, chtj-li radji, mezi sebou. Pry tedy s takovmi
titrnostmi a my pijmme vlastn smysl apotolovch slov, kter je jednoduch a
nezahalen, toti, abychom se navzjem svovali jedni druhm se svmi slabostmi,
a tak aby se nm dostalo vzjemn rady, vzjemnho soucitu a vzjemn tchy.
Dle abychom se, povdomi vzjemn bratrsk mdloby, za n k Pnu modlili. Pro
tedy cituj proti nm Jakuba, kdy tak velice vyadujeme vyznvn milosrdenstv
Boho? Avak nikdo neme vyznvat milosrdenstv Bo, nevyznal-li prve svou bdu.
Ba vce ne to, my prohlaujeme proklet nad kadm, kdo by ped Bohem, ped jeho
andly, ped crkv a konen pede vemi lidmi nevyznal, e je hnkem. Nebo
zavel Pn vechno pod hch, aby velik sta zacpna byla a velik tlo sneno
ped Bohem, avak on sm aby byl ospravedlnn a vyven (Ga. 3,22; m. 3,4 a 9 a
19).
Divm se vak, s jak drzm elem se opovauj tvrditi, e zpov, o n mluv, se
zakld na boskm prvu. Piznvme sice, e je to zvyk velmi star, ale snadno
meme dokzati, e kdysi byl dobrovoln. I jejich letopisy vypravuj, e urit nebylo
o n dnho pevnho zkona nebo ustanoven ped dobou Innocentia III. 26)
(Pontifikt 183. popsan Platinou v ivot Zefyrinov); a jsou po ruce i jasn
svdectv jak v djinch, tak u jinch starch spisovatel, kter pouuj, e to bylo
veejn kzesk opaten ustanoven od biskup a ne zkon, vydan Kristem nebo
apotoly. Uvedu jenom jedno z mnohch, kter bude jasnm dokladem pro nai
vc. Sozomenos27) sdluje (v Trojdlnch djinch svazek 9.), e toto biskupsk
ustanoven bylo peliv dodrovno zpadnmi sbory, zvlt vak v m. Tm
naznauje, e to nebylo ustanoven veobecn ve vech sborech. A k, e jeden
z presbyter28) byl zvlt uren k tomu, aby peoval o tento kol. Tm dostaten
vyvrac jejich li, e moc kl byla dna bez rozdlu celmu knskmu stavu. Vdy
to nebyl kol spolen vem knm, nbr zvltn povinnost jednoho, kter byl
k tomu vybrn od biskupa. Potom pipojuje, e tento zvyk byl dodrovn tak
v Caihrad, dokud nebyla jaksi ena pistiena, e j pedstran zpov byla
zstrkou pro smiln styky, kter udrovala s diakonem. Pro tento hanebn in zruil
obad zpovdi biskup t crkve Nektarius, mu proslaven bezhonnost a
vzdlanost. Zde, zde a napnou ti oslov ui! Jestlie byla un zpov Bom

137
zkonem jak by se byl mohl Nektarius opovit ji odstraniti a zruiti? Chtj snad
obalovat Nektaria, svatho mue Boho, chvlenho vemi hlasy starch, z kacstv
a rozkolu? Avak tm odsudkem zrove odsoud caihradskou crkev, v n zvyk
zpovdati se, jak tvrd Sozomenos, byl nejenom na as umlen, nbr a do jeho doby
upadl v zapomnn, ale nejen caihradskou, nbr vechny crkve vchodn budou
vinit z odpadnut, ponvad zanedbaly nedotknuteln zkon a pikzn platn pro
vechny kesany (je-li jejich vrok sprvn).
Ale aby se cel vc stala jasnj a pstupnj, chceme pedn v dobrm myslu
pedvsti, jak zpsob vyznn ns doel v podn slova Boho; potom pipojme i
jejich vmysly o zpovdi, ne sice vechny (nebo kdo by dokzal vyerpat to
nezmrn moe?), nbr jenom ty, jimi shrnuj sv uen o zpovdi. Nepipomnal
bych tu, co je veobecn znmo, e toti na mnohch mstech Psem je vyznn
uito msto chvly,29) kdyby se oni tak beze veho studu neozbrojovali tak
takovmi msty. Tak kdy kaj, e zpov pomh k rozveselen mysli, podle onoho
slova (almu 42,5): s hlasitm zpvnm a vyznvnm.30) Na toto pojet tedy mus
prost lid dvat pozor a bedliv je rozeznvat od onoho, aby nebyli oleni takovmi
skoky.
O vyznn hch u Psmo toto. Ponvad je to Hospodin, kter hchy odpout,
zapomn na n a zahlazuje je, mme tedy vyznvat sv hchy jemu, abychom
doshli milosti. On jest lkaem, mme tedy sv rny ukazovat jemu. On byl uraen a
vydn v potupu, na nm mme dati mr. On je znatel srdc a povdom vech
mylen, ped nm samm mme sv srdce vylvat. Konen je to on, kdo vol
hnky, mme tedy k nmu sammu pistupovat. Hch svj, k David, oznmil
jsem tob a nepravosti sv jsem neukryl (alm 32,5). ekl jsem: Vyznm na sebe
Hospodinu pestoupen sv a ty jsi odpustil nepravost srdce31) mho. Takov je i
druh vyznn Davida samho (alm 51,3): Smiluj se nade mnou, Boe, podle
velkho milosrdenstv svho. Takov je i vyznn Danielovo (9,5): Zheili jsme,
Hospodine, a pevrcen jsme inili, bezbonost jsme pchali a protivili jsme se a
odvrtili od pikzn tvch. A jin, je se napod objevuj v Psmech: Jestlie
budeme vyznvati hchy sv, k Jan (1. Jan 1,9), vrn jest Pn, aby nm odpustil
hchy nae. Komu se mme vyznvati? Ovem e jemu, to jest, jestlie s potenm a
pokoenm srdcem klesme ped jeho tv, jestlie u nho ze srdce na sebe alujce
a sebe odsuzujce, hledme rozheen pro jeho dobrotu a milosrdenstv. Kdo se
upmn ped Bohem chop tohoto vyznn, ten bude mt nepochybn i jazyk
pipraven k vyznn, kolikrt bude poteb, aby zvstoval ped lidmi milosrdenstv
Bo. A ne tak, e by eptal tajemstv srdce toliko jednomu a jen jednou a do ucha,
nbr astji a veejn, aby to cel svt slyel, bude upmn pipomnat svou
chudobu i velebnost Hospodinovu. Takto vyznv svj hch ped Bohem i ped lidmi
David, kdy byl od Ntana krn, jsa zasaen ostnem svdom: Zheil jsem, prav,
Hospodinu (2. Sam. 12,13), to znamen: Ji se nic neomlouvm a nezpuji se, aby
mne vichni pokldali za hnka, a aby se tak ped lidmi prozradilo to, co jsem
chtl utajiti ped Hospodinem. Mimoto uvd Psmo dva zpsoby soukromho
vyznn: jedno, je se m stt kvli nm; sem smuje Jakubv vrok,32) abychom se
vyznvali z hch jedni druhm. M toti na mysli, abychom sdlejce jedni s druhmi
sv slabosti, pomhali si vzjemnou radou a tchou. Druh vyznn je to, je m
bti uinno kvli blinmu, aby nm jej naklonilo a s nmi smilo, byl-li v nem na

138
vinou uraen. O nm mluv Kristus u Matoue (5,23-24): Proto obtoval-li bys dar
svj na olt, a tu by ses rozpomenul, e bratr tvj m nco proti tob, nechej tu
svj dar a odejdi; prve smi se s bratrem svm a potom pijda, obtuj dar svj. Tak
toti m bt znovu navzn svazek lsky, kter byl z na viny petren: uznnm a
odproenm viny, kter jsme se dopustili. Jin dvod nebo zpsob vyznn Psmo
vbec nezn.
Co in oni? Stanov, e se vichni obojho pohlav, hned jak doshnou let, v nich
se pohlav rozliuje, maj aspo jednou za rok ze vech hch svch zpovdati
pslunmu knzi; a e hch nen prominut, nebyl-li zpovdn slib vzat vn.
(Kapitola: Kad obojho pohlav v dle: O nejvy Trojici a katol. ve 33) 4. kniha
Lombard. Mylenek, odd. 17. kap. 2.a add. 18. kap. 2.) Jestlie tento slib, naskytla-li
se pleitost, nebyl splnn, nen ji pstupu do rje. Knz vak e m moc kl, jimi
hnka rozvazuje a svazuje, ponvad nebylo nadarmo proneseno slovo Kristovo:
A co bys koli svzal atd.34) Avak o tuto moc vedou mezi sebou ostr spory. Jedni
kaj, e je v podstat jen jeden kl, toti moc svazovat; a znalost rozvazovn, e se
sice vyhledv pro dobr el, avak e to je jenom jakoby pvsek, a e podstatn
spolu nesouvis. Druz, ponvad vidli, e to je pli bezuzdn nevzanost, uznali
dva kle: rozliovn a moc. Jin zase, kdy vidli, e takovou umrnnost je
zabrnno knm v nepravosti, ukuli jin kle: prvo rozeznvn, jeho maj uvati
pi vymezen viny a moc, kter maj uvat, kdy vykonvaj svj rozsudek; znalost e
pistupuje jakoby poradce. (Tento posledn nzor hjil Hugo.35) Avak toto svazovn
a rozvazovn se neodvauj vykldati prost jako odputn hch a jejich
zahlazovn, ponvad sly, e Hospodin vol u proroka (Iz. 43,25): J, j sm
shlazuji pestoupen tv,
Izraeli, j a dn jin krom mne. Avak kaj, e
knz m moc prohlaovati, kdo byl svzn anebo rozvzn, a oznamovati, hchy
byly odputny anebo zadreny. A e to prohlauje bu prostednictvm zpovdi,
kdy rozheuje nebo hchy zadruje, anebo prostednictvm rozsudku, kdy
vyobcovv z crkve nebo pijm k asti na svtostech. Konen, protoe chpou,
e se jet nemohou vyprostiti z tto kliky, ponvad vdycky lze jim namtnouti, e
jsou asto svazovni a rozvazovni od svch kn ti, kdo si toho nezasluhuj, kte
proto jet nejsou svazovni anebo rozvazovni na nebi, odpovdaj, co jest jejich
poslednm toitm, e pevzet kl jest teba brti s omezenm, ponvad Kristus
pr zaslbil, e ped jeho soudnou stolic bude schvlen rozsudek knze, pokud byl
spravedliv vynesen, podle toho, co poadovaly zsluhy svzanho nebo
rozvzanho.
Dle, e tyto kle byly dny od Krista vem knm, a e jim jsou proto svovny
od biskup pi svcen, avak e svobodn uvn jest v moci pouze tch, kte
zastvaj crkevn ady. U vyobcovanch a sesazench kn e sice kle samy
zstvaj, avak zrezavl a svzan.36) A ti, co toto kaj, by mohli bt prvem
nazvni skromnmi a stzlivmi ve srovnn s jinmi, kte na nov kovadlin
vyrobili nov kle, jimi, jak u, se uzamyk poklad crkve. Pokladem crkve oznauj
zsluhy Kristovy, svatch apotol Petra a Pavla,, muednk, a tak dle. Namlouvaj
sob a jinm, e pvodn opatrovn tto spirny bylo odevzdno mskmu biskupu,
e v jeho moci je pvodn rozdlovn tak velikch statk, take i sm o sob me
tde udleti i na jin me pensti pravomoc tohoto tdrho rozdvn. Odtud
plynou jednak plnomocn odpustky papeovy, jednak odpustky pro jist poet let;

139
odpustky kardinl pro sto a biskup pro tyicet dn.
Strun odpovm na jednotlivosti. Pomlm vak prozatm, jakm prvem i jakm
neprvem spoutvaj svmi zkony due vcch, ponvad k tomu pihldneme na
svm mst. e vak ukldaj zkon,37) podle nho maj bt vypoteny vechny
hchy, e tvrd, e se hch nepromj, le pod podmnkou, e byl zpovdn slib pevn
pojat, e van, e nen pstupu do rje, jestlie byla zanedbna pleitost ke
zpovdi, tohle vru u naprosto nelze snst. Maj bti vypoteny vechny hchy?
Avak David, kter, jak se domnvm, uvaoval ve svm nitru o vyznn hch
sprvn, pece volal (alm 19,13; 38,5): Poblouzenm kdo vyrozum? I od tajnch
ois mne, Hospodine. A na jinm mst: Nepravosti m vzely nad hlavu mou; jako
bm tk, nemon jsou mi k unesen. Rozuml ovem, jak hlubok jest propast
naich hch, jak mnohotvrn jsou zloiny a kolik hlav nese a jak dlouh ocas vlee
tato sa. Proto se neuchyloval k vypotvn seznamu hch, nbr z hlubokosti
patnost volal k Hospodinu: Jsem zasypn, pohben, uduen, brny pekeln mne
obklily; do hlubok jmy uvrenho, umdlvajcho a umrajcho k ruka tv
vytrhne.38) Kdo by te myslel na vet svch hch, kdy vid, e David nemohl
spotati sv? Tmto muenm bylo vce ne ukrutn suovno svdom tch, kterm
se dostalo aspo njakho poznn Boha. Nejdve vypotvali ve sami a rozsekvali
hchy na haluze, vtve, vtviky a listy podle formulek tchto lid. Potom pipojovali
jakost, mnostv a okolnosti a vc arci troiku pokroila. Jakmile vak se pustili pli
daleko, vidli vude kolem sebe jenom nebe a jenom moe39) a dn pstav a dn
odpoinut. m vce toho proli, tm vt spoustu toho ustavin spatovali, ba jako
by se vysok hory tyily a neukazovala se nadje, e by tomu mohli uniknout teba
alespo po dlouhch oklikch. Dostali se tak z loue pod okap a nakonec nebylo pro
n jinho vchodu ne zoufalstv. Tu uili tito lt muitel, aby vylili zrann, kter
zpsobili, jakchsi zmrujcch prostedk, aby kad inil, co jest v jeho silch.
Avak tu se zase ozvaly nov starosti, ba nov muka drsala uboh due: Nevnoval
jsem dosti asu spasen, nevyvinul jsem pslun sil, mnoh jsem z nedbalosti
opominul a opomenut, je vychz z bezstarostnosti, je neodpustiteln. Byly
pineseny jet jin lky, kter mly takovto bolesti zmrniti. i pokn i za svou
nedbalost; jen kdy nen pli nemrn, bude odputna.
Avak vechny tyhle prostedky nemohly zakrti jizvu a jsou ani ne tak utiujcmi
prostedky proti zlu, jako spe jedy pokrytmi medem, aby svou trpkost nepokazily
prvn chu, nbr aby pronikly do nitra dve, ne je lovk uct. Dolh tedy stle
onen hrozn hlas a do u zaznv: Vyznej vechny sv hchy! Ale tato hrza me
bt uklidnna, jen bezpenou tchou. e vak tak velik st svta se dala utiit
takovm koenm, z nho byl pipraven jed tak zhubn, to se nestala proto, e
vila, e tm bylo Bohu uinno zadost, anebo e tak sob inila pln zadost, nbr
aby si ponkud odpoinula od plavby, jako kdyby uprosted moe spustila kotvu,
anebo jako by si vyslen a znaven poutnk ulehl na cest. Nenamhm se, abych
zskal vru v tto vci. Nebo kad me bti sm sob svdkem. Souhrnn povm,
jak byl onen zkon. Pedn, je prost nemon; proto me jen zniiti, odsouditi,
zatratiti a uvrhnouti do zhuby a zoufalstv. Dle in z hnk, kte byli odvedeni od
pravho poznn svch hch, pokrytce, take neznaj ani Boha ani sebe. Vdy jak
jsou zcela zaujati vypotvnm hch, zapomnaj mezitm na onu skrvajc se sa
patnost, na skryt nepravosti a niternou pnu, jejich znalost si mli nejlpe

140
pipomenout svou bdu.
Avak nejjistj zpovdn pravidlo bylo uznat a vyznat tak hlubokou propast na
bdy, e jde nad n rozum. Podle tohoto pravidla, jak vidme, je sloeno veejn 40)
vyznn: Boe, bu milostiv mn hnmu! (Lk. 18,13); jako kdyby ekl: A jsem
jakkoli velik, cel jsem hn a onu velikost hch svch nemohu vystihnouti ani
mysl, ani jazykem; propastnho milosrdenstv k pohlt tuto propast mho hchu!
Coe? Ty tedy prav, e jednotliv provinn se nemaj vyznvat? dn tedy
vyznn, a na to, kter je obsaeno v tchto dvou slovech: Jsem hnm, nen Bohu
mil? I ne, ba spe je teba vynasnaiti se, abychom, pokud na ns jest, vylvali cel
srdce ped Pnem, a abychom se nejen nazvali jednm slovem hnky, nbr
abychom skuten a ze srdce uznvali, e takovmi jsme, a abychom celm svm
mylenm si pipomnali, jak velik a jak rozlin je mdloba hch; netoliko e jsme
neist, nbr jak, jak velik a jak rozlin je tato neistota; nejen e jsme dlunky,
nbr jak velkmi dluhy jsme zateni a kolika zvazky spoutni; nejen e jsme
zranni, nbr jak mnohmi smrtelnmi ranami jsme zasaeni. Kdy vak si hnk
toto ve pipomene a vylije cel sv srdce ped Bohem, a vn a upmn pomysl,
e jet vce toho zbv, a e jsou jet hlub kryty jeho patnost, ne aby je mohl
zcela proniknouti. A tak a zvol s Davidem: Poblouzenm kdo vyrozum? Od tajnch
ois mne, Hospodine!41) Avak tvrd-li, e hchy nejsou promjeny, jestlie slib
zpovdn nebyl vzat vn, a e brna rje je uzavena tomu, kdo zanedb pleitost
ke zpovdi, naskytne-li se mu, chra ns Bh, abychom jim toto pipustili ! Nebo
dnes nen jinho odputn hch, ne jak bylo vdycky. A teme o kolika lidech
chceme, e zskali odputn hch od Krista, nikde neteme, e by se byli zpovdali
do ucha njakho obtnka. A ovem se nemohli zpovdati, kdy nebylo ani
zpovdnk a arci ani vlastn zpovdi. A pozdji po mnoho vk neslyeli nic o tto
zpovdi ti, jim byly hchy odputny bez tto podmnky. Avak abychom pli
dlouho nejednali jakoby o vci sporn, slovo Bo, je trv na vky,42) mluv jasn
(Ezech. 18,21 a 27): Kolikrtkoli zaple hnk nad sebou, dnch jeho nepravost
nebudu vzpomnati. Kdo se opovauje k tomuto slovu nco pidati, ten nesvazuje
hchy, ale milosrdenstv Hospodinovo.
Nen proto divu, e tuto un zpov, vc tak zhubnou a tolika smry crkvi
kodlivou, odsuzujeme a toume ji od koene vyhladiti. I kdyby to byla vc sama
o sob lhostejn, kdy pece nen k dnmu uitku ani poteb, ale zavdala pinu
k tolika bezbonostem, rouhnm a bludm, kdo by nesouhlasil, aby byla ihned
odstranna? Vypotvaj sice nkter uitky, kter se sna udati jako velmi
prospn; avak ty jsou bu vylhan nebo naprosto bez vznamu. Jedno vak
doporuuj s obzvltn vsadou. Probuzen studu zpovdajcho se jest pr tk trest,
jen psob, e se stv hnk pro pt opatrnjm a pedchz Bomu trestu tm,
e se trest sm (4. kniha Mylenek, odd. 17. kap. 4). Jako bychom neuvdli
lovka do dosti velikho zahanben, kdy jej volme ped onu nejvy nebeskou
soudnou stolici: na soud Bo. Ale to jsme znamenit pokroili, jestlie pestvme
heiti ze studu ped jedinm lovkem, avak nestydme se, kdy je Bh svdkem
naeho patnho svdom. Akoliv i toto tvrzen je samo naprosto falen. Nebo
napod lze vidti, e nim nen dvra nebo volnost v heen stupovna vce,
neli kdy se lid domnvaj, e si po vykonan zpovdi u knze mohou otti sta a
ci: Neuinil jsem toho. A nejen e se po cel rok stvaj smlejmi k hchu, nbr

141
po ostatn as v roce, protoe si jsou jisti zpovd, nikdy k Bohu nevzdychaj a nikdy
nevchzej do sebe, nbr hromad hchy na hchy, dokud vechny, jak se
domnvaj, zrove nevyvrhnou ven. Jakmile vak je vyvrhli, zd se jim, e se zbavili
svho bemene a odvrtili soud od Boha, ponvad jej penesli na knze, a e
zpsobili, e Bh zapomnl na jejich hchy, jakmile o nich uvdomili knze. Dle, kdo
vid rd, e nastv den zpovdi? Kdo jde ke zpovdi s ilou mysl a nepichz spe,
jako by byl vleen do ale s krkem provazem obtoenm, nerad a jako by se
zdrhal, ne-li sami ti obtnci, kte se drdiv obveseluj vzjemnmi zkazkami
o svch zloinech, jako by to byly ertovn pbhy? Nechci potsnit mnoho strnek
pipomnnm hroznch ohavnost, jimi se un zpov hem. Jenom to chci ci:
Jestlie nejednal nepedloen onen svat mu, kter pro jedinou povst o smilstv
odstranil zpov ze sv crkve anebo spe z pamti sob svench,43) dnes ns
napomnaj, co jest teba initi, nekonen mnostv smilstva, cizolostv, krvesmilstv
a kuplstv.
Nyn je teba pihldnouti k moci kl, kterou oni in, abych tak ekl, zkladnm
kamenem svho zpovdnickho krlovstv. Tedy bezdvodn, prav, byly dny kle?
Bez piny tedy bylo eeno: Cokoli rozvete na zemi, bude rozvzno i na nebi?44)
Mame tedy slovo Kristovo? Odpovdm, e to byl vn dvod, pro byly dny kle.
Jsou vak dv msta, na nich Pn dosvduje, e bude svzno a rozvzno na nebi,
co jeho vrn svzali a rozvzali na zemi; smyslem se ta msta maliko li, ale tito
tupci je nejapn a hloup, jak je vbec jejich obyejem, smuj. Jedno msto je
u Jana (20,22 n), kde Kristus, hodlaje poslati sv uednky, aby kzali, vdechuje do
nich a k jim: Pijmte Ducha svatho; ktermkoli odpustte hchy, odpoutj se
jim; ktermkoli zadrte, zadreny jsou. Kle nebeskho krlovstv, kter byly dve
zaslbeny Petrovi (Mat. 16,19), jsou nyn podvny jemu spolu s ostatnmi apotoly;
a nebylo mu zaslbeno nic, eho by nyn nepijmal rovnm dlem se vemi. Jemu bylo
eeno: Tob dm kle nebeskho krlovstv; jim se k, aby kzali evangelium; a to
je tot jako otevrati brnu nebeskho krlovstv tm, kte skrze Krista hledaj
pstup k Otci, avak zavti a uzamknouti ped tmi, kte se od tto cesty odvrtili.
Jemu bylo eeno: Cokoli sve na zemi, bude svzno na nebi, a cokoli rozve,
bude rozvzno. Nyn se k vem apotolm, mezi nimi je i on sm: Kterm
odpustte hchy, tm budou odputny, tm, jim je zadrte, budou zadreny. A tak
svazovati, znamen zadrovati hchy a rozvazovati, odpoutti. A ovem odputnm
hch je svdom skuten osvobozovno z nejtvrdch pout, jako zase zadrenm
hch je vzno a poutno nejtumi svazky.
Pipojm k tomu vklad, nikoli dmysln, vynucen a pokroucen, nbr prost,
zaruen, vyplvajc z vci, a kter je nasnad. Tento pkaz o odpoutn a
zadrovn hch a ono zaslben o svazovn a rozvazovn hch, jeho se dostalo
Petrovi, nesm bt vztahovno k niemu jinmu neli ke slub slova. Kdy tuto
slubu Pn svoval svm apotolm, opatil je zrove tmto adem svazovati a
rozvazovati hchy. Nebo co jest obsahem evangelia, ne-li to, e my vichni jako
otroci hchu a smrti jsme vyprotni a vysvobozeni skrze vykoupen, kter jest
v Kristu Jei? Kdo vak Krista za osvoboditele a vykupitele neuznvaj a nepijmaj,
ti e jsou odsouzeni a vydni do vnch pout? Kdy Pn odevzdval svm apotolm
toto posln, je mlo bt neseno ke vem nrodm, aby osvdil, e je to jeho
posln, e od nho pochz, a e jm bylo nazeno, vyznamenal je tmto slavnm

142
svdectvm, a to pro jedinenou tchu jak apotol samch, tak poslucha, k nim
mlo toto posln dojti. Zleelo na tom, aby apotol mli stlou a pevnou jistotu ve
svm kzn, pro n mli podstoupit nejen nekonen nmahy, starosti, souen a
nebezpe, nbr kter mli nakonec zpeetit i svou krv, e kzn samo, pravm,
nen lich a przdn, nbr pln moci a sly. Zleelo na tom, aby v tak velikch
zkostech a nesnzch, tak ohroovni na ivot byli pesvdeni, e konaj Bo dlo,
a aby poznvali, e Bh stoj na jejich stran, i kdy cel svt stoj proti nim a jim se
protiv; a aby pochopili, e pvodce jejich uen Kristus, jakkoliv jej na zemi svm
zrakem nevid, sm jest na nebi, aby potvrdil svou pravdu. Bylo rovn teba, aby i
poslucham bylo zcela urit osvdeno, e ono uen evangelia nen jen e
apotol, nbr e samho Boha; e to nen hlas, kter se zrodil na zemi, nbr
kter piel s nebe. Nebo nemohou bt v lidsk moci odputn hch, zaslben
vnho ivota a zvst o spasen. Dosvdil tedy Kristus, e v kzn evangelia
apotolm nepat nic krom sluby; e on to je, kdo jejich sty jakoby nstrojem
vechno k a zaslibuje; e odputn hch, je oni ohlauj, jest pravdiv Bo
zaslben, a e odsouzen, kter zvstuj, jest jist Bo soud. Avak toto svdectv
bylo vydno pro vechny vky a zstv pevnm, aby vechny ujistilo a ubezpeilo,
e slovo evangelia, a je konen kzno od kterhokoli lovka, jest nejvlastnj
Bo rozhodnut, prohlen ped nejvy Bo soudnou stolic, vepsan do knihy
ivota, v nebi potvrzen, uschovan a zajitn. Tak dospvme k vsledku, e moc
kl je prost kzn evangelia, a e to nen ani tak moc jako sluba, pihlme-li
k lidem. Nebo tuto moc vlastn nedal Kristus lidem, nbr svmu slovu a lidi uinil
jeho sluebnky.
Druh msto, o nm jsme ekli, e je teba rozumti mu jinak, je zapsno
u Matoue, kde Kristus prav: Jestlie by nkter bratr neuposlechl crkve, budi ti
jako pohan a publikn. Amen pravm vm, cokoliv svete na zemi, bude svzno i
na nebi a cokoliv rozvete, bude rozvzno (Mat. 18,17-18). Netvrdme vak, e
ob msta jsou tak odlin, aby nemla mezi sebou mnoho pbuznho a podobnho.
Pedn je v obou ppadech shodn to, e na obou mstech je mylenka obecn
platn, a e jde vdy o tou moc svazovati a rozvazovati, toti skrze slovo Bo, o t
pkaz rozvazovat a svazovat, o tot zaslben. V tom je vak rozdl, e prvn msto se
tk vslovn kzn, kterm posluhuj sluebnci slova Boho, toto se tk du
vyluovn, kter jest sven crkvi. Nesvazuje vak crkev toho, jej vyluuje, jako by
jej uvrhovala do vnho zahynut a zoufalstv, nbr ponvad odsuzuje jeho zpsob
ivota, a nevzpamatuje-li se, pipomn mu ji jeho odsouzen. Rozvazuje toho, koho
pijm zpt do obecenstv, ponvad jej in jakoby astnkem jednoty, kterou m
v Kristu Jei. Aby tedy nikdo vzpurn nepohrdal crkevnm soudem, anebo
nepodceoval to, e byl hlasovnm vcch odsouzen, dosvduje Pn, e takov
soud vcch nen nic jinho, neli prohlen jeho rozsudku, a e bude uznno na
nebi to, co oni uinili na zemi. Maj toti slovo Bo, kterm mohou odsuzovati
pevrcen, maj slovo, kterm mohou ty, kte se vzpamatovvaj, brti na milost,
nemohou vak poblouditi, ani se rozejt se soudem Bom, ponvad soud toliko
podle zkona Boho a ten nen nejistm nebo pozemskm mnnm, nbr svatou
Bo vl a nebeskm vrokem. Crkv vak nazv nikoli nkolik osthanch,
vyholench a ve lnn roucha odnch kn, nbr shromdn vcho lidu, je se
selo v jeho jmnu. A nen teba naslouchati posmvkm, kte van takto: Jak

143
me bt njak stnost pednesena ped crkev, kter je rozdlena a rozptlena po
celm svt? Dostaten ukazuje Kristus, e mluv o kadm kesanskm
shromdn, jak se mohou ustavovat v jednotlivch mstech nebo krajch ve sbory.
Kdekoliv, k, se shromd dva nebo ti v mm jmnu, tu jsem j uprosted nich.45)
Z onch dvou mst, je jsem podle svho zdn vyloil jak strun, tak i vrn a
pravdiv, sna se tito zbsilci bez rozdlu, podle toho, jak je ene jejich blouznn,
vyvoditi hned zpov hned vylouen z crkve i pravomoc i moc vydvati zkony i
odpustky. Avak co kdy jednou ranou petnu podklad pro vechny takov
poadavky, toti, e obtnci nejsou ani zstupci, ani nstupci apotol? Avak i to
bude projednno na jinm mst.46) Nyn prv tam, kde se chtj nejvce opevniti,
vztyuj berana, kterm mohou bt vechna jejich opevnn strena. Kristus toti
nedal apotolm moc svazovati a rozvazovati, dokud je neobdail Duchem svatm.
Prohlauji tedy, e se nedostv moci kl nikomu, kdo nepijal Ducha svatho.
Tvrdm, e nikdo neme pout kl, jestlie k nmu prve nepistoupil Duch svat,
nepouil jej a nenadil mu, co m initi. Oni se sice stav, e maj Ducha svatho,
avak skutenost to popraj; leda e snad pedstraj, jako e jist pedstraj, e
Duch svat je cosi lichho a nicotnho; avak v tom nedojdou vry. Ale tato zbra
pln podvrac jejich postaven, take a se chlub, e maj kl ke ktermkoli dvem,
vdycky je teba se jich dotzati, maj-li Ducha svatho, kter jest pn i vldce kl?
Odpovd-li, e maj, je teba na n znovu uiniti dotaz, zda me Duch svat
blouditi? To nebudou mt odvahu vysloviti oteven, akoli nepmo je to v jejich
uen obsaeno. Z toho tedy bude teba vyvoditi, e nemaj moci kl obtnci, kte
napod bez vbru rozvazuj, co Pn chtl, aby bylo svzno a svazuj, co pikzal,
aby bylo rozvzno. Protoe vid, e proti nim jsou nejzejmj dkazy, ponvad bez
rozdlu rozvazuj i svazuj hodn i nehodn. Pouvaj moci bez znalosti, a tebae se
neodvauj tvrdit, e k dobr praxi jest teba znalosti, pece p, e moc sama byla
odevzdna i patnm sprvcm. Avak ona moc je toto: Cokoliv sve nebo
rozve na zemi, bude svzno nebo rozvzno na nebi.47) Bu je zaslben Kristovo
nutn liv, anebo dobe svazuj a rozvazuj ti, kdo jsou touto moc nadni.
A nemohou se vyteti, e zaslben Kristovo je omezeno podle zsluh toho, kdo je
svazovn nebo rozvazovn. I my vyznvme rovn, e mohou bt rozvzni a
svzni jen ti, kdo jsou hodn toho, aby byli rozvzni nebo svzni. Avak
zvstovatel evangelia a crkev m slovo, podle nho maj mit tuto hodnost.
V tomto slov mohou kazatel evangelia slbiti vem odputn hch v Kristu skrze
vru; mohou vynst rozsudek proti vem a nade vemi, kte Krista upmn
nepijmaj. V tomto slov crkev prohlauje, e smilnci, cizolonci, zlodji,
vraednci, lakomci a nelechetnci nemaj podlu v krlovstv Bom48) a takov
svazuje nejbezpenjmi pouty. Tm slovem rozvazuje ty, kter potuje, jakmile
pili k rozumu. Avak jak to bude moc, nev-li, co m bt svzno anebo
rozvzno, a neme-li svazovat nebo rozvazovat, paklie nev co? Pro tedy kaj,
e rozheuj moc, je jim byla dna, kdy rozheen je nejist? K emu jest nm
tato zdnliv moc, nen-li k poteb?
Na jednom mst mm vak zjitno, e bu jejho uit nen, anebo e je tak
nejist, e mus bt povaovno za nic. Kdy toti doznvaj, e je velik st kn,
kte kl dn neuvaj, e vak moc bez zkonnho uit je neinn; kdo mi
opat jistotu, e ten, jm jsem rozvazovn, je dobrm sprvcem kl? Jestlie je

144
patnm sprvcem, co m jinho, ne tohle bezcenn een: Nevm, co m bt pi
tob svzno nebo rozvzno, ponvad se mi nedostv sprvnho uit kl,
avak, zasluhuje-li si to, dvm ti rozheen? Avak prv tolik by dovedl, nepravm,
laik (ponvad by to klidn nevyslechli), nbr Turek nebo bel. Nebo to znamen
tolik jako ci: Slova Boho nemm, aby mi bylo jistm pravidlem pro rozvazovn,
nbr byla mi dna moc, abych ti dal rozheen, jestlie takov jsou tv zsluhy.
Vidme tedy, k emu smovali, kdy vymezovali pojem, e kle jsou moc rozeznvati
i pravomoc vykonati, e znalost pistupuje jako poradce a prv jako poradce slou
k sprvnmu pouit; nebo chtli vldnout bezuzdn a svvoln, bez Boha a bez
jeho slova. Dle strun povm, e sv kle zkouej v tolika zmcch a dvech, brzy
aby slouily jejich pravomoci, brzy zpovdm, potom zase nazenm nebo kletbm.
V onom pkaze, kter dv Kristus u Jana svm uednkm o odpoutn a
zadrovn hch, nejmenuje dn zkonodrce, dn zpovdn tajemnky, dn
ednky, ani kancle, ani psae, nbr ty, kter uinil sluebnky svho slova,
vyznamenv vznamnm svdectvm. U Matoue, kdy pen moc svazovati a
rozvazovati na svou crkev, nerozkazuje, aby moc njakho dstojnho pna, kter
nos mitru nebo dvourohou epici, byli lid vyluovni a vyhlazovni, a aby za zvuku
cimbl a se shenm svce byli vemonmi kletbami proklnni chudci, kte
nemohou zaplatit, nbr aby kzeskm prostedkem vylouen z crkve byla
napravena nepravost bezbonch, a to moc jeho slova a slubou crkve.
Avak ti blzni, kte si namlouvaj, e kle crkve jsou rozdlovnm zsluh Krista
a muednk, kter pape rozdluje svmi bullami a odpustky, zasluhuj si spe lku
proti choromyslnosti neli dkaz. Ani ned tak mnoho nmahy, abychom vyvrtili
odpustky, jimi otsly ji mnoh berany, a tak nyn samy od sebe chabnou a zanaj
se nachylovat k pdu. Ale ovem to, e tak dlouho ily nedoteny, a e se udrely
v tak bezmrn a len bezuzdnosti po tak dlouhou dobu bez trestu, to me bt jen
dokladem, do jak hlubok temnoty, pln blud, byli lid ponoeni po nkolik stolet.
Vidli, e je pape a jeho nositel bull veejn a nikoli zasten dr za blzny, e se
provozuj zitn obchody se spasenm jejich du, e nepatrnm penzem byla
ohodnocena cena spasen, e nic nebylo k dostn zadarmo; e pod touto roukou
byli napalovni obmi, jich bylo mrzce zneuito na nevstky, kuple a pitky, e
nejvt vytrubovai odpustk nejvce jimi pohrdali, a e tato nestvrnost den ode
dne se vzmhala a bujela k vt nevzanosti, ani dochzela njakho omezen, e
se pin stle nov olovo, lkaj se stle nov penze. Pece vak pijmali odpustky
s nejvym uctvnm, klanli se jim a kupovali je. A ti, kte vidli bysteji ne jin,
uznvali pece, e to jsou zbon podvody, ale e, jsou-li jimi klamni, pece to
pinese njak prospch. Konen, kde si svt aspo ponkud dovolil bt rozumnm,
odpustky odumraj a poznenhlu tak zajdou docela, a pln vymiz.
Ponvad vak pemnoz, kte vid neistoty, podvody, krdee a lupistv (jimi
ns dosud odpustki lili a tropili si z ns dobr den), nevid vlastn pramen
bezbonosti, stoj za nmahu ukzati nejen, jak odpustky jsou, nbr co to vbec je,
kdy se z nich sete kad skvrna. Je to, abych je popsal podle pravdy, znesvcen
krve Kristovy a mmen satanovo, jm chce odvsti kesansk lid od milosti Bo a
od ivota, kter je v Kristu a odvrtit jej od prav cesty spasen. Jak toti mohla bt
ohavnji znesvcena krev Kristova, ne kdy se popr, e posta k odputn hch,
k smen a k dostiuinn, nen-li jej nedostatenost jakoby lo o vc vyschajc a

145
vyerpanou odjinud doplovna a vyrovnvna? Kristu vydvaj svdectv zkon a
vichni proroci, k Petr, e odputn hch jest teba pijmouti skrze nho
(Sk. 10,43). Odpustky udlej odputn hch skrze Petra, Pavla a muednky. Krev
Kristova oiuje ns od hchu, k Jan (1. Jan 1,7). Odpustky in krev muednk
oistnm prostedkem hch. Kristus, k Pavel (2. Kor. 5,21), kter hchu
nepoznal, byl uinn za ns hchem (to jest dostiuinnm za hch), abychom my
uinni byli spravedlnost Bo v nm. Odpustky kladou dostiuinn za hchy do krve
muednk. Pavel volal a osvdoval Korintskm (1. Kor. 1,13), e jedin Kristus byl
za n ukiovn a zemel. Odpustky prohlauj, e i Pavel a jin za ns zemeli. Jinde
k (Sk. 20,28), e Kristus sob dobyl crkve svou vlastn krv. Odpustky stanov jinou
cenu dobyt crkve: krev muednk. Jednou obt uinil na vky dokonalmi ty, kte
byli posvceni, k apotol (d. 10,14). Odpustky namtaj, e muednci dokonali
posvcen, kter nijak nepostaovalo. Jan k (Zj. 7,14), e vichni svat umyli
roucha sv v krvi Bernkov. Odpustky u umvati roucha v krvi svatch. Zajist,
akoli cel jejich uen je sltno z hroznch svatokrdench a rouhavch vrok,
toto rouhn jest nad jin stran.
Necha uznaj, zda to, co uvedu, nejsou jejich vroun pouky. e muednci
svou smrt prokzali Bohu vt slubu a zaslouili se vce, neli bylo pro n teba, a
e jim zbylo tak velik bohatstv zsluh, e se pelv na jin; aby tedy tak velik
jmn nezstalo bez uitku, e se jejich krev ms s krv Kristovou, a z krve obou e
vznikl poklad crkve na odputn hch a na dostiinn;49) a e tak je teba chpati
to, co k Pavel (Kol. 1,24): Dopluji na svm tle, co chyblo mukm Kristovm, za
jeho tlo, je jest crkev. Co to je jinho, neli ponechati Kristu jmno, ale jinak
z nho init obyejnho svatho, jeho lze sotva v zstupu druhch rozeznati?
Sluelo se vak, aby jedin on a nikdo jin byl kzn, jedin on pedkldn, jedin on
jmenovn a na nho jedinho brn zetel, kdy jde o to, zskat odputn hch,
smen a zadostiuinn. Avak poslyme jejich zvry! Aby nebyla bez uitku prolita
krev muednk, a je shromdna k obecnmu dobru crkve. Je tomu tak? Co to
nebyl dn uitek smrt oslaviti Boha, svou krv potvrditi jeho pravdu, svditi
pohrdnm ptomnm ivotem, e hledme ivot lep, utvrditi svou stlost vru
crkve, tvrdojnost neptel vak zlomiti? Avak tomu je rozumti tak, e neuznvaj
dnho uitku, jestlie Kristus sm jest smrcem, jestlie on sm zemel za nae
hchy, a jestlie on sm byl obtovn pro nae vykoupen. Jak zlomysln vak
pekrucuj Pavlovo msto, kde prav, e dopluje na svm tle to, co chyblo mukm
Kristovm. Vdy onen nedostatek nebo onen doplnk nevztahuje na dlo vykoupen,
smen a dostiuinn, nbr na ta trpen, je mus dov Kristovi, to jest vichni
vrn, vytrpti, pokud budou t v tomto tle. k tedy, e to zstv z muk
Kristovch, co on na sob jednou vytrpl a kadodenn znovu sn ve svch dech.
Takovou poctou ns Kristus uctv, e pokld a uznv nae trpen za sv vlastn
(2. Tim. 2,10). e vak Pavel pidal pro crkev, nerozuml tomu ve smyslu pro
vykoupen, smen a dostiuinn crkve, nbr pro jej vzdln a rst; jako k na
jinm mst, e vechno sn pro vyvolen, aby oni doli spasen, kter jest v Kristu
Jei.50) Budi vak vzdlena mylenka, e by se byl Pavel domnval, e utrpenm
Kristovm nco chyb, pokud jde o celou plnost spravedlnosti, spasen a ivota,
anebo e by byl chtl nco pidati on, kter tak vmluvn a velkolep ke o tom, e
bohatstv milosti bylo skrze Krista rozlito v tak velik hojnosti, e vechna moc hchu

146
byla daleko pekonna (m. 5,15). Jedin touto milost byli vichni svat spaseni,
nikoli zsluhou svho ivota nebo smrti, jak jasn o tom svd Petr (Sk. 15,11),
take by pohrdal Bohem i jeho Kristem ten, kdo by dstojnost nkterho svatho
zakldal na nem jinm ne na pouhm milosrdenstv Bom. Avak pro se zde
omekvm tak dlouho, jako by lo o vc dosud neobjasnnou, kdy jen vyvrcen
takovch nehorznost znamen ji samo vtzstv? Dle, abychom vynechali takov
ohavnosti, kdo uil, e pape uzavr milost Jee Krista do olova a pergamenu,*)
o n chtl Pn, aby byla udlena skrze slovo evangelia? Jist bu mus bt liv Bo
evangelium, anebo jsou liv odpustky.
Nebo v evangeliu jest nm vem bez jakkoliv vjimky podvn Kristus s celou
hojnost nebeskch poklad, se vemi svmi zsluhami, s celou svou spravedlnost,
moudrost a milost. Odpustky pipnaj jakousi odmenou st milosti Kristovy, kdy
byla prve vyata z papeovy skn, k olovu, pergamenu, ba k uritmu mstu, **)
a odtrhvaj ji tm od slova Boho.
Tet msto v uen o pokn pipisuj zadostuinn (4. kniha Mylenek odd.
16. kapitola 4. knon: Nepostauje O pokn, odd. 1. knon: Lk). Ve, co o tom
blbol, lze vyvrtit jednm slovem. kaj, e tomu, kdo in pokn, nesta, aby se
zdroval minulch patnost a sv mravy zmnil k lepmu, neuin-li Hospodinu
zadost za iny, jich se dopustil; e je vak mnoho pomocnch prostedk, jimi
meme hchy vykoupiti: slzy, posty, obti, almuny a ostatn sluby lsky; tmi e
mus bt Pn usmiovn, tmi e musej bt splaceny dluhy Bo spravedlnosti, jimi
vyrovnvna provinn a jimi zasloueno prominut (knon: dn..); a akoli Pn
odpustil vinu svm tdrm milosrdenstvm, e trest pece podruje jako prostedek
kzn spravedlnosti, a to e je ten trest, kter mus bt vykoupen skutky
dostiuinn.
Proti takovm lm uvdm; e odputn hch jest zadarmo, a nad tuto pravdu
se v Psmu nic nehls jasnji (Iz. 52,3; m. 3,24; Kol. 2,13 n; Tit. 3,5 a jet jinde).
Pedn, co jest odputn, ne-li dar ir dobrotivosti? Nebo se nek o viteli, e
odpout dluh, kdy stvrzenkou o vyrovnn smnky dosvduje, e mu dluh byl
zaplacen, nbr kdy krtne jmno dlunkovo bez jakhokoliv placen, dobrovoln, ze
sv dobrotivosti. Pro se konen pidv zdarma, ne-li proto, aby se odstranilo
veker pomylen na dostiuinn? Jak to tedy troufalost, s n jet stavj na odiv
sv skutky dostiuinn, kdy je rozr tak mocn blesk? Mimoto kdy Psmo vesms
vydv svdectv o Kristu, e skrze jeho jmno mus bt pijato odputn hch
(Sk. 10,43), zdali tm nevyluuje vechna jin jmna? Jak tedy mohou uiti, e pod
titulem skutk dostiuinn se ho dostv? A a netvrd, e odputn se nedostv
pod titulem skutk dostiuinn, nbr skrze jmno Kristovo, pistupuj-li k tomu tak
skutky dostiuinn. Nebo kdy Psmo k skrze jmno Kristovo, rozum tomu tak,
e my k tomu nememe nic pidati, nic svho pedstrati, nbr e se meme toliko
opti o odkaz ke Kristu, jak to k Pavel (2. Kor. 5,19), e Bh byl v Kristu, v mr
uvod svt s sebou, nepotaje lidem hch pro nho. Bojm se, aby ve sv
zvrcenosti nekali, e i odputn hch i smen se dje jednou, kdy jsme
pijmni ve ktu v milost Bo skrze Krista, po ktu vak, e je teba povstvat v nov
ivot pomoc skutk dostiuinn, a e krev Kristova nic neprospv, le potud, pokud
je udlena kli crkve. Avak zcela jinak mluv Jan (1. Jan. 2,1-2 a 12): Pakli by kdo
zheil, pmluvce mme u Otce, Jee Krista a on sm jest ob slitovn za hchy

147
nae. A dle: Pi vm synkov, e jsou vm odputni hchov pro jmno jeho.
Jist mluv k vcm, a kdy jim pedkld Krista jako ob slitovn za hchy,
ukazuje tm, e nen jinho zadostuinn, kterm by Bh, jen byl uraen, mohl bti
usmen nebo upokojen. Nek: Jednou byl Bh s vmi usmen skrze Krista, nyn si
hledejte jin prostedky smen, nbr in jej ustavinm pmluvcem, kter ns
svou pmluvou vdycky uvd do milosti Otcovy, i vn platnou obt slitovn,
kterou je zaplaceno za hchy. Nebo navky zstane pravdivm ono slovo, kter
vyslovil Jan (Jan 1,29): Aj, Bernek Bo, kter snm hchy svta! Snm, pravm, on
sm a nikdo jin. To znamen, ponvad on sm je Bernek Bo, tak on sm jest
obt za hchy, on sm je zaplacenm za n, on sm je zadostuinnm. Slu se tu
uviti dv vci, aby byla zachovna Kristu jeho neporuen a nezmenen est, a
aby svdom, ubezpeen o prominut hchu, mla pokoj u Boha. Iz. 53,5 k, e
Otec vloil na Syna vechny nae nepravosti, abychom jeho zsinalost byli uzdraveni;
a Petr to opakuje jinmi slovy (1. Pt. 2,24), e Kristus vnesl hchy nae na svm tle
na devo. Pavel pe (m. 8,3), e byl odsouzen hch na jeho tle, kdy byl za ns
uinn hchem, to znamen, e moc a zloeenstv hchu bylo znieno v jeho tle,
kdy byl vydn jako ob, na n mla spoinouti cel tha naich hch se svm
zloeenstvm i prokletm, se soudem Bom, i s odsouzenm k smrti. A kdykoli se
zmiuje o vykoupen, kter on zpsobil, obyejn je nazv ecky apolytrsis
vykoupen; to vak nen jednodue jen vykoupen, nbr je to i cena vkupn i
zadostuinn pi vykoupen, a proto na jinm mst uvd, e i Kristus dal sebe
samho za ns jako antilytron, t. j. vkupn (m. 3,24; 1. Kor. 1,30; Ef. 1,7; Kol.
1,14 a jinde). Nyn stavj odputn hch na skutcch, zstane pak to, co bylo
eeno, zachovno Kristu neporuen (1. Tim. 2,6)? Jak asn se od sebe li tyto
dv pravdy, e nae nepravosti byly vloeny na Krista, aby na nm byly shlazeny, a
e jsou shlazovny naimi skutky. e Kristus je obt smen za nae hchy, a e Bh
mus bt usmiovn skutky. Jde-li vak o upokojen svdom, jak to bude upokojen,
sly-li, e hchy jsou vykupovny skutky dostiuinn? Kdy konen nalezne
dostiuinn svou mru? Proto stle bude pochybovati, zda-li se s nm Bh smil, stle
bude v horenm napt a v ustavin hrze. Nebo ti, kte se spokojuj
bezvznamnmi skutky dostiuinn, pli pohrdliv soud o Bom soudu a mlo
uvauj, jak velik jest tha hchu, jak jsme na jinm mst ekli. A konen dejme
tomu, e by oni byli s to, aby alespo nco z hch vykoupili spravedlivm
dostiuinnm; co vak chtj dlat tam, kde jsou zateni tolika hchy, e na jejich
dostiuinn by nemohlo postaiti ani sto ivot, i kdyby se cele obraly jen tm?
Zde se uchyluj pod ochranu nejapnho rozliovn. Nkter hchy pr jsou
prominuteln a nkter smrteln; pro smrteln je pr teba tkho zadostuinn,
odpustiteln hchy pr se oiuj snadnjmi prostedky jako otenem,
pokropenm svcenou vodou nebo rozheenm pi mi. Takto si zahrvaj s Bohem a
trop si z nho nejapn erty. Akoli vak maj ustavin pln sta hchu
prominutelnho a smrtelnho, pece dosud nedovedli rozliiti jeden od druhho,52)
leda e z bezbonosti a z neistoty srdce dlaj hch odpustiteln. My vak (jak tomu
u Psmo, pravidlo o tom, co je spravedliv a co nespravedliv) prohlaujeme, e
odplatou za hch je smrt, a e due, kter zheila, je hodna smrti (m. 6,23; Ezech.
18,4 a 20). Ale e hchy vcch jsou odpustiteln, nikoli proto, e si nezasluhuj
smrti, nbr ponvad pro milosrdenstv Bo nen ji dnho odsouzen tm, kte

148
jsou v Kristu Jei, ponvad nejsou potny, a ponvad jsou odputnm
vyhlazeny (m. 8,1; alm 32,1 n).
Vm, jak kiv a nespravedliv obviuj toto nae uen; kaj toti, e nae uen
o rovnosti hch je stoick protimluv.53) Nensleduje tedy z toho ihned, e hchy, je
jsou vechny spolen smrteln, jsou mezi sebou stejn? Protoe Psmo stanov, e
odplata za hch je smrt, e poslunost zkona je cesta k ivotu a pestoupen zkona
smrt, nemohou uniknout tto pravd. Jak tedy naleznou nik dostiuinnm z tak
velik hromady hch? Jestlie skutek dostiuinn za jeden hch trv jeden den,
zatm co na nj pomlej, zhe sedmkrt (a to mluvm o nejspravedlivjch) pust-li
se do sedmi skutk dostiuinn, nahromad zatm tyicet devt hch (P. 24,16).
Tm je vzata monost dvry v psobnost dostiuinn. Pro otlej? Jak jen se
mohou osmliti jet uvaovat o dostiuinn? Pokouej se sice vymaniti se, avak,
jak se k, lp na nich voda. Vymlej si proto rozdl mezi trestem a vinou.
Doznvaj, e vina je odpoutna milosrdenstvm Bom, akoliv u, e si to
zasluhujeme pro slzy a modlitby. Avak a je vina odputna, zbv pr trest a Bo
spravedlnost d, aby za nj bylo zaplaceno; k odputn trestu e tedy smuj
vlastn skutky dostiuinn. S tmto rozliovnm vak je v naprostm rozporu vecko,
co je nm v Psmu podvno o odputn hchu, to jest, nov smlouva, kterou
s nmi uzavel Bh ve svm Kristu, toti e na nepravosti nae nebude vce
vzpomnati (Jer. 31,31 a 34). Co tm naznail, ume se z druhho proroka, kde
Hospodin k: Pakli by se odvrtil spravedliv od spravedlnosti sv, na dn
spravedlnosti jeho nebudu pamatovati. Pakli by se bezbon obrtil od bezbonosti
sv, dn pestoupen jeho nebudu si pipomnati (Ezech. 18,21-27). Tvrd-li, e
nebude vzpomnati skutk spravedlnosti , znamen to tolik, e na n nevezme zetel,
e by je odmnil. Tud i nevzpomnati hch znamen, e jich nebude poadovat
k potrestn. Tot se k na jinm mst (alm 32,1), e hch nepot, a e jsou
pikryty. Takovmi obraty vysvtlil nm Duch svat nikoli zatemnle, co jimi mysl,
jen kdybychom mu poskytli uenlivho sluchu ! Jist e, trest-li Bh hchy,
pipotv je; odsuzuje-li je, vzpomn jich, vol-li je k soudu, nepikrv jich.
Slyme vak i od jinho proroka, za jakch podmnek odpout Hospodin hchy.
Budou-li, k, hchy vae jako ervec dvakrt zbarven, jako snh zblej; a budou-li
erven jako arlat, jako vlna budou (Iz. 1,18). Zde musm zapsahati tene, aby
nenaslouchali mm poznmkm, nbr jenom aby pli slovu Bomu aspo trochu
sluchu. Co by nm, prosm, byl platen Kristus, kdyby byl jet vyadovn trest za
hchy? Nebo kdy kme, e on vnesl vechny nae hchy na svm tle na devo,
nenaznaujeme tm nic jinho, neli e podstoupil trest i odsouzen, je psluelo
naim hchm (1. Pt. 2,24). To vyjdil Izai jet vznamnji, kdy k (Iz. 53,5),
e potrestn nebo kze naeho pokoje byla na nj vloena. Co je vak kze
pokoje naeho, ne-li trest zaslouen za hchy, kter bychom musili odpykati dve,
neli bychom mohli bt smeni s Bohem, kdyby on sm nebyl vzal na sebe nai
lohu? Hle, zde vid jasn, e Kristus podstoupil tresty za hchy, aby sv od nich
zbavil. K bychom upmn porozumli tomu, co Kristus zaslbil svm vrnm: Kdo
v ve mne, k, nepijde na soud, ale peel ze smrti do ivota (Jan 5,24). V dve
v toto zaslben Pavel pevn ujiuje, e nen dnho odsouzen pro ty, kte jsou
v Kristu Jei (m. 8,1).

149
Nepochybuji, e se mn budou vysmvati, ponvad chpu soud a odsouzen jinak,
neli jako vn trest. To se vak netk dostiuinn, o nm oni u, e je
splovno asnmi tresty. Avak kdyby se nebyli rozhodli odporovati Duchu svatmu,
poznali by, e vt sla je ve slovech Kristovch a Pavlovch; toti, e vc jsou
skrze Krista osvobozeni od zloeenstv hchu54) tak, e se objevuj ped tv Bo,
jakoby ist a bez poskvrny. Ponvad vak i oni se ozbrojuj svdectvm Psma,
pohleme, jak jsou to dvody, kter oni uvdj! David, kaj, byv obalovn
prorokem Ntanem z cizolostv a z vrady, pijm prominut hchu, a pece je
pozdji ztrestn smrt syna,, kterho zplodil z cizolonho pomru (2. Sam 12,13 n).
Takov tresty, kter by ns mly stihnout i po odputn viny, vykupujeme, jak ns
pouuj,55) skutky dostiuinn. Napomnal toti Daniel Nabuchodonozora, aby hchy
vykupoval almunami (Da. 4,24), a alomoun pe (P. 10,12; 1. Pt. 4,8) e lska
pikryje mnostv hch. A u Luke (7,47) k Pn o en hnici, e j jsou
odputny mnoh hchy, ponvad mnoho milovala. Jak pevrcen a zpozdile oni
vdycky posuzuj iny Bo!
Kdyby vak byli dvali pozor na to, co jim naprosto nemlo ujti, e jsou dva druhy
boskho soudu, byli by v tom pokrn Davidov vidli nco zcela. jinho, neli trest
a pomstu za hch; jeden soud nazvejme pro nzornost soudem trestu, druh
soudem pokrn. Pi soudu trestu projevuje Pn svj hnv proti bezbonm, mst se,
zatracuje, rozptyluje a uvd v nive. To je ve vlastnm smyslu trestati a mstti hch.
A to me bt nazvno trestem nebo odpyknm ve vlastnm smyslu. Pi soudu
pokrn nebere pomstu, nehnv se, netrest, nbr vzdlv sv, napomn je,
kr a pobd. To nen trest, ani pomsta, nbr nprava a napomenut. Jedno je
lohou soudcovou, druh otcovou. Kdy soudce trest zloince, mst provinn sam
a poaduje pokutu za. zloin sm. Kdy otec psnji kr syna,, nejde mu o to, aby
jej trestal anebo jej pokutoval za jeho pestupky, nbr spe aby jej pouil a uinil jej
pro pt opatrnjm. Strun, vude, kde je trest, tam je i zloeenstv a hnv Bo,
kter on sm od vcch zadruje. Krn vak jest Bo ehnn a svdectv lsky. 56)
teme, e ten prvn trest se vdycky vichni svat snaili od sebe odvrtiti modlitbou,
tento vak pijmali s pokojnou mysl. Krej mne, Hospodine, avak milostiv, ne
v hnvu svm, abys snad mne nesetel. Vylij hnv svj atd. (Jer. 10,24). Akoli se
ani nezdrhm, aby se takov krn nazvalo trestem za provinn, pesto vak
pipomnm, jak m bti pijmno. Tak kdy Bh zavrhl Saule z krlovstv, trestal jej;
kdy zbavil Davida malikho syna, kral jej (1. Sam. 15,23; 2. Sam. 12,18). V tomto
smyslu je teba chpati to, co prav Pavel (1. Kor. 11,32): Kdy bvme souzeni, od
Pna bvme pouovni, abychom se svtem tmto nebyli odsouzeni; to znamen,
kdy jsme jako synov Bo rukou nebeskho Otce postihovni, nen to trest, kterm
mme bt seteni, nbr je to krn, kterm mme bt vzdlni. Tmto uvaovnm
se m vc ozbrojiti v hokosti utrpen. Jest as, aby se zaal soud od domu Boho,
v nm je vzvno jeho jmno (1. Pt. 4,17) Co by mli init synov Bo, kdyby vili,
e psnost, kterou pociuj, je Bo pomsta? Nebo ten, kdo zasaen rukou Bo,
pokld Boha za trestajcho soudce, neme o nm myslit i jinak, ne e je na nho
rozhnvn, a e je proti nmu, a ovem proklnati Bo dtku jako zloeenstv a
zatracen, a konen nikdy nebude moci nabt pesvden, e je od Boha milovn,
kdy ct, e je tak proti nmu zaujat, e jej chce jet trestati. A nezle na tom,
jde-li o trest vn i asn. Nebo vlky, hlad, mor a nemoci jsou prv tak Bom

150
zloeenstvm, jako sm soud vn smrti.
Vichni, nemlm-li se, vid przran, kam smuje ono Hospodinovo pokrn
Davida, toti, aby bylo dokladem, jak hrozn se Bohu okliv vrada a cizolostv, proti
emu Bh prohlsil, e tm byl tak velice pohoren; aby se to stalo pouenm
sammu Davidovi, aby se pt neopovil spchati takov zloin, nikoli vak, aby to
byl trest, kterm ml zaplatiti Bohu jakousi nhradu. Tak je teba posuzovati i druh
pokrn, pi nm Hospodin postihl tkm morem lid pro Davidovu neposlunost,
kter se dopustil prv stnm lidu (2. Sam. 24,15). Nebo trest za hch odpustil
sice Davidovi bez nhrady, avak ponvad lo jak o obecn pklad pro vechny
vky, tak tak o ponen Davida, aby takov zloin nezstal bez potrestn, pokral
jej svou dtkou co nejdrsnji. Podivn vak je, pro tak obrtili sv zraky jen
k ppadu Davidovu a nedaj na sebe psobiti tolika pklady, v nich bylo lze vidt
odputn hch bez nhrady. teme, e publikn odeel z chrmu ospravedlnn jsa
a nensleduje dn trest. Petrovi se dostalo prominut za provinn (Lk. 18,14;
22,62); o jeho slzch teme, k Ambro, o jeho dostiuinn neteme nic; lakem
poraen sly: Vsta! odputny jsou ti tv hchy, trest mu uloen nen (Mat. 9,2).
Vechna rozheen, o nich se dotme v Psmu, jsou popisovna jako rozheen
bez nhrady. Z tohoto mnostv pklad mlo bti spe odvozeno pravidlo, neli
z onoho jedinho ppadu, kter obsahuje nco ojedinlho. Daniel svm
povzbuzenm (Da. 4,24), kterm radil Nabuchodonozorovi, aby vykoupil sv hchy
spravedlnost a sv nepravosti milostivost k chudm, nechtl naznaiti, e
spravedlnost a milosrdenstv jsou usmenm Boha a vykoupenm z hch. Pry toti
s pomylenm, e by bylo kdy jin vkupn neli krev Kristova, ale ono vykoupen
vztahoval spe na lidi, ne na Boha, jako kdyby byl ekl: Panoval jsi, krli,
nespravedliv a nsiln, utiskovals nzk, olupovals chud, tvrd a bezprvn jsi
jednal se svm lidem; za nespravedliv dan, za nsil a tisk proka nyn
milosrdenstv a spravedlnost. Podobn k alomoun (P. 10,12), e lska pikrv
mnostv hch, nikoliv ped Bohem, nbr mezi lidmi sammi. Nebo tak zn cel
ver: Nenvist vzbuzuje svry, ale lska pikrv vechna pestoupen. Zde srovnv
alomoun podle svho zpsobu protikladem [antithes] zla, kter se rod ze zti, s
ovocem lsky a smysl je ten: Ti, kdo se mezi sebou nenvid, hryou se navzjem,
utrhaj si a laj a vecko vykldaj ve zl. Ti, kdo se miluj, si mnohho navzjem mezi
sebou nepovimnou, nad mnohm pivou oi, mnoh si vzjemn odpust, ne e by
jeden schvaloval chyby druhho, nbr sn je a spe je napomnnm l, ne aby
je pronsledovnm zraoval. e toto msto bylo u Petra uvedeno v tomt smyslu
(1. Pt. 4,8), o tom neme bt sporu, leda e jej chceme kiv obviniti, e kazil a
zchytrale zkrucoval Psmo. Pokud jde o msto u Luke (7,47), tu se nikdo, kdo bude
st podobenstv od Pna na tom mst uveden se zdravm sudkem, nebude
s nmi pro n pti. Farizej u sebe uvaoval, e Pn nezn eny, kdy ji s takovou
laskavost k sob pustil. Domnval se toti, e by ji k sob nepustil, kdyby byl vdl,
jakou je hnic. A z toho usuzoval, e nen prorokem, kdy se me dt takto
oklamat. Aby Pn ukzal, e ji nen hnic, kdy j byly odputny hchy, uvedl
podobenstv. Dva dlunky ml njak vitel. Jeden byl dluen pt set, druh
padest. Obma byl odputn dluh. Kdo z nich je vce vden? Odpovd farizej; Ten
ovem, jemu bylo vce dno. Na to ekne Pn: Z toho poznej, e tto en byly
odputny hchy, ponvad mnoho milovala. Jak vid z tchto slov, nein jej lsku

151
pinou odputn hch, nbr uvd ji jako doklad. Ta slova jsou toti vzata
z podobenstv toho dlunka, jemu bylo odputno pt set a o tom neekl, e mu
bylo tolik odputno, ponvad mnoho miloval, nbr e tak mnoho miluje, ponvad
mu bylo tolik odputno. A podle toho podobenstv je teba vykldati msto u Luke
v tento smysl.
Ty se domnv, e tato ena je hnic, avak za takovou jsi ji neml pokldat,
kdy j byly odputny hchy; avak e j byly odputny hchy, tomu jsi ml uvit
podle jej lsky, s kterou ona vzdv dky za dobrodin. Je to dkaz z nsledku [dkaz
a posteriori], jm se nco dokazuje podle znak, je nsleduj. Ale o tom, jakm
zpsobem ona dola odputn hch, svd Pn vslovn: Vra tv, k, tebe
pivedla k spasen. Vrou tedy dosahujeme odputn, lskou vzdvme dky a
svdme o dobroinnosti Pn.
Maliko si dlm z mst, je se o dostiuinn tu a tam vyskytuj ve spisech starch
crkevnch spisovatel. Vidm, e nemlo z nich (povm prost, e to jsou tm
vichni, jejich knihy se dochovaly) v tto vci pobloudili; avak nepipustm, e oni
byli tak nevzdlan a neznal, e by to byli napsali v tom smyslu, v jakm je to
vykldno od tchto novch uitel o dostiuinn. Nazvali toti jestlie vbec
dostiuinnm nikoli nhradu, kter mla bt odvedena Bohu, nbr veejn
svdectv, kterm oznamovali crkvi sv pokn ti, kdo byli potrestni vylouenm
z crkve, kdy chtli bt pijati zpt do obecenstv. Tmto kajcnkm byly toti
urovny jist psty a jist kony, jimi mli dosvdit, e si opravdu a ze srdce
zoklivili dvj ivot, anebo spe, aby pikryli zapomenutm dvj iny; a tak se
o nich kalo, e in zadost nikoliv Bohu, nbr crkvi. Z tohoto starodvnho obadu
vzely zpovdi a skutky dostiuinn, jich se dnes uv. Vru had zplozen, kterm
bylo zpsobeno, e ani stn onoho lepho tvaru nezstal! Vm, e sta spisovatel se
obas vyjaduj ponkud tvrd a nepoprm, jak jsem ped chvl pravil, e pobloudili;
avak kdy se toho, co bylo zhydno jen nkolika skvrnkami, dotkaj neist ruce
tchto, ihned je to docela potsnno. A kdy u je teba oprat se ve sporu o autoritu
starch otc, kter nm to, dobr Boe, vnucuj star pisatele? Velk st tch
vrok, z nich Lombardus, jejich pedk, sestavil ty sv sltaniny, byla vytrhna
z nechutnch tetn kterchsi mnich, je jsou eny pod jmnem Ambrosiovm,
Hieronymovm, Augustinovm a Chrysostomovm. Jako ve vci, o n jednme,
tm vecko bere z Augustinovy knihy O pokn, kterou slepil ktersi ltal prv
tak z dobrch jako ze patnch autor; ta sice nese v zhlav jmno Augustinovo,
avak nikdo, kdo je jen prmrn vzdln, by ji nemohl uznat za jeho dlo.57)
Ani se svm oistcem a ns u neobtuj, kter byl roztpn, rozsekn a od
zkladu zcela vyvrcen touto sekyrou. Nebo nesouhlasm s nktermi, kte soud, e
se m tato vc pejti, a e se m vynechat kad zmnka o oistci; z n, jak kaj,
povstvaj ostr spory, avak nic se ned vyvodit pro vzdln 58) Vdy i j sm bych
radil, aby na takov nesmysly nebyl brn zetel, kdyby je nepovaovali za vnou
vc. Avak protoe je nauka o oistci vybudovna z mnohch rouhavch dvod a
kadodenn je podprna novmi, a protoe dv vznik mnoha tkm pohorenm,
nesm se k tomu tak zcela mlet. To snad mohlo bt v t kter dob utajeno, e
oistec byl vymylen bez opory slova Boho ze veten a troufal zaslepenosti, e
se v nj vilo podle kdovjakch zjeven vyvolanch lst satanovou, a e k jeho
utvrzen bylo hloup pokrouceno nkolik mst Psma. Akoliv Hospodin nesn lehce

152
toho, aby lidsk troufalost pronikala tak do skrytch hlubin jeho soud (5. Moj.
18,11) a psn zapovdl, aby se nedbalo jeho hlasu a byla vyzvdna pravda od
mrtvch; ani nedovoluje, aby jeho slovo bylo tak bezbon zneuctvno; pesto
dejme tomu, e vecko to by mohlo bt njakou dobu strpno jako vc nikterak
zvan, avak jakmile se hled odpykn za hchy jinde ne v krvi Kristov, jakmile
se dostiuinn pen na nco jinho, tehdy mleti je vc nanejv nebezpen. Je
teba tud volati nejen hlasit, nbr z plna hrdel a z plnch plic, e oistec je
zhubn vmysl satanv, kter zbavuje Kristv k obsahu a zviklv a vyvrac nai
vru. Co vak pro n znamen oistec, ne-li trest, kter si odpykvaj due zesnulch
pro dostiuinn za hchy? A jestlie v pedchozm vkladu bylo ukzno nad slunce
jasnji, e krev Kristova jest pro vc jedinm zadostuinnm za hchy, jedinm
odpyknm a oitnm, co zbv na oistec, ne e je to ir rouhn Kristu?
Opomjm rouhav potupy, jimi kadodenn je oistec obhajovn, i pohoren, je
plod v nboenstv, i jin hanebnosti bez potu, kter z takovho pramene
bezbonosti obyejn vytkaj.
Abychom se konen dostali ke konci, pihldnme ji k sam svtosti pokn, jej
zkoumn jsme si uloili jako vc posledn. Oni vak se sna zdvodniti tuto svtost
opravdu v potu tve. A nen divu, nebo to hledaj na vejci chlup. Proto, jak jim
nejlpe vyhovuje, ponechvaj tu vc zamotanou, nerozhodnutou, nejistou a rznost
mnn spletenou a zmatenou. kaj tedy, bu e vnj pokn je svtost (4. kniha
Mylenek, odd. 22, 2. knon), a jestlie tomu tak jest, e je nutno je povaovati za
znmku vnitnho pokn, to jest potenosti srdce, kter bude obsahem svtosti;
anebo e oboje pokn zrove je svtost, ale ne svtosti dv, nbr jedna pln; e
vak jenom vnj pokn je svtost, kdeto vnitn je obsahem i svtost; avak
odputn hch e je jenom obsahem a nikoliv svtost. Ti, kdo si pamatuj nmi
shora stanoven vmr svtosti,59) a podle toho vyzkoumaj, o em kaj, e to je
svtost a pijdou na to; e vnj obad nebyl od Pna ustanoven k tomu, aby
utvrzoval nai vru. Kdyby snad chtli uvdt jako dvod, e mj vmr nen zkon,
jeho jsou oni povinni se pidrovat, necha naslouchaj Augustinovi, o nm
pedstraj, e je jim svatosvatm. Svtosti, k, byly ustanoveny jako viditeln
znamen pro lidi tlesn, aby od tch vc, je vid oima, byli postupn ve svtostech
pevdni k tm vcem, je lze chpati duchovn (3. kniha Otzek St. Zkona). Co
z toho vid sami, anebo jsou schopni ukzati jinm na tom, co nazvaj svtost
pokn? T Augustinus k jinde (v jednom kzn o ktu dtek): Proto je nazvn
svtost,60) ponvad se v nm nco jinho vid a nco jinho pod nm rozum. To, co
lze vidti, m vzhled tlesn, co lze chpati, pin duchovn uitek. Ani toto se
nehod v dnm ppad na svtost pokn, jak si ji oni sami pedstavuj, nebo zde
nen dnho tlesnho vzhledu, kter by pedstavoval duchovn uitek. Avak
(abych tyto elmy zdolal v jejich vlastnm doupti), kdyby zde byla njak svtost,
zdali nebylo daleko skvlej pedstrat, e svtost jest spe knsk rozheen neli
pokn, a u vnitn nebo vnj? Nebo mli okamit po ruce odpov, e je to
obad k utvrzen na vry o odputn hch, a e maj zaslben kl, jak tomu kaj,
e cokoliv sv nebo rozv na zemi, bude rozvzno a svzno na nebi.61) Avak
nkdo by byl namtl, e od kn dostv rozheen vtina lid, jim takov
rozheen nen nic platn, akoli podle jejich dogmatu svtosti Novho Zkona maj
psobiti to, co pedstavuj. Smn. Jako u,62) e ve svtosti veee Pn je dvoj

153
povn: svtostn, kter je spolen prv tak dobrm lidem jako zlm, a duchovn,
jeho se zastn toliko dob, pro si nemohli vymyslit, e i rozheen lze chpat
dvma zpsoby? A dosud jsem nedovedl pochopiti, co zamleli s onm svm
dogmatem, o nm jsme dokzali, jak velice se rozchz s pravdou Bo, kdy jsme
ten dvod vn projednvali.63) Zde chci toliko ukzati, e tato nmitka jim nijak
nebrn, aby knsk rozheen nenazvali svtost. Odpovd toti sty
Augustinovmi, e posvcen se dje bez viditeln svtosti, a e viditeln svtost
bv bez vnitnho posvcen; anebo t, e svtosti jenom na vyvolench psob to,
co pedstavuj; anebo e jedni oblkaj Krista a k pijet svtosti, jin a k posvcen;
to prv in stejn dob i zl, to druh jedin dob (3. kniha Otzek St. Zkona.
O ktu dtek 5. kniha O ktu proti donatistm). Ale to mli sny opravdu vc ne
dtinsk a nevidli ani s otevenma oima, kdy pes vechnu usilovnou nmahu
pece vc tak jasnou a komukoliv zejmou nepostehli. Aby vak pestalo jejich
sebevdom, a kladou svtost do kterkoli vci, poprm, e to pokldaj za svtost
prvem. Pedn, ponvad zde nen dnho Boho zaslben, je jest jedinm
podkladem svtosti. Potom, ponvad je irm lidskm nlezkem, a je zde cokoliv
obadem vyslovovno, jeto u bylo pevn ureno, e obady svtost nemohou bt
od nikoho ustanoveny krom od Boha. Bylo tud l a podvodem, co vymyslili
o svtosti pokn. Tuto vylhanou svtost ozdobili nleitou pochvalou: e je to druh
prkno po ztroskotn, ponvad, jestlie si nkdo at nevinnosti, kter pijal pi ktu,
zniil hchem, me si jej spraviti skrze pokn (4. kniha Mylenek 14. odd. Knon 1.
O pokn odd. 1. knon 2.). Avak to je pr vrok Hieronymv. Ale a je koli,
neme bt omluven, e je zcela bezbon. Vru, jako by kest mohl bt znien
hchem, msto aby byl hnku pokad pipomnn, kdykoli mysl na odputn
hchu, aby se tm zotavoval a erpal slu a utvrzoval v nadji, e doshne odputn
hch, kter mu bylo zaslbeno ve ktu. A tak by ses vyjdil nejppadnji, jestlie
bys nazval kest svtost pokn, ponvad byl dn pro tchu tm, kte mysl na
pokn.
O POSLEDNM POMAZN, JAK SE TOMU K
Tet vybjen svtost je posledn pomazn, je me bt vykonno jedin od
knze, a to jen v krajnch ppadech (tak vslovn u), a olejem posvcenm od
biskupa za tohoto slovnho doprovodu: Skrze toto svat pomazn a sv nejlbeznj
milosrdenstv odpus tob Bh v emkoli jsi zheil zrakem, sluchem, ichem,
hmatem nebo chut. Pitaj mu dvoj moc: odputn hch a ulehen v tlesn
nemoci, m-li tomu tak bt, paklie nem, uzdraven due. kaj pak, e ustanoven
tto svtosti bylo ureno Jakubem, jeho slova jsou: Stn-li kdo z vs, zavolej
starch sboru, a a se modl za nho, mace jej olejem ve jmnu Pn. A jestlie se
v em proheil, bude mu odputno (Jakub 5, 14-15). Toto pomazn je tho
druhu, jako jsme svrchu ukzali, e je vkldn rukou: toti ir arlatnstv, pi nm
se naprosto bezdvodn a bezvsledn chtj dovolvat apotol. Marek uvd
(6,13), e apotol, kdy byli ponejprv rozeslni, podle rozkazu, kter pijali od Pna,
ksili mrtv, vymtali belstv, oiovali malomocn, uzdravovali nemocn, a e pi
oetovn nemocnch uvali oleje. k: Mazali olejem mnoh nemocn i

154
uzdravovali se. Na to myslel Jakub, kdy pikzal, aby byli star volni k mazn
nemocnho. e v takovch obadech nen obsaeno dn hlub tajemstv, snadno
posoud ti, kdo spat, s jak velikou volnost jednali Pn i jeho apotol v takovch
zevnch vcech. Pn, chtje vrtiti slepmu zrak, udlal blto z prachu a sliny
(Jan 9,6), jin uzdravil dotekem,64) jin slovem.65) Tak i apotol uzdravovali nkter
nemocn pouhm slovem,66) jin dotekem67) a jin maznm68). Ale je pravdpodobn,
e tohoto pomazn nebylo uvno bezdvodn, jako vecko ostatn mlo svj
dvod. Piznvm to, avak nebylo ho uvno k tomu elu, aby bylo nstrojem
uzdraven, nbr toliko nznakem [symbolem], aby jm byla napomnna nechpavost
mn vysplch, odkud tak velik moc vychz, aby toti neprokazovali za n chvly
apotolm. e vak olejem je oznaovn Duch svat a jeho dary, to je vedn a otel
tvrzen69) Ale onen dar uzdravovn vymizel prv tak jako ostatn zzraky, o nich
chtl Pn, aby byly pro ten as konny, aby tm dodal novmu kzn evangelia na
vky obdivuhodnosti.
Pipusme tedy nejvzdlenj monost, e pomazn bylo svtost tch dar, jimi
tehdy bylo posluhovno skrze ruce apotol; ns se to vak nyn vbec netk, kdy
nm posluhovn tmito dary nebylo sveno. A jak silnj dvod maj, aby inili
z tohoto pomazn svtost, neli je v kterchkoli jinch nznacch [symbolech], je
nm jsou v Psmu pipomnny? Pro neustanov njak rybnk Siloe k plavn, do
nho by se nemocn v uritch dobch ponoovali70) Pro se nenaklnj nad
mrtvmi, ponvad Pavel vzksil mrtvho chlapce nakloniv se nad nm?71) Pro nen
svtost blto z prachu a slin? Ale ty ostatn pklady byly ojedinl, kdeto toto je
nazeno Jakubem. Jakub arci mluvil pro tu dobu, v n crkev dosud uvala takovho
Boho poehnn. Tvrd ovem, e i nyn jet jest v jejich pomazn obsaena t
moc, avak my mme jin zkuenosti. Nikdo a u se nediv zpsobu, jakm oni s tak
velikm sebevdomm lili due, kter byly, jak vdli, zbaveny slova Boho, to jest
jeho svtla a ivota, a e jsou tup a slep, kdy se vbec nestyd mysln klamati
iv a citliv smysly tlesn. in se tud smnmi, kdy se chlub, e jsou nadni
darem uzdravovn. Arci, Pn stoj ku pomoci svm vrnm po vecky vky a kdykoliv
je poteb, l jejich choroby stejn tak jako kdysi; avak tak zjevn ji ony sly
neprojevuje, ani rozdluje zzraky skrze ruce apotol. A tak jako ne nevhodn
naznaovali apotol symbolem oleje o daru uzdravovn, kter jim byl sven, e to
nen jejich moc, nbr moc Ducha svatho, tak zase in Duchu svatmu bezprv ti,
kte vydvaj zkaen a neinn olej za jeho moc. To je prv tak, jako kdyby
nkdo ekl, e kad olej je moc Ducha svatho, ponvad je v Psmu tmto jmnem
nazvn, a e kad holubice jest Duch svat, ponvad se v tto podob ukzal.72)
Avak k tomu a sami pihldnou!
Co nm pro nynjek bohat posta, je naprosto jist pesvden, e jejich
pomazn nen svtost; nebo to nen obad od Boha ustanoven, ani nem dnho
zaslben. Vdy tm, e vyadujeme ve svtosti tyto dv vci, aby to byl obad od
Boha stanoven, a aby mla Bo zaslben, zrove tm dme, aby nm byl onen
obad pedn, a aby se zaslben ns tkalo. Nebo nikdo ji netvrd, e obzka jest
svtost kesansk crkve, akoliv byla ustanovena od Boha a m pipojeno jeho
zaslben, ponvad nebyla pikzna nm, ani zaslben, je j bylo pipojeno, nebylo
dno nm. e zaslben, kterm se oni pi sporu o pomazn zuiv chlub, nm dno
nebylo, to jsme zeteln ukzali a oni sami to prokazuj [svou] zkuenost. Obad

155
neml bt provdn nikm, le tmi, kte byli obdarovni darem uzdravovn a nikoli
tmito katany, kte spe dovedou trestat a popravovat ne lit. A, i kdyby doshli
toho, e to, co o pomazn naizuje Jakub, plat i pro nai dobu (od eho jsou daleko
vzdleni), ani tak jet by se nedostali o mnoho dl v dokazovn o svm pomazn,
kterm ns dosud mazali. Jakub chce, aby byli mazni vichni nemocn; 73) tito natraj
svm mazadlem nikoli nemocn, nbr u skoro neiv mrtvoly, kdy u je due
tm na jazyku, anebo jak oni kaj, v posledn chvli. Jestlie maj ve sv svtosti
lk, kterm by mohli mrnit nesnze nemoc, anebo mohli pinst dui aspo njakou
tchu, jsou ukrutn, jestlie nikdy nepijdou s lkem vas.
Jakub chtl, aby byl nemocn mazn od starch crkve. Tito nepipoutj jinho
pomazvajcho le obtnka. Kdy slovo star u Jakuba vykldaj jako kn a
kdy smn tvrd, e mnon slo bylo poloeno vzhledem k jejich dstojnosti, je to
pli lehkovn. Jako by sbory v t dob oplvaly zstupy obtnk, aby mohli jt
v dlouhm prvodu a nst ndobku s posvtnm olejem. Kdy Jakub prost
nakazuje, aby byli nemocn mazni, nenaznauje tm jinho mazn, pokud tomu
rozumm, neli obyejnm olejem; a tak o jinm se nemluv v Markov
vypravovn.74) Tito neuznvaj oleje, jestlie nebyl od biskupa posvcen, to jest
mnohm kouem zaht, mnohm mruenm oarovn a devateronsobnm
pokleknutm pozdraven: tikrte bu poehnn posvtn oleji, tikrte bu
poehnno posvtn kimo, tikrte bu poehnn posvtn balsme! Od koho
erpali takov zaklnn? Jakub k, e kdy bude nemocn pomazn olejem a bude
za nho vznesena modlitba, byl-li v hch, jsou mu odputny a nerozum tomu tak,
e hchy jsou mazadlem odstranny, nbr e modlitby vcch, v nich byl
postien bratr odporuen Bohu, nebudou marn. Tito bezbon lou, e jejich
posvtnm, to jest, prokletm pomaznm jsou odpoutny hchy. Hle, jak to
krsn pokrok, kdy jim bylo ponechno, aby dkladn zneuili svdectv Jakubova
ke sv libovli!
O SVCEN KN
Na tvrtm mst v jejich seznamu je svtost svcen kn; je to vak svtost tak
plodn, e ze sebe plod dalch sedm svtstek. Vru je to vce ne smn, kdy
tvrd, e je sedm svtost, a kdy je chtj spotat, e jich napotaj tinct.
A nemohou se vymlouvati, e to je jedna svtost, ponvad vechny svtosti smuj
k jednomu knskmu svcen a jsou jako jaksi stupn k nmu. Vdy kdy plat, e
v jednotlivostech jsou obady rozdln, a kdy sami kaj, e jsou pi nich rozdln
dary (4. kniha Mylenek odd. 24. knon 9.), neme nikdo pochybovat, e se mus
mluvit o sedmi svtostech, jsou-li jejich dogmata pijmna. A co se peme, jako by
lo o vc nerozhodnutou, kdy oni sami jasn a zeteln vyhlauj, e jich je sedm?
Hovo se tak o sedmi svcench, nebo stupnch knskch. Vak to jsou: ostiarov
[strcov dve], lektoi [peditatel], exorcist [zaklnai], akoluthi [prvodcov
biskupa], subdiakoni [podjhnov], diakoni [jhnov] a kn. A sedm jich je pro
sedmero dar Ducha svatho, jimi maj bt naplnni ti, kdo jsou povyovni na
knze. Zvtuje se jim tento dar a bohatji shromauje pi kadm poven.

156
Ji sm poet je posvcen zvrcenm vkladem Psma, ponvad se jim zd, e
etli u Izaie (Iz. 11,2; Ez 1,20; m. 1,4; 8,15), e Duch svat m sedm moc,
akoli vskutku se Izai nezmiuje o vce ne o esti, a akoli je prorok na tomto
mst nechtl vechny shrnouti. Nebo tak je jinde Duch nazvn Duchem ivota,
posvcen a synovstv, jako tam Duchem moudrosti, rozumnosti, rady, sly, umn a
bzn Hospodinovy. Akoliv jin duchaplnj nein sedm svcen, nbr devt podle
podoby, jak kaj, crkve zvtzil. Ale i mezi nimi je spor, ponvad jedni chtj, aby
knsk tonsura,75) byla prvnm svcenm a biskupstv poslednm; jin vyluuj tonsuru
a pipotvaj k svcenm arcibiskupskou hodnost. (Tento nzor hj Hugo, onen
Vilm Pask.76) Isidor77) tu rozdluje jinak. in toti rozdl mezi almisty a
peditateli. Onm pedv zpvy, tmto ten Psem, jimi m bt vzdlvn lid.
K tomuto rozdlen pihlej crkevn knony [usnesen] (Isidorus, kniha 7. knon
zanajc Kn odd. 21. Odd. 23. knon Peditatel a knon Strce dve). Co
mme pi tak velik rozmanitosti podle nich nsledovati nebo eho se vysthati?
Mme ci, e je sedm svcen? Tak u hlava t koly. 78) Avak nejosvcenj doktoi
uruj vc jinak; zase sami mezi sebou jsou v rozporu; mimo ta nejsvtj
ustanoven chtj od ns nco jinho (4. kniha Mylenek odd. 24. knon 1. Tk se to
dvou tchto dvod, knon Kn 21. odd.; tet knon: Dva, 12. otzka 1). Tak
ovem se mohou shodnouti lid, kdy se pou o boskch vcech bez slova Boho.
Ale kdy u rozmlouvaj o pvodu svch svcen, jak se in smnmi i ped
sammi chlapci? Jsou nazvni kleriky od slova [klros], los, podl, bu e byli od
Hospodina vylosovni, oddleni, anebo e jsou z podlu Hospodinova, anebo, e maj
Boha za podl. Avak to byla svatokrde, osvojovat si toto oznaen, kter patila
cel crkvi. Nebo ona jest ddictv Kristovo, dan mu od Otce. Ani Petr nenazv
nkolik vyholench, jak se oni nectn domlej, klros, ddictv, nbr veker Bo
lid (1. Petr 5,3). Nsleduje u nich vta: Duchovn jsou vyholovni na temeni hlavy,
aby ozdoba naznaovala korunu krlovskou, ponvad duchovn maj bti krli, aby
kralovali sob i jinm; jim k Petr (1. Pt. 2,9): Vy jste rod vyvolen, krlovsk
knstvo, nrod svat, lid dobyt. Hle, zase je usvduji z podvodu. Petr oslavuje
celou crkev, tito to zkrucuj na nkolik mlo lid, jako kdyby jenom jim bylo eeno:
Bute svat!, jako kdyby jenom oni byli dobyti krv Kristovou, jako kdyby jenom oni
byli uinni pro Krista krlovstvm a knstvem Bom. Uvdj potom i jin dvody.
Vrcholek hlavy je obnaovn, aby bylo ukzno, e jejich mysl je svobodn pro
Hospodina, a e peml s odhalenou tv o Bo slv; aneb aby se jim dostalo
pouen, e chyby st i o mus bt znieny; anebo oholen sti hlavy znamen, e
byly odloeny asn vci, kdeto zbytek vlas kolem koleka jsou zbyl statky, kter
jsou ponechny jako obiva (4. kniha Mylenek odd. 24. knon Dv jsou ). Vecko
je v obrazech, ponvad dosud zajist nebyla roztrena opona chrmov.79) A tak
pesvdeni, e pekrsn vykonali svou povinnost, ponvad takov vci zobrazili
svm kolekem, ve skutenosti z toho nedlaj naprosto nic. Jak dlouho si chtj z ns
takovmi albami a nicotnostmi tropiti erty? Duchovn naznauj tm, kdy maj
osthno nkolik vlas, e odvrhli nadbytek asnch statk, e pemlej o slv
Bo, e umrtvili dostivost u i o a pece dn druh lid nen chamtivj, tupj
a chlpnj! Pro radji nedokazuj svou svatost skuten, ne aby ji pedstrali
falenmi a livmi znamenmi? Dle, kdy kaj (4. kniha Mylenek, odd. 24. knon
1.), e knsk koleko i jeho odvodnn pochz od Nazarejskch, co tm dodvaj

157
jinho, ne e se jejich tajemstv zrodila z idovskch obad, anebo spe, e to je
ir idovstv? Kdy vak pipojuj, e Priscilla, Akvila i sm Pavel, uinive slib, dali si
oholiti hlavu, aby se oistili (Sk. 18,18), prozrazuj tm svou hrubou nevdomost.
Nikde se to toti nete o Priscille a tak o Akvilovi je to nejist, nebo ono oholen se
me prv tak tkati Pavla, jako Akvily. Avak abychom jim nenechali to, o usiluj,
e maj pro to pklad u Pavla, je teba, aby bylo pro prost lidi zjitno, e si Pavel
nikdy neosthal hlavu k njakmu posvcen, nbr jenom, aby poslouil mdlob
brat. Obyejn takov sliby nazvm sliby lsky, nikoli zbonosti; to jest, e nebyly
uinny pro njakou slubu Bohu, nbr aby snel nevdomost slabch; jak to sm
k, e byl uinn idm jako id atd. (1. Kor. 9,20). Avak toto uinil, aby se na ten
as pizpsobil idm. Kdy tito chtj bez poteby napodobovati oiovn
Nazarejskch, co in jinho, ne e vytvej druh idovstv (4. Moj. 6,18)? V duchu
tho nboenstv je sloen onen rozkazujc list, kter zakazuje duchovnm (knon:
Zabraujte odd. 23) podle Apotola, aby si nenechali rst vlasy, nbr aby je dokola
osthvali; jako by se Apotol (1. Kor. 11,4), pouuje, co se slu pro vechny mue,
staral o kulat vyholovn duchovnch.
Podle toho necha teni posoud, jak jsou ostatn svcen, k nim vede takov
pchod! Avak vekerou hloupost pekonv to, e si pi jednotlivch stupnch dlaj
z Krista svho druha. Nejprve, kaj, zastval ad dvenka, kdy vyhnal z chrmu
kupujc i prodavae dtkami upletenmi z provaz, a sm naznauje, e je
dvenkem, kdy k: J jsem dvee (Mat. 21,12 n; Jan 2,14 n; 10,7). Vzal na sebe
ad peditatele, kdy v synagoze etl Izaie (Lk. 4,17 n). Byl inn jako zakva,
kdy dotkaje se slinami jazyka a u hluchonmho, navrtil mu sluch (Mat. 7,33 n).
e je prvodcem, dosvdil tmito slovy: Kdo mne nsleduje, nebude choditi
v temnostech (Jan 8,12). Zastval ad podjhna, kdy opsn zstrou, myl nohy
uednkm (Jan 13,4 n). Vzal na sebe kol jhna, kdy rozdloval pi veei
apotolm tlo a krev (Mat. 26,26). Povinnostem knze uinil zadost, kdy sebe na
ki obtoval Otci jak ob (Mat. 27,50). Naslouchati tomu nelze beze smchu do t
mry, e se divm, e se nesmli, kdo to psali, ali ti, kdo to psali, byli lid. Avak
pedevm znamenit je jejich ostrovtip, s kterm filosofuj o jmnu prvodce, kdy
jej nazvaj ceroferariem [nosiem svc]; to je slovo, jak se domnvm, arovn, jist
vak neslchan u vech nrod a jazyk, kdeto ekov slovem akolthos oznauj
jednodue prvodce.
Akoliv i kdybych chtl trvat na vnm vyvrcen, prvem bych i j sm doel
vsmchu, tak bezcenn hky to jsou. Aby vak nadle nemohli psobit klamnm
dojmem na slab eny, je teba mimochodem dokzati jejich lichost. Uvdj v ad
s vybranou ndherou a slavnostn sv peditatele, almisty, dvenky a prvodce,
aby konali ty kony, kter svuj nkdy chlapcm, nkdy aspo tm, je nazvaj
laiky. Kdo toti obyejn rozsvcuje voskovice, kdo nalv do dbneku vno a vodu,
ne-li chlapec, nebo nkdo zcela nepatrn z laik, kter si tm vydlv? Zdali stejn
lid nezpvaj, zda nezavraj a neotvraj dvee chrm? Kdo toti kdy vidl v jejich
chrmech, e akoluth nebo dvenk kon svj ad? Ba spe ten, kdo jako chlapec
vykonval slubu akolutha, jakmile je pijat do du akoluth, pestv bt tm, m
zan bt jmenovn. Take se zd, e chtj zavrhnout zamstnn samo, jakmile se
jim dostane jeho nzvu. Ejhle, pro maj zapoteb, aby byli vysvceni svtostmi a
pijali Ducha svatho. Proto aby nemuseli nic dlat. Jestlie namtaj, e je na tom

158
vinna zvrcenost doby, e opoutj a zanedbvaj sv ady, mus tm zrove
piznati, e dnes nem crkev ani zapoteb, ani uitku z jejich svatch svcen, je
tak obdivuhodn vychvaluj, a e cel jejich crkev je pln proklet, kdy dovoluje, aby
se hoi a nesvcen dotkali svc a ndobek, na n nen hoden sahati nikdo, nebyl-li
vysvcen na akolutha; nebo kdy svuje chlapcm zpvy, kter smj zaznvati jen
z st posvcench. K jakmu vak cli konen vysvcuj zakvae? Dotm se, e
id mli sv zaklnae, avak vidm, e byli nazvni podle zaklnn, kter vykonvali
(Sk. 19,13). Kdo kdy slyel vypravovati o tchto vylhanch zaklnach, e podali
jedinou ukzku svho povoln? Pedstraj, e jim byla dna moc vzkldn rukou na
lidi, v nich psob zl duch a na lidi posedl bsy a napaden belstvm: avak
nemohou pesvditi zl duchy, e jsou nadni takovou moc, nejen proto, e se
jejich rozkazm blov nepodrobuj, nbr ponvad dokonce nad nimi panuj.
Nebo sotva bys nalezl jednoho z desti, kter by nebyl veden zlm duchem. A tedy
blbol o svch nich svcench co chtj, a u jich potaj est anebo pt, je to
sloeno z hloupch a nejapnch l. Mezi n vak zahrnuji i podjhenstv, akoli bylo
pevedeno mezi vy svcen, ponvad z nho vypuelo to mnostv nich svcen.
Je zejm, e aspo ta nemohou bt pokldna za svtosti, ponvad podle jejich
vlastnho doznn byla prvotn crkvi neznma a teprve o mnoho let pozdji
vymylena. (4. kniha Mylenek 24. odd. knon 8.). Svtosti vak, ponvad obsahuj
zaslben Bo, nemohou bt ustanoveny ani od andl, ani od lid, nbr jen od Boha,
jen jedin m moc dvati zaslben. Pro zbyl dv svcen zd se, e maj svdectv
ze slova Boho, a proto je nazvaj pro vt est svatmi svcenmi po vtce. Avak
je teba, abychom se podvali, jak kiv zneuili Boho slova pro svj zmr.
Zanme dem starch, neboli kn. Nebo tmito dvma jmny oznauj jednu
vc a nazvaj tak ty, jim, jak kaj, pslu konati ob tla a krve Kristovy na olti,
pedneti modlitby a ehnati dary Bo (Isidorus: knon Po peten odd. 25; 4.kniha
Mylenek, odd. 24. knon 8.). A tak pi svcen dostvaj kalich a patenu s hostiemi
na znamen, e jim byla udlena moc obtovati Bohu smrn obti a jejich ruce jsou
mazny. Tmto znamenm rozumj, e jim byla dna moc posvcovati. Z tchto vc
nemaj podle slova Boho zhola nic, take nemohli pevrtit d od Boha ustanoven
bezbonji. Pedn musme pijmouti jako dan to, co jsme tvrdili v pedchzejcm
rozboru, e Kristu kivd vichni, kdo se nazvaj knmi, jako by mohli obtovat
ob smen. On byl ustanoven od Otce a posvcen s psahou za knze podle du
Melchisedechova, a to bez konce a bez nstupce; jednou pinesl ob vnho
odpykn a smen, nyn tak, vkroiv do nejsvtj svatyn v nebesch, pimlouv
se za ns (id. kap. 4-9). V nm jsme vichni knmi, avak jen abychom vzdvali
chvly a dky, a abychom sebe a ve, co jest naeho, Bohu obtovali; a on sm
jedin mohl svou obt Boha smiti a za hchy zaplatiti (1. Pt. 2,9; Zj. 1,5-6). Co
zbv, neli e jejich knstv je bezbon svatokrde?
Avak ponvad oni se nestyd vychloubati se, e jsou nstupci apotol, stoj za
to se podvati, s jakm sebevdomm oni pln jejich koly. Akoli by bylo bvalo
teba, aby byli mezi sebou zajedno, jestlie chtli, abychom jim vili; nyn spolu
oste zpas o apotolskou posloupnost biskupov, ebrav mnii a obtnci.
Biskupov uvdj, e dvanct mu bylo pibrno k adu apotolskmu s jedinenou vsadn moc, a e oni jsou na jejich mst a stupni, protoe vynikaj ct nad
jin (odd. 24. knon 1.). Obyejn kn jsou pr na mst sedmdesti, kte byli

159
pozdji od Pna ureni. Avak to jest pli chab dvod a nepotebuje arci dlouhho
vyvracen; vdy uznvaj ze svch zznam, e dve, ne nastala v crkvi belsk
roztrka a jeden kal: J jsem Petrv, druh j Apollv, 80) nebylo dnho rozdlu
mezi starm a biskupem (Hieronymus v list k Titovi je citovn odd. 93. knon:
teme a odd. 95. knon: Kdysi). Mnohem sprvnj bylo mnn tch, jim se zdlo,
e toto rozlien bylo pejato od pohan, kte mli sv flaminy, 81) kuriony,82)
luperkly,83) salie,84) vrchn kn a ostatn, rozlien podle stupn hodnosti (4. kniha
Mylenek odd. 24. knon 10. a v Dekretech Gratian. odd. 21. knon 1.). ebrav
mnii se vydvaj za zstupce apotol toliko pro tu podobnost, v n se od nich
naprosto odliuj: e toti pobhaj sem a tam a jsou ivi z cizho. Apotolov toti
nepeletovali slep kamkoliv, jako tito pobudov, nbr li tam, kam byli od Pna
volni, aby ili ovoce evangelia; a nepsli sv ln bicha z ciz prce, nbr ve
svobod, je jim byla od Pna propjena, pouvali dobroty tch, kter vzdlvali
slovem. Ale nebylo teba, aby se mnii, jako by nemli svdectv Psem, musili krti
cizm pem, kdy jsou dostaten popisovni jasnou vpovd Pavlovou. Slyeli jsme,
prav, e nkte mezi vmi chod nepokojn, nic nedlajce, nbr podivn jednajce
(2. Te. 3,11). (Viz toto msto u Theofylakta!).85) Na jinm mst: Z tch jsou i ti, kte
vchzej do dom, a jmajce vod enky obten hchy, kter se stle u, ale nikdy
k poznn pravdy pijti nemohou (2. Tim. 3, 6-7). Ponvad, jak pravm, nemohou
tyto vpovdi vyvrtiti spravedlivm protidvodem, necha ady apotol, od nich
jsou tak vzdleni jako zem od nebe, penechaj jinm. Zkoumejme tedy svcen
knstva v tom smyslu, jak krsn souhlas s adem apotolskm. N Pn,
ponvad jet nebyla ustanovena dn forma crkve, uloil svm apotolm, aby
kzali evangelium vemu stvoen, a aby ktili ty, kdo uv v odputn hch
(Mk. 16,15-16). Dve vak jim uloil, aby rozdlovali svat znamen jeho tla i krve
podle jeho pkladu; o obtovn nen ani zmnky (Lk. 22,19 n). Hle, svat,
neporuiteln a vn zkon, kter je uloen tm, kdo nastupuj na msto apotol;
v nm pijmaj rozkaz, tkajc se kzn evangelia a posluhovn svtostmi. Tud ti,
kdo se nevnuj kzn evangelia a vysluhovn svtost, drze pedstraj kol
apotol. A zase ti, kdo obtuj, chlub se neprvem adem spolenm s apotoly.
Patrn je vak rozdl mezi apotoly a tmi, kte dnes maj stti v ele sprvy
sbor. Pedevm ve jmnu. Akoli sice podle obsahu i koene slova ob strany
mohou bti zvny apotoly, ponvad ob byly poslny od Pna (m. 10,15;
Lk. 6,13); pece onch dvanct zvlt vyvolil Pn, aby svtu zvstovali nov kzn
evangelia a obzvlt chtl, aby se nazvali apotoly, ponvad velmi zleelo na
tom, aby byla rozena pesn znalost o posln tch, kte mli pinet vc novou a
neslchanou. Tito jsou spe nazvni presbytery a biskupy. Potom je rozdl
v povinnosti. Nebo akoliv ob strany maj stejn posluhovati slovem a svtostmi,
pece onm dvancti bylo uloeno, aby ili evangelium do rznch konin bez
vymezen hranic (Sk. 1,8), kdeto tmto jsou pidleny jednotliv sbory. Tm se vak
nepopr, e by ten, kdo stoj v ele jednomu sboru, nemohl pomhati jinm sborm,
a ji nastane njak zmatek, kter vyaduje jeho ptomnosti, anebo me, sm jsa
neptomen, pouovati psemn vzdlen sbory. Avak ponvad k zachovn pokoje
v crkvi je nevyhnuteln tato crkevn sprva, je jednomu kadmu uloeno, co m
konati, aby vichni zrove neuvdli crkev ve zmatek, aby se bez povoln, bez cle
nerozbhali, aby se slep neshromaovali na jednom mst, a aby uprzdnn sbory

160
podle libosti neopoutli. Toto rozlien stanovil Pavel, kdy pe Titovi takto: Z t
piny jsem t zanechal na Krt, abys to, eho je tam jet poteb, spravil a
ustanovil po mstech star (Tit. 1,5). Tot ukazuje Luk ve Skutcch (20,28), kdy
uvd Pavla takto promlouvajcho ke starm efezskho sboru: Bute tedy sebe pilni i
veho stda, v nm vs Duch svat ustanovil biskupy, abyste dili crkev Bo, kter
sob dobyl svou krv. Tak pipomn Pavel Archippa, biskupa Kolosskch (Kol. 4,17) a
jinde biskupy Filippsk (Fil. 1,1).
Jakmile bude dn k tomu vzat zetel, bude mono pohotov vymeziti, jak je
kol presbyter *) a kdo m bti pokldn za presbytera, anebo spe, co vbec
tento stav znamen. Jeho kolem jest hlsati evangelium a vysluhovati svtosti.
Ponechvm stranou, jak vysokou mravn bezhonnost mus vynikati star a m
mus obzvlt pedti jednotlivce. Nebo nen nyn mm kolem, abych sledoval
vechny dary dobrho paste, nbr toliko abych naznail, co vyznvaj ti, kdo se
nazvaj presbytery. Biskupem jest, kdo byl povoln ke slub slova a svtosti a svj
ad kon v dobr ve. Biskupy i presbytery nazvm bez rozdlu sluebnky crkve.
Stavem jest samo povoln.
Dle je teba nyn povdti, jak je obsah povoln. Ten zle ve dvou vcech:
uruje jednak mue, ktermi maj bti ustanovovni biskupov nebo presbytei,
jednak obad neboli ceremonii, podle n maj bti vysvceni. Doklad zvaznho
ustaven neme bt vzat z ustaven apotol, kte se dali do prce, neekajce na
lidsk povoln, nbr oprajce se toliko o rozkaz Pn. Ani nen dosti znmo, jakho
du se dreli sami apotolov, a na to, co podv Pavel na tom mst, je jsme
nedvno zmiovali, e zanechal Tita na Krt, aby ustanovil po mstech biskupy
(Tit. 1,5), a jinde napomn Timotea, aby bez uven nevzkldal rukou na dnho
(1. Tim. 5,22). A Luk uvd ve Skutcch (14,23), e Pavel a Barnab ustanovili
presbytery v jednotlivch sborech v Lyste, Ikonii a Antiochii. Tmto mstm dodali
nramnho lesku kn s mitrami, jak to invaj se vemi msty, o kterch se jim zd,
e jim jdou k duhu. Odvodili toti odtud, e toliko oni maj moc zizovat a vysvcovat
kn, jak kaj, a aby svmu svcen ped nevdommi dodali skvlm vnjkem
nboensk cty, obesteli je mnoha obady. Avak klamou se, kdy se domnvaj, e
svtit a zizovat je nco jinho, neli ustanovovat sboru biskupa a paste, ali
vysvcuj a zizuj podle pedpisu Pavlova. Konaj-li to jinak, zkrucuj naprosto chybn
tyto Pavlovy vroky podle sv libovle. A ovem konaj to daleko jinak. Nebo
nezizuj na biskupstv, nbr na knstv. Tak urujeme, kaj, ke slub crkve. Ale
domnvaj se snad, e jest jin sluebnost crkve, neli sluebnost slova? Vm sice, e
hned zanou zpvat tuto psniku, e jejich obtnci jsou sluebnci crkve. Avak
dn, kdo je pi zdravm rozumu, jim nev, ba pravda Psma je vyvrac, protoe
neuznv jinho sluebnka crkve, neli hlasatele Boho slova, povolanho ke sprv
sboru, jej nazv nkdy biskupem, nkdy presbyterem a nkdy tak pastem
(Sk. 14,23; 20,28; 1. Pt. 5,4).
Jestlie vak odvt, e crkevn ustanoven zakazuj pipoutti nkoho bez titulu,
ani to mi nen neznmo. Avak tituly, kter pedstraj, neuznvm za zkonn. Zdali
vt st titul nejsou hodnosti, osobn pocty, kapituly, obro, kaplanstv, pevorstv
a dokonce mnisk dstojenstv, je jsou odvozena jednak z kostel katedrlnch,
jednak patrontnch, jednak z oputnch svaty a jednak i z klter? Vykldm a
s pesvdenm tvrdm, e toto ve jsou satanovy domy hanby. Nebo k jakmu

161
kolu jsou tito vichni zizovni, ne-li, aby obtovali a znovu na smrt vydvali Krista?
Konen nikoho nezizuj ne k obtovn: a to znamen zasvcovati nikoliv Bohu,
nbr blm. Avak prav a jedin zzen jest povolati ke sprv crkve toho, jeho
ivot i uen bylo vyzkoueno a takovho uvsti v ad. V tomto smyslu se slu, aby
byla vykldna ona msta Pavlova, akoliv obsahuj obad a d povoln zrove
s vlastnm povolnm. Vak o obadu bude jednno hned na pslunm mst.
Nyn projednejme to, co mme po ruce: Z jakch mu toti maj bti zizovni, to
jest povolvni sluebnci crkve. Co tedy? Penesl snad Pavel na Timotea a Tita
prva propjovati tento ad, jak si nyn osobuj satrapov86) s biskupskou epic
[inful]? Naprosto ne, nbr kdy obma dal pkaz, jak maj spravovat a dit sbory
v krajch, v nich byli zanechni, pipomn jednomu, aby netrpl uprzdnnch
sbor a druhho napomn, aby nepipoutl nikoho, le osvdenho. Zdali pak
Pavel a Barnab, jako njac metropolitov87) udleli crkevn statky? Ani zdaleka ne.
Ostatn nemyslm, e ti vichni dosazovali podle svho volnho uznn sborm bez
jejich vdom a dotaz duchovn, jak se jim uzdlo, nbr e po spolen porad se
sbory povolvali k tomu adu ty z brat, kte se osvdili istm uenm a
bezhonnjm ivotem. A jestlie chtli, aby se sbory nerozpadly, bylo nutno, aby ti,
v jejich rukou leelo rozhodnut, postupovali takto: e si sbor, kter zamlel voliti
fare [sluebnka], dve ne pistoup k porad, povol ze sousedstv jednoho nebo
dva biskupy vynikajc i svatm ivotem i istm uenm nad jin, s nimi by
projednal, kdo by se nejlpe hodil, aby byl ustanoven. Zdali vak je vhodnj, aby
byl biskup volen shromdnm celho sboru, i hlasovnm nkolika, jim byl tento
kol sven, anebo dokonce rozhodnutm vrchnosti, o tom neme bt stanoven
dn urit zkon, nbr rozhodnut m bti voleno podle asovch pomr a
mstnch zvyklost. Cyprian tvrd rozhodn, e jsou dn zvoleni jen ti, kdo jsou
voleni spolenm hlasovnm veho lidu. A e tento zpsob volby pevldal v on
dob v mnohch koninch, to dokazuj djiny.
Avak ponvad se sotva kdy pihod, aby tolik hlav njakou vc jednomysln
sprvn dojednalo a tm jest pravdiv onen vrok: e nevdom lid se tp
v rzn mnn (Vergil. Aeneis 2,39), zd se mi, e je vhodnj, aby tento volebn
kon vykonala bu vrchnost, nebo rada starch, anebo nkolik starch, vdycky, jak
jsem pravil, s pizvnm nkolika biskup, jejich vru i poestnost maj vyzkouenou.
Avak to mohou lpe obstarati podle pomr a asu knata nebo svobodn obce,
jim zbonost le na srdci. Jist zcela pokazili sprvn zizovn rohat*) hodnosti
svmi prvy propjovati ad, navrhovati k adu, zastupovati v ad, ochraovati
ad a jinmi tyranskmi iny takovho druhu. Avak tak toho, kaj, vyadovala
zkaen doba, aby rozhodovn pi volb bylo vzneseno na nkolik pednch biskup,
ponvad u lidu i u vrchnost vce platila z a stranickost pi jmenovn biskup,
neli sprvn a zdrav sudek. Ovem mon, e se toto stalo lkem krajnho zla
v pomrech tak alostnch. Avak jakmile se ukzalo, e lk je kodlivj ne sama
nemoc, pro nen leno i toto nov zlo?
Ale crkevn ustanoven **) zcela pesn stanov, aby biskupov nezneuili sv moci
k zhub crkve. Akoli, mme-li vyznat pravdu, tato ustanoven jsou spe pochodn,
zaplen k zhub celho svta, neli opaten ke sprv dobrho du. To vak
nechvm stranou. Pro vak tu petsm ustanoven, kter jsou svm pvodcm,
kdykoliv se jim zlb, pouze k posmchu? i snad pochybujeme, e kdysi lid rozuml,

162
e je spoutn nejsvtjmi zkony, kdy vidl, e mu bylo uloeno pravidlo ze slova
Boho, kdykoli se schzel k volb biskupa? Vdy mu musil pouh hlas Bo bt
prvem cennj neli nekonen myridy bezcennch ustanoven! Ale pesto lid,
pokaen nejhorm zaujetm, neml dn pochopen pro zkon a spravedlnost. Tak
dnes, tebae byly sepsny nejlep zkony, pece zstvaj pohbeny v listinch;
mezitm se ujalo jako veobecn zvyk, e skoro jenom holii, kuchai, pohni
mezk, levoboci a podobn chamra jsou voleni za paste sbor; nepehnm,
eknu-li, e biskupstv jsou odmny za smilstv a cizolostv. Nebo kdy se jich
dostane myslivcm a ptnkm, nutno se domnvati, e to jet pekrsn dopadlo.
Tak nedstojnmu stavu se dostv neblah podpory crkevnch ustanoven. Lid ml
kdysi, pravm, nejlep ustanoven, kdy mu slovo Bo pedpisovalo, e biskup mus
bti bez hony, zpsobn k uen, ne svrliv, ne lakomec atd. (1. Tim. 3,2-3; Tit.
1,7 n). Pro tedy byl kol voliti fare penesen od lidu na tyto hodnoste? Ponvad
uprosted stranickch hdek lidu nebylo slyeti slovo Bo. A pro dnes nen tento
kol penesen z biskup, kte nejen znsiluj vechny zkony, nbr odloive stud,
v libovli, lakomstv a ctidostivosti smuj a uvdj ve zmatek lidsk s boskm?
Zda je mono jen vydret poslouchati, e jsou povolvni za paste crkve ti, kdo
nikdy ani jednoho ze svho stda nespatili, kdo se nsiln zmocnili dren sboru jako
by lo o neptelsk zbo, kdo si jej vymohli v soudnch hdkch, kdo si jej koupili za
uritou cenu, kdo si jej vyslouili za pinav sluby, anebo kdo jako chlapci sotva
vatlajc do nho vyrostli jakoby do ddictv po strcch a pbuznch? Zdali pak kdy
takovho stupn dostoupila svvole lidu jakkoli zkaenho a bez zkona ijcho? Ti,
kdo se mohou dvati na tento vzhled crkve, jak jej lze spatiti v na dob, se
suchma oima, jsou ukrutn a bezbon; ti, kdo zanedbvaj len, akoliv je to
v jejich monostech, pekonvaj vekerou nelidskost.
Nyn vylome tu druhou vc v povoln presbyter: podle jakho obadu maj bti
vysvceni. Kdy n Pn odeslal apotoly ke kzn evangelia, dechl na n (Jan
20,22). Tmto znamenm naznail moc Ducha svatho, kterou je obdail. Toto
vydechovn podreli i tito dob muov, a jako by vydvali Ducha svatho ze svho
hrdla, bru nad tmi, kter dlaj obtnky: Pijmte Ducha svatho. Tak
neopomenou nic, v em by se zpozdile nepitvoili, nekm, po zpsobu herc, v jejich he rukou i tla je jaksi podklad i mrnost, nbr po zpsobu opic, kter
libovoln a bez vbru napodobuj cokoliv. Zachovvme, kaj, pklad Pn. Avak
Pn inil mnoh, co nm nemlo bt pkladem. Pn ekl uednkm: Pijmte Ducha
svatho;88) ekl i Lazarovi: Lazare, poj ven!89) lakem rannmu ekl: Vsta a
cho!90) Pro nekaj tot vem mrtvm a lakem rannm? Podal doklad o sv
bosk moci, kdy dechnutm na apotoly je naplnil darem Ducha svatho. Jestlie
usiluj dosci tho, soupe s Bohem a div e ho nevyzvaj na souboj. Ale k vsledku
maj velmi daleko a svm nejapnm posunkem se jen vysmvaj Kristu. Jsou sice tak
drz, e se opovauj tvrditi, e skuten udlej Ducha svatho, avak jak tomu je ve
skutenosti, o tom pouuje zkuenost, kter prokazuje, e z ko se stvaj oslov a
z poetilc blzni vichni, kdo jsou vysvcovni na knze. A pece se nechci proto
s nimi pustit do sporu, odsuzuji jen sam obad, kter neml bt brn za pklad,
jeto ho Kristus pouil jako jedinenho znamen zzraku. Prv tak je nesm chrniti
vmluva, e Krista napodobovali. Avak od koho pak pijali pomazn? Odpovdaj, e
je pijali od syn Arona, od nho zan jejich stav (4. kniha Mylenek, odd. 24.

163
knon 8. a v Dekretech Gratian. odd. 21. knon 1.). Chtj se tedy radji ustavin
chrniti pevrcenmi pklady, neli aby vyznali, e sami vymyslili to, eho bez
rozmyslu uvaj. Ale mezitm nepozoruj, e p kivdu na knstv Kristov, kdy se
vydvaj za nsledovnky syn Aronovch, protoe toto jedin knstv bylo vemi
starmi nastnno a naznaeno. V nm tedy byla ta vechna knstv dovrena a
naplnna, v nm tak pestala, jak jsme ji nkolikrt opakovali a jak to dosvduje
epitola k idm bez pomoci jakchkoliv pipojench poznmek. Jestlie maj tak
velik zalben v Mojovch obadech, pro nevedou k obtem voly, telata a
bernky? Maj toti velkou st ze starho svatostnku a cel idovsk bohosluby.
Avak to jet chyb jejich nboenstv, e neobtuj telata a voly. Kdo by nevidl, e
toto zachovvn pomazn je mnohem zhubnj ne obzka? Obzvlt kdy
k tomu pistoup povra a farizejsk nzor o hodnot skutku. id skldali do obzky
dvru ve spravedlnost, tito vkldaj do pomazn duchovn dary. Nebo to jest, jak
se Bohu lb, posvtn olej, kter vtiskuje nevyhladiteln charakter. Jako by se olej
nedal setti prachem a sol, a jestlie dr pli pevn, mdlem? Avak onen
charakter je duchovn! Co m olej spolenho s du? Co zapomnli, co odkvaj
z Augustina: Bude-li odstranno slovo od vody, nezbude nic ne voda (1. otzka,
knon 1.: Odtrhni); e vak slovo psob, e se stv svtost? Kter slovo chtj
uvst pro sv mazadlo? Snad to, kter bylo nazeno Mojovi, kdy ml pomazati
syny Aronovy (2. Moj. 28,41; 29,7; 30,30)? Avak tam je tak pkaz o sukni, efodu,
epici a o korun svatosti, jimi ml bti ozdoben Aron; a o suknch, psech a
epikch, do nich mli bti obleeni jeho synov. Je tam pkaz o zabit volka,
o obtovn jeho tuku, o tom, jak maj bti rozsekni a spleni skopci, jak maj bt
posvceny koneky u a aty krv jednoho ze skopc,91) a o jinch konech bez
potu. Kdy tyto pominuli, divm se, pro se jim lb toliko pomazn olejem. Jestlie
se vak rdi krop, pro se krop radji olejem ne krv? Arci oni usiluj o duchaplnou
vc: zhotovit z kesanstv, z idovstv a z pohanstv jakoby sevnm zplat jedno
nboenstv. Pchne tud jejich pomazn, ponvad postrd koen, to jest slova
Boho.
Zbv vzkldn rukou, o nm je znmo, e bylo zachovvno od apotol,
kdykoli nkoho ustanovovali ke slub crkvi. Z toho dvodu nazv Pavel vzkldn
rukou starovstva vlastnm zzenm, kterm byl Timoteus pijat do biskupstv
1. Tim. 4,14). Akoli vm, e starovstvo na tomto mst je nktermi chpno jako
shromdn starch [t.j. laik], avak po mm soudu rozum se tm prostji
shromdn sluebnk slova. Myslm pak, e tento obad byl zaveden podle obyeje
id; ti jako by Bohu pedkldali vzkldnm rukou to, co chtli mt poehnno a
posvceno. Tak Jkob chtje poehnati Efraimovi a Manassesovi, vloil ruku na jejich
hlavy; v tom smyslu, jak se domnvm, vzkldali id podle pedpisu zkona ruce na
sv obti (1. Moj. 48,14; 4. Moj. 8,12; 27,23; 3. Moj. 1,4; 3,2; 4,4 a jinde). Proto
naznaovali apotol vzkldnm rukou, e obtuj Bohu toho, na nho vzkldaj
ruce. Co tedy? Sledovali tm stny zkona? Naprosto ne. Avak bez jakkoli povry
pouvali tohoto znamen vade, kde toho bylo teba. Vzkldali toti ruce na ty, jim
vyproovali od Hospodina Ducha svatho a vysluhovali jej pod takovm znamenm
proto, aby dali na jevo, e nevychz z nich samch, nbr e sestupuje s nebes,
zkrtka, bylo to znamen, v nm odporuovali Pnu toho, jemu chtli vyprositi dar
Ducha svatho; a bylo Bo vl, aby byl tehdy jejich sluebnost udlen (Sk. 7,59;

164
9,17). Ale a u tomu bylo jakkoli, mme to hned pokldat za svtost? Apotol se
modlili, klece na kolenou, nebudeme tud klekati na kolena, aby to nebyla svtost?
(Sk. 21,5; 26,14). O uedncch se vypravuje, e se modlili obrceni k vchodu. M
nm tedy pohled na vchod bti svtost? Pavel chce, aby se modlili mui na velikm
mst pozdvihujce ist ruce a pipomn se, e astji byla modlitba od svatch
konna s pozdvienma rukama (1. Tim. 2,8; alm 63,5; 88,10; 141,2; 143,6); tak
pozdvien rukou se m stt svtost? Konen vechny postoje svatch se maj
pemnit ve svtosti? Nechme tedy stranou spor a j strun vylom, k emu se
dnes uv toho obadu. Kdybychom ho uvali v tom smyslu, e bychom po zpsobu
apotol udleli dary Ducha, budeme jednati smn. Nebo nm tato sluebnost
nebyla od Pna svena, ani nebylo toto znamen ustanoveno. Avak pape i jeho
druina se tm ustavin ohnji, aby se vilo, e takovmi znamenmi udluj Ducha
svatho, jak jsme o tom zevrubnji pojednali, kdy jsme mluvili o jejich bimovn.
Avak jestlie by ten, kdo je pijmn na biskupa [sprvce], byl jm ustanoven
uprosted shromdnho sboru, jestlie by mu byla pipomenuta jeho povinnost a
jestlie by nad nm byly proneny modlitby a pi tom by na nho nejstar vzkldali
ruce bez mystickho myslu, jen aby sm ctil, e je nabzen Bohu ke slub, a aby i
crkev byla povzbuzena k tomu, aby jej na spolench prosbch odporouela Bohu,
takovto vzkldn rukou by nikdo nerozumn nezavrhoval.
Pvod, ustanoven i psoben diakon [jhn] je popsno od Luke ve Skutcch
(6,1-6). Kdy toti vzniklo reptn mezi eky, e v pisluhovn chudm byly jejich
vdovy zanedbvny, apotolov omlouvajce se, e nemohou postait obma
adm, jak kzn slova, tak pisluhovn pi stolech, podali mnostv, aby si
vybrali sedm mu dobr povsti, kter by ustanovili k tto prci. Hle, to je kol
jhn: mti pi o chud a slouiti jim. Odtud maj i jmno.*) Jsou toti tak zvni jako
sluebnci. Potom Luk pipojuje jejich ustanoven. Ty, kter si vyvolili, k, postavili
ped obliejem apotol a ti pomodlive se, vzkldali na n ruce. K by dnes mla
crkev takov jhny a k by je ustanovovala takovm obadem: toti vzkldnm
rukou, o em jsme ekli, podle naeho zdn, dosti. O jhnech se zmiuje i Pavel
(1. Tim. 3,8 a 12) a chce, aby byli poctiv, ne obojac, ne mnoho vna pijc, ne
dostiv mrzkho zisku, ve ve dobe vzdlan,**) mui jedn manelky, kte by
dm i dtky sv dobe spravovali. Avak co maj s tmito jhny spolenho ti, kter
oni nm za n vydvaj? Nemluvm o lidech, aby si nestovali, e neprvem je jejich
uen posuzovno podle lidskch chyb; nbr tvrdm, e prv pro ty, kter nm
podle svho uen pedkldaj jako jhny, pouvaj nezaslouen svdectv tch
mu, je apotolsk crkev ustanovila za jhny. kaj, pokud jde o jejich jhny, e
pomhaj knm, e pisluhuj pi vech svtostech, je jsou vykonvny, to jest pi
ktu, pi mazn kimem, pi paten a kalichu, e pijmaj obti a kladou je na olt,
e upravuj stl Pn a pokrvaj jej, e nos k, a e pedtaj lidu evangelium i
epitolu. Je zde jedin slovo o prav slub jhn? Nyn poslyme o jejich
ustanoven! Na jhna, kter je zizovn, vzkld ruku jenom biskup. Pipevuje mu
utrku [orarium], to jest tolu na lev rameno, aby si uvdomil, e pijal lehk jho
Pn, aby tak ve, co je neprav, podroboval bzni Bo. Podv mu text evangelia,
aby si uvdomil, e je jeho hlasatelem. Co to m spolenho s jhny? To dlaj
vskutku prv tak, jako kdyby nkdo kal, e ustanovuje apotoly a nadil by jim
toliko, aby zapalovali kadidlo, oiovali sochy, zametali chrmy, chytali myi a

165
vyhnli psy. Kdo by strpl, aby tento druh lid byl zvn apotoly, a aby byli
srovnvni se sammi apotoly Kristovmi? Nadle tedy nemaj nalhvat, e jsou
jhny ti, jich ustanovuj jen k tomu, aby byli herci pi jejich pedstavench. Nazvaj
je tak levity a jejich oprvnn i pvod vztahuj a k synm Lvi. To mohou, pokud
se mne te, jenom a piznaj, co je tak pravda, e zapeve Krista, vracej se zpt
k levitskm obadm a ke stnm Mojova zkona.
Nyn si jet jednou veobecn povzme, jak je teba smleti o svtosti svcen
knstva. Avak abychom pli dlouho neopakovali, co jsme vyloili shora, skromnm
a uenlivm tenm, jak jsem si pedsevzal pouiti, me postait, e nen dn
svtost Bo tam, kde se neukazuje pi obadu pipojen zaslben; anebo jet lpe,
kde nelze v obadu vidti zaslben. Zde nen ani potuchy o njakm zvltnm
zaslben. Nadarmo bychom tedy hledali obad, kterm by mlo bt zaslben
potvrzeno. A opt, neteme o dnm obadu, e byl ustanoven od Boha: Svcen
tud neme bt dnou svtost.
O MANELSTV
Posledn jejich svtost je manelstv. Jakkoliv o nm vichni vyznvaj, e bylo
ustanoveno od Boha (1. Moj. 2,21 n; Mat. 19,4-6), tak a do dob ehoovch92) nikdo
nevidl, e by bylo dno jako svtost. A koho, pokud by byl stzliv, by to bylo kdy
napadlo? Je to dobr a svat Bo zzen. I zemdlstv, stavitelstv, obuvnictv a
holistv jsou zkonit Bo zazen, a pece nejsou svtostmi. Nebo pi svtosti se
vyhledv netoliko, aby to bylo Bo dlo, nbr aby tu byl i zevn obad od Boha
ustanoven, kterm by se utvrzovala zaslben. Hoi usoud, e nic takovho nen pi
manelstv.
Avak, kaj,93) je to znamen svatho vztahu, to jest, duchovnho spojen Krista
s crkv. Rozumj-li pod slovem znamen symbol, kter nm byl od Boha dn za tm
clem, aby povznesl jistotu na vry, jsou od pravdy daleko vzdleni. Chpou-li
znamen jednodue jako to, eho je pouito ke srovnn, uki, jak byste usuzuj.
Pavel k (1. Kor. 15,41 n): Jako se hvzda li od hvzdy jasnost, tak bude vzken
z mrtvch. Hle, zase svtost! Kristus k: Podobno jest krlovstv nebesk zrnu
hoinmu.94) Hle, druh svtost! Opt k: Podobno jest krlovstv nebesk
kvasu.95) Ejhle, tet svtost. Izai k:96) Aj, Hospodin jako past stdo sv psti
bude. Hle, tvrt. Na jinm mst:97) Hospodin jako siln rek vyjde. Ejhle, pt
svtost. A kde je toho konec nebo mra? Podle tohoto zpsobu bude vecko svtost.
Kolik je v Psmu pirovnn a podobenstv, tolik bude svtost. Ba dokonce i zlodjstv
bude svtost, ponvad pece jest napsno: Den Hospodinv jako zlodj 98) Kdo
snese tyto chytrky, kte tak nerozumn van? Piznvm ovem, kolikrt hledme
na vinn kmen, e jest nejlpe si pipomenouti, co k Kristus:99) J jsem ten vinn
kmen, vy ratolesti a Otec mj vina jest. Kolikrt ns potk past se stdem, e je
tak dobr, napad-li ns onen vrok:100) J jsem ten dobr past, ovce m hlas mj
sly. Avak kdyby nkdo takov podobenstv potal mezi svtosti, ml by bt posln
do stavu101) pro duevn chor.
Pichzej vak s Pavlovmi slovy, podle nich pr se manelstv dostv jmna
svtosti. Kdo miluje enu svou, sebe samho miluje. dn zajist neml nikdy svho

166
tla v nenvisti, ale krm a chov je, jako i Pn crkev. Nebo jsme dov tla jeho,
z jeho masa a z jeho kost. Proto opust lovk svho otce i matku a pipoj se k sv
manelce i budou ti dva jedno tlo. Svtost102) tato jest velik, ale j pravm o Kristu a
o crkvi (Ef. 5,28-32). Ale takto nakldat s Psmy, znamen smovat zemi s nebem.
Pavel, aby ukzal manelm, s jak jedinenou lskou jsou povinni milovati sv
manelky, dv jim za pklad Krista. Nebo jako on vylil na crkev, kterou sob
zasnoubil, svou niternou lsku, tak chce, aby kad byl naklonn vi sv vlastn
en. Potom nsleduje: Kdo miluje svou enu, sebe samho miluje, jako Kristus
miloval crkev. Aby dle pouil, jak Kristus miloval crkev, toti prv tak jako sebe
sama, ano jak byl zajedno se svou nevstou crkv, vztahuje na nho Pavel, co podle
Moje Adam ekl o sob. Kdy toti byla ped nho pivedena Eva, o n vdl, e
byla stvoena z jeho ebra, k: Tato jest kost z mch kost a tlo z mho tla
(1. Moj. 2,23). Pavel svd, e toto ve bylo duchovn naplnno pi Kristu a pi ns,
kdy k, e jsme dov jeho tla, z jeho masa a z jeho kost, a tak jsme jedno tlo
s nm. Nakonec pipojuje zvoln: Tajemstv toto velik! A aby nikdo nebyl oklamn
dvouznanost tohoto slova, k vslovn, e nemluv o tlesnm spojen mue a
eny, nbr o duchovnm manelstv Kristov s crkv. A arci, je to vskutku velik
tajemstv, e si Kristus dal vyjmouti ebra, z nho bychom byli stvoeni. To
znamen, akoli byl siln, chtl bti slabm, abychom v jeho sle nabyli nov moci,
take ji neijeme jenom jemu, nbr on ije v ns. 103) Je uvedl v omyl nzev
svtost. Bylo vak sprvn, aby za jejich nevdomost pykala cel crkev? Pavel to
nazval mysterium, tajemstv. Akoliv pekladatel mohl ponechati toto ren,
latinskm um nikoli neznm, anebo je peloiti slovem arcanum tajemstv, dal
pednost vrazu sacramentum104) svtost, ale ne v jinm smyslu, ne v jakm Pavel
ecky uil slova mysterium. A si nyn jdou a a s kikem napadaj jazykozpyt ti, pro
jejich nevdomost ve vci snadn a kadmu pstupn tak dlouho a tak ohavn
tetili. Ale pro jenom na tomto mst tak velice zdrazuj slovko svtost, kdeto
nkolikrt je mjej bez povimnut? Nebo i v prvnm list k Timoteovi (1. Tim. 3,9)
bylo toho slova pouito pekladatelem Vulgty, a prv tak v tme list k Efezskm
(Ef. 5,3 a 9), vdy msto slova tajemstv (mysterium).
Budi jim vak prominut tento poklesek, mli vak pi svm lhan mt aspo dobrou
pam. Jak vak je to pobloudil lehkomyslnost manelstv, doporuovan
oznaenm svtosti, nazvati pozdji neistotou, poskvrnou a tlesnou pnou? Jak je
to nesmysln zdrovati kn od svtosti? Jestlie popou, e je nezadruj od
svtosti, nbr od touhy po souloi, ani tak mi neuniknou. Nebo vykldaj, e i
soulo sama je st svtosti, a e teprve v n je naznaena jednota, kterou mme
s Kristem, jakoto obdoba s pirozenost, ponvad mu a ena se stvaj jednm
tlem pouze tlesnm spojenm (4. kniha Mylenek odd. 27, knon 4. a knon: Kdy
spolenost 27. otzka, 2. poznmka knonu: Zkon bosk tamt).
Akoli zde nkte z nich nali dv svtosti: Jedna je spojen Boha a due ve
snoubenci a nevst, druh je spojen Krista a crkve, v maneli a manelce. Podle
toho je soulo pece svtost a bylo hchem zdrovati od n kterhokoli kesana.
Ledae snad svtosti kesan se tak patn shoduj, e nemohou platit zrove. Je
jet jeden nesmysl v jejich hodnotch.105) Oni tvrd, e ve svtosti je udlovn dar
Ducha svatho a vykldaj, e soulo je svtost, avak popraj, e by kdy byl Duch
svat v souloi ptomen (4. kniha Mylenek 33. odd. knon 2. a v Dekret. Gratian.

167
32. otzka, 2. knon: Cokoliv). A aby se crkvi neposmvali jednodue, jak dlouhou
adu blud, l, podvod a nepravost pipojili k jednomu bludu? ekl bys, e
nehledali nic jinho, neli skri pro ohavnosti, kdy uinili z manelstv svtost.
Jakmile toti toho jednou doshli, strhli na sebe rozhodovn v manelskch sporech;
nebo byla to vc duchovn, je nemla bt projednvna ped soudci svtskmi.
Nato ustanovili zkony, jimi upevnili sv tyranstv; ale zkony ty jsou jednak ped
Bohem zejm bezbon, jednak pro lidi zcela nespravedliv, jako na pklad tyto: e
manelstv, uzaven mezi nedosplmi i proti zkazu rodi, zstvaj pevn a
platn; e satky mezi pbuznmi a do sedmho stupn jsou nezkonn, a ty, je
byly uzaveny, e maj bt rozloueny. Avak ony stupn vytvej proti prvm vech
nrod a tak proti stav Mojov;106) e se nedovoluje mui, kter zapudil
cizolonici, aby pojal druhou enu; e nesmj vstupovati v manelstv duchovn
pbuzn; e od nedle devtnk107) a do osmho dne po velikonocch, po ti tdny
ped narozenm Janovm*) a od adventu a po Zjeven Pn**) nesmj se slaviti
svatby, a podobn vci bez potu, je by dlouho trvalo vypotvati. A je teba
konen vybednouti z jejich bahna, v nm se zdrel n vklad dle, ne jsem ml
v myslu. Zd se mi vak, e jsem pece troiku z toho zskal, ponvad jsem aspo
z sti sthl lv ki s tchto osl.
1) Katolick uen podvan Petrem Lombardskm a Tomem
Akvinskm.
2) Iz 40,13; m. 11,34.
3) Mat. 21.25.
4) Sk. 6,6; 8,17; 13,3; 19,6.
5) 1. Kor. 6,13.
6) m. 6,6.
7) Sk. 8,16.
8) m. 10,10.
9) Sk. 2,4.
10) viz poznmku na str. 10.
11) eck slovo presbyteros star znamen v crkevn mluv t
knz.
12) eho I. papeem od r. 590-604.
13) V kapitole o svtostech str. 170.
14) Dovolv se Melanchtona: Loci communes.
15) trasbursk reformtor Bucer a Augsbursk vyznn.
16) Mat. 26,75: Lk. 22,62.
17) Mk. 1,15.
18) Sk. 5,31.
19) V dialogu Faidon, v Obran Sokratov a j.
20) viz shora str. 184.
21) t.j. lidskho, jeho ustanoven a zkony tvoili lid
22) 1. Moj. 3,9 a 12.
23) 5. Moj. 17,8 a 9.
24) Alegorie, jinotaj.
25) Lk. 17,14; Mat. 8,4.
26) Papeem v letech 1198-1216
27) Crkevn historik v 5. stol.
28) t.j. z kn
29) Viz latinskou bibli zvanou Vulgata, na p. alm 7,18; 9,2;
95,2; 100,4 atd. (Kralick m oslavujte nebo dkinn.)
30) Kralick m dkinn.

168
31)
32)
33)
34)
35)
36)
37)
38)
39)
40)
41)
42)
43)
44)
45)
46)
47)
48)
49)
50)
*)
**)
52)
53)
54)
55)
56)
57)
58)
59)
60)
61)
62)
63)
64)
65)
66)
67)
68)
69)
70)
71)
72)
73)

Kralick m hchu.
Jakub 5,16.
Dekrety laternskho koncilu z roku 1215.
Mat. 16,19.
Znamenit bohoslovec, il 1096-1141 v Pai, zakladatel
mystiky, byl zvn druhm Augustinem.
Calvn uvd v tomto oddle vroky uznanch katolickch
theolog: Petra Lombarda, Tome Akvinskho, Alexandra
Halskho, Alberta Magna a Bonaventurry.
Dekretalie ehoovy z laternskho koncilu 1215 a bulla Eugena
IV. vyhlen na koncilu florenckm 1439.
Srovnej alm 18,6; 68,2 n a 15 n.
Vergilius: Aeneis III. 193.
Nae edice m publica confessio, veejn vyznn. Edice
z r. 1559 m asi sprvnji Publicani confessio, vyznn
publiknovo.
alm 19,13.
Iz. 40,8.
Nectarius: viz str. 192.
Mat. 18,18.
Mat. 18,20.
Viz dle str. 266 a d.
Mat. 16,19.
1. Kor. 6,9 n.
Nzor Tome Akvinskho.
2. Tim. 2,10.
Narka na papesk odpustkov bully, napsan na pergamenu a
opaten olovnou peet, nebo na odpustkov dopisy psan
olvkem.
Nkter odpustky se vzaly na urit msto (chrm, olt), jin na
rzn pvsky patrn z olova (ke, amulety) a nejastji na
odpustkov dopisy, je se prodvaly.
Srovnej Tome Akvinskho Summa II. 1, ot. 88.
Stoicismus je filosofick smr v dob vzniku kesanstv.
Ga. 3,13.
Tom Akvinsk, De Castro a j.
Pslov 3, 11 a 12; d. 12,5 n.
Kniha O pravm a nepravm pokn byla napsna teprve v 11.
stol.
Nar na Melanchtona, kter pomlel o oistci jak v Augsbursk
konfesi, tak i v jej Apologii
viz ve str. 121 a d.
Rozumj kest
Mat. 18,18.
Petr Lombardsk v Sentencch.
Viz ve str. 156.
Mat. 9.29.
Lk. 18,42.
Sk. 3,6.
Sk. 5, 15 n.
Sk. 19,12.
alm 45,8.
Jan 9,7.
Sk. 20,10.
Mat. 3,16; Jan 1,32.
Jak. 5,14.

169
74)
75)
76)
77)

Mk 6,13.
Vyholen msto na temeni hlavy
Autor dla zvanho Zlat summa, zemel po roce 1231.
Isidor (560-636) ze Sevily byl biskupem tamt a napsal 20
svazk Etymologi, jaksi slovnk tehdejho vdn.
78) Petr Lombardsk.
79) Mat. 27,51.
80) 1. Kor. 1,12.
81) Samostatn kn pslun jednomu bostvu
82) Duchovn pedstavitel kurie, kter opatoval jej posvtn zvyky
83) Kn bostva std
84) Kn Martovi
85) il v 11. stolet, byl arcibiskupem Ochridskm (Bulharsko). Napsal
nkolik koment knih SZ a vech knih NZ.
*) tj. kn, kazatel, far
86) S naznaenm jejich dikttorsk moci
87) Biskupov hlavnch mst
*) Podle dvou rk biskupskch epic
**) Dekrety III. laternskho koncilu z r. 1179.
88) Jan 20,22.
89) Jan 11,43.
90) Mat. 9,5.
91) 3. Moj. 8. kap.
*) Diakon=diakanos=sluebnk
**) Kral.: majc tajemstv vry v svdom istm.
92) Mnn eho VII. (papeem byl v letech 1073-1085).
93) Petr Lombardsk.
94) Mat. 13,31.
95) Mat. 13,33.
96) Iz. 40,11.
97) Iz. 42,13.
98) 1. Te. 5,2.
99) Jan 15,1 a 5.
100) Jan 10,12 a 27.
101) Calvin do Anticyry. Jmno t mst: ve Fokid, Lokrid a Thesalii,
kde rostla proslul emeice, lk proti lenstv.
102) Kral. tajemstv, ecky mysterion.
103) Ga. 2,20.
104) Ve Vulgat Ef. 5,32.
105) Lat. dignitatibus. Pozdj edice m dogmatibus, v jejich
dogmatech.
106) 3. Moj. 18,6.
107) Devt nedle ped velikonocemi
*) 24. ervna
**) 6. ledna

170

Kapitola est.
O KESANSK SVOBOD, O MOCI CRKEVN
A O SPRV STTN
Nyn mme pojednati o kesansk svobod. Vklad o tto vci naprosto nesm
opominouti ten, kdo si uloil, e strun obshne souhrn uen evangelia. Nebo je to
vc vsostn nezbytn a bez jej znalosti se svdom neodvauje pistoupit tm
k niemu bez pochybnosti, v mnohm vh a couv a neustle se tt a mate. Avak
zevrubnj pojednn o tto vci jsme odloili na toto msto, nebo ji shora jsme se
j strun dotkli. Ono toti hned, jak se uin njak zmnka o kesansk svobod,
bu se dostvaj do varu dosti, anebo vznikaj ztetn hnut, jestlie se zavas
nezakro proti tm rozpustilostem, kter jinak nejhe poru i nejlep vci. Zsti
toti pod roukou tto svobody stsaj se sebe vechnu poslunost vi Bohu a
oddvaj se bezuzdn nevzanosti, zsti se rozhouj domnvajce se, e svobodou
se odstrauje vechna umrnnost, d a volba vc. Co zde mme dlat, kdy se
takto ocitme v zkch? Mme dt kesansk svobod sbohem a nedat vbec
monost takovmu nebezpe? Avak jestlie ta se nezachov, jak bylo eeno, ani
Kristus, ani pravda evangelia nedojde sprvnho poznn. Spe je teba dt si prci
s tm, aby tak nezbytn st uen nebyla potlaena, a aby se zatm pece elilo onm
hloupm nmitkm, kter odtud obvykle vznikaj.
Kesansk svoboda, jak aspo j to vidm, zle ve tech vcech. Pedn, e se
svdom vcch, zatm co u ve hledaj sv ospravedlnn ped Bohem, maj
pozvednouti a povznsti nad zkon a zapomenouti na vechnu spravedlnost ze
zkona. Nebo ponvad zkon, jak ji bylo ukzno na jinm mst, nenechv
nikoho spravedlivm, bu jsme vyloueni z veker nadje na ospravedlnn, anebo
se musme zkona zbaviti. A to tak, e nebudeme brti docela dn zetel na skutky.
Nebo kdo se domnv, e aspo skrovouk dl skutk mus pinst, aby doshl
spravedlnosti, ten si neme opatiti ani mry, ani meze, nbr ukld si povinnost
plnit cel zkon. Vypusme tedy kadou zmnku o zkon a zanechme i jen pomylen
na skutky a chopme se, kdy jde a ospravedlnn, jedin milosrdenstv Boho,
odvrame pohled od sebe a hleme jedin na Krista. Nebo tam nen otzkou, jak
jsme spravedliv, nbr jakm zpsobem my, nespravedliv a nehodn, jsme pokldni
za spravedliv. Chce-li v tto vci svdom dosci njak jistoty, nesm popti zkonu
dnho msta. Ale nebylo by sprvn, kdyby proto nkdo soudil,3) e zkon je pro
vc zbyten, nebo proto je jet nepestv uiti, povzbuzovati a pobdati
k dobrmu, tebae ped Bo soudnou stolic nem v jejich svdom msta. Nebo
tyto dv vci jsou mezi sebou zcela odlin, a proto je musme dn a peliv
rozliovat. Cel ivot kesan m bti jaksi pemlen o zbonosti, ponvad byli
vyvoleni, aby byli svat (Ef. 1,4). kol zkona zle v tom, aby jim pipomnal jejich
povinnost, a tak rozncoval v nich touhu po svatosti a nevinnosti. Avak tam, kde se
svdom znepokojuje, jak jest mu Bh naklonn, a co bude mt odpovdti a s jakou
dvrou stti, bude-li povolno ped jeho soud, tu nesm bt uvdno, co poaduje
zkon, nbr jako spravedlnost mus bt postaven jedin Kristus, kter pekonv
vechnu dokonalost zkona. Okolo toho se to tm cel epitola Galatskm. Nebo

171
e jsou poetil vykladai,4) kte u, e v tomto list Pavel bojuje jenom za svobodu
v obadech, d se dokzati z prkaznch mst, jako jsou tato: Kristus byl pro ns
uinn zloeenstvm, aby ns vykoupil ze zloeenstv zkona; nebo: Ve svobod,
kterou vs osvobodil Kristus, stjte a nezapltejte se zase ve jho sluebnosti. Aj, j,
Pavel, pravm: Budete-li se obezvati, Kristus vm nic neprospje; kdo se obezv,
je povinen naplniti vechen zkon. Zbavili jste se Krista, ktekoli hledte bt
ospravedlnni v zkon, vypadli jste z milosti (Ga. 3,13; 5,1-4). V tchto mstech je
jist obsaeno nco vyho ne svoboda v obadech!
Za druh, co vyplv z onoho prvnho, e svdom m bti posluno zkona,
nikoliv jakoby pod tlakem nutnosti zkona, nbr m bti posluno Bo vle
dobrovoln, jsouc osvobozeno ode jha samho zkona. Ponvad toti mek
v ustavinch hrzch, pokud je pod panstvm zkona, nebude nikdy s bystrou
pohotovost naklonno Bo poslunosti, nebude-li prve obdaeno takovou svobodou.
Kam cl tato slova, postihneme rychleji i jasnji na pkladu. Je pikzn zkona,5)
abychom milovali naeho Boha z celho srdce, ze v due a ze vech sil. Aby se tak
stalo, je teba, aby byla due prve vyprzdnna ode veho jinho mylen i smlen,
aby bylo srdce oitno ode vech pn, a aby sly byly soustedny a shrnuty na
toto jedin. Ti, kte nad jin daleko pokroili na cest Pn, jsou velmi daleko od
tohoto cle. Nebo akoli miluj Boha z due a upmnm hnutm srdce, pece jet
maj znanou st srdce i due zabrnu tlesnmi dostmi, jimi jsou zdrovni a
zastavovni, take nemohou rychlm bhem spti k Bohu. Usiluj sice s mnohou
snahou, avak jednak tlo oslabuje jejich sly, jednak je obrac na sebe. Co maj
v takovm ppad dlat, kdy ct, e naprosto nenapluj zkon? Vli maj, tou,
usiluj, avak nic v t dokonalosti, v jak se slu. Jestlie hled na zkon, vid, e a
se pokouej a pemlej o ktermkoli skutku, kad je zloeen. Ale a se nikdo
neklame, soud, e skutek nen proto jet zcela zl, ponvad nen dokonal; a
proto, e to, co je na nm dobrho, jest pece Bohu mil. Nebo zkon tm, e
vyaduje dokonal milovn, zatracuje kadou nedokonalost. A tedy kad uvauje
o svm skutku, jen by podle nho ml bt aspo zsti dobr, a objev, e prv
proto je pestoupenm zkona, ponvad je nedokonal. Hle, jak na vech naich
skutcch le zloeenstv zkona, jestlie jsou konny podle mtka zkona. Avak
jak se potom maj neastn due vzchopit radostn k dlu, o nm nemohou doufati
nic jinho, ne e jim pinese zloeenstv? Na druh stran, jestlie osvobozeny od
tohoto psnho poadavku zkona, anebo lpe, od cel tvrdosti zkona, sly, e je
Bh vol v otcovsk laskavosti, radostn a s velikou horlivost budou odpovdat
volajcmu a budou jej nsledovat jako vdce. Zkrtka, kdo jsou svzni jhem zkona,
jsou podobni otrokm: tm jsou na jednotliv dni od pn urovny urit prce.
Nebo ti se domnvaj, e nic nevykonali a neodvauj se pedstoupiti ped tv pn,
dokud nen pesn mra prac hotova. Avak synov, s nimi otcov jednaj laskavji a
lidtji, nevhaj jim pinsti zapoat a nehotov prce, i kdy maj njakou vadu;
in tak v dve, e jejich poslunost a ochotnost srdce bude jim pjemn, i kdy
uin mn pesn to, co oni chtli. Takto musme pevn dvovati, e nae projevy
poslunosti dojdou schvlen od nejdobrotivjho Otce, a u jsou jakkoli nepatrn a
sebe hrub a nedokonalej. A tto dvry jest nm velmi zapoteb, nebo bez n se
budeme marn o cokoli pokouet: Vdy Bh nepot, e jej ct njak n skutek,
le ten, kter konme opravdov k jeho poct. Jak by to vak bylo mon uprosted

172
onch strach, kdy je pochybnost o tom, je-li Bh nam skutkem uren nebo
uctvn? A to je pinou, pro pisatel epitoly idm vecky dobr skutky, o nich
teme, e patily svatm otcm, pipisuje ve a hodnot je vhradn podle vry
(d. 11,2 n). O tto svobod je krsn msto v epitole manm (6,12 a 14); tam
Pavel vyvozuje, e hch nesm nad nmi panovat, ponvad nejsme pod zkonem,
ale pod milost. Kdy toti povzbudil vc, aby hch nepanoval v jejich smrtelnm
tle, a aby nevydvali svch d za odn nepravosti hchu, nbr aby se vydvali
k slub Bohu, jako by z mrtvch byli obivli, a dy sv za odn spravedlnosti Bohu;6)
(proti tomu vak mu oni mohli namtnouti, e dosud s sebou nos sv tlo pln
dostivost, a e hch v nich pebv); pipojuje proto tuto tchu ze svobody od
zkona, jako kdyby ekl: Akoli ct, e dosud nebyl hch vyhlazen, a e spravedlnost
v nich pln neije, e pece nen piny, pro by se dsili a klesali na mysli, jako by
byl Bh na n stle rozhoen pro zbytky hchu, ponvad skrze milost byli
osvobozeni od zkona, aby jejich skutky nebyly zkoumny podle jeho pravidla. Ti
vak, kte namtaj, e je nutno heiti, ponvad nejsme pod zkonem, a si
uvdom, e pro n neplat tato svoboda, jejm elem jest, aby ns nadchla
k dobrmu.
Za tet ns nem tv v tv Bohu zdrovati jakkoli cta k vnjm vcem, je
samy o sob jsou vcmi ppadnmi, abychom jich nkdy uvali, nkdy opomjeli,
ani by tm vznikl njak rozdl. Je velice zapoteb, abychom znali tak tuto svobodu.
Nebudeme-li ji znti, nebude mt nae svdom dnho pokoje a nebude konce
povrm. Dnes pipadme vtin jako hlupci, kdy podncujeme spor o svobodnm pojdn rznho masa, o svobodnm uvn svtench dn i odv a
podobnch vcech, co ovem podle jejich zdn jsou nejapn zbytenosti. Avak ta
vc je vnj, neli se obecn m za to. Nebo jakmile jednou svdom upadlo do
tenat, vstupuje do dlouhho a spletitho bludit, z nho je pozdji nesnadno
uniknouti. Jestlie nkdo zane pochybovati o tom, zda sm uvati lnu na pltna,
prdlo, kapesnky a runky, pozdji si nebude jist ani konopm a nakonec upadne do
pochybnosti, i pokud pjde o koudel. Nebo bude uvaovat, zda me obdvati bez
ubrousk, i zda se me obejt bez kapesnk. Jestlie se bude nkomu zdt
ponkud lahodnj pokrm zapovzen, nebude konec konc pojdat ped Bohem
pokojn ani vezdej chlb a obyejn pokrmy, kdy ho napadne, e by mohl sv tlo
ivit jet lacinjmi pokrmy. Bude-li mt rozpaky o sladm vn, nebude pozdji pti
ani beku s dobrm a klidnm svdomm. A nakonec se ani neodv dotknouti se
slad a chutnj vody. Konen se dostane tak daleko, e bude pokldati za zloin,
peloit, jak se k, stblo kem. Nebo zde nezan lehk zpas, nbr vede se
spor o to, zda Bh, jeho vle mus dit vechny nae mysly i iny, chce, abychom
toho neb onoho uvali. Odtud se nezbytn jedni dvaj zoufalstvm strhnouti do
zmatku, druz pohrdnou Bohem a zavrhnou bze ped nm a cestu, kter jim nen
schdn, si raz pes vechny pekky. Nebo vichni, kdo byli zachvceni takovou
pochybnost, a se obrt kamkoli, vade vid monost zrann pro svdom. Vm, k
Pavel (m. 14,14), e nic neistho nen (neistm mn bezbon), ne tomu, kdo
tak soud, e by bylo neist, jest neist. Tmito slovy podrobuje vechny vnj vci
naemu svobodnmu rozhodnut, jen kdy maj nae due dvod tto svobody u
Boha. Avak jestlie njak povriv mylenka nm psob starosti, je pro ns
popinno i to, co svou pirozenost bylo ist. Proto pipojuje: Blahoslaven, kdo

173
nesoud sebe samho v tom, co oblibuje. Ale kdo se rozpakuje, kdyby jedl, jest
potupen, nebo nej z vry. A cokoli nen z vry, jest hch:7)
Zda se prv tak neodvracej od Boha ti, kte se pes takov rozpaky odvauj
s klidem veho a tak ukazuj, e jsou srdnatj? Kdo vak jsou hloubji zasaeni
aspo njakou bzn Bo, protoe i oni jsou nuceni dopustiti se mnohho, jakkoli se
svdom vzpr, jsou zdrceni a klesaj strachem. Vichni, kdo jsou takov povahy,
nepijmaj nic z Boch dar s dkinnm, v nm pece jedin, jak svd Pavel, je
vecko posvceno k naemu uitku (1. Tim. 4,4 n). Dkinnm vak rozumm to,
kter vylo ze srdce, je poznv dobrodin Bo i jeho dobrotu v jeho darech. Nebo
mnoz z nich sice poznvaj, e to jsou Bo statky, jich uvaj, a chvl Boha ve
svch skutcch, avak ponvad nejsou pesvdeni, e jim byly dny, jak budou
Bohu dkovati jako drci? Vidme zkrtka, kam tato svoboda m, toti, abychom
uvali Boch dar bez jakhokoli neklidu svdom a bez jakhokoli zmaten v srdci
tak, jak nm byly od Boha dny; a v tto ve maj nae due pokoj s Bohem i
uznvaj jeho tdrost vi nm. Jest vak teba povimnouti si bedliv, e
kesansk svoboda je ve vech svch stech duchovn, a jej vznam zle v tom,
e upokojuje ped Bohem ustraen svdom, a u je zneklidnno a vzrueno
o odputn hch, nebo naplnno zkost, zda skutky nedokonal a poskvrnn
chybami naeho tla se mohou Bohu lbiti, anebo trp-li se tm, jak m uvat vc
ppadnch. Proto vykldaj svobodu zvrcen, a u j uvaj jako zminky pi svch
dostech, aby mohli zneut dobrch Boch dar pro svj cht, anebo se domnvaj,
e nen svobody, le tam, kde je j uito ped lidmi, a proto pouvajce j, neberou
dnho zetele na slab bratry.
Prvm zpsobem se he v na dob ve vt me. Nen snad lovka, jemu
pomry dovoluj, aby utrcel, kter by neml v zlib rozmailej lesk ve strojen
hostin, v pi o tlo a ve stavb dom; kter by nechtl vyniknout nad jin
vemonmi poitky, a kter by sm sob obzvlt nelichotil ve sv ndhee. A toto
ve obhajuj pod roukou kesansk svobody. kaj, e jsou to vci, na nich
nezle. Pipoutm to jenom, kdy jich nkdo uv tak, e mu na nich nezle.
Avak jakmile se po nich pli dychtiv pacht, jakmile se jimi zpupn chlub a
promaruje je rozmaile, jsou pokleny tmi nepravostmi. Mezi vcmi, na nich
nezle, in nejlep rozdl Pavlv vrok (Tit. 1,15): Vecko zajist ist jest istm;
poskvrnnm pak a nevcm nic nen istho, ponvad jest poskvrnna i jejich
mysl i svdom. Nebo pro jsou zloeeni bohat, kte maj ji sv poten, kte
jsou nasyceni, a kte se nyn smj, kte lehaj na loch slonovinovch, kte pole s
polem spojuj a u nich harfa, loutna, buben a vno bv na hodech jejich (Lk. 6,2426; Amos 6, 4; Iz. 5,8 a 12)? Jist i slonovina i zlato i bohatstv jsou dobr stvoen
Bo, jich jest lidem ppustno uvati, ba dokonce jsou k tomu Bo prozetelnost
uren. Nikde nen zakzno se smt, nebo se nasytit, anebo pisvojovati nov
majetek ke starmu a zddnmu, anebo se tit z hudebnho poitku anebo pti
vno. To je ovem pravda, avak jakmile je po ruce hojnost majetku, nepetrit se
oddvat radovnkm a vrhat se do jejich vru, opjeti mysl i srdce okamitmi
rozkoemi a stle po novch prahnout, to je od zkonitho uvn Boch dar co
nejdle vzdleno. A tedy odstran nemrnou dostivost, nezmrn utrcen a
marnost i pchu, aby s istm svdomm mohli ist uvat Boch dar!

174
Jakmile se srdce dopracuje tto stzlivosti, budou mt pravidlo o zkonitm
uvn. Jakmile opt tato umrnnost chyb, jsou jejich radovnky pli nzk a
vedn. Nebo se pravdiv k, e pod prostou halenou asto bije ryz srdce, zatm co
pod kmentem a purpurem se leckdy skrv hloup przdnota. A tedy kad ije ve
svm stavu buto skrovn, nebo umrnn, anebo skvle, jenom a pamatuj, e
vichni jsou od Boha iveni, aby ili, nikoliv aby byli rozmailmi; a to a pokldaj za
zkon kesansk svobody, jestlie se s Pavlem nauili dosti mti na tom, co maj;
jestlie umj i snenu bti i hojnost mti, a jestlie vudy a ve vech vcech jsou
pocvieni: i nasycenu bti i lanti i hojnost mti i nouzi trpti (Fil. 4,11-12).
Velmi mnoz bloud i v tom, e uvaj svobody nerozumm, ani in rozdl, jako
kdyby svoboda nebyla pln a cel, kdyby nemla lidi za svdky. Tmto nevhodnm
pouvnm asto pohoruj slab bratry. Dnes me vidti nkter, jim se zd, e
jejich svoboda nem ceny, nezmocn-li se j poitm masa v ptek. Nekrm to, e
jed, avak je teba vymtiti ze srdce toto falen mnn. Vdy mli uviti, e svou
svobodou nedosahuj nieho novho ped lidmi, nbr ped Bohem, a e svoboda
prv tak zle ve zdrenlivosti jako v uvn. Jestlie chpou, e ped Bohem vbec
nezle na tom, zda pojdaj maso nebo vejce, zda se oblkaj do ervench anebo
do ernch at, posta to naprosto. Zde je ji osvobozeno svdom, pro n byl
uren dar t svobody. I kdyby se tedy pozdji po cel ivot zdrovali masa a
ustavin nosili at jedn barvy, zstvaj stejn svobodn. Ano, prv proto jsou
svobodn, protoe se zdruj masa se svobodnm svdomm. Avak nejzhoubnjho
poklesku se dopoutj, e neberou zetel na slabost brat, nebo se slu, abychom
ji sneli tak, e bychom se nieho nedopustili nerozvn k sebemenmu jejich
pohoren. Avak nkdy tak zle na tom, abychom svou svobodu prokzali ped
lidmi. I to piznvm; ale je teba, aby tu byla zachovna mra s nejvy
obezetnost, abychom neopomjeli pi o slab, kter nm tak velice Pn doporuil.
Proto zde povm nco o pohorench, jak maj bt posuzovna, kterch je nutno se
vyvarovati a t, kterch nedbati a odtud lze potom uriti, jak msto m nae
svoboda mezi lidmi. Zamlouv se mi ono obvykl rozdlen, kter udv, e jin je
pohoren zpsoben a jin utrpn, ponvad toto rozdlen m na sv stran jasn
svdectv Psma a vhodn vyjaduje to, co oznauje. Jestlie nco udl z nevhodn
lehkomyslnosti, nebo rozpustilosti, aneb nerozvnosti proti podku a nemstn tak,
e nevdom a mdl jsou tm uraeni, bude to nazvno pohoren zpsoben,
ponvad se stalo tvou vinou, e takov pohoren vzniklo. A vbec se k
zpsoben pohoren v njak vci, kdy bylo zavinno pvodcem vci sam.
Pohoren utrpn se k tehdy, kdy se skutek, proveden jinak, ani ne ve zlm
myslu, ani ne nevhodn, bere ze zlomyslnosti nebo z jaksi podlosti za pleitost
k pohoren. Nebo zde nebylo pohoren zpsoben, nbr oni podl vykladai je
bezdvodn za pohoren pijmaj. Onm prvnm druhem pohoren jsou ureni
jenom slab, tmto druhm zakysl duchov a poven farizeov. Proto budeme jedno
pohoren nazvat pohorenm slabch, druh farizejskm. A pi uvn sv svobody
si budeme ponat tak, e povolme nevdomosti slabch brat, nikdy vak
mraivmu postoji farize. Nebo co je teba uiniti pro slab, to ukazuje Pavel hojn
na mnohch mstech (m. 14,1 a 13). Mdlho, k, pijmejte u ve! T: Nesume
tedy vce jedni druhch, ale toto radji rozsuzujte, abyste nekladli razu neb
pohoren bratru. A mnoh v tomto smyslu, co je lpe vzti z toho msta, ne se

175
o tom zde zmiovati. Zkrtka, abychom, jsme-li siln, sneli slabosti mdlch a nelbili
se sami sob. Nbr aby kad z ns se lbil blinmu v dobrm a ku vzdln.8) Na
jinm mst (1. Kor. 8,9; 10,25-32): Ale vizte, aby snad ta vae moc nebyla k urce
mdlm; nebo: Vecko, co se prodv v masnch krmech, jezte, nic se nevyptvajce
pro svdom; dle: Svdom, pravm, vae, ne toho druhho. Nakonec: Bute takov,
abyste nezavdvali dnho pohoren ani idm, ani ekm, ani crkvi Bo! Jet na
jinm mst: V svobodu povolni jste, brat, toliko abyste pod zmyslem t svobody
nepovolovali tlu, ale skrze lsku posluhujte sob vespolek (Ga. 5,13). Tak se vci
maj. Nae svoboda nm nebyla dna proti slabm blinm, jich sluebnky ns ve
vem ustanovila lska; nbr spe k tomu, abychom majce pokoj s Bohem ve svch
srdcch, tak pokojn ili mezi lidmi. Jak nzko vak mme hodnotit pohoren farize,
ume se ze slov Pn, v nich pikazuje, abychom jich nechali, ponvad jsou slep
vdcov slepch (Mat. 15,14). Pipomnli mu uednci, e ti byli jeho e pohoreni. 9)
Odpovd; aby jich nedbali a nestarali se o jejich urku. Vc vak zstv stle jet
nejistou, jestlie pevn nevme, koho mme pokldati za slab a koho za farizeje.
Odstran-li se tento rozdl, nevidm, kter uvn svobody zstane mezi pohorenmi;
takov by nikdy nebylo bez svrchovanho nebezpe.
Avak mn se zd, e Pavel nejjasnji uril, jak teoretickm vkladem, tak
pklady, do jak mry mme svou svobodu dit, nebo ji zbavovat pohoren. Kdy
pijmal do svho spoleenstv Timotea, obezal jej, ale k tomu, aby obezal Tita, se
pinutiti nedal (Sk. 16,3; Ga. 2,3). Rzn skutenosti, a pece dn zmna
v rozhodnut nebo smlen, nebo obeznm Timotea, akoli byl svobodn ode
vech, uinil sebe sama sluebnkem vech a stal se idm idem, aby zskal idy;
tm, kte jsou pod zkonem, jakoby byl pod zkonem, aby zskal ty, kte jsou pod
zkonem; tm, kte jsou bez zkona, jakoby byl bez zkona, aby zskal ty, kte jsou
bez zkona. Pro mdl se uinil mdlm, aby mdl zskal. Pro vechny se stal vm, aby
pivedl ke spasen mnoh, jak o tom pe na jinm mst (1. Kor. 9,19-22). Svoboda
je zena sprvn tehdy, jestlie ji lze k njakmu uitku dodrovati, ani inme
njak rozdl. Na co bral zetel, kdy rozhodn odmtl obezati Tita, o tom sm svd
takto: Ale ani Titus, kter byl se mnou a byl pohan, nebyl pinucen obezati se pro
vetev se falen brat, kte se vloudili k vypehovn na svobody, kterou mme
v Kristu Jei, aby ns uvedli v porobu; jim jsme neustoupili ani na chvilku a
nepoddali se, aby pravda evangelia zstala u vs (Ga. 2,3-5). Nastv i ppad, kdy je
nezbytn hjiti svobodu, jestlie nemstnmi poadavky liapotol pichz pro slab
svdom do nebezpe. Vade je teba usilovati o lsku a ohleti se na vzdln
blinho. Vecko mi je dovoleno, k jinde (1. Kor. 10,23-24), ale ne vecko jest
uiten. Vecko mi je dovoleno, ale ne vecko vzdlv. dn nehledej svch vc,
ale co jest blinho. Nic nen snadnjho k pochopen nad toto pravidlo, ne e sv
svobody mme uvat, jestlie se tm doshne vzdln naeho blinho, paklie by to
blinmu neprospvalo, tehdy se j mme zdreti. Nkte pedstraj Pavlovu
rozumnost a zdruj se svobody, ale ani v nejmenm ji neobracej k slubm lsky.
Nebo aby si uchovali svj klid, pej si, aby kad zmnka o svobod byla potlaena,
akoliv je pro blin nemn dleit, aby bylo svobody aspo nkdy uito k jejich
dobru a vzdln, jako aby byla msty pro jejich prospch umrnna. Avak ve, co
jsem ekl o tom, jak se vysthati pohoren, je teba vztahovati na vci mn dleit
i nevznamn. Nebo to, co je nutno vykonati, nesm bt opominuto ze strachu ped

176
dnm pohorenm. Arci i zde se slu brti zetel na lsku, avak jenom a
k oltm, to jest, abychom kvli blinmu neureli Boha.
Neschvaluji nezdrenlivost tch, kte nedovedou jednati jinak ne s pekotnm
zmatkem, a kte chtj radji vechno najednou pervat neli poznenhlu rozplst.
Avak nepopvm sluchu ani tm, kte se sice osvduj jako vdcov v tisci
zpsobech bezbonosti, ale pedstraj, e tak mus jednati, aby nebyli blinm
k pohoren, jako by mezitm nebyli svdom blinch utvrzovali ve patnosti:
obzvlt tam, kde bez nadje na uniknut ustavin vz v te neistot (1. Kor.
8,9). A lisn lid kaj, a ji mus bt blin pouovn uenm i ivotnm pkladem,
e mus bt mlkem krmen ten, jemu pitom vtpuj nejhor a nejzhoubnj
nzory. Mlkem jsem vs ivil, pipomn Pavel Korintskm (1. Kor. 3,2). Avak
kdyby byli tehdy znali mi, zdalipak by byl obtoval, aby jim poskytl mlnho
pokrmu? Avak mlko nen jed. Lou tedy, e iv ty, je pod roukou lichotek
ukrutn vrad. Ale dejme tomu, e je teba schvliti na njak as takovouto
petvku, jak dlouho vak budou napjet sv dtky tm mlkem? Nebo jestlie
nikdy nedorstaj, aby mohli snsti alespo njak skrovn pokrm, je jist, e nebyli
nikdy vychovni ani mlkem.
Nue, kdy svdom vcch, obdarovan tmto vsadnm prvem svobody, jak
jsme je prve popsali, doshlo dobrodinm Kristovm toho, e se nemus zapltat do
smyek zachovvn tch vc, od nich je chtl Pn osvoboditi, stanovili jsme tm, e
bylo vyato z moci vech lid. Nebo je nedstojn, aby se Kristu ztratila vdnost za
jeho tak velikou laskavost, anebo svdomm samm jej ovoce. A nesmme to
pokldati za vc pli nepatrnou, kdy vidme, e Krista tolik stla. Vdy ji neocenil
zlatem ani stbrem, nbr svou vlastn krv,10) take Pavel nevh ci, e Kristus
nadarmo umel, jestlie sv due vydvme k podroben. Vdy nejedn v nkolika
kapitolch listu Galatskm o niem jinm ne o tom, e je nm Kristus zatemnn i
spe zahlazen, jestlie nae svdom nestoj v jeho svobod, od n jist odpadla, dli se podle lidsk vle zamotati do pout zkon a ustanoven. 11) Avak jako si ta vc
velice zasluhuje poznn, tak potebuje delho a jasnjho vkladu. Nebo hned jak
padne slovo o odstrann lidskch ustanoven, jsou vyvolny ohromn boue jednak
od rozvratnk, jednak od hanobitel, jako by byla zrove odstraovna a
podvracena veker lidsk poslunost.
Aby se tedy nikdo neurazil o tento kmen, vimnme si, e v lovku je dvoj
vlda: jedna duchovn, kter vede svdom ke zbonosti a k uctvn Boha, druh
sttn, kter lovka vychovv k lidskm a obanskm povinnostem, je maj bt
osthny mezi lidmi. Obyejn jsou nazvny pravomoc duchovn a svtskou. To
nejsou nzvy nevhodn, jeto se jimi naznauje, e onen prv druh vldy se tk
ivota due, kdeto druh se obr vcmi tohoto ivota, ne ovem jdlem a oblknm,
nbr ukldnm zkon, podle nich lovk prov svj ivot mezi lidmi poestn a
skromn. Nebo ona vlda sdl v nitru v srdci, kdeto tato uspodv jenom vnj
zvyky. Jednu meme nazvati moc duchovn, druhou moc sttn. Ob tyto moci,
jak jsme je rozdlili, musme prozkoumati jednotliv, od sebe oddlen, a kdy se
bude jednat o jedn z obou, musme sv mylen odvolati a odvrtiti od pihlen
k druh z nich. Jsou toti v lovku jakoby dva svty, v nich mohou panovati jak
rzn vldcov, tak i rzn zkony.

177
Ponvad se tedy ve, co jsme ekli o kesansk svobod, vztahuje k tomuto
duchovnmu panstv, nepotrme v tomto vklad sttn d zkon nebo
zkonodrc, nbr jsme proti moci, kterou si osobuj ti, kte chtj vypadat jako
pasti crkve, ve skutenosti vak jsou jejmi nejukrutnjmi katany. Nebo o zkonech, kter dvaj, kaj, e jsou duchovn, e se vztahuj na dui a ubezpeuj, e
jsou nezbytn k vnmu ivotu. Takto vak je napadno panstv Kristovo, a tak je
zcela potlaovna a deptna svoboda, kterou Kristus dal svdom vcch. Mlm
o tom, s jakou bezbonost oni vytvej zachovvn svch zkon tm, e u hledati
v nm i odputn hch i spravedlnost, i tm, e do nho kladou cel souhrn
nboenstv a zbonosti. Tvrdm jedin to, e svdom nesm bt ukldno jako
nezbytn to, od eho bylo Kristem osvobozeno, nebo me u Boha klidn spoinout
jen tehdy, je-li od toho osvobozeno, jak jsme prve vyloili. Slu se, aby uznalo
jedinho krle, a to Krista, svho osvoboditele, a aby bylo spravovno jedinm
zkonem svobody, toti svatm slovem evangelia, chce-li podret milost, kterou
jednou v Kristu zskalo. A nen dreno v dnm otroctv a a se ned spoutat
dnmi pouty. Tito Solonov*) sice pedstraj, e jejich ustanoven jsou zkony
svobody, jho rozkon a bm lehk. 13) Ale kdo by nevidl, e to jsou ir li? Sami
ovem nect dnou thu svch zkon, kdy odvrhli bze Bo a bezstarostn a
lehkomysln zanedbvaj prv tak sv zkony jako bosk. Ti vak, kdo jsou doteni
aspo petkou starosti o sv spasen, naprosto se nemohou pokldati za osvobozen,
pokud jsou zamotni do tchto smyek. Vidme, s jakou obezetnost jednal v tto
vci Pavel (1. Kor. 7,35), e se neodvil ani v jedn vci poloiti smyku. A k tomu
ml dobr dvod. Vidl toti naped, jak velik rna by byla zpsobena svdom,
kdyby bylo pinuceno k tm vcem, v nich mu byla ponechna od Pna svoboda.
Naproti tomu lze sotva spotati ustanoven, kter tito uvedli s velkou tvrdost
v platnost pod vyhrkou vn smrti, a jejich plnn velmi psn vyaduj jako
potebn ke spasen. Mezi nimi je jich pemnoho, je se velmi nesnadno zachovvaj,
avak vechna dohromady zachovvati je nemon. Takov spousta jich je. Jak tedy
bude mon, aby se netrpili, krajn zkostlivost a strachem ti, na nich spov tak
velik bm? Proto je teba z toho, co jsme ji vyloili, strun stanoviti, e nae
svdom nen ped Bohem spoutno dnmi takovmi ustanovenmi, je smuj
k tomu cli, aby poutala uvnit due ped Bohem, a aby budila povren strach, jako
by podvala nazen o vcech potebnch k spasen. Takov povahy jsou vak dnes
vechna ustanoven, je se nazvaj crkevnmi a je jsou uvdna za prav a
potebn k uctvn Boha. Avak jako jich je bez potu, tak tvo nekonen pouta, do
nich maj bt due zjmny a zapleteny.
Co tedy? Nen dn crkevn moci? Tato mylenka znepokojuje mnoh prost lidi,
pro n hlavn peme. Odpovdme: Oveme je crkevn moc, avak takov, kter
byla dna ke vzdln a ne ke zkze, jak o tom svd Pavel (2. Kor. 10,8; 13,10). Ti,
kdo j uvaj zkonit, nepokldaj se za nic vce, neli za sluebnky Kristovy a afe
tajemstv Boch. Sprvn ji vymezil ten, kdo ji nazval slubou slova Boho (1. Kor.
4,1). Nebo tmito mezemi ji ohraniil Kristus, kdy pikzal apotolm, aby li a uili
vechny nrody, cokoliv jim nadil (Mat. 28,18). K by pamatovali ti, kte stli kdysi
v ele crkve a jet i nyn stoj, e toto nazen jim bylo uloeno jako pkaz. Tak by i
prav pasti skvle podreli svou dstojnost, a nechlubili by se falenou moc ti, kte
suuj lid Bo vce ne tyranskm bezprvm. Nebo zde je teba si pipomenouti to,

178
co jsme kdesi pleitostn naznaili. e to, co jen Psmo propjuje z vnosti a
dstojenstv a u prorokm, knm, apotolm nebo nstupcm apotol, e to ve
nen dvno lidem samm, nbr slub, kterou zastvaj; anebo, abychom to
vyjdili srozumitelnji, slovu Bomu, k jeho slub byli povolni. Nebo, abychom
je vechny po ad proli, proroky a knze prv tak jako apotoly a uednky,
nenalezneme, e by byli vybaveni jakoukoli moc rozkazovat, uit a odpovdat, le ve
jmnu a slovu Hospodinovu. Hospodin chtl, aby sm Moj, prvn ze vech prorok,
doel sluchu. Avak co on pikzal anebo vbec zvstoval, co by nebylo od
Hospodina?14) Nebo jinak ani nemohl. Kdysi ustanovil sv proroky nad nrody a nad
krlovstvmi, aby je plenili a kazili, a hubili a boili, aby stavli a tpovali (Jer. 1,10).
Ale souasn se pipojuje: tak, e vloil slova sv do jejich st. Nebo ani z prorok
neotevel nikdo svch st, ledae Hospodin pedchzel se svmi slovy. Odtud tolikrt
od nich opakovan ren: slovo Hospodinovo, bm Hospodinovo, sta Hospodinova
promluvila; vidn od Hospodina a Hospodin zstup mluv. A prvem. Vzkikl toti
Izai, e m poskvrnn rty (Iz. 6,5). Jeremi vyznval, e neum mluviti, ponvad
je dt (Jer. 1,6). Co mohlo vychzet z poskvrnnch rt onoho, nebo z poetilch st
tohoto, ne-li nco neistho nebo nejapnho, kdyby byli mluvili sv vlastn slovo?
Avak svat a ist byly jejich rty, kdy se stvaly nstrojem Ducha svatho. A jak
bylo vbec psoben prorok, je krsn popsno u Ezechiele: Synu lov, jako
strnho jsem t postavil nad domem izraelskm, abys slye slovo z mch st,
napomnal jich ode mne (Ezech. 3,17). Zdali tomu, komu je rozkzno, aby
naslouchal slovu z st Hospodinovch, nen zapovzeno, aby cokoli vyvzpomnal ze
sebe? Co to vak znamen oznamovati slovo od Hospodina, ne-li mluviti tak, aby se
mohl s jistotou chlubiti, e slovo, kter pinesl, nen jeho, nbr Hospodinovo? Prv
tolik je vyjdeno jinmi slovy u Jeremie: Prorok, kter m sen, necha vypravuje
sen, ale kter m slovo m, necha mluv slovo m prav. Co jest t plev do
penice?, d Hospodin (Jer. 23,28). Tak o knch pikzal Hospodin (5. Moj. 17,11;
Mal. 2,7), aby slovo zkona bylo vyhledvno z jejich st. Avak uvedl zrove
dvod: ponvad jsou poslov Hospodina zstup. Pihldnme ji i k apotolm.
Jsou vyznamenni mnohmi a vznanmi pochvalami, e jsou svtlo svta a sl
zem; e maj bt poslouchni msto Krista, e cokoli sv neb rozv na zemi, bude
svzno neb rozvzno na nebi (Mat. 5,13 a 14; Lk. 10,16; Jan 20,23). Avak ji
svm nzvem naznauj, kolik jim bylo v jejich ad sveno. Slu se, aby apotoly
byli ti, kte by netlachali, cokoli se jim zlb, nbr kte by v dobr ve vyizovali
pkazy toho, od nho byli poslni. Hle, pravil jim Kristus (Jan 20,21), jako mne
poslal iv Otec, tak i j poslm vs. Avak jak byl od Otce posln, o tom svd
druhm vrokem. M uen, k, nen m, ale toho, kter mne poslal, Otcovo (Jan
7,16). Bylo by vru hchem, aby tento zkon, kter dokonce Kristus sm sob uloil,
poruovali apotol a nstupci apotol. Akoliv je tu daleko rozdln pomr. Nebo
on sm, jako vn a jedin rdce Otcv, kter byl vdycky v jeho ln, tak pijal od
Otce sv posln, e v nm byly uloeny zrove vechny poklady umn i moudrosti
(Ko. 2,3). Z tohoto pramene erpali vichni proroci, a vydali kdy kterkoli nebesk
proroctv. Z tho zdla erpali tak Adam, Noe, Abrahm, Izk, Jkob a jin, kter od
potku Bh uznal za hodny, aby znali jej i ve, emu se nauili z nebeskho uen.
Nebo bylo-li ustavin pravda (jako e jist bylo), co pravil Jan Ktitel (Jan 1,18), e
Boha dn nikdy nevidl, ale jednorozen Syn, kter jest v lnu Otce, ten e

179
vypravil; a druh vrok samho Krista (Mat. 11,27), e Otce nikdo nevidl, jedin Syn
a komu by chtl Syn zjeviti; jak by byli bu srdcem pochopili, nebo mluvili o tajemstvch Boch, kdyby je nebyl pouil Syn, jemu jedinmu jsou znma Otcova
tajemstv? A tak oni svat muov nepoznali Boha jinak, neli prv v Synu, jako by
jej vidli v zrcadle, ani proroci jinak o Bohu neprorokovali, neli v Duchu tho Syna;
anebo nkdo by to radji vyjdil takto: Nikdy se Bh nezjevil lidem jinm zpsobem,
neli ve svm Synu, to jest, v jedin sv moudrosti, svtle a pravd. Tato moudrost
vak, jakkoli se ji dve ukzala rozlinmi zpsoby, pece ani dosud jet se
nezaskvla v plnosti. Jakmile vak se nakonec zjevila v tle, cokoli me o Bohu
pochopiti lidsk mysl, a ve, o em je teba pemleti, nm hojn a iroce
vypovdla. Nebo vru nic vednho nechtl zvstovati apotol, kdy napsal
(d. 1,1), e astokrt a rozlinmi zpsoby mluvval nkdy Bh otcm skrze proroky,
v tchto pak poslednch dnech mluvil nm skrze Syna svho milho. Naznauje toti,
ba oteven prohlauje, e Bh nebude pozdji, jak tomu bylo dve, mluviti nadle
skrze jin a jin lidi, ani nebude pidvat proroctv k proroctvm nebo zjeven ke
zjevenm; nbr e tak vechny strnky uen naplnil ve svm Synu, e je teba,
abychom to pokldali za posledn a vn jeho svdectv. V tom smyslu je nazvna
cel tato doba nov smlouvy, od t doby, co se nm zjevil Kristus s kznm svho
evangelia a po den soudu, posledn hodinou,15) poslednmi asy16) a dny;17) jak jsme
jinde pleitostn naznaili. A tak spokojeni s dokonalm uenm Kristovm, ume se
ani si dn nov uen nad to nevymleti, ani nepipoutti jinho, od jinch
smlenho (Mat. 17,5 a 10). Proto ne nadarmo, Otec poslaje k nm Syna, uinil jej
s jedinenou vsadou: nam uitelem, pikazuje, e jej mme poslouchati, nikoli
nkoho z lid. Doporuil nm jeho uitelsk ad sice jen nkolika slovy, kdy pravil
(Mat. 17,5): Toho poslouchejte! Ale v nich je znan vc vhy a sly, neli se obecn
za to m. Nebo jest to prv tak, jako kdyby ns odvedl ode vech lidskch uen a
postavil ped nho jedinho, jako kdyby rozkzal, abychom poadovali vechno uen
ke spse toliko od nho, zviseli toliko na nm a konen k nmu abychom lnuli, a
jak to ta slova kaj, jeho jedinho poslouchali.
A ovem, co bychom mohli oekvati nebo poadovati od lovka, kdy samo
Slovo ivota dvrn s nmi pebvalo v naem tle? Ledae by snad byla nadje, e
lovk me pekonati moudrost Bo. Ba slu se, aby sta vech lid zmlkla, kdy
jednou sm promluvil ten, v nm chtl nebesk Otec skrti vechny poklady umn i
moudrosti.18) A promluvil tak, jak se jednak sluelo na Bo moudrost, kter nen
v dn sti rozpolcena, jednak na Mesie, od nho bylo oekvno zjeven vech
vc. To znamen, e nezanechal jinm po sob nieho, co by mohli ci (Jan 4,25).
Je teba, km, aby Kristus sm mluvil, kdeto vichni ostatn mus mleti, jemu
sammu je teba naslouchati, kdeto vechny ostatn opominouti a jimi pohrdnouti.
Nebo to jemu pslu, e u jako moc maje (Mat. 7,29). A nic nemohlo bti eeno
jasnji ne to, co sm k uednkm: Ale vy nebvejte nazvni misti; nebo jeden
jest Mistr v Kristus (Mat. 23,8). Potom, aby ono slovo tm hloubji se vtpilo do
du, opakuje je dvakrt na tomt mst.*) Jedin toto tedy bylo zanechno
apotolm a jet podnes zstv jejich nstupcm, aby bedliv zachovvali ten
zkon, kterm Kristus vymezil jejich posln, kdy poruil, aby li a uili vechny
nrody nikoli tomu, co sami nerozvn u sebe vytvo, nbr tomu, co on jim nadil
(Mat. 28,19-20). A nic jinho nezanechal apotol Petr, ani pro sebe ani pro jin, kter

180
byl nejlpe pouen od Mistra, co sm. Mluv-li kdo, k, mluv jako ei Bo (1. Pt.
4,11). Co je to jinho, neli uiniti ptr vem nlezkm lidsk mysli, a ji vyly
z kterkoli hlavy, aby mohlo bt v crkvi vcch kzno i ueno ist slovo Bo, a
odstraniti usnesen vech lid, a pat ke ktermukoli stavu, aby v platnosti zstala
toliko ustanoven Boha samho?
Toto jsou ony duchovn zbran (2. Kor. 10,4-6): mocn v Bohu, k vyvrcen ohrad,
jimi vrn vojni Bo podvracej rady i velikou vysokost, povyujc se proti umn
Bomu, a zajmaj velikou mysl v poddanost Kristu a pohotov maj pomstu proti
kadmu neposluenstv. To jasn a zeteln vymezen moc, kterou maj bti
opateni pasti crkve, a u jsou konec konc nazvni jakmkoli jmnem, toti, aby
se dviv odvaovali veho se slovem Bom, jeho sluebnky a sprvci byli
ustanoveni, aby vynucovali, e ped jeho velebnost ustupuje a jej poslouch vechna
svtsk moc, slva a vyvenost, aby skrze n vldli vem od nejvyho a po toho
poslednho, aby stavli dm Kristv, podvraceli krlovstv satanovo, psli oveky,
zabjeli vlky, povzbuzovali a vzdlvali uenliv, usvdovali vzpurn a tvrdohlav,
napadali je, vyvraceli, osvobozovali a svazovali, a konen na n metali hromy a
blesky: ale vechno ve slov Bom. Jestlie se vak tato moc porovn, s tou, kterou
se a podnes v lidu Bom chlub tito duchovn samovldci, kte pedstraj, e jsou
biskupy i sprvci du, nebude to o nic lep shoda ne mezi Kristem a Belilem.
Pedevm chtj, aby nae vra stla, a padala s jejich vl, aby ve, cokoliv oni
ustanov tak nebo onak, pevn platilo pro nae due. Jestlie nco schvl, abychom
to bez jakhokoli pochybovn schvlili, anebo jestlie nco odsoud, aby to muselo
tak pro ns platit za odsouzen. Odtud jsou ony poadavky mezi nimi, e je v moci
crkve, aby vydvala lnky vry, a e autorita crkve se vyrovn autorit Psma
svatho; e kesanem je jen ten, kdo urit souhlas se vemi jejmi dogmaty, jak
kladnmi tak zpornmi, a u vrou nerozvitou nebo rozvitou. A jet jin vci tho
druhu. Potom chtj, aby i nae svdom bylo podrobeno jejich vld, e by nm
nezbvalo, le poslouchati vech zkon, je oni vydaj. Zatm podle sv libovle,
pohrdajce slovem Bom, raz dogmata a daj pro n bezpodmnenou vru a p
zkony, jejich zachovvn in nezbytnm. Avak tuto libovli vyhlaovati nov
dogmata a tvoit nov lnky vry, o n jsme nedvno ukzali, e byla vzata i
apotolm, si osobuj neprvem. Jestlie ani te nedaj pokoje, uvdm Pavla, kter
tvrdil (2. Kor. 1,24), e jist nepanuje nad vrou Korintskch, akoli byl od Pna
zzen za jejich apotola. Kdyby byl uznval tuto svobodu uen, nebyl by nikdy
jejich sboru pedal tento d, aby kdy mluv dva nebo ti proroci, ostatn to
rozsuzovali (1. Kor. 14,29-30). Pakli by jinmu tu psedcmu bylo zjeveno, prvn
ml. Nebo tak neuetil nikoho, aby jeho posudek nepodrobil autorit slova Boho a
mnohem jasnji jet na jinm mst (m. 10,17) osvobozuje nai vru od vech
lidskch podn a smylenek, kdy prav, e vra je ze slyen, slyen pak skrze slovo
Bo. Nebo jestlie toliko na slov Bom zvis vra, a jestlie na n jenom se ohl
a na n spolh, jak je tu ponechno msto slovu lovkovu? Avak kdy sama moc
vydvati zkony byla neznma i apotolm a tolikrt byla sluebnkm crkve skrze
slovo Bo odata, divm se, jak se opovauj strhovati ji na sebe, a pro to nemaj
pkladu apotol a jednaj proti zjevnmu zkazu Bomu. Nem toti dvoj smysl to,
co pe Jakub (Jak. 4,11-12): Kdo soud bratra svho, soud zkon. Kdo soud zkon,
nen plnitel zkona, ale soudce. Jeden vak jest vydavatel zkona, kter me spasiti

181
i zatratiti. Tot bylo eeno u Izaie, akoli ponkud temnji:
Hospodin jest krl n, Hospodin ustanovitel prv naich, Hospodin soudce n, on
spasil ns (Iz. 33,22) . Slyme od Jakuba, e je oslovovn jako pn ivota i smrti ten,
kdo m prvo na dui. Ponvad vak nikdo z lid si toho neme pivlastniti, slu se
tedy uznvati za krle du jedinho Boha, nebo toliko v jeho rukou je moc spasiti i
zatratiti; anebo (jak znj ona slova Izaiova), e je krlem i soudcem i
ustanovitelem prv i spasitelem. Tak Petr, kdy pipomn pastm jejich
povinnost, povzbuzuje je, aby psli stdo tak, aby nepanovali nad ddictvm (ecky
klrem), ktermto jmnem oznauje ddictv Bo, to jest lid vcch (1. Pt. 5,2-3).
Ejhle, odata je a zcela z koene vyvrcena moc, kterou si osobuj ti, kte se chtj
vyneti beze slova Boho. Nebo apotolm nebylo dno nic, m by upevnili sv
uen a panstv, nbr jenom to, m by zvelebili panstv a uen Bo.
Dobe vm, co odpovdaj sami za sebe, e jejich podn (tradice) nepochzej od
nich, nbr od Boha, e neblbol sv vlastn vmysly, nbr to, co pijali od Ducha
svatho, pedvaj pr jakoby z ruky do ruky kesanskmu lidu, jemu byli boskou
prozetelnost postaveni v elo, aby mu vldli. Pipojuj tak dvody, jimi chtj tot
dotvrditi, e tu jsou skvl zaslben, v nich Kristus slibuje, e ptomnost jeho Ducha
se nebude jeho crkvi nikdy nedostvati; e tu jsou znamenit oslavn vroky, jimi
je boskm hlasem vyznamenna: e jest svat a neposkvrnn, bez vrsky a bez
hony (Ef. 5,27), a co ve se jet v tomt smyslu d uvst z Psem. Proto, bere-li
jet nkdo autoritu crkve v pochybnost, e si pon bezbon a urliv nejen proti
crkvi, nbr i proti Kristovu Duchu, jeho vedenm se crkev nade v pochybu d.
Z toho dvodu chtl Kristus, aby byl pokldn za pohana a publikna ten, kdo by
neposlechl crkve (Mat. 18,17). A tak podle jejich mnn maj vichni mezi sebou
pevn souhlasiti v tom, e crkev neme blouditi v tch vcech, kter jsou nutn ke
spasen. A dle o tom, co je eeno o crkvi, prav, e se vztahuje cele na n. Nebo
bu se pr zhrout cel crkev, anebo mus stti oni, o jejich ramena se ona opr a
stoj. e tedy tou jistotu pravdy, kter jest dna crkvi, maj tak crkevn koncily,
jimi je crkev skuten pedstavovna, a aby ty nemohly blouditi, e jsou
bezprostedn zeny Duchem svatm. Jestlie vak toto je prokzno, pak zrove
plat, e jejich tradice jsou zjeven skrze Ducha svatho, jimi nelze pohrdati, le
v bezbonm pohrdn Bohem. A aby se nezdlo, e se o nco pokusili bez svdectv
vnch veliin, chtj, aby se vilo, e velk st jejich zvyklost vyla od apotol.
Toho druhu jsou modlitby za zemel a tm veker d jejich obad. Nebo nad
kad spor povyuj to, e apotolm bylo po nanebevstoupen Kristovu zjeveno
velmi mnoho, co nen obsaeno v Psmech. Ponvad jim bylo od Pna eeno
(Jan 16,12): Jet bych ml mnoho ci vm, ale to nemete snsti nyn, zvte vak
pozdji. A tvrd, e posta ukzati na jednom pklad, co inili apotol v ostatnch.
Kdy se seli (Sk. 15,20 a 29) pohromad, oznmili z usnesen koncilu vem
nrodm, aby se zdrovali od obtovanho modlm, od udvenho a od krve.
Avak, bude-li nkdo chtt ve jednotliv se mnou popoad prohldnouti,
umonm mu, aby beze v nmahy nahldl, jak je to ve nicotn a zejm
hrakstv. Vdy bych povzbudil i je, aby k tomu obrtili vn svou mysl, kdybych
ml nadji, e bych mohl pouovnm u nich nco poditi. Ponvad vak jejich
pedsevzetm, kdy pustili pravdu zcela se zetele, je jedin, aby hjili svou vc, jak
je jen mon, mohou se domnvati, e ani j se s nimi nemusm zamstnvati. Povm

182
jen nco mlo, aby se mohli jejich nstrahm vysthati dob a pro poznn skuten
zancen lid, jejich vzdln jsme se od zatku ujali.
Takov tedy musm napomenouti, aby se nedali pohnouti vylhanm pedstrnm
crkve, jm se bez piny pyn tito vc ne nebezpen a hlavn neptel crkve.
Nebo nepedkldaj nic jinho, neli, jak zjevno, kdysi pedstrali id, kdy je
proroci Hospodinovi obviovali ze zaslepenosti, bezbonosti a modlstv. Nebo jako
se oni pyn chlubili chrmem, obady a knstvm, a ty vci, jak se jim zdlo, byly
silnm dkazem pro men crkve, tak jsou nyn nm jako crkev pedstavovny
jaksi vnj kraboky, kter jsou asto velmi vzdleny od crkve a bez nich me
crkev velmi dobe bt. Proto k jejich vyvrcen nemusme ut dnho jinho dkazu
neli toho, kterm se proti on hloup sebedve id stavl Jeremi; toti, aby se
nechlubili livmi slovy kajce: Chrm Hospodinv, chrm Hospodinv, chrm
Hospodinv jest.19) Ponvad Hospodin neuznv nikde nic za svj majetek, le tam,
kde je poslouchno a zbon osthno jeho slovo. Nebo toto jest nepomjejc
znmka, kterou n Pn oznail sv: Kdo jest z pravdy, k, sly hlas mj
(Jan 18,37); t: J jsem ten dobr past a znm sv ovce a ony znaj mne.20) Ovce
m hlas mj sly a j je znm a nsleduj mne.21) Krtce pedtm vak ekl, e ovce
nsleduj svho paste, ponvad znaj jeho hlas, cizho vak nensleduj, nbr
utkaj od nho, ponvad neznaj hlasu cizch.22) Pro tedy o sv jm soudme
zpozdile o crkvi, kdy ji Kristus oznail znamenm, o nm nen nejmen
pochybnosti? A kdekoli to lze spatiti, neme bt klamu o tom, e tam jist ukazuje
na crkev: jakmile vak toto znamen chyb, nezbv nic, co by mohlo dt prav
oznaen crkve. Ba spe je teba rozliovati Jeruzalm od Babylnu a crkev Kristovu
od spiknut satanova tmto rozdlem, kterm je mezi sebou rozdlil Kristus. Kdo z Boha jest, k, slovo Bo sly (Jan 8,47); proto vy neslyte, e z Boha nejste. Zkrtka:
Ponvad crkev je krlovstv Kristovo a on kraluje toliko skrze sv slovo, bude jet
nkomu nejasnm, e to jsou liv slova, jimi klamn l, e krlovstv Kristovo je
bez jeho ezla, to jest bez jeho pesvatho slova? Proto jestlie odstranme vechny
kraboky a lidla a my (jak m bt na pedn starost a co m pro ns obzvltn
vznam) hledme bez klamu na to, jakou zajist chce mti Kristus svou crkev,
abychom podle jeho pravidla, se utveli a porovnvali, lehce nabudeme jistoty, e to
nen skuten crkev, kter se rozmaile bav tm, e pekrauje hranice slova Boho,
e vydv nov zkony a vyml novou podobu nboenstv. Co snad neplat na
vky onen jednou vydan zkon crkve? Cokoli j pikazuji tob, osthati bude, abys
to inil; nepid k tomu, ani co z toho ujme (5. Moj. 12,32), a jinde: Nepidvej
k slovm Hospodinovm, ani neubrej, aby t snad nekral a byl bys ve li postien
(P. 30,6). Jeto nelze popti, e to bylo eeno crkvi, co hlsaj jinho neli vzdor
proti n ti, kte i po takovch zkazech se chlub, e byl pesto dobr dvod pidvati
i pimovati ze svho k slovu Bomu? Odstup to od ns, abychom souhlasili s jejich
lemi, jimi psob crkvi tak velikou ostudu. Avak pochopme, e se falen pedstr
jmno crkve, kdykoli jde o tuto libovli lidsk nerozvlivosti, kter neme sama
sebe udreti v mezch nazen slova Boho, aby z drz bujnosti nezabhala do svch
nlezk. Nic nen zahalenho, nic zatemnnho a nic spornho v tch slovech, jimi
se cel crkvi zakazuje, aby nic nepidvala ani neubrala ze slova Boho, pokud jde
o slubu Bohu a nboenstv. Nezapel sm sebe Hospodin, kter ji dvno prohlsil,
e nen nim tak uren, jako kdy je uctvn lidskmi nlezky. Odtud ony slavn

183
vroky u prorok, kter mly ustavin znti v naich uch (Jer. 7,22 n): Nebo jsem
nemluvil s otci vaimi, ani jsem nepikzal jim v ten den, v kter jsem je vyvedl ze
zem Egyptsk, o zpalech a obtech, ale toto jsem jim pikzal ka: Poslouchejte
hlasu mho a budu vam Bohem, a vy budete mm lidem a budete chodit po v
cest, kterou vm piku; t (Jer. 11,7): astokrt osvdoval jsem se otcm
vaim: Poslouchejte hlasu mho. A jin vroky tho druhu. Avak tento vrok je
pedevm a nad jin vznan (1. Sam. 15,22-23): Zdali libost m Hospodin
v zpalech a obtech a ne spe, kdy se posluenstv kon hlasu Hospodinova? Aj,
poslouchati lpe jest neli obtovati a ku posluenstv stti, neli pineti tuk
skopc. Nebo vzpoura jest takov hch jako arodjnictv a pestoupiti pikzn jako
modlstv. O vech lidskch nlezcch, kolik jich v tomto smru obhajuje autorita
crkve, protoe je nelze zprostit zloinu bezbonosti, lze tedy snadno dokzati, e jsou
crkvi pitny falen. Z toho dvodu meme voln napadati toto tyranstv
lidskch tradic, je se nm tak poven ukazuje pod jmnem crkve. Nebo nm
nen crkev na posmch, jak o ns nai protivnci kiv lou, aby ns uvedli
v nenvist, nbr my j zajiujeme chvlu poslunosti, nad ni nic vtho neuznv.
Spe in crkvi velik bezprv oni sami, kte v n rozdmychuj vzdor proti jejmu
Pnu, kdy klamn uvdj, e pokroila dle, neli bylo lze skrze slovo Bo. Ani
nemluvc o tom, jak znamenit je to nestydatost, spojen s rovnou j zlomyslnost,
jestlie se ustavin vol o moci crkve a zatm se zastr i to, co j bylo od Pna
pikzno, i poslunost, kterou je povinna pikzn Pn. Avak bude-li nm zleeti,
jak se slu, na tom, abychom byli v souhlase s crkv, tu spe pjde o to, aby se
pihlelo a pamatovalo na to, co nm i cel crkvi Pn pikazuje, toti abychom ho
jednomysln poslouchali. Nebo nen pochybnosti o tom, e budeme v nejlepm
souhlase s crkv, jestlie se ukeme ve vem poslun Pna. Crkev m ovem
nejskvlej zaslben, e ji nikdy jej cho Kristus neopust, a e ji jeho Duch uvede
ve velikou pravdu.23) Pedn vechna zaslben, je se obvykle uvdj, byla dna
prv tak jednotlivm vcm, jako vemu vcmu lidu. Nebo akoliv Pn hovoil ke
dvancti apotolm, kdy ekl: Aj, j s vmi jsem a do skonn vk (Mat. 28, 20);
t (Jan 14,16 n): J prositi budu Otce a jinho Utitele dvm, aby s vmi zstal
na vky, toho Ducha pravdy, jeho svt neme pijmouti. Nebo nevid ho, ani ho
zn, ale vy znte jej, nebo u vs pebv a ve vs bude; pece to nesliboval jen tm
dvancti dohromady, nbr kadmu jednotliv a tak jinm uednkm, a u je
pijal, anebo pozdji ml pijmouti do svho krlovstv. Kdy vak takovto zaslben,
pln vznamn tchy, vykldaj tak, jako by nebyla dna dnmu kesanu zvl,
nbr cel crkvi zrove, co tm in jinho, ne e odnmaj vem kesanm tchu,
kter se jim odtud mlo dostati? A nepoprm tm, e Pn, bohat nade vechny
milosrdenstvm a dobrotou, vylv sebe pece na nkter obzvlt tdeji a
bohatji (jako je teba, aby obohatil vnjmi dary ty, kte byli ustanoveni, aby jin
uili), a netvrdm, e by sv vlastn dary, je jsou rzn a mnohonsobn, rzn
nerozdloval (1. Kor. 12,28); ani konen, e by sama spolenost zbonch,
vybavena takovou rozmanitost dar, nebyla opatena daleko bohatm a rozshlejm
pokladem nebesk moudrosti neli jednotlivci sami o sob; nbr tvrdm to proto,
ponvad nesm jim bt dovoleno, aby tato slova Pn zvrcen pekrucovali v jin
smysl, ne v jakm byla eena.

184
Prost tedy vyznvme prav stav vci, e Pn je ustavin svmu lidu ptomen,
a e jej d svm Duchem; tento Duch e nen duchem bludu, neznalosti, li nebo
temnost, nbr je Duchem zjeven, pravdy, moudrosti a svtla, od nho se u
neklamn tomu, co jim bylo dno od Boha, to jest, jak je nadje jejich povoln a
jak bohatstv slvy ddictv Boho, a kterak jest nesmrn velikost moci jeho ke
vem vcm (1. Kor. 2,12; Ef. 1,18-19). Mimoto, e Pn ustanovil ve sv crkvi
takov rozdlen dar, aby bylo vdy dosti tch, kte by vynikali v jednotlivch
darech k jejmu vzdln (Ef. 4,11-13). Dal toti apotoly, proroky, uitele a paste,
aby vichni sice v rznch sluebnostech, avak v jednom duchu peovali o veobecn vzdln crkve, a bychom se sbhli vichni v jednotu vry a znmosti Syna
Boho, v mue dokonalho, v mru postavy plnho vku Kristova. Ponvad vak
vrn postihuj v tomto tle prvotiny a jenom jakousi pedchu toho Ducha, 24) i tm,
kte byli nad jin obdarovni tmi pednjmi dary, nezbv nic lepho, neli aby
vdomi si sv slabosti, dreli se zkostliv v mezch slova Boho, aby najednou
nezbloudili s prav cesty, jestlie by se pli daleko odchlili svou mysl. A ovem
nesm bt ani v nejmenm pochybnosti o tom, e v mnohm mohou klesnouti,
jestlie se jen nepatrn uchl od slova Boho; pokud ovem jet jsou bez onoho
Ducha, jeho uenm jedin porozumvaj tajemstvm Bom. Nebo co Pavel pe
(Ef. 5,25-27),25) e Kristus oistil crkev obmytm vody skrze slovo ivota, aby v n
sob postavil slavnou cho, nemajc poskvrny, ani vrsky, nebo cokoli takovho, ale
aby byla svat a bez hony, tm chce spe pouiti o tom, co in kadodenn Kristus
na svch vrnch, neli co ji Kristus dokonal. Nebo jestlie je den ze dne
posvcuje, oiuje, ohlazuje a jejich skvrny str, je tm dno, e jsou dosud jist
zhydni njakmi skvrnami a vrskami, a e jejich posvcen chyb nemal dl. Avak
povaovati za svatou a neposkvrnnou crkev, jej vichni dov jsou poskvrnni a
znan neist, jak je to lich a nepravdiv! A tak jest pravda, e Kristus oistil crkev
obmytm vody skrze slovo ivota; to znamen, oistil ji odputnm hch a
znamenm tohoto oitn je kest; a to za tm elem, aby si ji posvtil. Avak zde
lze vidti jenom zatek jejho posvcen, kdeto konec a vn naplnn nastane, a
Kristus, svat nad svatmi, ji vpravd a na vky napln svou svatost. A proto,
spolhajc se na tak velik bohatstv tchto zaslben, m crkev vrnch zdlo,
z nho me slavn udrovat svou vru, ponvad v niem nepochybuje, e m
Ducha svatho vdy za nejlepho a nejjistjho vdce na prav cest. A neopr se
o marnou dvru. Nebo nen Pn takov, aby marn lkal sv, a aby zklamal
vnovanou dvru. Potom vdomm a poznnm sv neznalosti a nevdomosti tak
pouena, jak se slu na cudnou nevstu a stzlivou uednici, ustavin a piln vis
na rtech svho uitele a enicha. Nen moudr sama u sebe, ani ze sebe nic
nevyml, nbr postavila hranici sv moudrosti tam, kde on pestal mluviti, a tak
zrove nedvuje i vem npadm svho rozumu. Avak v tch vcech, v nich se
opr o slovo Bo, nen nedviv nebo rozpait na vahch, nbr je klidn
s velikou jistotou a pevnou stlost.
A tak nen nic divnho, jestlie jedinenm Bom slavnm vrokem nm Kristus
doporuil vnost sv crkve, take chtl, aby byl pokldn za pohana a publikna,
kdo by j nechtl poslouchati, pipojuje zrove neobyejn zaslben (Mat. 18,20):
Kdekoli shromd se dva nebo ti ve jmnu jeho, tam e bude uprosted nich. Avak
je velmi podivn, e ti niemov jsou tak nestydat, e se odtud opovauj brti dvod

185
k zuivmu ponn. eho toti nakonec doshnou, ne e se nem pohrdati
jednomyslnost crkve, a e ta me bti jednomysln jen v pravd slova Boho?
kaj, e crkev mus bt slyena. Kdo to popr, kdy hls ve pouze podle slova
Hospodinova? Poaduj-li nco vce, necha si uvdom, e jejich poadavek nen
nijak podepen tmito Kristovmi slovy. Nebo ponvad bylo zaslben dno tm,
kte se shromauj ve jmn Kristov, a takov shromdn se nazv crkv,
nepipoutme, e by byla crkev tam, kde nebyla shromdna ve jmn Kristov.
Avak, zdali to znamen shromditi se ve jmn Kristov, kdy se zavrhne pikzn
Bo, kter zapovd pidat nco nebo ubrat z jeho slova (5. Moj. 12,32; P. 30,6) a
cokoliv ustanovovati podle vlastn libovle?
S m nakonec pichzej, e crkev neme blouditi v tch vcech, kter jsou
potebn ke spasen, naprosto se proti tomu neohrazujeme. Avak zde tak se
nejvce rznme smyslem vkladu. Soudme, e neme blouditi proto, e zeknuvi
se v sv moudrosti, dv se pouovati Duchem svatm skrze slovo Hospodinovo.
To vak, co oni uvdj, smuje k tomuto cli: Kdy je crkev zena. Duchem
Pn, e me bezpen beze slova kreti vade, kam se vydv, e me smleti
nebo mluviti jen pravdu. Tu vak, teba jim vechno pipustme, co se tk crkve,
pece pro sv tradice ani tak jet z toho nic nezskaj. Nebo pokud se domnvaj, e
v crkvi nepebv pravda, nen-li mezi pasti, a e crkev sama neexistuje,
neprojevuje-li se v obecnch koncilech, tedy to daleko nebylo vdy pravda, jestlie
nm proroci zanechali o svch dobch pravdiv svdectv. Izai k (56,10-11):
Strn jeho jsou slep, vichni napod nic neznaj, vichni jsou psi nm, ani
dovedou tkati; jsou ospalci, le, milujce dmotu a pasti sami nic nevd a
niemu nerozumj a vichni k cestm svm pat. Jeremi pak (6,13): Od proroka
a do knze vichni napod provod fale; anebo (Jer. 14,14): Le prorokuj ti
proroci ve jmnu mm. Jeto jsem jich neposlal, ani jsem pikzal jim. U i Ezechiel
(22,25-28): Spiknut prorok jejich uprosted n, jsou podobni lvu voucmu,
uchvacujcmu loupe. Due erou a vci drah berou a in mnoho vdov uprosted
n. Kn jej znsiluj zkon mj a svat vci m poskvruj, mezi svatm a
poskvrnnm rozdlu nein. Proroci omtaj vpnem niemnm, pedpovdaj marn
vci a hdaj jim le, kajce: Takto prav Hospodin, akoliv ten nepromluvil. T
Sofoni (3,4): Proroci jeho kvapn, mui vichni nelechetn; kn jeho poskvruj
vci svat a pestoupili zkon. Krom toho tolikrt bylo pedpovdno Kristem i jeho
apotoly, e od past hroz crkvi nejvy nebezpe (Mat. 24,11; Sk. 20,29.n;
2. Te. 2,3.n; 1. Tim. 4,1 n; 2.Tim. 3,1 n; 4,3; 2. Pt. 2,1 n)? Abych vypotvnm
nevyplnil mnoho stran, nejen pklady onch dob, nbr pklady tm vech vk
jsme napomnni, e ne vdy je pravda pstovna v ln past, a e bezhonnost
crkve nezvis na jejich stavu. Sluelo se ovem, aby oni byli ochrnci a strci
crkevnho mru a spsy, k jejich zachovvn byli ustanoveni. Avak nco jinho jest
konati to, co je lovk povinen a nco jinho bti dluen to, co lovk nekon. Pesto
vak a tato nae slova nikdo nechpe v tom smyslu, jako bych soudil, e vnost
past m bt napod a slep a bez vbru podrvna. Toliko bych chtl, aby se
mezi nimi konal vbr tak, abychom nepokldali hned za paste ty, kdo jsou tak
nazvni. Nebo je teba, abychom vbec uvaovali tak, e cel jejich kol je
vymezen slubou slova Boho, cel jejich moudrost znalost jeho slova, cel nadn
enick kznm tho slova; jestlie se od nho odklon, e jsou se svm rozumem

186
mdl a tup, se svm jazykem koktav a po vech strnkch nevrn a svch
povinnost nedbal, a u jsou proroky, nebo biskupy, nebo doktory anebo jet
cokoliv jinho vtho. Nemluvm o jednom neb o druhm. Cel stav past
dohromady, jestlie opust slovo Bo a d se vsti svm rozumem, neme dospt
nikam jinam ne k blznovstv. Avak tito se poddvaj bezuzdn libovli, setse a
zavrhnuve se sebe poslunost Boho slova jen z toho dvodu, e jsou pasti. Jako
by nebyl bval pastem Jozue, jemu bylo eeno (Joz. 1,7), aby se neuchyloval ani
napravo ani nalevo, ale aby osthal a inil vecka ustanoven zkona. A zatm usiluj
pesvditi lid, e nemohou bt zbaveni svtla pravdy, e Duch svat v nich ustavin
pebv, a e crkev s nimi stoj a s nimi vymr. Jako by nebylo dnch soud
Hospodinovch, e by se nemohlo i nyn pihoditi, co proroci ohlaovali lidem sv
doby, jako: Uasnou se kn a proroci tsti se budou (Jer. 4,9); t: Zkon zahyne
od knze a rada od starch (Ezech. 7,26). Jako by byla falen proroctv Kristova i
apotol, e povstanou mnoz falen proroci ve jmnu mm (Mat. 24,24), anebo:
J to vm, e po mm odchodu vejdou mezi vs vlci hltav (Pavel tu mluv k biskupm
efezskho sboru), kte nebudou etiti stda. A z vs samch povstanou mui, kte
budou mluvit pevrcen vci, aby obrtili uednky po sob (Sk. 20,29-30); anebo:
Bvali i falen proroci v lidu, jako i mezi vmi budou falen uitel, kte uvedou
sekty, zradu a ostatn pemnoh vci toho druhu (1. Pt. 2,1). A tito tak hloup lid
nechpou, e zpvaj tut psniku, kterou zpvali kdysi ti, kte byli ve sporu se
slovem Bom, kdy s tout dvrou, o ni se nyn opraj, kali: Pojte a
vymysleme proti Jeremiovi njakou chytrost, nebo nezhyne zkon od knze, ani
rada od moudrho, ani slovo od proroka (Jer. 18,18).
Proto a uvdj tisckrt koncily biskup, mlo tm zskaj. A nedoshnou dve,
abychom vili tomu, co tvrd, toti e jsou zeny Duchem svatm, dokud ns
nepesvd, e se shromauj ve jmn Kristov; vdy prv tak se mohou
bezbon a nelechetn biskupov spiknouti proti Kristu, jako se mohou dob a zbon
sejt v jeho jmn. O tto vci mme hojnost pklad ve velkm potu usnesen,
kter vyla z takovch koncil; ukzati jejich zloinnou bezbonost by mi nezpsobilo
valn nesnz, kdybych neusiloval o strunost (eho je poteb v tomto malm dle).
Lze-li pece usuzovati podle jedn otzky, jak mohou bt i ostatn, tedy: Pavel tvrd,
e naizovat neeniti se a zakazovat pojdn pokrm jest belskm pokrytectvm a
l (1. Tim. 4,1-5). A nepomh, e pro sv oitn, a aby svedli zloin na jinho,
svaluj na Manichejsk a Tatiany,26) e ti satek a maso zavrhuj vbec, kdeto oni ve
satku brn jen jistm osobm a maso jsti zakazuj jen v uritch dnech. Nebo
nemohou omluviti sv rozhodnut, e brn uzavrati manelstv a pikazuj zdrovati
se od pokrm, kter Bh stvoil k povn s dkinnm. Nebo velik stvoen Bo
jest dobr27) a svat vrnm a tm, kte poznali pravdu. Ponvad vak tyto satansk
vroky byly vyneseny zsluhou koncil, necha kad pro sebe uv, eho se lze
dokati v ostatnch vcech od satanovch nstroj. Dle, co budu vypotvat:
Koncily, je jsou ve sporu s jinmi a co bylo jednm koncilem ustanoveno, e bylo
druhm zrueno? Pokud jde o stanoven zvyk, kaj, dochzv k takovto rznosti;
pi tch nebrn nic, aby pro rznost dob byly vydvny rzn zkony. Ale i v uen
bylo vidt, e se nkdy bojovn rozchzej. Tak caihradsk koncil,28) kter svolal csa
Lev a koncil nicejsk,29) kter z nenvisti proti nmu svolala pozdji Irena, z nich
prvn se usnesl na znien a odstrann obraz, druh na jejich obnoven. A vbec

187
mezi vchodn a zpadn crkv, jak jim kaj, bv zdka shoda. Necha jdou nyn a
chlub se po svm zpsobu, e Duch svat je nerozlun spojen s jejich koncily! Ani
zde vak netvrdm, e vechny koncily mus bti zavreny, anebo e jednn vech
koncil mus bti prohlena za neplatn, anebo e mus bti vechna krtnutm pra,
jak se k, zruena. Vidm toti, e z nkterch, zvlt z onch starch, prozauje
prav touha po zbonosti a k tomu neklamn znamen ducha, uenosti i rozumnosti.
A nepochybuji, e i v jinch dobch mly koncily mezi sebou sv biskupy lepho
zrna. Avak v tchto poslednch se pihodilo to, na co si kdysi v mskch schzch
sentu stovali sami sentoi, e se dje nesprvn. Nebo pokud jsou hlasy stny
a ne veny, stalo se astji nevyhnuteln, e lep strana podlehla vtin. Akoliv i
v onch starch a istch shromdnch je leccos, eho prvem postrd: a u to,
e jinak vzdlan a moud muov, kte tehdy byli ptomni, zamstnni
nasktajcmi se povinnostmi nepomyslili na mnoho jinch vc, nebo to, e jsouce
zaujati vcmi dleitjmi a vnjmi nechali uniknout leckter mn dleit,
nebo e prost mohli bt oklamni nezkuenost, nebo e se mnohdy dvali strhnout i
plinm zjmem. Nzorn pklad tohoto poslednho ppadu, kter se zd bt nade
vecko obzvl tvrd, se naskytl v nicejskm synodu,30) jeho dstojnost byla pijata
veobecn se svrchovanou ctou (viz Eusebiovy Crkevn djiny). Akoli tam toti byl
ohroen pedn lnek na vry a neptelsk Arius, s nm se mli sraziti, byl
ptomen v pln zbroji a obzvlt zleelo na svornosti tch, kte se seli pipraveni
potlaiti Ariv blud pesto nedbali tak velikho nebezpe. Ba jako by zapomnli na
vechnu vnost, skromnost a lidskou dstojnost, nechali stranou zpas, kter mli
ped sebou, jako by se tam byli seli pmo s myslem, aby se zalbili Ariovi, jali se
tpit vnitnmi rznicemi a me, kter ml bt vytasen proti Ariovi, obraceli sami
proti sob. Bylo slyet ohavn obvinn, alobn spisy ltaly sem a tam, a nebyl by
nastal konec spor, dokud by se nebyli vyvradili vzjemnmi ranami, kdyby nebyl
zakroil csa Konstantin. Ten vyznal, e vyetovn jejich ivota se vymyk jeho
poznn a takovou neumrnnost potrestal spe pochvalou neli vitkou. Jak je
pravdpodobn, e v mnohm smru dopustily se poklesku i jin koncily, je byly
pozdji konny? Snad se zdm nkomu nejapnm, kdy si dm prci, abych prokzal
takov omyly, ponvad protivnci piznvaj, e koncily mohou blouditi v tom, co
nen potebn k spasen. Avak ani tato nmaha nen zbyten; akoliv toti z donucen to piznvaj slovem, pece daj vc, neli si na potku inili nrok, kdy
nm kad rozhodnut koncil v kterkoli vci bez rozdlu vnucuj jako vrok Ducha
svatho. Co tvrd takovmto jednnm jinho, ne e koncily se nemohou dnm
zpsobem mliti? Anebo ml-li se, e je pece hchem rozeznvati pravdu a
nesouhlasiti s bludy? Proto nm dn jmna koncil, past, biskup a crkve, kter
mohou bt prv tak pedstrna falen, jako jich me bt uito plnm prvem,
nesmj brniti, abychom se nepouili takovmi doklady, a proto nezkoueli vechny
duchy vech lid podle pravidla slova Boho, abychom tak zjistili, zda jsou z Boha.31)
Dovolvati se vak apotol jako pvodc tradic, jimi dosud jest crkev
znevaena, je pouhm podvodem, ponvad cel uen apotol m svj cl v tom,
aby novmi kony nebyla svdom zatovna, anebo aby sluba Bohu nebyla
poskvrnna naimi nlezky. A jestlie lze djinm a starm pamtkm pikldati vru,
bylo apotolm nejen neznmo, co se jim pipisuje ale ani o tom neslyeli. A a
nepovdaj, e mnoho jejich usnesen pela do zvyku a mrav, akoli nebyla

188
zachovna psemn, ona usnesen toti, jim nemohli porozumti, pokud jet Kristus
il, je vak pochopili po jeho nanebevstoupen skrze zjeven Ducha svatho. Jak to
nestoudnost! Uednci byli, piznvm, jet nezkuen a neznal, kdy to slyeli od
Pna. Avak byli snad v moci tto zpozdilosti jet tehdy, kdy sv uen napsali,
take pozdji pokldali za nutn doplniti ivm hlasem, co vinou sv neznalosti
opomnli napsati? Jestlie vak sepsali sv psemnosti, uvedeni Duchem pravdy ve
velikou pravdu, co jim brnilo, aby do svch spis nepojali dokonalou znmost uen
evangelia, a aby nm ji jako zpeetnou nezanechali? Mimoto se dlaj smnmi,
kdy pedstraj, e ona nesmrn tajemstv, je po tak dlouh as byla apotolm
neznma, jsou jednak obady bu idovsk, nebo pohansk, z nich jedny byly
dvno ped tm rozeny mezi idy, druh mezi vemi pohanskmi nrody, jednak
nejapn posunky a babsk obdky, jak je i zpozdil obtnci, kte nedovedou st a
pst, vykonvaj nadmru pesn, ba kter dti i blzni napodobuj tak ppadn, e se
me zdt, e nen vhodnjch sprvc takovch svtost.
Nemaj vce tst, ani kdy uvdj pklad apotol, aby tm obhjili sv tyranstv.
Apotol, kaj, a star prvn crkve vydali rozhodnut bez Kristova pkazu, jm
naizovali vem kesanm z pohan, aby se zdrovali od obtovanho modlm, od
udvenho a od krve (Sk. 15,29). Jestlie to bylo dovoleno onm, pro nem bt
dovoleno nstupcm, aby tot napodobili, kdykoli toho poteba vyaduje? K by je
vak vdycky, jak v jinch vcech, tak i v tto napodobovali! Nebo poprm, e by
tam byli apotol ustanovili nebo uzkonili nco novho, co lze snadno potvrditi
pdnm dkazem. Vdy kdy v onom shromdn Petr prohlauje, e je Bh
pokouen, jestlie je vkldno jho na hrdla uedlnk,32) vyvrac sm svj nzor,
jestlie pozdji souhlas, aby bylo njak jho vloeno. Avak jho jest vkldno,
jestlie apotol svou autoritou rozhoduj o tom, aby bylo kesanm z pohan
brnno dotkati se obtovanho modlm, krve a udvenho. Zstv ovem jet
nmitka, e se pesto zd, e zabrauj. Avak to bude snadn k rozuzlen, jestlie si
nkdo ble vimne smyslu vlastnho usnesen. Prvn vc svm poadm a hlavn svou
dleitost je to, e kesanm z pohan mus bt zachovna jejich svoboda, a e
nemaj bti uvdni ve zmatek ani obtovni zachovvnm zkona. A sem ns toto
msto vborn chrn. Avak vjimka, kter hned nato nsleduje, nen ani nov zkon
vydan od apotol, nbr bosk a vn pikzn o zachovn lsky; a neodnm
ani puntku z on svobody, nbr napomn toliko kesany z pohan, jak se maj
pizpsobit bratm, aby nezneuvali sv svobody k jejich pohoren. Toto tedy budi
druhou vc, aby kesan z pohan uvali svobody, ani by bratm kodili nebo je
pohorovali. Avak pece nco uritho pedpisuj; nebo jak se hodilo pro tehdej
dobu, pouuj a naznauj, aby se vysthali tch vc, jimi by mohli pohorovat
brat. Od sebe vak nepinej nic novho k vnmu Bomu zkonu, kter
zapovd bt urkou bratm. Prv tak, stoj-li dnes v ele dosud dobe
nespodanch sbor vrn pasti, nech nad vem svm dm, aby, dokud
nedorostou mdl, s nimi ij, nejedli v ptek maso veejn, anebo aby ve svtky
venku nepracovali, anebo nco podobnho. Nebo akoli tyto vci, odstran-li se
povra, jsou samy o sob ppadn, pece, kdy k nim pistoup pohoren brat,
nelze se jich dopustiti bez provinn. Avak asy jsou takov, e vc nemohou
podat toto divadlo slabm bratm, aby jejich svdom co nejbolestivji nezranili.
Kdo me ci, krom utrhae, e tak vydvaj nov zkon? Naopak, jak je zejm, jen

189
brn pohorenm, kter Pn s dostatenou zetelnost zapovd? Avak o nic vce to
nelze ci ani o apotolech, kte nesledovali nic jinho, odstraujce monost
pohoren, neli aby zdraznili bosk zkon vysthati se urek, jako kdyby byli
ekli: Pikzn Pn jest, abyste nepohorovali slabho bratra; to, co bylo obtovno
modlm, udven a krev nemete jsti, aby se slab brat nepohorili. Naizujeme
vm tedy ve jmnu Pn, abyste nejedli k pohoren. A e prv k tomu apotol
smovali, toho nejlepm svdkem je Pavel, kter jist nejinak ne ve smyslu koncilu
pe takto (1. Kor. 8,1 a 4 a 7 a 9): O pokrmech, kter se obtuj modlm, vme, e
modla na svt nen nic. Nkte vak, uznvajce modlu, a dodnes jed jako modlm
obtovan, a jejich svdom, jsouc mdl, se poskvruje. Hlete, aby snad ta vae
moc nebyla k urce mdlm! Kdo toto jednou dn uv, pro toho to nebude
napt fasdou, jakou z toho chtj mt ti, kte se se svm tyranstvm schovvaj za
apotoly, jako kdyby ti byli zaali svm rozhodnutm oslabovati svobodu crkve.
Tebae jsme neekli vechno, co jsme k tomu mohli uvsti, a tak to, co jsme
ekli, bylo probrno jen zcela strun, pece vm, e byl boj skonen tak, e ji nen
dvodu k pochybnostem o tom, e duchovn moc, kterou se chlub pape s celm
svm krlovstvm, je bezbon a nespravedliv tyranstv proti slovu Bomu a proti
Bomu lidu. A pod jmnem duchovn moci zahrnujeme i smlost, s n roziuj nov
nauky, jimi zcela odvracej uboh lid od ir a prost istoty slova Boho, i libovli,
s jakou vydvali nov zkony, jimi ukrutn trp neastn svdom a poslze celou
crkevn soudn pravomoc, jak kaj, kterou vykonvaj skrze sufragny a generln
vike. Nebo pipustme-li, aby Kristus mezi nmi vldl, je cel tento zpsob vldy
snadno podvrcen a zdeptn.
O druhm druhu panovn, kter zle v majetku a latifundich, nemusm nyn
pojednvati, ponvad nen vykonvno na svdom. Pece vak v tto sti stoj za
to pozorovati, e jsou vdycky stejn, toti, e nejsou nim mn ne tm, m se
chtj nazvati: pasti crkve. A nepoukazuji na osobn chyby jednotlivc, nbr na
spolen zloin celho stavu, ba vlastn na mor knskho stavu, ponvad maj za
to, e by byl nedostaten opaten, kdyby nebyl vyznamenn nadbytkem a pynmi
tituly. i bylo kolem biskup, aby se astnili soudnch vyetovn a sprvy obc a
kraj, a aby co nejhojnji brali na sebe zamstnn jim ciz, kdy maj tolik prce a
nmahy ve svm ad, take, i kdyby se mu vnovali cele a ustavin a nebyli
vytrhovni dnm rozptylovnm, pece by sotva mohli staiti na svj kol? i snad
se sluelo, aby se rovnali potem sluebnk, ndherou budov a pepychem atstva a
hodovn rozmailmu ivotu knat ti, jejich ivot ml bti jedinenm pkladem
stdmosti, skromnosti, zdrenlivosti a pokory? Jak velice se nesrovnvala s adem
tchto lid, jim vn a nezruiteln Bo nazen zapovd (1. Tim. 3,3), aby nebyli
mrzkho zisku dostiv ani lakomci, a pikazuje, aby se spokojili s prostou
ivotosprvou, skutenost, e vztahuj ruce nejen po vsch a hradech, nbr e se
vrhaj tak na rozshl mstodritelstv a dokonce se zmocuj celch ? Avak
protoe jsou tak dalece bezohledn, e se jet nyn odvauj vytet se a vychloubat,
e se dstojnosti crkve touto vyvenost dostv jist estn podpory, a e pi tom
nejsou odvdni od kolu svho povoln, pokud se tk onoho prvnho, je-li estnou
ozdobou jej dstojnosti to, e se povznesli tak vysoko, e nahnj strachu i tm
nejvym vldcm, maj si pro stovat na Krista, kter se tak siln dotkl jejich cti
tmto zpsobem. Nebo co potupnjho mohl ci, aspo podle jejich mnn, tmi

190
slovy: Krlov nrod a knata panuj nad nimi. Ale vy ne tak; ale kdo vt jest mezi
vmi, budi jako men a kdo pednm, jako ten, kter slou (Mat. 20,25 n;
Mk. 10,42 n; Lk. 22,25 n). Tmito slovy arci oddlil jejich sluebn ad velikou
pehradou od slvy a povenosti tohoto svta. V druhm bod bych chtl, aby
podali pm dkaz o tom, co lze snadno ci slovy. Ale ponvad apotolm se
nezdlo, aby opustce slovo Bo, pisluhovali stolm (Sk. 6,2), jsou tm usvdovni,
ponvad se nechtj dt pouiti, e nen tot bt zrove dobrm biskupem i
dobrm knetem. Nebo jestlie ti, kte byli vybaveni od Pna hojnost dar, a proto
mohli snst mnohem vce tch starost, neli ktekoli lid po nich, pece vyznali, e
se nemohou vnovati zrove slovu a slub pi stolech, aby neklesli pod bemenem;
jak by mohli tito, ve srovnn s apotoly nicotn lovkov, pekonat jejich piinlivost
stonsobn? I jenom se o to pokusiti bylo znamenm nejnestydatj a nadmru
troufal sebedvry. Ale pece k tomu dolo; a jak byl vsledek, je zejm. Nic
jinho se toti nemohlo pihodit, neli e opustili svou str a pebhli do cizho
tbora. Byla jakousi snahou a projev zbonosti laskavost knat, kte vynaloili tolik
prostedk, aby obohatili biskupy; avak nepostarali se touto svou zvrcenou
tdrost o prospch crkve nejlpe, nebo tak pokazili jej starou a pravou kze, a
abych pravdu ekl, pln ji odstranili. Ti biskupov vak, kte zneuili takov dobroty
knat ve svj prospch, tmto jedinm podanm dkazem vce ne dost dosvdili,
e nejsou vbec biskupy. Konen, abych promluvil o obou mocch najednou: Kdy
dnes tak vniv zpas o zachovn jich obou, nen nikterak tajno, eho tm chtj
doshnout. Jestlie se zeknou duchovnho panstv s tou podmnkou, e cele pipadne
Kristu, nen tu dnho nebezpe ani pro Bo slvu, ani pro zdrav uen, ani pro
blaho crkve. Paklie se zeknou tak on svtsk moci, nen naprosto nebezpe, e
by ubylo nco z obecnho prospchu crkve. Avak oni jsou slep a stemhlav
uneni jedinou touhou zatracovati, ponvad se domnvaj, e nic neme obstt,
leda kdy, jak to prorok k (Ezech. 34,4), tvrd a psn panuj. Ale tchto nkolik
slov o panstv crkve jsem chtl ci jen tak mimochodem !
Vracm se k duchovnmu panstv, o nm je zde na mst hovoiti. Kdy pi jeho
obhajob vid, e vechny rozumov opory se viklaj, uchyluj se k onomu poslednmu
ubohmu toiti. Tebae sami jsou tup v mysli i v rad, a v srdci a vl zcela
niemn, pece e plat slovo Pn, kter pikazuje poslouchati pedstavench,33) by i
vydvali nespravedliv a pli tvrd zkony. e Pn pesto pikazuje, abychom inili
vechno, co kaj zkonci a farizeov (Mat. 23,3 n), i kdy svazuj nesnesiteln
bemena, jich se prstem nechtj dotknouti. Je tomu tak vskutku? Avak m-li bt
pijmno bez rozmylen uen jakchkoli past, kam potom smovalo, e ns
tolikrt, a tak zkostliv napomn slovo Pn, abychom neposlouchali ei liprorok
nebo lipast? Neposlouchejte, prav Hospodin, slov tch prorok, kte vm
prorokuj. Marnosti vs toti u a vidn srdce svho mluv, ne z st Hospodinovch
(Jer. 23,16). T (Mat. 7,15): Piln se pak varujte falench prorok, kte k vm
pichzej v roue ovm, ale uvnit jsou vlci hltav. Marn by ns napomnal i Jan
(1. Jan 4,1), abychom zkuovali duchy, jsou-li z Boha. Ale z tohoto soudu nejsou
vyati ani andl, nato pak li blovy (Ga. 1,8). Co vak m znamenati toto slovo
(Mat. 15,14): Povede-li slep slepho, oba v jmu upadnou? Co neprohlauje dosti
zeteln, e je velk rozdl v tom, jak paste poslouchme, a e nemme
poslouchati vechny bez rozvahy? Proto ns nemus jejich tituly zastraiti, aby ns

191
tak strhli k asti na jejich zaslepenosti, kdy naopak vidme, e jedinou starost
Hospodinovou bylo zastraiti ns, abychom se nedali vsti dnm cizm bludem, a
je ukryt pod roukou jakhokoli nzvu. Nebo je-li slovo Hospodinovo pravdiv, i
slep vdcov, a u si kaj pedstaven, nebo nadzen anebo biskupov, nic jinho
nedok, ne sv druhy strhnouti do te propasti.
Zbv druh st, jednajc o zkonech. O nich tvrd, e jim pslu bezpodmnen
poslunost, jakkoli nm stokrt nespravedliv kivd. Nebo pr zde nejde o to,
abychom souhlasili s bludy, nbr toliko, abychom pokorn sneli psn nazen
pedstavench, jeto nen nam prvem posuzovati je nepzniv. Avak i zde nm
nadmru vhod pichz na pomoc Pn s pravdou svho slova a vysvobozuje ns
z takovho otroctv k pln svobod, kterou nm vydobyl svou svatou krv.34) Nebo
nejde jenom o to, jak oni zlomysln pedstraj, abychom sneli na svm tle njak
tiv tlak, nbr aby svdom, oloupen o svou svobodu, to jest o dobrodin krve
Kristovy, mohla bt bdn trpena. Ne pejdme i pes to, jako by to pro vc samu
nic neznamenalo. Avak jak mnoho podle naeho soudu zle na tom, e se odnm
Hospodinu jeho krlovstv, kter s tak velikou vnost prohlauje za sv vlastnictv?
Jest vak odnmno, kdykoli je uctvn podle zkon lidskch nlezk, kdeto on sm
chce bt jedinm zkonodrcem svho uctvn. A aby se nikdo nedomnval, e na
tom pranic nezle, a sly, jak vysoko si to Hospodin cen. Protoe, k (Iz. 29,1314), lid tento se mne bl pro pikzn a moudrost lidskou, aj, j tak divn budu
zachzeti s lidem tmto, divn, pravm, a zzran. I zahyne moudrost moudrch jeho
a opatrnost opatrnch jeho vymiz. Na jinm mst (Mat. 15,9): Nadarmo mne ct,
uce uen pikzn lidskch. Vtina se div, pro tak oste Hospodin varoval, e
divn bude zachzet s lidem, jm byl uctvn podle nazen a moudrosti lidsk, a
pro oznamuje, e je nadarmo ctn lidskmi pikznmi. Avak kdyby pihldli, kolik
zle v nboenstv, to jest v nebesk moudrosti na tom, aby se zviselo jenom na
stech Boch, vidli by zrove, e nen bezvznamn dvod, pro si Hospodin do t
mry okliv takov zvrcen sluby, je mu jsou prokazovny podle libovle lidskho
vtipu. Nebo akoli maj jaksi zdn pokory v tto sv poslunosti ti, kte poslouchaj
bohosluebnch pedpis, pece ped Bohem naprosto nejsou pokorn, protoe mu
pedpisuj tyt zkony, kter sami zachovvaj. Tento dvod je to zajist, pro tak
bedliv Pavel usiluje ns varovati (Ko. 2,4), abychom se nedali svsti lidskmi
ustanovenmi a onm, jak on k, pobonstkstvm ethelothreskeia35) to jest,
svvolnm a bez slova Boho od lid vymylenm uctvnm. Tak tomu nesporn jest.
Je teba, aby i nm samm nae moudrost i moudrost vech lid se stala
blznovstvm, abychom pipustili, e jedin on jest moudr. Po tto cest vbec
nejdou ti, kte si mysl, e se mu zavd slubikami vymylenmi lidskou libovl.
Tak tomu bylo i ped nkolika stoletmi i za na pamti, a tak tomu je jet dnes na
tch mstech, kde plat vce vlda stvoen, ne vlda Stvoitele, kde nboenstv
(jestlie ovem si to zasluhuje nzvu nboenstv) bylo pokleno etnjmi a
nejapnjmi povrami, neli kdy jak pohanstv. Nebo co by mohla lidsk mysl
vytvoiti, ne sam tlesn a pitom vci, kter opravdu ukazuj na sv pvodce?
Dle k tomu pistupuje to nejhor zlo, e jakmile jednou se zane omezovati
nboenstv takovmi marnmi smylenkami, jde za onou zvrcenost hned dal
proklet zloeenstv, kter Kristus kral na farizejch (Mat. 15,3), e se zlehuje
pikzn Bo pro lidsk ustanoven. Nechci ji proti nynjm naim zkonodrcm

192
bojovati svmi slovy. Stanou se zajist vtzi, budou-li moci dokzat, e toto obvinn
Kristovo se na n nevztahuje. Avak jak by se mohli ospravedlnit, kdy u nich je
nesmrn vtm zloinem, vynechala-li se un zpov na sklonku roku, neli vedl-li
se zcela niemn ivot po cel rok; poskvrnil-li se jazyk mrnm ochutnnm masa
v ptek, neli hanobilo-li se cel tlo po vechny dny smilstvm; piloila-li se ve
svtek ruka k poestnmu dlu, neli zamstnvaly-li se ustavin vechny dy
nejhormi ohavnostmi; vstoupil-li knz v jedin zkonit manelstv, neli zapltal-li
se tisckrt v cizolostv; nevykonati zaslbenou pou, neli nedreti slovo ve vech
slibech; je pro n vtm zloinem, nevnovalo-li se nic na nadmrnou, ale prv tak
przdnou, jako neuitenou ndheru chrm, neli nepisplo-li se na nejtivj
poteby chudch; pominula-li se socha bez pozdraven, neli jednalo-li se hanebn
s celm lidskm pokolenm; neodkala-li se ve stanovench hodinch dlouh slova,
nemajc smyslu, neli nepronesla-li se nikdy prav modlitba ze srdce? Co je jinho
zlehovat Bo pikzn pro sv ustanoven, ne-li prv toto? Kdeto poslunost
k Bom pikznm doporuuj chladn toliko a jen, aby se neeklo, vyaduj naproti
tomu bedliv a zkostliv pesnou poslunost pro sv ustanoven, jako by v sob
uzavrala cel obsah zbonosti. Kdeto pestoupen boskho zkona trestaj lehkmi
pokutami skutk dostiuinn, sebemen poruen, by jen jednoho z jejich
ustanoven, netrestaj dnm menm trestem neli alem, ohnm nebo meem.
Proti tm, kte pohrdaj Bohem, nepostupuj tak drsn a neprosn, ty vak, kte
pohrdaj jimi, pronsleduj nesmiitelnou nenvist a do krajnosti. A vechny, jejich
prostomyslnost udruj v zajet, pouuj tak, e by s klidnj mysl hledli na
podvrcen vekerho Boho zkona, neli aby se shlo na puntk v ustanovench,
jak kaj, crkevnch. Pedn je tk provinn v tom, e pro vci bezvznamn, a
kdybychom se dreli soudu Boho, svobodn, jeden druhm pohrd a jeden druhho
odsuzuje a zavrhuje. Nyn vak, jako by na tom nebylo nic patnho, vce si v
onch nicotnch ivl tohoto svta (jak je Pavel nazv v listu Galatskm 4,9), neli
nebeskch Boch zvst. A komu je mlem odputno cizolostv, je odsouzen pro
pokrm. Komu je dovolen styk s nevstkou, tomu je zakzn styk s manelkou.
Takov je ovem zisk on pevrcen poslunosti, kter se tak daleko odchyluje od
Boha, kolik se pikln k lidem. Pro tedy chtl Kristus, aby byla snena ona
nesnesiteln bemena, kter zkonci a farizeov vzkldaj na lidi (Mat. 23,3-4)? Ba,
pro na jinm mst chtl Kristus t, aby se varovali kvasu farizejskho (Mat. 16,6)?
Kvasem nazv podle vkladu evangelisty Matoue vecko, co z vlastnho uen
pimsili, k istot slova Boho.36) Co chceme jasnjho, neli e se nm pikazuje,
abychom prchali a stehli se ped celm jejich uenm? Odtud nabvme naprost
jistoty, e ani na onom druhm mst nechtl Pn, aby svdom jeho lidu byla
suovna svvolnmi farizejskmi ustanovenmi. A slova sama, nedostane-li se jim
pokroucenho vkladu, nekaj nic takovho. Jimi Pn, ue drsn napadati mravy
farizej, jednodue pouoval pedevm sv posluchae, aby, i kdyby nic nevidli
v jejich ivot, co by mohli nsledovati, pece nepestvali initi to, co slovem uili,
kdy sedli na stolici Mojov, to jest, kdy vykldali zkon.
Protoe vak vtina nevdomch lid sotva zaslechne, e lidskmi ustanovenmi je
bezprvn svazovno svdom vcch, a i Bh je nadarmo uctvn, krt jednm
mchnutm pra vechny zkony, na nich spov d v crkvi, je na mst, abychom
se prv zde vyrovnali s jejich bludem. Zde je ovem velmi snadn upadnouti do

193
omylu, ponvad nen hned na prvn pohled patrno, jak velik je rozdl mezi onmi a
tmito zkony. Ale my vylome celou vc v nkolika slovech tak zeteln, aby nikdo
neml dojem, e jde o vc podobnou. Tato mjme za prvn bod. Vidme-li, e v kad
lidsk spolenosti jest nutn jist sprva, kter slou k podpoe obecnho mru a
k zachovvn svornosti, a jestlie ve sprv vc vidme jaksi zkonit d, kter m
clem veejnou estnost, a tak pmo lidskou dstojnost, tu je teba, aby to bylo
zachovvno obzvlt v crkvch, je si nejlpe stoj za dobrho uspodn vech
vc prv tak, jako se bez jednomyslnosti obracej v nive. Chceme-li proto opatit
bezhonnost crkve co nejlpe, je teba zkrtka, abychom se peliv postarali o to, co
naizuje Pavel (1. Kor. 14,40), aby se vechno slun a podle du dlo. Ponvad
vak v mravech lid je tak velik rznost, tak velik rozmanitost v myslch, tak velik
spor v sudcch a nzorech, nen ani dn sprva dosti siln, neopr-li se o urit
zkony, ani neme bt bez jaksi pevn stanoven formy zachovvn jedink
zkonn pedpis. Nemme tedy ani pomylen na to, abychom odsuzovali zkony,
kter smuj k tomuto cli, ba tvrdme, e budou-li odstranny, budou crkve zbaveny
svch pojtek a dojde k jejich znetvoen a rozpadu. Nelze toti ani chpati jinak to,
co pikazuje Pavel, aby se vechno slun a podle du dlo, ne tm, e vznikne-li
sm d a slunost, pistoup k jist zvyklosti jakoby njak pouta. Pi tchto zvycch
je vak vdycky teba obezetn zdrazniti, e nesmj bti pokldny ani za
nevyhnuteln k spasen, jako by svazovaly svdom nboenskou povinnost, ani e
nepispvaj k uctvn Boha, jako by v nich byla podstata zbonosti. A toto je jedin
bod, kterm se li ona bezbon ustanoven, zatemujc, jak bylo eeno, prav
nboenstv a berouc svdom pdu pod nohama, od zkonnch zzen crkevnch,
kter, jak jsme ped chvl pipomnli, sleduj vdy jedno nebo druh: Bu e se
nesou jenom k slunosti, aby se tak ve provdlo podle du, jak se slu ve
shromdn vcch, anebo e udruj samo obecenstv lid jako njak pouta
lidskosti. Avak jakmile se jednou pochop, e zkon byl dn pro obecnou poestnost,
v tom okamiku je odstranna povra, do n upadaj ti, kte m slubu Bohu
lidskmi nlezky. A zase jakmile lid poznaj, e zkony maj clem jenom obecn
lidsk uitek, ji je vyvrceno ono falen domnn o nutnosti a nevyhnutelnosti,
kter nahnlo svdom nesmrn strach, kdy se lid domnvali, e ustanoven jsou
nezbytn k spasen. Ale ovem zde nejde o nic jinho, ne aby obecn dodrovn
povinnost podporovalo mezi nmi lsku.
Pklady prvho druhu mme u Pavla, aby eny neuily ve shromdn, aby
chodily zahalen (1. Kor. 11,5 n; 14,34), a tyto pklady lze spatiti v stlm zpsobu
ivota, e se modlme klee a veejn s hlavou nepokrytou, e nejsou mrtv tla lid
uvrhovna do hrobu neobleen, e se svtosti Pn nevysluhuj svtsky a neist, a
i jin vci sem smujc. Pro to, je snad njak bosk sla skryta v atu enin,
take by bylo hchem vyjti s obnaenou hlavou, i snad bylo o jejm mlen vydno
ustanoven, je by nebylo lze poruiti bez stranho provinn, i je njak tajemstv
v klekn, nebo v doteku mrtvoly, kter by nebylo lze pominouti bez pouit oistnho
prostedku? Naprosto ne. Nebo kdyby ena potebovala takovho spchu, aby
pomohla blinmu, e by j nedovolil zahalit si hlavu, nic se tm neprovin, pijde-li
s hlavou obnaenou; a jsou chvle, kdy je prv tak vhodn, aby mluvila, jako jindy,
aby mlela. Nic tak nebrn, aby se nemodlil stoje ten, kter pro nemoc neme
ohbat kolena. Konen je lpe pohbti mrtvho vas, ne, nen-li pltna, vykvati,

194
a se zane rozkldati, nejsa pochovn. Pesto vak v tchto vcech mnohdy
pikazuje nco konati nebo se toho vysthati krajinn zvyk, mravy, konen i lidskost
a pravidlo slunosti. Tam, kde bylo v nem pochybeno z neprozetelnosti a z opomenut, nebyl spchn dn zloin, jestlie vak se to stalo z pohrdn, je teba tuto
tvrdojnost pokrati. Jestlie nkdo odporuje a chce zde bt moudejm, ne se
slu, a se sm star, jak by jeho svvole dola schvlen od Pna. Nm vak mus
postait ono Pavlovo slovo (1. Kor. 11,16): My nemme obyeje bti nestupnmi,
ani crkev Bo.
Druh druh ustanoven zahrnuje hodiny pedepsan pro veejn modlitby,
shromdn a kty, v shromdnch samch ticho a mlen, urit msta, zpv
chrmovch psn, urit dny k pijmn veee Pn, d vylouen a jin takov
vci. Kter dny to jsou a kter hodiny, jak uspodn mst, jak almy jsou zpvny
v jednotliv den, na tom vbec nezle. Avak slu se, aby byly urit dny a
stanoven hodiny a msto zpsobil, aby vechny pojalo, m-li bt brn zetel
k zachovn pokoje. Nebo jak velik spory vyvol zmatek v tchto vcech, jestlie
kad, jak se mu zlb, bude smt mniti vci, tkajc se obecnho podku?
Ponvad se nikdy nestane, aby se vem lbilo tot, i kdyby vci, o nich lze
debatovat, byly ponechny rozhodnut jednotlivc. Je proto teba pihleti se
svrchovanou pelivost k tomu, aby se nevloudil dn blud, kter by tento ist zvyk
zkalil nebo zatemnil. Toho se doshne, jestlie se ve vech konech bude jevit
zeteln uitek, a bude-li jich co nejmn; nejlpe vak, pistoup-li k tomu uen
vrnho paste, kter uzave cestu nesprvnm nzorm. Toto poznn vak
zpsob, e svoboda kadho z ns v tchto vcech bude zachovna, ale pece kad
dobrovoln ulo sv svobod jist meze, pokud to vyaduje ona zmnn slunost,
anebo dvod lsky. Potom, e zachovvajce tyto vci, sami nebudeme t v dn
pove, ani nebudeme pli psn vyadovat jejich zachovvn na jinch; e
nebudeme posuzovati psobivost bohoslueb podle mnostv obad, a e crkev
nebude pohrdat crkv pro rozdl ve vnj kzni. Poslze, e si zde nestanovme
dn vn platn zkon, nbr vechen uitek a smysl zvyklost budeme vztahovati
ke vzdln crkve, a jestlie ona pod, aby nejen nco bylo pozmnno, nbr aby
bylo odstranno, ehokoli jsme ped tm ve svch zvyklostech osthali, e to bez
pohoren sneseme. e toti nkdy s sebou pin poteba doby, aby se nkter
obyeje, jinak ne bezbon ani ne neslun, podle poteby odstranily, toho
dokladem jest prv dnen doba. Nebo takov byla zaslepenost a nevdomost
dvjch dob a s tak pevrcenm nzorem a tak tvrdojnm silm lply dve
crkve na obadech, e sotva bylo lze je dostaten oistiti od onch nehorznch
povr jinak, ne e byly zrueny mnoh obady, kter ani nebyly kdysi zavedeny
nevhodn a samy o sob se nevyznaovaly dnou bezbonost nebo vadou, ale
pece setrvvati neoblomn na jejich uhjen, by bylo nejkodlivjm silm. Kdyby
je toti nkdo chtl posuzovati samy o sob, vyznali jsme ji, e na nich nen nic
patnho. Avak jestlie jsou hodnoceny podle okolnost, uke se, e se v lidskch
myslch zahnzdil v dsledku nesprvnho uvn obad tak velik blud, e neme
bt snadno napraven jinak, ne bude-li odstranna podvan na obady, kter dodv
stle novou ltku k poblouzen. Tak podle svdectv Ducha svatho byl pochvlen
Ezechi (2. Kr. 18,4), protoe odstranil mdnho hada, kter byl na rozkaz
Hospodinv udln od Moje,37) a by nebylo bvalo hchem jej podreti jako

195
upomnku na bosk dobrodin, kdyby nebyl dal lidu podnt k modlstv. Avak
protoe ten znamenit krl neml jinou monost jak napravit bezbonost, ze stejn
vnho dvodu jej rozbil, jako byl od Moje vztyen. Nebo zvrcen lidsk soudy
mus bt leny prv tak, jako churav a sklesl aludky, jim jsou odnmny
pokrmy te straviteln, kter by zdravm nemohly ukoditi.
Nue dle. Kdy jsme shora stanovili, e je dvoj sprva v lovku, a kdy jsme se
o jedn z nich, kter sdl v dui aneb ve vnitnm lovku a tk se vnho ivota,
ji dosti namluvili, vyaduje zde toto msto, abychom nco povdli tak o druh
sprv, kter se tk jenom utven obansk a vnj mravnosti. Pedn, prve ne
pikrome k vci sam, je teba dodreti ono rozlien prve od ns uinn,
abychom, jak se mnohm obvykle pihz, spolu nerozumn nesmovali tyto dv
sprvy, kter maj zcela protichdn smysl. Kdy toti sly, e v evangeliu je
zaslbena svoboda, kter neuznv mezi lidmi dnho krle a dnho mistra, nbr
hled jedin ke Kristu, domnvaj se, e nemohou nijak uvat sv svobody, pokud
vid, e nad nimi je njak moc. A tak si mysl, e nic nebude v podku, nebude-li
cel svt pemnn v novou tvnost, kde nebude ani soud, ani zkon, ani ad a
nic takovho, o em soud, e pek jejich svobod. 38) Avak ten, kdo bude umt
rozliiti mezi tlem a du, mezi tmto nynjm pomjejcm ivotem a onm
budoucm vnm, ne nesnadno pochop, e duchovn panstv Kristovo a obansk
d jsou vci na vsost rozdln. Ponvad tedy hledati a uzavrati krlovstv Kristovo
do ivl tohoto svta je idovsk marnost, budeme mti na mysli, e cel tato
svoboda, kter nm je zaslibovna a nabzena v Kristu, je duchovnm darem, jeho
lze nabt Kristovm dobrodinm a budeme spe pamatovati, jak to Psmo zeteln
u, abychom ji udrovali v jejch mezch. Nebo kdy sm t Apotol, kter pikazuje
(Ga. 5,1; 3,28; 1. Kor. 7, 21), abychom stli a nezapltali se ve jho sluebnosti, na
jinm mst zapovd, aby se otroci neznepokojovali pro svj stav, co to znamen
jinho, neli e duchovn svoboda me velmi dobe trvati vedle obanskho otroctv?
V ten smysl tak nutno rozumti tmto jeho vtm: V krlovstv Bom nen ani id,
ani ek, ani mu ani ena, ani otrok ani svobodn; anebo: Nen id ani ek,
neobzka a obzka, cizozemec a Skyta, sluebnk a svobodn, ale vecko ve vech
Kristus (Kol. 3,11). Tm naznauje, e nic nezle na tom, jak postaven m u lid
a podle zkon kterho nroda ije, ponvad v tchto vcech naprosto nele
krlovstv Kristovo.
Ale toto rozlien nesmuje k tomu, abychom si myslili, e cel zpsob veejn
sprvy je zneitn, a e se nijak netk kesan. Tak daleko sice jdou mnoz ve
svm fanatismu, e zpupn prohlauj: Kdy jsme zemeli s Kristem ivlm tohoto
svta (Kol. 2,20) a peneseni do krlovstv Boho sedme mezi nebeany, jest pr
ns nehodn a hluboko pod nai dstojnost, abychom se obrali tmito svtskmi a
neistmi starostmi, kter se zabvaj koly kesanu cizmi. K emu, kaj, jsou
zkony bez soud a soudnch stolic? Avak co je kesanu do samch soud? Ba,
nen-li dovoleno zabjeti, k emu jsou nm zkony a soudy? Avak jako jsme prv
pipomnli, e tento druh sprvy je odlin od onoho duchovnho a vnitnho panstv
Kristova, tak je teba vdti, e nejsou ani nijak spolu v rozporu. Nebo ona sprva
sice vytv v ns ji nyn na zemi jaksi zatky nebeskho krlovstv a v tomto
smrtelnm a pomjejcm ivot podv jistm zpsobem pedzvst nesmrtelnho a

196
neporuitelnho blahoslavenstv. Avak tto svtsk sprv je ureno, aby pokud
ijeme mezi lidmi, podala n ivot podle pravidel lidsk spolenosti, aby utvela
nae mravy podle poadavk obansk spravedlnosti, aby ns navzjem smiovala a
podporovala a steila spolen pokoj a mr. Toto ve, piznvm, jest zbyten,
jestlie krlovstv Bo, jak jest nyn uvnit ns, zahlad nynj ivot. Paklie takov
jest vle Pn, abychom v touze po prav vlasti putovali po zemi, jestlie vak
k tomuto putovn potebujeme takovch podpor, tu ti, kte je lovku odnmaj,
pipravuj jej o jeho lidstv.
Nebo kdy uvdj, e v crkvi Bo mus bt tak velik dokonalost, kter vlastn
veden posta msto zkona, sami si ji pedstavuj poetile, nebo takovou nelze
nikdy nalzti v lidskm spoleenstv. Nebo jestlie je rozpustilost patnch lid tak
velik a jejich niemnost tak svvoln, e je sotva zme mnostv psnch zkon,
co meme oekvati, e budou initi ti, kter nelze ani moc dosti pinutiti, aby
neinili zlho, uvid-li, e se jejich nepravosti otevr monost beztrestn libovle?
Avak promluviti o uitku veejn sprvy bude phodnj na jinm mst. Nyn toliko
chceme, aby se pochopilo, e jest nesmrn barbarstv pomlet na odstrann tto
sprvy, j nen poteb mezi lidmi o nic mn neli chleba, vody, slunce a vzduchu; a
dstojnost nad n daleko vynik. Nebo nem za cl toliko to (co jest elem tchto
ivl) , aby lid dchali, jedli, pili a hli se (akoliv jist vechno toto obepn, pokud
zpsobuje, e lid ij spolen), pece, pravm, nem za cl jenom to, nbr tak, aby
se neobjevovalo a nebylo roziovno mezi lidem modlstv, ani svatokrden
utrhn proti jmnu Bomu, ani dn rouhn proti jeho pravd nebo jin veejn
pohoren v nboenstv; aby nebyl ruen veejn klid, aby majetek kadho jedince
byl v bezpe a beze kody, aby lid provozovali mezi sebou nekodn obchody,
konen, aby mezi kesany bylo nboenstv patrno i na veejnosti, a mezi lidmi aby
vldla lidskost. Ale a se nikdo neznepokojuje tm, e pi o sprvnou pravu
nboenskho ivota nyn odevzdvm veejn sprv lid, a jsem ji, jak patrno
shora,39) poloil mimo lidsk rozhodovn. Vdy zde o nic vce ne dve nedovoluji
lidem, aby dvali zkony o nboenstv a bohoslub podle svho volnho uven,
kdy schvaluji veejn podek, ktermu zle na tom, aby prav nboenstv, kter
se dr v mezch zkona Boho, nebylo zjevn a veejnmi posmky beztrestn
ureno a znevaovno.
Avak sama prhlednost du pome tenm lpe pochopiti, jak maj smleti
o cel veejn sprv, jestlie projdeme jednotliv jej oddly zvl. Jsou ty oddly
ti: Vrchnost, kter vldne a osth zkony; zkony, podle nich sama rozkazuje; a
lid, kter je zkony spravovn a poslouch vrchnost. Podvejme se tedy pedevm na
vlastn kol vrchnosti, zdali je to povoln zkonn a od Boha schvlen, jak je jej
povinnost a jak velik jej pravomoc; potom, jakmi zkony m bt vytvoena
kesansk sttn sprva a poslze, jak uitek ze zkon plyne pro lid a jakou
poslunost je vrchnosti povinen.
Pn nejen dosvdil, e s kolem [funkc] vrchnosti souhlas a schvaluje jej, nbr
nadto doprovodil jej dstojnost nejhonosnjmi chvlami a podivuhodn nm ji
doporuil. Abych pipomnl nkolik mlo vc: Jsou-li za bohy prohlaovni vichni,
kte zastvaj vrchnostensk ad,40) a si nikdo nemysl, e je vcelku bezvznamn
toto oznaen, kterm se naznauje, e maj plnou moc od Boha, e jsou vybaveni
boskou autoritou, a e vbec zastupuj osobnost Bo, v jejm zastoupen do jist

197
mry jednaj. To nen mj dvtip, nbr vklad Kristv. Ponvad Psmo nazvalo bohy
ty, k, k nim promluvil Bh (Jan 10,35). Co to znamen, ne e jim byl uloen od
Boha kol, aby jemu ve svm ad slouili; a (jak to kali Moj i Jozafat svm
soudcm, kter ustanovili nad jednotlivmi msty judskmi 5. Moj. 1,16 a 17;
2. Par. 19,6), aby konali soudy nikoliv na mst lovka, nbr na mst Boha?
K tmu smuje to, co potvrzuje moudrost Bo sty alamounovmi (P. 8,14-16),
e to je jej sla, e krlov kraluj a knata ustanovuj vci spravedliv; e panuj
knata, pni i vichni soudcov zemt. Nebo to znamen prv tolik, jako kdyby
bylo eena, e se to nedje z lidsk pevrcenosti, maj-li krlov a jin pedstaven
v rukou rozhodovn nad vemi vcmi na svt, nbr z bosk prozetelnosti a
svatm uspodnm, protoe se Bohu zalbilo, aby tak byly spravovny lidsk
zleitosti. To u jasn i Pavel (m. 12,8), kdy vypotv mezi Bomi dary
pedstaven ady, kter podle rozmanitosti milosti byly rzn rozdleny, jich vak
sluebnci Kristovi mus pouti ke vzdln crkve. A jet mnohem jasnji o tom
mluv tam, kde si pedsevzal tuto vc patin vyloiti. Nebo u (m. 13,1 a 3 n),
e i vrchnost je Bo zzen, a e nen dnch vrchnost, le zzench od Boha. e
vak i sama knata jsou sluebnci Bo k chvle dobe incm, zle incm vak
mstitel k hnvu. K tomu pistupuj i pklady svatch mu, z nich jedni panovali
jako krlov, jako David, Jozi a Ezechi; jin jako mstodrc, jako Jozef a Daniel;
a nkte jako obecn pedstaven uprosted svobodnho lidu, jako Moj, Jozue a
soudci. A Hospodin prohlsil, e jejich ady jsou mu lib. Proto nesm ji nikdo
pochybovati a tom, e obansk pravomoc jest nejen ped Bohem povolnm svatm
a zkonnm, nbr i povolnm nejsvtjm a v celm ivot lidskm daleko nade
vecko jin nejvenjm.
Tato mylenka m ustavin zamstnvati vechny vrchnosti, ponvad jim me
bt nesmrnm podntem, jen je me pobdati k plnn povinnosti a me jim
poskytnout i jedinenou tchu, je by zmrovala jist mnoh a tk obte jejich
adu. Nebo kolik mus sami sob ukldati sil po dosaen bezhonnosti rozvahy,
mrnosti, zdrenlivosti a nevinnosti, vd-li, e byli ustanoveni sluebnky bosk
spravedlnosti? S jakou dvrou pipust nepravost na svou soudnou stolici, kdy sly,
e je trnem ivho Boha? S jakou odvahou asi budou pronet nespravedliv soud
tmi sty, o nich se dovdaj, e jsou urena za nstroj bosk pravdy? S jakm asi
svdomm budou podpisovat bezbon rozhodnut tou rukou, o n vd, e byla
urena, aby pedpisovala Bo iny? Zkrtka, budou-li pamatovati, e jsou zstupci
Bomi, nutn budou se v p, pl a piinlivost bdti ti, kte v sob pedstavuj
jaksi obraz bosk prozetelnosti, ochrany, dobroty, laskavosti a spravedlnosti. A to
a si ustavin pipomnaj vichni zloeen, kte konaj dlo Bo lstiv (Jer. 48,10).
A tak kdy Moj a Jozafat chtli sv soudce povzbudit k plnn povinnosti (5. Moj.
1,16; 2. Pa. 19,6 n), nemli nic psobivjho, m by se dotkli jejich du, ne to,
o em jsme prve se zmnili. Hlete, jak co inte; nebo nevedete soud za lovka, ale
za Hospodina, kter jest vm ptomen pi vykonvn soudu. A proto budi bze
Hospodinova pi vs. Osthejte toho a ite tak, nebo nen u Hospodina Boha
naeho nepravosti. A na jinm mst se prav (alm 82,1), e Bh stoj ve
shromdn Bom a uprosted boh soud in. Tm maj bt povzbuzeni k plnn
povinnosti, kdy se jim dostv pouen, e jsou od Boha poveni, a e maj vydati
poet ze sprvy nad svenou jim krajinou. A prvem m mt u nich toto napomenut

198
nejvy vznam. Nebo jestlie se nm provin, nein bezprv jenom lidem, kter
zloinn suuj, nbr hanob tak samho Boha, jeho pesvat rozhodnut
znevauj.41) Na druh stran zase maj peslavnou tchu v tom, pokud si jsou
vdomi, e nemekaj ve svtskch, ani sluebnku Bomu cizch zamstnnch,
nbr e zastvaj nejsvtj ad, prv proto, e maj sv poven od Boha.
Ti vak, jimi nepohnulo tolik svdectv Psma, aby pestali napadati tuto
posvtnou sluebnost, jako by to byla vc odporujc kesanskmu nboenstv a
zbonosti, tm vlastn na cti utrhaj sammu Bohu, nebo pohann jeho sluebnosti
nese s sebou jeho urku. A jednm slovem oni nezavrhuj ady, nbr odvrhuj
Boha, aby nad nimi nepanoval. Jestlie toti ekl oprvnn Hospodin ono slovo
o nrodu Izraelskm (1. Sam. 8,7), kdy zavrhli panovn Samuelovo, o mn
oprvnn bude eeno dnes o tch, kte si dovoluj zuiti proti vem pedstavenm
adm od Boha ustanovenm? Avak kdy bylo uednkm eeno od Pna
(Lk. 22,25 n), e krlov nrod panuj nad nimi, avak mezi nimi aby tak nebylo,
nbr aby, kdo je prvn, nutn se stal nejmenm; je pr tmto slovem vem
kesanm zakzno, aby se neujmali vladastv ani vrchnostenskch ad. Jak
duchapln jsou to vykladai!42) Mezi uednky vznikl svr, kdo je nad jinho vtm.
Aby Pn potlail tuto marnivou pchu, pouil je, e jejich sluba nen podobn
krlovstvm, v nich jeden vynik nad ostatn. Ti se, m pispv toto pirovnn ke
zmenen krlovsk dstojnosti? Ba co dokazuje vbec jinho, ne e ad krlovsk
nen apotolskm povolnm?
Mimoto, akoli vrchnostensk ady jsou rozmanit utveny, nen v nich pece
dnho rozdlu potud, e mme vechny pokldati za zzen Bo. Nebo i Pavel je
vechny dohromady zahrnuje, kdy k (m. 13,1), e nen vrchnosti krom od
Boha; a ta, kter se vem nejmn lbila, toti moc jednoho lovka, byla doporuena
svdectvm nad jin zvltnm. A tu, ponvad s sebou pin obecn otroctv vech
s vjimkou onoho jednoho, jeho libovli vechno podizuje, mohli mt kdysi rytt a
vzneenj duchov mn v oblib. Avak Psmo, aby elilo tmto nesprvnm
sudkm, vslovn tvrd, e je to prozetelnost bosk moudrosti, e krlov kraluj a
naizuje, aby byl krl obzvlt ctn (P. 8,15; 24,21; 1. Pt. 2,17). A je vru velmi
mlo uiten, kdy soukromnci, kte nemohou rozhodovati o zzen njakho sttu,
usilovn pemlej, kter sttn stava je nejlep v tom mst, v nm ij. To
neme bt tak tak jednodue rozhodnuto, leda povrchn, ponvad obzvlt
zle pi tto vaze na okolnostech; a jestlie bys i stavy sam mezi sebou
srovnval bez ohledu na okolnosti, bylo by ti zatko rozhodnouti, kter z nich ped
svm uitkem druhou. Za tak rovnch podmnek spolu sout. Snadn je pd
z krlovstv43) do tyranstv, ale nen o mnoho nesnadnj upadnout z vldy lechty44)
do vldy kliky nkolika jedinc;45) daleko nejleh je pd z vldy lidu46) do vldy
zmatku.47) Jestlie neupne pozornost jen na jedin stt, nbr pehldne a bude
uvaovat o celm svt, anebo alespo vezme v vahu od sebe vzdlenj krajiny,
jistotn pozn, e nebylo zbyten upraveno boskou prozetelnost, aby rzn kraje
byly spravovny rozmanitmi sttnmi formami. Nebo prv tak jako jen ivly
nestejn teploty spolu souvisej, tak i k udren tchto stav nejlpe pispv jaksi
jejich nestejnost. Akoliv i toto ve se zbyten vykld tm, jim posta vle Pn.
Nebo jestlie se jemu zalbilo, aby v elo krlovstv postavil krle, v elo svobodnch
stt sent nebo konely, a kohokoliv ustanovil v mstech, v nich ijeme, jest na

199
povinnost, abychom byli vi nim povoln a poslun.
Musme ji na tomto mst pleitostn naznaiti, jak je slovem Bom popsna
povinnost vrchnosti, a v kterch vcech zle. Jeremi (22,3) ohlauje krlm, aby
konali soud a spravedlnost, vychvacovali oloupenho z ruky nsilnka, pchozmu ani
vdov a sirotku aby neinili kivdy, ani jich neutiskovali a krve nevinn nevylvali.
Moj pak naizuje soudcm, kter ustanovil msto sebe (5. Moj. 1,16-17), a
vyslchaj pe mezi bratmi svmi a a soud spravedliv mezi muem a bratrem jeho
i mezi pchozm jeho. Aby nepijmali osoby v soudu, jak malho tak i velikho aby
slyeli, a aby se nebli dnho mue, ponvad jest to Bo soud. Ona slova vak
pomjm (5. Moj. 17,16), aby si krlov nerozmnoovali poet kon, aby neobraceli
srdce k lakomstv, aby se nepozdvihovali nad bratmi svmi, a aby po vechny dny
svho ivota ustavin etli v zkon Hospodinov; aby dn ze soudc se
neobracel k druh stran (5. Moj. 16,19), aby nepijmali dar a podobnch pkaz,
je lze napod sti v Psmech. A to proto, e zde pi vkladu o kolu vrchnost
nemm ani tak v myslu uiti vrchnosti samy, jako pouovati jin, co to jsou
vrchnosti a k jakmu elu byly od Boha ustanoveny. Vidme tedy, e jsou
ustanoveny za ochrnce veejn nevinnosti, skromnosti, estnosti a klidu a za jejich
mstitele, kte maj mti jedin kol, toti aby peovali o spolen blaho a o pokoj
vech. Avak ponvad toho nemohou dosci, nechrn-li dn lidi ped kivdami lid
patnch, a nepomhaj-li utlaovanm moc a ochranou, jsou vybaveny moc, kterou
psn krot pachatele nepravost a zloin, jejich niemnost je ruen a zneklidovn
obecn mr (m. 13,3). Vdy zakoume prv to, co kval Soln, e vechny stty
jsou zaloeny na odmn a trestu; jsou-li ty odstranny, e se hrout a miz cel
kze obc.48) V srdcch mnohch lid se toti neprojev pe o prvo a spravedlnost,
nen-li ctnosti pipravena, nleit pocta; a svvole zloinnch lid neme bt
udrena v mezch, le psnm provdnm trest. A ob tyto sti jsou shrnuty
prorokem (Jerem. 22,3), kdy pikazuje krlm a jinm pedstavenm, aby konali
soud a spravedlnost. Spravedlnost je zajist: pijmati nevinn do ochrany, bt k nim
laskavm, chrniti je; brniti a vysvobozovati. Soud zase: stavti se proti smlosti
bezbonch, potlaovati nsil a trestati provinn (Mat. 5,21 n; 2. Moj. 20,13 n).
Avak zde vyvstv, jak se zd, obtn a nesnadn otzka. Jestlie Bo zkon
(5. Moj. 5,17) zapovd vem kesanm zabjeti a prorok prorokuje (Iz. 11,9;
65,25) o Bo hoe svat, to jest o crkvi, e na n [nic] nezahub ani ukod komu,
jak je mon, aby vrchnosti byly zrove zbon a zrove krvelan? Jestlie vak
pochopme, e vrchnost v niem nejedn sama od sebe, kdy vykonv trest smrti,
nbr e provd nejvlastnj soudy Bo, nebudeme pi tto vitce na dnch
rozpacch. Zkon Hospodinv zabrauje zabjeti, ale aby vrady nezstaly bez
potrestn, dv Hospodin do rukou svm sluebnkm me, aby ho tasili proti vem
vrahm. Hubiti a koditi nen dlem zbonch lid. Avak mstti z rozkazu Hospodinova
rny zbonch, to nen ani hubiti, ani koditi nkomu. K by nm toto vdycky
tonulo na mysli, e se zde nedje nic z lidsk nerozvlivosti, nbr vecko z autority
rozkazujcho Boha; a kde ta pedchz, tam se nikdy nezbloud s prav cesty, leda
snad, e m bt bosk spravedlnosti uloena uzda, aby netrestala zloiny. Nen-li
dovoleno nco j pedpisovati, pro mme pomlouvati jej sluebnky? Ne nadarmo
nos me, k Pavel (m. 13,4), Bo zajist jsou sluebnci, mstiteli zuivmi nad
tmi, kdo zle in. Proto jestlie knata a jin pedstaven neznaj nic, co by bylo

200
Hospodinu milejho nad jejich poslunost, necha se vnuj svmu adu, jestlie se
sna osvdit Bohu svou zbonost, spravedlnost a bezhonnost. Touto zajist
pohnutkou se dal vsti Moj, kdy seznav, e moc Hospodinovou byl uren za
osvoboditele svho lidu, vzthl svou ruku proti mui egyptskmu (2. Moj. 2,12).
Potom, kdy v jednom dni dal pobti ti tisce mu, trestaje modlstv lidu (2. Moj.
32,27 n). Tak David, kdy ped koncem svho ivota nadil svmu synu
alomounovi, aby zabil Joba a Semei. Jak to, e se rozpl ona mrn a tich povaha
Mojova k takov surovosti, e potsnn a zbrocen krv svch brat probh
tborem, aby znovu zabjel? Jak to, e David, mu tak mrn po cel ivot, vyslovuje
na smrtelnm loi onen krvav odkaz, aby jeho syn nedal sestoupiti edinm
Joabovm a Semeovm v pokoji do hrobu (1. Kr. 2,5 n)? Oba vak sv ruce, kter
uetenm jich poskvrnili, takto v zuivosti posvtili, kdy vykonali pomstu od Boha
jim svenou. Ohavnost jest krlm initi bezbon, k alomoun (P. 16,12),
ponvad spravedlnost upevovn bv trn; a opt (P. 20,8): Krl sed na soudn
stolici, rozhn oima svma vecko zl; t: Krl moudr rozptyluje bezbon a uvod
na n pomstu (ver 26); anebo (P. 25,4-5): Odejmi strusku od stbra, a uke se
slvai ndoba ist; odejmi bezbonho od oblieje krlova a jeho trn bude utvrzen
v spravedlnosti. Nue jestlie je jejich prav spravedlnost v tom, e maj s tasenm
meem pronsledovati provinilce a bezbonky, necha tedy skryj svj me a a
zdruj sv ruce ist od krve, zatm co niemn lid budou mezitm zlotile dit
vradnm a pobjenm, tu se provin nejhor bezbonost, a zdaleka si odtud
nezskaj pochvalu za dobrotu a spravedlnost. Jen a zmiz pkr a krut drsnost a
[pohne se] ona soudn stolice, kter je prvem nazvna skaliskem obvinnch.
Nejsem takov, abych podporoval bezohlednou zbsilost anebo abych soudil, e je
mon, aby byl vynesen sprvn rozsudek, nen-li stle ptomna ona nejlep
rdkyn krl, jak alomoun ujiuje (P. 20,28) a nejjistj upevovatelka
krlovskho trnu, toti laskavost. O tom pravdiv jednou kdosi ekl, e je prvnm
vnem knat.49) K obmu pece mus vrchnost pihlet, aby ani plinou psnost
vce neubliovala ne hojila, ani aby z uplien zliby v laskavost neupadla do
nejkrutj lidskosti, kdyby se rozplvala k zhub mnohch v zmkil a nevzan
ohleduplnosti. Nebo ani onen vrok nebyl kdysi za panovn Nervova (msk csa
Nerva vldl 96-98) vysloven zbyten, e se zajist zle ije pod vladaem, za nho
nen dovoleno nic; avak mnohem hor je ivot pod tm, pi nm je dovoleno
vechno.
Ponvad vak je nkdy nutn, aby krlov i republiky shli ke zbranm, aby mohli
vykonat takovto veejn potrestn, z toho dvodu lze zrove posouditi, e jsou
oprvnn ty vlky, kter jsou podnikny z toho dvodu. Nebo byla-li jim dna pln
moc, aby s n steili pokoj sv dravy, aby potlaovali vzpurn hnut nepokojnch
lid, aby nsilm utlaovanm spli na pomoc, aby zloiny trestali, zdali pak j mohou
ut phodnji, ne kdy maj potlaiti zbsilost toho, kdo ru soukrom klid
jednotlivc i obecn pokoj vech, kdo se vzpurn bou a pe nsiln tisk i odporn
zloiny? Jestlie se slu, aby byli strci a obhjci zkon, je teba, aby stejnm
zpsobem hatili mysly vech tch, jejich zloinnost je podvracena zkonn kze.
Jestlie prvem sthaj trestem ty lupie, jich bezprv postihlo jenom mlo lid, maj
snad dovoliti, aby cel kraj byl beztrestn od lupi napaden a zpustoen? Ponvad
na tom nic nezle, je-li to krl i nkdo z luzy, kdo vpadne do cizho zem, na n

201
nem dnho prva, a jestlie si v nm pon neptelsky, vechny stejn dluno
pokldati za lupie a trestati je tak. Avak bude povinnost vech vrchnost, aby velice
na to dbaly, aby ani troiku nedaly prchod svm dostem; nbr spe, a u maj
provdti tresty, aby nebyly ovldny prudkm hnvem, ani se nedaly strhnouti
nenvist, ani neplanuly nesmiitelnou zavilost; nbr aby se slitovaly nad spolenou
pirozenost toho (jak k Augustin), jeho vlastn provinn trestaj; a u se maj
chopit zbran proti nepteli, to jest ozbrojenmu lupii, aby se nechytaly prvn
pleitosti, nbr aby ani naskytujc se pleitosti nevyuvaly, nejsou-li k tomu
pinuceny svrchovanou nutnost. Nebo jestlie my musme daleko vce uinit, neli
dal onen pohan, kter chtl, aby vlka vypadala jako zjednvn mru,50) pak jist je
teba, abychom se dve pokusili o vecko, ne se m rozhodovati zbranmi. Konen
v obou ppadech a nestrp, aby byly streny njakm soukromm hnutm mysli,
nbr nech se daj vsti jenom veejnm zjmem. Jinak zneuvaj co nejhe sv
moci, kter jim nebyla dna k jejich vlastnmu prospchu, nbr k dobru a k slub
jinm. Mimoto z tho prva vsti vlku vyplv i nutnost udrovati posdky,
uzavrati smlouvy a peovati o jin obansk bezpenostn opaten. Posdkami pak
nazvm ty, kter jsou rozloeny v jednotlivch obcch, aby steily hranice kraje;
smlouvami ty, je jsou od sousednch knat uzavrny k tomu cli, aby nastane-li
njak nepokoj v jejich zemch, poskytli si vzjemnou pomoc a spojili sv sly, aby
potlaili spolen neptele lidskho pokolen; obanskmi bezpenostnmi opatenmi
ta, jich je teba ve vojenstv.
Nakonec se zde tak hod pipojiti, e dan a cla jsou zkonitmi pjmy knat,
jich ovem uvaj pedevm k hrad veejnch nklad spojench s jejich adem,
jich vak mohou pout stejn k zven lesku svho dvora, kter je jaksi spojen
s dstojnost jejich vldy. Jako vidme, e David, Ezechi, Jozi, Jozafat a jin svat
krlov, tak Jozef a Daniel, vzhledem k postaven, kter zaujmali, ani tm trpla
zbonost, byli na veejn traty obklopeni ndherou, a u Ezechiele teme (Ezech.
48,21), e krlm byl pidlen nejrozshlej kus pol. Ale bylo tomu tak, e zase
sama knata pamatovala, e jejich pjmy nejsou tak jejich soukrommi
pokladnicemi, jako spe pokladnami celho nroda (tak toti svd Pavel) (m.
13,6), je nemohou promrhati nebo utratiti, nechtj-li se dopustit zjevnho bezprv.
Anebo spe, e to je tm krev nroda, a t neetiti bylo by znmkou nejhroznj
nelidskosti. Avak sv dan a pspvky a jin druhy dan a pokldaj jen za
prostedky na veejn poteby, a a si uvdom, e by to byla tyransk chamtivost,
kdyby jimi chtli utlaovati neboh lid bez piny. Tyto vahy nenabdaj knata
k marnotratnosti a rozmailmu utrcen (jako jist nen teba, aby se pikldalo
polnko do ohn jejich dostivosti, vce ne se slu samo od sebe rozplen), ale
protoe jim samm zle nejvce na tom, aby se odvaovali toho, eho se odvauj,
s istm svdomm ped Bohem, a aby nedospli v bezbon sebedve k pohrdn
Bohem, mus se jim dostati pouen, kolik jest jim dovoleno. Ale toto pouen nen
zbyten ani pro soukromnky, aby si nedovolovali nerozvn a drze ostouzeti
kterkoli vydn knat, i kdy pesahuj obvyklou a slunou mru.
Nejble ve sttn sprv po vrchnosti pichzej zkony, nejpevnj pojtka stt,
anebo jak je nazv Cicero,51) due stt, bez nich vrchnost neme bti prv tak,
jako zase ony bez vrchnosti. Proto nemohlo bt eeno nic pravdivjho, ne e
zkon je nm vrchnost a vrchnost je iv zkon52) e vak jsem si pedsevzal

202
povdti, podle jakch zkon m bt ustavena kesansk sttn sprva, to
neznamen jet, e by ml nkdo oekvati dlouh vklad o nejlepm druhu
zkon, kter by byl nesmrn dlouh a pro nynj zdvodovn nen nutn. Toliko
nkolika slovy a jakoby mimochodem poznamenm, jakch zkon lze zbon ped
Bohem pouti, a jakmi se mohou lid dn mezi sebou diti. Ale to bych byl zcela
peel mlenm, kdybych nevdl, e mnoz v tomto bod nebezpen bloud.
Nkte toti tvrd, e nen sprvn ustaven stt, kter nedb Mojovch sttnch
zkon a je zen jen obecnmi zkony nrod. A si jin vimnou, jak nebezpen a
buisk je tato mylenka, mn posta, doki-li, e je falen a poetil. Avak je
teba zachovati ono obvykl rozdlen, kter dl cel Bo zkon, uveden skrze
Moje, na mravy, obady a soudy,53) a je teba rozebrati jednotliv sti, abychom
zjistili, co se z nich ns dotk a co nikoli. Zatm vak a nikoho nezdruje to
pomylen, e k mravm se vztahuj tak obady a soudy. Sta toti, kte dochovali
toto rozdlen, akoliv nepehleli, e ony dv posledn sti souvis s mravy,
nenazvali jich zkony mravnmi, ponvad pece mohly bt mnny a odstraovny
bez jmy mrav. Tmto nzvem nazvali zvlt onu prvn st, bez n prav
bezhonnost mrav se neobejde. A tak mravn zkon, (abychom s nm nejdve
zaali), se skld ze dvou dl, z nich jeden pikazuje Boha uctvati istou vrou a
zbonost, druh milovati lidi prost upmnou lskou. Tento zkon je pravm a
vnm pravidlem spravedlnosti, pedepsanm lidem vech nrod i dob, kte chtj
svj ivot srovnati podle vle Bo. Protoe toto jest jeho vn a nezmniteln vle,
aby on sm ode vech ns byl ctn, my vak, abychom milovali sebe navzjem.
Zkon obadn byl pstounem id (Ga 3,24; 4,3-4) a podle nho se Hospodinu
zalbilo, aby vychovval onen lid jakoby v obdob dtstv, dokud by nepiel onen as
plnosti, v nm by pln zjevil svou moudrost zemm, a v nm by ukzal pravdu tch
vc, kter tehdy byly nastiovny v obrazech. Zkon soudn, kter jim byl dn jako
sttn d, uil uritm pedpism podku a spravedlnosti, aby podle nich mohli
beztrestn a pokojn mezi sebou t. Ono vykonvn obad sice smovalo vlastn
k nauen se zbonosti, protoe udrovalo crkev idovskou ve slub Bohu a
v zbonm ivot, ale mohlo bt odlieno od vlastn zbonosti. Tak i tato forma
soud, akoli nemila nikam jinam, ne aby mohla bt uchovna prv ona lska,
kterou naizuje vn Bo zkon, pece se do jist mry liila od vlastnho pikzn
lsky.
Prv tak tedy, jako mohly bt zrueny obady a zbonost zstala nedotena a
neporuena, tak tak, i kdy se odstran tato soudn ustanoven, mohou ustavin
platiti povinnosti a pikzn lsky. Jestlie to je pravda, byla jist jednotlivm
nrodm ponechna volnost, aby si daly zkony, kter se jim budou zdti prospn,
ale maj bt vytvoeny podle onoho vnho pravidla lsky, aby mly tent smysl,
jakkoli se budou liiti vnj podobou. Nebo ony barbarsk a divosk zkony, jako
byly ty, kter vzdvaly est zlodjm a dovolovaly soulo podle libovle a jin zkony
daleko ohavnj a nesmyslnj naprosto nepokldm za zkony, ponvad se nejen
rozchzej s vekerou spravedlnost, nbr i s lidskost a s civilisac. To, co jsem ekl,
stane se jasnm, budeme-li pi vech zkonech pihleti k tmto dvma vcem, jak
se pat: k uzkonn zkona a k rovnosti, jej podstata, je prv zkladem
uzkonn samho. Rovnost, ponvad je pirozen, me bt jen jedna ve vem;
proto mus bt stle pedkldna jako t vemi zkony, a jde o jakkoli druh

203
innosti. Protoe stavy jsou ve spojen s velijakmi okolnostmi, na nich sten
jsou zvisl, proto nebrn nic, aby byly rozdln, jen kdy vechny stejn sleduj t
cl rovnosti. Kdy u tedy je znmo, e Bo zkon, kter jmenujeme mravnm
zkonem, nen nic jinho, neli svdectv pirozenho zkona a toho svdom, kter
bylo od Boha vyryto do lidskch srdc, tedy je v nm vypsna cel podstata tto
rovnosti, o n nyn mluvme. Proto prv mus ona sama bti clem i pravidlem i
hranic vech zkon. Budou-li zkony utvoeny podle tohoto pravidla, budou-li
nameny k tomuto cli a omezeny touto hranic, nen dvodu, aby byly od ns
zavreny, a u se jakkoli li od idovskho zkona, anebo jinak samy mezi sebou.
Bo zkon zapovd krde. Jak trest byl stanoven za krde v idovsk stav, lze
vidti ve 2. Moj. 22,1-3. Nejstar zkony jinch nrod trestaly krde dvojnsob.
Zkony, kter se objevily pozdji, rozliovaly mezi krde zjevnou a tajnou. Jedny ly
pi trestu a k vyhnanstv, jin k mrskn a konen jin a k trestu smrti. Kiv
svdectv bylo trestno u id trestem odplaty (5. Moj. 19,18-21); jinde toliko tkou
hanbou, jinde obenm a jinde zase ukiovnm. Vradu mst vechny zkony
shodn krv, avak zpsob trest smrti je rozdln. Proti cizolonkm byly vydny
nkde tresty psnj, jinde mrnj. Vidme vak, e pi takovto rozmanitosti
vechny zkony usiluj o tent cl. Nebo souasn jednomysln prohlauj trest za
vechny zloiny, kter byly odsouzeny vnm zkonem Bom, toti za vrady,
krdee, cizolostv a kiv svdectv; avak ve zpsobu potrestn se neshoduj. Ale
toho ovem nen poteb, ani to nen douc. Nkter kraj by ihned musil zahynouti
vradami a loupeemi, kdyby proti vrahm krut nepostupoval hroznmi tresty.
Nkter doba si d zven psnosti trest. Nkter nrod m sklon k urit
neesti, kdyby nebyl dren co nejtvrdji na uzd. Jak zlomysln by byl ten a jak
neptel obecnho dobra, kdo by se pohoroval nad takovou rznost, kter je
nejzpsobilej, aby udrela poslunost k Bomu zkonu? Nebo jest naprosto
nicotn, co nkte uvdj, e se dje pohana Bomu zkonu, kter byl dn skrze
Moje, kdy je ruen, a kdy se dv pednost jinm novm zkonm; nebo ani se
nedv jinm pednost ped onm, protoe snad dochzej pznivjho pijet, jeto
je nelze prost srovnvati, nbr podle podmnnosti dob, msta a nroda; ani nen
ruen onen zkon, kter nm nebyl nikdy dn, ponvad Hospodin jej nedal skrze
ruce Mojovy, aby byl vyhlen pro vechny nrody, nbr kdy vzal idovsk lid do
sv ochrany, pe a opatrovn, chtl tak bt jeho obzvltnm zkonodrcem.
A kdy jim ony zkony dval, pihlel k jeho zvltnm pomrm, jak se sluelo na
moudrho zkonodrce.
Zbv nyn jet, abychom se podvali na to, o em jsme se zmnili na poslednm
mst: Jak uitek plyne ze zkon, soud a vrchnost cel kesansk spolenosti,
jakou ctu mus prost oban prokazovati vrchnostem a jakou poslunost jsou
povinni. Mnohm se zd, e ad vrchnosti je mezi kesany zbyten, ponvad se
ho vlastn nemohou zbon dovolvati, jeliko je jim zakzno, aby se mstili, aby
pohnli ped soud a vedli pe.54) Avak protoe proti tomu Pavel jasn dosvduje
(m. 13,4), e Bo sluebnk jest nm k dobrmu, rozumme z toho, e je Bo vl,
abychom jeho rukou i ochranou byli chrnni proti zlovolnosti a kivdm
prostopnch lid, a abychom mohli vsti tich a pokojn ivot.55)
Nen-li nm dovoleno pouti dobrodin ochrany, byla nm vrchnost dna od
Hospodina nadarmo. Z toho tedy jasn vysvt, e nen bezbon tak se j dovolvati

204
a k n se odvolati. Zde vak musm jednati s lidmi dvojho druhu. Velmi mnoh toti
sr takov r sudistv, e nemaj nikdy v svm nitru pokoje, nejsou-li s jinmi ve
sporu. Sv pe pak vedou se smrteln trpkou nenvist a lenou touhou po mst a
ubliovn a provdj je s nesmiitelnou tvrdojnost a do znien svho protivnka.
Pi tom, aby se o nich nezdlo, e nejednaj podle zkona, uvaj k obhjen takov
zvrcenosti rouky soud. Avak je-li ppustno souditi se s bratrem, nen proto hned
dovoleno jej nenvidti, ani se dt strhnouti zuivou touhou ubliti mu, ani jej
tvrdojn pronsledovati. Takov lid a tedy sly: Soudy jsou oprvnn, jestlie
jich kdo dn uv. Avak sprvn pouit soud jak se strany alobce k alob, tak
se strany obvinnho k obhajob jest toto: Pro obalovanho, dostav-li se na
pedvoln k stanovenmu roku a obhajuje-li svou vc obranou, jak je ppustn,
bez vzteklosti, toliko s takovm rozhorlenm, aby podle prva hjil to, co jest jeho.
alobce zase, je-li proti prvu ohroen, a u na ivot, a na majetku, a se sv
ochran vrchnosti, a vylo svou stnost a poaduje, co jest sprvnho a dobrho,
avak zcela bez touhy kodit nebo se mstt, bez vzteku a nenvisti a bez vniv
touhy po svrech. Ano, spe a je ochoten ustoupiti ze svho a strpti cokoli, neli
aby se dal strhnouti k neptelstv proti protivnkovi. Naproti tomu, jsou-li srdce
proskl zlou vl, proniknuta nenvist, planou-li hnvem a dchaj-li touhou po
pomst, anebo konen jsou-li tolik rozplena rem svru, e jsou s to sleviti
z lsky, neme bt cel projednvn sebespravedlivj pe jin ne bezbon.
Nebo se slu, aby pro vechny kesany platila tato zsada, e nikdy neme nikdo
vsti jakkoliv oprvnnou pi spravedliv, nebude-li jednati, s protivnkem se stejnou
lskou a laskavost, jako kdyby ji byl sporn ppad ptelsky projednn a vyzen.
Snad nkdo namtne, e takov umrnnost se tak mlo kdy objev u soudu, e kdyby
se kde vyskytla, byl by to zzrak. Piznvm ovem, jak ji jsou dnes mravy, e se
zdka objev ppad osoby estn vedouc svou pi, avak proto vc sama pece
nepestv bt dobrou a istou, pokud nen poskvrnna pdavkem neho patnho.
Ostatn kdy slyme, e pomoc vrchnosti je svat Bo dar, tm bedlivji se musme
mti na pozoru, aby nebyla na vinou zneitna. Ti vak, kte odsuzuj pke
vechna soudn projednvn, a si uvdom, e tm zavrhuj svat Bo d i dar
takovho druhu, kter me istm bt ist.56) Ledae snad chtj obviniti Pavla
z hanebnosti, ponvad odmtl pomluvy alobc tm, e ukzal tak jejich
prohnanost a zlomyslnost, a e se na soudech dovolval vsady svho mskho
obanstv, a e se od nespravedlivho mstodrcho, kdy toho bylo teba, odvolal
k soudnmu dvoru csaovu (Sk. 22,25; 24,12; 25,10 n). Ani tomu nepek, e vem
kesanm je zapovzena touha po pomst, kterou i my co nejdle zahnme od
kesanskch soud (5. Moj. 32,35; Mat. 5,44; m. 12, 19). Nebo, a u m nkdo
soukrom spor, nenastupuje sprvnou cestu, jestlie nepenechv svou pi
s nevinnou prostotou soudci jakoby veejnmu obhjci, a to bez jakhokoliv myslu,
jako by chtl oplatiti zlo za zlo, co jest prv touha po pomst. A u jde o hrdeln
pi nebo njak t jednn, dme si takovho alobce, kter nepedstupuje ped
soud proniknut vnivou touhou po pomst nebo uraen pro osobn kivdu, nbr
s jedinou touhou v srdci, toti pekaziti mysly kodlivho lovka tak, aby
nepokodily obec. Jestlie potlauje mstivost ducha, nic se neproviuje proti
onomu pikzn, kterm je kesanm zapovdna pomsta. Avak, [namtne se], je
nejenom zakzno touiti po pomst, nbr je jim i nazeno, aby oekvali ruku toho

205
Pna, kter slibuje, e bude pi utlaovanch a trpench jako mstitel (m. 12,19).
Onu pomstu Pn vak pedbhaj ti, kte daj, aby vrchnost la, bu jim, nebo
jinm na pomoc. To ovem naprosto ne, protoe je teba uviti, e trestajc zkrok
vrchnosti nen lidskm, nbr Bom zkrokem, kterho nm, jak k Pavel (m.
13,4), skrze lidskou slubu dopv Bh. O nic vce tak nejsme ve sporu se slovy
Kristovmi, jimi zapovd odporovati zlmu a naizuje nastavit pravou lci tomu,
kter ns uhodil v levou, a pepustiti tomu plt, kdo by dal sukni (Mat ,39-40).
Chce tam zajist, aby srdce jeho uednk si tak oklivila dost po odplat, aby
radji snesli dvojnsobnou kivdu, ne aby mli v myslu ji oplatit. Ale od takovto
trplivosti je neodvdme ani my. Nebo kesan mus bt opravdu takov lid, kte
se zrodili, aby sneli pohann a kivdy, a aby byli vystaveni nepravosti, podvodm i
posmchu lid nejhorch; a nejenom to, nbr je teba, aby strpli vechny jejich zl
iny, to jest, byli celm srdcem zaloeni tak, aby se pichystali, sotva podstoupili
jedno trpen, na druh, a neslibovali si po cel ivot nic, neli e ponesou ustavin
k. Pitom maj i tm, kte jim kivd, dobe initi a tm, kte jim zloe, dobr
vyproovati,57) a co jest jedinm jejich vtzstvm, maj se snaiti pemoci dobrm zl
(m. 2,21). Takto smlejce, nebudou dati oko za oko, zub za zub, jak sv
uednky uili farizeov dati pomstu, nbr, jak je vzdlval Kristus, aby sneli i
mrzaen svho tla i zlomysln uchvacovn svho majetku tak, e ony kivdy, sotva
na nich byly spchny, odpust a dobrovoln prominou.58) Avak tato vyrovnanost a
umrnnost jim nebude brnit, aby pi upmn lsce ke svm neptelm nepouili
pomoci vrchnosti k zachovn svho jmn, anebo aby z touhy po veejnm blahu
nepohnali k trestu kodlivho provinilce, o nm vd, e jej lze napraviti jen smrt.
Co se vak obyejn namt, toti e Pavel odsoudil vechny pe vbec (1. Kor. 6,1 a
5-8), i to je falen. Z jeho slov lze snadno vyrozumti, e v korintskm sboru bylo
rozeno nemrn sudistv do t mry, e vydvali evangelium Kristovo a cel sv
nboenstv na pospas trkm a rouhn bezbonk. To pedevm pi nich kr
Pavel, e nemrnost svch hdek vydvaj evangelium na posmch nevcm; potom
kr i to, e se v takov me brat s bratmi mezi sebou sv. Tak daleko toti byli
vzdleni poadavku snet bezprv, e jedni lan dychtili po statcch druhch, nadto
se drdili a pokozovali. Napad tedy ono sudisk lenstv a ne prost jakkoli
spory. Avak prohlauje, e se provinili vbec tm, e radji nestrpli ztrtu na svm
jmn, naopak, aby si je uchovali, e se poutli a do soudnch spor. Tak zajist
mus kesan jednati, aby vdycky radji ustoupili od svho prva, ne li ped soud,
odkud sotva lze vyjti bez pobouen mysli a nenvisti proti bratrovi. Avak bude-li se
nkomu zdt, e me bez jmy lsky obhjiti svou vc, jej ztrta by pro nho byla
tkou jmou, jestlie tak in, nijak se neproviuje proti tomuto vroku Pavlovu.
Konen, jak jsme tvrdili hned ze zatku, nejlep radu d kadmu lska; a vechny
spory, je jsou podnikny bez n a v nich se zachz za jej meze, jsou nespravedliv
a bezbon, o tom naprosto neme bt sporu.
Prvn povinnost poddanch vi jejich vrchnostem jest, aby o jejich kolu smleli
co nejuctivji a uznvali v nm jakoby od Boha penesenou pravomoc, a aby je proto
mli ve vnosti a ctili jako sluebnky a vyslance Bo. Najdou se toti lid, kte
prokazuj znanou poslunost svm vrchnostem, a kte by sice nechtli, aby nebylo
vrchnost, kterch je nutno poslouchati, ponvad vd, e to tak je na prospch
veejnmu dobru; pece vak o vrchnostech samch nesmlej jinak, neli e je to

206
jaksi nutn zlo.59) Avak neho vc od ns d Petr (1. Pt. 2,17), kdy naizuje
krle mti v uctivosti a alomoun tak (P. 24,21), kdy naizuje jak Boha, tak i krle
se bti. Petr toti pod slovem mti v uctivosti zahrnuje upmnou a istou vnost,
alomoun spojenm krle s Bohem ukazuje, e krl jest pln jaksi posvtn cty a
dstojnosti. Mme tak onen skvl vrok u Pavla, abychom byli poddni netoliko pro
hnv, ale i pro svdom60) Tm rozum, e poddan m pivsti k tomu, aby byli
udreni v poddanstv vlada a knat, nejenom strach z nich (jako se vzdvaj
ozbrojenmu nepteli ti, kte vid, e se ihned dostav pomsta, budou-li klst odpor),
nbr i to, e projevuj poslunost sammu Bohu, kdy je poslouchaj, protoe jejich
moc pochz od Boha. Z toho vyplv tak druh povinnost, aby se srdci pozornmi
vi nim projevovali jim svou poslunost, a u tm, e budou poslouchat jejich
nazen, nebo platit dan, nebo brt na sebe veejn povinnosti a bemena, kter
jsou v souvislosti s veejnou obranou, anebo budou muset vykonat njak jin
pkazy. Kad due, k Pavel,61) bu poddna vym mocnostem; nebo kdo se
protiv mocnosti, protiv se Bomu zzen. Napomnej jich, pe rovn Titovi (3,1),
a jsou knatm a mocnostem poddni, a jsou vrchnost posluni a a jsou ke
kadmu skutku dobrmu hotovi; a Petr v 1. Pt. 2,13-14: Poddni bute, k,
velikmu lidskmu zzen pro Pna; buto krli, jako nejvymu, buto vladam,
jako od nho poslanm ku pomst zle incch a k chvle dobe incch. Dle aby
dosvdovali, e tm podrobenost jen nepedstraj, nbr e jsou poddni upmn a
ze srdce, pidv Pavel (1.Tim. 2,1-2), aby blaho a prospch tch, pod nimi ij,
odporoueli Bohu. Napomnm, k, aby byly inny pokorn modlitby, prosby,
dosti a dkinn za vecky lidi, za krle i za vecky v moci postaven, abychom
vedli tich a pokojn ivot ve v pobonosti a lechetnosti. A nikdo a se zde
neklame. Ponvad se toti nikdo neme protivit vrchnosti, aby se zrove neprotivil
Bohu, by i se zdlo, e me beztrestn pohrdati bezbrannou vrchnost, pece vak
je ozbrojen Bh, kter mocn ztrest toho, kdo jm pohrd.
Krom toho rozumm pod touto poslunost umrnnost, kterou si mus ve
veejnm ivot uloiti prost oban, aby se o sv jm nepoutli do veejnch
zleitost, ani nerozvn nezasahovali do prv vrchnost a vbec, aby nic veejn
nepodnikali. Bude-li zleet na tom, aby bylo opraveno nco ve sttnm zzen,
nemaj se sami bouit a nemaj vztahovat k dlu svch rukou, kter maj bt v tomto
smru u vech svzan. A to penechaj vaze vrchnosti, kter jedin m zde ruku
volnou. Chpu to vak tak, aby se neodvaovali nieho proti rozkazu. Nebo jakmile
byl vydn rozkaz pedstavenho, ji tak oni sami byli vybaveni veejnou autoritou.
Nebo jako bvaj rdcov knete nazvni jeho uima a oima,62) tak nikoli
nevhodn me nkdo nazvat rukama knete ty, kterm svm pkazem poruil,
aby obstarvali jeho zleitosti.
Ponvad vak a doposud jsme popisovali vrchnost, kter je skuten tm, m je
nazvna, toti onm otcem vlasti, a jak to bsnk k,63) pastem lidu, strcem
mru, ochrncem spravedlnosti a mstitelem nevinnosti, prvem mus bt kad
pokldn za blzna, komu by takov vlda nevyhovovala. Avak tm ve vech
dobch se setkvme s tm, e jedni z knat, ani by si pipustili nco z toho veho,
o by se mli s nejvt horlivost starat, nedvaj se nim znepokojiti a lehkomysln
se oddvaj radovnkm; jin, zaujati svm prospchem, kup kramsky se vemi
prvy, vsadami, soudy a ednmi listinami; jin vysvaj z chudiny penze, aby je

207
potom v divokch hodokvasech rozmrhali; jin vylupuj domy, znsiluj panny a
poestn eny, vrad nevinn, a tak provdj sam lotrovstv; i nelze mnoh
pesvditi, e by takov mli bt uznvni za knata, a e by jejich rozkazu mlo bt
podle prva uposlechnuto. Vdy v tak velik nelechetnosti a mezi tolika zloiny,
kter se nesrovnvaj nejen s kolem vrchnosti, nbr ani s prostou lidskou
povinnost, nevid odraz Boho obrazu, kter by ml vyzaovat z vrchnosti; a
nepozoruj ani stopy po tom sluebnku Bom, kter byl dn ke chvle dobrm a
k pomst zlm; proto jej ani neuznvaj za toho pedstavenho, jeho dstojnost a
autoritu nm Psmo doporuilo. A opravdu tm vdy byl vem lidem vrozen ten cit,
e ne men mrou pronsleduj tyrany nenvist a prokletm, jako dnm krlm
prokazuj lsku a ctu. Avak podvme-li se do slova Boho, povede ns dle: e
jsme poddni moci nejen tch knat, kte konaj svj ad dn a jak nle vrn,
nbr vech, a se jakkoli zmocnili vldy, by i nekonali ani dost mlo, co je
povinnost knat. Nebo akoli Pn dosvduje, e nejvym darem jeho dobrotivosti
je vrchnost, je m chrniti blaho lid, a a samm vrchnostem pedpisuje jejich
meze, pece zrove prohlauje, e a u jsou jakkoli, maj moc jedin od nho.
A to ty, kter vldnou pro veejn dobro, e jsou prav pklady a vzory jeho
dobrotivosti, kter vak panuj nespravedliv a bezuzdn, ty e vyvolal, aby byla
potrestna nepravost lidu; vechny e byly rovnm dlem nadny onm svatm
majesttem, kterm vyzbrojil zkonnou pravomoc. Nepjdu dle, dokud neuvedu pro
tuto vc nkolik bezpench svdectv (Job 34, 30; Oze 13,11; Iz. 10,5). Avak
nestoj ns dnou nmahu, chceme-li potvrditi, e bezbon krl je Bo prchlivost
na zemi, ponvad se domnvm, e nebude nikoho, kdo by tomu odporoval, a e ani
tak nebude o krli eeno vce, neli o loupenku, kter by uchvtil tv jmn, nebo
o cizolonku, kter by poskvrnil tv loe, anebo o vrahu, kter by si t vyhldl
k zavradn, ponvad Psmo pot vechny pohromy toho druhu mezi zloeenstv
Bo (5. Moj. 28,28 a 29). Avak spe se zabvejme prokazovnm toho, co lidsk
rozum tak snadno nechpe, e v nejhorm lovku a naprosto nehodnm jakkoliv
cty, jestlie jen v jeho rukou le veejn pravomoc, sdl ona slavn a bosk
svrchovanost, kterou Hospodin svm slovem penesl na sluebnky sv spravedlnosti
a svho soudu, a e m bti chovn od poddanch v te vnosti (pokud jde
o veejnou poslunost), v jak by chovali nejlepho krle, kdyby jim byl dn.
Pedevm bych chtl, aby si teni vimli a bedliv pozorovali onu prozetelnost
Bo, kter je nm nikoli bez piny tolikrt v Psmech pipomnna a ono jedinen
psoben, jm rozdluje krlovstv a ustanovuje krle, kter se jemu r. U Daniele
(Dan. 2,21): Hospodin promuje asy i chvle, sesazuje krle i ustanovuje; t (Dan.
4,14): Aby poznali lid, e Nejvy panuje nad krlovstvm lidskm, a e je dv,
komu chce. Akoli Psmo napod oplv takovmi msty, pece v onom proroctv je
jich obzvlt plno. U o Nabuchodonozorovi, kter dobyl Jeruzalma, je dostaten
znmo, jak to byl krl, toti mocn dobyvatel a pustoitel cizch statk. Hospodin
vak ujiuje u Ezechiele (Ez. 29,19), e mu dal zemi egyptskou za prci, kterou mu
poslouil pi pustoen Egypta. A tomu kal Daniel (Dan. 2,37-38): Ty krli, jsi krl
krl; nebo Bh nebesk dal tob krlovstv mocn a siln a slavn; tob, pravm, dal
i velik msto, na nm pebvaj synov lidt, zv poln i ptactvo nebesk, dal
v ruku tvou a pnem t ustavil nade vemi tmi vcmi. A zase jeho synu Balsazarovi
(Dan. 5,18 n): Bh nejvy krlovstvm a dstojnost i okrasou a slvou obdail tvho

208
otce Nabuchodonozora; a pro dstojnost, kterou ho obdail, vichni lid, nrodov a
jazykov tsli a bli se ped nm. Kdy slyme, e byl krl dosazen od Boha,
opakujme si zrove v duchu ona nebesk nazen o ct a bzni vi krli a
nebudeme mt pochybnosti ani pi nejniemnjm tyranovi o tom, e m to msto,
kterm ho Hospodin vyznamenal. Kdy Samuel nrodu Izraelskmu oznamoval, co
vechno vytrp od svch krl (1. Sam. 8,11-17), pravil: Tento bude obyej krle,
kter bude kralovati nad vmi: Brti bude syny vae a d je k svm vozm a vzdl si
z nich jezdce, aby bhali ped vozem jeho, a aby mu orali jeho role a ali jeho obil a
dlali vlen nstroje; dcery vae bude brti, aby dlaly masti, a byly kuchaky a
pekaky. Nadto pole vae a vinice vae, i olivov vae nejvbornj pobere a rozd
svm sluebnkm. Tak z toho, co vsejete a z vinic vaich bude brti destky a d
komornkm a sluebnkm svm. T vae sluebnky a vae sluky, i vae osly
vezme, aby jimi dlal sv dlo; z vaich std bude brti destky a vy mu budete za
sluebnky. Jist to nemli dlat krlov prvem, protoe je zkon velmi dobe
vzdlval ve v zdrenlivosti (5. Moj. 17,16 n), ale vzhledem k lidu bylo to nazvno
prvem, jeho mli poslouchat a jemu nemli odporovat. Jako kdyby byl ekl
Samuel: T mry dostoup choutky krlovsk zvle, kter vy nebudete moci zabrniti,
take vm nezbude nic jinho ne pijmati rozkazy a poslouchati na slovo. Pedevm
vak je vznan a pamtihodn ono msto u Jeremie (27,5 n), kter je sice trochu
obrnj, pece vak nebude vadit je uvsti, ponvad velmi jasn vymezuje celou
tuto otzku: J jsem uinil zemi i lidi, prav Hospodin, i hovada, kterkoli jsou na
povrchu zem, moc svou velikou a ramenem svm vztaenm. Proto dvm ji, komu
se dobe lb v mch och. A tak nyn j dal jsem vecky zem tyto v ruku
Nabuchodonozora, sluebnka svho. I budou mu slouiti vichni nrodov a velic
krlov, dokud nepijde as jeho zem. Stane se pak, e nrod a krlovstv, kter by
mu neslouily a nepoddaly by sv je pod jho krle Babylonskho, meem, hladem i
morem navtvm nrod ten; proto slute krli Babylonskmu a bute ivi. Vidme,
jak velikou poslunost ml bti z vle Hospodinovy ctn onen ohavn a ukrutn
tyran, a to z dnho jinho dvodu, neli proto, e vldl krlovstvm. To vak
znamenalo tot, e byl z Boho rozhodnut dosazen na krlovsk trn a vyzdvien
v krlovsk majestt, jeho zneuctn by bylo hchem. Jestlie toto mme ustavin
na mysli a ped oima, e i ti nejhor krlov jsou ustanovovni tm rozhodnutm,
kterm je krlm udlovna autorita, nikdy ns nenapadnou ony buisk mylenky,
jako e s krlem m bt jednno, jak si zaslou, a e nen sprvn, abychom byli
vrnmi poddanmi tomu, kdo zase vi nm nen dobrm krlem. U tho proroka
je i druh nazen Hospodinovo (Jer. 29,7), kterm svmu lidu pikazuje, aby hledali
pokoje Babylnu, do kterho je uvedl jako zajatce, a aby se za nj modlvali k nmu,
ponvad v pokoji jeho budou mt pokoj svj. Hle, Izraelt, zbaven vech statk,
vytren ze svch domov, odvleen do vyhnanstv, uvren do bdnho otroctv a
jim je pikazovno, aby se modlili za astn prospch vtzv; a to ne tak, jako je
nm jinak pikazovno, abychom se modlili za ty, kte ns pronsleduj, nbr aby
byla jeho krlovstv uchovno pevn a pokojn, aby pod nm sami tak mohli astn
a prospn t. Tak i David, kdy ji byl Bom zenm ustanoven za krle a pomazn
jeho svatm olejem, a byl proti prvu bez jakkoli sv viny napaden od Saula, pece
pokldal hlavu svho kladnka za svatosvatou, protoe ji Hospodin posvtil
krlovskou poctou. Uchovej mne Hospodin, ekl, abych ml ped Hospodinem toto

209
uiniti svmu pnu, pomazanmu Hospodinovu, abych ml vzthnouti svou ruku na
svho Pna, ponvad jest pomazan Hospodinv (1. Sam. 24,7). T (1. Sam.
24,11): Uetila t m due a ekl jsem: Nevzthnu sv ruky na svho pna,
ponvad jest pomazan Hospodinv. T (1. Sam. 26, 9-11): Kdo vzthne ruku svou
na pomazanho Hospodinova a bude bez viny? iv jest Hospodin, neran-li jej
Hospodin, anebo pijde jeho den, aby umel, anebo na vojnu vythne, mn nedej
Hospodin, abych ml vzthnouti svou ruku na pomazanho Hospodinova.
Tento cit bzliv, a a zbon uctivosti jsme a do krajnosti povinni prokazovat
vem svm pedstavenm, a u jsou konen jackoliv. Opakuji to astji proto,
abychom se uili ne zkoumati ty lidi, nbr dosti mti na tom, e podle vle Bo
pedstavuj tu osobu, kter on sm vtiskl a vyryl nezniitelnou velebnost. Avak
ekne, pedstaven jsou navzjem svm poddanm povinni plniti sv povinnosti. To
jsem ji doznal. Avak jestlie z toho usuzuje, e poslunost m bt prokazovna
jenom spravedlivm vldm, jsou tv vvody blhov. Nebo i mui jsou zavzni
svm manelkm a rodie dtem vzjemnmi slubami. A nekonaj svch povinnost
rodie i manel. Rodie, kterm bylo zapovzeno, aby nepopouzeli svch dtek
k hnvu (Ef. 6,4), a se ukou vi dtem tak tvrdmi a nepstupnmi, e je budou
svou svvol trpiti a k nesnesen; a manel a se chovaj co nejurlivji ke svm
manelkm, o nich jim bylo pikzno (Ef. 5,25; 1. Pt. 3,7), aby je milovali, a aby je
etili jako kehk ndoby. Budou proto dti mn povinn poslouchat rodi a eny
svch mu? Ne, budou poddny i nelechetnm a svch povinnost nedbalm. Ano,
jeliko se maj vichni radji chovati tak, e nebudou se dvat za sebe, to jest, e
jedni nebudou zkoumat povinnosti druhch, nbr e si jednotlivci budou hledt
jedin toho, co jest jim uloeno, mus tato zsada platit obzvlt mezi tmi, kte
jsou postaveni pod moc jinch. Trzn-li proto ns krut surov kne, olupuje-li ns
chamtiv kne hrabiv nebo rozmail, zanedbv-li ns nedbal, suuje-li ns
konen bezbon a rouhav pro nai zbonost, necha nm pedevm vytane
vzpomnka na nae provinn, kter jsou trestna, takovm biem nepochybn od
Hospodina poslanm (Dan. 9,7); potom a nm vyvstane ku pomoci i ta mylenka, e
nen nam kolem, abychom lili takov zla; toliko to e nm zbv, abychom
prosili o pomoc Hospodina, v jeho ruce jsou srdce krl i sklony krlovstv
(P. 21,1). On je ten Bh, kter bude stti ve shromdn boh a uprosted boh
bude initi soud, ped jeho obliejem padnou a budou seteni vichni krlov a
soudcov zemt, kte nebudou lbat jeho pomazanho; kte spisovali prva
neprav, aby utlaovali nuzn u soud a nsil inili prvu chudch, aby vdovy byly
jejich koist, a sirotky aby loupili (alm 82,1; 2,14 a 12; Iz. 10,1-2). A zde se proke
jeho obdivuhodn dobrota i moc i prozetelnost, nebo brzy ze svch sluebnk
vzbuzuje zjevn mstitele a vyzbrojuje je svm pkazem, aby ztrestali zloinn
panovn, a aby vysvobodili lid utlaovan nespravedlivm zpsobem z jeho bdn
pohromy, brzy k tomu uruje zbsilost lid jinak smlejcch a o jin usilujcch. Tak
vysvobodil nrod Izraelsk z tyranstv faraonova skrze Moje (2. Moj. 3,7-10),
z nsil Chusana, krle syrskho, skrze Otoniele (Soud. 3,9 n) a z jinch otroctv skrze
jin krle nebo soudce. Tak zdeptal a zniil svvoli Egyptskch skrze Asyrsk, tak
pchu Tyru skrze Egyptsk, zuivost Babylnu skrze Mdsk a Persk a nevdnost
krl judskch a izraelskch skrze Babylonsk; i kdy ne vechno tm zpsobem.
Nebo oni prvn byli k vykonn takovch velkch in vybrni dnm Bom

210
povolnm a napadajce krle, naprosto se nedotkli toho majesttu, kter byl
propjen krlm Bom zzenm, nbr pemhali men moc vt moc prv tak,
jako je krlm dovoleno, aby trestali sv mstodrc. Ti druz pak, akoli byli
ustanoveni Bo rukou k elu, jen se jemu zalbil a vykonvali jeho dlo, ani o tom
vdli, pece neuvaovali o niem jinm neli o zloinu Ale a u jsou samy lidsk
skutky posuzovny jakkoli, pece v nich Hospodin spravedliv vykonal sv dlo, kdy
rozdrtil krveznivou moc krl a vyvrtil nesnesiteln panstv. Necha to sly knata
a ds se! Nm vak je pi tom svrchovan poteb dvati pozor na to, abychom
nepohrdali, ani nsil neinili on autorit vrchnost, pln ctyhodnho majesttu,
kterou Bh posvtil nejzvanjmi vroky, by se i nachzela v rukou lid zcela
nehodnch, kte ji svou nepravost pin, kolik jen mohou. Ale i kdy se v odstrann
bezuzdnho panovn projevuje pomsta Bo, nedomnvejme se proto hned, e byla
svena nm, jim nebylo dno dn jin pikzn, ne abychom poslouchali a
trpli. Mluvm stle o prostch obanech. Nebo jsou-li dnes nkter lidov ady,
ustanoven k mrnn libovle krlovsk, jako byli kdysi po bok krlm
lakedaimonskm stavni eforov, nebo mskm konsulm tribunov lidu, nebo
athnsk rad dmarchov, pak jak se dnes vci maj, psob snad tak v te
pravomoci v jednotlivch krlovstvch ti stavy, kdy se sejdou jako stavodrn
shromdn. Naprosto jim nebrnm, aby se postavily, jak je jejich povinnost, proti
bezohledn zvli krl, ale naopak, kdyby bezmocn pimhuovaly oko nad zuenm
krl, utiskujcch neboh lid, tvrdil bych, e jejich mlen nen prosto zloinn
vrolomnosti, s kterou proradn zrazuj svobodu nroda, o n vd, e byly Bom
zzenm ustanoveny jejmi strci.
Vpravd vak pi t poslunosti, o n jsme ekli, e mus bt projevovna
rozkazm pedstavench, mus bt vdy vyslovena ta vminka, ba pedevm jest
teba dbti, aby ns neodvdla od poslunosti toho, jeho vli se maj podrobovati
pn vech krl, jeho rozhodnutm maj ustupovati jejich rozkazy, a jeho
majesttu se m poddvati veker moc. A ovem jak zpozdil by bylo, abys uinil
zadost lidem a pi tom se dopustil urky toho, pro nho prv lidi poslouch?
Hospodin tedy jest krl krl, a jakmile on otevel sv svat sta, on jedin pede
vemi a zrove nade vecky mus bt poslouchn. Potom jsme poddni tm lidem,
kte stoj nad nmi, avak nejinak ne v nm. Jestlie by pikazovali nco proti
nmu, budi to jako nic. A nedejme se zde zdrovat celou onou dstojnost, kterou
jsou vrchnosti vybaveny; t se nedje dn kivda, kdy je podzena on jedinen
a skuten svrchovan moci Bo. Vm, jak velik a jak bezprostedn nebezpe hroz
tto odhodlanosti, ponvad krlov nesou nejte, je-li jimi pohrdno a jejich
rozhnvn je posel smrti, jak k alomoun (P. 16,14). Avak ponvad nm
nebesk hlasatel Petr (Sk. 4,19) zvstoval tento pkaz: Vce slu poslouchati Boha
ne lid, utujme se touto mylenkou, e takovou poslunost, jakou d Hospodin,
prokazujeme tehdy, kdy radji vytrpme vecko, ne abychom se uchlili od sv vry.
A aby nae srdce nekolsala, pidv nm Pavel jet jinou vzpruhu (1. Kor. 7,23), e
jsme byli Kristem vykoupeni tak draze, kolik ho stlo nae vykoupen, abychom se
otrocky nevydvali na pospas zlm dostem lid, tm mn jejich bezbonosti.
3) Tak Servet.
4) De Castro, Cochlaeus a j.
5) 5. Moj.6,5.

211
6)
7)
8)
9)
10)
11)
*)
13)
14)
15)
16)
17)
18)
19)
20)
21)
22)
23)
24)
25)
26)
27)
28)
29)
30)
31)
32)
33)
34)
35)
36)
37)
38)
39)
40)
41)
42)
43)
44)
45)
46)
47)
48)
49)
50)
51)
52)
53)
54)
55)
56)
57)
58)

m. 6,13.
m.14,22 n.
m.15,1 n.
Mat. 15,12.
1. Petr. 1,18
Gal. 5,1 a 4.
eck zkonodrce, zde ironie
Clichtoveus.
2. Moj.3,4 n.
1. Jan. 2,18.
1. Tim. 4,1; 1. Petr. 1,20.
Skut. 2,17; 2. Tim. 3,1; 2. Petr. 3,3.
Kol. 2,3.
Jer. 7.4.
Jan 10,14.
Jan 10,27.
Jan 10,4 n.
Jan 16,13.
m. 8,23.
Calvin chybn uvd Efez. 4. kap.
Stoupenci Tatiana, crkevnho uitele ve 2. stol., kter hlsal
pkr odmtn manelstv. Byl ostatnmi crkevnmi uiteli
odmtn.
1. Tim. 4,4.
Caihradsk koncil svoln r.754 za Konstantina V. Kopronyma.
Druh nicejsk koncil svoln r. 787.
Synod nicejsk 325 odsoudil Aria, kter popral pln a prav
bostv Kristovo.
1. Jan. 4,1.
Skut. 15,10.
d. 13,17.
1. Kor. 7,23.
Kol. 2,23 (ilka).
Mat. 16,12.
4. Moj. 2l,8.
Jde o novoktnce v Mnsteru.
viz ve str. 258.
2. Moj. 22,8; alm 82,1 a 6.
Iz. 3,14.
toti novoktnci
monarchie
aristokracie
oligarchie (ochlokracie)
demokracie
anarchie
Cicero v list Erutovi
Seneca v spise O laskavosti, jeho vklad Calvin napsal r. 1532.
Cicero ve spise O povinnostech.
Cicero ve spise O zkonech.
Cicero tamt.
Tak rozdluje Tom Akvinsk.
Nzor novoktnc.
1. Tim. 2,2.
Tit. 1,15.
Mat. 5,44.
Mat. 5,38 n.

212
59)
60)
61)
62)
63)

Smlen novoktnc.
m. 13,5.
m. 13,1 n,.
Xenofon v Kyropaidei.
Homr v Illiad, 2. zp.