Jan SKÁCEL

Dávné proso

Vydalo nakladatelství
BLOK
jako svou 744. publikaci
Brno 1981
Vydání první

© Jan Skácel 1981

Illustrations © Oleg Toman 1981
47-008-81
Boženě

Mytí nohou. Bláznivý s řetězy na kopečku

při sloupu před oudolím.
Nápis na hospodě: Pane, zůstaň u nás,
neb chce večer býti.

K. H. Mácha:
DENNÍK
NA CESTĚ DO ITÁLIE

2
 DĚTSTVÍ
A KAM AŽ DOSAHUJE

3
ANDĚLÉ

Jestli vám vydám všechny svoje čerty

odejdou s nimi moji andělé

Zůstanu sám a bude mi to líto

a ptát se budu kde je naděje

A marně za mne z rozbořených zvonic

dřevěné zvony budou vyzvánět

Zelené sněhy nedosněží

andělé bílí nevrátí se zpět

4
DĚTSTVÍ

Brána podepřená
Zlatými meči
A kdo do ní vejde

Navečer maminky nám umývaly nohy

dnes bych tu vodu pil
A jak jsme usedavě spali

Byl dřevokocúr místo veverky

a rybka
utonulá v zhlani

Stříbrné neděle a tmavohnědé pátky

Uprostřed týdne lehávala středa
a úterý se téměř nekonalo

Jedenkrát do roka se někdo oběsil

lidé šli za rakví
a bez ní vraceli se zpátky

Někdy se lesy daly na pochod

zůstaly mýtiny
a k smrti vylekané laně

5
A toho zlého jsme se bávali
dny byly z rybízu
a noci zkokrhané

Puškvorec voněl jako jedy králů

předkové hnili
v líbezné rodné zemi

a ve vyhaslých kamnech bydlel strach

a ten je pořád
pořád k nalezení

Okolo chodí pešek

A kdo je hloupý
Tak se neohlédne

6
NOČNÍ MŮRA

Pojednou dítě vzkřikne ze sna

a probudí je vlastní pláč

To velké Malé se mu zdálo

a cosi dávného se stalo

a dítě neví proč a zač

A je tu bezednost té chvíle
kdy černé bezy kvetou bíle

a voní noc jak stonek rdesna

7
HRDLA

Hořelo na předměstí
a sklánělo se k zlu
Na sladkých mořích lodě
troubily na hrůzu

To víno bylo
nakyslé trošinku
a mělo na dně
zelenou hořčinku

Vonělo kopřivami
a bylo samé zvaní
ve zmítaném listí
holubi ubývali

Na sladkých mořích den

trval po celou noc
Parníky odplouvaly
ledovcům na pomoc

8
KVADRATURA KRUHU

Rozličné vzdálenosti podzimu

a místo posypané pilinami
které zůstane
když z města odcestuje cirkus

A ještě dlouho potom

školáci vracejí se domů oklikou
aby mohli
na rynku čichat lva

9
LUNAPARK

Harlekýn ukrást lunu chce

Pierot pláče Proč
svět veselý je jako střelnice
a bez dětí se točí kolotoč

Kam bez dětí se kolotoče točí

okolo růže z noční střelnice
Pierot pláče vypláče si oči
Harlekýn ukrást lunu chce

A náhle je mi teskno u srdce

a ptám se papírové růže proč
je někdy svět jak marná střelnice
kam bez dětí se točí kolotoč

10
NEDĚLE Z KONCE PRÁZDNIN

Podivuhodné věci se odbývají na nebi

a na zahradě
hrají si děvčátka s panenkami
Hoch skáče přes švihadlo
Konopná šňůra vykrajuje kouli
chlapec je celý uvnitř

Za plotem vítr oznamuje podzim

Svist švihadla
rozráží vzduch a drnčí
jak ticho nad hřbitovem hmyzu

11
BĚŽCI

Hry se nám nevrátily osaměli jsme

a němí přihlížíme z břehu
jak vodní slípka běží po hladině
jak bije křídly rozstřikuje vodu

Co tomu říká tvoje dětství v dálce

Je obyčejná letní neděle
jako by mezi slovy trochu sněžilo
a černí ptáci střemhlav opakují zázrak

12
NÁVRAT
Návrat Kam Do které země do kterého
města do kterého bytu

Kdo poradí ti jestli zabloudíš

na pozdrav odpoví a usměje se – kdo
laskavě ukáže ti kterou se dát cestou
řekne jak daleko je země nikoho
A půjdeš den a celou noc a sto dnů
roky to bude trvat přejdeš tisíc řek
a nedojdeš a nevrátíš se nikdy
to někdo zcela jiný přišel nazpátek
do schodů vyběhl a u starého bytu
v domě jenž kdysi dávno byl
na chvíli stanul z hloubi nabral dechu
a nedočkavě marně zazvonil

13
NOKTURNO

Hlídáme vlky dlouho do noci

Pak sníme lunu
Zůstanou jámy plné hvězd
Tma voní jako námel sladce

To se nám zrovna nejvíc spát chce

a přemýšlíme jak smrt oslovit
Bez ní by nebylo dětství
krajina duté svobody stébel

14
UKOLÉBAVKA

Na konci všech lásek

z pohřbu maminčina
ponese si každý
vlastní smrti kvásek

Znovu budou péci

doma chléb
Tolik krásných věcí
nebude

Kopist jako veslo

díže co by loď
u cest nedlážděných
kámen neuhoď

Za zelenými ovsy
spatříš vlky výti
Zůstaň u nás na noc
neb chce večer býti

15
SNĚHY

Jestli jsme vydrželi noc

slepotu listí
a uzapomněli se
nad hnízdem darmolezky

co ještě navíc zbývá

Udělat topůrko
za zimního času

16
DOTYKY

Na snůšce medu citrónový pyl

a na jablůňce v lese černý pomeranč

Housátka uštipují zeleň

a ztrácejí se v bledých kopřivách

Cestičky razí
bludiště mírná k zachování smrti

Bojí se bojí bojínek

A kdo chce dovnitř musí předsíní

až po kolena vysypanou okrem

Za plotem mrzne Proto Boleráz

17
PÍSEŇ O NEJBLIŽŠÍ VINĚ.

Je studánka a plná krve

a každý z ní už jednou pil
a někdo zabil moudivláčka
a kdosi strašně ublížil

A potom mu to bylo líto

a do dlaní tu vodu bral
a prohlížel ji proti světlu
a moc se bál a neubál

A držel ale neudržel

tu vodu v prstech bože můj
a v prázdném lomu kámen lámal
a marně prosil: kamenuj

A držel ale neudržel

a bál se ale neubál
a studánka je plná krve
a každý u ní jednou stál

18
 KRAJINA
S HLAVOU OBRÁCENOU ZPÁTKY

19
VZPOMÍNKY MRTVÉHO HARLEKÝNA

Za živa jsme se živili pokrmy světců

a pili víno postříkané mědí
A když kolem šla a brala za ramena
slepotu večera snídali jsme tiše

Jsou hrdla hrdélka a prodlévání

na dlouhé chvíli
Přidánky dnů a suché hastrmaní

A kde je Strachotín a Strachůjov

dvě obce
kam jsme chodívali pěšky

Já mrtvý Harlekýn
trvám i po smrti neochvějně na tom
že slunce zacházející za hory
je krásné

V cetkách se rozhostilo ticho

a ptáci splétají cůpky

Na poli kde se říká

na Dávném prosu
roste naše smrt a je to mařinka

20
PROŘEZÁVÁNÍ RÉVY

Už po několik dnů
pláče ve vinohradech réva
a nikdo neví
jaký je to pláč

Myslíme na sebe
Pláč pokračuje
ráno je hlína mokrá
z ran

Na konci prutů třpyt

až démantový
Tak je to čiré
je to bez nářku

Myslíme na sebe
a neprávem
Pláč neustává
Zbývá k poledni

21
SPÁNEK PŘÍMO PROTI NÁM

Potom i stromy spí spí ve stoje jak koně

spí celou noc se svěšenými listy
a s haluzemi téměř u země

Spí beze snů a jejich kostry leží na chodníku

drceny lunou Usnula i míza
i ptáci spí a hnízda ve větvích

A hluboko až tam kam dosáhne

červivá ruka tmy
slepými slovy mlčí kořeny

Kolmému spánku odpovídá ticho

22
TAM

V korunách stromů neustává vítr

a listí promlouvá
jako by lidem tekl nad hlavami potok

Navečer utichne ta voda

a na okamžik zastaví se čas

Znovu si země s nebem rozumí

Na břehu jetelové řeky

veliký němý králík rozhoduje
co ze tmy je
a co se navíc tmí

23
KRAJINA S HLAVOU OBRÁCENOU ZPÁTKY

Nablízku někde potlouká se déšť

a v huralovém houští
narostly strachu rohy
Neslyšně nalétají sovy na kořist

Znamení na nebi se zatím vystřídala

Z vod vyšly rusalky a čekají
až naskytne se chvíle utancovat
Zvířata noční žehnají se křížem

Večer až příliš zády opřený

o střílnu tmy a o jabloně
zarývá paty do horkého prachu

Řeky jsou těžké Došly do rovin tak dávno

24
NESNADNÉ LÉTO

Na stromech usychají hnízda

kdo nenašel ten neztrácí
a světlo zní a v jeřabinách
nesnadné léto krvácí

A dlouho uléhají stíny

do trav a karmínová krev
skropila větve vyšel měsíc
vyplašila se koroptev

Do ticha zasouvá se ticho

a marně ptáš se co je tvé
když zbýváš sám a stromy u cest
haluze mají od krve

25
MÁLOBRANÍ

Síť vytažená z tůně noci

na prázdných stromech v sadě schne
a měsíc je jak hlava ryby
hozená kočkám do síně

Léto je pryč a v hloubi sklepa

kde dosud páchne loňský strach
jablka leží potmě slepá
a zahnívají na lískách

26
SRPEN

Je srpen měsíc modrých chrp

a unavené vlčí krve
zaťatý v trámu vězí srp
a stín se ukryl ve stodole

Dny zprůhledněly Noci zvoní

Podzim se toulá někde blízko
Kombajny jako modří sloni
vrací se do vsi přes strnisko

27
LIJÁKY

A bude jiná bude bez ptaní

jak potopené duby na dně jezera
na prázdno beze slova budeme si zvykat
a na stojatou tmu

Lijáky dnů tvých spadly na skálu

a stekly do údolí
Předtucha zbyla paměť budoucího
A jest i smrt a láska obé zároveň

Po celém městě hrají varhany

a modří ptáci pijí
z kaluží vodu v níž se umyl hrom

28
LISTOPAD

Bez hlesu téměř trpělivě

jako by tu smrt potřeboval
snáší se k zemi list a ovál
je snášenlivě skryt v tom pádu

Nehlučné kroky slyšet všade

v houštinách dávno zmlkli ptáci
a les se propadá a ztrácí
zbyla jen v jmelí hnízda jedu

K půlnoci vyjde z mlhy měsíc

a jako krásný klempíř mladý
za ňadry přinese dva hady
a vypustí je oba do rzi

Ráno však začne znovu padat

ze stromů trpělivé listí
po celý den a bez závisti
bude se tiše snášet k zemi

A ticho větší nežli stromy

a v barvě staré plástve medu
postará se o nápovědu
pro všechno co je naposledy

29
PODZIMNÍ

Vítr a doposud spal v břidlicích

jablka střásá z udivených stromů
dlouhými kroky vracíme se domů
i psům je venku zima psíčkům toulavým

Nedali jsme si pozor zas jsme zapomněli

a nepřipravené nás podzim překvapil
Pykáme za to teď a sbohem sbohem léto
odpusť nám lhostejným té těžké viny díl

Budeme vyčkávat co jiného nám zbývá

a marně hledat pro ty věci slova
A přijde podzim s novým loučením
a klíny křídel zasáhnou nás znova

30
ZIMNÍ DEN

Za stromy které bez nás samy

pohubly tolik od mrazu
vychází slunce z čerstvé rány
při zemi trav se drží tma

je velké ticho mezi námi

neznámá zvěř už ustala
brodit se lesy Zotvírány
zůstaly sny a do rána

počalo hojně sypce sněžit

Kam oko dohlédne sníh leží

a přes pole kdo cestu má
pevně se halí do kožichu

A dospělý v tom přísném tichu

prosí a žebrá o něhu
a chtěl by všechno teplé zlato
čurané dětmi do sněhu

31
ČTYŘVERŠÍ

Padá sníh a padá znovu

letí roje bílých včel
kůň ohluchl o podkovu
slavík lunu zapomněl

32
JMÉNA

Na zimu všichni unavení andělé

do sněhu mezi hroby odkládají křídla
a obyčejně blízko náhrobků
na kterých stojí krásná stará jména

Bývají voňavá jak za příkopem kmín

ohýnky v brambořištích nebo kamínek
hozený proti vodě
A kolik žen se kdysi jmenovalo Monika

A kolik Šimonu jim leží po boku

(na očích mají noc a v srdci černý nůž)
a kolik Apolének až sem dotančilo
a kolik Kateřin a Rozárek

A vítr nad hřbitovem rozevírá růži

a čuchá divé vlasy ve křoví
je plno červánků a krve na nebi
žlutého dýmu nad starými sady

Od řeky doléhají hlasy dragounů

jako když tenkrát z Vídně přišel rozkaz
nabrousit palaše a po stodolách chlapci
plakali hlasitě a volali:

Brousíme na lidi Brousíme na lidi

33
 TALISMAN
DVANÁCT SONETŮ PRO STAROU LÁSKU

34
SONET SE SLAVÍKEM A OBAVAMI

Poznáš až nebudou už slova

jak veliký byl zázrak v tom
že větev vyslovila ptáka
a slavík řekl nahlas strom

A nikým netázaná navždy

po desáté mi odpověz
do jaké hloubky ve snu voní
pod zemí muškát dřín a bez

A nikdy nezeptaná znova

dříve než rukáv ticho schová
zeptej se nač se bojím ptát

Moc toho zbývá nebo málo

co by se za dva lidi bálo?
Když slavík zpívá nemá kdy se bát

35
SONET MÍSTO RŮŽE

Veřejnou růži v parku ukrást lze

za letní noci Růže ve váze
je raněná a k ránu opadává
tak jako všechno jako lidská sláva

Jsou růže položené na rakev

růžičky bílé pro nevěsty
je růže utržená ze msty
a růže vzpoury temná jako krev

Z těch květů žádný Růži pro tebe

půjdeme spolu na mez utrhnout
kde opřela ses loktem o nebe

když dělili jsme dávno od nedávna

A mléčná dráha rázem byla splavná
a vory lásky mohly po ní plout

36
SONET O LÁSCE VE FORMĚ BLUES

Dny jsou jak nákladní vlaky

kolik jich v roce je
jedenkrát dojedou všechny
a skončí koleje

Proč bych se já tím trápil

v roce je tolik dní
můj vláček nejezdí načas
můj vlak má zpoždění

A jestli přijede pozdě

co se mi může stát
pro lásku ztratil jsem hlavu

ztratil jsem jízdní řád

(Dny jsou jak nákladní vlaky
třpytí se koleje)

37
SONET O LÁSKÁCH NAŠICH DĚTÍ

Nekradou nemusí mít strach

svou lásku nehodlají tajit
a nechtějí se schovávat
a líbají se u tramvají

Den bílý jako ovečka

jde kolem nich a nevadí jim
Proč také Léto nepočká
a loučí se tu milá s milým

Co na tom Třeba v závějích

I kdyby hustě sněžil sníh
po celých dlouhých sedum let

Láska je někdy jako zával

Odmítají však odklízet
sníh který nikdy nenapadal

38
SONET O ZÁPASU S ANDĚLEM

Hlas v pruské modři zazněl

neznaje slitování
hle anděl podivení
dotknul se jejich tváří

A oni zápasili
co stačily jim síly
celou noc s andělem
až zastihl je den

Už zvony vyzvánějí
a pomoci jim není
můj bože buď jak buď

Pustíš nás? Pravil ano

anděl a bylo ráno
na poli plném hrud

39
SONET O LÁSCE A MODRÉM PORTUGALU

A bývalo i hrozně na vinici

Na věky sami Černé hlavy vína
ležely sťaté lidský život byl
perenospóra marná prašivina

A přece láska jako modrá skalice

ta krásná dřina k uzoufání
nás zachránila Dozrál vinohrad
pod tíhou hroznů čas se sklání

Zas konec léta Zas je blízko k vínu

a čistý vítr zpívá o podzimu
tak jako tenkrát dávno kdysi

Ať život sklání se či nesklání

dny lásky jsou jak sklepy ve stráni
lisovny s dubovými lisy

40
SONET SE SPÁNKEM VČEL

Nakonec uteče nám bílé kůzlátko

a osiříme
––––––––
––––––––––––––––

Z velikých zásob noci

bude kanout tma
––––––––
––––––––––––––––

Oživnou kopřivy
Hlasitý spánek včel naplní krajinu
––––––––––––––––

a úly
zeptáš se
kde ukryty jsou úly

41
SONET O ČERVENCOVÉ NOCI NA
VYSOČINĚ

Večer si lehá tiše do polí

Na kamenech se leskne zlatá slída
Měsíc jak chromý pastýř o holi
jedinou hvězdu nad dědinou hlídá

Od potoka je slyšet rozhovor

Z hospody domů vracejí se chlapi
a přou se potmě Něco je moc trápí
Noční chlad dotýká se hor

Posléze všechno ztichne Naprosto

Jen slepá můra do žárovky vráží
Na chvíli vyjdeme si na zápraží

a ohromí nás noci majestát

Tisíce hvězd Ach byli bychom s to
po celou noc pod tímto nebem stát

42
SONET O TĚCH KTEŘÍ JI ZARDOUSILI

Svou lásku zabíjejí jako holoubátko

Něžně a tiše Za bílého dne
Stačí když přiloží dva mírné prsty k hrudi
a vyčkají až srdce umlkne

I v naší lásce bylo dotýkání

a rostla noc noc vyrostla jak thůje
než jsme se odvážili Prsty mají paměť
a rovněž dlaň si celá pamatuje

Však zámlka té smrti pod peřím

ta němá hrůza nesmí býti tvá
má lásko O to modlím se a nevěřím

A pochopil jsem vím dnes co se děje

když na skon holoubat se někdo vyptává
a oči prázdné má a bez naděje

43
SONET JAKO TALISMAN

Aby tě před zlým chránil

(takový už je svět)
dávám ti amulet
a nos jej bez přestání

Je proti chvílím krutým

zahání z duše hlad
a toho kdo má rád
uchrání před uřknutím

Snad z nebe na zem spadlo

to vzácné zaklínadlo
Ve světle létavic

do stříbra jsem vyryl

SINE AMORE NIHIL
bez lásky není nic

44
SONET O LÁSCE A BÁSNICÍCH

Z přadénka času aspoň jednu nit

do jehly navléct v srdci zašít ránu
to chtěl by básník
A hrubou solí chleba posolit

Smutnému Pierotu rád by dal tu růži

jež rozkvetla až dozrál v řece stín
a bez trnů je
A sám by schoval oči do květin

Najednou zčernala však přes noc všechna sůl

z přadena času
touha moták motá

veletoč růže zabil Pierota

a pyšný básník na kolenou slaví
ty staré lásky které nerezaví

45
SONET S KRAJINOU MÍSTO NÁHRDELNÍKU

––––––––––––––
a protože už brzy zestárneme
a budeme jako domy ptáků
našel jsem pro nás krajinu

kde je napajedlo
růžový kopec
propadání
a také stráň

na které paměti ještě trvá

A dám ti ji
jako jsem daroval život vlastní smrti

když jsem ji tenkrát přemohl

na sloní louce
v trávě nešlapané

46
 NEPATRNÉ REQUIEM
S BÍLÝM HRANOSTAJEM A POPRAVIŠTĚM SLEPIC

47
PROSBY

Z pěstiček zaťatých
a nevíš jestli smíš
dříve než usneš
maličko poprosíš

aby neplakaly sovy

a nebyl dětský žal
aby klíč nezamykal
ale otvíral

a bylo odemčeno
až začnou chodit sny
aby mohly dovnitř
a zase odešly

Z pěstiček zaťatých
a nevíš jestli smíš
dříve než usneš
o všechno poprosíš

48
PROBUZENI

S modřinkou v hlase říká dobrý den

a neví
jak k ní přišel ve snu
na který ráno zapomněl

Už neví že si v noci hrál

a všude kolem byla tma
se zavázanýma očima
na schovávanou se smrtí
A to se jenom s dětmi smí

49
USPÁVANKA

Potom se opřel o žízeň

a prosil
aby nepřestala
A obával se toho mála
Bál se jak dítě
Moc se bál

A kde se vzala tu se vzala

stařenka smrt se přištrachala
s hliněným džbánem
svěží vody

A on se napil
Popel dní
opláchl se rtů
všechnu trýzeň
tím douškem smyl
a nenechal
si vůbec nic

Už ani žízeň

50
BRANÍ

Smrt bere smrt bere

a neubrání
zim našich dozrál zimohrad
a je tu zimobraní

Smrt bere smrt bere

a nenadále
zaklepe u nás Nesmíme
ukázat o dům dále

Smrt bere smrt bere

a nenechává
drchnička ptáčků hladových
beránků hladných tráva

Smrt bere smrt bere

a málo smíme
optat se co je na věky
a o čem hladovíme

51
MARNÁ PODZIMNÍ

Postele mrtvým přestýlají

a do hlav kladou květiny
Co ale do nohou
když střevíce jsou marné

Nač by jim byly střevíce

52
HÁDÁNI Z MRTVÉ RUKY

Pot v rýze života teď začernává

stydne
z vikýřů visí slavné na výsost
prapory smutku

a marné mrtvému je z ruky

budoucnost hádat

když ani smrt když ani smrt

z té dlaně nevymnete

53
MITMEM

Pod samým tichem

jakýsi jiný hluk
a pod tím hlukem
jakési jiné ticho

Mítmavo
Slova nahrstěná
řitkami k sobě
střídavě různem klásti

54
ČAS

Kdyby tak ztišila se úzkost kavylu

oněměl vítr voda nedotekla
kámen se slitoval na nebi zhasla světla
a člověk zády obrátil se k zlu

jak nerozbitným jevil by se džbán

ten s kterým se tak dlouho k studni chodívá
až
pst a pomoz mi
posbírat střepy věčně trvá čas
a vše co stvořeno je za nás nebo z nás
strach bolest kavyl smrt i láska tvá

55
OHLEDÁNÍ TĚLA

Nechtě ho spát a nerušte ho

a postavte mu z ticha ploty
ať spí tak navždy jako kámen
a ať se vyspí do němoty

Buďte tak hodní prosil o to

a chce se dospat tam kde bylo
to mlčenlivé na počátku
a nikdy z toho neubylo

A odpusťte mu čím vás zranil

byla to slova platil za ně
a ruce které sepjali mu
má od nich na kost pořezané

Chce spát a spát jak stromy v zimě

a nést tu bílou tíhu ticha
tak nevýslovně z nepaměti
jak někdo kdo se neudýchá

56
ÚMRTNÍ LIST

Jaké měl povolání?

Pasáček kuřat v obilí
A kdy se narodil?
Nebyla ještě tma

Maminka byla ale maminka

a otec roztrhaný
mezi bělouši

Důvody smrti? Dávno zanedbané

Úprosně
Až se budou bát
děvčátka hrající si v drápky
zaznějí zvony

Mnohokrát

57
POSLÉZE POTVRZENÍ O JEHO DUŠI

A ona není
není k nalezení
Možná
a zapomenutá

58
POHŘEB NA SAMÉM KONCI LÉTA

Srovnají krok a pak se hnou

s ramenem jedním trochu výš

Kamínky chřestí pod nohou

a zní to jak když hryže myš
na kůstce času v cizím lese

A nesou rakev Jsou jen čtyři

Jak opěšalí netopýři
Ve třech ji nikdo neunese

Pak kladou rakev na popruhy

a nad hřbitovem hlušec vzlétá

A uvnitř leží vždy ten druhý

A na strništích zbytek léta

59
MRTVÍ

Stále jsou naši mrtví s námi

a nikdy vlastně nejsme sami

A přicházejí jako stíny

ve vlasech popel kusy hlíny

Tváře jakoby vymazané

a přece se jen poznáváme

Po chrpách které kvetly vloni

slabounce jejich ruce voní

Tiše mne zdraví jako svého

hrbáčka času přítomného

60
PROTĚJŠÍ ZEMĚ

Za týden před třešněmi nebo ještě dřív

přes cesty přebíhají bílé lasičky
a vítr zvedá prach
zlatý jak monstrance a noci

noci jsou hluboké

Noci jsou hluboké jak dna pro pády hvězd

a jestli probudí tě po půlnoci touha
nečekej na úsvit

Všichni jsme tetovaní na dalekou cestu

někdo má černou kůži na patách
jiný zas na malíčku kručinku
a ruce rozedral nám v kopci babí hněv

Smrt je jen jednou jedenkrát a navždy

a mrtvé tělo pleva
ze které duše byla vymnuta
jak tvrdé zrno

Na chvíli staneme se dětmi

na dvorku s králíky a blízko popraviště slepic
tak nablízku
že zasáhla nás krev

61
A zítra odejdeme do protější země
všechny nás tetovala hlína na patách
u cesty panáčkuje bílý hranostaj
smrt je jen jednou jedenkrát a navždy

Za týden před třešněmi nebo ještě dřív

62
HŘBITOV VINAŘŮ

Po smrti ještě když jsou naznak

mívají plná ústa vína
není to bože jejich vina
a uskoč rychle do révoví
až půjdou kolem smutné vdovy
viničnou cestou na hřbitov

Rač rozhlédnout se po krajině

a shledáš to co každý vidí
Je to kraj slunce Pro ty lidi
sdělal jsi kopce stráně hlínu
zem v níž se daří dobře vínu
a není vhodná pro obilí

A na ní dřeli se a pili
po celý život Ručíš za ně
stvořils je do té země pane
a přiznej svoji krásnou vinu

63
ÚČTOVÁNÍ NA VESMÍRNÝCH KONTECH

Když se tě děti na ulici zeptají

pane kolik je hodin
(a smráká se a míč se zakutálel)
nesmíš jim nahlas povědět
že je už strašně dávno

Vždyť co je čas co býval a co bude ještě znamenat

za našich příštích dnů
kolika branami jsme prošli shrbeni
a kolik bylo vrátek
přes kolik přelízek a zápraží

Daleko od nás je Antarktida

a v Brazílii
moře vyplavuje na břeh po ránu
dojemné mrtvé pinguiny

A za koho se vlastně tolik trápíme

ztraceni ve vesmíru
v němž obří hvězda první velikosti

není než nepatrná veš

v souhvězdí zvaném Vlasy Bereničiny

A rovněž v Einsteinově paruce

Byl příliš kadeřavý

a ty to dávno víš má lásko

64
POZNÁMKA: Kdysi, je tomu dávno, zeptal se mne
malíř Bohdan Lacina, jestli vím, co znamenají slova
mitmem a mítmavo. Za svého vesnického dětství slýchal
je z úst starých lidí. Dlouho jsem hledal po slovnících,
až jsem zjistil, že „mitvy“ znamená v některých nářečích
dávat věc jednou tak a podruhé obráceně. Například
klásky na poli. Kořeny těch slov jsou staré a tajemné.
Uslyšel jsem v nich mnoho ticha a pocítil jsem potřebu
básně.

65