Základem organizace byla biskupství.

Biskupové sídlili ve
městech,venkov byl do značné míry pohanský ( slovo „pohan“ je z lat.
„paganus“ a původně znamená venkovan).Právě existence biskupství
s nezbytným biskupským úřednictvem a služebnictvem zachránila trvání mnoha
měst.Později,v době šíření křesťanství,se pak biskupství často stávala
jádrem později vznikajících středověkých měst.
Čelné postavení mezi biskupy si udržovali patriarchové,tj.biskupové,kteří(s
výjimkou Cařihradu) sídlili v místech,kde podle tradice působili
apoštolové.Tyto patriarcháty byly :
V Římě,Konstantinopoli,Antiochii,Jeruzalémě a v Alexandrii.Na západě byl
ještě patriarchát v Aquileji,jeho význam ale klesal.Římský papež byl pak
naopak pokládán za hlavu přinejmenším západního křesťanstva.
Biskupové byli v římských dobách zpravidla voleni věřícími daného města.Ve
většině germánských říší pak už byli dosazováni panovníky a dostali se do
značné závislosti na nich.
Biskupové z určitých oblastí se scházeli na synodech či koncilech,které
určovaly základní liniii víry a organizace.Pokud se sešli biskupové ze
všech oblastí,byl koncil nazván ekumenickým.
Ve středověku vzniká nová složka správy,farní systém.Aristokraté
začali na svých statcích zakládat kostely a dosazovali na ně kněží,které
buď vydržovali,nebo kostelu věnovali majetky,z nichž se kněží mohli
živit.Biskupové se tak stali církevní vrchností kněží,kteří působili
v jejich diecézi.

Další větví církevní organizace byly mnišské řehole.

Mnišství bylo východního původu.Na východě v něm převládaly výrazně
asketické rysy,ať už šlo o jednotlivé poustevníky či mnišské komunity.
V západní Evropě se prosadily především 2 podoby klášterního života :
a) irský model : v Irsku je celá církevní organizace založená na existenci
klášterů,bez biskupské organizace.Církev neudržuje užší spojení s Římem,má
vlastní liturgii i zvyklosti.K podřízení papeži a přijetí římské organizace
dochází až později.
Irské kláštery byly venkovské;v Irsku neexistovala žádná města.Mohly být
velké,bohaté,s pozemky značné rozlohy,a jejich opati často bývali mocnější
než chudí biskupové.Irské kláštery se staly z nezbytnosti vzdělávacími
institucemi;v 6.století byli muži a ženy v Irsku jedinými křesťany
v západní Evropě,kteří před vstupem do kláštera neznali latinu,církevní
jazyk.A irské kláštery se neodtrhly od laické populace ve svém okolí a
působily jako náboženská i vzdělávací centra také pro laiky.V irských
klášterech se rozvíjel obdivuhodný kulturní život.Četla a opisovala se tu
literatury náboženská i antická,do rukopisů se malovaly iluminace,které
svým pojetím připomínají abstraktní umění.Rovněž zvyk udílení soukromého
pokání,kdy povaha trestu byla zaznamenána v knize pokání,vznikl v Irsku a
rozšířil se v Galii.Irská církev,která ještě stále byla církví misionářů
působících u barbarského národa,jenž teprve nedávno přijal víru - Irové se
stali prvními barbary žijícími mimo území římského impéria,které se
podařilo na víru obrátit – byla přesvědčena o důležitosti misionářské
práce.
b) benediktinský model : jeho vznik je spojen se jménem Benedikta
z Nursie.Ten založil roku 529 klášter v Monte Cassinu a dal mu
řeholi(statut),která byla přejímána jinými kláštery a umožnila tak vznik
husté sítě benediktinských klášterů.Do počátku 12.století byla většina
klášterů v Západní Evropě benediktinská.A byly to také b.kláštery,odkud
v 10. a 11.století vyšly podněty k obrodě církve.
Předností této řehole spočívaly především v tom,že ustoupila od někdy až
přehnané asketičnosti východního klášternictví,přitom však měla přesný a
účelný řád.
Benediktinští mniši se nevystavovali příliš vlivům špatného počasí a
netrápili se hladem.Místo toho zde platilo heslo „ora et labora“ – modli se
a pracuj.Část dne byla věnována modlitbám,meditaci a účasti na společných
bohoslužbách,část dne práci – organizační,manuální a
intelektuální(čtení,opisování knih,sepisování vlastních textů).
Mniši byli povinni poslouchat svého opata,dosti přesně byl pro každého
stanoven rozvrh dne.

Ve srovnání s antikou gramotnost i celková vzdělanost prudce

klesají.Nové hodnoty vznikají takřka výlučně díky církevním klášterním
střediskům,v jejichž skriptoriích se opisují staré knihy a díky několika
nejvýznamnějším osobnostem :
sv.Augustin(4./5.století) : biskup v Hippo Regius v dnešním
Alžírsku.Křesťanem se tento původní novoplatonik stal až ve 33letech,od té
doby byl ale nejvýznamnějším filozofem a teologem.Ve svém základním spise
„De civitate Dei“(„O boží obci“) hovoří o zápasu dvou obcí v dějinách :
obce boží,tvořené zbožnými lidmi,kteří budují Jeruzalém,a obce
hříšníků,vytvářejících obec ďáblovu,Babylón.Hlavním úkolem člověka je
poznávat Boha,nikoli např. přírodu.
Boethius (5./6.století) : překladatel Platona,Aristotela do
latiny,autor učebnic,které se používaly po celý středověk,autor proslulého
filoz.spisu „Útěcha z filozofie“.
Cassiodorus(5./6.stroletí) : zakladatel kláštera Vivarium,který se
stal střediskem kulturního života své doby,autor dějin Gótů.
Řehoř z Tours (6.století) : biakup,autor dějin Franků,které považuje
za ochránce církve a budoucí vládce Evropy.
Řehoř I.Veliký(6./7.století) : jeden z nejvýznamnějších
papežů(mj.vyslal r.597 do Kentu římského mnicha Augustina,aby pokřtil
Anglosasy.V Canterbury byl založen klášter.R.601 se zde pak Augustin stal
prvním arcibiskupem.).Byl také autorem hagiografií.
Isidor Sevilský(6./7.století) : nejvýznamnější kompilátor
středověku,ve svých „Etymologiích“ shrnul všechno vědění své doby.
Beda Venerabilis(7./8.století) : mnich,autor církevních dějin Anglů.
Paulus Diaconus(7./8.století) : autor dějin Langobardů.
Einhard(9.století) : životopisec Karla Velikého
Widukind(10.století) : autor dějin Sasů,mnich z Corvei.

První univerzální sloh ve středověku,projevující se v architektuře,sochařství i malířství a to

v celé západní,střední a částečně jižní a severní Evropě. Časově pokrývá léta 1000-1250,kdy je
nahrazen gotikou (sám název románské umění je užíván až od 1. pol. 19. stol.).Vznikal na území
dnešní Francie, Itálie a Německa. Románské výtvarné umění přetvořilo tradici antického a
byzantského umění, navázalo na pozdní karolínské výtvarné umění a ve střední Evropě a v Německu
též na otonské výtvarné umění.V architektuře převládaly církevní stavby (chrámy, kláštery),místy
vznikaly i první románské hrady,kamenné mosty a vyjímečně jsou dochovány městské domy.

Znaky :
 masívní opěrný systém,někdy až několik metrů široké mohutné zdi,malá okna,zpravidla
zakončená polokruhem.Někdy bývala více oken pomocí sloupků spojeno v tzv.sdružená
okna.V pozdějších fázích se objevují i okna kruhová,tzv.románské růžice.
 v rané fázi románského výtvarného se používaly převážně ploché dřevěné stropy, pro
vrcholnou fázi byly charakteristické těžké valené klenby i klenby křížové a kupole, v
pozdní fázi se postupně objevuje i lomený oblouk.
 rozvinul se typ baziliky se třemi podélnými a jednou příčnou lodí,zakončenou ochozem
obepínajícím hlavní apsidu(oltářní prostor nacházející se na východě),takže stavba měla
půdorys latinského,vyjímečně řeckého rovnoramenného kříže.Bazilika byla orientována ze
západu na východ.Hlavně u klášterních staveb se na jižní straně ještě nachází tzv.ambit
neboli křížová chodba,tj.klenutý ochoz otevřený arkádami do dvora.Novinkou je
krypta,určená pro přechovávání ostatků svatých nebo významných církevních osobností.
 typická je rozmanitá výzdoba na sloupech i na portálu nade dveřmi.Ornamentika se
vyznačuje bohatostí motivů.Užívaly se geometrické,figurální i rostlinné vzory,často také
fantastické motivy(draci,ještěři,jednorožci,…).Dveře samotné byly buď z bronzu nebo
vyřezávaného dřeva s bohatým kováním.
 v jednotlivých zemích se románský sloh vyznačoval některými zvláštnostmi v závislosti
na kulturním prostředí.U nás se hojně objevují kruhové rotundy(rotunda sv.Jiří na
Řípu,kaple sv.Kříže v Praze,kostel sv.Martina na Vyšehradě, rotunda sv.Kateřiny ve
Znojmě).K dalším významným stavbám patří chrám sv.Jiří na Pražském hradě,chrám
sv.Václava ve Staré Boleslavi,chrám kláštera premonstrátek v Doksanech či kostel
sv.Jakuba u Kutné Hory.K nejznámějším evropským památkám patří Dóm a Šikmá věž
v Pise,chrám sv.Marka v Benátkách,dómy ve Špýru,Wormsu,Mohuči
 malířství a sochařství bylo vesměs postaveno do služeb architektury.Vznikají nástěnné i
deskové obrazy,rozvíjí se knižní malba,u nás např.iluminace v Kodexu
Vyšehradském.Rozvoj zažívají i umělecká řemesla.

Zemědělství1 je základem celého hospodářského života.Pracuje v něm

více než 90% obyvatelstva.Od vlastnictví půdy se pak odvíjí
bohatství,společenská a politická moc.
Produktivita raně středověkého zemědělství je ovšem velmi nízká.
Příčiny :
a) Nářadí je primitivní a neumožňuje kvalitní obdělání půdy.Používají se 4
základní orná nářadí : - rádlo.Používalo se už ve starověku a bylo
přizpůsobeno povrchovým půdám a hornatým terénům středomořské oblasti.Jeho
symetrická radlice,někdy okovaná,někdy jen čistě dřevěná,půdu pouze mělce
rozrývala a kypřila a neobracela,čímž se na povrch nedostávala odpočatější
půda.Proto se někdy používala tzv.křížová orba,kdy se oralo nadvakrát,ve
dvou k sobě kolmých brázdách.Bylo to časově náročné a ani poté ještě ne
dokonalé.
- pluh.Jeho asymetrická radlice půdu zároveň
kypřila i obracela a jeho používání znamenalo značný pokrok.Ani on ale

1
Informace převzaty z knihy J.Le Goffa : Kultura středověké Evropy
nezvládal kvalitně obdělat nejúrodnější těžké jílovité půdy.Navíc se jeho
užívání rozšiřovalo pomaleji.
- hák.Doplňkové nářadí pro lehčí půdy.
- motyka,rýč.
Brány určené k vláčení se rozšířily až ve vrcholném středověku.
b) Nedostatek přírodních hnojiv.Příčinou byla skutečnost,že louky určené
k pastvě musely ustoupit polím,obdělané půdě,a důležitou roli hrály tedy i
slabé stavy hovězího dobytka.Nízká výnosnost půdy neumožňovala ustájení
většího počtu zvířat přes zimu a tedy získávání kvalitní chlévské
mrvy.Stavy dobytka navíc snižovaly dobytčí epidemie.Ostatně ze zvířat se
nejraději chovala ta,která žila v lese a z lesa – prasata a kozy.Nenáročný
byl i chov ovcí.Potřebu masa pak zčásti kryla i zvěřina a ryby.Větším
přínosem byla proto hnojina rostlinná.Obilí se sekalo srpem u samých
klasů,aby zbylo co nejvíce na krmení dobytka a na hnojivo.Hnojivo se ale
často užívalo více než na pole pro náročné kultury na vinicích a
zahradách.Hnojivo včetně drahocenného holubího trusu bylo často předmětem
poddanských dávek.
c) Neznalost chomoutu neumožňuje používat jako tažné zvíře rychlejšího
koně.Rozšířené je tedy používání krav a volů.
d) Extenzívní charakter obdělávání půdy.Půda se díky nekvalitnímu nářadí a
hnojení rychle vyčerpává.Středověké zemědělství proto vyžaduje značnou
rozlohu půdu a tu je třeba často získávat namáhavým žďářením(trhání a
spalování porostu) lesa.To zase vyžaduje čas.Takto získaná půda navíc není
nejkvalitnější.
e)Vyčerpanost půdy také vyžaduje nechat ji určitou dobu odpočinout,nechat
ležet ladem.Hovoříme o tzv.dvojhonném osevním systému,kdy jedna polovina
půdy představuje úhor(částečně se tady může pást dobytek) a druhá je
obdělávána.Vyspělejší trojpolní nebo trojhonný systém,kdy ladem leží jen
1/3 půdy, se šíří až od 9.století a to velnmi pomalu.V mnoha oblastech o
něm neslyšíme až do 13.a 14.století.
f) Nízká výnosnost produkce životně důležitého obilí neumožňuje užívat pole
pro pěstování pícnin(jetel,vojtěška)=krmiva jako v novověku.Obilí navíc
půdu mnohem více vyčerpává.

Nízké výnosy zemědělství( v karolinské době na 1 zaseté zrno 2-2,7 zrna

získaného;někdy byl stěží koeficient 1,to znamená,žebylo získáno stejné
množství jako zaseto) dostávaly raně středověkou ekonomiku do bludného
kruhu : málo hnojení – malé výnosy – málo potravy pro lidi a dobytek – málo
dobytku –málo hnojiva.Středověká společnost stále žije na pokraji hladu,při
hladomorech umírají tisíce lidí.
Nízké výnosy(po ponechání osiva a odevzdání poddanských dávek zbylo
rolníkovi jen nezbytné minimum pro vlastní výživu,někdy ani to ne)
neumožňovaly ani rozvíjet další oblasti ekonomiky.Znemožňovaly rozvoj
místního obchodu(nebylo s čím jít na trh) a neumožňovaly uživit početnější
vrstvu řemeslníků,kteří by pak byli schopni vyrábět kvalitní zemědělské
nářadí a umožňovat zvýšit produkci obilí.Neumožňovaly ani větší rozvoj
vzdělanosti,protože nebylo z čeho uživit početnou intelektuální elitu,která
by se věnovala jen bádání a výuce.Počet lidí,kteří nemuseli přímo pracovat
na půdě,mohl být nutně jen velmi omezený.Zahrnoval vlastně jen vládnoucí
světskou elitu,příslušníky církve a některé specializované řemeslníky a
obchodníky.Nedostatečné výnosy neumožňují nárůst počtu obyvatelstva a tím
ani překonání izolovanosti jednotlivých komunit.Vesnice jsou od sebe často
vzdáleny mnoho kilometrů a jsou uzavřeným světem mezi lesy a
divočinou.Veškeré informace a inovace se šíří jen velmi pomalu.
Tyto ekonomické skutečnosti tlačily také středověké statky k maximální
soběstačnosti.Ta se stala rysem středověké mentality.Obracet se
navenek,neprodukovat vše,co člověk potřebuje,je slabost a hanba.U
klášterních statků vyplývá přímo z duchovního ideálu samoty a vyhnout se
jakémukoli styku s vnějším světem a hospodářská odloučenost je podmínkou
duchovní čistoty.Doporučuje to dokonce umírněná řehole sv.Benedikta :
„Klášter nechť je,je-li to možné,zařízen tak,aby se mohl vykázat vším,co je
potřeba : vodou,mlýnem,zahradou a rozličnými řemesly,tak aby mniši nebyli
nuceni vycházet ven,což je zkáza pro jejich duše.“
Důsledkem toho je kromě zmíněné izolace i to,že ve středověkém zemědělství
vládne polykultura,což znamená,že zeměpisné,pedologické a klimatické
podmínky výroby jsou porušovány,jak je to jen možné.Např.vinná réva se
pěstuje v nejnevhodnějších klimatických podmínkách,mnohem severněji od
hranice jejího dnešního pěstování.Setkáme se s ní v Anglii,u Paříže,…Jsou
obdělávány neúrodné pozemky,různé plodiny určené k jídlu se pěstují na
nevhodných půdách.

Středověká západní Evropa je především světem hladu.Sužuje ji permanentní

strach z hladu i hlad sám.Tato vláda hladu je nevypočitatelná,je spojena
s rozmary přírody,se suchem a záplavami.Výkyvy klimatu drasticky snižují
úrodu,zvyšují ceny.Ten,kdo nezemře přímo v důsledku nedostatku potravin,je
ohrožen epidemiemi a nemocemi,vznikajícími konzumací potravin špatné
kvality.
Vláda hladu je zároveň neodvratná.Veřejná moc není schopna se s ní
vypořádat.Hladomory zajisté existovaly i v antickém světě.Ale městská
správa a státní organizace vytvářela jakýs takýs systém skladování a
distribuce potravin.Dobře udržovaná síť cest a komunikací a sjednocená
administrativa umožňovaly do jisté míry přepravovat potravinovou výpomoc
z kraje do kraje.
I když se církevní a světští páni snaží vytvářet zásoby a uvolňovat v čase
potřeby mimořádné příděly,nízké přebytky a špatné skladování plodin2
umožňují překonat max.jeden a ne už více let špatné úrody.Zvlášť
katastrofické tedy bylo opakování špatné úrody dva nebo tři roky po sobě.
Opatření proti spekulantům a shromažďovatelům zásob jsou vzácná.Hladomory
proto postihují hlavně chudší vrstvy.Vzniká tak jakási sociální
diskriminace,která je tak typická,že se všichni diví,když mor začne
postihovat všechny vrstvy stejně.

2
Středověk nedovede ani dobře konzervovat víno.Lidé jsou nuceni pít mladé víno nebo se uchylovat
k praktikám,které mění jeho chuť,např.napouštět vnitřek sudů smolou.