Normativita ivota a spoleensk normalizace

Tento lnek si klade za cl zodpovdt otzku, jakou silou i moc na ns normy psob, jakm zpsobem se prosazuj a jak dopad maj na nae iny, promluvy a sebeidentifikace. asto je norma chpna na zklad modelu zkona jako nazen i zkaz, jeho prosazen pedpokld vnj ntlak, napklad v podob spoleenskch sankc, jim jsou vystaveni jedinci poruujc normativn ustanoven. Oproti tomuto prvnmu modelu normy chceme postavit biologick model, v nm je norma pojata jako prostedek individualizace a regulace, kter nae chovn orientuje z vnitku a jeho inky nejsou ani tak restriktivn, jako spe produktivn. Toto alternativn pojet normy je inspirovno filosofi medicny a biologie francouzskho epistemologa Georgese Canguilhema, kter ve svm dle Normln a patologick1 oznauje normativitou ivota zpsob, jm iv bytost spontnn hodnot svj vztah k prosted, adaptuje se na nj vytvenm a upednostovnm typickch vzorc chovn, a prv na zklad takto kladench norem utv svou individualitu. Vymezen normy na zklad hodnotov polarizovan aktivity ivch bytost vak vzpt vede k otzce, v em spov specificky lidsk zpsob zen se normou a jak je vzjemn vazba mezi biologickou a spoleenskou normativitou. Jestlie na jedn stran nelze popt, e i sociln normy pedstavuj pro lovka nejinnj zpsob adaptace na jeho prosted, na druh stran by bylo znan zjednoduujc chpat spoleensk normy pouze jako prodlouen tch zpsob chovn, kter se z hlediska udren existence a zajitn reprodukce ukzaly jako nejspnj. V protikladu k takovmu biologickmu

redukcionismu Canguilhem prohlauje, e zatmco biologick normy maj imanentn povahu a reguluj aktivitu jednotlivch organism samovoln, v rmci spolenosti jsou jedincm normy naopak vnucovny zvnjku, nebo spoleensk normativita na sebe asto bere podobu

Georges CANGUILHEM, Le normal et le pathologique, Paris: PUF 1966.

normalizace i standardizace odchylek a rozmanitosti forem, jich ivot me nabvat. Poukeme proto na jist napt, kter v Canguilhemov dle existuje mezi snahou zakoenit vznik socilnch norem v biologick normativit ivch bytost a uznnm specifick povahy socilnch norem, kter thnou k vnjkov racionalizaci ivota jedinc ve spoleenstv. Zrove se pokusme doloit, e ani spoleensk normy nen nutn chpat jako nco, co k jedincm, je se jimi d, pistupuje zvnjku. Za pomoci Foucaultovch text vnovanch historickmu posunu od principu suverenity (uplatujc svou moc jednorzovm trestnm prohek proti zkonu) k veprostupujc regularizaci spoleenskho ivota na zklad norem chceme dokzat, e na rozdl od zkona norma nepsob na svj pedmt zvnjku a neprosazuje se pouze rozliovnm zakzanho od povolenho. Msto toho norma reguluje ivot spolenosti na zklad soustavnho rozliovn mezi normlnm a abnormlnm, piem abnormln nen pinejmenm od konce 18. stolet ani tak vyluovno i trestno, ale spe identifikovno a klasifikovno na zklad sv odchylky od normy, a korigovno pomoc jemnch, ortopedickch technik. Jinmi slovy, norma pedevm utv, orientuje a produkuje douc zpsoby chovn prostednictvm sebe-identifikace a sebe-kontroly jedinc, kte se teprve internalizac norem stvaj subjekty a zprostedkovateli moci. To opravuje mnoh interprety, jako je napklad Pierre Macherey, k paralele mezi Canguilhemovm a Foucaultovm pojetm, jejich spolenm jmenovatelem je prv imanence a produktivita norem. Akoli je teba Machereymu piznat zsluhu, e originlnm zpsobem rozpracoval vliv, kter mlo Canguilhemovo biologick pojet normy na Foucaultovu koncepci spoleensk normalizace, bude tak teba upozornit na nedostatky tto zjednoduujc paralely, nebo ztotonn Canguilhemova a Foucaultova pojet norem nm brn vidt opravdov jdro problmu. Zatmco Canguilhem se sna ukzat, e normu zdrav ani normu spoleenskho chovn nelze stanovit pomoc statistickch metod, nebo normativita je z principu neredukovateln na normalitu, Foucault nahl na toto ztotonn

normy s normalitou, kter je umonno statistickm pomovnm jedinc mezi sebou, jako na historicky podmnn fenomn, jeho inky na strukturaci na spoleensk reality nelze popt filosofickmi poukazy na esenciln odlinost normy od prmru. Jeho kritika tedy nesmuje proti principieln nemonosti ztotoovn normy s normalitou, nbr proti nedoucm dsledkm, kter s sebou toto tich a vudyptomn pomovn normalitou pin. Posledn st pak pin odpov na otzku, jak typ individualizace i subjektivizace toto nov pojet normy diskvalifikuje a jak monosti ponechv pro svbytnou singularitu v rmci normativnho pole.

Normativita ivota Ve svm dle Normln a patologick nazv Canguilhem normativitou ivota onen spontnn proces, jeho prostednictvm kad iv organismus neustle hodnot rozlin aspekty svho prosted, piem reaguje negativn na podnty ohroujc jeho uchovn, rst a monosti reprodukce a naopak pzniv hodnot ty strnky, kter uveden funkce umouj a podporuj. Proti tomuto biologickmu vymezen normy by mohl leckdo namtnout, e samotn aktivita, j organismus hodnot a reguluje vlastn vztahy k okol, nezahrnuje nutn pojem normy, a e tedy nen ppadn mluvit v tto souvislosti o normativit. Akoli Canguilhem na tto elementrn rovni ivota nevymezuje normu pomoc konkrtnch pravidel, je by regulovala ivot jednotlivch organism v rmci spoleenstv, pesto m podle ns jeho uit pojmu norma sv opodstatnn. Jestlie konkrtn vztah iv bytosti k danmu prosted umouje jej adaptaci a je v tomto ohledu pzniv z hlediska jejho peit a reprodukce, iv bytost tento typ vztahu upednostuje a dle udruje: dan typ vztahu k okol, zahrnujc t odpovdajc vzorec chovn, se pak pro ni stv normou. Jestlie se naopak takovto vztah jev iv bytosti jako nadle neblah, sna se jej dan bytost promnit a najt jin typy vztah k prosted, tj. ustanovit nov normy vlastn existence. V konkrtnm

ppad patologickch stav se normativn charakter ivota projevuje v tom, e kad iv bytost reaguje na porann, infekci i nenadlou dysfunkci tm, e celkov zmn svj postoj ke svmu okol i k vlastnm monostem dalho vvoje. A prv na zklad tto celkov zmny ivotnho rozvrhu redefinuje Canguilhem vznam pojmu nemoc, kter pro nj nen pouze kvantitativn a objektivn mitelnou odchylkou vzhledem k normlnmu fungovn organismu, ale spe snahou o dosaen nov rovnovhy, tj. zpsobem, jm organismus hled zdrav a zrove se sna dret takovch norem, je mu umon vyhnout se bolesti, utrpen a dalmu pokozen. V ppad onemocnn chipkou se pro danho jedince napklad stane normou vyhbat se velkm teplotnm vkyvm, nadmrnmu pracovnmu vyten a vystavovn se rizikm dal infekce. Oproti pozitivistickmu vkladu, podle nj je nemoc pouze nedostatenou i nadbytenou variac urit normln fyziologick funkce, smuje Canguilhem k uznn nemoci jako jedn z alternativ, j se ivot me ubrat:

Nemoc je zkuenost pozitivnho obnoven ivota a nikoli pouhm faktem nedostatku i nadbytku (...). Nemoc nen pouze znikem uritho fyziologickho du, nbr vznikem novho ivotnho du.2

Kvalitativn rozdl mezi zdravm a nemoc pak tkv v tom, e zatmco zdrav nm umouje vynalzat nov ivotn normy, odpovdajc nejrznjm prostedm, ani bychom museli zkoprse dbt na dodrovn sprvn ivotosprvy, nemoc naopak asto omezuje nai aktivitu na vykonvn podobnch a nezbytnch kon v omezenjm prosted a nut ns brt vt ohledy napklad na promnlivost teplot i nadmosk vky, ppadn bt obezetnj ve volb pokrm. Neznamen to ovem, e by se nemocn organismus dil vhradn pedem ustanovenmi normami, nebo prv omezen dan nemoc ped ns stav

Ibid., s. 122

poadavek stanovovat nov normy ivota, by o nco keh a restriktivnj z hlediska naich existencilnch monost. Jak ve zdrav, tak i v nemoci se tedy projevuje tat normativn tendence iv bytosti, kter reguluje svj vztah k prosted tm, e si osvoj urit vzorce chovn, urit normy vlastn existence. Definovat ivot jako normativn aktivitu proto neznamen pihlsit se k obskurnmu vitalismu, ale vzt v potaz onen prost fakt, e ivot nen nikdy lhostejn k podmnkm, v nich se m uskuteovat.3 Jak vyplv z ve nartnutho rozdlu mezi zdravm a nemoc, Canguilhem tak neredukuje normativitu ivota na pouhou adaptaci vi pedem danmu a nemnnmu prosted, ale vid v n pedevm schopnost osvojovat si nov ivotn normy, zaleovat se jejich prostednictvm do okol, a tm je zrove aktivn transformovat.

Individualizace na zklad norem Spolu s touto novou definic normativity se tak do poped dostv otzka vztahu individuality a normy. iv bytost nepodlh vlivu svho okol tak jako anorganick hmota, nbr je strukturuje na zklad vlastnch, individualizovanch norem, a tm toto okol spoluutv a promuje ve sv vlastn prosted.4 Setkvme se tak se dvma vznamy pojmu normativita, z nich prvn oznauje schopnost adaptace na prosted prostednictvm pedem osvdench norem, zatmco druh oznauje schopnost individua jednat coby tvrce hodnot a zakladatel novch forem ivota.5 Kad iv organismus tak postupn vymezuje svou individualitu prostednictvm hodnot, kter uskuteuje ve vztahu k okol, a to upednostovnm jednch jeho aspekt, pehlenm jinch a pekonvnm tch, kter mu

Mme za to [...], e ivot nen lhostejn k podmnkm, v nich je mon, e ivot je polaritou, a prv proto i nevdomm kladenm hodnoty. Ibid., s. 77. 4 Biologick normy existuj proto, e ivot se pouze nepodizuje prosted, nbr ustavuje sv vlastn prosted, a tm klade hodnoty nejen do prosted, ale i do samotnho organismu. Ibid., s. 155. 5 Guillaume Le Blanc v tto souvislosti zdrazuje, e normativita se projevuje nejen v podob reprodukce, tj. ve schopnosti organismu adaptace na prosted, dky n si me v danch podmnkch uchovat existenci, nbr rovn ve form tvoivosti i produktivity, kter organismu umouje vynalzat nov, dosud nevdan odpovdi vzhledem k tomu, co jej ohrouje. Guillaume LE BLANC, Canguilhem et les normes, Paris: PUF 1998, s. 53.

kod i pekej v rozvoji.6 Samotn pojmy prosted a organismu proto nelze povaovat za pedem dan entity, kter bychom mohli oznait samy o sob za normln i abnormln: organismus se teprve stv individuem v procesu vyrovnvn se s okolm a okol samo se stv konkrtnm ivotnm prostedm v zvislosti na procesu, jm se v nm jednotliv organismus orientuje a realizuje. Pojmy normlnho a patologickho tak nabvaj smyslu teprve na zklad situace, v n je dno jednotlivmu organismu existovat, a na zklad rozvrhu, s nm individuum svou situaci nahl. Co je normln [...] v danch podmnkch se me stt patologickm v jin situaci. O tto promn pak rozhoduje jedinec.7 Z ve uveden syntzy Canguilhemova pojet normativity, kter nen vlunm rysem lovka, ale kad iv bytosti, by se mohlo zdt, e se francouzsk epistemolog biologie a medicny stv obt antropomorfick iluze a projektuje na normativitu ivota typicky lidsk obsah, napklad kdy uvd, e t znamen dokonce i u amby nco upednostovat a nco vyluovat.8 Na tuto nmitku by Canguilhem odpovdl tm, e mu nejde o nalezen takovch ivotnch forem, na jejich zklad bychom mohli chovn mn komplexnch organism pipodobnit lidsk aktivit vdomho hodnocen, ale spe o otzku, jak bychom vbec mohli vysvtlit normativitu lidskho vdom, pokud by tato normativita nebyla ji soust samotnho ivota jakoto dynamick a hodnotc polarity. 9 Pedevm je ale nutno ci, e normativita ivch organism je v knize Normln a patologick definovna nejastji jako nevdom, spontnn a neteleologick kladen hodnot. Canguilhemovo pojet normativity ivota tak nelze naknout ani z vitalismu pedpokldajcho uritou elnost ivota, ani z antropomorfismu, kter projektuje mtka lidsk spolenosti na ostatn iv formy.

srov. Jean GAYON, The Concept of Individuality in Canguilhems philosophy of biology, Journal of the History of Biology, ro. 31, 1998, str. 305-325. 7 CANGUILHEM, Le normal et le pathologique, s. 119. 8 Ibid., s. 84. 9 Ibid., s. 77.

lovk jako specifick normativn tvor Kdy se Canguilhem sna vysvtlit, jak se na normativit ivota zakld specificky lidsk normativita, m na jedn stran sklon postulovat kontinuitu, bez n by podle nj otzka pvodu norem nebyla vbec eiteln: Lidsk bytost prodluuje vce mn vdomm zpsobem ivotu vlastn spontnn snahu bojovat s tm, co se klade jako pekka jeho udren a rozvoji, je jsou brny jako normy.10 Na druh stran ovem Canguilhem nejen v prv citovan vt upozoruje, e lovk je specifickm druhem normativn bytosti, u nj je spontnn hodnocen jednotlivch podnt asto doprovzeno jejich vdomm posuzovnm a hlednm odpovdi i mimo rejstk pedem nauench reakc. Vdom zpracovn podnt zpsobuje, e u lovka nen stimulus i patogenn ltka nikdy pijmna organismem jako ist fyzikln fakt, ale spe jako dvod k hledn zpsobu, jak se s touto novou vzvou vypodat.11 Toto vdom zpracovn podnt m u lovka mimo jin za nsledek monost myslnho naruovn ivotem pedepsanch norem, a jeho normativita se tak v neporovnateln vt me ne u jinch ivch bytost vyznauje tvorbou neustle novch podob interakce s prostedm. ivotn prosted lovka je pitom stle mn determinovno pvodnmi podmnkami fyziklnmi, a to nejen proto, e tyto podmnky proly radikln technickou transformac, ale pedevm proto, e lidsk svt je zcela svbytnm zpsobem strukturovn normami a pravidly regulujcmi spoleenskou soudrnost. To vede Canguilhema nejprve k otzce rozdlu mezi normativitou ivota a normativitou ve spolenosti a poslze i k otzce normalizace, jej pomoc se spolenost sna vypodat s nepedvdatelnou novost forem, je na sebe lidsk ivot me brt. Zatmco ve sv disertan prci nazvan Esej o nkolika problmech stran normlnho a patologickho, j v r. 1943 Canguilhem zakonil sv studium medicny, pevauje snaha vymezit vznik a postupn vvoj lidskch norem na zklad inherentn normativity ivota,
10 11

Ibid. Ibid., s. 204.

v Novch vahch o normlnm a patologickm z let 1963-1966 se stle nalhavji vnucuje otzka, zda kontingentn a historicky podmnn hodnoty, na nich je zaloena spoleensk normativita, nakonec nevytrhvaj lovka z jeho biologickch koen a nevedou k radikln diskontinuit mezi normami ivota a normami spolenosti. Oproti Eseji z r. 1943 tak Canguilhem v Novch vahch klade mnohem vt draz na zpsob, jm spolenost vpisuje sv normy, v nich se formuj a upevuj jist referenn rmce a kolektivn preference, do samotnch tl jednotlivc. Spoleensk normy reguluj podobu fyzick aktivity jednotlivc v tovrnch, vymezuj povahu sportovnch aktivit na stadinech, organizuj as a prostor vuky ve kolch, napimuj tlo na vojenskch cviitch a pronikaj i natolik intimnmi aspekty ivota jednotlivc, jako je sexualita. Rozdl mezi biologickou normativitou a spoleenskmi normami tedy rozhodn nen jen v tom, e lovk hodnot sv okol vdomm a reflektujcm zpsobem, ale pedevm v tom, e spoleensk normativita nen podle Canguilhema vsledkem spontnn snahy tch, kterch se pmo tk, ale je asto utvena na zklad vnjch politickch rozhodnut, ekonomickch a technickch poadavk a prosazovn konvenc ve stle irch domnch ivota. Tento tlak na konformitu vi spoleenskm standardm nabv v rznch dobch rznch podob, piem od doby osvcenstv, kdy se racionalizace stv v mnoha ohledech zkladnm a urujcm faktorem spoleenskho ivota, lze podle Canguilhema mluvit o normalizaci, neboli o postupnm prosazovn normality jako normy. Zsadn rozdl mezi spontnn autoregulac ivota a normalizac diktovanou zvnjku Canguilhem ilustruje na pkladu biometrickch vlastnost lovka (nap. jeho vky), vykazujcch tzv. normln rozdlen12 a oproti normm standardizovan vuky zavdn sttem i zvazn definice normlnho rozchodu kolej na evropskch eleznicch.13 Na jedn stran mme co do

12

Nejvt poet jedinc vykazuje vlastnosti blzk medinu, zatmco poty jedinc s mimodnmi vlastnostmi jsou tm ni, m vzdlenj jsou jejich biometrick znaky vi prmrnm hodnotm namenm v dan populaci, jak zjistil ji belgick matematik a prodovdec L. A. J. Quetelet. 13 Ibid., s. 175-176.

inn s charakteristikami, kter se utvely dky schopnosti ivch bytost regulovat sv peit, rst a reprodukci. Meme-li v tto souvislosti mluvit o normch, pak jako o souboru pravidelnost, kter jsou neproblematicky ity14 a kter jsou imanentn svm objektm v t me, v n odpovdaj vnitn nutnosti organism regulovat svj vvoj v danm prosted. I samotn normln rozdlen biometrickch vlastnost lovka je teba chpat jako vsledek evolunch proces, v nich se nkter formy osvdily jako zvlt spn v adaptaci na nejrznj promny socilnho prosted.15 Na druhou stranu pak Canguilhem klade do znan mry arbitrrn normy, kter jsou pedepsny normovanm objektm zvnjku. Regularizaci spoleenskho ivota pomoc norem dokonce nevh pirovnat k industriln standardizaci, kterou ilustruje pkladem stanoven normlnho rozchodu kolej na ku 1435 mm, je v konkrtn historick dob odpovd kompromisu mezi rznmi typy poadavk, kter zprvu nejsou ve vzjemnm souladu a kter jsou mechanickho, energetickho, obchodnho, vojenskho a politickho du.16 Canguilhemovo rozlien biologickch a spoleenskch norem meme tedy shrnout jako rozdl mezi normativitou organizovanou zevnit, kter se ppadn me projevit v podob normlnho rozdlen charakteristickch znak, a normalizac zavdnou zvnjku, kter se sna prosazenm normy redukovat mnohotvnost a neuspodanost skutenosti. Identifikace organismu a spoleensk organizace proto me bt nanejv metaforou i modelem, jeho uskutenn je jednak vdy pouze sten, jednak vyaduje soustavn a vdom sil ze strany normujcch instituc:

14 15

Ibid., s. 186. Samotn evoluce biologickch norem se pitom proln s vlivem spoleenskch norem, take napklad prmrn dlka ivota se vrazn prodlouila spolu s novmi standardy hygieny a sanitace, zavdnmi celoplon od potku 19. stolet. Forma a funkce lidskho tla nejsou pouze vrazem podmnek, kter prosted stanovilo ivotu, nbr vrazem zpsob ivota v prosted, kter jsme si spoleensky osvojili. Ibid., s. 203. 16 Ibid., s. 176.

Ve spoleensk organizaci jsou pravidla uspodn jednotlivch st a u tmito stmi rozumme jednotlivce, skupiny i podniky s zce vymezenm clem vnj vi pizpsobovan mnohosti. Tato pravidla mus bt reprezentovna, nauena, opakovan pipomnna a aplikovna. Oproti tomu jsou v ivm organismu pravidla vzjemnho uspodn st imanentn, ptomn bez nutnosti re-prezentace, psobc bez rozhodovn i kalkulu.17

Zatmco biologick normativita je dna vnitnmi poadavky organismu, zavdn normalizovan vuky do kol pedpokld mimo jin vypracovn spolench osnov, kter je kompromisem znan heterogennch poadavk a na nm se podl systematick zjiovn vsledk vzdlvn, zavdn plonch test a dalch eten, kter maj odhalit odchylky od sttem definovan normy. Prv v tto nutnosti dbt na prosazen pravidel v souladu s normujcm zmrem se projevuje, e pinejmenm nkter spoleensk normy jsou vsledkem poadavk a rozhodnut, kter jsou vnj vi osobm, na n se vztahuj a jejich podmnky existence determinuj. Spoleensk normy jsou zrove vrazem toho, e spolenost mus elit problmu, jak sjednotit rznost typ i forem, je v n koexistuj, jako i otzce, jak nejlpe regulovat antagonismus mezi nimi. I proto me Canguilhem prohlsit, e normalita nen statick a pacifistick pojem, nbr pojem dynamick a polemick.18 Kad norma toti vstupuje do otevenho pole, ve kterm ji existuj nejen dve internalizovan normy, ale tak odchylky od tchto norem a obtn redukovateln diference mezi jednotlivci. Norma se nabz jako mon zpsob sjednocen rozlinho, vstebn diference, vyeen rozepe.19 Normalizaci lze tedy chpat jako standardizaci a racionalizaci, kter ovem nikdy nedojde konenho cle, jm by bylo zajitn takovho chodu spolenosti, v nm by vechny prvky plnily jasn
17 18

Ibid., s. 185-186. Ibid., s. 177. 19 Ibid.

10

vymezenou funkci. Tento idel, kter je rysem mnoha utopickch spoleenskch model, je neuskuteniteln prv proto, e si v kad dob souasn nrokuj legitimitu tak jin normativn poadavky, by jsou v nkterch reimech nsiln potlaovny. Akoli je tedy mon ci, e se kad spolenost sna peovat o sv uchovn, regulovat svj chod, organizovat sv leny jako strojn sti i bojovat s tm, co chpe jako pekku sv vlastn existence, pesto je Canguilhem znan skeptick vi snahm o pochopen spolenosti jakoto ivho organismu sui generis. Shrneme-li ve uveden rozdly mezi normativitou ivota a spolenosti, vidme, e Canguilhem na jedn stran zdrazuje rozlien mezi normou vnitn a vnj: na rozdl od regulace, kter je imanentn organismu, je spolenost normovna zsahy, kter jsou transcendentn vi tm, jich se tkaj. Druh rozdl pak spatuje v tom, e spolenost mus hledat neustle kompromisy mezi rznmi typy normativnch poadavk, mezi nimi zprvu a vtinou nepanuje vzjemn soulad. Zatmco v organick bytosti jsou si vechny prvky bezprostedn navzjem ptomn v rmci jednoty, spolenost se spe sna stt jednotou takovho typu, ani by toho kdy mohla doshnout. Kad spoleensk norma je proto jednak polemick, co se te jejho vztahu k ostatnm normativnm poadavkm, a jednak dynamick, nebo existuje odchylka mezi n a skutenm stavem vc, kterou se prv normalizan proces sna opakovan odstraovat i pinejmenm redukovat na tolerovateln minimum.

Norma msto zkona Autorem, kter navzal nejoriginlnjm zpsobem na Canguilhemovu

problematizaci rozlien normlnho od patologickho, je bezpochyby Michel Foucault. Canguilhemova kritika ztotonn anomlie s patologi pedstavuje nepehldnutelnou inspiraci Foucaultovy doktorsk prce nazvan pvodn lenstv a Nerozum. Djiny lenstv v klasick dob, v n si Foucault pedsevzal zkoumat to,

11

jakm zpsobem byli lenci rozpoznvni, odsouvni stranou, vypuzovni ze spolenosti, internovni a oetovni; jak instituce byly ureny k tomu, aby je pijmaly, zadrovaly a ppadn o n t peovaly; jak instance rozhodovaly o jejich lenstv a jakch kritrii k tomu pouvaly; jak metody byly zavedeny k jejich omezovn, trestn i len; strun eeno, v jak sti instituc a praktik byl lenec zrove uchopen i definovn.20

V tomto dle je tie pedpokldna a zrove bohat rozvedena Canguilhemova teze, podle n nelze dnho jedince povaovat za patologickho i abnormlnho izolovan a v absolutnm slova smyslu, nbr prv a jedin v zvislosti na prosted, v nm je mu dno t. Zejmna pak nelze odhlet od toho, zda a jak se danmu jedinci da navazovat vi svmu okol normativn vztah, tj. stanovovat vlastn normy ivota a jejich prostednictvm tolerovat zmny prosted. Tuto inspiraci pak Foucault explicitn piznv ve svch pednkch na Collge de France z let 1974-1975, nazvanch Les anormaux,21 v nich podv kritickou analzu politickho, spoleenskho a ekonomickho vznamu lkaskch a psychiatrickch norem, na jejich zklad jsou rozliovni nenormln jedinci od normlnch. V pednce z 15. ledna 1975 cituje Canguilhemovu definici normy coby polemickho pojmu a vyvozuje z n vlastn tezi o norm jakoto politickm pojmu.

Norma se nedefinuje jako prodn zkon, ale funkc poadavku a pinucen, kterou je schopna vykonvat v domnch, na n se uplatuje. Norma je v dsledku toho nositelem nroku na moc. Norma tak nen pouze principem, na nm se zakld

20 21

Michel FOUCAULT, Titres et travaux, 1969, in: Dits et crits I, 1954-1975, Paris: Gallimard 2001, s. 870. Michel FOUCAULT, Les anormaux, Cours au Collge de France de 1974-1975, Paris: Gallimard 1999.

12

porozumn, a mon jm nen vbec; je to instance, na n se zakld a jej pomoc se legitimuje urit typ vykovvn moci.22

Konkrtn se tento politick charakter normy, kter zakld a legitimuje nov typ vykonvn moci, projevuje v normalizaci jakoto nov form zen spolenosti, kter u nespov pouze na vymahatelnosti zkona a trestn jeho pestupk, ale tak na rozeznvn, klasifikaci, nprav a disciplinaci nejrznjch odchylek od normy. Sv navzn na Canguilhemovo pojet normy pak Foucault uzavr svou vlastn mylenkou, podle n el normy nespov ve vylouen i odmtnut nkterch tko pizpsobitelnch i asocilnch prvk, nbr naopak v pozitivnm zsahu umoujcm klasifikaci a zalenn tchto pvodn dysfunknch st do produktivnho celku spoleenskho mechanismu. Prv plon shromaovn informac o psychick a fyzick kondici populace spolu s narstajc moc lkask a psychiatrick expertzy pitom umouje vznik nov, lkasko-prvn sfry, jejm prostednictvm norma pronik do oblast, kter moci zkona unikaly. Mylenku o promn, v jejm rmci se zen spolenosti posunulo od modelu suverenity na zklad zkona k modelizaci na zklad normy, pak Foucault rozvj i v pednce Krize lkastv nebo krize anti-lkastv? :

Jestlie prvnci 17. a 18. stolet zasahovali do spoleenskho systmu, kter ml bt zen systmem kodifikovanch zkon, lze tvrdit, e lkai 20. stolet vytvej spolenost normy a nikoli zkona. Spolenost u nen zen kdy, nbr soustavnm rozliovnm normlnho a abnormlnho a nepetritou snahou o obnovu systmu normality.23

22 23

Ibid., s. 46. Michel FOUCAULT, Crise de la mdecine ou crise de l'antimdecine ?, prvn konference v Rio de Jaineiru v r. 1974, Dits et crits III, Paris: Gallimard, 1994, s. 40n.

13

Za symbolicky vznamn moment tto zmny v zen spolenosti, kter se pipravovala ji od konce 18. stolet, povauje Foucault Beveridgev nvrh novch socilnch zkon z r. 1942, jen jako vbec prvn pot s veobecnm pojitnm, a zavd tak prvo na zdrav, kter je ve svch dsledcch vlastn prvem na nemoc. Znamen to, e jednm z el sttn intervence je prv pe o zdrav spoleenskho tla, jako i stle preciznj vymezovn rozdlu mezi nemoc a zdravm. Ji ve sv knize Zrozen kliniky Foucault odhaluje zrod modernho lkastv v instituci kliniky coby msta legitimizujcho vztah mezi lkaskm pohledem a pacientovm tlem coby pozorovanm objektem. Za prosazenm lkaskho pohledu jakoto normujc instance tedy stoj jist sociln d, kter se spolupodl na podmnkch rozliovn mezi normlnm a patologickm. Avak zatmco v r. 1963 se Foucault jako archeolog vdn pokou odhalit pedevm historick a institucionln podmnky modern medicny jakoto vdy o jednotlivm,24 ve svch pozdjch exkurzech do djin lkaskho mylen a praxe se Foucault jako genealog moci zabv spe promnou, bhem n je pe a dohled nad jednotlivmi pacienty doplnna o celkovou sprvu zdrav, hygieny, vivy, porodnosti na rovni populac. Tento posun se projevuje nejen tm, e medicna a hygiena zasahuje i tam, kde ji konkrtn nemocn o dn lkask zkrok ned, jako je tomu v ppad prevence epidemi, povinnm okovn i lkaskch expertnch analz u soudu,25 ale tak v nov technologii vldnut, kter se zamuje na populaci jako celek, jeho sti mohou bt posuzovny na zklad distinkce normlnho a patologickho a jeho vvoj me bt kontrolovn za elem efektivnjho vyuit jeho produktivnho potencilu.

24

Prv klinika jako souasn msto vyeten, vuky a dohledu nad jednotlivm tlem pacienta umouje lkaskmu pohledu postavit jedince s jeho vlastnostmi na pdu objektivity a medicn stt se prvnm vdeckm diskursem o lovku jako pedmtu pozitivnho vdn. Srov. M. FOUCAULT, Zrozen kliniky, erven Kostelec: Pavel Mervart, 2010, s. 229. 25 Stejn jako psychiatrie u nem za cl lit toliko konkrtn mentln chorobu jednotlivch pacient, ale jej legitimita tkv v umn vyhledat, posoudit a klasifikovat jedince, kte by pro spolenost mohli bt nebezpen, a jako takov tyto patologick prvky oetovat, izolovat a napravovat tak, aby se zamezilo rozen infekce i dysfunkce do dalch st spoleenskho tla.

14

V pedchzejc kapitole jsme uvedli dvody, kvli nim Canguilhem odmt ztotoovat fungovn spolenost s fungovnm organismu. Michel Foucault si ve svch exkurzech do djin lkaskho vdn neklade otzku toho, co in organismus a spolenost vzjemn neredukovatelnmi typy jednoty, nebo jeho zmrem je spe ukzat, jak konkrtn dopady maj nejrznj modelizace sociln skutenosti, vetn organistickho pstupu, na ni samotnou. Pokud se tedy pohled na spolenost jako na organismus sui generis, o jeho celkov zdrav je teba peovat, prosazuje od pelomu 18. a 19. stolet se stle vt vehemenc, nelze se spokojit s Canguilhemovm tvrzenm, e spolenost pedstavuje esenciln odlin typ jednoty oproti organismu, ale je teba zkoumat nstroje, kter jsou k tto asimilaci pouvny, a inky, kter z toho plynou. Mezi nstroje, je umouj tento lkask pohled na spolenost jako na organismus, pat zavdn lkaskch statistik, prbn kontrola zdrav na rovni jednotlivch populanch ronk, sledovn demografickch kivek, preventivn programy, prosazovn spolench standard hygieny a vivy i propagace zdravho ivotnho stylu prostednictvm osvtovch kampan i daovch opaten. Rozen lkask autority na sociln sfru pak umouje pemlet o spolenosti v termnech veejnho zdrav a stv se soust irho politickho programu medikalizace spolenosti. Tmto termnem chce Foucault vyjdit, e na rzn formy spoleenskho ivota jsou aplikovna mtka a distinkce normlnho a abnormlnho, zdravho a patologickho, bezpenho a nebezpenho:

Lkaskm mylenm mm na mysli takov zpsob nahlen na vci, kter je organizovn podle normy, tj. kter se pokou rozliit, co je normln a co je abnormln, co nen pesn to sam jako rozdl mezi ppustnm a neppustnm. Ppustn a neppustn rozliuje pohled prvn, zatmco lkask pohled rozliuje normln od abnormlnho; tento pohled si sjednv a pokou si sjednat takov

15

prostedky npravy, kter nejsou pesn vzato prostedky trestn, nbr prostedky umoujc promnu jednotlivce [...].26

Z uveden pase vyplv, e normy nepsob prostednictvm stejnch mechanism jako zkony, a oproti autorit prvn systmu tak pedstavuj svbytn typ vykonvn moci: namsto distinkce zakzanho a povolenho se opraj o rozliovn normlnch projev ivota a odchylek od normality, kter jsou v nkterch ppadech klasifikovny jako patologick. Mimo jin to znamen, e moc u nepsob vhradn prostednictvm justinch instituc, ale tak cel ady kolaterlnch dispozitiv jako jsou psychologick poradny, psychiatrick stavy, kriminologick statistiky, lkask, hygienick a pedagogick pracovit.

Ve Foucaultovch analzch se pitom prolnaj dva zpsoby, jimi se moc norem prosazuje a kter je teba navzdory jejich zkmu propojen rozliit co do pole jejich psobnosti: na jedn stran jde o zen skrze individualizaci, tj. o uplatnn loklnch ortopedickch opaten umoujcch identifikaci a promnu jednotlivc, jejich formovn na zklad normy je pedmtem disciplny; na stran druh umouje ve uveden medikalizace spolenosti vldnout nejen nad konkrtnmi jedinci, ale kontrolovat a dit samotnou populaci, piem se sm ivot stv objektem, kter je mono nejen vdecky analyzovat, ale tak administrativn klasifikovat a spravovat, jak vyplv z Foucaultovch analz biopolitiky.27 V rmci pedloenho srovnn mezi Canguilhemovou a Foucaultovou filosofi normy se vak nehodlme vnovat tto iroce diskutovan problematice biopolitick moci, ale omezme se pedevm na otzku toho, jak se jedinec stv subjektem prv na zklad osvojovn norem. Nejpodrobnj analzu toho, jak politick model zkona postupn penechal msto disciplinrnmu modelu normy, nalezneme pedevm v knize Dohlet a trestat. Z Foucaultova exkurzu do djin trestn a npravnch zazen chceme na tomto mst
26 27

Michel FOUCAULT, Le pouvoir, une bte magnifique, in: Dits et crits III, cit. d., text . 212, s. 374. srov. Michel FOUCAULT, Djiny sexuality I, Vle k vdn, Praha: Hermann a synov, s. 162-168; La gouvernementalit , pednka z 1. nora in: Dits et crits III, cit. d., s. 635-657.

16

zdraznit pedevm nov a originln pojet normy a analyzovat dvody, kvli nim je teba odliit vykonvn moci na zklad zkona a na zklad normy a opustit tradin pedstavu, podle n norma podobn jako zkon slou pedevm k restrikci nedoucch projev chovn. V tomto tradinm pojet je norma chpna dle modelu prvn zsady co nen zkonem vslovn zakzno, je dovoleno, a pedstavuje tak pedevm jist omezen, kter je na druh stran kompenzovno ustanovenm normou neregulovanho, volnho prostoru pro realizaci. Jak jsme ale vidli ji ve, norma pronik prostednictvm veprostupujcho rozliovn normlnho od abnormlnho prv do oblast, kter zkonem podchyceny nejsou. V em konkrtn se tedy jej psoben na danou oblast li od prvnho modelu? Normativn diskurs disciplny zaprv nevyuv stejnho mechanismu moci: msto litery zkona a jeho zkaz se zakld na komunikaci prostednictvm pravidel, pobdek a doporuen; msto represe se sna spe peuit, narovnat, zalenit a usmrnit; msto tlaku a sankc vyuv systmu meritokratickch poven a marginalizanch praktik; msto trestn konkrtnch zloin jednn sjednv dohled nad postupy, kter maj uinit tlo tm uitenj, m je poslunj. Disciplny proto Foucault definuje jako metody, kter umouj pelivou kontrolu tlesnch innost, kter zajiuj nepetrit podrobovn tlesnch sil a uvdj je do vztahu poslunosti-uitenosti.28 Z uvedenho cittu je dle patrn druh podstatn rozdl mezi zkonem a normou, kter msto jednorzovho zsahu vyuv soustavnho podrobovn. Zatmco k intervenci zkona me dojt pouze v okamiku jeho poruen, trval psoben norem pedpokld preventivn opaten dohledu, jeho douc ortopedick efekt se dostavuje postupn. Normm tedy odpovdaj takov nstroje donucovn a usmrovn, jejich pouit spje k tomu, e nakonec nebudou zapoteb a mohou bt uvolnny, ani by se pitom poadovan

28

Michel FOUCAULT, Dohlet a trestat, Praha: Dauphin 1999, s. 201.

17

dsledky pestaly projevovat.29 Efekt dosaen pouitm ortopedickch nstroj je ji zcela vepsn do tla, take na rozdl od suvernn moci, kter mus neustle sahat k npravnm prostedkm a hrub sle, je ink normalizan moci nakonec dosaeno i bez pmho fyziklnho psoben na zklad maximy mn trestat, vce dohlet. Tet vznamn rozdl spov ve vhodch, kter normativn regulace oproti nadvld zkona pin co do efektivity a produktivity svch mocenskch ink. Nejene umouje vykonvat moc s co mon nejmenmi nklady, ale je tak schopna zajistit, aby inky tto moci byly ve spolenosti dovedeny k maximln intenzit a sahaly tak daleko, jak je to mon.30 Politick vznam normy se tak ideln propojuje s vkonnostnm a ekonomickm rstem apart, v jejich rmci je standardizace chovn zavedena a dodrovna.31 Za tmto elem vyuv disciplna napklad pravidlo funknch umstn, umoujc stanovit nejlep mon pomr mezi schopnostmi jednotlivce a jeho zaazenm na sprvn msto z hlediska jeho spoleensk uitenosti.32 Ve vtu pravidel, jejich ambivalentn a nikoli pouze restriktivn roli Foucault odhaluje v knize Dohlet a trestat, by jist bylo mono jet pokraovat. Zamme vak svou pozornost na dva nejvznamnj aspekty Foucaultova pojet normy oproti jejmu tradinmu chpn, kter vymezil Pierre Macherey ve sv stati Pour une histoire naturelle des normes,33 kdy definoval spoleenskou normativitu v termnech imanence a produktivity.

29

Nejznmjm takovm nstrojem je samozejm systm panoptikonu, kter byl pvodn navren Jeremy Benthamem pro vzesk stavy a kter se v rznch podobch s spchem uplatnil tak v dalch institucch, jako jsou tovrny, koly, nemocnice. Jde o model, kter pomoc sektorizace umouje rozlenit prostor a zorganizovat as jednotlivch osob tak, aby nad nimi usnadnil dohled a kontrolu za clem zefektivnit jejich produktivitu. Vykonvn moci je tak snaz, ekonomitj a subtilnj, protoe jedinci nakonec dohlej sami nad sebou, nebo nevd, zda jsou v danou chvli prv sledovni i nikoli. Srov. FOUCAULT, Dohlet a trestat, s. 275-316. 30 Ibid., s. 304. 31 Ibid. 32 Ibid., s. 209-212. 33 Pierre MACHEREY, Pour une histoire naturelle des normes, pvodn in: Kolektiv autor, Michel Foucault philosophe, (Rencontre internationale. Paris, 9, 10, 11 janvier 1988), Paris: Seuil 1989, s. 203-221; petitno in: Pierre MACHEREY, De Canguilhem Foucault: La force des normes, Paris: La Fabrique 2009, s. 71-97.

18

Imanence a produktivita norem Termnem imanence norem chce Macherey vystihnout originalitu Foucaultovy odpovdi na otzku vztahu mezi normami a jejich pedmty. Na rozdl od zkona, kter zstv transcendentn vi subjektm, kter si podrobuje, norma ani nepedchz svmu uskutenn, ani neexistuje vn pole svch uplatnn.34 A u se jedn o regulaci naich promluv nebo vzorc chovn, norma se nevnucuje diskursu a chovn jako nco pedem rozhodnutho, co by n zpsob promluvy a chovn urovalo zvnjku. Norma msto toho zrove stanovuje, uskuteuje i legitimizuje sebe sama v exemplrnch zpsobech chovn, ve sprvnm zpsobu een konfliktnch situac, ve vybranch typech vpovd. 35 Jinmi slovy, normy existuj pouze do t mry, v n se dokou prosadit a uplatnit svou regulativn moc vzhledem k pekkm, kter se jim kladou. Imanenci normy proto Macherey definuje jako identitu a simultaneitu pin a nsledk, jako vzjemnou podmnnost mezi tm, co je normou ustanoveno, a samotnou podobou normy:

Ani pro Canguilhema, ani pro Foucaulta se normy neprezentuj jako formln pravidla, kter by se uplatovala zvnjku na obsahy vznikajc nezvisle na nich, nbr definuj svou podobu a uplatuj svou slu pmo v rmci proces, bhem nich se jejich ltka i pedmt postupn konstituuje a nabv tvar.36

V prvn kapitole jsme vak vidli, e toto imanentn pojet normy Canguilhem zastv pouze v ppad norem biologickch, zatmco spoleensk normy jsou podle nj asto utveny na zklad vnjch politickch rozhodnut, ekonomickch nrok a technickch
34 35

MACHEREY, La force des normes, s. 90. Tuto tezi meme ilustrovat na pkladu metody, kterou v r. 1936 zvolil Maurice Grvisse pro svou mluvnici nazvanou Le Bon Usage, v n shromdil a vybral pklady zvl vhodnho uit (i odvodnnho poruen) gramatickch pravidel francouztiny. Akoli se tedy jedn o mluvnici deskriptivn, jej neustle aktualizovan verze se brzy stala normou pro vtinu francouzskch novin, redaktor, spisovatel i pekladatel. 36 MACHEREY, La force des normes, s. 1011. Citovno (s malou obmnou) dle pekladu Josefa Fulky v jeho recenzi na tuto knihu, uveejnn v Teorii vdy, ro. 31, 2000, . 3., str. 384.

19

poadavk a vyznauj se znanou arbitrrnost i umlost. Prohls-li pak Macherey, e Foucaultovo pojet imanence norem stoj v protikladu k bn pedstav, podle n je moc norem uml a arbitrrn,37 pak tm vlastn jednm dechem piznv, e je tak v protikladu ke Canguilhemovu pojet spoleensk normativity a e k sob oba autoi maj v tto otzce dl, ne je jejich interpret ochoten uznat. Zrove se tm tak ukazuje slabina i pinejmenm hranice Canguilhemova modelu spoleenskch norem, kter je v Novch vahch o normlnm a patologickm do znan mry vystavn na nepli astnm pkladu normlnho rozchodu evropskch eleznic. Analogie mezi tmto pkladem prmyslov standardizace a obdobnmi postupy spoleensk normalizace toti vede Canguilhema k tomu, aby jedince, pojatho jakoto svbytn vsledek biologick normativity, chpal v opozici k normalizanm tendencm diktovanm shora na zklad politickch, ekonomickch a mocenskch poadavk. Prv toto dualistick pojet, v nm proti sob stoj individuum a normalizan moc, chce ovem Foucault pekonat. Paradoxn se pitom opr o Canguilhemovo imanentn-biologick pojet normy, kter se jedinci nevnucuje zvnjku, ale je vrazem jeho vlastnho ivotnho pohybu, a roziuje je i na sfru socilna. Imanence normy toti zrove implikuje imanentn povahu moci, v jej sti vztah jedinec figuruje coby jeden z jejch uzl. Spoleensk normy, a to ani v ppad standardizujcch norem regulujcch vuku ve kolch, tedy nememe chpat jako zleitost autonomnho rozhodnut sttnch apart, nebo tyto aparty samy nepedstavuj sted i hlavn tb moci, nbr spe zprostedkovatele v rmci rznorodho a pohyblivho pole silovch vztah. Prv v tom tkv originalita a pnos Foucaultova pojet moci, kterou prvn dl Djin sexuality definuje jako:

37

Ibid., s. 96.

20

[...] mnohost vztah sil, je jsou imanentn oblasti, ve kter psob a kterou konstituuje jejich vlastn organizace, jako hru, kter tyto vztahy transformuje, posiluje a pevrac prostednictvm boj a neustlho stetvn, jako podporu, kterou tyto vztahy sil nachzej jeden v druhm, piem vytvej srie i systmy, nebo naopak rozdly a opozice, kter je izoluj a konen jako strategie, v nich se realizuj a jejich obecn osnova i krystalizace ve form instituc je ztlesnna ve sttnch apartech, ve formulch zkona, ve spoleenskch hegemonich.38

Ohledn vztahu jedince a normy z toho plyne, e kad z ns je subjektem normy ve dvojm smyslu. Bt subjektem normy znamen za prv bt vystaven psoben normy, bt podzen i podmann (ve smyslu francouzskho adjektiva assujetti) rznm typm norem, vzhledem k nim jsou nae mylenky a iny nejen pomovny, ale kter nm vbec dovoluj v dan historick situaci myslet a jednat. Z toho zrove plyne druh vznam, v nm lze jedince oznait za subjekt norem: a u toti normy interiorizujeme, nebo se sname udret vdom odstup od jejich psnho dodrovn, je nezpochybniteln, e pouze vzhledem k nim se meme stt subjektem ve smyslu aktra a produktivnho prvku dan spolenosti. Souasn s tm, jak normy subjektivizuj jedince, utvej tak nov pole vdn a nov sfry objektivity. Prv tuto vlastnost norem nazv Macherey jejich produktivitou: existence normy je podmnna vytvoenm novho pole uplatnn, v nm pak jednotlivci nachzej monost rozpoznat sama sebe jako subjekt. Na rozdl od restriktivnho chpn normy na zklad prvnho modelu vymezuje Macherey produktivitu norem jako:

extensivn a tvr pohyb, kter postupn roziuje hranice sv sfry psobnosti, a sm tak ustanovuje pole zkuenosti, na nj se normy mohou uplatovat. V tomto ppad

38

Michel FOUCAULT, Djiny sexuality I, Vle k vdn, Praha: Hermann a synov, s. 108-109.

21

meme ci, e norma produkuje prvky, na n psob, a souasn vypracovv postupy a reln prostedky tohoto psoben [...]39

I zde se setkvme s nutnost opustit navykl pohled na normu a jej inky v negativnch termnech, nebo normy a jejich mocensk psoben se ani zdaleka neomezuj na praktiky vylouen, potlaen i cenzury prosazovan v oblasti, kter by ji ped samotnm ustanovenm normy existovala. Norma je naopak produktivn v tom, e vytv nov oblasti skutenosti, jako napklad sexualitu, souasn s vytvenm novch ritul pravdy, v nich se mm doznvat k vlastnmu j a s jejich kategoriemi se musm cht necht njak identifikovat.40 Jedinec a jeho subjektivn sfra, kter je vystavena distinkci

normln/abnormlnho, je tak spe souasnm efektem spojenm s psobenm norem, ne aby mohl bt pedem postulovn jako pedpoklad jejich vzniku. Prv drazem na postupnou individualizaci prostednictvm norem se jednak Foucault pibliuje Canguilhemovi a jednak naruuje nae zjednoduujc chpn biologick podstaty jedince coby entity zen zprvu instinktem sebezchovy i libidinlnmi pudy, kter je nutno regulovat zvnjku, a to prv ustanovenm norem chpanch v restriktivnm smyslu. Chpn jedince a norem jako dvou pedem danch termn postavench proti sob pitom asto vede k nesnzm pi vysvtlovn dvod, kvli nim se jedinci normami vlastn d, a k naduvn nejrznjch obmn teorie her pro pekonn tchto apori. I zde se ukazuje nutnost nevnmat jednotlivce jako samostatnou entitu stojc tv-v-tv spoleenskm normm a jejich moci, nbr jako jeden z ink produktivnho charakteru spoleensk normativity.

39 40

MACHEREY, La force des normes, s. 75. Zatmco 18. stolet trestalo konkrtn akty sodomie podle obanskho i kanonickho prva, na konci 19. stolet byla institucionln, lkasky a psychiatricky vymezena homosexualita jako kategorie zahrnujc jednotlivce, jejich chovn, vzezen, charakterov rysy i typick zpsob ivota jsou zjevnm vrazem tto skryt podstaty. Clem psychologick terapie, sexuologick praxe i pedagogickho psoben pitom nen danou sexuln orientaci vymtit i odstranit, nbr se k n piznat a ztotonit se s jej objektivn pravdou. Srov. FOUCAULT, Djiny sexuality I, s. 53-56.

22

Dalm pozitivem takovho pojet norem, kter zdrazuje jejich produktivn a zrove imanentn povahu, tkv v tom, e poukazuje na naivn ponn tch, kte by chtli doshnout osvobozen individua prv zruenm i pevrcenm norem. Foucault ve svch historickch exkurzech peliv dokld, jak dvousen se postupem asu ukzaly ony slavn pbhy osvobozen, a u se jedn o sejmut okov blznm uvznnm v Bictre, spojen se vznikem prvnch tulk a psychiatrickch leben, i o skoncovn se sexulnmi tabu prostednictvm ustanoven sexuality jako vdy, zzen sexulnch poraden a definovn jednotlivch sexulnch orientac, anomli a deviac. Snad prv pi vdom toho, e boen norem ve jmnu anti-represivnch idel me asto vst k mnohem subtilnjm praktikm ovldn, vyjadoval se sm jen s velkou zdrenlivost k programu antipsychiatrickho hnut, k nmu jeho dlo mnoh inspirovalo. Jak postoj tedy mme zaujmout vi nkterm neblahm normalizanm tendencm, kter ns definuj jako subjekty pomoc disciplinrnch postup, nechceme-li bt obelstni41 a chceme-li zstat konsekventn s prv pedestenou tez o imanenci a produktivit norem?

Subjektivizace jedince ve vztahu k normm Je-li subjektivn rozmr lidsk bytosti skuten pedevm vsledkem sociln ortopedie, zd se, e Foucaultovo vchodisko zprvu mnoho nadj na monost neiluzornho osvobozen neposkytuje, jak na to ostatn upozoruje sm Macherey:

Bt subjektem znamen v psnm slova smyslu bt podzen, nikoli ve smyslu podzen njakmu vnjmu du pedpokldajcmu vztah prostho ovldn, nbr du zalenn jednotlivc, a to vech jednotlivc bez vjimky a bez vlunho

41

srov. FOUCAULT, Djiny sexuality I, s. 98.

23

postaven, do homogenn a souvisl st, do normativnho dispozitivu, kter jedince petv v subjekty prv tm, e je produkuje, i spe reprodukuje.42

Jestlie disciplinrn dispozitiv nejen vpisuje spoleensk normy do tl a mysl jednotlivc, ale doke pedem potat i s individulnmi odchylkami, jich vyuv pro lep klasifikaci, hierarchizaci a podmann jedinc, mohlo by se zdt, e je kad snaha o nalezen svbytnho prostoru v tomto rmci pouhou iluz. Je veobecn znm, e posledn dva dly Djin sexuality jsou vnovny prv otzce takovch technik sebe-formujc praxe a pe o vlastn j, kter by pedstavovaly pvodn odpov na promny prosted, v nm je nm dno existovat.43 Msto nsledovn tchto Foucaultovch vah se ale na zvr pokusme vypracovat vlastn odpov na otzku svbytn individualizace j vzhledem k normm, je vymezuj pole naich monost, a to na zklad Canguilhemovy koncepce normativity jakoto schopnosti utvet individualizujc vztah k vlastnmu prosted. Jestlie jsou normy referennm rmcem pro kad rozhodnut, kter uinme, neznamen to jet, e se j tmto normm podizuje pouze formou adaptace. Normativita jedince v silnm slova smyslu se naopak definuje prv tm, nakolik je schopen v rmci stvajcch norem podat nov typ odpovdi na promny svho prosted. Nebt zajatcem norem nejprve pedpokld schopnost rozpoznat a zhodnotit pravidla, kter se v naem jednn a promluvch asto uplatuj bez naeho vdom. V tom tkv vznam Canguilhemova upozornn, e normy poznvme prv prostednictvm toho, co se od nich odchyluje.44 Stejn tak jako normu zdrav poznvme a zakoume teprve tehdy, co je neproblematick ticho orgn narueno bolestnm omezenm naich fyziologickch monost, stejn jako si hodnotu ivota dokeme uvdomit prv v momentu vystaven jeho nesamozejmosti a konenosti, stejn tak jsme schopni zakusit svou schopnost inovovat
42 43

MACHEREY, La force des normes, s. 78. srov. nap. Michel FOUCAULT, Djiny sexuality II: Uvn slast. Praha: Herrmann a synov 2003, s. 85 44 CANGUILHEM, Le normal et le pathologique, s. 205.

24

normy prv v situacch, pro kter nejbnj typy odpovd nepostauj nebo ve kterch se jednotliv normativn poadavky navzjem popraj. Proces subjektivace je tak podmnn z velk sti tak schopnost odchlit se od normy, a to zejmna v situacch, kdy se flagrantnm zpsobem odhaluje polemick a labiln charakter norem regulujcch spoleenskou soudrnost. Prv tehdy se ukazuje, e normy umoujc uznn jednotlivce jako subjektu jsou pedmtem politick diskuse a jako takov mohou bt vdy znovu problematizovny, zpochybovny a modifikovny na zklad jinch normativnch nrok. K naruovn ustlench norem tak pat napklad explicitn tzn po tom, co tyto normy vynechvaj a co by mly zohlednit. Samozejm zde plat, e pokud toto naruovn ustlench norem subjektivace pekro hranice tolerance, kterou kad norma pedpokld, jednotlivec se vydv vanc vlastn neidentifikovatelnosti a hroz mu, e nebude jako subjekt vbec uznn. Odmt-li se napklad zaadit do normativnho pole rozlennho opozity mustv/enstv, podstupuje tm riziko, e jeho identita zstane nejen neuznna, ale ani nerozpoznna. Stejn otzka se klade pro migranty, po nich nejen policie a dal spoleensk instituce poaduj doznn toho, m vlastn jsou, v rmci pedem normalizovanch kategori, jako jsou oban, sttn pslunk, uprchlk, osoba migrujc z politickch/ekonomickch dvod. Je-li vak samotn byt j takto zvisl na spoleenskm rozmru normativity, kter d procesy rozpoznn jednotlivc jako takovch, nenut ns prv situace, v n nejsme schopni druhho rozpoznat na zklad ustanovench norem, k jejich nevyhnutelnmu zpochybnn a pehodnocen?45 Foucaultova problematizace vztahu jedince a norem nm tedy na jedn stran brn pijmout bez vhrad pmoarost Canguilhemovy teze, podle n m normativn lovk monost prolomit normy a ustanovit nov.46 Na druh stran ale Canguilhem prvem upozoruje na to, e zkuenost meznch situac ns nut pehodnotit stvajc a nejbnj
45 46

srov. Judith BUTLER, Giving An Account of Oneself, New York: Fordham University Press, 2005, s. 22-26. CANGUILHEM, Le normal et le pathologique, s. 106.

25

typy vztah, je udrujeme k vlastnmu prosted. Pes vechny rozdly tak biologick a spoleensk normy sdlej jeden spolen rys, kter meme nazvat prioritou abnormality. Normy je toti teba zavdt, hledat a revidovat prv z toho dvodu, e ivot jedince i spolenosti je neustle konfrontovn s uritmi zkuenostmi, setknmi i udlostmi, je se vymykaj strojovmu du vc. Tm se mimo jin vysvtluje, pro mme biologickou a lkaskou patologii (kterou se navc nkter spoleensk vdy sna s vt i men mrou legitimity rozit t na patologii sociln), zatmco by bylo zcela nesmysln pedpokldat patologii fyzikln, chemickou i mechanickou, jak si vimnul u Xavier Bichat ve svm dle Anatomie gnrale applique la philosophie et la mdecine.47 Podle Canguilhema je to pak prv zkuenost o abnormlnch stavech, kter je pohnutkou pro uvaovn v termnech norem, piem samotn toto normativn mylen je teprve dsledkem on prvotn zkuenosti. Na zklad tchto vah pak Canguilhem dospv k mysln paradoxn formulaci sv mon nejoriginlnj teze: Abnormln, kter je z logickho hlediska sekundrn, je z hlediska existence tm prvotnm.48 Tmto prohlenm o priorit abnormlnho vi normlnmu se Canguilhem jednak stav do opozice vi kad filosofii, biologii i sociologii, kter pokld d a normalitu za prvotn a samozejmou skutenosti, a jednak ukazuje, e otzka normy se klade pro kadho jednotlivce i pro kadou spolenost s obzvltn nalhavost prv proto, e existuj zkuenosti vymykn se kadmu postulovanmu du, je odporuj vekerm dosavadnm snahm o nivelizaci a dslednou racionalizaci. Prv proto je kad norma polemickm pojmem, kter nm umouje rozehrt rzn normativn poadavky proti sob, a vymanit se tak z tsnho rmce jednoho normativnho systmu. Jakoto pojem dynamick nm norma navc nabz monost vyuvat ppustn i tolerovan odchylky od jej striktn chpan preskripce a ustanovit v rmci tto marge de tolrance vlastn mikronormy vzhledem k mocenskm mechanismm nivelizanho charakteru. Tmto zpsobem
47

Xavier BICHAT, Anatomie gnrale applique la philosophie et la mdecine, Paris: Bchet, 1822, s. 2021. 48 CANGUILHEM, Le normal et le pathologique, s. 180.

26

napklad bezdomovci zavedli jako vlastn mikro-normu monost vyut laviky v parku i non tramvaje coby msta pro pespn, a stali se tak aktry stanovujcmi vlastn zpsob adaptace na prosted, v nm je jinak bezdomovectv nadle povaovno za nenormln a patologick zjev. Kdy se v r. 1995 zaalo nkolik destek brusla schzet kad ptek veer u ndra Montparnasse, aby odtud vyjdli na spolen non vyjky po paskch bulvrech, pomrn brzy se jim podailo navzdory pravidlm silninho provozu a dky narstajcmu potu adept obhjit sv prvo na uit vozovky na kor automobilist. Akoli je kad takovto pein vi bn akceptovanmu chovn vzpt podroben novm normm,49 abnormalita je v tchto stejn jako v dalch ppadech vdy o krok vpedu. Kad normalizace je tak neustle pekonvna fundamentln normativitou iv bytosti, kter in z normy polemick, dynamick a vposledku i politick pojem. Akoli tedy plat, e kad jedinec me bt normou vyuvn ve stejn me, v n se podl na jejm prosazen a ustlen, normativn schopnost lovka umouje vdy znovu problematizovat stanoven normy a zpochybovat legitimitu hodnot, na nich se zakldaj.

49

Po prvnch tech letech vcemn anarchick organizace je od r. 1998 pask non jzda na bruslch spravovna asociac Pari-Roller, kter spolupracuje s policejn prefekturou ohledn doasnho peruen automobilovho provozu na pedem ohlen a schvlen trase.

27