Pravicová kuchařka: kapitola 92

Benjamin Kuras

Červené s čokoládou

Kdo nepije, umře. Kdo pije, umře samozřejmě taky, ale později a v lepším
zdraví, tvrdí londýnský profesor experimentální léčby Roger Corder na
základě dlouholeté studijní praxe pití červeného vína. Objevil v něm totiž
kromě antioxidantů, které oddalují stárnutí, ještě také látky zvané
polyfenoly, které chrání před srdečními a koronárními chodobami, infarkty,
Alzehimerovou chorobou, sklerózou, demencí, mrtvicemi, cukrovkou,
některými druhy rakoviny a srážením krve. Ke studiu červeného víná jako
léku ho přivedlo pozoruhodné zjištění, že australské vinice zakládali lékaři,
aby ozdravili původně pivařskou a pálenkářskou Austrálii. Taky si za to
vysloužili přezdívku „vínoví doktoři“. Většinou to byli britští emigranti
scestovalí po vinařské Evropě, odkud si s sebou přiváželi sazenice.
Řekněme si pár slov o třech nejznámějších, kteří založili hlavní australské
vinice v letech okolo roku 1840. Henry Lindeman osázel vinicemi Hunter
Valley a do třiceti let už sklízel tolik, že v lékařském tisku doporučoval, aby
se víno stalo australským národním nápojem. Christopher Penfold založil
Magill Estate u Adelaide. Alexander Kelly založil slavný Tintara Vineyard.
Stoprocentně doktora Cordera přesvědčilo zjištění francouzské studie z
roku 1983, že lidé, kteří pijí dvě až čtyři deci vína denně, mají o třicet
procent nižší úmrtnost na všechny studované choroby než úplní nepijáci
na jedné straně a silní alkoholici na druhé. U srdečních chorob mírné pití
červeného vína snižuje riziko smrti až o polovinu. Potvrtují to i studie
negativních následků alkoholu například na prostatu, kde červené víno
jako jediný z alkholických nápojů nemá škodlivý vliv. Ke zdraví mírných
pijáků červeného vína navíc přispívá i dobrá nálada a smysl pro legraci,
kterou víno člověku dává, na rozdíl od pochmurné opice pivařské a
kořalnické a vážnosti a nedůklivosti abstinentské.
Vedle léčivých látek obsažených v červeném víně si doktor Corder také
všímá, že k vínu volíme i zdravější dietu a e nejzdravěji se jí v evropském
Středomoří. Více zeleniny a ovoce, lehčí maso, pestřejší kombinace jídel. A
jsme opět u pravicové kuchařky. Ochranné polyfenoly jsou obsažené i v
brusinkách, borůvkách, ostružinách, rybízu, malinách a lesních jahodách.
Pak ještě také v menší míře v jablkách, ale ze všech ovocných plodů
nejvíce v granátových jablkách a kaki (též zvaném persimon nebo sharon
fruit), které obsahují nejsilnější ochranu proti arterioskleróze. Dalším
bohatým nositelem léčivých polyfenolů jsou ořechy, čaj a ze všeho nejvíce
skořice. A nakonec jako korunka zdravé diety čokoláda. Silná kombinace
těchto potravin by mohla nahradit účinky červeného vína u abstinentů, ale
už by jim nezaručila dobrou náladu. Všímejme si opět, že mezi těmito
léčebnými potravinami není žádné maso. Proto budeme naši sérii kuchařky
bezmasé natahovat, co nejdéle to půjde.
Nejzdravější dietou by tedy asi bly koktejl z lesních plodů a ořechů
posypaný skořicí jako první chod zapíjený jablečnou šťávou, granátové
jablko s kaki zapíjené čajem jako druhý, hořká čokoláda s minimálním
obsahem cukru, mléka a jiných příměsí (nejméně 70 procent) zapíjená
červeným vínem jako třetí. A jen tak, aby nám to líp procházelo zažívacím
ústrojím, do toho přimíchávat nebo přikusovat nějaké ty vlákniny a
obiloviny. Jenže i ta by nám časem zjednotvárněla a znudněla, takže ji
berme jen jako nějaký ideál, kterému se můžeme přibližovat, ale proti
němuž hřešíme. Třeba i tím, že nepijeme dvě skleničky červeného vína
každý den..
Ale o těch vínech ještě pár upozornění. Víno pité samo o sobě nemá stejný
účinek jako víno pité s jídlem. Je to zřejmě proto, že víno samotné se tráví
jako tekutina, tedy odchází ze žaludku do ledvin, kde jeho léčivé účinky
nepůsobí a alkohol naopak mírně škodí. Pité společně s jídlem se mísí v
žaludku s potravou a tráví se ve střevech, odkud se vstřebává do celého
těla. A dále ne všechna červená vína mají stejný obsah antioxidantů a
polyfenolů. Nejlépe jsou na tom vína se selným obsahem taninu, tedy vína
drsnější, trpčí a svíravější. Nejhůř dopadají vína sladká a vína vyráběná
moderními technikami tak, aby byla vždy stejně hebká. Nejzdravější je prý
francouzský madiran a hned za ním sardinské canonau těsně následované
ostatními víny z odrůdy zvané francouzsky grenache a španělsky garnacha
a pak piemontské barolo čili nebbiolo. Nejhůř dopadají zámořské cabernety
s malým obsahem taninu. A tím jsme objevili nový princip zdravého
pravicového stravování, jímž není otázka jaké víno pít k jakému jídlu, nýbrž
jaké jídlo jíst k jakému červenému vínu.