Z PANSOFICKYCH STUDI!

J. A. KOMENSKEHO.

KRITICKA STUDIE 0 ZLOMKU DOSUD NEZNAMEHO

PANSOFICKEHO SPISU.

NAPSAL

OTAKAR ODLOZILiK.

ZVLASTNi OTISK Z CASOPISU MATICE MORAVSKE, ROC. 52 (1928).

BRNO 1928

TISKEM AKCIOVE MORAVSKE KNIHTISKARNY v BRNF:. NAKI.AOEM VI.ASTNiM.

filozm: IC;{ y ai'irucnf knihovne KOMr=N~OL()G!t

Skoro ctyricet let se Kornensky obiral pansofickyrni studiemi, Plan vypracovati velike pansoficke dilo, ktere by obsahlo veskere lidske vedomosti a uvedlo je v jednotnou soustavu, zr odil se v [eho mysli na pocatku'retiho desitileti XVII. stol., brzo pote, co napsal a vydal svou Didaktiku a podle zasad v ni obsazenycb a oduvodnenych i Branu [azyku, a nezrnizel potom z programu jeho cinnosti." Vedic jinych, prakticky casto nalehavejsich ukolu, stale vystupu]e do popredi tu zretelneji, tu ztlumeneji, urnysl vyvreholiti a korunovati tak veskere reIormni snahy. V korespondenci Kornenskeho s ptateli a prfznivci jeho reformnich planu, roztrousenyrni po mnoha evropskych zemich, nachazime hojne zminky 0 pansofickych studiich, 0 jejich postupu i 0 potizlch, ktere se casem stavely v cestu a zastinovaly pocatecni dosti slibne uspechy, Odtud poznavame, jak si Kornensky ziskaval svymi zamery cetne pfatele, ktefi dychtive a zvedave cekali na plody jeho hloubani a premysleni. Avsak na druhe strane, jak rovnez z korespondence vidime, dosti zahy se ozyva neduvera a pochybnosti, zda je vubec mozne vypracovati tak rozsahle dilo, jake mel Komensky na mysli; neiispechy, jimiz byla cesta za vznesenou myslenkou poseta, utvrzovaly skepsi a odpuzovaly mnohe, kdo uz byli

1 Za sveho sestimesicniho pobytu ve Velke Britanii v prvni polovici minuleho roku, ktery mi umoznilo min. skolstvi a nar, osvety tim, ze mi venovalo polovinu stipendia, venovancho neznamym britskyrn darcern, shromazdoval [sem predevsim material ke studii 0 stvcich ceske pobelohorske emigrace s Anglii, kterou pi'ipravuji k tisku. Pri praci jsem prise! na nektere otazky, jez si zaslouai zevrubneho osvetleni, a proto jsem se rozhodl zpracovati je ve zvlastnich statich : pritornna studie je jednou z nich.

"Viz 0 tom $l 44 a n. Komenskeho spisu Continuatio admonitionis fraternae etc. v Archivu pro badani 0 iivote a spisech J. A. Komenskeho, ses. 3 (1913), str, 10; srov. nyni i j. V. Novak, Jan Amos Kornensky, str, 237 a n. a los. Hendrich. J. A. Komenskeho snahy vsevcdne, vseosvetne a vsenapravne, zvl. otisk z Pedagogickych Rozhledu, roc. XXIII, str, 3 a n. Prof. Jos. Hendrichovi vdec!m i za nektera cenna upozorneni,

1

2

OTAKAR ODLOZlLiK

[126]

1127]

Z I'ANSOFICKYCfI STLJDli J. A. KOMENSKhIO.

3

jednou ziskani a kdo byli zklarnani prutahy a neustalym odsouvanim zacateho dlla. Neni divu, zc tu a tam krnitne i podczreni, ze Komensky vubec neni s to, aby provedl sve plany a ze zastira pred phite!i sve nedostatky ... l

Neni ani treba odmitati toto tezk6 podezreni. Komensky v mnohern ovsern nesplnil nadeji, jcz se k nernu upinaly. Avsak zklamal-li pfatele, neucinil tak vedome a umyslne, a jiste vice nezli je zklamal sebe. V jakernsi optimismu, jenz ho neopoustel ani po trpkych zivotnich zkusenostech, neprohledl hned na pocatku vsech potlzi, ktere jei ocekavaly na ceste za vznesenyrn idealem pansofickeho dna, a bezdeky precenil sily a schopnosti sve i tech, jez si casem obral za pomocniky. Neiispechy, ktere se casem dostavily, byly pak tim tizivejsl, eim mene byly zprvu cekany. Myslenka vybudovati pansofickou soustavu, ktera by vzdelanernu lidstvu prinesla veliky prospech, prostoupila Komenskeho cele, takze ani potize ani zklamani, jez mu leta pfinasela, nedovedla uhasiti jeho zapalu a lasky k zapocaternu dilu. je tu jista a od pocatku zfetelna obdoba s cinnosti politickou, ktera mela zlepsiti smutny a tezky los ceske pobelohorske emigrace, zejmena te jeji vetve, k niz nalezel a jejimz byl duchovnim vudcem, Stejne byly i konce: [ako byl Kornensky nucen vzdati se na sklonku sveho zivota dlouho zivene a rozdrnychavane nade]e, ze emigraci nejsou definitivne uzavreny brany vlasti, tak poznal, kdyz v Arnsterodame, na bfehu velikeho more, prehllzel sve zivotni dilo, ze iistfednl jeho cast, jejiz konstrukci vyznacil nekolikrat ve svych mladych letech, nebyla vybudovana a vyplnena, Videl, ze bylo zpracovano vlastne jenom nekolik useku, kdezto ostatni casti srnele nacrtnute soustavy nebyly dohotoveny. Prodromus Pansophiae, Conatuum pansophicorum dilucidatio, Pansophiae diatyposis, Via lucis, De rerum human arum emendatione consultatio catholica a konecne Janua rerum a Triertium catholicum, jez vysly az za deset let po smrti Komenskeho, jsou jenom skvele trosky velkolepych planu a davaji nam jenom na nekolika stranach moznost urciti porner mezi program dila a jeho uskutecnenim.

Sledujerne-li postup pansofickych studii Komenskeho, I vidime, ze nejhorliveji v tom oboru pracoval v desitileti, ktere by se zhruba dalo omeziti lety 1635 a 1645. Vetsina prAvp uvedenych praci byla v te dobe bud' vydana, nebo alespoii zcasti pripravena. Pozdeji, kdyz pribyvalo starosti na jinych stranach, a s postupujicim vekem se oslabovala puvodnl myslenkova svezest, plany se rozplyvaji a jejich uskutecnovani se oddaluje. Pozar Lesna (r. 1656), jenz tezce zkrusil tarnni exulantskou obec, ptipravil i Komenskemu nernale ztraty ; v rukopisech, jez shorely, byly ulozeny i vytezky dlouholetych pansofickych studii, takze bylo treba zaciti znova, Uspeeh v'sak tim byl odsunut do nekonccna, ponevadz od dila odvadelv Komcnskeho i [ine zajmy ; tak nam nezustalo z te doby nic vic nez nekolik nacrHl, ktere podavaji [enom OSl1ovy chystenych knih, nikoliv hotove zpracovani." Po te strance [sme byli az dosud odkazani jenom na uvedena dila, jez vysla tiske~. Jine pansoficke spisy, na nez se v korespondenci Komenskeho i jeho prate! tu i tam naraz], bylo nutno povazovati za ztracene.

Nyni vsak muzerne fici, ze nebylo zapotfebi uplne se vzdavati nadeje na obohaceni nasich znalosti; krorne toho, co vyslo tiskem a co uz znarne odjinud, zachoval se iiryvek dosud neznameho pansofickcho spisu, ktery, jak nize zevrubne ukazeme, vysel z Komenskeho spisovatelske dilny a znarnenite doplrmje nase dosavadni vedornosti. Uryvek, jejz marne na mysli, je zachovan v ustfednim britskern archivu (Publie Record Office) v Londyne ve sbirce rukopisu vevody z Manchestru" spolu se ctyfmi listy Komenskeho, 0 nichz bude ihned rec. ZIomek je zapsan iihlednym pismern na 68 osmerkovych strankach, ktere jsou sesity v nekolik slozek. V podobnych slozkach, a to na 22 strankach, [sou zachovany uvedene ctyfi dopisy, ktere pochazeji vesmes z r. 1638; tri z nich byly adresovany znamernu Kornenskeho pfiteli, Samueli Hartlibovi, ctvrty byl sice

1 Srov. na pi'. !i 11 z predmluvy na spis Conatllllm p a n s o p h icorum d i l u c i d a t i o etc.vyd.ve Veskcrych spisech J. A. Komens k e h 0 sv. I, str. 404-5.

1 Citovana stu die Hendrichova to nyni znamenite usnadiiuje. 1 Srov. Hendrich. I. c., str, 79 a n.

:\ Viz Appendix to the 8th Report of the Royal Commission on Historical MSS., str, 54b a v uvodu str. lOb; odtucl pochazi i z minka, jii 0 veci rna Turnbull v knizc Samuel Hartlib and his relations to J. A. Cornenius, str. 28, pozn. 4; 0 kniz e viz mu] referat v CMM. 1927, str, 313-20.

i :

4

OTAKAR ODLOZll.iK

1 I

,

5

Z PMiSOFICK'i'CH STLJDIi J. A. K()MENSKJ':HO.

[129]

[128]

urcen jmemu nejmenov anernu adresatu -~"- [inde bude receno, na koho lze nejspisc mysliti 1 -, avsak puvodne by! pravdepodobne zaslan tez Hartlibovi, ktery jej mel doruciti pfijernci, jehoz adresy Kornensky snad neznal. Ani listy, ani uryvek nejsou zachovany v privodrn po do be, nYbr:t. v soucasnem opise, leji si porldil nekdo, kdo nH~1 k vecem p'fistllP a 0 ne se zajimal. Nebyl-li to sam Hart!ib, pak lze mysliti na nekoho z jeho pi-Atelskeho kruhu, kde byl 0 Komensk eho stale iivy zajem. Jak se veci dostaly do sbirky rukopisu vevody z Manchestru, nelze nam rici. ~

o tom, kdo byl puvodcem vscch dopisu, nejsme

na poehybAch. Ponekud vsak lei.sl je kdo byl autorem

zachovaneho zlomku pansofickeho spisu, jeji katalog jenom z dohadu p'fic.ita rovnez Komenskernu. Nachazime-li jej pH Komenskeho lis tech, vtira se i narn HZ pl'edem myslenka, ze i on byl napsan Komenskym, zejmena kdyz vidime, ze vsechny ctyri dopisy, v jejichz sousedstvi nyni lez!, se takrka vyhradne obiraji pansofickymi plany. Cteme-li jei zbezne, neprijdeme na nic, co by se napadne pfieilo teto nejpravdepodobnejsi domnence. jezto vsak nelze pfedem vylucovati moznosti, ze dilo napsa! nektery z Kornenskeho pomocniku, jichz zejmena v Anglii neschazelo, pokusime se nize zevrubne oduvodniti, co se hned na prvni pohled nabizi jako nejsnazsi i-eileni. Nez se to stane, budeme proste pfedpokladati, ze vskutku marne pfed sebou uryvek dosud neznameho dila Korncnskeho, a prejdeme ihned k resen! otazek, [ak asi byl rozvrzen a vybudovan spis, [ehoz cast se nam takto dochovala, co bylo jeho obsahern, jaky je pomer jeho obsahu k myslenkarn, rozvi[enym v ostatnfch pansofickych pracich Komenskeho, a konecne se pokusime stanoviti datum jeho vzniku. T auto cestou shledarne dosti opor i pro nasi domnenku 0 autorstvi zlomku, takze nebude ani zapotrebl obirati se ji samostatne,

Nas uryvek zacina XXVI. kapitolou, a to uprostred vety, a konci v LIX. kapitole rovnez neuplnou vetou, Je tedy patrne, ze bylo opsano vic a ze se i predesla i nasledujici

Cilst ztratily. Procitame-li jej, zjistime brzo, ze je casti vegillO spisu, jezto pfich.izime na odkazy na pfedchozi casti, Dvakrat se mluvi 0 druhe knize, dvakrat 0 knize predesle. I Z toho lze uciniti zaver, ze iiryvek je cast! bud' tfeti, nebo dokonce ctvrte knihy, Talo druha moznost se Z(ti pravdepodobnejsi prilVe proto, ze zrninenc odkazy cini rozdil mezi knihou druhou a pfedeslou. Ponevadz kniha, z niz nas zlomek pochaz], mela nejrnene LIX kapitol, a 0 ostatnich lze take predpokladati, ze byly rozsahlt'., [e patrno, ze neznamy spis, jchoz zlornek nas dose], byl dilo velih a vyznarnne a to [ak rozsahern, tak obsahern, 0 nemz bude fcc. Tim vice litujemc, ze se nezachovalo dilo cele nebo alespoii nektera kniha,

.Ide nyni 0 to, do ktereho obdobi literarni cinnosti Kornenskeho marne poloziti jeho vznik, K uspokojivernu resent teto otazky muzerne dospeti [enom oklikou pres vyklad 0 r.izu a obsahu nalezeneho zlomku, Vsechno, co marne v rukopise dochovano, a nejspise i cely spis, jehoz soucasti byl nas urvvek, obsahuje vyklad 0 rnetafysickych otazkach, predevsim o noetice. Stezl muzerne uhadnouti, co bylo obsahem knih, jez predchazely nasemu zlomku, ponevadz ani uvedene odkazy na predchozi casti dila nepodavaji dosti opory. Jenom 0 tom, [ak asi byia rozvrzena posledni kniha, jejiz east marne v ruce, lze fici nekolik slav. Na konci XL. kapitoly" cteme vetu : .Haec de studii pansophici u n i v e r s a l i t a t e et veri tate; sequitur fa c iii t as.' Veta uzavira predchozf vyklad a zziroven otvini novou east knihy. Neni [iste nasilne, ucinime-li z ni zaver, ze kniha, z niz uryvek pochazi a jez pravdepodobne byia v poradl ctvrta, byla rozvrzena na tfi oddily, z nichz prvni byl venovan uvaham a vseobecnosti pansofickych studii, druhy se obfral poznanim a jeho pravdivosti a v tretim se ukazovalo na snadnost pansofie, Prisvedcime-li tomu, vidime, ze se ve zlornku zahovala druha cast druheho oddilu knihy, a pravdivosti (kap. XXVI. az XL.), a prvni east tretiho 0 snadnosti (kap. XLL-LIX.). Toto poznani je jiste velrni dulezite, ponevadz nam tak vynika alespoii osnova knihy. Bohuzel 0 obsahu a postupu argumentace v predeslych i posledni casti spisu, jd

I Viz nize str. 173, poz.n. 1.

" Otiskuji je nize v tom poradi, jak se ctou dnes V rukopisc, V priloze I-V.

I Viz niie str, 179, 189; 185, 186. , Viz nize str, 191.

2

i' f

i

,

[131]

Z PANSOFlCKYCH STUDli j. A. KOMENSKI~HO,

7

6

OTAKAR ODLOZlI-iK

[130]

nas nedosly, nelze rlei nic urciteho a nezbyva nez se orneziti na zachovane 34 kapitoly a nastiniti alespoii [ejich obsah.

K Iorrnalni strance spisu dluzno jeiite predem poznamenati, ze svu] vyklad clcni Komcnsky na kapitoly, ktcre byly v jednotlivych knihach cislovany zvlaste. Krome toho shrnu]e, jako to misty cini i v jinych svych spisech, pokaide obsah svych iivah o urcite vee] ve strucne a prcsne stilisovane vety (canon), ktere jsou rovnez prubezne cislovill1Y; tak chce usnadniti prehled po svern dile a dati clemil'itm moznost, aby si snaze zaparnatovali vytezky jeho tivah a zkoumani, Takovychto zakladnich poucek, jimiz proklada kapitoly, [e ve zlomku celkern 25 (XVUI.--XLH.); tvofi osnovu vykladu a zacliycuji jeho podstatue body. Krome toho Komensky, jak uz bylo na jednom pripade vyse ukazano, na nekolika mistech naznacuje vetou, ze konci vyklad 0 dulezite otazce a zacinzi novy odstavec. i I tim napornaha prehlcdnosti dna.

Prvni zachovane kapitoly zlornku (XXVI. az XXXI.) pojednavaji 0 poznavacich schopnostech, Uvadeji se tu tri : smysly, rozum a vira, Jirni lze dospeti k pravde 0 vecech, zejmena tehdy, kdyz se dopliiuji a podporuji. Kazda z uvedenych schopnosti rna sve pole, sve predmely vnirnani, avsak k bezpecnym vysledkiim ve vsech oboreeh je mozno dojiti jenom stalou soucinnostl. Cteme-li tyto odstavce, ihned narn napadaji analogie z [inych spisu Komenskeho. Bylof uceni 0 trech poznavacich sehopnosteeh jednim z uhelnych karnenu Kornenskeho noetiky. Je obsazeno uz ve Fysice, kde se v predmluve pravi, ze filosofii lze obnoviti a k dokonalosti privesti harmonickou redukci vsech veci, ktere jsou a deji se, na smysly, rozum a Pismo. Tam take uz [e stanoven pozadavek, ktery se objevuje v nasern zlornku a potorn i v Prodromu, aby se vsechny tri poznavaci schopnosti podporovaly, Konecne i v pozdejsich spisech Komenskeho, jako na priklad v Obecne porade 0 naprave veci lidskych, [sou vsechny U·i schopnosti staveny do popredi jako jedine prostredky, jimiz se lze dobrati pravdy 0 vecech."

Kornensky sam prizuava v predrnluve k Fysiee, ie to ncni puvodni myslenka, nybri ze ji prevzal z Campanelly a od vydavatele Campanellovych spisu Nemec Tobiase Adami; 1 casern se vsak tato zasada vclerrila tak uzce a organicky v myslenkovou soustavu Komenskcho, ze si jeho noetiku steZl muzeme predstaviti bez ni. Vidirne-li tedy, ze se rozviji hned v prvnich kapitolach naseho zlomku, ziskavarne tim prvni bezpecnou oporu pro domnenku 0 autorstvi Komenskeho. Pro pansofii Komenskeho rna tato myslenka veliky vyznam, [ak [e patrno i z naseho zlornku, kde se stanovi zakladn] pozadavek, aby se veskere pansoficke pravdy opiraly 0 vsechny tr·i poznavaci mohutnosti a spocivaly tak na pevnem podklade. CiUit z Herberta z Chcrbury, jejz Komensky do sveho vykladu vetkava, ukazuje na myslenkovou pribuznost s tirnto souvekym anglickym myslitelem, k nernuz ho i jini pfifadovali, "

Tremi poznavacimi schopnostrni, jez byly prave uvedeny, rmizerne pod Ie autora zjistiti pravdu [ak 0 vecech prirozenych, tak nadprirozenych, zjevenych, Pokud se tyka poznavani prirozenych veci, doporucuje nespolehati na prejlmana rnineni a svedectvi jinych, nybrz radi, aby se kazdy ridil svym smyslovym vjemem, doplnenyrn podle moznosti rozumovou iivahou, a tam, kde ide 0 zavaznou vee, vzal v potaz i Pismo [akozto nejbezpecnejsi svedectvi 0 povaze veci Bohern stvorenych. Podobny postup doporucuje autor ve vecech nadprirozenych ; chceme-li nalezti pravdu 0 nich, pak potrebujerne opet uvedenych tfi prostredku. jenom eesta je ponekud jina, ponevadz se rna postupovati od Pisma k povaze veci a pravidliim zdraveho rozumu. Komenskeho vyklad 0 tom, jak tfeba uzivati Pisem, neprinasi eelkem nie pozoruhodneho. Ani to, co dodava o ucasti smyslu a rozumu, neprevysuje obvyklych theologickych vykladu 0 tech vecech. Dodatkem, ze si clovek 0 svych vnitfnich stavcch mllze ziskati neklamnou jistotu zkoumanim prirodnich

sv. I, str. 329 a 345-6.) Viz tez spis De rerum humanarum e m e n d atione c o n s u l t a t i o o a t h o l i c a, dil II, kap, VIII, str, 216 an., ceskeho prekladu Smalzova, str. 217 a n.

1 Viz Veskere s p i s y J. A. Komenskcho sv. I, str. 156.

" 0 tom, jak se Korncnsky zajimal 0 Her be r t u v spis de eomrnunibus notitiis, viz nize str. 169, pozn. 2. Srov. tez list Hiibneruv Hartlibovi, otistcny Kuacalou v Die paed. Reform I, 91.

1 Viz na pl'. llize nn str. 184 v,~tu: .Hacc de u-:u faeuibtuIll ad rem veram scrutandam' a [.

c Srov. Veske r " s p i s y J. A. Komcilskeho sv, I, str. 156; v Prodronlu se 0 U~ch vt~cl':::h mluvi v ~ 3, 27 a 29. (Vesk:. s p i .. y,

2*

8

OTAKMI Om.u7.ILiK

[13L]

[133J

Z I'ANSOFICKYCH srunri j. A. KOMENSKI::HO.

zjevu a pornoci Pisma a bozskeho vnuknuti, konci tato (:ast uryvku.

Co nasleduje v kapitole XXXII. az XXXVI" souvisi s

chozim vykladem velmi uzce, Mluvir' zdc autor 0 tom, jakou cestou se deje poznavani veci a jejich podstaty, c:ili jinymi slovy l'cceno, 0 prostredcich poznavani, ktere se kladou mezi poznavaci mohutnosti a veci, [ako na pf. svetlo mezi oko a pod, Komensky III nepopisuje zevrubne pozn£lvaeich prostredktl, nybrz hIed! spise stanoviti, rna byti jeiich ptavy pomiof [ak k poznavadm mohutnosienl. tak k vecc:n, jeZ maji pozn{wany. T u stanovi Hi zakladni podrninky a zildil, ahy se

k pozn:\vacim prosUedkum nic eizorod6ho,

byly Vee! poz orovany vzdy v prave vzdillenosti a v pravcm polozeni a konecne v phrnerem; casovc llu:Uc,. Odilvodni~ni t;~chto pozadavku je venov{ma nejvets! cast odstavce, 0 nem:? pn'ive mluvime.

Ponevadz vyklad je dosti zajimavy a pro autora cha-

rakteristicky, je na miste, abyehorn se u neho na ehvili zddeli. Komensky nejprve objasiiuje prvni svu] pozarlavck na vhodne volenern prikladu z oblasti zrakovych vjernu a prechazi potorn k zduraziiovanl nutnosti pfirneho nazirani veci, ktere jedine mtlZe ochraniti pfed ornyly, do nichz upadaji lide, jakrnile daji prednost plodum lidskeho dueha pfed vytvory bozimi a zatarasi si tak rozlicnyrni predsudky cestu vedouci k pravernu poznan]. Pokud se tyka druhe podminky spravneho poznani, Komensky zada, aby se po kazde zachovaval nalezity pofad, t. j. aby se postupovalo od veci pfirozenych k zjevenym a jejieh pornoci k svetlu vlastni mysli, a dale, aby smyslovy vjem byl pocatkem poznavani, rozumova uvaha druhyrn stupriem a vira aby [e utvrzovala. Je patrno, ze Komensky nedela cary mezi svetern pfirozenym a nadprirozenym, mezi chapanim obou svetu, nybrz ie nadraduje nadpfirozene poznani skrze viru smyslovemu nazoru i rozumovernu poznani ; hlasaje, ze je treba, aby se obe slozky nestavely prikre proti sobe, nybrz doplllOvaly a protinaly, zachraiiuje pro sebe jednotu vedy a viry a unik a mnoha bolestnym rozporum, jiehz jini nebyli usetfeni.

Je to zrejme i z dalsiho vykladu, kde autor stanovi, ze

knihu prirody rna vzdy otvirati Pismo a ie klicern k oberna rna byti vnitrni vnuknuti Dueha sv_; svrehu dotcena zakladni

rnyslcnka se tu jenom v jine podobe opetu]e a rozvadi, Komensky navazujc primo na vyklady, obsazene v prcdesle knize spisu, a naznacuje cestu, jii se rna clovek brati za pravdou. Nejpresneji jest vymezena vet ou, dobre znamou uz ze scholastieh~ filosofie, kterou autor do sveho spisu prejima : nic ncni v rozumu, co neproslo smysly, nie ve virc, co neproslo rozumem.! Stupniee, po niz nutno jiti, 1e zde takto dokonale vymezena. K tomu jestl~ Komensky dodava, ze veci, jiehz se nelze prvotne zrnocniti smyslovym vjernem a 0 nichz se dovidame bud' z rozumu neho viry, nutno vzdy alespon dodatecne ovcriti smysiovym vjemem, abychom nabyii jistoty bezpecne. vyklad 0 druhe podmince spr avneho poznani, jehoz postup

prave poznali, jt! shrnut v kanonu XXVI.,~ kde se ph:sne Iormulu]e pozadavek, log-icky vyplyvajici z naznaccnych uvah. Zn!: smvslove vjerny budtez vz dy ovetovany rozumern, a kde nutno, i bozskyrn zjevenim, Na druhe strane se z;ldil, aby pl·j vecech cerpanych z na dpiirozc neho zjeveni, byl pokazde alespoii dodatecne bran v potaz rozum a smysly.

Je treba zminiti se jeste 0 tretirn pozadavku spravneho poznani, kde se klade podrninka, aby se poznavani veci dalo v nalezitc lhute, t. j., aby trvalo po kazde tak dlouho, dokud nevysvitne pravda veci. Autor i tu cini rozdil mezi vecmi pfirozenyrni a zjevenymi a podle toho rozlisuje i sve pozadavky. jde-Ii o pfirozene, rna byti sledovano vsechno, co je a se dc]e, dale rna byti patrano, za [akym ucclern jsou a deji se jednotlive veci na svete, a konecne zkouman zpusob jejich vzniku, existence i cinnosti. Teprve tak se vycerpa jejieh obsah a uplne se odhali rouska moudrosti bozi, jez jest v tvorstvu skryta. Podobne tornu rna byti i v druhern oboru; i tam je dluzno stale zjisfovati, co se pravi v Pisme, proc jest to reeeno a v [akem smyslu. Vykiadem, kde se rozvadi a osvetluje tento poiadavek, neni zapotfebi se obirati, ponevadz nepfinas! eelkem nic pozomhodneho. Na jeho zaveru stanovi autor, aby se vyznaceny postup zachovaval i tam, kde jde 0 obecne poznatky, ktere

I Srov, nize str. 187; veta zde zni: Nihil quippe est in intellectu, quod non fuerit prius in sensu, et nihil ill fide, quod non prius fuerit in intellectu.

, Sroy. llize str. 187,

10

OTAKAR ODL07.n-iK

[134]

[1351

Z P/\NSOFICKYCII STUDli J A KmiFNsKJ':JIO.

11

jsou vyronem lidskeho ducha. Oduvodnen! je tu celkem strucne, ponevadz 0 tech vecech bylo promluveno v druhe knize spisu, jez podle toho byla rovnez venovana metafysice a svym obsahem nebyla pfilis vzdalena pcsledni knihy, z niz marne zlomek , Odstavec, pojednavajici 0 schopnostech poznavacich a 0 cestach vedoucich k pravernu poznani, se takto uzavira a kapitolou XXXVII. zacinii novy oddil spisu, kde se vysvetluje, [ak sdelovati jinym pravdy ziskane vyznacenou cestou poznavaci.

Jako v oboru poznavani, tak i zde, kde jde () sdlleni ziskanych pravd, autor rozeznava tl'i cesty a tfi principy ; ie to skutecnost (realitas}, vzajernnost (reciprocatio] a konecne harmonic. Dlllezity prvni pozadavek, charakteristicky prave pro Komenskeho, aby vyucovani vedlo pokazde k pravemu a podstatnernu POZnan! veci. Proto se tu vyslovuje velrni rozhodne proti identickym definicim, ktere ncpfinaseji nic noveho, nerozmnozuji zasoby nasich poznatku a jsou tudiz neiicelne 11 zbytecne. V tomto strucnem nastinu obsahu iiryvku muzeme porninouti, co pravi Komensky strucne 0 druhem principu, a prejlti k poslednimu, totiz k vykladu 0 harrnonii. Je to podle slov autorovych vrcholna ucebna mohutnost, ktera privadi pravdu do tak [asneho svetla, ze mizi i posledni pfiznak klamu. Autor tu stavi idealni pozadavek, aby i z vyucovani moudrosti byly odklizeny dusledne vsechny rozpory a protimluvy. Stane-li se na priklad, ze smysly a rozum dospeji k poznatku, jenz nerna opory v Pismc, nebo naskytne-li se opacny pfipad, je nutno badati tak dlouho, az nesrovnalost zmizi. Autor zlornku vychazl tu ze zakladniho presvedceni o obecne harmonii vsech stvorenych veci. Odjinud vime dobre, ze je to puvodni myslenka Komenskeho, ktera jest zevrubne osvetlena i v jinych spisech, zejmena v Prodromu. I Ziskavame tak novy a to dosti prukazny doklad, ze za puvodce spisu, z nehoz ziomek pochazi, muzerne povazovati Komenskeho. Hlavni zasada, kterou i na tomto miste zduraziiuje, je obsazena ve vete, ze neni mozny rozpor v tom, co Buh stvofil, rekl nebo vnukl, t. j. v prlrode, jiz muzemc vnimati smysly, ve slovich Pisma a ve vnitrnim hlasu lidske mysli. Jde jenom

o to, abychom se nedali odraditi s pocatku zdanlivymi prot ivami, nybrz usilovne pronikali az k jadru, Vyhled, ktery se otvira tern, kdo se daji naznacenou; zprvu dosti svizclnou cestou, je opravdu uteseny : Pujde-li se az ke korenum veci zrnizeji protivy, svary it boje, ponevadz harmonie, i kdyz Sl~ k ,ni . dospeje ~ prvolnich rozporu, osvetli a utvrdi pravdu. Princip obecneho souladu vsech stvolTnych vecl, 0 nernz se

"de mluvi, je velrni bod v

iivahach, [ak uvidim« -)}D evadz

. 1-. o ne v". prave na

ziklacinc;, bvti vybudovana '

L . } ,,~ - .. L_t sOtJS(;t\![L

Vykladenl () harrnonii tvorstva se uzavir a

veliky oddil ctvrte knihy spisu, rivah.irn 0 pravdivosti poznani, Komensky potom pristupuje k tretimu a, tusim, poslednimn, kde jf~ Fe{:, 0 suadnosti studii, I na te v(~ci Komenskcmu velmi zitlezelo prave proto, ze ieho [Hll:,~().~ickc snahy mely od pocatku prakticky cil, usnr{~1niti totiz lidstvu osvojovani vedomosti a napornahati rozvoji nauk, Neprekvapl nas tudiz, ze i ve spise, jehoz zlomek probirame,

vcnova] Ko!"!'''' ~'. t' t' v •

, 1 "enSKY! .. e s ranee znacnou nozornost a dosti

dukladny rozbor. Jako jinde, talc i tu je jeh~ vyklad rozclenen na tfi odstavce. Prvni z nich mIUVI 0 strucnosti v pansofii druhy 0 spoi'adanosti, tret: 0 presnosti ve vyrazu. Dokoncen je jenom prvni odstavec 0 strucnosti, zahrnujici kap. XLII. az LV., a zahajen druhy, jenz je pak v LIX. kapitole uprosUed vety prerusen. Ostatni, jak uz uvedeno, sc ztratilo, Nezbyva tedy nez venovati bedlivou pozornost prvnimu odstavci, abychom alespon tak poznali povahu Komenskcho tivah a premysleni.

" V uvv~du. noveho odstavce upozornujo Komensky ~rcdeVSllTI. '". ~n ~avady, jez dluzno odkliditi, aby se pansoficka studia objasnila, t. j. rozvlacnost, zmatenost a nejasnost. Vidime tu opet shodu s Prodromem, k de zejmena rozvlacnost byla vytcena jako predni prckazka ve studiich. I Komensbi se i v nasem iiryvku zdrzuje u veci dele. Z vykladu pronika ~r-ctelne prakticky zajern : hospodarnost a obczretna stridmost, ktera se tu stavi v protiklad oblibene povidavosti a mnohomluvnosti, rna vyvaziti nedostatky ria jinych stranach, hlavne

! Viz v Prodromll § 64 a 75 a 11.; v e Veskerych s p i s e c h I. str, 363 a 366 a n.

I V' V" . . J

IZ es k c r e SPISY _ A. Komenskcho, sv. I, 333·1; srov, take

~ 19 Prodrolllll (1. c. I, 339-40).

12

OTAKAR ODlDI.lLIK

[136]

[137]

Z P;\NSOFICKYCfI STUDli J. A. KOMFNSKEHO.

1"

".1

kratkost lidskeho veku, jejz nezridka smrt uzavlra drive, nez Ciovek dospeje k poznani potrebnych veci. Komensky tu hlasa potrebu skromne vedy a ucene nevedomosti, ktere budou spocivati v tom, ze se lide spokoji [enom prospesnyrni vedomostmi a zc moudre a prozirave pominou vsechno, eo nesmeruje k pravernu clli lidskeho zivota, totiz k spase a blazenosti.

Potom nazriacuje Komensky j praktieky na pfikladech, ze ie mozuo vyvarovati se zbytecne rozvlacnosri, zachova-li

se strucnost jak 'Ie vecech, tak v e V prvnirn pfipadl~

if Ize dosici, kdyz se veci, nutne, kdyz se

nutnym vecem nevyucu.ie podrobne, nybrz souhmne, a konecne, kdyz se proste zustane pri svedectvich, 0 sobe vcci vydavaji, a na eistc' pravde a nehromadi se odkazy na autority. Rozvrlmuv takto daIs: c:ist spisu, prechazf Komensky k zevrubnernu vykladu () [ednotlivych bodech, ktere jsme prave vytkli.

Predevsim stanovi, co lze zahrnouti do prvni skupiny, t. j. mczi veci, ktere nejsou nutne. I zde uzfva oblibeneho cleneni na tfi c:asti a bllzi se vecne opet obdobnernu vykladu v Prodromu, de vyrazem se ponekud lis!.l Do prvni skupiny zafadu]e veci, jichz neni mozno znati, do druhe, jd neni zapotrebi vedai, do treti konecne veci, jejichz znarnost lidem nijak neprospiva. Post up vykladu 0 torn, ktery je obsazen v XLVII. - XLIX. kapitole, neni nutno podrobne sledovati. Staci tu upozorniti na pozadavek Komenskeho, aby se vyucovalo pouze tomu, co skutecne je pravda; omyly af se ncvyvraceji a vubec af se na ne ani neupozoriiuje, ponevadz obirati se jimi by bylo zdlouhave a marne. Pochopi-li clovek spravnou vee, dostava tim meiitko i pro posouzeni ornylu, POklld S8 tyka treti uvedene skupiny, staci fici, ze Komensky doporucuje pansofii peclivy vyber, rozlisovani levneho od drahocenneho. Prosvita tu obava, aby se clovek nadrniru nezdrzoval u pozemskych veci a nezanedbaval hodnot vecnych.

Jeste dt'Heiitejsi nez predchozl vyklad jsou dalsi ctyf-i kapitoly (L - LIII), kdc se Kornensky vyslovuje proti pfilisnemu tl"isteni nauk'' a zilci:i, aby se pfi vyucovani po kazde sestoupilo iiZ kc korentllll veci, jez nutno znati a konati, t. j. aby se lide

seznamovali S principy a ideami. Co [sou principy, jimi Komensky, jak ihned uvidime, i jinde pridta zakladni duleiitost '? Podle definiee, obsazene v LIt kapitole tiryvku, principy [sou proste veci, poctem omezenc, z nichz rozlicnyrni poehody povstavaji veci slozene, nespocetne. Jako pfiklady uvadi autor hned nato v k apitole Ull. deset cislic, 24 pismena abecedy, sedm zvuku v hudbe, ctyri zivly v pfirode a pod., na nez sc da vsechna rozmanitost jevtl r edukovati. F'ri cetb6 ihned nam napadnou analogie z jinyeh spisu Komenskeho, kde se pcdobne myslenky Casto objevuji ; podobnosti najderne opet hned v ProdrolUu, v Nejnovejsi methode jazyki), kde zejmena je promluveno 0 sestavovani 510v Z 24 pismen, i konecne v Briine posmrtne vydane. l Je patrne, zc to byl jeden ze zakladnich bodfl Komenskeho nauky podohne jako presvedcenl 0 obecnem souladu vsech veci, 0 nemz jsme promluvili vyse.

S tim, eo bylo prave dotceno, souvisi velmi tesne vykiad o ideach, pro Kornenskeho rovnez velmi charakteristicky. I zde podava nejprve svou definici a stanovi, ze ideje [sou obecne fonny veci, ktere ukazuji, jak vznikaji veci z rozrnanite sestavovanych prvku, t. j. na pfiklad slabiky z pismen, slova ze slabik, vety ze slov atd. Jest jenom po kazde zapotrcbi poznati spolecny rad, podlc nehoi se to deje, a clovck razem nabyva schopnosti pozn.ivati nekonecny pocet veci tehoz druhu, Kdo jcdnou uzfcl kone, snadno pozna i druheho, kdo postihl, co je dobro, bez obtiz! bude vedeti, co je dobry kUll, dobry strom atd. I zde narazime na podobnost s Prodromem," ktera jiste neni nahodila a ktera znovu podpira nas dohad, ze Komensky byl autorem spisu. Kornensky potom dodava, ze dokonalost jednotlivych veci zavisi na tom, jak jsou blizke ternto obecnyrn formam. V oboru poznavani rnaji ideje nesmirny vyznam ; kdo si je osvoji, snadno si bude moci uciniti iisudek 0 nekonecne spouste veci. Zit!czi tudiz po kazde nernalo na tom, aby byly vymezeny spravne. Prakticky jim pficita Komensky dvoji vy-

I Srov. Vcskere spisy I, 339-40.

1 Srov. k tomu '1a p,·iklad;:; 21 Prodrol1lu; Vcsk. spisy I, 3D.

I Srov. prlslusna rmsta a to V Pr o d r o m u S 713; Vesk. SplSU SV, I, 368; Methodus linguarum n o v i s s i m a kap. 1lI, S 19-24 vOl" did. omnia II, str. 34 a n.; JanDa rerum rcserata, vyd. v Leydeau 1rJ81, v prcdmluve s 4, str. 3.

1 S 79, V dk. spisu sv. I, 368; v S 80 a n, (I. c. 369) ie vyklad o ideach.

14

OTAKAR Oot.ozn.nc

[138]

[1391

Z PANSOFlCKYCIl STUfJll J. A. KOMENSK!::tIO.

15

znam: jednak maji ulehciti uceni, jednak maji byti norrnami spravncho [ednani. jejich puvod je v Bohu, jenz je vtiskl tvorstvu hrnotnemu i nehmotnernu a dal tak lidem moznost ahv od veci vnejsich, viditelnych a stvofenych mohli bez~ecn~ postupovati k vnitmim, neviditelnym a nestvofenyrn.

o posledni ceste, ji~: rnozno dospeti od rozvlacnosti k strucnosti, mluvi Komensky uz kratce ; doporucuje tu uzfvati pfi vyucovani veci samych, nikoliv cizich mineni a svedectvi 0 nich : .ie to pohodlnejsi cesta 11 predejde 56 tim zmatkum, ponevadz Vt~C jest [enom [edna, kdezto domnenek 0 ni, caste protichudnych, milze byti nekonecne mnoho. Tim [e zakoncen vyklad 0 strucnosti ve vecech, J V nekolika vetach LV. kapitoly ukazu]e autor, jak [e mozno dojiti strucnosti vyrazove. Sta\:; ttl pfesne forrnulovany pozadavek, aby se nernluvilo obsirne o tom, co lze fici strucne, nekolika slovy; pri torn vsak dluzno dbati, aby nevznikla nejasnost,

Kapitolou LV. jest ukoncen prvni oddil tfeti casti spisu ukazujici, jak je mozno v pansofii dosici strucnosti. Zbvtek zlomku, t. j. kapitoly L VI-UX, obsahu]i zacatek druhehoJ oddi!u, kdc promluveno 0 hidu v uceni. Ponevadz vyklad neni uzavfen, staci upozorniti no. nektere vyznacne myslenky. Komensky upozoriiuje nejprve, proc je prospesne zachovavati urcity rild; dosahne se tim snaze, rychleji, prljemncji a bezpecneji jistoty 0 vecech, coz prinas! velikou usporu namahy, Pro pansofii doporucuje Komensky nejlepsi hid a methodu: fad samotnych veci, Poznavajif se veci nejlepe tak, jak ve skutecnosti jsou, ponevadz [inak bychom nedospeli k poznani, nybrz k omylu. Odkaz na vyrok Baconuv, ktery je do vykladu zahrnut, ukazuje na nazorovou pfibuznost, ktera [e dostatecne dosvedcena i v jinych spisech a to nejenom citaty, nybrz i myslenkovyrni shodami, Co ve zlomku jeste nasleduje, nestoji uz valne za zminku, ponevadz slibne pocinajici vvklad 0 obecnern poradku ve vesmiru je bohuzel nasilne pferusen, drive nez byl rozvinut ...

Predpokladali jsrne na pocatku" proste, ze spis, z nehoz se nam tiryvek dochoval, vysel z pera Komenskeho, kdyz je rukopisne zachovan s [eho !isty. Nastin obsahu, jak jsme liZ

nekolikrat upozornili, dornnenku znamcnite podpira. Ac marne v ruce jenorn maly fragment velkeho dila, nachazime v nern mnohe zasady, ktere velrni vyrazne charakterisuji Komenskeho mysleni, Znovu pfipominame uceni 0 trech poznavacich mohutnostech, 0 obecne harmonii stvol-envch veci, 0 zakladnich prvcich, na nei lze redukovati vsechny slozene zjevy, nauku o ideach [akozto ohecnych Iormach a pod. Misty [sme mohli upozorniti i na prime shody se spisy Kornenskeho, jichz by snad bylo rnozno uvesti jestt: vice, kdyby bylo treha. Jen o jedne se jest{; muzeme zminiti. Rekli jsme, I ze se cela kniha, z niz zlomek pochaz], pravdepodobne delila na tfi c,isti, v nichz se dokazovala vseobecnost, pravdivost a snadnost pansofickych studii (universalitas, veritas et [acilitas]. Ve spisu Pansophiae diatyposis mluvi Komensky podobne a upozorfiu]e opet na tyto tri znaky pansofickych studiir" jiste ani tu nejde 0 nahodilou shodu, nybrz 0 novy doklad pro dornnenku 0 autorstvi Komenskeho : co uvedeme nize, poskytne nam nove opory.

Pfehlizlme-li jeste jednou obsah zlomku, vidirne, ze v nem prevladaji noeticke uvahy, ktere nejspise vypliiovaly i ztracene casti spisu. Jc to dukaz, ze autorovi bylo jasno, ze bez solidniho metafysickeho zakladu neni dobfe mozna nauka tak vznesena jako pansofie, ktcra rnela obsahnouti veskere lidske vedeni a zaroveii davati i prakticke smernice pro zivot lidstva. Toto zjisteni nam pomuze nalezti odpoved' na otazku, kdy spis vznikl, jiz minime nyni resiti. Sledujeme-li postup pansofickych studii Komenskeho, vi dime, ze se Komensky intensivne obiral metafysikou s pocatku, hlavne v prvnim desltiletl - uz v pfedmluve k Fysice.' je metafysika oznacena za zdroj vsevedy. Pozdeji se [eho program rozbiha a tihne vetsinou k praktickyrn vecern, jak je na pfiklad videti z Obecne porady 0 naprave

I ~/i~ vyse st:·o 135.

.: Vy'" na .'itr. l'2K.

, Vfse na str. 129.

2 Ve vyd, amstcrodamskcm z r. 1645, str. 21. Misto zni: '" Salus igitur generis humani Iuerit, detectos rerum fines veros el ad fines duccntia media certa et mediorum legitimos mo rlos, rationes et vias ornnes in omniurn conspectu tam clare po suisse, ut videndo videre et Beatitudinis . .. dulcedine capti, ardenti cjus amore inardescere queant omnes. Id quod illud ipsum est, quod Pansophia per suas plenae un i vcr sal ita tis, v e r ita tis c t fa c iIi tat i s vias quaerit et spcrat .

. : Viz Veskcr{, spisy I, str. 167.

16

OT/\KAR ODLOZILIK

[140

[141]

Z PANSOFICKYCH srunn J A. KOMENSKl::HO,

17

veci lidskvch, Vime-li to a vzporneneme-li si na caste shady naseho zl~mku s Prodromern, vydanym r. 1637, budeme hledati jiste datum vzniku hned v prvnich letech pansofickych studii Komenskeho a pokusime se zjistiti, zda lze proto najiti oporu v jinych pramenech.

Je dobre znarno, ze Kornensky prisel na rnvslenku napsati pansoficke dilo na pocatku tricatych let XVII. stol., kdyz jeho Brana jazyku rneja veliky uspech.! Jeho puvodni plan byl napsati knihu obdobnou Brrine jazyku, ktera by se nazyvala Brana vecf ; jako tam byl podan navod, jak se uciti slovum, tak meta byti zde ukazana cesta, jak si osvojiti znalost vcci, ktere [sou slovy oznaceny, Komenskeho plan nebyl s pocatku docela jasny ; Kornensky mel stale jeste na mysli dilo encyklopedicke nez pansoficke, rozumime-li tomu vyrazu tak, [ak jej pozdeji chapal i Komensky.

Pro vyvoj pansofickych studii nebylo bez vyznamu, ze se Kornensky netajil svymi plany, nybd od pocatku zamyslel predlcziti pfatelum alespoii narys pripravovaneho spisu, ~ Ze[mena prospesny vliv melo seznameni se Samuelem Hartlibem, puvodem z Elbtagu, ienz tou dobou iii v Londyne." Otazka, kdy a za jakych okolnosti doslo k prvnim stykum s Hartlibern, neni dosud vyjasnena." Jisto [e, ze r. 1633 byl Komensky s Hartlibem v pisernnych stycich a ze bud' tehdy nebo dokonce uz r. 1632 se seznamil s jeho pansofickymi plany.? Kdyz se

Hartlib dovedel, ze Kornensky pise Bd.nll veci, zatouzil zvedeti vice 0 chvstanern pansofickern dilea pozadal elva bratrske studenty, ktefi pr-isli do Anglie za vzdelanim, aby Kornenskemu c!orucili [eho dopis, Studenti se ochotne uvolili prostredkovati. Pozornosti Hartlibovou a jebo zajmern 0 chystane dilo byl Komensky mile prckvapen a neminil odmitnouti jeho zadost o ukazku pfipravovaneho spisu : zprvll sice otalel asi z ostychavosti, avsak kdyz Hartlib neustal nalehati, vyhovel jeho pfanim, Az dosud se myslilo, ze Komensky neposlal Hartlibovi vice, nez co vyslo r. 1637 pt!i';( Hartlibovou a bez pl'edbez~ neho svolcni Kornenskeho tiskem v Oxlorde s titulem Conatumn Comenianorum Praeludia, t. j. ukazku pansofickeho dila (Prodromus Pansophiae) a ukazku didaktickeho spisu, jez Hartlib pfi vydani spojil pod [ednotnym, prave uvedenym titulem. Je spravne toto mineni, ci vyzaduje opravy ? Pochybnosti se uz tu a tam ozvaly; je vsak zapotfebl prozkoumati otazku znovu a vziti v tivahu i zlomek pansofickeho spisu, Odpoved' nam pornuze i stanoviti datum jeho vzniku. Pfi novern zkoumani [e nutno postupovati velmi obezretne, ponevadz casto [edinymi oporami jsou narazky v korespondenci, jejichz presny smysl nam unika a ktere pripousteji nekolikery vyklad. I kdyz se prodereme jejich spleti a urcime nejpravdepodobnejsi vyklad, nezbavime se vsech rozpaku a nesrovnalosti, jez by mohly

1 Srov. 0 tom nyni jos. Hendrich, I. e. str. 3; i v dalsim se na chvili

pridrzuji teto pnice, ktera nyni nejlepe shrnuje potrebna data.

C Srov. k tornu predmluvu k F y sic e (Vesk. spisu sv. I, str, 167). :I 0 nern nyni monografie Turnbullova, citovana n a str. 127 v pOZll. 3, • Zmin:m se 0 III v chystane souborne studii 0 stycich ceske emigrace

XVII. stol. 0 Anglii; zde uvadim jenom, co rna vyznam pro nase terna.

c, Za prvni i'l3.nek piscrnnych stykii Kornenskeho s Hartlibem byvii uvaden Komensb"ho list, j\mz di§kuje Hartlibovi za to, ZC se ujal bratrskych delegatu Lamina a Vcchncra (otis ten u Patery v Korespondenci str. 19·21; list neni datovan, avsak chronologicky jej nyni snadno urcimc, vime-li, ze cine 5. kvetna 1633 byi datovan v Lesne list starsich Jednoty, doporucujici oba delegaty hollandske cirkvi : srov. Hrubant, Bohemika v archivu London Dutch Church v Londyne ve Vyrocni zprave realky na Novern mestc za r. 1910-11, str. 9. Byl tedy napsan az po uvedenem datu. Nyni jde 0 to, zjistiti jeste, kam spada navsteva bratrskych stlldentu Daniele Erasta a Samuelc Bencdikta, od nichz sc Hartl:b dovcdel 0 pansofickych studiich

Kornenskeho : v Continllatio admonitionis fraternae {i 47 (I. c. str. 11) jejich navsteva u Hartliba neni datovana. Na pomoc narn pfichazeji universitni matriky cambridgske, kde oba studovali. Z knihy J. Venn a j. A. Venn, The book of Matriculations and degrees... in the university of Cambridge from 1544 to 1659 (vyd. r. 1913) se dovidame, ze Samuel Benedikt byl zapsan v koleji Sidney Sussex na podzim r. 1632 (str. 60), Daniel Erastus v koleji Sv. Kateriny na pocatku r. 1633 (str, 236). V knizc Venn-Venll Alumni C'antabrigienses I, 1, str. 132 jest udano i presne datum zapisu Samuele Hene dikta a to 5. listoparlu 1632. Je patrno, ze oba prisli do Londyna uz Btl podzim r. 1632 a ze se Daniel Erastus z nezmimych prlcin se zapisern zpoz dil. Z Continuatio vysvita, ze Hartliba navstivili zahy po svern prijezdu do Anglie, tedy bud jdti5 na podzim r. 1632 nebo pocatkern r. 1633, a ze ho uz tehdy informovali 0 pansofii. Tomuto vyznarnnernu zjisteni dodava opory zrninka v liste Komenskcho Hartlibovi ze dne 16./26.ledna 1638, jejz otiskuji v pl't1oze c. I. Korneusky tam pravi, ze ho Hartlib po s est let podporoval v praci (srov. nlze str. 165), coz rovnez ukazuje k r. 1632. PodIe toho by zrnineny list byl naps an az po navstevc obou studentu, ae se v nem 0 nich nedeje zmlnka.

[143]

Z PANSOFICKYCH STUDli J. A. Kmn:NsKtIIO.

19

18

OTAKAR ODI.OZIUK

[142]

rozptyliti jenom nove doklady z pohresovane korespondencc Kornenskeho s prateli.

Za svrchovane pravdepodobne muze dnes platiti mineni, ze Hartlib mel v rucc ukazku pansofickeho spisu Komenskeho az nekdy v r. 1636. I Nezname bohuzel dopisu Hartlibovvch a Komenskeho odpovcdi z let, jez uplynula ad setkani S bratrskyrni studenty do leta 1637, kdy byl tisten Prodromus, a tal; [e nutno opir ati se 0 zrninky v jinych listech, Vi me bezpecne,

ze Hartlibuv 0 pfipravovane dilo, 0 IH~mz so asi z !isHl

Kornenskeho dovidal, nijak neochaboval." Hartlib pobizel

a posiloval Komenskeho v praci a dodaval mu odvahy, kdyz se zacaly kupiti pfekazky. Avsak i tak prace postupova] a zvolna -_ by If Komenskv od ni casern odvaden i iinvmi po· vinnostmi v jednote - a tak snad az nekdy v polovici r. 1636 byl Kornensky s to, aby vyhovel nekolikere Hartlibove zadosti a poslal do Londyna ukazku spisu,

Zatim co trvaly prvni pisemne styky s Hartlibem, zrnenila se pronikave a zasadne Kornenskeho predstava 0 chystane Bran." veci, Kdyz uz byl dilem zamestnan, poznal, ze bude daleko prospesnejsi zpracovati spis novou metodou, ptimefenou latce, a nenapodobovati postupu, jehoz uzi] pfi Brane jazyku, Puvodne mini! podati metodicky utfideny seznam veci, j~z rna clovek poznati : pozdeji se rozhodl, ze nebude probirati jednotlivosti, nybrz ze se pokusi stanoviti nejhlubs] a nejobecncjsi zaklady, spolecne vsern vecern, a ze tak usnadni poznavani veskerenstva. Predstava encyklopedickeho dila mizi z jeho tivah a Komensky rna od te doby na zfeteli ciste pansoficke dilo, v jehoz metafysicke casti by byly osvetleny spolecne prvky a znaky, z nichz se teprve rozlicnymi pochody dospfva k jednotlivostem. Definitivni zrnena planu se dostavila pravdepodobne v te chvili, kdv Komensky pfisel na svrchu dotcenou myslenku 0 obecne harmonii vseho tvorstva, na niz potom buduje svou pansofii a zejmena svou metafysiku." Vyliceny prelom v predstavach Kornenskeho

nemuzeme arci pfesne datovati, avsak lze miti za jistc, ze ukazka, jiz posilal po dlouhern nalehani Hartlibovi do Londyna, byla vypracovima uz novou metodou. .laky vyznam l11a toto zjisteni pro datovani naseho zlomku, uvidime pozdeji.

Zaslana ukiizka pansofickeho spisu Hartliba jiste uspokojila, jak je patrno i z toho, ze 0 ni brzo podal zpravu svym p+atelum, pfedevsfm Jiichyrnovi Hiibnerovi, puvodem Nemci, jenz tou dobou die! v Anglii na studiich. Hubner 11H~i uz pr"cdHm zajem 0 refornmi program Komenskeho a brzo se starati i 0 [eho pansoficke studie, 0 nichz mu Hartlib moh] neilepe poved(~ti. Uvidfme ie{ib~, ze se pozdeji pfihlasil i za pomocnika a ze zaslal Komenskemu do obsahle memorandum 0 pansofii.! Od listopadu 1636 jsou v korespondenci Hubnerove s Hartlibem hojne zrninky 0 Komenskeho pansofii, z nichz vysvita, ze Hubner me! v ruce bud rukopis Kernenskeho ukazky pansofie, jejz znal i Hartlib, nebo alespoii zevrubne zpravy 0 nern. Cas em zminek pribyva a [sou urcitejsi. Dosud nebylo jasno, jak je vyloziti, ponevadz mnohe z nich se nijak nedaly vztahovati na Prodromus, jenz by jinak prichazel nejspise v uvahu. Nezbyva nyni nez probrati je znova a zkusiti, nelze-li nalezti jiny vyk lad, ktery by rozptylil dosavadni potize a osvetlil narn po pfipade i otazku, z ktere doby pochazi zlomek pansofickehe spisu.

Z dopisu Hartlibovi ze dne 25. listopadu 1636, kde je po prve v teto souvislosti 0 pansofii J-ec, vysvita, ze Hiibnera uchvatila Komenskeho myslenka 0 obecne harmonii tvorstva, na nfz mela byti vybudovana soustava pansofie. Hiibnerovi nernalo zalezelo na tom, aby Komensky predevsim Htcine oduvodnil tuto novou myslenku ; mel obavy, ze by snadno na velikou skodu lidstva mohla upadnouti v zapornenuti, kdyby se tak nestalo. Vyzyval Hartliba, af neustane pobizeti Kornenskeho, aby co nejspisc vydal vyklad 0 metode pansofickeho dila. Soudil, ze prozatim postaci, posta vi-Ii Komensky hlavni zasady ; podle nich by mohly byti vypracovany podrobnosti

1 Srov. Hendrich I. c., str. 8 a 11.

:! Viz Co ot i n u a t i o a d m o n i t i o n i s f r a t c r n a e etc. v Archivu pro badani 0 zivote a spise ch J. A. Komcnskeho, ses. 3, str. 11-12 a uvocini odstavec Ko!nen:>kcho listu Hartlibovi, ot ist. zde v p,·ilo7.e c. l., na str. 165. :1 Srov. 0 tom § 101 Prodromu (Vesk. s p i s ir sv. 1, str. 377) a

v Continl,a l i o a d m o n i t i o n i s f r a t e rn a e \l 45 n., l. c. str. 10 an.

I Srov. n17.e pri!. c. IV. na str. 17(, n. ; OS:1O',u mcmorunda otiskl Kvar'ala v Korespond"nci I, 41-44; v Die ;.>aL'da;r. Reform I, 120 a n., kde je osnova tez otistena, jc predeslun i z ajimavy list, jirnz Hiibner o dpovida na Korncnskcho dopis, otisteny zde v pri!. c. lV., srov, i TIizc str. 177, pOzll. 93.

20

OTAKAl< ODLO:l.lLiK

1:44]

[145]

Z PANSOFICKYCH STUDll J. A. KOMENSKf:HO.

~. 1

~ jcd~otlivye~ O(!vctvich vedy i jinymi ucenci. Z listu je patrne, ze Hubner uz mel v ruce rukopis Komenskeho dila j' ','V ••

v v.' .• ' r ., I. , u, tjz nazyva

pre d m I u v 0 U; pral S!, aby lel Komensky dop"ln"! ')1':' •

• . . . • ave nnlln

o~ecnym :y.kladcm. 0 ?ansofich~ metode a potom ~ydal. I Nic nam ne~r<.llli dornnivati se, ze Hubner mel rukopis Prodrolllu,

kde prave byia harmonic prohlasen., za z,:11 .. 1<·I(1 tvorova

~. vy vorovaru

i poznavani vsech veci."

Hartliba, jehoz zajem 0 pansofii po zaslane ukazce jestl~ vzros:l: n(~b!lc;, an~. treba vyzyvati, aby, Kornenskeho pobizel k dais! praci. Z Hubnerova listu, zasjaneho f-iartlibovi 0 tvderr p~)Zd(~!i, ,dn,e L XU: 1636, vidime, mu Hartlib v odpove~r r;a

predesly list sdelil, ze U7 predtim nalehal n' K' t ','{

•. • ." "d omCnSKC 10,

aby krome zaslane predmluvv vydal i strucny narvs a hotovou

ukazk "+1 l'! . v .. k bY'

l _ ~11 ce e 10 (I <1, ]czto [rna :'y sotva bylo mo;~no presvedciti

uccny svet 0 ieho vvznamu Prace by' podala clue k V'

_ ."."' , - cr az, ze ]e

rnozno ovladnoub lepe a dukladneji ucenost, rozdelenou dosud na cetna odvctvf a nauky opravnou metodou .v '-

I ' , . .'. ' 0 nIZ prave

m UVI Komensky. V souvislosti s predeslym listem . '"

v,.' , nas zajirna,

ze Hubner opet mluvi 0 p f e d m l u v e a ze ceka n d I~' v. 'd'! ' a a Sl cast! I a, 0 nichz uz Hartlib Komenskemu psal DuO! V't" t

ke , '. eZI a Jes'

t: ~ jeho zrninka 0 dile, jez nazyva Seminarium, 0 nemz mluvi

u,z [ako ° ~ot~vern;, d~porueoval vsak, aby zatim nevychazeio tl:~emo cele, d:lo, nybrz pouze strucny narys v mensim poctu

vytisku, Z listu neni dosti jasne, videl-Ii liZ rukopis Semi .

ci I r . dl maria,

psa - : . J.enorn _po e zpravy Komenskeho, jiz mu snadno

mohl sdeliti Hartlib. Druha rnoznost se zda pravdepodobne·si.

Co se skryva za neurcityrn titulern, uvidime ihned." J

.. Po ,~omt.o dopise ,7 1. prosince 1636 Hubner se nepre-

stava zajimati 0 pansofii a zrninuje se 0 ni v listech 'v _

'I I id I ' jez po

Sl a pravi e ne jednou za tyden do Londy'na kde b dl I

H l.b U v' k ,y e art I, rClte naraz y jsou vsak az v dopise ze 6, ledna

1637,4 Hubner tu kritisuje nektere veci z pansofickeho s isu Kornenskeho, jejz cetl. Neby! se vsim spokojen a vyt~kal

Komenskemu jednak aloristicky vyjadrenou zasadu : ,nihil ex anticipate doctrina mutuetur, ilia omnia e Iundarnentis eruat', [ednak, ze se pfHis vaze na cislo tfi, podle nchoz rozvrhuje vyklad ve svem spise, Bylo-li az dosud mozno predpokladati, ze Hubner cetl spis, jenz potom vysel jako Prodromus, nyni [sme vedeni k tomu, abychom se domnivali, ze na pocatku r. 1637 mel v ruce i neco [ineho, ponevadz citovana zasada v Prodromu neni, a domnenka, ze byla vypustena pfed tiskem prave pro Hiibnerovu namitku neni pravdepodobriii. z duvodu, o nichz bude jeste tee. t

Z jineho Hiibnerova dopisu, psaneho Hartlibovi z Oxfordu dne 8. U110ra 1637, se dokonce dovidame, ze pansoficky spis Kornenskeho, 0 nemz sc i v predchozich Iistech tu i tam mluvilo, mel trochu nejasny nazev Purum Sapientiae Semi .. narium Pansophiae Christianae." Hiibnerovi se libilo, ze Komensky dal ptednost skromnejsimu titulu pfed nazvern Pansophia, jenz by snadno mohl svadeti k nespravnyrn a prehnanyrn prcdstavam 0 obsahu dila. Spis, 0 ncmz se tu mluvi, je ztejme totozny s onim, 0 nernz psal Hubner v liste z 1. prosince 1636, kde jej povsechne nazval Seminarium. Ani z druheho listu nelze vycisti, rnel-li jeho rukopis, ci jenom zpravy 0 nern.

Zatim se Hubner dovedel, patrne rovnez od Hartliba, [ehoz dopisy z te doby se narn na velkou skodu nezachovaly, ze Kornensky byl odveden od pansofickych studii [inyrni zalezitostrni. Zpravu nam dotvrzuje sam Komensky, [enz si v liste Hartlibovi ze dne 1. cervence 1638 trpce stezuje, ze byl tak zabran povinnostmi iifadu, jejz mel v jednote, ze se k pansofickym studiim vubec nedostal, ~ Doznani Komenskeho je pro dalsi nas vyklad velrni dulefite a dluzno si je dobre za-

1 Viz Koacala, Korespondence I, 22 a n, a Die pacd. Reform 1 68

, S I-: -5 P , an. - roy, ~ I rodromu ve Ve s k. s p i s e c h J. A. Ko m e n s k e h.,

sv. I, str. 366.

:1 Koacala, Korcspondence I, 23 a n. Die paed. Reform 1 70

{K • I 0' d R f ' a n.

,. :~ac(l a, ,Ie pac 'v ,. ~nn I, 75·6; zone casti Iistll, ktera by nas

neJVlCC zaJllnala, otJskl K vacala Jcnom heslovity ohsah,

1 Vyslovil ji Koacala v Die pacd. Reform I, 76, pozn. 1; srovnej i Hendrich, l. c., ~b, 12. pozn, 26 a nlze str. 153-4.

" Zei1i se, ze tu ide 0 omyl bud pri opisovani nebo eteni, a :i.e titul rna zniti: Porta Sapientiac; Scminarium Pansophiae Christian a e, Znif podtitu\ Hartlibova vydani Prodrornu Z r. 1637 Po r t a s ap i e n t i a e r e s e r a t a sive Pansophiae Christianae Seminarium; viz Veskere spisy I. 318. Srov, i nize str. 149-50.

:\ List Hiibneruv, otisteny Koacalou v Die paed. Reform I, str. 78, ie z 22, brezna 1637; list z 1. VII. 1638 nize v pi',!' IV, 3tr. 177; lldaje se tcdy shoduji,

3

22

()TAKAl< ODLOZlLiK

[146]

[147]

Z PANSOFICKYCH STUDli J. A. KOMENSKf-HO.

23

pamatovati. Hiibner, ocekavajlci velike a jedinecne uspechy v pansofii, nerad videl prutahy a opetne se primlouval u Hartliba, af pJ-imeje Komenskeho, aby usporadal napsane uz uvahy a jeZto slim nemuze sveho dila ukonciti, da! alespoii tak phitelum moznost 0 ne:n p+cmysleti. Ze vseho vidime, ze jak Hiibnerovi, tak Hartlibovi ncmalo zalczelo na tom, aby pansoficke dilo Komenskeho, jez (Jodie zaslanych ukazek vysoko cenili, co nejdfive veslo ve znamost uceneho sveta a rnohlo vykonati prospesny vliv na dalSi rozvo] nauk,

I po lisle z 22. brczna 1637, 0 nemz pravc byla vedla se korespondence 0 pansolii dale. Podle dopisu ze dne 19. dubna 1637 ocekaval Hubner jakysi nakres pansofie.! Rovnez list psany 0 tyden pozdeji, dne 26. dubna 1637, ma 0 pan· sofii hojne zminky." Pripomina se tu opetne Komenskeho p r e dmluva; dale je tu r'ec, ac ne dosti zfctelna, 0 metode pansofickeho kompendia Komenskeho a konecne se tu mluvi o nejake casti jeho spisu, kde se mluvilo 0 vecech nap red zvedenych (praecognita). Pres to, ze se Hubner vyjadruje dosti ternne, vidirne, ze pansofickyrn kompendiem se mohlo mysliti dllo, jei Kornensky chystal, a jehoz nenarocny titul Hubner chvalil ve svem liste ze dne 8. unora 1637 j posledni zminka vede nas opet k dornnence, vyslovene uz vyse, ze Hubner mel take rukopis [ineho dila, ponevadz 0 vecech napf'ed zvedenych neni v Prodromu pojednano."

Dulezity pro nas [e take Hiibneruv list Hartlibovi ze dne 10. kvetna 1637, [ehoz obsahem je chvala Komenskeho metafysiky, ktera se tu pfirovnava k metafysice Baconove." Zejmena z p r- e d In I u v y, 0 niz uz byla rec v dfivejs!ch listech, nabyl Hubner dojrnu, ze Komensky cerpal podnety ke sve metafysice prave z Bacona. Hubner mel obavy, aby sc Komensky ncdal zvabiti lakavou latkou a neuvazl v metafysickych uvahach, Ponekud nejasne [e, co se pravi s pocatku listu. Hubner tam doporucuje Hartlibovi, aby nedaval tisknouti za-

slanou cast, nybrz pockal, az bude miti v ruee rukopis celcho

dila. I Jak tomu rozumeti, pokusime se jeste ~kazati. _.

Nakonec nas idte zajima zprava, ilz podal Hubner Hartlibovi z Oxfordu dne 12. cervna 1637; sdeluje mu, na jake prekazky narazil tisk Komenskeho dila, Podle Htibnerova dopisu vicekancler university sice uz procetl pre d m I u v ~' vyslovil se 0 ni velmi pochvalne, avsak pres to se nezbavil rozpaku 0 nekterych mistech a proto pozadal jest6 profesora metafysiky, aby knihu procetl a povedel, ~~ 0 ni S(~udi.l O~jinud vime ze nakonec byly vsechny prekazky odklizeny a ze jeste r, 1637 vysla v Oxiorde knizka Conatuum Comenianorum Praeludia ex Bibliotheea S. H., 0 iejiz vydani se vedle Samuele Hartliba, jenz poskytl rukopis Komenskeho, nemalo zaslouzil i Hubner, jenz tehdy dlel v Oxforde. Vydiini knihy, v mz byl zahrnut Prodromus Pansophiae a hlavni kapitoly velike Didaktiky, tvofi duleZity meznik ve vyvoji pansofickych studii Komenskeho. Zastavme se na chvili u neho a ptehledneme kriticky, co jsme dosud uvedli z korespondence Hubnerovy s Hartlibem.

Mnohe veci byly vydavateli nejasne, jak ukazuji poznamky, ktere misty k listum pripojil. Nyni neni tfeba miti pochyb 0 jednc veci : co oznacuje Hubner jako p Fe d m l u v u, neni nic jineho nez prvni cast vydanych Praeludii, Prodromus." Jeho rukopis mel Hubner na podzim r. 1636, ponevadz 0 nern mluvi uz v liste ze dne 25. listopadu 1636.:1 Tim se zbavujeme casti nesrovnalosti; 0 vysvetleni ostatnich se jeste pokusime. Videli jsme uz, ze v dopise z 1. prosince 1636 vyslovil Hubner uspokojeni nad tim, ze Hartlib pfirnel Komenskeho, aby krorne pre d m I u v y, t. j. toho, co pozdeji vyslo [ako Prodromus, vydal tez strucny narys a hotovou ukazku celeho dila. Upozornili [sme tez, ze Hartlib to ucinil [iste uz drive, tedy pfed tim, nez mu dosel Hiibneruv list z 25. listopadu 1636. Na druhe strane pak vidime, ze v dopise ze 6. ledna 1637 kritisuje Hubner veci, jichz nelze dobfe vztahovati na Prodremus.' Nejlepsi vysvetleni by nam dala dornnenka, ze v dobe,

I Viz Kuacal a, Die paed, Reform I, 78-79. , Kuocala I. c. str. 80 a n,

~ Jen v !i 106 je zrninka (Vdk. s p i s u sv. I, str. 379); 0 ton., jak jI dluzno rozurncti, srov. nize str. 151.

4 Kvacala Korcsponcier.cc I, '26-7 a Die pacd. Reform J, 87 a Ii.

1 Kuucolo Korespondence I, 27 a n. a Die paed. Reform I, 91. " Srovn. Hendrich, I. c., str. 11-12_

I Viz vy"sc str. 143. 4 Srov. vyse str. 144-5.

24

OTAKAR Om.ozn.nc

[148J

ktera uplynula mezi oberna dopisy (t. j. 25. XI. 1636 -- 6. I. 1637), dosly Hartlibovi vyzadane veci, t. j. narys spisu a hotova ukazka pansofickeho dila. Hartlib jiste nevahal sezn.imiti s novou zasilkou i Hiibnera, ktery se pak v dopise z 6. ledna o nekterych bodeeh vyslovil. K ternuz nas vede, jak uz rovnez povcdcno, zminka z dopisu Hiibnerova ze dne 26. dubna 1637 o metode pansofickeho kompendia a 0 casti pansofickeho spisu, venovane vecern napred zvedenym, 0 nichz neni v Prodromu zevrubneho vykladu. Dale se lze domnivati, ze chvala Komenskeho rnetafysiky a obavy, aby Koruensky neuvazl v metafysickych iivahach, vytryskly spise ze studia nejakeho spisu, jenz byl vyhradne venovan merafysice, neil. z cetby Prodrornu.1 Konecne ito, ze se Prodromus dlouho a dusledne naZ)fVil p f e d m 1 u v 0 u, zac jej patrne vydaval i Komensky, vede nas k predpokladu, ze v dobe, kdy byla vedena korespondence Hiibnerova s Hartlibem a kdy byl v Oxlorde pripravovan tisk Praeludif, bylo zde uz neco vice, totiz i text, k nernuz prave Prodromus mel byti predmluvou. Na tento text se prave mohou vztahovati vsechny vvpoctene narazky v korespondenei Hiib. nerove, pro nez by jinak nebylo uspokojiveho vysvetleni.

K podobnernu zaveru, [enz rna jistou oporu uz v misteeh citovanych z Hiibnerovych listu, vede nas i rozbor Prodromu. Jinde uz bylo upozorneno, ze se Prodromus podle sveho obsahu rozklada ve tfi casti." Z nieh nas zde zajirna treti, kde Kornensky podava etenarum zpravu, jak prise I na myslenku napsati pansoficke dilo, a jak se jeho nazory 0 nem vyvijely (§§ 96-101), a zarovefi nastiiiuje jeho povahu a obsah (§§ 102- 124). Obsahem se lisi tato posledni east spisu od predchozich dvou; dornnenka, ze byla dodana pozdeji, aby ctenare jednak poucila 0 vzniku myslenky pansofie, jednak aby mu podala prehied pansofickeho dila, by nebyla nijak nasilna. Vime-li, ze si Hartlib dodatecne vyzadal na Kornenskem narys celeho dila, snadno byehom se mohli domnivati, ze prave zasilkou poslednl casti Prodromu Kornensky splnil [eho pfani ; Hartlib ji pak pfipojil k predchozi casti rukopisu a oboje pak vydal [akozto

1 Proti mineni llendriclui, I. c. str. 11.

" Srov. predrnluvu k vydani ve Veskerych s p i s e c h I, 313-317.

[149]

Z I'ANSOFICKYCH STUDli J. A. KOMENSKEHO.

25

[ednotne dilo. Nez na tom narn tolik nezalezi, jako na druhern z Hiibnerovych desiderat.

Jt znarno, ze i Hartlib i Hiibner si pfali videti hotovou ukazku spisu : na druhe strane jsme dospeli k velmi pravdepodobncmu predpokladu, ze i-li.ibner mel jiste neco vic, nez co bylo vydano tiskern jako Prodromus. I rozbor Prodromu, zejmena jeho poslcdnich kapitol (* 102-124), nas utvrzuje v dornnencc, ze Komensky napsal mnohem vice. Uvazimc-li totiz vsechno, co je r·eceno pnive v posledni citsti Prodromu, neubranime se dojmu, ze se tam nernluvi 0 tine, kte rc teprve rna byti napsano, nybrz 0 spise, ktery snad jeste nebvl vvpracovan delinitivne, avsak byl tak dalece hotov, ze by-Iy p~,_ trny jeho hlavni obrysy i obsah, je totiz napadne, ;~e se vsude llziva minuleho casu, coz by sotva bylo mozne, kdyby mel byti spis teprve napsan, Podle [edne narazky (v ~ 106) muzeme bezpecne predpokladati, ze z dila, 5> nernz tu Kornensky mluvi, byly hotove nejmene dye knihy. I Cteme-li pak posledni odstavcc (§ 124), marne zivy dojern, ze je to zaver predmluvy, po niz melo nasledovati dilo, jehoz nastin byl pfed tim ctenafum podan, Stac! si tu vzpomenouti, ze Hiibner dusledne nazyval Prodromus predmluvou ; nazev by mel [edine tehdy smysl, bylo-Ii tu idte neco, co melo nasledovati, jakmile byl prolog skoncen,

Prave rozvinutou uvahu rmizeme jeste doplniti jinymi zrninkami z Hubnerovych listu, ktere [sme uz rovnez uvedli. ~ Hubner totiz nemluvi jenom 0 predmluve, nybrz 0 dile celern, kterernu jednou dava prosty nazev Serninarium, po druhe obsirnejSi titul Porta Sapientiae, Seminariurn Pansophiae Christianae a jez jinde, tusim, jmenuje proste pansofickym kompendiem. Nerozhodli jsme, mel-li Hubner rukopis hotoveho dila, ei mluvil-li pouze podle inforrnaci, kterych se mu dostalo prostrednictvlm HartlibovYm. Prozatim nam [este nezalezi na definitivni odpovedi na tuto otazku, Vyznaenejsi [e, ze ze vseho, co bylo prave reeeno, muzerne souditi, zc v dobe, kdy Komensky psal

1 Neuniklo to Hendriclwvi (I. c. str. 18-19), jenz ovsem, nemaje p otrebneho materialu, nevyvodil ze sveho bystreho postrehu vsech di'lsJedku. , Viz vyse str. 144-6.

26

OTAKAR ODl.o7:n.iK

[150J

zaverecne odstavce Prodromu, bylo zde uz alespof v hlavnich obrvsech a z casti snad i definitivne vypracovane dilo, k nemuz mel byti Prodromus predmluvou a 0 nernf, uvadeje i jeho titul, mluvi v nekterych listech Hubner, Potvrzuje se to i tim, co pravi Komensky v poslednim odstavci Prodromu (R 124) o zmene titulu dila, jez pllvodne melo slouti Brana (Janua), avsak nyni se nazyva Vrata (Porta};'

Od tohoto zjistfmi lUiize postoupiti () krok diile k otazce, mt!zeme.H bezpecne ztotobiti dilo, 0 nernz [sou zrninky v Hiibnerove korespondenci, se spisem, jehoz obsah nastiiiu]e Komensky v poslednich odstavcich Prodromu, a muzeme-li tak dotvrditi preddly vyklad. Predevsirn dluzno si tu povsimnouti, ze v § 104 Prodromu Komensky mluvi 0 metafysice, kterou nalezl, a naznacu]e jeii povahu." Z toho vysvita, ze kniha, o nJi se mluvi v techto odstavcich Prodromu, obsahovala metafysick6 vYklady. Vyse pak jsme rekli, ze Hubner, chvale ve svem dopise ze dne 10. kvetna 1637 Komenskeho metafysiku, mel nejspise na mysli spis, iehoz jadrem byly metalysicke iivahy, a nikoliv Prodromus." Tak bychom dostavali prvni stycny bod, ktery ovsem neni jeste dosti pevny, Dalsi krok vsak nas vede uz na bezpecnejsi pudu. Videli jsme, ze v dopise ze dne 6. ledna 1637 Hubner vytykal Komenskemu nejenom jeden aforismus, nybrz i ze se prilis vaze na cislo Ifi a ze podle neho rozvrhuje sve vyklady. Pro to by se daly nalezti i nekterc doklady v Prodromu, avsak dusledne to neni provadeno, Kdyz vsak Komensky v § 107 mluvi 0 svem dile, upozornuje na zvlastnost a podivuhodnost jeho metody, ,ze vsecka obvykla rozdelovani vee! deji se skrze trojdilnost'. Ze slov Komenskeho vysvita, ze se to dalo napofad a dusledne, takze tim ,byval chvilemi zarazen a novosti veci cely udjveny"; proto se neodvazil odporovati a provadel toto deleni vesmes. Neni opel nic nasilneho v dornnence, ze i Hubner i Komensky meli na mysli totez dilo; co Komensky v nem povazoval pfimo za div, Hubner vytykal jako ncdostatek." Postupme vsak jeste dale! V zaver ecnych odstavcich Prodromu totiz

! Viz Veskere spisy, sv. I, 388.

, Viz tamtez str. 378. ~ Srov. vyse str. 146.

'Srov. vyse str. 145 a ve Veskerych spisech, sv. !, str. 379.

[151]

Z P,\NSOFICKYCH STUD]! J. A. KOMENSKJ::HO.

27

nachiizimc jd';tc jedcn a to dosti pevny clanek, pojic! pfcdpokl.idanOll knihu, 0 nti mluvi Hiibner, s dilem, jei mil na mysli KomenskY. Jak rovnez pov(~deno vY'se, mluvi Hubner ve svern [iste ze dne 26. dubna 1637 0 vecech napred zvedenvch, Cimz zrejmc mini cast spisu, kde v nich byla l'ec.' Vydavateli byla narazka nejasnit;~ osvetli se nam vsak ihned, vezmeme-li na pomoc prave ony zavt~rc(;nc odstavce Prodromu, o nichz mluvime. Tam v § 106 [e zretelnit zrninka 0 knih:lch veci napl'ed zv(')c!enyeh, kde bylo Kornenskemu postupovati, pone,kud odlisnou metodou nC7, v ostalnich Ci\stech spisu." Po tom, co HZ bylo l'cceno, je na sna.de zaver, ze i !·hibner

i Komensky mysleli na sp is, jeho2: titul jsme uZ

rovnez uvedli.

Nyni jde 0 zjistcni, mel-li Hubner v ruce

,~i [cnom uk azku , a bvlo-li tOHlU [nk ukazka vvpadala. Narazili jsmc na tut~ ot[lzku uz dvakrat, avsak odpoved jsme odsunuli. Je opr avdu tezka, ponevadz pro reseni neni dosti OPOL Uvazime-li vsak vsechny probranc zrninky i co bude jeste recenn, zda se narn pravdepodobnejsi druha moznost, ze Hubner videl jenom cast dila, 0 jehoz obsahu tu a tam mluvi a jehoz titul v jednom zc svych listu chvalil." Byla to nejspise ona ukazka, kterou si HZ na podzim r. 1636 vvz6.dal Hartlib od Komenskeho a ktera prisla do Anglie nikdy v prosin.c: r. 1636, takze ji v dopisc ze dne

1 Viz vyse str. 146; rnj ato z ni : und derer auch Herr Comenius in seinen p!"aecognitis gedencket ...

1, Srov. K;!aca!", Die paed. Reform I, 82, pozn. 1 : \Vdehe Fraecognita

damit gemeint sind, ist mil' uLbekannt.

:1 Viz vyse str. 146 a v e Vesi<erych s p i s e c h ve sv. 1,379.

, Na pro v liste psanem asi Bistede\dovi r. 1638 ([(,.oGala, Die paed.

Reform I, 104-7 an.) mluvi Hiihner 0 spise jako nehotuvem: .,. bis das versprochene Seminarium Fansophiae Comenii oder wer es auch sonst verfertiget, im esse sey ... ; take Hartlib se vyjadruje podobne nil pro v listi' Tassiovi ze dne 10. srpna 1638 (Kv(lGala 1. C. I, 109): und bin ich fast versiehert, dass das Exempel, welches Comenius durch Sein Seminarium Pansophiae ... den gelehrten g,cben wir d, mehr gutes als das ,'YI ~rck, s~lbst thuen werde. Podobna z minka je i v liste Hartlibove Bcrg iovi (Kvawla, Korespondence I, 30). Z tono vysvita, tusim, dosti zretcllle, I.e jde 0 dllo nedokoncene, z !l2hoz ovscm mohli mlti Hlibner a Haftlib uz v zime

:. 1636-7 ukuzky.

28

[152]

[153]

Z PANSOFICKYClI STUDli .J. A. KUl'vlEl':SK[IIO.

:Z')

6. ledna 1637 mohl uz Hubner kritisovati. Byla to aSI Jell cast dila, ktera ncbyla uzavrena : na pokracovani asi cekal] Hubner i Hartlib a proto doporucoval dne 10. kvetna 1637 Hubner Hartlibovi, aby pockal S tiskem, az bude miti cely rukopis dila. Na jafe r. 1637 byl vsak Komensky cele odveden od pansofickych studii a pokr acovani nedochazelo. Snad proto, a pravdepodobne i z jinych duvodu, byb v Oxlorde vytistcna jenom predmluva a strucny narys dna, t. 1. Prodromus; je mozne, ze vydavatele chteli v tisku pokracovati, a ze proto uvedl Hartlib v podtitulu i nazev cclclio d.la, k ncmuz byl Prodromus pnive vstupem, Ponevadz pak zbyvajic! cast rukopisu nedosla, zustalo jenom pH Prodromu.

Podle drivejsiho stavu vcdornosti 0 spisech Kornenskeho bylo by nutno predpokladati, ze zaslane ukazky pansofickeho dila se uplne ztratily, tak jako mnohe line veci, 0 nichz jest v korespondenci fee. Nas uryvek, 0 nernz jsrne predbezne fekli, ze se svou latkou hlasi do prvniho obdobi pansofickych studii Korncnskeho, I pfivadi nas na novou stopu. Je tedy zapotrebi zjistiti, zda se na spis, jehoz byl casH, nemohou vztahovati jak zrninky v Hiibnerove korespondenci, tak v zaverecnych odstavcich Prodrornu, cili neni-li spis onirn dilern, [ehof existenci a nektere znaky jsme hypoteticky zjistili. Ve srovnani dluzno opet postupovati od obecnych veci k jednotlivostem,

Nejdrfve treba vziti v uvahu obsah zlomku, ktery jsme s pocatku nacrtli ; bylo patrno, ze se spis, nebo alespoii kniha, z niz iiryvek pochazi, obiral vyhradne metafysikou, takze bychom bez obtizi mohli predpokladati, ze prave cetba ukazek z neho povzbudila Hiibnera k pochvalnernu usudku 0 Kornenskeho metafysice, jejz cterne v liste z 10. kvetna 1637, a ze naii mysli Kornensky, kdyf v Prodromu (§ 104 an.) mluvi 0 povaze sve metafysiky." Co se uvadi v § 105 Prodromu, je s to nas v te domnence utvrditi. Pravif tam Komensky, ze zavre] ,do vymesku (cili zasad samozfejmych}' zakladni prvky sve nauky. To cini pr ave v nasem spise a to pravidclne a dusledne, jak z tiryvku vysvita ; shrnujef tam vzdy vyklad 0 urcite veci do strucne formulovanych vet (canon), ktere nejenom usnadiiuji prehled dila, nybd davaji i moznost zapamatovati si hlavni

vytezky Komenskeho uvah. Mohl tedy Komenskym, ac ovsern s jistyrn prehanenim, Iici 0 sve metafysice, ze je zpracovana .zpiisobem plnym a kazdernu zdrave mysli tak pnstupnym, zc pacholatka i osrnileta celou metafysiku a pomoci jeji nizs! nauky it umy vsecky, beze vsi prace, ale s mnohym potesenim chapati mohou".'

Jdeme-li ve srovnavani dale, prijdeme na trojdilnost, jiz Hubner v lish; ze 6. ledna 1637 vytykal a iii Korncnsky povazoval pfimo za div a proto duslednt~ podrzel." Cteme-li nas uryvek , snadno se presvedcirne, ze cleneni vykladu podle teto z,isady je tu provedeno vsude a pravidelne," takze opet nic nebranf ztotozniti predpokladanc dilo se spisem, z nehoz marne dnes jenom zlornek. Ponevadz zname jenom nepatmou cast, jiste ne vice nez polovici tretl, ci dokonce ctvrte knihy, muzeme docela dobre predpokladati, ze nektere z predchozich, dries ztracenych knih, k nimz se tu i tam dosti neurcite odkazuje, byla prave venovana vykladu 0 vecech napred zvedenych, a ze na tuto knihu mysli jak Hubner, tak Kornensky, kdyz

o veci mluvi.' Ie metafysicke iivahy uzce souvisely s vykladern

o vecech napfed zvedenych, bude patrno z nekterych zrninek v dopisech Komenskeho Hartlibovi z r. 1638."

Od techto zjisteni, ktera jsou vice mene zap orne povahy, rnuzerne postoupiti jeste 0 krok a upozorniti na pevnejsi pouto, ktere vaze nas iiryvek s prcdpokiadanym spisem, 0 nemz mluvi Hubner i Kornensky. V casto citovanern dopise ze dne 6. ledna 1637 projevuje Hubner nesouhlas nejenom s prllis casto se opakujicim clenenim vykladu podle cisla Hi, n);brz i s aforisticky formulovanou zasadou : ,n i h i I e x ant i c i pat ado c t r ina mutuetur, illa 0 m ni a e fundamentis e r u a t'. V Prodromu, na nejz dosud bylo mozno nejspise mysliti, vety neni, a tak byla vyslovena domncnka, bud' ze Komensky pro namitky Hiibnerovy vetu vypustil, anebo ze byl pozrnenen text bez vedomi Kornenskeho s ohledu na oxfordskou censuru, ti Ani [eden, ani

1 Viz VYlC str, 139 n,

" Sr ov, vyse str. 1:50.

I Viz V e s k ere s pis y sv. I, str, 379 a Zoubkiio preklad str. 63. " Srov. v;j'sc str. 150.

I V textu uryvku v priloze c. V. jc to vyznaccno kursivmrni typy.

" Srov. vysc str. 151. :, Viz llize str. 167, 169, 170 a j,

" Viz vyse str. 145 a Kuacala, Die paed Reform I, 76 a Hendrich, L c. str. 12, pozn. 26.

30

OTAKAR ODLOZILlK

[ 154J

[ISS]

;~ PANSOFICKYCH STUDli J. A. KOMENSKl':1l0.

31

druhy vyklad neni dosti pravdepodobny. Uspokojive feseni dava teprve nas ziomek. Tam na pocatku XXXIV. kap. cterne vetu : Res pure sine aliena qualitate spectare est nih i I ex ant i c i pat ado c t r ina trahere, 0 m n i a e suis venis e rue r e. Obsahove se abe vety docela shoduji a bylo by mozno domnivati se, ze Hiibner, jenz by podle toho mel spis, z nehoz pochazl zlornek, U2: tehdy v ruce, citoval zpameti a slova ponekud pozrnenil. Tornu vsak je ponekud na zavadu, ze uvadi vetu [akozto 13. aforismus. I tu vsak lze najiti vyklad, ktery na obe strany vyhovuje. fvlozno totiz prcdpokladati, ze nekde, snad na zaveru zaslanych cast! spisu, jenz se nam ovsem nedochoval, shrnul Kornensky jeste [ednou hlavni poucky, 0

v textu podal zevrubny vyklad, v radu aforismu, a ze mezi nimi, jakozto tfincicty, byla i veta citovana Hilbnerem, ktera jenom ponekud obrnenenymi slovy podavala obsah toho, co bylo povedeno v textu na pocatku XXXIV. kap. Tak konecne dostavame pevny bod, na nejz lze zavesiti vsechny predchozi vyklady, vyplyvajici jednak ze srovnavani Hiibnerovych zmfnek s poslednirni odstavci Prodromu, jednak ze zkoumani otazky, zda lze pfedpokladane pansoficke dilo ztotozniti se spisem, jenz se narn jenom zcasti zachoval,

Uhrnem mozno nyni rici toto: Nekdy na sklonku r. 1636, na nOVOl! zadost Hartlibovu, zaslal Komensky dodatkem k predesle casti rukopisu jeste strucny narys pansofickeho dila a hotovou ukazku ze spisu, ktery byl uz tak dalece vypracovan, ze Komenskemu, pisicimu posiedni odstavce Prodrornu, byia patrna jak jeho forma, tak obsah. S ukazkou se seznamil i Hubner a nekolikrat se 0 ni zminil v Iistech psanych v prvni polovici r. 1637. Kdyz doslo k tisku, byla vydana jenom iivodni cast. Z vydani textu dlla, k nemuz byl Prodromus vstupem, z neznamych duvodu seslo, Bud'to nebyl dokoncen, nebo, coz je pravdepodobnejsl, nebyly ani zaslane partie tak propracovany, aby je bylo mozno vytisknouti. Z rukopisu zaslane ukazky, s nimz se seznamil Hartlib a Hubner a snad i [ini, se nam zachoval jenom zlomek, obsahujici XXVI. az XLIX. kapitolu tret! ci dokonce ctvrte knihy spisu, ktery nas alespoii zcasti poucuje 0 razu ztraceneho dila.

Nas vyklad by tu mohl vlastne konciti, kdyby nebylo nekolika narnitek, ktere jej zdanlive ohrozu]i a ktere prave

proto dluzno jesle probrati a rozptyliti. Predne nikde nemame dokladu 0 tom, ze Kornensky zasilal Hartlihovi rukopis postupne, jak jsrne predpokladali podle nekterych nepfimych svedectvi: naopak nektere jeho vyroky by se zdaly svedciti proti tomu a vylucovati moznost, ze Hartlibovi poslal neco vic, nez co potom vyslo jako Prodromus. 1 Probereme-li vsak pozorne pfislusna mist a, zjistirne, ze sicc nernluvi pfimo pro nas vyklad, avsak nejsou rozhodne proti nemu . .Jsou totiz stilisovana docela povsechne, vykladaji, [ak doslo k vydani Prodromu, a ponechavaji vsechno ostatni stranou. Presto, ze jedno z nich pochazi z doby ienom 0 neco malo pozdni, nutno dati prednost soucasnym pramenum a vyloziti narazky v Htibnerovych listech, jak se svrchu stalo.

Vydanl Prodromu tiskem tvorl ve vyvoji pansofickych studii Kornenskeho d':ilezity rneznik. Hiibnerovi, jenz pecoval o tisk v Oxforde a pornahal odklizeti prekazky, a zejmena Hartlibovi, jenz byl dusi cdc akce, pfislusi zasluha, ze seznamili vzdelany svet s Kornenskeho plany, coz by byl aut or pfi sve ostychavosti steil vbrzku udelal, Avsak presto se nernuzeme docela vyhnouti na prvni pohled paradoxni otazce, zda Hartlibova a Hiibnerova horlivost, jez by [inak zasloufila uznani a pcchvaly, veci spise neuskodila nez prospela, Kdyz Komensky posilal sve ukazky, mel na rnysli jenom Hartliba a nanejvys uzky pratelsky kruh; vydanim Prodromu, jak je dobre znamo, byl nernalo prekvapen a s pocatku, kdyz dostal od Hartliba 30 vytisku, nelibe nesl jeho ukvapenost. Nakonec se vsak s veci smifil, kdyz videl, ze Hartlib mel dobry umysl,

I V § 9 predrnluvy k Dilucidaci (Vc s k , s p i s ii sv. 1,404), psane na sklonku r. 1638, pravi: Rogatus tamen ab amicorum intirno, viro publici profectus pic avido, [to j. od Hartliba], lit futuri operis ideam ali quem communicarern : eg". quod in forma praefationis operi ali quando praefigendae affectum habebam, illud obiter descriptum communicavi : quod praeter me am spem et me inconsulto Oxonii typis descriptum est ... V predrnluve k amsterodarnskemu vydrini Pro d rom u v 0 p p. did. 0 m n i a I, 403-4 pise ... sperare coepi pulcherimam quandam Encyclopaediolam, seu Pansophiolam bono usu condi posse. Quo proposito meo per studiosos quosdarn Mor avos in Angliam delatos cognito, vir eximius S. H. datis ad me literis delineationem aliquam futuri operis rcquisivit. Comrnunicavi ergo, uti sequitur Pansophiac Praeludium ... Podobne misto jc i v Con till u a t i 0 ad m 0 nit io n i s f r a t e r n a e, vyd. Kuaca]a, !. C. str. 11-12.

OTAKAR ODl.oZ!LiK

[156]

[157]

Z j'ANSOF!CKYCH STlJDli J. A. KOMENSK(:ilO.

33

ba dokoncc se z ni tcsil, kdyz vydane dilo melo u Ctenahl uspech.! Pochvalnyrni usudky, ktere prichazely z rozlir.nYch stran, byl Kornensky nemalo povzbuzen, zejmena kdyz se mu na pfimluvu Hartlibovu dostalo i hmotne pomoci a od Hartlibn slibu, ze mu opatri pornucky ke studiu. Z Iistu Hartlibovi ze dne 16. 26. ledna 1638, jimz odpovida na zasilku 30 vytisku Prodromu, vyzafuje optimisticka nalada. Ukol napsati takovou knihu, jakou nacrtl v Podromu, it ktera by byla dokonalym obrazem vesk erensrva, nezdal se mu nemozny, ae si ovsern nebyl docela jist, zdola-li jej sam, ci bude-li tfeba pfibrati k dill! i pomocniky. Ziiroven sliboval poslati vbrzku dve

z nicliz jedna mela byti vykladern 0 vecech nap red zvedenych (Praecognita pansophica), drubi mela byti ukazkou metafysiky. Komensky dokonce myslil na vydani tiskern, z cehoz lze usuzovati, ze dilo bylo liZ takrka hotove. 2

Ackoliv Komensky, jak vime odjinud, nemohl od jara r. 1637 priloziti ruku k pansofickernu dilu, neopoustela ho nadeje, ze se mu podafl bud sarnotnernu, ci s pomoci [inych sepsati dilo, 0 nemz mluvil Prodromus. Pise 0 tom dne 5;15 kvctna v dekovnem liste nejmenovanemu dobrodinci, patrne Francouzi A. G. de Sancto Arnando," ktery rnu na pfimluvu Hartlibovu poskytl hmotnou podporu. Uceni 0 obecne harmonii

tvorst~a melo b~ti . uhelnym kamenem, na nemz by byla vybudov.ana pansolicka soustava. V lisle je podiin poprve i prehledny r~zvrh celeho dila po zevni strance, ktery zaslouzf pozornosti,

Pansoficke dilo melo byti staveno podobne jako hmotna budova a melo miti sve zaklady, vlastni stavbu ci telo a vrsek. ~~kla(!y (t. j .. na~lku 0 vecech napred zvedenych) mely tvoriti tn knihy, v nichz by se ukazovala nutnost, moznost a snadnost pansofie, Druha, hlavni (:iist pansoficke budovv mela sestilvati rovnez ze m ",isH podle tr-i zakladnlch schopnosti clovcka, rozumu, zpusohilosti [ednati a feci. V prvni se tlldfz me!o ui::iti rozurnovemu premysleni 0 veceeh, v druhe spravnemu [ednan], v tret] vyjadfovani, Mela byti tedy prvni cast theoretick a, druha prakticka, tfeti hermeneutick.i. V liste je strucne naznacen jejich rozvrh a obsah a udano, jakou metodou se budc postupovati, takze je dosti dobre patrne, jak si Komensky predstavoval dilo po zevni i obsahove strance, Dovrsenim pansoficke budovy mela byti treti cast, obsahujici uzitecne pokyny 0 pravem u:Hvani pan sofie jednak k zdokonalovani cloveka jako jednotlivce, jednak k naprave veci lidskych, jednak konecne k vetsimu a vetsimu vyvysovani slavy boH.l Komenskeho. rozvrh pansofickeho dila by! celkem dobl'e promyslen a logicky utfiden a pfiznive se lisi od pozdejsich, kde je hojne uzrvano symboliky a vee se zaterniiuje.

Do jasne a nadejne milady, ktera pronika zretelne z obou Kornenskeho dopisu, za nedlouho zacinaji zalehati stiny. Uz v ~fi~tim liste Hartlibovi, psanem jen ° nekolik dnf pozdeji nez list panu de Sancto-Amando, t. j. dne 19. kvetna 1638,2 se .Kome~skY omlouva, ze neposila slibene zakladn] casti panS~fI: (kl1lh~ 0 v,ecech napred zvedenych a metafysiku), jiz slibil dodab bud v rukopise nebo dokonce tistenou. Nepredvidane prace mu nedovolily provesti posledni redakci. Z posledniho mimi otisteneho dopisu ze dne 1. cervence 1638, kde resignovany ton zni jeste silneji, lze usuzovati, ze slibovane ukazky jeste ani tehdy nebyly o deslany. Komensky, jenz, jak tu poznamenava, se po vice nez rok nemohl dostati k pansofii,

I Viz nize prilohu I, str. 165.

" Srov, llize str, 167; misto je velrni dulezit6 a mohlo by byti rovnez vykliiddno proti nasernu mineni, ponevadz se zde nedeje zrninka 0 tom, ze Komensky uz 0 podobnych vecech psal a dokonce Hartlibovi poslal rukopis, Vfse jsrne totiz predpokladali, ze ukazky zaslane na sklonku r. 1636, prave byly venovriny vYkladum 0 vecech napfe d zvedenych a iivaham metafysickym (srov. str, 152-3) . .Jak vysvetliti tezkou nesrovnalost, vznikajici na jedne stran« z dosti bezpecneho zjisteni, ze Hiibner mel uz v prvni polovici r. 1637 rukopis dila s vykladcrn 0 vecech napred zvedenych a metafysickyrni uvahami, jejz mohl dostati nejspise prostrednictvim HartIibovym, a na druhe z [asneho zneni Kornenskeho dopisu, kde se zasilka podobnych vecl Hartlibovi teprvc siibuje. Nezbyva nez svrchu naznaceny vyklad, ze co Komensky r. 1636 poslal Hartlibovi, nebylo jeste definitivne vypracovano, a ze v dopise r. 16 26 ledna r. 1638 Komensky prave mluvi 0 definitivni redakci, ac toho vyslovne nepravi, Ze tento na prvni pohled umely zaver je dnes nejpravdepodobnejsJ, budc patrno jeste z dalslho. Nelze se tudlz domnivati, ze mis llryvek pochazl ze spisu, ktery Komcnsky 1626 ledna 1638 sJibuje poslati. Srov. i nize str. 158.

Srov. nize str. 173.

I Viz ulze str. 173 a n.

Otisten jako pi'iloha c. II. lllZC na sIr. 170 a n.

34

OTAKAR ODLOZlLiK

[158]

[159]

Z PANSOFICKYCH STUDli J. A. KOMENSKEHO.

35

zacal se nyni obirati pedagogickyrni studierni, k nimz byl veden i svym urad em ; by If prave v lete 1638 ustanoven za spravce lesenske skoly a tak odveden od theoretickeho hloubani. I Od pokracovani v pansofickern dile vsak jej zdrzovaly i jine veci. PredevSfm, ac to zni paradoxne, to byl zivy ohlas, ktery vyvolalo v tehdejsfrn ucenem svete vydani Prodromu. ~ Usudky o vydane knize nebyly [ednotne : na [edne strane dochazely nadsene, nekdy az prepiate chvaly, na druhe se ohlasovala tu zfetelneji, tu skryteji neduvera a skepse. Kornenskeho to zneklidnovalo a matlo. K zvyseni jeho vnitrnlho nepokoje prispivalo ito, ze mu Hartlib i [inl dodavali nadeje, ze nebude nucen pracovati na pansofickem dile sam, nybrz ze se mu dostane pomocniku, ktefi budou seskupeni v jakesi vsevedne sdruzenl a budou pracovati podle jeho pokynu." Kornensky nechtel uz nyni sam pokracovati, ponevadz neve del, zda se jeho nazor setka se souhlasem pfistich pornocniku. A tak na dile [ako celku nepraeoval a postoupil jenom v nekterych specialnich odvetvich, jako na pro ve fysiee a v astronomii. Zda se, ze zejmena metafysika, jejiz ukazky v prvni polovici roku Hartlibovi sliboval, byla odsunuta ponekud do pozadi. jeho prvotni zapal oehabl a dilo stalo.'

1 Toto zjisteni je pro nas velmi duleiite, ponevadz potvrzuje nase zavery 0 tom, kdy byl zlornek do Anglie poslan ; vidime, jak od vyduul Prodrornu Kornensky nemel prilezitcst venovati se pansofii a zaslati slibene ukazky metafysiky.

2 Srov. 0 tom u Hendricha I. c. str, 18, kde je vsechno zevrubne vylozeno, takie se muzeme zastaviti jenom u toho, CO rna vyznam pro nasi otazku,

:1 Viz Continuatio admonitionis f r a t e r n a e, vyd. Kuacala, I. c. str. 12-13.

; V predmluvc na Dilucidaci (Opera didactica omnia sv. I str. 455) cteme toto charakteristicke misto : Sentiebam enim me judiciorum varietate distrahi, sed et lentescere, cum collegii Pansophici fie ret spes, nee meo arbitrio jam fore procedendum, antequam scirem, quid pluribus illis ct me doctioribus placiturum esset. Non ergo sum progressus, praeterquarn

in particularibus quibusdam: ut erat Physic a ad lumen divinum reformata .

itemque Astronomia ad lumen physicum reformanda et alia nonnulla .

Haec, inquam, omnia me, nescio quomodo, a fervore primo rernissiorern fecerunt, cum plures illos exspectans, mihi soli non esse sudan dum putarem ... Predmluva byla sice psana pozdeji, avsak zachycuje velmi pekne Kornenskeho

Byly i jine pficiny. Prodromus sice vzbudil velike nadseni v nekterych kruzich, avsak pomoenici, na nez Komensky pocal nyni mysliti, se nehlasili ; jcdinou vyjimkou byl Jachym Hiibner, ktery mel 0 Komenskeho studie uz po nekolik Jet velmi zivy zajem. A'i. dosud neby!o mezi nirni primeho pisemneho styku; prostrednikem byl Hartlib, [enz ochotne oznamoval Hiibnerovi, co se dovede] od Kornenskeho, a naopak zase Komenskemu psal 0 Hiibnerove zajmu, ac snad jeho jmena neuvadel, jak to cinil i v jinych pripadech. Tcprve po dopisu Komenskeho Hartlibovi ze dne 1. cervence 1638,1 kde byla lichotiva zrninka 0 nejmenovanem Hiibnerovi, osmelil se Hubner, [emuz Hartlib asi sdelil obsah Komenskeho listu, dopsati autorovi Prodromu prhno. T ak navazan retez pisernnych styku obou muzu, ktefi se dosud znali jenom prostrednictvim spolecneho prltele. Korespondence s Hiibnerem meta potom znacny vliv na vyvoj Kornenskeho studii, ponevadz Hiibner se neornezoval jenom na vychvalovani dila, nybrz podaval i konkretni navrhy a ncrozpakoval se projeviti nesouhlas, kde se mineni rozchazela. Je to patrne z [eho cetnych a obsahlych Iistu Komenskemu z l. 1638-41, kde jsou cetne zminky 0 pansofii."

Hiibnerova prihlaska k ucasti na pansofickych praceeh, doprovazena velikym pametnim spisern, S patrne Kornenskeho na ehvili vzpruzila a posilila v nem odhodlani odsunouti na cas prace [azykovedne a didakticke a venovati se zase jenom pansofii. Hiibner sehvaloval Kornenskeho rozhodnuti " a vyslovil nadeji, ze brzy uvidi nejakou ukazku pansofickeho spisu. Hiibnerovo ocekavani nebylo doeela zklamano, Venoval-li se Komensky pansofii, neucinil tak proto, aby se v klidu oddal dokonceni slibovane metafysiky, nybrz sahl k peru na obranu

naladu po vydani Prodromll a potvrzuje nas zaver, ucineny uz z dopisii Hartlibovi, ze Komensk§ po vydani Prodromu v melafysice nepracoval a ukazek neposilal.

1 Otiif,tCr. v pi'iloze cis. IV. na str, 176 a J1.

2 Posledne je zevrubne pro bin;' Hendrich .. pro nasi ottizku neprinaseji mnoho kladnych dokladii a splse zupornc potvrzuji pi'edcsle vyvody,

:J Je z e dne 9. Hjna 1638; Kvacala, Korespondence I, 41-44 a Die paed, Reform I, 120 a n. otiskl jenom heslovity nastin obsahu.

; Viz jcho list ze dne 14':24. !edna 1638 u Kvacaly, Korespondcnce I, 45 a n, a Die paed. Reform I, 127 a n.

36

OTAKAR ODLOZ.lLiK

[160]

(161]

Z I'ANSOFICKYClI STUDli J. A. KOMENSKEHO.

37

I 0 ni viz nynl clanek St. Soucka Ke Komcnskeho Dilucidaci v CMM. 1924, str. 136 -145, jehoz se dale pi'idrzuji.

~ Viz § 15 predmluvy ve V'e s k. s p i s e c h I, str. 406.

mozno poznati pansofickou metodu. Take dbal 0 to, aby co nejdrive definitivne propracoval pansofickou metafysiku, ktera prave rnela byti zakladnou cele pansoficke soustavy, Pozvolna vsak opousti bezpecnou pudu a vetsinou na podnety zvenci se pokousi podati rozvrh celeho dila a zanechava prace na metafysice. Nacrt, ktery je podan v liste panu de Sancto Amando, I je dosti stfizlivy a nebyl neuskutecnitelny, kdyby se Komensky na dilo soustf'edi] a kdyby se mu pro nektera odvetvi dostalo odjinud pomoci. V Dilucidaci, psane 0 pul roku pozdeji, vidime vsak uz jistou zmenu. I zde se podava rozvrh pansofickeho dila, avsak na rozdil od naertu v lisle panu de Sancto Amando je eden v symbolicke roucho, snad umyslne proto, aby utisil pochybnosti 0 pravovernosti pansofie, snad take bezdeky proto, ze Kornensky byl ve svych uvahach strhovan vyhledem na velkolepe dilo, jez ho cekalo, k nejasnostem a symbolice.

Stoji za to srovnati oba nacrty, jez nejsou casove od sebe pHIis vzdaleny. Jako v prvnim, tak i v druhem nacrtu prvni misto zabiraji uvodni knihy, v nichz by se dokazovala nutnost, moznost a snadnost pansofickeho dila. Jezto totez, jak vime odjinud, bylo i ucelem Prodromu, je zfejme, ze Komensky mel na mysli obdobne dilo, ktere by bylo zdokonalenim a snad i prepracovanim Prodromu. Podle toho nepovazoval Komensky ani Prodromus za praci definitivni podobne jako ukazky metafysiky, ktere poslal podle naseho mineni na konci r. 1636 do Anglie a na jejichz pfepracovani, ac to vyslovne nepravi, asi naraz] v listech Hartlibovi z prvni polovice r. 1638.

Co nasledu]e v obou nacrtech, se znacne rozchazi. Na misto praktickeho roztfideni pansofie na tri casti, theoretickou, praktickou a hermeneutickou, nastupuje v Dilucidaci symbolicke rozcleneni podle casti chramu Ezechielova, jehoz smysl je, ze se ve vykladu pansofickern bude postupovati vzestupnou cestou od veci stvorenych a viditelnych az k Bohu. Podle nacrtu obsazeneho v liste panu de Sancto Amando melo se v teoreticke casti pansolie postupovati prave opacne od nejvyssiho jsoucna az ke stvorenyrn jednotlivinam, 0 tom, co by odpovidalo prakticke a herrneneuticke casti uvedene v liste, v Dilucidaci

pansofickeho dila. Kdyz pak posilal na sklonku r. 1638 do Londyna pansoficky spis, nebyly to ony veci, 0 nichz jako liZ o skoro hotovych mluvi v dopisech Hartlibovi z prvni polo vice r. 1638, a jez asi ocekaval nedockave i Hiibner, t. j. vyklad o vecech napred zvedenych a ukazka metafysiky: zasilka obsahovala obranu pansofickeho dila proti utokurn, jez byly na Kornenskeho podniknuty v June jednoty. Minim spis Conatuum pansophicorurn dilueidatio in gratiam censorum facta, je,iz dale buderne zvati Dilucidaci. 1

K utoku proti Komenskernu doslo nekdy v druhe polovici fijna 1638; tehdy poslal polsky slechtic Broniewski starsim Jednoty sve poznamky 0 Prodromu a vinil Kornenskeho z bludu, Komensky se iiplne obhaji] na schuzi starsich, konane v listopadu 1638, kde byli pritomni i nektefi slechtici bratrsti. Definitivne vsak melo byti rozhodnuto az na pl'isti schuzi, ktera se potom konala v lednu 1639. Mezitim podal Komensky zpravu Hartlibovi a zaroven mu poslal vytisk Dilucidace, ktera byla. vydana na pfani a rozkaz starsich, shrornazdenych na listopadove schuzi, aby oslabila vliv agitace Broniewskeho. Ackoliv byla urcena jenom uzkernu kruhu ctenarstva, pripojil ji Hartlib k druhernu vydani Prodromu, ktere se prave dotiskovalo. Tak vysel druhy pansoficky spis, jenz obsahoval arci neco docela jineho, nez co prMele v Anglii puvodne podle opetovanych slibu Komenskeho ocekavali, Ac slo 0 pansofii, byla to vlastne zachazka, ktera opet oddalila pokracovani v metafysice.

Z Dilueidaee nas zajimaji dye veci, Predevsim je z jednoho mista patrne, jak Komensky pozbyval nadeje, ze se podarl vypracovati dilo, jake mel na mysli, nenajde-li dosti ochotnych pornocniku, kteff by pod jeho vedenim priloaili ruku k dilu." Skepse se rodila z iivah 0 programu celeho dila, jimiz se Komensky opet zamestnaval, To je druhe, co nas na Dilucidaci zajlma. Je pravda, ze Komensky mel od pocatku na mysli sve dilo jako celek, avsak jeho puvodni predstavy byly dosti realne. Komensky se s pocatku nestaral tolik 0 podrobny narys pansoficke stavby, jako spise 0 konkretni ukazky, z nichz by bylo

I Srov. vyse str. 156 n. a nlze pi'l!' C. III, str. 173 a n.

4

38

OTAKAR ODLOZILiK

[162]

neni zminky. Teprve na konci se dostavuje iiplna shoda, jakou jsme videli uz s pocatku. Podle obou micrtu zaverem pansofie maji byti prakticka pouceni 0 tom, jak uzivati prave moudrosti.! Srovmime-li oba nacrty, vidime, ze prvni byl uplnejsi, ponevadz mel na zfeteli i praktickou a pedagogickou stranku pansofie a byl by tak obsahl vsechny obory, kdezto druhy myslil prevazne na teorii.

Dtoky, proti nimz se Komensky obhajoval Dilucidaci, sice jej opet pfivedly k pansofii, avsak, [ak jsme HZ naznacili, ne na prospech dila, Komenskeho uz pred tim zacaly rozptylovati rozdilne usudky 0 Prodromu a sliby, jezz mnoha shan prichazely, a nyni se neklid vlastne jiste jeste zvysil. A tim se opet dostavame k onomu na pohled paradoxnimu zaveru, ze vlastne horlivost Hiibnerova a Hartlibova byla rozvoji pansofickych praci spise na ujmu nez na prospech. Kdyz Komensky zacal a zejmena od chvile, kdy uzral prelom v nazirani na vsevedne dilo, znamenajici odklon od encyklopedie k pansofii, mel, jak se zda, docela urcity plan a p~dle neh~ napsal nejdfive predmluvu a potom se dal do metafysiky, ktera mela byti zakladern cele budovy. Dilo tak melo rusti organicky a stupnovite. Nevcasna publikace Prodromu, ktera sice razem proslavila Kornenskeho, zrnenila puvodni plany a osudne prervala prirozeny tok Komenskeho studii. S pocatku mel Komensky k metafysice nejblize ; v rnuznych letech, [ejichz vrcholu se tehdy uz blizil, mel dosti sily a schopnosti, aby vypracoval svou metafysickou soustavu, ktera by se ovsem v mno~em opira!~ o [ine systerny, avsak mela mnoho prvku samostatnych. Pozdeji vsak byl neustale strhovan na [ina pole a k prvotnimu iikolu se nedosta!. Vyznam uryvku tkvi prave v tom, ze podava ukazku z prvnich let a dovoluje nam alespoii ponekud poznati, jake byly Komenskeho sehopnosti v dobe, kdy vlastne pansofii zacinal,

Od metalysiky se arei Komensky nikdy uplne neodvratil,

naopak po cely zivot na ni myslel, a jak v predmluve n~ Brann veci vyznava, stale menil sve nacrty a svou koncepci.

1 Viz zde pfil. c. III, str, 176 a n. a v Dilucidaci § 33-40 ve V e s k e r y c h s pis e chI, str, 422 an.; strucny nastin obsahu techto odstavcii je u Hendricha !. c. str. 31-32.

{163]

Z I'ANSOFICKYCH STUDIi j. A. KOMENSKf~HO.

39

Prave proto vsak nedospel definitivne k cili , prave proto, ze zakladna nebyla spolehlive vybudovana, nebyla vystavena ani velkolepa stavba, kterou mel s pocatku na mysli, a krome nekolika nacrti'l byly zhotoveny [enom nektere casti. Neminime uz sledovati tech veci, ani se pokouseti 0 nove zhodnoceni Kornenskeho metafysiky.' Pripojujeme jeste nekolik poznamek, ktere mohou podepfiti nas vyklad 0 datovani spisu, z nehoz ziomek pochazi.

Nasi pozornost jeste pouta Komenskeho korespondenee z let 1639-41, ktera deli vydani Dilucidace od Komenskeho pfijezdu do Londyna. V Htibnerovych listech i v Komenskeho odpovedech [sou hojne zpravy 0 pansofii, Srovname-li je, vidime, ze v nich neni zmlnky, ze by Kornensky tou dobou na metafysice pracoval nebo dokonce do Londyna posilal nejake ukazky. Kornensky vice myslil na organisaci pansofickych studii a touzil se dorozumeti s pfateli, kteri by mohli byti pomoeniky. S Hiibnerem se vetsinou dohodoval 0 rozdeleni pansofie a jeho podrobnostech; je videti, ze sam chtel co nejdfive vypracovati zevrubny rozvrh celeho dila, aby pak pomocnikum podle vloh a naklonnosti byly pfidelovany [ednotlive obory. Tou dobou je Komensky zabran studierni, za [ejichz plod muzeme povazovati Diatyposi, vydanou v Gdansku az r, 1643. Pravdepodobnost, ze az nekdy v te debe napsal spis s metaIysickymi iivahami, z nehoz [e !laS uryvek, se cim dal vice zeslabuje a nakonec se rozplyva uplne, A tak vime-li skoro bezpecne z otistenych listu z r. 1638 a z predrnluvy k Dilucidaci, ze r. 1638 slibovanych rukopisu nezaslal, vratime se [iste radeji k daleko zrejmejsl dornnence, ze uryvek pochazi z ukazky zaslane na sklonku r. 1636, nez k pfedpokladu, ze vznikl az r. 1639 nebo dokonce pozdeji, 0 tom pak, co zamestnavalo Kornenskeho za pobytu v Londyne v !. 1641-2 nejlepsi svedectvi podava spis Via lucis, [enz byl tehdy napsan, a v nemz

1 Ze stars! Iiteratury 0 tom uvadfm rozpravu F. B. Koeta Jadro rnetafysiky J. A. Kornenskeho v CCM. 1859, str. 468 an., Kaprasiro Nastin filosofie J. A. Kornenskeho (1894), Beisswiingrovu studii J. Amos Comenius als Pansoph (1904), Drtiniio clanek Vyznam pansofickych snah J. A. Komenskeho v Pedagogickych Rozhledech XX a ve zvl. otisku a konecne staf Hendrichovu Vyvo] metafysiky J. A. Kornenskeho v Pedagog. Rozhledech XXXII, str. 167 11 n. Ke vsernu tomu dava nas iiryvek nektere dopliiky.

4*

40

OTAKAR OmDZILiK

[164J

takrka neni obdob s nasim uryvkem. Muzeme tedy podle dnesniho stavu vedomosti videti v tiryvku nejstarsi ukazku Komenskeho pansofie, jez velmi iizce souvisela s Prodromem, a byla pravdepodobne casH nejstarsi redakce jeho Brany moudrosti. Proto si jiste zaslouzi, aby byla otistena v plnem zneni i se Ctyhni Ii sty, ktere zase docela nove osvetluji nejenom pomer Kornenskeho k Hartlibovi it dosud neznamernu pfiteli Komenskeho studii panu de Sancto-Amando, nybrz i postup Komenskeho praci v prvni polovici r. 1638 po vydiini Prodromu. Ac, ide jenom 0 maly zlornek, pfece [e navy nalez vyznamny, ponevadz muzeme lepe nez dosud posouditi, [ak chte! Komensky zpracovati metafysiku na pocatku; srovnani s Branou veci, vydanou z pozustalosti posmrtne, ktera podava posledni redakci, rozhodne nevyzni v neprospech Komenskeho

prvotiny ...

Prilohy. l.

Komensky Sam. Hartlibovi.

Lesno 16/26 [edna 1638.

Immanuel !

Clarissime Hartlibi, amice et frater in Domino honorande!

Tandem desideratae Tuae veniunt Dantisco ! Video Te mcas etiam expectasse jam pridem, sed volui prius ad meas ultimas (7/17 Julii datas) I responsum habere. Nactus id deque aliis utilissimis a Te edoctus, rescribo prima hac, quae mihi se Dantiscum obtulit, occasione: rogitans diledum nostrum fratrem Niclassium,2 ut hos per binas postas, ut vocant, ad Te mittat (bina enim mittam exemplaria), quo si alterae intercidant, alterae ad Te pertingant: quod Deus faxit.

Multum Te amo de pictate Tua, mi H[artlibi], suntque apud Deum meum nota pro Te cordis mei suspiria quotidie. Nam agnosco Te providentiae divinae organon esse ad excitandum complurium animos in ea, per quae iIIustrandae gloriae Dei et augendis generis humani commodis utilis accessio fieri possit, et ad conciliandum amorem mutuum et studia inter eos, qui si absque Te esset, propter locorum, linguarum, gentium distantiam se vix etiam un quam nossent,

1 List dosud nebyl nalezen.

1 ReformovallY kazaiel v Gdansku, jeni mel i s Komenskym p'fli-

telske styky.

[1651

Z PANSOFICKYClI STUDli J. A. KOMENSKt:HO.

41

ncdum ut amrms ad conspiralldum in ea, quae iuncto conatu agenda sunt, coire possint. Ideo Te Deus in angulari ilIa Europaei orbis parte, velut in specula, locavit, unde quoque vcrsum illi attention is et diligentiae Tuae radii pertingere qucant, instruxitque Te ad negotium hoc pia illa aviditate, qua occasionibus undecunque se offcrentibus,l urgendi hoc opus Dei numquam dcesse velis, ct denique successu aliquo conatus Tuos coronat. Nam ut vel de me dicam, si foetus ille mcus, quem cum dolore et labore multo parturio [Pansophiola}, felicitcr aliquando in lucem edetur, bona ex parte id opc 'I'uae fidelis obstetrieatiouis fiet, qui me toties intra hoc sexennium sub laborum mole Iathisceutcrn erexisti, dorrnitantem excitasti, auxiliis destitutum, quantum in Tc erat, instruxisti atque nunc demum, ut ornni ratione subveniatur necessitatibus meis, accurate provides. Adore haec divinae providentiae vestigia et qua mea pracirc video, [identer sequor. Sic stat sentcntia, sic me juvct Deus mcus, Sed ad epistolae Tuae capita ex ordine,

Primum postulas bene verti, quod Prodromum Pansophiac typis

vulgaris, cum id optima intentione sit factum, multique docti ct boni viri gratissimum id habeaut." Sane mirabar prime, cur id me nescio, imo contra protestante, factum sit: nunquam enim permisissem ea forma prodire sine firmiorc adversus praejudicia munimine. At quia factum est, et quid em a Tc, cui in me et haec mea jus aliquod est, et factum consilio bono, non solum amice interpretor tam ami cum factum, sed et laudo atque eo nomine gratias ago. Nam et. hic apud plerosque, quibus exemplaria (submissa a Te tringinta accepi) communicata sunt, bonam inivimus gratiam. Applaudunt viri considerati, nihilque opt ant, quam quod idea representatum est, opere eompleatur. Cuius rei quae sit spes, paulo inferius dicam.

Quod Thesaurum ilium, quem mihi nuncias, de selectissimis supra octoginta epistolis librisque et manuscriptis multis ad faecundandos pansophicos et didacticos nostros conatus idoneis collectum attinet: et miror et laudo et amo et deosculor tan tam in his diligentiam Tuam, mi H[artlibi], mi anime. Deus Tibi servet eam mentem, Tuamque operam mihi amicorumque favores et maecenatum liberalitatem Tibi et mihi et huic sancto, quod tam junctis animis agimus, operi suo! Vide modo, quibus tutis viis et quam ocijssime thesaurus ille ad me transportari queat.

Quas mihi ex pia cura generosissimi Domini N. N.3liberalitate

vero nobilissimi domini W. interim submisisti X libras, redditae sunt

1 Rukop. offeral1t.

" Jak znamo, dal Hartlib bez svoleni KomcllskellO t'ytisknouti v Ox-

Jorde zaslanou ukrizku pansofickeho spisu ; 0 oeci srov. nuni j. V. Nov ri lc, J. A. Komenskq, str. 245 a Hen d ric h, l. c., sir. 11 a n.

:I Pann N. N. je udell dopis, kten] oiiskuji v priloze c. Ill.; 0 tom,

h/o se shyv(! za timio oznacenim. viz sir. 178 pozn. 1.

42

OTAKAR ODLOZlLiK

[166J

[167]

Z PANSOFICKYCI-I STUDli 1- A. KmIENSK£HO.

43

eadem die cum epistolis. Faciarn, quod jubes, ut gratitudincm erga utrumque contester. Sed hac occasione fieri vix poterit ob mercaloris festination em (quem Dantiscum primo mane abiturum cognovi vesperi, has autem noctu scripsi}: faciam proxime, Interim super duobus illis a Domino N. N. postulatis, quod informationi serviat, haec habe. Postuiat informationem aliquam de usu vero januae linguae latinae. Postulatum idem a me fuit e Suecia et nupcr a Wratislaviensibus. Factum, conscripsi, sub proelo jam sudat cum adjuncta generaliore de quadripartita latinae linguae studii structura per Vestibulum, Januam, Palatium et Thesaurarios recessus ad adornandam dissertatione didactica.! Accipietis eius aliquot exernplaria, ubi excusa fuerint, Alterum est, quod quaeritur de possibilitate structurae talis libri, qualem Prodromus noster delineavit. Mihi quidern tal ern librum, qui verissimum, ordinatissimum Iucidissimumque universitatis cctypurn repraesentet, eondi posse certum est: hoc autem incertum et dubium, an a me eo res possit perduci, cum sit supra unius horninis vires, industriam aetatemque tarn perplexe diffusam rerum, scientiarum, artium et doctrinarum multitudinem in tam ordinatos, quales designamus, redigere cancellos. Amplius dicam, nee me, nee alium quenquam (uti adhuc res nostrae se habent) tal em librum condere posse, qui in omnibus, singularibus etiam et minutis, perfectioni ilIae, quae rebus inest, respondeat propter nondum deprehensa omnia particularia et detectas omnium oceuitorum rationes: quod tamen suceessu temporis et debitae in his diligentiae futurum, non dubito. Ut enim geographi in descriptione globi terreni hactenus quidem in ea Ioca incidunt, qui bus illud ,Terra incognita' adscribere necesse habent, nee tamen propterea scientiam ipsam universalis geographiae aliquis incertitudinis arguat: spesque est illos etiam incognitos terrarum tractus temporis tractu cognitum iri, si et navigandi ars suam assecuta fuerit perfcctionen et hominum continuaverit in penetrandis locis illis incognitis industria: ita Pansophia nostra describet quid em principaliter ea, quae in globci intellectus nostri jam plane nota sunt, nee tamen intermittet stringere oras et designare littora eorum, quae penitius vestigari opus habent : et denique non visa etiam ostendere poterit, tractus nempe omnes undique in globo hoc commonstrando, ubi sitne aliquid inveniendum nee ne quaerendum restat. Quae omnia pulcherrimos habebunt usus.

Quantum ad me, spero praestari a me posse, quae titulus promittit: Omnia nempe, quae humano subsunt ingenio, veri us, melius, brevius addiscendi methodum rnonstrabimus. Quod si e delineatione ipsa votorum meorurn nondum satis patuit (certc etiam

opt are aliquid sapicnter posse sapientiae pars habetur et idea bona futuri operi pars est), patebit, spero, e Praecognitis Pansophicis et specimine dato in scientia prima et Iundamentali, Metaphysica (quanquam haec nobis forsan alio titulo veniet), Haec duo expectate primo vere, sive manuscripta, sive (quod nudius tertius cogitare coepi) typis dcscripta, ut hine inde dimitti possint cxemplaria ad colligenda plurimorum indicia, qualiter cum protoplasmate Templi Latinitatis factum est. 1 Ex hoc unguc aestimari poterit ille sive leo, sive leunculus, sive musculus etiam, quem parturiunt montes nostri. Utirnini ergo Tu et amici tantisper patientia et pro me Deum orate.

E catalogo librorum et manuscriptorurn, anno practerito (1637) rransmissorum, video intercidisse quacdam aut alicubi haerere adhuc, Tractatum Wardi de Magnete" imprimis doleo non venisse et proin de rogo, ut hie denuo mittatur una cum aliis mittendis. Judicia quorundam de Conatu nostro pansophieo" (ex adscriptis literarum ab amicis copiis) volupe fuit cognoscere: semper quippe aliquid utile talia monent, sivc approbent, sive improbent coepta. Rogo igitur, ut ea studiose colligas collectaque (iam ut spero plurima) submittas quam primum : sed optern (si non displiceat Tibi) adscribi quoque nomina censorum (quod hie factum olim est), cum et illud scire prosit. Quae de nobilissimi Sorelli universalis scientiae moliminibus, non absimilibus nostris, scribuntur, admodum grata sunt : gratiora futura, si impetrari possit, quidquid eius iam in lucem prodiit." Amabo Te, delicium meum, annitere, ut quam primum copia eius fiat. Spiritus prophetarum subiectos esse prophetis vult spiritus Christi, et quid luminis veri aliunde venit, id a patre lurninurn est, in cujus lumine videre lumen gaudere debemus. Si e fundarnentis veris et universalibus uterque molimur (spero autem et ex delineatiuncula cogitationum magni iIIius viri plane eolIigo), non poterunt olim ad

1 0 spise, jeni poprutl byl vydan r . 1638 ve Vraiislaui s titulem De sermonis Latini studio per Vestibulum, fanuam, Palatium et Thesauros lotinitatis quadripartito gradu plene absolvendo didactic a dissertaiio srov. nyni j. V. Novak, l. c., str. 270 an.

1 Komenskii tu zrejme naraii na spisek D a v. Vee h n era: De astruendo Comenianae janllae latinitatis ternplo epistula cum protoplasmaie Liminis, Atrii, Odei, Adytj etc., jeni byl vydan jako ukazka vetsiho dila, aby se zjistilo, jakeho prijeti se spis muie naditi v kruzich odbornikii ; srou, 0 tom j. V. Novak, I. c. sir. 268.

~ Nepodarilo se mi zjistiti, ktery spis mll Komenslo] na mqsli. Nejspise jesle by bylo moino mysliti na Setha Warda (1617-7689), auiora nekolika astron. a geometricko-astronom. praci.

;1 Pruni vydani pansoficloiho spisu Komenskeho z r. 7637 melo, jak znamo, tilul Conatullm Comenianorum praeludia ex bibliotheca S. H. Srov. k tomu nyni Hendrich I. c., sir, 70, pozn, 22.

4 Minen je spis La science unioerselle, jeni vychazel od r, 7635 do 7644. Mel jsem v ruce vytisk knih. v Britskdm Museu. Nekolil: biografickych dat 0 autorooi v La grande encyclopedie 5'11_ 30, str, 289-90; cetne zminky o nem jsou v Hiibnerove korcspondenci s Hartlibem. Sroo, na pi, K v ac a I a, Die paedag. Reform I, 92 a j.

44

OTAKAR Om.ozlLiK

[1GB}

[169]

Z PANSOFICKY'CH STUDli J. A. KOMENSKErIO.

45

eundem SCOpUlll iisdem viis tend ere omnia, licet forsan externa facie dissimilia videantur, cum Caris mat urn distributor spiritus multa donorum Dei varietate multivariam eiusdern sapientiam cognoscendam exhibere soleat. Librum domini des Cartes commisi Dno. Jonstono 1 transferendum, qui ut non recusasset operam mihi, libentius id Tuo rogatu recepit, amanter Te persalutans, De mirabili mysterii longi. tudinis invento, si ad earn certitudinem deductum est, quidni seculo nostro gratulemur! Ut ct de P. M., qua quidem in rc versati nos quoque surnus aliquandiu non sine spe certi successus, ut ultimis meis innui, sed qui nos destituit hucusque. ~ Fuudamentum quidcm nostrum stat usque adeo, ut quibus commuuicatum est, mathescos non ignaris, pro infallibili habcant, sed defuit nobis hactenus mechanicus solers et cui tuto cornrnitti posset hoc arcanum. At vero si aliis, non nobis [aureola haec ser vata est, cur invidcamus ? Deus haec distribuit pro arbitrio. Nescio Haque an operae sit pretium me redire ad ista, quae iam aliorum industria tam bene fuerint expedita. Nam id, quid esset nisi act urn agere? Utinam modo majores hos conatus nostros et vocationi caclesti propiores non destituat bcnedictio divina, quo in unum eonstantem perpetuumque aeternae harrnoniae motum revocandis hurnanibus mentibus utilem praestemus operam! Hoc enim mihi ;o}'OlJ est, iIlud de indenda ligno aut metallo se ipsam in gyros urgendi vi rrri,os,o}'lIlJ fuit, inter majores illas operas occasione quadam irrepens. Quia tarnen suades non abjici propositum, fiat: cogitabo, qua ratione propediem certus fiam, num ilIa subsit hypothesi bus nostris veritas, quam extrinseca promittit veri similitudo. Atque tum faciam ex consilio Tuo, quicquid Iactu videbitur optimum. Tu tamen, quem successum habeant ex Herbertana inventione Kalthoffiana experimenta, doc ere ne in-

termittito.1 Exspectabo vero a Te primis cum navibus promissum ilium de collectis epistolis et libris thesaurum, Quibus 0 utinam addi possit aut saltern postea sequi Herberti de communibus notitiis l" Et quicquid de Sorelli Encyclopaedia seu Pansophia haberi potest. A me vero expeclabis: 1. quos petiisti tractatus de Disciplinae etc. a 2. Didacticam Vestibuli et Januae linguae latinae cum dissertatione ilia «enerali de studio linguae Latinac. -I 3. Didacticam Magnam in Latinurn iam totam fere translatam et ad mundum descriptam' (alterum exemplar mittetur ad Dn. Duraeum, t\ qui mihi consilia de me ibi agitata detexit : forsan et Tibi). 4. Pansophiae Praecognitil et l1etaphysic[lm in methodi pansophicae specimen.' Tandem Te per amorern Dei et gloriae eius, quo nos utrimquo flagrare vidernus, oro, ut quod coepisti, urgeas opus. Ego iam fiducia suppeditandorum sumtuum (de consilio quorum interest) labores ecclesiasticos (quos vitae cum familia sustentandae gratia necessario obi bam) ad tempus seponere decrevi atque ubi de certitudine rei constabit, seponam. Adsciscereque cogito in laborum societatem aliquot viros dodos, qui tam pansophicum hoc, quam reliqua didactica opera perpolire iuvent, ut iarn tandem junctis viribus ad

I }e arci teiko rici, kierou knihu ma Komenskij na mysli; 0 Dru [onstonooi, lelcati a ucenci skotskeho piioodu, jeni iiI v Lesne a mel hojne styky s ceskymi exulantp, srov. studii V. L 0 ewe - a D. }onston, ein Polyhistor d. 17, }ahrh. v Zeitschrift der hisior, Gesellschaft fur die Provinz Posen, roc. XXIII, sir, 149~176; viz tei }. V. Novak, l. c. 172 a n.

2 Pismena P. M. znamenaji perpetuum mobile, jak vy."",;tci i z dalsiho. Planem vylvofiti talcout] stro] obiral se Kornenslo] v I. 30tych XV!!. stol, velmi intensiune ; srov. 0 tom u }. V. Nova ka sir. 312 n. 0 obou vynalezech [sou take zminky v soucasne korespondenci Komenskeho pi atel, ze[mena v listecli Hubnerovzjch Hartlibovi. Z listu Hiibneroua Hartlibovi ze dne 17. lcoetna 1637 (K va cal a, Die paed. Reform I, 88) vysvita, ie si oba vynalezy osuojooal }ak. Stuirt. Hartlib ve suem dopise Tassiovi ze dne 70. srpna 1638 (K va c a I a, Korespondence I, 32 a n. a Die paedag. Reform I, 170-11) se vyslovuje dosti skepticky 0 zasluluich Shurtoupch. a zmiiiuje sc

o pokusecli bar. Kalthoffa. 0 nich patrne informoial i Komenskeho, jeni

o nicli niie Gini nedosti presnou zminku. Kdo byl Shurt a Kalthoff, nepodaillo se zjistiti ani Kuacaloui, ani mnii.

I Viz pozruimku pfedchozi.

" Komenslo] tu snad mluui 0 spise Herberlove De ueritate, prout distinguitur a revelatione oerisimili, possibili et [alsa (vyd. r. 1624 v Paii ii), kde se casto mluui de notitiis communibus ; srou. De vgd. z r. 1656, sir. 33 a n. Zajimaiu] tisudel: 0 nem je v dopise Hiibncroue Hartlibovi z e cine 72. cervna 7637 (K va cal 11, Die paedag. Reform I, 92): Mic" diinclcet, wan Sorcllus und Comenius mochtcn bey einander seyn, sic sollten ein trefflich werckh machen und eincr dem andern glinzlich auf die rechte bulin helfen. Herbertus so lite hierbey den dritten man geben, dan sein uierclch. de notiiiis communibus nichts anders als eine Heine Pansophi isi, quod mihi ex opere ejus de Veritate pene liquido constat. Neni osok: zcela vylouceno, jak by tomu prave poslednl veta n asnedcouala, ie jde 0 spis jiny, ktery nebyl dokoncen ; jeste ve svem liste Herbertovi ze dne 5/15 cerona 1647 pravi Komensloi, ie touiebne ocekava Herbertuv spis Notionum communium syntagma. Srov. Pal era Korespondence, sir. 133.

:1 ide zi ejme 0 spis Disciplinae ordinisque ecclesiastici in Unitate Fratrum Bohemorum ratio. jen i byl vydan r. 7632 cesky a r. 1633latinsky. }e z toho patrnc , ie se Hartlib nezajimol jenom 0 pedagogicke a pansoficke pZciny Kornenskeho, nybri i 0 unitini iivol 11 [ednote bratrske.

4 0 tomto spise viz sir. 166, pozn. 1.

" Komenskii zde mluvi 0 latinslcem. ozdelani Didaktiky, jei bylo l.otono v techio letech, ausalc vyslo ai r. 1657.

6 Zivotopisna dala tohoto z n dmeh.o pritele Hartlibova i Komcnsk//w, [en i neunavne pracouul 0 sjednocenl prot. cirkui, jsou slirnuta v Dictionary of National Biography sv. XVI, str, 267-3.

; 0 techto chystanych spisvc]: viz v.zjSe v textu str. 156.

46

OTAKAR OOLOZlLiK

[170]

[171]

Z PANSOFICKYCH STUDIi j. A. KOMENSKF.HO.

47

LcS!!U 19. kvltna 1638.

contulimus ea de re consilia cum illis, quorum prius in occulto cognoscere judicia opus est. In quibus cum Tu sis, dilecte anime cum amicis, quos Tecum ilIic habes in haec sancta consilia placide nobiscum conspirantes, non potui facere, quin vobis ea communicarern. Mitto quidem exemplar ejusdem Didacticae ad Dn. Duraeum, sed adhibita eadem cautione, ut nonnisi selectis eommunieetur. Ideo se illis in Suecia eommunicandum putabam, ut quid sub esse possit spei de nostra methode conceptae, distinctius etiam pervidere queant.! Scis arctos illius orb is proceres universal em scholarum reformationem per subjectas regno suo terras moliri. Significavitque dilectus noster ille amicus de me co fine accersendo publicum consensum fuisse factum, ni incidisset, quae propositum retardaret, consiliorum bel[icorum, imo belli propemodum ipsius moles. Me autem vocationem, 51 obvenerit, sequi nescio, an perrnissurus sit status meus ; quamquam nihildum determine, paratus semper obsequi Deo, ubi de voluntate ejus constiterit. Cogitabam tamen tam molestam et invidiae nimium expositam provinciam non facile suscipere, suadere potius, ut de sua gente homines e!igant, quibus committatur negotium, ipse tamen, si quid possem' consiliis {sed sub trutinam datis, nee meo, sed iIlorum iudicio determinatis) non recusaturum. Atque hoc fine iam liber ille, summam methodi nostrae continens, Iundarnentaque illis detegens illis communicatur, ut vel mci viccm suppleat et ad audendum animose, qui cogitant, acuat.

Aderat sane mihi nudius quintus Dominus \Voltzogen, Baro Austriacus, hac Wienna ad locum exilii sui redux :" qui cum mihi a Norimbergensium ad aulam Caesaream legato On. Pomcro' salutem attulisset, cupiit de Didacticorum et Pansophicorum laborum progressu coram cognosccre. Factum est, uncle ille majori etiam hujus studii amore exarsit, ut non solum ipse suum quoque favorem, studia, labores offeret, sed ct suadcret Didacticam hanc nostrarn in lucem mitti quantocijus dedicatoria ad Imperatorem, reges, principes, respublicas tot ius Christiani orbis directa. Cum negarem consilium mihi

metarn pervolvamus saxum hoc, cui volvendo solus ego insudavi hactenus. Non quid em mole futura sunt magna, quae molimur: ordinis tamen concinnitate et usus e1egantia maximum esse fatebuntur, spero, intelligentes mentes. Vero a Dei benedictione et auxiliis Tuis pendebit iam operarum nostrarum fervor. Ut ergo noster hie visceribus adhuc haerens foetus iarn ad par tum se disponat, Deum ora, et quantum potes, fidelitcr obstetricando iuva. Atque interim vale. Dabam 16/26 Januarii 1638.

P. S. Domino Bergero ' ipsemet respond eo.

II.

Komensky Sam. Hartlibovi.

Jesus amor noster!

Quae Tibi postulabas mitti, amantissime frater, et mittcnda recepi, en habe. Unum deesse miraberis aut indignaberis etiam, Pansophiae partem prirnam ill am generalem (Praecognitorum et Metaphisicae}, quam prorniseram scu typis seu calamo scriptam: nee tamen mitto. Ignosce. Intervenerunt invito mihi, quae me occupaverunt adeo, ut extremam adhibere manum non licuerit. Faciarn tamen Te voti compotem, si me Deus vivum volet, quam primum, Erit interim. quod abunde Te occupet, si methodi nostrae universariae voles cognoscere fundamenta, fines modosquc, Nimirum est Didactica ipsa quae fontes iIlos continet, unde Janua linguarum, Pansophia similesque rivuli promanarunt, promanabuntque plures, si coeptis prudenter insistere et e fundamentis positis aedificia excitare perrexerimus. Suadeat Salomo rivulos nostros in plateas dimitti, fontes aut em nobis custodiri, ne communes cos nobiscum habeant alii. Liberalem ergo me agnosce, qui fontes etiam meos Tibi facio communes. Extra jocum; hoc Te per amicitiam oro, ne committas, ut in publicam lucem veniat, qualiter de Pansophiae Prodromo factum est. Causae subsunt seriae. Exemplar non est correctum satis. Materia ipsa nondum satis IiXPI,(J(7J, pertractata. Tempus non dum vulgandis istis idoneum. Nernpe nondum constituirnus illud collegium didacticum, de cuius necessitate et forma sub finem capitis XXX attigi", non dum

I 0 Cinnosti Duryho ve Svedsku nekolik pozndmek ma j. V. Novak c. str. 264-5.

o 0 navsteve Woltzogenove, jeni se cestou z VicIni' do Polska zastavil II Komenskeho, mluvi Komenslo] ve svych ozpomlnlcac]i Continuatio admonitionis [raternac ... (Archiu pro badani 0 iivoli' a spisech J. A. KomenskJho ses. 3, sir. 9), ausolc [eho rzavsievy chronologicky presrze nezaiazu]e. Srouruini obou mist poslouzi znameniie k posouzeni verohodnodnosli vzpominek Komenskdho.

:1 Minen je zrejme norimberslai mesian jan Abraham Piihmer (srou.

o nem J. v. Novak, I. c. str, 296-7), jeni lIi od dfivejska mel iivy ztijem

o Komenskeho a chtel 110 podporouati, Viz jeho list Hartlibovi z r. 1636 v Ko a iia l o o « Korespondenci 1,20-7.

I Minen je as! jan Kristof Berger z druiiny Bedrich« Falckeho, jeni se usadi! v Anglii a ui na konci 20tych let XV!!. stoletl vybizel bratrslce exulanty, aby se pokusili 0 sbirlai v Anglii ; srou. nyni R. Fitzgibbon You ng Jan Sidor z Rokycan, zvl. otis]c, sir. 6.

2 Viz Vdkerych spisu J. A. Komenskeho (vyd. nakladeni Ustfed. spoli.:u jednot ucii. na Mor.) sv. IV, str. 42?

48

OTAKAR ODLOZlLiK

[172]

[173]

Z PANSOFICKYCH STUDIi J. A. KOMENSKEl-lO.

49

probari, nisi firmiori basi innixum: nempe non couvenire, ut unus tantum audeat, sed coIlcgiali aliquo nomine esse opus, turn ad invidiam facilius declinandam, turn ad continuandos felicius labores et urgendos successus, ubi spes effulgeat validius, sanctc affirmabat eadem haec inter ipsum et D. Pomerum fuisse agitata, constituisseque Dominum Pomerum deposita lcgatione sua hue ad 1I0S primo autumno venire, ut super hac re consultatio institui posset, Quod Te non celandum existimavi, ut si interim aliquid consillii iisdem hisce rebus noris, per litteras commonefacerc possis, Ego interim, quam me Deus vegctum volet, annitar , ut prima ilia et Iuudamentalia Pansophiae quam rectissime constituta vestrae subjiciam trutinae propediem. Uncle possit iudicium fieri, anne continuare me fuerit necesse rcliqua, an vcro partitis operis compendium fieri queat celerius et solidius perficiendi, quae restabunt. Unum est, quod iterum incommodat. Cum submissis a Te nuper de Conatibus nostris honestis iudiciis fervidisque de continuando desideriis et Iiberalioribus de subsidiis in me et collaboratorcs eonferendis promissis inflammatus valedicere vellern ecclesiasticis laboribus, ut didacticis vacare possum totus, coepit illustris comes, loci dominus, instantius urgere, ut ergo scholae hujus capesserem habenas atque agitata pro scholis in rnelius reformandis consilia, quae in mera hactenus consisterent theoria, praxi conprobare incipercm, hie prirnum, ubi ilia primum nata sunt. 1 Praetendi varia, sed frustra, Victus ergo precibus et instantiis prornisi aliquam curarum partem eo transferre, ut quid fieri possit, antequam novi panmethodici libri (quos capite ultimo Didacticae descripsi)" concinnati essent, aut num ea occasione concinnari possent experirer experimentis ejusmodi vel hoc anno continuatis. Vides igitur novarn, mi H[artlibi], remoram! Sed quam tamen, si Deus volet, cessurarn spero in publicum bonum nobis etiam sic agentibus ea, quae ad scopum Didacticae faciunt in genere. Sed Pansophiae tamen opus lentius procedere necesse erit. Verum satis hac vice. Plura, postquam excepero Tuas. Expecto enim calidissimis desideriis, quae primis cum navibus promisisti (ecce autern Majus iam prope decurrit, necdum apparet quidquam], Libros, manuscripta epistolicumque thesaurum et de Conatibus nostris judicia plura. Forsan ista in itinere jam sunt et ad nos propediem venient; quod ut fiat, Deum oro. Vale cor meum et pro me Deum ora. Raptim 19. Maii. Anno 1638.

III.

Komensky A. G. de Sancto Amando.

Leino 5; 15 kvetna 1638.

Jesus!

Generose Domine, amice ct fautor honorande! I

Amicus noster Hartlibius remisit ad me Pansophici studii subsidium cum commcndatione nominis Tui, ut a cujus pia cum beneficium hoc ad nos derivatum est. Non igitur possum, quin Tibi, fautor honorande, pro tam bcnigno in nos et studia nostra affectu, qui in effectum usque charitatis exundat, gratias agam. Et quia idem ilk Dn. Hlartlibius] de duobus nominatim ad Excellentiam Tuam perscribendum esse monuit, obsequor monitis.

Primumque de vero et genuine Latinitatis Januae USu informationem typis exscriptam en communico !'' Nam quia per idem tempus e diversis locis de re eadem requisitus Iui, conscripsi informatorium hune libeIlum, utque communicari posset pluribus, exemplaria typorum beneficio multiplicari curavi, Ibi, spero, reperiet Generositas Tua et alii, quod expetivere. Si tamen haec nondum talia sunt, qualia cupimus (perfccti methodi semitas perfectas), dies diem docebit, praxisque, ipsa rerum rnagistra optima, quid ad perfectionem desit supplerique oporteat, ostcndet,

1 Srov. k tomu ;. V. Novak a I. c. str. 279-80; z toho, co jc nahoi e v listi! Feceno, vysvita, ie Komenslo] pfevza! sprauu skoly ui na jaie r. 7638.

. Viz Veskerych spisii. ;. A. Kamenskdho (cit. vyd) sv. IV, str. 429.

I Adres(it !islu je tai osoba, 0 nii se mluvi v prunim liste Komenskeho Hartlibovi, kde ie oznacen pismeny N. N. (sron. vyse str, 165). Zjistiti, kdo se skryva za touto nepriihledruni znaclcou, miiieme pomoci listu Hiibnerova Komen s kemu, jeni byl psan w!kdy v prunich. mesicich. r. 1639 (viz K v ac a I a, Korespondence I, 58 n.}. Hiibner tu praui : Brevem operis Tui Sciagraphiam, quam Tuae ad Dominum de Sancio Amando continent, si iniueor, his tribus ejus genaalibus partibus, nimirum the 0 ret i c a, p r act i cae t her men cut i c a, omnes aut saltem plerasque uniuersalissirnus sapientiae notiones comprehendi posse saiis video .. , Kuacala, jak vysvita z pozruimlaj na str, 62, listu. nemcl. Ctemc-li nahoie otisteny dopis ai do konee, uidime, ie se pruve v nem podtuui strucny ruirus pansofie, ktera se deli na uuedene tii casti, praktickou, theoretickou a hermcneutickou, takie nelze pochijbouati, ie list, 0 nem.z Hiibner mluui, jest toto iru] s tim to listem, jeni byl puirne nejdiioe posldri Hartlibovi a ieprue jim adresdtoui, 0 jeho osobnosti mnoho neulme. Nejspise by bylo moino mysliti na Ant. G i ra r d a deS a in tA man t, jeni pocluizel z kaloinske obchodnickd rodiny rouenske a vgnikl jako spisouatel ; iii v I. 1594-1661. Data biogra/icka 11 La grande encyclopedie, sv. XXIX, str. 86-7. Vee potiebuje jeste setienl, k nemui prozatim schazi material .

" Sroun. v!lse str. 166 pozn. 1.

50

OTAKAR ODLO~:!LiK

[1741

[175]

Z PANSOF!CKYCH STUDIi J. A. KOMENSKEHO.

51

Alterum est de Pansophici libri molimine. Petit Generositas Tua candide et sincere sibi exponi, num possibilis rever a sit liber talis, qualem Prodromus noster delineat: qui nempe unus instar omnium sit, omnes materias exhauriens, in omnia rectc facilequc percipienda sensus humanos prompte reserans mentesque humanas undique rebus tam arcto veritatis complexu innectens, quam arcte sibi ipsi intra se ipsam cohaeret ipsa rerum veritas ? Jam equidem nuper ad haec interrogata Dno. H[artlibio] respondi, quae Generositati Tuae innotuisse spero : repetam tamen atque tum possibilitatis fundamcnta, tum Iacilitatis rationes detegam.

Possibile esse librum talem condi, qui viva sit rerum imago, tam. certum est, quam esse res, quae repraesentari possunt, si modo, ita ut sunt et Iiunt, repraesententur, Palam autem est sensualia sensibus, intellectualia intellectui, volibilia voluntati representari ita posse, ut licet extra sensum, intellectum, voluntatem sunt, sensum tamen, intellectum, voluntatem intime afficiant et in se transforment, Observato ergo rerum ordine, ut iliac sic offerantur spectandae, quomodo ab invicem exsurgunt et se differentiis certis mutuo determinant, impossibile est non omnia, ita ut sunt, cognosci, Januam rerum reserandi et in abdita etiam penetrandi reperta est per Dei gratiam c1avis Panarmonia, qua omnibus omnia (prima ultimis et ultima primis, summa imis et ima sumrnis, visibilia invisibilibus et invisibilia visibilibus) clare detegendis et ordine pulchro in luce sistendis mutuam praestant operam, quemadmodum in Pansophiae Prodromo disserui. Nam quicquid essentialiter ad rei unius constitutionem requiritur, sive ilia sit visibilis, sive invisibilis, peculiares tantum quaedam conditiones aut grad us differentias faciunt, non res ipsae. Ergo tales rerum omnium generales formae et normae primum explicatae et ad veritatis bases stabilitae omnibus particularibus celeriter cognoscendis plane aperiunt viam. Sed quod artificium pansophicum magis patebit re ipsa quam ut discursu aliquo generali satis exprimi valeat.

Quantum ad externam Pansophiae nostrae formam, habet ilia aedificii alicujus ad instar conpleti sua Furularnenta, Structuram (seu Corpus) et Fastigia. Fundamenta sunt (alii Praecognita vocant) universalis huiusmodi scientiae 1. Necessitas, 2. Possibilitas, 3. Facilitas (quae primis tribus libris pertractantur).l Atque necessitas quidem

deducitur a fine hominis, qui est creaturis sapienter dominari et cum creatore beatitudine frui aeterna. Possibilitas ostenditur e concessis homini ad finem suum mediis, quibus usque adeo instructus est, ut nihil desit. Facilitas ex applicatione mediorum ad fines suos tam accurata, ut inde methodus omnia clare et perspicue, facile et celeriter docendi et discendi exsurgat atque delineetur. Structurae seu ipsius corporis Pansophici partes desumuntur ab ipsis facultatibus, quibus homin~m pra~ brutis instruxit et ab iIIis differe jussit Deus; quae sunt ratio, oratio et libera quorumvis operatio.

Tres igitur sunt Pansophiae partes. Prima, quae docet omnia rationaliter specular], sec u n d a omnia intellecta rationali imitatione op;rari, t e r t i a omnia ilia, quae sunt et fiunt, oratione exprimere. :nma .docet ~ap?re, se?unda a~ere, tertia Ioqui, ideoque did potest lila philosophia, ista philotechnia, haec philologia. Illic continentur scientiae, isthic artes, hic doctrinae etc.

In the 0 ret i cis itur a surnmo ENTIS genere per species summas (substantiae, accidentis et privationis seu defectus) ad species specialissimas usque, divisionibus entium non ad placitum confictis sed ut se ipsas res per suas venas findunt. Traditurque de una 9~aq~e, ,quid.quid neces~arium est, una perpetua methodo per ITo!';, 0'1'1, 010'1'1, quid ? per quid ? quomodo? Hoc est 1. datur rei definitio vera, ut quid res sit, pateat, 2. turn eius ostenditur structura seu idea, essentialia ilia, quae ad constitutionem eius requiruntur. explicans, 3. tandem quomodo se, qua vi unumquodque illorum agat, quod agit, theorematibus includitur. Haec est perpetua in theoreticis ~ethod~s per defi?itiones, ideas, et axiomata: quia quicquid cognihon~ d,gn~m est m ulla . re, sub h.aec tria venit. Dum igitur sic per omnia ordine, quem res lpsae designant, itur, fit, ut cognitionem pansophi nihil adeo effugere possit.

In p r act i c a Pansophiae parte docetur tria esse, quibus circa res industria nostra se occupat, nempe rerum imitatio, directio et ad usus varios applicatio. Nam 1. quia opera Dei nostri perfecta sunt, sunt operum nostrorum quodam modo exemplaria et ideae, ut nihil omnino tam sit vile et abjectum in natura, quod non aliquid insigniter doceat, si rationabiliter imitari discamus. Unde regula ilia:

Naturam ducem qui sequitur, non errat. Item tot in Scripturae et sapientum libris a naturalibus desumptae parabolae, adagia, adrnonitiones etc. 2. Deinde datum est ingenio humano naturam non solum imitari, sed et dirigere ac transformare ad opera ejus intendendum, minuendum, alterandum variis modis. Haec igitur quomodo fiant, ut ingenium nostrum in regno mineralium, vegetabilium, animalium ?omini~~ exerceat, pansophiae est docere. 3. Tandem, quia omnia 1Il hominis usum creata sunt, docendum est, qui sint illi veri usus et quomod? adhibendi, ne in abusus degenerent. Itur igitur in practica pansophiae parte per easdem rerum classes, ut in thcoretica, indagando et ostendendo ubique modum rebus utendi, res imitandi, res

1 Podlc predmluuu k vydani Prodromu v l. sv. Op, didactica omnia (403-4) i v tomto spise, sapientiae universalis necessitas, possibilitas facilitasque [si ratione ceria ineaiur} breviter ac dilucide demonstratur'. V lisle ze dne 6. ledna 1637 psanem Hartlibovi pravi Hubner, ie se nebude zabyuati niclm jinym nei pansofii, cujus ostendenda est 7. necessitas, 2. possibililas, forma seu ejus requisita et species ips ius methodi. Hubner si sice pteltim s Komenskym nedopisoual, jak bude patrno z pozn. na str. 777, ausa]: myslenku mohl by Komensloj poznati prostiednictuim Hartliba .. vliv Hiibneriiu nenl ovsem trebo. predpokladati.

52

OTAKAR ODL07JLiK

[176]

[177]

Z PANSOFICKYCH STUDIi J. A. KOMENSKEHO.

53

dirigendi. Ubi nihil artium (quae in naturae exuviis potissimum exsultant) non occurere poterit, nee aliquid memorabilc considerationem subterfug ere etc.

Tertia Pansophiae pars erit h e r m e n e u t i c a seu traditiva quomodo rerum cogn!tio a mente menti communicari possit, ucmpc per e)den~a. :~rum signa res representantia. Quae trium generum s~nt.: 1. visibilia, gestus et gesticulatio, qua muti utuntur et in seena histriones, 2 ', audibilia, voces articulatae, e quihus sermo contexitur qu,o vulg~ utirnur, At.que hie varietas linguarum et idiomatum artisqtH: gramrnaticae, . rhctor icae c.t.c, fundaments explicantur, 3. legibiJia, scnpturae, cUJus varia manitesta ct occulta artificia considerantur etc.

~ as t I g 1 a sunt monita utilia de vero pansophiae usu 1. ad ~)erfeetlOncm" hominis in semet ipso, 2. ad mclioramlum res humanas 1lI genere, ~~. ad gloriam Dei magis magisque illustrandam per det~ct?~ c~anus s~mp)er pote.ntiae, ~aJ:lientiae bonitatisquc ejus vias Haec Ita est brevis f ansophiae christianae delineatiuncula : uberior gustus paulo post dabitur e Praecagnitorwn libris et sapientiae pm~ae, qua~ kletaplzysicam vocant, systemate propcdiem in lucem ~tuns: Interim Generositatem Tuam, excellentissime fautor, divino ravorr, mea vero haec studia Tuo et bonorum feliciter commendo. Dabarn 5./15. Maii. Anno 1638.

~ecce habes reurn confitentem! non plures dedi} a me vides. Primarum bina exemplaria dimiseram 16./26. Januarii per disposito.~ tabcllarios terra mariquc. Sed eorum prius tabellario 4. Februam haud proeul Dantisco una cum ali is quam pluribus literis a praedonibus ereptum fuit. Alterum quidern On. Niclassius per ejusmodi homines curatum scribit, de quorum fide vix possit dubitari. Cum tam en intelligam, ne sub Iinem quidem Aprilis eius Te compotem esse factum, est, cur eius quoque iacturam iure metuam, Quam ob rem aliud utriusque exemplar hisce adiunxi, ut et ilIarum, quas 19. Maii cum Didaetica et aliis libris Tibi misi. Ex quibus facile perspexeris, cur hactcnus crebrius non scripserim. Quia nimirum ecdesiastica mea functione a pansophicis continuandis ita retardatus fui ut jam ultra annum manus iis adruovere haud licuerit. Ad haec minime, Conatuum Pansophicorum specimine tantum applausum et stimulorum imbrem excitatum iri. Quos cum a tot piis, cordatis et de talibus dextre iudicare gnaris proficisci videam, Deo gloriam tribuere et in opere eius non segniter ~rogredi, merito . convenit. Interim tamen non displicet consilium ;- 'J rhoo'! (quod Inter submissas modo chartas reperio);' comodius forsan fore, si Didaetica scripta paulatirn in lucem ire sinarnus, viarn paratura iIIis, quae grandius quiddam sonant magisque invidiae et contradietionibus obnoxia sunt. Praecipue igitur toto hoc anno, uti nuper scripsi, opera mea circa neodidaeticos ilIos et philologicos libellos oecupabitur. At non mea solius, sed et collegarum seholae huius et vicinae Franstadiensis, qui in eadem nobiscum consilia amice conspirant. Imprimis vero gratulor mihi de fidissimo in his iam operis socio, D. Georgie Vechnero," Theo!. Doctore, qui molestias meas miseratus et neminem hactenus videns, qui Latinitatis Januae insigniter adorandae admoveret manus, ipse sibi hanc deposcere provinciam in eaque sic versari, ut mihi iam tandem de hac methodo nostra multum pollicear, praesertim si et praemittcndum Januae Vestibulum et quod sequitur Elegantiarum Romanarum Palatium ea, qua intendimus, concinnitate

adornata fuerit,

Verum de hiis proxima occasione plenius, quemadmodum et

aliis nonnullis liberalius iam ct quodam modo ad imitation em illius Tuo-nostri amici, qui Tibi Oxonio hebdomadatim familiares, sed politissimas submittit epistolas. Cuius utinam non celasses nomen! D. Veehnerus certis indieiis colligit D. esse.i' Quisquis autem

IV.

Komensky Sam. Hartlibovi.

Lesno 1. ccroence 1638.

Clarissime vir, frater in Christo dilecte!

~_udius tertiu~. demum Tu~e 27. Aprilis st. v. scriptae una cum alus 13. Martii ad On. Niclassiurn missis redditae mihi sunt. Quas ?on minus tristis legi quam laetus resignavi. Dolori mihi fuit d?lor ille Tuu~ .ex mea tot mensium silentio contractus, dum ignaro vl,,:ere me an vixisse haud parva promovendi noti operis impedimenta objecta s~nt. ~uare. facere non potui, quin e vestigio breviter modo ~er~u~trabs adJ~n~bs a Te mihi scriptis calamum arriperem et indigitata per Lipsiam et Ambsterodarnum via hasce ad Te dirnitterem, diligentissime operam daturus, ut singulis mensibus bis aut (si nimiuIT_l .negotia urgeant) semel saltern posthoc literarum aliquid ~ me aC~lplas modo mercatorum, quibus has cornrnisi, diligentia, et ~Ides spel .nost~a~ in P?sterum respondeat. Quoque minus scrupuli isthoc nomine TI?! subonatur, numerum semper singulis epistolis addarn, quemadmodum III praesentibus feci, quas tertias tantum hoc anne 1

1 Nelze dobie ilci, koho zde Komensky mini.

Z [iii Vechner, re/ormovany theolog (1590-1647) patfii k vernym a

duvernym p'fatelUm a pomocniki1m Komenskrlho.

:t Jde zrejme 0 j. Hiibnera, jeni tou dobou dlel v Oxjo!de a s Hartlibem si velmi caslo dopisoval - v te dobe vskutku IYdne. Ze nas doh.ad je spravny, vysvlta nejlepe z prvniho listu Hiibnerova Knmenskcmu, jeji pfedeslal svemu ruuirtu Pansofie ze dne 9. iijna 1638 a kde se prave iohoto

5

1 Z toho vysvita, ie list z 8. biezna 1638, jeji K va cal a (Korespondence J, 31) povaiuje za list Komenskelzo Hartlibovi, buc! ncbul Hartlibovi urcen, anebo, (coi je praode podobnejsi], nepocluizi uiibec od Komenskelzo.

54

OTAKAR ODLOZILiK

[178)

1179]

Z PANSOFICKYCH STUDli J. A. KOMENSKl~HO.

55

est (expectabimus autcm a Tc doceri), vchemcntcr virum arnare ct venerari coepi ob tam variam profundamque eruditionem, tam fervidum in publicum bonum zelum, tam purum ct nivcum crga omnes et omnia, qui se undique prodit, candorem. Saepius inter leg-endum aureola eius observata et monita exsultavi Deumque, qui tan tum hunc talemque nobis excitavit Aristarchum, collaudavi, utque cum in gloriam suarn servet et magis magisque donis suis impleat, oravi. Vis, amplius cogitationes meas Tibi detegam? Sperare coepi cum ipsum esse, quem divinitus dari tot suspiriis pridem optavi etiam in Pansophiolae nostrae Prodrome illo : nempe quem Deus supplendis defectibus nostris excitavit, ut ubi nos desinimus, ille incipiat a nobis affecta perficiat, e scintillisque uostris universalis illius luminis flammas excitet.

Verum de hiis et aliis, ut dixi, alias uberius : nunc hoc solum volui, ut scias Tuas illas querulabundas mihi esse redditas, meque permovisse, ut crebrius posthac diligentiusque de omnibus, quae ad operas nostras, perscripturus sim. Talia igitur a nobis hoc interim indicio contcntus expecta et pro me Deum ora. Amicum ilIum nostri tam amantem amantissime quoque ex me et D. D. Vechnero saluta, sive vobiscum adhucdum in Anglia moratur, sivc ad Sorellum in Galliam transfretavit, cuius videndi tanto exarsit amore.1 Christus vobiseum. Dabam 1. Julii st. novo 1638. Manus nota. Iterum iterumque vale.

V.

Uryvek pansofickeho spisu."

est. Unde intellectus luce sua exultat, voluntas ad bonum directs gaudet, conscientia portum prospectans laetatur. Vide, quae dicta sunt Iibro II. ~ 22 et 23.

Canon XVIII. Quicquid p a n s o p h i c e traditur, I u n d a n d u m est in ipsa rerum natura, firmandum script u r a, illustrandum ips ius cordis nostri t e s t i m o n i i s.

XXVII. Facultates res percipiendi (sensus, ratio, fides) dant veritati praesidium, dum unaquaeque 1. suum proprium objectum prehendit, 2. in eo dijudicando a Iacultate vicina juvatur, 3. omnes denique simul communem veritatem contestantur.

Nempe sensus prehendit sensualia, ratio intellectualia, fides revelata. Et tamen sensum, ubi opus, juvat et emendat ratio et utrumque fides, aut etiarn contra; fidem enim male formatam emendat ratio, ratiocinationem aberrantem sensus. Principaliter quidern Iacultas quaevis in suum proprium objectum fertur, propriaque circa iilud actione perficitur, sensus sentiendo, ratio ratiocinando, fides fidendo seu credendo, Sicubi tamen aliquid horum in actione propria languet vel deficit vel aberrat, mox ab alio juvatur, suppletur, emendatur. Quod observatu pulcherrimum est et ad veritatem rerum accuratius vestigandam omnino adhiberi debet.

Nempe sensus sicubi deficit, juvatur a sensu vel ratione vel fide. Et sensu quidem aut diverso, aut se ipso. Diverso ut visus, si conspccto sale, putat esse saccarum, liberatur ab errore gustu vel tactu (nam sal tactu acrius est); se ipso, si alio modo iteret experimenta, ut si visus semimersum sub aqua rarnum existimat esse infractum, emendatur a se ipso, ramum aqua extractum intuendo. A ratione: ut cum visus lunam stella majorem dubitans a ratione erroris convincitur. A fide: ut cum invisibilia, quae sensui nusquam apparent, ipsis tamen visibilibus, quae palpamus, tenemus, possidemus certiora esse fateri cogimur.

Ratio sicubi deficit vel aberrat, suppletur et emendatur ab alia ratione, a sensu, a fide. Ab alia ratione, firmiore scilicet, cui prior cedere cogitur. A sensu: cum experimentum sensuale ostendit rationatione collectum aliquid non procedere et aliquem paralogismum esse commissum. A fide: cum revelatione divina, ut ali quid contra rationationis nostrae decreta credamus, a nobis obtinet. Ex gr. mortuorurn resurrectionem, qnam ratio per se aegre admittit.

Fides sicubi languescit aut aberrat, juvatur itidem fide, ratione, sensu. Fide, id est pluribus aut clarioribus et firmioribus testimoniis, quae fidem omnino stabiliant. Ut cum Petrus conversorum Judaeorum fidem, quam apostolorum de Christo testimoniis adhibuerant, collaudans addit: Et habemus firmiorem propheticurn sermonern, cui bene facitis attendentes etc. 2. Petri 1, 19. Ratione: cum ratio rei ad credendum propositae absurditatem affingens, alia ratione convellitur, ne impedimento sit fidei, ut cum Paulus resurrectionis articulum (qui utique fidei est et a ratione stulta oppugnatur),

5*

... et scripturae libro extrinsecus collecta nondum iuvat, sed tum demum, cum in sapientiae et pietatis succum sensibiliter transit id, quod tum fit, cum ad ea, quae extrinsecus discimus, veritas sine oris et linguae organis (verba Augustini sunt) intus dicit: Verum

lisiu Kornenslolho doooldu« (viz K va e a I a, Die paedag. Reform I, 121, kde se praui : ,Sed ne nomen quoque meum amplius Tibi latet. Adeo id /eliciter vincit clarissimi D. Vechneri solertia;'}, 0 !leasti Hiibnerove na punsofickem dile viz v textu str. 143 a n.

t To, co pooedeno v pi edchozi poznamce, se dosvedeuje i zminkou, lcterd jest v listc Hiibneroue Hartlibovi z 21. eervna 1637 (K va e a I a, Die paedag. Reform f,93), kde Hiibner 0 Sorellovi praui : ., . ,Es wird einmahl mein groste lust sein, mit solchem Manne in Franckreich. zu schuiatzen, fch wurde ihme als dan uielc "011 Comenio predigen, welches ihme oucli sehr lieb zue liiiren. sein tourde.'

, Otisk, jeji zde podmnim, povaiuji za predbi!i11g, poneuad i riryvek bude jiste otisten. v sebramicli spisech Kcmenskeho, Proto upoustim i od obvyktellO zjiitooaru citatii ; 0 nekter!jch spisech, jichi se Komenskt] douolriva, mlunim v textu.

56

OTAKAR Oot.ozn.tx

[ISO]

[181]

Z PANSOFICKYCH STUDli J. A. KOMENSKEHO.

57

argumento ab herbarum rcvivisccntia petite dcfcndit. Sensu: ut cum Christ us apostolorum de resurrectione sua fidem firmaturus contrcctandum se dedit. Item cum omnium fide divina creditorum Deus certitudinis quondam sensum internum dat, ut apparet ex Hebr, I}, 1, .3 etc. Ergo:

Canon XIX. Quicquid p a n s o p h i ce d o c e t u r, doce a t u r, quantum p o t e s t, per omnia cognitionis p r i nc i pia, u t f ide ira t i 0, rat ion i sen sus e t vic eve r S iI a d s t i p u l c n t u r u b i q u e, quo ce r t i r e d d a m u r scire n o s. non h a r i o l a r i.

Nempe ut quemadmodum grammaticlls sine authoritate, jure consultus sine lege, philosophus sine ratione, theologus sine scriptura polyhistor sine illustribus exernplis loqui erubescit : ita pansophus sine evidentibus sensuum, rationis divinaeque revclationis demonstrationibus loqui erubescat. Nam tum de mum veritas rerum satis certa ct tuta est, cum sensus noster circa rem particularis et consensus in candem formam rerum complurium generalis et assensus Dei et hominurn vcre sapicnturn aliquid ita esse attestantium communis plane conveniant.

XXVIII. Usurpandae ergo sunt Facultates ornnes circa omnia, ut communis veritas communi ope detegatur.

Veritatern in profundo jacere questi sunt philosoph]. Non injuria, cum non in cortic.e rerum hacreat, sed ipsas rerum medullas et centra occupat. Quia tamen Deo post constitutas res rerum quoque mensuram (animurn ncmpe nostrum, in quo rationes et commensurationes omnium exstant), condere: tum superaddito verbo multa de multis monere placuit. Tria ilia sic semper conferrenda sunt cum invicem examinandaque iunctim ilIa tria cognoscendi principia, ut quicquid hie, illic, isthic obvenit, hoc, illo, isto organo pertentatum communem dctegat veritatem. Ubique enim idem ille est, qui docet, aeternus veritatis fons, Deus, qui a se ipso dissidere nunquam potest, etiam cum aliis atque aliis modis eandem veritatem docet. Ergo:

Canon XX. Quicquid in pan sophia d o c e t u r, ad naturae, scripturae notionumque animi h u m a n i t a t e mque s e n s u u m, r a t i o n u m, fidei c o n s e n s u m d o c e a t u r,

Maximum veritatis indicium est (dicit illustrissimus Herbertus) I ali quid omnibus similiter videri, cum id sine universalis Providentiae, quae rebus praesidet, dis pen sati one fieri nequeat, Quidni igitur multo magis omnium sensuum, rationum, testimoniorum, praesertim divinorum, universalem consensum, quoties haberi potest, pro infallibili veritatis norma agnoscamus. Sit ergo legis instar, ut omnia per omnia doceantur. Narn si duplum vident (ut ille dixit), qui

didicerunt litteras, triplum videbunt, qui omnia triplici oculo, corporis. mentis, fidei videbunt, quae videri possunt,

XXIX. Naturalium veritas ut innotescat, opus ea est exigi ad naturae ipsius, rationis sanae scripturacque sacrae normas,

Hoc est: 1. in naturalibus non est fidendum receptis opinionibus, aut alienis testimoniis, sed dcducenda sunt omnia, quantum potest, ad scnsualcrn experientiam, ut. quid ipsa rerum natura se esse aut non esse Iatcatur, constct. 2. Et rationabili processu inqui .. rcndum in causas el effecta omnium, quae Iiunt, collatione similium et dissimilium ad dcprehendendas vcras rerum diffcreutias. 3. Denique in maioris rnomenti rebus divina etiam testimonia, ut certissima operum Dei cornmentar ia, cousulcnda suut. Nee obstat, quod scripture uou opcrose describat naturam aut ex prolesso. Nam $i sapientum horniuum dicta, etiarn obiter clapsa, plus acstirnautur , quam alicuius rerum minus gnari verbosissima or atio : quid in sapieutissimi Dei dicta? Et qucmadmodum opulcntissimi horninis exigua davis vel ino-entcm thesaurum reservare, ita saepe una Dei vox magna misteria re~ludere pot est. Ergo:

Can 0 n X X I. 0 m n ian a t u r a I i a pan sop h 0 a d h a r In on i a rn tot ius naturae, s c r i p t u r a e, n o t i o n u m q u e comm u n i u m r e d u c e n d a sunt.

XXX. Revelatorum veritas ut innotescat, opus est intcrpretc triplici, scriptura ipsa, natura rerum, rationisque sa.nae .n~rn~is.

Scriptura plena est cum majestatis, tum sut;tphc~t~bS. D~us enim loquitur, sed hominibus loquitur, plerumque simplicibus. !11~C illud Deut. 8, 5: Sicut erudit filium suum homo (nempe ad infirmitatern eius condescendendo), ita Dominus Deus tuus erudit tc. Ergo legcnda verba scripturae ut verba summae sapi.entiae cu.m infantilitate nostra balbutientis. Ubi siquidem abstrusius occunt, scrutari licet (iussit enim Christus joh. 5, 39). Idque triplici hac via:

1. Scriptura ipsa, c.onferendo scripturas scripturis, ut alia ali is ministrent lucern. Si enim verum est illud: Optimus interpres verborum quisque suorum est, mentem in scriptura loq~~ntis Spirit~s Dei, quis reddat melius quam ipsemet ? Nempe alliS. atque a.lll.s verbis rem eandem et se ipsum explicans ? Certum ernrn est nihil co fine dici, ut ignoretur, etiamsi involute dicatur, S~d .ut pers~i.cua obscurioribus afferant lucem, obscura vero persplcUls concilient majestatem (dignitas quippe inesse videtur illis, qua~ tamquaII_J. velo quodam ab aliis discernuntur], ideo fit, ut eadem scriptura de IIsde~ rebus alibi quidem tectius, alibi clarius loquatur, ut tandem .tob scripturae tribui possit, quod ei tribuit David: cam esse lucem illuminantern oculos. Certum et hoc Spiritum Sanctum, perpetuum oraculorum Dei dictatorem, numquam sibi contrarium esse, ctiam~i discrepantia loqui videatur. Qucmadmodum enim in natura contrana sunt (cali dum et frigidurn}, quae universum non evertant,. se~ tempe: rant, se ipsa vero in rerum gencrationc adjuvant ct sapientiam DCI

1 Znam.r/ anglicla] [iloso] (7583-7648), 0 jehoi hlavni dilo De ueriiate etc. mel Komensloj ncmali] zojern ; srou. vyie sir. 769, pozn. 2.

5S

OTAKAR Oot.ozn.nc

[182J

[183]

L PANSOFICKYCH STUDli J. A. KO),IENSK(:HO,

59

admodum illustrant: ita in scriptum quasi contraria occurunt, non ut oris Divini inconstantiarn arguanr, sed quia variis intellect us ct voluntatis nostrae necessitatibus sic varie subvenire nccessurn est.

Et videmus in humanis simile quid. Peritissimus certe medicus hui,c aC?,ro rc_m,edia frig-ida propinat, j!li calida, aut etiam cidcm jam calida, l':m fng-Hla, prout ncmpe morbi symptomata variant, iIlisquc SIC aut SIC occurrendum est. Ex diversis tamen illis adeoque contrariis medici actionibus voluntatis non contrarictatem, sed identitatem tandem deprchcndi neccssum est, si prudent er omnia inter se con. Icrrantur. Eadem ratione Spiritus S. adrnodum sibi in scri ptura ub!CJuc ccngruit, 51 modo veram eius interpretationem asscquimur ubique. Ut autern assequarnur insigniter ad rem, Iacit loci cujusque cum autecedcntibus et consequentibus, similibus ct contrariis dilhens collatio. Cujusmodi collatio (praesertim in lingua, qua usus nest Spiritus S.) prirnus est interpres et veluti prima clavis sacrosanct] libri Dei. Adjungenda tamen est internae illi harmoniae externa, qua Scriptum rebus ipsis congruit, Certum enirn est, quemadmodum llUUS est Deus, a quo omnia, ita unam esse veritatem Dei, operibus naturae expressam et verbo revelatam, cum Deus contrarius esse sibi nequeat, Collatio igitur scripturae cum rebus est altera scripturae clavis,

Cujus collationis duplex est modus et usus: Primus in intelligendis claris scripturae dictis, secundus in scrutandis et explicandis mysteriis. Primo enirn nulla ratione credendum est Deum nobis ali quid credendum aut faciendum injungere, quod manifeste absurdum et veritati rebus impressae contrarium sit. Sint ergo verba quantumvis clara, contra tamen rerum veritatem numquam accipienda sunt. Ex. gr.: Solem et lunam scriptum duo magna luminaria vocat. Astronomi tamen lunam stella quavis fixa minorem esse dcprehendunt. Erc-o scriptum intelligenda est non de magnitudine corporis, sed lucis, quam ista duo corpora prae aliis spargunt. Ita veritas rei illustrabit veritatem dicti. Sic ilIud Psalmi: Super maria fundavit earn 24, 1. ~i .quis .accipiat simpliciter, quasi terra dicatur innatare aquis, (ut sibi antiquorum non nemo ex hoc libro persuaserat et hodierni J~daei c:edunt), refutabitur ab ipso sensu et experientia. Alius itaque illius scripturae quaerendus est sensus, qui absurditatem non inferat. Et is quidem facile repcritur ex Hebraeo textu, quia praepositio hal non semper significat super, sed etiarn quandoque ad, iuxta etc" sensusque erit: Terram juxta aquas fundatam esse, simulque globum unum constituerc et super nihilo pcndcre, ut alibi scriptura habet ~ob 26, 7. Verbo observanda est regula (quam Aegidills Romanus' lib. 2. Hexaemeron, cap. 3. habet}: ubicumque possumus salvare

Scripturas S. per ea, quae naturaliter vidcmus, non debemus ad miranda vel divinam potcntiam rccurrere.

2. Secundo ad percipicnda mystcriorurn scripturae arcana multum aliert lucis verus naturalium iutcllectus. Ex. QT, Quod Deus ill sacrificiis adhibcri voluit salem, veluit Iermcntum "et mel. Quod verbum SUUIll comparavit semini, cibo, pluvia etc., se ipsum igni, rupi, fonti aquarum vivcntium etc.. Christum soli, agno, lconi, scala et c., haec similia nunquam saris potcrunt illtclligi vel explicari, nisi ab illo, cui Tstarurn rerum natura nola satis sit, aut Iict, ut mvsteria ja caliginem dcgenercnr, qualitcr cvcnissc videmus JudaconJm' ~;elltL Quibu» cum Deus futuram per Christum expiatioucm intcriorcniquc cultus sui rationem variis sacrificiorum ritibus adurnbrarct, iIli simpiieiter tit opus operatum accipiebant. Sed quid Deus ad haec ',' Negabat se quidquam unquam prnece pisse de victirnis Jercm. 7, 21, oempe co sensu. Absurdum quippe et contra sanam rationcm ext velle Deum, purissimarn rnentern, cxternis placare ai que ita cum, qui ratio rationum est, irrationali cultu prosequi. Unde ilia ernanavit rcgula: Verbum Dei stolide intellectum non est verbum Dei. Atque ideo opus est, (ut AUgllStillllS lib. 2. De doctrina Christi, cap. 14. evidenter dernonstrat}, scr iptur as interprctaturos rerum naturalium cognitione instructos esse, quia omncs scripturarum similitudines et argumentationes a rebus creatis desumptae sunt; quibus ignoratis scripturae sensum et argumentorurn vim ignorari necesse est.

3. Tandem rationis sanae usus sanus tertia est mysteriorum divino rum clavis, nempe ut si quid e divinis testimoniis colligendum est, quod ibi clare non exstat, cavearnus aliud dicere, quam quod per sanarn rationationem elici potest. Qualiter Christus ex eo, quod Deus apud Mosen Abraharni, Isaaci, et Jacobi etiam post mortem iIlorum Deum se appellat, apud Mosen etiam doctrinam resurrectionis ex stare infert Matth. 22, 31. Et ex eo, quod Messias Davidis et filius et dominus dicitur, aliquid plus quam humanitatem sibi inessc coIIigi vult ibid. v. 34. Sic Petrus e vaticinio Davidis: Non dabis sancto tuo videre corruptionem, evincit Christi resurrectionern, cum scripturarn in ali quo irnpleri oporteat, in Davide vero imp leta non fuerit, Actor. 2, 24 etc. Paulus item ex revivisccntia seminis quotannis, futuram hominarn (lit quorum conditio plantis deterior esse non possit) resurrectionem evincit 1. Cor. 15. 36. Ejusmodi rationationis defectum tam quam voluntarium stuporem incusat Deus passim in scriptum, Psalm. 32, 12., Jerem. 44, 29, 30 etc. Et antiqui doctores non simpliciter in controversiis adhiberi volunt scripturam, sed scripturam rationabiIiter intellectam. Hinc iIlud Allgllstini: Scriptum cum authoritatibus, res cum re, causa cum causis, ratio CUIll ratione certet (Contra Maxim. lib. 2, cap. 14.). In summa scriptum est rationalissimus Iiber non externa concinnitate ad ingenio humano blandiendum compositus, sed intima veritatis harmonia indi-

I Nelcolik: dat 0 tomio spisouateli, jeni iii v XVI. stol, a z jeho i spisii by!o dosud malo lOge/tina tiskern, je ve rVe t z e r' s We It e - a v e Kirchenlexilcon n sv. I, 255-6.

60

OTAKAR OOLOZll.iK

[1841

[185]

Z PANSOFICKYCH STUDli J. A. KOMENSKF.HO.

61

solubilis. Quarnvis autem dictorum aut mandatorum Dei ratio no n illico occurrat, quacrcnda tam en est, ut deprehensa occultam Dei revelet sapientiam. Ergo:

C a I! 0 n X X I . 0 m n i a s c rip t u rae a d h arm () n i a m totius s c r i p t u r a e, naturae e t r a t i o n i s r e d u c e n d a s u n t pan sop h o.

XXXI. Anirni nostri arcana ut innotescant, opus est natura, scripture ct divino instinctu.

Natura quidem, quia naturalium rerum rationabili speculatione sopiti in nobis divini igniculi excitantur, rerumque harmonia provocat mentis harmoniam non secus ac visus ad res applicatione vim exser it suam, demumque quid possit, ostendit, Scriptum vero illas animo nostro insitas notitias clarificat et in solidicra rerum convertens roborat : eo modo, quo artificiosa perspicilia oeulis ad mota visum roborant ct vim eius intendunt, Tandem Deo dircctore opus est, si oceulta animi vis val ide se explicare debet. Ego Dominus Deus tuus, docens te utilia, dicit per prophetam Jer. 48, 77. Sive euim mentem seu intelligentiam praesentium et notitias insitas respiciamus, haec Deus excrcuit, in quo vult, facitque ingeniosos et rerum scrutatores sagaces: sive prospicientiam et conjectionem, seu providenham futurorum, hanc Deus concitat, ubi vult, facitque prophetas : sive memoriam praeteritorum et conscientiam, hanc Deus vellicat, quoties vult Iacitque conscientiosos et zelotas. Saepe igitur cum Davide clamandum est: Tu Domine, illurnina luccrnam meam, Deus, illumina tenebras me as Psal. 18, 29. Item vias tuas demonstra mihi et semitas tuas doce me. Dirige me in veri tate tua et doce me, nam tu es Deus salutis mcae Psalm. 25, 45. Ergo:

Canon XXIII. Communes a n i m i notiones ad COli1- munem cum aliis notionibus naturaeque et s c r i p t u r a e h arm 0 n i a D1 red u c end a e sun tub i que.

Haec de us u fa c u l tat u m ad rem verarn scrutandam. XXXII. Quia vero facultates objectis suis non sine aliquo rnedio se copulant, in horum etiam recta conforrnationc vcritas praesidium quaerit,

Omnia, quae apprehenduntur, apprehrenduntur interveniente aliquo me d i 0, quod se inter rem et facultatem ejus porrigit et utrumque conjungit. Ita inter objectum visibile et oculum necessc est, interveniat lumen, inter corpus sonans et aurem aer, inter aliquid odorum et nares exhalatio tenuis a corpore sese diffundens, inter factile et factum nervus, inter rationabile et rationem argumentum, inter credibile et fidem testimonium. Quae omnia certum modum habeant, necesse est, si apprehensio vera sequi debet.

XXXIII. Recta mediorum conformatio est, si res facultatibus admoveatur 1. pure sine interoeniente aliena qttalitate, 2. debita distantia situque, 3. justa mora.

Ex. gr. visionis medium est aer illuminatus. Hie si purus fuerit [ut et oculus ipse) objectumque non nimis remote distet, nec oculo dorsotenus obvertatur, lit inversim, sed recto suo situ, et dcniquc si commoretur objectum in oculi obtuta tamdiu, donec satis undique pervideatur, visio vera erit sine fuco. At si oculus humore aliquo pravo imbutus aut aer nubilosus fuerit, aut visio fiat per vitrum coloratum vel ali quo modo distorturn, vel rem ponas praepostere (ut si lectori librum invertas) vel denique objectum in transitu solum visu stringatur, impossibile Iuerit rem vere, uti est prehendcre, quia transvolantia revera transvolant, non se figunt; quod idem de omni rerum sensu, intellectu, fide pariter intelligendurn est.

XXXIV. Res pure sine aliena qualitate spectare est nihil ex anticipata doctrina trahere, omnia e suis venis cruere.

Superiore libro (XXVII) humana theatra (opera artificiosa, libri, opinioues] appellata fucre divinorum theatrorum umbrae et addita querela, quod homines human is plerumque magis quam divinis attendant eaque ratione umbras pro rebus captent. Quod ita esse ostendunt mundi deliria, Dei, naturae sui que ipsorum ig'Ilorantiae, occupatioues vanae , opinionum dissidia et pugnae. Nam si res sequerentur , res etiam assequerentur, resque tenerent concorditer omnes, quia Deus theatra sua rebus explevit, quae omnibus eaedern sunt, eadem veritate inter se connexae. Apparentiae autem rerum variae sunt, quia res plerurnque non puro lumine spectamus, sed per vitra colorata anticipatas, scilicet a variis varie opiniones, quas pro rebus pensando illudimus nobis ipsis et aliis. Nempe cum non e libris Dei (mundo, scriptura suggestionibusque animi recte constituti) sap ere et, ut scriptura loquitur, a Deo docti esse curamus, sed circumspectamus alii alios, fit. ut a divinis certis abducti, humanis incertis implicemur usque adeo, ut post aegre sit locus rernedio, etiam cum ad divina redditur, quia nos umbrae ilIae comitantur et spectra pro rebus exhibent. Mens enim nostra ut ut se instar speculi habet, objecta quaecumque adhibentur cxcipiendo, In hoc tamen ingens est discrimen, quod speculum materiale, quandocumque ei offeras objecta vera, semper ilia excipit, amotis illis, quae resplendere ibi nolis, mentis autem speculum a prirno exceptis objectis potissimum afficitur et valide occupatur, ut post vcnicntibus vix locus sit. Hinc est, quod praeconceptae Ialsae opiniones tam tenaciter haerent, ut amoveri se evidentissimac etiam veritati vix patiantur, pugnas potius et bella cient. Quod ergo de theologia pius Bucha/ceil/sl dixit: In ecclesia plus cerraminum gignunt verba horninum, quam verba Dei, magisque pugnatur pro Appolline, Petro et Paulo, quam pro Christo, exten~~ potest ad philosophiam quoque aut pansophiarn. Ideo multa nescm

I B. Abraham (7529-7584), protesiantslai lcae atel, [en i vydal niikolil« chronologicloicb spi,il a take modliicbni kni iku, lctcr« vysla r. 7674 v cesk,:", prelclad«.

62

OTAKAR ODLOZII.!K

[1861

[187]

63

Z PANSOFICKYCH STLJDri J A. KOMFNSKf:HO.

aut perperam sciri et tamen pugnari, quia divinis humana officiunt. Quod iraque lfl/periilsl eleganter theologum in scr iptura nasci dixit, man minus vert: de pansopho pronunciabitur.

Canon XXIV. Pansophus in s o l i u s naturae, s c r i pt u r a e a n i m i q u e s u i r e c e s s i b u s n a s c i t u r,

XXXV. Res debito situ spcctare est inter omnia lustrandum servare ordinem, quem inter se habcnt tum res ipsae quam in res directae [acultates nostrae.

Nempe ut 1. per naturalia veniatur ad revelat a tot utrorumque ope in propriae mentis lumen. 2. Item ut sensus cognitionis Faciat initium, intcllcctus eurn augeat, fides obsignet. Eum cnim esse ordinem tum theatrorum Dei, tum facultatum nostrnrum a superiore lil.ro patct atquc majoris evidentiac causa paucis hie repeto. Quantum ad theatru Dei, utiqc ornnes nos primo in lucern editi mundo irnmittimur ad audieudum, videndum, palpandum, quac hie sunt, Exercitatis his et in grernium ecclesiac rcccptis oraculorum divinorurn fit copia; demurnque accessit Spiritus S. gratia et internae illuminationis accendit faces. Hoc adumbravit in structur a ternpli sui Deus, in cujus atrium ingressus patebar undicunque, in sanctuarium non nisi ex atrio janua fuit, porroque e sanctuario in sanctum sanctorum. Non aliter potest : librum quippe naturae explicat liber scripturae et utrumque interior instinctus Dei, ut commentarius naturae sit scriptura, scripturae intus loquens spiritus. In prime libro magistri nobis fiunt omnes creaturae, in secundo omnes sancti Dei, in tertio Sanctus Sanctorum solus. Docet ille quidern per naturam quoque, sed eminus, visu solo. Docet et per scripturam, sed externe, auditu solo. At per afflatum conjunctissime, intirne, perfecto. Hic solus unus processus perfectus est, quando e natura per scripturam ducimur in experientiam coque modo promovemur e ratione propria per dictamen spiritus in contemplationem et devenimus ex opinione per fidem in scientiam. Lumen enirn naturae per se sufficicntem illumination em non confert; sed cum homo, voce Dei admonitus, revelatis adhibet fidem, fit, ut illi e rebus in natura deprehensis et in scriptura creditis intima et fundarnentalis exsurgat scientiae certitude, qua videt et laetatur res non aliter esse, quam quomodo verba et opera Dei testantur, propriaquc jam simul dietat experientia. Ergo:

Canon XXV. Quidquid p a n s o p h i c c traditur, o s t c n d a t u r f u n d a m e n t u m habere in ipsa rerum natura, fir met u r s c rip t uri s, 0 b s i g net u r que, qua n tum pot est, men tis pro P ria etc s tim 0 n i i s.

Quantum ad facultates nostras, patet a sensu incipiendum esse el in ratione seu intellectu desinendum in iis, quae sensus incurrunt , at si res a sensu remotae cognoscuntur a fide. Nam sensus com-

munis est homini cum bruto, ratio peculiarc bonum horninis, fides revelationibus D.ei habita solis christianis propria. Ergo generaliora praeced.unt. Deinde sensuum natura tota est rninistratoria, quia sens.lIs .lpSI n(~n. tam cognoscunt quam cognoscendi materiarn rationi et, fId~1 submlIllstran.t., ~ihil. quippe est in intcllectu, quod non Iuerit PflUS In sensu, et nihil III fide, quod lion prius fuerit in intellectu. Oportet enirn creditururn prius. audire et audiendo perciper e, quid cre?end~:n offeratur. Inde Christus : ?ui habet aures, audiat. Ergo civtna etiam oracula pnmo sunt pcrcipienda sensu, tum intellectu t:mdem assensus praeh.endu.s. Hinc Christus : Qui legit, intdligat: 1:.1 <~,~ostolus: Ut ,llItc~hgelltIbus loquor, vos ipsi indicate, quod dico 1 .. Co~. 10, 15., I'ertio hunc talem progressum institui! ipse Deus, '1m pnmo .creavlt scnsuurn obj,ecta. mundum, tum iutellectu praeditum hominem, tan?em addidit vocern suarn sublimiora , quam quo sensus et ratio pertingunt, revelantem, Ergo idem hie ordo in cogni;lOno rerum observandus est, ncmpe ut sapientiae tyro omnia sensibus ~us~ret, nomenclaturamque rerum comprehendat, quod jucundum est. Deinde doceatu: rationabiliter ista speculari fundamenta, proprictatcs, effect~, harrnonias rerum scrutando: quod multo jucundius. Denique apperiantur coeli et descends; suprerni in abscondito habitantis Dei (de ignoscibilibus ignorantiam nostram edocens et de visibilibus conceptus nostros emendans) vox: ita crit sci entia perfecta.

Subinnuit aphorismus: vero in illis, quae per se sunt sensui inaccessa et ratione aut fide prirnurn innotuerunt ad sensum tandem esse reccurrendum pro certitudine. Ex. 0'1'. Antipodes dari ratiocinatione quadam deprehenderunt antiqui '" philosophi, nunc testantur ornnes geographi et nautac ita esse. Sumrnam tamen certitudinem (a~t si .ma~is certi~udi~is securilatcm ct oblectationem) non nisi propna. C~JUSVIS e~.penenba (proprius sensus) affere potest. Eodem modo ill .fIdel mysteriis procedendum est, ut revelatio mysterium recludat, ratio vero et sensus tandem addant certitudinis quantum possunt, non rebus, sed sibi, Ex. gr. justificatos ex fide pacem habere cum Deo scripturae testanti credimus Rom. 5, 1. Assiliat tamen ratio et dicat non aliud convenire summae misericordiae, quam ut, qui Illi se comrnittunt, hos sinu suo exceptos blande foveat. Accedat denique sensus et per inductionem particularern attestetur, non aliud experiri omncs per Christum Deo reconciliatos, quam conscientiae tranquillitatem gaudiumque. Ergo:

Canon XXVI. Quae sensu constant i l l u s t r e n t u r c t f i r m e n t u r ratione (e t ubi opus) divin~ revelatione. Qua e aut e mar eve I a t ion eve n i u n t, red u can t u r, qua ntum p o t e s t, ad r a t i o n e m et sensum.

XXXVI. Rebus debite immorari est necessaria eo usque explicari, donee tota rei veritas pateat, observando nempe tam in na~uralibus quam in revelatis et a dictamine vcnicntibus, quid, ad quid ct quomodo sit aut fiat unumquodque,

1 H. Andr. Gerh, (1517-1564) protestantsky tlieolog ; n apsal nelctera bohosloocclai eli/a, Z uich i vlinikci spi» liomileticlo] De [orrnandis concionibus sacris.

64

OTAKAR ODI.OZlLiK

[18K1

[189]

Z PANSOFICKYCH STUDli J. A. KOMENSKI::IIO.

65

Puta in naturalibus persequenda sunt, quae sunt et fiunt omnia, et scrutandi singulorum fines, ob quos sunt et fiunt, et dcnique modus, quo Iiunt, existunt, operantur, vestigandus. Haec tria ornnino absolvunl scicntiarn naturalem, sapientiaeque Dei in creaturis rcconditae vela retegunt; si nempe nihil eorum, quae sunt aut fiunt, nos fug-jat, et pervideamus singulorum fines et usus et dcniq uc intelligamus viarn, qua provcniunt et operantur, Ideo tria ilia Ecclesiastici sapientia industriae nostrae commcndat. Primum illis verbis:

In r~ magna aequo ac parva ne unam quidem ignorabo. Cap.. 5. IH. Secundum istis : Non est, cur dicas, cur isthuc est ? (id est, ut cogitas aliquid frustra esse). Omnia enim ad ministerium suum creata sunt, 39, 20. Tertium his: Qui vivit in saecula, is crcavit omnia communi lege ct voluntati eius obediunr omnia. 18, 12. Nam quae illa communis lex, quae voluntns, cui omnia obediunt, sit, sapient! vestigatione cognoscendum est.

In revelatis itidern eonsiderandum, quid in universa scriptum dicitur. Ad quid? et quo sensu? Nempe recognoseendo librorum, capiturn, sententiarum, verborum seriem et contextum, ne vel apex ullus in sacro Dei codice ignoretur, CUIn certum sit aeque hie, ut ill natura, nihil vel minimum frustra esse. Seeundo attendendo, ad quod unumquodqus proprie direetum sit? docere ne all dedocere? hortari an dehortari? erigere an dejicere intendat creaturam creator? Tertio observando, quo styli charactere hic aut illic utatur Deus. Alias enim docet verbis simplicibus, alias figuratis, saepe narrat historias, ut parabolas, quas servire vult aut informandis moribus aut ilIustrandae fidei aut de vita futura roborandae spei, Hinc quadruplcx observatur scripturae sensus: historic us seu literalis, moralis, allegorieus (ad fidei mysteria se extendens] et anagogicus (caelestem statum praefigurat). Ita docuerunt antiqui ccelesiae doctores, ita passim se ipsam explicat scriptura et explicari docet. Ex. gr.: Quod Moysen de Abraham filiis, de Israelitarum per mare transitu, de manna caelesti, de petra eructante aquas etc. historice narrat: id in Novo testamento repeti vidernus et nobis accomodari sensu mystieo. Et addit aliquoties Novum testamentum, regularn quasi constituens, quomodo Vetus testamentum legend urn sit. Sapientiae Dei nimirum proprium est plus quiddam dicere, quam dicit, ut quemadmodum In natura essentiarum complicatione varia mirabilem se prodidit, ita in scriptura multiplici sub iisdcm verbis et typis latente sensu emicet. Quod observans Augustinus scripsit: Ad dignitatern scripturae pertinet, ut sub una litera multos sensus contineat. Item omnia, quae scripta sunt de praeterito, possunt interpretari ad significationem futurorum. Atque haec proprie est scripturae S. profunditas, quam tantopere admirantur et depraedicant sancti ~ei; quod nimirurn, quo plus mysteriorum eruitur, co plus superesse IfItelligitur. Sic enirn Augustinus . Tanta est christianarum prafunditas literarum, ut in cis cottidie proficercm, si eas solas ab ineunte pue-

ritia usque ad decrepitam senectutem maximo otio, summo st~dio, meliore ingenio conarer addiscere; in qui bus tanta latet altitude sapicntiae, ut animosissimis, acutissimis, flagrantissimisque cupiditate disccndi hoc contingat, quod eadem scriptura quodam loco habet. Quum consumaverit homo, tunc iucipit, Et Gregorius: Tanta ac talis est divinae scripturae sublimitas, ut non solum verba, quae a sanctis vel ab ipso domino dicta refcrantur, sed etiam circumstantiae quae simpliciter positae videutur, spiritualibus sint plena mvsteriis, Latissimurn itaque speculandi carnpum aperuit Deus in scriptura sua, tot verbis talia et tanta revelans, lit vere sit exhaustus sapicntiae Dei Ions, sacer ille liber.

Tandem inmorandum est quoque propriis animi nostri dictaminibus, ut notitias illas communes in numerate habeamus, et ad quid data sint, ne ignoremus. (Nempe ut ~iI!t nor~ac rerum ad dignoscendum veritatem corum, quae se quotidie nobis res tractantibus ingerunt. Sunt enim nurnero finita, si redigantur in suas classes, per quas tarnen res nurncro infinitae examinari, Ialsae a veris discriminari discursuumque rationationes in infinitum deduci possunt). Et denique si non ignoremus, quomodo fiant? Nempe per abstractionem a rebus, rursumque ad res applicationem, ut libra Il, XXXI. explicavirnus. In quibus operam ponere seriam pigere no~ .debet, si operae pretium, hoc est rerum plenam veramque cognitioncm,

quaerimus. Ergo: .

Canon XXVII. Q'u i c q u i d rerum natura habet, script u rae rev c I ant, com III u n e sail i min 0 t ion e s d i c tan t, cur et quomodo h a b e a n t, r e v e l e n t, dictent, vestigandum et e x p l i c a n d u m est.

Hactenus de observandis veritatis normis : sequitur ipsa veritatern in aperto ponendi for m a.

XXXVII. Forma veritatem aperte docendi triplex est: rea/Has, reciprocatio, harmonia. Possunt docendi virtutes dici.

XXXVIII. Realitas est docendi virtus, qua quidquid dicitur, veram et essentialem rerum cognition em affert.

Invalucre apud quosdam definitiones identicae, idem per idem explicantes ut: magnitudo est quantitas, a qua corpus dicitur magnum. Prudentia est virtus, per quam homo dicitur prudens etc. At quid est nugari, obsecro, si hoe non est? Quid enim inde p~us quam ante, scio? Nonne mel ius dixero; Magnum est, cujus essentiae termini longe a se distant. Prudentia est in futurum providendi sagacitas. Ergo;

Can 0 n X X V I I I. Qui d qui d doc e t u r, rea lit e r d 0- c e tor.

XXXIX. Reeiprocatio est docendi virtus, qua quid quid dicitur, tam verurn est, ut etiam reciprocatio enuntiari possit.

Ut homo est animal rationale et animal rationale est homo etc.

Hoc fieri nequit in illis, quae ex parte tan tum aut per accidens

OTAKAR ODLOZILiK

[190]

66

vera sunt. Ideo Platonica ilia definitio: ,Homo est animal bipes', false a Diogene irrisa fuit, qui gallinam afferens: ,Ecce Platonicus homo', inquit, Observandurn id etiam circa rerum divisiones, ut partes totum exhauriant adaequate non plus, non minus, sic iu caeteris doctrinae partibus. Ergo:

Canon XXIX. Omnis p a n s o p h i c a enuntiatio r e c ipro c eve r a sit. Aut c e r t e s i ida lie ubi n e que a t, lim i t atione addita, d e t e r m i n a n d a e sunt enuntiationes, ut nih i I non p l e nos ens u ext e t.

XL. Harmonia est docendi virtus, qua veritas tam clare proponitur, ut etiam species falsitatis cvanescat tam in rebus, quam in conspectu nostro,

Quemadmodum in operibus, verbis instinctu Dei nihil dissonantiae est, sed harmonise, ita in doctrina sapicntiae omnia sibi congruere pulchramque scientiarum consonantiam efficere animo debent. Nam quamdiu ali quid contrarii et seipsum destruentis est in conceptibus nostris, tamdiu eos falsi late laborare certum est, quia contradictio in rebus non est, sed in re et non re. Res rei, veritas veritati conveniant, necesse est, si recte et sibi proportionate collocentur in conspectu nostro, qualiter in se ipsis divino artificio contextae sunt. Certa et ordinata non pugnant, inquit Seneca. Si ergo aliquid sensui et rationi nostrae videatur esse, quod non esse scriptura testatur aut viceversa, tamdiu nos rem non intelligere pro certo habendum, quia omne Dei verbum veritas est; veritas autem veritati non contrariatur. Quidquid Deus fecit, quidquid dixit, quidquid inspiravit, id eius est opus, qui se ipsum negare non potest, qui semper sui simillimus est, semper idem immutabiliter, In Pansophia igitur eo res deducenda est, ut omnia ex immotae veritatis principiis exstructa tam cum illis, quam inter se proportionem et harmoniam servent aeternam, nihilque contradictionis remaneat in cognitione etiam nostra. Atque tum demum sibi rerum essentia, veritas, ordo constabit in animis nostris, tumque demum aliquid scire putabimur, si summa imis et ima summis, invisibilia visibilibus et visibilia invisibilibus, aeterna temporariis et temporaria aeternis, activa passivis et passiva activis proportionate respondeant, sciamusque reducere rnultitudinern in unitatem, composita in simplicitatem, diversa in identitatem, opposita denique in media sua certa. Eo si res fuerit deducta, evanescent contradictiones, lites, pugnae, quia veritatis harmonia etiam per contraria rerum sparsa veritatern illustrabit et roborabit sub obsequium eius animos captivans. Quo conferet ilia naturae et scripturae harmonia, quam deprehendimus in locis iIlis, ubi scriptura per naturalia explicat spiritualia. In quibus sensus quidarn mysticus spectatur primario ita tamen, ut naturalium simul illustrctur vcritas, Cujus rei in Pansophia nostra plurima fient indicia. Cum erzo veritatis recte intellectae effectum notaque infallibilis sit concinnitas undique sibi cohaerens, enitendum cst omnino, ut

[191]

Z PANSOFICKYCH STUDli J. A. KOMENSKEHO.

67

Canon XXX. Quidquid p a n s o p h i c e d o c e t u r, ad harmoniam d o c e a t u r, n e ulla doctrinac d i s s o n a n t i a de p r c h c 11 dip 0 S sit.

Haec de studii pansophici uniuersalltate et ueritote .. sequitur facilitas.

XLI. Scientiarum viam quaeri opus est quam facillimam, ut humanae infirmitati consuletur.

Vulgares vias spinis et salcbris esse obsitas vulgares querelae testantur paucissimorumque vix tandem difficultates cluctantium exempla. Ita enirn pleraque tradunt, ut vires mediocrium inveniorum excedant : quod non bene cedit, si plus sit ponderis in onere quam viriurn in labore. Quaercnda ergo sunt stratagemata, omnia proportione quadam ad mediocrium ingeniorum captum atternperandi, ut vere cum Lactantio I dici possit : Quam difficilis est ignorautibus veritas, tarn Iacilis est scientibus.

XLII. Facilia autem rcddentur omnia, SI sint, quam maxime fieri potest, 1. mole brevia, 2. rebus ordinata, 3. verbis perspicua.

Haec enim est ingcnii humani indoles, ut ab infinite abhorreat, intra cancellos duci gaudeat, luce delectetur. Prolixa igitur, quia infinitum quid minantur, e longinquo fastidit; confusa et perplexa, quia operosa et molesta sunt, refugit; ab obscuris, quia tenebris et caligine terrent, absterreri se mox patitur, Ergo:

Canon XXXI. Tria ilia i ng e n i o r u m offendicula, p ro l i x i t u d o, confusio et o b s c u r i t a s sedulo v i t e n t u r, Quod qua ratione liceat, vestigabimus.

Brevitatem Pansophia sectabitur tam compendii et celeritatis quam delectus meliorum causa.

Vita brevis, ars longa. Vere longa, ut adhuc res sunt. Plerumque nos citius vita deficit, quam recte vivere incipimus, Demosthenem cum expletis l07annis mori se cerneret, dixisse ferunt se dolore, quod egrederctur de vita, cum demum sapere caepisset, At reliqua etiam hominum turba, antequam sapere incipit, decedit. Ergo ne vita sine apparatu, aut solo apparatu consumatur, festinato opus est, non multa discenda, sed necessaria. Non refert, quam multa seiat luctator, inquit Seneca, si scit, quantum victoriae satis est. 0 quam magna philosophiae pars erit sapientiam rnundi circumcidere, Intemperie enim laborat et mole sua se obruit res literaria. Constat autem, quoties alimenta supra necessitatem ingesta nauseam stornacho afferunt, saepiusque iterata humores crudos et morbos inducunt, salubre esse corpus a superfluis liberari temperamentumque ad naturae vigorem reduci. Supervacuorum ergo sequestratio provida multum Ii bros contrahere, sapientiarn augere poterit. Quae autcm illa sint, quae a sapientiae verae studiis abe sse possunt,

1 L. Firmianus, cirlcetmi splsouatel z konce III. a proni pol. IV stol.

68

OTAKAR ODLOZlLiK

[1921

[193J

Z PANSO:rCKYCIl STUDIi J. A. KOMENSKFJ10.

({)

docet L. Vives 1 Introductione in Sapicntiam 124 usque ad 138. Nobis tamen id ad scopum nostrum inquirendum est nostris, id est rerum ipsarurn, viis.

Canon XXXII. Pansophia christiana modesta s c i e ntia et docta ignorantia c o n s t a b i t,

Modesta scientia est scire, quae scire expedit. Docta vero ignorantia est prudens transitio eorum, quae ad scopum (tum communem ilIum omnibus propositum, beatitudinem, tum proprium ad vocationem cujusque spectantem) minus faciunt cum animadversionc, quae et quanta sint, quae a nobis abscondita sunt in hac vita. Hinc Augustinus: Christianus ad multa respondere potest: ignoro. Et pocta: Nescire velle, quae Magister Maximus nescire nos voluit, eruditia, inscitia est. Quin et Seneca: Sapientis est quaedam aequo animo nescire velle.

XLIV. Possunt autem breviari tum res, tum verba.

XL V. Res breviandi triplex est ratio: 1. non necessaria praetermittendo, 2. necessaria 1I011 minutatim sed summatim docendo, 3. rerum testimoniis claraeque oeritati acquiescendo sine authoritatum accumulatione.

Per se quid em semper et ubi que vanum est non necessariis occupari, rivulos pot ius quam fontes sectari, et ubi rerum testimonia adsunt, testes postulare: maxime tamen id vitiosum foret in opere hoc, ubi realissimus eruditionis thesaurus constituendus est. Sapienter Seneca: Disce, non ut plus aliis scias, sed ut melius. Ep. 90. Item: Etiamsi multum superest, aetati paree dispensandum est, ut sufficiat necessariis. Nunc quae dementia est supervacanea discere in tanta temporis egestate. Ep. 48.

XL VI. Non necessaria sunt, quae sciri 1. non possunt, 2. non opus sunt, 3. non prosunt.

Quid enim juvat divinam ingenii vim circa non res, ut res nihili fructu cassas consumere? Qui ad sapientiae fastigia tendunt (demus autem ornnes), illis non circa syllabarum apices, aut rerum frivol a sudandum, sed in seria nitendum est, quae ani mum virturte instruant, vitam negotiis praeparent, coelo digna agere doceant. Operose nihil agunt, inquit Seneca, qui in literarum inutilium studiis detinentur. Graecorum iste morbus fuit quarere, quem numerum remigum Ulysses habuerit? prior scripta esse Ilias an Odyssea? Alia deinceps huius notae, quae sive contineas, nihil tacitam conscientiam juvant, sive proferas, non doctior videberis, sed molestior. De brevitate vitae cap. 13. Ergo:

Canon XXXIII. Providendum in p a n s o p h i a non alia magis doceantur, quam ad quae nati s u m u s, et quo rum e t i ami n m 0 r t e n 0 s poe nit ere non p 0 s sit.

XL VII. Sciri non possunt abscondita, quae in thcatra sua non produxit, aut si produxit, velo tamen obduxit Deus.

Uncle cnim ilia sciantur, ad quae nec sensus pcnctrat, nee ratio, nee revelatione divina satis detccta sunt? Tutius ignorantur, quorum scientia certa non datur; datur atlte~. curi_osis ingeniis i~l errores prolabcndi occasio, ut sunt omnes divinatrices artes et srmilia. Sed et in concessis secretis Dei et naturae plura licet intelligcre quam eloqui, quia ubi r~rum. deteguntur fundafl_lenta, ille sol us sapiens et verus cordium illuminator, Deus. mystcr~a sua pie recogitantibus plura ostendcre sold, quam exprrmere lingua aut calamo con venit. Ergo:

Canon XXXIV. De i m p e r v i i s et i n e f f a b i l i b u s aut nihil aut n o n n i s i m o d e s t i s s i m a p r o Fe r a n t u r,

XLVllI. Sciri non OptlS sunt nescienda et non facienda, Sufficit enirn scire, quod scieudum et faciendum est.

Rectum unum et simplex. En-arum mille fig-urae, imo infinitum chaos. Errores igitur perscqui infinitum quid est. Veritatem tradere compendiosum, ;ed et inutile aberrationibus insistere .. Rec~um siquidern sui et oblioui mensura est: eo vere percepto, quidquid pravum est simul intelligitur, Nee mechanic us opifex, quantumvis eximius I;; 'eo artis suae perfectionem collocat, ut se instrumento:~m, quibus ipse non utitur, enarratione oc~upct ad osten?endl~m scilicet, quam commodiora ipse habeat coeteris, applausum mdc manem Cal?tando. Sufficit iIli officinam suam necessariis, quibus opcrae egreglC COI1- fiunt, instructam esse, quae si alicui conferre cum alienis libet, per ipsum licet, quo opus artificem laudet, non se ipsum iIle. Item quanti hoc iterum cornpendii erit non discenda non docere. Ergo:

Canon XXXV. Veritas rerum duntaxat doceatur; e r r o r e s n e c dedoceantur nee tangantur.

Nernpc quia, ut iam dictum, vera rerum impressio mo~strosis aonoscendis et amovendis per se sufficiet, nisi forsan res videatur r:ajoris momenti errorque tenaciter et noxie n.imi~ plu~i~orum occ~pet animos tum sane convellendo ei opellae aliquid tribuisse pocnitere lion debet rarius. Id tamen praestat dicere, quae alii impugnare nequeunt, quam quae alii dicunt impugnare.

XLIX. Sciri non prosunt, quae scientem nihil ad fines suos

promovent. . . . .

Infinita sunt, quae disci possunt, ut ediscendis omlllbu7 nulh~ls Nestoris aut Mathusalae aetas suffectura sit. Dei tamen bonitate fit, ut obtinendam beatitudinem non infinitis, sed selectis opus sit. Cicero negat, si duplicetur sibi aetas, habiturum se tempus, quo vel solos Iyricos aut dialecticos perlegere possit. QU!d. ergo c~etera longe diffusiora studia. Libros faciendi nullus est finis et lectio multo;um fatigat, inquit Salomon Eccles. 12, 14. Seneca aute~: no~ fa~l~mt bonos ista, sed doctos. Apertior res est sapere, imo slmpliclO.r. Paucis est opus ad men tern bonam literis, sed nos ut caetera in

6

! V. juan Luis (1472-1540), [ilosof a spisouatel spanelsky, jehoi spisy Komensky casto cituje. Kniha lntroduetio sapientiam vgsla v XV/' stol. i 11 Praze,

..... ~~~

70

OTAKAR ODI.OZlI.iK

[194]

[1951

Z I'ANSOFICKYCH STUDli J. A. KOMENSKEHO.

71

supervacuum diffundimus, ita philosophiam nostram. Ouemadrnodum omnium rerum sic litterarum quoque intemperantia laboramus, Non vitae, sed scholae discirnus, Ep. 107. Cui literarum internperiei alibi remedium dari petit a severis studiis. Non vaco ad istas ineptias, Ingens negotium in manibus est. Quid agam? Mors me sequitur, fugit vita. Adversus haec me doce. Ep. 49. Tale remedium invenit Salomon, uti scriptum est: Quaesivit verba utilia et conscripsit sermones rectissimos ac veritate plenos. Eccl. 12, 10. Ostendit item Deus, prophctam sic alloquens: Si separaveris prctiosum a viii, tamquarn os meum eris. jer, 15, 19. Ergo:

Canon XXXVI. Pansopha s e p a r e t v i l i a, t r a d a t sola p r e t i o s a.

Nempe obici posset pansopho illud Senecoe : Quid me doces scientiam inutilcm? Magna prornisisti, exigua vides. Ep. 110. Potiorum itaque habeatur ratio per totam pansophiam, uti sunt ea, quae ad hominem, angelum, Deum spcctant, quia inde fundamenta rerum bene gerendarum in oeconomia, politia, ecclesia co do exsurgunt. Et quia morituri vivimus et revicturi morimur, parum sit parUlll duraturis occupari, nisi obiter, quatenus ad altiora ilIa rectius cognoscenda grad us quidam sunt aut etiarn quatenus omnia, quae sunt recte inspectata, creatoris sui notitiam, timorem, amorem instill are possunt. Interim ut suurn plus ultra cogitandi animus occasioncs uti que habeat, providendum est.

Haec de non necessariis praecidendis; sequitur de necessariis praecise tradendis.

L. Necessaria cornpendiose doeeri possunt, si doceantur non sigillatim et minutatim, sed summatim.

Qui certam, plenam celeremque de hoste quaerit victoriam, non omnibus et singulis, ut occurunt, oppidis et arcibus oppugnandi dat operam, sed incumbit belli summae, hoc est interceptis transitibus aggreditur hostilem exereitum tota vi eumque fusum persequitur in receptacula sua, ut ilia expugnet. Quo facto caetera omnia ultronea deditione ad victorem transeunt, Pari ratione, si subjicere ingenio animus est omnia, in principalia principaliter incumbendum erit, minutiora ultro se dabunt.

LI. Summatim docere est sciendorum ct faciendorum fontes aperire per explicata rerum principia et ideas.

Ln. Principia sunt res simplices numero Iinitae, e quibus cornpositae numero infinitae surgunt.

Ex. gr. Numerorum principia suut decem cifrac, scrmonis 24 literae, musicae septern voces, mundi visibilis quatuor elementa, e quibus vade inter se transpositis infinita numerorum, Yocum, melodiarurn, corporum varietas exsurgit. Ergo:

Canon XXXVII. Quaeeumque d o c t r i n a incipiet tradi, eius principia sufficientcr explicantor.

LIIl. ldeae sunt fonnae rerum generales ostendentes, quomodo e principiis varie inter se transpositis res exsurgant.

Ut si certis exernplis ostcndatur, quomoclo e literis colligantur syllabae, e syllabis voces, e vocibus sententiae, e sententiis periodi, ut tandem integer contextus Huat. Et sic in aliis: ubique enirn paucis exemplis detegi potest multorum ratio communis, qua agnita multa ilia adeoque infinita simul cognoscuntur. Nam quemadmodum qui semel vidit equum euisque formam recte animo impressit, quotcumque postea videbit equos millies millenos, omnes jam noverit sine nova cxplicatione (unum si noris, omnes noris, inquit Cornicus). Ita etiam qui sciet, quid sit in se ipso bonum, nemine etiarn dicente intclliget, quid sit bonus equus, bona arbor, bona valetudo, boui mores, bonus dominus, bonus Iarnulus etc. Nam ut veritate vera sunt, quae vera sunt (A!lgllstini verbis loquor ex libro De vera religione), ita similitudinc similia sunt, quaecumque similia sunt, Ut igitur veritas forma est verorurn, ita similitude forma similium, bonitas bonorum, utilitas utiliurn etc. Quaecumque rotunda sunt, per rotunditatem rotunda sunt, quadrata per quadraturam, pulchra per pulchritudinem, ordinata per ordinem etc. Et quo quid ideae propius, id etiarn perfectius. Tales igitur communes rerum formae, quas Graeci ideas, Latini exernpla seu exemplaria, Germani muster et Vorbilder vocant, prudenter traditae, mirum sunt multa paucis docendi compendium. Quia recte de fundamento rerum informata mens per se iam de omnibus similibus simile formabit iuclicium. Ergo:

Canon XXXVIII. O'm n e s rerum, quae sunt, e t operum, quae fiunt, g e n e r a l e s formac s e u i d e a e e x a c t i ss i m e co nsti tuan tu r, u t sin t o m n i um par t icular i um dijudicandorum e t efficiendorum v e r a e et infallibiI es norma e.

Duplicem idearum usum canon invenit, nempe quod sint docendi compendia et sapienter operandi normae. Atque ita est. Infinitae sunt inter homines de infinitis actionibus recte instituendis consultationes et de singulis prupemodum infinita ad phantasmatum varietatem infinitis modis variantia placita et opiniones: quarum alia aliis propius rem attingunt, nonnulla toto coclo aberrant, alia mcrae obscuraeque ambages sunt. Hinc consiliorum discrepantiae et ex his voluntatum et studiorum dissidia, pugnae, bella, aut certe negligens et confusa administratio, ut omnium ordinum status ostendit. Aureum itaque erit remedium in promptu habere omnium bene constituendarum rerum ideas: quae in contemplando res erunt theoremata, in constituendo vera et conservando canones et directoria. 0 quantum hoc multa, imo omnia sapienter cogitandi et agendi remedium et compendium! Hie vere porta est ad abdita rerum penetrandi et clavis occlusa multa recludendi. Ideae enim primo sunt in Deo, velut aeternae sapientiae, quae rerum rationes invenit, sigilla: quorum signacula et vestigia rebus impressa omnibus eadem sunt, ma-

6*

72

OTAKAR ODL02:ILiK

[196]

[197]

Z I'ANSOFICKYCI! STUDri J. A. KOMENSKEHO.

73

terialibus et immaterialibus proportionate semper. Unde fit, ut interna externis, invisibilia visibilibus, increata creatis adumbrentur, aliaque aliorum rationes detegant. Ex. gr.: Qui novit rationes visionis corporalis, quomodo fiat, praepediatur, iuvetur, roboretur, omnino intelligere potest, quomodo visio mentalis, nempe intellect~o rerum, peragatur. Non inmerito igitur haec talis rerum harmonia davis dici potest rationationum abyssos reserans et lampas latentes adhuc rerum processus investigandi lumen ministrans et norma in inventione et operatione rerum sine errore progredielldi viam dirigens.

LlV. Tertius abbreviandi modus est, ut res doceantur per semetipsas, non per alienas de rebus opiniones ac testimonia.

Antea removebamus authoritates § XXIII et XXXIV,l ideo. ne quis veritatis Herd fucus;. nunc ad .e~itandas a:nbag~s .. ~es enirn unaquacque nonnisi una est 111 se, opllliones de Ipsa infinitae esse possunt ; quae quoniam rei, veritati ac claritati nihil possunt addere, possunt aut em et solent se ipsas invicem ?ppu?,nando res intricare. Maneat iIlud Ciceronis : Ubi rerum testimonia adsunt, non opus est verbis. Unde:

Canon XXXIX. Res cl are d o c u i s s e sufficiat, a b authoritatibus cumulandis studiose abstinetor.

Et quidni gratius sit exclusis ad tempus, qui lineas possent turbare universi delincationem quamprimum absolvisse. Cum enirn res ipsae tenebuntur, jucundius accidet per authorum vireta spatiari, flosculosque veritati condecorandae aptos decerpere.

Haec de compendiis rerum.

LV. Compendia sermon is in eo sunt, ut quidquid verbis pauci-

oribus dici potest, plura ne adhibeantur. .

Suadet id sapientiae magister Sgracides2 32, 10: Sum~ahm sermonem contrahe, paucis dic multa. Et iIle apud Terentium i" Uno dic verbo, quid est, quod me velis? Sapientia enim, quam hie docemus, res est, non verba. Verbis ergo non oneranda, quemadmodum sapienter monuit Horatius: Quidquid prae~ipies, esto brevis, ut cito dicta percipiant animi faciles teneantque fideles.

Canon XL. Verborum superfluitas caveatur. Res

quam brevissime possunt, enuntientu.r. .

Providendo tamen, ne accidat, quod Idem poeta minatur :

Dum brevis esse laboro, obscurus fio. Danda nempe opera, ut omnia pansophica quanquam brevia, tamen clara sint. Quod efficiet rerum ordo et verborum perspicuitas, de quibus iam consultandum.

1 }e to asi pisaislai chyba (na misto XXIV), ponevadi se v kap. XXXIV. mluvi 0 necem zcela jinem,

t Aniiclo] historik, 0 nemi se Komensloi i na jinych mistech. zminu]e. 3 T. Publius Afer, vyznamny komicky basnilc fimsky (asi 190-159 pied Kr.).

Hactenus a § XLII. de brevitate pansophiae; sequii:ur 0 r d o. LVI. Ordinem pansophia sectabitur tam compendii et celeritatis, quam amoenitatis et certitudinis gratia.

Dispersa enim necesse est multa videri, collecta in parvum cogi POSSUllt. Et mens nostra, quia harmonice facta est, non potest non ordine delectati, confusione turbari. Dcnique res ipsae sine ordine inutiles sunt, Quod Xenophon de exercitu faciens verba simili declaravit: Quemadmodum lapides, inquit, lateres, ligna et tegulae inordinate projecta ad nihil utilia sunt, quum vero ordinantur deorsum et sursum, quae non putrefiunt lapides et testae, in media autem lateres et ligna, tum domus reete constructa dicitur : sic in bello, licet multos habeas milites, parum tamen efficient, nisi iuxta arma et munimenta corporis in ordinem colloces, Stol. Serm. 52., sic animalis aut etiam horologii partes iunctae in toto (eo, quo debent modo), officium Iaciunt omnibus sibi invicem vitam et motum ministrantibus, cum tamen disturbatae ad nihil sint. Tandem quemadmodum in horologic composito et motu suo procedente, longe longeque facilius, celerius, certius partium numerum et usum cognosccs, quam SI disiectae sunt, ita doctrina universi iuncta sibi dextre se ipsam animabit, disturbata nihil nisi animos confundent. Ergo:

Canon XLI. Pansophia utatur methodo, qua melior non detur.

LVII. Optimus autem doctrinae ordo et methodus, qua melior non datur, est ipse rerum ordo.

Nimirum optime sic res cognoseuntur, uti sunt, quia si aliter cognoscuntur quam sunt, non cognitio erit, sed error. Et quia res authorem agnoscunt Deum, qui ratio rationum est, omnernque scientiae vi am invenit, quis post ilIum aliquid melius invenire po~se confidat? Ergo:

Canon XLII. Pansophia sit viva universi imago, res ipsas ipso rerum ordine explicans.

Huc spectat elegans ilIud Verulamii: I Excellenter ad coniugium mundi sumitur sola Eccho. Ea enim demum est vera philosophia, quae mundi ipsius voces fidelissime reddit et veluti dictante mundo (nos dicemus: dictante mundo, scriptura, conscientia) conscripta est, nihilque est aliud quam eiusdem (eorundem) simulacrum et reflexio, neque addit quidquam de proprio, neque invertit, sed tantum iterat et resonat.

LVIII. Ordo rerum vel general iter consideratur in toto mundi systemate vel particulariter in rebus singulis seorsum.

LIX. Ordo rerum generalis hic est, quod universum totum, ut ut sit unum in se, indivulse sibi ipsi cohaerens undique, par-

1 Proslulij angliclo] filosof a prirodozputcc (1561--1626), z jehoi knih, zejmena ze spisu De augmeniis ei dignitate scientiarum, Komensky velmi casto cituje.

74 OTAKAR ODLOZILiK: Z PANSOFICKYCH STUDli J. A. KOMENSKf:llO. [198J

tibus tamcn eleganter est distinctum, ut inter prima ct ultima, ima ct summa nUStlllam reperiatur hiatus, sed concatenatio et gradatio pcrpetua. Undc scriptura Deum omnia nurnero, mensura, pondere disposuisse testatur. Sap. II, 20. et Jer. 40, 12. etc.

Sensus est constituisse Dcum rerum genera certa, extra quae nihil arnplius sit, et commensuravisse sibi invicem omnia, ut alia aliis contineantur, omnibus vere ipsum universurn, et indidisse rebus virtutes, secundum quas aliae aliis praepollent ad ...

Sign up to vote on this title
UsefulNot useful