STATI

Aristotelova politick sociologie a modern reprezentativn demokracie*

MIROSLAV NOVK** Institut politologickch studi FSV UK, Praha Aristotles Political Sociology and Modern Representative Democracy

Abstract: Aristotle establishes a close connection between social structure and the forms of government. There are two empirically frequent and analytically pure forms: oligarchy (the rule of the rich), and democracy (the rule of the poor). Aristotle prefers, under normal social circumstances, a mixed form of government, politeia, i.e. constitutional democracy in which a key role is played by numerous middle classes, as this form of government is the best for most communities and for most people. Present-day representative democracy can be justifiably considered a well-mixed form of government consisting of democratic as well as oligarchic elements in the sense of Aristotles argument in Politics.
Sociologick asopis, 2001, Vol. 37 (No. 4: 405-423)

Normativn-ontologick a empiricko-analytick pstup u Aristotela

U Aristotela nachzme dv odlin koncepce nejlep formy vldy neboli nejlep stavy: na jedn stran pe, e nejlep stava je nutn ta, podle jejho du kad me nejlpe jednat a nejlpe se mt a t astn [Politika VII, 2, 1324a 23-25; K 1998: 251; par 1988: 224], na druh stran teme: Ve vech stavch [formch vldy] jsou ti sloky a vzhledem k nim dobr zkonodrce mus zkoumat, co kad prospv; jsou-li dobe uspodny, je dobe uspodna nutn i stava, a rozdl v nich uruje zrove rozdl stav mezi sebou. [Politika IV, 14, 1297b 37-41; K 1998: 174175; par 1988: 149] To pipomn francouzsk pekladatel Politiky a specialista na Aristotela Pierre Pellegrin: stava me bt nejlep dvma zpsoby. Bude nejlep (), jestlie dobrmi zkony roziuje ctnost v politickm tvaru. Znmkou tto vtenosti je tst oban. Ale v nkterch textech Aristotels navrhuje jin kritrium vtenosti: dobr stava je takov, kter dobe funguje. Znmkou tto funkn vtenosti je trvn stavy. [Pellegrin 1990: 52] Podobn Aristotels definuje polis (obec) jako mnostv takovch oban [ve smyslu tch, kdo se smj podlet na poradnm nebo soudnm adu], kter je dostaten k sobstanmu ivotu [Politika III, 1, 1275b 20-21; K 1998: 108; par 1988: 87], zatmco jinde uvd, e obec je spoleenstvm dobrho ivota (), je m za el dokonal a sobstan ivot [Politika III, 9, 1280b 33-35; K 1998: 124; par 1988: 102].
Nkter z mylenek tto stati jsem strun nastnil u ve svm refertu Aristotels aktuln a inspirujc: role stednch td a smen vldy, pednesenm na konferenci Institutu pro evropskou politiku a ekonomiku Stedn tda, demokracie, prosperita, konan 27. 11. 2000 v Kaisertejnskm palci v Praze [viz Novk 2000b: 143-152]. **) Vekerou korespondenci poslejte na adresu: Doc. Miroslav Novk, Ph.D., Institut politologickch studi Fakulty socilnch vd UK, U Ke 8-10, 158 00 Praha 5, e-mail mnovakge @seznam.cz
405
*)

Sociologick asopis, XXXVII, (4/2001)

Mnoh z takovch rozdl v Aristotelov Politice plynou z toho, e pro Aristotela nen typick jen pstup normativn-ontologick, ale nemn i pstup empirickoanalytick.1 Nap. kdy Aristotels uvd, e oligarchie je naruen varianta i deviace (eck vraz parekbasis, kter M. Mrz pekld jako zhoren podoba a A. K jako zhoren odrda) aristokracie nebo, e demokracie je naruen varianta politeie, tj. stavn vldy, vychz z normativn-ontologickho pstupu (aristokracie a politeia jsou tam istmi reimy), zatmco kdy hovo o tom, e aristokracie a politeia jsou reimy smenmi z oligarchie a demokracie (tam jsou istmi reimy naopak oligarchie spolu s demokraci), vychz z empiricko-analytickho pstupu. Je proto nepatin pozastavovat se nad tm, e podle Aristotela dv dobr formy vldy (politeia a aristokracie) vznikaj kombinac dvou zhorench i naruench forem vld (oligarchie a demokracie), protoe tato nmitka neoprvnn spolu smuje oba odlin pstupy. Nejastji se uvd, e formy vldy se podle Aristotela dl na ti sprvn, ktermi jsou krlovstv, aristokracie a politeia (stavn vlda, co se nkdy pekld i jako republika a Aristotels ji v Etice Nkomachov oznauje za timokracii [viz Etika Nkomachova 1160a 33-35; K 1996: 215]), a jejich ti naruen varianty i zhoren podoby: tyranii, oligarchii a demokracii [Politika III, 7, 1279a 25 - 1279b 10; K 1998: 119-120; par 1988: 97-98]. U Aristotela nachzme vak tak jin klasifikace forem vld. Jednou z nich je podrobn empirick klasifikace daleko vtho potu forem vld,2 ale j se budu zabvat hlavn jet jinou klasifikac, kter je rovn empirick a kterou lze povaovat za zvlt pozoruhodnou. Zanme vak tou nejznmj Aristotelovou typologi. Je zaloena na dvou kritrich: potu vldnoucch (jeden, mal mnostv, velk mnostv) a na tom, zda vldnou ve svm vlastnm vlunm prospchu nebo ve spolen prospch vech.
Formy vldy a sociln struktura

Jak Aristotels uvd v pt knize Politiky, nejvce, tj. nejastji vznikaj dv formy vldy: demokracie a oligarchie [Politika, V, 1, 1301b 39-41; K 1998: 187; par 1988: 162]. Prv tyto dv formy vldy maj zvltn vznam z empiricko-analytickho hlediska. Demokracie je vlda chudch a oligarchie vldou bohatch. Obvykle je tomu tak, e bohatch je men poet, zatmco chudch velk poet, ale jak na to poukazuje
O pstupech normativn-ontologickm, empiricko-analytickm a historicko-dialektickm viz [Berg-Schlosser a Stammen 2000: 53-92]. 2) Aristotels toti vychz z toho, e nen nap. jen jedna demokracie nebo jen jedna oligarchie, ale e je jich vc druh. Tak nap. francouzsk politolog a stavn prvnk Marcel Prlot, bval rektor a profesor na pask prvnick fakult, uvd ve svm vydn Aristotelovy Politiky klasifikaci osmncti rznch forem vld, kter lze u Aristotela najt [viz Prlot 1977: 274]. Tato podrobn typologie vychz z toho, e ve vech formch vldy (stavch) lze rozliovat ti sloky: 1) sloku poradn (rada), 2) sloku vkonnou (ady), 3) sloku soudn (soudnictv), jak uvd Aristotels ve trnct kapitole 4. knihy Politiky. Rozdly mezi tmito slokami uruj rozdly forem vld (stav) mezi sebou. Vezmme nap. vkonnou sloku neboli ady. Rozdln druhy ad zvis podle Aristotela na tech faktorech i hlediscch: a) kdo obsazuje ady, b) odkud se rekrutuj, c) jakm zpsobem se obsazuj. Jejich kombinac zskme nutn vechny mon druhy ad. Tuto pozoruhodnou metodu pouvaj i nkte souasn politologov a stavn prvnci, nap. Maurice Duverger, kdy ve sv knize Echec au roi provd typologii vech monch poloprezidentskch reim. Svou typologii tam nazv transforman mkou [viz Duverger 1978: 120-136 a Novk 1997a: 213-218]
406
1)

Miroslav Novk: Aristotelova politick sociologie a modern reprezentativn demokracie

Aristotels, hlavn, co definuje oligarchii a demokracii, nen ve skutenosti poet vldnoucch, ale to, zda vldnou bohat nebo chud: men nebo vt poet tch, kte maj svrchovanou moc, jak v oligarchich, tak v demokracich, je nm nahodilm, protoe vude je zmonch mlo a chudch mnoho. Proto () prav rozdl mezi demokraci a oligarchi je v chudob a bohatstv. [Politika III, 8, 1279b 35 - 1280a 5; K 1998: 121, par 1988: 99].3 Lze ci, e pojet, podle nho demokracie je vlda chudch a oligarchie je vlda bohatch, vzelo z empiricko-analytickho pstupu, zatmco klasick Aristotelova typologie t dobrch forem vld a jejich t naruench variant i deviac, zaloen na dvou kritrich (poet vldnoucch a v prospch moc vykonvaj), spad spe do normativn-ontologickho pstupu. Demokracie a oligarchie jsou zaloeny na odlinm chpn rovnosti a nerovnosti: Tak demokracie vznikla z domnnky, e lid jsou si rovni naprosto, jsou-li si rovni v nem. Ponvad toti vichni jsou stejn svobodni, domnvaj se, e jsou rovni vbec. Oligarchie pak vznikla z domnnky, e jsou-li lid v nem nerovni, jsou nerovni vbec. Ponvad toti jsou nerovni majetkem, domnvaj se, e jsou nerovni naprosto. Proto jedni, jako rovn, chtj mt rovn podl ve vech prvech, druz zas, jako nerovn, daj, aby mli vce prv, nebo vce znamen nerovnost. Tud vechna zzen maj jaksi oprvnn, ale celkem jsou pochyben. A z toho dvodu, kdykoli jedni nebo druz ve sprv obce nedostanou takov podl, jak jim podle jejich domnnky nle, rozncuj rozbroje. [Politika V, I, 1301a 29-39; K 1998: 185-186; par 1988: 160-161] Tm, e podle Aristotela jak demokracie, tak oligarchie je zsti oprvnn, zsti neoprvnn, vytv se pzniv tern k dobrmu smen prvk tchto dvou forem vld, kter bude obsahovat jejich pozitivn strnky a vyvaruje se jejich negativnch strnek. Jednotliv formy vldy jsou tedy zaloeny ne ani tak na potu vldnoucch, ale na rznch druzch nerovnosti: nerovnosti sociln-ekonomick, tj. nerovnosti mezi bohatstvm a chudobou, na nerovnosti mravn, tj. mezi ctnost a patnost, a na nerovnosti rodu, tj. mezi urozenost a neurozenost. Pro oligarchii je nap. charakteristick bohatstv, zatmco pro aristokracii ctnost. Aristotels sm uvd, e nejvt rozdl je asi mezi ctnost a patnost, potom mezi bohatstvm a chudobou [Politika, V, 3, 1303b 15-16; K 1998: 192; par 1988: 167]. Mezi ctnost a patnost je tedy sice podle Aristotela jet vt rozdl ne mezi bohatstvm a chudobou, ale v praxi to velk vznam nem, protoe ctnostn lidi bychom tko nkde hledali, zatmco bohatch je podstatn vc: urozench a dobrch [tj. ctnostnch] nen nikde sto, ale zmonch a nezmonch je vude mnoho [Politika, V, I, 1302a 1-3; K 1998: 187, par 1988: 162]. Dalo by se shrnout, e z hlediska normativn-ontologickho je nejdleitj rozdl mezi ctnost a
U citt odkazujeme na esk peklad Antonna Ke (v 2. Rezkov vydn) a na slovensk peklad Jlia para. Milan Mrz peloil 1. knihu Politiky, nikoli vak knihy 4. a 5., kter jsou pro nae tma rozhodujc. Kv peklad vyel ped vce ne edesti lety, a je proto archaick a v nkterch pasch dokonce souasnmu teni nesrozumiteln. Provdme v nm nejnutnj jazykov pravy. Jen ve vjimench ppadech tyto pravy pesahuj bnou jazykovou modernizaci. asto vak nahrazujeme v pekladu slovo stava (politeia) vrazem forma vldy nebo reim (slovo zzen tak pipad v vahu, i kdy zn u ponkud starobyle). parv slovensk peklad je o plstolet novj ne Kv; pro toho, kdo je na sloventinu zvykl, je srozumitelnj ne star peklad Kv. V nkolika ppadech parovu pekladu dvme pednost a bereme ho za zklad. V takovm ppad dvme referenci na jeho slovensk peklad ped referenc na esk Kv peklad.
407
3)

Sociologick asopis, XXXVII, (4/2001)

neest, z hlediska empiricko-analytickho je nejdleitj rozdl mezi bohatstvm a chudobou.

Smen vldy, jejich druhy a zpsoby jejich utven

Tm se vysvtluje, pro demokracie jako vlda chudch a oligarchie jako vlda bohatch jsou z empirickho hlediska nejrozenj a z analytickho hlediska hlavn, zkladn nebo ist formy vldy. Vechny ostatn formy vldy, nap. aristokracie, krlovstv nebo tyranie, jsou z tohoto empiricko-analytickho hlediska podle Aristotela vlastn reimy smenmi, tj. vznikaj jakmsi mchnm prvk, postup a princip zkladnch forem vld, tj. demokracie a oligarchie. V tto etap vkladu je teba upozornit, e podle Aristotelovy koncepce nen jenom jeden typ demokracie, ani jenom jeden typ oligarchie. Pro nae ely nen nutn, abychom se zabvali vemi typy demokracie, ani vemi typy oligarchie. Je vak nutn upozornit na to, e podle Aristotela mohou bt reimy vce nebo mn demokratick (stejn tak i vce nebo mn oligarchick), co mezi jinm znamen, e jak demokracii, tak oligarchii meme rozdlit na umrnnou podobu a extrmn podobu. Aristotels dv jasn pednost podobm umrnnm ped extrmnmi. Je vhodn v tto souvislosti pipomenout, e kdy Aristotels pojednv v pt knize Politiky o tom, jakmi dvma vzjemn opanmi zpsoby lze udret tyranii, tj. nejhor formu vldy vbec (v em nkte vid projev krajnho realismu nebo dokonce cynismu), jeden z tch dvou opanch zpsob udren je prv umrnn. Jde v podstat o to, e tyranie se stane tak umrnnou, e se u velmi bl krlovstv, a tak vlastn skoro pestane bt tyrani. Aristotels shrnuje: tyran se m svm poddanm jevit ne jako tyran, ale jako hospod a krl, ne jako uchvatitel, ale jako sprvce jeho majetku, jako mu, kter se v ivot d mrnost, nikoli vstednost [Politika V, 11, 1315a 40 1315b 4; K 1998: 225; par 1988: 198]. Podle Aristotela jsou tedy vechny formy vldy s vjimkou demokracie a oligarchie reimy smenmi z prvk, postup a princip oligarchie a demokracie. m se pak ale li rzn smen formy vldy mezi sebou? A jak jsou druhy sloenosti? U Aristotela lze najt pinejmenm ti zdroje odlinost smench reim. 1) V nkterch smench reimech je vc prvk z demokracie, v jinch vc z oligarchie. Podle tohoto kritria nap. v aristokracii jako smenm reimu je vc z oligarchie ne z demokracie, naopak v politei je vc z demokracie ne z oligarchie [viz Politika V, 7, 1307a 8-21; K 1998: 202; par 1988: 176]. 2) Nkter smen formy vldy se skldaj z umrnn podoby oligarchie a demokracie, jin z extrmn podoby tchto dvou zkladnch reim. Z tohoto hlediska je tyranie smen forma vldy, kter je sloen z extrmn oligarchie a z extrmn demokracie [viz Politika V, 10, 1310b 3-7; K 1998: 211-212; par 1988: 185; srovnej t Politika V, 10, 1311a 8-18; K 1998: 213; par 1988: 187], zatmco politeia, tj. stavn vlda, je naopak smen vlda sloen z umrnn oligarchie a z umrnn demokracie. 3) Smen prvk, postup a princip dvou hlavnch forem vld me bt poveden nebo nepoveden, jinmi slovy sms me bt dobr, zdail nebo naopak patn, nezdail. Aristotels se zde neuchyluje k njakmu przdnmu verbalismu. To, co chpe pod zdailou i dobrou sms, precizn definuje, udv konkrtn lakedaimonsk pklad a na rznch ppadech popisuje, jakmi zpsoby se takov sloenina d sestavovat.
408

Miroslav Novk: Aristotelova politick sociologie a modern reprezentativn demokracie

Jak uvd Aristotels, znmkou dobr smsi demokracie a oligarchie je to, e lze tut formu vldy (stavu) nazvat demokratickou i oligarchickou. Stv se to toti tm, kte ji tak nazvaj, zejm jenom proto, e sms byla provedena sprvn. To se stv i u stedu, nebo se v nm vyskytuj ob krajnosti. [Politika, IV, 9, 1294b 14-19; K 1998: 165; par 1988: 140] A o kus dle meme st: V stav sprvn smen se maj objevit ob sloky [tj. demokratick i oligarchick] a souasn dn z nich. A mus se udrovat sama sebou a ne zven, tedy nikoli tm, e by si vtina soused pla jej zachovn (nebo to by mohlo bt i u stavy patn), ale tm, e by si dn st obce vbec jinou stavu ani nepla. [Politika IV, 9, 1294b 35-39; K 1998: 165-166; par 1988: 140] To lze interpretovat tak, e stava je dobe neboli zdaile smen tehdy, kdy ji lze povaovat i za demokratickou i za oligarchickou i za dnou z nich [srovnej Manin 1996: 199-200]. Meme shrnout, e dobe smen forma vldy se vyznauje nsledujcmi rysy: 1) Jsou v n skuten obsaeny prvky obou zkladnch forem vldy, tj. demokracie i oligarchie. 2) Na dobe i spn smen form vldy vak nen pli mnoho vidt ani to, e je demokratick, ani to, e je oligarchick, ani to, e je smen. 3) Stoupenci demokracie, tj. zejmna chud, v n nachzej pedevm demokratick charakteristiky, a stoupenci oligarchie, tj. zejmna bohat, v n nachzej pedevm oligarchick rysy. 4) Proto nejen stedn vrstvy, ale ani bohat, ani chud, ani obecn dn st obce, si dnou jinou formu vldy nepej. Nen snad teba zdrazovat, e prv pi souasn reprezentativn demokracii zatku 21. stolet, kde velkou roli hraj vzkumy veejnho mnn a masmdia, je dleit, aby si pokud mono dn st obce vbec jinou stavu ani nepla. Aristotels tak uvd: Pedevm pro vechny stavy musme stanovit obecn platnou zsadu: ta st obanstva, kter si peje udret stavu (reim), mus bt silnj ne ta, kter ji nechce. U kad obce jde o kvalitu a kvantitu. Kvalitou myslm svobodu, bohatstv, vzdln a urozenost, kvantitou poetn pevahu. Kvalita me bt u jedn sti, z nich se obec skld, kvantita u druh, napklad neurozen mohou bt poetnj ne bohat, pece vak ne do t mry, e by jejich seln pevaha mohla vyrovnat rozdl v kvalit. Proto oboje mus bt vzjemn smchno ve sprvnm pomru. [Politika IV, 12, 1296b 14-24; K 1998: 171; par 1988: 146] Aristotels dle vyzdvihuje jet jeden podstatn poadavek pro vechny formy vldy: Pro kadou formu vldy (stavu) je vak nejdleitj poadavek, aby zkony i ostatn zzen zaruovaly, e se z ad ned obohacovat. Na to je teba dbt pedevm v oligarchich. Nebo vtina lid se ani tak nepohoruje nad tm, e je vylouena z ad a vldy, ba naopak je rda, e se me starat o sv soukrom zleitosti. Kdy vak m podezen, e ednci rozkrdaj veejn majetek, je roztrpena nad dvma vcmi, toti e nem podl na veejnch poctch ani na zisku. Jedin kdyby to nkdo tak uspodal [tj. kdyby se zabrnilo obohacovn z ad], by mohla stava (forma vldy) bt demokratick a zrove aristokratick. Vdy by pak ob strany, i vzneen i lid, mohly mt, co chtj. Nebo to, e vichni se mohou podlet na sprv obce, je demokratick, ale e ve skutenosti jsou v adech jen vzneen oban, je aristokratick, a toho se doshne tehdy, kdy nebude mon obohacovat se z ad. Nezmon toti nebudou stt o ady,
409

Sociologick asopis, XXXVII, (4/2001)

protoe z nich nebudou mt zisk, kdeto zmon je budou moci zastvat, protoe dn zisk z obecnho majetku nepotebuj. Tm se stane, e chud zbohatnou, protoe se neruen budou moci zabvat svou prac, a nad vzneenmi obany nebude vldnout kdekdo. Aby se pedelo rozkrdn veejnho majetku, mus se penze odevzdvat ped vemi obany a opisy t mus bt uloeny []. Pro ty, kdo se proslav nezitnou slubou obci, mus bt zkonem stanoveny pocty. [Politika V, 8, 1308b 32 - 1309a 14; par 1988: 181-182; K 1998: 207]. Jak jsou praktick postupy pi kombinovn dvou zkladnch forem vld? Aristotels uvd ti metody. Prvn a tet metoda se podobaj a pedstavuj skuten mchn prvk demokracie a oligarchie. Druh metoda je spe kompromisem mezi demokraci a oligarchi [viz Braun 1967: 79-89]. Prvn zpsob mchn spov podle nho v tom, e se pijmou zkony platn v obou zzench, tj. v oligarchii i v demokracii. Aristotels tento prvn zpsob smen vysvtluje na pkladu soudnictv [viz Politika IV, 9, 1294a 37 - 1294b 2; K 1998: 164; par 1988: 140]. V oligarchich se ukldaj bohatm pokuty, kdy se nezastuj soudnch jednn (tj. kdy se vyhbaj soudcovskmu adu), a chud nedostvaj dnou hradu nklad, kdy se soud astn. V demokracich je tomu naopak: chud dostvaj za svou ast na soudnm jednn finann nhradu a bohatm se neukld dn pokuta, kdy se soudu nezastn. Vezmeme-li oboje, tj. z oligarchie pokuty bohatm a z demokracie finann nhradu chudm, vsledkem bude spolen a stedn situace, charakteristick pro stavn vldu (politeiu), protoe ta je smsic obou reim. Soud se pak budou nejspe astnit i bohat (aby se vyhnuli pokut) i chud (protoe za svou ptomnost na soudnch jednnch dostanou finann nhradu). Druh zpsob mchn z oligarchie a demokracie spov v tom, e se pijme sted nebo prmr toho, co se v obou reimech naizuje. Napklad v demokracii nen teba k asti na snmu dnho censu (tj. ekonomickch podmnek ili majetkovho vmru) nebo sta jen census velmi nzk; v oligarchii se k asti na snmu vyaduje naopak vysok census. eenm je zde to, e se nepevezme ani jedno ani druh, ale stanov se prostedn census [viz Politika IV, 9, 1294b 2-5; K 1998: 164; par 1988: 140]. Tet zpsob mixovn je takov, e se zkombinuj nazen platn v obou reimech: nco se vezme ze zkona oligarchickho, nco ze zkona demokratickho. Mnm to nap. tak, e za demokratick se pokld ustanoven, e se ady obsazuj losovnm, za oligarchick, e se obsazuj volbou. Dle se za demokratick pokld, e se pi obsazovn adu nevyaduje census, za oligarchick, e se census vyaduje. Aristokracii a politei [kter jsou vldnmi formami smenmi z oligarchie a demokracie] tedy odpovd, e se z kad z nich vezme nco z oligarchie obsazovn ad volbou a z demokracie, e se ady obsazuj bez censu. [Politika IV, 9, 1294b 4-14; K 1998: 164-165; par 1988: 140]. Prv zmnn kombinace obsazovn ad na zklad voleb na jedn stran a neptomnosti censu na stran druh odpovd dnenm reprezentativnm demokracim. Je proto oprvnn a vstin, e esk specialista na Aristotela Milan Mrz pekld slovo politeia jako stavn demokracie [viz Mrz I 1998: 32].
Svobodn volby, nebo losovn?

Jako ada myslitel ped nm (mj. Hrodotos nebo Platn), a hlavn mnoho vznamnch autor dlouho po nm, nap. Montesquieu (poslednm ze slavnch politickch myslitel, kte zastvali tento nzor, byl nejsp Rousseau), Aristotels nepovauje za proceduru
410

Miroslav Novk: Aristotelova politick sociologie a modern reprezentativn demokracie

vbru vldnoucch, kter je specifick pro demokracii, volby, ale losovn, kter m skuten egalitsk charakter, zatmco volby maj podle nho spe oligarchick nebo aristokratick charakter. Tato idea se me zdt dnenmu teni podivn, ale jak to v posledn dob pesvdiv ukzal zejmna Bernard Manin, lze ji i dnes povaovat za platnou: Volba upednostuje v pstupu k adm jednotlivce nebo skupiny obdaen pzniv oceovanmi odliujcmi znmkami. [Manin 1996: 196] Svobodn volby, jak ukazuje Bernard Manin a ped nm ponkud odlin Carl Schmitt [viz Schmitt 1928: 257], jsou takovou procedurou vbru vldnoucch, kter zdaile kombinuje prvky oligarchicko-aristokratick s prvky demokratickmi. Naivn demokrat, jak k Manin, se sna ignorovat oligarchicko-aristokratickou dimenzi a akcentuj jenom demokraticko-egalitskou dimenzi, zatmco pedstavitel demystifikace dokazuj, e reprezentanti pochzej vesms jen z uritch (vych) socilnch kategori. Tato diskuse bude bezpochyby pokraovat bez konce [viz Manin 1996: 198-199]. Jak prvem uvd Manin, je dle neudriteln tvrdit, e losovn je v modernch podmnkch nerealizovateln [viz Manin 1996: 112]. Dvody, pro dnen reprezentativn demokracie nechtj pouvat losovn, jsou nasnad, nen to vak jeho praktick nemonost. V nechuti pistoupit k uren zstupc na zklad losovn, jak ji pociujeme pinejmenm od modernch revoluc, nejsou rozhodujc zmny vnjch okolnost, ale zmny na rovni hodnot, zmny v pojet legitimity politick autority. Modern revoluce vychzely z principu, e veker legitimn autorita mus pochzet ze souhlasu, ze schvlen tch, na n se autorita vykonv [viz Manin 1996: 111-114]. Z toho hlediska svobodn volby vyhovuj mnohem lpe ne losovn, protoe pi losovn rozhoduje nhoda, nikoli vle nebo souhlas oban. Do jist mry modernmu principu odpovd Dahlova zsada postiench zjm, podobn jako Aristotelova zsada, e uivatel nebo spotebitel me posoudit dlo architekta, tesae nebo kuchae lpe ne odbornk architekt, tesa nebo kucha sm. Aristotels vak prvem tuto svou zsadu nedval do souvislosti s istou demokraci, ale s politeiou jakoto reimem smenm z prvk demokracie a oligarchie. To, co charakterizuje a specificky odliuje souasn reprezentativn demokracie, nen ostatn tolik skutenost, e mal poet jedinc vldne msto lidu, ale spe to, e jsou vldci ureni na zklad svobodnch voleb. I v atnsk demokracii mly toti rozshl moci orgny, kter byly sloeny jen z omezenho potu oban, ale jejich lenov byli ponejvce ureni losovnm. Rozdl mezi antickou demokraci a souasnou demokraci je tedy pedevm rozdlem mezi zpsoby urovn vldnoucch: v antick demokracii to bylo losovn, v souasnch demokracich svobodn volby [viz Manin 1996: 60-61].
Politeia neboli stavn demokracie

Pejdme tedy k politei, tj. stavn vld neboli stavn demokracii. Politeia mla zvltn vznam jak pro Aristotela, kter ji oznail stejnm vrazem jako formu vldy (nebo stavu) vbec, tak tak pro ns, protoe ze vech Aristotelovch forem vld je to prv ona, kter se nejvce bl dnen reprezentativn neboli zastupitelsk demokracii. Co Aristotels nazval demokraci, se sp podob diktatue proletaritu v marxistickoleninskm pojet, ppadn neliberln demokracii i tyranii vtiny, jak je chpou a prvem odsuzuj stoupenci modernho politickho liberalismu (o neliberln demokracii viz nap. Zakaria [1997; esky Zakaria 1998]). Existuj velmi pdn dvody k tomu,
411

Sociologick asopis, XXXVII, (4/2001)

abychom souasn reprezentativn demokracie stavli do blzkosti aristotelskho chpn politei. Nejde tu o snahu prezentovat Aristotelovo politick mylen tak, aby se nejslavnj Platnv k a kritik stal sympatitj souasnmu teni, ale o to, aby nm neuniklo, e Aristotelovy ideje nm mohou pomoci k lepmu porozumn dnench reprezentativnch demokraci. Politeia, tj. stavn vlda, se podle Aristotela vyznauje adou pznivch rys. 1) Politeia se skld z prvk, postup a princip demokracie a oligarchie, ale v t smsi je vc z demokracie ne z oligarchie. A to je podle Aristotela dobe, protoe demokracie je podle nho mn patn (a tak stabilnj) ne oligarchie. 2) Politeia, tj. stavn vlda, jak u bylo eeno, je sms prvk umrnn demokracie a umrnn oligarchie, a to je opt lep, ne kdyby jejmi slokami byla extrmn oligarchie anebo extrmn demokracie. 3) Politeia konen je nebo pinejmenm me bt zdailou smsic demokracie a oligarchie.
Nejlep a oprvnn formy vld

Meme si pak ve svtle toho, co pedchz, klst otzku, jestli nen politeia podle Aristotela nejlep formou vldy. Jak vlastn chpe Aristotels nejlep formu vldy nebo jak se to obvykle doposud pekld nejlep stavu? Pokud mluvme my o nem jako o nejlepm, pedpokldme tm, e nejlep je jen jedno, a ostatn neme bt nejlep, ledae by mlo stejn vsledky. (Tak je tomu nap. ve sportovnch soutch, kdy dvma atletm nam pesn stejn as a dostanou oba zlatou medaili.) Postupuj tak i nkte souasn politit vdci a politit sociologov, kdy se sna vypotvat a srovnvat, jak sociln-ekonomick vkony (performances), nap. mru inflace nebo mru nezamstnanosti, vykazuj rzn typy demokracie (kup. parlamentn nebo prezidentsk demokracie, konsensuln nebo majoritn demokracie). Nejznmj z nich, ale zrove tak jeden z nejproblematitjch, je Arend Lijphart [viz pedevm Lijphart 1999]. Je tomu tak tak u Aristotela? Aristotelovi jde spe o rzn dobr, zdrav, oprvnn (dnes bychom ekli legitimn) i aspo pijateln formy vldy ne o jednu nejlep vldu. eeno novj terminologi, Aristotela zajmaj spe optimln formy vldy ne ideln vlda. Obecn se ostatn Aristotels ve sv Politice projevuje pedevm jako empirick i pragmatick reformtor, svj text chpe jako praktick instrukce pro tzv. zkonodrce, a vychz z toho, e nikdy nen situace ztracen, vdy se d stvajc forma vldy pinejmenm vylepit nebo dokonce nahradit lep formou vldy. O tom, jak chpe nejlep nebo oprvnn formy vldy, pojednvaj jeho slavn pase ze tvrt knihy Politiky, kter stoj zato dlouze ocitovat:
A tak je zjevn, e te vd nle tak vyzkoumat, kter forma vldy (stava) je nejlep a jak by asi nejvce vyhovovala naim poadavkm, kdyby tomu nebrnily dn vnj pekky, a kter [forma vldy] komu vyhovuje pro mnoh je toti asi nemon, aby doshli nejlep [formy vldy]. Proto dobr zkonodrce a opravdov politik m znt jak formu vldy (stavu), kter je naprosto nejlep, tak i tu, kter je nejlep za danch pomr, a za tet tak [formu vldy nejlep] v pedpokldan form [tj. v danm druhu]. Je toti teba prozkoumat i danou [formu vldy], jak byla od zatku zzena, a kdy se tak stalo, jak by se nejdle mohla udret. Mnm napklad, kdyby v nkter obci nebyla nejlep forma vldy (stava), ani nemla potebn prostedky k svmu trvn, ani nebyla tak dobr, jak by bylo za danch okolnost mon, nbr njak hor. A krom toho veho je teba znt, kter [forma vldy] by vem obcm nejlpe vyhovovala.
412

Miroslav Novk: Aristotelova politick sociologie a modern reprezentativn demokracie

Ti, kte vyslovuj nzor o stav, i kdy jinak mluv sprvn, pece vtinou chybuj v tom, co je potebn. Nebo je teba uvaovat nejen o tom, kter [forma vldy] je nejlep, nbr tak, kter je mon, a rovn, kter by se dala snadnji zavst a uplatnit pro vechny. Nyn vak jedni hledaj jen nejdokonalej [formu vldy] a takovou, kter potebuje mnoho vnjch pznivch podmnek, druz sice mluv o takov, kter je obecn uskutenitelnj, ale odmtaj formy vldy dan []. Je vak teba navrhnout takov d, pro kter se snadno podle danch podmnek [lid] daj zskat a budou moci ho zavst. Mnoho prce d i formu vldy opravit, nejen ji od potku zizovat []. Proto politik krom uvedench vc mus tak dokzat pomoci danm formm vldy []. To vak neme ten, kdo nezn, kolik je druh vld. Nkte se toti domnvaj, e je [jen] jedna demokracie a jedna oligarchie; ale to nen pravda. Nesmj mu tedy bt neznmo ani kolik je vld ani jak jsou mezi nimi rozdly ani jakmi rozmanitmi zpsoby se skldaj. [Politika IV, 1288b 22 - 1289a 10; K 1998: 147-148; par 1988: 124-125]

Shrnuto: Aristoteles zan nejlep vldou vbec, vldou naprosto nejlep, kterou bychom mohli sestavit podle naeho pn, kdyby tomu nebrnily dn vnj pekky. Takov nejlep vlda nem z empirickho hlediska velk vznam, protoe pedpokld mimodn pzniv okolnosti, jak se v relnm svt prakticky nevyskytuj. Zkonodrce nezan obvykle na zelen louce a nem neomezen vbr. Druh vznam nejlep vldy, z empirickho hlediska mnohem dleitj, je podle Aristotela forma vldy, kter je nejlep za danch pomr (tj. jsou-li nap. vhodn podmnky k aristokracii, tedy dostatek ctnostnch lid, m vystdat jinou formu vldy, i kdyby to byla jedna z tch dobrch, zdravch forem vldy). S tm mimochodem souvis i znm Aristotelova teze, e vude jen jedna forma vldy (stava) je pirozen nejlep [Etika Nkomachova, V, 10, 1135a 5; K 1996: 138]. To se nkdy interpretuje, e existuje jen jedna nejlep forma vldy, a jsou jakkoli okolnosti. To by ale bylo v naprostm rozporu s Aristotelovm mylenm. Aristoteles to nepochybn chpal v distributivnm smyslu, tzn. e za kadch podmnek existuje jedna nejlep vlda, ale to neznamen, e je to vdycky jedna a tat nejlep vlda. Naopak: za uritch danch okolnost je jedna forma vldy nejlep, za jinch okolnost je tak jen jedna forma vldy nejlep, ale nen to stejn forma vldy jako za tch pedchozch okolnost [srovnej Pellegrin 1990: 39]. O vznamu a aktulnosti tto Aristotelovy teze jsem psal v souvislosti se souasnmi diskusemi o tzv. konsensulnm modelu demokracie, kter jeho propagtor, nizozemsko-americk politolog Arend Lijphart, povauje neoprvnn za vhodn prakticky pro vechny zem, kter pechzej k demokracii [viz Novk 1996, 1997b,Tet vznam: forma vldy nejlep v danm druhu nebo doslova v pedpokldan 2000a]. form. Je-li nap. danm druhem neboli pedpokldanou formou vlda jednoho, jde o nahrazen jej naruen varianty, tj. tyranie, zdravou variantou vldy jednoho, tj. krlovstvm, kter je tedy nejlep vldou zmnnho druhu. Podobn je tomu i se zbvajcmi danmi druhy i pedpokldanmi formami, tj. vldou malho mnostv a vldou velkho mnostv.
Forma vldy nejlep za obvyklch okolnost a role stednch vrstev

Aristotels si klade tak nsledujc otzku: Jak stava (forma vldy) je nejlep a jak ivot je nejlep pro vtinu obc a pro vtinu lid, kdy nerozhoduje ani ctnost, kter pesahuje sly obyejnho lovka, ani vzdln, je vyaduje pirozen vlohy a prostedky dan tstnou, ani stava (forma vldy) sestaven podle naeho pn, ale ivot, jak me vst vtina lid, a stava, kter by vyhovovala vtin obc? [Politika IV, 9, 1295a 25-30; K 1998: 167; par 1988: 142]. Aristotels v t souvislosti
413

Sociologick asopis, XXXVII, (4/2001)

odkazuje na svou etiku, podle n ctnost je stedem. V Etice Nkomachov vysvtlil, e sted je mezi dvma patnostmi, z nich jedna spov v nadbytku, druh v nedostatku [Etika Nkomachova, II, 6, 1107a; K 1996: 59]. Proto pr mus i ivot, kter zachovv sted, bt nejlep. Jak uvd Aristotels, jde o sted, kter je dosaiteln pro kadho jednotlivce. Od toho, co plat pro ivot jednotlivce, pechz k ivotu obce: tat uren rozhoduj pak nutn i o ctnosti a patnosti obce a tak stavy. Nebo stava je jakoby ivot obce. [Politika IV, 11, 1295a - 1295b; K 1998: 167; par 1988: 143] Ve vech obcch jsou ti tdy oban: velmi zmon, velmi chud a tet uprosted nich. Ponvad tedy podle veobecnho mnn nejlep je mra a sted, je zejm, e i co se te majetkovch pomr, nejlep ze vech je majetek, kter zachovv sted. [Politika IV, 11, 1295b 1-6; K 1998: 167; par 1988: 143] I v politice plat, e je nejlep sted mezi opanmi krajnostmi, resp. mezi nadbytkem a nedostatkem. Takovm nadbytkem v politice je nap. nemrn baen po adech, nedostatkem je vyhbn se sprvy obce. Oboje obcm kod, jak uvd Aristotels. Nejlep jsou pak ti, kte v tom zachovvaj sted. Tady jde ovem o sted etick, a u pro jedince, i pro obec. Souvis vak takov sted v politickm chovn a v postojch k politice se stedem socilnekonomickm, tj. se stednmi tdami? Na prvn pohled se zd, e nikoli. Aristotels m vak na vc jin nzor. Uvedeme zde nkter jeho argumenty. Lid, kte nejsou ani pli bohat, ani pli chud, maj podle Aristotela vhodn pedpoklady k ivotu v obci a obanskmu spoleenstv. Na rozdl od bohatch je mn pravdpodobn, e budou pnovit, na rozdl od chudch je mn pravdpodobn, e budou podlzav. A tak jedni [chud] neumj vldnout, ale dovedou jen otrocky poslouchat, druz [bohat] neumj vbec poslouchat, ale chtj jen pnovit vldnout. Tm vznik obec otrok a pn, ale ne lid svobodnch, obec, v n jedni zvid, druz pohrdaj. A tyto city jsou daleko od ptelstv a obanskho spoleenstv (). Obec vak chce bt sloena z oban rovnch a co nejvce podobnch, a ta podmnka se vyskytuje nejspe u stednch vrstev. A tak nejlep zzen mus mt ta obec, kter m takov sloen, jak podle naeho mnn vyaduje pirozen povaha obce. [Politika IV, 11, 1295b 19-28; K 1998: 167-168; par 1988: 143-144] Aristotels dle tvrd, e stedn tdy se ct nejvce bezpen a v obci s poetnmi stednmi vrstvami je nejmn rozbroj: Pslunci tchto [stednch] vrstev jsou v obcch tak nejvce zabezpeeni. Ani toti sami netou po cizm majetku, jako chud, ani druz netou po jejich, jako chud tou po majetku bohatch. A protoe tak o n nikdo neukld, ij bezpen. [Politika IV, 11, 1295b 29-33; K 1998: 168; par 1988: 143-144] A o kus dle teme: e vak obec ze stednch vrstev je nejlep, je zejm; nebo jedin nen znepokojovna rozbroji; tam toti, kde je poetn stedn tda, je mezi obany nejmn rozbroj a rznic. [Politika IV, 11, 1296a 7-9; K 1998: 169; par 1988: 144] Zkrtka, politick spoleenstv zaloen na stednch tdch je za obvyklch podmnek nejlep nebo nejvhodnj. Podle Aristotela je tato stedn stava, tj. stedn forma vldy [viz Politika, IV, 11, 1296a 37; K 1998: 170; par 1988: 145] nejlep a z ostatnch jsou lep prost takov formy vldy (stavy), kter jsou stedu bli, ledae bychom formy vld hodnotili podle pomr, tj. podle danch podmnek; pak by samozejm mohla za jistch okolnost bt vhodnj ta forma vldy, kter je mn blzk stedu [viz Politika, IV, 11, 1296b 4-12; K 1998: 170-171; par 1988: 146]. Je tedy
414

Miroslav Novk: Aristotelova politick sociologie a modern reprezentativn demokracie

zjevn, e tak politick spoleenstv, kter se zakld na stednch tdch, je nejlep a e dobe spravovny mohou bt prv takov obce, ve kterch stedn tda je poetn a je pokud mono silnj ne druh dv tdy nebo alespo ne jedna z nich; nebo pid-li se k jedn stran, rozhoduje a zabrauje vzniku opanch krajnost. Proto je nejvtm tstm, maj-li oban jmn prostedn a dostaten, ponvad tam, kde jedni maj velmi mnoho, a druz nic, pro oboustrannou krajnost vznik bu nejkrajnj demokracie, nebo nesmen oligarchie anebo tyranie. Tyranie toti vznik jak z naprosto neukznn demokracie, tak z oligarchie, kdeto zdkakdy z vldy stednch vrstev a oban jim blzkch. [Politika, IV, 11, 1295b 35 - 1296a 5; K 1998: 169; par 1988: 144] Na rozdl mezi smenm charakterem politeie na rovni institun a umrnnm i umenm charakterem na rovni sociln struktury upozornil mj. Mulgan: Institucionln je politeia smsic i kompromisem mezi postupy a principy rznch druh zzen. Navc se Aristotelova teorie nezabv jen institucemi, nbr tak spoleenskou strukturou, kter je podporuje a j ony slou. Na tto rovni je to spe teorie umenosti ne smen. Politeia nespov na rovnovze mezi bohatmi a chudmi, nbr na nadvld stedn tdy. [Mulgan 1998: 141] Na jinm mst Mulgan uvd: Jednak to znamen smen zzen, kter obsahuje jak oligarchick, tak demokratick prvky a instituce. A tak to znamen zzen, kter je kompromisem mezi oligarchi a demokraci, ale nesestv nutn z oligarchickch a demokratickch prvk. Pokud se napklad politeia popisuje jako vlda stedn tdy nebo tch, kte nemaj pli velk majetek, je to umrnn zzen, nikoli vak, psn vzato, smen zzen. [Mulgan 1998: 98]. pro stedn stavu je vhodnm eenm, pokud jde o sociln Je jasn, e strukturu, pevaha stednch vrstev, nikoli to, e by bohat a chud jako dva extrmy byli zhruba stejn zastoupeni (vyveni) a e by mezi nimi nebylo takka dnho stedu. Takov rovnovha mezi bohatmi a chudmi by naopak byla velmi explozivn a nestl: Zzen obce se mn tak tehdy, kdy strany, kter se pokldaj za protikladn, jsou v rovnovze, nap. bohi a lid, a kdy stedn vrstva nen bu vbec, nebo je zcela nepatrn. [Politika V, 4, 1304b 1-3; K 1998: 194; par 1988: 169] Podobn se i dnes problm ptomnosti jednoho politickho extrmu (nap. faismu) nevye poslenm druhho politickho extrmu (nap. komunismu), ale naopak poslenm stedu mezi tmito extrmy. Aristotels obecn vyzdvihuje sted, umrnnost a smenost. Proto z oligarchi je podle nho nejmn patn ta, kter je nejumrnnj a kter se nejvc bl politei; podobn je tomu i s demokraciemi. Z tho dvodu zkonodrce m dbt na zjem stednch vrstev nejen v politei, ale i v oligarchii a v demokracii [viz Politika IV, 12, 1296b 35-38; K 1998: 171-172; par 1988: 146147]. S tm tak souvis otzka, kter je dleit v souasn dob jak pro teoretiky politick vdy a politick sociologie, tak pro politiky: stabilita a trvn forem vld. Stedn stava je toti nejen nejlep, ale i nejstabilnj: Tam, kde mnostv stednch vrstev pevyuje ob krajnosti [tj. bohat a chud] anebo jednu z nich, me bt stava stl. Nebo nen teba se obvat, e by se proti nim spolili bohat s chudmi. Nikdy toti nebudou chtt jedni otroit druhm. A hledaj-li zzen, kter by lpe vyhovovalo jejich spolenm zjmm, nikdy nenajdou nic lepho ne prv toto. Stdav vldnout se jim toti nebude chtt, protoe si vzjemn nedvuj. Vude se nejvt dvry t rozhod; a rozhodm je tu sted. m lpe je tedy stava smen, tm je stlej. [Politika V, 12, 1296b 37 - 1297a 7; K 1998: 171-172; par 1988: 147].

415

Sociologick asopis, XXXVII, (4/2001)

Aristotelovu dmyslnou obhajobu stednch vrstev nepijmaj vichni a lze se tak domnvat, e nkter argumenty jsou slab a problematitj ne jin. R. G. Mulgan nap. polemizuje s Aristotelovm tvrzenm (kter jsem zde neuvdl), podle nho na rozdl od bohatch, kte maj sklon k nestoudnosti a velkm zloinm, a chudch, kte maj sklon k darebctv a malm zloinm, stedn vrstvy budou vce poslouchat hlasu rozumu [viz Politika IV, 11, 1295b 1-11; K 1998: 167-168; par 1988: 143]. Mulgan namt, e kdy bohat maj sklon k velkm zloinm, zatmco chud k menm zloinm, pak stedn tdy se budou dopoutt stednch zloin [Mulgan 1998: 136]. V banlnm smyslu, jde-li zejmna o hospodskou kriminalitu, m samozejm Mulgan pravdu. Chud okrdaj dov ve stovkch korun, bohat tuneluj dov v milionech, zatmco stedn vrstvy v tiscch i desetitiscch korun. Ale Aristotelovu preferenci stednch td tento argument nezasahuje. Ostatn Mulgan sm uznv: Avak Aristotels tento argument nemn asi jako logick dkaz, nbr jako konstatovn faktu; extrmy bohatstv i chudoby pravdpodobn brn v rozvoji ctnosti. [Mulgan 1998: 136]4
Novj kritiky politickch kvalit stednch td

Strun se zamyslme nad dvma takka opanmi vtkami, kter adresovali politickm vlastnostem stednch td 20. stolet dva znm amerit sociologov. Prvn z nich se zamuje hlavn na star stedn tdy, druh pedevm na nov stedn tdy. Prvn kritika je zdnliv zvlt vnm argumentem proti politickm kvalitm stednch td. Poukazuje na to, e faismus, zejmna jeho nejhrznj varianta, j byl nmeck nacismus, byl hnutm podporovanm zejmna stednmi tdami. Americk sociolog Seymour Martin Lipset ve sv slavn knize Political Man z roku 1960 na zklad rozshlch daj konstatoval, e stoupenci faismu a zvlt nmeckho nacismu byli svm socilnm sloenm mnohem bli obvyklm stoupencm liberlndemokratickho stedu ne stoupencm konzervativn pravice. Autoritsk tendence se podle Lipseta nejvce vyskytuj u nich td, ale s politickm extremismem se setkme i ve stednch a vych tdch, pokud se ct ohroeny stvajcm vvojem. Faismus je podle Lipseta hnutm malch vlastnk pochzejcch ze stednch td, kte obvykle volili liberln-demokratick nebo anticentralistick strany a vystupovali proti konzervativnm a kleriklnm prostedm. Extremismus stednch td je (jako extremismus veobecn) projevem nespokojenosti a ohroenosti, v jeho dsledku opoutj sv obvykl (liberln, regionalistick a antiklerikln) strany ve prospch stran faistickch a populistickch [viz Lipset 1960, 1963, srovnej t Novk 1997a: 57-59]. Tato zjitn tedy nejsou nikterak v rozporu se snahami o siln, poetn a zdrav stedn tdy. Prv naopak: jsou varovnm, e i stedn tdy me zachvtit virus extremismu, pokud jsou jejich zjmy naprosto pehleny.5

Dalo by se namtnout, e dleitj ne pslunost k t i on sociln nebo profesn kategorii je vchova, mj. i vchova k obanstv. K tomu je vak teba pipomenout dv vci: 1) Srovnvme-li rzn sociln tdy (jejich vznam a souvislost s politickmi reimy ostatn sociologov a politologov 20. stolet potvrdili), musme odhldnout od ostatnch okolnost, respektive musme pedpokldat, e vechno ostatn je stejn, vchovy nevyjmaje. 2) Aristotels zdrazuje dleitost vchovy (zvlt obansk) vc, ne kterkoli autor 20. stolet. 5) Nen v tomto kontextu nutn podrobn rozliovat mezi starmi a novmi stednmi tdami, na n jsme v jinm kontextu narazili, ani analyzovat vvoj a politick preference stednch td
416

4)

Miroslav Novk: Aristotelova politick sociologie a modern reprezentativn demokracie

Druhou, tm opanou kritiku stednch td formuloval jin americk sociolog, na rozdl od Lipseta i za minulho reimu do etiny pekldan: Charles Wright Mills. Podle Millse byly Spojen stty v 19. stolet pedevm spolenost stedn tdy. Te tomu vak u dvno nen. Star a nezvisl stedn tda upad jak co do potu, tak co do vznamu, nov stedn tda sice roste, ale je na rozdl od star stedn tdy zvisl [Mills 1951 a 1970] a pedstavuje spe zadn voj ne pedvoj v proudu historickch pemn [Mills 1966: 315]. Celkov pak je stedn tda heterogenn a nen schopna samostatn politick organizace. K pochopen Millsovy kritiky americk stedn tdy je teba si uvdomit, e jej autor podobn jako u Marx vychz z pojet, podle nho tda, aby byla skuten tdou, neme mt jen 1) spolen objektivn (pedevm socilnekonomick) charakteristiky, ale mus mt tak 2) sebeuvdomn a 3) vlastn politickou organizaci. Pokud bl lmce dvma poslednm podmnkm neodpovdaj, jsou tm pro Millse vyzeny. Lze jist s Millsem souhlasit, e nov stedn tda je mn nezvisl ne star stedn tda. Aristotels vak stedn vrstvy nechpe, a to ani v rmci stavn demokracie (politeie), jako njakou panujc tdu v marxistickm pojet, ale jako stabilizujc faktor mezi dvma socioekonomickmi extrmy. Postaven stednch vrstev v stavn demokracii se li dokonce i od postaven chudch v demokracii a od postaven bohatch v oligarchii (ani ty dv posledn kategorie nejsou toton s panujc tdou v Marxov pojet, ale jsou j bli ne stedn vrstvy v stavn demokracii). Aristotels nevyaduje, aby stedn vrstvy byly silnj ne bohat a chud, ale sta mu, jak jsme uvedli ve, kdy stedn vrstvy jsou silnj ne jedna z tch dvou krajnch vrstev. Ostatn se zd, e podle Aristotela do znan mry postauje u sama objektivn existence poetnch stednch vrstev k zajitn jejich stabilizan role. Body 2 (sebeuvdomn) a 3 (vlastn politick organizace) k tomu nejsou nepostradateln. Pokud vyjdeme z toho, e stedn vrstvy nejsou vesms proti stvajcmu systmu i zzen, ale jsou vi nmu spe loajln, nen pak ani nutn, aby byly silnj ne aspo jedna z dvou krajnch socioekonomickch vrstev (tj. bohatch nebo chudch), ale sta, kdy jsou poetnj.6 Millsovi vad politick pasivita nov stedn tdy a to, e jej ivotn podmnky nevyvolvaj dnou vnou nespokojenost, dnou odpovdnou opozici. Sm vak uznv: Je dokonce mon, e politick indiferentnost je normln psychologick fakt ve spolenosti ovldan individulnmi a finannmi innostmi a kritrii, jako je tomu ve spolenosti Spojench stt. [Mills 1951; cituji podle franc. pekl. Mills 1970: 397]. Pro by nemohly bt nov stedn vrstvy lhostejn nebo i spokojen? To vad tm, kdo povauj za jedin pijateln postoj kritiku, nespokojenost a opozici.
v eskch zemch [o tom viz nap. Matj 2000, Veernk 2000 a Vlachov 2000]. Zajmavm tmatem je vztah stednch td k procesu globalizace. 6) Rozdl mezi poetnj a silnj sociln vrstvou souvis u Aristotela s ve analyzovanm rozlienm mezi kvantitou a kvalitou [viz Politika IV, 12, 1296b 14-24; K 1998: 171; par 1988: 146]. K udren danho zzen je podle Aristotela teba, aby ta st obce, kter ho podporuje, byla silnj (nikoli prost poetnj) ne ta st obce, kter ho odmt. Ale politeia jako dobe smen forma vldy me bt podporovna nejen stednmi vrstvami, ale i bohatmi a chudmi, protoe jak ukazujeme na jinm mst kad ze socilnch vrstev tu nachz, co si peje, a proto si dn st obce vbec jinou stavu ani nepeje. Logicky pak sta, aby stedn vrstvy byly poetnj ne bohat nebo ne chud, ale nen teba, aby byly silnj ne ob krajn kategorie.
417

Sociologick asopis, XXXVII, (4/2001)

Podobn jako kritizoval Charles W. Mills pasivitu nov stedn tdy v tehdejm kapitalismu, kritizuje pasivitu nejnovj stedn tdy v souasn globalizaci esk autor Jan Keller. [Keller 2000a: 180 nn.; 2000b: 99 nn.] Aristotels zastv na rozdl od toho postoj pragmatick a reformistick. Jak na to poukzala ada pednch americkch specialist, nap. Gabriel Almond a Sidney Verba nebo Bernard R. Berelson, politick pasivita me mezi jinm bt tak projevem spokojenosti s danm stavem [viz Almond a Verba 1963: 339, 347, srovnej t v etin Svensson 1993: 144-153].
Dobr oban a dobr lovk podle Aristotela

V politick oblasti je zvlt aktuln a vznamn Aristotelovo rozlien mezi dobrm (tj. dnm, ctnostnm) lovkem a dobrm (dnm, ctnostnm) obanem. Obansk ctnost mus mt podle Aristotela vztah ke zzen obce, a protoe jsou rzn zzen (stavy), obansk ctnost neme bt jen jedna [Politika III, 4, 1276b, K 1998: 112; par 1988: 94]. Leo Strauss uvd drastick pklady: dobr komunista me bt jen patnm obanem v liberln demokracii et vice versa [Strauss 1964; franc. Strauss 1987: 63] a dobr oban v Hitlerov Nmecku by byl kdekoli jinde patnm obanem [Strauss 1995: 32]. Je tedy jasn, e je mon bt dnm obanem a nemt ctnost dnho mue. [Politika III, 4, 1276b 34-36; par 1988: 90; K 1998: 112]. Je zjevn, e problm rozdlu mezi dobrm obanem a dobrm lovkem se neklade v reimech, kde vichni oban jsou souasn dnmi neboli ctnostnmi lidmi, konkrtn v nkter form aristokracie. Avak podle Aristotela plat nejen o zhorench odrdch vld, ale i o nkterch z dobrch vld (respektive o nkterch z nejlepch vld), e i lovk nedokonale ctnostn v nich me bt dobrm obanem. Straussovy extrmn pklady nacismu a komunismu by nemly zatemnit tento vznamn bod. Dvod je nasnad: Ctnost dnho obana mus mt vichni (jen tak se stane obec nejlep obc), ale ctnost dobrho lovka nemohou mt vichni, nebo by potom bylo nevyhnuteln, aby vichni oban v dnm stt byli tak dokonale dob. [Politika III, 4, 1277a 1-5, par 1988: 91; K 1998: 112] Dobr oban mimochodem mus podle Aristotela umt a moci i poslouchat i vldnout [Politika III, 4, 1277b 14-15; K 1998: 114; par 1988: 92]. Jak u vme, takov kvality jsou vlastn spe stednm vrstvm ne bohatm nebo chudm. Je dle teba v tto souvislosti upozornit, e Aristotels rozliuje mezi despotickou vldou, tj. vldou pna nad otrokem (co K pekld jako vlda pansk [Politika III, 4, 1277a 33-34; K 1998: 113; par 1988: 92]), a vldou politickou (co K vstin pekld jako vlda obansk [Politika III, 4, 1277b 8-14; K 1998: 114; par 1988: 92]), tj. vldou nad svobodnmi a sob rovnmi. Jak d rozum, schopnost i vldnout i poslouchat se tk vldy politick. Ten, kdo vldne politicky v tomto smyslu (tj. nedespoticky, obansky), se mus nauit vldnout tm, e je sm nejprve ovldan: nap. velitelem jzdy se stv, kdy slouil pod velitelem jzdy, vojevdcem, kdy slouil pod vojevdcem jako setnk i eta. Proto se prvem k, e neme dobe vldnout ten, kdo se nenauil poslouchat. [Politika III, 4, 1277b 7-14; K 1998: 114; par 1988: 92] Schopnosti i vldnout i poslouchat souvis rovn s Aristotelovou mylenkou rotace neboli alternace vldnoucch a ovldanch. Maj-li toti vichni svobodn vldnout, musej se v adech stdat.

418

Miroslav Novk: Aristotelova politick sociologie a modern reprezentativn demokracie

Politick kvality velkho mnostv lid

Aristotelovo pojet politeie je nejen velmi blzk modernm reprezentativnm demokracim, ale navc nm umouje souasn reprezentativn demokracie lpe pochopit. Aristotels se nedomnv, e by mli mt podl na vld jen odbornci nebo jen filozofov nebo jen ctnostn nebo jen urozen nebo jen bohat. Podle Aristotela nen dokonce vyloueno, e m vc pozitivnch kvalit spe velk mnostv lid ne ti, kdo jsou sice nejlep, ale jich je jen mlo. Je toti mon, e mnostv lid, z nich sice kad jednotlivec nen dnm muem, pece jen, sejdou-li se, mohou bt lep ne oni [tj. ne ti, kdo jsou lep, ale mlo poetn], stejn jako hostina, k n pispli mnoz, me bt lep ne hostina, kter byla vystrojena nkladem jednoho. Protoe je jich mnoho, me mt kad z nich st ctnosti a rozumnosti, a kdy se sejdou, me vzniknout jakoby jeden lovk, kter je mnohonoh, mnohoruk a m mnoho smysl, a tak tak co se te povahy a rozumu. Proto tak mnostv lpe posuzuje dla hudebn a bsnick; kad toti posoud njakou jinou strnku a vichni tak posoud vechny. [Politika III, 11, 1281a 41 - 1281b 10; K 1998: 126; par 1988: 104] Aristotels pak konkrtn uvauje, v em toti svrchovanou moc maj mt oban svobodn, a to vtina. K nim nle vichni ti, kte nejsou ani bohat, ani ven pro njakou ctnost [Politika III, 11, 1281b 22-25; K 1998: 127; par 1988: 104]. Na jedn stran vznik pak nebezpe, e se budou dopoutt chyb, na druh stran vyluovat je vak a nepipustit k asti je povliv, nebo bude-li v obci mnoho jednotlivc bez obanskch poct a bez majetku, bude takov obec nutn pln neptel. [Politika III, 11, 1281b 27-30; K 1998: 127; par 1988: 105] Jak vybruslit z tohoto dilematu? Zbv tedy jen, aby se astnili porad a soud. Proto tak Soln a nkte jin zkonodrci jim ponechvaj volbu ednk a jejich ztovn, ale nedovoluj, aby jednotliv spravovali ady. Nebo jsou-li vichni pohromad, maj dostaten porozumn pro vc, a jsou-li smchni s lepmi, jsou obcm k prospchu, jako slab strava, je-li pidna k vivn, in celek prospnjm ne mal mnostv stravy vydatn; kad jednotlivec o sob vak je v sudku nevyspl. [Politika III, 11, 1281b 30-38; K 1998: 127; par 1988: 105; o Solnovi v tomto kontextu srovnej t Politika II, 12, 1274a 16-23; K 1998: 104; par 1988: 83] Mrz tedy prvem uvd: Za optimln stavn demokracii pokld Aristotels na nkterch mstech Politiky takovou, v n shromdn vech oban m pouze prvo volit ednky a posuzovat jejich innost, ale do ad mohou bt voleni jen lid, u nich je urit zruka dostaten kvalifikace. [Mrz I 1999: 33]znmou nmitku zaloenou na odborn kvalifikaci nebo na Aristotels pak zmiuje kritriu kompetence, jak to oznauje Dahl [viz Dahl 1995a: 22]. Nen tomu tak, e lkask vkony me posoudit kompetentn zase jen odborn lka? K tomu nejen opakuje svj dvj argument, podle nho kad jednotlivec bude sice horm soudcem ne znalci, ale vichni dohromady budou bu lep, anebo alespo ne hor [Politika III, 11, 1282a 16-18; K 1998: 128; par 1988: 105-106], ale pidv dal argument, kter je velmi zvan: v nkterch vcech vrobce nen ani jedinm ani nejlepm soudcem v dlech, jim rozumj tak ti, kte tu znalost nemaj, nap. dm me posoudit nejen stavitel, ale jet lpe jeho uivatel, a uv ho hospod; veslo posoud lpe kormidelnk ne tesa a jdlo lpe host ne kucha. [Politika III, 11, 1282a 19-23; K 1998: 128; par 1988: 106] Aristotels tm od kritria kompetence pechz k tomu, co Dahl oznauje jako zsadu postiench zjm [viz Dahl 1995a: 46]. Dahl vstin shrnuje: S Aristotelem
419

Sociologick asopis, XXXVII, (4/2001)

meme dospt proti Platnovi k nzoru, e obyejn lid jsou celkem vzato kompetentnj ne kdokoli jin hjit ve stt sv vlastn zjmy, a zrove uznat, e vtina z ns nedoke dit dopravn letadlo nebo nemocnici. [Dahl 1995a: 28]
Aristotelovo pojet politeie a Schumpeterova neklasick teorie demokracie

Aristotelovo pojet politeie do znan mry odpovd tomu, co po J. A. Schumpeterovi [viz Schumpeter 1942, XXII. kap. Another Theory of Democracy] nazvme neklasickou teori demokracie, kter je realistick (a kterou jej odprci oznauj za elitskou). A na dleitou vjimku inkluzvnho obanstv, tj. obanstv zahrnujcho prakticky vechny dospl lidi, odpovd Aristotelovo pojet politeie do jist mry i tomu, co Robert A. Dahl nazv polyarchi, co chpe jako reln existujc souasn reprezentativn demokracie na rozdl od demokracie jako idelu [viz Dahl 1971; 1995a: 55; 1995b: 161, 200 nn.; Dahl 2001: 80 nn.]. Mulgan vstin uvd: To, co dnes vtina lid popisuje a obhajuje jako demokracii, m vce spolenho s Aristotelovou politeiou ne s jeho demokraci. Nap. ti, kte obhajuj pravideln volby kadch pr let, ale odmtaj kadoron volby i pedvn vech vznamnch rozhodnut lidovmu referendu, se ve skutenosti podepisuj pod Aristotelv nzor, e nejlep zzen v neidelnm svt je to, kter spojuje oligarchick a demokratick postupy. [Mulgan 1998: 141-142] Schumpeter sv nov, neklasick pojet demokracie stavl proti Joseph A. klasick demokratick doktrn. Podle Schumpetera pote klasick demokratick doktrny pochzej z toho, e nerealisticky pedpokld obany, kte si utvej racionln nzory na een politickch problm a pov sv reprezentanty, aby vykonali jejich vli. Jinak eeno, podle klasick demokratick teorie je vbr reprezentant lidu podzen een politickch problm. Schumpeter [1942; 1962: 269] se domnv, e je teba pevrtit roli nebo poad tchto dvou prvk, tj. navrhuje poddit een politickch problm vbru politickch reprezentant. Podle Schumpeterovy koncepce je tedy prvoadou funkc oban-voli vytvoit a u pmo nebo nepmo vldu,7 co pedpokld tak monost stvajc vldu odvolat.8 Na konci kadho svho funknho obdob se vldnouc mus poddit verdiktu oban ve svobodnch volbch zaloench na souti, kdy se rozhoduje, zda stvajc tm bude v ad potvrzen nebo nahrazen jinm tmem. G. Bingham Powell Jr. [1989] hovo v tto vci vstin o Citizen Electoral Control. Vtina dnench specialist jmenujme za vechny americkho nestora politick vdy Roberta A. Dahla nebo italskho politologa Giovanniho Sartoriho [viz Sartori 1993: 154 nn.] Schumpeterovu koncepci demokracie explicitn nebo aspo implicitn pijali v hrubch rysech za svou. eeno Dahlovou terminologi, Aristotels i

we now take the view that the role of the people is to produce a government, or else an intermediate body which in turn will produce a national executive or government. And we define: the democratic method is that institutional arrangement for arriving at polical decisions in which individual acquier the power to decide by means of a competitive struggle for the peoples vote. [Schumpeter 1942, 1962: 269] 8) Na tento druh aspekt klade hlavn draz Karl R. Popper, podle nho v demokracii nejde o vldu lidu (ten v n nevldne), ale o to, e lid me vldu sesadit prostednictvm voleb, tj. nensiln, bez krveprolvn. Volebn systm proporcionln reprezentace (pinejmenm pokud je v tm ist podob) vak ztuje sesazen vldy. Popperova kritika proporcionln reprezentace je tedy, jak sm rakousk metodolog zdrazuje, jednm ze zcela praktickch dsledk jeho novho formulovn otzek [viz Popper 1992: 4].
420

7)

Miroslav Novk: Aristotelova politick sociologie a modern reprezentativn demokracie

Schumpeter se sna smit kritrium kompetence se zsadou postiench zjm nebo Aristotelovmi slovy usiluj o dobr namchn prvk demokracie a oligarchie.
Zvr

Pro Aristotela existuje podstatn vztah mezi formami vld na jedn stran a sociln strukturou na stran druh. S tm souvis, e z empirickho hlediska jsou podle nho nejrozenj a z analytickho hlediska zkladn nebo ist formy vldy dv: demokracie jako vlda chudch a oligarchie jako vlda bohatch. Nad tmito istmi formami vldy dv Aristotels za obvyklch podmnek pednost jedn ze smench forem vldy, a to politei, tj. stavn demokracii, jak to pekld M. Mrz. Politeia, tj. stavn demokracie, je charakterizovna tm, e a) je smsic prvk umrnn demokracie a umrnn oligarchie, e b) je v n vc z demokracie ne z oligarchie, e c) jde nebo pinejmenm me jt o zdailou sms a e d) na rozdl od demokracie a oligarchie v n jsou poetn stedn vrstvy. Takov stavn demokracie je nejlepm reimem pro vtinu obc a pro vtinu lid. Nevyaduje nutn ctnostn jedince, ale sta tam dob oban, kte jsou schopni i vldnout i poslouchat, co plat zejmna o stednch vrstvch. Jak ukzal pesvdiv B. Manin ve sv knize Principes du gouvernement reprsentatif [viz Manin 1996: 306], souasn reprezentativn demokracie jsou prv takovou zdailou smsic prvk, postup a princip demokracie a oligarchie. K tomu, aby byla vlda demokratick i oligarchick, je vak teba podle Aristotela zabrnit, aby se veejn ady nestaly zdrojem obohacovn. Veejnost v dnench reprezentativnch demokracich je skuten velmi roztrpena korupnmi skandly politik. Aristotelovo pojet politei, tj. stavn demokracie, vetn s n spjat koncepce stabilizan role stednch vrstev, je vysoce inspirujc pro demokratick zem, kter vstupuj do 21. stolet. A nelze se divit, e nkte autoi [viz nap. de Laubier 1978, 1993] vidli v Aristotelovch sociologickch a politologickch principech vhodnou alternativu k Marxovi a jeho nsledovnkm. Jist plat, e nejhor slubou, jakou bychom mohli Aristotelovi udlat, by bylo hlsat, e u nho lze tm vechno najt a e jeho pojet je mono s malm oprenm prost pevzt. Kad v, co ns od autora Metafysiky a Politiky dl, nap. schvalovn jist formy otroctv (otroctv od prody, nikoli podle zkona nebo na zklad nsil; takov formy odsuzuje), abychom uvedli jen nejznmj ppad. Ale byla by velk koda, kdyby nm uniklo, e Aristotels je nam souasnkem a e s jeho pomoc dokonce lpe pochopme dnen demokratick spolenosti. Aristotelova Politika by nemla zstat jen vlunou domnou studia specialist na antick mylen nebo na eckou filologii. A inspirovat se jm me nejen politick filozofie normativn-ontologickho zamen, jakou pedstavoval ve 20. stolet pedevm Leo Strauss [viz zejmna Strauss 1964, v etin pak Strauss 1995] nebo Eric Voegelin [viz Voegelin 2000] a jejich stoupenci, ale nemn i empiricko-analytick politick sociologie a politick vda, jejmi pednmi pedstaviteli jsou nap. Robert A. Dahl [viz zejmna Dahl 1995a, 1995b a 2001] nebo Giovanni Sartori [viz Sartori 1993 a 2001]. MIROSLAV NOVK je doktor (Ph.D.) sociologie enevsk univerzity a docent politologie Univerzity Karlovy v Praze. Jeho specializac je komparativn politick sociologie, zejmna pechod k demokracii v zemch stedn a vchodn Evropy, stranick systmy a modely demokracie. Je mj. autorem dvou odbornch knih ve francouztin a jedn v etin (Systmy politickch stran, SLON, Praha 1997). V prosinci 2001 je v tisku jeho dal prce Jakou demokracii pro nov demokracie? (Mezinrodn politologick stav, Brno).
421

Sociologick asopis, XXXVII, (4/2001)

Literatura Almond, G., S.Verba 1963. The Civic Culture. Political Attitutes and Democracy in Five Nations. Boston: Little, Brown and Co. Aristote 1977. La Politique (editor Marcel Prlot). Paris: Denoel/Gonthier (oznaujeme v textu jako Prlot 1977). Aristote 1990. Les Politiques. (pekladatel a editor Pierre Pellegrin). Paris: Flammarion (oznaujeme v textu jako Pellegrin 1990). Aristotels 1996. Etika Nkomachova. (peloil Antonn K, 2. vyd.). Praha: Rezek (oznaujeme v textu jako K 1996). Aristotels 1988. Politika. (peloil Jlius par). Bratislava: Pravda (oznaujeme v textu jako par 1988). Aristotels 1998. Politika. (peloil Antonn K, 2. vyd.). Praha: Rezek (oznaujeme v textu jako K 1998). Aristotels 1999. Politika I. (peloil Milan Mrz). Praha: OIKOYMENH (oznaujeme v textu jako Mrz I 1998). Berg-Schlosser, D., T. Stammen 2000. vod do politick vdy. Praha: Institut pro stedoevropskou kulturu a politiku. Braun, E. 1967. Die Theorie der Mischverfassung bei Aristoteles. Wiener Studien 80: 79-89. Dahl, R. A. 1971. Polyarchy. New Haven: Yale University Press. Dahl, R. A. 1995a. Demokracie v prvnm stt? Praha: Readers International. Dahl, R. A. 1995b. Demokracie a jej kritici. Praha: Victoria Publishing. Dahl, R. A. 2001. O demokracii. Praha: Portl. Duverger, M. 1978. Echec au roi. Paris: Albin Michel. Keller, J. 2000a. Stedn vrstvy a obansk spolenost. Pp. 175-186 in Sociln exkluze a nov tdy, (Sociln studia 5). Brno: Masarykova univerzita. Keller, J. 2000b. Vzestup a pd stednch vrstev. Praha: SLON. Laubier, P. de 1993 (1978). Une alternative sociologique: Aristote-Marx. Fribourg/Paris: Editions universitaires de Fribourg/Editions Mame. Lijphart, A. 1999. Patterns of Democracy. New Haven: Yale University Press. Lipset, S. M. 1963 (1960). Political Man. New York: Anchor Books edition. Manin, B. 1996 (1995). Principes du gouvernement reprsentatif. 2. vyd. Paris: Flammarion, Coll. Champs, 1. vyd. Calmann-Lvy. Matj, P. 2000. Peripetie krystalizace stedn tdy. esk republika 1989-1999. Pp. 62-91 in Stedn tda, demokracie, prosperita. (Sbornk text z konference). Praha: Institut pro evropskou politiku a ekonomiku. Mills, Ch. W. 1951. White Collar, the American Middle Classes. New York: Oxford University Press. Mills, Ch. W. 1966. Mocensk elita. Praha: Orbis. Mills, Ch. W. 1970 (1966). Les cols blancs. Paris: Maspero, coll. Points. Mulgan, R. G. 1998. Aristotelova politick teorie. Praha: OIKOYMENH. Novk, M. 1996. Dmocratie(s) et efficience(s). Y a-t-il un choix constitutionnel suprieur tous les autres? Revue internationale de politique compare 3(3): 689-712. Novk, M. 1997a. Systmy politickch stran. Praha: SLON. Novk, M. 1997b. Is There One Best Model of Democracy? Efficiency and Representativeness: Theoretical Revolution or Democratic Dilemma? Czech Sociological Review 5(2): 131-157.
422

Miroslav Novk: Aristotelova politick sociologie a modern reprezentativn demokracie

Novk, M. 2000a. Is There an Optimal Model for Democracy? Pp. 370-394 in The Challenges to Theories of Democracy, ed. by S. U. Larsen. Boulder: Social Sciences Monographs. Novk, M. 2000b. Aristotels aktuln a inspirujc: role stednch td a smen vldy. Pp. 143152 in Stedn tda, demokracie, prosperita. (Sbornk text z konference). Praha: Institut pro evropskou politiku a ekonomiku. Popper, K. R. 1992. Interview I. Reflexe, No. 7-8: 1-20. Powell, G. B. Jr. 1989. Constitutional Design and Citizen Electoral Control. Journal of Theoretical Politics 1: 107-130. Sartori, G. 1993. Teria demokracie. Bratislava: Archa. Sartori, G. 2001. Srovnvac stavn inenrstv. Praha: SLON. Schmitt, C. 1928. Verfassungslehre. Mnchen: Dunkler & Humblot. Schumpeter, J. A. 1962 (1942). Capitalism, Socialism and Democracy. New York: Harper. Strauss, L. 1964. The City and Man. Chicago: University of Chicago Press. Strauss, L. 1987. La cit et lhomme. Paris: Agora. Strauss, L. 1995. Eseje o politick filosofii. Praha: OIKOYMENH. Svensson, P. 1993. Teorie demokracie. Brno: CDK. Veernk, J. 2000. Stedn tdy a stedostavovsk konsensus. Pp. 25-45 in Stedn tda, demokracie, prosperita. (Sbornk text z konference). Praha: Institut pro evropskou politiku a ekonomiku. Voegelin, E. 2000. Nov vda o politice. Brno: CDK. Vlachov, K. 2000. Politick postoje a volebn preference stedn tdy. Pp. 153-164 in Stedn tda, demokracie, prosperita. (Sbornk text z konference). Praha: Institut pro evropskou politiku a ekonomiku. Zakaria, F. 1997. The Rise of Illiberal Democracy. Foreign Affairs 76(6): 22-43. Zakaria, F. 1998. Neliberln demokracie na vzestupu. Stedn Evropa 14(81): 20-36. Summary In Politics, Aristotle presented his normative-ontological political philosophy. In addition, he expounded his analytical-empirical political sociology. According to Aristotle, there is a fundamental relationship between government forms and the social structure. In this connection, there are two empirically widespread and at the same time analytically pure forms of government: democracy (the rule of the poor) and oligarchy (the rule of the rich). Under usual circumstances, Aristotle prefers a mixed form of government, politeia, i.e. constitutional democracy (the interpretation of Milan Mrz) to these pure forms. Politeia exhibits the following characteristics: (a) it is a mixture of moderate democracy and moderate oligarchy, (b) it contains more elements of democracy than oligarchy, (c) it is or can be a good mixture, and (d) in contrast to democracy or oligarchy, its middle class is numerous. Constitutional democracy is the best regime for most communities and for most people. It does not necessarily require virtuous individuals but can instead make do with good citizens, who are able to rule as well as to obey. This ability is demonstrated, in the first place, by the middle classes. As Bernard Manin has persuasively shown, present-day representative democracies are a successful mixture of oligarchic and democratic elements, procedures and principles, the mixture which Aristotle termed politeia, and which he, in the case of usual social circumstances, recommended.

423