Jean-Paul Sartre

Ze

-1-
-2-
 Vechny tyto tky jsou zastaveny Zd; utkat ped existenc znamen pod
existovat. Existence je plnost, kterou lovkneme opustit.
JEAN-PAUL SARTRE

Existencionalismuspece cel je uvdomnm skandlu lecho vtom, e

lovkje vgruntu nepetritou szkou na budoucnost, a pece mus za zvr osudu
pijmout udlost, je ho promn virou minulost. Argument situace zoufal nen
vakexistenciln dvodem kabdikaci, nbr popudem inu. Neb o to, absurdno
konstatovat, nbr uinit je provanm ivotem: a tm je a m smysl jen, pokud se
snm nesmm.
VCLAVERN

-3-
-4-
 ZE

Vehnali nsdo velkho blho slu a j zaal mhouit oi, protoe m vtom
svtle bolely. Pakjsem vidl stl a za nm tyi chlapy vcivilu, jakse dvaj do papr.
Ostatn vzn nahnali dozadu, museli jsme za nimi pescel sl. Mnoho jsem jich
znal, ale byli tam i ciz. Ti dva pede mnou mli svtl vlasy a kulat lebky; byli si
podobn: asi Francouzi. Ten men si vjednom kuse vytahoval kalhoty: nervy.
Trvalo to takti hodiny; byl jsem cel zpitoml a vhlav jsem ml przdno;
ale sl byl vytopen, to mi bylo jen pjemn: u tyiadvacet hodin jsme se klepali
zimou. Dozorci vodili vzn jednoho po druhm ke stolu. Ti tyi chlapi se jich pakptali
na jmno a zamstnn. To jim vtinou stailo - nebo jet tu a tam poloili otzku:
Zastnil sessabote se stelivem? Nebo: Kdesbyl vdevt hodin rno a costam
dlal? Odpovdi neposlouchali nebo se takaspo tvili: chvli mleli a dvali se ped
sebe, pakzaali pst. Toma se zeptali, jestli je pravda, e slouil vMezinrodn brigd:
Tom nemohl ci, e ne, protoe mu vsaku nali papry. Juana se neptali na nic, ale
kdy ekl, jakse jmenuje, dlouho psali.
U anarchist je mj bratr Jos, ekl Juan. Jist vte, e u tady nen. J
nejsem vdn stran, nikdy jsem do politiky nedlal.
Nic na to neekli. Juan jet dodal:
J nic neudlal. Nechci to odnet za druh.
Rty se mu chvly. Dozorce mu dal pokyn, aby mlel, a odvedl ho. Te jsem
byl na ad j.
Jmenujete se Pablo Ibbieta?
Pikvl jsem.
Chlap se podval do lejster a ekl mi. Kde je Ramn Gris?
Nevm.
Od estho do devatenctho jste ho skrval ve svm dom.
Ne.
Chvilku psali a dozorci m vyvedli ven. Na chodb ekali se dvma dozorci
Tom a Juan. Vyrazili jsme. Tom se zeptal jednoho znich:
Takco?
Co m bt? ekl dozorce.
Je to vslech, nebo soud?
Byl to soud, ekl dozorce.
Opravdu? Co snmi te udlaj?
Dozorce odpovdl stroze:
Rozsudekvm bude oznmen vcele.
To, emu kali cela, byl vlastn nemocnin sklep. Byla tam hrozn zima,
protoe odevad thlo. Celou noc jsme se klepali a pesden to nebylo o moc lep.
Pt pedchzejcch dn jsem strvil vkobce na arcibiskupstv, vjakmsi tajnm

-5-
podzemnm vzen, kter jist pochzelo ze stedovku: protoe bylo mnoho vz a
mlo msta, strkali je kam se dalo. Nelitoval jsem, e m nedali zptky do kobky:
nebylo mi tam sice zima, ale byl jsem tam sm; a to jde asem na nervy. Ve sklep
jsem ml spolenost. Juan skoro nemluvil: ml strach a pakbyl pli mlad, aby ml
o em. Ale Tom mluvil pjemn a uml velmi dobe panlsky.
Ve sklep byla lavice a tyi slamnky. Kdy nspivedli, sedli jsme si a tie
jsme ekali. Tom po chvilce ekl:
Jsme namydlen.
J taky myslm, ekl jsem, ale tomuhle chlapci snad nic neudlaj.
Co proti nmu mohou mt, ekl Tom. M bratra funkcione, nic vc.
Podval jsem se na Juana: zdlo se, e nesly. Tom zaal znova:
V, co dlaj vZaragoze? Polo chlapy na silnici a pejedou je nklakem.
kal nm to jeden Maroan, co odtamtud utekl. Pr aby uetili stelivo.
Zasneuet naftu, ekl jsem.
Dostal jsem na Toma dopal; tohle neml kat.
Dstojnci jsou pi tom, prochzej se po silnici, pokraoval, a dohlej na
to srukama vkapsch a pokuuj. A mysl, e ty lidi doraz? Co t vede. Nechaj je
vt. Teba hodinu. Ten Maroan kal, e se poprv mlem poblil.
Tady to myslm dlat nebudou, ekl jsem, ledae by jim opravdu chyblo
stelivo.
Svtlo vnikalo dovnit tymi oknky a kulatm otvorem ve strop po lev
stran, jm bylo vidt oblohu. Tou kulatou drou, obvykle piklopenou, se do sklepa
skldalo uhl. Pmo pod drou byla velk hromada mouru; mla se jm vytpt
nemocnice, ale na zatku vlky nemocn evakuovali a uhl zstalo nevyuit; do-
konce na n nkdy prelo, protoe zapomnali zavt pklop.
Tom se roztsl zimou.
Hrome, to je mi zima, ekl, u to zaszan.
Vstal a zaal cviit. Pi kadm pohybu se mu na blch chlupatch prsou
rozevela koile. Lehl si na zda, zvedl nohy a dlal nky: vidl jsem, jakse mu tese
tlust zadek. Tom byl statn, ale ml mnoho sdla. Napadlo m, e se do t hory
mkkho masa brzo zabo kulky nebo piky bodk jako do hroudy msla. Pipa-
dalo mi to pln jin, ne kdyby byl huben.
Mn nebylo zrovna zima, ale nectil jsem u ramena ani ruce. Chvlemi jsem
ml dojem, e mi cosi chyb, a hledal jsem kolem sebe sako, ale pakjsem si rzem
vzpomnl, e mi sako nedali. Bylo to sp trapn. Vzali nm aty a dali je svm vojkm
a nm nechali jen koile - a tyhle pltn kalhoty, kter vparnm lt nosili pacienti.
Tom se za chvilku zvedl, sedl si vedle mne a oddychoval.
Zahl ses?
Hrom do toho, v, e ne. Ale zadchal jsem se.
Kosm hodin veer piel jeden zvelitel sdvma falangisty. Drel vruce
kuspapru. Zeptal se dozorce:
Jakse jmenuj tihle ti?
Steinbock, Ibbieta a Mirbal, ekl dozorce.

-6-
 Velitel si nasadil skipec a dval se do seznamu:
Steinbock...Steinbock...Tady je. Jste odsouzen ksmrti. Ztra rno budete
zastelen.
Podval se znovu:
Ti druz dva taky, ekl.
To nen mon, ekl Juan. J ne.
Velitel na nho udiven pohldl.
Jakse jmenujete?
Juan Mirbal.
Takvae jmno tady je, ekl velitel, jste odsouzen ksmrti.
Nic jsem neudlal, ekl Juan.
Velitel pokril rameny a otoil se kTomovi a ke mn.
Vy jste Baskov?
Nikdo znsnen Bask.
To ho podrdilo.
Jsou pr tady ti Baskov. Nebudu ztrcet as, abych je shnl. Takvy
samozejm nechcete knze?
Ani jsme neodpovdli. ekl:
Za chvilku pijde belgick lka. M povolen zstat svmi pesnoc.
Po vojensku pozdravil a odeel.
Co jsem ti kal, ozval se Tom. Mme to spotno.
Jist, ekl jsem, tuhle pro mladho je to krut.
ekl jsem to kvli spravedlnosti, neml jsem toho chlapce rd. Ml pli
jemnou tv, a strach a utrpen ji zhyzdily, celou ji znetvoily. Ped temi dny to byl
pjemn, rozpustil kluk; ale te vypadal jako star teplou a kal jsem si, e u
nikdy neomldne, ani kdyby ho pustili. Ml jsem snm sprvn mt soucit, ale soucit
se mi protiv. Juan mi byl sp odporn.
Nic vc u neekl, ale zpopelavl: tv i ruce ml ediv. Sedl si a dval se
vypoulenma oima do zem. Tom byl dobr due, chtl ho vzt za ruku, ale chlapec
mu ji prudce vykubl a uklbl se.
Nech ho, ekl jsem tie, vid, e m na krajku.
Tom uposlechl, a nerad; rd by byl chlapce utoval, zamstnalo by ho to a
nemusel by myslet na sebe. Ale to m rozilovalo: j nikdy nemyslel na smrt, protoe
ktomu nebyla pleitost, ale te tu pleitost byla a nedalo se dlat nic jinho, ne
na to myslet.
Tom zaal.
Ty jsi njak odbouchnul? zeptal se m.
Neodpovdl jsem. Zaal mi vykldat, e jich od srpna odbouchl est,
neuvdomoval si situaci a vidl jsem, e si ji nechce uvdomit. J jet zcela nechpal,
chtl jsem vdt, jestli budeme moc trpt, myslel jsem na kulky, pedstavoval jsem si
hork krupobit kulekna svm tle. To vecko nebylo to prav; ale byl jsem klidn;
mli jsme celou noc, abychom porozumli. Za chvilku pestal Tom mluvit a j se po
nm kradmo podval; vidl jsem, e i on zpopelavl a e vypad bdn, a ekl jsem si:

-7-
U to zan. Byla u skoro tma, oknky a hromadou uhl se dralo kaln svtlo a
vytvelo pod oblohou velikou skvrnu; stropn drou jsem u vidl hvzdu: noc bude
ledov a jasn.
Otevely se dvee a vstoupili dva dozorci. Za nimi veel svtlovlas
lovkvbelgick uniform. Pozdravil ns.
Jsem lka, ekl. Mm povolen pomhat vm vtto trapn situaci.
Ml pjemn, ulechtil hlas. ekl jsem mu:
Co tady chcete?
Jsem vm kdispozici. Udlm, co budu moci, aby vm tch pr hodin leheji
ubhlo.
Pro jste piel knm? Jsou tu jin, je jich pln nemocnice .
Poslali m sem, odpovdl mlhav.
Chtli byste si zakouit, e? dodal chvatn. Mm cigarety, dokonce
doutnky.
Nabdl nm anglick cigarety a puros, ale my odmtli. Podval jsem se mu do
o, zrozpaitl. ekl jsem mu:
Nepichzte sem ze soucitu. Ostatn j vsznm. Vidl jsem vsvkasrnch
na dvoe mezi faisty, ten den, co m zatkli.
Chtl jsem mluvit dl, ale najednou se mi stalo cosi, co m pekvapilo:
ptomnost lkae m rzem pestala zajmat. Obvykle, kdy se do neho dm,
taknepovolm. A najednou jsem ztratil chu mluvit; pokril jsem rameny a odvrtil
jsem oi. Za chvli jsem zvedl hlavu: zvdav si m prohlel. Dozorci se usadili na
slamnku. Pedro, huben dlouhn, toil mlnek, ten druh obaszatepal hlavou,
aby neusnul.
Chcete svtlo? ekl najednou Pedro lkai. Ten pikvl: myslm, e byl trochu
natvrdl, ale urit nebyl zl. Kdy jsem se mu podval do velkch modrch a stu-
dench o, pipadalo mi, e mu hlavn chyb obrazotvornost. Pedro odeel a vrtil se
spetrolejovou lampou a postavil ji vkout na lavici. Nebylo od n skoro vidt, ale
bylo to lep ne nic: vera nsnechali potm. Hezkou chvli jsem se dval na svteln
kruh. jej lampa vrhala na strop. Byl jsem fascinovn. A pakjsem narzprocitl,
svteln kruh zmizel, a j ctil, jakm drt obrovsk te. Nebyla to mylenka na smrt
ani strach: bylo to cosi anonymnho. Lcn kosti m plily a bolela m hlava.
Vzchopil jsem se a pohldl na sv dva spolenky. Tom ml hlavu zaboenou
vdlanch, vidl jsem jen jeho tunou blou ji. Mal Juan byl na tom nejh, ml
oteven sta a chp se mu chvlo. Lka knmu pistoupil a poloil mu ruku na
rameno, jako by ho chtl povzbudit: ale jeho oi zstaly chladn. Pakjsem vidl,
jakse Belgianova ruka poouchle ine po Juanov pai kzpst. Juan se tomu
lhostejn poddval. Belgian ho vzal temi prsty za zpst, tvil se roztrit, zrove
ustoupil a postavil se ke mn zdy. Ale j se naklonil a vidl jsem, jakvytahuje hodinky,
chvli se na n dv a nepout chlapcovo zpst. Za chvilku nehybnou ruku pustil a
opel se o ze, potom jako by si najednou vzpomnl na nco bhvjakdleitho, co
si mus hned poznamenat, vythl zkapsy notesa napsal do nho pr dek. Darebk,
ekl jsem si zlostn, a mi nechod mit tep, nebo mu dm pst do t jeho svinsk

-8-
tlamy.
Nepiel, ale ctil jsem, jakse na m dv. Zvedl jsem hlavu a pohled mu vrtil.
ekl mi bezbarvm hlasem:
Nezd se vm, e tady zmrzneme?
Byla mu zima, byl cel fialov.
Mn zima nen, odpovdl jsem.
Nepestval se na m psn dvat. Vtom jsem pochopil a shl jsem si na obliej:
byl jsem zpocen. Ve sklep, uprosted zimy, vprvanu jsem se potil. Hrbl jsem si
rukou do vlas, byly slepen potem; zrove jsem si viml, e mi zvlhla koile a lep
se mi na ki. Nejmn hodinu se u ze mne inul pot, a j nic nectil. Ale neuniklo to
tomu belgickmu niemovi, vidl, jakmi po tvi stkaj kapky, a kal si: to svd o
tm patologick hrze; a ctil se normln a hrd, e je normln. protoe jemu bylo
zima. Chtl jsem vstt a dt mu peshubu, ale sotva jsem se pohnul, stud a zlost m
pely: lhostejn jsem dosedl zptky na lavici.
Utral jsem si jen kapesnkem krk, protoe te jsem ctil, jakmi zvlas na
krkstk pot, a to nebylo pjemn. Ale brzy jsem se pestal utrat, bylo to zbyten;
u jsem mohl kapesnkdmat, a potil jsem se dl. Potil jsem se taky na stehnech a
zvlhl kalhoty se lepily klavici.
Juan najednou promluvil:
Vy jste lka?
Ano, ekl Belgian.
Trp lovkdlouho?
Kdy? Ale kdepak, ekl Belgian otcovsky, je to hned hotov.
Tvil se, jako kdy ukliduje bohatho pacienta.
Ale jslyel jsem, e asto musej stlet dvakrt.
Obas, ekl Belgian a potsal hlavou. Stv se, e prvn salva nezashne
hlavn orgny.
To pakmusej znovu nabt puky a znovu zamit? Zamyslel se a dodal
chraptiv:
To vecko dlouho trv!
Ml stran strach, e bude trpt, na nic jinho nemyslel: patilo to kjeho
mld. J u na to moc nemyslel, a nepotil jsem se proto, e bych se bl utrpen.
Vstal jsem a el jsem khromad mouru. Tom vyskoil a nenvistn se po mn
podval: el jsem mu na nervy, protoe mi vrzaly stevce. kal jsem si, jestli jsem
voblieji taky takbled: vidl jsem, e i on se pot. Obloha byla ndhern, do temnho
kouta nepronikalo dn svtlo a stailo zvednout hlavu a vidl jsem Velk vz. Ale
u to nebylo jako dv: pedevrem jsem zkobky arcibiskupstv vidl velk kusoblohy
a kad denn hodina ve mn vyvolvala jinou vzpomnku. Rno, kdy nebe bylo
jasn svtle modr, myslel jsem na ple na bezch Atlantiku; vpoledne jsem vidl
slunce a vzpomnal jsem na jeden bar vSeville, kde jsem pil manzanillu a jedl ktomu
oka solivami; odpoledne jsem tam ml chldeka pedstavoval jsem si, jakna jedn
plce arny je hlubok stn, kdeto druh jisk vslunci: bylo opravdu trapn vidt,
jakse cel zem odr vobloze. Ale te ve mn obloha u nic nevyvolvala, a jsem

-9-
se dval vzhru jakchtl. Byl jsem radji. el jsem si sednout vedle Toma. Ubhla
dlouh chvle.
Tom spustil hlubokm hlasem. Musel pod mluvit, jinakse ztrcel ve svch
mylenkch. Myslm, e se obracel ke mn, ale nedval se na m. Urit se bl, e m
uvid takovho, jak jsem, edivho a zpocenho: byli jsme stejn a jeden jsme se
vdruhm vidli h ne vzrcadle. Dval se na Belgiana, na ivho lovka.
Chpe? ekl. J nechpu.
Taky jsem zaal potichu mluvit. Dval jsem se na Belgiana.
Co, co je?
Stane se snmi nco, co nejsem schopen pochopit.
Kolem Toma se il divn pach. Pipadalo mi, e jsem na pachy citlivj ne
obyejn. Uklbl jsem se.
Za chvli pochop.
Nen to jasn, ekl umnn. Ml bych odvahu, ale musel bych aspo
vdtPosly, vyvedou nsna dvr. Ti chlapi se postav ped ns. Kolikjich bude?
Nevm. Pt nebo osm. Vc ne.
Dej pokoj. Osm jich bude. Nkdo kikne: Klci zbra, a j uvidm, jakna
m m osm puek. Budu se asi chtt vmknout do zdi, budu do zdi ze vech sil tlait
zdy, a ze nepovol. Jako vzlm snu. To vecko si dovedu pedstavit. Ach,
kdybysvdl, jaksi to dovedu pedstavit.
Dej pokoj! ekl jsem mu, j si to taky pedstavuju.
Mus to bt dsn bolest. V, e m na oi a na sta, aby lovka zohavili.
dodal zle. J u ctm rny; u hodinu mm bolesti vhlav a vkrku. Ne skuten
bolesti, tohle je hor: jsou to bolesti, kter uctm ztra rno. Ale co potom?
Moc dobe jsem rozuml, co chce ci, ale nechtl jsem to dt najevo. A bolesti
jsem taky u ctil vtle, bylo to jako spousta drobnch rm. Nemohl jsem si na n
zvyknout, ale byl jsem jako on, nepikldal jsem jim dn vznam.
Potom, ekl jsem drsn, bude bradou vzhru. Zaal si hovoit pro sebe:
nespoutl oi zBelgiana. Ten jako by ho neposlouchal. Vdl jsem, pro knm
piel; nezajmalo ho, co si myslme; piel se dvat na nae tla, na tla, kter byla
pln ivota a pitom zpasila se smrt.
Je to jako vzlm snu, ekl Tom. Chce na nco myslet, m pod dojem,
e u to m, e to u u pochop, a pakti to vyklouzne, unikne a zasse to vrac tam,
kde to bylo. km si: potom nebude u nic. Ale nechpu, co to znamen. Jsou chvle,
kdy u to skoro mma pakse to vrt, kde to bylo, zanu znova myslet na bolesti,
na kulky, na detonace. Psahm ti, jsem materialista; nezblznil jsem se. Ale nco tu
nesouhlas. Vidm svou mrtvolu: to nen nic tkho, ale vidm ji j, svma oima.
Ml bych pochopitpochopit, e u nic neuvidm, e u nic neuslym a e svt se
bude toit dl pro ty druh. Nejsme pro tuhle mylenku stvoen, Pablo. V mi: u se
mi stalo, e jsem probdl celou noc a na nco jsem ekal. Ale tohle je nco jinho:
tohle nspopadne zezadu, Pablo, a my na to nebudeme pipraveni.
Dr hubu, ekl jsem mu, chce, abych zavolal zpovdnka?
Neodpovdl. Pozoroval j sem u dv, e m sklon ke kazatelstv a e mi k

- 10 -
bezbarvm hlasem Pablo. Nesnel jsem to; ale takov jsou asi vichni Irov. Ml
jsem nejasn dojem, e je ctit mo. Vlastn mi Tom nebyl pli sympatick a nechpal
jsem, pro by mi ml bt sympatitj, kdy spolen umeme. Snktermi jinmi
by to vypadalo jinak. Napklad sRamnem Grisem. Ale sTomem a Juanem jsem se
ctil osaml. Jene bylo mi to milej: sRamnem bych byl mon namkko. Zato
te jsem byl hrozn tvrd, a chtl jsem tvrd zstat.
Zaal roztrit blbolit. Urit mluvil, aby nemusel myslet. Byl pronikav ctit
mo jako sta prostatikov. Byl jsem pirozen tho nzoru jako on, vecko, co
kal, jsem mohl ci j: nen pece pirozen umt. A od t chvle, co jsem se umt
chystal, nic se mi u nezdlo pirozen, ani hromada mouru, ani lavice, ani Pedrova
svinsk tlama. Jene protivilo se mi myslet si tot co Tom. A vdl jsem pece, e
celou noc, snad kadch pt minut, si ve stejnou chvli pomyslme tot, e se ve
stejnou chvli budeme potit nebo chvt. Poprv jsem se na nho podval, aby to nevidl,
a pipadal mi ciz: ml ve tvi smrt. Byl jsem rann ve sv pe: tyiadvacet hodin
jsem il vedle Toma, poslouchal jsem, co k, mluvil jsem snm, a te jsem poznal,
e nemme nic spolenho. A byli jsme si te podobn jako dvojata, jen proto, e
jsme mli spolen zdechnout. Tom m vzal za ruku, ani se na m nepodval:
Pablo, km sikm si, jestli je pravda, e zanikneme.
Vyprostil jsem ruku a ekl jsem mu:
Podvej se pod nohy, dobytku.
Ml pod nohama loui a zkalhot mu kapalo.
Co to je? ekl vyjeven. Mo do kalhot, ekl jsem mu.
To nen pravda, ozval se zuiv, nemom, nic nectm.
Belgian pistoupil bl. Zeptal se spedstranou starostlivost:
Nejste nemocn?
Tom neodpovdl. Belgian pohldl na loui a neekl nic.
Nevm, co to je, ekl Tom plae, vdy nemm strach. Psahm vm e
nemm strach.
Belgian neodpovdl. Tom vstal a el se do kouta vymoit. Vracel se, zapnal
si poklopec, posadil se a zaryt mlel. Belgian si dlal poznmky.
Vichni ti jsme se po nm dvali, protoe byl iv. Ml pohyby ivho lovka,
starosti ivho lovka; tsl se vtom sklep zimou, jako se tsli iv lid; ml poslun
a dobe iven tlo. My u jsme sv tla skoro nectili-rozhodn ne takjako on. Chtl
jsem si shnout na kalhoty, mezi nohy, ale neml jsem odvahu; dval jsem se na
Belgiana, byl rozkroen, ovldal sv svaly - a mohl myslet na ztek. Znst byly
stny bezkrve; dvali jsme se na nho a sli jsme znho ivot jako upi.
Nakonec pistoupil kJuanovi. Chtl mu znjakho profesionlnho dvodu
shnout na krk, nebo jm hnulo milosrdenstv? Bylo-li to milosrdenstv, stalo se takjed-
nou jedinkrt za celou noc. Pohladil Juana po hlav a po krku. Chlapec se nebrnil,
ale nespoutl znho oi: pakho najednou chytil za ruku a divn se na nho dval.
Drel Belgianovu ruku ve svch dvou, a nebyla nijakhezk ta dv ed klepeta svrajc
tlustou zardlou dla. Tuil jsem, co se asi stane, a Tom to asi tuil taky: ale Belgian
vtom vidl jen zjem, otcovsky se usmval. Za chvilku chlapec piloil tlustou rudou

- 11 -
tlapu kstm a chtl kousnout. Belgian mu ji rychle vytrhl a kloptav ustoupil ke
stn. Chviliku se na nszden dval, asi najednou pochopil, e nejsme lid jako
on. Dal jsem se do smchu a jeden zdozorc vyskoil. Druh usnul, jeho iroce
oteven oi ble svtily.
Ctil jsem se unaven a zrove podrdn. Nechtl jsem u myslet na to, co
bude za svitu, na smrt. Nemlo to smysl, narazil bych jen na slova nebo na przdnotu.
Ale pakjsem zkusil myslet na nco jinho, spatil jsem, jakna m m hlavn puek.
Snad ptadvacetkrt za sebou jsem proil svou popravu; jednou jsem dokonce myslel,
e je to doopravdy: asi jsem na chviliku zdml. Vlekli m ke zdi a j se vzpouzel,
prosil jsem o milost. Prudce jsem se probudil a pohldl jsem na Belgiana: ml jsem
strach, e jsem kiel ze span. Ale Belgian si hladil knr, nic nezpozoroval. Kdybych
bval chtl, mohl jsem na chvli usnout: byl jsem vzhru u osmatyicet hodin, u
jsem nemohl dl. Ale nechtlo se mi ztratit dv hodiny ivota: za svtn by m vzbudili,
odvedli by m, otupenho spnkem, a zhebl bych beze slova; to jsem nechtl, nechtl
jsem umt jako zve, chtl jsem pochopit. A pakjsem se bl, e budu mt zl sny.
Vstal jsem, chodil jsem sem a tam, a abych piel na jin mylenky, zaal jsem
pemlet o minulm ivot. Vracelo se mi mnostv vzpomnek, jedna pesdruhou.
Byly dobr a byly patn - aspo jsem jim dvtakkal. Byly to tve a phody.
Znovu jsem vidl tv malho novillera, kter se nechal ve Valencii pi ferii nabrat na
rohy, tv svho strce, tv Ramna Grise. Vybavoval jsem si phody: jakjsem byl
roku 1926 ti msce bezprce, jakjsem mlem umel hlady. Vzpomnl jsem si,
jakjsem vGranad strvil jednu noc na lavice: ti dny jsem nejedl, zuil jsem, nechtl
jsem pojt. Usml jsem se. Jaklan jsem se honil za tstm, za enami, za svo-
bodou. Kemu? Chtl jsem osvobodit panlsko, obdivoval jsem Pi y Margalla, dal
jsem se kanarchistm, mluvval jsem na veejnch shromdnch: bral jsem vecko
vn, jako bych byl nesmrteln.
Te jsem ml pocit, e mm cel ivot ped oima, a pomyslel jsem si: Je to
zatracen le. ivot neml cenu, protoe byl u konce. kal jsem si, jakjsem se mohl
prochzet, dovdt sdvaty: ani prstem bych bval nehnul, vdt, e takhle umu.
ivot byl pede mnou, uzaven, zapeetn, jako pytel, a pece vecko, co je uvnit,
nen ukonen. Chvli jsem se pokouel posoudit ho. Rd bych si byl ekl: je to krsn
ivot. Ale nemohl jsem jej posoudit, bylo to jen torzo; cel ten asjsem vydval
smnky pro vnost, nic jsem nepochopil. Nelitoval jsem te nieho: byla spousta
vc, jich bych mohl litovat, chu manzanilly nebo koupn vmal ztoce u Cdizu,
kam jsem vlt jezdil; ale smrt ztratilo vecko pvab.
Belgian dostal najednou ohromn npad.
Ptel, ekl nm, mohu se postarat - svhradou, e stm bude souhlasit
vojensk sprva -, e dorum v vzkaz, vzpomnku lidem, kte vsmaj rdi
Tom zabruel:
J nikoho nemm.
J neodpovdl. Tom chvilku ekal, paksi m zvdav prohlel.
Ty nic Conche nevzke?
Ne.

- 12 -
 Hnusilo se mi to tlocitn spiklenectv: byla to m chyba, mluvil jsem o Conche
minulou noc, ml jsem se pemoci. il jsem sn rok. Jet vera veer bych si bval
usekl ruku sekyrou, jen abych ji pt minut vidl. Proto jsem o tom mluvil, bylo to
silnj ne j. Te jsem u neml chu ji vidt, neml jsem j u co ci. Ani bych ji
nechtl obejmout: hnusilo se mi m tlo, kter zpopelavlo a potilo se - a nebyl jsem
si jist, jestli se mi nehnus i jej tlo. Concha bude plakat, a se dov o m smrti; cel
msce nebude mt chu t. Umt vakmusm j. Myslel jsem na jej krsn nn
oi. Kdy se na m dvala, nco zn na m pechzelo. Ale ekl jsem si, e je konec:
kdyby se na m podvala nyn, pohled by zstal vjejch och, nedoel by ke mn.
Byl jsem sm.
Tom byl taky sm, ale jinak. Sedl si obkromo a dval se na lavici, pitom se
udiven usmval. Nathl ruku a opatrn se dotkl deva, jako by se bl, e nco polme,
pakprudce ucukl a zachvl se. Bt Tomem, nebavilo by m sahat na lavici; byla to
stle jet komedie Irana, jene mn taky pipadalo, e vci vypadaj divn: byly
matnj, mn hutn ne obvykle. Stailo mi, abych se podval na lavici, na lampu,
na hromadu mouru, a ctil jsem, e zemu. Pirozen nemohl jsem mt o sv smrti
jasnou pedstavu, ale vidl jsem ji vude, na vcech, vtom, jakvci couvaj a dr se
zdrenliv stranou jako lid eptajc u lka umrajcho. Tom se te na lavici dotkl
sv smrti.
Kdyby mi te vtom stavu, vjakm jsem byl, pili oznmit, e se mohu klidn
vrtit dom, e mi darovali ivot, nechalo by m to chladnm: Kdy jsme ztratili iluzi
vnosti, je pln stejn ekat nkolikhodin nebo nkoliklet. U mi po jist strnce
na niem nezleelo, byl jsem klidn. Ale byl to stran klid - protoe tu bylo m tlo:
m tlo, vidl jsem jeho oima, slyel jeho uima, ale nebyl jsem to u j; potilo se a
tslo pln samo, a j je u nepoznval. Musel jsem se ho dotkat a dvat se na n,
abych vdl, co se snm dje, jako by to bylo tlo nkoho jinho. Chvlemi jsem je
jet ctil, ctil jsem klouzn, jaksi skluzy, jako kdy se snmi prudce sn letadlo,
nebo jsem slyel, jakmi bije srdce. Ale to m neuklidovalo: ve, co pichzelo zmho
tla, bylo hnusn a podezel. Vtinou mlelo, bylo tie, a j u nectil nic ne jakousi
thu, cosi neistho, co bylo proti mn; ml jsem dojem, e jsem pipoutn kobrovsk
tnici. Jednu chvli jsem si shl na kalhoty a uctil, e jsou vlhk; nevdl jsem, jsou-
li naskl potem nebo mo, ale el jsem se radji vymoit na hromadu uhl.
Belgian vythl hodinky a dval se na n. ekl:
Je pl tvrt.
Niema! Jist to udlal naschvl. Tom vyskoil: dosud jsme nepozorovali,
jakasutk; noc nsobklopovala jako temn beztvar hmota, j jsem si ani nemohl
vzpomenout, kdy zaala.
Juan zaal kiet. Lomil rukama, prosil:
J nechci umt, j nechci umt.
Bhal po sklep se zdvienma rukama, pakse vrhl na slamnka vzlykal. Tom
se na nho dval posmutnlma oima a neml u ani chu ho tit. Vlastn to nestlo
za to: chlapec vyvdl vc ne my, ale nebyl na tom takzle: byl jako nemocn brnc
se proti nemoci horekou. Kdy u nen ani horeka, je to mnohem vnj.

- 13 -
 Plakal: vidl jsem, e se lituje; na smrt nemyslel. Na vteinu, na jedinkou vteinu
se i mn zachtlo plakat, plakat ltost nad sebou samm. Ale nastal prav opak: pohldl
jsem na chlapce, vidl jsem jeho huben vzlykajc ramnka a poctil jsem cosi
nelidskho: nelitoval jsem ani ty druh, ani sebe. ekl jsem si: Chci umt ist.
Tom vstal, postavil se pmo pod kulat otvor a hal, a zane svtat. J trval
na svm, chtl jsem umt ist, a myslel jsem jen na to. Ale od chvle, co nm lka
ekl, kolikje hodin, ctil jsem nkde vespod, jakprch, jakpo kapkch uplv as.
Byla jet tma, kdy jsem zaslechl Tomvhlas:
Sly je?
Ano.
Chodili po dvoe.
Co blbnou? Nemou pece stlet potm!
Za chvilku u nebylo slyet nic. Lekl jsem Tomovi:
Svt.
Pedro zazval, vstal a el sfouknout lampu. ekl svmu kumpnovi:
Hrome, to je zima.
Sklep zeedl. Vdlce jsme zaslechli vstely.
U to zan, ekl jsem Tomovi, asi to odbvaj na zadnm dvoe.
Tom podal lkae o cigaretu. J nechtl; nechtl jsem ani cigarety, ani alkohol.
Od t chvle stelba pestala.
Pozoruje? ekl Tom.
Chtl jet nco ci, ale zmlkl, dval se na dvee. Dvee se otevely a vstoupil
porukse tymi vojky. Tom upustil cigaretu.
Steinbock? Tom neodpovdl. Pedro na nj ukzal. Juan Mirbal?
To je ten na slamnku.
Vstate, ekl poruk.
Juan se nehbal. Dva vojci ho vzali vpodpa a postavili ho na nohy. Ale
jakho pustili, upadl.
Vojci zavhali.
Nen prvn, komu je patn, ekl poruk, muste ho odnst, vy dva; tam se
to sprav.
Obrtil se kTomovi:
Takpojte.
Tom vyel mezi dvma vojky. Druz dva vojci li za nimi, nesli chlapce
vpodpa a vpodkolen. Neomdlel; oi ml zeiroka oteven a po tvch mu tekly
slzy. Kdy jsem chtl taky jt, porukm zarazil:
Vy jste Ibbieta?
Ano.
Vy tady pokte: pro vssi pijdou za chvli.
Odeli. Belgian a dva hldai taky, zstal jsem sm. Nechpal jsem, co se se
mnou dje, ale bylo by mi milej, kdyby to se mnou skoncovali hned. Vtm
pravidelnch intervalech jsem slyel vstely; pi kad salv jsem se roztsl. Chtlo
se mi vt a rvt si vlasy. Ale zaal jsem zuby a ruce jsem vrazil do kapes, protoe

- 14 -
jsem chtl zstat ist.
Za hodinu si pro m pili a dovedli m do prvnho poschod, do mstnstky,
kde bylo ctit doutnky a kde bylo horko kuduen. Byli tam dva dstojnci, kouili,
sedli vkeslech a na kolenou mli rozloen lejstra.
Jmenuje se Ibbieta?
Ano.
Kde je Ramn Gris?
Nevm. Ten, co m vyslchal, byl mal a tlust. Ml skipec a krut oi.
ekl mi:
Poj bl.
Popoel jsem bl. Vstal, vzal m za pai a dval se na m, jako by m chtl
rovnou pochovat. Pitom m v silou makal svaly. Ne proto, aby m muil, byla to
velk hra: chtl m ovldnout. ekl si taky, e mi mus poutt rovnou do tve svj
smrdut dech. Chvli jsme takstli, mn bylo sp do smchu. Kzastraen lovka,
kter se chyst umt, je poteba mnohem vc: tohle nezabralo. Prudce m odstril a
posadil se. ekl:
Bu ty, nebo on. Zstane naivu, kdy nm ekne, kde je.
Ti dva vihci ve vysokch botch a sbiky byli pece taky lidi a taky co
nevidt umou. Trochu pozdji ne j, ale o mnoho ne. A zamstnvali se tm, e
hledali ve svch lejstrech jmna, pronsledovali jin lidi, aby je uvznili nebo vyhladili;
mli sv nzory o budoucnosti panlska i o jinch vcech. Jejich horlivost mi pipada-
la odporn a smn: u jsem si nedovedl pedstavit, e bych byl na jejich mst,
pipadalo mi, e jsou blzni.
Mal tlusoch se po mn dval a vihal se bikem do bot. Vechna jeho gesta
byla vypoten, chtl vypadat jako bujn divok zve.
Takco? Rozuml jsi?
Nevm, kde je Gris, odpovdl jsem. Myslel jsem, e je vMadridu.
Druh dstojnklern zvedl bledou ruku. Ta lernost byla taky vypoten.
Vidl jsem jejich drobn lsti a asl jsem, e jsou na svt lid, kter to bav.
Mte tvrt hodiny na rozmylenou, ekl pomalu. Odvete ho do skladu
sprdlem, za tvrt hodiny ho pivedete zptky. Jestli bude dl zaprat, bude okamit
popraven.
Vdli, co dlaj: celou noc jsem ekal; potom m nechali jet hodinu ekat
ve sklep, zatm zastelili Toma a Juana, a te m zavraj do skladu sprdlem; jist si
tenhle tah vera pipravili. kali si, e nervy asem povol, a doufali, e m
takdostanou.
Zmlili se. Sedl jsem si ve skladu na stoliku, protoe jsem byl zeslbl, a
zaal jsem pemlet. Ale ne o jejich nvrhu. Ovem e jsem vdl, kde je Gris: skrval
se u svho bratrance, tyi kilometry za mstem. Taky jsem vdl, e neprozradm,
kde se ukrv, ledae by m muili (ale na to, zd se, nepomleli). To ve bylo
dokonale, nezmniteln zazeno a nikterakm to nezajmalo. Jen bych byl rd chpal
dvody svho chovn. Radji pojdu, ne bych Grise vyzradil. Pro? Neml jsem u
Ramna Grise rd. M ptelstv knmu odumelo ped svitem, spolu smou lskou

- 15 -
ke Conche, spolu smou touhou t. Je pravda, stle jsem si ho vil; byl to tvrd
chlap. Ale kvli tomu jsem se pece nerozhodl umt msto nho; jeho ivot neml
vt cenu ne mj. dn ivot neml cenu. Postav lovka ke zdi a stlej do nho,
dokud nezdechne: jestli jsem to j nebo Grisnebo nkdo jin, to je jedno. Vdl
jsem, e neznamen pro panlsko vc ne j, ale kalal jsem na panlsko a na
anarchisty: na niem u nezleelo. Ale byl jsem tam, mohl jsem zachrnit svou ki,
kdy prozradm Grise, a odmtal jsem to udlat. Pipadalo mi to sp komick: byla to
umnnost. kal jsem si:
Mus bt tvrdohlav! A podivn jsem se rozveselil.
Pili pro m a odvedli m zasktm dvma dstojnkm. Zpod nohou nm
vybhla krysa a to m pobavilo. Obrtil jsem se na jednoho zfalangist a ekl jsem
mu:
Vidl jste tu krysu?
Neodpovdl. Byl nedviv, bral se vn. J ml chu se smt, ale ovldl
jsem se, protoe jsem se bl, e kdy spustm, u nepestanu. Falangista ml knry.
ekl jsem mu jet:
Ml by sisdt oholit ty knry, halamo.
Pipadalo mi smn, e se u zaiva nechv takhle zarstat. Lhostejn m
nakopl, a j zmlkl.
Takco, ekl tlust dstojnk, pemlel jsi?
Prohlel jsem si je se zjmem jako vzcn hmyz. ekl jsem jim:
Vm, kde je. Je schovan na hbitov. Vnkter hrobce nebo vmrnici.
Chtl jsem si znich vystelit. Chtl jsem vidt, jakvstvaj, zapnaj si opasky
a dvaj horliv rozkazy.
Vyskoili.
Jdeme tam. Molesi, vydejte si od poruka Lopeze patnct mu. A tob,
ekl mi mal tloutk, jestli jsi mluvil pravdu, splnm, co jsem slbil. Jestli sisznsud-
lal blzny, taksi to odnese.
Skikem odeli a j klidn ekal pod dozorem falangist. Obasjsem se
pousml, kal jsem si, jakse asi budou tvit. Vidl jsem je, jakzvedaj nhrobn
kameny, otvraj jedna dvka hrobky po druhch. Pedstavoval jsem si celou tu situaci,
jako bych byl nkdo jin: vze, kter si umnil, e bude dlat hrdinu, vn falan-
gist se svmi knry a chlapi vuniformch pobhaj mezi hroby; bylo to kpopukn.
Za pl hodiny se mal tlusoch vrtil sm. Napadlo m, e piel dt rozkaz,
aby m popravili. Ti druz zstali asi na hbitov.
Dstojnkse na m podval. Vbec se netvil rozpait.
Odvete ho do velkho dvora stmi druhmi, ekl. A skon vojensk
operace, dn tribunl rozhodne, co snm.
Zdlo se mi, jako bych nerozuml. Zeptal jsem se ho:
Takvy mvy m nezastelte?
Te rozhodn ne. Jestli potom, do toho mi nic nen.
Stle jsem nechpal. ekl jsem mu:
A pro?

- 16 -
 Neodpovdl a pokril rameny, a vojci m odvedli. Na velkm dvoe bylo asi
sto vz, eny, dti, nkolikstarc. Zaal jsem se prochzet kolem trvnku upro-
sted, byl jsem cel zpitoml. Vpoledne nm dali vrefekti najst. Dva nebo ti
vzov se m na cosi zeptali. Asi jsem je znal, ale neodpovdl jsem jim: nevdl
jsem u ani, kde jsem.
Kveeru nahnali do dvora asi deset novch vz. Poznal jsem pekae Garcu.
ekl mi:
M zpekla tst! Myslel jsem, e t u ivho neuvidm.
Odsoudili m ksmrti, ekl jsem, a paksi to rozmysleli. Nevm pro.
M zatkli ped dvma hodinami, ekl Garca.
Pro?
Garca nedlal do politiky.
Nevm, ekl. Zavraj vechny, co smlej jinakne oni.
Ztiil hlas.
Dostali Grise. Roztsl jsem se.
Kdy?
Dnesrno. Udlal blbost. Vter odeel od bratrance, protoe se pohdali.
Bylo dost lid, co by ho byli ukryli, ale u od nikoho nic nechtl. Povdal: Schoval
bych se u Ibbiety, ale kdy ho zaveli, schovm se na hbitov.
Na hbitov?
Ano. Byla to blbost. Pirozen, dnesrno tam pili, mlo se to stt. Nali ho
vmrnici. Stlel po nich, a takho oddlali.
Na hbitov!
Vecko se se mnou zaalo toit, a kdy jsem piel ksob, sedl jsem na zemi:
sml jsem se takkeovit, e mi vhrkly do o slzy.

- 17 -
 MSTNOST

I
Pan Darbdatov drela vruce kousekrahatu. Opatrn jej pibliovala ke rtm
a zadrovala dech, aby nesfoukla jemn cukrov popraek, jm byl posypn. Tenhle
je zr, kala si. Prudce se zakousla do sklovit masy a sta j naplnil zpach
ztuchliny. To je zvltn, jaknemoc zjemuje chu. Zaala vzpomnat na meity,
na lepkav zdvoil Orientlce (byla na svatebn cest vAlru) a na bledch rtech se
j mihl smv: i vrahatu bylo cosi lepkavho.
Nkolikrt musela dlan pejet po strnkch knihy, protoe se pi v opatrnosti
pokryly tenkou vrstvou blho prku. Cukrov zrnka j na hladkm pape klouzala,
koulela se, skpala pod rukama. To mi pipomn Arcachon, kdy jsem tvala na
pli. Strvila roku 1907 lto u moe. Nosila tenkrt irok slamkse zelenou stuhou;
lehala si blzko mola sromnem, bu Gypinm nebo Colette Yverov. Vtr zvedal
kotoue psku a sypal j ho na kolena, take kadou chvli musela vzt knku za rohy
a vyklepat ji. Te mla stejn pocit. a na to, e zrnka psku byla tenkrt pln such,
kdeto krupiky cukru se trochu lep na prsty. Znovu vidla pruh perlov ed oblohy
nad ernm moem. Eva jet nebyla na svt. Ctila se cel zmaltnl vzpomn-
kami a vzcn jako skka ze santalovho deva. Najednou si vzpomnla i na
nzevromnu, kter tenkrt etla: jmenoval se Panika a nebyl nudn. Ale od chvle,
co ji neznm choroba zdruje vpokoji, dvala pan Darbdatov pednost historickm
knihm a memorm. Pla si, aby nemoc, vnou etbou, bedlivm soustednm
pozornosti kvlastnm vzpomnkm a nejvybranjm zitkm dozrla jako krsn
sklenkov kvt.
Vtom ji napadlo, a trochu pitom znervznla, e co nevidt zaklepe jej mu.
Ostatn dny vtdnu pichzel a naveer, polbil ji tie na elo a etl naproti n vlenoce
Le Temps. Ale tvrtekbyl Darbdatvden: odchzel na hodinku ke sv dcei,
zpravidla mezi tet a tvrtou. Ne odeel, stavil se u eny a trpce se spolu bavili o
zeovi. Tyhle tvrten rozhovory, kter do nejmench detail pedem znala, pan
Darbdatovou vyerp valy. Darbdat zaplnil tich pokoj svou ptomnost. Nesedl
si, chodil sem tam a otel se na podpatku. Kad jeho rozilen pan Darbdatovou
zraovalo jako inen rozbitho skla. Tento tvrtekto bylo jet hor ne obvykle:
pi pomylen, e za chvilku bude muset manelovi opakovat, kemu se Eva piznala,
a e uvid, jakten velk, hrozn lovkvztekle vysko, vyvstval na pan Darbdatov
pot. Vzala si ztalku kousekrahatu, chvli si ho vhav prohlela, pakjej smutn
dala zptky: nechtla, aby ji mu vidl, jakj rahat.
Trhla sebou, kdy uslyela zaklepn.
Dle, ozvala se slab.
Darbdat veel po pikch.

- 18 -
 Zajdu kEv, ekl jako kad tvrtek.
Pan Darbdatov se na nho usmla.
Pozdravuj ji ode mne.
Darbdat neodpovdl a starostliv nakril elo: kad tvrtekvtuto chvli se
u nho kzavacm potm pidalo tup podrdn.
A pjdu od n, zastavm se u Franchota, chtl bych, aby sn vn promluvil
a snail se ji pesvdit.
Navtvoval doktora Franchota asto. Ale nadarmo. Pan Darbdatov pokrila
obo. Kdysi, kdy bvala zdrav, krvala rda rameny. Ale od t doby, co j tlo
nemoc zmaltnlo, nahrazovala pohyby, kter by ji pli unavily, hrou sval voblieji:
pisvdovala oima, odporovala koutky st; nekrila rameny, ale obom.
Kdyby bylo mon vzt mu ji nsilm.
U jsem ti kal, e to je vyloueno. Ostatn zkony nejsou kniemu. Franchot
mi onehdy vyprvl, e maj srodinami nemocnch nepedstaviteln trpen: lid ne
a ne se rozhodnout, nebo si chtj nemocnho nechat doma; lkai maj svzan ruce,
mohou dt dobrozdn, a to je vecko. kal, e by musel udlat veejn skandl
nebo by ona sama musela podat o jeho internovn.
A to, ekla pan Darbdatov, to takhned nebude.
Kdepak.
Otoil se kzrcadlu, hrbl si rukou do vous a zaal si je esat. Pan Darbdatov
se lhostejn dvala na muovu mohutnou zardlou ji.
Kdy to pjde takhle dl, poznamenal Darbdat, zblbne vc ne on, je to
hrozn nezdrav. Na krokse od nho nehne, nevythne paty zdomu, leda obasktob,
nepijm nvtvy. Ovzdu vt jejich mstnosti je prost nedchateln. Neotvr
vbec okno, protoe Pierre nechce. Jako kdyby bylo poteba ptt se nemocnho na
takov vci. Myslm, e tam ve vykuovadle pl nco voavho, njak ned, jako
vkostele. Na mou dui, nkdy si kmv, ona m takov divn oi.
Nevimla jsem si, ekla pan Darbdatov. J na n nic nevidm. Je smutn,
to je.
Vypad jako mrtvola. Sp vbec? A j nco? Nikdo se j na to nesm zeptat.
Ale myslm, e schlapkem, jako je Pierre, nezamhou za celou noc oka. Pokril
rameny. Ale nechce se mi vit, e bychom my, jej rodie, nemli mt prvo chrnit
ji proti n sam. Pamatuj si, e u Franchota by se o Pierra lp starali. Maj tam velk
park. A pakmyslm, dodal ssmvem, e by si slidmi, jako je sm, lp rozuml.
Jsou chudci jako dti, je lpe nechat je mezi sebou; je to snimi trochu jako se
svobodnmi zedni. Tam se ml dt hned ze zatku a km znovu: kjeho dobru.
Prosplo by mu to, o tom nen pochyby.
Po chvilce dodal:
V, trp m, e je tam sPierrem sama, zvl vnoci. Pedstavsi, e by se
nco stalo. Pierre vypad hrozn poouchle.
J nevm, ekla pan Darbdatov, jestli je poteba zvl se tm
znepokojovat, pece takvypadal vdycky. Chudkchlapec. pokraovala
spovzdechem, bt takpyn a takhle to dopracovat. Myslel si, e je inteligentnj

- 19 -
ne my vichni. Kdy snm lovkhovoil, ekl vdycky nakonec tm svm tnem:
Mte pravdu Zapla pnbh, e neme vidt, jakna tom je.
Vzpomnala si nerada na podlouhl obliej, neustle nachlen trochu na
stranu. Prvn aspo Evin svatb by pan Darbdatov byla dala nevmco za to, aby
se se svm zeem trochu dvrnji sblila. On ji vakodradil: skoro nemluvil, vdycky
jen chvatn a neptomn kval na souhlas.
Darbdat rozvjel dl svou mylenku.
Franchot m provedl svm stavem, ekl, je to nco ndhernho. Kad
nemocn m zvltn mstnost, vn kesla potaen k, pedstavsi, a pohovku. V,
maj tam tenisa co nevidt jim zd bazn.
Postavil se koknu, dval se ven a pohupoval se zlehka na kivch nohou.
Pojednou se hbit otoil na podpatku, ramena ml sven, ruce vkapsch. Pan
Darbdatov ctila, e se zane potit: bylo to pokad stejn; bude te chodit sem a
tam jako medvd vkleci a pi kadm kroku mu zavrzaj stevce.
Milku, ozvala se, prosm t, sedni si, jde mi na nervy. A dodala vhav:
Musm ti nco dleitho ct.
Darbdat usedl do lenoky a ruce poloil na kolena; pan Darbdatov pebhlo
po zdech lehk zamrazen: nadela chvle, musela zat.
V, e jsem mluvila vter sEvou, zaala a rozpait si odkalala.
Ano.
Povdaly jsme si o spoust vc, byla moc mil, u dlouho jsem ji nevidla
taksdlnou. Takjsem se j trochu vyptvala, pimla jsem ji, aby se rozhovoila o
Pierrovi. Nu a takjsem se dovdla, upadla znovu do rozpak, e na nm velice
lp.
To j pece dobe vm, ekl Darbdat.
el pan Darbdatov trochu na nervy: bylo mu vdycky poteba dopodrobna,
od a a do zet vysvtlovat co a jak. Pan Darbdatov snila o tom, aby se mohla stkat
svybranmi, vnmavmi lidmi, kte by j vdy beze zbytku pochopili.
Ale j chci ct, ozvala se nanovo, e na nm lp jinak, ne si myslme.
Darbdat zakoulel znepokojen, vztekle oima jako pokad, kdy dobe
nechpal njakou narku nebo zprvu.
Co to m znamenat?
Charlesi, odpovdla pan Darbdatov, neunavuj m. Ml byschpat, e
matce se nkter vci tko kaj.
Nerozumm ani za mktomu, co mi tu vypravuje, rozilil se Darbdat.
Takto neekne?
Ale eknu, odpovdla.
Oni jetjet te?
Ano! Ano! Ano! vyrazila tikrt podrdn a nevldn.
Darbdat rozhodil rukama, sklonil hlavu a odmlel se.
Nemla jsem ti to kat, Charlesi, ekla ena neklidn. Ale nemohla jsem si
to nechat pro sebe.
Nae dt! zaal pomalu. Stm blznem. U ji ani nepoznv, k j Agta.

- 20 -
Ztratila rozum a nev, co me a co ne, jinakto nen mon.
Zvedl hlavu a psn se na enu podval.
Jse si jista, e jsi dobe pochopila?
O tom nen vbec pochyby. Jsem jako ty, dodala iv, nevila jsem j,
ostatn nechpu ji. Kdy si jen pedstavm, e by se m ten neastnkdotklJene,
vzdychla, myslm si, e ji tm ksob pout.
Coe! zvolal Darbdat. Vzpomn si, co jsem ti kal, kdy piel podat
o jej ruku? ekl jsem ti: Myslm, e se Ev pli lb! Ty jsi mi nechtla vit.
Najednou uhodil do stolu a zrudl jako rak.
Perverzita je to! Objm ji a lb, k j Agto a pitom j vykld ty sv
povdaky o ltajcch sochch a j nevm o em! A ona to strp! Ale co to jen mezi
nimi je? Prosm-a si ho zhloubi due lituje, a ho d do stavu a denn ho tam
navtvuje. Ale nikdy bych si nepomyslel ... Dval jsem se na ni jako na vdovu.
Poslouchej, Jeanneto, ekl vn, eknu ti to oteven; kdy u beztoho neme
bt, byl bych radi, kdyby mla milence.
Ml, Charlesi! vykikla pan Darbdatov.
Darbdat vzal unavenm pohybem klobouka hlku, kter pi vstupu odloil
na toaletn stolek.
Po tom, co jsi mi prv ekla, zakonil rozmluvu, mi u mnoho nadje
nezbv. Ale stejn sn promluvm, je to moje povinnost.
Pan Darbdatov byla jako na trn, aby u odeel.
V, povzbuzovala ho, km si, e je to u Evy stejn vc tvrdohlavost
neco jinho. Eva v, e ho nikdo nevyl, ale stav si hlavu, nechce, aby j to
nkdo vyvracel .
Darbdat si zamylen hladil vousy.
Tvrdohlavost? Ano, snad. Jestli m pravdu, takji to nakonec omrz. Nen
pokad zrovna pjemn, a paknen snm e. Kdy ho pozdravm, pod mi maltn
ruku a nepromluv. Jakjsou sami, myslm, e se vrac ksvm utkvlm pedstavm:
ekla mi, e nkdy ki, jako kdy ho na noe bere, protoe m halucinace. Sochy.
M znich hrzu, protoe bzu. k, e ho obletuj a vyvracej oi.
Navlkal si rukavice a pokraoval:
Omrz ji to, nekm, e ne. Ale co kdy se dvpomtne? Rd bych, aby
trochu chodila ven, mezi lidi: setkala by se snjakm hezkm mldencem-teba schla-
pkem, jako je Schrder, ten inenr u Simplona, snkm, kdo m budoucnost, vidla
by se snm obastady, obastam a pivykla by poznenhlu mylence, e mus zat
ivot znovu.
Pan Darbdatov na to vbec neodpovdla, zobavy, e se rozmluva vrt
tam, kde u byla. Mu se kn naklonil.
Tak, ekl, j musm jt.
Sbohem, tati, louila se pan Darbdatov, nastavujc mu elo. Hezky ji
pozdravuj a vyi j, e je chudinka mal.
Kdy byl mu pry, pan Darbdatov sklesla do kesla a unaven zavela oi.
To je vitalita, kala si vytav. Jakmile znovu naerpala trochu sil, nathla zlehka

- 21 -
svou bledou ruku a vzala si ztalku kousekrahatu, poslepu, ani pitom neotevela
oi.
Eva bydlela se svm muem vptm pate starho inku vulici du Bac.
Darbdat lehce vystoupil po sto dvancti schodech. Kdy stiskl knoflkzvonku, nebyl
ani udchan. Vzpomnl si suspokojenm na vroksleny Dormoyov: Na svj
vkjste prost bjen, Charlesi. Nikdy se nectil silnj a zdravj ne ve tvrtek,
zvl kdy takhle rychle vybhl do schod.
Pila mu otevt Eva: Pravda, vdy nem sluku. Dvata u n nemohou
vydret: dovedu si pedstavit, jakjim tady je. Polbil ji a ekl: Dobr den, chudinko
mal.
Eva odpovdla na pozdravtrochu chladn.
Jsi trochu pobledl, ekl Darbdat a pohladil ji po tvi, nem dost pohybu.
Chvli bylo ticho.
Jakse vede mamince? zeptala se Eva.
Za moc to nestoj. Byla jsi u n vter? To v, je to pod stejn. Vera za n
pila teta Louisa, takmla radost. M rda nvtvy, ale nesmj se zdret dlouho.
Teta Louisa pijela sdtmi do Pae kvli tm hypotkm. Myslm, e jsem ti o tom
vyprvl, je to zamotan historie. Pila za mnou do kancele a dala m o radu.
ekl jsem j, e nem na vybranou: mus prodat. Ostatn m u kupce: Bretonnela.
Pamatuje se na Bretonnela? Nechal u obchodu.
Najednou se zarazil: Eva ho skoro neposlouchala. Pomyslel si smutn, e u ji
nic nezajm. Sknihami je to taky tak. Dvji od nich lovknemohl odtrhnout. Te
u vbec nete.
Jakse da Pierrovi?
Dobe, odpovdla Eva. Chce se na nj podvat?
Ale ovem, ekl Darbdat vesele, na chvilku ho navtvm.
Ml soucit sneastnm chlapcem, ale kdykoli ho vidl, neubrnil se odporu.
Mm hrzu znezdravch lid. Jist e to nebyla Pierrova vina: byl ddin zaten
a hrza. Darbdat si povzdechl: Je marn nco proti tomu dlat, tyhle vci vyjdou
vdycky najevo, a kdy je pozd. Ne, Pierre za to nemohl. Nicmn ten chorobn
zrodekvnm vdycky byl; tvoil zklad jeho charakteru. Nebylo to jako rakovina
nebo tuberkulza, kter si meme vdy odmyslet, posuzujeme-li lovka, jak je
sm o sob. Ten nervzn pvab a ta jemnost, je se Ev toliklbily, kdy se j dvoil,
byly kvty lenstv. Byl u blzen, kdy si ji bral; jenome to nebylo znt. lovkse
pt, kal si Darbdat, kde zan odpovdnost, i sp kde kon. A je to jakkoliv,
pli se zabval sm sebou, byl pod obrcen do sebe. Jene je to pina nebo
nsledekjeho nemoci? Krel za dcerou pesdlouhou tmavou peds.
Ten byt je pro vspli velk, poznamenal, mli byste se pesthovat.
To mi k pokad, tati, ozvala se Eva, ale u sem ti ekla, e Pierre nechce
ze sv mstnosti.
Eva byla asn: kal si, jestli si vbec uvdomuje, jakto sjejm muem
vypad. Byl zral pro svrac kazajku, a ona respektovala jeho nzory a rozhodnut,
jako kdyby byl zcela pi smyslech.

- 22 -
 Myslm pitom na tebe, zaal Darbdat znovu trochu podrdn. Kdybych
byl enou, myslm, e bych se vtchhle starch, patn osvtlench mstnostech bl.
Pl bych si pro tebe svtl byt, ti mal vzdun mstnosti, jako se vposlednch
letech stavj vAuteuil. Snili ceny njemnho, protoe nemaj njemnky; byla by
vhodn chvle.
Eva vzala lehce za kliku a vstoupili do mstnosti. Tk vn kadidla sevela
Darbdatovi hrdlo. Zclony byly zataen. Vptm rozeznal nad opradlem kesla
hubenou ji: Pierre knim byl obrcen zdy, jedl.
Nazdar, Pierre, pozdravil hlasit Darbdat. Takjakse dnesmme?
Darbdat pistoupil bl: nemocn sedl u malho stolku; tvil se poouchle.
Mli jsme vajka namkko, ekl Darbdat jet hlasitji. To je dobrota.
Nejsem hluch, ozval se Pierre mrn. Darbdat se podrdn podval na
Evu, jako by ji bral za svdka. Ale Eva si ho psn zmila a mlela. Darbdat pochopil,
e ji urazil. Nu co, u se stalo. Nemohl se sneastnm chlapcem domluvit: neml
rozumu ani jako tylet dt a Eva si pla, aby se snm nakldalo jako sdosplm
muskm. Darbdat si nemohl pomoci a netrpliv oekval chvli, kdy na vechny
ty smn ohledy u bude pozd. Nemocn ho vdycky trochu drdili - a zvl
blzni, protoe ti nemaj rozum. ChudkPierre napklad neml rozumu ani za mk,
neekl jedno rozumn slovo, a pitom by bylo marn dat na nm sebemen pokoru
nebo aby jen na chvli piznal, e se ml.
Eva odklidila skopky a kalek. Poloila ped Pierra ubrouseksvidlikou a
noem.
Co bude jst te? zeptal se Darbdat vesele.
Biftek.
Pierre uchopil vidliku a drel ji vkonecch dlouhch bledch prst. Pozorn
si ji prohlel a pakse usml.
Tentokrt m nedostane, zamumlal a odloil ji, byl jsem varovn.
Eva pistoupila bl a prohlela svnivm zjmem vidliku.
Dej mi jinou, Agto, ekl Pierre.
Eva uposlechla a Pierre se dal do jdla. Vzala podezelou vidliku, svrala ji
vrukou a nespoutla zn oi: zdlo se, e ji to stoj velk sil. Jakpodezel jsou
vechny jejich pohyby a cel jejich vztah! kal si Darbdat.
Nectil se dobe.
Pozor, ekl Pierre, vem ji svrchu za hbet, a t netpne.
Eva vzdychla a poloila vidliku na odkldac stolek. Darbdat ctil, e u to
nevydr. kal si, e by nemla vyhovovat vem rozmarm toho uboka - i zPierrova
hlediska to bylo kodliv. Franchot to ekl sprvn: Nikdy nemme sblznem provat
jeho lenstv. Mla mu radji mrn domluvit a vysvtlit mu, e ta vidlika je stejn
jako vechny ostatn, ne mu dvat jinou. Popoel kodkldacmu stolku, vzal
provokativn vidliku a pejel lehce prstem po jejch zubech. Pakse obrtil kPierrovi.
Ale ten klidn krjel maso; klidn, bezvrazn se na tchna podval.
Chtl bych si stebou trochu popovdat, ekl Darbdat Ev.
Eva snm poslun la do pijmacho pokoje. Kdy si Darbdat sedal na

- 23 -
pohovku, viml si, e mu vidlika zstala vruce. Mrzut ji hodil na stoleku zdi.
Tady je lp, ekl.
J sem nechodm.
Smm si zaplit?
Ale ovem, tati, ekla Eva spn. Chce doutnk?
Darbdat si radji ukroutil cigaretu. Myslel sklidem na rozhovor, knmu se
chystal. Kdy mluvil sPierrem, ctil, jakmu pek rozum, asi jako obru pek sla,
kdy si hraje sdttem. Vechny jeho dobr vlastnosti, jasnozivost, bystrost, pesnost,
se obracely proti nmu. Musm ct, e schudkem Jeannettou je to skoro tot.
Pan Darbdatov nebyla ovem blzen, ale jej nemoc jizhkala. Naproti tomu
Eva byla po otci, pm a logick; rozmluva sn byla potenm. Prv proto nechci,
aby mi ji nkdo zniil. Darbdat zvedl oi; chtl spatit jemn, inteligentn rysy sv
dcery. Byl oklaman; voblieji, kdysi takrozumnm a przranm, bylo te cosi
zmatenho a neprhlednho. Eva bvala vdy velice krsn. Darbdat si viml, e se
dnesvelmi peliv, skoro slavnostn nalila. Vka si natela na modro a nabarvila si
dlouh asy. Dokonal a npadn nalen udlalo na otce trapn dojem.
Jsi pod tmi minkami cel zelen, ekl j, mm strach, e onemocn. A co
e se te takmaluje! Byla jsi vdycky taknenpadn.
Eva neodpovdla a Darbdat chvli rozpait pozoroval ndhern, ale ztrhan
obliej pod tkm chumem ernch vlas. Napadlo ho, e vypad jako hereka
ztragdie. Dokonce pesn vm, komu je podobn. T en, t Rumunce, co hrla
francouzsky Faidru vorangeskm amfitetru. Litoval, e j to taknepjemn
pipomnl. Neml jsem to kat. Neml jsem ji kvli malikostem uvdt do rozpak.
Promi, ekl ssmvem, ty v, e jsem byl vdycky zastncem pirozenosti.
Nemm rd tyhle pomdy, jimi si dneseny natraj obliej. Ale nemm pravdu,
mus se jt sdobou.
Eva se na nho mile usmla. Darbdat si zaplil cigaretu a vypustil
nkolikoblk dmu.
Mil dt, zaal, chtl jsem ti zrovna ct: musme si spolu popovdat jako
dv. Taksi sedni a pkn m poslouchej; mus mt kstarmu ttovi dvru.
Radi zstanu stt, ekla Eva. Co mi chce ct?
Chci se t jen na nco zeptat, pokraoval Darbdat trochu chladnji. Kam
t to vecko pivede?
Co vecko? opakovala Eva uasle.
Ano, to vecko, cel tenhle ivot, kter sisnadrobila. Poslouchej, pokraoval,
nesm si myslet, e ti nerozumm (nhle se mu vhlav rozjasnilo). Ale to, co chce
dokzat, je nad lidsk sly. Ty chce t jedin ve svch pedstavch, e? Nechce
pipustit, e je nemocn. Nechce vidt Pierra takovho, jak je dnes, je to tak? Vid
ho pod takovho, jak byl dv. Milku, dceruko, tuhle szku nevyhraje,
pokraoval Darbdat. Podvej se, povm ti phodu, kterou asi nezn: kdy jsme
byli vSables-dOlonne, byly ti tenkrt ti roky, seznmila se tvoje matka spvabnou
mladou pan, kter mla ndhernho chlapeka. Hrla sisstm chlapekem na pli;
byli jste oba malmu praseti po kolnka, ty jsi byla jeho nevstou. Po ase se matka

- 24 -
chtla vPai stou mladou pan znovu setkat. Dovdla se, e ji potkalo hrozn
netst: auto srazilo pednm blatnkem jejmu krsnmu dtti hlavu. Lid tv matce
radili: Jdte ji navtvit, ale jen sn nemluvte o chlapcov smrti, nechce vit, e
umel. Matka za n zala a setkala se snapl pomatenm lovkem: ila tak, jako by
jej chlapec byl stle naivu; rozmlouvala snm, prostrala mu u stolu. A takila
vustavinm nervovm podrdn, e ji museli po pl roce nsilm odvzt do stavu,
a pobyla tam ti roky. Kdepak, mil dt, dodal Darbdat potsaje hlavou, takhle to
nejde. Mla si radi staten piznat pravdu. Jednou provdy by si to vytrpla a asem
by vecko pebolelo. V mi, nejlep je dvat se skutenosti tv vtv.
Ml se, ekla Eva snmahou, j vm dobe, e Pierre je
Nedoekla. Sedla zpma, oprala se rukama o opradlo kesla, kolem st mla
cosi zatvrzelho a nehezkho.
Notakco? zeptal se Darbdat udiven.
Jakto co?
Ty...?
Mm ho rda takovho, jak je, ekla Eva rychle a mrzut.
To nen pravda, odporoval nalhav Darbdat. To nen pravda: nem ho
rda; neme ho mt rda. Lsku meme ctit jen knormlnmu, zdravmu lov-
ku. M sPierrem soucit, o tom nepochybuji, a jist taky vzpomn na ta ti astn
lta, kter jsi snm proila. Ale nekej mi, e ho miluje, to ti nevm.
Eva mlela a hledla neptomn na koberec.
Mohla bysmi aspo odpovdt, ekl Darbdat chladn. Nemysli si, e je
mi tenhle rozhovor m trapn ne tob.
Stejn mi nebude vit.
Takjestli ho m rda, rozkikl se zlostn, je to velk netst pro tebe, pro
m i pro tvou ubohou matku, protoe j ti nco povm, ale radi bych to nekal:
nebude to trvat ani ti roky a Pierre zel nadobro, bude jako zve.
Podval se na dceru neltostnm pohledem: zlobil se na ni, e ho svou
tvrdohlavost donutila, aby vyslovil ta bolestn slova.
Eva se nepohnula; dokonce ani nezvedla oi.
To j vm.
Kdo ti to ekl? zeptal se sasem.
Franchot. Vm to u pl roku.
A j mu kladl na srdce, aby ktob byl etrn, ekl Darbdat hoce. Mon
e nakonec je to takhle lep. Ale kdy je to tak, pochop, e by bylo neodpustiteln,
kdyby sisPierra nechala doma. Zpas, do kterho sespustila, je odsouzen knezdaru,
ta nemoc nepolev. Nekm, kdyby se dalo nco dlat, kdybysho mohla svou p
zachrnit. Ale podvej: byla jsi hezk, rozumn a vesel, a te t bav takhle zbhdarma
se niit. Je fakt, e jsi byla asn, ale te je konec, svou povinnost jsi splnila, vc ne
svou povinnost; te by bylo nemorln pokraovat vtom. lovkm taky povinnosti
sm ksob, mil dt. A pak, nemysl na ns. Mus, opakoval a drazn oddloval
slabiky, Pierra poslat na Franchotovu kliniku. Odsthuje se ztohohle bytu, kde jsi
mla sam netst, a vrt se knm. M-li chu bt uiten a ulehit druhmu

- 25 -
utrpen, prosm, je tu matka. Opatruj ji, chudinku, oetovatelky, moc by potebovala
nkoho kolem sebe. A matka, dodal, matka bude umt ocenit, co pro ni udl, a
bude ti vdn. Nastala dlouh odmlka, Darbdat zaslechl, jaksi Pierre vsousednm
pokoji zpv. Nebyl to ostatn zpv, sp jaksi zrychlen pronikav zpvn pednes.
Darbdat se podval na dceru.
Takne, co?
Pierre zstane u m, ekla klidn, j si snm dobe rozumm.
A na to, e od rna do veera blbnete.
Eva se usmla a vrhla na otce divn vsmn a skoro rozveselen pohled.
Pravda, pomyslil si Darbdat vztekle, dlaj jet nco jinho; sp spolu.
Jsi doista blzen, ekl a vstal.
Eva se smutn usmla a zabrumlala jakoby pro sebe:
Naopak, mlo.
Mlo? Mohu ti ct jen jedno, mil dt, ds m.
Chvatn ji polbil a odeel. Mli bychom sem poslat dva podn chlapy,
kal si cestou ze schod, aby tu ubohou trosku nsilm odvlekli a strili do blzince,
a se mu to lb nebo ne.
Byl krsn podzimn den, tich a rozjasnn; slunce zlatilo tve chodc.
Darbdat byl udiven, jakjsou ty tve prost: nkter byly zvrsnn, jin hladk, ale
ve vech se zrailo tst a starosti, kter sm dobe znal.
Vm naprosto pesn, co Ev vytkm, ekl si, zahbaje na bulvr Saint-
Germain. Vytkm j, e ije mimo lidskou sfru. Pierre u nen lovk: o starostli-
vost a lsku, kterou vnuje jemu, okrd taktrochu vechny tyhle lidi. Nemme prvo
stranit se lid; chtj nechtj ijeme ve spolenosti.
Pozoroval se zjmem chodce; lbilo se mu, jakist a vn se dvaj. Vulicch
zalitch sluncem, mezi lidmi se ctil vbezpe, jako uprosted velk rodiny.
Ped otevenou vlohou se zastavila prostovlas ena. Za ruku vedla malou
holiku.
Co je to? zeptala se mal, ukazujc na rozhlasov pijma.
Nesahej na to, ekla matka, to je takov mainka, co hraje.
Chvli stly mlky, cel u vytren. Darbdat se kholice dojat sklonil a usml
se na ni.

II
Odeel. Dvee bytu se zavely sostrm zaklapnutm; Eva zstala vpokoji
sama. Pla bych si, aby umel.
Rukama se keovit chytila kesla: vzpomnla si na otcovy oi. Darbdat se
prve se sebejistm vrazem sklonil kPierrovi; ekl mu: To je dobrota, co! jako
lovk, kter to snemocnmi um. Podval se na nho a Pierrvobliej se zrcadlil
vjeho velkch tkavch och. Nenvidm ho, kdy se na nho takdv, kdy si
pomyslm, e ho vid.
Eviny ruce sjely po kesle. Otoila se koknu. Oslnilo ji svtlo. Pokoj byl zalit

- 26 -
sluncem, slunce bylo vude: vbledch kroucch na koberci, voslepujcm prachu ve
vzduchu. Eva odvykla pronikavmu, dotrnmu svtlu, kter vude sldilo, vymetalo
vechny kouty, otralo se o nbyteka letilo ho jako dobr hospodyn. Pece
vakpopola a koknu a nadzvedla muelnovou zclonu. Darbdat vychzel prv
zdomu; Eva zahldla jeho irok ramena. Zvedl hlavu a pimhouenma oima se
rozhldl po obloze, pakse dlouhmi kroky jako mladkvzdaloval. Moc to pehn,
kala si Eva, co nevidt ho zane pchat vboku. Skoro ho u pestala nenvidt:
m toho takmlo vhlav; leda malichernou starost, aby vypadal mlad. Ale zlost ji
popadla znovu, kdy vidla, jakzahb na bulvr Saint-Germain a miz. Peml o
Pierrovi. Zuzaven mstnosti unikla trocha jejich ivota a plouila se ulicemi, na
slunci, mezi lidmi. Copaknsnikdy nenechaj na pokoji?
Ulice du Bac byla skoro liduprzdn. Star dma pechzela drobnmi krky
jzdn drhu; ti dvky pely kolem a smly se. A pakmui, siln a vn mui saktov-
kami, hovoc mezi sebou. Normln lid, kala si Eva, udiven, e vsob nachz
takovou schopnost nenvidt. Hezk, tlust ena ztka bela vstc elegantnmu
pnovi. Objal ji a polbil ji na sta. Eva se drsn zasmla a spustila zclonu.
Pierre u nezpval, ale mlad pan ve tetm pate sedla kpianu; hrla Chopinovu
etudu. Eva u byla klidnj; zamila kPierrovu pokoji, ale hned se zastavila a opela
se zdy o stnu, trochu ji pepadla zkost: pokad, kdy odela zt mstnosti,
zmocnilo se j zden, e se tam mus vrtit. A pece vdla dobe, e by jinde ne-
mohla t: mla tu mstnost rda. Schladnm zjmem, jako by chtla zskat trochu
asu, rozhlela se po pokoji bezstn a bezvn a ekala, a se j vrt odvaha. Jako
ekrna u zubae. Kesla potaen rovm hedvbm, divan, prost, skromn sedtka
a vnich cosi otcovskho; dob ptel lovka. Eva si pedstavovala, e do ekrny
vchzej vn, svtle odn pnov, navlaspodobn tm, kter prve vidla zokna, a
pokrauj vzapoatm rozhovoru. Ani jim nestlo za to, rozhldnout se kolem; jistm
krokem popoli a doprosted pokoje. Jeden za sebou vlel ruku jako ploutev, a
jakel kolem, tu a tam zavadil o poltek, o pedmt na stole, a kdykolivse neho
dotkl, ani to snm nehnulo. A kdy jim stl vcest kusnbytku, ti rozvn muov
jej klidn pemstili, aby ho nemuseli obejt. Potom se posadili, stle jet zabran do
sv rozmluvy, ani se neohldli. ekrna pro normln lidi, kala si Eva. Upen se
dvala na kliku zavench dve a zkost j svrala hrdlo. Musm tam jt. Nikdy ho
nenechvm takdlouho o samot. Bude muset otevt dvee, pakzstane stt na
prahu, bude se snait, aby si oi zvykly na ptm, a ta mstnost j bude nesnesiteln
odporn. Bude muset pemoci ten odpor a proniknout dl do mstnosti. Najednou
dostala hroznou chu Pierra vidt: rda se snm vysmje Darbdatovi. Ale Pierre se
bezn obejde; nemohla pedvdat, jakji pijme. Nhle si skoro hrd uvdomila, e u
pro ni nen nikde msto. Normln lid si jet mysl, e knim patm. Ale nemohla
bych snimi bt ani hodinu. Potebuju t tady, na druh stran thle zdi. Ale tady se
zaso m nestoj.
Kolem n nastala velk zmna. Svtlo zestrlo, zedlo: bylo te kaln, jako
kdy se ve vze skvtinami den nevymn voda. Na vech vcech leela vtom
zestrlm svtle melancholie, na kterou se Eva u dvno nepamatovala: melancholie

- 27 -
pozdnho podzimnho odpoledne. Vhav, skoro bzliv se rozhldla kolem sebe:
vecko bylo takdaleko: vpokoji nebyl ani den, ani noc, ani podzim, ani melancholie.
Vzpomnala si nejasn na dvno minul podzimy, na podzimy svho dtstv, a nhle
strnula: mla ztch vzpomnekstrach.
Uslyela Pierrvhlas. Agto, kde jsi?
U jdu, zakiela.
Otevela dvee a vela do mstnosti.
Hust vn kadidla j vnikla do nosu i do st, zatmco poulila oi a tpav
natahovala ruce - vn a ptm pro ni u dvno byly jedin ivel, drdiv a zmkil,
takprost a takdvrn znm jako voda, vzduch nebo ohe - a opatrn pistoupila
kbled skvrn, kter jako by plula vhust mlze. Byl to Pierrvobliej: Pierrovy aty
(od t doby, co byl nemocn, chodil vernm) splvaly stemnotou. Pierre zvrtil
hlavu nazad a zavel oi. Byl krsn. Eva se dvala na jeho dlouh prohnut asy,
potom si sedla vedle nho na nzkou idli. Zd se, e trp, pomyslela si. Jej oi zvolna
zvykaly ptm. Nejdvse vynoil psac stl, potom lko, pakPierrovy osobn vci,
nky, kelmekslepidlem, knihy, herb, kter leely rozloeny po koberci kolem
kesla.
Agto?
Pierre zatm otevel oi, dval se na ni a usmval se.
V, stou vidlikou, ekl, udlal jsem to, abych toho chlapa postrail. Skoro
nic na n nebylo.
Eviny obavy se rozplynuly a slab se usmla.
To se ti moc pkn podailo, ekla, pln jsi ho vydsil.
Pierre se usml.
Vidlas? Hezkou chvli ji ohmatval, drel ji obma rukama. To je prv to,
ekl, e neumj brt vci do ruky; makaj je.
To je pravda, ekla Eva.
Pierre lehce klepl ukazovkem prav ruky o dla levaky. Takhle je berou.
Nathnou ruku, a kdy je chyt, stisknou je a zadus.
Mluvil rychle a spohrdnm: vypadal zmaten.
Rd bych vdl, co chtj, ekl potom. Ten chlap u tu byl pedtm. Pro ho
na m poslali? Jestli chtj vdt, co dlm, a si to petou na pltn, nepotebujou se
ani hnout zdomu. Dlaj chyby. Maj moc, ale dlaj chyby. J chyby nedlm, to je
mj trumf. Kajdy, zvolal, kajdy! Mval dlouhma rukama ped obliejem. Ty
potvoro! Kajdy, lajdy, trajdy! Chce jet?
U je zastady? zeptala se Eva.
Ano, ale u je pry. Pakspustil psn: Ten chlap, to je njak podzen.
Ty ho zn, byla jsi snm vedle vpokoji.
Eva neodpovdla.
Co chtl? zeptal se Pierre. Jist ti to ekl. Chvli vhala, pakdrsn
odpovdla:
Chtl, abychom t internovali.
Kdy se Pierrovi ekla pravda mrn, nedvoval, bylo poteba vplit mu ji

- 28 -
bezobalu, aby se vnm otupilo a ochromilo podezen. Eva snm radji zachzela
surov, ne aby mu lhala: kdy lhala a zdlo se, e j v, nemohla se ubrnit dojmu,
e nad nm m pevahu, a pociovala ksob odpor.
M internovat! opakoval Pierre ironicky. Urit jim peskoilo. Zdi? Co je
to na m? Asi si mysl, e m to zlom. Nkdy si km, jestli nejsou ty bandy dv.
Prav, ta negrova. A pakbanda zmatk, kter do toho strk nosa dl jednu hloupost
za druhou.
Vymrtil ruku na opradlo kesla a vesele si Evu prohlel.
Skrzzdi se lovkdostane. Co jsi mu na to ekla? zeptal se a zvdav se
kEv otoil.
e t nesmj internovat.
Pokril rameny.
To jsi nemla kat. Ty jsi taky udlala chybu, i kdy jsi ji neudlala naschvl.
Musme je nechat, a vylo karty.
Odmlel se. Eva smutn sklopila hlavu. Makaj je. Sjakm opovrenm to
ekl - a je to pravda! Jestlipaktaky j makm vci. A si dvm sebevt pozor, asi
ho vtina mch gest drd. Ale nikdy to neekne. Pipadala si najednou uboh,
jako kdy j bylo trnct a iv a nenucen pan Darbdatov j kala: Zd se, e
nev, co srukama. Neodvaovala se ani hnout, a pitom mla zrovna te
neodolatelnou chu poposednout. Skrila pod idl potichu nohy skoro ani nezavadila
o koberec. Dvala se na stoln lampu - Pierre obarvil podstavec lampy na erno-a na
partii achu. Pierre nechal na achovnici jen ern pce. Obasvstal, popoel ke
stolu a bral pce jednoho po druhm do ruky. Mluvil knim, kal jim roboti, a zdlo
se, e vjeho rukou ovaj tichm ivotem. Kdy je poloil, brala je zasdo ruky Eva
(pipadala si trochu smn): byly znich u zasjen kousky neivho deva, ale zstalo
na nich cosi neuritho a nepostiitelnho, cosi jako smysl. Jsou to jeho vci, kala
si. Mn vthle mstnosti nepat nic. Kdysi j nleelo pr kus nbytku. Zrcadlo a
mal vykldan toaletn stolekpo babice, ktermu Pierre ertem kal: tvj toaletn
stolek. Pierre je uchvtil: jedin Pierrovi ukazovaly vci svou pravou tv. Eva se na
n mohla dvat cel hodiny: snenavnou, zlomyslnou zarputilost ji klamaly, vdy j
ukzaly jen svj zevnjek- stejn jako doktoru Franchotovi a Darbdatovi. Jene,
ekla si szkost, u je nevidm pln stejn jako otec. Nen mon, abych je vidla
pln stejn jako on.
Hnula trochu koleny: mla brnn vnohou. Tlo ji bolelo, jakbylo strnul a
napjat; ctila, e je pli iv, dotrn. Chtla bych bt neviditeln a sedt tady;
abych ho vidla a on m ne. Nepotebuje m; jsem vthle mstnosti zbyten.
Pootoila hlavu a zadvala se na ze nad Pierrem. Na zdi byla vepsna hroziv zna-
men. Eva to vdla, ale nedovedla je st. asto se dvala na velk rud re valounn,
a j zaaly tanit ped oima. Vptm re zily. Nejastji byla hroziv znamen
vepsna u stropu, vlevo nad lkem; ale obasse sthovala jinam. Musm vstt.
Nemohu - nemohu u dle sedt. Na zdi byly tak bl kotoue podobn kolekm
cibule. Kotoue se toily na mst a Ev se roztsly ruce. Jsou chvle, kdy snad
blznm. Ale ne, kala si shokost, nemohu pece blznit. Jsem jen rozilen, nic

- 29 -
vc.
Znenadn uctila na ruce Pierrovu ruku.
Agto, ekl nn.
Usmval se na ni, ale drel ji za ruku koneky prst skoro sodporem, jako
kdyby drel za hbet kraba a nechtl se nechat tpnout.
Agto, ekl, tolikbych ti chtl dvovat.
Eva zavela oi a hru se j zvedla. Nesmm mu na to nic ct, jinakzane
podezvat a u nepromluv.
Pierre j pustil ruku.
Mm t docela rd, Agto, ekl. Ale nerozumm ti. Pro pod zstv
vthle mstnosti?
Eva neodpovdla.
ekni mi pro.
V pece, e t mm rda, ekla sue.
Nevm ti, ekl Pierre. Pro bysm mla mt rda? Musm t dsit: mm
halucinace. Usml se, ale hned zaszvnl.
Mezi tebou a mnou je ze. Vidm t, mluvm stebou, ale ty jsi na druh
stran. Co nm brn, abychom se mli rdi? Zd se mi, e dvto bylo snaz. VHam-
burku.
Ano, ekla Eva smutn. Pod ten Hamburk. Nikdy nemluvil o jejich
skuten minulosti. Ani Eva, ani on nikdy vHamburku nebyli.
Prochzeli jsme se podl kanl. Byla tam brka, vzpomn? ern: na palub
byl pes.
Postupn si vymlel; vypadal zludn.
Drel jsem t za ruku, mla jsi jinou ple. Vil jsem vemu, cosmi kala.
Mlte! Vykikl.
Chvilku poslouchal.
Co nevidt pijdou, ekl smutn.
Eva sebou trhla.
Pijdou? Myslela jsem, e u nikdy nepijdou.
U ti dny byl Pierre klidnj; sochy se neobjevovaly. Ml znich hrozn strach,
i kdy to nikdy nepiznal. Eva znich strach nemla: ale kdy zaaly sbzukotem ltat
po mstnosti, mla strach zPierra.
Podej mi ustk, ekl Pierre.
Eva vstala a vzala ustk: bylo to nkolikkus tuhho papru, kter Pierre sm
slepil; zaklnal tm sochy. Ustkse podobal pavouku. Na jeden kuslepenky Pierre
napsal: Proti nstrahm a na druh ern. Na tet namaloval rozesmtou hlavu
smouravma oima: To byl Voltaire. Pierre uchopil ustkza jeden konec nedviv
si ho prohlel.
U ho nemohu potebovat, prohlsil.
Pro?
Obrtili ho proti mn.
Udl si jin?

- 30 -
 Dlouze se na ni podval.
To bystakchtla, procedil skrzzuby.
Eva mla na Pierra zlost. Pokad, kdy se maj objevit, u to pedem vm;
jakto, e se nikdy nezml.
Ustkvisel Pierrovi smutn vkonecch prst. Najde si vdycky dvody,
aby ho nemusel pout. Kdy pily minulou nedli, tvrdil, e ho ztratil, ale j ho
vidla, byl za kelmkem slepidlem, a on ho musel taky vidt. km si, jestli je
nepivolv on sm. Nikdy se nevdlo, je-li docela upmn. Nkdy Ev pipadalo,
e Pierre trp tm, e vnm proti jeho vli nezdrav buj pedstavy a vidiny. Ale jindy
zasvypadal, jako e si vyml. Je nemocn. Ale jakdalece v vsochy a vnegra?
Rozhodn vm, e sochy nevid, jenom je sly: kdy ho obletuj, odvrac hlavu. Pitom
k, e je vid; dokonce je popisuje. Vzpomnla si na zarudl obliej doktora
Franchota: Ale drah pan, vichni choromysln jsou lhi; maila byste as, kdybyste
chtla odliit to, co skuten pociuj, od toho, co tvrd, e pociuj. Trhla sebou:
Co se mi do toho plete Franchot? Snm se nikdy neshodnu.
Pierre vstal a el hodit ustkdo koe na papr.
Chtla bych se shodnout stebou, zaeptala. Krel drobnmi krky, po
pikch a lokty tiskl kbokm, aby zabral co nejmn msta. Zase si piel sednout a
dval se soustedn na Evu.
Musme sem dt ern alouny, ekl, vthle mstnosti nen dost ern
barvy.
Usadil se vkesle. Eva se smutn dvala na to uboh tlo, neustle se svraujc
a scvrkajc: pae, nohy a hlava vypadaly, jako by se daly vtahovat dovnit. Hodiny
odbily estou; piano zmlklo. Eva zavzdychala: sochy se asi takhned neobjev; musej
na n pokat.
Chce, abych rozsvtila?
Nerada na n ekala potm.
Dlej, co chce, ekl Pierre.
Eva rozala stoln lampiku a mstnost zaplavila erven mlha. Pierre rovn
ekal.
Nemluvil, ale jeho rty se pohybovaly, vypadali verven mlze jako dv tmav
skvrny. Eva milovala Pierrovy rty. Dvbvaly svdn a smysln. Ale smyslnost znich
u dvno vyprchala. Te kdy se otvraly, trochu se pitom chvly, a hned se zasspojily,
prudce se sevely a znovu se rozvraly. Jedin rty ily vt neproniknuteln tvi;
podobaly se dvma bzlivm zvatm. Pierre takcel hodiny pohyboval rty, ani
vydal jedin zvuk, a Evu ten nepatrn, vytrval pohyb rt asto fascinoval. Mm
rda jeho sta. U ji nikdy nelbal, ml hrzu zdotyk; vnoci na nho sahaly, po
celm tle ho ohmatvaly tvrd, such musk ruce; ensk ruce sdlouhmi nehty se
snm nestydat mazlily. asto si lehl obleen, ale ty ruce mu vklouzly pod aty a
vyhrnovaly mu koili. Jednou uslyel smch a na sta se mu pitiskly odul rty. Od t
noci u Evu nelbal.
Agto, ekl, nedvej se mi na sta.
Eva sklopila oi.

- 31 -
 J dobe vm, e se d ze rt st, pokraoval hrub.
Ruka na opradle kesla se mu chvla. Nataenm ukazovkem se tikrt
dotkl palce a ostatn prsty se keovit zaaly; to bylo zaklnadlo. U to zane,
pomyslela si. Mla chu Pierra obejmout.
Pierre zaal hodn nahlasa svtcky.
Vzpomn si na Sankt-Pauli?
Neodpovdat. Mon e je to lka.
Tam jsem t poznal, ekl spokojen. Pebral jsem t jednomu dnskmu
nmonkovi. Mlem jsme se do sebe dali, ale pakjsme to zapili, j to platil, a on mi t
penechal. Byla to vecko jen komedie.
Le, nev ani za mktomu co k. V, e se nejmenuju Agta. Nenvidm
ho, kdy le. Ale vidla jeho strnul oi a zlost ji pela. Nele, kala si, je vkoncch.
Ct, e se pibliuj, a mluv, aby je neslyel. Pierre se keovit obma rukama chytil
opradla. Voblieji byl bled; usmval se.
Setkn jsou asto zvltn, ekl, ale j nevm na nhodu. Neptm se t,
kdo t poslal, vm, e bysneodpovdla. Rozhodn jsi byla dost ikovn, abysm
zmchala.
Mluvil namhav, pronikavm a nalhavm hlasem. Nkter slova nemohl
vyslovit, take vychzela zst jako mdl, beztvar hmota.
Zathla jsi m na slavnost, mezi kolotoe sernmi automobily, ale za auty
byla spousta rudch o, kter zasvtily, jakjsem se otoil. Myslm, e jsi jim dvala
znamen, jakjsi byla do m zaven, ale j nic nevidl. Byl jsem pli zabrn do
slavnostnch obad Korunovace.
Dval se pmo ped sebe, oi dokon oteven. Rychle, nenpadn si pejel
rukou peselo, nepestal ani mluvit; nechtl pestat mluvit.
Byla to Korunovace republiky, ekl pronikavm hlasem, svm zpsobem
strhujc podvan, byla tam toti vecka mon zvata poslan pro tu slavnost zko-
loni. Bla ses, e se ztrat mezi opicemi. ekl jsem mezi opicemi, opakoval vyzvav
a rozhlel se kolem. Ml jsem ct mezi negry! Okamit odhalm ty Skrky, kte se
pl pod stoly a mysl, e je nevidm, a pimrazm je svm Pohledem. Heslo zn
mlet, vykikl. Mlet. Pijdou sochy, vichni na sv msta a Pozor!, to je rozkaz.
Tralala, - hulkal a troubil do dlan, jako na trubku - tralala, tralalalala.
Zmlkl a Eva poznala, e do mstnosti vletuj sochy. Sedl cel strnul, bled a
pohrdajc. Eva taky strnula a oba tie vykvali. Nkdo el po chodb: byla to Marie,
posluhovaka, asi zrovna pila. Eva si kala: Musm j dt penze na plyn. A pakzaaly
ltat sochy; poletovaly mezi Evou a Pierrem.
Pierre hekl, schoulil se vkesle a skril nohy. Odvracel hlavu: obasse zaklebil,
ale elo se mu orosilo kapkami potu. Eva se nemohla dvat na tu bledou tv, na sta
znetvoen chvjivm klebkem: zavela oi. Na rudm pozad jejch vekse
roztanily zlat nitky; ctila se star a tkopdn. Nedaleko n Pierre hlun oddy-
choval. Piletuj, bzu; naklnj se knmu Eva ctila lehk imrn, nepjemn
pocit vrameni a vpravm boku. Jej tlo se instinktivn naklonilo doleva, jako by se
chtlo vyhnout nepjemnmu dotyku, jako by uhbalo zcesty tkmu,

- 32 -
neohrabanmu pedmtu. Vtom zapraskala podlaha a Eva mla lenou chu otevt
oi, podvat se doprava a vyistit mvnutm ruky vzduch.
Ale neudlala to: nechala oi zaven a zachvla se trpkou radost. J taky
mm strach, kala si. Vechen jej ivot se odsthoval do pravho boku. Naklonila se
kPierrovi, ale oi neotevela. Stailo by nepatrn sil a poprv by vnikla do toho
tragickho svta. Bojm se soch, kala si. Byl to nerozvn, nhl vrok, bylo to
zakadlo; chtla ze vech sil vit, e jsou tady. Pokouela se vytvoit zzkosti, kter
ochromovala pravou stranu jejho tla, nov smysl, cosi jako hmat. Ctila vpai, vboku
a vrameni, jakltaj.
Sochy ltaly nzko a tie; bzuely. Eva vdla, e vypadaj poouchle a e jim
zkamene kolem o vystupuj rasy; ale neumla si je dobe pedstavit. Vdla tak,
e nejsou jet docela iv, ale e se na jejich velkch tlech objevuj pltky ke,
jaksi vlah skopky; na konecch prst se kmen loupal a dlan je svrbly. To
vechno nemohla Eva vidt: pedstavovala si jen, e tsn kolem n tie klouzaj
obrovsk eny, slavnostn groteskn, slidskmi tvemi a skompaktn zatvrzelost
kamene. Naklnj se kPierrovi, - Eva vyvinula takprudk sil, e se j roztsly
ruce - naklnj se ke mn... Narzji pimrazil straliv vkik. Shly na nho.
Otevela oi: Pierre si drel hlavu a tce oddychoval. Eva se ctila vyerpna. Hra,
pomyslela si vytav, byla to jen hra ani na okamikjsem tomu upmn nevila. A
on celou tu dobu doopravdy trpl.
Pierrovi se ulevilo a zhluboka vydechl. Ale zornice ml stle podivn rozen;
potil se.
Vidla jsi je? zeptal se.
J je nemohu vidt.
Takbu rda, bla by sesjich. J jsem na n zvykl.
Ev se stle jet chvly ruce, krevj buila ve spncch. Pierre vythl zkapsy
cigaretu a stril ji do st. Ale nezaplil si.
Mn nevad kdy je vidm, ekl, ale nechci, aby se m dotkaly: bojm se,
abych od nich nedostal uhry.
Chvilku pemlel a pakse zeptal:
A slyela jsi je?
Ano, ekla Eva je to, jako kdy hu letadlo. (Prv takj to minulou nedli
ekl Pierre.)
Pierre se ponkud shovvav usml.
Pehn, ekl. Ale stle byl hrozn bled. Podval se Ev na ruce: Tesou
se ti ruce. Rozruilo t to, chudinko Agto. Ale nemus se tm trpit: dvne ztra u
nepijdou.
Eva nemohla promluvit, jektala zuby a bla se, aby si toho Pierre neviml.
Pierre si ji dlouze prohlel.
Jsi hrozn krsn, ekl a vrtl hlavou. To je koda, to je opravdu koda.
Nathl rychle ruku a dotkl se jejho ucha.
blice krsn! Trochu mi pek, jsi pli krsn; to m rozptyluje. Kdyby
nelo o rekapitulaci

- 33 -
 Zarazil se a podval se pekvapen na Evu.
Ale to nen to prav slovoPilo mi takpilo mi tak, ekl a neurit se
usmval. Ml jsem tamto u na jazykua tohlese pipletlo msto nho. U nevm,
co jsem ti chtl ct.
Na okamikse zamyslel a zavrtl hlavou.
Tak, ekl, a j budu spt. A dtskm hlskem dodal: V, Agto, jsem
unaven. U mi to vynechv.
Odhodil cigaretu a dval se neklidn na koberec. Eva mu strila pod hlavu
poduku.
Me taky spt, ekl j, zavraje oi, ty u se nevrt.
REKAPITULACE. Pierre spal, nevinn se usmval; hlavu ml naklonnou:
jako by se chtl tv dotkat jejho ramene. Ev se nechtlo spt, kala si: Reka-
pitulace. Pierre se prve najednou hloup zatvil a to slovo se mu vyvalilo zst, dlouh
a blav. Pakse uasle dval ped sebe, jako by to slovo vidl a nepoznval. Ml
oteven, ochabl sta; jako by se vnm cosi zlomilo. Blekotal. To je poprv, co se
mu to stalo: ostatn sm si toho viml. ekl, e u mu to vynechv. Pierre tie
rozkonicky zastnal a lehce pohnul rukou. Eva se na nho psn podvala: Co
bude, a se probud? To j vrtalo hlavou. Hned jakPierre usnul, musela na to myslet,
nemohla si pomoci.
Jsem to hlupk, kala si, nezane to dvne za rok; jakto ekl Franchot.
Ale zkost ji neopoutla; rok; zima, jaro, lto, zatekjinho podzimu. Jednoho dne
jeho tv ztupne, elist mu zstane viset, pooteve uslzen oi. Eva se sklonila kPierrov
ruce a pitiskla kn rty: Dvt ale zabiju.

- 34 -
 HROSTRATOS

Lidi mus lovkvidt shora. Zhasnal jsem svtlo a pistupoval koknu: ani je
nenapadlo, e by je nkdo mohl pozorovat svrchu. Dbaj na fasdu, nkdy na zadek,
ale vechny jejich efekty jsou vypotan pro divky mc metr sedmdest. Kdo
kdy uvaoval, jak tvar m tvrkvidn ze estho patra? Zapomnaj chrnit si
ramena a lebky pestrmi barvami a npadnmi ltkami, nedovedou bojovat proti
tomu velikmu nepteli lidstva: perspektiv znadhledu. Vyklnl jsem se a dval
jsem se do smchu: kampakse podl ten slavn vzpmen postoj, na kter jsou
takpyn? Rozplcvali se o chodnka dv dlouh, poloplaziv nohy jim trely zpod
ramen.
Na balkn estho patra, tam jsem ml strvit cel ivot. lovkmus podprat
mravn nadazenost hmotnmi symboly, jinakby klesla dol. A vem prv spov
moje nadazenost nad lidmi? Je to nadazenost postoje, nic jinho; postavil jsem se
nad to lidsk, co ve mn je, a pozoruji to. Proto jsem ml rd ve Notre-Dame,
ploiny na Eiffelovce, Sacr-Coeur, sv est patro vulici Delambre. Jsou to vten
symboly.
Nkdy bylo nutn sejt zase dol do ulic. Teba kdy jsem el do kancele.
Dusil jsem se. Kdy je lovkslidmi na jedn rovin, je mnohem t se na n dvat
jako na mravence: dotk se jich. Jednou jsem vidl na ulici njakho mrtvho chlapa.
Upadl na nos. Obrtili ho, krvcel. Vidl jsem jeho oteven oi, ilhav vraza vechnu
tu krev. kal jsem si: To nic nen, nen to o nic dojemnj ne erstv ntr. Prost
mu namalovali nosna erveno, nic vc. Ale poctil jsem odpornou sladkost, chytila
m vnohou a vzadu vkrku, omdlel jsem. Donesli m nkam do lkrny, plcali m
po ramenech a dali mi vypt njak alkohol. Byl bych je zabil.
Vdl jsem, e jsou m neptel, ale oni to nevdli. Mli se mezi sebou rdi,
tiskli si lokty; a mne by byli tu a tam taky poplcali, protoe si myslili, e jsem jako
oni. Kdyby vakbyli mohli uhdnout sebemen kousekpravdy, byli by mne zbili.
Vakto tak pozdji udlali. Kdy m chytli a kdy se dozvdli, kdo jsem, trali m,
tloukli m na komisastv dv hodiny, fackovali m a bili pst, kroutili mi ruce, strhali
mi kalhoty, pakmi nakonec shodili na zem monokl, a kdy jsem ho hledal po vech
tyech, chechtali se a kopali m do zadku. Vdycky jsem tuil, e m nakonec budou
bt; nejsem siln a nemohu se brnit. Nkte znich na mne u dlouho hali: ti velc.
Vreli do mne na ulici, jen takpro legraci, aby vidli, co budu dlat. Nic jsem nekal.
Dlal jsem, jako e nechpu. A pece m dostali. Ml jsem znich strach; byla to
pedtucha. Ale rozumte, ml jsem,vnj dvody, pro jsem je nenvidl.
Ztoho hlediska lo vechno mnohem lp ode dne, kdy jsem si koupil revolver.
lovkse ct siln, kdy ssebou vytrvale nos vc, kter me vybouchnout a dlat
rmus. Brval jsem si ho vnedli, stril jsem si ho prost do kapsy u kalhot a pakjsem
el na prochzku - obyejn na bulvry. Ctil jsem ho, jakmi thne kalhoty dol jako

- 35 -
krab, ctil jsem, jakm stud na stehn. Ale pomalu se dotykem smm tlem zahval.
Ml jsem trochu strnulou chzi, vypadal jsem jako chlap, kdy mu zan tvrdnout a
brn mu vchzi. Vsunul jsem ruku do kapsy a nahmatal jsem pedmt. Obasjsem
zael na pisor - i tam jsem dval pozor, protoe lovktam obasmv sousedy -,
vythl jsem revolver, potkval ho, dval se na jeho pabu sernmi tvereky a na
ernou spou, kter vypad jako polozaven vko. Ti druz, ti, co vidli zvenku m
rozkroen nohy a spodekmch kalhot, mysleli, e mom. Ale j nikdy nemom
vpisorech.
Jednou veer mne napadlo, e bych mohl stlet po lidech. Byla to sobota
veer, vyel jsem zdomu, abych vyhledal Leu, jednu blondnu, kter chod na trych
ped hotel na bulvru Montparnasse. Nikdy jsem neml dn intimn stykse enami:
byl bych se ctil jako znsilnn. lovkje m sice pod sebou, dobe, ale hltaj vm
spodekveliknskmi chlupatmi sty, a podle toho, co jsem slyel, vydlvaj na
tom obchod ony, a podn. J po nikom nic nechci, ale taky nechci sm nic dvat.
Anebo bych byl poteboval enskou chladnou a zbonou, kter by mne snela jen
sodporem. Prvn sobotu kadho msce jsem chodil sLeou nahoru na pokoj vhotelu
Duquesne. Svlkala se a j se na ni dval, ani jsem se j dotkl. Nkdy to do kalhot
vyteklo samo, jindy jsem ml assejt dom a tam se dodlat. Tenkrt veer jsem ji
nenael na jejm mst. Chvilku jsem na ni ekal, a kdy jsem ji nevidl pichzet,
myslel jsem, e ji sebrali. Bylo to zatkem ledna a hodn mrzlo. Byl jsem velmi
zklaman; jsem toti pedstaviv typ a iv jsem si pedstavoval rozko, kterou jsem
ztoho veera chtl vyzskat. Pravda, vOdsk ulici byla jedna bruneta, kter jsem si
asto viml, trochu moc zral, ale pevn a oplcan: zral eny mi nejsou protivn,
kdy jsou svleen, vypadaj vc nah ne ostatn. Ale ona neznala m zvyky a trochu
mi nahnlo strach vechno j to po lopat vykldat. A pak, nedvuji novm
znmostem; tyhle ensk mohou mt nkde za dvemi schovanho paska, a potom
se najednou chlap objev a sebere vm penze. Mete jet mluvit o tst, kdy vm
nevraz pr facek. Pece vakjsem tehdy veer nabral odvahu, ani nevm jak, a rozhodl
jsem se, e zajdu dom pro revolver a pustm se do toho dobrodrustv.
Kdy jsem o tvrt hodiny pozdji tu enskou oslovil, ml jsem zbra vkapse
a nieho u jsem se nebl. Kdy se na ni lovkpodval zblzka, vypadala sp uboze.
Podobala se m sousedce odnaproti, en poddstojnka, a to mne velice potilo,
protoe tu jsem si u dlouho pl vidt nahou. Oblkala se ped otevenm oknem,
kdy poddstojnkodeel, a j jsem se asto schoval za zclonou, abych ji pekvapil.
Ale ona se myla vzadu vpokoji.
Vhotelu Stella byl u jenom jeden voln pokoj, nahoe ve tvrtm pate. li
jsme nahoru. ensk byla dost tk a zstvala stt na kadm schodu, aby si vydech-
la. Bylo mi velmi pjemn, jsem thl, i kdy mm bicho, a ktomu, aby mi doel
dech, by bylo zapoteb vc ne tyi patra. Na chodb tvrtho poschod se zastavila
a poloila si pravou ruku na srdce; mohutn pitom oddychovala. Vlev ruce drela
kl od pokoje.
Je to vysoko, ekla a snaiv se na mne usmla. Neodpovdl jsem, vzal
jsem j kl a otevel dvee. Levou rukou jsem drel revolver, napaen vkapse rovnou

- 36 -
ped sebe, a nepustil jsem ho, dokud jsem neotoil vypnaem. Pokoj byl przdn.
Na umyvadlo poloili tvereekzelenho mdla pro holku. Usml jsem se: u mne
nemaj ani bidety, ani tvereky mdla moc velk smysl. Ona za mnou pod
oddychovala, a to m vzruovalo. Obrtil jsem se: nastavila mi sta. Odstril jsem ji.
Svlkni se, ekl jsem j.
Bylo tam alounn keslo; pohodln jsem se usadil. Pi takovch pleitostech
lituju, e nekoum. ena si svlkla aty; potom se zarazila a vrhla po mn nedviv
pohled.
Jakse jmenuje? zeptal jsem se j a pevalil se dozadu.
Rene.
Taksi posp, Rene, ekm.
Ty se nesvlkne?
Dlej, povdm j, o m se nestarej.
Spustila kalhoty knohm, potom je zdvihla a spodprsenkou peliv poloila
na aty.
Takty jsi, brouku, mal nemrava, mal lenouek? zeptala se, ty chce,
aby celou prci za tebe udlala enuka?
Zrove ke mn o krokpistoupila, opela se rukama o opradla m lenoky a
pokusila se tce si mi kleknout mezi nohy. Ale hrub jsem ji odstril:
Tohle ne, to ne, ekl jsem j. Pekvapen se na mne podvala.
Ale co tedy chce, abych dlala?
Nic. Cho, prochzej se, nic vc po tob nechci.
Zaala chodit sem a tam a vypadala neikovn. Nic ensk taknenamchne,
jako kdy maj chodit nah. Nejsou zvykl klst nohy na plocho. Kurva hrbila zda a
ruce j visely dol. J jsem byl vsedmm nebi: sedl jsem si tu klidn vlenoce,
obleen a ke krku, dokonce rukavice jsem si nechal na rukou, a tahle zral dmika
se na mj rozkazsvlkla donaha a vrtla se kolem m.
Otoila ke mn hlavu, a aby zachovala zdn, koketn se na m usmla:
Pipadm ti hezk? Dobe se ti kouk?
O to se nestarej.
Poslouchej, zeptala se najednou pohnvan, to m vmyslu nechat m
takhle chodit dlouho?
Posa se.
Sedla si na postel a tie jsme se na sebe dvali. Mla hus ki. Bylo slyet
tikn budku za stnou. Najednou jsem j ekl:
Rozthni nohy.
Zlomekvteiny zavhala, potom poslechla. Dval jsem se j mezi nohy a nakril
jsem vznamn nos. Potom jsem se dal do takovho smchu, e jsem se a rozslzel.
ekl jsem j jen:
No nco takovho!
A znovu jsem se rozesml.
Ohromen na mne zrala, potom prudce zervenala a semkla nohy.
Prasku, ucedila mezi zuby.

- 37 -
 Ale j se sml tm vc, takse jednm skokem vymrtila a vzala si ze idle
podprsenku.
Pokat, pokat, povdm j. Jet nejsme hotov. Dm ti pakpadest frank,
ale nco za sv penze chci.
Nervzn popadla kalhoty.
Mm toho po krk, rozum. Nevm, co vlastn chce. A jestli jsi m sem
vythl, aby sisze m utahoval
Takjsem vythl revolver a ukzal j ho. Vn se na mne podvala a beze slova
pustila kalhoty.
Cho, ekl jsem j, prochzej se.
Prochzela se jet pt minut. Pakjsem j podal klaceka musela si snm zacviit.
Kdy jsem uctil, e mm mokr spodky, vstal jsem a podal jsem j padestifrank.
Vzala ho.
Na shledanou, dodal jsem, za tu cenu jsem t moc neunavil.
Odeel jsem a nechal jsem ji tam pln nahou uprosted pokoje, spodprsenkou
vjedn ruce a spadestifrankem vdruh. Nelitoval jsem tch penz; pln jsem ji
pivedl zmry, a takovou kurvu jen takhned nco nepekvap. Kdy jsem el dol po
schodech, myslel jsem si: Tohle bych chtl, vechny je ohromit. Ml jsem radost
jako dt. Odnesl jsem si to zelen mdlo, a kdy jsem piel dom, dlouho jsem je
tel pod teplou vodou, a mi znho zbyla mezi prsty jen tenk upinka, podobn
hodn ocucanmu mentolovmu bonbnu.
Ale vnoci jsem se prudce probudil a znovu jsem ped sebou vidl jej obliej,
vrazjejch o, kdy jsem j ukzal svou zbra, a tlust bicho, kter se j hzelo pi
kadm kroku.
To jsem byl hloup, ekl jsem si. A uctil jsem hokou vitku: kdy u jsem
vtom byl, ml jsem vystelit, ml jsem to bicho provrtat jako cednk. Tu noc a ti
dal noci se mi zdlo o esti malch ervench drkch, rozloench do koleka
kolem pupku.
Od t doby u jsem nevychzel bezrevolveru. Dval jsem se lidem na zda a
pedstavoval jsem si podle jejich chze, jakby upadli, kdybych po nich vystelil.
Vnedli sem si navykl stvat ped Chteletem, kdy konily klasick koncerty. Okolo
est jsem slyel zvoneka uvadky ly upevnit zasklen dvee. To byl zatek:
davpomalu vychzel ven; lid se pohybovali vlnivm krokem, oi jet pln sn,
srdce pln pknch pocit. Bylo jich mezi nimi dost, kte se kolem sebe pekvapen
rozhleli: ulice jim musela pipadat cel modr. Tajupln se usmvali: pechzeli
zjednoho svta do druhho. A vtom druhm svt jsem je ekal j. Vsunul jsem
pravou ruku do kapsy a ze vech sil jsem svral pabu svho revolveru. Po chvli jsem
se vidl, jakpo nich stlm. Odsteloval jsem je jako panky, padali jeden pesdru-
hho, a ti, co to peili, vpanick hrze couvali zptky do divadla a rozbjeli skla u
dve. Byla to velice vzruujc hra: nakonec se mi tsly ruce a musel jsem si jt
kDreherovi vypt koak, abych se vzpamatoval.
eny, ty bych nezabjel. Stlel bych je do slabin. Anebo do ltek, abych je
roztancoval.

- 38 -
 Jet jsem se kniemu nerozhodl. Ale usoudil jsem, e budu dlat vechno
tak, jako by u bylo rozhodnuto. Nejdvjsem zadil vedlej podrobnosti. Chodil
jsem se cviit do stelnice na pouti vDenfert-Rochereau. Vsledky jsem neml valn,
ale lid jsou dosti velk tere, zvl kdy se stl hodn zblzka. Potom jsem se staral
o reklamu. Vybral jsem si den, kdy byli vichni kolegov vkanceli. Jedno pondl
rno. Byl jsem knim velice roztomil, ze zsady, akoli mi bylo odporn podvat jim
ruku. Kdy se zdravili, stahovali si rukavice, takovm sprostm zpsobem vysvlkali
ruku, ohrnovali si rukavici, pomalu ji nechali klouzat po prstech, a odhalovali pitom
tlustou a pomakanou nahotu dlan. J jsem si rukavice vdycky nechval.
Vpondl rno se toho moc nenadl. Psaka zobchodnho oddlen nm
zrovna pinesla stvrzenky. Lemercier sn roztomile ertoval, a kdy odela, rozbrali
jej pvaby se znudnou znalost zasvcenc. Potom mluvili o Lindberghovi.
Lindbergh se jim moc lbil. ekl jsem jim:
J zasmm rd ern hrdiny.
Jako ernochy? zeptal se Mass.
Ne, ern, jako je ern magie. Lindbergh je bl hrdina. Ten m nezajm.
Jen to zkuste, jestli je lehk pelett Atlantik, poznamenal kysele Bouxin.
Vysvtlil jsem jim, co rozumm pod pojmem ern hrdina.
Anarchista, shrnul Lemercier.
Ne, ekl jsem klidn, anarchista m po svm zpsobu lidi rd.
Taktedy cvok.
Ale vtom okamiku zashl Mass, on je setl:
J ten v typ znm, povd mi. Jmenuje se Hrostrates. Chtl se stt
slavnm a nenael nic lepho ne zaplit chrm vEfesu, jeden ze sedmi div svta.
A jakse jmenoval stavitel toho chrmu?
Nepamatuji se, pipustil, myslm dokonce, e se ani nev, jakse jmenoval.
Skuten? A Hrostratovo jmno si pamatujete? Vidte, e si to nevypotal
takpatn.
Tm rozmluva skonila, ale byl jsem klidn; vakoni si na ni vzpomenou, a
pijde as. Mne, kter jsem nikdy nic o Hrostratovi neslyel, jeho pbh povzbudil.
Je mrtv u vc ne dva tisce let, a jeho in pod jet z jako ern diamant.
Zanal jsem vit, e mj osud bude krtk a tragick. Nejdvmi to nahnlo strach,
potom jsem t pedstav pivykl. Na jedn stran je to krut, ale na druh to zase dv
pomjiv chvilce znanou slu a krsu. Kdy jsem sestupoval do ulic, ctil jsem vtle
podivnou moc. Ml jsem u sebe revolver, vc, kter vybuchuje a dl rmus. Ale m
jistota u nepochzela znho, nbr ze mne samho: jsem tvor zrodu revolver,
rozbueka bomb. Tak j jednou, a nadejde konec mho temnho ivota, vybuchnu
a ozm svt prudkm a krtkm plamenem jako magnziov blesk. Vtom obdob
se mi stalo, e jsem ml nkoliknoc za sebou stejn sen. Byl jsem anarchista, stoupl
jsem si tam, kde ml projdt car, a ml jsem ssebou pekeln stroj. Ve stanovenou
hodinu prochzel prvod, bomba vybuchla a my - j, car a ti zlatem oprmkovan
dstojnci - jsme ped oima davu vyltli do povt.
Te u jsem se cel tdny neukzal vkanceli. Prochzel jsem se po bulvrech

- 39 -
mezi svmi budoucmi obmi nebo jsem se zavral do pokoje a dlal jsem plny.
Koncem jna m propustili. Trvil jsem paksvj voln assestavovnm nsledujcho
dopisu, kter jsem opsal ve sto dvou exemplch:

Pane,
jste slavn a Vae dla vychzej vticetitiscovch nkladech. eknu vm pro:
vy toti mte rd lidi. Mte humanismusvkrvi: je to tst. Kdy jste ve spolenosti,
cel roztajete; jakmile vidte nkterho ze svch blinch, i kdy ho teba neznte,
poctte knmu sympatie. Lb se Vm jeho tlo, zpsob, jakm je sklouben, jeho
nohy, kter se podle pn otvraj a zavraj, a hlavn jeho ruce: mte zalben vtom,
e m pt prst na kad ruce a e me postavit palec proti ostatnm tyem prstm.
Jste naden, kdy V soused uchop hrnekna stole, protoe zpsob, jakm ho uchop,
je vlastn lovku a Vy jste ho ve svch dlech tolikrt popsal; je to zpsob mn
prun, mn rychl ne opi, ale o tolikinteligentnj, vite? Mte rd tak
lovkovo tlo, jeho dren rannho pi rehabilitaci, i to, e vypad, jako by pi kadm
kroku znovu vynalzal chzi, i ten jeho chvaln znm pohled, kter divok zvata
nesnej. Bylo pro vstedy snadn najt vhodn tn, jaklovku povdat o nm
samm: tn cudn, le zamilovan. Lid se mlsn vrhaj na Vae knihy, tou je
vpohodln lenoce, mysl na tu velkou, neastnou a diskrtn lsku, kterou knim
chovte, a utuje je to vmnoha vcech: e jsou okliv, e jsou zbabl, e maj
parohy, e nedostali prvnho ledna pidno. A o Vaem poslednm romnu kdekdo
rd ekne: to je dobr poin.
Pedpokldm, e Vsbude zajmat, jak je lovk, kter lidi rd nem. Nue,
prosm, jsem to j, a mm je rd takmlo, e za chvilku jich pl tuctu zabiju. Mon
e se otete: pro jenom pl tuctu? No pece proto, e vmm revolveru je jenom
est nboj. Vm se to zd hrozn, co? A nadto je to in vyloen nepolitick, e?
km Vm vak, e je nemohu mt rd. Docela dobe nehpu, co pociujete. Ale to,
co Vsknim pitahuje, je mn na nich odporn. Vidl jsem jako Vy lidi umen
vkat, nleit pitom poulit oko a levou rukou listovat vhospodsk revui. Mohu za
to, e dvm pednost pohledu na krmc se tulen? lovkneme ani pohnout tv,
aby to nevypadalo, e dl oblieje. Kdy vk se zavenmi sty, vypad, jako by
neustle pechzel zvelebnho klidu do breivho divu. Vm se to lb, j vm, kte
tomu bdlost Ducha. Ale mn se to hnus: nevm pro, u jsem se takov narodil.
Kdyby nsdlil jen odlin vkus, neobtoval bych Vs. Ale vechno probh
tak, jako byste Vy byl ve stavu milosti, a j ne. Je mi dovoleno mt nebo nemt rd
humra smajonzou, ale kdy nemm rd lidi, to jsem bdka nen pro mne msta na
slunci. Pisvojili si smysl ivota. Doufm, e rozumte, co chci ct. U tiaticet let
narm na zaven dvee, na kterch je napsno: Sem nevstoup nikdo, kdo nen
humanista. A jsem podnikl cokoli, veho jsem musel nechat; ml jsem na vybranou:
bu to byl njak absurdn, pedem odsouzen pokus, nebo by ztoho dvnebo
pozdji mli oni prospch. Nedailo se mi od sebe oddlit, formulovat mylenky,
kter jim nebyly vslovn ureny: zstvaly ve mn jako slab pohyby organismu.
Ctil jsem, e i nstroje, kterch uvm, jsou jejich; napklad slova; rd bych byl ml

- 40 -
sv slova. Ale ta, co mm kdispozici, u se vlela ve vdom nevm kolika lid;
urovnvaj se mi vhlav podle zvyklost, kterch nabyla u jinch, a jen snechut jich
uvm pi psan tohoto dopisu. Ale je to naposled. km Vm: lovkbu mus
mt rd lidi, nebo mus ptipkait. No a j ptipkait nechci. Za chvli si vezmu
revolver, sejdu na ulici a podvm se, jestli se d nco spn udlat proti nim.
Sbohem, pane, mon e potkm Vs. Vtom ppad se nikdy nedovte, sjakm
potenm Vm vplm kulku do lebky. Jinak- to je pravdpodobnj ppad - si
pette ztej noviny. Dotete se tam, e jaksi Paul Hilbert oddlal vzchvatu
zuivosti pt mimojdoucch na bulvru Edgar-Quinet. Vte lpe ne kdo jin, za stoj
prza velkch denk. Pochopte tud, e nejsem zuiv. Jsem naopakvelice klidn
a prosm Vs, abyste pijal ujitn m hlubok cty.
Paul Hilbert

Vsunul jsem tch sto dva dopis do sto dvou obleka na oblky jsem napsal
adresu sto dvou francouzskch spisovatel. Potom jsem to vechno dal do zsuvky
ve stole a ktomu est seitk znmek.
Vnsledujcch trncti dnech jsem mlo vychzel a dval jsem se pomalu
unet svm zloinem. Vzrcadle, kam jsem se obaschodil prohlet, jsem spote
nm konstatoval zmny na svm oblieji. Oi se zvtily, pohltily cel obliej. Byly
ern a pod skly nn a toil jsem snimi jako splanetami. Hezk oi umlce a vraha.
Ale potal jsem, e se zmnm jet mnohem vc, a vradu provedu. Vidl jsem
fotografie tch dvou hezkch holek, tch sluek, co zabily a obraly sv zamstna-
vatelky. Vidl jsem jejich fotografie pedtm a potom. Pedtm se jejich oblieje houpaly
jako hodn kytiky nad pikovm lmekem. Byla znich ctit hygiena a upraven
poestnost. Diskrtn elzko jim obma podobn piondulovalo vlasy. A jet
spolehlivj ne jejich kudrlinky, ne jejich lmeky a jejich vraz, e jsou u fotografa,
byla ta sestersk podoba, ta jejich zdraznn podoba, kter vsihned upozornila na
pokrevn svazky a pirozen koeny rodinn skupiny. Potom jim tve zily jako
pory. Mly hol krktch, kterm useknou hlavu. Vude vrsky, straliv vrsky
strachu a nenvisti, zhyby, dry vmase, jako kdyby se jim na oblieji toilo dokola
njak zve sdrpy. A ty oi, pod ty velk, ern, bezedn oi - jako moje. Ale u si
nebyly podobn. Kad nesla po svm vzpomnku na spolen zloin.
kal jsem si: Kdy sta, aby zloin, ve kterm hraje hlavn lohu nhoda,
takhle zmnil ty hlavy ze sirotince, co teprve si mohu slibovat od zloinu, kter jsem
cel zosnoval a zorganizoval j? Zmocn se mne, obrt naruby mou pli lidskou
oklivosttakov zloin rozzne ve dv ivot toho, kdo ho spch. Asi jsou chvle,
kdy si lovkpeje vrtit se zptky, ale on ten tpytiv nerost je tady, za vmi, zahrazuje
vm cestu. dal jsem jenom hodinu, abych se mohl tit ze svho zloinu, abych
poctil jeho drtivou thu. Zadm vechno tak, abych tu hodinu ml pro sebe: rozhodl
jsem se, e provedu exekuci nahoe vOdsk ulici. Vyuiju paniky a uteu, zatmco
oni budou sbrat sv mrtv. Pobm, pejdu bulvr Edgar-Quinet a rychle zabom
do ulice Delambre. Posta mi ticet vtein, abych dobhl ke dvem domu, ve kterm
bydlm. Vt chvli budou m pronsledovatel jet na bulvru Edgar-Quinet, ztrat

- 41 -
mou stopu a bude jim trvat jet peshodinu, ne ji znovu najdou. Budu na n doma
ekat, a a je uslym bouchat u dve, nabiju znovu revolver a stelm se do st.
il jsem si blahobytnji; dohodl jsem se shostinskm zulice Vavin, a ten mi
poslal rno a veer porciky dobrho jdla. Rozne zazvonil; neotevel jsem,
nkolikminut jsem pokal, potom jsem pootevel dvee a vidl jsem vdlouhm koku
na zemi pln tale, ze kterch se kouilo.
Sedmadvactho jna vest veer mi zbvalo sedmnct frank padest. Vzal
jsem si revolver a balekdopis a vyel jsem ven. Dbal jsem na to, abych nezavel
dvee, abych se rychleji dostal dovnit, a provedu svj in. Nectil jsem se dobe,
ml jsem studen ruce, krevse mi hrnula do hlavy a oi m plily. Dval jsem se na
obchody, na hotel coles, na paprnictv, kde si kupuju tuky, ale nepoznval jsem je.
kal jsem si: Co je tohle za ulici? Bulvr Montparnasse byl pln lid. Vreli do
mne, odstrkovali m, bili do mne lokty a rameny. Nechal jsem sebou hzet sem a tam,
neml jsem dost sly, abych mezi nimi proklouzl. Vidl jsem se najednou uprosted
toho davu, straliv samotn a mal. Jakby mi mohli ublit, kdyby chtli! Bl jsem
se kvli zbrani, kterou jsem ml vkapse. Zdlo se mi, e uhodnou, e ji mm. Podvaj
se na mne tvrdma oima, eknou: No tohlesradostnm rozhoenm, a budou
m harpunovat muskmi tlapamiLynovn! Budou se mnou hzet nahoru nad
hlavy a j jim budu padat do nru jako pimprle. Povaoval jsem za moudej odloit
proveden svho myslu na ztek. el jsem se naveeet do Coupole za estnct frank
osmdest. Zbylo mi sedmdest centim. Zahodil jsem je do struky.
Zstal jsem ti dny vpokoji, bezjdla a beze spnku. Zathl jsem aluzie a
netroufal jsem si ani se piblit koknu, ani rozsvtit. Vpondl nkdo cinkal u mch
dve. Zatajil jsem dech a ekal jsem. Asi za minutu zvonilo znova. el jsem po pikch
a pitiskl oko ke klov drce. Zahldl jsem jen kousekern ltky a knoflk. Chlap
zazvonil jet jednou a pakel dol. Vnoci jsem ml sv pedstavy: palmy, tekouc
voda, fialov nebe nad njakou baatou v. ze jsem neml, protoe jsem se
kadou hodinu el napt ke kohoutku u vlevky. Zato jsem ml hlad. Vidl jsem taky
znova tu tmavou kurvu. Pedstavoval jsem si ji vzmku, kter jsem si dal vystavt na
ernm Slnu dvacet mil od jakkoli vesnice. Byla nah a byla se mnou sama. Pinutil
jsem ji, aby si klekla a lezla po tyech; potom jsem ji uvzal ke sloupu, a kdy jsem
j podrobn vyloil, co udlm, provrtal jsem ji kulkami. Ty pedstavy m takvzruily,
e jsem se musel ukojit. Potom jsem zstal nehnut ve tm, shlavou naisto przdnou.
Nbytekzaal praskat. Bylo pt hodin rno. Byl bych dal nevm co za to, abych mohl
odejt zpokoje, ale nemohl jsem vyjt kvli lidem, kte chodili po ulicch.
Piel mj den. Hlad u jsem nepocioval, ale zaal jsem se potit: promoil
jsem si koili. Venku svtilo slunce. Takjsem si pomyslil: Vuzavenm pokoji, vern
tm, h On. U ti dny nejedl a nespal. Nkdo zvonil a On neotevel. Za chvli On
sejde do ulic a bude zabjet. Nahnl jsem si strach. Vest hodin veer se znovu
ozval hlad. Byl jsem zuiv vztekem. Chvilku jsem vrel do nbytku, potom jsem
rozsvtil vpokojch, vkuchyni, na zchod. Dal jsem se do hlasitho zpvu, umyl
jsem si ruce a vyel jsem ven. Dobr dv minuty jsem poteboval, abych vhodil vechny
dopisy do schrnky. Hzel jsem je po desti. Nkter oblky jsem asi pomakal. Potom

- 42 -
jsem se dal po bulvru Montparnasse a kOdsk ulici. Zastavil jsem se ped zrcadlem
u prodejny koil, a kdy jsem spatil svj obliej, pomyslel jsem si: Takdnesveer.
Postavil jsem se nahoe vOdsk ulici pobl plynov lampy a ekal jsem.
Pely dv eny. Vedly se pod pa. Blondnka ekla:
Povsili zvsy na vechna okna a tamn lechtici se pedvdli...
Oni jsou na tom takpatn?
lovkna tom nemus bt takpatn, aby pijal prci, kter nese dvacet frank
za den.
Dvacet frank! ekla bruneta ohromen. Kdy mne mjela, dodala:
A pak, jist je to muselo bavit, kdy se oblkali do at svch pedk.
Odely. Byla mi zima, ale siln jsem se potil. Po chvli jsem vidl pichzet ti
mue; nechal jsem je projt: poteboval jsem jich est. Ten vlevo se na mne podval a
mlaskl jazykem. Odvrtil jsem zrak.
Vsedm hodin a pt minut se vynoily zbulvru Edgar-Quinet dv skupiny,
jedna tsn za druhou. Byl to mu se enou a dvma dtmi. Za nimi ly ti star eny.
Popoel jsem o krokkupedu. ena vypadala rozzloben a cloumala klukem za ruku.
Mu ekl kourav:
Von mi, prevt, taky leze na nervy.
Srdce mi tlouklo taksiln, e m ztoho bolely pae. Popoel jsem a nehybn
jsem se ped nimi zastavil. Prsty vkapse mi cel zmkly kolem spout.
Promite, ekl mu, kdy do mne vrazil.
Vzpomnl jsem si, e jsem u bytu zavel dvee a rozmrzelo mne to: budu
muset ztrcet drahocenn asodmyknm. Lid peli. Udlal jsem elem vzad a
mechanicky el za nimi. Ale neml jsem u chu na n stlet. Ztratili se vdavu na
bulvru. J jsem se opel o ze. Slyel jsem odbjet osmou a devtou. Opakoval jsem
si: Pro mm zabjet vechny ty lidi, kte jsou u mrtv, a ml jsem chu se zasmt.
Njak pessi piel ichnout kmm nohm.
Kdy m ten tlust chlap pedeel, nadskoil jsem a dal jsem se za nm. Vidl
jsem zhyb jeho ervenho ztylku mezi tvrkem a lmcem pevlenku. Kolbal se
trochu a prudce dchal, vypadal mohutn. Vythl jsem revolver: byl leskl a studen,
hnusil se mi, nepamatoval jsem si dobe, co si snm mm pot. Chvli jsem se dval
na revolver a chvli na chlapvztylek. Zhyb na ztylku se na mne usmval jako
njak usmvav a trpk sta. Uvaoval jsem, jestli nemm revolver odhodit do kanlu.
Najednou se chlap obrtil a podrdn se na mne podval. Ustoupil jsem o
krokzptky.
J jsem totise vschtl zeptat
Nezdlo se, e by m poslouchal, dval se mi na ruce. Namhav jsem dokonil.
Mete mi ct, kde je ulice de la Gait?
Ml tlust obliej a rty se mu tsly. Nic neekl, nathl ruku. Ustoupil jsem
jet kusa ekl jsem mu:
J bych chtl
Vtom okamiku jsem vdl, e zanu vt. Nechtl jsem: vplil jsem mu ti
kulky do bicha. Upadl spitomm vrazem na kolena a hlava se mu svezla na lev

- 43 -
rameno
Prasku, ekl jsem mu, zatracen prasku!
Utkal jsem. Slyel jsem ho chroptt. Slyel jsem za sebou taky vkiky a dusot.
Nkdo se zeptal: Co se dje, rvaka? a hned nato zaali kiet: Chyte vraha!
Chyte vraha! Nemyslel jsem, e by se mne ty vkiky tkaly, ale pipadaly mi
zlovstn jako hasisk sirna za mho dtstv. Zlovstn a troku smn. Utkal
jsem, co jsem mohl.
Jenome jsem se dopustil neomluviteln chyby: msto abych bel Odskou
ulic nahoru kbulvru Edgar-Quinet, bel jsem dol kbulvru Montparnasse. Kdy
jsem si toho viml, bylo u pozd, byl jsem vsamm stedu davu, obracely se ke mn
udiven oblieje (jet si vzpomnm na obliej njak hodn namalovan eny, kter
mla zelen klobouksvolavm pem), a slyel jsem ty pitomce zOdsk ulice za
sebou volat, aby chytili vraha. Jaksi ruka mi dopadla na rameno. Vtom okamiku
jsem ztratil hlavu: nechtl jsem umt uduenm vtom davu. Vystelil jsem jet dv
rny zrevolveru. Lid zaali pitt a ustupovat. Vbhl jsem do kavrny. Host se po
mm pchodu zdvihli, ale nepokusili se mne zadret, probhl jsem celou kavrnou a
zavel jsem se na zchod. Vrevolveru mi zbvala jet jedna kulka.
Ubhla chvilka. Byl jsem udchan a prudce jsem oddechoval. Vechno bylo
neobvykle tich, jako by lid naschvl mleli. Zdvihl jsem si zbra a kom a vidl
jsem jej ernou a kulatou drku: odtud vyjde kulka; prach mi seehne obliej. Nechal
jsem ruku klesnout a ekal jsem. Po chvli se pliv piblili; podle ustn nohou na
podlaze jich musela bt cel tlupa. Trochu si eptali a potom zmlkli. J jsem pod
jet oddechoval a myslel jsem, e m sly oddechovat na druh stran pepky.
Nkdo se potichu piblil a zacloumal klikou u dve. Asi se pitiskl stranou ke zdi,
aby se vyhnul mm kulkm. Pece jen jsem ml chu vystelit - ale posledn kulka
byla pro mne.
Na co ekaj? uvaoval jsem. Kdyby se vrhli na dvee narzje vylomili,
neml bych asse zabt a dostali by mne ivho. Ale oni nespchali, nechvali mi
dost asu, abych umel. Bli se, prasci.
Po chvli se ozval njak hlas.
Takotevte, nikdo vm nic neudl.
Chvli bylo ticho, a pakekl stejn hlasznovu:
Vte pece, e nemete utct.
Neodpovdl jsem, pod jsem oddechoval. Abych si dodal odvahy stelit,
kal jsem si: Jestli m dostanou, budou m bt, vyraz mi zuby, snad mi vypchnou
oko. Rd bych byl vdl, jestli ten tlust chlap je mrtv. Teba jsem ho jenom
poranila ty druh dv kulky mon nikoho nezashlyOni nco pipravuj,
nethnou po podlaze njak tk pedmt? Rychle jsem si stril hlave zbran do
st a siln jsem do n kousl. Ale nemohl jsem vystelit, ani jsem nemohl poloit prst
na spou. Vechno zase ztichlo.
Zahodil jsem tedy revolver a otevel jim dvee.

- 44 -
 INTIMITA

I
Lulu spala nah, protoe rda ctila dotekprostradla a protoe pran prdla
pijde draho. Zpotku byl Henri proti tomu; lovksi neleh do postele nah, to se
nedl, je to neslun. Nakonec pece nsledoval pkladu sv eny, ale u nho to byla
sp pohodlnost; ve spolenosti byl kroben jako pank, zpozrstv (obdivoval vcary
a hlavn enevany, pipadali mu vzneen, protoe jsou jako kusdeva), ale
vmalikostech na sebe nedbal, nebyl napklad moc istotn, nemnil si dost asto
spodky; kdy mu je Lulu dvala do prdla, nemohla si nevimnout, e jsou dole
zalucen, jakse tely o rozkrok. Osobn se Lulu pna neprotivila: je to intimnj,
dl to mkk stny; teba vdlku lokt; nelbili se j Anglian, ta neosobn tla, kter
nemaj dn pach. Ale manelova nedbalost j byla protivn, protoe on se tm jen
takhkal. Kdy rno vstval, byl na sebe velice nn; ml hlavu plnou sn a bl
den, studen voda a ttiny kart mu pipadaly jako hrub nespravedlnost.
Lulu leela na zdech, palec lev nohy strila do rozparku vkapn. Nebyl to
rozparek, byla to trhlina ve vu. Doplilo ji to, ztra to budu muset spravit, ale pece
jen trochu zathla za nitky, aby ctila, jakse trhaj. Henri jet nespal, ale u neruil.
asto to Lulu kal: jakmile zave oi, ct se jako svzan tenkmi pevnmi pouty,
neme pohnout ani malkem. Tlust moucha opeden pavuinou. Lulu vedle sebe
rda ctila to velik spoutan tlo. Kdyby zstal takhle ochrnut, oetovala bych ho,
utrala jako dt, nkdy bych ho obrtila na bicho a poplcala ho po zadku, a nkdy
zas, kdyby ho pila navtvit jeho matka, takbych ho pod njakou zminkou odkryla,
sundala bych znho deku a matka by ho vidla docela nahho. Myslm, e by ztoho
dostala ok, taku ho nevidla aspo patnct let. Lulu se zlehka dotkla manela na
boku a trochu ho tpla do slabin. Henri zakoural, ale ani se nepohnul. Piveden do
stavu bezmocnosti. Lulu se usmla: bezmocnost, impotence, j vdycky vyloudila
smv. Kdy jet Henriho milovala a kdy takbezvldn spoval vedle n, libovala
si vpedstav, e ho takhle trpliv senrovali docela mal mukov, jako ti, co
vidla na obrzku, kdy byla mal a etla pbh o Gulliverovi. asto Henrimu kala
Gulliver a Henri to ml rd, protoe to je anglick jmno a e Lulu vypadala vzdlan,
ale byl by chtl, aby to vyslovovala se sprvnm pzvukem. Ti se m nco naotravovali:
kdy chtl nkoho vzdlanho, taksi ml vzt Jeannu Bederovou, m prsa jako loveck
rohy, ale um pt e. Kdy jsme vnedli jet jezdvali do Sceaux, vdycky jsem se
sjeho rodinou takotravovala, e jsem si brala njakou knku, kteroukoli, pokad se
nael nkdo, kdo se el podvat, co tu, a jeho sestika se mne ptala: Vy tomu
rozumte, Lucie? Fakt je, e on m nepovauje za dost distingovanou. vcai, to
ano, ti jsou distingovan, protoe jeho star sestra si vzala vcara, kter j udlal pt
dt, a pak, moc mu imponuj ty jejich hory. J dti mt nemu, nejsem na to stavn,

- 45 -
ale j zase nepovauju za moc distingovan, co dl on; kdy se mnou nkam jde,
kadou chvli jde na veejn zchodeka j musm koukat na vklady, kdy na nj
ekm, jakpotom vypadm? a on pijde a popotahuje si kalhoty a kiv nohy jako
ddek.
Lulu vythla palec ztrhliny a zatepala trochu nohama pro radost, e se ct
il vedle toho mkkho a apatickho tla. Zaslechla zakruen: zlob m, kdy bicho
vyluzuje tyhle zvuky, jakiva nevm, jestli je to jeho bicho nebo moje. Zavela oi: to
bublaj tekutiny vtom chumi mkkch trubiek, kad to takov m, i Riretta, i j
(nerada na to myslm, zdvih se mi aludek). On m miluje, ale moje vnitnosti
nemiluje, kdyby mu ukzali moje slep stevo vlhvi, nepoznal by, e je moje, pod
m chce ohmatvat, ale kdyby mu tu lhevdali do rukou, nepoctil by uvnit nic,
nekal by si to je jej, lovkby ml na tom druhm umt milovat vechno, jcen a
jtra a steva. Mon e je lovknemiluje proto, e na n nen zvykl, kdyby byly
vidt, jako jsou nm vidt ruce a pae, snad bychom je milovali, to se pakmosk
hvzdice asi miluj lp ne my, kdy svt slunko, rozthnou se na behu a vystr si
aludek, aby se provtral, a kad ho me vidt; to by m zajmalo, jakbychom si
ho vytahovali my, pupkem? Zavela oi a modr terky se zanaly toit, jako vera
na pouti, stlela jsem do ter gumovmi py a pi kadm zsahu se rozsvtilo
psmenko a utvoilo se znich jmno njakho msta, on za to me, e se mi Dijon
neudlal cel, ta jeho mnie lepit se na mne zezadu, nenvidm, kdy na mne nkdo
sah zezadu, chtla bych nemt zda, nemm rda, kdy mi lidi nco provdj a j na
n nevidm, mou si dlat legraci, a pak, lovkjim nevid na ruce, jen je ct, jakse
sunou nahoru nebo dol, a ned se pedvdat, kam zam, oni si na vsmou
vykoukat oi a vy je nevidte on m tohle hrozn rd; Henrimu by to jakivo nenapadlo,
ale on se mi jen kouk dostat za zda, urit to dl naschvl, kdy mi sah na zadek,
protoe v, e se hrozn stydm, e vbec zadekmm, jeho to vzruuje, kdy se stydm,
ale j na nho te nechci myslet (mla strach), chci myslet na Rirettu. Myslela na
Rirettu kad veer ve stejnou hodinu, zrovna ve chvli, kdy Henri zanal mumlat a
hekat. Ale nelo to snadno, on se chtl ukzat, chvilku dokonce vidla ern kudrnat
vlasy a pomyslila si, u je to tady, a otsla se, protoe lovknikdy nev, co pijde,
kdy je to jen obliej, to jet ujde, to taknevad, ale byly noci, kdy nezamhouila
oko kvli nechutnm vzpomnkm, kter vypluly na povrch, je to dsn, kdy
lovkzn na muskm vechno, hlavn to. U Henriho je to nco jinho, toho si
mu pedstavit od hlavy kpat, roznuje m to, protoe je mkk, sk celou
edou, jen ne na bie, tam je rov, k, e dobe rostlmu mui se dlaj na bie
ti zhyby, kdy sed, ale jemu se jich dl est, jenome on pot dva jako jeden a ty
druh nechce vidt. Poctila podrdn, kdy si vzpomnla na Rirettu: Lulu, vy
nevte, co je to pkn musk tlo. To je smn, oveme vm, co to je, mysl tm
tlo tuh jako kmen, sam sval, to j nemm rda, Patterson ml takov tlo a j
jsem si pipadala mkk jakhousenka, kdy m ksob pimkl; Henriho jsem si
vzala, protoe byl mkk, protoe vypadal jako pter. Ptei jsou stmi svmi sutanami
jemn jako eny a nos pr punochy. Kdy mi bylo patnct, byla bych jim rda
polehounku nadzvedla sukni a podvala se na jejich musk kolena a spodky pipadalo

- 46 -
mi legran, e maj nco mezi nohama; jednou rukou bych drela sutanu a druhou
rukou bych jim jela po nohou, a kam si myslm, ne e bych mla takrda eny ale
ten musk tentononc, kdy je pod sukn, je mkouk jako velk kvtina. Fakt je, e
ve skutenosti se to nikdy ned vzt do rukou, kdyby to jen dovedlo zstat vklidu, ale
zane se to hbat jako njak zve, tvrdne to, nahn mi to strach, kdy je to tvrd a
tr to rovn do vzduchu, je to brutln; jakje ta lska nechutn. J jsem mla Henriho
rda proto, e ta jeho vcika nikdy netvrdla, nikdy nezdvihla hlavu, smla jsem se,
nkdy jsem ji lbala, nebla jsem se j o nic vc, ne kdyby patila dtti; veer jsem tu
jeho sladkou vciku brvala do rukou, ervenal se a odvracel hlavu a vzdychal pitom,
ale nepohnulo se to, zstvalo mi to vruce hodn a klidn, netiskla jsem, dlouho
jsme takzstvali a on usnal. Pakjsem se nathla naznaka myslela jsem na ptery,
na ist vci, na eny, a hladila jsem si nejdvbicho, svoje hezk ploch bicho, ruce
se sunuly n, n, a pila slast; slast, kterou si umm udlat jen j sama.
Kudrnat vlasy, ernosk vlasy. A vkrku zkost jako chuchvalec. Stiskla
vakpevn vka a nakonec se objevilo Rirettino ucho, krevnat, nazltl ouko jako
zcukrkandlu. Lulu znho nemla takovou radost jako jindy, protoe zrove slyela
Rirettin hlas. Byl to ostr a pesn hlas, kter Lulu nemla rda. Muste odejt
sPierrem, Lulu; to je jedin inteligentn vc, kterou mete udlat. Mm Rirettu
opravdu rda, ale jde mi troku na nervy, kdy dl dleitou a kdy se obdivuje
tomu, co k. Vera vCoupole se naklonila a tvila se rozumn a trochu vyjeven:
Nemete u Henriho zstat, kdy ho u nemilujete, to by byl zloin. Nepropsne
ani jednu pleitost, aby o nm neekla nco patnho, nezd se mi to moc laskav,
on byl vi n vdycky vzorn korektn; nemiluju ho u, to je mon, ale nen na
Rirett, aby mi to kala; j vechno pipad jednoduch a snadn: lovkbu miluje,
nebo nemiluje; ale j nejsem jednoduch. Pedn to tady u mm zabhnut, a pak,
mm ho rda, je to mj mu. Byla bych ji uhodila, mm vdycky chu udlat j
bolest, protoe je tlust. To by byl zloin. Zdvihla ruku, vidla jsem j podpad,
vdycky se mi vc lb, kdy m nah pae. Podpad. Pootevelo se jako sta a Lulu
vidla nafialovlou, trochu vrsitou ple pod kudrnatmi chloupky, kter se podobaly
vlasm: Pierre j k baculat Minerva, nem to ani trochu rda. Lulu se usmla,
protoe si vzpomnla na svho malho bratra Roberta, kter j jednou, kdy ji vidl
vkombin, ekl: Propakm vlasy pod pa? a ona mu odpovdla: To je takov
nemoc. Rda se ped bratrem oblkala, protoe ml vdycky legran poznmky,
lovkse pt, kde to bere. A dotkal se vech jejch vc, peliv j skldal aty, m
takikovn ruce, jednou znho bude velk krej. Je to bjen povoln, a j pro
nho budu navrhovat ltky. To je zvltn, e si chlapec peje stt se krejm; kdybych
j byla kluk, myslm, e bych sp chtla bt badatel nebo herec, ale ne krej; ale on
byl vdycky snlek, pli mlo mluv, sleduje sv mylenky. J jsem si zase pla bt
jeptikou, abych chodila vybrat do krsnch dom. Ctm, jak mm mkk oi,
mkounk jako ple, usnu. Se svm krsnm, bledm obliejem bych pod epcem
vypadala distingovan. Vidla bych stovky malch pedsn. Sluka by vakskoro
hned rozsvtila; a pakbych vidla rodinn portrty, umleck bronzov dla na
podstavcch. A vky. Pichz pan snotskem a spadestifrankem: Tady mte,

- 47 -
sestiko. Dkuji, madame, Pnbh vm ehnej. Na shledanou. Ale nebyla bych
opravdov sestra. Nkdy bych vautobuse mrkla na njakho chlapa, ten by byl
nejdvohromen, potom by za mnou el a mluvil by do m a j bych ho dala sebrat
strnkem. Penze ze sbrky bych si nechala pro sebe. Co bych si koupila? PROTIJED.
To je pitomost. Oi mi mknou, to je pjemn, jako by je nkdo mel ve vod, a
celmu tlu je blaen. Krsn zelen tira se smaragdy a lazurity. Tira se toila,
toila, byla zn odporn volsk hlava, ale Lulu se nebla, ekla: Ptkov zCantalu.
Hotovo. Dlouh erven eka se vlekla vyprahlou krajinou. Lulu myslela na svj
sekekna maso, potom na brilantinu.
Byl by to zloin! Trhla sebou, vztyila se a zabodla oi do noci. Drsaj m,
co to nevid? Vm, e to Riretta dl vdobrm myslu, ale ona, kter je takrozumn,
kdy jde o druh, by mla pochopit, e si to musm rozmyslet. ekl: Pijde! a
nasadil hav pohled. Pijde ke mn do mho domu, j t chci celou pro sebe.
Dsm se jeho o, kdy se tv jako hypnotizr; kdy se takhle dv, myslm vdycky
na ty chlupy, co m na prsou. Pijde, j t chci celou pro sebe: copakse nco takovho
k? Pece nejsem pes.
Kdy jsem se posadila, usmla jsem se na nho, mla jsem kvli nmu jin
pudr a namalovala jsem si oi, protoe to m rd, ale on nic nevidl, nedv se mi do
oblieje, dval se mi na prsa a j bych byla chtla, aby se mi scvrkla, aby ml vztek,
pitom tam toho moc nemm, jsou docela malink. Pijede do m vily vNizze. ekl,
e je bl smramorovm schoditm a m vhled na moe, a e budeme cel den
chodit naz, to mus bt legran, jt nah po schodech; bude muset jt pede mnou,
aby se na mne nedval; jinakbych nemohla ani zdvihnout nohu, stla bych nehybn
a pla si zcelho srdce, aby oslepl; ostatn nebude to nic novho; kdy? je u m,
vdycky mm pocit, e jsem nah. Vzal m za ruce, ml zl vraz, ekl mi: M m
vkrvi! a j mla strach, ekla jsem: Ano,; udlm t astnou, budeme jezdit autem,
lod, pojedeme do Itlie a j ti dm, co bude chtt. Vilu m vakskoro nezazenou,
budeme spt na zemi na matraci. Chce, abych mu spala vnru, a uctm jeho pach;
jeho hrudnkby se mi lbil, protoe je irok a hnd, ale m tam spoustu chlup,
chtla bych, aby mui nemli chlupy, ty jeho jsou ern a hebk jako mech, nkdy je
hladm a nkdy jsou mi protivn, odthnu se co mon nejdl, ale on m ksob
pimkne. Bude chtt, abych mu spala vnru, bude m svrat paemi a uctm jeho
pach; a a bude tma, uslym huet moe, a on je schopn m vnoci probudit, kdy
bude mt chu to dlat: nikdy nebudu moct klidn usnout, leda kdy budu mt ty vci,
protoe to snad pece jen d pokoj, a to pr jsou i chlapi, co to dlaj se enami,
kterm nen dobe, a potom maj na bie krev, krev, kter nen jejich, a taky je jist na
prostradle, vude, je to nechutn, pro musme mt tla?
Lulu otevela oi, zclony byly erven zabarven njakm svtlem zulice,
vzrcadle byl erven odlesk; Lulu mla rda to erven svtlo, a keslo se rsovalo
proti oknu jako ve stnohe. Na opradlo kesla odloil Henri kalhoty, le visely ve
vzduchu. Budu mu muset koupit poutka do l. Ach, j nechci, j nechci odejt. Cel
den m bude lbat a budu jeho, bude m mt jen pro svou potchu, bude se na mne
dvat; bude si myslet tohle je moje poten, dotkal jsem se j tady a tady, a a budu

- 48 -
chtt, mohu se j dotknout znovu. VPort-Royal, Lulu nkolikrt kopla do prostradla,
nenvidla Pierra, kdy si vzpomnla, co se stalo vPort-Royal. la za kov, myslela,
e zstal ve voze, e si prohl mapu, a najednou ho uvidla; tie se za n pikradl a
koukal se na ni. Lulu kopla do Henriho; snad se ten lovkprobud. Ale Henri udlal
eee! a neprobudil se. Rda bych poznala njakho krsnho chlapce istho
jakdve, a jeden na druhho bychom nesahali, prochzeli bychom se spolu u moe
a dreli se za ruce a vnoci bychom spali ve dvou manelskch postelch jako bratr a
sestra a povdali si a do rna. Anebo bych chtla t sRirettou, je to bjen, kdy
jsou eny samy mezi sebou; m takov pln a hladk ramena; byla jsem moc neastn,
kdy milovala Fresnela, ale vzruovalo m pomylen, e ji hlad, e j pomalu pejd
rukama po ramenech a po bocch a ona vzdych. To bych rda vdla, jak m asi
obliej, kdy le nah, nataen pod muem, a kdy ct, jakj po tle bloud jeho
ruce. J bych se j za nic na svt nedotkla, nevm, co bych si sn poala, ani kdyby
ona chtla, ani kdyby mi ekla: J opravdu chci, to bych nemohla, ale kdybych
byla neviditeln, chtla bych u toho bt, kdy to sn dlaj, a dvat se j na obliej (to
bych se divila, kdyby pitom jet vypadala jako Minerva) a lehce j hladit rozeven
kolena, rov kolena, a slyet ji vzdychat. Lulu mla sucho vkrku a krtce se zasmla:
lovka nkdy napadaj takov vci. Jednou si vymyslela, e Pierre chce Rirettu
znsilnit. A j jsem mu pomhala, drela jsem Rirettu vnru. Vera. Mla hork
tve, sedly jsme u n na pohovce, tsn u sebe, nohy si tiskla ksob, ale nic jsme
neekly, my nikdy nic neekneme. Henri zaal chrpat a Lulu zahvzdala. J tu lem,
nemu spt, roziluje m to a on pitomec chrpe. Kdyby m objal, kdyby m prosil,
kdyby mi ekl: Ty pro mne znamen vechno, Lulu, j t miluju, neodchzej!, j
bych mu tu ob pinesla, ano, zstala bych snm cel ivot, abych mu vyhovla.

II
Riretta se usadila na terase Dmu a objednala si portsk. Ctila se unaven,
zlobila se na Lulu: A to portsk tady chutn po korku, Lulu je to srden jedno,
protoe ona si dv kvu, ale lovkpece nepije kvu, kdy je asna aperitiv; tady si
lidi dvaj pod ernou kvu nebo kvu se smetanou, protoe jsou bezhale, to
mus bt otrava, j bych nemohla, j bych zkaznkm cel ten krm hodila na hlavu,
o takov lidi nen co stt. Nechpu, pro si se mnou vdycky dv schzky na
Montparnassu, koneckonc by to mla stejn daleko, kdybychom se sely vkavrn
de la Paix nebo vPam-Pam, mne by to aspo neodvdlo takdaleko od prce; ani
povdt neumm, jakmi tyhle oblieje vdycky zkaz nladu; jakmm chvilku, u
abych sem bela, na terase to jet ujde, ale uvnit to pchne pinavm prdlem,
nemm rda lidi, co to nikam nepivedli. Ani na thle terase se nectm dobe, protoe
na sebe dbm, kolemjdouc to asi udivuje, kdy m tu vid mezi zdejmi mui, kte
se ani neohol, a enami, kter vypadaj jako nechci ct co. Asi si kaj: Co ta tu
dl? Vm, e sem nkdy vlt chod dost bohat Amerianky, ale ty pr te jezd
do Anglie, kdy mme takovou vldu, proto jde obchod luxusnm zbom takpatn,
prodala jsem o poloviku m ne loni touhle dobou, a to bych rda vdla, jakto
dlaj ty druh, kdy j jsem ze vech prodavaeknejlep, pan Dubechov mi to

- 49 -
ekla, t mal Yonelky je mi lto, neum prodvat, ta si asi nepila tenhle msc ani na
hal navc kplatu; a kdy je lovkcel den na nohou, takby si chtl trochu odpoi-
nout na njakm pjemnm mst, kde by bylo troku pepychu, troku stylu a
personl, kter se um chovat, lovkby zavel oi a uvolnil se, a chtlo by to taky
trochu tich hudby, vdy by nebylo takdrah zajt si obasdo dancingu
Ambassadeurs; ale tady jsou nci takdrz, je vidt, e maj co dlat sbezvznamnmi
lidmi, jenom ten mal ern, co m obsluhuje, ten je roztomil; myslm, e to Lulu
vyhovuje, kdy ct, e m kolem sebe vechny tyhle chlapy, bla by se jt nkam, kde
je to elegantnj, vlastn nem dn sebevdom, je nesv, kdy m mu vybran
zpsoby, nemla rda Louise; taktady se tedy me ctit dobe, jsou tu nkte dokonce
bezlmce, vypadaj jako chudci, stou jejich fajfkou, jakse po vskoukaj, ani se
nesna to zamaskovat, je vidt, e nemaj penze, aby si zaplatili ensk, a o ty pece
vthle tvrti nouze nen; vypadaj, jako by vschtli snst, a ani by nebyli schopn
vm to ct troku mile, e by na vsmli chu, ani by to nedovedli podat tak, aby
vm udlali radost.
Pistoupil nk.
Je to portsk dost such, sleno?
Ano, dkuji.
Dodal jet svldnm vrazem:
To je krsn, e?
Vaku bylo naase, ekla Riretta.
Pravda, vypadalo to, e zima u nemn vbec skonit. Odeel a Riretta se
za nm dvala. Mm ho rda, pomyslila si, v, kde je jeho msto, nen familirn, ale
vdycky pro mne m njak mil slovo, njakou zvltn pozornost.
Njak huben a nahrbl mladkse na ni upen dval; Riretta pokrila rameny
a otoila se knmu zdy: Kdy nkdo kouk po ench, ml by si aspo vzt istou
koili. To mu eknu, jestli m oslov. To bych rda vdla, pro Lulu neodejde. Nechce
Henrimu udlat bolest, to mi pipad a pli ulechtil, koneckonc nem ena pece
prvo kazit si ivot kvli njakmu impotentovi. Riretta nenvidla impotenty, mla
knim fyzick odpor. Mus odejt, rozhodla, vszce je jej tst, eknu j, e se tstm
si lovknem zahrvat. Lulu, vy nemte prvo zahrvat si se svm tstm! Neeknu
j vbec nic, u toho bylo dost, ekla jsem j to aspo stokrt, do tst nemete lidi
nutit proti jejich vli. Riretta poctila vhlav velkou przdnotu, protoe byla
takunaven dvala se na portsk, vypadalo ve sklenici lepkav jako rozputn karamel
a vduchu j jaksi hlasopakoval: tst, tst, a bylo to krsn slovo, vn a
roznujc, pomyslila si, e kdyby se j byli zeptali na jej nzor vanket Paris-Soir,
byla by je prohlsila za nejkrsnj slovo na ei. Napadlo to vbec nkoho? Uvdli:
energii, odvahu, ale to proto, e to psali mui, to by musela bt ena, na takovou vc
pijdou eny, mly bt dv ceny, jedna pro mue - a nejkrsnj slovo by bylo est;
a jedna pro eny, a j bych byla vyhrla, byla bych ekla tst; est a tst, skoro se
to podob, to je legran. eknu j: Lulu, vy nemte prvo propst sv tst. Sv
tst, Lulu, sv tst. Mn osobn se Pierre opravdu lb, pedevm je to opravdov
musk, a pak, je inteligentn, tm lp, m dost penz, bude j prokazovat drobn

- 50 -
pozornosti. Je zlid, co dovedou urovnvat rzn ivotn nepjemnosti, to en dl
dobe; lb se mi, kdy dovede mu dvat rozkazy, je to jen jin tn, ale dovede mluvit
snky a vrchnmi; poslouchaj ho, j tomu km, mt styl. To je mon zrovna to,
co Henrimu chyb nejvc. A pak, mus se taky myslet na zdrav, mla by si dvat
pozor, kdy to mla vrodin, to je vechno moc pkn, bt huben a prsvitn a
nemt nikdy hlad ani nebt ospal, spt tyi hodiny denn a bhat cel den po Pai
snvrhy na ltky, ale je to neuven, mla by dret rozumnou ivotosprvu, jst
teba mlo najednou, prosm, ale asto a pravideln. Co ztoho bude mt, a ji polou
na deset let do sanatoria.
Upen a rozpait se podvala na hodiny na kiovatce Montparnassu, kde
ukazovaly ruiky jedenct dvacet. J Lulu nechpu, je to podivn povaha, nikdy se
mi nepodailo zjistit, jestli m mue rda, nebo jestli jsou j odporn; ale sPierrem by
pece mla bt spokojen, je to zmna po tom, jak byl ten jej chlap zloska, ten
Faure frov, jakjsem mu kala. Ta vzpomnka ji pobavila, ale potlaila smv,
protoe ten huben mladkse na ni pod dval, take kdy otoila hlavu, vimla si
jeho pohledu. Faure ml obliej poset ernmi uhky a Lulu bavilo vymakvat mu
je: Je to nechutn, ale ona za to neme, Lulu nev, jakvypad hezk musk, j
mm hrozn rda pardiv mue, pedn je dobr musk obleen takhezk, ty jejich
koile, boty, krsn leskl kravaty, drsn, chcete-li, ale tak jemn, siln, jemn sla,
nco takovho jako jejich vn tabku a kolnsk, a kdy jsou dobe oholen, nemaj
ple jako ensk, ale lovkby ekl jako safin, ovinou ty sv siln pae kolem vs,
polote si knim hlavu na prsa, ctte jejich silnou a jemnou, pstnou a muskou
vni, eptaj vm sladk slovka; maj krsn vci, krsn dkladn boty zhovziny,
eptaj vm: Milku, mj sladk milku, a ctte, jakpod vmi poklesvaj kolena;
Riretta si vzpomnla na Louise, kter ji loni opustil, a sevelo se j srdce: Mu, kter
se m rd a kter m spoustu drobnch vciek, peetn prsten, zlat pouzdro na
cigarety a velijak libstkyale takov dovedou bt nkdy hrozn potvory, hor
ne ensk. Nejlep by byl takov tyictnksvlasy proedivlmi na skrnch a
sesanmi dozadu, kter by na sebe dbal, velmi thl, se irokmi rameny, sportovec,
ale vdl by, jak je ivot, a byl by hodn, protoe u hodn zkusil. Lulu je vlastn
jenom abec, m tst, e m ptelkyni jako j, protoe Pierra u to pomalu zan
unavovat, a jin by toho vyuila, kdeto j mu vdycky km, aby byl trpliv, a
kdy je ke mn trochu nn, dlm, jako e to nepozoruji, zavedu e na Lulu a
vdycky najdu njak zpsob, jakji vyzdvihnout, ale ona si takovho tst ani
nezasluhuje, ani si to neuvdomuje, pla bych j, aby ila chvilku sama jako j od t
doby, co Louisodeel, poznala by, jak je to, vrtit se po celodenn prci samotn
dom a vidt, e je pokoj przdn, a umrat touhou nkomu poloit hlavu na rameno.
lovkani nev, jakvsob najde odvahu druh den zase vstt a zase jt do prce a
bt svdn a vesel a vem lidem dodvat odvahy, kdy by nkdy radi umel, ne t
takhle dl.
Hodiny odbily pl jedenct. Riretta myslela na tst, na modrho ptka, na
ptka tst, na odbojnho ptka lsky. Trhla sebou: Lulu m pl hodiny zpodn,
jako obyejn. Ta manela nikdy neopust, nem ktomu dost pevn vle. Vlastn

- 51 -
zstv sHenrim hlavn zkonvence: podvd ho, ale dokud j kaj Medame, mysl,
e je vechno vpodku. k o nm to nejhor, ale druh den j lovknesm
opakovat, co ekla, byla by bezsebe zlost. Udlala jsem, co jsem mohla, a ekla jsem
j vechno, co jsem mla na srdci, a dl, co um.
Ped Dmem zastavil taxka znho vystoupila Lulu. Nesla velik kufr a mla
jaksi slavnostn obliej.
Odela jsem od Henriho, volala zdlky.
Pila ohnut pod thou kufru. Usmvala se.
Coe, Lulu, ekla Riretta, na kterou to udlalo dojem, nechcete pece ct
Ano, ekla Lulu, je konec, nechala jsem ho plavat.
Riretta jet docela nevila:
On to v? ekla jste mu to?
Lulu divoce zablesklo voch.
A jak! ekla.
No tohle, Lulu!
Riretta dobe nevdla, co si m myslit, ale pedpokldala, e vkadm ppad
Lulu potebuje povzbuzen.
To jste udlala dobe, ekla, a jak jste byla staten! Mla chu dodat:
vidte, e to nebylo taktk. Ale zdrela se. Lulu se nechvala obdivovat: mla nal-
en tve a oi j plly. Posadila se a postavila kufr vedle sebe. Mla na sob ed
vlnn pl skoenm pskem a lut pulover schomoutem. Byla prostovlas. Ri-
retta nemla rda, kdy Lulu chodila prostovlas: ihned poznala, jakji zavaluje ta
znm smsnesouhlasu a pobaven, kterou vn Lulu vdycky vyvolv. Co se mi
na n lb, usoudila Riretta, je jej ivotnost.
Za pt vtein to bylo, ekla Lulu. A ekla jsem mu vechno, co mm na
srdci. Byl ztoho pln vedle.
Nemohu se ztoho vzpamatovat, ekla Riretta. Ale co vsto, Lulu, chytlo?
To jste najednou nabrala odvahy! Vera veer bych byla dala hlavu na to, e od nho
neodejdete.
Bylo to kvli bratrovi. Vi mn a se vytahuje, to je mi jedno, ale nesnesu,
aby se dotkl m rodiny.
Ale jakse to stalo?
Kde je vrchn? ekla Lulu, vrtc se na idli. Vichni vrchn vDmu jsou
pry, kdy je lovkvol. Obsluhuje nsten mal hndovlas?
Ano, ekla Riretta. Vte, e jsem na nho udlala dojem?
Tak? Takto si dejte pozor na tu pan od toalet, je pod u n. Dvo se j, ale j
myslm, e je to zminka, aby vidl dmy chodit na zchod; kdy jdou ven, dv se
jim do o, aby se zaervenaly. Abych nezapomnla, chvilku vstu nechm, musm
jt dol zatelefonovat Pierrovi, ten bude koukat! Kdybyste vidla nka, objednejte
mi blou kvu; za minutku jsem hotov, a pakvm vechno povm.
Vstala, poodela nkolikkrok a zase se vrtila kRirett.
Jsem velice astn, Rirettko.
Drah Lulu, ekla Riretta a vzala ji za ruce.

- 52 -
 Lulu je odthla a lehkm krokem pela terasu. Rireta se za n dvala,
jakodchz. Jakiva bych nebyla vila, e bude schopn to udlat. Jak je vesel,
pomyslela si trochu pohoren, jde j kduhu, e poslala manela kvod. Kdyby m
byla poslechla, udlala to u dvno. Vkadm ppad za to vd mn; mm na ni
velk vliv.
Lulu se po chvilce vrtila.
Pierre je ztoho pln vedle, ekla. Chtl se dozvdt podrobnosti, ale ty
mu eknu a potom. Jdu snm na obd. k, e bychom mohli odjet ztra veer.
To jsem opravdu rda, Lulu, ekla Riretta. Honem mi o tom povzte. To
jste se rozhodla dnesvnoci?
Vte, j vlastn nic nerozhodla, ekla Lulu skromn, rozhodlo se to samo.
Nervzn uhodila do stolu: Pane vrchn! Pane vrchn! Ten vrchn mi jde na nervy,
chtla bych blou kvu.
Riretta byla doten. Na jejm mst a za takvnch okolnost by neztrcela
asshnnm kvy. Lulu je rozkon osoba, ale je udivujc, jakdovede bt malicher-
n je jako ptek.
Lulu vyprskla smchy:
Kdybyste byla vidla Henriho, jakse tvil!
Co tomu asi ekne vae matka? ekla Riretta svnou tv.
Matka? Ta bude na - de - n, ekla Lulu pesvdiv. Byl kn nezdvoil,
vte, mla toho akort dost. Pod j vytal, e m patn vychovala, e jsem takov
a zase makov, e je na mn vidt, e mi dali vzdln jako hokynce. Vlastn jsem
to taktrochu udlala kvli n.
Ale co se vlastn stalo?
No nafackoval Robertovi.
CopakRobert byl u vs?
Ano, dnesrno, kdy el kolem, protoe maminka ho chce dt do uen ke
Gompezovi. Myslm, e jsem vm o tom kala. Takse dnesu nszastavil, kdy jsme
sndali, a Henri mu dal facku.
Ale pro? zeptala se trochu podrdn Riretta. Nenvidla zpsob, jakm
Lulu vykldala historky.
Pohdali se, ekla Lulu neurit, a klukse nedal. Postavil se mu. Starej
posero, to mu ekl, rovnou do oblieje. Protoe mu Henri ekl, e je nevychovan,
ovem, toho nenapadne nic jinho; cel jsem se svjela. PakHenri vstal, sndali jsme
vateliru, a vrazil mu facku, j bych ho byla zabila.
A nato jste odela?
Odela? zeptala se Lulu udiven, kam?
J myslela, e vtom okamiku jste od nho odela. Poslyte, Lulu, muste mi
to povdt hezky po podku, jinaktomu nebudu rozumt. Poslyte, dodala podez-
rav, opravdu jste od nho odela, je to pravda?
No ano, vdy u vm to hodinu vykldm.
Dobe. TakHenri dal Robertovi facku. Co bylo dl?
Pakjsem ho zavela na balkn, ekla Lulu, to byla psina! Byl jet

- 53 -
vpyamu, tloukl na sklo, ale netroufal si rozbt tabuli, protoe je lakom, pro estkby
si dal vrtat koleno. J bych na jeho mst vechno roztskala, i kdybych se mla do
krve poezat. A paksi to pihasili Texierovi. Takse na mne oknem usmval, dlal, jako
e to je legrace.
Vrchn el okolo, Lulu ho chytila za ruku:
Takkonen jste tady, pane vrchn? Moc by vsobtovalo, kdybyste mi
donesl blou kvu?
Rirett to bylo trapn a usmla se na vrchnho ponkud spikleneckm
smvem, ale vrchn zstal zachmuen a uklonil se svytavou slunost. Riretta
se na Lulu trochu zlobila: nikdy neum zvolit vi podzenm sprvn tn, bu je
pli familirn, nebo moc nron a stroh.
Lulu se dala do smchu.
Smju se, protoe ped sebou vidm Henriho vpyamu na balkn; tsl se
zimou. Vte, jakjsem to udlala, abych ho mohla zavt? Byl vzadu vateliru, Robert
plakal, a on dlal kzn. Otevela jsem okno a povdm: Podvej se, Henri! Tamhle
porazil taxkkvtinku. Piel za mnou; m kvtinku moc rd, protoe mu ekla,
e je vcarka, a protoe si mysl, e je do nho zamilovan. Kde? Kde? povd. J
jsem potichouku ustoupila, vrtila se do pokoje a zavela dvee. Pessklo jsem na
nho zavolala: To t nau trat mi bratra! Nechala jsem ho na balkn peshodinu,
koukal na nsvypoulenma oima, byl modr zlost. J jsem na nho vyplazovala
jazyka dvala jsem Robertovi bonbny: potom jsem si do ateliru pinesla sv vci a
oblkala jsem se ped Robertem, protoe vm, e to Henri nenvid: Robert m lbal
na ramena a na krk, jako mal musk, je rozkon; dlali jsme, jako by tam Henri
nebyl. Vlastn jsem se kvli tomu zapomnla umt.
A on tam byl za oknem! To je stran legrace! ekla Riretta a dala se do
hlasitho smchu.
Lulu se pestala smt:
Bojm se, jestli nenastydl, ekla vn, kdy m lovkvztek,
takneuvauje. Pokraovala vesele:
Hrozil nm pst a celou dobu nco povdal, ale nerozumla jsem mu ani
poloviku. Potom el Robert pry, a hned nato zazvonili Texierovi a j jsem je uvedla
dl. Kdy je uvidl, hned byl sam smv, zaal se na balkn kroutit, a j jsem jim
ekla: Podvejte se na mho manela, na mho velkho drahouka, jestli nevypad
jako ryba vakvriu! Texierovi ho zdravili pessklo, byli ponkud ohromen, ale umli
se ovldnout.
Dovedu si to pedstavit, ekla Riretta se smchem. Haha! V mu na
balkn, a vateliru Texierovi! Nkolikrt opakovala: V mu na balkn, a vateli-
ru Texierovi Byla by rda nala smn a barvit slova, aby Lulu tu scnu popsala,
domnvala se, e Lulu nem smysl pro kominost. Ale slova nepila.
Otevela jsem okno, ekla Lulu, a Henri veel dovnit. Ped Texierovmi
m polbil a ekl, e jsem mal ulinice. Tahle mal ulinice, povd, mi chtla
provst kanadsk ertk. J se usmvala a Texierovi se zdvoile usmvali, vichni se
usmvali. Ale kdy odeli, pratil m pst do ucha. Takjsem vzala kart a hodila ho

- 54 -
po nm: trefila jsem ho do koutku st a poranila mu oba rty.
Chudku Lulu, ekla Riretta nn.
Ale Lulu pohybem odmtla vechen soucit. Drela se vzpmen, bojovn
potsla hndmi kudrnami a zo j lehaly blesky.
Pakjsme si to vechno povdli: omyla jsem mu runkem rty a ekla jsem
mu, e toho u mm po krk, e u ho nemiluju a e od nho pjdu. Dal se do ple,
ekl, e se zabijeAle to u nezabere: pamatujete se, Riretto, loni, kdy to bylo stm
Pornm, omlal mi to kad den: bude vlka, Lulu, j do n pjdu a zabijou m, a ty
m bude pendlkem hrabat, bude litovat veho, m jsi mi ublila. No dobe, j
na to, jsi impotentn, to se ned nic dlat. Pece jsem ho ale uklidnila, protoe nco
vykldal, e m zamkne na kl vateliru, psahala jsem, e neodejdu dvne za
msc. Pakel do kancele, oi ml erven a na stech kouseknplasti, hezk nebyl.
J jsem uklidila, postavila oku na vai a sbalila si kufr. Nechala jsem mu vzkazna
kuchyskm stole.
Co jste mu napsala?
Napsala jsem, ekla Lulu pyn. oka je na plotn. Najezse a vypni plyn.
Vlednice je unka. J toho mm po krka jdu. Sbohem.
Ob se zasmly a chodci se oteli. Riretta si pomyslela, e poskytuj jist
pvabnou podvanou, a litovala, e nesed na terase kavrny Viel nebo de Paix. Kdy
se dost nasmly, odmlely se a Riretta si uvdomila, e u si nemaj co ci. Byla
trochu zklaman.
Musm u bet, ekla Lulu a zdvihla se, ve dvanct mm schzku sPierrem.
Co mm dlat skufrem?
Nechte ho tu, ekla Riretta, dm ho pakdo schovy kt pan u toalet. Kdy
vsuvidm?
Pijdu pro vsve dv hodiny kvm, musm svmi jt nakupovat; nevzala
jsem si ani poloviku svch vc, Pierre mi bude muset dt penze.
Lulu odela a Riretta zavolala na vrchnho. Ctila se vn a smutn za ob.
Vrchn pibhl: Riretta si vimla, e vdycky pospch, kdy ho vol ona.
Bude to pt frank, ekl a dodal ponkud sen: Mly jste ob dobrou
nladu, a dole bylo slyet, jakse smjete.
Lulu se ho dotkla, pomyslela si Riretta mrzut. Zaervenala se:
Moje ptelkyn je dnestrochu nervzn.
Je rozkon, ekl nkscitem. Dkuji, sleno. Zastril est frank a odeel.
Riretta byla ponkud pekvapen, ale prv odbjelo poledne a ona si vzpomnla, e
Henri pijde dom a najde vzkazod Lulu: byl to pro ni pjemn okamik.
Chtla bych, aby mi to doruili do ztka do veera do hotelu du Thtre,
ulice Vandamme, ekla Lulu pokladn svrazem velk dmy. Obrtila se kRirett:
Vyzeno, Riretto, jdeme.
Na jak jmno? zeptala se pokladn.
Pan Lucienne Crispinov.
Lulu si hodila pl pesruku a dala se do bhu; utkala dol po velkm schoditi
Samaritaine. Riretta la za n; nkolikrt skoro upadla, protoe se nedvala, kam lape,

- 55 -
mla oi jen pro tu modrou a kanrkov lutou postavu, kter tanila ped n. Nco
na tom je, m nestydat tlo Kdykoli Riretta vidla Lulu zezadu nebo zprofilu,
zarela ji nestydatost jejch tvar, ale nedovedla si vysvtlit pro; byl to jen dojem.
Je thl a prun, ale je vn nco sprostho, nepestv m to udivovat. Dl, co
me, aby ji aty co nejvc obepnaly, tm to asi bude. k, e se styd za svj zadek,
a pitom nos sukn, kter ji pmo oblepuj. M zadekmal, to je pravda, mnohem
men ne j, ale je ho vc vidt. Je cel kulat pod hubenmi kylemi, dobe vy-
pluje sukni, jako by byl do n ulit; a taky se krout.
Lulu se otoila a usmly se na sebe. Riretta myslela na nediskrtn tlo sv
ptelkyn se sms nesouhlasu a pjemn navy: mal, vzhru trc prsy, hladk
ke, cel lut - kdy se j lovkdotkne, ekl by, e se dotk kauuku -, dlouh
stehna - sprost tlo sdlouhmi dy: Tlo ernoky, pomyslila si Riretta, vypad
jako ernoka, kter tan rumbu. U otivch dve uvidla vzrcadle odrazsvch
plnjch tvar: J jsem sportovnj, pomyslela si a zavsila se do Lulu, ona dl
vt dojem ne j, kdy jsme obleen, ale nah vypadm rozhodn j lp ne ona.
Chvilku mlely, potom Lulu ekla:
Pierre byl bjen. Vy jste taky byla bjen, Riretto, jsem vm obma moc
vdn.
ekla to nucenm tnem, ale Riretta si toho nevmala: Lulu nikdy nedovedla
dkovat, je pli plach. To je hloup, ekla najednou Lulu, ale budu si muset
koupit podprsenku.
Tady? zeptala se Riretta. ly prv kolem njakho obchodu sprdlem.
Ne. Ale vzpomnla jsem si na to, protoe jsem je tu vidla. Podprsenky si
kupuji u Fischera.
Na bulvru Montparnasse? zvolala Riretta. Dejte si pozor, Lulu,
pokraovala vn, radi bychom se po bulvru Montparnasse nemly moc potloukat,
zvlt ne vtuhle hodinu: narazme na Henriho, to bude krajn nepjemn.
Na Henriho? ekla Lulu krc rameny; ale ne, pro? Rirett rozhoenm
zrudly tve a spnky.
Vy jste pod stejn, Lulu, kdy se vm nco nelb, dlte prost, e to
neexistuje. Mte chu jt kFischerovi, takmi tvrdte, e Henri nechod po
Montparnassu. Vte docela dobe, e tudy chod kad den vest, je to jeho cesta.
Vdy jste mi to sama kala: jde nahoru ulic de Rennesa ek na autobusna rohu
bulvru Raspail.
Pedn je teprve pt, ekla Lulu, a pak, mon e nebyl vkanceli: po tom
vzkazu, co jsem mu napsala, se asi musel nathnout.
Ale, Lulu, ekla najednou Riretta, vte pece, vulici Quatre-Septembre vedle
Opery je taky jeden Fischer.
Je, ekla Lulu ochable, ale budeme muset jt na Montparnasse.
Vy jste dobr, Lulu! Budeme muset jt na Montparnasse! Vdy tohle je
kousekodtud, mnohem bl ne kiovatka Montparnasse!
Mn se jejich zbo nelb.
Riretta si pobaven pomyslila, e firma Fischer prodv vude stejn zbo.

- 56 -
Ale Lulu m nepochopiteln vrtochy; bezpochyby je Henri lovk, kterho si vtto
chvli nejmn peje potkat, a pitom to vypad, jako by schvln dlala vechno, aby
na nho narazila.
Takdobe, ekla shovvav, pojme tedy na Montparnasse, ostatn Henri
je takvelk, e ho uvidme dvne on ns.
A co na tom? ekla Lulu, kdy ho potkme, takho potkme, a hotovo.
Vakon nsnesn.
Lulu trvala na tom, e tam pjdou pky; ekla, e potebuje trochu vzduchu.
ly ulic de la Seine, potom ulic Odon a ulic Vaugirard. Riretta vychvalovala Pierra
a dokazovala Lulu, jakse pi thle pleitosti skvle zachoval.
J mm takrda Pa, ekla Lulu, mn se bude takstskat!
I mlte, Lulu! Kdy si pomyslm, e si mete jet do Nizzy, a vm je lto
opustit Pa!
Lulu neodpovdla, zaala se rozhlet napravo a nalevo se smutnm a
ptravm vrazem.
Kdy vychzely od Fischera, uslyely odbjet estou. Riretta vzala Lulu za
loket a snaila se ji co nejrychleji odvst. Ale Lulu se zastavila ped Baumanovm
kvtinstvm.
Podvejte se na ty azalky, Rirettko. Kdybych mla krsn saln, dala bych
jich vude plno.
J nemm rda kvtiny vkvtini, ekla Riretta.
Byla podrdn. Otoila hlavu smrem kulici de Rennesa oveme za chvilku
uvidla Henriho velkou, neohrabanou postavu. Byl bezklobouku a ml na sob
sportovn sako zkatanovho hndho tvdu. Riretta nenvidla katanov hndou:
Tamhle je, Lulu, tamhle je, ekla rychle.
Kde? ptala se Lulu, kde je?
Nebyla o nic klidnj ne Riretta.
Za nmi, na protjm chodnku. Zmizme, a neohlejte se.
Lulu se pece ohldla.
U ho vidm, ekla.
Riretta se ji snaila odthnout, ale Lulu strnula, upen se dvala na Henriho.
Konen ekla:
Myslm, e nsvidl.
Vypadala postraen, najednou Rirett povolila a poslun se nechala odvdt.
Te se, Lulu, u proboha neohlejte, ekla trochu udchan Riretta.
Zabome doprava na ptm rohu. Je to ulice Delambre.
ly velmi rychle a vrely do chodc. Chvlemi se dala Lulu trochu thnout,
chvlemi thla dopedu Rirettu zase ona. Nedoly vakjet ani kulici Delambre,
kdy Riretta uvidla kousekza Lulu velk hnd stn; pochopila, e je to Henri, a
roztsla se zlost. Lulu la se sklopenmi vky, vypadala potmile a zaujat. Te
lituje sv neopatrnosti, ale u je pozd, dobe j tak.
Zrychlily krok; Henri el za nimi bezjedinho slova. Pely ulici Delambre a
pokraovaly vchzi smrem kObservatoi. Riretta slyela, jakHenrimu vrzaj boty;

- 57 -
ozval se tak jaksi slab a pravideln chrapot, kter jim rytmoval chzi: byl to
Henriho dech (Henri vdycky hlun dchal, ale nikdy ne takhle moc: bu bel, aby
je dohonil, nebo to bylo vzruenm).
Musme dlat, jako by tu nebyl, uvaovala Riretta. Nedat znt, e si jeho
ptomnost vbec uvdomujeme. Ale nedalo j, aby se na nho koutkem oka nepo-
dvala. Byl bled jako stna a vka ml taksklopen, e vypadal, jako by ml zaven
oi. Jako nmsnk, pomyslela si Riretta suritm pocitem hrzy. Rty se mu
tsly a kousekrov, napl odlepen nplasti na dolnm rtu se zaal tst taky. A
ten dech: pod ten stejn, spav dech, kter te pokad vyvrcholil vjakmsi no-
sovm zachroptn. Rirett bylo nepjemn: Henriho se nebla, ale nemoc a ve j
vdycky taktrochu nahnly strach. Po chvli Henri pomalu nathl ruku a vzal Lulu
za pai, ani se na ni podval. Lulu naklebila sta, jako by se chtla rozplakat, a se
zachvnm se vyprostila.
Pfuuu! udlal Henri.
Riretta mla stranou chu se zastavit: pchalo ji vboku a vuch j huelo.
Ale Lulu tm bela; i ona vypadala jako nmsn. Riretta mla dojem, e kdyby
te Lulu pustila a zastavila se, ti dva by beli dl, jeden vedle druhho, nm, bled
jako mrtvoly a se zavenma oima.
Henri zaal mluvit. ekl divnm, rokplm hlasem:
Vra se se mnou.
Lulu neodpovdla. Henri opakoval stejn chraplavm hlasem bezintonace:
Jsi moje ena. Vra se se mnou.
Vidte pece, e se vrtit nechce, odpovdla Riretta se stisknutmi zuby.
Nechte ji bt.
Nezdlo se, e slyel. Opakoval:
J jsem tvj mu. J chci, aby sesvrtila se mnou dom.
Prosm vs, nechte ji bt, ekla Riretta oste, nic nezskte, kdy ji takhle
budete otravovat, dejte nm pokoj.
Pekvapen se obrtil kRirett:
Ona je m ena, je moje, j chci, aby se mnou la dom.
Vzal Lulu za ruku a Lulu se tentokrt nevytrhla.
Jdte pry, ekla Riretta.
Nikam nepjdu, pod pjdu za n, chci, aby se mnou la dom.
Mluven ho namhalo. Najednou se uklbl, a mu byly vidt zuby, a ze vech
sil vykikl:
Jsi moje!
Lid se ohleli a smli. Henri cloumal Lulinou rukou a vrel sodkrytmi zuby
jako zve. Natst jel kolem przdn taxk. Riretta zamvala a zastavila se. Tak
Henri se zastavil, Lulu chtla jt dl, ale oni ji pevn dreli, kad za jednu ruku.
Ml byste pochopit, ekla Riretta a thla Lulu kjzdn drze, e takovmi
nsilnostmi si ji nikdy zptky nezskte.
Nechte ji, nechte mou enu, ekl Henri a thl na opanou stranu. Lulu byla
bezvldn jako balkprdla.

- 58 -
 Taknastoupte, nebo ne? zavolal ofr netrpliv.
Riretta pustila Lulu a zaala drobnmi dery buit Henriho do ruky. Zdlo se
vak, e Henri rny nect. Po chvli uvolnil seven a vyjeven se na Rirettu zadval.
Riretta na nho tak hledla. Snmahou dvala dohromady mylenky, zmocnilo se j
nesmrn znechucen. Zstali takchvli stt, pohlejce jeden druhmu do o; oba
prudce dchali. Potom se Riretta vzchopila, vzala Lulu kolem pasu a dothla ji a
ktaxku.
Kam to bude? zeptal se ofr. Henri el za nimi, chtl tak nastoupit. Ale
Riretta ho v silou odstrila a rychle zavela dvka.
Jete, jenom jete! ekla ofrovi. Hned vm ekneme kam.
Taxknastartoval a Riretta sklesla dozadu. Jakto bylo vechno vulgrn,
pomyslila si. Nenvidla Lulu.
Kam chcete jet, Lulu? zeptala se nn.
Lulu neodpovdla. Riretta ji objala a nalhala:
Muste mi odpovdt. Chcete, abych vszavezla kPierrovi?
Lulu udlala pohyb, kter Riretta povaovala za souhlas. Naklonila se dopedu:
Ulice de Messine 11.
Kdy se Riretta obrtila, Lulu se na ni dvala divnm pohledem. Co to,
zaala Riretta.
J vsnenvidm, kiela Lulu, nenvidm Pierra, nenvidm Henriho! Co
po mn vichni chcete? Mute m!
Zarazila se, jako kdy utne, a obliej j cel zmkl.
Plate, ekla Riretta sklidnou dstojnost, plate, udl vm to dobe.
Lulu si poloila hlavu na kolena a zaala vzlykat. Riretta ji objala a pitiskla
ksob. Prkrt ji pohladila po vlasech. Ale vnitru ctila chlad a pohrdn. Kdy auto
zastavilo, Lulu se u uklidnila. Utela si oi a pepudrovala se.
Promite mi to, ekla mile, to byly nervy. Nemohla jsem ho vidt vtakovm
stavu, psob mi to bolest.
Vypadal jako orangutan, ekla Riretta, kter u zase nabyla rovnovhy.
Lulu se usmla.
Kdy vsuvidm? zeptala se Riretta.
A ztra. Vte, e m Pierre u sebe neme nechat kvli matce? Bydlm vhotelu
du Thtre. Mohla byste pijt dost brzy, asi takvdevt, jestli se vm to hod, protoe
potom pjdu za maminkou.
Byla cel bl a Riretta si smutn pomyslela, jakstran snadno se Lulu dovede
rozsypat.
Dnesveer u toho moc nedlejte, ekla.
Jsem hrozn unaven, ekla Lulu, doufm, e m Pierre brzy pust, ale on
nem nikdy pro takov vci pochopen.
Riretta zstala vtaxku a dala se zavst dom. Pvodn chtla jt do biografu,
ale te u na to nemla nladu. Hodila kloboukna idli, a udlala krokkoknu. Pitaho-
vala ji vakpostel, bl, mkouk, schoulen ve stnu. Vrhnout se na ni, ctit pohlazen
polte na rozplench tvch. J jsem siln, to vechno jsem pro Lulu udlala j,

- 59 -
ale te jsem sama a pro m neudl nikdo nic. Takse litovala, e poctila, jakj vlna
vzlyk stoup do hrdla. Oni si odjedou do Nizzy a j u je neuvidm. Za sv tst
budou vdit mn, ale u si na m ani nevzpomenou. A j tady zstanu a budu pracovat
osm hodin denn a prodvat u Burmy neprav perly. Kdy j prvn slzy smely
tve, mkce sklesla na postel. VNizze, opakovala strpkm plem, vNizzena
slunkuna Rivie

III
ach! ern noc. lovkby ekl, e po pokoji nkdo chod: mu vbakorch.
Opatrn zdvih jednu nohu, pakdruhou, nevyhne se vaklehkmu zapraskn po-
dlahy. Zastavuje se, chvli je ticho, potom se nhle penese na druh konec pokoje a
zan svou bezclnou chzi znova, jako posedl. Lulu byla zima, pikrvky byly
pli tenk. ekla nahlas: Ach! a zvukvlastnho hlasu ji polekal.
ach! Jsem pesvden, e se te dv na nebe a na hvzdy, e si zapaluje
cigaretu, je nkde venku, k, e m rd nafialovl zabarven pask oblohy. Vrac
se dom, pomalouku, polehouku, m poetickou nladu, kdy je po tom, kal mi
to, a je mu lehko jako erstv podojen krv u na to nemysl - a j jsem popinn.
Bodej by nebyl te ist, nechal sv svinstvo tady ve tm, je toho pln runk, a
prostradlo uprosted postele je vlhk, nemu nathnout nohy, protoe bych na
ki ctila vlhkost, takov ohavnost, ale on je pkn such, slyela jsem ho, jaksi pod
mm oknem hvzdal, kdy odsud el; byl tady dole, such a sv ve svch pknch
atech, vpevlenku, oblkat se dovede, to se mu mus nechat, ena na nho me
bt hrd, kdy snm nkam jde, byl dole pod oknem a j jsem tu ve tm byla nah a
bylo mi zima a rukama jsem si tela bicho, protoe jsem mla pocit, e jsem pod
jet mokr. Zaskom nahoru, jen abych se podval na tvj pokoj, povd. Zstal
tu dv hodiny a postel vrzala, takov mizern mal elezn postel. To bych rda vdla,
jakna tenhle hotel piel, e pr tu jednou trnct dn bydlel, pr mi tu bude dobe,
maj tu divn pokoje, vidla jsem dva, nikdy jsem nevidla nco takmalikho, a
jsou pln nbytku, sam kanapka a taburetky, smrd to tu milovnm, nevm, jestli
tu opravdu trnct dn bydlel, ale jestli ano, takurit ne sm; rozhodn ke mn nem
moc cty, kdy m nakvartroval zrovna sem. Ten chlap zhotelov kancele se
pochechtval, kdy jsme li nahoru, je to Alan, nenvidm tyhle lidi, mm znich
strach, dval se mi na nohy, potom zase zael do kancele, jist si kal: U jsou
vtom, u to dlaj, a pedstavoval si ohavn vci, pr je to dsn, co tam u nich
dlaj se enami, kdy jim nkter padne do rukou, kulh ztoho na cel ivot; a celou
dobu, co m Pierre obtoval, jsem myslela na toho Alana, kter myslel na to, co
dlm, a kter si pedstavoval jet vt hnusnosti, ne opravdu byly. Nkdo je
vpokoji!
Lulu zatajila dech, ale praskn skoro ihned pestalo. Bol m mezi nohama,
svd to a ee, mm chu breet, a takhle to bude kadou noc, jenom ne ztra, protoe
to budeme ve vlaku. Lulu se kousla do rtu a otsla se, protoe si vzpomnla, e pi
tom stnala. To nen pravda, nestnala jsem, jen jsem silnji vydechla, protoe kdy
na mn le, je taktk, e mi vyr dech. ekl mi: Nak, takm rozko, je mi

- 60 -
odporn, kdy se pi tom mluv, chtla bych, aby pi tom na sebe lovkzapomnl.
Ale on nepestv kat nechutnosti. Pedn jsem nenakala, j vbec nemu ctit
rozko, to je jednou fakt, doktor to kal, leda kdy si to udlm sama. On tomu
nechce vit, dn tomu nikdy nechce vit, vichni kaj: To je proto, e stebou
patn zaali, pokej, j t naum, co je rozko, nechala jsem je mluvit, vm pece,
jakna tom jsem, je to nco jako nemoc, ale je to zlob.
Nkdo el nahoru po schodech. Nkdo se vrac dom. Ledae by to proboha
byl zase on. Je schopn se vrtit, jestli zasdostal chu. On to nen, to jsou njak
tk kroky - jestli to nen - Lulu zaalo srdce prudce skkat vhrudi - jestli to nen ten
Alan, v, e tu jsem sama, pijde a zabouch na dvee - j to nesnesu, j to nevy-
drm, ne, to je o patro n, njak chlap se vrac, strk kl do zmku, tomu to trv,
bude asi opil, to bych rda vdla, co je to za lidi, co sp vtomhle hotelu, asi pkn
sebranka; odpoledne jsem potkala takovou zrzavou enskou, mla oi, jako kdyby
brala drogy. J jsem nenakala! Samozejm e m nakonec vzruil stm svm
drdnm, on to dovede; mm hrzu zmuskch, co to dovedou, radi bych spala
spanicem. Ty ruce, kter jdou rovnou tam, kam maj, kter se zlehka dotkaj, kter
trochu pitla, ne mocpovauj vsza hudebn nstroj a jsou pyn, e na nj
dovedou hrt. Nenvidm to, kdy m vzru, mm pakvyschlo vkrku, mm strach a
takovou pachu vpuse a jsem pokoen, protoe oni si mysl, e m ovldaj; Pierrovi
bych dala pr facek, kdy se zane tvit samolib a prohlauje: J mm techniku.
Paneboe, kdy si eknu, e ivot je tohle, e pro tohle se lovkupravuje a stroj, pro
to chce bt hezk, a vechny romny se to okolo toho a pod se na to mysl a
nakonec je to tohle, jde se do pokoje schlapem, kter vsnapl udus a pakvm
pomok bicho. Chci spt, ach, kdybych aspo mohla troku spt, ztra budu celou
noc na cest, budu cel rozlman. Rda bych byla pece aspo trochu sv, a se
budu prochzet po Nizze; pr je to tam moc krsn, jsou tam mal italsk uliky a na
slunci schne barevn prdlo, usadm se tam se svm malskm stojanem a budu
malovat a mal holiky se pijdou podvat, co to dlm. Svinstvo! (Pohnula se trochu
a dotkla se bokem vlhk skvrny.) Bere m ssebou jen kvli tomuhle. Nikdo, nikdo
m nem rd. el vedle mne a j skoro omdlvala a ekala jsem laskav slovo, kdyby
ekl: Miluju t!, nevrtila bych se knmu, to ne, ale ekla bych mu nco milho,
rozeli bychom se jako ptel, ekala jsem, ekala, vzal m za ruku, nechala jsem mu
ji, Riretta zuila, to nen pravda, e vypadal jako orangutan, ale vdla jsem, e si ona
nco takovho mysl, dvala se na nho kosem tma zlma oima, to je zvltn,
jakdovede bt zl, ale pece, kdy m vzal za ruku, nebrnila jsem se, ale on nechtl
mne, on chtl svou enu, protoe se se mnou oenil a je mj manel; vdycky m
snioval, kal, e je inteligentnj ne j, a za vechno, co se stalo, me on; nemusel
se na mne vytahovat a byla bych u nho zstala. Jsem pesvden, e mu vthle
chvli ani nechybm, neple, chrpe, takje to, a je moc rd, e m postel pro sebe a
e si me nathnout ty dlouh nohy. Chtla bych umt. Bojm se, aby si o mn
nemyslel nic patnho; nemohla jsem mu nic vysvtlit, protoe mezi nmi byla Riretta,
mluvila, pod mluvila, vypadala hystericky. Te je spokojen, gratuluje si, jakou
mla odvahu, to je toho, kdy je Henri mrn jako oveka. Jdu. Nemohou m pece

- 61 -
donutit, abych ho opustila jako psa. Vyskoila zpostele a otoila vypnaem. Punochy
a kombin, to sta. Takspchala, e se nenamhala esnm, a lid nebudou vdt,
a m uvid, e jsem nah pod tmhle velkm edm pltm, kter mi sah a kpatm.
Alan - zastavila se stlukoucm srdcem - budu ho muset vzbudit, aby mi otevel
dvee. Tie se plila dol, ale kad schod praskal; zaklepala na okno kancele.
Co je? ekl Alan. Ml zarovl oi a rozcuchan vlasy, nevypadal
nijakhroziv.
Otevete mi, ekla Lulu sue.
Za tvrt hodiny zazvonila u Henriho.
Kdo je to? zeptal se Henri skrzdvee.
To jsem j.
Nic nek, nechce m pustit dom. Ale j budu klepat na dvee, dokud mi
neoteve, povol kvli sousedm. Za minutu se dvee pootevely; objevil se Henri,
bled jako stna a svdkem na nose; byl vpyamu. Nespal,pomyslila si nn.
Nechtla jsem odejt jen tak, chtla jsem t jet vidt.
Henri stle nic nekal. Lulu vela dovnit, odstrila ho pitom trochu. Jakje
nemotorn, pod se plete do cesty, dv se na mne vyjevenma oima, ruce mu vis,
nev, co si pot se svm tlem. Ml, no takml, vdy vidm, e jsi dojat a e neme
mluvit. Snmahou se snail polknout a dvee musela zavt Lulu.
Peju si, abychom se rozeli jako ptel, ekla.
Otevel sta, jako by chtl nco ci, pakse rychle obrtil a odbhl. Co dl?
Netroufala si za nm jt. Ple? Vtom ho slyela kalat; byl na zchod. Kdy se vrtil,
povsila se mu na krka pitiskla mu sv sta na sta: bylo ctit, e zvracel. Lulu zaala
vzlykat.
Mn je zima, ekl Henri.
Pojme si lehnout, navrhla splem, mu tu zstat a do ztka do rna.
Lehli si a Lulu se otsala obrovskmi vzlyky, protoe zase byla ve svm pokoji
a ve sv krsn ist posteli a zase vidla erven zbleskvokenn tabuli. Myslela, e
ji Henri obejme, ale on nedlal nic, leel rovn nataen, jako by nkdo dal do postele
kl. Je stejn upjat, jako kdy mluv snjakm vcarem. Vzala mu hlavu do obou
rukou a upen se na nho zadvala: Jsi ist, ty jsi ist. Dal se do ple.
Boe, j jsem neastn, ekl, jakivjsem nebyl takneastn.
J taky ne, ekla Lulu.
Dlouho plakali. Za chvli zhasla a poloila mu hlavu na rameno. Kdybychom
takhle mohli zstat pod: ist a smutn jako dva sirotci. Ale to nen mon, to vivot
nejde. ivot je obrovsk vlna, kter na Lulu dopadne a vyrve ji zHenriho nrue. Tv
ruka, tv velk ruka. Je na n pyn, e je m velk, k, e potomci starch rod
maj vdycky velk konetiny. U m nebude brt kolem pasu; lechtalo to trochu, ale
byla jsem pyn, protoe ho prsty skoro objal. To nen pravda, e je impotentn - je
ist, ist a troiku ln. Usmla se skrzslzy a polbila ho pod bradu.
Co eknu rodim? ekl Henri. Matka ztoho ume.
Pan Crispinov ztoho neume, naopak, bude triumfovat. Pi jdle se vichni o
mn budou krav bavit a tvit se, jako e toho moc vd, ale e nechtj vechno

- 62 -
kat kvli malik, kter je estnct, kter je moc mlad, aby se ped n mohlo o
nkterch vcech mluvit. Ona se bude vduchu uchechtvat, protoe bude vechno
vdt, vdycky vechno v a neme m ani ctit. Takov bahno! A vechno bude
svdit proti mn.
Nekej jim to hned, zaprosila, ekni, e jsem vNizze ze zdravotnch
dvod.
Nebudou mi to vit.
Lbala Henriho drobnmi rychlmi polibky na obliej.
Ty jsi na m, Henri, nebyl dost hodn.
To je pravda, nebyl, ekl Henri, nebyl jsem dost hodn. Ale ty jsi tak
nebyla hodn, dodal po vaze.
Nebyla. H! ekla Lulu, jakjsme neastn!
Plakala taksiln, a mla dojem, e se zalkne; za chvli bude den a ona odejde.
lovknikdy, nikdy nedl to, co chce, je prost vleen.
Nemla jsi takhle odejt, ekl Henri.
Lulu vzdychla.
Mla jsem t moc rda, Henri.
A te u nem?
Nen to tot.
Skm jede?
Slidmi, kter nezn.
Jakto, e se zn slidmi, kter j neznm, ekl Henri zlostn, kde sessnimi
setkala?
Nech toho, drahouku, mj Gulliverku, pece nebude vtakov chvli dlat
manela.
Ty pojede smuem! ekl Henri a plakal pitom.
Posly, Henri, psahm ti, e ne, psahm ti to pi maminin zdrav, mui
jsou mi te pli protivn. Jedu sjednou rodinou, jsou to ptel Riretty, star lid.
Chci t sama, oni mi najdou prci; ach, Henri, kdybysvdl, jakpotebuju t sama,
jakse mi to vechno hnus.
Co? ekl Henri, co se ti hnus?
Vechno! polbila ho, jenom ty se mi nehnus, milku.
Vsunula ruce pod Henriho pyama a dlouze ho hladila po celm tle. Zachvl
se pod tmi ledovmi prsty, ale nechal se hladit, ekl jen:
Mn bude patn.
VHenrim se urit nco zlomilo.
Vsedm hodin Lulu vstala soima opuchlma od ple a ekla unaven:
Budu se tam muset vrtit.
Kam?
Bydlm vhotelu du Thtre, ulice Vandamme. Je to mizern hotel.
Zsta se mnou.
Ne, Henri, prosm t, nenalhej, ekla jsem ti, e to nejde.
To nsodn proud, takov je ivot; nememe tomu ani rozumt, ani to

- 63 -
nelze soudit, jen se meme dt unet. Ztra budu vNizze. Vela do koupelny, aby
si omyla oi vlanou vodou. Oblkla si pl a otsla se. Je to jako osud. Jen abych
mohla dnesvnoci spt, jinakpijedu do Nizzy utahan jako pes. Doufm, e koupil
prvn tdu; bude to poprv, co pojedu prvn tdou. Vechno vdycky takhle dopadne:
u lta si peju podniknout njakou dlouhou cestu prvn tdou, a kdy ktomu jednou
dojde, zpack se to vechno tak, e u ztoho nemm skoro dnou radost. Spchala,
u aby byla pry, protoe na tch poslednch chvilkch bylo nco nesnesitelnho.
Co bude dlat stm Galloisem? zeptala se.
Galloissi u Henriho objednal plakt. Henri ho udlal, a Galloisho te nechtl.
Nevm, ekl Henri.
Zachumlal se do pikrvek, koukalo znho jen kusucha a vlasy. ekl pomalu
a ochable:
Chtl bych tden spt.
Sbohem, milku, ekla Lulu.
Sbohem.
Naklonila se knmu, poodhrnula pikrvky a polbila ho na elo. Dlouho stla
na chodb a nemohla se odhodlat za sebou zavt dvee bytu. Po chvli odvrtila oi a
prudce zabrala za kliku. Zaslechla such zacvaknut a mla dojem, e omdl; podobn
pocit zaila, kdy dopadla prvn lopatka hlny na otcovu rakev.
Henri nebyl moc mil. Taky mohl vstt a doprovodit m a ke dvem. Myslm,
e bych byta m neastn, kdyby byl ty dvee zavel on.

IV
Tohle e udlala! ekla Riretta spohledem upenm do daleka, no tohle!
Byl veer. Pierre je okolo est zavolal a Riretta za nm pila do Dmu.
Ale vdy vy jste se sn mla rno vdevt sejt, ne? ekl Pierre.
Sela jsem se sn.
Nechovala se njakdivn?
Vbec ne, odpovdla Riretta, nieho jsem si nevimla. Vypadala trochu
unaven, ale ekla mi, e po vaem odchodu patn spala, protoe byla rozilen, e
uvid Nizzu, a tak e se trochu bla toho alrskho vrtnhoAno, dokonce se m
ptala, jestli myslm, e jste koupil lstky prvn tdy, ekla, e bylo vdycky jejm
ivotnm snem cestovat prvn tdou. Ne, rozhodla Riretta, jsem pesvden, e na
nic takovho nemyslila; aspo dokud jsem sn byla. Zstala jsem u n dv hodiny, a
j mm vtakovch vcech dost posteh, pekvapilo by m, kdyby mi nco takovho
ulo. Namtnete, e je hodn uzaven - ale j u se sn stkm tyi roky, vidla jsem
ji za nejrznjch okolnost, znm Lulu od a a do zet.
Takji pemluvili ti Texierovi. Je to divn Na chvli se zasnil, a najednou
dodal: To bych rd vdl, kdo jim dal Lulinu adresu. Hotel jsem vybral j a ona o
nm pedtm nikdy ani neslyela.
Roztrit si hrl sdopisem od Lulu, a Riretta byla rozmrzel, protoe by si ho
byla rda peetla, a on j to nenabdl.
Kdy jste ho dostal? zeptala se konen.

- 64 -
 Ten dopis? Podal j ho svelkou prostotou. Tady ho mte, pette si ho.
Museli ho doruit kdomovnici nkdy kolem jedn hodiny.
Byl to tenk fialov list papru, jak prodvaj vtrafice:

Mj velk milku,
pili sem Texierovi (nevm, kdo jim dal adresu) a j T moc zarmoutm, ale
nepojedu nikam, m lsko, mj Pierrouku; zstanu sHenrim, protoe je pli neast-
n. Byli ho dnesrno navtvit, nechtl jim otevt, a pan Texierov k, e ani
nevypadal jako lovk. Byli moc hodn a chpou m dvody, ona k, e vinu na tom
nese jedin on, e je to bruav medvd, ale vjdru nen zl. ekla, e nco takovho
poteboval, aby si uvdomil, jakna mn lp. Nevm, kdo jim dal mou adresu; neekli
mi to, asi m museli nhodou zahldnout rno, kdy jsem la sRirettou zhotelu.
Pan Texierov ekla, e v, e na mn d asnou ob, ale e m zn natolik, aby
vdla, e se zn nebudu chtt vyvlct. Hrozn lituju na krsn cesty do Nizzy, m
lsko, ale myslm, e ty nebude takneastn, protoe dl budu tv. Jsem celm
srdcem a celm tlem Tv a budeme se vdat stejn asto jako dv. Ale Henri by se
zabil, kdyby mne neml, neme beze mne bt; ujiuju T, e to nen nic pjemnho,
mt takovou zodpovdnost. Doufm, e nenasad ten svj okliv mraiv vraz, co
mi nahn strach, nechce pece, abych si dlala vitky, vi, e ne? Za chvli se vracm
kHenrimu, je mi dost nepjemn pomylen, e ho uvidm vtomhle stavu. Ale budu
dost siln, abych mu stanovila sv podmnky. Pedn chci vc volnosti, protoe T
miluju, chci, aby nechal Roberta na pokoji a aby u nikdy nekal nic oklivho o
mamince. Milku, jsem moc smutn, chtla bych, abystu byl, toum po Tob, tisknu
se kTob a ctm Tv pohlazen po celm tle. Ztra vpt budu vDmu.
Lulu

ChudkPierre!
Riretta ho vzala za ruku.
Vlastn m to mrz hlavn kvli n, ekl Pierre. Potebovala by slunce a
erstv vzduch. Ale kdy se rozhodla takhleMatka mi dlala pern vstupy
pokraoval, vila je jej, nechtla, abych si tam pivedl enu.
Tak? ekla Riretta pervanm hlasem. Tak? Pakje tedy vechno vpodku,
vichni jste spokojeni!
Pustila Pierrovu ruku: ctila, ani vdla pro, jakji zaplavuje hok ltost.

- 65 -
 MLD VDCE

Vtch andlkovskch atikch vypadm rozkon. Pan Portierov ekla

mamince: Ten v chlapec je pmo knakousnut. Vtch andlkovskch atikch
vypad rozkon. Pan Bouffardier si Luciena pithl mezi kolena a pohladil ho po
pach: Vdy je to pln holika, ekl ssmvem. Jakpakse jmenuje? Lucinka,
Jacquelina nebo Marktka? Lucien cel zrudl a ekl: Jmenuju se Lucien. Nebyl si
u docela jist, jestli opravdu nen holika: rzn lid ho lbali a kali mu pitom sleinko,
vem pipadal stmi gzovmi kdly, vdlouhch modrch atech a splavmi
kadeemi roztomil; ml strach, aby se lid najednou nerozhodli, e u nen chlapeek;
nadarmo by protestoval, nikdo by ho neposlouchal, nedovolili by mu odloit sukni,
leda kdyby el spt, rno by ji zase nael u postele, a kdyby chtl ve dne lulat, musel
by si ji vyhrnout jako Nenetka a sednout si na bobek. Vichni by mu kali: m hezk
dvenko: mon e u se to stalo, e u jsem holika; ctil se uvnit takmkk, a
mu ztoho bylo trochu nanic a hlasmu psklav plynul ze rt a oblmi pohyby nabzel
vem kvtiny, ml chu dt si pusu do loketn jamky. Pomyslil si: to nen doopravdy.
Bval rd, kdy nco nebylo doopravdy, ale tenkrt o masopustnm terku se bavil
vc: tehdy ho pevlkli za pierota a spolu sRirim skikem pobhali a poskakovali a
pakse schovali pod stoly. Maminka ho lehce plcla loronem. Jsem na svho
chlapeka pyn. Byla vzneen a krsn, byla nejtlust a nejvt ze vech pan.
Kdy el Lucien kolem dlouhho bufetu, pokrytho blm ubrusem, tatnek, kter
zrovna popjel sklenici ampaskho, ho zdvihl do nrue a ekl mu: Chlapku!
Lucien ml chu dt se do ple a ci: le!; podal o orandu, protoe byla
ledov a protoe mu ji zakzali pt. Ale nalili mu jen na dva prsty do docela mal
skleniky. Mla lepkavou chu a vbec nebyla takledov: Lucien zaal vzpomnat na
orandy sricinovm olejem, kter polykal, kdy byl taknemocn. Dal se do ple a
utovalo ho, kdy paksedl vaut mezi tatnkem a maminkou. Maminka tiskla
Luciena ksob, byla tepl a navonn, cel hedvbn. Chvlemi zblel vnitekauta
jako kda, Lucien mhouil oi; fialky, kter mla maminka na ivtku, vystupovaly
ze stnu a Lucien najednou vdechoval jejich vni. Jet trochu povzlykval, ale ctil se
ochabl a lechtiv, jen nepatrn lepkav jako ta oranda; ml chu ckat se ve vanice
a aby ho maminka myla gumovou houbou. Dovolili mu, aby spal vtatnkov a mamin-
in lonici, jako kdy byl miminko; sml se a rozhoupal vrzav pera postlky a
tatnekekl: To dt je pedrdn. Vypil trochu vody zpomeranovch kvt a
vidl tatnka vkoili.
Druh den byl Lucien pesvden, e na nco zapomnl. Velmi dobe si
pamatoval, co se mu zdlo; tatneka maminka chodili obleen jako andl, Lucien
sedl nahat na hrnku, tloukl na buben, tatneka maminka kolem nho poletovali;
byl to nepjemn sen. Ale ped tm snem nco bylo. Lucien se asi vzbudil. Kdy se
snail upamatovat se, vidl dlouh ern tunel, osvtlen modrou lampikou, takovou
jako non lampa, kterou rodie rozsvcovali veer vlonici. Docela na dn t temn

- 66 -
a modr noci se nco stalo, nco blho. Posadil se mamince knohm a vzal si bubnek.
Maminka mu ekla: Pro se na mne takkouk, zlatko? Sklopil oi, udeil do
bubnku a vykikl: Bum ratata bum! Ale kdy odvrtila hlavu, zaal si ji podrobn
prohlet, jako by ji vidl poprv. Modr aty sltkovou r, ty poznval, obliej
tak. A pece u to nebylo tot. Najednou se mu zdlo, e na to piel; bude-li jet
chvilku pemlet, vybav se mu to, co hled. Tunel se rozsvtil bled edm svtlem
a nco se tam hbalo. Lucien se lekl a vykikl, tunel zmizel. Co je ti, milku? ekla
maminka. Klekla si knmu a vypadala znepokojen. J si hraju, ekl Lucien.
Maminka hezky vonla, ale bl se, aby se ho nedotkla: pipadala mu divn, tat-
nekostatn tak. Rozhodl se, e u knim do lonice nepjde nikdy spt.
Vnsledujcch dnech si maminka nieho nevimla. Lucien se jako obvykle
pod kolem n motal a bavil se sn jako opravdov mal mu. Chtl, aby mu vypravo-
vala o erven karkulce, a maminka si ho vzala na kln. Usmvav a vn se zdvienm
ukazovkem povdala o vlkovi a o babice. Lucien se na ni dval, kal j: A co bylo
potom? a chvlemi se dotkal jejch kade na krku; neposlouchal ji vak, uvaoval,
jestli je to opravdov maminka. Kdy dokonila pohdku, ekl: Maminko, povdej
mi, jakjsi byla mal holika. A maminka povdala: ale teba lhala. Snad byla
nejdvchlapeeka oblkli ji do suknek - jako onehdy veer Luciena - a pakje nosila
dl, aby to vypadalo, jako e je holika. Nn ohmatval mamininy krsn pae,
kter byly pod hedvbm mkk jako mslo. Co by se stalo, kdyby mamince svlkli
aty a kdyby si vzala tatnkovy kalhoty? Snad by j hned vyrostly ern vousy. Tiskl
mamininu pai ze vech sil; ml dojem, e se mu ped oima promn vnjak stran
zve - nebo e se zn stane ena svousem, jako ta na pouti. Smla se, sta od ucha
kuchu, a Lucien vidl jej rov jazyka vnitekhrdla: bylo to okliv, ml chu tam
plivnout. Haha! ekla maminka, jakpevn m tiskne, ty mj lovku! Jen stiskni
hodn moc! Takmoc, jakm m rd! Lucien vzal jednu ztch pknch rukou se
stbrnmi prsteny a pokryl ji polibky. Ale druh den, kdy byl na hrnku a ona
sedla vedle nho a kala mu: Tla, Luciene, tla, moje zlatko, prosm t, pestal
najednou tlait a trochu zadchan se j zeptal: Ale jsi moje opravdick maminka
vi? ekla mu: Ty hlupku, a ptala se, jestli u to brzy bude. Od toho dne byl
Lucien pesvden, e hraje komedii, a u j nikdy neekl, e se sn oen, a bude
velik. Nevdl vakdobe, co je to za komedii: mon e t tunelov noci ukradli
zlodji tatnka a maminku zpostele a dali tam msto nich tyhle dva. Nebo to opravdu
je maminka a tatnek, ale ve dne hraj jakousi roli a vnoci jsou docela jin. Luciena ani
moc nepekvapilo, kdy se o tdrm veeru najednou probudil a vidl je, jakdvaj
do krbu hraky. Druh den povdali nco o Jekovi a Lucien dlal, jako e jim v:
domnval se, e to pat kjejich loze; patrn ty hraky ukradli. Vnoru dostal splu
a ml pi tom velkou zbavu.
Kdy se uzdravil, zaal si hrvat na sirotka. Sedl si pod katan doprosted
trvnku, nabral do rukou hlnu a myslel si: Jako jsem sirotek, budu se jmenovat
Ludvek. Jako jsem est dn nejedl. Sluka Germaine ho zavolala kobdu a u stolu
pokraoval ve he; tatnekani maminka nic nepozorovali. Ujali se ho zlodji a chtj
znho udlat kapse. A se naobdv, utee a pjde je udat. Jedl a pil velmi mlo;

- 67 -
etl vHospod u Andla strce, e prvn jdlo vyhladovlho lovka m bt lehk.
Bylo to zbavn, protoe vichni hrli. Maminka a tatnekhrli, e jsou maminka a
tatnek; maminka dlala, jako e se trp, protoe jej zlatko takmlo j, tatnekdlal,
jako e te noviny a jako e obaszaermuje prstem Lucienovi ped nosem a ekne:
Bambulku, snhulku! A Lucien tak hrl, ale nakonec u dobe nevdl, na co si
vlastn hraje. e je sirotek? Nebo e je Lucien? Podval se na karafu. Ve vod tanilo
na dn takov erven svtlko a lovkby psahal, e tatnkova ruka je uvnit karafy,
cel osvtlen a obrovsk, sernmi chloupky na prstech. Lucien ml najednou dojem,
e karafa si hraje na to, e je karafou. Vsledekbyl, e se sotva dotkl jdla a odpoledne
dostal takov hlad, e musel ukradnout pl tuctu vesteka skoro si zkazil aludek.
Pomyslil si, e u toho m dost, hrt si na Luciena. Nemohl si to vakodvyknout a
zdlo se mu, e pod vlastn hraje. Pl si bt jako pan Bouffardier, takov okliv a
vn. Kdy piel pan Bouffardier na veei, sklonil se nad mamininu ruku a ekl:
Sluebnk, madame, a Lucien si stoupl doprosted salnu a obdivn si ho prohlel.
Ale nic ztoho, co potkvalo Luciena, nebylo nikdy vn. Kdy upadl a udlal si
bouli, zarazil se uprosted ple a uvaoval: Bol to doopravdy? To se ctil jet
smutnj a zaal plakat tm vc. Kdy polbil mamince ruku a ekl pitom: Sluebnk,
madame, maminka mu rozcuchala vlasy a ekla: To nen hezk, myko moje, nem
si dlat legraci zdosplch lid, a Lucien byl cel sklesl. Jistou dleitost pocioval
jedin prvn a tet ptekvmsci. Vtyto dny pichzely maminku navtvit rzn
pan a mezi nimi byly vdycky dv nebo ti ve smutku; Lucien ml rd pan ve smutku,
hlavn kdy mly velk nohy. Celkem vzato byl rd mezi dosplmi, protoe jsou
takdstojn - a lovka ani nenapadne, aby si o nich myslel, e se vposteli zapom-
naj a dlaj velijak vci jako mal kluci; maj na tle tolikat, a taktmavch, e si
lovkneme pedstavovat, co maj pod nimi. Kdy jsou pohromad, jed vechno
mon, povdaj si, a dokonce i jejich smch zn vn, je to krsn jako pi mi.
Dmy jednaly sLucienem jako sosobnost. Pan Couffinov brvala Luciena na kln,
poplcvala ho po ltkch a prohlaovala: Tohle je nejrozkonj drobek, jakho
jsem kdy vidla. Potom se ho vyptvala na jeho zliby, lbala ho a chtla vdt, m
bude, a vyroste. Nkdy odpovdal, e bude velkm vojevdcem jako Panna orlensk
a e dobude na Nmcch zptky Alsasko-Lotrinsko, jindy zase, e chce bt misionem.
Kdy to povdal, vil tomu, co k. Pan Bessov byla velk a siln ena smalm
knrkem. Chytila nkdy Luciena, lechtala ho, a kala mu: Moje panenko. Lucienovi
se to velmi lbilo, sml se radost a kroutil se pod lechtajcmi prsty; pedstavoval si, e
je panenka, rozkon panenka pro dospl, a byl by chtl, aby ho pan Bessov svlkla
a umyla a dala hajat do docela malink kolbky jako gumov miminko. A nkdy pan
Bessov kala: Jestlipakum m panenka mluvit a stiskla mu trochu bicho. A Lucien
pedstral, e je panenka smluvicm mechanismem, pikrcen ekl: Kvk, a oba se
tomu smli.
Pan far, kter knim chodil kadou sobotu na obd, se ho ptal, jestli m
maminku rd. Lucien svou hezkou maminku a tatnka, kter je taksiln a takhodn,
zbooval. Odpovdl: Mm, a dval se panu fari do o strochu furiantskm
vrazem, kter vechny rozesml. Pan far ml hlavu jako malina, ervenou a

- 68 -
uhrovitou, zkadho zrnka trel chlup. ekl Lucienovi, e je to dobe, e maminku
mus mt lovkvdycky moc rd, a potom se Luciena ptal, jestli m radi maminku
nebo pnbka. Lucien nedovedl hned uhodnout odpov, a takzaal potsat
kadeemi, kopat do vzduchu a kiet: Bum ratata bum, a dospl pokraovali
vrozmluv, jako by Lucien neexistoval. Bel na zahradu a vyklouzl ven zadn brankou
ml ssebou svou rkosovou hlku. Lucien ovem nikdy nesml ze zahrady ven, to
bylo zakzan; obvykle byl hodn chlapeek, ale toho dne ml chu neposlechnout.
Podval se vyzvav na porost kopiv; hned bylo vidt, e je to zakzan msto: ze
byla zernal, kopivy jsou zl a okliv plevel, a zrovna pod nimi njak pesnco
utrousil; pchlo to tu kopivami, psm vkalem a horkm vnem. Lucien prskal hlkou
do kopiva kiel: Mm rd maminku, mm rd maminku. Vidl polman kopivy,
uboze visely dol a tekla znich bl va, blav a chlupat krky se jim roztepily,
kdy se zlomily; slyel slab osaml hlsekkiet: Mm rd maminku, mm rd
maminku, kolem bzuela tlust modr moucha; byla to masaka. Lucien se j bl - a
pach neho zakzanho, mocn, hnilobn a poklidn pach mu naploval nozdry.
Opakoval: Mm rd maminku, ale vlastn hlasmu pipadal divn, dostal stran
strach a bel rovnou do salnu. Od toho dne Lucien pochopil, e maminku rd nem.
Nectil dnou vinu, ale byl dvojnsob roztomil, protoe se domnval, e kad mus
cel ivot dlat, jako e m sv rodie rd, jinakje okliv chlapeek. Pan Fleurierov
pipadal Lucien m dl nnj, a prv to lto vypukla vlka a tatnekodjel na frontu
a maminka byla ve svm zrmutku takrda, e je Lucien takpozorn; odpoledne,
kdy vlehtku odpovala na zahrad, protoe byla takneastn, bel j pro polt
a vsunul j ho pod hlavu nebo j pikrval nohy pokrvkou, a ona se se smchem
brnila: Vdy mi bude horko, ty mj chlapeku, jak ty jsi hodn! Vroucn ji
lbal, cel udchan j kal: Ty jsi m maminka, moje maminka! a pakse el posadit
ke kmeni katanu.
ekl: Katane! a ekal. Ale nic se nestalo. Maminka leela pod verandou,
docela malink uprosted dusnho tkho ticha. Vonlo to zahtou trvou, dalo se
tu hrt na badatele vpralese, ale Lucien u neml chu si hrt. Nad ervenm hebenem
zdi se chvl vzduch a slunce dlalo paliv skvrny na zemi a Lucienovi na rukou.
Katane! Byl to otes; kdy Lucien ekl mamince: Moje pkn, hezk maminko,
maminka se usmla, a kdy ekl Germain, e je star katule, Germaine plakala a
alovala to mamince. Ale kdy se eklo: Katane, nestalo se vbec nic. Ucedil mezi
zuby: Oklivej strome, a nebyl pitom docela klidn, ale kdy se strom ani nepohnul,
opakoval hlasitji: Oklivej strome, oklivej katane, pokej, j ti dm, jen pokej!
a kopal do nho. Ale strom zstal klidn, pln klidn, jako by byl ze deva. U veee
ekl Lucien mamince: V, maminko, stromy jsou opravdu ze deva, a dlal pitom
ten svj udiven obliejk, kter se mamince taklbil. Ale pan Fleurierov nedostala
poledn potou dn dopis. ekla sue: Nedlej ze sebe hlupka. ZLuciena se stal
mal kazisvt. Rozbjel vechny hraky, aby poznal, jakjsou udlan; rozezal opradlo
lenoky starou tatnkovou bitvou, shodil tanagrovou soku vsaln, aby se pesvdil,
jestli je dut a jestli vn nco je; na prochzce srel rostlinm a kvtinm hlavy:
pokad byl hluboce zklaman, vci jsou hloup, vlastn doopravdy neexistuj.

- 69 -
Maminka mu asto ukazovala kvtiny nebo stromy a ptala se ho: Jakpakse to
jmenuje? A Lucien vrtl hlavou a odpovdal: To vbec nic nen, to se nejmenuje
nijak. Nic ztoho nestlo za to, aby si toho lovkvmal. Mnohem zbavnj bylo
vytrhvat noiky kobylkm, protoe ty se vm vruce krout jako ka, a kdy se jim
zmkne bko, vystkne znho takov lut hust va. Ale kobylky neki. Lucien
by byl rd trpil njak zve, kter ki, kdy m bolest, teba slepici, ale ktm se
netroufal piblit. Pan Fleurier se vbeznu vrtil, protoe byl majitelem tovrny a
generl mu ekl, e proke vlasti vc slueb vele sv tovrny ne nkde vzkopech
jako kad druh. Shledal, e se Lucien velmi zmnil a ekl, e svho klouka
nepoznv. Lucien upadl do jaksi ospalosti; odpovdal ochable, pod si strkal prst
do nosu nebo si foukal na prsty a pakknim ichal; museli ho prosit, aby el na velkou
stranu. Te u chodil na ono msteko sm; musel jen nechat pooteven dvee a
maminka nebo Germaine ho obaschodily povzbuzovat. Trnil tam cel hodiny a
jednou se taknudil, e tam nakonec usnul. Lka ekl, e pli rychle roste, a pedepsal
posilujc lky. Maminka chtla Luciena nauit hrt nov hry, ale Lucien soudil, e
u toho takhle um dost a e koneckonc vechny hry jsou stejn, je to pod tot.
asto trucoval: to byla taky hra, ale docela zbavn. lovkpotrp maminku, dostane
se do takov smutn a zatrpkl nlady, jako by taktrochu ohluchl, sta jsou pevn
staen a oi pln mlhy; a uvnit je lovku takvlhko a teplouko, jako kdy si veer
zaleze do pein a ct svou vlastn vni; je na svt sm. Lucien u ztrucovn
nevychzel, a kdy mu tatnekvsmnm hlasem kal: N trucmajstr, Lucien se
vlel po zemi a vzlykal. Jet chodval do salnu, kdy maminka pijmala nvtvy,
ale od t doby, co mu ustihli kadee, dospl si ho u toliknevmali anebo mu dlali
kzn a vyprvli poun pbhy. Kdy kvli bombardovn pijel do Frollesjeho
bratrnekRiri se svou hezkou maminkou, tetou Berthou, ml Lucien velkou radost a
snail se ho nauit svm hrm. Ale Riri byl pli zaujat svou nenvist kNmourm
a krom toho byl jet moc dtinsk, akoli byl o pl roku star ne Lucien; na
oblieji ml pihy a nebyl pli chpav. Prv jemu vakLucien svil, e je nmsn.
Nkte lid vnoci mluv a chod ve spnku: Lucien se o tom doetl vMalm badateli
a pomyslil si, e mon existuje njak skuten Lucien, kter vnoci chod, mluv a
m opravdu rd sv rodie; jenome do rna to vechno zapomene a mus zase znova
dlat, jako e je Lucien. Zprvu vil Lucien tto historce jenom napl, ale jednou li
ke kopivm a Riri ukzal Lucienovi ureka ekl: Koukej, jakje velikej, j u jsem
velkej kluk. A bude docela velikej, bude ze m chlap, a pakbudu vzkopech bojovat
sNmourama. Lucienovi pipadal Riri hrozn legran a dostal zchvat blznivho
smchu. Uka tvj, ekl Riri. Srovnvali a Lucienvbyl men; ale Riri vindloval,
povytahoval si ho, aby byl del. J mm vtho, ekl Riri. - J jsem zasn-
msn, ekl Lucien klidn. Riri nevdl, co to nmsn je, a Lucien mu to musel
vysvtlit. Kdy skonil, pomyslil si: Takje to tedy pravda, jsem nmsn, a ml
hroznou chu se dt do ple. Spali spolu vjedn posteli a takse dohodli, e Riri
zstane pt noc vzhru a bude dvat pozor, a Lucien vstane, a zapamatuje si
vechno, co Lucien ekne. Pakm za chvli vzbu, ekl Lucien, jestli si vzpomenu,
co jsem dlal. Veer nemohl Lucien usnout; slyel hlasit chrpn a musel Ririho

- 70 -
vzbudit. Zanzibar, ekl Riri. Vzbu se Riri, mus se dvat, a vstanu. - Nech m
spt, ekl Riri rozespalm hlasem. Lucien snm zatsl a tpl ho pod koil, a Riri se
zaal vrtt a zstal vzhru sotevenma oima a divn se usmval. Lucien myslel na
kolo, kter mu tatnekm koupit, slyel zapskat njakou lokomotivu, a potom
najednou vela sluebn a rozthla zclony, bylo osm hodin rno. Lucien se nikdy
nedovdl, co vnoci dlal. Pnbh to vdl, protoe Pnbh vid vechno. Lucien
poklekal na klektko a snail se bt hodn, aby ho maminka pochvlila, a pjde ze
me, ale nenvidl Pnaboha: Pnbh toho v o Lucienovi vc, ne toho v Lucien
sm o sob. V, e Lucien nem rd maminku ani tatnka a e jenom pedstr, e je
hodn, a e si veer vposteli sah na urek. Natst si to Pnbh vechno neme
pamatovat, protoe na svt je tolikmalch kluk. Kdy si Lucien zaklepe na elo a
ekne: ejdlek!, Pnbh vtu rnu zapomene, co vidl. Lucien tak zaal Pnaboha
pesvdovat, e m svou maminku rd. Obassi vduchu kal: J mm takrd
svou drahou maminku! Vdycky vnm zstval kousek, kter nebyl takdocela
pesvden, a Pnbh ovem ten kousekvidl. Vtom ppad vyhrval On. Ale
nkdy se lovkpln ponoil do toho, co kal. eknte rychle , jakmm rd svou
maminku, zeteln to vyslovte, pedstavujete si maminin obliej, a najednou ctte
zplavu nhy, napadne vsjen takzbn, jen docela zbn, e se na vsPnbh
dv, a paku se nemysl ani na to, paku se cel topte vnze a vuch vm tan
slova: maminka, MAMINKA, maminka. To ovem trv jenom chvilku, jako kdy se
Lucien sna udret idli vrovnovze na dvou nohch. Ale kdy se zrovna vtom
okamiku vyslov slovo umila, takje Pnbh pevezen: vidl jenom Dobro a to,
co vidl, se navdy vryje do Jeho pamti. Ale Luciena tahle hra omrzela, protoe se
na ni muselo vynaloit pli velk sil, a paknakonec lovkani nevdl, jestli Pnbh
vlastn vyhrl nebo prohrl. Lucien se o Pnaboha pestal starat. Kdy el kprvnmu
pijmn, ekl pan far, e je to nejhodnj a nejzbonj chlapeekzcelho
katechismu. Lucien rychle chpal a ml dobru pam, ale ml hlavu plnou mlhy.
Vnedli se vyjasovalo. Mlha se protrhvala, kdy chodil statnkem na
prochzku po pask silnici. Ml na sob svj krsn nmonick obleeka potkvali
tatnkovy dlnky, kte zdravili tatnka i Luciena. Tatnekknim pistupoval a oni kali:
Dobr den, pane Fleuriere, a taky Dobr den, mlad pane. Lucien ml dlnky
rd, protoe to byli dospl lid, ale ne takov jako druz. Pedn mu kali: pane. A
pak, nosili epice a mli velk ruce skrtce osthanmi nehty, a ty ruce vypadaly
vdycky bolav a popraskan. Byli si vdomi sv zodpovdnosti a byli uctiv. Nebylo
mon zatahat otce Boulignarda za knry, to by mu tatnekvyhuboval. Ale kdy otec
Boulignard mluvil statnkem, smekal epici, kdeto tatneka Lucien si nechvali
kloboukna hlav, a tatnekmluvil zvunm a bodrm hlasem: Takco, ote
Boulignarde, ekme syntora, e, kdypaknm pijede na dovolenou? - Koncem
msce, pane Fleuriere, dkuju, pane Fleuriere. Otec Boulignard vypadal cel astn
a nebyl by si dovolil Luciena plcnout peszadeka ci mu abe!, jakto udlal pan
Bouffardier. Lucien pana Bouffardiera nenvidl, protoe byl takokliv . Ale kdy
vidl otce Boulignarda, ctil se dojat a ml chu bt hodn. Jednou, kdy se vrtili
zprochzky, vzal si tatnekLuciena na kln a vykldal mu, jak je to, kdy je lovkf.

- 71 -
Lucien chtl vdt, jaktatnekmluv sdlnky, kdy je vtovrn, a tatnekmu ukzal,
jakse to m dlat, a ml hlasdocela zmnn. Bude ze m taky f? zeptal se
Lucien. No ovem, klouku, proto t pece mm. - A komu budu porouet? -
No, a budu mrtv, bude majitelem m tovrny a bude porouet mm dlnkm.
- Ale oni budou taky mrtv. - No takbude porouet jejich dtem, a bude muset
jednat tak, aby t poslouchali a aby t mli rdi. - A jakto udlm, aby m mli
rdi, tatnku? Tatnekchvli pemlel, a pakekl: Pedn je mus vechny znt
jmnem. Na Luciena to udlalo hlubok dojem, a kdy knim piel syn mistra Morela
oznmit, e jeho otci to uzlo dva prsty, Lucien snm vn a laskav promlouval,
pohlel mu pmo do o a oslovoval ho Morele. Maminka ekla, e je pyn, e m
takdobrho a citlivho chlapeka. Potom bylo pm, tatneketl kad veer
nahlasnoviny, vichni mluvili o Rusech a o nmeck vld a o reparacch a ta-
tnekukazoval Lucienovi rzn zem na map: Lucien proil nejnudnj roksvho
ivota; i za vlky to bylo stokrt lep, te se zdlo, e nikdo nem co dlat, a svtla,
kter bylo vdat voch pan Coffinov, pohasla. Vjnu 1919 ho pan Fleurierov
zaala poslat jako externistu do koly Saint-Joseph.
Vpracovn abbho Gerometa bylo horko. Lucien stl u kesla pana abbho,
ruce si drel za zdy a hluboce se nudil. Co maminka jet nepjde? Ale pan
Fleurierov jet na odchod nepomlela. Sedla na krajku zelenho kesla a
naklnla sv mohutn poprs kpanu abbmu; mluvila rychle tm hudebnm hlasem,
jak mvala, kdy byla rozzloben a nechtla to dt najevo. Pan abb mluvil pomalu
a slova vjeho stech se zdla mnohem del ne u jinch lid, jako by je trochu ocucal,
jako karamelu, ne je vypust zst. Vykldal mamince, e Lucien je hodn a pracovit
hoch, ale e je ke vemu stran lhostejn, a pan Fleurierov kala, e ji to velmi
rmout, protoe doufala, e mu zmna prosted prospje. Ptala se, jestli si aspo o
pestvkch hraje. Bohuel, madame, ekl dobr duchovn, zd se, e ho dokonce
ani hry pli nebav. Nkdy bv prudk, dokonce divok, ale vechno ho brzy omrz;
myslm, e mu chyb vytrvalost. Lucien si pomyslel: To mluv o mn. Jsou to dv
dospl osoby a pedmtem jejich hovoru je on, docela takjako vlka nebo nmeck
vlda nebo pan Poincar; vypadaj vn a rozebraj jeho ppad. Ale ani ta mylenka
mu neudlala radost. Ml ui pln malch, zpvavch slovsv matky a ocucanch,
lepkavch slovpana abbho, bylo mu do ple. Natst zazvonilo, a takmu vrtili
svobodu. Ale pi hodin zempisu byl pod jet velmi nervzn a podal abbho
Jacquina, aby ho pustil na zchod, protoe se poteboval trochu hbat.
Zprvu ho sv chldek, samota a pjemn ovzdu msteka vstran uklidnily.
Pro klid svdom si sedl a pikril se, ale nechtlo se mu: zdvihl hlavu a zaal st
npisy, kterch byly pln dvee. Bylo tam modrou tukou napsno: Bartaud je mrav
tnice. Lucien se usml: je to pravda, Bartaud je tnice, je docela mrav a kalo
se, e trochu vyroste, ale moc ne, jeho tatnekje docela mal, skoro trpaslk. Lucien
uvaoval, jestli Bartaud ten npisetl, a usoudil, e ne, jinakby ho smazal. Bartaud
by si naslinil prst a tel by psmena takdlouho, a by zmizela. Luciena trochu tilo
pomylen, e Bartaud pjde ve tyi hodiny na zchod, spust si sametov kalhotky
a pete si: Bartaud je mrav tnice. Teba si nikdy neuvdomil, e je takmal.

- 72 -
Lucien si pedsevzal, e mu hned ztra o pestvce ekne tnice. Vstal a etl vpravo
na zdi jin npis, nartnut stejnm modrm psmem: Lucien Fleri je dlouh mrkef.
Peliv npissmazal a vrtil se do tdy. Pravda, pomyslel si, kdy se podval na
kamardy, vichni jsou men ne j. A ctil se nesvj. Dlouh mrkef. Sedl u
svho psacho stolku zexotickho deva. Germaine byla vkuchyni, maminka se jet
nevrtila. Napsal dlouh mrkev na bl list, aby opravil pravopisnou chybu. Ale
slova mu pipadala pli znm a u na nj nepsobila. Zavolal: Germaino, mil
Germaino! Copakzase chcete, zeptala se Germaine. Chtl bych, Germaino, abyste
na tenhle papr napsala: Lucien Fleurier je dlouh mrkev. Zblznil jste se, pane
Luciene? Objal ji kolem krku: Germainko, Germaineko, bute takhodn!
Germaine se dala do smchu a otela si mastn prsty o zstru. Nedval se na ni,
dokud psala, ale potom si odnesl list do svho pokoje a dlouze ho pozoroval. Germaine
mla piat psmo, Lucienovi se zdlo, jako by mu such hlaskal do ucha: Dlouh
mrkev! Pomyslil si: Jsem velk. Byl zdrcen hanbou: je velk, jako je Bartaud mrav
- a ti druz se mu za zdy posmvaj. Jako kdyby mu to najednou vylo vkostkch: a
dosud mu pipadalo pirozen, e se dv na kamardy seshora dol. Ale te se mu
zdlo, jako kdyby ho byli najednou odsoudili, aby byl po cel zbytekivota velk.
Veer se zeptal otce, jestli se lovkme zmenit, kdy si to ze vech sil peje. Pan
Fleurier ekl, e ne: vichni Fleurierov vdycky byli velc a siln a Lucien jet vyroste.
Lucien byl zoufal. Kdy ho matka uloila, vstal zpostele a el se na sebe podvat do
zrcadla. Jsem velik. Ale a se prohlel sebevc, nebylo to na nm vidt, nevypadal
ani velk, ani mal. Nadzdvihl si trochu koili a uvidl sv nohy; pedstavoval si,
jakCostil k Hbrardovi: Hele, podvej se, jak m mrkevdlouh nohy, a bylo
mu divn. Bylo chladno, Lucien se otsl a nkdo ekl: Mrkevm hus ki! Lucien
si zdvihl podolekkoile hodn vysoko a vichni mu vidli pupka vechno, potom
bel kposteli a vklouzl do n. Kdy si stril ruku pod koili, pomyslil si, e ho Costil
vid a k: Podvejte se, co dlouh mrkevprovd. Vrtl a kroutil se vposteli, eptal:
Dlouh mrkev! Dlouh mrkev! a si pod prsty vyaroval malink nakysl svrbn.
Vnsledujcch dnech ml chu podat pana abbho, aby mu dovolil sednout
si dozadu. To kvli Boissetovi, Costilovi a Winckelmannovi, kte sedli za nm a
mohli se mu dvat na ztylek. Lucien ztylekctil, ale nevidl ho a dokonce na nj
asto zapomnal. Ale zatmco odpovdal panu abbmu a pednel tirdu Dona Diega,
ti druz byli za nm a dvali se mu vzadu na krka mohli se pochechtvat pi mylence:
Ten ho m huben, m na krku dva provazy. Lucien se snail mluvit nadnesenm
hlasem a vyjdit Diegovo pokoen. Shlasem si dlal, co chtl, ale ztylekbyl pod
stejn poklidn a nevrazn, jako kdy nkdo odpov, a Boisset ho vidl. Lucien si
netroufal pesednout, protoe posledn lavice byla oslovsk ale celou dobu ho svrbl
krka lopatky a musel se pod drbat. Lucien si vymyslel novou hru: rno, kdy se
sm koupal vkoupeln jako dospl, pedstavoval si, e ho nkdo pozoruje klovou
drkou, nkdy Costil, jindy otec Boulignard nebo Germaine. Zaal se velijakkroutit,
aby ho vidli ze vech stran, a nkdy se natoil zadkem ke dvem, spustil se na vechny
tyi, aby byl hodn vypulen a smn; pan Bouffardier se knmu plil, aby mu
dal klystr. Jednou, kdy byl na zchod, zaslechl praskn; to Germaine letila na

- 73 -
chodb pbornk. Srdce se mu zastavilo potichu otevel dvee a vyel ven se
sputnmi kalhotami a skoil omotanou kolem beder. Musel dlat drobn skoky,
aby se dostal kupedu a neztratil rovnovhu. Germaine se na nj klidn zadvala: To
zkoute zvody vpytli? zeptala se. Vztekle si vythl kalhoty a utkal sebou pratit
na postel. Pan Fleurierov byla neastn, asto kala manelovi: Bval pece
takpvabn, dokud byl mal, a podvej se, jakte vypad neohraban; jestli to nen
koda! Pan Fleurier se roztrit podval po Lucienovi a odpovdl: To je tm vkem!
Lucien nevdl, co si pot se svm tlem; a podnikal cokoli, ml pod dojem, e se
to tlo nept a existuje si na vech stranch najednou. Lucien si rd pedstavoval, e
je neviditeln, a pozdji si navykl dvat se klovmi drkami, aby se pomstil a aby se
podval, jakvypadaj ti druz. Vidl matku, kdy se myla. Sedla na bidetu, vypadala
jako by spala, a urit na sv tlo docela zapomnla, dokonce i na svj obliej, protoe
si myslela, e ji nikdo nevid. Houba se pohybovala jako sama od sebe po nevnmavm
tle a vypadalo to, e se najednou uprosted cesty zastav. Maminka si namydlila
nku a ruka j zmizela mezi nohama. Obliej mla uvolnn, skoro smutn, jist
myslela na nco jinho, na Lucienovu vchovu nebo na pana Poincarho. Ale byla
vt chvli tou kyprou rovou masou, tm mohutnm tlem rozvalenm na
kameninovm bidetu. Jindy si zase Lucien zul boty a vylezl a do podkrov. Uvidl
Germainu. Mla na sob dlouhou zelenou koili, kter j sahala a kpatm, esala se
ped kulatm zrctkem a mkce se usmvala na svj obraz. Lucien se dal do blznivho
smchu a musel rychle sejt dol. Potom se asto na sebe usmval ped zrcadlem
vsaln nebo na sebe dlal velijak oblieje, co mu po chvli nahnlo hrozn strach.
Nakonec Lucien usnul, ale nikdo si toho neviml, jen pan Coffinov, kter
mu kala mj pkov Rnek; velk chuchvalec vzduchu, kter nemohl ani
spolknout, ani vyplivnout, mu pod udroval pooteven sta; to bylo jeho zvn;
kdy byl sm, chuchvalec narstal a mkce mu hladil patro a jazyk; sta se otevrala
dokon a po tvch mu tekly slzy: byly to velice pjemn okamiky. Na zchod ho
to u takmoc nebavilo jako dv, ale zato velmi rd kchal; probouzelo ho to, chviliku
se pobaven kolem sebe dval, a potom zase otupl. Nauil se rozeznvat rzn druhy
spnku: vzim si sedal ped krb a natahoval hlavu kohni; kdy hodn zervenala a
pipekla se, bylo vn najednou przdno: kal tomu usnat hlavou. Vnedli rno
naopakusnal nohama: vlezl do vany, pomalu si sedal a spnekse plchav rozlval
do nohou a bok. Nad dmajcm blm tlem, nataenm na dn vany a pi-
pomnajcm vaenou slepici, trnila drobn svtlovlas hlava, pln uench slov,
templum, templi, templo, seizmograf, ikonoklast. Ve kole byl spnekbl protrhvan
blesky: Co mohl dlat proti tem? Nejlep: Lucien Fleurier. Co je to Tet stav:
nic. Nejlep: Lucien Fleurier. Druh: Winckelmann. Pellereau byl nejlep valgebe,
ml jen jedno varle, druh se nevyvinulo; dal deset centim za ukzn a padest za
shnut. Lucien dal padest centim, zavhal, nathl ruku a odeel, ani si shl, ale
potom toho taklitoval, e nkdy celou hodinu vydrel nespat. Vgeologii byl o nco
mn dobr ne vdjepisu. Prvn: Winckelmann, druh: Fleurier. Vnedli jezdval
sCostilem a Winckelmannem na kole. Kola klouzala vmkkm prachu narudlou
krajinou, spalovanou vedrem; Lucien ml nohy svalnat a hbit, ale ospal vn silnic

- 74 -
mu stoupala do hlavy, naklnl se nad dtky, oi mu rovly a zpola se zavraly.
Tikrt za sebou dostal ve kole prvn cenu. Dali mu Fabiolu aneb
Crkevvkatakombch, Gnia kesanstv a ivot kardinla Lavigerie. Kdy se Costil
vrtil zprzdnin, nauil vechny De profundismorpionibusa Dlostelce zMet. Lucien
se rozhodl, e udl vc, a prostudoval si vtatnkov lkaskm Laroussovi heslo
Dloha; potom spolukm vysvtlil, jakvypad ena, dokonce jim na tabuli udlal
nrteka Costil prohlsil, e je to sranda; ale potom nemohli slyet slovo lno, aby
se nedali do smchu, a Lucien si suspokojenm pomyslel, e vcel Francii by se
sotva nael kvseptim nebo dokonce voktv, kter by takdobe znal ensk stroj
jako on.
Kdy se Fleurierovi pesthovali do Pae, bylo to jako magnziov blesk.
Lucien u nemohl spt kvli autm, biografm a ulicm. Nauil se rozeznvat simcu
od packarda a hispano-suizu od rolls-royce; obashovoil o aerodynamick linii; u
pesroknosil dlouh kalhoty. Za spch pi prvn sti maturity ho otec poslal do
Anglie; Lucien spatil louky nast vodou a bl tesy, boxoval sJoe Latimerem a
nauil se overarmstroke, ale jednoho krsnho rna se probudil spc, u ho to chytilo
znovu; do Pae se vrtil cel mton. Ve td elementrn matematiky na gymnziu
Condorcet bylo ticet sedm k. Osm znich o sob prohlaovalo, e jsou ostlen
mazci, a kali ostatnm nevitka. Mazci pohrdali Lucienem a do 1. listopadu, ale
o Vech svatch el Lucien na prochzku sGarrym, nejvtm ze vech mazk, a
podal jen jako mimochodem dkazo takovch anatomickch znalostech, e byl Garry
ohromen, Lucien se ke skupin mazk nepipojil, protoe ho rodie veer nepoutli
ven, ale stkal se snimi jako rovn srovnmi.
Ve tvrtekknim chodvala do ulice Raynouard obdvat teta Bertha sRirim.
Nesmrn zmohutnla a posmutnla a stle jen vzdychala; ple vakmla pod vel-
mi jemnou a blou a Lucien by si ji byl pl vidt nahou Myslval na to veer vposteli;
bylo by to vzim vBouloskm lesku, objevili by ji nahou na pasece, ruce by mla
zken pesprsa, tsla by se a mla by hus ki. Pedstavoval si, e by se j njak
krtkozrak kolemjdouc dotkl koncem hole a ekl by: Co to tady je? Lucien si
sbratrancem moc dobe nerozuml: zRiriho se stal hezk, a pli dobe obleen
mladk; studoval na Lakanalu filozofii a matematice vbec nerozuml. Lucien se
nemohl ubrnit vzpomnce na to, jakse Riri, kdy mu bylo sedm let, jet podlval
do kalhot a jakpotom chodil snohama roztaenma jako kachna a dval se na svou
maminku nevinnma oima a kal: Ne, j to neudlal, opravdu ne. A podval Ririmu
ruku sjistm odporem. Pece vakknmu byl velmi mil a vykldal mu matematiku;
nkdy se musel velmi ovldat, protoe Riri nebyl moc chpav. Lucien se vaknikdy
nerozzlobil a vdycky si zachoval vyrovnan a velice klidn hlas. Pan Fleurierov
soudila, e Lucien je asn taktn, ale teta Bertha nejevila dnou vdnost. Kdy
Lucien Ririmu navrhoval, aby se spolu uili, teta Bertha trochu zrudla, zavrtla se na
idli a ekla: Ale ne, jsi moc hodn, drah Luciene, ale Riri u je velk chlapec.
Vakon by to svedl, kdyby chtl; lovksi nem zvykat, aby spolhal na ciz pomoc.
Jednou veer ekla neoekvan pan Fleurierov Lucienovi: Mysl si snad, e je ti
Riri vdn za to, co pro nho dl? Takabysvdl, hochu: k, e pr se vytahuje,

- 75 -
povdala mi to teta Bertha. Mla zase ten svj hudebn hlasa dobromysln vraz;
Lucienovi bylo jasn, e kyp zlost. Poctil neurit zjem a nevdl, co by odpovdl.
Druh a tet den ml hodn prce a ta historka se mu vykouila zhlavy.
Vnedli rno najednou prudce odloil pero a uvaoval: Vytahuju se? Bylo
jedenct hodin; Lucien sedl u psacho stolu a prohlel si rov postaviky na kre-
tonovch zvsech na stnch; na lev tvi ctil such a pran teplo prvnho
dubnovho slunce, na prav tvi tk a dusn horko stednho topen. Vytahuju
se? Tko odpovdt. Lucien se nejdvsnail vybavit si posledn rozhovor sRirim
a nestrann posoudit svj postoj. Naklonil se tenkrt kRirimu, usml se na nho a
ekl: Jasn? Jestli ti to jasn nen, neboj se to ct, kamarde, podvme se na to
znova. Po chvli se sm zmlil vnjak sloit vaze a ekl vesele: Renonc, Fleuriere,
zpt! Pochytil ten vrazod pana Fleuriera a bavil ho. Vytahoval jsem se, kdy jsem
to kal? Jakusilovn uvaoval, vynoilo se mu nco blho, kulatho, mkkho jako
kousekmraku: byla to jeho tehdej mylenka. ekl tenkrt Jasn a tohle ml vhlav,
ale nedalo se to popsat. Lucien se zoufale snail dvat se na ten kusmraku a najednou
ctil, e do nho po hlav pad, octl se najednou uprosted bl pry a sm se promnil
vpru, nezbylo znho nic ne bl a vlhk horko, kter bylo ctit prdlem. Chtl se
zt pry vytrhnout a zskat odstup, ale la za nm. Pomyslil si: To jsem j, Lucien
Fleurier, jsem u sebe vpokoji a dlm pklad zfyziky, je nedle. Ale mylenky
splvaly vjaksi mlze, bl na blm. Otsl se a zaal si upesovat postaviky na
kretonu, dv pastky, dva pasti a Amorek. Potom si najednou ekl: J jsem a
jako by cvakla njak spou: probudil se ze sv dlouh mtonosti. Nebylo to nic
pjemnho: pasti ustoupili do pozad, Lucienovi pipadalo, e je vid, jako by se
dval opanou stranou kuktka. Msto t tup maltnosti, kter mu byla takpjemn
a kter se mkce rozplvala sama vsob, objevila se tu najednou jaksi bezradn
zkost, velice il, kter se tzala: Kdo jsem?
Kdo jsem? Dvm se na psac stl, dvm se na seit. Jmenuju se Lucien
Fleurier, to je jenom jmno. Vytahuju se. Nevytahuju se. Nevm, nem to dn smysl.
Jsem dobr k. Ne. To je jen petvka: dobr kpracuje, j ne. Mm dobr
znmky, neum se rd. Taky se neum nerad, je mi to prost fuk. Vechno je mn
fuk. Nikdy ze mne nebude vdce. Pomyslil si zkostn: Ale co vlastn ze mne
bude? Ubhla chvle; podrbal se na tvi a pivel oko, protoe ho oslepovalo slunce:
Co vlastn jsem j? Zastu byla ta mlha, neurit, stoen sama do sebe. J!
Podval se do dlky; to slovo mu znlo vhlav; jako by se dalo vytuit nco jakousi
temnou pikou pyramidy, jej strany ubhaly a ztrcely se do mlhy. Lucien se zachvl
a ruce se mu tsly. U je to tak, pomyslil si, u je to tak: j neexistuju.
Vnsledujcch mscch se Lucien pokouel znovu upadnout do spnku, ale
nepodailo se mu to: spal pravideln devt hodin kadou noc, ale zbytekasu byl il
a m dl zmatenj. Jeho rodie kali, e nikdy takdobe nevypadal. Kdy si nkdy
pomyslel, e nen zlid, znich se stvaj fov, ml romantick pocity a byl by se
rd prochzel cel hodiny za msnho svitu; ale rodie mu jet nedovolovali chodit
veer ven. asto se nathl na postel a mil si teplotu: teplomr ukazoval 37,5 nebo
37,6 a on si strpkm zadostiuinnm pomyslel, e rodie tvrd, e dobe vypad. J

- 76 -
neexistuju. Zavral oi a nechval se unet: existence je iluze, vm pece, e
neexistuju, taksta, kdy si zacpu ui, kdy nebudu na nic myslet a rozplynu se
vnive. Ale iluze byt je vytrval. Alespo ml nad ostatnmi lidmi kodolibou pevahu
tajemstv. Taknapklad Garry neexistoval o nic vc ne Lucien. Stailo ho vakvidt,
jakse dleit nats mezi svmi obdivovateli: lovkhned vdl, e v nabeton
ve svou existenci. Pan Fleurier tak neexistuje - jako neexistuje Riri ani kdo jin - svt
je komedie bezherc. Luciena, kter dostal vbornou znmku za sv pojednn o
mravnosti a vd, napadl, e by mohl napsat Pojednn o nicot, a pedstavoval si,
e a by to lid doetli, jeden po druhm by se rozplvali jako straidla pi zakokrhn
kohouta. Ne zaal pojednn pst, chtl se poradit sPavinem, svm profesorem
filozofie. Prosm, pane profesore, ekl mu jednou po hodin, je mon zastvat
tezi, e neexistujeme? Pavin ekl, e ne. Cogito, ergo sum. Existujete, kdy
pochybujete o sv existenci. Luciena to nepesvdilo, ale vzdal se npadu napsat to
dlo. Vervenci udlal bezvelk slvy zvren zkouky zmatematiky a odjel srodii
do Frolles. Zmatektrval stle: bylo to, jako kdy se chce lovku kchnout.
Otec Bouligaud byl mrtv a mentalita dlnk pana Fleuriera se velmi zmnila.
Mli te velk pjmy a jejich eny si kupovaly hedvbn punochy. Pan Bouffar-
dierov o tom vykldala pan Fleurierov zarejc podrobnosti. Nae sluka mi
kala, e vera vidla u eznka tu malou Ansiaumovou, vte, to je dcera jednoho
zdlnk vaeho mue a my jsme se o ni starali, kdy ztratila matku. Vzala si njakho
montra zBeaupertuis. No a pedstavte si, kupovala si kue za dvacet frank! A ta
arogance! Nic jim nen dost dobr, vechno chtj mt jako my. Kdy se te Lucien
el vnedli sotcem trochu projt, dlnci se sotva dotkli epice, kdy je vidli, a nkte
dokonce peli na druhou stranu, aby je nemuseli zdravit. Jednou potkal Lucien mla-
dho Bouligauda, kter dlal, jako by ho nepoznval. Luciena to vzruilo: tohle je
pleitost, aby si dokzal, e je rodilm fem. Upel na Julesa Bouligauda orl po-
hled a pokroil knmu srukama za zdy. Bouligauda to vakzejm nezastrailo:
podval se na Luciena przdnma oima a pohvizdoval si, kdy el kolem nho. Ne-
poznal m, ekl si Lucien. Hluboce ho to vakrozladilo a vnsledujcch dnech byl
vc ne kdy jindy pesvden, e svt neexistuje.
Mal revolver pan Fleurierov byl schovan vlev zsuvce jejho prdelnku.
Pan Fleurier j ho daroval vz 1914, ne odjel na frontu. Lucien ho vzal a dlouho ho
otel mezi prsty: byla to ozdobn vcika spozlacenou hlavn a srukojet vykldanou
perlet. Ned se potat stm, e by filozofick pojednn pesvdilo lidi o tom, e
neexistuj. eho je zapoteb, to in, zoufal in, kter by pekonal iluzi a ukzal
nicotu svta vplnm svtle. Vstel, mlad tlo zakrvcen na koberci, nko-
likslovnakrabanch na listu papru: Zabjm se, protoe neexistuji, ani vy, draz
brati, nejste nic ne nicota. Lid by etli rann noviny, vidli by: Mlad lovkml
tu odvahu! A kad by byl nesmrn rozruen a tzal by se sm sebe: A co j?
Existuju? Takov ppady jsou znm, taknapklad po vydn Werthera dochzelo
kpodobnm epidemim sebevrad; Lucien si pomyslel, e martyr ecky znamen
svdek. Je pli citliv, aby znho byl vdce, ale me znho bt muednk. Potom
asto chodval do matina pokoje, dval se na revolver a dostval se do stavu muivho

- 77 -
vzruen. Stalo se dokonce, e kousal do pozlacen hlavn a v silou svral prsty
rukoje. Jinakbyl sp vesel, protoe myslel na to, e vichni opravdov vdcov
poznali nkdy vivot pokuen sebevrady. Napklad Napoleon. Lucien si neskrval,
e se dotk a samho dna beznadje, ale doufal, e ztto krize vyjde se zocelenou
du, a se zjmem si peetl Zpisky ze Sv. Heleny. Bylo vakteba se rozhodnout.
Lucien si stanovil 30. z jako nejzaz lhtu svho vhn. Posledn dny byly ne-
smrn tk: jist byla ta krize blahodrn, ale vyadovala na Lucienovi takporn
napt, a ml strach, e jednoho dne pukne jako sklo. Netroufal si u shnout na
revolver, stailo mu, kdy otevel zsuvku, nadzdvihl trochu matina kombin a dlouze
pozoroval tu chladnou a hlavatou malou nestvru spovajc na rovm hedvb.
Pece vak, kdy se rozhodl pro ivot, poctil ostr zklamn a nevdl, co se sebou
pot. Natst ho pln zaujaly etn starosti spojen se zatkem kolnho roku: rodie
ho poslali do gymnzia Saint-Louis, kde se ci pipravovali ke studiu na cole
Centrale.
Nosil erven lemovanou epici sodznakem a zpval: Psty pohnj mainy,
psty pohnj vozy. Nov hodnost pstu, jaksi kali studenti cole Centrale a
jejch ppravek, naplovala Luciena hrdost; a jeho tda se tak nepodobala ostatnm:
mla sv tradice a obady; byla to mocnost. Bylo napklad zvykem, e tvrt hodiny
ped skonenm francouztiny se jeden hlaszeptal: Co je saintcyrk? a vichni tie
odpovdli: Blbec. Nae se ozval hlasznovu: Co je hnoja? a ponkud hlasitj
odpov: Blbec. Tehdy pan Bthune, kter byl skoro slep a nosil ern brle,
kval znaven: Ale, pnov, prosm vs! Chvilku bylo ticho a potom nkdo zvolal:
Co je pst? a cel tda zavala: Prima kluk! Vtakovch okamicch si Lucien
pipadal jako elektrizovan. Veer podrobn vykldal rodim, co se za cel den
pihodilo, a kdy kal: a to se zaala cel tda chechtat nebo cel tda se
rozhodla, e bude Meyrineze bojkotovat, hla ho pronen slova vstech jako
alkohol. Prvn msce vakbyly hodn tk: Lucien ml patn testy zmatematiky a
fyziky, spoluci nebyli moc pjemn: byli to stipendist, vtinou di, neist a
obhroubl. Nen mezi nimi ani jeden, ekl Lucien otci, se kterm bych se chtl
sptelit. Stipendist, ekl pan Fleurier zasnn, pedstavuj intelektuln elitu, a
pece znich bvaj patn fov. Peskoili jedno stadium. Kdy Lucien slyel o
patnch fech, poctil nepjemn bodnut u srdce a nkoliktdn potom pomlel
zase na to, e se zabije; neml vaku to naden jako o przdninch. Vlednu piel
nov kjmnem Berliac a pohoroval celou tdu: nosil zelen nebo fialov lemovan
saka podle posledn mdy, mal kulat lmce a kalhoty jako zkrejovskch urnl,
takzk, e se lovkdivil, jakje vbec nathne. Ihned se zaadil na posledn msto
vmatematice. To je mi fuk, prohlsil, j jsem litert, matiku dlm, jen abych se
umrtvoval. Do msce si vechny zskal: rozdval paovan cigarety, vykldal, e
m eny, a ukazoval dopisy, kter mu poslaj. Cel tda usoudila, e je to prima
kluka e mu vichni maj dt pokoj. Lucien velmi obdivoval jeho eleganci a chovn,
ale Berliac sLucienem jednal poven a kal mu chlapeekzbohat rodiny.
Koneckonc, ekl mu jednou Lucien, je to pod lep ne bt chlapeekzchud
rodiny. Berliac se usml, I ty jeden cyniku! poznamenal a druh den mu dal pest

- 78 -
jednu ze svch bsn: Caruso polykal syrov oi kad veer, jinakbyl stzliv jako
dromedr. Jedna pan uvila kytici zo cel sv rodiny a hodila mu ji na jevit. Vichni
obdivuj toto pkladn gesto. Le nezapomnejte, e jej hodina slvy trvala jen ticet
sedm minut: pesn od prvnho zatleskn a do zhasnut velkho lustru vOpee
(pakmusela vst na e manela, vtze nkolika konkurs, kter si rov dlky
po och zacpal dvma vlenmi ki). Mjte na pamti: ti zns, kte jed pli
mnoho konzervovanho lidskho masa, zajdou na kurdje. - To je moc dobr,
ekl Lucien vyveden zrovnovhy. Dlm je novou technikou, ekl Berliac
nonalantn, jmenuje se to automatick psan. Njak asnato dostal Lucien
prudkou chu se zabt a rozhodl se, e se porad sBerliakem. Co mm dlat? zeptal
se, kdy mu vyloil svj ppad. Berliac mu pozorn naslouchal; ml ve zvyku cucat
si prsty a potom si naslinit uhry na tvi, take se mu msty ke leskla jako silnice po
deti. Dlej, jakchce, ekl nakonec, na tom vbec nezle. Chvilku uvaoval a
pakdodal sdrazem: Nikdy nezle vbec na niem. Lucien byl trochu zklaman,
ale poznal, e to na Berliaka hluboce zapsobilo, nebo ho pt tvrtekpozval ke sv
matce na svainu. Pan Berliakov byla velmi mil; mla bradavice a na lev tvi
ervenou skvrnu. V, ekl Berliac Lucienovi, prav obti vlky jsme vlastn my.
To si myslil Lucien tak a dohodli se, e pat oba kobtovan generaci. Stmvalo se;
Berliac si lehl na postel srukama za hlavou. Kouili anglick cigarety, pehrvali si
gramofonov desky a Lucien slyel hlasSophie Tuckerov a AI Johnsona. Dostali se
do velmi melancholick nlady a Lucien si pomyslil, e Berliac je jeho nejlep ptel.
Berliac se ho zeptal, jestli zn psychoanalzu; ml vn hlasa vn se na Luciena
dval. Touil jsem po sv matce a do patncti let, svoval mu. Lucienovi bylo
nepjemn; bl se, e se zaerven, vzpomnl si tak na bradavice pan Berliakov a
nechpal dobe, jakpo n me nkdo touit. Kdy jim vakpotom pinesla topinky,
byl trochu vzruen a snail se pedstavit si jej prsa pod lutm svetrem, kter mla
na sob. Kdy zase vyla ven, ekl Berliac hlasem, kter nepipoutl pochyb: Ty jsi
pochopiteln taky ml chu spt se svou matkou. Neptal se, konstatoval. Lucien
pokril rameny: Pochopiteln, ekl. Druh den ml obavy, aby Berliac nikomu neekl,
o em spolu mluvili. Ale rychle se uklidnil: Kdy se to takvezme, pomyslil si, on
se kompromitoval vc ne j. Velice ho lkal vdeck ndech, kter mly jejich
dvrn rozhovory, a pt tvrteksi vknihovnice Sainte-Genevive peetl Freudovo
dlo o snech. Byl to objev. Taktohle to je, kal si Lucien, kdy se prochzel
nazdabh ulicemi, tohle tedy je ono! Pozdji si koupil vod do psychoanalzy a
Psychopatologii kadodennho ivota, vechno mu najednou bylo jasn. Ten podivn
pocit, e neexistuje, ta przdnota, kterou takdlouho ctil ve svm vdom, ta ospal
maltnost, ten bezradn div, ty marn pokusy, aby poznal sm sebe, kter narely
vdycky jen na clonu bl mlhyNo ovem, pomyslel si, mm komplex. Vyprvl
Berliakovi, jaksi jako dt namlouval, e je nmsn, a jakmu vci nepipadaly
nikdy pln skuten: Musm mt njak komplex, usoudil. Zrovna jako j, ekl
Berliac, mme komplex domu. Zvykli si vykldat sny, i ta nejmen hnut mysli;
Berliac ml vdycky tolikhistorek, e ho Lucien trochu podezral, e si je vyml
nebo alespo pikraluje. Ale rozumli si velmi dobe a mluvili objektivn i o

- 79 -
nejchoulostivjch pedmtech; piznali se, e nos masku veselosti, aby zmtli sv
okol, ale e se ve skutenosti stran sraj. Lucien se zbavil svch zkost. Dychtiv
se vrhl na psychoanalzu, protoe pochopil, e vn najde to, co potebuje, a ctil se
te pevnj; nepoteboval se u trpit a neustle hledat ve svm vdom hmatateln
projevy sv povahy. Skuten Lucien byl hluboce zasut vpodvdom; lovko nm
sm jen snt, ani ho kdy spat, jako o nkom drahm, kdo odeel. Lucien myslil cel
den na sv komplexy a hrd si pedstavoval ten temn, krut a nsiln svt, kter se
zmt pod mlnmi parami jeho vdom. Rozum, kal Berliakovi, zdnliv jsem
byl ospal a lhostejn kluk, nkdo docela obyejn. A i zevnit, v, to takvypadalo,
skoro jsem se na to nachytal. Ale vdl jsem, e je tu nco jinho. - Vdycky je
nco jinho, odpovdal Berliac. A spchou se na sebe usmvali. Lucien napsal bse
nazvanou A se protrhnou mlhy a Berliac usoudil, e je bjen, jenom Lucienovi
vytkal, e ji napsal vpravidelnch verch. Pesto se ji oba nauili nazpam, a kdy
chtli hovoit o svm libidu, soblibou kali:
Velic krabi schoulen pod pltm mlhy a pozdji jenom krabi a
pimhouili pitom oko. Ale po ase to zaalo Lucienovi pipadat trochu dsiv, hlavn
veer a kdy byl sm. Netroufal si u pohldnout matce do o, a kdy ji el polbit na
dobrou noc, ml obavy, aby njak temn mocnost nenechala polben dopadnout
pan Fleurierov na rty; bylo to, jako by vsob nosil sopku. Lucien jednal sm se
sebou opatrn, aby neznsiloval tu ndhernou a pochmurnou dui, kterou vsob
objevil. Znal nyn jej plnou cenu a obval se jejho stralivho probuzen. Mm ze
sebe strach, kal si. U ped pl rokem pestal se svmi nonmi zbavami, protoe
ho omrzely a protoe ml moc prce, ale zase se knim vrtil: kad mus nsledovat
svou pirozenost a Freudovy knihy byly pln neastnch mladk, kte dostali
neurotick zchvaty, protoe pli nhle skoncovali se svmi zvyky. Nezelme
nakonec? ptal se Berliaka. A opravdu, nkdy ve tvrtekjim bvalo takdivn: do
Berliakova pokoje se nepozorovan vkradlo ero, vykouili cel balky cigaret, ve
kterch bylo trochu opia, ruce se jim tsly. Pakse jeden znich beze slova zdvihl,
pliv doel ke dvem a otoil vypnaem. Pokoj zaplavilo lut svtlo a oba na sebe
pohleli plni nedvry.
Netrvalo dlouho a Lucien pozoroval, e jeho ptelstv sBerliakem spov na
nedorozumn: jist nikdo nemohl citlivji ne Lucien vnmat patetickou krsu
oidipovskho komplexu, ale vidl vnm sp dkazsiln vn, kterou pozdji hodl
zamit kjinm clm. Berliac naproti tomu jako by si ve svm stavu liboval a jako by
se znho nechtl ani dostat. My dva jsme vyzen, kal pyn, my jsme
ztroskotanci. Nikdy nic nedokeme. - Nikdy nic, odpovdal Lucien jako ozvna.
Ale ml vztek. Kdy se vrtili zvelikononch przdnin, vykldal mu Berliac, e vhotelu
vDijonu spal smatkou vjednom pokoji; jednou asn rno vstal, pistoupil kposteli,
kde jeho matka jet spala, a opatrn odhrnul pokrvku. Mla vyhrnutou koili,
zasml se. Kdy to Lucien slyel, neubrnil se, aby Berliakem trochu nepohrdal, a
ctil se velmi osaml. Mt komplexy je moc hezk, ale lovkse jich mus umt
vaszbavit: jakby mohl chlap pevzt sv povinnosti a vst lidi, kdy si zachov
infantiln sexualitu? Luciena to zaalo vn znepokojovat: rd by se byl poradil

- 80 -
snkm, kdo o tom vc v, ale nevdl, na koho se obrtit. Berliac mu asto vyprvl
o jakmsi surrealistovi jmnem Bergre, kter se pr vborn vyzn vpsychoanalze
a kter na nho zejm m velk vliv; ale nikdy Lucienovi nenabdl, e mu ho pedstav.
Lucien byl zklaman tak proto, e spolhal na Berliaka, e mu seene njak eny;
soudil, e hezk milenka by ho pirozen pivedla na jin mylenky. Ale Berliac u
nikdy o svch krsnch ptelkynch nehovoil. Chodili nkdy po bulvrech a sledovali
ensk, ale netroufali si na n promluvit: Co se d dlat, kamarde, kal Berliac,
my nejsme ztoho tsta, co se lb enskm. eny vnsct nco, co jim nahn
strach. Lucien neodpovdal; Berliac mu zanal jt na nervy. asto dlal velmi
nevkusn vtipy na Lucienovy rodie, kal jim pan a pan Paourovi. Lucien chpal,
e surrealista pohrd mctvem jakoto takovm, ale pan Fleurierov nkolikrte
Berliaka pozvala a chovala se knmu ptelsky a dviv; kdy u nectil dnou
vdnost, alespo zpouh slunosti se o n neml vyjadovat takovm tnem. A krom
toho ml Berliac hrozn zvyk, e si vypjoval penze, kter nevracel: vautobuse
nikdy neml drobn a muselo se za nho platit; vkavrn se dal tyikrt hostit a
teprve popt zaplatil tratu sm. Lucien mu jednou ekl do o, e tomu nerozum a
e mezi kamardy je zvykem, aby se o traty dlili. Berliac se na nj uvliv zadval
a ekl: J to tuil: jsi anln typ. A vysvtlil mu freudovsk vztah: feklie = zlato a
freudovskou teorii lakoty. Rd bych vdl jednu vc, ekl. Do kolika let t matka
vytrala? Skoro se pohdali.
Od zatku kvtna se Berliac ulejval zgymnzia: Lucien za nm po vyuovn
chodil do baru vulici Petits-Champs, kde popjeli vermut. Jednou vter odpoledne
nael Lucien Berliaka u stolu ped przdnou sklenic. Takjsi tu, ekl Berliac. Posly,
musm si odskoit, jsem vpt hodin objednan u zubae. Pokej na mne, bydl tady
vedle a nebudu tam vc ne pl hodiny. O. K., odpovdl Lucien a svezl se na
idli. Franois, pineste mi jeden bl vermut. Vtom okamiku veel do baru jaksi
mu a pekvapen se usml, kdy je uvidl. Berliac zrudl a rychle vstal. Kdo to asi
je? uvaoval Lucien. Berliac tiskl neznmmu ruku a postavil se pitom tak, aby mu
zakrval pohled na Luciena; mluvil tie a rychle, mu mu odpovdal jasnm hlasem.
Kdepak; kamardku, ty bude vdycky jenom aek. Zrove se vytahoval na
piky a sklidnou samozejmost si prohlel Luciena nad Berliakovou hlavou. Mohlo
mu bt asi ptaticet; ml bled obliej a ndhern bl vlasy: To bude urit Bergre,
pomyslil si Lucien a srdce se mu rozbuilo, jak je to krsn lovk!
Berliac vzal mue sblmi vlasy za loket; bylo to zrove plach a nalhav
gesto:
Pojte se mnou, ekl, jdu kzubai, je to hned vedle.
Ale myslm, e jsi tady sptelem, odpovdl mu, a nespustil pitom oi
zLuciena, ml bysnspedstavit?
Lucien ssmvem vstal. Dobe ti tak! pomyslil si; tve mu hoely. Berliac
vthl krkmezi ramena a Lucien si na chvli pomyslel, e odmtne. No takm ped-
stav, ekl mu vesele. Jakmile vakpromluvil, nahrnula se mu krevdo tv; byl by se
nejradi nkam schoval. Berliac udlal elem vzad a zamumlal, nedvaje se na ni-
koho:

- 81 -
 Lucien Fleurier, spolukzgymnzia, pan Achille Bergre.
Obdivuji vae dla, pane, ekl Lucien slabm hlasem. Bergre mu sevel
ruku dlouhma jemnma rukama a piml ho, aby se zase posadil. Nastalo ticho;
Bergre objmal Luciena teplm a nnm pohledem; stle ho jet drel za ruku: Je
ve vsneklid? zeptal se laskav.
Lucien si trochu odkalal a vrtil Bergrovi pm pohled:
Je ekl zeteln. Zdlo se mu, jako by prv proel zkoukami zasvcen.
Berliac chvli vhal, a potom se vztekle posadil na sv msto; kloboukodhodil na stl.
Lucien hoel touhou vyprvt Bergrovi svj pokuso sebevradu; Bergre byl lovk,
se kterm se mus o vcech mluvit rovnou a bezpprav. Netroufal si vaknic ct
kvli Berliakovi; nenvidl Berliaka.
Mte arak? zeptal se Bergre nka.
Ne, nemaj, ekl Berliac horliv; je to rozkon loklek, ale kpit tu nemaj
nic ne vermut.
Co je to lut, co mte tamhle vlhvi? zeptal se Bergre slenivou
nenucenost.
To je bl Krucifix, odpovdl nk.
Takmi to dejte.
Berliac se kroutil na idli; zdlo se, e se zmt mezi touhou pochlubit se svmi
pteli a obavou, aby Lucien pli vedle nho nevynikl. Konen chmurn a hrd
prohlsil: On se chtl zabt.
No ovem, ekl Bergre, to doufm.
Nastalo nov ticho: Lucien skromn sklopil oi, ale vduchu uvaoval, kdy u
Berliac konen vypadne. Bergre se najednou podval na hodinky:
A co tvj zuba?
Berliac neochotn vstal.
Pojte se mnou, Bergre, prosil, je to hned vedle.
Ale ne, vdy se vrt. Pobavm se zatm stvm kamardem.
Berliac jet vhal, pelapoval znohy na nohu.
No takma, ekl Bergre rozkazovan, pokme tu na tebe.
Kdy Berliac odeel, Bergre vstal a el se bezokolk posadit vedle Luciena.
Lucien mu dlouze vykldal o sv sebevrad; povdl mu tak, e touil po sv matce
a e je sadisticko-anln typ a e nic vlastn nemiluje doopravdy a e vechno vnm
je komedie. Bergre mu beze slova naslouchal, jenom se na nho zaujat dval, a
Lucienovi pipadalo ndhern, e ho nkdo chpe. Kdy skonil, Bergre mu dvrn
poloil pai kolem ramen a Lucien vdechl vni kolnsk vody a anglickho tabku.
Vte, Luciene, jakkm vaemu stavu?
Lucien nadjn pohldl na Bergra: nezklamal ho.
km mu Chaos.
Chaos- slovo, ve kterm ao m kovov zvukjako lesn roh.
Chaos..., ekl Lucien.
Ctil se vn a znepokojen jako tehdy, kdy ekl Ririmu, e je nmsn.
Vbaru bylo ero, ale dvee byly dokon oteven do svtivho a plavho jarnho

- 82 -
oparu; pod pstnou vn, kter vanula zBergra, vnmal Lucien tk pach temn
mstnosti, pach ervenho vna a vlhkho deva. Chaos, pomyslil si, kemu
mne to povede? Nevdl dobe, jestli to u nho byla objevena nov zsluha nebo
nov nemoc; vidl blzko svch o hbit Bergrovy rty, kter bezpestn odkrvaly
a zakrvaly leskzlatho zubu.
Mm rd lidi, kte ij vchaosu, kal Bergre, a myslm, e mte mimodn
tst. Vdy vm to bylo koneckonc dno. Vidte vechny tyhle tupce? To jsou
usedl zabydlenci. Mli by je pedhodit ervenm mravencm, aby je trochu pocuchali.
Vte, co ta svdomit zvtka dlaj?
Poraj lidi.
Ano, zbavuj kostry jejich lidskho masa.
Rozumm, ekl Lucien. A dodal: A co j? Co mm dlat?
Nic, proboha, ekl Bergre skomickm zdenm. A hlavn se nesmte
usadit, leda, dodal se smchem, na kl. etl jste Rimbauda?
Nnne, ekl Lucien.
Pjm vm Iluminace. Poslyte, musme se zase sejt. Mte-li ve tvrtekvolno,
zajdte ke mn kolem tet hodiny. Bydlm na Montparnassu, ulice Campagne-Pre-
mire slo 9.
Pt tvrtekel Lucien kBergrovi a chodil tam vkvtnu skoro kad den.
Dohodli se, e Berliakovi eknou, e se schzej jednou za tden, protoe knmu
chtli bt upmn, ale zrove ho nechtli zarmoutit. Berliac reagoval naprosto
nevhodn; ekl sklebkem: Takje to lska na prvn pohled? On to na tebe zahrl
sneklidem a ty jsi to na nho zahrl se sebevradou! Lucien se brnil: Snad si
vzpomene, ekl a zrudl pitom, e o m sebevrad jsi prvn mluvil ty - To jen
abych ti uetil trapnost, e bysto udlal sm. Stkali se mn ne dv. Vechno,
co se mi na nm lbilo, ekl Lucien jednou Bergrovi, m od vs, te si to uvdomuji.
- Berliac je opice, ekl Bergre se smchem, to m prv knmu vdycky thlo.
Vte, e jeho babika zmatiny strany byla idovka? To vysvtluje hodn. - To je
pravda, ekl Lucien. Po chvli dodal: On je ostatn moc mil. Bergrvbyt byl
pln podivnch a smnch pedmt: byly tam taburety, jejich erven sametov
sedadlo spovalo na enskch nohch zmalovanho deva, ernosk soky, pscud-
nosti zkovanho eleza sostny, sdrov adra, do kterch byly zastreny mal liky;
na psacm stole leely jako ttka obrovsk bronzov ve a lebka mnicha, ukraden
zkostnice. Stny byly polepeny spoustou parte, oznamujcch, e umel surrealista
Bergre. Pesto vechno psobil byt dojmem inteligentnho pohodl a Lucien rd
odpoval na hlubok pohovce vkuckm pokoji. Nejvc ho udivovalo obrovsk
mnostv rznch atrap a pedmt pro kanadsk ertky, kter Bergre nashromdil
na jedn police: kchac prek, ledov vodika, svdic prek, cukr, kter plave,
blovo lejno, nevstin podvazek. Bergre mluvil a pitom bral blovo lejno mezi
prsty a vn si je prohlel: Tyhle atrapy, kal, maj revolun hodnotu: znekliduj.
Je vnich vt niiv sla ne vLeninovch sebranch spisech. Lucien, udiven a
naden, pozoroval stdav Bergrvneklidn obliej svpadlma oima a dlouh
jemn prsty, vkterch drel pvabn dokonalou napodobeninu lidskho vmtu.

- 83 -
Bergre snm asto mluvil o Rimbaudovi a o soustavnm uvolovn vech smysl.
A pjdete po nmst Svornosti a budete schopen tam podle libosti a zeteln vidt
ernoku, olizujc obelisk, paksi mete ci, e jste se zbavil konvence, a pakjste
zachrnn. Pjil mu Iluminace, Zpvy Maldororovy a dla markze de Sade. Lucien
se tomu svdomit snail porozumt, ale mnoho vc mu unikalo a byl pohoren, e
Rimbaud byl pederast. ekl to Bergrovi, a ten se dal do smchu: Ale pro,
chlapeku? Lucien byl ve velkch rozpacch. Zrudl a asi minutu Bergra zcel due
nenvidl; ovldl se vak, zdvihl hlavu a ekl sprostou upmnost: ekl jsem
volovinu. Bergre mu pohladil vlasy; vypadal dojat: Ty velk oi, pln zmatku,
ekl, ty oi lanAno, Luciene, ekl jste volovinu. Rimbaudova pederastie, to je
prv prvotn a geniln uvolnn jeho vnmavosti. Prv j vdme za jeho bsn.
Pesvden, e existuj specifick pedmty pohlavn touhy a e to jsou jenom eny,
protoe maj mezi nohama dru, vtom je prv ohavn a vdom omyl mk.
Podvejte se! vythl zpsacho stolu tucet zaloutlch fotografi a hodil je Lucienovi
na kln. Lucien vidl ohyzdn nah prostitutky, smjc se bezzubmi sty, snohama
rozchlpenma a jakmsi chlupatm jazykem mezi stehny. Tuhle sbrku jsem si koupil
za ti franky vBou-Saada, ekl Bergre. Kdy takovmhle enskm lbte zadek,
pakjste synekzdobr rodiny a vichni eknou, e vedete mldeneck ivot. Jen
proto, e jsou to eny, vte? J vm km, e si nejdvmuste vtpit do mozku, e
pedmtem pohlavn touhy me bt vechno, teba ic stroj, zkumavka, k nebo
stevc. J, ekl ssmvem, j jsem se miloval smouchami. Znal jsem jednoho
nmonho pka, kter souloil skachnami. Stril jim hlavu do zsuvky, drel je
pevn za nohy a to byste vidl! Bergre roztrit tpl Luciena do ucha a zakonil:
Kachna ztoho pola, a rota ji sndla. Lucien odchzel po takovch rozhovorech
srozplenou hlavou, myslil si, e Bergre je gnius, ale stvalo se mu, e se vnoci
probouzel zalit potem, shlavou plnou ohavnch a nechutnch pedstav, a uvaoval,
zda na nho m Bergre dobr vliv: Bt takhle sm! nakal, nemt nikoho, kdo by
mi poradil, kdo by mi ekl, jestli jsem na sprvn cest! Pjde-li vtom dl, bude-li
takdl uvolovat vechny sv smysly, neztrat pdu pod nohama a neutop se? Jednou,
kdy mu Bergre dlouze vyprvl o Andr Bretonovi, zamumlal Lucien jako ve snu:
No dobe, ale co kdy se potom nebudu moci vrtit zptky Bergre sebou trhl:
Vrtit zptky? Kdo mluv o nvratu? Pijdete-li o rozum, tm lp. Potom, jakk
Rimbaud, pijdou jin hrozn pracovnci. - To jsem si prv myslel, ekl Lucien
smutn. Viml si, e ty dlouh hovory na nho maj opan inek, ne jak by si
pl Bergre: jakmile zaal Lucien mt njak rafinovanj pocity, jakmile zakouel
njak nezvykl dojem, roztsl se: U to zan, pomyslil si vdycky. Byl by si
pl, aby jeho vjemy byly co nejbanlnj a nejtupj; ctil se ve sv ki u jedin
veer srodii: to bylo jeho toit. Mluvili o Briandovi, o neochot Nmc, o
porodech sestenice Jeanne a o tom, jakje draho; Lucien snimi spotenm vedl ei
vyjadujc hrubou a rozumnou pzemnost. Jednou, kdy veel do svho pokoje po
nvtv u Bergra, automaticky zamkl dvee na kl a zavel zstrku. Kdy si toho
viml, pokusil se tomu zasmt, ale vnoci nemohl spt: pochopil, e se boj.
Pesto by se za nic na svt nepestal sBergrem stkat. Fascinuje m, kal

- 84 -
si. A krom toho oceoval jemn a zvltn kamardstv, kter Bergre dovedl mezi
nimi vytvoit. Ani zanechal munho, a drsnho tnu, Bergre uml Lucienovi dt
poctit, skoro a nahmatat svou nklonnost: taknapklad mu opravoval uzel na kravat
a huboval ho, e si ho neum uvzat, nebo ho esal zlatm hebenem, kter byl a
zKambode. Objevil Lucienovi jeho vlastn tlo a vykldal mu o stroh patetick
krse Mld: Vy jste Rimbaud, kval mu, kdy pijel do Pae za Verlainem, ml
velk ruce jako vy, i ten rov obliej zdravho venkovana a tl tlo jako plavovlas
dvenka. Nutil Luciena, aby si rozepnul lmec a rozhalil koili, potom ho celho
rozpaitho vodil ped zrcadlo a uil ho obdivovat pvabn soulad rovch tv a
blho hrdla; zlehka se dotkal Lucienovch bok a smutn dodval: lovkby se
ml ve dvaceti zabt. Te se Lucien asto dval do zrcadla a uil se oceovat svj
mlad, neohraban pvab. Jsem Rimbaud, myslval si veer, kdy si mkkmi
pohyby svlkal aty, a zanal vit, e bude mt krtk a tragick ivot pli krsn
kvtiny. Vtakovch okamicch mu pipadalo, e podobn pocity zakouel u kdysi
dvno, a vybavovala se mu absurdn pedstava; vidl se jako docela mal dt
vdlouhch modrch atech, sgzovmi kdly, jakna njakm dobroinnm verku
rozdv kvtiny. Dval se na sv dlouh nohy. Je to pravda, e mm takjemnou
ki? uvaoval pobaven. A jednou si jel rty od zpst a kloketn jamce podl
roztomil modr ilky.
Kdy jednoho dne piel kBergrovi, ekalo ho nemil pekvapen: byl tam
Berliac, zabval se tm, e nokem oddloval kousky jaksi naernal hmoty, kter
vypadala jako hrouda hlny. Oba mladci se u deset dn nevidli: chladn si stiskli
ruce. Vid, ekl Berliac, tohle je hai. Dme si to do lulky mezi dv vrstvy svt-
lho tabku, m to pekvapiv inek. Pro tebe je tu taky, dodal. Dkuji, ekl
Lucien, j o to nestojm. Oba mui se dali do smchu a Berliac zlomysln nalhal:
Neblbni, kamarde, pece si vezme; nedovede si ani pedstavit, jakje to pjemn.
- Povdm ti, e ne, ekl Lucien. Berliac neodpovdl, spokojil se povenm
smvem a Lucien vidl, e se usmv i Bergre. Dupl a ekl: Nechci to, nechci se
zhuntovat, pipad mi pitom, cpt se vcmi, kter lovka otupuj. Ujelo mu to,
ani chtl, ale kdy pochopil dosah toho, co ekl, a kdy si pedstavil, co si o nm
Bergre pomysl, ml chu Berliaka zabt a uctil slzy voch. Jsi buroust, ekl mu
Berliac a pokril rameny, dl, jako kdy plave, ale boj se odlepit od dna. -
Nechci si zvyknout na drogy, ekl Lucien klidnji, je to otroctv jako kad jin, a
j chci zstat voln. - ekni radi, e se boj angaovat se, odpovdl prudce
Berliac. Lucien mu u chtl dt pr facek, kdy uslyel Bergrvrozkazovan hlas.
Dej mu pokoj, Charlesi, kal Berliakovi, pravdu m on. Jeho strach angaovat se,
to taky je chaos. Oba kouili, rozloeni na pohovce, a pokojem zavanula vn
armnskho tabku. Lucien se posadil na taburet zervenho plye a mlky je
pozoroval. Berliac po chvli zvrtil hlavu dozadu a sblaenm smvem pivel oi.
Lucien se na nho ztipln dval a ctil se pokoen. Konen Berliac vstal a vhav
odeel zmstnosti: na rtech mu stle utkvval ten podivny ospal a rozkonick smv.
Dejte mi dmku, ekl Lucien chraplavm hlasem. Bergre se dal do smchu. Nen
teba, ekl. Nic si ztoho kvli Berliakovi nedlej. V, co te dl? - Mn je to

- 85 -
fuk, ekl Lucien. No dobe, ale pece jen bysto ml vdt: zvrac, ekl klidn Bergre.
To je jedin inek, kter na nho hai kdy ml. To ostatn je jen komedie, ale j mu
ho nkdy dvm kouit, protoe m chce ohromit a protoe m to bav. Druh den
piel Berliac do koly a chtl sLucienem mluvit svrchu. Ty nastoup do vlaku,
ekl mu, ale peliv si vybere takov vagn, co zstane na ndra. Ale na Luciena
si nepiel. A ty zase se vytahuje, odpovdl mu Lucien, mysl snad, e nevm,
co jsi vera dlal vkoupeln? Blil jsi, kamarde! Berliac zbledl. To ti ekl Bergre?
- Kdo jin? - No dobe, vykoktal Berliac, ale nikdy bych si nebyl myslel, e
Bergre je takov, aby se pro novho kamarda vykalal na starho. Luciena to
trochu znepokojilo, slbil Bergrovi, e o tom nebude mluvit. Ale jdi, ekl, on se
na tebe nevykalal, on mi chtl jen ukzat, e to nezabr. Ale Berliac se knmu
obrtil zdy a nepodal mu ruku na rozlouenou. Lucien nebyl na sebe moc hrd,
kdy zase piel kBergrovi. Co jste kal Berliakovi? zeptal se ho Bergre lhostejn.
Lucien sklopil hlavu a neodpovdl; byl hluboce zahanben. Najednou vakuctil
Bergrovu ruku na ji: Na tom vbec nezle, chlapeku. Muselo u to takjako
takskonit: komedianti m nikdy moc dlouho nebav. Lucienovi to dodalo trochu
odvahy; zdvihl hlavu a usml se: Ale j jsem taky komediant, ekl a zamrkal vky.
Ano, ale ty jsi hezk, odpovdl Bergre a pithl ho ksob. Lucien se nebrnil;
ctil se mkk jako dve a voch ml slzy. Bergre ho polbil na tve a nn ho
kousal do ucha; kal mu stdav ty mj hezk sprosku, a mj mal bratku,
a Lucien soudil, e je pjemn mt takshovvavho a chpavho starho bratra. Pan
a pan Fleurierovi si pli poznat toho Bergra, o kterm Lucien tolikvyprvl, a pozvali
ho na veei. Vem pipadal rozkon, dokonce i Germain, kter vivot nevidla
takkrsnho lovka; pan Fleurier znal generla Nizana, Bergrova strce, a dlouze o
nm vykldal. Vaktak pan Fleurierov byla peastn, kdy mohla Luciena svit
o svatodunch svtcch Bergrovi. Jeli spolu autem do Rouenu; Lucien se chtl po-
dvat na katedrlu a na radnici, ale Bergre bryskn odmtl: Na takov pitomosti?
zeptal se arogantn. Nakonec strvili dv hodiny vbordelu vulici desCordeliersa
Bergre byl nramn: vem flundrm kal sleno a kopal pitom Luciena pod stolem
kolenem; potom se uvolil, e sjednou znich pjde na pokoj, ale po pti minutch se
vrtil: Zmizme, zaeptal, nebo si to vypijeme. Rychle zaplatili a odeli. Na ulici
Bergre povdl, co se stalo: vyuil toho, kdy byla ena odvrcen, a nasypal do
postele plnou hrst svdicho prku, potom prohlsil, e je impotentn, a seel dol.
Lucien ml vsob dv whisky a byl trochu rozdovdn; zpval Dlostelce zMet a
De profundisMorpionibus; pipadalo mu bjen, e Bergre je zrove takhlubok
a takulinick.
Zamluvil jsem jenom jeden pokoj, ekl Bergre, kdy pili do hotelu, ale
je tam velk koupelna. Luciena to nepekvapilo: bhem cesty ho napadlo, e asi
bude sBergrem sdlet pokoj, ale nijakzvl o tom nepemlel. Te, kdy u nelo
couvnout, mu to pipadalo trochu nepjemn, hlavn proto, e neml ist nohy.
Kdy jim vyneli nahoru zavazadla, pedstavoval si, e mu Bergre ekne: Ty jsi ale
pinav, vdy umae prostradlo, a on e mu odsekne: To mte o istot hodn
mck nzory. Ale Bergre ho i skufkem stril do koupelny a ekl mu: Zai

- 86 -
se tady, j se pevlknu vpokoji. Lucien si umyl nohy a udlal si sedac koupel.
Chtlo se mu na zchod, ale netroufal si jt, a takse jen vymoil do umyvadla; potom
si oblkl non koili, obul si trepky, kter mu pjila matka (jeho byly cel drav), a
zaklepal: U jste hotov? zeptal se. Ano, ano, jen poj. Bergre si oblkl ern
upan pesblankytn modr pyamo. Pokoj vonl kolnskou vodou. To je tu jen
jedna postel? tzal se Lucien. Bergre neodpovdl; dval se ohromen na Luciena a
nakonec vybuchl smchy: Ale vdy ty jsi vkoili! Kdepakm non epec? No ne,
ty vypad taksmn, ml by sesvidt. - U dva roky, ekl Lucien velice podr-
dn, dm matku, aby mi koupila pyamo. Bergre knmu pistoupil: Takztoho
honem vylez, ekl tnem, kter nepipoutl odmluvy, dm ti jedno ze svch. Bude
ti trochu velk, ale je to pod lep ne tohle. Lucien zstal stt jako pibit uprosted
mstnosti, soima upenma na erven a zelen kosotverce na tapetch. Byl by se
chtl vrtit do koupelny, ale bl se, aby nevypadal jako hlupk, a taksi prudce sthl
koili peshlavu. Nastalo chvli ticho: Bergre se ssmvem na Luciena dval a Lucien
si uvdomil, e stoj uprosted pokoje pln nah a e m na nohou matiny pantofle
sbambulkami. Pohldl na ruce - na ty velk rimbaudovsk ruce -, ml chu si je
pitisknout na bicho a pikrt aspo to, ale ovldl se a hrdinn si je dal za zda. Na
stnch mezi adami kosotverc byl obasfialov tvereek. Na mou dui, ekl
Bergre, on je cudn jako panna: podvej se do zrcadla, Luciene, zrudl jsi a po prsa.
Ale takhle vypad rozhodn lp ne vkoili. - Ano, ekl Lucien snmahou, ale
lovknikdy nevypad moc dstojn, kdy je nah. Podejte mi rychle pyama.
Bergre mu hodil hedvbn pyama, kter vonlo levandul, a nathli se do postele.
Nastalo tk ticho: Mn je mizern, ekl Lucien, chce se mi blt. Bergre
neodpovdl: Lucien hl a ctil vstech whisky. On se mnou bude spt, ekl si. A
kosotverce na stn se toily a dusiv vn kolnsk vody mu svrala hrdlo. Neml
jsem pijmat pozvn na tenhle vlet. Ml smlu; posledn dobou byl u asto jen
na krekod poznn, co po nm Bergre vlastn chce, a pokad jako naschvl se
stalo nco, co odvrtilo jeho mylenky jinam. A te tu je u toho chlapa vposteli a
ek, co se mu ur. Vezmu si polt a pjdu spt do koupelny. Neodvil se toho
vak: myslel na Bergrvironick pohled. Dal se do smchu: Myslm na tu ttku
zbordelu, ekl, ta se asi te zrovna drbe. Bergre pod neodpovdal; Lucien na
nj po oku pohldl: leel na zdech srukama za hlavou a tvil se nevinn. Luciena
popadl prudk vztek, vztyil se na lokti a ekl mu: Na teda ekte? To jste m sem
pivedl, abychom si tu navlkali korlky?
Bylo pozd litovat toho, co ekl: Bergre se knmu obrtil a pobaven si ho
prohlel: Jen se podvejte na tu malou kurvu sandlskou tvikou. Takvid, mi-
minko, j jsem ti to do st nevloil: pot se mnou, abych ti rozdovdl ty tv
smysleky. Jet chvli se na nj dval, potom ho vzal do nru a hladil mu prsa pod
pyamovm kabtkem. Nebylo to nepjemn, trochu to lechtalo, jenome Bergre
byl dsn: ml idiotsk vraza namhav opakoval: e se nestyd, ty utko, e
se nestyd, ty utko! jako gramofonov deska, kter na ndra oznamuje odjezd
vlaku. Bergrova ruka naproti tomu, hbit a lehk, Lucienovi pipadala jako lovk.
Zlehka se dotkala hrot Lucienovch prsou, bylo to jako pohlazen tepl vody, kdy

- 87 -
se lovkkoupe. Lucien by byl chtl tu ruku chytit, odtrhnout ji a zkroutit, ale Bergre
by se sml: podvejte na toho panice! Ruka mu pomalu klouzala podl bicha a zasta-
vila se, aby rozdlala uzel na ne u kalhot. Nechal ho: byl tk a mkk jako houba
nast vodou a ml stran strach. Bergre odhrnul pokrvky, poloil hlavu Lucienovi
na prsa a vypadal, jako by ho vyetoval. Lucien si dvakrt za sebou kysele hl a
dostal strach, aby nezaal zvracet na ty krsn stbrn vlasy, kter vypadaly
takdstojn. Tlate mi aludek, ekl. Bergre se trochu nadzdvihl a vsunul ruku
Lucienovi kolem bok; druh ruka u nehladila, hntla. M hezk zadeek, ekl
najednou Bergre. Lucienovi to pipadalo jako non mra: Lb se vm? zeptal se
koketn. Ale Bergre ho najednou pustil a hnviv zdvihl hlavu. Zatracen podfuki,
ekl vztekle, hraje si to na Rimbauda a u hodinu se tu snm morduju a ne a ne ho
rozdovdt. Lucienovi stouply rozilenm do o slzy a v silou Bergra odstril:
J za to nemu, ekl psklavm hlasem, neml jste mi dvat tolikpt, chce se mi
blinkat. Takjdi, no jdi, ekl Bergre, a nespchej stm. Dodal jet mezi zuby:
Rozkon veer. Lucien si nathl kalhoty, pehodil ern upan a vyel zpokoje.
Kdy za sebou na zchod zavel dvee, ctil se takosaml a takbezradn, e se dal
do ple. Vkapse upanu nebyl kapesnk, utel si tedy oi a nosdo toaletnho papru.
I kdy si strkal prsty do krku, nepodailo se mu zvracet. Spustil si tedy kalhoty a
posadil se, cvakaje zuby. Ten prask, pomyslel si, ten prask! Byl krut pokoen,
nebyl si vakjist, jestli proto, e strpl Bergrovo hlazen, nebo proto, e ho to
nevzruilo. Zdruh strany dve na chodb zapraskaly parkety a Lucien se pi kadm
zapraskn otsl, ale nemohl se odhodlat, aby se vrtil do pokoje: Jt tam ale musm,
uvaoval, prost musm, jinaksi ze m bude dlat blzny - sBerliakem! a u zpola
vstval, ale hned si zaspedstavil Bergrvobliej a jeho pitom vraz, slyel ho,
jakk: e se nestyd, ty utko! Zoufale zase klesl zptky. Po chvli dostal prudk
prjem, kter mu trochu ulevil: Jde to spodem, pomyslel si, to je mi milej.
Opravdu u se mu nechtlo zvracet. Udl mi bolest, pomyslil si najednou a ml
dojem, e omdl. Nakonec mu byla takov zima, e cvakal zuby: pomyslil si, e ztoho
onemocn, a vstal. Kdy se vrtil, Bergre se na nj rozpait podval; kouil, ml
rozepnut pyama a bylo mu vidt huben trup. Lucien pomalu svlkl upan a pantofle
a beze slova vklouzl pod pokrvku: U je to lep? zeptal se Bergre. Je mi zima.
- Mm t zaht? - Zkusit to mete. Vtom okamiku ctil, jakho drt nesmrn
tha. Vlah a mkk sta se pisla na jeho jako syrov biftek. Lucien u nic nechpal,
nevdl u, kde je, a trochu se dusil, ale byl spokojen, protoe mu bylo teplo.
Vzpomnl si na pan Bessovou, kter mu dvala ruku na bicho a kala mu m mal
panenko, a na Hbrarda, kter mu kal dlouh mrkef, a na rann koupele, pi
kterch si pedstavoval, e pijde pan Bouffardier a d mu klystr, a ekl si jsem jeho
panenka. Vtom okamiku Bergre vtzoslavn vykikl. No konen, zvolal,
konen sesrozjel. Pokej, dodal eptem, vakztebe nco udlme. Lucien trval
na tom, e si sm svlkne pyama.
Druh den se probudili vpoledne. nkjim pinesl sndani do postele a
Lucienovi pipadalo, e se tv arogantn. Pokld m za teploue, pomyslel si a
otsl se nevol. Bergre byl velice mil, oblkl se prvn, el si zakouit na nmst,

- 88 -
zatmco se Lucien koupal. Fakt je, uvaoval Lucien, svdomit se pitom drhl drsnou
nkou, e je to otrava. Kdy pominula prvn chvle hrzy a kdy zjistil, e to nebol
tak, jakse obval, upadl do pochmurn nudy. Neustle doufal, e u to skon, ale
Bergre mu nedal pokoj a do ty do rna. Budu pece muset dodlat ten kol
ztrigonometrie, kal si. A snail se nemyslet na nic jinho ne na svou prci. Den
byl dlouh. Bergre mu vykldal o Lautramontov ivot, ale Lucien ho moc pozorn
neposlouchal; el mu trochu na nervy. Veer pespali vCaudebeku a Bergre ovem
Luciena otravoval hezkou dobu, ale okolo jedn hodiny mu Lucien oteven ekl, e
je ospal, a Bergre mu dal pokoj, ani se nezlobil. Vrtili se do Pae pozd odpoledne.
Celkem vzato nebyl Lucien sm se sebou nespokojen.
Rodie ho uvtali sotevenou nru: Doufm, e jsi panu Bergrovi aspo
hezky podkoval? zeptala se matka. Chvilku si snimi povdal o normandsk krajin
a el brzy spt. Spal jako dudek, ale rno, kdy se probudil, ml pocit, jako by se
uvnit tsl. Vstal a dlouze se pozoroval vzrcadle. Jsem pederast, ekl si. A cel se
zhroutil.
Vstvej, Luciene, zavolala matka za dvemi, jde dnesdo koly. - Ano,
maminko, odpovdl Lucien povoln, ale klesl na postel a upel oi na prsty u nohou.
To je pli nespravedliv, j jsem si to neuvdomil, j pece nemm dn zkuenosti.
Tyhle prsty bral jeden po druhm do st mu. Lucien prudce odvrtil hlavu: On to
vdl. To, kemu m pinutil, m jmno, k se tomu spt schlapcem a on to vdl.
To je legran, - Lucien se trpce usml - cel dny se mohl lovkptt: jsem inteligentn?
vytahuju se? pod ne a ne se rozhodnout. A jednoho krsnho rna na vsnastr
velijak nlepky a ty muste nosit cel ivot: takteba Lucien je velk a svtlovlas,
podob se otci, je jedineka od verejka je pederast. Budou o nm kat: Fleurier,
vte, ten velk blonk, co m rd musk. A lid budou odpovdat: Aha. Ten
velk teplou. U vm, kter to je.
Oblkl se a vyel ven, ale neml odvahu jt do gymnzia. Seel po avenue
Lamballe a dol kSein a dal se po nbech. Nebe bylo jasn, ulice vonly zelenm
listm, dehtem a anglickm tabkem. Vysnn as, kdy si lovkoblkne nov aty
na pkn umyt tlo a kdy m docela novou dui. Vichni lid mli mravopoestn
vraz; jen Lucien si pipadal kaln, nezapadal do okolnho jara. To je ta osudn
ikm plocha, uvaoval, zaal jsem soidipovskm komplexem, potom se ze mne
stal anln sadista a te jsem tomu dal korunu: jsem pederast; kde se vbec zastavm?
Jeho ppad zejm jet nen pli vn: moc velk poten zBergrova mazlen
neml. Ale co jestli si na to zvyknu, pomyslil si zkostn. Nebudu beztoho moct
bt, bude to jako morfium! Stane se znho poznamenan lovk, nikdo se snm
nebude chtt stkat, a d dlnkm svho otce njak rozkaz, budou se poklebovat.
Lucien si svelkm zaujetm pedstavoval svj stran osud. Vidl se, jakvypad
vptaticeti letech afektovan a nalen a jaksi vousat pn sdem estn legie
tm shrozivm vrazem hl: Vae ptomnost, pane, je urkou mch dcer! Nhle
si pestal hrt a zapotcel se: vzpomnl si prv na nco, co mu ekl Bergre.
VCaudebeku vnoci. Bergre mu ekl: Ale, ale, chlape! Ty tomu zan pichzet
na chu. Co tm chtl ct? No ovem, Lucien pece nen ze deva, a kdy ho takdlouho

- 89 -
hecovalTo nic nedokazuje, ekl si znepokojen. Ale tihle lid pr maj asn
ich na stejn zaloen partnery, nco jako est smysl. Lucien si dlouze prohlel
jakhosi mstskho strnka, kter dil dopravu ped Jenskm mostem. Jestlipakby
m tenhle strnkdovedl vzruit? Upen pozoroval strnkovy modr kalhoty,
pedstavoval si svalnat a chlupat stehna: Psob to na m njak? Velmi se mu
ulehilo a el dl. Dlal stejnou zkouku se vemi mui, kte li proti nmu, a
vsledekbyl pokad negativn. Uf, pomyslel si, to jsem se zapotil. Byla to jen
vstraha a nic vc. Nesm se to opakovat, mus se co nejrychleji vylit ze svch
komplex. Rozhodl se, e se podrob psychoanalze u njakho odbornka, ani o
tom co ekne rodim. Potom si najde milenku a stane se muem, jako jsou ostatn.
Lucien se u zanal uklidovat, kdy si najednou vzpomnl na Bergra: te
vtomto okamiku existuje nkde vPai Bergre, naden sm sebou a shlavou
plnou vzpomnek. V, jakvypadm, zn moje sta, ekl mi: Ty m vni, na kterou
nezapomenu; pjde se pochlubit ptelm, ekne jim: Ml jsem ho, jako bych byl
ensk. Zrovna vthle chvli mon vykld o svch nocch teba Lucienovi
pestalo bt srdce - Berliakovi! Jestli to udl, zabiju ho. Berliac m nenvid, bude to
vykldat cel td, jsem vyzen, kluci mi ani nepodaj ruku. eknu, e to nen pravda,
pomyslil si Lucien rozilen, budu ho alovat eknu, e m znsilnil! Lucien nenvidl
Bergra zcelho srdce: nebt jeho, nebt jeho skandlnho a nenapravitelnho vdn,
dalo by se to vechno urovnat, nikdo by se nic nedovdl a Lucien by na to sm
nakonec zapomnl. Kdyby nhle umel! Prosm t, paneboe, dej, a dnesvnoci
ume, ani by nkomu co ekl. Paneboe, dej, a je cel ta vc pohben, pece neme
chtt, aby ze m byl pederast! Rozhodn m m vhrsti! pomyslil si Lucien zuiv.
Budu se knmu muset vrtit a dlat to, co chce, a kat mu, e ho mm rd, jinakjsem
ztracen! Udlal jet nkolikkrok a dodal pro jistotu: Paneboe, dej, a Berliac
ume taky.
Lucien se nemohl odhodlat za Bergrem jt. Vnsledujcch tdnech ml dojem,
e ho potkv na kadm kroku, a kdy pracoval ve svm pokoji, trhal sebou pi
kadm zvonn; vnoci ml hrozn sny: Bergre ho znsiloval na dvoe gymnzia,
vichni psti byli u toho a chechtali se. Bergre se vaknepokusil znovu ho vy-
hledat a nedval o sob vbec vdt. Stl jenom o mou ki, pomyslil si Lucien
rozzloben. Tak Berliac zmizel a Guigard, kter snm nkdy vnedli chodil na do-
stihy, tvrdil, e odjel zPae, protoe prodlal njakou nervovou depresi. Lucien se
pozvolna uklidoval: vlet do Rouenu mu pipadal jako njak temn a groteskn
sen, kter snim nesouvis; zapomnl tm na vechny podrobnosti, utkvla mu
jen vzpomnka na tkou vni tla a kolnsk vody a pocit nesnesiteln nudy. Pan
Fleurier se nkolikrt ptal, co je sptelem Bergrem: Budeme ho muset pozvat do
Frolles, abychom se revanovali. - Odjel do New Yorku, odpovdl nakonec
Lucien. Nkolikrt si el sGuigardem a jeho sestrou zaveslovat na Marnu a Guigard
ho nauil tanit. Probouzm se, pomyslil si, zanm znova t. Pesto vakjet
asto ctil na zdech jaksi bemeno, kter ho tilo: sv komplexy. Uvaoval, jestli by
neml jt do Vdn vyhledat Freuda: Pjdu bezpenz, teba pky, bude-li to nutn,
eknu mu: nemm ani floka, ale jsem ppad pro vs. Jednoho teplho ervnovho

- 90 -
odpoledne potkal na bulvru Saint-Michel Pavina, svho bvalho profesora filozofie.
Takco, Fleuriere, ekl Pavin, pipravujete se na inenrstv? - Ano, prosm
ekl Lucien. - Mohl jste se zamit na literrn studia, ekl Pavin. Bval jste dobr
ve filozofii. J jsem filozofie nenechal, ekl Lucien. Letosjsem dost etl. Teba
Freuda. Vlastn bych se vsrd zeptal, pane profesore: co si myslte o psychoanalze?
Pavin se dal do smchu: To je jen mda, ekl, to pejde. To, co je ve Freudovi
nejlep, to najdete u vPlatnovi. A co se te ostatnho, dodal tnem, kter nepi-
poutl nmitky, eknu vm, e na takov plytkosti nedm. Udlal byste lp, kdybyste
si peetl Spinozu. Lucien poctil, jakznho spadla obrovsk tha, vrtil se dom
pky a hvzdal si: Byla to non mra, pomyslil si, ale te u je po n. Slunce
bylo tvrd a paliv toho dne, ale Lucien zdvihl hlavu a podval se na n, ani ne-
zamrkal: je to slunce pro vechny a Lucien m prvo dvat se mu rovnou do tve: je
zachrnn! Plytkosti, pomyslil si, byly to plytkosti! Snaili se, aby m zmtli, ale
nedostali m. Vlastn jsem jim nikdy nepestval odolvat: Bergre ho zapltal do
svch argument, ale Lucien dobe ctil, e napklad Rimbaudova pederastie je nco
nesprvnho, a kdy ho ta tnice Berliac chtl pimt, aby kouil hai, Lucien ho
poslal do hje: Skoro jsem se dal zkazit, ale uchrnilo m m mravn zdrav! Veer
u stolu se sympatiemi pohldl na otce. Pan Fleurier ml irok ramena, tk a pomal
pohyby sedlka, a byl na nm znt dobr rod; ml ed, kovov a chladn oi lovka,
kter vede druh. Jsem mu podobn, pomyslil si Lucien. Vzpomnl si, e Fleurierov
byli u po tyi generace, zotce na syna, prmyslovmi podnikateli: A si k kdo
chce co chce, rodina, to existuje! A shrdost uvaoval o mravnm zdrav Fleurier.
Lucien se toho roku ke konkursu do cole Centrale nepihlsil a Fleurierovi
velmi brzy odjeli do Frolles. Byl naden, kdy se zase shledal sdomem, zahradou,
tovrnou, sklidnm a vyrovnanm mstekem. Byl to jin svt; rozhodl se, e bude
vstvat asn rno a podnikat velk vlety po okol. Chci si naplnit plce erstvm
vzduchem, ekl otci, a naerpat zdrav do zsoby na pt rok, ne strm hlavu do
chomoutu. Doprovzel matku kBouffardierovm a kBessovm a vichni usoudili,
e se znho stal rozumn a vyrovnan velk chlapec. Hbrard a Winckelmann, kte
vPai studovali prva, se vrtili o przdninch do Frolles. Lucien si snimi nkolikrt
vyel a povdali si o legracch, kter provdli abbmu Jacquemartovi, o toulkch na
kole, a zazpvali si trojhlasn Dlostelce zMet. Lucien oceoval drsnou upmnost a
solidnost svch bvalch spoluk a vytal si, e je zanedbval. Piznal Hbrardo-
vi, e o Pa moc nestoj, ale tomu Hbrard nemohl rozumt: rodie ho svili jakmusi
abbmu a byl dren zkrtka; byl jet cel naden svmi nvtvami Louvru a
pedstavenm, kter vidl vOpee. Lucien byl takovou prostotou dojat; pipadal si
jako star bratr Hbrarda a Winckelmanna a zaal si kat, e toho nelituje, e ml
takpohnut ivot: zskal zkuenosti. Vykldal jim o Freudovi a o psychoanalze a
trochu ho bavilo je pohorovat. Prudce kritizovali teorii komplex, ale jejich nmitky
byly naivn, a Lucien jim to dokzal, potom dodal, e zfilozofickho hlediska je mon
snadno Freudovy omyly vyvrtit. Velmi ho obdivovali, ale Lucien dlal, e si toho
nen vdom.
Pan Fleurier Lucienovi vyloil, jakfunguje tovrna. Provedl ho stednmi

- 91 -
budovami a Lucien dlouho pozoroval prci dlnk. Kdybych umel, ekl pan Fleu-
rier, bude se muset pesnoc zat starat o vechny zakzky tovrny. Lucien mu
domlouval a ekl: Tatnku, pesta o takovch vcech mluvit! Ale nkolikdn byl
vn a pemlel o zodpovdnosti, kter mu dvnebo pozdji pipadne. Mli dlouh
rozhovory o povinnostech fa a pan Fleurier mu ukzal, e vlastnictv nen prvo,
nbr povinnost: A nm daj pokoj sjejich tdnm bojem, ekl, jako by zjmy
majitel a zjmy dlnk byly vprotikladu! Vezmi mj ppad, Luciene. J jsem mal
podnikatel, podle paskho slangu kram. No vid, a ivm sto dlnk srodinami.
Kdy dlm dobr obchody, oni prvn ztoho maj prospch. Ale kdybych musel
tovrnu zavt, octnou se na dlab. J prost nemm prvo, dodal pesvdiv, dlat
patn obchody. Tomu j km solidarita mezi tdami.
Asi ti nedle bylo vechno vnejlepm podku; Lucien si na Bergra tm
ani nevzpomnl; odpustil mu, doufal jen, e u ho vivot neuvid. Nkdy, kdy si
pevlkal koili, pistupoval kzrcadlu a udiven na sebe pohlel: Po tomhle tle
touil mu. Pomalu si pejdl rukama po nohou a myslel si: Tyhle nohy kohosi
vzruily. Dotkal se bok a litoval, e nen nkdo jin, aby si mohl hladit vlastn tlo
jako hedvbnou ltku. Nkdy se mu stvalo, e zalitoval svch komplex: byly pod-
n, tk a jejich ohromn zhoubn vha ho zatovala. Nyn to bylo pry, Lucien u
na n nevil a ctil se trapn lehk. Nebylo to ostatn ani taknepjemn, sp jaksi
nesnesiteln rozarovn, trochu nechutn, kter by lovkvkrajnm ppad mohl
povaovat za nudu. Nejsem nic, ale to proto, e m nic neupinilo. Berliac, ten se
pinav angaoval. Musm snst trochu t nejistoty, je to cena za istotu.
Jednou na prochzce si sedl na svah a pemlel: est let jsem spal, a pakjsem
se jednoho dne vylhl zkukly. Cel oil a pvtiv se zadval na krajinu. Jsem
zrozen pro innost! ekl si. Ale mylenky na slvu hned rozbedly do neurita. ekl
polohlasn: Jen a pokaj a uvid, co ve mn je. ekl to drazn, ale slova se od
nho odkutlela jako przdn skopky. Co to se mnou je? Nechtl si pipustit ten
podivn neklid, kdysi kvli nmu pli zkusil. Pomyslil si: To je tm tichemtm
krajem Ani iv due, jen cvrci namhav vlekli prachem lutoern bka. Lucien
cvrky nenvidl, protoe vdycky vypadali, jako by byli napl chcpl. Na druh
stran silnice se thl a kece, naedl, povadl suchopr pln puklin. Nikdo Luciena
nevidl, nikdo ho neslyel; jednm skokem se postavil a ml dojem, e jeho pohyby
nenalzaj dn odpor, ani ne zemskou ti. Stl te pod zclonou edivch mrak;
jako by existoval vprzdnu. To ticho Bylo to vc ne ticho, byla to nicota. Kolem
Luciena byla krajina nesmrn klidn a mkk, nelidsk: jako by se cel choulila a
zatajovala dech, aby ho nevyruovala. Kdy se vrtil kposdce sv dlostelec zMet
Zvukmu pohasl na rtech jako plamen ve vzduchoprzdnu: Lucien byl sm beze stnu,
bezozvny uprosted pli diskrtn, nic nevc prody. Otsl se a snail se navzat
na sv mylenky. Jsem zrozen pro innost. Pedevm mm zdrav jdro, teba dlm
hlouposti, ale nikdy to nezajde pli daleko, protoe si to vasuvdomm. Uvaoval:
Jsem mravn zdrav. Ihned se vakzarazil a znechucen uklbl: pipadalo mu
absurdn mluvit o mravnm zdrav na thle bl silnici, po kter lezl skomrajc
hmyz. Ze vzteku lpl na jednoho cvrka; uctil pod podrkou prunou kuliku, a

- 92 -
kdy zdvihl nohu, cvrekjet il: Lucien na nj plivl. Jsem zmaten. Jsem zmaten.
Jako loni. Myslel na Winckelmanna, kter mu kal eso vech es, na pana Fleuriera,
kter snm jednal jako sdosplm, na pan Bessovou, kter mu ekla: Taktomuhle
velkmu chlapci jsem kala, e je moje panenka! Dnesbych se neodvila mu tykat,
jsem znho cel rozpait. Ale ti vichni byli daleko, velice daleko, a zdlo se, e
prav Lucien se ztratil, e zbyla jenom bl a zmaten larva. Co vlastn jsem?
Kilometry a kilometry suchopru, rovn a rozpukan pda bezrostlin, bezvn, a
zthle ediv kry najednou tr on, mrkev, a taksem nezapad, e nem ani stn.
Co vlastn jsem? Otzka se od loskch przdnin nezmnila, lovkby ekl, e na
Luciena ekala pesn na tom mst, kde ji zanechal; nebo to sp nebyla otzka, ale
stav. Lucien pokril rameny. Jsem pli svdomit; moc se analyzuju.
Ve dnech, kter nsledovaly, usiloval o to, aby se u nepitval, chtl se upnout
na vci, zevrubn pozoroval kalky na vajka, koleka na ubrouscch, stromy a v-
klady; velmi polichotil matce, kdy ji poprosil, aby mu ukzala rodinn stbro. Ale
zatmco si prohlel stbro, myslel na to, e si prohl stbro, a za jeho pohledem se
prudce kubala ivouc mal mlha. A Lucien se nadarmo snail upnat pozornost na
rozhovor spanem Fleurierem, tahle hust a jemn mlha, jej neprhledn nehmotnost
se falen podobala svtlu, se vkrdala za pozornost, kterou vnoval otcovm slovm;
ta mlha, to byl on sm. ObasLucien podrdn pestal poslouchat, obracel se, snail
se mlhu zachytit a podvat se j do tve: pokad nael jen przdnotu, mlha byla opt
vzadu za n.
Za pan Fleurierovou pila uplakan Germaine: jej bratr dostal zpal plic. To
vslituju, Germaino, ekla pan Fleurierov, a vy jste pece vdycky kvala, jak
m zdrav konek! Dala j msc volna a msto n si vzala dom malou Bertu
Mozellovou, sedmnctiletou dceru jednoho dlnka ztovrny. Byla mal a mla okolo
hlavy zatoen svtl copy; nepatrn kulhala. Protoe pochzela zBretan, podala
ji pan Fleurierov, aby nosila krajkov epeek: Bude to takroztomilej. Hned od
prvnch dn se vjejch velkch modrch och zrail pokorn a vniv obdiv, kdykoli
potkala Luciena, a Lucien pochopil, e ho zbouje. Kamardsky sn hovoval a
nkolikrt se j zeptal: Lb se vm u ns? Bavil se tm, e se kn na chodb ob-
astrochu pitoil, aby vidl, jakto na ni psob. Avakprobouzela vnm nn city
a erpal ztto lsky velk posilnn; asto myslval trochu dojat na to, jakou si Berta
o nm asi dl pedstavu. J se opravdu nepodobm mladm dlnkm, se ktermi
se stk. Pod njakou zminkou zavedl Winckelmanna do ppravny a Winckelmann
usoudil, e m tlo jaksepat: M kliku, ekl, na tvm mst bych si to sn zkusil.
Lucien vakvhal: byla ctit potem a ernou blzku mla vpodpa vyrudlou. Jednoho
detivho odpoledne se pan Fleurierov dala zavzt autem do Pae a Lucien zstal
sm ve svm pokoji. Nathl se na postel a zaal zvat. Pipadal si jako vrtoiv a
prchav mrak, stle stejn a stle jin, ktermu se neustle kraje rozplvaj do vzduchu.
Rd bych vdl, pro vlastn existuju? Tady je, zav, zv, sly, jakd bije do
okennch skel, vhlav se mu cupuje ta bl mlha: a dl? Jeho existence je nesmysl a
koly, kter na sebe pozdji vezme, ji sotva posta ospravedlnit. Koneckonc jsem
se neprosil o to, abych se vbec narodil, ekl si. A poctil soucit sm se sebou:

- 93 -
Vzpomnl si na neklid, kter proval vdtstv, na svou dlouhou maltnost, a vidl je
vnovm svtle: vlastn se nikdy nezbavil rozpak, co pot svlastnm ivotem, tm
nronm a zbytenm darem, kter nosil vnru; nevdl, co snm, ani kam ho
odloit. Trvil jsem aslitovnm, e jsem se narodil. Byl vakpli deprimovan,
ne aby vtchto mylenkch pokraoval; vstal, zaplil si cigaretu a seel dol do
kuchyn, aby Bertu podal o trochu aje.
Neslyela ho vejt. Vzal ji za rameno a ona sebou prudce trhla. Polekal jsem
vs? zeptal se. Zden se na nj zadvala a opela se obma rukama o stl; prudce
oddechovala; po chvli se usmla a ekla: To jsem se vylekala, myslela jsem, e tu
nikdo nen. Lucien se na ni shovvav usml a ekl: Byla byste takhodn a udlala
mi trochu aje? - Hned, pane Lucien, odpovdla dvka a odbhla ke svmu
sporku: Lucienova ptomnost j zejm byla nepjemn. Lucien postval na prahu.
Takco, zeptal se otcovsky, lb se vm u ns? Berta knmu byla obrcen zdy a
natela u kohoutku vodu do hrnku. Zvuktekouc vody pekryl jej odpov. Lucien
chvli ekal, a kdy hrnekpostavila na plynov spork, zaal znovu: U jste nkdy
kouila? - Kolikrt, odpovdla nedviv. Otevel balekcigareta podal j ho.
Nebyl sm se sebou moc spokojen: pipadalo mu, e se kompromituje; neml ji do
kouen nutit. Vy chcete, abych kouila? ekla pekvapen. Pro ne? - Madame
m bude hubovat. Lucien ml nepjemn pocit spoluviny. Dal se do smchu a ekl:
Nepovme j o tom. Berta se zardla, vzala si koneky prst cigaretu a strila ji do
st. Mm j piplit? To by nebylo sprvn. ekl: Takco, nezaplte si? Trochu
mu la na nervy, stla tu se strnulma rukama, zrudl a povoln, rty, sepulen jako
slepi zadeek, svraly cigaretu; jako by drela vpuse teplomr. Konen vzala
zplechov krabice zpalku se srovou hlavikou, krtla, nkolikrt vthla kou pivrajc
pitom oi, potom rychle cigaretu vyndala zst a sevela ji neikovn vemi pti prsty.
Rozen ob, pomyslil si Lucien. Pece vaktrochu roztla, kdy se j zeptal, jestli
m rda Breta, popisovala mu rzn druhy bretaskch epek a dokonce mu
nnm a falenm hlasem zazpvala psniku zRospordenu. Lucien ji dobrcky
kdlil, ale ona nerozumla ertu a dvala se na nj vydenm pohledem. Vtakovch
okamicch se podobala krlkovi. Sedl na stolice a nebyl ani trochu na rozpacch:
Takse pece posate, ekl j. To ne, pane Lucien, kdy je tu pan Lucien, takne.
Vzal ji pod pa a pithl si ji na kln: A takhle? otzal se. Nebrnila se a jen
spodivnm pzvukem eptala: Vm na kln! Tvila se jako vextzi a zrove
vytav a Lucien si mrzut pomyslel: Moc se angauju, nikdy jsem to neml nechat
dojt takhle daleko. Odmlel se: sedla mu na kln, tepl, klidn, ale Lucien ctil,
jakj tlue srdce. Vis na mn tlem a du, pomyslel si, mu si sn dlat, co
chci. Pustil ji, vzal ajovou konvici a odeel nahoru do svho pokoje. Berta se ani
nepohnula, aby ho zadrela. Ne zaal pt aj, umyl si ruce matinm voavm
mdlem, protoe byly ctit potem.
Budu sn spt? Tento mal problm Luciena vnsledujcch dnech velice
zamstnval; Berta se mu neustle pletla do cesty a dvala se na nho smutnma
oima loveckho psa. Mravnost zvtzila: Lucien pochopil, e by j mohl udlat dt,
protoe nem dost zkuenost (ve Frollesbylo nemon, aby si koupil prezervativ,

- 94 -
pli dobe ho vude znali), a e by panu Fleurierovi zpsobil velk nepjemnosti.
ekl si tak, e by jednou ml vtovrn men autoritu, kdyby se dcera jednoho
zjeho dlnk mohla chlubit, e snm spala. Dval pozor, aby se vposlednch
zijovch dnech neoctl sBertou o samot. Na co, prosm t, ek? ekl mu Win-
ckelmann. Nehraju, ekl sue Lucien, nestojm o lsku velednku. Winckelmann,
kter tenhle vrazslyel poprv, si jen krtce hvzdl a u nic neekl.
Lucien byl velice spokojen sm se sebou: zachoval se jako sprvn chlap a
to napravilo mnoh omyly. Stailo ji utrhnout, kal si sjistou ltost. Kdy to
vakuvil, ekl si: Je to, jako bych ji byl ml: nabzela se a j ji nechtl. A od t
doby u se nepovaoval za panice. Toto drobn uspokojen ho nkolikdn
zamstnvalo, potom se vaktak rozplynulo do mlhy. Kdy se vjnu vracel do
koly, ctil se stejn zasmuil jako zatkem minulho kolnho roku.
Berliac se u nevrtil a nikdo o nm nic nevdl. Lucien si poviml nkolika
neznmch obliej: jeho soused vpravo, jmnem Lemordant, studoval vPoitiersma-
tematiku. Byl jet vy ne Lucien a se svm ernm knrem vypadal u jako mu.
Lucien neml ze shledn se spoluky dn poten; pipadali mu dtint a naivn
hlun: seminarist. astnil se jet jejich spolench podnik, ale lhostejn, jakmu
to ostatn dovolovala jeho hodnost starho ka. Lemordant by ho byl pitahoval
vc, protoe byl zral - ale nezdlo se, e by si tu zralost byl zskal jako Lucien etnmi
a namhavmi zkuenostmi: Lemordant byl dospl od narozen. Lucien asto
splnm uspokojenm pozoroval tu mohutnou a zamylenou hlavu bezje, posazenou
ikmo mezi rameny, zdlo se nemon, aby se do n nco dostalo, ani uima, ani
nskma, trochu rovma a skelnma oima: Tohle je lovk, kter m zsady,
uvaoval Lucien a ctil knmu ctu. asto suritou zvist pemlel, jak asi jistota
dv Lemordantovi takov pln sebevdom. Takov bych chtl bt: jako skla.
Pece jen ho trochu udivovalo, e by Lemordant byl typ na matematiku: pan Husson
ho vakuklidnil, kdy vracel prvn prce; Lucien byl sedm, kdeto Lemordant do-
stal jednu znejhorch znmeka byl na sedmdestm osmm mst; vechno bylo
vpodku. Lemordanta to nerozililo; zejm byl pipraven na nejhor a jeho drobn
sta a velk lut tve nebyly uzpsobeny kvyjadovn pocit; byl jako Buddha.
Rozzlobenho ho vidli jenom jednou, kdy do nho vatn vrazil mal Loewy.
Lemordant nejdvze sebe vyrazil adu ostrch zvuk a prudce mrkal vky: Do
Polska! ekl konen, thni do Polska, pinavej idku, a necho nsotravovat
sem! Postavou znan Loewyho pevyoval a irok trup se mu kymcel na vysokch
nohch. Nakonec mu dal pr faceka mal Loewy se mu omluvil; tm cel vc skonila.
tvrtky trvil Lucien sGuigardem, kter ho vodil tancovat kptelkynm sv
sestry. Guigard vaknakonec piznal, e ho to skkn otravuje. Mm ptelkyni,
svil mu, je vedouc u Plisnier vulici Royale. M kamardku, kter zrovna snikm
nechod; ml byssnmi vsobotu veer jt. Lucien udlal rodim vstup a vymohl
si, e sm kadou sobotu chodit ven; kl mu budou nechvat pod rohokou. Setkal se
sGuigardem vbaru vulici Saint-Honor. Uvid, ekl Guigard, Fanny je roztomil
a prima je, e se dovede oblknout. - A co ta moje? - Tu neznm; vm jen, e
prv pijela do Pae, je zAngoulme. Abych nezapomnl, dodal, ne aby

- 95 -
sespeekl. J jsem Pierre Daurat. Ty jsi blonk, takjsem ekl, e vsob m anglic-
kou krev, to bude lep. Jmenuje se Lucien Bonnires. - Ale pro? zeptal se Lucien
nechpav. Ze zsady, kamarde, odpovdl Guigard. Stakovmi holkami si me
dlat, co chce, ale nikdy jim nesm ci sv jmno. - No dobe, ekl Lucien, a
m jako jsme? - Me ct, e jsi student, to je lep, rozum, dl jim to dobe, a
pak, taky je nemus takdraze hostit. traty si ovem rozdlme na polovic: ale
dnesveer m nech zaplatit, vm u co a jak; vpondl ti pakeknu, kolikmi m
dt. Lucien si ihned pomyslel, e se Guigard na tom sna trochu vydlat: Jakjsem
se stal nedviv! uvaoval pobaven. Hned nato vela Fanny: byla to vysok a
huben ernovlska sdlouhmi stehny a siln nalenm obliejem. Lucienovi trochu
nahnla strach. Tohle je Bonnires, o kterm jsem ti povdal, ekl Guigard. Moc
m t, ekla Fanny skrtkozrakm vrazem. Tohle je moje ptelkyn Maud.
Lucien spatil jakousi enuku neuritho vku: na hlav mla nco jako pevrcen
kvtin. Nebyla namalovan a psobila vedle oslujc Fanny ediv. Lucien byl
trpce zklamn, ale viml si, e m pkn sta - a potom, ped n se nemusel ostchat.
Guigard obezetn zaplatil dv piva pedem, take te mohl vyut veobecnho
rozruchu, aby ob dvky vesele vyprovodil ke dvem, ani jim dal asnco si objednat.
Lucien mu za to byl vdn. Pan Fleurier mu dval jenom sto ptadvacet frank
msn a ztoho si jet musel platit jzdn. Byl to velice zbavn veer: li si zatanit
do Latinsk tvrti, do tepl a rov mal mstnosti se stinnmi zkoutmi, kde koktajl
stl pt frank. Bylo tam hodn student se enami Fannyina druhu, ale ne
takpknmi. Fanny byla skvl: podvala se do o njakmu tlustmu vousovi,
kter kouil dmku, a ekla velice nahlas: Mn jsou protivn lidi, co kou vtanenm
lokle dmku. Chlap cel zrudl a stril si zaplenou dmku do kapsy. Chovala se ke
Guigardovi a kLucienovi sjistou blahosklonnost a nkolikrt jim smateskm a
milm vrazem ekla: Jste okliv kluci. Lucien se ctil nenucen a pjemn
naladn; ekl Fanny nkolikzbavnch poznmeka usmval se, kdy j je kal.
Nakonec u ho smvneopoutl a dovedl si najt duchapln tn sjistou pms
ledabylosti, zdvoil nnosti a letm ironie. Fanny snm vakmoc nemluvila; brala
do rukou Guigardovu bradu, svrala mu spodektv, aby vystoupila sta: kdy byly
rty napulen a trochu vlhk, jako avnat ovoce nebo jako slimci, olizovala je
drobnmi polibky a kala pitom bejby. Lucien byl na stranch rozpacch a Guigard
mu pipadal smn: ml stopy rtnky kolem rt a na tvch mu byly vidt stisky
prst. Ostatn dvojice se vakchovaly jet nenucenji; vichni se lbali; obasprola
atnka skokem, hzela paprov serpentiny a barevn kuliky a volala: Jen se
bavte, dtka, jen se smjte! a vichni se smli. Konen si Lucien uvdomil existenci
Maud a ekl j ssmvem: Jen se podvejte na ty dv hrdliky! Ukzal na Guigarda
a Fanny a dodal: To my vzneen starci Nedokonil vtu, ale usml se taksmn,
e se Maud usmla tak. Odloila klobouka Lucien spotenm zjistil, e vlastn
vypad lpe ne ostatn eny vlokle; poprosil ji tedy o tanec a vykldal j, co provdl
kantorm vroce, kdy maturoval. Tanila dobe, mla ern vn oi a chytr vraz-
Lucien j vyprvl o Bert a ekl j, e m vitky svdom. Takhle to vakbylo pro
ni lep, dodal. Maud pipadala historka sBertou poetick a smutn, zeptala se,

- 96 -
kolikBerta u Lucienovch rodi vydlvala. Nen to pro dve lehk, dodala, kdy
mus do sluby. Guigard a Fanny se u o n nestarali, hladili se a Guigard ml obliej
cel mokr. Lucien obasopakoval: Jen se podvejte na ty hrdliky, no jen se na n
podvejte! a ml pipravenou vtu: Hned bych to dlal podle nich. Ale netroufal si
ji vyslovit a spokojil se tm, e se usmval, potom pedstral, e on a Maud jsou sta
kamardi, kte lskou pohrdaj; kal j kamarde a dlal, jako by j poklepval na
rameno. Najednou Fanny otoila hlavu a pekvapen ekla: Takco dlte, mrata?
No takse polibte, vdy jste na to cel hav! Lucien vzal Maud do nru; byl trochu
rozpait, protoe Fanny se na n dvala: chtl, aby to byl dlouh a podaen poli-
bek, ale nevdl, jakto lid dlaj, e pitom mohou dchat. Nakonec to nebylo
taktk, jaksi myslel, stailo lbat ze strany, aby byl nosvoln. Slyel Guigarda,
jakpot jedna, dv, tityi a pustil Maud pi padesti dvou. Na zatekto
nebylo patn, ekl Guigard, ale j udlm vc. Lucien se dval na nramkov
hodinky, a te musel potat zase on: Guigard se odlepil od Fannyinch rt po sto
padesti devti vteinch. Lucien ml vzteka shledal, e takov zvodn je pitom.
Pustil jsem Maud ze slunosti, pomyslil si, ale nic na tom nen, jakmile se pi tom
um dchat, d se pokraovat do nekonena. Navrhl druh kolo a vyhrl. Kdy
skonili, ekla mu Maud vn: Lbte dobe. Lucien zrudl radost. Kslubm,
ekl a uklonil se. Pece vakby byl radji lbal Fanny. Rozlouili se o pl jedn, kdy
jelo posledn metro. Lucien ml velkou radost; skkal a tancoval po ulici a pomyslil
si: Je to vsuchu. Koutky st ho bolely od toho, jakse stle usmval.
Zvykl si schzet se sMaud ve tvrtekvest hodin a vsobotu veer. Nechvala
se lbat, ale nechtla bt jeho. Lucien si stoval Guigardovi, a ten ho uklidnil: Nic si
ztoho nedlej, Fanny tvrd, e Maud d; jenome je mlad a mla teprve dva milence;
Fanny ti rad, abyskn byl hodn nn. - Nn? ekl Lucien. To si pi! Oba
se zasmli a Guigard prohlsil: Kdy je to nutn, je to nutn, kamarde. Lucien byl
velice nn. asto Maud lbal a kal j, e ji miluje, ale po ase to bylo trochu
jednotvrn a pak, nebyl na ni moc pyn, kdy ji nkam vzal; byl by j poradil, jakse
m oblkat, ale Maud mla plno pedsudk a snadno se rozzlobila. Mezi lbnm
mleli, uprali na sebe oi a dreli se za ruce. Bhv, o em stma psnma oima
peml. Lucien naproti tomu pemlel vdycky jen o jedn vci, o sv
bezvznamn, smutn a neurit existenci, a kal si vduchu: Chtl bych bt jako
Lemordant, to je lovk, kter nael svou cestu. Vtakovch okamicch se vidl,
jako kdyby byl nkdo jin, jaktu sed ruku vruce vedle eny, kter ho miluje, se rty
jet vlhkmi od jejch polibk, a jakodmt nenron tst, kter ona nabz: sm.
Tu svral a tiskl prsty mal Maud a do o mu stoupaly slzy: byl by ji chtl udlat
astnou.
Jednoho prosincovho rna piel kLucienovi Lemordant; vruce ml njak
papr. Chce podepsat? zeptal se. Co je to? - Je to kvli tm idkm zNor-
male; poslali do Oeuvre vst proti povinn vojensk pprav, maj dv st podpis.
My proti tomu protestujeme; potebujeme nejm tisc jmen: dme to klukm ze
Saint-Cyru, znmonick, ze zemdlsk, zkrtka cel elit. Lucienovi to zalichotilo;
zeptal se: Vyjde to? - VAction urit. Mon taky vcho de Paris. Lucien ml

- 97 -
chu to okamit podepsat, domnval se vak, e by to nebylo sprvn. Vzal list a
pozorn si jej peetl. Lemordant dodal: Ty se, myslm, o politiku nestar; to je tv
vc; ale jsi Francouza m prvo ct sv slovo. Kdy Lucien uslyel m prvo ct
sv slovo, poctil nevysvtliteln a nhl poten. Podepsal. Druh den si koupil
Action franaise, ale prohlen tam nebylo. Vylo teprve ve tvrtek, Lucien je nael
na druh stran pod titulkem: Francouzsk mlde zasazuje tvrdou rnu do tve
mezinrodnho idovstva. Stlo tam jeho jmno, ern na blm, ne pli daleko od
jmna Lemordantova, tm stejn ciz jako jmno Flche a Flipot, mezi ktermi
bylo vklnn; vypadalo upraven. Lucien Fleurier, pomyslil si, jmno sedlka,
jmno zanajc na F, a kdy pilo na adu jeho vlastn, vyslovil je, pedstraje, e je
nepoznv. Potom si stril noviny do kapsy a cel rozradostnn se vrtil dom.
Po nkolika dnech el sm za Lemordantem. Ty dl do politiky? zeptal se
ho. Jsem vLize vlastenc, ekl Lemordant. te nkdy Action? - Moc asto
ne, piznal se Lucien, zatm m to nezajmalo, ale myslm, e se se mnou dje
zmna. Lemordant na nho pohlel bezzvdavosti, ml ten svj neproniknuteln
vraz. Lucien mu vhrubch obrysech vyprvl o tom, co Bergre nazval jeho
chaosem. - Odkud jsi? zeptal se Lemordant. - ZFrolles. Otec tam m tovrnu.
- Jakdlouho jsi tam il? - A do septimy. - Aha, ekl Lemordant, to je docela
prost, jsi vykoenn. etl jsi Barrse? - etl jsem Koletu Baudocheovou. - To
nen ono, ekl Lemordant netrpliv. Odpoledne ti pinesu Vykoenn: to je tvj
pbh. Najde tam, co ti schz, i jakto lit. Kniha byla vzan vzelen ki. Na
prvn stran upoutvalo pozornost Ex librisAndr Lemordant, napsan vabachem.
Lucien byl pekvapen: nikdy ho nenapadlo, e by Lemordant mohl mt kestn jmno.
Zaal st svelkou nedvrou: tolikrt u ho chtli zaadit, tolikrt u mu pjili
knihy spoznmkou: To si peti, to jsi cel ty. Lucien si se smutnm smvem
pomyslel, e nen lovk, kter se d taksnadno, vnkolika vtch rozebrat.
Oidipovsk komplex, chaos, jak dtinstv, a jaku je to daleko za nm! Ale hned
prvn strnky si ho zskaly: pedn to nebyla dn psychologie - Lucien ml
psychologie a po krk-, mlad lid, o kterch Barrspsal, nebyli dn abstraktn
tvorov, dn vyvrenci jako Rimbaud nebo Verlaine, ani to nebyly nemocn osoby,
jako vechny ty zahliv Vdeaky, kter chodily kFreudovi na psychoanalzu.
Barrsje nejdvzasadil do jejich prosted, do rodiny: byli dobe vychovan vduchu
solidnch venkovskch tradic; Lucienovi pipadalo, e se mu Sturel podob. Vdy
je to pravda, ekl si, vdy j jsem vykoenn. Myslil na mravn zdrav Fleurier,
zdrav, kter se zskv jen na venkov, na jejich tlesnou slu (Lucienvddeekohnul
bronzov pkmezi prsty); dojat vzpomnal na asn jitro ve Frrolles, kdy vstval,
tie sestupoval dol, aby neprobudil rodie, sedal na kolo,- a lbezn krajina Ile-de-
France ho nevtrav objala do nrue. Vdycky jsem nenvidl Pa, pomyslil si
spesvdenm. etl tak Zahradu Bereniinu a obasperuoval etbu a pemlel
spohledem upenm do przdna: takzde se mu tedy znovu nabz urit charakter a
urit osud, monost, jakuniknout nevyerpatelnmu tlachn svho svdom, jakse
urit a ocenit. O vtanj mu vakproti Freudovm ohavnm a chlpnm zvatm
bylo to nevdom, pln zemitch vn, kter mu dval darem Barrs. Aby je zachytil,

- 98 -
sta, aby se odvrtil od neplodnho a nebezpenho pozorovn sama sebe: je teba
jen zkoumat pdu ve Frollesa to, co je pod n, rozlutit smysl zvlnnch vrch,
kter se svauj a kSernette, je teba zamit se na lidsk zempisa na djiny. Anebo
se mus jednodue vrtit do Frollesa t tam; tam najde smysl u svch nohou,
nekodn a plodn, prostupujc frolleskou krajinu, spjat slesy, studnkami, strvou,
jako ivnou pdu, ze kter konen naerp slu ktomu, aby se stal vdcem. Lucien
se ztakovho dlouhho snn probral cel naden a nkdy mval dokonce dojem,
e svou cestu nael. Kdy te mlky sedal vedle Maud spa ovinutou okolo jejho
pasu, napadala ho slova, trky vt, jako: obnovit tradici, zem a mrtv, hlubok
a neprhledn, nevyerpateln slova. Jakje to lkav, myslval si. Pece vaksi
tomu netroufal vit: byl u pli asto zklamn. Svil se se svmi obavami
Lemordantovi: Bylo by to pli krsn. - Kamarde, odpovdl Lemordant,
lovkneme hned vit tomu, co chce: mus se cviit. Uvaoval chvli a dodal:
Ml bysjt knm. Lucien svelkou radost svolil, ale zdraznil, e si chce zachovat
svobodu: Pijdu, ekl, ale kniemu se nezavazuju. Chci vidt a uvaovat.
Lucien byl naden pvtivost mladch krlovch kamelot; uvtali ho
srden a prost a hned se mezi nimi ctil jako doma. Brzy poznal Lemordantovu
partu, asi dvacet student, kte skoro vichni nosili sametov baret. Schzeli se
vprvnm pate hospody Polder, kde hrli brid a bilir. Lucien tam za nimi asto
chodil a brzy poctil, e ho pijali za svho; vdycky ho vtali pokikem: Tady je ten
nejhez! nebo Tu je n sek Fleurier! Ale ze veho nejvc psobila na Luciena
jejich dobr nlada: nic pedantskho, nic strohho; mlo politickch hovor. Smli
se, zpvali, to bylo vechno, skandovali rzn hesla nebo tleskali na poest studentsk
mldee. Dokonce i Lemordant, ani si kdy zadal na autorit, kterou by si mu nikdo
netroufal upt, se trochu uvoloval, el takdaleko, e se i usmval. Lucien nejastji
mlel, bloudil pohledem po tch hlunch a svalnatch mladcch: Je vnich sla,
myslval si. Objevoval mezi nimi pozvolna skuten smysl mld: ten nespoval
vafektovan lbeznosti, jakou oceuje njak Bergre: mld, to je budoucnost Francie.
Lemordantovi kamardi ostatn nemli nic znevyhrannho pvabu mladistvch:
byli to dospl lid a mnoz znich nosili vousy. Kdy se na n lovkdobe podval,
shledal, e maj vichni nco pbuznho: skoncovali stpnm a nejistotou svho
vku, nemli se u emu uit, byli hotov. Zprvu jejich lehkomysln a krut ertovn
Luciena trochu pohorovalo; jako by si nebyli vdomi toho, co kaj. Kdy jim Rmy
oznmil, e pan Dubusov, en radiklnho pedka, rozdrtilo nkladn auto ob
nohy, oekval Lucien zprvu, e projev neastnmu protivnkovi trochu cty. Oni
se vakdali do smchu a poplcvali se po stehnech: Ta star mrcha! - A ije
ofr toho nklaku! Lucienovi to bylo trochu nepjemn, ale nhle pochopil, e
ten velk oistn smch je vlastn odmtnut: zvtili nebezpe, nechtli podlehnout
zbablmu soucitu a uzaveli se. Lucien se rozesml tak. Jejich ulinictv se mu
pozvolna objevovalo vpravm svtle: rozpustile vypadalo jenom zvenku; ve
skutenosti to bylo prohlen prva: jejich pesvden bylo takhlubok, taknbon,
e jim dvalo prvo, aby se zdli rozpustil, aby poslali slovem, vtipem do hje vechno,
co nen podstatn. Mezi ledovm humorem Charlese Maurrase a vtipy

- 99 -
Desperreauovmi (nosil napklad po kapsch kusstarho prezervativu, ktermu kal
Blumova pedkoka) byl jenom rozdl stupn. Vlednu ohlsila Univerzita slavnostn
zasedn, na kterm ml bt udlen estn doktort dvma vdskm mineralogm.
Uvid pkn rambajz, ekl Lemordant Lucienovi, kdy mu dval pozvnku. Velk
aula byla peplnn. Kdy Lucien vidl, jakza zvuk Marseillaisy vstupuje prezident
republiky a rektor, zaalo mu prudce bt srdce, ml strach o kamardy. Hned nato
povstalo na tribun nkolikmladk a zaalo kiet. Lucien se sympatiemi poznal
Rmyho, rudho jako rajsk jablko, zmtal se mezi dvma mui, kte ho tahali za
kabt, a kiel: Francie Francouzm! Ale zejmna se Lucienovi lbil jaksi star
pn, kter svrazem enfant terrible foukal do mal trumpety; jakje to zdrav,
pomyslel si. Velice oceoval svrznou smsumnn vnosti a divokosti, kter
dodvala tm nejmladm zral vraza i tm nejstarm vzezen blk. Lucien se
brzy tak pokusil dlat vtipy. Ml nkolikrt spch a kdy kal o Herriotovi: Jestli
ten ume vposteli, taku nen dn Pnbh, ctil, jakvnm roste svat zuivost.
Stiskl zuby a na chvilku se ctil stejn pesvden, stejn omezen, stejn mocn
jako Rmy nebo Desperreau. Lemordant m pravdu, pomyslil si, lovkse mus
cviit, vtom je cel vtip. Nauil se tak odmtat debatu: Guigard, kter byl jenom
republikn, ho zavaloval nmitkami. Lucien ho snenliv poslouchal, ale po chvli se
uzavral. Guigard pod mluvil, ale Lucien se u na nho ani nedval: upravoval si
puky na kalhotch, dlal koleka zcigaretovho koue a prohlel si eny. Pece jen
taktrochu slyel Guigardovy nmitky, ale ztrcely svou vhu a klouzaly po nm,
jakbyly lehk a malichern. Guigard nakonec umlkal a dlalo to na nho velik dojem.
Lucien vyprvl o svch novch ptelch rodim a pan Fleurier chtl vdt, jestli se
stane kamelotem. Lucien zavhal a vn odpovdl: Lk m to, opravdu m to
lk. - Prosm t, Luciene, nedlej to, ekla matka. Oni jsou hrozn divoc a
takrychle se me pihodit netst. Pedstavsi, e t ztluou nebo e t zavou! Stejn
jsi na politiku jet moc mlad. Lucien j odpovdl jenom pevnm smvem a pan
Fleurier zashl: Nech ho, drahouku, ekl nn, nech ho, a jedn podle svho
pesvden; lovkto mus prodlat. Od toho dne se Lucienovi zdlo, e snm
rodie jednaj suritm respektem. Pece vakse stle nemohl rozhodnout; bhem
tch nkolika tdn se hodn nauil: pedstavoval si stdav otcovu sympatizujc
zvdavost, matiny obavy, vzrstajc ctu Guigardovu, Lemordantovo nalhn a
Rmyho netrplivost, a kal si potsaje hlavou: To nen dn malikost. Ml
dlouh pohovor sLemordantem a Lemordant pln pochopil jeho dvody a ekl
mu, aby nespchal. Lucien jet mval sv obdob splnu: obasse ctval jako
prhledn rosol, kter se tese na lavice vkavrn, a hlun innost kamelot mu
pipadala absurdn. Jindy se vakctil tvrd a tk jako kmen a byl tm astn.
Byl m dl vc zadobe scelou partou. Zazpval jim Kdy se Rebeka vdvala
- nauil ho to Hbrard o minulch przdninch - a vichni prohlsili, e je hrozn
zbavn. Lucien se dostal do re a ekl nkolikkousavch poznmeko idech a
povdal jim o Berliakovi, jakbyl stran lakom: Vdycky jsem si kal; ale pro je
takov kudla, pece nen mon, aby lovktakhle krtil. A pakjsem to jednoho dne
pochopil: byl znroda vyvolench. Vichni se dali do smchu a Luciena se zmocnilo

- 100 -
jaksi vytren; opravdu ctil nenvist vi idm a vzpomnka na Berliaka mu byla
hluboce nepjemn. Lemordant se mu zadval do o a ekl mu: Ty jsi rovnej chlap.
Potom asto Luciena dali: Fleuriere, povznm njakou pknou o icch, a
Lucien vyprvl idovsk historky, kter znal od otce; stailo zat uritm tnem:
Thakjednou phan Khn potk Bluma, aby sv ptele rozveselil. Jednou vyprvli
Rmy a Patentre, e na nbe Seiny narazili na njakho alrskho ida a e mu
nahnali dsn strach, kdy proti nmu zamili, jako by ho chtli hodit do vody. kal
jsem si, dodal Rmy, jak koda, e tu snmi nen Fleurier. - Mon bylo lep,
e tam nebyl, peruil ho Desperreau, protoe ten by byl ida do t vody hodil
doopravdy!
Nikdo se Lucienovi nevyrovnal vtom, jakdovedl poznat ida podle tve.
Kdy chodili sGuigardem, upozoroval ho loktem: Neotej se hned: ten mal tlust
za nmi, to je taky jeden. - Na tohle leda m nos, kal Guigard. Fanny tak
nemohla idy ani ctit: jednou ve tvrtekli vichni kMaud a Lucien zazpval Kdy
se Rebeka vdvala, Fanny byla bezmocn smchy, opakovala: Pestate, pestate,
nebo se pourm. A kdy skonil, vrhla po nm astnm, tm nnm pohledem.
Vhospod Polder si na nho vymysleli chytk. Vdycky se nael nkdo, kdo nedbale
prohlsil: Fleurier, kter m tolikrd idy... nebo Lon Blum, velk ptel
Fleurierv a ostatn sotevenmi sty napjat ekali, ani nedchali. Lucien cel
zrudl, bouchl do stolu a kiel: Zatracenej a vichni se dali do smchu a kali:
Zbatil to! Zbatil to i schlupama!
asto snimi chodil na politick schze a slyel mluvit profesora Clauda a
Maxima Reala del Sarte. Jeho koln prce trochu tmito novmi povinnostmi trpla,
ale protoe takjako taknemohl letospotat sspchem pi konkursu na cole
Centrale, projevil pan Fleurier shovvavost: Mus se pece nauit bt chlapem, ekl
o Lucienovi sv en. Kdy se vraceli ztakovch schz, bvali Lucien i jeho ptel
cel rozohnn a provdli rzn klukoviny. Jednou jich bylo asi deset a potkali jak-
hosi muka solivovou plet; pechzel ulici Saint-Andr-des-Artsa etl pitom
Humanit. Pitiskli ho ke zdi a Rmy mu poruil: Zaho ty noviny. Chlapkchtl
dlat drahoty, ale Desperreau vklouzl za nho a drel ho, zatmco mu Lemordant
mohutnou pst noviny vytrhval. Bylo to velice zbavn. Mukzuil, kopal do
przdna a kiel: Puste m, puste m! stakovm legranm pzvukem, a
Lemordant snaprostm klidem trhal noviny. Ale kdy chtl Desperreau chlapka pustit,
zaalo se vechno kazit: chlap se vrhl na Lemordanta a byl by ho uhodil, kdyby mu
byl Rmy vasnevrazil jednu podnou za ucho. Chlap narazil na ze a dval se na
n zlm pohledem: Francouzsk prasata! - ekni to jet jednou, ekl chladn
Marchesseau. Lucien vdl, e ztoho bude okliv mela: Marchesseau neznal legraci,
kdy lo o Francii. Francouzsk prasata! ekl cizinec. Dostal obrovskou facku a
vrhl se na n se sklonnou hlavou: Francouzsk prasata, hnusn burousti, nenvidm
vs, pl bych vm, abyste vichni pochcpali, vichni! a nsledoval proud
taksprostch a zuivch nadvek, jak si Lucien ani nedovedl pedstavit. To u ztratili
trplivost a museli se do toho pustit taktrochu vichni a dt mu podn vprask. Po
chvli ho pustili a chlap se opel o ze; tsl se, prav oko ml zaven od rny pst;

- 101 -
vichni stli kolem nho, unaven ranami, kter mu dali, a ekali, a upadne. Chlap
zkivil sta a vyplivl: Francouzsk prasata! - Chce dostat znovu? zeptal se
udchan Desperreau. Mu jako by neslyel; vyzvav se na n dval levm okem a
opakoval: Prasata, francouzsk prasata! Nastala chvilka vhn a Lucien pochopil,
e toho u kamardi nechaj. Bylo to silnj ne on, vyskoil dopedu a udeil v
silou. Slyel, jaknco prask, mal mukse na nho pekvapen a tup zadval:
Francouzsk..., zakoktal. Ale zasaen oko vychlpilo rudou bulvu bezzornice; klesl
na kolena a nedoekl. Zmizme odtud, zaeptal Rmy. Beli a nezastavili se dvne
na nmst Saint-Michel: nikdo je nepronsledoval. Upravili si kravaty a jeden druhho
oprili dlan.
Veer ubhl, ani kdo udlal narku na proit dobrodrustv, a vichni ksob
byli obzvlt mil; odloili onu cudnou hrubost, kter jim obyejn pomhala za-
krvat city. Mluvili na sebe zdvoile a Lucien si pomyslel, e se poprv projevuj
takov, jac asi jsou doma u rodiny; sm byl velice rozilen: neml ve zvyku prt se
na ulici slumpy. Snhou vzpomnal na Maud a Fanny.
Nemohl usnout. Nemu snimi takhle chodit dl jako amatr, uvaoval.
Te u je to vechno uven, prost se rnusm angaovat. Ml vn, skoro nbon
pocity, kdy oznamoval Lemordantovi dobrou zprvu. Rozhodl jsem se, ekl mu,
jdu svmi. Lemordant mu poklepal na rameno a parta oslavila udlost nkolika
lahvemi. U zase nasadili hrub a vesel tn a bavili se o verej udlosti. Kdy se
louili, Marchesseau ekl Lucienovi jen: M bjenej direkt! a Lucien odpovdl:
Byl to id!
Den nato el Lucien za Maud a ml velkou rkosovou hl, kterou si koupil na
bulvru Saint-Michel. Maud hned porozumla: podvala se na hl a ekla: Taku je
to tady - U to je, odpovdl ssmvem. Maud to zejm lichotilo: osobn
sympatizovala sp slevicovmi mylenkami, ale byla velkorys. Myslm, kala,
e vkad stran je nco dobrho. Bhem veera ho nkolikrt podrbala na krku a
kala mu ty mj mal kamelote. Brzy nato, jednou vsobotu veer, se Maud ctila
unaven: Myslm, e pjdu dom, ekla, ale jestli bude hodn, me jt se mnou:
bude m dret za ruku a bude mil ke sv Maudice, bude j povdat! Lucien
nebyl naden; Maudin pokoj ho sklioval svou pravnou chudobnost; vypadal jako
pokoj sluky. Ale bylo by trestuhodn nechat si ujt takovou pleitost. Sotva Maud
vela do pokoje, nathla se na lko: Uff! To je mi dobe! potom zmlkla a dvala se
Lucienovi do o, pulc rty. Nathl se vedle n a ona si poloila jeho ruku na oi,
roztahovala mu prsty a volala dtskm hlasem: Kuku, Luciene, j t vidm, vidm
t! Ctil se tk a ochabl, dala mu prsty do st on je sl, potom na ni nn mluvil,
kal j: Maudika je nemocn, ta m ale smlu, chudinka Maudika! a hladil ji po
celm tle; mla zaven oi a tajupln se usmvala. Po chvli j vyhrnul sukni a najednou
shledal, e se spolu miluj; pomyslil si: Mm talent. - No ne, ekla Maud, kdy
skonili, jestlipakjsem nco takovho ekala! Zadvala se na Luciena snnou
vitkou: Ty jeden oklivej, j myslela, e bude dlat dobrotu! Lucien prohlsil,
e ho to pekvapilo stejn jako ji: Pilo to samo. Maud chvli uvaovala a potom
ekla vn: J nieho nelituju. Pedtm to snad bylo ist, ale nebylo to takpln.

- 102 -
 Mm milenku, uvaoval Lucien vpodzemn drze. Byl przdn a unaven,
prostoupen vn absintu a erstvch ryb; posadil se strnule, aby nepoctil
dotekpropocen koile; pipadalo mu, e m cel tlo jako zkysl mlko. Opakoval si
pesvdiv: Mm milenku, ale ctil se neuspokojen: jet vera na Maud chtl
ten jej zk, uzaven obliej, kter vypadal takupraven, jej tlou postavu, dstojn
vzhled, jej povst slun dvky, jej pohrdn muskm pohlavm - vechno to, co
zn dlalo cizho lovka, nkoho opravdu jinho, tvrdho a uritho a nezasaitelnho,
nkoho, kdo m sv vlastn mal mylenky, svj ostych, sv hedvbn punochy, sv
krepdenov aty, svou trvalou ondulaci. A vjeho objet se cel ten ntr rozpustil,
zstalo jen tlo, piblil rty koblieji bezo, nahmu jako bicho; zmocnil se velkho
kvtu vlhkho masa. Znovu si pedstavil to slep zve, kter se sumivmi nrazy a
rousnatm zvnm zmtalo na lku a pomyslil si: to jsme byli my dva. Splynuli
vjedno, nemohl rozeznat vlastn tlo od Maudina; nikdo mu nikdy nenavodil takov
pocit nechutn intimity, leda snad Riri, kdy mu za kovm ukazoval urek, nebo
kdy se zapomnl a pakleel na bie snahm zadkem a kltil nohama, zatmco mu
suili kalhoty. Luciena trochu povzbudilo, kdy si vzpomnl na Guigarda; ztra mu
ekne: Tak, u jsem se sMaud vyspal: je to prima ensk, kamarde, ta to m vkrvi.
Byl vaknesvj; vpranm vedru podzemn drhy si pipadal nah, nah pod tenkou
vrstvikou at, strnul a nah vedle njakho knze, proti dvma postarm panm,
podobn velk poskvrnn mrkvi. Guigard mu srden blahopl. Jeho samotnho
u pestvala Fanny bavit: M opravdu hroznou povahu. Vera mi dlala kzn
cel veer. Vt vci se shodovali: takov eny lovksice potebuje, nen pece
mon zstat panicem a do svatby, a tyhle nejsou ani zitn, ani nemocn, ale byla
by chyba se knim pipoutvat. Guigard hovoil velice jemn o skutench dvkch a
Lucien se ho zeptal, jakse da jeho seste. Dobe, kamarde; k, e jsi nsnechal
plavat. Rozum, dodal suritou nonalanc, jsem docela rd, e mm sestru:
jinakby si lovkurit vci neuvdomil. Lucien mu rozuml pln dobe. Potom
asto hovovali o dvkch a ctili se plni poezie. Guigard rd citoval vrokjednoho ze
svch strc, kter mval hodn spch u en: Snad jsem vtom svm zatracenm
ivot nedlal vechno sprvn, ale jedno mi pnbh pite kdobru: radi bych si dal
useknout ruce, ne bych se dotkl dvky. Zaali zase navtvovat ptelkyn Pierretty
Guigardov, Lucien ml Pierrettu velice rd, mluvil sn jako velk, trochu kdliv
bratr, a byl j vdn za to, e si nedala ustihnout vlasy. Politick innost ho velmi
zamstnvala; kadou nedli rno prodval ped kostelem vNeuilly Action franaise.
Pesdv hodiny se Lucien snehybnou tv prochzel sem a tam. Dvky, kter se
vracely ze me, knmu nkdy zdvihly upmn a krsn oi; tehdy se Lucien trochu
uvoloval, ctil se siln a ist; usmval se na n. Vyloil sv part, e m eny vct,
a potilo ho, e u nich nael porozumn, po kterm touil. Skoro vichni ostatn
mli sestry.
Sedmnctho dubna podali Guigardovi verekna oslavu Pierrettinch
osmnctin a Luciena pozvali ovem tak. Byl tehdy u sPierrettou velmi zadobe,
nazvala ho svm tanenkem a on ji podezral, e je do nho trochu zamilovan.
Pan Guigardov objednala pianistku a vechno nasvdovalo tomu, e to bude hodn

- 103 -
vesel odpoledne. Lucien si nkolikrt zatanil sPierrettou, a potom el za Guigardem,
kter vkuckm salnku vtal ptele. Nazdar, ekl Guigard, myslm, e se vichni
znte: Fleurier, Simon, Vanusse, Ledoux. Zatmco Guigard kal jmna kamard,
viml si Lucien jakhosi velkho kudrnatho a zrzavho mladka smlnou plet a
tvrdm ernm obom, kter se knim vhav blil. Luciena se zmocnil vztek. Co
tu ten chlap dl, ptal se vduchu, Guigard pece v, e nemu idy ani ctit!
Otoil se na podpatku a rychle odeel, aby se vyhnul pedstavovn. Co je to za
ida? zeptal se chvli nato Pierretty. To je Weill zvysok obchodn; bratr se snm
seznmil pi ermovn. - J idy nesnm, ekl Lucien. Pierretta se lehce zasmla.
Tenhle je docela hodn, odpovdla. Dovete m pece kbufetu. Lucien si vzal
sklenku ampaskho, ale ml sotva asji zase postavit: octl se pmo proti Guigardovi
a Weillovi. Zdrtil Guigarda pohledem a udlal elem vzad, Pierretta ho vakchytila za
ruku a Guigard ho bezelstn oslovil: Mj ptel Fleurier, mj ptel Weill - a je to, u
se znte. Weill mu podval ruku a Lucien se ctil velice neastn. Natst si nhle
vzpomnl na Desperreaua: Fleurier by byl ida do t vody hodil doopravdy! Stril
si ruce do kapes, obrtil se ke Guigardovi zdy a el pry. Sem u nebudu moci
nikdy vkroit, uvaoval, kdy si vatn bral kabt. Pocioval, trpkou pchu. Takhle
do dopad, kdy se lovkpevn d svmi nzory: neme u t ve spolenosti.
Na ulici se vakjeho pcha rozplynula a Lucien siln zneklidnl. Guigard asi zu!
Potsal hlavou a snail se sm sebe pesvdit: Neml prvo zvt ida, kdy pozval
mne! Mezitm u ho vztekpeel; vidl ped sebou Weillvudiven obliej, jeho
napaenou ruku, a poctil ochotu ke smru. Pierretta si urit mysl, e jsem sprosk.
Ml jsem mu tu ruku stisknout. To by m pece nijaknezavazovalo. Zdrenliv
pozdravit a hned potom jt pry, ano, to jsem ml udlat. Uvaoval, jestli by jet
nebylo mon se ke Guigardm vrtit. Pistoupil by kWeillovi a ekl by mu: Promite,
udlalo se mi nevolno. Stiskl by mu ruku a chvilku by snm roztomile povdal. Ale
ne, u je pozd; to gesto se u ned napravit. Taky jsem neml zapoteb projevovat
sv nzory ped lidmi, kte jim nemohou rozumt! pomyslil si rozzloben. Nervzn
pokril rameny: je to naprost fiasko. Prv vtom okamiku kritizuj Guigard a Pierretta
jeho chovn. Guigard k: On se doista zblznil. Lucien sevel psti. Boe, jakje
nenvidm! pomyslil si zoufale, jakty idy nenvidm! a snail se naerpat trochu
sly vprovn t obrovsk nenvisti. Ta vakpod jeho pohledem roztvala, nadar-
mo myslel na to, e Lon Blum dostv penze od Nmc a e nenvid Francouze -
nectil u nic ne chmurnou lhostejnost. Natst nael Maud doma. ekl j, e ji
miluje, a nkolikrt se j sjakousi zuivost zmocnil. Vechno je vsakru, pomyslil
si, nikdy ze mne nebude nkdo. - Ne, to ne, namtala Maud, pesta, milku,
tohle se nesm! Nakonec se podvolila; Lucien ji chtl lbat vude. Ctil se dtinsk a
perverzn; chtlo se mu plakat.
Druh den rno se Lucienovi sevelo srdce, kdy vgymnziu spatil Guigarda.
Guigard se tvil uzaven a dlal, e ho nevid. Lucien ml takov vztek, e si ani
nemohl dlat poznmky. Po vyuovn knmu Guigard pistoupil, byl pln bl.
Jestli nco cekne, pomyslil si Lucien, pln strachu, vrazm mu pr facek. Chvilku
stli vedle sebe, kad si prohlel piku svch bot. Konen ekl Guigard zmnnm

- 104 -
hlasem: Promi, kamarde, neml jsem ti nco takovho provst. Lucien sebou
trhl a nedviv na nho pohldl, Guigard vakzajkav pokraoval: Poznal jsem
ho vermuv, my spolu mvme soubojea on u m knim dom pozval, nahlm
ovem, e jsem to neml dlat, nevm, jakse to stalo, ale kdy jsem psal pozvnky,
ani m nenapadlo Lucien pod nic nekal, protoe slova nepichzela, ale ctil,
jakshovvavost nabv vrchu. Guigard jet dodal se sklopenou hlavou: To jsem
tedy udlal botu - Ty hlavo skopov, ekl Lucien a poplcal ho po rameni, j
pece vm, e jsi to neudlal schvln. Dodal velkoryse: Vdy j jsem taky nejed-
nal sprvn. Choval jsem se jako sprosk. Ale co se d dlat, je to silnj ne j,
nemu se jich dotknout, je to tlesn odpor, pipad mi, jako by mli na rukou
upiny. Co kala Pierretta? - Smla se jako blzen, ekl Guigard zkrouen. A ten
chlap? - Pochopil. Snail jsem se to njakzamluvit, ale on se po tvrthodin od-
porouel. Dodal jet rozpait: Rodie kaj, e jsi ml pravdu, e jsi nemohl
jednat jinak, kdy m jednou sv pesvden. Lucien vychutnval slovo pe-
svden; ml chu Guigarda obejmout: To nic, love, hlavn e zstvme
kamardi. Vracel se po bulvru Saint-Michel ve stavu jakhosi mimodnho vytren;
pipadalo mu, e u nen sm sebou. kal si: To je divn, to u nejsem j, j se
nepoznvm. Bylo teplo a pjemn; lid se potulovali po ulicch a na tvch mli
prvn udiven smvjara; Lucien se do toho mkkho davu zabodval jako ocelov
kln. Uvaoval: To u nejsem j. Jet vera jsem j byl velk, zmtajc se brouk,
nco jako cvrci ve Frolles. Te se ctil ist a jasn jako chronometr. Vstoupil do
Source a objednal si pernod. Parta sem nechodila, protoe vSource se to hem
pivandrovalci: dnesvaknemohli ani cizci, ani id pivst Luciena zrovnovhy.
Mezi tmi olivovmi tly, kter evelila jako ovesn pole ve vtru, se ctil odlin a
hroziv jako nestvrn, jasn se lesknouc hodiny open o laviku. Pobavilo ho,
kdy poznal jednoho malho idka, kterho vminulm tvrtlet ztloukli na chodb
prvnick fakulty. Ten mal, tlust a zamylen zmeteku na sob nenesl stopy po
ranch; asi ml njakou dobu boule, a potom zase nabyl sv kulat podoby; byla
vnm vakjaksi nechutn rezignace.
Vtto chvli vypadal astn: rozkonicky zvl; slunen paprsekmu polechtal
chp, podrbal se na nose a usml se. Byl to smv, nebo sp jaksi lehk zaeen,
kter vzniklo nkde mimo, nkde vrohu mstnosti, a odumr mu na stech? Vichni
ti cizinci pluj vjaksi temn a tk vod, jej vlnn ots jejich mkkmi tly,
zdvih jim pae, hbe jejich prsty a hraje si trochu sjejich rty. Chudci! Lucienovi
jich bylo skoro lto. Co pohledvaj ve Francii? Jak mosk proudy je sem zanesly a
vyvrhly? I kdy se slun oblkaj u krejho na bulvru Saint-Michel, nejsou nic vc
ne pouh medzy. Lucien si pomyslil, e on medza nen, e nepat kt ponen
ivoin odrd, ekl si: Jsem vproudu! A potom najednou zapomnl na Source
i na pivandrovalce: nevidl nic ne si zda - irok zda shrboly sval, zda, kter
se vzdalovala sklidnou mohutnost, kter se lhostejn ztrcela do mlhy. Vidl tak
Guigarda. Guigard byl bled, sledoval oima ta zda, kal neviditeln Pierrett: To
jsem tedy udlal botu Luciena zaplavila radost tm nesnesiteln: ta mohutn a
osaml zda byla jeho. A ten vstup se odehrval vera! Na chvilku se svynaloenm

- 105 -
nesmrnho sil stal Guigardem, sledoval vlastn zda Guigardovma oima, zakouel
sm ped sebou Guigardovu pokoru a ctil se ndhern zastraen. Aspo si to budou
pamatovat! pomyslil si. Scna se zmnila: odehrv se nkdy vbudoucnu vPierrettin
pokojku. Pierretta a Guigard si ukazuj sponkud nejistm vrazem si jmno vse-
znamu host. Lucien tam nen, ale ti dva jsou pod jeho vlivem. Guigard k: Kdepak,
toho ne! To by bylo pkn, kdy pece pijde Lucien, Lucien, kter nesn idy
Lucien se zase zapozoroval do sebe, pomyslil si: Lucien, to jsem j! Nkdo, kdo
nesn idy. Tuhle vtu u vyslovil asto, ale dnesto nebylo takov jako jindy. Vbec
ne. Ovem zdnliv to je jenom prost konstatovn, jako kdyby se eklo: Lucien
nem rd stice nebo Lucien rd tan. Ale tm se lovknesm dt mlit. Teba
by se ukzalo, e i tamhleten idekrd tan - to vaknem o nic vt vhu ne
zachvn medzy; sta se na toho zatracenho mricka podvat a hned je jasn, e
jeho chut a nechut jsou knmu pilepen jako jeho pach, jako zblesky jeho ke,
e snm zmiz zrovna tak, jako mrkn tkch vek, jako jeho lepkav rozkonick
smvy. Lucienvantisemitismusje naproti tomu docela jinho zrna: nemilosrdn a
ist, m znho ven jako ocelov epel, napaen na prsa druhch. Tohle, pomyslil
si, to je posvtn! Vzpomnl si, jakmu matka, kdy byl mal, nkdy kvala
zvltnm tnem: Tatnekpracuje vkanceli. Ta vta byla jako zaklnadlo, kter
mu uloilo adu ritulnch povinnost, jako napklad e si nesm hrt spistolkou, e
nesm kiet Ratata bum!; chodval na chodbch po pikch, jako by byl vkatedrle.
Te jsem na ad j! pomyslil si suspokojenm. Lid si eptaj: Lucien nem rd
idy, a ct se ochromen, jako by jim ruce a nohy propchali bolestivmi jehlikami.
Guigard a Pierrette jsou dti, uvaoval zjihle. Jednali ovem velmi patn, ale stailo,
aby jim Lucien ukzal zuby a hned se kli, mluvili potichu a zaali chodit po pikch.
Lucien poctil ji podruh ctu sm ksob. Tentokrt vaku nepoteboval
Guigardova pohledu, te se jevil ctyhodn i vlastnm om - svm om, kter
konen pronikly slupkou jeho tlesnosti, chut i nechut, zvyk a nlad. Tam, kde
jsem se hledal, tam jsem se nemohl najt. Podrobn probral vechno, m byl.
Kdybych ml bt jen tm, m jsem, pakbych nebyl o nic lep ne tenhle idek.
Kdy se lovkpatl ve vlastn sliznat intimit, co me objevit jinho ne
smutekztla, podlou le o rovnosti a zmatek. Prvn zsada, ekl si Lucien, nesnait
se vidt do sebe; nen nebezpenjho omylu. Pravho Luciena - te u to v - je
teba hledat voch druhch lid, vbzliv poslunosti Guigarda a Pierretty, vnadjnm
oekvn vech tch bytost, kter rostou a zraj pro nho; tch mladch uednk,
ze kterch budou jeho dlnci, tch malch i velkch obyvatel Frolles, jejich starostou
se jednou stane. Lucien ml skoro strach, skoro si pipadal pli velk. Toliklid na
nho ek - on je, on vdycky bude to nesmrn oekvn tch druhch. To tedy je
lovk, kter vede druh, pomyslil si. A znovu se mu vybavila ta svalnat, hrbolat
zda a hned za nimi katedrla. Byl uvnit, prochzel se tie vrozptlenm svtle,
kter padalo kostelnmi okny. Jenome tentokrt jsem katedrla j sm! Upen se
zadval na svho souseda, dlouhho Kubnce, hndho a mkkho jako doutnk.
Musel za kadou cenu najt slova, aby vyjdil svj neobyejn objev. Pomalu a
opatrn zdvihl ruku a kelu, jako zaehnutou voskovici, chvli se zamylen a po-

- 106 -
svtn soustedil, a slova pila sama od sebe; zaeptal: J MM PRVA! Prva!
nco zrodu trojhelnk a kruh: nco takdokonalho, e to neexistuje, lovkme
krutkem narsovat tisc koleek, kruh neudl ani jeden. Prv takby mohly cel
generace dlnk na slovo poslouchat Lucienovy rozkazy a nikdy by nevyerpaly
jeho prvo porouet: prva, to je nco mimo existenci, nco jako matematick vztahy
nebo jako nboensk dogmata. Lucien je prv tohle: obrovsk chom odpovdnost
a prvDlouho se domnval, e existuje jen nhodou, jen jako mimochodem: ale to
pouze proto, e o tom dost nepemlel. Dvno pedtm, ne se narodil, bylo u ureno
jeho msto na slunci, ve Frolles. Ji tehdy - a dokonce jet mnohem dv, ped
otcovm satkem - byl oekvn. Piel-li na svt, bylo to jen proto, aby toto sv
msto zaujal: Existuji, protoe mm prvo existovat. A snad poprv vivot ml
ohromujc a slavn vidn svho budoucho osudu. Dve nebo pozdji bude pijat
na Centrale (na tom ostatn vbec nezle kdy). Potom se rozejde sMaud (ona snm
chce pod lhat, je to protivn; jejich spojen tla jsou vmornch vedrech letonho
jara ctit jako moc uleel zaje peen. A potom, Maud pat komukoli, dnesmn,
ztra jinmu, to vechno nem dn smysl.). Odsthuje se do Frolles. Nkde ve
Francii ije svtl dvka, kter pipomn Pierrettu; venkovanka soima jako kvtiny,
kter si pro nho uchovv cudnost; nkdy se pokou pedstavit si svho budoucho
pna, mue hrozivho i nnho - ale neda se j to. Je panna; vnejtajnj hloubi
svho tla uznv Lucienovo prvo, aby ji ml jen on jedin. Oen se sn, bude jeho
enou, nejslad zjeho prv. A se veer bude drobnmi, obadnmi pohyby svlkat,
bude to jako zpaln ob. Vezme ji do nrue, se souhlasem vech, ekne j: Jsi
moje! To, co mu odhal, bude smt odhalit jen jemu, a akt lsky bude rozkon
inventura jeho majetku. Jeho nejslad prvo, nejdvrnj prvo: prvo bt re-
spektovn dokonce i ve sv tlesnosti, prvo bt poslouchn i vposteli. Oenm se
mlad, pomyslil si. Umnil si tak, e bude mt hodn dt; potom myslil na otcovo
dlo; netrpliv zatouil, aby vnm mohl pokraovat, a uvaoval, jestli pan Fleurier
u brzy neume.
Hodiny odbily poledne. Lucien vstal. Pemna byla dovren: ped hodinou
piel do thle kavrny pvabn a nejist mladk; odchz odtud mu, jeden ztch,
kte povedou tento nrod. Lucien udlal nkolikkrok vndhernm svtle
francouzskho poledne. Na rohu ulice colesa bulvru Saint-Michel pistoupil kpapr-
nictv a prohlel se tam vzrcadle: byl by rd na sv tvi nael tenneproniknuteln
vraz, kter obdivoval u Lemordanta. Zrcadlo mu vakvrtilo jen obrazhezkho,
dychtivho obliejku, kter pod jet nevypadal dost hroziv: Dm si narst knr,
rozhodl se.

- 107 -
 MEZI SVOBODOU A URENOST

Sbrka povdekJean-Paul Sartra (1905-1980) vznikala postupn vrozmez t

let. Nkter znich byly nejprve otitny samostatn. Avakod roku 1939, kdy vyly
poprv pod nzvem Ze (Le Mur), byly nadle vdy publikovny spolen ve stejnm
poad a pod stejnm titulem. Meme tedy pedpokldat, e koherentn soubor nebyl
vsledkem pouhho dodatenho seazen, ale pedevm podobnho vznamu, kter
autor povdkm dal. Sbrka vyla rokpo proslulm romnu Nevolnost (La Nause,
1938) a nkolikmlo let ped vydnm Sartrova filozofickho spisu Byt a Nicota
(Ltre et le Nant, 1943), kter zaloil autorovu slvu. Tv svtoznmho filozofa
probleskuje u vliterrnch dlech tictch let. Rozdl - a ne zanedbateln - je tu
vakvsystmovm a systematickm uvaovn, protoe nelze zcela ztotoovat svt
myleneka postoj Sartrovch hrdin se svtem Sartra filozofa, akoli se tato analogie
vminulosti bn pijmala. I kdy popt podstatn souvislosti samozejm nen
mon; pokud bychom pistoupili na dokonal pekrvn Sartrova existencialismu
jakoto filozofickho systmu sfilozofi jeho postav, muselo by zliterrnho dla
vyvanout nejedno kouzlo a vytratit se nejedna hloubka (a u nkterch jeho text
tomu takskuten je), takjakse to stalo Sartrov filozofii, kter ve sv dob a pro
svou dobu byla jednou znejvlivnjch filozofi. Svt se promnil a snm i otzky
kladen tomuto svtu. Je ovem pravda, e tato filozofie m nkolikfz a podob
(asto paradoxnch), znich zejm nejpronikavj nebo sp nejkonzistentnj je
prv obdob Byt a nicoty. Jestlie romn Nevolnost a sbrka povdekZe jsou
vblzkosti tohoto spisu, me to mimo jin svdit o tom, e vznikaly na vyhrannm
reflexvnm pozad ateistickho existencialismu nebo e se dokonce na jeho profilovn
soubn podlely. Nebude snad na kodu pipomenout nkter vchodiska a nkter
zvry tto mylenkov orientace, tebae nemme vmyslu zabvat se Sartrem
filozofem ani hledat kl kjeho literrnmu dlu vlun vjeho filozofii.
O Sartrovi filozofovi se u zdaleka taknemluv jako teba ped ptadvaceti
lety, a proto se me zdt, e u ani obrysy Sartrovy filozofte nejsou takzeteln, by
se jej prvky dostaly do jinch mylenkovch proud. Jejm zkladnm aximem je,
e existence se pedazuje esenci. Podle souasnho francouzskho filozofa E.
Lvinase to znamen, e ivot pedchz filozofii, inteligenci. Nen-li podle Sartra
Bh, je alespo byt, kter existuje dve, ne me bt definovno njakm
konceptem. Toto byt je lovknebo - jakk Martin Heidegger lidsk realita. Co
vakzna pro Sartra vchoz bod, e existence pedchz esenci? Strun eeno to,
e lovknaped existuje, objevuje se, nachz se ve svt a teprve potom se uruje.
Jednou ze zsad Sartrova existencialismu je, e lovknen naped nim a bude
takovm, jakm se uin, zeho krom jinho vyplv naprost odpovdnost
lovka za to, m je. Protoe podle Sartra nen dn nejvy instance, lovkje
oputn - nem, kemu by se upnul, ale tak dnou monost vmluvy, nenalz

- 108 -
dnou referenci: je naprosto svobodn. Jsme sami, bezomluv. Vyjdm to tm,
kdy eknu, e lovkje odsouzen ktomu bt svobodn. Odsouzen, protoe sm
sebe nestvoil, a pesto svobodn, nebo; vren do svta, je odpovdn za vechno,
co dl (Existencialismusje humanismus, 1946). lovkje jenom svm ivotem, je
jakousi sumou nepetritch poin a podnik. Na tomto svt Sartre nenachz
orientan znamen, dn veobecn morlka neme naznait, co se m udlat,
vechno zle jen na na vli, skutenost je pouze vinu a lovksm je jenom
svm projektem, existuje potud, pokud se realizuje. A tato realita lovka je po-
chopiteln rzn. Kdy kritici Sartrovi vytali, e ve svch dlech popisuje ochabl
stvoen, slabochy a zbablce, nebo pmo zporn hrdiny, polemizoval snimi ve
shod slogikou sv filozofie. Sartre ktomu k zhruba toto: mnoz kritici a teni
by chtli, aby se lovknarodil jako zbablec, anebo jako hrdina. Celkem vzato by
souhlasili se Zolou a sjeho teoriemi ddinosti, vlivu prosted, sjeho organickm a
psychologickm determinismem. Stmto determinismem vakSartre ve sv filozofii
explicitn nesouhlas. Jestlie popisuje zbablce, chce zrove ukzat, e tento zbablec
je odpovdn za svou zbablost, e je takov, protoe se jako takov svmi iny
vytvoil. - Plat to vjeho literrnm dle beze zbytku?
Je zejm, e pro Sartra filozofa je vjeho prvnm obdob lidsk subjektivita
nepekroiteln. Ve Zdi se vaktento problm projevuje sloitji, zrznch protiklad-
nch aspekt. Prostor Sartrovch povdekje pznan tvoen uzavenmi mstnostmi
- celami i sklepy, sklenkovmi pokoji, chodbami. Uzavenost je pravidlem tohoto
svta, kter pipomn labyrint, znho se nevychz. Nejen mstnosti, ale i msta a
venkovjsou tu jakmisi uzavenmi prostory. Jsou si navzjem podobn: stejn
podivn svtlo, stejn pach zatuchliny. Odlouenost, izolace, intimita jsou spojen
stmto prostorem, kter m pevn dvoj vznam: chrn i uzavr, je mstem
soukrom, soustedn kmylenkm a kinu, ale tak mstem, je odpuzuje. Uzaven
prostor je - vcelku podle tradin smantiky tohoto toposu - toitm i vzenm.
Stmto prostorem vznamov souvis i motivsvm zpsobem sjednocujc Sartrovy
pbhy. Vknin anonci, kterou napsal sm autor, se o vech pti povdkch doteme:
Vechny tyto tky jsou zastaveny Zd; utkat ped existenc znamen pod existovat.
Existence je plnost, kterou lovkneme opustit. Vpovdkch se ze jako
oznaujc i vcemn symbolick oznaovan objevuje vcekrt. Vtituln povdce
je to ze zastelench, ze smrti, kn pivleou vzn, kter se pokou co nejvc
vmknout do zdi - a ze nepovol, protoe je nezruiteln, nepovaliteln, ze
okrsku existence, vurenou chvli svrajc Pabla, jen by chtl sv mylen dostat na
druhou stranu existence a pochopit vlastn smrt. Zeteln metaforick je ze vpovdce
Mstnost: je to ze pokoje, ale jet vce ze, kter oddluje normln lidi a blzny.
Vdalch povdkch je motivzdi mn vraznj, mn obsesvnj. VMld vdce
ze vystupuje jako konkrtn pekka pro druhho, pronsledovanou ob
krlovch kamelot. VHrostratovi se zd stv tenk pepka, za kterou se hrdina
utk ped svmi nepteli, lidmi. VIntimit je to okno balknu, kam Lulu zavr
Henriho. Okno je prhledn a tato prhlednost vbec obkliuje Lulu pi jej snaze
uniknout. Ze je u Sartra pekkou na tku ped existenc, na tku zpocitu

- 109 -
existence. Vtzstv tto existence je zjevn i vpovdkch, kter se zdnliv vymykaj
tomuto hlu pohledu. Na zvr Mld vdce se Lucienova promna zd dokonal,
pesto se vakna samm konci vyno smek, kter tuto promnu zpochybuje:
Lucien, tvrd mlad mu, majc sv pesvden a hlsc se o sv prva, se dv
do zrcadla a vid jen obrazhezkho, dychtivho obliejku, kter pod jet
nevypadal dost hroziv. Objevuje se cosi jako ironie existence, protoe knrek, kter
si Lucien chce nechat narst, aby vypadal mun vsouladu se svm odhodlnm, se
svou volbou, vlastn vyjaduje nedostateka neplntost, je se bude stle obnovovat
a prozrazovat.
Ironie existence vrazn zaznv vtituln povdce. Tato Sartrova fyziologie
stav lovka ped nsilnou smrt nen ve francouzsk literatue ojedinl. Znm je
popispedsmrtnch halucinac lovka vprze Victora Huga Posledn den odsouzence
(1829). Tento obrazpocit a fantazmat lovka oekvajcho na svitu svou smrt,
zcela degradovanho ji tmto oekvnm, ml ovem na rozdl od Sartrova textu
svj vnj el: popisem nedstojn situace, strachu, kter do vech poniujcch
dsledk zaplavuje lovka, protestovat proti trestu smrti. Podobn situace se
vakobjevuje i vCizinci (1942) Alberta Camuse, Sartrova souasnka a souputnka.
Meursault prov pocity srovnateln sPablovmi pedstavuje si popravu, ek na
svit, co mon nejmn sp. Obdobn je pitom i strn protiklad mezi ivotem a
smrt, tstm a netstm, samotou a soudrnost. Pesto je tu jeden vrazn rozdl.
Absurdnost je pro Meursaulta pravdou, vn se d celkem slun t, zatmco pro
Pabla se konstatovnm absurdity ivot zastavuje. Jakmile spzrakem smrti ivot
ztratil smysl a kouzlo, vytratil se i ivot sm jako prostor a objekt jednotlivce. Pablo
neumr, ale mluv o sob jako o mrtvm. Mysl na smrt a vduchu francouzskch
literrnch fyziologi i on konstatuje mimovoln promny a procesy svho tla a tl
svch druh, reagujcch na pibliujc se ultimativn okamik. Pablvpohled, pi
nm jako by se mysl oddlovala od tla a snaila se t ve sv vlastn sfe, je navc
zdvojovn pohledem a trapnou ast belgickho lkae, kterho vakzajmaj pouze
fyziologick zmny u odsouzench. Tedy to, co Pablo snelibost konstatuje, co je
mu protivn, nebo jeho snahou je svobodn myslet na svou smrt: Chtl jsem
pochopit. Pi dlouhm ekn se sice tato smrt jako by zpedmtuje: vpocitech, ve
vizch anticipujcch onu chvli, vpedmtech mstnosti, kde jsou vzni dreni, kjasn
pedstav vaknedochz, nebo tato pedstava nen jasn pedstaviteln. Zbv jen
vdom smrti, vdom absurdity ivota. Pablvivot je pouhm nrtem ne proto, e
Pablo umr mlad, ale proto, e smrt je vdycky pedasn. Absurdita byt spov
vtom, e je to byt pro smrt, a toto finln vdom zptn zpochybuje ve: Pablvboj,
lsku, traginost zajet a nakonec i jakoukoli snahu zachrnit si ivot. Hrdinovo vdom
je vsmchem existenci, ivotu - a tento vsmch nabv vzvru podoby jaksi hry
sfalangisty. Osudov vystn, ponur fraka sobjevenm Ramna Grise vakznovu
nastoluje vironickm klebu nadvldu existence, sn nezme nic ani vsmch.
Smrt je pobuujc fakt, ale nevyvratiteln, stejn taknevyvratiteln je se vemi svmi
zvraty existence.
To, co ho vivot lid zajm, nazv Sartre meznmi situacemi. Ve svm dle

- 110 -
- vdivadelnch hrch, romnech, povdkch - se pakzamuje na tyto mezn situace a
na reakce tch, kdo se vnich ocitli, na postoje a vn lid, objevujc se vjaksi nadmru
exponovan, velmi relifn, ale zrove proitn podob. Svm tvarem a obsahem
jsou povdky souasn vseky ze ivot, ale stejn (opt nvaznost na francouzskou
tradici!) filozofickmi povdkami: Eva nenvid prmrnost, chce svho mue
nsledovat do lenstv, ale to me bt jen jednou zmnoha l svta lid. Mld vdce
krom obecnj anamnzy malomckho mld sv doby obsahuje metafyzick
problm smyslu existence. Zloin Paula Hilberta je zloinem psychopata, ale nastoluje
problm nemonosti revolty a nevyhnuteln adaptace; Hilbert chce vidt lidi shora,
chce bt nad lidmi nebo pod nimi, na vech tyech, ne vakna jejich rovni. Lid
maj rdi lidsk hrdiny, Lindbergha, on dv pednost temnm hrdinm,
Hrostratovi, anarchistm. Bou se proti humanismu, bn uznvan doktrn, svm
antihumanismem, nakonec vakotevr dvee, za nimi se po svm aktu ped lidmi
schoval.
Kad Sartrova povdka jako by se vyprvc technikou podizovala typu
stedn postavy, jejmu mylenkovmu svtu, zpsobu ivota. Kad pbh se jakoby
sousteuje kolem jednoho nebo vce subjekt a napluje takestetiku subjektivnho
realismu. Pesto tu vakrovina pomluvnaruuje pedstavu tto suvernn individu-
ality. Postavy se toti neprojevuj zcela spontnnm vdomm: to, emu se k ivot,
asto tvo jazykdruhho, jazykmodelovan okolm. Ve vtin povdekjde o smsici
osobnho a neosobnho vdom - vdom vdom. Vmonologu Lulu (Intimita) lze
rozeznat e jinch, kte ji zranili, oklamali nebo pobavili. Vporovnn sn se
vakjazykjej ptelkyn Riretty zd zcela osvojen (kli, jazykurnl). Postavy
taknapluj jednu Sartrovu pedstavu: Kjazyku mm vlastnick pomr... jene ho
vlastnm jako vnj majetek.Jazykse stv pmo prostedkem imitace, nepetritou
ozvnou vpovdce Mld vdce, Lucien je asto jen ohlasem svho okol, existuje
opakovnm slovdosplch, nauench slov. Jazykzde integruje jedince do
spolenosti. Je to kolektivn vdom, jeho pivlastnnm si jedinec uchovv jen
podmnnou jedinenost. Je prostedekvrazu i barira, jist obmna zdi, o n
ovem Sartrovy postavy pli neuvauj - krom Paula Hilberta vpovdce Hrostratos,
jen by chtl svou destruktivn autentinost stvrdit i ve slovech: rd bych ml sv
slova. Ale ta, co mm kdispozici, u se vlela ve vdom nevm kolika lid; urovnvaj
se mi vhlav podle zvyklost, kterch nabyla u jinch. - proto se Sartrovi hrdinov
ocitaj na pl cesty mezi svobodou a urenost, vnost a ironi, tragikou a burleskou.
ZDENKHRBATA

- 111 -
- 112 -
 Obsah
ZE
5
MSTNOST
18
HROSTRATOS
35
INTIMITA
45
MLAD VDCE
66
MEZI SVOBODOU A
URENOST
108
Obsah
113

- 113 -
- 114 -
JEAN-PAUL SARTRE/ ZE
Zfrancouzskho originlu Le Mur (Gallimard, Paris1939)
peloili Eva Musilov a Josef ermk
Doslovnapsal ZdenkHrbata

- 115 -
- 116 -