HANS H.

ØRBERG

L I N G VA LAT I N A
PER SE ILLVSTRATA
PARS I
FAMILIA ROMANA

LAT I N E D I S C O I
(Učím se latinsky)
PŘÍRUČKA PRO STUDENTY SE SLOVNÍKEM
(kap. I–XXXV)

do češtiny přeložil, upravil

a vlastním nákladem vydal
Jiří A. Čepelák

V PRAZE
MMXI
 ZKRATKY

abl. ablativ lat. latinsky

abl. abs. ablativ absolutní lok. lokativ
AcI akuzativ s infinitivem m. maskulinum
adj. adjektivum n. neutrum
adv. adverbium nom. nominativ
ak. akuzativ os. osoba
akt. aktivum part. participium
čes. česky pas. pasivum
dat. dativ perf. perfektum
dekl. deklinace pl. plurál
f. femininum plusqpf. plusquamperfektum
fut. futurum préz. prézens
gen. genitiv předl. předložka
imper. imperativ ř. řádek
impf. imperfektum s. strana
ind. indikativ sg. singulár
inf. infinitiv subst. substantivum
kap. kapitola sup. superlativ
komp. komparativ vok. vokativ
konj. konjunktiv zájm. zájmeno

LINGVA LATINA PER SE ILLVSTRATA

PARS I: FAMILIA ROMANA
LATINE DISCO I (Učím se latinsky)
PŘÍRUČKA PRO STUDENTY SE SLOVNÍKEM

Copyright © Hans H. Ørberg – dědicové; 1999, 2000

Translation © Jiří A. Čepelák; 2010, 2011

V roce 2010 do češtiny přeložil, upravil a vlastním nákladem vydal Jiří A. Čepelák
Jílovská 1152/45, CZ-14200 Praha 4; cepelak.jiri@seznam.cz
Informace o metodě a učebnicích: Circulus Latinus Pragenus (Pražský latinský kroužek)
http://circulus.xf.cz/www/; CirculusLatinus@seznam.cz
Sazba z písma Times a Latin: Sergio Scala (Accademia Vivarium Novum v Římě)
Zhotovení publikace: KAVA-PECH, http://www.kava-pech.cz/
Počet stran 120. * Náklad 600 výtisků. * Druhé, opravené a rozšířené vydání.
ISBN
 Předmluva
Latina je mrtvá. Anebo nesmrtelná? Proč? Není totiž jen branou k mnoha Proč studovat latinu?
moderním jazykům a vědním oborům, ale ukrývá rozmanité poklady staro-
věké, středověké i novověké literatury. Mnohé z nich jsou aktuální dodnes,
neboť se z nich můžeme dozvědět leccos o naší kultuře, civilizaci, o nás sa-
mých. Abychom je však mohli otevřít a čerpat nich jako z pramene poznání,
neměli bychom se spokojit s pouhými překlady, ale naučit se jazyk, v němž
byly napsány, a naučit se ho natolik, abychom bez použití slovníku porozu-
měli latinskému textu a zažívali ničím nerušené potěšení z jeho četby.
Nestačí však jen překládat z latiny do mateřského jazyka, je třeba na- Lingua Latina per se illus-
učit se latinsky číst, rozumět, případně i psát a mluvit – zkrátka naučit se trata
latinsky myslet. Jak toho lze dosáhnout? Stačí si vybrat účinnou metodu a
dobrou učebnici, která vás k tomuto cíli dovede. V tomto ohledu je zcela
jedinečný kurz Lingua Latina per se illustrata od dánského autora Hanse
H. Ørberga. Je totiž vhodný pro samouky i plošné využití ve školách. Od
svého vzniku v 50. letech 20. století se úspěšně šíří v západní Evropě a Se-
verní Americe a v posledních letech se uplatňuje také v Chorvatsku i v dal-
ších zemích střední a východní Evropy.
Celý kurz Lingua Latina per se illustrata se dělí na dvě části, z nichž součásti kurzu
každou tvoří pečlivě sestavená učebnice v latinském jazyce, opatřená vy-
světlujícími ilustracemi – Familia Romana a Roma Aeterna. Tyto učebnice
doplňují latinská cvičení Exercitia Latina a příručka pro studenty Latine
disco, která přístupnou formou vysvětluje gramatiku jednotlivých kapitol
v národním jazyce. Posledně jmenovaná příručka byla zatím dostupná
pouze v angličtině, francouzštině, němčině, dánštině, španělštině a italštině.
Ve svých rukou právě držíte její první české vydání, které má usnadnit práci
samoukům i studentům středních škol.
Latinský jazyk se budete učit podobně jako svůj mateřský. Na počátku se přirozená metoda
budete setkávat jen s nejjednoduššími větami, jejichž smysl snadno pocho-
píte z kontextu. Nová slova budou vysvětlována ať už slovy vám známými,
nebo ilustracemi. Podobně jako děti osvojující si mateřský jazyk se nejprve
budete seznamovat s významy slov a jazykových jevů, naučíte se je roze-
znávat, používat a následně je zařadíte do gramatického systému. Grama-
tika bude předkládána pozvolna, a to tak, aby její pochopení bylo co
nejpřirozenější a aby se díky mnoha příkladům dostala tak říkajíc do krve.

3
 Abyste mohli využívat všech plodů své práce, je třeba se zcela spoleh-
nout na metodu výuky, na které je učebnice postavena. Přestože je jejímu
popisu věnována důkladná pozornost v rámci úvodní kapitoly naší příručky
(viz s. 14–17), na tomto místě bych chtěl nastínit její hlavní body, jinými
doporučený studijní postup slovy doporučit vám následující studijní postup:
1. Dobře si prohlédněte ilustraci nebo mapu na začátku kapitoly a zapa-
matujte si tam uvedené pojmy.
2. Pozorně si přečtěte text kapitoly tak, abyste s jistotou pochopili každé
slovo a větu podle kontextu.
3. Přečtěte si oddíl GRAMMATICA LATINA a systematicky seřazené grama-
tické vzory porovnejte s těmi v textu.
4. Přečtěte si ještě jednou celou kapitolu (text + GRAMMATICA LATINA)
v souvislostech a dávejte pozor na obsah, abyste se vyhnuli nedorozu-
měním. Zvlášť si dejte pozor na nová slova a tvary vysvětlené v po-
známkách na okraji stránky nebo v gramatickém oddílu.
5. S přihlédnutím k oddílu GRAMMATICA LATINA doplňte chybějící kon-
covky ve cvičení PENSVM A.
6. Projděte si seznam nových slov na okraji stránky (Vocābula nova)
a vyjasněte si jejich význam (s každým můžete zkusit vytvořit jedno-
duchou větu, viz následující odstavec o rozšiřování slovní zásoby).
7. Doplňte chybějící slova do cvičení PENSVM B tak, aby jeho jednotlivé
věty dávaly smysl.
8. Ústně nebo písemně odpovězte krátkými větami na otázky ve cvičení
PENSVM C.
Příslušný komentář v příručce Latine disco si prostudujte až POTÉ, co si
důkladně přečtete text kapitoly. Měli byste si tak ověřit získané poznatky,
dokázat je pojmenovat a zařadit do gramatického systému.
rozšiřování slovní zásoby Nezbytnou součástí studia jazyka je i osvojování si jeho slovní zásoby.
Není-li to bezprostředně nutné, nová slova nepřekládejte, ale zapisujte si
celá slovní spojení nebo krátké věty do zápisníku a následně si v něm čtěte,
např. při čekání na autobus. Jistě jim budete rozumět, neboť se vám bude
před očima jako na filmovém plátně promítat příběh, který prostupuje celou
učebnicí. Naučíte se tak význam více slov najednou, snadněji si osvojíte je-
jich vazby a budete se i později lépe orientovat v textu. Ten se totiž neskládá
z izolovaných slov, ale ze slovních spojení a vět. K této příručce je připo-
jený také Latinsko-český slovník, který obsahuje slovní zásobu učebnice
Kdy použít slovník? Familia Romana. Doporučejeme vám ho používat pouze pro ověření vý-
znamu slov, o nichž máte pochybnosti.
české vydání České vydání příručky Latine disco vzniklo na základě její anglické, ně-
mecké a italské verze. Snažil jsem se jak o co nejvěrnější překlad, tak o jeho
přizpůsobení českému prostředí, jazyku i gramatické terminologii. Aby zůs-
tal text komentáře co nejjednodušší a nejnázornější, nebyl vždy upřednost-
něn detailní výklad podle zásad historické gramatiky. Proto jsem po
konzultaci s autorem slovesa 3. konjugace i v českém vydání označil jako
souhláskové kmeny (viz 4. kap.). Podobně jako v jiných současných učeb-

4
nicích latiny ani v tomto výukovém textu se nerozlišuje mezi odvozenými a
složenými slovesy, která jsou souhrnně označována jako složeniny. V zájmu
zachování shody s textem učebnice Familia Romana cituji přímou řeč v la-
tině pomocí uvozovek nahoře, zatímco v českém textu jsem se řídil běžnými
pravidly českého pravopisu.
Za pomoc při překladu a korekturách bych chtěl poděkovat kolegům
z Pražského latinského kroužku a spolužákům z Filozofické fakulty Univer-
zity Karlovy v Praze, jmenovitě Zuzaně Špicové, Lukáši Hofmanovi, Petru
Hončovi, Janu Morávkovi, Janu Odstrčilíkovi a Ondřeji Podavkovi. Přínosné
byly též korektury a připomínky od Katariny Petrovićové z Ústavu klasic-
kých studií FF MU v Brně. Mimořádnou vděčnost cítím k Bohumile Mou-
chové z Ústavu řeckých a latinských studií FF UK v Praze, která v roce 1998
jako první seznámila českou odbornou veřejnost s učebnicemi Hanse H.
Ørberga a bez jejíž dlouhodobé podpory by se vydání této příručky neusku-
tečnilo, stejně jako Luigimu Miragliovi, zakladateli latinské akademie Viva-
rium Novum se sídlem v Římě a šiřiteli Ørbergových publikací, a jeho
kolegům. A konečně, poslední a nejvýznamnější poděkování – i když s tro-
chou smutku – náleží nedávno zesnulému dánskému profesorovi Hansi H.
Ørbergovi a jeho dědicům, bez jejichž laskavého souhlasu by česká verze
příručky nikdy nemohla být vydána.

V Praze 10. června 2010 a 28. července 2011

Jiří A. Čepelák

5
 Úvod

LINGVA LATINA, latinský jazyk

Latinský jazyk, lingua Latīna, byl jazykem Latinů (Latīnī),
obyvatel dnešního Lazia (Latium), oblasti ve střední Itálii, jež
zahrnuje i město Řím, které podle tradice založil Rōmulus Latina, jazyk Latinů, obyva-
v roce 753 př. Kr. V následujících staletích se oblast ovládaná tel Latia

Římem, imperium Rōmānum, rozrostla na celou Itálii a odtud

do západního a východního Středomoří. Do 2. století po Kr. jazyk Římské říše
ovládli Římané většinu tehdejší Evropy, severní Afriky, Blíz-
kého i Středního Východu. V západních evropských provin-
ciích Hispānia, Gallia, Britannia, Germānia (jižní Německo)
a na Balkáně, např. v provincii Dācia (Rumunsko), se latina,
jazyk Římanů, rychle rozšířila, zatímco v Řecku a ve východ-
ních provinciích si své výsadní postavení i nadále zachovala
řečtina. Antický svět byl tedy dvojjazyčný, řecko-latinský.
Po pádu Západořímské říše byla latina jako mluvený jazyk
vytlačena z některých příhraničních oblastí říše, např. z Britá-
nie a z Afriky. V ostatních provinciích se z mluvené latiny vy-
vinuly románské jazyky, např. italština, francouzština, španěl-
ština, portugalština a rumunština.
Jako svůj rodný jazyk dnes latinu nikdo nepoužívá, a proto románské jazyky

se řadí k tzv. „mrtvým“ jazykům. Toto označení je však poně-

kud zavádějící. Po staletí byla latina v celé Římské říši tak živá,
jako je angličtina v současném světě. A tento „mrtvý“ jazyk byl
natolik životaschopný, že zůstal po celý středověk nezpochyb-
nitelným společným jazykem vzdělaných vrstev v Evropě. Své
vedoucí postavení komunikačního prostředku mezi vzdělanci
různých národů si pak latina zachovávala až do 18. století. kulturní jazyk Evropy
V současnosti její klasická forma přežívá v římskokatolické

7

latinská slova v angličtině
latinská slova v češtině
latinská abeceda
písmena J a U se až do
16. století nepoužívala
IVLIVS = JULIUS
varianty výslovnosti latiny
církvi. Latinská je i velká část terminologie mnoha společen-
ských i přírodních věd.
Postavení latiny jakožto mezinárodního kulturního jazyka
se projevilo v množství latinských slov přejatých do národních
jazyků současné Evropy. Mimo románské jazyky, kde jsou
spíše výjimkou slova jiného než latinského původu, patří také
angličtina mezi jazyky, jejichž slovní zásoba pochází převážně
z latiny. Přejímání slov z různých oblastí lidského života se však
nevyhnula ani čeština. Její slovní zásoba byla o slova latinského
původu obohacována buď přímo, nebo prostřednictvím něm-
činy, francouzštiny, italštiny i angličtiny.
Pravopis a výslovnost
Latinská abeceda měla 23 znaků: A B C D E F G H I K L M N
O P Q R S T V X Y Z (K se téměř nepoužívalo, Y a Z se obje-
vuje jen ve slovech řeckého původu). Až později se z těchto
velkých písmen (majuskule) vyvinula písmena malá (minus-
kule). Znaky J, U a W byly neznámé: I a V označovalo jak sa-
mohlásky i a u, tak souhlásky j a v (vyslovované jako české j
a anglické w). Až do 16. století se znaky I i a J j, V v a U u ne-
rozlišovaly. V našich učebnicích latiny nepoužíváme písmena
J j, ale rozlišujeme mezi souhláskou V v a samohláskou U u,
s výjimkou nadpisů, které jsou psány velkými písmeny: CA-
PITVLVM, IVLIVS.
V současnosti se využívají tři varianty výslovnosti latiny:
klasická, odpovídající 1. století př. Kr., a pozdější středoevrop-
ská a italská výslovnost. V českých zemích se obvykle vyučuje
podle tradiční středoevropské výslovnosti, zatímco na vysokých
školách se objevuje i klasická neboli restituovaná výslovnost.
S jednotlivými typy výslovnosti se můžete seznámit na násle-
dujících stránkách – když už se váš učitel nebo vy rozhodnete
pro jednu z variant výslovnosti, pečlivě zachovávejte její pra-
vidla a snažte se je nemísit.
- Klasická výslovnost
To, jaká byla výslovnost latiny v antice, lze zjistit s velkou přes-
ností. Následuje přehled nejdůležitějších dokladů, na jejichž zá-
8
kladě byla ve 20. století tato výslovnost obnovena, tj. restituo- klasická výslovnost

vána:
(1) latinský pravopis, především odchylky od normy;
(2) výslovnost románských jazyků, které představují pozdější
vývoj mluvené latiny;
(3) zmínky o výslovnosti u starověkých latinských gramatiků
a jiných autorů;
(4) přejímání latinských slov do jiných jazyků.
Na základě těchto zdrojů informací můžeme odvodit následující
pravidla výslovnosti v klasické době (1. století př. Kr.):

Samohlásky
V mluveném, nikoliv psaném jazyce se důsledně rozlišovalo
mezi dlouhými a krátkými samohláskami. V kurzu LINGVA LA-
TINA je každá dlouhá samohláska označena vodorovnou čárkou samohlásky:

nad písmenem [¯]: ā, ē, ī, ō, ū, ÿ; ostatní samohlásky jsou krátké:

krátké: a, e, i, o, u, y
dlouhé: ā, ē, ī, ō, ū, ÿ
a, e, i, o, u, y.
Výslovnost a délka latinských samohlásek odpovídala vý-
slovnosti samohlásek v češtině, takže latinské ā se vyslovo-
valo jako české á apod. Jedinou výjimkou je y, které se
v klasické době vyslovovalo jako dnešní německé ü. V latině
samohláska i nikdy neměkčí předcházející souhlásku, a proto
vždy vyslovujeme ni jako ny, ti jako ty apod.
Příklady krátkých samohlásek: amat, bene, nimis, post, modo,
num, sumus, Syria.
Příklady dlouhých samohlásek: ālā, pānis, mē, hīc, līberī, pōnō,
ūna, tū, Lÿdia.

Dvojhlásky
Dvojhláska je spojení dvou samohlásek v jedné slabice. Latin-
ské dvojhlásky jsou: ae, oe, au, eu, ui
ae jako dvojhláska (a + potlačené i/e): Graecia, laetus, paene
dvojhlásky:
ae oe au eu ui
oe jako dvojhláska (o + potlačené i/e): foedus, poena

9
 au jako au: aut, nauta
eu jako eu, tedy e + u spojené do jedné slabiky: Eurōpa, heu,
heus, neu, seu (ale před koncovkami -us, -um, -unt násle-
duje hranice mezi slabikami hned po e: de|us, me|us, e|um,
e|unt, aure|us)
ui jako uj, tedy u+i spojené do jedné slabiky: cui, huic, huius
Souhlásky
b jako v češtině: bibit, ab (a bs a bt jako ps a pt: absint, obtulit)
c vždy jako české k: canis, centum, circus, nec
souhlásky: ch, ph, th jako k, p, t s přídechem, čili k+h, p+h, t+h: pulcher,
bcdfghklmnpqrstxz
i v (u)
amphitheātrum
d jako v češtině: dē, dedit
f jako v češtině: forum, flūmen
g jako v češtině: gallus, gemma, agit
gn jako české zadopatrové ŋ ve slově tenký: signum, pugna,
magnus
h se vyslovovalo zcela slabě nebo vůbec ne: hīc, homō, nihil
l jako v češtině: lūna, gladius, male, vel
m jako v češtině: mē, domus, tam [na konci slova, např. v kon-
covkách -am, -em, -im, -um se vyslovovalo slabě]
n jako v češtině: nōn, ūnus [před s se vyslovovalo slabě: mēnsa,
īnsula]
p jako v češtině: pēs, populus, prope
ph jako p s přídechem, tedy p+h: viz ch
qu jako anglické qu ve slově quick: quis, aqua, equus
r jako v češtině: rēs, ōra, arbor, cūr
s jako v češtině: sē, rosa, is
t jako v češtině: tē, ita, et
th jako t s přídechem, tedy t+h: viz ch
v jako anglické w ve slově well: vōs, vīvus
x jako české ks: ex, saxum
z jako v češtině: zōna
i (souhláska před samohláskou na začátku slova, případně po
předponě, nebo mezi samohláskami) jako české j: iam, iubēre,
con-iungere, eius
u (souhláska v kombinaci ngu před samohláskou a občas
i v kombinaci su před ā nebo ē) jako anglické w: lingua, san-
guis, suādēre, suāvis, cōnsuētūdō

10
Výslovnost zdvojených souhlásek je delší než souhlásek jednot-
livých: ille, annus, nummus, terra, ecce, littera, oppidum. [Sou-
hláska i mezi samohláskami se vyslovovala zdvojeně: eius jako zdvojené souhlásky
eiius, maior jako maiior, v kurzu LINGVA LATINA psáno māior.]

- Středoevropská poklasická výslovnost

Výše popsaným způsobem vyslovovali latinu vzdělaní Římané
v 1. století př. Kr. V císařské době (1.–5. století po Kr.) prodě-
lala výslovnost latiny značné změny. Vznikla tak pozdně latin- středoevropská výslovnost
ská církevní výslovnost a její německá varianta, kterou
v upravené podobě převzaly země střední a východní Evropy.

Samohlásky
Latinské krátké a dlouhé samohlásky (v kurzu LINGVA LATINA je
každá dlouhá samohláska označena vodorovnou čárkou nad pís-
menem [¯]) odpovídají českým dlouhým a krátkým samohlás- samohlásky:
kám a vyslovují se stejně jako v češtině (ā jako á, a jako a, ē krátké: a, e, i, o, u, y

jako é, e jako e apod.). Jen samohláska i nikdy neměkčí před-

dlouhé: ā, ē, ī, ō, ū, ÿ

cházející souhlásku, a proto se vždy vyslovuje ni jako ny, ti jako

ty nebo ci (viz níže souhlásky) apod.

Příklady krátkých samohlásek: amat, bene, nimis, post, modo,

num, sumus, Syria.
Příklady dlouhých samohlásek: ālā, pānis, mē, hīc, līberī, pōnō,
ūna, tū, Lÿdia.

Dvojhlásky
Latinské dvojhlásky ae, oe, au, eu, ui se vyslovují stejně jako
v klasické výslovnosti a v češtině, ovšem s následujícími vý-
jimkami: dvojhlásky:
ae oe au eu ui
ae jako otevřené é
oe jako otevřené é

Souhlásky
Souhlásky se ve středoevropské výslovnosti vyslovují stejně
jako v češtině, ovšem s těmito výjimkami:

11
souhlásky: c před samohláskami e, i, y a dvojhláskami ae, oe jako c: cen-
tum, cibus, Cyprus, caedēs, coepit
bcdfghklmnpqrstxz
i v (u)
c před souhláskami, samohláskami a, o, u a na konci slov jako
k: canis, corōna, cūra, nec
ch, ph, th jako ch, f, t: pulcher, amphitheātrum
ph jako f, viz ch
qu jako české kv: quis, aqua, equus
s jako v češtině: sē, is [mezi dvěma samohláskami jako z: rosa,
basilica]
th jako t, viz ch
x před samohláskou jako gz: exemplum, saxum
i (souhláska před samohláskou na začátku slova, případně po
předponě, nebo mezi samohláskami) jako české j: iam, iubēre,
con-iungere, eius
ti se před samohláskou nebo dvojhláskou ae vyslovuje jako ci,
pokud není přízvučné: tertius, grātia, a to s následující vý-
jimkou: předchází-li souhlásky t, s, x, pak se ti čte jako české
ty: Mettius, bēstia, mixtiō
Výslovnost zdvojených souhlásek je delší než souhlásek jed-
notlivých: ille, annus, nummus, terra, ecce, littera, oppidum.
zdvojené souhlásky [Souhláska i mezi samohláskami se vyslovuje zdvojeně: eius
jako eiius, maior jako maiior, v kurzu LINGVA LATINA psáno
māior.]

- Italská poklasická výslovnost

Do 5. století po Kr. se na území dnešní Itálie vytvořila třetí
varianta latinské výslovnosti. Používá se na italských školách
italská výslovnost a v upravené podobě i v rámci římskokatolické církve. Její
výslovnost je stejná jako středoevropská, ovšem s několika
výjimkami. Samohlásky ztratily svou délku a zachovává se
pouze přízvuk. I některé souhlásky se vyslovují jinak než ve
středoevropské výslovnosti: c před samohláskami e, i a dvoj-
hláskami ae, oe jako č, g jako dž, sc jako š, gn vždy jako ň,
zatímco h se téměř nevyslovuje.

- Dělení na slabiky
Latinská slova se dělí na slabiky dle následujících pravidel:

12
(1) Souhláska se pojí s následující samohláskou: do-mi-nus,
o-cu-lus, cu-bi-cu-lum, pe-te-re.
dělení na slabiky

(2) Následují-li po samohlásce dvě nebo více souhlásek, po-

slední souhláska se pojí s následující slabikou: Sep-tem-ber,
tem-pes-tās, pis-cis, con-iūnc-tus. Výjimka: b, d, g, p, t, c a f se
neoddělují od následujícího r nebo l (občas se oddělují v poezii):
li-brī, lu-crum, cas-tra, in-te-gra, ex-em-plum.
Poznámka: Spřežky ch, ph, th a qu se počítají jako samostatné
souhlásky a nerozdělují se: pul-cher, am-phi-the-ā-trum, a-li-
-quis; x, zastupující dvě souhlásky (ks, případně gz), se neod-
děluje od předcházející samohlásky: sax-um, dīx-it. Složená
slova se rozdělují na jednotlivé složky: ad-est, ab-est, trāns-it.

- Přízvuk
Ve dvouslabičných slovech je přízvuk vždy na první slabice:
´ubi, ´multī, ´valē, ´leō. přízvuk neboli důraz

Ve více než dvouslabičných slovech jsou dvě možnosti: přízvuk

je (1) na předposlední, tedy 2. slabice od konce slova, nebo (2)
na předcházející, tedy 3. slabice od konce. Základní pravidlo je:
dvě možnosti:
(1) 2. slabika od konce slova
(2) 3. slabika od konce slova
Přízvuk je vždy na předposlední, tedy na 2. slabice od konce
slova, pokud je tato dlouhá. Je-li krátká, přízvuk se posouvá na
předcházející slabiku, tedy na 3. slabiku od konce slova.

Pro určení polohy přízvuku v latinském slově se tedy nejprve

podívejte na jeho předposlední slabiku: podívejte se na předposlední
Přízvuk je na předposlední slabice, pokud tato končí: slabiku!

(a) na dlouhou samohlásku nebo dvojhlásku: La´tīna, vi´dēre,

a´mīca, Rō´mānus, ō´rātor, per´sōna, a´moena; nebo
(b) na souhlásku: se´cunda, vī´gintī, lī´bertās, co´lumna,
ma´gister.
Pokud končí předposlední slabika (c) na krátkou samohlásku,
přízvuk se posouvá na předcházející, tedy 3. slabiku od konce:
´īnsula, ´fēmina, ´patria, ´oppidum, ´improbus, dī´videre, in´ter-
rogat, ō´ceanus, ´persequī, ´cerebrum.

13
 LINGVA LATINA, latinský kurz
Latinský kurz LINGVA LATINA PER SE ILLVSTRATA („Latinský
LINGVA LATINA
jazyk vysvětlený sám sebou“) se skládá ze dvou částí, PARS I
PER SE ILLVSTRATA a II. První část, FAMILIA ROMANA, představuje kurz pro začá-
I. FAMILIA ROMANA tečníky. Jeho 35 kapitol tvoří řada událostí a příhod ze života
římské rodiny ve druhém století po Kr. Celá kniha je napsána la-
tinsky, ale od začátku do konce je odstupňována tak, aby se
každá věta dala pochopit sama o sobě (per se), protože význam
a funkce každého nového slova vyplývají buď z kontextu, nebo,
je-li to nutné, z připojené ilustrace, případně jsou vysvětleny
pomocí již známých slov v poznámce na okraji stránky. Není
tedy třeba dohledávat, určovat nebo překládat slovíčka za úče-
lem porozumění textu. Slovní zásoba se stejně jako gramatika
učí na velkém množství zcela zřejmých příkladů, které jsou sou-
částí souvislého textu.
Obrázky neslouží jen k znázornění hmotných předmětů, ale také
obrázky
k ilustraci příhod a konkrétních situací. Při jejich tvorbě byl kla-
den obzvláštní důraz na věrnost antickým předlohám: oblečení,
budovy, nábytek apod. jsou zde reprodukovány tak, jak je
známe z archeologických nálezů. Tímto způsobem je názorně
podáno mnoho v textu obsažených informací o životě starově-
kých Římanů.
V poznámkách na okraji stránky jsou používány následující
poznámky na okraji
značky:
(1) rovnítko [=] mezi synonymy, slovy stejného významu, např.
-que = et;
značky:
(2) oboustranná šipka [↔] mezi antonymy, slovy opačného vý-
znamu, např. sine ↔ cum;
[=] „totéž jako“
[↔] „opak“
[:] „to jest“, „zde“ (3) dvojtečka [:] ukazuje význam slova v daném kontextu, např.
eam : Iūliam;
[<] „odvozeno od“

(4) značka pro odvození [<] ukazuje, od jakého již známého

slova bylo nové slovo odvozeno, např. amor < amāre.
Text každé kapitoly je rozdělen na dvě nebo tři čtení (lēctiōnēs,
označené na okraji římskými číslicemi I, II, III), za nimiž ná-
lēctiōnēs: I, II, III
sleduje oddíl věnovaný gramatice, GRAMMATICA LATINA. Ten ob-
sahuje shrnutí nových gramatických jevů, které se objevily
v hlavním textu, pomocí systematicky uspořádaných vzorů

14
označených latinskými gramatickými termíny. Přehled skloňo-
vání a časování, TABVLA DECLINATIONVM, se nachází na stranách
307–311. Detailnější přehled latinského tvarosloví je vydáván
zvlášť (viz následující strana).
Tři cvičení, PENSVM A, B a C, na konci každé kapitoly slouží
k prověření nabytých gramatických znalostí, slovní zásoby cvičení:
a porozumění textu. PENSVM A je gramatické cvičení, v němž se PENSVM A: koncovky
doplňují chybějící koncovky. Ve cvičení PENSVM B se od vás PENSVM B: slovíčka
PENSVM C: věty
očekává, že budete doplňovat chybějící nová slova, s nimiž jste
se seznámili při studiu příslušné kapitoly (na okraji stránky je
seznam nových slovíček). PENSVM C tvoří otázky, které vyža-
dují krátkou, ale úplnou odpověď v latině.
Při dalším čtení budete narážet na některá slova, jejichž význam
jste zapomněli. V takovém případě je vhodné se podívat do abe-
cedního seznamu slovíček INDEX VOCABVLORVM na konci učeb-
nice. Zde naleznete přesný odkaz na kapitolu (tučná písmena) a
řádek, kde se hledané slovo poprvé objevuje. Odkaz na více
INDEX VOCABVLORVM

míst zároveň znamená, že se totéž slovo vyskytuje ve více vý-

znamech. Většinou stačí přečíst si větu, v níž se slovo nachází,
abyste si připomněli jeho význam. Podobně se INDEX GRAMMA-
TICVS (s. 326–327) vztahuje k výkladu gramatických tvarů.
Krátký seznam nadepsaný FORMAE MVTATAE („Změněné tvary“,
s. 328) odkazuje na základní tvar slova tam, kde to výrazné
změny slovního tvaru vyžadují.
V gramatickém přehledu INDEX GRAMMATICVS na konci učeb-
nice jsou tvary podstatných jmen řazeny takto: nominativ, aku- pořadí pádů:
zativ (tzv. přímé pády, český 1. a 4. pád), genitiv, dativ, ablativ nominativ

(tzv. nepřímé pády, český 2., 3., 6., 7. pád). Toto řazení jednak akuzativ
genitiv
lépe odpovídá struktuře jazyka, jednak umožňuje rychlejší za- dativ
pamatování si shodných tvarů podstatných jmen v nominativu ablativ

a akuzativu, dativu a ablativu. Vokativ (český 5. pád) se vysky-

tuje jen u jedné skupiny podstatných a přídavných jmen, a proto vokativ
je uváděn pouze tehdy, odlišuje-li se svým tvarem od nomina-
tivu.
Studenti, kteří mají pochybnosti o své schopnosti dospět k pře-
snému významu každého nového slova, mohou využít Latinsko-
-český slovník I. Tento slovník je však zamýšlen pouze jako klíč

15

doplňky:
COLLOQVIA PERSONARVM, do-
plňující texty pro 1.–24.
kap.
FABVLAE SYRAE, doplňující
texty pro 26.–34. kap.
EXERCITIA LATINA,
doplňující cvičení
GRAMMATICA LATINA,
latinské tvarosloví
LINGVA LATINA
PER SE ILLVSTRATA
II. ROMA AETERNA
INDICES, rejstřík jmen a slov
EXERCITIA LATINA II
Latinsko-český slovník II.
Sermōnēs Rōmānī
k ověření významu slov – pečlivý student ho nebude potřebovat.
Kromě základního kurzu existují tři doplňující publikace:
(1) COLLOQVIA PERSONARVM, sbírka doplňujících textů, zpravidla
rozhovorů. Úroveň obtížnosti 24 dialogů (colloquia) je odstup-
ňována tak, aby slovní zásoba i gramatika odpovídaly prvním
24 kapitolám učebnice FAMILIA ROMANA.
(2) FABVLAE SYRAE, sbírka doplňujících textů, 45 příběhů z řecké
i římské mytologie a dějin. Náročnost jednotlivých vyprávění
(fābulae) je odstupňována tak, aby slovní zásobou i gramatikou
odpovídala 26. až 34. kapitole učebnice FAMILIA ROMANA.
(3) EXERCITIA LATINA, rozsáhlá sbírka doplňujících cvičení ke
každé ze 133 lēctiōnēs v učebnici FAMILIA ROMANA.
(4) GRAMMATICA LATINA, přehled latinského tvarosloví.
LINGVA LATINA II: ROMA AETERNA
Druhá část kurzu LINGVA LATINA s podtitulem ROMA AETERNA
(„Věčný Řím“), je určena pro pokročilé. Studenti se jí mohou
začít věnovat hned po dokončení studia první části, ale klade na
ně mnohem větší nároky. Jejím hlavním tématem jsou římské
dějiny vyprávěné samotnými Římany, tj. spisovateli Vergiliem,
Ovidiem, Liviem, Sallustiem, Corneliem Nepotem, Ciceronem
a dalšími. Stejně jako v první části následují za každou kapito-
lou tři PENSA, která slouží ke shrnutí a rozšíření gramatických
znalostí, k opakování nových slovíček a procvičení pravidel od-
vozování.
Svazek INDICES, který patří k této části kurzu, obsahuje seznam
římských konzulů a jejich triumfů (FASTI CONSVLARES a TRIVMP-
HALES), jmenný rejstřík (INDEX NOMINVM) s krátkými vysvětle-
ními v latině a seznam všech slov použitých ve svazcích
Familia Romana a Roma Aeterna. Součástí sady učebnic jsou i
EXERCITIA LATINA II pro druhou část kurzu a Latinsko-český slov-
ník II. pokrývající slovní zásobu obou zmíněných svazků.
Po absolvování první části kurzu LINGVA LATINA můžete dále
pokračovat čtením následujících speciálních školních edic textů
latinských autorů: sbírka klasických textů Sermonēs Rōmānī,
Plautova komedie Amphitryō a Caesarovo historické dílo Dē
16
bellō Gallicō. Tato zkrácená, ale jinak neupravená vydání jsou Plautus: Amphitryō

opatřena poznámkami na okraji textu, jež vysvětlují všechna Caesar: Dē bello Gallicō

slova, která neobsahuje první část kurzu. Podobné edice Vergi-

liova eposu Aeneis I a IV a Petroniova satirického vyprávění
Cēna Trimalchiōnis mohou číst ti, kteří dokončili alespoň část Vergilius: Aenēis
svazku ROMA AETERNA. Svazek Catilīna, vydání Sallustiova Dē Petrōnius: Cēna Trimalchiōnis

coniūrātiōne Catilīnae a Ciceronových řečí In Catilīnam I a II, Catilīna. Sallustius a Cicero

je komentován tak, aby je mohli číst studenti, kteří dokončili
celou druhou část kurzu.

LINGVA LATINA na CD
Oba díly učebnice LINGVA LATINA jsou dostupné i na CD-ROM
LINGVA LATINA na CD

s úplným textem, audio-nahrávkami a interaktivní verzí cvičení

Pensa. CD Latine audio obsahuje nahrávky kapitol I–X svazku
FAMILIA ROMANA v klasické výslovnosti latiny.

Následující komentář poskytuje informace o klíčových bodech

každé kapitoly první části kurzu. Doporučujeme vám nejdříve si komentář ke kapitolám první
části kurzu LINGVA LATINA
přečíst dotyčnou kapitolu a až poté příslušný komentář, neboť
latinský text je rozvržen tak, abyste si sami cvičili své jazykové
schopnosti. Účelem výkladu obsaženého v komentáři je zamě-
řit vaši pozornost ke skutečnostem, se kterými jste se již sezná-
mili, a formulovat gramatická pravidla, která jsou dokreslena
množstvím příkladů z textu. Komentář by vás měl také naučit
mezinárodní gramatické názvosloví, které pochází z latiny.
Komentář k druhé části kurzu bude publikován samostatně.

17
 LINGVA LATINA PER SE ILLVSTRATA
PARS I: FAMILIA ROMANA

Komentář ke kapitolám
1. kapitola
V první kapitole se vrátíme o 2000 let zpět do minulosti, do časů,
kdy byla Římská říše na vrcholu své moci a kdy sahala od At-
Římská říše

lantického oceánu ke Kaspickému moři a od Skotska k Sahaře.

Nejprve vám poskytneme několik zeměpisných údajů o prostředí,
v němž se bude odehrávat děj následujících kapitol.
Na mapě Římské říše, která se nachází na první straně, najdete
všechny zeměpisné názvy, jež se objeví v této kapitole. Až na
mapě správně umístíte názvy Rōma, Italia, Eurōpa, Graecia aj.,
pochopíte, co se píše o poloze Říma v první větě: Rōma in Ita-
liā est, a v následujících dvou větách o Itálii a Řecku: Italia in
Eurōpā est. Graecia in Eurōpā est. Totéž se znovu shrnuje
v jedné větě: Italia et Graecia in Eurōpā sunt. Význam et by
et (‘……’)
vám měl být zcela jasný, ale víte, proč je tam nyní sunt, a ne
est? Jestliže ne, podívejte se na okraj stránky a přečtěte si i další
dvě věty. Zjistili jste tedy, kdy se používá est a kdy sunt? Jest-
liže ano, naučili jste se první gramatické pravidlo. Podobně se
budete učit postupně celou latinskou gramatiku, tj. budete od-
vozovat gramatická pravidla ze své vlastní práce s textem.
Zaznamenali jste také nepatrný rozdíl mezi Italia a Italiā, a jak
krátké slovo in prodlužuje koncové -ā? Na to poukazuje první
Italia
in Italiā
poznámka na okraji textu. – Jiná věc, které je třeba si všimnout:
est a sunt bývají na konci věty. Ale uvidíte, že tomu tak není
volný slovosled
vždy, neboť i Rōma est in Italiā je zcela správně. Latina má totiž
volný slovosled, podobně jako čeština.
Můžete se ptát: Je opravdu možné pochopit všechno jen čte-
důležitost kontextu
ním textu? Určitě, ovšem za předpokladu, že se soustředíte na
kontext, tedy na smysl a obsah toho, co právě čtete. Stačí vědět,
kde je Egypt, abyste porozuměli větě Aegyptus in Eurōpā nōn
est, Aegyptus in Āfricā est. Zde nebude pochyb o významu
záporky nōn. Ale často lze větu pochopit jen, je-li pohromadě
záporka nōn
(‘......’)

18
s ostatními větami. Ve větě Hispānia quoque in Eurōpā est ne-
pochopíte quoque, dokud celou větu nezasadíte do kontextu:
Italia et Graecia in Eurōpā sunt. Hispānia quoque in Eurōpā
est. (Dvě předcházející věty by mohly být: Italia in Eurōpā est.
Graecia quoque in Eurōpā est.) Jestliže jste stále na pochybách,
čtěte dále až ke slovům: Syria nōn est in Eurōpā, sed in Asiā. quoque (‘......’)

Arabia quoque in Asiā est. Nyní už jistě pochopíte, co znamená

quoque – a mezitím jste se naučili slovíčko sed, aniž byste si
toho zvlášť všimli. sed (‘......’)

V následujícím odstavci najdete množství otázek a odpovědí na

ně. Význam některých otázek můžete pochopit až po přečtení pří-
slušných odpovědí. První je: Estne Gallia in Eurōpā? Slovíčko
-ne připojené k est nás upozorňuje, že následuje otázka (náš ota- -ne ... ? (otázka)

zník [?] starověcí Římané neznali). Odpověď je: Gallia in Eurōpā

est. Po další otázce Estne Rōma in Galliā? následuje záporná od-
pověď: Rōma in Galliā nōn est (v latině nejsou zvláštní výrazy
pro naše „ano“ nebo „ne“, a tak věta nebo její část musí být opa-
kována s nōn nebo bez něj). V otázce Ubi est Rōma? lze význam
slova ubi pochopit až po přečtení odpovědi: Rōma est in Italiā.
ubi (‘......’)

Po krátké zmínce o poloze nejvýznamnějších římských pro-

vincií se dozvíte o různých místech, jako jsou Rhēnus a Nīlus,
Corsica a Sardinia, Tūsculum a Brundisium. Najdete je na
mapě a text vám napoví, co znamenají. Máte-li stále pochyby fluvius (‘……’)
īnsula (‘……’)
o významu slov fluvius, īnsula a oppidum, vraťte se k obrázku oppidum (‘……’)
na začátku kapitoly.
Všimněte si, že se tato slova objevují ve dvou odlišných tvarech:
sám Nīlus je označován jako fluvius, ale Nīlus a Rhēnus dohro- singulár
fluvius
plurál
fluviī
mady jako fluviī. Podobně se střídají īnsula a īnsulae, oppidum īnsula īnsulae
a oppida. V oddílu GRAMMATICA LATINA, který je umístěn za tex- oppidum oppida

tem každé kapitoly, zjistíte, že tvary fluvius, īnsula a oppidum se

nazývají singulāris, zatímco fluviī, īnsulae a oppida se označují
plūrālis – česky singulár (číslo jednotné) a plurál (číslo množné).
Při dalším čtení zjistíte, že Nīlus není označován jen jako flu-
vius, ale i jako fluvius magnus, zatímco Tiberis je nazýván flu-
vius parvus. Stejným způsobem je Sicilia zmiňována jako īnsula
magnus (‘……’)
parvus (‘……’)
magna, a naopak Melita (dnešní Malta) jako īnsula parva. Na
okraji stránky jsou slova magnus a parvus označena jako anto-

19
 nyma (značka [↔], „slovo opačného významu než…“), což
vám pomůže pochopit jejich význam. Všimněte si také jejich
sg. fluvius magnus koncovek. Následují další příklady. O něco dále v textu kapi-
īnsula magna toly je Brundisium označeno jako oppidum magnum a Tūsculum
jako oppidum parvum a stejná slova získávají odpovídající kon-
oppidum magnum
pl. fluviī magnī
īnsulae magnae covky plurálu: fluviī magnī, īnsulae magnae, oppida magna.
oppida magna
Slovo, které takto obměňuje koncovky -us, -a, -um v singuláru
a -ī, -ae, -a v plurálu, se nazývá přídavné jméno neboli adjekti-
podstatná jména (substantiva):
fluvius, īnsula, oppidum aj.
vum (latinsky adiectīvum, „přidávané slovo“), protože se při-
pojuje k podstatnému jménu čili substantivu (lat. substantīvum)
přídavná jména (adjektiva):
a blíže jej určuje. Další substantiva, která se objevují v této ka-
pitole, jsou prōvincia, imperium, numerus, littera, vocābulum.
magnus -a -um
parvus -a -um
multī -ae -a Adjektiva jsou, kromě magnus -a -um a parvus -a -um, také
např. Graecus -a -um, Rōmānus -a -um, Latīnus -a -um, prīmus
aj.

-a -um a v plurálu multī -ae -a a paucī -ae -a. Koncovky pří-

davných jmen závisí na podstatných jménech, která určují.
Na otázku Num Crēta oppidum est? (ř. 49) samozřejmě nelze
otázka: num ... ?
odpověď: ... nōn ...
odpovědět jinak než záporně: Crēta oppidum nōn est. Num je tá-
zací částice, podobně jako -ne, ale uvádí otázku, která předpo-
kládá zápornou odpověď. Následuje otázka Quid est Crēta? Její
quid (‘......’)
smysl opět zcela objasní až odpověď: Crēta īnsula est.
Již jsme se setkali s koncovkou -a, která se po předcházejícím
in prodloužila na -ā. Nyní uvidíme, že in také způsobuje změnu
-um na -ō: in imperiō Rōmānō; in vocābulō; in capitulō prīmō
imperium Rōmānum
in imperiō Rōmānō
(ř. 58, 72, 73). Tvarům na -ā a -ō se budeme podrobněji věno-
vat v 5. kapitole, až budeme probírat příslušné pády.
Jako značku pro číslovku tisíc, mīlle, Římané převzali řecké pís-
meno Φ (ph), ze kterého se pak stalo CIЭ a později se vlivem
CIЭ = M = mīlle (1000)
latinského slova MILLE změnilo na M.
Ve srovnání s jinými jazyky je latina poměrně úsporná. Stejně
jako čeština totiž nemá členy, má několik pádů podstatných jmen
a nepoužívá tak často pomocná slovesa. Přesvědčíte se o tom
v následujících kapitolách.
2. kapitola
Nyní vám představíme osoby, o jejichž každodenním životě bu-
římská rodina
dete číst. Na obrázku mají své nejlepší oblečení, ovšem kromě

20
těch, kteří jsou odsunuti na okraj – je zcela zřejmé, že ti se spo-
lečenským postavením liší od zbytku rodiny. Dobře si zapama-
tujte jejich jména, protože se s nimi brzy seznámíte natolik, že
se budete cítit skoro jako na návštěvě u svých přátel ve skutečné
římské rodině před 2000 lety. A co je nejdůležitější – budete ro-
zumět jejich vlastnímu jazyku!
Všimněte si, že jména těchto osob končí buď na -us, nebo na
-a, žádné z nich na -um. Zjistíte, že koncovka -us je typická pro muži: -us
ženy: -a
muže (Iūlius, Mārcus, Quīntus, Dāvus, Mēdus) a koncovka -a
pro ženy (Aemilia, Iūlia, Syra, Dēlia). To se týká i podstatných
jmen, která označují osoby. Substantiva odkazující na muže ob-
vykle končí na -us: fīlius, dominus, servus (některá však kon-
covku -us ztratila, a tak končí jen na -r, např. vir, puer), zatímco
podstatná jména označující ženy obvykle končí na -a (fēmina,
puella, fīlia, domina, ancilla); ale žádné osoby se neoznačují
koncovkou -um. Taková substantiva končící na -um nazýváme
neutra („střední rod“, lat. neutrum znamená „ani jeden ze dvou“,
tj. ani mužského ani ženského rodu). Většina slov končících na rody:
maskulinum (m.): -us
-us jsou maskulina („mužský rod“, lat. masculīnum, „mužský“) femininum (f.): -a
a většina slov s koncovkou -a jsou feminina („ženský rod“, lat. neutrum (n.): -um

fēminīnum, odvozeno od fēmina).

Avšak jako gramatický termín se „maskulina“ a „feminina“ ne-
omezují jen na živé bytosti: slova fluvius, numerus, liber jsou
gramaticky maskulina, zatímco īnsula, familia, littera jsou fe-
minina. Gramatický termín tudíž neoznačuje pohlaví, ale rod
(lat. genus; také v češtině jsou „ostrov“, „strom“ a „stůl“ mas-
kulina podobně jako „Čech“ nebo „pán“, zatímco „kniha“, „ro-
dina“ a „řeka“ jsou feminina podobně jako „Češka“ nebo
„žena“). Zkratky používané pro tyto tři rody jsou m., f. a n.
Slovo familia se vztahuje na celou domácnost, včetně všech
otroků, servī a ancillae, kteří jsou majetkem hlavy rodiny. Iūlius
je otec, pater, dětí, které se jmenují Mārcus, Quīntus a Iūlia,
pán, dominus, otroků, jejichž jména jsou Mēdus, Dāvus, Syra,
Dēlia aj. Abyste vyjádřili jejich vzájemný vztah, potřebujete
genitiv (lat. genetīvus), tvar podstatného jména končící v sin-
guláru na -ī nebo -ae: Iūlius est pater Mārcī et Quīntī et Iūliae. genitiv:
m./n. f.
V plurálu se setkáte s koncovkami -ōrum a -ārum: Iūlius est do- sg. -ī -ae
minus multōrum servōrum et multārum ancillārum. Koncovky pl. -ōrum -ārum

21
 genitivu feminin jsou tedy -ae a -ārum, zatímco maskulin a ne-
uter -ī a -ōrum. Přehled těchto koncovek se nachází v oddílu
GRAMMATICA LATINA. (Latinský genitiv svým významem odpo-
vídá českému genitivu neboli 2. pádu podstatných jmen.)
Slova et a sed se nazývají spojky (lat. coniūnctiōnēs, od con-
iungit, „spojuje“), protože spojují slova a věty. Namísto et se
spojky
…-que = et…
často setkáte s příklonkou -que: Dēlia Mēdusque místo Dēlia et
Mēdus a fīliī fīliaeque místo fīliī et fīliae (ř. 9 a 22).
Mezi novými slovy v 2. kapitole jsou i tázací zájmena quis a
m.
quis?
f.
quae?
n.
quid?
quae, jež se používají, týká-li se otázka nějaké osoby (česky
gen. cuius? „kdo“): Quis est Mārcus? a Quae es Iūlia?, tj. maskulinum quis
(v plurálu quī), femininum quae – a neutrum quid, např. Quid
est Crēta? (1. kap., ř. 50, čes. „co“). Genitiv tázacího zájmena
je cuius (čes. „koho“, „čeho“, „čí“): Cuius servus est Dāvus?
Dāvus servus Iūliī est (ř. 35).
Nesklonným tázacím zájmenem quot se ptáme na množství
quot? 1, 2, 3…
a počet: Quot līberī sunt in familiā? In familiā sunt trēs līberī.
Quot fīliī et quot fīliae? Duo fīliī et ūna fīlia. Quot servī? Cen-
tum servī (ř. 37–39). Podobně jako většina číslovek je centum
nesklonné; ale ūnus má důvěrně známé koncovky -us -a -um,
tvar feminina od duo je duae (duae fīliae) a tvar neutra od trēs
je tria (tria oppida).
Množství může být vyjádřeno i substantivem numerus s geni-
m.
ūnus
f.
ūna
n.
ūnum
tivem plurálu: Numerus līberōrum est trēs. Numerus servōrum
duo duae duo est centum. Označíme-li centum za velké množství, snadno
trēs trēs tria
porozumíte následujícím větám: Numerus servōrum est mag-
nus a In familiā magnus numerus servōrum est. Je tedy zřejmé,
magnus numerus -ōrum
= multī -ī/multa -a
že magnus numerus servōrum znamená totéž co multī servī.
magnus numerus -ārum Stejně tak parvus numerus līberōrum odpovídá výrazu paucī
= multae -ae
līberī. Kromě toho se setkáte se slovními spojeními magnus
numerus oppidōrum a fluviōrum ve významu multa oppida
a multī fluviī.
Římané znali pouze severní část afrického kontinentu s jediným
veletokem Nilem: In Āfricā ūnus fluvius magnus est: Nīlus (ř.
58). A sdělení pokračuje: Cēterī fluviī Āfricae parvī sunt. Ad-
jektivum cēterī -ae -a (čes. „ostatní“) se v textu vyskytuje hned
cēterī -ae -a
několikrát, a tak i výčet prvních tří z 35 kapitol (ř. 86) je zakon-

22
čen slovem cētera (může být také et cētera, latinský výraz, pro
který se používá zkratka „etc.“, dosud živá např. v angličtině).
Následující pravidlo se týká výčtů v latině: (1) et se vkládá mezi
všechny položky: Mārcus et Quīntus et Iūlia; nebo (2) se ne- výčet:
(1) A et B et C
používá vůbec: Mārcus, Quīntus, Iūlia; nebo (3) se k poslední (2) A, B, C
položce připojuje -que: Mārcus, Quīntus Iūliaque. Příklonky (3) A, B C-que

-que a -ne způsobují posun přívuku ve slově na slabiku, která

příklonkám předchází (Mē´dus-que, Iūli´a-que, mul´ta-ne).
Z rozhovoru na konci kapitoly vyplývá, že přivlastňovací zájmena
meus -a -um a tuus -a -um nahrazují genitiv, je-li řeč o něčem, co
se vztahuje k osobě, která hovoří, nebo k osobě, která je přímo
oslovována (srov. čes. „můj“ a „tvůj“).
Na straně 16 se setkáte se slovem ecce (znázorněným na okraji
s šipkou). Používá se, když chceme na něco ukázat nebo zamě- ecce: →

řit pozornost, v tomto případě na obrázek dvou knih. Všimněte

si podoby starověké knihy – svitku s textem napsaným ve sloup- sg. pl.
cích – a latinského slova pro takový svitek: liber (další masku- liber librī

linum bez koncovky -us), v plurálu librī.

3. kapitola
Nyní, po seznámení se s rodinou, uvidíte, co její členové právě
dělají. Začneme u dětí – ve starověku byly skoro stejné jako
dnes. A tak nás nepřekvapí, když se dočteme, že děti v rodině
Iulia a Aemilie spolu ne vždy dobře vycházejí. Jako první na to
doplatí malá Iulia, protože dráždí svého staršího bratra. A klid
nenastane, dokud nezakročí jejich rodiče.
Některá z nových slov v této kapitole jsou slovesa. Sloveso (lat.
verbum) je slovo, které vyjadřuje činnost nebo stav: někdo něco slovesa:
-at: cantat, pulsat, plōrat
dělá, něco existuje nebo se děje. První takové latinské slovo, -et: rīdet, videt, respondent
s nímž jste se setkali, je cantat v první větě kapitoly: Iūlia can- -it: venit, audit, dormit

tat. Ostatní slovesa jsou pulsat, plōrat, rīdet, videt, vocat, venit
aj. Všechna končí na -t podobně jako est, což je také sloveso,
a nejčastěji se nacházejí na konci věty.
První ze dvou slov ve větě Iūlia cantat označuje činitele, tedy
osobu, která vykonává činnost. Stejného druhu jsou věty: Iūlia
plōrat, Mārcus rīdet, Aemilia venit, Iūlius dormit. Ale není to

23
 vždy tak jednoduché. Vezměte si například první větu, kterou
vysvětluje malá ilustrace na okraji stránky: Mārcus Iūliam pul-
sat. Zde se nemluví jen o činiteli, ale i o osobě, která je před-
Mārcus Iūliam pulsat
Quīntus Mārcum pulsat
Iūlia Aemiliam vocat mětem činnosti a ke které tato činnost směřuje. Stejného druhu
jsou i následující věty: Quīntus Mārcum videt, Quīntus Mārcum
pulsat, Mārcus Quīntum pulsat, Iūlia Aemiliam vocat.
Jak vidíte, jméno osoby, která vykonává činnost, tzv. podmět,
má jednu z dobře známých koncovek -us nebo -a, kdežto před-
1. -us -a
2. -um -am
mět, tedy jméno osoby, k níž tato činnost směřuje, končí na -um
nebo -am. Také Iūlia se mění na Iūliam, když se dozvídáme, že
ji Marcus bije. Stejně tak z Mārcus se stává Mārcum, když je
on sám bit. V podobných případech se puella mění na puellam
a puer na puerum. Stejnou koncovku dostávají i adjektiva,
s nimiž se tato substantiva pojí: Mārcus parvam puellam pulsat.
Iūlius puerum improbum verberat.
V latině tedy, stejně jako v češtině, rozlišujeme pomocí konco-
vek mezi podmětem a předmětem ve větě. Tvary -us a -a, které
podmět předmět sloveso
Mārcus Iūliam pulsat.
m. f. označují podmět, se nazývají nominativ (lat. nōminātīvus, český
nominativ: -us
akuzativ: -um
-a
-am
1. pád) a tvary -um a -am, které označují předmět, se nazývají
akuzativ (lat. accūsātīvus, český 4. pád). Slovesa jako pulsat,
videt, vocat, která se používají s předmětem v akuzativu, se na-
zývají přechodná (lat. trānsitīva) a slovesa bez předmětu v aku-
zativu se označují jako nepřechodná (lat. intrānsitīva).
přechodná a nepřechodná
slovesa

Na místě substantiv končících v akuzativu na -am a -um se

občas setkáte s tvary eam a eum, např. Iūlia plōrat quia Mārcus
eam pulsat a Cūr Iūlius Quīntum nōn audit? Iūlius eum nōn
eam : Iūliam
eum : Quīntum
audit, quia dormit (ř. 27, 43; dvojtečka v poznámce na okraji
eam : Iūliam znamená, že eam zde zastupuje Iūliam). Takové
slovo, které se používá místo podstatného jména, se nazývá zá-
zájmeno
m. f.
jmeno (lat. prōnōmen, „za jméno“, „namísto jména“). Tvarům
ak. eum eam eum a eam odpovídá zájmeno mē, které se užívá, když žena
mē
nebo muž hovoří o sobě, a tē, které označuje osobu, k níž se
mluví (srov. čes. „mě“, „mne“ a „tě“, „tebe“): Aemilia: “Quis
tē

mē vocat?” Quīntus: “Iūlia tē vocat.” (ř. 24–25).

Tázacím příslovcem cūr se ptáme na příčinu (lat. causa). Otázka
otázka: cūr …?
odpověď: ... quia ...
začínající na cūr tedy vyžaduje odpověď s příčinnou spojkou
quia (čes. „protože“): Cūr Iūlia plōrat? Iūlia plōrat, quia

24
Mārcus eam pulsat. Cūr Mārcus Iūliam pulsat? Quia Iūlia can-
tat (ř. 26–27, 30–31).
Je-li podmět věty známý nebo vyplývá-li z kontextu, nemusíme
ho, stejně jako v češtině, v následující větě opakovat (nebo na- nevyjádřený podmět

hrazovat zájmenem): “Ubi est Iūlius? Cūr nōn venit?” (ř. 36);
“Iūlius eum nōn audit, quia dormit.” (ř. 43); “Cūr māter Mārcum
verberat? Mārcum verberat, quia puer improbus est” (ř. 58).
Spojky et a sed se nepoužívají v záporu, a tak se místo et nōn a
sed nōn používá spojka ne-que, tj. -que připojené k původní zá-
porce ne (= nōn): Iūlius dormit neque Quīntum audit. Iūlius
venit, neque Aemilia eum videt (čes. „a ne-“ a „ale ne-“). neque = et nōn (sed nōn)

Ve větě Puer quī parvam puellam pulsat improbus est (ř. 63) je
quī vztažné zájmeno, které odkazuje na puer. Na konci kapitoly vztažné zájmeno
puer quī ...
(s. 23) naleznete věty jak s tázacím, tak se vztažným zájmenem, puella quae …
např. Quis est puer quī rīdet? U feminin mají obě zájmena
stejný tvar: Quae est puella quae plōrat? (vztažné zájmeno quae
zde odkazuje na puella). Tázací zájmeno quis má v akuzativu
tvar quem: Quem vocat Quīntus? Quīntus Iūlium vocat. Jako tázací zájmeno
nom. quis
vztažné zájmeno se v tomto pádu u maskulin používá quem a ak. quem
u feminin quam: Puer quem Aemilia verberat est Mārcus. Pu- vztažné zájmeno
ella quam Mārcus pulsat est Iūlia. Z uvedených příkladů je m. f. n.

zřejmé, že quī a quem (m.) odkazují na maskulina, quae a quam

nom. quī quae quod
ak. quem quam quod
(f.) na feminina. (Ve 4. kap., ř. 75 následuje quod, které odka-
zuje na neutrum: baculum, quod in mēnsā est.)

4. kapitola
Nyní na chvíli opustíme děti a obrátíme svou pozornost k do-
spělým. Iulius se tváří znepokojeně, zjistil totiž, že mu chybí
hodně peněz. Kdo je ukradl? Až do konce kapitoly zůstane
otázka nevyřešená – a pachatel už stejně uprchl! Později (v 6. a
8. kap.) se dozvíte, kde se ukrývá a jak s penězi nakládá. Vy
však právě teď musíte odhalit, kdo je zloděj.
Když někoho latinsky oslovujeme, místo nominativu -us se po-
užívá, stejně jako v češtině, vokativ (lat. vocātīvus, od slo- nominativ -us
vokativ -e
vesa vocat), který končí na -e. Medus volá Dava a křičí:
“Dāve!”, a když Davus zdraví svého pána, říká: “Salvē, do-

25
zájmeno nebo jméno osoby, které se něco zdá: např. Mēlos
īnsula… nōn tam parva est quam tibi vidētur (ř. 95, = quam tū
putās; srov. ř. 96–97, 125); puer in somnīs sibi vidētur… volāre
(ř. 144–145, = sē volāre putat).

27. kapitola
Iulius je majitel velkého statku na Albánské hoře, mōns Albā-
nus, nedaleko Tuskula a Albánského jezera, lacus Albānus. Sa-
motné obhospodařování půdy přenechává nájemcům, colōnī.
Iulius se velmi zajímá o jejich práci, pobývá-li právě ve své al-
bánské vile. Setkáme se s ním, jak obchází své polnosti a vi-
nice, kde se ptá na budoucí sklizeň.
Srovnejte dvě věty: Servus tacet et audit a Dominus imperat ut konjunktiv prézentu

servus taceat et audiat. První věta říká, co otrok opravdu dělá, 2., 3. a 4. konjugace
sg. 1. -a|m -a|r
v druhé se dovídáme, co chce jeho pán, aby udělal. To se dá 2. -ā|s -ā|ris
vyjádřit slovesnými tvary tace|at a audi|at, které se nazývají 3. -a|t -ā|tur

konjunktiv (lat. coniūnctīvus) – na rozdíl od tvarů tace|t a

pl. 1. -ā|mus -ā|mur
2. -ā|tis -ā|minī
audi|t, které se označují jako indikativ (lat. indicātīvus). Taceat 3. -a|nt -a|ntur

a audiat jsou tvary konjunktivu prézentu (lat. coniūnctīvus

1. konjugace
sg. 1. -e|m -e|r
praesentis) od tacēre a audīre. 2. -ē|s -ē|ris
3. -e|t -ē|tur
Konjuntiv prézentu se tvoří vsunutím -ā- mezi prézentní kmen pl. 1. -ē|mus -ē|mur

a koncovku (krátké -a- před -m, -t, -nt, -r, -ntur). Takto tedy zní
2. -ē|tis -ē|minī
3. -e|nt -e|ntur
koncovky aktiva: 1. osoba -a|m, -ā|mus, 2.os. -ā|s, -ā|tis, 3. os.
-a|t, -a|nt, a pasiva: 1. os. -a|r, -ā|mur, 2. os. -ā|ris, -ā|minī,
3. os. -ā|tur, -a|ntur. Tyto koncovky však platí pouze pro 2., esse

3. a 4. konjugaci. Slovesa 1. konjugace, tedy ā-kmeny, mají

1. si|m sī|mus
2. sī|s sī|tis
v konjunktivu prézentu -ē-/-e- místo -ā-/-a-: v aktivu: 1. osoba 3. si|t si|nt
-e|m, -ē|mus, 2. os. -ē|s, ē|tis, 3. os. -e|nt, -e|ntur, v pasivu: 1. os.
-e|r, -ē|mur, 2.os. -ē|ris, -ē|minī, 3. os. -ē|tur, -e|ntur. V oddílu
GRAMMATICA LATINA naleznete vzory sloves s těmito kon-
covkami a nepravidelný konjunktiv prézentu od slovesa esse:
1. osoba sim, sīmus, 2. os. sīs, sītis, 3. os. sit, sint.
Zatímco indikativ oznamuje, že se něco skutečně děje (nebo
neděje; srov. způsob oznamovací v češtině), konjunktiv vyjad-
řuje subjektivní touhu nebo snahu, aby se něco stalo (nebo ne-
stalo). Taková touha nebo snaha se vyjadřuje slovesy jako po slovesech postulandī et
imperāre, postulāre, ōrāre, cūrāre, labōrāre, monēre, efficere, cūrandī: ut/nē + konjuktiv

67
 facere, cavēre. Tato tzv. verba postulandī et cūrandī mají často
jako předmět „vedlejší větu snahovou“ s konjunktivem, která
bývá uvedena spojkou ut („aby“) nebo, je-li smysl záporný, nē
(zřídka ut nē, „aby ne“), např. Iūlius imperat ut colōnus accēdat
(ř. 78); Colōnus [dominum] ōrat ut patientiam habeat (ř. 92–93);
Num uxor ā tē postulat ut tū… īnfantēs cūrēs? (ř. 100–101); vōs
moneō ut industriē… labōrētis (ř. 125–126); Pāstōris officium est
cūrāre nē ovēs aberrent nēve silvam petant (ř. 139–140). Z těch-
to příkladů vyplývá, že druhá záporná věta bývá uvedena spoj-
kou nēve, tj. nē s připojenou spojkou -ve, což znamená totéž co
nē… quidem vel. – Záporka nē se používá také ve spojení nē… quidem („ani“):
např. nē in Campāniā quidem plūrēs vīllae sunt (ř. 55).
Při popisu použití zemědělských nástrojů (īnstrūmentum) po-
třebujeme ablativ nástroje (lat. ablātīvus īnstrūmentī, srov.
český 7. pád – instrumentál): Quōmodo metitur frūmentum?
Falce metitur… Quō īnstrūmentō serit agricola? Quī serit
nūllō īnstrūmentō ūtitur (ř. 18–20). Tento a další příklady (Quī
ūtī + abl. arat arātrō ūtitur…) ukazují, že sloveso ūtī („užívat“) se pojí
s ablativem.
locus -ī m., pl. locī/loca Kromě pravidelného plurálu locī od locus se setkáte i s tvarem
neutra loca -ōrum, který se používá jen pro označení míst v kra-
-ōrum m./n.

jině. Ve významu „místa“, „pasáže v knize“ se používá plurál

locī.
prae, prō + abl. Předložky prae a prō se pojí s ablativem. Od jejich základního
významu „před“ se odvozují i jejich další významy (prae ř. 63,
abs tē = ā tē 83; prō ř. 71, 72). – Abs namísto ab se používá pouze před tē
(abs tē = ā tē, ř. 80). – Všimněte si ablativu odluky (bez pře-
dložky ab) u sloves pellere a prohibēre (ř. 89, 174).
quam + sup. (potest) Pastýř běží za ovcí quam celerrimē potest (ř. 177): quam +
superlativ (potest) označuje nejvyšší možný stupeň: „jak nej-
„jak… může“

rychleji může“.

28. kapitola
V této a následující kapitole opět uslyšíte o Medovi a Lydii. Poté
co se přehnala prudká bouře, pokračují v plavbě na otevřeném
moři. Lydia Medovi ukazuje malou knihu, kterou vzala s sebou,

68
Přidáním předpony ali- se z tázacích zájmen stávají neurčitá. ali-quis, -quid, -quot,

Z quot? vznikne ali-quot, z quandō? ali-quandō, z quantum? -quandō, -quantum

ali-quantum, z quis? quid? ali-quis ali-quid. Přesto se quis quid

používají i jako neurčitá zájmena po sī a num (viz 22. kap.) a po sī/num/nē quis/quid ...
nē: Nihil cuiquam nārrāvī dē eā rē, nē quis mē glōriōsum ex-
īstimāret (ř. 135).
Po neosobních tvarech fit a accidit může následovat věta s ut fit, accidit ut + konj.
a konjunktivem, která sděluje, co se děje: rārō fit ut nāvis prae-
dōnum in marī Internō appāreat (ř. 42–43).
Ablativ tantā audāciā sunt (ř. 49) popisuje vlastnost neboli kva-
litu a nazývá se ablativ vlastnosti (lat. ablātīvus quālitātis). Srov. ablativ vlastnosti

bonō animō esse (29. kap., ř. 123). – U slovesa līberāre se po- ablātīvus quālitātis

užívá ablativ odluky (bez ab, nejedná-li se o osobu): servitūte

līberābantur (ř. 6), a stejně tak u opus esse ablativ nástroje:
Quid opus est armīs? (ř. 78, srov. ř. 118, 195).
Po slově mīlia se používá genitiv partitivní, např. duo mīlia an- III mīlia sēstertium

nōrum, tria mīlia hominum. Substantiva sēstertius a nummus (= ōrum)

zde mají starší krátkou koncovku -um namísto -ōrum: tria mīlia
sēstertium (nummum).
Vīs („síla“, „moc“) má v singuláru jen tři tvary: nom. vīs, ak. vim vīs, ak. vim, abl. vī
(ř. 13) a abl. vī (ř. 77). V plurálu vīrēs -ium má všechny tvary a pl. vīrēs -ium

označuje fyzickou sílu: nautae omnibus vīribus rēmigant (ř. 53).

33. kapitola
Ústředním bodem kapitoly je dopis, který dostala Aemilia od
svého bratra, římského vojáka v Germánii. Naučíte se tak nová
slova z oblasti vojenství. konjunktiv plusquamperfekta
aktivum
Naučíte se i poslední zbývající latinské slovesné tvary, konjunk- sg. pl.
1. ~isse|m ~issē|mus
tiv plusquamperfekta (lat. coniūnctīvus plūsquamperfectī). V ak- 2. ~issē|s ~issē|tis
tivu se tvoří vložením -issē- (zkráceně -isse-) mezi perfektní 3. ~isse|t ~isse|nt

kmen a koncovku: 1. osoba ~isse|m, ~issē|mus, 2. os. ~issē|s,

pasivum
1. ≈us ≈a essem
~issē|tis, 3. os. ~isse|t, ~isse|nt. Pasivum se skládá z participia 2. essēs

perfekta a konjunktivu imperfekta od esse (essem, essēs, esset

3. …≈um esset
1. ≈ī ≈ae essēmus
atd.). Konjunktiv plusquamperfekta se mimo jiné vyskytuje ve 2. essētis

větách s cum (kde cum + konj. plsqpf. = postquam + ind. perf.) 3. …≈a essent

a v nepřímých otázkách, když děj vedlejší věty skončil před cum + konj. plusqpf.
= postquam + ind. perf.

77

konj. impf. a plusqpf.
v nereálných přáních
a podmínkách
ad scrībendum
ad epistulās scrībendās
in scrībendō
in epistulīs scrībendīs
ars scrībendī
ars epistulārum scrībendārum
(= ars epistulās scrībendī)
dějem věty hlavní. Příklady (s. 277): Quī cum arma cēpissent et
vāllum ascendissent (= postquam ... cēpērunt/ascendērunt),
prīmō mīrābantur quamobrem mediā nocte ē somnō excitātī
essent ... Ego quoque dubitāre coeperam num nūntius vērum
dīxisset ... Cum complūrēs hōrās ita fortissimē ā nostrīs...
pugnātum esset ... – Všimněte si, že v pasivu se nepřechodné
sloveso jako např. pugnāre používá neosobně, např. ā Rōmānīs
fortissimē pugnātum est = Rōmānī fortissimē pugnāvērunt (srov.
nūntiātum est, ř. 105).
Aemiliovo nadšení pro vojenskou službu během jeho života na
frontě výrazně ochladlo. Přeje si, aby byl v Římě: Utinam ego
Rōmae essem! (ř. 67), a používá konjunktiv přací. V takovýchto
nereálných přáních, která se nemohou vyplnit, není sloveso
v prézentu, ale v konjunktivu imperfekta. Srov. ř. 70–71: Uti-
nam hic amnis Tiberis esset et haec castra essent Rōma! Ná-
sledující věty vyjadřují podmínku, která se nemůže uskutečnit:
Sī Mercurius essem ālāsque habērem ..., in Italiam volārem ...!
(ř. 166). I zde se setkáme s konjunktivem imperfekta vyjadřují-
cím neuskutečnitelnost (srov. ř. 82–85, 93–95). Pokud se tako-
váto nereálná přání a podmínky týkají minulosti, používá se
konjunktiv plusquamperfekta, jako např. v Aemiliově po-
známce: Utinam patrem audīvissem nec ad bellum profectus
essem ...! (ř. 166) a Sī iam tum hoc intellēxissem, certē patrem
audīvissem nec ad bellum profectus essem (ř. 181–182). Více
příkladů naleznete v oddílu GRAMMATICA LATINA (ř. 163–164).
Ve větách Nūllum mihi ōtium est ad scrībendum a neglegēns
sum in scrībendō je gerundium v akuzativu po předložce ad a
v ablativu po in. A protože tu jde o psaní dopisu, nabízí se při-
dání slova epistula v příslušném tvaru. Obě věty pak zní:
nūllum mihi ōtium est ad epistulās scrībendās a neglegēns sum
in epistulīs scrībendīs. Předložky ad a in způsobují, že obě ná-
sledující slova jsou v akuzativu, respektive v ablativu. Zde již
nejde o tvary gerundia (tj. podstatného jména slovesného), ale
gerundiva (tj. přídavného jména slovesného, které se ve svém
rodu, čísle a pádu shoduje se substantivem, na němž závisí).
Podobně i cupidus ve spojení cupidus patriae videndae způso-
buje, že obě následující slova jsou v genitivu (tvar gerundiva
videndae se řídí podle tvaru substantiva patriae). V tomto pří-
78
padě lze říci také cupidus patriam videndī. Cupidus zde řídí jen
genitiv gerundia videndī, na němž jako předmět závisí akuza-
tiv patriam. Tvary jako scrībendās, scrībendīs a videndae, které
se v gerundiu nevyskytují, představují typické použití gerun-
diva. Příklady: ř. 80, 94, 97–98, 116.
V rámci kapitoly se seznámíte s novými podílnými číslovkami: podílné číslovky

10 dēnī, 4 quaternī, 5 quīnī, 6 sēnī (ř. 2–3). Podílné číslovky se + plūrālia tantum

používají i se substantivy plūrālia tantum, např. bīna (2) castra, 1 ūn|ī -ae -a

bīnae litterae (= duae epistulae), ale zde 1 je ūnī -ae -um a 3 trīnī
3 trīn|ī -ae -a

-ae -a, např. ūnae litterae (= ūna epistula), trīnae litterae (= trēs
epistulae), viz ř. 91.
Ablativ numerō ve spojení hostēs numerō superiōrēs (ř. 144,
„co do počtu“) je ablativ vztahu (lat. ablātīvus līmitātiōnis nebo
též ablātīvus respectūs).
Aemilius uzavírá svůj dopis několika prosbami (ř. 187–189). imperativ futura

Používá v nich tzv. imperativ futura s koncovkami -tō (sg.)

sg. pl.
1. 2. 4. -tō -tōte
a -tōte (pl.), které se připojují k prézentnímu kmenu, např. 3. -itō -itōte

nārrā|tō! nārrā|tōte!. U souhláskových kmenů se před kon-

covky vkládá -i-, např. scrīb|itō, scrīb|itōte (ale es|tō, es|tōte od
esse, a fer|tō fer|tōte od ferre).

34. kapitola
Již jste v latině natolik pokročili, že můžete začít se čtením latin-
ských básní. V této kapitole naleznete verše od Catulla (Catullus,
kolem 86–54 př. Kr.), Ovidia (Ovidius, 43 př. Kr. – 17 po Kr.) a
Martiala (Mārtiālis, c. 40–104 po Kr.). V průběhu večírku reci-
tují Iulius a Cornelius úryvky z Ovidiových básní o lásce, a když
se hostitel vzdálí, přednášejí krátké básně od Catulla a vybrané
žertovné a satirické epigramy od Martiala.
Až budete poprvé číst básně, měli byste se zaměřit především
na obsah, a ne se příliš zabývat veršovou formou. Nejvíce obtíží
vám bude působit volný slovosled, který s sebou přináší rozdě- volný slovosled

lování slov, která jinak patří k sobě. Proto se pozorně dívejte na

koncovky jednotlivých slov, které vám prozradí, jaká slova
k sobě patří. V určitých případech vám pomohou poznámky na
okraji textu, např. ut ipsae spectentur (ř. 57), nōbilium puerōrum

79
 (ř. 62), amor quem facis (ř. 65), meae puellae dīxī (ř. 71) – krom
toho jsou na okraji kurzívou vytištěna i některá doplněná (nevy-
jádřená) slova. Ale nejdůležitější je, abyste si představili situaci
a dokázali se vžít do postavy básníka a jeho myšlenek. K tomu
vám dopomohou poznámky hostů o jednotlivých básních.
Jestliže již rozumíte obsahu básní, je právě čas se naučit, jak jsou
vytvořeny a jakou mají veršovou strukturu. To je vysvětleno v od-
dílu GRAMMATICA LATINA. Následuje shrnutí několika pravidel:
délka slabik: Pro výstavbu latinského verše je rozhodující délka (kvantita)
krátké slabiky končí slabik. Slabiky, které končí krátkou samohláskou (a, e, i, o, u,
krátkou samohláskou
dlouhé slabiky končí
y), jsou krátké a vyslovují se dvakrát rychleji než dlouhé sla-
(1) dlouhou samohláskou biky, tj. slabiky končící dlouhou samohláskou (ā, ē, ī, ō, ū, ÿ),
(2) dvojhláskou
dvojhláskou (ae, oe, au, eu, ui) nebo souhláskou. Nezaměňujte
však délku vokálu s délkou slabiky. Např. ve slově tempus je e
(3) souhláskou
: každá slabika, která
nekončí krátkou krátké, ale slabika je dlouhá, protože končí souhláskou. Jinými
slovy: slabika je krátká, končí-li krátkou samohláskou – ve
samohláskou, je dlouhá.
značky:
dlouhá slabika: — všech ostatních případech je dlouhá. Dlouhá slabika se značí
krátká slabika: ∪
[—] a krátká [∪].
Protože v latinské poezii má plynulost přednesu zásadní vý-
znam, chová se verš jako jedno dlouhé slovo a jsou odstraňo-
vány prvky, které by tuto plynulost mohly narušit:
(1) Souhláska na konci slova se spojuje se samohláskou nebo h-
na začátku následujícího slova. Ve slově satis je poslední slabika
krátká, začíná-li následující slovo samohláskou nebo h-, např.
ve spojení satis est, kde -s se připojuje k následujícímu e ve slově
est: sa-ti-s ∩est – naproti tomu ve spojení satis nōn est je slabika
tis dlouhá: sa-tis-nō-n ∩ est.
(2) Samohlásky a slabiky -am, -em, -im, -um na konci slova se
vypouští, začíná-li následující slovo samohláskou nebo h-, např.
atque oculōs : atq’oculōs, modo hūc : mod’hūc, passerem abs-
tulistis : passer’abstulistis (u es a est vypadává e, např. sōla est :
sōla’st, vērum est : vērum’st; bella es : bella’s). Tomuto jevu se
říká elize a příslušná samohláska je tzv. elidována (lat. ēlīdere,
„vyrazit“).
stopy: Každý verš se dá rozdělit na určitý počet stop (lat. pedēs), které
trochej — ∪
jamb ∪ —
se dál dělí na dvě nebo tři slabiky. Nejobvyklejší stopy jsou: tro-
daktyl — ∪ ∪ chej (lat. trochaeus) neboli dlouhá a krátká slabika [— ∪], jamb
spondej — —
(lat. iambus) neboli krátká a dlouhá slabika [∪ —] a daktyl (lat.

80
dactylus) neboli dlouhá a dvě krátké slabiky [ ∪ ∪]. Obě
krátké slabiky v daktylu mohou být nahrazeny jedinou dlouhou
slabikou a takto vzniklá stopa, která se skládá ze dvou dlouhých
slabik [ ], se nazývá spondej (lat. spondēus).
Nejoblíbenějším veršem latinských básníků je hexametr, který hexametr
se skládá z šesti stop, z nichž první čtyři jsou daktyly nebo spon-
deje, pátá je vždy daktyl a poslední je spondej (nebo trochej):
 ∪ ∪  ∪ ∪  ∪ ∪  ∪ ∪  ∪ ∪  
∪
Hexametr se často střídá s kratším pentametrem, který se dá roz- pentametr

dělit na dvě poloviny o 2½ stopách, které se shodují se začátkem

hexametru (jen ve druhé polovině nejsou žádné spondeje):
 ∪ ∪  ∪ ∪   ∪ ∪  ∪ ∪  
Pentametr se nikdy nevyskytuje sám, ale vždy následuje po he-
xametru (v textu jsou pentametry odsazeny). Toto dvojverší,
skládající se z hexametru a pentametru, se nazývá elegické dis- hexametr + pentametr
tichon (lat. distichon = čes. „dvojverší“), protože se používalo = elegické distichon

v elegiích, tj. v básních vyjadřujících osobní citový prožitek,

nejčastěji v milostné poezii.
Catullus často používá hendecasyllabus (lat. versus hendeca- hendekasyllabus

syllabus, „jedenáctislabičný verš“), který se skládá z jedenácti

slabik:
∪∪∪∪
∪
Tento verš lze rozdělit na spondej, daktyl, dva trocheje a spon-
dej (nebo trochej). (Někdy bývá první slabika krátká; ř. 104)
Čte-li se latinský verš nahlas, spočívá rytmus v pravidelném
střídání dlouhých a krátkých slabik. Co do délky odpovídají
dvě krátké slabiky jedné dlouhé. Většina současných evrop-
ských jazyků je však založena na přízvuku (na rozdíl od češ-
tiny, kde hraje rozdíl mezi dlouhou a krátkou slabikou velkou
roli, např. „byt“ a „být“). Až tedy budete číst latinské verše,
zachovávejte délky slabik a zároveň, pro větší přehlednost,
dávejte mírný důraz na začátek každé stopy. To vám pomůže
při pochopení veršového rytmu. Ale nezapomeňte, že důraz je
v latinské poezii až druhořadý a že nejdůležitější je správná
délka slabik.

81
básnický plurál Římští básníci občas používali básnický plurál místo obvyklého
singuláru, obzvláště tvary končící na -a od neuter na -um, když
potřebovali krátkou slabiku, např. mea colla (ř. 75, místo meum
collum) a post fāta (ř. 180, místo post fātum). Jako ostatní autoři
může i římský básník o sobě samém použít 1. osobu plurálu
(nōs, nōbīs, noster). Setkáte se s tím, např. když Catullus oslovuje
svého přítele venuste noster (ř. 152) a když Martialis v epigramu
píše o reakci publika na své knihy, které označuje jako libellōs
nostrōs (ř. 163), a končí slovy: nunc nōbīs carmina nostra pla-
cent (ř. 166).
in + ak. = contrā Martialis, který sám píše básně in inimīcōs, říká o básníku Cin-
novi: Versiculōs in mē nārrātur scrībere Cinna (ř. 172). Zde má
in + akuzativ „nepřátelský“ význam (= contrā). Srov. spojení im-
petum facere in hostēs. – Po pasivu nārrātur, jako po dīcitur (13.
nom. + inf. + nārrātur kap., ř. 52), se používá nominativ s infinitivem: Cinna... scrībere
nārrātur/dīcitur (AcI: Cinnam... scrībere nārrant/dīcunt). Tato
vazba se do češtiny překládá větou s „prý“ nebo „říká se, že…“.
Mnoho latinských sloves se pojí přímo s dativem: imperāre,
pārēre, crēdere, nocēre, oboedīre, impendēre, servīre,
(per)suādēre, invidēre, parcere, appropinquāre, placēre,
(cōn)fīdere, ignōscere, resistere, minārī, studēre a některé slo-
ženiny slovesa -esse: prōd-esse, prae-esse, de-esse („někomu
scházet“, „nechat někoho bez pomoci“) a ad-esse („pomoci“).
slovesa + dativ V této kapitole se objevují další taková slovesa: favēre, nūbere,
plaudere a neosobní sloveso libet, které se – stejně jako licet –
pojí s dativem: mihi libet („líbí se mi“, „mám rád“, „chtěl bych“;
srov. mihi licet, „smím“).
Zdvojené i (ii, iī) se může stáhnout na jedno dlouhé ī, jak jste již
viděli ve tvaru dī namísto diī. Zmizí-li h ve slovech mihi a nihil,
získáme stažené tvary mī a nīl (např. ř. 118 a 174). Setkáme se
také se sapīstī namísto sapiistī (ř. 190) – s dalším staženým tva-
kontrakce (stažení) rem od sapīvistī: koncové v perfektního kmene má tendenci se
ī < ii/iī
mī < mihi
oslabovat a mizet, a tak se z -īvisse stává -iisse/-īsse, z -āvisse
nīl < nihil je -āsse (-āvistī -āstī: 28. kap., ř. 106), nōvisse nōsse a nōverat
-īsse/-iisse < -īvisse
nōrat. Tento tvar, plusquamperfektum od nōscere, znamená
„znal“, např. Ovidius... ingenium mulierum tam bene nōverat
-āsse < -āvisse
nōrat < nōverat
quam ipsae mulierēs (ř. 55); suamque nōrat ipsam (: dominam)
tam bene quam puella mātrem (ř. 93).

82
 REJSTŘÍK
(čísla odkazují na stránky v této příručce, slovesa jsou uváděna v infinitivu préz.)

A alter -era -erum, 44

ā, ab, předl. s abl., 27, 29; ā/ab, 29; abs tē = ā tē, amāns, + gen. předmětový, 64
68; ā-, ab-, abs-, předpony, 31, 72; viz také činitel ante, předl. s ak., 29; multō, paulō ante, 48
ab-esse, 31 appropinquāre, + dat., 82
abeceda, 8 apud, předl. s ak., 29
ablativ, 18, 20, 27, 29, 34, 38, 68, 75; a. 3. dekl. arbor je feminimum, 34
končící na -ī, 37, 44, 48; a. participia préz., 44; -ās, stará koncovka genitivu, 54
– a. ceny, 33; – a. časový, 42, 43; – a. směru, 29, asimilace (spodoba znělosti), 35, 36, 50, 57, 59,
63–64; – a. místní, 48, 63-64; – míry, 48; – a. ná- 66, 75
stroje a prostředku, 30, 33, 66, 68; – a. odluky, 29, aspergere, vazby, 73
48, 63–64, 68; – a. srovnávací, 63; – a. vlastnosti, aspicere, + AcI, 36
77; – a. vztahu, 38, 59; – a. způsobový, 36; – a. atque, 38; také ac, kdy se používá atque a ac, 40
absolutní, 47; s participiem préz., 60; a. s partici- audēre, semideponentní sloveso, 75
piem perf., 60; – předl. s abl. 27, 34, 38, 68, 75 audīre, + AcI, 36
abs, abs tē = ā tē, 68; abs-, předpona, 72 aut, odlišnost aut od vel, 43
ac, = atque
accidere, accidit (neosobně) ut + konj., 77 B
accūsāre, + gen. viny, 71 bonus, komp. melior, sup. optimus, 52
AcI, ak. + inf.: se slovesy vidēre, aspicere, audīre,
sentīre, 37; iubēre, 37, 64–65; dīcere apod. (ne- C
přímá řeč), 37, 57-58; putāre, 37; gaudēre, 37– carēre, + abl., 55
38; necesse est, 37–38; velle, 65 Catullus, 79, 81
ad, předl. s ak., 29; ad + ak. gerundia, 65, 78, nebo causā, + gen. gerundia -ndī, 66
gerundiva, 78; ad-, předpona, 31, 35, 72 cavēre, + ak. (= „dávat si pozor na“; např. Cavē
ad-esse, 31; + dat., 82 canem tj. „Pozor, pes!“), 58
adjektiva, 20, 39, 51, 83; – 1./2. dekl., 20; -er, 51, cēterī, 22, 58
66; – 3. dekl., 39; -er, 51, 66; a. jednovýchodná, circum, předl. s ak., 29
66; – zájmena adjektivní, 32, 51; názvy měsíců, cognōmen, 39
41; abl. part. préz. jako adj., 44; part. perf. jako con-, předpona (= cum), 72
adj., 57–58; a. slovesné = gerundivum, 65; stup- cōn-ferre, imper. cōn-fer!, 31
ňování a., viz pozitiv, komparativ, superlativ cōnfīdere, + dat, 82
adverbia, 50, 51; -ē, 50, 51; -ō, 63; -iter, 51; -nter, cōnstāre, + abl. ceny, 33
73; – stupňování a., 51; – a. číselná: násobná, 51; contrā, předl. s ak., 82
podílná, 72, 79 cōram, předl. s abl., 75
āēr āeris, řecký ak. āera, 66 crēdere, + dat., 82
aestimāre, + gen. hodnoty, 71 cum, spojka; + ind.: – časová, 35; označující ná-
age agite, 28 hlou událost, 52; + konj.:‘cum’ iterātīvum, 71;
aktivum, 29; part. préz. a fut., 47, 62–63 ‘cum’ nārrātīvum, 71, 77; ‘cum’ causāle, 71
akuzativ, 24, 27, 29, 31, 34; a. 3. dekl. končící na cum, předl. s abl., 27; mē-cum, tē-cum, sē-cum, 45;
-im, 48; a. s řeckou koncovkou (āera), 66; 34, con-, předpona, 72
82; – a. rozsahu; místního, 40; časového, 42; – a. cupidus, + gen. předmětový, 64, 78–79
směru, 29, 63; – a. zvolací, 46; – dvojí a., 50; cūr?, 24
předl. s a., 29, 31; a. + inf. viz AcI
ali-: ali-quandō, ali-quantum, ali-quis ali-quid, ali-
-quot, 77

84
Č edere, viz ēsse
čas: časový bod (abl.), 42; trvání (ak.), 42
časování, viz konjugace, opisné časování
činitel, 23; ā nebo ab + abl., 29; gerundivum + dat.
původce (opisné časování trpné), 72
číslo (singulár a plurál), 19; sloves, 18; substantiv,
19; básnický p., 82; viz též plūrālia tantum
číslovky: – č. násobné, 51; – č. podílné, 72, 79; – č.
řadové, 42, 49 ; – č. základní, 22, 42, 49
D ēsse („jíst“), 34, 36
dare, kmen končí na krátké a, 50; reduplikované
perf. (i ve složeninách), 61
daktyl, 80
datum, 43
dativ, 30, 33; – d. prospěchu, 44; d. přivlastňovací,
39; d. původce (gerundivum + dat.), 74; – slovesa
+ dat., 82
dē, předl. s abl., 38; + abl. gerundia, 66; -dē- ve slo-
žených číslovkách, 49; dē-, předpona, 72
de-esse, + dat., 82
defektní slovesa, 45
deklinace, 33, 41; – 1. dekl., 33–34; – 2. dekl.,
33–34; – 3. dekl., 33–34, 35; neutra, 35, 37, 62;
– 4. dekl., 39; neutra, 58 (viz také supinum);
– 5. dekl., 41
délka slabik, 13, 80
deponentní slovesa, 47, 62–63, 64; imperativ, 63,
64; participium préz. a participium fut. má aktivní
význam, 47, 62–63; participium perf., 63, 65 (ve
shodě s podmětem)
dīcere, imper. dīc!, 40; + AcI (nepřímá řeč), 37, 57,
70
distichon, elegické d., 81
dloužení samohlásek v perf. a supinovém kmenu,
61
domus, 54; domum, domō, domī, 55
Donatus, 83
dūcere, imper. dūc!, 34
dum, = „zatímco“, 34; + exspectāre (exspectat
dum…, „čeká, až/dokud ne-...“), 34
duo duae duo, 22, 44, 49
důvod, viz příčina
dvojhlásky, 9, 11
E předmětový, 64,78; cupidus, amāns + g., 64, 78–
ē, ex, předl. s abl., 27; ē/ex, 31; ē-, ex-, předpony,
31, 72
ecce, 22
85
elativ, viz superlativ
emere, + abl. ceny, 33
elize, 80
esse („být“): tvary, 18, 31, 36, 42, 46, 53 (imperf.),
54 (fut.), 57, 59 (perf.), 62 (plusqpf.), 66 (imper.
fut.), 67 (konj. préz.), 69 (konj. impf.), 79; slože-
niny: posse, 35, 38, 46, 54; ab-esse, 46; ad-esse,
46, 82; prōd-esse, prae-esse, de-esse, 82; + dat.
přivlastňovací, 39
et, 18; et… et…, 31; et nōn = neque, 25; et nūllus
= neque ūllus, 52; et nēmō, et nihil = neque quis-
quam, neque quidquam, et numquam = neque
umquam, 66
etiam, nōn sōlum… sed etiam…, 31
exspectāre, + dum („až“, „dokud ne-“), 34
F
facere, sloveso na -iō, 46, 51; imper. fac!, 40; – pa-
sivum fierī, 48, 50; pasivum složenin od facere,
51–52
facilis, sup. facillimus, 51
favēre, + dat., 82
femininum (ženský rod), 21
ferre, tvary, 40, 79; imper. fer! ferte!, 40
-ficere, složeniny od facere a jejich pasivní tvary,
51–52
fīdere, + dat., 82
fierī, tvary, 48, 51; pasivum od facere, 48, 51; fit
(impers.) ut + konj., 77
fīlius, voc. fīlī, 54
fruī, + abl., 73
futurum, budoucí čas: akt. a pas., 54, 60–61; – fu-
turum II. (f. exāctum, f. perfectum – předbudoucí
čas), akt. a pas., 73; – imper. f., 79; participium f.,
59, 60–61, 62; infinitiv f.: akt. a pas., 61
G
gaudēre, + AcI, 37–38; g. quod + ind., 37–38
genitiv, 21; g. plurálu 3. dekl., 34; g. pl. na -um
(namísto -ōrum) 2. dekl. (sēstertius, nummus),
77; – g. partitivní, 40, 48; mīlia + g. 40, 77; mul-
tum, paulum + g., 48; superlativ + g., 52; g. se zá-
jmeny 71; – g. vlastnosti (označení věku), 53; – g.
79; – g. hodnoty, 71; g. viny, 71; plēnus + g., 31;
pudet + g., 61; oblīvīscī + g., 64, 76; reminīscī,
meminisse + g., 76
gerundium, slovesné substantivum, 65; ad + ak.
g., 65, 78; – gen. g., 65, 78; gen. g. + causā, 66;
– abl. g. prostý (prostředek nebo důvod) nebo
s předl. in a dē, 66, 78
gerundivum, slovesné adjektivum, 74, 78; ad. +
ak. g., 78; gen. g., 78; in + abl. g., 78; viz konju-
gace, dativ původce
H iubēre: + AcI, 37; není-li vyjádřena osoba, které se
habēre, + ak.: (odpovídá dat. přivlastňovacímu),
39; vyjádření věku (Mārcus octō annōs habet), 53
hendekasyllabus, 81
hexametr, 81
hīc, adv. místa („zde“), 32
hic haec hoc, 31, 32
I 64; – osobní j. (praenōmen), 39; rodové j.
īdem eadem idem, 50
īdūs, 13. nebo 15. den v měsíci, 43
ignōscere, + dat., 82
ille illa illud, 32
illīc, adv. místa („tam“), 32
immō, 31
impendēre, + dat., 82
imperāre, + dat., 39
imperativ, 26, 28; dep. sloves, 63, 64; – i. zkrá-
cený: 34 (dūc!), 40 (dīc! fac!); fer!, 40; – i. fu-
tura, 66, 79; salvē, salvēte, 31; age, agite, 28;
– zákaz: nōlī, nōlīte + inf. (zdvořilý), 55; nē +
konj. perf. (důrazný), 76
imperfektum: – indikativ, 53; význam, 52; tvary
akt. a pas., 52; – konj. imperf., akt. a pas., 69
in, předl.: – s abl., 18, 20, 27; – s ak., 31;(= contrā),
82; – in-, předpona, 31, 35, 72
indikativ (způsob oznamovací), 26, 28, 67; v pří-
mých otázkách, 70
īnferus, komp. īnferior, sup. īnfimus, 66
īnfimus, viz īnferus
infinitiv, 35–36; – i. préz. 35–36; koncovka (-se >
-re), 36; pas., 36; – i. perf.: akt. a pas., 57; dep.
sloves, 63; – i. fut.: akt. a pas., 61; – i. jako pod-
mět, 36; jako předmět, 36; i. + posse, 35; + velle,
36; + necesse est, 36; +pudet (Mē pudet hoc
fēcisse), 61; ak. + inf., viz AcI
inquit, 45
instrumentál, viz ablativ nástroje
inter, předl. s ak., 29
invidēre, + dat., 82
-iō, slovesa končící na -iō, 33
86
ipse ipsa ipsum, 35
īre, 48; se supinem -um, 58, 59; – īrī, neosobní pa-
sivum, 61, 78; v inf. fut. pas., 61; participium
préz., 62; – složeniny: per-īre, 62
is ea id, 24, 26, 27–28, 30, 32; předcházející vzta-
žnému zájm., příp. nevyjádřené, 32; složenina ī-
-dem, 50
iste ista istud, 60
přikazuje, používá se inf. pas., 64–65
Iuppiter Iovis, 52
J
jamb, 80
jméno: j. měst a malých ostrovů (určení místa a
směru, viz také lokativ a akuzativ směru), 29, 63–
(nōmen), 39; příjmení (cognōmen), 39; – pod-
statné a přídavné j., viz substantivum, adjektivum
K
kalendář, gregoriánský, 41; juliánský, 41
kalendae, 1. den v měsíci, 43
kmen: – jmenný, 34; rozpozná se podle gen. sg., 34;
podle gen. pl., 34; 3. dekl.: souhláskové kmeny, 34,
35, 37, 38; i-kmeny, 34, 37, 48 (někdy ak. -im, abl.
-ī); kmeny všech deklinací, 41; – slovesný k., 26,
33, 36, 45–46; k. na -u 3. konjugace, 40; k. na -i,
33, 40, 36; k. prézentní, 56, 57, 59, 74, 79; k. per-
fektní, 56, 57, 59, 60; k. supinový, 59, 60
komparativ, 2. stupeň, – adjektiv, 40: magnus,
parvus, bonus, malus, 52; multī, 52; īnferus, su-
perus, 66; – adverbií, 51; – komp. + abl. srovná-
vací, 63; komp. + abl. multō nebo paulō, 48
koncovky, – jmenné a slovesné koncovky: viz de-
klinace, konjugace, participia a další hesla; – je-
jich význam pro rozeznání gramatického rodu,
21, 34; – řecké k.: vok. Thēseu, 65; ak. āera, 66
konjugace, 26, 36
konjunktiv, 67; – k. prézentu, 67; k. imperfekta,
69; k. perfekta, 76; k. plusquamperfekta, 77; – k.
přací, 74, 76; k. rozvažovací, 70; k. vybízecí, 72,
73, 74; nē + konj. perf. (důrazný zákaz), 76; zvo-
lací, 46–47; k. v nepřímých otázkách na místě in-
dikativu nebo konj. rozvažovacího, 70, 71
kontrakce dvojitého i, 82
konzonant, viz souhláska
krácení dlouhých samohlásek, 26; – dlouhé samo-
hlásky před následující samohláskou, 28; – samo-
 hlásky ve víceslabičném slově před koncovkami ne- (antická záporka: ne-que, ne-scīre, nēmō < ne-
kromě -s, 53 + homō, nōlō apod. < ne- + volō,), 25, 55
-ne…?, tázací částice a příklonka, 19, viz též nōn-ne
L nē: nē… quidem, 68; – záporka nē spojky ut, (po
latus -eris, 62 verba postulandī et cūrandī), 67–68, 71; nē +
libet (neosobně), + dat., 82 quis, 77; – nē + konj. perf. (zákaz), 76; nē, uti-
licet (neosobně), + dat., 47 nam nē + konj. přací, 76; po verba timendī, 76;
lokál, viz lokativ nē-ve, 68
lokativ (určení místa měst a malých ostrovů), -ae nec, viz neque
-ī (= gen.), 29, 64; -īs (= abl.), 63, 64; domī, 54, 55 necesse est, + inf. a dativ osoby, 36; + AcI, 37
locus, – určení místa s předl. in nebo prostým ab- nēmō, 35; et nēmō = nec quisquam, 66; ut nēmō =
lativem místa: eō locō, 48; pl. locī/-a, 68 nē quis, 77
neosobní: – slovesa: necesse est, 36, 37; pudet, 61;
fit, accidit, + ut + konj., 77; libet, licet; 47; pasi-
M vum neosobní, (např. īrī), 61; – neosobní tvar
magnus, tam m., quam m. = tantus quantus, 33; opisného časování trpného (např. tancendum est),
komp. maior, sup. māximus, 52; magnī (genitiv 74–75; – AcI + necesse est, 37.
hodnoty), 71 nepřechodná slovesa (verba intrānsitīva), 24, 64
maior, komp. od magnus, 52 nepřímý: n. předmět, 33; n. otázka, 70, 71, 76, 78;
malus, komp. peior, sup. pessimus, 52 n. řeč, 37, 57, 70
Martialis, 79 nesklonná slova, 22, 41
maskulinum (mužský rod), 21 neque/nec, 25, 38; – et nōn, sed nōn = neque, 25;
māximus, sup. od magnus, 52 et nūllus = neque ūllus, 52; et nēmō, et nihil = nec
melior, komp. od bonus, 52 quisquam, nec quidquam, 66; et numquam =
meminisse, + gen., perf. s préz. významem, 76 neque umquam, 66; – neque… neque…, 31; také
měsíce: názvy m., 41, 42; přestupné m., 41 nec (bez rozdílu), 38
metuere, s nē + konj., 76 neuter -tra -trum, 44
meus, voc. mī, 54 neutrum (střední rod), 21; – 2. dekl., 21; – 3. dekl.,
mī, vok. od meus, 54 35, 37, 62; – 4. dekl., 58; neosobní vazba gerun-
míle, římská délková jednotka, 40 diva (tacendum est), 74–75
mīlle: pl. mīlia + gen. partitivní, 77 nēve, 68
minārī, + dat., 82 nihil, 45; et nihil = nec quidquam, 66; nīl, 82
mince, 49 nīl, = nihil
minor, minimus, komp. a sup. od magnus, 52 nocēre, + dat., 82
minulost, viz jednotlivé časy (např. imperfektum) nōlle: tvary, 55; nōlī, nōlīte ( + inf.; zákaz), 55
míry: délkové, 40 nōmen, rodové jméno, 39; eī n. est Iūlius (dat. při-
miscēre, jednotlivé vazby, 73 vlastňovací), 39; jako gramatický termín, 83
místo: in + abl., 18, 20; odpověď na ubi?, 19; – nominativ, 24; sg. 3. dekl., 34, 35; n. s infinitivem,
jména měst a malých ostrovů: lokativ, 29, 64; 43, 66, 82; viz také podmět
prostý ablativ, 29, 64; – domī, lokativ, 54, 55 nōn, 18; et nōn, sed nōn = neque, 25; nōn volō =
multī, komp. plūrēs, sup. plūrimī, 52 nōlō, 55; nōn sōlum… sed etiam, 31
multum, + gen. partitivní, 48; abl. multō + komp. nōnae, 5. nebo 7. den v měsíci, 43
ante nebo post, 48 nōnne…?, 31
nōvisse, 63
N nūbere, + dat, 82
násobení, 72 (bis bīna sunt quattuor) nūllus, 45, 52; et nūllus = neque ūllus, 52
nástroj (abl. nástroje), 30, 33, 68; vyjádřený ge- num…?, 20, 31; num quis…?, 77
rundiem, 66 nummus, gen. pl. také nummum, 77
názvosloví, gramatické, 83 numquam, et numquam = neque umquam, 66

87
O – futurum perfectum, viz futurum
oblīvīscī, + gen. nebo ak., 64, 76; oblītus sum, perf.
prézens, 76
oboedīre, + dat., 82
ōdisse, perf. s préz. významem, 75
odhodlání: opisné časování fut. akt., 61
omnis, omnēs, omnia, 45
opisné časování: – o. č. činné, 61; – o. č. trpné, 74;
neosobní tvar opisného časování trpného (např.
tacendum est), 74–75; s dativem původce, 74
optimus, sup. od bonus, 52
osoba: 24, 45–46; osobní koncovky časů, viz pré-
zens, imperfektum, perfektum, plusquamperfek-
tum, futurum; – osobní zájm., 24, 27, 45, 46, 55;
– ukazovací zájm., 32, 60: I. osoba (hic, „tento“),
31, 32; II. osoba (iste, „ten tvůj“), 60; III. osoba
(ille, „onen“, „tamten“)
ostrovy: jména měst a malých o., 29, 64
otázky: – přímé: -ne, 19, num, 20, nōnne, 31; slo-
vesný způsob, 70; – nepřímé, 70, 71, 76, 78
Ovidius, 79
P odněkud: ā, ab + abl., 29; ē, ex + abl. (odněkud
pády, 33, 83; – pořadí pádů, 15; – viz jednotlivé
pády (např. nominativ apod.)
parātus, p. ad + ak., 65
parcere, + dat., 82
pārēre, + dat., 39, 82
participium, 44; – p. préz., 44; v ablativu, 44; – p.
perf., 57; p. dep. sloves, 63, 65; – p. fut. 60–61,
62–63; opisné časování činné, 61; – p. préz. a fut.
mají akt. tvary, 47, 62–63; – p. v abl. absolutním,
60: p. préz., 60; p. perf., 60; – p. perf. jako ad-
jektivum, 57–58; shoda p. s podmětem, 65
parvus, komp. minor, sup. minimus, 52; parvī, gen.
hodnoty, 71
pasivum, 29–30, 36, 48, 50, 51, 64–65, 74; viz též
deponentní slovesa
paulum, + gen. partitivní, 48; abl. paulō + komp.
ante nebo post, 48
peior, komp. od malus, 52
pentametr, 81
per, předl. s ak., 29; per-, předpona, 72
per-dere, 61
perfektum: – indikativ, 56: akt., 56; pas., 57; dep.
sloves, 63; – konj. p., akt. a pas., 76; nē + konj. p.
vyjadřuje zákaz, 76; – infinitiv, akt. a pas., 57;
participium, 57, 65; p. prézens, 56, 76; p. s préz.
významem, 75, 76; – p. kmen, 57, 59, 60, 63, 56;
88
per-īre, 74
písmena: latinská, 8; řecká v latinské abecedě (Y
a Z), 8; písmena U a v, 8
placēre, + dat., 82
plaudere, + dat., 82
plēnus, + gen., 31
plurál: sloves, 18; substantiv, 19 ; – básnický, 82
plūrālia tantum, 38; 37 (viscera -erum), 38 (castra
-ōrum), 38 (līberī -ōrum, arma -ōrum), 63
(Athēnae -ārum, Delphī -ōrum)
plūrēs, plūrimī, komp. a sup. od multī, 52
plūris, gen. hodnoty, 71
plusquamperfektum: – indikativ: akt. a pas., 62;
– konj. p., akt. a pas., 77
podmět (nom.), 24; nevyjádřený podmět, 25, 26,
46; infinitiv na místě podmětu, 36
poezie: latinská poezie, 79
podstatné jméno, viz substantivum
pohyb: – p. někam: ad + ak., 29; in + ak., 31; od-
pověd na otázku quō?, 29; se jmény měst a ma-
lých ostrovů, 29, 63–64; domum, 55; – p.
ven), 27; dē + abl. („odněkud dolů“), 38; odpo-
věď na otázku unde?, 29; se jmény měst a ma-
lých ostrovů, 29, 63–64; domō, 55
posse: tvary, 35, 38, 46; + inf., 55
post, předl s ak., 29; multō, paulō post, 48
pozitiv, 1. stupeň adjektiv a adverbií, 42
prae, předl. s abl., 68
praeesse, + dat., 82
praenōmen, osobní jméno, 39
préteritum, minulý čas, 53, 56; viz imperfektum,
perfektum, plusquamperfectum
prézens, 53, 56; – indikativ p.: akt., 45; pas., 50;
– konj. p., akt. a pas., 67, 69, – infinitiv p., akt. a
pas., 36, 57; – participium p., 44; – perf. prézens,
56, 76; kmen p., 26, 59, 60, 74, 79; perf. s préz.
významem, 75, 76;
prō, předl. s abl., 68; prō-, předpona, 72
prōdesse, + dat., 82
prope, předl. s ak., 29
prostředek, viz nástroj
předčasnost, participium perf. (abl. abs.), 60;
plusquamperfektum, 62 (ind.), 77 (konj.); futu-
rum II, 73
předložky, 27; p. s abl., 27, 34, 38, 68, 75; p. s ak.,
29, 31; jakožto předpony, 31, 35, 72
předmět, 24; – přímý a nepřímý p., 33; inf. na
 místě předmětu, 36
předpony, 31, 35, 72
přechodná slovesa (verba trānsitīva), 24, 6
příčina: vyjádřená prostým gerundiem (Fessus
sum ambulandō), 66; vyjádření působící příčiny
(prostý ablativ nástroje), 30, 66; příčina účelová
(gen. gerundia + causā), 66; – věty příčinné, 24
(quia), 35 (quod), 71 (cum + konj.)
příklonky, 19 (-ne), 22, 25 (-que), 32 (-ce, -c), 68
(-ve); přízvuk před p., 22
přímý: – předmět, 33; – p. řeč, 45; – p. otázka: -ne,
19, num, 20, nōnne, 31
příslovce, viz adverbia
přízvuk, 13; před příklonkami, 22
pudet, + ak. (a gen.), 61
puppis, ak. -im, abl. -ī, 48
putāre, + AcI, 37
Q 57, 70
quam: quam v pozitivu vyjadřující komparativ, 63;
quam magnus = quantus, 33; quam v superlativu
(+ potest), 68; q. ve zvolacích větách, 33
quantus, 33; quam magnus = quantus, 33; tantus
q., 33
-que, spojka a příklonka, 22
quia, 24
quidem: nē… q., 68
quī quae quod, 25, 31, 32; – na začátku věty, 32;
nevyjádřený podmět, 25, 26, 46
quī? quae? quod?, tázací zájmeno + substantivum
(tj. jako adjektivum ve shodě se subst.), 32
quisquam quidquam, et nēmō, et nihil = nec quis-
quam, nec quidquam, 66
quisque quaeque, quodque, 50–51
quis quid¸ neurčité zájmeno, 60; se sī, nē, num, 77;
ut nēmō = nē quis, 77
quis? quid?, tázací zájmeno, 20, 22, 25, 30, 32;
quis? se používá i jako adjektivum, ptáme-li se
na jméno nějaké osoby, 32; rozdíl quis/uter, 44
quis-quis quid-quid, 75
quō?, otázka na směr pohybu, 29
quod (= quia), spojka: – příčinná, 35; gaudēre
quod (čes. „že“), 37–38
quoque (částice), následuje za slovem, ke kterému
se vztahuje, 19
quot?, 22
quotiēs?, 51
89
R
reduplikace v perfektu, 59–60, 61
re-, slovesná předpona, 72
-re ( < -se), koncovka infinitivu, 35, 36
reminīscī, + gen., 76
resistere, + dat., 76
revertī, semideponentní sloveso, 75
rod: – r. slovesný: aktivum (činný) a pasivum
(trpný), 30; – r. substantiv (genus): mužský (mas-
culīnum), 21; ženský (fēminīnum), 21; střední
(neutrum), 21; genus commūne, 83
rytmus, 80–81
rotacismus, (intervokalické s > r), 36, 37
rozsah, akuzativ rozsahu: místního, 40; časo-
vého, 42
Ř
řeč: – ř. přímá (“…”), 45; – ř. nepřímá (‘…’), 37,
S
s: intervokalické s > r (rotacismus), 36, 37; viz také
krácení, rotacismus
salvē, salvēte, 31
samohlásky: výslovnost a délka samohlásek, 9, 11,
12; stažení dvojitého i, 82; – před vokály (a před
h) se používají: ab, nikoliv ā, 29; ex, nikoliv ē,
31; jak neque tak i nec, 38; atque, nikoliv ac, 40;
srov. souhlásky; – změna samohlásky v kmeni:
substantiva, 35, 37; slovesa, 61; – ve verši: sa-
mohláska na konci slova se spojuje se samohlás-
kou (nebo h-) na začátku následujícího slova, 80;
samohlásky a slabiky -am, -em, -im, -um na konci
slova se vypouští, začíná-li následující slovo sa-
mohláskou (nebo h-), 80
-se, koncovka infinitivu, 35, 36
sē, 30, 70; sē-cum, 45
sed, 19; sed nōn = neque, 25; nōn sōlum… sed
etiam…, 31
semideponentní slovesa, 75
shoda: přísudku s podmětem, 18; adjektiva (nebo
odpovídajícího zájmena) se substantivem, 19–20,
32, 34, 39; adjektiva (přívlastku anebo jmenné
části přísudku) s podmětem ve vazbě AcI, 37–38;
shoda vztažného zájmena s řídícím substantivem
v rodu a čísle, 25; – participia perfekta s podmě-
tem: v perf. pas., 57–58 (a podobně i ve slože-
ných tvarech jiných minulých časů); v ostatních
případech, 65 (deponentní slovesa); – gerundiva
 (jakožto adjektiva) se substantivem, 78–79
sentīre, + AcI, 37
servīre, + dat., 82
sēstertius : gen. pl. také sēstertium, 49
sī : + quis, 77; + futurum II, 73; + konj. imperf.
nebo plusqpf., 78
sine, předl s abl., 27
singulár: sloves, 18; substantiv, 19
slabika dlouhá/krátká, 13; dělení slabik, 12
slovní druh, 83
slovesa, 23; základní tvary latinských s., 59; s. růz-
nokmenná, 61; – s. složená (odvozená) s předpo-
nami, 31, 35, 46, 55, 61, 72, 82; vytváření
složenin (a odvozenin), 31; ostatní složená slo-
vesa, 38, 46, 55, 72; – s. přechodná (verba trānsi-
tīva), 24; s. nepřechodná (verba intrānsitīva), 24;
verba dīcendī et sentiendī, + AcI, 70; verba po-
stulandī et cūrandī, s ut/nē + konj., 67–68, 70;
verba timendī s nē + konj., 76; – s. defektní, 45
slovosled, 18; s. v poezii, 79
složeniny, složená a odvozená slovesa, 31, 35, 38,
46, 55, 61, 72, 74, 82; složeniny + předl., 31
sōlum: nōn sōlum… sed etiam…, 31
sōlus, 52
současnost, participium préz. (abl. absolutní), 60
souhlásky, výslovnost, 9–10, 11–12; – vypuštění
v v perf., 82; – před s. (kromě h-) se používají:
ab/ā, 29; ex/e, 31; nec/neque, 38; atque/ac, 40;
srov. samohlásky; – souhláska i (j), 10, 12, 72;
– souhláskové kmeny 3. dekl., 34, 35, 37, 38
souslednost časová (cōnsecūtiō temporum), 69
spondej, 80
spojky, viz věty a spojky (např. atque, ut)
srovnávání (+ quam nebo prostý ablativ), 63; viz
také komparativ
stažení, viz kontrakce
stopy, veršové, 80–81
studēre, + dat, 82
stupňování, – s. adjektiv, 40; – s. adverbií, 51; více
viz pozitiv, komparativ, superlativ
suādēre, + dat., 82
sub, předl. s abl., 34; sub-, předpona, 72
substantivum, 20
summus, sup. od superus, 66
super, předl. s abl. vyjadřující téma (= dē + abl.), 75
superior, komp. od superus, 66
superlativ, 42–43; s. absolutní (= elativ), 52; – s gen.
partitivním, 52; – s. od adjektiv končících na -er,
51; od facilis, 51; od magnus, parvus, bonus, malus,
90
52; od multī, 52; od īnferus, superus, 66; – adver-
bií, 51
superus, komp. superior, sup. summus, 66
supinum: – s. končící na -um, 58; původně akuza-
tiv směru slovesného substantiva 4. dekl., 59; s.
v infinitivu fut. pas. (verberātum īrī), 61; – s. kon-
čící na -ū, 58; původně ablativ vztahu od sloves-
ného subst. 4. dekl, 59; – s. kmen, 59, 61
suprā, předl. s ak., 34
suus, 26; ve vedlejších větách, 70
T
tam: tam magnus = tantus, 33
tantus, 33; tam magnus = tantus, 33; t. quantus, 33
Thēseus, voc. řecký Thēseu, 65
Tiberis: ak. -im, abl. -ī, 48
Tibullus, 79
timēre a verba timendī, s nē + konj., 76
tot, 49
totiēs, 51
tōtus, 52
trā-dere, 61
trēs tria, 22
trochej, 80
týden, 43
U
ubi?, 19
účel: věty účelové, 69, 71; gerundivum + causā,
66; ad + gerundium/gerundivum, 65, 78; se supi-
nem -um, 58
ūllus, 52; et nūllus = neque ūllus, 52, 66
umquam: et numquam = neque umquam, 66
unde?, 29
ūnus, 22
ut: – s konj. 1) po slovesech postulandī et cūrandī,
67–68, 70; v účelových větách, 69, 71; v záporu
se používá nē (zřídka ut nē), 68, 71, 78; ut nēmō
= nē quis, 77; 2) po výrazech fit, accidit, 77, a
v účinkových větách, 69, 71; v záporu se používá
ut nōn, 78; – ut srovnávací, s ind., 71
uterque utraque utrumque, 44
uter? utra? utrum?, 44; odlišnost od quis? quī?, 44
ūtī, + abl. nástroje, 68, 73
utinam, a u. nē, s konj. přacím: préz. (uskutečni-
telné přání), 76; imperf. a plusqpf. (neuskutečni-
telné přání), 78
V – v. zvolací, 33, 46
V, v: v antice stále V, nikoliv U, 8; vypuštění
v v perfektu, 82
vās vāsis (3. dekl.), plur. vāsa -ōrum (2. dekl.), 73
-ve, spojka a příklonka, 68
vel: původ, odlišnost od aut, 43
velle: tvary, 36, 43, 55; + inf., 36; + AcI, 65; nōn v.
= nōlle, 55
věk, způsoby vyjádření, 53
vēndere, + abl. ceny, 33
verba dīcendī et sentiendī, + AcI, 70
verba postulandī et cūrandī, s ut/nē + konj., 67–
68, 70,
verba timendī, s nē + konj., 76
verērī, s nē + konj., 76
verš latinský, 79–81
věty: – v. obsahové: v. obavné, 76 (verba timendī,
s nē + konj); v. snahové 67, 68, v záporu nē, 68
(verba postulandī et cūrandī, s ut/nē + konj.); – v.
příčinné, 24 (quia), 35 (quod), 71 (cum + konj.);
– v. vztažné, 25, 30, 32; – v. účinkové, 69, 71; zá-
porná ut nōn, 78; – v. účelové, 69, 71; v záporu
nē, 71; – v. podmínkové, 77, 73; s konj. impf.
nebo plusqpf., 78; – v. srovnávací, 71 (ut + ind.);
– v. tázací: – přímé -ne, 19; num, 20; nōnne, 31;
slovesný způsob, 70; – nepřímé, 70, 71, 76, 78;
91
vidēre, + AcI, 37; vidērī, vazba, 66
Vergilius, 83
vīs, 77
vokál, viz samohláska
vokativ: 25; v. končící na -ī (2. dekl.), 54; řecký v.
Thēseu, 65
výčet, 23
výslovnost: 8; – v. klasická, 8; – v. středoevropská
poklasická, 8, 11; – v. italská poklasická, 8, 12
Z
zájmena, 24, 26; – z. neurčitá, 60; – z. osobní, 24,
26, 27, 45, 46, 55; – z. přivlastňovací, 26, 27, 38;
– z. tázací, 25, 32; – z. ukazovací, 32, 60: 1. osoba
(hic, „tento“), 31, 32; 2. osoba (iste, „ten tvůj“),
60; 3. osoba (ille, „onen“, „tamten“), 32; – z.
vztažná, 25; – z. zvratná, 30, 62, 70
zákaz: nōlī, nōlīte + inf. (zdvořilý), 55; nē + konj.
perf. (důrazný), 76
základní tvary sloves, 59
záporky, viz nōn, ne-, nē apod.
zlomky, 42
způsob, slovesný, 67, 83; viz imperativ, indikativ,
konjunktiv apod.
LATINSKO-ČESKÝ SLOVNÍK I.
slovesa jsou uváděna v infinitivu préz.
A adulēscēns -entis m mladík
ā/ab/abs prp +abl od ad-vehere přivážet,
ab-dūcere odvést, unést dopravovat
ab-errāre odbočit, zbloudit ad-venīre přicházet
ab-esse ā-fuisse být nepřítomen, být adversus/-um prp +acc směrem k, proti
vzdálen adversus -a -um opačný, nepříznivý
ab-icere odhodit aedificāre stavět
ab-īre -eō -iisse odcházet, odejít aedificium -ī n budova
abs v. ā/ab/abs aeger -gra -grum nemocný
absēns -entis adi nepřítomný, aegrōtāre být nemocný
vzdálený aegrōtus -a -um nemocný
abs-tinēre zdržovat (něco od aequē stejně
něčeho) aequinoctium -ī n rovnodennost
ac v. atque/ac aequus -a -um stejný, rovný,
ac-cēdere blížit se, přistupovat klidný
accendere -disse -ēnsum zapalovat, āēr -eris m vzduch
rozněcovat aestās -ātis f léto
ac-cidere -disse stát se, přihodit se aestimāre hodnotit, cenit (si)
ac-cipere přijímat aetās -ātis f věk
ac-cubāre ležet u stolu, affectus -ūs m pocit, emoce
stolovat af-ferre at-tulisse al-lātum přinášet, uvádět
ac-cumbere -cubuisse ulehat ke stolu af-ficere působit, účinkovat
ac-currere -rrisse přiběhnout af-firmāre ujišťovat
accūsāre obviňovat age -ite +imp dělej! no, tak
ācer -cris -cre prudký, rázný, tedy…
bystrý ager -grī m pole
acerbus -a -um trpký, kyselý agere ēgisse āctum hnát, vést, dělat,
aciēs -ēī f bitevní šik konat
acūtus -a -um ostrý agmen -inis n vojsko na pochodu,
ad prp +acc k, do, na, u, od voj
ad-dere -didisse -ditum přidávat agnus -ī m beran
ad-esse af-fuisse (+dat) být přítomen, stát agricola -ae m rolník, zemědělec
při (někom) ain’ myslíš? opravdu?
ad-hūc dosud āiō ais ait āiunt říkat
ad-icere přidávat āla -ae f křídlo
ad-īre -eō -iisse -itum přicházet, albus -a -um bílý
přibližovat se alere -uisse altum živit
ad-iungere připojovat aliēnus -a -um cizí
ad-iuvāre pomáhat ali-quandō jednou, kdysi,
ad-mīrārī obdivovat někdy
admīrātiō -ōnis f obdiv ali-quantum dost, hodně
ad-mittere přijímat, pouštět ali-quī -qua -quod některý, nějaký
(dovnitř) ali-quis -quid někdo, něco
ad-nectere -xuisse -xum připojovat, spojovat ali-quot indēcl několik
ad-ōrāre uctívat aliter jinak

95
frīgēre být studený, chladný grātus -a -um příjemný, vítaný,
frīgidus -a -um studený, chladný vděčný
frīgus -oris n chlad gravida adi f těhotná
frōns -ontis f čelo gravis -e těžký, vážný
frūgēs -um f pl plod, plodina, úroda gremium -ī n klín
fruī +abl užívat (si) grex -egis m stádo, dav, skupina
frūmentum -ī n obilí gubernāre kormidlovat, řídit
frūstrā marně gubernātor -ōris m kormidelník
fuga -ae f útěk gustāre ochutnávat
fugere -iō fūgisse utíkat, prchat
fugitīvus -a -um uprchlý otrok, zběh H
fulgur -uris n záblesk světla, blesk habēre mít (se), považovat
fundere fūdisse fūsum nalévat habitāre bydlet, žít
funditus adv do dna, úplně hasta -ae f kopí
fundus -ī m dno haud ne-
fūr -is m zloděj haurīre -sisse -stum čerpat, nabírat
fūrtum -ī n krádež herba -ae f tráva, rostlina
futūrus -a -um (v. esse) budoucí herī včera
tempus futūrum budoucnost, budoucí heu ach! běda!
čas heus hej!
hic haec hoc tento
G hīc zde
gallus -ī m kohout hiems -mis f zima
gaudēre gavisum esse radovat se, mít radost hinc odtud
gaudium -ī n radost, potěšení hodiē dnes
geminus -a -um dvojče holus -eris n zelenina
gemma -ae f drahokam homō -inis m člověk
gemmātus -a -um ozdobený hōra -ae f hodina
drahokamem horrendus -a -um hrozný, strašný
gena -ae f tvář, líce horrēre ježit se, stát hrůzou,
gēns gentis f národ děsit se
genū -ūs n koleno hortārī povzbuzovat, nabádat
genus -eris n druh, typ, rod hortus -ī m zahrada
genus hominum lidstvo hospes -itis m host, hostinný přítel
gerere gessisse gestum nosit (na sobě), vést hostis -is m nepřítel (ozbrojený)
(válku), konat hūc sem
glaciēs -ēī f led hūmānus -a -um lidský
gladiātor -ōris m gladiátor humī loc na zemi
gladiātōrius -a -um gladiátorský humilis -e nízký
gladius -ī m meč humus -ī f zem, země
glōria -ae f sláva
glōriōsus -a -um slavný, chlubivý I
gracilis -e štíhlý iacere -iō iēcisse iactum házet, vrhat
gradus -ūs m krok, stupeň iacēre ležet
Graecus -a -um řecký iactāre házet, zmítat
grammatica -ae f gramatika iactūra -ae f vyhození (zátěže),
grātia -ae f vděk, přízeň, laskavost ztráta
gen (/meā) + grātiā kvůli (/mně) iam (teď) již, hned
grātiam habēre/referre být vděčný/odvděčit se iānitor -ōris m vrátný
grātiās agere děkovat iānua -ae f dveře

102
tollere sus-tulisse sublātum zvedat umbra -a f stín
tonitrus -ūs m hrom umerus -ī m rameno
tot indēcl tolik ūmidus -a -um mokrý
totiēs tolikrát umquam někdy
tōtus -a -um celý nec/neque umquam a nikdy
trā-dere -didisse -ditum předávat, odevzdávat ūnā adv společně
trahere -āxisse -actum táhnout unde odkud
tranquillitās -ātis f bezvětří, klid ūn-dē-centum devadesát devět
tranquillus -a -um klidný, tichý ūn-decim jedenáct
trāns prp +acc přes ūndecimus -a -um jedenáctý
trāns-ferre přenášet ūn-dē-trīgintā dvacet devět
trāns-īre -eō -iisse -itum přejít ūn-dē-vīgintī devatenáct
tre-centī -ae -a tři sta ūnī -ae -a jeden
trē-decim třináct ūniversus -a -um veškerý, celý
tremere -uisse třást se, chvět se ūnus -a -um jeden, jediný
trēs tria tři urbānus -a -um mětský
trīcēsimus -a -um třicátý urbs -bis f město
trīclīnium -ī n jídelna ūrere ussisse ustum (s)pálit
trīgintā třicet ūsque až do, již od, stále
trīnī -ae -a tři ut jako, jakožto
trīstis -e smutný ut + coni aby, že
trīstitia -ae f smutek uter utra utrum který (z obou)
tū tē tibi ty, tebe/tě, tobě/ti uter-que utra- utrum- každý z obou, oba
tuērī tūtum hlídat, chránit ūtī ūsum +abl po(užívat), těšit se
tum potom, tehdy (něčemu)
tumultuārī dělat povyk, rozruch utinam kéž… !, ať….!
tumultus -ūs m povyk, rozruch utrum…an …nebo…?
tunc tehdy zda…anebo
tunica -ae f tunika ūva -ae f hrozen
turba -ae f zástup, dav uxor -ōris f manželka
turbāre uvést ve zmatek,
rozbouřit, (roz)rušit V
turbidus -a -um neklidný, rozbouřený vacuus -a -um prázdný
turgid(ul)us -a -um oteklý, opuchlý vāgīre kvílet, plakat
turpis -e ošklivý, hanebný valdē silně, velmi (mnoho)
tūtus -a -um bezpečný valē -ēte nashledanou, sbohem
tuus -a -um tvůj valēre být silný, být zdráv
tyrannus -ī m tyran valētūdō -inis f zdraví
validus -a -um silný
U vallis -is f údolí
ubi kde vāllum -ī n násep, ochranný val
ubi prīmum +perf jakmile varius -a -um různý, proměnlivý
ubī-que všude vās vāsis n, pl -a -ōrum nádoba
ūllus -a -um nějaký -ve nebo
nec/neque ūllus a žádný vehere vēxisse vectum nést, dopravit, pass
ulterior -ius comp vzdálenější, protější jet, plout, cestovat
ultimus -a -um sup nejvzdálenější, vel nebo
poslední velle volō voluisse chtít
ultrā prp +acc za, na druhé straně vēlōx -ōcis adi rychlý
ululāre výt vēlum -ī n plachta

114
 GRAMATICKÉ NÁZVOSLOVÍ V LATINĚ

LATINSKY ZKRATKY ČESKY

ablātīvus (cāsus) abl ablativ
accūsātīvus (cāsus) acc akuzativ
āctīvum (genus) āct aktivum /činný rod
adiectīvum (nōmen) adi adjektivum / přídavné jméno
adverbium -ī n adv adverbium / příslovce
appellātīvum (nōmen) obecné jméno
cāsus -ūs m pád
comparātiō -ōnis f srovnání
comparātīvus (gradus) comp komparativ / 2. stupeň příd. jmen.
coniugātiō -ōnis f konjugace / časování
coniūnctiō -ōnis f coni spojka
coniūnctīvus (modus) coni konjunktiv
datīvus (cāsus) dat dativ
dēclīnātiō -ōnis f dēcl deklinace / skloňování
dēmōnstrātīvum (prōnōmen) ukazovací zájmeno
dēpōnentia (verba) dēp deponentní sloveso
fēminīnum (genus) f, fēm femininum / ženský rod
futūrum (tempus) fut futurum / budoucí čas
futūrum perfectum (tempus) fut perf předbudoucí čas
genetīvus (cāsus) gen genitiv
genus (nōminis/verbī) rod
gerundium -ī n gerundium / podst. jméno slovesné
gerundīvum -ī n gerundivum / příd. jméno slovesné
imperātīvus (modus) imp, imper imperativ / rozkazovací způsob
imperfectum (tempus praeteritum) imperf imperfektum
indēclinābile (vocābulum) indēcl nesklonné slovo
indēfīnītum (prōnōmen) neurčité zájmeno
indicātīvus (modus) ind indikativ / oznamovací způsob
īnfīnītīvus (modus) īnf infinitiv / neurčitý tvar slovesný
interiectiō -ōnis f citoslovce
interrogātīvum (prōnōmen) tázací zájmeno
locātīvus (cāsus) loc lokativ
masculīnum (genus) m, masc maskulinum / mužský rod
modus (verbī) způsob
neutrum (genus) n, neutr neutrum / střední rod
nōminātīvus (cāsus) nōm nominativ
optātīvus (modus) optativ / způsob žádací
pars ōrātiōnis slovní druh
participium -ī n part participium
passīvum (genus) pass pasivum / trpný rod

116
perfectum (tempus praeteritum) perf perfektum
persōna -ae f pers osoba
persōnāle (prōnōmen) osobní zájmeno
plūrālis (numerus) pl, plūr plurál / množné číslo
plūsquamperfectum (tempus praet.) plūsqu plusquamperfektum / předminulý čas
positīvus (gradus) pos pozitiv / 1. stupeň příd. jmen
possessīvum (prōnōmen) přivlastňovací zájmeno
praepositiō -ōnis f prp, praep předložka
praesēns (tempus) praes prézens / přítomný čas
praeteritum (tempus) praet préteritum / minulý čas
prōnōmen -inis n prōn zájmeno
proprium (nōmen) vlastní jméno
relātīvum (prōnōmen) rel vztažné zájmeno
singulāris (numerus) sg, sing singulár / jednotné číslo
superlātīvus (gradus) sup superlativ / 3. stupeň příd. jmen
supīnum supinum
tempus (verbī) čas
verbum vb sloveso
vocātīvus (cāsus) voc vokativ

117
POZNÁMKY

118