V Guatemala City dne 3.

ledna 2018

Příští rok to bude 15 let, co jsem promoval na FMK. Je toho hodně, co bych mohl vyprávět o těchto
letech a sdílet s vámi. A o době, kdy jsem žil v České republice. Například jsem se ucházel o
stipendium na Karlově univerzitě v Praze. Měl jsem obrovské štěstí, že česká vláda souhlasila se
změnou stipendia a povolila mi studovat na UTB. Stal jsem se tak prvním studentem, kterému se
podařilo změnit univerzitu a především studovat obor, ve kterém vláda neuděluje stipendia, protože
si myslí, že není přínosný pro danou zemi. Toto je jedna z historek, ale mám jich víc, jak jsem řekl,
a byl bych rád, kdybych mohl přijet na vaši univerzitu a sdílet svůj příběh se současnými studenty a
profesory.

Je to příběh, ve kterém převažují úspěchy nad neúspěchy a tyto úspěchy mohou nadchnout a
motivovat ostatní a inspirovat je k tomu, aby vytvořili nové příběhy, které budou vycházet z toho
mého.

Tento příběh, který chci s vámi sdílet, je zdokumentovaný na papíře, protože je snadné, aby si
někdo vymyslel něco hezkého a pak se po přezkoumání zjistilo, že to není pravda. Je tak skutečný
jako jeho vypravěč, který vám ho sdělí s velkou vášní, doplní daty a doloží dokumenty, které
potvrdí jeho pravdivost. Je neuvěřitelné, co jeden příběh dokáže.

V mém případě všechno začalo kvůli mému dědečkovi, jehož otec byl Němec, který přišel na
počátku století z provincie Groningen do Guatemaly, aby tam pracoval jako farmář. Bylo mu tehdy
19 let a byl bez peněz. Můj děda Samuel mi vždy vyprávěl úžasné historky o mém pradědečkovi
a já jsem jim věřil. Ty mě podnítily k tomu, abych začal svůj fantastický příběh a motivovaly mě k
tomu, abych udělal, co jsem udělal. Někdo by mohl říci, že to nebylo nic důležitého, ale pro mě to
bylo magické. Díky pouhému faktu, že jsem tomu věřil, jsem dokázal udělat něco, co by nikdo
nedoufal, že udělám, kdybych jim to vyprávěl jako to chci vyprávět na vaší fakultě.

Uvedu tady stručně jednu z historek, kterou chci sdílet s ostatními, abyste si vytvořili představu o
tom, jak bude moje přednáška vypadat. Když nás 10 studentů (5 z magisterského a 5 z bakalářského
studijního programu) konalo závěrečné zkoušky, každý vysvětloval svou práci, v čem spočíval
jejich projekt, jak ho rozpracovali, požadavky, atd. Já jsem řekl následující: "Vážení zkoušející
(obracejíc se na hodnotitele z dalších 3 univerzit, které mají stejný obor – jedna v Brně a dvě v
Praze), moje práce je komunikovat vizuálně. Tomu se budu věnovat od nynějška nadále. Jestli budu
popisovat, co jsem udělal, moje práce nebude fungovat. Nechám vám tady svoji práci, abyste ji
zhodnotili, analyzovali a prodiskutovali a nakonec mi řekli, jestli funguje nebo ne." Někdo by mohl
říci, že moje chování bylo domýšlivé nebo velmi arogantní, ale bylo to chování velmi sebejisté z mé
strany. Porušil jsem schéma hodnocení a změnil jsem paradigmata. Byl jsem to já. Řekl jsem, co
jsem si myslel, i když jsem mohl přijít o diplom a nepromovat. Ale k čemu by mi byl diplom a
promoce, kdyby moje práce nefungovala? Myslím, že tyto věci je třeba sdílet s mladými. Já, méně
než jiný z mých spolužáků, jsem si mohl dovolit přepych přijít o diplom a nepromovat... Měl jsem
tehdy o 13 let více než oni. Myslím, že toto je závažný důvod, který všechno vysvětluje.

Tento příběh vás vybízí k tomu, abyste se vrhli po hlavě za tím, co chcete a nečekali žádnou záruku.
Díky systému, ve kterém jsme my a naši rodiče vyrostli, jsme si zvykli na to, že všechno, co
děláme, musí být co nejméně riskantní. Čím jsou věci bezpečnější, tím lépe. Ale život není vždy
takový. Jediné, co máme v životě jisté na 100% je, že zemřeme. Ale co když ztratíme strach z těchto
životních nejistot? Co když získáme sílu a odvahu dělat věci, které nás maximálně podněcují, kde
můžeme ztratit všechno ne proto, že to uděláme špatně, ale proto, že to uděláme jinak?

Další zajímavá historka je ta, když jsem se vrátil ze studií domů a šel jsem nabídnout přednášku
své bývalé fakultě. Pro všechny tady je zajímavé, co dělají lidé na druhé straně světa. Stejně tak pro
druhou stranu světa by bylo zajímavé, co děláme my. Neměl jsem žádná očekávání, jen jsem chtěl
sdílet svou neuvěřitelnou zkušenost, aniž bych tušil, že dokáži předat i energii. A energie je mocná.
Udělal jsem přednášku a ukázal jsem studentům a profesorům, co jsme dělali na UTB. O 6 let
později jsem telefonoval na jedno místo, abych se zeptal na cenu výrobku. Telefon vzal jeden mladý
muž, který poté, co uslyšel moje jméno, řekl následující: "Já jsem studoval na stejné fakultě jako vy
a byl jsem na vaší přednášce. Motivoval jste mě k tomu, abych odjel studovat na nějaký čas do
Japonska. Vaše slova mi otevřela oči." Měl jsem z toho obrovskou radost a naplnilo mě to
uspokojením.

Je zajímavé, jaké věci dokáže dobře směřovaná a sdílená energie. Mám sen pro rok 2018. Vrátit se o
Velikonocích na fakultu a udělat sérii přednášek o sobě a mém příběhu pro různé ateliéry FMK,
např. pro reklamní fotografii, grafický design, audiovizuální tvorbu, design obuvi, atd. Kdyby to
bylo možné a univerzita by mě podpořila, velmi rád bych udělal přednášku i na ostatních fakultách.
Celá záležitost by mohla trvat od jednoho až do třech týdnů, pokud by se jednalo o celou univerzitu.
Jak vidíte, já mám sen a nemám strach snít ve velkém, protože čím víc člověk sní, tím víc dokáže.

Cestu mohu realizovat o Velikonocích a být vám k dispozici od pondělí do neděle. Ale také bych
mohl zůstat déle a přednášet i na ostatních fakultách, kdyby byl projekt schválen. Pokud jde o
finanční stránku, potřeboval bych pomoci se zaplacením letenky a výdajů spojených s pobytem jako
je např. strava v menze a ubytování na koleji, i když bych mohl také požádat své přátele ve Zlíně o
ubytování. Já osobně bych si neúčtoval nic za čas strávený na vaší univerzitě. Byla by to pro mě
velká čest věnovat se vám a vašim studentům.

Přednášky by se mohly realizovat ve skupinách následujícím způsobem:

NAVRHUJI, ABY KAŽDÁ SKUPINA BYLA SLOŽENÁ Z 20 – 25 ZÁJEMCŮ Z ŘAD

STUDENTŮ A PROFESORŮ.
Jednalo by se o dvě tříhodinové přednášky – jedna dopoledne a druhá odpoledne stejný den (NEBO
NÁSLEDUJÍCÍ DEN, ZÁVISÍ NA VYJÁDŘENÍ UNIVERZITY). Každou přednášku je možné
prodloužit o hodinu a dát tak prostor pro otázky a komentáře. Je důležitá účast asistentů v případě,
že se monolog změní v konverzaci. Jejich přítomnost dialog obohatí.

Mám možnost si vyžádat na Univerzitě San Carlos v Guatemale digitální ukázky práce studentů.
Mohu je dovézt a vytvořit prezentaci, která by běžela na plátně. Určitě by bylo zajímavé ukázat, jak
my tady pracujeme.

Jeden z cílů, které jsem si vytyčil, je vytvořit krátkodobý nebo i delší vztah mezi oběma zeměmi v
našem oboru. Já obvykle pořádám pár kurzů na fakultách v Guatemale. Když bychom doladili
nějaké detaily, mohli bychom být i nadále v kontaktu s novými profesory na FMK a realizovat
webináře a aktivity online, které by studentům umožnily dozvědět se, co se děje na druhé straně
světa.

Posílám Vám svůj návrh. Přemýšlel jsem nad ním dost dlouho a věřím, že je to velmi zajímavý
projekt. Mohl by se tak díky němu vytvořit vztah tzv. ze středu do středu - vztah mezi Guatemalou
(státem Střední Ameriky) a Českou republikou (státem střední Evropy). Možná by se mohla
naskytnout příležitost pro výměnné pobyty studentů nebo navázat spolupráce online. My sami
nevíme, k čemu všemu by tento projekt mohl vést, pokud ho nespustíme.

Budu velmi rád, když bude projekt schválen a vynaložím velké úsilí k jeho úspěšné realizaci.
Děkuji předem za Vaši odpověď.
S pozdravem

Lic. MgA. Carlos Germán Tarragó Hoenes

COLEGAS publicidad
email: cgthoenes@seznam.cz
movil: (502) 5404 0227
Skype: colegas-publicidad1

GRAFICKÝ DESIGN – DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE – VIDEO & MULTIMEDIA