MASARYKOVA UNIVERZITA

FILOZOFICKÁ FAKULTA

Vztah učitel – žák a jeho vliv na klima třídy

UZB004 Psychologie pro učitele II
Jaro 2017

Bc. Vendula Čočková

UČO: 383650
 Psychologie pro učitele II.
Jaro 2017
Bc. Vendula Čočková
UČO: 383650

Úvodní definice a trocha historie

Podle definice Pedagogického slovníku je vztah mezi učitelem a žákem chápán jako
takový mezilidský vztah, který „ovlivňuje průběh i výsledek učitelova vyučování, žákova
učení, kvalitu jejich spolupráce, sociální percepci, emocionální a motivační aspekty výuky.“
(Průcha, Walterová, Mareš, 1995, s. 278)

Podíváme-li se na historický vývoj tohoto vztahu (Khailová, 2014, s. 9-42), můžeme

pozorovat významné proměny, které lze přisoudit především vývoji společnosti a jejích
hodnot a školy jako instituce, různým pedagogickým proudům, politickým idejím, atd. První
vzdělávací instituce byly zakládány různými cirkevními řády, není tedy divu, že jejich
pravidla byla založena na vedení žáků k Bohu. Dalším úkolem školy bylo žáky naučit dobrým
mravům, důraz byl kladen na upravený a decentní oděv, slušné chování, pravidelnou
docházka a na předním místě byla také kázeň. Učitel měl velkou autoritu, praktikovaly se
tělesné tresty a běžnou praktikou pokárání bylo také ponižování žáků před ostatními
spolužáky. K povzbuzení a udržení školní kázně však rovněž sloužily i pochvaly. I přesto
však v této době měli učitelé pověst zuřivců.

Významný zlom v chápání vztahu mezi učitelem a žákem přišel s působením „učitele
národů“ Jana Ámose Komenského. V učiteli viděl vychovatele a rádce, který má se svými
svěřenci vřelý vztah. Nicméně, stejně tak jako v dobách předchozích, i za časů Komenského
byly základem všeho dobré mravy a kázeň k jejímuž udržení se využívaly tělesné tresty.
Rozdíl ovšem spočíval v tom, že pokud byl žák bit, mělo to být bez vášně a hněvu a obzvláště
se mělo dbát na to, aby žák nebyl kárán za svou nevědomost, nýbrž za provinění proti Bohu.
Předměty měly být vyučovány přátelsky, formou dialogu a učitel neměl být v žádném případě
diktátorem.

S humanismem přichází názor, že je velmi důležité brát v potaz specifika daného

jedince a respektovat proces jeho vývoje. Vztah vychovávaného a jeho vychovatele má být
založen na důvěře, lásce a přátelství a přestože ještě nemůžeme mluvit rovnocenném vztahu,
 Psychologie pro učitele II.
Jaro 2017
Bc. Vendula Čočková
UČO: 383650

vychovávaný již v této době získal velkou míru svobody. Všechny tyto ideje pochází od J.J.
Rousseaua a není divu, že se na ně později odvolávali reformátoři školství.

Směr, který následuje je tzv. herbartismus a je založen na myšlence poslušnosti,

mravnosti a vůle. Od žáka se očekává naprostá pasivita a podřízenost vůči učiteli, atmosféra
školy zcela postrádá emoce. Tělesné tresty jsou v tomto pedagogickém směru opět na velkém
vzestupu.

V 19. století pak začínají vznikat různá reformní hnutí, která si dávají za úkol
vytvoření osobního vztahu mezi učitelem a jeho žáky a skoncovat s rozdělením klasických
rolí učitel – nadřízený, žák – podřízený. Výuka má být založena na dialogu, a strach nemá
být hlavním motorem, který žáky nutí k činnosti.

V letech 1948 – 1989 je vztah mezi učitelem a jeho svěřenci významně ovlivněn
vládnoucí ideologií, která mu často znemožňovala vyjadřovat vlastní postoje a kvůli censuře
, měl velice zúžený výběr výukových materiálů, což mělo za následek snížení atraktivity
hodin a celkovou frustraci ze strany učitele. Rovněž musely být striktně dodržovány osnovy,
což způsobovalo velký stres a negativně to ovlivnilo vztahy ve třídě. Nicméně i přesto
všechno se mnozí kantoři snažili zpříjemnit svým žákům školní léta a dát jim do života to
nejlepší.

Vztah učitel-žák, klima třídy a jejich dopady na edukační proces

Proč je ale vztah učitel-žák v edukačním procesu natolik důležitý? Je to především

proto, že edukace je vlastně činnost uskutečňující se mezi učitelem a žákem a jejich
vzájemnou interakcí. Průcha (1997, s. 60) edukační proces charakterizuje jako proces při
němž „dochází k učení na straně nějakého subjektu, jemuž je exponován nějakým jiným
subjektem přímo nebo zprostředkovaně určitý druh informace. “ Nicméně, je potřeba mít na
vědomí, že edukace není jen jednosměrný proces, nýbrž při něm dochází ke vzájemné
interakci mezi subjektem a objektem. (Kohoutek, 2009, online) Pojmem interakce rozumíme
vzájemné působení učitele a žáka při němž „učitel buduje svůj vztah se žáky, které vede v
 Psychologie pro učitele II.
Jaro 2017
Bc. Vendula Čočková
UČO: 383650

rámci učebního procesu, a žáci na učitele nějak reagují a ovlivňují tak zpětně jeho chování a
jednání.“ Tento vztah má potom dopad na celkové klima třídy, které významně ovlivňuje
úspěšnost interakce a tím pádem tedy i úspěšnost celého edukačního procesu.

Pokud bychom se detailněji zaměřili na pojem edukační klima třídy, toto je

„vytvářeno všemi fyzikálně-senzorickými elementy, jako je osvětlení, barva, zvuk, prostor,
nábytek aj.“, ale zároveň je to také „soubor psychosociálních vlivů a vztahů působících v
edukačních procesech “ (Walberg, Moos cf. Průcha, 1997, s. 63) Průcha dále doplňuje, že
kromě charakteristik fyzikálních (ergonomické parametry) a statických psychosociálních
(trvalejší vztahy mezi účastníky), vstupují do hry také faktory jako rodina, školní instituce
stejně tak jako charakteristiky ekonomické, demografické, etnické a sociokulturní. Dále jsou
také důležité proměnlivé psychosociální vlivy působící na učební atmosféru.

Abychom mohli správné klima ve třídě vytvořit, je potřeba abychom si také byli
vědomi na jakých principech funguje. Průcha (1997, s. 59) uvádí mechanismy jako
komunikační a vyučovací postupy používané vyučujícím, struktury participace žáků ve
vyučování, vzájemné preference a očekávání obou zúčastěných stran.

Co se týká postupů komunikačních, způsob vedení žáků učitelem následně určuje

jejich participaci ve výuce. Průcha cituje Kyriacou (1997, cf. 1996, s.59): „Klima třídy, které
učitel navodí, může mít zásadní vliv na motivaci žáků a jejich postoj k učení. Proto jsou
učitelovy dovednosti uplatňované při vytváření kladného klimatu třídy velmi důležité.“
Stejně tak jako kladně však můžeme klima třídy ovlivnit i negativně. Z hlediska komunikace
můžeme klima třídy rozdělit do dvou skupin (Průcha, 1997, s. 351): komunikační klima
suportivní a komunikační klima defenzivní. V prvním případě se jedná o klima vstřícné,
podpůrné v němž se všichni účastníci navzájem respektují a jasně, otevřeně a beze strachu
mezi sebou komunikují své názory a pocity. Žáci jsou celkově spokojenější a jsou motivováni
k vyšší aktivitě, jelikož cítí uznání, podporu a tím pádem se zvyšuje jejich sebevědomí
(Průcha, 1997, s. 351) V komunikačním klimatu defenzivním, neboli obranném mezi sebou
účastníci soupeří a skrývají své názory, mají tendenci neriskovat, volit cestu pasivního
odporu, podvádět nebo dokonce útočit na slabiny učitele. (Průcha, 1997, s. 351) Rovněž
 Psychologie pro učitele II.
Jaro 2017
Bc. Vendula Čočková
UČO: 383650

Fontana (1995, s. 279) vysvětluje: „Sociální interakce je proces, který je z valné části utvářen
vzájemným jednáním, přičemž odezva každé osoby je v každém bodě silně ovlivněna tím,
co právě řekl druhý. To platí především o škole: dobrý učitel s tím počítá a užívá slov na
podporu vzájemného porozumění, nikoli jako bodnutí provokující zášť a konflikt.“

Pokud se blíže podíváme na téma preferencí a očekávání obou stran zúčastněných v

edukačním procesu, vidíme že dobré vztahy jsou založeny především na vzájemném
respektu. Žák si váží učitele pro jeho odborné a výchovné schopnosti, osobní kvality,
profesionalitu, zatímco učitel ctí individualitu každého žáka, oceňuje jeho úsilí ve studiu a v
tomto úsilí se ho snaží motivovat a povzbudit. (Petty, 1996, s. 76)

Vyučovací postupy používané vyučujícím (Petty, 1996, s.76) vedou ke správnému

osvojení dovednosti či způsobilosti žáky. Prvním předpokladem k úspěšnému zvládnutí látky
je vysvětlení souvislostí a důležitosti tématu, které zabrání u žáků pocitům nejistoty. Ideálním
způsobem jakým vysvětlení podpořit je názorná ukázka, kterou žáky navedeme co se od nich
očekává, jak to co nejlépe provést a jak poznat, že užili své dovednosti správně, Následným
krokem je samostatná činnost žáků za dohledu učitele a kontrola a oprava případných
nedostatků. Důležité je rovněž opakování a testování kdy žák ověřuje, že dokáže zvládat vše
sám bez pomoci, spojuje všechny prvky v celek a posléze se v případě nejasností doptává
učitele.

Závěrečné shrnutí

Cílem této práce bylo ukázat důležitost pozitivních vztahů mezi učitelem a žáky a
dobrého klimatu třídy na výsledky edukačního procesu. Nejdříve jsme nahlédli do historie
jak se vztah mezi učitelem a jeho svěřenci postupně vyvíjel od autoritativního způsobu vedení
třídy v němž byly používány tělesné tresty a učitel byl autoritou, přes Jana Ámose
Komenského, jež radikálně změnil pohled na vztah, který by měl učitel se žákem mít až po
reformní tendence 19. století, které vztah učitel-žák podstatně liberalizovaly. Následně jsme
si charakterizovali edukační proces jako interakci mezi subjektem a objektem při němž lze
 Psychologie pro učitele II.
Jaro 2017
Bc. Vendula Čočková
UČO: 383650

užíváním správných mechanismů dosáhnout pozitivního klimatu ve třídě, který významně

přispívá k úspěšnosti žáků a některé z těchto postupů jsme si blíže specifikovali.
 Psychologie pro učitele II.
Jaro 2017
Bc. Vendula Čočková
UČO: 383650

Použité zdroje

FONTANA, David. Psychologie ve školní praxi. Praha: Portál, 1997. 383 s. ISBN: 80-7178-
063-4

KHAILOVÁ, Pavlína. Proměny vztahu učitele a žáka v historickém kontextu. Karlova

univerzita v Praze.

KOHOUTEK, Rudolf. Vztahy mezi učitelem a žákem. [online] 4. 11. 2009 [cit. 2017-05-09]

PETTY, Geoffrey. Moderní vyučování. Praha: Portál, 2002. 380s. ISBN: 80-7178-681-0

PRŮCHA, Jan. Moderní pedagogika. Praha: Portál, 1997. 495 s. ISBN: 80-7178-170-3

PRŮCHA, Jan, WALTEROVÁ, Eliška, MAREŠ, Jiří. Praha: Portál. 292 s. ISBN: 80-7178-
029-4