O KRATKOSTI ZIVOTA Vétdina lidf, Pauline, si st82uje na skeblictvi pitrody, protoze ptichézime na svét na kritky éas a doba, kteri nim byla déna, ubghne tak rychle a v takovém chvatu, %e tivot opousti lidi — s v¥jimkou nepatengho pote jedinch — uprostied samotnych ptipray na Zivot. Nad touto skuteénostl, povaZovanou za obecné zlo, nenafikaji jen obyéejnf lidé, kte#! nemaji rozum, ale tento pocit vyvolal stiznosti i u slavaych muzt, Tady mA svj pivod zyolini nejvétsiho z lékatt: ,,Zivot je kritky, umént dlouhé. Tady mA svéj ptvod i onen Aristoteliv spor 5 piirodou, tak milo vhodny pro filozofa, k vali tome, 4e byla k zvifatiim Stédrd, take se do¥tvajf i peti nebo dokonce deseti véké, kdezto Hovéku zrozenému k tolika tak velkym kolfim je uréen cil mnohem bliZsi, Nenf pravda, Ze méme milo éasu, ale hodné ho ztri- cime, Byl n4m din dost dlouhy Zivot, ktery by bohaté staéil na vykondnt nejvétsich dina, kdyby byl cely dobie vyutit; kdyz se vSak rozplyne v rozmatilosti a nedbalosti,kdy% nenf vynalozen na néco dobrého, tu nakonec pod tlakem krajni nutnosti citime, Ze Zivot péesel a my jsme ni nevsinili, jak ubibi. Je tomu tak: nedostivame kratky Zivot, ale sami si ho zkracujeme, a pokud jde © nd, nejsme chudi, ale marnotratni, Privé tak jako je v miiku rozhizeno velké, tkeba i krilovské bohatstvi, kdyz ptejde do rukou §patného pina, kdeZto kdyz je jméni tkcba skrovné odevzdino dobrému sprivci, poutivanim roste, privé tak je Zivot do¥iroka otevien pto toho, kdo s nfm dobie hospodaii, Prod si sté%ujeme na piirodu? Ukdzala se Stédrd. Zivot je dlouhy, umi¥-li jej udivat. Jenée jednoho drzi v zajeti_nenasytnd chamtivost, druhého namahavé zaujeti zbytetnymi cinnostmi; jeden se utépt ve ving, druhy chromne nedinnosti; jednoho vyterpiva ctizs- dostivost vdy zévislé na cizim tisudku, druhého neodo- latelné nutkani k obchodu vodi nadéji na zisk po vsech zemich i po vSech moifch, N&ékteré mué{ touha valtit astdle usilujf o cizi nebezpeti nebo majf strach ze svého. Nékteré stravuje dobrovolnym otroctvim nevddénd sluzba_mocnjm. Mnohé zaméstnalo okouzleni cizi krésou nebo péée o krisu viastni. Vétéinu lidf nesleduji- cich 24dny uréity cil honi pfelétav4, nestélA a sama se sebou nespokojend vrtkavost za stéle novymi pliny. Nékterym se nic nelibi tak, aby k tomu zamftili svOj zivotni beh, ale osud je dostihuje zmozené a zivaji- ci, tak¥e nemohou pochybovat 0 praydivosti toho, co si 132 jako ngjaky vytok véstimny vyslovil nejvét8t x bdsnfka: Sil Xivok jenom = malé tésti Sijeme. Vechna ostatni doba neat totiz Zivot, ale jen plynutt su. Ze vsech stran dotiraji a naléhaji netesti a nedovolujt povstat nebo pozvednout zrak k spatient pravdy, ale pevné drif své obéti pono¥enéa pohrouzené do Zédosti- vosti. Tém nent nikdy dovoleno, aby se vratili: sami k sobé; jestlize nékdy ndhodou maj trochu klidu, i pak se vini jako na girém moti, kde se i po uti’ent vétru viny pfevaluj, a nikdy nemaji pokoj od svych Zédosti. Mysli8 si, Ze mluvim o téch, o nich? se obecné wznivi, %e na tom jsou Spatné? Podivej se na ty, k jejichz stésti se lidé sbihaji: dust se tim, co maji, Kolika lidem je bohatstvi na obtf! Kolika lidem jejich vymluvnost a jejich kaédodenni snaha stavét své nadini na odiv ptivodily chrleni keve! Kolik lid bledne po neustélém potitkdtstvil Kolika lidem vééné je obklopujfet zéstup Klienti: neponechal ani trochu svobody! Projdi mezi vSemi témito lidmi od nejni8ich a% k nejvy88im: jeden voli 0 pomoc, druhy pomoc ptindii, jeden je v nebezpe- &, druhy ho haji, tieti soudi, Nikdo nepat#i sim sobé, jeden se moti pro druh¢ho. Ptej se po téch, jejich2 jmé- niim se lidé uéi nazpamét, uvidi8, Ze se rozezndvaji podle Jeden sloui tomuto, druh¥ onomu.* téchto znaki samému.stéZuji si na povyéenost vy8e postavenych osob, Ze pro n& nemély éas, kdy% je chtéli navStivit, Jak to Ze se odva- auje stézovat si na pychu druhého ten, kdo s4m pro sebe nemé nikdy éas? On vial ptece jen na tebe atkdy po- hlédl, at jsi kdokoliv, i kdyz to byl pohled domYslivy, on vyslechl tvé slova, nechal t& k sobé ptistoupit. Ty jsi véak nikdy nenznal za vhodné podivat se na scbe, poslechnout sim sebe. A tak nemé& divod yyméhat na nékom, aby tvou név8téva piijal, protoze kdy% jsi ji chtél vykonat, nebylo to proto, Ze bys chtél byt s n&kyjm pohromadé, ale proto, Ze jsi nemohl byt sim se sebou. I kdyby se viichni velef duchové, ktelf se kdy zaskvéli, v tomto shodli, nikdy by se dost nevynadivili této za- bednénostilidského mySlenf: nestrpi, aby se ntkdo zmoc- nil jejich hospoddistvi, a dojdeli k sebemenSimu sporu o mezniky, hned sahaj{ po kamenech a zbranfch, aviak dovolujf druhym, aby zasahovali do jejich zivota, dokonce sami ptivadgj{ ty, kteti se pak stanou jeho pany, Nenajde se nikdo, kdo by se chtél délit o své penize, a mezi kolik lid{ kazdy rozdélil svAj Zivot! Jsou skebliget pti uchovavéni dédictvi, jakmile v8ak jde o ztrétu éasu, marnotratné plytvaji jedinym majetkem, pti némb je lakota éestnd. A tak si vyberme jednoho ze zistupu starcii: ,, Vidime, 2e ses dozil krajn hranice lidského véku, tf¥4 t& sto nebo jebté vice let. Nuze, vydej podet ze svého véku. Povéz, kolik ti z toho éasu odaal vétitel, kolik milenka, kolik kral, kolik Klicnt, kolik mandelské hidky, kolik tresténi otrokd, kolik pobihéni po mésté kvali spole’enskym povinnostem; pHeti k tomu nemoci z téch, které jsme si sami zavinili, p#&ti také to, co ziistalo lezet bez uditku, a uvidi8, Ze ma mén8 rok, nex si potitas. Zopakuj si y duchu, kdy ses dr%el svého rozhodnuti, kolik dai probéhlo tak, jak sis plinoval, kdy sis util sim sebe, key ses tvatil ptirozen’, kdy zistal tvéj duch neochvénj, co jsi vykonal za tak dlouhy vék, kolik lidf rozkrédalo tvij Zivot, aniz jsi cftil, co ztréci8, kolik éasu ti odneslo marné hote, posetilé radost, nenasytné chtivost, n&Zné styky a jak malo ti zbylo z tvého vlastnictvi: pochopf8, Ze umtrég ptedéasné. Co je tedy piitinou? Zijete, jako byste méli Zit v8En’, nikdy yam nepiijde na mysl vase pomfjejfcnost, nepozo- rujete, kolik éasu uz pteilo. Ztricite z ntho, jako byste brali z plného, jako byste brali z nepteberného mnoistvi, a zatim mond pravé ten den, ktery nékomu nebo néte- mu davite darem, je vai posledni, Veho se bojite jako smrtelni, po v8em touzite jako nesmrtelni. Casto uslyiis nékoho Hkat: ,,V padestti letech odejdu do strani, od Sedesitého roku se pestanu starat o veiejné zledi- tosti. A kdo ti ruéi za del8i Zivot? Kdo dovolf, aby vie Slo tak, jak uréuje$? Nestydi8 se nechat si pro sebe jen zbytky Zivota a ustanovit k u8lechtilému ptemySlent jen ten éas, ktery uz nebudes moci na nic pouzit? Jak pozdé je to, zazinat 2it tenkrét, kdyz je autno skoniit! 135