MUSICA ANTIQUA BOHEMICA RED. DR. JAN RACEK REV. V. J. SYKORA 24 JIR{ ANTONIN BENDA SONATE I- XVI PIANO 197 EDITIO SUPRAPHON PRAHAJRL ANTONIN BENDA je znamy ve svétové hudebni literatute jako jeden z tvarci scénického melodramu a vy- nikajici ptedstavitel Zeské hudebni emigrace 18. stoleti v Némecku. Narodil se drie 30. ervna 1722 ve Starch Benatkach v severovychodnich Cechach z éeského, Siroce rozvétveného muzikantského rodu. Progel vjchovou na piaristickém gymnasiu v Kosmonosich (1735), pozdéji studoval na jesuitském gymnasiu v Jiginé (1739 — 42). V tomto prostfedi poznal nejen deklamaéni pathos, ale i dramatickou vzruSenost oratornich cvigeni a Skolnich jesuitskch her pozdniho baroku, Roku 1742 se vystéhoval s rodinou svého otce Jana Jitiho Bendy do Berlina, kde se stal houslistou kralovské kapely. K nejvétSimu rozmachu jeho tviréi skladatelské vlohy doslo teprve v Goté, na dvofe durinského vévody Friedricha IIT. a jeho choti Luisy Doroty. Roku 1750 byl jmenovan maestrem vévodské kapely. Benda se dostal v Got8 do pokrokového kulturniho prostfedi, které bylo prostoupeno ideami francouzského osvicenstvi a svobodomysinjmi zednaiskjmi mySlenkami a filosofickymi ndzory Voltairovymi, d’Alembertovymi, Helvétiovjmi, Holbachovymi a Rousseauovymi. V letech 1765—6 podnikl Benda cestu po Italii, Navstivil blavné Bendtky, Turin a Rim. Roku 1778 opustil sluzbu na gothajském dvote a jeho nastupcem se stal Anton Schweizer. Po kritkém pobytu v Hamburku a ve Vidni se znovu r. 1780 vratil do gothajského kraje. Skromné Zil v strani a ve filosofickém piemitini v Georgenthalu a Ohrdruffu, ‘Sklonek svého Zivota stravil od r. 1788 v samottské isolaci v altenburském kraji v léznich Ronneburku a v saské Kostfici, kde zemfel 6. listopadu r. 1795. Jifi Benda je nesporné jednim z nejvyraznéjSich a vadéich zjeva evropsktho ptedklasického a rané klasického hudebniho slohu. Svjm osobitjm a mySlenkové nevsednim dilem ptipravil nastup vrcholného klasicismu beethove- novského typu. Novy skladebny projev se hlasi nejen v jeho tvorbé orchestralni a nastrojové, ale i v jeho hudbé chra- mové, kantatové a dramatické, v niz usiluje o tragicky pathos a dramatickou pravdivost v duchu Gluckovy reformy. Ve svych skladbach mistrné a iSinné spojuje hloubavou pfemitavost s typicky Seskou muzikantskou viohou. Benda byl muz pevné vyhranéného uméleckého charakteru; proto byl vzdalen toho, aby nekriticky a pasivné pfejimal italské skladebné vzory nebo velké dédictvi skoly Bachovy. Bendovo melodické mySleni je osobité a népévné roste z lidovych melodickych prvké rodné zemé, jez nesporné formovaly jeho hudebni mluvu. Filosofické myslenky Rousseauovy a Vol- tairovy, predevsim svobodomyslné ideje osvicenstvi a zednafstvi usmériiovaly jeho zakladni skladatelsky a myslitel- skj typ. Na sklonku svého Zivota se vsak nézorové zlomil. Tehdy doléhaly na ného jiz prvé viny romantického pesi- mismu. Stava se stoupencem deismu a obraci se proti osvicenské voltairovské skepsi. Tento romanticky rys Bendovy povahy se jevi i v jeho sklonu k samotafskému hloubéni. Z Bendovy orchestralni tvorby vynikaji predevsim jeho Klavirni a houslové koncerty. V nich se ohlasuje, zvlasté ve volngch stfednich vétach, dokonce jiZ beethovenovsky pathos. Benda napsal pfes 30 symfonii, v nichz s mistrnow rozvahou spojoval v jediny celek technickou dokonalost s inspiraénim vzletem. Z Bendovy komorni tvorby jsou vy- vojové nejvyznamnéjai jeho klavirni sonaty, v nichz domysli a mySlenkové prehodnocuje slohové podnéty dila J. S. Bacha a Klavirni sty! With. Friedemanna Bacha (1710-84), C. Ph. Em. Bacha (1714—88) a Joh. Christ. Bacha (1735-82). Rovn&z jeho smyScové a dechové ensemblové komorni skladby (na pf. Scherzi notturni) jsou psany zcela vyhranénjm a osobitjm skladebnym zpiisobem. Zvlastni skupinu tvori Bendovy chramové kantaty, z nichz se dochovalo pres 100 skla- deb ve tech rotnicich z let 1751, 1754 a 1761. Také ve chramovych kantitach, jeZ jsou na svou dobu osobité a odvazné zdramatisované, vytvofil Benda skladby mySlenkové i formové nezdvislé na tvorbé J. S. Bacha. Z Bendovych oratorii se dochovalo pouze jediné oratorium Der sterbende Jesus, podobné jako jedind italska opera (indo riconosciuto r. 1765) a dvé intermezza. Zato zndme etné Bendovy Arie, které psal pro svou sestru Annu. Jeho svétské kantaty tvoti pfechod k melodramam, jez jsou nejzdvaznéjimi projevy jeho skladatelské vlohy. Je sice pravda, Ze Benda prevzal myslenku melodramatické formy od J. J. Rousseaua, jeho melodram Pygmalion byl po prvé proveden r. 1770 v Lyoné s hudbou Coigneatovou a r. 1775 v Patizi také éastetné s hudbou Rousseauovou. Bendova zasluha tkvi v tom, Ze mySlenku melo- dramu umélecky domyslil a dale umélecky feSil, aby postavil takto nové koncipovany melodram na dikladné promys- eng hudebné-dramaticky princip, opirajici se o systém doprovazeného recitativu. Benda napsal étyfi scénické melodramy: Ariadna na Naxu (1774), Medea (1775), Pygmalion (1779) a Almansor a Nadine (Philon und Theone).Témito &ytmi me- lodramatickymi skladbami zalozil Benda souvislou tradici teského scénického melodramu, kterd vede v novejsi dobé vdeské hudbé ad k melodramu Fibichovu a Foerstrovu. Melodramaticky princip Bendiiv dosihl nejvys&i slohové a tech- nické vytfibenosti v Medei, zvldsté v citové opravdovgch projevech lidské bolesti a ve scénach, v niché se dramaticka zahrocenost stupituje a2 v démonickou otfesnost. Nemaly vyvojovy vjznam maji také Bendovy singspiely (Der Dorfjahr- markt z.1.1775,Walder z.t.1776, Romeo a Julie z t.1776, Der Holzhauer z 1.1778 a Das tartarische Gesetz 2 .1782). Svmi singspiely Benda pronikavé zasahl do vyvoje némeck¢ho hillerovského singspielu. Benda v nich pfed&il Hillera hudebné dramatickjm pojetim. Zvla8té v singspielu Der Dorfjahrmarkt se ptiblizil k realistickému hudebné-dramatickému typu, vnémd zobrazil vijevy ze selského venkovského Zivota. Zaznivaji tu lidové pisiové a tanééni napévné prvky tak pfiznaé- né pro pozdéjsi eskou operni tvorbu, jak je zndme napf. ze Smetanovy Prodané nevésty. I v Bendovych singspielech na- razime misty na beethovenovsky hudebni vfraz. MiZeme proto Bendu v uréitém sméru povazovat za pfedchiidce Beetho- venova Klasicismu. ulBenda pripad, jmenovité v oboru hudebné-dramatické tvorby, je nam nazornjm ptikladem toho, jak nevSednim a osobitim zpiisobem se mohla vyvijet nejen hudebni vioha Bendova, ale i éeské hudebni uméni 18. stoleti, kdyby tu byvaly byly priznive ptedpoklady hospodatské, spolevenské a kulturni, zvlésté vsak podminky k samostatnému vyvoji nasi hudby na domaci padé v ramci predchozi staleté Geské hudebni tradice. Vyjimeéné misto zaujimaji v tvorb Bendové klavirni (cembalové) sondty, v nichz se Benda jevi jako mistr klavir- niko (cembalového) stylu a specifické zvukové barvy tohoto klivesového nastroje. Jifi Antonin Benda byl soutasnikem a vrstevnikem Carla Philippa Emanuela Bacha, vynikajiciho ptedstavitele klavirniho slohu z doby stylového piclomu z baroka do rokoka a klasicismu v druhé poloviné 18. stoleti. Mohutné klavirni dilo C. Ph. Em. Bacha, které dita vice ned 52 koncert, pies 300 sdlovych skladeb a éetné klavirni sonity, pisobilo nepochybné také na klavimni tvorbu Ben- dovu. Vidyt C. Ph. Em. Bach byl Bendovi nejbli28i ze vSech Baché. Po prvé ptichézi Benda do intensivngjsiho styku s jeho Klavirnimi koncerty v dobé svého pobytu v Berliné. Ale i po odchodu Bendové z Berlina pokratuje jeho osobni styk s C. Ph. Em. Bachem. Jiz prof. Viad. Helfert dokumentarné prokazal ve své monografii o Jitim Ant. Bendovi, Ze tento styk Bendiiv s C. Ph. Em. Bachem byl velmi dilezity a plodny pro dalsi umélecky rist a vjvoj Bendova hu- debniho mySleni. Cyklus Sestnacti klavirnich sonat, ktery ptindii naSe edice, je ndzornou ukazkou toho, jak Benda tviréim a samostatnym zpisobem navazoval na klavirni tvorbu svych predchidci, piedevsim na skladebné dilo C. Ph. Em. Bacha, Benda vytvotil ve svjch klavirnich sondtach dilo nevedni mySlenkové hloubky, vynikajici tech- nické dokonalosti a osobité formové vfstavby. Klavirni sondty Bendovy jsou vesmés tfivété. Stfidaji na zakladé principu kontrastu ponejvice rychlou, pomalou a rychlou vétu, nebo dvé véty volného pohybu s menuetem (sonata dis. 5, g moll) té2 rychlou a pomalou vétu s variacemi v zavéreéné sonata Cis. 8, G dur). V rychlych krajnich vétach se nejvyraznéji projevuje barokné klasicka synthesa Bendova skladebného principu s nékterymi prvky rokokové pastoralni melodiky a ornamentalniho klavirniho stylu (na pf. v sondté G dur, tis. 2). Rychlé véty Bendovych klavirnich sondt se namnoze pohybuji v okruhu mozartovské klavirni faktury, jak ji pfedevSim zname z Mozartovch pathetickych klavirnich fanta- sii vzru’ené dramatick¢ho, recitativniho charakteru (zvl. prva véta sonaty C dur, ¢is. 10 a sonata F dur, dis. 11). Do téchto pohybové ozivenyich krajnich vét pronika také lidovy népévny zivel (na pf. thema variaci tteti véty sondty G dur, is, 8). Pro Bendiiv skladebny sloh jsou vSak zvla8té ptiznatné stfedni volné vty jeho klavirnich sondt, v nich2 najdeme piesvédéivé doklady Bendova appassionatoveho slohu, ktery zvlasté dirazné vykrystalisoval v jeho chrémovych kan- tétach, a to zcela nezavisle na kantétovém slohu J. S. Bacha. Jejich vzruseny, rapsodicky a dramaticky vjraz ma anaény, dosud plné nedocenény vyvojovy vyznam, nebot zcela nepochybné pisobil na vznik a dal8i slohovy vyvoj Beethovenova appassionatového hudebniho vjrazu a tim také na utvafeni Beethovenovy osobité hudebni mluvy. Vztah mezi hudebni mluvou Bendovou a Beethovenovou najdeme nejen mezi Bendovjmi scénickymi melodramy a nékterjmi dramatickymi piedehrami Beethovenovymi (na pf. mezi Ariadnou na Naxu a Beethovenovou piedehrou ke Coriolanovi), ale ptedevsim v Bendové klavirnim slohu, ktery se ve volnych vétach jeho sonat, klavirnich tri a kon- cert napadné blizi ranému pathetickému klavirnimu stylu Beethovenovu. V pasobnosti Bendova klavirniho stylu na hu- debni mluvu Beethovenovu musime pfedevsim hledat pozoruhodny vyvojovy vyznam Bendova klavirniho dila, jeho tvirréi pokrokovost a predevsim jeho zcela vyjimetné a osobité postaveni ve svétové klavirnt literatute PRAMENY A LITERATURA Podrobng soupis Bendowjch skladeb uviidi Rob. Eitner v Quellenlexikonu (sv. I str, 436-9), Jejich evidence je zaznamendna v dsttednim ka talogu hudebnich bohemik a moravik v hudebné historickém oddéleni Moravského musea v Brné, Tisténé a rukopisné skladby Bendovy jsou ulozeny v hudebnich archivech a knihovnich, zvliété v Berling, Bruselu, Dri2danech, Lipsku, Mnichové, Neapoli, Pafizi, Rimé, Vidni, Wolfenbittelu, w nas vy prafském Nérodnim museu, Ustfedni knihovné mésta Prahy, v hud. hist. oddélent Moravského musea v Brné (té2 na snimcich filmového archiva tohoto distavu) a vjingch éeskjch vetejnych a dstavnich hudebnich knihovnich. MnoZstvi klavirnich skladeb J. A. Bendy vySto tiskem jit za jeho 2i- vota. Néktertjeho klavieni sonaty vydal G. L, Winter r, 1757 v Berlin. Své klavirni skladby vydaval Benda soustavné od r. 1780 ve sbirce Sammlung vermischter Clavierstivcke fr getibte und ungeiibte Spieler 2prvu svjm nékladem u C. W. Ettingera v Goté, pordéji v te sbirce v Lipsku u Schwickerta, V novejsi dobé byly vydany Bendovy klaviral skladby v edici Trésor des pianistes, Kterou redigoval francouzsky nakladatel a hudebni pedagog Aristide Farrene (20, $v. 186163 a 1867 ~72). Ve vydani Fritze Oberdrffra vyslo 12 Bendovich sonatin a dvé sondty G dur s prav. smy8. orchestru vyd, ‘Myra Berhan v Nagelové Musik-Archiv, dis, 144 (Hannover 1939). V 6etngch jingch edicich vychazely jednotlivé klavimi skladby Bendovy samostatné nebo netiplné, u nds vedici Kat, Emingerové, Jar. Faly, Karla Hillky, Josefa Jirdnkaa v edici Musica antiqua bohemica. Fr, Brickner: Georg Benda und das deutsche Singspiel (SIMG, roé. V, 1903—4). Vlad. Helfert: K déjinam melodramu (Dalibor, ros. XXX, 1908). Te: K otizce ndrodnosti v déjinich hudby v Cechich — Jiti Benda (NaSe doba, roe. XVI, 1909). Tz: Jiti Benda I.—I. sv. (Brno 1929 a 1934), Zde je podrobny’wjpoder pramenil a literatury o Bendovi (srovnejt8 heslo v Pazdirkove Hudebnim slovniku nauéném, str.61—62). 752: Prikopnic- ky vjznam Geské hudby v 18, stoleti (v publikaci Co daly nase zemé Evropé a lidstvu, Praha 1939). Rich. Hodermann: Georg Benda (Coburg 1895), Ot. Hostinsky:Jiti Benda o recitativa (Dalibor, rog, 1, 1880). Karel Hfka: Jifi Benda (Prana 1903). Edgar Isl: Die Entstchung des deutschen Me- lodrams (Berlin 1906). Al. Hniligka: Portréty starch eskych mistri hudebnich (Praha 1922). O Beethovenové vztahu k Bendovu skladebnému dilu viz. Jan Racek. Beethoven. Rast hrdiny bojovnika (Prahal9S5ja Rudolf Peéman v diplomni prici Stovanské proky v dle L. v. Beethovena, Strojopis Vv