Scribd Logo
Upload

Welcome to Scribd!

  • Hudba A Němost

    Uploaded by

    Luan Gonçalves
    7 views9 pages
    Jean-François Lyotard o hudbě a umění obecně.

    Original Title

    Hudba a němost

    Copyright

    © © All Rights Reserved

    Available Formats

    PDF or read online from Scribd

    Did you find this document useful?

    Is this content inappropriate?

    Report this Document
    Jean-François Lyotard o hudbě a umění obecně.

    Copyright:

    © All Rights Reserved
    Download as PDF or read online from Scribd
    Flag for inappropriate content
    7 views9 pages

    Hudba A Němost

    Uploaded by

    Luan Gonçalves
    Jean-François Lyotard o hudbě a umění obecně.

    Copyright:

    © All Rights Reserved
    Download as PDF or read online from Scribd
    Flag for inappropriate content
    of 9
    HUDBA, NEMOST Castyma velkjm omylem je vnucovat uméleckym di- lim Klasiikaci podle obdobinebo skal, Veskutetnosti takto zaFazujeme kulturnt produkty, které patfik po- zorovatelngm fenoméntim historické reality, stejné jako politické udalosti a demogralické ti ekonomické zmény. Aviak ono umélecké v takovgeh dilech je na téchto kontextech nezévislé, i kdyz se mitze proje- voval skrze né a v jejich rmei, Umént je v dile vady gestem v éaso-prostoro-hmoté, uméni v hudebnim, ile je gestem v éaso-prostoro-zvuku. ‘Toto gesto nent zélezitosté autora dla, Autorova price spociva v tom, Ze 2vuku poneché prostor kpro- vedeni gesta, které jakoby presahuje slysitelné, a v tom, Ze uchova jeho stopu v Caso-prostoro-zvu- ku, ktory urtuje pole slyiitelného. Toto gesto je stejné nabito emocemi v hudb6 né jako v Schumannove skladbé, Svétlo na fresce Piera della Francesca je stejné ,neviditelné” jakona Cézannové akvarelu. Tato ‘gesta, Kiera nepedstavujiobsahy dal anijejich formy, ale absolutné emotivnt moc dla, se v béhu déjin ne- miéni, Neexistujf déjiny umént jako gesta, ale pouze jako kulturntho produktu, Schopnost emotivné za- s@hnout lidskou sensibilita za hranicemi toho, co m2 mize eftt, nepatiido Fédu Zasu, Periodizovano mize byt pouze to, Zemu fikéme ,funkee" uméni, stopy gest zachytitelnych v jednotlivgch lidskych spoleven- stvich a ménicich se s nimi Hudba pracuje v silném, porodnickém nebo psy- choanalytickém, vyznamu slova na tom, aby po sobé zanechala stopu nebo znak ve slysitelném, ale sna se 0 tozvukovjm gestem, které slysitelné presahuje. ‘Tuto paradoxni mySlenku, kterd je svou paradox. ost filosoficka, je treba blize prozkoumat. Paradox: je dvojt-jednak se tyka 2vukové matérie, kterou nelze poslouchat, protoze presahuje slySitelné, a presto uz jezvukem. A kromé toho se tyka gesta vtét0 matérlia ‘Glo matérie, to znamend take gesta v éasoprostory, a hhavic Easoprostoru, kterg vylvafi pravé timto gestern, jez nenf projevem nebo pouze projever védorného subjektu, tedy skladatele. Skladatel by mél svou prac pouze, podobné jako Zena pri porodunebo pacientna pohovee, otevirat cestu, po nizmizeptiit, co jestene- plislo, dité, minulost, vnasem phipadé hudebni véta, ale co uz je presto potenciaint lidsky Zivot, mozny projev paméti nebo pfipadné zvuk. Védomy subjekt pracuje sm na sobé, v souladu se sebou i proti sobé, aby se udrdel pifstupny pripadné moznosti. Hudebnt sgesto zasahuje sluch, predem pripravenyk nepripra- venosti, jako kaZda udélost. Ne snad Ze by se takové gesto objevilo zcela nepredvidané, naopak bylo vyza- dovéno a touzebné otekivéno. Je vsak udélosti vtom sinyslu, Ze subjekt, ktery mu pomabd na svet, nevi a nevédél, jakd to bude udalost, v éem bude spoétvat, Nijak ji nekontroluje. JEAN-FRANGOIS LYOTARD Zee asi musime uznat, Ze takto polozens otizkaznt pills romanticky, Je to otiizka spe jazyka neZ sub- jektu, At se sklidatel snaaf sebevic ,netinné” o¢e. kavat vytouzeny hudebni nipad, at plipravuje jeho pifchod na svat jakymkolizpisobem (uvedu dva, uz vvané souéasngmi skladateli Cagem a Boulezem: bud’ ‘oddélit jednotlivé timbry a nechat je znit zcela bez. pfipravy, nebo jim naopak ureit Fad omezent, vw. tit jim (var a jako porodnickymi kle’t@mi z néj poté vytéhnout 2vukovou matéri, provést gesto, které ne nastalo sponténna), jednou ¢i druhou ,technikou ‘vkazdém plipadé budou vysiedkem — jako phi kazdé procedufe, zalozenéna netinnosti—hudebni formy. ilo, které vyjde na svét diky to praci, e sysitelné, a slysitelné je poslouchatelné proto, Ze je formov: telné v jazyce 2vukl. Mistrovské hudebni diio n mize ziistat pro lidské ucho nepoznateiné. Pomoci ‘wakovému gestu na svét nutné predpoklida zapsat cosi z néj do jazyka, ktery promiouvi ke sluchovému tistroji, ktery zasahuje auditivn’ myslent. Gesto sa- motné mozné 2tistavé zéhadou, ale jeho aktualizace vvlidském Cle, citlivém nazvuky, nentZadné tajemstvt inkarnace, Pokud se pfesto spokojimesdesifrovanim apoznd- nim tehto forem, § popsdnim zpisobu, ,jimz jsou udéldny” — coz je jisté uditeénd a nuind préce — zachézime s dflem jako s hotovym predmétem, jako sfaktem, kterf stojipfed nami. Nedoberemese, vabec se nepfiblizimektomu, o€jdevhudebnichskladbéch,, zasluhujfeich oznaéent dilo, otiz 0 zdhadu uvolnént cesty pro neslysitelné a latentni zvukove gesto. m4 us Hupea, NEMost Jedobré drdet se nésledujfetho prineipu: formy ho- tového (vyslechnutého) dilajsou uchovanim nebo ar~ chivovanim, v jazyce 2vuki, uréité zvukové udélosti, Kterou pro nedostatek jinych vyrazik nazjvam gesto a kterd tento jazyk z. principu hati, protoze ji v ném nelze plimo poslouchat, Sysitelné se v dle stava hu- debnim a2 tehdy, oZivuje-lineslysitelne. Dalit sledovant tohoto principu s scbou nese po- JkuSeng utinit zvér, Ze pfed nebo za jazykem zvukit jsou jiné zvuky, zvuky bez vlastnsho jazyka, 2vukova ‘matérie bez jakékoli formy, a2e hudebnidilo se rozvij nebo éerpasvézdroje zmatérie, kterd je jist hudebnt, le ultra nebo infrazvukovd, Takové vysvétlent se jevi jako podeztelé a mlhavé, piilis zavané metalyzikou, Predstava takové léthy sice mize mit jistou poetic~ kou hodnotu, ale filosof jf té2ko prizna sebemenst divéryhodnost Nicménéje celkem bézné, te filosofiese uéiod poezie 4 maz toho znaéng prospich. Zeiména tehdy,jde-t © pochopent zahady umélecké krasy, kde polmovy diskursbrzy nardina wvéhranice. ledobte, kdyzmy8- lenizabyvajiefse hudbou dokézenaslouchattakélite- ratufe. Zshada literérni tworby je nepochybné blizka hhudebniimu paradoxu, prestoze latka, z nf pochézt gesto, které se psanf pokousf zachyti v die, se nepo- chybn’ naprosto lif od zvukové matérie. Nachufitedy svétimznepokojent, ker filosof po cituje pied zihadnou zvukovou matéri, dosti zla8t- nfimu popudu, Pascal Quignard ho popisuje ve évr- tém dilu knihy Drobné rozpravy na nékolika strén. JEAN-FRANCOIS LYOTARD kich v rozpravé dvacdté, nazvané ,Jazyk". Domnt- val jsem se, Ze pojmy ,jazyk pod vSemt ostatnimi jaayky", .zvukovy ziklad", ,zvukovy horizont” a do. once -2vukovy odér" oznacuji cosiz lithy, o kterou ‘mi jde, Pravda, text nevychiizt z hudby, ale z jazyka. ‘OvSem z jazyka mluveného, a v tom pfipads ji2.ma- Zeme hovolit o jisté analogii, protoze zde jiz jsme ‘voblasti zvuku. Quignard si diva velky pozor— ja to uéinim také—a nepousttse do divah o pavodu jazyka a hudby, tim mén@ o pivodu jazyka v hudbé. Hovoii dokonce nikolivo hlasu off, ale 0 dechue off. ‘Uveduzde tiryvekz rozpravy -Jazyk" (Petits Traités, Maeght, 1990, dV 8.2227): ‘Jakkoli riznt jsou lid, civilizace, epochy, jazyky a dil, venik nékdy az halucinaént pocit, Ze 2 nich stoupa jakjsi vydéSeny, vieobecny ndtek, ktery se vady jevi jako obnazeng a novy a znt jako néjaky avukovy podklad, Ktery mize dovést k Sflenstvf. Je to jazyk pod vsemi jazyky, zvuk obecné sdileného strachu, ktery nepochybné vystld kazdy podle sebe, ale ktery jde od Ust Kk ustim, vystupuje na tvétich {Gm sexudlné, ve v8 nahoté, po cela tiscileti Je to ‘modné zakladnt hrtiza, kterou si celé veky lidé mru- Gell s oblézky v tistech, kterd se v2dy znovu obno- vuje v détstvi a kterd nds vSechny spojuje. Ten naff- avy zvuik, rytmicky, poté arytmicky a zase rytmicky, ta rozko$ 2 natikany, to je skuteéng zvonek na krku. | stéd, které hovoifjazykem’.Jazyky se nemohou vra- cet samy k sobé, nemohouse prevracet naruby a uka- ‘ovat pravdu jazyk. Zda se, Ze ten zvuk plny hrtizy, kterd nds shini dohromady, ten nafek nad mrtwjm, 16 HuDBA, NEmosT ‘orcem, ktery nds vidy znovu shlukuje do rodin a spo- lecnosti, nas doké2e spojit, aniZ ktommu pottebujeco- koi jingho kromé své moci. Naftkavé melodie choru baroknich hudebnika, vchrimovém pFigefi mrtvého boha, Zvuk vraidy. C.M. Bowra se podivoval nad tim, %e mezi prvnimi pisnémi, které se etologim poda- filo zapsat, byly pouze pisné lovecké, obgas valecné, a nikdy ne milastné, Po pravdléFeéeno, muse bychom se mit nejprve sami trochu radi, abychom si mohli alespoi trochu vazt bytosti, které se nm podobait. Zatim se podobime viastnt ost, ai tato podob- nost je odvozena pouze od jejtho obrazu, Jen ma- lokdy se stava, Ze sami sebe stavime na vrchol té ravratné a vysoké pyramidy bytost,kterou tak rd bbudujeme ve svych mytech. Nezda se, Ze je pis by- tosti, Které bohové stvolljinakne# ke svému obrazu Nokteré kameny jsou symetriét8jt a chladnéjst net Jiné — pokuel k nim ptidime viry. Komu se podo- bimet Pod bilou pénow je ohromng vilee podobnost, teréns wy kaykolisi édomimejeho existenci. Vsichni choeme bgt takjedinetng, a pritom se navzé- jem podobéme a? ke znechuceni Za hlubokou podstatou véech mist exstuje zvu- kovy horizont. Uryvky zvuki davného strachu, ktery kdysi vybuchl jako vesmir, ktery vyfvavé naSe skli- enost, keny svazujeme v radosti, kien se Aff 2 na- Scho ulrpeni Zvuk, jjich rozpoznént je spise ne- konetnym objevovénim, éasto opozdénym, a které nés od néjsteiné neosvobodi. V mo poznninaé- hile gjstujeme, Ze nejsme tak original, jak jsme si JEAN-FRANCOIS LYOTARD dostd mysleli, Toto objevovant nés sice poneché na pousti, ale tiping nés nacho neklidu nezbavi, Pro- ote nelze najit original nigeho, nesméruje nas ve skuteénosti k nikomu jinému, Odsuzuje nas k soli- darité, které se neumime zbavit, aes nf jsme nae piflis hbité srozuméni, jakkoli se ném jevs nevyhnu- telnd, Vadomilehkého stinu, ktery pfelétne prestwate muti i Zen, s nimiz se setkévame, a kterg je priznt nim jejich smutku a smrti, ném po pravdé Teteno pfinasf silné uspokojens. Na konei tichto iivah—po- kkud mame odvahu nigit v sob jednu po druhé iluze, které nds vedou k hluboks vife v sebe sama — ud nevime, co je to samota, Ten pocit je silné nakazlivy. Pokud je samota utrpeni, pokud nas dust, predsta- vuje vadieny kimen, ktery Zidngi statky nelze za- platit. Navic je blizko tichu a temnot®. Vaechny ja- ayky svéta se zdaji byt podruzné pted timto néfkem hladu, tizkosti, samoty, smrti, nefistoty. Stejné jako avifata se valime ve viastnim pach. Mluveng jazyky milf velkou masu hlasi, Vsechny jazyky svéta, jak- koli schopné a vystizné, nepfekryvajftento ,zvukowy ‘oder’ lidského druhu. Nikdy jej neprekryly a nike je) neprekryj" Pokusim se jako thidnt Sprt najt v techto Fadcich né- kolik ryst charakterizujfefch 2vukovg element, ma- 1érii zvuku, v je} hudbé jsou zaznamendna gesta a ktera dodavé dilu jeho emotivné moc. “Tak piedeviim, zvukovy projev tohoto ,jazyka pod semi jazyky" zaznamend pouze halucinovany sluch. Je to dech mimo jazyky, snimo dila, mimo instituce, 118 9 Hupea, NEMosT vedy latentne pritomny pod slysitelnym, ale nikayjim neprekryty, je to dech, ktery nehovott, pouze skuéi 1 brumls. Nemé Zidné dajiny, je to naek, ,jend se viédy jev jako obnazeny a novy", ktery nie nevypré i 2d6 se, 3e dokonale odoléva artikulaci,2e je pou- ze naznateny, zemdleny, jakysidiskurs forem. Blow

    You might also like