Professional Documents
Culture Documents
Smith L.J. - Vampire Diaries 03 Zášť
Smith L.J. - Vampire Diaries 03 Zášť
Zášť
Mé tetě Margie a památce
na tety Agnes a Eleanor
za podněcování tvořivosti.
1.
E lena vyšla na mýtinu.
Cáry podzimního listí pod jejíma nohama zamrzaly do
bahna. Zešeřilo se, a ačkoli už bouřka ustávala, v lese bylo
citelně chladněji. Elena však zimu necítila.
Ani tma jí nevadila. Zorničky se jí široce otevřely, aby
dokázaly vnímat částečky světla, pro lidské oko
nepostřehnutelné. Viděla dva bojující stíny pod velikým
dubem docela zřetelně.
Jeden měl husté tmavé vlasy, které mu vítr čeřil jako
rozvlněné moře. Byl o něco vyšší než ten druhý, a ačkoli mu
Elena neviděla do tváře, věděla, že má zelené oči.
Druhý z nich měl také tmavou kštici, ale jeho vlasy byly
jemné a rovné, skoro jako srst zvířat. Rty měl stažené
zlobou, až odhalovaly bílé zuby. Jeho obvyklá líná elegance
se změnila v číhavé přikrčení šelmy. Oči měl černé.
Elena je několik minut nehnutě sledovala. Zapomněla,
proč sem přišla, proč ji vábila ozvěna jejich souboje. Takhle
zblízka byly jejich hněv, nenávist a bolest téměř ohlušující,
jako by od nich vycházely neslyšné výkřiky. Byli zaklesnuti
v souboji na život a na smrt.
Zajímalo by mě, který z nich zvítězí, pomyslela si. Oba
byli zraněni a krváceli, paže toho vyššího visela
v nepřirozeném úhlu. Přesto právě dokázal praštit soupeřem
o sukovitý kmen dubu. Zmítala jím tak silná zášť, že ji
Elena nejen slyšela, ale i cítila a chutnala, a poznala, že
právě zášť mu dodává neuvěřitelnou sílu.
A pak si Elena vzpomněla, proč přišla. Jak jen mohla
zapomenout? On je zraněn. Jeho mysl ji sem přivolala,
5 Upíří deníky
S
tefanův hlas se chvěl tichou zuřivostí. „Tak
přesně tohle jsi chtěl, že, Damone? A teď se ti to
podařilo. Musel jsi z ní udělat to, co jsme my, co
jsi ty. Nestačilo ji jen zabít.“
Damon na něj ani nepohlédl. Přivřenýma očima
soustředěně pozoroval Elenu. Stále ještě klečel a držel ji za
bradu. „To už říkáš potřetí a mě to začíná unavovat,“
odpověděl tiše. Byl rozcuchaný z boje a stále trochu
oddechoval, ale už nabyl rovnováhy a sebekontroly. „Eleno,
zabil jsem tě?“
„Samozřejmě, že ne,“ odpověděla Elena a propletla své
prsty s jeho. Začínala být netrpělivá. O čem se to tu vlastně
pořád baví? Nikoho tu přece nezabili.
„Nikdy jsem si o tobě nemyslel, že jsi lhář,“ řekl Stefan
Damonovi stále stejně hořce. „Myslel jsem si o tobě kdeco,
ale tohle ne. Nikdy dřív jsem tě neslyšel zapírat.“
„Ještě chvíli,“ upozornil ho Damon, „a dojde mi
trpělivost.“
Co horšího bys mi ještě mohl udělat? opáčil Stefan.
Smrt by pro mě byla jen milosrdenstvím.
„Veškeré milosrdenství vůči tobě jsem vyčerpal už před
staletími,“ řekl Damon nahlas. Konečně pustil Eleninu
bradu. „Co si z dneška pamatuješ?“ zeptal se jí.
Elena mluvila unaveně, jako když dítě opakuje
nenáviděné učivo. „Dneska byla oslava Dne zakladatelů.“
Vsunula svou dlaň do Damonovy a vzhlédla k němu. Dál si
nedokázala vzpomenout, ale tahle informace nestačila.
Podrážděně se pokoušela vybavit si ještě něco dalšího.
Zášť 10
také stříbřité odlesky. Ale vlasy měla zlaté, téměř tak světlé
jako Elena. Její oči připomínaly kotě: kulaté a tyrkysově
modré. A na krku měla náhrdelník s kamenem stejně
výrazné barvy.
Elenu bolelo hrdlo, jako kdyby předtím hodně křičela. A
také měla sucho v krku. Když pomalu otočila hlavu do
strany, bolel ji i ten nepatrný pohyb.
Vedle sebe uviděla Stefana. Byl nakloněný dopředu
a zápěstí měl připoutaná ke kovové bráně. Hlava mu klesla
na hrudník a ta část tváře, kterou ze svého místa viděla, byla
smrtelně bledá. Měl potrhané hrdlo. Krev z rány mu uschla
na límci. Elena se otočila ke Katherine tak rychle, až se jí
zatočila hlava. „Proč? Proč jsi to udělala?“
Katherine se usmála a ukázala bílé špičaté zuby.
„Protože ho miluju,“ odpověděla dětinským hláskem. „Ty
ho přece také miluješ, ne?“
Teprve v tu chvíli si Elena uvědomila, proč se nemůže
pohnout a proč ji bolí paže. Byla svázaná a stejně jako
Stefan pevně připoutaná k bráně. Další bolestivý pohyb
hlavy jí ukázal Damona připoutaného z druhé strany.
Byl ještě v horším stavu než jeho bratr. Jeho bunda
i paže byly potrhané – jen z toho pohledu se Eleně dělalo
špatně. Košile na něm visela v cárech, mezi kterými Elena
zahlédla jemný pohyb žeber: dýchal. Kdyby toho nebylo,
měla by dojem, že je mrtvý. Na hlavě měl krev, která mu
stékala přes zavřené oči.
„Který z nich se ti líbí víc?“ zeptala se Katherine
důvěrným tónem. „Mně to můžeš říct. Který myslíš, že je
lepší?“
Elena se na ni znechuceně podívala. „Katherine,“
zašeptala. „Prosím. Prosím poslouchej mě…“
„No jen se mi svěř. Pokračuj.“ Ty modré oči vyplnily
Eleně celý obzor, jak se naklonila blíž. Tak blízko, že se její
rty téměř dotkly Eleniných. „Já myslím, že jsou zábavní
oba. Máš ráda zábavu, Eleno?“
Elena vyčerpaně zavřela oči a odvrátila tvář. Kéž by se
jí konečně přestala točit hlava.
143 Upíří deníky
S
tefan mi dal tenhle deník. Zbavuje se většiny věcí ze
svého pokoje. Nejdřív jsem říkala, že ho nechci,
protože nevím, co s ním. Ale teď už asi vím. Lidé už
začínají zapomínat. Podrobnosti vyprávějí chybně
a přidávají věci, které si prostě vymysleli. A hlavně,
vymýšlejí vysvětlení. Proč to nemohlo být nic
nadpřirozeného, vždyť se přece dá najít logické vysvětlení
pro tohle nebo pro tamto. Je to hloupé, ale nejde to zastavit,
Zvlášť u dospělých.
Ti jsou nejhorší. Říkají, že ti psi měli fobii nebo něco
takového. Veterinář pro to vymyslel jakýsi nový název, že
snad šlo o nějaký druh vztekliny, který přenášejí netopýři.
Meredith tvrdí, že je to směšné. Já si myslím, že to je prostě
hloupé.
Se studentama je to trochu lepší, zvláště s těma, kteří
byli na tom plese. Myslím, že na některé z nich se můžeme
doopravdy spolehnout, jako třeba na Sue Carsonovou nebo
na Vickii. Vickie se během posledních dvou dnů hrozně
změnila – je to jako zázrak. Nechová se už tak podivně jako
v posledních třech měsících, ale taky není taková, jako
bývala dřív. Bývala to taková nána a držela se party
drsnejch kluků. Ale teď mám pocit, že bude v pohodě.
Dokonce ani Caroline se dneska nechovala tak hrozně.
Na té první mši nemluvila, ale měla řeč na téhle. Řekla, že
Elena byla skutečnou královnou – což se sice trochu opičila
po minulé řeči Sue, ale asi to bylo to nejlepší, čeho je
Caroline schopná. Bylo to hezké gesto.
Zášť 166
Bonnie McCulloughová
16. 12. 1991
čtení • radost • poučení
L. J. Smith
Upíří deníky – Zášť
Beletrie pro děti a mládež / Fantasy, sci-fi, horory / edice Upíří deníky
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována
bez písemného souhlasu majitelů práv.
e-mail: fragment@fragment.cz
http://www.fragment.cz