Karel apek, Josef apek

Adam stvoitel

Znn tohoto textu vychz z dla Adam stvoitel tak, jak bylo
vydno v eskoslovenskm spisovateli v roce 1982 (APEK, Karel. ;
APEK, Josef. Ze spolen tvorby : Krakonoova zahrada : Ziv hlubiny
a jin przy : Lsky hra osudn : Ze ivota hmyzu : Adam stvoitel. 1.
soubor. vyd. Praha : eskoslovensk spisovatel, 1982. 432 s. Spisy,
sv. 2.).
Dal dla Karla apka naleznete online na www strnkch Mstsk
knihovny v Praze: www.mlp.cz/karelcapek.
Elektronick publikovn dla Karla apka je spolenm projektem
Mstsk knihovny v Praze, Spolenosti brat apk, Pamtnku
Karla apka a eskho nrodnho korpusu.

ADAM STOITEL
KOMEDIE O SEDMI OBRAZECH

OSOBY:
BO HLAS
ADAM
ALTER EGO
NADLOVK MILES
EVA
LILITH
ENA ALTER EGOVA
Osoby stvoen Adamem:
RTOR
POETA
VDTOR
ROMANTIK
HDONIK
FILOZOF.
Osoby stvoen Alter Egem:
PRVN AE
DRUH AE
TET AE
TVRT AE
PT AE
EST AE.
ZMETEK
PROROK
OPILEC
VELEKNZ
NOVIC
ARCHITEKT
STRNK
Jin osoby, davy a chry za scnou

I.
Pedmst. V pozad vpravo i vlevo zadn strany novch a pece u
pinavch ink a leen novostaveb. V poped nezastavn pozemek s
vysokm behem, Naped hromada hlny, na n stoj jaksi pedmt
zakryty plachtou. Nad tm velik tabule s rudm a ernm npisem
volajcm SVT MUS BTI ZNIEN!
Vedle zahalen vci stoj Adam a dv se na hodinky.
ADAM: Za est minut poledne; ohlsil jsem to tabulemi a letky po
celm mst, a vida, nepijde ani noha. Dobr; stane se i bez vs.
(Dv se na hodinky.) To je to: bylo u tolik blzn a arlatn,
kte chtli svt spasit, e ani pes u nebere vn lovka, kter
chce svt zniit. Ano, dmy a pnov, bude to jedinen
produkce; derem dvanct se pedvede poprv a naposled
kratochviln historie nazvan Konec svta; sloil a scnoval
zneuznan velik autor a vynlezce jmnem Adam. (Uklon se.)
Velik lovk je vdycky sm. Mn je to jedno. (Dv se na
hodinky.) Chtl bych, aby tu stlo cel to mal a bdn lidstvo a j
mu vmetl ve tv svou stralivou alobu i ortel. Vak byste padli
na kolena a prosili: Adame, zachra ns! Ale j, j, stoje u tohoto
dla, bych jenom ekl: Je konec. Svt mus bti znien. (Dv se na
hodinky.) Nepijdou. Tm h pro n. Svt nestoj za to, aby byl
zachrnn. Kann negace je nabit a po st. (Strhne plachtu z
Kannu negace.) Mj krsn Kanne, co je prach a ekrazit proti
lidskmu Ne? Co jsem se nasbral v negace a nastdal vech
rozum! Co ve jsem peetl a co debat jsem svedl, ne jsem se
stal pnem zporu! (Dv se na hodinky.) Zanme! Ale dv jet
petu svj Manifest, kdy u jsem se s tm psal. (Vyjme z kapsy
sloen Manifest, odkal a te:)
Ve jmnu jedin osvobozujc Anarchie
to zn dobe; je to strun a siln.

 ohlauje se znien svta. Dvody: Kad d je nsil.

Nboenstv je podvod. Soukrom ivot je pedsudek. Zkony
jsou otrock pouta. Kad vlda je tyranie. Jedin odpov na
tento stav je hromov Ne!
My
vlastn bych ml ci j, protoe jsem mezi tmi osky
nenael jedinho schopnho uednka; ale my zn vdycky lpe.
My prohlaujeme veker d, vechny zvyky a instituce za
patn a nuln; prohlaujeme, e kad snaha o npravu a pevrat
svtovch d je zbabl kompromis; prohlaujeme, e vechno
je patn; ivot je zlozvyk; humanita je slabost; trplivost je
zloin; ze veho pak nejhor je soucit a tolerance.
STRNK (kter se zatm pomalu piblil): Hej, pane!
ADAM (vzhldne): Co je?
STRNK: Nekite tak, nebo vs seberu.
ADAM: Dovolte, jako svobodn lovk mohu mluvit, co chci.
Ostatn jsem to psal a kzal u tisckrt: bylo to marn. Zbyten
bych se opakoval. (Zastrkuje zmakan Manifest do kapsy.)
STRNK: kat to mete, ale hulkat ne. Co to tady mte?
ADAM: Kann negace.
STRNK: A mte povolen?
ADAM: Na? Na negaci?
STRNK: Ne, ale abyste to postavil na tenhle pozemek.
ADAM: J se vykalu na povolen.
STRNK: Tak to spakujte a koukejte, a vs u tady nevidm.
Nebo budete platit pokutu. Za hodinu a je to pry!
ADAM: Za hodinu? eknte za pl minuty! Vecko bude za minutu
totam, stre svta! Nezeptte se, co tm mnm?
STRNK: Jdte radji dom, pane! (Zajde.)
ADAM: Posledn okamik svta, a takhle to zkazit! Fuj! Kdyby byl
aspo ekl nco velikho! Vecko je patn! patn! patn! J
poprm vecko! (Bij hodiny.) Poledne! Bim! Bam! Te je konec!
Te to praskne! Jedna! Dv! Te stisknout Bim! Pokejte

chvilku! Bam! (Zaraz se.) U dotloukly? A j jsem nemohl

vystelit! To je patn! (Bij jin hodiny.)
ADAM: Slva! Svte, bdn svte, te se odbj tv posledn hodina!
Bim! Bam! A te! (Stiskne knoflk u dla. Ohromn rna, inen
a rachot, Adam pad na zem, pln tma. Dlouh vyt meluziny,
ryk a burcen. Vecky divadeln zvuky jsou v innosti.)
ADAM: Jemarj, j jsem mrtev! Pomoc!
(Dunn se utiuje a nhle ustane. Pauza. Slab a ediv svt. V
oklivm polosvitu se zjevuje, e veker scenrie zmizela. Je jen
pust zem s vysokm behem a zoufale pust obzor.)
ADAM (posad se): J nejsem mrtev? Tak to nebyl konec svta?
(Vstv.) Kde to jsem? Tady je Kann negace... Ale tady dv stly
domy! A tady viselo prdlo! Domy jsou pry! Vecko... vecko je
pry! Tak tedy pece je konec svta! A j jsem iv? Aha, j jsem
zapomnl popt sebe sama! Ale jinak je konec svta: to je zejm.
(Padne na kolena.) Spasil jsem svt, nebo jsem jej zniil! (Pauza.)
Blbost: bylo mn, jako bych se ml modlit. (Vstv.) Radji se
podvm, jak to vypad... po konci svta! (Rozhl se koldokola.)
Tak! to je vechno?... Vdy tu vbec schz
tragicky adc a len obraz zkzy:
ekal bys cyklny, potopu, komety, lvu a jku
upmn eeno, tak vc kiku a nku.
J myslel, e to bude bhsmvjak krsn,
e svt mus zajt v hrze velkolep,
a zatm to jen bylo, jako kdy lampa zhasne.
I konec svta jsem si pedstavoval lpe.
Takhle to zkazit! Hanba! Zhaslo to a nic dl,
jako by konec svta nestl za drobet pardy.
To bych j, holenku, byl jinak zreoval,
pidal bych dsu, vavy a tragick nlady,
ohostroj sinch blesk a njak plameny rud...
(Hled.)

Tak vida, j jsem myslel, e kdovco vidt bude,

trosky, rumit, rozvrat, dm ohoelch trm,
reziv vraky stroj nebo sloupov chrmu,
a zatm nic, nic, nic, docela przdn nic
Fuj, lovk by pece jen ekal, e zstane nco vc!
Z toho je jasn vidt, e nic za nic nestlo:
kdyby co za nco stlo, tak by to zstalo,
nu nemm pravdu?
(Hled.)
Pusto a przdno dokola,
ani step, ani popel, ani hadk i mrtvola,
nikde nic lidskho, co by se ptalo, co by alovalo:
Co se to, love, co se to s nmi stalo?
A j bych ekl: Ano, to jsem j uinil a j se ti zodpovm,
j popel svt, j zniil svt kannem stralivm,
a sice z tch a tch drtivch dvod muselo se to stt
koda e tady to nemm komu povdat.
Tohleto nesmrn Nic je pece jaksi chud.
ekal jsem vlastn, e nco snad po lidech zbude,
eknme aspo sloup, abych se o nj opel,
i nco tak trochu lidskho, abych to znovu zas popel
Hu, zrovna to mraz v tom przdnm prostoru edm.
Mj zpor byl asi silnj, neli jsem mnil pedem.
lovku by se vru nebylo ani snilo,
e irok slovansk Ne udl takov dlo.
Byla to odvaha, co? Hal! Slyte, hal!
Nikdo se nehls! Konec! Triumf! Vesmr bez lid!
Jen koda, e nikdo nevidl, jak se to rychle stalo.
Takov vc se, paneku, kad den nevid.
Halohal! Ne, nikdo. Jak by se jin chlubil,
hlete, j popel svt, vizte, j jsem svt zhubil,
hal, j to byl, slyte pece, hola!
Ech, lovk se ani toho divka nedovol.
To jsou ty mal pomry. Tup svt, przdn a ln.

K emu m potom dlat nadlidsky velk iny?

Hal! Ne, nikdo. Svt je mrtev. Negace hotova.
Byla to vlastn blbost, brt ji tak doslova.
Mrtev je svt. Byl udln patn, a j jej zmail.
koda jen, e se ten konec trochu lp nepodail.
(Rozsvt se nahoe bo oko. Zahmn.)
HLAS BO: Adame, co jsi to uinil?
ADAM: Co prosm? Kdo mluv? Je tu nkdo?
HLAS BO: Co jsi to uinil?
ADAM (pyn): Vdy vidte, ne? J jsem popel svt.
HLAS BO: Co jsi to uinil, Adame?
ADAM (pohldne vzhru): Jemarj, to mluv bh! (Pad na
kolena, zakrvaje si tve.)
HLAS BO: Pro jsi to uinil?
ADAM: J... j jsem myslel...
HLAS BO: Adame, pro jsi to uinil?
ADAM: Protoe byl svt udln patn a nespravedliv!
Napklad...
HLAS BO: Stvo jej znovu ty sm.
ADAM: J? Jak to? Pro?
HLAS BO: Uka, co um.
ADAM: Pro bych j ml tvoit?
HLAS BO: Za trest.
ADAM: Tvoit? Ale jak? A z eho?
HLAS BO: Z hlny, na kter kle.
ADAM: Jm mne hrza!
HLAS BO: Hrozno je tvoit. Vsta!
ADAM: Pane, smiluj se nade mnou!
HLAS BO: Adame, tvo!
(Zahmn, svtlo zhasne.)

ADAM: Coe? (Vstv a oprauje si kolena.) To se ekne, stvoit

nov svt: ale jak? Hal, jak se to m dlat? Nehls se. U je
tentam. Hm, mnoho e nenadl. Pedstavoval jsem si ho
vlastn docela jinak. Myslel jsem, e prost nen: ale kdy u
jednou je, mohl ci o nco vc. Byl bych mu dokzal bod za
bodem, co bylo patnho ve svt. Hal! Ote n! Pry je.
To by dovedl kad, pijt a kzat, te udl svt znova, a pak
po anglicku zmizet. Copak jsem tady na to, abych tvoil? J
prosm jsem piel svt soudit a poprat: to je m prvo, a k tomu
mm rozum v hlav, ne? Ale tvoit, to je jin: leda bych byl
blzen. To se rozum, e bych stvoil svt od zkladu jinak, a lp!
J bych mu vyloil bod za bodem, jak by ml svt vypadat. Ale
kdy to nechtl slyet, dobr. Mn je docela po chuti, e nic nen.
(Usedne na hromadu hlny.)
Nesmysl. Nco se mi jen zdlo. To se rozum, byla to jen
halucinace. Copak se me tvoit ivot z hlny? Je vidt, e nem
pont o modern biologii. Z hlny se neme zrodit dn
organism, stejn tak jako se blechy nerod z prachu; to jsou
babsk povry. Okamik, mal experiment. (Vezme do obou
dlan po hrsti hlny a dl s n kouzelnick gesta.)
ry mry bufry fry fuk! (Dechne do dlan.) Bute blechy!
(Oteve dla.) Tak co? Jemine, ono to ske! (Vysko.) Blechy!!!
Vdy do mne nalezou! (Zave dlan a dr je daleko od tla,
kie.) To jsou divn vtipy, stvoit mn plnou hrst blech! Co te
mm s nimi dlat? Hal Neozv se. Hrome, nakonec jsem ty
blechy stvoil j sm! (Sprskne ruce.) J umm tvoit! J jsem
stvoil iv blechy! (Drbe se.) U je to tak, prve jsem neml dn.
J jsem se stal tvrcem! Tvrcem z vlastn vle a moci! Kdo m
slu niit, dovede i tvoit. (Drbe se.) Maj se k svtu. Celkem
vzato, takov blecha je div stvoen: dovede podivuhodn skkat
A to nkdo udl po mn! A pomysleme si, e jich mohu
stvoit, co chci! (Stoje nad hromadou.) Ne, ne, pokejme. Umm-li
tvoit blechy, dovedu tak jin vci, mouchy a myi a slony
Nebo megatherium! Kolik noh mlo megatherium!? To je jedno.

Mohu je udlat teba s tincti nohami. Nebo okdlenou krvu.

Nebo mohu stvoit... Mn jde z toho hlava kolem! (Drbe se.) To je
ohromn pocit, bt stvoitelem!
(Vmoc se sousted.) Adame, uvauj! Co stvo, mus bt nco
lepho ne ta bval rachota. Uka, jak to mlo bt! (K nebi.)
Pane, povz, co bych ml stvoit? Neodpovd. Patrn si u
netrouf! Kdyby mn byl aspo penechal vt hromadu hlny!
Tahle kupka nesta na vechno, co bych mohl udlat. Jen
kdybych vdl co!
Nene, lidi j nechci! To tak! Popel jsem je, a konec! lovk je
odbyt vc. Nco vyho! Nco novho! A je to napklad... Ne.
Pedstavme si nco, co nen podobno lovku. Oddejme se
inspiraci. Zamhume oi a neomezenou tvr silou si vyvolejme
obraz neho, co nen bdn lovk. Tak. (Zave oi a stoj jako
sloup. Pauza.)
To je pitom. Pod mi tane na mysli klokan. Klokan nad knihou.
Nebo klokan na motocyklu. Fuj, to by bylo jako cirkus, zvltn
slo, Stvoitel svta se svmi cvienmi klokany. Ne, to prost
nejde. Zanme znovu. Pozor! (Pauza.) To je jako z udln.
Te zase vidm tulen, jak balancuj, na nosech lampy a me.
Neml jsem si vzpomenout na cirkus. Nco jinho!... (Pauza.) To
je zatracen kol, stvoit nco novho! (Kopne do hlny.) Udlej
nco sama, Hlno stvoen! Nu? J se jen budu dvat, co z tebe
vyleze. Nic, ani se nehne. Ani alu nevyd, mizera jalov!
(V nhl inspiraci.) U to mm! Pekrome, peskome opi
stadium lovka! Udlejme bytost vy: stvome Nadlovka! A
nezn slabosti ani soucitu; a je prost pedsudk, pout, strachu a
otrockch pud. Hergot, to je ohromn chvle! A je siln a
svrchovan; orlho pohledu do slunce; kne vrchol a ne u
lovk nin! Stani se, amen! (Klekne k hromad hlny.)
Ostatn je to jen pokus, no ne? Aspo uvidme, co se d dlat.
(Vrh se do prce.)
Do prce! Do dla! To okamik historick.
K vinm nadlovka! jak bosk dlo!

10

Pekonat nzk, zvec, otro dl lidsk!

Ve! Vystoupit v! Pekonat ve, co bylo!
lovk je lovka syt a pon tvoit bohy.
Jen kdybych vdl, jak mu mm udlat nohy!
Bude velk a voln. Pope boha. Silnou dlan
zlom starho ivota kruh zaven a zk.
Zmocn se vldy nad sebou hrd a bez vhn.
(Ustane v prci.)
Ale pro, u vech vudy, m to bt zrovna musk?
Muem mohu bt j, alespo pro zatek;
bude-li teba dalho, to lovk jet nev.
Stvoenm eny zahjm svj velik tvr svtek,
j, nov Adam, klekm k stvoen Evy.
(Svlkne si kabt a modeluje v hln.)
rozkoi stvoitele!
Nadlidsk Nadivot tvom,
v chvatn tvr ji
sv ruce do jlu nom.
Sm zzrak ivota, ejhle,
se rsuje ve hln,
ne uboh pohlavn loutka,
ne ena, le Bohyn.
Nebude poddna mui,
bude svou vlastn pan,
nebude dna mu v plen,
ale k uctvn
sem pidat hodn hlny a dobe to uhladit.
Hrome, to budou boky, co bude ta ensk mt!
Prolhan morlky bab
zlom pouta malichern,
nepijme jamo chte,
nebude otrocky vrn,
nebude lhnout dti
ani se ohnt hadrem,

11

rozraz pedsudk krun

ndhernm volnm adrem
a aby bylo hned vidt, e je nadlov,
musm j dotyn adra udlat trochu vt.
extzi mue a tvrce!
V t bosk rod vnad
v asu nalzm, tvoe,
tajemn vy d
Vida, k emu jsou dobr ty pletky s enskmi kdysi:
lovk te aspo v, jak dt Bohyni rysy.
Bu plav jako lvice, jako ryav obil.
Mn aspo se ty plav vdycky vc lbily.
Bude bez pout a slabin, bez kazu a chyby.
Hotovo! (Vstane.) Evo, vsta! Mn se ta ensk lb.
Bohyn, oij! Vsta, eno nov a jin!
lovk by nevil, e tvoit je takov dina.
Hej, no tak vstvej, socho! Nic, le bez hnut.
Aha, j zapomnl dt j ivota dechnut.
(Oblk si kabt, a poklekaje, dechne na ni.)
Evo, krso, slo, eno, zzraku bo,
stvoitel polbil t dechem ivota. Oij!
(Pust kraj se oz sluncem.)
EVA (pozved se): Ach!
ADAM (v asu): Ono to ije! Tedy pec to umm! Evo, ty jsi
opravdu iva?
Eva (vzty se): Kdo mne vol?
ADAM: J, stvoitel. Zdravm t na kolenou, bosk stvoen!
EVA: Zstate kleet.
ADAM: Ano, v asu nad tebou. Jak jsi krsn!
EVA: Kdo jste? Jste zamazn od pny zem.
ADAM: To je Hlna tvoen. J jsem Adam, otec ivota. To je
ohromn okamik. Evo, podej mi ruku!

12

EVA: A se umyje. Jdi dl!

ADAM (vstv zmaten): Coe? Ty mn nem co ci?
EVA (ukazuje): Slunce!
ADAM: Co mm na nm vidt?
EVA: Je vysoko.
ADAM: To vm dvno.
EVA: Nejsi hoden k nm pozvednout oi.
ADAM: Ke komu to, prosm?
EVA: Ke mn a k slunci, uboh netvore.
ADAM: Uboh net- Evo! V, kdo j jsem?
EVA: Njak neist bytost. M kiv nohy a pinav ruce. Jsi asi
njak otrok.
ADAM: A co jsi prosm t ty?
EVA: J jsem zzrak ivota.
ADAM: Kdo ti tohle ekl?
EVA: Vnitn hlas. J jsem Bohyn.
ADAM: Hleme, i ten vnitn hlas m ode mne!
EVA: Tvj hlas je odporn. V mm nitru zpv hlas vy.
ADAM: A co zpv?
EVA: Tomu ty nerozum, nzk rabe. Zpv, e jsem plav jako
lvice, jako ryav obil.
ADAM: Ale jdi!
EVA: e jsem bez pout a slabin, bez kazu a chyby.
ADAM: Koukejme!
EVA: e nebudu lhnout dti ani se ohnt hadrem, e rozrazm
pedsudk krun ndhernm volnm adrem.
ADAM: Ano, takovou jsem t chtl! Evo, budi moje!
EVA: Kli se! Pro tebe tady nejsem.
ADAM: Jak to?
EVA: J nebudu poddna mui, budu svou vlastn pan, nikomu
dna v plen, ale k uctvn.
ADAM: Prosm t, kdo ti tohle napovdal?
EVA: Vnitn hlas.

13

ADAM: Zcela sprvn, ale nesm to brt tak doslova, v? J jsem t

stvoil pro sebe; bude mou enou, Evo.
EVA: J nepijmu jamo chte.
ADAM: To nen dn jamo, ty hloup. Pokej, budu t nosit na
rukou
EVA: J nejsem pohlavn loutka.
ADAM: Ne, ne, j vm. Evo, jsme sami dva na svt; a samota je
stran. Bu ke mn hodn; co ti to udl?
EVA: J neznm slabosti ani soucitu.
ADAM: Ani j. (Vypne se.) V, kdo zniil svt? J! V, kdo t
stvoil? J! V, kdo je te pnem svta? J! Mohu jen poruit, a
bude m. Ne, ne, pokej! To j jen tak km; j vm, e jsi voln.
Ale jsou jist ohledy... J ti dal ivot, a to t zavazuje. ena se
me tak snadno odvdit!
EVA: Jsem ena nov a jin.
ADAM: No tak u s tm pesta! ekni, co tedy chce? Co mm s
tebou dlat?
EVA: Me se mi klant, otroku!
ADAM: Budu, budu! A co udl ty?
EVA: Klekni, j odchzm na hory.
ADAM: Na hory? Co na horch? Co tam chce hledat?
EVA: Vrcholy a volnost, tvore nin!
ADAM: Ne, zsta, prosm t, tady! J te nemohu jt na hory;
musm tadyhle, vid, tvoit na t hromad hlny. Sedni si u mne
a dvej se; j mohu tvoit co chci, blechy a bohy, hrdiny, na si
vzpomene. A ty mne bude inspirovat to je ten nejvt kol
eny! Co ti mm stvoit? Poru si!
EVA: Mne nezajm tv pinav patln v hln.
ADAM: pinav patln? Copak je nco vtho ne tvoit?
EVA: Bt voln! (Odchz.)
ADAM: Hej, pokej pece! Kam jde?
EVA: K vrcholm. (Zachz.)
ADAM: Jdi k ertu s vrcholy! Zsta se mnou, sly? Nenechvej
mne tady jen tak! Pokej, j tu musm stvoit svt! Evo! Hrom do

14

n! Jde si, a mne tu nech, abych se mazal s tou zatracenou

hlnou! lovk je tak sm, kdy tvo! Ale tak pokej na mne,
Evo! J jdu za tebou!
EVA (za scnou): Ve! Vystoupit v!
ADAM: Kam chce! Pokej na mne! Evo! U bm! (Uhn za n.)
Opona

II.
T scenrie ped slunce zpadem.
ADAM (vrac se velmi schlpl a usedne):
Ech, ta mi dala! Nic s n nen. Bah,
a se te naparuje sama na horch.
Na se ta ensk vlastn tak nadm?
Vdy j ji uhntl rukama vlastnma,
a vecko, co v n je, jsou jen sam velk slova,
a za to se prosm ke mn tak svrchu chov!
U n tak musk toho utr!
Vdy ani ty blechy se j nedr.
lovk j nevon, hleme! Hloup bohyn!
Nejspe byla njak vada ve hln.
Nebo snad je to moje chyba, kdov,
e jsem ji tvoil jenom zpornmi slovy;
proto m sam ne a tolik odporu.
Ech, kdopak by za n lezl nkam nahoru!
Kde jsem to pestal? Aha, chtl jsem tvoit dl.
Ty ensk jen ru v prci. Ml jsem zstat tady.
(Vstv.)
Te abych se znovu a lpe do tvoen dal;
nyn vak budu tvoit jen sammi istmi klady.

15

(Svlkne si kabt.)
Uf, ta mi dala! S enskmi nezanu u.
Te na to pjdu jinak. Kladn princip, to mu.
Zkladem ptho svta a novho vyho du,
bu sla, mld, vle. Bu to mu inu a kladu,
jen nebude znt ne slu a nesm bt... Coe, nesm?
Vida, ten mrzk zpor u zase na jazyk vlez mi.
Co chce, si hlsej, vdy tam kus negace zstane;
u ve svm omezen sm pojem zpor chov;
dokavad lovk mluv, dotud k ne.
Nesta popt svt. Mus popt i slova.
Tvre, nemluv a tvo. Prav tajemstv byt
ve vetei mrtvch pojm se nikdy nezachyt.
Tvo v mlen horoucm a slovy se lit nedej,
v sebe se souste, sestup k tajemnm hlubinm.
V svm nejvnitnjm snu nejvy metu hledej.
J stvom mue, jakm chtl bych bti sm.
(Mlky pracuje.)
m chtl bych bti! Kdy jsem byl jet klukem,
j chtl bt rytem anebo hromotlukem,
eh, to jsou hlouposti!
(Mlky pracuje.)
Jaksi mi vyvstv
olympsky nah, mlad, antick postava
s vavnem ve hv a svaly zpasnk...
Vdycky je dobe si vzpomenout na antiku.
Sochai, tvo!
(Mlky pracuje.)
patn by nebyl taky
mladistv Viking s mosky jasnmi zraky,
jen krpje severnch mo z vlajc ktice sts...
Sic nem to kulturu, ale zas je to rasa.
(Mlky pracuje,)
To na nj padne hlny! Ale na, dobr nebe,

16

etit, kdy lovk tvo idel sama sebe?

Hotovo! Je to junk! Jen do ruky jet zbra
(Dechne na nho.)
Efeta! U se pohnul. Budouc mui, vsta!
STVOEN LOVK (vysko s otpem v ruce): Kdo je tu?
ADAM: Hrome, to se mi povedlo; uka se, chlapku! Vypad jako
antick bojovnk. Bude se jmenovat Miles.
MILES (napahuje kop): Kdo jsi?
ADAM: Neboj se mne, hochu; j jsem t stvoil.
MILES: Chce se se mnou bt?
ADAM: J? Pro bych to dlal?
MILES: Aby se ukzalo, kdo z ns je silnj. Tak poj, budeme
bet o zvod.
ADAM: Co t napad!
MILES: Ty jsi sketa.
ADAM (rozhoen): Co jsi to ekl?
MILES: Jsi star a jeat barbar.
ADAM: Pomalu, chlape! J jsem otec tvho ivota. J jsem stvoitel.
MILES: Ano, jsi uboh zbablec. Neboj se, j ti nic neudlm. Bude
mi slouit.
ADAM: J tob? Pro?
MILES: Protoe chci! Kdy stojm se vztyenou hlavou, ctm, e
vldnu.
ADAM: emupak?
MILES: Vemu. Zde stojm, a vtr se opr o mou hru.
ADAM: A to je vecko, co um?
MILES: To je m posln. Jsem siln a mlad.
ADAM: A ty si mysl, e to sta?
MILES: J nemohu myslet, barbare.
ADAM: Pro?
MILES: Protoe stojm. Kde j stojm, tam je vrchol.
(Pichz Eva.)

17

EVA: Byla jsem na vrcholech hor a nenala jsem nikoho mn

rovnho. Kdo je ten plav mu?
MILES: Kdo je ta plav lvice?
EVA: Kde jsi se vzal, bl hrdino?
MILES: Piel jsem dobvat. Zde stojm, a zem je u mch nohou.
EVA: Kdo je ten mlad vtz a osvoboditel?
ADAM: Ale to je jen takov pank z hlny, Evo. Ostatn se mi
nepovedl.
EVA: Nedbej ho, mlad reku; je to jen star pinav otrok.
MILES: Ano, je to zbabl otrapa.
EVA: M pravdu. Ryje v hln.
MILES: Nen ani ozbrojen.
ADAM: Ticho! J jsem v stvoitel.
EVA: Jeho hlas je hrub a odporn.
MILES: Chce se se mnou bt, chlupat mrzku?
EVA: Nemluv s nm, nen nm roven.
MILES: M pravdu, nen nm roven.
EVA: Jak mnoho mme spolenho!
ADAM: Hrom do vs! J
MILES (zvedne otp): Dr hubu, cizine! Mezi ns nepat!
EVA: M pravdu, bohatre. Ty jsi nah a siln.
MILES: Ano, to je mj kol.
EVA: Rozumm ti. Jak mnoho ns poj!
MILES: Ns dva.
EVA: Jak jm pohrdme!
ADAM: Jakm prvem?
EVA: Protoe jsi okliv.
MILES: Protoe jsi jin rasy.
EVA: Protoe jsi star.
MILES: Protoe nejsi hrdina.
ADAM: Dost! J odvolm dech ivota, kter jsem do tebe vdechl!
Padni a bu mrtev, hlinn idiote!
MILES: Chce se mnou bojovat?

18

ADAM: J beru zptky svj tvr akt! No tak! Nic? Copak lovk
u neme odvolat, co sm stvoil? Jdi od nho, Evo! Nestyd
se? J ti zapovdm s nm mluvit!
EVA: Kdo mn sm porouet?
ADAM: J, stvoitel!
MILES: Tak se poj o ni bt, zbabl stvoiteli!
EVA: Bojuj! J se budu dvat.
ADAM: A to bych byl blzen! Nen o co stt, abys vdla.
EVA (podv Milesovi ruku): Zvtzil jsi, mlad hrdino!
MILES: Byl to mj prvn in.
EVA: Tvj prvn in jsem j. Poj!
MILES: Jdu s tebou!
EVA: K vrcholm!
MILES: A jet ve. Poj! Ahoj!
EVA: Ejaj!
(Vystupuj vzhru.)
ADAM: Kam to lezou? Evo, necho s nm!
EVA (ohl se): Jak je okliv!
MILES: Jak je pod nmi! Ejaj!
EVA: Ahoj! Halih!
(Zachzej.)
ADAM: Evo, zsta! Eh, a si jdou k ertu! Je to blbec, ten Miles!
Kdyby nebylo Evy, tak bych ho sestelil Kannem negace Evo,
jak me jt s takovm pankem? Co na nm m? Lezou
pod v. Hlupci! Lenoi! Aristokrati! Dt j tak do ruky kot a
pr uvanch dt, nadut bohyni! Vida, nejsem jim dost krsn a
mlad! Copak j za to mohu? J jsem se sm nestvoil. Vecko
me lovk stvoit, jenom sebe sama nepedl. Mne neml
nikdo nikdy rd, jenom maminka... Pak nem lovk poprat
svt! Sm, zase sm! Kdybych aspo nkoho ml, kdo by mne

19

ml trochu rd... Pane, to by se potom tvoilo! lovk mus mt

kus svho tst. A pohodl, to se rozum. Aby ml pro koho
tvoit. A nkdo aby byl s nm Evo! Evo, vra se! U nesly. J se
j neprosm. Nemusela by to bt ani bohyn, ale takov prost,
vrn druka (Vysko.) To je npad! Vdy j si ji mohu udlat!
J si mohu udlat en, kolik chci! Ale j chci jen jednu; a a pijde
Eva, eknu j: Jdi si za svm hrdinou, tady bydl tepl lidsk
tst. Ta bude mt vztek! (Klekne k hromad hlny a vykas si
rukvy.) Te teprve vm, eho je svtu teba! Haha, v, boe,
eho? tst je teba! To je ohromn objev; te teprve zanu tvoit
lep a jasnj svt, svt lsky a radosti; do prce! (Hnte v hln.)
Ale aby mn ji zas Miles nepebral... Ach co, udlm ji malikou;
a sed doma, mil a ptuln; a vatl jako potek a kvete tisci
kvty. Rychle, rychle! Ta samota mne u drt. A je... a je... a je,
jako byla m prvn lska; ta sic mla rda jinho, ale ty bude
milovat mne. Tv jmno bude Lilith. (Dechne na ni.) Lilitko,
vsta! Kuku, milku!
LILITH (pohne sebou): Kuku!
ADAM (sprskne ruce): Ta je mil!
LILITH (zvedne se): Nejsem rozcuchan? Dej mi pusu! Jak ti kaj?
ADAM: Adam. Bu pozdravena, eno!
LILITH: A-dam. To je divn. Adam. Jdi, mn by se vc lbilo jin
jmno. Pokej, j t ueu. Nem heben? Au, mne nco pchlo!
ADAM: To je jen blecha, Lilitko!
LILITH: Podvej se, jak ske! Uka, um tak tak skkat?
ADAM: Neslu se, milku, aby stvoitel skkal.
LILITH: Jdi, ty mne nem rd! (Fuk.) J se t jen ptm, a ty se na
mne hned tak utrhuje!
ADAM: Ale neutrhuji, drahouku!
LILITH (ple): Utrhuje se. Ki na mne!
ADAM: Nen pravda, e kim!
LILITH: Ki!
ADAM: Ne-ki-m!!
LILITH: Tak vid, e ki!

20

ADAM: Odpus, milku; j jsem snad trochu pepracovn, v?

LILITH: A cos ml co dlat, e jsi pepracovn?
ADAM: Stvoil jsem nco krsnho, dokonalho, skvostnho!
LILITH: A co?
ADAM: Lilitku.
LILITH: Pus, mn se nelb ty aty, co mm na sob. A cos jet
stvoil?
ADAM: Nic. Njakou Evu.
LILITH: Jak je? Je hez ne j? Jak m aty? J vm, to je ta, co m
ty odbarven vlasy; hu, jsou jako slma!
ADAM: To nen pravda, Lilitko. Vdys j ani nevidla!
LILITH: To je jedno. Abys ty j nehjil! A huben je jako ty.
ADAM: Ne, milku, nen huben.
LILITH: Je! Vecko je na n falen! A pak ekne, e je hez neli j!
Jdi si tedy za n!
ADAM: Ale j jsem pece nekal, e je hez!
LILITH: kal! kal jsi, e nen huben!
ADAM: Ale ano, tedy je huben, milku; je huben jako mrtv
koka.
LILITH: A m odbarven vlasy.
ADAM: Ano, a uml zuby; vecko, co chce.
LILITH: M rd Lilitku? Uka, jak mne m rd!
ADAM: Uku, uku. Stvom ti nco hezkho, ano?
LILITH: Tebas. A j se budu dvat, smm?
ADAM: Ale ovem, ty mil! Tvoit je ohromn zajmav, Lilitko. To
neum nikdo neli j, v? Kdepak by to dovedl takov Miles!
LILITKA: Miles? Kdo je to?
ADAM: Ale nikdo. Te, drahouku, mus bt tich jako pna. Pi
tvoen se nesm mluvit. Tak zanm, pozor!
(Modeluje ve hln. Pauza.)
LILITH: Ty, milku!
ADAM: Co?

21

LILITH: Nic. Jenom jsem ti chtla ci, e mlm.

ADAM: Ano, jsi hodn holika.
(Pauza.)
LILITH: A co to bude?
ADAM: Pekvapen.
LILITH: Aha. (Pauza.) Ale ne! Ty u m tadyhle ediv vlasy!
ADAM: Lilitko, mm-li nco udlat, mus bt aspo chvilinku tie.
LILITH: Vdy j mlm.
(Pauza.)
LILITH: Adame! Ty se na mne ani nepodv?
ADAM: Ale vdy vid, e pro tebe nco tvom!
LILITH: A Lilitky si pi tom ani nevimne! Ty mne u nem rd!
ADAM: Ale u vech er-... Hm. Ale mm, milku!
LILITH: Tak si sedni u mne. A to bude pod tvoit?
ADAM: Pod. V, zlato, j musm udlat nov svt. Mm ti nco
vypravovat? Tak si pedstav, e byl u jednou jeden velik star
svt
LILITH: Koukej, jak mm nohy. Ty m tak prsty na nohou?
ADAM: Ovem. A ten svt, Lilitko, byl patn, a j jej popel.
LILITH: Jdi! A pro jsi to udlal?
ADAM: Vdy ti to km: protoe byl patn, rozum!
LILITH: Ne.
ADAM: Tak tedy protoe tam nebyla Lilitka.
LILITH: Aha. Tak povdej dl.
ADAM: A j jsem ten star svt popel, a bum, byl pry, zmizel.
Takovou slu j mm. A te udlm nov a lep
svt; budou tam nov, dokonal a moud lid
LILITKA: A bude tam Lilitka?
ADAM: To se rozum, drahouku, e bude! Vdy Lilitku u mm!
LILITKA: Tak na potebuje jin lidi, kdy m Lilitku?

22

ADAM: Dtino, mus pece bt vc lid na svt!

LILITH: Tak vid, Lilitka ti u nesta!
ADAM: Ale sta, ty bloudku; jdi, jenom nepla! Mu mus tvoit,
rozum? To je povinnost. Kdybys vdla, co je rozko tvoen
LILITH: Rozko tvoen? Co je to?
ADAM: To je takov nevslovn slast, Lilitko.
LILITKA: A kdy mne lb, to nen dn slast?
ADAM: Je, enuko, je! Jakpak by nebyla!
LILITH: Tak vid, na tedy potebuje tvoit?
ADAM: Abys vidla, co dovedu. Pokej, jak si mne pak bude vit!
LILITH: Ale j si t nechci vit! Ty jsi mj! Dej mi pusu!
ADAM: Lilitko, jak ty jsi mil! Mj milku!
LILITH: Vdy mn pomak aty!
ADAM: To z radosti, e t mm. Ty m zlato! J jsem tak asten
Pokej, jen okamik! (Vythne z kapsy notes.) Zlaty vk! To je
bjen!
LILITH: Co to m?
ADAM: Ale nic, chci si jen nco zapsat, abych to nezapomnl, v?
Nic tak lovka neinspiruje jako lska. (Pe.) Stvoit Zlat vk!
To je ohromn npad!
LILITH: Ne, ty m divn chloupky na rukou! Adame, pro m na
rukou chloupky?
ADAM (pe): Coe?... V, Lilitko, my budeme tvoit spolen; ty
bude sedt vedle mne, a j budu pst... Pst obraz a zkon
ptho rje. Sakra, to je velik okamik!
(Pauza, pe.)
LILITH: Adame?
ADAM: Ano, drahouku?
LILITH: Cos mn to chtl udlat z hlny?
ADAM: Nic, j u nevm. Nkoho, kdo by ti slouil, ernocha i co...
Prosm t, bu minutku tie. Mn te napadl takov velkolep

23

tvr pln... (Pe,) Lska zkladem ivota... rodinn krb

oltem... svt jako zahrada blaench... To je skvl!
(Pauza.)
LILITH: Sly, Adame?
ADAM: Tak u vech er-... Copak lovk neme chvli dlat na
ptm pokolen?
LILITH: Ty si mne nevm!
ADAM: Dej pokoj! J tvom pt Zlat vk!
LILITH: A co mm j dlat?
ADAM: Nevm, dlej, co chce.
(Pauza, Adam pe, Lilith si ve vlasy v uzel.)
LILITH: Koukni, slu mn takhle vlasy lp? Podvej se!
ADAM (nedvaje se): Rozhodn.
LILITH (vytrhne mu notes): J ti to roztrhm! Lbm se ti takhle,
nebo ne?
ADAM: Lb, Lilitko; tak dej sem ty papry!
LILITH: A kdy se ti lbm vc: kdy pe, nebo kdy mn dv
hubiku?
ADAM: Kdy... kdy t lbm, Lilitko. (Seve ji v nru.) Ale kdy
tak pomyslm na pt, ndhern d svta
LILITH: M rd Lilitku?
ADAM: Coe? Ale ano, nesmrn. A kdy tak myslm na pt
LILITH: Jsi asten, muku?
ADAM: Ale ano! Ale ovem, ohromn asten! To u je k zblznn!
Opona

24

III.
T kraj ve svtle radosti. V pozad napravo Adamova chaloupka.
ADAM (zv): Hrome, to jsem asten! Lilitka je rozkon ena.
lovk se probud Adame, m mne rd? Vyjdu ven Adame,
kde pod bh? Chci nco tvoit Adame, dej mn pusu!
Lehnu si a chci spt M mne rd, Adame? Mm, milku,
mm, u vech vudy! (Zv.) Ani jsem si nepedstavoval, e me
bt lovk tak neskonale asten. Ahahah, to je otrava!
Tak tady stval Kann negace. Dobe jsem jej zahrabal a zakryl.
Lilitka je rozkon, ale mohla by jej zkusit... z hravosti nebo ze
zvdavosti... To tak! Nebo j sm bych mohl vystelit, tebae
jsem tak asten. To je pravda. Teba prv proto bych mohl
vystelit, e jsem tak nesmrn asten. Tady je zahrabn navdy.
Nastal Rj. (Zv, div si nevyp elisti.) Nu, co abych zase
trochu tvoil?
Te sp, Lilitka, chudek. Sp jako mal dt. Abych se zatm
podval na sv Zklady Zlatho vku, kter m bti stvoen.
(Usedne a vythne notsek.) Dl prvn, hlava prvn, paragraf
druh. Jake, jet nejsem dl? To dl to, e jsem tak asten. A
pak Lilitku to jaksi nebav. Kdy j to zanu st, napul se a
ekne: M m rd, Adame? Ale mm, hrom do toho, mm!
lovk by se zblznil! Tak tedy paragraf druh: Zlat vk
nebude vzn m vlastn? Tady jsem pestal. Nebude vzn
nim, to se rozum. Nim, krom mch zsad. Jen kdybych si
vzpomnl, kterch vlastn. (Tlue se do ela.) Nu tak? Nic? K
ertu, mm njak przdnou hlavu. Kdybych ml aspo nkoho, s
km bych si pohovoil! lovka tolik vc napadne, kdy
debatuje! Bez debaty se ned tvoit. Mus bt nkdo, koho
pesvd. Ano, ale kde ho vzt?
koda e to Lilitku nebav. Ne, jen ji nechme spt a pime dl.
Zlat vk nebude vzn (Vysko.) Ale vdy j si mohu
toho druhho stvoit! Ne se Lilitka vzbud, budu s nm u dvno

25

hotov; a pak j eknu, e piel z hor nebo e spadl z nebe

(Klekne k hromad hlny.) To je npad! Stvom si svho un,
svho apotola; bude to prvn lovk, kter mn bude rozumt;
bude to nejvt myslitel a nejsmlej duch, jak kdy... A to tak,
bodej! Aby si pak myslel, e je chytej ne j! Nene, holenku, to
by nelo. Sta, kdy bude jako j. Bude navlas jako j, hloubav
a kladn jako j, ve vem rovn mn; jenome j budu pnem a
mistrem, protoe j jsem, kamarde, popel svt a mm Hlnu
stvoen. A Kann negace. Tak. Ty bude mj duevn soudruh.
Bude vypadat jako j a myslet jako j. Bude Alter Ego. A my
dva stame, abych j stvoil nejlep ze vech svt. Hlno
stvoen, vydej mue mn rovnho! (Dechne do hlny.) Pteli,
vsta!
ALTER EGO (zved se): Nene! Nene! Tff, tfff, tfuj! Fuj! To je patn!
ADAM: Vtm t, mj druhu! J jsem t stvoil k svmu obrazu a
podobenstv.
ALTER EGO: Pff, pff, pfuj! Vdy mm v stech plno hlny! Fuj, to je
npad, nacpat lovku hlnu do st! To je njak hygiena?
ADAM: Prosm t, z eho jsem t ml stvoit, kdy ne z hlny?
ALTER EGO: A umyl sis pedtm ruce? Pasterizovals hlnu? Ne? No
tak prosm! Tvoit, to nen kydat hnj!
ADAM: Dovol, j pece vm, jak se m tvoit!
ALTER EGO: J tak, holenku, j tak. Tvoit se m podle
modernch zsad, asepticky a v gumovch rukavicch. Tohle je
abastv a dn tvoen! Fuj! (Rozhl se.) No, mnohos toho
nenadlal. Tohle m bt njak svt? Vdy tu zhola nic nen!
ADAM: J jsem teprve zaal, kamarde. Svt nen jet hotov.
ALTER EGO: Aha, nen jet hotov! A lovk m ekat tisc let, a to
tu bude lep, ne? S tm si na mne nepijde, love. Je, co je, a
dn straky na vrb. Hergot, co mne to koue?
ADAM: To je myslm njak blecha.
ALTER EGO: Blecha? Kde by se tu vzaly blechy?
ADAM: Inu, to je znmo, e... e blechy se rod z prachu, v?

26

ALTER EGO: Nesmysl. Babsk povra. Blechy se nerod z prachu.

Ale to je skandl, e jsou na svt blechy! Kter idiot je sem
zavedl?
ADAM: To byl jen takov pokus, takov vdeck hka; nic vc.
ALTER EGO: Koukejme, pokus! A tos nemohl dlat jin pokusy?
Nemohls napklad stvoit radji polytechniku? Nebo srologick
stav? A on msto toho zane s blechami!
ADAM: Pokej, nerozum niemu. Svt se mus tvoit od zatku.
ALTER EGO: Od zatku! A to se mus zanat sp s blechami neli
s docenty? Holenku, kdybych j ml tvoit svt, stvoil bych
nejprve Vdeck stav pro stvoen svta. To bych j udlal.
ADAM: A to je zrovna star civilizace! love, to u je dvno
pekonno! Te se zan docela nov svt na pln novch,
prostch a pirozench zkladech. Tak je to. Zlaty vk, rozum?
ALTER EGO: A kde m ty sv nov zklady?
ADAM: V notesu. Pokej, hned ti to petu.
ALTER EGO: Bah, teorie, plny! Co s tm? Uka mi ten nov svt v
praxi: Cos udlal? Blechy!
ADAM: Nen pravda; j u jsem stvoil daleko vc.
ALTER EGO: Co napklad?
ADAM: Napklad... napklad svou enu, Lilitku.
ALTER EGO: Ty sis stvoil enu? Koukejme! A to m bt nco
novho?
ADAM: Tys ji nevidl; je roztomil.
ALTER EGO: To nen nic novho.
ADAM: Jsem s n nesmrn asten.
ALTER EGO: To nen nic novho. Kde je? J se teda jdu na ni
podvat.
ADAM: Nech ji; sp te.
ALTER EGO: Co ti je po tom? J mm na ni stejn prvo jako ty.
ADAM: A to bych si vyprosil! Je to m ena, nebo tv?
ALTER EGO: To je jedno. Manelstv u neplat.
ADAM: Aby sis to nepletl: moje manelstv plat.

27

ALTER EGO: A tohle m bt njak nov svt? To bych se na to

podval, abys ty ml njak prva, a j ne!
ADAM: Neki! Vdy ji probud!
ALTER EGO: A to bych rd vdl, pro bych neml kiet! Mysl,
e si dm od nkoho porouet? A zrovna budu kiet: Hanba!
Pereat! Fuj!
HLAS LILITHIN: Adame! A da me!
ADAM: Tak vid, probudils ji. Ano, milku, tady jsem!
ALTER EGO (honem si ist aty): Nem njak kart? Takys mne
mohl stvoit v njakch lepch atech! Vypadm jako upk.
ADAM: Co zase chce? Vypad nachlup jako j.
ALTER EGO: To je prv to! J bych se byl udlal docela jinak a
daleko lp.
LILITH (pichz z domeku): Adame, pros tak kiel?
ADAM: J? Ale ne, drahouku Ano, podvej se, Lilitko, dostali
jsme hosta. Co mu k?
ALTER EGO: Rukulbm.
LILITH: Hu, ten je okliv! Co tu chce?
ALTER EGO: Prosm to on mne udlal tak oklivho! J protestuju!
ADAM: Ale vdy jsi jako j! e, Lilitko, e je, jako by mn z oka
vypadl?
LILITH: Ne, ty jsi mj Adam a on je oklivec. M mne rd? Dej mi
pusu!
ADAM: Lilitko, ped cizmi lidmi
LILITH: Jakpak se ten lovk jmenuje?
ADAM: Alter Ego.
LILITH: Jak? Altergo? Jdi, Alterko, vezmi konve a nanos vody.
ALTER EGO (zmaten): J?... Toti... Ano prosm. (Odejde k
domeku.)
ADAM: Musm t, Lilitko, upozornit, e... hm, e mu nememe
dvat takov rozkazy.
LILITH: Ale vdy poslechl!
ADAM: Ano, ale nemusel by. Je to svobodn lovk, jako j, Lilitko.
LILITH: Ty tak chod pro vodu a tak poslouch Lilitku.

28

ADAM: To je zsadn rozdl, milku; j mohu poslouchat, protoe

jsem tady pnem, rozum? Kdeto on je jenom... Zkrtka mus s
nm jednat etrn.
LILITH: Jdi, vdy je to jenom ernoch.
ADAM: Jak ernoch?
LILITH: Tys pece kal, e mn udl ernocha, aby mn slouil!
ADAM: To nen ernoch, Lilitko; on je... eh, on je toti jaksi... To m
bt toti mj ptel, rozum?
ALTER EGO (vrac se rozhoen): A te bych rd vdl, jsem-li tady
sluha nebo co. Prosm to je zsadn otzka! J zsadn odmtm
sv postaven!
LILITH: A pro tak ki, Alterko?
ADAM: Protoe mluv zsadn. Mil pteli
ALTER EGO: To bych si vyprosil! J nejsem dn ptel! Vm
udlm vecko, pan Lilith, ale jemu ne. Vm nanosm vody,
kolik budete chtt. Vm pinesu vecko na svt.
ADAM: Prosil bych, aby ses nepletl do m domcnosti.
ALTER EGO: J se do nieho nepletu. J jenom zsadn protestuju.
Pan Lilith, pro vm nestvoil vodovod s teplou a studenou
vodou? Pro nemte plynov spork? A to m bt njak nov
svt? Muste se dt jako otrokyn!
LILITH: M pravdu, Alterko.
ADAM: Nesmysl. ekni, Lilitko, schz-li ti nco. Nejsi astna?
ALTER EGO: Ale tady nejde o tst, jde o zsadu! ert vem tst,
jen kdy je tu pokrok! Tady by to vypadalo jinak, pan Lilith,
kdybych j ml do toho co mluvit! Kdy tak pomyslm, jak byste
vy mla postaven
ADAM: To si kej sv en, ale m s tm dej pokoj!
ALTER EGO: Copak j njakou mm? Jeden m enu a dm a
vecko, na si vzpomene, a druh nem nic. To je njak rovnost?
J zsadn poprm, e Adam ml prvo mne stvoit! Tak.
ADAM: Ale tak pokej
ALTER EGO: Pravda neek. Pravda se ned potlait.
ADAM: Ale j ti vysvtlm

29

ALTER EGO: J vm vecko. Mm pece oi a rozum, ne? A sta si

zacpat nedm. Mluvit je m nejsvtj prvo,
pane! HLAS EVY (na horch): Hejaj!
HLAS MILESV: Hejaj!
LILITH: Kdo to je, Adame?
ADAM: To je... eh, to nic nen. To je jen ozvna, v?
(Na vin se zjev Eva a Miles.)
ALTER EGO: Kdo jsou ti dva?
ADAM: Vdy ti km, e to nic nen. To byl jen takov pokus.
Prost nepovedli se a...
ALTER EGO: A co mli pedstavovat?
ADAM: Nu, jaksi Nadlovka.
ALTER EGO: Nadlovka? A pro Nadlovka? A kdo je stvoil?
ADAM: J.
ALTER EGO: No tohle u pestv vecko! J zsadn protestuju,
aby byl njak Nadlovk! To je privilegovan tda! To je reakce!
EVA: Hejaj!
LILITH: Koukej, Alterko, ta je velik! e j to neslu?
ALTER EGO: Velik! Pro by nebyla velik? Ta se nemus doma dt
a ohnt hadrem jako vy, pan Lilith! To se rozum, Nadlovk!
Skandl!
MILES: Hejaj! Haliho!
LILITH: Ne, ten je krsn!
ADAM: Zatracen nestydo! (Chce hodit kamenem.) Jde, niemo!
LILITH: Adame, pro mu nejsi podoben?
ALTER EGO: A pro j mu nejsem podoben? Protoe tamten je
Nadlovk, a j jsem jenom chudk? Vidte, pan Lilith, to on
udlal ze rlivosti, abych nebyl krsnj, ne je on sm! A vy se
mte spokojit s jeho jeatou bradou? To vm nemohl nalzt
nkoho lepho a mladho, ne je sm? J vs lituji, paniko, e
jste si ho musela vzt.

30

LILITH: On ti je nkdy takov divn, Alterko... (Moldnky.) J jsem

ti tak neastn...
ADAM: Ale te u toho mm dost! J si zapovdm, aby ses mchal
do mho rodinnho ivota!
ALTER EGO: Coe, ty mn chce nco porouet?
ADAM: J ne, love, j ne, ale stvom ti enu. Zai se po svm a
bu asten. Alter Ego, j ti dm druku: jsi konen spokojen?
ALTER EGO: Jak to, spokojen? To je prost m prvo, abych ml
svou druku. A to bych se podval, abys mn jet upral m
prvo na druku! Pro bych ml bt spokojen, kdy dostanu jen
to, na mm prvo? Nene, holenku, to mn nesta. Tak dlej
honem!
ADAM: Co mysl, Lilitko, mm mu stvoit enu?
LILITH: J nevm. J bych chtla bt tak velik, jako je ta na horch.
ALTER EGO: To je pravda, udlej ji trochu vt, hodn velikou. Tak
zani!
ADAM: Jen co si umyji ruce.
ALTER EGO: Ale ne, me to bt teba bruneta. Jen rychle! To ti
km, j nechci dnou domc slepici! Mus bt zajmav, mus
bt thl a vysok
ADAM (klek k hromad hlny a pon tvoit): Pokej, ne tak
rychle! eno, bu rozumn, bu tich, bu cudn
ALTER EGO: Ale to ne! Kdepak! J nechci dnou guvernantku!
LILITH: Jak bude mt aty? Lila?
ALTER EGO: A je temperamentn! A je to feanda! A je krsn!
LILITH: Terakota! Nebo kro! Alterko, ekni, a je krovan!
ADAM: Bu siln! Bu vn
ALTER EGO: J nechci, aby byla jako tun! J chci takovou bledou, s
velkma oima
LILITH: To by musela mt ern aty. S zkm vstihem, v?
ALTER EGO: To se rozum, hlubok vstih; a ple jako matnou
slonovinu.
LILITH: A nen tak hloup, aby sedla doma jako j!
ADAM: Lilitko, ty se do toho neple!

31

ALTER EGO: Ty se do toho neple! A je sp huben

ADAM: Prosm t, dlm ji j, nebo ty?
ALTER EGO: A bude to m ena, nebo tv? A je stran hlubok!
LILITH: To by byla blzen, aby byla takov otrok jako j! Vdy j
nic neuiju, a nikam nepijdu
ALTER EGO: A nen fdn! A m tenk prsty, love!
ADAM: A nen svhlav!
ALTER EGO: Tak do toho pod nemluv! J chci, aby mla alt a
ducha a dlouhou ji.
ADAM: A je poestn!
LILITH: To by byla hloup! Co by z toho mla?
ADAM: A je poslun!
ALTER EGO: J nechci! A je, jak sama chce!
ADAM: Tys tomu dal! Te nevme, jak vlastn bude.
ALTER EGO: Na tom nezle. J svou enu v niem neomezuju; a
je takov, jak je j libo.
ADAM: To ne, kamarde! Tvrce m tvoit lidi, jac by mli bt, a ne
jak by se jim zachtlo. To by to vypadalo!
ALTER EGO: A to by byla pkn svoboda, aby nkdo lovku
pedpisoval, jak m bt! J zrovna chci, aby byla takov, jak se j
zachce! Co se vbec plete do m domcnosti?
ADAM: Dovol, snad mm prvo vdt, co tvom!
ALTER EGO: To by tak hrlo! Kdyby tvrce vdl, co dl, tak by
toho nechal. Neple se do toho a tvo!
ADAM: A co stvom-li nco zrod-li se mi pod rukou nco
stranho?
ALTER EGO: To pak bude m vc, abych ti to vytkl. Tvrce si u
mus nechat nco lbit. Tak dlej! Copak tohle je njak prce?
ADAM: J se s tebou nebudu hdat. Mj si, co chce. (Dechne do
hlny.) Vstvej, eno! i, co ti libo!
ALTER EGO: To jsem zvdav, co vlastn...
(ena vzt se.)

32

ALTER EGO: Koukej, ta je bjen!

ENA: Pro jste mne vzbudili? Snila jsem tak ndhern a
purpurov sen!
ADAM: Vzbudili jsme t k ivotu eh, my jsme j zapomnli dt
jmno; jak j mme kat?
ENA: Jmenuj mne Hdanka.
ALTER EGO (k Adamovi): Tak co j k! Pedstav mne!
ADAM: To je Alter Ego, Hdanko.
ENA: Nekej mi Hdanko. J jsem Chimra. To je zvltn, kdo se
na mne podv, ct, e je ve mn njak tajemstv. Kad mi to
k.
LILITH (stsnn): Dobr jitro, pan.
ENA: Vy jste mil! Pro noste tak hrozn aty? Musme se spolu
sptelit, ano? Pohrdte mui?
LILITH: J? Ale ne, pro?
ENA: Protoe jste ena, duinko. J vm povm tolik vc, a
budeme samy!
LILITH: Ale j mm Adama rda!
ENA: Jak jste naivn! J vs musm polbit!
LILITH: Ne, j se vs bojm! Adame, poj dom!
ENA: J vm ho nevezmu, dtino. To je zvltn, jakou mm moc
nad mui. J u jsem tolik proila...
LILITH: Vdy jste se teprve narodila!
ENA: Jsem tak unavena! Chtla bych jet nkam daleko, do novch
zem, za novmi dojmy... Nemte tu zrcadlo? J zbouju prost
ivot. Tady je tak rozkon samota... J bych se dovedla dvat cel
den na jedno stblo trvy.
ALTER EGO: To je ohromn ensk!
LILITH: Adame, poj dom!
ADAM: Ale ano, Lilitko, me jt.
ENA: Vte v osud? Vte, e jsou si nkte lidi souzeni? Thne je
to k sob... na prvn pohled... To je zvltn, e kdo mne miluje,
mus zemt.
LILITH: A pro?

33

ENA: Nevm, Ve mn je nco osudnho; to vm stran na

kadho psob. Tady je dsn nudno, nezd se vm? J bych
tanila jako div! J bych tak nco chtla!
ALTER EGO: Co?
ENA: Nevm, nco velikho. Ve mn je cosi neukojenho. Kdo mne
pochop?
ALTER EGO: J!
ENA: Kdo spout Elzu? Kdo mne ovldne?
ALTER EGO: J!
ADAM: To nen pravda!
LILITH: Poj dom, Adame, nech je!
ADAM: Pus! J km, e ji neovldne!
ALTER EGO: A ty ano? Mysl, e ty ji pochop?
ADAM: Stvoil jsem ji j, nebo ty?
ALTER EGO: J! J jsem ekl, a je, jak sama chce!
ADAM: To nen dn tvoen!
ALTER EGO: A zrovna je! To je stvoen nov eny!
LILITH: Adame, poj! (Rozple se.)
ADAM: Ale u vech No tak nepla, Lilitko! To u je nesnesiteln!
LILITH: Dove mne dom--!
ADAM: U jdu, u erta! Jet si to vydme, pane! (Odvd
Lilitku.)
ENA: To je jeho ena? Pro si ji vzal?
ALTER EGO: Nevm. J
ENA: Ale on je stran zajmav lovk, e? M nco v och
takovho zvltnho, zelenho, neodolatelnho...
ALTER EGO: Neviml jsem si; ale j
ENA: Vidls to? Je do mne len zamilovn. Viml sis, jak Lilith
rl?
ALTER EGO: Ovem, ale j
ENA: J, j! Vy mui byste pod mluvili jen o sob.
ALTER EGO: J t miluji, Elzo!
ENA: J nejsem Elza, j jsem Laura. J bych mohla milovat jen
bsnka. Ale tohle vechno pat jemu, e?

34

ALTER EGO: Komu?

ENA: Adamovi. On je tu pnem, vi? Proto je takov chladn.
Mn ohromn imponuj chladn mui. A viml sis jeho rukou?
M takov krlovsk ruce!
ALTER EGO: Lauro, j t miluju!
ENA: J bych mohla milovat jen silnho mue. Mue, kter by mn
poloil k nohoum vechno bohatstv svta, v, a ekl mi: To je
tv, Marcelo, m pan!
ALTER EGO: J t zbouju, Marcelo, m pan!
ENA: Nemluv! Kdybys mne miloval, nesnesl bys, aby takov Lilith
byla vc ne j, Izolda, rozum?
ALTER EGO: Ty jsi tisckrte vc, Izoldo!
ENA: Copak jsi nevidl, jak se na mne podvala? Takhle svrchu,
jako by kala: Ty ebrako, tady je vecko m.
ALTER EGO: Tohle e ekla?
ENA: Copak jsi to neslyel? ekla to! A jet povdala: Adam je
pnem veho, a ten tvj npadnk je nic, nic, nic! J ji nenvidm!
ALTER EGO: Jake? To ekla Lilith?
ENA: A on na to: To vecko pat mn. Budu-li chtt, je i Zaira
moje. Zaira, to jsem j. A pitom se na mne podval tak nsiln a
rud To je vidt rozenho vldce.
ALTER EGO (vybuchne): J mu dm vldce! J mu uku, jsem-li
nic! Adame, vyjdi ven! Hej, zbabl despoto!
(Adam vyjde zejm schlpl; ml asi domc scnu.)
ADAM: Co chce?
ALTER EGO: Povz, komu pat vechno, co je?
ADAM: Nikomu. Zem nle vem, kdo budou. To je Zlat vk.
ALTER EGO: A komu nle te?
ADAM: Te nle tm, kdo jsou.
ALTER EGO: Stejnm dlem?
ADAM: Stejnm dlem.
ALTER EGO: Tak uka, kam a jde mj dl!

35

ADAM: Tvj dl je vude. Pokej, j ti to petu.

ALTER EGO: Nech si svj notes! Vydej mn n dl a pak si ti, co
chce. J si tak budu dlat, co chci, vi Zairo?
ADAM: Ty mi nerozum! Vechno bude spolen! Zkladn zsada
zn
ALTER EGO: Ty m sv zsady a j mm tak sv. J ti tak nelezu
za tvou Lilitkou.
ADAM: Ale pokej, nejdv se musme shodnout
ALTER EGO: J se nechci shodnout. J chci dostat svou poloviku
svta, a pak se meme shodnout pes plot.
ENA: Jenom poloviku? Tak mlo?
ADAM: Musme se shodnout, jak udlme Zlat vk. M-li lep
nzory, dobr, ustoupm. Ale to je nemon, protoe pravdu
mm j.
ALTER EGO: Jakoupak pravdu? J ji prost poprm, a je to.
ADAM: Jak ji me poprat, kdy j nezn?
ALTER EGO: J ji poprm zsadn. Nego a limine. To by tak hrlo,
abys ty ml pravdu, a j ne, vi Zairo?
ADAM: Pokej, neki! V naem Zlatm vku nebude
ALTER EGO: J se t neprosm o tvj Zlat vk. J si udlm svj a
jet lep. Dl, dl a nemluv!
ENA: J chci tamto a ono! To je nae!
ALTER EGO: A ta hromada hlny tak.
ADAM: Hlna stvoen je moje!
ENA: J nechci hlnu. J chci kvtiny. J chci oblaka.
ALTER EGO: A po to msto, co stojm, je vechno nae. Tady je
nae hranice.
ADAM: J nedovolm, aby se trhal svt!
ENA: J chci to, co je za obzorem. J chci tu modej stranu.
ALTER EGO: Ano, m pan, to vecko je tv. Jsi spokojena?
ENA: Mne tak bol nohy!
ALTER EGO: Pinesu ti idli. (B k Adamovu domku.)
ADAM: Necho tam! Co tam m co hledat? (Chce za nm.)
ENA (zadr ho): Zsta!

36

ADAM: Co chce?
ENA: Pro jsi mne nepochopil! Kdy jsem t poprv vidla, ctila
jsem nco tak osudovho... Alter Ego mne len
miluje. Vidls, jak na mne rl?
ADAM: Ano, snad... Pokej, j musm dom!
ENA: Mne ohromn vzruuje, kdy nkdo rl. J mm stran
rda hrdinstv.
ADAM: Ale co tam u mne dl?
ENA: Nemysli na to. ivot je tak opojn! Milovat a nedbat nieho...
Poj, prchnme!
ADAM: Pus, j... J tady mm tu hlnu... a Lilitku... a kann... J
nemohu odtud! Pus!
ENA: Boj se, aby ti nco nevzal? Jak jsi malichern!
ADAM: Malichern? eno, byla to tak velik mylenka... Vechno
mlo bt spolen... vechno mlo patit
vem...
LILITH (vybhne z domku): Adame, on nm chce odnst idli!
ADAM: Nech nai idli! (Let k domku.)To je nae idle, ty
bandito!
ENA: J ji chci! J ji chci!
ADAM: Ty zlodji, to je nae idle! Nae! Nae!!!
Opona

IV.
T scenrie; jen vzadu pibylo obydl Alter Egovo. Je zejmo, e svt je
rozdlen na dva dly.
Adam na sv stran pe do notesu. Alter Ego sed zachmuen.

37

ADAM: Hm. Dobe to mm. (Pauza.) Hm, hm. Ale je dost chladno.
(Jet del pauza.) Nechtl bys, abych ti to peetl? ekne mi
pak, je-li to dobe.
ALTER EGO: Nen. (Pauza.)
ADAM: Ty si nezapisuje sv mylenky?
ALTER EGO: Ne. (Pauza.) A nepej si, abych napsal, co si tak
myslm.
ADAM: Jen to napi, ulehi si.
ALTER EGO: Pro bych si ml ulehovat? Prosm jen dn osobn
narky!
ADAM: Dovol, copak j dlm njak osobn narky?
ALTER EGO: Zlomysln a nejapn narky. To je babsk klep, e
mn utekla ena. Odela prost. Odela s mm svolenm, abys to
vdl.
ADAM: Ale tos j neml dovolovat, kamarde.
ALTER EGO: To se ekne, neml! Tak to zkus ji udret! A abys
vdl, je to tv vina. Pro jsi stvoil toho Nadlovka? To bych
rd vdl! A pak jet dl utpan narky, e za nm m
ena utekla!
ADAM: Odela.
ALTER EGO: A co na tom? J jsem radji sm. Rodina je beztoho
peitek. Pokrok svta se nezastav u takov opi instituce, jako
je rodina. Vbec tady to vypad
ADAM: Posly, schz-li ti nco... teba nco zat nebo tak, Lilitka ti
to udl.
ALTER EGO: Ne, dkuji... ale... nen teba. Co dl pan Lilith?
ADAM: Ani nevm. To v, j mm tolik sv prce
ALTER EGO: Tomu ty k prce? To je njak prce, pod tady
obchzet a hldat? J nevm, co tak pede mnou schovv.
ADAM: Ale nic! Docela nic! Co bych ped tebou schovval? J sem
chodm pst. To v, doma lovk nem klid...
ALTER EGO: Pro jsi ji vlastn stvoil?
ADAM: Koho? Lilitku?
ALTER EGO: Ne, ale tu druhou.

38

ADAM: Tvou pan? Vdy jsi ji sm chtl!

ALTER EGO: J e jsem ji chtl? J jsem si ji pedstavoval docela
jinak, stvoiteli!
ADAM: J tak, love, j tak! J se v n nevyznm. Mn ti
pipomn jednu, kterou jsem znal... jet ve starm svt, v?
Takov zajmav typ, ta ensk tehdy
ALTER EGO: A utekla za nkm?
ADAM: Myslm e ano.
ALTER EGO: Aha, tak tys mn ji stvoil podle njak ensk, kterou
jsi znal dv? A pak chce dlat nov svt, kdy jsi znal star!
Vecko, co stvo, udl podle neho, co tu u bylo! Stvoitel
nesm nic znt, love! Kdo chce udlat nco novho, nesm se
ohlet na to, co tu u bylo!
ADAM: A to se moc ml. K tomu, abys tvoil, mus mt spoustu
znalost.
ALTER EGO: Blbost. K tomu, abys tvoil, sta jasn a vdecky
myslet.
ADAM: Ale abys mohl myslet, mus mt ohromn zkuenosti.
ALTER EGO: Nesmysl. Zkuenosti jsou star vete. Zkuenost t jen
zatuje tm, co tu u bylo. Ty jsi lovk star generace, Adame;
ty neme stvoit nic novho. Na to by musel pijt zbrusu nov
duch.
ADAM: Nakonec ty sm, ne?
ALTER EGO: To se rozum, e j! Pro bych to neml bt j? To bys
koukal, co bych udlal! Pro ty u nic netvo? Protoe se boj!
Protoe nev kudy kam! Jen tady lelkuje a hld, aby ti nikdo
nevzal hrst hlny M strach, aby nezaal tvoit nkdo jin, vi?
ADAM: To nen pravda! Mysl, e tvoit je njak zbava? Tvoit, to
jsou muka, love; to je t ne lmat kmen!
ALTER EGO: Tak toho nech.
ADAM: Nemohu. Alter Ego, mn je uloeno tvoit.
ALTER EGO: A kdo ti to uloil?
ADAM: Nejvy hlas.

39

ALTER EGO: A m na to svdky? Aha, nem. Jednodue

nechce jinho pustit k prci. Boj se novch mylenek, to je to.
ADAM: J e se bojm? Jen mn povz ty sv nov mylenky!
ALTER EGO: J nechci mluvit; j chci tvoit. Kad m prvo tvoit,
ne?
ADAM: To by tak hrlo! Tvoit, to nen dlat experimenty!
Zapsahm t, pteli, neber si to do hlavy; chce-li tvoit, pi,
pi, ale nechtj to uskutenit. Me to napsat tak krsn; napsat
me, co chce, ale jakmile to zane provdt
ALTER EGO: Jen mne k tomu pus, a uvid!
ADAM: Ale tak pokej! Jakmile zane tvoit, dopadne to docela
jinak, ne jak sis pedstavoval. km ti, to nejlep je vymlet a
pst, jak by ml svt vypadat. J u jsem si napsal nvrhy na pt
rznch svt; kad z nich je bjen, jenome te nevm, kter
by byl ten nejlep a do kterho se dt...
ALTER EGO: To je prv nesmysl, mt pt mylenek! Kdo chce nco
udlat, m mt jenom jednu mylenku.
ADAM: Ale kterou prv?
ALTER EGO: Tu svou. Nech mne jen jednou tvoit! Adame, dej mn
hlnu!
ADAM: Ty chce pracovat? Pteli, ty se trp, vi? Ach jak asto
lovk tvo jen proto, aby pehluil svou bolest! Alter Ego, to
pebol; zapomene na tu, kter ti odela...
ALTER EGO: Co je ti po n? Dej mn hlnu, nebo
ADAM: nebo?
ALTER EGO: nebo ti ten star svt rozbiju! Abys to vdl.
ADAM (zasaen): Star svt? To e u je star svt? Budi. Radji
ne rozbt... Bda, pro jsi to ekl? Alter Ego, stvo si, co chce, ale
jen protentokrt, sly? Zaklnm t jet jednou, nech toho!
Tvoit je stran odpovdnost; i tvoe, love, me svt zniit!
ALTER EGO: J vm. Tak pus, stvoiteli! Nech mne tvoit?
ADAM: Ano! ano! Radji tvoit ne rozbjet!
ALTER EGO: Tak dobr. (Klekne k hromad hlny.) A jak se to dl?

40

ADAM: Udl prost z hlny figuru, a pak do toho dechne dech

ivota.
ALTER EGO: Aha. To vm dvno. M se zat hlavou nebo nohama?
ADAM: Zani, kde chce, ale
ALTER EGO: Dkuju, nen teba, aby mne nkdo pouoval. Jdi dl,
stvoiteli! Neple se mi tu! (Hnte v hln.)
ADAM: Alter Ego, co to bude?
ALTER EGO: Bude koukat. (Mlky pracuje.)
ADAM: Bude to mt dv nohy?
ALTER EGO: Co je ti po tom?
ADAM: Poslechni, nebude to zase ensk?
ALTER EGO: Prosil bych, abys mn do toho nebrejlil.
ADAM: Dobr, nebudu ruit. (Vrt hlavou.) Ale vypad to zas jen
jako lovk. (Odejde.)
ALTER EGO: Tak, pry je. A te do prce!
M velk mylenko, nyn t hntu,
a znavm se prac, a zapomenu!
sil mue nle svtu ...
(Zaraz se.)
i ml bych si radji udlat enu?
(Znovu se vrh do prce.)
Nesmysl! Hlno, te t mm
a tisknu t dlan i koleny!
Bu muem a tvo! Bu silen a sm!
(Ruce mu klesnou.)
Ach, blb je lovku bez eny!
ALTER EGOVA ENA (vyla zpozad a vh): Alter Ego!
ALTER EGO (znovu se dv do prce): Nemm kdy.
ENA: To jsem j, Marie z Magdaly.
ALTER EGO: Coe? (Vstane.) To jsi ty? Kde se tu bere?
ENA: J se vracm.
ALTER EGO: Thni! Tady nem co hledat!
ENA: Alter Ego, ale co ze mne bude?
ALTER EGO: Zsta si s nm, s Nadlovkem!

41

ENA: J ho u nechci ani vidt!... On mne nepochopil!

ALTER EGO: Aha. Tak pro jsi za nm la?
ENA: Kdy se na mne tak bosky podval! Kdybys vdl, jak m
ocelov oi! A ty jeho hrdinsk ruce! Alter Ego, j jsem tak
neastn!
ALTER EGO: J ti nemohu pomoci. Pro se sem vlastn vrac?
ENA (vrh se na kolena): Abys mne zabil!
ALTER EGO: J? Co t to napad!
ENA: J vdla, e mne zabije! A proto, v, jen proto jsem to
udlala, abych poznala, jak mne miluje! Zab mne!
ALTER EGO: Ale ne, dej pokoj! Nemm kdy. Nu vsta, co kle?
ENA: Klem ped tebou! Ty jsi tak dobr a velik! J vdla, e
mn odpust; j ti psahm, e jsem to udlala jen proto, abys
mohl ukzat svou dobrotu!
ALTER EGO: Dobrotu? Naezal bych ti!
ENA: Ty jsi tak krsn, kdy se zlob! Bij mne!
ALTER EGO: Prosm t, nehraj komedii!
ENA: Vid, ty jsi jedin lovk, kter mne dovedl pochopit. Podej
ruku sv hn Ann; chce se s tebou rozlouit.
ALTER EGO: Kam chce jt?
ENA: Neptej se. J vm, kde tee hlubok voda. Tam za horami v
ern rokli
ALTER EGO: Hm, jdi radji dom.
ENA: J jsem tak unavena! A v, e Eva byla Adamova ena?
Pova, utekla mu s tm Nadlovkem.
ALTER EGO: Ale jdi!
ENA: Utekla; a vid, nevrtila se. Vsa se, e o tom Lilith nev; ale
j j to povm. ekni, nestskalo se ti po tv zbloudil Luize?
ALTER EGO: Ale ne. Ale ano. J jsem neml kdy.
ENA: J jsem tak rda, e jsem zase doma! To ti je tak krsn,
vracet se dom. Nevypadm stae?
ALTER EGO: Ale ne. Tak vsta u! (Pomh j.)
ENA: Mne ti tak bol nohy! Vid, to je z lsky k tob.
ALTER EGO: Ke mn?

42

ENA: K tob. Mne rozbolely a cestou zptky.

ALTER EGO: Tak poj honem; j tu mm rozdlanou prci.
(Odvd ji.)
ENA (opr se o nho): koda e se na ns nedv Lilith, vi? Ta by
koukala!
ALTER EGO: Poj!
(Zajdou. Z druh strany pichz Adam.)
ADAM: Tak co, jsi hotov? Aha, nechal toho! Vida, kamarde, tvoit
nen jen tak snadn. To se lehko ekne, stvoit nco novho
(Nad zaatm dlem.) Vdy jsem si to myslel: zaal si dlat
enskou! Ti mlad vdycky chtj rozhzet svt, a zatm jde jenom
o enskou. Ale co, jen kdy nevyhrabal Kann negace; u jsem
ml strach... Coe, j e nevm kudy kam? Bude koukat! (Klekne
k Hln stvoen a vyhrne si rukvy.) J ti uku, jak se to dl!
Ale pro kal, e u nestvom nic novho? Jen pokej!
Novho nco, honem! Ale kde to vzti?
Co hlna me v sob novho co chovat?...
To je to nejhor, kdy tvrce nhle ct,
sm o sob e zaal trochu pochybovat.
(Vrh se do prce.)
e bych to nedovedl? To se uvid!
Nemysli na sebe a dej se do tvoen!
(Zaraz se.)
Ale co i sm tvrce nco pod,
jestlie vbec vlastn novho nic nen?
(Vysko.)
Mylenko, odstup! Pivede mne veps!
Vm stvoitel sm trpt, jen ne skeps!
ALTER EGO (pichz, nesa starou Adamovu tabuli s vyhlkou
SVT MUS BTI ZNIEN): Hola, co tu m co dlat?
ADAM: Nic. Tvom.
ALTER EGO: Tady nem co tvoit! Pus, te je ada na mn!

43

ADAM: Jakpak ada? Vdy jsi tvoil te. Uka, cos udlal?
ALTER EGO: J jsem jen na chvilku odbhl; tvom, kdy chci, i ne?
Pus, j spchm!
ADAM: To m tak naspch, aby sis udlal novou enu?
ALTER EGO: Za prv ti po tom nic nen a za druh si nepotebuju
dlat dnou enskou.
ADAM: Ale jdi, tv pan se vrtila? To se divm!
ALTER EGO: Pila. Pro by nemohla pijt? To bych rd vdl, co je
na tom divnho.
ADAM: Nic. A cos j ekl?
ALTER EGO: Co jsem j ekl? ekl jsem j: Vtm t. Me pijt i
odejt, kdy je ti libo; jsi svobodn lovk.
ADAM: Jdi, to es j ekl?
ALTER EGO: Nu ovem. Te je, stvoiteli, pomr mue a eny
docela jin. Ty u nerozum novmu ivotu.
ADAM: Dovol, na tom pec nen nic novho, kdy nkomu utee
panika!
ALTER EGO: To je zsadn rozdl. Nov ena neutk. Nov ena
jde, kam chce. Tak pus, te budu tvoit j!
ADAM: A co chce tvoit?
ALTER EGO: Vc ne ty!
ADAM: M to bt lovk?
ALTER EGO: Vc ne lovk.
ADAM: M to bt bh?
ALTER EGO: dn bh. Nco vc! Nco novho!
ADAM: Co me bt novho?
ALTER EGO: Pust mne k tomu, kdy ti to eknu?
ADAM: Pustm, ale dv ekni
ALTER EGO: Tak slva! (Vysko na Hlnu stvoen.) V, Adame, co
chci stvoit? Masu! To je mj objev: stvoit davy! (Svlk kabt.)
ADAM: Davy lid?
ALTER EGO: dnch lid. Lid jsou pekonan stanovisko. Te je
ada na zstupech. (Vyhrnuje si rukvy.)
ADAM: Na jakch zstupech? Davy jsou pece sloeny z lid!

44

ALTER EGO: Nesmysl. Z lid nikdy neudl davy. Z cesty, Adame!

ADAM: Tak z eho je proboha chce dlat?
ALTER EGO: To je otzka! Jednodue z hlny. Abys vdl, j jsem
objevil docela nov metody tvoen. Me jt za pec, star
bdile! Nebo zkus, kdo z ns udl vc! Vsame se!
ADAM: Kdo vc um?
ALTER EGO: Kdo vc stvo!
ADAM: Ne, j se nevszm!
ALTER EGO: Aha, m strach.
ADAM: Oho!
ALTER EGO: Tak co, chce se se mnou mit?
ADAM: Dobr.
ALTER EGO: Dobr. (Plivne si do dlan,) Sout starho a novho
svta! Zvody v tvoen o svtov rekord! (Sesko z kupy hlny.)
Plat?
ADAM: Plat!
ALTER EGO: Tak nazdar! (Zvedne tabuli, kterou byl pinesl, a nese
ji k Hromad tvoen.)
ADAM: Co to m? Propna, kdes to vzal?
ALTER EGO: Ale nael jsem to tamhle v rot. (Pipevuje tabuli u
Hromady tvoen tak, aby j byl kryt jako ohradou.)
ADAM (te): Svt mus bti znien! M tabule! Dej to pry!
Co s tm tady chce?
ALTER EGO: Abys mn nekoukal do prce. To je tak mj vynlez:
zdrav konkurence.
ADAM (pro sebe): Svt mus bti znien! To je patn znamen!
Alter Ego, nedvej sem tuhle tabuli!
ALTER EGO: Pro? Prkno jako prkno.
ADAM: Ale ten npis se sem nehod!
ALTER EGO: Hod. Je zrovna dost velik. Tak hotovo. (Vyjde k
Adamovi a podv mu ruku.) Nu, star, podejme si ruce. ivot je
boj.
ADAM (ponkud dojat): Dkuju. Mnoho zdaru!
ALTER EGO: Bez starosti. Tak jedeme?

45

ADAM: Ne, jet ne! J se musm pipravit. Jdi na sv msto a

pokej, a eknu te.
ALTER EGO: Dobr, jen dlej. (Zajde za svou zstnu.)
ADAM: Tak, a te mu uku! Ale to nejde, sly? Mus tleskat
rukama, abych vdl, es jet nezaal!
ALTER EGO: Nu dobe, jen si posp. (Tlesk.)
ADAM (pro sebe): Te stvoit to nejlep! Zvol si tu nejvt z
nejvtch mylenek... Ale kterou?
ALTER EGO: Tak zaneme?
ADAM: Hned, hned! Musm se soustedit Ale tak nevyruuj m
pod tm protivnm tlesknm!
ALTER EGO: Vdy jsi sm chtl, abych tleskal.
ADAM: Ano, ano, jen tleskej! Honem! Nco velikho! Vdy u bylo
tolik velikch mylenek! Pro m nic nenapad? Nco, co mus
bt! (Dv se na tabuli.) Svt mus bti znien! Zloeen tabule!
Jak mm ped n tvoit?
ALTER EGO: Tak u?
ADAM: Jet ne! Hrome, co te?
ALTER EGO: Slva!
ADAM: Coe?
ALTER EGO: e jsi konen ekl te.
ADAM: Ale j jsem neekl te! To neplat! Co tam dl?
ALTER EGO: Tvom.
ADAM: Ale to nejde! J jsem jet nezaal!
ALTER EGO: Tak zani a nemluv. (Pone hvzdat.)
ADAM (vrhne se k hln na sv stran): To se ekne, zani! Ale co?
Co je dokonal? Co lidskho je bez vady? (Nech prce.) Hej, ty
tam, pro hvzd?
ALTER EGO: Aby se mi lp dlalo.
ADAM: Jak me pi tvoen hvzdat?
ALTER EGO: Pro bych nehvzdal? Hvzdej tak.
ADAM: Poslechni, tvoit, to je pmo nboensk obad! A ty si
psk jako vec. Jakpak mm tvoit, kdy mn do toho psk?
ALTER EGO: Tak tvo a nehudruj pod, star krocane!

46

ADAM: Coe jsem?

ALTER EGO: Star vypelichan krocan.
ADAM: To bych si vyprosil! (Vol rozhoen.) A ty toho tolik
natvo jako j, bude tak star krocan, ty holobrdku!
ALTER EGO: Ty u jsi hotov?
ADAM: Ne. (Vrh se do prce.) Zanu od pupku. Bicho to mus
mt, a je to co je. A pak se z toho udl... U to mm! Ale ne, pro
by to musel bt Balzac? A je to sp njak gnius inu. Nebo
radji Einstein! Hej, bude u hotov?
ALTER EGO: Kdepak!
ADAM: Aha, nejde mu to! Ale co s Einsteinem? Svt se nesprav, jeli v nm jeden Einstein! Pro se mi posmval, e dlm jen lidi? e
on tvo njak spoleensk d! Vdy j mm svj notes! J
mm pt nvrh na pt d svta! Honem! (Vynd notes a
horen listuje.) Zlat vk ? Ale ne, sp slo dv: Platnova
republika. To on jist nem! Ale on ekne: Jdi nkam, to m bt
nco novho? Radji sociln stt! Hergot, kde to mm? Proboha
jen aby mi nevzal nkterou z mch mylenek! (Listuje.) Bakunin
Marx Ale tak pesta hvzdat!
ALTER EGO: Pro bych nepskal, kdy to umm?
ADAM: Tak aspo pskej zas nco jinho!
ALTER EGO: Napak. Kad m svou psniku.
ADAM: Alter Ego, sly: Pamatuj, e na tom, co tvo, zvis osud
svta; e kad chyba, kad idea, kter se te dopust, halo,
poslouch?
ALTER EGO: Jen mluv, mn to nevad!
ADAM: Rozva dobe, co dl: me za to ruit? Ct-lijenom stn
pochybnosti, zapsahm t: nech toho! Odlo to! Sly, jen
hlupk nepochybuje! Mysli a pochybuj!
ALTER EGO: To bych byl blzen. Kdy m lovk njakou ideu,
nemus myslet.
ADAM: J mluvm k tvmu svdom!
ALTER EGO: Kdo m svou ideu, nemus mt dn svdom.
(Hvzd.)

47

ADAM: Kdybych jen vdl, co on tam dl! Stvoil bych pak prav
opak; vdycky je dobe udlat zsadn opak. Honem, co mm
tvoit? A pro vbec tvoit? Mn praskne hlava!
ALTER EGO: Haha, to se mn povedlo!
ADAM: Co to tam m? (Vrh se na kolena.) Boe, stvo nco msto
mne! Uka jet jednou, e jsi! Udlej nco! Vdycky t nazvali
Stvoitelem; tedy stvo nco velkho, nebo to aspo zkaz tomu
druhmu!
ALTER EGO: Hotovo!
ADAM (vysko): To neplat! J jsem jet nezaal! Pokat!
ALTER EGO: Doba neek. (Vyjde ze sv ohrady, nesa v nru
dutou formu lovka.)
ADAM: Co jsi to stvoil?
ALTER EGO: Tohle, paneku. (uk na formu.) Tohle jsem stvoil,
vid?
ADAM: Co je to?
ALTER EGO: Kadlub. Nov metoda tvoen. Tvoen ve velkm.
Adame, Adame, pekonal jsem t!
ADAM: K emu to je? Co to znamen?
ALTER EGO: Mj patent! Nacpe do toho hlny, foukne, hotovo.
Znovu nacpat, fouknout, hotovo! Sriov vroba! Tucet za pt
minut! Takhle se to dl, stvoiteli! Koukej! (Poraz tabuli; za n
vysko dvanct sriovch stvoenc.)
ADAM: Boe na nebi! Cos to udlal?
ALTER EGO: Adame, ped tebou stoj Masa.
ADAM: Pro jsou tak stejn? Pro jich je tucet?
ALTER EGO: To je to velik, stvoiteli. To je prv to nadlidsk. J
jsem stvoil Zstup!
ADAM: Tohle e jsou lid?
ALTER EGO: dn lid. Dav. Kouk, co? Jeden jako druh. A
vichni maj stejnou mylenku.
ADAM: Kterou?
ALTER EGO: To se uke. A je kter chce, jen kdy je stejn.
Mylenka davu je nco velebnho.

48

PRVN STVOENEC (pone se drbat; vichni ostatn po nm se

drbou na tme mst).
ALTER EGO: Vid je? Nekal jsem ti to? Dav se probouz!
ADAM: Ale pro tu tak stoj? Pro nic neeknou?
ALTER EGO: Tie, tie, rod se v nich mylenka. Masa pichz k
vdom. Sestupuje na n Due davu. Hle, hle, te zvedaj hlavy!
Te otevrou sta sly
DAV (pone unisono hvzdat).
ADAM: Co to pskaj?
ALTER EGO (v len radosti): To je m psnika! Pskaj mou
psniku! Stvoiteli, pekonal jsem t! J jsem jejich Vdce! J jsem
se stal Vdcem!
ADAM: Pro tak ki?
ALTER EGO: Protoe bt Vdcem je tisckrt vc ne bt Tvrcem,
ty blzne!
Opona

V.
T scenrie; ale msto obou domk na obzoru vlevo velik msto Alter
Egovo, nco jako Manhattan. Vpravo romantick vovit architektury
msta Adamova. Tam, kde bvala Hlna stvoen, je nyn hlubok dra. Na
portlu festony a girlandy.
ADAM:
Ejhle den sedm, hotovo je Dlo.
Te me, tvre, sloit ruce v klnu;
hle, dobr jest, co vykonno bylo.
Jen hlna dola. Nemme u hlnu.
J rozdlil ji ve dva stejn dly,
a dl kad podle vlastn hlavy;

49

my tvoili a slova nemluvili,

j tvoe jedince a on sv davy.
Jsem spokojen. Te nen chvle na to,
bych tvr dlo hodnotil a pitval;
jen smlet nemohu, e celkem vzato
ten Alter Ego hlnou pli pltval.
Jen j jsem tvoil; jeho fabrikace
nu nechci ci, e je pro koky;
ale to nen dn tvr prce,
chrlit to jako stroje na cvoky.
Bh s nm! Jsem rd, e budu zase sm.
Bvala to s nm nkdy otrava.
Rozejdem se jak Lot a Abrahm:
chce-li on vlevo, jdu j doprava.
Jsem jenom zvdav, zda sem dneska pijde;
ml by tu, chudk, na co dvat se:
zd se, e moji dob, draz lid
mn chystaj dnes zvltn ovace.
M to bt jaksi projev Stvoiteli,
adresa dk v tento velk den;
ti lid jsou tak oddan a vel...
Musm se ukrt: mm bt pekvapen.
Bojm se skoro, e mne sla zrad;
v takov chvli lovk bv mkk.
Co mohu za to, e mne maj rdi?
A Alter Ego teba pukne vzteky!
(Vstane a mne si ruce.)
Jak to den je, v plnm havm lesku!
Nco se chyst: Snad sem daj desku.
(Vstoup Alter Ego.)

50

ALTER EGO: Hola star, co tu hled? Verej den? Nebo njakou

prci? Nebo jetelov tylstek? Nem co dlat, vi? Jsi hotov,
aha!
ADAM: Jako ty, pteli, jako ty. Nae dlo je skoneno.
ALTER EGO: Co t nem! J teprve zanm.
ADAM: Tvoit?
ALTER EGO: Organizovat. Tvoit, to je organizovat. Tvoit vy
celky. To se v, ty jsi hotov; nadlal sis lid, a s lidmi se ned u
nic dlat, absolutn nic. Inu m to jako zoologickou zahradu; jen
kdy t to bav! Ale odpus, mm co dlat.
ADAM: Promi, nemm pokdy t poslouchat.
ALTER EGO: Pardon, nerad bych t zdroval.
ADAM: Bylo by to tak zbyten. (Odchz co nejdstojnji.)
ALTER EGO (dv se za nm):
Je mi lto; ale povm to krtce:
piplal se s tm a je to jen pro koku.
To pece nen dn ist prce
kad kus lepit tak jako vnoku.
(Usedne.)
Nemm ho nerad; nebval zl ten dda.
Peji mu pokoj a tisc zlatch let.
Dlal, co uml; ale stokrt bda,
pro si jen umanul mt svj vlastn svt?
Adame, povz, jak se spolu sn
tvj svt a mj? Co na to ekne mi?
Pteli, to u nen v moci na:
co tvome, je silnj ne my.
Hm, mohl by vidt, kdyby tu zstal dle,
jak mnoho, jak vecko v irch masch platm.
Chtj tu slavn uctt svho Stvoitele...
U nesou desku. Lpe, kdy se te ztratm.
(Odejde. Scna je chvilku przdn.)

51

HLASY ZA SCNOU (vlevo): Pozor: Hej -rup! Hej rup! Hej rup!
Pohov!
HLASY ZA SCNOU (vpravo): love, pus to! Ne, zdvihni to!
Tramtarra ratata! To je patn! Z cesty! A dzum a dzum a
tydlitadli! A to nerozbijete!
HLASY ZA SCNOU (vlevo): Pozor: Hej- rup, hej- rup! Hej rup!
Pohov!
HLASY ZA SCNOU (vpravo): Jak to strk? Mli jste vzt
sochory! Vozek! Popruhy! Hevery! Pozor, pad to!
Pozor!! Pozor!!! Tak honem! Pomalu! Dopedu! Dozadu!
HLASY ZA SCNOU (vlevo): Pozor: Hej rup! Hej rup! Hej- rup!
(Vejdou Alter Egovi lid, krtce se nazvajc AE, a nesou na
popruhch velikou desku, na n je vyryt npis ZDE BYLO
VYKONNO DLO STVOEN. Vichni jsou odni stejn,
vichni v khaki overalech, vichni s tout tv, je nsledkem
jist standardn idealizace je ponkud bezvrazn.)
HLASY ZA SCNOU (vpravo): Jet kousek! Nechme to tady!
Vc napravo! Vc nalevo! To je patn! Tahej! Strkej! Pus!
J to udlm sm! (Na scnu se vyval chumel Adamovch lid,
kte nesou, tahaj, strkaj a poupuj velikou desku, na n je
vyryt npis ZDE BYLO VYKONNO DLO STVOEN. Jsou
ovneni, nkter m v ruce thyrsus, jin loutnu, jin uen
foliant, jin mv svazkem bsn; kad je jinak odn, ten v
antickm chitnu, onen v kroji minstrela, jin jako Ongin, jin v
modernch atech; ten je hol, onen vlasat, tet s vlajcm
vousem, ten plav, onen ryav, jin opt ern; zkrtka velmi
pestr a iv spolenost,) Tak up! Tam ne! Perazte to!
PRVN AE: Hej vy, co to sem nesete?
PRVN MU ADAMV, podle vech znmek Rtor: Coe?
Koukejte, tady jsou AE! (Kik a smch u lid Adamovch.)
DRUH AE: Co tu chcete?
DRUH MU ADAMV, patrn Poeta: A co je vm po tom?
TET MU ADAMV, asi Vdtor: Co vy tu chcete?
TVRT MU ADAMV vypadajc jako Romantik: Jdte odtud!

52

VICHNI AE: Jdte odtud!

PT MU ADAMV, nejspe Hdonik: A napr!
EST MU ADAMV, asi Filozof: Dovolte, j jim to vysvtlm!
Pnov
RTOR: Jmnem nroda Adamova
ROMANTIK: dn ei! Vyhodit je!
VDTOR: Prosm o slovo!
POETA: My tu mme mt slavnost!
HEDONIK: Dob lid
ROMANTIK: Vy jste ns pili vyprovokovat!
(Kik Adamovch lid.)
RTOR: Pnov z druh zem, jeliko tu podme odhalen desky

POETA: s recitac
FILOZOF: a pednkou
RTOR: dme vs, abyste se vzdlili!
ROMANTIK: Ven s nimi!
(Kik, trouben a pskn.)
AE: Pnov! (Hluk se uti.) AE masy sem pichzej konat AE
manifestaci.
RTOR: Koukejme, a jakou?
PRVN AE: AE lid sem pichz zasadit pamtn desku.
VICHNI AE: Zde bylo vykonno dlo stvoen!
(Uasl pauza.)
VDTOR: Ale dovolte, vs pece Adam nestvoil!
DRUH AE: Ne. Ns stvoil Alter Ego.
VICHNI AE: Ns stvoil Alter Ego.
FILOZOF: Stvoil? Vs e nkdo stvoil?
ROMANTIK: Oni si mysl, e jsou stvoeni!

53

HDONIK: Za je vs tucet?
(Kik a vsmn hoh.)
RTOR: Ale pnov, to je omyl! Vy pece nejste stvoeni!
POETA: Vy jste konfekce!
ROMANTIK: Vy nejste dn originly!
HEDONIK: Vy jste jenom numera!
VDTOR: My s vmi vbec nemluvme!
ROMANTIK: Vy stdo!
POETA: Vy hlinn hrnky!
FILOZOF: Vy padlky!
PRVN AE: Dost! A co jste vy?
RTOR: My jsme prav lid.
ROMANTIK: Osobnosti.
FILOZOF: Due.
POETA: Obrazy bo.
PRVN AE: Vy jste praiv peitek.
RTOR: Coe jsme?
PRVN AE: Makary.
VICHNI AE: Blzni.
PRVN AE: Star vete.
VICHNI AE: Humbuk.
PRVN AE: My jsme Nov svt.
VICHNI AE: Ns stvoil Alter Ego.
PRVN AE: My jsme tvr revoluce.
VICHNI AE: My jsme Masa.
PRVN AE: Adam je poraen.
VICHNI AE: A jde do hje!
(Straliv kik na stran Adamovch lid. Je slyet vkiky jako
Na n! Sprosci! Zabte je!)
RTOR (peki vechny): Ticho! Ptel, stala se nm stran
urka. Tady ty hlinn potraty
POETA (peki ho): Alter Ego je fuer a podvodnk!

54

VDTOR: A ije Adam!

VICHNI AE: A ije Alter Ego!
ROMANTIK: ete je! Mate je!
RTOR: Pnov, jen klid! Pili jsme sem zasadit nai desku
DRUH AE: Sem pijde nae deska!
VICHNI AE: Nae deska!
VDTOR: Adamova deska!
FILOZOF: A dn jin!
HEDONIK (dupne): Thnte!
VICHNI AE (dupnou): Thnte!
ROMANTIK: Hur za Adama!
VICHNI AE: Hur za Alter Ega!
NADLOVK MILES (zjev se nad nimi: m eck opnky, kolem
bok jeskynn koiinu, v ruce kop, husarsk kabt a generlsk
klobouk s vlajcmi pry): Te! Na n!
VICHNI AE (ponou hvzdat Alter Egovu psniku).
ADAMOVI LID (v zmatenm bojovnm ryku): Ha! Hur! Na n!
(Oba tbory se na sebe vrhnou, AE zprvu pskajce v sevenm
iku, Adamovi lid pak s vtznm evem, vdy jeden na
jednoho. Mela, vichni se vlej a kutlej po zemi, navzjem se s
velkm kikem rdousce.)
NADLOVK (dv se na to se zejmou nelibost. Vyjme palku a
zahvzd): patn! To nen dn boj! Pestate!
(Zpasc, zaraeni tmto zsahem, se poutj a povstvaj, kad
se vraceje na svou stranu.)
PRVN AE: Kdo je to?
RTOR: Co to znamen?
(Mruen a povyk.)

55

NADLOVK (nad nimi): Ticho! Kolosln patn, pnov. Musm

bohuel ci: to nebyla dn vlka, to byla rvaka. Tak se to
nedl.
ROMANTIK: Co vm je po tom?
NADLOVK: Drte laskav hubu. Vstupte do ady, pane! Zkryt!
Vy nevte, co je zkryt? A potom chcete bojovat pod praporem
vlasti?
POETA: My nejsme dn vojci!
NADLOVK: Protoe nejste dn ozbrojeni. Muste dostat
uniformy. Muste se ozbrojit.
VDTOR: Ale my jsme sem pili jen zasadit desku!
NADLOVK: Zasadte sem jinou desku. Pamtnk vtzstv.
Pomnk padlm. Poloili ivot na poli cti nebo nco podobnho.
Tak se to dl.
ROMANTIK: To je pravda! Bme se ozbrojit!
POETA: Do zbran! Hur!
ADAMOVI LID (s velikm kikem): Hur! My jim dme! Do
zbran! (B k svmu mstu.)
NADLOVK (k AE): A vy nic? Muste se ozbrojit. Kad dest
bude are. Rovnost se zruuje! Rozumli?
VICHNI AE: Rozumli!
NADLOVK: Tedy elem vzad! Pochod! Lev! Lev! Lev!
(Vichni AE pochodem vlevo.)
NADLOVK (sm): Uf, pchnou jaksi. (Vynd zpod kabtu vj a
ovv se.) Je dusno, bude bouka. J pinm poselstv sly.
(Vzdlen hmn.)
ADAM (vrac se zprava): Jak se ten krsn den zakalil! Zvedaj se
mraky a zan hmt. Kde jsou moji lid? Pro mne nehledaj?
Aha, tady pinesli desku, m drah dti; ekal jsem to. (te.) Zde
bylo vykonno dlo stvoen. Jak je to krsn a prost

56

eeno! A co je tohle? Druh deska! Copak mn chtj zasadit dv

desky? (te.)
Zde bylo vykonno dlo stvoen. To je zvltn!
NADLOVK: Zde byl stvoen boj.
ADAM: Coe?
NADLOVK: Ta druh deska nen pro tebe.
ADAM: Pro koho tedy?
NADLOVK: Pinesli ji ti druz.
ADAM: Ti druz? To je nesmysl. Ti druz mn pece nepostav
desku!
NADLOVK: Tob ne, ale tomu druhmu.
ADAM: Komu? Alter Egovi? To je vast. Alter Ego pece nic
nestvoil! Kdo jsi? Pro tu jsou polapan vnce? Co se stalo?
NADLOVK: Toho dne, kdy bylo vykonno dlo stvoen, vypukla
vlka. J jsem stl na prahu djin. Pod mm osobnm dohledem
se zrodila historie.
(Hmn.)
ADAM: Co to znamen?
NADLOVK: Zatek. Tvoji lid se bili patn; dn vcvik,
dn disciplna a prozatm dn padl.
ADAM: Coe? Moji lid se utkali s... tmi druhmi? Dolo k
njakmu boji? Kdo tm byl vinen? Kdo je v prvu?
NADLOVK: V prvu je ten, kdo vyhraje. Ti druz mli ovem
slabou pevahu; je to lep materil.
ADAM: Le! Moji lid jsou lep! Jsou schopnj! Jsou dokonalej!
NADLOVK: dn zkryt. Kad stoj, jak chce, a kad m sv
mnn.
ADAM: Protoe kad z nich je osobnost!
NADLOVK: To se d napravit. Jen je nandat do uniforem! Dt
jim spolenou mylenku! Strit jim do ruky prapor! Dostanou
zbran a heslo. Hotovo. Tak se to m dlat, Stvoiteli!
ADAM: A tomu ty k tvoen?

57

NADLOVK: Tomu j km abrichtung. Mus se stvoit nrod.

Mus se stvoit e. To je smysl tto vlky.
(Hm.)
ADAM: Jak vlky? Kdo vlastn jsi?
NADLOVK: J nesu poselstv sly.
ADAM: Aha... ty jsi... jake se jmenuje? U to mm, Miles.
NADLOVK: Mller. Nadlovk Mller m jmno. Mu inu.
Instruktor heroismu.
ADAM: U vm. A co dl... Eva?
NADLOVK: Tlesnou kulturu. Rytmickou gymnastiku.
ADAM: A moji lid e byli napadeni tmi fanatiky? J vm, to je ten
Kain na ns potval! Ale j si to s nimi vydm!
NADLOVK (ist si kopm nehty): Nedaj se.
ADAM: Tak na n polu sv lidi!
NADLOVK: Tomu se k vlka!
ADAM: Ne, tomu se k obrana! J nechci vlku!
NADLOVK: Jest vlka. Me jt dom, Stvoiteli!
(Rostouc hmn.)
ADAM: A mysl, e j to dovolm?
NADLOVK: Stvoitel tu nem co porouet. Tebe se nikdo nept.
ADAM: Kdo tu tedy bude porouet?
NADLOVK: Ten, kdo tu bude vldnout. Ten, kdo vyhraje. Stvoit
svt, to nic nen. Svta se mus dobt. Uka, kdo s koho! Te
zkus, co dovede!
ADAM: Co dovedu?
NADLOVK: Nic. Bt Stvoitelem, to je pasvn a odbyt role. Jsi
vyzen, star fosile! Zalez do pravku, Stvoiteli: prv vypukly
djiny.
ADAM (rozzuen): Coe? J ti uku djiny! (Vysko nahoru, vyrve
mu z ruky kop a mlt jm do nho.) J e jsem vyzen? Chce

58

vidt, co dovedu? Tum! Na! (ene ho ped sebou.) e tu

nemm co porouet? Ty lenochu! (ene ho za scnu.) J ti vyenu
vlku! Na! Na! Tum! (Kik se vzdaluje.)
(Boue se rozpout. Pon pret.)
HLAS ADAMV (opt ble): A pozdravuj Evu, ty tatrmane!
(Hm.)
ADAM (vrac se, opraje se o kop): Uf, dostal! Jak je to krsn,
nkoho zmltit! To je zvltn: nikdy pi tvoen jsem se nectil tak
siln. (Usedne v deti a oddychuje.) Deska Alter Egovi! Moji lid
napadeni! A to si mm nechat lbit?
(Blesk a zaburcen hromu.)
ADAM:
Jake! To vojna? Mn z toho hlava puk.
Osv mi elo, deti pesladk!
Pro stvoitele jsou to pece jen jist muka,
sv vlastn dlo poslat na jatky.
(Hm.)
Stvoil jsem, ano; ale t by bylo
koukat, aby se vechno zas nerozbilo,
chrnit sv dlo... Ale copak mohu?
Vdy to se nepovedlo ani dnmu bohu!
(Blesk a hrom.)
O slvu kdybych stl, mohl bych vlit smle,
dobvat a tvoit djiny.
Ale mn stail prost dl stvoitele,
schlen a tie tvoit ze hlny...

59

Ulev mi, boue!

(Hrom burc.)
ALTER EGO (vt se na scnu): Kde je? Kde jsou? Aha, tady je! A
ozbrojen! Te je vidt, kdo se chystal k vlce! Tady je dkaz, kdo
zaal!
ADAM (vstane): Alter Ego, aluji t, e jsi napadl m nevinn lidi.
Moji lid sem pili s pamtn deskou
ALTER EGO: To je le! Moji lid sem pili s pamtn deskou, a ta
tv horda se na n vrhla
ADAM: To je le! Ty jsi na ns potval ty sv mameluky
ALTER EGO: Adame, ty jsi star padouch!
ADAM (hod mu kop pod nohy): To si vyd nae nrody!
ALTER EGO: My vs vyprskme!
ADAM: My vs rozsekme!
ALTER EGO: My vm opovdme vlku!
ADAM: A tak my tak! Hrom do vs!
(Ude hrom, lijk.)
ALTER EGO: Adame, tm okamikem s tebou peruuji styky!
ADAM: J tak. A kvli tob tu moknout nebudu. (B do dry,
kter zstala v zemi na mst Hlny stvoen.)
ALTER EGO (za nm): To nen tv dra! J mm na ni stejn prvo
jako ty! Ven z n!
ADAM (v de): A napr!
ALTER EGO: Ven! J se chci schovat!
ADAM: Co mn je po tom? Schovej se!
ALTER EGO: Kdy je tu jen jedna dra, mus jeden z ns ven!
ADAM: Kdy je tu jen jedna dra, meme v n bt oba.
ALTER EGO: Oba dva? Jak to?
ADAM: Tady je msta dost.
ALTER EGO (leze do dry): Abys tedy nemyslel, e se t bojm.

60

(Blesky, burcen a lijk.)

ADAM: To je ale bouka!
ALTER EGO: Je.
(Hromov rachot.)
ADAM: Takov jet nebyla.
ALTER EGO: Vak u se dlouho chystala.
(Vichr a lijk.)
ADAM: Sedni si tuhle, tady je sucho.
ALTER EGO: Ale to u je na tv plce.
ADAM: To je jedno, jen si sedni.
ALTER EGO (used): J bych t nerad obtoval.
ADAM: Hlouposti. Mn vbec nepek.
(Slab zahmn.)
ALTER EGO: To je ale pval!
ADAM: Je. To dl dobe itm.
ALTER EGO: Nesmysl. ito u m dost, ale epa potebuje.
ADAM: dn epa. Brambory.
ALTER EGO: Brambory taky.
ADAM: A epa taky.
(Boue se vzdaluje.)
ADAM: Hm. A jak se da u vs?
ALTER EGO: Dkuji. Ujde to.
ADAM: Jen kdy nespadly kroupy.
ALTER EGO: Zrovna jsem si to myslel. U pr m.
(Boue doznv.)

61

ADAM: Ale pkn se ochladilo.

ALTER EGO: Vak u bylo pli dusno.
ADAM: To jde na nervy. Protos byl tak podrdn.
ALTER EGO: Dovol, j e jsem byl podrdn? Tys pece zaal!
ADAM: Nemluv! J pece proti tob nic nemm.
ALTER EGO: To jsem rd; vid, j myslel Koukej, u svt slunce.
(Pta zpv.)
ADAM: Nepjdeme trochu ven?
ALTER EGO (vstv): A za tebou, Adame.
ADAM (vyjde z dry): Podvej se, Alter Ego, duha! (Odstrkuje nohou
kop pohozen na zemi.)
ALTER EGO (odstrkuje kop jet dle): A nahoe druh! Koukej,
dv duhy nad sebou!
ADAM (nad Alter Egovou deskou): Tak tohle je tv deska?
(Ohmat ji.) Solidn. Z eho je?
ALTER EGO: Ze uly myslm. Ale tv je vkusnj, takov umleck.
ADAM: Tv zase vc vydr. To je dlo! Me mt ze svch lid
radost, Alter Ego.
ALTER EGO: To mne opravdu t, Adame. Kdy to ekne takov
odbornk jako ty...
ADAM: V, asto si km, e to nen zl, udlat vechny lidi stejn.
Kdy jich je vc pohromad, tak to prokoukne, v? A pak je to
rychlej prce. M to nco do sebe.
ALTER EGO: To m; ale udlat kadho jinak, to tak nen zl. Je v
tom tolik rozmanitosti a npad... Ty jsi vlastn umlec, Adame,
to je to. M to pkn!
ADAM: Co o to; ale ta tv standardizace m tak svou krsu. Je v
tom d, je to praktick a je to modern. Tys na to el zkrtka
vdeckou metodou. Inu je to pokrok.
ALTER EGO: Ale tvj idel byl zase takov kulturn, v? ekl bych
antick. Ty jsi vlastn splnil vn sen lidstva. J jsem rd, e se ti
to tak povedlo.

62

ADAM: Mj drah Alter Ego!

ALTER EGO: Mj drah Adame! (Obejmou se.)
ADAM: Pokej, j ti nco eknu.
ALTER EGO: Ne, j ti to eknu. My jsme se vlastn mli spojit.
ADAM: Prv; my jsme mli tvoit spolen.
ALTER EGO: Ty, takov umlec, bsnk a socha, prav tvrce
ADAM: A ty, takov vdecky mozek a organiztor! Pedstav si, co
jsme mohli stvoit
ALTER EGO: kdybychom si do toho navzjem mluvili!
ADAM: To se rozum. Diskuse, to je zklad veho.
ALTER EGO: Ale ne; hlavn je vzjemn kontrola.
ADAM: Ale nejdv by musel bt spolen program.
ALTER EGO: Nesmysl. Nejdv by musel bt kontrakt, a dost.
ADAM: Prosm t, hdme se vlastn, nebo jsme zajedno? J km,
e jsme mli tvoit spolu, svorn a v souladu.
ALTER EGO: To je prv to, co km j. Ty bys tvoil
ADAM: a ty organizoval
ALTER EGO: n spolen svt.
ADAM: Mj dobr Alter Ego!
ALTER EGO: Mj drah Adame! (Obejmou se.) Posly, nemohli
bychom to jet jednou zkusit?
ADAM: Tvoit spolen? Mohli. Jene j u nemm hlnu.
ALTER EGO: J tak ne. Ani petku.
ADAM: To je koda.
ALTER EGO: Je. V, kdybychom tak aspo jednoho lovka mohli
stvoit spolen.
ADAM: Oba stejnm dlem.
ALTER EGO: Prv. Aby ml nco od tebe a nco ode mne.
ADAM: Aby to byl takov prostednk mezi tvm a mm svtem.
ALTER EGO: Aby byl doma u ns obou. J bych chtl, aby ml tv
oi.
ADAM: A j zase, aby uml tvou psniku.
ALTER EGO: Pedobr Adame! (Obejmou se.) Byl by to takov
andl lsky, vi?

63

ADAM: A posel mru, krsn jako Ariel

ALTER EGO: Kdy na nj nemme hlnu! Opravdu u nem ani
krtinu?
ADAM: Nemm. Jen takov zbyteek v jeskyni. V, tu hromdku,
cos na n sedl.
ALTER EGO: Ty, snad to sta na drobet menho lovka?
ADAM: Co t nem! St na slabou tetinu. Poj se podvat.
(Oba vstoup na kraj jeskyn.)
ALTER EGO: M pravdu; z thle hromdky bys ani psa nestvoil.
(Kopne do hromdky.)
HROMDKA (zave): Au!
ALTER EGO (usko): Co je to?
ADAM (ustupuje): Kdo je to?
ZMETEK (vyvstv z hromdky): To jsem jenom j, vanosti.
(Kch.)
ALTER EGO: Kdo jsi?
ZMETEK: J mm hlad.
ADAM: Kde ses tu vzal? Kdo t stvoil?
ZMETEK: Nikdo, blahorod. Prosm j jsem se stvoil sm.
ADAM: To je drzost! Nikdo se neme stvoit sm!
ZMETEK: J za to nemu, vanosti. Kdy von ten kopanec bolel.
ALTER EGO: Ale kde se v nm vzal dech ivota?
ZMETEK: Tady, vae milosti. (Uhod se do bicha.) Zakruelo mn v
aludku, a bylo to. Hlad mm, prosm pkn.
ADAM: Je to ale bdn zmetek! Vem si ho, Alter Ego; je tvj.
ALTER EGO: Dkuju, jen si ho nech; beztoho vylezl z tv hromdky
hlny!
ADAM: Ano; ale tys na n sedl! Tys ho stvoil!
ALTER EGO: Vyprouju si podobn narky! J netvom blechy a
jedince jako nkdo! Zmetku, pjde tady s tm pnem, rozum?
ZMETEK: Prosm, vanosti.

64

ADAM: Opova se, Zmetku! Jdi si s nm! On je tvj pn, protoe on

byl prvn, kdo ti dal kopanec.
ZMETEK: Zrovna do eber, blahorod.
ALTER EGO: Dostane druh, nepjde-li, kam pat! J s nm nemm
co dlat. A ostatn urky, Adame, si vydme jinak! (Rychle
odchz vlevo.)
ADAM: K slubm, pane! My vs u vyplatme za vae
nestydatosti! (Odchz vpravo.)
ZMETEK (Sm): A najst mn ned dnej? (Drbe se.) Zmetku, starej
se sm!
Opona

VI.
T scenrie s obma msty na obzoru. Vpedu dra v zemi, je
zstala po Hln stvoen; ale jsou nkter zevn znmky, e dra
je obvna. Trochu prdla na e, nco smet na zemi; vedle
dry koz ohrada, jej stny jsou jednak z pamtnch desek s
npisem ZDE BYLO VYKONNO DLO STVOEN, jednak z
Adamovy tabule s npisem SVT MUS BTI ZNIEN.
Prvn rann svit ped slunce vchodem.
ALTER EGO (zleva s kufkem v ruce): Nikdo mne nevidl.
(Rozhl se.) U jsem tu tolik let nebyl...
ADAM (zprava s kufkem v ruce): Tak jsem tu zas. Cel svt jet
sp. Jen stvoitel bd
ALTER EGO: Hola, je tu nkdo?
ADAM: Stj, kdo tu?
ALTER EGO: Snad to nejsi ty, Adame? (Schov kufk za zdy.)
ADAM: Alter Ego? Co tu hled tak asn? (Rovn schovv svj
kufk.)
ALTER EGO: Hm, j jen tak. Trochu se nadchat vzduchu. A ty?

65

ADAM: J mm patn span. A tak trochu bloumm (Pauza.) Ty

u jde dom?
ALTER EGO (sedne si na kufk): Ale ne; tady je tak sv vzduch...
(Pauza.)
ADAM (rovn si sedne na svj kufk): J jsem tu toti... hledal
samotu. (Vzdychne.)
ALTER EGO (odsedne kousek dl): J t nebudu ruit. (Pauza.)
Adame, m snad njak starosti?
ADAM: Ale ne. Vechno v podku... (Hluboce vzdychne.) To u
v, e mn odela Lilitka?
ALTER EGO: Slyel jsem. Upmnou soustrast, Adame. A co se j
stalo?
ADAM: Nic vlastn. Chtla jen zhubnout... Pod si myslela, e jsem
ji stvoil pli tlustou. A ekni: byla tlust, nebo ne?
ALTER EGO: Nijak pli. Naopak.
ADAM: Tak vid, a nedala si ci. Hubla, hubla, a jednoho dne
zhasla.
ALTER EGO (vzdychne): Lid jsou vn nespokojeni. Moje ena...
tak odela.
ADAM: Zemela?
ALTER EGO: Ne, je iva.
(Pauza.)
ADAM: V, snad je to n osud. Kad stvoitel mus bt nakonec
sm a sm.
ALTER EGO: Je to tak, Adame. Sm a sm. Je to nevdn povoln.
ADAM: M pravdu. Lid jsou nevdni.
ALTER EGO: A vrtkav. Jednou chtj to a podruh prav opak
ADAM (pisedne bl): a nikdy se jim nezachov. To je to
nejhor. J sice si nemohu nakat...
ALTER EGO: J tak ne, Adame. Naopak.

66

ADAM: J ti jsem u svch lid nesmrn populrn. To bys ani

nevil: do ohn za mne pjdou. Vdy to v sm: tolikrt
bojovali s tvm nrodem... a s takovm nadenm...
ALTER EGO: Ovem posledn jsme zvtzili my.
ADAM: To je jedno. Pedtm zase my a jindy zase vy; to m pod
pt. Nakonec to je, jako by nikdo nevyhrl a nikdo neprohrl;
jenom se lid za nco bili.
ALTER EGO: A vdycky za nco velikho: za est, za vru, za tebe,
za vlast...
ADAM: Pokud se za nco bij, uznvaj nco velikho. To je to, Alter
Ego; a proto jsem jim nebrnil, kdy troubili do boje...
ALTER EGO: Ba, byly to velik doby.
ADAM (vzdychne): Zlat asy. Ale co chce? Svt se mus vyvjet.
Chtj-li te nco jinho, dobr; to je logika djin.
ALTER EGO: V, je to vlastn pokrok: nejdve se nae nrody
perou, a pak se chtj sbratit. Ale pro to u erta dlaj za naimi
zdy?
ADAM: To je to. Copak my bychom jim v tom pekeli? Vdy je to
nae star mylenka, spojit se! Pamatuje se? Bylo to prv tady
ALTER EGO: Jak bych se nepamatoval, dobr Adame!
ADAM: A te se tu sejdou oni, aby to provedli jako pevrat!
Mimochodem, tebe pr pi tom chtj jaksi sesadit.
ALTER EGO: Toti j nevm, jsi-li dobe informovn. Jde pr hlavn
o tebe.
ADAM: To je omyl; j u se dvno drm v stran... ovem
dobrovoln. J jim jako stvoitel naprosto nestojm v cest.
ALTER EGO: Docela jako j. A pak, mn jde o princip. I kdyby mne
prosili, abych zstal, eknu: Ne. Vldnte si sami. J u jsem sv
vykonal.
ADAM: Sprvn. Ale j se jen bojm, aby se nezhroutila vechna
autorita, a my tu nebudeme. Nco by tu mlo zstat.
ALTER EGO: Prv. Nco, co by je vzalo.
ADAM: Nco, co by ctili.
ALTER EGO: Nechce k nim promluvit, a se sejdou?

67

ADAM: Ne. J se jim chci zjevit.

ALTER EGO: Jako volebn kandidt?
ADAM: Ne, jenom jako Stvoitel. Tady, v t jeskyni, na Svat pd
stvoen!
ALTER EGO: Abys vdl, j jsem si to tak pipravil. Mm to s
sebou.
ADAM: Njak proslov?
ALTER EGO: Ne, ale aty. Pevlek, v? Abych se jim zjevil v roue
Stvoitele. Jet nikdy jsem to na sob neml.
ADAM: A jakou ltku sis vybral?
ALTER EGO: Modr hedvb. Je to prost a dstojn. Jen sem tam
pr stbrnch hvzd... A ty?
ADAM: erven brokt. Purpur se zlatem, to je takov slavnostn. A
pak jsou to jaksi barvy ivota.
ALTER EGO: To nen zl. Modr se stbrem snad psob trochu
smutn.
ADAM: Ale zato je to hodn nadpozemsk. Ty se jim zjev dv, e?
ALTER EGO: J nevm, j bych radji pokal
ADAM: Posly, mli bychom se jim zjevit souasn! Jako spojen
Stvoitel spojenmu svtu!
ALTER EGO: Drce se za ruce.
ADAM: A j eknu: Pokoj s vmi.
ALTER EGO: A j: Vn mr vm neseme.
ADAM: Toto je posledn akt stvoen: svt budi sjednocen!
ALTER EGO: Bu dovreno tvr dlo. Lidstvo je vykoupeno.
ADAM: Amen! Alter Ego, to bude velebn. Myslm, e by tu pak
mohli... a pmo mli... postavit chrm.
ALTER EGO: Chrm Stvoen.
ADAM: A my bychom v nm doili v klidu sv dny
ALTER EGO: a nkdy bychom se jim zjevili
ADAM: ale jenom zdlky, v? Zblzka to nen tak j nevm, jak
bych to ekl.
ALTER EGO: Prv. m budeme od nich dl, tm se jim budeme
zdt vt.

68

ADAM: A tohle msto mus bt posvtn a zapovzen. Sem se

budou smt piblit jen urit zasvcen lid
ALTER EGO: a za uritch obad.
ADAM: Tm ovem nemyslm, e by to mli bti kn. J nemm
rd popy.
ALTER EGO: J tak ne; ale bude to nco podobnho.
ADAM: A my musme bt nco jako vy a nadzemsk bytosti. J
tm ovem nemyslm bohy.
ALTER EGO: To se rozum; ale nco podobnho.
ADAM: Prv. J to, v mi, nemnm z njak osobn jeitnosti.
ALTER EGO: J tak ne. Prost je to v zjmu lidstva.
ADAM: Tak jest. Aby mli k emu se modlit.
ALTER EGO: A aby byli dtmi bomi. Ale u se tu brzo sejdou;
mli bychom se pestrojit.
ADAM: Tady v t jeskyni. A pak se zjevme v jejm st
ALTER EGO: ruku v ruce. Poj, pomohu ti strojit se.
ADAM: A j tob.
(Jdou k jeskyni.)
ALTER EGO: Ale tady to njak divn pchne.
(Vejdou dovnit.)
ADAM (uvnit): Nkdo tu je!
ALTER EGO (uvnit): Njac lid!
ADAM (uvnit): To nejsou lid!
(Oba prchaj ven zejm zmateni.)
ALTER EGO: Vidl jsem tam nco ohromnho. Bylo to asi
sedmkrte tak velk jako lovk.
ADAM: Hemilo se to nad ohnm. Vidl jsem sedm hlav. Je to
pern.
ALTER EGO: Vidls, jak tomu jiskily oi?

69

ADAM (vol): Hej, netvore, a jsi co jsi, vyjdi ven!

ALTER EGO: Vylez, stvro podzemn! Ven, obludo!
ADAM (tie): Sly? Nco se tam hbe!
ALTER EGO: U se to val ven. Vystup na svtlo, behemote!
(Vyjde otrhan kloue.)
ADAM: To nen to, co jsem tam vidl. Co jsi?
ALTER EGO: Neum mluvit? Jak se jmenuje?
(Vyjde druh dt.) .
ADAM: A co je tohle?
(Vyjde tet dt.)
ALTER EGO: Jet jeden kus?
(Vyjde tvrt dt.)
ADAM: Tak u dost!
(Vyjde pt dt.)
ALTER EGO: To u pestv vecko!
(Vyjde est dt.)
ADAM: Hola, je tam jet nkdo?
HLAS: J, vanosti.
ADAM: Jak j?
HLAS: Zmetek. (Zmetek vystoup z jeskyn.) Brtro, pni. Dti,
utete si nos a pozdravte.
ADAM: To jsi ty, Zmetku? Ty jsi iv? Co tu dl?
ZMETEK: Co mm dlat, blahorod. ivm se.
ALTER EGO: A co je tohle?

70

ZMETEK: Haranti, milostpane.

ADAM: Tolik dt? Kdes to vzal? A kde m enu?
ZMETEK: Prosimich, chudej m dycky mlad, e jo.
ADAM: Vdy jsme ti dnou enu nestvoili!
ZMETEK: Vanosti, chudch nikdo nestvoil, kdepak! Ten je jen tak.
ALTER EGO: Ale kdes nael enu? Ty dti pece musels mt se
enou!
ZMETEK: No, nco seenou ty dti a nco seenu j prosm.
ALTER EGO: Ubok, je to idiot.
ZMETEK: Hned, vanosti, jen co se postarm vo ty zmetky. (Pr
rychlch pohlavk.) Tak ty vem tohohle a pude na brambory. Ty
hldej tohohle a ty natrh koze trvu. Ty de na houby a ty na
rot. Tak sypte!
(Dti se rozbhnou s hurnskm kikem.)
ADAM: Zmetku, jaks piel k tolika dtem?
ZMETEK: Ani nevm, milostpane. Vona je tam tma.
ALTER EGO: Kde? Tady v t de? Copak vy tam ijete?
ZMETEK: Jo, ns nechtj tam ani tam. (Ukazuje na ob msta.)
ADAM: A m se vlastn iv?
ZMETEK: Jak se co najde, blahorod. Zmetek udl vecko. Mm
vozit hnj? Mm tpat dv? Mm zakopat mrtvho psa? Hned
to bude.
ADAM: Ne, nepotebujeme nic. Nebo pokej, sejdou se tu lid z
obou mst, rozum? Ml bys tu trochu poklidit.
ZMETEK: Jo. J zametu.
ALTER EGO: A my se zatm uchlme do jeskyn
ADAM: A potom vyjdeme na prh
ALTER EGO: a v tu chvli, Zmetku, zapl ped nmi hrst prku.
Je to jenom bengl.
ZMETEK: To bude moc krsn, vanosti.
ALTER EGO: Prv. Dones nae zavazadla do jeskyn.
ZMETEK: Jo. (Chop se obou kufr a odnese je do jeskyn.)

71

ADAM: To je stran! K emu je na svt takov holota?

ALTER EGO: K niemu. To ani nepat do dla stvoen.
ZMETEK (vrac se z jeskyn): U je to tam.
ALTER EGO: Dobr. A sem pijdou lid, zmiz do jeskyn,
rozum? Poj, Adame!
(Oba zajdou do jeskyn.)
ZMETEK (chpe se kotte): Ukli, zame, dones, zmiz! Zmetek m
dycky co dlat. (Drbe se.) Jen kdyby tu nebylo tolik blech. Aha,
u dou; Zmetku, zmiz! (Zaleze do jeskyn.)
(Zprava vejdou rzn Adamovi lid.)
PRVN MU Rtor: Je as.
DRUH MU Vdtor: Kde jsou?
(Zleva vejdou Alter Egovi lid.)
PRVN AE: Je as.
DRUH AE: Zde jsme.
ADAMOVI LID: Zdar, kamardi!
VICHNI AE: Zdar!
RTOR: Jste vichni?
PRVN AE: Vichni. Zanme.
RTOR: Dobe. (Vystoup na zven plat.) Vem revolun zdar.
VICHNI: Zdar!
RTOR: Kamardi! Delegti! Ti se vs, mme-li tuto historickou
schzi zahjit obvyklmi formalitami, jako je zkoumn plnch
moc, volba prezidia a tak dle.
ADAMOVI LID: Nen teba!
VICHNI AE: Zanme!
RTOR: Souhlasm s vmi. Kamardi, nepili jsme debatovat. Pili
jsme stvoit nov svt. Ve je domluveno, zbv jednat.

72

PRVN AE: Podvm nvrh: Aby padly hranice. Aby se obanae

osvobozen nrody spojily. Aby bylo smeteno ve, co je dl.
VICHNI: Pijato.
VDTOR: Podvm nvrh: Aby byl sesazen Adam, vulgoStvoitel.
Nebude dnho Stvoitele. Bajka o stvoen budi prohlena za
poetil a babsk mtus. Budi odhlasovno a nazeno, e svt
vznikl podle prodnch zkon.
VICHNI: Pijato.
DRUH AE: Podvm dal nvrh: Aby byl suspendovn Alter Ego,
vydvajc se za stvoitele. Aby byl zbaven vech hodnost a prv.
Aby byl vypovdn za hranice.
RTOR: Vcn poznmka: Jeliko vechny hranice byly prv
zrueny, nelze nikoho vykzat za hranice. Ven delegt a
pod jin nvrh.
PRVN AE: Aby byl zaten!
TET AE: Aby byl oben!
DRUH AE: Aby byl konfinovn!
RTOR: Je podn nvrh, aby bval stvoitel byli konfinovni.
VICHNI: Pijato!
RTOR: Tm okamikem je zlomen star reim. Vztyte desku!
(Je vztyeno velk ern prkno s hrubm npisem
ZDE BYLO POPENO DLO STVOEN.)
RTOR: To je provizorn deska. Pak sem dme vnou.
VDTOR (slavnostn): Tm byl zahjen vk rozumu. Rozum
vyvrac povry. Rozum vyvrac nsil. Rozum vyvrac vechno.
TET MU Filozof: Podvm nvrh: Aby slavnou, nezruitelnou a
velikou psahou byl vyhlen vn mr, jako i jednota vech
nzor a vekerho mnn.
VICHNI: Pijato!
RTOR: Psahte?
VICHNI: Psahme!
HLAS V JESKYNI: Zmetku, zapal!

73

(V tom okamiku se rozehne v jeskyni bengl a zjev se Adam a

Alter Ego, oba v ndhernch borech a drce se za ruce.)
RTOR: Co tu chcete? Nebyli jste pedvolni!
ADAM: Pokoj s vmi.
PRVN AE: Prosm nerate vyruovat! Vzdalte se!
VDTOR: Tady nemte co mluvit!
ALTER EGO: Vn mr vm neseme.
DRUH AE: Vyhote je! Pry s nimi!
(Hluk.)
RTOR: Obane Adame a obane Alter Ego, ohlauji vm, e tento
Vkonn Vbor Delegt Obou Dl Svta vs oba sesadil a
popel a prohlsil vae dlo stvoen, jako i vae nroky, tituly a
ady za zruen, anulovan a neplatn. Mte k tomu co
podotknout?
ADAM (vykro rozilen z jeskyn): Ano! Mete se mnou udlat co
chcete; mete mne ubt nebo ukiovat; ale nemete popt, e
jsem vs stvoil!
VDTOR: To je povra!
PRVN AE: My jsme odhlasovali opak!
ADAM: Pravda se ned odhlasovat!
DRUH AE: Le! Pravda je, co je odhlasovno! Sta prost vtina,
aby se cokoliv stalo pravdou!
ALTER EGO (pokro vped): Slyte mne: J dosvduji, e Adam
stvoil svt!
FILOZOF: To je le!
ALTER EGO: Kdo t tedy stvoil?
FILOZOF: Nikdo. J jsem povstal z opice.
VICHNI: My tak! My tak!
RTOR: Ticho. Obane Adame, trvte na tom, e jste stvoil svt?
ADAM: J jsem stvoil vs!

74

RTOR: Beru vs za slovo. Pro jste to udlal? Kdo se vs o to

prosil? Stvoil-li jste svt, byli bychom nuceni vs volat k
odpovdnosti. Ti se vs podruh: Jste stvoitelem svta?
ADAM: Ano. Jsem.
RTOR: Tedy na vs aluji delegtm svta, e jste se dopustil
zloinu tvoen. Pro jste netvoil lpe? Pro jste nm nedal tyi
nohy, pro jste ns nepokryl srst, pro nemme kdel ani
ploutv? Pro jsme smrteln? Pro musme pracovat? Jak
ospravedlnte ten hanebn a neslchan lendrin? Obane
Adame, ti se potet a naposled: Piznvte se k stvoen svta?
ADAM: Ne! Ne! Ne!
(Kik a smch.)
RTOR: Tedy vc je odbyta. Mete jt. (Adam se potc stranou.)
Obane Alter Ego, ti se vs: Stvoil jste svt?
ALTER EGO: Ano. Zsti.
PRVN AE: Pro jsi ns nestvoil lpe? Pro radji nejsme z kovu?
Pro nejsme dokonal jako stroje?
ALTER EGO: Na lovka je to a pli dobr!
RTOR: Mte co uvst jako polehujc okolnost?
ALTER EGO: Ano. Lituji, e jsem vs stvoil.
RTOR: Je dobe. Mete zatm jt.
ALTER EGO: S vrazem nejhlubho odporu! (Odchz za Adamem.
Oba zstanou u proscniov stny.)
RTOR: Za to se odpovte pozdji. Dal nvrh?
TVRT MU, dve Poeta: Aby veker tvr moc a tvr prva
pela na svrchovan a svobodn lid.
VICHNI: Pijato.
TVRT AE: Aby nadle tvrm adem byl poven volen
parlament, kter bude zasedat v budoucm hlavnm mst svta.
VICHNI: Pijato.
POETA: Ovem s vhradou, e tm hlavnm mstem bude nae
msto.

75

TVRT AE: Naopak! S vhradou, e jm bude nae msto!

FILOZOF: Slyte! (Kik Adamovch lid.) dm o slovo!
TET AE: dm o slovo!
VDTOR: dm o slovo!
(Vichni ki.)
POETA: Ticho! Bu to bude nae msto, nebo z toho nebude nic!
TET AE: Vy chcete rozbt jednn!
(Povyk.)
ADAM (postoup kupedu): Slyte ns, my vm neseme mr.
RTOR: Vy se do toho neplete!
PRVN AE: My s vmi nemluvme!
POETA: Oho! My nemluvme s vmi!
DRUH AE: A my s vmi! Pojte dom!
(Kik a hrozby.)
RTOR: dm o ticho. (Hluk se uti,) Jsou tu podny dva nvrhy;
ne dm o nich hlasovat
(Vbhne erven hlasatel, snad dvj Romantik.)
ERVEN HLASATEL: Obanm revolun pozdrav!
RTOR: Obane, neru schzi!
ERVEN HLASATEL: Mlet! Oban, Vkonn Vbor Delegt
Obou Dl Svta naizuje vem toto: Pedn
RTOR: Co tu chce? My sami jsme pece Vkonn Vbor!
ERVEN HLASATEL: Zalez! Vkonn Vbor jsme my.
RTOR: My jsme byli zvoleni lidem.
ERVEN HLASATEL: To je nm fuk. My jsme se zvolilisami.
RTOR: Vy nejste legln zstupci!

76

ERVEN HLASATEL: Ne, my jsme revolun zstupci. My jsme

delegti sv strany.
POETA: Vyhote ho!
PRVN AE: Zatknout!
(Velik kik.)
ERVEN HLASATEL (peki je): Ticho! Pedn se naizuje:
Stvoitel budou odstranni. Svt bude stvoen teprve nmi.
VDTOR: To nen pravda! Nmi!
DRUH AE: Nmi!
(Povyk.)
ERVEN HLASATEL: Dost! My pejmme vechnu odpovdnost
za dal tvoen. Star svt mus zhynout. Vkonn vbor se ujal
vech tvrch prv jmnem minority. A ije revoluce!
(Vbhne ern hlasatel.)
ERN HLASATEL: Revoluce! Revoluce!
RTOR: Jak revoluce! Kdo vlastn jsi?
ERN HLASATEL (vybhne nahoru): Obane, Vkonn Vbor
Delegt Obou Dl Svta naizuje
RTOR: My jsme Vkonn vbor!
ERVEN HLASATEL: My jsme Vkonn vbor!
ERN HLASATEL: A my vs dme postlet. (Vynd dv pistole a
nam na shromdn.) Mimoto se ohlauje: Dosavadn
Stvoitel jsou vyhozeni a bude s nimi naloeno podle prva.
Vkonn vbor jmenoval Stvoitelem mne. Kdo s tm nesouhlas,
bude zastelen. Tak co?
(Drtiv pauza.)
ADAM: Ty krvav pse! Ty vrahu!

77

ERN HLASATEL (uklon se): Dky! Pochopil jste situaci.

JEDEN V DAVU: blovo dlo je tento svt! Bh jej proklel! Bh jej
obrt v popel a pou!
ERVEN HLASATEL: Nesmysl! MY jej obrtme v pou!
POETA (k AE lidem): My vm to rozbijeme!
PRVN AE: MY vm to rozbijeme!
ERN HLASATEL: Ticho! Pnov, je tu snad nkdo, kdo nechce
svt rozbt?
ERVEN HLASATEL: My chceme svt spasit!
ERN HLASATEL: To je tot. Vy vichni chcete svt spasit. Vy
vichni chcete svt rozbt. Nudte mne svm kikem. Cekne-li
jet nkdo, stelm. (Nathne kohoutky.) Tak co? (Hlubok
ticho.) Ach, jak to ticho dl dobe mm nervm! Vy vouc a
poskakujc opice, jak by byl svt krsn bez vs! Jen hvzdy by
zvonily nad poutmi, moe by huelo a tak dle. Funte jako
dobytata. Zakazuji vm dchat! Nikdo nesm dchat ped tv
Dikttora!
(Hrobov ticho, do toho dery zvon a vzdlen stelba.)
ERN HLASATEL: Slyte? Vtaj mne stelbou a zvonnm. Ave,
Caesar!
NKOLIK HLAS: A ije Dikttor!
HLASY ZA SCNOU: Hihihi! Haha! Hihihi!
(Dva opilci vrvoraj na scnu; jeden je AE a druh Hdonik.)
OPIL AE: To je vanda, co? Hup! Povdm, pro bych nechodil po
tyech? Kad me dlat, co chce, no ne? A on ekl: Doraz m!
HEDONIK: Hihi, to je tak krsn!
OPILEC: Lidi, tam je mela! A j jim povdm, jen ho! Jen mu uzni
nos! Nazdar, mldenci! A tamhle taky ho, a tmhle taky
HEDONIK: Hihi, ho tak bjen!
RTOR: Coe? Kde ho?

78

ADAMOVI LID: Nae msto ho!

VICHNI AE: U ns ho!
(Vichni se obrt k obma mstm, je ho plamenem.)
ERVEN HLASATEL: To udlali nai! Revoluce!
JEDEN V DAVU: Konec svta!
HLASY: Ho! Pojme hasit! Bme rabovat! Utecme!
(Cel zstup se s kikem rozbhne.)
HEDONIK: Krsn! Vecko je tak krsn!
OPILEC: Haha! Haha! Poj tam, to bude junda! (Vlee pry
Hdonika a zpv.)
ERN HLASATEL: Myslm e na pozad toho poru se vyjmm
velkolep. Slu mn to?
ALTER EGO: Kdo jsi, lene?
ERN HLASATEL (snm ernou masku: je to Nadlovk!): J. Uf,
byl to zpach! J nesnm lidi, dl se mi z nich patn. Bohuel
kad Nadlovk je trochu neurastenik. Ale sehrl jsem to skvle,
co? Ovldl jsem situaci silou svho opovren.
ADAM: Zloeen, co tu chce?
NADLOVK: J? J chci jen jedinou vc, ale ta stoj za to. (Sesko
dol a pistoup k Adamovi.) Jen jedinou vc, Stvoiteli, jen jednu
velikou vc: aspo na chvli... na okamik... zahnat svou vlastn
nudu. (Zahal se ernm pltm a odejde.)
(Por, zvonn, stelba na obzoru.)
ADAM (te): Zde bylo popeno dlo stvoen. To ve, co
zbv.
ALTER EGO:
A na obzoru dm.
Pro jsme se tedy vlastn muili s tvoenm?
Ty jsi s tm zaal! Adame, jak je ti?

79

Co tomu k, tvre? Promluv!

ADAM:
Proklet!
J tvoiv sle klnu a klnu tvr muce,
proklet nae dlo, proklet moje ruce!
Bu zloeen lovk! Co proto s nm jsem se moil,
aby mn nakonec vechno pokazil, popel a zboil
ten len kazisvt, jen sluje lovk
ALTER EGO:
ten spratek,
jen plod jen hanbu a nevdk, rozvrat, vojnu a zmatek
ADAM:
ten bdil tragick, kter si mysl, e tvo,
kdy svt, kter nestvoil, s nm hrout se a ho!
za trest je nechat tvoit!
ALTER EGO:
Patilo by jim!
J se jich, Adame, dsm. My vklece a s nadenm
je tvoili, aby ili a podali ivot dl...
Kde se ten niiv pud, kde se v nich, Adame, vzal?
ADAM:
Nikde! Je v nich! To znm! J to byl, j to byl,
j jednou u popel svt, j jsem jej zahubil,
j vm, jak se to dl, j vm, jak lacin
je rozbt a zniit svt...
ALTER EGO:
m?
ADAM:
Tob to ci? NE!
Co bys s tm dlal? Je to schovno v zemi
pede mnou samotnm, ped tebou, ped vemi,
co bys s tm dlal? Budi to navky pochovno,
nemluvme o tom! i bys... ty bys chtl svt...
ALTER EGO:

80

ANO!
ADAM:
... svt znovu zniit?!
ALTER EGO:
ANO! A nevhaje chvli,
zruit a zvrtit vechno, co jsme natvoili,
vyhladit, vymazat jak tabuli pokrbanou,
bt, bt a jet bt je velikou tvr ranou,
a radji stokrt ne jednou!
ADAM:
I stokrt je pli mlo
za to, co se tu s nmi, za to, co z nich se stalo!
ztrestat je jako otec!
ALTER EGO:
A mstt se jako bh!
ADAM:
A smt je jako omyl!
ALTER EGO:
Smazat je jako dluh!
ADAM:
Jako skvrnu je sett!
ALTER EGO:
Jako prach je smst!
Kde je to, kde je to, Adame, kde to jest,
to, m ta ostuda tvr me smazat se?
Adame, kde je, kde je tvj Kann negace?
ADAM:
Bda mn! Nesmm ci, neptej se, nepovm!
NE! Nechci u mt co dlat s tm Kannem stralivm!
ALTER EGO:
Proklat! Tedy nech je, a sami to provedou
tak pomalu a krut, jak oni jen dovedou,
a zni se boji a bdou, pravdami nebo hlady
Kde, KDE je tvj Kann?

81

ADAM:
Nech mne!
(Sklesle.)
Stoj nad nm.
ALTER EGO (vtzn vzkikne, padaje na kolena):
TADY?
ADAM: Bda! Neastn lid, jak jsem vs ml rd! Te tedy udlm
pro vs to posledn: Zasadm vm rnu z milosti!
ZMETEK (vyjde z jeskyn, vyjdaje lic elezn hrnec.)
ALTER EGO (hrabaje v zemi): Ne, to udlm j.
ADAM: Pus, j to udlm se srdcem vc krvcejcm! (Klekne na
zem a hrabe.)
ZMETEK: Vanosti, mm pomoct? Hned to bude.
ALTER EGO: Kli se, Zmetku! (Naraz na kmen.) Aha, tady je to!
(Odval kmen.)
ADAM: Pus mne k tomu!
ALTER EGO: Ne, j! J!
ZMETEK: A j pomu.
ADAM: Po tom ti nic nen. (Vstane.) Alter Ego! Je rozhodnuto?
ALTER EGO (rovn vstane): Je rozhodnuto.
ADAM: Tedy svt bude znien.
ALTER EGO: Svt mus bti znien.
ADAM: Tm bude dokonno dlo stvoen.
ALTER EGO: Stani se.
ADAM: Pokej jet. Alter Ego, je to straliv vc, rozbt svt!
Jakmile zahm Kann negace, zhasne slunce a nebesa zernaj;
ve iv se rozpadne v popel, zajde i trva a spl se veker list.
ALTER EGO: To je dobe; tak nech kzn a dlej.
ADAM: Pokej, chci t jen upozornit na vechny dsledky. Nastane
tma, a ve, co rostlo a dchalo, se obrt v nic.
ZMETEK: M koza taky?
ADAM: Ano, Zmetku, i tv koza. Nezstane nic.
ZMETEK: Ani brambory?
ADAM: Ani bramborv.

82

ZMETEK: A co m haranti?
ALTER EGO: Nebudou.
ZMETEK: A co j?
ADAM: Neboj se, zajde bez bolesti a nebude u trpt hladem a
opovrenm.
ZMETEK: Ale j nechci.
ALTER EGO: Co nechce?
ZMETEK: J nechci zajt. J chci bejt iv.
ADAM: Chudku, pro ty bys chtl bt iv?
ZMETEK: Protoe chci, aby se mn vedlo lp. A j chci bejt iv co
nejdl.
ALTER EGO: S tebou nemme co mluvit! Tak hej rup, Adame!
ZMETEK: Nechat! Kdo na to shne, tak mu rozbiju hlavu tady tm
hrnkem.
ALTER EGO: Coe, ty niemo! J ti naeu!
ZMETEK: Naete mn, ale j vm ten svt nedm! (Mv ton
hrnkem.) Dte vod toho! Pozor, vanosti! Pry voca! (Zaklop
kmen.) Tak! J vm dm, zniit svt! Tohle je mj kann, tady
ten hrnec! A tohle je mj svt, tohleto vecko! (Postav se vtzn
na kmen.) Nedm, nedm! Vy vecky byste chtli rozbjet svt
pro sam velk mylenky. Zmetek nem dn velk mylenky.
Zmetek chce bejt jenom iv. A proto vm ned ten svt. Pro
Zmetka je dobrej dost. (Zahvzd mez iprsty.)
ALTER EGO: Vyho ho, Adame!
ADAM: Ano, jene... pokud m v ruce ten hrnec, je silnj ne my.
ZMETEK: Protoe v tom hrnci je nae ivobyt. Sem, chaso! (Ze
vech stran se sebhnou Zmetkovy dti: jedno s otpkou rot,
druh s nru trvy, jin s rybou, s koem, s uzlky, pt s estm
dttem na zdech; sesednou se na kameni.)
ZMETEK: Te sme tu vecky. Hrnek chudejch sta pro mnoh.
ALTER EGO: Komu to k, otrapo?
ZMETEK: Takovejm dvma, kter nikdo nikde nechce. Tak se sem
teda moete nasthovat.
ADAM: Kdo? My dva? Kam?

83

ZMETEK: Vy voba. Dy se drobet stlame, tak je v tej de msta

dost.
ADAM: Zmetku... ty n zve?
ZMETEK: Kampak byste li? A dy jich uivm i s tou kozou vosum,
tak vo njak dva pnybohy vc, to u chudej taky unese.
Opona

EPILOG
Tot msto, jene cel pozad zaujm nebetyn leen. Vchz Veleknz a
Novic.
NOVIC: Nicmn nejstar zprvy si odporuj.
VELEKNZ: Vechny zprvy si odporuj. Prv proto pravda mus
bt stanovena a nazena. Je dno lnkem vry, e oba byli
bezvous a zili v nadpirozen krse, a e prv na tomto mst,
kde stvoili svt, vstoupili na nebesa. Byla kdysi sekta, je uila,
e Stvoitel mli divok vous. Toto uen, mil synu, bylo
zavreno a zatraceno.
NOVIC: A vyplenno ohnm a krv.
VELEKNZ: Prvem, synu. Byl to tk blud a krvav asy. Byli-li
Stvoitel vbec, pijmme s pokorou uen, e byli boskch
lc.
NOVIC: Byli-li vbec?
VELEKNZ: Ano. Nkte z teolog se domnvaj, e jejich zjeven
nutno brti obrazn. Prav se, e vbec nikdy nebyli a e jen
nadpirozen pijali pomjejc formu existence.
NOVIC: Ale my ume lid, e byli a e se zjevili na tomto mst!
VELEKNZ: Tak jest. Vklad text pipout to i ono. Tm psnji
musme plnit svat obady, jimi jsou uctvni oba Stvoitel,
Altar i Adamego. Pohle na tuto stavbu chrmu! Je eeno, e

84

teprve jeho zbudovnm bude dokonno dlo stvoen. Netame

se, zda bohov byli; podstatn je, e budou mt svj chrm. Tak
bude dovren bosk d svta. Jak krsn je tento veer!
NOVIC: Pedveer Svtku Stvoitel.
VELEKNZ: Ano. Dnes poprv zazn zvon ulit k jejich oslav.
Tady, co stojm, byla vykopna ze zem ona kovov roura i
hlave, ze kter byl ulit. Nazvali jsme ji Knon, co znamen
Zkon.
NOVIC: Je to pravda, e spadl z nebe?
VELEKNZ: k se tak, mil synu. Podle toho, jak byl hluboko
zaryt v zemi, musel spadnout z velik ve. Jeho hlas bude jist
nadzemsk. Hej hldai stavby!
HLDA (vyjde z leen a bednn stavby): Brejveer, vae
velebnosti.
VELEKNZ: Hldai, jsou u chladn noci. Dbejte, a do svat
jeskyn nikdo nevkro.
HLDA: Bez starosti.
VELEKNZ: Vm, e sem na zimu chodvali pespvat velijac
starci nebo tulci. Je mi jich lto, ale nesm to bt.
Pitm jenom jim, e se na mst tak posvtnm... Stydm se to
ci:... e se na mst tak posvtnm dr blechy.
NOVIC: Ote, jsou i blechy dlo Stvoitel?
VELEKNZ: Zajist e jsou dlem jejich nevyzpytateln moudrosti;
ale neslu se, aby je ti ebrci zavlkali sem. Dbejte toho, hldai
chrmu.
HLDA: J je poenu, vae velebnosti.
VELEKNZ: Tak je dobe. Chrm Stvoitel nen pele tulk.
Pojme se modlit, mil synu. (Zajdou.)
HLDA: (dv se za nimi): Jo, chrm. (Odplivne si.) Povdali!
dn stvoitele jakiv nebyli a basta! (Drbe se.) Zatracen
blechy!
(Pichz Zmetek a s nm Adam i Alter Ego, oba v alostnch
crech svch boskch rouch; ebrck hole a brany.)

85

ZMETEK: Tak zas bysme byli na zimu doma. Jejej, co to tady

stavj?
HLDA: To se ty, Zmetku? I s tma tvejma ddkama? A kdes
nechal sv fakany?
ZMETEK: Vude na svt, aby se ivili. Pane hlda, co to tady
stavj?
HLDA: Chrm.
ADAM: Jak chrm?
HLDA: Prej chrm stvoitelm.
ADAM: Chrm Stvoitelm?
HLDA: Jo. Ale to bych rd vdl, na potebujou stvoitele njakej
chrm. (Odplivne si.) Dy je to podfuk. A toho zlata a mramoru
co na to padne!
ADAM: Chrm Stvoitelm! Sly, Alter Ego? Vzpomnli si na ns!
ALTER EGO: Adame, j ani nemohu vit... Hle, jak obrovsk
budova!
ADAM: J jsem to ekal! J vdl, e se nm lid odvd! Tak vid,
drah Alter Ego!
ALTER EGO: Mj dobr Adame! (Obejmou se.)
ZMETEK: A co bude s nma, pane hlda?
HLDA: Jo, vy u sem nesmte ani pchnout. Kdepak, takov
sebranka!
ZMETEK: J sem si to hned myslel. koda tej dry!
HLDA: Tak se voca pakujte! Hybaj!
ADAM: My? Hldai, to je omyl! Copak to nen chrm Stvoitel?
HLDA: To je chrm pro jejich sochy a pro jejich ptery. A vy
thnte po svm!
ADAM: Hldai chrmu, vz tedy: My jsme Adam a Alter Ego!
ALTER EGO: My jsme Stvoitel!
ADAM: Ustup z cesty! Poj s nmi, Zmetku!
HLDA: Kampak?
ADAM: Do chrmu, kter nm pat!
HLDA: Poslouchej, ddku, mn je vs lto, ale j na vs vemu hl.
Dte se vyspat nkam do chlva. (Zajde do leen.).

86

ZMETEK: Jo, to je konec. Tak dobe nm bejvalo v tej jeskyni...

ALTER EGO: To je konec... Adame, co tomu k?
ADAM: J jsem to ekal! J pece vdl, e... e... (Zhrout se na zem,
vzlykaje.) Boe, jak je hrozn bt stvoitelem!
(Stmv se.)
ALTER EGO: Adame, jet m Kann negace. Je tady, kde kle, je
na dosah ruky. Na dosah ruky trest, na dosah ruky vykoupen.
Adame, co udl?
ADAM: Nech mne! Proboha nech mne!
ALTER EGO: Co nejsi jet na konci utrpen, jet nejsi na konci
bolesti? ADAME, TY TO TAK NECH?
(Hlda vyjde s kladivem a ervenou lucernikou.)
HLDA: Abych et spravoval kramle! Sakramentskej ivot!
ZMETEK: Potvorn zima!
HLDA: Zatracen prce!
ALTER EGO: Adame, pus! (Vrhne se na zem a hled.)
HLDA: Prokletej svt!
ZMETEK: Zatrpeny vecko!
HLDA: Hrom aby u do toho!
ALTER EGO (odval kmen): Adame, Adame, Kann negace je pry!
(Zazn velk zvon.)
HLDA: Aha, novej zvon.
ADAM (vzty se): To je on! To je on! Sly jej?
ALTER EGO: Kann negace!
ADAM: Poznvm jej po hlase! Mj Kann! Mj Kann! Sly, jak
bije?
ZMETEK: Bije bim! bam!
ALTER EGO: Bije ne! ne!
ADAM: Bije ano! ano! Bije ano! ano!

87

ALTER EGO: Ne! ne! ne! ne!

ADAM: Ano! ano! ano! ano!
ZMETEK: (tlue lic do svho hrnce): Bim! bam! bim! bam!
HLDA (bu kladivem do svor na kovadlin): Rz! dva! rz! dva!
(Rozhlahol se bezpoet zvon.)
ZMETEK: To zvon mj hrnec!
HLDA: To zvon m kladivo!
ALTER EGO: To zvon mj zpor!
(Rozsvt se Bo oko.)
HLAS BO: To zvonm j vemi zvony svta.
ZMETEK: Bim! bam!
ADAM: Ano! ano!
ALTER EGO: Ne! ne!
ADAM: Boe, je to ano, nebo ne?
ALTER EGO: Hej, je to ano, nebo ne?
HLAS BO: Poslouchej! (Nessln hlasy mu i en. Pokiky a
smch.) Poslouchej! (Hlas pechz ve velik chorl.)
CHRY ZA SCNOU: Slva bu, slva! Stvoitelm dky!
HLDA (smekne epici): Lidi maj svtek.
(Zvonn a zpv utichne.)
HLAS BO: Adame Stvoiteli!
ADAM: Zde jsem.
HLAS BO: Ty to tak nech?
ADAM: Ano! ano! ano!
HLAS BO: J tak.
(der zvonu.)
Opona

88

ivot a doba spisovatele Karla apka v datech

1890
Narozen 9. 1. v Malch Svatoovicch. Otec MuDr. Antonn apek
(1855-1929), matka Boena, rozen Novotn (1866-1924). Sourozenci:
Helena (1886-1961), provdan Koeluhov, ovdovla, od roku 1930
provdan Palivcov; Josef (1887-1945) enat od roku 1919.
1895-1901
V pici, kde rodina bydl, navtvuje obecnou kolu a jednu tdu
mansk koly.
1901-1909
Stedokolsk studia zan v Hradci Krlov, poslze pokrauje
v Brn, kon maturitou
v Praze.
1907
Rodina se sthuje z pice do Prahy.
1909-1915
Studuje na Filozofick fakult Univerzity Karlovy filozofii, estetiku,
djiny vtvarnho umn, anglistiku, germanistiku a bohemistiku.
(V letech 1910-1911 studuje v Berln a v Pai.) V listopadu 1915 je
promovn na doktora filozofie.
1917
Psob jako domc uitel Prokopa Laanskho na zmku v Chych
u lutic. V jnu nastupuje do redakce Nrodnch list.
1921-1938
Je lenem prask redakce Lidovch novin, v letech 1921-1923
pracuje v Mstskm divadle na Krlovskch Vinohradech jako
dramaturg a reisr.

89

1922
Poprv pedstaven presidentu T.G. Masarykovi.
1925
Je zvolen pedsedou eskoslovensk odboky Penklubu, kterou
pomh zaloit. Sthuje se s bratrem Josefem do novho domu na
Vinohradech.
1931
Jmenovn lenem mezinrodnho vboru pro duevn spoluprci
Spolenosti nrod (stl vbor pro literaturu a umn).
1933
Pracuje ve Vboru pro pomoc nmeckm uprchlkm, je
mstopedsedou Penklubu.
1934
Organizuje pomocnou sociln akci Demokracie dtem.
1935
en se s Olgou Scheinpflugovou, potky stavebnch prav domu
ve Stri, kter novomanel dostali od Vclava Palivce do
doivotnho uvn.
1937
astn se svtovho kongresu Penklub v Pai.
1938
Podl se na organizaci svtovho kongresu Penklub v Praze.
Opakovan je navrhovn na Nobelovu cenu za literaturu. Po
mnichovsk konferenci (29. - 30.9. 1938) el nenvistn kampani,
bojuje s eskm faismem a prov nejt obdob svho ivota.
Umr 25.12. na zpal plic. Poheb na Vyehrad se kon 29.12.

90

Prvn vydn knih Karla apka

1917 - Bo muka
1918 - Pragmatismus ili Filozofie praktickho ivota
- Krakonoova zahrada
- Ne pohdek
1920 - Loupenk
- Kritika slov
- RUR
1921 - Trapn povdky
- Ze ivota hmyzu (spolen s Josefem apkem)
1922 - Lsky hra osudn (spolen s Josefem apkem)
- Ziv hlubiny a jin przy
- Tovrna na absolutno
- Vc Makropolus
1923 - Italsk listy
1924 - Krakatit
- Anglick listy
1925 - Jak vznik divadeln hra a prvodce po zkulis
- O nejblich vcech
1927 - Adam stvoitel
- Skandln afra Josefa Holouka
1928 - Hovory s T.G.M. (1. dl)
1929 - Povdky z jedn kapsy
- Povdky z druh kapsy
- Zahradnkv rok
1930 - Vlet do patnl
1931 Hovory s T.G.M. (2. dl)
- Marsyas ili na okraji literatury
1932 - Devatero pohdek a jet jedna od Josefa apka jako pvaek
- Obrzky z Holandska
- Apokryfy
- O vcech obecnch ili zoon politikon

91

1933 - Denka ili ivot tnte

- Hordubal
1934 - Povtro
- Obyejn ivot
1935 - Hovory s T.G.M. (3. dl)
- Mlen s T. G. Masarykem
1936 - Vlka s mloky
- Cesta na sever
1937 - Bl nemoc
- Jak se dlaj noviny
- Prvn parta
1938 - Matka
- Jak se co dl
1939 - posmrtn - ivot a dlo skladatele Foltna (torzo romnu)

92