6. Osmanská říše ve 14. – 18. století (výboje ve 14. a 15.

století, vrcholné období osmanských

dějin, Süleyman I., Osmanská říše v 17. a 18. století)
4. Počátky osmanského státu
Hranice mezi muslimským a byzantským územím v Malé Asii – marky s vojenskými silami
na obou stranách, na konci 13. století s úpadkem Byzancie a říše ílchánů zde zavládla
anarchie, k moci se dostali místní udžbegové (kolem roku 1300 asi dvacet státečků různých
dynastií), osamostatnil se i Osman z kmene Oguzů – rozšířil své území, 1326 zemřel, po něm
jeho syn Orchan rozšířil území až k Marmarskému moři (dobyl Bursu a udělal z ní své sídlo)
– nejsilnější přímořská moc na Z Malé Asie, pronikl i na území Byzantinců, 1357 okupace
Gallipole, vojenská organizace – lenní jízda, pravidelná pěchota, nepravidelná pěchota a jízda,
zřízena i nová garda z porobených křesťanů – janičáři, 1359 nastoupil Murad I. – obsadil
Thrákii, pronikl do Bulharska, Srbska, Makedonie, 1365 přeložil sídlo do Adrianopole
(Edirne), 1389 porazil na Kosím poli srbského Lazare, ale sám zemřel, nastoupil Bajezíd I. –
pronikal do Bosny, Valašska, Řecka, a Uher – Zikmund podnikl křížovou výpravu, 1396
poražen u Nikopole, upevnění moci i v Malé Asii, 1402 Bajezid poražen u Ankary Timurem

Vznik osmanské velmoci

Spory mezi Bajezidovými syny – úspěšný 1413 Mehmed I., sjednotil říši pod svou moc,
rozšiřování moci v Malé Asii i za jeho nástupců, Murad II. – obnovil výboje, 1442 se pokusil
dobýt Cařihrad, pronikl do Albánie (odpor Skanderbega), loupeživé vpády do Uher –
Bělehrad však odolával (Jan Hunyady – vpády do tureckého území, 1448 poražen na Kosím
poli), 1444 křížová výprava krále Vladislava – poražen u Varny, Mehmed II. nastoupil 1451,
1453 dobyl Cařihrad (přídomek Fatih – Dobyvatel), další boje v Evropě (ze Srbska provincie,
dobyl Atény) a Malé Asii (1473 porazil Uzun Hasana z dynastie Akkojunlu, 1475 se podrobil
i krymský chán)
1481 byl za pomocí janičářů dosazen Bajezíd II. (zmařeny pokusy jeho bratra Džema),
připojil Hercegovinu, pronikal hluboko do Uher, boje s mamlúckým Kájtbájem – střídavé
úspěchy, 1491 mír, donucen k abdikaci synem Selimem I. (podporován vojskem), od 1512,
povraždil konkurenty (přídomek Hrozný), výboje zaměřil do Asie a Afriky – boje se
Safíovcem Ismáílem (po Uzun Hasanovi) a čerkeskými mamlúky
v Malé Asii rozšířena šíia (Ismáíl jí učinil ve své říši státním náboženstvím) – Selim pobil na
40 tis. vyznavačů ve své říši, 1514 se střetl s Ismáílem na Čaldiránské rovině a porazil ho,
dobyl Tebríz, připojil Kurdistán, v Egyptě po smrti Kájtbje slabí sultáni – obavy z Osmanů,
spojenectví se šáhem Ismáílem (konec samostatnosti), Selim vybudoval silné loďstvo a
zreorganizoval janičáře – 1516 chtěl zaútočit na Ismáíla, napaden u Halabu, porazil zde
mamlúckého sultána, vtáhl do Egypta a 1517 dobyl Káhiru – ovládl obrovské území, 1520
zemřel
nastoupil jeho syn Süleymán I. – za jeho vlády největší teritoriální rozsah říše, velmi dobrá
vnitřní organizace, vrchol Osmanské říše, 1521 dobyl Bělehrad, 1522 dobyl Rhodos obsazený
johanitskými rytíři, 1526 porazil u Moháče Ludvíka Jagellonského a obsadil Budín (Uhry
však trvale neokupoval – boj mezi Ferdinandem Habsburským a Janem Zápolským, jemu
Süleymán pomohl, učinil z něj vazala - 1529 dobyl Budín a neúspěšně obléhal Vídeň, boje
v Uhrách však pokračovali až do 1538, mír uzavřen bez sultánova vědomí), Süleymán chtěl
využít slabosti nástupce šáha Ismáíla Tahmáspa I. – 1534 tak obsadil Tebríz, dále i Bagdád,
1541 po smrti Jana Zápolského připojil jeho území přímo ke své říši, 1547 mír s Ferdinandem
(poplatky sultánovi), 1548-49 nová výprava proti Persii – šáh se vyhýbal rozhodné bitvě,
1553 třetí výprava do Persie, hlavní boje 1554, mír uzavřen 1555, nové boje v Uhrách – 1562
se Ferdinand mírem vzdal Sedmihradska, 1565 však musel Süleymán vytáhnout proti
Ferdinandovu nástupci Maxmiliánovi – dobyl Sziget, ale sám zemřel, za jeho vlády také boje
na moři – 1540 mír s Benátkami, především ale pirátské výpravy, admirálové Oruč,
Chajruddín Barbarossa a Torgud Reis, 1533 zisk Alžírska, 1556 Tripolska

1
6. Osmanská říše ve 14. – 18. století (výboje ve 14. a 15. století, vrcholné období osmanských
dějin, Süleyman I., Osmanská říše v 17. a 18. století)
nastoupil jeho syn Selim II. – slabý panovník, alkoholik, moc v rukou vezíra Sokollu
Mehmed Paši – chtěl navázat na Süleymana, snažil se vyhýbat bojům (mírové smlouvy se
sousedy), nezávisle na něm obsazen 1570 Kypr – koalice Španělska, papeže a Benátek, 1571
osmanské loďstvo poraženo u Lepanta, nové loďstvo však 1573 získalo Kypr zpět a 1574 i
Tunis (provincie)
1574 nastoupil Murad III. – špatný panovník, nejprve vládl zase Sokollu (1579 zavražděn),
střídání slabých vezírů, 1583 obnoven mír s Habsburky (Rudolf), 1577-90 boje v Persii, slabí
panovníci přivedli safíovskou říši na pokraj záhuby, 1587 nastoupil silný Abbás – 1592 mír
s Osmany (vzdal se Gruzie, Šírvánu, Karabagu, Tebrízu a Luristánu)
1595 nastoupil Mehmed III. – podobný otci, vliv vezírů a rádců, boje v Uhrách bez větších
úspěchů, s jinými oblastmi v míru

Ústup osmanské slávy

Po Süleymanovi I. postupný úpadek, pokračoval po celé 17. století, střídání slabých sultánů,
silní vezíři
1603 nastoupil Ahmed I. - vzpoury na asijské půdě, šáh Abbás Veliký zkonsolidoval vojsko
a mírem 1612 přinutil Ahmeda vzdát se řady území, boje v Uhrách ukončeny žitvatorockým
mírem 1606, jeho nástupce Mustafa I. – na čtyři roky zbaven vlády Osmanem II., bojoval
s Polskem, mír 1621, velké zásahy janičářů do správy říše – ukončil to až Murad IV. –
nastoupil 1623, který 1632 snížil jejich počty, potlačil vzpouru drúzského emíra Fachruddína
– 1635 popraven, po smrti Abbáse Velikého sultán znovu dobyl Tebríz a Bagdád, po jeho
smrti 1640 za vlády slabého Ibrahima a Mehmeda IV. vnitřní nepokoje způsobené i janičáři,
1656 palácovou revolucí moc do rukou vezíra Mehmed Korülü Paši, po něm 1661 syn Fazil
Ahmed Paša – pořádek, upevněna moc v Sedmihradsku, válka s císařem skončila 1665
mírem ve Vašváru, posílen vliv v Polsku po boji 1672-76, 1681 však Rusku po porážce
odstoupeno Kyjevsko, úspěchy v boji s Benátkami, 1683 oblehl vezír Kara Mustafa Paša
Vídeň, ale nedobyl ji – Turci postupně vytlačeni koalicí císaře, Polska, Benátek a Ruska, 1687
Turci poraženi u Moháče, nastoupil Süleyman II. – slabý, na čas obrat ve prospěch Turků
díky vezíru Koprülüzade Mustafa Pašovi, 1691 však zemře, za Süleymana nastoupil
Ahmed II. – postupná ztráta území, poslední vzepětí sil za jeho nástupce Mustafi II. –
nastoupil 1695, ale poražen 1697 Eugenem Savojským u Zenty, jednání v Karlovicích 1699 –
Osmanská říše se vzdala Uher, Chorvatska, Podolska, Ukrajiny, Morey a Azovu (Rusku),
nespokojenost v říši – Mustafa sesazen, 1703 nastoupil Ahmed III. – tvrdě zakročil proti
janičářům (popravy, vyhnanství), rusko-švédská válka – Karel XII. 1709 poražen od Petra
Velikého utekl k Osmanům, zapletl je do války s Ruskem, vyhlášena svatá válka – 1711 Petr
obklíčen na řece Prutu, mír za vydání Azovu, konflikt skončil až 1713 mírem v Edirne, Rusko
podporovalo vzpoury v Černé Hoře, Hercegovině a Makedonii, obnovena válka s Benátkami
– 1715 dobyta Morea, Benátky uzavřely dohodu s císařem Karlem VI. – vojevůdce Eugen
Savojský, 1717 Turci poraženi v Srbsku (ztráta Bělehradu), 1718 mír v Poraženci (Osmané se
vzdali řady území), ve 20. letech 18. století obnoveny boje s Persií – zánik safíovské říše,
k moci se dostal afghánský uzurpátor Ašraf, sporů o vládu využilo Rusko i Turci a obsadili
různá území, 1727 mír s Ruskem a Osmany, Ašrafa však 1729 porazil Tahmásp II.
(Safíovec) s pomocí Tahmáspkulí Chána, který se pak zatlačil Rusy i Turky, což vyvolalo
janičářské povstání vedené Albáncem Patronou Chalílem, které sesadilo Ahmeda III. a
dosadilo Mahmuda I. v roce 1740, 1731 – úspěchy v boji proti Persii, 1732 mír kterým se
Osmané vzdali Tebrízu, nespokojenost v obou říších – Tahmásp II. sesazen Tahmáspkulím,
1736 přijal jméno Nádir Šáh, mír v Istanbulu – 1736, ústupky Osmanů, Rusko dobylo Azov,
vpád na Krym, 1737 útočí na Turky i Rakousko, 1739 se však vzdalo mírem v Bělehradu
nároků na další území, na evropské straně nastalo pro Osmany dlouhé období míru, Evropa
měla problémy sama se sebou

2
6. Osmanská říše ve 14. – 18. století (výboje ve 14. a 15. století, vrcholné období osmanských
dějin, Süleyman I., Osmanská říše v 17. a 18. století)
Osmanská říše v 2. polovině 18. století
1754 po Mahmudovi I. nastoupil Osman III., za něho vedl správu říše od 1756 schopný
Ragib Paša (zlepšení vojenství a stavu financí), zemřel 1763 a následovalo střídání vezírů,
1757 nastoupil na trůn Mustafa III. – od 1762 nové spory s Ruskem, které podporovalo
odboj v Gruzii a Černé Hoře, 1770 proniklo Rusko k Dunaji, do Zakavkazska, ve stejném
roce zničilo turecké loďstvo u Češme, obsadilo Krym, 1774 nastoupil Abdülhamid I. a po
dalších bojích přijal téhož roku mír v Küčük Kajnardži, jímž se Rusko stalo rozhodující mocí
v Černomoří, velké územní ústupky Osmanů, 1775 ještě Rakousku Bukoviny, říše velmi
oslabena – snahy o dědičné držení správcovství provincií (Sýrie, Egypt – mamlúčtí bejové
praktičtí prakticky samostatní), korzáři v S Africe nezávislí na centrální vládě, přepadání
evropských lodí, Arabský poloostrov prakticky neovládán – vznik dogmaticko-právního hnutí
Muhammad ibn Abdulwahhába, proti novotám, 1744 získal emíra Muhammada ibn
Saúda, který začal hnutí šířit po Nadždu, po něm Abdulazíz
po pádu Nádir Šáha ovládl po bojích Z Írán Kárim Chán, dostal se boje z Osmany když chtěl
rozšířit svou zemi na J, 1775 dobyl Basru, 1776 porazil Osmany u Kirkúku, další porážky od
Ruska (generál Suvorov) a Rakouska, 1792 obnoven mír küčükkajnardžský v Jasy, jasný
úpadek Osmanské říše