Milé déti, jinosi a divky, aceti lety bylo v Cechach i na Slovensku jaro. Mnozi z vas jini se sotva batolili, ostatni teprve rozum brali. Dnes se ptate, jak to viastné bylo, co bylo a proé ? Tak jsme pro vas sestavili Citanku, abyste si mohli precist alespon néco z toho, co se tenkrat myslelo, psalo a dokonce fikalo nahlas, ba i v rozhlase, v tele- vizi a do telefonu. Najdete tu trist texti, které neni, ani nechtéla byt uiplna, ani nema byt historickou dokumentaci ¢i iplnym prehledem. Prosté prittez, éitanka, jak se ji podarilo dat dohromady v nesnadnych podminkach. At je vam k uditku i radosti, k pouceni i pobaveni. A moind, Ze po ni sdhnou se vzpominkou na viastni skolni léta i tatinek s maminkou. Kdyby se vam zdalo, Ze to i ono pripomind néco z vasi vlastnt zkusenosti, vézte, Ze jde o podobnost ¢isté néhodnou. S prdnim pékného jara 1988 Redakce P.S.: Texty jsme tadili chronologicky, abyste nezapomnéli, ze historie probihd v éase. Proto také vlastni Gitanku uvadéji texty projevit na Sjezdu éeskoslovenskych spisovateli v cervnu 1967, které mohly byt uverejnény teprve na jare 1968. Posledni texty jsou z 15. 8. 1968. O par dni: pozdéji, 21. srpna, zaéalo nové déjinné obdobi, jehoz Gitanku uz budete muset pro svoje déti a vnuky sestavit vy.Ladislav Novomesky Nastal gas Myslim si, 2e misto instituce tiskového dozoru, at” ‘ma jakékoli jméno, byla by spoleblivéjsi a distojngjsi socialistické a demokraticka odpovédnost autora & autorii novin, Easopist, publikaci i knih — aviésté vnasich deskoslovenskych pomérech. Pfipomens: né&- kolik aspekti, které se zasadné piimlouvaji za takové- to ,radikélni* feSeni dohledy nad publicistikou. 1, Vainou pfekazkou rozvoje jakékoli publicistiky a uméni je u2 sama existence tiskového dozoru, ato i vtom pfipadé, kdy2 je krajné liberdlni a nezadriuje rukopisy éankii a dokonce knih, jak jsme o tom pripad od ptipadu ujistovani, Sama nutné vytvAti takzvanou autocenzuru, tj.nut} autory nepsat — ale ani nepfemyslet, neuvazovat o problémech a neroz- pracovavat takové problémy, které by .stejné nevy- sly* nebo sotva vyily PH existenci tiskového dozoru musi byt ve vyspélé spoleénosti i takzvand ,zésuvkovA literatura”, t). lite- ratura, kterd narazila nebo by mobla narazit na veto tiskového dozoru. Avsak povazuji za horSi a pro ns zahanbujici, Ze existuje (nebo neexistuje) i nenapsand publicistika nebo literatura, ¢j. problematika, kterd by mila své potenciondini autory, kteti vSak odklddaji nebo piedem zahanéji .nevhodné” mySlenky a zbytes- nou praci snimi, protoze nemohou reflektovat na zvefejnéni! Lenin se vyslovoval pro mimofadnéjSi a blahovolngjgi jednani se spisovateli a sjejich practi v dobiich, které byly neporovnatelné komplikovang)- Si a nebezpetnéjsi ned je doba nage, Ne proto, Ze chtél literaturu a literéty rozmazlovat, ale jist® proto, 2 védél, jak rozvoj literatury, pozndvani a rozvijent probiémi, které jsou jf vlastni, potfebuje nadevse ni- im a nikym neomezovanou volnost. 2. Dozor nad tiskem bez ohledu na to, jak se jme- nuje a kdo a kde ho vykonava, t&ce kompromituje nase socialistické zizeni uz tim, Ze je, a v specifickém deskoslovenském pFipadé navic tim, jakou praxi vy- konava. V nékolika poslednich letech prodélala nade literatura nebjvaly vyvoj. Co bylo konstantni pred pati roky, s tim se uz nechce smifit Ctend¥ dnes, a patii nesporné k 2ésluham vedeni kulturni politiky, Ze str- nule nesetrvava na tom, co dena zavrhl, ale pruzné vychazi v tistrety jeho zdravym pozadavktim. Uvedu jako ptiklad Skvoreckého Zbabélce, teprve nedévno potupné zavréené, a to i, ba snad piedevsim, z politic- kych divodd, avsak z tach2e prigin nejen povolené, ale ted uz i vysoko vyzdvihované a zaslouzené oceiio- vané. Neupiram kritice, kterd tento roman nezaslou- den zamitla, pravo na jeji nazor. Ale pro® se musel vtét6 véci angaZovat i stat a strana se svym aparatem, kdyz by byla tiplné stadila ponizyjicé ostuda, kterou si vtomto pHipadé vysloudila pfeochotnd kritika? Ne- existuji piece jednou provady dana piisna kritéria, zvld8té ve vécech uménf, ktera by mohl v knihich, éasopiseckych Eldncich, ale i vjinych uméleckych oborech, napf. ve filmu, v divadle, hudbé & baletu bezpeéné uplatiovat dohlédaci tad, vybaveny vy- konnou mock; sama nage kulturni politika nas pie- svédéuje, de (akova kritéria nejsou, nat tedy ten do- zor? Myslim si, Ze nadeSel Eas zbavit uméni, literarni stejné jako filmové a ka%dé jiné, zbavit publicistiku, ale zbavit i stat a stranu pfitéze, kterd na nich nemo- tomné ledi ve formé dozoru, at md jméno jakékoliv, je viak, at’ je bezohlednd nebo ohledupina, kompromi- tuje nase socialistické zfizeni, nebot se usvédéuje ze své nepottebnosti; myslim si, Ze nastal éas spolehnout se vdivéfe na obganskou a socialistickou odpovéd- nost lidi, ktefi pisi knihy a kinky do éasopisi, kritizu- Ji nebo délaji filmy &i jiné uménj, Myslim si, Ze tent Cas nastal (Z pHlspevku na IV. sjecdu Svazu és. spisovateli.} LL & 2,7, brezna 1968 Ivan Klima Diuvéra v necenzurovany rozum Nase zemé je zemi se staletou tradici parlamentnich svobod, Je to neoddiskutovatelnd a nezniéitelnd sku- tegnost, Jestlize mnozi z nds majf pocit, Ze nékterd ze samozfejmych lidskych prav, schvdlenych ustavou zroku 1967, dnes neplati, musi nds zdrovei tisnit pocit jakési nenormalnosti. Proti téo nenormainosti se branime. Mitzeme samozfejmé byt bud po dobrém nebo po zlém presvédéovdni, Ze se mylime. Je zajisté mnoho prostiedkG, jak mimo diskusi ztlumit rozho¥- Beni kieréhokoliv sboru, Ale nikdy nikdo nemize vymazat tu éést nérodni minulosti, ktera bude pfi srovnani stale znovu plodit pocit této nenormalnosti vnagem vyvoji, pokud neodstranime pritiny tohoto pocitu, Chtél bych uvést jako jeden z piikladt tako- vého nenormalniho vytoje vyvoj tiskového zdkona a prava na uizemi tohovo statu. Rad bych znovu ptipo- mnél, Ze podle 24kona, ktery vstoupil 1, ledna 1967 v piatnost, opravnéni vydavat maji pouze organizace, nikoli jednotlivei, Registraci provadi bud minister- stvo kultury a informaci nebo KNV. Ty mohou re- gistraci odmitnout, neni-li vydddvint periodickeho tisku plinovité zabezpeseno po strdnce materiélné technické, finanéni a hospoddfské, nebo nevyplyvaje-ltz prihldsky ostaini zéruky, Ze periodicky tisk bude plnit spolecen- ské postin. Jak si VSichni dovedeme pfedstavit, dav tento odstavec prakticky moznost odmitnout registra- ci kdykoli a komukoli, O opravnych prostiedcich, 0 moinosti odvolini proti takovému rozhodnuti ne- pravi zakon nic. V oblasti cenzury 24kon vyhlasuje piedbémou cenzuru,Vyhlaguje tuto zésadu nejen pro tisk, ale i pro jiné veFejné publikacni prostfedky a pro veFeinow cinnost ulturnich a osvétovych zafizeni. Mluvil jsem nedavno sjednim funkcionafem, kter tvrdil, Ze zékon je do- bry. Kdyé jsem nesouhlasil, fekl s d2asem, Ze je to piece nesrovnatelné lepii proti stavu, ktery pfedcha- zel, nebo piedtim jsme ptece neméli tiskovy zkon zadny. Tento nazor neni ojedinély. Ptedpoklada oviem, abychom za potatek celyich nasich dgjin pova- Zovali rok 1948, Ale nase déjiny zaéaly dfive. Dovolim si citat: Kaidy mé privo slovem, pismem, tiskem nebo vyo- brazenim volné projevovat své minéni. Tisk nesmt byt postaven pod censuru. — Tento citat je z cisafského patentu, ktery byl vydan pro nase zemé pod @islem 151 F&ského zakona 4. bezna 1849. Kratce potom ovsem nastala éra bachovského absolutismu, ktera na celych 8 let zastavila vyvoj, mj, i tiskovych svobod, Rad bych uvedl charakteristiku stavu tiskovych prav Ztohoto obdobi, jak ji v roce 1938 podava slovnik veiejného prava: Reakce nastald v roce 1851 obrétila se thned 162 proti tisku. CisaFské natizent 2 6.7. 1851 Gislo 163 Fiiského zdkoniku zavedlo systém vystrah, dovolujicich sprévnim titadim zastavit takovy éasopis, Ktery ,tvrdostiné se pfidriuje sméru nepatelskeho tri- ‘mu, jednoté a integrité Fie, néboZenstvi, mravnosti, nebo sméru nesrovnatelncho s udrienim veFeiného pokoje a porddku." — © rok pozdéii vy8el novy tiskovy Fad. Stojict ipIné ve znameni reakce. Vydavéni éasopistt bylo udinéno zavishm na pedchozim povolent fad. Povin- né vytisky Casopisti néledelo predklddati jednu hodinu, ostainich (neperiodik) 1¥i dny pred vydiénim, Systém vystrah podréen a pravo konfiskace vyhrazeno tiplné LiFadiom sprdvnim bez ingerence soudni. Uvolnéni pour, tisk takto tésné svirajicich, pFinesla teprve era tistayni. Prosincovow tistavou (stétnimi zékony, které nebudu citovat) 2 rokw 1867 byla zarucena svoboda tiskovd a zapovédeny censura i systém koncesni Je tedy tieba s urcitym uznanim konstatovat, Ze ti, Ktefi si zvolili pravé rok 1967 pro vydani tiskového zakona, obnovujiciho piedbéznou cenzuru_ privé vyrodi sta let jeitho zruseni, nepostradali uréity druh absurdniho humoru. Piedbéina cenzura,kterd byla u nas pravné zakot- vena po devatendcti letech socialistické pfestavby spo- leénosti, neexistovala ani za prvni republiky. Tehdejsi zakon, ktery, jak zndmo, umozioval konfiskaci, které bylo mnohokrat pourito napi. proti komunistickému tisku —a nebyl to tedy zajisté zékon nasledovanthod- ny — pfipoustél ptedbénou cenzuru jen ve vyjimed- nych pHipadech, uvedenych v zékoné o ochrané statu, tedy za valky, nebo nastaly-li udalosti ohrozujici ce- listvost statu a jeho 2Fizeni, a i tehdy ve vétSiné pri ii jen na thi mésice. Tento druh century je zrusen a prakticky nemysli- telny ve vétsiné zapadoevropskych zemi (s v¥jimkou, pokud vim, Spanélska, které vSak pod tlakem veiej- nosti — viastni i zahraniéni — muselo tento dru cenzury v poslednim roce upravit). V nékterych 2e- mich je dokonce nepfipustnost podobnych cenzur- nich metod zakotvena v istavach. Tak 77. danek danské Ustavy pravi: Cenzura a jind preventivni opatfe- ni nemohou byt nikdy obnoveny. Podobné 21. élének ualské tistavy stanovi: Ze vSichni majl pravo svobodné wyjadfovar své myslenky: tstné, pisemné a viemi ostat- nimi zplisoby rozsifovéni myilenek. Tisk nemiize podlé hat povoleni nebo cenzufe. Také nase tistava zajiStuje v souladu se zajmy pra- cujiciho (predpoklédim, Ze tedy v na8i zemi vSeho) lidu svobodu slova i tisku. Jak je s touto zésadou ve shodé zasada predbééné cenzury? Jak je s ni ve shodé skutetnost, 2e neni vzakon€ pamatovano na pravo odvolat se, jestlize ministerstvo neudéli registraci éa- sopist? Zasada piedbéiné cenzury je ovsem jen nejmar- kantngjsim projevem vile, ktera obdafuje svrchova- nou divérou administrativni orgén a svrchovanou nediivérou lidi mocné pera. Tato ville vydala nejpozo- ruhodnej§i plod v paragrafu, s nim mé co éinit kaz- dy, kdo pracuje v nékterém z nasich lista. Ctvrty od- stavec paragrafu 17 pravt: Je-li obsah informace v roz- poru s jinymi zdjmy spolecnosti, upozornina to Usttedni publikacni spréva Séfredaktora a vydavatel. Tento kuridzni paragraf diva tedy nepogetnému (i kdyz zajisté poéet v tomto pfipadé nerozhoduje) a také ktomu nekvalifikovanému orgénu pouvoir udélovat pfipominky a tedy posuzovat, co v nejriizng}- Sich oblastech a podoblastech lidské Einnosti i mySle~ nj je v 24jmu spoletnosti a co nikoliv. Ze jeho podezte- ni budi spise mySlenky a kondnj origindlni ne? naopak, neni treba zdiraziove Je moZné podle mého nazoru véfit vochrannou funkei cenzury po kratkou dobu vnéjsiho i vnitiniho ohrozeni spoletnosti. Ale nedovedu si pfedstavit cen- zuru, prakticky existujici sbor cenzord, jenz by upro- stied stabilizované spoletnosti za dlouha léta své éin- nosti zcela nezdegeneroval v byrokratickou instituci. Mam za to, Ze viechny kulturni spoletnosti dosly ktomu, Ze ochranné sludby, které zajisti cenzura, ni- kdy nevyvadi kody, jez zérovelt napacha. Jsem pie- svédéen, Ze kultura vyriistajici pod piizrakem admi- nistrativrtho orgdnu bude vadycky néjak pozname- nand — mimo jiné se bude v2dycky uchylovat k jino- tajné Fegi t82ko srozumitelnych symboli, bude sme Fovat k exkluzivité — a s ni bude poznamenand i cela spoleénost, zasazena jeji schopnost reakce, jejf dyna- mismus. sem pfesvédéen, Ze neni vyhodngjsl investice, lepsi sluzby zajmiim spolegnosti, kterych se tak pochybné dovolava ttvrty odst. 17. paragrafu naeho zakona ned tisili vytvofit co nejotevFengii, co nejrozsahlejsi, 0 nejsvobodngjsi prostor pro lidskou existenci, prorozvoj lidského ducha. K rozhodnuti riskovat tako- vou investici je ovSem tieba fisté velkorysosti a také divéry v neadministrovany a nepodchyceny lidsky rozum. Tyto vlastnosti zfejmé chybély zcela tvircim zminéného zakona. Z prispévku na IV. sjezdu Svazu Cs. spisovatelit. LL & 2, 7, bFezna 1968 A.J. Liehm Diktat moci a trhu Chtal bych se pokusit o pozitivni analyzu problé- mu, ktery se jmenuje kulturni politika. V té & oné podobé mély svou kulturni politiku wsechny spoledenské formace a my bychom se na zakladk jejich zkuSenosti méli uz jednou konegné po- kusit definovat, jaké by méla byt kulturni politika socialisticka, to jest jak spoletnost, kterd vepsala na svij Stit osvobozeni Ulovéka, osvobodi i kulturu z poddanstvi, jez ji pripravovaly vSechny spolegenské formace ptedchozi. Nechici se poustet do historickych exkurzi, ale z dajin starych i starSich kultur se dovime Jedacos i o kulturni politice stat, v nich? tyto kultury vanikaly. Tak kultura Fecka i Fimska byly v podstaté kulturami pro elitu a vétsina starych Rekii a Rimand zemiela, aniz méla uSeni, Ze existovalo cosi jako So- fokles nebo Horac. Pougnym paradoxem téchto spo- letnosti je mj. napF. to, Ze obdobi jejich nejvétsiho kulturniho rozkvétu se zcela nekryji s obdobimi mo- censké expanze. — Kulturni politika stiedovéké spo- legnosti méla dva 24kladni charakteristické rysy. Byla vyrazné ideologicka, naprosto netolerantni a pevné vétila, 2 kultura je sluzebnikem ideologie, jednim ziejich projevi, skuteénym ndstrojem panujici moc Jestlide se divame na velké dila tohoto obdobi, vidi- me, jak jedna jejich &st vyzatuje plné ztotoznéni s vladnouci koncepei svéta, dlovéka, lidského i bod- ského Fadu, zatimeo druhd, kterou vSechno téhne k pozemské realité éi k vizi jinak modelované, se po kousi pod zaminkou dodrzovani viédnoucich kénonis vndSet do uméni svij vlastni protipohiled, doslova ho tam pasovat. Kdyz dnes, s odstupem staleti, posuzujeme stfedo- vékou kulturu, vime, 2e ji tvofi oba tyto proudy a Ze kulturni politika pes svou netolerantnost nedokazala jeden z nich umléet, znemotnit mu, aby pierostl v re- nesanci, Obdobi renesance je zhlediska kulturni politiky zase jinak zajimavé, Kultura se tu do znagné miry stava zéleZitosti velkyich mecend&, mira podpory a nezavislosti, kterou velmoz & mésto poskytuji svému umélci Gi svym uméledim, se stava do znatné miry i mirou jejich vlastni nezavislosti a vladat & pape? nechce-li zistat pozadu, musi nakonec udélat totéy Tato vzdjemna, tek! bych konkurence mecenasii, to, ze byla rozbita jakasi jednotna kulturni politika cirkve & stiedovékého statu, je jednou z diilezitych podmi- nek vzniku renesanéni epochy evropské kultury. Obdobi, jez nsledovalo, bylo opét poznamendno snahou pravé opaénou. Evropa po tricetileté valce a jmenovité stfedni Evropa sméfovala opét k nasilné ideologické unifikaci se vsemi disledky, jez ztoho plynuly pro kulturu. U nas se tato navic vyznatovala pokusy 0 likvidaci narodniho jazyka a vyslouiila si oznateni doba temna. Bylo o tu dobu kdysi u nds mnoho spori, které byly uzavieny verdiktem spis administrativnim. Nechci je v tuto chvili znovu otevi- rat, ale nemohu pfejit bez povsimnuti jednu okolnost. At uz se kdokoli kloni k jakémukoli stanovisku, ni- kdo netvrdi, 2e v této dobé u nas nebyla, nevznikala kultura, Ze 17. a 18, stoleti jsou véeskych zemich obrazem jediné kulturni pousté. Prot tedy doba tem- na? Z hlediska kultury jist i proto, Ze dobou kulturni- ho temna nazve histories odstupem let kaZdou kul- turni epochu, v niz sméla kultura mit co do obsahu a nazoru jenom jeden hlas, kdy vedle kultury oficialné uznané existovala i kultura neuznand, nekonformni, kdy tvai kultury byla k nepozndni znetvofena nzo- rovou jednostrannosti, je2 byla vysledkem politické- ho uspofdani a urGité kulturni politiky. Vét8ina vy- spélych narodii ma ve svych déjindch takova kluturni obdobi, 0 nich? a o jejich Konid8ich se déjiny pak vyjadfuji s nejvétSim opovréenim a v kulturnich rodi- nach jimi pravem stra8i malé dati. Devatenacté a dvacaté stoleti je ve vyspélych evrop- skych spoleénostech obdobim ekonomického, poli- tického i kulturntho Jiberalismy, Pravda, burdoazie si buduje svoje kulturni chramy, s pomoci velkych pro- stiedkt demokratizuje pro sebe Slechtické kulturni prerogativy a privilegia, snadi se vétSinou s vét8i okd- zalosti a s mensim vkusem opatfit si to, co v kultue mivala Slechta, najdeme tu i nové mecendse atp., atp., ale hlavnim rozdilem je tu pravé liberalismus. Jdi, pis, mé8 svobodu, pokud na ni mag, jestlize se na trhu prosadi8, vyhrals, neprosadié-li se, tvoje vina, nectou 18, nechtéji, Zivot sém t& vyvrhl. A tak je devatendcté stoleti poseto mrtvolami uméled, kterym nikdo neza- kazoval, které nikdo nepali! na hranici 6i neexkomu- nikoval z cirkve Gi ze spoletnosti, nybré ktefi svobod- né tvofili a svobodné hynuli hladem, nemoci, zoufal- stvim nad neteénosti spoletnosti vigi dilu, které, jak se pozdéji ukazalo, tak éasto znamenalo budoucnost, Piitom, a to nezapomenime, byl konzument v Sirokém smyslu slova stale jesté ze spotfeby vét8iny kulturnich statki prakticky vylouden, kultura zistavala zélezi- tosti malé meniny ndroda, menginy, pravda, ve stabi- lizovanych obdobich rozhodujici, ale pfece jen mensi- ny. Kulturni trh zistaval pro vétSinu ndroda prosté uzavten, k lidu obéas doléhal toliko hlas bard jako byl Hugo &i spisovatelovo slovo politické, tieba Zolo-vo, ale Flaubert &i Dostojevskij se nikdy nestali maso- vou itbou, vétiina néroda neméla tuSeni o jejich existenci, Konzumni spoletnost posledniho dvacetile- xi zménila tuto situaci. Charakter kapitalistického tr- hhu se zménil, kultura se stala spotfebnim 2bozim, ukazalo se, Ze levna masova vydani knih Gi vytvar- nych publikaci se mohou ve velkych statech di velkych jazykovych celcich stat vynosnym podaikénim, a tak nakonec liberalismus pfivedl svym zpisobem i k mokratizaci kultury, kterd je skuteéné imponujici a mnohdy nés napliuje zévisti. Samoziejmé i v kon- zumni spoleénosti dal plati liberalismus uméleckého trhu v tom smyslu, Ze se na ném obéas prosadi a jeho zisluhou udrdi nejen nesporné hodnoty, nad nimiz nejedna z opor spoleénosti lomi rukama, ale take vse- lijaké médni zboti, znamenité Zijici z nejriznéjsich skandald a konjunktur. Po téchto tisiciletych zkusenostech s kulturni poli- tikou piichdzi tedy spoletnost socialisticka, aby defi- novala svij vztah ke kultufe, svou koncepci kultury, svoji kulturni politiku, Pfichazi, alespon doufim, aby lizkostlivé hospodafila s timto pfevzécnym statkem naroda, zbavila kultura dvojiho diktatu, ktery znala Vmminulosti, diktétu moci a diktatu trhu, aby udinila kulturu dostupnou nejgirsim lidovym masém, nebo. pfesn@ji, aby postupné uéinila kulturu potfebou nej- SirSich lidovyich mas a tim vSim se vyrazné odlisila od véech predchazejicich obdobi. Je dosti neuvéfitelné, ale je tomu tak, Ze pies vSech- ny zkusenosti minulosti opakuje kulturni politika so- cialismu s dislednosti hodnou lep&i véci vsechno to, im se vidi kulture provinily minulé formace a teprve empirii se pomalu presvédéuje, Ze chyba neni patrné vpraktickém provadéni uréité kulturni politiky, ale v koncepci této kulturni politiky samotné. Ty ustavid- né havarie, které socialisticka kulturni politika u2 pro- ila a neustale proviva, havarie, které vedou nakonec mnohé kulturni pracovniky k domnénce, 3e snad so- cialismus vibec neni schopen feéit problém kultury a k idealizaci kulturné politické praxe sougasného 24- padu. — VSechny tyto havarie jsou pravé disledkem této koncepce. Co chvili totiz zji8tujeme, Ze to gi ono dilo, ten & onen autor se tak &i onak provinil, aby- chom 0 par mésicd & rokii pozdajizjstili e se vastné viibec neprovinil. Co chvili dochazi k vyméné lidi, ktefi na té i oné tirovni odpovidaji za stav kultury,za kulturni politiku. Odchézeji védy znovu ze stale ste} nych diivodti, to jest proto, 2e byli pls liberdini &i pills netolerantni, piilis podléhali tlaku zdola i pFilis ¢asto sahali k administrativnim opatienim, a pritom Se tito lidé, jak vSichi 1¢, od sebe nijak zvlast' neli8i, ejich nazory jsou velice podobné a jejich praxe k ne- rozezndni, jenze oni prichazeji, odchézeji a namnoze se opat vraceji ne proto, 2e jsou dob éi Spatni, hloupi & chytii, pracoviti nebo lini, ale prosté proto, Ze maji zajistit véci nezajistitelné, splnit ukoly nespinitelné, provadat kulturni politiku, kterou provadét nelze. A dokud nebude kulturni politika socialismu sama sebe definovat jako souhrn konkrémich spolegenskych Gkoli, které jsou spinitelné a jsou vlastni socialismu, do té doby tomu bude vidycky tak jako dosud, piijde- me od havarie k havarii, od jedné spadlé hlavy k dalsi, budeme postupné sniZovat ploty, zvedat latky, budo- vat nebo bofit ty &i ony piehrady, trpét, zakazovat dnes to a zitra ono, ale stale uvniti jednoho schématu, které se za poslednich dvacet let — abychom mluvili jenom o viastni zkuSenosti —navzdory vem zménam stéle nezménilo a uvnitf kterého se kultura zmita v za- Jeti navedjem si protifegicich pfistupd, stanovisek a rozhodnuti. A to véechno pochopitelné nejenom ne- pomaha kultufe, ale navic diskredituje socialismus jako systém feeni problému, ktery je stary jako lid- stvo. Podle mého musi kulturni politika socialistického stétu vychazet privé ztoho, co je jejim z4kladnim tikolem a im se musi li8it od kulturni politiky véech piedchazejicich epoch: zbavit kulturu diktétu moci a diktétu trhu. Ani jednu z téchto zsad vak socialistic- ka kulturni politika dosud jasné a nedvojenaéné ne- proklamovala a jeji obtize vyplyvaji pravé z toho, 2e pouze vriznych obdobich rizné méni, zmiriuje ti Zostfuje miru tohoto dvojiho diktétu, aniZse rozhodla programové je zrusit. To je také pfiéina, proé to vypa- da, 2e socialisticka kulturni politika je a nemaie byt ne2 toliko jinou formou zkusenosti, které ui lidstvo udélalo a nikoli zkuSenosti kvalitativné zcela novou, jak by bylo potfeba. Jak je to stim dvojim diktétem v socialismu? Opravnénost prvniho, at uzse projevuje v mife vai &i menii, byva obvykle zdivodiiovana tim, 2e socialis- ticka spoletnost a jeji orgény musi bdit nad tim éi onim, nemohou dopustit bezbfehost takovou gi ona- kou a tak dale, vSichni to velice dobte zname. PHitom sama praxe nasi kulturni politiky za poslednich dva- cet let toto tvrzeni popird. Biehy se tolikrat zménil to, pied tim je tieba se mit na pozoru a co je tFeba ctit a podporovat, si tolikrat vyménilo mista, ze by snad uz bylo na ase pochopit, Ze kultura nejenom neni nastroj uskuteéhovani takového i onakého progra- mu, ale Ze neni ani jenom to, ani jenom ono, nybri ze je thrnem éinnosti v8ech tvaréich sil v ndrodé, 2e je Zivouci paméti naroda, Ze je jeho bolavym védomim a svédomim, Ze je projevem veskeré slofitosti a vech stranek jeho ducha a Ze teprve déjiny, a i ony mnohdy velice nedostateéné, rozlisi hodnoty od pahodnot, pravdu od nepravdy, zrno od plev. Coz prirozené aprosto neznamena hiésani bezzésadovosti a bez principidlnosti, protoze to by bylo popfenim vseho, Co jsem privé fekl. Kazda z téchto slozek nérodni kultury v té G oné etapé musi mit své zasady a princi- py, nebot jsou roztokem, v némé ndrodni kultura 3ije a roste. Socialisticky stat musi v8ak prohlasit, ze jegarantem existence kultury v celé této mnohosti jejich aspektd a nikoli arbitrem v jejich sporech, mocen- skym orginem, ktery jedném da modnosti vsechny a druhym Zadné, nebo v mirnéjsi podob’ jedném vie a druhyjm méné, Samoztejmé, i socialisticky stét musi piitom hajit svoje existenéni zajmy, ale tato ochrana stétnich zajmo musi byt pfesné zikonné vymezena a definovana a nikdy nemize byt kryta rameovym pro- ;hlégenim & rameovjm zakonem, jaké plodi jen a jen zvili. Pitom zkugenost vsech spolecenskych formaci véetné socialistické potvrauje, 2¢ 2adné kulturni dilo, zidné kulturni ovzdusinikdy nezplisobilo rozpad spolevenskych formaci éi stati. A historie az vibec vyluéuje piedpoklad, ze by se kultura snad mohla stat piekdzkou &i bradou spoledenského pokroku, kdy? je Ji poskytnuta svoboda. Naopak, celé lidské dgjiny svédéi o opaku a socialisticka kulturni politika nemii- 3e tato zkuSenost ani popfit ani pominout. Tedy liberalismus?, zeptate se di snad namitnete. Nikoli, protoze liberalismus, jak uz bylo feveno, zna- mend udinit trh arbitrem v otézkach uménia kultury a to, jak ukazuje rovné? historie, neni o nic Jepsi, nez kdyz se timto arbitrem stava stat, cirkev nebo jakakoli jina moc. Diktat trhu je v otézkach uméni a kultury zase jen diktétem zpoddéného vkusu, diktétem pri méru, diktétem konzumu, diktatem toho, co spolet- nost a2 stravila, pfijala, zkratka v nejlepSim pripadé diktatem toho, co je nad tim, co popira, co klade ‘otazky, uvadi v pochybnost do nepoznanych hlubin & do neznamé budoucnosti. A takovy diktat je v pod- staté totéd, co diktat moci, s nimz se obvykle primér trhu dosti snadno v podobnych otazkaci identifikuje a malokdy dostéva do konflikeu. Liberalismus v pod- staté jenom snima ze stétu bfimé kulturni odpovéd- nosti a pena8i tuto odpovédnost na nepostiZitelné a nepojmenované sily, skryvajici se za kulturnim trhem. Neni bez zajimavosti, Ze socialistick kulturni politika se ocitd ve velkém pokuseni pustit se po cesté téhle kapitalistické 2kuSenosti pravé vokamdiku, kdy se 2da, Ze jsme pochopeni problému vztahu mezi kultu- rou a moci bliz, nez kdykoli diive za poslednich dva- cet let. Jenze jaky bude vysledek cakového liberalismu socialistického stétu, socialistické kulturni politiky? ‘Takovy Ze se projevi veSkeré nevyhody kapitalistické- hho kultumiho liberalismu, jak jsem je pfed chvili cito- val a neprojevi se pochopitelné Zédna ze dvou hlav- nich vyhod: nas kulturni trh je pili’ maly, piili8 ome- zeny, ne? aby masové rozsifeni skuteéné kultury se mohilo stat vedlejSim vynosnym produktem obchoduy skulturou masovou, a za druhé u nds, coz je dano spolevenskym zfizenim, neexistuj jedinci ani skupiny, disponujici prostfedky, jez by jim umoziovaly vado- rovat tlaku trhy a eventudlné se nakonec prosadit. — Za piedpokladu, Ze liberalistickou kulturni politiku bude provadet socialisticky stat, bude jejim nutnym vysledkem celkovy pokles vseobecné kulturni tirovne, dal8i zn vkusu, dalsi ztrata angazovanosti a takové vykrvaceni v8eho, co se jakkoli vymyka normé a znamend tudié zaruku budoucnosti, 2e by to kultura nemusela prezit. Jestlize tedy prvnim ékinkem proklamace zésad socialistické kulturni politiky se musi stét prohlageni socialistického statu o naprosté a nigim jinym ned trestnim zékonem neomezené svobodé kultury, pak dlanek druhy musi obsahovat zévazek socialistického statu, Ze se stane materidlnim garantem takto vanika- Jici kultury a podnikne vsechno, aby se nérodni kultu- ra ve vSech svych aspektech stala majetkem co nejgir- ich vrstev néroda, Co to znamend? To, ze socialistic ky stat poprvé v déjinach pfekond nejen onen rozpor, tery existuje mezi formalni svobodou, je? je omezena diktatem trhu, ale z4rove i postupné rozpor mezi kulturou a jejim spotiebitetem. Jestlize totiz, a tak je tomu dosud, socialisticky stat at’ uz proklamované éi Vtichosti dinf panuijici vkus, viddnouci, existujfei kul- turni tirovert zemé tak di onak kritériem kultury, kte- rou tato zemé produkuje, musi zcela zakonité a ne- zbytné dochazet ke konfliktim, kolizim, havar poruchdm a nakonec k vaznému ohrozenj té éi oné slo#ky nérodni kultury samotné. Souéasna situace v deskoslovenské kinematografii je toho vice ned vy mluvnym dikazem, Jestlide vSak poprvé v lidskyeh déjinach disledné rato perspektivu obrati a utini jed- nim z principi své kulturni politiky tsili, aby co nej- SirSi vrstvy néroda nejen ziskaly onu vpodstaté libera- listickou moZnost volit mezi dostupnymi kulturnimi hodnotami, ale v diisledku praktické kazdodenni in- nosti socialistického statu byly plivadény stile blige k hodnotam, je2 pti aplikaci liberalistického principu ziistavaji toliko zéleditosti elity, a jestliZe uéini visled- ky této své Ginnosti hlavnim praktickjm kritériem ispéchii ci neuspéchd své kulturni politiky, pak bude- ‘me mit v ruce fungujici schema, jet lidé budou napl- jfiovat skutetné podle toho, zda jsou schopni & ne- schopni a nikoli nezavisle na tom. Zaroveri bude exis- tovat socialisticka kulturnj politika, které bude zna- menat, Ze se tu ve srovnani s julymi historickyroi epochami cosi zésadné zménilo, Ze socialismus sku- teéné nabizi kultufe i mase jejich potencidlnich kon zumenti FeSeni situace, kterou 24dnA spoleénost do- sud Fedit nedovedla Jsou taci, ktefi se domnivaji, 2e touto cestou se budow moci pustit teprve jednou v budoucnosti nej- bohat8i spoleénosti, napf. spoletnost americka. Ne~ sdilim tento nazor. { spoleénost chuda a zchudld, i spoletnost, ktera zaplatila a jesté zaplati velkou, ne- piiméfenou dai hledani fungujiciho modelu socialis- mu, mA, nebo by méla mit oproti fungujicim a ekono- micky stale se ji svou celkovou tirovni vzdalujicim nesocialistickym spolegnostem onu velkou pfednost, ie dlovitka a jeho prostiedky méfi nikoli jenom trhem, ato i tehdy, kdy tento trh neni dosud zdaleka nasycen.Moina, ptipoustim, %e to skuteéné budou Spojené staty, které z pozice nejbohatsi zemé svéta budou jed- nou formulovat kulturni politiku, o jaké se nam si. Sam pro sebe bych si vSak pral, aby tak uéinila uz diive socialisticka zemé s tak hlubokou kulturni zku- Senosti a tradici, jako je tato a aby tak uéinila pravé ve chvili, kdy se tak mnohym jejim prislusnikim 2da, 2 otdzka Konzumu, otazka trhu je otézkou ze véech nejdileditejsi, Nemyslim si totid, 3e Seskoslovensky socialismus mize v oblasti ekonomiky v tuto chvili v bezprostiedni budoucnosti pfinést svétu néjaké 74- vainéji pousent, podepfené fungujicimi dikazy. Kdeito v oblasti kultury a kulturni politiky tak uéinit mide, a to hned, zitra. Za predpokladu, Ze bude mit dost odvahy zatit o téchto otazkach skuteéné zésadné socialisticky myslet. To by patrné byl vklad, a ne zanedbatelny vklad téo malé socialistické zemé do pokladnice onéch zatim negetnjch 2kusenosti svéta, Jed potvrzuiji, 2e naS socialismus je jeho skuteéné 24- doucim piiétim modelem. [Z pitspévku na IV. sjezdu Svazu és, spisovateli.) LL & 3, 14, bfezna 1968 ZA POUCEM SE VUASTNiME OHYBAMI ! Rady Ivana Stelgra, Ludvik Vaculik Soudruzky a soudruzi! Vyutivam pfilezitosti, abych vam Fekl, co vite i beze mne, protoze k tomu mam par vécnych pfipominek. V navrhu Stanoviska tistfedniho vyboru Svazu ées- koslovenskych spisovatelii k nékterym otazkam és, literatury se pige, Ze smyslem socialistického zfizeni je uskutetiovat reintegraci élovéka, jemuz je zaruéen statut obéana. — Obéan, to bylo kdysi slavné, revo- luéni slovo. Oznagovalo élovéka, nad nim? nemohl nikdo nekontrolovatelné panovat, jemuz bylo mozno Sikovné viédnout, aby mél dojem, 2e si viddne sim, Doséhnout u ovladanych takového doj- mu byvalo cilem néroéné pracovni specializace, kterd se jmenuje politika. Ve skutetnosti obéan viddnouc’ si sam, to byl a bude jen mytus. Marxisticka kritika moci vytahla na svétlo do té doby neprobadané vztahy mezi viédnouci moci a Vlastnictvim vjrobnich prostiedkii, Tento objev spolu s chapnim déjin lidstva jako déjin tridnich bojd pi- pravil socialni revoluci, od nid se Sekalo té% nové feSeni odvékého problému moci. Socidlni revoluce u nas se zdafila — a problém moci trva dal. Aékoliv jsme ,chytli byka za rohy* a drzime ho, kdosi nas zatim pofad kope do zadku a nepiestava Zdai se, Ze moc mé své nezrusitelné zékonitosti vyvoje a chovani, at ji vykondva kdokoli, Moc je zvldStni lidské fenomenon dané tim, #e ud vlesnim houfu musi nékdo porouéet a 2e i ve spoletnosti sa- mych Slechetnych duchd musi kdosi shrnout poznat- ky zdiskuse a formulovat nutnost. Moc je specificky lidské situace. Postihuje vlddnouci i ovladané a obé ohrozuje na 2dravi. Tisicileté zkuSenost s moci vedla lidstvo k tomu, %e se snafilo uréit jakasi provozni pravidla: je to onen systém formalni demokracie se zpétnymi vazbami, kontrolnimi vypinaéi a limitnimi terminy. Do jasné nakreslenych mechanismi viady vsak zasahuiji z4jmy lidi, nadanych hrubou silou, 2a- logenou na viastnictvi kapitalu, na drzeni zbrani, na vyhodném p#ibuzenstvi, na monopolu vjroby atd. Pravidla tedy nezabraiuji zlému a lehké 2kresleni této konstatace mile zdruhé ruky vyznit u2 ptimo ve sprosié tvrzeni, Ze pravidla formdlni demokracie zlé zplsobuji. Ta pravidla vsak sama o sobé nejsou ani kapitalisticka, ani socialisticka, neuréuji, co délat, ny- brd jak dochdzet k rozhodnuti o tom, co délat. Je to huménni vyndlez, jen? v podstaté zt&uje vladnuti, Nadriuje ovladanym, ale také, kdy% vidda padne, zachrafiuje ji pfed zastfelenim. Zachovavani takové pevné vlddy, prindsi jen presvédéeni, Ze pHiSti vida mize byt lep§i. Vidda tedy pada, ale obéan je obno- ven. Naopak, kde vidda poféd a dlouho stoji, pada obéan, Kam pada? Nevyhovim neptateltim a nefek-nu, Ze obéan pada na popravisti. To jen nékolik desi- tek nebo nékolik set obgant. I pratelé viak védi, Ze to stadi, nebot pak nésleduje pid tfeba celého néroda do strachu, politické neted- nosti a obéanské rezignace, do nicotnych dennich sta- rosti a malych prani, do zavislosti na cim dal mensich panech, zkratka do poddanstvi tak nového a nebyva- Iého typu, Ze to nav8tévnikovi z cizi zemé nemiizete ani vysvétlit. Myslim, 2e u nés uZ neni obéané, Mam pro to divody nasbirané za léta prace v novinach a vrozhlase. Pro jeden derstvy diivod pijdu blizko. Tento sjezd se nese&el tehdy, kdy se élenové této orga- nizace rozhodli, nybrz kdyz pan dal po uvazeni svch starosti laskavé soublas. O&ekava za to, jena tozvykly zminuljch tisicilet, Ze vadéme jeho dynastii hold Navrhuji nevadavat. Navrhuji prohlédnout text Sta- noviska a vySkrinout véecko, z écho éisi poddanské due, Vnarodech, které svou kulturu vypéstovaly v kritice vlAdnouci moci, nemuseji zrovna spisovatelé odhazovat dobré lidové vychovani. Navrhuji, aby kaZdy, kdo zde jest promluvi, podal vidy ndvrh, jak si véc, které mu délé starost, pfedsta- ‘ye. Nebot'ptijméme tedy tu hru na obéany, kdy2 uz {sme k ni dostali povoleni a toto hiisté, a vystupujme tu jest po zbytek éasu, jako bychom byli plnoleti a svépravni. Mluvim zde jako obéan statu, jehod se nikdy nechci vadat, vnémé viak nemohu spokojené Zit. Mam na mysli obganské zileZitosti, ale octnu se v choulostivé situaci. Jsem zéroveit len komunistické strany a tedy nemam a nechci mluvit o stranickych zélezitostech. Stalo se vSak, Ze u nds ud neni téméF nigeho, co by vurditém stadiu debaty nebylo stranickou zélezitost Co mam délat, kdy2 oni oba, ma strana a ma vida, utinili v8ecko, aby jejich agenda splynula. Osobné si myslim, Ze je to nevyhodné pro né pro oba. Vytvatito také obtiznou situaci pro nds, obéany zde shromazdé- né, Clenové strany jsou vazani nemluvit o ohnisko- wh momentech vétsiny diilezitych otizek pied ne- eny, ktefi zase nemaji pfistup na shromazdéni, kde jediné se dé o nich s vyznamem mluvit, take jedni i ddruzi Ziji v omezeni své zékladni osobni svobody — mluvit spolu jako rovny srovnym. Moind, Ze je to dokonce proti éanku 20. tistavy. Ale ja se disciplino- vané stahnu na obanské pole a budu mluvit pouze 0 vlddé, jen kde toto slovo nebude wystiiné, uZiji ozna- teni .vlddnouci kruhy*. Je to osvédéeny star§i termin, pli zdanlivé neuréitosti pfesngji, ne mize byt mnohy jiny. Odedavna oznatoval lidi, ktefi fakticky viddli nezavisle na tom, jakou nomindlni funkci zastévali vderokratické kulise, lidi, jejich? moc plynula odji- nud: 2 bohatstvi, z viivné pfizné, z monopolu vyroby G sludby, zdréeni zbrani atd. Je vtom obsazena i vlada zuzavienych 162i, ndhla sdéleni vnoci po zvla8tnim kuryru, slySet za tim i par vyznamnych vet vpfedsali a kulodrech a dohody udélané pied vstu- pem na misto dohody i zakony odhlasované ped vstupem do parlamentu, Nase oba narody byly pfipraveny celymi svymi d&- jinami pro socialismus. A tento stat se po minulE valce ‘obnovil jako politicky organismus, ktery u mél jedi- né praci na tom socialismu organizovat. Pominu di- leZité diléi momenty, ale jiny program skutetné nele- Zel po roce 1945 na stole. Jednim z postulovanych atributti nové moci byla i jednota vlddnoucich a ovli- danych, vlastné jejich totoznost. Lid a vidda jdou. A chei se vratit k tomu, co si myslim o charakteru kaZdé moci: 2e jeji vjvoj a chovani se fidi jejimi vnité- nimi zékony, na nicht nemiZe nic zménit osoba u moci, ani tfida u moci, nebot je to prosté zakonitost lidského chovani v uréité situaci: u moci. — Prvnim zakonem kaZdé moci je, Ze chce byt i nadale. Repro- dukuje se ve stale pesnéjsi podobé. Za druhé se stale homogenizuje, o€istuje od nesourodého, az kazda jeji bast je obrazem moci celé, az viecky Esti jsou navza- jem zastupitelné, takZe periferni buiika moci mize prakticky nahradit centrum, a také jednotlivé perifer- ni buitky magete navzajem prohodit a nic se nestane, apardt moci funguje nevychylné, protoze v podstaté ma nereagovat na zménu prostfedi, nadmoiské vy3ky, sloeni populace ani nic jiného, resp. ma reagovat vidy k stejnému: upravovat tato odligna prostéedi pro sebe, zestejfiovat je, aby bylo modno vystadit sjednim veleprostym modelem. Moc se tedy osamostatiiuje, coz je dali jeji zakonité chovani, neuchézi se u20 nigi oporu, opiré se o sebe samu, centrum o periferii a naopak, mohou se na sebe stoprocentné spolehnout a také musejf, nebot tvofi kruh. Nikoho zngj nelze vyrazit a on také nikoho nevyda, Vnitini nesoulady a provinéni jsou také vnitiné likvidovany. A piichazi dal8i faze, kterou oznatuji jako dynasti- zaci. V piiznivé chvili svolava moc z4konodarné shro- mazdéni a necha si své nezavislé postaveni vtélit do tistavniho zékona. Cokoli od té doby dni, podle tista- vy Gini. A jelikoz deset, dvacet, padesat let nikdy uz neda tento bod na pofad a nikdo jiny jej podle uistavy na potad ani dat nemiize a nikdo také nemiize podie listavy svolat jiné zkonodarné shromazdéni, dochézi listavni cestou k zalozeni dynastie. Je to dynastie his- toricky nového typu, nebot zachovava jednu vyznam- nou demokratickou zisadu: kdo 0 to stoji, mide se k ni pfidat, Dynastie nemtize tedy vymifit po meti, ani po pieslici. Z naSeho hlediska nejzajimavéjsi je jeden vnitini zikon moci, a to zcela uréity, v déjinach lidstva litera- turou tisickrat popsany a vidy steiny zpisob price slidmi, Moc ovgem diva pfednost lidem, kteti jsou svym vnitinim ustrojenim jako ona. Protoze vSak je jich nedostatek, musi pouzivat i lidt jinych, jed si pro svou potfebu upravuje: Pro sluzbu moci se pfirozené hodi lidé batici po moci, dale lidé samou povahou poslusni, lidé se Spatnym svédomim, lidé, jejich? tou-ha po blahu, prospéchu a zisku si nedava mordlni podminky. Upravit Ize lidi majici strach a mnoho d&ti, lidi dive ponizované, kteti divétivé pHijimaji nabidku nové hrdosti, dale pak lidi od ptirody hloupé. Na uréity das, za uréitych okolnosti a pro urtité tikoly jsou piechodné pouiditelni i rizni mordlni absolutisté a nezistni, avSak Spatné informovani entuziasté, jako jsem ja. Uprava lidi zna v podstaté nékolik starych prostfedkii: télesna i duSevni pokuseni, pobrivzka utr- penim, uvadéni do kompromitujicich situaci, pouzi- vni udavaéi, uvrhovani dovéka do neopravnénych podezieni, jim3 se brani demonstraci své loajality, uvrhavani dlovéka do rukou Spatnych lidi a pokryt ké zachrahovani jej odtamtud. Zasévani obecné nedt very, Diivéra je kategorizovaina na diivéru prvni druhé tidy, teti tridy — a pfedpoklada se masa lidi bez diivéry, Rovnéz informace ma jakostni skupiny: na niovém papite, na zeleném papite, na Hutém ana rotacnim, Co jsem Fekl 0 charakteru moci, minim co nejvseo- becngji, nemam dokonce na mysli vlédu v socialistic- kém staté, nebot pojem socialismu spojuji s vedeckym Fizenim. A védecka teorie socialismu by ptece byla nemyslitelnd bez psychologie moci: Jako v ni nemiize chyb&t filosofie &i politicka ekonomie a sociologie, nemiizeme tu postradat psychologii moci, vyuzivajici poznatkii 2 psychologie individudini i socidlni, z psy- choanalfzy a psychopatologie. Ponechal jsem stranou otdzku thidniho charakteru moci, protoze z tohoto pohiledu ji subsumuji pod pro- blematiku moci vitbec. Tu nds probéhl popsany vybér lic podle hlediska poulitelnosti moci. Diivéru dostavali lidé poslusni, nedinici potize, nekladouci otézky, jez nejsou nastole- ay. Z kazdého vybéru vychazel nejlip Elovék co ne}- priimérnajsi a z d&ji8té se poztraceli osobniho pivabu a zejména lidé, kte¥i pro své vlast- nosti a préci byvali tichym a neoznagenym méfidlem obecné slusnosti, métidlem vefejného svédomi. Z po- litického Zivota pak zvla8t zmizely osobnosti nadané humorem a pfichazejici se svymi osobnimi mySlenka~ mi, Ztratilo vyznam slovni spojeni politik-myslitel, slovo piedstavitel, zastdnce, zni prazdné slovo hnuti, ky? se nic nehyba. Byla zpfetrhdna pletiva, na nichz spotivé nehmotnd struktura a osobni kultura tako- vych lidskych spolegenstev, jako jsou obce, zavody, dilny. Nie nemohlo aést peéet’ néziho osobniho dila, jen ztidkakde se udrzel pojem dilny, byli vyhazovani Feditelé Skol, pracujici na své pedagogice, propusténi vedouei cihelen s kritickym ndzorem na okoli své ci- helny, ruseny dobre zapsané kulturni a sportovni klu- by a spolky, které pro uréity druh lidi piedstavovaly vcelé své Skale kontinuitu jejich obce, kraje a statu. Benjamin Klitka ve svém dile .Divo8ka Jaja” na- psal: ,Pomni, élovéée, Ze schopnost je drzost, jiZ ura- 2i8 svého nadfizeného, a bud proto mozno-li pitoméj- 10 {ned v ploté kil, abys dlouho Ziv byl a dobie se ti vedlo na zemi." Nemusel bych to ani gist, moh bych at zpaméti, protoze jsem si to mnohokrat pripo- ‘minal, Jsou to slova staré 40 let a minénd na spoleé- nost pfed socidlni revoluci, Ale myslim, Ze teprve po ni nabyla u nds celé své platnosti a Ze jeji pravdu mohl vychutnat ka2dy. Jestli jste si viimli, my viichni, Ce8i a Slovaci, inklinujeme k pocitu, 2e nas na nasich nej- rizngjgich pracovistich Fidi vady lovék neschopnéjsi, ned jsme sami. A viichni, kdekoli se sejdeme, jen skuhrame. Je to uz odporné, protoze zéroveii s témi, Ktefi moznd maji divod stéovat si, nadévaji i ne- schopni aprosti flinkové a fidé chudého du- cha, ktefi také fikaji Zenemohou, nesméji. Cili vanikla falesnd a Skodliva jednota lidi, ktefi k sob& naprosto nepatfi. Poji nas vbechny nejmizernéjsi pojitko, jaké si kdo mize vymyslit: spolecna nechut’ pies rozliéné motivy. - Praktiéti Zivlové si naSli nahradni pole aktivity, ne praktidti si o8etfuji aureolu muéednikd, na literat irhu je méda deprese, dusevniho rozvratu a nihilismu. Orgie snoba. I chytry dlovék hloupne. Obéas se u ného projevi pudova potieba sebezichrany — ma chut fackovat vpravo vlevo. Ale kdy2 se podivé naho- mu, co nad nim visi, a doli, co je schopno je&té ho poslapat, Fekne si: Proboha, pro koho! A ted povaime, te se u2 po dvacet let nejtisp&néji prosazuji lidé, ktefi maji nejmensi rezistenci proti véem demoralizujicim viivim, jez produkuje moc. Uvaime dale, Ze lidé kiehkého Svédomi nenachazeji oporu viddnouci moci, ani dovoldni u 2ékond, které by je podle litery mély chrénit, Podle litery totié by se zdilo, %e skuteiné je u nas platny soubor prav a povinnosti, ktery ,slou2i tedy svobodnému, véestran- nému rozvoji a uplatnéni osobnosti obéanii a zarove upevnéni a rozvoji socialistické spoletnosti*. (Ustava, a. 19.) Presvédeil jsem se pi své prici vnovinach a rozhlase, Ze ve skutegnosti se obéané piili8 fasto svych listavnich priv nedovolaji, protoze prakticky ktery- koli Ginitel tfebas jen periferni moci miiZe jejich pravo vazat na okolnosti a podminky, je2 v tistavé nejsou a slugné ani byt nemohou. Casto si v posledni dobé v tistavé &tu a dosel jsem k nazoru, Ze je to nedobie sestavené dilo, jez snad proto ztratilo autoritu u obéand i fad. Po strance slohové je mnohomluvné a pkitom se vyjadfuje vmnoha dilezitych pHipadech mlhavé, Uvedu ptiklad vztahujici se k pracovni a mySlenkové sféfe, jez se naseho svazu nejvice tyk4. Clanek & 16. zni takto: »Ve8kerd kulturni politika v Ceskoslovensku, rozvoj vychova a vyusovani jsou vedeny v duchu védeckého svétového ndzoru, marxismu-leninismu, a vtésném spojeni se Zivotem a praci lid." — Nehledé na to, Ze v pojmu vYchova bude kazdy dobry pedagog rozumét spojent s praci a Zivotem samoziejmé, neni mi jasné, ktery organ a jaky snad soud bude rozhodo-vat o védeckosti uréitého nézoru, kdyz v samém poj- ‘mu védy je zahrnut pohyba proména nazorti ve shodé spostupujicim poznavanim a kdy2 tato pohyblivost odporuje neménnosti a jednoznacnosti pojmd, kterou vwyZaduje kazda pravni forma. Ledave by se védeckym svétovjm nazorem rozumél pevny soubor tézi, ale pak by byla otazka, zda by naé stat nebyl vice statem doktrinarnim nedli védecky Fizenym, jak jist# mél na mysli zakonodarce, — Jiny priklad, tykajici se mého Vlastnitio tématu: Clanek 28 fika: ,V souladu se 24j- my pracujiciho lidu je vem obganim zaruéena svo- boda projevu ve vsech oborech Zivota spoletnosti, ze- jména také svoboda slova a tisku.” Domnivam se, Ze uvedené svobody samy sebou jsou v z4jmu pracujic ho lidu, proto tento siovni obrat povaiuji za nadby- teény, ba ptimo matouci, protoze vyklad toho, co je zajem pracujiciho lidu, je tak ponechan komukoli. Myslim, Ze odbornik, kdyby mél divod takového vwjaidfeni uZit, povazoval by za potfebné vypogitat, co je resp, neni z4jem pracujiciho lidu, a proziravy 24ko- nodarce by se vyvaroval i néjakého vyétu demonstra- tive a trval by na vyétu taxativnim. — Sim bych dal piednost formulaci lakonické, jejiz platnost by byla nesporna. Jen lakonicky dista formulace dava zako- nim zvuk obecné zndmého uslovi, takze nakonec vehazeji do moudrosti dédii a obecné privni védomi funguje pak natolik, 2 k nalezeni prava neni témét tieba soudi. Jazykova rozbfedlost a mySlenkova ne- vwyttibenost tistavy zpisobuje, 2e jeji dodr2ovani nelze zajistit. NejvyS8i pravni norma stava se tak spige do- brym timyslem a programem nedlizakonnou zrukou pray obéana, Ostatné soudim, Ze by dstava méla fun- govat jako ka?da jind pravni norma, navic s tim, Ze Hidnd jind ji podfizend norma, pkedpis, stanovy, usneseni, provadéci nafizeni, nesmi jeji zavaznost omezovat & zamlzovat, Vyloiil jsem svij nazor na povahu, vyvin a chovani ka’dé moci a snaiil jsem se ukazat, 2e kontrolni me- chanismy, které proti ni maji stat, selhavaji, takZe obgan sam ztrici k sobé tietu a také objektivné pozby- va statutu obéana. Jestlize tento stav trvé tak dlouho, jak u nds uz trv, je pochopitelng, Ze se zapisuje do smysleni mnoha lidi, do Zivotni filosofie zvlasté nej- miad8i generace, ktera studiem ani praktickou gin- nosti nepoznala, Ze existuje jakdsi kontinuita lidského trmaceni za dokonalou demokracit, Kdyby tento stav trval i nadale (a kdyby sougasné proti nému nepraco- valy ptirozené obranné reakce lidi), zménil by se v piistim pokoleni viastné sam charakter nagich naro- di. Misto rezistentniho kulturniho spoledenstvi vaniklo by jakési snadno ovladatelné obyvatelstvo, jemuz vlddnout by bylo i pro cizince pravym podit- em. Abychom k tomuto nechali dojit, mystim, 2ena to jsme se nemuseli tisic rokét Sprajcovat. Vychazeje 2 ndzoru, Ze Z4dny z nas se nenarodil proto, aby se mu snadno viddlo, navrhuji, aby Svaz i spisovatelti vyvinul iniciativu a pfipadné ve spolupré- ci se Svazem novinaii a dalsimi svazy, jejich? pracov- nj problematika je podobna, pozadal Cs. akademii véd 0 odbornou expertizu k tistavé, a ukate-li se to nutnym, aby pfigel s podnétem k jeji zméné, a to nap. tak, Ze svym Uendim doporudi, aby v piisti volebni kampani navstévovali pfedvolebni schiize, tuto pro- blematiku tam pfindgeli a pisobili k tomu, aby voleni poslanci si ji byli vadomi; je vsak také mono uvazo- vat o tom, Ze by kazdy z nds uz dfive navstivil svého poslance a poZédal je), aby v parlamenté na toto téma promluvil. Kay? tu stojim a mluvim, nemam vibec ten volny pocit, ktery by Elovék mél mit, kdy2 fika svobodné, co chee. Mam spi pocit, Ze celkem dost zbabéle vyu ‘vam jakéhosi ptimé¥i mezi obéanem a moct, Ze hfesim na to, Ze je pravé doba jakehosi hajeni spisovatelii a umélcd, Jak dlouho potrva, nevim: zda az do zimy, & dokonce do zitfka, Tak jako nevéfim, 2e obéan a moc se mohou ztotodnit, Je ovlddant a viddnouci se mohou sejit ke zpévu, tak nevétim, Ze uméni a moc si nékdy budou libovat, jak je jim spolu dobfe. Nebudou, ne- mohou, nikdy, jsou jini, nehodi se k sobé. Co je moz- né a co také dava nad&ji na8i snaze je toto: Ze ti dva navzijem pochopi svou situaci a vypracuji si slusnd pravidla styku. I spisovatelé jsou lidé, i vlddnouci kruhy se sklédaji z lidi. Kdyby se kdokoli z nés hrou nahody oct! v orgdnu politické moci, bude se v ném také indukovat jejf vnitni polarizace a bude mit se sebou starosti. Svobodymilovny dlovék, také ovSem trochu egoisticky a myslici na svou istotu o jeden rozhodujici milimetr vic nez na Spinu svéta, lovék, , ale Silené touzi, aby byly prosté, tedy basnik naptiklad nebo hudebnik, ne~ ystoupi do statni moci. Basntk-ministr, to je jen mala graciéznj tiklona moci v dobré néladé. Mluvim tu 0 nesluditelnosti a nepoditam s nepFatelstvim I spisovatelé jsou lidé. I viddnouci kruhy se skladaji zlidi. Ani spisovatelé nechtéji anarchii, protoze si pieji bydlet v péknych méstech, pfeji si mit pékné byty a pfeji je i jinym, pteji si prosperitu pramyslu, obcho- du pieji zisk. A to piece neni modné bez organizujici Ginnosti viady. Uméni se nemize vzdat tématu viddy, protoze vladnout znamen4 neustale pfimo &i nepfimo rozho- dovat spravnim aktem o Zivoté lidi, o jejich Zivotnim blahu a zklamani, o tom, nag i jen mysli a co je nerozhodnutelné, a Ginnost moci se s Kinnosti uméni styka pravé na tom nerozhodnutelném, co piesto je néjak rozhodovano. Uméni se tedy nemize vzdat kri- tiky vlad, protote viady, jaké jsou, jaké maji zpisoby, jsou vytvorem kultury narodt. Nase viéda dejme to- mu potdSi umélce, kdy2 je pochvali, 2e napfiklad ud& lali pékny pavilon na svétové vystavé. Rekne to jisté réda, takové feknuti je i politicky prvek, a Fekne to snad i upfimné. Ale umélci proto jesté nemusi bytpotéSeni tim, jaké je vida. Takovy pavildn, ktery v jis- tém smyslu pozivé prava kulturni exteritoriality, jen ukazuje, co by titid tvirci mobili udélat doma, kdyby ‘mobili, kdyby na viastnim izemi méli tu vahu. Proto se piizndvam k tomu, naé jsem mysiel mockrat: ne- slouzime vSichni klamu, kdyz stavime pékné repre- zentaéni pavilony kultury? Kdy2 vime, Ze naSe nejlepi prace neni Z4douci, Ze vSechno délame jen z boziho dopusténi a bé2i termina my nezname ani datum, Viecko, éeho kultura dosabla, jako vibec v8ecko, co lidi u nas dobrého udélali, i vSecky dobré vyrobky, i vSecky stavby, i vSecky dobré realizované myslenky zlaboratoti, studi a dstavi, to v8ecko je tu spi8 pies to, jak se nase vlédnouci kruhy po léta chovaly. Bylo to na nich dostova vyvzdorovano. Ale nechci byt nespravedlivy. Jsem piesvédéen, Ze i kaZdé lep3i hnuti uvniti téchto viddnoucich kruhd, ka%dy pokus o né- pravu stylu je t8éce placen, pfinasi obéti, a prinese-li i viditelng vysledek, je rovnés t&zce vyvadorovan, Tak jaké fizenj a jaké vedeni? Ja vidim brzdéni. Po deseti- leti se mi nestalo, Ze bych pHi néjakém jejich exposé pocitil: Vida, to je skvéld idea, kterd jeité 4dného nenapadla! Naopak, nékdy jsem si chmurné fekl: To je toho, kdy2 to vi davno kaédy! A nejéastgji: Jak vtom zachranim svou viastni mySlenku, jak je pFe- Istim, kdy2 je nemidu presvédtovat, protoze je nikdy nevidim. — Vidim a slySim, jak moc ustupuje jen tam, kde vii a slySi pili8silny odpor. Nikoli argumenty, ty ji nepfesvédei. Jen netispéch, opakovany netispéch, kdyz chee n&co podnikat postaru, Netispéch, ktery nds v8ecky stoji penize a nervy. Vidim stélou vali a také stélé nebezpeéi, Ze se vrati starsi hor8i éasy. Pro- toze co znamenaji ta slova, Ze jsme dostali svaz, dosta- li litfond a vydavatelstvi a noviny? Pohrizku, Ze nam je vezmou, kdy2 nebudeme hodni. Kdybych uzndval, Ze to bylo jejich, Fekl bych, co Fikava moje sestra: Dal, vzal.... Ale jsou opravdu pany v8eho? A co tedy pone- chévaji v rukou jinych ned svjch? Nic? To tu nemusi- me byt! At'to Feknou! At je zcela viditelné, 2e v pod- staté hrstka lidi chee rozhodovat o byti éi nebyti Vicho, 0 tom, co mA byt déldno, mysleno, citéno. To mluvi © postaveni kultury ve stété, to je obrazem kultumnosti naroda. Ne tedy oceitovand, vyhlaSovand jednotliva kulturni dila Méli jsme v posledni sez6né éasto piilezitost slyset, e vlddnouci kruhy uznavaji jistou autonomnost kul- tury na jejim vlastnim poli. Ale at’ se pry kultura nezlobi, kdy3 pfechazi na pole politiky, ze dostava vytky. Argumentuje se proti nam, Ze pry porusujeme své vlastni heslo — 2e kazdou praci maji délat odbor- nici. Je pravda, Ze i politiku maji délat odbornici, ale odkud se bere ta jistota, 2 js0U to oni? J4 0 tom pochybuji a divod své pochyby pfedvedu radaii jen Obrazné: Lékat je jisté odbornik. Miize lépe ne my uréit diagnézu nasi nemoci, mize nas také odborné léeit, Ale nemize piece twrdit, Ze vi lépe ne my, jak 12 nam je pii jeho léébé. A jen Iékat hruby neodbornik mide na nas délat operaci, kdy2 jsme mu nepodepsali Hidny revers, Autonomnost uméni a kultury? To je heslo a éasna taktika, Dnes plati toto a zitra tamto, zd se to rizné, ale neni tieba byt velkym odbornikem, aby dlovék poznal, 2e je to poFad z téhoz sudu, jende ma dvé pipy. Jako si nepfipadam pilig bezpetny v kulturné poli- tické situaci, kterou vlddnouci moc ziejmé mize hnat aZ do roztr2ky, tak si nepFipadam jisty ani jako obéan mimo stény tohoto s4lu, tedy mimo toto hfisté. Nic se mi nedéje a nic se mi nestalo. To uz se dnes piece jen nedél, Mam byt vdéény? Nechee se mi, Mdm strach. Nevidim viastné 24dné padné zdruky. Vidim lepSi praci prokuratury, ale ti prokuratoti — maji zéruky a citi se bezpetni? Kdybyste chtéli, j4 bych moh udélat snékolika z nich rozhovor pro noviny. Myslite, Ze by vySel? Neball bych se udélat rozhovor treba s general- nim prokuratorem 0 tom, proé nevinné odsouzeni a rehabilitovani lidé samozfejmé nenabyvaji piivodnich prav, jak to, Ze jim narodni vybory nechtéji vrdtit jejich byty Gi domy — ale to nevyjde. Pro’ se tém lidem nikdo slusné neomluvil, pro® nemaji tilevy poli- ticky prondsledovanych, prof se snimi smlouva o penézich? Pro€ nemilzeme Zit kde chceme, pro€ krejéi nejezdi na tti roky do Vidné a malifi na tficet rok do PatiZe s moznosti vratit se nikoli jako zloginei? NaS parlament zfejmé dobfe znd jednu pravni zésadu: Nullum crimen sine lege — neni zlo8inu bez z4kona. Uplatituje ji tak, 2e vyrabi pro stat tolik zlodincd, kolik chee. Prof lidé, kterym se u nds definitivné nelibi, nemohou tahnout tieba k Gertu a prog lidé, ktefi nechtéji na¢ata demokraticka opatfeni vidét do- konéena, nejdou tieba pryé? Je pravda, vyslo nékolik novych a lepsich zAkoné. Je pravda, Ze dal8i se pfipravuji, je také pravda, Ze novy tiskovy zakon dobie mete. Pripravuje se také novelizace zkona o ostatnich obéanskjch svobodach — svobodé shromazdovaci a spoléovaci, Navrh pti- pravuje ministerstvo vnitra — vysdzeny élanek o tom v Literdrnich novinach byl zabaven — nevidim zéru- ky. Jaké zéruky? Nevim. Tady se zastavuji, protoze jsem u toho posledniho, u jedné veliké pochyby: Zda samy viddnouci kruhy, vldda a jeji jednotlivi clenové sami maji zaruky svych obéanskych svobod, bez nich? nelze rozvijet Z4dnou tvorbu, ani tvorbu politiky. Na tomto misté se moje charakteristika vnitinich zakoni- tosti kazdé moci uzavird a j mohu celkem jen odké: zat na formulaci, jez byla Feéena jinjmi — o mlyné, ktery semele nékdy i ty, co jej roztaéeli. Kultivované provedeni toho, co je pro organizova- ny chod statu jisté nezbytné, to je mirou skutetné dosazeného stupné kultury. Proto vic neé o kulturnt politiku jdeo kulturu politiky. Kde politika politikii je ‘kulturnj, tam se nemusi spisovatel, umélec, védec ani ingenyr vysilovat handrkovanim o sv prava oboro-