Floria NJ DP 2017

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ
Divadelní fakulta
Ateliér muzikálového herectví Mgr. Petra Štěpána
Busking – pouliční performance
Diplomová práce
Autor: Jonáš Florián
Vedoucí práce: Mgr. Miroslav Ondra
Oponent práce: Dagmar Klementová
Brno 2017
Bibliografický záznam
FLORIÁN, Jonáš. Busking - pouliční performance [Busking – street

performance]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, Divadelní fakulta,
Ateliér muzikálového herectví, 2017. 79 s. Vedoucí diplomové práce
Mgr. Miroslav Ondra.
Anotace
Ve své diplomové práci se věnuji pouličnímu umění. Přiblížím význam

pouliční produkce, její historii, možné formy, zohledním rozporuplné názory
a vnímání a představím významné pouliční umělce. Budou to nejenom ti, které
můžeme na ulici potkat v současné době, ale i ti, kteří na ulici začínali svoji
kariéru úspěšných a uznávaných umělců. Zohledním co nejvíce druhů pouličního
umění – od hudebního přes divadelní až po výtvarné. Věnovat se budu také
pravidlům, která performera v jednotlivých státech-městech potkávají. Regulace
pouličního umění je dlouhodobě, různorodě se vyvíjející trend. Čerpat budu
z rozhovorů s pouličními umělci, dostupných literárních pramenů, videozáznamů
pouliční produkce, vyhlášek a zákonů týkajících se regulace pouličního umění
a v neposlední řadě z vlastních zkušeností pramenících z dlouhodobé praxe
a zájmu o tento typ umění.
Klíčová slova
Busking, pouliční vystoupení, performance, performer, etický kodex,

umění.
Annotation
The thesis focuses on various forms of street art and performance. It deals
with the importance of busking, provides a description of its history, the variety
of its forms, and presents different views (often contradictory) – how this area
of human activity is perceived. It also introduces some of the leading street
artists and performers – not only those that we may meet in the streets today,
but also successful and acclaimed artists who once started their carrier
as buskers. The thesis deals with a large number of different kinds of street art
and performance: music, theatre as well as visual arts. It also takes a close look at
the rules that performers have to comply with in different countries and cities:
busking regulation has a long history and has been treated differently.
The materials used in the thesis include interviews with performers, available
literary sources, video recordings of street performers, laws and other legal
regulations related to busking, and last but not least my own experience,
as I have been interested in this area and performing in the streets myself for
many years.
Keywords
Busking, street performance, performance, performer, professional ethics,

art.
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Busking – pouliční

performance vypracoval pod vedením vedoucího diplomové práce samostatně
za použití v práci uvedených pramenů a literatury.
V Brně, dne 30. 8. 2017 Jonáš Florián

Poděkování
Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu mé práce panu

Mgr. Miroslavu Ondrovi za jeho ochotu a čas věnovaný mé práci. Další velký dík
patří slečně Ludmile Havelkové za její neutuchající odbornou pomoc.
Za vynikající korekturu děkuji slečně Petře Dillingerové. V neposlední řadě
děkuji rodičům a přátelům, díky kterým jsem mohl studovat vysokou školu
a dostat se tak ke psaní této práce.
Obsah
Úvod ........................................................................................................................................ 9
1 Busking........................................................................................................................ 11
1.1 Význam buskingu pro společnost ............................................................ 11
1.2 Busking – původ slova .................................................................................. 13
1.3 Vysvětlení některých užívaných pojmů ................................................. 14
1.4 Kulturně historické pozadí buskingu ..................................................... 15
1.5 Street art vs. busking .................................................................................... 16
1.6 S kým vším se můžeme na ulici setkat ................................................... 17
1.6.1 Hudebníci ................................................................................................... 18
1.6.2 Výtvarníci ................................................................................................... 20
1.6.3 Tanečníci..................................................................................................... 22
1.6.4 Stand-up komici/baviči......................................................................... 23
1.6.5 Živé sochy ................................................................................................... 24
1.7 Show před show ............................................................................................. 26
1.8 Busker a mateřština ...................................................................................... 29
1.9 Etický kodex buskera .................................................................................... 31
1.10 Busking v praxi ........................................................................................... 34
1.11 Busking vs. žebrota ................................................................................... 41
1.12 Neslavné začátky slavných osobností ................................................ 45
1.13 Osobní zkušenost ....................................................................................... 50

1.14 Dotazník......................................................................................................... 56
Závěr .................................................................................................................................... 64
Reflexe absolventské role ............................................................................................ 65
Použité informační zdroje ........................................................................................... 75
Seznam příloh................................................................................................................... 79
Úvod
Ve své diplomové práci chci písemně zaznamenat, popsat jev zvaný

busking, který je součástí naší společnosti, v některých případech i naší
každodennosti.
Ve své podstatě jde jednoduše vysvětlit, co to busking neboli pouliční

umění je. Jedná se o veřejné vystoupení na veřejných místech prováděných
zejména pro odměnu. Odměna má nejčastěji formu peněz, ale můžou to být také
nápoje, jídlo či jiné dary. Lidé zapojení do této činnosti zvané busking se nazývají
buskeři. Buskerem můžou být muži, ženy i děti. Kořeny této činnosti sahají
hluboko do historie. Vystoupení by měla být taková, aby v divácích vyvolala chuť
umělce odměnit. Nejčastěji má zábavní charakter. Účinkující mohou provádět
vystoupení hudební či akrobatická, malují obrazy, tančí, ztvárňují živé sochy,
vrhají předměty, žonglují, kouzlí, recitují atd.
Když jsem takto shrnul, co to busking je, mohlo by se zdát, že již není
o čem psát. Já se však nechci spokojit s pouhou definicí. Zajímá mne, kdy a kde
se vlastně první projevy pouličního umění vzaly. Jak vypadá pouliční umění
dneška a s jakými druhy vystoupení se můžeme setkat.
Mým záměrem je zjistit, kdo vlastně umělci vystupující na ulici jsou a co je

k takové činnosti vede. Jaká jsou pravidla pro vystupování a co je to etický kodex
buskera. Pokusím se objevit, co dělá busking buskingem, a najít rozdíl mezi
buskerem a žebrákem. Představíme si známé umělecké osobnosti, které se svými
vystoupeními začínaly právě na ulici.
Věřím, že tato diplomová práce bude přínosná pro všechny čtenáře

s různou mírou zkušeností. Laický čtenář může busking díky získaným
informacím vnímat zcela jinak, než jak ho vnímal doposud. Bude moci díky
tomuto textu nahlédnout na busking z jiného úhlu. Pozná, že busking nemusí být
pouze to, s čím se na ulici setkává v rámci své cesty do práce, ale že se jedná
9
o záležitost mnohem rozmanitější. Fenomén oblíbený a provozovaný téměř
po celém světě a mnohem starší, než jak nám může připadat.
Čtenáři, kteří s vystupováním na ulici mají svoji vlastní zkušenost, si díky

této diplomové práci mohou zvětšit svůj dosavadní rozhled a zkušenosti. Rozšíří
si obzory v oblasti teoretické, což můžou následně přenést i do praxe. Tito
čtenáři jistě ocení informace o pravidlech týkajících se pouličního vystupování
v několika významných městech.
Doufám, že pro ty, kteří se buskingu chtějí začít věnovat nebo se již věnují,
bude přínosná kapitola s „tipy a triky“ a již zmíněný etický kodex buskera, neboť
pro úspěšné pouliční vystoupení a pro zachování dobrých vztahů s okolím
a ostatními buskery je znalost a následné dodržování tohoto kodexu nezbytné.
Věřím, že tohle všechno může pomoci ke zvýšení úrovně prováděných

vystoupení a ke změně (v mnoha případech odmítavému) přístupu
ve vnímání pouličního umění.
10
1 Busking
1.1 Význam buskingu pro společnost
Změnu úhlu pohledu na celou problematiku buskingu považuji za zcela

zásadní, neboť „pouliční umění pomáhá ve městech po celém světě revitalizovat
centra měst poškozená recesí, rozmachem nakupování po internetu a podobnými
faktory, jež způsobují úpadek společenského života v městských centrech. Aby došlo
k oživení veřejného prostoru, je potřeba tato místa zaplnit živým a spontánním
uměním na co nejlepší úrovni, neboť rozmanitá kvalitní pouliční scéna může znovu
přilákat obyvatele i návštěvníky do center měst a předvést kulturu a charakter
daného města.“1
Nepopírám, že výše citované tvrzení můžeme považovat za diskutabilní.

Já se však domnívám, že obavy ohledně životaschopnosti a budoucnosti
městských center jsou opravdu na místě, neboť v dnešní době je časté,
že městská centra jsou zaprodávána podnikatelům a investorům, a mizí tak
veřejná prostranství a prostory, které jsou k dispozici všem.
„Středem městských center by neměly být parkovací plochy a centra

by neměla mít čistě komerční charakter. Centra měst by měla být navrhována,
řízena a používána tak, aby přinášela dobro a prospěch všem obyvatelům a byla
místy, kde se lidé chtějí setkávat.” 2
Pokud se nám podaří ve městech vybudovat kvalitní pouliční scénu, bude

to mít pozitivní vliv hned v několika ohledech. Živá a rozmanitá pouliční scéna
oživí veřejný prostor. Lidé tak v něm budou rádi trávit svůj čas. Taková městská
centra se stanou jedinečnými a odliší se od konkurence.
K této podobě ovšem vede dlouhá cesta a je důležité si uvědomit,

že pokud chceme oživit veřejná prostranství, je třeba je naplnit životem,
kulturou a uměním. Lidé poté budou chtít trávit svůj čas v městských centrech,
1 THE BUSKING PROJECT. Zpráva k výzkumu „THE BEAT OF THE STREET“ [online]. 2014, s. 4.
[cit.2017-08-17]. Dostupné z: http://www.buskerjam.cz/public/Beat-of-The-Street-Report.pdf
2 Tamtéž.
11
což bude mít pozitivní vliv nejen na jejich soužití, ale také na rozkvět obchodů
a institucí, které jsou na přítomnosti místních obyvatel a turistů závislé.
Oživit veřejný prostor skrze busking je možné pouze tehdy, když

„příslušná politika a zásady pouličního umění budou vznikat na základě spolupráce
vedení města a pouličních umělců. Pokud jsou pravidla správně implementována,
mohou být obrovským přínosem pro všechny zainteresované. Pouliční umělci
mohou provozovat svá řemesla, vyjadřovat se, prezentovat své umění a vydělávat si
na živobytí za pomoci a podpory města, kde pracují. Pokud místní úřady udržují
spokojenou pouliční scénu schopnou seberegulace, pomáhají vytvářet vzkvétající
a kulturně bohaté městské prostředí jak pro obyvatele, tak pro návštěvníky.
Prozíravá místní zastupitelstva investují do pověsti pouliční scény s cílem zhodnotit
svůj kulturní kapitál.“3
Americký urbanista, analytik, spisovatel William H. Whyte (1917–1999),

odborník na veřejné prostranství pozoroval, jaký vliv mají městské podmínky na
chování člověka. Ve své významné knize The Social Life of Small Urban Spaces
píše:
„Hudebníci a baviči vzájemně spojují lidi. (...) Není přitom důležitá

dokonalost vystoupení. Lidi propojuje už samotná přítomnost pouličního umění.
Někdy dokonce špatný počin spojí lidi více než dobrý. (...) Síla pouličních vystoupení
spočívá v jejich nepředvídatelnosti. Když lidé vytvoří dav kolem baviče – a to může
proběhnout velice rychle, ve 40 nebo 50 vteřinách – vypadají jako děti, které
si přišly pro sladkost. Někteří se usmívají a jsou jednoduše potěšeni. Tyto okamžiky
představují skutečné osvěžení, ačkoli se o nich zřídkakdy přemýšlí, a už vůbec
se nezamlouvají obchodníkům, kteří se je snaží vytěsnit. Je zde ale něco, co má
obrovskou hodnotu a je třeba to pěstovat. Proč umělce zakazovat? Pozvěme
je místo toho na náměstí.“4
4 WHYTE, H. W. The Social Life of Small Urban Spaces. 1980, s. 96-97.
12
1.2 Busking – původ slova
Význam slova busking není zcela jednoznačný, svůj původ má v několika

jazycích a nesetkáme se ani s jednoznačným překladem.
Sloveso busk (vyslovováno bask) pochází z několika kořenů. Z francouzského

slova „busquer“ s významem snažit se. Z italského slova „buscare“ znamenající
dostat, získat a španělského slova „buscar“ s významem usilovat o něco, hledat.5
Španělské slovo „buscar“ má své kořeny v indoevropském slově „bhudh-skō“,
v překladu vyhrát, dobýt.6 Tohle španělské slovo bylo velmi často užíváno
v souvislosti s nějakou událostí, jež se stala na ulici.
Ať už se jedná o francouzský základ slova, španělský nebo italský, význam

je ve všech případech podobný, a to ve smyslu něco získat, něčeho dosáhnout,
něco dostat. Vystihuje to jeden z cílů buskera – být odměněn za své vystoupení.
Pro samotné sloveso busk nemáme, dle mého názoru, odpovídající český
překlad. V českých slovnících se slovesem busk často nesetkáme. A pokud ano,
setkáme se s překladem typu:
• busk – hrát/zpívat pro peníze na ulici7
O něco častěji můžeme narazit na překlad podstatného jména:
• busker – pouliční zpěvák/umělec/mim8

• busker – pouliční umělec9
První překlad podstatného jména, který uvádím, není zcela přesný.

Vztahuje se pouze k muzikantům a mimům. Jak se později přesvědčíme, škála
toho, s čím se lze na ulici setkat, je však mnohem širší.
5 Dictionary [online]. 2017 [cit. 2017-08-18]. Dostupné z:http://www.dictionary.com/

browse/busker
6 Wiktionary [online]. 2017 [cit. 2017-08-18]. Dostupné z: https://en.wiktionary.org/wiki/buscar
7 Lingea [online]. 2017 [cit. 2017-08-18]. Dostupné z: https://slovniky.lingea.cz
8 Lingea [online]. 2017 [cit. 2017-08-18]. Dostupné z: https://slovniky.lingea.cz
9 ABZ.cz: slovník cizích slov [online]. 2017 [cit. 2017-08-18]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-
slov.abz.cz
13
Druhý překlad je tedy již přesnější, a to díky tomu, že se nevymezuje,
ale zachovává spíše obecné označení – umělec.
Ovšem v porovnání se slovníky anglickými jsou oba dva překlady velmi

stručné, a tudíž nedostačující. Pokud nahlédneme do slovníků anglických,
můžeme se setkat s podrobnějším popisem významu slova. Například s definicí
slovesa volně přeloženou jako:
• busking – hraní či vystupování na veřejném místě za účelem

získání odměny10
Nebo podstatného jména:
• busker – osoba, která na veřejných místech baví lidi11
1.3 Vysvětlení některých užívaných pojmů
Pro to, co busker na ulici provádí, používám převážně výraz pouliční

umění.12 Nevyhnu se ani několika anglickým výrazům, a to obzvláště z toho
důvodu, že angličtina je jazyk používaný na mezinárodní úrovni. A právě protože
je buskování provozováno po téměř celém světě, je logické, že užité výrazy
pochází z anglického jazyka. Význam většiny použitých anglických výrazů je nám
obecně znám, ale pro jistotu je zde ještě upřesním.
Jedním z takových výrazů je pouliční performance či jenom performance

a v překladu znamená představení, produkci. Dále slovo show, které je také
možné přeložit jako představení nebo zkrátka určitou podívanou. Performer,
v překladu umělec či vykonavatel, je osoba, jež tuto produkci vykonává. Dalšími
slovy pro označení výkonu umělce jsou pouliční vystoupení a pouliční produkce
(produkce ve smyslu výtvor, tvorba). Číslem mám na mysli krátký, zajímavý
výstup.
10 V anglickém originále: „To play music or perform entertainment in a public place, usually while
soliciting money“. /http://www.thefreedictionary.com/busking
11 V anglickém originále: „A person who entertains people for money in public places“. /
http://www.thefreedictionary.com/busking
12Zda jsou vystoupení vždy opravdu uměním, může být v mnoha případech sporné, a proto se
v následujících kapitolách tomuto dilematu ještě budeme věnovat. Prozatím si však s tímto
spojením vystačíme, neboť je to již zaběhlé slovní spojení.
14
1.4 Kulturně historické pozadí buskingu
Tradice pouličního vystupování sahá hluboko do historie. Jedná se o velmi

odolnou formu umění, neboť, na rozdíl od jiných uměleckých forem, busking
od svého počátku trvá nepřetržitě až do dnes.
Byl součástí každé historické epochy neboli jinými slovy „Své umělce měl
antický Řím i středověká Britá nie i renesanční Itá lie. Pouliční umělci provozují své
řemeslo v ulicích a na ná městích už od doby vzniku těchto veřejný ch
prostranství“.13
Projevy pouličního umění, které se alespoň trošku podobají pouličnímu

umění dnešní doby, můžeme hledat již v antice. Jak v antickém Řecku, tak
antickém Římě se jednalo především o produkci spojenou s divadlem. Mezi
nejznámější patří Velké Dionýsie, jež se konaly v Athénách na volném
prostranství. Součástí těchto oslav konaných na počest boha vína, ročních období
a mystérií Dionýsa, bylo také pouliční divadlo. Forma a podoba takové pouliční
produkce se samozřejmě nedá zaměňovat s buskingem dnešní doby. Je však
dobrým důkazem, že ulice se již dávno stávaly prostorem, který je možné naplnit
uměním. Podobně tomu bylo v případě různých pouličních her a slavností
konaných v antickém Římě. Pokud nám antika dává zmínky zejména o skupinách
občanů podílejících se na obrovských pouličních průvodech v maskách,
středověk k tomu přidává také vystupující jednotlivce. Jedná se o potulné pěvce,
herce, básníky, kteří byli součástí středověké kultury mnoha evropských zemí.
Bylo možné vidět francouzské trubadúry, německé minnesängry, jenž jsou
spojováni zejména s poezií a hudbou, nebo žongléry, artisty či fakíry. Pouliční
produkce v antice či středověku byla jistě v mnoha aspektech odlišná od naší
zkušenosti s buskingem dnes. Ale v mnohém je stejná, a to i přes stovky let, které
tyto dvě epochy od sebe dělí. Zmíněné příklady nespojuje pouze cíl být odměněn
publikem, ale zejména touha pracovat s veřejným prostorem jinak, než bývá
běžné, dokázat, že umění není určeno jen vyšším vrstvám, ale také prostému lidu.
[cit. 2017-08-17]. Dostupné z: http://www.buskerjam.cz/public/Beat-of-The-Street-Report.pdf
15
Touha moci se svobodně vyjádřit a šířit skrze vystoupení radost je stále platná
a aktuální.
1.5 Street art vs. busking
Pro přesnější vyhranění pojmu busking a následné seznámení se s ním

je důležité „vypořádat se“ s pojmem street art. Chtěl bych se tak vyvarovat
následné možné záměně těchto dvou pojmů.
Termín street art můžeme do češtiny přeložit jako „umění ulice“ nebo
také pouliční umění což jak již víme, je také český ekvivalent pro slovo busking.
Nejedná se však o synonymum, ačkoliv v širším slova smyslu mohou mít obě
slova (street art a busking) stejný význam.
V obecné rovině sice můžeme street artem nazvat všechny formy

umělecké produkce uskutečňující se ve veřejném prostoru, jako například
divadlo, tanec, hudební představení, živé sochy či různá jiná veřejná vystoupení,
ovšem dnes se pod tímto termínem rozumí konkrétní (avšak špatně
definovatelný) okruh výtvarné umělecké tvorby, jenž zahrnuje média jako
stickers (nálepky, které můžeme vidět nalepené na lavičkách, lampách,
výlohách), stencils (šablonky, přes které se nasprejuje to, co chce umělec sdělit
světu), posters (plakáty), mozaiky, instalace (různí panáčci, sošky rozmístěné
po městě, ideálně na těžko přístupném, avšak dobře viditelném místě),
videoprojekce a řadu dalších výtvarných technik.
Je možné také říci, že street art v kontextu běžně užívaném, tedy

výtvarném, je vše, co se na ulici objevuje bez povolení, tzv. ilegálně. Jeho
smyslem je působení na veřejný prostor, jeho proměnu a také vědomou
komunikaci s lidmi. U street artu, na rozdíl třeba od graffiti, bývá obsah více
srozumitelný, mnohdy humorný.
Mnohé z toho, co je blízké umělcům tvořícím street art, je blízké také buskerům.
Potřeba či chuť vyjádřit se ve veřejném prostoru, působit na něj, měnit ho.
Jde o dvě odlišné formy jak v realizaci, tak v konečné podobě, ovšem svojí
myšlenkou, záměrem si mohou být velmi blízké.
16
1.6 S kým vším se můžeme na ulici setkat
Ačkoliv se na ulici setkáváme nejčastěji s muzikanty či živými sochami,

bylo by chybné myslet si, že výraz busker je slovo označující pouze je.
Umělecká vystoupení, se kterými se můžeme na ulici setkat, jsou opravdu

velmi rozmanitá. Pro větší přehlednost je rozdělím do několika skupin.
Podrobněji se budu věnovat jen některým z nich, a to z toho důvodu, že některé
činnosti nejsou mezi buskery časté, setkáme se s nimi výjimečně, a nelze tedy
na nich busking obecně představit. Zároveň je nutné poznamenat,
že se jednotlivé činnosti velmi často spojují v jeden celek, a je tak někdy obtížné
určit, zda je busker spíše tanečník nebo akrobat, kouzelník nebo bavič apod.
Mezi buskery mohou patřit:
• hudebníci,
• výtvarníci,
• tanečníci,
• stand-up komici/baviči,
• akrobaté,
• kouzelníci,
• herci/mimové,
• fakýři,
• bublináři,
• básníci,
• a další, kteří se dají stěží přesněji zařadit.
Obecně pro všechny kategorie platí, že v dnešní době, kdy je busking

populární, a v některých městech tudíž velmi častý, není lehké „prorazit“.
Tomuto tvrzení odpovídá fakt, že kdo si vymyslí originálnější show, ten má větší
šanci zaujmout početnější množství kolemjdoucích, kteří se poté stávají jeho
diváky. A se stoupajícím počtem diváků stoupá také šance na odměnu. Fantazii
se meze nekladou. Vlastní vystoupení může být originální a neobvyklé nejenom
díky dobrému nápadu co předvést, ale také díky neobvyklému provedení.
17
V přiložených fotografiích tomu, o čem píši, odpovídají originální kostýmy,
neobvyklé hudební nástroje, nápadité a vtipné rekvizity atd.14
Zřejmě nejčastěji se v rámci buskingu můžeme setkat s kytaristy a živými

sochami. Busker patřící do jedné z těchto dvou nejčastěji zastoupených skupin
se musí připravit na menší zájem kolemjdoucích, a to právě z důvodu, že lidé jsou
většinou na podobná vystoupení zvyklí, a nevěnují jim tak zvýšenou pozornost.
Počítat s tím musí ovšem jen do té míry, do jaké je busker schopen svůj výkon
odlišit od ostatních.
V Los Angeles jsem se setkal s kytaristou, který svůj výstup postavil

na tom, že za jízdy na kolečkových bruslích hrál na kytaru a zpíval. Díky
originálnímu nápadu (jezdit při hraní na kolečkových bruslích a vybírat odměnu
za jízdy si získal mnohem větší pozornost než ostatní buskeři, přestože jeho
hráčská úroveň nebyla vyšší než úroveň jiných hudebníků. Je patrné, že nejde
vždy v první řadě o to, do jaké skupiny buskerů vystupující patří. Úspěch totiž
bude busker slavit zejména až tehdy, když dokáže překročit hranice svého oboru.
Posunout limity, které jsou součástí každé tvůrčí profese.
1.6.1 Hudebníci
Hudební vystoupení patří zcela jistě k těm nejčastějším. Už jen z mého

dotazníku15 vyplynulo, že 92 ze 105 dotazovaných patří k hudebníkům.
Důvodů může být hned několik. Zejména je hra na hudební nástroje

nejrozšířenějším prvkem kulturní vzdělanosti ve společnosti. Ke hře na hudební
nástroj jsme vedeni často už od školky. Nemalé procento lidí si hraní na hudební
nástroj oblíbí a hře se věnuje jako samouk či pod vedením na umělecké škole.
Takovým hudebním nástrojem se nejčastěji stává kytara a klavír. Tyto dva
nástroje jsou hojně navštěvované jako kurzy v uměleckých školách, společností
velmi oblíbené a zejména, v porovnání s nástroji jinými, jsou jednodušší
na ovládnutí. Podobně je tomu v případě buskingu. Klavír je však, na rozdíl
14Viz příloha A – fotografie č. 1, 2, 3, 4 a 5

15V rámci mé diplomové práce jsem vypracoval dotazník, kterému se podrobněji věnuji
v kapitole 1.14 Dotazník.
18
od kytary, vzhledem ke svým rozměrům, pro pouliční vystoupení nepraktický.
Prvenství mezi nástroji, se kterými se na ulici můžeme setkat, přísluší tedy
kytaře. Kytara je využívaná jako doprovodný nástroj ke zpěvu, případně sólově.
Velmi často se můžeme setkat i s vlastní tvorbou umělce. To znamená,

že vystupující nereprodukuje pouze tvorbu cizích autorů, ale že si hudbu a texty
skládá sám. Mnozí performeři, a zejména právě ti, jenž před diváky vystupují
se svým vlastním, originálním materiálem, mají často velké hudební ambice.
Ulice jim slouží jako prostor, kde se mohou zviditelnit, „udělat si reklamu“. Jako
vedlejší produkt ke své show prodávají často také svá CD. Je také
pravděpodobné, že budou osloveni pro koncertování v nějakých soukromých
prostorech.
Z mého pohledu nemá žádný další nástroj výraznější zastoupení před

jinými tak, jako je tomu v případě kytary. Mezi další hudební nástroje, se kterými
se na ulici můžeme setkat, patří dechové nástroje, a to zejména saxofon, klarinet
a trubka. Mezi strunnými nástroji se nejčastěji můžeme setkat s houslemi
a violou. Častý je také akordeon a různé perkusní nástroje. Například, pro svoji
jednoduchost a přesto atraktivitu, je mezi bubeníky oblíbená hra na různé
kyblíky a hrnce.
To, s jakými hudebními nástroji se můžeme setkat, závisí jistě také

na jejich praktičnosti při užití a transportu. Ideálním nástrojem je takový nástroj,
s nímž se dá bezpečně cestovat, (tzn. je skladný a lehký, aby ho při transportu
unesl jeden člověk) rychle se připraví k produkci, ladí i při venkovních teplotách,
není nepříjemně hlučný, ale na druhou stranu je dostatečně slyšitelný atd.
Zcela jistě stojí za zmínku tzv. One man band. Jedná se o buskery
využívající hned několik hudebních nástrojů zároveň. Nejčastěji hrají na kytaru,
zpívají, hrají na harmoniku, nohama ovládají buben a další nástroje.16
Mnozí umělci používají různé zesilující ozvučení (zesilovače,

reproduktory) a efekty. K takovým vystoupením se však vztahují mnohá omezení
plynoucí z vyhlášek o pouličním umění (viz níže).
16 Viz příloha A – fotografie č. 6
19
1.6.2 Výtvarníci
Výtvarné umění neboli vizuální umění je mezi buskery také hojně

zastoupeno. V oblibě je určitě také proto, že si diváci mohou „výsledek
performance“ v mnoha případech zakoupit.
Obory výtvarného umění, se kterými se v rámci buskingu můžeme setkat,

jsou například malířství, sochařství, fotografie. Pro obecné označení umělců
patřícím k jednotlivým oborům používám pojem výtvarník. V některých
případech výtvarného umění (a nejen výtvarného) může vyvstat otázka, zda
je dotyčný busker umělec, nebo už spíše řemeslník. A pokud by se jednalo
o řemeslo, může být stále řeč o pouličním umění? Vzhledem k zaměření
diplomové práce se nyní nemůžeme podrobněji věnovat určení hranice mezi
uměním a řemeslem. Přesto bych na tuto otázku rád podal takovou odpověď,
která se mi zdá pro naše účely dostačující.
Domnívám se, že řemeslo se od výtvarného umění odlišuje na základě

množství originálního vkladu autora. Pokud je z díla znát autorova snaha oslovit
diváka, vyvolat v něm emoce, něco mu sdělit, pak se domnívám, že se jedná spíše
o umění než řemeslo. V případě výtvarného umění, se kterým se v rámci
buskingu setkáme, můžeme velmi často mluvit spíše o řemesle nežli o umění, a to
proto, že se v mnoha případech jedná o kýč.
Pro odpovídající vysvětlení pojmu kýč si vypůjčím definici doc. Tomáše

Kulky Ph.D, jenž říká, že: „Kýč zobrazuje objekty nebo témata, která jsou všeobecně
považována za krásná, anebo která mají silný emocionální náboj. Tyto objekty
a témata musí být okamžitě identifikovatelné. Kýč substantivně neobohacuje
asociace spojené se zobrazeným tématem.“17 Témata, se kterými se v rámci
výtvarného umění na ulici setkáváme, této definici velmi často odpovídají.
Zajímavým podmětem k zamyšlení byla osobní diskuse s uměleckým

sochařem Adamem Fejfarem, který vidí důvody zejména v autorově snaze
o líbivost. Na prvním místě je dle Fejfara divák, kterému se dílo musí líbit,
aby si ho následně koupil. Autorům, tedy těm, kdo tato díla vytvářejí,
17 KULKA, Tomáš. Umění a kýč. Praha: TORST, 1994, s.183.
20
ve skutečnosti tato tvorba nic moc nepřináší. Jsou si vědomi, že potřebují
investovat do každé malbičky, kresbičky, portrétu minimální čas, peníze
a energii. Nežádají se po nich velké a hluboké myšlenky, naopak potřebují
zaujmout drobným nápadem.18
Zda se jedná o kýč, či nikoliv, zda busker působí spíše dojmem řemeslníka,
kterému nejde o osobní vklad, to je na posouzení každého kolemjdoucího. Stejně
jako např. u hudebníků, je i mezi výtvarníky obrovská rozmanitost v tom,
co předvádějí. Nabízí se rozdělení do dvou základních skupin, a to buskeři, jenž
svá vyrobená díla po dokončení prodávají a buskeři, kteří dostávají odměnu již
v průběhu tvorby.
Začněme touto druhou, méně častou skupinou. Jedná se o umělce, kteří

vytváří své umělecké dílo a již v průběhu této performance dostávají odměnu.
Mezi takové patří například lidé stavící z písku. V praxi to vypadá například tak,
že si busker vlaječkami označí určitou plochu na písečné pláži a v tomto
ohraničeném území vyhotovuje své dílo. Nejčastěji jde o hrady, sochy ležících
zvířat apod. Kolem má rozmístěné nádoby, kam mu mohou kolemjdoucí vhodit
odměnu.
Velmi oblíbení bývají umělci malující v rychlosti na první pohled nic

neznamenající obraz. Přihlížející do poslední chvíle netuší, jaký bude výsledek.
Ten se dostaví až se závěrečným otočením obrazu o 180°. Až po otočení obrazu
dostává vše na obraze namalované smysl. Nejčastěji jsou takto zobrazovány
portréty celebrit a jiných veřejně známých osobností. Busker takto tvořící vsází
na napínavost celého procesu, neboť přihlížející do poslední chvíle neví,
co konkrétně na obraze vzniká. Díky tomu se tak kolem performera tvoří
postupně větší a větší hlouček zvědavě přihlížejících diváků, neboť jen málokdo
chce odejít dříve, než pozná výslednou podobu vytvářeného obrazu. Malíři takto
tvořící, vzhledem k rychlosti, se kterou obraz malují, stříkají barvami všude
kolem, což je samo o sobě pro diváka zajímavá podívaná. A jak již bylo řečeno,
čím více kolemjdoucích busker zaujme, tím větší má šanci na výdělek.
18 FEJFAR, Adam. Osobní rozhovor. Pičín. 14. 3, 2017.
21
Společným znakem většiny buskerů provozujících výtvarnou
performance, po které dokončené dílo prodávají, je rychlost. Pokud by se stalo,
že divák, jenž je potenciálním kupcem díla, musí čekat na dokončení díla déle,
než je pro něj únosné, odejde a nic si nekoupí. Hotový produkt si samozřejmě
může koupit kdokoliv později. Dílo však již postrádá přidanou hodnotu a to tu,
že kupující byl svědkem toho, jak dílo vznikalo.
Mezi výtvarníky, kteří se efektivního obrazu snaží docílit v co nejkratším

čase, patří zcela jistě výtvarníci malující sprejem. Dílo vzniká v rychlosti,
aby si přihlížející divák mohl případně ihned vytvořené dílo koupit. Tyto obrazy
vytvořené sprejem mají nejčastěji tematiku vesmíru a přírody. Povedené obrazy
vyvolávají dojem fotografie, což je vzhledem k velmi krátké době vzniku
(průměrně cca 10-20 min.) obdivuhodný výsledek.19
Velmi často se také můžeme setkat s malíři, kteří tvoří portréty

a karikatury. Nejčastěji se jedná o portrét kupujícího či někoho z jeho blízkých.
Takové obrazy jsou v oblibě zejména mezi turisty, pro které obraz přivezený
z dovolené znamená živou památku, která jim zůstává v hmotné podobě;
na rozdíl od zážitku ze sledování nějakého tanečníka či muzikanta.
Ať už se jedná o jakoukoliv techniku, výtvarné umění je, obzvláště mezi

turisty, velmi oblíbené a busking se díky němu stává velmi rozmanitým
a nápaditým.
1.6.3 Tanečníci
V českých městech nemají na ulici velké zastoupení, ale v jiných světových

metropolích se s nimi na ulici setkáte velmi často, ať už se jedná o jednotlivce
nebo skupiny (tzv. crew).
Zkušení buskeři, jenž se věnují tanci, si běžně před začátkem vystoupení svolají
několik kolemjdoucích. Málokdy jsem viděl tanečníka, který by pustil hudbu
a bez většího zájmu o okolí začal tančit. Naopak, tito buskeři většinou začínají
způsobem, který popisuji v kapitole Show před show.
19Viz příloha A - fotografie č. 7
22
Předváděné taneční styly se různí, nejčastěji však můžeme vidět street
dance, break dance, či electro boogie, nebo electro house. V případě,
že se buskeři věnují těmto stylům a je jich při vystoupení více, je velmi časté,
že netančí jednu společnou choreografii, ale střídají se, navzájem vyzívají.20
Běžné také bývá, že „domácí“ tanečníci předvádějí druh tance typický pro jejich
krajinu, národ. Například ve Španělsku se velmi často můžeme setkat
s flamencem. V Irsku s irským tancem. Samozřejmě, že buskeři často cestují,
a mohou tedy předvádět svůj národní tanec v cizí zemi.21
1.6.4 Stand-up komici/baviči
Stand-up komik není zcela přesný název, neboť se týká spíše komiků,
jejichž účinkování má tu podobu, že stojí před publikem, kterému vypráví
monology v podobě smíšených či pravdivých zážitků, humorné historky apod.
Jelikož se vystoupení některých buskerů této umělecké formě podobá, používám
stejné označení i pro vystupování na ulici. Velmi často se však hranice tohoto
žánru překračují a je poté lepší použít obecnější označení jako například bavič.
Mám tedy na mysli zejména tu skupinu buskerů, jenž spojují mluvené slovo
s dalším prostředkem vedoucím k zaujetí a pobavení publika. Dalším
prostředkem mám na mysli různé kouzelnické triky, akrobatická čísla apod.
Tento druh pouličního umění je mezi lidmi velmi oblíben. Důvodem

je ve velké míře zábavní charakter takových vystoupení. S připuštěním možných
výjimek je pro baviče charakteristická komunikace s publikem. Dobře ovládají
improvizaci, jsou pohotoví a mají smysl pro humor. Vrchol jejich výstupu
přichází zpravidla na závěr, po kterém okamžitě vybírají odměnu. Část, která
předchází vrcholnému číslu, můžeme nazvat určitou „přípravou“, která slouží
k zaujetí co největšího počtu kolemjdoucích.
V podstatě se může zdát, že toho busker, s výjimkou závěrečného čísla,

moc „nepředvede“. V Londýně jsem byl svědkem vystoupení, které trvalo
přibližně třicet minut. Závěrečné číslo mělo podobu stoje na rukou. Celá stojka
ovšem probíhala ve velké výšce na dvou sloupcích na sebe poskládaných kostek.
20 Tzv. Dance battle –taneční souboj.

21 Viz Kapitola 1.8 Busking a mateřština.
23
Jednalo se o vcelku nebezpečný a neobvyklý akrobatický kousek. Předcházejících
asi dvacet pět minut sloužilo k tomu, přilákat další kolemjdoucí, aby závěrečné
stojce přihlíželo a následně tento výkon mohlo ocenit co nejvíce lidí. Tento
dvaceti pěti minutový prostor se buskerovi podařilo velmi dobře vyplnit. Busker
měl ohromný smysl pro humor, využil některé diváky k pomoci s přípravou
kostek, postupně se oblékal do vtipného kostýmu a proběhl krátký vtipný skeč
s vybraným divákem, který měl za úkol pustit buskerovi ke stojce hudbu.
Většinou se jednalo o malé děti, které neuměly dobře anglicky, což byla záruka
několika dalších vtipných situací.
Pro některé je tato „příprava“ silnějším zážitkem než samotné vrcholné

číslo, ke kterému celý průběh vystoupení spěje. Vždy záleží na schopnosti baviče,
který musí tuto „přípravu“ zábavně vyplnit.
1.6.5 Živé sochy
Předposlední skupinou buskerů, které bych se rád podrobněji věnoval,

jsou buskeři představující živé sochy. Komerční společnost zabývající se produkcí
živých soch popisuje tento druh umělecké činnosti takto:
„Jedná se o uměleckou disciplínu, kde vystupují umělci jako živé sochy

vytvořené zdánlivě z kovu, mramoru, hlíny, betonu, dřeva a jiných materiálu. Je to
náročná umělecká činnost, která klade důraz na vysokou fyzickou a profesionální
kvalitu. Umělci vytvářejí nehybné objekty – sochy, sousoší, které se pojí k daným
tématům.“22
Živé sochy jsou oblíbenou součástí programu na různých společenských

večírcích, firemních akcích, konferencích, sportovních či kulturních událostech.
Realizaci zprostředkovává většinou společnost věnující se produkci tohoto typu
zábavy. Setkat se s nimi můžeme však i na ulici mezi buskery. Jedná o oblíbený
typ vystoupení, a nejen díky schopnosti přizpůsobit se okolí, zejména prostoru
22 Živé sochy: Co jsou živé sochy [online]. 2017 [cit. 2017-08-18]. Dostupné z:
http://www.zivesochy.cz/
24
a pravidlům vztahujícím se k buskingu, se s nimi v centrech velkých měst setkáte
velmi často.
Jedním z hlavních aspektů pro úspěšné vystoupení nebo, jak sami

umělci – živé sochy říkají, pro úspěšné stání, je kvalitní kostým. Autoři studie
zabývající se životem poulič ních umě lců , tzv. živých soch, Martin Kotek a Martin
Macháček ve své studii píší: „Je logické , ž e je mu v podá ní buskerů vě nová na
znač ná pozornost nejen, co se podoby tý če, ale i co se tý če finanč ní ná kladnosti.
Ve své podstatě lze ř ić i, ž e kaž dý busker má spíše ně kolik kostý mů . Vý jimkou jsou
pak tací, co mají kostý m pů jč ený a jeho vý znam tak př iĺ iš neř eš i,́ tím se vš ak
vzdalujeme já dru pravé ho buskingu.(...) Nejč astě jší je vybírat kostým podle toho,
zda dokáže zaujmout kolemjdoucí, a to tak, aby odpovídal místnímu koloritu. Právě
i z toho dů vodu je č astá snaha o to, aby kostým zapadal do rázu krajiny, okolí,
č I mě sta, v našem př ípadě aby se hodil do historické Prahy. A nejde jen o to obléct si
kostým ladící s místem, roli hraje také frekvence kolemjdoucích a pozadí
za buskerem, které je č asto voleno tak, aby si turisté spolu s ním vyfotili
I historickou č ást mě sta”.23
Kostýmy jsou tedy velmi rozmanité. Umělci mohou znázorňovat sochy

nezobrazující konkrétní osobu, ale charakter či profesi obecně, jako například
panovník, letec, mudrc apod. Takové „neutrální“ kostýmy jsou nejčastěji
nastříkány stříbrnou, bronzovou, nebo zlatou barvou. Další velmi častou
podobou kostýmu jsou obecně známé postavy. Oblíbené jsou kostýmy
napodobující filmové postavy (Jack Sparrow, Fantomas) nebo reálné postavy
(Charlie Chaplin, Marilyn Monroe, Napoleon). Nevyzpytatelnost ve volbě takové
podoby kostýmu spočívá v tom, že se stejné opakují na mnoha místech, a ztrácí
tak svoji originalitu. Na druhou stranu jsou lidem velmi známé a tím i blízké.
S popularitou se setkal také levitující typ24. Běžné je, že levitující typy znázorňují
podstatu své sochy nejen vznášejícím se kostýmem, ale také výrazem. Nesnaží se
komunikovat s publikem, budí dojem meditující osoby.
23 KOTEK, Martin a Martin MACHÁČEK. Busking, umě ní č i ž ebrota?: Teré nní studie zabý vající se
ž ivotem poulič ních umě lců , tzv. ž ivý ch soch. Praha, 2014. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická
fakulta, Katedra psychologie. Vedoucí práce PhDr. Iva Š tě tovská , Ph.D. s. 7.
24 Viz příloha A - fotografie č. 8.
25
Úspěch se odvíjí nejenom od volby kostýmu, ale také od toho, co je busker
s kostýmem schopen udělat, jak dokáže daný charakter pohybově a výrazově
„prodat“. Někteří buskeři spíše stojí a pohybují se pouze, když jim je vhozeno
něco do nádoby na odměnu. Jiní se pohybují více, vyzívají ke společné fotce, nebo
rozesmávají svými pohybovými kreacemi. Dle výše zmíněné studie zabývající se
životem umělců, tzv. živých soch je pro buskera vystupujícího jako živá socha
důležitá určitá míra empatie, která mu pomáhá poznat, kdy je vhodné na člověka
pokynout, usmát se, vylekat ho a kdy se naopak o nic nesnažit a nechat ho
„probudit Vás“ na základě jeho vlastní iniciativy.25 Buskeři jsou obdarováváni jak
za samotné stání, tak za fotografii.
1.7 Show před show
Nyní bych se rád věnoval začátku performance, protože správné

provedení a plné využití jeho potenciálu může být pro následný úspěch zásadní.
Z tohoto hlediska bychom mohli buskery rozdělit do dvou skupin,

a to na ty, jenž si vše potřebné pro svoji show připravují nenápadně, bez snahy
již při přípravě zaujmout pozornost kolemjdoucích, a na ty, u kterých se hranice
mezi přípravou a samotnou show někdy zcela vytrácí. V těchto případech
by se dalo říci, že již příprava se stává takovým malým vystoupením s cílem
získat si pozornost kolemjdoucích ještě dříve, než dojde k předvedení hlavního
čísla. Zpravidla to bývají baviči či tanečníci 26 , kteří pojímají přípravu
k vystoupení jako již „malou“ show.
Smysl takové show před show je vlastně velice prostý. Určité typy
vystoupení totiž nemá cenu začínat bez přihlížejících diváků. V případě
muzikanta, jehož vystoupení trvá například čtyřicet minut, je to něco jiného,
neboť takový busker dostává odměnu v průběhu celého jeho vystoupení. Někdo
buskera odmění a jde dál, jiný se zastaví a poslouchá déle, v každém případě
25 KOTEK, Martin a Martin MACHÁČEK. Busking, umě ní č i ž ebrota?: Teré nní studie zabý vající se
ž ivotem poulič ních umě lců , tzv. ž ivý ch soch. Praha, 2014. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická
fakulta, Katedra psychologie. Vedoucí práce PhDr. Iva Š tě tovská , Ph.D. s. 10.
26 Upozorňuji, že se samozřejmě můžeme mezi tanečníky a baviči setkat i s výjimkami a tvrzení,
že se podobný začátek týká jen a pouze buskerů z těchto dvou skupin, by tak bylo nesprávné.
Podobně může svojí show začínat například i muzikant, ale ve valné většině tomu tak není.
26
při takovémto typu vystoupení není nutná pozornost všech diváků po celou dobu
vystoupení. Ovšem v případě baviče nebo kouzelníka se většinou jedná o číslo,
které trvá třeba jen deset minut a vrchol celé takové performance je na konci
oněch deseti minut. Proto si busker potřebuje pozornost diváků získat hned
na začátku a po celou dobu výstupu ji udržet. Odměnu totiž vybírá zpravidla
až na konci své performance, na rozdíl od muzikantů, kteří mohou dostat
odměnu kdykoliv během hraní.
Show před show je důležitá právě proto, aby co nejvíce diváků bylo
na místě ještě před začátkem buskerovy performance, a mohli ji tak vidět celou.
Pokud se to podaří, pak jsou diváci součástí celé buskerovy show a cítí mnohem
větší chuť buskera odměnit, než kdyby zhlédli jen posledních pár okamžiků
buskerova výstupu.
Otázkou však je, jakým způsobem je možné získat si pozornost ještě

před začátkem připraveného čísla. Můžeme si to osvětlit na příkladu
s buskerem – tanečníkem.
Ihned po příchodu na vybrané místo pustí z reproduktoru hudbu. Už jen

to stačí k připoutání pozornosti někoho, kdo jde okolo, stejně jako někoho,
kdo může být v obchodě naproti a zvědavost ho donutí vyjít ven podívat se
„co se tam děje“. Už v tuto chvíli se tedy první „zvědavci“ zastavují, přestože
busker ve skutečnosti ještě nic nepředvedl.
Následuje vlastní příprava. Převlečení se do tanečního oblečení,

stretching. Tanečníkovo protažení se „až na place" také patří k show. Stejně jako
příprava dalších potřebných pomůcek. Nic z toho nemusí být pro přihlížející
diváky nijak obzvlášť zajímavé, přesto však zůstávají. Důvodem je jejich
zvědavost. Jsou plni očekávání, co bude následovat.
Po přípravě všech potřebných pomůcek a vlastního těla následuje

označení prostoru, ve kterém bude busker vystupovat. Tohle je velmi důležité
a v případě buskerů, jako jsou právě tanečníci, baviči, kouzelníci, téměř
i nezbytné. Na hranici tohoto buskerova teritoria stojí diváci. Lze vypozorovat,
že přestože se jedná o vystoupení ve veřejném prostoru, nejčastěji na ulici,
27
je možné tento prostor rozlišovat na „hlediště“, tzn. část, na které jsou přihlížející
kolemjdoucí, a „jeviště“, tzn. prostor, ve kterém se pohybuje busker předvádějící
svoji show.
Způsobů, jak si vytyčit prostor, ve kterém bude probíhat naše

performance, je několik. Běžně se můžeme setkat s nataženým lanem. Lano
je dobře viditelné, a tudíž jasně určuje hranici mezi jevištěm a hledištěm. Dalším
ze způsobů jsou např. vlaječky tvořící pomyslné rohy hlediště. Tohle řešení se
může zdát estetičtější, ale není až tak účinné, neboť hranice mezi vlaječkami je
pouze imaginární, a tak se může stát, že bude často porušena. Ideální je spojit
obě zmíněné varianty dohromady. Nápaditý byl způsob jednoho buskera, který
propíchnul hrdlo láhve a hranici si „vykreslil“ stříkající vodou. Samozřejmě,
že čára na zemi zanedlouho vyschla, ale to nevadilo, neboť diváci byli již na svém
místě. Ovšem že si také vystačíme bez vytyčených hranic, s pouhou prosbou
mířenou na přihlížející kolemjdoucí (např. aby přišli co nejblíže a vytvořili
půlkruh), ale působí to méně profesionálně, než pohled na již předem připravené
„jeviště“.
Zvolení správné velikosti prostoru určeného buskerovi je velmi důležité.

Pokud si pro sebe busker vytyčí malý prostor, připravuje se tím o potenciální
diváky, neboť po zaplnění malého prostoru již nezbude místo, kam by si stoupli
další kolemjdoucí, aby následně také mohli přihlížet. Naopak v případě,
že se busker „roztáhne“ a zabere zbytečně moc místa, je možné, že se hranice
jeho území nezaplní a někteří kolemjdoucí si nemusí všimnout, že probíhá nějaké
vystoupení a svým přechodem přes jeviště naruší jeho průběh. Někdy se tak děje
z nepozornosti kolemjdoucích, někdy však záměrně, neboť ne každý
je pouličnímu umění nakloněn. Problém s respektováním vytyčeného prostoru
pro vystoupení nastává také v případě, kdy busker svým vystoupením
znemožňuje průchodnost ulice, či snad dokonce blokuje dopravu.
Příprava hlediště a jeviště je součástí show před show, tudíž probíhá

záměrně před zraky diváků. Poté, co se z náhodných kolemjdoucích stali diváci,
kteří jsou připraveni shlédnout nadcházející show, udělali půlkruh a očekávají,
28
co bude následovat, je vše připraveno pro samotné předvedení připraveného
čísla.
1.8 Busker a mateřština
Pojem mateřština a vyložení jeho významu si vypůjčuji od profesora

Iva Osolsobě, který ho užívá například v jeho knize Divadlo, které mluví, zpívá
a tančí z roku 1974. Ivo Osolsobě ve své knize popisuje mateřštinu jako jeden
ze základních kamenů muzikálu. Zdůrazňuje nutnost vztahu mezi tématem
či geografického zasazení díla a prostředím, kde je následně dílo předváděno.27
Stejně tak je tomu v případě buskingu. Je velmi výhodné najít spojitost

mezi místem, kde vystupuji, a mnou jako buskerem nebo mého nebo mým
repertoárem. To se týká prvního níže uvedeného příkladu. Nutno podotknout,
že může lákat i naprostý opak. V takovém případě půjde o něco pro dané místo
neobvyklého. Pro buskera provádějícího takové vystoupení zcela jistě nebude
složité získat pozornost, neboť jeho vystoupení bude na přihlížející působit
exotickým dojmem, což zpravidla přitahuje pozornost. Tuto situaci podrobněji
vysvětlím na druhém uvedeném příkladu.
Prvním příkladem je situace, kdy busker předvádí na „domácí“ půdě něco

„domácího“, typického pro to konkrétní místo, stát. V tomto případě zaujme
zejména turisty, kteří přijeli právě proto, aby se s něčím podobným setkali.
Například irský občan navštěvuje jako turista Španělsko. Chce poznat španělský
folklor, jejich kulturu. Pokud se na ulici setká s polskou mazurkou, nedocení to
jistě tolik, jako buskera (ideálně někoho s jasnými španělskými rysy) bezchybně
předvádějícího španělské flamenco. Neboť právě tento busker splňuje turistovy
touhy setkat se s něčím typicky „španělským“.
Druhým, opačným příkladem je situace, kdy busker vycestuje s něčím

typickým pro místo, kde žije, za hranice tohoto místa a v cizím prostředí
předvádí něco, co není pro dané místo zcela obvyklé. Například indický hráč
na sitár vycestuje do prostředí s naprosto odlišnou kulturou, např. do Prahy,
27 OSOLSOBĚ, Ivo. Divadlo, které mluví, zpívá a tančí. Praha: Supraphon, 1974
29
a zde bude na ulici hrát na sitár, pro české prostředí velmi neobvyklý nástroj.
Takto zaujme velkou spoustu kolemjdoucích, neboť bude jeden z mála (ne-li
jediný) kdo bude zrovna hrát v Praze na sitár. V Indii by tento muzikant takovou
pozornost získal jen stěží, neboť pro indické prostředí je sitár běžný nástroj.
To ovšem neznamená, že by buskeři hrající na sitár neměli v Indii úspěch. Tito
buskeři zřejmě ani neočekávají pozornost od místních obyvatel, pro které hra
na sitár není nic nového. Naopak budou mít velký úspěch u turistů toužících
vidět něco typického pro zemi, kterou navštívili (viz výše).
Zajímavá situace nastává v případě, kdy se v cizím státě setká turista

s vystoupením, jehož obsah je turistovi blízký, či dokonce s buskerem, který
je ze stejného státu, tedy se svým krajanem. Například turista z Indie potká
v Praze s buskerem hrajícím na sitár. V takovém případě je možné očekávat,
že turista takového buskera za jeho vystoupení, které je turistovi velmi blízké,
obdaruje.
S touto situací mám osobní zkušenost z Los Angeles a Londýna. Čeští

turisté poté, co zaslechli jim známou melodii z české písničky, která byla součástí
mého repertoáru, a já ji hrál zrovna ve chvíli, kdy přihlíželi mému vystoupení,
mne překvapení oslovili a zjišťovali, zda jsem z České republiky. Byli vždy velmi
nadšení, neboť nečekali, že se v zahraničí setkají s buskerem z Česka. Přítomnost
blízkých písní v cizím státě v návštěvnících vyvolala nejednou pýchu a hrdost
ke své vlastní zemi.
Pro úplnost je vhodné uvést ještě jednu možnost, a tou je případ,

kdy busker přijíždí do cizího státu a snaží se předvést něco typického pro onen
navštívený stát. Tento případ není častý, dalo by se mluvit spíše o výjimkách.
Pro buskera se vždy jedná o určitý risk, neboť obyvatelé daného státu zpravidla
předváděné činnosti rozumí a dobře vědí, jak má provedení správně vypadat.
Pokud se vystupujícímu podaří v dané činnosti dosáhnout odpovídajícího
výsledku, či ve kvalitě provedení dokonce ještě překoná místní buskery, sklidí
takový busker obdiv a úctu od místních, kteří ho obdarují právě za zvládnutí
něčeho, na co jsou běžně „experti“ oni.
30
1.9 Etický kodex buskera
Jako mnoho jiných profesí či organizací, mají také buskeři svůj etický
kodex. „Jde o systematicky zpracovaný soubor obecných, ale i konkrétních norem
a předpisů.“28 Svůj etický kodex má mnoho profesí, ale mohou ho mít také
některé organizace, sdružení nebo firmy. Etický kodex můžeme rozdělit
na nezávazný a závazný. Nezávazný etický kodex nám pomáhá vymezit hrance
pravidel, která jsme dobrovolně přijali. Se závazným kodexem se můžeme setkat
například v různých profesích, ve kterých je součástí pracovní smlouvy
a na základě jeho porušení hrozí zaměstnanci výpověď.
I v dané oblasti může existovat mnoho verzí etických kodexů, ale základ
je většinou společný, jejich vzájemné spojitosti spočívají spíše v konkrétnosti
a přísnosti. Známý je například etický kodex lékařů (Hippokratova přísaha),
etický kodex novinářů, policistů atd. „Protože etické kodexy a podobné dokumenty
slouží ke kultivaci podnikového prostředí a kultury“29, mají také buskeři svůj etický
kodex. Mohou se s ním setkat v rámci oficiální městské vyhlášky vztahující se
k provozování pouliční produkce v daném městě. Body v etickém kodexu buskera
jsou zpravidla nezbytné nejen pro úspěšné vystoupení, ale také pro vytváření
dobrých vztahů s nadřízenými orgány. Proto by měl být s tímto kodexem každý
busker, v jehož zájmu je kvalitní performance a dobré vztahy s okolím, seznámen.
Pokud se tímto kodexem bude busker řídit, zvyšuje kvalitu nejen svého
vystoupení, ale dělá také dobrou vizitku všem ostatním buskerům.
Etický kodex buskera je v České republice k nalezení nejčastěji v této

podobě:
Kodex buskera
1. Pokud společně nejamujete, snažte se udržovat od ostatních

hudebníků dostatečný odstup, abyste vzájemně nerušili, nebo
si nebrali publikum. Mějte vzájemný respekt.
28 Co je to etický kodex. Eticky-kodex.cz [online]. [cit. 2017-08-20]. Dostupné z:

http://www.eticky-kodex.cz/co-je-eticky-kodex/
29 Tamtéž.
31
2. Pokud chcete hrát na stejném místě, snažte se vždy normálně
domluvit. Pokud čekáte na to, až dotyčný skončí, nestůjte
s nástroji před ním a hladově na něj nekoukejte - počkejte někde
opodál.
3. Nehrajte na silnicích a neblokujte dopravu (pěší
ani automobilovou). Snažte se nezdržovat se moc v místech, kde by
jste [byste] vy, nebo vaše případné publikum mohli zneprůchodnit
jedinou možnou cestu. Vhodná jsou větší prostranství a široké
ulice.
4. Neblokujte vchody do budov, nebo do obchodů.
5. Pokud se stane, že přijde mnoho hudebníků, nestůjte
na atraktivních místech (typu například Celetná) příliš dlouho
a vystřídejte se na nich s ostatními. Nepsaným a leckde
i psaným pravidlem bývá cca hodina na jednom místě - a pak
se přesunout jinam.
6. Nenechávejte se zbytečně vyhánět z míst, kde můžete hrát, protože
se tam někomu momentálně nelíbíte. Na druhou stranu ale umějte
přistoupit na kompromis. Respektujte lidi, kteří chtějí v klidu
bydlet, nebo pracovat.
7. Snažte se neporušovat hygienické hlukové limity - hrajte pouze
akusticky, případně používejte jen slabé zesilovače. Žádné velké
reproduktory nebo zesilovače s velkým výkonem. Pokud hrajete
se zesilovačem, nepřehánějte to s hlasitostí.
8. Když odcházíte, ukliďte po sobě a případně i po vašem publiku,
které se u vás zastaví.
9. Nenahánějte s kloboukem kolemjdoucí po ulici. Jedna věc
je obejít s kloboukem zaujaté publikum, jiná vstupovat do cesty
náhodným kolemjdoucím a tahat z nich "nějaký drobák". Klobouku
anebo furtálu [futrálu] je každopádně nejlíp na zemi.
10. V případě konlifktu [konfliktu] s kýmkoliv nebuďte agresivní.
Stejně tak nebuďte zbytečně sprostí a nevrlí, třeba když si vás lidé
budou fotit a nic vám nehodí. Aby něco hodili se jim dá naznačit
i s úsměvem - a určitě to bude mít větší úspěch.
32
11. Obvyklá praxe je nezůstávat na jednom místě déle
než hodinu (v případě, že to je dobré místo co sype o něco déle),
pak je vhodné přesunout se jinam. Dvě hodiny jsou ale naprosté
maximum.
12. Hlídejte si obsah textů - rasistické, nebo jinak urážlivé texty
nejsou košer.
13. Sdílejte informace, ať už osobně, nebo na buskerských webech
(http://busking.cz). Informujte se navzájem o možných
překážkách a problémech - ze strany policie, zlodějů,
problémových provozovatelů obchodů, místních lidí atd.30
Tato pravidla je dobré dodržovat jak kvůli ostatním, tak i sobě.
Nejčastější problém mají s buskery lidé, kteří v místech, kde se často

vystupuje, bydlí nebo pracují. Je zcela pochopitelné, že pokud Vám každý den
pod okny hraje několik hodin v kuse muzika nebo tam někdo stále mluví
do mikrofonu, budete hledat způsob, jak tento hluk eliminovat.
Právě od místních přichází nejvíce stížností a požadavků o regulaci

či úplný zákaz buskingu. Vladimír Merta se ve videu Tipy pro pouliční hudebníky
k tomuto problému (konkrétně v Praze) vyjadřuje slovy:
„V Praze je jeden velkej problém, že Praha je hlučná sama o sobě a spousta

lidí, kteří bydlí v té oblasti, spousta starousedlíků, kteří v Praze žijí opravdu netouží
po ničem jiným než po tichu. (...) Profesionální busking je vlastně určitý druh
akustického smogu.“31
Za alespoň částečné řešení se dá považovat vyhláška, jejíž součástí

je právě etický kodex buskera, skrze který je busker nabádán k časté změně
místa, na kterém vystupuje, a časově omezené délce výstupu. Týká se to zejména
těch buskerů, kteří během svého vystoupení používají nástroje či zvukovou
aparaturu. Jiný nástroj, jiný repertoár zaručuje různorodost vystoupení.
30 O buskingu - kodex buskera. Busking.cz [online]. [cit. 2017-08-20]. Dostupné z:

http://busking.cz/kodex-buskera
31 Tipy pro pouliční hudebníky. Youtube [online]. 2011 [cit. 2017-08-19]. Dostupné z:
https://www.youtube.com/watch?v=LZ3uAvNJQo8. Kanál uživatele ČeskáPozice.
33
1.10 Busking v praxi
Následující část je cílena převážně na čtenáře, kteří mají s vystupováním

na ulici vlastní zkušenost, případně mají v plánu s buskováním začít. Naleznou
v ní mnoho užitečných poznatků vedoucích k dosažení úspěšného vystoupení.
Úspěšným vystoupením je myšleno zejména takové vystoupení, při kterém
busker zaujme velkou spoustu kolemjdoucích a následně získá odpovídající
finanční či jinou odměnu. Samozřejmě, že vysoká umělecká kvalita je nezbytná
k získání pozornosti kolemjdoucích a následnému získání odměny. Ovšem není
její zárukou a je potřeba ještě něco více. V komerčním prostředí bychom
se setkali s pojmem PR 32 , což významově odpovídá tomu, o čem píši.
Jde o nalezení nejlepšího způsobu, jak nejlépe, lidově řečeno, „prodat sám sebe“.
Pro ty, které zajímá určité know-how úspěšného buskera, bude tato část
také jistě přínosná. Vycházím jak z vlastních zkušeností, nasbíraných na mnoha
místech naší planety, tak ze zkušeností několika dalších buskerů a také z etického
kodexu buskerů, se kterým by všichni buskeři měli být v souladu, neboť, jak již
bylo napsáno, jeho dodržování je, dle mého názoru, nezbytné pro úspěšné
vystoupení. Projev buskera se neskládá pouze z toho, co předvádí v rámci svého
uměleckého vystoupení, ale také z volby oblečení, chování, výběru místa,
komunikace s diváky atd. Proto je potřeba nevěnovat veškerou pozornost pouze
tomu co děláme, ale také tomu jak.33 Setkal jsem se například s buskery, kteří
nepatří mezi dobré hudebníky, a přesto si díky ostatním prostředkům, na které
se zaměřili, dokážou získat spoustu diváků. Jsou spíše dobří producenti sebe
sama nežli muzikanti. Neprodávají svůj um, ale sebe jako produkt. Není to nic
proti ničemu, pokud to stále uměleckou hodnotu má.
V následujících řádcích shrnuji několik rad, které mohou buskerům

pomoci při jejich snaze dosáhnout co nejlepšího pouličního vystoupení. Často
se jedná o maličkosti, proto tyto rady nazývám tipy a triky. Přestože se často
32Zkratka pro anglický výraz Public relations, který se dá volně přeložit jako „vztahy s veřejností“.
Jde vlastně o techniky a nástroje, pomocí kterých si firma udržuje vztahy s okolím a veřejností.
33Výjimkou můžou být hudební géniové, kterým pouze stačí ukázat, co se v nich skrývá. Geniální
umělecké vystoupení je dostačující cesta k úspěchu. Ale po kritickém zamyšlení se ptám, kolik
buskerů může něco takového nabídnout?
34
jedná o detaily, o minimální změnu v přístupu, může být však tato změna
v mnoha případech rozhodující.
Tipy a triky buskera
I. Seznámení se s etickým kodexem buskera a jeho dodržování
Etický kodex buskera jsou obecná pravidla, podle kterých by se měl každý
busker řídit. Běžně bývají součástí vyhlášky pojednávající o možnostech
provozování buskingu v daném městě. Proto je nutné kodex znát a také se podle
něj řídit.
II. Udělat si průzkum.
Na začátek je dobré zjistit, jaká jsou pravidla pro buskování v místě, kde
chce busker vystupovat. V dnešní době se tato pravidla dají často zjistit
na internetu. Dále může pomoci organizace na podporu buskingu, nebo by je měl
poskytnout speciální kontaktní pracovník pro problematiku pouličního umění,
pokud ovšem v daném městě nějaký je. Samozřejmě by informace o možnostech
buskování měli mít i na radnici, případně je možné se zeptat jiných buskerů
nebo informované policie.
III. Dát si záležet na výběru místa.
Zvolení vhodného místa se může rovnat půlce úspěchu. Samozřejmě,

že tam, kde se jednomu hraje dobře, nemusí se dobře hrát druhému. Zmíním
však několik obecnějších (nepodléhajících tolik osobnímu vkusu) poznatků
k výběru místa.
Pokud lokalitu, ve které má busker v plánu hrát, nezná, bude potřeba,

aby byl všímavý a sledoval, „jak se věci mají“. Hledal nejenom místo s vysokou
frekvencí turistů, ale také místo, které bude vašemu vystoupení „slušet“. Čím
rušnější místo, tím je však obtížnější získat pozornost, a proto ne pro všechny
typy vystoupení jsou pro taková místa vhodná. Důležité je tedy nalezení
kompromisu mezi frekventovaným místem, zaručujícím spoustu diváků,
a schopností „ovládnout prostor“, uměním se prosadit. V každém případě
35
je potřeba zvolit takové místo, kde bude dostatek prostoru, aby v případě,
že se kolemjdoucí zastaví a budou buskera chtít sledovat, neblokovali
průchodnost ulice.
Ideální bývají náměstí, kde se pohybuje spousta lidí, a na nich takové

místo, kolem kterého lidé musí projít. Například roh ulice ústící na náměstí.
Osobně se raději stavím ke stěnám, kašnám apod. Cítím se lépe, když mám něčím
„krytá záda“. Najdou se ovšem umělci, kteří se nebojí stoupnout si doprostřed
velkého otevřeného prostoru. Má to ovšem tu nevýhodu, že kolemjdoucí mají
spoustu možností jak se buskerovi vyhnout. Nutnost udělat několik kroků mimo
jejich plánovanou dráhu směrem k buskerovi, aby ho mohli odměnit, je často
od tohoto činu odradí. Proto je dobré postavit se tak, aby co největší množství
možných tras vedlo kolem buskera. Čím více je busker kolemjdoucím vzdálen, tím
menší má šanci, že bude odměněn. Velká spousta lidí totiž odměňuje buskera
za chůze. Bez projevení většího zájmu a nutného zastavení vhodí mince během
chůze.
Velmi se mi osvědčila místa určená k promenádám. Jedná se o tiché ulice

s romantickým nádechem. Obzvláště v přímořských státech (Itálie, Chorvatsko)
jsem na těchto místech slavil úspěch. Lidé nejsou uspěchaní, rádi sledují
buskerovo vystoupení a při této dobré náladě nemají problém performera
obdarovat. Takovým místům svědčí spíše umělci s klidným typem vystoupení
jako třeba výtvarníci, muzikanti, básníci, živé sochy.
Obecně se vyhýbám místům, kde je příliš velký ruch (tramvaje, auta,

probíhající stavby, sirény). Dále parkům, neboť se jedná o obrovské prostranství,
kde se lidé věnují spíš vlastní zábavě, a ne vždy jeví zájem sledovat a obdarovat
přítomného buskera.
Pokud pouliční vystoupení patří mezi ty hlučnější, je třeba si dát také

pozor na místa, kde může hluk obtěžovat. Například to mohou být kostely,
restaurace se zahrádkou či obchody. Pozitivnímu dojmu z uměleckého zážitku
také nijak nepřispívají „ušmudlaná“ zákoutí a rohy, temné podchody či busker
obklopený odpadky.
36
IV. Vystupovat s kvalitním, dlouhým a rozmanitým repertoárem.
To, s čím busker vystupuje, ovlivňuje nejenom výši jeho odměny, ale také
celkový pohled na busking. Pokud jeho výstup bude kvalitní a získá si své diváky,
zvyšuje celkovou oblibu pouličního umění. Pokud jeho vystoupení není
připravené a působí amatérsky, vrhá to špatné světlo nejen na něj jako umělce,
ale také na busking obecně. Po zhlédnutí nepřipraveného vystoupení začnou lidé
busking zaměňovat s žebrotou. Ulice neslouží ke cvičení. Je potřeba mít své
vystoupení dobře připravené. Navíc, pokud je umělec „pevný v kramflecích“,
odpadá alespoň částečně tréma.
Nejenže by měl být repertoár dostatečně připravený, ale měl by být také
natolik dlouhý a pestrý, aby se příliš neopakoval. Pokud vystupujete na místě,
kde lidé pouze prochází, nevadí, že se např. po dvaceti minutách začne opakovat.
Pokud však v okolí Vaší produkce lidé sedí (restaurace, park), bydlí nebo pracují
(kanceláře, obchody), opakující se repertoár může začít být obtěžující. Časté
přesuny na jiná místa jsou jistě správným řešením, ale vzhledem k možné časové
i technické náročnosti stěhování se každou chvíli na jiné místo je dobré připravit
si alespoň hodinový repertoár.
V. Nepodceňovat důležitost zevnějšku.
Pro buskera je důležité pochopit, že prezentuje nejenom své dílo, ale také
sebe samého. První dojem, který kolemjdoucí z vystupujícího umělce mají, může
mít obrovský vliv na jejich následné rozhodnutí, zda buskera odměnit, či nikoliv.
Je tedy potřeba „umět se obléci“. Někteří buskeři neřeší, jak při vystupování
vypadají, co mají na sobě. Pokud však budou mít staré, obnošené nebo špinavé
oblečení, lidé je budou považovat spíše za žebráky než za buskery. Slušné
oblečení působí zcela jistě mnohem lépe.
Dalším krokem k tomu, jak zaujmout, může být volba kostýmu (zcela
typické např. pro živé sochy), ať už volba kostýmu koresponduje s druhem
vystoupení, či nikoliv. Cokoliv, co je neběžné, netypické, strhuje pozornost
a vzbuzuje v divácích dojem, že si na svém projevu dal umělec záležet,
že se dopředu připravil.
37
Buskeři, kteří nevystupují pravidelně a patří spíše k typu „sezónních“
buskerů 34 mívají kostým výjimečně. Naopak buskeři vystupující pravidelně
si na přípravě svého kostýmu dávají záležet. Celkový zevnějšek by měl působit
dobrým dojmem, a ne vyvolávat lítost či pohoršení.
Já osobně jsem začal na svá vystoupení nosit dlouhý černý kabát35.

Domnívám se, že tento neobvyklý oděv poutá pozornost a je přidanou hodnotou
mého výstupu. Přitahuje pozornost ještě dříve, než začnu hrát. Kolemjdoucí
zpozorní, zastaví se a čekají, co se bude dít.
VI. Být připraven nechat se odměnit
Jak již bylo v úvodu napsáno, busker je člověk vystupující většinou

za účelem získání odměny. Odměnou může být cokoliv, její nejběžnější formou
jsou však peníze. Busker si tedy musí zvolit, kam chce, aby mu peníze diváci
dávali. Nejčastěji jsou to klobouky, krabičky, bedýnky, talíře, v případě
muzikantů, obaly od nástrojů. Důležitá je jejich velikost a umístění. Já používám
k vybírání peněz obal na saxofon. Výhodou je, že za tímto účelem nemusím nosit
nic navíc. Obal je vcelku veliký a hlavně hluboký, takže z něj peníze nevypadávají,
v případě bankovek nevylétávají. Kolemjdoucí si s pokládáním peněz někdy moc
starostí nedělají a peníze ledabyle hodí a právě v těchto chvílích se něco tak
velkého a hlubokého, jako je obal od nástroje nebo podobná větší nádoba, hodí.
Obal od saxofonu se snažím umístit před sebe alespoň dva metry. Opět
záleží na zvyku každého buskera, ale moje osobní zkušenost je taková,
že divákům není příjemné chodit k buskerovi příliš blízko. Stydí se nebo cítí,
že narušují prostor, v němž busker vystupuje. Obal umístěný dále od buskera
navíc napomáhá rozšířit a zároveň určit hranici, před kterou budou diváci stát.
Víme už, že někteří buskeři to řeší například lanem. To se však děje spíše
v případě, že si busker potřebuje vytyčit větší kus prostoru, a to z důvodu,
že tento prostor potřebuje pro předvedení svého připraveného čísla, to se týká
34 Buskery můžeme rozdělit na ty, kteří na ulici vystupují spíše nahodile, například během svátků,
kdy jsou centra měst zaplněna zejména turisty, nebo pouze v zahraničí v rámci dovolené, nebo
jen tehdy, kdy „mají zkrátka chuť“. Nebo na ty, kteří hrají pravidelně a výdělek spojen s touto
činností je pro ně nepostradatelným příjmem.)
35 Viz příloha A - fotografie č. 9.
38
například tanečníků. V případě muzikantů, živých soch, malířů apod. není
zpravidla veliký prostor potřeba, tudíž pro jeho vytyčení stačí obal, kbelík,
zkrátka něco, kam si busker přeje dostávat odměnu.
Pokud bych však svůj obal od saxofonu položil od místa, kde hraji, příliš
daleko, riskuji jeho odcizení36a také to, že nedokážu veliký vytyčený prostor
„ovládnout“.
Po letech buskování jsem zjistil, jak obrovský vliv může mít,

když ke svému obalu na saxofon něco přidám. Tím něco mám na mysli například
cedulku s mým pravým či uměleckým jménem, kontakt, případně informaci, kde
mohou diváci najít více informací o mé tvorbě. Jakákoliv informace o mně nebo
mé tvorbě působí profesionálním dojmem. Je pro diváky znamením, že před nimi
vystupuje umělec, který má již něco za sebou. Tato nepatrná věc může mít velký
pozitivní dopad na reakce od kolemjdoucích a jsme zpět u toho, jak nejlépe jako
busker prodat sám sebe. V rámci sebeprezentace je možné mít k dispozici své
vlastní CD, které během produkce mohu dávat či prodávat.37
Časté a dobře působící je poděkování. Bohatě postačí cedulka s nápisem

Děkuji. Ve městě, které navštěvují turisté ze zahraničí, je možné zvolit anglický
jazyk. Často se setkáte s nápisem Thank you for tip. „Tip“ se dá přeložit jako
zpropitné a v souvislosti s buskingem tomu rozumíme jako odměna pro buskera.
Každý děkovný nápis působí na přihlížející dobrým dojmem, a není tedy

na škodu si něco podobného obstarat. Několikrát jsem se také setkal
s podrobnějším popisem toho, proč busker vystupuje. Nejednou v tom hrálo roli
cestování. Buskeři si veřejným vystupováním vydělávali na cestování po světě.
V jiném případě prosili buskeři o příspěvek, ze kterého chtěli hradit pronajmutí
nahrávacího studia. Podobné informace dodávají na důvěryhodnosti a ti, kteří
chtějí umělce obdarovat, tak učiní zpravidla velmi rádi. Mají totiž představu,
36Osobní zkušenost s okradením buskera nemám. Setkal jsem se však několikrát s buskery, jenž
měli svoji pokladničku přivázanou tenkým řetězem nebo ocelovým lanem ke své noze. Zejména
v případě, kdy jim hudební nástroj nebo kostým neumožňoval rychle zareagovat v případě
pokusu o krádež.
37V případě prodeje je však třeba zjistit, zda je prodej možný a za jakých podmínek, neboť
k prodeji se vyhlášky regulující busking nevztahují, a pouliční prodej je tedy běžně řešen
obchodním právem.
39
jak budou jejich přispěné peníze využity. Je ovšem důležité vyvarovat se
citovému vydírání a nápisům typu Vydělávám pro svoji nemocnou matku apod.,
neboť obdobné nápisy mají vyvolat lítost a celá produkce pak může působit spíše
jako žebrota.
VII. Být aktivní
V dnešní době se toho kolem lidí děje na ulici tolik, že zaujmout jejich
pozornost a docílit toho, aby se zastavili a sledovali buskerovo vystoupení, není
vůbec jednoduché. V době, ve které kam se podíváte, tam bliká reklama,
a na každém rohu na Vás „číhá“ prodejce nabízející něco přinejmenším
podezřelého. A tak to v konečném výsledku znamená, že lidé ulicemi spíše jen
rychle prochází a snaží se vyhnout všemu, co je může zdržet a obtěžovat.
Na ulicích se tak přestává „žít“, což může být pro buskera, který právě z onoho
života na ulici „těží“, velmi nepříznivá skutečnost.
Jsou dva typy buskerů. Ti, kteří mají diváky, a ti, kteří je nemají. Ty první
sleduje od jednoho až po desítky kolemjdoucích. Ti druzí jsou míjeni bez většího
povšimnutí. Jak si takovou pozornost získat vědí nejvíce buskeři, kteří
jsou ve svém výstupu velmi aktivní. To znamená, že s kolemjdoucími aktivně
navazují kontakt, oslovují je, reagují na ně. Nejtěžší je získat právě první
přihlížející, neboť se začíná doslova od nuly. Postupem času se hlouček
přihlížejících zvětšuje, protože ve chvíli, kdy další kolemjdoucí vidí větší
koncentraci lidí na jednom místě, přemůže je zvědavost a jdou se podívat
„co se to tam děje“.
I mezi umělci se najdou introvertní typy. Je to opět věc každého umělce,

jak moc chce komunikovat s obecenstvem, ale obecně se má za to, že čím víc
je busker komunikativní, tím lépe to působí. Pokud je plachost Vaší přirozeností,
je potřeba ji překonávat. Vladimír Merta ve videu Tipy pro pouliční hudebníky
říká: „Busker musí umět vyplnit prostor, a to většinou v českým folku není. Busker
nesmí být introvert.“38
38 Tipy pro pouliční umělce. Youtube [online]. 2011 [cit. 2017-08-19]. Dostupné z:
https://www.youtube.com/watch?v=LZ3uAvNJQo8. Kanál uživatele ČeskáPozice.
40
Ať hrajete, tančíte nebo sedíte, nehleďte celou dobu do země. Každá
činnost samozřejmě vyžaduje jinou míru komunikace. Například stand-up komici
mají na komunikování s publikem svůj výstup založen. Oproti tomu někteří
muzikanti se naopak raději „ponoří“ do svého výkonu a své okolí částečně
přestanou vnímat. Je však dobré určitou míru pozornosti a komunikace
s publikem vždy mít a udržovat. Navazujte s diváky kontakt, který přirozeně
přitahuje jejich pozornost. Po odměnění je slušné poděkovat, minimálně
pohledem. Zároveň je však důležité udržet v aktivním projevu správnou míru,
neboť vlezlý, až agresivní busker si diváky jednoduše odradí.
1.11 Busking vs. žebrota
Velmi složité, ovšem pro budoucnost buskingu důležité téma,

je vypořádání se s otázkou, kde je hranice mezi buskingem a žebrotou.
Na veřejném prostranství se totiž můžeme setkat s nesmírně rozličným
spektrem vystupujících. Záměrně píši vystupujících. Pokud bych totiž použil
výraz umělců či buskerů, nechtěně bych mezi zkušené performery zařadil i lidi
bez domova nebo amatéry snažící se si za každou cenu přivydělat. Pokud se nám
nepodaří nalézt co nejvíce diferenčních rysů pro rozlišení člověka buskujícího
od člověka žebrajícího, může se stát, že spolu se žebrotou bude zakázán také
busking. Že jde ovšem o zcela rozdílné činnosti, nikdo nebude brát v potaz, pokud
se nám onen rozdíl nepodaří pojmenovat. Domnívám se, že podstatnou roli
v neschopnosti rozlišit žebráka od buskera hraje nevzdělaná, přesněji řečeno
neinformovaná či busking neuznávající společnost. Jak můžeme poznat
z následujících odstavců, jedná se o reálný a aktuální problém, který existenci
buskingu ohrožuje.
V roce 2010 se brněnská radnice pokusila omezit busking novelou

proti-žebrácké vyhlášky. Jednalo se o obecně závaznou vyhlášku statutárního
města Brna k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, kterou
se vymezují veřejná prostranství, na nichž se zakazuje žebrat. Za žebrotu bylo
označeno i buskování, neboť vybírání peněz nebylo povoleno ani v případě, že ho
dotyčný spojí s hudebním vystoupením.
41
„ ‚Brno není New York, kde by kvalitní pouliční muzikanti byli. Ti jsou vítáni.
Ale skupinky, které se na městské části (Brno-střed) objevují, mají maximálně
píšťalku nebo poklici, do které mlátí dlažební kostkou,‘ popsal pro internetový
deník Týden.cz starosta Brna-střed Libor Šťástka (ODS). Výjimka pro pouliční
hudebníky by podle něj zkomplikovala práci strážníků i policistů“.39
A právě z důvodu chybějící výjimky mohli být buskeři považováni

za žebráky. Reakce od veřejnosti na sebe nedala dlouho čekat a v Brně
se uskutečnila vlna protestů. U brněnských zastupitelů se nakonec podařilo
vymoci výjimku v podobě přidaného bodu, který vyloučil ze žebrání pouliční
uměleckou produkci. Zcela jistě se jednalo o velmi dobrý krok. Ovšem jak
se později ukázalo, ne vždy bylo jisté, co se rozumí onou uměleckou produkcí.
Ve článku internetového deníku o buskingu v Brně se můžeme dočíst následující:
„Když minulý týden procházel zastupitel Martin Freund (Žít Brno)

Minoritskou ulicí, zůstal zaskočený. Policisté tam totiž zrovna za žebrání
pokutovali pouličního harmonikáře, jenž často hrává před tamním supermarketem.
‚Přestože se snažil hrát, policisté jeho počínání odmítli uznat jako hudební
produkci. Prý na to není dostatečně dobrá a okolí to pobuřuje,‘ popsal Freund.“40
Ten se pozastavuje nad tím, jak policisté mohou poznat, co ještě kvalitní
hudbou je, a co naopak ne. Podle básníka, nakladatele a pouličního hráče
Jaroslava Erika Friče je problematické hlavně nejasné vymezení žebrání
ve vyhlášce, z níž nelze poznat, zda se vztahuje i na hudbu. „Pokud chtějí
zastupitelé agresivní žebrání zakázat, nechť se namáhají ve vyhlášce nežádoucí
činnosti řádně specifikovat.“41
39 Brno zakázalo pití alkoholu a žebrání na ulici. Týden.cz [online]. 2010 [cit. 2017-08-19].
Dostupné z: http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/brno-zakazalo-piti-alkoholu-a-zebrani-na-
ulici_169350.html
40 Jestli hraje žebrák, nebo muzikant, o tom v Brně rozhodují policisté. Idnes.cz. [online]. 2016
[cit. 2017-08-19]. Dostupné z: http://brno.idnes.cz/hudebniky-v-brne-pokutuji-policiste-d7v-

/brno-zpravy.aspx?c=A160520_2247614_brno-zpravy_vh
41 Brno Buskers Happening: protest proti zákazu pouliční hudby. Deník referendum [online].
2017 [cit. 2017-08-19]. Dostupné z: http://denikreferendum.cz/clanek/4085-brno-buskers-

happening-protest-proti-zakazu-poulicni-hudby
42
A právě se srozumitelnou specifikací je problém. Zcela jistě proběhlo
mnoho diskuzí na téma, kdo je busker a kdo je žebrák nebo, přesněji řečeno,
kdo je vystupující busker a kdo je vystupující žebrák.
Buskingem by se mělo označovat takové vystoupení, které má určitou

uměleckou hodnotu. Ovšem kdo je oprávněn posuzovat, co je kvalitní vystoupení
s uměleckou hodnotou a co už ne? V textu výše uvedeném se právě nad tímto
problémem pozastavuje zastupitel Martin Freund, který se ptá, zda tento úkol
spadá do kompetence policii. Pokud ano, jsou buskeři závislí na osobním vkusu
strážce zákona či jeho momentální náladě, což zcela jistě není uspokojivá
skutečnost. Samozřejmě existují určitá měřítka, dle kterých se dá určit kvalita
vystoupení, stále však převládá pravidlo, že se jedná hlavně o subjektivní pohled,
a tudíž by žádná „komise“ neměla být oprávněna posuzovat, co je kvalitní
produkce a co již ne. Na druhou stranu, pokud se nerozliší busking a žebrota,
a kdokoliv, kdo vystupuje na ulici, bude označen za buskera, či naopak žebráka,
tak to bude pro buskery velmi nespravedlivé.
Podobně to cítí Tomáš Vtípil: „Na ulici hrávám a považuji to za důstojnou

možnost obživy. Vyhláška mě staví do role milostivě tolerovaného zločince, kterému
hrozí postih."42
Pokud souhlasíme s tím, že posuzovat, zda je vystupující žebrák nebo

busker podle toho, jak se nám jeho vystoupení líbí, není zcela objektivní a přesné,
musíme začít pracovat s jinými měřítky. Například se může zdát důležité rozlišit,
zda se tou danou činností člověk živí, nebo je to pro něj pouhý koníček. Ale může
tohle být vždy pravidlem pro určení kvality? Znám spousty případů, kdy člověk
věnující se něčemu pouze okrajově dosahoval v oné činnosti mnohem lepších
výsledků než druhý, který se považoval za profesionála, a daná činnost byla jeho
profesí. Vzhledem k tomu, že amatér může být leckdy profesionálnější
než profesionál, je troufalé na základě toho rozlišení dělat zobecňující závěry
co se kvality týče. V jaké chvíli se může malující člověk nazývat malířem?
42Pouliční hudebníci obsadili centrum Brna v den zákazu hraní. Idnes.cz [online]. 2010 [cit. 2017-
08-19]. Dostupné z: http://brno.idnes.cz/poulicni-hudebnici-obsadili-centrum-brna-v-den-
zakazu-hrani-p4u-/brno-zpravy.aspx?c=A100603_203203_brno-zpravy_bor
43
Kdykoliv drží v ruce štětec, nebo až potom, co mu proběhne první veřejná
výstava?
Pokud se přikloním k první možnosti, nedehonestuji tím všechny

profesionální malíře, kteří museli projít dlouhou cestou, než si troufli označit
sami sebe za malíře?
Je tedy potřeba pokusit se na tento problém podívat z jiného úhlu

pohledu, a to se dle mého názoru velmi přesně podařilo Daliboru Zítovi, jednomu
ze zakládajících členů iniciativy Buskerville, výrazné postavě pražského buskingu.
Ve článku Kladivo na čarodějnice, určeného časopisu Nový prostor, popisuje
problém, se kterým se buskeři často setkávají a tím je právě to, že jsou
považováni za žebráky.
Dle Dalibora Zíty se „Busking od žebroty liší tím, že busker se nesnaží

vyvolat soucit, ale naopak pobavit, zaujmout nebo ohromit kolemjdoucí. Pokud
mu někdo hodí peníze, je to jeho svobodné rozhodnutí odměnit buskerovu
snahu.“43
Z tohoto textu jasně vyplývá, že busker by si o peníze sám říkat neměl.

To dělají právě lidé žebrající. Někdy se ovšem stane, že zatímco jeden či více
buskerů hraje, další obchází diváky a vybírají od nich dobrovolný příspěvek.
K tomuto postupu se vyjadřuje například etický kodex, který je součástí pražské
vyhlášky týkající se buskingu. „Nenahánějme s kloboukem kolemjdoucí. Jedna věc
je obejít s kloboukem zaujaté publikum sledující produkci, jiná vstupovat do cesty
náhodným kolemjdoucím a vyžadovat peníze. Což je za hranicí slušnosti. Klobouku
anebo futrálu je každopádně nejlíp na zemi.44
V jiném článku s názvem Buskerům bude tu hej? zveřejněném opět

v časopise Nový prostor se autor článku Dalibor Zíta na stejné téma vyjadřuje
takto: „Správný busker totiž nežebrá z toho prostého důvodu, že něco naopak
43 Kladivo na pouliční umělce. Nový prostor [online]. 2009 [cit. 2017-08-19]. Dostupné z:
http://novyprostor.cz/clanky/341/kladivo-na-poulicni-umelce
44 Praha má novou vyhlášku pro provozování pouliční umělecké produkce – busking. Portál
životního prostředí hlavního města Prahy [online]. 2013 [cit. 2017-08-19]. Dostupné z:
http://cestovniruch.praha.eu/public/6c/77/c9/1526799_343341_Usneseni_c._26_5___Eticky_ko
dex.pdf
44
nabízí. Nabízí svoje umění a svůj talent a peníze po nikom nepožaduje. Je zcela
na libovůli kolemjdoucích, jestli mu do klobouku hodí, nebo ne. Busker rozhodně
nehraje na city.“45
Zde se objevuje zajímavá myšlenka, že busker se liší od žebráků tím,

že pouze nepožaduje, ale naopak hlavně nabízí. Někdy buskeři mluví o tom,
že chtějí kolemjdoucí svým vystoupením obdarovat. Jestli za to budou odměněni,
je věc druhá a není to prvotní záměr. Zásadní tedy je, že busker by měl vždy něco
nabízet. Odměna by měla být adekvátní buskerově nabídce, tomu, co předvádí.
S oběma výše uvedenými citacemi ve smyslu žebrákovy snahy vyvolat

soucit a buskerovy nabídky souzní i následující názor legendy české folkové
hudby Vladimíra Merty.
„Busker vždy soupeří nejenom s hlukem města, ale také s okamžitou

náladou lidí, kteří chodí kolem a tím se liší od žebráka. Žebrák si klekne a předstírá
duševní, nebo tělesnou újmu, kdežto busker prodává svojí radost ze života
a v tomhle je úžasnej, protože dokáže oživit prostor kolem sebe.“46
Je tedy cesta, jak jinak rozlišovat buskera od žebráka než pouze

posuzováním a hodnocením kvality samotného vystoupení? Domnívám se, že je,
a to právě zaměření se na něco jiného než pouze jen na uměleckou kvalitu
vystoupení. Je důležité pracovat s dalšími aspekty. Sledovat také to, zda
si vystupující říká o peníze sám, nebo nechává na libovůli kolemjdoucích, jestli
ho obdarují, nebo ne. Zda má dotyčný co nabídnout, nebo se snaží vyvolat soucit
a na základě něj být od kolemjdoucích obdarován.
1.12 Neslavné začátky slavných osobností
Pouliční vystupování nemá jen pozitivní přínos pro rozvoj městského

života, ale hrálo významnou roli i v umělecké kariéře mnoha dnes uznávaných
umělců. Právě vystupování na ulici jim pomohlo v jejich začátcích. Pomohlo jim
45 Buskerům bude tu hej? Nový prostor [online]. 2010 [cit. 2017-08-19]. Dostupné z:
http://novyprostor.cz/clanky/355/buskerum-bude-tu-hej
46 Tipy pro pouliční umělce. ceskapozice.cz [online]. 2011 [cit. 2017-08-19]. Dostupné z:
https://www.youtube.com/watch?v=LZ3uAvNJQo8
45
„otrkat se“, zbavit se nadměrného strachu z vystupování před živým publikem.
Kolemjdoucí se stali jejich prvními diváky, kteří jim svými reakcemi dávali první
zpětnou vazbu.
Zřejmě se to týká nejvíce hudebníků, neboť ti mají zpravidla nejčastěji

velké ambice a rádi by, aby se hudba stala v jejich životech způsobem obživy.
Prorazit v umělecké branži však není vůbec jednoduché a je to zpravidla běh
na dlouhou trať. Pokud je busker schopen si na ulici vydělat na živobytí, považuje
to za veliké štěstí. Má tak možnost živit se tím, co umí, co ho baví a není nucen
vykonávat práci, která by ho nenaplňovala a navíc by ho odtahovala od plnění
jeho dalších uměleckých snů.
Odměněn bývá busker mnoha různými formami. Zcela jistě jsou peníze
tou nečastější odměnou. Setkat se však můžeme také s jídlem, cigaretami,
květinou, různými předměty atd. Zajímavou odměnou může být také nabídka
ke spolupráci. Ať už od majitelů hospod a kaváren, kteří by rádi, kdyby busker
vstupoval u nich v podniku, nebo od jiného buskera či umělce, který docenil
svého kolegu a měl by zájem s ním vystupovat.
Osobně jsem byl také několikrát osloven a díky vystupování na ulici

dostal několik zajímavých nabídek. Šlo o spolupráci s kavárnou, cukrárnou
a společností organizující společenské akce různého tipu. Neobvyklý zážitek
mám z Londýna, kde jsem byl osloven mladým pánem, kterému se mé
vystoupení líbilo, a byl by rád, kdybych mohl udělat hudební doprovod k jedné
z jeho životních událostí. Vysvětlil mi, že hodlá svoji přítelkyni požádat o ruku.
Celé to bylo překvapení a událo se to o půl noci v centru Londýna. Když se pár
blížil, začal jsem hrát oblíbenou píseň budoucí nevěsty, během které ji mladý
muž požádal o ruku. Takto jsem se díky buskingu ocitl v nezvyklé, ale krásné
situaci a možnost být toho svědkem pro mne byla větší odměna než darované
peníze.
Věřím, že je z tohoto příběhu patrné, že busking neboli vystupování

na ulici, během kterého se setkáváte se stovkami lidí, může přinést do života
buskerů, ale i diváků nečekané a výjimečné situace.
46
Další příběh, a to příběh Elvise Costella, mluví za vše a je důkazem,
že důležité události jsou někdy otázkou nečekané náhody. Elvis Costello hrál
v roce 1977 v Londýně na ulici před budovou, kde probíhalo zasedání
společnosti CBS Records. Jeho záměrem bylo se zviditelnit a upozornit na sebe
pracovníky této nahrávací společnosti. Byl ovšem zatčen Londýnskou policií
a pokutován za nelegální vystupování. Společnost CBS byla však mladým
zpěvákem ohromena a jeho snaha upozornit na svůj hudební talent se Costellovy
vyplatila. Incident s policií totiž poté vedl k tomu, že Costello následně podepsal
s nahrávací společností smlouvu na vydání desky.47
Je patrné, že busking hrál v životech mnoha dnes komerčně úspěšných

umělců zásadní roli. Pro některé byla ulice prvním podiem. Podiem, na kterém
zjistili, že je umělecká činnost naplňuje, a zatoužili tak věnovat se umění
po zbytek jejich života. Čekala je jistě ještě dlouhá cesta, ale startovní pozici měli
díky buskingu vcelku slušnou. Byli „otrkaní“, připraveni na všechny možné
reakce, plní touhy dostat se z ulice do koncertních či divadelních sálů. Některé
dokonce během raných zkušeností s buskingem sužovala chudoba, což
je posilnilo v jejich rozhodnutí dosáhnout požadovaného úspěchu. Jiní se díky
vystupování na ulici dostali do kontaktu s lidmi, se kterými by se zřejmě jinak
nikdy nesetkali. Tito lidé následně pomohli nastartovat jejich kariéru. Najdou se
i tací, kteří na ulici svoji kariéru nezačínali, ale přesto se někdy v průběhu jejich
kariéry rozhodli busking vyzkoušet na vlastní kůži. Bylo to pro ně něco naprosto
jiného, než co zažívali na klasických podiích. V době největší slávy tak například
vystupovali John Lennon a Paul McCartney, Bono Vox z kapely U2 nebo Sting.
V následujících řádcích představím další jména, která jsou s buskingem

spojena. Spojitost některých osobností s buskingem může být překvapující.
Radůza (vlastním Jménem Radka Vranková, narozena 16. 3. 1973

v pražských Dejvicích).
Příběh české písničkářky Radůzy mluví za všechny podobné příběhy, kdy

se buskeři setkali na ulici s někým z umělecké branže, kdo jim následně pomohl
[cit. 2017-08-17]. Dostupné z: http://www.buskerjam.cz/public/Beat-of-The-Street-Report.pdf
47
dostat se z ulice na jeviště. Radůza začínala převážně s bluesovým repertoárem
a v roce 1993 ji na ulici objevila zpěvačka Zuzana Navarová. Ještě tentýž týden
vystupovala pouliční muzikantka společně s Nerezem v pražské Lucerně. Dnes je
držitelku několika významných hudebních ocenění a má za sebou mnoho
vydaných CD.
Woody Guthrie (celým jménem Woodrow Wilson Guthrie,

14. července 1912 – 3. října 1967 Oklahoma )
Woody Guthrie byl americký lidový písničkář a je považován za jednoho

ze zakladatelů amerického folkového hnutí. Už v mládí se naučil hrát
na foukací harmoniku, teprve později též na kytaru. Jeho tvorba obsahovala
sociální, politickou a také tuláckou tematiku. Začínal hrát přímo na ulici,
muzicíroval prý s každým pouličním muzikantem, kterého kdy v životě potkal.
Bob Dylan (pův. jménem Robert Allen Zimmerman, narozen

24. května 1941 v Minnesotě).
Bob Dylan, umělecká legenda, jenž nemá obdoby, legedární americký

písničář a držitel Nobelovy ceny za literaturu, začal vystupovat v kavárně s hrou
na klavír, který brzy vyměnil za kytaru s harmonikou a postupně se přiklonil
k folku. Brzy začal vystupovat v kavárně 10 O'clock Scholar, pár bloků
od kampusu, a aktivně se zapojil do místního kruhu folkových hudebníků
v Dinkytownu.48 V této době se začal Zimmerman představovat jako „Bob Dylan“.
Od února 1961 Dylan hrál v různých klubech po Greenwich Village, kde se také
setkával s mnoha dalšími folkovými zpěváky, z nichž ho někteří velmi inspirovali.
Poté co byla o Dylanovi napsána pozitivní recenze z vystoupení v kavárně
Gerde's Folk City získal muzikant zaslouženou pozornost. Další úspěchy na sebe
nedaly dlouho čekat a Dylan podepsal svoji první smlouvu na natočení desky
u Columbia Records. Jeho kariéra stoupala takovým způsobem, že dnes nemá
podobný úspěch obdoby.
48SCORSESE, Martin. No Direction Home. PBS & BBC Two, vysíláno: 26. září 2005, [cit. 2017-08-
18].
48
Édith Piaf (vlastním jménem Édith Giovanna Gassion, 19. prosince 1915
Paříž – 10. října 1963 Grasse).
Édith Piaf, známá pod pseoudonymem Vrabčák, slavná francouzská

šansoniérka, typická svým autentickým projevem, je s ulicí spjata tak jako
málokdo. Už ve svých čtrnácti letech se přidala ke svému otci a společně jezdili
po Francii s vystoupením, se kterým vystupovali právě na ulici. Tak Edith Piaf
poprvé zpívala na veřejnosti. Netrvalo dlouho a Edit Piaf se vydala svojí vlastní
cestou jako pouliční zpěvačka. Po několika letech vystupování na ulici ji objevil
Louis Leplée, majitel nočního klubu, ve kterém Edith následně začala vystupovat.
Kam až se Édith Piaf od svých prvních vystoupení na ulicích vypracovala,

je zřejmě všem známé. Méně známý je právě fakt, že busking byl nedílnou
součástí jejího uměleckého vývoje.
Glen Hansard (narozen 21. dubna 1970 v Dublinu)
Glen Hansard, irský zpěvák a kytarista, je jedním z nejslavnější žijících

umělců, o kterých je známo, že počátky jejich kariéry jsou úzce spojeny
s buskingem.
Tento charismatický zpěvák by se dal označit za popularizátora

pouličního umění, a to díky úspěšnému hudebnímu filmu Once, za který společně
s Markétou Irglovou dostali ocenění v kategorii Nejlepší filmová píseň
od Americké akademie filmového umění a věd. Film, ve kterém Glen Hansard
hraje pouličního muzikanta, slavil ohromný úspěch. Díky velkému komerčnímu
úspěchu filmu, který je postaven na příběhu hudebníka – buskera, se zcela jistě
změnil pohled na busking nemalého množství lidí.
O pouličním umění se Glen Hansard vyjadřuje například takto:

„Pro pouličního umělce nefunguje jedna věc – nesmělost. Pouliční umělec musí
pracovat. Musí zahodit své ego a pustit se do práce. Hrát své písničky, hrát je dobře,
vydělat si peníze a neplést se lidem do cesty."49
49
Vzhledem k tomu, u kolika dalších slavných umělců hrál busking
nezaměnitelnou roli, není možné se v rámci mé práce podrobně věnovat dalším
z nich. Věřím, že tento krátký výčet stačil a doplním ho ještě o několik dalších
známých jmen:
Amanda Palmer, B.B. King, Beck, Benjamin Franklin, Billy Bragg, Bon Jovi, Bruce
Springsteen, Cirque du Soleil, Dixie Chicks, Django Reinhardt, Eddie Izzard,
EricClapton, Jewel, John Butler, Joni Mitchell, Justin Bieber, Kanye West, KT
Tunstall,Leonard Cohen, Louis Armstrong, Manu Chao, Norah Jones, Paul
McCartney, Penn Jilette, PierceBrosnan, Robbie Williams, Rod Stewart, Rolf
Harris, Russell Crowe, Simon a Garfunkel, SteveMartin, Sting, Stomp, The Violent
Femmes, Toby Keith a Tracy Chapman, Jaroslav Hutka, Vladimír Merta a další.50
1.13 Osobní zkušenost
V této kapitole bych rád představil, jaký postoj k buskingu zaujímají

významné světové metropole.
Vývoj buskingu v jednotlivých městech a přesný popis podmínek,

by vystačily na samostatnou práci. Proto se věnuji pouze těm, v nichž mám
s buskingem osobní zkušenost, případně městům, která se ve svém přístupu
k pouličnímu umění určitým způsobem liší od běžného standardu, ať již
v pozitivním či negativním smyslu.
Vzhledem k tomu, jak je v mnoha případech složité dohledat podrobnější

(a to zejména aktuální a přesné) informace o možnostech buskingu v daném
městě, čerpám informace z vynikající studie The Beat of The Street (Rytmus ulice),
která je vůbec první zprávou, jež se zabývá stavem pouličního umění ve světě.51
Následující text je nejenom důkazem velmi rozlišného přístupu

k pouličnímu umění, ale může být také pomocníkem samotným buskerům.
Z osobní zkušenosti vím, jak obtížné je dohledat podrobnější informace
50 THE BUSKING PROJECT. Zpráva k výzkumu „THE BEAT OF THE STREET“ [online]. 2014, s. 8
51 THE BUSKING PROJECT. Zpráva k výzkumu „THE BEAT OF THE STREET“ [online]. 2014. [cit.
2017-08-17]. Dostupné z: http://www.buskerjam.cz/public/Beat-of-The-Street-Report.pdf.
50
o buskingu v daném městě. Na mysli nemám pouze oficiální vyhlášky, ale také
dojmy a zkušenosti samotných buskerů, kteří v daném městě vystupovali. Osobní
zkušenost může být velmi často více vypovídající než informace z oficiálních
vyhlášek.
Rád bych začal městy, ve kterých jsem osobně vystupoval. S ohledem

na některé informace si troufám tvrdit, že se jedná o jakési know-how, informace,
k jejichž získání nevedla pro mne jako buskera jednoduchá cesta. Abych zjistil to,
co nyní budu psát, musel jsem absolvovat mnoho hodin chozením
po jednotlivých městech a hledáním míst, které nabízí pro busking ty nejlepší
podmínky.
Na druhou stranu jsem si vědom, že vzhledem k tomu, že nemám

procestovaný celý svět, nemohu dosáhnout objektivních výstupů. Jde čistě o moji
zkušenost s několika významnými a turisty hojně navštěvovanými místy. Jedná
se o subjektivní názor a je možné, že jiní buskeři mají ze stejných míst zcela jiné
dojmy či se jim podařilo najít jiná, a z jejich pohledu ještě lepší, místa.
Také je potřeba zohlednit podobu mého výstupu, jenž se může

od vystoupení jiného buskera zcela lišit. Vystupuji se saxofonem a k mému
vystoupení používám velký přenosný reproduktor, ze kterého pouštím hudební
podklady. Považuji své vystoupení spíše za hlučnější než tiché. Od toho se také
odvíjí výběr míst.
Los Angeles, USA
Los Angeles, jedno z největších měst na světě, druhé nejlidnatější město

USA, má k buskingu vcelku pozitivní přístup. Los Angeles postrádá jedno hlavní
historické centrum, a proto se v případě buskingu v Los Angeles mluví spíše
o jednotlivých ulicích. Zřejmě nejznámější ulicí je Hollywood Boulevard
s proslulým chodníkem slávy. Na turisticky nejrušnější části této ulice vystupuje
velké množství buskerů. Dá se říci, že na každých 20 metrech narazíte na buskera.
Živých soch nebo spíše lidí převlečených do kostýmu některé ze slavných
filmových postav jsou tam hned desítky.
51
Mé vystoupení neslavilo výrazný úspěch, a to zřejmě z toho důvodu,
že na této nesmírně živé ulici je potřeba vystupovat s něčím velmi neobvyklým,
neboť kolemjdoucí jsou na takovém místě k obvyklým vystoupením typu
muzikant nebo živá socha téměř „rezistentní“. K mému překvapení ode mě
nebyla na této ulici ani jednou žádána žádná licence a z rozhovorů s jinými
buskery a policií jsem pochopil, že není nutné ji pro tuto ulici mít. Podobně jako
v dalších zmíněných městech je však třeba rozlišovat, zda stojíte na soukromé,
či veřejné půdě. Jestliže v některých případech shledávám regulaci pouličního
umění za zbytečnou, ne-li přímo danému prostředí ubližující, pak se domnívám,
že by této ulici, vzhledem k obrovskému množství pouliční zábavy, naopak
prospěla.
Ulicí, kde je naopak povolení k veřejnému vystupování nutné, je ulice

ležící na pobřeží Los Angeles 3rd Street Promenade. Tato krásná, klidná
promenáda je ideálním místem pro pouliční umění. Busking dotváří atmosféru
místa a je jeho neoddělitelnou součástí. Více informací k získání povolení
je možné najít na stránkách radnice města Santa Monica.52
Moje další osobní zkušenost s buskingem v Los Angeles je na ulici podél

pláže Long Beach. Dojmy z tohoto místa jsou shodné s dojmy z vystupování
na několika různých místech Los Angeles.
Není jednoduché si získat pozornost turistů a obyvatel v Los Angeles. Zdá

se, jako by už „všechno viděli“, a za pozornost stojí pouze něco neobvyklého.
San Francisco, USA
Město proslulé svým vysutým mostem Golden Gate Bridge, věznicí

Alcatraz nebo čínskou čtvrtí. San Francisco je kulturním a finančním centrem
severní Kalifornie.
Během mé návštěvy města, mnohými považovaného za jedno

z nejkrásnějších měst na světě, jsem měl pouze jednu příležitost k pouličnímu
52StreetPerformer Permit. City of Santa Monica Finance Department [online]. [cit. 2017-08-20].
Dostupné z: https://finance.smgov.net/doing-business/business-license/street-performer-
permit.
52
vystoupení. Bylo to vedle nástupiště na proslulou historickou lanovou tramvaj na
Market Street. Úspěch mé vystoupení mělo obzvláště díky velkému počtu lidí
čekajících ve frontě na projížďku tramvají a příjemné atmosféře, která v celém
místě panovala.
San Francisco je považováno za přátelské město k buskingu. Pravidla jsou

však nekonkrétní a nejasná, s výjimkou části Fisherman's Wharf,
kde jsou pravidla srozumitelně nastavená. Více informací opět k dohledání
na internetových stránkách přístavu San Francisca.53
Komplexní a srozumitelný systém pro celé San Francisco však bohužel

neexistuje.
Londýn, Velká Británie
Hlavní město Velké Británie se vyznačuje opravdu velkou turistickou

návštěvností, což je pro busking příznivá skutečnost.
Město nemá jednotná pravidla a kompetence k regulaci pouličního umění

připadají jednotlivým okrskům. Nezávislým subjektem je londýnské metro,
kde je nutné mít pro vystupování speciální povolení, které vydává pouze správa
metra. Pro získání tohoto povolení je potřeba absolvovat konkurz. Velikou
výhodou, kterou možnost vystupovat v metru skýtá, je nezávislost na počasí.
Obecně se však Londýn vyznačuje velmi vstřícným místem

pro provozování pouličního umění. Velký důraz se klade opět na rozlišení
soukromé a veřejné půdy a není výjimkou, že si soukromé objekty vytváří vlastní
podmínky k pouličnímu vystupování. Vzniká tak mnoho míst, kde jsou rozdílná
pravidla.
V Londýně však funguje organizace podporující pouliční umělce

a na jejich webových stránkách se lze dočíst veškeré důležité informace. Součástí
je také podrobná mapa s vyznačenými místy a stručným popisem pravidel
vztahujících se k pouličnímu umění. Tuto mapu shledávám skvělým
53Port of San Francisco: Street Performer Program [online]. [cit. 2017-08-30]. Dostupné z:
http://sfport.com/street-performer-program
53
a přehledným pomocníkem ve snaze seznámit se s pravidly týkajících se
buskingu.
Rád bych nyní zmínil své dojmy z vystupování na některých místech

vhodných k veřejné produkci. Vždy jsem vystupoval pouze tam, kde nebylo
nutné povolení. Jako nejlepší místo, obzvláště v podvečerních hodinách, jsem
shledal Westminster Bridge, ležící mezi Westminsterským palácem a London
Eye. Dalším z mých oblíbených míst, na kterém lze vystupovat bez povolení,
je místo, kde se střetávají ulice Northumbeland Ave a Strand na rohu Trafalgar
Square. Protikladem tohoto rušného místa je sice s nižším počtem
kolemjdoucích, ale tichá, příjemná ulice Victoria Embankment. Dalším místem
je Liecester Square. Je to buskery vyhledávané místo, a proto se zde zavedl
pořadník, do kterého je potřeba se zapsat a poté čekat, až na Vás přijde řada.
Nechtěl jsem zde trávit dlouhé hodiny čekáním, proto jsem na tohle místo
přicházel výhradně ráno, kdy ještě žádná fronta nebyla. Kolem slavného mostu
Tower Bridge se mi nepodařilo nalézt místo, na kterém by bylo možné
vystupovat. Vždy jsem byl upozorněn, že se jedná o soukromou půdu, a není
možné tam vystupovat.
Ostrov Elba, Itálie
Ostrov Elba se stal mým velmi oblíbeným místem k buskingu. Konkrétně

malebné městečko Marina di Campo.
Jako nejpříhodnější místo k pouličnímu vystupování jsem shledal

Via Roma. Tato ulice je svým způsobem promenádou. Vyplatilo se zde hrát
hlavně večer, kdy lidé vyráželi na večerní procházku. Přes den trávili čas spíše
na plážích u moře a ulice tak byla vcelku prázdná. Městečko navštěvovalo velké
množství turistů, a to jak z jiných koutů Itálie, tak z úplně jiných zemí.
Nejčastějšími diváky se stávaly rodiny s dětmi a zamilované páry, které si

vyšly na večerní vycházku. Pozornost zde nebylo problém získat. Naopak šlo
spíše o to, nebýt příliš výrazný a nenarušit tak atmosféru místa, která byla velmi
klidná a vyžadovala podobně laděný typ vystoupení. Výhodou je, že na ulici
54
neleží moc restaurací, ve kterých často probíhají živé koncerty, což většinou
nešlo dohromady s hlasitou pouliční produkcí.
Je třeba se však vyvarovat hraní ve dnech, kdy probíhá významná městská

slavnost. Jedná se o přelom července a srpna. Také je potřeba brát ohled
na kostel. Nejednou se mi stalo, že saxofon byl slyšet při probíhajících
bohoslužbách. Ulici obklopují obydlené domy. I proto bylo důležité odhadnout
vhodnou délku a hlasitost výstupu a dodržovat noční klid.
Jednou, právě při probíhající městské slavnosti, jsem byl místní policií
(tzv. Carabinieri) upozorněn na nevhodný čas pro vystupování a byl jsem slušně
požádán, abych produkci ukončil. Žádné povolení po mne však nebylo
vyžadováno.
Brno, Česká republika
Vzhledem k tomu, že Brno se stalo městem, ve kterém jsem strávil svá

studentská léta, během kterých jsem na ulici vystupoval nejčastěji, mám zde
spoustu zkušeností. Po vyjmutí pouličního umění z protižebrácké vyhlášky
se Brno buskingu otevřelo a neplatí zde žádné zákazy. Vystupovat je možné
kdekoliv bez zvláštního povolení. V Brně není příliš turistů, a tak se, co do počtu
kolemjdoucích, nemůže srovnávat s velkými městy. O to více si však buskerů
v ulicích Brna váží sami jeho obyvatelé.
Nejoblíbenějšími ulicemi pro busking jsou ulice ústící na náměstí Svobody,

a to ulice Česká, Kobližná a Masarykova. Všechny tři se řadí také k mým
oblíbeným, společně s Jakubským náměstím.
Osobní zkušenost s buskingem v dalších významných městech České republiky

nemám. Dobře zmapované možnosti pouličního vystupování v českých městech
má ve své bakalářské práci David Ostružár54.
54OSTRUŽÁR, David. Pouliční hudba v České republice. Brno, 2015. Diplomová práce. Janáčkova
akademie múzických umění v Brně. Hudební fakulta. Vedoucí práce MgA. Vítězslav Větrovec.
[online]. [cit. 2017-08-20]. Dostupné z: https://is.jamu.cz/th/17286/hf_b/?lang=en
55
1.14 Dotazník
Jedním ze zdrojů mé diplomové práce je dotazník čítající dvacet pět

otázek, na které odpovídalo sto pět buskerů, z toho šedesát pět bylo mužů
a čtyřicet žen. Dotazník byl šířen na internetových stránkách sdružujících
buskery. Cílem tohoto dotazníku bylo získat komplexnější představu o buskerech
v Česku. Výsledkem je několik zajímavých zjištění a faktů, ke kterým
bych bez tohoto dotazníku nedospěl.
Z kladených otázek se rozepisuji pouze k některým z nich. Tematicky

je odděluji tučně zvýrazněným nadpisem. V některých případech doplňuji o graf.
Jsem si vědom, že buskerů je v České republice mnohokrát více

než respondentů, a dotazník tak nelze považovat za přesně vypovídající o české
buskerské scéně. Přesto je však sto pět respondentů dostačující číslo k tomu,
abychom dosáhli objektivních faktů. Domnívám se, že tento mikrosvět, který
v rámci dotazníku vznikl, je možné s jistým nadhledem převést na celou pouliční
scénu v České republice.
Pohlaví55
Genderové i věkové složení respondentů odpovídá skutečnosti. Na ulici

převládají buskeři mužského pohlaví, ale ženy nejsou žádnou výjimkou. Ženy
však častěji vystupují společně s dalšími buskery než samy. Důvodem je nejčastěji
strach z okradení, obtěžování či nevhodných poznámek, obzvláště ze strany
mužů.
Věkové rozmezí56
Věkové rozmezí buskerů je samozřejmě velmi rozmanité. V našem

dotazníku je nejmladšímu buskerovi 15 let a tomu nejstaršímu 49 let. Tato
věková propast může být ještě mnohem větší. Setkal jsem se jak s vystupujícími
dětmi (zřejmě na popud jejich rodičů), tak s buskery, jejichž věk přesahoval
„sedmdesátku“. Je však patrné, že nejvíce aktivních buskerů najdeme mezi lidmi
55 Viz příloha B – graf č. 1 Pohlaví.

56 Viz příloha B – graf č. 2 Věkové rozmezí.
56
do 30 let. Konkrétně v našem dotazníku převažoval věk mezi 20–25 lety.
Nejpočetněji zastoupený byl věk 23 let, a to patnácti respondenty.
Profesní zaměření
Busking je pro výraznou většinu vystupujících pouze koníčkem. Dva

z našich sto pěti respondentů mají busking jako hlavní zdroj příjmů. Buskeři, kteří
se vystupováním na ulici živí, vystupují na ulici téměř denně. Tvrzení,
že vystoupení takových buskerů dosahují těch nejvyšších kvalit, nemusí
být pravidlem, jako spíše logickým předpokladem.
Přestože se buskeři z našeho dotazníku věnují velice různorodým

profesím, jistou podobnost pro většinu z nich nalézt lze.
Většinou se totiž jedná o profesi spojenou s uměním, nejčastěji s hudbou

či divadlem, ať už se jedná o režiséra, režisérku, herce, zvukaře, učitelku hudby,
DJ nebo přímo profesionálního muzikanta, to vše jsou profese s buskingem blízce
spojené. Konkrétně v dotazníku bylo z uměleckého oboru více než dvacet
odpovídajících.
Za zajímavé však právě považuji, že busking je atraktivní činností

i pro lidi, kteří k umělecké činnosti mají ve svém každodenním životě o něco dále
než lidé v umělecké branži pracující. Z odpovědí lze vyčíst, že busking může být
blízký komukoliv, ať už se jedná o finanční poradce, marketingové pracovníky,
pedagogy, stolaře, novináře, zdravotní sestru, číšníka, fotografa nebo psychologa.
Nejvíce odpovídajících bylo studentů, a to přesně třicet osm.
Výše zmíněné otázky se týkají sociálního zařazení buskera. Následující

otázky jsou již mířeny na vystupování na ulici jako takové.
Druh vystoupení57
Busker neznamená pouze pouliční muzikant, ale obecně pouliční umělec.

Výrazná převaha buskerů, jenž vystupují s hudebním nástrojem, je však
pro busking po celém světě velmi typická.
57 Viz příloha B – graf č. 3 Druh vystoupení.
57
Devadesát dva z celkových sto pěti respondentů se řadí mezi hudebníky.
Další se téměř rovným dílem řadí k tanečníkům, žonglérům, výtvarníkům, živým
sochám a také pouličním básníkům, včetně jednoho bublináře.
Převaha buskerů – muzikantů je zcela běžná jak pro Českou republiku, tak
i pro jiné státy. Hudebníci se následně rozdělili dle konkrétních hudebních
nástrojů. Nejčastějším nástrojem je kytara. Důvody, proč je tento nástroj mezi
buskery tak rozšířený, jsem shrnul v kapitole 1.6 S kým vším se můžeme na ulici
setkat – 1.1.6 hudebníci.
Nejčastěji se jednalo o zpěváky, kteří se na kytaru doprovází.

Za pozoruhodné považuji vysoký počet saxofonistů. Mezi dotazovanými jich
je osm. Dalšími byli buskeři hrající na housle, akordeon, klarinet, cajon, ukulele,
ale například i na harfu. Někteří hudebníci vystupují především sami (zejména
zpěváci s kytarou), jiní jako součást většího hudebního uskupení.
Ozvučení58
Na otázku, zda buskeři používají ke svému vystoupení ozvučení

(reproduktory, komba), odpovědělo čtyřicet buskerů ano. Další dva by chtěli,
ale vzhledem k místu, kde vystupují, to není možné. Zbylých šedesát jedna
ozvučení nepoužívá. Vzhledem k téměř vyrovnanému počtu těch, kteří ozvučení
používají a těch, kteří ne, považuji plošný zákaz zvukové aparatury téměř
za likvidační. S pokusy zakázat používat zvukovou aparaturu se můžete setkat
v mnoha městech. Neshodují se však ani sami buskeři, neboť mnoho
z dotazovaných by zakázali hraní s ozvučením. Domnívám se však, že vzhledem
k ruchu, se kterým se na některých ulicích můžeme setkat, by mnohá kvalitní
vystoupení bez zesílení zvuku reproduktorem zcela zanikla.
Komunikace s diváky
Další otázkou bylo, v jaké míře komunikují dotazovaní buskeři s diváky.

Šestnáct ze sto pěti dotazovaných buskerů na vhozené peníze nereagují,
s publikem nekomunikují a jsou spíše pohrouženi do svého výstupu. Nejčastější
58 Viz příloha B – graf č. 4 Ozvučení.
58
podobou komunikace je však úsměv, poděkování za peníze, občasný komentář
k vystoupení. S fotografováním nemá většina z respondentů problém. Šestnácti
z dotazovaných ovšem focení příjemné není.
Délka zkušenosti59
Zajímalo mne také, kolikaletou zkušenost buskeři s vystupováním na ulici

mají, zda je výdělek z této činnosti jejich hlavním příjmem, a jak často chodí
na ulici vystupovat. Šedesát šest buskerů z celkových sto pěti dotazovaných
se buskingu věnují nebo věnovali rok, dva, maximálně tři. Dalších dvacet dva
buskerů má s buskingem čtyř až pětiletou zkušenost. Devět buskerů se věnuje
či věnovalo buskingu déle než sedm let. Zbylí dotazovaní se buskingu věnují
teprve několik měsíců. Z těchto čísel a častých odpovědí typu Již se však buskingu
nevěnuji, vyplývá, že u většiny buskerů se jedná o určité životní období, ve kterém
měli chuť, čas, potřebu si busking vyzkoušet, například při studiích na škole,
v rámci cestování apod. Jakmile tato fáze skončila, skončilo zároveň jejich
buskerské období. Pro některé z nich se busking stal druhou prací, životním
stylem. Tito buskeři sice nemusí vystupovat pravidelně, ale stále se k buskingu
vrací.
Četnost vystupování60
S tímto je také úzce spojena otázka, jak často na ulici buskeři vystupují.
Je opět velmi zřetelné, že busking je pro většinu dotazovaných pouze koníčkem,
ke kterému se vrací velmi sporadicky. Konkrétně šedesát dotazovaných
vystupuje na ulici párkrát do roka. Většina z nich zcela nezávisle na speciálních
událostech jako jsou svátky, oslavy, turistická sezóna. Tři z nich naopak vystupují
pouze o Vánocích, nebo Velikonocích. Vystupování spíše o prázdninách preferuje
více než dvacet buskerů. Někteří vystupují denně pouze během prázdnin. Vliv má
také počasí, většina z dotazovaných preferuje teplé, slunečné měsíce. Na druhou
stranu je ze sto pěti dotazovaných devět buskerů, kteří vystupují pravidelně
několikrát do týdne, a další tři, kteří vystupují každý den. Právě pro buskery
vystupující takto často jsou peníze vydělané touto činností jejich hlavním
59 Viz příloha B – graf č. 5 Délka zkušenosti.

60 Viz příloha B – graf č. 6 Četnost vystupování.
59
příjmem. Pro zbylé je to spíše přivýdělek, dva z dotazovaných dokonce finanční
dary odmítají.
Výše výdělku61
Výše výdělku se velmi různí, a to nejenom mezi jednotlivými buskery,

ale také v rámci osobního standardu jednotlivce. Již bylo zmíněno, že někteří
z dotazovaných finanční odměnu nedostávají, někteří ji nepočítají, a nemají tak
představu o průměrné výši výdělku.
Finanční odměna v rozmezí 100 až 300 Kč za cca hodinu vystupování

je běžná pro třicet jedna respondentů. V rámci našeho dotazníku se jako
průměrný výdělek jeví částka pohybující se okolo 500 Kč. Taková částka je běžná
pro dvacet ze sto pěti dotazovaných buskerů. S výrazně vyšším výdělkem
pohybujícím se okolo 1000 Kč za hodinu se setkává dvacet šest dotazovaných
buskerů. S částkou přesahující 1000 Kč osmnáct respondentů. Pro čtyři z nich
je běžný výdělek částka přesahující 2000 Kč. Je také důležité brát v potaz,
že v některých případech je nutné odměnu rozdělit mezi více buskerů.
Jak vyplývá z mnoha odpovědí, výše dosažené odměny se odvíjí od mnoha
faktorů. S vyšším výdělkem se buskeři setkávají spíš v zahraničí.
K nejčastěji jmenovaným zemím, mimo Českou republiku, ve kterých

buskeři vystupují, se řadí Německo, Rakousko, Anglie, Itálie, Španělsko,
Nizozemsko nebo Belgie. Nejčastěji se jedná o hlavní, případně významná města
v těchto státech. V pěti případech se jednalo o místa ležící daleko za hranicemi
Evropy jako například Izrael, USA, Kanada, Turecko atd.
Důvod buskování
Na otázku, co přimělo buskery k vystupování na ulici, byla nejčastější

odpovědí zvědavost, zkrátka chuť vyzkoušet si něco nového. U mnohých
z nich byla tato výzva spojena s překonáním sebe sama, své trémy z vystupování
před lidmi. Busking je pro většinu z vystupujících možnost, jak získat zkušenosti
v oblasti, které se věnují, a přitom zároveň dostávat peníze.
61 Viz příloha B – graf č. 7 Výše výdělku.
60
Mezi další časté odpovědi patřila propagace kapely. Buskeři na ulici
získávají zpětnou vazbu, reflexi. Mohou v rámci vystupování šířit propagační
materiál jako například svá CD, pozvánky na koncert, nabídku ke spolupráci
apod. Slovy jednoho z dotazovaných: „Na ulici se hudebník setká s opravdový m
‚trhem‘. To znamená , ž e okamž itě vidí, co se lidem líbí a co nepř ijímají. Má zpě tnou
vazbu a uč í se. Co se nechytne na ulici, nechytne se v klubu, v rá diu...“62
Několik dalších dotazovaných shledává v buskingu možnost přivydělat si

něčím, co je baví. Pro třináctiletého respondenta je busking jediná možnost, jak
si legálně vydělat peníze.
Také je velké procento těch, kteří spojují busking s cestováním. Výdělek,

ke kterému si na ulici přijdou, pomáhá pokrývat náklady s cestováním spojené.
A tak se naskýtá opět výjimečná možnost spojit více zálib dohromady.
Mezi další zajímavé odpovědi na otázku, co vede buskery k vystupování

na ulici, je například přemíra extroverze, kterou je potřeba někde „vybít“, touha
po pocitu svobody nebo způsob, jak se vypořádat s depresí. Respondentka
se díky buskingu může ze svých depresí vyzpívat.
Znalost vyhlášek a etického kodexu
Další okruh otázek se týkal zkušeností buskerů s vystupováním na ulici,

vyhlášek týkajících se buskingu a etického kodexu. Zajímalo mne, jaké mají
buskeři povědomí o těchto záležitostech a názor na tato jednotlivá témata.
Na otázku, zda busker zná znění vyhlášky v místě, ve kterém vystupuje,

byla většina odpovědí kladných, a to i ve smyslu jejího dodržování. Tyto kladné
odpovědi se týkaly zejména vyhlášek v českých městech. Výjimky se týkaly
především buskerů, kteří vystupovali jen párkrát v životě, zejména na základě
sázky či jen tak, bez záměru se buskingu ještě někdy věnovat.
V zahraničí se k pravidlům týkajících buskingu velké množství

respondentů stavělo jinak. Pravidla si dopředu nezjišťují a spíše čekají
62 Anonymní odpověď z uvedeného dotazníku.
61
na následné reakce ze strany policie. Dotazovaní buskeři vystupující v zahraničí
si až na jednu výjimku jednání s policií pochvalují. Vždy jim bylo vysvětleno,
co je třeba udělat, zařídit, aby mohli veřejně vystupovat, nebo se domluvili
na kompromisu v podobě změny místa či snížení hluku.
O etickém kodexu panovalo již menší povědomí ze strany dotazovaných.

Někteří etický kodex znají celý a snaží se jej dodržovat (cca 60 odpovědí tohoto
typu). Další se vyjádřili, že jim etický kodex něco říká, ale neznají ho celý.
Nejčastěji slyšeli pouze o bodu nerušit ostatní buskery a nehrát na jednom místě
déle než hodinu. Mnozí etický kodex nikdy nečetli, ale domnívají se, že se týká
slušného chování a to se snaží dodržovat. Přes dvacet odpovědí bylo negativních.
Etický kodex neznají a ani o něm nikdy neslyšeli.
Na základě obdržených odpovědí lze vyvodit, že se jedná o určitou mezeru

ve „vzdělání českého buskera“. Dodržování etického kodexu má pro udržení
dobrých vztahů buskerů s veřejností, ale i vztahů přímo mezi buskery, veliký
význam.
Vztahy mezi buskery
Dle odpovědí na otázku ohledně vztahů s ostatními buskery se dá vyvodit,

že vztahy panující mezi buskery jsou dobré. Většinou se dle buskerů dá
s ostatními rozumně domluvit. Několikrát se také opakoval zajímavý názor,
že lidé, kteří něco umí, jsou zpravidla vstřícnější.
Jedna z respondentek se ke vztahům mezi buskery vyjadřuje takto:

„S mladý mi buskery cestovateli zkušenost velmi dobrá , starš í buskeř i, ti, kteř í hrají
pravidelně na ‚svý ch‘ místech, horši.́ Tihle ztrá cí nadšení z pouhé ho hraní, jde jen
o vý dě lek.“63
Jedná se samozřejmě o její subjektivní názor a tvrzení, že starší buskeři

hrající pravidelně na svých místech ztrácejí nadšení, se samozřejmě nedá
zobecnit. Že však s takovými buskery, zvyklými na jedno místo, které neprávem
63 Anonymní odpověď z uvedeného dotazníku
62
začnou považovat za „jejich vlastní“, je domluva horší, je velmi častým
a v odpovědích opakujícím se názorem.
Negativní zkušenost spojenou s vystupováním na ulici zažila většina

buskerů, málokdy se však jednalo o něco velmi nepříjemného a jednalo se spíše
o konflikt s kolemjdoucími než mezi samotnými buskery.
Nejčastěji se nepříjemná zkušenost pojí s podnapilými lidmi či lidmi

bez domova, kteří si často k buskerům sedají, snaží se účastnit jejich vystoupení,
případně žádají po buskerovi část jeho výdělku. Občas také dotazovaní buskeři
zmiňují slovní potyčky se zaměstnanci obchodů či restaurací, v jejichž blízkosti
vystupují.
Nápady
Na poslední otázku, co by dotazovaní na buskingu změnili, zavedli

či zrušili, padalo mnoho zajímavých odpovědí. Nejčastějším tématem se staly
vyhlášky regulující busking. Terčem kritiky mnohých respondentů je především
pražská vyhláška týkající se pouliční umělecké veřejné produkce. Kritizovali
zejména povinnost střídání levého a pravého břehu Vltavy, povinnost používat
na žesťové nástroje dusítko či úplný zákaz hry na dudy nebo hoboj.
Za zajímavý považuji názor jednoho z respondentů: „Aby se v Praze uchytil

dobrý systé m, musí se nejdř iv́ buskingu dá t pá r let prostor, aby se sá m zrevidoval,
to se bohuž el zatím nestalo...“.64
Přání dalšího respondenta snad mluví za všechny buskery: „Doufám,

že lidé, kteří o něm nic neví, ale rozhodují, jej nezahubí.“65

63
Závěr
Při rozjímání nad tím, zda zvolit za téma své diplomové práce zpracování
fenoménu zvaného busking, jsem se snažil představit si, jaká rizika a těžkosti
tohle téma s sebou přináší. Přestože jsem zpracování tohoto tématu vnímal jako
náročnější v porovnání s jinými eventualitami, nakonec jsem téma zvolil a jsem
za to rád. Mohl jsem tak pracovat na něčem, co je mi velmi blízké. Je pro mne
velmi důležité, že se zvoleným tématem toho mám velmi společného. Sám jsem
busker, a téma mi tak nebylo cizí. Tato skutečnost však nesla jisté riziko, zda
budu moci na téma nahlédnout s odstupem. Snažil jsem se vyvarovat pouze
subjektivních pocitů a má snaha v první řadě byla zachytit skutečnost objektivně.
Jako další komplikaci jsem shledal nedostatek pramenů. Ačkoliv jsem

přeci jenom nakonec několik textů zabývajících se buskingem našel, teoretické
zpracování tématu busking považuji spíše za „pole nezorané“. Tato skutečnost
s sebou přinesla jistou svobodu, volný prostor, který však bylo možné naplnit
pouze vlastními myšlenkami vycházejícími z osobní zkušenosti a pozorování.
Jak poznamenávám v úvodu, svoji diplomovou práci se snažím cílit

na co nejširší spektrum čtenářů. Mým cílem bylo udělat určitou „osvětu“
a dokázat, že si pod pojmem pouliční umění představujeme často něco zcela
jiného a nemáme tušení o jeho rozmanitosti a pozitivním přínosu pro společnost.
Cíl přiblížit lidem pouliční umění a buskery, což by ve výsledku mělo vést
k jinému nahlížení na celý fenomén, jsem, doufám, naplnil. Věřím, že pokud bude
společnost více informovaná a bude mít možnost se na busking podívat i „z druhé
strany“, bude k němu mnohem více smířlivá.
Jsem přesvědčen že tato diplomová práce se vzhledem k širokému

a obecnému uchopení tématu stane zdrojem inspirace nejenom pro další
teoretické výzkumy, ale také pro všechny, kteří se budou chtít s buskingem setkat
na vlastní kůži.
64
Reflexe absolventské role
Absolventská role: Antonio, zahradník.
Inscenační tým
Scénář: Petr Štěpán, Miroslav Ondra
Texty písní: Petr Štěpán
Režie a Dramaturgie: Petr Štěpán, Miroslav Ondra
Autor hudby: Lukáš Janota
Hudební nastudování: Dada Klementová, Lukáš Janota
Choreografie: Hana Litterová
Scénografie: Jaroslav Záděra
Kostýmy: Lucie Sedláčková
Světla: Zuzana Bottová
Mistři světel: Tomáš Příkrý, Václav Ryšavý
Mistři zvuku: Dušan Souček, Jan Mach, Roza Zichová
Produkce: Kateřina Puczoková/Petra Srbová
Fonetická spolupráce: Jarmila Hrabalová
Osoby a obsazení
Figaro, hraběcí sluha Ondřej Halámek

Zuzana, služebná hraběnky Kristýna Daňhelová
Bartolo, lékař Robin Schenk
Marcelína, ctihodná měšťanka Diana Velčická
Cherubín, páže Marianna Polyáková
65
Fanynka, dcera zahradníka Paulína Palmovská
Hrabě Almaviva Marco Salvadori
Hraběnka Dagmar Křížová
Antonio, zahradník Jonáš Florián
Soudkyně Veronika Morávková
Bazilio, hraběcí nohsled Martina Pawerová
Kapela
Trumpeta Hubert Ratschker

Kytara Dario Piga
Cajon Petr Rybíz Toman / Petr Ptáček
Historie díla
Muzikál Figarka, jak už název napovídá, je inspirován jednou ze tří her,

ve kterých vystupuje nejznámější Beaumarchaisova postava Figaro. Tato
divadelní hra je v pořadí druhou a nese název Figarova Svatba, neboli Bláznivý
den. Autorem této trilogie (Lazebník Sevillský / Figarova Svatba, Figarova
Svatba, neboli bláznivý den a Lazebník Sevilský, neboli Marná ostražitost)
je Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais, jehož velikou inspirací se stala cesta
po Španělsku. Právě během této cesty vznikly dvě postavy, které se jako jediné
objevují ve všech třech hrách. Jsou jimi Figaro a hrabě Almaviva. Na jejich vztahu
se odráží sociální skutečnosti před, během a po francouzské revoluci. Figaro
mluví ostrým jazykem pařížského lidu, stojí v opozici šlechtici i měšťáku, odlišen
od nich svým třídním postavením a mentalitou. Stojí v jedné řadě s Quijotem,
Tartuffem, Švejkem a jinými, kteří vešli ze života do literatury, aby se stali
majetkem všech. Tak se také stalo a příběh Figarova boje o svá práva se stal
oblíbeným námětem k psaní divadelních, či hudebních děl mnoha dalších autorů.
66
Bezpochyby nejznámější adaptací je komická opera, jejímž autorem je Wolfgang
Amadeus Mozart.
Přestože jde o poutavý příběh s aktuálními tématy, jedná se o hru, jež byla
napsána před více než dvě stě lety a každé její nové uvedení se tedy potýká
s rizikem, že hra nebude publikem, které se stává náročnějším a náročnějším,
přijata. O to větší obdiv si zaslouží každá nová adaptace tohoto starého námětu
a provedení autorů Figarky Petra Štěpána, Mirka Ondry, Lukáše Janoty nejsou
výjimkou. Dle mého názoru se jim podařilo příběh Figara obohatit nejen o vtipný
a aktuální text a jazyk, ale i o nápaditou hudbu.
Děj
Nyní bych rád popsal děj Figarky. Základní kostra je shodná s předlohou
Figarova svatba, neboli Bláznivý den, takže nepovažuji za důležité se zde nyní
předloze podrobněji věnovat. Popíši tedy pouze základní kostru.
Děj se odehrává v 18. století na venkovském šlechtickém sídle

ve Španělsku. A tímto také začíná celá inscenace. Do prvních flamencových tónů
přichází čtyři tanečníci poté se připojí i ženy. Během posledních tanečních kroků
na závěr choreografie proběhne přestavba a s posledními tóny se ocitáme
v pokoji Zuzanky. Tam se také dozvídáme, že Zuzanku obtěžuje hrabě Almaviva.
V následujícím výstupu se během dialogu dalších postav dozvídáme, že si Figaro
vypůjčil peníze od Marceliny, která požaduje v případě nevrácení dlužné částky
sňatek s Figarem. Jak se později ukáže, vypůjčenou částku opravdu Figaro
nevrátil včas a stane se to nemalou překážkou na jeho cestě ke sňatku
se Zuzankou. Hrabě Almaviva se tuto, pro Figara nepříznivou okolnost dozvídá
a chce toho patřičně využít. Také se pro jistotu chce zbavit pážete Cherubína,
který touží po hraběnce. Vydá tedy pro Cherubína odvolávací rozkaz na vojnu.
Figaro svoji milovanou Zuzanku uklidňuje slovy „neklesat na mysli, Figaro
vymyslí“. A tak se také stalo. Připravil plán, ve kterém se pokusí nachytat
nestoudného a chtivého hraběte takříkajíc inflagranti. Plán vypadá tak,
že Zuzanka pozve hraběte do besídky, kde na něj ovšem nebude čekat Zuzanka,
ale někdo úplně jiný. Hrabě zatím kuje své plány a shání soudce, který bude spor
67
ve věci Figarova dluhu soudit v neprospěch obžalovaného, aby si následně Figaro
musel vzít místo krásné a hodné Zuzanky, starou měšťanku, „kreaturu“
Marcelínu.
Druhá polovina děje začíná soudem. Podplacená soudkyně rozhodne,

že Figaro je vinný a svatba se Zuzankou se tudíž nemůže konat. Zdá se mu noční
můra, ve které vidí následky z prohraného sporu: hrabě si doslova pochutnává
na Zuzance, Marcelína nasazuje Figarovi parohy a osedlává si ho.
Ovšem Zuzanka by nebyla Zuzankou, pokud by vše nevzala do svých

rukou a nepokusila se dotáhnout Figarův plán do konce. Podaří se jí přeci jenom
Figarově plánu ne příliš nakloněnou paní hraběnku přesvědčit, aby šla do parku
v převleku Zuzanky a setkala se tam s hrabětem, který přijde „celý natěšený“
za Zuzankou, ona. Následuje velká závěrečná scéna v parku. Ve tmě pořádně
nikdo neví, kdo je kdo. V parku na lavičce, kde se měli setkat hrabě a Zuzanka se
nakonec octla snad každá z postav, což vyvolalo nejednu komickou situaci. Pocta
žánru situační komedie jak má být.
Stejně jako v Beumarchaisově předloze i v „naší“ Figarce nakonec vše

dobře dopadne. Figaro a Zuzanka dostanou požehnání od hraběte, který musí
s hraběnkou „dokončit to, co před lety začal“.
Specifický žánr
Tento titul byl od pedagogů - režisérů vybrán záměrně. Jedná se totiž o

naprosto odlišný žánr, než s jakým jsme se během studia zatím mohli setkat.
Beaumarchaisova Figarova Svatba aneb bláznivý den je považována za poctu
komediím slavného dramatika Moliéra. A od Moliéra je to již jen krůček
ke komedii dell`arte. A právě zde Figarka nachází svoji inspiraci. Postavy
překračují svoji civilní hranici a jsou stylizované. Stále si však drží svoji
„lidskost“, stále jim můžeme věřit jejich problémy. Stylizace se v některých
případech odráží i na líčení.
68
Moje postava – Antonio, zahradník
Antonio je muž pokročilejšího věku, milovník květin (obzvláště tulipánů),

ale také milovník vína, což je pro něho asi nejvíce charakteristické. Je to dobrák,
který se často ocitá ve špatný čas na špatném místě (z pohledu některých postav
hry se to dá vyložit přesně naopak).
Jsou postavy, bez kterých se příběh prostě nemůže odvíjet dál (ve Figarce
je to Hrabě, Figaro, Zuzanka, Hraběnka, Marcelína...). Antonio dle mého názoru
mezi ně nepatří. Antonio je postava, která není nikterak velkým „hybatelem
děje“, což ovšem neznamená, že by ve hře neměla své místo. Zahradník Antonio
je spíše vtipným oživením hry, neboť ve chvílích, kdy hlavní postavy řeší vcelku
složitý problém (hrabě nechce dát požehnání k svatbě, neboť by se Zuzankou
sám rád „pošpásoval“), přichází Antonio, jakoby z úplně jiného světa, stěžovat si,
neboť mu nějaká osoba, jež vypadla z okna, poničila jeho „krásný, vzácný tulipán,
který léta šlechtil jako oko v hlavě“. Případně se ještě zeptá na svoji dceru
Fanynku, kterou se celý den snaží najít. Přičemž jeho snahu najít ji si můžeme
představit tak, že, když se ocitne na místě, kde už hledal, nepamatuje si to a hledá
znovu.
Největší hereckou výzvou pro mne bylo správně vystihnou Antoniovu

opilost a také ji následně dobře gradovat. Za poměrně náročné jsem shledal
vystihnutí Antoniova věku. U postav, které mám hrát, často věk řeším. Stává se
pro mě směrodatným pro pochopení a následně co nejpřesnější vyjádření
nejenom fyzického, ale také psychického projevu.
V tomhle případě to měli někteří spolužáci jednodušší, neboť jejich

postava odpovídala jejich věku. Avšak správně vystihnout nižší či vyšší věk, než
který má herec sám, je vždy výzva a nelehký, často i nevděčný úkol. Nebyl jsem si
dlouhou dobu jistý, kolik by mohlo Antoniovi být let. Mladý určitě není, neboť má
dceru ve věku tak akorát na vdávání. O jeho manželce není ve hře ani zmínka,
a tak jsem si z toho vytvořil vlastní závěr a to takový, že jeho manželka již
zemřela, což také navíc mohl být jeden z důvodů jeho závislosti na alkoholu.
69
Občas se stane, že na jevišti mnou hraný Antonio působí jako drsnější,
připitý čtyřicátník, který je ve svém řešení problémů radikálnější, v chůzi
a pohybech i přes značnou opilost svižnější než Antonio, kterému je šedesát.
Tento šedesátník by měl působit spíše bodrým dojmem, pijan s lidským
rozměrem, „přátelský strejc“. Tato poloha je mi pohodlnější, příjemnější
a myslím si, že lépe zapadá do kontextu hry. Zcela jistě mi k proměně ve staršího
chlapa pomohl hustý knír, který mám na své výstupy přilepený. Jsem rád, že mě
tato vnějšková úprava napadla a byla mi režiséry umožněna.
Domnívám se, že pro přesvědčivé ztvárnění charakteru je ujasnění si věku

postavy velmi důležité. Pár let navíc je schopno proměnit chování postavy, jejího
pohybu. Myslím si, že citlivý herec může vždy najít velkou spoustu rozdílných
nuancí v chování, pohybech, hlasovém a vzhledu každé postavy. Já se o to
v každém případě snažím.
Pěvecké a taneční složky inscenace
Jedná se o muzikál autorského tria Petr Štěpán, Miroslav Ondra a Lukáš

Janota coby hudební skladatel. Hudba ve Figarce hraje výraznou roli a dle mého
názoru se opravdu povedla. Je velmi nápaditá, melodická a skvěle zapadá
do celkové podoby hry. Navíc je hrána živou tříčlennou kapelou, a to ve složení
kytara, trubka, cajon.
Antonio si však v inscenaci moc nezazpívá. Pěvecké sólo má moje postava

pouze jedno, a to je ještě otázka, zda se to tak dá nazvat. Jedná se totiž spíše
o rapování než zpívání. Tento raperský vstup je v písni Žena to je žár. Je to jedna
z nejlepších písní muzikálu a následuje po ní vždy veliký aplaus. Je nabitá energií,
moderní a vtipná. I když se jedná jen o krátkou sloku, ve které uvažuji
s demižónem v ruce, proč jen je to víno tak dobré, není pro mne jednoduchá.
Jelikož jde o rap, a ten je založený na rytmu, často mi činí problémy. Rytmicky
utíkám a nejsem přesný. Podklad, který slyším, mi přijde velmi nekonkrétní,
nejsem schopen rozlišit první dobu a po pár frázích se začnu ztrácet.
Zbylé písně, které zpívám, jsou sborové. Nikde nezpívám „přiopile“

jakožto Antonio. Vždy se snažím posílit sborové vokály plným, zdravým hlasem.
70
Skladatel Lukáš Janota se z nás snažil vytáhnout maximum. Žádal po nás
energetický projev, rytmickou pregnantnost, výraz. Ačkoliv tam pěveckých
příležitostí opravdu moc nemám, snažil jsem se požadavky skladatele maximálně
naplnit.
Tanečních výstupů je ve hře poskrovnu. Jak jsem již výše zmiňoval,

choreografií ve stylu flamenca začíná celé představení. V té tancuji coby
vesničan. Další krátká choreografie přichází ve scéně, kdy přichází Figaro
s ostatními vesničany přemluvit hraběte, aby požehnal svatbě. Poslední taneční
výstup, který se mne týká, je při příchodu soudce na scénu. Coby jeho asistent
předvádím se svým parťákem choreografii, jen by se dala označit jako taneční
minimalismus. Je založena na pár drobných, vzhledem ke kontextu situace, téměř
absurdních pohybech.
Zvláštní, neobvykle náročné pěvecké či taneční přípravy mě coby Antonia

tedy nečekaly. V tomto ohledu byla práce na roli jednodušší.
Proces zkoušení
Pěvecké a taneční části, jak jsem uvedl výše, nebyly tedy nikterak náročné.
To se ovšem netýká práce na činoherním projevu postavy. Musím přiznat,
že zkoušení Figarky pro mne bylo jedno z nejnáročnějších. Ovšem ne z důvodu,
že by moje role byla nad mé síly, ale kvůli okolnostem, které zkoušení provázely.
Období zkoušení (březen, duben) bylo pro mne nadmíru hektické. Krátce
před začátkem zkoušení jsem měl premiéru v poměrně náročném muzikálu
Titanic v Městském divadle Brno. Poté začalo zkouškové období a do toho všeho
jsem intenzivně vyřizoval svůj odjezd na Erasmus v dalším semestru.
Během prvních zkoušek Figarky jsem se cítil poměrně dobře. Základní

rysy postavy byly nahozeny, učil jsem se texty, choreografie a režiséři se věnovali
spíše mým kolegům, které čekal vzhledem k rozsahu role náročnější úkol.
Krátce po začátku zkoušení jsem obdržel nabídku opět z Městského

divadla Brno, tentokrát ovšem na titulní roli v muzikálu Prodaný smích.
Považoval jsem to za velikou příležitost, neboť to byla má dosud největší role
71
v profesionálním divadle. Po dohodě s profesory jsem tedy muzikál Prodaný
smích zkoušet začal. Bohužel se však časy zkoušek v obou divadlech vzájemně
kryly a já byl vystaven obrovskému tlaku. Ze zkoušek Figarky jsem okamžitě
doslova přebíhal do Městského divadla a naopak. Jelikož inscenace Figarka patří
mezi inscenace absolventské (a nakonec tomu v mém případě tak i je), byla to
priorita a její zkoušky pro mne musely být na prvním místě. Avšak oproti tomu
role Tima Thalera v Prodaném smíchu byla mnohem náročnější, a to nejen
z důvodu, že se jednalo o hlavní postavu, ale také proto, že šlo o velmi náročné
pěvecké části. A to byl důvod, proč jsem já osobně chtěl, přesněji řečeno
potřeboval strávit více času na zkouškách Prodaného smíchu. Tento časový pres
byl důvodem mé nesoustředěnosti a nedůsledné přípravy na zkouškách Figarky
v druhé polovině zkoušení. Ve chvílích, kdy se ostatním spolužákům role začaly
„tvarovat“ a usazovat, já naopak, vzhledem k psychické a fyzické vyčerpanosti
ze zkoušení dvou inscenací zároveň, svého Antonia pomalu „ztrácel“. Nedařilo se
mi stále najít správnou míru jeho opilosti, způsob jeho opilé chůze atd. Do toho
všeho jsem ještě v generálkovém týdnu onemocněl, ztratil hlas a následně bral
antibiotika. Vzhledem k omezenému času před blížící se premiérou jsem musel
Figarku zkoušet i v tomto stavu. Každý člověk pohybující se v hereckém světě ví,
že takovéto okolnosti plné stresu nepřispívají zejména psychické rovnováze
herce a že se v tomto stavu velmi špatně pracuje. Menší zlom nastal asi dva dny
před premiérou, a to hlavně díky zlepšení mého zdravotního stavu. Pomohlo mi
také smíření se s tím, že zkrátka na zkouškách Figarky musím být za každou cenu
a roli Tima Thalera budu muset dostudovat v následujících čtrnácti dnech
po premiéře v Divadle na Orlí.
Z těchto uvedených důvodů nebyla postava Antonia na premiéře zcela

„hotová“. O to více se následně usazovala s každou reprízou. Osobně se vždy
snažím své postavy neustále rozvíjet, přemýšlet o nich i během reprízování
a nepovažovat svoji hereckou práci na roli za uzavřenou.
Velikým pomocníkem mi byla paní profesorka Jarmila Hrabalová, která

nás vyučuje jevištní mluvu. Společně se nám podařilo nalézt takovou polohu,
barvu hlasu, která je šetrná k hlasivkám ale zároveň je hlubší než moje přirozená
barva a odráží se na ní také to, že Antonio je alkoholik. Nechtěl jsem mít
72
tzv. „vychlastaný hlas“, nebylo to nutné, a navíc by to vzhledem k počtu repríz
nebylo zvládnutelné. Ovšem mladý hlas, nezničený alkoholem by byl nepřesný
a rušivý, takže jsme k určitém kompromisu dospět museli. Dále jsme se společně
věnovali tomu, jak se aktuální opilost projeví ve výslovnosti. To vše jsme
spojovali s chůzí a držením těla ve stavu podnapilém.
Jak se mi tohle vše podařilo přenést na jeviště, ponechávám na posouzení

diváka. Sám za sebe však musím říci, že to byl nelehký úkol. Vždy jsem si myslel,
že se to „dělá samo“, ale při prožitku na vlastní kůži jsem zjistil,
že k dosažení autentičnosti takového charakteru vede náročná cesta.
Rád bych ještě popsal dvě zásadní věci, které jsem díky této inscenaci
mohl poznat. Jelikož jde o malé divadlo a jakožto herec jsem v blízkosti všech
diváků, jsem schopen vnímat jejich energii. Při dobrém představení, kdy se diváci
opravdu baví, je možné pocítit obrovskou pozitivní energii. V závěru představení
to na mnoha představeních vypadá tak, že k smíchu vybízí téměř každá věta,
často i taková, která by v jiném případě diváky nerozesmála. Na základě této
skutečnosti jsem během několika repríz nabyl určité jistoty a role jsem si začal
více užívat. Zjistil jsem, že vtip se dá velmi dobře „naservírovat“. Dá se pro něj
připravit živná půda, jež má nejčastěji podobu krátké pauzy. Jde především
o správné načasování, o práci s tempem. Je potřeba si repliku, která může být
vtipně podaná, „podržet“. Udělat si před replikou jemnou pauzu. Tato pauza
ovšem nesmí být prázdná. Musí mít v sobě energii, předzvěst něčeho velkého.
Po takovéto dobře podržené pauze stačí následující repliku již „pouze říct.“ Nijak
na ni netlačit, nesnažit se ji zahrát, nesnažit se ji na sílu udělat vtipnou. Pokud
se tato interpretace podaří, obecenstvo se směje a mnohokrát ani neví proč.
Na řečené větě není vlastně nic až tak vtipného, ke smích však dopomůže
provedení. Ovšem i s takovými pauzami se musí šetřit jako s šafránem. Pokud
bychom jich užívali nad míru, zvolní se tempo a celé představení padne takříkajíc
na zadek. Také nesmí zmizet moment překvapení, kdy divák napjatě očekává,
co se bude dít. Vše je tedy závislé na přesné délce pauz a také jejich množství.
Obohatil jsem tak několik svých replik, které před tím, než jsem přišel na tuto
možnost, byli pouze řečené a jejich komický potenciál zůstal nevyužitý.
73
Nezbytná je také práce s nasazením repliky po smíchu, a to zejména
v případě žánru komedie, ve kterém se obecenstvo směje často a nahlas.
Dalo by se říci, že je to spíše řemeslná záležitost, která se dá naučit. Myslím si,
že jsem po mnoha a mnoha odehraných představeních ve školním
či profesionálním divadle s tímto problém neměl, ovšem za zmínku to stojí,
neboť jsem si díky Figarce znovu uvědomil, jak moc je důležité nemluvit
do smíchu, ale naopak si počkat a s jistotou nasadit další větu. Pokud se totiž
nepočká a pokračuje se přes smích, divák neuslyší další repliku. Po několika
takových replikách, kdy není herci rozumět, se divák raději přestane smát, jen
aby slyšel, co herec říká. Představení pak ztrácí náboj.
Závěr
Navzdory počátečním neshodám a stresu během zkoušení mi inscenace

Figarka takříkajíc přirostla k srdci. Myslím si, že nejsem jediný, ať už jde o mé
kolegy na jevišti či některé vracející se diváky. Je to nejen z důvodu skvěle
napsaných dialogů a dobré hudby, ale také proto, že jak jsem již zmiňoval, jedná
se o inscenaci, kde jsem měl možnost si zahrát naprosto odlišnou postavu
od těch, které mě na jevišti doposud potkávali. Jsem za to rád, neboť přestože
nejde o hlavní roli, mohl jsem si s touto menší rolí vyhrát a najít si v ní něco, čím
si mne získá a co bude důvodem, že mne její hraní bude při každé repríze bavit.
74
Použité informační zdroje
Literatura
KOTEK, Martin a Martin MACHÁČEK. Busking, umě ní č i ž ebrota?: Teré nní
studie zabý vající se ž ivotem poulič ních umě lců , tzv. ž ivý ch soch. Praha, 2014.
Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Katedra psychologie. Vedoucí
práce PhDr. Iva Š tě tovská , Ph.D.
KULKA, Tomáš. Umění a kýč. Praha: TORST, 1994, 183 s.
OSOLSOBĚ, Ivo. Divadlo, které mluví, zpívá a tančí. Praha: Supraphon,

1974, 242 s.
Rozhovory
FEJFAR, Adam. Osobní rozhovor. Pičín. 14. 3, 2017.
Internetové odkazy
ABZ.CZ: slovník cizích slov [online]. 2017 [cit. 2017-08-18]. Dostupné z:

http://slovnik-cizich-slov.abz.cz
Brno Buskers Happening: protest proti zákazu pouliční hudby. Deník

referendum [online]. 2017 [cit. 2017-08-19]. Dostupné z:
http://denikreferendum.cz/clanek/4085-brno-buskers-happening-protest-
proti-zakazu-poulicni-hudby
Brno zakázalo pití alkoholu a žebrání na ulici. Týden.cz [online]. 2010 [cit.
2017-08-19]. Dostupné z: http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/brno-zakazalo-
piti-alkoholu-a-zebrani-na-ulici_169350.html
Buskerům bude tu hej? Nový prostor [online]. 2010 [cit. 2017-08-19].

Dostupné z: http://novyprostor.cz/clanky/355/buskerum-bude-tu-hej
75
Co je to etický kodex. Eticky-kodex.cz [online]. [cit. 2017-08-20]. Dostupné
z: http://www.eticky-kodex.cz/co-je-eticky-kodex/
Dictionary [online]. 2017 [cit. 2017-08-18]. Dostupné z:

http://www.dictionary.com/browse/busker
Jestli hraje žebrák, nebo muzikant, o tom v Brně rozhodují policisté.

Idnes.cz. [online]. 2016 [cit. 2017-08-19]. Dostupné z:
http://brno.idnes.cz/hudebniky-v-brne-pokutuji-policiste-d7v-/brno-
zpravy.aspx?c=A160520_2247614_brno-zpravy_vh
Kladivo na pouliční umělce. Nový prostor [online]. 2009 [cit. 2017-08-19].

Dostupné z: http://novyprostor.cz/clanky/341/kladivo-na-poulicni-umelce
LINGEA [online]. 2017 [cit. 2017-08-18]. Dostupné z:

https://slovniky.lingea.cz
O buskingu - kodex buskera. Busking.cz [online]. [cit. 2017-08-20].

Dostupné z: http://busking.cz/kodex-buskera
OSTRUŽÁR, David. Pouliční hudba v České republice. Brno, 2015.

Diplomová práce. Janáčkova akademie múzických umění v Brně. Hudební
fakulta. Vedoucí práce MgA. Vítězslav Větrovec. [online]. [cit. 2017-08-20].
Dostupné z: https://is.jamu.cz/th/17286/hf_b/?lang=en
Port of San Francisco: Street Performer Program [online]. [cit. 2017-08-

30]. Dostupné z: http://sfport.com/street-performer-program
Pouliční hudebníci obsadili centrum Brna v den zákazu hraní.

Idnes.cz [online]. 2010 [cit. 2017-08-19]. Dostupné z:
http://brno.idnes.cz/poulicni-hudebnici-obsadili-centrum-brna-v-den-zakazu-
hrani-p4u-/brno-zpravy.aspx?c=A100603_203203_brno-zpravy_bor
Praha má novou vyhlášku pro provozování pouliční umělecké produkce –

busking. Portál životního prostředí hlavního města Prahy [online]. 2013 [cit.
2017-08-19]. Dostupné z: http://cestovniruch.praha.eu/public/6c/77/
c9/1526799_343341_Usneseni_c._26_5___Eticky_kodex.pdf
76
SCORSESE, Martin. No Direction Home. PBS & BBC Two, vysíláno: 26. září
2005, [cit. 2017-08-18].
Street Performer Permit. City of Santa Monica Finance

Department [online]. [cit. 2017-08-20]. Dostupné z: https://finance.smgov.net/
doing-business/business-license/street-performer-permit.
THE BUSKING PROJECT. Zpráva k výzkumu „THE BEAT OF THE STREET“

[online]. 2014, s. 4. [cit.2017-08-17]. Dostupné z: http://www.buskerjam.cz/
public/Beat-of-The-Street-Report.pdf
Tipy pro pouliční umělce. ceskapozice.cz [online]. 2011 [cit. 2017-08-19].

Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=LZ3uAvNJQo8
Tipy pro pouliční umělce. Youtube [online]. 2011 [cit. 2017-08-19].

Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=LZ3uAvNJQo8. Kanál uživatele
ČeskáPozice.
WHYTE, H. W. The Social Life of Small Urban Spaces. 1980, s. 96-97.
Wiktionary [online]. 2017 [cit. 2017-08-18]. Dostupné z:

https://en.wiktionary.org/wiki/buscar
Obrázky
Black Mark [online]. 2011 [cit. 2017-08-30]. Dostupné

z: https://melbourneartcritic.files.wordpress.com/2011/06/dsc05932.jpg
FLORIÁN, Jonáš. Busking in London. 2017. Vlastní zdroj.
Heveminer.com [online]. 2014 [cit. 2017-08-30]. Dostupné

z: https://hiveminer.com/Tags/buckets%2Cbusker
Nashville Music Buzz: Buskers Should Stay Grassroots [online]. 2009 [cit.
2017-08-30]. Dostupné z:https://nashvillemusicbuzz.wordpress.com/2009/12/
10/buskers-should-stay-grassroots/
77
Seymour Duncam [online]. 2017 [cit. 2017-08-30]. Dostupné
z: http://www.seymourduncan.com/forum/showthread.php?314302-Is-anyone-here-
doing-the-one-man-band-live-thing
Street I am [online]. 2017 [cit. 2017-08-30]. Dostupné z:

http://streetiam.com/march-2014-busking/
The Good, the True, the Beautiful: Sunday in London [online]. 2014 [cit.
2017-08-30]. Dostupné z:https://margaretcoad.files.wordpress.com/2014/08/
img_1110.jpg
Weekend notes: Croydon Main Street Busking Festival 2014 [online]. 2014
[cit. 2017-08-30]. Dostupné z: https://www.weekendnotes.com/im/001/
09/busking-street-performance-music-performance-drama.jp
78
Seznam příloh
Příloha A Fotografie
Příloha B Grafy
79
Příloha A Fotografie
Fotka č. 1
Fotka č. 2
Zdroj: Nashville Music Buzz: Buskers Should Stay Grassroots [online]. 2009 [cit. 2017-08-
30]. Dostupné z: https://nashvillemusicbuzz.wordpress.com/2009/12/10/buskers-should-stay-
grassroots/
1z5
Fotka č. 3
Zdroj: Weekend notes: Croydon Main Street Busking Festival 2014 [online]. 2014 [cit.
2017-08-30]. Dostupné z: https://www.weekendnotes.com/im/001/09/busking-street-
performance-music-performance-drama.jp
Fotka č. 4
Zdroj: Street I am [online]. 2017 [cit. 2017-08-30]. Dostupné z: http://streetiam.com/

march-2014-busking/
2z5
Fotka č. 5
Zdroj: Heveminer.com [online]. 2014 [cit. 2017-08-30]. Dostupné

z: https://hiveminer.com/Tags/buckets%2Cbusker
Fotka č. 6
Zdroj: Seymour Duncam [online]. 2017 [cit. 2017-08-30]. Dostupné

z: http://www.seymourduncan.com/forum/showthread.php?314302-Is-anyone-here-doing-the-
one-man-band-live-thing
3z5
Fotka č. 7
Zdroj: Black Mark [online]. 2011 [cit. 2017-08-30]. Dostupné

z: https://melbourneartcritic.files.wordpress.com/2011/06/dsc05932.jpg
Fotka č. 8
Zdroj: The Good, the True, the Beautiful: Sunday in London [online]. 2014 [cit. 2017-08-
30]. Dostupné z: https://margaretcoad.files.wordpress.com/2014/08/img_1110.jpg
4z5
Fotka č. 9
Zdroj: FLORIÁN, Jonáš. Busking in London. 2017. Vlastní zdroj.
5z5
Příloha B Grafy
Graf č. 1 Pohlaví
Zdroj: autor práce
Graf č. 2 Věkové rozmezí
Zdroj: autor práce
1 ze 4
Graf č. 3 Druh vystoupení
Zdroj: autor práce
Graf č. 4 Ozvučení
Zdroj: autor práce
2 ze 4
Graf č. 5 Délka zkušenosti
Zdroj: autor práce
Graf č. 6 Četnost výdělku
Zdroj: autor práce
3 ze 4
Graf č. 7 Výše výdělku
Zdroj: autor práce
4 ze 4

Floria NJ DP 2017

Uploaded by

Document Information

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Floria NJ DP 2017

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ

Busking – pouliční performance

Autor: Jonáš Florián

Vedoucí práce: Mgr. Miroslav Ondra

Oponent práce: Dagmar Klementová

FLORIÁN, Jonáš. Busking - pouliční performance [Busking – street

Ve své diplomové práci se věnuji pouličnímu umění. Přiblížím význam

Busking, pouliční vystoupení, performance, performer, etický kodex,

Busking, street performance, performance, performer, professional ethics,

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Busking – pouliční

V Brně, dne 30. 8. 2017 Jonáš Florián

Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu mé práce panu

1.1 Význam buskingu pro společnost ............................................................ 11

1.2 Busking – původ slova .................................................................................. 13

1.3 Vysvětlení některých užívaných pojmů ................................................. 14

1.4 Kulturně historické pozadí buskingu ..................................................... 15

1.5 Street art vs. busking .................................................................................... 16

1.6 S kým vším se můžeme na ulici setkat ................................................... 17

1.6.1 Hudebníci ................................................................................................... 18

1.6.2 Výtvarníci ................................................................................................... 20

1.6.4 Stand-up komici/baviči......................................................................... 23

1.6.5 Živé sochy ................................................................................................... 24

1.7 Show před show ............................................................................................. 26

1.8 Busker a mateřština ...................................................................................... 29

1.9 Etický kodex buskera .................................................................................... 31

1.10 Busking v praxi ........................................................................................... 34

1.11 Busking vs. žebrota ................................................................................... 41

1.12 Neslavné začátky slavných osobností ................................................ 45

1.13 Osobní zkušenost ....................................................................................... 50

Reflexe absolventské role ............................................................................................ 65

Použité informační zdroje ........................................................................................... 75

Ve své diplomové práci chci písemně zaznamenat, popsat jev zvaný

Ve své podstatě jde jednoduše vysvětlit, co to busking neboli pouliční

Mým záměrem je zjistit, kdo vlastně umělci vystupující na ulici jsou a co je

Věřím, že tato diplomová práce bude přínosná pro všechny čtenáře

Čtenáři, kteří s vystupováním na ulici mají svoji vlastní zkušenost, si díky

Věřím, že tohle všechno může pomoci ke zvýšení úrovně prováděných

1.1 Význam buskingu pro společnost

Změnu úhlu pohledu na celou problematiku buskingu považuji za zcela

Nepopírám, že výše citované tvrzení můžeme považovat za diskutabilní.

„Středem městských center by neměly být parkovací plochy a centra

Pokud se nám podaří ve městech vybudovat kvalitní pouliční scénu, bude

K této podobě ovšem vede dlouhá cesta a je důležité si uvědomit,

Oživit veřejný prostor skrze busking je možné pouze tehdy, když

Americký urbanista, analytik, spisovatel William H. Whyte (1917–1999),

„Hudebníci a baviči vzájemně spojují lidi. (...) Není přitom důležitá

Význam slova busking není zcela jednoznačný, svůj původ má v několika

Sloveso busk (vyslovováno bask) pochází z několika kořenů. Z francouzského

Ať už se jedná o francouzský základ slova, španělský nebo italský, význam

• busk – hrát/zpívat pro peníze na ulici7

O něco častěji můžeme narazit na překlad podstatného jména:

• busker – pouliční zpěvák/umělec/mim8

První překlad podstatného jména, který uvádím, není zcela přesný.

5 Dictionary [online]. 2017 [cit. 2017-08-18]. Dostupné z:http://www.dictionary.com/

Ovšem v porovnání se slovníky anglickými jsou oba dva překlady velmi

• busking – hraní či vystupování na veřejném místě za účelem

Nebo podstatného jména:

• busker – osoba, která na veřejných místech baví lidi11

1.3 Vysvětlení některých užívaných pojmů

Pro to, co busker na ulici provádí, používám převážně výraz pouliční

Jedním z takových výrazů je pouliční performance či jenom performance

Tradice pouličního vystupování sahá hluboko do historie. Jedná se o velmi

Projevy pouličního umění, které se alespoň trošku podobají pouličnímu

1.5 Street art vs. busking