JAMBLICHOS Z CHALKIDY

O MYSTERICH
EGYPTSKCH

Z etiny peloil Jaroslav Matouek. Jako reprint prvnho vydn Sfinx Praha 1922
vydalo Per Agrum, 1992.
slba

VOD.
Jamblich, nazvan od k svch boskm, jeho dlo o mysterich pedkldme eskmu tenstvu, je z hlavnch pedstavitel pozdnho novoplatonismu.
V novoplatonismu zazil duch antick, ne zanikl, naposled v cel sv ndhee a krse. V nm
zra se dle snaen a tuby, jimi byl lovk ovldn na sklonku starovku, a kter byly smrodatny
pro dal duchovn vvoj lidstva.
Mme-li tento smr ducha sprvn pochopiti, jest nutno vyliti naped kulturn prosted,
v nm vznikl, a duchovn podklad, na nm se vyvinul.
Alexandr Vel k (356323 ped Kr.) petvoil svt antick. Dleitj vak, ne znien starch a vznik novch tvar sttnch v dob tto, jest pro badatele kultury lidsk ona velk skutenost,
kter byla t vsledkem vtzstv Alexandrovch, toti vznik svtovho jazyka eckho. Svt ekal na
tento veobecn, svtov jazyk, nebo oekval svtovho nboenstv!
Bylo-li Alexandru makedonskmu dno pjm Velik, nestalo se tak proto, e zaloil velk
e, nbr z toho dvodu, e rozen jazyka, literatury, umn, vd a filosofie nroda hellnskho a
vbec cel eck kultury, jm piveden, zpsobilo zvltn revoluci ducha, jej nsledky staly se brzy
zjevnmi po celm tehdy znmm svt.
Z kultury hellnsk, obmezujc se na obvod vlastnho svta eckho, stala se veobecn, svtov kultura, ji nazvme hellenistickou i alexandrinskou.1 Nastala fluktuace nrod, ekov
pili po prv do styku s nrody vzdlenho Vchodu a v souvislosti s tmto stykem nastaly i vmna a
pizpsoben mylenek. A tak pila i filosofie eck po prv do bliho styku s nboenstvm a
s filosofi nrod vchodnch a nezstala prostou jich vlivu.
Individuln podmnky ivotn zmnily se po vzniku novch hellenistickch zplna. Starohellnsk ivot el vstc rozkladu. Zjem pro ivot pospolit v obci, s pojmem starho ecka tak zce
spiat, ustoupil zhy jednak plnmu kosmopolitismu, jednak zstal pouze zjem pro ivot soukrom.
V souvislosti s tm pozbyly t dosavadn mrav a nboenstv veker moci a lovk poal bti odkzn sm na sebe. Tak vznikl ir individualismus a lovka poala ovldati jedin snaha po nejlepm
upraven vlastnho ivota. Tak filosofie postavila se na toto stanovisko. Zvolila vchodisko od lovka a jeho individulnch poteb. Otzka po elu ivota, po cest k ctnosti a blaenosti stala se hlavnm jejm clem. Etika doby tto nespatuje ji nejvyho cle lovka v tom, aby doshl ctnosti
v ivot pospolitm ve stt (jako u Platona a Aristotela), nbr smuje k dosaen idel veobecn
lidskch. Pro uveden individualismus vznikly tak etn a sob odporujc soustavy filosofick, e
stvalo se vdy pochybnjm, kde vlastn jest pravda. Tm vak dokzaly soustavy tyto i sv nemohoucnosti, poskytnouti lovku toho, eho ve filosofii hledal: pravdy, tkajc se vych otzek, bezpen opory pro ivot, uspokojivho pesvden o mravnm uren lovka a blaenosti. Tak vznikl
stocismus a epikureismus. Jich nutn dsledek, skepticismus, podryl pak pln zklady vekerho
duchovnho ivota.
Vechny badac metody vnjho rozumu byly vyerpny. Vra v bohy pozbyla rovn vnosti
a lovk marn hled opory. Pi plnm rozvratu ivotnch pomr a pi chaotickm spleten vech
pojm j nenachz. Neuspokojen vnjm svtem, neukojen tradicionlnm nboenstvm, ni filosofi,
pon se duch lidsk obraceti sm do sebe. Nespokojenost tato pechz konen v ir zoufalstv,
kter se zmocuje celho svta. Ptomnost nemohla poskytnouti lovku nijakho uspokojen. Dostavuje se pochybnost nade vm, co bylo kdysi starmu svtu pravdiv a svat. Touebn snaen po
nem vym, neli jest viditeln svt, poteba, dosci njak absolutn jistoty, zjednv si platnosti.
To nlada, z kter vyrst ono nboensk ctn na sklonku starovku, kter pijet a rozen kesanstv tak usnadnilo. Odvrtiv se od relnho svta, neschopen setrvati ve star ve nboensk a
naplnn nedvrou vi naukm filosof, tolik si odporujcm, sna se nyn lovk, pozvednouti se
nad svt konen, a d poznati pravdu, povznesenou nad vechnu pochybnost. Osvoboditi se od
pout konenosti povznesenm se k Absolutnu, osvoboditi se od veker nejistoty pmm spojenmi
s Absolutnem stv se idelem doby.

Nazrn urit doby a tuby, naplujc srdce lidsk, zrcadl se nejlpe ve filosofii. Filosofick
soustavy, kter nyn vznikly, maj vesms rz transcendentn, mysticko-theosofick. eho hledaj,
nen viditeln relno, nbr mimotn svt bosk, e nadpozemsk, a cesta, po kter hled cle toho
dojti, nen cesta logickho mylen, nbr pmho nazrn, ekstase, vytren v mysterium svta boskho.
e meme ji v tomto ivot dospti k pmmu vnmn a nazrn svta boskho, bylo ji
starm uenm u ek, jim zjevovali se asto jich bohov za vku herockho. Tot bylo dle starm uenm Egypta a celho Vchodu, jich kn a proroci ode dvna se honosili podobnm obcovnm s bostvem, a bylo to t uenm mysteri vech kulturnch nrod starho svta. Ale nzor tento
nezjednal si nikdy tak pronikav a veobecn platnosti, jako v dob hellenistick. Ovldl nyn i celou
filosofii, je uinila prv tento styk s vymi svty svm clem.
Snaha, doshnouti tchto styk se svtem nadpozemskm, odkazuje poslze vdycky
k zvltnmu stavu due, kde tato, odvracejc se od svta vnjho a noc se v tajemn hloubky sv
vlastn bytosti, dospv k blaenmu spoinut v Bohu, v nm jest j pmho nazrn jeho dopno,
ano kde ct se bti s nm sjednocenou. Tento stav due nazv se ekstas.
M-li due k cli tomuto dospti, mus bti uinna naped schopnou a vnmavou pro vlivy
vy. Nejvhodnj cesta k dosaen tohoto cle byla spatovna v rznch oisovacch prostedcch a
v askesi. Jakmile poali jedenkrte prostedk tchto uvati vn a dsledn, musili, proede okrskem mystiky prodn, zajist brzy vkroiti v oblast mystiky vy, duchovn, a v povahch k tomu
pizpsobench musilo se zajist brzy vyvinouti vce i mn stupovan jasnozen se vemi pbuznmi jevy psychickmi. V nejum spojen s tmito smry ducha jest pak theurgie a magie, nyn tak
zhusta praktikovan, a zjeven boh a dmon jsou na dennm podku, v povahch nzkch jev se
vak siln sklon k arodjstv.
Z tohoto zdroje vzeel tedy v tetm stol. po Kr. t. zv. novoplatonismus. Pedchdcov jeho
vyskytuj se ovem daleko dve. Obrame nejprve k nim svj zetel! Je to t. zv. filosofie alexandrij sk,2 pojmenovan tak dle msta Alexandrie v Egypt, kde vznikla.
Duevn i vot v Alexandrii. Zaloiv msto to, vykonal Alexandr dlo tak velkho dosahu a
vznamu historickho, jak mohl pedvdati jen vteck duch geniv. Jest skuten na zemi mlo
mst pro djiny lidstva tak dleitch, jako msto toto. Lec vhodn na moi, na mst, kde se takka
stkaj ti dly svta, dle pro svtov obchod, jen se zde zhy soustedil, stala se Alexandrie brzy
kulturnm stediskem, kde se smsili nrodov z celho svta: ekov, man, Egypan, id i asijt
orientlov. Kultury Evropy, Asie a Afriky se zde stetly. A tak se stalo toto velk, bohat, krsn
stavn a hust obydlen msto pojcm mostem mezi Vchodem a Zpadem, mezi Hellny a barbary,
mezi idy a pohany. Strhalo ty hrze, kter v starm svt nrody dlily. Pehrada duevn: rozdl
nboenstv, nrodnosti a vzdlanosti pad a poloen zklad k idei jedinho pokolen lidskho, zleejc v poznn, e ve vech lidech jsou obsaeny stejn vlohy k dosaen nejvych idel ducha.
Alexandrie stala se zhy proslavenm stediskem horliv innosti vdeck. Nen snad oboru
vdy, jen nenalezl zde pstitel. Vdy milovn nslednci Alexandrovi, Ptolemeovci, snesli sem s pl
neobyejnou ohromn poklady literrn, poloive zklad ke vzniku proslavench knihoven. S tolika
rznmi nrody usadily se v Alexandrii t jich kulty nboensk. Setkvme se zde s hierofanty
egyptskmi, s magy chaldejskmi a se sluebnky Jehovovmi. Zde vstoupila filosofie eck po prv
v neju styk s tmito cizmi nboenstvmi. Mohla je na mst srovnvati a studovati. Tm lze vysvtliti, e se musila zhy vyvinouti ve filosofii nboenskou.
Pedchdcov novoplatonismu. Filosofie alexandrij sk. (Asi od 2. stol. ped Kr. a
do konce 2. stol. po Kr.) Zvltnost zjev sem nleejcch jest, e sna se vesms pomoc pmho
zjeven boho dospti k poznn a blaenosti, jakch cestou vdeckho mylen dosci nelze. Toto
zjeven bo mohlo se hledati v prv ad v nboenskch podnch a filosofickch soustavch nboensky zbarvench. V tomto ppad neuspokojilo vak filosofujcho ducha, co bylo veobecn pijato
jako nboenstv neb filosofie, nbr jevila se snaha, jednak vcem znmm podkldati smysl skryt,
jinotajn, jednak shnouti k mn znmmu, toti k nboenstv vzdlench zem, k mysterim pravku a k filosofickm soustavm, velm dvno v zapomenut. Pro pochopen hlubho obsahu tchto
zjeven bylo pak ovem nutno, aby uennk vstoupil v t pomr k bostvu, jako ti, kterm pvodn
zjeven tato byla sdlena: filosof se stv sluebnkem bom, knzem, a zjednv si platnosti pesvden, e prav vdn m bti zaloeno nboenstvm a zbonost. Ponvad se uznalo, e poznn vc
boskch abstraktnm uitm rozumu neme bti dosaeno, byl pojem Boha z okrsku obyejnho

vdom, t. j. ze svta, jej lze poznati smysly a rozumem, odsunut pln. Bh jest podstatou svou nepochopiteln, nepoznateln a jako takov povznesen nad kad styk se svtem. Ponvad jest vak
prv zjeven tohoto skrytho bostva, t. j. poznn pravdy transcendentn clem, o jeho dosaen
filosofovi bo, jest nutno se ohldnouti, nen-li snad princip prostedkujcch, jich pomoc by se
mohlo bostvo nadpozemsk lidskmu vdom a svtu vbec sdliti. Pm sdlen Boha svtu nen
mon, ponvad jsou to jsoucna, kter se navzjem pln vyluuj.Toto prostedkovn zakld se po
strnce objektivn v bytostech, prostedkujcch mezi Bohem a svtem, kter pod rznmi jmny, jako:
Logos, Nus, Sly bo, Due svta, bohov, archandl, andl, dmoni, mezi nejvyho Boha a smysln svt jsou vsunuty. S bytostmi tmito jest filosofovi nejprve navzati styky a mus je proto zvltnm tajuplnm zpsobem evokovati. Filosof se stv theurgem, ma gem. Po strnce subjektivn
podrobuje se filosof mnohm vnitrnm i vnjm prostedkm oisovacm, sna se doshnouti nejvyho idelu ctnosti a oddv se psn askesi, aby se takto stal schopnm, vnmati vy moudrost.
Filosof se stv svtcem. V obdob tomto nemohou se ovem nzory tyto k dsledn provedenm
soustavm na eck pd jet vyvinouti. To bylo zstaveno a novoplatonismu. Filosofie alexandrijsk dl se ve svm vvoji v novopythagoreismus, pythagoraisujc platonismus a idovsko-alexandrijskou filosofii nboenskou.
Novopythagorovcm byla sla principem a pravzorem vech vc. Dle nich byl svt tvrm Rozumem bom uspodn. sla nejsou tedy pouze pojmy mathematick, nbr v prv ad
theologick a metafysick. Platonovy idey stvaj se novopythagorovcm sly, jene sla nemaj sv
bytnosti, jako Platonovy idey, mimo Boha, nbr jsou obsaena a zakldaj se v Mylence bo a
z bytosti bo pmo vyplynula. Bh jest jednotka, idey jsou sla. sla prostedkuj mezi Bohem a
svtem. Soubor vech selnch pomr in pak dui svta, kter, sestupujc k beztvar hmot, vtiskuje j formy seln. Ze svta, rozttnho v mnohost, stoup filosof kontemplac sel a, oisuje
dui svou askes, od mnohosti vzhru k nejvy Jednotce, a ekstas dospje s n plnho sjednocen a
stane se sm bytost nejjednodu, pouhou jednotkou (haplosis).
Jeliko se novopythagorsk filosofie vyvinula ze staropythagorskho vdom nboenskho,
smuje v prv ad k dosaen svatosti a bohumilosti ivota. Odtud jej smr ist etick a jej psn
askese. Odtud vyvinul se t idel pravho filosofa, jak uskutenn jest v Pythagorovi a pozdji
v Apolloniovi z Tyany, tomto svtci, magovi a divotvorci, kterho vichni zbouj a jej cel pohansk starovk kladl jako nejvtho svtce proti kesanskmu Bohu Kristovi.
Pythagoraisuj c platonismus vznikl zvltnm smenm pedstav novopythagorskch
s platonismem. Stoupenci tohoto smru nazvaj sami sebe brzy platoniky, brzy zase pythagorovci.
Nejdleitjm spisovatelem tto doby jest Plutarch z Chaeroneje (asi 46120 po Kr.), spisovatel
ven, vestrann a velmi plodn. Hlavnm clem jeho filosofie jest poznn bytosti bosk. Plutarch
rozeznv ti zkladn principy, jsouc od vnosti: princip dobr, Boha, princip zl, t. zv. zlou Dui
svta, a princip indiferentn, hmotu. m abstraktnji chpal bytost bo v jej naprost duchovosti, tm
vt dleitost mli pro nho bohov ni, polobohov a hluboko pod nimi stojc dmoni. Bytosti
tyto prostedkuj toti a jsou pojcmi lnky mezi Bohem na stran jedn, svtem a lovkem na
stran druh. Dmoni jsou bytosti, kter sice vdnm a moc vynikaj nad lovka, ale du a tly
svmi zapleteni jsou v hmotu. Bydl na rozhran svta duchovnho a hmotnho: na msci a ve svt,
jen jest pod nm (svt slublunrnm). Dl se v dmony dobr a zl. Dmoni dob prostedkuj mezi
bohy a lidmi, jsou npomocni pi vtbch a maj dozor nad bohosluebnmi obady. Dmoni zl vnukaj lovku zl mylenky a svdj ho ke hchu. Duch lidsk jest st due, kter pi sestupu v tlo
nebyla hmotou pohlcena. Jest vpravd mimo lovka a jm vnm lovk pmo svty vy. Od ivota
posmrtnho slibuje si Plutarch jasnjho poznn vc boskch, kterho se dostane ovem pouze
dum, oistivm se za pozemskho ivota ctnost a zbonost. Z takovch du lidskch mohou se
stti heroov a z nich dmoni, ano jednotliv due lidsk mohou se povznsti a k dstojnosti bosk,
jako Herakles a Dionysos. Jinak se vracej v lidsk tla (znovuvtlovn). Prav vdn o bozch zakld se v tom, e sami se mohou lovku zjeviti. Toto vy zjeven je trpn vnmn due, enthusiasmus. Podmnky jeho jsou po strnce objektivn: dmoni jako prostednci a jist prostedky hmotn,
jako na p. vpary pythick jeskyn. Po strnce subjektivn: vnmavost lovka pro vlivy vy, jakou
pivod klid due a zprotn smyslnosti ivotem ctnostnm a odkavm.
S nzory tmito souvis, e Plutarch velk dleitosti pikld orakulm a vtbm. e by bohov mluvili pmo sty vtcv a orakula Pythii slovn inspirovali, neme Plutarch pipustiti. Nzor
tento nazv pmo dtinskm a smnm. Pochod pi orakulch vykld v ten zpsob, e bh, po

ppad dmon uvede dui vtcovu v pohyb a exaltaci. Se stavem tmto spojeno jest pak zvltn
osvcen due vtcovy, e me poznvati vci budouc. Formu vidn, jako i slova, jimi vtec
vy zjeven pron, pisuzuje Plutarch pouze jeho intelektu.
Nboenstv lidu vid Plutarch znevaeno rznmi falenmi pedstavami. Jest vc filosofa,
nalzti prav jdro, v nm skryt. Nejsou rzn bohov pro rzn nrody, prav, nbr jest jen
jedin Rozum, kter nad svtem vldne, a jedin Prozetelnost. Jmna a formy kult jsou rzn a posvtn symboly, je ducha pivdj k Bohu, jsou brzy jasnj, brzy temnj. S tmto nazrnm
souhlas dsledn jinotajn vysvtlovn posvtnch mythv u Plutarcha, jak vidme nejlpe v jeho
spise o Isid a Osirovi.
Z dalch filosof sem nleejcch uvdme: Maxima z Tyru, Apuleia, Celsa, proti nmu psal
crkevn spisovatel Origenes, a Numenia.
Numenios z Apamey (il v 2. pol. 2. stol. po Kr.) uil, e jsou ti Bohov: 1. Bh Otec, t. j.
Duch spovajc v klidu, nad svt smysln povznesen, 2. Bh Stvoitel, t. j. Due svta, prostedkujc mezi Duchem a hmotou, a 3. Bh stvoen, t. j. viditeln svt. Hmota jako princip zl jest protivou
principu boskho. Stykem s hmotou se due poskvrnily. Odvrcenm od smyslnosti a kontemplac
mysteri sel mohou se vak opt vznsti k nejvy Jednotce.
Z platonsko-pythagorsk koly pochz konen t vtina fiosofm, obsaench v t. zv. literatue hermetick, pipisovan mythick osob Herma Trismegista.
idovs ko-alexandrij sk filosofie nboensk. Ve vt sti zem, kter Alexandr
Velk svmi vlenmi vpravami vlivu eck vzdlanosti uinil pstupnmi, nalezla tato domc
kulturu nrodn, jej vysokmu st a zvltnmu rzu ekov se ode dvna podivovali. Ale jedin
z tchto vchodnch nrod, kter zvltnm zpsobem modifikoval filosofii eckou, aby ji uvedl se
svmi nrodnmi tradicemi v soulad, byl nrod idovsk. Zvltn monotheistick rz idovskho
nboenstv a houevnatost, s jakou id lnuli ke svm nboenskm tradicm, nepipoutly tak
snadno pizpsoben jich nzor nboenskch filosofii eck, jako mythy nboenstv polytheistickch. I jevila se zde tud nutnost dalekoshlejho dogmatickho prostedkovn. A to prv kol,
jeho een se podjala t. zv. idovsko-alex. filosofie nboensk. Tento smr filosofie zle v tom, e
alexandrijt id se snaili, pomoc eck filosofie vniknouti hloubji v pochopen svho nboenstv
a prav smysl svch posvtnch knih pevsti v jasn pojmy, jak byla vyvinula filosofie eck. I
snaili se dle vkladem takovm smysl knih biblickch s filosofi eckou uvsti v soulad. Mli-li
vak k tomuto cli dospti, nebylo jim mono psem svatch chpati dle jich pvodnho, slovnho
smyslu, nbr byli nuceni, podkldati jim smysl skryt, jinotajn. Mli za to, e tmto alegorickm
vkladem psem, v nm psmeny zna symboly ide, objevili prv hlub jich smysl. Jich nzor
svtov jest celkem t, jako nzor novopythagorovc a pozdnch platonik: dualistick protiklad
svta boskho a pozemskho, abstraktn pojem Boha, pevyujc kad poznn, pohrdn svtem
smyslnm, uznvn prostedkujcch sil, pevdjcch vlivy bo do e zjev, poadavek asketickho osvobozen od smyslnosti a vra ve vy zjeven, dostavujc se pomoc ekstase, enthusiasmu.
Posvtn knihy Starho Zkona poskytovaly tmto alexandrijskm idm hojnosti zjevv analogickch pro uveden nzory filosofick. Povenost Boha nad svt a jeho svatost, kter jsou zkladn
mylenkou theologie starozkonn, doshly v transcendenci alexandrijskho pojmu o Bohu svho
nejvyho metafysickho vrazu. Uen alexandrijsk o prostedkujcch silch mezi Bohem, a svtem m svj protjek v idovsk pedstav o Duchu bom a v uen o andlch. Vra ve zjeven bo
byla beztak ode dvna majetkem nroda idovskho a enthusiastick strnka tohoto zjeven nala
v prorocch starozkonnch sv bezprostedn pedstavitele.
Dsledn navazovni idovskch pedstav nboenskch na filosofmy eck spatujeme po
prv u ida Aristobula (r. 150 ped Kr. v Alexandrii). Svho vyvrcholen doshl vak tento smr
ducha teprve Filonem, idem (nar. v Alexandrii mezi r. 20.30. ped Kr. a zem. asi r. 41.54. po
Kr.). Jeho alegorisujc metoda zle v tom, e ve vech stech psma, je vykld, rozeznv od
slovnho znn vnitn vznam duchovn. Slovn znn, litera, jest mu pouhm symbolem vnitn,
skryt mylenky. Mezi obma jest pak t pomr, jako mezi tlem a du. Na rozdl od staroidovskho anthropomorfismu isoloval Filon Boha pln od svta. Chpaje Boha v jeho naprost transcendentnosti, odsunul ho takto zcela ze svta. Psoben bo na svt jest pak mono pouze pomoc bytost
prostedkujcch. Tmi jsou Filonovi jednak Platonovy idey, kter se u nho stvaj Silami bomi,
jednak nejvy Idea, i soubor ide, bosk Logos. Logos byl v Mylence bo ji ped stvoenm
svta a pi stvoen tvrm Slovem bom veel ve zjev. Skrze Loga stvoil Bh svt a prostednic-

tvm jeho jest se svtem ve spojen. Logos nen nestvoen, jako Bh, ani je stvoen, jako smysln
vci. Jest prvorozen Syn bo a Moudrost bo jest jeho matkou. Nazv se zstupcem a poslem bom, jest archandl, jen zjeven bo lidem prostedkuje, a veleknz, jen svt s Bohem poj. Filonovi
je tlo pro dui alem a hrobem. Jest pinou veho zla a hchu. Due, kter poznaly nicotnost pozemskho ivota, stoupaj k Bohu. Ostatnm dum jest se vak vrtiti k pozemskmu it a sestoupiti
v tla, aby se oistily. Nejvy cl lovka spatuje Filon ve sjednocen s Bohem, kde se zved nad
cel smysln svt, nad idey i nad samho Loga. Pak nen ji synem Logovm, nbr se stv synem
bom. Ponvad Bh ve sv transcendenci jest mimo obor vekerho poznn, je sjednocen s nm
mono jen v jakmsi vytren prorockm, podobnm korybantickmu lenstv, kde due vykrouje
sama ze sebe (ekstase), aby se ponoila v Bytost bo.
Novoplatonis mus jest velkolep synthese cel filosofie alexandrijsk, jej veker soustavy
v sebe pojal. Jak Steinhart3 dovozuje, jsou v novoplatonismu spiaty celkem ti momenty: nejprve Platonova nauka o idech, Arisitotelem doplnn, je jest vchodiskem kadho pravho novoplatonismu, dle ecko-egyptsk polytheismus, smen s persko-idovskou dmonologi a s aramejskm
prodnm nboenstvm, jen, rozchzeje se jednak v mythus, jednak v mysterium, jinotajnm a etisujcm vkladem ve filosofii se zduchovuje, a konen moment ekstatick. Novoplatonismus be se
celkem stejnou cestou, jako jeho pedchdcov, chopil se vak svho kolu daleko bysteji a provedl
jej daleko soustavnji a dslednji. Od nejabstraktnjho pojmu Boha a ke svtu konenmu zkonstruoval pechod v pravidelnch stupnch hierarchickch. T nejzaz hrot konenosti, svt tlesn,
vysvtluje z pirozen odstupovanho zjeven bytosti bo sam, t. j. emanac z Boha, a nikoli
z principu jinho, jsoucho mimo Boha, jak to inili jeho pedchdcov. A jako se sdluj vlivy bosk
svtu konenmu prostednictvm cel ady stup, tak zved se i konenost a vystupuje k Bohu po
stupnch, a dospje k svmu poslednmu cli k absolutnmu sjednocen.
Za pvodce novoplatonismu pokld se veobecn Ammonios Sakkas, jen il v Alexandrii
koncem 2. a potkem 3. stol. po Kr. Ammonios narodil se z kesanskch rodi a byl v kesanstv
vychovn, pozdji vak vrtil se opt k pohanstv. Jmno Sakkas obdrel pr od noen pytl, zamstnn, kterm si opatoval vivu, ne vystoupil jako uitel filosofie. To byl tedy uitel, jeho
vlivem Plotin se stal velikm. Ammonius shromdil kolem sebe velk poet k, mezi nimi byli
zejmna: oba Origenov, crkevn spisovatel i novoplatonik, Longin, Herennios, Plotin. Zd se, e
Ammonios uen sv pednel ve form tajn nauky, jeliko se musili ti jeho nejvt ci: Herennios, Origenes a Plotin zavzati, e z toho, co od nho slyeli, nikdy nieho neuveejn. Kdy Herennios i Origenes pozdji slib svj zruili, nepokldal se t Plotin nadle za vzna slibem a sepsal proslaven spisy, kter se nm pod jmnem Ennead uchovaly.
Plotin narodil se v Lykopoli v Egypt r. 205 po Kr. Kdy byl 28 let str, vnoval se studiu filosofie v Alexandrii. Naleznuv teprve u Ammonia, eho byl hledal, stal se vrnm jeho kem a setrval
pi nm plnch 11 let. Kdy csa Gordian podnikl vlenou vpravu proti Peranm, uil Plotin, jat
dychtivost poznati filosofii vchodn u samch pramen, pleitosti tto a pipojil se k jeho vojsku.
Vprava tato skonila vak smutn. Vojsko Gordianovo bylo rozpreno a Plotin se zachrnil st
tkem do Antiochie. Odtud odebral se r. 244 po Kr. do ma a otevel zde hned kolu filosofickou. I
poal se zhy titi velk vnosti. Poet jeho k stle rostl a byly mezi nimi i vzneen osobnosti
obho pohlav. Tak se stal sentor Rogatian tak nadenm pvrencem uen Plotinova, e rozdal cel
sv jmn, propustil vechny otroky a vzdal se svho adu prtorskho. T csa Gallien a manelka
jeho Salonina byli uenm Plotinovm tak uchvceni, e se rozhodli, darovati mu jist spustl msto
v Kampanii, je chtl Plottin znovu zbudovati, Platonopol nazvati a spravovati dle Platonovch zsad
o sttu. mysl ten zmailo vak ze zvisti nkolik dvoan csaovch.
Plotin il v m a do r. 270. po Kr. Toho roku onemocnv, odebral se do Kampanie na statek
svho ptele Zetha a zde zemel, kdy byl pravil k svmu pteli Eustochiovi, jen prv pispchal ho
navtviti: ekal jsem na tebe, nebo prv hodlm boha, jen ve mn jest, spojiti s Bohem ve vesmru! V tom okamiku vylezl pod lkem Plotinovm had, draku podobn jeho genius a
otvorem ve zdi zmizel. Mudec byl mrtev.
Jak Porfyrios vypravuje, stydl se Plotin za to, e m tlo. Pohrdal tak svou pozemskou osobnost, e ani nikdy s nikm nieho nesdlil o svm roditi a o svch rodich. Veker tlesn byt bylo
mu klamem, nzkost a bdou, jich se m lovk ctnost zprostiti. Proto obrtil se k tak psn askesi.
Masitch pokrm nepoval vbec a nezdka zdroval se t porn chleba. Z tho dvodu odpral
si tak pravideln lzn. Dti se zobraziti malem neb sochaem, bylo mu nesnesitelnou marnost.

Nen na tom dosti, pravil, nositi tento stn, kterm proda ns piodla, a slu se, hotoviti stn
tohoto stnu, jen m mti del trvn, ne jeho originl? Jak Porfyrios dle l, byl Plotin jasnovidcem a ml schopnost, sti mylenky jinch. Dovedl nejen odhaliti skryt krdee, nbr zvstovati i
budoucnost. Byl dle nadm neobyejnmi silami magickmi. Jaksi Olympios z Alexandrie, rovn
k Ammoniv, pokouel se ze zvisti magickmi prostedky koditi Plotinovi. Pesvdiv se brzy, e
jeho ponn jest marn, pravil k svm ptelm: Jak silnou dui m tento Plotin, nebo vechny
toky na ni men odrej se od n a padaj zpt na tonka! Plotin ml vak pi tomto magickm
psoben pocit, jako by d za dem v podob koenho pytlku byl stahovn.4
Jaksi egyptsk knz piel do ma a seznmil se tu s Plotinein. Aby ukzal zbhlost svou
v theurgii, pislbil, e bude volati ochrannho ducha Plotinova a e ho uin viditelnm. Plotin byl
k tomuto podivuhodnmu theurgickmu divadlu t pozvn. Evokace dla se v chrm Isidin, jedinm istm mst, kter Egypan dle svho ujitn v m nalezl. Duch se zjevil. Jak se vak ulekl a
jak uasl egyptsk theurg, kdy nespatil ducha z du obyejnch dmon, jak oekval, nbr
boha! ! jak jsi blaen, Plotine, zvolal naden, kters neobdrel genia z du nich duchv!
Neastnou nhodou netrvalo toto blaen vidn dlouho, take zjeviv se bh o niem nemohl bti
dotzn. Dvrnk theurgv, jen pi operaci musil dreti v rukou jist ptky, zardousil je toti
neznmo, zda ze strachu, neb ze zvisti nad tstm Plotinovm a duch v tom okamiku se ztratil.
Dle Porfyria ml Plotin tak svj bosk zrak ustavin obrcen ke geniu, ho provzejcmu, a il
stle ve vlastnm, relnm spoleenstv s duchv.
Kdy Amelius, k Plotinv, konal kdysi slavnostn ob a pozval k n t Plotina, pravil tento:
Bohov tito mus ke mn pijti, nikoliv j k nim! Plotin nevyhledval spoleenstv dmon a nich boh, vdy jeho duch ochrann nleel sm vymu du, ne byli oni. Pm spojen s Bytost
nejvy, to bylo snaenm a clem jeho filosofie a celho jeho ivota. A tohoto tst doshl tak
Plotin v dob esti let, kdy Porfyr mekal u nho, tyikrte. Tu bylo mu popno, v mystickm vytren ducha s nejvy Bytost bti sjednocenu.
Plotinovy spisy uspodal k jeho Porfyrios v est skupin, zvanch Enneady. Kad Enneada
dl se pak v devt st i knih.
Plotin rozeznv ti zkladn hypostase, kter sestupuj ve stupnch od nejvyho k nimu. Tmi jsou:
1. Bh, jsoucno absolutn, nejvy dobro, Jednotka. Bh jest ve sv transcendenci a naprost
duchovosti povznesen nad svt, jest vak zkladem reality vech vc. Jest absolutn Jednotka, z n
jest vylouena kad mnohost, a podstata nejjednodu, beze v kvality a bez pvlastkv. Je ist
aktualita a pouh energie (jako hmota jest pouh potencialita), je zdroj vech forem (ide) a nejvy
krsno, je zdroj veho mylen a nejvy mylen samo i nejvy Duch. Vznik svta z bytosti bo
nen pak nic jinho, ne rozvinut jednotky v mnohost.
2. Z vlastni bytosti bo vychz pmo Duch bo (Nus). Co z Boha vylo, chce poznati svou
podstatu a svj pvod. Tendence tato, kterou se pm emanace bo obrac zpt k svmu pvodu, jest
mylen, duch. Mylen i duch je tedy pohyb bytosti stvoen k jejmu pvodu, vznikl z touhy po
poznan. Kad mylenka Ducha boho je zrove mylen a jsoucno. V Duchu jsou dle myslc
podmt, mylen pedmt a mylenka jedno a tot. V nm obsaeny jsou idey (Platonovy) vech vc
a in t. zv. svt inteli gibiln, i duchv. Z tohoto Ducha veobecnho vychzej pak jednotliv
duchov individuln.
3. Due jest prostedkujcm ivlem mezi duchv a svtem smyslnm. Sluuje v sob velk
protivy Ducha a hmoty. Due je zrove jednotnost a mnohost, dlitelnost a nedlitelnost. Dl se
v mnohost kdy sestupuje v tla. O sob, svou vnitrnou podstatou, jest vak nedlitelnou jednotkou,
bydlc v i duchv. Poloena jsouc ve sted protiv a dotkajc se mez obou svt, toti svta vnho i smyslnho, vede due ivot dvoj: jednak nazrajc pmo svt vy, jednak inkujc ve svt
nim. Duch bo jest pohrouen v pouh mylen, ale Due sestupuje v touze, by realisovala, co v i
ide nazrala, do svta niho, rozvinutho v mnohost, a tvo viditelnou i zjev, Duchem byvi
oplodnna. kolem Due nen pouh mylen, sic by byla Duchem. Mysl ve svm pohybu, smujcm vzhru ke svtu vymu, ale v pohybu, smujcm dol, tvo. Tato Due veobecn je zdroj,
z nho vychzej due svta a vechny individuln due jednotlivch bytosti. Tyto individuln due
dl Plotin ve ti skupiny: due boh, dmon a due lidsk. Due boh, t. j. tles nebeskch jsou ponoeny, jako due svta, ve vn nazrn svta boskho, due dmon vykroily ji z tto dokona-

losti, pece vak obcuj v oblastech vych. Ale due lidsk klesly pln v pomjejcnost svta smyslnho. Dmoni jsou t Plotinovi bytosti prostedkujc mezi bohy a lidmi.
Nejzaz protiva bosk Jednotky jest hmota. K n dospje rozum, kdy abstrakc odlou od
pedmt viditelnho svta ve, co jest formou. Je to beztvar substrt, temn, chaotick, svtem
proudc masa.
Svt, kosmos, proda vznik, kdy e vnch pravzor, ide, vejde ve spojen s beztvarou
hmotou. Jest odleskem e ide. Due svta vtiskuje tyto vn formy jsoucna beztvar hmot a propjuje j ivotn slu.
lov k sestv z ducha, due a tla. Duch lidsk (nus) jest paprsek Ducha boho a jev se u
lovka jako mohutnost pmho vnmn svt vych. Due lidsk dl se ve dv: 1. rozumn st
due (poznvn vnjho svta a rozumov mylen) a 2. st nerozumn (smyslnost, dostivost,
pudy).
Due nleej pirozenost svou i inteligibiln a zde pvodn t dlely. Teprve v urit dob
odlouily se od Ducha boho, vykroily z e nebesk a klesly v okrslek svta pozemskho, kde
pily ve styk s hmotou a spojily se s hmotnmi, smyslnmi tly. Pina tohoto klesnut du do
hmoty zakld se jednak v pohyblivosti jich povahy, jednak ve snaze po individulnm byt. e due
zapomnla na svj bosk pvod a na Otce, toho pinou jest jej pcha a snaha, odlouiti se od bosk Jednoty a ti pro sebe. A tak se vzdlila od svho pvodu a znesvtila samu sebe ve svm klesnut. Ale Zeus pipustil z milosrdenstv, e se due mohou od pout hmoty osvoboditi. ivot du jest
podvojn a me bti dle lechetnj, i ni povahy jednotlivcovy v tomto spodnm svt delho,
neb kratho trvn. Dotykem s hmotou a spoleenstvm s tlem poskvruje se due lidsk. Proto
ovld etiku Plotinovu jedin poadavek: oistiti dui a chovati ji odlouenou od tla, takto oistnou
pak zpodobniti s Bohem. Toto oisovn due zle v potlaovn dostivosti a vn a v plnm,
zprotn smyslnosti. Pouze takto oitn due me se povznsti od svta vnjho a viditelnho
k nazrn svta vnitnho, neviditelnho. A tu zved se nejprve k nazrn krsy psychick. Od n
stoup pak do ve k i ide, v oblast Ducha. Ale ani tu nen jet u svho cle. A posud nevykroila
jet z e forem. Cle tohoto doshne teprve v pmm nazrn Bytosti nejvy, kter jest mimo
vechny formy. Nazrn toto nen vak ji vidn v obyejnm smyslu, kde vidc podmt a vidn
pedmt stoj proti sob. Zde jsou oba jedno. Zde nen ji vidn, nbr sjednocen. Je to obtovn
vlastn osobnosti v nejvy ekstasi tajemstv, je sdliti s nezasvcenmi posvtn mysteria zakazuj.
O i vot pos mrtnm uil Plotin asi toto: Dokud je due, vykroiv z pozemskho ivota,
obtena tlesnost, pociuje vechny afekty a bolesti tlesn. Kdo se vak zprostil veker hmotnosti,
vznese se do e ide a k Bohu. Jeho astrln dvojnk (eidolon) odchz do svta niho, ale on stoup
vzhru k svtm vym. Dum nzkm jest se vtliti dle jich ivota pozemskho v rostliny, neb zvata, ostatnm, opt v tla lidsk. Due istj pejdou v nebesk oblasti svta, aneb vykro z nich
docela. Kdo vak dospl k pln vnitrn duchovosti, pev vechnu pirozenost dmon a vykro
z pout Osudu pestv bti lovkem.
Hlavou koly novoplatonsk po smrti Plotinov stal se Porfyrios. Narodil se asi r. 233. po Kr.
ve fnickm mst Tyru. Jeho rodn jmno znlo e fnickou Malch (hebrejsky Melech), co zna
krle. Ponvad jmno toto znlo eckmu sluchu nezvykle a barbarsky, zmnil je uitel Malchv
Longin dle nachu (nach se nazv ecky porfyra), odznaku dstojenstv krlovskho, v Porfyrios a
jmno to mu ji zstalo. Roku 263. po Kr. v 30. roce vku svho piel do ma a stal se kem Plotinovm. Pro sv neobyejn schopnosti stal se Porfyrios zhy du jeho koly, jak vidno z toho, e mu
Plotin svoval asto sepisovati rzn filosofick pojednn a e ho pozdji povil dokonce pezkouenm a redakc svch Ennead. V estm roce pobytu svho v m upadl do tk trudnomyslnosti a
zanel se po del dobu mysly sebevraednmi. Plotin, poznav Porfyriv stav duevn, poruil mu
opustiti m, a Porfyrios odebral se na Sycilii. Zde, na mysu lilybejskm, trvil nyn ivot v askesi a
zabvaje se sepisovnm svch etnch dl. Zatm zemel Plotin. Porfyrios opustil potom Sicilii a
vidme ho nejprve v Karthagu a pak v Athnch u Longina. Odtud vrtil se do ma, aby pevzal veden filosofick koly, smrt Plotinovou osiel. I doshl zde brzy velk vnosti a slvy. Ji v pokroilm vku pojal za cho Marcellu, vdovu bohatou dtmi, ale chudou statky vezdejmi, a zemel
v m mezi r. 301.305. po Kr., kdy byl prve v 68. roce svho vku doshl v mystick ekstasi
blaenho spojen s Bohem.

Nejdleitj spisy Porfyrovy jsou: ivotopis Plotinv, ivot Pythagorv, spis o zdrovn se
masitch pokrmv (de abstinentia), dopis Anebonu, Egypanu; t. zv. Sentence, obsahujc zkladn
pojmy novoplatonismu; Studie k Homerovi, Jeskyn nymf (alegorick vklad jistho msta z Homerovy Odysseje), O Stygu, ece v podsvt; O obrazech a sochch bohv, O vzestupu du, O svobod
vle, Filosofie, erpan z orakul; Dopis Marcelle, manelce; O dui proti Boethovi, O mohutnostech
due a konen 15 knih proti kesanm, z nich zachovaly se pouze nepatrn zlomky.
Smr filosofie Porfyrovy jest ponkud jin, ne u Plotina. Byl-li Plotin metafysikem koly novoplatonsk, jest Porfyrios jejm etikem. Problm filosofick pevedl zcela na pdu etiky a theologie.
Cl filosofie le u Porfyra ne v theoretickm vdn, nbr podstatn v mravnm ivot lovka a
v len jeho mravnch poruch. Vechno vdn, tud i filosofie, jest pouhm prostedkem k tomuto
cli, prostedkem oisovn due. Filosof nen pak nim jinm, ne lkaem due, jen m nemoci
jej liti. Zchrana, spsa due jest heslem a clem cel filosofie Porfyrovy. S tmto etickm smrem jeho filosofie souvis pedevm jeho uen o ctnostech. Ctnost m lovk oistiti dui svou, aby
se stala schopnou, vrtiti se do sv nebesk vlasti. Pouh vnitn osvobozen od smyslnosti vak nesta, vnj askese mus k nmu pistoupiti. A tu zastv Porfyrios velice psn nzory asketick, jak
zejmna z jeho spisu de abstinentia jest vidno. Z tho dvodu bylo Porfyrovi vejti v daleko u
pomr k nboenstv, mythologii, mysterim a orakulm, ne jak zme u Plotina. Odtud jeho dsledn
navazovn na nboenstv, t ciz, a etisujc alegorisovn mythv a orakul. Obti a vnj kult
zvedaj dle nzoru Porfyrova dui k bohm, Bytost nejvy mono vak uctvati pouze v duchu a
v pravd. Se smrem filosofie Porfyrovy souvis dle dtkliv kladen svta duchovnho jako zsadn
protivy svta smyslnho. Jsoucno duchovn ovld z plna jsoucno tlesn a, a nen v prostoru, jest
pece silou svou vudyptomno. Jsoucno (tlesn neme duchu peketi, by inkoval na tlesa,
k nim se nese jeho vle. Proto m t due schopnost, vyslati slu svou na vechny strany. M slu
bezmeznou a, je-li ode veho hmotnho oistna, jest vemohouc a vudyptomn. Ne ve, co inkuje na jin pedmt, inkuje svou blzkost a bezprostednm dotykem, nbr psoben do dlky jest
podstatnm pvlastkem ducha. Tm poloil Porfyrios zklady k filosofick theorii magie. S tmito
zsadami souvis t uen Porfyrovo o dmonech, bytostech vzdunch, naplujcch prostor kolem
ns. lovku jest mono, pomoc magickch zaklnn je pivolvati a initi si je sluebnmi. Shromauj se kolem obtnch olt a erpaj pro tla sv potravu z dmu zpalnch obt. Rovn tak
mono inkovati i na duchy zemelch a vyvolvati zjevy nekromantick. Porfyrios vnoval t
zvltn pozornost studiu okultn psychologie. Zmiuje se o tlech due, je oblk, kdy kles do
hmoty, a prvn z novoplatonik mluv o tle astrlnm. Pina klesnut du nele ve hmot, nbr
v duch samch, je pud jich dostivost a vn do vtlen. V ivot posmrtnm stoupaj due ist
k Bohu, due hmotou zaten vracej se vak k zemi, by se znovuvtlily. Znovuvtlen jest vak
mon pouze do tl lidskch, do tl zvecch nikoliv.
k Porfyrv J amblich narodil se Chalkid v Coelesyrii, neznmo kdy, shromdil kolem
sebe mnostv k a zemel kolem r. 330. po Kr. U svch vrstevnk, kte ho jinak nenazvali, ne
boskm Jamblichem, byl ve velk vnosti pro etn zzraky, kter vykonal. Jak Eunapios, jeho
ivotopisec, vypravuje, vznesl se po kad, kdy se modlil, do ve a deseti loket, pi em vychzela
z nho zlat ze. T vypravuje o nm ppady jasnovidstv a evokac bohv a dmonv.
Jamblich je theurg novoplatonsk koly. Theurgii pikld daleko vtho vznamu, ne filosofii. Filosofie dospv k svm poznatkm pouze pomoc pojm rozumovch, theurgie zjednv vak
poznn, kter rozum lidsk daleko pevyuje, ano, co jet vce znamen, eho nezmohou nejvy,
dui oisujc ctnosti, toho dociluje theurgie, a pouze j mohou se vy, bosk sly sdliti svtu pozemskmu. Uznal-li ji Porfyr nboenstv a pomoc boskou za nutn pro dosaen cle filosofie, jde
Jamblich jet dle, m mn dvuje ve vlastn slu lidskou a m vce jest pesvden o jej slabosti. Ctil thu pout Osudu a prodn nutnosti i doufal, e bude od n pomoc boskou osvobozen,
nebo bohov vldnou nad Osudem, odstrauj zlo, ktermu ns Osud podrobuje, a zprouj due
zkona vznikn a zanikn. Jest nutno, obrtiti se k nim, kdy hledme spsy. Modlce se k nim, meme doshnouti vsledku, jen ped nad vechno oekvn. Oitn due neme bti pivodno
j samou, nbr pouze pomoc vych bytost: hero, dmon, andl a boh. Tento styk s vymi
bytostmi pivod spojen pm a reln a nazv se theurgi. Theurgi rozumme zvlt evokaci bytost svteln e, kter dosahujeme pomoc tajemnch, posvtnch obad, obt, modliteb, vykuovn, zaklnn za elem vych zjeven, oitn due, jejho povznesen k vym svtm a konenho spojen s Bytost nejvy.

Protivou theurgie jest gotie (arodjstv), obracejc se k mocnostem temnoty. Goti sna se
arodj pomoc zaklnn, arodjnch formulek, talisman a amulet nabti vldy nad uvedenmi
mocnostmi a uiniti si je sluebnmi.
Jamblich zkonstruoval velice sloitou soustavu theosofickou, a to rozvedenm soustavy Plotinovy. i inteligibiln (i idelnch pravzor ili svt archetypick) chpe jako Trojici: Otce,
Slu a Ducha. Kad z tchto len dl se pak v dal triadu. Od tto e inteligibiln rozeznv pak
i intelektuln (i duchovn a tvr), kter jest rovn Trojic: Duch, Sla a Stvoitel. Kad
z tchto princip dl se opt v triadu.
O tlech due jedn Jamblich obrnji, ne Porfyr. Tyto schrnky due (ochmata psychika)
tvo se ze svtovho teru tm zpsobem, e z nho vychzej pro jeho plodc slu a psobenm boh,
panujcch nad svtem, principy duchovn, rozdlen v mnohost, kter se utvej v terick, astrln a
pneumatick obaly due. Slou k tomu, aby dui chrnily ped cizmi vlivy, aby j byly schrnkami,
v nich by se mohla pohybovati v prostoru, a aby prostedkovaly jej spojen s hmotnm tlem. Od
tla astrlnho rozeznv Jamblich pesn t. zv. zc tlo due, kter nazv zcm vozem
(ochma augoeides).
K Absolutnu zved se due, pstujc ctnosti a theurgii. Sama ze sebe neme se vak ani oistiti,
ani vznsti k Absolutnu, nbr pouze pomoc boh, evokovanch theurgi. K dosaen tohoto nejvyho cle nesta vak tvero ctnost, starmi novoplatoniky uznvanch. Jako pt, nejvy stupe
pipojil k nim Jamblich t. zv. ctnost hieratickou i knskou, kterou due prostednictvm sv nejbotj sti me se vznsti i nad Ducha a spoinouti v nejvy Bytosti sam.
Uen Jamblichovo o theurgii jest obsaeno v jeho dle O mys t erich egypts kch,5 vyvolanm dopisem Porfyrovm egyptskmu knzi Anebonu. U zde, e jest mono spojiti se pomoc
tajemnch, theurgickch obad, vykuovn, magickch charakter a symbol skuten a reln
s Bohem a s celou duch, z nho vychzejc. Jamblich rozeznv tyto tdy duch: bohy, archandly, andly, dmony, heroy, knata svta (astrln duchov novj dmonologie), knata hmoty
(duchov elementrn) a due lidsk. Popisuje zjeven bytost tchto z vlastn zkuenosti jako zbhl
theurg. jako knz a zasvcenec.
Nej bli nstupcov J amblichovi: kola s yrsk. Kdy za csae Konstantina se stalo
kesanstv nboenstvm sttnm a on jal se ve pohansk pronsledovati, uchlila se kola novoplatonsk do Srie a Mal Asie. Smr jejho vvoje byl naznaen Jamblichem: pijm pln rz theurgick. Eunapios ze Sard (346.414. po Kr.) popsal ivoty filosof koly tto. Po smrti Jamblichov
ujal se veden koly Aidesios z Kappadocie. V te dob il filosof Eustathios. Vt slvy, ne on,
doshla vak manelka jeho Sosipatra. Narodila se pobl Efesu, kde otec jej byl zmonm statkem. Kdy mla pt let vku svho, pili jednoho dne dva neznm starci a odvedli ji z domu otcovskho. Kdy ji byli po pt let tajemnm zpsobem zasvcovali, vrtili ji otci, ale tak promnnou, e j
nepoznal, nbr padl ped n na kolena, pokldaje ji za vy bytost. Byla tak nadna velikmi znamenitmi dary ducha, vidla vci vzdlen a dovedla pedpovdati budoucnost. Zaloila pozdji poble Pergama kolu filosofickou a shromdila velk poet k kolem sebe. Jednm ze starch k
Aidesiovch byl Maxi mus ze Smyrny, jen pivedl theurgii k neobyejnmu rozkvtu. On to byl,
jen s druhem svm Chrysanthiem obeznmil csae Juliana s mysteriemi hellnskho nboenstv a
novoplatonsk theurgie. Jak Eunap vypravuje, ml Maximus takovou magickou moc, e na jeho povel
lampy v chrm samy sebou se vzaly a socha straideln Hekaty se usmla.
V Alexandrii pivedla potkem 5. stol. po Kr. duchapln filosofka Hypatia tamn filosofickou kolu k takovmu rozkvtu, e zastnila na as i slvu soudob koly athensk. k Hypatiin
Synesios, biskup v Cyren, promsil novoplatonismus zvltnm zpsobem nzory kesanskmi. Je
znm ostatn svm velice zajmavm spisem o snech.
kola athens k. Jako zakladatel koly tto uvd se Plutarch, pjmm Velik. Mezi ky
jeho zaujmaj pedn msto Hierokles z Alexandrie, jen uchoval nm t. zv. Zlat prpovdi Pythagorovy, a dle Syrian, jen se stal nstupcem Plutarchovm ve kole athensk. Po nm stal se hlavou koly Prokl os. Narodil se r. 410. po Kr. v Byzanci ili Caihrad. Studoval naped v Alexandrii,
nae se odebral do Athen, kde se stal kem Plutarchovm a po jeho smrti Syrianovm. Vyznamenval se velkou zbonost a neobyejn psnou askes. Zjeven bo bylo mu nejvym clem filosofie.
Jak ivotopisec jeho Marinos vypravuje, dal se Proklos zasvtit do mysteri tm vech nboenstv.
Mnil, e filosof se neme obmeziti pouze na nboenstv jedno, nbr e se mus stti knzem vech
nrodv. Proklos podroboval se ve dne v noci rznm oisovacm obadm, podstupoval pokn a

zanel se operacemi theurgickmi, by vchzel v pm, reln styk s duchv, a to brzy dle zpsobu orfickho, brzy chaldejskho. Nkolikrte v msci sestupoval k moi, by se podroboval oisujcm lznm, zachovval psn postnch dn vech kult nboenskch a novolun slavil zpsobem
nejslavnostnjm. Rno, v poledne a veer vzdval poctu slunci, oslavoval psn posvtn dny Egypanv a vbec slavnosti vech kult nboenskch. Askesi provdl do takov krajnosti, e si ukodil
na zdrav. Proklos mval prorock sny, kter se mu zjevovaly obyejn ve verch, zjeven boh dostavovala se u nho velmi zhusta, konal etn zzraky a modlitbou lil nemocn. Jak div, e poval u
svch vrstevnk pocty pmo bosk! Zemel r. 485. po Kr.
Theosofick soustava Proklova jest velice sloit a vznikla rozvedenm soustavy Jamblichovy.
Uvedu pouze jej nejveobecnj zsady. Nejvy jsoucno sdluje se svtm nim v pravidelnch
stupnch a v ten zpsob, e kad ni stupe jsoucna pojm jen st sil svta vyho. V kadm
stupni vym zbude jaksi zstatek sil, jen nesestupuje do svta niho a zstv jemu nepochopitelnm. Tento proces shora dol dje se pak od stupn k stupni postupnm dlenm v sam triady.
Dmon rozeznv Proklos pt td. Maj tla svteln a, pokud inkuj v ivlech, pijmaj i
tla elementrn. Due lidsk jsou odny ji ve stavu praeexistence v tla svteln, pneumatick i
duchovn. Jako princip, pojc toto tlo s tlem hmotnm, pijm due pi vstupu do svta hmotnho
nkolik tl, v nich setrvv po smrti tak dlouho, dokud jest poutna na sfru svta pozemskho. Stoupajc vzhru, odkld tyto obaly, a na tlo pneumatick, kter ji stle provz, i po jejm vstupu do
e intelektuln. Nutnost pud due, by jedenkrte v kad period svtov sestoupily v ivot pozemsk. astj znovuvtlen je zavinno du samou. Due lidsk oisuj se ctnost, jej nejvym
stupnm jest ctnost hieratick.Vce vak, ne vecky lidsk ctnosti, zme theurgie. Jen j mohou se
vy sly bosk sdliti svtu pozemskmu. Nboensk obady a svcen smvaj boskm ohnm
vechna poskvrnn pozemsk, oisuj dui a zvedaj ji k svtu boskmu. Proklos mluv mnoho o
magick sle jmen boch, soch a obrazv, o zjevench bohv, o zzracch. Jinotajn vklad myth jest
pak zvltn jeho oblibou. Nejvy cl lovka pevyuje veker vdn i positivn nboenstv. Po
stupnch zved se due od obyejn vdy k intelektulnmu nazrn e duchovn a od nho konen
v ekstatickm vzletu k mystickmu spojen s Bytost bo.
Posledn novoplatoni kov. Nstupcem Proklovm v zen koly stal se k jeho Marinos, od nho mme skvostn ivotopis jeho mistra. Po Marinovi nsledoval Isidor a po nm Hegias. Vtho jmna, ne vichni tito, doshl vak Damas kios a vedle nho Simplicius.
Roku 529. po Kr. dal csa Justinian zavt filosofickou kolu v Athench a posledn novoplatonikov, mezi nimi Damaskios a Simplicius, odebrali se do Persie, kde vldl tehdy krl Chosroes,
velk ptel vzdlanosti eck. Nenalezli tam vak, eho byli hledali, a zklamni vrtili se nazpt.
Athensk kola, posledn toit novoplatonismu, zstala ji zavena a filosofie novoplatonsk dospla svho konce.
Renaisance novoplatonis mu a vdy okultn. Zavenm koly athnsk pestal novoplatonismus existovati jako filosofick kola a smrt poslednch novoplatonik ztrcej se veker jeho
stopy. Meme vak prvem mti za to, e theorie i prakse novoplatonsk tak rychle nezanikly, nbr
v skrytu se pstovaly a v podob tajnch tradic ily dle. To plat hlavn o pohansk a theurgick
strnce novoplatonismu. Jeho spekulativn obsah peel vak ponenhlu do vdy kesansk, pizpsobiv se dogmatu kesanskmu, jak nejlpe vidti ve spisech, zachovanch pod jmnem Dionysia
Areopagit y (asi v 6. stol. po K.), otce kesansk mystiky.
Filosofick zpracovn vd okultnch odpovalo za celho stedovku. Jevy okultn, kter ve
stedovku tak dleitou hrly roli, byly posuzovny pouze se stanoviska praktickho. Devt set let po
zaven athensk koly Justinianem byla konen filosofie novoplatonsk v Itlii vzkena k novmu
ivotu a tm i studium vd okultnch postaveno na jin zklady. Velk revoluce ducha v 15. stol.,
znm pod jmnem renaisance, obrtila v prv ad zjem ke studiu literatury klasick. Uen ekov,
mezi nimi znm Gemistos Plethon, nalezli tulek v platonsk akademii medicejsk ve Florenci a
jest jich zsluhou, e filosofii novoplatonskou zachrnili ped jistm zapomenutm. Vlastnm zakladatelem tohoto modernho novoplatonismu jest vak Marsilius Ficin (1433.1499.), jen podil
vydn a znamenit latinsk peklady spis novoplatonskch a uinil je takto pstupnmi celmu
vzdlanmu svtu. V dalm vvoji navazuje tento novoplatonismus na literaturu kabalistickou, uchovanou a do tto doby mezi idy a Araby. Pbuznost obou byla zde ji od potku a nyn byla znovu
objevena. V kabale spatuje Giovanni Pico z Mirandol y (1463.1494.) kl ke vem mysterim
a zasadil se nejvce o rozen jej znmosti. Jan Reuchlin (1455. a 1522.) pak to byl a Cornelius

10

Agrippa z Netteshei mu (1487.1535.), kte tuto novoplatonsko-kabalistickou nauku penesli

z Itlie na sever Alp. Cornelius Agrippa, jeho Filosofie okultn jest prvnm soustavnm dlem,
vztahujcm se na cel fenomenalismus okultn, jest vlastnm otcem modernho okultismu.
*

Mezi literrnmi pamtkami pozdjho novoplatonismu nalzme spis, jen podv vrn obraz
vylenho smlen odumrajcho starovku. Je to spis De mysteriis Aegyptiorum, i krtce De
mysteriis, zachovan pod jmnem Jamblichovm.
Porfyrios poslal do Egypta dlouh dopis knzi Anebonovi, pln rznch otzek, tkajcch se
filosofie, nboenstv, theurgie, magie, zjeven duchv, astrologie. Tento podivuhodn spis, jej po
prv zrekonstruoval Tom Gale pi svm vydn spisu Jamblichova (1678.) na zklad zlomk, uvedench Eusebiem, Cyrilem, Augustinem, hlavn vak Jamblichem samm, vydal znovu Gustav Parthey r. 1857 v Berln.
Spis Jamblichv De misteriis obsahuje odpov na dopis Porfyrv. Jene odpovd msto
knze Anebona uitel jeho Abammon.
Prvn vydn spisu tohoto v latinskm peklade podil Marsilius Ficin a jest v ele aldinsk
sbrky platonik v Bentkch r. 1497. fol. Po druh vydal spis tento Mikol Scutellius v m r.
1556., po tet (s eckm textem) Tom Gale v Oxfordu r. 1678. a naposled Gustav Parthey (eck
text s latinskm pekladem) v Berln r. 1857.

11

Z PEDMLUVY VYDN MARSILIA FICINA.

V Bentkch 1497.
Marsilius Ficin, florentsk, porou se pokorn nejdstojnjmu v Kristu Otci panu Janu Medicejskmu, svat msk crkve kardinlu.*)
Kdy jsem ml nedvno v myslu ti psti, bych ti blahopl k dstojenstv kardinlskmu, prv
ti propjenmu, a kdy jsem u sebe uvaoval, komu bych nejlpe dopis tento svil, by ti jej odevzdal, aby takto nae spolen blahopn ti bylo tm pjemnj, vstoupil jsem nhle do akademie
v nadji, e aspo v jejch vnitnch mstnostech nebude chybti, kdo by ti nejlep pozdrav pinesl. A
hle! jakmsi zenm boskm pedstoupil Jamblich, mezi akademiky nazvan boskm a mezi
nimi veleknz. I zvolal jsem k nmu: Bu zdrv, Jamblichu, velik kne! Prv, jak z, hodlm
blahopti Janu Medicejskmu, novmu veleknzi kesanskho nboenstv. Rai, smm-li tebe prositi, m, jinak uboh, blahopn boskmi slovy a mysteriemi svmi pivsti k dokonalosti! Vyslyel
m prosby a s myslem tm pichz k tob, Jene, velekne, onen veleknz Jamblich. Pijmi tud tak
velikho hosta, jen pichz tebe pozdraviti, s duchem radostnm, a a pete tento dopis, sly
s pozornost, co tento bosk mluviti bude. Vskutku pislbil, chtje projeviti, co stejn dstojno jest
jeho i tv osoby, e krtkmi slovy s tebou sdl, jak nzory mli egyptt a assyrt kn o nboenstv a vcech boskch.
Porfyrios, kter pro svho vynikajcho ducha mezi platoniky se nazv mudrcem, psal do
Egypta dlouh dopis knzi Anebonovi, pln rozmanitch a dleitch otzek, vztahujcch se na
vechna odvtv filosofie, zejmna o Bohu a andlch, o dmonech, o duch, o Prozetelnosti, Osudu,
o proroctvch, o magii, o zzracch, posvtnch obadech a obtech. K otzkm Porfyriovm odpovd
Jamblich, jeho k. Uvd vak Abammona, egyptskho knze, jako odpovdajcho na Porfyriv dopis
msto ka jeho Anebona, jemu Porfyrios onen dopis byl psal.

12

DOPIS PORFYRIV ANEBONU, EGYPANU.

1. Ponu ptelstv sv k tob, Anebone, od vah o bozch a dobrch dmonech, jako i o uench filosof s nimi pbuznch. O pedmt tchto uen vypravuj mnoho t mudrcov et, ale
vci takovho druhu, kter z vt sti erpaj zsady vrohodnosti z pouhch domnnek.
2. Pipout se tedy pedn, e jsou bohov. Ale j se ti, kter jsou vlastnosti vych pokolen,
jimi se li? Jest piny rozliovn hledati snad v principu innm, nebo trpnm, v okolnostech nahodilch, neb v rznosti tl, k nim se dru, spojuj-li se toti bohov s terickmi, dmoni se vzdunmi, ale due s tly pozemskmi?
3. Jakm zpsobem berou ped se theurgov evokace boh zemnch, jako i boh, kte pod
zem jsou, kdy pece vichni bohov pouze v nebi bydl? Dle jak mohou bti nazvni nkte bohov vodnmi a jin vzdunmi bohy? Jak se me viti, e jednotliv z nich maj rzn msta v moci,
a e jednotliv sti tl dle vnjho obrysu si pidlili, kdy pece bostva maj moc nekonenou,
nedlitelnou a nechpatelnou? Jak uchovaj si jednotu, kdy ohranienm rozdlench st tl navzjem se rozchzej a pro rznosti prostor a tles, jim podzench, se li?
4 Jakm zpsobem in theosofov, jako by bohov byli vnmav pro smysln dojmy, kdy nkte z nich provozuj jich kult dokonce tm, e vztyuj pohlavn dy1 a mluv hanebn ei? Nejsou-li
vak bohov vnmav, pak budou jist vechna jich vzvn marn, pak marn se budou theosofov
snaiti, by mohli bohy volati na pomoc, by mohli jich hnv usmiti, pak marn budou doufati ve vsledek smrnch obt, ale zvlt marn budou prostedky theurgick, jimi se bohov ke zjevenm
donucuj. Nebo co jest nepstupno trpnmu vnmn, neme ani lichocenm, ani donucenm, neb
nsilm bti pozmnno.
5. Pro konaj se tedy vi bohm v jich bohoslubch tak mnoh kony, jako by byli pstupni
trpnmu vnmn? Vzvaj se toti, jako by smysln vnmali, take se pedstavuj nejen dmoni jako
bytosti trpn, nbr i bohov sami, dle slov Homerovch:
Mniti lze i bohy sam.
A prav-li se, jak nkterm se zalbilo, e bohov jsou ist duchov, ale dmoni pirozenost
svou bytosti psychick a v duchovosti majc pouze astenstv, budou ist duchov ji nemnitelnj
a neschopnj smsiti se s pedmty tlesnmi. Nae modlitby nemohou se tedy nikterak pizpsobiti
takov ist duchovosti. Ale obady, kter se konaj v bohoslubch, konaj se vi bohm, jako by
byli bytosti smysln a ctc.
6. Nue tedy, li se bohov od dmon, jak nkte maj za to, tm, e onino jsou netlesn, tito
vak maj tla? Jsou-li netlesn pouze bohov, jak mohou bti nazvni bohy slunce, msc a ostatn
viditeln tlesa nebesk? A mimo to, jak mohou jedni z viditelnch boh nazvni bti dobrmi, druz
vak zlmi?
7. Kter jest pojtko, je s netlesnmi bohy spojuje tlesn bohy na nebi?
8. A co je to, m li se dmoni od viditelnch i od neviditelnch boh, ponvad toti bohov
viditeln s bohy neviditelnmi spojeni jsou svazkem jednoty?
9. m li se dmon od poloboha (heroa) a od due? zle rozdl v podstat, v sle, neb
v incch?
10. m vyznauje se zjeven boha, andla, archandla, dmona, neb nkterho z knat a zjeven due? Nebo bohov i dmoni a vbec veker pokolen vy maj tu vlastnost spolenou, e
sebe vynej a e pedstavuj vidoucmu pzraky a klamav obrazy, kdy se zjevuj. Neped tud
v niem bohov nad dmony.
11. Jsou-li tedy nevdomost a klam ve vcech boskch zdrojem v bezbonosti a neistoty,
poznn boh vak uznv se svatm a prospnm, pin nm neznalost nejdrahocennjho a nejkrsnjho temnotu, ale poznn jeho svtlo. Neznalost napluje ovem lidi vekerou patnost pro

13

jich nevdomost a zpupnost, poznn vak je zdrojem veho dobra. Peji si, abys mi sdlil ve vci tto
pravdu.
12. Pedn tebe prosm, abys mn do podrobn vysvtlil, co se dje v pedvdn budoucnosti (v
mantice). Nebo uprosted spnku spjeme asto k poznn budoucnosti pomoc sn, a to zaast bez
nsilnho vytren, (nebo nae tlo le tie). Ale pece nepoznvme vc vdycky tak urit, jako
v bdn.
13. Jsou vak mnoz, kte budoucnost poznvaj ve vytren mysli a jsouce uneseni duchem bom, a to tak, jako kdyby bdli a uvali svch smysl, nejsou vak ve stavu vdom, i aspo nemaj
tak jasnho vdom, jako dve.
14. Mezi tmi, kdo stvaj se ekstatickmi, zm nkter, kte pijdou do zvltnho naden,
kdy sly zvuk fltny, cymbl, nebo bubnv, aneb jist psn. To vidme, e stv se tm, kdo vykonvaj korybantismus, ale t i onm, kter uchvtil Sabazios, aneb kdo slou Velk Matce.2 Jin
doznvaj tho, kdy pij uritou vodu, jako se dje knzi Apollona Klarskho v Kolofonu; jin, kdy
se posadili k st jistch jesky, jako knky v Delfech; ale jet jin, kdy byli naplnni vpary vystupujcmi z vody, jako vtkyn orakula branchidskho.3 Jin opt pichzej do ekstase, kdy uij
magickch charakter, jako na p. ti, kdo bvaj naplnni vnuknutmi (inspiracemi) duchv. Jsou dle
jin, kte dostatenou mrou jsouce sebe vdomi, z pouh obrazotvornosti vt. Z nich uvaj vak
jedni k tomu cli pomoci temnoty, jin uritch npoj a jet jin arodjnch formul a sloitch
obad zaklnacch. Jsou t, kte povzbuzuj k vtn svou obrazotvornost pomoc vody. Nkte
bvaj nadeni v prostoe uzavenm, jin pod rm nebem a jet jin na mst ozenm sluncem,
neb jinm tlesem nebeskm. Jet jin vymyslili t urit umn, pedvdati budoucnost pozorovnm vnitnost zvat, letu ptactva a hvzd.
15. Ti se tedy, jak a m pivod se vtn? Vtcov tvrd vesms vichni, e dosahuj pedvdn budoucnosti pouze bu pomoc boh, nebo dmonv, a e budoucnosti neme naped znti,
le ten, kdo jako pvodce ji m ve sv moci. Pochybuji prvem, e moc bosk mohla by bti staena,
by byla lovku sluebna a do t mry, e nkte se neostchaj t pomoc mouky vtiti.
16. Ti se dle po pinch vtn: zda bh, i andl, neb dmon, nebo kterkoliv jin bytost
pi zjevench a vtbch, neb jinch podobnch posvtnch konech, jest ptomna, aby ony inky
pivodila, .pitaena jsouc moc vaich (t. j. kn) zaklnn?
17. Nen to snad nae due sama, kter ze sv vlastn sly vt a zjeven ona si pedstavuje,
take ve to, jak nkte maj za to, nic jinho nen, ne urit zmny due sam, vzbuzen nhle ze
skrytch malch jisker?
18. Snad pivod to ve jaksi smen proces, kter jest podmnn sten du na, sten
vlivem z ven vnuknutm bom?
19. Nerod v sob due vlivem takovho pohybu zvltn sly obrazotvornosti, kter me pedvdati budoucnost, aneb nemohou snad vytvoiti jist substance pochodc z hmoty, a to zvlt z tl
zvat, moc uritch skrytch sil zjeven dmonv?
20. K tomu jest podotknouti, e spjeme mnohdy ve snu k poznn budoucnosti beze v nmahy, a bychom jinak (t. j. ve stavu bdn), s velkm namhnm pracujce, asto toho nedoshli.
21. Zakld-li se pak pina vtn ve zvltnm vzruen due, me slouiti jako znamen, e
smyslov bvaj pi tom poutni, okolnost, e se k tomu cli uv vpar, vykuovn a zaklnn.
K tomu pistupuje dle okolnost, e ne vichni lid jsou schopni vtiti, nbr pouze lid jemnj
soustavy a vkem mlad.
22. e jist vytren mysli jest pinou vtn, dokazuj lenstv pochodc z chorob, nebo poruchy obrazotvornosti vznikl z post, neb z rozlit jistch v v tle, neb z nemoc, dle urit dvojak stavy due, kde lovk nen ani zcela pi sob, ani zcela mimo sebe, a konen peludy, kter
dovede umle pivoditi arodjstv (gotie).
23. A co, sdluj-li si navzjem jaksi pedzvsti vc budoucch proda i umn a vzjemn
sympatie vech jednotlivch st tohoto vesmru, jako d jedinho ivoucho tvora? A skuten zd
se, e jsou tlesa tak zazena, e jedno me peneti pedzvsti a znamen budoucna na druh.
24. To lze dokzati z rznch fakt magie. Tak zna na p. jist nerosty a byliny bytosti nadsmysln, kter volme; magov spojuj jist nadsmysln pouta a zase je rozvazuj, otevraj, co bylo

14

uzaveno, ano mohou i vli bytost, na kter inkuj, mniti, aby z pedsevzet zlch stala se pedsevzet dobr. Pi tom nelze podceovati tch, kdo za dosaenm jistch ink zhotovuj vhodn
k tomu obrazy.4
25. Akoliv nestahuj ani boha, ani dmona, pece pozoruj pohyb nebes a zvstuj, budou-li
vtby klamn i pravdiv, dle toho, pohybuje-li se nkter z tles nebeskch s tlesem tm, i onm, a
zvstuj dle, jsou-li podnikn bezvsledn, slibn, neb vsledkem korunovan.
26. Nkte maj za to, e jest jaksi druh duch, jich vlastnost jest poslouchati, klamav povahy, kte pijmaj mnoh podoby, kte mnohonsobn se promuj, kte pedstraj brzy, e jsou
bohov, brzy dmoni, brzy zase due zemelch. Maj dle za to, e ve, co zd se bti dobrm i
zlm, skrze duchy tyto se dje. Duchov tito ostatn nejsou npomocni pi vcech, kter vpravd jsou
dobr, toti kter se vztahuj k dui. Nemaj vdomost, kter pedstraj, nbr pivod ve ke patnm
koncm; kdl lovka a pekej asto tm, kdo sna se dospti k ctnosti, ale sami jsou plni pchy
a t se z vn pekoucch se zvat obtnch.
27. e asto onen podvodnk5 nm mnoh klade lky, vyuitkuje naich nruivost.
28. Mne vak velice znepokojuje, kdy sm u sebe uvm, jak je to mon, e ti, jich moc
vzvme jakoto vtch, a botjch, (t. j. vy bytosti), se pece dvaj nmi ovldati jako slab;
dle e by mohli t, kte pece si pej, aby jejich chrnnci konali spravedlnost, snsti, aby byly provdny rozkazy nespravedliv. Konen mne znepokojuje, kdy uvm, jak je to mon, aby bohov,
kdy odmtaj dokonce prosby a modlitby tch, kdo k nim pistupuj zneitni kony pohlavnmi, se
nerozpakovali, je donucovati k nemravnm obcovnm.6
29. Vtcov pikazuj dle zdrovati se povn masitch pokrm, aby se vpary, vychzejcmi z tl zvat, neposkvrnili, ale dvaj se pece sami nejvce uchvacovati kouem spalovanch zvat
obtnch. Pokldaj za zloin, dotkli-li by se zasvcenci jich mysteri neho mrtvho, evokace boh
dj se vak z nejvt sti pomoc usmrcench obtnch zvat.
30. Nejnesmyslnj vak ze veho jest, kdy kterkoliv lovk, jen pece sm vi rznm
nahodilostem tak slab jest a na nich zvisl, svch hrozeb nem ji na kterhosi obyejnho dmona
neb na dui zemelho, nbr m je na slunce, knete hvzd samho, na msc a na ostatn bohy
nebes, a kdy, aby je donutil ke zjeven pravdy, falenou a marnou hrzu na n pout.
31. Nebo prohlsiti, e nebe sam rozdrt, neb e odhal mysteria Isidina, nebo e tajemstv
skryt v Abydu vynese na svtlo, neb dle e zastav bh slunen brky, i konen e dy Osirovy
rozmet ped Tyfonem, jak nadmrn lenstv vyplv z toho pro arodje, jen vyhrouje nm,
eho ani sm nezn a eho vykonati neme, a jak nesmrn slabost pro ty, kte tmito lichmi a vybsnnmi hrozbami dali by se zastraiti, jako nerozumn dti! A Chaeremon, posvtn psa,7 zaznamenal toto jako veobecn obvykl t u Egypanv. A tvrd se, e toto a jin tho druhu inkuje
nejmocnj silou.
32. Jak smysl maj konen modlitby, v kterch se vyprv, jak slunce se zved z bahna, nebo
jak sed na kvtu lotosu, neb jak bh svj vykonv na brce, neb jak dle jednotlivch obdob ronch
(t hodin dennch) mn svou tvnost, i jak pijm rzn podoby, odpovdajc rznm zvatm?8
Vysvtluj ovem, e se nm slunce jev jako takov v mysterich, nevd vak, e chyby a klam sv
obrazotvornosti takto jemu pibsuj. Berou-li vak toit k ei symbolick, nech sdl s nmi
smysl symbol, v nich rzn sly a inky slunce jsou naznaeny.
33. Jest zajist jasno, e kdyby slunce doznalo nkter z tchto zmn, jak se stv na p.
v zatmnch, musilo by to bti vidno vemi, kdo by svj zrak na n upiali. Dle z jakch dvod vol
se v bohoslubch tolik nesrozumitelnch jmen? A pro z nich zase cizojazyn jmna radji, ne
kter kadmu jsou nejbli? M-li bostvo pi vyslyen modlitby zetel pouze k jejmu smyslu,
me bti e modlitby jakkoliv, projev s dostatek vechno, jen kdy mylenka zstane t. A nebyl
zajist, jak mm za to, bh neb dmon, kterho vzvali, rodem Egypan, a byl-li jm, neuval jist
egyptsk, neb vbec lidsk ei.
34. Jest se tud obvati, nejsou-li ony zjevy umle nastrojeny arodji, neb nejsou-li to zasten
pedstavy, kter vznikaj v ns samch, kter vak veobecn pitaj se bostvu, i konen nemmeli o bostvu pojm jinch, ne jak ve skutenosti vci se maj.

15

35. Peji si mimo to, abys mi vysvtlil, jakou prvn Pinu vesmru uznvaj Egypan, maj-li
za to, e byl Pinou tou Duch (Nus), i nco, co jest nad Ducha,9 dle byla-li Pina ta jedin pro
sebe, i zrove s Pinou jinou, neb s nkolika Pinami, dle byla-li netlesn, i tlesn, a zda byla
toton se Stvoitelem svta (Demiurgem), i nco, co bylo dve (ped Stvoitelem svta). Peji si
dle, abys se mnou sdlil, zda dle nzoru Egypan vzelo vechno z tto jedn Piny, i z vtho
potu princip, uznvaj-li Egypan existenci hylick hmoty, i pvodn stvoen tles a konen,
pokldaj-li hmotu za nestvoenou, i za stvoenou?
36. Chaeremon zajist a mnoz jin nev, e ped tmto viditelnm svtem nco bylo. Nestanov ve vkladech svch spis dnch jinch bohv Egypan, ne bohy, veobecn nazvan obnicemi, znamen zvrokruhu a hvzdy, kter zrove s nimi stvaj se viditelnmi, dle jednotliv oddlen dekanv a horoskopy a konen tlesa nebesk, je se nazvaj mocnmi vldci, jich vchody
a zpady a pedzvsti budoucnosti obsaeny jsou v knihch almenichickch.10
37. Chaeremon vidl toti, kterak ti, kdo prohlauj slunce za stvoitele svta, t veker posvtn mythy o Osirovi a Isid, jako i vechny jin, penej sten na hvzdy, jich nhl zjeven a
zmizen a pravideln ron vchody, sten na zmny pibvajcho a ubvajcho msce, sten
na bh slunce, i na non (dolej) a denn (hoej) hemisferium, neb na eku Nil,11 a e vbec ve
pisuzuj vcem fysickm, ale nieho nepisuzuj bytostem netlesnm a duchovnm.
38. Ale nejvt st Egypan spojovala, co v na vli a moci jest, s pohybem hvzd, a semkli
vechno, nevm jakm zpsobem, nerozvitelnmi pouty nutnosti, kterou nazvaj Osudem. Ano
vkldaj Osud i na bohy, kter zatm v chrmech, sochch a jinm jet zpsobem uctvaj jako jedin
zchrance ped Osudem.
39. Stran naeho vlastnho dmona12 se ti, jakm zpsobem udluje nm ho Pn domu a na
zklad jakho vlivu, neb ivota, neb sly sestupuje dmon od Pna domu k nm? Rovn se ti,
je-li tento dmon, ili nic, a zda jest mono Pna domu nalzti, i nikoliv? a konen, jak asten by
byl, kdo poznaje schma svho zrozen, poznal by t svho vlastnho dmona a smrnmi obtmi by
od sebe odvrtil moc Osudu?13
40. Pedpis genethlialogie14 jest vak nessln poet a pedpisy tyto jsou nepochopiteln.
Vdy je t nemono pochopiti vdy astrologick. Stran vdy tto vzniklo mnoho spor a Chaeremon, jako i mnoz jin, proti n disputovali.
41. Hvzdopravcov sami doznali, e je tm nemono, nalzti Pna domu, vldnoucho nad
zrozenm, neb, je-li jich nkolik, jednoho z nich, a pece zvis na tom cel poznn dmona, jen nm
byl pikzn.
42. Ti se dle, byl-li jednotlivm stem z ns pikzn zvltn dmon? Nkterm se toti
zd, e nad jednotlivmi dy naeho tla vldnou zvltn dmoni, dle jeden e vldne nad zdravm,
jin nad podobou tla a jin e jist vlastnosti jeho uchovv, a e konen nade vemi tmito dmony
jin spolen dmon panuje.
43. Je snad zvltn dmon tla, zvltn dmon due a jin dmon ducha? konen jest jeden
z nich dobr, jin zl?
44. Nepochybuji, e n vlastn dmon in jistou st na due, toti jej duchovn st, e tud ten je asten, kdo m moudrho ducha.
45. Vidm vak, e kult vlastnho dmona dje se zpsobem dvojm, bu jako by byli dmoni
dva, neb dokonce ti. Ale mimo to vzvaj vichni dmona invokac spolenou.
46. Ti se konen, nen-li krom bosk mantiky a theurgie snad jet jin cesty k dosaen
blaenosti, kter nm dosud je skryta? Pochybuji vak, e jest v bosk mantice a v theurgii mti zetel
na mnn lidsk, a jsem v rozpacch, nen-li cel theurgick prakse snad pouhm vplodem obrazotvornosti due, kter z nepatrnost velkolep vci si vybsnila? Jsou t jin zpsoby, smujc
k poznn budoucnosti a tud k dosaen blaenosti, ne bosk mantika; jsou vak jist t tac, kte
majce bosk dar vtn, do budoucnosti vid, ale pece pes to blaenosti nedoshli, nebo znaj sice
budoucnost, nedovedou j vak sprvn uti. Peji si tud, abyste mne pouili, kter cesta vede
k dosaen blaenosti a v em se zakld jej podstata.
47. Nebo u ns ek vedou se o tto vci nekonen slovn potyky, jeliko chceme z pouhch
lidskch dohadv usuzovati o nejvym dobru.

16

48. Kdo vak doshli styku se svtem boskm, zanedbaj-li jen sten svch badn, slibuj
marn sdliti moudrost, nekonajce nieho jinho, ne e Rozum bosk obtuj otzkami jako na p.
bude-li uprchl otrok nalezen, poda-li se koup pozemku, i bude-li mti satek neb obchod astn
vsledek.
49. Ale i kdy se nedopust dn nedbalosti, a i kdy maj v ostatnch vcech jistotu a pravdu, o
dosaen blaenosti nevd pece nieho jistho a bezpenho, pemlejce pouze o pedmtech obtnch a lovku neuitench Nejsou to zajist dn bohov, ani dob dmoni, s nimi pili do
styku, nbr je to onen, jen veobecn se nazv dmonem, podvodnkem, neb vbec je to ve vplod lidskho ducha a vybsnn smrteln prody.

17

ODPOV UITELE ABAMMONA NA DOPIS PORFYRIV

ANEBONOVI A ROZEEN POCHYBNOST,
V NM OBSAENCH.
st I.
1. Hermes, bh, jen vldne nad vdami, byl od starodvna sprvn uznvn jako spolen
vem knm. Jde naped v opravdov vdomosti o bozch a jest jedinen ve vem. Proto pisuzovali
mu t pedkov nai plody sv vlastn moudrosti a oznaovali sv vlastn spisy jmnem Hermovm.1
Pijmme-li tud i my podl tohoto boha, pokud nm nle a naim silm jest pimen, in
sprvn, pedloil-lis jist otzky, tkajc se theologie, knm jako vzjemnm ptelm, abys o
otzkch tchto obdrel vysvtlen. A tak zodpovm dopis, kters poslal mmu ku Anebonovi, dle
pravdy, jak se slu, j, prv tak, jako kdybys byl jej mn poslal. Nesluelo by se tak, kdy Pythagoras, Platon, Demokritos, Eudoxos a mnoz jin ze starch Helln pijali pimen pouen od kn
za jejich dob ijcch, abys ty, jen v tto na dob chov tyt mysly, jako oni sta, pominul veden kn, kte nyn ij a uznvaj se veobecn jako veejn uitel. Pikrouji tud k projednn
pedloen ltky, ty vak, lb-li se ti, me mti za to, e ti odpovd ten, jemu jsi psal, i zd-li se ti
elnm, bu toho mnn, e v tomto dopise hovom s tebou j sm, neb kterkoliv jin egyptsk
prorok. Na tom nesejde! Nemj zetele na to, kdo jest, jen mluv, zda jest nepatrnj, i znamenitj,
nbr zkoumej bystrm duchem, je-li, co se vykld, pravdiv, i myln.
Pedn bude dluno roztditi druhy problm, ped nmi lecch, abychom vidli, mnoho-li
jich jest a jak jsou povahy. Pak bude nutno uvaovati, z kterch theologickch soustav pochybnosti
vzely, a konen bude nm stanoviti, dle kterch vd by bylo tyto pochybnosti zkoueti.
Rozeen pochybnost tebou pednesench vyaduje sten rozuzlen neblahho zmatku,
sten se to kolem piny pro kad jednotliv pochybnost jest a pro jako pochybnost se poznv. Jin otzky pipoutj vklad dvojsmysln a jsou tak poloeny, e vzbuzuj rozpory, a jet
jin otzky konen vyaduj od ns celho tajnho zasvcen. Takov povahy jsou tedy otzky, kter
dv, a jsou erpny z mnohch spisv a z rznch vd.
st problm pout pozornost na uen, podan mudrci chaldejskmi, jin st in argumentace z toho, emu u prorokov egyptt, a jet jin, obsahujc theorie mudrc, dv otzky s nimi
souhlasn. Vyskytuj se vak t mylenky, kter z jinch nzor, je nejsou hodn, aby byly uvedeny,
neslun odvozuj pochybnosti, a jin mylenky vznikly z obecnch nzor lidskch. Jednotliv
z mylenek tebou pronesench jsou, vezmou-li se samy o sob, rzn povahy, a uvedou-li se ve vzjemn vztah, mohou bti rznm zpsobem spojeny. Ze vech tchto dvod vyaduj tedy rozumnho zkoumn, kter by je vhodn dilo a upravilo.
2. Sdlme s tebou tedy zsady uen Assanv, kter pevzali od svch pedk, do podrobna a
dle pravdy, a zjevme ti zeteln sv vlastn nzory o vci tto, a to tm zpsobem, e podrobme svm
vahm nkter vci jednak z nesslnch spis pravkch, jednak z toho, co pozdji sta o veker
bosk vd v jistou knihu byli snesli.
Pron-li jak filosofick pochybnosti, dme ti rozhodnut t o nich, a to dle starch sloup
Hermovch2, kter poznal Platon a ji ped nim Pythagoras a dle nich zaloili sv filosofick soustavy. Jsou jet jinak otzky, kter obsahuj bu protivy, aneb projevuj snahu po sporu. Tm odejmeme hrot slovy jemnmi a mrnmi, aneb dokeme jich nemstnost. Pokud postupuje vpravd dle
nzor panujcch, vynasname se, abychom disputovali veskrze zpsobem snadno srozumitelnm a
jasnm. Co pak k plnmu poznn potebuje zkuenost ve vcech boskch (a to mono sdliti
pouze cestou logickou), i co plno jest intelektulnho (duchovnho) nazrn, pokusme se vyzkoumati.
Jako vznan znamen tohoto nazrn mohou bti uvedena ta, kter by mohla tebe i tob podobn
pivsti k spekulacm o podstat jsoucna. Co vak jest mono poznati cestou logickou, z toho nenechm zstatku a do plnho vysvtlen. Ve sdlme s tebou pimenm zpsobem. Theologick

18

otzky zodpovme theologicky, theurgick vak theurgicky, problmy filosofick budeme pak spolu
filosoficky zkoumati, a kter z nich shaj a k prvnm Pinm, ty vyneseme na svtlo, sledujce jich
a k prvnm potkm. Problmy, tkajc se otzek etickch aneb nejvych cl, budeme, jak se
slu, zkoumati eticky. A tm zpsobem budeme t otzky ostatn dle on metody jednu po druh
vykldati, kter kad jednotliv z nich jest pimen. Pikrome tedy ji k zodpovdn tvch otzek.
3. Nejprve prohlauje tedy, e pipout, e jsou bohov. Ale to nen sprvn tak eeno.
V na vlastn bytosti je toti obsaeno vrozen poznn boh. Jest mocnj, ne nae kritick mohutnosti a ne nae nklonnosti. Bylo dve, ne vechno rozumov mylen, usuzovn a logick dokazovn. Ji od potku jsouc sjednoceno se svoj pinou, bylo zrove s tendenc due, kter pirozenost svou smuje k nejvymu dobru.
Je-li vak nutno ci pravdu, nedospjeme ani cestou poznn k pirozenosti bosk. Je toti
v poznn obsaen jaksi protiklad, dle nho poznvajc rozliuje se od poznvanho jako bytost od
nho rozdln.3 Ped tmto poznnm, v nm podmt poznv pedmt jako bytost jin bytost jinou,
jest sama od sebe jednotn spojitost, od boh nerozluiteln a s nimi souvisl. Neslu se tud prohlaovati, e jest mon spojen se svtem boskm pipustiti, i ho nepipustiti, a klsti je jako pochybn
(jest zajist od vnosti aktuln v jedn a te podob), a neslu se dle zkoumati, je-li zvisl na
naem sudku, je uznati, i ho neuznati. Nebo pojm ns spe v sebe a napluje ns, a m prv
jsme, to mme skrze poznn bohv.
A tut e budu mti k tob t stran znamenitjch pokolen, incch prvod boh, toti dmon, hero a istch du. Nebo u nich musme vdycky uznvati jist nemniteln zklad jich bytosti, nestl a mniteln osud lidskho pokolen jest vak od nich odstraniti a vylouiti nklonnost
k protivm, kterch doznvme pi rozporech svho usuzovn. Toto jest zajist pli vzdleno od
zdroje rozumu a ivota a jest dlem spe pirozenost nich a toho, co nle pod moc a rozpornost
pozemskho zrozen. Je tedy nutno, znamenitj pokolen chpati pod jednotnm hlediskem.
Nech je tedy poznn vnch prvodc bohv, nm vrozen, jim pimen, a jako oni maj
bytnost svou vdy nemnitelnou, tak doshni jich lidsk due tm zpsobem svm poznnm, nedajc pouhmi dohady, domnnkami a logickm dkazem, tmito pouh asnosti nleejcmi pomckami, postihnouti podstaty boskho prvodu, jen vechny uveden pomcky svta pomjejcho
pevyuje! Nech due uv radji istch a neposkvrnnch zpsob poznn,4 kter od vnosti
pijm od boh samch a skrze kter je s nimi sjednocena. Tys vak, jak se zd, toho mnn, e tato
mohutnost poznvac, kterou poznvme bytnost bo, stejn jest povahy s poznvnm vc obecnch, a e mono z kladu odvoditi protiklad, jak se dje v dialektickch disputacch. Ale to neslu se
nijakm zpsobem! Poznn vc boskch vymyk se vpravd kad oposici a nezakld se v tom, e
je pro nynjek pipustme neb e teprve nyn vzniklo, nbr jest v dui obsaeno v jedin podob od
vnosti.
4. O prvotnm principu v ns, od nho jest kadmu vyjti, kdo o vych bytostech, ne my
jsme, nco vypovdti, neb uslyeti chce, pravm ti toto. Hled-li zvltnch znmek, jimi se kad
jednotliv z vych bytost vyznauje a jimi se navzjem li, a rozum-li tmito zvltnmi znmkami specifick rozdly, kter stoj proti sob uvnit tho druhu, jako na p. pod pojmem ivoucho
jsou pojmy rozumnho a nerozumnho, neho podobnho nikdy nepipustme u toho, co nem ani
jedn spolen podstaty, ani stejnch vzjemnch rozdl, ani slouen neobmezen veobecnosti a
obmezen zvltnosti dovoluje. Uznv-li vak pi vych a pi nich bytostech, kter se li pece
celou svou pirozenost i co do celho druhu, podstatu jednotnou, kter ty zvltn vlastnosti obsahuje,
o tom pod nm pozorovn tchto zvltnch vlastnost potebn vysvtlen. Tyto zvltn vlastnosti
bytost vnch budou jist rzn a kad z nich, jsouc o sob jednoduch, bude se vyluovati z celku.
Ale smr tvch otzek postupuje nedokonale. Sluelo se zajist, tzati se nejprve po podstat, potom
po potenciln sle a pak teprve po aktulnm inkovn, jak toti jsou jich zvltnosti. Jak se vak
nyn te, jakmi vlastnostmi se zmnn bytosti li, tzal jsi se pouze po vlastnostech ink. Ptr
i po poslednch formch, jimi rozdly v nich obsaen se zjevuj, ale nejprvotnjho a nejznamenitjho zkladu v nich, kter jest pece jaksi zkladnm principem jich rozliovn, opominul jsi zkoumati.
K tomu se poj hned na tm mst cosi o innch a trpnch pohybech, co obsahuje rozdlen,
kter nejmn se hod na rozdly, lic vy bytosti. V dn z vych bytost nen obsaena protiva
innho a trpnho, inkovn jich jest absolutn, nemniteln a beze vech vztah k protivm. Proto

19

nepoznvme v nich dnch podobnch zmn, kter pochod z innosti a z trpnosti. Nebo ani u due
nepipoutme hybn sly, podobajc se sle, je inkuje mezi pohybujcm a pohybovanm, nbr
pedpokldme jaksi prost pohyb, jen v dui sam esenciln jest obsaen a jen nem k dnmu
pedmtu mimo ni vztahv. Pohyb tento jest povznesen nad akce, smujc na dui, i nad passe, je by
k nmu pily od due. Mohl by tedy snad nkdo pipustiti, aby u vych bytost, neli jest due, byly
jich znaky rozliovny dle pohyb innch, neb trpnch?
Jest vak t nevhodn, cos pipojil o vcech akcidennch. Nebo ve vech vcech, sloench a
ve vcech, kter jsou vedle jinch, neb v jinch vcech maj svou bytnost, i kter v jinch vcech
jsou obsaeny, dluno chpati jist sti jich jako zkladn princip, ale jin sti jako vedlej, ony
jako pravou podstatu, tyto vak jako jejich akcidence. Mezi tmito stmi jest jaksi spojitost, k n
pistupuj vak t rozpory a rozdly. U vych bytost chpeme ve v jich podstat, jsou vesms jako
podstatn, a rozliuj se samy o sob, nikoli vak vzhledem k jinmu, ani maj zklad svj v jinm. U
vych bytost nen tud nic akcidennho a neme tedy z toho dn karakteristick znmka, kterou
by se vyznaovaly, bti odvozena.
Jest vak nutno, na konec tto otzky dti vysvtlen, odpovdajc povaze vci. Tv otzky
sna se toti vyzkoumati, jakm zpsobem mono pomoc vnjch inkv a fysickch pohyb,
jako i pomoc akcidenc, poznati vci podstatn. To ve m se vak zpsobem zcela opanm. Nebo
kdyby vnj inky a pohyby byly zkladem podstat, byly by pinou t rozdl, kter se v nich
vyskytuj. Je-li vak naopak podstata vc pinou vnjch ink, jsouc samostatn a existujc ped
nimi, tu je to podstata vc, kter pohybm, inkm a akcidencm sdluje veker rozdly. Maj se
tedy vci stran vznanch znmek vych bytost, tebou tak horliv vyhledvanch, zcela opan
tvm nzorm.
Cel vc zakld se tedy jednm slovem v tom, zda, uznvaje jeden druh boh, jeden dmon a
rovn jeden hero, jako i jeden du, tl dosud nemajcch, odvozuje jich rozdly dle jednotlivch
znak, i zda stanov u kadho z nich mnoho jednotlivch druhv. Uznv-li jeden druh, pak
splyne cel d racionln theologie. Li-li se vak vy pokolen, jak dluno mti za to, dle druh
v kterm ppad nebylo by v nich spolenho rzu podstaty, nbr byl by tu rozdl mezi druhy znamenitjmi a nimi nebylo by mono nalzti jich spolen hranice, a kdyby to bylo mono, zruily by se tm znaky, jimi se zmnn pokolen li. Touto cestou nenalezl by tedy nikdo, eho hled.
Poznal-li by vak nkdo u vych bytost analogickou totonost, toti mezi tmi mnoha druhy boh,
jako i dmon a hero a konen i du, mohl by takto jednotliv jich zvltnosti rozeznati.
5. Bude na povinnost, abychom ukzali, co v otzce, kterou dv, jest sprvn a o jak rozliujc znaky, kter by pravd odpovdaly, se opr, dle, co v n jest nemon a co mon. A nyn pikrome dle ady k zodpovdn toho, po em jsi se tzal. Nejvy dobro jest vpravd nad veker
jsoucno a jest ped jsoucnem. Toto jsoucno nazvm nejprvotnjm a nejctyhodnjm. Jest o sob
netlesn a jest vznanou znmkou boh, kter obsaena jest ve vech jejich rodech a udruje rozdlen a d, bohm vlastn, od nho se nikdy neodluuje, jsouc zrove v nich vech obsaena stle
tm zpsobem.
V duch, a jsou vtlen a jako vtlen maj pi nad tlem, i a jsou ped zrozenm podstatou
svou vn, nejvy dobro ptomno nen, ani pina nejvyho dobra, kter jest ped jsoucnem.
Nicmn dostv se jim pece od nejvyho dobra jakhosi podlu a kvality. Nebo meme na duch
pozorovati zcela jin majetek krsy a ctnosti, ne jak shledvme u hmotnho lovka. Tento majetek, jeho se dostv hmotnmu lovku, jest cosi dvojakho a nco, co nle vcem sloenm, v dui
vak m poloen zklad nemniteln a nevyerpateln, jen neme ani sm ze sebe vykroiti, ani
nco me jej zniiti.
Je-li tedy potek a konec v pokolench boskch takovho druhu, jest nutno uznati mezi tmito
nejzazmi hranicemi jist lnek prostedn, toti d hero, kte jsou vzneenj, neli d du, a
vt svou moc, ctnost, krsou a velikost. Heroov jsou vemi statky, kter maj i due, daleko bohat, jsou vak s nimi zce spojeni pbuzenstvm stejn formy ivota. Pozoruj dle d dmon, jen
zvisl jest na bozch a daleko ni pirozenosti, ne oni. Dmoni provzej bohy, ovem ne jako jich
pina a jich vdcov, nbr jako jejich sluebnci, kte poslun jsou svat jich vle. Pokolen dmonv uvd ve skutek skrytou dobrotu bohv a npodob ji, vlastn dla provd pak, pokud me,
dobrotivosti bo pipodobnn. Co jest v bostvu nevysloviteln, to uvdj dmoni ve zjev, co nem
dosud formy viditeln, to in viditelnm, co pesahuje vechen rozum, to pevdj v jasn pojem.

20

Pijmaj podl krsna, jen jest pimen jich pirozenosti, a dvaj jej se tdrost dle i odevzdvaj
pokolenm nim.
Tato dv prostedkujc pokolen spojuj tedy jakmsi spolenm poutem bohy a due. Uskuteuj mezi nimi nerozviteln svazek, spojuj zvltnm poutem nejprvnj princip s principem nejposlednjm a zpsobuj nerozdlitelnou jednotu celku, nejlep spojen a pzniv smen ve vem.
Pipravuj cestu od vyho k nimu a zase vzestup od nepatrnho k velkmu. Tvo jaksi d a pravou mru, dle kter sdlej se vy bytosti bytostem nim, jako i zpsob, kterm bytosti nedokonal
tato vy sdlen pijmaj. in, e ve navzjem souhlas a tvo harmonii, jako i e ve pinu svou
shry od boh pijm.
Nesm se vak oddvati mnn, e toto rozliovn pochz od potenciln sly, aktulnho
inkovn nebo podstaty vych bytost. T nesm rozliovn tohoto odluovati a obmezovati
pouze na jeden urit druh vych bytost, nbr dluno je roziti veobecn na vechny druhy. Pak
teprve bude si moci dti dokonalou odpov na svou otzku, kterous dal stran vlastnost boh, dmon, herov a du.
Abychom vak badn sv zapoali jet s jin strany, jest nutno, bohm pisouditi jednotu veobecnou, pak stlost v sob setrvvajc, rovn nemnitelnost, kter jest pinou vech podstat nedlitelnch, ale v ten zpsob, e se pokld za pinu vekerho pohybu, dle e bohov vechny ostatn
bytosti pevyuj, nemajce s nimi nieho spolenho, a konen e jsou bytosti ist a e se pro veobecn poznn ode veho li podstatou, potenciln silou a aktulnm inkovnm. To ve slu se
tedy bohm pisouditi. Naproti tomu uvdme dle pravdy, e v due vloeno a jim vrozeno je toto:
vchzeti v mnohost a monost, sdliti se bytostem jinm a pijmati od nich sv vlastn omezen, nalzti uspokojen v jednotlivch stech vc rozdlench a naplovati je uspokojenm, dle pijmati
pvodn, ivot plodc pohyb, zachovvati spojitost se vemi vcmi, a to jak vpravd jsoucmi (vnmi), tak vznikajcmi a zanikajcmi (pomjejcmi); dle jest vrozeno dum, e pitahuj na se spojitost vech vc a naopak zase samy s nimi se smuj a konen e roziuj tyto vlastnosti na
vechny v nitru skryt sly, podstaty a inky.
6. Co uvedeme vak o pokolench prostednch? Mm za to, e je to kadmu z toho, co jsme ji
pravili, dostaten jasn. Vypluj toti, jak jsme ji ukzali, nerozdln spojen obou uvedench protiv. Nen tud nutno toho ble vysvtlovati. Kladu tedy pokolen dmon jako mnohost, kter vak
zachovv jednotu, a jako smsici, kter se nesmuje v jedno, nbr kter vechny ostatn ni bytosti pod ideou jsoucna vyho obsahuje. Pokolen hero tvo proti tomu a ovld rozdly a mnohost,
pohyb, smen a tomu podobn. Pijm shry vten dary, v nitru skryt, jednotu toti a istotu,
nemnitelnou podstatu, jako i nedlitelnou totonost a pirozenost ve ostatn pevyujc. Kad
z tchto dvou pokolen poj se k obma uvedenm protivm: pokolen dmon k nejvy krajnosti
(t. j. k bohm) a pokolen hero ke krajnosti nejni (t. j. k dum). Jest pochopitelno, e jednak to, co
pochod od nejvyho, dle vzjemn vcho pbuzenstv sestupuje k nimu, jednak to, co pvodn
propjuje spojen s nim, t s vym nco mus mti spolenho. Z toho mohl by kad poznati, e
pokolenm prvnm i poslednm dostv se odtud plnosti a e tato plnost se spojila pln v jedno, a to
dle podstaty, dle sil i dle inkv. Kdy jsme tud touto dvoj cestou vysvtlili dokonal rozdlen
uvdnch ty pokolen, pokldme jak pro strunost, tak z toho dvodu, e vznam prostedkujcch
pokolen ostatn jest jasn, za dostaten, ukzati pouze zvltnosti obou pokolen krajnch, bytosti
prostedn pejdeme, jakoto z pokolen onch snadno vysvtliteln. Tak urme tedy jich pojem zpsobem nejkratm.
7. Pokolen nejvy pevyuje vechno a jest veskrze dokonal, pokolen nejni vak jest
slab a nedokonal. Ono zme ve zrove, v okamiku a v stejn podob, toto vak nezme ani
veho, ani zrove, ani nhle, ani nerozdlen. Ono tvo ve a ovld ve, ani by pilnulo k tomu,
pirozenost tohoto jest vak, mti nklonnost k tomu, co tvo a co spravuje, a dvati se k tomu strhovati. Bohov vldnou jako prvn a svrchovan pina nade vm, due vak jsou zvisl na vli bohv,
jako sv pin, a maj od vnosti v n svou bytnost. Bohov chpaj s jedinenou bystrost konen
cle vekerch sil a bytost, due vak pechzej od vci k vci a postupuj od nedokonalho k dokonalmu. Bohov maj mimo to moc nejvy, neobmezenou a nad kadou mru povznesenou, jsou
mimo vekerou formu, ponvad se dnou formou nedvaj omezovati, due vak jsou ovldny nklonnost k pedmtm, formou a pchylnost, dvaj se pudy stahovati ke zlmu a vn k nzkmu, a
pijmaj dle toho od rozmanitch podob, kter z toho vznikaj, sv formy. Duch (Nus), vldce a krl

21

jsoucna, tvr Sla vesmru, jest nezmniteln a vn bohm ptomen v dokonalosti a plnosti, dle
jedin sly, kter v sob sam ist m svou podstatu. Due vak m astenstv v Duchu, pokud jest
rozdlen v mnohost a pokud veel v mnohost forem, jako i pokud vld nad smyslnm svtem jest
pizpsoben. Due vnuje dle pi vcem neivm, podlhajc pi tom vlivu brzy toho, brzy onoho
pedmtu.
To jsou piny, kter propjuj vym bytostem nejvy hodnost a krsu samou, i, chtl-li
by nkdo radji tak ci, pinu tchto obou. Vlastnost due jest pak vdycky, e m podl duchovnho du a bosk krsy. S bohy spojena jest veskrze soumrnost celho svta, neb jej pina, due
vak jest od boskho ohraniena a m v nm pouze sten podl. Bohm mohl bys pisouditi z dobrch dvod dostatenou moc nad celm svtem pro slu a mocnost, kterou maj jako pina veho,
ale due m pedepsan jist meze, v nich me svou vldu osvdovati.
Jsou-li tedy tyto vlastnosti obou krajnch pokolen, mohl by kad bez obt, jak jsme ji
uvedli, poznati prostedkujc vlastnosti, toti dmonv a hero, kter s obma uvedenmi protivami
jsouce pbuzn, podobaj se kad z nich, na druh stran vak od obou se li a bl se takto stavu
stednmu. Tyto prostedkujc vlastnosti pitahuj od vlastnost krajnch jistou spolenou, ptelskou
sympatii a spojuj se s n v me, kter jim nle. Takov vlastnosti prvnch boskch pokolen je tedy
nutno uznati.
8. Rozdl vych bytost, kter uvd, nememe vak nijakm zpsobem pipustiti. Spatuj
toti pinu rozliovn, po kter nyn ptrme, v mst, kde vy bytosti pebvaj, a v pomru jich
k rznm tlm, e se toti bohov spojuj s tly terickmi, dmoni se vzdunmi, due vak s tly
pozemskmi. Ale rozdlen toto jest nehodn pokolen boskch a nemstn, nebo jsou nezvisl a
podstatou svou svobodn. Je zajist velk nesmysl, pisuzovati tlm moc, svou prvn pinu uzavrati ve formy: tla jsou naopak prvnm pinm podzena a slou jim pi tvoen. Vy pokolen
nejsou mimo to v tlech ptomna, nbr vldnou mimo n. Proto nepodlhaj zmnm zrove s tly.
Propjuj dle sama od sebe tlm veker dobro, mnoho-li schopna jsou pijmouti, sama nepijmaj
vak od tl nieho a nepijmaj od nich dnch vlastnost. Kdyby byli bohov jaksi pouh vlastnosti
tles, nebo bytosti hmotn, i jakmkoliv zpsobem tlesn, musili by zrove s rozmanitostmi tles
podlhati t etnm zmnm svta tlesnho. Jsou-li vak bohov bytosti od tles pln rzn a majli bytnost ped tlesy pouze sami v sob, jakm zpsobem dalo by se mysliti, e by mohlo rozliovn
rozumn zdvodnn od tles na n pechzeti?
Dodej k tomu jet, e nzor tento o pokolench boskch uznv i tles jako znamenitj,
pokud toti m poskytovati vym pinm pevnho sdla a jim propjovati vlastnosti podstatn.
Kladl-li by nkdo zem a okrsky svtskch vldc ve, ne co podlh jejich moci, musil by zejm
t vym bytostem pisouditi nadvldu: nebo protoe jsou vymi bytostmi dle sv pirozenosti,
podrobuj sv moci jednotliv okrsky svta a utvej je tak, e jsou jim podobn, sami se vak nepipodobuj pirozenosti tchto svch schrnek, v nich maj sdlo.
Pokud se tk bytost rozdlench v mnohost, mnm toti individuln due, dluno stanoviti
toto. Jak ivot proila due, ne j bylo pisouzeno vejti v tlo lidsk, a jakou podobu ped tm
uvedla ve skutek, prv takov m organick tlo, j sam pizpsoben, a podobnou pirozenost, kter
ji vdy provi. Tato pitahuje t vy ivot due. Pokud se vak tk principu vyho, jen obsahuje, jako princip universln, pinu vech princip ostatnch, utv se ve vym ve ni, tlesn
v netlesnm, stvoen v principu tvrm, i jest princip ni, seven jsa v kruhu principem vym,
jm zen. Proto jsou t obhy nebeskch tles vsazeny v nebesk obhy terick due a jsou od potku neustle v nich ptomny. Duch (Nus) pojm pak zpsobem dokonalm due svt, stoupajc
k nmu. Tyto jsou v Duchu stvoovny od potku. A Duch a individuln, i veobecn, jest ve
vych pokolench obsaen. Obrac-li se tedy jsoucno ni vdycky ke jsoucnu, je jest co do dstojenstv vy, a ovld-li, co nahoe jest, dolej, jako pravzor, pak dluno mti za to, e pechz podstata i vnj podoba od jsoucna vyho na jsoucno ni. V jsoucnu vym rod se ji na potku
jsoucno nejposlednj, a takto pijm od jsoucna vyho bytost nejni a vbec kad vc, a jest
jakkoliv, sv uspodn a svou pravou mru. Ale naopak neplynou od bytost nich vlastnosti
k jsoucnu vymu.
Tm dokzali jsme tud, e rozdlen vych bytost, erpan ze svta tlesnho, jest nesprvn. Sluelo se nejmn, stanoviti takov nzor, a kdy se ti ji tak zalbilo, pokldati za hodn
uvaovn, co jest nesprvn. Nen zde nadbytku dkaz, nbr kad namh se marn, stanov-li
falen pedpoklady, kter pak jako nepravdiv mus zavrhnouti. Jak by tak mohla substance o sob
22

netlesn bti ohraniena jakmikoliv tlesy, jeto pece nem s tles, je jest j astn, nieho
spolenho? Jak by bylo lze tak substanci, kter v i tles nen prostorov ptomna, od tles v prostoru rozeznati? A jak by mohla substance, kter nen rozdlenmi tvary hmotnmi rozdlena v mnohost, v jednotlivch stech svta bti obsaena rozdlen? Co by mohlo dle bohm brniti, by byli
vudyptomn? A co me zdrovati jejich slu, by se nevznesla a ke klenb nebes? Bylo by to zajist dlo vt sly, kter by bohy chtla obshnouti a uritmi hranicemi obmeziti. Jsoucno skuten a
o sob netlesn jest ptomno vude, kde prv chce. Kdyby vak mlo bostvo, kter pece ve
pevyuje, bti pekonno dokonalost svta a jako jeho st bti v nm obsaeno, kladli bychom je
takto jako men, neli velikost e tlesn. Ale j nechpu, jak by tento spodn svt mohl vzniknouti a
bti utven a uspodn, kdyby nepronikala celm vesmrem bosk tvr moc a komunikace boskch ide.
A mnn, kter klade bytosti bosk mimo svt pozemsk, ru pln cel nboensk kult a
velik theurgick spoleenstv boh s lidmi. Neb mnn ono neznamen nieho jinho, ne e bosk
bytosti sdl ve velk vzdlenosti od svta pozemskho, e nevstupuj nikdy ve styk s lovkem, e
tento n okrslek zemsk jest od nich zcela oputn. Dle mnn tohoto nenauili jsme se ani my,
kn, od boh niemu, a nen-li mezi nmi a ostatnmi lidmi dnho rozdlu, bylo nemstn, e jsi
otzky sv nm zaslal, jako bychom vce vdli, ne ostatn smrtelnci.
Nzory tyto nemaj nic pravdy v sob. Nebo bohov nejsou obsaeni jednotlivmi stmi
svta, ani dosadili oni, co v tomto svt pozemskm jest nedokonal. Bohov vyznamenvaj se
hlavn tm, e nic nen s to, aby je mohlo obshnouti, nbr oni obsahuj vechno. Co pozemsk jest,
to pijm bytnost svou od dokonalosti bo. Jakmile se stane pozemskost schopnou astenstv svta
boskho, dostane se j ihned msto jej vlastn podstaty, kter dve v n pevldala, spoleenstv
s bohy.
Takto jsme dokzali, e cel tebou uveden rozdlen jest nicotn, dle e metoda, kters uil za
elem vyzpytovn vlastnost vych bytost, nem nijakho rozumnho dvodu, a konen e ten,
kdo bohy odkazuje na urit msto, jich cel podstaty a sly nechpe. Bylo by bvalo na mst, kdybych byl tvho ptrn po rozdlech vych bytost nechal nepovimnutho, ponvad odporuje zpsobem dosti nejapnm pravmu poznn. Jeliko jest vak nutno, obraceti zen spe k duchu a k bosk vd, neli proti nktermu lovku disputovati, inme tuto spornou otzku zvltnm pedmtem
theologick rozpravy, dvody open.
9. Kladu tebe tud jako tcho se. Je toti tak pochybnost tvou, jakm zpsobem mohou
theurgov konati evokace zemnch a podzemnch boh, kdy pece vichni bohov pouze v nebi
bydl? Co hned na potku prav, e toti bohov pebvaj pouze v nebi, nezakld se na pravd.
Bohov napluj cel vesmr. Dle tak se te jak mohou bti nazvni nkte bohov vodnmi
a jin vzdunmi bohy, jak se me viti, e jednotliv z nich maj rzn msta v moci, a e jednotliv
sti tl dle vnjho obrysu si pidlili, kdy pece bohov maj moc nekonenou, nedlitelnou a nechpatelnou? A dle zn tv otzka, jak uchovaj si bohov jednotu, kdy ohranienm rozdlench
st tl navzjem se rozchzej a pro rznost prostor a tles jim podzench se li?
Jedin a nejlep rozeen vech tchto a podobnch otzek, kter nemaj konce, bude, kdy
zrale uvme, jakm zpsobem bostvo se chpe vldy nad vcmi pozemskmi. A m bostvo podzen jist sti vesmru, jako na p. nebe, i zemi, nebo posvtn msta a posvtn krajiny, aneb zasvcen hje a svat sochy, ozauje vechno z ven svm svtlem, prv jako slunce paprsky svmi
vechny vci z ven osvtluje. Jako svtlo objm pedmty osvtlovan, tak pojm t bosk moc
bytosti, kter jsou j astny. A jako svtlo obsaeno jest ve vzduchu, ale tak, e se s nm nems (co
nejlpe mono z toho poznati, e ve vzduchu nezbude nieho ze svtla, jakmile svteln zdroj, t. j.
slunce jedenkrt se vzdl, kdeto teplota ve vzduchu jet dle trv, i kdy tepelnho zdroje, t. j. rovn slunce tu ji nen), prv tak z bosk svtlo, ani se sms se svtem pozemskm, a pronik
celm vesmrem, jsouc samo o sob nemniteln. A je zajist t svtlo, kter zrme svma oima,
cosi jednotnho a veskrze souvislho. Je tot na vech mstech a jako nedliteln celek, take jest
nemono, oddliti njakou st od nho, neb st jeho v kruh uzavti, aneb snad odznouti je od
zdroje, z nho vychz.
Ponvad cel vesmr jest dliteln, dl se kolem jedinho a nedlitelnho svtla boskho
v mnohost st. Svtlo bosk trv v jednot, jest vude jako celek ptomno a jest nerozdlen obsaeno ve vem, co jest schopno bti ho astno. Napluje vechno dokonalou silou, pivod ve k svmu konci jakousi neobmezenou moc pinnosti, sjednocuje se samo se sebou na vech mstech a
23

spojuje s prvotnmi prapotky posledn cle. Cel e nebes i vesmru, npodobc toto, pohybuje se
v kolobhu a vrac se zase k svmu vchodisku, pohn s sebou ivly, proudc v okruhu, a udruje
pohromad vechny sti svta, kter vzjemn na sob zvis a zase vzjemn na sebe inkuj. Dl
od sebe vechny vci stejnmi mezemi, spojuje nejvzdlenj pedmty, sluuje potek s koncem,
jako na p. zemi s nebem, a pivod jedin spojen vech vc a vzjemn souhlas.
Kdo tedy tento jasn obraz boskho sprvn poznal, zda by se neostchal ti se stran
boh, tto piny onoho obrazu, bti jinho mnn, toti stanoviti v nich rozliovn a rozdly, jako i
ohraniovn, kter pouze tlm psluej? Mm za to, e kad mus takto souditi. Nen-li ani analogie dn mezi svtem a bytostmi jej dcmi, ani vzjemn mrnosti, nen-li mezi nimi ani spoleenstv podstaty, ani potenciln a aktuln spojitosti, pak nen tak, abych to tak ekl, ani dn rozmrov vzdlenosti, ani prostorovho obsahu, ani dlen v sti, i jakkoliv jin stopy podobnosti,
kter by se zakldala v ptomnosti boh ve svt. Nebo co jest a podstatou neb silou stejn pirozenosti, neb stejn podoby, i tho druhu, to pipout, by bylo zahrnuto v jeden pojem, a v tom me se
t uznati vzjemn inkovn (jednotlivch st). Jak by vak mohlo bti vzjemn vnikn, jak
prostupovn vekerenstvem, jak ohraniovn dle jednotlivch st, neb jak prostorov uren, i
cokoliv tomu podobnho prvem vymyleno u toho, co se ode veho ostatnho pln li? J jsem
spe toho mnn, e schrnky boskch dar tak jsou utveny, e jedny z nich pijmaj dly boskho zpsobem terickm, jin zase dle zpsobu vzduchu a jet jin zpsobem odpovdajcm vod,
vbec kad schrnka dle svho vlastnho zpsobu. Jeliko umn theurgick toto sprvn poznalo,
uv takovch prostedk evokanch, kter uvedenm rozdlm a zase spolenm svazkm pbuzenskm s bohy jsou pizpsobeny.
10. O tom, jak vy pokolen rozdlena jsou po svte, budi uvedeno tolik. Uvd pak zase jin
rozdly vych bytost, rozeznvaje podstatu jich dle rozdlu, zda mohou trpti, i nikoliv (t. j. zda
jsou pstupny vnmn dojm z ven, i nikoliv). Nemohu vak ani tohoto rozdlen uznati Nen toti,
dn z vych pokolen trpn (t. j. na dn z nich neme se z ven smysln inkovati), ale tak
ne v ten zpsob netrpn, e by se od trpnho takto rozliovalo. Rovn nen jakoby od prody tak
utvoeno, e by sice mohlo z ven afekce pijmati, e vak by bylo pro ctnost, neb jinakou vhodnou
vlastnost od nich osvobozeno. Protoe jest bosk pln povzneseno nad protivu trpn a netrpn, a
jeliko jest podstaty nemniteln a trval, kladu ve vech vych pokolench povznesenost nad povahu trpnou a nemnitelnost.
Pozoruj dle, lb-li se ti, nejni z pokolen boskch, toti dui, kter tlem (pro vtlen) dosud nebyla poskvrnna. Ct snad potebu tlesnho zrozen, majcho zklad v rozkoi a chti, a potebu klesnut do fysickho svta, kdyt jest pece povznesena nad produ a t se vnmu ivotu?
Pro m due astenstv v bolesti, kter ru a ni harmonii tla, kdy pece jest mimo ve tlesn a
mimo produ rozdlenou v tlech, a kdy jest pln prosta nlady due, smujc dol k tlm? Due,
kter nen dosud poutna tlem, nepotebuje mimo to ani afekt, kter pedchzej smysln ctn,
rovn nen uzavena v prostoru, take by j bylo poteb tlesnch orgn, pomoc jich by mohla
jinch tles, je mimo ni jsou, doshnouti. Ponvad due je zcela nedliteln, dle setrvv vdy
v jedin podob, ponvad jest o sob netlesn a nen nijak astn pomjejcho a trpnho tla, neme vpravd ani dlenm, ani zmnou trpti a nem v sob vbec nieho pbuznho s promnlivost
a s trpnost.
Ale i kdy due sestoupila k byt tlesnmu, nedoznv ani ona sama, ani doznvaj principy
utvec,5 kter vtiskuje tlu, jakkoliv trpnosti. Tyto principy utvec jsou bytnosti jednoduch a jsou
jedin povahy, nepipoutj dnho zmatku, ani mohou samy ze sebe vykroiti. Jsou pinou trpnosti, kter vzchz vcem sloenm, ale pina se nesm ztotoovati s inkem. Jako due jest pinou vzniku bytost sloench (t. j. nejednoduchch), kter se rod a umraj, sama vak jest o sob
nezrozen a nesmrteln, prv tak jest pinou, e trp bytosti, kter, a jsou j astn, pece veobecn jejho ivota a jej podstaty nesdlej, spleteny jsouce nestlm a protivy v sob obsahujcm
principem hmotnm. Due sama o sob jest nemniteln, jest podstatou svou povznesena nade
vechno trpn, ale ne snad na zklad jaksi svobodn volby, kter by mohla to, co netrp, obrtiti na
tu i onu stranu, ani v ten zpsob, e by nemnitelnosti byla doshla pro svou pirozenost, neb slu,
jako ehosi podrunho.
Dokzali-li jsme tud u nejniho z pokolen vych, toti u due, jako nemon, e by bylo
trpn, slu se, abychom trpnost pisuzovali dmonm a herom, kte jsou pece pirozenost svou
vn a jsou stl prvodcov boh, kte obraz boskho zen svta povdy zachovvaj, provdjce
24

neustle d bosk a neodchylujce se nikdy od nho? Vme pece dobe, e ve (eck pathos
znamen trpn i ve) jest cosi nezzenho, hnho, co selo s prav cesty, co nen nikdy pnem
nad sebou samm, nbr co podrobeno je tomu, m jest ovldno a emu slou k jeho vzniku. Utrpen a ve souhlas s kadm jinm pokolenm spe, ne s tm, kter jest vn a kter zvis vdy
na bozch, kter zachovv t d, jako oni, a vykonv stejn s nimi obh. Netrp tedy ani dmoni,
ani cokoliv jinho, co mezi vymi pokolenmi s nimi jest pbuzno.
11. Te se, pro se konaj vi bohm v jich bohoslubch tak mnoh kony, jako by byli pstupni trpnmu vnmn? J vak pravm, e i toto tvrzen se zakld na pln nezkuenosti v posvtnch mysterich. Mnoh z toho, co v bohoslubch neustle se kon, m jaksi tajn a vechen rozum
pevyujc podklad, jin jest zasvceno vym pokolenm jako symbol od vnosti; toto pedstavuje
nm zase obrazy, kter zna nco jinho, ne co pmo projevuj, jako tvoc proda pedstavuje nm
zjevn podoby skrytch principv; jin zase kon se za pinou vzdvn pocty boskmu, i by se
naznaila jaksi podobnost, neb pbuznost s nm. Konaj se t mnoh obady, kter jsou pro ns uiteny, ponvad bu lidsk vn v ns jaksi oisuj a ru, neb odvracej od ns nkter jin zlo,
kter ns m potkati. Nemohl by tud zajist nikdo pipustiti, e se kon njak st posvtnch obad ku poct boh, i dmon, jako by podlhali dojmm smyslnm. Nen pirozenost substance o
sob vn a netlesn, aby pijmala od tles jakkoliv zmny.
Ale i kdyby vn substance ctila nejvy potebu takovch vc, nepotebovala by k tomu
jist snad obad lovka, kter kon v bohoslubch, nebo dochz plnho uspokojen a nasycen
sama ze sebe, jako i z podstaty vesmru a z dokonalosti, obsaen v tvr moci, ano, slu-li se tak
ci, j se dostv plnho uspokojen ji ped potebou pro pehojnou dokonalost vesmru a pro vlastn,
j podstatnou plnost, takt z toho dvodu, e vechna vy pokolen naplnna jsou ctnostmi, jim
vlastnmi.
Toto budi uvedeno veobecn k vyvrcen nepravho mnn o kultu boskm, jen pizpsoben jsa pimen bytostem nad nmi stojcm, kon se ist vi nim, istm, a beztrpn vi nim,
netrpcm. Bychom nyn sestoupili od veobecnho k zvltnmu, pravme, e vztyen pohlavnch d
jest jakmsi symbolem plodc a rozplemeovac sly, kter jak mme za to odkazuje ke stvoen
svta. Prv proto je tak mnoho zasvceno principu falickmu, ponvad cel svt od boh z pln
pijm vznik veho rozplozovn. Ty hanebn ei zdaj se mi pak naznaovati ztrtu statk duchovnch pro dotyk s hmotou, jako i nynj ohyzdnost toho, co pozdji m bti poveno k nejvy
krse. Jakkoliv jest kult tento povahy ni, vyhledvaj ho lid tm spe, m vce odsuzuj svj
vlastn nedostatek ctnosti. Kult tento ptr dle po zdrojch forem a krsy, jeliko, proneje ohyzdn,
poznv ohyzdnost. Pokud emi takovmi zjevuje ducha hanebnosti, odvrac uskutenn hanebnho
a obrac cel snaen due na stranu opanou.
Toto m vak jet jin smysl, a to tento. Kdy se vnm, skrytm v lidskm nitru, pek, by
se projevily, propuknou jet silnji. Nechme-li jim vak volnho bhu, pak budou krtkho trvn, a,
pivedeny jsouce na pravou mru, vyij se a k plnmu nasycen, a kdy se takto oistily, umrn se,
ani by byly nsilm potlaeny. Proto tak, kdy dvme se v komedich a tragdich na vn ciz,
pivdme sv vlastn, vn ke klidu, neb mrnme je aspo a oisujeme je. Prv tak, kdy vidme a
slyme v jistch bohoslubch hanebnosti, osvobozujeme se od zkzy, kter by se nm skuten od
hanebnost dostalo.
Prostedk tchto se tedy uv k len due v ns, a aby byla mrnna zl nklonnost, vtpen
dui pro zrozen, dle aby byla pouta, dui vc, rozvzna a due osvobozena. Proto nazval Herakleitos tyto bohosluby pimenm zpsobem prostedky lebnmi, kter ns l od naich nepravost a kter due osvobozuj od pohrom, vyplvajcch ze zrozen.
12. Tv nmitka zn dle, e se bohov vzvaj, jako by smysln vnmali, take se pedstavuj
nejen dmoni jako bytosti trpn, nbr i bohov sami. Ale tomu nen tak, jak m za to. Ze, kter pi
modlitbch z boh vychz, vydv svtlo sama ze sebe a inkuje svou vlastn silou, je daleka toho,
aby mohla bti staena do svta spodnho, vchz ve zjev inkovnm boskm a boskou dokonalost a pevyuje o tolik nejsvobodnj hnut naeho nitra, o pesahuje bosk vle nejvyho dobra
nklonnosti naeho pozemskho byt. Z tto vle rozlvaj tedy bohov blahovoln a milostiv v nadbytku sv svtlo na theurgy, volaj jich due vzhru k sob, by pivodili jich sjednocen se svou bytost, a pivykaj due theurg, by se odvrtily od tlesnho, a dl jet v tlech, a aby se oddaly pouze
Pin vn a inteligibiln, z kter byly vyly.

25

Ze vech okolnost je tedy jasno, e, co nyn tvrdme, znamen spsu pro due. Nebo kdy due
jest ponoena v nazrn blaen vise, dospv k zcela jinmu ivotu a uskuteuje zcela jin inkovn, ano pestv pokldati samu sebe za bytost lidskou, a to vm prvem, nebo zatm, co no se
v uveden nazrn, odkld asto svj vlastn ivot a zamuje jej za nejblaenj bosk inkovn.
Kdy tedy vzestup, pivodn zmnnm vzvnm boh, propjuje knm oistn od vn, spsu
od zrozen a sjednocen se zdrojem boskm, co trpnho mohl by nkdo vemu tomu pikldati? Tato
vzvn nestahuj vpravd netrpcch a istch boh k nm trpcm a neistm, nbr zvedaj naopak
ns, kte jsme se pece pro zrozen stali trpcmi, k istot a nemnitelnosti.
Modlitby nespojuj vak knze s bohy pomoc trpnho, smyslnho inkovn, nbr propjuj
mu skrze boskou sympatii, kter ve dr pohromad, spoleenstv svazku nerozluitelnho. Modlitby
nepsob, jak by bylo lze souditi dle podobnosti jmna,6 aby Duch bo sklonil se ke svtu lidskmu,
nbr in, jak pravda sama u, lidskou mohutnost poznvac schopnou, by se astnila boskho,
zvedaj ji k bohm a spojuj ji s nimi jakmsi okouzlenm, plnm harmonie. Prv proto maj t svat
jmna bohv a ostatn bosk symboly, jeliko povznej, moc, spojovati modlitby s bohv.
13. A zvlt bude usmen hnvu boho jen tenkrte opravdov, kdy jsme poznali, jak jest
hnv tento povahy. Ale tento hnv nen, jak nkterm se zd, jaksi ode vdy stvajc a trval prchlivost, nbr jest jist odvrcen bohv od dobroinn pe. Tm, e sami bohy od sebe odvracme,
skrvme se ped nimi, jako ped svtlem dennm, pipravujce temnotu sami sob, a zbavujeme se
blahodjnch dar boskch. Usmen boh me ns vak pivsti zpt k astenstv v ivot boskm, me prozetelnost bo, od ns odlouenou, pivsti zase ke spoleenstv s bohy a pimenm
zpsobem vzjemn spojiti stranu dvajc se stranou pijmajc. Je tud pli vzdleno, aby usmen
boh provedlo sv dlo trpnost a aby ns takto pivedlo zpt od odvratu od boh, naplnnho vnmi
a zmatkem.
Obti smrn l a pivdj do podku ve, co zlho jest ptomno v prostorech zem, aby
dn zl pevrat a dn utrpen ns nestihlo. A se konaj podobn obti jmnem boh, i dmon,
pivolvaj je jako pomocnky, jako zastance, odvracejc zlo, a jako zchrance, a odvracej od ns
pomoc jich jakoukoliv pohromu, pochodc od vn. A dle ti, kte odvracej od ns tresty, nutc ke
zrozen7 a poutajc na produ, nebrn tmto trestm snad trpnost. Ml-li by vak nkdo za to, e
opust-li ns prozetelnost bo, toto jaksi samo sebou pin pohromu, jest smrnou ob, kter pi
boh k nm zase zpt vol, jich milosrdenstv usmiuje a vekerou pohromu od ns odvrac, pokldati
za pln istou a nemnitelnou.
14. Pokud se tk dle theurgickch prostedk, jimi jak se prav bohov se nut, jest
celkem uvsti toto. Prostedky ty jsou vlastn bohm a uv se jich v ten zpsob, jak boh je dstojno.
Bohov nedonucuj se tedy z ven, t nein se tak nsilm, nbr jako dobro pin uitek z nutnosti, tak chovaj se t bohov ode vdy a jinak se nezachovvaj. Tato theurgick moc jest sloena
z vle, kter jen dobro tvo, jest pbuzn s lskou, chov princip totonosti a nemnitelnosti pro d,
kter jen bohm jest vlastn, a protoe z dvodu tohoto a zpsobem tmto uzavena je stle v tch
mezch, setrvv v tm stavu, kterho nikdy neopout. Ze vech tchto dvod je tedy pravdiv
prv opak toho, co tys soudil. Princip bosk jest neoblomn, neme trpti, ani nsilm bti pemoen, jsou-li jinak sly, v theurgii inkujc, kter jsme odhalili, ve skutenosti pravdiv.
15. Kdy jsi byl stanovil tyto rozdly, kr k jinmu rozliovn bohv a dmonv. Prav, e
bohov jsou ist duchov. Nzor tento klade vak jako pouhou hypothesu a uvd jej jako mnn
jinch a ne sv vlastn. Tvrd dle, e dmoni jsou Ducha (Nus) astn, e jsou vak t pirozenosti
psychick. A vpravd nen mi neznmo, e toto jest nzor mnohch mudrcv, ale mm za to, e nen
nutno, abych ped tebou tajil, co zd se mi bti pravdou. Vechny tyto nzory pletou se spolu velice,
ponvad se od dmon penej na due, kter jsou zajist t astn Ducha, sestupujce od boh
k Duchu aktuln nehmotnmu,8 kterho bohov pece pln pevyuj. Pro jim tedy pikldati vlastnosti, kter jim vbec nejsou pimen? Nech posta, a potud uvsti tyto rozdly, bylo by zbyteno, uvdti jet jin. O em vak pi tomto rozliovn pochybuje, to budi nleit vysvtleno, a
se to dotk kult posvtnch.9
Prohlauje toti dle, e ist duchov jsou nemnitelnj, ne dmoni, a e jsou neschopn,
smsiti se s vcmi tlesnmi, pron pochybnosti, slu-li se vbec, obraceti se k nim s modlitbou. J
vak mm za to, e k dnm jinm duchm nen nutno se modliti, ne prv k tmto. Bosk v ns,
duchovn princip, Jednotka,10 i lb-li se ti to tak nazvati to, co v ns jest inteligibiln, probouz

26

se pi modlitb v ns zjevn, a jakmile se probudilo, smuje svmocn k tomu, co podstatou svou jest
mu podobno, a dosahuje takto sv dokonalosti. Zd-li se ti vak neuvitelnm, jak jsoucno netlesn
me vnmati zvuk naich hlasv a jak, nemajc smyslnho vnmn a sluchu, me si uvdomovati
slova, pronen nmi v modlitbch, zapomnls mysln, v em se zakld, pednost prvnch Pin,
e toti vechno vd a ve obsahuj, co jest jim podzeno. Sjednocuj toti zrove vechny vci celho svta. Bohov nepijmaj tedy modliteb pomoc smyslnch schopnost i smyslovch orgn
(idel), nbr mohou obshnouti inkujc sly modliteb zbonch du, zvlt pak tch, kter posvtnm kultem a istotou se jim zasvtily a s nimi se sjednotily. Pak jest bosk samo sob zcela
ptomno, nemajc nieho spolenho s modlitbami, vychzejcmi od lovka k bytosti, chpan jako
pedmt, jsouc mimo nho.11
Jest vak, jak prav, nemstno, vyslati prosby modliteb k ist duchovosti. Nidnm zpsobem! Prv proto, e bohov silou, istotou a vbec vm ns pevyuj, slu se nejvce, abychom se
k nim modlili, pokud jen meme. Poznn na vlastn nicotnosti, k nmu dospvme, pirovnme-li
se k bohm, in pirozenm, e ducha svho obrtme k modlitb a uctvn bohv. Toto uctvn
zved ns pak v krtk dob k bytostem uctvanm a dospvme pro blzk a ustavin styk k pipodobnn s nimi a msto sv nedokonalosti pijmme ponenhlu dokonalost boskou.
Uznal-li by vak nkdo, e modlitby, uvan v posvtnch kultech, byly jaksi bohy sammi lidem jako dar seslny, e jsou symbolickmi karaktery bohv a e jsou pouze bohm srozumitelny,
dle e maj jistm zpsobem slu, podobnou bohm, jak by mohl pak jet prvem mti za to, e
modlitby maj bti smysln chpateln a nikoliv bosk a duchovn? Aneb jak trpnost mohla by
modlitbm pipadnouti, jich istoty nejhorlivj snaen lidsk neme tak snadno doshnouti?
Ale ty prav, e obady, kter se konaj v bohoslubch, konaj se vi bohm, jako by byli
bytosti smysln a ctc. Ovem, kdyby se obady tyto zakldaly v silch tlesnch a pouze z mnohost
sloench, neb jaksi pouh slub tlesnch orgn podzench. Jsou-li vak obady astn bytnost
netlesnch a jakhosi principu a cle jednoduchho, pak nutno spatovati pbuzenstv kon posvtnch s bohy pouze v tomto astenstv. A je-li zde blzk, neb vzdlen pbuznost, nebo podobnost,
sta t k souvislosti, o kter nyn mluvme, nebo nen dnho prostedku, jen ponenhlu zved
k bohm, ktermu by nebyli ihned ptomni a s kterm by se nespojili. Ne tedy jako k bytostem smyslnm, i ctcm smuje uveden spojen s bohy, nbr uskuteuje se, pokud mono nejvce, dle
pirozenosti bosk a vskutku s bohy sammi. A tak odpovdli jsme s dostatek, pokud tohoto rozdlen se tk.
16. S tmto rozdlenm souvis v dopise tvm jet rozdlen jin, kter rozliuje bohy a dmony
dle tlesnosti a netlesnosti, daleko veobecnj, ne rozdlen dvj, ale pli vzdlen, aby vyjdilo zvltnosti podstaty obou, take ani o nich samch, ani o jich akcidencch nelze dle nho nieho
usuzovati. Z rozdlen toho nelze ani poznati, zda zmnn vy pokolen maj ivot, i zda jsou neiv, zda ivota pozbyla, i zda ho vbec nepotebuj. Dle je tak nesnadno z toho porozumti, jak
jest chpati tyto pojmy, zda veobecn, i jako pojmy zvltn dle mnohch rozdl. Je-li dluno chpati je jako pojem veobecn, pak jest nemstno, je-li pod tm pojmem druhovm obsaeno netlesn, geometrick ra, as, bh, dmoni, ohe a voda; pak-li rozumj se vak jako pojmy zvltn,
tzal bych se, co bys, mluv o netlesnm, spe takto naznaoval, zda bohy, i matematick body?
Mluv-li vak o tlu, kdo neml by za to, e se vypravuje spe o zemi, ne o dmonech? Ale nerozeznv pi tom, zda dmoni maj tla vlastn, i zda ciz tla pouze posedvaj, zda jich uvaj jako
nstroj, i zda tla obepnaj z ven, neb konen zda oni a tla zkrtka jsou jedno a tot. Ale snad
nen nutno, tohoto rozliovn prozkoumati z pln. Nepedkld ho tak jako svj vlastn nzor,
nbr oznauje je sm jako mnn jinch.
17. Zamme tedy mnn toto, o nm sm jsi ml pochybnosti, nmitkou dal, k jejmu
zkoumn nyn pikrome. Jak mohou toti dle mnn tvho bti pokldni bohy: slunce, msc a
ostatn tlesa, viditeln na nebi, kdy pece pouze bytosti netlesn jsou bozi? Tvrdme tedy, e slunce,
msc a ostatn hvzdy nebesk nejsou pod moc svch tl, nbr naopak, e daleko nad n vynikaj, a
to pro bosk ivot, jim vlastn, a pro inkujc sly bosk. Dle tvrdme, e se nesklnj k tlesnmu, nbr e ve tlesn, obracej k Pin bosk, a konen e tla hvzd nebeskch nepodvazuj
jich duchovn a netlesn dokonalosti a e jim nikterak ptomnost svou nepsob pekek. Z tohoto
dvodu nepotebuj tud hvzdy nebesk nijak zvltn pe, nbr sleduj samy od sebe a, jaksi
samy sebou uvdjce se v pohyb, princip boskch, v nich obsaench, ani maj k tomu teba

27

dozoru, jen by ze sv moci pohyb tento dil, a zvedaj se ve vzestupu k bosk jednot samy sebou
v jedin podob.12
A je-li nutno pipomenouti i toho, jest nebesk tlesnost s netlesnou bytnost boh samou nejvy mrou pbuzn. Nebo jako tato se zakld v jednot, tak jest i ona podstatou svou jednoduch;
jako je tato nedliteln, tak jest nedliteln i ona; jako tato jest nemniteln, tak nepodlh t ona
nijakm zmnm. A chpeme-li inkovn boh jako povahy jednotn, vykonvaj t tlesa nebesk
jedin obh. Npodob t totonost bohv a bosk ivot: onu svm odvkm pohybem, jen dje se
vdy dle tch pravidel, za tm clem, tm zpsobem, dle jedn zsady a dle jednoho podku, bosk ivot pak ivotem, jen vekerm tlesm nebeskm jest vrozen. Proto nejsou ani tla hvzd
nebeskch sloena z st rznch a sob protivnch, jako prv nae tlo jest utvoeno, ani jest due
jejich s tlem spojena tak, e by tvoily jednu bytost, sestvajc ze dvou princip, nbr bosk bytosti na nebi jsou vesms stejn podstaty, jsou veskrze jedin podoby, dle jsou jedin pirozenosti a
nejsou sloeny z st. Co v nich jest vy,13 podruje vdy nadvldu, co vak jest ni, jest ovldno
vd moc vych princip v nich a nestahuje jich nikdy k sob. Znamen nebesk shromauj ve
k jedinmu du a k jedinmu spolenmu cli a jsou vechna jistm zpsobem netlesn a veobecn
bytosti bosk, ponvad bosk pirozenost, je v nich pevld, tvo vade celm svtem tut plnou a jedinou bytnost.
18. Takto jsou tedy hvzdy na nebi viditeln vesms bohy a v jistm smyslu netlesn. Tv dal
otzka obsahuje pochybnosti, jak mohou jedni z boh bti dob, druz vak zl. Mnn toto jest pijato od sestavova horoskopv a je zcela vzdleno pravdy. Vichni bohov jsou dob a pvodcov
dobra, jejich snaha nese se jedin za dobrem a smuj zpsobem jedinenm pouze k uskutenn
krsna a dobra. Ovem maj tlesa bohm tmto podzen jist ohromn sly, a to sten takov,
kter maj v tlech tchto boh samch sv trval sdlo, sten, kter od nich vychzej, rozlvajce
se na produ a vesmr, sestupuj do svta zrozen, jej st po sti prostupujce, a dosahuj pak bez
pekky a k vcem rozdlenm.
O nebeskch silch, majcch sdlo v uvedench tlech boskch, nebude nikdo mti pochybnosti, e jsou si vesms navzjem podobny. Zbv tud, abychom peli k silm, kter k nm jsou
seslny a je se ms s plozenm svta. Tyto sly sestupuj tedy tm zpsobem k blahu vesmru a
udruj a d cel stvoen. Nejsou trpn a jsou nemniteln, akoliv sestupuj k svtu mnitelnmu a
trpnmu. Jakkoliv ovem svt stvoen jest mnohotvar a sloen z rznorodho, pijm pece msto
rozpor a rozdl, jemu vlastnch, by ne bez boje a jistho dlen , jednotu a nerozdlnost zmnnch sil. Co v silch tchto jest netrpn, to spojuje se se svtem zpsobem trpnm; jednm slovem:
svt se astn boskho nikoli dle sil jeho, nbr dle sv vlastn pirozenosti. Jako pomjejc m
astenstv ve vnm zpsobem, jen odpovd povaze pomjejcnosti, a jako tlesn pijm svj
podl od netlesnho pouze zpsobem, vlastnm jsoucnu tlesnmu, rovn tak pijm, co ve svt
pomjejcm jest fysick a hmotn, od podstat nehmotnch a od nebeskch tl, je jsou nad prodou a
plozenm, njakm zpsobem svj podl, ale zmaten a nesprvn. Nesmysln soud tud ti, kdo bytostem inteligibilnm14 pisuzuj barvu, podobu a hmatatelnost proto, e vci, kter jsou na nich zvisl,15 maj takov vlastnosti. Rovn tak chybuj ti, kdo pisuzuj zlo a patn vlastnosti tlesm nebeskm z toho dvodu, e se nkdy stv patnm, co od nich pijm vlivy. Nebo takovho pijmni
vliv nemohlo by bti ji od potku, kdyby to, co od jinho vlivy pijm, nemlo v sob nco od
toho rozdlnho. Pijmaj-li se tedy vlivy jaksi v nem jinm a (od toho, z eho vychzej), rozdlnm, bude toto jin ve svt pozemskm se jeviti jako zl a zmaten.
Toto pijmn vliv je tedy pinou tch mnohch protiv v nim svt a smen vc hmotnch s vrony nehmotnmi a dle t toho zjevu, e tento ni svt jinm zpsobem pijm uveden
vlivy, kter rovn jinm zpsobem byly sdlovny. Tak na p. jest vliv Saturnv upevujc, Martv
proti tomu uvdjc v pohyb. Ale ve svt hmotnm pijala trpn a stvoen schrnka slu Saturnovu
v podob ztrnulosti a zimy, slu Martovu vak v podob nezmrnho ru. Nebyly tud pivedeny
inky, zhoubu plodc a vechnu soumrnost ruc, prv onou rznost zpsobujc, hmotnou a trpnou protivou schrnek, zmnn vlivy pijmajcch? Ponvad tedy slabost hmotnho svta a oblasti
pozemsk neme pojmouti ryz sly a nejistho ivota svta nebeskho, pen svou vlastn nemoc
na prvn Piny, prv tak, jako kdyby nkdo, na tle jsa nemocen a nemoha snsti ivotodrnho
tepla slunenho, odvil se, dvaje se klamati svm vlastnm utrpenm, viniti slunce, e pro zdrav a
ivot v niem nen prospn.

28

Me se vak v souladu a v soumrnosti vesmru stti t to, e tyt vlivy pro shodu a dokonalost vliv pijmanch i schrnek, tyto vlivy pijmajcch, celmu vesmru jsou prospn, ale jednotlivm stem jeho pro jich nepimenost zhoubn. A zajist v pohybu vesmru maj veker obhy
tles nebeskch ten kol, aby nad celm vesmrem bdly a jeho zachovn umonily, kdeto na stran
druh jedna st vesmru od sti jin zhusta bv suovna, jak asto zejm vdvme, e se dje
v jistch tancch, (kde toti pvab celho sboru zstv neporuen, by ruce, neb nohy jednotlivch
tanenk chybovaly).
A naopak jest utrpen smrti a neustl mny vrozeno pouze vcem rozdlenm a nesm se pikldati jsoucnu veobecnmu (absolutnmu) a prvnm Pinm, jako by zleelo v nich, aneb sestupovalo od nich do vezdejho svta. Tm je tedy dokzno, e ani bohov viditeln na nebi, ani dary od
nich pochodc, nechovaj nieho zlho.
19. Pikrome tedy nyn ke zkoumn, kter jest pojtko, je s netlesnmi bohy spojuje tlesn
bohy na nebi! Ale i toto jest jasno z toho, co jsme pedeslali. Maj-li bohov tlesn sfry nebesk
v moci zpsobem jaksi netlesnm a jako bytosti inteligibiln a spojen v jednotu, maj zklad svj
v i inteligibiln a, poznvajce svou vlastn boskou podstatu, d cel nebe jedinm nezmrnm
inkovnm sly. Maj-li vak bohov viditeln pi nad nebem ze vzdlenosti, vykonvaj sv vn
obhy ve vesmru pouze svou vl, ani se ms se svtem smyslnm, nbr jsou spojeni s bohy inteligibilnmi mrou nejvy.
Bude nejlpe, provedeme-li odpov na tvou otzku do podrobn asi takto. Pravm tud, e viditeln obrazy boh na nebi stvoeny jsou od inteligibilnch boskch pravzorv a podle nich; kdy
byly pak takto stvoeny, setrvvaj v uvedench pravzorech pevn a maj podobu jim pimenou,
kterou tyto pravzory stvoily. S druh strany uinily zmnn pravzory jet jin d skutkem. Souvis
toti tlesa nebesk s pravzory dle jedinho svazku jednoty, a bosk duchovn bytosti, majc vldu
nad viditelnmi tly boh, jsou mimo tato tla a ped nimi. ist a nadnebesk jich inteligibiln pravzory setrvvaj o sob v jednot zrove vechny dle stupn, kterm pevyuj tlesa nebesk a kter
trv po vky.
Je tedy mezi viditelnmi a neviditelnmi bohy vzjemn nerozviteln svazek, odpovdajc
silm duchovnm. A t svazek poj je t vzhledem k jich spolenmu astenstv bytnosti, take nic
nen, co by je dlilo, ani jest mezi nimi jak pekka. Nehmotn a netlesn substance, kter ani
prostorem, ani pedmty smysl nen rozloena v mnohost, ani jest ohraniena partikulrnm omezenm st, shromauje se nejkrat cestou v jednotu a spojuje se v totonost. Vychzen vekerenstva
z jednoty Bytosti nejvy a vzestup jeho a nvrat k jednotce, jako i vlda nejvy Jednotky nad
vesmrem, pivod spoleenstv boh kosmickch s bohy, kte v i inteligibiln maj svou bytnost.
Obrat niho svta k nejvy i duchovn a propjen te podstaty a sly bohy vymi bohm nim pivod nerozlun spojen tchto obou v jednotu. Pi vcech rznorod podstaty, jako na
p. dui a tlu, a pi substancch nestejnho druhu, jako jsou na p. substance hmotn a takov, kter
jakmkoliv zpsobeni od nich se li, spojenm rznorodho pivod se jednota psobenm vliv shora,
kter vak pichz po uritch periodch asovch na zmar. m vce stoupme do ve a k totonosti
prvnch Pin totonosti jak co do formy, tak podstaty a m vce se zvedme od st k celku,
tm dokonaleji nalzme jednotu, kter jest vn, tm vce uznvme, e tato jednota jest principem
vdm a moc vynikajcm, a e mimo sebe i v sob chov vechnu rozmanitost i mnohost.
Ponvad tedy v jednot veho zaloen jest d bohv a jeto vy i ni jejich stupn, jako i
mnoh jin pokolen bosk, kter v jich blzkosti vznikaj, vesms maj bytnost svou v jednot, a ve,
co v nich jest, jest jednotkou, sbh se potek, sted a konec v jednotku a v n zrove setrvv, take
nen ani mono vyzkoumati, odkud tomu vemu jednoty se dostv. A jest bytnost v uvedench bytostech jakkoli, vldne v nich stle tato jejich jednota. Ni bytosti bosk setrvvaj tm zpsobem
v jednot, kter jest pvlastkem boh vych. Bohov vy sdluj bohm nim tuto svoji jednotu a
vechna pokolen bosk obsahuj vzjemn spoleenstv nerozvitelnho svazku.
Z te piny sjednocuj se bohov zcela netlesn s bohy, je smysly chpeme a kte maj tla.
Nebo viditeln bohov jsou podstatou svou mimo tla a proto maj svou bytnost v i inteligibiln.
Bohov inteligibiln maj pak pro svou neobmezenou jednotu bohy viditeln v sob obsaeny a oboj
existuj dle spolen jednoty a dle jedin sly. A jest rovn i toto zvltnost boskho inkovn a
du, e od nejvyho a dol k nejnimu stupni bosk hierarchie t jednota vechno pronik.
Kdyby nzory tyto zasluhovaly, aby byly brny v pochybnost, byl by jist opak jich podivuhodn,
kdy by se vci takto nemly.
29

20. Tolik budi eeno o souvislosti a pbuzenstv boh smyslnch s bohy inteligibilnmi. Potom opakuje tyt otzky, k jich zodpovdn me dostaiti, co jsme prv na dvj otzky tv
s tebou sdlili. Jeliko vak jest nutno, krsn, jak se k, optn vypravovati a pozorovati, neopomineme toho ani my, akoliv jsme dali ji dostatenou odpov, nebo doshneme snad, zabvajce se
opt a opt pedmtem tmto ve svch vahch, z toho veho dokonalho a velikho uitku pro vdu.
Te se toti dle, co je to, m li se dmoni od viditelnch i od neviditelnch boh, jsou-li toti
bohov viditeln s bohy neviditelnmi spojeni svazkem jednoty? Zvolm vchodisko od toho, co prvnm jest, a uki ti, m se li. Jeliko jsou toti viditeln bohov s bohy inteligibilnmi spojeni svazkem jednoty a maj s nimi ideu spolenou, ale dmoni podstatou svou daleko se od nich rozchzej a
sotva dle podobnosti mohou se jim rovnati, li se dmoni od viditelnch boh prv tmto. Od neviditelnch boh li se pak rozdlem v neviditelnosti. Dmoni jsou neviditeln a nemohou ani dnm
jinm smyslem bti chpni, neviditeln bohov pesahuj vak mimo to i poznn rozumov a materieln schopnost usuzovn. A protoe pro n rozum jsou nepoznateln a skryt, nazvaj se neviditelnmi. Jejich neviditelnost jest vak mnna zcela jinak, ne u dmon. Co tedy? Jsou dmoni snad
znamenitj viditelnch boh prv proto, e jsou neviditeln? Nijakm zpsobem! Nebo bosk, a
jest kdekoliv, a (nech m jakkoliv obvod pidlen, m vdycky tut slu a tut moc nade vm, co
jest mu podzeno. A akoliv zmnn bozi jsou viditeln, vldnou pece nad neviditelnmi dmony, a
kte z nich maj panstv nad zem, ti maj moc nad dmony, sdlcmi ve vzduchu. A ani prostor
dn, ani dn st svta neme pivoditi zmny v panstv boh, nbr jedna a t podstata boh
setrvv vade v celku, nedliteln a nemniteln, a vechny bytosti ni vzdvaj j rovnm zpsobem dle pirozenho du poctu.
Pokraujeme-li dle na tto cest, nalezneme jet jin rozdl zmnnch vych bytost. Viditeln i neviditeln bohov zahrnuj toti veobecnou vldu nad jsoucnem, a to jak nad nebem, tak nad
svtem a nad vekermi skrytmi silami, obsaenmi ve vesmru. Ale dmoni, jim byl pikzn jist
dozor, maj pouze urit, obmezen sti svta v moci, kter spravuj. Dmoni maj t pouze jaksi
dl zpsob podstaty a moci. A mimo to jsou jistm zpsobem srostl s tm, co spravuj, a od toho
nerozdln. Bohov jsou vak proti tomu, i kdy sestupuj k tlm, v pln odlouenosti od nich. Proto
nepin pe o tlo dn hony t bytosti, kter jest sluebno, nebo tlo jest udrovno principem
vym, obrac se k nmu a neklade mu nijakch pekek. Ale hor los jest udlen osudem dmonm, toti ten, e se vs na stvoenou produ a e podlhaj proto dlen v mnohost. Jednm slovem:
bosk jest princip panujc a stojc v ele du jsoucna, dmonick jest vak princip, jeho kolem
jest slouiti a pijmati rozkazy bohv a jen vlastnm inem ochotn provd, co bohov mysl, chtj
a naizuj. Bohov jsou tedy prosti sil, kloncch se ke zrozen, ale dmoni nejsou od tchto sil zcela
isti. O tomto rozdlu uvedli jsme v pedchzejcm ji tak mnoho a mme za to, e stal se naimi
obma vklady, toti tm dvjm, jako i tm, jej nyn jsme piinili, srozumitelnjm.
21. Rozdl trpnho a netrpnho, kter pipout, zavrhl by kad prvem, jeto se na dn
z vych pokolen nehod, a to z dvod, nmi ji dve uvedench. Nicmn jest nutno rozliovn
toto vyvrtiti, a to z toho dvodu, e pisuzuje bohm trpnost (t. j. smysln vnmn) vzhledem k obadm, konanm v bohoslubch. Jak jest vak bohosluba a jak dle knskch zkon provozovan
kult, kter by se konal zpsobem trpnm (t. j. smyslnm inkovnm na bohy), neb kter by pivodil
ukjen vn? Nebyl kult bohosluebn ustanoven dle boskch zkon zpsobem duchovnm ji od
potku? Npodob zajist d bosk, a to jak inteligibiln, tak nebesk. Posvtn kult chov vn
mtka a divupln znamen jsoucna a jest k nm sesln Tvrcem svta a Otcem vesmru jako dar,
kterm mnostv tajemstv silou nevyslovitelnch (tajnch) symbol se zjevuje. Co v dn viditeln
form neme se zjeviti, to zachycuje se pomoc posvtnch obad ve formch viditelnch, a co
pesahuje kadou monost znzornn obrazem, to pedstavuje se v bohoslubch viditelnmi obrazy
naim zrakm. Toho veho dociluje se pouze psobenm bom, kter vyluuje kadou trpnost v t
me, e naemu rozumu nedostv se schopnosti, by ono psoben pochopil.
Toto je tedy asi pinou mylnho nzoru o trpnm vnmn bohv. Protoe toti lid jsou neschopni, dospti k poznn dvod bohoslueb, ale pokldaj sebe za schopn poznn takovho, dvaj se zcela strhnouti k sv vlastn lidsk, trpn pirozenosti a dle svch lidskch pomr usuzuj pak
o vcech boskch. Lid minou se dle vc boskch zpsobem dvojm: jednak, e od nich odpadvaj, jednak, e jich pozbvajce, k lidskm utrpenm a vnm je stahuj. Sluelo se zajist, toho, co
prv tak vi bohm, jako vi lidem se kon, jako na p. klekati, vrhati se na zem, pineti dary a
prvotiny, nevysvtlovati stejnm zpsobem u boh a lid, nbr u obou zpsobem rznm dle rozdlu
30

ctyhodnosti: toto uctvati jako bosk, ono mn ceniti jako lidsk. Dle se sluelo uznati, e jedno
psob afekce jak na stran inn (t. j. od koho pslun akty vychzej), tak na stran trpn (t. j. kdo
akty ty vnm), ponvad jest lidsk a tlesn, inkovnm druhch (t. j. boh) vak, kter jsou pivodna nemnitelnm divem a vzneenm dem, jako i duchovnm blahem a jistou elnost, zcela
zvlt vzdvati ctu, jak nle bohm.

st druh.
1. Je dle nutno, abych ti mimo to t zjevil, m se li dmoni od hero a od du, zda podstatou, silou, neb inky. Tvrdm tedy, e dmoni vychzej z tvrch a svtotvornch sil boh, kdy
sestoupily a k nejvzdlenjmu konci a k nejzaz hranici tvrho procesu; dle e heroov vznikaj
dle ivotnch principv, obsaench v bozch, a konen e nejznamenitj a nejdokonalej mra du
tmito poslednmi jest dovrena a vymezena.
Ponvad tedy takto pirozenost dmonv a hero povstala z pin rozdlnch, jest nutno pokldati, e tato ob pokolen jsou t rozdln podstaty. I jest mti za to, e podstata dmon je takov
povahy, kter ve provd, kter pivd k cli a dokonalosti bytnosti kosmick a vykonv dozor nade
vm, cokoli vznik; podstata hero vak e se zakld v tom, e propjuje ivot a rozum a e jest
vdm principem du. Pokud se tk moci obou tchto pokolen, slu se vymeziti dmony jako princip plodc a rodc a majc dozor nad prodou a nad svazkem, jen due poj s tly; herom dluno
vak pisouditi moc ivotodrnou, nad lidmi vldnouc, ale od plozen osvobozenou.
2. Nsleduje nyn, abychom stanovili t, jakm zpsobem dmoni, heroov a due inkuj. A
tak nutno uznati, e inkovn dmon je spe povahy kosmick; pronik a rozprostr se v tom, co
sami utvoili. inky hero nesahaj tak daleko, jako inky dmonv, obracej vak svj zetel k vld nad duemi. Po takto vymezench pokolench dmonv a hero nsleduje poadm due. Due sah
a k mezi d boskch a pijm od obou uvedench pokolen jist podl sil rozdlench, oplv
vak sama ze sebe hojnm pebytkem jinch dar. Due pijm brzy tuto, brzy onu podobu, hned ten,
hned zas jin pomr, a brzy tento, brzy jin ivot. Dle rznch oblast svta uv rznch forem
ivota a rznch podob. K emu jest naklonna, s tm srst, a k emu se nenese jej vle, od toho
prch. Due pipodobuje se vemu a odluuje se optn ode veho pro panujc protivy. Tvo podmnky, pbuzn prv tak skutenmu jsoucnu, jako svtu pomjejcmu. Poj samu sebe s bohy, ale
dle jinho souladu podstaty a sil, ne dle kterho se s nimi spojuj dmoni a heroov. A akoliv due
chov vn obsah ivota a energie, kter jsou vem vym pokolenm spolen, ve stupni nim,
ne dmoni a heroov, stoup pece z milosti bohv a pro svtelnou zi, kterou na ni vylvaj, asto
jet ve, ne heroov a dmoni, k vymu du andl se povznesi. To kdy se stane, nezstv ji
uzavena v mezch due lidsk, nbr zved se zcela k dui andlsk a dospv dokonale k ivotu
nejistmu. A tak se stv, e due zd se uplatovati v sob nejrznj podstaty a energie, veho
druhu principy a vechny idey jsoucna. Je-li vak nutno ci pravdu, je due urena vdy k jistmu
sjednocen, a vchzejc ve spojen se znamenitjmi pinami, sjednocuje se brzy s tou, brzy s onou
z nich.
Je-li tedy mezi dmony, heroy a duemi s veobecnho hlediska tento rozdl, nen vru ji teba
bti v pochybnostech, v em jednotliv z tchto pokolen se li, nebo jakm prv zpsobem utvena jest pirozenost kadho z nich, takm zpsobem rozeznvaj se navzjem, a pokud jsou s to, aby
jedin pivodila soulad, potud meme spatovati jich spolen podklad. Takto me tedy kad bez
omylu dospti k povechnmu i zevrubnmu poznn vech uvedench pokolen.
3. Nyn pikrom ke zjevenm tchto vych bytost. V em zakldaj se asi jich rozdly? Te
se toti, m se vyznauje zjeven boha, andla, archandla, dmona, neb nkterho z knat a zjeven
due. Tvrdm tedy jednm slovem, e zjeven tchto bytost odpovdaj jich podstat, jich silm a inkm. Jak bytosti ty v ohledu tomto jsou, tak se zjevuj theurgm, je vyvolvajcm. Zjev inky a
podoby, souhlasc s jich pirozenost, a uin viditelnmi ona znamen, kter jejich povaze jsou
vlastn.
Abych vci tyto vymezil do podrobn, jsou zjeven boh jednotn, zjeven dmon rozmanit,
zjeven andl jednodu, neli zjeven dmonv, ale nedokonalej, ne bohv. Zjeven archandl
pichzej nejble zjevenm boh. Zjeven knat, spatuje-li v nich vldce nad svtem, kte panuj

31

nad sublunrn (podmsn), jsou sice rozmanit, ale v jistm du uspodan; jsou-li to vak
vldcov nad hmotou, budou zjeven jejich rozmanitj a nedokonalej povahy, ne ona. Zjeven du
pijmaj pak vechny mon tvary. A dle zjeven boh vydvaj pro vidoucho blahodrnou zi,
zjeven archandl vzbuzuj hrzu a zrove jsou mrn, nad mru lbezn jsou zjeven andl, straliv dmonv. Zjeven hero, kterchs ve svch otzkch sice pominul, o nich vak pece dle pravdy
nutno podati vysvtlen, jsou mrnj, ne dmonv. Zjeven knat, pokud vldnou nad svtem,
vzbuzuj zden; kodliv pro vidouc a jim bolest pinejc jsou zjeven knat hmoty. Zjeven du
jsou podobn zjevenm hero, jene jsou slab, neli tato.
A optn zjeven boh jsou veskrze nemniteln, pokud se tk jich velkosti, jich podoby, jich
tvnosti a vbec veho, co k nim nle. Zjeven archandl pibliuj se zjevenm boh, stoj vak za
nimi, pokud se tk totonosti podstaty. Zjeven andl jsou slab, neli pedchzejc, ale jsou nemniteln; zjeven dmon stvaj se viditelnmi brzy v tto, brzy v jin podob a zjevuj se hned ve
velk, hned zase v mal postav, poznvaj se vak vdycky jako takov. Zjeven knat svta jsou
nemniteln, onch vak, kte vldnou nad hmotou, podlhaj promnm nejrozmanitjm. Zjeven
hero jsou zjevenm dmon podobn, ale zjeven du npodob mrou nemalou promnlivost zjeven
dmonickch.
A dle bohm jest vlastn pi jich zjevench podek a klid, archandl udluj ve zjevench
svch tomuto podku a klidu innost, ve zjevench andlv obsaena jest jaksi ozdobnost, spojen
s tichost, ne vak bez jist pohyblivosti; zmatek a nepodek provz zjeven dmonv. Zjeven knat
obojho druhu provzej vidn, odpovdajc nzorm svrchu uvedenm. Knata hmoty pienou se
s lomozem, ale knata svta zjevuj, se, setrvvajce u sebe v pln stlosti. Heroov jsou poddajn
pohybu a podrobeni promnm, due pak podobaj se zjevenm hero, jsou vak pece slab, neli
tato.
Mimo tyto uveden vlastnosti vyzauj zjeven boh krsu nedostiitelnou, kter podivenm
okouzluje vidouc, boskou blaenost vydv, zjevuje nevyslovitelnou harmonii a pro svou majesttnost vechny ostatn formy jsoucna pevyuje. Blaen zjeven archandl chovaj t nejvt krsu,
ale ne v stejn me tak nevyslovitelnou a podivuhodnou, jako zjeven boh. Zjeven andl jsou
astna krsy, kterou pijmaj od archandl, ale ji ne tak dokonalou mrou. Duchov dmonit a
heroit chovaj krsu, kdy se zjev, v pesn vymezench podobch. Nicmn zjevuj dmoni krsu
dle zsad, urujcch podstatu; co vak na jevo dv munost a udatenstv, to heroick. Zjeven knat
nutno dliti ve dv: Knata svta zjevuj jistou knec a vrozenou ndheru, ale knata hmoty stav
pedstranou a strojenou krsu na odiv. Zjeven du utvej se rovn dle jistch vymezench zsad,
jest v nich vak vt rozmanitost, ne u hero, jsou vce ohraniena zvltnostmi dlmi a jest je chpati pod jednm druhem. Je-li nutno vlastnosti vech uvedench pokolen vymeziti s hlediska veobecnho, tvrdm, e jak kad z nich zaujm poad a jak jest jeho vlastn pirozenost, takov podl m
t v krsnu.
4. Pistupujce nyn k jinm vlastnostem vych pokolen, uvame, jak rychlost jest obsaena
v projevech sil boh, take rychleji, ne sama mylenka vybleskuje, akoliv tyto sly jsou v sob nepohybliv a stl. U archandl ms se ji jaksi jich rychlosti s energiemi, kter ve uvdj ve skutek.
Rychlosti andl dosahuj ji jaksi pohyblivosti, nen vak v jejich moci, aby zrove s vyslovenm
slovem hned uskutenily, co chtj. U dmon jest obrazotvornost mocnj, ne pravda, rychlost a
skutek. Kdy heroov inkuj, dvaj na jevo jistou ndheru, provdjce, k emu se nese jejich vle,
neuvaj vak takov rychlosti, jako dmoni. Z inkujcch sil knat jev se jedny jako vychzejc
z dstojenstv a moci, druh pak maj sice s dostatek sly vrazu, kdy vak maj dospti svho uskutenn, pichzej na zmar. inkovn du zjevuj se jako pohyblivj, ne hero, maj vak mn
sly.
K tomu pistupuje jet velikost zjeveni. Zjeven boh jsou tak velik, e zaast zahal cel
nebe, slunce a msc, a kdy sestupuj bohov, pak nestoj ji ani sama zem pevn. Kdy se zjev archandl, pijdou jist sti svta spolu do pohybu a zvltn svtlo jde ped nimi jako jich pedchdce,
jest vak od nich oddlen. Sami zjevuj pak velikost sv moci a svtlo, tto moci odpovdajc. Svtlo,
kter vydvaj andl, jest meni a potem rozdlen, u dmon jest pak jet vce rozdlen a tito
nespatuj se vdy ve stejn velikosti. Zjeven hero jsou jet men, dvaj vak vt mru hrdosti na
jevo. Zjeven knat, vldnoucch nad vcmi kosmickmi, jsou velik a nesmrn; knata, rozdlen
nad hmotou, dvaj vak pi zjevench svch znanou mrou na jevo nadutost a chvstavost. Due
nezjevuj se vechny ve stejn velikosti, zjeven jejich jsou vak men, ne herov. Jednm slovem
32

velikost zjeven, je kadmu jednotlivmu z uvedench pokolen jest vlastn, d se dle velikosti sil,
v nich obsaench, a dle velikosti okrsku, kterm se rozprostraj a nad nm vldnou.
Vymezme nyn po tchto vahch, jak smlen dvaj zjevujc se pzraky na jevo. Ve zjevench boh stvaj se nejzetelnji viditelnmi obrazy pravdy sam; vydvaj svtlo dokonale a z
pesn rozlennm leskem. Obrazy archandl jsou pravdiv a dokonal. Andl zachovvaj sice
stle tou podobu, ale nedostv se jim ehosi na pln poznatelnosti. Temn jsou obrazy dmonv a
jet matnj herov. Zjeven knat svta jsou jasn, vldc nad hmotou vak temn, ale oboj dvaj
na jevo panovanost. Obrazy du zjevuj se konen podobn stnm.
Urme rovn nco ble t o svtle, kter vy bytosti vydvaj. Zjeven boh jsou tak svtlem naplnna, e sr z nich blesky. Zjeven archandl jsou plna nadpirozenho svtla a zjeven andl z jasn. Dmoni chovaj nepokojn ohe, heroov ukazuj ohe, smen z rznorodch vc,
knata svta dvaj na jevo ohe istj, knata hmoty vak ohe, smen z st, zcela sob nepodobnch a si odporujcch. Due uskuteuj pak v sob ohe, naplnn mnostvm sms ze ivl
svta pomjejcho, a ukazuj tento ohe rozdlen v mnohost.
Tm zpsobem, jak jsme uvedli, z ohe boh nerozdlen a nevysloviteln. Napluje
vechny prostory vesmru zpsobem pimenm ohni, ale nikoliv svtu. Ohe archandl jest rovn
nerozdlen, zjevuje se vak ve visch s etnm zstupem, jen jej bu obklopuje, neb jej pedchz,
nebo za nm nsleduje. Ohe andl je sice rozdlen, ale zjevuje se pouze v nejdokonalejch formch. Ohe dmon jest ji vy mrou naplnn ivlem rozdlenm, jest e ohranien a me bti
lidskou e vyjden, nen vak hoden nazrn pro ty, kdo vidli vci vy. Ohe hero m jaksi
tut povahu, ale nedostv se mu ehosi, by doshl nejvyho stupn podobnosti s ohnm bytost
vych. Ohe knat, pokud b o vy z nich, jest jasnj, ohe knat hmoty vak temnj. Ale
ohe du ukazuje se jako substance rozdlen v mnohost, mnohotvar a smen z mnostv sil, je
jsou ve svt. A dle ohe boh spatuje se veskrze stl, ohe archandl jest asten tto stlosti,
ohe andl pohybuje se vytrvale, ohe dmon jest znan nepokojn, ohe hero jest velkou mrou
prudk. Vy z knat provz ohe klidn, knata ni vak ohe nepokojn a zmaten. Ohe du
podlh pro svou znanou pohyblivost mnohm promnm.
5. Dle ve zjevench boh jest obsaena sla, due dokonale oistiti, archandl zvedaj due
k boskmu, andl zbavuj je pouze pout hmoty, dmoni stahuj je do prody, heroov zapltaj je do
starost o smysln vci, knata opatuj dum bu panstv nad svtskmi statky, neb snaen po vcech hmotnch. Zjevuj-li se konen due, smuj jaksi ke zrozen.
Uva vak tak toto: Cokoliv jest ve zjevujcm se obraze ist a stl, to pokldej vdy pvlastkem vych pokolen. Co dle jest ve zjeven nejstkvlej a v sob v klidu setrvvajc, to pisu
bohm; co rovn sice zi vydv, ale jaksi v nem jinm m svou bytnost, to pisouditi dluno
archandlm; co vak zcela v nem jinm m svj zklad, to nle andlm. Na druhou stranu pak
obra, cokoli ve zjevench jest pohybliv, nestl a cizmi ivly naplnn, to ve jest pimeno dm
nim.
Dle rozdl smeni rozliuj dle t takto: Se zjevy dmon jsou smeny jist kosmick vpary
a dmoni bvaj uneni ve zmatku pohybem, kter jest opan pohybu vesmru. S heroy jsou spojeny
shluky duchovnch podstat svtotvornch, kolem nich se spolu pohybuj. Knata svta setrvvaj
v tm stavu, jene dvaj na jevo, co svtskho chovaj. Knata hmoty jsou vak naplnna hmotnmi
fluidy. Due jsou plny nesmrnho mnostv poskvrnn a rznch cizch duchovnch ivl. Kdy se
s nimi zjevuj, zjev se i kad jednotliv ze ivl tchto.
Ale i toto budi tob nemalm dokladem, jak se vy bytosti li. Bohov maj moc, hmotu nhle pohltiti, archandl ji ponenhlu strviti, andl od hmoty oprostiti a lovka od ni odvrtiti, dmoni ji vhodn pizdobiti, heroov pizpsobiti j pravou mrnost a vsti nleitou o ni pi. Knata
svta podrobila si hmotu a maj nad n vldu, ukazuj sama sebe ve zjevench takto. Knata hmoty
zjevuj se jako zcela naplnn hmotou. Due ist zjevuj se jako prost v hmoty, ale due neist
jsou se vech stran hmotou obklopeny.
6. Dary, pochodc od zjevench, nejsou ani vechny stejn, ani nepinej tho ovoce. Ptomnost boh propjuje nm zdrav tla, ctnost due, istotu ducha, a povzn, abych to ekl krtce,
vechny sly v ns k prvnm potkm, kter jim jsou vlastn. Co v ns jest mraziv a zhoubn, to
ptomnost boh ni, co jest hejc, to rozmnouje a in mocnjm a silnjm. Psob dle, e ve
stv se dui a duchu pimenm, z svm svtlem v jistm inteligibilnm souladu, a in konen,

33

e, co jest netlesn, zrakm due pomoc zrak tlesnch jako tlo se pedstavuje. Ptomnost archandl propjuje nm sice tyt dary, ale nikoli, vdycky, ani ve vech ppadech, rovn ne stejnou
mrou a tak dokonale, ani tak, e by nm nikdy nemohly bti odaty. Zjevuje se nm v takov zpsob, kter zjeven sammu jest pimena. Kdy se zjevuj andl, propjuj dary sv v me jet
obmezenj a jaksi rozdlen. Jich sla, kterou se zjevuj, ustupuje daleko ped dokonalm svtlem,
v nm jsou obsaeni. Ptomnost, dmonv obtuje tlo, trest nemocemi, stahuje dui do prody,
neodvrac j od tl a od smyslnosti, s nimi pbuzn. Dr ty, kdo sna se dospti k svtlu nebeskmu,
zpt na tomto nzkm mst, a neosvobozuje od pout Osudu. Ptomnost hero m ostatn podobn
inky, jako dmon, jest j vak to vlastn, e povzbuzuje t k jednotlivm lechetnm a velkm
inm. Kdy zjevuj se knata svta, propjuj statky svtsk a veker prospchy tohoto ivota.
Knata hmoty propjuj pak statky hmotn a jakhokoliv druhu vci pozemsk. Dle zjeven du
istch a jsoucch v du andl pozved vidoucho do ve a jest pro jeho dui spasiteln. Pivd na
jevo svatou nadji a propjuje dary statkv, jich tato sna se doshnouti. Due neist stahuj proti
tomu do zrozen, ni svat nadje a jich plody, napluj vidouc vnmi a pibjej je jakoby heby
k tlm.
7. A vpravd ve vidnch ukazuje se poad dstojenstv, jak vidn bytosti zaujmaj. Bohov
maj kolem sebe rovn bohy, neb andly; archandl maj s sebou andly, kte bu jako jich pedchdcov jdou ped nimi, neb jdou zrove s nimi, seazeni v uspodan ik, neb nsleduj za nimi,
anebo jsou obklopeni etnm zstupem andl, incch jaksi jejich str. Andl ukazuj ve zjevench
svch inky, odpovdajc poad, ktermu nleej. Dob dmoni poskytuj zrakm naim obraz
svch dl a dar, kter nm propjuj; trestajc dmoni zjevuj vak obrazy trestv a jackoliv ostatn
zl dmoni jsou obklopeni pzraky kodlivch, krveznivch a divokch elem. Knata svta uvdj
zrove s sebou ve zjev jist sti svta, ostatn knata pivdj vak s sebou nepodek a zmatek,
kter hmot jest vlastn. Due veobecn, kter nen v dn dl podob uzavena, dv na jevo svj
ohe, prost veker formy a rozlit po celm vesmru, kter in celou, jedinou, nedlitelnou a nad
i forem povznesenou Dui svta zjevnou. Zjev due oitn stv se viditelnm v podob ohniv a
tento ohe z se ist a neposkvrnn. Zraky nae spatuj nejvnitrnj svtlo takov due a jej istou
a nepromnlivou podobu. Due takov sleduje, radujc se z dobrotiv vy vle, svho duchovnho
vdce,1 jen ji vede vzhru. T takov due zjevuje inky svmi hierarchick poad, ktermu nle. Due, spjc dol, thne s sebou znamen pout a trest, je zatena celmi shluky hmotnch duch, je spoutna nezzenmi, zmatky hmoty a zjevuje se, jsouc pod dozorem dmon, vldnoucch
nad zrozenm, kte jsou jejmi vdci.
A abych to ekl veobecn, vechna tato pokolen dvaj sama ve svch zjevench na jevo t
poad, ktermu nleej, ovem t oblasti, v kterch pebvaj, a dly, kter maj v moci. Bytosti,
obvajc ve vzduchu, dvaj na sob poznvati toti jaksi plynn ohe, zemit a temn bytosti
chthonick (zemn), ale zc ohe bytosti nebesk. V tchto tech mezch jsou tedy dle trojho du,
toti potku, stedu a konce, vechna vy pokolen rozdlena. Bohov zjevuj nejvy a nejist
zklady tohoto v tr rozdlenho du; andl jev se jako bytosti, vyslan od archandl, dmoni
zjevuj se jako sluebnci pokolen uvedench, a heroov jsou rovn ureni k slubm, ale ne k slubm tho druhu, jako dmoni, nbr k slubm jinm a od uvedench rozdlnm. Knata in viditelnou moc, kter jim pslu, a se ji vztahuje ke svtu, nebo ke hmot. Due konen zaujmaj
mezi vymi pokolenmi msto posledn. Proto in vy bytosti, kdy se zjevuj, zrove t prostory
zjevnmi, kter maj v moci: vzneen bytosti prostory vzneen a podzen bytosti prostory podzen, a to dle kadho jednotlivho z uvedench t d; rovn zjevuj t vechny ostatn pomry,
dle toho toti, jak poad kad ze zmnnch bytost zaujm.
8. A mimo to vyzauj bohov pi svch zjevench svtlo tak subtiln, e ho smrteln oko snsti
nedovede, nbr zakou tho, co vytrpuj ryby, kdy je vythneme z kaln a bahnem naplnn vody
na ist a jasn vzduch. Jakmile theurgov tento bosk ohe uz, klesaj, jeliko pro subtilnost jeho
nemohou popadnouti dechu, bez dalho do mdlob a bvaj z pln odznuti od ducha prody. T
archandl vyzauj tak jemn svtlo, e snsti je, dchajcmu jest vdy jet obtno. Ale svtlo toto
nen tak ist a pro vidoucho tak nesnesiteln, jako svtlo bohv. Zjeven andla pivod ji pro
theurga snesiteln smen vzduchu, take me s nm pijti ve styk, ani by mu ublilo. Kdy se
zjev dmoni, nepodlehne zmn cel prostor vzduchov, ani se stv idm vzduch je obklopujc,
nepedchz jich dn svtlo, pizpsobujc vzduch, by mohli v nm sv obrazy otisknouti, t nez

34

se vech stran kolem nich paprsky svteln. Pi zjevench hero pichzej zaast do pohybu jednotliv sti zem a se vech stran ozv se lomoz, ale vzduch nestv se idm a rovn ne pro theurgy
nepimenm, take jej mohou snsti. Kdy se zjev knata, obklopuje je obyejn zpsobem pro
theurga nesnesitelnm cel zm nejrozmanitjch svtskch a pozemskch pzrakv. Pi tom nestvaj se ani ivly nadkosmick, ani ivly nejvy subtilnjmi. Pi zjevench du jest viditeln
vzduch, je obklopujc, jim ji pbuznj, a pijm jaksi, zstvaje na nich lpti, jich obrysy.
9. Pi zjevench boh konen pichzej due theurg, je vyvolvajcch, do takovho stavu, e
pijmaj jakousi znamenitou a ve pevyujc dokonalost a veskrze vynikajc slu, a dostv se jim
bosk lsky a nepopsateln blaenosti. Kdy archandl se zjev, dosahuj due theurg ist pirozenosti, intelektulnho nazrn2 a sly nepromnliv. Pi zjevench andl dostv se jim moudrosti
k uvn rozumu a pravdy, dle nejist ctnosti, nejbezpenjho poznn a pimenho du. Kdy
vid dmony, pijmaj od nich pud k plozen, dostivost po prod, jako i konn skutk, spadajcch pod osud,3 a slu, skutky tyto provsti. Vid-li theurgov heroy, odnej si z toho jin podobn
mravn dsledky a pijmaj etn nmahy du, jevcch snahu po ivot pospolitm. Kdy se zjev
knata, bvaj uvdny do pohybu zrove s du theurgovou jist kosmick, neb hmotn sti svta.
Vidn du pinej konen pud k plozen a pirozenou pi o tlo, jako i jin tomu pbuzn.
Mimo to propjuje zjeven boh pravdu a moc, astn dokonn dl a nejvy statky. Zjeven
ostatnch bytost pinej dary, kter kadmu jich du dle jeho zvltnost jsou pimen. Tak na p.
zjeven archandl propjuj rovn pravdu, ale nikoli veobecn a ve vem, nbr obmezen pouze
na jist vci.
Nepropjuj dle pravdy neustle, nbr propjuj ji pouze obas, ani j poskytuj bez rozdlu
vemu, neb vude, nbr obmezen na urit msto, neb na urit pedmt. Rovn nepropjuj ani
absolutn, ani nerozdln sly vemu, vdy a na vech mstech, nbr jsou npomocna pouze v urit
dob a na uritm mst. Zjeven andl vymezuj, rozdvajce dary sv, vdy jet u hranice, ne
zjeven archandl. Zjeven dmon nepropjuj nikdy dar due, nbr propjuj bu dary tlesn,
neb takov, kter se vztahuj k tlu, a to ovem pouze tehdy, kdy to d svta dovol. Stejnm zpsobem udluj t heroov dary pouze druhho neb tetho du, smujce pi tom k dosaen pln
pozemsk i kosmick pospolitosti du. Z knat propjuj jedni dary svtsk, jako i veker dary
vezdejho ivota; druz vak, toti ni, nemalou hojnost statk hmotnch. Zjevujc se due udluj
theurgm, co souvis s lidskm ivotem. A tak urili jsme dle stupn poad, je kadmu jednotlivmu z vych pokolen jest vlastn, pimen t dary, kterch poskytuj, i nalezlo ve, po em jsi se
pi zjevench tzal, vhodnho a plnho zodpovdn. Tolik budi tedy o vci tto povdno.
10. Co vak dle k rozeen otzky tto pedn, a je to ji tvj vlastn nzor, neb a jsi to
slyel od jinch, nen ani pravdiv, ani je to tak sprvn eeno. Tvrd toti, e bohov i dmoni a
vbec veker pokolen vy maj tu vlastnost spolenou, e sebe vynej a e pedstavuj vidoucmu
pzraky a klamav obrazy, kdy se zjevuj. Tomu vak nen tak, jak m za to. Kdy se zjev bh,
andl, neb dobr dmon, d lovku pouen o tom, jak jest jeho prav pirozenost. Nepepnaj nikdy ve svch ech sil, jimi vldnou, nebo zvltnch dar, kter propjuj. Nebo jako slunci podstatn nle svtlo, tak trv pravda zrove s bohy. Tvrdme dle, e se bohm nikoliv nedostv
krsy a jakkoliv ctnosti, kterch jim lidskou e jen mono pisouditi. A andl i dmoni pijmaj
zajist povdy pravdu od boh, take, oboj jsouce dle te podstaty dokonal, ani nemohou nikdy
vypovdti neho, co by se odchylovalo od pravdy, ani jsou s to, aby pravd z chvstavosti nco
nepravdivho pipojili.
Kdy tedy pihod se podvod z chvstavosti, kter namt? Stane-li se njak chyba v theurgickm umn a zjev se jin obraz, ne kter se ml zjeviti, pak pijaly jist bytosti ni podobu
bytost vych a pedstraj, e jsou to, eho obraz nos; potom maj t vychloubav ei a osobuj si
vy sly, ne jak maj. Stane-li se na potku theurgick operace njak chyba, me z tto chyby
vzejti mnohonsobn klam a podvod, kter ovem theurgov ve zjevench dle veobecnch pravidel
theurgie mus poznati. Zachovvaj-li theurgov tato pravidla sprvn, pak jest jim mono vyzkoumati
a zavrhnouti klam, jako nco, co opravdovm a dobrm duchm nikdy nen mon. Ale neslu se ani
pivdti chyby na petes tam, kde b o sprvn rozeen vc skutench, nebo nerozhodujeme
ani v ostatnch vdch a umnch dle chyb, kter v nich shledvme.
Proto neposuzuj ani ty tohoto theurgickho umn, kterho s tiscermi nmahami sotva lze doshnouti, dle nkterch chyb, je se z nevdomosti do nho vloudily. Budi spe nco jinho o ped-

35

mt tomto vysloveno. Jsou-li toti projevy, pochodc od zjevujcch se duch, takov, jak ty prav,
toti vychloubav a klamav, jsou zajist t opravdov duchov, jich projevy jsou, zejmna pokud se
tk jich ohn, prav a neklamn. Jako nejznamenitj ve vech ostatnch vcech od potku samo ze
sebe vychz a samo sob poskytuje, co propjuje vcem ostatnm, a to a podstatou, formou ivota,
i pohybem, prv tak musej i vy pokolen, kter pece propjuj v prv ad pravdu vem bytostem, je obklopujcm, zejmna o sob samch zjeviti pravdu a svou podstatu vidoucm theurgm vyjeviti. Proto dvaj t theurgm zti svj ohe v jeho vlastn podstat. Nen zajist kolem tepla, by
chladilo, ani kolem svtla, by zatemovalo, neb inilo nco neviditelnm, rovn tak nen vbec
v dn z ostatnch vc, inkujcch dle sv podstaty, obsaena sla, kter by zrove t pivodila
vsledek, sv pirozenosti protivn. Co vak prav podstaty v sobe nem a co s bytostmi vpravd
podstatnmi jest v odporu, to me ovem bti pstupno protivm a padnouti za ob zlu.
Proto tvrdme tot tak o zjevench. Kdy toti sama nejsou pravdiv, nejsou tak ostatn projevy zjevujcch se duch, kter se nm zra jako pravdiv, takov, jak je zrme, nbr pedstavuj se
pouze na obrazotvornosti, jako by byly pravdiv. Toto ve obsahuje pak tolik li a klamu, jako obrazy, zjevujc se v zrcadlech. Takto uchvacuj pak klamav duchov rozum theurg przdnmi pzraky vc, jakch u vych bytost nikdy nenalzme. To dje se prv v klamavch zjevench,
pivedench sejitm s cesty prav theurgie. Co prav jsoucno pouze npodob, co pichz ve zjev
nejasnm obrazem a pinou jest vekerho klamu, to zajist neme pslueti dnmu z pokolen
opravdovch a zeteln se projevujcch. Bohov a bytosti je provzejc odhaluj vdy svou pravou
podobu, nepedstraj vak nikdy klamavch obraz, jak na p. ve vod, neb zrcadlech lze pivoditi.
Z jak piny pedstavuj tedy tito klamav duchov takov obrazy? Pedstavuj je snad jako znamen
sv vlastn podstaty a sly? Nikterak! nebo svdj lehkovrn v klam a omyl a odvracej vidouc od
pravho poznn bohv. Neb in tak snad za tm elem, aby poskytli vidoucm neho uitenho?
eho mohli bychom oekvati vpravd prospnho od li? i le snad v povaze boskho, by projevovalo samo z sebe tyto klamn obrazy? Jak mohla by bytost nemniteln a sama v sob spovajc a
dle pina veho jsoucna a veker pravdy sama ze sebe do bytosti jin promtati obrazy klamn?
Bh tedy nepromuje sebe nikterak ani sm v klamn pzraky, ani pivod takovch se sv
strany v bytostech jinch, nbr zjevuje svou pravou podobu v pravch karakterech du. Tm zpsobem jsou t prvodcov boh napodobiteli on pravdy, jakou z u nich.
Co tedy tvrd, e toti maj bohov i dmoni a vbec veker pokolen vy tu vlastnost spolenou, e pedstavuj vidoucmu klamav obrazy a sebe vynej, to ms vechna vy pokolen vespolek a nepipout vzjemnho rozliovn mezi nimi. V ppad tomto mla by pak pokolen ona
vechno spolen a znamenitj z nich nepedila by v niem nad pokolen ostatn. Je tedy nsledujc, co bych ti vtm prvem mohl odvtiti, toti: v jakm ohledu jest znamenitj pokolen boh nad
ono dmon? Vpravd nemaj tato dv pokolen navzjem nieho spolenho a, jestlie ano, pak jist
se nezakld toto spolen v klamavosti zjeven. I neslu se dle dle zjev konench a dle chyb,
obsaench ve vcech nejnich, usuzovati o principech nejvych a o znamench pravdy, kter chovaj. Kdo by tedy tak soudil o vcech tchto, dospl by zajist k nzoru dstojnmu a bohulibmu.
11. Pokud se tk dalho, kde uznv, e nevdomost a klam ve vcech boskch jsou zdrojem v bezbonosti a neistoty, a kde povzbuzuje k opravdovmu pouen o vcech tchto, nen
v tom smru dn pochybnosti a souhlas s tm zajist vichni. Nebo kdo by nepipustil, e vdn,
kter dosahuje skutenho jsoucna, jest nejbli a nejvlastnj prvn Pin bosk, naproti tomu e
nevdomost ve vcech boskch, je svd ns k vcem nejsoucm (a proto pomjejcm),4 co nejvce
se vzdaluje bosk Piny, a od pravdivch forem jsoucna se odchyluje? Ponvad vc tato nebyla
tebou dostaten vyjdena, piinm k tomu, eho se nedostv. Protoe pak disputuje spe zpsobem filosofickm a rozumovm, nikoli vak dle praktickho umn kn, pokldm za nutn, bych o
vci sdlil nco vce se stanoviska theurgickho.
Budi tedy nevdomost a klam ve vcech boskch zdrojem veho hchu a veker bezbonosti, ale proto nejsou pece symboly, bohm zasvcen a theurgick obady nikterak klamm podrobeny. Abstraktn mylen nepivd theurg k bohm ble, co brnilo vak proti tomu kontemplativn
filosofujcm,5 doshnouti theurgickho sjednocen s bohy? Vc se tedy ve skutenosti tak nem. Nebo jedin bohulib vkon nevyslovitelnch a vechno rozumov poznn pesahujcch obad zasvcovacch a sla tajnch, pouze bohy poznvanch symbol pivod theurgick sjednocen. Proto nedospvme tak pomoc vnjho rozumu k vsledkm theurgickm, sice by jinak zvisely na naem
rozumu a pochodily by od ns samch. Z tohoto obho nen vak dn pravdou. A vskutku bosk
36

symboly pivod bez piinn naeho rozumu a samy sebou inky, jim vlastn, a tajemn sla boh,
k nim a ony symboly dosahuj, poznv v nich sama od sebe svj vlastn obraz, ani je nam rozumem k tomu povzbuzena. A zajist nemaj tak bytnosti vyho du, kter chovaj obsaeny bytnosti
ni, sv podstaty od tchto, ani me dokonal bti uvdno v pohyb nedokonalm a jsoucno veobecn jsoucnem dlm. Z tho dvodu nemohou tak naimi mohutnostmi rozumovmi principy
bosk ji pedem k innosti bti probuzeny, nbr jest nutno, aby mohutnosti tyto, jako i veker
nejznamenitj schopnosti na due a istota naich mrav pedchzely jako jaksi spolupiny,
kdeto bosk symboly v posvtnch obadech jsou hlavn pinou, kter boskou vli uvd ve skutek. Takto uvdj se bosk principy samy sebou v pohyb, ani pijmaj od bytost podzench podntu k sv vlastni innosti.
Toto vysvtlil jsem proto e, abys nemyslil, e na ns zvis cel inek obad theurgickch a
abys neml za to, e se jim z pravdivch poznatk naeho rozumu dostv pravdy, z klamnch pak li.
A i kdybychom poznali zvltnosti, kter provzej kad z vych pokolen, pece bychom nezvdli,
je-li v incch jejich pravdy. Bez pravho poznn nedostav se ovem dn aktuln sjednocen
s bohy, ale toto ob nen pece jedno a tot. Proto nedoshne se bosk istoty pouhm rozumovm
poznnm, by sprvnm, prv tak, jako na p. ani istoty tla tlesnm zdravm, nbr istota bosk
jest istj, ne vechno rozumov poznn a spojuje se s theurgem zpsobem, vechno poznn pevyujcm. Tedy ani tato, ani jakkoliv jin mohutnost lidsk v ns nepispje v niem k dokonn dl
theurgickch.
Pijmi tedy toto ode mne mimochodem povdn, jako postaiteln pro cel sv nazrn na
umn theurgick. T vznam m i obsah tvch slov, ktermi jsi uznal poznn boh svatm a prospnm, jimi vak neznalost nejdrahocennjho a nejkrsnjho nazv temnotou, jeho poznn
pak svtlem. Tvrd, e neznalost vc boskch napluje lidi vekerou patnost pro jich nevdomost
a zpupnost, poznn vak e je zdrojem veho dobra. Toto ve smuje k tmu cli, jako to, co v pedchozm jsme uvedli. Tam dolo to t pimenho vysvtlen. Dalch vah o pedmt tomto bylo by
tud pominouti a bylo by pejti k otzkm, tkajcm se divinace a mantiky, a je s nejvt strunost
projednati.

st tet.
1. d tedy nejprve, abych ti do podrobna vysvtlil, co se dje v pedvdn budoucnosti.
Nue, co hned na potku chce vyzpytovati, to vc zhola nemonou. Dle smyslu sv otzky mn
toti, e, co v mantice se dje, jest nm, co nle svtu pomjejcmu, e je to nco fysickho a e to
pochod od prody. Ale co v mantice se dje, nen vskutku nic z toho veho, co v prod se rod, a nic
z toho, co dle zpsobu fysickho dn a promovn se uskuteuje. Nen to rovn jaksi vynalezen
umn, kter by bylo vymyleno k nutn poteb lidskho ivota, a vbec dn jakhokoliv druhu
lidsk dlo. Co v mantice se dje, jest vpravd nco boskho a nadpirozenho, co s nebe k nm jest
seslno, nezrozen a vn, co samo od sebe jest pede vm ostatnm.
Nejlep prostedek proti vem podobnm pochybnostem jest, poznati pvod veker mantiky,
poznati, e nevychz ani od tl, ani vyvr z vn, od tl pochodcch, e nepichz ani od prody a
sil prodnch, ani nem pvodu svho ve vynalzavosti lidsk, nebo v schopnostech, s n spojench, a
konen e nen dlo ani jaksi vnj zrunosti, kter by se praktikovala pro jist prospchy lidskho
ivota. Cel autorita mantiky zvis na bozch a pochod z jich vnuknut, uskuteuje se boskmi
iny, nebo znamenmi a pivod bosk zjeven a intelektuln nazrn. Vechno ostatn jest jako nstroj jaksi podzeno daru divinace, od boh k nm seslanmu, a se to vztahuje k na dui a tlu, i
a je to obsaeno v pirozenosti celho svta, neb v dlch jakostech jednotlivch vc. Nkter
z tchto prostedk divinanch le ovem jaksi v du hmotnm: jsou to toti takov, kter se poutaj
na urit msta, neb jin podobn.
Kdyby tedy nkdo pominul princip prvotnch a penel zjevy mantiky na sluby pin podrunch, uvdje na p. jist pohyby tl, neb zmny pivodn trpnost, i jin vznikn a zanikn,
nebo psobnosti lidskho ivota, neb konen jin dvody psychick, neb fysick, a kdyby t ml za
to, e takto stanovil nco pravdivho, aneb konen, kdyby nkdo pokldal, e uvaovnm vzjemn
souhlasnosti mezi jednotlivmi z uvedench pin by mohlo bti dno pesn vysvtlen mantiky, ten

37

by vskutku zcela zbloudil pravdy. Je tedy jedin sprvn cl a jedin vchodisko veho uvaovn o
mantice, neodvozovati pedvdn budoucnosti proti v pinnosti nikdy od toho, co nechov vdomosti vc budoucch, nbr odvoditi je od boh, kte sousteuj nejvy vrchol vekerho vdn
celho jsoucna. Je dluno usouditi, e vdomost budoucnosti pola od boh a e jest rozdlena po
celm svt a mezi vechny bytosti, na nm rozptlen. To nejprvotnj a nejveobecnj pina
vteb, kter ji od potku chov to, co propjuje vemu, j astnmu, kter vak hlavn zjevuje
pravdu, mantice tolik potebnou. Chov dle ji pedem podstatu a pinu veho, co vznik ve svt,
z eho nutn pochod neustl vyplovn vteb. Tento budi pro ns tedy veobecn pvod a podklad veker mantiky, z nho jest mono vechny jednotliv druhy jej rozumn nalzti. Nue tedy
pikrome k dlu, sledujce poad tvch otzek, kter jsi pedloil.
2. O mantice, kter se dje ve spnku, prav toto: Uprosted spnku spjeme asto k poznn
budoucnosti pomoc snv, a to zaast bez nsilnho vytren (nebo nae tlo le tie). Ale pece
nepoznvme vc vdycky tak urit, jako v bdn. To vak, co tvrd, pihz se pouze pi snech,
kter vznikaj z pin ist lidskch a vychzej pouze od due, neb kter byly vyvolny naimi mylenkami, nebo nam rozumem, neb konen vzbuzeny na obrazotvornost, neb vednmi starostmi
ivota. Takto vznikl sny jsou nkdy pravdiv, nkdy vak liv, nkdy dojdou uskutenn, ve vtin
ppad se ho vak minou. Ale t. zv. sny od boha poslan nevznikaj zpsobem, kter uvd. Nebo
pihz se nkdy, e zatm, co spnek miz a ponme se ji probouzeti, slyme jist krtce pervan
hlasy, kter nm dvaj nvod, co mme initi, aneb slyme hlasy tyto, kdy jsme mezi bdnm a
spnkem, neb konen, kdy jsme ji pln procitli. Nkdy obklop t spc v kruhu jaksi neviditeln a netlesn duch, take jeho ptomnosti oima svma nemohou vidti, nbr dostav se jaksi
zcela jin zpsob vnmn a poznvn. Tento duch dostav se za zvltnho lomozu a rozlije se se
vech stran kolem spcho, ani se ho vak dotkne. Vykon sluby podivuhodn, aby dui i tlo spcho
osvobodil od rznch utrpen. Jindy zase zaz jasn a klidn svtlo, kter ru vnmac schopnost
zraku. Oko se zavr, kdy dve bylo oteven, pi em ostatn vnmac schopnosti se probouzej1 a
uvdomuj si, kterak bohov ve svtle se zjevuj, sly, co bohov mluv, a poznvaj, co konaj.
Jet dokonalej nazrn se dostav, kdy i zrak pone vnmati a poslen rozum se stane
schopnm chpati, co se dje, pi em nazrajc zrove pichzej do pohybu. Kdy tedy sny tyto
jsou takov a maj tak odchyln vlastnosti, nelze jich jist pisti dn z pin lidskch. Nebo vylen zpsob spnku, pominut zraku, stav kataleptick, smrti podobn, dle pechodn stav mezi
spnkem a bdnm, jako i konen probuzen a pln bdn, tyto vechny stavy jsou boskho pvodu a jsou nutnou podmnkou pro pijet vliv boskch. Jsou bohy sammi nm poslny a dostavuj
se uvedenm zpsobem jako st zjeven boho.
Odstra tedy od sn, bohy seslanch, v nich pece nejvce jest obsaeno sly prorock, vechen
spnek a odstra od nich t mnn, e nememe sledovati, co zjevuj, tak, jako ve stavu bdn. Nepoznvme ve snu ptomnosti boh mn zeteln, ne poznvme jin pedmty ve stavu bdn,
ano, je-li nutno ci pravdu, mus bti poznn boh ve snu daleko jasnj a uritj, neli jest nae
obyejn poznvn pedmt, a mus pivoditi v ns daleko dokonalej mohutnost chpac. Kdo by
tedy tchto znak sn vpravd prorockch nechtl uznati, nbr by pijal u sn tchto spolen jaksi
pochod se sny ist lidskmi, ten by takto zdka a pouze nhodou dospl k pedzvstm budoucnosti a
pochyboval by prvem, jak mohou sny vbec njak pravdy obsahovati. I zd se mi bti pinou
tvho zmatku, e jsou ti pravdiv znmky sn neznmy. Je tedy nutno, abys uznal vechny tyto zkladn principy opravdovho poznn podstaty sn a sledoval pozorn vech mch vklad o vtn,
vykonvanm pomoc snv.
3. Mudrcov u, e due vede ivot dvoj: jeden je s tlem spolen, ale druh ivot due jest
ode veho tla rozdln a od nho odlouen.2 Kdy bdme ve svm normlnm ivot, uvme vtinou ivota due, kter m spolen s tlem, vyjma ten ppad, kdy na zklad duchovnho poznn3
svmi nejistmi duchovnmi silami od tlesnho z pln se odvracme. Kdy vak spme, bvme
jaksi pln osvobozeni od jistch pout ns svrajcch, a uvme ivota due, jen jest mimo zrozen a
smrt. Pak probud se v ns nhle a pone inkovati dle sv pirozenosti ona druh ivotn forma due,
kter je duchovn a bosk, a tvo ji tyto ob formy due bytost jedinou, neb a kad z nich jest
sama pro sebe. Ponvad duch pmo nazr prav jsoucno, due pak obsahuje zklady veho, co nle svtu vznikn a zanikn, jest pochopitelno, e due poznv z piny, obsahujc vechnu bu-

38

doucnost, pedem vci budouc, kter ve svch pinch, je pedchzejcch, jsou ji v uritm poad
obsaeny.
Kdyby vak due podly ivota a duchovn energie spojila se jsoucnem veobecnm, od nho
jest oddlena, pak by doshla jet dokonalej mantiky. Universln bytost naplnila by toti potom
dui vdnm veobecnm, take by doshla pokud mono nejvt schopnosti, vnmati, co nad svtem
se dje. Kdykoliv due prostednictvm takov energie, vech pout se oprostiv, s bohy se spoj, tehdy
pijme nejopravdovj plnost poznatk, z kterch pak promt pravdiv vtby boskch snv. Odtud
klade due nejpevnj zklady divinace. Kdy spoj, co v n je duchovn a bosk, s bytostmi vymi,
pak budou vechny jej vise ist, a se vztahuj k Bohu, neb k bytostem o sob netlesnm, i, abych
to ekl krtce, k jsoucnm, kter jakmkoliv zpsobem souvis s pravdou e inteligibiln. Pozvedne-li
due principy vc vznikajcch a zanikajcch, je v n jsou obsaeny, k bohm, jako jich pinm,
dostane se j moci a schopnosti, poznati ve, co bylo u co bude. Pehldne vechny doby, postehne
vechny udlosti, majc se v ase sbhnouti, a dostane se j dlem, by je uspodala, by mla nad
nimi pi a pimen je zlepila. Jsou-li tla nemocn, l je, dopustili-li se lid chyb a nepodk,
uvd ve do dobrho stavu. Nalz asto umn, rozdluje prvo a spravedlnost a utduje zazen
zkonn.
Tak l se v chrm Eskulapov boskmi sny nemoci a z pozorovn nonch zjeven v boskch snech, kter byla v jist d sestavena, vzniklo zvltn umn litelsk.4 Cel vojsko Alexandrovo bylo by propadlo zhub, kdyby se nebyl ve snu zjevil Dionysos a nebyl naznail prostedk
k odvrcen neblah pohromy. Msto Afutis,5 krlem Lysandrem oblhan, bylo zachrnno sny, kter
seslal Ammon. Nadil toti ve snu vojsku, aby nejrychleji od msta se vzdlilo, m obleen uinil
rzem konec. Ale na by bylo nutno, prochzeti jednotliv ppady a zjevovati vci, kter se dj kadodenn a kter inky svmi jsou mocnj, ne vechny ei?
4. Toto sta, by bylo povdno o bosk mantice pomoc sn, toti, co jest, jak vznik a jak
mnoho poskytuje lidem prospchu. Pokrauje vak dle, e jsou mnoz, kte budoucnost poznvaj
ve vytren mysli a jsouce uneseni duchem bom, a to tak, jako kdyby bdli a uvali svch smysl,
e vak nejsou sebe vdomi, i aspo e nemaj tak jasnho vdom, jako dve. Mm v myslu, ukzati i zde jist znmky, z nich mono poznati, kdo ve skutenosti jest uchvcen duchem bom. Duchem bom bvaj ve skutenosti uchvceni pouze ti, kdo obtovali ivot svj bohm, je inspirujcm,
jaksi jako jich schrnku i nstroj, nebo kdo svj lidsk ivot zamnili za ivot bosk, neb konen
kdo ivot vlastn aktuln pizpsobili Bohu. Jsou to dle ti, kdo neij ve slubch smyslv, ani
bdce uvaj smysl tak, jako lid s pln probuzenou smyslnost. Takov nepoznvaj budoucnosti
sami ze sebe, ani bvaj vzncovni k inm pudy, jako jin lid. Nejsou sami sebe mocni, ani jako
dve, ani jakmkoliv jinm zpsobem. Neobracej dle vbec svho vlastnho rozumu na sebe sami a
nezjevuj konen o sv jm svch vlastnch poznatkv.
Nejzvanj dkaz uchvcen duchem bom jest vak toto: Mnoz z uchvcench nebvaj
toti spleni ohnm, kdy s nimi pijde v dotyk, jeliko se jich ohe pro ovanuti jich duchem bom
netkne. Mnoz, kdy byli pleni, nect toho, ponvad neij v dob tto ivotem ivoinm. Mnoz,
kdy byli probodeni kopm, nepociuj toho; jin, sekyrami sekni do ramen, aneb kdy si meem rozali pae, neuvdomuj si toho nikterak. Veker tyto inky jsou pvodu nikoliv lidskho. Nebo pro
uchvcen duchem bom stvaj se nepstupn cesty pstupnmi, jsou s to, by se vrhli do ohn, krej bez pohromy plameny a dostvaj se pes eky zpsobem podivuhodnm,6 jako na p. knka
v Kastabalech.7 Z toho veho je zjevno, e ekstatikov tito nejsou si vdomi svch vlastnch in, dle
e neij ivota ani lidskho, ani ivoinho, a to jak co se tk smyslnho vnmn, tak pud, nbr
e ivot svj zamnili za jin, daleko botj ivot, kterm jsou inspirovni a dokonale ovldni.
5. Jest vak mnoho zpsob, ktermi me duch bo ovldnouti lovka, a rznm zpsobem
pivod se bosk inspirace. Odtud je t mnoho rozdlnch znmek bosk inspirace. Nebo rozdln
jsou jednak bohov, jimi bvme inspirovni, a pivod rzn druhy inspirace, jednak jest pak i zpsob ekstas rozlin a rozlinm zpsobem dje se t uchvcen duchem bom. Bu toti bh
ovldne ns zcela, neb my se mu z pln odevzdme, nebo pizpsobme konen sly sv jeho bytosti, by se spolen s n uplatovaly. Nkdy dostane se nm podlu nejnich sil bosk moci, jindy
zase sil prostednch, ano nkdy dokonce i podlu sil nejvych. Mnohdy uskuteuje se pouh ptomnost bo, jindy zase spoleenstv s nm, ale nkdy dostav se i pln sjednocen zmnnch ekstas

39

s bohem. Podlu na nich doshne bu due sama, neb jest jich spoluastna s tlem, neb jest jich
asten i cel lovk.
Dle toho jsou i znamen, na ekstaticch viditeln, rozmanitho druhu. Nkte bvaj uvdni
v pohyb na celm tle, jin zase jen na uritch dech a jet jin trvaj v naprostm klidu. Druhdy
bvaj slyeny dobe sladn harmonie, sbory a melodick zvuky, neb opak veho toho. Nkdy zme
tlo ekstatikovo rsti do ve, jindy zase do e, druhdy pak vidme je vzneti se ve vzduchu,8 nebo
pichz na nm opak veho toho ve zjev. Mnohdy bv slyeti stejnomrn, mocn zvuky, kdeto
jindy pozoruje se nejvt nestejnomrnost zvuk, piveden vsunutmi pestvkami mlen. Druhdy
zase ozvou se zvuky dle pravidel hudby, kter brzy zazn a brzy opt pestanou, jindy pak ozvaj se
jinm jet zpsobem.
6. Ale nejvt ze veho jest, e theurg vid ducha, an sestupuje a na se sn. Poznv, jak jest
velik a jak jest povahy, a bv od nho mysticky pouovn a veden. Kdo vak ducha pijm,9 spatuje ped jeho pijetm jakousi ohnivou podobu. Nkdy bv t vem ptomnm viditeln, a to bu,
kdy se bh bl, anebo kdy odchz. Z toho veho mohou zkuen theurgov poznati znamen pravdivosti, moci a zvlt hierarchickho stupn zjevujcho se ducha a rovn, o em me pravdu vyjeviti, jakch sil me propjiti a co vykonati jest schopen. Kte theurgov vak bez tchto blaench
vis vyvolvaj duchy, kterch nevid, tpaj ve tmch, nevdouce nieho z toho, co duchov tito in,
vyjma snad nkter zcela bezvznamn pznaky, kter tlem ekstatikovm10 se projevuj, a ostatn i
jinak viditeln zjevy. Bosk inspirace zstv vbec jimi nepoznna, jsouc v neviditelnosti skryta.
Ne vrtme se k svmu pedmtu. Uchop-li zjev jist nevysloviteln formy boskho ohn a svtla
z ven inspirovanho, napln-li ho a ovldne-li ho zcela a pojme-li ho se vech stran v kruhu obklopenho, take nen pak mocen vykonati jakhokoli vlastnho konu, jak smysln ctn, vnmn a
vlastn pozorovn mohlo by se uplatniti u toho, kdo pojal bosk ohe? Neb jak lidsk hnut mohlo
by se u takovho potom vyskytnouti, jak lidsk ve, neb jak lenstv, neb poblouzen obrazotvornosti, neb nco jinho podobnho mohlo by se ho zmocniti, jak mnoz maj za to? To bute tedy
bosk znaky opravdov inspirace. Kdyby kad znakm tmto vnoval pozornost, nezbloudil by jist
v pravm poznn bosk inspirace.
7. Nesta vak pouze tomuto se nauiti a nedospl by tak ten, kdo by pouze toto vdl, k dokonalosti bosk vdy. Jesti mimo to nutno vdti, co vytren mysli (enthusiasmus, ekstase) jest, a
jak vznik. Myln pokld se za jaksi vzruen mysli, pivodn dmonickou posedlost.
Mysl lidsk nebv ani rozruovna, je-li skuten ve stavu vytren, ani zmocuj se due dmoni, nbr zmocuj se j bohov. A dle nenazv se sprvn enthusiasmus veobecn ekstas, nebo enthusiasmus jest povznesen k vymu a pln promnn lidsk bytosti, kdeto vytren mysli a
ekstase zna t obrcen ducha k nzkmu a patnmu.11 Kdo disputuje o vci tto, jako ty, ten ovem
l vechno, co se inspirovanm pihzv, ale nepouuje ns o tom, co v pedmt tom jest podstatn
a nejdleitj. Je tedy zde nejdleitj okolnost, e inspirovan jsou boskm principem zcela
ovldnuti, po kterm ovldnut sleduje pak teprve jako nco podrunho ekstase i vytren mysli.
Nikdo nemohl by prvem uznati, e enthusiasmus jest vc due inspirovanho, neb nkter z jejch
mohutnost, neb jeho rozumu, neb vle, nebo e jest nsledek nemoci tla, neb toho, e nemoci takov
zde nen, ani me nkdo dvodn mti za to, e enthusiasmus vznik z uvedench pin. Nebo
bosk inspirace nen ani dlo lidsk, ani nele jej innost v lidskch orgnech neb funkcch, nbr
tyto jsou j podkladem a bh uv jich jako svch nstroj. Veker dlo mantiky vykonv pouze
bh. inkuje bez jakkoliv souinnosti due a tla dle sv vlastn vle a nesmuje se s nim, nbr
jest odvrcen ode veho ostatnho. Proto jsou vechny vtby, kter se d dle toho, co pravm, neklamn. Kdyby vak due ped ekstas byla rozruena, nebo kdyby v ekstasi podlehla vzruen, neb
smsila se s tlem a peruila bosk soulad, stanou se vtby zmatenmi a livmi, a nelze nikterak
oekvati opravdovho a vskutku boskho enthusiasmu.
8. Kdyby prav mantika nebyla nic jinho, ne odlouen bosk sti due od due ostatn, neb
oddlen ducha, i nsledek jeho, a dle kdyby byla pouze prudm a napiatjm stupnm energie, neb
vn, aneb kdyby zleela jen ve zven bystrosti a ve vzruen schopnosti rozumov, neb konen,
kdyby vzela z mysli rozohnn, co ve pvod m v na dui, pak by zajist kad mohl prvem
enthusiasmus pouze dui pisouditi. Kdyby se pokldalo tlo za pinu enthusiastickho vytren, a to
pro sv jist temperamenty, a melancholick, i jakkoliv jin, neb abych to ekl ble pro
vrozenou lovku povahu horkou, chladnou, neb vlhkou, neb jinou podobnou vlastnost, anebo kdyby

40

se tlo pokldalo za pinu vytren pro urit pomr smen a sloen svch st, neb vzhledem
k uritmu ivotnmu fluidu, neb konen pro nadbytek, i nedostatek veho toho, pak bylo by ovem
vytren mysli pouze afekc tlesnou, pivodnou pinami ist pirozenmi. Kdyby pak pina enthusiasmu mla pochoditi zrove z obou, tla toti i due, pokud ob jest spojeno v jedin celek, pak
byl by enthusiasmus spolenm hnutm obou uvedench st ivoucho tvora. Ale enthusiasmus nen
dlo ani tla, ani due, ani tchto obou vespolek. dn z nich neobsahuje piny boskho vytren,
neme znamenitj bti pivodno patnjm.
Jest vak nutno, ptrati po pinch boskho naden. Bosk naden nen nic jinho, ne
osvcen, pichzejc od samch boh, dle pivodn jimi duchovn vnuknut a od nho pochodc
pln ovldnut lovka, kter ve, co jest v ns, uchvacuje a dr ve sv moci, kter vechno nae
vlastn poznvn a vechnu nai vli vykazuje pln mimo jich hranice, kter pron ei, jim mluvc nerozumj, nbr hlsaj zucmi sty, aby ve, co nae jest, slouilo jedin moci boha inspirujcho a ped n ustoupilo. Takov povahy je tedy veker prav enthusiasmus a z takovch pin pochz, jak jsme vylili v krtkch rysech, nikoliv do podrobna.
9. Co o tchto vcech prav, je toto: Mezi tmi, kdo stvaj se ekstatickmi, zm nkter, kte
pijdou do zvltnho naden, kdy sly zvuk fltny, cymbl, nebo bubnv, aneb jist psn. To vidme, e stv se tm, kdo vykonvaj korybantismus, ale t i onm, kter uchvtil Sabazios, aneb
kdo slou Velk Matce. Je tedy nutno, bychom proli piny t tchto zjev, dle vysvtlili, jak
vznikaj a jak maj smysl, byve pivodny.
Co se vypravuje, e hudba chov sly, jimi bud v ns vli k inm, neb zpsobuje nladu trpnou, e zvuky fltny pivod pomaten mysli, nebo je l, kdy ped tm zde ji bylo, e hudba me
mniti jist temperatury a stavy tla, e jistmi psnmi mono vzbuditi bakchick lenstv,12 jinmi
zase je uklidniti, a dle, jak pizpsobeny jsou rozlin psn jednotlivm stavm due, e jist neklidn a vzruen psn nejvce se hod k piveden ekstas, jako jsou na p. psn Olympsk, a co
vechno podobnho se vypravuje, to zd se mi vesms nevhodn bti pivdno ve spojen s enthusiasmem. Vechny tyto vci jsou pirozen, lidsk a pouh dla naeho umn, boskho nezra se
v nich zhola nic.
O vcech tchto zmiujeme se spe z toho dvodu, abychom ukzali, e kdy jsou hudba a jist
psn zasvceny bohm, a to pimen kadmu jednotlivmu z nich, potom ve, co v nich s bohy jest
pbuzn, pichz s nimi ve vztah, a to pimen vlastnmu stupni a moci kadho jednotlivho boha
a v souhlase s pohyby nebeskch tles ve vesmru a s harmoni z nho vyznvajc. Pro takov pbuzenstv, kter hudbu s bohy poj, stvaj se nm bohov ptomnmi, (nebo nen nic, co by ns od
nich dlilo), take ihned dojdou spoleenstv s nimi ti, kdo aspo sten jsou jim podobni, i dostav
se ihned dokonal uchvcen a ovldnut lovka bohem, jako i plnost vy pirozenosti a sly. To
dje se ne proto, e tlo a due maj k sob vzjemnou sympatii a e ob pichzej do souznn
s jistmi psnmi, nbr z toho dvodu, e inspirace, pichzejc od boh, nen daleka bosk harmonie, ponvad, pipodobnivi se j a stavi se j pbuznou ji od potku, pijm od n pslunou mrou svj podl. M i moc, pivoditi vzruen a uklidniti, ob dle jistho boskho du. Inspirace
neme dle nikterak bti nazvna vyprzdnnm, oitnm, neb lebnm prostedkem due. Nevznik rovn v ns z pedchozch nemoc, i z peplnn, neb nadbytku, nbr cel jej pvod a zklad jest nebesk a bosk.
Ne ani toho nelze ci, e due sestvala ji od potku z harmonie a rytmu. Nebo tm bychom
tvrdili, e enthusiasmus jest vlastn dlo due sam. Bude lpe, tvrzen toto uvsti na tu okolnost, e
due ji dve, ne zvolila v tle sv sdlo, vnmala boskou harmonii. Kdy pak sestoup do tla a
v nm usly opt jakkoli podobn zvuky, kter v nejvy me v sob uchovaly stopu bosk harmonie, pilne k nim lskou a vzbud podle nich v sob vzpomnku na onu harmonii boskou. I bude
due k n unesena, stane se j pbuznou a jest j astna, pokud jest jen schopna od n pijmati.
10. Takto mohl by tud kad udati veobecn pinu bosk mantiky. Pikrome tedy nyn
k vylen zvltnch pin jejch. I nebudeme uvdti jako pinu mantiky, e proda spojuje pbuzn s pbuznm vdy enthusiasmus nen pece dn dlo prody , neb e smen vzduchu.a
obklopujcho prosted pivod rozdly ve smen tl inspirovanch, nebo dla bosk inspirace nemohou bti mnna tlesnmi kvalitami, neb zmnami hmotnho smen. Konen nelze t ci, e
by nkdo byl bosk naden vhodnm zpsobem spojil s lidskmi vnmi a se svtem pomjejcm,
nebo tdrost, kterou bohov sv vlastn sly lidem propjuj, jest prosta vn a povznesena nad cel

41

svt vznikn a zanikn. Ponvad m inspirace a sla korybantv jaksi inky chrnc a smujc
k mystickmu zasvcen, a moc Sabaziova zcela zvlt jest pizpsobena kultu bakchickmu a
k tomu, by due oistila a usmila star hnvy bohv, jest zejmo, e inspirace, pochodc z uvedench
zdroj, jsou vesms nejrznj povahy.
Pokud se tk Matky boh, m, jak se zd, za to, e inspirac jej bvaj uchvacovni pouze
mui, nebo jsi je sm nazval hoi mtrizontes.13 Tomu vak ve skutenosti tak nen. Nebo kult
Velk Matky provozuj v prv ad prv eny, z mu vak mlokte, a to jet takov, kte jsou
zentilej. Tento druh enthusiasmu chov vak slu k plozen a k ukjen pud, proe se ode vech
ostatnch druh ekstas podstatn li.
A tak pokraujce ve svch vahch, uvedeme t ekstase, pochodc od nymf a od Pana, a stanovme ostatn rozdly jich pimen dle jednotlivch sil tchto bostev. Rozdlme je dle dle jich
zvltnost, jim psluejcch, a vysvtlme, pro smuj ven a zdruj se v horch, a pro nkter
z tchto bytost stvaj se viditelnmi, kdy byly spoutny a konen, pro uctvaj se obtmi.14 Toto
ve pisoudme pinm boskm, kter chovaj nejvy moc nade vm. Nebudeme vak tvrditi, e
jist nahromadn nadbytky tla, nebo due by potebovaly vyistn, ani e jist periody asov by
byly pinou takovch afekc, a konen neekneme, e pijet podobnho a odstrann protivnho by
vylilo takov nadbytek. Vechno podobn jest zajist pouze pirozenosti tlesn a jest pln vzdleno ivota boskho a duchovnho. Jak pirozenosti kad vc jest, s prv takovou pirozenost
souhlas, a dle toho jest inn. A tak zahnj duchov, od boh seslan a lovka inspirujc, vechna
lidsk a pirozen hnut, a nen ppustno, jejich povahu srovnvati s iny, odpovdajcmi povaze na,
nbr se slu, odvoditi ji od pin boskch, kter ve pevyuj a z potku ve stvoily.
11. Toto je tedy jeden druh bosk inspirace a uskuteuje se uvedenm zpsobem. Jin druh
pedpovdn budoucnosti, proslaven a veobecn uznan, in rozmanit proroctv pomoc boskch
orakul, o kterch se vyslovuje takto: Jin doznvaj tho, kdy pij uritou vodu, jako se dje knzi
Apollona Klarskho v Kolofonu; jin, kdy se posadili k st jistch jesky, jako knky v Delfech; ale
jet jin, kdy byli naplnni vpary, vystupujcmi z vody, jako vtkyn orakula branchidskho.
Vzpomnls tchto t nejznamenitjch orakul ne snad proto, e by to byla vechna jesti jich
daleko vce, kterch jsi opominul , nbr z toho dvodu, e vynikaj orakula tato nade vechna
ostatn a zrove dostaten pouuj o pedmt naeho badn, toti o zpsobu, jakm bohov utduj lidem dar vteck. Z toho dvodu jsi se spokojil s tmito druhy orakul. Proto budeme i my uvaovati o tchto tech druzch vteb, vklad pak o mnohch ostatnch druzch pomineme.
Souhlas v tom vichni, e vtrna v Kolofonu udluje vtby pomoc vody. Je znmo, e
v podzemn sluji jest pramen vody, z kterho se vtec napije. Kdy byly naped konny za nkolika
stanovench noc mnoh bohosluby, napije se vtec vody a pone vtiti, pi em se stane neviditelnm ptomnm divkm. Z toho tedy jest jasno, e ona voda chov slu vtebnou. Jakm zpsobem vak takovou se stv, to poznati, nen, jak d pslov, vc kterhokoliv lovka. Zd se, jako by
jaksi prorock duch onu vodu pronikal, ale tomu ve skutenosti tak nen. Bosk princip nen takto
v prostoru rozbhl a rozdlen ve vcech, kter jsou ho astn, nbr uchvacuje jaksi z ven a
ozauje pramen svm svtlem a napluje jej silou prorockou, je z nho samho vychz. Nen to
ovem cel inspirace bosk, kter nm poskytuje voda, nbr voda pivod pouze ppravu a oitn
zcho ducha v ns,15 bychom se stali schopni boha pijmouti. Nebo ptomnost boha jest nco jinho, ne uveden zpsob vtn, jest nad nj pednj a z s nebe. Nevzdaluje se nikoho, kdo pro
sv uzpsoben jest schopen, j doshnouti. Dostav se rychle a zmocn se vtce, by ho uila jako
nstroje, zatm co vtec ji nen sm sebe mocen a neme nieho sledovati z toho, co mluv, ani
poznvati, kde na svt jest, take ani po ukonen vtby neme tak snadno se opt vzpamatovati.
Ped pitm vody zdruje se vtec po cel den a celou noc povn jakkoliv potravy, nae se odebere do samoty a dl v jistch svatynch, nepstupnch lidu, oekvaje ji ji, e bude inspirovn bohem. Vzdliv se takto a zprostiv se vech lidskch prac a starost, oisuje a pipravuje se pro pijet
boha. Takto chov istou schrnku sv due pipravenou pro ozen boskou inspirac a opat sv
dui bez pekky ovldnut boskm duchem a dokonalou a svobodnou jeho ptomnost.
Ale vtkyn delfsk sdluje lidem vtby bu pomoc subtilnho a ohnivho fluida, vychzejcho odkudsi z st jeskyn, neb vt, sedc v chrm na mdn tnoce, nebo na tynohm kesle,
zasvcenm bohu, pi em se zcela poddv duchu boskmu a jest ozaovna paprskem boskho
ohn. A kdy ji se vech stran obklop hojn ohe, vychzejc z st jeskyn, napln ji boskm svtlem, usedne-li vak na keslo boha, pizpsob se klidn divinan sle bosk. Ale psobenm obou
42

tchto prostedk stv se vtkyn zcela bohu vlastn. Tehdy stv se j bh ptomnm a ozauje ji
svm svtlem, oddle se ode veho ostatnho, nebo jest odlin od uvedenho ohn, fluida, zasvcenho kesla a vbec od cel povahy msta, a to jak pirozen, tak posvtn.
A dle vtkyn branchidsk bv naplnna boskm svtlem, kdy vezme do ruky jist prut,
darovan kdysi jakmsi bohem, neb zvstuje budoucnost, sedc na ose vozu, nebo pijm boha, kdy
nohy, neb okraj atu zvlhila vodou, neb konen, kdy se nadch vparu, vystupujcho z vody.
Vemi tmito prostedky pizpsobena a pipravena pro pijet boha, jest ho z ven astna.
Z mnostv obt a stanovenho du cel bohosluby, jako i veho, co dle posvtnch zkon
se kon ped vtbou, jako na p. obmvn vtkyn, pst trvajc po cel ti dny, pebvn vtkyn
v nepstupnch svatynch, pi em bv ji zachvacovna boskm svtlem a jm po del dobu
oblaovna: z toho veho jest jasno, e se bh vol, aby se dostavil, a e se oekv jeho ptomnost
z ven, dle e vtec bv divuplnm zpsobem inspirovn jet dve, ne se dostane na obvykl
msto vtn, a kdy jest ji na mst tomto, e bh, jen ho inspiruje, nen toton s duchem, vystupujcm z pramene, nbr jest znamenitj, na mstu nezvisl a pvodce jak msta vtby, tak pramene samho i mantiky veker.
12. Je tedy jasno, e vtebn moc orakul souhlas s vekermi hypothesami, kter jsme o
mantice pedeslali. Kdyby byla tato moc nerozluiteln od pirozen povahy msta a od tles j podzench, neb kdyby postupovala dle tlesnho pohybu, vymezenho pomry selnmi, nemohla by
nikterak pedem poznvati toho, co se vade a vdy dje. Odloume-li vak mantiku jako zcela nezvislou na prostoru a asu, kter pece jsou vymezeny pomry selnmi ( mantika ped zajist
nade ve, cokoliv se dje v ase a obsaeno jest v prostoru ), pak jest vem vcem vade stejnm
zpsobem ptomna, dle existuje zrove se vemi udlostmi, kter sbhaj se v ase, a konen zahrnuje pro svou pirozenost, ode veho odlouenou a ve pevyujc, pravdu veho v jednot.16
Pravili-li jsme tak toto sprvn, nen mantick moc boh nim obsaena rozdlen, a to ani
prostorem, ani jednotlivm lidskm tlem, ani du, upoutanou v jedn urit podob, jsouc ve svt
rozdlenm, nbr jest ode veho toho odlouena a jest nerozdlen v celku vade ptomna v bytostech, schopnch se j astniti. Osvtluje z ven a napluje vechno, prostupuje vechny ivly,
obsahuje zemi, vzduch, ohe a vodu, nepomj ani nieho ivoucho, ani cokoliv od prody jest zazeno, jakmile toto jest j jen astno, nbr propjuje ze sebe sam jedn bytosti vt, druh men
dl k pedvdn budoucnosti. Jsouc tedy pede vm ostatnm, jest divinan moc pro svou odtaitou
povahu zpsobil, vechny bytosti naplniti, pokud kad z nich jest schopna se j astniti.
13. Pohldnme nyn dle na jin druh vtn, jen jest soukrom a nikoli veejn povahy.
Prav o nm toto: Jin pichzej do ekstase, uij-li magickch charakter, jako na p. ti, kdo bvaj
naplnni vnuknutmi duchv. Ale nen tak snadno, tento zpsob vtn vysvtliti s jednoho hlediska,
protoe jsou mnoz, kte ho nesprvn uvaj. Tento zpsob vtn je zajist mnohm lidem znm,
bv vak od nich patn vykonvn a jest pln nesnesiteln li a klamu, ani vbec obsahuje zjeven
njakho boha. Vyvolv v dui hnut, kter jest nameno proti bohm a pitahuje od nich pouze jakousi temnou a stnu podobnou formu vrazu, kter pro slabost svho inku zhusta bv zlmi dmonickmi duchy uvdna ve zmatek. Dostav-li se zde vak skuten zjeven nkterho z boh, jest,
jako ve vech jinch ppadech, i zde zeteln, ist, nemniteln a pravdiv, take jest pro neptelsk
duchy nepstupn, kte mu nemohou nijak peketi. Jako temnota neme snsti jasu zcho
slunce, nbr nhle zmiz, zcela ustoup a se vzdl, kdy slunce pone zi svou vyslati, prv tak
nenalezne zstup zlch duch ji msta, kdy pone se vech stran ziti moc boh, naplujc ve
dobrem; nen s to, aby se jet dle njak projevoval, nbr, jsa ve skutenosti nic, v toto nic opt se
rozplv. Zl duchov nemaj rovn moci, by se pohybovali, jakmile vy bytosti jsou ptomny, ani
mohou je obtovati, dokud vyslaj sv svtlo.
Jsou-li tedy takov rozdly mezi jednotlivmi z tchto druh vtebnch, neuiji k elu pesnho jich rozlien jinch vznanch znmek, ne kter jsi sm uvedl. Kdy jsi toti pravil: uvajli magickch charakter,17 zd se mi, e jsi tm nieho jinho nenaznail, ne pinu veho zla v tom
lecho. Jsou zajist mnoz, kte vekerch kon posvtnch obad pomjejce, a to jak na stran
vyvolvajcho theurga, tak na stran nazrajcho, dle nevce si zazen nboenskch a pesvat
vytrvalosti v namhavch a dlouhotrvajcch pracch, a zavrhujce posvtn zkony, dy a vechna
ostatn bohosluebn zazen, maj za to, e uvn magickch charakter samo sta, a domnvaj se,
e budou moci, konajce jedinou hodinu tuto praksi, do nkterho magickho charakteru uzavti nja-

43

kho ducha. A skuten, co dobrho, neb dokonalho mohlo by od takovch zaklna vzejti? Aneb
jak by bylo mono, vn a vpravd jsouc podstaty boh v posvtnch obadech doshnouti prac
jednodenn? Z toho veho je tedy zjevno, e takov sml lid od pravdy z pln se odchyluj a e nen
hodno jich potati k pravm mantikm.
14. O jinm druhu vtebnho umn prav toto: Jsou dle jin, kte dostatenou mrou jsouce
sebe vdomi, z pouh obrazotvornosti vt. Z nich uvaj vak jedni k tomu cli pomoci temnoty, jin
uritch npoj a jet jn arodjnch formul a sloitch obad zaklnacch. Jsou t, kte povzbuzuj k vtn svou obrazotvornost pomoc vody. Nkte bvaj nadeni v prostoe uzavenm, jin
pod rm nebem a jet jin na mst ozenm sluncem, neb jinm tlesem nebeskm. Tento cel
druh mantiky, uveden tebou, m sice mnoho forem, lze jej vak zahrnouti pod pojem jedin, kter by
kad nazval sprvn duchovnm osvcenm (iluminac). Toto duchovn osvcen ozauje jaksi terickou a zc schrnku, tyto obaly due,18 boskm svtlem, nae vise bosk, vzbuzen vl
boh, zmocuj se obrazotvorn mohutnosti v ns. Cel ivot due a vechny mohutnosti v n lec
jsou pak poslun vekerch hnut boskch a sleduj jich, kamkoliv jako jich vd principy je vedou.
Toto dje se dvojm zpsobem: bu e bohov stvaj se dui pmo ptomnmi, aneb e vylou ze sebe naped jako pedchdce do due jaksi svteln paprsek. Ale v obou tchto ppadech
zstvaj ptomnost bosk a bosk osvcen oddleny. Vnmac i rozumov mohutnost due jest si
vdoma veho, co se dje, jeliko se netkne bosk svtlo tchto mohutnost. Obrazotvorn mohutnost
due podlh vak bosk inspiraci, jesti ne sama ze sebe, nbr od boh povzbuzovna, produkovati
rzn formy fantasie, a to zcela odlin od obyejnho zpsobu lidskho.
Protiva jedna stv se schopnou, pojmouti protivu druhou, kdy se zmnila dve pimen a
vyla sama ze sebe, a rovn tak pbuzn jest schopno, pojmouti pbuzn, pro podobnost. Proto berou zcela pirozen ti, kdo maj bti osvceni, na pomoc brzy temnotu, brzy nalzaj zase podporu ve
svtle slunce, neb msce, neb vbec cel nebesk ze, by doshli duchovnho osvcen.
Mnohdy uvaj jistch obad, kter jsou pizpsobeny bohm, k nim se maj pozvednouti,
neb magickch formul, i zaklnn, kter vechny prostedky jsou pimen upraveny, by stav vyvolvajcho pipravily pro pijet, ptomnost a zjeven bohv. Druhdy svdj zase bosk svtlo
pomoc vody, ponvad jest prhledn a z toho dvodu pro pijet svtla zcela zvlt phodn. Jindy
pak dvaj ziti vymu svtlu v prostoru uzavenm, zadive jej naped pomoc napsanch posvtnch charakter jako nejlep sdlo boskho svtla, kter zrove zde na pevnm mst jaksi uzavraj, aby se nerozlilo na vt vzdlenost.
Bylo by lze uvsti jet jin druhy boskho osvcen, ale vechny vespolek smuj k jednomu,
toti e bosk svtlo vyzauje, kamkoliv je bohov a pomoc jakchkoliv nstroj chtj vyslati.
Bosk osvcen dje se tedy z ven, jedin dosahuje veho, jsouc ve slubch vle i rozumu boskho, a, co nejdleitj jest, obsahuje zc a posvtn ohe, jen shry svt, a to a z teru, i ze
vzduchu, i z msce, neb ze slunce, anebo z jakkoliv jin nebesk sfry. Z toho veho je tud s dostatek jasno, e tento zpsob mantiky jest velemocn, prvn pina pohybu a boh zcela dstojn.
15. Nue, pejdme nyn k onomu zpsobu vteb, jen provd se umnm lidskm a obsahuje
nejvce dohadv a domnnek. Prav o nm toto: Jin vymyslili t urit umn, pedvdati budoucnost pozorovnm vnitnost zvat, letu ptactva a hvzd. Jest ovem nkolik jinch umn tohoto
druhu, ale uveden druhy sta k objasnn mantiky, kter se provd umnm lidskm. Abych to ekl
veobecn, uv toto umn vtebn jistch boskch znamen, kter bohov rozlinmi zpsoby
uvdj ve zjev. Lidsk dvtip uvd pak tato bosk znamen dle souhlasnosti pomr s objevivmi
se znamenmi jaksi v soustavu a dohaduje se budoucnosti, in z jistch pravdpodobnost o budoucnosti logick zvry. Bohov in pak tato znamen pomoc prody, slouc jim pi svtoploze, a to
jak prody vem tvorm spolen (veobecn), tak i prody, je kadmu jedinci jest vlastn, nebo
pomoc dmon, vldnoucch nad plozenm ve svt, kte, jako panovnci nad ivly celho svta, dle
nad rozdlenmi tly, ivoichy a vbec nade vm ve vesmru, vechny pedmty svta zjev s lehkost pivdj tam, kamkoliv se bohm jen uzd. Vyjevuj symbolickm zpsobem vli bo a pedpov budoucnosti, jak Herakleitos d, ani nemluvce, ani nezatajujce, nbr naznaujce znamenmi,
pi em stav jaksi tmto zjevenm budoucnosti ped oi obrazy zpsobu tvorby svta. A jako bohov
tvo vechno prostednictvm obraz a podobenstv, prv tak naznauj ve t symboly. Pi te pleitosti povzbuzuj pak dle i n rozum k vt bystrosti.

44

16. Tolik budi tedy o tomto celm lidskm umn vtebnm eeno veobecn. Zvlt pak
dluno uvsti, e vnitnosti zvat bvaj rozmanit mnny bu jich du, neb dmonem, jen nad
nimi panuje, dle vzduchem, neb jeho pohybem, neb konen kolobhem celho obklopujcho prosted, a to jakmkoliv zpsobem bohm se zalb. e tomu tak jest, dokazuje okolnost, e vnitnosti
zvat zhusta bvaj nalezeny bez srdce, nebo nemajc jinch nejdleitjch orgnv, jich zbaveny,
nemohly by vbec ivm tvorm ivota zachovati. Ptci bvaj pak pohybovni bu z popudu sv
vlastn due, neb dmonem, majcm dozor nade vemi ivoucmi bytostmi, dte pro zmny ve vzduchu, aneb silou, sestupujc s nebe do vzduchu. Toto ve jest v souladu s boskou vl a pud souhlasn
s n ptky k tm clm, kter bohov ji pedem stanovili. Nejlepm dkazem toho jest, e asto vdme, kterak ptci nhle vrhnou se k zemi a sami sebe usmrcuj, co nen nijakm inkem pirozenm. Zjev tento jest kromobyejn a pochod od neho zcela jinho, ne co mohou pivoditi ptci.
Co se dle tk pohybu hvzd, pibliuje se vnmu obhu nebes, a to nejen prostorov, nbr
i stran sil a zen svtla. Hvzdy se pohybuj, posluny rozkazv boh, vldnoucch na nebi. Nejist
a nejsvrchnj st oblasti vzduchov jest pak zvlt schopna, vzntiti se ohnm a vzplane ihned,
kdykoliv bohov si pej. Kdyby vak nkdo ml za to, e jist vrony s nebes se vlvaj do oblasti
vzduchov, i ten neml by nepimenho nzoru o vcech, kter se asto dj v theurgickm umn.
K tomu pistupuje jet okolnost, e jednota a sympatie celho svta a dle jako v ivoinm tle se
vyskytujc spolen pohyb nejvzdlenjch i nejblich st jeho seslaj od boh lidem dar pedzvstnch znamen, kter stv se jim nejjasnji viditelnm nejprve na nebi a pak ve vzduchu.
Z toho veho, co jsme uvedli, je tedy i toto jasno, e bohov lidem seslaj znamen, uvajce
k tomu mnohch prostedkujcch nstrojv. Uvaj slueb jak dmon, tak du a cel prody, jako
i veho, co tchto ve svt jest posluno, dce ve dle jedin zsady a vyslajce pohyb, jen od nich
samch vychz, kamkoliv chtj. Bohov sami jsou povzneseni nade vechno, jsou prosti veker
relativnosti19 a sloen (t. j. nejednoduch) podstaty, kter jsou pouze ve svt pomjejcm, a d ve
v celm stvoen a v prod dle sv vlastn vle. Toto vysvtlen mantiky souhlas tedy pln s vznamem tvr moci a prozetelnosti bohv, nestahuje vak jich ducha k vcem svta vezdejho a k nm,
nbr odvozuje, ponvad duch jejich setrvv sm v sob, zmnn pedzvstn znamen a vbec
celou mantiku od nho a nalz, e z nho vychz.
17. Te se dle po zpsobu, kterm se pivod vtn. To jsme vak jak se stanoviska veobecnho, tak zvltnho ji vysvtlili. Sdluje naped mnn vtc, e vichni dle svho tvrzen dosahuj pedvdn budoucnosti pouze bu pomoc boh, nebo dmon, a e budoucnosti neme naped znti, le ten, kdo jako pvodce ji m ve sv moci. Pak pron pochybnost, e moc bosk
mohla by bti staena, by byla lovku sluebna a do t mry, e nkte se neostchaj t pomoc
mouky vtiti. Nesoud vak sprvn, nazv-li nadbytek sly bosk, pekypujc dobrotu a pinu
ve obsahujc, jako i pi bohv o ns a jich zen slubou. Dle jev neznalost zpsobu, jakm
bohov inkuj. Nebo bh nebv ani staen k nm, ani nsiln k nm stren, nbr jest vdm
principem vech bytost, nejsa s nimi toton. Sdluje sama sebe pouze tm bytostem, kter jsou ho
astny, nevychz nikdy sm ze sebe, ani se nestv menm, ani se sn ke slubm bytost, kter
jsou ho astny, nbr naopak bh uv vech bytost, by jemu slouily.
Tvj vklad zd se mi vak jet v jinm smru odchylovati se od pravdy. Posuzuje toti dla
boh dle mtka lidskho a pron pak o nich pochybnosti, jak se mohou stti. Obstarvme-li sv
vci, neinme toho jinak, ne e pozornost svou k nim obracme, pi em nkdy bvme sten
rznmi afekty. Proto soud ono mnn nesprvn, e by i moc bosk zachovvala se zpsobem sluebnm vi tomu, co d. Moc bosk nebv ani pi tvoen svtv, ani ve vcech prozetelnosti,
tkajc se stvoen, a pi zvstovn tto prozetelnosti mantikou stahovna snad k tomu, co se j
astn, nbr naopak propjuje vemu sv statky a pivd ve k podobnosti s sebou samou. Jest
mrou pehojnou prospn vemu, co d, a m vce setrvv sama v sob, tm vce bv naplnna
svou vlastn dokonalost. Bosk moc nestv se dle vlastnictvm toho, co jest j astno, nbr sama
in si je vlastnm a zachovv je takto dokonale. Zstv sama v sob dokonalou a shrnuje vechno
zrove, sama vak nebv ani nim opanovna, ani pekonvna.
Domnnka takov pin lidem nadarmo jen zmatek. Nebo bh nen rozdlen dle jednotlivch
rozdlnch druh vtebnch, nbr uskuteuje nerozdlen je vechny. Nepivod jich dle rozdlench v rznch dobch, brzy toho, brzy onoho druhu vtby, nbr tvo vechny najednou a zrove
jednm pokynutm. Konen nen bh obsaen v uvedench vtebnch znamench, v nich uzaven,

45

neb mezi n rozdlen, nbr naopak chov ona znamen, spojuje je v jednotu a promt je ze sebe
samho dle jedin sv vle.
Sestupuje-li vak bh, aby nm zjevil budoucnost, a i k vcem neivm, jako na p. k oblzkm, prutm, jistm devm, kamenm, zrnm obilnm, neb mouce, je to tm nejpodivuhodnjm
zjevem celho boskho vtebnictv, ponvad takto propjuje bh dui tomu, co due nem, a pohyb tomu, co jest nepohybliv, in vechno jasnm a zejmm, dle nadanm rozumem a podrobenm zkonm mylen, akoliv nic z toho veho samo ze sebe rozumu nem. Ne i jin vc zd se mi
bti neobyejnm divem, kterou bh v nsledujcm zjevuje. Jako toti bh mnohdy pivod, e jist
obmezen lovk m ei pln moudrosti, m se stv kadmu jasnm, e zjev takov nen dlo
lidsk, nbr bosk, prv tak odhaluje bh sv radky, pesahujc vechno poznn, pomoc jistch
prostedk, kter samy nemaj mohutnosti poznvac. A zjev tento dokazuje zrove lidem, jak hodnovrn jsou pedzvstn znamen, a e bh nad produ znamenitj jest a nad n povznesen. Zpsobem
tmto in bh dle to, co v prod jest nepoznateln, znmm, a co samo nem schopnosti poznvac,
to in poznvajcm, nm pak poskytuje pomoc prostedk tchto moudrosti a probouz naeho ducha
prostednictvm veho, co jest ve svt, k pravdivmu poznn toho, co jest, co bylo a co bude.
Z dvod tchto, mm za to, jest jasno, e podstata mantiky je zcela jinak utvena, ne jak ty
mn a podezv. Jest vdm principem, uvd od potku ve v pohyb, jest svobodna, vynik nade
ve, uzavr vechno, sama vak nen ani nim pevena, ani dlena vcmi, kter jsou j astny,
nbr vldne a panuje nade vm zrove a nerozdlen, neobmezenou moc d ve a zvstuje znamenmi. S tohoto hlediska odstran snadno obecn pochybnosti, uvdjc mnoho lid ve zmatek, a
pozvedne sm sebe, jak se slu, k duchovnmu, boskmu a zcela neklamnmu zpsobu, kterm
bohov ve znamenmi zvstuj.
18. Dokzali jsme tedy tmto, e bosk princip nebv stahovn k znamenm vtebnm. Ze
sporu tohoto pichzme vak do sporu jinho, jen nen men onoho, kter jsme prv vydili. Zahajuje jej ihned otzkou svou po pinch vtn, je-li toti bh, i andl, neb dmon, neb kterkoliv
jin bytost pi zjevench a vtbch, neb jinch podobnch posvtnch konech, ptomna. Na to
mme jedinou, jednoduchou odpov, e dn theurgick dlo neme bti vykonno zpsobem
pimenm posvtnmu cli, ani je nkter z vych bytost ptomna jako dozorce a vykonavatel
posvtnho dla. Pokud se dosahuje vsledk dokonalch, absolutnch a oplvajcch bohatstvm dar,
jsou bohov jich pvodci; pokud b o vsledky prostedn a ji ne zcela dosahujc nejvyho vrcholku, jsou to andl, kte je pivod a in zjevnmi. Dla nejniho du dluno vak pisti dmonm. A skuten proveden kadho posvtnho dla jest pln sveno nkter z vych bytost. A
jako je nemono, o bozch ani slova promluviti bez nich, prv tak nemohl by nikdo vykonati dl boh
dstojnch a pedvdati budoucnosti bez jich pomoci. Pokolen lidsk jest nemocn a slab, nevid
daleko a nicotnost jest mu vrozena. Jedinm lkem poblouzen mu vrozenho a zmatku, jako i ustavin promnlivosti by bylo, kdyby se mu, pokud mono, dostalo podlu boskho svtla. Kdo vak
ptomnost boskho svtla v theurgii vyluuje, in tot, co ti, kdo chtj zploditi z bezduchho dui,
neb z nerozumnho rozum. Tot in pak ten, kdo z neboskho proti vemu rozumu chce odvoditi
dla bosk.
Kad tedy pipust, e bu bh, neb dmon, neb andl jest vykonavatelem vych inkv.
Toho vak nikdy nepipustme, co jsi nadhodil jako veobecn uznan, e toti bh, pitaen moc
zaklnn, pivod uveden inky. Vt jest zajist bh a cel sbor vych pokolen, s nm spojen,
neli moc Nutnosti, a to nejen ta, kter od lid vychz, nbr i ona, je vldne nad celm svtem.
Z tho dvodu neme tak nehmotn pirozenost, kter pece nepojm nijakho du podrunho,
bti sluebna jakmusi donucen, dostavujcmu se odjinud. Zaklnn a ostatn operace spj tedy od
zkuenho theurga moc pipodobnn a pbuzenstv k vym bytostem a spojuj se s nimi, nepivod
vak jich ink nsilm.
19. Co vidme, e se v mantice pihz osob vtc, nedje se tedy, jak m za to, za vn
zkuenho theurga, ani bv vtn pivedeno tm zpsobem, e by se nutn musila naped vtce
zmocniti ve. Vechno toto jest povaze vych bytost ciz a hod se spe k nemu jinmu. Rovn
tak nen inkujc sla vych bytost jakmsi nstrojem, jeho by theurg uval jako prostedku, ani
inkuje theurg prostednictvm vtc osoby.20 Mluviti takto jest bezbon. Daleko pravdivj jest
vak toto: Bh jest vecko, vechno zme a napluje ve svou bytost. Jen Bh jest hoden, by s velkou nmahou se ho bylo doadovno a jemu byla bosk pocta vzdvna. Ve lidsk, srovnme-li je

46

s boskm, jest vak patn, bezcenn a pouh hraka. Smji se, kdy slym i to, e Bh jest jistm
vcem z vlastn vle ptomen bu vzhledem k period tvorby, nebo pro jin piny. V ppad tomto
nebyl by vy princip nestvoen, je-li toti sm puzen touto periodou tvorby, ani by byl prvn Pina vekerenstva, piauje-li se, podroben jsa pinm jinm, sm jistm vcem. Toto ve je tedy
prav pedstavy o bozch nedstojno a pln ciz tomu, co se dje v theurgii. Kdo o tto vci takto
soud, zdaj se mi initi tot, jako mnoz, kte disputuj o stvoen svta a o prozetelnosti. Kdy toti
nemohou pochopiti, jak ob se dje, a nechtj bohm pisouditi lidskch nzor a mylen, upraj jim
prozetelnost a stvoen svta vbec.
Jako jsme zvykl, takovm lidem odpovdati, e zpsob tvoen a prozetelnosti je zcela jin,
toti bosk, a e jest neppustno, pro neznalost jeho zavrhnouti vechno, jako vbec nejsouc, rovn
tak by mohl kad i vi tob prvem uplatniti, e cel mantika a piveden ink theurgickch jsou
dla bosk a e se nepivod ani nsilm, ani jakoukoliv jinou pinou lidskou, nbr e se pivod
pouze pinou takovou, jak jedin bohm samm je znma.
20. Pejdme vak tyto vci z dobrch dvod a pikrome k vysvtlen jin piny tchto
zjev, tebou uveden, e toti nae due sama ze sv vlastn sly vt a zjeven ona si pedstavuje,
take ve to nic jinho nen, ne urit zmny due sam, vzbuzen nhle ze skrytch malch jisker.
Mnn toto jest vak vzdleno prav povahy vci a rozum neme ho uznati. Ve, co se dje, m svou
pinu, a pbuzn bv plozeno zase jenom pbuznm. Dla bosk nestvaj se pak ani nhodou
(nebo, co by se dlo nhodou, dlo by se bez piny a bylo by z pln mimo vekeren d), ani
pochod z pin lidskch. Ve, co se podobnm zpsobem dje, je zjevm theurgickm ciz a jest
niho du, dokonal neme pak bti zplozeno nedokonalm. Tedy vechny inky, kter jsou podobn bosk pin, rod se a vznikaj z n. Ale due lidsk jest ovldna jedinou formou a jest se
vech stran zatemovna tlem. Oznail-li by nkdo tlo jmnem eky Ameles, neb vodou eky Lethe,21 nebo nevdomost a blznovstvm, nebo poutem vn, neb ztrtou ivota, i jakmkoliv jinm
jmnem zla, ten by jist neoznail patnosti jeho dle zsluhy.22 e by due, poutan v takovm ali,
se mohla snad stti schopnou k podobnmu inkovn, toho nikterak nen mono rozumn uznati.
Zd-li se nkdy, e jsme schopni pivoditi njak takov inek pro sv astenstv v boskm
a bosk osvcen, pak jedin proto tme se z bosk sly, nm propjen. Proto nem due, majc
svou vlastn ctnost a svj vlastn rozum, podlu t v dlech boch.23 Kdyby bylo vykonn dl takovch vc due, pak by je bu kad due mohla vykonati, nebo pouze takov, je by doshla dokonalosti tomu pimen. Ale dn z obou nen toho schopna, nebo i dokonal due jest pro pivodn
ink boskch nedokonal. Theurgick moc je tedy zcela jin a pouze bohov propjuj pivodn
theurgickch ink, nebo jinak nebylo by vbec teba, uvati kultu boh, nbr byly by z uvedenho dvodu vechny ctnosti bosk bez jakkoliv bohosluby v ns obsaeny. Jsou-li tedy tyto nzory nesmysln a nerozumn, jest nutno upustiti od takov hypothesy, chtjc stavti pdn dvody proti
vkonu dl theurgickch.
21. Neobsahuje nikterak vce pravdy, co jsi pipojil na tetm mst, e toti pivod to ve jaksi
smen proces, kter jest podmnn sten du na, sten vlivem z ven vnuknutm bom.
Uva toto dkladnji, bychom nzorem tm a krsnmi slovy, jm projevenmi, nedali se klamati a
sob nohy podraziti. Uin-li se ze dvou vc vc jedin, bude stejn podoby, veskrze stejn pirozenosti a stejn podstaty. Tak na p. ivly, kdy se shromd, utvo jaksi z mnohosti sloen celek,
rovn tak spojuj se bezpoetn due individuln v jedinou Dui veobecnou. Co nade ve veskrze
vynik, neme se stti jedno s tm, co pokleslo od jeho dokonalosti. Proto neme t due lidsk ve
spojen s boskou inspirac utvoiti jaksi jedin formy substance. Je-li princip bosk ist a s jinou
substanc nesmsiteln, pak neme ani due s nm se smsiti, a je-li nemniteln, pak neme pro
smen z jednoduchho se promniti v substanci sloenou.
Prve bylo projeveno mnn nkterch, e z malch jisker probouzej se v na dui jist formy
bosk. Budi! Ale ponvad tyto jiskry jsou bu pirozenosti fysick, neb jinak jaksi povahy tlesn,
nemohou pece z vc obyejnch bti pemnny v substance bosk. V nmitkch pedloench se
oznauje dle due jako spolupina smen substance bosk. Z toho by nsledovalo, e due je
stejn hodnoty s bohy, e jim propjuje jistou st a pijm od nich tak jistou st, a e se stv
mtkem vym bytostem, a sama jest od nich obmezovna. Ale nejpodivnj ze veho, co nkte
tvrd, jest, e bohov, panujce i v du ivlv, jsou v nich obsaeni, akoliv je sami stvoili. Z toho by
nsledovalo, e pochod z asnosti a ze smen, vzniklho dle jejch zkon, co bohy v sob m obsa-

47

eny. Jakho druhu jest pak tato smen substance? Sestv-li z obou princip (t. j. z due lidsk a
vlivu boskho) spolen, nebude jedno z obho, nbr bude msi sloenm a snesenm z princip
obou. Je-li vak tato smen substance nco jinho, od obou uvedench princip rozdlnho, pak
vn bude mniteln a bosk se nebude v niem liiti od pirozench vc, podrobench vznikn a
zanikn. Je-li nemstno klsti vn jako vznikajc zrozenm, pak by bylo jet nemstnj, kdyby
podlhalo zniku, co ve vnm m svj zklad. Takov nzor o mantice nem tedy nijakho rozumnho podkladu.
22. Uvaujme dle o nsledujc nesmysln hypothese, a ji nkdo chpe ji jako jednoduchou,
i dvojitou. Prav toti, e due rod v sob vlivem takovho pohybu zvltn slu obrazotvornosti,
kter me pedvdati budoucnost, aneb e mohou vytvoiti jist substance pochodc z hmoty, a to
zvlt z tl zvat, moc uritch skrytch sil zjeven dmon. Zd se mi, e se nzor tento p znanou mrou cel theologii a pojmu theurgick moci. Pedn jest nemstn, ponvad klade dmony jako
bytosti, podlhajc zrozen a smrti. Ale jet podivnj, neli toto, jest vc jin, e toti dle mnn
onoho maj dmoni, jsouce pece star, bti plozeni od bytost mladch, ne jsou sami. Nebo dmoni
byli jist dve, ne due a sly, inkujc v tlech. K tomu pistupuje dle pak otzka, jak mohou sly
rozdlen (t. j. individuln) due, uzaven v tle, stti se podstatou a takto mti bytnost oddlen
mimo dui jako samostatn bytosti, neb jak mohou sly, inkujc v tlech, od tl se odpoutati, a maj
v nich svou bytnost? A kdo by byl dle ten, jen by tyto hmotn sly oprostil od souvislosti s tlem a
takto od tla uvolnn zase svedl v jednotu? Budi to moc dmonick! Ale takov dmon byl by tu
dve, ne by byl utvoen. Mnn ono obsahuje mimo to jist veobecn obte. Jak me toti povstati mantika z toho, co neobsahuje vtebn sly, a jak me due vzniknouti z tles, kter due nemaj, neb abych to ekl veobecn, jak me z nedokonalho pivodno bti dokonal? Ne mn se
zd i zpsob takovho pivodn bti nemon. Nebo jest nemono, aby pro pohyb due a vlivem sil,
inkujcch v tlech, prav podstata se utvoila. Co podstaty v sob nem, z toho neme vzejti
podstata.
A dle odkud pochod sla obrazotvornosti, kter me pedvdati budoucnost, a od eho vezme
moc vtebnou? Nezme zajist dn z vc, je byly zasety zrozenm, e by pijala vce, ne mnoholi j bylo propjeno od piny, kter ji po prv zplodila. Ale dle tvho mnn se zd, e se j dostalo
znamenitho prstku od toho, co nen nim, le by nkdo tvrdil, e dmoni vldnou nad hmotou,
kter je vzata ze svta zvat, a e pichzej s hmotou touto, kdy jim pijde na blzko, do pohybu,
jsouce k n poutni sympati. Dle mnn tohoto neplod tedy dmon sly inkujc v tlech, nbr
dmoni jsou zde dve, ne tla, a pichzej s nimi stejnomrn do pohybu. Ale kdyby dmoni takto
byli v sebe vt sympatii s hmotnmi tly, nechpu, jak by mohli vdti o budoucnosti nco pravdivho. Nebo pedvdati a zvstovati budoucnost nen dlo trpn, hmotn a v uritm prostoru a v tlech
poutan pirozenosti, nbr naopak pirozenosti, je veho toho jest prosta. To budi tedy odpovd na
uveden mnn.
23. Dvody, kter potom nsleduj, jev se z potku jako pochybnosti o zpsobu vtn, v dalm prbhu vak sna se mantiku vbec vyvrtiti. Obrame tud i my vahu svou k tomuto obojmu
zpsobu argumentace. Ponme pak nejprve vyvraceti tv prvn mnn. Prav toti, e spjeme
mnohdy ve snu k poznn budoucnosti beze v nmahy, a bychom jinak (t. j. ve stavu bdn), s velkm namhnm pracujce, asto toho nedoshli. Pinou vtn nen cosi sloenho z toho, co by
polo sten z ns samch a sten z ven. Nebo prvotn pina vtn by byla zaloena v ns
a z ven pichzela by pina podrun. Je-li mezi tmito obma pinami vzjemn souvislost, pak
se dostav jist vsledky dle toho a pin prvotnch bude posluno ve, co na nich je zvisl. Le-li
vak pina vtn mimo ns, jsouc sama pro sebe, pak vsledek nen v na moci, a cel vc zvis
na pinch, inkujcch z ven. Ponvad tedy pravda, zjevujc se ve snech, vbec nen vsledkem
naeho piinn a ponvad asto sama od sebe svtlem svm ns ozauje, je to dkazem, e vtebn
dar pichz k nm z ven od bohv a e nm zjevuje budoucnost dobroinn ze sv vlastn moci,
kdykoli chce a jakmkoli zpsobem chce.
24. Toto budi tedy odpovd na takov nzory. Ale v nsledujcm, kde se pokou vysvtliti
zpsob vtn, ru mantiku docela. Zle-li toti pina vtn ve zvltnm vzruen due, kdo
mohl by pak, sprvn soud, piznati stavu nestlmu a lenmu dobe uspodan a stabiln pedvdn budoucnosti? Aneb jak by bylo mono, aby due stzliv a nezmtan vnmi, kter uv pouze
svch lepch sil, toti sil duchovnch a rozumovch, budoucnosti nepoznvala, ale due trpc v-

48

nmi a zmtan pustmi a nezzenmi hnutmi la vstc poznn budoucnosti? Nebo co obsahuje
ve pbuznho a pimenho kontemplaci pravho jsoucna? A co vad vce poznn pravdy, ne
prv ve? Kdyby dle pomry tohoto svta mly zklad svj ve vnch, musily by mti s nimi
jistou podobnost a jist pbuzenstv, uskuteuj-li se vak uveden pomry dvody rozumovmi a
vlivem e ide (t. j. Platonovch), pak mus bti jist zcela jin zpsob jich pedvdn, jen veker
vn jest prost. A konen ve uvdomuje si pouze vci ptomn a to, co ji jest, mohutnost divinan vak vnm t vci, kter jet nejsou. Pedvdati budoucnost je tedy nco zcela jinho, ne
ve.
Pistupme nyn ke zkoumn dkaz tohoto tvho mnn! e smyslov bvaj pi vtn poutny, smuje k nemu zcela jinmu, ne ty m za to. Zjev ten je toti bezpenou znmkou toho, e
se v ppad tomto nevzbuzuje dn klamav vidn lidsk. Vykuovn, jich se uv, chovaj pbuzenstv s pslunm bohem, nikoli vak s du vidoucho. Zaklnn nevzncuj naden v duchu
vidoucho, neb tlesnch afektv u osoby pijmajc, nbr jsou zcela nepochopiteln a tajn, a pronej se, jsouce srozumiteln pouze bohu, kterho pivolvaj. Okolnost pak, e ne vichni lid k vtn
jsou schopni, nbr pouze lid jemnj soustavy a vkem mlad, dokazuje jasn, e prv osoby takov jsou schopnj, by mohly duchem, z ven pichzejcm a je inspirujcm, bti ovldnuty. Dle
znmek tchto bys tedy neusoudil sprvn, e enthusiasmus jest vn due, nbr z nich nsleduje, e
enthusiasmus pichz z ven a inspirovanho se dotk v podob jakhosi ovanut.
25. Vci tyto mjte se tedy takto. Ale co dle potom nsleduje, kles od boskho naden
k pouh pomatenosti mysli a prohlauje proti vemu rozumu lenstv, pochodc z chorob, za
pinu mantiky. Klade se enthusiasmus na roven bezpochyby bu nadmrn melancholii, neb lenstv, pochodcmu z opilosti, nebo zuivosti vzteklch ps. Jesti nutno rozliovati hned na potku
dvoj druh ekstase. Jeden z nich svd ns k hormu a napluje ns nerozumem a lenstvm, druh
vak propjuje nm cennj statky, ne lidsk moudrost A dle jeden druh ekstase kles a k nezzenm a hnm hnutm, nleejcm hmotnmu svtu, ale druh obtuje sm sebe nejvy Pin,
kter d d svta. Onen se odvrac, zbaven jaksi vekerho poznn, od rozumnho mylen, tento
vak spojuje s vymi bytostmi ve, co v ns jest rozumnho. Onen jest podroben neustlm promnm, tento jest nemniteln, onen se obrac proti prod, tento jest povznesen nad produ, onen
svd dui k pozemskmu, tento ji zved, onen odluuje ns zcela od tst boskho, ale tento ns
k nmu pivd.
Z jakho dvodu, ti se, zbloudila diskuse o naem pedmt tak daleko s prav cesty, e od
prvnch princip a nejvych statk se dala strhnouti a k nejhormu zlu lenstv? Jak me mti
enthusiasmus njakou podobnost s melancholi, opilost, neb s ostatnmi poruchami, pochodcmi od
tla? A jak vtba mohla by asi vzniknouti z nemoc tla? i neznamen takov porucha vbec zhuby, bosk naden vak dokonalosti a spsy due? A nevznik snad przdn ekstase ze slabosti, ale
ulechtil z plnosti sly? Abych to ekl krtce: tato obtuje sebe dle svho vlastnho ivotnho principu
a dle sv moudrosti v nejvtm klidu ku prospchu jinch, by j uvali, ale ona, inkujc dle sil, j
vlastnch, propjuje je zpsobem nejbdnjm a plnm lomozu.
To tedy nejjasnj rozdl, kterm se inky bosk li ode vech ink ostatnch. Nebo jako
vy pokolen vynikaj nade vecky bytosti ostatn, prv tak nemaj jich dla s vcmi obyejnmi
nieho spolenho. Kdykoliv tedy mluv o boskm naden, odstra od nho ihned veker lidsk
poblouzen! A piznv-li bohm posvtnou zdrenlivost, nedomnvej se nikdy, e lidsk zdrenlivost jest j njakm zpsobem podobna. Nejmn vak se slu, nemoci tla, jako na p. rozlit v
v tle a peludy, pochodc z chorob, smovati s boskmi visemi. Co m toto ob navzjem spolenho? A rovn tak nesm ztotoovati jistch dvojakch stav due, kde lovk nen ani zcela pi
sob, ani zcela mimo sebe, s posvtnmi visemi boh, kter se podstatn li od uvedench stav svou
zvltn, jedinenou silou. A nesrovnvej konen nejzejmjch zjeven bohv ani s temnmi peludy, kter dovede umle pivoditi arodjstv. Nebo pzraky tyto nechovaj ani sly, ani podstaty,
ani pravdivosti toho, co zjevuj, nbr pedvdj ped zrak pouh klamn obrazy.
Mme tedy za to, e vechny takov nmitky, nevhodn uplatovan a pechzejc od protivy
k protiv, nemohou se dotknouti pedmtu, o kter nm jde. Ponvad jsme s dostatek ukzali, jak
nmitky tyto vzdleny jsou pravdy, nedomnvme se, e je teba, jet dle pi nich setrvati, a to tm
mn, jeliko nesmuj k filosofickmu poznn, nbr byly vzneseny jen ze snahy po sporu.

49

26. Je zajist jet mnoho jinch problm, pi jich petsn by se mohl kad podivovati dialektickm sporm a snaze po novotstv, ale jakkoliv rozpor nzor zastnil by kad prvem, kdo
by se odvil ci, e pln pravda jest pouze u arodj, jich cel prce pece v tom zle, pivoditi
pouh przdn peludy, nikoli vak podstatn zjevy, a dle, e pravda jest u tch, kdo byli vzrueni
vn, neb nemoc. Vdy toto ve se zakld na li a klamu! Jak zklad, neb jak pohnutka pravdy,
a men, i vt, mohly by bti obsaeny v ponn takovch lid? Vyplnn vteb nesm se dle
chpati tak, jako by se stalo nhodou, nebo nahodile se dostavuje, co puzeno jest bez rozvahy. Pravda
divinan nezakld se dle v souladu trpnho s innm, nebo soulad tento provz i smyslnost a
obrazotvornost zvat a nechov nijak pravdy pimen, ani bosk, ani vy, neli jest veobecn
proda. Ale pravda vtebn m zklad ve svch incch, v n jest ptomna veker vdomost
jsoucna a je s vnitn podstatou vech vc stejn pirozenosti. Uv neklamnho rozumu a m dokonalou, pimenou a uritou vdomost veho. Toto ve sluuje se tedy v mantice. Divinan pedvdn
budoucnosti je tud nco zcela jinho, ne pouh pirozen pedchoz ctn, jako na p. zemtesen a
det, kter nkterm zvatm jest vrozeno. Takov sympatie dostavuje se zvlt tehdy, kdy pijdou
jist zvata s jednotlivmi stmi a silami svta do pohybu, nebo kdy pro bystrost svch smysl
naped ct jist procesy, kter se v povt ji odehrvaj, ale prostor zemskch jet nedoshly.
Bylo-li tud toto sprvn tak povdno, jest neppustn, erpme-li z prody jist pedzvsti
udlost, neb ctn budoucnosti, toto pokldati za vtbu. Takov pedchoz ctn m sice jistou podobnost s mantikou, vyjma to, e bezpenost a pravdou stoj daleko za n. Nebo, co sebe astji se
vypln, nevypln se vdycky, a pouze v jistch vcech, ne ve vech, zjevuje uveden ctn pravdu.
Proto dle, kdy v jistch umnch, jako na p. v umn plaveckm a lkaskm, jest obsaeno jaksi
vdn, pedvdajc budouc udlosti, nem s divinanm pedvdnm budoucnosti nieho spolenho. Vdn takov in toti z pravdpodobnost dle analogie zvry o budoucnosti a stav z jistch
znamen domnnky, a to z takovch znamen, kter nejsou vdy spolehliv, ani jsou ve spojitosti
s tm, eho obraz na sob nos. Ped boskm pedvdnm budoucnosti pedchzej vak vdycky
bezpen vidn a nemniteln dvra, pochzejc od prvnch Pin, jako i nezniiteln spojitost,
kter spojuje ve, a konen vezdy trvajc poznn, kter chpe ve jako ptomn a pesn uren.
27. Nelze vak dle ani toho tvrditi, e proda i umn a vzjemn sympatie vech jednotlivch
st tohoto vesmru, jako d jedinho ivoucho tvora, si navzjem sdluj jaksi pedzvsti vc
budoucch, ani e tlesa jsou tak zazena, e jedno me peneti pedzvsti a znamen budoucna na
druh. Nebo toto ve, pohldneme-li na to bysteji, zjevuje ovem, brzy vt, brzy zase men mrou,
pouze jist stopy bosk mantiky. Nen zajist nic na svt, co by bylo zcela prosto daru vtebnho,
nbr, jako ve vech vcech dv obraz dobra zvs o principu boskm, prv tak zjevuje se ve vem,
brzy temnji, brzy jasnji, pablesk boskho vtebnicvt. Ale nic z toho veho nein bosk podstaty
mantiky, a jest neppustno, dle mnohch, a k tomuto pomjejcmu svtu sestupujcch forem, v nich
se zjevuje, vymeziti jej jedinou boskou a istou podstatu. A tm mn se slu, uvdti jako pinu
boskho vtebnictv jist jin obrazy, od zmnnch forem jet vzdlenj, liv a klamav. Podstatu mantiky jest chpati pouze dle jedinho principu, dle jedinho du, dle jedin bosk podoby a
dle jedin inteligibiln a nemniteln pravdy, ale promnlivost, kter brzy tak, brzy jinak se jev, jest
jako nestlou a bohm nepimenou pohrdati.
Je-li tedy prav mantika dlo bo, kdo by se neostchal, uvdti nerozumnou produ, kter
pece neme tvoiti z vlastn moci ani vc, nleejcch svtu pomjejcmu, jako by mohla v ns
vzbuzovati jist stav divinan a propjovati jednomu vt, druhmu men mrou tuto schopnost?
V em lid pijali od prody jist podnty k dosaen vlastn dokonalosti, k tomu dostane se jim od n
pedem t pslunch schopnost, v em pak nen obsaen potek, pochodc od ns, lid, v tom ani
konec nebude n.
Je-li ji pedem njak bosk dobro, kter existuje ped na pirozenost, pak neme mu
dn, by nejlep, pirozen vloha bti poloena za zklad. V kterch bytost moci jest, by byly dokonal, v tch jsou obsaeny tak disposice k stavm nedokonalm. Tyto ob monosti shledvme
vak pouze u lid, u boh nikoliv. Co v ns jest obsaeno ne jako v lidech, k tomu neme nm bti
dna disposice od prody. V ns nen tedy obsaeno dn sme bosk mantiky, kter by pochodilo
od prody. Kdyby nkdo tvrdil, e jest veobecn lidsk vtebnictv, musil by zklad takov lidsk
mantiky pochzeti od prody. Pak-li by vak nkdo sprvn pojmenoval mantikou vtebnictv, kter
pat bohm, nesmlo by se tvrditi, e mantika takov jest lovku vtpena od prody. S takovm
pirozenm vtebnictvm sledovala by ostatn v zpt vt neb men nejistota, proe jest vteb50

nictv takov od vtebnictv boskho, setrvvajcho v nemnitelnch hranicch, jemu vymezench,

daleko vzdleno.
Je tedy rozhodn proti tomu bojovati, kdyby nkdo tvrdil, e mantika vychz z ns. Pin
sm zejm dkazy, je vyvracej tvrzen takov, a to ze sam zkuenosti. e toti jist nerosty a byliny zna bytosti nadsmysln, kter volme, e mgov spojuj jist nadsmysln pouta a zase je rozvazuj, e otevraj, co bylo uzaveno, ano e mohou i vli bytost, na kter inkuj, mniti, aby
z pedsevzet zlch se stala pedsevzet dobr; toto ve naznauje, e inspirujc vliv pichz z ven.
Nesta vak pouze toto pedpokldati, nbr jest nutno, dokonale stanoviti, kter od boh pichzejc
inspirace pivod vtby bosk. V opanm ppad nebude nm mono, podstaty mantiky tto dve
poznati, le opatme-li ji pimenm znakem a vtiskneme-li j jako pee jakousi znamen, kter jest
j vlastn.
28. I toto jsme dve dkladn zkoumali. Uvd dle, e nelze podceovati tch, kdo za dosaenm jistch ink zhotovuj vhodn k tomu obrazy.24 Velice bych se divil, kdyby nkdo z theurg,
kte pece zvykli vidti prav zjeven boh, pikldal cenu pouhm stnm. Pro by tak nkdo chtl
zamniti prav jsoucno za pouh pzrak a od nejvyho klesnouti k nejnimu? i nevme, e ve to
jsou pouze temn stny, ale dn skuten zjevy pravdy, a e pzraky tyto pijmaj tvnost bytost
dobrch, ve skutenosti vak e takov nikdy nejsou? Ve, co takovm zpsobem bylo pivodno,
prch, sotva bylo v zatcch vzniku, a neobsahuje nieho opravdovho, ani dokonalho, ani jasnho.
Toho dokazuje t zpsob, jakm pzraky tyto vznikaj. Nen pvodcem jich bh, nbr lovk, a
nejsou utvoeny ze substanc duchovnch a zaloench v jednot, nbr z hmoty, k tomu cli vzat. Co
dobrho me vak vzniknouti z hmoty a z hmotnch a tlesnch sil, v hmot a tle inkujcch? i
nen snad, co vzniklo umnm lidskm, slab, neli lovk, od nho ono m svou bytnost? A konen, jakm umnm bvaj pivedeny uveden pzraky? Tvrd se, e se tak dje jakmsi umnm
tvrm. Ale toto tvo skuten bytosti, nikoli vak pzraky. Je tud umn, kterm se pivod tyto
tvary, pli vzdleno tvr sly, kter propjuje ivot skutenm bytostem. Umn ono nesnese
tak srovnn s tvr moc bo. Nebo Bh netvo svta pomoc pirozenho pohybu tles nebeskch, ani pomoc rozdlen hmoty,25 neb rovn tak rozdlench sil prodnch, nbr tvo jej svm
Rozumem, svou Vl a nehmotnmi ideami pomoc vn Due, a to jak Due, je jest nad svtem, tak
Due svta. Vyvolava pzrak tvo pr je vak jaksi vlivem obhu tles nebeskch.
Vc tato nem se vak ve skutenosti a vpravd tak, jak se zd. inkuj-li toti v bozch na
nebi (t. j. v tlesech nebeskch) jist sly nekonen, jest mezi tmito silami jeden druh, zaujmajc
msto nejni, toti sly pirozen. Z tchto zase jedna st sama o sob pedchz ped stvoenm
svta. Jsou to sly, zaloen v principech utvecch a oplodujcch26 a v principech povznesench
nad pohyb, je maj bytnost ped nimi. Druh st uvedench sil, zakldajc se ve viditelnch a zjevnch pohybech a silch, dle ve vronech nebeskch a kvalitch, ovld cel viditeln svt. Tento
nejni druh sil vldne nad viditelnm plozenm v oblasti pozemsk. Ale moci tto viditeln sly plodc a vlastnost vron vchzejcch ve viditeln zjev a sestupujcch s nebes, uvaj t mnoh jin
umn, jako na p. umn lkask a gymnastick, a vbec vechna umn, kter ve sv praksi souvis
s prodou. A tak pitahuje t tvorba zmnnch pzrak od uvedench vron jist podl sil plodcch, a ovem v me velmi nepatrn.
A se m tedy vc vpravd jakkoliv, jest nutno prohlsiti, e vyvolava pzrak nevyuitkuje
ani pohybu hvzd a sil v nich inkujcch, nebo dle prody v nich lecch, a e jest vbec neschopen,
s nimi pijti ve styk. Uv jistch nejnich sil, kter z podstaty vych sil se vyronive, se dostaly
ve viditeln form a do tto nejni oblasti svta, a to in umle, nikoli zpsobem theurgickm.
Mm za to, e tyto ni sly, kdy se sms s hmotou rozdlenou, mohou ji brzy tm, brzy jinm zpsobem promovati, v jinou podobu uvdti a petvoovati. Zpsobuj dle pevody sil, inkujcch
ve svt rozdlenm, s pedmtu na pedmt. Takov rozmanitost ink a smsice tolika hmotnch
sil odchyluje se zcela nejen od bosk tvr moci, nbr t od inkovn pirozenho. Nebo proda kon dla, j vlastn, najednou a zrove a pivod ve k svmu cli pomoc sil jednoduchch a
nesloench. Zbv tedy pouze, e podobn operace, vyvolvajc pzraky, nen nic jinho, ne uml
smen sil, obsaench v nejnich a viditelnch vronech sfry nebesk a uvdnch v pohyb pirozenost nebes.
29. Pro tedy pomj vyvolava pzrak, toto inc, sm sebe, kdyt jest pece sm lep a jest
lepho pvodu, ne zmnn pzraky, a pro dvuje tmto stnm, bezduchm a ovanutm pouhm

51

zdnm ivota, kter souladem falenm a rznorodm z ven jsou udrovny, a to jet na zcela
krtkou dobu? Panuje v nich istota a pravda? Nic nen ir a ist, co bylo pivodno lidskm obmyslem! A panuje dle v uvedench zjevech jednoduchost a jednota sly a celho sloen? Nic z toho
veho! Nebo tyto pzraky jsou, jak zjevno z jich sloen, sneseny z rznorodch a sob odporujcch
kvalit. Neb jest v nich zjevn snad njak ist a dokonal sla? Nikoliv! Ponvad takov mnostv
vron se sbr se vech stran a je smeno s jinmi substancemi, jev se vdy slabm a zkze podlhajcm. Nenastane-li tento ppad ve zjevench, o nich vyvolvac pzrak mluv, maj snad zjeven
tato vzhledem k tomu stl trvn? To pli vzdleno! Nebo tyto pzraky mizej rychleji, ne obrazy, zjevujc se v zrcadlech. Jakmile se toti pibl vykuovadlo, tvo se smen pzraky ihned
z vystupujcho dmu, kdy se vak dm sms se vzduchem a v celm prosted se rozptl, rozplyne
se ihned t zjeven, ani je s to, by setrvalo pouze okamik.
Pro by tedy ml mu, milujc pravdu, s takovou horlivost vyhledvati tak neobyejnho kejklstv? Za nic nepokldm toho! A poznvaj-li misti tchto kouzel tvary, pro n se namhaj a
jimi se zabvaj, jako vzat z hmoty, podroben vem nepznivm vlivm, a oblibuj-li si v nich, pak
je v tom krtce obsaeno zlo. Mimo to se jim t pihzv, e se stvaj sami podobni pzrakm,
v n poloili svou vru. Vzdvaj-li pak stnm tmto t poctu boskou, nelze nesmyslnosti takov
ani vysloviti, ani snsti! Do due takov nezasvitne nikdy ani paprsku svtla boskho, a jest nemono, by svtlo bosk vniklo v to, co jednou pro vdy se mu protiv. Cokoliv tmito temnmi pzraky se dv ovldati, to nem v sob dnho msta, do nho by svtlo bosk mohlo pojmouti.
Proto nen takov arodjn pivodn pzrak nic jinho, ne spoleenstv s temnotami, pravdy daleko vzdlenmi.
30. Ale vyvolvai pzrak, prav, pozoruj pohyb nebes a zvstuj, budou-li vtby klamn i
pravdiv, dle toho, pohybuje-li se nkter z tles nebeskch s tlesem tm, i onm, a zvstuj dle,
jsou-li podnikn bezvsledn, slibn, neb vsledkem korunovan. Nicmn neobsahuj pes to zjeven
tato nieho boskho. Nebo substance, kter jsou nejni v pomjejcm svt, pohybuj se dle obh
nebeskch tles a sdlej osud s vrony, od nich sestupujcmi. Proe kdyby nkdo to dkladn uvil,
musil by opak veho toho dosvditi. Jak by mohla bti obsaena sebe men bosk sla v nem, co
je tak veskrze promnliv a co lze tak snadno vnjmi vlivy v rozmanit podoby petvoovati, take
se stane brzy nicotnm, brzy prospnm, brzy slibnm, neb dokonalm, a vbec brzy tak, brzy zase
jinak se jev? Co tedy, propjuj snad sly, obsaen v hmotnch substancch, prvky k tvoen dmon? Nijakm zpsobem! dn z partikulrnch, smyslnch tles neme ze sebe ploditi dmon.
Mnohem spe jsou tato tlesa plozena a udrovna od dmonv.
Ale ani dn lovk neme vytvoiti tvar dmonickch jakmsi umnm, nbr naopak
spe lovk jest utven a formovn dmony, pokud je spojen s tlem smyslnm. Ne ani sms, sloen z prvk smyslnch, neme ploditi principu dmonickho, nbr spe naopak je princip dmonick pirozenosti jednoduch a inkuje jednotn ve vcech sloench. Z toho nsleduje, e vci
smyslnho svta nejsou ani znamenitj, ani delho trvn, ne princip dmonick, nbr e tento,
vynikaje nad ony znamenitost i moc, propjuje jim trvn, pokud jsou schopny je pijmouti. Vyjmm ppad, e bys zmnn pzraky nazval dmony, uvdje nesprvn takov pojmenovni.
Jesti jin pirozenost dmonv a jin zmnnch pzrak, t role jich obou jsou pli vzdleny. A dokonce pvodce pzrak je zcela rozdln od velkho vldce nad dmony. Toto i ty jist
pipout, kdy prav, e nestahuj ani boha, ani dmona. Jakou cenu ml by tedy posvtn kon, neb
zpytovn budoucnosti, kter by byly pln prosty jak boskho, tak dmonickho? Je tud nutno
vdti, jak povahy jest kejklstv s pzraky, ale neslu se, tho uvati, nebo mu pikldati vry.
31. Uvd jet daleko hor vklad posvtnch kon, kter spatuje pinu mantiky v jakmsi druhu duch, jich vlastnost jest poslouchati, klamav povahy, kte pijmaj mnoh podoby, kte
se mnohonsobn promuj, kte pedstraj brzy, e jsou bohov, brzy dmoni, brzy zase due zemelch. Podm ti vysvtlen i toho, kter jsem kdysi slyel od chaldejskch prorokv.
Kte jsou bohov pravdy, jsou propjovateli pouhho dobra a obcuj pouze s lidmi dobrmi.
Spojuj se jen s tmi, kdo posvtnmi prostedky byli oitni, a zapuzuj od nich veker zlo a
vechno utrpen. Jakmile bohov dvaj ziti svmu svtlu, miz zlo a ve dmonick ustupuje ped
vymi bytostmi, jako temnota ped svtlem. Pak nen bytostem temnoty ji volno, znepokojovati
theurg, kte od t chvle dosahuj veker ctnosti, nabvaj poestnosti mrav a stvaj se ctnostnmi. Zbavuj se dle vn a vech nezzench hnut a oisuj se ode veho smlen bezbonho a

52

hnho. Kdo pak jsou kdcov, kte proti theurgickm zkonm a dm ru posvtn kony, ti
nemohou nikterak pro slabost svho operovn, neb pro nedostatek vlastn sly boh doshnouti. A
jako se takov pro sv poskvrnn sami vyluuj z obcovn s duchy istmi, prv tak se spojuj
s duchy zlmi, a naplnni byve od nich nejhormi vnuknutmi, stvaj se hnmi a bezbonmi,
plnmi nezkrocench vn a vekerho zla, otroky smlen, bohm zcela odcizench, a, abych to
ekl krtce, stvaj se podobni tm zlm duchm, ke kterm pilnuli.
Takov tedy, plni vn a naklonni vemu zlu, pitahuj pro vzjemn pbuzenstv duchy zl,
kte je ponoukaj ke vemu zlmu. Podporuj se takto navzjem, podobni kruhu, jen spojuje potek
svj s koncem a stle t optuje obh. To jsou tedy operace hn a elc proti nboenstv, ponvad se dj proti vekermu du posvtnch obad, dle ponvad jsou provdny zaklnai proti
zkonm bohosluby a mnohdy, jak se zd, pivod zjeven jednoho boha msto druhho, kdeto jindy
zase pivolvaj msto boh duchy zl, kter pak tito zaklnai nazvaj protibohy. Takovch nzor
nepojmej tedy nikdy do vah o posvtn mantice. Dobr jest jist protivnj zlmu, ne nedobrmu.
Jako tedy uveden svatokrdcov ze vech nejvce bojuj proti boskmu kultu, prv tak jsou ti,
kdo se oddali dmonm, tmto podvodnkm a pvodcm veker prostopnosti, nepteli theurgv.
Nebo ped theurgy prch kad zl duch a ustupuje na dobro, theurgov zapuzuj zcela vechno zlo a
vekerou ve; jim, istm, dostv se istho podlu v nejvych statcch, a bosk ohe shry napluje je pravdou. Jim nedje se pekky od zlch duch a nic jim nebrn, by doshli nejvych
statk due. Jich neuvd ve zmatek ani pcha, ani domlivost, ani klamn poitek vykuovn, ni
moc nsil, nbr vechna tato zla prchaj a ustupuj ped nimi, jakoby zasaena derem blesku, a nemohou se jim bliti. To tedy jedin, ist, posvtn a vpravd bosk zpsob mantiky, kter nepotebuje, jak prav, rozhodho soudce, a jsem jm j, neb kdokoliv jin, aby mu pikl pednost ped
jinmi zpsoby divinanmi, nbr jest povznesen nade vechny ostatn, jest nadpirozen, vn, jest
pede vm a nepotebuje pijmati pdavku odjinud, neb sdlen vynikajcch vlastnost, jimi by
pedil nad mnoh ostatn, nbr tento druh vtebnictv odluuje se sm ode vech ostatnch druh a,
setrvvaje v jedn podob, zaujm vd postaven mezi vemi. Je nutno, bys ty a kad, kdo jest
pravm ctitelem boh, zcela se odevzdal tomuto zpsobu mantiky. Takto se dostavuje ve vtbch
nezvratn jistota a zrove v duch dokonal ctnost. Tmito obma dna jest vpravd theurgm monost vzestupu k duchovnmu ohni, kter nutno poloiti jako cl prav tak cel mantice, jako i vekerm konm theurgickm.
Bezdvodn tedy uvd mnn bezbonch, domnvajcch se, e cel mantika pochod od ducha zlho. Neslu se ani, v rozpravch o bozch o nich se pouze zmniti. Lid tito nejsou zkuen, by
mohli pravdu rozeznati ode li, ponvad ji od potku jsou iveni temnotou a nejsou s to, by poznali
zdroje, z nich ve toto vychz. Co jsme tedy stanovili o zpsobu mantiky, mj zde sv ukonen.

st tvrt.
1. Zkoumejme nyn po podku nmitky, kters pedloil, jak jsou a jak maj rozumn podklad. Budeme-li vak o jednotlivch z nich jednati ponkud e, vykldajce jaksi z vlastn moci a
s rozvahou, bu klidnm a setrvej s mysl ochotnou. Jesti nutno, nejvnjm naukm vnovati t
pli velkou, v dlouh dob psn vyzkouenou, a m-li je dokonale poznati. Pedlo tedy, jak pedmt ped nmi lec toho vyaduje a jak jsi ji byl poal, otzky, stran kterch m pochybnosti, j ti
je po podku zodpovm. Rci tedy: Mne velice znepokojuje, kdy sm u sebe uvm, jak je to mon,
e ti, jich moc vzvme jako vtch a botjch, se pece dvaj nmi ovldati jako slab. Podm ti
cel vysvtlen o vzvanch bostvech, a to takov, kter je dstojno pedmtu na rozpravy. Bude
moci z nho jasn poznati, co mon jest a co nikoliv z toho, po em jsi se tzal.
Bohov a vechny vy bytosti poskytuj svou vl, konati dobro, tm, kdo jsou toho hodn,
z hojnho nadbytku svch dar, co jim jest pimeno, a to jak z trpnosti nad nmahami kn, tak
z lsky k tm, kter sami zplodili, vyivili a vychovali. Jest jin druh duchovnch bytost, zaujmajc
msto prostedn, jich kolem jest usuzovati. Duchov tito udlej rady, co nutno jest konati a eho se
vysthati. Jsou npomocni pi konn dobrch skutk, skutkm nespravedlivm vak zabrauj. Dvaj mnohm z tch, kdo obmlej jinm nespravedliv odnti jich statky, neb nkoho zloinn pokoditi, i zniiti, zakusiti tho, co jinm zamleli uiniti.

53

Jest jet jin druh duch, kte jsou v na blzkosti, neuvajcch rozumu, ni soudnosti, jim
byla pidlena pouze moc, zakldajc se v slech, postaven nad jednotlivmi vcmi rozdlenmi,
toti vzhledem k tomu, jak tito duchov jsou rozdleni nad jednotlivmi stmi. A jako jest konem
noe, by krjel, a nic jinho, ne toto, prv tak jest kolem duch jednch, kte jsou rozptleni v celm svt, aby dle rozdlen nutnosti prody dlili v mnohost, ale kolem duch druhch, by shromaovali v jednotu ve, co ve svt se rod. Toto je zjevno z viditelnch fakt. Nebo charonsk
jeskyn,1 jak se nazvaj, vyslaj jakhosi ducha, jen bez rozdlu zahub ve, co do jeskyn tchto
pijde. Jsou tedy jist neviditeln duchov, z nich jedni maj pidlenou tuto, jin onu moc, a z nich
kad me vykonati pouze, co jest mu pidleno. Kdyby tud nkdo pijal, co nle dle du celmu
svtu, a toto obrtil na jinou stranu a pivodil nco protizkonn, bude pohroma na stran toho, kdo
uvedenho zneuit se dopustil.
2. To jest vak jin otzka. Ale co nyn le ped nmi, bychom o tom uvaovali, zme, e se
dje nezdka. asto se udluj toti rozkazy rznm duchm, kte neuvaj vlastnho rozumu a nemaj dn soudnosti. I toto nedje se nerozumn. Ponvad jest pirozenost naeho rozumu uvaovati a usuzovati, jak se vci maj, a ponvad rozum obsahuje mnostv schopnost ivota, je zvykl
dvati pedpisy bytostem nerozumnm a inkujcm dle sly jedin. Dovolvme se tedy tchto duch
jako bytost, kter jsou mocnj, ne my, protoe se sname, pithnouti ze svta ns obklopujcho
k jednotlivm stem rozdlenm, co slou celku. Ale udlme jim rozkazy jako bytostem nim,
ponvad jsou nezdka jist rozdlen ivly ve svt istj a dokonalej, ne mnoh, kter se prostraj (nerozdlen) po celm vesmru. Jako na p. kdyby ono bylo duchovn, toto vak zcela hmotn neb
fysick, bylo by jist ono duchovn, by byla jeho prostorov rozloha men, co do sly mocnj tohoto hmotnho, prostrajcho se v rozloze ir, i kdyby sebe vce nevyrovnalo se mu velikost a silou
fysickou.
Meme vak podati jet jin vysvtlen tto vci. Pi vech theurgickch konech nese theurg
osobnosti dv. Jedna z nich jest jaksi nae lidsk (pozemsk) osobnost, kter zachovv d na pirozenosti, ji mme v tomto svt. Druh vak je seslena boskmi karaktry a znaky. Ona, smujc
vzhru k nadpozemskmu, spojuje se prostednictvm tchto znak s vymi bytostmi a zved se,
jsouc s nimi v souladu, v jich d. Toto pochopiteln je s to, aby propjilo theurgovi zmnnou osobnost druhou, boskou. Dle tohoto rozlien vzv tedy theurg, pokud jest osobnost lidskou, zcela
vhodn sly vesmru jaksi jako pirozenosti vy a mocnj. Ale m moc nad nimi a dv jim rozkazy, jakmile pomoc uvedench nevyslovitelnch a tajnch symbol se odl v knsk roucho bostv.
3. Abychom jet sprvnji odstranili vechny pochybnosti, jest nutno, vylouiti z theurgickch
kon ve, co by se mohlo zdti ist lidskm, a to jak stran modliteb, konanch pi theurgick evokaci, tak ve pin rozkaz, udlench s velkou prudkost za elem dokonn dla. Udruje-li pouto
jednotnho pbuzenstv a jist nerozviteln svazek jednoty cel theurgick kon pohromad, by byl
vpravd boskm a vzneenjm, ne vechna konn, lidem poznateln a jim spolen, pak nen
dn z kon lidskch pimen zmnnm konm theurgickm. A kdy theurg vol bohy, nein
toho v ten zpsob, jako kdy nco vzdlenho k sob pitahujeme, a kdy dv jim pkazy, nem se
vc tak, jako by byli od nho prostorov oddleni, asi tak jako ve svt smyslnm, kdy jednu vc
z jinch si podrobujeme. Jest jaksi jedinen a veobecn inkovn boskho ohn, jen o sv
jm, bez cizho podntu a z vlastn sly z a pronik tm zpsobem svou energii vechny bytosti,
je mohou v nm mti astenstv, a to a jako dvajc, nebo pijmajc.
Je tedy daleko lep tento zpsob vysvtlen, nyn uveden, jen theurgickm inkm nedv
vznikati z protiv a rznost, jako vznikaj pomjejc vci tohoto svta, nbr dosahuje jich totonost,
jednotou a souhlasem. Kdybychom tedy povolvajcho theurga od bytosti pivolvan, rozkazujcho
od toho, jemu se rozkazuje, a vy od niho rozliovali (t. j. jako bytosti prostorov rozdlen),
peneli bychom takto jaksi rozpor, panujc ve svt pomjejcm, na nepomjejc statky bosk.
Kdybychom vak vechno toto jakoto pozemsk, jak se slu, mn cenili a pisoudili jak daleko je
dstojnj to, co vemu jest spolen a co jest podstaty jednoduch, bytostem, je nad mnohost a
rozmanitost svta pozemskho jsou povzneseny, pak byl by nejhlavnj pedmt naich vah ihned
vysvtlen, take by v ohledu tomto nezstalo dn pochybnosti, rozumn zdvodnn.
4. Co mme vak ci o tv nsledujc otzce, jak by toti mohli t, kte pece si pej, aby jejich chrnnci konali spravedlnost, snsti, aby byly provdny rozkazy nespravedliv? Na to odpov-

54

dm, e prvem jest pochybovati o tom, co nazv konati spravedlnost, a mm za to, e u boh jest
jin pojem spravedlnosti, ne u ns. Jsme toti schopni vidti pouze, co nm jest nejble, pozorujeme
jen vci ptomn a ivot, lec ped naima zraky, toti jak jest a jak vznik. Ale bohm, kte daleko ns ped, je cel ivot na due znm a znaj vechny jej dvj bhy ivotn.2 A selou-li
bohov na vyzvn theurg njak trest, neukldaj trestu toho mimo spravedlnost, nbr zmnn
tresty stihaj jako svj cl hchy du, spchan v dvjch ivotech lid, kte nyn tresty tyto odpykvaj. Jeliko lid toho nepoznvaj, maj za to, e propadvaj nespravedliv osudu, kterho jest jim
vytrpti.3
5. Rovn tak pochybuj mnoz obyejn t o bosk prozetelnosti, ponvad bez sv viny trp
zla, nedopustive se ped tm dnho bezprv. T tito lid nejsou s to, by poznali, jak utvena jest
jejich due, jak vede v celku ivot a jakch hch se dopustila v dvjch ivotech, a netrp-li za to,
co dve byla spchala. Pii k tomu jet, e mnoh nespravedliv skutky, jich se lid dopoutj,
pro jich poznn zstvaj skryty, ale bohm jsou zjevny, kte maj pece jin poznatky o spravedlnosti, ne lid. Lid posuzuj spravedlnost dle individulnch skutk due a dle odmn a trest, kter
podle stanovench svtskch zkon a panujcho sttnho zzen se rozdluj. Bohov vak in rozhodnut o spravedlnosti lidskch skutk, majce zetel na cel zazen svta a na posledn cl du, jen
se zakld v sjednocen s nimi. Jinak tedy usuzuj bohov o spravedlnosti a jinak usuzujeme my. A
jak div, e z nejvt sti nedospvme k nejvymu a nejdokonalejmu vrcholku posouzen spravedlnosti, jak jest u bytost vych?
A dle co brn bohm, vyneti rozlinm zpsobem soud nad kadm jednotlivcem jednak
zvlt, jednak dle veobecn pbuznosti vech du? Pivod-li toti spoleenstv te pirozenosti
dum, a jsou vtlen, i nevtlen, jaksi toton a spolen svazek jednoty s bytnost a dem celho svta, pak jest nutno, by odpykn trest od celho spoleenstv du jako takovho bylo dno,
a to zvlt tehdy, kdy velikost nepravost, kterch se jednotliv due prve byla dopustila, pekro
mru trestu, jej by j za jej hchy bylo uloiti. Kdyby vak nkdo uvedl jet jin rozdly, aby ukzal,
e zsady spravedlnosti jsou u boh jin, ne jak my o spravedlnosti soudme, otevela by se nm i
odtud cesta k naemu pedmtu. Ale mn sta pouze uveden pravidla, bych ukzal veobecn a ve
obsahujc zpsob litelstv, obsaenho v trestech seslanch bohy.
6. Abychom dle jet nadbyten disputovali proti nmitce, o n byla e, pipusme, lb-li
se ti, i opak toho, co jsme dokzali, e toti v theurgickch konech stanou se nkdy jist nespravedlnosti. e vak nemohou dn z tchto nespravedlnost bti vinni bohov, to bez dalho zcela jasno.
Nebo bohov jsou dob a pvodci veho dobra, ale zla nejsou vinni dnho. Bohov chovaj dle
pirozenosti sv dobro, nemohou tedy konati nieho nespravedlivho. Je tud pinu nepravost hledati jinde. Nememe-li pak nalzti piny tto, neslu se zavrhnouti proto sprvn nzor o bozch,
ani se slu, k vli podobnm pochybnostem, zda a jakm zpsobem pochod zlo od boh, vzdti se
vpravd jasnho jich poznn. Bylo by daleko lep, kdybychom uznali chabost svch vlastnch sil
jako pinu djcch se nespravedlnost, neli pipustili nco nemonho a livho stran boh, eho
opak sprvn uznvaj jak vichni Hellnov, tak cizinci.
7. Vc se m vpravd takto. Jesti nutno uvsti piny, z nich nkdy vzchzej zl inky,
mnoho-li jich jest a jakho jsou druhu. Nen toti jedin pina zla, nbr jsou piny rozmanit,
z nich rzn zla vznikaj. Zakld-li se na pravd, co jsme prve pravili o pzracch a zjevench zlch
duch, kte vdy pedstraj, e jsou bohov a dob dmoni, poznme dle toho ihned blc se zstup
zlch bytost, od nich obyejn vychz uveden rozpor. Nebo zl duch d od svho ctitele, aby
byl spravedliv, protoe pedstr, e nle pokolen boskmu, zatm jest vak pi konn nespravedlivch skutk npomocen, protoe jest ve skutenosti zl. Co jsme pravili o protiv li a pravdy, me
se ci t o protiv dobra a zla. Nebo jako ve vtbch pisuzujeme bohm pouze zjeven pravdy,
zpozorujeme-li vak v nich nco livho, piteme to pin jin, toti zlm dmonm, prv tak jest
nutno souditi o spravedlivm a nespravedlivm, a ve krsn a spravedliv pisouditi pouze bohm a
dobrm dmonm, ponvad ve nespravedliv a ohavn uvdj v skutek pouze dmoni, pirozenost
svou zl. Ve, co samo se sebou veskrze souhlas a jest v souladu a co vdy tm zpsobem samo
k sob se chov, nle vym bytostem. Co vak samo sob odporuje, samo se sebou nesouhlas a
nikdy nezstv tot, to jest nejvlastnj dmonick pirozenosti, rozdvojen ve svru. Nalzme-li
v n rozpor a boj, nen to nic divnho. Opak toho byl by podivnj, kdyby tomu tak nebylo.

55

8. Vychzejce nyn zase od jinho zkladu, stanovme tlesn sti svta nikoliv jako neinn,
ani jako nemajc sly, nbr prohlaujeme, e v nich jest obsaena o tolik vt sla, o mnoho-li pevyuj dla nae dokonalost, krsou a velikost. Kad st svta m pro sebe jin sly a jev jin
inky. Pivedou-li se vak jednotliv sti svta do vzjemnho pomru, doshnou schopnosti, pivoditi inky jet daleko vt. A tu sestoup od jsoucna universlnho k vcem rozdlenm jaksi mnohotvar inkovn, co se dje jednak pro sympatii vzhledem k podobnosti sil, jednak pro pizpsoben innho trpnmu. Moc tlesnosti stih tedy jednotliv vci rozdlen ve svt zlo a pohroma, co
celku a souladu vesmru jest blahodrn a prospn, ale jednotlivm vcem rozdlenm pin nutnou zhubu, a to bu proto, e nemohou snsti sil, inkujcch ve vekerenstvu, aneb e slabost sil,
od nich pochodc, se silami uvedenmi se ms, nebo za tet pro vzjemn nesoulad jednotlivch vci
dlch.
9. Pii k tomu jet, e mimo hmotn tlo svta t jeho vnitn podstata mnoho me uvsti
ve skutek. Nebo soulad podobnho a rozpor nepodobnho pivod nemlo inkv. A mimo to stetnut se tak mnohch princip ve svt, jen jest jaksi jedinou ivou bytost, a sly, inkujc ve vesmru, a jest jich jakkoliv mnostv a a jsou jakkoliv povahy, pivod, abych to ekl krtce, jin
inky v celm svt a jin v jednotlivch jeho stech, a to pro slabost sil, vzniknuv rozttnm ve
vcech rozdlench. Tak jsou jednak sympatie a lska, vldnouc ve vesmru, jednak antipatie a boj
inkovn inn, kter se stvaj v rozdlench stech, svta, je maj podl v uvedench akcch,
trpnmi. Principy, vldnouc v idech a istch duchovnch bytostech a nleejc podstat jsoucna
universlnho, pijmaj nco z nedostatku vc hmotnch a ze znetvoen podoby bytost individulnch. Co v i jsoucna universlnho vzjemnmi pouty sympatie je sjednoceno, jest ve vcech rozdlench v neustlm boji. A takto se vzdaluj bytosti individuln vesms podstat krsnch, dokonalch a universlnch, v nich maj podl jen dle strnky hmotn. Nemlo pak z vc rozdlench pichz na zmar, kdy b o to, aby celek, udrovan pohromad dle sv pirozenosti, byl zachovn. A
rozdlen sti bvaj suovny a potlaovny, akoliv celek, z takovho zmatku vznikl, zstv bez
pohromy.
10. Shrme nyn dsledky, kter z eenho vyplvaj. Uij-li toti nkte z theurg pi evokacch jistch prodnch neb tlesnch sil ve svt, pivod se tm svobodn a veho zla prost sdlen
energi. Kdo vak tchto sdlen uv, je to on sm, jen je me obrtiti na stranu opanou a
k umnm zlm (t. j. k arodjstv). Uveden sdlen sil pohybuje se pro sympatii, vyplvajc z podobnosti, v opanm smru s lidskmi vnmi, ale arodj strhuje o sv ujm sly, kter s nm byly
sdleny, proti v spravedlnosti k zlmu. Toto dlen sil uvd dle jedinho souladu vesmru nejvzdlenj jeho sti ve spolen inkovn. Kdyby se vak nkdo, toto sprvn poznaje, v nekalm
myslu odvil, jist sti svta obrtiti na stranu druhou, nelze piny nastvajcho zla pikldati
zmnnmu sdlen sil, nbr je to lidsk drzost a pekroen du ve svt, kter, co jest krsn a zkonn, obracej vzhru nohama. Uveden domnl zla nejsou tedy zpsobovna bohy, nbr bytostmi
a tly, je od nich sestupuj. Ale ani tyto bytosti a tato tla nesdluj ze sebe, jak mnoz maj za to,
njakho zla nebo rozlvaj k blahu vekerenstva sv zvltn vrony na pozemsk svt , nbr
ti, kdo tyto vrony pijmaj, to jsou, kte je obracej, msce se s nimi a pemujce je, a pivdj je,
a byly propjeny ke zcela jinmu cli, elu jinmu. Ze veho toho, co jsme uvedli, je tedy zcela
jasno, e viny na zlu a na nespravedlnosti principu boskmu nelze pikldati.
11. Te se dle a vyslovuje zrove pochybnosti, jak je to mon, aby bohov, kdy odmtaj
prosby a modlitby tch, kdo k nim pistupuj zneitni kony pohlavnmi, se nerozpakovali, tyt
donucovati k obcovnm nemravnm. Ne i toto nalz neklamn vysvtlen v tom, co jsme ji prve
vyloili. Dje-li se uveden proti zkonm lidskm, pak se to dje dle jin piny a dle jinho du,
kter jsou vy, ne vechny tyto zkony. Dje-li se ono dle na zklad souladu a sympatie, panujcch v celm svt, me to pivoditi ve vcech rozdlench jist smen, kter zmnnou sympatii
ru. A propjuj-li konen vy bytosti smrtelnkm dary dobr a krsn, obracej pijmajc dary
tyto v opak.
12. Jest vak nutno, abychom tyto zjevy podrobili zkoumn zvltnmu, jak toti vznikaj a
z jakho dvodu. Jest pedn nutno si uvdomiti, e cel svt jest jedinou ivouc bytost. Jakkoli
jednotliv dy tto bytosti jsou prostorov rozdleny, spj pece k sob na zklad jedin pirozen
podstaty. A sla, kter ve spojuje, a pina, je ve spolu ms, pitahuje z vlastn moci jednotliv
sti svta, by navzjem se spojily. Podobnho inku mono vak docliti t umle mimo d piro-

56

zen. Sla, kter ve dr pohromad, sama o sob, a dle, co z n po celm svt se rozlv, je dobro,
pina plnosti, kter ve spojuje k spoleenstv, sjednocen a soumrnosti a vem bytostem propjuje
nezniiteln zklad lsky a jednoty, kterm se udruje a zachovv ve, co jest a co vznik. Ale
v jednotlivch stech svta (t. j. v individuch) pivod t sla vzjemn spojen za mnohho utrpen,
a to jednak pro vzjemnou vzdlenost tchto st mezi sebou a mezi nimi a vekerenstvem, jednak
proto, e svou vlastn pirozenost jsou nedokonal, nedostaten a slab. Od toho pak pochod, e ve
vtin bytost jest obsaen prudk cht a pud.
Kdy tedy zmnn umn poznalo, e uveden sjednocujc sla je takto do prody zaseta a v n
rozdlena, jme se, samo jsouc rznm zpsobem v prod rozdleno, pitahovati rozmanit onu slu
na se a pone ji diti tam, kam chce. Co v tto sle jest vsledkem podku, obrac v nepodek, krsu
a soumrnost forem napluje znetvoenm a ohyzdnost a vzneen idel jednoty, v individuch uskutenn, obrac k jinmu uspokojen, nepstojnmu a neistmu, kter bv pivodno z rznorodho
za bolest a utrpen. Umn toto propjuje k uvedenmu elu hmotu samo ze sebe, kter vak jest
nepimen kadmu vytvoen dobra a krsna, ponvad bu nepitahuje veho, co je dobr, neb
toto obrac jinam, ne se slu, neb konen ms mnostv sil prodnch, pirozenost svou rznch,
jich jistch sms uv k vykonn svch dl dle sv vle. Dokzali jsme tedy se vech stran, e
takov zazen pohlavnho spojen bv pivodno jistm umnm lidskm, nikoli vak moc dmonickou, nebo boskou.
13. Jest vak nutno obrtiti zetel t k jinmu druhu pin, jak toti mohou jist nerosty, neb
rostliny zaast mti moc, jednotliv bytosti, vznikajc ve svt, pivsti na zmar, neb zase znovu
utvoiti. Ale nejen v nerostech a rostlinch, nbr v daleko dleitjch pedmtech a pirozenostech
je t prodn sla zjevnou. Kdo pak nemohou sly tto pochopiti, maj ihned za to, e jest jim dla
vc pirozench pensti na inky vy. Je dle veobecn uznvno, jak mnoho zme pokolen
zlch duch ve svt pomjejcm nad vcmi lidskmi a nade vm, cokoliv jest pozemsk. emu bylo
by se tedy diviti, kdyby zl duchov pivodili t inky uveden? Nebo nen vc kadho lovka
posouditi, kter duch je dobr a kter zl, neb jakmi znaky se oba druhy duch li. Kdo pak nejsou
schopni sprvn chpati, dospvaj, ptrajce po pin uvedench zjev, k zcela nesmyslnm zvrm a pisuzuj pinu zla pokolenm vym, kter pece stoj ve, ne proda a d dmonv. A i
kdy jsou jist sly individuln due pi uvedench incch spolu npomocny, a to a poutna je due
dosud na tlo, neb a ji toto z hlny utvoen a pozemsk tlo odloila, bloudc jako duch neist a
vlhkem zaten na tomto spodnm mst zrozen, jest i potom n uveden nzor pravdiv, od mnn
vak, kter pinu vylench ink hled u bytost vych, zcela vzdlen. Nikterak tedy nejsou
bohov a ktekoliv dob dmoni npomocni hnm chtm lid po pohlavnch rozkoch, ponvad
rozkoe tyto maj mnoho pin jinch.

st pt.
1. Nyn nsleduje otzka bohoslueb, veobecn petsan vemi tm lidmi, a jsou ve vd
zbhl, neb nevdom. Ty pochybuje toti v nsledujcm stran obt, jak prospch pinej, neb
jakou slu maj ve svt a u bohv, a jakm zpsobem se konaj eln vi uctvanm bohm a
s uitkem pro lidi, je pinejc. K tomu pistupuje zde jet jin nmitka, e se toti vtcov musej
zdrovati povn masa zvat, aby se bohov vpary jich tl neposkvrnili, emu pr odporuje, e se
bohov pece dvaj sami nejvce uchvacovati kouem obtovanch zvat.1
2. Sporn bod otzky, nyn ped nmi lec, mohl by kad s lehkost rozeiti, kdyby ukzal,
jak velice jsoucno universln vynik nad vci rozdlen, a kdyby si uvdomil, jak znamenit pevyuj bohov pokolen lidsk. Tak na p. okolnost, e Due svta ovld tlo vesmru a e nebet bohov maj v moci tlesa nebesk, nem pro n jako nsledek ani vnmavost pro hony, pochodc
z utrpen, ani jest jim pekkou duchovnho poznvn. Individuln due trp vak pro spoleenstv
s tlem kody v obou uvedench smrech. Kdyby nkdo, uve toto, postavil proti tomu nmitku, e,
kdy tlo jest alem pro nai dui, t tlo vesmru se mus pokldati za al pro Dui svta, a e,
kdy individuln due se klon k tlesnmu, rovnm zpsobem se t sla bosk kloniti mus k svtu
pomjejcmu, tu mohl by na to kad odpovdti, e namtajc nev, jak velice vy bytosti vynikaj

57

nad lovka a jsoucno universln nad vci rozdlen. Nmitky uveden stran tchto a jinch otzek
nemohou tedy vzbuditi dn pochybnosti.
3. Sta i zde t zpsob dkazu. Pro ns m ovem poit tl usmrcench zvat za nsledek
obten na bytosti a poskvrnn, vzbuzuje v ns cht po rozkoi a pivod dui mnoh jin nemoci.
Pinej-li se vak bohm a kosmickm a universlnm pinm pimenmi obady obti pomoc
vpar, vystupujcch z tl usmrcench zvat, spojuj se tyto obti s vymi bytostmi a s universlnmi pinami, nepodmauj si jich vak, ani jich sob pizpsobuj, nebo obti tyto bvaj
obchvacovny principem boskm, ale samy ho nemohou obchvtiti, bvaj pizpsobovny jsoucnu
universlnmu, ale samy sob jsoucna tohoto a principu boskho pizpsobiti nedovedou.
4. Neobsahuje vak dn obte ani to, co t pivedlo tak z klidu mysli, jako bojujcho pro zdrenlivost povn masa zvat,2 pochop-li to nkdo sprvn. Ctitel boh nezdruj se proto povn
masa, aby bohov nebyli poskvrnni vpary, vystupujcmi z tl usmrcench zvat. Kter vpary tl
mohly by se tak pibliti bohm, kte pece dve, ne by nco hmotnho se mohlo dotknouti jich
moci, vechnu hmotu bez jakhokoliv dotyku zapud? Ale nejen e moc boh vechno tlesn ru a
ni, ani pichz s nm ve styk, nbr i nebesk tleso neme se s dnm hmotnm ivlem spojiti a
ani pojmouti neho z vnjho svta, ani njak sti ze sebe propjiti vcem cizm. Mohl by snad
vpar ze zem vystupujc, jen, zdvien do ve ani ne pti stadi,3 zase kles k zemi, se pibliti
svtu nebeskmu, nebo poskytnouti potravy kroucmu, nehmotnmu, nebeskmu tlu, i zpsobiti
mu dokonce poskvrnn neb njak jin pohromy?
Pipout se veskrze, e terick tlo jest vzdleno vekerho rozporu, e je prosto kad zmny,
pln povzneseno nad monost, promniti se v cokoliv jinho, a e nem vbec snahy, smrujc
k stedu a pudc od stedu, proe jest bu nehybn, neb obh v kruhu. Nen tedy nijakho spoleenstv pirozenosti, neb sly mezi tlesy nebeskmi a tlesy hmotnmi, sestvajcmi z rznch kvalit a
sil, podrobenmi rozmanitm promnm a brzy vzhru, brzy dol pohnnmi, a nen tak nijakho
smeni vpar tles tchto s tlesy nebeskmi, nebo neme na tlesa tato nic inkovati, co jest od
nich zcela rozdln. Nebesk tlesa, kter jsou mimo svt vznikn a zanikni, nemaj schopnosti, by
pijala promnlivost od toho, co podrobeno jest nestlmu vznikn a zanikn. i bylo by mon, aby
pirozenost boh byla podobnmi vpary zneitna, kdyt pece vpary veker hmoty a hmotnch
tl, abych to tak ekl, ihned jednm rzem zapuzuje?
Nco takovho domnvati se o bozch jest nedstojno. Daleko spe jest nutno uviti, jak podobn domnnky nm a na pirozenosti jsou nepimen a ciz. Nebo vzjemn spoleenstv innho a trpnho me mti pouze rozdlen s rozdlenm, hmotn s hmotnm a vbec stejnorod se
stejnorodm, ale co jest jin podstaty, co vechno zcela pevyuje, co m jinou pirozenost a jinch
uv sil, to jist neme ani na jin inkovati, ani navzjem od jinho ink pijmati. A poskvrnn, pochodc od styku s vcmi hmotnmi, stihne pouze bytosti ovldan hmotnou tlesnost, a od n
m se oistiti ve, co hmotou me bti poskvrnno. Co vak rozdlen pirozenosti vbec nem a co
nem schopnosti, by pijmalo afekty od hmoty, jak by mohlo toto bti od hmotnho poskvrnno? Jak
by mohlo tedy bostvo mmi, neb jinho lovka vnmi bti zneitno, jeto pece, nai lidskou
slabost daleko pevyujc, s nmi nem nieho spolenho?
Nem tedy dn z obou vlivu na bohy, ani toti, jsme-li my naplnni hmotnm a tlesnm (nebo toto se boh vbec netkne, ani mohou bti poskvrnni naimi nepravostmi, jsouce zcela isti a
neporuitelni), ani kdy jist hmotn vpary tles vystupuj ze zem. Vpary tyto jsou jist podstaty a
sly boh co nejvce vzdlen.
Cel zklad tvch nmitek se tedy shrout, nezstane-li v platnosti dn z jeho obou lnk
stran boh. Nebo co nen zcela pevn zaloeno, jak by mohlo ve sporu obstti? Marn tedy podezv bohosluebn kony, jako nemstn, a uvd pochybnosti, boh nedstojn, jakch by jist o lidech, aspo sten dobrch, nikdo rozumn nepenel. Nebo e by byl lkn dmem vykuovn,
pipustil by o sob sotva lovk rozumn a stzliv, tm mn vak pipustila by toho nkter z vych bytost. Ale o vci tto budeme mluviti jet trochu pozdji. Ponvad tv nmitky naimi mnohmi vklady jsou nyn vyvrceny, ukonme vahy sv o pochybnostech, kter jsi na prvm mst
uvedl.
5. Zvanou otzku, kterou nyn dv, a to o tak dleitch vcech, a kter vyaduje obtnho
a dlouhho vkladu, jak mohl bych ti krtce a sprvn zodpovdti? Budu pece mluviti a nenechm
nieho chybti na dobr vli. Pokusm se sledovati, co jsi krtce uvedl a pedeslal, naznaiv nkolika

58

slovy. Sdlm tedy s tebou sv nzory o obtech. I uki ti, e neslu se jich pineti bohm ani za
pinou pouhho vzdvn pocty, asi podobn, jako uctvme sv dobrodince, ani na dkaz na vdnosti za dobra nm propjen, ani jako prvotin, neb jako vzjemnho plnn za jist dvj dary,
bohy nm udlen. To jsou nzory obecn a ist lidsk, je, vzaty jsouce z obecnho ivota lid,
vbec nesouhlas s postavenm boh, nade ve vynikajcm, a s jich dem, jako nejvych pin.
6. Ale v em se zakld nejvy innost obt, a m hlavn jimi se dospv k tak velkm vcem, e bychom bez nich nedoshli ani osvobozen od moru, ani od hladu a bdy, e bychom si nevyprosili bez nich ani rodnho det, ano e obti jsou npomocny dokonce k drahocennjmu, ne
vechny uveden vci, toti k oitn a zdokonalen due, neb k vysvobozen jejmu z narozen, veho
toho by ely obtnho kultu, tebou uveden, vbec nevysvtlily. Tchto el obt nemohl by nikdo
prvem uznati, ponvad nemstnm zpsobem chtj vysvtliti pinu ink, v obtech se jevcch.
Chtl-li by je vak pece nkdo uznati, musil by je chpati jako nsledujc v druh ad a s prvnmi a
nejprvotnjmi pinami pouze podrun spojen.
7. Veden dkazu vyaduje, bychom vysvtlili, jakm zpsobem chovaj obti innost svch
praktickch vsledk, a kter jest pouto, je je spojuje s bohy, tmito prvnmi pinami veho, co
vznik. Kdybychom pravili, e ve vesmru, jen jest jaksi jedinou ivouc bytost a chov vade jeden
a t ivot, uvd spoleenstv stejnorodch, nebo boj sob odporujcch sil, neb jaksi pbuzenstv
innho s trpnm, stejnorod a pbuzn zrove do pohybu, tm zpsobem dle jedin sympatie pronikajc ve, nejvzdlenj i nejbli, bylo by takto sice sdleno nco pravdy a nco o tom, co po pinen obt nutn nsleduje, nebyla by tm vak jet nikterak vysvtlena prav podstata obt. Nebo
bytnost boh nen zaloena ani v prod, ani v prodnch zkonech, take by byla vzncovna inky
fysickmi, neb silami, prostrajcmi se celou prodou, nbr jest mimo vechno toto, urena dle sebe
sam, a nem se vm uvedenm nieho spolenho, a to ani co do podstaty, ani sly, ani jakmkoliv
jinm zpsobem.
8. Stejn nesmyslnosti se dostav, kdy mnoz seln pomry, panujc u ns, lid, penej na
vci hoej, tak na p. kdy slo edest u krokodila4 berou jako vlastn slunci, neb kdy ist fysick
uren, toti jednotliv sly a inky zvat, jako na p. psa, cynokefala, rejska, pokldaj za spolen
s mscem. Nemn jest nesmysln, kdy jist hmotn vlastnosti (jak se na p. pozoruje u posvtnch
zvat dle barev a vech podob tla), aneb jin zjevy na tlech zvat, neb jinch jimi uvedench pedmtech, pokldaj za pinu jistch inkv, aneb kdy vnitnosti zvat (jako na p. srdce kohouta),
neb konen jin podobn vci, je nalzme v prod, maj za pinu ink, jevcch se v kultu
obtnm. Z toho veho nestv se zjevnou njak nadpirozen pina, vychzejc od bon, ani se
stv jasnm, jak s obtmi pichz zrove do pohybu, nbr ukazuje se nm zde pouze jaksi sla
pirozen, hmotou ovldan a v tlech obsaen, kter zrove s nimi uvd se do pohybu a zase pichz ke klidu, tud sam vci, zakldajc se na prod. Kdyby i nco podobnho v obtech se uplatovalo jako spolupina a jako podmnka, bez n by se nedostavil inek, spojovaly by se takto obti
s prvnmi pinami.
9. Bude tedy lep, kdy polome sympatii a pbuzenstv jako pinu ink kultu obtnho a
jako pojc svazek tvrho principu s vcmi stvoenmi a plodcho principu s vcmi zplozenmi.
Kdykoliv tedy, vedeni tmto spolenm principem, vezmeme urit zve, nebo nco, co zplozeno je
ze zem, kter nese jasn a ist vli svho Stvoitele, tehdy uvedeme prostedkem takovm dn a
pimen do pohybu tvr pinu, nad prostedkem tmto vldnouc. A jako jest mnoho pin
zjev viditelnho svta, je souvis a jsou spojeny, jako na p. e dmon a e, je dem svm jest
nad i dmon postavena, ili e boskch pin, a konen nade vemi tmito nejve stojc prvotn jedin Pina, bvaj vechny tyto piny inkem dokonale vykonanho kultu obtnho zrove uvdny v pohyb. Na zklad takovho kultu obtnho obdr ve svj d a pizpsob se mu dle
jistho svazku pbuzenstv. Kon-li se vak ob nedokonale, me inky svmi dospti a k jistmu
stupni, ale nen s to, aby pokroila dle.
Odtud pochod, e mnoz maj za to, e obti se pinej pouze dobrm dmonm, mnoz konenm silm boskm, jin pak kosmickm, nebo pozemskm silm dmon, nebo boh. Tvrd toto
ovem z sti nikoliv neprvem, o celku sil, inkujcch v obtech a o vech statcch, obtmi poskytovanch, je dosahuj vekerho bostva, nevd vak nieho.
10. Pipoutme toto ve, chpajce, co v obtech souvis s prodou a co zrove s n, jako v tle
ivoinm, dle pbuznosti, sympatie a antipatie jest uvdno v pohyb, jako podzen, poslun a
59

sluebn pin, inkujc v kultu obtnm. Sly dmonv a pozemskch, neb kosmickch boh pokldme vak za takov, je nejvce jsou pizpsobeny naemu (t. j. lidskmu) du. Ale nejdokonalej a vd principy ink, projevujcch se v obtech, pitme silm tvrm a nejdokonalejm.
Ponvad tyto sly obsahuj vechny piny, a jest jich jakkoliv mnostv, tvrdme, e zrove
s nimi uvdj se do pohybu veker inkujc piny a e ze vech tchto pin vzchz a sestupuje
na cel stvoen jaksi spolen uitek. Tyto sly propjuj dary sv brzy celm mstm a zemm a
rznm nrodm, a vylvaj je nad vtmi, neb menmi okrsky, brzy propjuj je zase jednotlivm
domm, neb lidem z vle tdr. Rozdluj tyto dary, ani tm trp drcov, nbr dvaj je z ducha,
prostho veker trpnosti (bez vn), dle zvltnost jednotlivce a dle pbuznosti, pi em jedin
sympatie, kter ve udruje pohromad, pivod jakmsi tajnm spoleenstvm tuto vzjemnou spojitost.
To zajist je daleko pravdivj a dosahuje spe podstaty a sly boh, ne podezv, tvrd, e
dvaj se nejvce uchvacovati kouem ze spalovanch zvat obtnch. A i kdy dmoni maj tla, o
nich se nkte domnvaj, e berou potravu z koue obt, jsou tla tato nemniteln a nepodlhaj
vni a trpnosti, vyzauj svtlo a nemaj dnch poteb, take ani z nich neme vychzeti na venek
dn vron, ani potebuj, aby z ven vlvalo se nco do nich. Kdyby pak nkdo ml za to, e svt a
atmosfra v nm obsahuj nevyerpateln mnostv vpar zemskch a e proudn tchto vpar
rozlv se vade stejnomrn, jak byla by pak jet poteba, bohm a dmonm pineti obti? Vychzej-li vak z tl dmon jist vrony, pak nenahradilo by, co z obt jim pibylo, bytk, vrony
tmito utrpnch, proe by se dostavil bu nadbytek, neb bytek, a stejnomrnost a soumrnost tl
dmon nebyla by vbec zachovna.
Bylo by zajist neuviteln, e Stvoitel svta vem tvorm, ijcm na zemi a v moi, pichystal hojn a ped nimi hotov lec nadbytek potravy, ale vym bytostem, ne my lid jsme, e pipravil jej nedostatek. Rovn nelze viti, e t ostatnm ivoucm tvorm poskytl hojnosti ivotnch
prostedk ke kadodenn poteb, je si mohou vlastn silou opatiti, ale pro dmony e dal potravu,
opatovanou ciz pomoc, a to nmi lidmi. A zd se, e kdybychom z nedbalosti, nebo z njak jin
piny zapomnli na podobnou dvku pro dmony, jich tla by trpla nedostatkem a byla by postiena
nepodkem a nemoc.
Pro nepevrt tedy ti, kdo takov vci tvrd, celho du svtovho, by ns lidi uinili vymi
a mocnjmi, ne jsou dmoni ? Kdy toti in ns lidi iviteli dmon, kte je nasycuj, pak budeme
t jich ploditeli. Nebo kad vc bre potravu a dokonalost od toho, z eho byla zplozena. To me
kad vidti ve svt viditelnho zrozen. Tot lze zti tak v oblasti kosmick, a vci pozemsk
berou potravu ze svta nebeskho. Tot stv se pak zcela zvlt zjevnm u pin neviditelnch
(skrytch). Nebo Dui dostv se dokonalosti od Ducha (Nus), Proda pak pijm dokonalost od
Due a vechny ostatn vci jsou rovnm zpsobem iveny od svch pin. Je-li tud nemono, abychom my lid byli ploditeli dmon, je z tho dvodu t nemono, bychom byli pinou jich vivy.
11. Ale mn se zd, e ptomn zkoumni chybuje jet v jinm smru. Nepoznv toti, e
pinen obt ohnm hmotu spe stravuje a ni, e hmotu sob pipodobuje, samo vak nen pipodobovno hmot, dle e vede vzhru k boskmu a nebeskmu ohni, jen jest nehmotn, e vak
nekles k hmot a ke zrozen. Kdyby to byla jaksi sladkost hmoty, jej poitek by hmotnmi vpary
vbil dmony, bylo by nutno, aby hmota tato zstala neporuen, m by vron z n pro pijmajc
stal se tm hojnjm. Ale prv pi obtech spaluje a stravuje se cel hmota a pemuje se v istotu a
subtilnost ohn. To jasn znmka, e vc se m opan, ne jak tvrd. Vy bytosti jsou prosty vn
a jest jim milo, kdy hmota ohnm bv niena. in pak i ns prostmi vn. A ve, co jest v ns,
bv pizpsobovno bohm prv tak, jako ohe in ve tvrd a pevn podobnm tlesm zcm a
subtilnm. My pak bvme pomoc obt a obtnho ohn pivdni vzhru k ohni boskmu stejnm
zpsobem, jakm ohe zved ve k ohni a jakm vechno, co je tk a tvrd, thne vzhru k boskmu a nebeskmu.
12. Abych to ekl jednm slovem: tlesn schrnka, slouc dmonm, nen sloena ani z hmoty, ani ze ivl, ani z jakchkoliv jinch, nm znmch tlesnch st. Jak nasycovn a uspokojovn mohlo by se uplatovati mezi dvma podstatami zcela rznorodmi? Aneb jakho poitku
mohly by rznorod bytosti sob navzjem skytati? Jist dnho, nbr daleko spe jako bohov
ohnm bleskovm hmotu ni, odluujce od n, co podstatou svou jest nehmotn, ale hmotou poutan

60

a s n spiat, a ince takto z trpnho netrpn, prav tak stravuje ohe, nmi zaplen, jen npodob
slu ohn boskho, ve, co jest hmotn v obtech. Co v obtech se pedkld, oisuje se ohnm,
zbavuje se pout hmoty a pro istotu jeho pirozenosti stv se vhodnm pro spoleenstv s bohy. A tak
osvobozuje obtn ohe stejn t ns od pout zrozen a in ns podobnmi bohm, pizpsobuje ns
ptelstv s nimi a zved nai hmotnou pirozenost k pirozenosti nehmotn.
13. Takto jsme tedy vyvrtili zpsobem veobecnm nesprvn nzory o kultu obtnm a postavili jsme na jich msto poznatky, souhlasc s pravdou. Pokud se tk jednotlivch druh obt zvlt
(zvltn vaha kultu obtnho vyaduje podrobnho rozboru, jen jest pedmtem jinho pojednn) , pozn kad, kdo jest nadan a schopen, mylen sv od veobecnho roziti na zvltnosti,
z toho, co jsme uvedli, bez obte tak zrove ony vci, kter jsme pominuli. Ml jsem za to, e toto
sta, aby bylo povdno, a to jak z jinch dvod, tak tak proto, e vklad n sledoval istoty bosk. Ponvad by se vak uveden tm druhm, mn nadanm, bezpochyby mohlo zdti pro nejasnost neuvitelnm a pro nedostatenou slu dkazu podezelm a neuchvacujcm rozumov mohutnosti ducha, hodlm o vci tto ponkud vce povdti a pokud mono podati jasnj dkazy toho, co
jsem ji vyloil.
14. Nejlep vchodisko vech naich vah bude, kdy ukeme, jakm zpsobem ustanoven
obady obtn s jednotlivmi dy boh souhlas. Nejprve bude nm pedeslati, e bohov dl se
v bohy hmotn a nehmotn. Bohov hmotn maj hmotu obsaenu a organisuj ji, bohov nehmotn
jsou vak od hmoty zcela odloueni a vynikaj nad n daleko. Dle obad, zachovvanch knmi, jest
nutno kultem posvtnm ponati u boh hmotnch, nebo jinak by nebyl mon vzestup k bohm
nehmotnm. Bohov hmotn maj jaksi spoleenstv s hmotou, pokud nad n vldnou. Vldnou t
nade vm, co se dje v i hmoty, toti nad dlenm hmoty, nad stetnutm a bojem sil neptelskch,
nad promnami, spojenmi se vzniknm a zaniknm, a nad zhubou vech tles hmotnch.
Kdyby tedy nkdo chtl konati theurgicky kult tchto boh, musil by vi nim uti takovho
kultu, jen by souhlasil s jich pirozenost a s vldou, kterou vykonvaj, musil by tedy vi bohm
hmotnm uti kultu hmotnho. Ponvad sami jsme hmotn, vstoupme v spoleenstv s bohy hmotnmi pouze pomoc prostedk hmotnch a budeme takto konati kult, bohm tmto pimen a s nimi
pbuzn. Odtud pochod tedy, e pi obtech bohm hmotnm pizpsobena jsou tla mrtv a ivota
zbaven, dle usmrcovn obtnch zvat a pojdn jich tl, a e s nimi souhlas rozmanit promovn a nien a vbec zhuba hmoty, a to ne vzhledem k uvedenm bohm samm, nbr k hmot, nad
kterou vldnou. Nebo akoliv bohov tito jsou pokud mono nejvce od hmoty odloueni, jsou pece
zrove v n ptomni, a akoli hmotu ovldaj silou nehmotnou, pece jsou zrove s n. Ovldan
nen ciz tomu, co je ovld, a organisovan tomu, co je organisuje; rovn tak, co slou jako nstroj,
nen nevhodn pro toho, kdo ho uv. Nehmotnm bohm pineti hmotn obti je tud nevhodn,
ale hmotnm bohm vem nejpimenj.
15. Pozorujme nyn mimo to souhlasn s tm, co jsme pedeslali, podvojnou povahu sv bytosti. Kdykoliv toti stane se cel nae bytost du a zalome se mimo hmotn tlo, vzneseme se duchem a vejdeme ve vzneen obcovni s bohy nehmotnmi. Kdykoliv pak zase bvme vzni pouty
na toto tlo, utvoen z hlny, upadme pod vldu hmoty a stvme se zcela tlesnmi. Dle toho bude
dvoj druh bohosluby. Jeden bude jednoduch, netlesn a prost veho vznikn a zanikn svta
pomjejcho. Pipadne dum istm. Druh druh bohoslueb bude vak naplnn vlivy tlesnmi a
vekerm hmotnm snaenm. Bude pimen dum neistm a ne zcela osvobozenm od pout svta
pomjejcho. Dle toho kladu i dva druhy kultu obtnho. Jeden bude ten, jej vykonvaj lid zcela
oitn a jen velmi zdka, jak Herakleitos d, sotva nkdy u jednoho, neb druhho, jist vak u nepatrnho potu lid, obas se pihz. Druh druh obtnho kultu jest hmotn a tlesn a zaloen
v promnch svta pomjejcho. Bude vyhovovati lidem, kte jsou jet vzni pouty tlesnmi.
Kdyby tedy nkdo nechtl popti bohosluby takovho druhu mstm a nrodm, kter dosud nejsou
osvobozeny od Osudu, plodcho zrozen, a od trvalho spoleenstv s tly, minul by se statk obou,
nehmotnch i hmotnch. Onch se mu dostati neme a tmto nevzdv, co jest jim pimeno.
K tomu pistupuje, e kad kon slubu obtn, pokud sta jeho sly, ne vak, pokud to sly jeho
pesahuje. Neme tedy kult obtn pesahovati vlastn mry obtujcho.
Tot musm ci tak o spojitosti, kter pimen spojuje lidi, kult vykonvajc, s boskmi
mocnostmi, k nim se tento kult nese. Mm za to, e spojitost tato pimen zpsob bohosluby si
sama vyvol. Nehmotn spojitost lovka se svtem boskm zvol si kult, utven nehmotn a po-

61

moc netlesnch a istch sil, netlesnmu ist pizpsoben. Tlesn spojitost zvol si vak kult
tlesn, tlm pizpsoben a smen se substancemi, kter ovldaj i tlesnou.
16. Nezneuznejme uvsti jet nsledujcho. Stv se toti asto, e k nutn poteb tla doadujeme se ehosi od boh a dobrch dmon, jako ochrnc naich tl. Tak dme jich na p., aby
oistili tla nae od starch poskvrnn, neb aby je osvobodili od nemoc, aby tlo naplnili zdravm,
neb odstranili od nho tc je bm a lenost, aby mu propjili lehkost a rozhodnost k jednn, nebo
konen aby mu udlili nkter jin ze velikch dar. V tchto ppadech nebudeme tedy vi tlu
uvati prostedk duchovnch a netlesnch, nebo tlo nen ani pirozenost svou schopno, v tchto
zpsobech inkovn mti podlu. Ponvad tlo se astn pouze toho, s m jest pbuzno, bude zase
pouze tly leno a oisovno. Bude tedy obad obtn pi takovch potebch nutn povahy tlesn.
Co v ns jest nadbyten, to obad tento odstran, co nm chyb, to dopln, a co v ns jest v hnm
nepodku, to uvede v soulad a podek. Proto konme asto tyto bohosluby, bychom si od vych
bytost vyprosili mnohho k dennmu ivotu potebnho. Ale toto jest zajist ve, co pouze tlu poskytuje ochrany, neb o n m pi, eho pro tlo sname se doshnouti.
17. eho me se nm vak dostati od boh, kte jsou nad cel svt lidskho plozen zcela povzneseni, stran naich slabost a strast, neb nadbytku vc pozemskch, i konen vbec stran vech
pomr, tkajcch se lidskho ivota? Jist nieho! Kdo jest prost a svoboden veho, nebude po takovch darech touiti.5 Kdyby vak nkdo tvrdil, e bohov zcela nehmotn tyto bohy hmotn obsahuj a,
pokud je obsahuj, t jich dary jako jedin a prvn pina veho chovaj, tvrdil by takto, e zpsobem
tmto sestupuje od nehmotnch boh jaksi nadbytek boskch dar. e by vak bohov nehmotn
toto konali, vstupujce v pm styk s pomry lidskho ivota, toho nesm nikdo tvrditi. Nebo zen
pomr tchto jest dl, vykonv se s naloenm jaksi pe, nen zcela odloueno od tl a neme
dospti k ist a neposkvrnn form vldnut. Proto bude v podobnch ppadech takov zpsob
bohosluby pimen, jen m spoleenstv s tly a se svtem vznikn a zanikn, nikoli vak takov,
jen je zcela nehmotn a netlesn. Tento poslze uveden druh bohosluby jest ist, je zcela povznesen nad tla a pomjejc svt a jest jim nepimen. Ale zpsob bohosluby, jen uv hmotnch tl a sil v nich inkujcch, je pozemskm vcem daleko nejpbuznj. Je s to, aby pivedl jist
blaen stav do lidskho ivota a aby odvrtil nastvajc pohromy, propjuje smrtelnmu pokolen
pravou mru a pzniv smen.
18. Budi zde postaveno i jin rozdlen. Nejvt st lid jest postavena pod d prody, jest
ovldna prodnmi silami a obrac svj zetel pouze dol k inkm pirozenm. Napluj zkony
osudovosti, jsou puzeni pod d vc, kter se dj Osudem, a uvaj vdy sv praktick mohutnosti
rozumov pouze k vcem pirozenm. Jsou vak mlokte, kdo jakousi nadpirozenou silou ducha
od prody se odvracej a zvedaj se k Praduchu nejistmu a od prody odlouenmu.6 Takov stvaj
se zrove znamenitjmi, ne vechny sly prody. Nkte ubraj se pak mezi tmito dvma protivami, uprosted mezi prodou a istm Duchem. Z tchto sleduj zase jedni obou uvedench cl, jin
sna se doshnouti jistho ivota, smenho z obou, a jet jin konen osvobozuj se od niho a
pechzej k vymu a lepmu.
Z tohoto rozdlen pod se nsledujc nejjasnji. Kdo jsou ovldni veobecnou prodou,
kdo sami dle sv vlastn prody ij a uvaj pouze sil prodnch, budou konati takovou bohoslubu,
kter jest pimena prod a tlesm prodou pohybovanm. Takov zvol si k tomu cli prostor,
vzduch, hmotu a hmotn sly, tlesa a tlesn stavy a vlastnosti, pohyby vemu tomu odpovdajc,
promny vc, jsoucch ve svt pomjejcm, a ostatn tomu podobn, a to prv tak v ostatnch stech bohosluby, jako v obtnm obadu samm. Kte vak ij pouze dle ducha a vedou ivot zcela
duchovn, osvobozeni jsouce od pout prody, budou vykonvati bohoslubu ve vech stech theurgie
zpsobem duchovnm a ist netlesnm. Kdo pak jsou uprosted tchto obou protiv, budou dle rozdl svho, v stedu lecho dlu t rzn zpsoby bohoslueb vykonvati. Budou provozovati bu
oba uveden druhy bohosluby, neb od jednoho z nich upust, anebo pijmou ni zpsoby bohosluby jako zklad vzestupu k vnjmu vkonu kultu, (bez nho by dle svho mnn k stupm
vym ani nedospli), nebo budou konati bohoslubu pimen jinm podobnm zpsobem.
19. Uveden rozdlen uplatuje se i v nsledujcm. Z boskch bytost a sil maj toti jedny
Dui a Produ sob podzen. Tyto ob stoj v slubch boskch tvrch sil a jsou jich posluny dle
jejich vle. Jin bosk bytosti a sly jsou od Due a Prody zcela odloueny, toti od bosk Due a
Prody, ne vak od Due svta a pozemskho plozen. Jsou vak t jist bosk bytosti a sly, kter

62

stoj uprosted mezi obma uvedenmi protivami. Propjuj si navzjem jist sdlen sil, a to bu dle
jedinho nerozvitelnho svazku, jen je pout, nebo e vy sdluje sebe v hojn me nimu, neb
naopak ni svobodn pijm od vyho, i konen pro jednotu, kter ob tyto protivy poj. Kdykoliv tedy chceme uctvati bohy, kte vldnou nad Du a Prodou, neuinme nieho nevhodnho,
obtujeme-li jim sly prodn, a nebude nic zavritelnho, zasvtme-li jim tlesa, podroben vld
prody. Nebo vechna dla prody slou bohm tmto a pispvaj nm k jich vld. Sname-li se
vak konati kult boh, kte jsou o sob jedin podstaty, bude se slueti, uctvati je poctami od hmoty
pln oprotnma. Bohm takovm jsou pimen dary duchovn a takov, jich poskytuje ivot,
veho tlesnho prost, jako na p. dary ctnosti a moudrosti, a jsou-li vbec jak dokonal a pln
statky due. Ale prostednm bohm a tm, kte vldnou nad statky prostednmi, budou nkdy pimen dary podvojn, nkdy vak takov, je obma protivm jsou spolen, neb kter od niho se
odvracej a k vymu stoupaj, i vbec kter jakmkoliv zpsobem vypluj stav prostedn.
20. Vyjdeme-li nyn z jinho vchodiska, toti od vesmru a kosmickch boh, od rozdlen ty
ivl ve svt, od veobecnch pdl, jich dostv se vcem v soumrnosti se ivly, a konen od
kolobhu svta, jen dje se v kruhu kolem stedu, nalezneme otevenou cestu k opravdovmu vysvtlen posvtnch obad obtnch. Uvme-li, e sami jsme ve svt a e ve vesmru jsme obsaeni
jako jeho dy, e na potku z nho jsme byli zplozeni a e vechny sly, v nm inkujc, ns utvej, dle e sloeni jsme ze ivl, jsoucch ve svt, a e jist pdly ivota a pirozenosti od nho
jsme obdreli, musme uznati, e nen ppustno, v bohoslubch pomjeti svta a d kosmickch.
Stanovme tedy, e s jednotlivmi stmi svta souhlas tlesa, kter vidme, a e jsou sly netlesn, kter se na tato tlesa rozdluj. Pak pochopme, e posvtn zkon bohoslueb samozejm
podobn pidluje podobnmu a e se takto rozprostr vekerenstvem, pronikaje shora a dol k vcem poslednm. Propjuje netlesn netlesnmu, ale tlesn tlesnmu a vbec kad vci dle jej
pirozenosti, co jest j pimeno. Kdykoliv by vak nkdo z theurg se snail doshnouti spojen s bohy nadkosmickmi, (co ovem nade ve jest nejvzcnj), povrhl by v kultu tchto boh vm
tlesnm a hmotnm, sjednocuje se s nimi jakousi silou nadkosmickou. Neslu se vak, odhaliti jako
veobecn zkon vem lidem toho, co sotva jednomu, kdo octl se ji u cle theurgickho umn, konen se podailo, a to tm mn takovm, kte v theurgii jsou pouhmi novky, aneb v n maj
teprve polovic cesty za sebou. Tito nech vnuj jaksi tlesn pi vkonu bohosluby.
21. Jsem tud toho mnn, e i v tomto se mnou budou souhlasiti vichni theurgick pravdy
dbal, e se toti neslu, bohm konati nepln, neb nedokonale bohosluby, jim psluejc. Dve
ne bohov se zjev, pichzej vechny sly, je jsou jim podzeny, do pohybu, a kdy hodlaj sestoupiti k zemi, pedchzej ped nimi jakoby v slavnostnm prvodu. Kdo ned v bohoslubch bohm, co
jim nle, a nekon vi kadmu z nich takovho kultu, jak mu pat, vyjde na przdno a nedostane
se mu zjeven boskho. Ale kdo si je vechny k pzni naklon a kadmu z nich pinese dary, kter
jsou mu lib a jeho zvltnm silm nejpimenj, me oekvati vdy pevn a bezpen vsledku,
jeto vyplnil dn ve, eho je teba k dokonalmu a plnmu pijet sboru boskho. Kdy vci takto
se maj, ti se, zda zpsob bohosluby mus bti jednoduch a sloen pouze z nkolika mlo st, i
mnohotvar a sestvajc ze vech harmoni a, abych to tak ekl, ze vech vc, kter jsou ve svt
sneseny?
Kdyby bostvo, vzvan v bohoslubch a theurgicky uvdn v pohyb, bylo jednoduch a jedinho du, musil by t zpsob obt nutn bti jednoduch. Nen-li nikdo z ostatnch lid s to, aby
pochopil, jak velik mnostv sil bv vzncovno, kdy bohov sestupuj a pichzej do pohybu,
jsou to jedin theurgov, kte poznvaj toto dokonale, dlouhou praks nabyve o tom zkuenost, a
kte pouze mohou posouditi, jak jest dokonal zpsob bohosluby. Vd dobe, e, kdy v bohoslub neho se opomine, a by to bylo sebe nepatrnj, tm cel theurgick dlo se zvrt, prv jako
kdy v hudb jen jedin struna praskne, veta jest po cel harmonii a nastv disonance. A jako pi
viditelnch zjevench sestupujcch boh zjevn pohroma me stihnouti toho, kdo by opominul, nkter z vych bytost vzdti poctu, kter j nle, prv tak nen dovoleno ani pi obtech, kdy
bohov neviditeln jsou ptomni, jednm z nich vzdti poctu, ale druhm nikoliv, nbr kad z nich
mus bti uctn dle poad, kter zaujm. Kdo by tedy nkterho z nich pominul bez nleitho projevu cty, pivedl by cel theurgick dlo ve zmatek a poruil by jedin a cel zazen bohosluby.
Nen tomu tak, jak by se mohl nkdo domnvati, e by v uvedenm ppad doshl pouze nedokonalho pijet boh, nbr zvrtil by vbec celou bohoslubu.

63

22. Co vak, obrac-li se posvtn kult svm nejvym clem k jedinmu, nejvzneenjmu
z celho zstupu bostev a uctv-li v nm vechny bytnosti a principy zrove? Rozhodn bych tvrdil,
e ano! Ale toto pihz se nejpozdji a ovem nejmenmu potu lid, a dluno bti spokojenu, kdy
se to nkomu poda aspo snad na sklonku ivota. Ale vaha tato neme pedpisovati zkon takovmu mui, jako jsi ty, (nebo jest nade vechny zkony povznesen),7 nbr dv takov pedpisy
pouze tm, kdo jet zkona njakho potebuj. Zkon tento prav, e jako svt z mnostv rozmanitch princip spojuje se v jedin organick celek, tak vkon kultu obtnho, nevyerpateln a dokonal, se mus pizpsobiti celmu du vych bytost. Je-li tedy svt mnohotvar, dokonal a z mnostv rozmanitch d vznikl, jest nutno, aby t posvtn kult npodobil tuto jeho rznorodou pirozenost. A toho dosahuje, uvaje vekerch sil, kter v nm inkuj. Z tho dvodu nesmj tak
sly, v ns inkujc, ponvad jsou rozmanit, pouze dle nkter sti sv pojiti se s boskmi pinami, nad nimi vldnoucmi, a stoupati nedokonale k svm nejvym vdm principm.
23. Z rznch druh obad, vykonvanch v bohoslubch, maj jedny inek oisujc, druh
in dokonalm ve, co jest v ns a kolem ns, jin pivdj v soulad a do podku, co bylo nezzen,
a jet jin osvobozuji od nepravost smrtelnho ivota a pizpsobuj ve vym bytostem, neli jsme
my. Shodnou-li se tedy bosk piny a lidsk prostedky, jim podobn, poskytne bohosluba, dokonale vykonan, vekerch dar dokonalch a velikch.
Nebude koditi, kdy za pesnm poznnm tchto vc uvedeme jet toto. V nejvych bytostech jest obsaen vdy nadbytek sil, jen nade ve vynik t v tom, e se stv ptomnm vemu
stejnm zpsobem, stle t a bez pekky. Nejvy Pina sesl tedy dle tto zsady sv svtlo a
k vcem nejnim a princip nehmotn stv se ptomnm principu hmotnmu zpsobem nehmotnm. Nesm se vak nikdo diviti, tvrdme-li, e je t jaksi ist a bosk hmota. Ponvad byla toti
i hmota stvoena Tvrcem a Otcem vesmru, lze prvem mti za to, e se j dostalo jaksi dokonalosti,
phodn pro pijet boskho. A pi tom nepek nic, by vy bytosti svm svtlem ozaovaly svt
ni, a nic nevyluuje hmoty, by se astnila vyho, take pokud jest dokonal, ist a povahou
svou dobr pro pijet boh nen nevhodn. Nebo nemohou-li t vci pozemsk nijak bti prosty
podlu v boskm spoleenstv, musej i ony od tohoto spoleenstv pijmouti jist bosk podl,
vhodn pro pijet bohv.
Kdy tedy theurgick umn toto vechno dobe poznalo a zpsobem tmto jak veobecn, tak
dle zvltnch vlastnost pro kadho jednotlivho z boh vynalezlo jemu pimen zpsob pijet,
spojuje zaast nerosty, byliny, zvata, libovonn koen a jin vci zasvcen, dokonal a bohm
pbuzn, aby takto pivodilo z toho veho dokonalou a istou podmnku pro pijet vliv boskch.
Nen jist nutno, zavrhovati veker hmoty, nbr dluno zavrhnouti pouze hmotu takovou,
kter jest bohm neptelsk. Naopak jest vak vdycky voliti takovou hmotu, kter jest bohm pimen, to jest kter je v souladu s jich chrmy, postavenmi sochami a s obtmi, pinenmi v bohoslubch. Jinak nemohlo by se ani prostorm pozemskm, ani lidem v nich pebvajcm dostati od
vych bytost podlu v jich darech, kdyby nebyl dve poloen takov prv zklad. Dle se slu,
pikldati vry tajuplnm formulkm v bohoslubch, kter dokazuj, e z boh vychz a v blaench
visch se sdluje jaksi duchovn substance. Tato substance jest pak pbuzn s tmi, kte ji vydvaj.
Zda nepobd tedy obtovn takov substance bohv, aby se zjevili, zda nepivolv jich pmo, by
mohli bti vnmni, a zda nezmocuje se jich, kdy se dostavili, by je uinilo dokonale viditelnmi?
24. Tot mohl by kad snadno poznati tak z rozdlen boh na jednotliv msta a z rozdlen
vldy nad jednotlivmi vcmi, kter se dle rznch d brzy vt, brzy men mrou dostalo uvedench podl boskho. Jest zajist jasno, e pinej se bohm, vldcm nad uritmi msty, nejvhodnjm zpsobem v ob vci, kter sami zplodili, e se obtuje jim, vldcm, to, nad m vldnou.
Nebo tvrcm bvaj vdy jich vlastn dla zcela zvlt pjemn, a co kdo nejprve utvoil, bv mu
t pedevm mil. A jsou to ji jist zvata, neb rostliny, neb jakkoliv jin z vc, nad nimi na
tto zemi vldnou vy bytosti, ve toto m stejn podl v jich panstv a prostedkuje nm nerozviteln spoleenstv s nimi. Mnoh z tchto vc, kdy se nleitm zpsobem uchovaj a kdy se jim
vnuje pe, rozmno pbuznost tch, kdo se tmto kultem zabvaj, s bohy, nebo uchovaj-li se
neporuen, zachovaj t slu, zakldajc se ve spoleenstv boh s lidmi. Takov povahy jsou jist
zvata v Egypt a vade jest lovk bohm zasvcen. Mnoh obti, jsouce spalovny, in pbuzenstv s bohy dokonalejm, pokud toti in rozklad spalovan obti v prvotn ivly lovka vym

64

pinm pbuznm a posvtnmu kultu pimenjm. m dokonalej se kdykoliv stv tato pbuznost, tm dokonalej dary sestupuj k nm, kter propjuje.
25. Kdyby tedy toto ve nic jinho nebylo, ne dlo lidskho obyeje, a mlo zklad pouze
v naich zvyklostech, pak mohl by kad prvem tvrditi, e cel kult, vztahujc se k bohm, jest
pouze vynlezem nam. Je to vak Bh, vldce nad uvedenmi bohy, jen pi obtech takto bv
vzvn, a bohov a andl jsou kolem nho v potu nejetnjm. Kadmu jednotlivmu nrodu na
zemi jest od nho pidlen jaksi spolen ochrnce a kad svatyni ochrnce zvltn. A pi obtech,
pinench bohm, jest jako dozorce ptomen bh, pi obtech, pinench andlm, andl a dmon
pi obtech, kter se pinej dmonm. A tak je t pi ostatnch kultickch konech stejnm zpsobem kadmu z nich pidlen dozorce, jen pirozenost svou je tomuto kultickmu konu pbuzen.
Kdykoliv tedy pinme obti bohm, ani jsou dozorci a vykonavateli sluby obtn, jest nutno se
zbonm srdcem zachovvati zkon posvtnho boskho kultu. Zrove vak se slu, mti v bohy
dvru (vdy vykonvme bohoslubu pod jich vedenm), spolu vak t mti pimenou opatrnost,
bychom neobtovali bohm snad njakho daru nedstojnho, neb nepimenho. Konen pipomnme i to, e nutno jest bedliv zkoumati vechny bohy, andle i dmony, a to jak ty, kte jsou kolem
ns, tak ony ve vesmru, a ty, ji rozdleni jsou dle jednotlivch nrod, a e nutno kadmu z nich
pinsti dle toho ob, jemu milou. Jen takto doshne se bohosluby dstojn za veden boh samch.
26. Ponvad nikoliv nejmen st veker bohosluby in modlitby, ano ji hlavn vypluj, a
ponvad jimi cel dlo se zabezpeuje a dokonv, a modlitby celmu posvtnmu kultu poskytuj
spolenho prospchu a spltaj nerozviteln svazek mezi knmi a bohy, nebude koditi, kdy t o
modlitb nco mlo sdlme. Nebo je-li pedmt tento ji sm sebou hoden poznn, uin vdu o
boskch vcech tm dokonalej. Tvrdm tud, e jest prvn vlastnost modlitby, by ducha naeho
soustedila a pivedla ns k sjednocen s principem boskm a k jeho poznn. Druh vlastnost modlitby jest jaksi pouto spoleenstv a shody. Modlitba pitahuje k nm dary, kter byly bohy seslny,
dve ne poneme mluviti, a dokonv vechna nae dla, dve ne to znamenme. Nejdokonalej
vlastnost modlitby zna vak tajemn (mystick) sjednocen, kter celou svou moc vkld do bostva
samho a kter pivod, e due nae v nm dochz plnho klidu.
V tchto tech mezch, v nich obsaeno jest ve, co jest bosk, in modlitba ptelstv nae
k bohm jim pizpsobenm a opatuje nm od boh trojnsobn posvtn uitek. Jeden smuje za
osvcenm, druh k spolenmu dokonn dla a tet pivod dokonal naplnn du boskm ohnm.
Modlitba pedchz nkdy ped kultem obtnm, jindy dostavuje se zase do stedu bohosluby a jindy
opt vypluje zvrek obti.
A dn bohosluebn akce nelze vykonati, ani by spoluinkovala modlitba. Po del dobu
konan modlitba poskytuje potravy naemu duchu, in nai dui nadmru schopnou pro pijet boskho, otevr lidem pstup k boskmu, propjuje nm, e pivykneme jasu boskho svtla, a,
krtce eeno, zdokonal nae nitro tak, by se mohlo s bostvem spojiti. Jakmile pak modlitba ns
zvedne k Nejvymu, pithne cel smlen na due s mrnost na se a propj nm za to smlen
bosk. Probud v ns pesvden, spoleenstv a nerozviteln ptelstv, rozmno v ns boskou
lsku a, co v dui jest bosk, to roznt, vyist pak ve, co dui jest neptelsk a ciz. Modlitba odstran ze vzdunho a zcho ducha, tchto obal due,8 zcela ve, cokoli v nich smuje k plozen a
narozen, pivod dobrou nadji a dokonalou vru v bosk svtlo a vbec in ty, kdo j uvaj, abych
to tak ekl, dvrnmi spolenky bohv.
Je-li toto, co nazv se modlitbou, uskuteuje-li to v ns tak velik dobra a m-li to se slubou
obtn takovou pbuznost, jak jsme vylili, jak by se nemohl el obt z toho stti zjevnm, e toti
dosahuje sjednocen s principem tvrm, byv theurgickmi prostedky bohm pizpsoben? Dobro,
kter propjuje modlitba, je tak velik, jak je tvr piny lidstvu seslaj. A z toho zase naopak
stv se zjevnou sla modlitby, kter ns zved a kter ve zdokonaluje a napluje. Dle se stv zjevnm, jak modlitba aktivn inkuje, jak pivod (mystick) sjednocen a jakm zpsobem chov
pouto, bohy propjen, spolen a ve vc. Za tet konen me kad z pedchozho snadno
poznati, jak ob modlitba toti a sluba obtn vzjemn se podporuje a sob sdluje dokonalou
theurgickou slu, je posvtnmu kultu jest vlastn.
Z toho veho je tedy zejmo, e cel theurgick uen samo s sebou souhlas a v souladu se sebou samm inkuje, spojujc vdy vce z plna sv jednotliv sti, jako srostl v jeden organick
celek, dle jedinho zpsobu souvislosti, kter nikdy se nesm podceovati. Neslu se dle, jistch

65

st bohosluby uznvati, jinch vak zavrhovati, nbr jest nutno, aby ti, kdo chtj zpsobem neporuenm s bohy se spojiti, vechny sti bohosluby stejnm zpsobem vykonvali a pomoc jich
vech spli k svmu zdokonalen.

st est.
1. Vc neme se tedy mti jinak. Zbv nm jet a as nutk, abychom peli k nsledujc pochybnosti, kterou pron. Te se toti, jak to pijde, e kn pokldaj za zloin, dotkli-li by se
zasvcenci jich mysteri neho mrtvho, evokace boh e se vak dj z nejvt sti pomoc usmrcench zvat obtnch? Abychom tak tuto obt odstranili, vyetme, jak povahy je tento zdnliv
rozpor. Ve skutenosti nen zde rozporu, nbr se pouze zd, e vc si odporuje. Kdyby bylo knm
pikzno, zdrovati se dotyku mrtvch tl a na druh stran zase mrtvch tl se dotkati, byl by tu
ovem rozpor. Pikazuj-li vak posvtn zkony, zdrovati se jednch usmrcench zvat, toti zvat
neposvcench, s jinmi vak, posvcenmi, vchzeti do styku, nen v tom rozporu. K tomu pistupuje, e nen dovoleno dotkati se lidskch tl, kdy je due opustila, ponvad v lidskm tle vyhasne
po smrti stopa, i obraz, nebo vraz boskho ivota. Mrtvol ostatnch tvor se dotkati nen vak nic
bezbonho, protoe pece nikdy nemly podlu v boskm ivot. Kult, jen dotyk s mrtvmi tly
zakazuje, jest mnohm z boh pimen, toti takovm, kte od veker hmoty jsou isti. Pokud se
vak tk ostatnch boh, kte vldnou nad zvaty a s nimi v zk jsou spojitosti, ty dluno dle posvtnch pedpis pivolvati obtmi zvat. Nen tud dle toho ani zde rozporu.
2. Ale jet jinak mohl by nkdo tuto spornou otzku rozeiti. Lidem, poutanm hmotou, pin dotyk s tlem, ivota zbavenm, jist poskvrnn. ijcmu pivod toti neiv, jako istmu
neist, jist poskvrnn a stavu kladnmu stav zporn kodu. Rovn tak nakaz, co jest ji mrtv,
bytost, chovajc monost smrti, pro pirozen sklon a pbuzenstv. Dmonu vak, ponvad je veskrze netlesn a smrt se ho netkne, neme mrtv tlo nikdy pinsti poskvrnn. Nutno uviti, e
dmon je znamenitj odumelho tla a e proto neme od nho pijmouti znmky smrti.
3. Tolik budi tedy eeno o rozporu tv pochybnosti. Vysvtlujce dle zvlt, jak se dje jistmi posvtnmi zvaty, na p. krahujci, mantick pedvdn budoucnosti, pravme, e bohov nejsou
nikdy ptomni pi uvn takto upotebench tl zvat. Nebo bohov nevldnou nad jednotlivmi
zvaty ani rozdlen, ani jsouce s nimi spojeni, ani hmotn, ani pomoc jistch kvalit. Ale dmonm,
kte jsou pirozenosti velice rozdlen, z nich kad m jin zvata pidlen a spravuje svj
zvltn obor, jemu jest pedstaven, a kte obdreli svou pslunou vldu ne zcela neodvislou a nehmotnou, mus se pisouditi takov spojitost s uvedenmi nstroji mantiky. i chtl-li by nkdo pijmouti to takto, bylo by dmonm pisouditi takov sdlo, z nho by mohli vchzeti ve styk s lidmi a
jim udlovati vtby. Jest vak nutno mti za to, e i takov sdlo dmon musilo by bti ist ode
veho tlesnho. Nedostavuje se spoleenstv istho s neistm, a m jaksi rozumn dvod, mmeli za to, e prostednictvm due usmrcench zvat obtnch pizpsobuje se uveden sdlo dmon
lovku. Due zvec m toti jistou pbuznost s nmi, lidmi, pro stejnorodou povahu ivota, s dmony jest vak pbuzn, ponvad, odlouena jsouc od tla, ije jaksi od nho svobodn. Prostedkujc
tud mezi obma (t. j. lidmi a dmony), stav se due zvete do slueb dmona, jen m nad nm
vldu, a zvstuje lidem, poutanm dosud tlem, co panujc dmon naizuje, a spojuje konen oba
vzjemn svazkem spolenm.
4. Jesti dle nutno uviti, jak due, uvajc takovch vtebnch prostedk, nejen vtby
vnm, nbr t sama ze sebe jistou, a to nemalou mrou, pispv prakticky k jich vyplnn. Due
bv vtbou uvdna spolu do pohybu, inkuje zrove a poznv spolu budoucnost na zklad
jistho zkona sympatie. Takov zpsob vtby jest vak od bosk a opravdov mantiky zcela rozdln. Je s to, aby inil pedpovdi pouze o vcech nepatrnch a kadodennch, o vcech, zaloench
v rozdlen prod, nesoucch se pouze za vzniknm a zaniknm, o vcech, je sdluj pohyb vcem
jinm, pokud jej mohou pijmouti, a kter konen zpsobuj rzn afekty vemu, co phodn jest
uzpsobeno, by bylo jimi spolu hbno. Afektem nepivodilo by se vak dokonalho poznn budoucna. Nebo poznn budoucnosti jde obyejn nejvce vstc, co jest nemniteln, nehmotn a zcela
ist. Co vak jest smeno s nerozumnost a temnotou tlesn a hmotn podstaty, bv naplnno nejvt nevdomost. Proto nelze uveden, strojen prakse vtebn nikterak pokldati za hodnou, by
66

byla nazvna mantikou. Neslu se tedy ani, aby prakse takov byla s velkou nmahou provozovna,
ani se slu tomu, kdo j uv, viti, e se mu od n dostalo njakho jasnho a zetelnho znamen
pravdy. Tolik budi tedy eeno tak o tomto zpsobu vtebnm.
5. Podrobme nyn zkoumn jet jin druh pochybnost, a to takov, jeho pina le ztajena
v skrytu. Pochybnosti tyto tkaj se, jak sm prav, nsilnch vhrek a dl se pro mnostv tchto
vhrek v mnohonsobn zpsob. Nebo theurg vyhrouje brzy, e nebe sam rozdrt, brzy e odhal
mysteria Isidina, brzy e tajemstv skryt v propasti1 vynese na svtlo, brzy e zastav bh slunen
brky, brzy e dy Osirovy rozmet ped Tyfonem a pron jet jin podobn hrozby. Ale vechny
ei tohoto druhu nem lid, jak se domnv, proti slunci, nebo msci, neb jinmu z tles nebeskch, (mohly se vyskytnouti jet hor nesmysly, ne jsou ty, nad nimi jsi se zhrozil), nbr podnikaj toto, jak jsem v pedchozm ji vylil, vi jistmu druhu sil, rozdlench ve svt, nemajcch
soudnosti, ni rozumu, kter pijmaj rozum od bytost jinch a jsou jich posluny, kter neuvaj ani
vlastn mohutnosti poznvac, ani jsou s to, aby rozeznaly pravdu ode li, neb co jest mon a co
nemon. Takov druh sil uvd se hrozbami, nhle na n namenmi, do pohybu a napluje se zdenm, take mm za to, e le v povaze tchto sil, by daly se ovldati pouze silnmi vrazy slov a
samy dily ve ostatn zvrcenou a neustlenou obrazotvornost.
6. Toto m vak jet jin vysvtlen. Theurg udl toti silou tajnch symbol rozkazy kosmickm mocnostem ne ji jako pouh lovk, ani jako nkdo, kdo uv lidsk due, nbr uv, stvaje
se jaksi vy bytost v du boh, rozkaz mocnjch, ne jak se slu lidsk pirozenosti. Nikoli
vak, e by theurg ve to chtl vykonati, co tvrd, nbr, uvaje takovch e, naznauje, jak velik,
jak znan a jakho druhu moci nabyl, doshnuv sjednocen se svtem boskm, kterho mu poskytlo
poznn tajnch symbol. Mohl by vak nkdo namtnouti tak to, e dmonm, rozdlenm dle jednotlivch st svta a majcm nad tmito stmi dozor, nle opatrovn a pe, a to kadmu z nich
nad tm okrskem, jen mu byl pidlen; dle e dmoni tito nestrp ani slova, kter by bylo nameno
proti blahu nkter sti svta, a e takto opatruj a zachovvaj ustavin vn trvn vc na svt,
aby zstalo beze zmny. Maj za to, e trvn toto jest nemniteln, ponvad podobn t d boh
vdy trv nemniteln. V jakm ivlu maj tedy dmoni svou bytnost, a jsou to dmoni vzdun, nebo
pozemt, proti takovmu nesnesou vhrky ani slovem.
7. Mohl by nkdo dle podati jet toto vysvtlen. Dmoni vykonvaj ochranu tajnch mysteri, ale tak znamenitou mrou, e tm hlavn d svta se udruje. Z toho dvodu setrvvaj jednotliv
sti svta v podku, ponvad blahodrn sla Osirova2 zstv neposkvrnn a ist a nems se
s nepravost a zmatkem, j neptelskmi. Dle trv t ivot vekerenstva ist a neporuen, ponvad ivotoplodn a formujc principy, skryt v Isid, nesestupuj do viditelnho, tlesnho svta
zjevv. Neochvjn setrvv vekerenstvo a stle se rodc, ponvad se nikdy nezastavuje bh slunce;
dokonal pak a neporuen zstv ve, ponvad tajemstv, skrytho v Abydu,3 nikdy nelze odhaliti.
Tm udruje se tud blaho svta (toti tm, e tajnosti mysteri zachovvaj se vdy skryt a e nejskrytj pirozenosti boh nedostane se nikdy opanho dlu). Pozemskm dmonm bylo by nesnesiteln pouhho slova slyeti, e stav svta se m jinak, neb e je slovy znesvcovn. Proto m tedy
jakousi moc, uvati podobnch hrozeb proti dmonm. Proti bohm neme vak nikdo vyslati hrozeb a u nich se tak neuv podobnho zpsobu theurgickho operovn. Z tho dvodu neuv se
tak u Chaldejcv, u nich zachovv se pesn ist kult pouhch boh, v theurgii nikdy hrozeb.
Egypan vak, kte se symboly boskmi ms t rzn prvky dmonick, uvaj zaast podobnch vhrek. Tu m tedy odpov k svm otzkm, strunou sice, ale, jak mm za to, s dostatek
jasnou.

st sedm.
1. Te Musy bosk moudrosti je teba k rozeen pochybnost, kter v dopise tvm nsleduj.
Hodlm ti vak dve vysvtliti podstatu egyptsk bohovdy. Chtj-li Egypan vyjditi podstatu
vesmru a tvr moc boh, naznauj jist obrazy mystickch, skrytch a nezjevench poznatk pimenmi symboly, prv jako proda neviditeln principy vyjdila jaksi symbolicky ve formch
viditelnch a jako tvr moc boh pravdu a skutenost ide (Platonovch) znzornila viditelnmi
obrazy. Ponvad Egypan poznali, e vechny vy svty se raduj, kdy ni vci se jim pipodob67

uj, a e si pej, naplniti je pomoc tto podobnosti, pokud j mohou jen doshnouti, vekermi dary,
zavedli dvodn zpsob tajnho, mystickho zasvcen pomoc symbol, vym bytostem pimen.
2. Sly tedy, sdlm s tebou duchovn vysvtlen posvtnch symbol, a to dle ducha samch
Egypan. Nemj vak zetele na vnj obraz symbol dle obrazotvornosti a smysl, nbr vznes se
k pravd, kterou lze poznati pouze duchem. V bahn1 poznvej tedy symbol veho tlesnho a hmotnho, neb symbol ivn a rodc sly, neb jakkoliv hmotn podstaty v prod, snesen nestlm proudnm hmoty ve svt, neb symbol veho, co uchvacuje proud plozen a co do nho pad, nebo konen prvotn pinu a zklad ivl a vekerch sil, v nich inkujcch. Pina stvoen, cel prody
a sil, inkujcch v ivlech, jest Bh. Vynikaje nade ve toto, jsa nehmotn a netlesn, nadpirozen,
nezrozen (vn), nerozdlen (absolutn), cel pochodc sm ze sebe (aseita) a v sob skryt (nezjeveny), vldne Bh nade vm uvedenm a obsahuje vechno. Protoe pak Bh ve zahrnuje a jeto
sdluje sm sebe vem stem vesmru, stal se z nich zjevnm. A ponvad pevyuje vechno a sm
nade ve jest poven, jev se jako odlouen a oddlen ode veho, jsa vyven a povznesen nade
vechny sly a ivly ve vesmru.
To dosvduje t symbol nsledujc. Nebo e Bh sed na lotosu,2 zna jeho povenost nad
hmotn bahno, kterho se nikdy neme dotknouti, a odkazuje k panstv bomu, a to jak duchovnmu,
tak nad empyrea.3 Nebo u lotosov kvtiny zme ve v podob kruhu, a to jak formy list, tak
tvar plod. S tmto jedinenm pohybem v kruhu souhlas sla Ducha boho, je pichz ve zjev,
inkujc vdy stejnm zpsobem dle jedinho du a dle jedin zsady. Bh vak m sdlo sm pro
sebe a povznesen nad vkon podobn vldy a nad podobn inkovn sil, jest vzneen a svat, a
setrvv sm pi sob v klidu, co se prv naznauje sednm na lotosu. Uvd-li se vak Bh v symbolech jako idi lodi,4 zna se tm moc, vldnouc svtem. Jako kormidelnk lodi, a jest od hmoty
lodi rozdln, jej kormidlo m v moci, prv tak d slunce kormidlo celho svta, a jest od nho
oddleno. A jako idi lodi se svho stanovit u kormidla d ve, kdy byl v malm okamiku sm
od sebe dal prvn podnt k pohybu lodi, prv tak, jene od daleko dvj doby, sdluje Bh shora od
prvnch potk prody nerozdlen prvotn pinu pohybu. Toto tedy a jet mnoh jin naznauje
symbol zen lodi.
3. Ponvad vechny sti nebes a vechna znamen zvetnku, dle cel pohyb nebe, doba pohybu vesmru a vbec ve v celm svt pijm sly, sestupujc od slunce, a to a jsou spiaty s uvedenmi stmi svta, neb a jsou povzneseny nad kadou monost smen, pedvd nm sly tyto
rovn symbolick zpsob znzorovn. Naznauje nm, kterak slunce dle jednotlivch znamen zvrokruhu se utv a dle jednotlivch obdob ronch (t hodin dennch) mn sv podoby,5 a znzoruje zrove nemniteln, stl, nevyerpateln a spolu dokonal a pehojn komunikace sil, kter
slunce celmu svtu sdluje. Ponvad pak z bytost, pijmajcch nerozdlen dary bo, kad jinak
vi Bohu se zachovv, a ponvad kad bytost pijm od slunce rozmanit sly dle rznch hnut,
j vlastnch, sna se symbolick tradice v mnohosti udlench dar zjeviti Boha jedinho a v mnohosti
rozmanitch sil dokzati jedinou moc boskou. Proto u, e Bh jest jedin a t, promnu forem a
petvoovn pikld vak bytostem, vy vlivy pijmajcm. Prohlauje, e se Bh mn dle jednotlivch znamen zvrokruhu a dle obdob ronch, kdeto se vlastn pijmajc bytosti sam v pomru
svm k Bohu mn, a to dle rznch zpsob, ktermi ho pijmaj. Modlitby, s tmito symboly souhlasc, vyslaj Egypan k slunenmu bohu nejen pi mystickm nazrn, nbr uvaj jich tak ve
veobecn bohoslub. Vechny tyto modlitby maj takov smysl a konaj se k Bohu dle uvedenho
symbolickho uen mystickho. Nemlo by tud smyslu, kdyby byla proti tomu uvedena njak nmitka.
4. Otzky, kter nyn nsleduj, potebovaly by vt vdy, kdyby je ml nkdo pimen
zkoumati. Nicmn jest nutno, pi zodpovzen jich v krtkosti o vci tto jakmsi zpsobem sdliti
pravdu. Te se toti, z jakch dvod vol se v bohoslubch tolik nesrozumitelnch jmen. Jmna
tato nejsou vak nesrozumiteln, jak se domnv. Mon, e jsou nm nkter z nich nesrozumiteln,
ale jin jsou srozumiteln, toti ta, jich vysvtlen jsme pijali od bohv. Ale bohm jsou vechna
srozumiteln, nikoliv ovem dle slovnho smyslu, ani dle zpsobu, jakm se nm, lidem, mylenky
in srozumitelnmi a se naznauj smyslnmi obrazy, nbr vpravd zpsobem zcela duchovnm dle
boskho rozumu v ns, dle zpsobem tajuplnm, daleko znamenitjm a jednodum a dle rozumu,
s bohy sjednocenho. Od boskch jmen jest odstraniti vechno rozumov uvaovn a veker logick vklady, a jest nutno od nich odstraniti t pirozen npodoben zvuk, spiat s vcmi, lecmi

68

v prod. Kter jest vak duchovn a bosk symbolick charakter podobnosti bosk, ten budi uvedenm jmnm poloen za zklad. A kdykoliv se nm takov jmno uke nesrozumitelnm, jest
prv proto nejctyhodnj a je znamenitj, ne kdyby bylo lze, vyloiti je a k plnmu poznn. A
dle kterch boskch jmen vznam jsme pochopili, v tch nalzme celou vdu o bosk podstat,
sle a boskm du, ve jmn samm obsaenou.
A mimo to zachovvme takto z pln mystick a skryt obraz boh ve sv dui, kterou zvedme tmto zpsobem k bohm a, vznese se, pokud je to mon, s nimi spojujeme. Te se dle,
pro dvme v bohoslubch, uvajce symbolickch jmen, pednost slovm cizojazynm ped
slovy, je kadmu jsou nejbli? I tato vc m mystickou pinu: ponvad bohov zavedli u jistch
posvtnch nrod, jako na p. u Egypanv a Asyanv, cel posvtn jazyk. Proto mme za to, e
jest nutno, abychom obcovali s bohy v jazyku jim jaksi pbuznm. K tomu pistupuje jet ta okolnost, e podobn uvn jazyka jest prvotn a sah do pravku, a, co nejdleitj jest, e kdy ti,
kdo poznali prvn jmna bohv a, smsive je se svm vlastnm jazykem, jako bohm vlastn a pimen nm je uchovali, my zachovvme zkon tradice neporuen a na nae dny. Pat-li vak bohm
nco jinho, jest jasno, e pouze vn a nemniteln jest jim pbuzno.
5. Tvrd dle, e, m-li bostvo pi vyslyen modlitby zetel pouze k jejmu smyslu, me bti
e modlitby jakkoliv, e projev dostaten vechno, jen kdy mylenka zstane t. Tomu vak nen
tak, jak m za to. Kdyby ona slova byla vzela z pouh kombinace lidsk, nezleelo by na tom, zamnme-li slova tato za jin. Jsou-li vak pizpsobena slova, uvan v bohoslubch, podstat vc,
pak budou zajist slova, kter se bl vy mrou tto podstat, t jaksi bohumilej. Z toho je tedy
jasno, e byly vyvoleny ei posvtnch nrod z dobrch dvod k elm bohosluebnm ped
jazyky nrod jinch. Pii k tomu jet, e jednotliv slova neuchovaj vbec tho smyslu, kdy
byla peloena do jinho jazyka, nbr e jazyk kadho nroda vykazuje jist zvltnosti, kterch
nemono v jazyku jinho nroda vyjditi slovy. A i kdyby bylo mono je peloiti, nepodr nikdy
te moci. Cizojazyn slova chovaj konen neobyejnou slu vrazu, vyznauj se nemn strunou
formou vyjadovac, nen v nich obsaeno tolik dvojsmyslnosti a pestrosti a nepipoutj takovho
mnostv dikc. Pro vechny tyto vlastnosti jsou tedy ciz slova v bohoslubch zvlt pizpsobena
vym bytostem.
Upus tedy od sv domnnky, kter pln je vzdlena pravdy, jako by byl vzvan bh bu
Egypan rodem, neb uval egyptskho jazyka. Mj spe za to, e si oblbili proto bohov, aby byli
uctvni egyptskmi obady, protoe Egypan byli prvn, kterm bylo dopno obcovati s bohy. Nejsou-li vak veker uveden zjeven nic jinho, ne, jak prav, zjevy, umle nastrojen arodji, pak
rci mi, odkud pochod, e to, co je s bohy nejsjednocenj, co ns s nimi nejvce spojuje a co chov
tm stejn sly s vymi bytostmi, bez eho by se nedostavil ani dn theurgick inek, tedy e
ve to by nic jinho nebylo, ne ada pouhch pelud na obrazotvornosti? Uveden zjeven nejsou
vak ani zasten pedstavy, kter vznikaj v ns samch, kter se vak veobecn pipisuj bostvu.
Nebo pi evokacch vych bytost nevychzme od svch vlastnch trpnch stav, nbr naopak,
vychzejce od zvltnch vlastnost tchto bytost, uvme dle povahy vci evokanch formul, jim
pimench. Nemme dle o bostvu pojm jinch, ne jak se ve skutenosti vci maj. Jak bostvo
jest pirozenosti a jakm zpsobem doshli o nm prav vdomosti ti, kdo zkony posvtn bohosluby po prv zavedli a nm odkzali, takovm zpsobem v tom setrvvme. Souhlas-li s bostvem
cokoliv jinho v posvtnch obadech, je to v prv rad stlost a nemnitelnost. A slu se, pravkch
obad a nboenskch zazen zachovvati a si jich viti, jako neporuitelnch svtost, by zstaly
stle tyt a nezmnn, neubrati jim nieho, ani jim ehosi odjinud piiovati. Stalo se nyn pinou, e vechna posvtn jmna a modlitby pozbyly moci, tm to, e nepestvaj doznvati zmn
pro novotstv a protizkonn postup Hellnv. Hellnov jsou povahou svou naklonni novotstv,
dvaj se zmtati na vechny strany, nemaj nieho stlho, neuchovvaj toho, co pijali od jinch,
nbr zavrhujce to rychle, pemuj ve dle sv nestl vynalzavosti. Cizinci jsou vak stl ve
svch mravech a setrvvaj t pevn pi slovnm znn svch modliteb. Proto jsou t bohm mil a
pronej k bohm modlitby, kter jsou jim pjemn. Tchto mniti, nen nikomu z nich nikterak
dovoleno. Tolik odpovdme ti tedy t stran uvedench jmen, kter, a se nazvaj nesrozumitelnmi
a barbarskmi, pece bohoslub jsou nejpimenj.

69

st osm.
1. Potom se odvrac od pedmtu tohoto a d, jak prav, abych ti vysvtlil, jakou prvn Pinu vesmru uznvaj Egypan, maj-li za to, e byl Pinou tou Duch (Nus), neb nco, co jest nad
Ducha, dle byla-li Pina ta jedin pro sebe, i zrove s Pinou jinou, neb s nkolika Pinami,
dle byla-li netlesn, i tlesn, zda byla toton se Stvoitelem svta, i nco, co bylo dve (ped
Stvoitelem), a maj-li Egypan za to, e vzelo vechno z tto jedin Piny, i z vtho potu princip, uznvaj-li existenci hylick hmoty, neb pvodn stvoen tles, a konen, pokldaj-li hmotu za
nestvoenou, i za stvoenou.
Sdlm s tebou tedy nejprve pinu, pro kterou v knihch posvtnch spisovatel pravku tak
mnoh a rozmanit mnn o tchto vcech se pednej a pro tak od mudrc nyn ijcch nepodv
se tot vysvtlen vci tto. Tvrdm tedy, e, jako jest ve svte mnoho bytnost, kter se znanou
mrou li, tak byly sdleny mnoh jich principy a piny, nleejc rznm poadm, a to jedny tmito, druh jinmi z kn pravku. Vechny tyto tradice popsal Hermes1 dokonale ve svch 20.000
knihch, jak l Seleukos, neb, jak Manethon sdluje, v 36.525 knihch.2 I vybrali sta jednotliv
piny tchto dlch bytnost, a to kad jinou, a vysvtlili je rozmanitm zpsobem. Je tedy nutno,
ve vech tchto uench hledati pravdy a dle monosti ti ji strun vyloiti. Po em jsi se tedy nejprve
tzal, o tom posly nejprve odpov.
2. Ped pravm jsoucnem a ped Pinami universlnmi jest jeden a jedin Bh. Byl dve, ne
prvn Bh a krl, a setrvv nepohybliv v samojedinosti sv jednoty. S nm neme se spojiti ani nic
duchovnho, ani cokoliv jinho. Jest pravzor vpravd dobrotivho Boha, jen sm sob jest Otcem,
sm od sebe zplozen a jest jedinm Otcem. Jest nejvt a nejprvnj ze veho, je zdroj, z nho ve
vychz, a zklad inteligibilnch, prvnch ide jsoucna. Z tohoto Jedinho zjevil sm sebe sobstan
Bh, jen jest odtud sm sob Otcem a sob postaiteln. Jest Potek a Bh vech boh, Jednotka,
pochzejc z Jedinho, jest nade vm jsoucnem a pina jsoucna. Z nho vychz bytnost a jsoucnost,
proe se nazv Otcem jsoucnosti. Jest jsoucno, kter jest nade vechna ostatn jsoucna, a pina e
inteligibiln, proe se nazv krlem e duch.3 Toto jsou tedy nejvy Piny veho, kter Hermes
klade nad bohy vzduchu, empyrea4 a nebe. Hermes zanechal nm sto knih, obsahujcch vdu o bozch
empyrea, rovn tolik o bozch vzdunch a o nebeskch bozch jedn v tisci knihch.
3. Dle jinho du stav Hermes v elo boh nebeskch, jako jich vdce, boha Emefa (Knefa)5,
o nm prav, e jest Rozum, jen mysl a poznv sm sebe a jen vechna jin poznn k sob obrac. Ped tohoto Emefa klade pak nerozdlenou (a nedlitelnou) Jednotku, o n prav, e jest prvotnm plodem a kterou nazv Eiktonem.6 V tomto Eiktonu jest obsaeno prvn poznvajc (intelekt) a
prvn poznvan (inteligibiln), kter se uctv pouhm mlenm. Mimo tyto jsou jet jin vdcov,
kte jsou pedstaveni stvoen svta viditelnho. Tvr Rozum a vldce pravdy a moudrosti, pokud
sestupuje k svtoploze a nezjevenou slu skrytch princip pivd na svtlo, nazv se e Egypanv Amun (Ammon),7 ale pokud ve provd s nejvtm umnm a s nejvt pravdou, nazv se Ftha
(Ptah).8 ekov zamuj tohoto Ftha svm Hefaistem, pozorujce pi nm pouze strnku umn. Pokud innost Rozumu v tvrm procesu se jev blahodrnou, sluje Osirem.9 A tak m tvr Rozum pro
rzn jin sly a inky rzn jin jmna.
U Egypan jest vak jet jin mocnost, kter jest postavena nad stvoenm vech ivl a sil,
v nich inkujcch, z nich tyi jsou pirozenosti musk a tyi ensk.10 Moc tuto pidlili slunci. A
jin jest u nich moc, vldnouc nad celou rodc Prodou, kterou pisoudili msci.11 Rozdlive pak
oblohu nebeskou v sti dv, neb tyi, neb v st dvanct, neb ticetest, neb dvakrte tolik, neb
jakmkoliv jinm zpsobem, kladou vce, nebo mn mocnost nad tyto sti nebes,12 a v elo jich
vech stav princip vd, jen vynik nade vechny. A tak pon uen egyptsk, krejc od prvnch
Pin k vcem poslednm, od nejvy Jednotky a sestupuje k mnohosti (svta zjevv), kter zase
nejvy Jednotkou jest zena a ovldna. Egyptsk uen ukazuje, kterak Proda o sob nezmrn
vade jistm omezujcm principem a nejvy Pinou, ve sjednocujc, jest omezovna a ovldna.
Hmotu stvoil Bh tm, e odlouil od bytnosti materialitu. Vzav hmotu, takto vzniklou a ivotn silou
nadanou, utvoil z n Stvoitel jednoduch (t. j. ne z mnohosti sloen) a nezniiteln sfry, co v n
vak jest nejni a nejposlednj, pevedl do tl, kter vznikaj a zanikaj.

70

4. Kdy toto bylo tak pesn vyloeno, bude snadn rozeen pochybnost, obsaench v knihch, o nich prav, e se ti dostaly do rukou. Knihy, vyskytujc se pod jmnem Hermovm, obsahuj
ovem uen hermetick, by uvaly asto jazyka eckch mudrc, nebo byly peloeny z jazyka
egyptskho (do etiny) od mu, eck filosofie ne neznalch. Chaeremon vak a jet jin spisovatel, dotkajc se prvnch Pin svta, popisuj pouze principy posledn (nejni). Kte spisovatel
jednaj pak o obnicch, o zvetnku, o dekanech, o horoskopech13 a t. zv. mocnch vldcch, zjevuj
nm pouze dl dly, v n jest rozdlena vlda nad svtem. Co vak jest obsaeno ve spisech salmeschinickch, chov nejmen mrou cosi z uen hermetickch. A co se dle u o hvzdch, jich
nhlm zjeven a zmizen a o zmnch pibvajcho a ubvajcho msce, to ve zaujm v badn
Egypan po kosmickch pinch msto posledn. Egypan netvrd dle, e ve jest pouze pirozenosti fysick, nbr rozliuj ivot psychick a duchovn od ivota pirozenho, a to nejen ve vesmru,
nbr i v ns samch.14 U, e Duch (Nus) a tvr Rozum (Logos) maj bytnost sami ze sebe a jimi
e bylo stvoeno ve, co vznik, a tvrd, e prvotnm Otcem (Propator) veho, co jest ve svt stvoenm, je Demiurg (Stvoitel). Uznvaj dle, e inkuje ivotodrn sla v i nadnebesk a na nebi.
Kladou nade ve istho Ducha, jen jest nad vesmrem, dle jinho veobecnho Ducha, jen jest
obsaen v celm vesmru, a konen Ducha dlho, jen jest rozdlen po vech sfrch svta. Egypan neuvauj vak o vcech tchto pouze rozumem, nbr nabdaj, vznsti se t pomoc posvtn
theurgie k svtm vym a universlnm a k tomu, co le mimo osudovost, toti k Bohu a Stvoiteli
sammu. K tomu cli neuvaj vak nieho hmotnho, ani berou k tomu neho jinho, vyjmajc
pouze to, e zachovvaj vhodn k tomu doby.
5. Te cest k Nejvymu uil t Hermes a Bitys,15 prorok, vysvtlil cestu tuto krli Ammonovi,16 kdy ji byl objevil, napsanou znakami hieroglyfickmi ve svatyni sadsk v Egypt.17 Sdlil
t s krlem, e jmno Theos (Bh) zna pronikn jeho celm vesmrem. O vcech tchto jest jet
mnoho jinch uen a nezd se mi sprvn souditi, kdy mn, e Egypan odvozovali ve pouze
z pin pirozench. Uznvaj vt poet princip, vztahujcch se k etnm formm jsoucna, a sly
nadkosmick, je posvtnm kultem uctvali. Toto ve zd se mi poskytovati veobecn pomcky
k rozeen vech pochybnost, kter v dopise tvm nsleduj. Ponvad dn z nich nesm se nechati
nezbadanou, bude nutno, ptomnm problmm nco pipojiti a podrobiti to se vech stran zkoumn,
bychom se pesvdili, jak vratk pojal jsi nzory.
6. Tvrd dle, e nejvt st Egypan spojovala, co v na vli a moci jest, s pohybem hvzd.
Jak se vc tato m, jest nutno ti vysvtliti nktermi z nauk hermetickch. Jak hermetick spisy u,
m lovk due dv. Jedna pochz od prvotnho jsoucna inteligibilnho a astn se t moci Tvrcovy, druh due jest vak do ns vloena pohybem svta nebeskho (t. j. hvzd), k nmu se vrac,
majc Boha nazrati. Maj-li se tedy vci takto, sleduje due, kter sestoupila v ns s hvzd, jich periodickch obh, ale ona due v ns, kter pochz z e inteligibiln, jest v ns ptomna zpsobem
inteligibilnm a sah nad celou i stvoen.18 Dle tto due dostavuje se osvobozen od pout Osudu19 a
vzestup k bohm inteligibilnm, veker theurgie pak, je vede vzhru k vnmu, dosahuje svho cle
pouze dle tohoto ivota due.
7. Nen tedy, jak zn tv nmitka, vechno spiato nerozvitelnmi pouty Nutnosti, kterou nazvme Osudem. Nebo due chov zklad, j vlastn, pomoc jeho se me vrtiti do e inteligibiln,
od svta pomjejcho se odvrtiti a se spojiti se jsoucnem pravm a boskm. Nevloili jsme dle
Osudu na bohy sam, kter v chrmech a sochch uctvme jako jedin zchrance ped Osudem. Bohov rozvazuj sice pouta Osudu, ale nejni sly, z nich vychzejc a k nm sestupujc, ms se
s plozenm svta a s tles, m stvaj se vykonavatelkami Osudu. Prvem tedy konme vi
bohm cel posvtn kult, aby ns, jako jedin, kte vlivem duchovn moci vldnou nad Nutnost,
vysvobodili od pohrom, vyplvajcch z Osudu.
Ne ani v prod nen ve vzno Osudem, nbr jest jet jin princip due, znamenitj, ne
cel proda a stvoen, dle kterho nm mono s bohy se sjednotiti, z pirozenho du svta vykroiti
a doshnouti astenstv vnho ivota a moci boh nadnebeskch. Dle tho principu jsme tak s to,
abychom sebe sam vysvobodili z pout Osudu. Jakmile pone lep st na bytosti v ns inkovati a
due se vznese k vym svtm, pak odlou se z pln ode veho, co ji dosud poutalo na zrozen,
odvrt se od niho, zamn svou ivotn formu za jinou a odevzd se, opustc zcela dosavadn d,
du jinmu.

71

8. Co tedy? Ti se, me-li se nkdo vysvoboditi z moci Osudu pomoc boh, pohybujcch se
na nebi (t. j. hvzd), a je-li ppustno, pokldati je za vldce nad Osudem, kte ivot n svazuj nerozvitelnmi pouty Osudu? Snad nic nebrn, by vc takto se mla, nebo chovaj-li bozi mnoh
rzn podstaty a sly, jak div, jsou-li v nich t nkter jin nepochopiteln rozdly a protivy! Me
se s jistotou tak to tvrditi, e v kadm t z viditelnch boh jsou jist inteligibiln zklady podstaty,
pomoc jich se dum dostv monosti, vysvoboditi se ze zrozen a smrti, je panuj ve svt. Kdyby
nkdo ponechal pouze dva druhy boh, toti kosmick a nadkosmick, mohlo by se dum dostati
osvobozen pouze od boh nadkosmickch. O vci tto jedn se vak podrobnji v na vaze o bozch, toti kte bohov vedou vzhru a dle jakch svch sil, jakm zpsobem rozvazuj pouta Osudu a
pomoc jakch theurgickch vzestup, jak jest d pirozenosti svta a jak vldne nad n nejdokonalej duchovn sla. Co vak jsi uvedl z Homera, e mniti lze i bohy sam, nen zbon ani vysloviti.
Nebo posvtn kony theurgick jsou od pravku stanoveny zkony neposkvrnnmi a duchovnmi,
osvobozuj, co ni jest, dle du vyho a vy moc, a kdy jsme se pozvedli k osudu lepmu,
stv se nm monm, opustiti tento ni svt. A toto dje se v tom ne snad proti zkonu, stanovenmu od potku, aby toti bohov theurgickou akc, jednou pozdji vykonanou, byli mnni, nbr
Bh seslal ji od prvnho sestupu due za tm elem na tento svt, aby jednou zase k nmu se vrtily.
Tmto vzestupem du nepivod se ani zmna boh, ani zpas du sestupujcch s duemi, kter vzestupuj. Jako ve vesmru stvoen svta a cel viditeln svt jsou zvisl na podstat duchovn, tak
souhlas t v du du s jich p o plozen t jich vysvobozen z jeho moci.

st devt.
1. Pokusme se nyn, pokud nm mono, podrobiti vahm t otzku o svm vlastnm dmonu,
rznm zpsobem obracenou a podlhajc rozmanitm nmitkm. Jest, abych to ekl krtce, mon
dvoj zpsob vahy o dmonu, jen nm byl pikzn; jeden theurgick, druh uml; jeden, jen
dmona odvod od Pin nejvych, druh vak od viditelnch obh ve svt vznikn; jeden, jen
nem zen k nativitm jednotlivc, druh vak, uvajc t podobnch prostedk; jeden, jen uctv
dmona zpsobem nadpirozenm a universlnm, druh vak zpsobem dlm a pirozenm. Jsou-li
tedy tyto dva zpsoby vah o dmonu mon, zd se mi, e jsi neprvem vzneenj kult dmona
penesl na lidsk zpsob uctvn a e jsi, setrvvaje pi nm, dal sv otzky.
2. Zd se mi dle, e jsi odtrhl pouze nepatrnou st vdy o dmonu. Nebo vyvolvaj-li, kdo
umle operuj s prodou, dnm zpsobem dmona dle dekan, dle znamen zvetnkovch a hvzd,
sdlujcch vlivy, dle slunce a msce, dle souhvzd obou Medvd, dle vekerch ivl a dle celho
svta, nezaloil jsi sprvn svch badn o vci tto, vyal-li jsi z celku pouze jednu, a to nejmen
st, toti onu, kter jest podzena Pnu domu. A vychzeje dle z tohoto jedinho pedpokladu,
sna se vybdati, jakm zpsobem udluje nm dmona Pn domu, a na zklad jakho vlivu, neb
ivota, neb sly sestupuje dmon od Pna domu k nm. O nativit se te, je-li, ili nic, a stran nalezen Pna domu, je-li mon, i nikoliv. Ale jak m toto ve vztah k moci dmona a jeho vld nad
nmi? Je toti jasno, e nepat ani k jeho podstat, ani pin, vme-li, jak vznik. Nebo i v okrsku
vci, rodcch se v prod, dje se ve svt ve, a o tom nemme vdomosti. A o tom nevme, m
pece kad jednotliv vc stabilitu, pimenou sv vlastn podstat. Takto jsme tedy se veobecnho
hlediska elili tvm nmitkm. Nyn uvedeme tv jednotliv otzky zvlt a pokusme se, dti ti na
n odpov.
3. Tvrd toti dle, jak asten by byl, kdo poznaje schma svho zrozen, poznal by t svho
vlastnho dmona a smrnmi obtmi by od sebe odvrtil moc Osudu. Mn se vak zd, e, co prav,
nen ani pln v souhlase samo se sebou, ani s pravdou. Je-li nm toti dmon pikzn schmatem
naeho narozen a my ho odtud tak nalzme, jak mohli bychom uniknouti Osudu poznnm dmona,
kterho nm t Osud udlil? Meme-li, jak prav, pomoc dmona skuten odvrtiti od sebe nutnost Osudu, jak mohl nm bti dmon Osudem pikzn?
Tvrzen tv jsou tedy v rozporu sama se sebou a odporuj pravd. Nepichz vlastn dmon
k jednotlivci od pouhho schmatu jeho narozen, nbr m pvod jin a znamenitj, ke ktermu
jet pozdji pijdeme. Kdyby tedy sestupujc dmon pouze z tohoto zdroje pochzel, nedoel by jist
tst, kdo by doshl poznn takovho dmona, plodcho zrozen. Kdo by si tak pl vdce na cest

72

k smrnmu odvrcen Osudu, kter byl propjen pouze k tomu cli, aby provdl sudby, stanoven
Osudem?
Zd se mn mimo to, e uveden jest pouze st theorie o dmonu, a to rzu nejposlednjho, a
e se dle takovho zpsobu badn pehl cel podstata bytosti dmonovy. Ale akoliv jest uveden
myln eeno, nen pece vahm naim nepimen. Co pak se dle namt stran nesslnho potu
pedpis astrologickch a o vd genethlialogick, e jsou toti nepochopiteln, nen v rozporu s pedmtem naeho badni. A jsou nm uveden umn srozumiteln, neb nepochopiteln, propjuje nm
pece vliv, vychzejc z hvzd, stejn dmona, a to znamenme, i nikoliv. Ale bosk mantika me
nm poskytnouti nejpravdivjho pouen o hvzdch a nepotebujeme vbec vpot astrologickch,
neb vtebnictv umlho.
4. Je-li vak nutno, upustiti od tchto vah a doloiti toto, zd se mi, e nesprvn soud, maje
za to, e nemono jest pochopiti vdy astrologick, ponvad stran vdy tto vzniklo mnoho spor,
aneb e Chaeremon, i kdokoliv jin, proti n disputoval. Z tho dvodu bylo by pak nepochopiteln
vechno. Maj vechny vdy bezpoetn odprce a sporn body v nich vzrostly v poet nessln.
Jako jsme zvykl odporovati tm, kdo vyhledvaj dialektickch spor nebo klamn nzory nebojuj jen spolu, nbr je tak ve, co jest protivn pravd, s n v rozporu , prv tak dme odpov
t stran astrologick vdy, kter jest o sob sice pravdiv, proti n vak disputuj, kdo od n zbloudili
a nieho pravdivho o n nevd. Toto pihz se vak nejen ve vd tto, nbr ve vech vdch, kter
byly bohy lidem sdleny. Pi stle postupujcm bhu asu, kdy se bosk vdy asto ms s tak mnohm smrtelnm, pichz bosk charakter poznn lovku na zmar.
Tento charakter jest obsaen t v astrologii, by nepatrnou mrou, a uchovv zde zejmou
stopu pravdy. Ano smysln pozorovn poskytuje zejmch znamen pro men obh nebeskch
tles, kdykoliv pedpovd na p. zatmn slunce a msce, neb rzn aspekty msce k stlicm, a
zkuenost souhlas s pedzvstnmi znamenmi na nebi, vnmanmi zrakem. Mimo to potvrzuj t
pozorovn zjev nebeskch, vykonvan piln po vechny vky jak u Chaldejc, tak u ns, Egypan, e astrologie jest vda pravdiv. Mohl by nkdo jet zejmj doklady vci tto podati, kdyby
se jeho badn neslo pouze za tmto clem. Ponvad by to vak bylo zbyten a nim by nepisplo
k poznn dmona, upustm od toho prvem a pejdu k vahm, kter se k pedmtu naemu spe
hod.
5. Jak ze slov tvho dopisu jde na jevo, tvrd dle, e nalzti Pna domu, vldnoucho nad zrozenm, i, je-li jich nkolik, jednoho z nich, dle doznn hvzdopravc samch jest vc tm nemon, a e pece na tom zvis cel poznn dmona, jen nm byl pikzn. Jak mohou hvzdopravcov doznati, e poznn Pna domu jest nemon, kdy s nmi sdlili zeteln metody, jak lze ho
nalzti, a kdy ns u jistm pravidlm, jak slu rozhodnouti v ppadech pochybnch? Dle jednch
jest pravidel tchto pt, dle druhch vce a dle jinch zase mn. Ne pomime toto a obrame zetel
k nemu dleitjmu, co na obou stranch me se pihoditi. Je toti bu mono, Pna domu, vldnoucho nad zrozenm, nalzti; pak bude zejm t dmon, jm propjen. Nebo jest Pn domu nepoznateln, v kterm ppad dle tho pedpokladu ani dmona nepoznme. Nicmn jsou oba: Pn
domu i dmon, jm propjen. Me bti obtn, nalzti Pna domu dle pravidel genethlialogie, ale
je snadn, doshnouti jeho poznn pomoc posvtn mantiky a theurgie. Dmona nepropjuje vbec
Pn domu sm, nbr m nkolik pin universlnj povahy, neli jest Pn domu. Podobn metoda
zavd mimo to jistou umlou a ist lidskou operaci stran naeho vlastnho dmona. Tv nmitka
neobsahuje tedy nieho pravdivho.
6. Je-li vak nutno odhaliti tob prav princip naeho vlastnho dmona, pravm, e se nm nepropjuje od jednotliv sti nebes, ani od nkterho ivlu viditelnho svta, nbr cel svt a rozmanit formy ivotn v nm, jako i cel tlesn e, kterou due sestupuje do zrozen, vymezuj v ns
jistou st, kadmu jednotlivci vlastn, kter se dostv jakhosi dozoru, j pimenho, nade vm,
co se ns tk. Tento dmon byl v i pravzor ji dve, ne due sestoupila do zrozen. Kdy ho due
pijala, jako vdce, postav se k n ihned jako vykonatel jejho bhu ivotnho.1 Kdy due sestupuje
v tlo, spojuje ji dmon s nm a spravuje pak celho ivoucho tvora. Dmon d ivot, dui vlastn, a
jakkoliv pojmme mylenky, jest pvod jich vnuknut nm dmonem, a jak skutky nm vlo na
mysl, ty konme. Je tak dlouho nam vdcem, a se nm dostane vkonem posvtnho, theurgickho
kultu msto nho boha jako ochrnce a vdce na due.2 Tehdy ustoup onen ped tmto, jako ped

73

mocnjm, neb odevzd mu sv vdcovstv, nebo se mu podrob a podporuje ho, neb kon mu konen jinm zpsobem sluby, jako svmu pnu.
7. Dle toho zodpovm ti snadno t tv nsledujc otzky. Dmon nepanuje snad nad nkterou
st v ns, nbr panuje vbec nade vemi stmi zrove, pronik cel zklad na bytosti, prav
jako sm byl propjen vekermi kosmickmi dy ve svt. Pokud tedy pron mnn, e nad
jednotlivmi dy naeho tla vldnou dmoni zvltn, dle jeden e vldne nad zdravm, jin nad
podobou tla a jin, kter jist vlastnosti jeho uchovv, a e konen nade vemi tmito dmony jin
spolen dmon panuje, budi ti uvedeme dkazem, e ve skutenosti je dmon jeden, kter vldne
nade vm, co jest v ns. Nerozliuj tedy dmon tla, due a ducha. Bylo by zajist nesmysln, kdy
ivouc tvor jest jeden, aby dmon, nad nm vldnouc, byl mnohotvar. Jesti vdy princip ovldajc
jednodu pirozenosti, ne co ovld. A bylo by jet nesmyslnj, kdybys pokldal ty mnoh dmony, vldnouc nad stmi, ne jako spojen v jednotu, nbr jako rozdlen a od sebe odlouen.
Vn dle protivy do du dmon, rozeznvaje dmony dobr a zl. Zl duchov nemaj nikdy pidlenou moc vd, ani stejnou hodnost s duchy dobrmi.
8. Odvrtiv se potom od tchto vah, upad ve filosofickou spekulaci, ale v ten zpsob, e
zvrac celou zkladn otzku o vlastnm dmonu. Je-li toti, jak prav, n vlastn dmon st na
due, toti jej duchovn st, a je-li tud asten, kdo m moudrho ducha, nebude dn d dmonick, jen, vynikaje nad lidskou dui, ml by nad n vldu. V tomto ppad budou jist sti due,
neb rozdlen sla, ovldati mnohost ivotnch forem v ns, a budou vechny stejn pirozenosti s na
bytost, nebude to vak moc, pirozenost svou od ns rozdln a vldnouc nad celou na bytost,
spojenou v jednotu.
9. Zmiuje se pak jet o jin praksi, tkajc se vlastnho dmona, e se toti kult jeho dje tm
zpsobem, jako by byli dmoni dva, neb dokonce ti. Ale i toto je zcela pochyben. Neodvozovati
pin, nad nmi vldnoucch, od jednoty, nbr dliti je v mnohost, jest proto blud, ponvad se takto
mineme principu jednoty, jen ve vem vldne. A mnn, kter obmezuje dmona na tlo a jeho pi,
stahuje jeho vd moc k nejspodnj sti bytosti lidsk. K emu by bylo tedy nutno, zpytovati kult,
zakldajc se na takovm mnn, kdy prvn zklad takovho kultu jest vratk? Je tedy jeden dmon,
kter kadmu jednotlivci z ns jako jeho vdce byl pikzn. Nesm se vak pokldati, e je dmon
spolen a t pro vechny lidi, ani e jest veobecn pirozenosti, nbr jest zvltn dmon u kadho jednotlivce ptomen. Rozmanitost bytnosti a rznost, vlastn hmot, neme pijmouti veobecnosti a totonosti bytost o sob netlesnch. Pro vzvaj tedy vichni dmona invokac spolenou?
Ponvad vzvn dmon nese se k Bohu jedinmu, jen jest pn nade vemi dmony, jen na potku pikzal kadmu jednotlivci jeho zvltnho dmona a kter v theurgickch bohoslubch dle
svho radku kadmu jednotlivci ho zjevuje. Dle theurgickho du vyvolvaj se toti vdy bytosti
ni prostednictvm bytost vych. Tak se m vc tak u dmon. Jest spolen Pn nad vldci
svta (kosmokratores), panujcmi nad zrozenm, kter kadmu jednotlivci sesl jeho vlastnho dmona. Jakmile jest pak seslan dmon u nho ptomen, zjev mu t kult, kter jest mu pimen,
jako i sv jmno, a sdl s nm tak zvltn zpsob vzvn, jemu nleejc.
10. S dmony souhlas tyto ti dy kultu: jeden z nich jest vzvanm dmonm pbuzn, druh
sestupuje od znamenitjch Pin, tet pak dosahuje spolenho vsledku z obou d uvedench.
Nemj dle za to, e bosk vzvn jsou lidskmu zpsobu vzvn podobn a nesrovnvej tajnch
vzvn s takovmi, jich veejn se uv. Nesrovnvej konen tchto evokac, kter pesahuj nejen
vechny meze, nbr i vekerou podstatu neobmezenou, s rozkazy lidskmi, a jsou urit, i neurit.
Nema lidsk nieho spolenho s tm, co celm druhem a dle celho du ns pevyuje a co nad
celou na bytost a pirozenost vldne. Ne odtud hlavn vznikaj nejvt omyly pro lovka, jakmile dle slabosti lidsk in zvry o pi, kterou maj dmoni o ns, a jakmile chce dle obmezench,
dn zmnky hodnch a dlch pomr lidskch usuzovati o velikm, znamenitm a dokonalm.
Tolik odpovdme ti krom toho, co jsme ji dve s tebou sdlili, o dmonu, jen nm jest pikzn.

74

st dest.
1. Zbv nm jet uviti o poslednm problmu, toti o blaenosti, kter se sna rznm
zpsobem vyzpytovati. Pron nejprve nmitky, pak pochybnosti a na konec dv otzky. Vylome
vechny tv nmitky v tm podku, v jakm jsi je pedloil, a dme pimenou na n odpov.
Namtl jsi toti, e snad jest jet jin cesta k blaenosti, kter nm a dosud je skryta, a te se, kter
by byla tato jin cesta, je, opustc bohy, pece by vpravd vedla k blaenosti? Je-li v bozch obsaena
podstata vekerch statk a dokonalost, a je-li nejvy jich sla a moc pouze u ns, kn, a tch, kdo
stejn s nmi se dr vych bytost a nleitm zpsobem dycht po sjednocen s nimi, pak bude se
snaen nae nsti vn za dosaenm potku i konenho cle vech duchovnch statk. Pak dostav
se jist nazrn pravdy a duchovnho poznn, a zrove s poznnm boh bude sledovati obrcen
jednotlivce k nim a poznn sebe samho.
2. Zbyten m tedy pochybnosti, je-li v bosk mantice a theurgii mti zetel k lidskm mnnm. Jak nalezl by as, shleti k lidskm chvaloem, kdo ducha svho ustavin obrac k bohm?
Ale i v nsledujcm nepostupuje sprvn, kdy jsi v rozpacch, nen-li cel theurgick prakse snad
pouhm vplodem obrazotvornosti due, kter z nepatrnosti velkolep vci si vybsnila. Jak dvod
pro tvoen pzrak mohl by bti obsaen v podstatch, je jsou prav jsoucna? Nen to schopnost
na vlastn obrazotvornosti, kter tvo obrazy fantasie? Kdy duchovn ivot kon sv kony dokonale, neprobouz se dn obrazotvornost. Nen u boh podstatn pravdy, jsouc zrove s nimi? A
nem toto msta analogicky t v i inteligibiln? Vc tato pets se tedy bezdvodn tebou i nktermi jinmi. Pokud nkte tup ctitele boh jako kejkle a drynky, emu podobn tak ty jsi tvrdil, neme se toto dotknouti prav bohovdy a theurgie. Vzniknou-li snad vstelky, smujc proti
prav vd o vcech boskch (jako buj i vedle jinch umn umn zl), budou j jist odporovati
vce, ne emukoliv jinmu. Zlo bojuje proti dobrmu vce, ne proti nedobrmu.
3. Projdme nyn ostatn tv nmitky, ktermi bosk vtebnictv tup a k nmu pirovnv
jist jin metody, zabvajc se zpytovnm budoucnosti. Mn nezd se bti nim pozoruhodnm,
dostav-li se od prody jaksi vhodn pedzvstn znamen budoucnosti, jako na p. kdy se jistm
zvatm dostane schopnosti pedvdati zemtesen, boue, neb mrazy. Takov pirozen pedvdn
budoucnosti vyplv bu z bystrosti smyslnho vnmn, neb z jist sympatie, neb z jinho spolenho pohybu jistch prodnch sil, ale nechov nieho svatho, ani nadpirozenho. Tot plat tak
v tom ppad, kdy nkdo na zklad lidskho rozumovho uvaovn, neb uit jistch umlch
prostedk dle uritch znamen usuzuje o budoucnosti. Sem nleej jist viditeln znamen, jako na
p. kdy lkai dle rychlosti tepu a dle mrazen poznvaj nastvajc horeku. Ve to nezd se mi obsahovati nieho ctyhodnho a velkho. Kdo uvedenm zpsobem soud, stav domnnky zpsobem
lidskm a usuzuje dle lidskho rozumu, a to zpsobem souhlascm s pomjejcnost v prod, in pak
zvry, kter nesahaj nad d pirozen e tles. Je-li v ns obsaena jaksi pirozen schopnost,
pedvdati budoucnost, jako se innost tto schopnosti jasn zjevuje ve vech ostatnch bytostech, pak
nechov vpravd nieho neobyejnho. Nebo jak prav, dokonal a vn dobro mohlo by pochoditi
od toho, co v ns bylo vtpeno prodou, jsouc ve svt, jen vznik a zanik?
4. Pouze bosk mantika in ns tedy, ponvad je s bohy spojena, vpravd astnmi boskho ivota a in ns, majc sama podl ve vdomosti budoucna a v poznn vc boskch, vpravd
boskmi. T bosk mantika poskytuje nm t v pravm slova smyslu nejvyho dobra, ponvad
nejblaenj poznn boh jest naplnno dobry vekermi. Nen tomu tedy tak, jak m za to, e jsou
tac, kte, majce bosk dar vtn, do budoucnosti vid, ale pece pes to blaenosti nedoshli. Jesti
cel bosk vtebnictv podstaty takov, e utduje dobra, a nezakld se na pravd, e ti, kdo budoucnost znaj, nedovedou j sprvn uti. Pijmaj takov zrove s divinac t nejvy dobro a
opravdov a pimen sv msto v boskm du, mimo to tak prospch. Bohov udluj s darem
divinace t moc ochrany ped nebezpemi, pochodcmi od prody. Kdykoliv jest nutno, cviiti se
v ctnosti, a pispv-li k tomu neznalost budoucna, pak zatajuj bohov budoucnost, aby se due polepila. Nesejde-li vak na tom a je-li dum prospno poznati budoucnost, aby se zachrnily a mohly se
vznsti do ve, pak vkldaj bohov v prostedn podstatu du1 mantick pedvdn budoucnosti.

75

5. Nechci vak bti rozvlnm. V pedchzejcch vahch dokzal jsem mnostvm dvod,
kterak mantika bosk vynik nad lidsk pedvdn budoucnosti. Bude lep, ukeme-li ti, jak od ns
d, cestu, kter vede k blaenosti, a v em zle jej podstata. Jakmile bude z vahy tto nalezena
pravda, bude snadno, rozeiti zrove t vechny pochybnosti. Pravm ti tedy toto. lovk, jen byl
dve ve stavu nazrn a byl pirozenosti duchovn, jsa v bosk visi s bohy sjednocen, pijal pozdji
dui jinou, toti takovou, je jest spiata s lidskou formou a pirozenost, a proto se zrodil jsa podroben
poutm Nutnosti a Osudu.
Je tedy nutno uvaovati, jakm zpsobem se me lovk vysvoboditi a jak se me zprostiti
uvedench pout. Nen dn jin cesty k blaenosti, ne poznn boh. Pojem blaenosti jest poznn
dobra, jako jest pojem zla zapomenut dobra a klam stran podstaty zla. Poznn dobra je sloueno
s bostvm, zmnn hor dl jest vak nerozluiteln od pirozenosti smrteln. Ono zkoum posvtnmi prostedky podstatu e inteligibiln, tento, spoutje se prvnch Pin, vrh se v kontemplaci
zjev svta tlesnho. Ono jest poznn Otce, tento jest odpadnut od nho a zapomenut Boha Otce,
jsoucho nad vekerou bytnost a sobstanho. Ono uchovv nm prav ivot, zvedajc jej k jeho
Otci, tento svd vak lovka, jen ml bti pnem celho stvoen, a k tomu, co nikdy netrv, nbr
v neustlm je toku.2 Tak mus tedy chpati nejvy cestu k blaenosti, kter obsahuje duchovn
dokonalost bosk jednoty pro due. Toto posvtn a theurgick sdlen blaenosti nazv se branou
k Bohu, Stvoiteli vekerenstva, nebo pbytkem i sdlem nejvyho dobra. Chov nejznamenitj
slu istoty due, daleko dokonalej, neli jest istota tla, dle in dui zpsobilou pro astenstv a
kontemplaci nejvyho dobra, pin j osvobozen ode veho, co jest j neptelsk, a pivod konen sjednocen s bohy, drci veho dobra.
6. Kdy pak theurgick inkovn pizpsobilo dui jednotlivm stem vesmru a vekerm
boskm silm, kter jej pronikaj, pivd ji k nejvymu Tvrci, odevzd mu ji v ochranu a in ji,
oprotnou veker hmoty, sjednocenou se samm vnm Slovem.3 Abych to ekl nejlpe, theurgie
spojuje dui s duchovn, absolutn a tvr Silou, je povstala sama od sebe, sama sebe uvd v pohyb,
ve zachovv, d cel vesmr a zved ve k inteligibiln pravd. Sjednocuje dui s ostatnmi tvrmi
slami bomi dle zvltnch jejch vlastnost v ten zpsob, e theurgickmi kony dochz v incch
uvedench sil a v tvrch radcch dokonale svho zaloen. Pak poskytuje theurgie dui jejho msta
v Bohu, nejvym Tvrci veho. To jest cl posvtnho kultu u Egypan, jm zvedaj se due
k svtu boskmu.
7. Egypan pokldaj za nejvy bosk dobro Boha, jen poven jest nad kadou pedstavu a
nade ve poznn, za nejvy lidsk dobro pak sjednocen s nm, co Bitys4 vyjevil z knih Hermovch.
Nepominuli tedy, jak m za to, tto sti posvtn vdy, nbr odevzdali nm ji zpsobem vpravd
bohumilm. Theurgov neobtuj boskho Rozumu pro vci nepatrn, nbr in tak ve vcech,
vztahujcch se k oistn, vysvobozen a zchran due, ani pemlej pouze o pedmtech obtnch a lovku neuitench, nbr uvauj naopak o vcech, kter pro dui ze veho na svt jsou
nejprospnj. Nedvaj se konen klamati ani dnm podvodnm dmonem, ponvad se pece
stali ve vem pny nad pirozenost klamavou a dmonickou, vznese se k i inteligibiln a bosk.
8. Tolik jsme ti tedy dle sil svch odpovdli o pedmtech bosk mantiky a theurgie, stran
kterch jsi projevil pochybnosti. Ostatn vzvm na konec svch vah bohy, aby propjili mn i tob
neochvjn uchovn pravho poznn, aby na vky vech vnost nm vtpili svou pravdu a sdlili
s nmi jet dokonalej poznatky boskho, v nich jedin jsou pro ns obsaeny nejblaenj cl
vech duchovnch statk a moc vzjemn svornosti a ptelstv.

POZNMKY.
Poznmky jsou slovny tak, e s kadou novou st spisu pon se nov ada poznmek.
vod.
1

Literaturu o dob hellenistick zahajuje J. Droysen, Geschichte des Hellenismus, 1877. Ostatn pouuj nejlpe: J. Kaerst, Geschichte des hellenistischen Zeitalters, 1901, 1909, F. Susemihl, Geschichte der griechischen
Literatur in der Alexandrinerzeit, 1891, 1892, Ed. Zeller, Die Philosophie der Griechen, III, l, a III, 2, 1909,
1903. P. Wendland, Die hellenistisch-rmische Kultur, 1912, a literatura v knihch tchto uveden.
2
O filosofii alexandrijsk pouuj nejlpe: E. Vacherot, Histoire critique de lcole dAlexandrie, 1846. a Ed.
Zeller, Die Philosophie der Griechen, III, 2, 1903, str. 82467, a o novoplatonismu tamt, str. 468919.

76

V Paulyho Real-Encyclopaedie der classischen Altertumswissenschaft, 1848, 5. svazek.

T. zv. zptn nraz, zjev z djin magie velice znm.
5
V novj dob byly vysloveny pochybnosti, je-li Jamblich skuten autorem dla tohoto. A se vc m jakkoliv. Nen-li spisovatelem dla toho Jamblich sm, jest jm jist nkter z jeho nejblich k.
4

Pedmluva vydn Marsilia Ficina.

*)

Syn Lorenza Medici, zv. il Magnifico. Nar. r. 1475. Roku 1513 byl zvolen papeem a pijal jmno Lva X.
Zemel r. 1521.
Dopis Porfyriv Anebonu, Egypanu.
1

Sta pedstavovali si vznik svta dle analogie pirozenho plozen. Proto jim byl musk pohlavn d, sdlo
plodc sly, symbolem sly tvr, svt plodc, a ovem t plodc sly v prod. Na tto pedstav je zaloen
kult falick (od eckho fallos, t. j. musk pohlavn d). U Egypan je doloen zejmna Herodotem (II, 48)
a Plutarchem (De Is. et Osir. 18, 36). mimo to nesetnmi pamtkami, v dob modern objevenmi. V nich uvd
se zejmna Mendes jako bh falick, jeho symbolem byl beran a jen se v npisech nazv pmo oplodujcm manelem, posvtnm falem a jinm jet zpsobem. (J. Brugsch, Religion und Mythologie der alten Aegypter, 1891, str. 309). Z falu heliopolskho boha Tuma vzela bostva u a Tafnut. Falos boh R a Tuma
uvd se dle v pamtkch velmi asto. Sem nle t ithyfalick Min-R v Koptu a v Panopoli (Brugsch, tam
str. 423). Falickmu kultu byl u Egypan zasvcen svtek pamyli a falefori, kde byl obraz falu noen v
prvodech.
V ecku byl falos zasvcen Dionysovi, bohovi plod zemskch a vinn rvy. V jeho mysterich byl falos jeho
symbolem, ale i pi obyejnch slavnostech vinobran a pi slavnostech jarnch byl vztyovn a za prozpvovn
zvltnch psn noen v prvodech (L. Preller, Griechische Mythologie, 1872. I., str. 588). Jako bostvo falick byl rovn chpn Hermes, jen ve svch vztazch k rznm bostvm enskm (Afrodite, Artemis, Persefone) zna tut slu prodn, kterou si pedstavovali jako muskou, siln oplodujc, a kterou spojovali s rznmi bohynmi, znacmi bu poehnn rody zemsk, nebo plozen kosmick, a znzorovali se vztyenm
dem (Preller, tamt. I., str. 311). Vlun falick bh byl Priapos. Byl symbolem oplodujc sly v prod,
a to jak pokud se tk zvecho pudu pohlavnho, tak rody plodin zemskch. Jeho sochy se vztyenm dem
byly zhusta umsovny na polch a v zahradch. (Preller, tamt, I., str. 608610.)
2
Rhea, Kybele, Velk Matka, jest u ek matka olympsk rodiny boh: Dia, Plutona, Poseidona, Hestie, Demetry, Hery. Jej kult splynul zhy s kultem asijsk Kybely, Velk Matky, je byla na mnohch mstech Mal Asie
uctvna zpsobem orgiastickm jako mystick, ve plodc bostvo a jako ivotodrn bohyn prody.
Byla nejvce ctna v Pessinu ve Frygii, kde mla prastarou svatyni, v n byl chovn jej obraz, spadl kdysi s
nebe. Mythy vypravuj o obrovskm hermafroditu Agdistovi, jejm nepteli, jen se snail, vyrvati j jejho milka Atysa (Attisa). Attis, krsn jinoch, byl milenec a knz Kybelin. Kdy ukrutnm zpsobem zahynul, byla
smrt jeho s divokou bolest oplakvna. Ku poct Kybely a Attisa byly na zatku jara slaveny nkolikadenn
svtky, pi nich astnci za lomozn hudby oddvali se lenmu zrmutku nad jeho smrt a zase bezuzdn
radosti z jeho vzken, zraujce se pi tom do krve. V jinch krajch zastupoval msto Attisovo Sabazios, kterho ztotonili s Dionysem. Ve Frygii byla Kybele uctvna lomoznmi slavnostmi, obklopena korybanty, kte
za orgiastickch tanc, za divokho kiku a hlun hudby bubn, cymbl, roh a flten provzeli bohyni pes
hory a lesy. Zde mme znamenit doklad pivodn ekstase a magickho inkovn due divokou hudbou a
tancem, eho analogii v dob modern zme na p. u mohamednskch dervi a aman.
3
Vtrna v osad Didymoi ble Miletu je z nejznamenitjch vtren Apollonovch. Byla star, ne jnsk
kolonie v Miletu a byla v ddinm dren Branchovc, kte se honosili, e pochzej od Brancha, milka
Apollonova.
4
Obrazy, vhodnmi k dosaen jistch ink daly by se snad rozumti soky, jak zhotovovali arodjov z
vosku a jinch ltek k oarovn. Ale Jamblich chpe ve sv odpovdi (III, 28) tyto obrazy jako zjeven, tvoc
se v koui, vystupujcm z vykuovadel, o jich sloen magick knihy vech dob obsahuj podrobn pedpisy.
5
Onen podvodnk t. j. bel. Pedstava bla jest nehellnsk a orientln vliv na Porfyria je zde nepoprateln.
6
Zde jest mnna kultick prostituce, je se vyskytovala v babylonskm kultu bohyn Mylity, dle v kultu bohyn Afrodity v Byblu, na Kypru, v Lydii, ano na nkterch mstech i v ecku.
7
Posvtn psa (hierogrammateus, sacer scriba) byl nzev, znac jednu z nejvych hodnost v starm Egypt.
Byl to uen mu, dokonale obeznmen s obsahem posvtnch knih Hermovch, jen dil vkony liturgick v
chrm a nad nimi bdl. (Brugsch, Die Aegyptologie, 1897, str. 85.)
8
Msto toto potvrzuje pln novodob egyptologie. Slunce, zdroj svtla a ivota v pozemskm svt, bylo chpno jako nejvy forma boskho zjeven. Jeho denn vchod a zpad, pravideln se opakujc, byly pro Egypany hlavnm pedmtem vah, projevujcch se mluvou, obrazy bohatou, a fantasi pekypujcm symbolismem

77

vyjadovn. Bsnk dv slunci zroditi se z lna nebesk bohyn a slunce zjevuje se ihned v podob velkho,
okdlenho brouka z nejistho zlata. Brzy otevrou se brny nebes na vchod, v krajin slunenho msta On
(Heliopolis), by umonily slunci v podob okdlenho brouka, neb krahujce vzlet k nebesk vi, brzy zjev se
slunce opt jako dtko v kotoui, vznejcm se na rukou bohy Isis a Neftys, brzy zase jako bh, plujc na
brce. Bh slunce dl se pro Egypana stejnm zpsobem, jako jeho vlastn pohyb, kdy ve sv vlasti cestoval:
na lodi. Pedstavovali si slunce plovouc po nebeskm ocenu, neb Nilu na slunen brce, uprosted n se zvedala kajuta v podob mal svatyn, v n stl, neb sedl bh slunce, majc za dne hlavu krahujce. Prvod jeho
inili kormidelnk a rzn bohov, jako jeho dvoanstvo. Ke sv denn jzd uv bh slunce dv lod, jedn
dopoledne, druh odpldne. Jzda trv dvanct hodin a kon se na zpadn stran oblohy, nae bh nastupuje
jzdu hemisfrou spodn, non, trvajc tolik hodin, aby druhho dne na stran vchodn poal zase svou pou
denn. Egypan pedstavovali si vc tak tak, e bh z rna se zrod jako dt, bhem jzdy strne, a veer jako
staec kles v noc, by ptho jitra se zase zrodil k novmu ivotu. Znzorovali t slunce v jednotlivch z
dvancti hodin dennch rznmi obrazy, kterm byly v dob ptolemeovsko-msk propjeny zvltn symboly
v podob boh, nebo posvtnch zvat. (Brugsch, tamt str. 326 a n.)
9
Nejvy Bytost jest nad Ducha to Plotinova Jednotka, (viz vod).
10
Knihy almenichick. O nich byly podny vklady rzn. Jablonski (Pantheon Aegyptiorum) pokld slovo to
za pvodu egyptskho, Salmasius (de annis climactericis, 605) vak za slovo persk, kter pozdji Arabov
zmnili v almanach. Jamblich v odpovdi (VIII. 4) mluv o spisech salmeschinickch.
11
Je znmo, jak dleitou roli hrla v egyptskm starovku eka Nil, vdy na jejm pravidelnm rozvodovn
zviselo cel blaho zem. Po ti tiscilet bylo rozvodnn Nilu, kadho roku se optujc, spojeno s vchodem
zc hvzdy Siria i Sothis. Jakmile hvzda tato v blzkosti slunce na vchodn sti nebes se vznesla (19.
20. ervence), byl zrove pozorovn potek pibvni vody v Nilu a slaven zatek roku. Uctvni Nilu bylo
veobecn a kadho roku se konaly slavnosti na poest eky tto, ano Egypan nedovedl si bez n pedstaviti ani
e nebesk a snil o nebeskm Nilu.
12
Platon vypravuje ve svm Sttu (X, 620, 621), e Osud pidl kad vtlujc se dui zvltnho dmona na
cestu jako strce jejho ivota. Plotin zpracoval celou tuto otzku velmi duchaplnm zpsobem ve 4. kn. III.
Enneady a Porfyrios jedn optn o pedmte tomto ve svm spise O svobod vle.
13
Tm vichni nrodov starovku byli ponoeni hluboko do vry v pronikav vliv hvzd na osudy lidsk.
Bylo veobecn pesvden, e nejvy bostvo inkuje na svt pozemsk vlivem e hvzd a e hvzdy
samy jsou individuality duchovn, bohov. Osud je tedy diktovn hvzdami. Mezi nimi vystupuj do poped
zvlt obnice, kter byly nazvny bohy, panujcmi nad zrozenm. Vlda hvzd se nevztahuje dle pouze
na osudy lidsk ve svt viditelnm, nbr se vztahuje i na los du v ivot posmrtnm.
Tha tohoto fatalistickho nazrn byla zhy pociovna na vech mstech a v poslednch stoletch starovku se
ozv se vech stran volni po osvobozen, spasen z pout Osudu a hledaj se prostedky, jimi mono zlomiti
moc hvzd. Jako Indovi je clem spsy vysvobozen z pout karmy a znovuvtlen, tak zme u lovka odumrajcho starovku usilovnou snahu po spse z moci Osudu, diktovan vldou hvzd. Toto vysvobozeni bylo oekvno od t. zv. mysteri, kter pila na sklonku antiky od Vchodu, rozila se rychle po celm svt hellnskomskm a tila se velk vnosti. Vichni spisovatel jsou v tom za jedno, e cle toho v mysterich mlo bti
dosaeno zpsobem magicko-sakrlnm.
14
Genethlialogie, od eckho genethios t. j. co nle k narozen, je vda, jednajc o vlivu hvzd na narozen
lovka. Jest podstatnou ast astrologie a vyvinula se u Chaldejc z pozorovn konstelaci a pedpovdi budoucch osud. Dle uen astrologie plat dvanct dom konstelac, vypotanch pro okamik narozen. Je to t.
zv. schma nebes, nativita i horoskop. V ele kadho z tchto dom jest Pn domu t. j. duchovn bytost
(t obnice), majc vldu nad tmto domem. (K. Kiesewetter. Die Geheimwissenschaften, 2. vyd. str. 269.)
st prvn.
1

Egyptsk bh Thot, v nm spatovali ekov svho Herma, byl pokldn za vynlezce posvtnho jazyka
Egypanv a za pvodce veker literatury, je se pro svj bosk pvod nazvala svatou. Hermes odevzdal ji
prvnm obyvatelm dol nilskho, kte ji pak zstavili svm potomkm. Kliment alexandrijsk uvd 42 knih
Hermovch, kter dle jeho ujitn obsahuj celou posvtnou literaturu egyptskch kn, dle Jamblicha (VIII, 1.)
vak mluv Seleukos o 20.000 a Manethon dokonce o 36.525 knihch Hermovch. O knihch Hermovch zmiuje se t Plutarch (De Is. et Osir., 61). Dobou panstv Ptolemeovc ponaj se pokusy, sbliti nboenstv
eck s egyptskm a vsledek tohoto procesu jest pak t. zv. literatura hermetick. e souvis s uvedenmi staroegyptskmi knihami Thotovmi, dokazuje Alb. Dieterich (Abraxas, 1891, str. 135) a R. Reitzenstein (Poimandres. 1904, str. 117).
2
Bh Thot ili Hermes byl pro Egypana od nejdvnjch dob uitelem veker tajn moudrosti, je inila obsah vdy archaick. Dle starch podn byla vda pravk z doby ped potopou svta vryta v kamenn sloupy, by
nezanikla. Tak vypravuje Josef Flavius (Antiquit. Judaic. I. kn., 2, 3) o Setovi, praotci Nomov, e zstavil
vdomosti sv potomkm, jim pisuzuje, e vynalezli a pstovali hvzdopravectv. Aby vda pravku nepila

78

na zmar, vryli pr ji ped potopou ve dva kamenn sloupy, z nich jeden za doby jmenovanho Josefa (nar. r. 37.
po Kr.) v Srii jet bylo zti. Takov sloupy byly postaveny t v Egypt.
I dotme se u tho Josefa Flavia (Contra Apionem I, 14), e Manethon. knz egyptsk, (il v 3. stolet ped
Kr.), rodem Egypan, ale vychovnm ek, sepsal jazykem eckm djiny sv vlasti, sahajc do dob nejstarch.
Jak Synkelos vypravuje, sepsal je z sti dle npis, kter Thot i prvn Hermes byl vyryl v posvtnm jazyku na
kamennch sloupech a kter pak Agathodaemon, syn druhho Herma a otec Tatv, peloil do ei lidu. Knihy,
obsahujc tyto npisy, byly pr uloeny ve svatyni jistho chrmu.
3
V djinch nboenstv setkvme se s dvojm stanoviskem v chpn principu boskho: 1. stanovisko exotern, kde stoj Bh, chpan jako pedmt, vi lovku, jen ho uctv a vysl k nmu sv prosby, jako by byl
prostorov od nho oddlen, a 2. stanovisko esotern, kter se za vech dob uplatovalo v mystice a kter se
zakld v tom, e due lidsk chpe se jako bytost v podstat s Bohem sjednocen.
4
Jamblich rozeznv ji svrchu (I, 2) dvoj formu poznn: abstraktn a intuitivn. Cesta abstraktnho (logickho)
mylen nen vhodnm prostedkem poznn mystickho, nbr intelektuln nazrn i intuitivn rozum, jeho
monost nadhodil Kant, ale kterho nm, lidem, nepiznv, jest vlastn, mystick zpsob poznn. Dostavuje se
vjimen a jm osvobozuje se due od pout, jimi ji svraj prostor, as a pinnost, zved se nad formy svta
zjev a stv se schopnou, vnmati pmo i nadsmylnou.
5
Logos spermatikos, pojem vyskytujc se po prv u stok, je princip, kter v individuch, po sob jdoucch,
vnit tho druhu zachovv tut formu, pechzeje plozenm z individua na individuum. Je to tedy jaksi v
semeni individua realisovan pojem druhu, tedy princip, individua utvejc.
6
Prosklesis nen odvozeno od slovesa prosklino = kloniti se k nemu, nbr od proskaleo = volati, vzvati.
7
Tresty, nutc ke zrozen t. j. k znovuvtlen to karma Ind, kterou ekov nazvali Nutnost, neb Osudem. Bohov mohou vak lovka z pout Osudu vysvoboditi. (Viz pozn. 13. k dop. Porf. Aneb.)
8
Nzor zde zastvan, e bohov jsou vy Ducha (Nus), jest v rozporu s uenm Jamblichovm. To by bylo
dokladem, e autor spisu nebyl Jamblich sm.
9
V starovkch kultech bylo veobecnm zkonem, e posvtn mysteria dluno chovati v tajnosti a e smj
bti sdlena pouze se zasvcenmi. Tak prav Herodot (II, 171) o egyptskch mysterich, e, a dobe v, co
vechno se v nich dje, pece nieho nepov, ponvad sdlen kultickch tajnost je zakzno. O Pythagorovi,
jen chtl bti zasvcen do mysteri egyptskch, vypravuje Porfyrios (De vita Pythagorae 183), e byl uveden, a
ml doporuen od samho egyptskho krle Amasise, jen po dlouh dob a za nejvtch obt a pekek knmi egyptskmi v Thebch do tajnosti jich kultu. Orfeus vyadoval od tch, kdo zasvceni byli do tajnch obad, psahy mlelivosti, by nboenskch tajemstv nezjevili vednmu sluchu. Numenios, jen cosi sdlil z
mysterii eleusinskch, ml sen, v nm se mu zjevily bohyn eleusinsk v podob zprostituovanch entin,
stojcch ped veejnm domem, a inily mu vitky, e je do takovho stavu uvedl a vydal v anc vem mimojdoucm.
10
Jednotka byla chpna jako to nejvy. Ve, co nen Jednotka, je sloen z mnohosti a podlh zmnm, ponvad se sti rozpadvaj a znova seskupuj. Proto chpal Plotin nejvy Bytost jako absolutn Jednotku.
11
O objektivnm, exoternm chpn Boha a esoternm stanovisku v mystice viz pozn. 3. k tto sti.
12
Tlesa nebesk nebyla starm mrtvou hmotou, zenou pouze zkony mechaniky, nbr chpali je jako bytosti
duchovn, jako Inteligence.
13
Jako lovk sestv z tla. due a ducha, tak vldnou i ve hvzdch nad jich viditelnmi, hmotnmi tly principy vy.
14
Bytosti inteligibiln (ta nota) t. j. bytosti, kter mohou bti chpny pouze duchem, jsou Platonovy idey. Tmi
dluno rozumti stabiln, nemniteln, nad vznikn a zanikn povznesen formy jsoucna, ano jedin prav a
skuten jsoucno (to onts on), proti nmu jsou pedmty svta smyslnho (ta aisthta) nco, co jsoucnosti
vbec nem (to m on), ponvad vznikaj, neustle se mn a zanikaj.
15
Na idech zvisl jsou pedmty svta smyslnho, kter jsou pouhmi obrazy a stny ide, jako svch pravzor.
st druh.
1

Duchovn vdce due, to dmon, jen pi narozen j byl pikzn. Viz pozn. 12. k dop. Porf. Aneb.
Intelektuln nazrn. O tom viz pozn. 4. k sti I.
3
Skutky, spadajc pod osud t. j. karma.
4
Pedstava o zsadn protiv mezi jsoucnem skutenm ( Ide) a vcmi pomjejcmi, vznikajcmi a zanikajcmi, tedy nejsoucmi, ovld cel novoplatonismus. Viz pozn. 14. k sti I.
5
Zde uvd Jamblich mystickou kontemplaci jako zsadn protivu logickho mylen, kter v mystice jedin
vede k dosaen cle. Viz pozn. 4. k sti I.
2

79

st tet.
1

Neme bti lpe leno probuzen transcendentlnho vdom, jak nastv v somnambulismu, ekstasi a podobnch psychickch stavech, kde due pi zcela odumelch vnjch smyslech dospv k nejvymu vnitnmu
svtlu a odhaluje taje vyho ivota.
2
Due m zrove ivot dvoj: jeden empirick, vnj, tlesn; druh transcendentln, vnitn, duchovn. Prvn
jest pirozen ivot lovka ve sv na venek jdouc svtskosti. Jest podroben prod a posluen zkon, vldnoucch relnmu svtu. Druh ivot jest mystick ve svm do nitra jdoucm zbonn.
3
Duchovn poznn t. j. intelektuln nazrn. Viz pozn. 4. k sti I.
4
Jamblich zmiuje se zde o t. zv. chrmovm spnku, jen nleel k nejproslulejm zazenm starovku. Nemocn shromaovali se v chrmech jistch boh, kte se jim tam ve spnku zjevili, je pouili o jich nemocch a
oznmili jim prostedky lebn. Diodor Sikul (I, 25) vypravuje, e bohyn Isis pistupuje k lkm nemocnch,
zjevuje se jim ve snu a oznamuje jim lky proti jich nemocm. Pozdji byl t Serapis bohem lebnm. Z
Egypta pilo zazen chrmovho spnku do ecka a odtud do Itlie. V ecku byl to zejmna bh Eskulap,
jen podobnm zpsobem lil nemocn. V tomto smru proslul nejvce jeho chrm v Epidauru, odkud byl, jak
Plinius (Hist. nat. X, 47) vypravuje, kult jmenovanho boha v roce 463. p. K. za odvrcenm dlouho trvajcho
moru penesen do ma. Ennemoser (Geschichte der Magie, 1844, str. 506 a n.) vysvtluje len v chrmovm spnku ivotnm magnetismem a Du Prel (Die Mystik der Griechen, 1888. str. 1.31.) dokazuje, e chrmov spnek byl somnambulismus, pivodn inkovnm magnetickm.
5
V mst Afutis v Thrakii byla dle Stef. Byzant. vtrna Ammonova.
6
V djinch okultismu setkvme se se zjevem nezranitelnosti a moci odolvati ohni velmi zhusta. Vyskytuje se
prv tak v ordlech i boch soudech a u arodjnic, jako u svatch, rovn u mohamednskch dervi a
indickch fakir. Nespalitelnost byla v dob modern pozorovna t u nkterch spiritistickch medi, jako u
znmho media Homea, co potvrdil slavn prodozpytec Crookes.
7
V Kastabalech byla dle Strabona (537) svatyn, zasvcen Artemid, kde knky bosma nohama krely pes
hav uhl, ani utrply pohromy.
8
Vznen se ekstatik ve vzduchu, jako i svrchu (v odst. 4. tto sti) vylen podivuhodn pechod pes
eky je t. zv. levitace, zjev z djin okultismu velice znm.
9
Operujc theurg a ten, kdo ducha pijm, t. j. inspirovan jsou dv rzn osoby. Theurg je psychik aktivn,
osoba inspirovan jest vak pasivn t. j. medium. V djinch okultismu nalzme mnostv doklad, e operujc
mg uv jako medi osob jinch, zejmna osob enskch a chlapc, ponvad jsou pjemci pro nadsmysln
vlivy zvlt vnmav. Odkazuji pouze na pokusy znmho Cagliostra.
10
Ekstatik, o nm zde Jamblich mluv, jest medium, kterho theurg uv.
11
Jako je ekstase bosk, kter jest podmnkou spojen s Bohem, tak je tak ekstase dmonick, kter zna cestu
opanou.
12
Kult Dionysa, boha ivotodrn sly v prod a vinn rvy, byl fanatick a orgiastick. Slavnosti Dionysovy
konaly se po horch a lesch za tmy non pi svitu pochodn, za bsnn divokch maind a za lomozn hudby a
kiku. Proto jest inspirace, pochodc od tohoto boha, rovn rzu orgiastickho.
13
Porfyrios prav: hoi mtrizontes, m tud na mysli mue. eny bylo by nutno oznaiti: hai mtrizsai.
14
Co nm zde Jamblich slibuje, nepichz v celm dle. Bude zde patrn mezera.
15
Individuln duch (nus) je st Ducha veobecnho (Nus). Duch pedstavoval se jako bytost zc, vyslajc
duchovn svtlo. Proto jest i jeho obal (tlo duchovn) zc. Viz pozn. 18. tto sti.
16
Jsou-li prostor a as pouze formy empirickho vdom, me due, kter jest o sob mimo prostor a as, za
danch okolnost tchto forem smyslnho poznn, kter jako zvoj ji zahaluj, se zprostiti. Pak bude nazrati ve
prostorov vzdlen jako blzk a ve asov vzdlen jako ptomn.
17
Magick charaktery, s ktermi se setkvme v magickch knihch vech dob, jsou tajn znaky a symboly
duch, kter chceme volati. Dle Kornelia Agrippy (Philos. occulta, III. 30) nezle innost tchto charakter v
tom, e by mohly dan duchy k nm pithnouti, nbr jich kontemplac m se due mgova uzpsobiti tak,
aby se mohla vznsti k uvedenm duchm.
18
Msto toto pati k nejpamtnjm v cel okultn literatue Zpadu. Jamblich zmiuje se zde po prv o zcm
tle due, kter li od tla astrlnho. Toto zc tlo jest asi toton s duchovnm tlem u apotola Pavla
(I. Korinth., 15, 44). O obalech due, kter oblk, kdy kles do zrozen, viz v vod.
19
Zde, jako i na jinch mstech tohoto spisu, chpaj se bohov jako bytosti absolutn. Nzor tento nesrovnv
se vak s uenm Jamblichovm, dle nho jsou bohov bytosti individuln, Bytosti nejvy podzen.
20
Theurg uv, jak bylo svrchu (v pozn. 9.) uvedeno, sice osob jinch jako medi, ale ne v tom smyslu, e by
osoby ty stly pod vlivem jeho sugesce, jako v hypnose. Theurg evokuje zpsobem magickm vy bytosti,
kter pak zmnn medium ovldaj.
21
Vztahuje se na msto (X, 620) Platonova Sttu, kde l, kterak due, spjc ke zrozen, se octnou na nivch
zapomenut (Lethe) a u eky Ameles, z kter kdy se napij, klesne jim ve v zapomenut.

80

22

Pohrdn tlem a vm tlesnm a smyslnm je zkladnm rysem novoplatonismu. Viz vod.

Due, majc svj vlastn rozum a svou vlastn ctnost, nem podlu v boskm. Due se mus zci svho vlastnho ivota a zamniti jej za ivot bosk. To zkladn mylenka veker mystiky. Kesansk mystika to vyjdila tmi slovy, e due se mus zci sv vlastn vle a dti v sob inkovati pouze vli bo.
24
Viz pozn. 4. k Dop. Porf. Aneb.
25
Prostorem, touto nazrac formou na smyslnosti, jest hmota rozdlena v mnohost a in svt smysln.
26
Principy utvec a oplodujc jsou logoi spermatikoi. Viz pozn. 5. k sti I.
23

st tvrt.
1

O takovch jeskynch, jak se vyskytovaly hlavn v temnch roklch skalnch a v krajinch sopench, in se
u starch spisovatel asto zmnka. V Mal Asii nazvaly se podobn jeskyn a rokle charoniemi a plutoniemi a
zejmna ve Frygii a Karii byla jich hojnost. Poble jezera avernskho u Kum v Itlii, o nm se vypravuje, e
vpary z nho vystupujc byly smrtonosn pro ptky, byla tak podobn rokle, kterou pokldali za vstup do
podsvt. (Strabo, 579, 636, 649 a Plinius. Hist. nat. 2, 93.)
2
Tm jest mnna reinkarnace i znovuvtlovn.
3
To karma i zkon odplaty za skutky, vykonan v dvjch ivotech.
st pt.
1

Jest nzor Porfyriv, e pouze zl dmoni si libuj v obtech, v nich se spaluj usmrcen zvata. Shromauj
se kolem olt obtnch a pijmaj z dmu spalovanch zvecch tl, zejmna z krve a ze kvacho se tuku,
potravu pro sv tla. Proto Porfyrios zavrhuje takov obti. (De abstin. II, 42.)
2
Porfyrios sepsal velk dlo o zdrovn se masitch pokrm (De abstinentia) o tyech knihch, je nle k
nejproslulejm jeho spism. Nabd zde k vegetrnmu zpsobu ivota z dvod diteticko-zdravotnch, etickch, asketickch a z dvod lidskosti. Je zde obsaena t jeho dmonologie.
3
eck mra dlky stadion mla 600 ec. stop. Pt stadi by bylo tud 3.000 stop.
4
Krokodl samice klade dle nzoru starch a edest vajec, kter vysed v edesti dnech.
5
Bti prost a svoboden veho znamen nelnouti srdcem k pedmtm vnjho svta, netouiti po niem,
nedati nieho poadavek, kladen prv tak mystikou indickou, jako kesanskou.
6
Dokud jest lovk posluen tla a slou pouze jeho zjmm, jest podroben zkonm prody a nutnosti osudov. Mudec vak, jen dv se diti pouze zkony ducha, vystupuje pln z du pirozenho, stav se nad
produ a stv se astnm e duchovn. Viz pozn. 2. k sti III.
7
Jest mnno ironicky.
8
O tlech i obalech due viz pozn. 18. k sti III.
st est.
1

Jamblich mluv zde o tajemstv skrytm v propasti (abyssos), kdeto v dopise Porfyrov teme o tajemstv
skrytm v Abydu. Abydos, msto v Hornm Egypt, bylo proslaveno tm, e chovalo dle vry starch Egypan hrob Osirv, jak dosvduje Plutarch (De Is. et Osir., 20). Odtud se nazval Osiris Pnem Abydu. Abydos stal se od zniku star e nejposvtnjm mstem v Egypt, a bylo pnm kadho zbonho Egypana, by
odpoval po smrti ble Osira. Vznikla tam proto zhy ohromn nekropole. Ze msto Abydos bylo sdlem
mysteri Osirovch, dosvduje nejnovji H. Schfer. Die Mysterien des Osiris in Abydos unter Knig Sesostris
III., 1904.
2
Osiris zna vlhk ivel v prod a princip oplodujc ve svt pozemskm, rovn slu slunce, pinejc
poehnn, jako opak veho toho, Tyfon (Set) znamen sly, blahodrnmu psoben Osirovu protivn a neptelsk, pravideln vvoj vc ruc a pinu bytku ivotn sly.
3
Viz pozn. 1.
st sedm.
1

Dle uen starch Egypan nebylo na potku ani nebe, ani zem. V nejhlub temnotu zahalen, nehybn a
nezmrn bahno (chaos a hyle ekv), kter Egypan oznaovali slovem nun, naplovalo vesmr. Obsahovalo ve svm ln musk a ensk zrodky ili potky budoucho svta. Vl jedinho, neviditelnho, netlesnho, nezrozenho, nedlitelnho, v sob samm skrytho, bezejmennho Boha, jen byl od potku ped jsoucnem a potek jsoucna, vznikl uspodan svt (kosmos) tm zpsobem, e Mylenka bo, v pamtkch nkdy
nazvan t Slovem a mythologicky vyjden jako bh Thot (v podob lidsk s hlavou ptka ibisa), pivedla
pohyb a ivot do chaosu, pravkho bahna. (Brugsch, Aegyptologie, 170.)
2
V pamtn svatyni bohyn Hathor v Dendee lze jet dnes sti slova, naznaujc nejrznjmi obrazy vchod slunenho svtla z jitra, hlavn vak onoho prvho jitra v den stvoen svta. Tak l se zde zejmna, jak

81

Slunce, prvn emanace boskho Ducha, vystupuje v symbolick podob dcka z poupte lotosu na sv brce a
stoup k nebesk vi.
Na jedn ze stn chrmu Slunce v Edfu (Apollinopolis magna) jest vyobrazeno uveden slunen dcko v podob pacholete se slunenm diskem na hlav. Dcko sed nad rozkvetlm lotosem, jen plave v ndrce, naplnn vodou. V pipojenm npise se prav: Kdy se vznese, pln ze, z lotosu, oivnou vechny bytosti.
(Brugsch, Relig. u. Mythol. d. alt. Aeg., 103, 104.) O tm symbolu zmiuje se t Plutarch (De Is. et Osir. 11.)
Dle uvedenho byl tedy symbol lotosu ve spojen s mythem slunenm. Jamblich pevd jej vak na pdu
metafysiky.
3
e empyrea t. j. e ohniv. O n jedn se v t. zv. Chaldejskch orakulch Zoroastrovch. Michael Psellos
vykld v komenti, jej k nim napsal, filosofick nzory starch Chaldejc. Kdy byl popsal i bo, inteligibiln a intelektuln, dle i dmon a du, pechz k svtu tlesnmu a prav, e Chaldejci uznvali sedm
tlesnch. Nejve z nich stoj empyreum (e ohniv), po ni nsleduj ti e terick a konen jsou ti e
hmotn. Empyreum odpovd Duchu bomu, e terick odpovdaj Dui a e hmotn Prod. Na konec
prav, e odtud pijali pedstavy tyto Platon, Aristoteles, Plotin, Porfyrios, Jamblich a Proklos.
4
Sta kladli kormidelnka Kanopa mezi bostva. Plutarch (De Is. et Osir. 22) prav, e nazvaj Osira vojevdcem, ale Kanopa, dle nho m souhvzd sv jmno, kormidelnkem. Kult Kanopv dosvduj dle Epifanius
a Rufin. Jablonski (Pantheon Aegyptiorum, Frankfurt n. Odr. 1750 a 1752, 5. kn., 4, 8.) vak dokazuje, e tento
Kanopus nen nikdo jin, ne Knef, Stvoitel svta.
5
Viz pozn. 8. k Dop. Porf. Aneb.
st osm.
1

O Hermovi viz pozn. 1. a 2. k sti I.

O knihch Hermovch viz pozn. 1. k sti I. Gale odkazuje na to, e, jak ze Synkella (Chronicon Vetus l,
97) jde na jevo, slo 36.525 se nevztahuje na knihy Hermovy, nbr e se vztahuje na egyptskou chronologii,
nebo 25 obdob sothickch po 1461 letech dv slo 36.525.
3
Zde mme dva principy: Boha, nade ve povznesenho, skrytho, nezjevenho, a Boha, jen sm sebe zplodil a
veel ve zjev jako Duch bo (Nus, Logos). Z tohoto Boha zjevenho vychz pak e inteligibiln, kter stoj v
ele.
4
Empyreum, viz pozn. 3. k sti VII.
5
Jak Jablonski (Pantheon Aegyptiorum. I. kn., IV.) dokazuje, byl Knef (zvan t Knufis, Chnubis, v pamtkch
Chnum) Egypanm Duch vn, nekonen, nezrozen, nesmrteln a nejmoudej. Stvoitel svta, jeho vle
jest pinou veho, co jest. d nebe a cel vesmr. Slunce, msc a ostatn tlesa nebesk d svt sublunrn,
jejich moc a sla pochz vak od Ducha vnho. Knef je dle Due svta, kter se ms se svtem, cel svt
pronik, hmotu uvd do pohybu a ve oivuje a zachovv. Jest konen Duch dobr a poskytuje lidem velikho dobra. Jablonski dokazuje, e sta Egypan ctili Knefa pod symbolem hada. Horapollo (Hieroglyph., I,
64) prav, e symbolem hada znaili Egypan Ducha, pronikajcho cel svt. Dle Plutarcha (De Is. et Osir. 21)
nectili obyvatel Thebaidy dnho smrtelnho boha (tles nebeskch, nebo posvtnch zvat), nbr uctvali
Boha vnho a nesmrtelnho, kterho nazvali Knefem. Eusebios (Praep. Evang., I, X, 48. Dind.) uvd ze
Sanchuniathona, e Fnian nazvaj hada Agathodmonem t. j. Dobrm Duchem, jemu dali Egypan ve
stejnm smyslu jmno Knefa, a v 51. tamt prav, e had, poloen do stedu kruhu, jen ho se vech stran
obepn, zna Egypanm Agathodmona ili Dobrho Ducha. V III. kn., XI, 45, dokld pak t spisovatel, e
Egypan nazvaj Stvoitele svta Knefem. Dle Strabona (XVII. 562) byl proslaven nilsk ostrov Elefantine na
hranicch Egypta a Ethiopie chrmem Boha Knufa (t. j. Knefa). V pamtkch znzoruje se Knef v podob
lidsk s hlavou berana a s hadem na hlav a vyskytuje se zhusta pod jmnem Chnum, kterm byl chpn jako
stavitel a stvoitel svta, jen utvoil prvn vejce svta a vemu ivoucmu dal formu, podobu a dech ivota.
(Brugsch, Relig. u. Mythol. d. alt. Aeg. 291.)
6
Jablonski (Panth. Aeg. I.. IV., 6.) dokazuje z ei koptick, e slovo Eikton je sloeno ze dvou slov. Ich =
Duch a Tho = svt. znamen tedy Ducha svta.
7
Bh Ammon i egyptsky Amun pochod dle Brugsche (Rel. u. Myth. 94) od egyptskho kmene amn = bti
skryt, utajen, a znail slu prody, ve skrytosti neviditeln inkujc. U Plutarcha (De Is. et Osir. 9) teme:
Manethon ze Sebennitu m za to, e slovo Amun znamen skryt a skrytost, a Hekataios z Abdery prav,
e Egypan tohoto vrazu uvaj, kdykoliv na sebe volaj: nebo slovem tmto se vol. Vzvaj-li pak nejvyho Boha, jako bytost neviditelnou a skrytou, a zvou-li ho, aby se jim zjevil, volaj Amun. V Thebch, sdle
svho kultu, byl Ammon chpn jako praltka, kter vlastnm, oduevnnm pohybem a boskou silou se pemnila ve viditeln svt. (Brugsch. Rel. u. Myth. 112.)
8
Sta si pedstavovali, e Duch Bo veel ve spojen s hylickou hmotou, chovajc zrodky veho, utvil ji ve
vejce a vznel se nad nm, jako ptk, jen sed na vejci, a se z nho vylhne mld. (Takov smysl pikldaj
nkte slovm v I. knize Moj., I. 2: Duch bo vznel se nad vodami.) Tak se vyvinul z tohoto kosmickho
vejce svt. U orfik, kte bezpochyby toto uen pijali od Egypan, hrlo kosmick vejce dleitou roli.
2

82

Eusebios (Praep. Evang., III, XI, 46) vypravuje, e bh Knef vypustil ze svch st vejce svta, z kterho se pak
zrodil jin bh, jej Egypan nazvaj Ftha (Ptah), ekov vak Hefaistem. Slovo Ptah jest odvozeno od
egyptskho kmene pth, co zna utveti, formovati. V ei koptick uv se vrazu toho u socha, kovolitc a
podobnch umlc. Je tedy Ptah bosk umlec, tvoitel, Demiurg egyptsk kosmogonie. (Brugsch, Rel. u.
Myth. 85.)
9
Viz pozn. 2. k st VI.
10
Egypan pedstavovali si vlastnosti prvotn hmoty, chaosu, zosobnny ve tyech prech t. zv. velkch osmi
boh. Byly to: vlhk prahmota, neobmezen prostor, temnota a neruen klid. Kad z tchto pr in mu a
ena. Tato prvotn vech bostev chovala elementrn zrodky stvoen a, obsahujc prvky celho budoucho
svta, byla mythologickm zkladem egyptsk kosmogonie. (Brugsch. Die Aegyptol., 25, 170.)
11
Matesky plodn podstata Zem, je zrodky veho pijm a k zralosti pivd, to Isis, manelka Osirova
(Brugsch. Aegyptol. 173), kterou ekov proto ztotonili se svou Demetrou.
Sta mli za to, e msc nejvce pispv k plozen, uchovn a vzrstu vech tles pozemskch. Z dvodu toho
pidlili Egypan msc bohyni Isid. (Jablonski, Pantheon, III, I.) e Egypan v Isid ctili msc, dosvduj zejmna Diodor Sikul (I, 11) a Plutarch (De Is. et Osir., 52), dle nho Egypan tvrd, e Isis nen nikdo
jin, ne msc, a rohy na jejch obrazech e zna tvrti msn. Proto vzvaj pr ve vcech lsky msc a
Eudoxos d, e Isis panuje nad lskou.
12
Jsou dv polovice (hemisfry) nebeskho globu, tyi strany svtov na nebi, dvanct znamen zvetnku,
ticetest dekan a sedmdestdv sti kadch pti stup nebesk oblohy (360 : 5 = 72). Rth, Aegypt. Glaube,
216, pozn. 252.
13
Na obraze nebes v Dendee je znzornna ada 36 hvzd se znakami a jmny, k nim nleejcmi. Tyto obrazy hvzd jsou pvodu prastarho a zastupovaly znamen zvetnkov, dve ne byla zavedena do egyptskho
hvzdstv. Jsou to t. zv. dekani. Krlovnou a vdkyn jich byla nazvna hvzda Isis Sothis t. j. Sirius.
(Brugsch, Aegyptol. 339 a n.) Mocnmi vldci jsou mnni Kabirov, bostva velice temnho vznamu.
Byli pvodn chpni jako bytosti dmonick, blahodrn v prod inkujc, a uctvni ve zvltnch tajnch
kultech, a doshli nejvt vnosti v mysterich na Samothrake, kde byli nazvni velkmi bohy a mocnmi vldci.
14
Jako svt (makrokosmos) je sloen ze t st: tla, due a ducha, tak sestv z tla, due a ducha t lovk
(mikrokosmos).
15
Prorok Bitys, vykladatel knih Hermovch, jinak neznm, vyskytuje se u Jamblicha jet v X. sti. 7. hl.
Bunsen (Aegyptens Stelle in der Weltgesch., 1846.1857., I, 102 a V. 219 a n.) dokazuje, e tento Bitys je
toton s Bytisem, kterho uvd Eusebios armen. (I, 19) jako nejstarho krle v Egypt. Bunsen m za to, e
byl tento Bytis zrove knzem a krlem. Jmno proroka Bitysa vyskytuje se tak u alchymistickho spisovatele
Zosima z Panopole (il asi ve 4. stol. po Kr.), jen uchoval nm nkter jeho mystick zjeven. (Uveejnil Berthelot v Les alchimistes grecs.)
16
Tento krl Ammon uvd se mezi krli egyptskmi jako Ammon, polobh. (Afrikanus z Manethona u Synkella, 19 P. l, 33.) Mezi spisy, uchovanmi pod jmnem Hermovm, jsou theologick knihy, svdc krli
Ammonovi, jich zlomky nalzme u Stobaia. Nalzme tu v hermetick literatue optn doklad, kterak moudr
knz a prorok stoj jako uitel vi krli.
17
V mst Sad v Dolnm Egypt byla uctvna bohyn Neth, pro sv mysteria proslaven a zejmna eky,
kte ji ztotonili se svou Athnou, vysoce ven. Egypan ctili ji jako Moudrost bo a chpali ji jako bostvo
androgynn, jak vysvt ze slov Horapollinovch (Hieroglyph. I, 12). Jak Proklos (In Platon. Tim. I. 30) uvd,
vypravuj Egypan, e ve svatyni zmnn bohyn lze sti tento npis: Co jest, co bude a co bylo, jsem j.
Mho roucha nikdo neodhalil. Plod, kter jsem zrodila, bylo slunce. U Plutarcha (De Is. et Osir., 9) zn pak
tento npis takto: J jsem ve, minul, ptomn a budouc. Mho zvoje neodhalil dosud dn smrtelnk.
18
Due, kter sestoupila do ns s hvzd, jest podrobena jich moci a Osudu, jimi diktovanmu. Due, pochzejc
z e inteligibiln, nen podzena moci hvzd a neme se j tknouti ani osudovost. Prv jest exotern, druh
esotern nazrn due. Mohli bychom zde uvsti obdobnost z Indick filosofie vedntick, kter rozeznv:
1. individuln dui (jivtman) t. j. empirickou existenn formu due, kter jest podrobena zkonu karmy, a
2. nejvy j (paramtman) t. j. metafysickou podstatu due, kte je s Brahmem sjednocen, tud nad karmu
povznesena. (P. Deussen, Das System des Vednta, 1906, 128.)
19
Z poznmky pedchzejc vyplv, e osvobozen od pout Osudu me se dostaviti pouze od on sti due,
kter sama jest nad Osud a nad celou i zjev povznesena, t. j. stane se monm jen tehdy, kdy se postavme
na stanovisko esotern.
st devt.
1

Dle Platonova Sttu (X, 617, 620) zvol si due ped vtlenm svj budouc bh ivotn. Lachesis, dcera
Osudu, pidl pak kad dui jejho dmona jako strce (viz pozn. 12 k Dop. Porf. Aneb.), jeho povinnost je,

83

dbti, by due bh ivotn, kter si vyvolila, dokonala dle sv volby.

2
Ze ivota Plotinova v vod je znmo, e ml boha, jako ochrannho ducha, a dnho z du obyejnch dmon.
st dest.
1

Jamblich zkomplikoval znan soustavu Plotinovu. Dle nho vychzej z tet hypostase Plotinovy, z Due (t. j.
Due veobecn a dle toho i z du individulnch), dal dv Due. Z tchto t Du jest jedna povznesena nad
svt a m astenstv v Duchu (Nus), ale druh dv Due jsou ponoeny do svta a do tlesnho byt. Stedn
Due prostedkuje mezi Du nadpozemskou a Du spodn. Tak jsou ti due i v lovku. Jamblich mn zde
prostedn z du tchto.
2
Zde naznauje Jamblich rozdl mezi pravm jsoucnem, kter vdy jest a nikdy nevznik, ani nezanik, t. j.
Platonovch ide a tm, co jsoucnem nen, protoe stle vznik a zanik, tud ve skutenosti nikdy nen, t.
j. svt viditeln, smysln. (Platon, Timaios, V.)
3
Vn Slovo to Logos, jen u Filona, ida, a v kesanstv tak dleitou hraje roli. Anathon Aall
tohoto pro djiny Loga dleitho msta neuvd (Der Logos, Geschichte seiner Entwickelung in der griech.
Philosophie u. d. christl. Litteratur, 2. sv., 1896, 1899.)
4
O proroku Bitysovi viz pozn. 15. k sti VIII. Stock filosof Chaeremon, dle nho Egypan uctvali
pouze viditeln bohy na nebi, t. j. hvzdy, zn ovem prostedky, jakmi mono zlomiti moc hvzd a Osudu, ale
toto vysvobozen z moci hvzd vztahuje se dle nho pouze na vnj osudy lovka, jako na p. nalezen uprchlho otroka, zdar koup pozemku, astn vsledek satku, neb obchodu (viz 48. odst. Dop. Porf. k Aneb.),
nikoli vak na spsu due (eudaimonia). Bylo-li toto skuten mnn Chaeremonovo, pak chpeme, pro klade
Jamblich proti nmu proroka Bitysa, ucho cest k dosaen prav blaenosti.

84