KOMBINATORIKA A GRAFY I.

Tom Valla, Ji Matouek

Katedra aplikovan matematiky,

Matemati ko-fyzikln fakulta Univerzity Karlovy
29. kvtna 2008

Typeset by

AMS-TEX

Tento uebn text je uren poslu ham pednky Kombinatorika a grafy I na

Matemati ko-fyzikln fakult UK Praha. Navazuje na skripta Jiho Matouka a
Jaroslava Neetila Kapitoly z diskrtn matematiky a strun pokrv zklady nkter h dal h dleit h oblast jako Ramseyova teorie, toky v st h, provn a
hamiltonovsk kruni e v grafe h. Obsahuje t dkaz Kuratowskho vty o rovinn h grafe h.
Na kon ep i pednky maj nejvt podl prof. Jaroslav Neetil a prof. Jan
Krato hvl. Tento text s vjimkou kapitoly o Kuratowskho vt napsal prvn autor, Tom Valla, na zklad poznmek z pednek prof. Krato hvla a v men
me i dal h pramen. Druh autor, Ji Matouek, pispl mnoha poznmkami,
pravami a opravami. Chtli by hom tak podkovat Mi halu Zerolovi, kter sepsal
prvn verzi kapitoly o Kuratowskho vt.
Zasln objeven h hyb (fakti k h, pravopisn h i typogra k h), zlepova h nvrh i nzor prvnmu autorovi na adresu tomu w. z je veli e vtno.
Za nejrznj pipomnky a upozornn na hyby mnohokrt dkujeme nsleduj m lidem: Jakub ern, Cyril Hrubi, Jan Kra, Dan Krl', Jan Krato hvl,
Pavel Kr, Martin Loebl, Vladan Majere h, Helena Nyklov a Miroslav Rudiin.
Praha, 29. kvtna 2008
Tom Valla, Ji Matouek

Obsah:
1. vod do Ramseyovy teorie : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : 5
2. Toky v st h : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : 9
2.1 Deni e a formula e hlavn vty : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : 9
2.2 Dkaz hlavn vty : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : 10
2.3 Fordv{Fulkersonv algoritmus : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : 13
2.4 Toky v st h a linern programovn : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : 15
2.5 Existen e maximlnho toku : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : 16
3. Mra souvislosti graf : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : 18
4. Systmy rzn h reprezentant : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : 23
4.1 Dsledky Hallovy vty : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : 25
5. Provn v obe n h grafe h : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : 27
5.1 Perfektn provn a Tutteova vta : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : 27
5.2 Maximln provn a Edmondsv algoritmus : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : 29
6. Hamiltonovsk kruni e : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : 36
6.1 Deni e hamiltonovsk h graf a Chvtalova vta : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : 36
6.2 Problm ob hodnho estuj ho : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : 37
7. Rovinn grafy a Kuratowskho vta : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : 40

VOD DO RAMSEYOVY TEORIE

1. vod do Ramseyovy teorie

Hka. Ve spolenosti esti lid se vdy vyskytuj 3 lid, kte se navzjem znaj,
nebo 3 lid, kte se navzjem neznaj.
Dkaz. Spolenost namodelujeme jako graf G, jeho vr holy budou lid a hrana

mezi nimi povede, pokud se navzjem znaj. Zvolme libovoln vr hol v grafu G.
Z vr holu v vedou alespo 3 hrany nebo 3 nehrany. A jsou to nejprve hrany a a
vedou do vr hol x, y , z .
x

Pokud mezi tmito temi vr holy existuje by jen jedin hrana, nalezli jsme
trojhelnk. A pokud mezi nimi dn hrana nen, mme z ni h nezvislou mnoinu.
Kdy uvaujeme nehrany, je postup shodn.

Pedelou hku meme povaovat za jedno z prvn h netriviln h tvrzen,
jim kme souhrnn ramseyovsk vty . Takov vty obvykle kaj, e v kadm
dostaten velkm objektu lze najt njak stejnorod podobjekt. V mnoha ppade h se ukazuje pekvapiv skutenost, e pro existen i vnitn pravidelnosti sta
pouh pedpoklad dostaten velikosti zkoumanho objektu. Populrn a ponkud
nepesn vyjdeno, uvnit dostaten velk h objekt nen mon totln haos.
V tto kapitole ukeme nkolik nejznmj h ramseyovsk h tvrzen.
Od hky tedy pejdeme k plnohodnotnmu tvrzen, je roku 1930 v mrn odlin podob publikoval angli k matematik a ekonom Frank Ramsey.

Vta (Ramseyova pro grafy). Pro kad pirozen slo n existuje pirozen
slo N tak, e libovoln graf na N vr hole h obsahuje pln podgraf na n vr hole h
nebo nezvislou mnoinu n vr hol.
Tro hu obe nji: Pro kad pirozen sla n a r existuje pirozen slo N takov, e je-li kad hrana grafu KN obarvena nkterou z r barev, potom existuje
jednobarevn podgraf Kn , tedy pln podgraf na n vr hole h, jeho ve hny hrany
maj stejnou barvu.
Jak plyne prvn st ze druh? Kadou hranu danho grafu na N vr hole h nahradme ervenou hranou, zatm o kadou nehranu nahradme modrou hranou. Tm
dostaneme graf KN s hranami obarvenmi erven a mode, a pro nj pouijeme
druhou st vty s r = 2.

Dkaz. Nejprve dokeme vtu pro dv barvy (r = 2). A z n odvodme vtu pro
libovoln poet barev.
Denujme slo R(k; `) takto:


R(k; `) := min N ;

kad KN s hranami obarvenmi erven a mode obsa:

huje erven Kk nebo modr K`

slu R(k; `) se k Ramseyovo slo (pro grafy a pro dv barvy).

KOMBINATORIKA A GRAFY I.

Potebujeme dokzat, e R(n; n) < 1, ale ve skutenosti ukeme, e dokon e

R(k; `) je konen pro kad k; `. Pjdeme na to induk podle k + `.
V ppad k = 1 nebo ` = 1 sta vybrat jeden libovoln vr hol. Mme tedy
R(1; `) = 1, R(k; 1) = 1.
Pedpokldejme tedy, e R(k 1; `) je konen a e R(k; ` 1) je konen.
Dokeme, e t R(k; `) je konen. Konkrtn ovme, e
R(k; `)  R(k

1; `) + R(k; `

1):

Polome N = R(k 1; `)+ R(k; ` 1) a uvame graf KN s libovolnm obarvenm

hran dvma barvami, ervenou a modrou. Ukeme, e obsahuje podgraf Kk se
vemi hranami ervenmi nebo podgraf K` se vemi hranami modrmi.
Zvolme libovoln vr hol v tohoto KN . Zbvaj vr holy rozdlme na dv mnoiny A a B : Mnoina A je tvoena vr holy, do ni h vedou z vr holu v erven
hrany, a mnoina B sestv z vr hol, do ni h vedou z vr holu v modr hrany.
A
v
B

Mme jAj + jB j = N 1 = R(k 1; `) + R(k; ` 1) 1, a tedy jAj  R(k 1; `)

nebo B  R(k; ` 1).
Pedpokldejme nejdv, e jAj  R(k 1; `). Kdy podgraf indukovan mnoinou A obsahuje erven Kk 1 , pipojme k nmu vr hol v a mme erven Kk .
Pokud v A dn erven Kk 1 nen, mus tam bt modr K` .
Pro jB j  R(k; ` 1) je vaha podobn. Kdy B obsahuje modr K` 1 , pipojme
k nmu vr hol v a dostaneme modr K` . V opanm ppad B obsahuje el
erven Kk .
Ve hny monosti tedy vedou k existen i jednobarevnho Kk nebo K` , a podle
ped hoz h vah takt ke konenosti R(k; `). Tm je Ramseyova vta pro grafy
dokzna pro dv barvy.
Uvame nyn ti barvy. Polome M = R(n; n) a N = R(n; M ), kde R(k; `) je
Ramseyovo slo zaveden ve. Je-li dn graf KN s hranami obarvenmi ervenou,
modrou a lutou, slijeme nejdv barvy modrou a lutou do jedin, zelen. Tm
mme KN obarven erven a zelen, a podle deni e R(n; M ) v nm najdeme
erven Kn nebo zelen KM . V prvnm ppad jsme hotovi. Ve druhm ppad
mme KM , jeho hrany jsou v pvodnm erveno-modro-lutm obarven jen modr
a lut. Protoe jsme volili M = R(n; n), najdeme v naem KM modr Kn nebo
lut Kn . Tm je dokzna vta pro 3 barvy.
Pro tyi barvy pevedeme stejnm postupem problm na vtu pro ti barvy,
a tak dle. Vta tedy plat pro libovoln konen poet barev.
Lze tak nahldnout, e pro libovoln konen poet barev uspje postup podobn, jak jsme pouili pro dv barvy. Zadenujeme Ramseyovo slo R(k1 ; k2 ;
: : : ; kr ) pro r barev a v induk i volme velikost grafu jako souet r takov h Ramseyov h sel.


VOD DO RAMSEYOVY TEORIE

Vtu jet dle zobe nme, namsto hran grafu (tedy dvoji vr hol) budeme mt
obarven p-ti e prvk.

Ramseyova vta pro systmy p-ti . Pro ve hna pirozen sla n; r; p existuje
pirozen slo N tak, e kdykoli X je N -prvkov mnoina a kad jej p-prvkov
podmnoina je obarvena nkterou z barev 1; 2; : : : ; r, pak existuje n-prvkov mnoina
Y  X takov, e ve hny jej p-prvkov podmnoiny maj stejnou barvu.
Dkaz. Budeme postupovat induk podle p. Pro p = 1 jde o Diri hletv pihrd-

kov prin ip a pro p = 2 je to Ramseyova vta pro grafy (dvoji e prvk jsou hrany
grafu).
Na hvli si mysleme, e potebnou velikost N mnoiny X u znme a p-ti e
prvk X jsou obarveny r = 2 barvami. Polome X0 := X a udlme nsleduj
krok pro i = 1; : : : ; 2n 1:
 Zvolme libovoln prvek xi 2 Xi 1 a obarvme kadou (p 1)-prvkovou
podmnoinu S mnoiny Xi 1 n fxi g tou barvou, ji m p-ti e S [ fxi g.
Podle induknho pedpokladu existuje dostaten velk podmnoina Xi
mnoiny Xi 1 n fxi g, v n ve hny (p 1)-ti e maj stejnou barvu bi .
Nkter z barev se objev (z pihrdkovho prin ipu) mezi barvami bi alespo nkrt, dejme tomu erven. Potom fxi ; bi = erveng je hledanou n-prvkovou mnoinou Y . Velikost N mnoiny X tedy lze zvolit dostaten obrovskou (ale stle jet
konenou) tak, aby mnoina X postaila na ve hny kroky.
Pro r > 2 barev je mon vtu dokzat nkolika zpsoby. Meme napklad
provdt v e krok, pro i = 1; 2; : : : ; rn 1, a opt si vimneme, e slo N lze
zvolit dostaten velk, aby byly ve hny argumenty sprvn. Anebo lze pout
pebarvova metodu tm stejn jako v Ramseyov vt pro grafy. Dv barvy
slijeme do jedin, aplikujeme vtu na men poet barev, m dostaneme slo N ,
a vtu pouijeme jet jednou, tentokrt pro n := N .

Ramseyova vta pro p-ti e se tak asto zapisuje touto zkratkou:
N

! (n)pr :

Znaen teme: Velikost N libovoln mnoiny X , na n ve hny p-ti e obarvme

nkterou z r barev, postauje pro existen i homogenn podmnoiny velikosti n.
Pouit Ramseyovy vty pro p-ti e ukeme v nsleduj m tvrzen.

Vta (Erd}os, Szekeres). Pro kad k existuje N takov, e libovoln N -prvkov

mnoina bod v rovin v obe n poloze (dn 3 body nele na pm e) obsahuje
mnoinu vr hol konvexnho k-helnku.
Dkaz. Nejdve geometri kou vahou dokeme spe iln ppad vty s k = 4.

Z toho a z Ramseyovy vty pro p-ti e, s p = 4, pak odvodme ppad obe n.

Msto mnoina vr hol konvexnho k -helnku budeme kat tak k bod
v konvexn poloze.
Ukeme, e pro k = 4 sta N = 5. Vezmme libovoln h pt bod v rovin
v obe n poloze a sestrojme jeji h konvexn obal. Me to bt bu ptihelnk
nebo tyhelnk (v t hto ppade h jist mme 4 body v konvexn poloze), anebo
trojhelnk. V ppad trojhelnku vdy meme sestrojit typrvkovou mnoinu
v konvexn poloze vyne hnm jednoho vr holu trojhelnku: Pmka spojuj dva
vnitn body vdy odzne jeden vr hol trojhelnku.

KOMBINATORIKA A GRAFY I.

Nyn ne h k > 4. V libovoln k -prvkov mnoin bod v obe n poloze obarvme kadou tvei i v konvexn poloze erven, zatm o kadou tvei i, kter nen
v konvexn poloze, obarvme mode.

 ervene
modre
Ramseyova vta s p = 4, r = 2 a n = k k, e existuje N -bodov mnoina X
a jej k -bodov podmnoina Y takov, e ve hny tvei e na n maj tut barvu.
Protoe u na pti bode h existuje njak erven tvei e (ppad k = 4), ve hny
tvei e na Y budou erven, nebude se v n vyskytovat ani jedna nekonvexn
tvei e, take body mnoiny Y le v konvexn poloze.


Poznmka. Vtu je tak mon dokzat metodami kombinatori k geometrie, od-

had nutn velikosti mnoiny vyjde jeji h pouitm daleko ni, ni mn dkaz pomo Ramseyovy vty je podstatn jednodu.

TOKY V STCH

2. Toky v st h

2.1 Deni e a formula e hlavn vty.

Deni e. St nazveme tvei i (G; z; s; ), kde G = (V; E ) je orientovan graf, z
a s dva rzn vr holy grafu G (kme jim zdroj a stok ) a kapa ita : E ! R+
0 je

funk e ohodno uj hrany nezpornmi relnmi sly.

Tok v sti je kad funk e f : E ! R+
0 spluj
(1) Pro kadou hranu e 2 E plat 0  f (e)  (e).
(2) Pro kad vr hol u 2 V mimo zdroj a stok plat
X

2E

(x;u)

f (x; u) =

2E

(u;y )

f (u; y ):

Velikost toku je
w(f ) =

2E

(z;x)

f (z; x)

2E

(x;z )

f (x; z ):

Pklad st:


2

8
1
2

3
Pklad toku v tto sti:



z
1
2

1
2

9
2

+ 2

7
2

1
Budeme zkoumat, jak maximln tok me danou st pro hzet. Nam ped hozm pkladem pro hz tok velikosti  + 11
, kter vak zejm maximln nen.
2
S si lze pedstavovat jako soustavu jednosmrn h vodovodn h trubek, kde
kad m pedepsanou maximln propustnost, a dv vznan msta { zdroj a
stok. Ve zdroji poutme vodu dovnit a ve stoku voda vytk ven. Tok je potom
rozvren, jak skuten v nai h trubk h voda proud. Trubkou nesm t i v e,
ne je jej kapa ita, a vodovod nen drav { to, o vtee do uritho vr holu
st (s vjimkou zdroje a stoku), zase vytee ven. (Druh podmnka je tak ve
fyzi e znm pod nzvem Kir hhov zkon , konkrtn prvn Kir hhov zkon.)

10

KOMBINATORIKA A GRAFY I.

Velikost toku se rozum mnostv vody, kter pebv ve stoku, nebo ekvivalentn
kolik vody je teba poslat do zdroje. Akoli se to z nhledu jev zejm, v deni i
velikost toku zavedeme jako mnostv vody poslan do zdroje a rovnost obou veliin
ukeme formln pozdji.
Skutenosti o to h v st h, kter si ukeme, se samozejm nevztahuj pouze
na istou teorii, hloubav ten jist sm vymysl mnostv aplika v praxi.
Zmime napklad systmy telefonn h linek (hrany jsou kabely a tok jsou hovory
i datov penosy), elektri k rozvody, nann st (penn toky), dopravn st
(tok vozidel dopravnmi komunika emi).
Zaneme nsleduj m:

Tvrzen. Pro kadou s existuje maximln tok.

Toto tvrzen nen vbe samozejm. Tok je nekonen mnoho a jeji h velikosti
jsou obe n reln sla, a tedy je teba opatrnost (napklad interval I = (0; 1) na
reln ose nem maximum). Dkaz tvrzen pouv metody matemati k analzy
a pro ns je spe postrannm tmatem, take ho odlome a na kone kapitoly.
Pro eloseln a ra ionln kapa ity nav dostaneme existen i maximlnho toku
jednodum zpsobem, takt uvedenm pozdji.
Te zavedeme dal dleit pojem: ez.

Deni e. ezem mezi zdrojem z a stokem s v sti (G; z; s; ) nazveme mnoinu

hran R  E (G) takovou, e v sti (G0 ; z; s; ) neexistuje dn orientovan esta ze
zdroje do stoku, kde G0 = (VP(G); E (G) n R).
Kapa ita ezu je (R) = e2R (e).
V tto kapitole budeme pro krtkost kat ezu mezi z a s prost ez.1
Narozdl od tok je ez konen mnoho (nejv tolik jako ve h podmnoin
mnoiny E ), a tud zjevn existuje ez minimln kapa ity. Nyn vyslovme nejdleitj vsledek o to h.

Hlavn vta o to h. (Maximln tok je roven minimlnmu ezu) Pro kadou

s se velikost maximlnho toku rovn kapa it minimlnho ezu:
max w(f ) = min (R)
f

tok

R ez

rezy

toky

2.2 Dkaz hlavn vty.

Zaneme podrobnjm studiem ez. Zavedeme konven i pro znaen mnoiny

hran, kter vedou z sti st A do sti B :
1 Pojem ez

m ve skutenosti mnohem ir vznam, zde vak nebude hrozit nebezpe zmaten.

TOKY V STCH

11

S (A; B ) = f(x; y ); x 2 A; y 2 B; (x; y ) 2 E g

(hrany jdou obr enm smrem, z B do A, do S (A; B ) nepat!). Pro kapa itu a
velikost toku analogi ky
(A; B ) = (S (A; B ))
f (A; B ) = f (S (A; B )) =

e2S (A;B )

f (e):

Je dobr si uvdomit nsleduj v e i mn viditeln vlastnosti ez.

Vlastnost 1. Rozdlme-li s na dv disjunktn podmnoiny vr hol A a B tak,

e z 2 A a s 2 B , potom mnoina S (A; B ) je ez (kme mu elementrn ez).

z
B

Dkaz. Kdyby existovala orientovan esta ze zdroje do stoku, museli nutn jistou

hranou pejt z mnoiny A do mnoiny B . Takov hrana vak podle deni e pat

do S (A; B ), mnoina S (A; B ) tedy tvo ez.


Vlastnost 2. Kad ez obsahuje elementrn ez.

S (A; V

n A)

Dkaz. Vezmeme mnoinu A vr hol, do kter h vede v rozznut sti orientovan

esta ze zdroje. ez R potom obsahuje elementrn ez S (A; V n A), protoe kdyby
hrana e = (u; v ) z S (A; V n A) nepatila do ezu R (tedy u 2 A, ale v 2= A),
existovala by orientovan esta z; : : : ; u; v v rozznut sti, take by byl v 2 A. 

Vlastnost 3. Kad v inkluzi minimln ez R je elementrn; minimln v inkluzi

znamen, e R n feg nen ez pro dnou hranu e 2 R.
Dkaz. Plyne jednodue z Vlastnosti 2.

12

KOMBINATORIKA A GRAFY I.

Lemma. Pro kadou A  V obsahuj zdroj a ne stok a pro

P libovoln tok f
plat
w(f ) = f (A; V n A) f (V n A; A). Spe iln tedy w(f ) = (x;s)2E f (x; s)
P
(s;x)2E f (s; x).
Dkaz. Pro kad vr hol u z A mimo zdroj plat Kir hhov zkon
X

2E

(u;x)

pro zdroj pak

2E

(z;x)

f (u; x)

f (z; x)

2E

(x;u)

2E

(x;z )

f (x; u) = 0;

f (x; z ) = w(f ):

Seteme dohromady do jedin rovni e lev strany a prav strany ped hoz h rovni .
Dostaneme tm
1
0
X

po prav

u2A

2E

(u;x)

u2A
v2= A

f (u; x)

f (u; v )

2E

(x;u)

u=
2A
v2A

f (x; u)A = w(f );

f (u; v ) = w(f );

o je pesn f (A; V n A) f (V n A; A) = w(f ).


Kdy dme dohromady zjitn fakta, dostaneme nsleduj nerovnost mezi maximlnm tokem a minimlnm ezem, je je snadnj st hlavn vty. Z trubkov
analogie se si e zd bt zejmou, ni mn h eme-li ji dokzat po tiv, d to njakou
pr i.
Dsledek. Pro kad tok f a kad ez R je w(f )  (R). Tud maximln tok je

nejv roven minimlnmu ezu.

Dkaz. V danm ezu R je obsaen njak elementrn ez S (A; V n A) takov, e

z 2 A. Pro velikost toku f potom plat

w(f ) = f (A; V n A) f (V n A; A)  f (A; V n A)  (A; V n A):
V ezu R jsou oproti elementrnmu ezu S (A; V n A) njak hrany dokon e nav ,
take mme (A; V n A)  (R).

Te zavedeme klov pojem nasy en esty. Dosud jsme mluvili o orientovan h
est h (a tak jsme to peliv zdrazovali). Po zbytek tto kapitoly budeme
estou rozumt posloupnost (v0 ; e1 ; v1 ; e2; : : : ; vm 1 ; em ; vm ), kde v0 ; : : : ; vm jsou
navzjem rzn vr holy uvaovan st, a pro kad i je ei = (vi 1 ; vi ) nebo ei =
(vi ; vi 1 ). Ignorujeme tedy orienta i hran a napklad esta ze zdroje do stoku
(o takov h budeme nyn hlavn hovoit) me vypadat teba takto:
s
z
Deni e. Cesta v prv uvedenm smyslu se nazv nasy en (vzhledem k danmu toku f ), pokud pro njakou hranu ei = (vi 1 ; vi ) orientovanou po smru je
f (ei ) = (ei ) nebo pro njakou hranu ei = (vi ; vi 1 ) orientovanou proti je f (ei ) = 0.
Cest, kter nen nasy en, budeme kat nenasy en . Nenasy en est ze zdroje
do stoku tak asto kme (hlavn v popisu algoritm) zlepuj esta .2 Tok na2Z

angli kho

augmenting path

TOKY V STCH

13

zveme nasy en, kdy kad esta ze zdroje do stoku je nasy en.
Nasy en esta je tedy takov, podl n se tok ned zvtit. Nyn ukeme
dleit vlastnosti maximlnho toku.

Tvrzen. Tok f je maximln, prv kdy je nasy en. Pro kad maximln tok f
existuje ez R takov, e w(f ) = (R).
Dkaz. Nejdv sporem dokeme, e maximln tok je nasy en. Ne h je f maxi-

mln a pesto nenasy en. Potom existuje zlepuj esta P . Nyn najdeme mon
vylepen toku ve smru ze zdroje do stoku
"1 = minf (e)

f (e); e 2 P orientovan po smrug

a vylepen proti smru

"2 = minff (e); e 2 P orientovan proti smrug

a vezmeme men z ni h: "P = minf"1 ; "2 g. Cesta P je nenasy en, proto "P > 0.
Stvaj tok f zmnme na nsleduj tok f 0 :
f 0 (e) =

8
>
<

f (e) + "P
f (e) "P
>
:
f (e)

e 2 P orientovan ve smru ze zdroje do stoku

e 2 P orientovan proti smru
:
e 2= P:

Dky volb "P se nepekro kapa ity hran a f 0 (e) nebude nikdy zporn. Protoe
v rm i jednoho vr holu z esty P se slo "P pite i odete, zstaneP
v platnosti
iPKir hhov zkon. Mme tedy korektn nov tok f 0 a zrove w(f 0 ) = f 0 (z; x)
f 0 (x; z ) = w(f ) + "P , tedy dokon e lep tok ne f . Tok f nebyl maximln, o
je spor.
Nyn dokeme, e je-li tok f nasy en, pak je maximln. Zvolme mnoinu A
takov h vr hol v , e existuje nenasy en esta ze zdroje do v . Tok je nasy en,
bude tedy z 2 A, ale s 2= A. Pro kadou hranu e 2 S (A; V n A) plat f (e) = (e) a
pro kadou hranu e 2 S (V n A; A) plat f (e) = 0.
Velikost toku je
w(f ) = f (A; V

n A)

f (V

n A; A) = (A; V n A)

0 = (A; V

n A):

Vme, e vdy w(f )  (R) pro kad tok f i ez R, a my jsme zde dokon e nyn
nali ez R takov, e w(f ) = (R). Tok f tedy urit bude nejvt mon. Zrove
jsme zkonstruovali ez R, pro kter plat rovnost w(f ) = (R).

Pozorn ten si mon viml, e u jsme dokzali elou hlavn vtu o to h:
Vme, e pro danou s existuje maximln tok f , podle druh sti prv dokzanho tvrzen k nmu existuje ez o kapa it w(f ), a ten je nutn minimln.

2.3 Fordv{Fulkersonv algoritmus.

Dkaz hlavn vty o to h dv jednodu h algoritmus na hledn maximlnho

toku.

14

KOMBINATORIKA A GRAFY I.

Algoritmus (Ford, Fulkerson).

(1) Polo f (e) = 0 pro ve hny hrany e.

(2) Pokud existuje zlepuj esta P , najdi "P jako v dkazu ped hoz vty,
vylepi estu P a opakuj tento bod tak dlouho, dokud njak nenasy en
esta existuje.
(3) Stvaj f je maximlnm tokem.

Kdy je mon h zlepuj h est v e, zmrn jsme nezmnili, jakou pesn

vybrat, ani pesnou implementa i jeji h hledn. Prozatm pedpokldejme, e algoritmus vybr naprosto libovolnou zlepuj estu.

Pozorovn. Jsou-li ve hny kapa ity v sti ra ionln sla, je Fordv{Fulkersonv algoritmus konen. Pro s s ra ionlnmi kapa itami tedy dokazuje existen i
maximlnho toku. Nav maximln tok vypoten Fordovm{Fulkersonovm algoritmem je ra ionln, respektive eloseln pro eloseln kapa ity.
Dkaz. Po ppadnm vynsoben ve h kapa it jeji h spolenm jmenovatelem

meme pedpokldat, e kapa ity jsou dokon e eloseln. Potom " v algoritmu
bude vdy alespo 1, a velikost toku se tud zv v kadm kroku alespo o 1.
Algoritmus proto nutn skon, a tedy najde nasy en tok, jen je i maximln.
Algoritmus v prbhu sv innosti sla pouze st, take ve vslednm toku
nemohou vzniknout jin sla ne el, tedy po vydlen spolenm jmenovatelem
ra ionln.

To, e v kad eloseln ohodno en sti je maximln tok eloseln, se vborn hod pro nejrznj aplika e existennho harakteru, jako napklad hledn
provn v bipartitn h grafe h, a podobn.
Bohuel existuje s ohodno en ira ionlnmi sly, na n Fordv{Fulkersonv
algoritmus nedobhne, a dokon e ani nebude konvergovat ke sprvnmu vsledku.
Pklad. Prvn pklad st, kde Fordv{Fulkersonv algoritmus neskon, podali
sami autoi algoritmu. My si ukeme podstatn jednodu s navrenou Uri Zwi kem, na kter lze simulovat vpoetplen posloupnosti fan g denovan a0 = 1,
a1 = r a an+2 = an an+1 , kde r = 52 1 . Protoe r2 = 1 r, pensobenm obou
stran rovni e slem rn dostaneme rn+2 = rn rn+1 , plat tedy an = rn . Vezmeme
nsleduj s a esty p1 , p2 a p3 :
p1
a
z

e3
b

e1

p2
e2

s
p3

Kapa ity nastavme takto: (e1 ) = a0 = 1, (e2 ) = a1 = r, (e3 ) = 1 a ostatnm

hranm piadme njakou dostaten velkou kapa itu M . Maximln tok v na
sti je zejm 2M .

TOKY V STCH

15

Zaneme s nulovm tokem a jako prvn estu pouijeme (z; a; b; ; s). Ta nastav
na hrany e1 ; e2 ; e3 po ad tok (0; 0; 1) a aktuln velikost toku tedy bude 1. Nsledn budeme opakovan pouvat posloupnost zlepuj h est p1 ; p2 ; p1 ; p3 . Jak
se v prbhu kad itera e mn reziduln kapa ity (tj. to, o hyb k plnmu
nasy en hrany) hran e1 ; e2 ; e3 :
(an ; an+1 ; 0) ! (an+2 ; 0; an+1 ) ! (an+2 ; an+1 ; 0) !

! (0; an

+3

; an+2 ) ! (an+2 ; an+3 ; 0):

V kad itera i se tak tok zvt o 2an +2an+1 a jeho vylepovn

se nikdy nezastav.
P
Nav jeho velikost bude konvergovat k hodnot 1 + 2 1
n=2 an = 3, o je men
ne hodnota maximlnho toku.

Pklad. Ani v eloseln h st h Fordv{Fulkersonv algoritmus nepob pli

ry hle. Pokud v nsleduj sti (kde za M zvolme njak hodn velk slo) bude
stdav vylepovat ob esty dlky ti, tak potom pob v ase mrnm M .
M

Existuj mnohem ranovanj algoritmy, konen a ry hlej, ty vak nepat

do tohoto textu. Nkter z ni h jsou variantami pvodnho Fordova{Fulkersonova
algoritmu, v ni h se zlepuj esty vol njakou pokroilej metodou. Poznamenejme jen, e pokud v kadm kroku Fordova{Fulkersonova algoritmu pouijeme
nejkrat monou zlepuj estu, skon algoritmus pro libovoln reln kapa ity,
a dokon e v potu krok, omezenm polynomiln funk potu hran st.

2.4 Toky v st h a linern programovn.

S toky v st h se d za hzet tak z pohledu linern algebry. Cirkula e v orientovanm grafu G = (V; E ) je libovoln funk e f : E ! R spluj v kadm vr holu
Kir hhov zkon:
X
X
f (v; x) = 0:
f (x; v )

2E

(x;v )

2E

(v;x)

Tuto podmnku meme strun zapsat jako DG f = 0. Zde DG je mati e in iden e

orientovanho grafu G: dky jsou indexovny vr holy, sloup e hranami, a prvek
mati e na pozi i (v; e) je +1 pokud v je poten vr hol e, 1 pokud v je kon ov vr hol e, a 0 jinak. Pitom f zde hpeme jako sloup ov vektor indexovan
hranami.
Tok v sti obe n nen irkula e, protoe Kir hhov zkon se nepoaduje pro
zdroj ani pro stok. Jednodu hm trikem ale meme z kadho toku udlat irkula i v upravenm grafu. Mjme s (G; z; s; ), kde G = (V; E ). Pro jednodu host
pedpokldejme, e (s; z ) 62 E . Denujeme nov orientovan graf G0 = (V; E 0 ),
kde E 0 = E [ f(s; z )g vznikne z E pidnm hrany (s; z ). Polome tak kapa itu
(s; z ) rovnu dostaten velkmu slu, ili napklad soutu kapa it ve h ostatn h hran. Je-li dn libovoln tok f v pvodn sti, denujeme irkula i f 0 na G0 :
f 0 (e) = f (e) pro e 2 E , a f 0 (s; z ) = w(f ). Je snadn si rozmyslet, e hledn maximlnho toku v sti je ekvivalentn hledn takov irkula e f 0 v grafu G0 , jej
hodnota na kad hran je mezi 0 a (e), a je maximalizuje f 0 (s; z ).

16

KOMBINATORIKA A GRAFY I.

Tato nov formula e umouje zapsat lohu maximlnho toku jako lohu linernho programovn , tj. lohu nalzt een dan soustavy linern h rovni a

nerovni , kter maximalizuje danou linern funk i. Konkrtn, loha maximlnho

toku je ekvivalentn loze
0
maxff 0 (s; z ); f 0 2 RjE j ; DG0 f 0 = 0; f 0  ; f 0  0g:

Zde opt interpretujeme f 0 a jako jE 0 j-slokov reln vektory, a rovnost i nerovnost mezi vektory znamen rovnost i nerovnost po slok h.
eenm obe n h loh linernho programovn se zabv dobe vyvinut teorie.
Z vt tto teorie se d odvodit i vtina vsledk o to h, napklad hlavn vta i
existen e maximlnho toku. I spousta dal h vsledk v kombinatori e, zejmna
v kombinatori k optimaliza i, souvis s linernm programovnm.

2.5 Existen e maximlnho toku.

Na zvr jet slben dkaz existen e maximlnho toku i v ira ionln ohodno en h st h. Dal mon dkazy plynou z vt teorie linernho programovn i
vlastnost Fordova{Fulkersonova algoritmu vybraj ho nejkrat zlepuj estu.

Dkaz existen e maximlnho toku. Vtinu thy dkazu (kter bude spe te hni -

kho rzu) pevedeme na vtu ze zkladnho kurzu matemati k analzy, kter k,

e spojit funk e na kompaktn mnoin nabv svho maxima. Sta tedy ovit,
e mnoina ve h tok
F = ff ; f je tokg  RjEj
je kompaktn a e funk e w : F ! R je spojit. Mnoina F je podmnoinou
jE j-rozmrnho euklidovskho prostoru, protoe kad tok se d zapsat jako jE j-

slokov vektor.
Spojitost w. Zadenujeme projek e e : F ! R jako e (f ) = f (e), ili sadu funk
pro kadou hranu vra ej h hodnotu f (e), a uvdomme si, e ve hny projek e e
jsou spojit. Projek e e se d toti pedstavit jako skalrn souin vektor f a
(0; : : : ; 0; 1; 0; : : : ), kde 1 je na pozi i hrany e. Spojitost skalrnho souinu se snadno
ov pmo z deni e. Na velikost toku
w(f ) =

2E

(z;x)

f (z; x)

2E

(x;z )

f (x; z ) =

2E

(z;x)

(z;x) (f )

2E

(x;z )

(x;z) (f )

se lze pro danou s dvat jako na linern kombina i konenho potu projek , a
je tedy t spojit.
Kompaktnost F . Pipomeme, e v euklidovskm prostoru je mnoina kompaktn,
prv kdy je uzaven a omezen. Mnoina F se d uzavt do krabiky
Q
[0
;
e2E (e), je tedy omezen. Pro kad vr hol u denujeme mnoinu Fu tok
f 2 RjE j a zrove podobn jako v ped hozm odstav i zavedeme vr holovou projek i u :

Fu =

f;

zX

2E

(u;x)

u (f )
}| X

f (u; x)

2E

(x;u)

f (x; u) = 0 = ff ; u (f ) = 0g = u 1 (f0g)

Projek e u je opt spojit, protoe je linern kombina konenho potu spojit h hranov h projek . Nyn pouijeme trik z matemati k analzy. Plat vta,

TOKY V STCH

17

e vzor uzaven mnoiny pi spojitm zobrazen je opt uzaven mnoina. Projek e u spojit je a jednoprvkov mnoina f0g skuten je uzaven. A mnoina F
je uzaven, nebo
Y
\
Fu \ [0; (e)
F=
u2V nfz;sg

e2E

a prniky i konen sjedno en uzaven h mnoin jsou opt uzaven mnoiny. 

18

KOMBINATORIKA A GRAFY I.
3. Mra souvislosti graf

Graf meme rozdlit (znesouvislit) jak odebrnm hran, tak odebrnm vr hol.
Budeme zkoumat stupn souvislosti grafu, tedy mru, nakolik je dan graf pi odebrn hran, resp. vr hol odoln proti rozpadnut.

Deni e. Hranov ez v grafu G = (V; E ) je mnoina hran F  E takov, e graf

G0 = (V; E n F ) je nesouvisl.
Vr holov ez v grafu
G = (V; E ) je mnoina vr hol A  V takov, e graf


G00 = (V n A; E \ V 2nA ) (ili indukovan podgraf G[V n A) je nesouvisl.
Pomo ez zavedeme dva stupn souvislosti, hranovou a vr holovou.

Deni e. Hranov souvislost je
ke (G) = minfjF j; F

 E je hranov ezg:

Vr holov souvislost je
kv (G) =

minfjAj; A  V je vr holov ezg pro G 

6 Kn
=
n 1
pro G 
= Kn :

U vr holov souvislosti je teba zvl oetit pln grafy, protoe v ni h neexistuje vr holov ez (odebrnm libovoln mnoiny vr hol se graf nikdy nerozpadne).
V souladu s dvj deni graf tedy bude hranov (resp. vr holov) k -souvisl,
kdy je ke (G)  k (resp. kv (G)  k ). Pokud se odebrnm libovoln hrany (resp.
vr holu) sn stupe souvislosti, k se tak, e graf je kriti ky hranov (resp.
vr holov) k -souvisl.
Nabz se pirozen otzka, jak spolu kv (G) a ke (G) souvis. Ukeme, e pro
libovoln graf G je kv (G)  ke (G). Prvn npad, vzt za kadou hranu z hranovho
ezu njak jej vr hol, bohuel nefunguje, nen toti pln jasn, kter kone vybrat, aby vznikl korektn ez. (Viz teba graf C4 , kde by hom zvolili dva sousedn
vr holy.)
K dkazu si nejprve pipravme dv te hni k tvrzen kaj vpodstat to, e
odebrnm hrany se hranov i vr holov souvislost sn nejve o jednu.

Lemma. Pro kad graf G a libovolnou jeho hranu e plat

ke (G)

1  ke (G

e)  ke (G):

Dkaz. Vezmeme minimln ez F . Mnoina hran F 0 = F

v grafu G

e, ne nutn minimlnm, ale kadopdn plat

ke (G

n feg je potom ezem

e)  jF 0 j  jF j = ke (G):

Dle vezmeme minimln hranov ez B v grafu G

bude ezem v grafu G, ili
ke (G)  jB 0 j = jB j + 1 = ke (G

e. Potom B 0 = B [ feg

e) + 1:

MRA SOUVISLOSTI GRAF

19

Lemma. Pro kad graf G a libovolnou jeho hranu e plat

kv (G)

1  kv (G

e)  kv (G):

Dkaz. lohu mrn peformulujeme, budeme dokazovat pro graf H = G

rovnost

e ne-

kv (H + e)  kv (H ) + 1:

V grafu H existuje vr holov ez A  V (H ) takov, e kv (H ) = jAj. Pi odebrn

ezu A se graf H rozpadne na alespo dv komponenty C1 ; : : : ; Cr . Rozebereme
monosti, odkud po hz hrana e:
C1

x
e

C2

A
e

Cr

(1) Alespo jeden vr hol hrany e le v ezu A. Pidnm hrany tedy nespojme
dohromady dn komponenty, mnoina A bude stle ezem a tak
kv (H + e)  jAj = kv (H ):

(2) Hrana e je el uvnit njak komponenty. Stejn argument.

(3) Hrana e = fx; y g spojuje dv komponenty, dejme tomu x 2 C1 a y 2 C2 .
Kdy jsou komponenty alespo ti, je ve v podku, protoe po pidn e
se spoj jen dv komponenty a mnoina A zstane ezem. A jsou nadle
komponenty pouze dv. Nejdve eme ppad, kdy komponenty C1 a C2
nejsou ob jednoprvkov, a a je C1 ta vt.
Mnoina A0 = A [ fxg bude vr holovm ezem grafu H + e, protoe C2
a C1 n fxg jsou komponenty souvislosti grafu (H + e) n A0 . Potom plat
kv (H + e)  jA0 j  jAj + 1 = kv (H ) + 1:

Zbv doeit spe iln ppad, kdy jsou komponenty C1 a C2 jednoprvkov.

Ve h vr hol je pak elkem jV j = jAj + 2 a spotme, e
kv (H + e)  jV j

1 = jV j

2 + 1 = kv (H ) + 1:


Bylo by hezk, kdyby podobn lemma platilo i pro odebrn vr holu, jene akoli
se vr holov souvislost sn nejve o jednu, me tak vzrst, teba zde:

20

KOMBINATORIKA A GRAFY I.

Vta. Pro kad graf G plat

kv (G)  ke (G):

Dkaz. Budeme postupovat induk podle potu hran. Je-li hran mn ne jV j 1

(tedy vr holy nejsou pokryty ani stromem a graf je nesouvisl), bude zjevn ke (G) =
kv (G) = 0. Ne h nadle ke (G) > 0.
Vezmeme nejmen hranov ez F a jeho jednu hranu e a na graf G0 = G e
pouijeme indukn pedpoklad. Dostaneme tak
kv (G)

1  kv (G

e)  ke (G

e) = ke (G)

1:

Odtud a z pomo n h lemmat mme kv (G)  ke (G).

Mme-li pote se zapamatovnm, kterm smrem vlastn nerovnost mezi stupnm vr holov a hranov souvislosti plat, sta si nakreslit motlka:

Pro tento graf je kv = 1 ale ke = 2, druh smr nerovnosti tak neplat.

Vta (Ford, Fulkerson). Pro kad graf G a kad pirozen t plat ke (G)  t,
prv kdy mezi kadmi dvma rznmi vr holy u a v existuje alespo t hranov
disjunktn h est.

Dkaz. Implika i zprava doleva ukeme sporem, ne h existuje hranov ez F

men ne t. Po rozdlen grafu vezmeme dva vr holy u a v le v rzn h komponent h souvislosti. Jene mezi nimi vedlo t hranov disjunktn h est, ez F tedy
na jeji h rozpojen nemohl stait.
V druhm smru pouijeme skutenosti dokzan o to h v sti. Mjme tedy
graf G takov, e ke (G)  t, a pro dva vr holy u a v hledme hranov disjunktn
esty. Sestrojme z grafu G s G0 = (V (G); f(x; y ); (y; x); fx; y g 2 E (G)g; u; v; 1)
tak, e oboustrann zorientujeme pvodn hrany, za zdroj zvolme vr hol u, za stok
vr hol v a kapa ity ve h hran nastavme na 1. Pak spustme Fordv{Fulkersonv
algoritmus hledn maximlnho toku.
Nalezen tok bude eloseln, tedy po hran h potee 0 nebo 1. Provedeme
ovem jet drobnou pravu { kdy po obou hran h (a; b) i (b; a) tee jednika,
nastavme ob na nulu, velikost toku se tm nezmn:
1

MRA SOUVISLOSTI GRAF

21

Podle hlavn vty o to h k naemu maximlnmu toku f potom existuje minimln ez R.

Mnoina F = ffx; y g; (x; y ) 2 R nebo (y; x) 2 Rg je hranov ez v grafu G.
Protoe G je hranov t-souvisl, bude podle deni e souvislosti i velikost ezu jF j 
t. Jeliko za kadou hranu z ezu R jsme do mnoiny F zaadili nejve jednu hranu,
bude t jRj  jF j  t. Velikost toku f tak mus bt alespo t.
Zbv pomo toku f zkonstruovat hranov disjunktn esty z u do v . Existen i
est v G0 ukeme induktivn. M-li tok velikost 1, jist nalezneme estu z u do v ,
kde na kad hran tee jednika. Ve vtm toku najdeme libovolnou jednikovou
estu z u do v a hrany na n vynulujeme. Ohodno en hran tak zstane tokem a
jeho velikost se tm sn o 1. Existen e zbvaj h est plyne z induk e. Na zvr
u jen ke kad nalezen orientovan est v G0 vezmeme pslunou neorientovanou
estu v G.

Podobn tvrzen, jako je Fordova{Fulkersonova vta, plat i pro vr holovou souvislost.
Vta (Menger). Pro kad graf G a kad pirozen t plat kv (G)  t, prv kdy
mezi kadmi dvma rznmi vr holy u a v existuje alespo t est, kter jsou a na
vr holy u a v disjunktn.

Dkaz. Nejprve implika i zprava doleva, ne h mezi kadmi dvma vr holy grafu G
existuje t disjunktn h est. Kdyby G ml vr holovou souvislost men ne t, potom by bu musel obsahovat vr holov ez velikosti men ne t, nebo by to musel
bt pln graf s nejv t vr holy. Prvn monost nenastane, protoe na rozpojen t
disjunktn h est je teba ez velikosti alespo t, a druh monost tak nenastane,
ponvad v Kt nemme t est mezi dvma vr holy.
Nyn dokeme obr enou implika i. Ne h je G vr holov t-souvisl, uvme
libovoln dva vr holy u a v . Nejprve ne h fu; v g 2= E (G).
Hrany grafu symetri ky zorientujeme, tj. nahradme kadou pvodn hranu hranami tam a zptky. Vjimku budou tvoit hrany obsahuj u, ty povedou pouze
z vr holu u, a hrany obsahuj v , ty povedou pouze do vr holu v . Nyn ve hny
vr holy vyjma u a v takto podrozdlme:
x0 x00

Formln zapsno, utvome nov graf G0 takov, e

V (G0 ) = fx0 ; x00 ; x 2 V (G); u 6= x 6= v g [ fu00 ; v 0 g
E (G0 ) = f(x00 ; y 0 ); (y 00 ; x0 ); fx; y g 2 E (G)g [ f(x0 ; x00 ); x 2 V (G); u 6= x 6= v g;
|

{z
F

22

KOMBINATORIKA A GRAFY I.

kde mnoinu hran vedou h uvnit podrozdlen h vr hol ozname jako F . Hrany
vznikl rozdlenm vr holu tak vlastn simuluj vr hol grafu G, je tu koresponden e mezi hranami z F a vr holy grafu G.
Kapa ity ve h hran v grafu G0 nastavme na 1, za zdroj a stok vezmeme vr holy
00
u a v 0 a nalezneme mezi nimi maximln tok. K nmu bude existovat minimln
(hranov) ez R. K tomuto R najdeme ez R0  F , jR0 j  jRj: Kadou hranu
e 2 R n F nahradme takovou hranou e0 2 F , kter m s e spolen vr hol. Jedin
ppad, kdy by ani na jeden vr hol hrany e nenavazovala dn hrana e0 2 F
vznikl podrozdlenm vr holu, by mohl nastat pro e = (u00 ; v 0 ), ale tuto hranu
jsme na zatku dkazu zakzali. Kdy bude R0 dostaten velk (tj. jR0 j  t),
stejnm postupem jako pi dkazu Fordovy{Fulkersonovy vty v G0 nalezneme t
hranov disjunktn h est z u do v .
Pro spor pedpokldejme, e existuje njak ez R0  F takov, e jR0 j < t.
Uvme mnoinu A = fx; (x0 ; x00 ) 2 Rg, kter bude vr holovm ezem grafu G,
nebo v G n A nevede dn esta mezi u a v . Jene G je vr holov t-souvisl a nen
pln, dostaneme tak t  jAj = jR0 j < t.
A jet zbv zkonstruovat vr holov disjunktn esty v grafu G: Pro estu
(u00 ; x01 ; x001 ; x02 ; x002 ; : : : ; v 0 ) v grafu G0 vezmeme estu (u; x1 ; x2 ; : : : ; v ). Kdyby se dv
takov esty protnaly v njakm xi , musely by se protnat i pvodn esty v hran
(x0i ; x00i ).
Tm je dkaz hotov pro ppad fu; v g 62 E (G). Kdy fu; v g 2 E (G), uvme graf
G fu; v g. Ten m vr holovou souvislost aspo t 1 (protoe odebrnm hrany se
vr holov souvislost sn nejve o jednu), a podle prv dokzanho tvrzen v nm
najdeme t 1 vr holov disjunktn h est mezi u a v . K nim pidme hranu fu; v g
jako t-tou estu.


SYSTMY RZNCH REPREZENTANT

23

4. Systmy rzn h reprezentant

Deni e. Ne h X a I jsou mnoiny. Mnoinovm systmem nad X nazveme jI j-

ti i M = (Mi ; i 2 I ), kde Mi  X . (V mnoinovm systmu podle tto deni e se

tedy t mnoina me nkolikrt opakovat.)
Systm rzn h reprezentant (SRR) je funk e f : I ! X takov, e
(1) pro kad i 2 I je f (i) 2 Mi
(2) f je prost.
Jinmi slovy, SRR je vbr jednoho prvku z kad mnoiny Mi takov, e ve hny
vybran prvky jsou navzjem rzn. Obe n se uvauj nekonen systmy, my
budeme zkoumat pouze systmy konen. Ne h jsou tedy nav mnoiny X , I  N
a Mi konen.
Deni e. Provn v grafu G je mnoina hran F  E (G) takov, e kad vr hol
grafu G pat nejve do jedn hrany z F .
Dal ekvivalentn deni provn je teba to, e hrany v provn jsou disjunktn mnoiny nebo tak e stupe vr holu v grafu obsahuj m pouze prova
hrany je nejve 1.
Deni e. In idennm grafem mnoinovho systmu M nazveme bipartitn graf
BM = (I [ X; ffi; xg; x 2 Mi g):

Pozorovn. Systm rzn h reprezentant v

nm grafu BM existuje provn velikosti jI j.

M existuje, prv kdy v in iden-

Nsleduj vta je pkladem tvrzen, kde se zejm nutn podmnka uke bt

i podmnkou postauj .

Hallova vta.
Systm rzn h reprezentant v M existuje, prv kdy pro kadou
 I je j Si2J Mi j  jJ j; tato podmnka se nazv Hallova.
Dkaz. Zaneme jednodu implika . Ne h v M existuje systm rzn h repre-

zentant, h eme ukzat, e plat Hallova podmnka. Zvolme libovolnou J  I .

Pro kad index j 2 J existuje prvek pj z mnoiny Mj tak, e ve hny prvky pj
jsou navzjem rzn. Proto
[


Mj 

j 2J

 jfpj ; j 2 J gj = jJ j:

Nyn dokame implika i obr enou. Mjme mnoinov systm M, kter spluje
Hallovu podmnku. Vezmeme bipartitn graf BM a udlme z nj s:
z
I

X
s

24

KOMBINATORIKA A GRAFY I.

Pesnji zapsno, sestrojme s S = (G; z; s; 1), kde

V (G) = fz; sg [ I [ X
E (G) = f(z; i); i 2 I g [ f(i; x); i 2 I; x 2 Mi g [ f(x; s); x 2 X g:

Kapa ity hran nastavme na 1 a nalezneme Fordovm{Fulkersonovm algoritmem

maximln tok g . V kapitole o to h jsme dokzali, e takov tok bude eloseln.
K toku g existuje minimln ez R0 . Pro dal prbh dkazu bude poteba se v ezu
R0 zbavit hran mezi I a X , ani by se ez zvtil. Vyrobme tedy ez
R = f(x; s); (x; s) 2 R0 g [ f(z; i); (z; i) 2 R0 g [ f(z; i); (i; x) 2 R0 g:

Vyjdeno slovy, kdy v R0 byla hrana (i; x) mezi mnoinami I a X , zamnme

ji za odpovdaj hranu (z; i); rozpojme tak toti stejnou estu jako hranou (i; x).
Ozname
A = fi; (z; i) 2 Rg;

Nakresleno

B = fx; (x; s) 2 Rg;

J = I n A:

z
A

hrany rezu R
X

s
Protoe R je ez, hrany z J vedou jen do B , a tedy
[

j 2J

Mj

 B:

Jak bude velikost ezu R?

(R) = jAj + jB j = jI j

jJ j + jB j  jI j jJ j + 

j 2J

Mj :

Nyn pouijeme Hallovu podmnku, kter k, e j j 2J Mj j  jJ j, a dostaneme

(R)  jI j

jJ j + jJ j = jI j:

Tok g tak bude mt velikost alespo jI j.

Zbv i, o je hledanm systmem rzn h reprezentant. Jsou jm prost
prvky mnoiny X takov, e do ni h tokem g tee jednika. Formln, SRR bude
funk e f , kde pro kad i 2 I
f (i) = x takov, e g (i; x) = 1:

SYSTMY RZNCH REPREZENTANT

25


Hallova vta m elou adu nejrznj h aplika , a proto stoj za to si ji zapamatovat. Pedveden dkaz nen jedinm monm, vtu lze dokzat i pmo
matemati kou induk bez pouit tok. Nebo ji lze odvodit z Tutteovy vty, kterou
vysvtlme pozdji.

Poznmka. Pedpokldme-li v teorii mnoin axiom vbru, lze dokzat variantu

Hallovy vty, kde si e mnoiny Mi mus bt konen, ale mnoiny I a X mohou
bt nekonen, dokon e nespoetn. Dkaz u je vak ponkud sloitj.
Kdy jsou X a I nekonen (sta spoetn) a povolme nekonen velikosti
(takt sta spoetn) mnoin Mi , analogie Hallovy vty neplat. Sta zvolit X =
N , M1 = X a ostatn Mi jsou ve hny jednoprvkov podmnoiny mnoiny X . Zde
systm rzn h reprezentant nelze sestrojit.

4.1 Dsledky Hallovy vty.

Pedvedeme nkolik zkladn h dsledk Hallovy vty. Velmi uiten je pedevm nsleduj :

Tvrzen. V bipartitnm grafu B = (V1 [ V2 ; E ) s neprzdnou mnoinou hran E

takovm, e pro libovoln dva vr holy x 2 V1 a y 2 V2 plat degB x  degB y,
existuje provn, kter m velikost jV1 j (uspokojuje st V1 ).
Dkaz. Denujeme mnoinov systm M = (Mi ; i 2 I ) nad V2 takov, e I = V1 a
Mi = fx 2 V2 ; fi; xg 2 E (B )g:

Obrzkem:
V1
i

V2
Mi

Kdy o systmu dokeme, e v nm plat Hallova podmnka, bude v nm existovat systm rzn h reprezentant. Tedy pro kad i 2 V1 bude existovat x 2 V2
tak, e mezi nimi povede hrana, a ve hna x budou navzjem rzn. Ale to je pesn
deni e provn, kter pln uspokojuje st V1 .
Zvolme libovoln J  V1 a bu B (J ) = fx 2 V2 ; fi; xg 2 E (B )g mnoina
ve h soused J v grafu B . Hallova podmnka poaduje, aby jB (J )j  jJ j, o
nyn ovme. Ozname k1 = minj 2J (degB j ) a k2 = maxx2B (J ) (degB x). Poet
hran mezi J a B (J ) je pinejmenm k1 jJ j, a tak nanejv k2 jB (J )j, take k1 jJ j 
k2 jB (J )j. Protoe podle pedpokladu tvrzen plat k1  k2 , dostvme i jJ j 
jB (J )j. Tm je dkaz tvrzen hotov.


Deni e. Latinsk tvere A je tver ov mati e typu nn takov, e

(1)
(2)
(3)

aij 2 f1; 2; : : : ; ng
aij 6= ai0 j pro kad j a i 6= i0
aij 6= aij 0 pro kad i a j 0 6= j .

26

KOMBINATORIKA A GRAFY I.

Latinsk obdlnk A je mati e typu k  n, spluj stejn podmnky (1){(3).

V kadm dku a sloup i latinskho tver e i obdlnku se tedy vyskytuj jen
navzjem rzn sla.

Tvrzen. Kad latinsk obdlnk, kde poet dk k je ni ne poet sloup n,

lze doplnit na latinsk tvere .
Dkaz. K latinskmu obdlnku budeme postupn pidvat dal a dal dky, do-

kud ji h nebude n.

n
k
k+1
j

Sestrojme bipartitn graf G = (S [ H; E ), kde S = fs1 ; : : : ; sn g je mnoina

sloup latinskho obdlnku a H = f1; : : : ; ng je mnoina hodnot, ze kter h konstruujeme (k +1)-n dek. Hrana vede mezi si a x, pokud se hodnota x nevyskytuje
v i-tm sloup i, tedy
E = ffsi ; xg; x 2= si g:
Nyn h eme do novho dku na j -tou pozi i vybrat takov prvek x, e x se jednak
nevyskytuje v sloup i sj a jednak ve hny takto vybran prvky x jsou navzjem
rzn. To je ale ekvivalentn s existen provn v grafu G, kter pln uspokojuje
st S .
Jak stupn vr hol maj jednotliv sti grafu G? V latinskm obdlnku o k
d h hyb v kadm sloup i n k hodnot, proto degG si = n k pro kad
si 2 S .
Naopak, v kolika sloup h me hybt prvek x? V kadm z k dk se vyskytuje prv jednou, a pokad v jinm sloup i. Obsad tedy k sloup a hybt
bude v n k sloup h. To znamen, e degG x = n k pro kad x 2 H . Podle
ped hozho tvrzen existuje provn uspokojuj st S .


PROVN V OBECNCH GRAFECH

27

5. Provn v obe n h grafe h

Hezkm pkladem na provn je problm hldkuj h strnk. Strn i hldkuj vdy po dvoji h a kad strnk je o hoten spolupra ovat pouze s nktermi
kolegy, s ostatnmi se nesnese. Kad strnk je reprezentovn vr holem grafu a
hrana vede do kadho snesitelnho kolegy.
Zloin h eme samozejm potlaovat v o nejvt me, a tedy ns zajm, jak
nejvt poet strnk me slouit (a kdo s km), a za jak h podmnek mohou
bt na ob hz e pln vi hni.

5.1 Perfektn provn a Tutteova vta.

Deni e. Provn M v grafu G nazveme perfektn , pokud jM j = jV (2G)j . Po-

et komponent souvislosti grafu G, kter maj li hou velikost, ozname symbolem

C` (G).

Vta (Tutte). Graf G m perfektn provn, prv kdy pro kadou A  V (G)
je C` (G n A)  jAj; tato podmnka se nazv Tutteova.3
Ne pistoupme k dkazu, bude se nm hodit nsleduj :

Lemma (o teni e). Graf G je disjunktnm sjedno enm pln h graf, prv
kdy G neobsahuje K1;2 (neboli teniku) jako indukovan podgraf.
Dkaz. Pokud je G disjunktnm sjedno enm pln h graf, triviln neme obsa-

hovat K1;2 . Naopak obmnou, ne h G nen disjunktn sjedno enm pln h graf,
h eme ukzat, e obsahuje K1;2 . Existuje tedy komponenta souvislosti C a v n
dva vr holy x a y takov, e mezi nimi nevede hrana. Vr holy x a y jsou v C nutn
propojen estami, ne h P je (nkter) nejkrat z ni h. Dlka P je aspo 2, a
kad ti po sob jdou vr holy a; b; na P tvo K1;2 (protoe kdyby fa; g byla
hrana, esta P by la zkrtit vyne hnm b).


Dkaz Tutteovy vty. Nejprve ne h v grafu G existuje perfektn provn. Pro

libovolnou mnoinu A  V (G) tak v grafu G n A vzniknou njak komponenty
souvislosti, zajmat ns ale budou jen komponenty li h velikosti. A bylo perfektn
provn jak htlo, v kad li h komponent pebv alespo jeden vr hol, kter
nutn musel bt sprovn s njakm vr holem z mnoiny A. Dv li h komponenty
pitom nemohou sdlet stejn vr hol z mnoiny A, a tedy C` (G n A)  jAj.

GnA

Druh implika e je sloitj. Ne h plat Tutteova podmnka. Dkaz provedeme

matemati kou
induk podle potu hran, netradin vak v obr enm poad, od
n
k 0.
2
3 Vyslovujeme

[tat a [tatova .

28

KOMBINATORIKA A GRAFY I.

Pro ppad plnho grafu Kn je situa e jednodu h. Pro A = ; dostaneme, e n

mus bt sud, a tud lze jist v Kn najt perfektn provn.
Nadle pedpokldejme, e v grafu G hyb alespo jedna hrana. Zvolme mnoinu W vr hol takov h, e z ni h vede hrana do ve h ostatn h vr hol grafu G:
W := fu; degG u = n

1g

Jestlie je graf G n W disjunktnm sjedno enm pln h graf, dokeme jednodue najt perfektn provn. Vr holy z komponent souvislosti grafu G n W ( o
jsou pln grafy) sud velikosti jist lze mezi sebou beze zbytku sprovat. V kad
li h komponent nelze sprovat pouze jeden vr hol, mnoinu ve h takov h vr hol ozname V0 . Z Tutteovy podmnky ovem vme, e jV0 j = C` (G n W )  jW j,
vr holy V0 tedy sprujeme s mnoinou W . Toto je mimo hodem jedin msto v dkazu, kde se pmo pouije Tutteova podmnka.
Ne h nyn G n W disjunktnm sjedno enm pln h graf nen. Podle lemmatu
o teni e v nm existuje K1;2 jako indukovan podgraf. Vr holy tohoto K1;2 ozname x; s; y takto:
t
M1

e2
s

M2
x

e1

Ve vr holu s nutn mus hybt hrana do njakho vr holu t 2 V (G), jinak by

toti s byl zaazen do mnoiny W . Ozname e1 = fx; y g jednou barvou a e2 = fs; tg
druhou barvou. Ani e1 ani e2 nejsou hranami grafu G.
Uvdomme si, e pidnm libovoln hrany do grafu se Tutteova podmnka neporu. V (G + e) n A pro libovolnou hranu e a mnoinu vr hol A zjevn poet
li h h komponent nevzroste. Vme tedy, e oba grafy G + e1 i G + e2 takt spluj Tutteovu podmnku. Podle induknho pedpokladu proto v G + e1 existuje
perfektn provn M1 a v G + e2 existuje perfektn provn M2 . Na obrz h
ozname hrany po hzej z M1 barvou hrany e1 a hrany po hzej z M2 barvou
hrany e2 . Zadenujeme mnoinu hran M jako
M := M1  M2 ;

kde  zna symetri kou diferen i mnoin.4

S takovou mnoinou hran plat pro kad vr hol u
degM u =

0 kdy z vr holu u vedly stejn prova hrany,

2 kdy z vr holu u vedly rzn prova hrany:

Kad komponenta souvislosti v takovm grafu je buto izolovan vr hol, nebo

kruni e sud dlky, kde se pravideln stdaj hrany obou barev. Ozname H hrany
kruni e, na kter le hrana e1 , a rozebereme dva ppady. V obou se budeme snait
f, je neobsahuje ani jednu z hran e1 a e2 , a tedy bude
sestrojit perfektn provn M
4 ili

M = (M1 [ M2) n (M1 \ M2 ), xor pro informatiky.

PROVN V OBECNCH GRAFECH

29

vhodn i pro pvodn graf G. Meme nadle pedpokldat, e e1 2 M1 a e2 2 M2 ;

v opanm ppad je M1 , resp. M2 perfektn provn v G a ukonme dkaz.
(1) Hrana e2 2= H .
t
e2
s
x

e1
H

f mimo kruni i H pouijeme M1 , na kruni i H

Na perfektn provn M
pouijeme hrany M2 . Formln
f := (M1 n H ) [ (H \ M2 ):
M
(2) Hrana e2 2 H . Bez jmy na obe nosti meme pedpokldat, e vr holy
s; x; y; t le na kruni i v poad, jak je zakreslen na obrzku.
x
y
e1

H1

H2

e2
s
t
sek na kruni i H mezi x a s neobsahuj y ozname H1 , sek mezi y a
t neobsahuj x ozname H2 . Mimo kruni i H lze pout ob provn, uijeme teba znovu M1 . V seku H1 zane hme pouze hrany M2 , v seku H2
pouze hrany M1 . Zbvaj sprovat u jen vr holy y a s. Mezi nimi ovem
f tedy
vede hrana a tu meme zahrnout do provn. Perfektn provn M
je
f := (M1 n H ) [ (H1 \ M2 ) [ (H2 \ M1 ) [ fy; sg:
M

5.2 Maximln provn a Edmondsv algoritmus.

V minulm oddlu jsme harakterizovali grafy maj perfektn provn. Protoe

ne v kadm grafu perfektn provn existuje, bude ns zajmat alespo provn
maximln, tedy pokrvaj nejvt mon poet vr hol.5 Ukeme algoritmus,
kter pro libovoln graf maximln provn nalezne v polynomilnm ase.
Pipravme si nejprve nkolik te hni k h prostedk.
5 V angli k terminologii se dsledn rozliuje (a to nejen u provn) maximum mat hing,
tedy provn pokrvaj nejvt mon poet vr hol, a maximal mat hing pro nejvt provn ve smyslu inkluze, tedy provn, ke ktermu ji nelze pidat dnou dal hranu.

30

KOMBINATORIKA A GRAFY I.

Deni e. Ne h M je provn v grafu G. Vr hol u 2 V (G) nazveme voln , pokud

degM u = 0. Vr holu, kter nen voln, budeme kat sprovan .
Cestu u1 ; u2 ; : : : ; u2k v grafu G nazveme volnou stdavou estou , pokud
(1) vr holy u1 a u2k jsou voln,
(2) hrany fu2i+1 ; u2i+2 g 2= M ,
(3) hrany fu2i ; u2i+1 g 2 M .
Ilustra e:
u1

u2

u3

u4

u5

u6

Lemma 1. Provn M je maximln, prv kdy v grafu neexistuje voln stdav

esta.
Dkaz. Kdy v grafu voln stdav esta existuje, provn M jist nen nejvt:

Tomuto pro esu budeme kat alterna e voln stdav esty.

Ne h naopak M nen nejvt, ili existuje provn M 0 takov, e jM 0 j > jM j.
f jako
Denujeme mnoinu hran M
f = M  M 0:
M
f m kad vr hol stupe 0, 1 nebo 2, komponenty souvislosti tto kongura e
VM
jsou kruni e sud dlky a esty, kde se pravideln stdaj hrany M a M 0 . Jeliko
jM 0 j > jM j, mus existovat komponenta tvaru li h esty, v n je hran M 0 o jednu
v e, ne hran M . Ta tvo volnou stdavou estu pro M .


Deni e. Li hou kruni i C2k+1 = fv1 ; v2 ; : : : ; v2k+1 g grafu G nazveme kvtem ,

jestlie
(1)
(2)
(3)
(4)

vr hol v1 je na mnoin hran kvtu C voln,

hrany fv2i+1 ; v2i+2 g 2= M ,
hrany fv2i ; v2i+1 g 2 M ,
m alespo jeden stonek .

Stonkem nazveme estu, kter zan ve vr holu v1 , prvn hrana je prova , pravideln se na n (jako ve voln stdav est) stdaj prova a neprova hrany
a posledn vr hol je voln. Stonek me mt i nulovou dlku, to kdy je vr hol v1
voln v elm grafu G. Stonek tak nemus vbe existovat, napklad kdy je v1
obsaen v prova hran, kter nen soust kvtu C a z n dle nepokrauje
dn dal neprova hrana.
Ilustra e:

PROVN V OBECNCH GRAFECH

31

kvet
v1

parova 
neparova 

stonek

Pipomeme jet deni i kontrak e hrany v grafu.

Deni e. Ne h G = (V; E ) je neorientovan graf a e = fu; vg jeho hrana. Zpis

G . e oznauje graf vznikl z G kontrak (smrtnm) hrany e do jednoho vr holu,

neboli formln

n fu; vg) [ fve g;





V n fu; v g
E\
[ fve ; xg; fx; ug 2 E _ fx; vg 2 E :
2

V (G . e) = (V
E (G . e) =

G
e

G
e

ve

Je-li F  E mnoina hran, oznauje G . F graf vznikl z G postupnou kontrak

ve h hran z F . Je snadno vidt, e vsledek nezvis na poad kontrahovan h
hran, ale jen na G a F .

Lemma 2. Ne h C je kvt v grafu G. Potom provn M v G je maximln, prv

kdy M n E (C ) je maximln provn v grafu G . C , tj. s kvtem C zkontrahovanm
do jedinho vr holu.
stonek
G

G0
k

kvet

Dkaz. Podle lemmatu 1 sta ukzat, e v G existuje voln stdav esta, prv
kdy voln stdav esta existuje v G . C . Ozname G0 = G . C a vr hol, kter
vznikne kontrak C , pojmenujeme k .

32

KOMBINATORIKA A GRAFY I.

Mjme volnou stdavou estu P v G, ukeme, e v G0 existuje voln stdav

esta P 0 .
Pokud je esta P s kvtem C disjunktn, kontrak e se j zjevn nijak nedotkne
a bude tak tvoit estu P 0 v grafu G0 . Nadle ne h m tedy esta P s kvtem
prnik. Jeden kon ov vr hol esty P ozname w1 , druh kon ov vr hol w2 . sek
esty P od w1 do prvnho vr holu, v nm esta vstoup do kvtu, pojmenujeme
P1 , analogi ky sek od w2 ozname P2 . Pokud existuje stonek S kvtu C takov,
e je disjunktn s P1 , sta se v grafu G0 vydat po P1 k vr holu k (kter v G0 splv
s vr holem v1 stonku S ) a projt el stonek S . Toto je hledan esta P 0 . Podobn,
existuje-li stonek S disjunktn s P2 , bude estu P 0 tvoit sek P2 a k vr holu k a
dle el stonek S .
Ne h nadle mezi vemi platnmi stonky kvtu C neexistuje ani jedin, kter by
neml prnik s P1 i P2 . Mjme stonek S takov, e esta P v okamiku napojen
seku P1 , resp. P2 na S (ozname tento vr hol u) po S pokrauje smrem od kvtu.
Tehdy lze estu P 0 sestrojit tak, e po projit seku P1 , resp. P2 se od vr holu u
po S vydme smrem od kvtu a do poslednho vr holu stonku S , kter je voln.
Meme tedy nadle pedpokldat, e neexistuje dn takov stonek S .
Zvolme libovoln stonek S . Zbv vyeit situa i podobnou t na obrzku:

C
v1

w10
w1

w20
w2

Popeme, jak i v tomto ppad zkonstruovat estu P 0 . Vydme se po est P od

vr holu w1 a ozname w10 posledn navtven vr hol stonku S , ne jsme vstoupili
do kvtu C . Analogi ky denujeme vr hol w20 .
Cesta P 0 bude nsleduj : Porovnme, kter z vr hol w10 a w20 je na stonku S
ble kvtu C , bez jmy na obe nosti a je to vr hol w10 . (V situa i na obrzku je to
skuten vr hol w10 .) Od pslunho w1 se vydme k w10 , od nj po S do vr holu v1
(ten v G0 splv s k ; nen tak vyloueno, e splvaj w10 a v1 ), opustme ho poslednm spolenm vr holem C a esty P ve smru z w1 do w2 a dle pokraujeme po
pvodn est P .

Nyn mjme volnou stdavou estu P 0 v G0 , ukeme existen i voln stdav

esty P v G. Rozebereme monosti:
(1) Kdy esta P 0 neobsahuje k , hledan P = P 0 .
(2) Kdy P 0 kon v k , u vsledn esty v G potebujeme zajistit, aby byl
kon ov vr hol voln. Vr hol k nen v G0 sprovan, a tud m kvt C

PROVN V OBECNCH GRAFECH

33

stonek nulov dlky. Z esty P tedy meme udlat volnou stdavou estu
obejitm kvtu po sprvn stran a zakonenm ve vr holu, kde soused dv
neprova hrany.
(3) Kdy k je vnitn vr hol P 0 , potom P 0 vr hol k prv z jedn strany opout
prova hranou. V grafu G tedy nutn mus pslun esta P vstupovat
do kvtu C neprova hranou a opoutt kvt stonkem. Sta jen sprvn
zvolit smr, kterm obejt kvt C , a propojit oba seky esty.

Idea Edmondsova algoritmu pro maximln provn je pomrn jednodu h.

Vyzbrojeni lemmatem 1 hodme po grafu a vyhledvme voln stdav esty,
kter vylepujeme. Komplika e nastane, kdy se v grafu vyskytne kvt. Tehdy nen
jasn, jestli se po nm mme vydat zleva nebo zprava. Situa i vyeme zkontrahovnm kvtu do jedinho vr holu, rekurzivnm volnm algoritmu na zmenen graf
a nslednou rekonstruk maximlnho provn v pvodnm grafu.
Algoritmus uvedeme v inkrementln podob, kter bude umt k njakmu stvaj mu provn vytvoit provn alespo o jednu hranu vt, ppadn oznmit,
e provn ji bylo maximln. Zaneme-li tedy s przdnm provnm, nejve po
n + 1 itera h nalezneme provn maximln.
2
Edmondsv zahradn algoritmus. Vstupem algoritmu je graf G a jeho libovoln provn M , teba przdn. Vstupem je provn M 0 , kter je alespo o 1
vt, ne provn M , ppadn M 0 = M kdy u M bylo maximln.
(1) Zkonstruujeme maximln mon Edmondsv les vzhledem k aktulnmu
M:
0. hl.

volne vr holy

1. hl.
2. hl.
3. hl.
4. hl.
Co to znamen? Do nult hladiny umstme ve hny voln vr holy. Z kadho z ni h pustme prohledn grafu do ky a sestrojme maximln strom
takov, e se mezi hladinami pravideln stdaj prova a neprova hrany.
Z vr holu li h hladiny tedy pokraujeme vdy po prova hran, a z vr holu sud hladiny po neprova hran, piem ne hodme do vr hol,
kde u jsme byli (poznamenejme jet, e Edmondsv les nen uren jednoznan).
Nkter vr holy grafu G se v Edmondsov lese vbe neobjev, kejme
jim teba kompost . Uvnit kompostu jsou ve hny vr holy njak sprovny,
nebo ve hny voln vr holy jsou koeny Edmondsova lesa. Z kompostu
vedou neprova hrany jen do vr hol na li h h hladin h Edmondsova
lesa a pro dal prbh algoritmu nejsou vr holy z kompostu podstatn.
(2) Pokud existuje hrana e grafu G mezi sudmi hladinami rzn h strom,
nalezli jsme volnou stdavou estu. Nalezenou estu zalternujeme (tm pidme hranu e do provn), vrtme vsledn provn M 0 a skonme.

34

KOMBINATORIKA A GRAFY I.

(3) Pokud existuje hrana mezi sudmi hladinami jednoho stromu, nalezli jsme
kvt C . Tedy, jet vlastn nenalezli, ale kdy se od obou kon hrany
vydme vzhru, v njakm vr holu v (nejpozdji v koeni) se ob esty
setkaj. Cesta od v nahoru do koene je stonkem kvtu C . Zkontrahujeme
kvt C do jednoho vr holu k (kvt ustihneme) a rekurzivn zavolme
algoritmus na graf G . C s provnm M n E (C ). Co mohl algoritmus vrtit:
a) Star provn M n E (C ) beze zmny. V tom ppad vrtme M 0 := M
(kterto provn je dle lemmatu 2 maximln v G) a skonme.
b) Njak vt provn M 0 . Je-li vr hol k v M 0 voln, sta poloit M 0 :=
M 0 [ EM (C ). Je-li k sprovan, musme jet do M 0 vhodn pidat
provn na C , aby hom pokryli kad vr hol na C prv jednou.
Hrany M 0 vrtme a skonme.
(4) Kdy neexistuje hrana mezi sudmi hladinami (a tedy ani voln stdav
esta), je M 0 := M dle lemmatu 1 maximln provn, kter vrtme a
skonme.

Tvrzen. Edmondsv algoritmus, sputn na grafu G a provn M , dobhne

v ase O(n(n + m)), kde n je poet vr hol a m poet hran grafu G, a najde
provn M 0 alespo o jednu hranu vt ne M , ppadn oznm, e provn M
u bylo maximln. Maximln provn tedy lze najt v ase O(n2 (n + m)).
Dkaz. Pi dkazu sprvnosti si uvdomme, kdy me algoritmus skonit:

(1) V kroku 2, kdy jsme nalezli volnou stdavou estu a zalternovali ji. Tm
jsme ovem zvili poet hran v provn o 1.
(2) V kroku 3a, to kdy algoritmus nalezl maximln provn v kontrahovanm
grafu. Potom podle lemmatu 2 je nalezen provn maximln i v grafu
pvodnm.
(3) V kroku 3b, kdy jsme z rekurze dostali vt provn M 0 , kter jsme
vhodn zkombinovali s provnm na kvtu C . Provn kvtu C jsme
s hopni vytvoit stejn velk, jak existovalo ped rekurzivnm volnm, algoritmus tedy vrt vt provn, ne bylo M .
(4) V kroku 4, kdy v grafu neexistuje dn voln stdav esta. Podle lemmatu 1 je takov provn maximln.
Edmondsv les lze pr hodem grafu do ky sestrojit v ase O(n + m). Vyhledn
a ppadn alternovn voln stdav esty zvldneme v ase O(n + m). Vyhledn
kvtu C a konstruk i grafu, kde je kvt C zkontrahovan, opt umme stihnout
v O(n + m). Na kad rovni rekurze se tedy vykon O(n + m) pr e, zbv si
uvdomit, jak je to s rekurzivnm volnm. Pi bhu algoritmu se rekurze spout
pouze jednou, vsledn as tedy je O((nejvt hloubka rekurze )
(n + m)). Hloubka
rekurze jist nepeshne n=2, nebo s kadou kontrak kvtu ubudou alespo dva
vr holy, jeden prbh algoritmu tud zabere O(n(n + m)) asu.
Pi hledn maximlnho provn sta zat s provnm przdnm a opakovan spoutt Edmondsv algoritmus, kter ho v kad itera i zlep alespo
o jednu hranu. Protoe maximln provn me mt nejve n=2 hran, pro es se
po O(n2 (n + m)) kro h zastav.


Poznmka. Edmondsv les je vhodn pro znzornn, pi skutenm programovn

by hom dn les nekonstruovali. Pouze by hom z voln h vr hol spustili prohledn do ky a ke kadmu vr holu si pamatovali z jakho volnho vr holu byl
navtven a jak je jeho hladina (tedy aktuln vzdlenost z volnho vr holu).

PROVN V OBECNCH GRAFECH

35

Kdy pi prohledvn narazme na ji navtven vr hol, pak lze jednodue otestovat, zda-li je to hrana mezi rznmi stromy nebo uvnit jednoho stromu, a tedy
i zda mme volnou stdavou kruni i nebo kvt.
Pokud nebudeme Edmondsv algoritmus pouvat v inkrementln podob a pepeme ho rovnou jako algoritmus na nalezen maximlnho provn z przdnho,
odpadnou tm nkter opakovan opera e a lze ho pouitm hytr h datov h
struktur ury hlit na as O(n3 ). V souasnosti nejry hlej znm algoritmus na
hledn maximlnho
p provn po hz od Silvia Mi aliho a Viajaye Vaziraniho a
pra uje v ase O( n
m), kde m je poet hran grafu G.

36

KOMBINATORIKA A GRAFY I.
6. Hamiltonovsk kruni e

6.1 Deni e hamiltonovsk h graf a Chvtalova vta.

Deni e. Hamiltonovsk kruni e v grafu G je kruni e obsahuj ve hny vr holy

grafu.

Otzka, zda v grafu existuje hamiltonovsk kruni e, je slavn NP-pln problm. Proto se hledaj nejrznj postauj podmnky pro jej existen i. Ukeme
si zajmavou vlastnost hamiltonovsk h graf, kterou objevil esk matematik V lav Chvtal. I nkter obtnj vty z n vyplynou jako jednodu h dsledek.

Deni e. Mjme graf G = (V; E ). Na potku polome E0 := E a zavedeme graf

[G0 := (V; E0 ). Budeme opakovat nsleduj krok pro i = 0; 1; 2; : : : tak dlouho,
dokud to pjde:
 Kdy existuj dva vr holy u; v 2 V , fu; vg 2= Ei , spluj
deg[Gi u + deg[Gi v  jV j;
pak polome Ei+1 := Ei [ fu; v g a [Gi+1 := (V; Ei+1 ).
Graf [G := [Gk pro nejvy dosaen k nazveme Chvtalovm uzvrem grafu G.

Pozorovn. Chvtalv uzvr je uren jednoznan.

Dkaz. Mjme graf G a pro spor vezmme dva rzn Chvtalovy uzvry [G1 a

[G2 . Do [G1 jsme postupn pidvali hrany e1 ; : : : ; ek , do [G2 hrany f1 ; : : : ; fr .

Zvolme hranu ei = fu; v g prvn takovou, e ei 2= E ([G2 ).
V ase i 1 byly stupn vr hol u a v o jednu men ne v ase i a jeji h souet
byl alespo jV j. Proto jist
deg[G2 u + deg[G2 v  deg[Gi1 1 u + deg[Gi1 1 v  jV j:
Hrana ei tak nutn musela bt zaazena i do [G2 .

Vta (Chvtal). Graf G m hamiltonovskou kruni i, prv kdy hamiltonovskou

kruni i m graf [G.
Dkaz. Implika e zleva doprava je zejm. Pro opan smr nm sta ukzat nsleduj tvrzen:
 Ne h pro dva vr holy u; v 2 V (G), fu; vg 2= E (G) takov, e degG u +
degG v  n, je graf G + fu; v g hamiltonovsk. Potom je hamiltonovsk i G.
Zptnm obrnm Chvtalova uzvru [G o hrany se nakone vrtme zpt ke
grafu G, kter bude mt hamiltonovskou kruni i.
Hamiltonovskou kruni i v G+fu; v g ozname K . Pokud fu; v g 2= K , je ve v podku, K je hamiltonovskou kruni i v G. Ne h nadle fu; v g 2 K . Pedvedeme
si, e hranu fu; v g lze pemostit jako zde, pln hrany zna novou Hamiltonovskou
kruni i:

HAMILTONOVSK KRUNICE

u2

u = u1

ui

v = un un

37

ui

Bez jmy na obe nosti K = (u = u1 ; u2 ; : : : ; un = v ). Mnoina A bude obsahovat sla i kandidt na poten vr hol ui , mnoina B sla i kandidt na
ped hzej vr hol ui 1 :
A = fi; fu; ui g 2 E (G)g

B = fi; fv; ui

g 2 E (G)g:
Neprzdn prnik A a B bude znamenat existen i hrany fui ; ui g jako na obrzku.
Zejm jAj = degG u a jB j = degG v , a tak urit A  f2; 3; : : : ; n 1g a
B  f3; 4; : : : ; ng. Proto jA [ B j  n 1. Nyn ovme, e A \ B =
6 ;:
jA \ B j = jAj + jB j jA [ B j = deg u +deg v jA [ B j  n jA [ B j  n (n 1)  1:
1

Tedy pro njak i 2 A \ B se v grafu G vyskytuj hrany fu; ui g a fv; ui

tonovsk kruni e K 0 grafu G pak bude tvaru

g. Hamil-

K 0 = (u1 ; u2 ; : : : ; ui 1 ; v = un ; un 1 ; : : : ; ui ):

Dsledek. Ne h v grafu G pro kad dva vr holy u; v 2 V (G), fu; vg 2= E (G)

plat deg u + deg v  n. Pak G je hamiltonovsk.
Dkaz. Graf [G je pln graf a ten jist m hamiltonovskou kruni i. Tedy je
hamiltonovsk i G.

Dsledek (Dira ova vta). Ne h v grafu G pro kad vr hol v

deg v  n2 . Potom G je hamiltonovsk.

Dkaz. Zejm z ped hozho dsledku.

6.2 Problm ob hodnho estuj ho.

2 V (G) plat

Problm ob hodnho estuj ho (Traveling Salesman Problem { TSP)6 je dal

slavnou NP-plnou lohou. Mme dan graf G s ohodno enmi hranami, a kolem
je najt hamiltonovskou kruni i s minimlnm soutem vah. Motiva pro TSP je,
jak nzev napovd, rozvrhnout ob hodnmu estuj mu program nvtv jednotliv h mst, aby v kadm byl prv jednou, skonil opt doma, a o nejv e uetil
na benznu.
Jeliko je TSP algoritmi ky obtn, ukeme polynomiln algoritmus, kter
dv alespo piblin vsledek. Takovm algoritmm se k aproximan . N
algoritmus vak funguje pouze na pln h grafe h spluj h trojhelnkovou nerovnost.
6 Politi ky

korektn ovem je Traveling Salesperson Problem.

38

KOMBINATORIKA A GRAFY I.

Aproximan algoritmus pro pln graf s trojhelnkovou nerovnost.

Vstupem je pln graf Kn s nezpornm ohodno enm hran w. Pro w plat

trojhelnkov nerovnost, tj. pro kad ti hrany tvaru fx; y g, fy; z g, fx; z g je
w(fx; y g) + w(fy; z g)  w(fx; z g):

Pro mnoinu hran S ozname

w(S ) =

e2S

w(e):

Postupujeme takto:
(1) Najdeme v Kn minimln kostru T .
(2) Graf Kn (vetn kostry T ) symetri ky zorientujeme, za hovme pi tom
vhy hran.

T~

Kn

(3) Z kostry T vznikne symetri kou orienta podgraf T~ , kter lze nakreslit
jednm tahem, napklad tak, e ho obejdeme po obvodu. Sledu hran,
kter tm dostaneme, kejme S .
(4) Dokud existuje vr hol u s alespo dvma vstupnmi hranami, nahrazujeme
ve sledu S hrany (u; w) a (v; u) hranou (v; w) (jet jednou pipomeme, e
pra ujeme s plnm grafem).
w
w
u

u
v

(5) Vrtme S .

Tvrzen. Algoritmus je polynomiln a vrt trasu S ob hodnho estuj ho, jej

dlka je
X
w(S ) =
w(e)  2
(optimln een TSP):
e2S
Dkaz. Kroky 1 a 3 jist umme provst v polynomilnm ase. V kad itera i
kroku 4 snme deg+ (u) a deg (u) o jednu, krok 4 se tedy provede nejve tolikrt,
kolik je poet hran grafu G. Algoritmus je tak polynomiln.

HAMILTONOVSK KRUNICE

39

Pi bhu algoritmu plat invariant, e sled S pro hz vemi vr holy grafu G. Na

kon i neexistuje vr hol, ze kterho by vy hzely dv hrany, a sled S tedy pro hz
kadm vr holem prv jednou.
V kroku 1 je jist w(T )  OPT, optimln trasa ob hodnho estuj ho mus
mt toti alespo takovou vhu, jako je vha minimln kostry pokrvaj ve hny
vr holy. V kroku 3 se dky orienta i T~ zapot kad hrana dvakrt, tedy
w(S ) = w(T~ ) = 2w(T )  2
OPT:

Protoe ohodno en hran spluje trojhelnkovou nerovnost, hodnota w(S ) krokem 4 nevzroste.


Poznmka. Problm ob hodnho estuj ho je vzhledem ke sv prakti k vyuitelnosti intenzivn studovn, slu se proto i i n o o souasn h znm h vsled h.
TSP je NP-tk C -aproximovat (tedy najt estu ob hodnho estuj ho nejv
C -krt del ne esta optimln) pro kadou konstantu C > 1.
Pokud vzdlenostn funk e spluje trojhelnkovou nerovnost, TSP zstv NPpln. Dokon e se v, e pro jist slo "0 > 0 je i (1 + "0 )-aproxima e NP-pln. Na
druh stran je znm algoritmus aproximuj s faktorem 3=2 (my jsme ukzali jednodu algoritmus s faktorem 2). Tento algoritmus byl zformulovn v sedmdest h
lete h a od t doby se nikomu nepodailo faktor 3=2 vylepit.
Jet spe ilnj verze problmu ob hodnho estuj ho je euklidovsk TSP, kdy
vr holm plnho grafu Kn jsou piazeny body d-dimenzionlnho euklidovskho
prostoru Rd a ohodno en hrany fu; v g je euklidovsk vzdlenost pslun h bod
v Rd . Tuto verzi TSP lze (1+ ")-aproximovat v polynomilnm ase pro kad pevn
" > 0 a kad pevn d (as ovem nen nutn polynomiln v zvislosti na d a ").

40

KOMBINATORIKA A GRAFY I.
7. Rovinn grafy a Kuratowskho vta

Deni e. Graf je rovinn , pokud existuje jeho nakreslen v euklidovsk rovin,

v kterm se nakreslen dn h dvou hran nek. Stny nakreslen jsou souvisl
oblasti, kter vzniknou z roviny po odebrn hran.7
V nsleduj m textu dokeme jednu z nejslavnj h vt z oblasti rovinn h
graf. Po hz od polskho matematika Kazimierze Kuratowskho (1896{1980), po
kterm je i pojmenovna. Jak uvidme, vta poskytuje pekvapiv jednodu hou
kombinatori kou harakteriza i rovinn h graf.

Deni e. Ne h G = (V; E ) je graf a e = fx; yg 2 E jeho hrana. Zpis G % e zna

graf

G%e = V

[ fz g;

E n ffx; y gg

[ fx; z g; fz; yg

kde z 2= V je nov vr hol. (Na hranu fx; y g pikreslme nov vr hol z .) Opera i %
budeme nazvat dlen hrany a jejm postupnm opakovnm dostaneme dlen
grafu .

Vta (Kuratowskho). Graf je rovinn prv tehdy, kdy neobsahuje jako podgraf dlen grafu K5 ani K3;3 .
Pvodn Kuratowskho dkaz byl znan rozshl, rozebral mnostv mon h
ppad. V nedvn dob piel s elegantnjm dkazem dnsk matematik Carsten
Thomassen, a ten si pedvedeme i my. Ne ale pejdeme k samotnmu dkazu,
ukeme si zkladn deni e a vty, kter v nm budeme potebovat.

Lemma (uat). Graf G je 2-souvisl, prv kdy je mon vytvoit ho z libovoln

jeho kruni e pidvnm u (neboli opera emi pidn hrany a dlen hrany).
Dkaz me ten najt v knize Kapitoly z diskrtn matematiky .

Lemma 1. Kad rovinn graf je mon nakreslit tak, e pedem zvolen vr hol v
(resp. pedem zvolen hrana e) le na hrani i vnj stny.
Dkaz. Vyuijeme stereogra kou projek i, zobrazen, pomo kterho umme rovinn graf pekreslit na sfru tak, e ani na n se dn dv hrany nek. S vjimkou
severnho plu se jedn o bijek i, take nakreslen je mon pevst i zptn do
roviny. Aby vr hol v (ppadn hrana e) leel na hrani i vnj stny, sta vhodn
pootoit sfri k nakreslen ped projek do roviny. Konkrtn tak, aby severn
pl leel ve stn in identn s vr holem v (ppadn hranou e).
x
x0

Podrobnosti si ten me pest opt v Kapitol h z diskrtn matematiky . 

7 Tato deni e je spe intuitivn, nm ale bude postaovat. Pokud by tene zajmalo jej
formln znn, me ho najt napklad v knize Kapitoly z diskrtn matematiky od J. Matouka
a J. Neetila .

ROVINN GRAFY A KURATOWSKHO VTA

41

Pozorovn. Ne h A je vr holov ez v grafu G s minimlnm monm potem vr hol. Potom z kadho vr holu z A vede alespo jedna hrana do kad komponenty
indukovanho podgrafu G n A := G[V (G) n A.
Dkaz. Pro spor pedpokldejme, e v A existuje vr hol x, kter nen spojen

s nkterou komponentou souvislosti grafu G n A. Potom ale mnoina A n fxg bude

tvoit t vr holov ez, kter m men poet vr hol ne A, o je spor s jej
minimalitou.


V nsleduj m textu budeme pouvat opera i kontrahovn hrany, jej deni i

me ten najt v kapitole o Edmondsov algoritmu.

Lemma 2. V kadm vr holov 3-souvislm grafu G o alespo 5 vr hole h existuje

hrana e, jej kontrak se 3-souvislost neporu. Dsledkem toho je mon vytvoit
kad vr holov 3-souvisl graf z K4 nkolikansobnm opakovnm obr en opera e ke kontrak i hrany, piem v kadm kroku bude nav vznikl graf vr holov
3-souvisl.
Dkaz. Postupujeme sporem: ne h existuje vr holov 3-souvisl graf G o alespo 5

vr hole h a ne h pro kadou jeho hranu e plat, e G . e u nen vr holov 3-souvisl

(vr hol, kter jsme obdreli kontrak hrany e, budeme nazvat ve ).
Podle deni e 3-souvislosti existuje pro kadou takovou hranu mnoina vr hol
A  V (G . e), s mohutnost jAj < 3, po jejm odebrn se G . e stane nesouvislm.
Pokud by A obsahovala jen jeden vr hol (bu ve anebo njak jin), nebyl by
pvodn graf G vr holov 3-souvisl, protoe
 kdy A = fve g, vr holy hrany e by tvoily ez v G, a
 kdy A = fxg; x 6= ve , mnoina A je ez v grafu G.
Nutn tedy jAj = 2. Mohl by vr hol ve hybt v mnoin A? V takovm ppad
by A byl ez v G, take A obsahuje vr hol ve a njak dal.
Shrnutm pedel h vah dostvme, e pro kadou hranu e existuje vr hol xe
takov, e e [ fxe g je ez v G. Zvolme nyn hranu e a k n vr hol xe tak, aby hom
po jeji h odebrn dostali nejvt monou komponentu souvislosti, ozname ji Ke .
Nam lem je pro spor najt njakou jinou hranu (s pslunm vr holem), jejm
odebrnm vznikne vt komponenta ne Ke ; tm dokeme, e takov hrana e
neexistuje.
Ke

xe

zbytek
Pokud budeme vr holy nele v komponent Ke nazvat zbytek, z pedelho
pozorovn plyne, e xe je spojen hranou (ozname ji f ) s nkterm vr holem ze

42

KOMBINATORIKA A GRAFY I.

zbytku. I k tto hran f existuje vr hol xf , kter s n tvo vr holov ez. Rozebereme monosti, kde vude me leet vr hol xf . V kadm ppad dostaneme vt
komponentu souvislosti.
(1) Vr hol xf le ve zbytku. Po jeho odebrn komponenta Ke zstane neporuen a nav k n pibude hrana e.
(2) Vr hol xf je jednm z krajn h vr hol hrany e. Komponenta Ke opt zstane neporuen a nav je s n spojen jet druh vr hol hrany e.
(3) Vr hol xf 2 V (Ke ). Nen pln jasn, zda-li se komponenta Ke + e neme
odebrnm xf rozpadnout. V takovm ppad by hom vak mohli pout
vr holy xf a xe jako vr holov ez v pvodnm grafu, o pedpoklad zakazuje. Odebrnm xf se si e komponenta Ke zmen o jeden vr hol, ni mn
hrana e pispje dvma novmi.
Kad monost tedy vede ke sporu.


Lemma 3. V libovolnm rovinnm nakreslen rovinnho vr holov 2-souvislho

grafu je hrani kad stny (grafov) kruni e.
Dkaz. Neptele ne hme, aby zvolil rovinn nakreslen. Pomo uatho lemmatu

umme toto nakreslen vytvoit z kruni e pidvnm u. Kadm pilepenm

u hem se njak stna rozpadne na dv nov, jeji h hrani emi budou opt grafov
kruni e.

Nyn se ji meme pustit do dkazu hlavn vty.

Dkaz Kuratowskho vty. Zaneme tou leh implika , zleva doprava. To, e grafy
K5 a K3;3 nejsou rovinn (maj pli mnoho hran), plyne napklad z dsledk
Eulerova vzor e. Konkrtn, rovinn graf o pti vr hole h m nejve 3
5 6 = 9
hran, zatm o K5 m 10 hran. Podobn rovinn graf s esti vr holy bez trojhelnku
m nejve 2
6 4 = 8 hran, ale K3;3 m 9 hran. Tedy ani jeji h dlen neme
bt rovinn.
Tu opanou, podstatnou implika i ukeme nyn. Budeme postupovat induk
podle potu vr hol (dle zname n). V induknm kroku rozlime nkolik ppad
podle vr holov souvislosti grafu.
Kad graf na maximln tye h vr hole h je rovinn. Jinmi slovy, K4 je mon
nakreslit bez ken, a tedy i grafy, kter z nj vzniknou odebrnm hran i vr hol,
zstanou rovinnmi. Prvn krok induk e (pro n  4) mme tedy hotov.
Od neptele jsme dostali graf G s n  5 vr holy, kter neobsahuje dlen K5
ani K3;3 . Pedpokldejme, e pro men grafy vta plat, tj. vme, e graf na mn
ne n vr hole h bez dlen K5 a K3;3 je rovinn. Podvme se, jak m G stupe
vr holov souvislosti a jednotliv ppady dokeme zvl.
(1) kv (G) = 0 aneb graf G je nesouvisl. Na kadou komponentu souvislosti pouijeme zvl indukn pedpoklad a vsledky nakreslme dostaten daleko
od sebe.
(2) kv (G) = 1. Vr holov souvislost je rovn 1, take G obsahuje artikula i u.
Ne h se po odebrn artikula e u graf G rozpadne na komponenty souvislosti C1 ; : : : ; Ck .
Uvme grafy G1 = G[C1 [ fug a G2 = G[C2 [ : : : [ Ck [ fug. Podle
pedpokladu dn z ni h neobsahuje dlen K5 ani K3;3 a kad m mn
ne n vr hol. Pouitm induknho pedpokladu je meme nakreslit bez
ken hran. Nyn uijeme lemma 1 a graf G1 i G2 pekreslme tak, aby

ROVINN GRAFY A KURATOWSKHO VTA

43

vr hol u leel na hrani i vnj stny. Jednotliv nakreslen ztotonme ve

vr holu u a dostvme rovinn nakreslen pvodnho grafu G.
G1

C1
u

C1

C2
u

..
.

G2

C2

C3
u

..
.

Ck

C3

Ck

(3) kv (G) = 2. Ne h vr holov ez je mnoina fu; v g a ne h komponenty souvislosti, kter vzniknou po jejm odebrn, jsou C1 ; : : : ; Ck . Nyn uvme
grafy G1 = G[C1 [ fu; v g + fu; v g a G2 = G[C2 [ : : : [ Ck [ fu; v g + fu; v g
(pidme hranu fu; v g, kter v pvodnm grafu vbe nemusela bt).
Mohlo v nkterm Gi vzniknout dlen zakzanho grafu? Jestlie ano,
muselo toto dlen obsahovat hranu fu; v g. Ale protoe v pvodnm G existovala esta mezi u a v pes Gj ; j 6= i, dostali by hom i v G dlen zakzanho grafu. Oba grafy tedy spluj podmnky induknho pedpokladu
a meme je nakreslit bez ken. Opt podle lemmatu 1 grafy G1 i G2
pekreslme tak, aby hrana fu; v g byla nakreslen na hrani i vnj stny.
Jednotliv nakreslen ztotonme v u a v , m dostaneme rovinn nakreslen
G.
G1

G2

u
v

(4) kv (G)  3. Musme jet rozebrat ppad, kdy je graf G vr holov alespo
3-souvisl. Tm se budeme zabvat po zbytek dkazu.
Podle lemmatu 2 v grafu G existuje hrana e = fu; v g takov, e G0 = G . e je
tak vr holov 3-souvisl.

Fakt. G0 rovn neobsahuje dlen K5 ani K3;3 .

Dkaz. Pokud by graf G0 njak takov dlen obsahoval, urit by v nm leel

vr hol ve , jen vznikl kontrak hrany e. Rozebereme ppady, jak mohla vypadat
situa e v G ped kontrak hrany e, v zvislosti na umstn vr holu ve .
(1) Vr hol ve le v nkter hran dlen K5 nebo K3;3 (je jejm vnitnm vr holem). Je zejm, e v takovm ppad by i v G muselo existovat dlen
nkterho ze zakzan h graf, o by byl spor s pedpokladem vty.
x
x
x
e
ve
e
y

44

KOMBINATORIKA A GRAFY I.

(2) Vr hol ve je krajnm vr holem dlen K3;3 . Jak je vidt i z obrzk, opt by
v G bylo dlen K3;3 { spor.
e

ve

(3) Vr hol ve je krajnm vr holem dlen K5 . Prvn dv monosti ukazuj situa i ped kontrak by vedly k dlen K5 v grafu G, zbvaj tet vede
monost k dlen K3;3 . Jeliko G neobsahuje ani jeden ze zakzan h graf,
opt jsme dospli ke sporu.
ve


Te u meme dokonit el dkaz.
Protoe graf G0 m mn vr hol ne G a neobsahuje dlen zakzan h graf
(vyuvme ped hoz fakt), je podle induknho pedpokladu rovinn. Vezmme
jeho rovinn nakreslen a vyne hme vr hol ve (vznikl kontrak hrany e). Graf G0 n
fve g je vr holov 2-souvisl, a tedy podle lemmatu 3 je hrani kad stny kruni e.
Vrtme vr hol ve do stny s, ve kter leel a posledn v , kterou musme ukzat
je, e ve lze rozthnout zpt na pvodn hranu e a za hovat pitom rovinnost.
Ozname sousedy vr holu ve na hrani i stny s jako v1 ; : : : ; vm , uvaujeme poad ve smru oten hodinov h ruiek. Nkter z t hto vr hol jsou v G soused
vr holu u, jin soused vr holu v . Vr hol ve nelze rozthnout na hranu e a za hovat
pitom rovinnost, pouze pokud nastane jeden z nsleduj h ppad:
(a) Existuj indexy i < j < k < l takov, e vi ; vk jsou soused vr holu u a
vj ; vl jsou soused vr holu v . Situa e je s hmati ky znzornna na obrzku
vlevo.
(b) Existuj vr holy vi ; vj ; vk , kter jsou soused jak u, tak i v (obrzek vpravo).
vk
vj

vj
v

u
vi

vl

v
vk

u
vi

V obou ppade h by hom v grafu G nali dlen jednoho ze zakzan h graf.

V obrzku nalevo by hom nali K3;3 , prvn st je znaena tvereky, druh koleky.
V obrzku napravo by vr holy u; v; vi ; vj ; vk tvoily K5 .