Professional Documents
Culture Documents
Nezelezne Slitiny 2012 PDF
Nezelezne Slitiny 2012 PDF
Olovo
b) měkké pájky – přídavný materiál pro měkké pájení (teplota tavení do 500°C)
ve složení cín + olovo. Procentuální složení těchto dvou kovů je různé z hlediska
použití. Cín je dražší, ale zdravotně nezávadný, proto jeho obsah ve slitině je
určující pro použití měkké pájky.
Příměsi
Zamak 4
Zamak 4 byl vyvinut pro asijské trhy na snížení negativních účinků po pájení
(zkřehnutí) při zachování tažnosti slitiny Zamak 3. Tohoto účinku bylo dosaženo
pomocí polovičního množství mědi oproti slitině Zamak 5.
Příměsi
Zamak 4
Zamak 5
Příměsi
Zamak 5
Zamak 7
Je křehký kov s stříbřitě bílé barvy (čerstvě vyrobený), kvůli povrchové oxidaci má
mírně růžovou barvu. Vizmut je nejvíce přirozeně diamagnetický a z kovů má
jednu z nejnižších hodnot tepelné vodivosti.
V zemské kůře je vizmut asi dvakrát víc obsažen než zlato. Největší naleziště
jsou v Austrálii, Bolívii a Číně. Světová těžba vizmutu v roce 2010 byla 8,900 tun,
s hlavními příspěvky Číny (6500 tun), Peru (1100 tun) a Mexika (850
tun). Rafinerie výroby byla 16.000 tun, z toho Čína produkovala 13.000, Mexiko
850 a Belgie 800 tun.
Vzhledem k tomu, že vizmut je nejvíce k dispozici jako vedlejší produkt, jeho
udržitelnost je závislá na recyklaci. Vizmut je většinou vedlejším produktem tavení
olova, spolu se stříbrem, zinkem a antimonem a dalších kovů jako např. Výrobou
molybdenu, wolframu a také mědi.
Pravděpodobně nejjednodušší recyklace vizmutu by byla z použitých pájek.
V pájkách se jeho obsah po pájení snižuje a nevyplatí se jejich recyklace jako
u stříbrných pájek. Další možností recyklace by byly automobilové katalyzátory.
Vedle těchto produktů se vizmut využívá i v automatových ocelích pro zlepšení
lámavosti třísky.
Vismut (Bi) se používá stále více jako náhrada olova v pájecích slitinách
z důvodu toho, že není jako Pb jedovatý. Ačkoliv teplota tání čistého vismutu je
271 °C, přidáním dalších prvků se teplota výrazně snižuje. Směsi vizmutu jsou
také široce používány v lékařské a kosmetické aplikaci.
Nejpoužívanější bezolovnaté pájecí slitiny vizmutu jsou „Indalloy 281“ (58Bi
42Sn), která má teplotu tání při 138 ° C a „Indalloy 282“ (57Bi42Sn1Ag), která má
teplotu tání při teplotě 140°C. Přidání 1% Ag je slitina houževnatější. Obě slitiny
mohou být použity pro krokové (postupné) pájení. Po první spoje jsou standardní
slitiny SAC (220°C) další pájení lze provádět pomocí slitiny vizmutu (nižší teplota
tavení). Indalloy 281 a 282 mají společné vlastnosti, podobné těm z cínu a olova,
což je vynikající odolnost proti únavovému poškození a rozpuštění mědi – lepší
adheze.
Pokrytí povrchu jiného kovu kadmiem bylo dříve velmi často používáno jako
antikorozní ochrana především pro železo a jeho slitiny. Galvanické kadmiování
různých pracovních nástrojů a železných součástek sloužilo jako vysoce účinná
ochrana před atmosférickou korozi.
Oproti jiným neželezným kovům i při svém rozšíření v přírodě se hořčík vyrábí
jen ve 12 státech a jeho výroba je určitou charakteristikou technologické a
ekonomické vyspělosti daného státu.
Příklady použití :
a) kovový hořčík má řádu aplikací v pyrotechnice jako vysoce energetické
palivo pro rakety,
b) odstranění síry z ocelí,
c) k výrobě tvárných litin,
d) jako dezoxidant neželezných kovech,
e) jako legující prvek v hliníkových slitinách,
f) šicí stroje, sportovní potřeby, řetězové pily, schránky na počítače, mobilní
telefony,
g) automobilový průmysl – kliková skříň převodovky, plechy (slitina ZE10)
h) letecký a kosmický průmysl – přístrojové skříně (Mg-Li), Mg kompozity
tlumí vibrace (vysoká pevnost + creepová odolnost)
i) Mg prášky pro chemikálie.
Další vývoj :
Ve srovnání s Al :
a) rychlost odlévání je vyšší o 50 %,
b) mohou být použity ocelové ingoty a dlouhou dobou životnosti,
c) dobrá opracovatelnost,
d) úspora na opotřebení nástrojů 50 %,
e) vysoká tekutost taveniny.
Nevýhody slitin připravených tlakovým litím:
Hliník tvoří s hořčíkem tuhý roztok (δ) a při vyšších obsazích eutektikum Mg4Al3,
které zvyšuje základní mechanické vlastnosti. Horší vlastnosti slitin hořčíku a
hliníku jsou způsobeny vyloučením fáze (Al12Mg17). Tato fáze má kubickou mřížku.
Vady způsobené fází γ
Ve slitinách hořčíku je často kromě hliníku i určitý obsah zinku, manganu a zirkonu.
Zinek tvoří spolu s hliníkem a hořčíkem tuhý roztok a při vyšším obsahu hliníku se
také vylučují intermetalické fáze Mg4Al3 a MgZn2. Intermetalická fáze MgZn2 má
stejný vliv na pevnostní charakteristiky jako fáze Mg4Al3.
Mangan s hořčíkem tvoří tuhý roztok α. Se snižující teplotou se mění rozpustnost
manganu v hořčíku a z tuhého roztoku precipituje fáze β. Přísada manganu
neovlivňuje mechanické vlastnosti jako hliník a zinek, ale její výhodou je zvýšení
korozní odolnosti, což je způsobeno vylučováním tenké vrstvy kysličníku Mg-Mn na
povrchu. Další výhodou manganu je schopnost tvořit se železem sloučeninu
o vysoké specifické hmotnosti. Tyto sloučeniny se usazují na dně tavícího kelímku.
Přísada zirkonu a zinku do slitin hořčíku vede k zjemnění zrna, zvyšuje úroveň
mechanických vlastností, ale snižuje odolnost proti korozi.
Další možnou přísadou je cín. Cín je rozpustný až do obsahu okolo 10% (při
teplotě 645°C), p řičemž rozpustnost prudce klesá s teplotou za současné
precipitace fáze β(Mg2Sn). Například komplexně legovaná slitina Mg-Al-Mn
dodatečně legovaná okolo 5% Sn má velmi dobrou svařitelnost za tepla. Křemík
je nerozpustný v hořčíku, ale tvoří s ním intermetalickou fázi Mg2Si, která silně
zpevňuje základní matrici. Vzhledem k obrovskému zvýšení křehkosti je obsah
Si držen pod 0,3%.
Zdroj: http://www.journalamme.org/papers_vol29_
Slitiny hořčíku s hliníkem
Slitiny typu Mg-Al jsou nejrozšířenějším typem pro slévárenské účely. Jsou
nejstarší skupinou slitin hořčíku. Přidávají se do nich další legující prvky (Zr, Zn,
Th, Ag, Ce). Jejich užitečné vlastnosti jsou dány existencí relativně široké oblasti
tuhého roztoku δ v rovnovážném diagramu Mg-Al a možností změnit chemické
složení přidáním dalších prvků.
Nejrozšířenější z těchto slitin (s komerčním názvem elektron) jsou slitiny
s obsahem 7 až 10 % Al. Slitiny s vyšším obsahem hliníku než 7 % jsou
vytvrditelné. Při vytvrzování dochází k tvorbě diskontinuálního precipitátu fáze
Mg17Al12 a slitiny bývají doplněny malým množstvím zinku a manganu. Na
rozpustnost hliníku v tuhém roztoku δ a na polohu eutektického bodu má vliv
modifikace, rychlost ochlazování a tlak při lití [6]. Tyto parametry lze v širokých
mezích ovlivňovat použitou slévárenskou technologií a je jich možno využít pro
výrobu odlitků různých vlastností, např. slitina MgAl6Mn vykazuje velmi dobré
mechanické vlastnosti (Rm = 190 až 230 MPa, A5 = 5 až 8 %) a odlévají se z ní,
gravitačním litím do pískových forem i tlakovým litím do kokil, disky kol pro
automobily.
S rostoucím obsahem hliníku se výrazně zvětšuje interval tuhnutí a s tím šířka
dvoufázového pásma. Takové slitiny mají při gravitačním lití velký sklon ke tvorbě
mikrostaženin a ředin. Proto obsah Al ve slitinách pro gravitační lití nepřesahuje
5%. Obsah hliníku také zlepšuje zabíravost.
Slévárenské slitiny hořčíku
Základem slévárenských slitin hořčíku jsou binární slitiny rozšířené o další legury
za účelem zlepšení technologických vlastností, mechanických vlastností nebo
zvýšení odolnosti proti korozi. Takové základní systémy jsou Mg-Al, Mg-Zn a Mg-
Mn, popř. Mg-Li. Další doplňkové kovy jsou Th, Zr, Si, Ag, Ti a kovy vzácných
zemin (La, Ce, Nd, Pr, Sc, Gd,Y).
Specifickým slévárenským problémem je vysoká hořlavost hořčíkových slitin v
roztaveném stavu. Tavenina musí být chráněna vhodnou struskou nebo
atmosférou, která se vyvíjí při hoření sirného květu na hladině taveniny. Pro
snížení vznítivosti doporučují někteří metalurgové přísadu berylia 0,005 až 0,2 %
nebo přísadu 0,2 % vápníku. Vyšší obsah vápníku však zhoršuje odolnost proti
korozi.
Slitiny hořčíku pro tváření
Slitiny hořčíku krystalizují v hexagonální, těsně uspořádané soustavě a vykazují
za normální teploty pouze jeden skluzový systém. Tvárnost těchto materiálů se
zlepšuje nad teplotou 220 °C, kdy vstupují do funkce další skluzové systémy a
kdy se projevují rekrystalizační procesy. Nejčastějšími technologiemi tváření je
protlačování profilů, válcování plechů, popř. volné nebo zápustkové kování.
Tvářecí teploty tedy leží v intervalech: kování 200 až 300 °C, protlačování 300 až
400 °C a válcování 400 až 500 °C.
Slitiny lze dle legujících prvků rozdělit na:
Pokud Fe obsah vyšší než 0,005% v AZ91D, nebo AZ91E přípustnm poměrem je
Fe-Mn 0,032 odolnost proti korozi se rychle sníží.
AZ91 A,B,D AZ91C,E
Pevnost, MPa (KSI) 230 (33) 165 (24) 275 (40) 275 (40)
Pevnost v kluzu, MPa (KSI) 150 (22) 97 (14) 90 (13) 145 (21)
Prodloužení v 50 mm (2 palce),% 3 2.5 15 6
Mez kluzu při 0,2%, MPa (KSI) 165 (24) 97 (14) 90 (13) 130 (19)
Výsledná pevnost, MPa (KSI) - 415 (60) 415 (60) 515 (75)
Výrazná mez kluzu, MPa (KSI) - 275 (40) 305 (44) 360 (52)
Tvrdost, HB 63 60 55 70
Tvrdost, LZZ 75 66 62 77
Charpyho V-vrubová houževnatost, J
2.7 (2.0) 0.79 (0.58) 4.1 (3.0) 1.4 (1.0)
(ft.lbf)
Typické tahové vlastnosti AZ91C-T6 odlitků do písku při zvýšených teplotách
Slitiny Mg-Zn-Zr
Tyto slitiny mají vyšší hodnoty meze kluzu a meze pevnosti, které jsou
způsobeny účinkem zinku a zirkonu. Dalšími kladnými vlastnostmi jsou nižší
náchylnost mechanických vlastností na tloušťku stěny a menší sklon k
mikropórovitosti. Zirkon zlepšuje odolnost proti korozi. Legování zirkonem
způsobuje potíže, vzhledem k nízké rozpustnosti zirkonu v roztaveném hořčíku.
Případná přísada kadmia zvyšuje pevnost a tvárnost. Tento typ slitin je možno
dlouhodobě konstrukčně používat při teplotách do 200°C.
Slitiny (Nd – Neodym)
Neodym v těchto slitinách zabezpečuje vysokou žáropevnost, která je podmíněna
stabilitou tuhého roztoku a malou rychlostí koagulace (srážení) vytvrzující fáze
Mg9Nd za vyšších teplot. Tyto slitiny jsou konstrukčně použitelné do 250°C.
Zdroj: http://konference.tanger.cz/data/metal2001/sbornik/papers/204.pdf
http://katedry.fmmi.vsb.cz/637/soubory/KovyI_Mg.pdf
Některé legující prvky
Kovy vzácných zemin – Všechny kovy vzácných zemin (kromě Ytria) mají
omezenou rozpustnost v hořčíku, proto se u těchto slitin hojně využívá
precipitační vytvrzování. Precipitáty jsou velmi stabilní a zvyšují odolnost proti
tečení materiálu za zvýšených teplot, odolnost proti korozi a pevnost za vysokých
teplot. Jako legující prvky se využívají Ytrium, neodym a cer. Kvůli vysoké ceně
se používají jen zřídka.
Be – Je dávkován do taveniny jen ve velmi malém množství (do 30 ppm).
I v tomto malém množství dramaticky snižuje sklon taveniny k oxidaci.
Ca – Má pozitivní vliv na zjemňování zrna a odolnost proti tečení materiálu za
zvýšených teplot. Na druhé straně může vápník vést k lepení taveniny na
nástroje při lití a porušování materiálu za tepla.
Li – Lithium vede k zpevnění tuhého roztoku za normálních teplotách. Dále
snižuje hustotu a zvyšuje tažnost. Nicméně lithium zvyšuje tendenci taveniny k
hoření. Dále snižuje odolnost oproti korozi.
Ag – Stříbro spolu s kovy vzácných zemin silně zvyšuje pevnost slitiny za
zvýšených teplot a odolnost proti creepu. Má negativní vliv zejména na odolnost
proti korozi.
Th – Thorium je prvek, který nejvíce zlepšuje vlastnosti hořčíkových slitin za
vysokých teplot a odolnost proti tečení materiálu za zvýšených teplot. Ale je
toradioaktivní prvek, který bývá nahrazován jinými prvky.
Zr – Přidáním zirkonu se zvyšuje pevnost v tahu bez ztráty tažnosti.
Zn – Zinek má stejný vliv jako hliník, ať už na slévárenské vlastnosti nebo na
pevnost. Při obsahu zinku nad 3 % se snižuje množství staženin a je
mírnězvýšená pevnost v tahu. Při obsahu zinku nad 2 % je výrazný sklon ke
vzniku mikroporesity a velká náchylnost ke vzniku trhlin.
Mn – Nad 1,5 hm. % manganu se zvyšuje pevnost v tahu, odolnost proti korozi,
zjemnění struktury a svařitelnost.
Jako příklad jsou uvedeny tyto tři slitiny AZ91A, AZ91B, AZ91C. V těchto
značeních:
Při obloukovém svařování pod inertním plynem je třeba brát v úvahu specifika
materiálu, přídavného kovu a tvaru svařovaných dílů. Jako přídavný materiál se
bere s dostatečným výsledkem slitina, která se svařuje. Výborné výsledky byly
získány při použití přídavného materiálu ze slitin typu HM 21 a HM31 (s thoriem
a manganem).
Bodové a švové svařování vykazuje velmi dobré pevnosti spojů při aplikaci
statického namáhání. Není však vhodné pro namáhání únavové, nebo tam, kde
svařenec bude podroben vibracím.
Významná a perspektivní je technologie spojování hořčíkových slitin lepením.
Únavové charakteristiky lepených spojů jsou lepší než u jiných postupů spojování.
Při lepení nedochází ke vzniků koncentrátorů napětí (strukturním a mechanickým
vrubům). Technologie se osvědčuje zejména u výrobků s malou tloušťkou stěn a je
tedy přínosná zejména v leteckém průmyslu.
Nýtování je u slitin hořčíku rovněž běžná technologie spojování. U plechů je však
třeba dbát na kvalitu povrchu otvorů. Jemné praskliny vzniklé při prostřihování
otvorů výrazně snižují nosnost spoje. Dalším problémem je volba materiálu nýtů.
Nýty a základní materiál nesmí tvořit elektrické mikročlánky.
Kompozice – kluzná ložiska
Koncepce kluzných ložisek za dobu svého vývoje doznala značný vývoj.
Nejstarším materiálem kluzných ložisek
bylo mazivem prosáklé dřevo, které se
používalo například v provozu válcoven.
V roce 1839 bylo odlito první kluzné
ložisko na bázi cínu – tzv. Babittův kov.
Na počátku výroby kluzných ložisek se
používala výhradně monometalická
(jednovrstvá) ložiska (typ A). Měkký
ložiskový kov (obvykle cínová
kompozice) se vyléval přímo do
litinového nebo ocelového ložiskového
tělesa a s ním se opracoval na
požadovaný rozměr.
Ni
0,4%
Cu Sb Cu Sb
2,0% 9,0% 4,0% 8,0%
Stanit
GTW 89
Expertíza klikových
kluzných ložisek u
motoru VW – TDI 1.9
(1V – originál, 2V –
náhrada)
• Velmi dobrou tvářitelnost (minimum při teplotách kolem 500 – 600ºC), odolnost
proti korozi, obtížnou obrobitelnost (lepí se na nástroj)
Nové české mince haléřových hodnot byly z hliníku, podobně jako staré
československé haléře, pětníky a desetníky.
zinku 60 % manganu 22 %
cínu 30 % hliníku 19 %
niklu 25 % fosforu 15 %
křemíku 12 %
Ryzost zlata se obvykle vyjadřuje v karátech – jeden karát je hmotnostní podíl zlata
ve slitině – 1/24, - naprosto čisté zlato má 24 karátů.
24 karátové zlato je příliš měkké
Šperky jsou vyráběny nejčastěji ze 14 karátového zlata, dříve také z 18 karátového
Pozor na 8 karátové zlato – v ČR se nesmí prodávat
U diamantů znamená pojem „karát“ hmotnost 0,2 g
Dvousložkové mosazi
Zinek tvoří s mědí jednak primární tuhé roztoky (α,), ale také řadu intermediárních
fází. Některé z nich jsou velmi křehké, takže k tváření se používají slitiny
s obsahem Zn max. 42% a to pouze vícesložkové.
Vliv obsahu zinku a příměsí:
Vliv příměsí na vlastnosti mosazí je podobný, jako u mědí. Zpravidla ale neobsahují
vodík a kyslík. Železo zjemňuje zrno při rekrystalizaci, ale snižuje odolnost proti
korozi.
Olovo snižuje tvářitelnost, ale zlepšuje obrobitelnost.
Dendrity tuhého roztoku (světlá barva), Dendrity tuhého roztoku (světlá barva),
na hranicích zrn fáze AlFeNi na hranicích zrn fáze AlFeNi
Mosazi k tváření
Jsou jednofázové, tvořené tuhým roztokem .
Mosazi s obsahem 80% Cu a vyšším se nazývají tombaky.
Tři druhy tombaků: tombak červený – Ms90; tombak střední – zlatý – Ms85;
tombak světlý – Ms 80
Vyrábějí se z nich trubky, plechy, dráty, které se zpracovávají tažením,
lisováním, tlačením a ražením.
Pro dosažení lepších vlastností se mosazi často legují dalšími prvky. Název je
odvozen od prvku, který se po mědi a zinku vyskytuje v největším množství.
Vícesložkové mosazi ke tváření
Cínové – při obsahu 0,5 až 1,5 % Sn mají velmi dobrou odolnost proti účinkům
mořské vody – výroba součástí lodního zařízení - Naval brass – námořní mosaz
Manganové – 3 až 4% Mn, velmi dobré mechanické a antikorozní vlastnosti – lodní
zařízení
Hliníkové – při obsahu 3 až 3,5% Al jsou pevné, tvrdé a korozivzdorné
Niklové – vysoká pevnost, odolnost proti korozi, při obsahu 14% Ni – bílá
niklová mosaz (pak-fong(=bílá měď) = alpaka = new silver = argentan). Je
zvlášť vhodná k hlubokému tažení. Používá se i jako imitace stříbra.
Křemíkové – obsah okolo 3% Si, jsou dobře tvářitelné za tepla i za studena,
odolné proti korozi. Lze jimi pájet ocel. Přídavek Pb (do 3%) zlepšuje
obrobitelnost a snižuje tření – použití i na ložiska.
Olověné – dobrá obrobitelnost, ale nízká tvárnost a houževnatost. Použití jako
poloautomatové mosazi (Ms58Pb, Ms63Pb) - šroubová mosaz - hodinářská
kolečka, šrouby. Přítomnost olova v binární (dvousložkové) mosazi se projevuje
stejně jako u vismutu, protože jeho eutektikum tuhne při 327 °C a také se vylučuje
na hranicích zrn. Povolený je obsah je proto max. 0,01 % někdy až 0,03 %Pb. To
platí jen u binárních mosazí. U vícesložkových je naopak žádoucí!
Mosazné pájky - tzv. tvrdé pájky, které se používají na spoje více mechanicky
namáhané, jsou vhodné pro kovy a slitiny s teplotou tání nad 1000 ºC. Mají vysoký
obsah Zn (až 58%) a přísady dalších prvků – pájky stříbrné, niklové. Teplota tání
tvrdých pájek se pohybuje nad 600°C.
Slévárenské mosazi
• Jsou to zpravidla mosazi heterogenní, používá se jich podstatně méně než mosazí
tvářených.
• Často obsahují kromě Cu a Zn také Pb, Si, Al.
• Jejich mechanické vlastnosti jsou horší než mosazí tvářených.
BRONZY
• Používají se např. na méně namáhaná ložiska a pouzdra.
• Bronzy jsou slitiny mědi a dalších prvků s výjimkou zinku, který není
nikdy v bronzu hlavní přísadou. Název bronzu je odvozen od hlavního
přísadového prvku.
• Bronzy stejně jako mosazi mohou být binárními nebo vícesložkovými
slitinami, mohou být homogenní, určené k tváření nebo heterogenní,
které se zpracovávají sléváním.
CÍNOVÉ BRONZY
Někdy se označují jako bronzy pravé.
Obsahují max. do 20% Sn. Bronzy k tváření obsahují do cca 9%Sn a používají
se na pružiny, membrány, součásti pro elektrotechnický a chemický průmysl.
Mají dobrou odolnost proti korozi a dobře odolávají mechanickému opotřebení.
Technický význam mají slitiny do 9% Sn u slitin tvářených a u slitin slévárenských
do 12%. Základní fází technicky důležitých bronzů je tuhý roztok α. Slitiny do 5%
Sn zůstávají homogenní. Difúze za nízkých teplot není dostatečná pro vyloučení
fáze ε, takže zůstává zachován tuhý roztok α.
Intermediální fáze způsobují zvýšení tvrdosti a křehkosti.
Barva slitiny se mění od barvy mědi, nad 5% Sn přechází do zlatova. Lité bronzy
s vyšším obsahem Sn jsou bílé.
Přísada cínu zvyšuje pevnost.
Fosfor – významný vliv na mechanické hodnoty a tvárnost,ale omezuje tvárnost za
tepla.
Nejškodlivější nečistotou u tvářených cínových bronzů je olovo.
Lité bronzy
Pro namáhané součásti se volí bronz s 10 až 12% Sn s velmi malým množstvím Zn.
Podobného složení se dříve užívalo k výrobě děl, dnes se název dělovina stále
ještě používá pro nejlepší, velmi houževnatý bronz s 10% Sn a 2% Zn.
Pevnost v tahu – 280 až 300 MPa; tažnost přes 25%; tvrdost 70HB.
29/49
MANGANOVÉ BRONZY
Následující praktický příklad byl řešen formou expertízy pro jednoho předního
výrobce brýlových obrouček
Tepelné zpracování beryliových bronzů
1) Rozpouštěcí žíhání
2) Ochlazení
3) Stárnutí
Analyzované součásti
Leptáno18 s leptadlem:
K2 Cr2O7 – 2 g
H2SO4 - 8 ml
HCl - 4 kapky
H2O dest. do 100 ml
tvrdost HV5
200
vyžíhání vytvrzení 150
100
HV5 111,57,2 119,512 249,511,3 50
0
C1 C2 C3
Úprava tepelného zpracování
T [°C]
Rozpouštěcí žíhání 800 0C/ 45 min
800°C/ 10; 20; 40; 80; 160; 320 minut
Umělé vytvrzování 310 0C/ dle požadované HV
Voda 320°C/30, 60, 90, 180; 360 minut
800°C/ 60´ 260; 280; 300; 320; 340; 370; 410 °C / 90minut
135
132,7
130
125
120
HV 5
115
110,9 110,4
110
109,2 109,5 105
105 106,07
100
0 10 20 40 80 160 320
Doba rozpouštěcího žíhání [min]
Metalografické pozorování vzorků po rozpouštěcím žíhání 800 0C
s různou časovou prodlevou
Výchozí stav - orientace a velikost 10 minut - charakter dendritické 40 minut - pozůstatky dendritické
jednotlivých dendritů je ovlivněna struktury se částečně ztrácí, zůstává struktury - tato doba stále nezaručuje
způsobem krystalizace však zachováno nerovnoměrné homogenní strukturu
rozložení intermetalické fáze.
200
150
100
118
50
0
800 °C 260 °C 280 °C 300 °C 320 °C 340 °C 370 °C 410 °C
/ 60´/ / 90´ / 90´ / 90´ / 90´ / 90´ / 90´ / 90´
voda
Metalografické pozorování vzorků po vytvrzení za různé teploty s časovou
prodlevou 90 minut
450
400 401 415,83 406
388,67 396
350
300
250
HV5
200
150
100 118
50
0
800 °C / 320 °C / 320 °C / 320 °C / 320 °C / 320 °C /
60´/ voda 30´ 60´ 90´ 180´ 360´
Diskuse výsledků
Dodané vzorky: mikrostruktura obsahuje velké množství ředin
po rozpouštěcím žíhání obsahuje nerozpuštěné fáze na hranicích zrn
i v základní matrici tuhého roztoku
Zjištěná tvrdost nedosahuje obvyklých (předepsaných) hodnot. Po rozpouštěcím
žíhání se udává tvrdost 90 HV – dosažené hodnoty se pohybovaly od 99 až 137 HV5.
Naopak zjištěné hodnoty tvrdosti po vytvrzení (232 až 262 HV5) jsou podstatně nižší než
udávaná tvrdost po vytvrzení 375 HV5.
Ochranná atmosféra - štěpený čpavek – následkem reakce je v povrchových oblastech
snížené množství intermediální fáze CuBe již ve stavu po odlití
Stav po žíhání - jednofázové oblasti s rekrystalizovanými polyedrickými zrny
s vyskytujícími se dvojčaty - vliv povrchového tváření součástí
a následné rekrystalizace
Zjištěné hodnoty tvrdosti po úpravě TZ potvrdily možnost dosažení předepsaných hodnot
tvrdosti po rozpouštěcím žíhání i po vytvrzení
Zpracování uvedených vzorků na vzduchu nevyvolalo výrazné ovlivnění kvality
povrchu. Změna barvy povrchu byla minimální a nedošlo k většímu výskytu oxidů.
Závěr expertízy a doporučení výrobci
Voda
Umělé vytvrzování 320 0C/ 90 min
310°C/ dle HV - původní