LINERN PROSTORY, LINERN ZOBRAZEN

Linern kombinace
Motivace: Pi metod GEM na een soustav linernch rovnic jsme v jednotlivch
krocch vytveli nov dky v soustav pomoc linernch kombinac dk vytvoench
v krocch pedchozch. Tato mylenka me v dalm slouit jako vodn, vedouc ke
zkoumn linernch kombinac prvk nkterch systm.
Pojem linern kombinace lze pout tak pi hledn mnoiny vech een homogenn
soustavy m linernch rovnic o n neznmch, zapsan v maticovm tvaru jako A x = 0,
kde A je matice soustavy. Zjistili jsme, e tato mnoina m nsledujc vlastnost: linern
kombinace nkterch een je opt eenm tto soustavy.
M smysl se tud zabvat strukturami, ve kterch lze vhodn vymezit pojem line-
rn kombinace prvk. Uvedeme lohu z ekonomick praxe.
Pklad. Pedpokldejme, e urit rma vyrb dva vrobky V
1
, V
2
ze dvou surovin
S
1
, S
2
, piem spoteba surovin ve vhodnch jednotkch na vrobku jedn jednotky
kadho z produkt je urena produkn matic z tabulky:
V
1
V
2
S
1
15 6
S
2
12 8
Firma k vrob pedpokld dodvku 7200 jednotek suroviny S
1
a 6240 jednotek suroviny
S
2
. Lze stanovit poty k
1
, k
2
vrobk V
1
, V
2
tak, aby se ve vrob spotebovaly vechny
dodan suroviny?
een. Reprezentujme mnostv surovin v dodvce ve tvaru vektoru y = (7200, 6240)
nebo transponujme y na sloupcov vektor x = y
T
. loha pak vede na problm existence
dvojice (nezpornch celch) sel k
1
, k
2
jako pot vrobk V
1
, V
2
, pro kter se spln
x = k
1
a
1
+ k
2
a
2
,
kde tak a
1
, a
2
jsou sloupcov vektory produkn matice urujc poty vrobk V
1
, V
2
,
nebo na monost vykombinovn vektoru x z vektor a
1
, a
2
:
_
7200
6240
_
= k
1

_
15
12
_
+ k
1

_
6
8
_
Proto k
1
, k
2
, pokud existuj, jsou een soustavy 2 linernch rovnic:
15k
1
+6k
2
= 7200
12k
1
+8k
2
= 6240
Tato soustava m jedin een k
1
= 420, k
2
= 150. Poznamenejme, e pojem vektoru
a znalost elementrnho zachzen s vektory byly vhodnmi prostedky k interpretaci
lohy i zpsobu jejho een.
Denice. Nech V je neprzdn mnoina, R je mnoina vech relnch sel. Nech
na mnoin V jsou denovny
binrn operace +, kter kadm 2 prvkm , V pirad jednoznan uren
prvek jako jejich souet,
nsoben prvk mnoiny V relnmi sly c R
tak, e pro kad , , V a kad c, d R jsou splnny nsledujc axiomy:
1
(1) + = + (souet je komutativn);
(2) ( + ) + = + ( + ) (souet je asociativn);
(3) v mnoin V existuje neutrln (nulov) prvek 0 V vzhledem k operaci +, tj.
+ 0 = ;
(4) ke kadmu prvku V existuje v mnoin V opan prvek vzhledem k operaci
+, tj. + = 0;
(5) (c + d) = c + d (distributivnost vzhledem k soutu relnch sel);
(6) c ( + ) = c + c (distributivnost vzhledem k soutu prvk mnoiny V );
(7) (cd) = c (d );
(8) 1 = .
Mnoina V s uvedenmi vlastnostmi se pak nazv linernm prostorem nad relnmi
sly a oznaujeme ji jako V (R).
Poznmka. Mnoin V (R) se k taky vektorov prostor nad relnmi sly a jej
prvky se oznauj tak jako vektory a. Kup. mnoina vech dvouslokovch (dvojroz-
mrnch) vektor, chpanch jako polohov vektory bod v rovin, tvo linern prostor
pi obvykle zavedenm soutu a relnho (skalrnho) nsobku vektoru slem ve smyslu
po slokch:
pro x =
_
x
1
x
2
_
, y =
_
y
1
y
2
_
je x +y =
_
x
1
+ y
1
x
2
+ y
2
_
,
pro x =
_
x
1
x
2
_
, c R je c x =
_
cx
1
cx
2
_
.
Vech 8 axiom se spln, co lze prokzat postupn; nulovm prvkem je vektor
_
0
0
_
.
Uveden linern prostor dvojrozmrnch vektor se obvykle oznauje jako V
2
(R) a mlu-
vme tak o linernm prostoru aritmetickch vektor. Obecn, pod V
n
(R) budeme roz-
umt linern prostor n-rozmrnch aritmetickch vektor (uspodanch n-tic relnch
sel) s operac + a skalrnm nsobkem relnym slem zavedenmi opt po slokch.
Tyto vektory lze pst jako dkov nebo sloupcov; astji budeme pouvat zpis vek-
toru do sloupce, neboli jako matici typu n 1. Pipomeme, e interpretace vektor
(dkovch, sloupcovch) jako speciln matice m za dsledek chpat rovnost dvou
vektor jako rovnost jejich prvk ve vech slokch, tj.
pro = (a
1
, ..., a
n
), = (b
1
, ..., b
n
) mme = prv kdy a
i
= b
i
pro vechna
i = 1, ..., n;
Nulovm vektorem je vektor 0 = (0, ..., 0), vektorem opanm k vektoru je vektor
(a
1
, ..., a
n
) oznaovan jako .
Cvien. Dokate, e nsledujc mnoiny s binrn operac soutu a nsobkem prvku
relnm slem tvo linern prostor nad relnmi sly:
(a) {
_
_
_
x
y
z
_
_
_ : x + y + z = 0}, + a nsobek relnm slem jsou odvozeny z V
n
(R);
(b) mnoina vech tvercovch matic 2. stupn, s operac soutu matic a nsobenm
matice slem v obvyklm vznamu;
(c) mnoina vech tvercovch diagonlnch matic 3. stupn, s operac soutu matic
a nsobenm matice slem v obvyklm vznamu; matice A se nazv diagonln matic,
pokud a
ij
= 0 pro i = j, i, j = 1, 2, 3;
2
(d) mnoina vech tvercovch symetrickch matic 3. stupn, s operac soutu matic
a nsobenm matice slem v obvyklm vznamu; matice A se nazv symetrickou matic,
pokud plat a
ij
= a
ji
pro vechna i, j = 1, 2, 3;
(e) mnoina vech tvercovch matic 2. stupn tvaru
_
a a + b
a + b b
_
, s operac
soutu matic a nsobenm matice slem v obvyklm vznamu;
(f) mnoina F(x) vech relnch funkc jedn promnn denovanch na mnoin
vech relnch sel (souet a nsobek v obvyklm vznamu, tj. po prvcch);
(g) mnoina F
0
(x) vech relnch funkc jedn promnn denovanch na mnoin
vech relnch sel (souet a nsobek odvozeny z F(x)), s vlastnost f(0) = 0 pro kadou
f F
0
(x);
(h) mnoina C(x) vech relnch funkc jedn promnn denovanch na mnoin
vech relnch sel (souet a nsobek odvozeny z F(x)), spojitch na R;
(i) mnoina P(x) vech polynomickch funkc jedn promnn (souet a nsobek
polynomickch funkc v obvyklm vznamu);
(j) pro dan n N mnoina vech polynomickch funkc
P
n
(x) = {a
0
+ a
1
x + a
2
x
2
+ ... + a
n
x
n
, a
i
R},
souet a nsobek v obvyklm vznamu;
(k) mnoina D(x) vech relnch funkc jedn promnn denovanch na mnoin
vech relnch sel (souet a nsobek odvozeny z F(x)), majcch derivace prvnho a
druhho du na R a splujcch podmnku
f

+ 3f

+ 2f = 0.
Cvien. Zdvodnte, pro nsledujc mnoiny s pslunou operac + a nsobkem
relnm slem netvo linern prostor:
(a) mnoina vech tvercovch regulrnch matic 2. stupn, s operac soutu matic a
nsobenm matice slem v obvyklm vznamu;
(b) mnoina vech tvercovch matic 2. stupn tvaru
_
a 1
b c
_
, s operac soutu
matic a nsobenm matice slem v obvyklm vznamu;
(c) mnoina F
1
(x) vech relnch funkc jedn promnn denovanch na mnoin
vech relnch sel (souet a nsobek odvozeny z F(x)), s vlastnost f(0) = 1 pro kadou
f F
1
(x);
(d) mnoina vech polynomickch funkc s nezpornmi relnmi koecienty, souet
a nsobek odvozeny z F(x);
(e) mnoina vech matic typu 23 s operac soutu matic a nsobenm matice slem
v obvyklm vznamu.
Linern podprostor linernho prostoru; linern kombinace, linern obal
Z pklad bylo zejm, e nkter z uvedench linernch prostor jsou rovn pod-
strukturami jinch linernch prostor, a to takovmi, e jsou uzavenmi na zkouman
operace. Denujeme proto:
Denice. Nech L je linern prostor. Linernm podprostorem prostoru L se nazv
takov podmnoina L
1
mnoiny L, kter sama tvo linern prostor, a to s operac soutu
a s nsobenm prvk mnoiny L
1
relnm slem, odvozenmi z prostoru L.
3
Pklad. Mnoiny Su(x), Li(x) vech sudch, resp. lichch relnch funkc deno-
vanch na R jsou linernmi podprostory linernho prostoru F(x) vech relnch funkc
denovanch na R, s operacemi odvozenmi z linernho prostoru F(x).
Jestlie M je podmnoina v linernm prostoru, ne nutn linern podprostor, vznik
otzka: jak lze najt nejmen linern podprostor obsahujc tuto mnoinu? Lze toti
oekvat, e obecn dostaneme v L jako linern podprostor nadmnoinu dan mnoiny
M. Kup. M = netvo linern prostor; nejmenm monm linernm podprostorem
v kadm linernm prostoru je mnoina sestvajc z jeho nulovho prvku {0}. Pokud M
nen przdn a obsahuje nejmn jeden nenulov prvek, obsahuje pak i vechny nsobky
takovch prvk relnm slem, souty dvou (obecn konenho potu) prvk, jejich
nsobky relnm slem atd. Proto s ohledem na vytven prvk v linernm prostoru
denujeme nejprve pojem linern kombinace prvk vystupujc na zatku naich vah:
Denice. Nech L je linern prostor a nech
1
,
2
, . . .,
k
L, nech c
1
, c
2
, . . .,
c
k
R. Vektor
x = c
1

1
+ c
2

2
+ ... + c
k

k
se nazv linern kombinac vektor
1
,
2
, . . .,
k
. Reln sla c
1
, c
2
, . . ., c
k
jsou
koecienty tto linern kombinace.
Poznmky. Podle tto denice mohou bt koecienty linern kombinace libovoln
reln sla, nenulov nebo tak nulov. Proto z denice plyne, e nulov prvek liner-
nho prostoru vektor 0 je linern kombinac libovoln skupiny vektor: sta vzt za
koecienty tto linern kombinace vechna sla c
1
= c
2
= ... = c
k
= 0.
Otzka, zda dan vektor x je linern kombinac danch vektor
1
,
2
, . . .,
k
, vede
na een soustavy linernch rovnic.
Pklad. Ureme, zda vektor x = (0, 3, 4) v prostoru V
3
(R) lze vyjdit jako
linern kombinaci vektor
1
,
2
toho prostoru, a to pro
a)
1
= (1, 1, 2),
2
= (2, 1, 0);
b)
1
= (3, 2, 1),
2
= (2, 1, 0).
een. Hledme sla c
1
, c
2
takov, aby platilo c
1

1
+ c
2

2
= x.
a) M bt c
1

1
+ c
2

2
= c
1
_
_
_
1
1
2
_
_
_ + c
2
_
_
_
2
1
0
_
_
_ =
_
_
_
0
3
4
_
_
_.
Rovnost vektor po slokch vede na 3 linern rovnice pro 2 neznm c
1
, c
2
:
c
1
+2c
2
= 0
c
1
+ c
2
= 3
2c
1
+ = 4
Tato soustava m jedin een c
1
= 2, c
2
= 1 a dan vektor x lze napsat jako
linern kombinaci x = 2
1

2
.
b) Podobn, pro danou dvojici vektor
1
,
2
vaha o monosti vyjden vektoru
x ve tvaru x = c
1

1
+ c
2

2
vede na een nsledujc soustavy linernch rovnic pro 3
sloky danch vektor:
4
3c
1
+2c
2
= 0
2c
1
+ c
2
= 3
c
1
+ = 4
Tato soustava nem een; tud te vektor x nelze vyjdit jako linern kombinaci
vektor
1
,
2
(vznik samozejm otzka, m se odliuj dvojice danch vektor
1
,
2
z loh a), b)).
Z axiom linernho prostoru plyne:
Vta. (1) Jestlie L
1
, L
2
jsou dva linern podprostory linernho prostoru L, pak
jejich mnoinov prnik L
1
L
2
je linernm podprostorem linernho prostoru L. Je to
nejvt linern podprostor linernho prostoru L, obsaen v obou linernch podpros-
torech L
1
, L
2
;
(2) jestlie M je neprzdn podmnoina linernho prostoru L, pak nejmenm line-
rnm podprostorem linernho prostoru L, obsahujcm mnoinu M, je mnoina vech
linernch kombinac
{c
1

1
+ c
2

2
+ ... + c
k

k
, c
i
R,
i
M}
prvk z mnoiny M.
Dkaz. V obou ppadech nejprve musme prokzat, e uveden mnoiny jsou uza-
ven vzhledem na souet prvk a nsobek prvk relnm slem. Pro mnoinov prnik
to plyne pmo z jeho mnoinovch vlastnost; pro prvky tvaru linernch kombinac si
sta uvdomit, e
souet dvou prvk tvaru linernch kombinac je opt linern kombinac prvk
mnoiny M,
nsobek linern kombinace relnm slem je opt linern kombinac;
navc, podle pedchozch vah, nulov prvek je linern kombinac libovoln skupiny
prvk z mnoiny M. V dalch krocch postupujeme podle axiom linernho prostoru.
K tomu, abychom prokzali, e L
1
L
2
je nejvt linern podprostor linernho
prostoru L, obsaen v obou podprostorech L
1
, L
2
, sta vaha o vlastnosti mnoinovho
prniku: pokud Q je linern podprostor linernho prostoru L s vlastnost Q L
1
a
souasn Q L
2
, pak ovem Q L
1
L
2
.
Na druh stran, k tomu, abychom prokzali, e linern podprostor sestvajc ze
vech linernch kombinac prvk dan mnoiny M je nejmen linern podprostor line-
rnho prostoru L obsahujc mnoinu M, sta tato vaha: nech Q je njak linern
podprostor linernho prostoru L obsahujc M jako mnoinu. Protoe vak Q je liner-
nm prostorem, mus spolu s prvky mnoiny M obsahovat tak vechny jejich linern
kombinace, tud [M] Q.
Linern podprostor sestrojen v b) se nazv linernm obalem mnoiny M a ozna-
ujeme jej [M].
Mjme dva linern podprostory L
1
, L
2
linernho prostoru L. Pak podle dokzanho
tvrzen nejvtm linernm podprostorem linernho prostoru L, obsaenm v kadm
ze zmnnch linernch prostor, je jejich mnoinov prnik. Ale nejmenm linernm
podprostorem v linernm prostoru L, obsahujcm oba zmnn linern prostory, obecn
nen analogicky jejich mnoinov sjednocen; tmto linernm prostorem je linern obal
jejich mnoinovho sjednocen neboli mnoina vech linernch kombinac prvk nle-
cch do mnoiny L
1
L
2
: je to tedy [L
1
L
2
].
5
Pklad. V linernm prostoru V
2
(R) ureme linern obal [M] mnoiny M = {(1, 5)}.
een. Protoe mnoina M je jednoprvkov (a neprzdn), podle pedchozch vah
bude linern obal [M] tvoen mnoinou vech k-nsobk vektoru (1, 5), kde k R.
To pivd ke geometrick pedstav [M]: uveden linern obal tvo vechny koncov
body polohovch vektor bod na pmce v rovin, kter je urena body [0, 0], [1, 5]
(nepesn mluvme o tom linernm obalu tak jako o pmce prochzejc bodem [0, 0],
uren uvedenm vektorem jako jejm smrovm vektorem). Formln lze taky pst
[M] = {k (1, 5), k R}.
Poznmka. Tuto lohu lze samozejm eit tak obecn: pro dan nenulov vek-
tor V
2
(R), = (a
1
, a
2
), koresponduje linern obal [] s pmkou v rovin, kter
je urena body [0, 0], [a
1
, a
2
]. Lze vak uvaovat tak o vektoru V
n
(R); linern
obal [] jako podprostor linernho prostoru V
n
(R) pak pedstavuje prostorovou pmku
prochzejc zatkem a urenou vektorem jako jejm smrovm vektorem.
Na druh stran, kad pmka p v n-rozmrnm prostoru, prochzejc zatkem
(jako mnoina umstn koncovch bod vektor rovnobnch s jejm smrovm vekto-
rem), tvo linern podprostor. Nelze vak ci, e to jsou spolu s mnoinou {0} vechny
linern podprostory linernho prostoru V
n
(R).
Cvien. V linernm prostoru V
3
(R) ureme linern obal [M] mnoiny
a)M = {(0, 1, 2), (0, 2, 4)};
b)M = {(0, 1, 2), (1, 4, 0)}.
een. a) Formln postup vede k sestaven linernch kombinac z danch dvou
prvk. Protoe vak pro = (0, 1, 2), = (0, 2, 4) M plat mrnost = 2 , mno-
ina takovch linernch kombinac se redukuje pouze na nsobky jednoho z uvedench
vektor, kup. vektoru . Linernm obalem [M] ve smyslu pedchozch geometrickch
vah je proto opt prostorov pmka prochzejc zatkem, jej smrovm vektorem
je vektor .
b) Pro prvky = (0, 1, 2), = (1, 4, 0) M te mrnost neplat. Urit lze pst
pro ,
[M] = {c + d , c, d R}.
V linernm obalu samozejm bude tak vektor (0, 0, 0) (pro c = d = 0); geometricky
ovem neme jt o pmku. Otzka o tom, kter vektor x V
3
(R) bude nleet do [M],
vede na problm existence a potu een soustavy 3 rovnic pro 2 neznm c, d R
x = c + d .
Vyuijme geometrickou interpretaci: vzhledem na to, e vektory a nele v jedn
pmce, podmnka na vektor x zformulovan v tto soustav k, e vektor x nle ro-
vin, ve kter se nachzej tyto vektory (nebo jejich koncov body umstn jako poloho-
vch vektor v prostoru). Tato rovina, prochzejc zatkem [0, 0, 0], je tud linernm
obalem dan dvojice vektor tud je linernm podprostorem ve V
3
(R).
Poznmka. Kad rovina ve 3-rozmrnm prostoru, prochzejc zatkem (jako
mnoina umstn koncovch bod vektor rovnobnch s jejm smrovm vektorem),
tvo linern podprostor.
Na zklad pedchoz lohy je pehled o linernch podprostorech linernho prostoru
6
V
3
(R) ukonen: krom trivilnch linernch podprostor V
3
(R) a {0} jsou linernmi
podprostory vechny pmky prochzejc bodem [0, 0, 0] a vechny roviny rovn pro-
chzejc tmto bodem [0, 0, 0]. Pedel loha souasn naznauje, jak lze zskat pehled
o linernch podprostorech linernho prostoru V
n
(R).
Poznmka. Nech
1
,
2
, . . .,
n
L. Linern obal [
1
,
2
, ...,
n
] se nazv tak
linern podprostor generovan uvedenmi vektory. Jestlie plat [
1
,
2
, ...,
n
] = L,
pak vektory
1
,
2
, . . .,
n
se nazvaj genertory linernho prostoru L. Kup. vektory
(1, 0, 0), (0, 1, 0), (0, 0, 1) jsou genertory linernho prostoru V
3
(R); tento prostor lze
generovat tak pomoc jin mnoiny genertor. Obecn vak linern prostor nemus
mt nutn genertory, nebo dokonce konen poet genertor.
Nsledujc tvrzen plyne ze struktury linernho obalu:
Vta. Vektor L je linern kombinac vektor
1
,
2
, . . .,
k
L tehdy a jen
tehdy, jestlie plat
[
1
,
2
, ...,
k
] = [
1
,
2
, ...,
k
, ].
Linern zvisl, linern nezvisl vektory v linernm prostoru
Nech L je linern prostor. Polome si otzku, zda v ppad k vektor
1
,
2
, . . .,

k
s vlastnost [
1
,
2
, ...,
k
] = L nelze poet tchto vektor zredukovat, ale tak, aby i
ta ppadn podmnoina vektor generovala linern prostor L. Urit meme vynechat
takov vektory (pokud existuj), kter jsou linernmi kombinacemi jinch vektor. Kter
vektory ovem u nelze vypustit?
Denice. Nech
1
,
2
, . . .,
n
L. Tyto vektory se nazvaj linern zvisl, pokud
existuj reln sla c
1
, c
2
, . . ., c
n
, z nich alespo jedno je nenulov, tak, e plat
c
1

1
+ c
2

2
+ ... + c
n

n
= 0.
Poznmka. Rovnost c
1

1
+c
2

2
+... +c
n

n
= 0 lze urit splnit pro jakoukoliv
skupinu vektor, a to tak, e vechny koecienty vezmeme nulov: c
i
= 0. To je ale
triviln, proto by takov denice nic nekala. Obsahem denice zavdjc linern ne-
zvislost vektor je netriviln monost splnit podmnku na linern kombinaci: pro tyto
vektory lze najt takov reln sla, e nulov vektor (stojc na prav stran zmnn
rovnosti) je jejich netriviln linern kombinac, tj. existuje alespo jedno reln slo
c
i
= 0 tak, e se spln
c
1

1
+ c
2

2
+ ... + c
n

n
= 0.
Kup. vektory
1
= (1, 1),
2
= (1, 2),
3
= (2, 3) V
2
(R) jsou linern zvisl,
protoe plat
7
1
5
2

3
= 0.
Pokud ovem uveden rovnost se spln vlun pro vechny koecienty v linern kombi-
naci rovny 0, bude se takov skupina vektor vyznaovat protikladnou vlastnost ozna-
ovanou jako linern nezvislost:
Denice. Vektory
1
,
2
, . . .,
n
L se nazvaj linern zvisl, jestlie z rovnosti
c
1

1
+ c
2

2
+ ... + c
n

n
= 0
plyne c
i
= 0 pro vechny i = 1, ..., n.
Pklad. Dva vektory
1
= (1, 1),
2
= (1, 2) V
2
(R) jsou linern nezvisl:
7
podmnka na uren koecient c
1
, c
2
v linern kombinaci
c
1

1
+ c
2

2
= 0 neboli c
1

_
1
1
_
+ c
2

_
1
2
_
=
_
0
0
_
vede na homogenn soustavu 2 linernch rovnic s determinantem
D =

1 1
1 2

= 1 = 0,
tud tato soustava m pouze triviln een c
1
= c
2
= 0. To znamen, e vektory
1
,

2
jsou linern nezvisl.
Speciln vektory (1, 0, 0), (0, 1, 0), (0, 0, 1) V
3
(R) jsou linern nezvisl; sta
napsat podmnku o nulovosti jejich linern kombinace.
Vektory (1, 1, 0), (1, 0, 1), (0, 1, 1) V
3
(R) jsou rovn linern nezvisl: hledejme
c
1
, c
2
, c
3
tak, aby platilo
c
1

_
_
_
1
1
0
_
_
_ + c
2

_
_
_
1
0
1
_
_
_ + c
3

_
_
_
0
1
1
_
_
_ =
_
_
_
0
0
0
_
_
_
Pro hledan koecienty linern kombinace plyne tato soustava:
c
1
+c
2
= 0
c
1
+c
3
= 0
c
2
+c
3
= 0
Hodnota determinantu tto soustavy je D = 2 = 0, proto soustava m pouze triviln
een c
1
= c
2
= c
3
= 0, tud tyto vektory jsou linern nezvisl.
Poznmka. Rozhodovn o linern nezvislosti, resp. linern zvislosti vektor vede
na prokzn existence pouze trivilnho, resp. tak netrivilnho een homogenn sou-
stavy linernch rovnic pro koecienty pslun linern kombinace tchto vektor. Mjme
te speciln skupinu n vektor
1
,
2
, . . .,
n
v prostoru V
n
(R) a nech D je determi-
nant sestaven z tchto vektor jako sloupc. V pedchozch pkladech jsme vyuvali
podmnky eitelnosti tvercov homogenn soustavy linernch rovnic; podle Cramerova
pravidla toti plat, e vektory

1
,
2
, . . .,
n
linern nezvisl soustava m triviln een D = 0,

1
,
2
, . . .,
n
linern zvisl soustava m netriviln een D = 0.
Z denice linern zvislosti lze odvodit nsledujc tvrzen pedstavujc kriterium
linern zvislosti:
Vta. Vektory
1
,
2
, . . .,
n
jsou linern zvisl tehdy a jen tehdy, pokud alespo
jeden z nich je linern kombinac zbvajcch vektor.
Dkaz. Pokud jsou vektory
1
,
2
, . . .,
n
linern zvisl, pak z rovnosti
c
1

1
+ c
2

2
+ ... + c
n

n
= 0
plyne, e existuje alespo jeden koecient, kup. c
j
, tto linern kombinace, kter je
rzn od nuly: c
j
= 0. Pak z pedchoz rovnosti lze pst

j
=
1
c
j
(c
1

1
+ ... + c
j1

j1
+ c
j+1

j+1
+ ... + c
n

n
),
8
tud vektor
j
je linern kombinac zbvajcch vektor.
Obrcen, pedpokldejme, e nkter z vektor
1
,
2
, . . .,
n
je linern kombinac
zbvajcch vektor; nech je to kup.
k
, kde 1 k n. Pak vztah vyjdujc tuto
linern kombinaci lze pepsat na podmnku linern zvislosti vech vektor; nejmn
jeden z koecient v tto podmnce je nenulov, a to c
k
(v tto rovnosti je pak c
k
= 1).

Poznmka. Ekvivalentn formulace tohoto tvrzen je: Vektory

1
,
2
, . . .,
n
jsou
linern nezvisl tehdy a jen tehdy, pokud dn z nich nen linern kombinac zbva-
jcch vektor.
Poznmka. Z pedchozho pro prvky v libovolnm linernm prostoru plyne:
(1) Kad skupina vektor obsahujc nulov vektor je linern zvisl.
(2) Dva vektory jsou linern zvisl tehdy a jen tehdy, kdy jeden z vektor je
nsobkem druhho.
(3) Kad podmnoina mnoiny M linern nezvislch vektor je rovn mnoinou
linern nezvislch vektor; tuto vlastnost ovem nelze obecn penst na nadmnoinu
dan mnoiny.
(4) Jestlie njak mnoina vektor M je mnoinou linern zvislch vektor, pak
kad jej nadmnoina je rovn mnoinou linern zvislch vektor; vlastnost linern
zvislosti nelze ovem obecn penst na podmnoinu mnoiny linern zvislch vektor.
Zazname tyto vztahy do tabulky, ve kter budeme pst LNZ, LZ jako zkratky pro
linern nezvislost, linern zvislost mnoiny vektor:
M
1
M M
1
M
M LNZ M
1
je rovn LNZ
M LZ M
1
je rovn LZ
Pokud vektory
1
,
2
, . . .,
n
jsou genertory linernho prostoru L, tj. [
1
,
2
, ...,
n
] =
L, pak L lze generovat tak pomoc maximln podmnoiny linern nezvislch vektor
v tto mnoin. To je obsahem nsledujcho tvrzen:
Vta (Steinitzova vta o zmn). Nech mnoina vektor A = {
1
,
2
, ...,
n
}
generuje linern prostor L, (tj. [
1
,
2
, ...,
n
] = L), nech vektory
1
,
2
, . . .,
k
jsou
linern nezvisl. Pak plat:
(1) k n,
(2) v mnoin A existuje n k vektor takovch, e spolu s vektory
1
,
2
, . . .,
k
generuj linern prostor L.
Dkaz. Budeme postupovat indukc vzhledem na poet k vektor
1
,
2
, . . .,
k
.
(1
0
) Nech k = 1; pak k n. Protoe
1
L, d se vektor
1
napsat jako linern
kombinace vektor
1
,
2
, . . .,
n
:

1
= c
1

1
+ c
2

2
+ ... + c
n

n
.
Protoe
1
nle do mnoiny linern nezvislch vektor, mus bt
1
= 0, tud v
tto linern kombinaci nemohou bt vechny koecienty nulov. Proto existuje alespo
jeden nenulov koecient, lze za nj povaovat kup. c
n
, tud c
n
= 0, take lze napsat
linern kombinaci

n
=
1
c
n

c
1
c
n

1
...
c
n1
c
n

n1
.
9
Proto msto
n
lze vzt do generujc mnoiny A vektor
1
a plat [
1
,
1
,
2
, ...,
n1
] = L.
(2
0
) Nech tvrzen plat pro k = s 1 a uvaujme o s linern nezvislch vektorech

1
,
2
, . . .,
s
. Z jejich linern nezvislosti plyne, e rovn vektory tvoc jej podmoinu

1
,
2
, . . .,
s1
jsou linern nezvisl. Podle induknho pedpokladu existuje v mnoin
A n(s1) vektor takovch, e spolu s vektory
1
,
2
, . . .,
s1
generuj linern prostor
L; nech jsou to kvli pehlednosti oznaen vektory
1
,
2
, . . .,
n(s1)
. Plat proto
[
1
, ...,
s1
,
1
,
2
, ...,
n(s1)
] = L.
Ukeme, e plat s 1 < n, neboli s n. Jestlie s 1 = n, pak [
1
, ...,
s1
] = L
a vektor
s
L by byl linern kombinac vektor
1
, . . .,
s1
, co je spor s linern
nezvislost vektor
1
,
2
, . . .,
s
. Proto mus platit s1 < n; z toho plyne, e vektor
s
je linern kombinac vektor
1
, . . .,
s1
,
1
,
2
, . . .,
n(s1)
. Tud mnoina vektor

1
, . . .,
s1
,
s
,
1
,
2
, . . .,
n(s1)
je linern zvisl, ale prvnch s vektor
1
, . . .,
s1
,
s
je podle pedpokladu linern
nezvislch. Proto nejmn jeden ze zbvajcch vektor, nech je to prv
ns+1
, je
linern kombinac zbvajcch. Z toho plyne poadovan vztah pro generovn linernho
prostoru:
L = [
1
, ...,
s1
,
s
,
1
,
2
, ...,
n(s1)
] = [
1
, ...,
s1
,
s
,
1
,
2
, ...,
ns
].
Poznmka. Z dokzanho tvrzen kup. plyne, e kad 4 vektory v linernm prostoru
V
3
(R) mus bt linern zvisl.
Denice. Linern prostor L se nazv prostorem konen dimenze, jestlie existuje
alespo jedna konen mnoina vektor A = {
1
,
2
, ...,
n
} s vlastnost: A generuje
linern prostor L, tj. [A] = [
1
,
2
, ...,
n
] = L.
Bze linernho prostoru
Denice. Bz linernho prostoru L nazvme mnoinu vektor B, B L, kter
m dv vlastnosti:
(1) B je mnoinou linern nezvislch vektor;
(2) [B] = L, neboli B je mnoinou genertor (generuje linern prostor).
Pklad. Vektory (1, 0, 0), (0, 1, 0), (0, 0, 1) tvo bzi linernho prostoru V
3
(R): z
pedchozch vah u vme, e jsou linern nezvisl a navc kad vektor x V
3
(R) lze
napsat jako jejich linern kombinaci: pro x = (x
1
, x
2
, x
3
) mme
x =
_
_
_
x
1
x
2
x
3
_
_
_ = x
1

_
_
_
1
0
0
_
_
_ + x
2

_
_
_
0
1
0
_
_
_ + x
3

_
_
_
0
0
1
_
_
_,
tud koecienty v tto linern kombinaci jsou prv souadnice sloky vektoru. Tato
bze se oznauje jako standardn nebo obvykl bze linernho prostoru V
3
(R) (analo-
gicky pro linern prostor V
n
(R)).
Plat: pokud je linern prostor L prostorem konen dimenze, pak vechny jeho bze
maj stejn poet prvk.
Dsledky Steinitzovy vty jsou:
je-li dim L = n, pak kad mnoina linern nezvislch vektor z L sestvajc z
n vektor tvo bzi L;
10
je-li dim L = n, pak kadch n + k vektor (k > 0) z L je linern zvislch.
Vta. Nech B =
1
,
2
, ...,
k
je bze linernho prostoru L, nech x L lze zapsat
jako linern kombinaci prvk bze jako
x = c
1

1
+ c
2

2
+ ... + c
k

k
.
Pak koecienty tto linern kombinace jsou ureny jednoznan.
Dkaz. Pedpokldejme, e krom uvedenho vyjden vektoru x jako linern kom-
binace bzovch prvk ve tvaru x =
k

j=1
c
j

j
lze tent vektor x napsat pomoc koe-
cient d
j
ve tvaru x =
k

j=1
d
j

j
. Pak ovem z tchto vyjden plyne
k

j=1
(c
j
d
j
)
j
= 0;
protoe vak jde o nulovou linern kombinaci bzovch, tedy linern nezvislch prvk,
lze tuto rovnost splnit pouze tak, e bude platit c
j
d
j
= 0 pro kad j = 1, 2, ..., k. Tm
je tvrzen vty dokzno.
Poznmka. Nech B = {
1
,
2
, ...,
k
} je bze linernho prostoru L, nech pro vektor
x L plat x =
k

j=1
c
j

j
. Koecienty c
j
vystupujc v tto linern kombinaci se nazvaj
souadnice vektoru x vzhledem na danou bzi B; vbrem bze jsou ureny jednoznan,
pi volb jin bze jsou ovem jejich hodnoty obecn jin. Kup. vektor x = (2, 1)
V
2
(R) m souadnice x
1
= 2, x
2
= 1 vzhledem na standardn bzi {(1, 0), (0, 1)};
pokud za bzi prostoru V
2
(R) vybereme B = {(3, 1), (1, 0)}, vektor x = (2, 1)
bude mt souadnice, kter vyplynou z jeho vyjden ve tvaru linern kombinace
x =
_
2
1
_
= c
1

_
3
1
_
+ c
2

_
1
0
_
neboli z een linern soustavy
3c
1
c
2
= 2
c
1
= 1
Proto jako souadnice vektoru x v bzi B dostvme c
1
= c
2
= 1; zapeme to ve tvaru
x = (1, 1)
B
(je nutn uvst, e se te tato sla vztahuj na bzi B; vyznaen bze
indexem budeme vypoutt pouze pro bzi standardn).
Lze dokzat, e pokud m linern prostor konenou bzi, pak vechny jeho konen
bze maj stejn poet prvk. Proto denujeme:
Denice. Dimenz linernho prostoru L se nazv poet prvk bze toho linernho
prostoru; oznauje se jako dim L.
O prostoru s konenm potem prvk bze mluvme jako o prostoru konen dimenze;
dim L = n. Jinak jde o nekonenrozmrn prostor: dim L = . Proto linern prostor
V
n
(R) je prostor dimenze n: kup. jeho standardn bze sestv z n vektor (tyto vektory
se nazvaj jednotkovmi vektory standardn bze).
Poznmka. Nen pln trivilnm poznatkem to, e na poad prvk bze zle.
Pokud se bze sice zmn, ale pouze poadm svch prvk, zmn se pslunm zpsobem
11
tak poad souadnic vektoru vzhledem na tuto nov vytvoenou bzi.
Poznmka. Linern prostor P
n
(x) vech polynomickch funkc stupn nejve n, n
dan, je prostorem konen dimenze: dim P
n
(x) = n: o mnoin polynomickch funkc
{1, x, x
2
, ..., x
n
} lze toti dokzat, e tvo bzi uvedenho linernho prostoru, a tato
bze se nazv standardn bz linernho prostoru P
n
(x).
Ta st dkazu, kter se pitom zabv linern nezvislost zmnnch polynomic-
kch funkc, vede na zkoumn, za jakch podmnek na koecienty linern kombinace
se spln rovnost
c
0
+ c
1
x + c
2
x
2
+ ... + c
n
x
n
= 0,
kde na prav stran je nulov polynom. Z algebry polynom je vak znmo, e pro rovnost
dvou polynomickch funkc stejnho stupn je nutn i postaujc splnn rovnosti jejich
koecient u odpovdajcch stup, proto c
0
= c
1
= c
2
= ... = c
n
= 0.
Pklad. Nech P
2
(x) je linern prostor vech polynomickch funkc stupn nejve
2. Dokame, e mnoina B = {2x +3, 3x +4, x
2
} tvo bzi tohoto linernho prostoru,
a ureme souadnice polynomick funkce 4 x + 6x
2
v tto bzi.
een. Dokame nejprve, e mnoina B je mnoinou linern nezvislch prvk:
pedpokldejme proto, e nulov polynom je linern kombinac prvk mnoiny B:
c
1
(2x + 3) + c
2
(3x + 4) + c
3
x
2
= 0.
Odtud (3c
1
+ 4c
2
) + (2c
1
+ 3c
2
)x + c
3
x
2
= 0 a s vyuitm linern nezvislosti prvk
1, x, x
2
P
2
(x) m bt c
3
= 0, ale ze vztah 3c
1
+ 4c
2
= 0, 2c
1
+ 3c
2
= 0 plyne rovn
c
1
= c
2
= 0.
To, e mnoina B je mnoinou genertor linernho prostoru P
2
(x), tj. libovolnou
polynomickou funkci a
0
+ a
1
x + a
2
x
2
P
2
(x) lze utvoit jako linern kombinaci (s
koecienty c
1
, c
2
, c
3
) z prvk mnoiny B, plyne z jednoznan eitelnosti odpovdajc
soustavy 3 linernch rovnic:
3c
1
+4c
2
= a
0
2c
1
+3c
2
= a
1
c
3
= a
2
(determinant matice tto soustavy je D = 0). Proto mnoina B tvo bzi linernho
prostoru P
2
(x).
Posledn soustavu linernch rovnic lze te pepsat na een na lohy, kde v roli
polynomick funkce vystupuje zadan 4x+6x
2
s koecienty sloupcem na prav stran
4, 1, 6 (tato trojice pedstavuje souadnice dan polynomick funkce ve standardn bzi
linernho prostoru P
2
(x)). een soustavy pro tuto pravou stranu je c
1
= 16, c
2
= 11,
c
3
= 6. Plat proto
4 x + 6x
2
= 16(2x + 3) 11(3x + 4) + 6x
2
.
Poznmka. V pedchozch pkladech bylo zdraznno, e v danm linernm prostoru
mohou existovat rzn bze. Zmnili jsme se tak o tom, e pro dan vektor L jsou
jeho souadnice relativn v tom smyslu, e musme specikovat, s ohledem na jakou
zvolenou bzi je vztahujeme. Kup. sloky vektoru =
_
_
_
2
3
4
_
_
_ V
3
(R) jsou jeho
12
souadnice vzhledem na standardn jednotkovou bzi {e
1
, e
2
, e
3
}; pokud zvolme za bzi
jinou mnoinu vektor {b
1
, b
2
, b
3
}, vznik otzka, zda lze najt k tto trojici (2, 3, 4)
souadnice vektoru x v bzi {b
1
, b
2
, b
3
} obecn. Tato loha zna zabvat se eenm
maticov rovnice:
pro nmi zvolen vektor plat = 2e
1
3e
2
+ 4e
3
, ale pokud ozname souadnice
vektoru v bzi B = {b
1
, b
2
, b
3
} jako (c
1
, c
2
, c
3
), pak souasn plat = c
1
b
1
+c
2
b
2
+c
3
b
3
.
Tato vyjden meme napsat jako maticov nsoben
=
_
e
1
e
2
e
3
_

_
_
_
2
3
4
_
_
_ =
_
b
1
b
2
b
3
_

_
_
_
c
1
c
2
c
3
_
_
_
B
,
piem maticemi E
3
=
_
e
1
e
2
e
3
_
, M
B
=
_
b
1
b
2
b
3
_
rozumme matice sestva-
jc z odpovdajcch bzovch vektor zapsanch do sloupc (bze je touto korespon-
dujc matic urena jednoznan), jako
_
_
_
c
1
c
2
c
3
_
_
_
B
jsou oznaeny souadnice vektoru v
bzi B.
Proto obecn: jestlie
B
1
,
B
2
jsou souadnice vektoru vzhledem na dv bze B
1
,
B
2
linernho prostoru L, pak plat
= M
B
1

B
1
= M
B
2

B
2
,
kde M
B
1
, M
B
2
matice bzovch vektor. Pechod od bze k jin bzi pak pro souadnice
vektoru znamen

B
1
= M
1
B
1
M
B
2

B
2
(existenci inverzn matice zaruuje linern nezvislost vektor bze); matice M
1
B
1
M
B
2
se nazv matic pechodu a uruje souadnice vektoru v nov bzi.
Hodnost matice
Denice. Nech A je matice typu mn.
dkovm prostorem matice A nazvme linern podprostor linernho prostoru
V
n
(R) utvoen jako linern obal dkovch vektor matice A.
Sloupcovm prostorem matice A nazvme linern podprostor linernho prostoru
V
m
(R) utvoen jako linern obal sloupcovch vektor matice A.
Denice. Nech A je matice typu m n. Hodnost matice A nazvme slo, kter
je ureno jako dimenze dkovho prostoru matice A; pro hodnost matice budeme pst
r(A).
Pro hodnost matice zejm plat r(A) m, r(A) n. Z denice plyne, e hodnost
matice je maximln poet linern nezvislch dkovch vektor matice.
Pokud matice B vznikne z matice A pomoc konenho potu elementrnch dko-
vch operac, nazv se matice B dkov ekvivalentn s matic A. Dv dkov ekviva-
lentn matice maj stejn dkov prostor. (Elementrn dkov pravy nemn hodnost
matice; proto r(A) lze urit pouitm Gaussovy eliminan metody.)
Pomoc pojmu hodnosti matice lze zformulovat podmnku eitelnosti soustavy line-
rnch rovnic:
Vta (Frobenius). Soustava m linernch rovnic o n neznmch zapsan v matico-
13
vm tvaru jako A x = b m een tehdy a jen tehdy, pokud hodnost matice A a hodnost
matice rozen

A = (A| b) se rovnaj, tj. r(A) = r(

A).
Skalrn souin v linernm prostoru
V linernm prostoru V
n
(R) budeme krom soutu dvou vektor x, y a relnho
nsobku vektoru x slem denovat tzv. skalrn souin dvou aritmetickch vektor.
Obecn se tento pojem denuje v linernch prostorech nsledujcm zpsobem:
Denice. Zobrazen, kter kad dvojici vektor x, y linernho prostoru piazuje
reln slo oznaovan jako x y, se nazv skalrn souin vektor x, y, jestlie pro
vechny vektory x, y, z linernho prostoru a pro kad reln slo c jsou splnny nsle-
dujc axiomy:
(S1) x x 0, piem x x = 0 prv tehdy, kdy x = 0;
(S2) x y = y x (komutativnost);
(S3) (x + y) z = x z + y z;
(S4) c (x y) = (c x) y.
Linern prostor s tmto zobrazenm se nazv linern prostor se skalrnm souinem
nebo tak Euklidovskm prostorem.
Z denice lze plyne, e na konkrtnm linernm prostoru lze zavst skalrn sou-
in rznmi zpsoby; sta splnit podmnky (S1) (S4). V prostoru V
n
(R) je pro ns
vznamn nsledujc typ skalrnho souinu: polome
x y = x
1
y
1
+ x
2
y
2
+ ... + x
n
y
n
=
n

i=1
x
i
y
i
.
Snadno se pesvdme, e tmto zpsobem zaveden zobrazen spluje podmnky (S1)
(S4), tud je skalrnm souinem na V
n
(R).
Na oznaen skalrnho souinu dvou vektor x, y se pouv krom oznaen x y
tak zpis zvorkou: (x, y).
Denice. Zobrazen pro kadou dvojici x, y linernho prostoru V
n
(R) denovan
vztahem
x y =
n

i=1
x
i
y
i
se nazv skalrn souin aritmetickch vektor.
Uveden skalrn souin je tzv. obvyklm skalrnm souinem aritmetickch vektor.
Z formlnho hlediska je skalrn souin zobrazenm dvojic prvk linernho prostoru do
mnoiny vech relnch sel R.
Pklad. 1) Denujme pro vektory , linernho prostoru V
3
(R) zobrazen do R
vztahem
= a
1
b
1
+ a
1
b
2
+ a
2
b
1
+ 2a
2
b
2
+ a
3
b
3
.
Lze dokzat, e tmto zpsobem zaveden zobrazen spuje vechny axiomy skalrnho
souinu. Splnn podmnky 0 meme nahldnout, jestlie napeme ve
tvaru
= (a
1
+ a
2
)
2
+ a
2
2
+ a
2
3
.
2) V linernm prostoru C
a, b
vech relnch funkc jedn promnn, denovanch
14
a spojitch na uzavenm intervalu a, b, denujme zobrazen dvojic f, g prvk do
mnoiny R pomoc uritho integrlu
f g =
_
b
a
f g dx.
Snadno meme dokzat, e jde o skalrn souin ve zmnnm prostoru; splnn jed-
notlivch vlastnost plyne na zklad vlastnost uritho integrlu. Uvdomme si, e
f f =
_
1
0
f
2
dx plyne z interpretace uritho integrlu jako plonho obsahu (velikost
plonho obsahu rovinn oblasti pod grafem nezporn funkce f
2
je nezporn reln
slo).
Uveden skalrn souin se vztahuje na konkrtn uzaven interval. Kup. pro prvky
reln funkce f(x) = 1, g(x) = x a pro dva rzn vbry uzavenho intervalu plat,
e jejich skalrn souin na intervalu 0, 1 je
f g =
_
1
0
1 x dx =
1
2
,
ale tyt funkce maj skalrn souin na 1, 1 nulov, protoe
f g =
_
1
1
1 x dx
je uritm integrlem lich funkce, tud m hodnotu 0.
3) Ukeme e v linernm prostoru C
0, 2
zobrazen dvojic f, g prvk do mnoiny
R pomoc uritho integrlu
f g =
_
1
0
f g dx
nen skalrnm souinem. Lze sice dokzat splnn vlastnost (S2), (S3), (S4), ale libovoln
funkce f(x) C
0, 2
s vlastnost
f(x) = 0 na 0, 1, f(x) > 0 na 1, 2
prokazuje, e vlastnost (S1) se nemus splnit.
Z denice skalrnho souinu plyne, e toto zobrazen umouje urovat dlku vektoru:
Denice. Reln slo ||x|| =

x x se nazv dlkou (nebo euklidovskou normou)
vektoru x linernho prostoru.
Poznmka. Pro ppad skalrnho souinu aritmetickch vektor dostvme normu
||x|| vektoru x V
n
(R) jako obvykle potanou dlku vektoru
||x|| =

i=1
x
2
i
.
V linernm prostoru C
0, 1
vyjd normu funkce f reln slo
||f|| =

_
1
0
f
2
dx
(za elem vhledu do zavdnho pojmu m smysl potat kup. ||x + 1||, || sin x||,
|| cos x||, ||e
x
|| a pod.)
15
Vta. V kadm Euklidovskm prostoru L se skalrnm souinem m norma
vektora |||| nsledujc vlastnosti:
a) ||c || = |c| |||| pro libovoln reln slo c;
b) |||| > 0 pro = 0;
c) | | |||| |||| pro libovoln , L (Cauchy Schwarzova nerovnost);
d) || + || |||| +|||| (trojhelnkov nerovnost).
Dkaz. Vlastnosti a, b plynou pmo z denice normy, resp. z vlastnost skalrnho
souinu.
Kvli dkazu vlastnosti c nech r je libovoln reln slo, a nech vektor L
je nenulov (jestlie = 0, je tato vlastnost splnna a nen co dokazovat). V dalm
pouijeme k oznaovn skalrnho souinu dvou vektor , zpis pomoc zvorek
(, ). Podle vlastnosti skalrnho souinu lze pst
(r , r ) 0;
po prav dostvme
(r , r ) = r
2
(, ) 2r (, ) + (, ) 0;
vechny skalrn souiny vystupujc jako koecienty v tomto trojlenu jsou reln sla
a uveden nerovnost vyjduje, e kvadratick polynom v promnn r nabv pouze
nezporn hodnoty. Proto neme mt dva reln rzn koeny, co lze vyjdit pomoc
diskriminantu jako
D = 4 (, )
2
4 (, ) (, ) 0.
Odtud plyne
(, )
2
(, ) (, ), |(, )|
_
(, ) (, ), |(, )| |||| ||||,
co jsme mli dokzat.
Vlastnost d je dsledkem vlastnosti c: potejme
||+||
2
= (+, +) = (, )+2 (, )+(, ) ||||
2
+2 |||| |||| +||||
2
=
(|||| +||||)
2
,
proto po odmocnn dostvme || + || |||| +||||.
Poznmka. Z poslednho pro dvojici , vektor s vlastnost (, ) = 0 neboli
kolmch, ortogonlnch vektor dostvme jako speciln ppad vztah
|| + ||
2
= ||||
2
+||||
2
,
co je analogie Pythagorovy vty. Kolmost dvou vektor budeme zapisovat tak jako
.
Poznmka. Mnoina (systm) M vektor v Euklidovskm linernm prostoru L se
nazv ortogonlnm systmem, jestlie plat
(, ) = 0 pro kad dva vektory , M.
Cvien. Urete, jakou podmnku mus splovat mnoina vektor ortogonlnch k
danmu nenulovmu vektoru a) x = [x
1
, x
2
] V
2
(R); b) x = [x
1
, x
2
, x
3
] V
3
(R).
Popite tyto mnoiny.
16
Pklad. Pipomnme, e v linernm prostoru C
a, b
vech relnch funkc jedn
promnn, denovanch a spojitch na uzavenm intervalu a, b byl skalrn souin
prvk f, g zaveden pomoc uritho integrlu
f g =
_
b
a
f g dx.
Uvaujme v linernm prostoru C
,
o nekonenm systmu funkc
{1, cos x, cos 2x, ..., cos nx, ..., sin x, sin 2x, ..., sin nx, ...}.
Tento systm funkc je ortogonlnm systmem na uvedenm intervalu , . Plyne
to jednak z nsledujcch primitivnch funkc
_
sin nx sin mx dx =
1
2(n m)
sin(n m)x
1
2(n + m)
sin(n + m)x, n = m
_
cos nx cos mx dx =
1
2(n m)
sin(n m)x +
1
2(n + m)
sin(n + m)x, n = m
_
sin nx cos mx dx =
1
2(n + m)
cos(n + m)x
1
2(n m)
cos(n m)x, n = m
a rovn z hodnoty uritho integrlu jako integrlu funkce lich na , :
_

cos nx sin nx dx = 0.
Vta. Ortogonln systm M nenulovch vektor
i
, i = 1, ..., n v Euklidovskm
prostoru L je mnoinou linern nezvislch vektor.
Dkaz. Pedpokldejme, e pro vektory
i
a reln sla c
i
, i = 1, ..., n se spln
c
1

1
+ c
2

2
+ ... + c
n

n
= 0.
Pak pro nulov vektor 0 a libovoln, ale pevn vybran vektor
i
M mme podle
vlastnost skalrnho souinu (skalrn souin peme ve tvaru zvorek)
0 = (0,
i
) = (c
1

1
+ c
2

2
+ ... + c
n

n
,
i
) = c
i
(
i
, (
i
) = 0,
odkud plyne c
i
= 0 pro vechna i = 1, ..., n, tud plat tvrzen vty.
Aplikace Euklidova prostoru: metoda nejmench tverc
Nech L je Euklidv prostor, ili linern prostor, ve kterm je denovan skalrn
souinem vektor; pouvali jsme pro skalrn souin dvou vektor , oznaen .
Nkdy se pro skalrn souin pouv rovn oznaen pomoc zvorek (, ) v dalm
budeme pst skalrn souin tmto zpsobem. Byl u zaveden vztah ortogonlnosti dvou
vektor v linernm prostoru:
vektory , L jsme nazvali ortogonlnmi, jestlie pro jejich skalrn souin plat
(, ) = 0
(podle pedchozho oznaen tehdy = 0, nebo tak ).
Z ortogonality odvome dal pojmy a vsledky.
Denice. Ortonormln bz B linernho prostoru L se nazv takov bze, pro
vektory kter plat:
(1)
i

j
pro kadou dvojici
i
,
j
B, i = j;
17
(2) ||
i
|| = 1 pro kad
i
B.
Standardn jednotkov bze linernho prostoru V
n
R je pkladem ortonormln bze.
(I) Nech {e
1
, ..., e
n
} je ortonormln bze Euklidova prostoru L, nech x L je
libovoln vektor. Pak vzhledem na bzi plat jednoznan vyjden
x = c
1
e
1
+ ... + c
n
e
n
, c
i
jsou souadnice vektoru x v tto bzi.
Jestlie vezmeme nkter z vektor bze pevn, kup. e
i
, a uplatnme na oba vektory
v pedchozm vztahu skalrn souin s tmto vektorem, vyuitm vlastnost skalrnho
souinu se dostvme do rovnosti pro reln sla
(x, e
i
) = c
1
(e
1
, e
i
) + ... + c
i
(e
i
, e
i
) + ... + c
n
(e
n
, e
i
) = c
i
(pouili jsme (e
i
, e
j
) = 0 pro i = j, (e
i
, e
i
) = 1). Zskan vztah proto umouje urit
souadnice danho vektoru, pokud bze je ortonormln. Obecnji, pro ortogonln, ne
nutn ortonormln bzi je c
i
=
(x, e
i
)
(e
i
, e
i
)
.
(II) Nech B = {e
1
, ..., e
n
} je ortonormln bze Euklidova prostoru L, nech vektory
, L maj vyjden pomoc vektor bze ve tvarech
= c
1
e
1
+ ... + c
n
e
n
, = d
1
e
1
+ ... + d
n
e
n
, c
i
, d
i
R.
Pro libovoln zaveden skalrn souin v linernm prostoru L potejme skalrn sou-
in vektor , : vzhledem na pravidla pro skalrn souin a vzhledem k vlastnostem
bzovch prvk je
= (c
1
e
1
+ ... + c
n
e
n
) (d
1
e
1
+ ... + d
n
e
n
) = c
1
d
1
+ ... + c
n
d
n
),
tud pi vbru bze linernho prostoru L jako ortonormln bze se redukuje libovoln
skalrn souin na obvykl skalrn souin aritmetickch vektor.
(III) Nech L
1
je linernm podprostorem Euklidova linernho prostoru L. Pak vektor
L se nazv kolmm (ortogonlnm) k linernmu prostoru L
1
, jestlie plat x
pro kad vektor x L
1
.
Pokud je ovem vektor L ortogonlnm k vektorm e
1
, e
2
, . . . , e
n
, na zklad
vlastnost skalrnho souinu plat, e je rovn ortogonlnm k jejich linern kombinaci,
tj.
x (c
1
e
1
+ ... + c
n
e
n
);
proto k tomu, aby vektor byl kolm k linernmu prostoru L
1
, je nutn a sta, aby
byl kolm ke vem vektorm bze linernho prostoru L
1
.
(IV) Zaveden pojmy umouj vyeit nsledujc lohu, majc zdnliv geometrick
charakter. Nech L
1
je Euklidv linern podprostor linernho prostoru L, nech m je
dimenze linernho prostoru L
1
. Nech vektor f L nepat do linernho podprostoru
L
1
. Je poteba urit vektor f
0
L
1
tak, aby pro vektor h = f f
0
platilo: h L
1
. Vektor
f
0
se pak nazv ortogonln projekc (prmtem) vektoru f do linernho prostoru L
1
.
Ukeme, e vektor h existuje a je jedin; dlka vektoru h se povauje za vzdlenost
vektoru f od linernho podprostoru L
1
.
Kvli uren vektoru h uvaujme o vektoru f
0
ve tvaru linern kombinace bzovch
prvk e
1
, e
2
, . . . , e
m
:
f
0
= c
1
e
1
+ ... + c
m
e
m
,
18
kde {e
1
, e
2
, ..., e
m
} je libovoln bze linernho prostoru L
1
; vektor f
0
je uren koecienty
tto linern kombinace c
1
, c
2
, . . . , c
m
. Protoe m bt f f
0
L
1
, rovn se spln podle
pedchozch vah f f
0
e
k
, k = 1, ..., m. Odtud
(f f
0
, e
k
) = 0 (f
0
, e
k
) = (f, e
k
).
Dosadme msto f
0
:
(c
1
e
1
+ ... + c
m
e
m
, e
k
) = (f, e
k
), odkud
c
1
(e
1
, e
k
) + c
2
(e
2
, e
k
) + ... + c
m
(e
m
, e
k
) = (f, e
k
);
posledn vztah pedstavuje spolu m rovnic na uren m koecient c
1
, c
2
, . . . , c
m
. Ro-
zepime tuto soustavu linernch rovnic; kvli zaruen existence een mus pro jej
determinant platit det A = 0, ale
det A =

(e
1
, e
1
) (e
2
, e
1
) ... (e
m
, e
1
)
(e
1
, e
2
) (e
2
, e
2
) ... (e
m
, e
2
)
... ... ... ...
(e
1
, e
m
) (e
2
, e
m
) ... (e
m
, e
m
)

Uveden determinant se nazv Grammovm determinantem. Uplatnnm Cramerova

pravidla je pak loha jednoznanm urenm neznmch koecient c
1
, c
2
, . . . , c
m
vy-
eena.
Pokud v postupu een vezmeme za bzi linernho prostoru L
1
speciln bzi, a to
ortonormln (sestvajc ze vzjemn kolmch vektor jednotkov dlky), bude matice
uveden linern soustavy jednotkovou matic, jej determinant det A = 1 a pro hledan
koecienty plat c
k
= (f, e
k
).
Te pouijeme odvozen postup v metod nejmench tverc. Clem tto lohy je
uren neznmch koecient c
1
, c
2
, . . . , c
m
pedpokldan linern kombinace veliiny
y jako
y = c
1
x
1
+ ... + c
m
x
m
.
Kvli tomu se veliiny y, x
1
, . . . , x
m
uruj experimentln, a to na zklad nkolika
men. Ozname vsledn hodnoty k-tho men jako
y
k
, x
1k
, . . . , x
mk
, k = 1, ..., n .
Tm jsou k dispozici n-slokov sloupcov vektory namench hodnot podle tabulky:
x
1
x
2
. . . x
m
y
x
11
x
21
. . . x
m1
y
1
x
12
x
22
. . . x
m2
y
2
. . . . . . . . . . . . . . .
x
1n
x
2n
. . . x
mn
y
n
Proto koecienty c
1
, . . . , c
m
urujeme ze soustavy n linernch rovnic:
x
11
c
1
+x
21
c
2
+...+x
m1
c
m
= y
1
x
12
c
1
+x
22
c
2
+...+x
m2
c
m
= y
2
...
x
1n
c
1
+x
2n
c
2
+...+x
mn
c
m
= y
n
Obvykle je poet men n mnohem vt ne poet m neznmch v tto soustav, navc
men jsou zatena nepesnost, proto mluvit o pesnm een soustavy nedv smysl.
19
Dochz ke zmn formulace lohy: budou se hledat takov hodnoty neznmch c
1
, . . .
, c
m
, aby lev strany v linern soustav byly co nejmn odlin od stran pravch. Za
mru odlinosti se obyejn vol tzv. stedn kvadratick odchylka S denovan jako slo
S =
n

k=1
(x
1k
c
1
+ x
2k
c
2
+ ... + x
mk
c
k
y
k
)
2
;
minimalizac S urme neznm c
1
, . . . , c
m
piblin. Lze to provst rznmi zpsoby
(tak pouitm metod diferencilnho potu), my ale pouijeme operace s vektory. Ozna-
me n-slokov sloupcov vektory namench hodnot jako e
1
, e
2
, . . . , e
m
a sloupec
pravch stran jako vektor f. Protoe lev strana soustavy pedstavuje sloky vektoru
c
1
e
1
+c
2
e
2
+... +c
m
e
m
, je S tvercem vzdlenosti vektoru f
0
= c
1
e
1
+c
2
e
2
+... +c
m
e
m
od
vektoru f; clem je proto urenm koecient c
1
, . . . , c
m
minimalizovat tuto vzdlenost.
Jestlie ovem ozname jako R

linern podprostor linernho prostoru R

n
generovan
linernmi kombinacemi vektor e
1
, e
2
, . . . , e
m
, pak zmnn loha vede na uren pro-
jekce vektoru f do R

, co je pedchoz loha. Proto c

1
, . . . , c
m
se najdou z rovnic
(e
1
, e
1
)c
1
+ (e
2
, e
1
)c
2
+...+ (e
m
, e
1
)c
m
= (f, e
1
)
(e
1
, e
2
)c
1
+ (e
2
, e
2
)c
2
+...+ (e
m
, e
2
)c
m
= (f, e
2
)
...
(e
1
, e
m
)c
1
+(e
2
, e
m
)c
2
+...+(e
m
, e
m
)c
m
= (f, e
m
)
piem pro skalrn souiny je (f, e
m
) =
n

j=1
x
kj
y
j
, (e
i
, e
k
) =
n

j=1
x
ij
x
kj
. Tto metod se
k metoda nejmench tverc - Least Squares Method.
Pklad. Ureme rovnici pmky y = cx (m = 1), co nejlpe vystihujc ve smyslu
metody nejmench tverc 3 men (n = 3) podle tabulky:
x 0,2 0,3 0,4
y 0,3 0,4 0,5
een. Vektor f = (0, 3; 0, 4; 0, 5) m bt co nejmn odlin od vektoru f
0
=
c
1
e
1
= c
1
(0, 2; 0, 3; 0, 4). Proto se m podle pedchozch vah splnit podmnka
(e
1
, e
1
)c
1
= (f, e
1
) neboli c
1
(0, 04 + 0, 09 + 0, 16) = 0, 06 + 0, 12 + 0, 20,
odkud c
1
=
38
29

Doplme, e obecn v tto situaci pro n-slokov vektory x, y se koecient c v rovnici

hledan pmky y = cx nazvan koecientem linern regrese ur ze vztahu
c =
(x, y)
(x, x)
=
n

k=1
x
k
y
k
n

k=1
x
2
k

Linern zobrazen
Pklad. Zkoumejme zobrazen linernho prostoru V
3
(R) do linernho prostoru
V
2
(R), kter libovolnmu vektoru (x, y, z) V
3
(R) pirad jako obraz v tomto zobrazen
vektor
(x, y, z) (x, y),
20
(x, y) V
2
(R). Toto zobrazen vytvo se nazv prmtem vektoru; geometricky vytvor
z vektoru v prostoru V
3
(R) jeho prmt do roviny (xy). M nsledujc vlastnosti:
(1) prmt soutu dvou vektor z prostoru V
3
(R) je vektorem ve V
2
(R), kter je
soutem prmt zobrazovanch vektor:
pokud
1
= (x
1
, y
1
, z
1
)
1
= (x
1
, y
1
),
2
= (x
2
, y
2
, z
2
)
2
= (x
2
, y
2
),
pak podle denice zobrazen m bt

1
+
2
= (x
1
+ x
2
, y
1
+ y
2
, z
1
+ z
2
) (x
1
+ x
2
, y
1
+ y
2
);
obraz vektor na prav stran (x
1
+x
2
, y
1
+y
2
) je prv soutem obraz
1
+
2
(proto
lze formulovat prmt soutu vektor je soutem jejich prmt);
(2) prmt relnho nsobku slem c vektoru z prostoru V
3
(R) je vektorem ve V
2
(R),
kter je relnm nsobkem stejnm slem c prmtu zobrazenho vektoru:
pro = (x, y, z) = (x, y) je c = (cx, cy, cz) (cx, cy);
ale (cx, cy) = c (x, y) = c . Proto obrazem nsobku vektoru je nsobek obrazu toho
vektoru.
Pklad. Zkoumejme zobrazen nataen linernho prostoru V
3
(R), ili takov zo-
brazen prostoru V
3
(R) do prostoru V
3
(R), kter vektor (x, y, z) V
3
(R) zobraz na jeho
k-nsobek, tj. na vektor
(x, y, z) (kx, ky, kz),
k R je reln slo (pro k = 0 je zobrazen trivilnm a vechny vektory se v nm
zobraz na nulov vektor linernho prostoru V
3
(R)). Lze ovit, e i toto zobrazen m
zmnn dv vlastnosti:
(1) k-nsobek soutu dvou vektor z prostoru V
3
(R) je vektorem ve V
3
(R) je k-
nsobkem soutu zobrazovanch vektor;
(2) k-nsobek vektoru c pro V
3
(R) je vektorem c (k ).
Na zklad tchto loh denujeme:
Denice. Nech L
1
, L
2
jsou linern prostory. Zobrazen T : L
1
L
2
se nazv
linernm zobrazenm prostoru L
1
do prostoru L
2
, jestlie T spluje nsledujc dv pod-
mnky: pro libovoln , L
1
a libovoln reln slo c R je
(1) T( + ) = T() + T() (T zachovv souet prvk linernho prostoru),
(2) T(c ) = c T() (T zachovv nsobek prvku prostoru relnm slem).
Poznmka. Tyto dv vlastnosti lze spojit do jedn; T je linern zobrazen prostoru
L
1
do prostoru L
2
, jestlie pro T plat:
T(c
1

1
+ c
2

2
) = c
1
T(
1
) + c
2
T(
2
),
kde
i
L, c
i
R, i = 1, 2 (slovy: T zobraz linern kombinaci na linern kombinaci
odpovdajcch obraz). Pipomeme, e pokud jsou linern prostory L
1
, L
2
rzn, na
levch stranch uvedench rovnost jsou v zvorkch uskutenny operace s prvky pros-
toru L
1
, na pravch stranch se tyto operace tkaj prvk prostoru L
2
, proto obecn
me jt o souty nebo nsobky relnm slem zaveden rozdlnm zpsobem.
21
Denice linernho zobrazen pipout ovem tak linern zobrazen prostoru do
stejnho prostoru.
Dsledkem denice je tak zobecnn vlastnosti linernho zobrazen na souet n
prvk: pokud zobrazen T : L
1
L
2
je linern, plat pro
i
L, c
i
R, i = 1, ..., n
T(c
1

1
+ ... + c
n

n
) = c
1
T(
1
) + ... + c
n
T(
n
).
Dalm dsledkem plynoucm z operac v linernm prostoru jsou pro linern zobra-
zen vztahy
T(0) = 0, T() = T().
Vta (zkladn vta o linernm zobrazen). Nech {
1
,
2
, ...,
k
} je libovoln
bze linernho prostoru L
1
a
1
,
2
, ...,
k
jsou libovoln prvky linernho prostoru L
2
.
Pak existuje prv jedno linern zobrazen T : L
1
L
2
takov, e plat
T(
i
) =
i
pro i = 1, ..., k.
Toto zobrazen je dno pedpisem
T(c
1

1
+ ... + c
k

k
) = c
1

1
+ ... + c
k

k
.
Dkaz. T zobrazuje prvky linernho prostoru L
1
do linernho prostoru L
2
, protoe
v prostoru L
1
lze kad jeho prvek vyjdit jako linern kombinaci prvk bze:
= c
1

1
+ ... + c
k

k
pro vhodn koecienty c
i
R. Podle denice je pak obraz T() L
2
. Zobrazen T je
linern, co plyne pmo z jeho denice.
Poznmky. Podle pedchoz vty plat: pokud linern prostor m bzi, pak linern
zobrazen je jednoznan ureno obrazy bzovch prvk toho prostoru.
Pokud dim L
1
= n, dim L
2
= m, pak za bzi prostoru L
1
lze vzt standardn bzi S
sestvajc z jednotkovch vektor e
1
, e
2
, . . ., e
n
a zobrazen T je pak jednoznan ureno
obrazy bzovch vektor
T(e
1
), T(e
2
), . . ., T(e
n
),
vechny z prostoru L
2
, proto jsou to m-rozmrn vektory. Pedpokldejme, e tak pros-
tor L
2
m njakou bzi, a to {f
1
, f
2
, ..., f
m
}; vyjdeme proto kad z vektor T(e
1
),
T(e
2
), . . ., T(e
n
) jako linern kombinaci bzovch vektor z prostoru L
2
:
T(e
j
) =
m

i=1
r
ij
f
i
= r
1j
f
1
+ r
2j
f
2
+ ... + r
mj
f
m
pro j = 1, 2, ..., n.
Koecienty r
ij
, j = 1, 2, ..., n v kad takov linern kombinaci jsou ureny jednoznan,
protoe jde o bzi linernho prostoru L
2
. Tud pro kad j, 1 j n, je korespondence
T : e
j

_
_
_
_
_
r
1j
r
2j
...
r
mj
_
_
_
_
_
jednoznan. Meme proto z tchto obrazovch vektor sestavit matici M
T
typu
mn tak, e jej sloupce budou sestvat z obraz T(e
1
), T(e
2
), . . ., T(e
n
) jednotkovch
vektor e
j
, j = 1, ..., n standardn bze prostoru L
1
:
22
M
T
=
_
_
_
_
_
_
_
_
r
11
... r
1j
... r
1n
... ... ... ... ...
r
i1
... r
ij
... r
in
... ... ... ... ...
r
m1
... r
mj
... r
mn
_
_
_
_
_
_
_
_
Tato matice M
T
je proto k zobrazen T urena jednoznan a nazv se matic linernho
zobrazen nebo tak transforman matic.
Vhoda maticov reprezentace linernho zobrazen se uplatn nsledujcm zpso-
bem: obraz danho vektoru v zobrazen T se najde pomoc maticovho nsoben matic
patc k linernmu zobrazen:
Vta. Nech L
1
je prvek n-rozmrnho linernho prostoru L
1
, =
n

j=1
r
j
e
j
.
Pak obraz tohoto prvku v zobrazen T : L
1
L
2
toho prostoru L
1
do m-rozmrnho
linernho prostoru L
2
je
T(
n

j=1
r
j
e
j
) =
m

i=1
s
i
f
i

_
_
_
_
_
s
1
s
2
...
s
m
_
_
_
_
_
= M
T

_
_
_
_
_
r
1
r
2
...
r
n
_
_
_
_
_
Dkaz plyne po roznsoben matice linernho zobrazen vektorem souadnic ve
standardn bzi S prostoru L
1
.
Pklady. (1) Linern zobrazen T : V
2
(R) V
2
(R) denovan pro vektor =
(x
1
, x
2
) pedpisem T(x
1
, x
2
) = (3x
1
x
2
, 5x
1
+ 8x
2
) zobrazuje jednotkov vektory
e
1
= (1, 0) (3, 5), e
2
= (0, 1) (1, 8),
proto matice M
T
tohoto linernho zobrazen je M =
_
3 1
5 8
_
.
(2) Torzn horizontln deformace zobrazen T
a
: V
2
(R) V
2
(R) se pro reln slo
a, a > 0 denuje obrazy jednotkovch vektor nsledujcm zpsobem:
e
1
= (1, 0) (1, 0), e
2
= (0, 1) (a, 1)
(tud jde o zkosen jednotkovho tverce psobenm horizontln sly). Lze dokzat,
e toto zobrazen je linern. Jeho matice M
T
a
je urena obrazy jednotkovch vektor:
M
T
a
=
_
1 a
0 1
_
;
obrazem vektoru =
_
x
y
_
je vektor T
a
() =
_
1 a
0 1
_

_
x
y
_
=
_
x + ay
y
_
.
(3) Pedstavme si pro dan hel , 0 2 otoen Rot

roviny kolem bodu [0, 0]

o hel . Ureme obrazy jednotkovch vektor v tomto zobrazen:
e
1
= (1, 0) (cos , sin ),
e
2
= (0, 1)
_
cos
_
+

2
_
, sin
_
+

2
__
= (sin , cos ).
Na zklad geometrick pedstavy, ale tak pmo z denice lze dokzat, e zobrazen
Rot

: V
2
(R) V
2
(R) je linern zobrazen. Odpovdajc matice tohoto zobrazen je
23
M
Rot

=
_
cos sin
sin cos
_
.
Kup. potvrme si, e pro volbu =

4
se vektor =
_
1
1
_
zobraz na vektor
_
0

2
_
:
Rot

() =
_
_
_
_
_
_
cos

4
sin

4
sin

4
cos

4
_
_
_
_
_
_

_
1
1
_
=
_
_
_
_
_
_

2
2

2
2

2
2

2
2
_
_
_
_
_
_

_
1
1
_
=
_
0

2
_
.
Zatm zstv pro ns problmem, jak najt matici linernho zobrazen, pokud jsou
znmy obrazy njakch prvk rznch od e
i
, i = 1, ..., n. Odvome vak nejprve dal
vlastnosti linernch zobrazen.
Operace s linernmi zobrazenmi
Vychzejme z obecn teorie zobrazen mnoiny do mnoiny, a zkoumejme zobrazen
T, U linernho prostoru L
1
do linernho prostoru L
2
. Vytvome nov zobrazen:
(I) Zobrazenm T +U : L
1
L
2
se rozum takov zobrazen, pro kter (T +U)() =
T() + U() pro kad L
1
. Uveden zobrazen se nazv soutem zobrazen T, U.
(II) Nech k R. Zobrazenm kT : L
1
L
2
se rozum takov zobrazen, pro kter
(kT)() = k T() pro L
1
. Uveden zobrazen se nazv skalrnm nsobkem
zobrazen T.
Na zklad denice tchto zobrazen lze pmo dokzat, e zobrazen T +U, kT jsou
linernmi zobrazenmi a navc v linernch prostorech konen dimenze pro jejich matice
plat
M
T+U
= M
T
+ M
U
, M
kT
= k M
T
,
jeliko pro libovoln L
1
plat
(T + U)() = T() + U() = M
T
+ M
U
= (M
T
+ M
U
) ,
(kT)() = k (M
T
) = (k (M
T
) .
(III) Nech T : L
1
L
2
, U : L
2
L
3
jsou dv linern zobrazen, nech obor
hodnot zobrazen T je podmnoinou deninho oboru zobrazen U. Pak lze zkons-
truovat zobrazen W : L
1
L
3
, a to tm zpsobem, e prvku L
1
piadme
= W() = U(T()), neboli vytvome nejprve = T() a pak klademe = U().
Uveden zobrazen se nazv sloenm zobrazenm a oznauje se W = U T; proto
souasn = W() = U(T()) = (U T)(). Velmi dleit ovem je, e zobrazen
sloen ze dvou linernch zobrazen je opt linernm zobrazenm. Dkaz vyuv line-
arity zobrazen T, U: nech c
1
, c
2
jsou reln sla, nech
1
,
2
L
1
. Utvome obraz
linern kombinace W(c
1

1
+c
2

2
) a ptejme se, zda je mon vyjdit ji jako linern
kombinaci pslunch obraz. Ale podle denice plat
W(c
1

1
+ c
2

2
) = U(T(c
1

1
+ c
2

2
)) = U(c
1
T(
1
) + c
2
T(
2
)),
a to na zklad linernosti zobrazen T; dle se pouije linearita zobrazen U, proto
U(c
1
T(
1
) +c
2
T(
2
)) = c
1
U(T(
1
)) +c
2
U(T(
2
)) = c
1
W(
1
) +c
2
W(
2
).
24
Pokud pedpokldme, e vechny uveden linern prostory jsou konen dimenze, pak
linernm zobrazenm T, U odpovdaj matice zobrazen M
T
, M
U
. Ale i sloenmu zo-
brazen W : L
1
L
3
nle korespondujc matice M
W
: pm vpoet pomoc matic
M
T
, M
U
vede na vztah pro libovoln L
1
W() = M
U
= M
U
(M
T
);
proto pro matici plat M
W
= M
U
M
T
. Navc, jestlie pro dimenze linernch prostor
plat dimL
1
= n, dimL
2
= m, dimL
3
= l a typ matice M
T
je m n, matice M
U
je
l m, pak typ matice M
W
je l n.
Pklad. Vme, e pi tvoen sloenho zobrazen zle na poad, tud i pro dvojici
linernch zobrazen T : L
1
L
2
, U : L
1
L
2
(R) obecn plat T U = UT. Ilustruje to
dvojice linernch zobrazen T : V
2
(R) V
2
(R), U : V
2
(R) V
2
(R) dan pro = (x, y)
pedpisy
T(x, y) = (x, x + y), T(x, y) = (x y, y)
s maticemi M
T
=
_
1 0
1 1
_
, M
U
=
_
1 1
0 1
_
.
Na vztah T U = U T poukazuje nekomutativnost maticovho nsoben: obecn
plat M
T
M
U
= M
U
M
T
.
Pklad. Uvaujme o zobrazen D vektor polynomickch funkc z linernho pros-
toru vech polynomickch funkc P
2
(x) stupn maximln 2 do stejnho linernho pros-
toru denovan jako derivaci tto funkce, ili pro f(x) = a
0
+ a
1
x + a
2
x
2
D(f(x)) = f

(x) = a
1
+ 2a
2
x.
Jak vme z matematick analzy, opertor derivovn je
aditivn: pro reln funkce (majc derivace na vhodn mnoin) plat (f + g)

=
f

+ g

;
homogenn: (k f)

= k f

, k R.
Vzhledem na tyto uveden vlastnosti opertoru derivovn je zkouman zobrazen line-
rnm zobrazenm. Vzhledem na standardn bzi {1, x, x
2
} linernho prostoru P
2
(x)
zobrazen D nle matice zobrazen
M
D
=
_
_
_
0 1 0
0 0 2
0 0 0
_
_
_.
Ureme matici sloenho linernho zobrazen D D vyjdujcho derivaci 2. du uve-
den polynomick funkce: m bt (derivace 2. du konstantn)
M
DD
= M
D
M
D
=
_
_
_
0 0 2
0 0 0
0 0 0
_
_
_.
(IV) Nech T : L
1
L
2
je linern zobrazen a nech toto zobrazen je prost,
tj. vektorm
1
,
2
L
1
,
1
=
2
piad obrazy T(
1
), T
2
) L
2
, pro kter je
T(
1
) = T(
2
). Pak existuje inverzn zobrazen T
1
: L
2
L
1
; toto zobrazen je rovn
linern a pmm postupem lze dokzat, e pro linern prostory L
1
, L
2
stejn konen
dimenze n plat
25
M
T
1 = M
1
T
.
Uveden vztah plyne ze zpsobu aplikace linernho zobrazen: pokud pro inL
1
se plat
T() = M
T
= , L
2
, pak mus bt = T
1
(), ale souasn z maticovho
vyjden plyne = M
1
T
.
Poznmka. Vyeme nsledujc lohu. Nech jsou dny obrazy vektor
1
,
2

V
2
(R) v linernm zobrazen T : V
2
(R) V
3
(R):

1
= (2, 3)
1
= (1, 0, 1),

2
= (1, 2)
1
= (2, 1, 1).
Jak zobraz toto zobrazen libovoln prvek linernho prostoru V
2
(R), neboli jak je lze
urit matici M
T
tohoto zobrazen? Jej typ bude 3 2 a na jej sestrojen potebujeme
najt obrazy prvk standardn bze e
1
, e
2
. Ale meme napsat vyjden ve tvarech
linernch kombinac
e
1
= (1, 0) = 2
1
3
2
2
1
3
2
= (2, 0, 2) (3, 3, 3) = (4, 3, 1),
e
2
= (0, 1) = 2
2

1
2
2

1
= (4, 2, 2) (1, 0, 1) = (3, 2, 1).
Z toho plyne M
T
=
_
_
_
4 3
3 2
1 1
_
_
_. Algoritmus na nalezen matice zobrazen je nsledujc:
na matici typu 5 2 sestaven z odpovdajcch si vektor vzor a obraz ve sloupcch
konme na vektorech matice vzor elementrn sloupcov operace (ESO) tak, aby sme
tuto matici vzor upravili na jednotkovou matici, a tyt pravy provdme souasn i
na obrazech matici obraz. Tm zskme korespondenci vzor jednotkovch vektor
standardn bze s jejich obrazy, a tak zskme (pod vyznaenou arou) matici zobrazen
M
T
:
_
_
_
_
_
_
_
_
2 1
3 2
1 2
0 1
1 1
_
_
_
_
_
_
_
_

_
_
_
_
_
_
_
_
1 1
0 2
4 2
3 1
1 1
_
_
_
_
_
_
_
_

_
_
_
_
_
_
_
_
1 0
0 2
4 6
3 4
1 2
_
_
_
_
_
_
_
_

_
_
_
_
_
_
_
_
1 0
0 1
4 3
3 2
1 1
_
_
_
_
_
_
_
_
.
Proto v na loze takov zobrazen existuje, pitom jedin, a je jednoznan ureno
nalezenou matic.
Pi een tto lohy v obecnm ppadu se nemusme nutn uvedenm algoritmem
dopracovat k jednotkov matici vzor; pak krom jednoznan situace uveden v naem
pkladu me nastat jedna z dvou dalch monost:
- sloupce v matici vzor jsou linern zvisl, ale sloupce v matici obraz jsou linern
nezvisl: pak linern zobrazen s pedepsanmi hodnotami neexistuje;
- sloupce v matici vzor jsou linern zvisl a rovn sloupce v matici obraz jsou
linern zvisl: pak existuje nekonen poet linernch zobrazen s pedepsanmi hod-
notami, neboli pedpis neuruje linern zobrazen pln.
Poznmka. Mjme linern zobrazen T : L L. Vektor x L se nazv pevnm
bodem zobrazen T, jestlie plat T(x) = x. Podle denice linernho zobrazen je nulov
vektor 0 L pevnm bodem pro kad linern zobrazen. Snadno lze pomoc axiom li-
nernho podprostoru dokzat, e mnoina pevnch bod danho zobrazen tvo linern
podprostor linernho prostoru x L.
26
Jakm postupem lze zjistit, zda nkter zobrazen T m krom trivilnho pevnho
bodu tak (alespo jeden) netriviln pevn bod?
Pklad. Zkoumejme zobrazen T : V
2
(R) V
2
(R) uren matic zobrazen
M
T
=
_
3 4
0 1
_
.
Podmnka T(x) = x zna pro sloupcov vektor x maticovou rovnici neboli homogenn
soustavu 2 linernch rovnic:
_
3 4
0 1
_

_
x
1
x
2
_
=
_
x
1
x
2
_
,
_
2 4
0 0
_

_
x
1
x
2
_
=
_
0
0
_
.
Z jejho tvaru plyne x
1
= 2x
2
, tud existuje netriviln een x =
_
2
1
_
x
2
, x
2
R
libovoln; proto mnoinu pevnch bod uvedenho zobrazen pedstavuje pmka v rovin
o rovnici x
1
= 2x
2
.
Pklad. Pro linern zobrazen T : V
3
(R) V
3
(R) s matic
M
T
=
_
_
_
3 0 1
1 1 5
0 1 2
_
_
_
podle pedchozho rozhoduje o mnoin pevnch bod determinant pslun homogenn
soustavy linernch rovnic
det(M
T
E
3
) =

2 0 1
1 2 5
0 1 1

= 13 = 0,
proto pevnm bodem je pouze nulov vektor 0 V
3
(R).
Pklad. Analogicky, pro linern zobrazen T : V
3
(R) V
3
(R) s matic
M
T
=
_
_
_
1 0 5
1 4 0
0 6 6
_
_
_
m determinant pslun homogenn soustavy linernch rovnic hodnotu
det(M
T
E
3
) =

2 0 5
1 3 0
0 6 5

= 0
a soustava linernch rovnic pro sloky x
1
, x
2
, x
3
hledanho vektoru jako pevnho bodu
zobrazen vede na vztahy zapsan tabulkou:
x
1
x
2
x
3
1 3 0 0
0 6 5 0
Odtud x =
_
_
_
15
5
6
_
_
_ t, t R libovoln, proto mnoinu pevnch bod uvedenho zobra-
zen pedstavuje pmka v prostoru.
27
Jdro linernho zobrazen
Podle denice pro kad linern zobrazen T : L
1
L
2
plat, e obrazem prvku
0 L
1
je nulov prvek linernho prostoru L
2
: T(0) = 0. Pokud linern zobrazen nen
prost, na nulov prvek se mohou zobrazit tak jin prvky.
Denice. Nech T je linern zobrazen, T : L
1
L
2
. Jdrem linernho zobrazen,
v oznaen Ker T, nazvme mnoinu
Ker T = { : L
1
, T() = 0}.
Plat: jdro kadho linernho zobrazen tvo linern podprostor linernho prostoru
L
1
. (Tvrzen plyne z vlastnost linernho zobrazen: pokud T(
1
) = T(
2
) = 0, pak
rovn pro linern kombinaci c
1

1
+ c
2

2
plat T(c
1

1
+ c
2

2
) = c
1
T(
1
) + c
2
T(
2
) =
0.) Rovnost Ker T = {0} je pitom podmnkou nutnou a tak postaujc na to, aby
zobrazen T bylo prostm zobrazenm.
Pklad. Ureme jdro Ker T linernho zobrazen:
a) T : V
2
(R) V
2
(R) denovanho pedpisem T(x, y) = (5x 2y, 3x + y);
b) U : V
3
(R) V
2
(R) denovanho pedpisem T(x, y, z) = (x2y +z, 3xy z).
een. Budeme vychzet z denice jdra zobrazen.
a) Hledme vechny vektory (x, y) V
2
(R) s vlastnost T(x, y) = (0, 0). Tato pod-
mnka vede na uren vech een homogenn soustavy dvou linernch rovnic pro dv
neznm x, y:
5x2y = 0
3x+ y = 0
Determinant tto soustavy je rzn od nuly, proto existuje pouze triviln een (x, y) =
(0, 0), tud Ker T = (0, 0) (co znamen, e uveden linern zobrazen je prost).
b) Analogicky, urovn vech vektor (x, y, z) V
3
(R) s vlastnost T(x, y, z) =
(0, 0, 0) vede na een homogenn soustavy dvou linernch rovnic pro ti neznm x, y,
z. Tato linern soustava urit bude mt nekonen mnoho een a je poteba je najt:
x2y+z = 0
3x yz = 0
Hodnost matice soustavy je 2, tud jedna neznm je voliteln a za tuto neznmou
zvolme z. eenm soustavy linernch rovnic je mnoina vektor
_
_
_
3
4
5
_
_
_ z, z R
libovoln; tato mnoina jako jednoparametrick systm pedstavuje pmku v prostoru
prochzejc potkem (je linernm podprostorem linernho prostoru V
3
(R)).
Pklad. Snadno lze ukzat, e jdrem Ker T linernho zobrazen Rot

: V
2
(R)
V
2
(R) je Ker T = (0, 0); k tomu sta zkoumat determinant matice M
Rot

a zjistit, e je
rzn od nuly.
Pklad. Ureme jdro Ker D linernho zobrazen D : P
3
(x) P
1
(x), kde P
n
(x)
je linern prostor vech polynomickch funkc s relnmi koecienty stupn nejve n,
denovanho jako D(f(x)) = f

(x).
een. Podle denice jdra zobrazen m bt pro f(x) = a
0
+ a
1
x + a
2
x
2
+ a
3
x
3
28
splnno
D(f(x)) = (a
0
+ a
1
x + a
2
x
2
+ a
3
x
3
)

= 2a
2
+ 6a
3
x = 0.
Proto a
2
= a
3
= 0, neboli do jdra nle vechny linern polynomick funkce: Ker D =
{a
0
+ a
1
x : a
0
, a
1
R}.
Linern zobrazen a podmnka linern zvislosti (linern nezvislosti)
Nech L
1
, L
2
jsou linern prostory, nech mnoina M je mnoinou linern zvislch,
resp. linern nezvislch vektor linernho prostoru L
1
a nech T je linern zobrazen,
T : L
1
L
2
. Budeme zkoumat, zda T zachov vlastnost uveden mnoiny M.
Pedpokldejme, e M je mnoinou linern zvislch vektor
i
, i = 1, ..., n. Z
linern nezvislosti plyne, e alespo jeden z nich je linern kombinac zbvajcch;
lze to bez jmy na obecnosti pedpokldat o poslednm z tchto vektor, tud existuj
reln sla c
1
, c
2
, . . . , c
n1
tak, e plat

n
= c
1

1
+ c
2

2
+ ... + c
n1

n1
.
Pak ovem na zklad linearity zobrazen T plat
T(
n
) = T(c
1

1
+ c
2

2
+ ... + c
n1

n1
) = c
1
T(
1
) + c
2
T(
2
) + ... + c
n1
T(
n1
),
tud linern zvisl vektory se v zobrazen T zobrazili na linern zvisl.
Pedpokldejme te druhou monost, tj. nech M je mnoinou linern nezvislch
vektor
i
, i = 1, ..., n; z podmnky na jejich nulovou linern kombinaci
c
1

1
+ c
2

2
+ ... + c
n1

n1
+ c
n

n
= 0
proto plyne c
1
= c
2
= ... = c
n
= 0. Nech se tyto vektory
i
zobraz v zobrazen T na
vektory T(
i
), i = 1, ..., n, a utvome linern kombinaci tchto obraz; pedpokldejme,
e se tato v linernm prostoru L
2
rovn 0:
d
1
T(
1
) + d
2
T(
2
) + ... + d
n
T(
n
) = 0, d
i
R, i = 1, ..., n.
Odtud lze napsat na zklad linearity zobrazen vztah
0 = T(d
1

1
+ d
2

2
+ ... + d
n

n
);
pokud vak obecn nepedpokldme, e zobrazen T je prostm zobrazenm linernho
prostoru L
1
do linernho prostoru L
2
, nelze usoudit, e rovn 0 = d
1

1
+ d
2

2
+ ... +
d
n

n
), co potebujeme k vaze o linern nezvislosti. Proto obecn linern zobrazen
nezachovv linern nezvislost prvk linernho prostoru.
Linern zobrazen a skalrn souin
Nech L
1
, L
2
jsou linern prostory a nech T je linern zobrazen, T : L
1
L
2
.
Uvedeme pouze dva pklady ilustrujc fakt, e T obecn nezachov ortogonalitu vektor.
Uvaujme pitom o linernm prostoru V
2
(R) s obvyklm skalrnm souinem.
a) Nech T : V
2
(R) V
2
(R), nech pro vektor x = (x
1
, x
2
) V
2
(R) je
T(x
1
, x
2
) = (x
1
+ x
2
, x
1
x
2
).
Pm vpoet ukazuje, e toto zobrazen zachov ortogonalitu vektor: dva ortogonln
vektory se zobraz opt na vektory ortogonln.
b) Pro zobrazen T : V
2
(R) V
2
(R) s pedpisem pro vektor x = (x
1
, x
2
) V
2
(R)
29
T(x
1
, x
2
) = (x
1
, x
1
+ 3x
2
)
naopak plat, e zobrazen ortogonalitu vektor nezachovv.
Vlastn vektory, vlastn sla matic (linernch zobrazen)
Motivace: nech L je linern prostor, nech k je dan reln slo. Prozkoumali jsme
u, e zobrazen T
k
: L L uren pedpisem T
k
() = k k-nsobn zvten
(zmenen) kadho vektoru L je linernm zobrazenm. Polome si otzku, zda
pro libovoln zvolen zobrazen T linernho prostoru, T : L L, neme rovn nastat
analogick situace, toti e se (alespo) nkter vektor L v nm zobraz na (njak)
svj skalrn nsobek, tj. opt T() = k .
Touto lohou se budeme zabvat pro L = V
n
(R); pedpokldejme, e linern zo-
brazen T : V
n
(R) V
n
(R) je ureno (tvercovou) matic zobrazen M
T
(vzhledem na
standardn bzi linernho prostoru L = V
n
(R)). Denujeme obecn:
Denice. Nech A je tvercov matice A stupn n. Jestlie existuje nenulov slo
(reln nebo komplexn) a nenulov vektor x V
n
(R) splujc rovnost
A x = x,
pak slo se nazv vlastn (charakteristick) slo matice A a odpovdajc vektor x se
nazv vlastn (charakteristick) vektor tto matice.
Ureme vlastn sla, resp. vlastn vektory patc k matici A. Z podmnky vyjden
v jejich denici plyne
(A E
n
) x = 0;
proto na uren vlastnch sel, resp. vlastnch vektor jsme zskali tuto homogenn sou-
stavu linernch rovnic. Dleit je zaruit existenci nenulovho een tto tvercov
soustavy; to vyjduje podmnka
det (A E
n
) = 0;
k se j charakteristick rovnice matice A. Polynom stupn n promnn tvaru h(x) =
det (AE
n
) se nazv charakteristick polynom matice A. Ekvivalentn lze zformulovat:
skalr je vlastnm slem matice A prv tehdy, jestlie matice (A E
n
) je
singulrn, tj. det (A E
n
) = 0;
sloupcov vektor x V
n
(R) je vlastnm vektorem matice A prv tehdy, jestlie je
netrivilnm eenm homogenn soustavy linernch rovnic (A E
n
) x = 0.
Na zklad uvedenho postupujeme pi urovn vlastnch sel a vlastnch vektor
matic, tud vlastnch sel a vlastnch vektor linernch zobrazen reprezentovanch
tmito maticemi.
Pklad. Ureme vlastn sla a vlastn vektory matic (linernch zobrazen) A:
a) A =
_
1 3
2 6
_
b) A =
_
_
_
1 5 0
2 2 1
0 6 1
_
_
_
een. a) Nejprve urme vlastn sla, a to z rovnice det (A E
2
) = 0:
30
det (A E
2
) =

1 3
2 6

=
2
7 = 0.
Vlastnmi sly jsou proto
1
= 0,
2
= 7. Te urme k nim patc vlastn vektory:

1
= 0: pro uren vlastnho vektoru x =
_
x
1
x
2
_
hledme een homogenn soustavy
linernch rovnic
x
1
3x
2
= 0
2x
1
+6x
2
= 0
Tato soustava mus mt netriviln een; tm je mnoina vektor x =
_
3
1
_
t, t R
libovoln reln slo. Proto vlastnm vektorem je x =
_
3
1
_
a kad jin vlastn vektor
je jeho nsobkem (vhodnm relnm slem t).

1
= 7: homogenn soustava linernch rovnic pro uren vlastnho vektoru x =
_
x
1
x
2
_
m tvar
6x
1
3x
2
= 0
2x
1
x
2
= 0
Netriviln een tto soustavy je mnoina vektor x =
_
1
2
_
t, t R libovoln
reln slo. Vlastnm vektorem je x =
_
1
2
_
a kad jin vlastn vektor je opt jeho
nsobkem (vhodnm relnm slem t).
b) Postup je analogick: urme vlastn sla z rovnice det (A E
3
) = 0:
det (A E
3
) =

1 5 0
2 2 1
0 6 1

= ( + 1)( + 2)( 3) = 0.
Vlastnmi sly jsou proto
1
= 1,
2
= 2,
3
= 3. Urme k nim nlec vlastn
vektory.

1
= 1: pro uren vlastnho vektoru x =
_
_
_
x
1
x
2
x
3
_
_
_ eme homogenn soustavu
linernch rovnic
5x
2
= 0
2x
1
+3x
2
+x
3
= 0
6x
2
= 0
Tato soustava m netriviln een x =
_
_
_
1
0
2
_
_
_t, t R libovoln reln slo. Vlastnm
vektorem je x =
_
_
_
1
0
2
_
_
_ a kad jin vlastn vektor je jeho nsobkem (vhodnm relnm
31
slem t).

2
= 2: pro nalezen vlastnho vektoru x =
_
_
_
x
1
x
2
x
3
_
_
_ te eme homogenn soustavu
linernch rovnic
x
1
+5x
2
= 0
2x
1
+4x
2
+x
3
= 0
6x
2
+x
3
= 0
Soustava m netriviln een x =
_
_
_
5
1
6
_
_
_ t, t R libovoln reln slo. Vlastnm
vektorem je x =
_
_
_
5
1
6
_
_
_ a kad jin vlastn vektor je jeho nsobkem (vhodnm relnm
slem t).

3
= 3: vlastn vektor x =
_
_
_
x
1
x
2
x
3
_
_
_ urme jako een homogenn soustavy linernch
rovnic
4x
1
+5x
2
= 0
2x
1
x
2
+ x
3
= 0
6x
2
4x
3
= 0
Soustava m netriviln een x =
_
_
_
5
4
6
_
_
_t, t R libovoln reln slo. Opt, vlastnm
vektorem je x =
_
_
_
5
4
6
_
_
_ a kad jin vlastn vektor je jeho nsobkem (vhodnm relnm
slem t).
Cvien. Urete vlastn sla a vlastn vektory matic A:
a)
_
_
_
2 1 2
5 3 3
1 0 2
_
_
_ b)
_
_
_
0 1 0
4 4 0
2 1 2
_
_
_ c)
_
_
_
4 5 2
5 7 3
6 9 4
_
_
_ d)
_
_
_
_
_
2 0 0 2
0 0 0 0
0 0 0 0
0 0 0 2
_
_
_
_
_
32
Pojmy, vztahy, oznaen
Linern prostor
Linern podprostor linernho prostoru
Linern kombinace vektor
Linern obal
Linern zvislost, linern nezvislost vektor
Hodnost matice
Bze linernho prostoru
Skalrn souin v linernm prostoru
Norma vektoru
Ortogonln systmy vektor
Ortonormln bze linernho prostoru
Metoda nejmench tverc, linern regrese, regresn pmka
Linern zobrazen
Matice linernho zobrazen
Jdro linernho zobarzen
Vlastn sla, vlastn vektory matice (linernho zobrazen)
33