Knihovny kapucínských klášter

v echách a na Morav

Matyáš Bajger

Brno, 2004
 Obsah

Úvod..................................................................................................................................... 3
ád kapucín a jeho d jiny v eských zemích .................................................................... 5
Knihovny ádu menších brat í kapucín ............................................................................ 8
Po izování knih..................................................................................................... 9
Obsahové složení knihoven................................................................................ 10
Libri prohibiti ..................................................................................................... 12
Uložení, zpracování a p j ování knih ................................................................ 14
D jiny kapucínských knihoven v echách a na Morav ................................................... 18
Vývoj knihoven v kapucínských eholních domech.......................................................... 23
Brno .................................................................................................................... 23
eské Bud jovice ............................................................................................... 34
eský Brod ......................................................................................................... 35
Fulnek ................................................................................................................. 35
Horšovský Týn ................................................................................................... 37
Chrudim.............................................................................................................. 39
Jihlava................................................................................................................. 40
Kolín ................................................................................................................... 41
Kyjov .................................................................................................................. 43
Liberec................................................................................................................ 44
Litom ice........................................................................................................... 44
Mariánská u Jáchymova ..................................................................................... 47
M lník................................................................................................................. 48
Mikulov .............................................................................................................. 49
Mnichovo Hradišt ............................................................................................. 51
Most.................................................................................................................... 54
Nám š nad Oslavou .......................................................................................... 56

1
 Olomouc ............................................................................................................. 56
Opo no ............................................................................................................... 59
Praha-Hrad any .................................................................................................. 62
Praha – Nové M sto ........................................................................................... 68
Prost jov ............................................................................................................. 70
Roudnice nad Labem.......................................................................................... 71
Rumburk ............................................................................................................. 72
Sokolov............................................................................................................... 75
Sušice.................................................................................................................. 76
T ebí .................................................................................................................. 79
Vyškov................................................................................................................ 81
Zákupy................................................................................................................ 82
Znojmo ............................................................................................................... 83
Žatec ................................................................................................................... 87
P ehled kapucínských klášter a velikost jejich knihoven (tabulka) ................................. 89
Abstract, Resumé ............................................................................................................... 90
Použitá literatura ................................................................................................................ 93

Pod kování
Na po átku této práce chci pod kovat provin nímu ministrovi Provincie kapucín v
R ThLic. Lukáši Šebákovi OFMCap. za povolení výzkumu v knihovn i archivech a
poskytnutí asového prostoru pro bádání v nich, provin ní knihovnici paní Vlast
Scheuflerové a brat ím Tomáši Pracnému, Paficiku Mat jkovi a Romualdu Jarolímkovi za
poskytnutí studijních materiál a cenné rady pro samotný výzkum.

2
 Úvod

ád Menších brat í kapucín , syn svatého Františka z Assisi p sobí v echách už

více než ty i sta let. B hem této doby vybudoval v eských zemích celkem 32 konvent .
N které existovaly i existují jen n kolik let, jiné p etrvaly celou tuto dobu, s vynucenou
p estávkou v 2. polovin 20. století. V každém eholním dom existovala knihovna,
v malých hospicích malá, ve významn jších klášterech v tší i se zajímavým vnit ním
vybavením. Pro sv j skromn jší ráz ve srovnání s knihovnami bohatých mnišských ád a
snad i kv li propasti asu, která nás d lí od josefínských likvidací, z staly až na výjimky
stranou zájmu, krom n kolika z nich, již popsaných. Nahlédnout do minulosti
kapucínských knihoven, která byla násiln p erušena v roce 1950 a st ží m že být v realit
znovu rekonstruována, nám umož uje lépe pochopit spiritualitu a fungování kapucínského
ádu, konkrétn jeho odnože v eských zemích a fungování jednotlivých konvent .
Není n kdy snadné charakterizovat knižní sbírky, které se již v bec nedochovaly
nebo z nich existuje jen ást. V tšina p vodních eholních dom byla od svého zrušení
zásadn p estav na nebo zbo ena, takže po místnosti knihovny nez stala ani stopa. Pátrání
po kapucínských knihovnách je závislé p edevším na archivních pramenech, kronikách,
inventá ích, dochovaných svazkových katalozích. Nacházejí se zejména v Státním
úst edním archivu v Praze, ale i v jiných archivech nebo v Provin ní knihovn Provincie
kapucín v R v klášte e na pražských Hrad anech. Zajímavým a hodnotným zdrojem jsou
i vlastnické poznámky a r zné p ípisky v samotných knihách. Jejich analýza je ovšem
asov neúnosn náro ná a k nalezení zajímavých údaj neposta uje výzkum ur ité
vzorku, nebo zápisky se obvykle stávají podstatnými práv jejich astým opakováním. O
knihovnách v tších konvent , nap íklad u P. Marie And lské na Hrad anech nebo v Brn ,
víme docela hodn , nebo jejich d jiny jsou bohaté a zachoval se dostatek pramen . U
jiných jsou v sou asné dob informace jen torzovité, žádné konkrétní informace t eba
nemáme o knižní sbírce hospice v eském Brod , který v 18. století existoval jen necelých
60 let.
Obecn lze íci, že kapucínské knihovny neovlivnily celkov kulturní i um lecký
vývoj v naší zemi, ale asto mají zásadní význam k d jinám jednotlivých m st s konventy
t chto menších brat í. Ješt ast ji v nich lze vysledovat vztahy eholních dom
s duchovními, šlechtou i m š any v okolí, nebo jejich innost se v knihovn n jak odrazila
nebo v ní nalezneme stopy po jejich vlastních knihovních sbírkách. V neposlední ad

3
knihy dob e odhalují innost kapucín , jejich duchovní orientaci, život uvnit komunity i
vn k okolnímu sv tu. Knižní fondy tohoto ádu jsou cenným zdrojem literatury o
františkánské a kapucínské spiritualit nebo o jeho d jinách nebo pramenem d l z pera
kapucínských autor .

4
 ád kapucín a jeho d jiny v eských zemích

ád menších brat í kapucín je založen na eholi svatého Františka z Assisi, velkého

sv tce po átku 13. století. Samotné d jiny ádu však za ínají až v první polovin 16.
století. eholní život Menších brat í, následovník sv. Františka, se postupn dosti oddálil
od p vodních idejí zakladatele, zejména v oblasti chudoby. Papež Lev X. proto roku 1517
rozhodl o rozd lení ádu na dva samostatné: františkány a minority (konventuály)
s mírn jším režimem. Tato reforma však pom ry mezi františkány neurovnala, názory na
dodržování ehole se mezi jednotlivými bratry lišily. Stálá touha po skute né chudob
mezi sou asníky a brzkými následovníky Serafínského otce svatého Františka z Assisi
neustávala.
U samotného zrodu nového církevního ádu stál Matouš Serafini z Bascia. Ve zjevení
mu svatý František sd lil, a doslovn zachovává jeho eholi a op t nosí hrubý šat s kapucí.
Narazil samoz ejm na odpor n kterých spolubrat í, a tak se v roce 1525 vydal do íma
prosit o audienci u papeže Klementa VII. Svatý otec jej p ijal a jeho reformní snahy
schválil. Pro formální nedostatky se ale Matoušovi nepoda ilo na kapitule ve své provinci
cokoli prosadit. Naopak byl ješt téhož roku zav en do žalá e, odkud byl našt stí na
p ímluvu záhy propušt n. Úsp šn jší byl jeho následovník Ludvík Tenaglia
z Fossombrone. V roce 1528 si vymohl u papeže Klementa bulu Religionis zelus, kterou
byl nový ád kapucín ustanoven. Noví reformovaní synové svatého Františka si v Itálii
získali velkou oblibu. B hem sedmi let založili v této zemi šedesát konvent , v nichž
pobývalo okolo p ti set eholník . V druhé polovin století se noví eholníci nosící hábity
s dlouhou kapucí a chodící bez bot rozší ili do dalších zemí Evropy.
Z pohledu katolické víry byl stav panující tehdy v echách velice bídný. Ke katolické
církvi se hlásila jen asi t etina obyvatel, ostatní byli politickými pom ry p ivedeni
k protestantství. Tridentský koncil proto rozhodl oživit náboženský život ve st ední Evrop
posláním dvou církevních ád do této oblasti: jezuit a kapucín . O p íchod druhých z
nich usiloval již na samotném koncilu arcibiskup Antonín Brus z Mohelnice. Úsp šný byl
až jeho druhý následovník Zbyn k Berka z Dubé projednávající celou záležitost u papeže
Klementa VIII. Na generální kapitule kapucín roku 1599 v ím muselo být rozhodnuto
poslat do ech skupinu dvanácti brat í pocházejících p edevším z benátské provincie. Do
jejího vedení byl ustanoven tehdy již zkušený misioná svatý Vav inec z Brindisi. Vznikl

5
 esko-rakousko-štýrský komisariát, jehož vedení p ímo podléhalo generálnímu ministrovi.
Pro vznik samostatné provincie nebyl ješt založen stanovený minimální po et konvent .
Jako první p išli kapucíni do Prahy. Po jistých peripetiích založili klášter na
Hrad anech a odtud se ší ili do dalších m st. Ve srovnání s jezuity si získali oblibu u
b žného katolického obyvatelstva. Jejich hlavní misijní innost spo ívala v kontaktu
s prostou lidovou vrstvou, i když p íze šlechty byla nutností pro jejich p ežití. Kapucíni
kázali, po ádali procesí, udržovali nebo sami z izovali poutní místa, jako tomu pozd ji bylo
na Hrad anech, v Mariánské u Jáchymova, v M lníku, Sušici nebo Mikulov . V roce 1618
již m l komisariát t ináct eholních dom , z toho osm na území ech a Moravy. Tehdy
rozhodla kapitula v ím o z ízení samostatné esko-rakouské provincie, v 70. letech ješt
rozd lené na esko-moravskou a Rakousko-uherskou. Mezi eholníky byli na po átku
p edevším cizinci, brat i pocházející z Itálie, Tyrolska nebo Bavorska.
Kapucínský ád se v novém kraji skute n dob e usídlil. Po et jeho konvent se stále
rozr stal až kone n dosáhl v polovin 18. století svého vrcholu, kapucínských rezidencí
bylo tehdy t icet.1) N které kláštery obývaly desítky eholník , v jiných hospicích zase žilo
jen pár kn ží s laickými pomocníky. Ve vrcholu svého rozkv tu, konkrétn roku 1766,
m la esko-moravská provincie 809 eholník . Tento po et pak za al mírn klesat.
Zásadní ránou do innosti ádu ovšem zp sobily církevní reformy císa e Josefa II.
Sekulariza ní vlna josefinismu zrušila p t klášter a ty i hospice. Císa i se dále poda ilo
na as rozd lit provincii na dv samostatné: eskou a Moravskou. Konventy m ly
stanoveny maximální dovolený po et eholník , obvykle nižší než bylo množství jeho
obyvatel v p edchozích desetiletích, takže mnozí kn ží odešli p sobit do farností. Po et
kapucín klesl do poloviny 19. století na mén než 250. Krom toho se v roce 1754
v d sledku politicko-vojenských událostí od provincie odd lily ty i konventy v pruském
Slezsku, ze kterých vznikla samostatná kustodie pod ízena p ímo generálnímu ministrovi.
Pro naprostý nedostatek brat í musela být roku 1810 zrušena i s kláštery.
Od sklonku 19. století usilovali kapucíni o své znovuoživení. Za tímto ú elem
postupn vznikly ty i Serafínské školy. Sou ástí klášter v Olomouci, Most , Praze-
Hrad anech a pozd ji v T ebí i se stal chlapecký internát. Jeho chovanci studovali na
státních školách nebo soukrom v klášte e. Domovy byly ur eny zejména pro hochy
z chudších rodin a jedním z jejich ú el byla i p íležitost seznámit se s eholním životem a
hledat své duchovní povolání. Alespo áste n sv j úkol splnily, p esto po et eholník
nadále klesal. Vznik nového státu po rozpadu Habsburské monarchie zap í inil roku 1934

6
vznik nové eskoslovenské provincie zahrnující i ty i konventy na Slovensku. Ty se ale
b hem Druhé sv tové války zase osamostatnily. Zásadn jší vliv m l vznik Protektorátu.
V odtržených Sudetech se nacházela více než polovina eholních dom . Do roku 1945
v nich byl z ízen samostatný komisariát. Za azeni do n j byli všichni brat i ze Sudet
pocházející, vzájemné p esuny byly znemožn ny.
Po vále ných událostech se Kapucíni ani nesta ili p íliš vzpamatovat a p išel osudný
rok 1950. Jakožto žebravý ád pat ili do druhé vlny likvidace. Po poledni 26. dubna došlo
k obsazení klášter a zat ení okolo stovky brat í, kte í již násilný zásah tušili. Po p lnoci
byli násiln p evezeni do centraliza ního kláštera v Broumov nebo p ímo do interna ního
tábora v Želivi. Jen nejstarší kn ží byli ponechání u svých kostel . eholníci m li být
za len ni do b žné spole nosti, dostávali sv tská zam stnání, samoz ejm ty nejt žší nebo
nejpotupn jší. Klášterní budovy z staly opušt ny. V Kolín , Litom icích nebo Žatci byly
do bývalých klášter umíst ny školy nebo internáty, v Brn depozitá muzea. Tyto domy
na tom byly relativn lépe. Jiné p evzala armáda (Roudnice, Zákupy) nebo sloužily jako
skladišt (Fulnek, Horšovský Týn, Sokolov). Armáda pozd ji budovy opustila, jiné
p echázely z majitele na majitele. Až na výjimky se marn hledalo jejich solidní využití,
jak je tomu v n kterých p ípadech dodnes. Tém t etina se jich dostala do katastrofálního
stavu bez výrazn jší nad je na opravu, t i kláštery byly zbo eny (Liberec, Mariánská u
Jáchymova, Most). eholníci, by roztroušeni po farách a b žných zam stnáních, se tajn
scházeli na n kolika r zných místech, aby nebyli státní bezpe ností p istiženi.
V roce 1990 se kone n mohl ád za ít znovu probouzet. Nejprve byl z ízen noviciát
ve zrušené fa e v Újezd u Uni ova. B hem téhož a následujícího roku bylo kapucín m
2)
legislativn potvrzeno vlastnictví n kolika klášter . Znovu se usídlili v Olomouci u
chrámu Zv stování Pán , v mate ském klášte e na Hrad anech u P. Marie And lské,
v Praze na Novém M st u sv. Josefa, a v Brn u kostela Nalezení sv. K íže. V eské
republice dnes žije n co p es padesát kapucín , po celém sv t je jich tém jedenáct tisíc
v 1800 eholních komunitách.
1. Brno, eské Bud jovice, eský Brod, Fulnek, Horšovský Týn, Chrudim, Jihlava, Kolín, Kyjov,
Litom ice, Mariánská u Jáchymova, M lník, Mikulov, Mnichovo Hradišt , Most, Nám š nad
Oslavou, Olomouc, Opo no, Praha-Hrad any, Praha-Nové M sto, Prost jov, Roudnice nad Labem,
Rumburk, Sokolov, Sušice, T ebí , Vyškov, Zákupy, Znojmo, Žatec. Ve 20. století vznikla ješt
komunita v Liberci a Újezd u Uni ova. Celkem tedy kapucíni sídlili, resp. sídlí v echách a na Morav
na 32 místech.
2. Zákon . 298/1990 Sb. O úprav n kterých majetkových vztah eholních ád a kongregací a
arcibiskupství olomouckého a Zákon . 238/1991 Sb., kterým se m ní a dopl uje zákon . 298/1990 Sb.
Kapucínskému ádu nikdy nebyl majetek právn zabaven. Noví „vlastníci budov“, zpravidla místní i
krajské národní výbory nebo Ministerstvo školství, totiž nebyli zaznamenáni v pozemkových knihách.
Nelze tedy hovo it o navrácení, ale o právním potvrzení vlastnictví.

7
 Knihovny ádu menších brat í kapucín

Abychom popsali, jak vlastn vypadá knihovna kapucín , je nutno se nejd íve zmínit
o charakteru tohoto církevního ádu. Mottem jeho vzniku byl návrat ke chudob . Hlavním
úsilím brat í je asketický duchovní život v co nejužším spojení s Bohem, hlavn modlitbou
a rozjímáním. Na rozdíl od starých mnišských ád nevlastnili kapucíni žádný majetek.
Jejich materiální existence byla závislá na pomoci z okolí. Ideální bylo, pokud se jim
poda ilo v blízkosti konventu nalézt ochotného dobrodince, který se zavázal dávat
pravideln eholník m ur itý obnos naturálií, jako jsou potraviny, d evo, p ípadn finan ní
výpomoc. Takovým mecenášem byl asto majitel místního panství. Závazek vyživovat
klášter p echázel d di n na potomky, asto už od samotné stavby konventu. V n kterých
p ípadech se ale kapucíni museli spolehnout na nejisté a nepravidelné almužny od m š an
nebo nižší šlechty.
Kapucíni p išli do ech zejména jako misioná i, jejich úkolem bylo sloužit prostému
lidu. Služba spo ívala v slavení bohoslužeb, ale také v kázáních, zpov dní innosti a
r zných lidových projevech zbožnosti jako jsou pout . Z toho vychází i charakter jejich
knihoven. Až na výjimky nebyly nijak bohat zdobené i honosné stejn jako celý zbytek
kláštera. Jejich ú el byl praktický: poskytovat informace pro co nejlepší život s Bohem a
službu lidem. Knihovna byla nej ast ji uložena v n jaké cele nebo jiné místnosti, která
nebyla ú eln postavena pro uložení knih. Jen ve v tších klášterech s n kolika desítkami
eholník se setkáváme se speciáln vybudovanými prostorami, pokud se ovšem nalezl
dobrodinec, který takovou stavbu uhradil.
Již první na ízení ádu kapucín z roku 1530 p edpisují, aby brat i m li na každém
svém p sobišti malou knihovnu s Písmem svatým a dalšími zbožnými knihami.1) Toto
ustanovení v r zných formulacích a drobných obm nách z stalo v ádových konstitucích
dodnes. Dopl ováno bylo o n kolik dalších pravidel týkající se etby, p j ování, nákupu
nebo vy azování knih. Generální kapitula v roce 1733 schválila, že v každém konventu má
být ustanoven knihovník jmenovaný provinciálem nebo místním p edstaveným. Jeho
úkolem bylo knihovnu udržovat, poskytovat knihy ostatním eholník m, zapisovat jejich
výp j ky, p ípadn povolit p ístup k fondu lidem mimo ád. Mnoho dalších rozhodnutí
kapitul a dopis generálního ministra bratry vybízelo a vybízí k rozvoji knihoven, jejich
udržování a ádnému zpracování. Prvotní na ízení sv. Františka z Assisi, který ve
své Nepotvrzené eholi zakazuje svým brat ím vlastnit knihy, mimo t ch ur ených pro

8
modlitbu breviá e, zcela ztratilo sv j význam.2) Kniha zásadn zm nila od po átku
13. století, od doby sv. Františka, své postavení ve spole nosti i materiální hodnotu.
Zejména v 2. polovin 19. století si i sami brat i za ali budovat své vlastní knihovni ky.
Knihy, jež m li v užívání ozna ovali jen vlastním jménem, nez ídka i razítkem.

Po izování knih
Nezbytným p edpokladem pro existenci knihovny je akvizice, získání knih. Kapucíni
k tomu m li n kolik možností. Nejv tší soubory knih se do klášter dostávaly odkazem,
poslední v lí dobrodinc . Podle vlastnických p ípisk lze i dnes mnohé z nich
identifikovat, navíc jsou tyto výrazn jší dary zapsány v r zných kronikách. Nej ast jšími
dárci byli kn ží v etn d kan p sobící ve stejném m st jako kapucíni nebo v jeho
blízkosti. Osobn se znali a kn ží si byli v domi, že ukládají sv j majetek do dobrých
rukou. Navíc kapucíni asto ve svém okolí pomáhali v pastora ní služb , zejména kázáním.
Knihy odkázané poslední v lí bývaly i projevem vd nosti. Dalším zdrojem dar byla
šlechta, rovn ž zpravidla místní, která kapucíny osobn znala. Jejich dary nebyly tak asté,
ale zato bohatší. Typickým p íkladem v echách byl dar fundátora kláštera v Rumburku
Františka Eusebia z Pötingu. Pro jím odkázané knihy byla vybudována samostatná místnost
mnohem v tší než b žná knihovna konventní. Chrudimská knihovna zase byla v roce 1719
obohacena o dar Františka hrab te de Thun, št drého mecenáše místního kláštera. Klášteru
v Mnichov Hradišti odkázala hrab nka Markéta z Valdštejna svou knihovnu v roce 1728.
Odkazy p icházely i z vrstvy m š an , ítaly však obvykle jen pár nebo n kolik desítek
kus . Rovn ž jen n kolik knih obvykle obsahovaly dary p edané kapucín m dobrodincem
ješt za jeho života.
Díky dar m se do kapucínských knihoven dostaly i tisky z 16. století, inkunábule a
v n kterých p ípadech i pozdn st edov ké rukopisy, p estože první brat i zavítali do ech
až roku 1599. Knih z 16. století není v kapucínských fondech nijak málo, v naší zemi tvo í
v sou asné dob necelých deset procent starých tisk . Po ty prvotisk se ve st edních a
v tších klášterech pohybovaly okolo n kolika desítek kus .
Další variantou, jak knihy získat, byl jejich nákup. Ve zmín né Nepotvrzené eholi
je brat ím zakázáno p ijímat jakékoli peníze, ani pro nákup knih.3) Ekonomika spole nosti,
úloha pen z i cena knih se ale od 13. do 17. století výrazn zm nila. Peníze byly
kapucín m darovány i ve v tším množství, zpravidla šlechtou. Bývaly p ímo ur eny pro
rozší ení a další udržování knihovny. Další peníze získali brat i z drobných almužen.

9
Nákup ale neprobíhal nep etržit . Bylo pot eba, aby v klášte e pobýval n jaký osvícený
eholník, obvykle kazatel, lektor teologie nebo katecheta, který se po izování ujal. Nákup
se nemohl obejít bez schválení p edstaveného, a tak není divu, že jej ne ast ji provád li
práv kvardiáni a superio i konvent . Dary museli eholníci n jak odplatit, nej ast jší
formou bylo odsloužení mší za donátora. V pramenech se setkáváme se šesti až deseti
bohoslužbami za jeden foliový svazek. V jiných p ípadech se m l každý bratr - tená
pomodlit za dobrodince, t eba Ot enáš.4)
Mezi jednotlivými eholními domy fungovala vým na knih, a to p esto, že
v n kterých dobách k tomu bylo zapot ebí souhlasu provinciála. V jednom klášte e získali
darem knihy v jiném dom nepot ebné. Jinde se zase rozvíjela kazatelská nebo jiná
pastora ní innost, i v konventu za al p sobit n jaký osvícený kn z a bylo t eba
shromáždit literaturu odjinud. K p esun m docházelo i po r zných katastrofách, jako tomu
bylo nap íklad v roce 1847 v T ebí i, kdy sho el celý klášter i s knihovnou. Zdrojem
heretické literatury bývaly konfiskované sbírky protestant .

Obsahové složení knihoven

Rozbor obsahového složení knihoven nám umož uje lépe poznat život kapucín .5)
Ukázalo se, že charakter sbírek odpovídá tomu, co je o t chto eholnících známo z jiných
pramen . Nejv tší ást, asi 17 procent, tvo í kázání, jejich koncepty a homilie. Hlásání víry
bylo skute n nedílnou sou ástí kapucínských aktivit. Kamkoli p išli, nejprve tam kázali.
Byl to nejú inn jší zp sob, jak podporovat katolickou zbožnost skomírající pod vlivem
protestantismu nebo prosté lidské sv tskosti. Relativn velké množství této literatury je
v eštin , i když kn žím ned lalo problémy studovat a používat texty latinské. Na v tšin
svých p sobiš kapucíni hlásali sou asn i n mecky, v n kterých m stech s velkým
podílem n mecky hovo ícího lidu nebylo t eba eských kázání v bec. Krom p ehledné
literatury obsahující homilie rozt íd né podle liturgického kalendá e sbírali kapucíni i
samostatn vydávaná n kolikastránková kázání pronesená p i r zných významných
církevních i sv tských p íležitostech. Takovýchto drobných tisk najdeme v jednom svazku
i 43.6) Obrovské množství jich bylo nap íklad vydáno p i svato e ení Jana Nepomuckého
roku 1729 nebo jako p ipomínka na tuto událost.
Druhou nejv tší skupinou je literatura pro rozvoj duchovního života, správný vztah
k Bohu a životu, p ijímání dobra a zla, dobrý p ístup k modlitb a jiným projev m
zbožnosti (cca 8%). P ibližn do po átku 19. století byla tato duchovní literatura ur ena

10
pouze pro kn ze a Bohu zasv cené osoby. Teprve pozd ji se objevuje i pro lid. Zvláštní
skupinu v této oblasti tvo ili drobné kníže ky šestnáctkového formátu ne v tší než 10 cm.
eholníci je m li k dispozici ve svých celách nebo je nosili s sebou a používali pro
soukromé rozjímání. Typickým p íkladem bylo kapesní vydání ehole a Záv ti svatého
Františka, na n ž navazovala napomenutí k eholním ctnostem a r zné modlitby p ed a po
mši, k zem elým, pro dobrou smrt nebo texty pro požehnání.7) Z ruky lena eské
provincie, konkrétn Kryštofa z Lužic, dlouholetého novicmistra pochází o n co v tší
svaze ek „Rozjímající kapucín“ vydaný roku 1708 v Nyse.8) Vycházejíce ze svých
p ednášek o asketickém život popisuje v první ásti jak se správn modlit a meditovat,
v druhé ásti pak v jednotlivých bodech nabízí témata k rozjímání pro r zné ásti dne a
oblasti víry. K p ipomínání díla serafínského u itele svatého Bonaventury sloužil výb r
z jeho díla zpracovaný francouzským františkánem F. Pothronem, vydaný roku 1738
v Praze.9) Tyto kníže ky se v provin ní kapucínské knihovn dodnes zachovaly ve velkém
množství exemplá .
Aby mohli kn ží u it lidi správnému životu pot ebovali morální teologii, které rovn ž
nebylo v knižních fondech málo (4,5 %), a díla katechetická. Nezbytností pro každý klášter
a kostel byly liturgické knihy: misály, breviá e, modlitby hodinek. Uloženy byly v zakristii,
kapli nebo kostelním chóru, na míst kde sloužily, což je v n kterých i poznamenáno.
V tšina byla ale i osignována z ejm kv li evidence majetku. Kláštery m ly vlastní
filozofická a teologická studia, takže u ebnice i jiná obecná díla scholastiky nebo filozofie
musely být k dispozici. Drobné i obsáhlejší teologické teze z pražské a olomoucké
univerzity jsou asto svázány dohromady v jednom konvolutu. Pro dobré zvládnutí
kazatelské innosti se klerici u ili rétorice.
Všimn me si nyní n kolika obsahových specifik v kapucínských knihovnách.
Prvotním posláním kapucín v echách bylo potla ování nekatolických projev
k es anství. Krom d l protireforma ních, kritizujících bludy luteranismu, kalvinismu a
dalších, jim dob e posloužily i samotné knihy heretických autor , jejichž tisk a vlastn ní
byly zakázané. V nována je jim následující kapitola. Kapucíni usilovali rozdávat lidem
nejen zdraví duchovní, ale i t lesné, n které jejich bylinné p ípravky se staly proslulými.
Pro znalost rostlin pot ebovali herbá e, pro jejich zpracování díla chemická, samotnému
lé ení se u ili i z knih anatomických. K vlastn ní t chto knih napomínala provin ní
kapitula v Linci v ervnu 1642: „A je v našich klášterech vlastn na kniha, v níž jsou
všechny poznatky léka ství a farmacie zaznamenány, aby se kterýkoli bratr mohl dov d t

11
z medicíny vše, co kdy bylo zaznamenáno.“10) Nejlepší anatomickou pom cku m li
kapucíni v brn nské knihovn , samotnou lidskou kostru. Oborov podobné herbá m byly
praktické knihy popisující pé i o zahrady a sady. Co nejvíce potravin si kapucíni snažili
vyp stovat sami, k emuž jim sloužily rozlehlé zahrady.
Jiným posláním kapucín byly misie, i do ech p išli z Itálie jako misioná i. Ší ení
pravé víry v Boha na cestách se v novali i pozd ji, proslulé jsou zejména eské misie do
Ruska. K tomu jim mohla posloužit literatura zem pisná. Tyto knihy, zpravidla foliového
formátu, nebyly pro své mapové i další obrazové p ílohy nijak laciné a kapucíni si je
z ejm nenakupovali. Získávali je hlavn darem a vhod jim p išly i p i cestování mezi
jednotlivými kláštery v dalších evropských zemích. Tím, že si eholníci velkou ást knih
nepo izovali sami, ale dostávali je darem, nemohli vždy zcela ovlivnit jejich obsah. Tak se
do klášterních knihoven dostávala i absurdní témata jako t eba libreta oper. Ve fondech
byly ukládány i rukopisné knihy. Obvykle se jednalo o kroniky nebo pam tní knihy
kláštera popisující asto i události v jeho okolí, liturgické texty nebo r zná kázání. Zejména
kratší díla si eholníci sami opisovali. S postupným zlev ováním knihy a zejména její
vazby po et rukopis asi nar stal, bohužel se jich ale p íliš nedochovalo. Samoz ejmostí
byla literatura n jak se dotýkající kapucínského ádu, a už z hlediska spirituality, práva,
liturgie, d jin nebo významných osobností.

Libri prohibiti
Aby kapucíni mohli bojovat proti nekatolickým projev m k es anství, museli se
s nimi také seznámit. Dob e k tomu sloužila publikovaná díla protestantských autor .
Vlastnit tuto literaturu z Indexu zakázaných knih, tzv. libri prohibiti, nebylo nijak snadné.
Nicmén pro kapucíny, stejn jako i pro další ády obnovující v naší zemi katolictví, byly
skoro nutností. Kapitula esko-rakouské kapucínské provincie v roce 1652 p ímo vybízela
k jejich ukládání: „v knihovnách a jsou na uzav eném míst heretické knihy sloužící
kazatel m.“11)
Takovéto doporu ení ovšem k povolení vlastn ní zakázaných knih nesta ilo.
Skute né svolení museli dávat kardinálové Generální kongregace svaté inkvizice v ím .
Platilo vždy jen asi 7 až 10 let a poté muselo být obnoveno. N kolik se jich dochovalo z
2. poloviny 17. století, ale vydávána byla i pozd ji. V roce 1752 dal papež Benedikt XIV.
kapucínskému generálnímu ministrovi koncesi vlastnit tyto knihy v celém ádu. Povolení
Kongregace sv. inkvizice tím ale neskon ila, ješt v roce 1754 obdržel eský provinciál

12
Serafín z Glucholaz svolení p ibližn stejného obsahu jako jeho p edch dci p ed necelými
sto lety.12) Zkušeným bratr m bylo dovoleno držet a íst zakázané knihy, zvlášt bibli
v národním jazyce, s výjimkou astrologie a n kolika titul doslovn jmenovaných.
Spole n s tím získávali právo rozh ešovat a p ijímat zp t do církve kací e, kte í se svého
kací ství z eknou. Libri prohibiti musely být uloženy zvláš a pod zámkem, jak to stanovila
provin ní kapitula už v roce 1614: „knihy zakázané nebo ‘nejisté‘ a jsou uloženy n kam
do sk ín odd len od ostatních knih, aby je nikdo bez povolení nemohl p ijímat k poslechu
nebo íst.“13) Uzamykatelné sk ín ur ené pro libri prohibiti lze i dnes dob e rozeznat
v mobiliá i hrad anské a brn nské knihovny. Klí vlastnil p edstavený kláštera, pozd ji
knihovník. P ístup k heretické literatu e m li jen „zkušení kn ží“, obvykle kazatelé nebo
zpov dníci. Ve výjime ných p ípadech byl dovolen p ístup i kn žím mimo kapucínský ád,
v žádném p ípad však klerik m nebo laik m uvnit ádu nebo mimo n j. P i porušení
jakýchkoli pravidel m ly být knihy spáleny.
Relativn velké množství protestantské literatury, jako jsou t eba celá souborná
vydání Martina Luthera, n kdy vyvolává dojem, že kapucíni pat ili mezi knihomily a libri
prohibiti na rozdíl od jiných nepálili, nýbrž uchovávali je. Že tento postoj je chybný,
dosv d uje innost Bonaventury z Köllnu, prvního kapucínského kazatele ve Fulneku.
Krom toho, že obrátil adu nekatolík , proslul práv uspo ádáním velkého pam tihodného
pálení neužite ných a heretických knih. 1. kv tna 1623 p inášely d ti novope ených
konvertit kací ské knihy ze svých dom i odjinud. Po dvou p istupovaly k ohni a do n j
tyto knihy házely. Následujícího dne byla na radnici nalezena knihovna toho asu již do
zahrani í uprchlého Jana Amose Komenského a jakmile se o tom d ti dov d ly, potkal
jistejný osud. Snad i pro tuto svou horlivost byl Bonaventura p eveden do Olomouce, pak
do Brna a zbaven postu kazatele. Pro svou oblíbenost se ale pozd ji vrátil do Fulneku a
p sobil v n m dále.14) Vlastnit heretickou literaturu bylo pro kapucíny nezbytné pro boj
s kací stvím, všeobecná touha po uchovávání knih prohlášených za nepravdivé a zlé nebyla
v kapucínském ádu prokázána.
Boj kapucín s protestantstvím neskon il v 18. století. V jejich brn nské knihovn se
dochovala ada tisk z 19. století snažících se obhájit katolické vyznání. Nejsou již ur eny
jen pro kazatele a jiné kn ze, ale auto i je adresovali i b žným k es an m, jejich argumenty
jsou p izp sobeny lidové ví e. Reagovat bylo pot eba i na nové vlny odporu proti katolické
církvi spojované se sv tskou mocí, jako byla po átkem 20. století snaha „pry od
Rakouska, pry od íma“ dále se rozvíjející po ustanovení eskoslovenského státu.

13
 Z kapucínských letopis se dovídáme o zajímavé poty ce mezi kapucínským ádem a
proslulým jezuitským pali em knih Antonínem Koniášem. V roce 1732 zabavil v jednom
kapucínských klášter knihu kapucína Martina z Kochemu Velká št pná zahrada, oblíbené
dílo podporující lidovou zbožnost a modlitbu. Jeho popularitu dosv d ují desítky vydání,
jen v eštin byla v 18. století v r zných variantách vytišt na 29krát (dle Knihopisu).
Koniáš však usoudil, že je pot eba dílo na mnoha místech opravit. V c oznámil
kapucínskému provinciálovi Luciánovi Hlavá kovi z Prahy, který se ovšem rozhn val a
p ikázal Koniášovi, aby takto už nikdy v budoucnu neusuzoval. Koniáš se proto obrátil na
svého jezuitského provinciála Seidla. Ten ovšem svého eholníka p ísn pokáral a
kapucínskému p edstavenému Luciánovi nabídl omluvu a smír.15) Koniášovi zde jist nešlo
o likvidování díla Velká št pná zahrada. Úkolem církevní cenzury nebylo jen ni it
literaturu ozna enou za nepravdivou, ale p edevším opravovat v tší i menších chyby, a to
rovn ž v dílech katolických autor . Mezi index zakázaných knih vytvo ený roku 1753 na
na ízení papeže Benedikta XIV. se nap íklad dostala i P íru ka pro zpov dníky od
kapucína Bernarda z Bologny. Pozd ji tento manuál vyšel ješt n kolikrát, jen jeho text byl
patrn na n kolika místech opraven.16)

Uložení, zpracování a p j ování knih

Knihovna bývá definována jako ut íd ný soubor dokument , což vyžaduje jejich
soupis - katalog. V n kterých eských kapucínských domech byly sepisovány už v prvních
desetiletích po jejich založení, p estože neobsahovaly více než n kolik desítek titul . Až do
konce 19. v ku zpracovávali kapucínští knihovníci katalogy svazkové, po átkem 20. století
vznikly v n kterých konventech katalogy lístkové.
Spole n se zpracováváním knih bylo zapot ebí zavést i ur itý systém jejich
uspo ádání. Snad ve všech evropských kapucínských knihovnách se v pr b hu 17. století
ujal do ur ité míry jednotný systém t íd ní a tedy i signatur. Knihy byl rozd leny do 21 až
23 obor zastoupených písmeny. Tento t ídící systém nebyl jednotný, tatáž písmena
zastupovala v jednotlivých knihovnách r zné obory. Snad jen A znamenalo vždy Bible a B
bu její výklady nebo spisy církevních otc . Knihy byly ozna eny tímto písmenem za nímž
následovalo arabské íslo, které ur ovalo po adí, v jakém byly v p íslušné polici uloženy.
V úvodu katalogu pražské hrad anské knihovny z roku 1782 se dochovalo n kolik
instrukcí všeobecn se týkajících metod katalogizace:17)

14
 1. Všechny knihy v knihovn jsou uspo ádány podle záznam v katalogu, podle své
t ídy a ísla.
2. V katalogu a je jasn a srozumiteln uveden autor, název, místo a rok, kdy byla
kniha vydána.
3. V záv ru mají být t i rejst íky: I. autorský podle k estního jména (nebo mnozí
auto i p íjmení nemají), II. autorský podle p íjmení a III. v cný rejst ík podle
jednotlivých hesel.
4. P ír stky a jsou p ipisovány na konec a rejst íky dopl ovány, aby nevznikl chaos.
5. U knih, které jsou uloženy v celách, a je to ádn poznamenáno v katalogu, aby je
knihovník mohl snadno nalézt. Dále pro každou celu, kde jsou knihy, má být na
samostatném list jejich seznam, aby byl p ehled a mohly být snadno p emis ovány
z místnosti do místnosti.

Tato pravidla p edstavovala spíše ideál než realitu, v tšina katalog rejst íky
postrádá, údaje o knihách jsou neúplné. B žn chybí rok vydání, uvedení jeho místa je
spíše výjime né. Velmi záleželo, zda byla knihovna sv ena kapucínovi znalému a
orientujícímu se v knižním fondu nebo n komu jinému. U jednotlivých konvent známe
takovéto zanícené knihovníky, n kte í ovlivnili i fondy v ostatních klášterech. Nap íklad
podrobná pravidla pro zpracovávání knih v etn pravidel pro tvorbu lístkových katalog
vytvo il v polovin 19. století Albín (Ferdinand) Ehrlich. Jeho návod m l být rozeslán
k užívání do všech kapucínských rezidencí.18) V téže dob p sobil na Hrad anech
knihovník Gotthard Tesa . Stopy jeho díla jsou známé po r zných kapucínských
konventech v echách. Nejspíš on byl iniciátorem a sám tv rcem nového systému signatur,
který zcela opustil oborové azení. Syntaxe jeho signatur se skládala z písmen, ímských a
arabských ísel, jež ozna ovaly sk í , eventueln místnost, polici a po adí svazku v ní.
Další spole nou vlastností všech kapucínských knihoven jsou šed nat ené h bety
svazk . V zámeckých knihovnách nebo sbírkách bohatých klášter zpravidla knihy
nechávali p evazovat do vazeb shodného stylu. Tuto nákladnou innost si kapucíni nemohli
a ani necht li dovolit, proto pro sjednocení vzhledu svých sbírek použili šedou olejovou
barvu, kterou byly h bety knih natírány p ibližn do záv ru 18. století. Na barevném nát ru
namalovali eholníci titul knihy ve zkrácené, ob as zkomolené verzi, n kdy spole n
se jménem autora, a dále signaturu jako písmeno s íslem. V tší knihovny m ly h bety
barevn zdobeny linkami s rozvilinami a kartušemi. Každá z nich m la sv j styl, a tak lze

15
dodnes asto na první pohled rozeznat, kam která kniha p vodn pat ila. Zcela odlišnou
úpravu m ly zakázané knihy, nebyly t eba v bec šed nat eny. Sv d í to o jejich jiném
uložení a odlišných pravidlech pro manipulaci s nimi.
Nejen v sou asnosti zažívají tená i problém, že jim knihovna není schopna kdykoliv
poskytnout žádanou literaturu, ale nejrad ji by ji m li u sebe. Vzd laným kn žím, zejména
kazatel m a lektor m teologie nebo filozofie bylo proto povoleno udržovat si ur ité
množství literatury u sebe, ve své cele. V takovýchto svacích najdeme perem zápisek se
jménem, asto jen eholním bez místa p vodu nebo p íjmení, dopln ný o poznámku, že je
užíván pro vlastní pot ebu. I dnes takto lze n které významn jší z t chto kapucín
identifikovat. „Své knihovny“ si také p enášeli z konventu do konventu, kam byli zrovna
p i azeni k p sobení. K vlastní pot eb používali eholníci zejména modlitební knihy,
breviá e, n kdy i misály a krom toho díla kazatelská nebo homiletická, katechetická,
s kn žskými instrukcemi nebo univerzitními tezemi. Poznámky v knihách se nevztahují jen
ke konkrétní osob . V n kterých p ípadech je svazek ur en pro novice, jindy má být uložen
v refektá i pro etbu p i jídle a setkáních nebo v zakristii u liturgických text nebo homilií.
Množství knih ukládaných mimo prostory knihovny ovšem postupn nar stalo a
mnohá díla se tím stala nedohledatelná. Setkání definitoria v ele s provinciálem Václavem
Pfefferem ze Strakonic v zá í 1737 v Olomouci proto vyhlásilo statuta p ísn regulující
pohyb a uložení knih. Lektor m a kazatel m byla potvrzena možnost mít u sebe p im ené
množství literatury. Kvardián a jím pov ený knihovník m li dohlížet, aby tito vzd laní
kn ží o své knihy pe ovali a v p ípad , že je využívají jen v malé mí e, zp t do knižních
regál vrátili. Jakékoli vynášení svazk mimo prostory knihovny podléhalo svolení
kvardiána, který nem že p ipustit, aby všechny „dobré knihy“ byly odneseny do cel nebo
v nich trvale ukládány. Knihovník všechny výp j ky evidoval v samostatném soupise.
Vynášení bylo zakázané u knih, jejichž fyzický stav byl bídný a hrozilo další poškození.19)
Kapucínské knihovny byly z ízeny, vybaveny a udržovány pro samotné eholníky.
Pokud se v nich nacházela hodnotná literatura, toužili po p ístupu i lidé z okolí klášter ,
zejména z ad duchovenstva. Kapucínští kn ží udržovali kontakt s jinými duchovními
správci a jist si vym ovali zkušenosti o jim známých nebo vlastn ných dílech. Praxe
s výp j kami mimo kláštery byla snad dosti špatná, anebo z jiného d vodu se ukázala jako
nežádoucí. ádové konstituce z 29. ervence 1638 schválené papežem Urbanem VIII.
vyžadovaly svolení provinciála pro vyp j ení knihy mimo kapucínský ád, pod trestem
exkomunikace. Konstituce z ervence 1656 potvrzené Alexandrem VII. pravidlo dosti

16
zmírnily. Sta ilo povolení místního p edstaveného s výjimkou „nebezpe ných p ípad “,
kdy snad hrozilo nebezpe í ztráty. Povolení kvardiána nebo superiora konventu mohlo být
snadno získatelné, zvlášt když se s ním žadatel o p j ení p sobící v okolí osobn znal. Od
generální kapituly v roce 1733 už sta il jen souhlas knihovníka. Do jaké míry takové
p j ování probíhalo a jak fungovalo zatím nevíme.
1. Konstituci neboli Na ízení nebo též Stanovy z Albacina (Costituzioni di Albacina, Ordinazioni di
Albacina), p esn „Costituzioni delli Frati Minori detti della vita heremitica“.
2. Nepotvrzená ehole sv. Františka z Assisi. 3, 7-9.
3. tamtéž. 8, 3.
4. srov. SOA Zámrsk, Kapucíni Opo no, . 3, kniha 1., s. 93 nebo Katalog olomoucké knihovny po r. 1839.
ZA Opava, depozitá Olomouc, Kapucíni Olomouc, 31.
5. Obsahová analýza byla provedena podle elektronického katalogu brn nské knihovny a vybraného vzorku
sbírek Provin ní knihovny na pražských Hrad anech, stav katalogizace v dubnu 2003.
6. Stará knihovna brn nského kláštera, sign. 02F73.
7. Regula et Testamentum Seraphici Patris nostri S. Francisci et quicunque hanc regulam secuti fuerint, pax
super illos, & misericordis & souer Israël Dei... Pragae : typis Archi-Episcopal. apud Jacobum
Schweiger, 1765.
8. Christophorus Lusatius OFMCap. Capucinus meditans. seu via regia tutissima ac rectissima. nec non
commoda, facilis, summopere utilis, appriméque necessaria methodus ac modus meditandi... Nysae :
typis Josephi Schlögel, 1708.
9. Bonaventura, svatý a Pothron, François OFM. Bonaventura selectus seu regularis disciplinae &
perfectionis praxis... Pragae : typis Joannis Julii Gerzabek, 1738.
10. Ordinationes Provinciales et Generales. 1614-. rukopis. Provin ní knihovna Praha-Hrad any.
11. jako 10.
12. Povolení držet a íst zakázané knihy z let 1658, 1668, 1675 a 1681. SUA, K, listiny 36, 43, 48 62.
Povolení z r. 1754 otišt no v Bullarium Ordinis FF. Minorum S.P. Francisci Capucinorum.
Continuationis tomus 1., totius operis tomus 8. Oeniponte : Wagneriani, 1883. s. 217-218.
13. jako 10.
14. Tej ek, Michal. Brn nští kapucíni v 17. a 18. století [diplomová práce]. Brno : FF MU, 2003. s. 83-84.
15. Anály. sv. 18, 1732, s. 337.
16. Bernardus a Bononia OFMCap. Manuale confessariorum Ordinis Capuccinorum. Vydáno v letech 1737,
1738, 1740, 1752, 1771 a 1832. Zmínka o zápisu do indexu v exemplá i v Staré knihovn brn nských
kapucín , sign. 21a77.
17. Provin ní kapucínská knihovna Praha-Hrad any.
18. ty stránkové instrukce p iloženy do katalogu litom ické knihovny z r. 1734. SOA Litom ice, Kapucíni
Litom ice, 4.
19. Statuta Provincialia pro bibliothecis nostris ordinate conservandis. výpis z na ízení definitoria 16.9.1737
v Olomouci. SUA, K, 72.

17
 D jiny kapucínských knihoven v echách a na Morav

Samotné po átky jednotlivých knihoven za ínaly obvykle tak, že si n kolik eholník

poslaných k osídlení nové rezidence vzalo pro svou duchovní práci i život n jakou
literaturu. Ur ité množství knih si s sebou dovezli jist i kapucíni posílaní z ciziny do ech
a Moravy na p elomu 16. a 17. století, aby se v nové zemi usídlili a založili v ní eholní
domy. První kapucínskou aktivitou na novém p sobišti bylo snad vždy kázání, a tak si
kazatelé p icházející z již existujících konvent vozili s sebou nezbytná homiletická díla i
další knihy modlitebního charakteru pro vlastní pot ebu. Vývoj knihoven v jednotlivých
eholních domech byl pak už dosti specifický. Záleželo, zda se jednalo o veliký klášter
nebo jen malý hospic s n kolika eholníky, zda se nalezl dobrodinec v nující nebo
odkazující v tší objem svých knih, p ípadn darující peníze pro jejich nákup. Již po
n kolika letech od usídlení se v novém m st vlastnili kapucíni zpravidla n kolik desítek
knih. B hem následujících desetiletí se jejich objem rozrostl na ádov stovky o malých
hospic a tisíce svazk u klášter obývaných n kolika desítkami eholník . Krom
donátor záleželo i na p edstavených, zda usilovali o rozvoj svých knižních sbírek a jejich
ádné umíst ní, nebo se více orientovali jiným sm rem.
Podobný osud jako i u jiných klášterních knihoven potkal kapucíny za církevních
reforem Josefa II. Císa navázal na svou matku Marii Terezii, která se rozhodla sepsat
veškerý majetek eholních ád , aby získala lepší kontrolu nad jejich fungováním (zejm.
dvorský dekret z 15.11.1768). Se samotnou likvidací ád a kongregací za al Josef II.
v roce 1781. Vydal postupn ty i dekrety, jimiž jejich innost zásadním zp sobem
omezoval, a v listopadu na ídil zrušit všechny tyto církevní instituce nezapojené do
pastora ní služby.1) Knihovnám v likvidovaných klášterech byla od za átku v nována pé e.
Už od ledna 1782 dostávali komisa i Dvorské duchovní komise pov ené p ebíráním
eholního majetku instrukce, že mají knihám, rukopis m a archiváliím dávat zvláštní
pozornost. Úkolem komisa bylo zajistit katalogy nebo p i jejich nenalezení fondy
sepisovat, zejména aby nedošlo k jejich rozptýlení, jako tomu bylo u jezuitského ádu
zrušeného ješt za Marie Terezie roku 1773.
Samotné p ebírání konfiskovaných knihoven probíhalo jinak v echách a jinak na
Morav . Dvorským dekretem z 20. kv tna 1782 bylo na ízeno zemskému guberniu p evézt
všechny knihy ze zrušených klášter v echách do univerzitní knihovny v Praze, záležitostí
byla pov ena Dvorská duchovní komise. Další dekret ze zá í ovšem ješt ustanovil

18
p ednostní právo výb ru dvorní knihovn ve Vídni. Nalezené katalogy nebo vytvo ené
soupisy m ly být nejprve posílány do Vídn , kde si mohli vyvolit žádanou literaturu.
P ebírání konfiskovaných knih se ujal univerzitní knihovník, strahovský premonstrát Karel
Rafael Ungar. P ímo na míst kláštera u inil p edb žnou prohlídku a vy lenil bezcenná
díla, dále prodávaná v koších pro makulaturu (koš menších za 1 zlatý, v tších za 1 zlatý a
30 krejcar ). P i p edávání katalog víde ské dvorní knihovn si po ínal celkem obratn ,
takže nakonec se ve Vídni mnoho eských knih neocitlo a hodnotná díla z stala v Praze.
V souvislosti s knihovnami kapucín známe jeden Ungar v dopis adresovaný
hrad anskému kvardiánovi. V echách byly zrušeny tyto kapucínské kláštery i
s knihovnami: eské Bud jovice, eský Brod, Mnichovo Hradišt a Praha-Nové M sto.
Knihy z likvidovaných moravských klášter se m ly ocitnout v Lycejní knihovn
v Olomouci, op t s p ednostním výb rem Vídn . P ebírání knihoven bylo p ikázáno Janu
Hankemu z Hankenštejna. Knihovní fondy osobn zrevidoval, v letech 1784-86 mu
postupn prošly rukama i knihovny kapucín v Jihlav , Kyjov , Nám šti nad Oslavou,
Mikulov , Prost jov a Vyškov . Knihy vždy rozd lil do dvou skupin: na typografické
starožitnosti, prvotisky, rukopisy a na tzv. Wust (smetí, zm ). Wust, který obvykle
zahrnoval asi 90 procent všech knih byl prodáván v aukcích p ímo v míst kláštera nebo
v n jakém okolním m st . Chytrý kupec snad mezi nimi nalezl hodnotná díla, která pak
nebyla zni ena, v tšina ovšem skon ila jako makulatura.2)
Úpadek kapucínského ádu zp sobený josefínskými reformami se projevil také
v knihovnách. Deset konvent bylo zrušeno a innost ostatních byla omezena stanovením
maximálního po tu eholník , takže jejich množství výrazn kleslo. Na druhou stranu
znamenalo 19. století díky rozvoji pr myslu zásadní zm ny v knižní kultu e. Knihy
výrazn zlevnily, narostlo jejich množství, a tak se kapucínské knihovny rozr staly dále.
Kniha p estala být vzácností, nebylo žádným problémem si pot ebnou aktuální literaturu
zakoupit. Po et nakupovaných knih výrazn p evýšil množství d l získaných darem nebo
odkazem, k darování v tších knižních celk již tém nedocházelo. Tato situace trvala až
do 20. století, kdy se i v kapucínských klášterech projevuji nové pokroky knihovnické
v dy, jako byla p esn stanovená pravidla pro popis dokument a tvorbu katalog nebo
zavád ní v cného desetinného t íd ní v jiných evropských zemích. P i konventech byla
udržována spole enství sv tského III. ádu sv. Františka, jež si sama za ala budovat své
knihovni ky ozna ené vlastními razítky nebo perem. Vlastní sbírky m ly i ty i z ízené
Serafínské školy. Jaké ztráty zp sobila v kapucínských knihovnách Druhá sv tová válka

19
nevíme, vždy nap íklad eholní domy v Olomouci a na Hrad anech musely být na pár let
opušt ny a byly užívány pro sv tské ú ely. V Sudetech p i azených p ímo k N mecké íši
se ocitlo deset kapucínských konvent . Z obavy p ed možnou škodou zp sobenou
vále nými boji byly n které vzácné knihy z klášter v Protektorátu p evezeny na
Hrad any, do úst edního domu provincie.
Zásadní ránu p inesl církevních ád m až rok 1950, konkrétn dv vlny jejich
likvidace v dubnu. Už v tomto m síci za ala jednání o osudu klášterních knihoven, která se
táhla až do léta. Na porad Státního ú adu pro v ci církevní (SÚC) 21. dubna se rozhodlo o
základním postupu: nejvzácn jší knihy p evést na Strahov, ostatní díla p id lit v deckým
knihovnách v jednotlivých krajích. T i dny staré rozhodnutí umístit všechny staré tisky na
Strahov bylo tehdy zrušeno. V následujících m sících sestavil SÚC n kolik odborných
zajiš ovacích komisí složených z specialist v oblasti výtvarného um ní a knihovnictví,
které procházely kláštery, aby zjistily umíst ní knihoven v nich, jejich rozsah a obsah,
p ítomnost cenn jších p edm t . Jak dokazují n které zprávy týkající se kapucínských
knihoven, setkávaly se již tyto komise se zlým stavem. Pe et na dve ích byly p etrhány,
klí e, které m ly uschovat národní výbory, byly v úpln jiných rukou. Rozsah ztrát, pokud
byly, ovšem ur it nešlo. Ne vždy byly nalezeny katalogy, ale p edevším pro podrobné
revize nebyl as.
P i studiu událostí z této doby narážíme na veliký rozpor mezi oficiálními prameny a
skute ností zachycenou osobními sv dectvími. Mezi první skupinu pat í nap íklad n kolik
Zpráv o svozu klášterních knihoven zpracovaných v letech 1951-2, zpravidla asi
Františkem Horákem z Národní knihovny pov eným dozorem nad svozem fond .3)
Srovnáním s bezprost edn jšími dokumenty, dopisy a stížnostmi týkajícími se
kapucínských klášter , zjiš ujeme jejich nep esnost. Údaje o velikosti knižních fond jsou
v oficiálních zprávách asto podhodnoceny, a už celkov nebo co se tý e po tu rukopis
i starých tisk . Nenalezneme tém žádnou zmínku o n jakých problémech, dr. Horák se v
nich zmi uje o „alespo áste ném od in ní starých h ích vandalismu, které byly
zodpov dným initel m vytýkány p i rušení klášter v dob josefínské“, nebo jinde: „státní
studijní knihovny se ujaly s plným pochopením a pot ebnou energií tohoto neo ekávaného
úkolu ... a provedly jej v nejkratších lh tách a celkem bez závad“. R zná osobní sv dectví
však hovo í o nešetrném zacházení s knihami, házením na hromadu, šlapáním po nich.
Listiny byly automaticky považovány za materiál do sb ru. V decké knihovny nebyly
p ipraveny pro takový nenadálý nový p íliv knih. Knižní sbírky byly p eváženy z místa na

20
místo zcela bez dozoru, v n kterých p ípadech je noví nabyvatelé eholních dom
vyst hovali ven, kde byly voln p ístupné.
Instrukce SÚC na izující inventarizaci a sepsaní fond byly sotva kde dodržovány.
P estože podle schválených svozových pravidel m ly knihy p ipadnout krajským
v deckým knihovnám s p ednostním právem výb ru pro knihovnu SÚC, bylo r zným
místním, okresním i krajským organizacím umožn no vybírat si ásti fond nebo i sbírky
jako celky. Takto z rozhodnutí Náboženského fondu pov eného správou církevního
majetku z 14.zá í 1950 získalo místní muzeum kapucínskou knihovnu v T ebí i.4) Podobn
i sušickou knihovnu obdrželo sušické muzeum nebo kapucínský fond z Roudnice nad
Labem p ipadl muzeu v Litom icích. V n kterých p ípadech si místní i jiné instituce
vybraly jen ást, jejich pracovníci vy le ovali z nezajišt ných prostor vhodnou literaturu
bez souhlasu p íslušných v deckých knihoven. Staré tisky a rukopisy se obvykle poda ilo
zachovat, by r zn rozt íšt né, místy ztracené nebo pozd ji prodané do zahrani í. Podle
nepodepsané zprávy bylo p ibližn 50 procent z celkového obejmu knih považováno za
bezcenných a p evezeno do sb rných surovin.
Církevní ády nep estaly být de facto vlastníky svých eholních dom , záznamy
v pozemkových knihách nebyly p epsány. Knihovny získala Náboženská matice, která je
smlouvami z let 1954-55 p evedla na z izovatele jednotlivých knihoven nebo muzeí. Pé e
v deckých knihoven o nové p ír stky byla r zná. Nejlépe se o n postarala Universitní
knihovna v Brn , kde se zásluhou dr. Vladislava Dokoupila poda ilo zachovat klášterní
knihovny jako celky, tedy i kapucínské fondy z Brna a ze Znojma. V Olomouci byly
všechny sbírky smíchány dohromady, takže sice jednotlivá díla z stala zachována, ale
rozbitím p vodních fond jejich historická hodnota klesla. Památník Národního
Písemnictví a Národní knihovna, kde skon ily klášterní knihovny z ech, uložily svezené
knihy do svých sklad v Klementinu a na Strahov a zejména do depozitá
v Postoloprtech, Nu icích a Kladrubech. P edevším v depozitá ích byly uloženy ve zcela
nevyhovujících podmínkách. V eských a moravských kapucínských knihovnách se v roce
1950 nacházelo asi 120 tisíc svazk knih. Toto íslo je t eba vnímat orienta n a zcela
ur it není p esné. U n kterých knihoven nemáme údaje v bec, jinde zase jen ísla týkající
se starých tisk .
Spole n s právem na nemovitý majetek dle zákon . 298/1990 Sb. a 238/1991 Sb.
získal v 90. letech kapucínský ád i právo na knižní sbírky z op tn nabytých eholních
dom . Pouze Brno a Sušice však mohly být vráceny jako celky, ostatní fondy byly

21
v depozitá ích rozptýleny mezi jiný svoz. Díky svým šedým h bet m mohly být ale
relativn snadno identifikovány a navráceny ádu. S výjimkou dvou jmenovaných tak jsou
všechny uloženy v Provin ní knihovn v konventu u P. Marie And lské na pražských
Hrad anech. T chto p ibližn t icet tisíc svazk starých tisk bylo postupn rozt íd no
podle p vodní provenience jednotlivých kapucínských eholních dom a od roku 1995 je
nov zpracováváno.
1. Blažková, Dagmar. Klášterní knihovny v západních echách (diplomová práce). Praha : Filozofická
fakulta UK, 1993.
2. seznam knihoven p ebíraných J. Hankem z Hankenštejna, v etn jejich stru né charakteristiky, velikosti,
hodnot a obsahového složení fondu a poznámce o aukci viz Schubert, Anton. Die ehemaligen
Bibliotheken der von Kaiser Josef II. auf gehobenen Mönchsklöster in Mähren und Schlesien, sowie
Exjesuiten zu Teschen und Troppau. Zentralblatt für Bibliothekswesen. Leipzig, 1900, Jahrgang 17,
s. 321-336, 401-423, 449-468.
3. Zpráva je mj. uložena v SUA, SUC, 56, kde se nachází i ada jiných pramen k popisované problematice,
z nichž je níže citováno.
4. Vobr, Jaroslav. Klášterní knihovny ve státní správ 1950-1990. Duha, 1991, ro . 5, . 1, s. 2-9.

22
 Vývoj knihoven v kapucínských eholních domech

Brno
Brn nský konvent je druhou nejstarší kapucínskou rezidencí na našem území. Již za
ty i roky po p íchodu t chto eholník do ech se v Brn objevují první misioná i. Stavba
kláštera za ala v roce 1604 na brn nském p edm stí, sto krok za M nínskou branou,
poblíž cesty do Vídn . Jejím fundátorem byl zemský hejtman Ladislav Berka z Dubé a
Lípy. V ervenci 1606 vysv til kardinál František Dietrichstein kostel sv. Františka.
Kapucíni kázali v m stských kostelech, po ádali procesí. P ed druhým švédským
obležením Brna v roce 1645 však museli své sídlo na p edm stí opustit. Vojenský velitel
m sta Raduit de Souches na ídil nemilosrdn strhnout všechny domy p ed hradbami.
P echodn pak eholníci pobývali na staré radnici a v m š anském dom u Biskupského
dvora. V roce 1648 jim František hrab de Magnis daroval sv j d m na Uhelném trhu, ke
kterému p ikoupil dva okolní, aby získal dostate ný pozemek. Stavba trojk ídlého kláštera
pro 40-45 brat í za ala na náklady zemského hejtmana Pavla Kryštofa z Liechtensteinu.
Jejího dokon ení v roce 1651 se ale nedožil, a tak p isp li další dobrodinci, zejména
Ferdinand Václav z Kolsdorfu. Kostel Nalezení sv. K íže byl vysv cen až 7. kv tna 1656.
V polovin 18. století p ibyla ke konventu další budova zvaná Trenck v trakt nebo
k ídlo, jehož sou ástí se stala i knihovna. Název se váže k slavnému rakouskému
vojenskému veliteli baronu Františku Trenckovi, který prožil záv r svého života ve v zení
na Špilberku a po smrti 6. íjna 1749 byl pochován v kapucínské krypt . Testamentem z 29.
zá í odkázal t mto eholník m 4 tisíce zlatých, pro spory se státní pokladnou získali tento
dar ale až v roce 1753. P ímá souvislost mezi tímto darem a samotnou stavbou však není
prokázána, peníze byly ur eny p edevším na liturgické od vy a pot eby. Pokud byly
skute n nakoupeny, už jich jist p íliš nezbylo a navíc trvalo ješt deset let než stavba
za ala. Prokazatelnou zásluhu na ní však m la rodina Grimm . Mo ic Antonín, známý
brn nský architekt a jeho manželka Voršila byli dobrodinci brn nských kapucín a jako
takoví jsou i poh beni v hrobce pod kostelem. Dva jejich synové, Jan Jakub a Ji í se
v letech 1719 a 1729 sami stali kapucíny s eholními jmény František Ludvík z Brna a
Antonín z Brna. Druhý z nich byl dvakrát na hrad anských kapitulách zvolen eským
provinciálem, v roce 1762 a 1768. Další potomek Mo ice a Voršily, významný brn nský
stavitel František Antonín Grimm byl architektem novostavby. Krom toho již d íve

23
p istav l bo ní lo kostela a nov jej zaklenul. Je titulován jako dobrodinec a po své smrti
17. ledna 1784 byl poh ben vedle svých rodi v krypt .
Po zrušení konventu v roce 1950 sloužily budovy jako depozitá sousedního muzea, a
tak, ve srovnání s jinými, nebyly ani p íliš pobo eny. Od 90. let ji op t obývají eholníci.
V Brn , jako ostatn snad ve všech konventech, existovala knihovna už od jeho
po átku. Dokazují to i léta, uvád ná ve vlastnických záznamech v knihách, nejstarší je
1606.1) První soupis knih existoval již v roce 1618, jak dokazují další provenien ní
záznamy zmi ující se o zápisu v n m.2) Fond již tehdy ítal nejmén šedesát svazk .
Kapucíni p išli do ech z Itálie. Alespo p echodn pobývali i v Brn , kde se po nich
zachovalo dosti velké množství knih v jejich rodné e i ze 16. a hlavn 1. poloviny 17.
století. V tšina t chto tisk je vevázána v lepenkové pergamenové vazb a jejich listy jsou
asto zohýbány od vlhkosti a jsou dodnes cítit zatuchlinou. Zdá se, že jejich cesta
z Apeninského poloostrova nebyla nijak jednoduchá.
Roku 1651 byla hotová kvadratura nového konventu pod Petrovem. O 36 let pozd ji
nechal ješt kvardián Ond ej z Brna p istav l druhý ambit jižn od kostela, za ním. Budovy
snad vytvá ely celou kvadraturu, dnes stojí na východní stran nov jší obytný d m. Nechal
v ní umístit knihovnu, ale rovn ž cely pro provinciála a definitory.3)
Díky podrobné analýze provenien ních záznam známe tém všechny dárce knih.
Níže jsou vyjmenováni jen ti nejvýznamn jší. Nejmén 42 svazk pochází z knihovny
Michaela Schwaba, brn nského fará e u Svatého Jakuba. V tšina z nich se dostala ke
kapucín m již p ed zpracováním soupisu v roce 1618.4) Dar z Schwabovy knihovny byl
velmi r znorodý obsahov i vro ením, fará cht l snad vyjád it kapucín m vd k za jejich
kazatelskou innost. Asi 7 tisk darovali p ed rokem 1640 lenové rodiny Hovori ,
konkrétn František, titulovaný jako vyškovský rodák, olomoucký kanovník a pozd jší
brn nský probošt Eliáš nebo brn nský protonotá Ji í. P i pohnutých událostech T icetileté
války ve sbírce p ibylo n kolik knih z dalších brn nských klášter a od kapucín
z Vyškova a Mikulova.5) Nejmén 40 svazk vesm s hodnotných knih v etn p ti
prvotisk získali kapucíni z knihovny uni ovského rodáka, od roku 1624 prvního
katolického fará e v Kunštát a horlivého bojovníka proti protestantství Bernarda Voscinia.
Zajímavé erbovní supralibros se dochovalo na šesti svazcích souborných spis Martina
Luthera. Pochází z více než tisícisvazkové knihovny známého brn nského léka e, luteránce
Jakuba Konráda Praetoria. Ten samoz ejm tisky katolickým eholník m nedaroval.
Spole n s dalším svazkem (indexem celého díla), se do fondu dostaly zásluhou bratra

24
Benedikta z Vorcheim. V roce 1627 jej pov il kardinál Dietrichstein, aby obracel na
pravou víru nekatolíky, kte í se v posledních letech ve m st velmi rozší ili.6) Jako celek se
ke kapucín m dostala knihovna zaniklé farnosti v Kamenci u Brna. Odkázal ji duchovní J.
Mikslanek, p sobící jako kaplan v rovn ž zaniklých Želovicích, když jej ležícího na
smrtelné posteli p ijel 22. prosince 1676 navštívit brn nský viká Benignus z Moravy.7)
Okolo roku 1695 p sobil v knihovn bratr Ezechiel z Brna, který se patrn velmi
dob e orientoval v literatu e vhodné a žádoucí pro kapucínské eholníky. Sepsal totiž 105
stránkovou bibliografii „užite ných knih“. Její první ást obsahuje kázání se azená podle
ned lí a svátk liturgického roku, druhá je velmi precizn rozd lena podle p edm tových
hesel. Soupis byl pozd ji až do 19. století dopl ován o nov vycházející knihy. Byl
bezpochyby dobrou pom ckou, nebo svým v cným popisem daleko p ed il všechny jiné
soudobé katalogy a soupisy.8)
Mezi dobrodince kláštera pat il také brn nský tiska Jakub Maxmilián Svoboda, který
byl po své smrti roku 1736 poh ben v kostelní krypt . Záznam o jeho knižním daru je znám
jen na jednom svazku, kde je jmenován jako „náš dobrodinec výjime ného srdce“.9)
Dodnes se ve fondu zachovalo 45 tisk z jeho dílny, z nichž p inejmenším ást daroval sám
tiska . Asi deset knih pat ilo p vodn premonstrát m v Zábrdovicích, jak se dostaly ke
kapucín m ale nevíme.
Místnost knihovny v ambitu za kostelem postupn po átkem 18. století p estávala
sta it. V roce 1716 byl kvardián Egid požádán, aby byla vybudována nová knihovna.10) Nic
ovšem v záležitosti neu inil. Na další stížnosti reagoval až jeho nástupce Antonín Ludvík
z Jihlavy. V roce 1727, kdy již byla knihovna v katastrofálním stavu, požádal písemn a
pak i osobn barona Šubí e z Chobyn , aby finan n p estavbu zabezpe il. Ten souhlasil,
knihy byly vyklizeny, ale pozd ji op t vráceny zp t v p vodním bídném stavu. A to p esto,
že baron Šubí znovu na p edstaveného naléhal, aby byly p emíst ny a knihovna z ízena
jinde. Krom toho se objevily sváry se sousedem Janem Schwarzem. Na pozemku, kde
stála knihovna si cht l zbudovat dílnu a nabízel za to eholník m smírné deset zlatých
ro n . Spor se urovnal, knihovna byla áste n opravena, ovšem stále z stala na svém
míst za kostelem.11)
Problém s nedostatkem prostor pro knihy se tedy nevy ešil a nejspíše se nesl dále, i
když o tom nemáme zprávy. Teprve v novém „Trenckov traktu“ byla postavena knihovna
nová. Její základní kámen byl položen roku 1763, stavba skon ila o rok pozd ji. Neobešla
se bez problém . Po zbudování základ proti ní i celému novému k ídlu cel protestoval

25
soused Silber, nebo se mu zdála p íliš vysoká. Jeho písemná stížnost nebyla z neznámých
d vod doru ena, proto p išel do kláštera osobn a nabídl eholník m 500 zlatých za to, že
bude o jedno patro snížena. Kapucín m závislým na almužnách z okolí se lákavá nabídka
zalíbila. Protože však Silber svou kritiku na kapucíny hrub rozhlašoval po m st , nebylo
na jeho návrh p istoupeno. Po dokon ení budovy knihovny v roce 1764 ji nechal provinciál
Antonín z Brna vybavit nábytkem a freskou.12) Vzájemná spolupráce sourozenc
Grimmových na díle je více než evidentní.
Ve svých prostorách se knihovna zachovala dodnes, a tak její vzhled známe nejen
z archivních pramen . Skládá ze t í místností, dvou menších o rozm rech asi 4x5 metr a
hlavního sálu uprost ed s 9,6 x 5,4 metry. Zaujímá celé první patro západního k ídla traktu.
Mezi jinými kapucínskými knihovnami je jedine ná velikostí prostor, zejména výškou
(zaujímá p ibližn dv patra sousedního k ídla), p edevším však výzdobou. Ta se zdá být
až v rozporu s chudobou, na níž kapucíni kladli velký d raz a honosn jší um lecká díla u
nich najdeme zpravidla jen v kostelích a kaplích. Pro taková knihovna vznikla práv
v brn nském klášte e, který sice nebyl nejmenší, ale nebyl žádným úst edím, nemáme
doloženo žádnými zprávami. Zdá se, že architekt František Antonín Grimm cht l n jakým
zp sobem kapucín m darovat n co svých schopností a snad i majetku. V b žn obývaných
prostorách kláštera, jako je t eba refektá , mu v tom ale bránila st ežená eholní prostota. U
klášterní knihovny, která navíc byla n kolik desetiletí v bídném stavu, až taková bariéra
z ejm nebyla. Záležitosti jist napomohlo, že jeho rodný bratr byl tehdy provinciálem.
Z t í místností knihovny je dominantní její hlavní sál. Kolem všech st n jsou
umíst ny sk ín se sedmi policemi, dole mají zásuvky. Knihy jsou umíst ny i nad dv ma
okny a ob ma dve mi, které tvo í s mobiliá em jednotnou kompozici. Nábytek je rokokov
vyzdoben. Mezi policemi jsou fiktivní sloupy s hlavicemi, nad nimi a v rozích bíle nat ené
rokokové vázy. Nade dve mi na levé i pravé stran najdeme postavu andílka. Dominantou
místnosti je nástropní freska, kterou vymaloval známý brn nský malí Josef Stern. V její
úst ední ásti stojí vedle sebe dva nejv tší církevní u itelé st edov ku: františkán svatý
Bonaventura a dominikán svatý Tomáš Akvinský, oba ve svém eholním od vu. Sv.
Bonaventura, žák svatého Františka z Assisi, ukazuje pravou rukou na Ježíše p ibitého na
k íži pod zeleným baldachýnem. Tento motiv, v sakramentálním um ní nijak neobvyklý,
má svou v cnou spojitost s knihovnou. Svatý Tomáš, zakladatel scholastiky, reprezentuje
teologické u ení uložené v knihách. Svatý Bonaventura, p edstavitel františkánské

26
prostoty, mu ovšem ukazuje, že pravá moudrost spo ívá v uk ižovaném Ježíši, více než ve
všem, co bylo napsáno.
Ve spodní ásti fresky padají z kamenného mostu t i postavy, které zastupují h íšníky
zavržené do pekla. Zleva je to nahý muž držící v ruce hada, symbol h íchu, uprost ed muž
v pestrém od vu s knihou v ruce, nejspíš arabský muslimský u enec, a kone n vpravo
ležící žena v lehkém šatu svedená amorkem s lukem v ruce. V horní ásti je opak pekla -
nebe. Uprost ed n ho vidíme holubici jako Ducha svatého se zá í okolo. Zleva k ní p ilétají
dva and lé. Iluzivní architektonický rámec okolo je nade dve mi p erušen imaginárními
výklenky s kv tinovými vázami. V rozích jsou žluté kartuše s barevnými kv ty.
Kompozi n vyrovnaná freska vyniká p edevším svou barevností. Obrysy objekt
namaloval Stern ost e, ale citliv .13)
V první místnosti se nachází sk í podobné výzdoby jako nábytek v hlavním sálu.
Nad jejími dvouk ídlými dve mi je v rokokové kartuši namalován nápis „Archivum“.
P ihrádky uvnit mají štítky s písmeny abecedy nebo za átky názv m st s jinými
kapucínskými kláštery. Evidentn sloužila k ukládání klášterních archiválií. Nad vchodem
do hlavního sálu jen pov šen d ev ný reliéf neznámého církevního hodnostá e, ostatní
police byly vyrobeny až po vrácení kláštera ádu na konci 20. století. Mobiliá t etí
místnosti je odlišný, vyroben byl z tmav jšího d eva a bez zvláštních ozdob. Mohl
vzniknout sou asn se sk ín mi vedle, ale klidn i pozd ji. Ve spodní ásti má
uzamykatelné sk ín , jejichž dve e jsou tvo eny diagonální m ížkou. S podobnými se
m žeme setkat i v knihovn na pražských Hrad anech a sloužily k ukládání zakázaných
knih, nebo ne každý k nim mohl mít p ístup. Vstup do celé knihovny chrání dvouk ídlé
zdobené železné dve e. Podlaha je z šedého mramoru, materiálu pro kapucínské kláštery
dosti výjime ného. V tšina jejich podlah byla d ev ných. Ješt jednu zvláštnost skýtala
brn nská knihovna. Uprost ed regál naproti okn m se nachází prosklená vitrína o výšce
180 cm. Umíst na v ní byla lidská kostra. O významu této neobvyklosti existují dv verze.
První ji má za „memento mori“, p ipomínku smrti, která zaujímá významné místo
v kapucínské spiritualit . Podle druhé sloužila léka ským ú el m. Ta je také
pravd podobn jší, nebo podle popisu dr. Dokoupila z 60. let 20. století byly na její lebce
stopy trepanací a n které kosti ozna eny štítky.14) Druhotn ale mohla i p ipomínat smrt.
Kostra byla nalezena v roce 2001 v jedné z p ihrádek ve spodní ásti mobiliá e. Nacházela
se ve zna n zuboženém stavu, bez lebky, ásti nohy i dalších kon etin, se zp elámanými
žebry, proto byla poh bena v krypt hrad anského kláštera.

27
 Krátce po dokon ení nové knihovny, konkrétn v roce 1769 byly knihy v ní znovu
urovnány, jejich h bety nov nabarveny a ozna eny signaturami.15) Natírání h bet a
signování knih podle obor zastoupených písmeny skon ilo v roce 1780, pozd ji vydané
knihy již šedé h bety nemají. Snad tehdy vznikl i katalog. Jeho torzem m že být dochovaný
seznam kategorie Z, tedy zakázaných knih.16) Eviduje celkem 166 svazk , podle
datovaných záznam jich osmdesát procent pocházelo z 16. století. Relativn velký po et z
nich obsahuje vlastnické záznamy p edchozích majitel . Zdá se, že kapucíni si tyto knihy
z „Indexu“ nekupovali, pokud by v bec mohli. Získávali je bu jako dar, ast ji ovšem ze
zkonfiskovaných knihoven. Dnes je ve fondu jen 75 svazk z této kategorie. Nejspíš se
poda ilo v Brn eliminovat nebezpe n jší protestantské aktivity a další vlastn ní této
literatury ztratilo význam.
O nákup n kolika knih se v polovin 18. století postaral Mansvet z Prahy, v roce
1735 lektor, 1750 místní kvardián. Knihy zakoupil za almužnu, za kterou byly odslouženy
mše. V roce 1776 u inil v tší nákup tehdejší brn nský kvardián a pozd jší provinciál
Simplicián Síru ek z Bohdane e. Nejv tším p ír stkem z té doby byla ovšem knihovna
blíže neznámé osoby jménem Nicolaus Bellaci.17) M dirytový štítek s jeho jménem
obvykle nalepený na p ídeští knihy se dodnes zachoval na více než t ech stech svazcích, na
dalších desítkách je jen jeho podpis perem. Podle t chto poznámek víme, že v roce 1738
ješt studoval. Nejpozd jší zápis je z roku 1753, takže snad brzy poté zem el. Ani jeho
profesi nelze p esn ur it. V tšina knih je teologických v etn kázání, pastora ních d l a
disputací, ale vyskytuje se též literatura léka ská, sv tské i církevní d jiny, zem pis nebo
beletrie. Nicolaus Bellaci byl s nejv tší pravd podobností kn zem, ale záb r jeho zájm byl
mnohem širší a zasahoval i do sv tské sféry. Jméno by poukazovalo na italský p vod,
ovšem ne více než p t jeho knih bylo v italštin , zato více než t etina byla vytišt na
v eských zemích.
Od poloviny 18. století se v knihách objevují zápisky jmen brat í kapucín , kte í
knihy používali pouze pro vlastní pot ebu. Nejv tší osobní sbírku m l esko-moravský a
pozd ji moravský provinciál Prokop Schober z Mikulova, nejmén 41 svazk . Více než
ty icet knih nejr zn jšího žánru m l jeho následovník ve funkci moravského provinciála
Julián Meller z Mikulova, lektor dogmatiky. Alespo patnáct knih z r zných obor teologie
vlastnil lektor filozofie a zpov dník Deicola z Mošt nic. Od roku 1761 pobýval mimo
klášter, olomoucký biskup Maxmilián z Hamiltonu jej povolal jako svého zpov dníka a
teologa. V roce 1772 mu ale provinciál Simplicián Síru ek z Bohdane e p ikázal vrátit se

28
do Vyškovského konventu.18) Svou vlastní knihovnu m l také Antonín Grimm. P edevším
ale po izoval literaturu pro knihovnu konventní. Vesm s datované zápisky o jeho nákupu
pocházejí plynule z let 1759-1767. V letech 1758-68 po ídil minimáln 15 svazk na
cestách do íma. Více než padesát knih pro osobní pot ebu m l n kdy v polovin 19.
století kazatel Ubaldus z Kyjova, provin ní definitor a sušický kvardián, v poznámkách
v knihách je jmenován jako „dob e sloužící misioná “. V jeho zápiscích najdeme doklady o
p sobení v Sušici, v M lníku jako kooperátor, knihy si tedy vozil s sebou. Zda byl p ímo
lenem brn nského konventu nevíme, náležíce k hospici na Novém M st Pražském ale
p sobil na zámku hrab te Egberta z Belcredi v brn nské Líšni. Pro ozna ení svazk
používal i razidlo.19) Ješt zajímav ji ozna oval své knihy v 2. polovin 19. století kazatel
Hilarius Martinetz, a to jednoduchým supralibros se svým jménem.20) V brn nském fondu
je ale jen jeden takový svazek.
N kdy po roce 1842 získaly knihy nové signatury, ozna eny jsou štítkem na h bet .
Nevycházely již z obor , ale skládají se z ímského ísla podle místnosti, písmena podle
police a arabského ísla vyjad ujícího po adí v ní. Nejpozd ji roku 1853 byla n kde
v brn nském klášte e uložena rovn ž knihovna 3. ádu svatého Františka, jehož vlastnictví
je ozna eno razítky. T chto knih se dochovalo jen n kolik kus , podle signatur však m li
v roce 1911 nejmén 660 titul a zpracovaný katalog.21) N které knihy zhruba z této doby
jsou ozna eny razítkem Guardianat, snad rovn ž byly uloženy jinde.
P ibližn na p elomu 19. a 20. století byly místnosti knihovny v Trenckov k ídle
zapln ny. V knihách se totiž objevují nové, tužkou napsané signatury. Jejich syntaxe za íná
zkratkou oboru (Th-teologie, Lit-liturgika, Lex-slovníky aj.) a pokra uje po adovým
íslem. Nejvíce bylo samoz ejm teologie, nejmén 500 svazk . Za azeny sem byly ovšem
t eba i pohádky. V roce 1903 p sobil v Brn jako knihovník jakýsi bratr Hyacint, který se
tehdy tituloval jako student druhého ro níku teologie. V pozd jších katalozích brat í se ale
jeho jméno již nevyskytuje. Bu tedy p ed asn zem el nebo opustil ád.22) Také z 1.
poloviny 20. století se zachovala torza soukromých knihoven n kolika eholník . Nejvíce
svazk (více než sto) pochází od Stanislava Žyly, roku 1935 brn nského kvardiána,
kazatele a školního katechety. Jeho fond byl nejspíš mnohem v tší, pro ozna ování knih
používal ty i r zná razítka. P. Žyla zem el v roce 1957 v Brn , kde již p edtím n kolik
desetiletí pobýval, jeho knihy zejména nové a aktuální literatury se jako bezcenné ztratily.
Vedl n meckou sekci místního spole enství 3. ádu sv. Františka a pro celé
eskoslovensko ídil Arcibratrstvo blažené smrti sv. Josefa ku pomoci umírajících, jehož

29
 lenové se vždy ráno a ve er modlili za zem elé toho dne. Velmi dob e ovládal n m inu,
v tšina jeho knih je v tomto jazyce. Snad o n co skromn jší byla sbírka brn nského viká e
Karla Toufara, strýce Josefa Toufara nespravedliv popraveného za tzv. íhoš ský zázrak.
Po 2. sv tové válce p sobil v Brn Justin Nekula, bývalý kvardián v Zákupech. I n kolik
jeho knih se zachovalo, stejn jako torzo nejmén ty icetisvazkové sbírky Vav ince
Hladíka. Své knihy si z místa na místo dle svého p sobišt p enášel také Longin Novák.
Vlastnil 248 knih hlavn z 20. století, v tšinou v eštin . M l zejména literaturu o
duchovním život pro kn ze, eholníky a prostý lid. Z eteln je v profilu fondu vid t jeho
pastora ní innost, kázání a katecheze pro d ti a mládež.23) Po ínaje rokem 1922 byli
kapucínští kandidáti kn žství posíláni na studia do Belgie, Holandska nebo Švýcarska.
Ovládali dob e francouzštinu a jako památka na n se v knihovn zachovala ada knih
v tomto jazyce, dovezených ze studií nebo získaných pozd ji z r zných kontakt .
Na sklonku svého života, tedy asi v letech 1920-24, pobýval v kapucínském klášte e
profesor Jan Sedlák, teolog a církevní historik proslulý zejména studiemi o Janu Husovi a
jeho následovnících. Krom horlivé badatelské innosti se v noval i knihovn , kterou mu
kapucíni sv ili do správy. Necelou t etinu ji tehdy nov zpracoval. Knihám za al
p i azovat nové signatury sestávající z jednoduchého arabského ísla. Vytvo il první
neúplný lístkový katalog, který se v knihovn dochoval jak v rukopisné, tak ve strojem
psané podob .
Za druhé sv tové války ovlivnilo fungování knihovny až osvobozování Brna
sov tskou armádou, respektive její blížící se fronta. Brat i z obavy p ed možnými ztrátami
zp sobenými bojem p evezli n kolik nejvzácn jších knih, p edevším prvotisk do
hrad anského kláštera. Tam z staly i po válce a jakožto sou ást pražského fondu byly také
konfiskovány a svezeny.24) N kdy ke konci války vybuchla na kapucínských zahradách
bomba, která áste n poškodila t etí místnost. Podle pozd jší popis nebylo knihovn
v letech 1945-50 v nováno p íliš mnoho pé e. Staré tisky nebyly z ejm pot ebné pro
innost eholník , kte í se více zaobírali každodenními starostmi.
Sistaci klášter a svoz jejich knihoven v letech 1950-52 sbírka brn nských kapucín
„p ežila“. Alespo v tom smyslu, že se jako celek poda ilo zachránit vzácn jší ást fondu,
který z stal na míst instalován ve svých p vodních historických prostorách. Nebylo to
však jednoduché. Ješt p ed likvidací žebravých ád se 21. dubna 1950 sešli zástupci
Státního ú adu pro v ci církevní (SUC) a Náboženského fondu. Dohodnuty byly jen t i
knihovny, které z stanou na svém p vodním míst , konkrétn Strahov, Teplá a Rajhrad.

30
 editel Zemské a univerzitní knihovny v Brn , které fond dle svozových pravidel náležel,
doporu uje 10. ervna státním ú ad m, aby z stal na míst . 20. ervna Kulturní komise
SUC doporu ila rozší it po et knihoven ponechaných na míst na 19. Dv již byly ovšem
svezeny a jedna pak p ibyla, takže dle schválení Kulturní komise z 31. srpna jich nakonec
z stalo 18. Definitivní rozhodnutí, které ur ilo i osud brn nské knihovny, padlo až 19. zá í
za p ítomnosti nám stka ministra vlády Zde ka Fierlingera.25)
Zemská a univerzitní knihovna v Brn se fondu ujala v ervnu 1950. Výsledky její
prohlídky byly velmi kritické: „staré tisky jsou prolezlé ervoto i, zaprášeny a budou-li
ponechány na míst v tomto stavu, jsou vystaveny zna nému poškození, ba i zni ení.“
Vy len na byla starší moravika a jiné vzácn jší knihy v po tu asi 400 svazk v etn
prvotisk , rukopis i úmrtních matrik. Státní knihovna v Praze žádala o jejich p id lení.
Nebylo tedy ješt skute n vyjasn no, zda fond z stane v Brn . Nov jší knihy byly
nalezeny také v celách eholník . V decká knihovna projevila zájem „p edevším o
novodobou eskou literaturu uloženou ... v místnosti vedle hlavního knihovního sálu a to
v etn dvou d ev ných polic postavených v této místnosti.“ Do konce léta byla knihovna
vyt íd na. Staré tisky a jiné hodnotné knihy byly soust ed ny do hlavního sálu, po ítalo se
ješt s jejich p evozem mimo klášter. Vy azená „braková literatura“ ur ená pro Sb rné
suroviny byla uložena ve zvláštní místnosti. Z hlášení v decké knihovny Krajskému
národnímu výboru z 2. íjna 1950 se dovídáme, že veškerý vy azený materiál má být
v nejbližší dob p evezen do jejího sklepního skladišt , kde bude dále deponován. Nov jší
knihy z konce 19. a z 20. století se skute n ve sbírce dochovaly jen ve velmi malé mí e,
není ovšem z ejmé, zda skon ily jako sb r nebo v b žném fondu v decké knihovny.
Ztratily se zmi ované regály z první místnosti a barokní židle. 26)
V roce 1950 za al o kapucínskou knihovnu pe ovat Vladislav Dokoupil. Rovn ž on
se vyjad oval velmi kriticky o jejím snad po desetiletí zanedbaném stavu. Po nezbytném
úklidu za ala v roce 1953 katalogizace a za 3 roky byla zhruba hotova. Dokoupil navázal
na Sedlák v systém signatur, použil i jeho katalogiza ní lístky a zpracoval až na výjimky
všechny staré tisky a n které knihy nov jší, zejména bohemika. V samostatném svazku
zpracoval soupis tisk ze 16. století, napo ítal jich 522. Rozhodl se popsat i prvotisky, byl
však p ekvapen jejich absencí ve fondu. Byly koncem války p evezeny, což ale netušil.
Srovnáváním s Hainovým Repertoriem a seznamem, který mu poskytli pracovníci
Památníku národního písemnictví se mu poda ilo nalézt 49 inkunábulí ve 40 svazcích a

31
s pomocí Krajského národního výboru je p evézt zp t do Brna. Dokoupil pozd ji knihovnu
i s ostatními klášterními sbírkami ve správ Státní v decké knihovny popsal.27)
Prostory knihovny v klášte e byly ovšem stále ve špatné stavu. T etí místnost byla
poškozena bombou, p edevším ale v 50. letech došlo k posuv m p dy a tlaku výše
položeného Moravského muzea. V roce 1959 byly proto knihy p evezeny nejprve do asn
do sousedního muzea a pak do depozitá e Univerzitní knihovny. Celé regálové za ízení
bylo rozebráno. B hem záchranných prací, které se protáhly na ty i roky, byly zpevn ny
st ny, vym n na okna, restaurována poškozená nástropní freska a vym n ny ásti regál
nejvíce poškozené ervoto em. K op tovné instalaci knih došlo až v roce 1965. N kolikeré
st hování a nouzové umíst ní se údajn neobešlo bez menších ztrát.
V listopadu 1993 knihovnu op t p evzali kapucíni. Prvotisky a 56 svazk nov jších
rukopis bylo do té doby umíst no v depozitá i Státní v decké knihovny v Brn a
vzájemnou smlouvou byly i nadále deponovány v jejím trezoru. Na sklonku roku 1999
za ala nová elektronická katalogizace knihovny. Její místnosti se do té doby nacházely
v dosti neut šených klimatických podmínkách, které snad panovaly už od rekonstrukce
v 60. letech. Použitím odvlh ova a ízeným v tráním se poda ilo vše uvést do
vyhovujícího stavu, stejn jako byl eliminován ervoto .
V sou asné dob fond obsahuje asi osm tisíc svazk . V tom je asi 6500 starých tisk
v etn p ívazk . Ve sbírce je n co p es sto knih, které byly vydány po zrušení kláštera roku
1950 nebo dle p ípisk lze ur it, že se do ní dostaly až pozd ji. Prvotisk v ní najdeme
celkem 75 v etn fragment . Mezi nimi jsou dva unikátní jednolisty z dílny prvních
brn nských tiska Stahela a Preinleina.28) Mnoho knih z druhé poloviny 19. a z 20. století
je nesvázaných a neo ezaných, což v mnoha p ípadech znemož uje i jejich tení. Finan ní
prost edky kapucín byly nejspíš omezené, a tak nemohli nebo necht li utrácet další peníze
za knihvaza e. P kným obohacením bylo v letech 2001 a 2002 p evezení 163 svazk
s brn nskou proveniencí z Provin ní knihovny na Hrad anech. Z velké ásti to byly práv
další vzácné knihy odklizené pry p ed sov tskou frontou, konkrétn 20 inkunábulí a další
tisky ze samotného po átku 16. století. Brn nská kapucínská knihovna slouží badatel m p i
hledání konkrétních tisk nebo p i pátrání po proveniencích k rekonstrukci vlastnictví
n kterých významných osob, asto dobrodinc ádu. Její hodnota spo ívá ale p edevším
v celkovém vzhledu. Zajímavé prostory z vybavením z 18. století dopln né o cennou
Sternovu fresku a jednotn p sobící šedé h bety nabízejí zajímavý zážitek laickým
návšt vník m i zkušenost i studijní podklady pro odborníky na um ní nebo historii.

32
1. provenience v knize Carcano, Michael de. Sermonarium de decem praeceptis per Quadragesimam.
Venetiis, 1492. sign. KP 33.
2. „Loci Capucinorum Brunae catalogo inscriptus 1618“.
3. Tej ek, Michal. Brn nští kapucíni v 17. a 18. století [diplomová práce]. Brno : Filozofická fakulta
Masarykovy univerzity, 2003. s. 103.
4. N kolik knih získali kapucíni až zprost edkovan o 15 až 20 let pozd ji prost ednictvím Františka Hovoria
nebo n koho z jeho rodiny.
5. Nelehký osud knih popisuje nap . p ípisek v knize Gritsch, Johannes. Quadragesimale. 1486. sign. KP 18.
„tato kniha byla odcizena [z kláštera] p i obléhání Mikulova, poté byla vojskem p inesena do Brna,
na ež op t vrácena naším Otc m [v Brn ]“.
6. Luther, Martin. Der xxx Theil aller Bücher und Schrifften. Ihena, 1566-73. První a druhý díl nedochován,
jedná se o dv r zná vydání díla. sign. 14f04, 14f05, 14f06. Soupis Praeotriovy knihovny publikovali
Hana Borovská a Tomáš Borovský v lánku Knihovna brn nského léka e Jakuba Konráda Praetoria. In:
Brno v minulosti a dnes. Sv. 16. Brno, 2002. ISBN 80-902931-7-4. str. 475-510. viz též MZA, G2,
56/64.
7. Anály. sv. 6, 1676, 541.
8. br. Ezechiel, sv tským jménem Václav Köhler, * 1664, † 27.4.1726 v Brn . Jeho bibliografie SUA, K,
106.
9. Spanner, Andreas SJ. Polyanthea sacra... Venetiis, 1709. sign. 19g02. Ostatky tiska e Svobody pat í
bohužel mezi t ch 164, které se do sou asnosti nedochovaly.
10. SUA, K, 163.
11. Anály. sv. 18, 1727, s. 77-78. Baron Šubi bohužel není v letopisech uveden celým jménem.
12. Anály. sv. 21, 1763, s. 761, . 28. a Tej ek, Michal. Brn nští kapucíni v 17. a 18. století [diplomová
práce]. Brno : Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, 2003. s. 106.
13. Fresku popsala Michaela Loudová ve své diplomové práci Malí Josef Stern. Brno : Filozofická fakulta
Masarykovy unvierzity, 2000. a diserta ní práci "Bibliotheca-domus Sapientiae" : ikonografie malí ské
výzdoby klášterních a zámeckých knihoven na Morav v 18. století. Brno : FF MU, 2003.
14. viz 25.: D jiny klášterních knihoven... s. 199.
15. viz 12.: Tej ek.
16. SUA, K, 72.
17. Jméno se tém vždy vyskytuje v genitivu, takže se zdá, že by základní podoba mohla být Bellacus.
V jednom p ípad je ale i v dativu (...dono dat Nicolao Bellaci...), forma Bellaci existuje mezi p íjmeními
i dnes.
18. dosl. „theologus episcopi olomucensis“. Anály, sv. 22, 1772, 301. + poznámka v Niemetz, Fabian.
Theologia canonico-moralis. Znoymae, 1764. Stará knihovna kláštera kapucín v Brn . sign. 21K28.
19. narozen 2.2.1824 v Kyjov jako Ond ej Wojt ch (! jedná se o p íjmení), v roce 1844 jako student a klerik
v Olomouci, eholní sliby složil r. 1847, o rok pozd ji m l kn žské sv cení. Zem el po r. 1868.
20. narozen 1821 v Mostu jako syn Antona a Anny, k estním jménem Karel. Po ukon ení mosteckého
gymnázia vstoupil do kapucínského ádu (sliby r. 1839), pozd ji studoval církevní d jiny v Olomouci a
teologii na pražské univerzit ; provinciál esko-moravské provincie (1871-77) a mostecký kvardián
(1868,1879). SUA, K, 31.
21. Je pozoruhodné, že p ívazky m ly své vlastní signatury. Po et svazk byl tedy nižší; zato to ale podle
nich nasv d uje, že existoval katalog.
22. poznámka v knize Sautel, P.J. Divae Magdalenae ignes sacri. 1673. sign. 18i40. Srv. Catalogus Ordinis
Fratrum Minorum Sancti Patris Francisci Capuccinorum almae Provinciae Cechoslovacae ... 1935.
Pragae, 1935.
23. Soupis jeho knih je v SUA, K, 102. Dále je v kartonu p iloženo asi 15 knih z jeho poz stalosti.
24. Tuto skute nost objevil v roce 1853 Vl. Dokoupil z Univerzitní knihovny nalezením korespondence
Josefa Dosoudila, komisa e brn nského archívu v dob Protektorátu s Komission für den
Gesammtkatalog der Wiegendrucke zu Berlin, v níž byl odvoz popsán (MZA).
25. SUA, SUC, 56.
26. R zné protokoly a hlášení Zemské a univerzitní knihovny v Brn z ervna až íjna 1950. SUA, SUC, 56 a
109.
27. Dr. Vladislav Dokoupil o knihovn napsal: Soupisy tisk 16. století z fond Universitní knihovny v Brn .
Sv. 1., Klášterní knihovna kapucín v Brn . V Brn : Universitní knihovna, 1955. ; Soupis prvotisk
spravovaných Universitní knihovnou v Brn . Sv. 5., Klášterní knihovna kapucín v Brn . V Brn :

33
 Universitní knihovna, 1956. Popis inkunábulí rovn ž v soupisu celého fondu knihovny: Soupis
prvotisk z fond Universitní knihovny v Brn . Praha : SPN, 1970. Popis knihovny viz: D jiny
moravských klášterních knihoven ve správ Universitní knihovny v Brn . Brno : Musejní spolek, 1972.
s. 193-212 + obrazová p íloha.
28. Protestationes morientium. ca 1488-89. Almanach ad Annum 1488 (asi 1/3 listu). Tisky popsal dr.
Dokoupil v knihách Po átky brn nského knihtisku : prvotisky. Brno : Universitní knihovna, 1974. a
zejména Neznámé brn nské prvotisky : zpráva o nálezu. Praha : Academia, 1970.

eské Bud jovice

Do eských Bud jovic uvedla kapucíny císa ovna Anna, cho Matyáše
Habsburského v roce 1614, kdy ve m st zasedal zemský sn m. eholníci p išli do m sta,
kázali, prvním p estaveným na stal P. Cherubín, zpov dník císa ovny Anny. O rok pozd ji
vybral eský generální komisa Jan z Benátek místo a za al se stav t klášter i kostel.
Chrám sv. Anny vysv til v roce 1621 pražský arcibiskup Jan Lohelius. V klášte e žilo
okolo dvaceti brat í. P estože se kn ží podíleli na duchovní správ ve m st , byl konvent
16. ervence 1788 zrušen. Z budovy se stal d m pro novokn ze, který se pozd ji v roce
1803 rozší il v kn žský seminá . Pro jeho ú ely byl celý bývalý klášter zásadn p estav n.
O knihov se dochoval jediný výrazn jší pramen - soupis knih po zrušení kláštera pro
ú ely konfiskace z roku zpracovaný v lednu 1788 komisí Krajského ú adu v eských
Bud jovicích.1) Eviduje celkem 1663 svazk , což ale není po et úplný, chybí nap íklad
knihy, jež m li brat i ve svých celách. Soupis byl vytvo en patrn za pomoci tehdejšího
kapucínského knihovníka Kuniberta Weise,2) nebo je celý set íd n podle obvyklých
pravidel do oborových t íd zastoupených písmeny. Nejvíce bylo v knihovn literatury
kazatelské (220 sv.) a duchovní etby nebo modliteb (277 sv.). Soupis byl bezpochyby
vytvo en podle staršího, do dnešní doby nezachovaného katalogu a to i p esto, že v n m
ada údaj chybí. Dosv d uje to i fakt, že ada údaj , zejména jmen autor , je zapsána ve
fonetické podob . Písa i byl tedy text diktován.
Kde byla umíst na a jak vypadala knihovna p ed rokem 1739 nevíme. Tehdy byla
instalována nad pekárnou hostie, jejíž umíst ní je ovšem patrn již zapomenuto. Pro
knihovnu byly vybudovány nové sk ín , zato z p vodní se stal pokoj pro hosty.3) Po již
zmín né konfiskaci m lo být nejprve p evezeno do Prahy jen 134 vybraných titul , které
byly v soupisu zatrženy. Pozd ji bylo ale rozhodnuto transportovat knihovnu celou a teprve
v univerzitní knihovn ji p ebrat. To se událo v následujících letech n kolikrát a po et
svazk ur ených k za azení do fondu knihovny klesl postupn jen na 28, tedy 1,6 procenta
p vodního obsahu. Nejspíš tedy knihy nebyly významn jší hodnoty nebo p edstavovaly
tzv. duplikáty, pro n ž nebylo v depozitá ích místa v p ívalu z dalších konfiskovaných

34
klášter . Ostatní byly prodávány po koších jako makulatury4) nebo v menším množství
skon ily v antikvariátech.
1. Verzeichniss der in Budweiser aufgehobenen Capuciner Kloster Bibliothek vorfindigen Bücher 1788. 61 s.
Dochován v archivu NK. Podrobný popis dokumentu viz Pletzer, Karel. Josefinská likvidace knihovny
kapucín v eských Bud jovicích. Jiho eský sborník historický, 1996, sv. 65, s. 65-71.
2. Cunibertus Patbortztensis, rodným jménem Josef Weis, nar. 13.ledna 1734, do noviciátu vstoupil v roce
1753, umírá ve sv tské pastora ní služb 20. ledna 1799.
3. Anály. sv. 19., 1739, s. 52.
4. V archivu Národní knihovny se dochovala zpráva o prodeji 21 koš knih p vodn bud jovických kapucín
žid m Konradovi a Sobotkovi. viz Truhlá , Josef. D jiny bibliotéky klementinské. Osv ta, 1882,
ro . 12, s. 698.

eský Brod
Hospic pro kapucíny na cestách z ídila v roce 1728 velká donátorka ádu, hrab nka
Markéta z Valdštejna.1) D m pozd ji svou velikostí nevyhovoval, v roce 1745 žilo v Brod
12 kapucín . Díky úsilí provinciála P. Serafína z Glucholaz se v roce 1746 st hovali do
bývalého špitálu pro nemocné vedle kostela sv. Má í Magdaleny.2) V následujících letech
byl eholní d m i chrám opraven. V b eznu 1786 se museli brat i z hospice odst hovat, bez
jakékoli nad je na návrat.3)
O kapucínské knihovn v eském Brodu nemáme bohužel žádné konkrétní zprávy.
Bezpochyby se však jednalo o fond velmi malého významu s maximáln n kolika sty
svazky v etn duplicitních knih duchovní etby a kázání dlouhodob ji uložených v celách
brat í. N kolik svazk možná z stalo po josefínských konfiskacích v univerzitní knihovn
v Praze.
1. Anály. sv. 18, 1728, s. 102, . 17.
2. Anály. sv. 20, 1746, . 27-32.
3. Anály. sv. 23., 1786, s. 163.

Fulnek
Do Fulneku p išli kapucíni v roce 1622 a za ali tam kázat. Již v roce 1624 však
museli kv li moru m sto opustit. O návrat eholník do m sta usiloval záhy majitel panství
Jan František hrab z Vrbna a Bruntálu. V roce 1668 se poda ilo získat i souhlas ádového
generála, avšak v d sledku spor s augustiniány za ala stavba až o šest let pozd ji. V roce
1683 byl klášter vysv cen. V jeho blízkosti byla postavena Loretánská kaple. V roce 1695
vypukl ve m st velký požár a celý klášter i s kostelem sho el. Záhy byl však obnoven.
Fulnecký klášter, jedna z dominant m sta, byl ješt ve 30. letech 20. století nákladn
opraven pod vedením Zemského památkového ústavu v Brn a díky dotaci Ministerstva

35
školství. Za 2. sv tové války p ešel klášter do vlastnictví íše a krom kapucín se v n m
usídlili N me tí rytí i. Rok 1945 a osvobozovací boje p edstavovaly pro n mecký Fulnek
katastrofu. Z 580 dom bylo 278 zcela zni eno, klášter však jakoby zázrakem vyvázl jen
s rozbitými okny, poškozenou st echou nad kuchyní a pobo enými zahradními zdmi. Po
sistaci konventu byl interiér vyrabován. M stský národní výbor usiloval o z ízení muzea
církevních d jin nebo jiné kulturní využití, avšak marn . MNV sice budovy v roce 1962
získal p evodem z Náboženské matice, ale sloužily jako sklady podniku Romo a dalších.
Po n kolika letech však podniky objekt opustily, ten se stal voln p ístupným a výrazn
chátral. Budovy dále m nily majitele. V roce 1989 je získalo královehradecké družstvo
Redas s úmyslem zbudování hotelu a koncertní sín , získané peníze však byly
zpronev eny. Ani další plány opravy nebyly realizovány, takže klášter i s kostelem se
v pr b hu 90. let dostaly do katastrofického stavu bez v tší nad je na záchranu.
Kapucínská knihovna existovala ve Fulneku už od p íchodu eholník do m sta
v roce 1622. Za zakladatele je považován Josef Václav hrab z Vrbna. Již od svého po átku
se rozr stala a mezi jinými knihovnami v eských zemích pat ila mezi st edn veliké.
Zmi ovaný katastrofální požár roku 1695 zni il také celou knihovnu i s vybavením, takže
musela být zcela budována znovu.
O jejím rozsahu v pozd jší dob máme p esné zprávy, dochovalo se hned n kolik
katalog . Nejstarší je z roku 1734.1) Abecední svazkový soupis eviduje 472 jednotek bez
ohledu na po et svazk , duplikáty nebo p ívazky. Po et knih byl o tedy o n co vyšší. Jen o
25 let nov jší je katalog dochovaný v knihovn Slezského zemského muzea v Opav .2)
T etí, stru n jší, jen šestistránkový abecední katalog, pochází z roku 1834 a vytvo il jej
knihovník Aemilianus3) na p íkaz kvardiána Tomáše Boschowského. Eviduje 589 svazk .4)
V roce 1773 se knihovna st hovala. V p vodní místnosti byla z ízena cela
s provizorním vybavením. Nové umíst ní bylo vytvo eno z d ív jšího provincialátu v 1.
pat e východního k ídla. Místnost byla opat ena dvouk ídlými železnými dve mi
chránícími p ed ohn m. Knihy byly uloženy v barokních sk íních, vše na náklady blíže
nezjišt ného Pausea, duchovního správce v nedalekém Suchdolu. Sou asn nebo pozd ji
byl na strop p ipevn n olejový obraz neznámého obsahu. Podle katalogu z roku 1834 lze
odvodit, že sk ín byly celkem ty i, každá s šesti policemi. Toto vybavení z stalo více
mén zachováno minimáln do roku 1995.5) Na za átku 21. století však již bylo zcela
zni eno. O jeho vzhledu si m žeme zlomkovit ud lat obrázek z fotografie ásti sk íní na
novinovém výst ižku dochovaném ve složkách v opavském Zemském archivu.

36
 V roce 1900 bylo ve fondu 1280 svazk a spravoval jej kvardián P. Ildefons
Komárek. Na požádání byly knihy p ístupné i zájemc m mimo ád.6) Dochoval se neúplný
inventá z 1. tvrtiny 20. století, který však eviduje jen asi 420 svazk , zejména nov jší
k es anské, ale i beletristické, historické nebo p írodov dné literatury.7)
Po vyst hování eholník po nastolení komunistické vlády m la být knihovna spolu
se všemi jinými z území eského Slezska svezena do Slezské studijní knihovny.8) P ibližn
3.200 svazk bez „cenných rukopis a prvotisk “ se podle oficiálních materiál ocitlo
v Opav . Totéž íslo se objevuje i na smlouv o p evodu fondu z majetku Náboženské
matice Slezské studijní knihovn v roce 1955. V knihovn Slezského zemského muzea
v Opav se skute n zachoval bohužel neznámý po et knih s fulneckou kapucínskou
proveniencí. Jiných asi 700 svazk starých tisk v etn jednoho prvotisku bylo
v restitucích vráceno ádu z depozitá Památníku národního písemnictví. Pravd podobn
byl tedy fond ješt jednou n kdy p ebrán a hodnotn jší ást p evezena do ech. Nov jší
literatura, která byla vzhledem ke složení fulneckého obyvatelstva p edevším n mecká, se
však patrn jevila jako bezcenná a mohla být zni ena.
1. Repertorium librorum in Bibliotheca PP. Capucinorum collectum Fulnecii in Moravia M.DCC.XXXIV.
SUA, K, 178.
2. Repertorium Librorum in bibliotheca Capucinorum Fulnecae. Collectus MDCCLIX. SZM Opava,
signatura TC 197.
3. sv tským jménem Josef Schimeczek, narozen 7.4.1804, eholní sliby složil v roce 1832.
4. dochován v ZA v Opav , neinventarizován.
5. D dková, Libuše. Kapucínský klášter ve Fulneku. In Sborník Památkového ústavu v Ostrav . Ostrava,
1995, s. 31.
6. Bohatta, Johann a Holzman, Michael. Adressbuch der Bibliotheken der österreich-ungarischen Monarchie.
Wien, 1900, s. 40.
7. 12 s. ZA Opava, Kapucínský klášter Fulnek, sign. XXII.
8. Horák, František. Zpráva o svozu klášterních archiv a knihoven v echách a na Morav . 31.3.1952. SUA,
SUC, . 56.

Horšovský Týn
Z ízení kláštera v Horšovském Týn schválila provin ní kapitula i kardinál Arnošt
Harrach v roce 1641. Po získání i císa ském souhlasu byl za p t let nalezen fundátor,
p íznivec ádu hrab Maxmiliána z Trautmannsdorfu a základní kámen byl položen
27.srpna 1651. B hem své existence nedošlo k zásadn jším p estavbám kláštera, v n mž
pobývalo obvykle 20 až 22 brat í. Po zrušení konventu v roce 1950 byl prom n n na
skladišt .
B hem prvních sedmdesáti let existence kláštera nemáme bohužel o knihovn žádné
p ímé informace. Noviciát, který byl v konventu z ízen, ovšem vyžadoval knižní zázemí

37
stejn jako kazatelská a pastora ní innost kn ží. Jen skute n orienta n lze velikost fondu
na p elomu 17. a 18. století odhadnout asi na 500 knih.
P íznivá doba pro knihovnu za ala v roce 1723, kdy pod vedením kvardiána Petronia
z Olomouce došlo k jejímu rozší ení. Také Petroni v následovník Peregrin z Wroclawi
po ídil knihy v n meckém a latinském jazyce. O další rozší ení se postaral v letech 1729-32
p edstavený Alban z Chomutova. Z donátor známe opata kláštera premonstrátek
v Chot šov Kryštofa Františka Schmidta, který roku 1746 daroval kapucín m sto knih
v etn p ti prvotisk .1)
Zásadním byl pro sbírku rok 1770, kdy bylo zadní (východní) k ídlo konventu
rozší eno o novou knihovnu a kapli pro nemocné. V knihovn se poté nacházel v tší obraz
Svatého hrobu s Knihou života. V jeho spodní ásti byl hrob s krucifixem a latinským
textem „ve svitku knihy je o mn psáno“ (Žalm 40,8); v horní ásti zmrtvýchvstalý Kristus
na knize s nápisem „liber vitae“. Pod knihou se nacházel další latinský biblický citát „v
n m jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání“ (1. list Kolosan m 2,3). Na obraze
byl dále and l, kající se duše, strážný and l, sv. Pavel, poustevník a ty i další biblické
citáty na téma knihy.2)
Z první poloviny 19. století známe údaj o velikosti knihovny, v roce 1827 obsahovala
2375 svazk rozd lených do devíti obor .3)
V p ízemí zadního traktu z stala knihovna až do zrušení kláštera v roce 1950. Do
jejího vzhledu v polovin 19. století m žeme nahlédnout díky dochovanému inventá i.3)
Knihy byly uloženy v osmi zelen nat ených velkých sk íních se šesti policemi. Vedle nich
byla ješt malá sk í s p ti p ihrádkami, z nichž jedna byla uzamykatelná a sloužila pro
ukládání zakázaných knih. Popsaný obraz Svatého hrobu a Knihy života již p ímo
jmenován není, zato je však uveden „oltá ze sv tlého d eva". Umíst ní oltá e v knihovn
není p íliš pravd podobné, a tak m l autor snad na mysli tentýž obraz. V místnosti ovšem
p ibyl portrét císa e Ferdinanda V. Poslední úprava knihovny spolu s kaplí pro nemocné
za ala v íjnu 1907 a byla dokon ena pravd podobn v následujícím roce.5)
S konventní knihovnou sice nijak nesouvisející, ale p esto zajímavý je fakt, že byl v
roce 1937 z ízen v nevyužívané místnosti kláštera depozitá m stské knihovny. Ta totiž
musela koncem roku 1936 opustit své p vodní sídlo na Mariánském nám stí a p est hovat
se do menších prostor v bývalé Ob anské záložn na rohu Kou imské ulice. Její fond byl
rozd len a ást umíst na práv v kapucínském klášte e. B hem n mecké okupace využil

38
m stský knihovník t chto prostor ke skrytí více než 3 500 knih antifašistické a nacismu
nepohodlné literatury, která musela být ú edn z fondu vy azena.
V dob okupace byl klášter v roce 1941 zrušen a eholníci jej museli opustit. Stala se
z n j nejprve ubytovna pro d lnice vojenské továrny a pozd ji žákovský domov. Knihovna
byla prom n na na domácí kapli a knihy p evezeny na zámek. Po návratu brat í v ervenci
1945 se pak vrátily zp t.
Po Bartolom jské noci roku 1950 byl klášter op t zrušen a knihy p ipadly do správy
Státní studijní knihovny v Plzni. 30. srpna provedl její editel J. Kuba spolu s církevním
tajemníkem v Horšovském Týn R. Turkem prohlídku knihovny, z níž se dochoval zápis:
„Jsou v ní dv starší hn dé sk ín , jedna starší bílá sk í , dva velké stoly, dlouhá lavice a t i
židle. ást knih je uložena ve sk íních, ást na stolech a lavici, ostatní na zemi. Katalogy
nenalezeny. [Shledány byly] 2 st edov ké tiskopisy [spr. rukopisy], 24 nov jších rukopis ,
32 prvotisk a cca 2500 starých tisk . Spole n s t mito knihami je v místnosti uložena i
bývalá n mecká ve ejná obecní knihovna asi o 800 sv., na konci chodby v 1. pat e je pak
na 100 r zných knih z bývalého žákovského domova.“6) Krom kapucínských knih se tedy
v klášte e nacházel i poz statek po m stské knihovn a fond internátu.
7)
Zmín né dva a p l tisíce knih v etn vzácných rukopis skute n skon ilo ve
studijní knihovn v Plzni, dnes Studijní a v decké knihovn Plze ského kraje a pro jejich
uložení je budován nový klimatizovaný depozitá . P ibližn tisíc starých tisk se v 90.
letech vrátilo do Provin ní knihovny. Mén jistý je ovšem osud prvotisk . Publikovaný
soupis inkunábulí bývalé Státní v decké knihovny jich totiž eviduje jen 15 v 17 svazcích.8)
1. Liebscher, Karl. Der politische Amtsbezirk Bischofteinitz. Bischoteinitz, 1913. s. 264-266.
2. SUA, K, 184.
3. SUA, K, 183.
4. tamtéž.
5. viz pozn. 1., s. 264.
6. SUA, SUC, 56. Toto inventární íslo obsahuje adu r zných obecných i konkrétní materiál o pr b hu
svoz .
7. Jedná se o: Mattheus de Cracovia: Postilla de sanctis et de commune sanctorum, 15.stol. a Jacobus de
Voragine: Postilla de tempore, 1478.Oba rukopisy popsal Stanislav Petr z Archivu AV R.
8. Klausnerová, Eva. Prvotisky Státní v decké knihovny v Plzni. Plze : Státní v decká knihovna v Plzni,
1990.

Chrudim
Úmysl usadit se v Chrudimi za podpory všech zainteresovaných stran je doložen
z roku 1641. V d sledku spor s augustiniány kapucíni na as ustoupili a klášter byl
postaven až v letech 1654 až 1662. Za dobu své existence byl n kolikrát opravován,

39
konkrétn v letech 1751, 1837, 1845-46 a 1864. Nejv tší p ístavbou bylo v roce 1754
rozší ení o jižní k ídlo se sedmi celami. Konvent fungoval až do roku 1948, kdy byl
p enechán v rámci bratrské výpomoci ádu Verbist . Po zrušení konventu budovy chátraly
a v roce 2003 jsou v majetku m sta v zuboženém stavu.
Rozsah kapucínské knihovny v Chrudimi v 17. století nebyl patrn nijak veliký.
Zásadním se stal až rok 1719, kdy 20. ledna zem el št drý mecenáš kláštera Remedius Jan
František hrab de Thun poh bený na Hrad anech. Rovn ž ve své poslední v li odkázal
kapucín m ást svého majetku, v etn knihovny o 386 svazcích. Knihy p edala brat ím
v roce 1723 hrab nka Marie Josefa rozená z Valdštejna. Oba jsou titulováni jako
zakladatelé knihovny a p inejmenším do po átku 20. století se v ní dochovaly jejich
portréty. Tyto dva obrazy na plátn byly dominantou místnosti. Obsahov byl odkázaný
fond velmi bohatý, s adou životopis sv tc , díly z oblasti d jin, filozofie, jazykov dy, ale
i fyziky nebo architektury. P ibližn 20 starožitných nebo hodnotných knih bylo tehdy
p evezeno na Hrad any.1)
Z roku 1852 se dochoval svazkový katalog hojn dopl ovaný a revidovaný až do
po átku 20. století.2) V první ásti je se azen systematicky dle jednotlivých písmen
p i azených obor m. Výb r písmen je zcela odlišný od obvyklých pravidel jinde. Druhou
ástí je abecední rejst ík. Dovíme se z n j, že v roce 1902 vlastnili chrudimští kapucíni
p ibližn ty i tisíce svazk . Velkou ást tvo ily knihy staré, latinské nebo n mecké, mimo
jiné Bible z roku 1490 s malovanými iniciálami nebo dva tišt né žaltá e z let 1656 a 1686.
V rámci bratrské výpomoci se kapucíni rozhodli p edat chrudimský klášter ádu
Verbist , kte í se cht li ze Slovenska rozší it do ech. Jednali vzájemn o prodeji
konventu, vše ale zastavil rok 1950. Zda b hem t chto dvou let z staly ješt knihy
v Chrudimi, není známo. V 90. letech bylo ádu kapucín vráceno asi dva tisíce starých
tisk a ty i svazky prvotisk .
1. úplný soupis knih a popis událostí viz Anály. Sv. 17., 1723, s. 72-76.
2. ca 240 s. uložen v provin ní knihovn Praha-Hrad any

Jihlava
Kapucínští brat i p išli do Jihlavy v roce 1628, kdy jim hrab Jan Jakub Magni
daroval domy, na jejichž parcele byl konvent postaven. Stavba za ala o dva roky pozd ji a
za další dva roky vše vysv til pomocný biskup olomoucký Jan Josef hrab Breuner. Klášter
pat il mezi st edn veliké, od po átku v n m bylo 19 cel a 8 pohostinek. P i obléhání m sta

40
Švédy roku 1645 byly zdi kláštera rozbo eny, záhy však op t uvedeny do p vodního
po ádku a pozd ji roku 1759 op t opraveny. V d sledku josefínských reforem byl konvent
zrušen a jeho budovy i s kostelem prodány do soukromých rukou. Na po átku 19. století
byly empírov p estav ny na továrnu na kovové zboží, 16. listopadu 1850 v n m byl
zahájen provoz m stské divadla. Poslední p estavba prob hla v roce 1953.
Nestarší konkrétní zprávy o jihlavské kapucínské knihovn máme bohužel až
z p elomu 17. a 18. století. V soudobém popisu kláštera se do teme o p im ené i
dosta ující knihovn nad d evníkem.1) Samoz ejm ale existovala i d íve, pravd podobn
od po átku, což nap íklad dosv d uje provenien ní zápis v jednom svazku z brn nského
fondu.2) Z donátor známe hrab te Františka Dominika de Ugarte, pána ve Velkém
Mezi í í, který p ed svou smrtí v roce 1717 odkázal kapucín m ást své knihovny.
Konkrétn 74 knih výhradn k es anské literatury p edala brat ím vdova po n m Marie
Rebeka rozená z Vrbna. V Jihlav však z stalo jen 21 svazk , ostatní byly p edány
kapucín m na jiných p sobištích.3)
Po zrušení konventu se fondu ujal olomoucký knihovník Jan Hanke z Hankenštejna a
v íjnu 1788 jej spole n s knihami jihlavských dominikán zrevidoval v louckém klášte e.
Z celkem 2548 svazk tehdy 2285 ozna il svým proslulým Wust. Tyto byly spolu
s p ibližn stejn velkým fondem dominikán vydraženy 28. zá í 1789 v Louce u Znojma
za 147 zlatých. Padesát sedm „tiska ských starožitností“ vydaných do roku 1536 a dalších
263 tisk s p ekvapiv velkým zastoupením beletrie skon ilo ve Vídni nebo v olomoucké
univerzitní knihovn .4)
1. „sufficiens bibliotheca supra lignile“. SUA, K, 210.
2. Loci Capuccinorum Iglauiae 1636. Verepaeus, Simon. Praeceptiones de figuris. Coloniae, 1596. sign.
20a24.
3. SUA, K, 210, sign. Jihlava B5 a Anály. Sv. 16, 1717, s. 301, . 89.
4. Ve V decké knihovn v Olomouci dodnes dochovány tisky této provenience.

Kolín
První kapucíni, dva kn ží p išli do Kolína na žádost m sta v roce 1661. Po nalezení
donátor , zejména hrab nky Eleonory Nosticové rozené z Lobkovic, za ala v roce 1666
stavba kláštera, kterou ídil kapucín P. Bruno z eských Bud jovic, pozd jší první kolínský
kvardián. P íštího léta již bylo hotovo první k ídlo, kam se eholníci nast hovali. Postupn
byla dostav na celá kvadratura. V roce 1680 zem eli všichni brat i na mor. V klášte e
pobývalo okolo 25 kapucín , josefínskými reformami byl jejich po et snížen na 14.

41
 Velikou katastrofou byl požár ve m st 24. ervence 1796, kdy celý konvent krom
obvodových zdí lehl popelem a musel být znovu vystav n. Další úprava prob hla v letech
1908-13. Klášter fungoval až do roku 1950, kdy v n m byli zadrženi ty i brat i. Po
úpravách byl v zadním traktu z ízen internát Vyšší zdravotní školy a budova p ešla do
majetku Krajského národního výboru v Praze.1)
Nejstarší zmínku o knihovn máme z roku 1674, t i roky po vysv cení kláštera.
V Kolín tehdy p sobil známý kazatel Longin z Prahy2), který pro svou práci pot eboval
odpovídající literaturu. Místní kvardián tehdy požádal hrad anského p edstaveného
Bertholda ze Slezska o zaslání knih z Prahy. Ten vyhov l a poslal 19 d l, zejména výklad
Písma svatého, v 21 svazcích.3) O rok nov jší je provenien ní zápis na prvotisku latinské
Bible znovu objevené v klášte e v roce 1734.4)
Z donátor knihovny známe d dice spoluzakladatele kláštera Adama Jaroslava
Schaffmana de Hermeles poh beného v místní krypt . P i p íležitosti oslavy 45. výro í jeho
smrti 4. b ezna 1724 darovali brat ím 52 knih.5) Ve vnit ním vybavení knihovny se v
2. polovin 18. století nenacházel žádný významný um lecký p edm t a knihy byly
pravd podobn uloženy v místnosti sloužící i pro jiné ú ely.6)
Po odvezení eholník v dubnu 1950 a zrušení kláštera byla zabavena také knihovna,
jejíž p esný rozsah ovšem není jistý. Zpráva o svozu klášterních archiv a knihoven
z 31.3.1952 hovo í o t ech tisících svak .7) Údaje v tomto jinak obsáhlém prameni jsou
ovšem ast ji nep esné. Dosti vágn a nejist ovšem p sobí i jiný, primární pramen, hlášení
církevního tajemníka ONV v Kolín o stavu v klášterech z íjna 1950, v n mž je jejich
po et odhadnut na 5 až 10 tisíc.8) Podle svozových pravidel m ly být knihy ur eny pro
Národní knihovnu v Praze, v roce 2003 však není o existenci fondu nic známo, jako by se
ztratil.
1. SUA, SUC, 109.
2. do noviciátu vstoupil r. 1650, zem el 17. ervna 1703 v klášte e na Hrad anech.
3. Anály. sv. 6, 1674, . 150.
4. „Loci Capucinorum Neo-Colinii ad usum Patris Catechistae A. 1675“. Biblia latina [cum additionibus].
Venetia : Franciscus Renner de Heilbronn, 1482-83. Goff B612. HC 3165.
5. autorem zprávy je František Horák. SUA, K, rkp. 3, s. 64-65.
6. podle inventá e kláštera a kostela z roku 1767. SUA, K, 214, signatura A11.
7. SUA, SUC, 56.
8. SUA, SUC, 108.

42
 Kyjov
V roce 1707 se m stská rada v Kyjov rozhodla povolat kapucíny, kte í p išli do
Kyjova o t i léta pozd ji za pomoci kvardián v Brn a Znojm . Díky fundátorovi Janu
Adamu z Lichtenštejna byl léta 1713 položen základní kámen hospice a první brat i se do
n j nast hovali o ty i roky pozd ji. Hotova tehdy byla ale jen ást eholního domu, stavba
pokra ovala i nadále, kostel ani neza al být budován. Ten vysv til olomoucký sv tící
biskup až v roce 1723, kdy byl mimo to kyjovský hospic p em n n na klášter. Budovy byly
ur eny pro 22 brat í. Nebyl tedy nejmenší, a koli do d jin provincie nijak významn
nezasáhl. V roce 1784 byl klášter zrušen, budovy koupilo m sto a sídlila v nich dív í škola,
u itelský domov a špitál sv. Marina. Kostel se stal farním.
Tém všechny dochované informace o knihovn se dovídáme z kyjovské klášterní
1)
kroniky. Ihned po p íchodu kapucín do m sta byly po ízeny první knihy pro pastora ní
innost, kázání i uctívání Boha. áste n p evedeno z jiných konvent , áste n
zakoupeno bylo 23 titul v asi padesáti svazcích. Známe n kolik jmen donátor knih už
z tohoto období p ed dokon ením stavby kláštera. Jako první daroval svou knihovnu
v zmín ném roce 1713 hornoslezský fará Jan Gaier. O rok pozd ji p ibyly ve fondu
vzácné tisky a misály z rukou blíže neznámého kaplana Kristiána Wentzla. V roce 1717
odkázal Jan Koblitius, fará v polské Wart 418 svazk „krásné knihovny“ kapucínskému
klášteru v Nyse, za n ž se kn ží zavázali odsloužit 400 mší. ást z t chto d l se dostala
p es Olomouc až do Kyjova, kde byl pak odsloužen odpovídající podíl zavázaných mší.
Jiné knihy daroval v roce 1718 Jan Poukar fará z Milotic jižn od Kyjova nebo v roce
1722 brn nský tiska Jakub Maxmilián Svoboda št drý zejména ke kapucín m v Brn .
Dalším donátorem byl Karel von Schellenberg, p ední advokát markrabství moravského
(1725, daroval 26 sv. v etn t ináctidílných spis sv. Tomáše Akvinského). Kyjovský
hejtman František Lang odkázal v roce 1728, dva roky p ed svou smrtí, celou svou
knihovnu. Knihy byly p ivezeny ve dvou truhlách a krom jediné ist politického tématu
p ijaty. Téhož roku v novali n jaké tisky ješt mikulovský piarista P. Filip a fará v Nové
Vsi Mat j Kone ný.
Po zrušení konventu v roce 1784 se stejn jako u všech klášterních knihoven na
Morav ujal revize fondu Jan Hanke, který knihy prohlédl p ímo na míst . Nalezl tehdy
951 svazk , což vzhledem k po tu brat í konvent obývajících nebylo nijak mnoho. Mezi
upot ebitelné nebo starožitné za adil Hanke 62 knih, z velké ásti z oblasti historie. Zbylé,

43
charakterizované jako neužite né, byly prodány spole n s knihovnou servit ve dvou
aukcích 30. listopadu 1789 a 2. ledna 1790 ve Veselí na Morav za celkem 328 zlatých.
1) Historia & prothocollum Conventus Gaiensis 1599-1784. MZA, E70, rkp. 1.

Liberec
Pomineme-li sou asný klášter v Újezd u Uni ova vzniklý v 90. letech p estavbou
vesnické fary, byl konvent v Liberci nejmladší a rovn ž jediný vzniklý po josefínských
reformách. V 80. letech 19. století se objevily první snahy o uvedení kapucín do m sta. Po
n kolikaletém kazatelském p sobení byl v roce 1911 založen hospic (popisovaný též jako
kn žský d m) v sousedství erstv vysv ceného jubilejního kostela císa e Františka Josefa,
chrámu sv. Ma í Magdaleny. Po vyhnání eholník byla budova zbo ena a kostel p estal
fungovat k bohoslužebným ú el m.
Konvent se svým architektonickým vzhledem i vnit ním vybavením dosti lišil od
ostatních starších barokních dom , by pozd ji p estavovaných. Platilo to bezpochyby i o
knihovn , p estože o ní nemáme tém žádné zprávy. Lze p edpokládat, že základem fondu
byly knihy nové a p evážn n mecké, jen výjime n se mezi n dostal i starý tisk. Nejv tší
objem knih tvo ily tehdy aktuální díla kazatelská a katechetická sloužící kn žím p i jejich
pé i o v ící. Z konce fungování hospice známe alespo rozsah fondu. Nedatované a
nepodepsané sd lení státní správy hovo í o 2.760 sv., obsáhlá zpráva Fr. Horáka o svozu
klášterních knihoven údaj zaokrouhluje na t i tisíce svazk .1) Podle pravidel této Zprávy
m ly být knihy p evezeny do Státní studijní knihovny v Liberci. Vzhledem k obsahovému
a jazykovému charakteru souboru je ovšem pravd podobné, že pokud byly n které knihy
zapsány do jejího fondu, jednalo se jen o velmi malý po et. V tšina, prohlášená za
bezcennou, byla zni ena.
1) oba dokumenty SUA, SUC, 56.

Litom ice
Poprvé se toto m sto setkalo s kapucíny, když v n m v letech 1627-8 jako komisa i
pro protireformaci p sobili Valerián de Magni a František Rozdražovský. Definitivn p išli
menší brat i do Litom ic patrn roku 1635. Teprve po uklidn ní vále ných událostí byl
v letech 1647-1654 za podpory Františka Schlicka a Maxmiliána z Valdštejna postaven
klášter, do té doby m li brat i jen provizorní hospic. V témže roce pak za ala stavba
klášterního kostela sv. Ludmily. Samotný vzhled budov se b hem staletí nijak výrazn ji

44
nezm nil, jedná se obvyklou jednopatrovou kvadraturu. Po zrušení kláštera r. 1950 se
v nich usídlila škola.
Základní literaturu kazatelskou i liturgickou m li kapucíni jist již ihned po
p íchodu do Litom ic, nemáme však o tom žádných zpráv. Jinak je tomu ale po vystav ní
kláštera v polovin 17. století. Již od po átku se knihovna nacházela v místnosti v 1. pat e
východního k ídla nad refektá em, ihned u schod , vedoucích z p ízemí u vstupu do
kostelního chóru. Od roku 1720 bylo upraveno 17 závor, mimo jiné od zakristie, kustodie
nebo pekárny hostií, aby byly zamykatelné na jeden, univerzální klí . Ten m l v držení
kvardián a snad jeho zástupce a mohli tímto regulovat vstup do zmi ovaných prostor. Tato
praxe se evidentn osv d ila, nebo v roce 1731 byly pro tento klí p izp sobeny zámky i
na dalších dve ích v etn knihovny.1)
V roce 1753 navrhoval provinciál Serafín z Glucholaz p estavbu konventu. Plán
výstavby nového traktu cel nebyl sice realizován, zm ny s týkaly jen zakristie a chóru.
Krom toho ale dosavadní knihovní místnost již nesta ila pojmout celý obsah
rozr stajícího se fondu, proto byla zbo ena ze mezi ní a sousední celou. Prostor pro knihy
se takto zdvojnásobil a posta oval až do po átku 20. století, jak je uvedeno níže.2)
N co o dobrodincích. Celou knihovnu r zného obsahu a žánru po zesnulém Michaelu
Leopoldu Schrammelovi, fará ovi v Neschwitz (dnes polské Njeswa idło) p edal brat ím
roku 1641 první litom ický biskup Maxmilián Rudolf Schleinitz.3) Dalším litom ickým
biskupem št drým ke kapucín m byl o více než sto let pozd ji, roku 1766 Emanuel Arnošt
hrab z Valdštejna. Mezi jím darovanými byly ovšem i knihy s v rou nými chybami, které
nebyly p ijaty. Zamítnutí ásti daru tehdy musel schválit provinciál Firmián Beer
z Neustadtu ve Falcku. Zato knihy p ijaté byly ádn ozna eny jménem donátora.4)
Výrazn skromn jší, jen 3 foliové svazky obsahující, byl dar od blíže neidentifikované paní
Brochvedlové v roce 1766.5) O zajímav jší díla se knihovna rozrostla díky daru
litom ického m š ana Václava Libertina. Jeho úplný rozsah ani obsah neznáme. Sou ástí
však byly t i pozdn st edov ké rukopisy a patrn i další v tší i menší množství knih.
Zájem o knihovnu postupn upadal, chyb l bratr, který by o ni ádn pe oval. Od
po átku 18. století nebylo o fond nijak postaráno, nov po ízené knihy nebyly ozna eny ani
osignovány, vše se m nilo v zm . První zm na k lepšímu nastala v roce 1724, kdy bylo po
letech zpracováno 14 foliových svazk .6) Knih se patrn ujal n kdo ze schopných a této
práci odevzdaných brat í, nebo následujícího roku byla provedena kompletní revize a
velký po et p ír stk z posledních více než dvaceti let zaznamenán do soupisu.7) Z této

45
informace ovšem dále vyplývá, že i v 17. století bylo o knihovnu pe ováno a svazky byly
po ádány a popisovány, jen nevíme jak.
Z první poloviny 18. století, konkrétn z roku 1734, se už dochoval i katalog.8) Jeho
svazek ve své první ásti o 78 stranách eviduje celkem 1370 knih. Záznamy jsou jako
obvykle oborov se azeny do 22 t íd podle jednotlivých písmen a dále dle formátu.
Pozoruhodný je relativn velký po et knih v eském jazyce (96 svazk pod písmenem X).
Dosv d uje to, že m sto Litom ice bylo v té dob ješt p evážn eské a dosud nedošlo
k jeho výraznému pon m ení. P estože vro ení knih je v katalogu asto chybné a objevují
se v n m podivné roky jako 1324 nebo 1338, lze p ibližn odhadnout po et prvotisk na 15
a tisk z 16. století na 140 svazk . Druhá ást katalogu, který byl pozd ji dopl ován až do
konce 18. století, obsahuje ty i rejst íky: autorské dle k estního jména, dle p íjmení a dva
názvové: zvláš pro latinské a zvláš pro n mecké tituly.
V klášte e se n které knihy nenacházely jen v popisované místnosti knihovny, ale i
na jiných vhodných místech. Nap íklad v refektá i byla duchovní literatura ur ená
k p ed ítání p i jídle, tituly k rozjímání uložili eholníci mimo jiné v zakristii nebo kapli
pro nemocné, n které svazky z neznámých d vod ukládali do konventního archivu rovn ž
v 1. pat e. Tyto informace známe z klášterních inventá z let 1853 a 1908, které popisují i
sk ín v samotné knihovn .9) Místnost byla pln využita, celkem p t sk íní o šesti policích
bylo kolem všech st n i mezi okny, další police byly i nad okny a dve mi. Sk ínky se
nacházely i pod okny a tyto se daly uzamknout na klí . Sloužily tedy pro uložení zakázané
literatury.
V d sledku stále se snižující ceny knih se ale fond v pr b hu 19. století hojn
rozr stal a knihy op t nebylo kam ukládat. Proto byly po átkem 20. století po ízeny nové
sk ín bu uprost ed místnosti nebo v jiném pokoji. Všechny p ír stky p ibližn od
poloviny 19. století byly pak uloženy v nich, zvláštním zp sobem osignovány a v roce
1919 zkatalogizovány.10) Tento katalog byl pak dopl ován až do zrušení kláštera v roce
1950. T chto dodatk však není mnoho a zdaleka ne všechny nové p ír stky byly tedy
ádn evidovány.
Podrobný osud knih po sistaci kláštera roku 1950 nám není znám. Z vícekrát již
citované Zprávy o svozu klášterních knihoven se však dovídáme p ibližný rozsah fondu –
5000 svazk . Vzácné knihy byly tehdy p evezeny do depozitá pražské Národní a
univerzitní knihovny, kde byly uloženy až do spravedlivého navrácení majetku
kapucínskému ádu. Osud nov jší literatury z stává nezjišt ný. V hrad anské Provin ní

46
knihovn se dnes nachází 2122 starých tisk v etn 25 svazk inkunábulí z nejv tší ásti
n meckého p vodu.11) Mimo to však pozornost zasluhují ty i pozdn st edov ké rukopisy,
což je nejv tší známý po et mezi eskými kapucínskými knihovnami.12) Nejstarším
z po átku 15. století je ned lní postila pro letní období s pozoruhodnou gotickou ezanou
vazbou.13) Další t i byly vytvo eny koncem 15. století, pochází ze zmín ného daru V.
Libertina, jsou z téže vaza ské díly a všechny jsou v n meckém jazyce a s chudou
výzdobou omezenou jen na rubrikaci. Spole n s n kolika nov jšími rukopisy jsou uloženy
v Národní knihovn .
1. SOA Litom ice, Kapucíni Litom ice, 1. Kniha memorabilií. s. 13,31.
2. Anály. Sv. 21, rok 1753, s. 277-278. Plán dochován v SUA, K, M20 (viz obr. p íloha).
3. darovací listina 29.11.1671 s biskupskou pe etí. SUA, K, 245, Litom ice C2.
4. Haec biblia nobis donata munificentia + titul biskupa s chronogramem. SUA, K, 245, Litom ice E.
5. SOA Litom ice, Kapucíni Litom ice, 1. Kniha memorabilií. s. 124.
6. tamtéž. s. 55.
7. doslovn „Index librorum“. tamtéž. s. 28.
8. Index librorum bibliothecae patrum Capucinorum Conventus Litomericensis renovatus ... 1734. Dochován
v SOA Litom ice, Kapucíni Litom ice, 4.
9. inventá z r.1853: SOA Litom ice, Kapucíni Litom ice, 48. Inventá z r. 1908: SUA, K, 245,
Litom ice A 21.
10. nov získané knihy byly rozt íd ny do t í kategorií: A- Predigwerke (379 titul v 969 svazcích), B –
Theologische Werke (282 titul v 179 sv.), C – Ascese (131 titul v 179 sv.). P ír stek b hem 19. a
po átku 20. byl tedy asi 792 titul v 1598 svazcích. Katalog uložen v SOA Litom ice, Kapucíni
Litom ice, 48.
11. ve svazcích je celkem 53 jistých i pravd podobných inkunábulí, jen šest je italských, dva rakouské a dva
švýcarské. eského p vodu je jediný tisk, velmi pe liv vytišt ný a pravd podobn ve velkém nákladu
vydaný: Canis, Johanes Jacobus. De modo studendi in utroque iurae. Brunae : [C. Stahel et M.
Preinlein], 1488. GW 5976. Hain 4325. Louda 495. Dokoupil:Soupis prvotisk v MZK 313.
Dokoupil:Po átky brn nského knihtisku 6.
12. Podrobný popis viz Petr, Stanislav. Rukopisy kláštera kapucín v Litom icích. Miscellanea odd lení
rukopis a starých tisk , 1993, sv. 10, s. 117-164.
13. popis viz Hamanová, Pavlína. Z d jin knižní vazby od nejstarších dob do konce 19. století. Praha : Orbis,
1959, s. 36, obr. p íl. 15.

Mariánská u Jáchymova
Hospic vznikl v polovin 18. století vedle staršího, v roce 1699 vysv ceného
mariánského poutního kostela 4 km jihozápadn od Jáchymova. D íve populární mariánské
poutní místo v d sledku ší ícího se protestantismu klesalo na významu a vyžadovalo si
obnovení a dobrou duchovní správu. V roce 1754 povolila císa ovna Marie Terezie
kapucín m místní duchovní pé i a téhož roku byli tito eholníci do Mariánské slavnostn
uvedeni. Stavba však pokra ovala až do roku 1765, kdy byla hotova celá kvadratura. Mimo
poutního kostelíka byl vysv cen ješt chrám ádový. Vrcholu svého p sobení dosáhl hospic
již v 18. století. Po et eholník v pr b hu devatenáctého století klesl na sedm, pozd ji p t,
v polovin 20. století zde žili jen dva brat i. Konvent byl zrušen 9. zá í 1948 jako první

47
z klášter po únorovém p evratu. Údajn totiž p ijímal osoby hledané eskoslovenským
státem a ukrýval zbran . V dalších letech sloužil objekt jako v ze ský tábor. P es sv j dosti
zachovalý stav byl konvent spolu s ob ma kostely v lét 1965 odst elen a zdemolován.
Z 18. století nemáme bohužel o knihovn žádné zprávy. Nejstarší je z roku 1821.
Tehdejší inventá kostela a kláštera1) eviduje 650 knih ve ty ech sk íních. Knihovna se
nacházela v prvním poschodí. Pravd podobn neobsahovala žádnou zvláštní výzdobu.
Ve 30. letech 20. století byl sepsán jmenný lístkový katalog na p edtišt ných lístcích,
dnes dochovaný v Provin ní knihovn na Hrad anech. Eviduje p ibližn 2500 záznam o
t ech tisících svazcích. T i tvrtiny fondu pocházely z 20. století, což sv d í o jeho
aktuálnosti a užívání. Ve sbírce byly ale i tisky starší, z 18., 19., mén již ze 17. století.
Jazykov se jedná o tisky n mecké a latinské, eských je minimum, nebo v Mariánské ani
nebyla pot eba esky kázat nebo vést lid. V téže dob byly patrn knihy ozna eny tišt ným
Ex libris: uvnit ráme ku s textem „Bibliothek der Kapuziner, Mariasorg“ byl vepsán název
oboru a po adové íslo.
Po zrušení kláštera v roce 1950 p ešly knihy pod správu Státní studijní knihovny
v Plzni. P ibližn 5 tisíc svazk bylo nejprve deponováno spole n se sokolovskou
kapucínskou knihovnou v klášte e v Teplé a teprve pozd ji p evezeno do Plzn .2) Nalezen
byl jeden prvotisk, který spolu se dv ma krucifixy p evzalo Um leckopr myslové muzeum
v Praze.3) Do kapucínské Provin ní knihovny bylo v 90. letech vráceno p ibližn 2500
svazk . Na rozdíl od v tšiny ostatních se jedná p edevším o nov jší n meckou literaturu
z 19. a 20. století, starých tisk je mezi nimi velmi málo.
1. SUA, K, . 272.
2. Horák, František. Zpráva o svozu klášterních archiv a knihoven v echách a na Morav . 31.3.1952. SUA,
SUC, . 56. viz též Blažková, Dagmar. Klášterní knihovny v západních echách (diplomová práce).
Praha : Filozofická fakulta UK, 1993. s. 78.
3. Joannes de Platea. Commentaria in quatuor libros institutionum. 1488. Viz SUA, SUC, . 109 nebo
Podrobná zpráva o svozu cenností z VS - SUA, SUC, . 108.

M lník
Jako i v ad jiných p ípad , usídlili se kapucíni v tomto st edo eském m st díky
své kazatelské a duchovní innosti v lokalit již p ed z ízením konventu. Získali si p íze
m sta, vdova Marie Terezie ebišová z Falkenberku nabídla sv j d m a v zá í 1750 byli
brat i slavnostn uvedeni do m sta. Záhy získali i okolní pozemky, takže mohli sv j nov
založený hospic rozší it o další budovu a postavit kostel trnácti svatých pomocník .

48
Konvent p e kal josefínské reformy, n kolik kn ží mohlo na míst p sobit až do roku
1950. Dnes v klášte e sídlí Regionální muzeum.
O vybudování m lnického hospice i po áte ní rozvoj jeho innost, mj. vznik v okolí
proslulého kultu Pražského Jezulátka, se zasloužil jeho první superior, pozd jší t ikrát
zvolený provinciál i generální ministr kapucínského ádu Serafín Melcher z Glucholaz.
Záv r svého života p ed smrtí 24. íjna 1763 strávil op t na M lníce. I když o tom nemáme
žádné zprávy, bezpochyby si udržoval pro svou práci i své vlastní knihy, které po jeho
odchodu mohly v m lnickém hospici z stat.
Konkrétní a vlastn jediné informace o knihovn p ed zrušením hospice máme až z 1.
poloviny 19. století. Superior konventu Pavel Palanek zpracoval v roce 1838 velmi
p ehledný katalog, který obsahoval 245 titul z 15.-19. století v 300 svazcích.1) Soupis byl
dopl ován nejmén do roku 1855, kdy fond ítal 296 titul v 386 svazcích. íslo je to
nízké, avšak p im ené faktu, že v dom v 19. století pobývalo jen n kolik kn ží
zam stnaných duchovní správou v kostele i v okolí. Tento svazkový katalog foliového
formátu obsahuje celkem 237 list , popsáno je však pouze 14 na za átku a pak 6 dalších
uprost ed. P. Palanek m l evidentn s knihovnou v tší plány. Z staly však nenapln ny,
p estože podle poznámek u záznam sám nakoupil n kolik desítek knih. Signování svazk
bylo velmi prosté, knihy získaly jen po adové íslo, vzhledem k malému rozsahu fondu to
posta ovalo.1)
Když došlo v roce 1950 ke zrušení konventu, ítal m lnický fond asi t i tisíce
svazk .2) P evezeny byly do depozitá Národní a univerzitní knihovny v Praze, kde patrn
z staly dodnes.
1. Catalogus bibliothecae inceptae in Hospitio Melnicensi Cap., curatu Pauli Palanek, superioris anno 1838.
SOA M lník, Klášter kapucín v M lníku, 7. Katalog eviduje rovn ž donátory knihovny, bohužel jen
jejich p íjmení. Nejv tšími byli pánové Ugka, Laska, Swoboda, Ko inek a Remig.
2. Horák, František. Zpráva o svozu klášterních archiv a knihoven v echách a na Morav . 31.3.1952. SUA,
SUC, . 56.

Mikulov
Celé d jiny Mikulovských kapucín jsou spjaty s rodem Dietrichstein , pán na
místním zámku. Bylo tomu tak i na po átku, když eholníky pozval do m sta v roce 1611
kardinál František Dietrichstein. Rok se táhly spory o místo pro klášter a poté bylo
definitivn rozhodnuto o jeho umíst ní uvnit hradeb. Spolu s klášterem byl v následujících
letech postaven i konventní kostel. Zásadní zm nu ovšem p inesla stavba Loretánské kaple
v sousedství kláštera zahájená v roce 1623, kterou pak zmín ný olomoucký biskup sv il

49
do pé e kapucín m. Nad kaplí byl pozd ji vystav n kostel sv. Anny vysv cený roku 1656,
který dome ek Santa Casa celý zakryl, takže se ocitl v jeho interiéru. Mikulovská Loreta se
stala velmi oblíbeným a navšt vovaným poutním místem. Jak bylo zmín no, duchovní
starost o zástupy poutník byla úkolem otc kapucín , ímž se práv stali v Mikulov
proslulí. V klášte e pobývalo okolo 30 až 35 eholník .
Tragickým dnem se pro klášter i m sto stalo 14. zá í 1784, kdy kolem poledne
vypukl veliký požár. V tšina dom v etn konventu lehla popelem. 5. listopadu 28
eholník m sto definitivn opustilo a pozemky byly rozprodány pro stavbu jiných dom .
Podle ústní legendy zp sobili požár práv brat i kapucíni, konkrétn jejich kucha , když
p ipravoval pokrm pro poutníky a rozpálený ohe p íliš vyst íkl na v blízkosti uložené
seno, které se vz alo.
U zrodu mikulovské knihovny, stejn jako v p ípad celého kláštera, stál kardinál
Dietrichstein. Velikost jeho daru nám z stává zahalena. Víme jen, že p inejmenším ást
svých knih daroval v roce 1624.1) Na více než 150 let tak v Mikulov z stalo n kolik
svazk - torzo ze zámecké knihovny, kterou na sklonku T icetileté války celou ukradla
švédská vojska. Z nedatovaného popisu kláštera ze 17. století se dovídáme, že se knihovna
nacházela vedle sekretariátu a provincialátu. M la klenutý strop a vedly do ní dvouk ídlé
železné dve e s malým okénkem, usazené v kamenných futrech.2) Jako obvykle asem již
její prostory nedosta ovaly, takže byla v roce 1765 spole n s pekárnou hostií a místností
pro setkávání brat í z ízena knihovna nová, kam byla ást fondu p emíst na.3)
V tší ást knih ješt sta il po ídit lektor teologie a roku 1763 kvardián Edmund
z Perné severn od Mikulova,4) avšak osud mikulovského kapucínského kláštera kon í
katastrofickým požárem na podzim 1784. V tšina pramen hovo í o totálním zni ení
budov i výbavy. Snad jen sem tam zachované kostelní roucho nebo jiné v ci zachrán né
z kostela byly uloženy v zámku.5) Je proto zarážející, že A. Schubert ve svém lánku o
konfiskaci knihoven p i josefínských reformách píše o mikulovských kapucínech, jako by
celý fond z stal neporušen.6) Autor se ovšem mj. zmi uje o rukopisech týkajících se
mikulovských poutních procesí nebo katalogu kapucínských brat í, takže mikulovská
knihovna n jakým zp sobem ni ivý požár p ežila. Nasv d uje tomu i skute nost, že
dodnes se ve V decké knihovn v Olomouci zachovaly tisky kapucínské mikulovské
provenience. Jistou zásluhu na záchran fondu mohl mít tehdejší sváte ní a ranní kazatel
Viktor, který p inejmenším p ed plameny zachránil z refektá e knihy tené p i jídle.6)

50
 Je velmi t žké ur it, zda by mikulovský konvent p e kal reformy císa e Josefa i
nikoliv. Nicmén knižní fond revidoval jako u všech jiných zrušených moravských klášter
Jan Hanke. V srpnu 1786 v n m údajn nalezl 2698 svazk , mezi nimi 17 novodobých
rukopis a 49 typografických starožitností. I poté co odstranil „bezcennou zm “ zbyl
p ekvapiv velký po et, konkrétn 956 kompletních tisk , jimž Hanke p ipisoval ur itou
hodnotu. Dosv d ovalo by to solidní kvalitu knihovny mikulovských kapucín , kde se
krom 90 procent teologické literatury nacházela i díla historická nebo jazykov dná.
1. podle provenien ních zápis knih dochovaných v Staré brn nské kapucínské knihovn , ve V decké
knihovn v Olomouci, sign. II. 48.514.
2. SUA, K, 294, signatura B8.
3. Anály. Sv. 21, 1765, 819.
4. Edmundus Bergensis (a Montibus), zdroj jako 1.
4. SUA, K, 293, signatura A.
5. Schubert, Anton. Die ehemaligen Bibliotheken der von Kaiser Josef II. aufgehobenen Mönchsklöster in
Mähren und Schlesien. Zentralblatt für Bibliothekswesen. Leipzig, 1900, Jahrgang 17, s. 330-331.
6. dle poznámek na p edsádkách tisk v Staré brn nské knihovn , sign. 03e42, 09a07.

Mnichovo Hradišt
Kapucínský klášter v Hradišti založil místní pán hrab Arnošt Josef z Valdštejna,
který si p ál mít tyto eholníky ve své blízkosti a jako parcelu vybral místo na okraji své
zámecké zahrady. Po povolení kapituly, arcibiskupství i panovníka p išli v ervenci 1690
do m sta první eholníci. B hem p ti let prob hla výstavba kostela sv. T í král a kláštera
ur eného pro 20 až 22 brat í. Díky zázraku - ochran p ed morovou epidemií - se u
kapucín rozší il kult sv. Anny, proto byla v letech 1722-24 postavena v návaznosti na
kostel kaple sv. Anny financovaná hrab nkou Markétou z Valdštejna. Za císa e Josefa II.
byl klášter zrušen, brat i jej opustili n kdy v pr b hu roku 1786, vnit ní vybavení tehdy
poni il požár. P i rozprodeji majetku Náboženské matice, jíž nyní budovy náležely, je
získal zámecký pán Vincenc z Valdštejna. Kapucíni proto mohli doživotn v bývalém
konventu z stat a teprve v roce 1812 byla zbo ena d lící ze se zámeckou zahradou a
v dom z ízeny ú ednické byty.
Poté, co se kapucíni na pozvání Arnošta z Valdštejna usídlili ve m st , získali
k dispozici všechny prost edky k b žnému životu. Postrádali ale ješt knihy pro rozjímání a
studium. Proto jim bylo v dubnu 1692 posláno 18 knih teologických i asketických
z hrad anského kláštera, první základ místní knihovny.1) O dalších p ír stcích víme z roku
1710, kdy mnichovohradiš ský fará Jan Bed ich Müllenhoff odkázal v poslední v li 6
knih italského dominikána Angela Paciuchelli. Tato díla však již místní kapucíni vlastnili a

51
proto je p edali fará i v B lé pod Bezd zem. Další knihy odkázal fará Müllenhoff svému
synovci Františku Arnoštovi, synovi n meckého bratra Eberharda pod podmínkou, budou-li
mu sloužit ke studiu. Poté co F. Arnošt skon il školu, skute n p edal 19. svazk
kapucín m.2) Dalších n kolik knih daroval p i vstupu do noviciátu Filip Teichman,
eholním jménem bratr Erhard.3)
Dosud zmi ované informace se týkaly vždy jen n kolika svazk . Zásadní zm na
nastala, když se u hradiš ských kapucín objevuje bohatá vdova Marie Markéta
z Valdštejna. Jako hrab nka ernínová z Chudenic a snad nejbohatší nev sta v echách se
v roce 1704 vdala za mladého, ale nad jného císa ského radu Františka Josefa z Valdštejna.
Jejich sídlo, nedávno p estav ný a rozší ený hradiš ský zámek, se stal místem setkávání
šlechty p i bohatých hostinách, kdy se na výdajích nešet ilo a ani nemuselo. Tehdy
hrab nka Markéta svými sousedy kapucíny spíše pohrdala.
Obrat u ní nastal, až do kláštera u zámku p išel nový kazatel, bratr Jan Maria z Kutné
Hory, který se stal jejím zpov dníkem. Obda en pravým Duchem na hrab nku natolik
zap sobil, že p estala toužit po sv tských krásách. Místo tisíc zlatých za v ci pomíjivé
za ala tyto peníze dávat pro dobré ú ely. Oblíbila si P. Jana natolik, že si získala povolení
provinciála k jeho stálému p ebývání na zámku a v roce 1724 i povolení papeže Benedikta
XIII., aby mohla s ádným doprovodem navšt vovat eholníky v jejich klášterní klauzu e.
Právem je tato šlechti na p ezdívána „Máti kapucín “, a to i p esto, že na ur itou dobu na
tyto eholníky zanev ela, nebo se údajn podíleli na ší ení pomluv o její osob a rodin .
Nejv tším obnosem p isp la k p estavb pražské Lorety, kostela Narození Pán . Tento její
dar, v etn vzácných liturgických p edm t a mší, odhaduje autor kapucínských letopis na
30 tisíc zlatých.4) Její zásluhou byl p estav n kostel v Hradišti a z ízen hospic v eském
Brod , díky její iniciativ vznikl klášter v T ebí i. Jen pro pražskou oslavu beatifikace
kapucína Fidela ze Sigmaringen darovala 6 tisíc zlatých.
V roce 1720 se hrab nka zavázala podporovat hrad anskou knihovnu a o dva roky
pozd ji sepsala poslední v li odkazujíce vlastní knihy kapucín m. Nemén št drá byla i za
další dva roky, kdy darovala 5 tisíc zlatých na z ízení nové kapucínské knihovny
v Mnichov Hradišti a nákup knih pro ni. Zárove z ídila za tisíc zlatých nadaci, ze které
zavázala své potomky vyplácet ro n padesát zlatých na udržování tohoto fondu.5) Bohužel
se o vzhledu knihovny ani o jejím celkovém rozsahu nebo obsahu nedochovaly žádné
zprávy, a tak si nem žeme ud lat p edstavu, za co byl tento nemalý obnos zužitkován.

52
 4. ervence 1728 hrab nka Markéta umírá. Podle jejího p ání bylo t lo zesnulé
oble ené do kapucínského hábitu s alžb tinským epcem bez zvláštních ob ad poh beno
v hrad anské Loret . Její knihy byly definitivn p edány ádu, tím ale ješt celá záležitost
neskon ila. O rok pozd ji p i vizitaci provinciál Kryšpín Höll Cillcensis zjistil, že si
hrab n ini synové Arnošt a Jan Josef odnesli z hradiš ské konventní knihovny 19 bohat
ilustrovaných foliových svazk historického díla Theatrum europaeum z dílny
frankfurtského rytce a tiska e Matouše Meriana staršího. Až dalšímu provinciálovi
Kolomanovi z Olomouce se následujícího roku poda ilo p esv d it hrab te Arnošta, aby
dopisem z 1. zá í knihy ponechal klášteru.6) O deset let pozd ji se ale Arnošt z Valdštejna
za al znovu o folianty Theatrum europaeum ucházet. I p es drobné nedostatky
v písemnostech se poda ilo provinciálovi Václavovi Pfefferovi ze Strakonic vlastnictví
obhájit.7) Arnošt v bratr Jan však definitivn uznal právo ádu na knihovnu své matky až
v roce 1748.8) Již tehdy byl asi sympatizantem kapucín , nebo po smrti své manželky
Josefy roz. z Trautmannsdorfu 12. íjna 1757 sám vstoupil do noviciátu.9)
Jak probíhaly p ípravy zabrání knihovny p i rušení kláštera víme z kapucínských
letopis docela podrobn . V listopadu 1785 navštívil konvent komisa mladoboleslavského
okresu Vokoun, aby p ikázal sepsání katalogu, podle n hož m ly být knihy p edány. 7.
ledna p íštího roku se z mandátu zemského gubernia dostavil do kláštera další boleslavský
komisa Feterle a žádal po knihovníkovi Martinu z Loun p ísahu, že žádná kniha dle
inventá e z listopadu nebude odnesena. Bratr Martin se rozhodl, že v refektá i p ed
krucifixem a dv ma zapálenými sví kami p e te komisa i ádové konstituce, které mu
takovýto skutek nedovolovaly. Ten však trval na svém a knihovník byl donucen za
p ítomnosti kvardiána p ísahu podepsat. Slíbený katalog ovšem ješt nebyl hotov, proto jej
Feterle nakázal dokon it, aby mohly být knihy odneseny. Dále komisa oznámil, a každý
kn z napíše na zvláštní list papíru, jaké tituly pot ebuje pro svou službu. Podle nich bude
kvardiánem sepsána „pokorná žádost“ guberniu, aby tyto knihy mohly být ponechány na
míst . Ihned po Feterleho odchodu se kvardián pustil do psaní vyžádaných dokument a
15. ledna byl soupis knih i listiny kn ží doru eny na okresní ú ad v Mladé Boleslavi.9) Tím
ale osud knihovny neskon il. Zrána 6. listopadu vtrhli do kláštera, v n mž stále pobývali
eholníci, dva vojenští jezdci z regimentu Estehapit a odnesli pro své vojsko vše hodnotné
co nalezli v cele kvardiána i ostatních brat í, návšt vních místnostech, orato i a knihovn .11)
Nevíme tedy, zda již byly knihy pry z kláštera, p ípadn p evezeny do Prahy nebo z ásti
i zcela skon ily v rukách tohoto regimentu.

53
1. Anály. Sv. 10, 1692, s. 347-348. a také SUA, K, 301, signatura A4.
2. Anály. Sv. 14, 1710, s. 698-700. a také SUA, K, 301, A4.
3. narozen 1.5. 1694 v Praze, zem el 9.9. 1760 v Sušici. viz SUA, K, 301, A4.
4. Anály. Sv. 18, 1728, s. 106.
5. Anály. Sv. 18, 1724, s. 42 (dar 5000 zlatých), SUA, K, 301, signatura C6 (nadace)
6. Anály. Sv. 18, 1729, s. 153-154.
7. podrobný popis celého sporu viz Anály. Sv. 19, 1739, s. 66-68.
8. Anály, Sv. 20, 1748, s. 587.
9. eholním jménem Jan, zem el 31.1. 1771 v Mnichov Hradišti, tamtéž poh ben. Anály. Sv. 22, 1771,
s. 256.
10. Anály. Sv. 22, 1786
11. SUA, K, 300.

Most
Ú elem vzniku mosteckého konventu byl boj proti rozši ujícímu se luteránství
v severních echách. Iniciátory byli sami kapucíni, kte í se v roce 1615 obrátili na
císa ovnu Annu s prosbou o podporu ke z ízení kláštera. Hlavním dobrodincem se stal
Vilém Popel z Lobkovic. Výstavba trvala dosti dlouho, od roku 1616 až do 1627, kdy
kardinál Harrach slavnostn vysv til kostel. Celá kvadratura kláštera byla dokon ena
patrn až v 50. letech, když byl v roce 1651 z ízen v klášte e noviciát. Nové k ídlo bylo
p istav no v roce 1723. V roce 1950 byl klášter zrušen. Stával již vn historického jádra
Mostu, v jeho severozápadní ásti v tzv. Jezerním p edm stím. V d sledku t žby uhlí byl
zcela zbo en.
Ucelen jší informace o knihovn se dochovaly až z poloviny 18. století. Jména
donátor , kte í konventu v novali své knihy známe ale i ze starší doby. Celou svou
knihovnu, p ibližn 300 sv. odkázal v poslední v li z 4. ervence 1643 dobrodinec ádu,
mostecký d kan Izák Fabricius. P vodn m ly být knihy po ízeny pro ú ely kn ží v Most .
Pro sv j dobrý vztah ke kapucín m, je však Fabricius nabídl místnímu kvardiánovi
Norbertovi z Mohu e s poznámkou, že nepot ebné z nich mají být p edány konventu na
Hrad anech. Co se tý e p edání knih, popisují kapucínské anály p íb h, dle n hož byly P.
Norbertem p evezeny do kláštera. Fabrici v do asný následovník, administrátor Eliáš
Ignác Reichell však prý zpochybnil pravost záv ti a knihy nechal uložit na radnici. Teprve
až po p ezkoumání pravosti testamentu byly knihy op t se svolením m stské rady p edány
klášteru.1) Další zápis z roku 1731 2) však celou tuto událost zpochyb uje s poznámkou, že
provin ní kroniká Lucianus zle usuzoval.
Asi 30 knih r zného teologického zam ení daroval v roce 1659 v poslední v li spolu
s dalšími finan ními prost edky Jan Václav Hanckl, fará v Postoloprtech.3) Svou knihovnu

54
odkázal kapucín m v roce 1679 další mostecký d kan Martin Ji í Bank.4) Duchovní
správce v nedalekém Horním Ji etín Ji í Hicka daroval roku 1730 v poslední v li 36 knih
ist k es anské literatury. Následujícího roku byly mnohé jeho další knihy nalezeny na
fa e a v kostele v Ji etín , zda se však dostaly k mosteckým kapucín m, není známo.5)
Dvanáctisvazkovou encyklopedii „Lexicum universalis“ daroval brat ím luteránec, rada
saského kurfi ta Johann Christoph Jahn v roce 1748. Sliboval jim ješt další majetek, ale
kapucíni jeho dar zamítli. M li totiž špatné zkušenosti s jiným luteráncem Zenobiem z
Bíliny, který rovn ž slíbil almužnu, ale svá slova nenaplnil.6)
Nejstarší známý katalog mostecké knihovny je z roku 1754.7) Dosti precizn
zpracovaný soupis obsahuje celkem 1700 položek. Eviduje celkem 16 prvotisk
n meckého a švýcarského p vodu v 21 svazcích. P ibližn tvrtina zapsaných knih pochází
ze 16. století. Katalog je obvyklým zp sobem rozt íd n podle obor reprezentovaných
písmeny a v rámci nich se azen abecedn . Pozd ji byl dopl ován. Klášterní inventá z roku
1827 8) popisuje knihovnu jako neset íd nou a bez katalogu. Pravd podobn tedy došlo
k takovému nár stu obejmu knih, že starší katalog pozbyl funk nost. Nový svazkový
katalog byl sepsán v roce 1830 za kvardiána P. Rafaela.9) Základní rozt íd ní je rovn ž
oborové, záznamy však nejsou se azeny abecedn , tudíž lze spíše hovo it o inventá i. Není
ani p íliš p ehledn zpracován. Eviduje 1854 svazk , které byly uloženy v šesti sk íních.
Umíst ní knihovny známe p esn až ze zmi ovaného inventá e z roku 1827, kdy se
nacházela v prvním poschodí v rohové místnosti v zadním traktu kláštera. Bezpochyby na
tomto míst byla už d íve, rok se však nepoda ilo zjistit.
Další informace máme až z roku 1950, kdy byl fond rozebrán státními institucemi.
V zá i toho roku navštívili konvent zástupci Národní knihovny F. Horák a B. Králová, aby
knihy p evzali a p evezli. Podle jejich zprávy10) se knihovna nacházela v p ízemí kláštera,
obsahovala p es 5 tisíc sv. a byla p evezena do Národní a univerzitní knihovny v Praze. Asi
tisíc knih, které podle protokolu z 1.6.1950 m lo být rovn ž ve skladišti uloženo, však
nebylo nalezeno. Podle sd lení církevního tajemníka Okresního národního výboru J. Kordy
si ást odvezla Charita a ást p evzaly Sb rné suroviny, „nebo šlo o tisky bezcenné, siln
poškozené“. Dalších asi 360 sv. p edevším eské a n mecké beletrie z 20. století si již d íve
v ervenci vybral editel místní lidové knihovny Zden k Hlava. P ed samotným p evozem
bylo ješt vy len no 50 knih moderní náboženské beletrie pro mostecké m stské muzeum.
1. Anály. sv. 2., . 222-226.
2. Anály. sv. 18, 1731, . 259.
3. Soupis odkázaných knih z. 21.2.1657: SUA, K, . 305, sign. Most B3.

55
4. SUA, K, . 305, sign. Most B9.
5. Anály. sv. 18, 1730, . 179 a 1731, . 259.
6. Anály. sv. 20, 1748, s. 582.
7. Catalogus librorum Bibliothecae Pontensis. SOA Litom ice, Kapucíni Most, 7.
8. SOA Litom ice, Kapucíni Most, 35.
9. dochován v SOA Litom ice, Kapucíni Most, 8. zmínka o katalogu také v SUA, K, . 308, sign.
Most E12.
10. Protokol o p evzetí knihoven kláštera minorit a kapucín v Most 13.2.1951. SUA, SUC, . 56.

Nám š nad Oslavou

Hospic v sousedství zámku existoval jen 25 let, byla to nejkratší doba ze všech
kapucínských p sobiš . V roce 1759 povolila císa ovna svému nejvyššímu kanclé i hrab ti
Bed ichu Vilému Haugvicovi založení kláštera. Na jeho náklady postavil do roku 1761
Bartolom j Zindter hospic pro 5 kn ží a 3 laiky a malý jednolodní kostel. 3. ervence 1762
p išli do Nám št první kapucíni. Jejich posláním bylo sloužení mší v zámecké kapli a
kázání lidu. 11. zá í 1784 byl konvent zrušen. O 11 let pozd ji byly budovy p em ny na
textilní manufakturu a kostel rozd len na dv patra. Dnes stavba zaniká v jednopatrové
budov postavené v 1. tvrtin 19. století po obou stranách kostela.
Rozsah knihovny známe díky soupis m Jana Hankeho z Hankenštejna, který
knihovnu v roce 1788 zrevidoval. Obsahovala tehdy 106 svazk , z toho 1 knihu léka skou
a zbytek teologii, p edevším asi kazatelského charakteru. V tomto drobném fondu byly 2
inkunábule z Haguenau a Benátek, v tšina tisk byla latinských, jen dva n mecké a jeden
eský.
Jako knihovník p sobil v hospici pater Felix de Valois z Kyjova1), který fond
sepsal. Katalog se nedochoval, víme o n m jen, že z n j p i konfiskaci erpal J. Hanke.
Z donátor známe Františka Formanna z nedaleké Zbraslavi, který v roce 1768 daroval
brat ím 10 knih kázání.2)
1. narozen 1716, do noviciátu vstoupil v roce 1733, zem el 1. íjna 1761 v obci Kokory blízko P erova,
poh ben je v Olomouci
2. SUA, K, . 317, sign. A8, Historia domestica

Olomouc
Konvent v Olomouci vznikl po Brnu jako druhý na Morav a spole n s Brnem tvo il
dv nejv tší základny v této zemi. Po tem brat í si byly podobné, avšak v Olomouci se
postupn rozvinula ádová studia, u nichž lze p edpokládat solidní knihovnu. Kapucíni byli
do m sta povoláni v roce 1613 kardinálem Františkem Dietrichsteinem, na ež o rok pozd ji
za ala za p isp ní Jana Kafky z í an stavba kláštera vn hradeb. Osud konventu však už

56
od po átku nebyl jednoduchý. V zá í 1619 vtrhlo do kláštera protestantské vojsko a vzalo,
co se vzít dalo a kostel i budovy kláštera zna n pobo ilo. Po nuceném exilu v Brn se
eholníci v roce 1622 nebo 1623 vrátili, když op t na náklady Kafky z í an byl konvent
obnoven. Ani podruhé vystav ný klášter nem l dlouhého trvání. V roce 1642 si v budov
z ídil hlavní stan švédský generál Lennart Torstenson a znovu ji zni il. Kapucíni mezitím
pobývali v r zných domech nebo v jiných konventech, až v roce 1653 za ala s adou obtíží
stavba nového domu uvnit hradeb, a to díky daru majitele kremnických dol Jakuba Serty,
který již tehdy vstoupil do ádu jako Electus z Plurs. Tyto budovy byly ješt n kolikrát
opravovány a jejich vzhled se m nil. Nejzásadn jší byla stavba nového bohosloveckého
u ilišt v roce 1933. Za 2. sv tové války, konkrétn roku 1942 museli brat i budovy na as
opustit, nebo v nich byla z ízena nemocnice. Po navrácení majetku ádu se v 90. letech do
Olomouce op t nast hovali.
Nejstarší zprávy o knihovn jsou bohužel smutné a dokládají tragické po átky
konventu. Když v letech 1619-22 pobývali kapucíni mimo Olomouc, byla jejich patrn
ješt skromná knihovna uloupena a odnesena. Klášterní kronika uvádí jako zlod je Švédy,
jednalo se ale o úto níky tehdy povstalé protihabsburské Moravy. Jen nábytek byl po jejich
odchodu, tedy po dobytí m sta Albrechtem z Valdštejna, vrácen zp t a snad byl op t použit
pro knihy v opravené budov .1)
O dalším osudu knihovny až do roku 1736 nevíme nic, tehdy však pro ni za aly lepší
asy. Olomoucký kvardián Serafín z Glucholaz totiž za al usilovat o z ízení nové
knihovny. St žoval si, že mnoho cel z stalo prázdných, komora zpustlá a mnoho dalších
v cí v klášte e je nutno uvést do po ádku. Zárove cht l p esunout knižní fond jinam. O
souhlas p edstavených žádal slovy: „Není kapucín m povoleno vlastnit knihovnu
jednoduchou a nep íliš bohatou? Avšak naše provincie bez takovýchto knihoven jest.
Uvažte, zvlášt ve m stech n meckých mají kapucíni upravené zakristie, ale také upravené
knihovny. O významu první nikdo nepochybuje, v mnohých klášterech je však knihovna
pust jší než vybavení zakristie. Dobrodinci ast ji v nují dary pro zakristii.“ P. Serafínovi
se poda ilo p esv d it provinciála Kryšpína Hölla, který se stal horlivým p ívržencem nové
p estavby. V pokladn ádu zbyly peníze z opravy kláštera v Opo n , v únoru 1737 p išel
souhlas generála. Již 8. kv tna byl položen základní kámen a díky píli mistr stavitel byla
brzy z ízena také nová, v tší a lépe vybavená knihovna, která byla v následujícím roce
vybavena železnými dve mi.2)

57
 3)
Nem la ovšem dlouhé trvání, jen t icet let. Kvardián Viktor z Karlových Var se
snad nechal inspirovat práv dokon enou výstavní brn nskou knihovnou a zatoužil mít
v Olomouci podobnou v samostatné budov mimo kvadraturu konventu. 20. b ezna 1768
položil hrab Leopold z Potštátu s velkou slávou, za zvuku trubek a tympán základní
kámen nové budovy.4) Z dochovaného plánu5) se dovídáme, že novostavba byla umíst na
nalevo od vchodu do kláštera z nám stí. Jednalo se snad i o patrový d m, nebo v roce
1769 musel kvardián Firmián z Neustadtu ve Falcku vést spor se sousedem Viciniem
Janutkem ohledn její zdi, p es kterou nešlo sv tlo a musela na ní být pov šena lucerna.6)
Vnit ní vybavení knihovny neznáme a zahalen z stává i její vn jší vzhled, nebo n kdy p i
pozd jších p estavbách byla budova zbo ena a dlouhá chodba podél kostelní lodi
p estav na a dopln na o dv místnosti. Bratr Viktor z Karlových Var ale nez stal jen u
stavby, sám po izoval nové knihy a to nejen za svého kvardianátu, ale i pozd ji v 70.
letech, když ješt stále pobýval v Olomouci. Vycházel z doporu ení biskupské konsisto e a
dle jejich instrukcí získával almužnou a snad i nákupem pot ebné autory i díla menšího
významu. Jiné knihy kapucíni dostali darem v letech 1773-74 díky aktivitám P. Delfína
z Jihlavy, ned lního kazatele v katedrále7) a dalšího olomouckého kvardiána Ji ího
Antonína.8)
P esný p ehled o stavu fondu nám podává svazkový foliový katalog z poloviny 19.
století.9) Docela precizn oborov se azené záznamy evidují celkem 4040 svazk . Nejv tší
ást tvo ila kázání a jejich koncepty (495 d l10)), velký podíl ovšem tvo ila i duchovní etba
(290), protireforma ní literatura (228), obojí právo (180), morální teologie (170),
matematika (137), historie (121) a filozofie (112). V tší množství v deckých d l
teologických i sv tských odpovídá skute nosti, že v Olomouci sídlila ádová studia a ve
m st s ur itými p estávkami p sobila vysoká škola. Asi u tvrtiny knih není zapsáno
jejich vro ení, p esto se dozvíme, že ve fondu bylo nejmén 200 svazk z 16. století i
prvotisky. Spole n s katalogem se na složeném list dochovalo i torzo staršího katalogu
n kdy z let 1760 až 1780, z n hož ovšem nelze nic obecn jšího vy íst. Dále je ke svazku
p iložen soupis 84 knih z daru z farní knihovny v Holicích.
V roce 1910 byla v olomouckém klášte e z ízena Serafínská škola pro chlapce
studující na gymnáziu a p ipravující se na kn žství a vstup do ádu a ješt téhož roku do ní
vstoupilo 10 mladík . Jist obhospoda ovala vlastní knihy. Mnohem v tší fond si ovšem
vyžadovalo nové bohoslovecké u ilišt fungující od roku 1933. Jeho knihy byly

58
ozna ovány razítkem „Studium theologicum O.F.M. Cap. Olomucii“ a uloženy s vlastními
signaturami odd len od ostatních klášterních, nejspíš v samotné budov u ilišt .
Objem fondu se do zrušení kláštera v roce 1950 rozrostl na 16 tisíc svazk , které poté
p ipadly olomoucké v decké knihovn .11) Knihy byly v depozitá i rozptýleny mezi ostatní
fond a jsou v n m uloženy dodnes. Z publikovaných soupis se dovídáme, že kapucíni
vlastnili rukopis latinské Bible ze 14./15. století se zlatými iniciálami a akantovým
dekorem.12) Ve V decké knihovn v Olomouci je dále uloženo 42 prvotisk s místní
kapucínskou proveniencí.13)
1. Pam tní kniha konventu 1613-1764. s. 9. ZA Opava - depozitá Olomouc, Kapucíni Olomouc, 5.
2. Anály. sv. 19, 1737, s. 85-87.
3. sv tským jménem Jan Nepomuk Ji í Lippert, narozen 15. prosince 1728, zem el 25. ledna 1791
v hrad anském klášte e. Podle záznam ve svazcích brn nského fondu si rovn ž sám udržoval vlastní
knihovni ku pro osobní pot ebu.
4. Anály. sv. 22, 1768, s. 128.
5. SUA, K, M 32.
6. Pam tní kniha konventu 1613-1764. s. 69. ZA Opava, depozitá Olomouc, Kapucíni Olomouc, 5.
7. sv tským jménem Václav Jeroným Wagner, narozen 24. zá í 1731, zem el 22. íjna 1775 v Olomouci.
8. Historia domestica a prima Olomucensis monasterii fundatione 1613-1922. ást Z Miscellanea, s. 3. ZA
Opava - depozitá Olomouc, Kapucíni Olomouc, 6.
9. Katalog nemá titulní list s názvem, rokem ani jeho tv rcem. Nejnov jší zapsané knihy jsou z roku 1839.
Uložen v ZA Opava, depozitá i Olomouc, Kapucíni Olomouc, 31.
10. íslo nevypovídá o po tu svazk , nýbrž o po tu d l jakožto obsahových celk , které mohou být i
vícesvazkové.
11. Horák, František. Zpráva o svozu klášterních archiv a knihoven v echách a na Morav . 31.3.1952.
SUA, SUC, 56.
12. „Biblia latina Veteris et Novis Testamenti“, Bohá ek, Miroslav a áda, František. Beschreibung der
mittelalterischen Handschriften der Wissenschaftlichen Staatsbibliothek von Olmütz. Köln : Böhlau,
1994. ISBN 3-412-13093-1. Rukopis byl digitalizován a je dostupný v databázi Manuscriptorium.
Albertina Icome Praha a Národní knihovna R. dostupné na www: http://www.manuscriptorium.com
[cit. 2004-02-17]. 517 s. ; 8o. Prameny se liší v popisu vro ení rukopisu: podle Bohá ka- ády byl
napsán v 2. pol. 14. stol, podle autor Manuscriptorium v 40. letech 15. století.
13. Louda, Ji í. Soupis prvotisk Universitní knihovny v Olomouci. Praha : SPN, 1956. Žádná z inkunábulí
není eského p vodu, všechny pochází z n meckých m st nebo z Basileje.

Opo no
Na základ rozhodnutí kapituly v roce 1673 požádal provinciál Martin z P íbora
hrab te Ludvíka Colloredo o vybudování kláštera. Hrab ihned vyhov l, a tak již
následující rok p išli do m sta první ty i eholníci. 30. ervna byl položen základní kámen
konventu, který postavil do roku 1676 kapucín Bruno z eských Bud jovic, první
opo enský superior. Klášter byl ur en mimo jiné jako místo pro noviciát a p edevším pro
vzd lávání klerik . V roce 1690 zde byla z ízena filozofická studia, prvním lektorem se stal
Narcis ze Slezska. P íští rok se studium rozší ilo i na teologii a v roce 1693 se v Opo n

59
u ilo deset klerik pod vedením t í nebo ty ádových lektor . Studia byla zrušena za
vlády Josefa II., není však jisté, zda nebyla pozd ji op t obnovena.
Kritickým se pro opo enský klášter stal rok 1733. Dopoledne 1. kv tna, když byli
brat i na kázání v kostela vzplanul nad lavatoriem a refektá em ohe . Podle provin ního
sekretá e Elekta z Kosmonos jej zp sobili protestantští povstalci, kte í tehdy úto ili proti
katolickým kn žím. Ohe zni il velkou ást konventu, který byl na n kolik let zm n n na
hospic. V roce 1735 však byly za p isp ní Collored opravy hotovy a p istav lo se nové
patro. V klášte e pak pobývalo okolo 25 brat í, avšak v pr b hu 19. století tento po et
klesal.1) V roce 1838 byl klášter p estav n, nedošlo ale k zásadn jším zm nám. B hem 2.
sv tové války, po zabrání olomouckého a hrad anského konventu sloužil jako úto išt pro
vybrané ádové studenty, takže byl skute n p epln n. Fungoval až do svého zrušení
v dubnu 1950, ale již v únoru, za kvardiána Jind icha Lakomého, byl v ásti kláštera z ízen
okresní sirot inec pro 40 až 45 d tí, o které se staraly t i eholní sestry s jednou pomocnicí.
V sou asné dob v budov sídlí Ústav sociální pé e pro dosp lé.
Ze 17. ani po átku 18. století nemáme zatím o knihovn žádné zprávy. Bezpochyby
ale v Opo n existoval docela bohatý fond, jaký si filozofická a teologická studia
vyžadovala. Bez u ebnic i další literatury si nelze vzd lávání klerik p edstavit.
Zmi ovaný požár roku 1733 byl kritický i pro knihovnu. Zni en byl archiv i knihy, jen
n kolik se jich poda ilo brat ím zachránit. Popelem ovšem lehlo celé vnit ní vybavení.2)
Poškozené cely, refektá i dosavadní knihovna za aly být ihned opravovány. Knihy však
nalezly nové úložišt ve dvou stejn velkých místnostech (ca 3 x 3 metry) v erstv
vybudovaném traktu nad k ídlem vzdálen jším kostelu. Jedna je nazývána starou, jedna
novou, což se ovšem vztahuje k fondu nikoli prostorám.3) Tzv. starší asi byla již d íve
zpracována a osignována u nové to byla záležitost nedávná a stále probíhající. Brzy po
dokon ení oprav v roce 1737 po ídil totiž kvardián Jakub z Litom ic 19 nových tisk ,
mezi nimi i foliové De jure PP. Minorum s. Francisci Capuccinorum deciso od Petra
Marcellina de Luccia nebo Francisci Mariae de Aretio Ordinis Capucinorum ... opera
omnia. Dalších deset knih zakoupil lektor filozofie P. Remigius.4)
Z 18. století, období po obnov konventu známe t i donátory. V roce 1744 zem el na
neznámém míst p sobící duchovní správce Jan Boreczky, který kapucín m odkázal celou
svou knihovnu.5) O dva roky pozd ji, 9. listopadu zem el opo enský proto-parochus
Marten. Téhož dne pov il svého nástupce Josefa Kilingera, aby kapucín m p edal jeho
knihovnu, která ítala 12 foliant , 20 tisk v kvartu a další menší. Oba byli dob í p átelé

60
brat í a za dar kn ží ádn odsloužili mše.6) Všechny své knihy odkázal po své smrti 25.
íjna 1753 také d kan, solnický fará a dobrodinec ádu Adam Sutticz.7) Rovn ž v poslední
v li z roku 1767 odkázal své knihy Vojt ch Roswoda (Rozwoda), fará ve Vamberku.
Celkem 108 knih, z toho 22 drobných asketických a kazatelských kníže ek se do kláštera
se dostalo v roce 1774.8) P i opat ování nových p ír stk ale nelenili ani kapucíni sami.
Roku 1748 po ídili nové Bullarium Capuccinorum za odsloužení 50 mší. V akvizici byl
horlivý kvardián Mansvet, který roku 1752 po ídil foliová opera omnia sv. Bonaventury,
sv. Bernarda, sv. Antonína z Padovy nebo latinsko-n meckou bibli. trnáct knih nakoupil
roku 1763 p edstavený Kandid z Dobrušky, mezi nimi Liber vitae in Regula s.p.n.
Francisci od františkána Kiliána Kazenbergera nebo Mrawná nav enj na wšecky wegro nj
ned le a Mrawná nav enj na wšecky wegro nj swátky od jezuity Leopolda Fabricia.9)
P ibližn z konce 18. století se zachoval i soupis knihovny na volných nesvázaných
listech.10) Vznikl patrn za ú elem revize, protože do sloupc s p edepsanými signaturami
byly postupn dopisovány jednotlivé záznamy. U mnohých ísel také údaje chybí, jindy
byly zase údaje p ipisovány. Pro svou nep ehlednost si skrze n j nelze ud lat jasn jší obraz
o fondu. V roce 1838 byly knihy nov zpracovány, získaly nové signatury a byly uloženy
v novém po ádku. V dochovaném katalogu jsou na volných listech v 1. ásti záznamy
se azeny podle obor , druhou je abecední rejst ík. Z celkem 1674 svazk tvo í nejv tší ást
kázání (391). Vzhledem k opo enským studiím zde bylo pochopiteln hodn literatury
filozofické (113 sv.) a spekulativní nebo morální teologie (143 a 135). Až p ekvapiv málo
byly zastoupeny knihy léka ské (jen 3 sv.).11)
Ze zmín ného soupisu se dovídáme patrn o nejv tším dobrodinci knihovny,
dobrušském d kanu Josefu Obstovi. Klášteru daroval 201 sv. historické literatury, 112 sv.
dogmatiky a exegese, 169 jiných knih teologických a další, celkem 649 svazk . D kan
Obst byl tedy evidentn velkým milovníkem historie, v jeho daru bylo nap íklad 79 díl
církevních d jin Claude Fleuryho nebo 16 knih Cicerových.
Opo enská knihovna musela být stále udržována v aktuálnosti a dopl ována o novou
literaturu. Ve 20. a 30. letech minulého století se i t ikrát do roka konaly v konventu
kn žské exercicie, kterých se ú astnilo n kdy deset, ale n kdy i více než t icet duchovních.
V 30. a 40. letech se zde po ádala i duchovní cvi ení pro jinochy. Jak se dovídáme
z pozd jších archiválií státní správy, existovala po Druhé sv tové válce v konventu stará
knihovna s asi 4500 a nová knihovna s 1500 svazky. Celkem tedy šest tisíc svazk p ipadlo
v listopadu 1950 do správy Státní studijní knihovny Zde ka Nejedlého v Hradci Králové.

61
Ze staré knihovny p evzala i knižní regály. Studijní knihovna provád la svoz za velkých
obtíží, nebo se sama v roce 1951 st hovala.12) Ve fondu údajn nebyly nalezeny žádné
cenné rukopisy ani prvotisky, což je však nesprávný údaj. Kapucín m bylo v 90. letech
vráceno asi 2500 starých tisk z opo enské knihovny.
1. Pam tní kniha 1673-1848. SOA Zámrsk, Kapucíni Opo no, . 3, kniha 1.
2. tamtéž, s. 6, 30 (paginace tužkou)
3. Anály. sv. 18, 1734, s. 88. (+ plánek)
4. Anály. sv. 19, 1737, s. 72
5. jako 1., s. 78
6. Anály. sv. 20, 1746, s. 394
7. jako 1., s. 78
8. jako 1., s. 229 + Anály. sv. 22, 1774, s. 334.
9. Pam tní kniha 1673-1848. SOA Zámrsk, Kapucíni Opo no, . 3, kniha 1., s. 93, 103, 137.
10. SOA Zámrsk, Kapucíni Opo no, 5.
11. katalog uložen v Provin ní knihovn Praha-Hrad any, zmínka o revizi viz Pam tní kniha 1673-1848.
SOA Zámrsk, Kapucíni Opo no, . 3, kniha 1., s. 425. V Hrad anské knihovn je uložen ješt jeden
svazkový katalog z 19. století rovn ž bez jakéhokoli úvodu nebo popisu.
12. Horák, František. Zpráva o svozu klášterních archiv a knihoven v echách a na Morav . 31.3.1952.
SUA, SUC, . 56.

Praha-Hrad any
Praha byla prvním místem v echách, kam kapucíni p išli, kam v roce 1599 p ivedl
sv. Vav inec z Brindisi své t i italské spolubratry, aby dle schválení generální kapituly
z ídili klášter. Místo pro jeho výstavbu se nenašlo hned, až po delších jednáních
s arcibiskupem Zby kem Berkem z Dubé bylo vybráno kone né místo prvního kláštera
ve m st , na Hrad anech. Po císa ském schválení byl 23. kv tna 1600 položen základní
kámen konventu i kostela. B hem t í let byla stavba hotova, krom kostela však stála
patrn jen první kvadratura. Teprve jak kapucíni postupn získávali další pozemky, byl
konvent rozši ován, zejména v letech 1665-7 a po roce 1739, kdy vznikla z hospodá ských
budov t etí kvadratura. Další úpravy byly již drobn jšího rázu. Poslední prob hla v letech
1946-7 p ed op tným nast hováním brat í. Ti museli budovy v roce 1944 opustit, když
v nich byla z ízena v znice a po skon ení Války interna ní tábor. Hrad anský klášter byl
vždy úst edním konventem kapucín v echách, zpo átku i v Rakousku a s výjimkou 44
let na p elomu 18. a 19. století i pro Moravu. V 90. letech se op t stal sídlem provinciála.
Zda si s sebou první kapucínští brat i p inesli n jaké knihy, je sice pravd podobné,
potvrdit by to ale mohla jen podrobná analýza fondu. Pozd ji další p ist hovalí eholníci
ur it využili kontakt se svými domovský kláštery, aby zabezpe ili sv j duchovní život i
svou kazatelskou a protireforma ní innost pot ebnou literaturou. Nahlédnout do vývoje
knihovny v 17. století nám umož uje zejména obsáhlý úvod v katalogu z roku 1728.1)

62
První seznam knih vytvo il Atanáš z Rosenheimu. Jako kvardián dokon il v letech 1667-68
p estavbu a rozší ení kláštera, který se patrn rozrostl o druhou kvadraturu. Knihy našly
nové, lepší úložišt . Bratr Atanáš knihy sepsal, s ímž byl hotov až po ukon ení svého
p edstavenství 1. zá í 1669. Jeho katalog ítal 2322 knih, které rozd lil do t íd ozna ených
písmeny A - Z. Nejv tší ást fondu kupodivu netvo ila kázání, ale knihy scholastické a
filozofické, 49 bylo za azeno jako heretické.2)
Už od svých po átk byla hrad anská knihovna mezi ostatními nejv tší a
nejvýznamn jší a byla jí i v nována nejv tší pé e. B hem pouhých sedmi let se fond
rozší il o 1136 dalších knih, jak dokládá druhý katalog napsaný Juliánem ze Salzburgu
t sn p ed jeho smrtí roku 1675. Po et zakázaných knih vzrostl více než p tinásobn na
256, Praha byla plná protestant . Toto propracované dílo bylo jeho následovníky
dopl ováno o poznámky a zápisy nových p ír stk . Za kvardiána Pavlína z Moravy byla
v letech 1681-82 knihovna zrevidována a vytvo en soupis s 3714 svazky. Další zásluhu m l
velký milovník a ctitel knihovny Markvard z Halberstadtu. Jeho pé í byla rozší ena a
uložena do lepšího po ádku, aby svým uspo ádáním mohla ú eln ji sloužit. Knihy byly
rozd leny do obor , podle nich uloženy a roku 1694 sepsány do tvrtého katalogu
evidujícího již 4604 knih. Bratr Markvard také napomohl po ízení mnohých nových
p ír stk . Dalším správcem knihovny byl Aurelián ze Svitav, který fond ítající 5036
svazk zrevidoval, knihy uložil na své ádné místo a vytvo il tehdy pátý katalog. Poslední
t etina 17. století znamenala tedy pro knihovnu velmi bohaté období, její objem se b hem
30 let více než zdvojnásobil.
Další p íznivé chvíle nastaly díky št drosti „Máti kapucín “, mnichovohradiš ské
dobrodinky Markéty z Valdštejna. Provin ní kapitule v Brn roku 1720 oznámila, že krom
„chudé almužny“ deseti tisíc zlatých pro eskomoravskou provincii, chce podporovat a
posílit hrad anskou knihovnu. Na její náklady p jdou všechny související opravy a
úpravy.3) Brat i museli nejprve odmítnout, protože nové p ír stky by se již nevešly do
dosavadní místnosti, kde byly knihy uloženy spole n s archivem.4) Hrab nka z Valdštejna
tedy uhradila vybudování nových prostor. Na míst skladu d eva postavil v roce 1721
zedník hlavní ást nové knihovny, která s v 40. letech stala sou ástí t etí kvadratury.
Drobným problémem bylo jen, že musel být zúžen pr chod, kterým proudívaly k Loret
mariánská procesí.5) Závažn jší bylo, že p i p emis ování knih došlo k jejich p eházení a
ocitly se v neuspo ádaném stavu. Provinciál Ludvík Antonín z Jihlavy proto pov il
kvardiána Ji ího Antonína z Bud jovic, aby knihy urovnal a za adil a oštítkoval nový dar

63
hrab nky Markéty. Kvardián pro tento ú el sestavil skupinu t í kn ží: Aloise z Chvalšin,
Rogeria z Prahy a eho e Pirnicensis.6) Mnohé z knih, které byly dlouhým používáním
opot ebovány, prachem a ervoto em poškozeny, jejichž vazby byly roztrženy, byly
poslány knihvaza i, který je pe liv opravil. Brat i Rogerius a eho byli pov eni nat ít
h bety knihy šedou barvou a ozna it titulem a signaturou s barevnou kartuší. Knihy byly
pozd ji natírány ješt jednou, již bez ozdob, jen titul je na r žovém pozadí. Protože
Rogerius a eho nemohli takové množství zvládnout, s knihami jinými než latinskými
n meckými a eskými jim pomáhal Alois z Chvalšin.
Výstavbou nové budovy št drost Markéty z Valdštejna neskon ila. V roce 1723
darovala 2000 zlatých pro udržování a rozši ování hrad anské knihovny. Je to nejv tší
známý finan ní dar, jakého se kdy kapucínským knihám dostalo.7) Po smrti hrab nky 4.
ervence 1728 se fond ješt rozší il o její vlastní svazky. Hrad anské knihovn je odkázala
už v záv ti sepsané 3. kv tna 1722, brzy po smrti svého mladého, ale nemocného manžela.
Jedinou její podmínkou tehdy bylo, že si knihy m že až do své smrti ponechat u sebe její
oblíbený zpov dník Jan Maria z Kutné Hory.8) ást knih z stala i nadále v Hradišti, jak se
dovídáme ze sporu s Markétinými syny v následujících letech (viz Mnichovo Hradišt ).
Celkový objem odkázaných knih a jejich kone ný cíl nám ale zatím není znám. Pravdou je,
že snad v souvislosti s tímto darem byl v témže roce katalog znovu zrevidován. Tento již
výše zmín ný svazek, který do úhledné podoby p epsal bratr Beatus z Horšovského Týna,
evidoval 8021 knih.
Z 18. století, možná p ímo z daru hrab nky z Valdštejna, pochází zachovaný mobiliá
knihovny. Podle n j rovn ž zjistíme, že knihy byly uloženy v jedné hlavní pr chozí
místnosti a dvou menších na obou stranách, vše v jihovýchodním rohu t etí kvadratury
v t sném sousedství Lorety. Knihovní sk ín byly vybudovány dle soudobých zvyklostí jen
okolo st n. P esto se tv rci snažili co nejvíce využít prostor, a tak police vypl ují i
obloukové klenby, vytvá ejíce zajímavé zaoblené zakon ení horních ástí sk íní. Okolo
oken a dve í jsou desky, na deskách ornamenty malované t emi odstíny hn dé barvy, ímž
vytvá ejí iluzi d ev né intarsie. Po obou stranách oken a pod nimi se nacházejí
uzamykatelné sk ín sloužící pro zakázané knihy. Podobn jako v Brn tvo í jejich dví ka
diagonální d ev ná m ížka. Proti požáru chrání knihovnu masivní plechové dve e
s ozdobným kováním a velkým zámkem.
Knihovna se v polovin 18. století stále rozr stala. Velkou zásluhu na tom m l
pražský kvardián i provinciál Serafín z Glucholaz, ozna ovaný rovn ž jako knihovník. O

64
skute nosti, že by fond n jak zpracovával i urovnával, zprávy nemáme, avšak toto
pojmenování si zasloužil p edevším pro asté a bohaté nákupy knih za získané almužny.
Po ídil jich tolik, že se op t vytvo il nepo ádek. Zárove knihovnu rozší il o další místnost
tím, že r. 1739 za al se stavbou t etí kvadratury. V d sledku vále ných událostí bylo vše
dokon eno až po roce 1745.
Válka, konkrétn druhé obléhání Prahy Švédy, se promítla i do osudu knihovny.
V srpnu 1742 se nep átelská vojska utábo ila na Poho elci nad klášterem, který m l velmi
výhodnou polohu pro ost elování d ly. V okolí kláštera, ale i na samotný klášter a kostel
spadlo n kolik koulí, které mimo jiné poni ily celý dormitá , lavatorium a zakristii.
11. srpna proto p edstavený Ond ej z Brna rozhodl, aby všichni brat i zachránili knihy
jejich p enesením do krypty kostela. Tamtéž byla na kvardiánovo svolení ukryta 21. srpna i
knihovna ernínského paláce, který musel být vyklizen. Kapucín m se tak poda ilo
zachránit svou knihovnu, jež tolik neutrp la ve srovnání s jinými klášterními, které byly
švédskými vojsky vypln ny a následn po 1 zlatém a 50 krejcarech za svazek po pražských
ulicích rozprodávány.9)
Nové p ír stky z doby p sobnosti P. Serafína i pozd jších nebyly zapisovány a podle
revize v roce 1755 se i mnohé ztratily. Tuto revizi a nové d kladné p estav ní knih uložil
kvardián Firmián Beer z Neustadtu ve Falcku t em brat ím, z nichž známe jména Fulgencia
z Brna a Abdona ze Sedlce. Jim bylo rovn ž sv eno provád t každý rok revizi fondu,
pe ovat o aktuálnost katalogu, knihy v sk íních, opravovat police poni ené váhou foliových
svazk a budovat police nové, „a nezaviní zmar práce svých p edch dc , jak jen to bude
možné.“10) V roce 1783 byla ješt nad knihovnou a celým traktem opravena st echa, nebo
dovnit zatékalo a vál sníh.11)
Následující událost sice nesouvisí p ímo se žádnou z kapucínských knihoven, ale
týká se kapucínských brat í i knih. Když byl v roce 1777 zrušen Jezuitských ád i s jeho
kolegiem v Klementinu, bylo nutno p enést všechny svazky z knihovny Klementina do
univerzitní knihovny v Karolinu. Pro tento náro ný p esun povolala arcibiskupská
konsisto dva eholníky z každého kláštera. Hrad anští kapucíni a Strahovští premonstráti
se však bránili argumentujíce, že jejich kláštery jsou p íliš vzdáleny od místa práce.
Kapucíni od sv. Josefa na Novém M st se ale na transportu podíleli.12)
Rovn ž hrad anský klášter m l být p vodn podle dekretu císa e Josefa II. zrušen.
Pražská c.k. univerzitní knihovna se v roce 1786 p ipravovala na p evzetí kapucínských
knih. 21. ervence poslal editel univerzitní knihovny premonstrát Karel Rafael Ungar

65
dopis hrad anským kapucín m s instrukcemi k dalšímu postupu. Žádá mít k dispozici
katalog, podle n hož by mohl fond p evzít. Dále oznamuje, že kn ží budou dotázání, jaké
knihy pot ebují ke své innosti a ty jim budou ponechány. Do kláštera se má dostavit 23.
ervence, aby p edal kvardiánovi p íkaz gubernia z 23. ervna 1786 a knihovnu p evzal.13)
Nicmén konvent fungoval dál i s knihovnou. V letech 1850-52 v ní p sobili kn ží
Albín Ehrlich a Bonifác Peltzl.14) Nejprve v roce 1850 vytvo il bratr Bonifác katalog ve
dvou svazcích. V první knize jsou oborov se azené knižní záznamy a chronologický a
jazykový rejst ík, druhá obsahuje autorský a názvový rejst ík. Po dokon ení zpracoval
v samostatném svazku ješt jmenný soupis se azený podle autor .15) Podle souhrnu
dosahoval objem fondu v roce 1850 celkem 5806 d l v 10 051 svazcích, z toho 1513
foliant , 2048 formátu kvartového a 6490 oktávy nebo menší. Celkem 2691 knih ozna il
jako duplikáty, z nichž pak vybral asi 1100 až 1200 sv., které zvláš sepsal a nabídl dalším
kapucínským konvent m.16) Katalog eviduje 54 prvotisk a 65 novov kých rukopis . Dosti
velké množství: 454 svazk (ca 4,5%) bylo v italštin . Mezi nimi se snad našly i knihy po
prvních italských brat ích, p edevším to však dosv d uje kontakt eských kapucín
s ímem i dalšími apeninskými m sty. P estože jako tv rce obou katalog je podepsán
Bonifác Peltzl, na jejich vzniku se ur it podílel i Albín Ehrlich.17)
Ješt v 50. letech 19. století se sbírky ujal po celé provincii p sobící knihovník
18)
Gotthard Tesa a z neznámého d vodu se rozhodl op t celý fond zpracovat. Nejprve
v roce 1855 vytvo il nový oborový katalog dle signatur a v následujících dvou letech
svazek abecedního katalogu se azeného v první ásti podle názv a v druhé podle autor .
Jeho zpracování je precizn jší a p edevším podrobn jší, než v p ípad p edch dc , na
rozdíl od katalogu jen o p t let staršího uvádí i po et stran a formát. U záznam se ale
objevují nové signatury konstruované podle uložení v ozna ených sk íních a policích bez
ohledu na obor knihy. Toto ozna ení zcela odpovídá dochovanému mobiliá i v jedné v tší
místnosti a dvou p edsíních na jejích stranách. Relativn malou ást, jen 596 titul v 976
svazcích, byla kázání a jejich koncepty, dosti bylo knih protireforma ních a polemických
(317 knih v 561 sv.) a historických (743 titul v 1169 sv.). Složení fondu, tedy zastoupení
jednotlivých obor v n m, se od 2. poloviny 17. století nijak výrazn nezm nilo. P. Tesa
vytvo il ješt v roce 1858 opis oborového katalogu na p edtišt ných listech.19)
Z 2. poloviny 19. století víme o jednom z donátor knih. Celkem 105 d l r zného
obsahového zam ení a zpravidla v nedávných desetiletích vydaných daroval roku 1866
d kan v Kašperských horách František Trachta. Svazky p ebral a sepsal na Hrad anech

66
stále ješt p sobící Gotthard Tesa .20) Asi ty ikrát v tší dar získali od Trachty kapucíni
v Sušici. V roce 1889 bylo v hrad anském fondu údajn 12 000 svazk .21)
V d sledku stále se rozši ujícího objemu fondu byla postupn z ízena nová knihovna
v sousedství tzv. staré v 1. pat e východního k ídla. Dle nového oborového t íd ní a nového
systému signatur v ní byly ukládány nové p ír stky, tedy jen knihy z 19. a 20. století. Sv j
vlastní fond razítkem ozna ený m la v 30.letech kapucínská teologická a filozofická studia,
v roce 1935 se v klášte e u ilo celkem 24 student . B hem Druhé sv tové války sloužil
jako knihovník na Hrad anech Eliáš Svátek.22) Za jeho p sobení byly knihy uloženy ješt
v další místnosti v klášte e, pro níž byl v roce 1943 za 10 tisíc korun vyhotoven mobiliá .
Posledním známým správcem knihovny p ed její konfiskací byl bratr Bernardin
Sovadina.23) Po osvobození zem m l v úmyslu zpracoval nové katalogy. Zda se mu to
povedlo nevíme, každopádn období potla ení innosti ádu nep e kaly.24)
V roce 1950 obsahoval hrad anský fond podle oficiálních údaj 26 až 27 tisíc
svazk .25) Po zrušení kláštera knihy v roce 1950 p evezla Charita do jednoho ze svých
pražských depozitá .26) Teprve tam byly podle pov ení kulturní komise Státního ú adu
pro v ci církevní vyt íd ny staré tisky, prvotisky a rukopisy. Asi 12 tisíc jich bylo p edáno
Památníku národního písemnictví, zbylých asi 14 tisíc svazk p evzala Národní a
Univerzitní knihovna. Na míst p ímo v klášte e byly ponechány soukromé knihovny
eholník , fond T etího ádu sv. Františka ozna ený jako bezcenná náboženská literatura a
staré knižní sk ín . Asi 400 metr nov jších regál v odhadované cen 20 tisíc korun bylo
p evezeno do Univerzitní knihovny.
V 90. letech bylo ádu kapucín vráceno necelých 13 tisíc svazk starých tisk a
rukopis ze staré hrad anské knihovny. Nov jší tisky z tzv. nové knihovny byly
zrevidovány a podle pot eby a zájmu uloženy v konventních knihovnách s živým fondem
nebo vy azeny. Hrad anský klášter se stal sídlem Provin ní knihovny, kam jsou ukládány
všechny ádu vrácené knihy s výjimkou Brna a Sušice. Pro uložení slouží krom nových
polic i p vodní mobiliá z 18. století.
1. Catalogus librorum bibliothecae Fratrum Capucinorum Pragae in Hradczin ... Anno MDCCXXVIII. fol.
Vep ovice se slepotiskem, 2 spony. Uložen v Provin ní knihovn Praha-Hrad any.
2. Anály. sv. 5, 1669, s. 466.
3. Anály. sv. 16, 1720, s. 28.
4. Historia domestica Conventus Hradschinensis. Tomus I., s. 311, 313. Provin ní knihovna Praha-Hrad any.
5. Anály. sv. 17, 1722, s. 49.
6. Alois z Chvalšin (Kalschinensis) *1.1.1679 jako Kašpar Pohllreicher, † 31.3.1749 v Horšovském Týn ;
Rogerius z Prahy * 30.10.1688 jako Brikcius Christian, † 7.9.1751 v Kyjov ; eho Pirnicensis *
5.4.1693 jako František Schiller, † 7.12.1769 v Praze.
7. jako 4. s. 325,323. Soupis všech dar Markéty z Valdštejna tamtéž s. 343-344.

67
8. Anály. sv. 17, 1722, s. 49. Viz též Šimák, Josef. Máti kapucín . In: Od prav ku k dnešku. Sv. 2 . V Praze,
1930. s. 177 (chybn datum testamentu jako 3. ervence).
9. podrobný popis celého druhého švédského obléhání Prahy viz SUA, K, 364.
10. výše zmi ovaná fakta bez poznámky podle v úvodu katalogu z r. 1728 – viz bod 1.
11. Anály. sv. 23, 1783, s. 36 a Historia domestica Conventus Hradschinensis. Tomus III. s. 16. Provin ní
knihovna Praha-Hrad any.
12. Anály. sv. 22, 1777, s. 385.
13. opis Ungarova dopisu v Análech. sv. 23, 1786, s. 182.
14. Albín Ehrlich, sváte ní n mecký kazatel; * 11.7.1820 v zaniklé obci Holešice na severním okraji
sou asného Chomutova, pok t n jako Ferdinand, eholní sliby a svátost kn žství r. 1844, v roce 1868
superior v Mariánské u Jáchymova. Bonifác Peltzl, lektor kanonického práva, univerzitní profesor a
duchovní správce v nápravném ústavu, * 21.2.1811 v Praze.
15. Všechny t i svazky jsou v Provin ní knihovn kapucín . Žádná datovaná inkunábule nebyla eského
p vodu, 10 bylo z Benátek, 13 ze Štrasburku, 15 z r zných n meckých m st; nejstarší z r. 1474
Quaestiones de duodecim quodlibet od sv. Tomáše Akvinského (Nuremberg: Johann Sensenschmidt et
Andreas Frisner. HC dopl ky 1402, Goff T184).
16. Verzeichniss der Doubletten die von der Hradschiner an andere Bibliotheken überlassen werden könnten.
22 s. Provin ní knihovna Praha-Hrad any.
17. ty stránkové instrukce p iloženy do katalogu litom ické knihovny z r. 1734. SOA Litom ice, Kapucíni
Litom ice, 4.
18. narozen 7.6.1801 v Rožmitálu, estný ob an tohoto m sta, k estním jménem Antonín. eholní sliby složil
r. 1840, o rok pozd ji m l kn žské sv cení.
19. Svazky katalog dochovány v Provin ní knihovn , jen poslední jmenovaný mezi jinými materiály v SOA,
K, 72.
20. soupis knih v . rejst íku, 110 s. v SUA, K, 110.
21. Kukla, Jan. D jiny klášter sv. Otce Františka v echách, na Morav a ve Slezsku. Krnov : Zahrádka sv.
Františka, 1889. s. 70.
22. narozen 12.11. 1914 v Sedlci, k estním jménem Václav.
23. narozen 6.4. 1917 v P ílepech u Holešova, k estním jménem Alois.
24. R zné archivní materiály o knihovn z 19. a 20. stol. v SUA, K, 72.
25. Zpráva Národní knihovny o p evzatých knihovnách pro Náboženskou matici. 30.5.1952. a Horák, F.
Zpráva o svozu klášterních knihoven... 1952. obojí SUA, SUC, 56.
26. SUA, SUC, 50. Na nesprávný postup poukazuje 23.2.1951 Jaromír Mára, referent Náboženské matice,
protokol viz SUA, SUC, 56

Praha – Nové M sto

P ibližn t icet let po založení Hrad anského konventu za al vznikat druhý pražský
klášter na sou asném Nám stí Republiky. Stavba probíhala postupn v pr b hu 30. a
po átkem 40. let 17. století, jak byly postupn získávány domy, na nichž byl zejména na
náklady svobodného Pána Gerarda z Questenberku vystav n klášter a napravo od n j kostel
sv. Josefa a z ízeny zahrady. Klášter byl pak již jen drobn p estavován a v roce 1689 ohe
nep íliš poškodil kostel. V lednu 1786 bylo oznámeno zrušení kláštera. Jednání se však
dlouho protahovala, a tak až dvorním dekretem z 14. b ezna 1795 bylo rozhodnuto o
prodeji budov vojenskému ubytovacímu ú adu, který je na p elomu 18. a 19. století
p estav l na kasárna. V listopadu 1830 žádal provinciál Theodor Hinke od Rumburku
císa e Františka o návrat kapucín ke kostelu sv. Josefa. Dva roky trvala jednání všech
zainteresovaných stran a v roce 1833 se eholníci nast hovali do nové barokní fary

68
prom n né na hospic. Namísto p ibližn t iceti kapucín v p vodním klášte e v n m však
pobývalo jen p t až dev t brat í. V první polovin 20. století prob hlo ješt n kolik oprav,
nejv tší po zavedení tramvajové dopravy na tehdejší Kapucínské nám stí v roce 1906.
Po átky kapucínské knihovny na Novém M st Pražském nám z stávají zahaleny.
M žeme jen odhadovat, že její objem i charakter byl srovnatelný s jinými p ibližn stejn
velkými kláštery, nap íklad v Most nebo Litom icích. Vzhledem k protestantskému
charakteru hlavního m sta byl jist ve fondu i dostatek protiheretické literatury podobn
jako na Hrad anech. Prvním známým donátorem byla vdova, hrab nka Zuzana
abeli ková z Pab ic. Obdarovala n kolik klášter , pražskému na Nové M st darovala i
d m na Kropá kov ulici a v poslední v li v roce 1675 rovn ž své knihy.1) Z daru jejího i
dalších a r zných almužen se tehdy nashromáždilo mnoho knih, takže kvardián Anastáz
z Prahy ješt téhož roku uložil knihovnu uspo ádat. Podle autora letopis se toho ujal
student teologie Rogerius z Prahy, jenž údajn zpracoval první katalog, což však nelze
považovat za zcela zaru ené.2)
Svou knihovnu, rukopisy i tisky, peníze i v ci pro kostel v roce 1707 odkázal
kapucín m na Novém m st duchovní správce v Horšovském Týn Jan Adam Povolil,
bratr kapucína Adama Justensis z N mecka. Do všech získaných knih bylo zapsáno jméno
tohoto donátora.3) V roce 1721 získali kapucíni od Markéty z Valdštejna obraz „genealogie
svatého Františka.“ Hrab nka ho darovala i hrad anskému klášteru a jednalo se patrn o
m diryt s vyobrazením františkánské rodiny, jejich ád a významných osobností.4) O t i
roky pozd ji v novala tato „máti kapucín “ ješt souborná díla sv. eho e Velikého a
Bullarium Romanum. Ob díla byla vícesvazková a patrn foliového formátu, nebo jejich
cena dosáhla 100 zlatých. Knihovna už ovšem tehdy byla v neuspo ádaném stavu a knihy
rozházeny, proto se jí ujal kvardián Lucián z Prahy, který vše podle katalogu z roku 1675
urovnal a set ídil.5)
Nová klenutá knihovna vznikla v klášte e v roce 1778, když ji kvardián Libor
z Kraslic nechal vybudovat spole n s novým lavatoriem a p estavbou ambitu u
provincialátu. Její vzhled nebyl nijak skromný. Stropní klenbu vyzdobil malí a proslulý
autor mnoha pražských fresek piarista Josef Hager, jmenovaný v kapucínských letopisech
jako „náš nejlepší p ítel.“ Také police i sk ín byly malované, o to se již postarali brat i
sami. Škoda jen že již dlouho nesloužila svému ú elu a byla nejspíš zni ena vojskem poté
co se z budov po zrušení kláštera stala kasárna.6) Jak p esn dopadly po zrušení kláštera
samotné knihy nevíme. Jelikož se ale celá záležitost táhla dev t let až do roku 1795, je

69
možné, že se jich p inejmenším ást poda ilo kapucín m zachránit p evozem na Hrad any.
V d li již, jaký byl osud fond jinde a tušíce brzký zánik konventu na Novém M st mohli
zasáhnout.
O knihovn nov vzniklého hospice nemáme až do samého konce žádné zprávy.
Hospic plnil do jisté míry funkci fary a mezi jeho knihami byla patrn hlavn aktuální
literatura kazatelská, pastora ní a samoz ejm i duchovní pro eholníky. Jen výjime n se v
ní objevily knihy starší. Odpovídá to i obsahu zprávy Národní knihovny pro Náboženskou
matici z dubna 1952.7) Celý fond v po tu asi 1800 svazk p evzala po likvidaci kláštera
Národní a Univerzitní knihovna. Vzácné knihy nebyly nalezeny, jednalo se o nov jší
náboženskou literaturu a beletrii. V knihovn nebyl nalezen katalog. Osud t chto knih z 19.
a 20. století nebyl asi nijak radostný. Jen výjime n mohl být n jaký svazek za azen mezi
b žný fond Národní knihovny.
1. zem ela 25.2. 1675 v Praze, poh bena v krypt kapucínského kostele sv. Josefa. Anály. sv. 6, 1765, 184-
187.
2. eholník téhož jména (* 1688, † 1751) totiž zpracovával hrad anskou knihovnu ve 20. letech 18. století,
která se tehdy rozší ila o dar Markéty z Valdštejna, takže mohlo dojít k zám n osob. viz Anály. sv. 6,
1765, 216.
3. J.A. Povolil zem el 21.7.1707, poh ben byl v horšovskotýnském kapucínském kostele v kapli Panny Marie.
Anály. sv. 16, 1707, s. 241-243.
4. Anály. sv. 17, 1721, s. 85.
5. dar hrab nky i poznámka o uspo ádání viz Anály. sv. 17, 1724, s. 33.
6. Anály. sv. 22, 1778, s. 406.
7. SUA, SUC, 56.

Prost jov
Prost jovský hospic pat il mezi nejmenší rezidence kapucínského ádu u nás. Jeho
vznik v polovin 18. století nebyl nijak snadný. Kapucíni pomáhali v duchovní správ ve
m st , museli však p šky docházet z Olomouce. Proti z ízení konventu se tehdy postavila
císa ovna Marie Terezie i olomoucký biskup kardinál Troyer. Císa ovna svolila až na
druhou žádost provinciála z roku 1755 pod podmínkou, že hospic nebude nikdy p em n n
na klášter. 31. kv tna 1756 byl položen základní kámen a stavba byla díky mnohým
menším dar m brzy dokon ena. Hned nato byl vedle postaven kostel sv. Barbory. Konvent
byl v roce 1786 zrušen.
Velikost knihovny se postupn rozrostla na asi 500 svazk , což však víme až z revize
po zrušení hospice z b ezna 1786, kterou provedl Jan Hanke. Všechny knihy tehdy ozna il
jako bezcennou zm a byly tudíž rozprodány.1) Celou v tší polovinu knih, konkrétn 272
svazk získal hospic v roce 1759 odkazem od jediného dárce – Karla Josefa Bezru e,

70
d kana v Králíkách. Bezru d íve p sobil jako fará ve Vrahovicích jen n kolik kilometr
východn od Prost jova. S kapucíny z m sta se tedy patrn dob e znal a byl jejich
sympatizantem. Mezi jeho knihami byla p edevším kazatelská literatura v latinském,
n meckém i eském jazyce.2) Další knihy, mimo jiné deset svazk Bullarium
Capucinorum, po ídil v roce 1767 superior Maximinus z Litomyšle.3)
1. Schubert, Anton. Die ehemaligen Bibliotheken der von Kaiser Josef II. aufgehobenen Mönchsklöster in
Mähren und Schlesien. Zentralblatt für Bibliothekswesen. Leipzig, 1900, Jahrgang 17, s. 331.
2. Seznam darovaných knih potvrzený provinciálem Firmiánem z Neustadtu ve Falcku se dochoval v MZA,
Kapucíni Prost jov (fond E 69), signatura A9. ty stránkový Soupis je otitulován jako Specificatio
librorum hospitio Prostanensi Patrum Capucinorum 1759, což mate, že se jedná o katalog celé knihovny.
3. Poznámka o superioru i daru d kana Bezru e v Análech. sv. 22, 1767, s. 75.

Roudnice nad Labem

Kapucínský klášter v Roudnici vznikl a fungoval pod záštitou rodu Lobkovic . Sám
Zden k Vojt ch Popela z Lobkovic, nejvyšší kanclé eského království se v roce 1612
obrátil na ád s žádostí o usazení brat í ve m st . Úmysl schválila kapitula v Linci, do
m sta byli posláni první dva eholníci a 3. kv tna 1615 položil pražský arcibiskup Jan
Lohelius základní kámen konventu. Stavba se v d sledku T icetileté války protáhla až do
roku 1628, vybudováno ale tehdy bylo jen jedno k ídlo, chodba ambitu obíhající dv r a
lavatorium. Celá kvadratura byla až výsledkem p estavby v letech 1717-20. Konvent
p e kal josefínské reformy a v pon kud menším obsazení fungoval až do roku 1950. Na
ja e 1951 byly budovy obsazeny pro vojenské ú ely. Kostel sv. Václava sloužil pro
bohoslužebné ú ely do b ezna 1952.
V archivních materiálech nalézáme pouze zlomkovité údaje o knihovn . M žeme jen
p edpokládat, že její velikost byla v 17. století ádov n kolik set svazk , n kdy v 1.
polovin 18. století se jejich po et p ehoupl p es tisíc. Není znám d vod, že by se m la
n jak obsahov odlišovat od jiných kapucínských fond . V roce 1768 byl na základ
rozhodnutí definitoria poslán do Roudnice ádový knihovník a historik Jakub Pohl, aby
sepsal historii konventu.1) Snad p sobil i v knihovn , nebo v Roudnici pobýval i p ed svou
smrtí, o tom však nemáme d kazy.
Dobrým knihovníkem byl ur it kvardián Sulpitius z Rakovníka. V roce 1777 mu
totiž kníže Filip Lobkovic sv il do pé e svou cennou zámeckou knihovnu, aby ji dal do
po ádku, sepsal a m l u sebe její klí . Lobkovická knihovna byla od roku 1734 prosta
jakékoli údržby, svazky byly v nepo ádku, n kolik set jich leželo v zámeckých pokojích na
zemi. Nesnadný úkol nápravy i odpov dnost držení klí e by st ží kníže Filip sv il n komu

71
neznalému a bez zkušeností.2) Okolo roku 1810 p sobil v klášte e jako knihovník a
archivá bratr Kašpar Bauschek.3) V roce 1825 byl fond zpracován do svazkového
katalogu.4) V klášterních inventá ích z let 1827 a 1851 je sice knihovna zmín na, avšak bez
jakýchkoli dalších detail . V jejím vybavení se tedy mimo knih nenacházelo nic
mimo ádného. Nov jší inventá ješt hovo í o dvou knihovních sk íních v provincialátu a
kvardianátu. Klidn však mohly sloužit jen pro ukládání písemností a pracovních i
archivních rukopis .5) V mnohých knihách jsou provenien ní poznámky n koho z rodu
Lobkovic , který p i vydržování kláštera nezapomínal ani na jeho knihovnu.
Po likvidaci kláštera v roce 1950 byl fond ítající asi t i tisíce svazk p edán
M stskému muzeu v Litom icích na jeho vlastní žádost.6) Roku 1962 byl p eveden do
majetku Knihovny Národního muzea a následn instalován v samostatné místnosti jako
sou ást expozice Muzea knihy v zámku ve Ž áru nad Sázavou. Knihy jsou uloženy
v p vodních sk íních z druhé poloviny 19. nebo po átku 20. století. Národní muzeum o
kapucínskou knihovnu dob e pe ovalo, svazky byly z ásti ošet eny a konzervovány
v dílnách um leckých emesel v Hodonín , 68 prvotisk podrobn popsáno.7) Objem
sou asného fondu je necelých dva tisíce svazk p edevším starých tisk . Chybí jen malá
ást knih popsaných v katalogu z roku 1825. P i vlastnických p evodech v 50. a 60. letech
20. století tedy knihovna sice zten ila o p ibližn tisíc svazk , jednalo se ale p edevším o
knihy novodobé.
1. Jakub Pohl, k estním jménem Jan, p vodem Zeidlerensis, narozen 24.7.1711, zem el 20.9.1776
v Roudnici. SUA, K, 407 a 475.
2. SUA, K, 475 a Anály. sv. 22, 1777, s. 387.
3. SUA, K, 475
4. Elenchus Librorum Bibliothecae Ff. Capucinorum Conventus Raudnitii ad St. Wenceslaum. 1825. Sou ást
fondu knihovny, signatura Kapucínská 1780.
5. oba inventá e SUA, K, 474, signatura C9.
6. Horák, František. Zpráva o svozu klášterních archiv a knihoven. 31.3.1952. SUA, SUC, . 56.
7. Jakšová, J. a Brodský, P. Soupis prvotisk v kapucínské knihovn v Roudnici n. L. Sborník Národního
Muzea, ada C, 1986, ro . 31, . 1-2, s. 29nn. V úvodu rovn ž stru ný popis knihovny.

Rumburk
Klášter v Rumburku vznikl díky testamentu Františka Eusebia z Pöttingu z íjna
1667, v n mž zavázal d dice vystav t konvent. D dic Johann Sebastian z Pöttingu však
v roce 1681 prodal panství Antonínu Florianovi z Liechtensteinu i s tímto závazkem a tak
fundátorem se stal až tento kníže. Na podzim téhož roku byl získán císa ský i biskupský
souhlas a v pr b hu 80. let byl postaven kostel sv. Vav ince i trojk ídlý klášter p iléhající
na zadní stranu chrámu. Na po átku 18. století k n mu nalevo od budov p ibyla ješt

72
nejsevern jší evropská Svatá chýše ve 40. letech dopln ná o ambit. V padesátých letech 20.
století p evzal budovy kláštera M stský národní výbor. P estože již v roce 1972 bylo
rozhodnuto o oprav komplexu, byla rekonstrukce hotova až v 90. letech. V klášte e dnes
sídlí od roku 1994 m stská knihovna, Loreta je díky p kným malbám voln p ístupná jako
expozice.
Plán stavitele budov z roku 1685 obsahuje pozd ji dopln né popisky místností, takže
se z n j dovídáme i o umíst ní knihovny.1) Konventní knihovna se nacházela v jedné
nevelké místnosti uprost ed prvního patra jižního k ídla nad kuchyní. Zajímav jší je ale, že
v konventu byla ješt zvláš tzv. Pöttingenská knihovna, a to ve velké místnosti t sn
p iléhající na kn žišt chrámu na jeho pravé stran , nad zakristií. Vystav na byla díky
dobro innosti hrab te Johanna Sebastiana z Pöttingu, který po prodeji panství v roce 1681
daroval m stu Rumburku v tší obnos pen z, ze kterého zbylo ješt 10 tisíc zlatých pro
klášter kapucín . Práv z t chto prost edk byla vybudována „bohatá knihovna“, která
vzhledem k zmín nému obnosu mohla obsahovat i zajímavou um leckou výzdobu.2)
Rovn ž knihy v ní uložené pocházely z daru hrab te Johanna Sebastiana, který je ádu
v noval rovn ž v roce 1681, když panství opoušt l.3) Jejich množství ani obsah zatím
neznáme, i když v knihách by se mohly najít vlastnické záznamy. Podle velikosti místnosti
(8x4 metry) se ovšem nejednalo o nijak skromný dar.4)
Dalším donátorem, by zna n skromn jším byl rumburský fará a duchovní správce
v nedalekých K e anech Ji í Judas František Martin, když kapucín m 20. ervna 1689
odkázal v poslední v li všechny své knihy, by jich bylo jen 39 titul r zného
k es anského zam ení.5)
N kdy p ed rokem 1734 byl vytvo en nejstarší známý katalog,6) i když nejspíš nebyl
první. Popisuje ovšem jen 245 svazk , takže v n m bezpochyby není zapsán fond Johanna
z Pöttingu a i tak se zdá, že není úplný. Jen o ty i roky pozd ji vznikl katalog další ítající
již 1031 knih.7) D vodem pro vznik nového soupisu v tak krátké dob bylo nové ut íd ní a
obnovení knihovny. Fond tehdy docela vzkvétal, nebo kvardián Renát z Otmuchowa
(1738-40) horliv po izoval nové p ír stky. Neznámým darem získal 61 svazk za
odsloužení 140 mší. Snad rovn ž darem získal konvent knihy od Jezuit . P t titul v 19
zpravidla foliových svazcích zakoupili eholníci Tovaryšstva Ježíšova v Dráž anech a
Lipsku za 53 zlatých, další šest knih za 35 zlatých po ídili v Praze.8) Nelenil ani jeho
nástupce Doroteus z Wroclawi, který sám zakoupil další knihy v roce 1743.9) Další
kazatelskou literaturu po ídili kvardiáni Gaudencius Prisnensis (v roce 1767) a Lev

73
z Kadan (1790).10) V 60. letech se ješt stále knihovna nacházela v p vodním umíst ní
v 1. pat e jižního k ídla. N kdy pozd ji již tato místnost nesta ila a fond byl p emíst n do
v tší vystupující z obrysu kvadratury v rohu nalevo do kostela, která do té doby sloužila
jako pokoj pro knížete Liechtensteina. P vodní prostory byly prom n ny na skladišt .
V roce 1884 se fond docela obohatil o 800 knih z odkazu Julia Schmidta, pravd podobn
fará e v Rumburku.)
Roku 1894 byla provedena oprava kostela i kláštera, p i níž byla restaurována i
knihovna hrabat z Pöttingu. Praskliny ve zdech byly zazd ny, st ny vybíleny, okno sm rem
do kostela vym n no, ostatní opraveny, truhlá vylepšil d ev nou podlahu a nat el sk ín .
P i té p íležitosti byly všechny knihy znovu ádn uloženy a správná místa, k tomu bylo
t eba po ídit ješt n kolik regál .11)
Okolo roku 1900 p sobil v Rumburku jako knihovník tehdejší kvardián Hilarius
František Pokorný, rovn ž kazatel a editel III. ádu.12) Zpracoval tehdy dva úplné a jeden
neúplný svazkový katalog, podle nichž bylo ve fondu asi dva tisíce knih. Po likvidaci
kláštera knihovnu protokolem z 24. srpna 1950 p evzalo M stské muzeum v Rumburku.
Starší ást fondu z let 1530 až 1780 byla ješt se azena podle oborových signatur a jednalo
se údajn o 1500 svazk , z toho 500 bylo vytišt no v Praze. Nov jší ást fondu obsahovala
z p evážné v tšiny kázání (1930 sv.) a „r zné brožury“ (900 sv.), celkem 4330 knih. P i
podrobné prohlídce kláštera 9. zá í bylo nalezeno ješt asi 1200 svazk . 540 jich m lo
„ur itou hodnotu“, jednalo se nejspíš o staré tisky. Spolu s klášterními kronikami a jinými
archiváliemi byly rovn ž p edány M stskému muzeu, které podle t chto údaj získalo
z kapucínské knihovny celkem asi sedm tisíc knih.13) Smlouva o p evodu majetku
z Náboženské matice na Muzeum z ervna 1955 uvádí ale jen 3500 svazk , z toho 1500
starých tisk . P inejmenším ást kapucínské knihovny v Rumburku se tedy dnes nachází ve
sbírce starých tisk v místním muzeu.
1. SUA, K, M 40.
2. SUA, K, 508, signatura A6. V materiálech je chybn uveden rok daru jako 1762.
3. SOA Litom ice, Kapucíni Rumburk, 1.
4. doslovn popisována jako Bibliotheca Pötingana, konventní knihovny popsány jako Bibliotheca nostra,
rozm ry starší konventní byly asi 3x2,5 metru, pozd jší z p vodní cely kvardiána 5x3 metry.
5. soupis daru SUA, K, 510, signatura 4C6; poznámka o události též v Análech. sv. 9, 1689, s. 605-606.
6. abecední názvový katalog obsahující jen názvy tituly knih. SUA, K, 508, signatura A1.
7. poznámka o existenci katalogu SOA Litom ice, Kapucíni Rumburk, 2.
8. nejdražšími knihami byly t i svazky díla svatého Roberta Františka Bellarminiho SJ (14 zl.) a 12 dílné
církevní d jiny kardinála Caesara Baronia (6 sv. za 20 zl.). Viz Pam tní kniha konventu 1682-1892.
s. 159-160. SOA Litom ice, Kapucíni Rumburk, 1.
9. celkem 7 svazk za 28 zlatých. zdroj jako p edcházející, s. 166.
10. tamtéž, s. 169.

74
11. Pam tní kniha konventu 1855-1948. SOA Litom ice, Kapucíni Rumburk, 5.
12. H.F. Pokorný se narodil v Praze 60.3.1865, eholní sliby složil 1886, zem el p ed rokem 1934. M l
rovn ž vlastní knihovni ku, pro ozna ení svých knih používal razítko. Viz též Bohatta, J. a Holzman, M.
Adressbuch der Bibliotheken der österreich-ungarischen Monarchie. Wien, 1900, s. 207-208.
13. Jako hodnotné byl ozna en sedmnáctisvazkový Herder v Lexikon, 70 svazk d l církevních Otc , 50
r zných v deckých knih a 413 svazk eské a cizojazy né beletrie. SUA, SUC, 109.

Sokolov
Založení konventu v Sokolov odsouhlasila provin ní kapitula v Linci v roce 1662,
p i emž iniciativu k výstavb konventu vyvinul nejvyšší kanclé eského království Jan
Hartwig, hrab Nostic, fundátor konventu. Následujícího roku byl získán souhlas císa e
Leopolda I. i arcibiskupa kardinála z Harrachu a o další rok pozd ji za ala stavba.
Kvadratura p iléhající zezadu na kostel sv. Antonína byla velmi brzy hotova, stejn jako
kostel vysv cený roku 1667. Rod Nostic vyživoval klášter i pozd ji, pod kostelem se
nachází jejich hrobka. Trojk ídlá budova (ze strany kostela byl v kvadratu e jen ambit)
z stala bez v tších stavebních úprav až do sou asnosti. Od roku 1961 p sobil v objektu
M stský podnik bytového hospodá ství, nyní Sokolovská bytová s.r.o. a klášter i kostel
jsou dob e stavebn zabezpe eny. Kostel sloužil v minulosti jako skladový prostor, v
sou asné dob je prázdný a uvažuje se o jeho dalším využití, nap íklad jako koncertní sí .
Dostupné informace o sokolovské knihovn jsou skute n velmi kusé. O jejím
všeobecn jším charakteru nemáme žádné zprávy. Po et brat í v konventu byl nejvyšší
v 2.polovin 18. století - 23 eholník , obsazení postupn klesalo na ty i až p t ve 20.
století. Vzhledem k celkem vysokému po tu brat í v prvních 150 letech existence konventu
nemusel být tehdy malý ani jejich knihovní fond, snad dosáhl i jednoho nebo dvou tisíc
svazk . Ovšem v inventá i kláštera z roku 1755 není o knihovn zmínka žádná, z ehož
vyplývá, že mimo ádná sbírka nebo výstavné prostory zase patrn v Sokolov nebyly.
Z archivních pramen známe donátora Tomáše Jana Preinla, fará e v Oloví, který
roku 1671 odkázal kapucín m svou knihovnu.1) K ur itému p esunu knih došlo v roce
1721, když v Sokolov p sobil magistr novic a hagiograf Demetrius z Horního Slavkova.
Sestavoval tehdy direktá svátk pro modlitbu Hodinek,a tak mu provinciál poslal po
sokolovském viká ovi Michaelovi z Karlových Var n kolik pot ebných knih. N kolik
liturgických rukopis bylo zase p evezeno do hrad anského archivu.2)
Další informace jsou až z roku 1950, osud fondu tehdy nebyl nijak lehký. Budova
byla po zrušení konventu p id lena vojenské správ a musela být brzy vyklizena. Knihy
byly proto v lét 1950 p est hovány do provizorního skladu M stského národního výboru

75
na ulici J. Fu íka . 11. Tam nepobyly ani m síc. Do prostor se st hovala prodejna
národního podniku Nový byt a knihy byly p emíst ny do domu . 20 na prot jší stran
ulice. V íjnu fond oficiáln p evzala Státní studijní knihovna v Plzni a snad ješt téhož
roku byly do asn i s jinými klášterními sbírkami op t p emíst ny do vyklizeného kláštera
v Teplé. Až odtamtud se n kdy v roce 1951 st hovaly do plze ského depozitá e. Odhady o
velikosti knihovny se pohybovaly mezi p ti a šesti tisíci svazky, v n mž bylo dosti
„starších tisk “. Již v Sokolov byly ale mnohé knihy roztrhané, brožury a nesvázané
asopisy byly blízko zkáze.3) Dodnes je fond uložen v Plze ské v decké knihovn . ádu
kapucín byly vráceny dva prvotisky v minulosti p edané Památníku národního
písemnictví.
1. SUA, K, 515, signatura B8.
2. Demetrius, rodným jménem Ji í Jan Mayer, do noviciátu vstoupil roku 1693, zem el 21.10. 1726
v Rumburku. Anály. sv. 17, 1721, s. 81-82.
3. Zápis o p evzetí bývalé klášterní knihovn v Sokolov z dne 25.10.1950 + Horák, F. Zpráva o svozu
klášterních knihoven... 1952. Obojí SUA, K, 56.

Sušice
Z ízení kláštera schválila provin ní kapitula 6. zá í 1641. Za dva roky se poda ilo
kapucín m najít donátora Jind icha Liebštejnského z Kolovrat a záhy byl jmenován i první
superior Karel ze Slezska. Jako i jinde se ale stavba zdržela vále nými událostmi, a tak
základní kámen položil kardinál Harrach až 17. zá í 1651. B hem n kolika rok byla
hotova hrubá stavba, celkové dokon ení v etn solidních st ech se však protáhlo až do 60.
a 70. let. V roce 1707 byl klášter uchrán n velkého požáru ve m st . Ur itou újmu utrp l,
když Napoleonova vojska uloupila cenné v ci z kostela i kláštera.
Jednou z osob, které stály p i vzniku klášterní knihovny byl d stojník císa ské
armády Jind ich Michael Hýzrle z Chod , který se finan n podílel i na stavb samotného
kláštera a daroval mu zázra ný obraz Panny Marie. Pro p esný rozsah jeho daru by bylo
ovšem nutné provést analýzu fondu.1) Významnými donátory byli po celou druhou
polovinu 17. století snad všichni suši tí d kanové. P edevším sbírky kázání ale i další
knihy získali eholníci v roce 1659 z poslední v le Michala Augustina Natalise, d kana
nejprve v Blatné a teprve pozd ji v Sušici. V tší množství svazk bylo u kapucín z
knihovny Šebestiána Zbraslavského, pozd jšího kanovníka a d kana u sv. Víta v Praze,
který se sám ješt v Sušici zasloužil o založení konventu. Jeho sbírku dopln nou o vlastní
dar ale p edal eholník m až n kdy v 80. letech jeho synovec, rovn ž kanovník Václav
Zbraslavský. Dalším št drým sušickým d kanem byl Karel Rosacius z Karlšperku (†

76
1672), který daroval nejen nov zakoupené knihy ale i starší tisky z knihoven jeho rodiny,
která se v Sušici výrazn zasloužila o rozkv t humanismu. asté, ale již drobného rozsahu,
byly i další dary od kléru a šlechty v okolí m sta.2)
Úpad kláštera od konce 18. století se odrazil i ve stagnaci tohoto fondu, jak
dosv d uje pom r množství knih v té dob vydaných. Po celé 19. i 20. století až do zrušení
konventu byla knihovna uložena v n které z cel v 1. pat e v konventu. V místnosti se
nacházela socha Panny Marie, p edevším však ty i obrazy zav šené na kon í ích: schéma
císa a eských knížat a hrabat, postavy evropských panovník , zkáza sochy obra ve snu
krále Nabuchodonosora (Daniel 2,31) a vyobrazení papež . Knihy byly uloženy v p ti
sk íních. Dva dochované inventá e však hovo í v souvislostí s tímto pokojem jen o
„n kolika stech starých knihách“, takže není vylou eno, že v budov existovalo i jiné
úložišt .3)
Inventá z roku 1811 uvádí, že v klášte e byly knihy zpracované i nepopsané.
Existoval tedy n jaký soupis, což bylo vzhledem k p ibližnému objemu fondu asi t i tisíce
svazk nevyhnutelné. Knihy byly dle obvyklé metody dle obor osignovány. Po et
nezpracovaných knih ale postupn p ibýval a vše napravil až významný kapucínský
knihovník Gotthard Tesa sepsáním katalogu v letech 1875-6.4) Jeho soupis eviduje ve své
hlavní ásti 2490 knih, stru n ji popisuje asi 450 knih z tehdejšího daru Františka Trachty,
d kana v Kašperských Horách, a jen poznámku o dalších t ech stech svazcích. Jak vyplývá
z pozd jších údaj , zpracoval v n m jen starší ást fondu. Velký dar d kana Trachty, který
byl št drý i k hrad anské knihovn , je ve fondu patrný dodnes.
Ve 20. letech minulého století se o knihovnu zajímal místní archivá Antonín Janák.
Fond nezpracoval celý, ale prohlédl jej a zaznamenal zajímavé staré tisky zejména ze 16.
století, 35 prvotisk a asi 25 rukopis .5) Jeho velikost odhadl na ty i až p t tisíc svazk .
Bohat byla ve fondu zastoupena humanistická literatura a díla antických klasik , z ásti
díky daru knihovny rodiny Zbraslavských, z ásti pro nezbytné filozofické znalosti kn ží.
Mezi nimi se našly i knihy humanist eských.6) Knihovna obsahovala velký po et spis o
eských d jinách a sv tcích, což dosv d uje zájem o toto téma u eholník a sou asn u
d ív jších vlastník jako byli místní d kanové. Nejv tší díl jako obvykle tvo ila kázání
v r zných jazycích.
Když za ínala Válka a brat i si uv domovali ohrožení vzácných sbírek, byly roku
1939 p evezeny n které vzácné tisky do Prahy. K zna ným ztrátám však došlo až po
zabrání kláštera v roce 1950. Když 7. srpna p ebíral klášterní archiv správce Krajského

77
archivu dr. Miroslav B lohlávek, hovo il ve zpráv o asi 5 tisících knihách stále uložených
v klášte e. Ucházel se o n Okresní národní výbor argumentujíce, že se v nich mnoho
pojednává o sušickém kraji a p evozem jinam by ztratily svou hodnotu.7) Dle svozových
pravidel m l být fond p edán studijní knihovn v Plzni, která jej také nejprve 1. listopadu
oficiáln p evzala.8) Budovu již tehdy p ebrala vojenská správa, která odst hovala knihy
z p vodního umíst ní v 1. pat e do malé místnosti v p ízemí u vchodu. Po et svazk byl
odhadnut na dva a p l tisíce, mezi nimi n kolik rukopis , prvotisk a zna ný po et starých
tisk . Nov jší literatura s výjimkou n kolika náboženských d l se již v hromadách
nenacházela a byla tedy patrn p i transportu z 1. patra odnesena pry a zlikvidována.
Objekt tedy musel být vyklizen pro armádu, a proto byly knihy deponovány v m stském
muzeu. Správa depozitá e byla sv ena jistému inspektorovi Janu Jášovi, který byl
zmocn n, aby nepot ebné knihy vy adil a se souhlasem plze ské studijní knihovny p edal
Sb rným surovinám. Záhy bylo rozhodnuto, p edevším zásluhou Aloise Medka, okresního
knihovního inspektora, že fond nebude odvezen pry z m sta, ale z stane jako celek
v sušickém muzeu, které jej dostalo do správy9) a pozd ji i vlastnictví.
Z ejm krátce po p evezení knih do muzea vznikl jejich zb žný a dosti nedbale
zpracovaný rukopisný katalog bez bližších údaj o svém vzniku. Eviduje n co p es 1800
záznam , n které knihy jsou ovšem uvedeny dvakrát. Pozd ji vytvo ili pracovníci
sušického muzea lístkový katalog a knihám p i adili nové signatury. Popisuje celkem 1677
knih. Pomineme-li 72 nedatovaných záznam , je mezi nimi 19 novodobých rukopis , 11
inkunábulí, 165 tisk ze šestnáctého, 864 ze sedmnáctého, 467 z osmnáctého století a jen
98 nov jších. Výsledky likvidace knih z 19. a 20. století jsou evidentní, dle p ibližných
odhad a srovnání s popisem A. Janáka z 30. let jich nebylo zni eno mén než dva a p l
tisíce. Konfrontováním katalogu s knihami jmenovanými v lánku tohoto archivá e ovšem
zjistíme, že se bohužel ztratila i velká ada tisk vzácných svým obsahem i vro ením
(bohemika, knihy z 16. století).
Kapucínská knihovna byla instalována jako sou ást expozice sušického muzea. Vedle
novodobých sk íní je postaven barokní sekretá (viz obrazová p íloha). V inventá ích
kláštera sice u knihovny zmi ován není, ale podle maleb v horní polovin dve í sk ín
znázor ujících knihy s šedými h bety zde n jaká souvislost bude. Obrazy v dolní ásti
dve í znázor ují dva kn ze, jednoho toucího a druhého píšícího. Lístkový katalog byl
p epsán do elektronické podoby. Na podzim 2003 uznalo Muzeum Šumavy v Sušici právo

78
Kapucínského ádu na vlastnictví knihovny. Na základ smlouvy o prop j ení muzeu je ale
dále široké ve ejnosti p ístupná v jeho expozici.
1. Jind ich Hýzrle, 1575-1665. P epis jeho autobiografie dostupný na www: http://citanka.cz/hyzrle/ [cit.
26.2.2004]. V daru byl p inejmenším jeden prvotisk - viz Riedl, Mirko. Katalog prvotisk jiho eských
knihoven. Praha, 1974. . 976.
2. více údaj o dobrodincích i charakteru a obsahu fondu v etn konkrétních tisk viz Bok, V. Knihovna
kapucín v Sušici jako knihovna mezinárodního ádu v eském venkovském m st . In: K výzkumu
zámeckých, m š anských a církevních knihoven. eské Bud jovice, 2000, s. 225-236.
3. Inventá e z let 1811, 1827, 1850, 1884, 1853 a 1923. Všechny SUA, K, 541.
4. SOA Plze , depozitá Žlutice, Kapucíni Sušice, 152.
5. Ve svém lánku: Kapucínský klášter v Sušici : krátká historie o jeho po átcích, významu a klášterní
knihovn . In M stské museum v Sušici. Sušice, 1938, s. 22-35. podává krom d jin knihovny p ehled
nejzajímav jších starých tisk v r zných oborech a kompletní soupis 35 inkunábulí (zajímavý eský
prvotisk je od sv. Augustin. Soliloquium animae ad Deum. Vindebergae [tj. Vimperk] : Jan Alacrav,
1484, zachován ve fondu dodnes). Rukopisy byly novodobé s výjimkou výklad evangelií a epištol asi
z konce 15. století (pergamen, 234 list , 4o, malované inic.).
6. díla Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic (báse Carmina. Praha, 1570), Prokopa Lupá e z Hlava ova
(Rerum bohemicarum ephemeris, Praha, 1584), Tomáše Mitis z Limuz (Synopsis biblicae libri V.,
Praha, 1585), básn Jana Kapanause Vod anského, Daniela Adama z Veleslavína (Politia historia.
1581) , Václava Plácela z Elbingu (Historie židovská. Praha, 1592) a dalších.
7. Hlášení Okresního národního výboru v Sušici o p edání klášterního inventá e, pro Státní ú ad pro v ci
církevní, z 4.9.1950. SUA, SUC, 56.
8. Zápis o p evzetí knihovny za p ítomnosti editele SSK v Plzni Jaroslava Kuby, okresního knihovního
inspektora v Sušici Aloise Medka a správce M stského muzea v Sušici Rudolfa Küse.1.11.1950. SUA,
SUC, 56.
9. Souhlas referátu pro školství, osv tu a t lesnou výchovu Krajského národního výboru v Plzni z 3.11.1950.,
že knihovna z stane jako celek deponována v sušickém muzeu. P iloženo ke katalogu knihovny
v muzeu.

T ebí
U zrodu T ebí ského konventu stál Adam František z Valdštejna, když roku 1663
požádal kapitulu o jeho z ízení. Tatarské vpády ale vše pozdržely a hrab se svolení nedožil
(† 1666). Jeho d dicové již nebyli tolik naklon ni t mto eholník m, nalézali r zné
výmluvy. Velká p ekážka vznikla, když se hrab František Augustin cht l roku 1680 stát
víde ským biskupem, ale jmenován jím byl kapucín Emerich z Uher. P esto odkázal o ty i
roky pozd ji v poslední v li peníze na novostavbu na jejkovském p edm stí. Pro další
tahanice však stavba za ala až roku 1687 a za t i léta byla hotova.Za reforem císa e Josefa
II. sice konvent zrušen nebyl, ale z kostela se v roce 1784 stal farní, a klášter na as
posloužil jako fara. M sto cht lo zcela rozd lit budovu na faru a klášter, ale konvent by se
tím stal pro tehdejších 18 brat í v n m prakticky neobyvatelný. Díky snahám p edstaveného
Moravské provincie Juliána z Mikulova byla do konce 18. století byla vystav na nová fara.
Osudným se ovšem stal p edevším rok 1847, kdy celý klášter vyho el a musel být znovu
postaven. Ve 20. století, v letech 1934-35, byla ke k ídlu vzdálen jším od kostela

79
p istav na Serafínská škola pro 40 až 60 p ípadných kandidát na vstup do ádu. V roce
1950 byl klášter zrušen, kostel slouží jako farní.
Z prvních dvou století existence kláštera nemáme o knihovn tém žádné zprávy.
Víme jen, že n kolik nebo i více knih daroval v roce 1724 místní d kan Martin Josef
Mattlotius a šed h bety m ly ervená a erná písmena bez zvláštních ozdob.1) Ostatní
z stane snad zapomenuto, nebo p i tragickém požáru v roce 1847 celá sho ela. Známe jen
jediného donátora, t ebí ského d kana Martina Josefa Matlotia, kupodivu naklon ného
kapucín m, p estože ti byli v té dob v neustálých sporech se sv tským klérem. Po své
smrti 16. února 1727 odkázal kapucín m celou svou knihovnu.2) Pokud by byla za Josefa
II. prom n na ást budov ve faru, újmy by došla krom chodby, vodovodu, záchodu a
dalších i klášterní knihovna. Místnost by musela být zmenšena, takže by neposta ovala, což
nám ovšem p íliš o jejím charakteru ani p esném uložení nevypovídá.3)
Po zmín ném požáru musela být knihovna vybudována znovu. Zdrojem byly
p edevším duplikáty knih z jiných kapucínských klášter . Nejmén 350 svazk p išlo
z Hrad an a nemálo rovn ž z Brna, takže v t ebí ském fondu byly i knihy známých
brn nských donátor jako byl Bernard Voscinius nebo Nicolaus Bellaci. Poté byl
zpracován oborový katalog, pozd ji ješt dopisovaný, popisující asi 3 až 3,5 tisíce svazk .
N kolik tisk bylo ze 16. století, základ však tvo ily knihy z 18. a 19. století.
K p est hování knihovny došlo p i stavebních úpravách roku 1934. Nové umíst ní se našlo
v místnosti p ibližn 3x3 metry veliké v p ízemí blízko vstupu do kláštera vedle fortny a
hovorny. P vodní úložišt , které pravd podobn již neposta ovalo, bylo opraveno. Krom
toho ale byla ve vedlejší, o n co menší místnosti ukládána ješt nov vzniklá knihovna
Serafínské školy.4)
Po zrušení kláštera roku 1950 m l být fond p edán do správy Universitní knihovny
v Brn . Za dosti podivných okolností ovšem Náboženský fond 14. zá í 1950 rozhodl o
jejím p edání muzeu v T ebí i.5) Zpráva o svozu klášterních knihoven z b ezna 1952 hovo í
o 1500 zabavených svazcích.6) Z ejm se jedná jen o staré tisky, nov jších knih bylo ve
fondu ješt asi dva až t i tisíce. Pracovníci t ebí ského Západomoravského muzea provedli
v roce 1959 revizi fondu. Knihy byly nov osignovány, orazítkovány a zárove porovnány
s katalogem z poloviny 19. století. Zjišt ný úbytek asi 200 svazk byl ur en jako p irozená
vým na i odpisy v rámci živého fondu p ed rokem 1950. Drobn jší krádeže ovšem
vylou it nelze.

80
 Po op tovném navrácení t ebí ského konventu kapucín m získal ád rovn ž jeho
knihovnu. Na ur itý as byla uložena v samotném klášte e a pak v po tu asi 2600 svazk
p evezena v letech 1996-98 do Provin ní knihovny v Praze.7)
1. též M. Metlotius. viz provenience ve Staré kapucínské knihovn v Brn , sign. 12b27.
2. Anály. sv. 18, 1729, s. 79.
3. Sameš, . N kolik dat z historie kapucínského kláštera v T ebí i. T ebí , 1935. s. 36-40.
4. stru ná poznámka SUA, K, 451. plán SUA, K, M46.
5. Nepr hlednost tohoto skutku dosv d uje fakt, že když v íjnu p ijeli do T ebí e zástupci brn nské
Universitní knihovny, v bec netušili, že knihovnu již získalo muzeum. (SUA,SUC,56). Velmi kriticky
se k v ci pozd ji vyjád il i dr. Jaroslav Vobr, pozd jší vedoucí odd lení starých tisk Universitní
knihovny, hovo íce o „nespravedlivém rozebírání“, „místním paškalíku“ nebo „p emí e lokálního
patriotismu“. viz Klášterní knihovny ve státní správ 1950-1990. Duha, 1991, ro . 5, . 1, s. 3.
6. Horák, František. Zpráva o svozu klášterních archiv a knihoven v echách a na Morav . 31.3.1952. SUA,
SUC, . 56.
7. Z toho asi 890 starých tisk , 1361 nov jších knih a dalších 350 knih náležejících p ed požárem r. 1847
hrad anské knihovn . Asi 70 svazk se nachází ve Staré knihovn brn nského konventu.

Vyškov
Kapucíny povolal do Vyškova roku 1616 kardinál František Dietrichstein. Téhož
roku p išli do m sta první eholníci a v roce 1617 za ala stavba trojk ídlého kláštera
v blízkosti arcibiskupského zámku. Kostel Panny Marie a sv. Františka byl vysv cen
v srpnu 1624. V tší opravy prob hly na náklady kardinála Wolfganga Schrattenbacha roku
1726. Za josefínských reforem byl konvent zrušen. Budovy kláštera z staly nejd íve
prázdné, pak použity pro sklad soli a kone n v roce 1857 zbo eny. Kostel se stal filiálním
farním. Jelikož klášterní zahrady byly hned po pár letech zm n ny na h bitov, sloužil jako
kostel h bitovní. Ve 2. polovin 20. století zpustl a využíval se jen jako skladišt . V roce
2002 se m sto rozhodlo chrám opravit.
ádná knihovna existovala v klášte e již od dokon ení jeho stavby. Uložena byla
v rohové místnosti v prvním pat e na východní stran zadního k ídla budovy. Pokoj byl
stejných rozm r jako cely pro významn jší eholníky (asi 2x3 metry). Knihovna je
popisována jako nep íliš velká, ale vždy dob e uspo ádaná.1) Pravd podobn dosti velkým
obohacením pro sbírku byl dar kn ze Pošánika duchovního správce v nedalekých
Švábenicích.2) Dosti kusé jsou zprávy o skromných darech z let 1740-43 od kanovníka
olomouckého hrab te de Thun-Hohenstein a blíže neidentifikovaného kojetínského d kana
Františka. P ímo od autora, zábrdovického premonstráta Fabiána Niemtze získali n kdy po
roce 1764 jeho foliové vydání morální teologie.3)
Po zrušení kláštera knihovnu v listopadu 1788 zrevidoval Jan Hanke z Hankenštejna.
V jeho protokolu je zaznamenáno 855 svazk , mezi nimi asi 43 inkunábulí a dalších 21

81
tisk p ed rokem 1537.4) Vzhledem k velikosti konventu postaveného pro 25 eholník se
nejednalo o objem nijak veliký. Relativn velké množství historických knih z po átku 16.
století sv d í o n jakém donátorovi zajímajícího se o d jiny. Knihy byly 8. prosince 1788
prodány v dražb , p ímo ve Vyškov , za sm šných 100 zlatých 20 krejcar . ást sko ina
v olomoucké univerzitní knihovn .5)
1. stru né poznámky viz popis založení a stavby SUA, K, 602, signatura A2; Poznámky o historii konventu
SUA, K, rkp. 103 nebo SUA, K, 606, signatura E.
2. dosl. Poschanik. Velikost daru není známa, lze již však odhadnout na základ skute nosti, že této události
byla v nována „více než polovina jednoho oddílu archivu“. SUA, K, rkp. 103.
3. Niemetz, Fabian OPraem. Theologia canonico-moralis. Pars 1. Znoymae, 1764 + Pars 2. Litomisslii, 1764.
Stará knihovna kláštera kapucín v Brn . sign. 13E07.
4. Schubert, Anton. Die ehemaligen Bibliotheken der von Kaiser Josef II. aufgehobenen Mönchsklöster in
Mähren und Schlesien. Zentralblatt für Bibliothekswesen. Leipzig, 1900, Jahrgang 17, s. 332.
5. Ve V decké knihovn v Olomouci dodnes dochovány tisky této provenience.

Zákupy
Konvent vznikl z iniciativy Julia Františka, vévody sasko-lauenburského. Místní
zámecký pán cht l projevit vd nost za své zázra né uzdravení v boji s Turky a požádal
roku 1678 provinciála Martina z P íboru o z ízení konventu v blízkosti svého sídla.
V následujícím roce záležitost schválila provin ní kapitula a do m sta p išli první t i
eholníci. 24. dubna 1681 byl položen základní kámen stavby, dohotovené b hem n kolika
následujících let. Kostel sv. Františka vysv til v zá í 1684 pražský arcibiskup Jan Bed ich
z Valdštejna. Trojk ídlá kvadratura navazující zezadu na kostel od té doby nezaznamenala
v tší p estavbu, která by zásadn ji zm nila její dispozici. Po zrušení konventu roku 1950
byly budovy využívány vojskem a v sou asné dob jsou i s kostelem v dezolátním stavu.
O existenci knihovny se zmi uje inventá konventu z roku 1690, nedlouho po
dokon ení výstavby, bohužel bez podrobn jších v cných údaj .1) Klášter pat il mezi spíše
menší, a tak b hem n kolika desetiletí mohl knižní fond obsahovat sto i n kolik set svazk .
Podobn i z 18. století máme jen kusé zprávy o po ízení jedné nebo více knih. Teprve až
z inventá e z roku 1851 se dovídáme, že knihovna byla umíst na v místnosti „naproti
letnímu vchodu do zahrady“ a byly v ní ty i sk ín a 1909 svazk knih.2) Inventá
odkazuje na katalog, který se ovšem nedochoval. Okolo roku 1900 vznikl další svazkový
oborový katalog.3) Obory jsou sice zastoupeny písmeny, ale vzhledem k pozd jšímu vzniku
ve srovnání s ostatními kapucínskými klasifikacemi se toto len ní zásadn liší. Nap íklad
litera A znamená patristiku a až B reprezentuje Bible. Objevují se d íve neznámé t ídy jako
sociologie (F), asopisy (T) nebo d jiny um ní (U). Katalog eviduje asi 1800 svazk .

82
 Brzy po zrušení kláštera, konkrétn 6. kv tna 1950, p išli do Zákup zástupci Státního
ú adu pro v ci církevní a knihovník Fr. Horák, aby si za p ítomnosti bratra Václava
(Nováka?) knihovnu prohlédli. Umíst na byla v místnosti v 1. pat e v blízkosti kostela.
V tšina knih byla na hromadách, n které uloženy ve t ech regálech v sousední místnosti,
další na chodb p ed nimi v policích i na podlaze. Velikost fondu byla odhadnuta na ty i
tisíce svazk , asi polovinu tvo ily staré tisky. Nalezeno a zvláš vy len no bylo 151
n meckých, latinských i eských bohemik a jeden prvotisk. Pro knihovnu SUC bylo
vybráno a odvezeno osm knih.4) Jiná, nijak neuvedená archiválie, píše o t ech tisících
svazcích nacházejících se v klášte e, Horák se ve své Zpráv zmi uje o „malé knihovn
nevelké hodnoty“.5) ást fondu byla uložena v muzeu v eské Líp , kde se dodnes nachází
n kolik knih. Kapucín m bylo v. 90. letech 20. stol. vráceno 1524 svazk starých tisk .
1. SUA, K, 611, signatura D11.
2. Z inventá e (viz 1.) nelze p esn zjistit, zad se jednalo o svazky nebo i vícesvazkové tituly, vzhledem
k pozd jším údaj m je ale první varianta mnohem pravd podobn jší.
3. Provin ní knihovna kapucín Praha-Hrad any.
4. Protokol. SUA, SUC, 56.
5. obojí tamtéž.

Znojmo
V roce 1624 povolil generální ministr stavbu znojemského konventu. Kapucíni p išli
do m sta v následujícím roce a usídlili se v Premonstrátském klášte e v Louce, kde jim
poskytl p íst eší opat Lukáš Waczka. V roce 1628 koupil hrab César Gallas osm dom na
Dolním (Masarykov ) nám stí a za ala stavba za podpory hrab te Františka de Magnis,
Jana K titele von Wartenberg, místních premonstrát a dalších. Kostel sv. Jana K titele
vysv til 1. zá í 1632 sv tící olomoucký biskup Filip Bed ich Breiner. V konventu pobývalo
v 18. století až 26 brat í, v 19. století tento po et klesl na p ibližn patnáct. Generální
p estavba trojk ídlé budovy prob hla okolo roku 1724. Ješt p ed sistací byl klášter roku
1946 naposledy opraven.
Nestarší datovaná kapucínská provenience knihy je z roku 1628.1) Klášter ješt
nestál, takže kapucíni m li své knihy již za pobytu u premonstrát . Mezi prvními eholníky
byli rovn ž Italové, takže ve fondu se našly nejen knihy italského p vodu ale i v italštin ,
její gramatika a slovníky. Brzy byl ve Znojm z ízen noviciát a v n kterých knihách jsou
poznámky o p íslušnosti k n mu. Více než šedesát knih má datovaný záznam z let 1643-44.
Bu tehdy byla provedena revize a snad vytvo en n jaký soupis nebo došlo k výrazn jší
akvizici.

83
 Dosti hodnotné knihy dostali kapucíni v roce 1738 od majitele panství, hrab te
He mana z Althanu. Nebylo jich mnoho, jen osm, ale byly mezi nimi i dva pergamenové
rukopisy a ostatních šest tisk do roku 1600. Hrab Althan m l nejspíš k brat ím
náklonnost, když je nezásobil jen pot ebnou literaturou ale i k es anskými knihami
finan n hodnotnými. Krom nich daroval i peníze, za n ž bylo po ízeno dalších 21
svazk .2) Na n kterých knihách z poloviny 18. století nalezneme poznámku o p íslušnosti
k filozofickým a teologickým studiím. Mezi lektory jsou uvád ni Deicola z Prahy, P.
Eduard, kvardián Edmund Pergensis nebo Joachim Wolframicensis. Bratr David si
dokonce dovezl jednu knihu z ruských misií, kde ji roku 1755 dostal darem od
moskevského místodržícího Jana Koslowského.3) Díky podrobné analýze proveniencí
provedené dr. Dokoupilem4) ze Státní v decké knihovny v Brn se dovídáme i o knihách,
které si n kte í brat i drželi u sebe. Významn jší mezi nimi byli Theophistus z Mikulova,
Florian z Laa nebo ctitel francouzštiny Firmus z Jihlavy a další.5)
Ve fondu byla ada knih p vodn z kláštera v Louce. Pravd podobn byly darovány,
nebo premonstráti m li ke kapucín m mecenášský vztah. Nelze ale vylou it, že ást z
t chto asi 75 svazk se dostala ke kapucín m až po zrušení premonstrátského kláštera za
josefínských reforem. Knihy z Louky jsou vevázány v bílé vep ovici, takže jsou snadno
rozeznatelné a nalezneme je nap íklad i v brn nské knihovn . Jinak nebyly nalezeny v tší
soubory pocházející od jednoho dobrodince nebo zdroje. Jen asi t ináct knih dal kapucín m
v 80. letech 18. století Jan Karel Voit (Foit), duchovní správce postupn v Olbramovicích,
Tu anech, Horní Slatin a Znojm . Z téže doby pochází záznam na prvotisku darovaném
Viktorií Saltzerovou, vdovou po místním m š anovi J. Melchiorovi, která je titulována
jako „duchovní matka našeho konventu“.6)
Velkými zm nami prošla knihovna v letech 1781-82. Dosavadní úložišt již
neposta ovalo, knihy sahaly až do stropu. Krom nich v n m byla jakási d ev ná socha
„vyhotovená podle slavné sochy olomoucké.“7) Postavena byla nová místnost (4,5x8,5
metru) nebo spíše s ní i celá budova vy nívající dop edu napravo od vjezdu do kláštera
z nám stí. P inejmenším z ásti byly použity dosavadní sk ín , ale byly opraveny a
dekorovány vázami za 18 zlatých a dalšími obrazy. Strop ozdobil freskou moravský malí
Rada, který za svou práci dostal 17 zlatých. Místnost byla opat ena železnými dve mi.
V sousední místnosti byl dále opraven archiv. Hlavním dárcem prost edk na p estavby byl
loucký klášter.8) Poslední úpravy skon ily až v roce 1783, to však již byl hotový katalog,
nezbytný po novém uložení knih.9) Na p íkaz p edstaveného jej vytvo il knihovník Kalixt

84
z Troskotovic.10) Oborový soupis byl se azen do kategorií zastoupených písmeny abecedy a
dopln n o autorské rejst íky podle k estního jména a podle p íjmení. Patrn sou asn byly i
h bety knih šed nat eny a ozna eny signaturami.
K t mto zm nám došlo za kvardiána Sarkandra ze Znojma. Když n kdy p ed rokem
1777 zem el jeho otec František Caivas, odkázal kapucín m jistý finan ní obnos, za n ž
bylo nakoupeno v tší množství knih (nap . asi šedesátidílná církevní historie Cl. Fleuryho
nebo desetisvazkové Gesammte Predigten od D.X. Clémenta). Je otázkou, zda použití
almužny na knihy bylo již p áním otce nebo až v lí P. Sarkandra, tehdy sváte ního
kazatele, jist usilujícího o rozvoj knihovny.
N kdy p ed rokem 1827 byl zmín ný katalog p epracován a na nepopsaných listech
dopln n. P vodní signatury knihovník p eškrtal a knihám p i adil podle uložení ve sk íních
a policích nové signatury (písmeno, ímské íslo, arabské íslo), které, o nové p ír stky
dopl ované, z staly platné dodnes. Soupis tehdy evidoval 2450 knih.11) Po átkem 20.
století byla knihovna na povolení kvardiána p ístupná i pro zájemce mimo ád. Postupn
ani depozitum z roku 1728 nesta ilo. Podle dochovaného plánu víme, že v roce 1937 byly
knihy uloženy ješt v malé rohové cele (2,3x2,3 metru) na jihozápadním okraji
kvadratury.12)
Po zrušení kláštera v roce 1950 m l fond p ipadnout Zemské a universitní knihovn
v Brn . 23. ervna se v kapucínském klášte e sešli zmocn nec Státní ú adu pro v ci
církevní, zástupce církevního odd lení Krajského národního výboru, editel brn nské
knihovny K. Veterle a další. Z knihovny bylo „vy len no“ 32 tisk a 13 novodobých
rukopis , jak ale s nimi bylo naloženo už protokol o tomto setkání neuvádí. Krom
p vodních sk íní bylo nalezeno 12 obraz , z toho dev t barokních a t i nov jší.13) Podle
zprávy universitní knihovny byl fond znojemských kapucín do íjna vyt íd n a „braková
literatura“ co nejd íve odvezena do Brna. Brakovou literaturou se jako obvykle rozum la
nov jší náboženská literatura. Ostatní knihy byly zatím ponechány v klášte e. Mezi
Universitní knihovnou a m stským muzeem ve Znojm vznikl spor o to, komu fond
p ipadne. Muzeum žádalo Státní ú ad pro v ci církevní o výjimku ve svozových pravidlech
a argumentovalo, že knižní fond obsahuje adu tisk p vodn z kláštera v Louce a má
velký místní význam. Muzeum údajn p evzalo 56 svazk . Po p evzetí kláštera do správy
vojska byla sbírka 19. ledna 1951 p evezena a provizorn složena v universitní knihovn
v Brn . Pozd ji byla jako celek deponována v bývalém brn nském klášte e Uršulinek a od

85
roku 1964 v zámku v Oslavanech. Nyní je op t v budov Moravské zemské knihovny v
Brn .14)
Pro celý fond ítající 3275 svazk byl v roce 1953 zpracován lístkový katalog.
Dokoupil a Vobr podrobn popsali inkunábule a tisky 16. století. Prvotisk se zachovalo
13, žádný eského p vodu.15) Asi devadesát p t procent fondu tvo í staré tisky. Nov jší
literatura se evidentn ztratila. Byla provedena revize srovnáním s výše popisovaným
svazkovým katalogem. Soupis ztrát eviduje celkem 379 svazk , z toho 26 tisk z 16. století
a t i prvotisky.16) Od poloviny 19. století, kdy došlo k posledním úpravám p vodního
katalogu došlo bezpochyby k b žným odpis m v rámci živého fondu. Manka ale asto tvo í
souvislou sérii signatur, a tak nelze vylou it, že si prost n kdo „odnesl“ adu knih ležících
v polici vedle sebe nebo jejich hromadu. Ve sbírce je n kolik nov jších liturgických
rukopis . Bohatta sice píše v roce 1900 o „v tším množství“, což je ovšem vágní a pro
srovnání nep íliš uspokojivý údaj.17) Mobiliá , tedy malované sk ín jsou uloženy
v Jihomoravském muzeu ve Znojm . Jelikož se sbírka zachovala jako celek, jednali
zástupci Universitní knihovny o zp tném uložení v p vodních sk íních, ale bez výsledku.
Na n jaký as byl v regálech uložen knižní fond musea. Na sk íních jsou zep edu
namalovány kv ty, v horní ásti jsou jednoduché hlavice a navrchu stojí vy ezávané vázy.
1. Diez, Felippe. Conciones. Moguntiae, 1614.
2. Obsahem daru byl mj. nedatované pergamenové rukopisy gotickým písmen psaného misálu a áste n
poškozená „prastará“ francouzská Bible. Úplný seznam v . zakoupených knih viz Anály. sv. 19, 1738,
s. 111.
3. záznam v knize Tomáše Kempenského. De imitatione Christi, Antverpiae, 1664.
4. Celou knihovnu dr. Dokoupil popsal ve své knize D jiny moravských klášterních knihoven ve správ
Universitní knihovny v Brn . V Brn : Musejní spolek v Brn , 1972. s. 213-223. Podrobn uvedl
zejména vlastnické poznámky v knihách.
5. Theophistus z Mikulova *1743/44 †1817; Florian z Laa (František Trausler) * 20.11.1734; Firmus
z Jihlavy lepil na své knihy tišt né exlibris s textem „livre de livres du Prete Firmus“ ve v ne ku. Mezi
jeho knihami p evažovala díla ve francouzštin , n která se zachovala i v brn nské knihovn .
6. „... p.t. mater spiritualis Conventus nostris Znoymensis“ v knize Henricus de Gorichem. Quaestiones in S.
Thomam. Esslingae, non post 1475. H 7809.
7. Desctiptio et consignatio totius status ecclesiae, monasterii Znoymensis ... 1767. SUA, K, 612, sign. A8.
8. Archivum P.P. Capucinorum Conventus Znoymensis (Pam tní kniha 17.-19. stol.), ást S – Communia.
MZA, E 38 Kapucíni Znojmo, rkp. 1.
9. Catalogus bibliothecae Znoimensis scriptus ac tholus sub P. Ioanne Sarcandro natione Znoimensi actualiter
existente superiore, ac hic tunc bibliothecario P. Callixto Moravo Treskovicensi. fol. uložen v MZK
Brno.
10. narozen 29.11.1740 v jihomoravských Troskotovicích nedaleko Poho elic jako František Müller, do
noviciátu vstoupil r. 1761.
11. Shodný údaj uvádí v roce 1861 .T. Volný v Kirchliche Topographie von Mähren. 2 Abtheilung. 4. Band.
Brünn, 1861. s. 97.
12. plán kláštera SUA, K, 613.
13. SUA, SUC, 109. Mezi „vyt íd nými“ tisky bylo 21 tisk z let t sn po r. 1500, t i p vodn z Louky z let
1600 a 1605, t i veleslavínovy, t i melantrichovy a dv svatováclavské Bible. Rukopisy pocházely zejm.
z 18. století. Na obrazech byli namalováni kapucínští sv tci (3x), Nanebevzetí sv. Františka

86
 (pravd podobn ), Panna Maria, sv. Rodina (2x), Kalvárie, Uk ižování, K ížová cesta a Kristus p ed
Kaifášem.
14. Materiály ohledn sistace jsou zejm. v SUA, SUC, 56.
15. Kopie lístkového katalogu je dostupná v odd. Starých tisk a rukopis MZK. Soupis prvotisk Dokoupil
publikoval v Soupisu prvotisk z fondu Universitní knihovny v Brn . Praha, 1970. a separovan
v brn nskou knihovnou vydaném Soupise prvotisk spravovaných universitní knihovnou v Brn . Díl 7.,
Klášterní knihovna dominikán ve Znojm a klášterní knihovna kapucín ve Znojm . (1957). 16 století:
Dokoupil, V. a Vobr, J. Tisky 16. století z knihoven dominikán a kapucín ve Znojm , k ížovník na
Hradišti u Znojma a piarist v Mikulov . Brno, 1972. Zcela chybné údaje v . latinské bible z r. 1449[!]
uvádí Adolf Merten v knize Pr vodce královským m stem Znojmem. Znojmo : MNV Znojmo. 1947.
s. 40.
16. Soupis vložen do svazku katalogu z r. 1782 v MZK Brno. 5 s.
17. dosl. „mehrere Handschriften“, viz Bohatta, J. Adressbuch der Bibliotheken der österreich-ungarischen
Monarchie. Wien, 1900, s. 353. Znojemští kapucíni vlastnili od roku 1738 dva pergamenové rukopisy,
jejichž osud ovšem od té doby není znám a k jejich p evedení, prodeji i ztrát mohlo dojít mnohem
d íve.

Žatec
Iniciátorem z ízení kláštera byl žatecký magistrát. Prvních p t brat í p išlo do m sta
v roce 1675. Jelikož ješt probíhala jednání o umíst ní kláštera, pobývali kapucíni u
m š ana Schertzera a k dispozici m li kostelík sv. Jakuba. Stavba trojk ídlé budovy
konventu, kterou financovala Ludmila Eva Františka, hrab nka Krakovská z Kolovrat,
rozená Hýzrlová z Chod , probíhala v letech 1676-84. Chrám Korunování Panny Marie
vysv til arcibiskup hrab Libštejnský z Kolovrat 10. íjna 1683. Josefínské reformy
konvent p e kal díky prosbám m sta, p estože p vodn m l být zrušen. Od dvacátých let
19. století byly provád ny r zné stavební úpravy, které s p estávkami trvaly až do po átku
20. století. V roce 1940 m l být celý areál zbo en, ale našt stí vše skon ilo dob e. Klášter
byl zrušen až na ja e 1950, sloužil jako škola a poté po dlouhá léta jako domov d chodc . I
ten však byl v osmdesátých letech zrušen a od té doby není budova využívána a vyžaduje
opravy.
O existenci a charakteru knihovny b hem prvního století po zbudování kláštera
nemáme žádné zprávy. Leda popis k nedochovanému plánu z r. 1683 hovo í o místnosti
pro kustodii, ve které byla d íve knihovna.1) Až z roku 1785 je inventá kostela a kláštera,
který eviduje knižní fond ítající 1607 svazk . Knihovna již tehdy byla zpracována a
osignována systémem obor zastoupených písmeny. Nejv tší ást tvo ila n mecká kázání
(273 sv.), až p ekvapiv mnoho v ní bylo literatury o sv tských d jinách (160) a zakázané
knihy (119 sv.).2) Další katalog byl za al být zpracováván po roce 1832.3) Neobsahuje
titulní list ani žádné údaje o jeho vzniku, p edevším je však neúplný. Sepsány jsou jen
knihy z kategorií A až G, z celkem asi 250 list je popsáno jen dvanáct. P esto byl tehdy
vytvo en nový systém signatur podle uložení v regálech (písmeno, ímské íslo, arabské

87
 íslo). Knihovna skute n nebyla kompletn popsána, inventá z roku 1851 ji popisuje jako
neset íd nou.4) Nejspíš se v Žatci nenalezl a ani do n j nebyl poslán žádný bratr, který by
se úkolu zkatalogizování p ibližn dvou tisíc svazk zodpov dn zhostil.
Podle obou t chto pramen , tedy v druhé polovin 18. a první polovin 19. století,
byla knihovna umíst na v rohové, z pravidelného obvodu kvadratury vystupující místnosti
o rozm rech asi 4,5 x 4,5 metru se dv ma okny. V katalogu je p ikreslen i plánek se 14
o íslovanými sk ín mi, kterými se ovšem nerozumí spojité kusy nábytku, ale svislé ady
polic. Zda byla knihovna pozd ji urovnána nebo p emíst na, zatím nevíme.
Podle Zprávy o svozu klášterních knihoven bylo po zrušení kláštera v roce 1950 ve
fondu asi p t tisíc svazk a „nalezeny cenné rukopisy“. Ne všechno v této Zpráv je ovšem
korektní, a tak nelze tyto údaje považovat za s jistotou pravdivé. Zajímavé informace o
samotném svozu podává František Dán, redaktor Ústavu pro výzkum noviná ství
v zájezdové zpráv z 14. února 1951.5) Pracovní skupina obdržela na Okresním národním
výboru špatný klí do knihovny, správný se poda ilo získat až za p isp ní u itelky cikánské
školy, která se v budov usídlila, jejího elektromechanika a cikánského u itele. Pe etní
pásky na dve ích byly roztrhané. V „hlavní knihov “ nalezli v policích asi 2500 svazk ,
vesm s ze 16. až 18. století s adou bohemik a pragensií. Na t ech místech bylo souvislé
uspo ádání jednotn vázaných knih p erušeno a do takto vzniklých d r byla vložena ísla
rakouského Wochen-Post z let 1930-38. Jen st ží mohlo k tomuto dojít ješt p i b žném
fungování knihovny p ed sistací kláštera. Ve vedlejší místnosti ozna ené „zajišt no pro
sb r a museum“ bylo vy len no asi tisíc nov jších knih, p edevším školní u ebnice, eské i
n mecké homilie, n mecká beletrie a periodika. Jejich další osud je neznámý. Zmín ných
asi 2500 svazk starých tisk bylo n kdy svezeno do Prahy a p ibližn stejný po et knih
v etn 14 prvotisk byl kapucínskému ádu v 90. letech vrácen.
1. SUA, K, 622, signatura A20.
2. SUA, K, 625, signatura D7.
3. SOA Litom ice, Kapucíni Žatec, 7.
4. viz 2.
5. SUA, SUC, 56.

88
P ehled kapucínských klášter a velikost jejich knihoven

Založení nebo Velikost fondu p i

p íchod do Zrušení konventu zrušení (po et
m sta svazk ) 1)
Brno 1604 19502) min. 70003)
. Bud jovice 1614 1788 1663
eský Brod 1728 1786 max. 1000?4)
Fulnek 1622 1950 3200
Horšovský Týn 1651 1950 2500
Chrudim 1654 1948 min. 2500
Jihlava 1628 ca 1785 2548
Kolín 1661 1950 ca. 4-5 tisíc4)
Kyjov 1710 1784 951
Liberec 1911 1950 2800
Litom ice 1627 1950 5000
Mariánská u J. 1754 1950 5000
M lník 1750 1950 3000
Mikulov 1611 1784 2698
Mnich. Hradišt 1690 1785 ca. 2-3 tisíce5)
Most 1616 1950 ca. 5000
Poznámky
Nám š n.O. 1761 1784 106
1. Pokud se prameny
Olomouc 1613 19502) 16000 uvád jící po et svazk
Opo no 1674 1950 6000 p i likvidaci kláštera
rozcházejí, je uvedeno
Praha-Hrad any 1599 19502) 26-27 tisíc vyšší íslo.
2) 2. V 90. letech 20.
Praha-N. M sto ca. 1630 1950 1800
století innost
Prost jov 1756 1786 500 konventu op t
obnovena.
Roudnice n.L. 1615 1950 3000
3. Údaj se vztahuje ke
Rumburk ca. 1685 1950 4330 starým tisk m, po et
nov jších knih není
Sokolov 1664 1950 5-6 tisíc
znám.
Sušice 1643 1950 5000 4. Údaj neznámý, íslo
T ebí 1687 1950 ca. 3000 5) odhadnuto podle
srovnání s jinými
Vyškov 1616 ca. 1785 855 konventy.
Zákupy 1679 1950 4000 5. Z toho asi 1500
starých tisk .
Znojmo 1625 1950 32756)
6. Zejména starých
Žatec 1675 1950 2500 tisk .

89
Abstract

The Capuchin Order belongs to the Franciscan family. Pope Clemens VII. allowed
and blessed its foundation in 1528, when group of friars Franciscans-Observants were
trying to reform the Order or create a new one. First Capuchins came to Bohemia in 1599.
Until 1950, when activities of all Church Orders were violently interrupted, they founded
31 convents in Bohemia and Moravia. Every religious house had its library. The biggest
were in monasteries in Prague-Hrad any, Olomouc, and Brno. The nature of the Capuchin
libraries is based on the spirituality of the Order, especially on poverty. With several
exceptions, there were no extraordinary artistic interior decoration, books were not
rebounded, just their backs were grey painted. By the content, the biggest part of collection
is homiletic literature and sermons. Preaching was very important activity among Capuchin
priests. Friars used various books for meditation, prayer and extending their spiritual life.
Very interesting part is prohibited literature, especially books by protestant authors.
Capuchins came to Bohemia especially for to curb non-catholic activities there. This “libri
prohibiti” were stored in special cases with locks to avoid access to all except learned
priests.
The secular reforms of the emperor Joseph II. (1780-90) gave blight to the Order.
Nine religious houses must be closed and their books were sold in auctions, usually as a
waste paper, or moved to school or court libraries. After the liquidation of Church Orders
in 1950, all antique books were transferred to state research libraries, where often were
stored in poor conditions. Most of the literature from the 19th and 20th was annihilated.
Since 1991, Capuchins have got back a portion of their antique collections. The books in
Prague-Hrad any and Brno are now stored in their original antique furniture and the second
named is famous for its unique artistic decoration among Capuchin libraries.

90
Resumé

Der Kapuzinerorden gehört zur Franziskanerfamilie. Papst Clemens VII. erlaubte und
segnete seine Gründung im 1528, wenn eine Gruppe der Franziskaner-Observanten
versuchte den Orden zu verbessern oder einen Neuen zu anlegen. Bis 1950, wenn
Tätigkeiten aller Kirchen-Orden wurden gewaltsam unterbrochen, gründeten sie 31 Klöster
in Böhmen und Mähren. Jedes Ordenshaus hatte seine Bibliothek. Die größten waren in
Klöstern in Praha-Hrad any, Olomouc und Brno. Charakter der Kapuziner-Bibliotheken
basiert auf die Spiritualität des Ordens, besonders auf die Armut. Die Bibliotheksräume
waren meistens ohne Kunstdekoration, die Bücher wurden nicht neu verbindet, nur seine
Rücken grau gemalt. Der größte Teil der Sammlungen gehört zur Predigtliteratur. Die
Brüder brauchten verschiedene Bücher für Meditation, Gebet und geistliches Leben.
Durchgängig interessante sind verbietene Bücher „libri prohibiti“, die waren in spezial-
ausschließenden Schränken gesteckt.
Die Säkularisations-Reformen des Kaisers Joseph II. waren wie ein Schlag für den
Orden. Neun Konvente waren aufgehoben und seine Bibliothekssammlungen in Auktion
verkauft, vornehmlich als Altpapier, oder übergetragen in Schul- oder Dorfbibliotheken.
Nach der Aufhebung der Kirchenorden im 1950, alle antike Bücher wurden transportieren
in Staats-Wissenschaftbibliotheken, wo waren offen in schlechte Kondition deponiert. Die
Mehrzahl der neueren Bände aus dem 19. und 20. Jahrhundert ist verswunden. Seit dem
1991 bekommen Kapuzinern zurück ein Theil seiner ehemaligen Bibliotheken. Die Bücher
in Prag-Hrad any und Brno sind in seine original Möbel deponieren, und die Bibliothek in
Brno ist bekannt für ihre ungewöhnliche Kunstausstattung unter anderen
Kapuzinerbibliotheken.

91
92
 Použitá literatura

Následující p ehled obsahuje pouze publikovaná díla. Archiválie a nepublikované zdroje jsou uvedeny
v odkazech v textu. První ást odkazuje na literaturu všeobecn popisující kapucínské knihovny nebo
kapucínský ád v bec, druhá ást je rozd lena podle jednotlivých konvent .

AMICO, Antonio. L’antica biblioteca dei Cappuccini di Bitonto : (tentativo di ricostruzione). Bari
: Bibliotea Prov. dei Capp. di Puglia, 1985. 237 s.
BARTL, Zden k. Restituce bývalých klášterních knihoven. Knihovní obzor, 1993, ro . 1, . 4, s. 8-
10.
BOLDAN, Kamil. Klášterní knihovny 1950. tená , 1990, 42, . 5, s. 133-136.
Catalogus patrum et fratrum almae provinciae Bohemiae et Poloniae ordinis Minorum S.P.
Francsici pro Anno 1833. Brunae, 1833.
Catalogus patrum et fratrum almae provinciae Bohemiae et Poloniae ordinis Minorum S.P.
Francsici pro Anno 1839. Brunae, 1839.
Catalogus patrum et fratrum almae provinciae Bohemiae et Poloniae ordinis Minorum S.P.
Francsici pro Anno 1849. Pragae : typis Archiepiscopalibus, 1849.
Catalogus Ordinis Minorum S. P. Francisci Capucinorum Almae Provinciae Bohemo-Moravae
...1868. Pragae : Ordo S. P. Franc. Capucinorum, 1868.
Catalogus Ordinis Fratrum Minorum Sancti Patris Francisci Capuccinorum almae Provinciae
Cechoslovacae ... 1935. Pragae, 1935.
D’ELVERT, Ch. F. Die Bibliotheken und andere wissenschaftliche Kunst- und Alterthums-
Sammlungen in Mähren und österreichischen Schlesien. In Schriften der historisch-
statistischen Sektion den k.k. mähr.-schle. Gesellschaft des Ackerbauers, der Natur-
und Landeskunde. Heft 3. Brünn, 1852, s. 95.
DOKOUPIL, Vladislav. Soupis prvotisk z fondu Universitní knihovny v Brn . Praha : SPN, 1970.
407 s.
HANUŠ, Ji í. Stát a církev v roce 1950 : sborník p ísp vk z konference dne 21. ervna 2000 v
Emauzském klášte e v Praze. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2000.
ISBN 80-85959-71-2.
HORÁK, František. Klášterní knihovny v eských zemích. In Knihovna : v deckoteoretický
sborník. Sv. 6. Praha : SPN, 1966, s. 219-270.
H LKA, Vít. Klášterní knihovny v eské republice. asopis eskoslovenských knihovník , 1928,
ro . 7, s. 201.
KAPLAN, Karel. Stát a církev v eskoslovensku v letech 1948-1953. Brno : Dopln k, 1993. 440 s.
ISBN 80-85270-22-6.
Katalog brat í eskomoravské provincie ádu Menších brat í kapucín . Újezd u Uni ova :
[kapucíni], 1993.
KU ERA, Zden k. Klášterní knihovny ech, Moravy a Slezska [diserta ní práce]. Praha :
Filozofická fakulta UK, 1997. lánky z této práce vycházející byly postupn
publikovány v asopise Univerzitní noviny. ISSN 1211-6866. - Ro . 5 (1998), . 2-11.

93
LEXICON Capuccinum : promptuarium historico - bibliographicum Ordinis Fratrum Minorum
Capuccinorum (1525-1950). Romae : Bibliotheca Collegii Internationali s. Laurentii
Brundusini, 1951.
Kapucíni Olomouc. Stru ná historie p íchodu kapucín do ech. Dostupné na www:
http://www.kapucini.cz/Historie.htm (cit. 14.3.2003).
KUKLA, Jan. D jiny klášter sv. Otce Františka v echách, na Morav a ve Slezsku. Krnov :
Zahrádka sv. Františka, 1889. 143 s.
LIFKA, Bohumír. Knihovny v okupaci. V stník spolku eských bibliofil , 1938, ro . 12, s. 117-
124.
LÖFFLER, Klemens. Deutsche klosterbibliotheken. Bonn, 1922.
MAT JKA, Pacifik M. Ne me em a m šcem ale bezbranností lásky : 400 let kapucín v echách a
na Morav . Velehrad : Refugium Velehrad-Roma, 1999. 117 s., [33] s. obr. p íl. : il.
ISBN 80-86045-30-7.
MAT JKA, Pacifik K. Prvopo átky kapucínského ádu. Praha : Institut františkánských studií,
2002.
NOSOVSKÝ, Karel. Knihopisná nauka a vývoj knikupectví eskoslovenského. V Praze : vl. nákl.,
1927.
NUSKA, Bohumil. Otázky likvidace rezervních fond a duplikát starých tisk . Strahovská
knihovna, 1966, ro . 1, s. 189-197.
Provinciae Bohemiae et Poloniae concenditur facultas legendi libros haereticos et absolvendi ab
aberesi et Schismaate. IN: Bullarium Ordinis FF. Minorum S.P. Francisci
Capucinorum, seu, Collectio bullarum, brevium, decretorum, rescriptorum etc., quae a
Sede Apostolica pro Ordine Capucino emanarunt... Continuationis tomus 1., totius
operis tomus 8. (Oeniponti : Wagneriani, 1883). S. 217-218.
RABAS, Vav inec. ád kapucínský a jeho p sobení v echách v 17. století. V Praze : [s.n.], 1937.
162 s.
RYBI KA. P ehled knihoven zrušených klášter na Morav a ve Slezsku. asopis Matice
moravské, 1895, ro . 19, s. 63-67.
SCHMITT, Clément. La bibliotheque des Capucins du Metz confisquée e dispersée en 1790.
Cachiers Élie fleur, 1999, vol. 19, s.9-29.
SCHUBERT, Anton. Die ehemaligen Bibliotheken der von Kaiser Josef II. auf gehobenen
Mönchsklöster in Mähren und Schlesien, sowie Exjesuiten zu Teschen und Troppau.
Zentralblatt für Bibliothekswesen. Leipzig, 1900, Jahrgang 17, s. 321-336, 401-423,
449-468.
SCHWEIZER, Christian. Kapuziner-Bibliotheken in der Deutschschweiz und Romandie –
Bibliothekslandschaften einer Reform-Bettelordens seit dem 16. Jahrhundert in der
Schweiz nördlich der Alpen. Helvetia Franciscana, 2001, Band 30/1, s. 63-78.
SK IVÁNEK, František. Majetkoprávní aspekty likvidace ád ímskokatolické církve v roce
1950. In Církev a stát. Brno : Masarykova univerzita, 1998. ISBN 80-210-1865-8, s.
41-51
TRANE, Francesca. La biblioteca di Cappuccini di Rufano : profilo storico e catalogo. Lecce :
congedo editore, 1993. ISBN 88-808-6093-3.
TRUHLÁ , Josef. Catalogus codicum manuscriptorum latinorum, qui in c. r. bibliotheca publica
Pragensis atque universitatis Pragensis asservantur. Pragae : Regia societats
scientiarum Bohemicae, 1905-1906. 2 vol.
VAŠKO, Václav. Neuml ená : kronika katolické církve v eskoslovensku po druhé sv tové válce.
Praha : Zvon, 1990.

94
VL EK, Pavel a SOMMER, Petr a FOLTÝN, Dušan. Encyklopedie eských klášter . Praha : Libri,
1998. 778 s. ISBN 80-85983-17-6.
VOBR, Jaroslav. Klášterní knihovny ve státní správ 1950-1990. Duha, 1991, ro . 5, . 1, s. 2-9.
VOLNÝ, eho Tomáš OSB. Kirchliche Topographie von Mähren. 2 Abtheilungen. Brünn :
Selbstverlag, 1855-1866.
VOLNÝ, eho Tomáš OSB. Die Markgrafschaft Mähren, topographisch, statistisch und
historisch geschildert. 4 Bände. Brünn : Selbstverlag des Verfassers, 1836-1838.
Zákon . 298/1990 Sb. O úprav n kterých majetkových vztah eholních ád a kongregací a
arcibiskupství olomouckého. ástka 47, s. 1070-1080.
Zákon . 238/1991 Sb., kterým se m ní a dopl uje zákon . 298/1990 Sb. ... ástka 66, s. 1554-
1574.
ZIERLER, Peter. Die Bibliotheken in der vorderösterreichischen Kapuziner-Provinz. Leipzig : Otto
Harrassowitz, 1910, s. 201-215
Zprávy Státního ú adu statistického, 1927, ro . 7, . 44-45.
ŽIVNÝ, Ladislav Jan a LUGS, J. Bibliografie eskoslovenské knihov dy. Sv. 1-16 (1928-1943).
Praha : Spolek s. knihovník , 1929-1943.

BRNO
DOKOUPIL, Vladislav. D jiny moravských klášterních knihoven ve správ Universitní knihovny
v Brn . V Brn : Musejní spolek v Brn , 1972. s. 193-212.
CHUDOBA, Bohdan a BITNAR, Vilén. Jan Sedlák. [Brno] : Nakladatelství Brn nské tiskárny,
1947.
K.Kr. [Zpráva o smrti J. Sedláka]. eský asopis historický, 1924, ro . 30, s. 389-391.
KROUPA, Ji í. František Antonín Grimm : architekt XVIII. století. Brno : Moravská galerie, 1982.
SAMEK, Bohumil. Um lecké památky Moravy a Slezska. 1. díl. Praha : Academia, 1994. ISBN 80-
200-0474-2. s. 204-205.
ESKÉ BUD JOVICE
MARDETSCHLÄGER, F. Kurzgefasste Geschichte der Bisthums und der Diöcese Budweis.
Budweis : Selbstverlag, 1885. s. 130-134, 186-187.
PAVEL, Jakub. eské Bud jovice. Praha : SNKL, 1979, s. 60-61, obr.p íl. 57, 76.
PLETZER, Karel. Josefinská likvidace knihovny kapucín v eských Bud jovicích. Jiho eský
sborník historický, 1996, sv. 65, s. 65-71.
TRUHLÁ , Josef. D jiny bibliotéky klementinské. Osv ta, 1882, ro . 12, s. 698.
ESKÝ BROD
DVO ÁK, Miloš. eský Brod, stru né d jiny, um lecké památky, pam tihodnosti na
eskobrodsku. eský Brod : Interes, 1992. S. 28-29.
FULNEK
BOHATTA, Johann a HOLZMAN, Michael. Adressbuch der Bibliotheken der österreich-
ungarischen Monarchie. Wien : Carl Fromme, 1900, s. 40.
D DKOVÁ, Libuše. Kapucínský klášter ve Fulneku. In Sborník Památkového ústavu v Ostrav .
Ostrava : Památkový ústav v Ostrav , 1995, s. 30-32.
LINDA, Jaromír. eské výzkumy slezkých historických knižních fond . In Historyczne
ksi gozbiory Cieszyna na tle Slaskim. Cieszyn : Ksia nica Cieszy ska, 1997, s. 51.

95
PETEREK, Jaromír. D jiny kapucínského kláštera a kostela sv. Josefa ve Fulneku. Fulnek : R.
Mro ek, c2000.
Repertorium Librorum in bibliotheca Capucinorum Fulnecae. Collectum MDCCLIX [1759].
Uloženo v knihovn Slezského ústavu Slezského zemského muzea Opava, sign. TC
197.
HORŠOVSKÝ TÝN
KLAUSNEROVÁ, Eva. Prvotisky Státní v decké knihovny v Plzni. Plze : Státní v decká knihovna
v Plzni, 1990. 212 s.
LIEBSCHER, Karl. Der politische Amtsbezirk Bischofteinitz. Bischoteinitz : Ed. Bayand, 1913. s.
256-270.
CHRUDIM
CHYTIL, Karel. Soupis památek historických a um leckých v Království eském. Díl. 11, Politický
okres chrudimský. Praha : Archeologická komisse p i eské akademicii císa e Františka
Josefa..., 1900. S. 100-105.
P.M. D jiny kláštera kapucínského v Chrudimi. eský východ, 1906, ro . 29, . 28-32.
JIHLAVA

BARTUŠEK, Antonín a KÁBA, Arnošt. Um lecké památky Jihlavy. Havlí k v Brod : Krajské
nakladatelství Havlí k v Brod, 1960.
KOLÍN
M stská knihovna v Kolín : historie M stské knihovny v Kolín . Kolín, 2003. Dostupné na
WWW: http://knihovna.kolin.cz/historie.html [cit. 6.1.2004].
PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království eského. ada 1., Arcidiecéze pražská. Díl 4.,
Vikariát kolínský a rokycanský. V Praze : D dictví sv. Jana Nepomuckého, 1910. s. 46-
52.
VÁVRA, J. D jiny královského m sta Kolína nad Labem I. Kolín, 1888. S. 198-199.
KYJOV
SAMEK, Bohumil. Um lecké památky Moravy a Slezska. Díl 2. Praha : Academia, 1999. ISBN 80-
200-0695-8. s. 303-304.
LITOM ICE
HAMANOVÁ, Pavlína. Z d jin knižní vazby od nejstarších dob do konce 19. století. Praha : Orbis,
1959, s. 36, obr. p íl. 15.
PETR, Stanislav. Rukopisy kláštera kapucín v Litom icích. Miscellanea odd lení rukopis a
starých tisk , 1993, sv. 10, s.117-164.
MARIÁNSKÁ U JÁCHYMOVA
BARVÍ , Zden k. Odst el kapucínského kláštera. Chebský deník, 1994, ro . 3, . 207, s. 8.
SCHMIDT, Richard. Soupis památek historických a um leckých v království eském od prav ku do
polovice XIX. století. Sv. 40, Politický okres Jáchymovský. Praha : Archeologická
komisse p i eské akademii císa e Františka Josefa..., 1913. s. 104-112.
M LNÍK
BÖHM, Ludvík. Královské v nné m sto M lník a okres m lnický. M lník : nákladem
spisovatelovým, 1892. s. 390-391.

96
LUDVÍK, Michael. Z po átk kapucínského ádu na M lníce. In M lnicko-vlastenecký sborník
kraje Dykova, 1938, ro . 1, . 3, s. 59-61.
Z historie nového sídla Okresního muzea M lník. Muzejní zpravodaj, 2000, 1, s. 10-11.
MNICHOVO HRADIŠT
ŠIMÁK, Josef. Máti kapucín . In: Od prav ku k dnešku : sborník prací z d jin eskoslovenských.
Sv. 2 . V Praze : Historický klub, 1930. s. 163-183.
ŠIMÁK, Josef. Soupis památek historických a um leckých v okresu Mnichovohradiš ském
XLVI.Praha, 1930. s. 310-339.
MOST
CORI, Johann Nep. a SIEGEL, Franz. Geschichte der kónig. Stadt Brüx. Brüx : Stadt Brüx, 1889.
s. 215,228,301-302,305,333.
OLOMOUC
Kapucínský kostel v Olomouci. Farní v stník všech duchovních správ a klášter velkého
Olomouce, 1934, ro . 6, . 5, s. 1-2.
OPO NO
Z kapucínské provincie. Pozdrav terciá m, 1948, ro . 3, . 1, s. 15-16.
PRAHA-HRAD ANY
EKERT, František. Posvátná místa královského hlavního m sta Prahy. Sv. 1. V Praze : Volvox
Globator, 1996. s3 145-153. (reprint vydání z r. 1883)
LIFKA, Bohumír. Die Klosterbibliotheken inBöhmen. In: Sankt Wiborada : ein Jahrbuch für
Bücherfreunde, 1936, ro . 3, s. 59
PRAHA-NOVÉ M STO
BA KOVÁ, R žena. Um lecké památky Prahy. 2. díl., Nové M sto, Vyšehrad, Vinohrady. Praha :
Academia, 1998. ISBN 80-200-0627-3. s. 566-567.
BÍLEK, Tomáš Václav. Statky a jm ní kollejí jesuitských, klášter , kostel , bratrstev a jiných
ústav v království eském od císa e Josefa II. zrušených. Praha : D dictví swatého
Jana Nepomuckého, 1893. S. 234-235. Reprint Praha : Volvox Globator, 1996.
EKERT, F. Posvátná místa královského hl. m sta Prahy. Díl 2. Praha, 1884. S. 40-45.
ROUDNICE NAD LABEM
CHYBA, Karel. Slovník knihtiska v eskoslovensku od nejstarších dob do roku 1860. [Praha],
1966-1975. 573 s.
JAKŠOVÁ, Jana a BRODSKÝ, Pavel: Soupis prvotisk v kapucínské knihovn v Roudnici n. L.
Sborník NM, ada C, XXXI, 1986, . 1-2, s. 29nn.
MAT JKA, Bohumil. Topographie der Historische und Kunst-Deknmale im Politischen Bezirke
Raudnitz. Prag, 1900, s. 182-183
SOKOLOV
PELLETER, Michael. Denkwürdigkeiten der Stadt Falkenau an der Eger und ihrer Umgebung.
Falkenau , 1876(1882?). s. 132-134. (MZK)
SUŠICE
BOK, Václav. Knihovna kapucín v Sušici jako knihovna mezinárodního ádu v eském
venkovském m st . In K výzkumu zámeckých, m š anských a církevních knihoven.
eské Bud jovice : Jiho eská univerzita, 2000, s. 225-236

97
JANÁK, A. Kapucínský klášter v Sušici : krátká historie o jeho po átcích, významu a klášterní
knihovn . In M stské museum v Sušici. Sušice, 1938, s. 22-35.
T EBÍ
SAMEŠ, en k N kolik dat z historie kapucínského kláštera v T ebí i. T ebí : Klášter o.o.
kapucín , 1935.
ZÁKUPY
MACEK, Petr a ZAHRADNÍK, Pavel. Zámecký areál v Zákupech, Pr zkumy památek, 1996, ro .
3, . 2, s. 13-14.
ZNOJMO
BOHATTA, Johann a HOLZMAN, Michael. Adressbuch der Bibliotheken der österreich-
ungarischen Monarchie. Wien : Carl Fromme, 1900, s. 353.
Brünner Zentralblatt, 1827, s.51
DOKOUPIL, Vladislav. Soupisy prvotisk spravovaných universitní knihovnou v Brn . Díl 7.,
Klášterní knihovna dominikán ve Znojm a klášterní knihovna kapucín ve Znojm .
V Brn : Universitní knihovna v Brn , 1957. 33 s.
DOKOUPIL, Vladislav a VOBR, Jaroslav. Tisky 16. století z knihoven dominikán a kapucín ve
Znojm , k ížovník na Hradišti u Znojma a piarist v Mikulov . Brno : Universitní
knihovna v Brn , 1972. V, 312 s. (Soupisy tisk 16. stol. z fondu Universitní knihovny
v Brn ; sv. 7)
DOKOUPIL, Vladislav. D jiny moravských klášterních knihoven ve správ Universitní knihovny
v Brn . V Brn : Musejní spolek v Brn , 1972. S. 213-223.
MERTEN, Adolf. Pr vodce královským m stem Znojmem. Znojmo : MNV Znojmo. 1947. s. 40.
RICHTER, Václav a SAMEK, Bohumil a STEHLÍK, Miloš. Znojmo. Praha : Odeon, 1966.
ŽATEC
Informa ní server Žatecka. dostupné na WWW: http://zatecko.cz/pamkapuc.php [cit. 30.10.2003]

98
 Jmenný rejst ík

Pozn.: seznam obsahuje osoby n jakým zp sobem spojené s inností knihoven, nikoli však s historií klášter
obecn . Jména kapucínských brat í do konce 19. stol. jsou za azena pod eholním jménem, pro p íjmení
(pokud existuje) je vytvo en odkaz.

Abdon ze Sedlce OFMCap. – 65

Aemilianus OFMCap., 19.stol., knihovník – 36
Alban z Chomutova OFMCap. – 38
Albín Ferdinand Ehrlich OFMCap. – 15, 65
Alois z Chvalšimi OFMCap. – 63
z Althanu, He man – 83
Antonín Grimm z Brna OFMCap. – 23, 29
Antonín Ludvík z Jihlavy OFMCap. – 25
Atanáš z Rosenheimu OFMCap. – 62
Aurelián ze Svitav OFMCap. – 63
Bank, Martin Ji í – 54
Bauschek, Kašpar OFMCap. viz Kašpar Bauschek
Betaus z Horšovského Týna OFMCap. – 64
Bellaci, Nicolaus – 28, 80
Benedikt z Vorchheim OFMCap. – 26
Bernardin Sovadina OFMCap. viz Sovadina, Bernardin
Bezru , Karel Josef – 70
Bonaventura z Köllnu OFMCap. – 13
Bonifác Peltzl OFMCap. – 65
Boreczky, Jan – 60
Boschowský, Tomáš OFMCap. viz Tomáš Boschowský
Caivas, František – 84
Caivas, Sarkander OFMCap. viz Sakrander Caivas
abeli ková z Pab ic, Zuzana – 69
Deicola z Mošt nic OFMCap. – 28
Deicola z Prahy OFMCap. – 83
Delfín z Jihlavy OFMCap. – 58
Demetrius z Horního Slavkova OFMCap. – 75
Dietrichstein, František – 49, 50, 56
Dokoupil, Vladislav – 31
Doroteus z Wroclawi OFMCap. – 73
Edmund z Perné OFMCap. – 50
Eduard Pergensis OFMCap. – 83
Ehrlich, Albín OFMCap. viz Albín Ferdinand Ehrlich
Eliáš Svátek OFMCap. viz Svátek, Eliáš V.
Erhard Filip Teichman OFMCap. – 52
Ezechiel z Brna OFMCap. – 25
Fabritius, Izák – 53
Felix de Valois z Kyjova OFMCap. – 56
Feterle, mladoboleslavský komisa – 53
Firmus z Jihlavy OFMCap. – 84
Foit, Jan Karel viz Voit, Jan Karel

99
Florian z Laa OFMCap. – 84
Formann, František – 56
Fulgerius z Brna OFMCap. – 65
Gaier, Jan – 43
Gaudentius Prisnicensis OFMCap. – 73
Gothard Tesa OFMCap. – 15, 66, 77
Grimm, František Antonín – 23
Grimm, Antonín OFMCap. viz Antonín Grimm z Brna
Hager, Josef SP – 69
Hanckl, Jan Václav – 54
Hanke z Hanekenštejna, Jan – 19, 41, 43, 51, 56, 70
Hicka, Ji í – 54
Hilarius Martinetz OFMCap. viz Martinetz, Hilarius
Hilarius Pokorný OFMCap. viz Pokorný, Hilarius
Hladík, Vav inec OFMCap. – 30
Hlavá ek, Lucián OFMCap. viz Lucián Hlavá ek
Horák, František – 20
Hovorius, František – 24
Hýzrle z Chod , Jind ich Michael – 76
Ildefons Komárek OFMCap. viz Komárek, Ildefons
Jahn, Johann Christoph – 55
Jakub Pohl OFMCap. – 71
Jakub z Litom ic OFMCap. – 60
Jan Maria z Kutné Hory – 52, 64
Janák, Antonín – 77
Joachim Wolframicensis OFMCap. – 83
Julián Meller z Mikulova OFMCap. – 27
Julián ze Salzburgu OFMCap. – 62
Justin Nekula OFMCap. viz Nekula, Justin
Kaivas viz Caivas
Kalixt z Troskotovic OFMCap. – 84
Kandid z Dobrušky OFMCap. – 60
Karel Toufar OFMCap. viz Toufar, Karel
Kašpar Bauschek OFMCap. – 71
Koblitius, Jan – 43
Komárek, Ildefons OFMCap. – 39
Komenský, Jan Amos – 13
Kone ný, Mat j SP – 43
Koniáš, Antonín – 14
Kryštof z Lužic OFMCap. – 11
Kunibert Weis Patbortztensis OFMCap. – 34
Lang, František – 43
Lev z Kadan OFMCap. – 73
Libertin, Václav – 45
Libor z Kraslic OFMCap. – 69
Lobkowitz, Filip – 43
Longin Novák OFMCap. viz Novák, Longin
Longin z Prahy OFMCap. – 42
Lucián Hlavá ek z Prahy OFMCap. – 14, 69
Markvard z Halberstadtu OFMCap. – 63

100
Melcher, Serafín OFMCap. viz Serafín Melcher
Mansvet z Prahy OFMCap. – 28
Marten, opo enský fará – 60
Martin z Loun OFMCap. – 53
Martin, Ji í Judas F. – 73
Martinetz, Hilarius OFMCap. – 29
Mattlotius, Martin Josef – 79
Maximinus z Litomyšle OFMCap. – 70
Meller, Julián OFMCap. viz Julián Meller z Mikulova
Mikslanek, J. – 25
Müllenhoff, František Arnošt – 51
Müllenhoff, Jan Bed ich – 51
Natalis, Michael Augustin – 76
Nekula, Justin OFMCap. – 30
Niemetz, Fabián O.Praem. – 81
Novák, Longin OFMCap. – 30
Novák, Václav OFMCap. – 82
Obst, Josef – 61
Ond ej z Brna OFMCap. – 24, 65
z Pab ic, Zuzana abeli ková viz abeli ková z Pab.
Palanek, Pavel OFMCap. viz Pavel Palanek
Pauseus, 19.stol., fará v Suchdolu n.O. – 36
Pavel Palanek OFMCap. – 49
Peltzl, Bonifác OFMCap. viz Bonifác Peltzl
Peregrin z Wroclawi OFMCap. – 38
Petronius z Olomouce OFMCap. – 38
Pohl, Jakub OFMCap. viz Jakub Pohl
Pokorný, Hilarius František OFMCap. – 73
Pošánik, kn z v Švábenicích – 81
z Potštátu, Leopold – 57
z Pötting, Ja Sebastián – 72, 73
Poukar, Jan – 43
Povolil, Jan Adam – 69
Praetorius, Jakub Konrád – 24
Preinl, Tomáš Jan – 75
Prokop Schober z Mikulova OFMCap. – 28
Rada, 18.stol., moravský malí – 84
Renát z Otmuchova OFMCap. – 73
Rogerius z Prahy OFMCap. – 63, 69
Rosacius z Karlšperku, Karel – 76
Rozwoda, Vojt ch – 60
eho Pirnicensis OFMCap. – 63
Saltzerová, Viktorie – 84
Sarkander Caivas ze Znojma OFMCap. – 84
Sedlák, Jan – 30
Serafín Melcher z Glucholaz OFMCap. – 49, 57, 64
Schaffman de Hermeles, Adam Jaroslav – 42
von Schellenberg, Karel – 43
Schmidt, Kryštof František O.Praem. – 38
Schmidt, Julius – 73

101
Schober, Prokop OFMCap. viz Prokop Schober z Mikulova
Schramel, Leopold – 45
Schwab, Michael – 24
Simplicián Síru ek z Bohdane e OFMCap. – 28
Sovadina, Bernardin OFMCap. – 67
Stanislav Žyla OFMCap. viz Žyla, Stanislav
Stern, Josef – 26
Sulpitius z Rakovníka OFMCap. – 71
Suttitz, Adam – 60
Svátek, Eliáš Václav OFMCap. – 66
Svoboda, Jakub Maxmilián – 25, 43
Teichman, Filip OFMCap. viz Erhard Filip Teichman
Tesa , Gothard OFMCap. viz Gothard Tesa
Theophistus z Mikulova OFMCap. – 84
z Thun, Marie Josefa, roz. z Valdštejna – 40
z Thun, Remedius František Jan – 40
z Thun-Hohenstein, 18.stol., olomoucký kanovník - 81
Tomáš Boschowský OFMCap. – 36
Toufar, Karel OFMCap. – 30
Trachta, František – 66, 77
Ubaldus z Kyjova OFMCap. – 29
z Ugarte, František Dominik – 41
z Ugarte, Marie resbeka, roz. z Vrbna – 41
Ungar, Karel Rafael O.Pram. – 19, 65
Václav Novák OFMCap. viz Novák, Václav
z Valdštejna, Emanuel Arnošt – 45, 53
z Valdštejna, Jan Josef – 53
z Valdštejna, Markéta, roz. z Chud nic – 35, 51, 52, 63, 69
Vav inec Hladík OFMCap. viz Hladík, Vav inec
Veterle, K. – 85
Viktor z Karlových Var OFMCap. – 57
Voit, Jan Karel – 84
Voscinius, Bernard – 24, 80
z Vrbna, Josef Václav – 36
Weis, Kunibert OFMCap. viz Kunibert Weis Pat.
Wentzl, Kristián – 43
Zbraslavský, Šebestián – 76
Zbraslavský, Václav – 76
Žyla, Stanislav OFMCap. – 29

Vysv tlivky zkratek:

Anály – Annales PP. Capucinorum Provinciae Bohemiae...; Provin ní knihovna Praha-Hrad any
MZA – Moravský zemský archiv
MZK – Moravský zemská knihovna
K – ád kapucín
SOA – Státní oblastní archiv
SUA – Státní úst ední archiv
SUC – Státní ú ad pro v ci církevní

102
ZA – Zemský archiv

103