Isidor Ze Sevilly Etymologiae XVI - Etym PDF

OIKOYMENH
00-prv-str.PM6 1 2.11.2016, 15:21

KNIHOVNA STÿEDOVÃK… TRADICE
V
¯ÌdÌ
Lenka KarfÌkov· a Hana äedinov·
01-titul16.PM6 2 2.11.2016, 15:11

ISIDOR ZE SEVILLY
Etymologiae XVI
Etymologie XVI
P¯eklad, ˙vod a pozn·mky

Hana äedinov·
PRAHA
2000
01-titul16.PM6 3 2.11.2016, 15:11

OIKOYMENH
Hennerova 223
150 00 Praha 5
www.oikoymenh.cz
Kniha vych·zÌ za laskavÈho p¯ispÏnÌ GrantovÈ

agentury »R, grantov˝ ˙kol Ë. 401/00/0133, nositel
CyrilometodÏjsk· teologick· fakulta Univerzity
PalackÈho v Olomouci, spolunositel ⁄stav pro kla-
sick· studia AV »R v Praze
Copyright © Hana äedinov·, 2000

Photos © N·rodnÌ muzeum, Praha
© OIKOYMENH, 2000
ISBN 80-7298-001-7
01-titul16.PM6 4 2.11.2016, 15:11

DanÏ MartÌnkovÈ a ZuzanÏ SilagiovÈ
collegis doctissimis et dilectissimis
01-titul16.PM6 5 2.11.2016, 15:11

OBSAH
P¯edmluva ...........................................................9
KAMENY A DRAHOKAMY V ANTICK›CH

A RANÃ STÿEDOVÃK›CH PRAMENECH
A ETYMOLOGIE JEJICH JMEN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
1. Lapid·¯e a p¯ÌrodovÏdnÈ encyklopedie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
2. LÈka¯skÈ spisy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
3. Drahokamy v PÌsmu a v ran˝ch biblick˝ch
koment·¯Ìch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30
4. Isidorovo pojedn·nÌ o kamenech a kovech . . . . . . . . . . . . . . . . . 38
5. ÿeck· a ¯Ìmsk· metrologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41
V·hy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43
MÌry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46
6. Etymologie ¯eck˝ch a latinsk˝ch n·zv˘ kamen˘ . . . . . . . . 52
JazykovÈ a morfologickÈ ËlenÏnÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53
Motivace pojmenov·nÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59
St¯edovÏkÈ etymologie n·zv˘ kamen˘ . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67
ETYMOLOGIE XVI (latinsko-Ëesk˝ text s pozn·mkami) . . . . . . . 89

1. Prach a zemnÌ nerosty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91
2. Nerosty z vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97
3. ObyËejnÈ kameny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109
4. Vz·cnÏjöÌ kameny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115
5. Mramory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139
6. Drahokamy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149
7. ZelenÈ drahokamy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151
01-titul16.PM6 7 2.11.2016, 15:11

8. »ervenÈ drahokamy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163
9. PurpurovÈ drahokamy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171
10. BÌlÈ drahokamy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177
11. »ernÈ drahokamy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183
12. PestrobarevnÈ drahokamy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187
13. K¯iöù·lovÈ drahokamy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 191
14. Drahokamy barvy ohnÏ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197
15. Drahokamy zlatÈ barvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203
16. Sklo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217
17. Kovy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221
18. Zlato . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221
19. St¯Ìbro . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 229
20. MÏÔ (bronz) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 231
21. éelezo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239
22. Olovo (cÌn) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245
23. Stagnum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249
24. …lektrum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249
25. V·hy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 251
26. (DutÈ) mÌry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 263
27. ZnaËky (vah) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 275
EdiËnÌ pozn·mka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277

CitovanÈ prameny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 279
Pouûit· literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 289
Seznam zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 292
Rejst¯Ìk Ëesk˝ch termÌn˘ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 294
Rejst¯Ìk latinsk˝ch termÌn˘ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 300
Rejst¯Ìk ¯eck˝ch termÌn˘ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 308
01-titul16.PM6 8 2.11.2016, 15:11

⁄vod
02uvod16.PM6 8 2.11.2016, 15:31

P¯edmluva
Pr·ci na tÈto knize p¯edch·zelo nÏkolikaletÈ studium starovÏkÈ

a st¯edovÏkÈ mineralogie, kterÈmu jsem se mohla vÏnovat v r·mci
svÈho p˘sobenÌ ve SlovnÌku st¯edovÏkÈ latiny (Latinitatis medii aevi
lexicon Bohemorum). Zpracov·v·nÌ hesel SlovnÌku pod dohledem
Dany MartÌnkovÈ a Zuzany SilagiovÈ mi nejen poskytlo nezbytnou
pr˘pravu ve st¯edolatinskÈ lexikografii, ale umoûnilo mi takÈ vyuûÌt
excerpce latinsk˝ch bohemik·lnÌch rukopis˘ 11.ñ15. stol. z oblasti
mineralogie a medicÌny a vytvo¯it tak korpus nÏkolika set termÌn˘
objevujÌcÌch se ve st¯edovÏk˝ch lapid·¯Ìch, glos·¯Ìch a recept·¯Ìch.
Z·kladnÌm dÌlem, z nÏhoû Ëerpali jak nejv˝znamnÏjöÌ st¯edovÏcÌ
p¯ÌrodovÏdci ñ Albert Velik˝, Tom·ö z ChantimprÈ, Vincent z Beau-
vais a dalöÌ ñ, tak p¯Ìmo Ëi zprost¯edkovanÏ rovnÏû auto¯i bohemi-
k·lnÌch latinsk˝ch rukopis˘, byla öestn·ct· kniha Isidorov˝ch Ety-
mologiÌ, jeû je ve svÈ podstatÏ slovnÌk obsahujÌcÌ (ovöem nikoli
v abecednÌm po¯·dku) popis asi dvou set pades·ti obyËejn˝ch ne-
rost˘, drahokam˘ a kov˘. PodobnÏ jako Isidor p¯ed t¯in·cti staletÌmi
shrnul ve svÈ knize antickÈ znalosti o miner·lech a zprost¯edkoval je
st¯edovÏk˝m p¯ÌrodovÏdc˘m a theolog˘m, p¯iËemû hlavnÌ d˘raz
kladl na vysvÏtlenÌ a objasnÏnÌ p˘vodu jmÈna kaûdÈho termÌnu, tak
si i toto bilingvnÌ vyd·nÌ jeho dÌla o kamenech klade za cÌl sezn·mit
dneönÌho Ëten·¯e nejen se samotn˝m Isidorov˝m textem, ale pro-
st¯ednictvÌm ˙vodnÌ studie a koment·¯e k p¯ekladu takÈ uk·zat, jak
v˝znamnou roli drahokamy i mÈnÏ vz·cnÈ kameny v minulosti hr·-
ly a jakÈ bohatstvÌ a fantazie jsou skryty v jejich jmÈnech.
Ve snaze splnit tento z·mÏr mi byli n·pomocni sv˝mi odborn˝mi
znalostmi i vytrvalou duchovnÌ podporou nÏkte¯Ì mÌ p¯·telÈ a kole-
govÈ, jimû bych r·da na tomto mÌstÏ up¯ÌmnÏ podÏkovala.
DÏkuji p¯edevöÌm
Pet¯e NeumanovÈ (⁄stav geochemie, mineralogie a nerostn˝ch
zdroj˘ P¯ÌrodovÏdeckÈ fakulty UK v Praze) za odbornÈ posouzenÌ
p¯ekladu i v˝kladov˝ch pozn·mek z hlediska mineralogickÈho a za
vöechny podnÏtnÈ n·vrhy, opravy a up¯esnÏnÌ;
02uvod16.PM6 9 2.11.2016, 15:31

P¯edmluva
⁄vod
Lence KarfÌkovÈ (Katedra filosofie CyrilometodÏjskÈ teologickÈ

fakulty UP v Olomouci) za redakci celÈ knihy a za nÏkterÈ prameny
a tituly ze sekund·rnÌ literatury, kterÈ mi doporuËila Ëi dokonce
sama laskavÏ obstarala;
DanÏ MartÌnkovÈ (SlovnÌk st¯edovÏkÈ latiny, ⁄stav pro klasick·
studia AV »R) za rady p¯i p¯ekl·d·nÌ nÏkter˝ch mÈnÏ srozumitel-
n˝ch Isidorov˝ch pas·ûÌ;
ZuzanÏ SilagiovÈ (SlovnÌk st¯edovÏkÈ latiny, ⁄stav pro klasick·
studia AV »R) za peËlivou revizi p¯ekladu, dÌky nÌû doölo k n·pravÏ
leckter˝ch m˝ch nep¯esnostÌ a omyl˘, a za ostatnÌ redakËnÌ pr·ce;
Svetislavu KostiÊovi (Indologick˝ ˙stav FilozofickÈ fakulty UK
v Praze) za ochotnÈ p¯ehlÈdnutÌ slov ze sanskrtu;
Karlu Kellerovi (⁄stav BlÌzkÈho v˝chodu a Afriky FilozofickÈ
fakulty UK v Praze) za dohled nad spr·vn˝m p¯episem arabsk˝ch
slov a n·zv˘ arabsk˝ch lokalit;
mÈmu bratru Miroslavovi za sazbu tÈto knihy, jÌû vÏnoval mnoho
Ëasu a trpÏlivÈ pr·ce, i za vöechny jeho p¯ipomÌnky a n·vrhy, kterÈ
p¯ispÏly k vylepöenÌ p¯ekladu a koment·¯e.
DÏkuji takÈ Mineralogicko-petrologickÈmu oddÏlenÌ N·rodnÌho
muzea v Praze za povolenÌ publikovat v tÈto knize fotografie z jejich
archÌvu.
Knihu vÏnuji s n·klonnostÌ a vdÏËnostÌ DanÏ MartÌnkovÈ a Zuza-

nÏ SilagiovÈ, sv˝m kolegynÌm ze SlovnÌku st¯edovÏkÈ latiny, kterÈ
mi byly velikou oporou bÏhem m˝ch studiÌ klasickÈ filologie a byly
i st·le jsou nadmÌru laskav˝mi a obÏtav˝mi pomocnicemi a posuzo-
vatelkami veöker˝ch m˝ch ËinnostÌ na poli klasick˝ch jazyk˘.
10
02uvod16.PM6 10 2.11.2016, 15:31

Kameny a drahokamy
v antick˝ch a ranÏ st¯edovÏk˝ch pramenech
a etymologie jejich jmen
Quid de gemmis et lapidibus pretiosis narrem,

quorum non solum efficacia utilis,
sed aspectus quoque mirabilis est?
(Hugo ze sv. Viktora, De tribus diebus, XII)
ÑCo povÏdÏt o drahokamech a vz·cn˝ch kamenech, kterÈ nejen

ûe p¯in·öejÌ uûitek, ale jsou i podivuhodnÈ na pohled?ì Tato slova
Hugona ze sv. Viktora, ËelnÈho p¯edstavitele svatoviktorskÈ ökoly
a v˝znamnÈho theologa 12. stoletÌ, jsou pouze jednÌm z mnoha
v˝rok˘ vyjad¯ujÌcÌch okouzlenÌ st¯edovÏk˝ch uËenc˘ nad kr·sou
a prospÏönostÌ drahokam˘. AË byla v dobÏ HugonovÏ zn·ma bezpo-
chyby takÈ jin· pojedn·nÌ, jejichû hlavnÌm tÈmatem byly obyËejnÈ
i vz·cnÈ kameny,1 k nejËtenÏjöÌm a nejcitovanÏjöÌm pat¯ila st·le
öestn·ct· kniha EtymologiÌ Isidora ze Sevilly (Ü 636), ranÏ st¯edovÏ-
kÈho uËence a theologa, jenû ve svÈ proslulÈ encyklopedii shro-
m·ûdil z·kladnÌ poznatky z mnoha starovÏk˝ch vÏdnÌch disciplÌn
a vytvo¯il z nÌ z·kladnÌ dÌlo celÈho st¯edovÏku.
R. E. Curtius p¯ipomÌn·, ûe v˝znam tohoto Isidorova dÌla pro
st¯edovÏkou kulturu lze stÏûÌ docenit.2 PlatÌ to i o IsidorovÏ pojedn·-
nÌ o kamenech a kovech v öestn·ctÈ knize, t¯ebaûe se i zde jedn·
o kompilaci ze spis˘ antick˝ch autor˘, v nÌû lze kromÏ jednotnÈ
formy jen stÏûÌ nalÈzt autor˘v origin·lnÌ p¯Ìnos. Ale pr·vÏ tato jed-
notn· forma etymologizace kaûdÈho vykl·danÈho pojmu, jÌû Isidor
1
Byla to p¯edevöÌm b·seÚ v hexametrech Liber lapidum, kterou sepsal
Marobudus Redonensis (1035ñ1123), a koment·¯e ke 21. kapitole ZjevenÌ
Janova rozebÌrajÌcÌ podrobnÏ symboliku barev dvan·cti drahokam˘ kr·ö-
lÌcÌch nebesk˝ JeruzalÈm.
2
R. E. Curtius, Evropsk· literatura a latinsk˝ st¯edovÏk, Praha 1998,
str. 533.
11
02uvod16.PM6 11 2.11.2016, 15:31

⁄vod
celÈ dÌlo pod¯Ìdil a jeû byla tak blÌzk· st¯edovÏkÈmu myölenÌ, vnesla
do tÈmatu nov˝ pohled a uËinila z knihy pro st¯edovÏkÈho i dneö-
nÌho Ëten·¯e zajÌmavÈ a pouËnÈ ËtenÌ.
Jak bude vysvÏtleno nÌûe, Isidor Ëerpal pro öestn·ctou knihu
EtymologiÌ p¯edevöÌm z encyklopedie Pliniovy a z knihy Solinovy,
vz·cnÏji z dÏl ranÏ k¯esùansk˝ch autor˘. V antickÈ odbornÈ litera-
tu¯e i mezi ranÏ k¯esùansk˝mi spisy ale nalezneme mnoho souhrn-
n˝ch pojedn·nÌ i kratöÌch pas·ûÌ o kamenech, kterÈ sice Isidorovi
jako pramen neposlouûily, jejich znalost je vöak d˘leûit· pro po-
chopenÌ v˝znamu, jak˝ starovÏk i st¯edovÏk obyËejn˝m i vz·cn˝m
kamen˘m p¯ikl·dal.
1. LAPID¡ÿE A PÿÕRODOVÃDN… ENCYKLOPEDIE

NejstaröÌm zachovan˝m ¯eck˝m dÌlem pojedn·vajÌcÌm o oby-
Ëejn˝ch nerostech i drah˝ch kamenech je spis Peri lithÛn3 sepsan˝
kol. roku 315 p¯ed Kr. ¯eck˝m filosofem a p¯ÌrodovÏdcem Theo-
frastem (372ñ288), û·kem Aristotelov˝m a autorem p¯ibliûnÏ dvou
set spis˘. KromÏ zmÌnÏnÈho dÌla p¯ipisuje tradice Theofrastovi takÈ
jin·, dnes ztracen· pojedn·nÌ t˝kajÌcÌ se mineralogie, nap¯. o ko-
vech,4 o soli, sodÏ a kamenci,5 o zkamenÏlin·ch6 a dalöÌ. Theofrastos
ve svÈ knize o kamenech navazuje na Aristotel˘v spis MeteÛrolo-
gika. V poslednÌ kapitole t¯etÌ knihy tohoto dÌla7 se AristotelÈs kr·t-
ce zam˝ölÌ nad utv·¯enÌm miner·l˘ a kov˘ a na konci kapitoly slibu-
je podrobnÏjöÌ studii;8 k tomuto tÈmatu se vöak jiû nevracÌ a Ëtvrtou
3
DÌlo se cituje tÈû pod latinsk˝m n·zvem De lapidibus. Vyd. D. E.
Eichholz, Oxford 1965.
4
S·m Theofrastos uv·dÌ, ûe zpracoval kovy v jinÈm pojedn·nÌ (De
lapid. 1: per˘ mÆn o›n tÂn metalleyom≠nvn Øn •lloiq teue„rhtai);
srv. tÈû DiogenÈs LaÎrtios (Vitae, V,44).
5
Srv. DiogenÈs LaÎrtios (tamt. 42).
6
Srv. DiogenÈs LaÎrtios (tamt.).
7
AristotelÈs (Meteor. 378a).
8
AristotelÈs (Meteor. 378b). Srv. tÈû D. E. Eichholz, Theophrastus ÑDe
lapidibusì, Oxford 1965, str. 3.
12
02uvod16.PM6 12 2.11.2016, 15:31

1. Lapid·¯e a p¯ÌrodovÏdnÈ encyklopedie
Obr. 1: Jaspis
knihu vÏnuje jinÈ problematice. Jeho kr·tk· a vöeobecn· ˙vaha se

pravdÏpodobnÏ stala v˝chodiskem Theofrastovy knihy o kamenech,
v jejÌmû ˙vodu se autor sice zam˝ölÌ nad vznikem kov˘ z vody
a kamen˘ ze zemÏ, ale z·mÏrem jeho dÌla je p¯edevöÌm shrom·ûdit
konkrÈtnÌ fakta o miner·lech a klasifikovat je podle fyzik·lnÌch
vlastnostÌ. Theofrastos hovo¯Ì jiû jmenovitÏ asi o Ëty¯iceti nerostech,
a to jak kamenech mÈnÏ vz·cn˝ch (mramory, magnetit, kimÛlsk·
k¯Ìda9), tak o drahokamech (smaragd, safÌr, jaspis, jantar10 a dalöÌ),
oproti jin˝m autor˘m vöak vÏtöinou opomÌjÌ jejich praktickÈ vyuûitÌ
a je ponÏkud ned˘vÏ¯iv˝ k podivuhodn˝m vlastnostem, kterÈ jsou
jim p¯iËÌt·ny. Pochybuje nap¯. o tom, ûe nÏkterÈ kameny plodÌ ka-
meny jinÈ,11 i kdyû zase na jinÈm mÌstÏ hovo¯Ì o tom, ûe smaragd
9
Theofrastos (De lapid. 6ñ7; 41; 62).
10
Theofrastos (tamt. 23ñ31).
11
Theofrastos (tamt. 5): uaymasivt°th dÆ ka˘ meg¯sth d’namiq,
e∆per §lhu≠q, º tÂn tiktÕntvn. Mezi takovÈ kameny byl poËÌt·n nap¯.
ÑorlÌ k·menì (srv. Etymol. XVI,4,22), kter˝ p¯i pohybu ch¯estil, takûe
starovÏcÌ auto¯i soudili, ûe obsahuje a poslÈze rodÌ jin˝ kamÌnek.
13
02uvod16.PM6 13 2.11.2016, 15:31

⁄vod
vznik· z jaspisu.12 TakÈ lÈËiv˝m vlastnostem kamen˘ nevÏnuje

Theofrastos p¯Ìliö velkou pozornost, a tak nap¯Ìklad jeho pozn·mka,
ûe smaragd je zdrav˝ pro oËi,13 je spÌöe v˝jimkou.
Theofrastovo dÌlo je jedin˝m n·m zn·m˝m ¯eck˝m mineralogic-
k˝m spisem, pro kter˝ bychom mohli pouûÌt i oznaËenÌ Ñgeologic-
k˝ì. Po smrti tohoto p¯ÌrodovÏdce se b·d·nÌ ¯eck˝ch autor˘ o mine-
r·lech obracÌ jin˝m smÏrem. VÏnuje se mÈnÏ ot·zk·m p˘vodu a kla-
sifikace nerost˘ podle jejich re·ln˝ch vlastnostÌ a p¯i popisu kamen˘
se soust¯eÔuje st·le vÌce na v˝Ëet jejich lÈËiv˝ch nebo magick˝ch
˙Ëink˘. VÌra v magickou moc urËit˝ch kamen˘ se rozöÌ¯ila pravdÏ-
podobnÏ z Egypta a Mezopot·mie a jejÌ proniknutÌ do ¯eckÈ odbor-
nÈ literatury v dobÏ helÈnismu souvisÌ se vöeobecn˝m myölenko-
v˝m zamÏ¯enÌm tÈ doby.
V mineralogickÈ literatu¯e obdobÌ helÈnismu lze rozliöit dva
hlavnÌ smÏry. ÿada autor˘ zachov·v· popis a klasifikaci miner·l˘,
i kdyû poskytuje urËit˝ prostor takÈ jejich magick˝m vlastnostem.
Z tÏch, kterÈ zn·me alespoÚ podle jmÈna, do tÈto skupiny pat¯Ì
SÛtakos14 (4.ñ3. stol. p¯ed Kr.) a XenokratÈs z Efesu15 (1. stol. p¯ed
Kr.), o jejichû dÌle si m˘ûeme uËinit p¯edstavu dÌky Pliniovi Star-
öÌmu, kter˝ p¯evzal ¯adu jejich ˙daj˘. Na SÛtaka se odvol·v· ve
t¯ic·tÈ öestÈ a t¯ic·tÈ sedmÈ knize svÈ encyklopedie Naturalis histo-
ria a cituje ho vÏtöinou p¯i popisu vzhledu, odr˘d a v˝skytu kame-
n˘,16 v mÈnÏ p¯Ìpadech p¯i popisu jejich magick˝ch vlastnostÌ.17
12
Theofrastos (tamt. 27): º dÆ sm°ragdoq span¯a kau°per e∆rhtai.
doke¡ g¢r Øk t∑q ≈°spidoq g¯nesuai. was˘ g¢r efireu∑na¯ pote Øn
K’prv¿ l¯uon øq tŒ mÆn Ωmisy sm°ragdoq ªn tŒ Ωmisy dÆ ∆aspiq Íq
o¤pv metabeblhky¯aq §pŒ to◊ fldatoq.
13
Theofrastos (tamt. 24): prŒq t¢ –mmata §gauµ, diŒ ka˘ t¢ swra-
g¯dia woro◊sin Øj a⁄t∑q Îste bl≠pein.
14
Srv. RE III A 1 1211 s. v. ÑSotakosì (F. E. Kind).
15
Srv. RE IX A 2 1529 s. v. ÑXenokrates Efesiusì (K. Ziegler).
16
Viz Natur. hist. 36,128: quinque genera magnetis Sotacus demon-
strat; tamt. 36,146; 37,35, 86, 90, 158.
17
Nap¯. u kamene ceraunia (Natur. hist. 37,135), jenû m· pr˝ moc
dob˝vat mÏsta Ëi vÌtÏzit nad loÔstvy.
14
02uvod16.PM6 14 2.11.2016, 15:31

Xenokrata z Efesu cituje Plinius mezi autory, kte¯Ì psali o lÈËivech,18

a zmiÚuje se o nÏm i p¯i popisu kamen˘.19
RozhodujÌcÌ smÏr v helÈnistickÈ mineralogii p¯edstavujÌ vöak tzv.
ÑmagickÈì spisy, jejichû hlavnÌm obsahem byl popis z·zraËn˝ch
vlastnostÌ kamen˘ a jejich ˙Ëink˘ na ËlovÏka. Jsou to dÌla p¯ipiso-
van· p¯edevöÌm v˝chodnÌm autor˘m: Zoroastrovi, o nÏmû se zmi-
Úuje opÏt Plinius StaröÌ,20 Sudinovi21 (kol. 240 p¯ed Kr.), proslulÈmu
astrologovi ûijÌcÌmu na dvo¯e pergamskÈho vl·dce Attala I.,22 a Ba-
bylÛÚanu Zachaliovi, jenû pr˝ vÏnoval Mithridatovi VI., vlastnÌcÌ-
mu velkou sbÌrkou drahokam˘, knihu, v nÌû p¯isoudil drahokam˘m
roli ovlivÚujÌcÌ lidsk˝ osud.23 Vöechny tyto orient·lnÌ spisy jsou
dnes ztraceny, ale jejich myölenky se odrazily v dÌle autora zn·mÈho
jako BÛlos DÈmokritos24 (kol. 100 p¯ed Kr.), kter˝ psal pojedn·nÌ
z oblasti zemÏdÏlstvÌ, lÈka¯stvÌ a astrologie. Z jeho spis˘ se za-
chovaly pouze zlomky, ale p¯edpokl·d· se, ûe popisy kamen˘ z dÏl
v˝chodnÌch m·g˘ se dostaly do Pliniovy encyklopedie pr·vÏ jeho
prost¯ednictvÌm.25
18
Plinius StaröÌ (Natur. hist. 1,13).
19
Plinius StaröÌ (Natur. hist. 36,197): Xenocrates obsianum lapidem in
India...tradit nasci. Srv. tÈû tamt. 37,25, 27, 37, 40, 173.
20
Viz nap¯. Natur. hist. 37,133: celebrant et astrioten, mirasque laudes
eius in magicis artibus Zoroastren cecinisse produnt; tamt. 37,150, 157, 159.
21
Srv. RE IV A 1 563 s. v. ÑSudinesì (W. Kroll).
22
Srv. A. Rouveret (Pline líAncien, Hist. natur. XXXVI, str. 177, pozn.
59,2). Plinius (Natur. hist. 1) jej oznaËuje jako sv˘j pramen pro knihu
dev·tou, t¯ic·tou öestou a t¯ic·tou sedmou a cituje Sudina na tÏchto mÌs-
tech: tamt. 36,59; 37,25, 34, 90, 114, 133.
23
Takto n·s alespoÚ informuje Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,169):
Zachalias Babylonius in iis libris, quos scripsit ad regem Mithridatem,
gemmis humana fata adtribuens...
24
Srv. RE III 676 s. v. Ñ3) Bolosì (M. Wellmann).
25
Plinius ho cituje na tÏchto mÌstech: Natur. hist. 37,69, 146, 149, 160,
185.
15
02uvod16.PM6 15 2.11.2016, 15:31

⁄vod
PrvnÌ z uveden˝ch smÏr˘ ¯eckÈ mineralogie, kter˝ se zab˝v· p¯e-

devöÌm klasifikacÌ kamen˘ a popisem jejich fyzik·lnÌch vlastnostÌ,
sleduje i Plinius StaröÌ (Gaius Plinius Secundus, 23ñ79) v ency-
klopedii o t¯iceti sedmi knih·ch nazvanÈ Naturalis historia.26 Plinius
byl ¯Ìmsk˝ polyhistor, kter˝ ve svÈm dÌle shrnul vÏdÏnÌ svÈ doby
o zoologii, botanice, mineralogii, farmakologii a dalöÌch oborech.
Vz·cnÈ kameny a drahokamy popsal v z·vÏru svÈho dÌla a vÏnoval
jim nÏkolik knih. Jiû ve t¯ic·tÈ prvnÌ knize pojedn·vajÌcÌ o ûivoËiö-
n˝ch lÈcÌch a lÈËiv˝ch vod·ch nalezneme obs·hl˝ v˝klad o kuchyÚ-
skÈ soli a sodÏ, tÌm cennÏjöÌ, ûe se Theofrastovy spisy o tÏchto mi-
ner·lech nezachovaly. Ve t¯ic·tÈ t¯etÌ knize hovo¯Ì Plinius o zlatu
a st¯Ìbru a jejich vyuûitÌ ve öperka¯stvÌ, mincovnictvÌ, socha¯stvÌ
a medicÌnÏ, p¯iËemû nevynech·v· ani nerosty, jeû zlato a st¯Ìbro ob-
sahujÌ, nebo byly podle zlata Ëi st¯Ìbra pojmenov·ny (auripigment,
Èlektrum, rtuù, klejt27). T¯ic·t· Ëtvrt· kniha je vÏnov·na ostatnÌm
kov˘m (mÏdi, jejÌm odr˘d·m a jejÌm slitin·m, ûelezu, cÌnu a olovu),
rud·m, z nichû se tyto kovy zÌsk·vajÌ, vedlejöÌm produkt˘m vznika-
jÌcÌm p¯i jejich tavbÏ (struska, ÑkvÏt mÏdiì) Ëi nemocem, jimû kovy
p¯i nespr·vnÈm oöet¯ov·nÌ podlÈhajÌ (mÏdÏnka, rez). Ve t¯ic·tÈ p·tÈ
knize pojedn·v· Plinius o nerostn˝ch substancÌch uûÌvan˝ch p¯e-
devöÌm v lÈka¯stvÌ (k¯ÌdÏ, sÌ¯e, zemnÌ sm˘le, kamenci), ve t¯ic·tÈ
öestÈ knize popisuje nerosty slouûÌcÌ v socha¯stvÌ a ve stavebnictvÌ
(s·drovec, v·penec, pÌsek, mramory) a takÈ velkÈ mnoûstvÌ jiû vz·c-
nÏjöÌch kamen˘ (magnetit, gag·t, azbest, hematit, pyrit a dalöÌ).
T¯ic·t· sedm· kniha je poslÈze vÏnov·na drahokam˘m, a to nejprve
tÏm, jeû vznikly ztuhnutÌm pod vlivem tepla nebo naopak mrazu;
potÈ Plinius probÌr· nejvz·cnÏjöÌ drahokamy, kterÈ uspo¯·dal podle
barev. Ve druhÈ polovinÏ t¯ic·tÈ sedmÈ knihy pak struËnÏji pojed-
n·v· v abecednÌm po¯·dku o nÏkolika desÌtk·ch dalöÌch vz·cn˝ch
kamen˘.
26
Vyd. I. Ian ñ C. Mayhoff, IñVI, Stuttgart 1967ñ1970.
27
Rtuù se naz˝vala ¯ecky fidr°rgyroq (hydrargyros), doslova ÑvodnÌ
st¯Ìbroì, a latinsky argentum vivum, ÑûivÈ st¯Ìbroì; klejt mÏl v ¯eËtinÏ
jmÈno liu°rgyroq (lithargyros), Ñst¯Ìbrn˝ k·menì, v latinÏ se oznaËoval
jako spuma argenti, ÑpÏna st¯Ìbraì.
16
02uvod16.PM6 16 2.11.2016, 15:31

Obr. 2: Ametyst
V pr˘bÏhu svÈho lÌËenÌ se Plinius velice Ëasto odvol·v· na svÈ

prameny28 a opÌr· se o jejich svÏdectvÌ, kdyû hovo¯Ì o tom, kde se
urËit˝ k·men nach·zÌ, jakÈ jsou jeho odr˘dy a lÈËivÈ ˙Ëinky; magic-
kÈ vlastnosti popisuje z¯Ìdka a jeho postoj k nim b˝v· rezervova-
n˝.29 Na rozdÌl od p¯edch·zejÌcÌch lapid·¯˘ je Pliniovo lÌËenÌ pomÏr-
28
Viz v˝öe, pozn. 16ñ25. KromÏ shora zmÌnÏn˝ch autor˘ se objevujÌ
vÌcekr·t jmÈna Demostratus (srv. Natur. hist. 37,34, 85, 86), Iuba (tamt.
37,69, 73, 108, 114), Zenothemis (tamt. 37,34, 86, 87, 90, 134), Metro-
dorus Scepsius (tamt. 37,34, 61, 178) a Bocchus (tamt. 37,24, 97, 127).
29
Srv. nap¯. Natur. hist. 37,124: Magorum vanitas ebrietati eas (tj. ame-
thystos) resistere promittit et inde appellatas, praeterea, si lunae nomen ac
solis inscribatur in iis atque ita suspendantur e collo cum pilis cynocepha-
li et plumis hirundinis, resistere veneficiis (ÑProlhanÌ m·govÈ tvrdÌ, ûe
ametysty zabraÚujÌ opilosti, a proto byly takto nazv·ny; kromÏ toho, pokud
se na nÏ vyryje jmÈno Luny nebo Slunce a kameny se pak zavÏsÌ kolem
krku spolu s chlupy pavi·na a vlaötovËÌmi pery, jsou pr˝ ˙ËinnÈ proti
otravÏì).
17
02uvod16.PM6 17 2.11.2016, 15:31

⁄vod
nÏ obsaûnÈ, a to zvl·ötÏ u kamen˘, kterÈ se vyskytujÌ ve vÌce odr˘-

d·ch Ëi v r˘zn˝ch barv·ch.30
I kdyû Plinius nenÌ pokl·d·n za origin·lnÌho myslitele, n˝brû
spÌöe za pilnÈho a peËlivÈho sbÏratele poznatk˘, jeho dÌlo bylo cenÏ-
no jako nejobs·hlejöÌ encyklopedie, kter· do tÈ doby vznikla, a stalo
se z·kladnÌm pramenem pro vöechny pozdÏjöÌ autory.
Pliniov˝m pokraËovatelem a napodobitelem byl p¯edevöÌm Gaius
Iulius Solinus (3. stol. po Kr.), autor spisu Collectanea rerum memo-
rabilium,31 kompilace vych·zejÌcÌ jednak z encyklopedie Pliniovy,
jednak ze zemÏpisnÈho pojedn·nÌ Pomponia Mely De chorographia
a snad i z nedochovanÈho Suetoniova spisu Prata. Solinovo dÌlo
nenÌ odbornou pracÌ pojedn·vajÌcÌ o p¯ÌrodÏ. Autor pod·v· na po-
Ë·tku knihy v˝klad o ËlovÏku, p¯edevöÌm o r˘zn˝ch zajÌmavostech
t˝kajÌcÌch se nap¯. neobvyklÈ fyziognomie nebo v˝jimeËn˝ch du-
öevnÌch schopnostÌ nÏkter˝ch lidÌ, vÏtöÌ Ë·st svÈho dÌla vöak vÏnuje
popisu zn·m˝ch oblastÌ starovÏkÈho svÏta (zemÌ, ostrov˘, mo¯Ì, hor
a ¯ek), v jehoû r·mci pojedn·v· takÈ o jejich faunÏ, flÛ¯e a o vz·c-
n˝ch miner·lech, kterÈ tyto zemÏ poskytujÌ.
Na magickÈ spisy obdobÌ helÈnismu nav·zaly dva starovÏkÈ ¯ec-
kÈ lapid·¯e a jeden latinsk˝ lapid·¯, kter˝ je jejich parafr·zÌ a poch·-
zÌ z konce antiky. Oba ¯eckÈ lapid·¯e jsou spojeny se jmÈnem Orfea.
PrvnÌ b˝v· oznaËov·n jako Lithika nebo Lithika OrfeÛs,32 neboù pod
tÌmto Ëi podobn˝m titulem se zachoval ve st¯edovÏk˝ch rukopisech.
Je to mytologick· b·seÚ o 774 hexametrech z 1. pol. 2. stol. po Kr.,
kter· se soust¯eÔuje p¯edevöÌm na magickou moc drahokam˘, za
30
Nap¯Ìklad jaspis popisuje jako k·men zelen˝ (smaragdo similis),
tmavoöed˝ (glauco pingui similis), modr˝ (aÎri similis, caerulea), purpu-
rovÏ Ëerven˝ (purpurea), purpurovÏ modr˝ (ex purpura caerulea), podob-
n˝ barvÏ rannÌho podzimnÌho nebe (caelo autumnali matutino similis),
podobn˝ kameni sardius, tedy pravdÏpodobnÏ Ëerven˝ (similis sardae),
barvy jako fialky, tedy temnÏ fialov˝ (imitata violas), podobn˝ k¯iöù·lu
(crystallo similis), zelen˝ jako smaragd a obkrouûen˝ uprost¯ed bÌlou lin-
kou (ea, quae ex iis smaragdo similis est, saepe transversa linea alba
media praecingitur), atd.; srv. Natur. hist. 37,115ñ118.
31
Vyd. Th. Mommsen, Berlin 19794.
32
Vyd. R. Halleux ñ J. Schamp, Les lapidaires grecs, Paris 1985, str.
82ñ123.
18
02uvod16.PM6 18 2.11.2016, 15:31

jejichû nejd˘leûitÏjöÌ vlastnost pokl·d· jejich moc zÌskat p¯ÌzeÚ

boh˘. Druh˝, obs·hlejöÌ lapid·¯ v prÛze, vznikl spojenÌm dvou tex-
t˘: spisu OrfeÛs lithika kÈrygmata,33 kter˝ je parafr·zÌ dÌla Lithika a
obsahuje popis dvaceti pÏti kamen˘, a textu SÛkrat˙s kai Dion˝si˙
peri lithÛn,34 jenû popisuje dvacet osm kamen˘ (nÏkterÈ z nich jsou
ovöem zmÌnÏny jiû v KÈrygmatech). Doba vzniku a splynutÌ obou
text˘ se klade mezi 2. a 4. stol. po Kr.
KÈrygmata sledujÌ s nÏkter˝mi v˝jimkami posloupnost kapitol
a popis drahokam˘ v lapid·¯i Lithika, na rozdÌl od svÈ poetickÈ
p¯edlohy se vöak soust¯eÔujÌ mnohem mÈnÏ na mytologii; zcela zde
chybÌ lÌËenÌ povÏstÌ o Areovi, Bakchovi, ⁄ranovi aj., dalöÌ povÏsti,
pouûitÈ v p¯edchozÌm lapid·¯i, jsou zkr·ceny jen na nepatrnÈ zmÌn-
ky.35 RovnÏû v textu SÛkrata a Dionysia jsou vöechny drahokamy
obda¯eny magickou, pop¯. lÈËivou mocÌ, avöak na rozdÌl od prvnÌ
Ë·sti lapid·¯e, kde to bylo spÌöe v˝jimkou, se zde doporuËuje u vÌce
neû poloviny kamen˘ vyr˝t astrologick˝ nebo magick˝ obrazec.
Z 5.ñ6. stol. po Kr. poch·zÌ latinsk˝ lapid·¯ zvan˝ Damigeron-
Evax, dÌlo s nejasn˝m n·zvem i historiÌ.36 Zachovalo se ve dvaceti
st¯edovÏk˝ch rukopisech, kterÈ se navz·jem dosti odliöujÌ; badatelÈ
33
Vyd. R. Halleux ñ J. Schamp, Les lapidaires grecs, str. 146ñ165. DÌlo
cituji pod zkr·cen˝m n·zvem KÈrygmata.
34
Vyd. R. Halleux ñ J. Schamp, Les lapidaires grecs, str. 166ñ177. DÌlo
cituji pod zkr·cen˝m n·zvem KÈrygmata-SD.
35
Viz nap¯. b·ji o GorgonÏ, kter· je souË·stÌ lÌËenÌ o kor·lu a o nÌû se
mluvÌ v lapid·¯i OrfeÛs Lithika od veröe 539 aû po verö 561, kdeûto lapid·¯
KÈrygmata (20,13) se spokojuje s pouhou zmÌnkou, ûe kor·l se naz˝v· takÈ
gorgÕnioq (gorgonios), a proto pr˝ se do nÏho vyr˝v· obraz Gorgony. Tak
se k·men st·v· ˙Ëinn˝m v˘Ëi hnÏvu p·n˘ (20,16: m≠giston dÆ wylaktµ-
rion ka˘ prŒq œrg∂n despÕtoy glyw≠ntoq Øn a⁄tÂ ¿ ...GorgÕnoq proto-
m∑q).
36
Vyd. R. Halleux ñ J. Schamp, Les lapidaires grecs, str. 230ñ290. Se
jmÈnem Damigeron se setk·me hned v prvnÌ vÏtÏ spisu, kter· znÌ Incipit
liber Damigeronis peritissimi de lapidibus; druh˝ dedikaËnÌ dopis pak
zaËÌn· slovy Evax Arabie rex Tiberio imperatori salutem. JmÈno Evax je
n·m zcela nezn·mÈ, pokud jde o Damigerona, nÏkte¯Ì auto¯i (Apuleius,
Apol. 90,6; Tertullianus, De anima, LVII,1, CCñSL 2, str. 865; Arnobius,
Adver. nat. I,52) jej uv·dÏjÌ v seznamech m·g˘.
19
02uvod16.PM6 19 2.11.2016, 15:31

⁄vod
se dnes vcelku shodujÌ na tom, ûe se p˘vodnÏ jednalo o p¯eklad dÌla

KÈrygmata, kter˝ pozdÏjöÌmi p¯Ìdavky a ˙pravami doöel znaËn˝ch
zmÏn. Lapid·¯ totiû popisuje mnohÈ kameny, kterÈ se v KÈrygma-
tech ani v jejich druhÈ Ë·sti v˘bec nevyskytujÌ, jinÈ drahokamy zase
vynech·v·, u dalöÌch se popis liöÌ jak v obsahu, tak v oböÌrnosti
lÌËenÌ. Spis se skl·d· ze dvou ˙vodnÌch dedikaËnÌch dopis˘, dvou
kratiËk˝ch astrologick˝ch lapid·¯˘ a z vlastnÌho lapid·¯e popisujÌ-
cÌho osmdes·t t¯i kameny. DÌlo n·m poskytuje o kamenech velmi
m·lo re·ln˝ch fakt˘, klade d˘raz spÌöe na jejich z·zraËnou moc
(magickou Ëi lÈËivou), kterou lze umocnit tÌm, ûe se do kamene vy-
ryje magick˝ obrazec.37 Vedle Isidorovy öestn·ctÈ knihy EtymologiÌ
vöak pr·vÏ tento spis nejvÌce ovlivnil mineralogick· dÌla vrcholnÈho
st¯edovÏku.
Z pozdnÌho starovÏku poch·zejÌ takÈ dva ¯eckÈ papyry obsahujÌcÌ
recepty k v˝robÏ (p¯esnÏji ¯eËeno k falöov·nÌ) zlata, st¯Ìbra, drah˝ch
kamen˘ a purpuru. PrvnÌ, zvan˝ Papyrus Leidensis, je dnes uloûen
v Leydenu, druh˝, citovan˝ jako Papyrus Holmiensis, se nach·zÌ ve
Stockholmu.38 P˘vod i datace obou papyr˘ je nejist·; modernÌ papy-
rologovÈ se domnÌvajÌ, ûe oba vznikly v egyptsk˝ch ThÈb·ch p¯i-
bliûnÏ ve 3.ñ4. stol. po Kr.39 P¯edmÏtem spor˘ je takÈ obsah papyr˘:
podle nÏkter˝ch badatel˘ se jedn· o z·pisky ¯emeslnÌk˘ souvisejÌcÌ
s technikou v˝roby neprav˝ch kamen˘ a kov˘, jinÌ pokl·dajÌ oba
spisy za alchymistickÈ trakt·ty.40
2. L…KAÿSK… SPISY
Kameny a v menöÌ mÌ¯e i drahokamy mÏly ve starovÏku d˘leûi-
tou ˙lohu takÈ v lÈka¯stvÌ, a to p¯edevöÌm ve farmacii, kter· se zab˝-
v· p¯Ìpravou lÈk˘, a farmakologii, kter· se zab˝v· ˙Ëinky lÈk˘ na
organismus. Jiû v antickÈm ÿÌmÏ nesly tyto obory n·zev materia
medica a takto Ëi podobnÏ byly spisy o lÈËivech naz˝v·ny aû do
37
Nap¯Ìklad u kor·lu se stejnÏ jako v KÈrygmatech doporuËuje vyr˝t
obraz Gorgony; srv. Damigeron-Evax (7,3).
38
Vyd. R. Halleux, Les alchimistes grecs, Paris 1981.
39
Srv. R. Halleux, tamt., str. 5ñ6; 22.
40
Srv. R. Halleux, tamt., str. 24ñ30.
20
02uvod16.PM6 20 2.11.2016, 15:31

2. LÈka¯skÈ spisy
st¯edovÏku. V˝znam miner·l˘ p¯i lÈËenÌ r˘zn˝ch nemocÌ nebo p¯Ì-

pravÏ lÈk˘ byl tÈmÏ¯ tak velik˝ jako ˙loha lÈËiv˝ch rostlin.41
NÏkte¯Ì lÈka¯i se vÏnovali ve sv˝ch spisech kamen˘m p¯edevöÌm
z farmakologickÈho hlediska a v jednÈ knize Ëi kapitole uvedli vÏtöÌ
Ëi menöÌ poËet nejr˘znÏjöÌch nerost˘, od solÌ a bÏûn˝ch kamen˘ aû
po kameny vz·cnÏjöÌ a drahokamy; uËinil tak nap¯Ìklad Pedanios
DioskoridÈs (1. stol. po Kr.), ¯eck˝ lÈka¯ ûijÌcÌ v dobÏ cÌsa¯˘ Claudia
a Nerona, jehoû proslulÈ dÌlo Peri h˝lÈs iatrikÈs42 sest·v· ze Ëty¯
knih herb·¯e, v nichû autor popisuje asi öest set lÈËiv˝ch bylin, a jed-
nÈ knihy lÈka¯skÈho lapid·¯e, kter˝ obsahuje popis asi devades·ti
kamen˘ a chemick˝ch substancÌ vËetnÏ jejich lÈËiv˝ch ˙Ëink˘, pop¯.
zp˘sobu jejich aplikace p¯i lÈËenÌ. NÏkolik kapitol vÏnoval kame-
n˘m, kov˘m a nerostn˝m l·tk·m poch·zejÌcÌm z mo¯e tÈû nejv˝z-
namnÏjöÌ antick˝ lÈka¯ ûijÌcÌ po Hippokratovi GalÈnos (2. stol.) ve
svÈm spise nazvanÈm Peri tÈs tÛn haplÛn farmakÛn kr·seÛs kai
dynameÛs.43 MenöÌ poËet nerostn˝ch l·tek popisujÌ v patn·ctÈ knize
dÌla Iatrikai synagÛgai44 ¯eck˝ encyklopedista Oribasios (4. stol.)
a v lÈka¯skÈ encyklopedii Logoi iatrikoi,45 kompilaci zaloûenÈ p¯ede-
vöÌm na dÌle GalÈnovÏ, AÎtios z Amidy (6. stol.), ¯eck˝ lÈka¯ ûijÌcÌ
v dobÏ cÌsa¯e Justini·na I.
41
PoËet nerostn˝ch substancÌ popsan˝ch v antickÈ lÈka¯skÈ literatu¯e je si-
ce menöÌ neû poËet lÈËiv˝ch rostlin, nÏkterÈ miner·ly (soli, kamenec, sÌra
a dalöÌ) se vöak objevujÌ opakovanÏ jako souË·st desÌtek lÈËiv˝ch p¯Ìprav-
k˘.
42
DÌlo se cituje tÈû pod latinsk˝m n·zvem De materia medica. Vyd.
M. Wellmann, IñIII, Berlin 1906ñ1914.
43
DÌlo se cituje tÈû pod latinsk˝m n·zvem De simplicium medicamen-
torum temperamentis ac facultatibus. Vyd. C. G. K¸hn, in: GalÈnos, Opera
omnia, XII, Leipzig 1826. Kapitoly o kamenech se naz˝vajÌ Peri lithÛn (De
lapidibus), str. 192ñ208; Peri tÛn metallikÛn farmakÛn (De metallicis
medicamentis), str. 208ñ244; Peri tÛn en thalattÈ kai halmyrois hydasi
gennÛmenÛn (De iis, quae mari et aquis salsis proveniunt), str. 369ñ377.
44
DÌlo se cituje tÈû pod latinsk˝m n·zvem Collectiones medicae. Vyd.
I. Raeder, IñII, in: Corpus medicorum Graecorum, VI, Leipzig ñ Berlin
1929.
45
DÌlo se cituje tÈû pod latinsk˝m n·zvem Libri medicinales. Vyd.
A. Olivieri, IñII, in: Corpus medicorum Graecorum, VIII, Berlin 1935ñ
21
02uvod16.PM6 21 2.11.2016, 15:31

⁄vod
Podobn˝m zp˘sobem jsou pops·ny lÈËivÈ ˙Ëinky miner·l˘ takÈ

u Plinia StaröÌho,46 v ¯eckÈm lapid·¯i KÈrygmata47 a v latinskÈm
lapid·¯i Damigeron-Evax48.
PonÏkud odliönÈho typu jsou starovÏkÈ a ranÏ st¯edovÏkÈ recep-
t·¯e, kterÈ obsahujÌ p¯edevöÌm popis skladby a p¯Ìpravy lÈk˘ a zp˘-
sob jejich aplikace. PrvnÌm v˝znamn˝m autorem v tomto oboru byl
¯Ìmsk˝ encyklopedista Aulus Cornelius Celsus (1. stol. po Kr.);
v p·tÈ a öestÈ knize svÈho spisu De medicina49 uv·dÌ nejprve seznam
substancÌ, kterÈ majÌ spoleËnÈ lÈËivÈ ˙Ëinky (zastavujÌ krv·cenÌ,
p˘sobÌ svÌravÏ, ËistÌ, vypalujÌ, zmÏkËujÌ atd.), a v n·vaznosti na nÏj
pak popisuje podrobnÏ p¯Ìpravu ˙Ëinn˝ch lÈk˘. Jeho pokraËova-
telem je Dioskorid˘v souËasnÌk Scribonius Largus (1. stol.), kter˝
vydal kolem r. 47 knihu nazvanou Compositiones50 obsahujÌcÌ 271
recept˘; mnohÈ z jeho p¯edpis˘, zaloûen˝ch p¯edevöÌm na lÈËenÌ
rostlinami, ale v menöÌ mÌ¯e i miner·ly (36 substancÌ) a ûivoËiön˝mi
l·tkami, jsou lidovÈho p˘vodu Ëi magickÈho charakteru, v jeho
spise vöak nach·zÌme tÈû nejranÏjöÌ zpr·vu o p¯ÌpravÏ opia51 nebo
doporuËenÌ lÈËit bolesti hlavy s pouûitÌm rejnoka elektrickÈho.52
ZmÌnky o nÏkter˝ch nerostech (s˘l, soda, kamenec, s·dra apod.)
obsahuje takÈ b·seÚ o 1115 hexametrech Liber medicinalis,53 kterou
sepsal Quintus Serenus Sammonicus (poË. 3. stol.). Z pozdÏjöÌch
staletÌ pat¯Ì k v˝znamn˝m recept·¯˘m kniha De medicina,54 za jejÌ-
hoû autora je pokl·d·n lÈka¯ Plinius Secundus Iunior (4. stol.); po
vzoru Celsa a Scribonia Larga rozdÏlil svÈ dÌlo na kapitoly podle
1950. AÎtiovo dÌlo je zn·mo takÈ pod n·zvem Tetrabiblon, protoûe jeho
text je v mnoha rukopisech rozdÏlen do Ëty¯ hlavnÌch oddÌl˘.
46
Viz v˝öe, str. 16ñ17.
47
Viz v˝öe, str. 19.
48
Viz v˝öe, str. 19ñ20.
49
Vyd. a p¯el. W. G. Spencer, IñIII, London ñ Cambridge 1935.
50
Vyd. S. Sconocchia, Leipzig 1983.
51
Scribonius Largus (Compos. 180).
52
Scribonius Largus (tamt. 11).
53
Vyd. R. PÈpin, Paris 1950.
54
Vyd. A. ÷nnerfors, in: Corpus medicorum Latinorum, III, Berlin 1964.
22
02uvod16.PM6 22 2.11.2016, 15:31

nemocÌ zasahujÌcÌch tÏlo a capite ad calcem55 a popsal v nich jemu

zn·mÈ jednoduchÈ i sloûitÈ lÈky. Jednou z nejzajÌmavÏjöÌch pracÌ
tohoto oboru je pak rozs·hl˝ spis Marcella Empirika (4.ñ5. stol.),
gallo-¯ÌmskÈho lÈka¯e, jenû sepsal kolem r. 410 dÌlo De medica-
mentis,56 mimo¯·dnÏ zajÌmavou smÏs tradiËnÌch znalostÌ, lidovÈho
(keltskÈho) lÈËitelstvÌ a obyËejn˝ch povÏr.
Jak jiû bylo ¯eËeno, lÈka¯i, kte¯Ì vÏnovali kamen˘m jednu knihu Ëi
kapitolu svÈho dÌla, popisovali postupnÏ jednotlivÈ nerostnÈ l·tky,
jichû je moûno pro lÈËenÌ pouûÌt, s tÌm, ûe vypoËÌt·vali p¯edevöÌm je-
jich lÈËivÈ ˙Ëinky.57 NÏkdy nabÌdli i konkrÈtnÌ postup, jak danÈho ka-
mene p¯i lÈËenÌ pouûÌt; jednalo se obvykle o r˘znÈ soli a obyËejnÈ ka-
meny (fryûsk˝ a ûidovsk˝ k·men, v·penec, s·drovec, sodu, s˘l, he-
matit, gag·t apod.), kterÈ se drtily nebo roztÌraly brouskem na pr·öek
a poûÌvaly se vnit¯nÏ v n·poji nebo se p¯ikl·daly jako obklad.58 DrahÈ
kameny uv·dÏli auto¯i farmakologick˝ch dÏl jen v˝jimeËnÏ.59
55
Kapitoly pojedn·vajÌ o lÈcÌch proti nemocem a bolestem hlavy, oËÌ,
uöÌ, nosu, zub˘, ˙st, hrdla, prsou, plic, bok˘, ûaludku, st¯ev, jater, ledvin,
moËovÈho mÏch˝¯e, pohlavnÌch org·n˘, nohou a na r·ny po uötknutÌ ha-
dem nebo po kousnutÌ hmyzem Ëi drav˝m zvÌ¯etem.
56
Vyd. M. Niedermann, IñII, in: Corpus medicorum Latinorum, V,
Berlin 1916.
57
Viz nap¯. s·dru (s·drovec), kter· m· podle Dioskorida (De materia
medica, V,116) svÌravÈ ˙Ëinky, zastavuje krv·cenÌ a zabraÚuje pocenÌ,
nebo arabsk˝ k·men, jenû m· u GalÈna (De lapid., str. 204) a Oribasia
(Collect. medic. XV,26,16) ˙Ëinky vysuöujÌcÌ a proËiöùujÌcÌ.
58
Viz nap¯. ûidovsk˝ k·men, jejû GalÈnos doporuËuje pÌt rozdrcen˝ ve
vodÏ p¯i moËov˝ch kamenech (De lapid., str. 199), nebo k·men z egyptskÈ-
ho mÏsta Memfis, kter˝ se podle Dioskorida pouûÌv· k znecitlivÏnÌ tÏch
mÌst na tÏle, jeû se majÌ amputovat (De materia medica, V,140); je to jeden
z m·la konkrÈtnÌch n·vod˘ k lÈËenÌ, kterÈ m˘ûeme nalÈzt i u Isidora (Ety-
mol. XVI,4,14). PodobnÏ popisuje lÈËenÌ obyËejn˝mi nerosty ve svÈ p¯Ì-
rodovÏdnÈ encyklopedii takÈ Plinius StaröÌ, viz nap¯. hematit, kter˝ se m·
podle nÏho pÌt rozpuötÏn˝ ve vodÏ p¯i potÌûÌch s moËov˝m mÏch˝¯em nebo
p¯i hadÌm uötknutÌ (Natur. hist. 36,145); naproti tomu podle lapid·¯e Dami-
geron-Evax (9,7) vylÈËÌ hadÌ uötknutÌ hematit rozet¯en˝ a smÌchan˝ s vo-
dou a p¯iloûen˝ na r·nu.
59
DioskoridÈs uv·dÌ onyx, jantar, kor·l, safÌr a jaspis (De materia me-
dica, V,74, 81, 121, 139 a 142), GalÈnos jaspis a safÌr (De lapid., str. 207),
23
02uvod16.PM6 23 2.11.2016, 15:31

⁄vod
Naproti tomu starovÏkÈ a ranÏ st¯edovÏkÈ recept·¯e obsahujÌ

nejen v˝Ëet lÈËiv˝ch ˙Ëink˘ uveden˝ch lÈk˘, ale p¯edevöÌm popis
jejich p¯Ìpravy a zp˘sob jejich aplikace. Spisy jsou podle jednotli-
v˝ch nemocÌ rozdÏleny do kapitol, v nichû jsou podrobnÏ pops·ny
lÈky, kterÈ jsou proti tÏmto nemocem ˙ËinnÈ, a to od nejjednoduö-
öÌch p¯Ìpravk˘ a postup˘ p¯i lÈËenÌ60 p¯es sloûitÏjöÌ 61 aû po lÈky
nejkomplikovanÏjöÌ, k jejichû p¯ÌpravÏ je zapot¯ebÌ velkÈho mnoû-
stvÌ rostlinn˝ch i nerostn˝ch l·tek.62 TakÈ v recept·¯Ìch se vyskytujÌ
drahokamy jen v˝jimeËnÏ; polodrahokamy a drahokamy se uûÌvaly
k lÈËenÌ p¯edevöÌm v podobÏ amulet˘ (tj. celistv˝ch kamen˘ ob-
vykle zavÏöen˝ch na öÚ˘rce kolem krku Ëi p¯iv·zan˝ch k z·pÏstÌ
nebo hlavÏ), jen z¯Ìdka se drtily na pr·öek, coû je vzhledem k jejich
vz·cnÈmu v˝skytu a vysokÈ cenÏ vcelku pochopitelnÈ.63
Oribasios se z drahokam˘ zmiÚuje pouze o jaspisu (Collect. medic. XV,1,

26,6;26), AÎtios uv·dÌ jaspis (Libri medic. II,18; 36), alabandsk˝ k·men
(II,33), jantar (II,35), k·men iaspachates (II,37), safÌr (II,38) a smaragd
(II,39).
60
Viz nap¯. Plinius Iunior, jenû proti zvonÏnÌ v uöÌch doporuËuje rozet¯Ìt
sodu (nitrum) a nasypat ji suchou do uöÌ nebo ji tam vloûit rozmÌchanou
v teplÈm r˘ûovÈm oleji (De medic. I,6,10), na potÌûe se ûaludkem radÌ pÌt
kozÌ mlÈko se solÌ a medem (tamt. II,5,1). Podle Marcella Empirika je zase
proti bolesti hlavy ˙Ëinn· kimÛlsk· k¯Ìda rozva¯en· s octem a p¯iloûen· na
Ëelo (De medicam. I,55).
61
Viz nap¯. Celsem uv·dÏn˝ HÈ¯in p¯Ìpravek proti mrtvÈ rostoucÌ tk·ni
na tÏle, jenû obsahuje po osmi gramech myrhy a nerostu chalcitis, po öest-
n·cti gramech aloe, kadidla a vl·knitÈho kamence (alumen scissile), po t¯i-
ceti dvou gramech podraûce a nezral˝ch dubÏnek a Ëty¯icet gram˘ roztluËe-
nÈ k˘ry gran·tovÈho jablka (De medic. V,22,3).
62
Viz nap¯. n·roËnou p¯Ìpravu nejr˘znÏjöÌch oËnÌch mastÌ (collyria)
v osmÈ kapitole Marcellova dÌla Ëi vöestrannÏ p˘sobÌcÌho obkladu (em-
plastrum) v kapitole sedmÈ (De medicam. VII,18ñ23).
63
Scribonius Largus neuv·dÌ drahokam û·dn˝, Serenus Sammonicus se
zmiÚuje o kor·lu a smaragdu, kterÈ zavÏöeny kolem krku pom·hajÌ proti
t¯etidennÌ zimnici (Liber medic. LI,11ñ12), Plinius Iunior o jantaru, kter˝
pom·h· v n·poji i jako amulet p¯i potÌûÌch s moËÌ (De medic. II,18,9), a o
ach·tu, kter˝ m· u sebe nosit ËlovÏk, kterÈho suûuje vodnatelnost (tamt.
III,22,1). Marcellus Empiricus z velkÈho mnoûstvÌ jÌm pouûÌvan˝ch ne-
24
02uvod16.PM6 24 2.11.2016, 15:31

Obr. 3: Ach·t
AËkoli starovÏcÌ a ranÏ st¯edovÏcÌ lÈka¯i a p¯ÌrodovÏdci popisujÌ

ve sv˝ch dÌlech v p¯ev·ûnÈ vÏtöinÏ lÈky p¯ipravovanÈ ze skuteËnÏ
existujÌcÌch lÈËiv˝ch bylin a nerost˘, jeû mohly mÌt (a mnohdy jistÏ
i mÏly) û·dan˝ ˙Ëinek, lze o spr·vnosti aplikace Ëi prospÏönÈm
p˘sobenÌ nÏkter˝ch jin˝ch pociùovat jistou pochybnost.
rostn˝ch l·tek uv·dÌ pouze t¯i drahokamy: karbunkl, jejû m· u sebe nosit
ten, kdo trpÌ nyktalopiÌ (De medicam. VIII,188), kor·l, kter˝ se pije roz-
drcen˝ ve vodÏ p¯i chrlenÌ krve (tamt. XVI,99; XVII,27), a jaspis, kter˝ pr˝
zavÏöen˝ kolem krku pom·h· proti ûaludeËnÌm bolestem, je ovöem nutnÈ
vyr˝t na nÏj nejprve draka se sedmi paprsky (tamt. XX,98).
Pokud jde o jin· dÌla neû recept·¯e, takÈ Plinius StaröÌ uv·dÌ lÈËivÈ
˙Ëinky i zp˘sob pouûitÌ p¯edevöÌm u obyËejn˝ch kamen˘ (srv. pozn. 58),
kdeûto u drahokam˘ jen v˝jimeËnÏ, takûe jeho pozn·mka, ûe ach·t je ˙Ëin-
n˝ proti uötknutÌ ökorpiÛnem, hledÏt na nÏj prospÌv· oËÌm a pokud se vloûÌ
do ˙st, zah·nÌ ûÌzeÚ (Natur. hist. 37,139ñ140), je spÌöe ojedinÏl·. PodobnÏ
je tomu u ¯eck˝ch helÈnistick˝ch lapid·¯˘ (o ach·tu srv. nap¯. KÈrygmata
21,5) a v latinskÈm lapid·¯i Damigeron-Evax.
25
02uvod16.PM6 25 2.11.2016, 15:31

⁄vod
NÏkdy v dneönÌm Ëten·¯i

vzbuzuje nevÌru ˙Ëinnost ce-
lÈho lÈku, jako je tomu nap¯.
u nÏkter˝ch p¯edpis˘ Plinia
Iuniora, jenû doporuËuje p¯i
problÈmech s moËov˝m mÏ-
ch˝¯em a moËov˝mi kameny
pÌt v n·poji kamÈnek z ocasu
mo¯skÈho ökorpiÛna64 nebo
kamÈnek z hlavy ryby bac-
chus.65 Jako nejistÈ se tÈû m˘-
Obr. 4: S˘l ûe jevit, zda proti vikl·nÌ Ëi
vypad·v·nÌ zub˘ vskutku po-
m·h· d·vat si pravidelnÏ po r·nu na laËno pod jazyk s˘l,66 nebo zda
s˘l po r·nu na laËno poûÌvan· omezÌ oËnÌ z·kal, jak ve svÈm spise
ujiöùuje Marcellus Empiricus.67 TakÈ rada autora lapid·¯e Dami-
geron-Evax, ûe p¯i potÌûÌch s oËima se m· vypÌt voda, do nÌû se vlo-
ûil beryl,68 nebo ûe p¯i uötknutÌ zmije prospÏje rozdrcen˝, na r·nu
p¯iloûen˝ a z·roveÚ ve vÌnÏ poûit˝ ach·t,69 m˘ûe vyvol·vat urËitÈ
pochybnosti.
Jindy se n·m zd· podez¯el· pouze nÏkter· sloûka popisovanÈho
lÈku, nap¯. u Marcellova n·vodu k p¯ÌpravÏ oËnÌ masti smÌchanÈ
64
Plinius Iunior (De medic. II,18,8). Plinius StaröÌ (Natur. hist. 32,151)
a Isidor ze Sevilly (Etymol. XII,6,17) uv·dÏjÌ mo¯skÈho ökorpiÛna mezi
rybami. Jednalo se pravdÏpodobnÏ o nÏjakÈho pichlavÈho mo¯skÈho ûivo-
Ëicha; srv. tÈû Tom·ö z ChantimprÈ (De natura rerum, 7,79): Scorpio piscis
marinus est...Manum tollentis ledit.
65
Plinius Iunior (tamt. II,18,9). O rybÏ bacchus srv. Plinius (Natur. hist.
9,61; 32,77).
66
Plinius StaröÌ (Natur. hist. 31,101: aiunt dentes non erodi nec putre-
scere, si quis cotidie mane ieiunus salem contineat sub lingua, donec lique-
scat). PodobnÏ Marcellus Empiricus (De medicam. XII,21).
67
Marcellus Empiricus (tamt.).
68
Damigeron-Evax (35,4).
69
Damigeron-Evax (17,4).
26
02uvod16.PM6 26 2.11.2016, 15:31

z p·lenÈ amoniakovÈ soli a moËi ÑnedospÏlÈho hochaì.70 Naopak

obavy, ûe p¯Ìpravek p˘sobil spÌöe nadmÌru ˙ËinnÏ, neû ûe ne˙Ëinko-
val v˘bec, vzbuzujÌ u Ëten·¯e neznalÈho sloûenÌ dneönÌch abrasiv-
nÌch zubnÌch past71 Marcellovy recepty na p¯Ìpravu pr·öku slou-
ûÌcÌho k ËiötÏnÌ zub˘ (dentifricium), jehoû hlavnÌ souË·stÌ bylo na
jemno rozdrcenÈ sklo72 Ëi parsk˝ mramor;73 ûe ovöem s·m autor
v ˙Ëinek takov˝ch zubnÌch Ëistidel up¯ÌmnÏ vÏ¯il, svÏdËÌ jeho nadöe-
n˝ z·vÏr jednÈ receptury: ÑTento pr·öek k ËiötÏnÌ zub˘ je tak skvÏl˝,
ûe nedopustÌ, aby se zuby zkazily a vypadaly.ì74
JinÈ recepty mohou v dneönÌm Ëten·¯i vyvolat znaËnou nechuù
b˝t podobn˝m zp˘sobem lÈËen. Je to vÏtöinou p¯Ìpad lÈk˘ Ëi amu-
let˘ spojen˝ch nÏjak˝m zp˘sobem s ûivoËichem Ëi l·tkou (obvykle
popelem75) zÌskanou z jeho tÏla. Toho, kdo se pot¯ebuje zbavit z·-
70
Marcellus Empiricus (De medicam. VIII,78).
71
I dnes se do abrasivnÌch zubnÌch past p¯id·vajÌ k¯emiËitany rozdrcenÈ
na nejjemnÏjöÌ pr·öek.
72
Marcellus Empiricus (tamt. XIII,3; srv. Scribonius Largus, Compos.
60, jenû byl Marcellovi velmi pravdÏpodobnÏ p¯edlohou).
73
Marcellus Empiricus (tamt. XIII,8): lapis Parius tritus ad summam
levitatem et pro dentifricio adhibitus intra diem decimum...nigros vel palli-
dos dentes purgabit (Ñrozet¯eme-li parsk˝ mramor na nejjemnÏjöÌ pr·öek
a pouûijeme jej k ËiötÏnÌ zub˘, vyËistÌ do deseti dn˘ ËernÈ nebo naûloutlÈ
zubyì). Srv. tÈû jin˝ Marcell˘v p¯edpis (tamt. XIII,12) na dentifricium
optimum ac saluberrimum (tedy ten ÑnejlepöÌ a nejprospÏönÏjöÌ zubnÌ pr·-
öekì), jehoû komponenty byly kromÏ rostlinn˝ch substancÌ takÈ amonia-
kov· s˘l, pemza, bÌl˝ mramor, p·len˝ k·men specularis a kamenec; autor
ujiöùuje, ûe tento zubnÌ pr·öek p¯ispÏje k zachov·nÌ zdrav˝ch a z·¯iv˝ch
zub˘.
74
Marcellus Empiricus (tamt. XIII,14): Hoc dentifricium ita bonum est,
ut ad inanitatem dentes non sinat pervenire.
75
O ËastÈm pouûÌv·nÌ ûivoËiönÈho popela (p¯edevöÌm ze savc˘ a pt·k˘)
jako p¯Ìsady lÈËiv˝ch p¯Ìpravk˘ hovo¯Ì v ˙vodu svÈho dÌla Plinius Iunior
(De medic., Prologus 8): Iubemur in quibusdam remediis uti cinere vel
avium vel animalium aliarumque rerum. Omnia huius generis debebunt
cremari in olla nova, addito operculo circumlitoque argilla, in furno fer-
venti.
27
02uvod16.PM6 27 2.11.2016, 15:31

⁄vod
pachu z nosu, pravdÏpodobnÏ nenaplnÌ nadöenÌm rada Plinia Iunio-

ra, aby lÌbal mule nozdry.76 Marcellus Empiricus zase doporuËuje
proti bolesti zub˘ zavÏsit si kolem krku kousek ËervenÈ l·tky, do
nÏhoû se zabalÌ mal˝ Ëerv nalezen˝ na bodl·ku,77 oËi postiûenÈ z·-
kalem radÌ posÌlit mastÌ ut¯enou z medu a popelu ze sp·lenÈ polnÌ
myöi78 nebo mastÌ, jejÌû hlavnÌ souË·stÌ jsou Ëervi, kte¯Ì se vylÌhli
v hlinÏnÈ n·dobÏ z mrtvÈ zmije. 79 Po takov˝ch receptech je pro
Ëten·¯e jeho spisu ˙levou, doËte-li se, ûe k zÌsk·nÌ velmi ostrÈho
zraku mu staËÌ hledÏt up¯enÏ na smaragdovÏ zelenÈho skarabea80 ne-
bo mÌt u sebe neust·le k·men bostrychites.81
PoslednÌ dva p¯edpisy, stejnÏ jako jinÈ svrchu zmÌnÏnÈ, vöak
n·leûejÌ spÌöe do sfÈry magie a povÏreËn˝ch p¯edstav. Zde hrajÌ
Ëasto v˝znamnou roli amulety vyrobenÈ z bÏûn˝ch miner·l˘, dra-
hokam˘ a kamen˘, kterÈ dnes pokl·d·me za fantasknÌ. Nap¯. jednÌm
z mnoha Marcellov˝ch n·vod˘, jak odstranit bolest hlavy, je tento:
dotyËn˝ m· sebrat p¯ed branou kterÈhokoli mÏsta nÏkolik kamÈnk˘
leûÌcÌch na cestÏ, jeden z nich si m· p¯iv·zat na Ëelo, ostatnÌ odhodit
za sebe a jiû se neohlÌûet.82 Proti bolesti hlavy pr˝ mohou b˝t ˙ËinnÈ
tÈû bÌlÈ kamÈnky nalezenÈ v ûaludku vlaötovËÌho ml·dÏte; je t¯eba je
drûet v ruce nebo p¯iv·zat pl·tnem na hlavu a p¯itom d·vat pozor,
76
Plinius Iunior (tamt. I,10,5): dicitur prodesse, qui hoc malo (tj. gra-
veolentia narium) vexabitur, ut osculetur nares mularum.
77
Marcellus Empiricus (De medicam. XII,25).
78
Marcellus Empiricus (tamt. VIII,99).
79
Marcellus Empiricus (tamt. VIII,102): Fit ex vipera collyrium ad
caligines oculorum adaperiendas discutiendasque mirificum. Conprehen-
sam igitur occisamque viperam in vaso fictili repones eamque illic putre-
scere permittes, donec ex ea vermiculi nascantur. Hos eliges et conteres et
adicies his croci paululum et iterum teres atque inde collyria facies et sic
cum melle Attico aut lacte muliebri oculis inunges.
80
Marcellus Empiricus (tamt. VIII,100).
81
Marcellus Empiricus (tamt. VIII,98). O neidentifikovatelnÈm kameni
bostrychites srv. Plinius (Natur. hist. 37,150: bostrychitin Zoroastres crini-
bus mulierum similiorem vocat; tamt. 37,191).
82
Marcellus Empiricus (tamt. I,54).
28
02uvod16.PM6 28 2.11.2016, 15:31

aby nespadly na zem, neboù pak jejich ˙Ëinnost pomine.83 Zanedba-

teln˝m lÈËiv˝m prost¯edkem vöak nenÌ ani kamÈnek z hlavy hle-
m˝ûdÏ; jak ovöem s·m autor trochu neochotnÏ p¯izn·v·, jeho zÌsk·-
nÌ nenÌ tak jednoduchÈ, neboù je t¯eba vyjmout k·men hlem˝ûdi
z hlavy84 ve chvÌli, kdy se plazÌ po cestÏ. Ten, kdo se uvolÌ k·men
tÌmto ponÏkud drastick˝m zp˘sobem zÌskat, bude ale pat¯iËnÏ od-
mÏnÏn: pokud jej bude mÌt neust·le u sebe, nebude ho bolest hlavy
nikdy tr·pit.85
JinÈ Marcellovy rady jsou spojeny dokonce se za¯Ìk·v·nÌm Ëi
s jin˝mi magick˝mi praktikami. Ty se vöak net˝kajÌ kamen˘, proto
uveÔme pro ilustraci jen jeden p¯Ìklad: k zamezenÌ bolesti zub˘ je
podle autora zapot¯ebÌ magickÈ formulky a pomoci ûivÈ û·by. Ne-
öùastnÌk suûovan˝ takov˝mi problÈmy musÌ v dobÏ ub˝v·nÌ mÏsÌce,
a to v ˙ter˝ nebo ve Ëtvrtek, proslovit sedmkr·t za sebou slova
ARGIDAM MARGIDAM STURGIDAM, potÈ si musÌ stoupnout
obut pod öirÈ nebe na vlhkou p˘du, vzÌt û·bu, otev¯Ìt jÌ tlamu, pliv-
nout jÌ do nÌ a û·bu vybÌdnout, aby si bolest zub˘ odnesla s sebou
pryË; nakonec ji m· ûivou pustit a zuby ho p¯estanou bolet.86
VÏtöina uveden˝ch lÈka¯sk˝ch p¯edpis˘ by mohla vyvolat ne-
spr·vn˝ dojem, ûe celÈ lÈËenÌ spoËÌvalo ve v˝robÏ amulet˘ a v za¯Ì-
k·v·nÌ, a pokud se nÏkdy v˝jimeËnÏ p¯istoupilo k namÌch·nÌ kon-
krÈtnÌho farmaka, skl·dal se lÈk ve vÏtöinÏ p¯Ìpad˘ z p¯Ìsad, kterÈ
mohl ËlovÏk poz¯Ìt jen s nejvÏtöÌm sebezap¯enÌm a pod hrozbou ji-
nak nevyhnutelnÈ smrti. MnohÈ z lÈk˘ popsan˝ch ve zmÌnÏn˝ch
recept·¯Ìch se vöak pravdÏpodobnÏ s ˙spÏchem pouûÌvajÌ dodnes,
i kdyû se leckterÈ jejich p¯Ìsady vyr·bÏjÌ umÏle. Jestliûe se ovöem
nÏkdo domnÌv·, ûe pro slaböÌ ûaludek a p¯Ìliö velkou p¯edstavivost
83
Marcellus Empiricus (tamt. I,68). VlaötovËÌ k·men (chelidonius)
uv·dÏjÌ nejen spisy lÈka¯skÈ, ale i lapid·¯e. Srv. pozn. 213 k textu.
84
Srv. Isidor (Etymol. XVI,14,7), podle nÏhoû se podobn˝m zp˘sobem,
spojen˝m ovöem s mnohem vÏtöÌm nebezpeËÌm, zÌsk·v· draËÌ k·men.
85
Marcellus Empiricus (De medicam. I,41): Limaci calculum, quem in
capite habet, tolle, quod non facile facies, nisi ei, dum in via repit, caput
subito abscideris. Quem lapidem quamdiu tecum habueris, numquam ul-
lum dolorem capitis nec senties nec patieris.
86
Marcellus Empiricus (tamt. XII,24).
29
02uvod16.PM6 29 2.11.2016, 15:31

⁄vod
byly v onÏch dob·ch ûivoËiönÈ lÈky nÏkter˝m lidem odep¯eny, nechù

si povöimne, jak velkÈ mnoûstvÌ p¯edpis˘ je spojeno s konzumacÌ vÌ-
na.87 Ten, koho tr·pil v minulosti nap¯. kaöel, mÏl moûnost utiöit jej
mimo jinÈ pojÌd·nÌm syrov˝ch hlem˝ûdÌch hlaviËek ut¯en˝ch s vo-
dou,88 nebo ñ abychom se vr·tili k nerostn˝ch l·tk·m ñ sÌry s vej-
cem,89 mohl vöak vyuûÌt i rady Plinia Iuniora: ÑProti dlouhotrvajÌ-
cÌmu kaöli je prospÏönÈ popÌjet na laËno nemÌöenÈ falernskÈ vÌno.ì90
3. DRAHOKAMY V PÕSMU A V RAN›CH BIBLICK›CH

KOMENT¡ÿÕCH
O drahokamech, kovech i mÈnÏ vz·cn˝ch kamenech nach·zÌme

zmÌnky ve vÏtöinÏ knih StarÈho i NovÈho z·kona. Na rozdÌl od
drahokam˘, jeû majÌ v PÌsmu i v dÌlech exeget˘ tÈmÏ¯ bez v˝jimky
kladnou ˙lohu, kov˘m, p¯edevöÌm pak zlatu a st¯Ìbru, je p¯ikl·d·n
takÈ v˝znam z·porn˝.
Ve StarÈm z·konÏ znamen· zlato Ëasto poûehn·nÌ, je pokl·d·no
za dar z nebe, za milost boûÌ; takto je t¯eba ch·pat nap¯. bohatstvÌ
Abrahamovo (Gn 13,2) Ëi äalomounovo (1Kr 10,14ñ25).91 Kladn˝
v˝znam m· zlato takÈ jako materi·l pouûit˝ k v˝robÏ kultovnÌho
87
Viz nap¯. recept Plinia Iuniora, podle nÏhoû se m· p¯i chrlenÌ krve pÌt
ve vÌnÏ popel z jelenÌho rohu (De medic. I,25,10), nebo doporuËenÌ, ûe one-
mocnÏnÌ moËovÈho mÏch˝¯e lÈËÌ a moËovÈ kameny vypuzuje mo¯sk˝ ökor-
piÛn utopen˝ ve vÌnÏ. äkorpiÛn se m· snÌst a vÌno vypÌt (tamt. II,18,8: scor-
pio marinus in vino necatus vesicae vitia sanat et calculos pellit; ipse autem
editur, vinum bibitur); lze p¯edpokl·dat, ûe mÈnÏ otrlÈ povahy musely patrnÏ
nejprve vypÌt vÌno a pak se jim (moûn·) poda¯ilo snÌst i ökorpiÛna.
88
Plinius Iunior (tamt. I,24,4).
89
Marcellus Empiricus (De medicam. XVI,29): tussem quamvis gra-
vem...sanat, qui sulpuris triti quantum tribus digitis capere potest in ovo
semicocto sorbili...ieiuno...dederit.
90
Plinius Iunior (De medic. I,24,2): Adversum diuturnam tussim Faler-
num vinum utiliter sorbetur merum ab ieiunis.
91
Srv. tÈû pas·û z Ezechiela 28,13, kde se hovo¯Ì o bohatstvÌ t˝rskÈho
kr·le. Prorok jej srovn·v· s ËlovÏkem, kter˝ ûil v Edenu, zahradÏ boûÌ,
ozdoben devÌti drahokamy (sardius, topaz, jaspis, chrysolit, onyx, beryl,
30
02uvod16.PM6 30 2.11.2016, 15:31

3. Drahokamy v PÌsmu
n·ËinÌ Ëi k ozdobÏ veleknÏû-

skÈho öatu ¡ronova (1Kr 6,
20ñ35; Ex 28,1ñ38) nebo jako
jeden z mnoha materi·l˘, jeû
David p¯edal svÈmu synu äa-
lomounovi pro stavbu chr·mu
(1Pa 29,1ñ2); kromÏ zlata to
bylo takÈ st¯Ìbro, mÏÔ, ûelezo,
onyxy a jinÈ kameny, a rov-
nÏû parsk˝ mramor. Naproti Obr. 5: Onyx
tomu prorok Ezechiel varuje,
ûe v den soudu se prok·ûe, jak· je prav· cena zlata (Ez 7,19); lidÈ
vyhodÌ svÈ st¯Ìbro a zlato na ulici jako bezcennÈ, neboù si uvÏdomÌ,
ûe se jimi nemohou v hladu nasytit. AËkoli je zlato darem od Boha,
zneuûili je Izraelci ke zhotovov·nÌ obraz˘ pohansk˝ch b˘ûk˘; po
pr·vu se Hospodin odvr·tÌ od tohoto zlata a vyd· je do rukou ne-
p¯·tel (Ez 7,20ñ22). V jinÈ pas·ûi promlouv· k Ezechielovi Hos-
podin ve svÈm rozho¯ËenÌ nad nepravostmi JeruzalÈma a p¯irovn·v·
d˘m izraelsk˝ ke strusce (scoria) vzniklÈ po prvnÌ tavbÏ st¯ÌbrnÈ
rudy, jeû neobsahuje û·dnÈ st¯Ìbro, n˝brû pouze mÏÔ, cÌn, ûelezo
a olovo (Ez 22,18ñ22). Na relativnÌ hodnotu zlata (pop¯. i draho-
kam˘) poukazuje takÈ ûalmista (é 119,72; 119,127). PodobnÏ kniha
JÛb popisuje ˙silÌ, kterÈ ËlovÏk vynakl·d· na zÌsk·v·nÌ drah˝ch
kamen˘ a kov˘ ze zemÏ, a poukazuje na to, ûe moudrost nelze zÌskat
za lÌstkovÈ zlato (Jb 28,15) ani ji vyv·ûit st¯Ìbrem, nelze ji srovn·vat
se zlatem, sardonyxem Ëi safÌrem (Jb 28,16), nenÌ moûnÈ ji smÏnit
za vÏci z ryzÌho zlata (Jb 28,17), nevyrovn· se jÌ topaz (Jb 28,19);
jenom B˘h ch·pe jejÌ cestu a zn· jejÌ mÌsto (Jb 28,23).
TakÈ v NovÈm z·konÏ nach·zÌme ve spojenÌ se zlatem v˝roky
kladnÈ i z·pornÈ. JeûÌö vybÌzÌ apoötoly, aby nebrali od nikoho zlato,
st¯Ìbro ani mÏdÏnÈ penÌze (Mt 10,9), auto¯i epiötol nab·dajÌ ûeny,
aby se oblÈkaly st¯ÌzlivÏ a nezdobily se zlatem Ëi perlami (1Tm 2,9;
1P 3,3); zlatem, drahokamy a perlami je ozdobena nevÏstka ba-
bylonsk· (Zj 17,4; 18,16). Naproti tomu kladnÏ je nutno ch·pat
zlato jako jeden z dar˘, jeû p¯in·öejÌ mudrci z V˝chodu narozenÈmu
safÌr, karbunkl, smaragd) a zlatem; pro svou touhu rovnat se Bohu byl vöak
z r·je vyhn·n.
31
02uvod16.PM6 31 2.11.2016, 15:31

⁄vod
JeûÌöi (Mt 2,11). Ze zlata je takÈ postaven nebesk˝ JeruzalÈm sn·öe-

jÌcÌ se z nebe od Boha (Zj 21,18; 21,21).
RovnÏû o drahokamech se doËÌt·me v PÌsmu na mnoha mÌstech,
kter· neunikla pozornosti ran˝ch k¯esùansk˝ch exeget˘.92 Pro jejich
symboliku mÏlo rozhodujÌcÌ v˝znam zejmÈna nÏkolik biblick˝ch
pas·ûÌ, kterÈ stojÌ za to kr·tce p¯ipomenout.
Zlato a drahokamy u rajskÈ ¯eky

S prvnÌ zmÌnkou o drahokamech se setk·me jiû v knize Genesis
v pas·ûi, kter· pojedn·v· o ¯ece zavlaûujÌcÌ rajskou zahradu a celou
zemi (Gn 2,10ñ12). ÿeka se rozdÏluje ve Ëty¯i toky; prvnÌ tok, kter˝
se jmenuje PÌöon, obtÈk· zemi ChavÌlu opl˝vajÌcÌ zlatem, prysky¯icÌ
a drah˝mi kameny. Podle Septuaginty jsou tÏmito kameny •nuraj
(anthrax) a pr°sinoq (prasinos) Ëi pr°sioq (prasios), blÌûe neur-
Ëiteln˝ zelen˝ k·men.93 Autor lapid·¯e KÈrygmata-SD (26,2) zto-
toûnil tento zelen˝ k·men se smaragdem a stejnÏ tak uËinili i nÏkte¯Ì
pozdÏjöÌ ¯eËtÌ i latinötÌ auto¯i,94 k·men •nuraj (anthrax) byl v latin-
sk˝ch koment·¯Ìch k PÌsmu uv·dÏn pod jmÈnem carbunculus.
92
V˝klad jednotliv˝ch drahokam˘ nalezneme nap¯. jiû u ”rigena, kter˝
rozebÌr· podobenstvÌ v MatouöovÏ evangeliu (13,45ñ46) o muûi, kter˝
prodal vöechen sv˘j majetek, aby koupil jedinou drahocennou perlu (In
Matth., SC 162, str. 162), u Augustina, jenû se ve v˝kladu éalm˘ zab˝v·
podstatou vzniku k¯iöù·lu (Enarr. in psalm. CXLVII, CCñSL 40, str. 2139;
2160ñ2161) a p¯irovn·v· jej k apoötolu Pavlovi (tamt., str. 2161: ecce
crystallum erat apostolus Paulus, durus, obnitens veritati, clamans ad-
versus evangelium, tamquam indurans adversus solem); o nÏkolika dra-
hokamech (diamantu, magnetitu, ach·tu a perle) pojedn·v· takÈ ¯eck˝
besti·¯ zn·m˝ ve st¯edovÏku pod n·zvem Fysiologos. Byl seps·n p¯ibliûnÏ
v 1.ñ2. (?) stol. po Kristu a do latiny byl p¯eloûen snad o stoletÌ pozdÏji;
obvykle se cituje pod latinsk˝m n·zvem Physiologus.
93
Vulgata uv·dÌ naproti tomu bdellius a lapis onychinus.
94
Srv. nap¯. Epifanios (De XII gemm., PG 43,296B): L¯uoq sma-
ragdoq. O·toq kale¡tai ka˘ pr°sinoq. VÏtöina autor˘ vöak pokl·d·
smaragd a prasinus za dva rozdÌlnÈ kameny; srv. nap¯. Etymol. XVI,7,1
a XVI,7,4.
32
02uvod16.PM6 32 2.11.2016, 15:31

Alegorick˝ v˝klad tÈto pas·ûe nach·zÌme jiû u FilÛna z Ale-

xandrie (13 p¯ed Kr.ñ45/50 po Kr.), jenû spojuje Ëty¯i toky se Ëty¯mi
z·kladnÌmi ctnostmi. ÿeka PÌöon, v ¯eËtinÏ Feis‰n (FeisÛn), sym-
bolizuje wrÕnhsiq (fronÈsis), tj. Ñrozv·ûlivost, prozÌravost, ro-
zumnostì, kter· podle FilÛna we¯detai (feidetai), tj. Ñst¯eûÌì duöi
p¯ed nepravostmi.95 U ¯eky se nach·zÌ zlato, nejkr·snÏjöÌ a nejvÌce
cenÏn˝ kov, kter˝ poukazuje na to, ûe wrÕnhsiq (fronÈsis), nej-
kr·snÏjöÌ poklad od Boha, je takÈ nejvÌce cenÏnou ctnostÌ duöe. Na
stejnÈm mÌstÏ, kde se nach·zÌ zlato-wrÕnhsiq (fronÈsis), se vöak
vyskytujÌ takÈ drahÈ kameny p¯edstavujÌcÌ ty, kte¯Ì se danou ctnostÌ
vyznaËujÌ: •nuraj (anthrax) neboli “ wrÕnimoq (ho fronimos),
tedy ÑËlovÏk rozumn˝, rozv·ûn˝ì, a pr°sinoq (prasinos) neboli
“ wronÂn (ho fronÛn), ÑËlovÏk p¯em˝öliv˝ì.96
Ambroû z Mil·na (kol. 339ñ397) ve spise De paradiso spojuje
Ëty¯i rajskÈ ¯eky s dÏjinami sp·sy a ztotoûÚuje PÌöon s Ñrozvahou,
rozumnostÌì (prudentia), kter· je charakteristick· pro dobu od po-
Ë·tku svÏta do potopy. Zlato a drahokamy (prasinus, carbunculus)
d·v· do souvislosti s v˝znaËn˝mi muûi tohoto obdobÌ ñ äÈtov˝m
synem EnÛöem (zlato), Henochem (karbunkl) a Noem (prasinus).97
Ambroû˘v û·k Augustin (354ñ430) se ve svÈm dÌle De genesi con-
tra Manichaeos vracÌ k FilÛnovÏ p¯edstavÏ Ëty¯ mor·lnÌch ctnostÌ.
PÌöon neboli prudentia obtÈk· zemi opl˝vajÌcÌ zlatem a drahokamy,
z nichû zlato ztotoûÚuje Augustin se zp˘sobem ûitÌ, jenû je prost
jakÈkoli pozemskÈ neËistoty a nÌzkosti, takûe z·¯Ì jako tento drah˝
kov; karbunkl spojuje s pravdou, kterou nep¯em˘ûe û·dn˝ klam,
podobnÏ jako z·¯i tohoto ohnivÏ ËervenÈho kamene nepohltÌ tma;
koneËnÏ prasinus pro jeho zelenou barvu, kter· na rozdÌl od zelenÏ
rostlin nikdy nepomÌjÌ a neuvad·, spojuje s vÏËn˝m ûivotem.98 ÿeËtÌ
95
Legum alleg. I,66: tÂn tett°rvn §retÂn ≥n e¡doq Østin º wrÕ-
nhsiq, Ωn Feis‰n ÊnÕmase par¢ tŒ we¯desuai ka˘ wyl°ttein t∂n
cyx∂n §pŒ §dikhm°tvn.
96
Tamt. I,66ñ67.
97
De par. 3,19ñ23, CSEL 32/1, str. 277ñ279. Srv. tÈû Ch. Meier, Gem-
ma spiritalis, str. 114ñ116.
98
De gen. Manich., PL 34,204.
33
02uvod16.PM6 33 2.11.2016, 15:31

⁄vod
auto¯i Severianus (Ü po 408) a Prokop z Gazy (kol. 460ñ530) nava-

zujÌ naproti tomu spÌöe na Epifani˘v v˝klad dvan·cti kamen˘ zdo-
bÌcÌch n·prsnÌk veleknÏze v Exodu (28,17ñ20), kterÈ jsou p¯i¯a-
zov·ny ke jmÈn˘m syn˘ J·kobov˝ch; na kameni •nuraj (anthrax)
neboli carbunculus bylo pr˝ vyryto jmÈno Juda a na smaragdu jmÈ-
no Levi.99 Podle Severiana jsou drahokamy u PÌöonu symbolem
kr·lovstvÌ a knÏûstvÌ: prvnÌ k·men, spojen˝ s pokolenÌm Judy, z nÏ-
hoû vzeöel i Kristus, je obrazem kr·lovstvÌ, druh˝, identick˝ se
smaragdem a spojen˝ s pokolenÌm Leviho, je symbolem knÏûskÈho
stavu, a to pro svou p¯Ìbuznost se slovem pr°ttein (prattein), Ñko-
nat, jednatì.100
Kr·sa milÈho
V p·tÈ kapitole PÌsnÏ pÌsnÌ (5,10ñ15) je popisov·n mil˝, v alego-
rickÈm v˝kladu Kristus: jeho hlava je z ryzÌho zlata (5,11), oËi jsou
podobnÈ drahokam˘m (5,12), jeho ruce jsou zlatÈ v·lce pos·zenÈ
hyacinty (5,14), b¯icho je ze slonoviny a je vykl·d·no safÌry (5,14),
jeho stehna jsou sloupy z bÌlÈho mramoru, spoËÌvajÌcÌ na patk·ch
z ryzÌho zlata (5,15).
Symbolick˝ v˝klad tÈto pas·ûe m˘ûeme najÌt jiû v ran˝ch st¯e-
dovÏk˝ch koment·¯Ìch od Apponia (Ü c. 415) a Cassiodora (kol.
485ñ580): zlato je symbolem Boha Otce,101 modrÈ hyacinty v rukou
P·nÏ jsou obrazem nadÏje a touhy po nebesÌch,102 bÌl· barva slo-
noviny a modr· barva safÌr˘ vyjad¯ujÌ dvÏ p¯irozenosti Kristovy,
lidskou a boûskou.103
99
Viz Epifanios (De XII gemm., PG 43,304C).
100
Severianus (De mundi creat., PG 56,479 : Ek tÂn d„deka l¯uvn
to’tvn “ pr°sinoq §w„ristai t∑ ¿ …eratik∑
¿ wyl∑¿ , “ •nuraj t∑¿ ba-
silik∑
¿ . ...tŒ g°r pr°ttein kalÂq t∑q …ervs’nhq). Viz tÈû Prokop z Ga-
zy (Comment. in gen., PG 87/1,168B).
101
Srv. Apponius (In cant., CCñSL 19, str. 196).
102
Srv. Cassiodorus (Expos. cant., PL 70,1086Dñ1087A).
103
Srv. Cassiodorus (tamt., PL 70,1087C).
34
02uvod16.PM6 34 2.11.2016, 15:31

Dvan·ct drahokam˘ na n·prsnÌku veleknÏze

a na nebeskÈm JeruzalÈmÏ
V Exodu dost·v· MojûÌö od Hospodina na¯ÌzenÌ, aby postavil
svatyni a olt·¯, zhotovil kultovnÌ p¯edmÏty a po¯Ìdil knÏûskÈ roucho
(Ex 25ñ28). K hlavnÌm Ë·stem knÏûskÈho odÏvu pat¯ily mimo jinÈ
n·ramenÌk a n·prsnÌk. Na n·ramenÌku (Ex 28,9ñ10) byly dva onyxy
zasazenÈ do zlata, do kaûdÈho z nich bylo vyryto öest jmen Izraelo-
v˝ch (J·kobov˝ch) syn˘; tyto kameny mÏly Hospodinovi p¯ipomÌ-
nat izraelsk˝ n·rod. Na n·prsnÌku (Ex 28,17ñ20) byly Ëty¯i ¯ady
drahokam˘, v kaûdÈ ¯adÏ t¯i kameny (sardius, topaz, smaragd; kar-
bunkl, safÌr, jaspis; ligurius, ach·t, ametyst; chrysolit, onyx, beryl),
takûe jejich poËet opÏt odpovÌdal poËtu dvan·cti izraelsk˝ch kmen˘;
navÌc bylo do kaûdÈho drahokamu vyryto jmÈno jednoho kmene.
V˝Ëet kamen˘ na n·prsnÌku veleknÏze inspiroval Epifania ze Sala-
mÌny (315ñ403) k seps·nÌ prvnÌho k¯esùanskÈho lapid·¯e zvanÈho
Peri tÛn IB lithÛn tÛn ontÛn en tois stolismois t˙ AarÛn biblion,104
kter˝ se stal pramenem pro mnohÈ z pozdÏjöÌch autor˘ ñ p¯Ìrodo-
vÏdce i exegety.
AËkoli jmÈna nesouhlasÌ zcela p¯esnÏ, b˝v· dvan·ct kamen˘
v Exodu spojov·no s dvan·cti drahokamy, kterÈ zdobÌ z·klady ne-
beskÈho JeruzalÈma ve ZjevenÌ JanovÏ. Tato biblick· pas·û je prav-
dÏpodobnÏ nejv˝znamnÏjöÌ pro pozdÏjöÌ symbolick˝ v˝klad dra-
hokam˘. Jan popisuje svatÈ mÏsto sestupujÌcÌ z nebe od Boha: jeho
svÏtlo je podobnÈ drahÈmu kameni, jako by to byl k¯iöù·lovÏ se
t¯pytÌcÌ jaspis (Zj 21,11), hradby jsou takÈ postaveny z jaspisu (Zj
21,18), samo mÏsto pak z ryzÌho zlata podobnÈho ËirÈmu sklu (Zj
21,18; 21), br·ny jsou z perel (Zj 21,21) a z·klady hradeb zdobÌ dra-
hÈ kameny ñ jaspis, safÌr, chalcedon, smaragd, sardonyx, sardius,
chrysolit, beryl, topaz, chrysopras, hyacint a ametyst (Zj 21,19ñ
104
DÌlo se cituje tÈû pod latinsk˝m n·zvem De duodecim gemmis quae
erant in veste Aaronis liber, PG 43, sl. 293ñ304 (¯eck˝ text s latinsk˝m
p¯ekladem); latinsk· starovÏk· verse Sancti Epiphanii episcopi de XII
gemmis rationalis summi sacerdotis Hebraeorum, PG 43, sl. 321ñ366,
Praefatio sl. 305ñ320. Latinskou versi vydal tÈû pod n·zvem Epistola 244
O. G¸nther, in: Epistolae imperatorum pontificum, CSEL 35/2, Prag ñ
Wien ñ Leipzig 1898, str. 743ñ773.
35
02uvod16.PM6 35 2.11.2016, 15:31

⁄vod
20).105 Obraz drahokamy ozdobenÈho nebeskÈho JeruzalÈma, upro-

st¯ed nÏhoû roste strom ûivota a vytÈk· pramen ûivÈ vody (Zj 22,1ñ
2), uzavÌr· dÏj zapoËat˝ v knize Genesis popisem r·je (Edenu),
rajskÈ zahrady a ¯eky vytÈkajÌcÌ z r·je, u nÌû se nach·zejÌ i drahÈ
kameny.
Pro tÈma nebeskÈho JeruzalÈma je vöak d˘leûit˝ takÈ popis novÈ-
ho JeruzalÈma, jehoû vybudov·nÌ slibuje v exilnÌ dobÏ Hospodin
˙sty proroka Izaj·öe (54,11ñ12), a popis stavby JeruzalÈma v knize
TÛbij·öovÏ (13,21ñ22); v prvnÌm p¯ÌpadÏ se objevuje zmÌnka o safÌ-
ru a jaspisu (podle Septuaginty tÈû karbunklu a k¯iöù·lu), ve druhÈm
se hovo¯Ì o safÌru a smaragdu. Izaj·öovu pas·û spojil Jeron˝m s k·-
z·nÌm poexilnÌho proroka Agea:106 jako zkuöen˝ architekt a stavitel
klade k·men na k·men a spojuje je dohromady v·pnem a s·drou,
tak i boûÌ architekt vÌ, jak spojit jedno dÌlo s jin˝mi, a poznen·hlu
tak buduje chr·m boûÌ. Na z·kladu, jejû poloûil JeûÌö Kristus, bude
vybudov·n nov˝ JeruzalÈm; bude vystavÏn z ûiv˝ch kamen˘ (srv.
1P 2,5), tedy z vyvolen˝ch, kte¯Ì ve svÈ neuvadajÌcÌ vÌ¯e (jaspis)
planou jako oheÚ (karbunkl), nebo se vyznaËujÌ nebesky modrou
barvou (safÌr) a jsou jiû p¯iv·dÏni k tr˘nu boûÌmu na nebesÌch, nebo
z·¯Ì nevinnostÌ a dobr˝mi Ëiny (k¯iöù·l).107
Maiestas Domini
Vedle dvan·cti kamen˘ na n·prsnÌku veleknÏze a na nebeskÈm
JeruzalÈmÏ je v˝znamn˝m biblick˝m motivem, kter˝ je spojen
s drah˝mi kameny, takÈ zjevenÌ Hospodina (Maiestas Domini).
V knize Exodus (24,9ñ10) se popisuje uzav¯enÌ smlouvy mezi Hos-
105
RanÌ bibliËtÌ koment·to¯i se spokojovali v˝Ëtem tÏchto dvan·cti
drahokam˘ a symbolick˝m v˝kladem celÈ dvac·tÈ prvÈ kapitoly ZjevenÌ
Janova, jednotliv˝mi kameny se vöak p¯Ìliö nezab˝vali. O bohatÈ sym-
bolice, kterou jim p¯isuzovali ve sv˝ch koment·¯Ìch pozdÏjöÌ st¯edovÏcÌ
exegetÈ, viz H. äedinov·, Kameny, str. 37ñ78.
106
DvÏ Ageova k·z·nÌ se t˝kajÌ budov·nÌ novÈho chr·mu za vl·dy
perskÈho kr·le Dareia; Ageus vybÌzÌ lid, aby pokraËoval ve stavbÏ domu
boûÌho a povzbuzuje jej Hospodinov˝m slibem, ûe sl·va tohoto novÈho
domu bude vÏtöÌ neûli prvnÌho (Ag 2,9); z·roveÚ vol· lid k zamyölenÌ nad
vöÌm, co proûil d¯Ìve, neû byl v HospodinovÏ chr·mÏ kladen k·men ke
kameni (Ag 2,16).
36
02uvod16.PM6 36 2.11.2016, 15:31

podinem a izraelsk˝m lidem.

MojûÌö, jeho bratr ¡ron a dal-
öÌ izraelötÌ staröÌ vystoupÌ na
horu a uvidÌ Boha Izraele, pod
jehoû nohama je cosi jako
deska ze safÌru, jako by to by-
lo nebe z·¯ÌcÌ jasem. Podobn˝
motiv se objevuje v Ezechie-
lovi (1,22ñ2,1); prorokovi se
zjevuje safÌrov˝ tr˘n nad k¯iö-
ù·lovou klenbou, na tr˘nu
Hospodin z·¯ÌcÌ jako oheÚ
a jako drah˝ kov Èlektrum
a kolem tr˘nu klenoucÌ se du-
ha. Toto mÌsto b˝v· pokl·d·-
no za p¯edobraz ËtvrtÈ ka-
pitoly ZjevenÌ Janova (4,3),
v nÌû Jan popisuje zjevenÌ bo- Obr. 6: Ach·t
ûÌho majest·tu podobajÌcÌho
se jaspisu a kameni sardius; B˘h je obklopen smaragdovou duhou
a kolem jeho tr˘nu se rozprostÌr· k¯iöù·lovÈ mo¯e.
Jeden z prvnÌch koment·¯˘ ke ËtvrtÈ kapitole ZjevenÌ, p¯epra-
covan˝ poslÈze Jeron˝mem, poch·zÌ od Victorina z Pettau (Ü 304).
Autor vidÌ ve dvou drahokamech znamenÌ dvou soud˘ nad lidstvem:
jaspis zelen˝ jako voda je symbolem potopy, tedy soudu, ke kte-
rÈmu jiû doölo, sardius Ëerven˝ jako oheÚ je p¯ipomÌnkou ohnivÈho
poslednÌho soudu, kter˝ lidstvo teprve Ëek·. Duha obklopujÌcÌ tr˘n
m· stejn˝ smysl jako duha, jeû se objevila po potopÏ: p¯ipomÌn·
lidstvu Hospodin˘v slib, ûe se jiû nemusÌ ob·vat jeho hnÏvu v po-
dobÏ potopy (srv. Gn 9,11), z·roveÚ vöak varuje p¯ed ohniv˝m
soudem. K¯iöù·lovÈ mo¯e je totÈû co dar k¯tu, jejû B˘h vÏnoval
ËlovÏku prost¯ednictvÌm svÈho Syna p¯ed sv˝m poslednÌm sou-
dem.108
107
Jeron˝m (In Agg. II,16ñ18, CCñSL 76A, str. 740; srv. tÈû In Es.
XV,11ñ14, CCñSL 73A, str. 613).
108
Victorinus z Pettau (In apoc., CSEL 49, str. 46ñ48).
37
02uvod16.PM6 37 2.11.2016, 15:31

⁄vod
Z ran˝ch k¯esùansk˝ch exeget˘ p˘sobÌcÌch p¯ed Isidorem p¯e-

vzali Victorin˘v a Jeron˝m˘v v˝klad Caesarius z Arles (Ü 542),109
Primasius (Ü po 553)110 a öpanÏlsk˝ autor Apringius (6. stol.);111
nejpodrobnÏji vöak zpracoval celÈ tÈma Beda Ctihodn˝,112 jenû ale
p˘sobil aû sto let po Isidorovi.113
4. ISIDOROVO POJEDN¡NÕ O KAMENECH

A KOVECH
Isidor ze Sevilly vÏnoval nerost˘m tÈmÏ¯ celou jednu knihu

sv˝ch EtymologiÌ,114 v nÌû popsal ve dvaceti Ëty¯ech kapitol·ch oby-
ËejnÈ miner·ly, drahokamy a kovy. V prvnÌ Ë·sti knihy probral
nejprve nejobyËejnÏjöÌ nerostnÈ l·tky a chemickÈ substance (hlÌnu,
pÌsek, k¯Ìdu, sÌru, zemnÌ sm˘lu, kamenec, s˘l, sodu, pemzu a dalöÌ),
109
In apoc., sv. II, str. 214ñ215. Caesarius vöak nabÌzÌ kromÏ pojetÌ
dvou soud˘ takÈ p¯edstavu dvou drahokam˘ jako obrazu ûivota svat˝ch,
kte¯Ì bÏhem svÈ sluûby Bohu proûÌvajÌ dobrÈ vÏci, ale zakouöejÌ i str·znÏ
a protivenstvÌ (tamt., str. 215).
110
Comment. super apoc. I, CCñSL 92, str. 47ñ50.
111
Tract. in apoc., str. 26. Apringius vöak pod·v· v˝klad o dvou ka-
menech jako symbolech dvou soud˘ nad lidstvem teprve na konci svÈho
koment·¯e ke Zj 4,3, kter˝ vÏnuje z vÏtöÌ Ë·sti pojetÌ kamen˘ jaspis a sar-
dius jako obrazu boûsk˝ch vlastnostÌ Krista vtÏlenÈho do liskÈho tÏla
(tamt.: Lapis enim iaspidis viridi et acutissimo fulgore radiatur, ut carnem
assumpti hominis absque peccati suspitione susceptam perpetuae since-
ritatis sentiat vigore clarescere et divinae virtutis inhabitatione praeful-
gere. Sardonis autem lapis est rubicundus, sed quadam obscuritate sublu-
cens, ut integritatem intemeratae carnis ex verecunda et humili assumptam
Virgine recognoscas).
112
Viz Explan. apoc., PL 93,143AB, a In princip. gen. II,9, CCñSL
118A, str. 134ñ135.
113
O dalöÌch interpretacÌch zmÌnÏnÈ pas·ûe v exegetickÈ literatu¯e 9.ñ
14. stol. viz H. äedinov·, Kameny, str. 63ñ64 a 71.
114
Etymologiarum sive originum libri XX, vyd. W. M. Lindsay, Oxford
1911.
38
02uvod16.PM6 38 2.11.2016, 15:31

4. Isidorovo pojedn·nÌ o kamenech a kovech
Obr. 7: K¯iöù·l
kterÈ se vyskytovaly v mnoha lokalit·ch tehdy zn·mÈho svÏta a vy-

uûÌvaly se bÏûnÏ ve stavebnictvÌ, v chemii nebo v lÈka¯stvÌ (kap.
1ñ3), d·le pak vz·cnÏjöÌ nerosty (magnetit, azbest, pyrit, obsidi·n,
hematit, smirek), kterÈ vzbuzovaly z·jem sv˝mi neobvykl˝mi vlast-
nostmi (kap. 4), a nakonec mramory, kterÈ byly pokl·d·ny za
zvl·ötnÌ skupinu kamen˘ a Isidor je proto soust¯edil do jednÈ kapi-
toly (kap. 5). Druhou, nejobsaûnÏjöÌ Ë·st svÈ knihy, vÏnoval autor
drahokam˘m, kterÈ rozdÏlil podle barev do devÌti kapitol (kap.
7ñ15), k nimû p¯ipojil takÈ kapitolu o skle (kap. 16). Ve t¯etÌ sku-
pinÏ popsal nejzn·mÏjöÌ kovy a slitiny ñ zlato, st¯Ìbro, mÏÔ, bronz,
ûelezo, olovo, cÌn, stagnum a Èlektrum (kap. 17ñ24).
39
02uvod16.PM6 39 2.11.2016, 15:31

⁄vod
Isidorova kniha probÌr· p¯i-

bliûnÏ dvÏ stÏ pades·t ne-
rostn˝ch l·tek. Velice struËn˝
v˝klad o kaûdÈm miner·lu
sest·v· ze zmÌnky o etymo-
logii jeho jmÈna a z popisu
jeho vzhledu (barvy, povrchu,
t¯pytu, tvrdosti) Ëi jin˝ch fy-
zik·lnÌch vlastnostÌ (p¯itahuje
ûelezo, vypouötÌ ze sebe öù·-
vu, rozlept·v·); Ëasto uv·dÌ
Obr. 8: K¯Ìda Isidor takÈ lokalitu, ze kterÈ
k·men poch·zÌ, v nÏkter˝ch
p¯Ìpadech se zmiÚuje o praktickÈm vyuûitÌ nerostu. HlavnÌm pra-
menem byl Isidorovi Plinius StaröÌ, jehoû kratöÌ pas·ûe o draho-
kamech p¯ejal tÈmÏ¯ Ëi zcela beze zmÏny, z delöÌch popis˘ si vybÌral
(Ëasto nep¯esnÏ a zkomolenÏ) jednotlivÈ vÏty nebo odstavce, nÏkdy
jeho text kombinoval s v˝Úatky z dÌla Solinova. Na rozdÌl od Plinia,
kter˝ se zvl·ötÏ u obyËejnÏjöÌch nerost˘ zab˝v· podrobnÏ tÈû jejich
vyuûitÌm v medicÌnÏ a magii, Isidor tuto oblast tÈmÏ¯ zcela opo-
mÌjÌ115 a necituje ani z û·dnÈho starovÏkÈho lÈka¯skÈho spisu
(Celsus, DiskoridÈs, GalÈnos, Scribonius Largus). Naproti tomu
Ëerpal Isidor p¯i v˝kladu o obyËejn˝ch nerostech z Vitruviova dÌla
De architectura, v ostatnÌch kapitol·ch nach·zÌme cit·ty z dÏl ¯Ìm-
sk˝ch b·snÌk˘ a prozaik˘, z nichû p¯evzal nÏkterÈ veröe a pas·ûe
115
Srv. nap¯. delöÌ pas·ûe v PliniovÏ encyklopedii o lÈËebnÈm vyuûitÌ
kimÛlskÈ k¯Ìdy (Natur. hist. 35,195ñ196), zemnÌ sm˘ly (tamt. 35,180ñ
182), kamence (tamt. 35,183ñ185) nebo kamene poch·zejÌcÌho z ostrova
Samos (tamt. 36,152), jeû Isidor (srv. Etymol. XVI,1,6; 2,1ñ2; 4,13) zcela
opomÌjÌ, nebo podrobn˝ Plini˘v popis vyuûitÌ lÈËiv˝ch vlastnostÌ sÌry
(Natur. hist. 35,175) a sody (tamt. 31,115ñ122), zatÌmco Isidor se omezuje
na pouhou zmÌnku, ûe jednu z odr˘d sÌry uûÌvajÌ lÈka¯i (Etymol. XVI,1,10)
a ûe ze sody se p¯ipravujÌ lÈky (tamt. XVI,2,7).
116
Citace z Vergilia nalezneme nap¯. v Etymol. XVI,3,3; 18,1; 20,11;
21,1; z Lucretia tamt. XVI,18,13ñ14; 20,1; z Martiala XVI,2,8; z Horatia
XVI,5,19; z Lucana XVI,26,14; z Petronia XVI,16,6.
117
Srv. nap¯. Etymol. XVI,3,5; 5,19; 20,3; 21,1; 24,1, a dal.
40
02uvod16.PM6 40 2.11.2016, 15:31

5. ÿeck· a ¯Ìmsk· metrologie
doslovnÏ, jinÈ parafr·zoval; na prvnÌm mÌstÏ to byla Vergiliova

Aeneis a Lucretiovo pojedn·nÌ De rerum natura, ojedinÏle takÈ
Martialovy Epigramy, Horatiovy Epody, Lucan˘v spis De bello
civili a Petroni˘v Satiricon.116 KromÏ samotnÈho Vergilia byly Isi-
dorovi nepochybnÏ dob¯e zn·my rovnÏû Serviovy koment·¯e k Ver-
giliovi, z nichû doslovnÏ cituje.117 Z dÏl cÌrkevnÌch autor˘ pouûil
Isidor v˝Úatky z Augustinova spisu De civitate Dei,118 jednotlivÈ
vÏty vypsal rovnÏû z Jeron˝mov˝ch biblick˝ch koment·¯˘, omezil
se vöak tÈmÏ¯ vûdy na vÏcn˝ zaË·tek Jeron˝movy pas·ûe a vynechal
jeho alegorick˝ v˝klad.119 Proto se takÈ v kapitol·ch o smaragdu,
safÌru, topazu, jaspisu a dalöÌch drahokamech nezmiÚuje o jejich v˝-
skytu v PÌsmu, dokonce ani o v˝znamnÈ ˙loze, jakou majÌ na n·prs-
nÌku veleknÏze Ëi na nebeskÈm JeruzalÈmÏ.
5. ÿECK¡ A ÿÕMSK¡ METROLOGIE

PoslednÌ t¯i kapitoly öestn·ctÈ knihy EtymologiÌ vÏnoval Isidor
soustav·m antick˝ch vah a dut˝ch mÏr,120 snad z toho d˘vodu, ûe v·-
hy b˝valy Ëasto uv·dÏny v antick˝ch recept·¯Ìch v souvislosti s p¯Ì-
pravou sloûit˝ch lÈk˘ (mezi jejichû komponenty pat¯ily takÈ miner·l-
118
Srv. nap¯. Etymol. XVI,4,1ñ2;4;5;6.
119
Jako p¯Ìklad lze uvÈst Isidor˘v etymologick˝ v˝klad slova stagnum
(viz Etymol. XVI,23,1: Stagni etymologia §poxvr¯zvn, id est separans et
secernens. Mixta enim et adulterata inter se per ignem metalla dissociat et
ab auro et argento aes plumbumque secernit), jejû autor p¯evzal jen s ma-
l˝mi zmÏnami od Jeron˝ma, vynechal vöak jeho symbolick˝ z·vÏr ztotoû-
ÚujÌcÌ stagnum s Hospodinem, kter˝ oddÏluje od sebe dobrÈ Ëiny (zlato
a st¯Ìbro) a provinÏnÌ (mÏÔ a olovo); viz In Zachar. I,4, CCñSL 76A, str.
782ñ783: lapis autem iste..., id est stanneus, Øtymologe¡tai §poxvr¯zvn,
id est separans et secernens, ut quomodo stannum mixta et adulterata se
per ignem metalla dissociat, ita dominus verus probator...ab auro et ar-
gento bonorum operum aes vitiorum plumbumque secernat, ut purum au-
rum remaneat et argentum.
120
Isidor popisuje pouze dutÈ mÌry a opomÌjÌ mÌry dÈlkovÈ a ploönÈ,
kterÈ Ë·steËnÏ vyloûil jiû v p¯edch·zejÌcÌ knize (Etymol. XV,15: De men-
suris agrorum).
41
02uvod16.PM6 41 2.11.2016, 15:31

⁄vod
nÌ l·tky),121 a bylo tedy d˘leûitÈ zn·t jak jednotlivÈ n·zvy vah a mÏr,
tak pomÏry mezi nimi a samoz¯ejmÏ i jejich velikost a objem.
Isidor uv·dÌ nÏkolik desÌtek termÌn˘, jednotlivÈ v·hy a mÌry vöak
popisuje velmi struËnÏ, ne vûdy p¯esnÏ a obËas si jeho tvrzenÌ v r˘z-
n˝ch paragrafech odporujÌ. SystÈm antickÈ metrologie byl ovöem
velmi sloûit˝; velikost vah a mÏr oznaËovan˝ch stejn˝m jmÈnem se
liöila jak v jednotliv˝ch oblastech antickÈho svÏta, tak v r˘zn˝ch
Ëasov˝ch obdobÌch, a tudÌû i u r˘zn˝ch autor˘, z nichû Isidor Ëer-
pal.122
To, co dnes vÌme o jednotliv˝ch soustav·ch antick˝ch vah a mÏr,
vyvozujeme z rozliËn˝ch zlomk˘ antick˝ch metrologick˝ch spis˘
a ze zmÌnek ve spisech z jin˝ch disciplÌn. Tyto zlomky a zmÌnky
shrom·ûdil F. Hultsch do dvou svazk˘ a vydal je pod n·zvem Me-
trologicorum scriptorum reliquiae;123 mezi nejv˝znamnÏjöÌ ¯eckÈ
prameny n·leûÌ v˝bÏr z dÌla GalÈnova a Epifaniova, d˘leûitÈ jsou
takÈ zlomky z dÌla Eusebiova. Latinsk· Ë·st zahrnuje na prvnÌm
mÌstÏ zlomky ze spis˘ Varrona a dalöÌch autor˘ (Columella, Fron-
tinus, Balbus a Hyginus), kterÈ se t˝kajÌ p¯edevöÌm mÏr ploön˝ch;
pro znalost antick˝ch vah a mÏr je v˝znamn˝ zlomek ze spisu Vo-
lusia Maeciana, anonymnÌ v˝Ëet vah a mÏr sepsan˝ v hexametrech
a nazvan˝ Carmen de ponderibus, pojedn·nÌ v hexametrech o asu
121
Srv. nap¯. p¯edpis Scribonia Larga na mast proti bolesti hlavy (Com-
pos. 4): ad omnem capitis dolorem efficaciter prodest crocomagmatis
pondo sextans, aluminis fissi...pondo uncia (Ñproti jakÈkoli bolesti hlavy
˙ËinnÏ pom·hajÌ dvÏ unce zbytku po lisov·nÌ öafr·nu, jedna unce...vl·k-
nitÈho kamence...ì) nebo vikl·nÌ zub˘ (tamt. 58): ...proderit motis dentibus
hoc medicamentum: aceti acerrimi valde sextarius unus semis, cedriae
verae...hemina, alumini fissi pondo triens... (Ñ...rozviklan˝m zub˘m pro-
spÏje tento lÈk: jeden a p˘l sextariu velmi velmi ostrÈho octa, jedna hÈ-
mina...cedrovÈ sm˘ly, Ëty¯i unce vl·knitÈho kamence...ì).
122
Viz z·kladnÌ dÌlo k tÈto problematice, F. Hultsch, Griechische und
rˆmische Metrologie, Berlin 1862, a rozöÌ¯enou versi tÈhoû, Berlin 1882.
123
F. Hultsch, Metrologicorum scriptorum reliquiae, I (¯eËtÌ auto¯i),
Leipzig 1864 (d˘leûit· je zvl·ötÏ t¯etÌ kapitola nazvan· Fragmenta de
mensuris cavis ac ponderibus, str. 206ñ279); Metrologicorum scriptorum
reliquiae, II (latinötÌ auto¯i), Leipzig 1866. Podle tohoto vyd·nÌ cituji v ka-
pitole o antickÈ metrologii a v pozn·mk·ch k Etymol. XVI,25ñ27 i ta dÌla,
jeû existujÌ v samostatn˝ch edicÌch (nap¯. Sextus Pompeius Festus aj.).
42
02uvod16.PM6 42 2.11.2016, 15:31

a jeho Ë·stech Carmen de librae sive assis partibus, latinsk· verse

Epifaniova ¯eckÈho trakt·tu o metrologii, a poslÈze takÈ pojedn·nÌ o
vah·ch a mÌr·ch ze öestn·ctÈ knihy Isidorov˝ch EtymologiÌ i z ji-
n˝ch jeho dÏl.
V·hy
Z·kladnÌmi jednotkami ¯eckÈho systÈmu vah (a z·roveÚ penÏûnÌ

soustavy124) byly t°lanton (talanton), Ñtalentì, mn£ (mn·), Ñminaì,
draxmµ (drachmÈ), Ñdrachmaì, a œbolÕq (obolos), Ñobolosì, je-
jichû vz·jemn˝ pomÏr spoËÌval na dvan·ctkovÈ a desÌtkovÈ poËetnÌ
soustavÏ. Talent, nejvyööÌ ¯eck· v·ha, se dÏlil na 12
ñ x 10 = 60 min,
2
mina na 10 x 10 = 100 drachem, drachma na 12 ñ = 6 obol˘.125 Vz·-
2
jemnÈ vztahy mezi ¯eck˝mi jednotkami vah ilustrujÌ Ë·steËnÏ veröe:
Cecropium superest post haec memorare talentum
sexaginta minas, seu vis, sex milia dragmis,
quod summum doctis perhibetur pondus Athenis;
nam nihil his obolove minus maiusve talento.126
V pozdÏjöÌ dobÏ se zejmÈna pro lÈk·rnickÈ pot¯eby zaËal obolos
dÏlit na osm menöÌch jednotek, kterÈ byly nazv·ny podle attick˝ch
mÏdÏn˝ch mincÌ xalko¡ (chalkoi).127
124
V ÿecku existoval ˙zk˝ vztah mezi v·hami a mincemi; neû se zaËaly
razit mince, platilo se odv·ûen˝m mnoûstvÌm kovu, proto se n·zvy pro
v·hovÈ a penÏûnÌ jednotky shodujÌ.
125
Srv. F. Hultsch, Griechische und rˆmische Metrologie (1882), str.
127.
126
Metrol. script., II, str. 90 (Carmen de ponderibus): ÑPo tomto zb˝v·
p¯ipomenout kekropsk˝ talent obsahujÌcÌ öedes·t min, nebo chceö-li radÏji,
öest tisÌc drachem, coû je podle uËen˝ch AthÈÚan˘ nejvÏtöÌ v·ha; neboù nic
nenÌ menöÌ neû obolos a nic vÏtöÌ neû talent.ì
127
KromÏ chalku byly zavedeny jeötÏ dalöÌ v·hovÈ jednotky, jeû se
nach·zejÌ takÈ v ¯ÌmskÈm systÈmu vah; byly to gr°mma (gramma) = scri-
pulum (ñ13 drachmy), ker°tion (keration) = siliqua (ñ13 obolu) a u≠rmoq
(thermos) = lupinus (2 ker°tia). Srv. F. Hultsch, Griechische und rˆ-
mische Metrologie (1882), str. 133ñ134.
43
02uvod16.PM6 43 2.11.2016, 15:31

⁄vod
I. Tabulka z·kladnÌch ¯eck˝ch vah128

t°lanton 1
mn£ 60 1
draxmµ 6000 100 1
œbolÕq 36000 600 6 1
xalko◊q 288000 4800 48 8
Soustavy vah se v jednotliv˝ch ¯eck˝ch mÏstsk˝ch st·tech liöily
aû do doby helÈnistickÈ, proto nalÈz·me v p¯evodu na modernÌ v·-
hovou soustavu Ëasto znaËnÈ rozdÌly.129 Obvykl· v·ha attickÈho
talentu Ëinila 26,196 kg, miny 436,6 g, drachmy 4,366 g a obolu
0,728 g.
ÿÌmanÈ pojmenovali svou z·kladnÌ v·hovou jednotku libra, Ñlib-
raì; shodovala se se z·kladnÌ jednotkou penÏûnÌ, asem. Libra i as se
dÏlily na menöÌ Ë·sti podle dvan·ctkovÈho systÈmu, v nÏmû byla
nejmenöÌ jednotkou, to jest jednou dvan·ctinou libry i asu, jedna
uncia, Ñunceì.130 Unce se d·le dÏlila na menöÌ Ë·sti, z nichû nej-
d˘leûitÏjöÌ byly sicilicus ( ñ41 unce), sextula (ñ61 unce) a scripulum (24
1
ñ
unce).
V dobÏ cÌsa¯skÈ doölo ke spojenÌ ¯eckÈ a ¯ÌmskÈ soustavy vah. ÿÌ-
manÈ p¯ejali na prvnÌm mÌstÏ attickou drachmu, kterou pouûÌvali vel-
mi Ëasto ¯eËtÌ lÈka¯i, a p¯enesli jejÌ n·zev na ¯Ìmsk˝ st¯Ìbrn˝ den·r.131
128
134.
129
Viz nap¯. rozdÌl mezi solÛnskou, attickou, staroaiginskou, foinickou
a babylÛnskou minou, F. Hultsch, Griechische und rˆmische Metrologie
(1882), index, str. 731ñ732.
130
DalöÌmi jednotkami mezi asem a uncÌ byly: deunx (= 11 uncÌ), dex-
tans (= 10 uncÌ), dodrans (= 9 uncÌ), bes (= 8 uncÌ), septunx (= 7 uncÌ),
semis (= 6 uncÌ), quincunx (= 5 uncÌ), triens (= 4 unce), quadrans (= 3
unce), sextans (= 2 unce) a sescuncia (= 1ñ31 unce); srv. F. Hultsch, Grie-
chische und rˆmische Metrologie (1882), str. 148. O dÏlenÌ asu pojedn·v·
nap¯. Balb˘v Liber de asse, viz in: Metrol. script., II, str. 72ñ75 (Balbus ad
Celsum de asse minutiisque eius portiunculis).
131
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 21,185): drachma Attica...denari
argentei habet pondus. ÿÌmsk˝ den·r v·ûil do doby cÌsa¯e Nerona 84ñ1 libry,
44
02uvod16.PM6 44 2.11.2016, 15:31

Z·roveÚ p¯evzali takÈ jako v·hovou jednotku obolus (ñ21 skripula),

chalcus (ñ81 obolu132) a od doby cÌsa¯e Konstantina dostala svÈ mÌsto
v ¯ÌmskÈ soustavÏ vah takÈ siliqua, Ñsilikvaì (ñ13 obolu). V tÈûe dobÏ
se zaËala jednotka sextula jakoûto v·hov· jednotka i jako zlat· mince
naz˝vat solidus.133
II. Tabulka z·kladnÌch ¯Ìmsk˝ch vah134

libra 1
uncia 12 1
sicilicus 48 4 1
sextula/solidus 72 6 1ñ21 1
drachma 96 8 2 1ñ31 1
scripulum 288 24 6 4 3 1
obolus 576 48 12 8 6 2 1
siliqua 1728 144 36 24 18 6 3 1
ÿeckÈ n·zvy ¯Ìmsk˝ch v·hov˝ch jednotek, kterÈ pouûÌvali nap¯.
¯eËtÌ lÈka¯i pÌöÌcÌ v dobÏ ¯ÌmskÈ, byly pro libru l¯tra (litra), pro
unci o⁄gg¯a (˙ngi·), pro drachmu draxmµ (drachmÈ) nebo “l-
kµ (holkÈ), pro skripulum gr°mma (gramma), pro obolus œbolÕq
(obolos), pro silikvu ker°tion (keration) a pro chalkus xalko◊q
(chalk˙s).135
1 libry, proto se liöÌ v·ha drachmy v lÈka¯sk˝ch spisech Celsa,

pozdÏji 96
ñ
Scribonia Larga a Plinia StaröÌho oproti drachmÏ u pozdÏjöÌch autor˘; srv.
F. Hultsch, Griechische und rˆmische Metrologie (1882), str. 149.
132
Podle Plinia StaröÌho vöak byl chalcus jednou desetinou obolu (Na-
tur. hist. 21,185): obolus (tj. pondere efficit) decem chalcos.
133
ÿeck˝ n·zev solidu byl nÕmisma (nomisma); jako v·hov· jednotka
mÏl vöak takÈ n·zvy exagium, Øj°gion (exagion) Ëi st°gion (stagion).
Srv. F. Hultsch, Griechische und rˆmische Metrologie (1882), str. 150.
134
150. Z latinsk˝ch doklad˘ srv. nap¯. Metrol. script., II, str. 99ñ100 (Car-
men de librae sive assis partibus).
135
Pro ¯eckÈ n·zvy vah v dobÏ ¯ÌmskÈ a pro pomÏry mezi tÏmito vahami
viz nap¯. v˝Úatek z dÌla GalÈnova, Metrol. script., I, str. 221ñ222 (Galµ-
45
02uvod16.PM6 45 2.11.2016, 15:31

⁄vod
P¯evod na modernÌ systÈm vah nenÌ jednotn˝; nejËastÏji se uv·-

dÏjÌ tyto v·hy:136 libra = 327,45 g, uncia = 27,288 g, sicilicus =
6,822 g, scripulum = 1,137 g, siliqua = 0,189 g.
MÌry
RovnÏû systÈm antick˝ch dut˝ch mÏr je ponÏkud nep¯ehledn˝,
neboù nÏkterÈ dutÈ mÌry se pouûÌvaly pouze k mÏ¯enÌ tekutin, jinÈ
pouze k mÏ¯enÌ sypk˝ch l·tek, dalöÌ slouûily pro ˙Ëely oba; navÌc
v dobÏ cÌsa¯skÈho ÿÌma splynuly dohromady ¯eck· a ¯Ìmsk· sousta-
va a pouûÌvaly se ¯eckÈ i ¯ÌmskÈ n·zvy mÏr souËasnÏ. LeckterÈ mÌry
p¯evzali takÈ ÿekovÈ nebo ÿÌmanÈ z Egypta, Persie nebo Palestiny
a rozch·zejÌ se mnohdy v urËenÌ jejich hmotnosti.
Z·kladnÌ ¯eckou dutou mÌrou pro tekutiny byl metrhtµq (metrÈ-
tÈs), naz˝van˝ tÈû §mwore’q (amforeus) nebo k°doq (kados),137
kter˝ se dÏlil na menöÌ Ë·sti; byly to xo◊q (ch˙s), kot’lh (kotylÈ),
ÑkotylÈì, œj’bawon (oxybafon) a k’auoq (kyathos), Ñkyathosì.
StejnÏ jako u v·hov˝ch jednotek, i zde spoËÌval vz·jemn˝ pomÏr na
dvan·ctkovÈ soustavÏ, takûe metrhtµq (metrÈtÈs) obsahoval dva-
n·ct mÏr zvan˝ch xo◊q (ch˙s), jeden xo◊q (ch˙s) se d·le dÏlil na
dvan·ct kotyl,138 jedna kotylÈ obsahovala Ëty¯i mÌry zvanÈ œj’ba-
noy to◊ sowvt°toy per˘ staumÂn): ÒH l¯tra ∞xei Go ib˚. ÒH dÆ o⁄gg¯a

draxm¢q h˚, a tineq ka˘ “lka˘ l≠gontai. ÒH dÆ “lk∂ ∫ draxm∂ ker°-
tia ∞xei ih˚ . •lloi dÆ l≠goysi gr°mmata g˚. TŒ dÆ gr°mma œbolo÷q b˚.
ÒO dÆ œbolŒq ker°tia g˚. ...“ g¢r œbolŒq ∞xei xalko◊q h˚ (ÑLibra m·
dvan·ct uncÌ. Unce m· osm drachem, kter˝m se ¯Ìk· takÈ holkai. HolkÈ
neboli drachma m· osmn·ct jednotek keration; jinÌ ¯ÌkajÌ, ûe m· t¯i gram-
mata. Gramma m· dva oboly. Obolos m· t¯i keratia. ...obolos m· osm
chalk˘ì).
136
Srv. J. Burian, ÿÌm. SvÏtla a stÌny antickÈho velkomÏsta, str. 258.
137
Srv. Metrol. script., II, str. 93 (Carmen de ponderibus): Attica prae-
terea discenda est amphora nobis / seu cadus; hanc facies, nostrae si
adieceris urnam.
138
Srv. Metrol. script., I, str. 236 (Cleopatrae tabula): ÒO xo◊q ∞xei
m≠trv ¿ mÆn kot’laq Attik¢q d„deka (Ñch˙s m· mÌru dvan·cti attick˝ch
kotylì).
46
02uvod16.PM6 46 2.11.2016, 15:31

won (oxybafon) a öest kyath˘.139 V nÏkter˝ch metrologick˝ch frag-

mentech nach·zÌme jeötÏ menöÌ jednotky, jako nap¯. kÕgxh (kon-
chÈ), m’stron (mystron) a xµmh (chÈmÈ).140
PotÈ, co ÿÌmanÈ ovl·dli ÿecko a doölo ke spojenÌ obou systÈm˘
mÏr, ¯eËtÌ auto¯i pÌöÌcÌ v tÈto dobÏ p¯evzali ¯Ìmskou mÌru sextarius
(öestina kongiu) a nazvali ji j≠sthq (xestÈs); GalÈnos o tÈto mÌ¯e
pÌöe: ÑU AthÈÚan˘ neexistovala totiû ani tato mÌra (tj. xestÈs), ani
jejÌ jmÈno. NynÌ, od tÈ doby, co vl·dnou ÿÌmanÈ, pouûÌvajÌ jmÈno
xestÈs vöechny n·rody hovo¯ÌcÌ ¯ecky.ì141 Z·roveÚ p¯eöel do ¯eckÈ
soustavy pod n·zvem tet°rton (tetarton) takÈ ¯Ìmsk˝ quartarius
(Ëtvrtina sextariu).
139
Srv. GalÈnos, Opera omnia, XIX, str. 753 (cituji podle F. Hultsche,
Griechische und rˆmische Metrologie, 1862, str. 81, pozn. 10): º kot’lh
ta⁄tŒn dÆ e≈pe¡n Íq tŒ trybl¯on. tŒ trybl¯on dÆ tŒ mikrŒn ∞xei ñ
œj’bawa d˚ (ÑkotylÈ je totÈû co tryblion. MalÈ tryblion obsahuje ñ Ëty¯i
jednotky oxybafonì), a Metrol. script., I, str. 235 (Cleopatrae tabula): ÒH
kot’lh m≠trv ¿ mÆn ∞xei ky°uoyq q'˚ (ÑkotylÈ m· mÌru öesti kyath˘ì).
140
81. ÿeckÈ spisy uv·dÏjÌ kÕgxh º meg°lh (konchÈ hÈ megalÈ), kter· byla
rovna jednÈ mÌ¯e oxybafon, a Øl°ttvn kÕgxh (elattÛn konchÈ), kter· byla
polovinou kyathu; srv. nap¯. Metrol. script., I, str. 235ñ236 (Cleopatrae
tabula): ÒH kÕgxh º meg°lh tŒ a⁄tŒ m≠tron s„zei tÂ ¿ œjyb°wv ¿ ..., º dÆ
Øl°ttvn kÕgxh ∞xei m≠trv ¿ mÆn ºmik’auon. TakÈ jednotky m’stron
(mystron) a xµmh (chÈmÈ) byly zn·my jako ÑvelkÈì a ÑmalÈì, viz nap¯.
Metrol. script., I, str. 235 (Cleopatrae tabula): Xµmh º meg°lh ∞xei < g˚
ka˘ º mikr¢ < b˚ (Ñvelk· chÈmÈ v·ûÌ t¯i drachmy, mal· dvÏ drachmyì), a
Metrol. script., I, str. 236 (tamt.): M’stron tŒ m≠ga ∞xei kot’lhq tŒ
≤kkaid≠katon, ...tŒ dÆ mikrÕteron kot’lhq tŒ kb˚˚ (ÑvelkÈ mystron m·
mÌru öestn·ctiny kotyly, ...menöÌ mystron dvacet a p˘l kotylyì). V p¯esnÈm
urËenÌ tÏchto mÏr se vöak jednotlivÌ auto¯i mnohdy rozch·zejÌ, srv. F.
Hultsch, tamt., pozn. 11.
141
GalÈnos, Opera omnia, XIII, str. 435 (cituji podle F. Hultsche,
Griechische und rˆmische Metrologie, 1862, str. 81): par¢ mÆn g¢r to¡q
Auhna¯oiq o¤te tŒ m≠tron (tj. j≠sthq) ªn o¤te to¤noma to◊to. nyn˘ dÆ
§w o· ÒRvma¡oi krato◊si, tŒ mÆn o¤noma to◊ j≠stoy par¢ p£s¯n Østi
to¡q ÒEllhnik∑ ¿ dial≠ktv ¿ xrvm≠noiq ∞unesin. Podle GalÈna (tamt.) vöak
nenÌ jistÈ, ûe se tato mÌra rovnala mÌ¯e ¯ÌmskÈ: a⁄tŒ dÆ tŒ m≠tron o⁄k ∆son
tÂ
¿ ÒRvmaikÂ ¿ , xrÂntai g¢r •lloq •llv ¿ jestia¯v¿ m≠trv¿ (Ñtato mÌra se
nerovn· mÌ¯e ¯ÌmskÈ, neboù kaûd˝ uûÌv· jinÈ xestovÈ mÌryì).
47
02uvod16.PM6 47 2.11.2016, 15:31

⁄vod
III. Tabulka z·kladnÌch ¯eck˝ch mÏr pro tekutiny142
metrhtµq 1
xo◊q 12 1
(j≠sthq) 72 6 1
kot’lh 144 12 2 1
(tet°rton) 288 24 4 2 1
œj’bawon 576 48 8 4 2 1
k’auoq 864 72 12 6 3 1ñ12
Pro sypkÈ l·tky byl hlavnÌ mÌrou m≠dimnoq (medimnos); dÏlil se

na öest menöÌch jednotek oznaËovan˝ch jako ≤kte’q (hekteus), tj.
Ñöestina (medimnu)ì,143 a na dvan·ct jednotek zvan˝ch ºm¯ekton
(hÈmiekton) nebo ºmiekt≠on (hÈmiekteon), dosl. Ñpolovina öestiny
(medimnu)ì, tj. polovina jednotky ≤kte’q (hekteus). NiûöÌmi jed-
notkami sypk˝ch mÏr byla xo¡nij (choinix), mÌra pöenice pro jed-
noho ËlovÏka na jeden den,144 jejÌ Ëtvrtina kot’lh (kotylÈ)145 a öesti-
na kotyly k’auoq (kyathos), to jest dvÏ mÌry uûÌvanÈ takÈ pro mÏ¯e-
nÌ tekut˝ch l·tek.146
142
Srv. F. Hultsch, Griechische und rˆmische Metrologie (1862),
str. 82.
143
PouûÌvalo se takÈ termÌnu mÕdioq (modios) p¯evzatÈho ¯eck˝mi
autory z latinskÈ soustavy mÏr.
144
82, pozn. 16; xo¡nij (choinix) se objevuje jako oznaËenÌ obilnÈ mÌry jiû
u HomÈra (Odysseia, XIX,28). Srv. takÈ HÈrodotos (Hist. VII,187), kter˝
hovo¯Ì o jednodennÌm p¯ÌdÏlu pöenice na jednoho perskÈho voj·ka za
Xerxova taûenÌ do ÿecka v dobÏ, kdy se perskÈ vojsko blÌûilo k Ther-
mopyl·m. RovnÏû DiogenÈs LaÎrtios (Vitae, VIII,18) naz˝v· tuto mÌru
ºmerhs¯a trowµ (hÈmerÈsi· trofÈ), tj. Ñp¯ÌdÏl potravy na jeden denì.
145
Srv. vöak Metrol. script., I, str. 236 (Cleopatrae tabula), kde je
choinix dÏlena pouze na t¯i attickÈ kotyly.
146
Srv. nap¯. Th˙kydidÈs (Hist. VII,87): Ød¯dosan g¢r afitÂn ≤k°s-
tv
¿ ...kot’lhn fldatoq ka˘ d’o kot’laq s¯toy (Ñp¯idÏlili totiû kaûdÈmu
z nich...jednu kotylu vody a dvÏ kotyly obilÌì).
48
02uvod16.PM6 48 2.11.2016, 15:31

IV. Tabulka z·kladnÌch ¯eck˝ch mÏr pro sypkÈ l·tky147
m≠dimnoq 1
≤kte’q (mÕdioq) 6 1
ºm¯ekton 12 2 1
xo¡nij 48 8 4 1
j≠sthq 96 16 8 2 1
kot’lh 192 32 16 4 2 1
k’auoq 1152 192 96 24 12 6
V p¯evodu na modernÌ soustavu se obvykle uv·dÏjÌ tato ËÌsla:148

metrhtµq = 39 l, xo◊q = 3 l, j≠sthq = ñ12 l, kot’lh = ñ41 l; m≠dimnoq
= 52 ñ12 l, xo¡nij = 1 l.
Z·kladnÌ ¯Ìmskou dutou mÌrou pro tekutiny byla amphora, Ñam-
foraì, jejÌû jmÈno p¯evzali ÿÌmanÈ od ÿek˘ a nahradili jÌm staröÌ
n·zev dutÈ mÌry quadrantal.149 MenöÌmi jednotkami byly urna, jeû
p˘vodnÏ oznaËovala r˘znÈ n·doby na tekutÈ l·tky (vÏdro, dûb·n,
konev, hrnec) i n·dobu pouûÌvanou p¯i losov·nÌ a v neposlednÌ ¯adÏ
i schr·nku na popel zem¯el˝ch, a congius, jehoû jmÈno vzniklo
podle ¯eckÈ mÌry kÕgxh (konchÈ); n·zvy dalöÌch t¯Ì mÏr odr·ûejÌ
147
83. Viz tÈû Metrol. script., I, str. 208 (Tabula de mensuris ac ponderibus
vetustissima): ÒO d≠ m≠dimnoq ∞xei ºm¯ekta ib˚ , tŒ dÆ ºm¯ekton xo¯ni-
kaq d˚, º dÆ xo¡nij kot’laq Attik¢q d˚ . kot’lh d≠ Østi tŒ Ωmisy to◊
j≠stoy (Ñmedimnos obsahuje dvan·ct mÏr hÈmiekton, hÈmiekton Ëty¯i mÌry
choinix, jedna choinix Ëty¯i attickÈ kotyly; kotylÈ je polovina mÌry xe-
stÈs...ì).
148
Srv. F. Hultsch, Griechische und rˆmische Metrologie (1882), str. 108.
149
Srv. Metrol. script., II, str. 79 (Loci e Festi libri de verborum signifi-
catione): quadrantal vocabant antiqui, quam ex Graeco amphoram dicunt,
quod vas pedis quadrati octo et XL capit sextarios (Ñslovem quadrantal
naz˝vali p¯edkovÈ to, Ëemu se [dnes] ¯Ìk· podle ¯eËtiny amfora, coû je
n·doba o krychlovÈ stopÏ obsahujÌcÌ Ëty¯icet osm sextari˘ì); srv. tÈû popis
Balb˘v v Metrol. script., II, str. 124 (Tabula de mensuris porrectis, qua-
dratis, cubicis Balbi expositioni inculcata): pes quadratus concavus capit
amforam..., a podobn˝ text Isidor˘v, Etymol. XVI,26,13. Viz F. Hultsch,
Griechische und rˆmische Metrologie (1882), str. 113ñ114.
49
02uvod16.PM6 49 2.11.2016, 15:31

⁄vod
Obr. 9: Rhodochrosit
ËÌselnÈ pomÏry: sextarius znamen· doslova Ñöestou Ë·stì (kongiu),

hemina Ñpolovinuì (sextariu) a quartarius ÑËtvrtinuì (sextariu).
NejmenöÌmi jednotkami byly acetabulum, jehoû jmÈno slouûilo takÈ
jako oznaËenÌ pro n·dobku na vinn˝ ocet,150 a z ¯eËtiny p¯evzat˝
150
Jedn· se o doslovn˝ p¯eklad ¯eckÈho œj’bawon (oxybafon), kterÈ
rovnÏû oznaËovalo n·dobku na vinn˝ ocet.
50
02uvod16.PM6 50 2.11.2016, 15:31

termÌn cyathus. DÏlenÌ amfory podle dvan·ctkovÈ ËÌselnÈ soustavy

dokl·d· nap¯. zlomek z dÌla Volusia Maeciana: ÑKvadrantal, kte-
rÈmu se dnes vÏtöinou ¯Ìk· amfora, m· dvÏ urny, t¯i mÏ¯ice, öest
poloviËnÌch mÏ¯ic, osm kongi˘, Ëty¯icet osm sextari˘, devades·t öest
hÈmin, sto devades·t dva kvartari˘ a pÏt set sedmdes·t öest kya-
th˘.ì151
V cÌsa¯skÈ dobÏ se pro ˙Ëely lÈk·rnickÈ zaËaly pouûÌvat navÌc
velmi malÈ mÌry cochlear a conchula.
V. Tabulka z·kladnÌch ¯Ìmsk˝ch mÏr pro tekutiny152
amphora 1
urna 2 1
congius 8 4 1
sextarius 48 24 6 1
hemina 96 48 12 2 1
quartarius 192 96 24 4 2 1
acetabulum 384 192 48 8 4 2 1
cyathus 576 288 72 12 6 3 1
ñ
2
NejvÏtöÌ ¯Ìmskou dutou mÌrou pro mÏ¯enÌ sypk˝ch l·tek byl mo-
dius, ÑmÏ¯iceì, obsahujÌcÌ öestn·ct sextari˘, jeho pomÏr k amfo¯e
byl tedy 3:1.153 Jeho polovinou byl semodius. N·zvy niûöÌch jedno-
tek se shodujÌ se jmÈny dut˝ch mÏr uûÌvan˝ch pro mÏ¯enÌ tekutin.
151
Metrol. script., II, str. 71 (Volusii Maeciani distributio): quadrantal,
quod nunc plerique amphoram vocant, habet urnas duas, modios tres,
semodios sex, congios octo, sextarios quadraginta octo, heminas nonagin-
ta sex, quartarios centum nonaginta duo, cyathos quingentos septuaginta
sex.
152
117.
153
Srv. v˝öe citovan˝ text Volusia Maeciana (pozn. 151) nebo Metrol.
script., II, str. 91 (Carmen de ponderibus): amphora, terque capit mo-
dium...
51
02uvod16.PM6 51 2.11.2016, 15:31

⁄vod
VI. Tabulka z·kladnÌch ¯Ìmsk˝ch mÏr pro sypkÈ l·tky154
modius 1
semodius 2 1
sextarius 16 8 1
hemina 32 16 2 1
quartarius 64 32 4 2 1
acetabulum 128 64 8 4 2 1
cyathus 192 96 12 6 3 1ñ12
ÿeckÈ n·zvy ¯Ìmsk˝ch dut˝ch mÏr byly pro amforu ker°mion

(keramion), pro urnu o¤rna (˙rn·), pro kongius xo◊q (ch˙s) nebo
kÕggion (kongion), pro sextarius j≠sthq (xestÈs), pro hÈminu ºm¯-
na (hÈmÌn·) nebo kot’lh (kotylÈ), pro quartarius tet°rton (tetar-
ton), pro acetabulum œj’bawon (oxybafon), pro cyathus k’auoq
(kyathos) a pro cochlear xµmh (chÈmÈ).155
V p¯evodu na modernÌ soustavu se uv·dÏjÌ obvykle tato ËÌsla:
amphora = 26,26 l, urna = 13,13 l, modius = 8,733 l, congius =
3,275 l, sextarius = 0,546 l, hemina = 0,273 l, quartarius = 0,137 l,
cyathus = 0,0456 l.
6. ETYMOLOGIE ÿECK›CH A LATINSK›CH

N¡ZVŸ KAMENŸ
Jiû ¯ÌmötÌ gramatikovÈ sledovali p¯i hled·nÌ p˘vodu slova nÏkolik

smÏr˘ v b·d·nÌ. Za prvÈ je zajÌmalo, odkud a proË jednotliv· slova
vznikla, a tuto Ë·st zkoum·nÌ naz˝vali obvykle p˘vodnÏ ¯eck˝m
154
122.
155
Srv. F. Hultsch, tamt., str. 118. Pro ¯eckÈ n·zvy dut˝ch mÏr uûÌva-
n˝ch k mÏ¯enÌ tekutin v dobÏ ¯ÌmskÈ a pro pomÏry mezi nimi viz nap¯.
v˝Úatek z dÌla GalÈnova, Metrol. script., I, str. 222ñ224 (Galµnoy to◊
sowvt°toy per˘ m≠trvn figrÂn).
52
02uvod16.PM6 52 2.11.2016, 15:31

6. Etymologie ¯eck˝ch a latinsk˝ch n·zv˘ kamen˘
termÌnem Ñetymologieì,156 za druhÈ se snaûili odpovÏdÏt na ot·zku,

jakou vÏc a v jakÈm rozsahu slovo oznaËuje; tÈto oblasti b·d·nÌ dali
n·zev ÑsÈmantikaì.157 Varro rozliöuje slova dom·cÌho p˘vodu (ver-
ba nostra), ohlednÏ nichû hodl· odpovÏdÏt na ot·zku cur (proË),
d·le slova cizÌho p˘vodu (verba aliena), u nichû ho zajÌm· ot·z-
ka unde (odkud), a slova zastaral· (verba oblivia), jeû mÌnÌ pomi-
nout. 158 Varronov˝m z·mÏrem je najÌt u slov dom·cÌho p˘vodu
jejich ∞tymon (etymon), ÑpravdivÈ j·droì, nebo je uvÈst do vztahu
s jin˝m slovem, u slov cizÌho p˘vodu urËit jazyk, z nÏhoû byla p¯e-
jata.159
AntiËtÌ a ranÏ st¯edovÏcÌ auto¯i zab˝vajÌcÌ se ve sv˝ch dÌlech
kameny a drahokamy, mezi nimi i Isidor, nav·zali na ¯ÌmskÈ gra-
matiky p¯edevöÌm v prvnÌm smÏru. ZajÌmal je p˘vodnÌ jazyk, z nÏ-
hoû slovo vzeölo, a zp˘sob, jÌmû bylo slovo vytvo¯eno z hlediska
morfologickÈho; nejvÏtöÌ pozornost vöak vÏnovali snaze najÌt od-
povÏÔ na ot·zku proË, z jakÈho d˘vodu jedno kterÈ jmÈno vzniklo a
jak˝ je jeho vnit¯nÌ obsah.
JazykovÈ a morfologickÈ ËlenÏnÌ

PoËet mineralogick˝ch termÌn˘, jeû majÌ sv˘j p˘vod v klasickÈ
latinÏ, nenÌ p¯Ìliö velk˝; ÿÌmanÈ totiû p¯evzali vÏtöinu n·zv˘ vz·c-
n˝ch kamen˘ a drahokam˘ od ÿek˘, sami vytvo¯ili jen nÏkolik m·lo
v˝raz˘. Pat¯Ì mezi nÏ nap¯. slovo specularis odvozenÈ od lat. spe-
culum, Ñzrcadloì, jeû oznaËovalo pr˘svitn˝ nerost slouûÌcÌ k v˝robÏ
okennÌch tabulek,160 nebo spojenÌ slov Veneris crines, ÑVenuöiny
156
Srv. nap¯. Varro (De lingua Latina, V,2): priorem illam partem, ubi
cur et unde sint verba scrutantur, Graeci vocant Øtymolog¯an; Cicero
(Acad. 1,32): verborum etiam explicatio probabatur, id est, qua de causa
quaeque essent ita nominata, quam Øtymolog¯an appellabant.
157
Srv. Varro (tamt.): illam alteram (tj. partem Graeci vocant) per<˘>
shmainom≠nvn. Srv. tÈû Z. PospÌöilov·, Varronovy etymologie v jeho
spise De lingua latina, str. 38.
158
Srv. Varro (tamt. V,10).
159
Srv. Z. PospÌöilov· (tamt., str. 40).
160
Srv. Etymol. XVI,4,37.
53
02uvod16.PM6 53 2.11.2016, 15:31

⁄vod
vlasyì, kterÈ ÿÌmanÈ pouûÌvali pro Ëern˝ drahokam protkan˝ ru-

s˝mi vl·kÈnky,161 d·le zdrobnÏlÈ carbunculus vytvo¯enÈ na z·kladÏ
substantiva carbo, ÑuhlÌì, jeû p¯edstavovalo drahokam podobajÌcÌ se
ohnivÏ z·¯ÌcÌmu uhlÌku,162 nebo takÈ slovo auripigmentum sloûenÈ
ze substantiv aurum, Ñzlatoì, a pigmentum, Ñbarvivoì, jÌmû se ozna-
Ëoval miner·l uûÌvan˝ v malÌ¯stvÌ.163
OstatnÌ termÌny p¯evzala latina z jin˝ch jazyk˘, aù jiû od n·rod˘
bezprost¯ednÏ sousedÌcÌch nebo velmi vzd·len˝ch; s v˝jimkou slov
p¯ejat˝ch z ¯eËtiny Ëinila etymologie tÏchto jmen jistÈ potÌûe jiû ve
starovÏku a i dnes je p˘vod mnoh˝ch z nich pokl·d·n za nejasn˝,
nebo dokonce nenÌ v˘bec zn·m. Jedn· se p¯edevöÌm o n·zvy kov˘,
z nichû se modernÌ etymologickÈ slovnÌky odvaûujÌ s ponÏkud vÏtöÌ
jistotou urËit p˘vodnÌ jazyk pouze u slova aurum, Ñzlatoì, jeû spo-
jujÌ se sabinsk˝m ausom, a p¯edpokl·dajÌ tudÌû, ûe se termÌn mohl
dostat do latiny z nÏkterÈho italickÈho jazyka.164 U slov argentum,
Ñst¯Ìbroì, a aes, ÑmÏÔì, vöak lze srovn·nÌm s ¯eËtinou, sanskrtem
a dalöÌmi jazyky vystopovat jiû pouze indoevropsk˝ p˘vod,165 u slo-
va ferrum, Ñûelezoì, srovn·nÌm s akkadötinou a hebrejötinou p˘vod
semitsk˝,166 a termÌny plumbum, Ñolovo; cÌnì, a stagnum (stannum),
Ñstagnum; cÌnì, jsou zcela nezn·mÈho p˘vodu.167
Ani n·zvy nejkr·snÏjöÌch a nejzn·mÏjöÌch drahokam˘ ñ op·lu,
berylu, smaragdu, safÌru, perly a jaspisu ñ nepoch·zejÌ z latiny; lati-
161
162
163
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 33,79: auripigmento, quod in Syria
foditur pictoribus in summa tellure, auri colore) a Vitruvius (De archit.
VII,7,5). O auripigmentu (sirnÌk arseniku As2S3), naz˝vanÈm tÈû p˘vodnÏ
¯eck˝m jmÈnem Ñarsenikì, srv. nap¯. H. Zehnacker, Pline líAncien, Hist.
natur. XXXIII, str. 178ñ179, pozn. 79,1.
164
Srv. Etymol. XVI,18, pozn. 329 k textu.
165
Srv. Etymol. XVI,19,1, pozn. 359 k textu, a Etymol. XVI,20,1, pozn.
366 k textu.
166
Srv. Etymol. XVI,21,1, pozn. 386 k textu.
167
Srv. Etymol. XVI,22,1, pozn. 407 k textu, a Etymol. XVI,23,1, pozn.
418 k textu.
54
02uvod16.PM6 54 2.11.2016, 15:31

na je p¯evzala z ¯eËtiny, avöak ÿekovÈ je sami nevytvo¯ili, pouze si

p¯izp˘sobili jmÈna z v˝chodnÌch jazyk˘, nejËastÏji ze sanskrtu,
perötiny nebo hebrejötiny.168 O tÈto skuteËnosti vöak antiËtÌ a ranÏ
st¯edovÏcÌ auto¯i alespoÚ v nÏkter˝ch p¯Ìpadech jistÈ povÏdomÌ mÏli,
jak svÏdËÌ Isidorovy pozn·mky nap¯. p¯i popisu op·lu169 Ëi berylu.170
NejpoËetnÏjöÌ a z hlediska etymologickÈho i morfologickÈho takÈ
nejzajÌmavÏjöÌ skupinu p¯edstavujÌ n·zvy kamen˘ poch·zejÌcÌ z ¯eË-
tiny. ÿekovÈ vyuûili p¯i pojmenov·v·nÌ miner·l˘ nejen svÈho n·pa-
ditÈho ducha, ale i bohatÈ flexibility svÈho jazyka, a poda¯ilo se jim
tak vytvo¯it nep¯ebernÈ mnoûstvÌ slov, jeû lexikografa p¯ekvapÌ
a potÏöÌ rozmanitostÌ tvar˘ i vtipnostÌ a p¯ilÈhavostÌ obsahu.
PrvnÌ skupinou slov, kter· p¯i zkoum·nÌ ¯eck˝ch jmen kamen˘
zaujme, jsou komposita tvo¯en· spojenÌm r˘zn˝ch slovnÌch druh˘:
ze substantiva xrysÕq (chr˝sos), Ñzlatoì, a slovesa l°mpv (lampÛ),
ÑsvÌtÌm, z·¯Ìmì, vzniklo jmÈno zlatÏ se lesknoucÌho kamene xryso-
l°mpiq (chr˝solampis);171 naproti tomu ze dvou substantiv œdo’q
(od˙s), Ñzubì, a l’koq (lykos), Ñvlkì, byl vytvo¯en n·zev kamene
œdontol’kioq (odontolykios), jÌmû se pravdÏpodobnÏ oznaËovaly
zkamenÏlÈ zuby nÏjak˝ch masoûrav˝ch öelem,172 z jin˝ch dvou sub-
stantiv, totiû ze slov l’gj (lynx), Ñrysì, a o›ron (˙ron), ÑmoËì, se
skl·d· n·zev kamene lygko’rion (lynk˙rion), o nÏmû ve starovÏku
vÏ¯ili, ûe vznik· z moËi rysa;173 substantivum s¯dhroq (sidÈros),
168
K op·lu srv. Etymol. XVI,12,3, pozn. 246 k textu, k berylu Etymol.
XVI,7,5, pozn. 172 k textu, ke smaragdu Etymol. XVI,7,1, pozn. 161 k
textu, k safÌru Etymol. XVI,9,2, pozn. 207 k textu, k perle Etymol. XVI,
10,1, pozn. 218 k textu, a k jaspisu Etymol. XVI,7,8, pozn. 176 k textu.
169
Etymol. XVI,12,3: Opalus...Nomen habet ex patria; sola enim eum
parturit India.
170
Etymol. XVI,7,5: Beryllus in India gignitur, gentis suae lingua no-
men habens.
171
172
Srv. R. Halleux a J. Schamp (Les lapidaires grecs, str. 256, pozn. 1).
JmÈno kamene se dochovalo v latinskÈ podobÏ odontolycius v lapid·¯i
Damigeron-Evax (18).
173
55
02uvod16.PM6 55 2.11.2016, 15:31

⁄vod
Obr. 10: Onyx
Ñûelezoì, a adjektivum po¯kiloq (poikilos), Ñpestr˝ì, tvo¯Ì dohro-

mady n·zev kamene sidhropo¯kiloq (sidÈropoikilos), pod nÌmû
Plinius popisuje pravdÏpodobnÏ dneönÌ odr˘du sideritu s barevn˝mi
skvrnami;174 z ËÌslovky tr¯q (tris), Ñt¯ikr·tì, a substantiva –wual-
moq (ofthalmos), Ñokoì, je sloûeno jmÈno kamene triÕwualmoq
(triofthalmos), o nÏmû Plinius ¯Ìk·, ûe je to odr˘da onyxu, na kterÈ
lze pozorovat t¯i lidskÈ oËi spojenÈ dohromady;175 p¯edloûka Øn (en),
Ñvì, vytvo¯ila ve spojenÌ se substantivem fldvr (hydÛr), Ñvodaì,
n·zev kamene ∞nydroq (enydros), jenû se vyznaËoval tÌm, ûe v sobÏ
obsahoval jakousi tekutinu,176 zatÌmco z p¯edloûky per¯ (peri),
Ñokoloì, a adjektiva leykÕq (leukos), ÑbÌl˝ì, vzniklo kompositum
per¯leykoq (perileukos), oznaËujÌcÌ u Plinia StaröÌho k·men, jejû
obkruûuje bÌl· spir·la.177
174
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,182) s. v. sideropoecilos.
175
Slovo se zachovalo v latinskÈ podobÏ triophthalmos u Plinia StaröÌho
(Natur. hist. 37,186).
176
177
Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,180).
56
02uvod16.PM6 56 2.11.2016, 15:31

KromÏ komposit vytvo¯ili ÿekovÈ takÈ mnoho mineralogick˝ch

n·zv˘ pomocÌ adjektivnÌch suffix˘, nap¯. -¯thq (ÌtÈs), -¡tiq (Ìtis),
-ioq (ios), -¯aq (i·s) aj., kterÈ p¯ipojili k nejr˘znÏjöÌm substantiv˘m.
Takto vzniklo na z·kladÏ substantiva §etÕq (aetos), Ñorelì, slovo
§et¯thq (aetÌtÈs) oznaËujÌcÌ k·men, kter˝ se nach·zel v orlÌch hnÌz-
dech a pom·hal ûen·m p¯i porodu,178 na z·kladÏ substantiva ke-
raynÕq (keraunos), Ñbleskì, bylo zase vytvo¯eno slovo kera’nioq
(keraunios), jÌmû byl pojmenov·n k·men, kter˝ se nach·zel v blÌz-
kosti mÌsta zasaûenÈho bleskem a byl obda¯en mimo¯·dnou schop-
nostÌ chr·nit p¯ed bleskem svÈho nositele.179
Zvl·ötnÌ skupinu p¯edstavujÌ takÈ n·zvy kamen˘ sloûenÈ z § pri-
vativum, tedy z Ë·stice se z·porn˝m v˝znamem, a ze slovesa. N·leûÌ
do nÌ nap¯. slovo §m≠uystoq (amethystos), Ñneopojiv˝ì, kterÈ
oznaËovalo drahokam, o nÏmû starovÏcÌ auto¯i vÏ¯ili, ûe zabraÚuje
opilosti.180 Stejn˝m zp˘sobem vzniklo takÈ slovo •cyktoq (apsy-
ktos), Ñneochladiteln˝ì, jÌmû byl pojmenov·n k·men, kter˝ po za-
h¯·tÌ ihned nechladl, n˝brû si uchov·val teplo po nÏkolik dnÌ.181
K n·zv˘m nerost˘, kterÈ latina p¯evzala z ¯eËtiny, n·leûÌ ovöem
takÈ nÏkolik termÌn˘, u nichû je etymologie sporn· Ëi nejasn·; tako-
v˝mi problematick˝mi slovy jsou nap¯. topaz, kor·l Ëi alabastr.182
Plinius StaröÌ v pas·ûi o kor·lu vysvÏtluje, ûe se tento vz·cn˝ nerost
178
Srv. Etymol. XVI,4,22. PodobnÏ nap¯. kapn¯thq (kapnÌtÈs), v jehoû
z·kladu je ¯eckÈ kapnÕq (kapnos), Ñkou¯ì, srv. Plinius (Natur. hist. 37,
151), myrr¯thq (myrrhÌtÈs) vytvo¯en˝ na z·kladÏ ¯eckÈho m’rra (myrrh·),
Ñmyrhaì, srv. Etymol. XVI,7,14, a mnoho dalöÌch.
179
Srv. Etymol. XVI,13,5. PodobnÏ vzniklo jmÈno galaj¯aq (galaxi·s)
vytvo¯enÈ na z·kladÏ ¯eckÈho g°la (gala), ÑmlÈkoì, srv. Plinius StaröÌ
(Natur. hist. 37,162), a dalöÌ (do tÈto skupiny pat¯Ì takÈ mnohÈ n·zvy
kamen˘ odvozenÈ od jmÈna mÌstnÌho nebo osobnÌho, viz nÌûe).
180
SkeptickÈ vyj·d¯enÌ Pliniovo (Natur. hist. 37,124) k tÈto p¯edpokl·-
danÈ vlastnosti ametystu viz v˝öe, ˙vod, pozn. 29. Srv. tÈû Etymol. XVI,
9,1, pozn. 206 k textu.
181
182
Srv. Etymol. XVI,5,7, pozn. 137 k textu; Etymol. XVI,7,9, pozn. 178
k textu; Etymol. XVI,8,1, pozn. 190 k textu.
57
02uvod16.PM6 57 2.11.2016, 15:31

⁄vod
Obr. 11: Z¯Ìceninov˝ mramor
sbÌr· pomocÌ ryb·¯sk˝ch sÌtÌ nebo se ¯eûe noûem pod vodou, a celou
pas·û uzavÌr· slovy: Ñproto se ¯Ìk·, ûe byl pojmenov·n curaliumì;183
zd· se tÈmÏ¯ jistÈ, ûe vidÌ souvislost mezi n·zvem nerostu a ¯eck˝m
substantivem koyr° (k˙r·), Ñ¯ez·nÌ, st¯Ìh·nÌì.184 Podle n·zoru nÏ-
kter˝ch modernÌch etymolog˘ se vöak jedn· o ¯eckÈ kompositum ze
slov kÕrh ®lÕq (korÈ halos), Ñmo¯sk· pannaì,185 jinÌ auto¯i p¯edpo-
kl·dajÌ, ûe je to v˝p˘jËka ze semitsk˝ch jazyk˘, a spojujÌ termÌn
183
Srv. Natur. hist. 37,22: Aiunt tactu protinus lapidescere, si vivat;
itaque occupari evellique retibus aut acri ferramento praecidi, qua de
causa curalium vocitatum interpretantur.
184
Tak alespoÚ soudÌ E. de Saint-Denis (Pline líAncien, Hist. natur.
XXXII, str. 88, pozn. 22,3) a latinsk˝ slovnÌk Forcelliniho (s. v. coralium):
nempe §pŒ t∑q koyr£q Øn ®l˘, quod in mari tondeatur.
185
Na takov˝ n·zor odkazuje Chantraine I,564ñ565.
58
02uvod16.PM6 58 2.11.2016, 15:31

f 0g (gÛr·l), ÑkamÌnekì. 186 P¯esn˝ p˘vod slova z˘st·v·

s hebr. lr
ovöem st·le nejist˝.
Motivace pojmenov·nÌ
Hled·me-li p¯i zkoum·nÌ n·zv˘ drahokam˘ odpovÏÔ na ot·zku
cur (proË), vidÌme z·hy, ûe zde p˘sobily dva aspekty: vnÏjöÌ, jenû hr·l
roli p¯i pojmenov·v·nÌ nerost˘ podle mÌsta jejich naleziötÏ nebo pod-
le ËlovÏka, kter˝ je objevil, a jenû tedy nevych·zÌ z podstaty kamene,
a vnit¯nÌ, jenû naopak ˙zce souvisÌ se vzhledem miner·lu i s jin˝mi
jeho fyzik·lnÌmi vlastnostmi nebo s jeho lÈËiv˝mi Ëi magick˝mi
schopnostmi, natolik v˝razn˝mi, ûe ovlivnily jeho n·zev.
Ve jmÈnech kamen˘ nazvan˝ch podle mÌsta, odkud poch·zely,
nebo podle zemÏ, jejÌmû prost¯ednictvÌm se dov·ûely do ÿecka a do
ÿÌma, nach·zÌme jmÈna mnoha krajin, ostrov˘ a mÏst starovÏkÈho
svÏta. Ze zemÌ to byly nap¯. Thr·kie,187 leûÌcÌ na severnÌm pob¯eûÌ
Propontidy, maloasijsk· Fr˝gie,188 d·le MÈdie,189 S˝rie, Ar·bie a Ju-
dea,190 z oblastÌ na jih od ÿecka a ÿÌma pak Etiopie, 191 Egypt 192
a Numidie.193 JinÈ kameny byly nazv·ny podle ostrov˘ EgejskÈho
186
Srv. H. Lewy (Die semitischen Fremdwˆrter im Griechischen, str.
18ñ19); s jeho hypotÈzou nesouhlasÌ …. Masson (Recherches sur les plus
anciens emprunts sÈmitiques en grec, str. 110), kter· upozorÚuje, ûe heb-
rejskÈ gÛr·l neznamen· jak˝koli kamÈnek, n˝brû ûe m· speci·lnÌ v˝znam
kamÈnku losovacÌho, a za druhÈ uv·dÌ, ûe kor·l poch·zel ve starovÏku
nikoli z V˝chodu, n˝brû z oblasti z·padnÌho St¯edomo¯Ì.
187
O thr·ckÈm kameni srv. Etymol. XVI,4,8.
188
O fryûskÈm kameni srv. Etymol. XVI,4,9
189
Podle MÈdie byl pojmenov·n k·men media Ëi medius; srv. Etymol.
XVI,11,4. Slovo se vöak d·valo ve starovÏku a ve st¯edovÏku do souvis-
losti takÈ s b·jnou MÈdeou, viz pozn. 234 k textu.
190
O syrskÈm, arabskÈm a ûidovskÈm kameni srv. Etymol. XVI,4,10ñ12.
191
O etiopskÈm kameni srv. Etymol. XVI,15,13.
192
O kameni aegyptilla srv. Etymol. XVI,11,4.
193
O numidskÈm mramoru srv. Etymol. XVI,5,16.
59
02uvod16.PM6 59 2.11.2016, 15:31

⁄vod
mo¯e,194 dalöÌm prop˘jËila sv· jmÈna nejr˘znÏjöÌ mÏsta v ÿecku,195

It·lii,196 MalÈ Asii,197 Indii198 a Africe.199 NÏkolik drahokam˘ vdÏËÌ
za svÈ pojmenov·nÌ takÈ ¯ek·m.200
MÈnÏ jiû je n·zv˘ odvozen˝ch od jmÈna osobnÌho: pastevec Mag-
nÈs pr˝ dal svÈ jmÈno magnetitu, jenû se p¯ichytil na konec jeho
okovanÈ hole,201 podle ¯ÌmskÈho konzula Luculla byl nazv·n mra-
mor dov·ûen˝ do ÿÌma z ostrova MÈlu.202 NÏkterÈ n·zvy vytvo¯enÈ
194
Na ostrovech Paros, Thasos a Lesbos byly lomy, jeû poskytovaly
proslavenÈ mramory (srv. Etymol. XVI,5,8 a XVI,5,12ñ13), z ostrova
Samu a Sifnu poch·zely obyËejnÏjöÌ kameny (srv. Etymol. XVI,4,13 a XVI,
4,35).
195
Nap¯. mramor korintsk˝ (Etymol. XVI,5,14) Ëi mramor karystejsk˝
(Etymol. XVI,5,15) nazvanÈ podle ¯eck˝ch mÏst Korintos na PeloponnÈsu
a Karystos na ostrovÏ Euboia.
196
Kameny Coranus a Tusculanus (srv. Etymol. XVI,4,31; 33) nazvanÈ
podle mÏst Cora a Tusculum leûÌcÌch v Latiu.
197
Nap¯. k·men sardius nazvan˝ podle mÏsta Sard v MalÈ Asii (srv.
Etymol. XVI,8,2); nÏkte¯Ì badatelÈ se vöak domnÌvajÌ, ûe slovo je p˘vodu
semitskÈho, viz pozn. 195 k textu. Podle mÏsta Alabanda v K·rii byl po-
jmenov·n mramor alabandsk˝ (srv. Etymol. XVI,5,9).
198
N·zev berylu je nÏkdy d·v·n do souvislosti se jmÈnem indickÈho
mÏsta Velur; srv. Chantraine I,174.
199
Nap¯. k·men nazvan˝ podle egyptskÈho mÏsta Memfis (srv. Etymol.
XVI,4,14) nebo thÈbsk˝ mramor a odr˘da r˘ûovÈho granitu, jeû byly po-
jmenov·ny podle egyptsk˝ch mÏst ThÈby a SyÈnÈ (srv. Etymol. XVI,5,10ñ
11). Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,92) soudÌ, ûe takÈ chalcedon byl nazv·n
podle mÏsta Kart·ga, jeû leûelo na ˙zemÌ dneönÌho Tunisu (carbunculi...
Horum genera Indici et Garamantici, quos et Carchedonios vocavere pro-
pter opulentiam Carthaginis Magnae); srv. k tomu Etymol. XVI,14,5,
pozn. 269 k textu.
200
Podle sicilskÈ ¯eky AchatÈs byl pr˝ pojmenov·n ach·t (srv. Etymol.
XVI,11,1), podle ¯eky GagatÈs, protÈkajÌcÌ maloasijskou LykiÌ, byl nazv·n
gag·t (srv. Etymol. XVI,4,3). NÏkte¯Ì badatelÈ se vöak domnÌvajÌ, ûe slovo
Ñach·tì je semitskÈho p˘vodu, viz pozn. 230 k textu.
201
Srv. Etymol. XVI,4,1. Slovo je vöak odvozov·no takÈ od krajiny Ëi
mÏsta MagnÈsie, viz pozn. 77 k textu.
202
60
02uvod16.PM6 60 2.11.2016, 15:31

z vlastnÌch jmen vöak vych·-

zejÌ spÌöe z vlastnostÌ kamene:
¯eckÈmu bohu ohnÏ HÈfaisto-
vi byl p¯isouzen ËervenavÏ
z·¯ÌcÌ k·men, z nÏhoû pod vli-
vem sluneËnÌch paprsk˘ vy-
letovaly ohnivÈ jiskry,203 pod-
le boha vÌna Dionysa byl na-
zv·n k·men pokl·dan˝ za
˙Ëinn˝ proti opilosti,204 rud·
krev mladÌka Hyakintha, kte-
Obr. 12: Magnetit rÈho neöùastnou n·hodou za-
bil ApollÛn, se promÏnila
v kvÏt hyacintu, podle nÏhoû byl poslÈze nazv·n i drahokam stejnÈ
barvy;205 b·je o GorgonÏ (Med˙se), p¯i pohledu na niû kaûd˝ ËlovÏk
zkamenÏl, sehr·la roli p¯i vytvo¯enÌ jednoho ze jmen pro kor·l,
kter˝ byl pokl·d·n za mo¯skou rostlinu, jeû po vytaûenÌ z vody
ztvrdne v k·men.206
NejËastÏji souvisÌ jmÈno kamene s jeho barvou nebo jin˝mi fy-
zik·lnÌmi vlastnostmi. JednobarevnÈ drahokamy p˘sobÌ na oko v˝-
raznou zelenÌ,207 hlubokou mod¯Ì,208 jasnou ËervenÌ209 Ëi lesknoucÌm
203
Byl to k·men ºwaist¡tiq (hÈfaistÌtis). Srv. Etymol. XVI,15,15.
204
Jednalo se o k·men dionys¯aq (dion˝si·s). Srv. Etymol. XVI,4,7.
205
206
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,164): Gorgonia nihil aliud est
quam curalium; nominis causa, quod in duritiam lapidis mutatur emol-
litum in mari (Ñk·men Gorgonia nenÌ nic jinÈho neû kor·l; p¯ÌËinou tohoto
jmÈna je skuteËnost, ûe kor·l, kter˝ byl v mo¯i mÏkk˝, se [po vytaûenÌ z vo-
dy] mÏnÌ v tvrd˝ k·menì).
207
Zelen· barva slÈzu dala n·zev malachitu, viz ¯ec. molÕxh (molochÈ),
ÑslÈzì. Srv. Etymol. XVI,7,11.
208
TmavÏ modr· barva ovlivnila jmÈno kamene cyanea, viz ¯ec. k’anoq
(kyanos), Ñmodr˝ì. Srv. Etymol. XVI,9,7. Etymologii uv·dÌ Plinius (Natur.
hist. 37,119): cyanos...a colore caeruleo (tj. vocatus).
209
»erven· barva r˘ûe dala jmÈno kameni rhoditis, viz ¯ec. ÔÕdon (rho-
don), Ñr˘ûeì. Srv. Etymol. XVI,9,8.
61
02uvod16.PM6 61 2.11.2016, 15:31

⁄vod
se zlatem.210 PestrobarevnÈ kameny naproti tomu vzbuzujÌ pozor-

nost nejen poËetn˝mi barvami,211 ale tÈû mnoûstvÌm nejrozmani-
tÏjöÌch skvrnek, kterÈ p¯ipomÌnajÌ hadÌ k˘ûi,212 nebo barevn˝mi
linkami, kterÈ se na kameni proplÈtajÌ, obt·ËejÌ jej kolem dokola,213
nebo vytv·¯ejÌ soust¯ednÈ kruhy jako oËi divok˝ch öelem.214
KromÏ barvy zaujmou na kaûdÈm drahokamu jeho svÏtelnÈ vlast-
nosti. NÏkterÈ kameny jsou ve dne barvy nev˝raznÈ, ve tmÏ vöak
ohnivÏ z·¯Ì, tÈmÏ¯ jako by z nich ölehaly plamÌnky nebo jako by
uvnit¯ svÌtila lucerna.215 JinÈ zase p˘sobÌ svou pr˘zraËnostÌ, dÌky nÌû
210
Podle bl˝skavÈho zlata byl pojmenov·n nap¯. chrysolit. Viz ¯ec. xry-
sÕq (chr˝sos), Ñzlatoì, a l¯uoq (lithos), Ñk·menì. Srv. Etymol. XVI,15,2.
211
NÏkdy rozezn·vali starovÏcÌ auto¯i na kameni t¯i barvy, jako u kame-
ne tr¯xroyq (trichr˙s), jehoû jmÈno vzniklo z ¯ec. slov tr¯q (tris), Ñt¯ikr·tì,
a xrÕa (chro·), Ñbarvaì (srv. Etymol. XVI,11,7), jindy barev öedes·t, jako
u kamene ≤jhkont°liuoq (hexÈkontalithos), jehoû jmÈno vzniklo z ¯ec.
slov ≤jµkonta (hexÈkonta), Ñöedes·tì, a l¯uoq (lithos), Ñk·menì (srv.
Etymol. XVI,12,5), nebo takÈ vöechny moûnÈ barvy, jako u kamene p°g-
xroyq (panchr˙s), jehoû jmÈno vzniklo z ¯ec. slov p£q (p·s), Ñvöechenì,
a xrÕa (chro·), Ñbarvaì (srv. Etymol. XVI,12,1).
212
Takto vypadal nap¯. k·men œw¯thq (ofÌtÈs), jehoû jmÈno vzniklo na
z·kladÏ ¯ec. substantiva –wiq (ofis), Ñhadì. Srv. Etymol. XVI,5,3.
213
BÌl· Ëi Ëern· ûÌla probÌhajÌcÌ st¯edem kamene vedla k pojmenov·nÌ
kamene mesÕleykoq (mesoleukos), jehoû n·zev se skl·d· ze slov m≠soq
(mesos), Ñst¯ednÌ, uprost¯edì, a leykÕq (leukos), ÑbÌl˝ì (srv. Plinius, Na-
tur. hist. 37,174), a kamene mesom≠laq (mesomel·s), jehoû jmÈno vzniklo
spojenÌm slov m≠soq (mesos), Ñst¯ednÌ, uprost¯edì, a m≠laq (mel·s), ÑËer-
n˝ì (srv. Etymol. XVI,11,6).
214
Nap¯. k·men lykÕwualmoq (lykofthalmos), jehoû jmÈno vzniklo
z ¯ec. substantiv l’koq (lykos), Ñvlkì, a œwualmÕq (ofthalmos), Ñokoì.
215
TakovÈ svÏtlo lze spojovat nap¯. s kamenem §nurak¯thq (anthra-
kÌtÈs), jehoû jmÈno vzniklo z ¯ec. •nuraj (anthrax), ÑuhlÌkì (srv. Etymol.
XVI,14,2), s kamenem lyxn¯q, lyxn¯thq (lychnis, lychnÌtÈs), v z·kladu
jehoû n·zvu je ¯ec. l’xnoq (lychnos), Ñlampa; z·¯e lampyì (srv. Plinius,
Natur. hist. 37,103: lychnis appellata a lucernarum accensu, podobnÏ
Isidor, Etymol. XVI,14,4), a s kamenem wlog¯thq (flogÌtÈs), jehoû jmÈno
vzniklo na z·kladÏ ¯ec. wlÕj, gen. wlogÕq (flox, flogos), Ñplamen; oheÚì
(srv. Etymol. XVI,14,9).
62
02uvod16.PM6 62 2.11.2016, 15:31

m˘ûe svÏtlo prosvÌtat skrze

k·men a drahokam p¯itom p˘-
sobÌ jako led p¯emÏnÏn˝ p˘-
sobenÌm vÏk˘ v k·men,216 ne-
bo rozjasÚujÌ a prosvÏtlujÌ ce-
lÈ okolÌ sv˝m bÏlostn˝m les-
kem.217 Z·¯ivÈ Ëi matnÈ svÏtlo
dalöÌch drahokam˘ p¯ipomÌ-
nalo ¯eck˝m a ¯Ìmsk˝m p¯Ìro-
dovÏdc˘m nebesk· tÏlesa ne-
bo nebeskÈ jevy: buÔ totiû
kolem sebe öÌ¯ily paprsky
Obr. 13: Siderit jako slunce, 218 nebo z·¯ily
bÌl˝m jasem mÏsÌce,219 jindy
v nich bylo moûno z urËitÈho ˙hlu spat¯it hvÏzdu,220 nÏkdy svÏtlo,
jeû jimi proniklo, vytvo¯ilo na okolnÌch stÏn·ch obraz nebeskÈ du-
hy.221
U mnoh˝ch kamen˘ vedla k jejich pojmenov·nÌ jin· v˝razn·
fyzik·lnÌ vlastnost, jÌû vynikaly nad ostatnÌ nerosty. Jiû ve starovÏku
byl velmi obdivov·n diamant, a to p¯edevöÌm pro svou tvrdost, o kte-
216
Takto popisuje Plinius StaröÌ k¯iöù·l (Natur. hist. 37,23): crystal-
lum...glaciem...esse certum est, unde nomen Graeci dedere.
217
Podle tÈto vlastnosti byl pojmenov·n k·men wegg¯thq (fengÌtÈs),
jehoû jmÈno vzniklo na z·kladÏ ¯ec. w≠ggoq (fengos), ÑsvÏtlo, z·¯eì. Srv.
Etymol. XVI,4,23
218
Takto popisuje Isidor k·men nazvan˝ Solis gemma; srv. Etymol.
XVI,10,6.
219
Podle mÏsÌce, ¯ec. selµnh (selÈnÈ), byl nazv·n k·men selhn¯thq
(selÈnÌtÈs). Srv. Etymol. XVI,10,7.
220
ÿec. §stµr (astÈr), ÑhvÏzdaì, stojÌ v z·kladu jmen §ster¯thq (aste-
rÌtÈs) a •strion (astrion). Srv. Etymol. XVI,10,3 a XVI,13,7. O asterismu
viz pozn. 221 k textu.
221
Takov˝ efekt popisovali starovÏcÌ a st¯edovÏcÌ p¯ÌrodovÏdci u kame-
ne »riq (Ìris); srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,136): Ex argumento vo-
catur iris, nam sub tecto percussa sole species et colores arcus caelestis in
proximos parietes eiaculatur. Srv. tÈû Isidor (Etymol. XVI,13,6).
63
02uvod16.PM6 63 2.11.2016, 15:31

⁄vod
rÈ byli starovÏcÌ i st¯edovÏcÌ p¯ÌrodovÏdci p¯esvÏdËeni, ûe nem˘ûe

b˝t zdol·na ohnÏm ani û·dnou mechanickou silou; proto ÿekovÈ
pojmenovali k·men Ñnezkrotiteln˝, nep¯emoûiteln˝ì.222 Jin˝ k·men
vyd·val p¯i ˙deru kovov˝ zvuk,223 z dalöÌho pr˝ötila mlÈËnÏ bÌl·
tekutina;224 podivuhodn˝ byl rovnÏû nerost poch·zejÌcÌ z TrÛady:
rakev z nÏho vyroben· dok·zala totiû do Ëty¯iceti dn˘ str·vit tÏlo
mrtvÈho.225
Drahokamy p˘sobÌ na lidskou fantazii takÈ sv˝m tvarem; nÏkterÈ
se podobajÌ ûaludu,226 olivovÈ pecce227 Ëi sko¯·pce mlûe,228 jinÈ p¯i-
pomÌnajÌ Ë·st lidskÈho tÏla ñ nehet,229 jazyk,230 bÌlÈ proplÈtajÌcÌ se
ruce;231 dalöÌ navozujÌ p¯edstavu ûivoËicha, nap¯. ökorpiÛna232 nebo
mravence.233
222
ÿec. §d°maq (adam·s). Srv. Etymol. XVI,13,2.
223
Jednalo se o k·men xalkÕwvnoq (chalkofÛnos), jehoû jmÈno vznik-
lo na z·kladÏ ¯ec. xalkÕq (chalkos), Ñkov; mÏÔì, a wvnµ (fÛnÈ), Ñhlas;
zvukì. Srv. Etymol. XVI,15,9.
224
Jednalo se o k·men galakt¯thq (galaktÌtÈs), z·kladem jehoû n·zvu
je ¯ec. g°la (gala), ÑmlÈkoì. Srv. Etymol. XVI,4,20.
225
Pro tuto vlastnost byl nazv·n sarkow°goq (sarkofagos). Je to jmÈno
sloûenÈ z ¯ec. substantiva s°rj, gen. sarkÕq (sarx, sarkos), Ñmasoì, a slo-
vesa wage¡n (fagein), ÑpojÌdat, poûÌratì. Srv. Etymol. XVI,4,15.
226
Viz k·men balan¯thq (balanÌtÈs), v z·kladu jehoû jmÈna stojÌ ¯ec.
b°lanoq (balanos), Ñûaludì. Srv. Etymol. XVI,15,10.
227
ÿec. pyrµn (p˝rÈn), Ñolivov· peckaì. N·zev kamene se zachoval
v latinskÈ podobÏ u Plinia StaröÌho (Natur. hist. 37,188): pyren ab olivae
nucleo dicta est.
228
Viz nap¯. k·men œstr¯thq (ostrÌtÈs), jehoû jmÈno vzniklo na z·kladÏ
¯ec. –streon (ostreon), Ñ˙st¯iceì. Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,177).
229
Viz k·men –nyj (onyx), jehoû jmÈno znamen· v ¯eËtinÏ takÈ Ñnehetì.
230
Viz k·men glvssÕpetra (glÛssopetr·), jehoû jmÈno je kompositem
z ¯ec. gl„ssa (glÛssa), Ñjazykì, a p≠tra (petr·), Ñsk·laì. Srv. Etymol.
XVI,15,17.
231
Takto pr˝ vypadala odr˘da mramoru zvan· xern¯thq (chernÌtÈs). Slo-
vo vzniklo snad na z·kladÏ ¯ec. xe¡r (cheir), Ñrukaì. Srv. Etymol. XVI, 4,24.
64
02uvod16.PM6 64 2.11.2016, 15:31

NÏkterÈ mimo¯·dnÏ exotic-

kÈ kameny zÌskaly svÈ jmÈno
nikoli proto, ûe se nÏjakÈmu
zvÌ¯eti podobaly, n˝brû pro-
toûe se zÌsk·valy ze zvÌ¯ecÌho
tÏla. StarovÏcÌ a st¯edovÏcÌ
p¯ÌrodovÏdci s oblibou tradu-
jÌ, ûe proti vöem jed˘m a je-
dovat˝m zvÌ¯at˘m je ˙Ëinn˝
ÑdraËÌ k·menì,234 jejû je vöak
moûno zÌskat jen znaËnÏ ne-
bezpeËn˝m zp˘sobem: je t¯e-
ba vyp·trat jeskyni, v nÌû se
drak skr˝v·, om·mit jej a po-
tom mu zaûiva vyjmout k·-
men z hlavy; smrt totiû vÏcem
mnohou moc odnÌm·, a k·- Obr. 14: Ach·t
men by jinak postr·dal ma-
gickÈ schopnosti. Pokud naproti tomu nÏkdo zatouûil p¯edpovÌdat
budoucnost, musel si vloûit pod jazyk k·men z oËÌ hyeny nebo ûel-
vy.235 Mnoha lÈËiv˝mi schopnostmi, p¯edevöÌm p¯Ìzniv˝m vlivem
na lidsk˝ zrak, opl˝val takÈ ÑvlaötovËÌ k·menì,236 jemuû dala podle
nÏkter˝ch starovÏk˝ch autor˘ jmÈno podobnost s barvou vlaötov-
232
K·men skorp¡tiq (skorpÌtis), jehoû jmÈno je vytvo¯eno z ¯ec. skor-
p¯oq (skorpios), ÑökorpiÛnì. Srv. Etymol. XVI,15,18.
233
K·men myrmhk¡tiq (myrmÈkÌtis), v z·kladu jehoû jmÈna je ¯ec.
m’rmhj (myrmÈx), Ñmravenecì. Srv. Etymol. XVI,15,18.
234
ÿec. drakont¯thq (drakontÌtÈs), v z·kladu jehoû jmÈna je ¯ec. dr°-
kvn (drakÛn), Ñdrak, hadì. Srv. Etymol. XVI,14,7.
235
ÿec. fiaine¡a (hyainei·), ÑhyenÌ k·menì, vytvo¯enÈ z ¯ec. flaina
(hyaina), Ñhyenaì (srv. Etymol. XVI,15,25), a xelvn¡tiq (chelÛnÌtis),
ÑûelvÌ k·menì, v jehoû z·kladu je ¯ec. substantivum xel„nh (chelÛnÈ),
Ñûelvaì (srv. Etymol. XVI,15,23).
236
ÿec. xelidon¯a (chelÌdoni·), vytvo¯enÈ z ¯ec. xelid„n (chelÌdÛn),
Ñvlaötovkaì. Srv. Etymol. XVI,9,6.
65
02uvod16.PM6 65 2.11.2016, 15:31

⁄vod
ËÌho pe¯Ì,237 podle n·zoru ji-

n˝ch autor˘ se vöak mÏly tyto
kameny zÌsk·vat z hlavy nebo
ze ûaludku vlaötovky. 238 Ze
ûaludku kohouta zase poch·-
zel k·men zajiöùujÌcÌ ËlovÏku
(patrnÏ pro vlastnosti tohoto
bojovnÈho p¯ÌsluönÌka dom·cÌ
dr˘beûe) nep¯emoûitelnost
v jakÈmkoli z·pase.239
V˝jimeËnÏ zap˘sobily p¯i
Obr. 15: Onyx pojmenov·nÌ takÈ lÈËivÈ Ëi
magickÈ schopnosti, jimiû
mÏl b˝t k·men podle p¯esvÏdËenÌ starovÏk˝ch autor˘ obda¯en. Na
lidskÈ v·önÏ, p¯edevöÌm na hnÏv a jin· prudk· duöevnÌ hnutÌ, p˘-
sobil chl·cholivÏ Ëtverhrann˝ drahokam st¯ÌbrnÈho lesku,240 lÈka¯i
naproti tomu uûÌvali k·men, kter˝ napom·hal rozdrcenÌ a vypuzenÌ
moËov˝ch kamen˘.241 Tento zp˘sob etymologizov·nÌ si zÌskal veli-
kou oblibu zvl·ötÏ ve st¯edovÏku.
237
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,155).
238
Srv. ¯eck˝ lapid·¯ KÈrygmata-SD (47,1;4). Ze stejnÈho d˘vodu byl
nazv·n k·men nach·zejÌcÌ se v ûaludku zelenÈ jeötÏrky sayr¡tiq (saurÌtis),
tedy ÑjeötÏrËÌ k·menì; srv. ¯ec. sa’ra (saur·), ÑjeötÏrkaì (Plinius StaröÌ,
Natur. hist. 37,181).
239
Tento k·men, jehoû jmÈno je odvozeno z ¯ec. §l≠ktvr (alektÛr),
Ñkohoutì, se naz˝val §lektÕreioq (alektoreios), ÑkohoutÌ k·menì. Srv.
Etymol. XVI,13,8.
240
Byl to k·men §ndrod°maq (androdam·s), jehoû jmÈno je sloûeno ze
substantiva §nµr, gen. §ndrÕq (anÈr, andros), Ñmuûì, a slovesa dam°zv
(damazÛ), ÑkrotÌm, ovl·d·mì (srv. Etymol. XVI,15,8). TÌmto n·zvem se
vöak oznaËoval takÈ jin˝ k·men, jehoû tvrdost pr˝ nem˘ûe p¯emoci û·dn˝
ËlovÏk (srv. Etymol. XVI,4,17).
241
Viz k·men thkÕliuoq (tÈkolithos), jehoû jmÈno vzniklo ze slovesa
tµkv (tÈkÛ), ÑrozpouötÌm, stravujiì, a substantiva l¯uoq (lithos), Ñk·menì;
srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,184): tecolithos oleae nucleus videtur,
neque est ei gemmae honos, sed lingentium calculos frangit pellitque (Ñte-
66
02uvod16.PM6 66 2.11.2016, 15:31

St¯edovÏkÈ etymologie n·zv˘ kamen˘

Se znalostÌ ¯eËtiny, latiny a orient·lnÌch jazyk˘ Ëi s moûnostÌ
nahlÈdnout do etymologick˝ch slovnÌk˘ se n·m uvedenÈ etymolo-
gie jevÌ vÌcemÈnÏ srozumitelnÈ. Byl vöak p˘vodnÌ v˝znam tÏchto
slov skuteËnÏ jasn˝ takÈ ve st¯edovÏku? S hled·nÌm odpovÏdi na
tuto ot·zku musÌme zaËÌt pr·vÏ u Isidora a jeho EtymologiÌ, jeû st·ly
na poË·tku tÈto disciplÌny, kter· je pro st¯edovÏk tak charakteris-
tick· a kter· je z·roveÚ jednÌm z nejpozoruhodnÏjöÌch rys˘ st¯edo-
vÏkÈho myölenÌ.
Jak jiû bylo ¯eËeno, Isidor Ëerpal svÈ poznatky o nerostech
p¯edevöÌm z encyklopedie Pliniovy; p¯evzal od nÏho takÈ jeho (byù
ne p¯Ìliö ËastÈ) post¯ehy etymologickÈ, kterÈ jsou zvl·ötÏ u jmen po-
ch·zejÌcÌch z ¯eËtiny obvykle spr·vnÈ. V p¯Ìpadech, kdy Ëerpal z ji-
nÈho pramene nebo odvodil p˘vod slova s·m, se vöak obËas do-
pouötÌ omylu; vykl·d· nespr·vnÏ nap¯. slovo iaspis, kterÈ p¯evzala
¯eËtina ze semitsk˝ch jazyk˘, Isidor je vöak pokl·d· za ¯eckÈ kom-
positum.242 M˝lÌ se takÈ ve v˝kladu nÏkter˝ch termÌn˘ oznaËujÌcÌch
obyËejnÈ nerosty: nap¯. slovo limus, ÑhlÌnaì, kterÈ souvisÌ s ¯ec.
leim„n (leimÛn), Ñvlhk· planinaì, Ëi s ¯ec. l¯mnh (limnÈ), Ñbahno,
baûina, moË·lì, odvozuje od lat. lenis, Ñjemn˝ì;243 zajÌmavÏ (byù
nespr·vnÏ) ale pojÌm· etymologii tohoto slova takÈ Tertullianus,
kter˝ je odvozuje z prvnÌ slabiky slova LIquor, Ñtekutinaì, a z druhÈ
slabiky slova opiMUS, ÑûÌrn˝, bohat˝ì.244 RovnÏû slovo sal, Ñs˘lì,
kterÈ latina p¯evzala z ¯eckÈho ©lq (hals), Ñs˘lì, odvozuje Isidor ne-
spr·vnÏ od latinsk˝ch substantiv salum, Ñmo¯eì, salus, ÑzdravÌ;
sp·saì, sol, Ñslunceì, Ëi od slovesa salio, Ñsk·katì, a to nejen pro
vnÏjöÌ podobu slov, ale p¯edevöÌm proto, ûe s˘l se sbÌr· na b¯ezÌch
colithos vypad· jako pecka olivy; necenÌ se jako drahokam, avöak tÏm,
kte¯Ì jej cucajÌ v ˙stech, rozdrcuje a vypuzuje moËovÈ kamenyì).
242
243
244
Tertullianus (De anima, XXVII, CC-SL 2, str. 823): Quid aliud
limus, quam liquor opimus? Stejnou techniku etymologizov·nÌ nalezneme
v˝jimeËnÏ i u Isidora v pas·ûi o skle, srv. Etymol. XVI,16,1, pozn. 323 k
textu.
67
02uvod16.PM6 67 2.11.2016, 15:31

⁄vod
mo¯e, kde ji vysuöuje slunce, a jakoûto nezbytn· p¯Ìsada kaûdÈho

pokrmu p¯in·öÌ ËlovÏku prospÏch a zdravÌ, nebo takÈ proto, ûe vho-
dÌ-li se do ohnÏ, zaËne sk·kat.245 PodobnÏ slovo margarita, Ñperlaì,
kterÈ poch·zÌ pravdÏpodobnÏ ze sanskrtu a kterÈ latina p¯evzala
prost¯ednictvÌm ¯eËtiny, spojuje Isidor s latinsk˝m substantivem
mare, Ñmo¯eì, a sice proto, ûe perly se rodÌ v mo¯sk˝ch muölÌch.246
V p˘vodnÌch latinsk˝ch termÌnech nebo ve slovech, kter· latina
p¯evzala z jin˝ch jazyk˘ neû z ¯eËtiny, se Isidor dopouötÌ omylu
jeötÏ ËastÏji. Byla jiû ¯eË o tom, ûe etymologie latinsk˝ch jmen kov˘
byly nezn·mÈ jiû starovÏk˝m autor˘m. Nep¯ekvapuje n·s tedy, ûe
Isidor nespr·vnÏ odvozuje nap¯. slovo aurum, Ñzlatoì, od latinskÈho
substantiva aura,247 kterÈ sice znamen· na prvnÌm mÌstÏ Ñvzduchì
Ëi Ñv·nekì, m· ale takÈ v˝znam Ñt¯pyt, leskì; k takovÈmu etymo-
logizov·nÌ svedla autora nejen vnÏjöÌ podobnost slov, ale p¯ede-
vöÌm zlat· barva kovu, jenû Ñse leskne vÌce, kdyû se od nÏho odr·ûÌ
vzduchì.248 Slovo ferrum, Ñûelezoì, m· v IsidorovÏ pojetÌ jmÈno
podle toho, Ñûe se s jeho pomocÌ zasÈvajÌ do zemÏ farra, to jest
semÌnka plodinì;249 tato nespr·vn· etymologie byla ve st¯edovÏku
ve velikÈ oblibÏ. Existovaly vöak i jinÈ, stejnÏ fantasknÌ v˝klady
p˘vodu tohoto slova: latinsko-Ëesk˝ v˝kladov˝ slovnÌk Vokabul·¯
zvan˝ Lactifer250 soudÌ, ûe slovo ferrum, Ñûelezoì, je nutnÈ spojovat
se slovesem ferire, Ñtlouciì, neboù dÌky svÈ tvrdosti ûelezo zvuËÌ a
rozechvÌv· p¯i ˙deru vöechny druhy kov˘.251
245
Srv. Etymol. XVI,2,3ñ6.
246
247
248
Jiû ¯Ìmsk˝ autor Sextus Pompeius Festus (De verborum significatu,
8) uv·dÌ ovöem kromÏ etymologie, jeû je dnes pokl·d·na za spr·vnou,
r˘znÈ dalöÌ moûnosti, kterÈ podobnÏ jako ve v˝kladu IsidorovÏ vych·zejÌ
z vnÏjöÌ podobnosti slova aurum s jin˝mi ¯eck˝mi Ëi latinsk˝mi slovy; srv.
k tomu pozn. 329 k textu.
249
250
Vocabularius dictus Lactifer, bohemik·lnÌ prvotisk vydan˝ v Plzni r.
1511.
251
Viz f.mm 4vb: ferrum a feriendo est dictum, sua enim duricia sonat,
ferit et concutit omnia genera metallorum.
68
02uvod16.PM6 68 2.11.2016, 15:31

Obr. 16: Alabastr (onyx)
S podobnou fantaziÌ etymologizuje Isidor i u n·zv˘ obyËejn˝ch

kamen˘ Ëi bÏûn˝ch nerost˘: slovo lapis, Ñk·menì, jehoû etymologii
pokl·dajÌ modernÌ badatelÈ za nezn·mou, vzniklo podle Isidora z to-
ho, ûe k·men pr˝ laedat pedem, ÑzraÚuje nohuì;252 slovo calculus,
ÑkamÌnekì, kterÈ je ve skuteËnosti zdrobnÏlinou od lat. calx, Ñv·pe-
nec; v·pnoì, odvozuje Isidor od slovesa calcare, Ñöl·pnoutì, protoûe
na takov˝ jemn˝ kamÈnek m˘ûe ËlovÏk doöl·pnout naopak bez ja-
k˝chkoli n·sledk˘.253 PodobnÏ nespr·vnÏ odvozuje autor slovo alu-
men, Ñkamenecì, kterÈ je podle modernÌch etymolog˘ takÈ nejasnÈ-
ho p˘vodu, od latinskÈho substantiva lumen, ÑsvÏtlo, jasì, protoûe
kamenec pr˝ p¯i barvenÌ Ëi bÏlenÌ l·tek projasÚuje jejich barvy.254
MnohÈ z tÏchto a dalöÌch Isidorov˝ch etymologiÌ, aù jiû spr·v-
n˝ch nebo chybn˝ch, se tradovaly beze zmÏny po cel˝ st¯edovÏk,
jinÈ vöak dÌky st¯edovÏk˝m autor˘m a pÌsa¯˘m nabyly novÈho ob-
sahu a vyznaËovaly se pak jeötÏ vÏtöÌ fantaziÌ a n·paditostÌ neû
etymologie p˘vodnÌ. Za to, ûe se etymologizov·nÌ rozvinulo ve
st¯edovÏku do takovÈ öÌ¯e, vdÏËÌme totiû p¯edevöÌm neust·lÈmu
252
253
254
69
02uvod16.PM6 69 2.11.2016, 15:31

⁄vod
opisov·nÌ text˘,255 bÏhem nÏhoû se vytvo¯ily k mnoha v˝raz˘m va-

rianty liöÌcÌ se od p˘vodnÌho slova natolik, ûe v nich b˝val˝ v˝raz
nezasvÏcen˝ ËlovÏk nemohl jiû rozeznat. Jako p¯Ìklad lze uvÈst
n·zev kamene hexecontalithos, kter˝ Vokabul·¯ zvan˝ Lactifer po-
pisuje pod variantou exoliceros. V tÈto podobÏ lze jen s obtÌûemi
odhalit ¯eck· slova ≤jµkonta (hexÈkonta), Ñöedes·tì, a l¯uoq (li-
thos), Ñk·menì, z nichû se skl·d· p˘vodnÌ ¯eck˝ n·zev, a proto nenÌ
p¯ekvapiv˝ popis kamene ve zmÌnÏnÈm Vokabul·¯i, kde autor za-
mÏÚuje ¯ÌmskÈ ËÌslice LX, Ñöedes·tì, a XL, ÑËty¯icetì.256 Je samo-
z¯ejmÏ moûnÈ namÌtnout, ûe doölo k pouhÈ tiskovÈ chybÏ a k p¯e-
hozenÌ ËÌslic. Podobn˝ omyl nalezneme takÈ v opisu lapid·¯e Mar-
boda z Rennes uloûenÈm v N·rodnÌ knihovnÏ v Praze, kter˝ je mno-
hem staröÌho data257 neû Vokabul·¯ zvan˝ Lactifer:
Exacontalites lapis ex re nomen adeptus;
Qui quadraginta modico gerit orbe (ore cod.) colores.258
Varianta n·zvu kamene se od p˘vodnÌho termÌnu p¯Ìliö neliöÌ a pÌsa¯
opsal vÌcemÈnÏ p¯esnÏ cel˝ text vËetnÏ popisu vlastnosti, jeû dala
kameni n·zev,259 p¯esto vöak p˘vodnÌ etymologii s nejvÏtöÌ pravdÏ-
podobnostÌ nerozumÏl, jinak by nemohl pouûÌt slovo quadraginta,
ÑËty¯icetì, mÌsto slova sexaginta, Ñöedes·tì.
Jindy se pozmÏnÏn· st¯edovÏk· varianta zaËÌn· podobat jinÈmu
latinskÈmu slovu, od nÏhoû je pak n·sledovnÏ odvozena nov· ety-
mologie a nÏkdy i Ëesk˝ ekvivalent. Nap¯Ìklad o kameni panchrus
ranÏ st¯edovÏcÌ auto¯i jeötÏ uv·dÏjÌ podle Plinia a Isidora,260 ûe se
255
Roli zde ovöem hr·la takÈ upadajÌcÌ znalost ¯eËtiny a hebrejötiny.
256
Fol.mm 4vb: exoliceros lapis est dictus eo, quod XL coloribus est
distinctus.
257
KodikologovÈ jej ¯adÌ do 12.ñ13. stoletÌ, jedn· se tedy o velmi ran˝
opis p˘vodnÌho dÌla, jeû vzniklo p¯ibliûnÏ o stoletÌ d¯Ìve.
258
Rukopis N·rodnÌ knihovny v Praze VII G 25, fol. 9v: Ñexacontalites
m· n·zev podle svÈ skuteËnÈ vlastnosti; aËkoli je to dost mal˝ k·men,
pokr˝v· jej Ëty¯icet barevì.
259
Srv. Marobudus Redonensis (Liber lap. 38): Exacontalitus lapis ex re
nomen adeptus, / qui sexaginta modico gerit orbe colores.
260
Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,178): Panchrus fere ex omnibus colo-
ribus constat. Srv. Etymol. XVI,12,1 a Damigeron-Evax (37,1): Panchrus
70
02uvod16.PM6 70 2.11.2016, 15:31

jedn· o drahokam mnoha barev, p¯iËemû fakt, ûe jmÈno je sloûeno

z ¯eck˝ch slov p£q (p·s), Ñvöechenì, a xrÕa (chro·), Ñbarvaì, jim
patrnÏ nebyl nezn·m. PozdÏji vöak vznikly p¯i opisov·nÌ p¯Ìrodo-
vÏdeck˝ch dÏl varianty panctus, panetus, pantherus, pantera aj.
A pr·vÏ dvÏ poslednÌ varianty byly p¯ÌËinou vzniku novÈho n·zoru
na etymologii slova. P˘vodnÌ ¯eck· substantiva upadajÌ v zapo-
menutÌ, n·zev jiû nenÌ ch·p·n jako kompositum, n˝brû jako v˝raz
souvisejÌcÌ etymologicky se slovem panther, Ñpanterì, a mnoho-
barevnost kamene je novÏ odvozov·na od pestrobarevnÈ koûeöiny
tohoto zvÌ¯ete.261 Tento n·zor nalezneme nap¯. v rukopise N·rodnÌ
knihovny v Praze XI C 2: lapides varii..., pantherus ut pellis pan-
tere.262 ZmÏnÏnou etymologii zavröuje autor Vokabul·¯e zvanÈho
Lactifer, jenû za sv˘j v˝klad pantera lapis est multorum colorum
sicut illa bestia panter et dicitur habere tot virtutes quot colores263
p¯ipojuje Ëesk˝ ekvivalent RYSOWECZ.
Vznik· tedy nikoli pouze nov· varianta, n˝brû nov· varianta
s nov˝m v˝znamem, kter˝ se podÌlÌ na pozmÏnÏnÌ p˘vodnÌ etymo-
logie (z Ñkamene mnoha barevì se st·v· Ñk·men mnoha barev jako
je koûeöina panteraì) a na vytvo¯enÌ ËeskÈho ekvivalentu.
lapis habet colorem omnem, purpureum, rubeum, nigrum, pallidum, ro-

seum, viridem, omnes colores diversos habens.
261
Teoreticky by mohlo b˝t slovo pantherus vytvo¯eno od lat. panther
Ëi p¯Ìmo ¯ec. p°nuhr (panthÈr), takov˝ n·zev kamene se vöak nevyskytuje
ani u Plinia ani v û·dnÈm ¯eckÈm lapid·¯i. Slova pantera, pantherus jsou
tedy vskutku spÌöe jen varianty ke slovu panchrus; srv. popisy tÈhoû kame-
ne nap¯. u Alberta VelikÈho (De mineral. II,2,14) s. v. pantherus a Bartho-
lomaea Anglika (De propr. 16,80) s. v. panchrus.
262
Viz fol. 249r: Ñ...r˘znobarevnÈ kameny..., pantherus jako koûeöina
panteraì. PodobnÏ rukopis Knihovny metropolitnÌ kapituly u sv. VÌta N
XXXVI, fol. 96rb (jedn· se o tÈmÏ¯ doslovnÈ citace popisu tohoto kamene
u Tom·öe ze ChantimprÈ, De nat. 14,54: De panthera), a rukopis N·rod-
nÌho musea v Praze XII E 2, fol. 183va: Pantheron lapis dictus a bestia,
que panthera dicitur; multorum colorum lapis est (Ñk·men pantheron m·
n·zev podle öelmy, kterÈ se ¯Ìk· panthera; je to k·men mnoha barevì).
263
Viz fol.mm 6vb: ÑPantera je k·men mnoha barev jako öelma panter;
¯Ìk· se, ûe opl˝v· tolika schopnostmi, kolik je na tomto kameni barev.ì
71
02uvod16.PM6 71 2.11.2016, 15:31

⁄vod
Obr. 17: Granit
Panter je ve st¯edovÏk˝ch besti·¯Ìch popisov·n jako zvÌ¯e oblÌ-

benÈ pro lib˝ hlas a v˘ni vych·zejÌcÌ z jeho tlamy, jimiû k sobÏ l·k·
vöechna zvÌ¯ata kromÏ draka; ten jedin˝ se pantera bojÌ. K¯esùansk·
ikonografie ztotoûnila pantera s Kristem, draka se Satanem a zvÌ¯ata
p¯itahovan· lib˝m hlasem a v˘nÌ pantera s vÏ¯ÌcÌmi, kte¯Ì p¯ich·zejÌ,
aby naslouchali Kristovu uËenÌ. Pro st¯edovÏkÈho Ëten·¯e libujÌcÌho
si v etymologiÌch a alegoriÌch bylo tedy nespornÏ p˘sobivÏjöÌ spo-
jovat tajemn˝ pestrobarevn˝ k·men se zvÌ¯etem, a tÌm s Kristem,
jenû opl˝v· tolika ctnostmi, kolika barvami je obda¯en panter.264
Tv˘rce nebo tv˘rci tÈto novÈ etymologie postupovali ostatnÏ ana-
logicky: k·men panchrus/pantera m· podle nich stejnou souvislost
s panterem, jakou m· ÑorlÌ k·menì aquileus s orlem, ÑdraËÌ k·menì
dracontites s drakem Ëi ÑhyenÌ k·menì hyaenia s hyenou.
Podobn˝m, i kdyû mÈnÏ v˝razn˝m p¯Ìkladem je slovo carneolus,
Ëesky Ñkarneolì. Dnes je slovo karneol oznaËenÌm pro ËervenÏ zbar-
venou odr˘du chalcedonu; takÈ ve st¯edovÏku to byl Ëerven˝ k·-
men, jehoû barvu st¯edovÏcÌ auto¯i spojovali s barvou masa, tedy
264
Srv. nap¯. Physiologus Latinus, XXIII (versio B): et animal varium
est panthera, sicut dictum est per Salomonem de Domino Iesu Christo
[Sap. 7,22], qui est Dei sapientia, spiritus intelligibilis, sanctus, unicus,
multiplex, subtilis, ...verus, suavis, amans bonum..., clemens, firmus...
72
02uvod16.PM6 72 2.11.2016, 15:31

s latinsk˝m slovem caro.265 Varianta s Ñaì se vöak vyskytuje jen

v˝jimeËnÏ a ve st¯edovÏk˝ch rukopisech se setk·v·me tÈmÏ¯ v˝-
hradnÏ s variantami typu cornelius,266 corneolus,267 cornelus,268 co-
rucolus, corruclius269 apod. NenÌ se tedy co divit, ûe autor Voka-
bul·¯e zvanÈho Lactifer opouötÌ p˘vodnÌ etymologii a odvozuje n·-
zev kamene od latinskÈho substantiva cornu, Ñrohì, jak je zjevnÈ z
ËeskÈho ekvivalentu ROHACéEK, jejû p¯ipojil za popis kamene.270
V nÏkter˝ch p¯Ìpadech se st¯edovÏk· varianta podobala jinÈmu
slovu jen Ë·steËnÏ a st¯edovÏcÌ auto¯i zmÏnili p˘vodnÌ etymologii
tedy jen v p¯ÌsluönÈ Ë·sti slova. T˝k· se to nap¯. jmÈna chrysopra-
su,271 jeû ÿekovÈ vytvo¯ili ze substantiv xrysÕq (chr˝sos), Ñzlatoì,
a pr°son (prason), ÑpÛrekì (lat. porrum), a oznaËovali jÌm jak˝si
zlatozelen˝ drahokam. Jako zlat˝ a zelen˝ popisovali chrysopras
i koment·to¯i PÌsma a stavÏli na tÏchto dvou barv·ch jeho symboli-
ku. Haimo z Auxerre interpretuje drahokam jako obraz vyvolen˝ch,
kte¯Ì z·¯Ì jako zlato moudrostÌ a kte¯Ì svÏûestÌ (dosl. ÑzelenÌì) svÈ
vÌry smÏ¯ujÌ k nebes˘m.272 St¯edovÏcÌ exegetÈ vöak popisujÌ chry-
265
Srv. nap¯. rukopis N·rodnÌ knihovny v Praze I F 35, fol. 47r: corne-
lius vel cornelus est lapis coloris carnei, id est rubei obscuri sicud carnis
lotura, nebo rukopis N·rodnÌho musea v Praze XII E 2, fol. 182rb: coru-
colus vel secundum quosdam corruclius lapis est rubeus, sed obscuri colo-
ris, similis carni incise.
266
Viz rukopisy N·rodnÌ knihovny v Praze adlig. 44 G 47, fol. 17r; I F
35, fol. 46v a fol. 47r; rukopis Knihovny metropolitnÌ kapituly u sv. VÌta O
XLII, fol. 187v; Vokabul·¯ zvan˝ Lactifer, fol.mm 4ra.
267
Viz rukopis N·rodnÌ knihovny v Praze XI C 2, fol. 249r; Vokabul·¯
zvan˝ Lactifer, fol.mm 4ra.
268
Viz rukopis N·rodnÌ knihovny v Praze I F 35, fol. 47r.
269
Viz rukopis N·rodnÌho musea v Praze XII E 2, fol. 182rb.
270
P¯es zmÏnÏnou etymologii zachov·v· vöak Vokabul·¯ zvan˝ Lactifer
i v ËeskÈm ekvivalentu p˘vodnÌ deminutivnÌ podobu slova.
271
272
Expos. apoc., PL 117,1207C: Chrysoprasus aurei coloris est et viri-
dis, quod ipso nomine manifestatur...Significat...electos sapientia resplen-
dentes et viriditate fidei semper ad coelestia tendentes.
73
02uvod16.PM6 73 2.11.2016, 15:31

⁄vod
sopras Ëasto takÈ jako zlatoËerven˝ k·men Ëi jako k·men rud˝ se

zlat˝mi kapkami273 a vyvozujÌ symboliku kamene z rudÈ barvy.
NenÌ tedy tolik p¯ekvapivÈ, ûe jim neËinÌ potÌûe prvnÌ polovina
slova, kter· se od svÈ p˘vodnÌ podoby p¯Ìliö neodliöuje (je to ob-
vykle chryso-, chriso- Ëi criso-), avöak druhou polovinu slova (kter·
se mÏnÌ na -passus, -pasius, -parius, -patasius, -possus, -porassus
apod.) interpretujÌ nÏkdy jinak neû jako slovo pr°son (prason),
ÑpÛrekì.
Za purpurov˝ k·men se zlat˝mi kapkami pokl·d· chrysopras ve
svÈm koment·¯i k Apokalypse nap¯. Hugo z Fouilloy: chrysopassus
purpurei coloris et interguttatus guttulis aureis.274 Purpurov· barva
kamene je podle Hugona symbolem tÏch, kte¯Ì sv˘j ûivot proûÌvajÌ
ve str·znÌch a v utrpenÌ a zakonËujÌ jej muËednickou smrtÌ; sym-
boliku zlat˝ch kapek autor ve svÈm v˝kladu opomÌjÌ. Jak vidÌme,
Hugo uv·dÌ jmÈno kamene pod Ëastou variantou chrysopassus, kte-
rou rozkl·d· na ¯eck˝ ekvivalent pro Ñzlatoì275 a na ¯eckÈ sloveso
p°stv (pastÛ),276 jeû p¯ekl·d· do latiny jako spargo, Ñtrousit, sypat,
kropitì. Motivaci svÈho v˝kladu nerozv·dÌ, a tak m˘ûeme jen spe-
kulovat, ûe sloveso spargo je paralelou pro intergutto a ûe jÌm Hugo
vysvÏtluje zlatÈ kapiËky, jimiû je chrysopras jakoby pokropen.277
273
Tento chybn˝ popis chrysoprasu vych·zÌ z Isidora; viz k tomu pozn.
273 k textu. Jako zlatoËerven˝ jej popisuje Bruno ze Segni (Expos. apoc.,
PL 165,727C: chrysoprasus, qui auri simul et flammae colorem imitatur);
ve dvou odr˘d·ch, tedy jako zelen˝, ale takÈ rud˝ (purpurov˝) k·men jej
vidÌ nap¯. Hrabanus Maurus (De univ., PL 111,469CD) nebo Anselm
z Laonu (Enarr. apoc., PL 162,1580B: chrysoprasus viridis aureaeque
mixturae, quidam etiam purpureus cum guttis aureis).
274
De best. III, PL 177,118A.
275
Uv·dÌ jej ovöem v podobÏ xrystÕq (chr˝stos).
276
MÌnÌ patrnÏ sloveso p°ssv (passÛ), Ñsypat, kl·stì.
277
Zd· se, ûe stejn˝ n·hled na sloûenÌ slova mÏl i Hugo de S. Caro
(Super apoc., str. 291c): Chrysopassus...coloris purpurei guttulis distinctus
aureis. Unde nomen accepit crysopassus, quasi passum habens aurum. Zde
je nejasnÈ, zda Hugo de S. Caro myslÌ slovem passum participium pasivnÌ
od slovesa pando, ÑrozprostÌratì, Ëi slovo sparsum (tedy participium pasiv-
nÌ od slovesa spargo), nebo zda p¯ev·dÌ pouze do latinky ¯eckÈ sloveso
p°ssv (passÛ), jemuû p¯id·v· latinskou koncovku participia pasivnÌho.
74
02uvod16.PM6 74 2.11.2016, 15:31

V tom p¯ÌpadÏ vöak z n·zvu kamene, jak jej interpretuje Hugo, zcela
mizÌ nar·ûka na rudou (Ëi jakoukoli jinou) barvu neû pouze zla-
tou.278
Albert Velik˝ popisuje k·men spr·vnÏ jako zlatozelen˝, jeho
zelenou barvu vöak neuv·dÌ do souvislosti s barvou pÛrku (lat. por-
rum), n˝brû s barvou hruöky (lat. pirum, pirus). ÿÌk·, ûe k·men
vypad· jako by byl vytvo¯en ze ztuhlÈ öù·vy hruöky a m· pr˝ na
sobÏ zlatÈ kapky, podle nichû dostal svÈ jmÈno, neboù slovo chrysos
znamen· v ¯eËtinÏ Ñzlatoì. Jeho rozbor je ponÏkud neËekan˝ vzhle-
dem k tomu, ûe k·men uv·dÌ pod variantou chrysopassus;279 protoûe
vöak neexistuje kritickÈ vyd·nÌ Albertova spisu o kamenech, je
ot·zkou, zda Albert nemyslel p˘vodnÏ öù·vu z pÛrku a zda pouze
pÌsa¯sk˝mi chybami v opisech jeho lapid·¯e nevznikla tato nov·
etymologie. Z nÏkterÈho takovÈho opisu pravdÏpodobnÏ p¯evzal
z·mÏnu pirum za porrum Matthaeus Beran, autor lapid·¯e v ruko-
pise N·rodnÌ knihovny v Praze I F 35.280
Naproti tomu rukopis N·rodnÌho musea v Praze X A 6 (opis slov-
nÌku Catholicon od Jana z Janova), jenû uv·dÌ chrysopras pod tÈmÏ¯
shodnou variantou, pokl·d· k·men za pouze zlat˝, neboù slovo pas-
sos p¯ekl·d· jako Ñbarvaì.281 Jak uvidÌme nÌûe, s totoûn˝m p¯ekla-
dem tohoto neexistujÌcÌho ¯eckÈho slova se setk·me i ve st¯edovÏkÈ
etymologii slova topaz. Je moûnÈ, ûe ze zlatozelenÈho kamene se
stal k·men pouze zlat˝ pod vlivem p¯Ìbuzn˝ch slov, rovnÏû p˘vod-
nÏ ¯eck˝ch komposit, oznaËujÌcÌch kameny zlatÈ barvy Ëi zlatÈho
lesku, jako nap¯. chrysolithus, chrysolampis Ëi chryselectros.
278
ZajÌmavÈ ovöem je, ûe na konec svÈho popisu p¯ipojuje Hugo z Fouil-
loy zmÌnku o jinÈm kameni, kter˝ se pr˝ jmenuje chrysoprasus a je barvy
zlatozelenÈ, a to proto, ûe slovo pr°son (prason) pr˝ znamen· pÛrek.
279
De mineral. II,2,3: Chrysopassus...In colore etiam est quasi sit ex
succo pyri coagulatus, habens auri guttas intrinsecas, propter quas et tale
nomen accipit, et Ñchrysosì aurum sonat in Graeco.
280
Viz fol. 47r: Cristopassus est lapis ex suco piri coagulatus.
281
Viz fol. 186vb: Chrisopassus quidam lapis preciosus, et dicitur a cri-
sis, quod est aurum, et passos, quod est color, quia sit aurei coloris (po-
dobnÏ rukopis N·rodnÌ knihovny v Praze VII C 20, fol. 117rb ñ opis slov-
nÌku Hugona z Pisy).
75
02uvod16.PM6 75 2.11.2016, 15:31

⁄vod
RovnÏû u jmÈna sardony-

xu chybovali st¯edovÏcÌ auto¯i
pouze ve druhÈ polovinÏ slo-
va. TermÌnem sloûen˝m z ¯ec-
k˝ch n·zv˘ kamen˘ s°rdion
(sardion) a –nyj (onyx) se
oznaËoval k·men barvy Ëer-
venÈ jako sardius a bÌlÈ (pop¯.
ËernÈ a bÌlÈ) jako onyx; Hugo
de S. Caro vöak stavÌ sv˘j
etymologick˝ v˝klad nikoli
Obr. 18: Ach·t
na z·kladnÌ latinskÈ podobÏ
slova (tedy sardonyx), n˝brû na variantÏ sardonix, kterou rozkl·d·
chybnÏ na slova sardius, Ñk·men sardiusì, a nix, ÑsnÌhì.282
NÏkdy m˘ûeme vyvodit zmÏnu etymologie pouze z Ëesk˝ch ek-
vivalent˘, kterÈ vytvo¯il autor Vokabul·¯e zvanÈho Lactifer. Aù jiû
tento spis nebo i jin· st¯edovÏk· dÌla uv·dÏjÌ mineralogickÈ termÌny
pod znaËnÏ poruöen˝mi jmÈny a tedy pod jen obtÌûnÏ identifikova-
teln˝mi variantami, nebo naopak pod variantami zcela srozumitel-
n˝mi, p˘vodnÌ etymologie nÏkter˝ch termÌn˘ nestojÌ v z·jmu jejich
autor˘ vûdy na prvnÌm mÌstÏ, protoûe jejich pozornost zaujaly jinÈ
vlastnosti tÏchto kamen˘; ty poslÈze ovlivnily takÈ podobu Ëesk˝ch
ekvivalent˘.
Nap¯Ìklad z·kladem ¯eckÈho slova …erak¯thq (hierakÌtÈs), kterÈ
p¯eölo do latiny jako hieracitis, je substantivum …≠raj (hierax),
ÑluÚ·k, jest¯·bì. JeötÏ Plinius StaröÌ si byl tÈto souvislosti vÏdom,
protoûe ¯Ìk·, ûe k·men vypad· jako pe¯Ì jest¯·ba (lat. milvus) pro-
loûenÈ pery Ëern˝mi.283 Ze st¯edovÏk˝ch spis˘ m· snahu vysvÏtlit
n·zev nap¯. rukopis N·rodnÌ knihovny v Praze V D 18, fol. 103va,
kde je pro srovn·nÌ pouûito odvozeniny od latinskÈho accipiter,
Ñjest¯·bì (hyeraticis, gemma accipitrini coloris).284 VÏtöina rukopis˘
282
Super apoc., str. 291c: sardonix ex duorum nominum societate vo-
catus, ut dicit Isidorus. Habet enim candorem ut nix et ruborem ut sardus...
283
Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,167): hieracitis alternat tota milvinis
nigrisque veluti plumis.
284
Srv. Etymol. XVI,15,19: hieracitis accipitris colore.
76
02uvod16.PM6 76 2.11.2016, 15:31

se vöak spokojuje s pouh˝m konstatov·nÌm, ûe je to k·men ËernÈ

barvy (lapis est niger/nigri coloris), a nenÌ divu, protoûe ve st¯edo-
vÏk˝ch variant·ch geranites,285 gerachitea,286 gerarchides,287 gerar-
chites,288 geraciden, 289 gerachidem, 290 geraticen, 291 yerachites,292
jeroarchiten293 apod. bylo ponÏkud obtÌûnÈ odhalit ¯eckÈ …≠raj (hie-
rax). Aby se vöak st¯edovÏcÌ auto¯i za tuto chudobu v etymologi-
zov·nÌ odökodnili, p¯edh·nÏjÌ se v popisov·nÌ jin˝ch vlastnostÌ ka-
mene, zejmÈna jednÈ z nich: Podle lapid·¯e Damigeron-Evax od-
puzuje k·men hieracitis tak silnÏ mouchy, ûe na nÏj neusednou ani
v p¯ÌpadÏ, ûe jej pot¯eme mlÈkem a medem.294 PozdÏjöÌ auto¯i vËetnÏ
Alberta VelikÈho vöak tradujÌ tuto vlastnost v mnohem v˝raznÏjöÌ
podobÏ: k·men chr·nÌ ËlovÏka p¯ed mouchami a jin˝m bodav˝m
hmyzem, takûe pokud se ËlovÏk namazan˝ po celÈm tÏle medem
dostane do jejich blÌzkosti a bude mÌt p¯itom tento k·men u sebe,
mouchy na nÏho nebudou dotÌrat; jakmile vöak k·men odloûÌ, ihned
se na nÏho vrhnou.295 Vokabul·¯ zvan˝ Lactifer (fol.mm 5rb) pak
dovröuje cel˝ v˝klad p¯ipojenÌm ËeskÈho ekvivalentu MUCHO-
PLASSECZ.
285
Viz Bartholomaeus Anglicus (De propr. 16,52).
286
Viz rukopis N·rodnÌho musea v Praze XII E 2, fol. 182vb.
287
Viz rukopis Knihovny metropolitnÌ kapituly u sv. VÌta N LIII, fol.
192r.
288
Viz rukopis N·rodnÌ knihovny v Praze I F 35, fol. 49v.
289
Viz rukopis N·rodnÌ knihovny v Praze XI C 2, fol. 250r.
290
Viz Albert Velik˝ (De mineral. II,2,7).
291
Viz Vokabul·¯ zvan˝ Lactifer, fol.mm 5rb.
292
Viz Vokabul·¯ zvan˝ Lactifer, fol.mm 8ra.
293
Viz rukopis N·rodnÌ knihovny v Praze XI C 2, fol. 249r.
294
Damigeron-Evax (26,9ñ11): Lacte et melle commixto circumfunde
lapidem et pones eum et non sedebit ibi musca. Sic eam expellit. Nec putes
hunc ludibrium esse, ex eadem mixtura circumfunde alterum lapidem, qua-
lem volueris, et videbis, quanta multitudo muscarum eum circumvolvit.
295
Albert Velik˝ (De mineral. II,2,6): gerachidem lapis est...nigri co-
loris; probatur autem veritas huius lapidis sic, quod gestans lapidem totum
corpus suum unctum melle muscis et vespis exponit; et si intactus manet ab
77
02uvod16.PM6 77 2.11.2016, 15:31

⁄vod
PodobnÏ u kamene hephaestitis296 je zapomenuta jak·koli spo-

jitost s HÈfaistem, zvl·ötÏ ve st¯edovÏk˝ch variant·ch epistretes,297
epistrites,298 epitristre,299 epistricus,300 epistides301 i terpistrites.302
A opÏt pat¯Ì k nejËastÏji citovan˝m tentokr·t fyzik·lnÌ vlastnost
kamene, kter· dala vzniknout i ËeskÈmu ekvivalentu GISKRZY-
WECZ ve Vokabul·¯i zvanÈm Lactifer:303 pokud k·men vystavÌme
sluneËnÌm paprsk˘m, vyölehujÌ z nÏho jiskry.304
Se st¯edovÏk˝mi variantami odliöujÌcÌmi se od p˘vodnÌho n·zvu
se setk·v·me i u kamene chalazia.305 Z·kladem slova je ¯eckÈ sub-
stantivum xal°za (chalaza), Ñkroupyì, jehoû ekvivalentem v latinÏ
je slovo grando (gen. grandinis), a zcela ve shodÏ s touto etymo-
logiÌ tradujÌ st¯edovÏcÌ auto¯i podle Plinia StaröÌho a Isidora, ûe se
jedn· o k·men, kter˝ m· tvar a barvu krup a tvrdost diamantu.306
eis, lapis est verus; et si deponat lapidem, statim muscae et vespae super
mel cadunt et sugunt... PodobnÏ Vokabul·¯ zvan˝ Lactifer, fol.mm 5rb.
296
Viz ˙vod, pozn. 203.
297
Viz rukopis N·rodnÌ knihovny v Praze XI C 2, fol. 250v a 255r;
Vokabul·¯ zvan˝ Lactifer, fol.mm 4va.
298
Viz rukopisy N·rodnÌ knihovny v Praze XI C 2, fol. 249r, a I F 35,
fol. 48v; rukopis Knihovny metropolitnÌ kapituly u sv. VÌta N LIII, fol.
195v. Viz takÈ Albert Velik˝ (De mineral. II,2,5).
299
Viz rukopis Knihovny metropolitnÌ kapituly u sv. VÌta N XXVIII,
fol. 139v.
300
Viz Kodex VodÚansk˝ (rukopis N·rodnÌho musea v Praze II F 2), fol.
162v.
301
Viz Vokabul·¯ zvan˝ Lactifer, fol.mm 4va. Viz rovnÏû Bartholo-
maeus Anglicus (De propr. 16,43).
302
Viz Vokabul·¯ zvan˝ Lactifer, fol.mm 7vb.
303
Viz Vokabul·¯ zvan˝ Lactifer, fol.mm 4vb.
304
Srv. Albert Velik˝ (De mineral. II,2,5): epistrites...Expertum etiam
est, quod oppositus oculo solis, ignem et radios igneos emittit.
305
Srv. Etymol. XVI,10,5 a XVI,13,4.
306
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,189): Chalazias grandinum et
candorem et figuram habet, adamantinae duritiae, ut narrent in ignes
etiam additae manere suum frigus; Isidor, Etymol. XVI,10,5.
78
02uvod16.PM6 78 2.11.2016, 15:31

D˘kazem neporozumÏnÌ p˘vodnÌ etymologii je popis kamene v ru-

kopise N·rodnÌ knihovny v Praze XI C 2, kde je mÌsto slova grando
pouûito genitivu od latinskÈho glans (gen. glandis), Ñûaludì; z ka-
mene tvaru a barvy krup a tvrdosti diamantu se tak st·v· k·men
tvaru ûaludu, ale barvy a tvrdosti diamantu. 307 Ve st¯edovÏk˝ch
lapid·¯Ìch se v˘bec setk·me s n·zvem tohoto kamene tÈmÏ¯ v˝-
hradnÏ pod variantami galasia,308 gelasia,309 gelacia,310 gelatina,311
gelosia312 apod., a opÏt by n·s tedy nemÏlo p¯ekvapit, ûe nad vzhle-
dem kamene, tj. nad vlastnostÌ fyzik·lnÌ, zvÌtÏzila u autora Voka-
bul·¯e zvanÈho Lactifer vlastnost charakteru spÌöe magickÈho: jak
se doËteme jiû u Plinia, k·men je tak chladn˝, ûe se nezah¯eje ani
tehdy, vhodÌ-li se do ohnÏ, podle st¯edovÏk˝ch autor˘ k·men rovnÏû
uklidÚuje (tedy ochlazuje) hnÏv a jinÈ v·önÏ;313 patrnÏ pro tyto vlast-
nosti jej autor Vokabul·¯e naz˝v· Ëesky CHLADUNIEK.314
Tent˝û Vokabul·¯ uv·dÌ ve svÈm lapid·¯i takÈ k·men pionites,
jejû naz˝v· Ëesky RODECZ, a to z toho d˘vodu, ûe pr˝ tento draho-
kam rodÌ jin˝, podobn˝ k·men a je proto velmi prospÏön˝ rodiË-
307
Viz fol. 254v: Si vis, quod aliquid non possit exigue calefieri, accipe
lapidem, qui vocatur galasia. Et est habens figuram glandis et colorem et
duriciem adamantis.
308
195r; Vokabul·¯ zvan˝ Lactifer, fol.mm 5ra; rukopis N·rodnÌ knihovny
v Praze XI C 2, fol. 254v.
309
Viz rukopis N·rodnÌ knihovny v Praze I F 35, fol. 49v.
310
Viz rukopis N·rodnÌho musea v Praze XII E 2, fol. 182vb; Kodex
VodÚansk˝ (rukopis N·rodnÌho musea v Praze II F 2), fol. 163r.
311
Viz rukopis Knihovny metropolitnÌ kapituly u sv. VÌta M XV, fol. 49v.
312
Viz Albert Velik˝ (De mineral. II,2,7).
313
Viz nap¯. Albert Velik˝ (De mineral. II,2,7): aiunt etiam hunc iram
et luxuriam et caeteras huiusmodi calidas passiones et desideria mitigare.
314
Tento Ëesk˝ ekvivalent a nÏkterÈ st¯edovÏkÈ varianty latinskÈho
termÌnu zaËÌnajÌcÌ slabikou ge- p¯iv·dÏjÌ k ˙vaze, zda nemohli st¯edovÏcÌ
auto¯i p¯edpokl·dat p¯Ìbuznost takÈ se slovem gelu, Ñled, mr·zì, a podle
tohoto slova, a nejen tedy pod vlivem ÑochlazujÌcÌì schopnosti kamene
tradovanÈ jiû od starovÏku, mÏnit podobu p˘vodnÌho slova.
79
02uvod16.PM6 79 2.11.2016, 15:31

⁄vod
Obr. 19: TurmalÌn
k·m.315 »esk˝ ekvivalent je zcela srozumiteln˝, potÌûe vöak na-

stanou ve chvÌli, kdy se pokouöÌme odhalit etymologii latinskÈho
n·zvu a zjistit, zda rovnÏû souvisÌ se slovesem Ñroditì. Varianta
plonices, pod nÌû popisuje k·men velmi podobn˝mi slovy rukopis
N·rodnÌ knihovny v Praze I F 35,316 a varianta peranites u Alberta
VelikÈho317 n·m k tomu n·pomocny nejsou. Teprve na z·kladÏ tÈ-
315
Vokabul·¯ zvan˝ Lactifer, fol.mm 6vb: Pionites lapis est, qui dicitur
esse feminei sexus. Nam certo tempore concipit et parit consimilem lapi-
dem et confert pregnantibus.
316
Viz fol. 137v: Plonices est lapis, qui est feminei generis, nam certo
tempore parit alium lapidem consimilem sibi et ideo maxime valet mulieri-
bus pregnantibus et in partu periclitantibus confert.
317
Viz De mineral. II,2,14.
80
02uvod16.PM6 80 2.11.2016, 15:31

mÏ¯ totoûnÈho textu Pliniova a Solinova318 zjistÌme, ûe se jedn· o k·-

men paeanitis, jehoû jmÈno souvisÌ s ¯eck˝m p¯Ìdomkem Apol-
lÛna319 a s v˝znamem Ñroditì nem· nic spoleËnÈho.320
Jak jiû bylo ¯eËeno, nÏkdy je p˘vodnÌ slovo ve st¯edovÏkÈ varian-
tÏ snadno rozeznatelnÈ, p¯esto vöak i v takov˝ch p¯Ìpadech ovlivnila
Ëasto vytvo¯enÌ ËeskÈho ekvivalentu vlastnost Ëi schopnost kamene,
jeû s p˘vodnÌm n·zvem kamene nikterak nesouvisÌ. Kameni lipa-
rea,321 jehoû jmÈno vych·zÌ pravdÏpodobnÏ z ¯eckÈho lipara¡oq
(liparaios), Ñleskl˝ jako tukì, p¯isuzuje autor Vokabul·¯e zvanÈho
Lactifer tuto vlastnost: kdyû lovci nemohou dostihnout Ëi vyp·trat
nÏjakou zvÏ¯, pouûijÌ zmÌnÏnÈho kamene, dÌky nÏmuû k sobÏ zvÏ¯
p¯il·kajÌ; jakmile totiû zvÌ¯ata tento k·men zahlÈdnou, nemohou od
nÏho odtrhnout oËi, p¯ibliûujÌ se k nÏmu, a nakonec jsou lapena.322
Asi proto si autor Vokabul·¯e vymyslel pro tento k·men ËeskÈ jmÈ-
no ZWIERZIWNADECZ.
Slovo Ñop·lì poch·zÌ pravdÏpodobnÏ ze sanskrtskÈho upalah.,
Ñdrah˝ k·menì. Lze jen stÏûÌ p¯edpokl·dat, ûe by etymologii tohoto
n·zvu, kter˝ latina p¯evzala prost¯ednictvÌm ¯eËtiny, mohli st¯e-
dovÏcÌ auto¯i rozumÏt, avöak jakÈsi povÏdomÌ o spojenÌ op·lu s In-
diÌ existovalo i ve st¯edovÏku (patrnÏ dÌky tradov·nÌ tohoto po-
znatku ve starovÏk˝ch spisech323), protoûe vÏtöina lapid·¯˘ uv·dÌ
318
Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,180) a Solinus (Collect. 9,22).
319
Z ¯ec. paian¡tiq (paianÌtis), jeû vzniklo na z·kladÏ p¯ÌjmenÌ ApollÛ-
nova Pai°n (Pai·n), ÑlÈËitel; spasitel; vysvoboditelì.
320
Podle Plinia (tamt.) se tomuto drahokamu, kter˝ vypad· jako tÏhotn˝
a pom·h· rodiËk·m, ¯Ìk· tÈû gaeanides. TermÌn vych·zÌ z ¯ec. ga¡a (gai·),
ÑzemÏì, snad s p¯edstavou rodÌcÌ matky zemÏ. Ve st¯edovÏku se vöak jmÈ-
no kamene traduje pouze pod variantami s Ñpì na zaË·tku slova.
321
322
Viz Vokabul·¯ zvan˝ Lactifer, fol.mm 5vbñ6ra: Lipparia vel lipper-
rius est gemma...Cuius prosperitas est, quod omne genus ferarum ad ipsius
presenciam properat et ipsum intuetur. Unde venatores feras, quas canum
cursu capere non possunt, solius lipparee aspectu ad se ducunt.
323
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,80): India sola et horum (tj. opa-
lorum) mater est.
81
02uvod16.PM6 81 2.11.2016, 15:31

⁄vod
Indii jako jedinÈ naleziötÏ op·lu.324 Vokabul·¯ zvan˝ Lactifer po-

pisuje op·l jako mnohobarevn˝ k·men, jehoû (magickÈ a lÈËivÈ)
schopnosti pr˝ odpovÌdajÌ sv˝m mnoûstvÌm poËtu jeho barev, kon-
krÈtnÏ se vöak zmiÚuje pouze o blahod·rnÈm vlivu tohoto kamene
na oËi: op·l uchov·v· tomu, kdo jej u sebe nosÌ, zdravÈ oËi a ostr˝
zrak, naproti tomu oËi okolostojÌcÌch zahalÌ mrakem a oslepÌ je
natolik, ûe nejsou schopni vidÏt, co se kolem nich dÏje.325 Proto tedy
naz˝v· tento k·men Ëesky OSLEPOWECZ.
Nikoli zcela odliönou, ale pouze jemnÏ pozmÏnÏnou etymologii
m˘ûeme vypozorovat ve Vokabul·¯i zvanÈm Lactifer u Ëesk˝ch
ekvivalent˘ pro termÌny asbestos, enhydros a melanites.
Pod slovem Ñazbestì se dnes rozumÌ nerost, z nÏhoû se vyr·bÏjÌ
p¯edmÏty a pom˘cky odolnÈ proti ohni. St¯edovÏcÌ auto¯i vöak ch·-
pali toto slovo zcela odliönÏ. ÿeckÈ •sbestoq (asbestos), kterÈ
p¯eölo v nezmÏnÏnÈ podobÏ do latiny, se totiû p¯ekl·d· jako Ñne-
uhasiteln˝ì; oznaËoval se jÌm k·men, kter˝ po zap·lenÌ tÈmÏ¯ nep¯e-
trûitÏ ho¯Ì.326 RovnÏû autor Vokabul·¯e zvanÈho Lactifer vych·zÌ
u ËeskÈho ekvivalentu z tÈto pozoruhodnÈ vlastnosti, avöak vytv·¯Ì
ËeskÈ slovo nikoli pod vlivem svÈho v˝kladu poukazujÌcÌho na ne-
uhasitelnost kamene,327 n˝brû nech·v· se zl·kat p¯edstavou plamÌn-
k˘, kter˝mi k·men jakoby neust·le ho¯Ì,328 a p¯ipojuje tedy Ëesk˝
ekvivalent HOÿALEK. Stejn˝ postup zachoval autor Vokabul·¯e
324
Viz Isidor (Etymol. XVI,12,3). PatrnÏ od Isidora p¯evzal tento n·zor
Vokabul·¯ zvan˝ Lactifer, fol.mm 6va: ...hunc lapidem India sola parit.
325
Vokabul·¯ zvan˝ Lactifer, fol.mm 6va: Optallius seu opallus est lapis
diversarum gemmarum coloribus distinctus...Tot creditur habere virtutes
quot colores. Portantis se oculos servat illesos et acutos, sed aliorum
oculos circumstancium obducta nube recondit et quadam acrisia percutit,
ne videant et advertant, que fiunt coram eis... Autor Vokabul·¯e Ëerpal
snad Ë·steËnÏ z Tom·öe z ChantimprÈ, jenû ale uv·dÌ podobnou vlastnost u
kamene, kter˝ naz˝v· ostolanus Ëi oltamus (De nat. 14,51): ...gestantem
hominem invisibilem reddit et obducit nube oculos circumstantium conser-
vato visu gestantis integro...
326
327
Viz fol.mm 2vb: hic semel accensus nunquam extinguitur.
328
Tamt.: sed perpetuas (perpetes cod.) semper retinet flammas.
82
02uvod16.PM6 82 2.11.2016, 15:31

i p¯i vytv·¯enÌ ËeskÈho ekvivalentu pro termÌn enhydros. Je to pr˝

k·men podobn˝ k¯iöù·lu, z nÏhoû neust·le pr˝ötÌ jak·si tekutina,
jako by mÏl uvnit¯ font·nku.329 Autor lapid·¯e vöak neodvozuje
Ëesk˝ ekvivalent z p¯edstavy, ûe voda je uvnit¯ kamene,330 n˝brû
z toho, ûe voda vyvÏr· na povrch a pr˝ötÌ z kamene v podobÏ slz.331
Proto jej naz˝v· SLZYWECZ. Jin˝ n·zev kamene, jejû Vokabul·¯
uv·dÌ pod variantou melomites, souvisÌ s ¯eck˝m m≠li (meli),
Ñmedì, a jiû Isidor pÌöe, ûe je to k·men vypouötÏjÌcÌ medovÏ sladkou
öù·vu.332 Pro autora Vokabul·¯e zvanÈho Lactifer byla ovöem d˘-
leûitÏjöÌ sladkost öù·vy neû skuteËnost, ûe se jedn· o medovou öù·vu,
a proto k·men pojmenoval Ëesky SLADUSSEK.333
U dalöÌch mineralogick˝ch termÌn˘ doölo k opaËnÈmu postupu,
totiû ûe nÏkter· vlastnost Ëi schopnost kameni p¯isuzovan· Ëi Ëesk˝
ekvivalent vznikl˝ na z·kladÏ tÈto vlastnosti ovlivnily zpÏtnÏ po-
dobu st¯edovÏkÈ varianty.
Z·kladem slova Ñpyritì je ¯eckÈ substantivum p◊r (p˝r), ÑoheÚì.
S ohnÏm spojujÌ st¯edovÏcÌ auto¯i nÏkdy barvu kamene334 Ëi to, ûe
z nÏho p¯i ˙deru vyletujÌ jiskry a zapalujÌ oheÚ,335 coû jsou vlast-
nosti, pro kterÈ byl pravdÏpodobnÏ k·men takto nazv·n; jindy ale
329
Viz rukopis N·rodnÌ knihovny v Praze V D 18, fol. 87va: enidros,
gemma ab aqua vocata, exundat enim ita, ut clausam in ea putes fontanam
scaturiginem; rukopis N·rodnÌ knihovny v Praze I F 35, fol. 136v: enidros
est lapis parwus perpetue sudans nec tamen resolvitur nec minor efficitur.
330
Jak by odpovÌdalo p˘vodnÌmu ¯eckÈmu termÌnu, srv. v˝öe, str. 56.
331
Vokabul·¯ zvan˝ Lactifer, fol.mm 4va: enidros..., qui miro modo
perpetuis lacrimis distilat.
332
333
Je ovöem moûnÈ, ûe autor nepouûil v ËeskÈm ekvivalentu slovo
Ñmedì proto, ûe bezprost¯ednÏ p¯ed drahokamem melomites popisuje k·-
men medus (nazvan˝ podle krajiny MÈdie nebo podle b·jnÈ MÈdey, srv.
Etymol. XVI,11,4), jejû naz˝v· Ëesky MEDEK.
334
195r: pirricos a pyrrin, quod est ignis, quia coloratus est ut ignis.
335
Viz nap¯. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 36,138): Pyritarum...unum ge-
nus aliqui faciunt plurimum ignis habentis...Qui clavo vel altero lapide
83
02uvod16.PM6 83 2.11.2016, 15:31

⁄vod
auto¯i komentujÌ jinou jeho zvl·ötnÌ vlastnost, totiû ûe sp·lÌ jako

oheÚ kaûdÈho, kdo jej vezme do ruky.336 Z tohoto d˘vodu jej takÈ
naz˝v· Vokabul·¯ zvan˝ Lactifer (fol.mm 6vb) Ëesky WOHNI-
WECZ. Na jinÈm mÌstÏ vöak Vokabul·¯ uv·dÌ tÈmÏ¯ stejn˝ text u
kamene, kterÈmu ¯Ìk· nikoli pyrites, n˝brû urices,337 a pod vlivem
skuteËnosti, ûe k·men pop·lÌ ruku, vymyslel pro k·men nov˝ Ëesk˝
ekvivalent éEHAWECZ. Byl si autor Lactifera vÏdom toho, ûe se
jedn· pouze o jinou formu slova pyrites? To lze tÏûko rozhodnout.
VÌme vöak, ûe varianta s Ñuì na zaË·tku nenÌ v bohemik·lnÌch pra-
menech v˝jimkou.338 V rukopise N·rodnÌ knihovny v Praze XI C 2
se pÌöe: ÑChceö-li nÏkomu pop·lit ruku, aniû bys pouûil oheÚ, nech
ho pevnÏ stisknout k·men, kterÈmu se ¯Ìk· urites.ì Rukopis vöak
pokraËuje: Ñ...d¯Ìve tento k·men naz˝vali pirites podle slova pir, jeû
znamen· oheÚ, protoûe je jako oheÚ a okamûitÏ pop·lÌ ruku.ì339
Autor tohoto v˝kladu tedy uv·dÌ oba termÌny p¯i popisu jedinÈho
kamene, zd· se vöak, ûe mezi nimi nevidÌ souvislost etymologickou:
n·zev kamene pyrites odvozuje od ¯eckÈho p◊r (p˝r), ÑoheÚì, urites
od latinskÈho slovesa ad-uro, Ñspalovatì. Je pravdÏpodobnÈ, ûe p¯i
opisov·nÌ odpadlo v nÏkter˝ch citacÌch poË·teËnÌ Ñpì a ypsilon se
zmÏnilo v Ñuì,340 avöak zmÌnka, ûe k·men pop·lÌ (adurit) ruku, jistÏ
vzniku tÈto novÈ varianty p˘vodnÌho slova napomohla.
percussi scintillam edunt, quae excepta sulpure aut fungis aridis vel foliis
dicto celerius praebet ignem.
336
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,189) a Isidor (Etymol. XVI,4,5
a XVI,11,8).
337
Viz fol.mm 8ra: urices lapis est ut ignis. Hunc si quis stringit fortiter,
statim adurit manum velud ignis.
338
Viz nap¯. rukopis N·rodnÌ knihovny v Praze XI C 2, fol. 244v (Ar-
noldus Saxo), 250r a 254r; rukopis Knihovny metropolitnÌ kapituly u sv.
VÌta N LIII, fol. 195r: Uthires lapis est, qui prius dictus est pirricos a pyr-
rin, quod est ignis, quia coloratus est ut ignis.
339
Viz fol. 254r: Si vis comburere manum alicuius sine igne, stringas
fortiter inter manus lapidem, qui urites (tj. dicitur). ...quem prius dixerunt
piriten a pir, quod est ignis, quia est ut ignis et statim adurit manum.
340
Albert Velik˝ (De mineral. II,2,19) naz˝v· pyrit virites.
84
02uvod16.PM6 84 2.11.2016, 15:31

U n·zv˘ hematitu a topazu lze rovnÏû p˘vodnÌ n·zev snadno

rozeznat i ve st¯edovÏk˝ch variant·ch, ale podobnÏ jako u kamen˘
hieracitis, hephaestitis a chalazias nabyla v˝znamu vlastnost Ëi
schopnost drahokamu, kter· s p˘vodnÌ etymologiÌ nesouvisÌ, p¯itom
vöak ovlivnila podobu ËeskÈho ekvivalentu i etymologick˝ v˝klad
p˘vodnÌho slova.
TermÌn haematites pat¯Ì do poËetnÈ skupiny p˘vodnÏ ¯eck˝ch
n·zv˘ kamen˘ tvo¯en˝ch substantivem a suffixem -¯thq (ÌtÈs), -¡tiq
(Ìtis).341 Tyto kameny jsou velmi Ëasto popisov·ny ve st¯edovÏk˝ch
lapid·¯Ìch a st¯edovÏk˝m lexikograf˘m jistÏ neuniklo, ûe vöechna
tato slova jsou zakonËena stejn˝m zp˘sobem a ûe je tedy hlavnÌ v˝-
znam kladen vûdy na prvnÌ Ë·st slova. JeötÏ Isidor odvozuje spr·vnÏ
n·zev kamene haematites od slova aÃma (haima), Ñkrevì, a ¯Ìk·, ûe
je to k·men pojmenovan˝ podle svÈ barvy rudÈ jako krev nebo
proto, ûe p¯i roztÌr·nÌ nab˝v· krvavÏ ËervenÈ barvy.342
Hematit byl k·men uûÌvan˝ hojnÏ v lÈka¯stvÌ a jiû starovÏcÌ auto-
¯i, mimo jinÈ DioskoridÈs,343 vychvalujÌ na prvnÌm mÌstÏ ˙Ëinnost
hematitu p¯i zastavov·nÌ krv·cenÌ. Ve st¯edovÏku pak tuto jeho
schopnost zd˘razÚuje vÏtöina autor˘;344 nÏkte¯Ì dokonce p¯esnÏji
specifikujÌ, o jakÈ krv·cenÌ se jedn·, zda o krv·cenÌ z nosu, b¯iönÌ
krv·cenÌ, chrlenÌ krve Ëi krv·cenÌ z ûensk˝ch org·n˘, a doporuËujÌ
pak aplikovat rozdrcen˝ hematit s dalöÌmi p¯Ìsadami buÔ zevnÏ
nebo vnit¯nÏ. PouûÌv·nÌ hematitu p¯i zastavov·nÌ krv·cenÌ bylo tedy
velmi ËastÈ a pravdÏpodobnÏ i ˙ËinnÈ, a tak byl podle n·zoru mno-
h˝ch st¯edovÏk˝ch autor˘ k·men pojmenov·n nikoli kv˘li svÈ barvÏ
ËervenÈ jako krev nebo proto, ûe tÈto barvy nab˝v· p¯i roztÌr·nÌ,
n˝brû pr·vÏ proto, ûe zastavuje krv·cenÌ. Slovo zaËalo b˝t ch·p·no
jako kompositum z ¯eckÈho substantiva aÃma (haima), Ñkrevì,
a participia tiue¯q (titheis) od slovesa t¯uhmi (tithÈmi), Ñkl·st,
341
Viz v˝öe, str. 57.
342
Etymol. XVI,8,5 a XVI,4,16.
343
DioskoridÈs (De materia medica, V,126): a…mat¯thq...l¯uoq...p¯ne-
tai dÆ s÷n o∆nv¿ ...prŒq a matoq pt’sin.
344
Viz nap¯. Bartholomaeus Anglicus (De propr. 16,40): haematites...
habet virtutem constringendi fluxum sanguinis.
85
02uvod16.PM6 85 2.11.2016, 15:31

⁄vod
stavÏtì. Jako p¯Ìklad tohoto n·zoru m˘ûeme uvÈst citaci z rukopisu

N·rodnÌ knihovny v Praze VIII H 34, fol. 129ra: ab emach (st¯e-
dovÏk· varianta slova aÃma), quod est sanguis, et tytin (st¯edovÏk·
varianta ¯eckÈho participia tiue¯q), quod est pono, dicitur ematites,
quasi ponens, sistens sanguinem.345 Tuto novou etymologii poslÈze
zavröuje Vokabul·¯ zvan˝ Lactifer (fol.mm 4va) Ëesk˝m ekvivalen-
tem KRWOSTAWEC.
Podobn˝ zp˘sob etymologizov·nÌ m˘ûeme pozorovat u topazu,
jehoû n·zev z˘st·v· dodnes nejasn˝.346 NÏkte¯Ì st¯edovÏcÌ auto¯i
p¯ejali n·zor Plini˘v a Isidor˘v, ûe k·men byl nazv·n v jazyce Tro-
glodyt˘ podle ostrova Topazos,347 jinÌ vöak slovo pokl·dali za kom-
positum, ovlivnÏni patrnÏ vlastnostÌ, kterou topazu p¯ikl·dali: ch·-
pali jej totiû jako k·men mnoha barev.348 V d˘sledku toho rozkl·d·
Jan z Janova slovo topaz na ¯eck· slova ton, topos, jeû p¯ekl·d· do
latiny jako totum, tedy Ñvöechnoì, a na slova pato, patos, kter·
p¯ekl·d· jako color, Ñbarvaì;349 vych·zÌ mu tak, ûe topaz je i podle
svÈho n·zvu k·men vöech barev.350 Jin· slova odhaluje v topazu au-
tor v˝kladu Exodu v rukopisu N·rodnÌho musea v Praze XII B 6; ten
345
PodobnÏ rukopis N·rodnÌ knihovny v Praze IV F 5, fol. 88r: virtutem
habet constringendi saguinem. Unde dicitur emathites ab ema, quod est
sangwis et thites, quod est sistens.
346
Viz pozn. 178 k textu.
347
Viz nap¯. rukopis Knihovny metropolitnÌ kapituly u sv. VÌta N LIII,
fol. 193r: thopasius est lapis dictus a Theopasi insula.
348
Tento n·zor vych·zÌ z Isidora (Etymol. XVI,7,9). Srv. vöak Albert
Velik˝ (De mineral. II,2,18), kter˝ popisuje topaz jako ûlut˝/zlat˝ k·men
(sunt autem duae species in hoc genere lapidis, quarum una est omnino
similis auro...Alia est crocea magis tenuis coloris quam auri sit color...);
rovnÏû Vokabul·¯ zvan˝ Lactifer hovo¯Ì o zlatÈ barvÏ topazu (fol.mm 7vb):
topazius vel topasion est lapis auro similis.
349
Srv. v˝öe podobn˝ v˝klad slova passos u kamene chrysoprasu.
350
Iohannes Ianuensis, Catholicon (s. v. Topasius): Et lapis dictus est
topasius vel topacius vel componitur a ton vel topos, quod est totum, et
pato vel patos, quod est color. Inde topacius, quia de colore omnium lapi-
dum in se habet.
86
02uvod16.PM6 86 2.11.2016, 15:31

rozkl·d· termÌn topaz dokonce na t¯i ¯eck· slova, a to na Ëlen tho,

adjektivum pan, Ñvöechnoì, a substantivum dion, Ñjas, barvaì.351
RovnÏû nÏkte¯Ì exegetÈ odvozujÌ n·zev topazu po vzoru Plinia
a Isidora z jazyka Troglodyt˘ a ze slova Ñhledatì, p¯edmÏtem hled·-
nÌ je vöak samotn˝ drahokam, totiû Kristus, nikoli ostrov;352 Iohan-
nes de S. Geminiano zd˘razÚuje, ûe je to Kristus, kterÈho je t¯eba
hledat tak jako topaz, tedy jako drahokam ze vöech nejvz·cnÏjöÌ,
sv˝mi ˙Ëinky nejrozmanitÏjöÌ, zkr·tka k·men nejuûiteËnÏjöÌ.353 Na-
proti tomu Ambrosius Autpertus ch·pe jmÈno jako kompositum
a pokl·d· topaz za k·men, kter˝ sice pat¯Ì mezi zelenÈ drahokamy,
p¯esto vöak z·¯Ì i vöemi ostatnÌmi barvami; proto jeho jmÈno ob-
sahuje v sobÏ ¯eckÈ slovo pan, Ñvöechnoì. Z toho d˘vodu je k·men
na prvnÌm mÌstÏ symbolem Krista, naöeho Vykupitele, kter˝ opl˝v·
vöemi ctnostmi a vöemi poklady moudrosti a vÏdÏnÌ, pr·vÏ tak jako
topaz z·¯Ì nejen zelenÌ, ale vöemi barvami, na druhÈm mÌstÏ je ale
i symbolem ctnostÌ svÏtc˘.354
HlavnÌm cÌlem st¯edovÏkÈ literatury nebyl jako v literatu¯e mo-
dernÌ origin·lnÌ p¯Ìnos jednotliv˝ch dÏl; auto¯i p¯ed·vali a tradovali
vÏdomosti sv˝ch p¯edch˘dc˘, Ëasto dokonce pouze mechanicky. Do
jistÈ mÌry to platÌ i o mineralogick˝ch dÌlech: popisy jednotliv˝ch
kamen˘ nevych·zejÌ z nov˝ch zkoum·nÌ a pozorov·nÌ, ale jsou
p¯ebÌr·ny od autorit, p¯edevöÌm od Isidora a Alberta VelikÈho. Pro-
to se jen z¯Ìdkakdy setk·me s v˝raznÏji odliön˝mi v˝klady fyzik·l-
nÌch, lÈËiv˝ch a magick˝ch vlastnostÌ kamen˘ v dÌlech mineralo-
gick˝ch a lÈka¯sk˝ch nebo jejich symboliky ve spisech exegetic-
k˝ch.
351
Viz fol. 180va: Topasius est lapis...preciosissimus...Unde topasyon
dicitur quasi thopadion, id est omnium colorum, tho articulus, pan totum,
dion claritas vel color...
352
O naleziöti na ostrovÏ Topazion se zmiÚuje i Haimo z Auxerre
(Expos. apoc., PL 117,1207C), etymologii topazu vöak spojuje s mnoho-
barevnostÌ kamene.
353
Iohannes de S. Geminiano, Summa II,30.
354
Expos. apoc., str. 822. TakÈ Haimo z Auxerre (Expos. apoc., PL
117,1207C) odvozuje n·zev kamene od jeho mnohobarevnosti, kter· je
symbolem svÏtc˘ opl˝vajÌcÌch a z·¯ÌcÌch vöemi ctnostmi.
87
02uvod16.PM6 87 2.11.2016, 15:31

⁄vod
PodobnÏ je tomu i s etymologiemi n·zv˘ kamen˘; st¯edovÏcÌ

auto¯i je p¯ejÌmali od Isidora a proslul˝ch lexikograf˘ ñ Jana z Jano-
va Ëi Hugona z Pisy ñ, a proto nach·zÌme ve vÏtöinÏ st¯edovÏk˝ch
dÏl popisy, jeû rozebÌrajÌ jmÈna jednotliv˝ch kamen˘ tÈmÏ¯ totoû-
n˝mi slovy. Jak jsme vöak vidÏli, nebyly tyto etymologie p¯ejÌm·ny
vûdy bez p¯em˝ölenÌ; pokud se st¯edovÏk˝m autor˘m a pÌsa¯˘m
nepoda¯ilo odhalit ve st¯edovÏkÈ variantÏ slovo jim zn·mÈ, snaûili
se variantu interpretovat sami, vyuûÌvajÌce k tomu svÈ vÏtöinou dosti
skrovnÈ znalosti ¯eËtiny. Pokouöeli se odhalit, jak dotyËnÈ slovo
vzniklo, a pochopit jeho skrytÈ v˝znamy. Proto majÌ mnohÈ n·zvy
kamen˘ v˝znam dvojÌ: p˘vodnÌ, kter˝ do slova vloûili ÿekovÈ nebo
jinÈ starovÏkÈ n·rody, a dodateËn˝, kter˝ mu p¯isoudili st¯edovÏcÌ
auto¯i latinötÌ.
88
02uvod16.PM6 88 2.11.2016, 15:31

ETYMOLOGIAE XVI
ETYMOLOGIE XVI
89
02uvod16.PM6 89 2.11.2016, 15:31

Etymologie XVI
ETYMOLOGIAE XVI
DE LAPIDIBVS ET METALLIS
1. DE PVLVERIBVS ET GLEBIS TERRAE

(1) Pulvis dictus, quod vi venti pellatur. Tollitur enim eius flatu
nec resistit nec stare novit, sicut ait propheta: ÑTamquam pulvis,
quem proicit ventus a facie terrae.ì
(2) Limus vocatus, quod lenis sit. Caenum est vorago luti. Cinis
ex incendio dicitur; ab eo enim fit. Favilla, quod per ignem effecta
sit; nam wÂq ignis est.
(3) Gleba, quod sit globus; pulveris enim collectione conpingitur
et in uno glomere adunatur. Terra autem ligata gleba est, soluta
pulvis.
(4) Labina, eo quod ambulantibus lapsum inferat, dicta per de-
rivationem a labe. Lutum vocatum quidam per antiphrasin putant,
quod non sit mundum; nam omne lotum mundum est.
1
Slova pulvis, Ñprachì, a pellere (partic. pf. pas. pulsus), Ñhn·tì, spolu
etymologicky nesouvisejÌ (srv. ErnoutñMeillet s. v. pello a pulvis).
2
Slovo limus nesouvisÌ s lat. lenis, n˝brû s ¯ec. leim„n (leimÛn),
Ñvlhk· planinaì, Ëi l¯mnh (limnÈ), Ñbahno, baûina, moË·lì (srv. Ernoutñ
Meillet s. v. limus). Srv. tÈû ˙vod, str. 67.
3
Ve skuteËnosti souvisÌ slovo cinis pravdÏpodobnÏ s ¯eck˝m kÕniq
(konis), Ñprach, popel, pÌsekì, a nenÌ tedy odvozeno od lat. incendium,
Ñpoû·r, û·r, oheÚì (srv. ErnoutñMeillet s. v. cinis).
4
Slovo favilla (ze staröÌho *fovilla) je odvozeno od slovesa fovere,
Ñzah¯Ìvatì (srv. ErnoutñMeillet s. v. favilla). S ¯eck˝m slovem wÂq (fÛs),
ÑsvÏtlo, z·¯eì, etymologicky nesouvisÌ.
5
Slova gleba, Ñhroudaì, a globus, Ñkouleì, spolu pravdÏpodobnÏ ety-
mologicky souvisejÌ (srv. ErnoutñMeillet s. v. gleba a globus).
90
03-text16.PM6 90 2.11.2016, 15:13

ETYMOLOGIE XVI
KAMENY A KOVY
1. PRACH A ZEMNÕ NEROSTY

(1) Prach (pulvis)1 se tak jmenuje proto, ûe jej ûene (pellit) vÌtr.
Z·vany vÏtru totiû nadzvihujÌ prach od zemÏ, takûe nez˘stane v kli-
du a na mÌstÏ, jak pravÌ prorok: ÑJako prach, jejû zved· vÌtr z tv·¯e
zemÏì (é 1,4).
(2) HlÌna (limus)2 m· jmÈno podle toho, ûe je jemn· (lenis).
Caenum je bl·tiv· t˘nÏ. Popel (cinis)3 odvozuje sv˘j n·zev ze slova
poû·r (incendium), neboù vznik· jeho p˘sobenÌm. ÿe¯av˝ popel
(favilla)4 se tak naz˝v·, protoûe vznikl dÌky ohni; ¯eckÈ slovo wÂq
(fÛs) totiû znamen· ÑoheÚì.
(3) HroudÏ se ¯Ìk· gleba, 5 protoûe je to shluk ve tvaru koule
(globus); vznik· ze seskupen˝ch Ë·steËek prachu, kterÈ se slepily do
jednoho klubka. Neboù zemÏ spojen· dohromady je hrouda, kdeûto
volnÏ poletujÌcÌ zemÏ je prach.
(4) RumiötÏ (labina)6 odvozuje svÈ jmÈno od p·du (labes), pro-
toûe je p¯ÌËinou p·du tÏch, kte¯Ì p¯es nÏ chodÌ. Bl·to (lutum)7 bylo
nazv·no podle mÌnÏnÌ nÏkter˝ch autor˘ na z·kladÏ opaku, protoûe
nenÌ ËistÈ; neboù vöe, co bylo umyto (lotum), je ËistÈ.
6
Slovo labina, Ñrum, rumiötÏ, trosky, sutinyì, je stejnÏ jako termÌny
labes a lapsus, Ñp·dì, odvozeno od slovesa labare, Ñk·cet se, klesat, se-
souvat seì (srv. ErnoutñMeillet s. v. labo). Jedn· se tedy o oznaËenÌ nÏ-
Ëeho, co samo spadlo (sesulo se), nikoli co zp˘sobuje p·d nÏkoho jinÈho.
7
Slovo lutum pravdÏpodobnÏ souvisÌ etymologicky nikoli se slovesem
lavare (partic. pf. pas. n. lautum/lÛtum), n˝brû se substantivem lustrum (ze
staröÌho *lut-trom, *lu-strom), ÑmoË·lì, pop¯. tÈû se slovem polluere (ze
staröÌho *por-luere), ÑzneËiöùovat, poskvrÚovatì (srv. ErnoutñMeillet s. v.
lustrum, lutum a polluo).
91
03-text16.PM6 91 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(5) Volutabra appellata, quod ibi apri volutentur. Vligo sordes

limi vel aquae sunt. Sabulum levissimum terrae genus.
(6) Argilla ab Argis vocata, apud quos primum ex ea vasa con-
fecta sunt. Creta ab insula Creta, ubi melior est. Creta Cimolia can-
dida est, a Cimea Italiae insula dicta; quarum altera vestimentorum
pretiosos colores emollit et contristatos sulphure quodam nitore
exhilarat, altera gemmis nitorem praestat. Creta argentaria, et ipsa
candida, appellata, eo quod nitorem argento reddat.
(7) Terra Samia a Samo insula dicta, glutinosa et candida et
linguae lenis, medicamentis et vasculis necessaria.
8
Spr·vn· etymologie. Slovo volutabra je odvozeno od slovesa volutare
(med. volutari, Ñv·let seì), kterÈ je intensivnÌm frekventativem ke slovesu
volvere, Ñvalit, v·letì (srv. ErnoutñMeillet s. v. volvo).
9
Isidor etymologizuje nespr·vnÏ. Slovo argilla je v˝p˘jËkou z ¯ec.
•rgiloq, •rgilloq (argilos, argillos), ÑbÌl· zemÏì (srv. ErnoutñMeillet s.
v. argilla).
10
V ¯eckÈm slovnÌku LiddellañScotta (str. 995) nach·zÌme pro n·zev
ostrova KrÈty i pro k¯Ìdu totoûnÈ slovo ñ Krµth, krµth (krÈtÈ), p¯esto
vöak ErnoutñMeillet (s. v. creta) pokl·dajÌ etymologii slova creta za ne-
zn·mou. Walde (str. 201) odmÌt· v˝znam spojenÌ terra creta jako ÑkrÈtsk·
zemÏì i p¯Ìbuznost s ¯ec. k≠ramoq (keramos), ÑhrnËÌ¯sk· hlÌnaì; naznaËuje
moûnou souvislost s lat. slovesem cernere (partic. pf. pas. cretus), Ñt¯Ìbit,
oddÏlovatì, a spojenÌ terra creta p¯ekl·d· jako Ñproset· zemÏì. O k¯ÌdÏ,
jejÌm pouûitÌ a jejÌch odr˘d·ch srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 35,195ñ201)
a DioskoridÈs (De materia medica, V,175). K¯Ìda je bÌl·, zemit· odr˘da
v·pence (srv. OSN XXVI,406).
11
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 35,195ñ198). O kimÛlskÈ zemi se
vedle zemÏ z ostrov˘ MÈlos a Samos zmiÚuje jiû Theofrastos (De lapid.
62). Plinius StaröÌ (tamt. 35,195ñ196) hovo¯Ì na prvnÌm mÌstÏ o lÈËebnÈm
pouûitÌ kimÛlskÈ k¯Ìdy; doporuËuje ji smÌchat s nejr˘znÏjöÌmi l·tkami
(octem, sodou, henou, voskem, vÌnem) a lÈËit tak rozliËnÈ n·dory na tÏle,
radÌ vöak takÈ vyuûÌt ji pro jejÌ schopnost ochlazujÌcÌ a vysuöujÌcÌ. PodobnÈ
lÈËivÈ ˙Ëinky uv·dÏjÌ rovnÏû Celsus (podle nÏhoû se m· touto l·tkou po-
tÌrat ËlovÏk trpÌcÌ nadmÏrn˝m pocenÌm, srv. De medic. III,19,2, pop¯.
doporuËuje kimÛlskou k¯Ìdu proti krv·cenÌ, srv. tamt. V,1), DioskoridÈs
(De materia medica, V,156), Oribasios (Collect. medic. XV,1,25,7), Pli-
nius Iunior (De medic. I,7,4: creta Cimolia ex aceto siccat; III,5,5 a dal.),
Marcellus Empiricus (De medicam. XXII,14) a AÎtios (Libri medic. II,8).
92
03-text16.PM6 92 2.11.2016, 15:13

1. Prach a zemnÌ nerosty
(5) BahniötÏ (volutabra)8 se jmenuje podle toho, ûe se v nÏm

v·lejÌ (volutentur) kanci. Uligo je öpÌna z bl·tivÈ vody. PÌsek (sa-
bulum) je druh nejlehËÌ zemÏ.
(6) HrnËÌ¯sk· hlÌna (argilla)9 m· n·zev podle obyvatel Argu,
kte¯Ì z nÌ jako prvnÌ vyr·bÏli n·doby, k¯Ìda (creta)10 podle ostrova
KrÈty, kde se nach·zÌ v nejlepöÌ kvalitÏ. KimÛlsk· k¯Ìda (creta Ci-
molia)11 je bÌl· a ¯Ìk· se jÌ tak podle italskÈho ostrova Cimea.12 Jedna
z jejÌch odr˘d zjemÚuje kvalitnÌ barvy na öatech a dod·nÌm jistÈho
lesku je rozjasÚuje, kdyû je p¯edtÌm zakalila sÌra;13 druh· odr˘da
kimÛlskÈ k¯Ìdy poskytuje z·¯ivost drah˝m kamen˘m. Creta argen-
taria,14 kter· je rovnÏû bÌl·, se jmenuje podle toho, ûe vracÌ lesk
st¯Ìbru.
(7) Samsk· zemÏ (terra Samia),15 nazvan· podle ostrova Samos,
je lepiv·, bÌl· a jemn· na dotek jazykem; je pot¯ebn· k p¯ÌpravÏ
lÈk˘16 a k v˝robÏ mal˝ch n·dob.
KromÏ lÈka¯sk˝ch spis˘ nach·zÌme zmÌnky o kimÛlskÈ zemi tÈû nap¯.

u StrabÛna (Geogr. 10,5,1) a v ¯eck˝ch papyrech (Papyr. Leid., v. 368 a
428; Papyr. Holm., v. 107 a 918).
12
Isidorova etymologie p¯Ìdomku Cimolia je myln·. K¯Ìda se tÏûila
p¯edevöÌm na kykladskÈm ostrovÏ KimÛlu (lat. Cimolus); srv. tÈû Ovidius
(Metam. VII,463: Ñ...KimÛlu k¯Ìdov· poleì), odtud n·zev ÑkimÛlsk· k¯Ìdaì.
13
Isidorovy informace o pouûitÌ kimÛlskÈ k¯Ìdy p¯i barvenÌ (pop¯.
bÏlenÌ) l·tek poch·zejÌ od Plinia StaröÌho (Natur. hist. 35,196ñ198); postup
p¯i zpracov·v·nÌ barvenÈ l·tky vypad· podle Plinia takto: nejprve se l·tka
vypere v odr˘dÏ k¯Ìdy, jeû se naz˝v· sarda, potom se nech· vykou¯it sÌrou,
a nakonec, pokud bylo barvenÌ (bÏlenÌ) kvalitnÌ, se vydrhne kimÛlskou
k¯Ìdou. NekvalitnÌ barvenÌ (bÏlenÌ) se pozn· tak, ûe p¯i p˘sobenÌ sÌry na
l·tku barvy ztmavnou a naruöÌ se; pokud vöak bylo barvenÌ kvalitnÌ, kimÛl-
sk· k¯Ìda barvy zjemnÌ a dod· jim jist˝ lesk, kter˝ je oûivÌ a projasnÌ, aËkoli
je p¯edtÌm sÌra zakalila.
14
O pouûÌv·nÌ tÈto odr˘dy k¯Ìdy k leötÏnÌ drah˝ch kamen˘ srv. Plinius
StaröÌ (Natur. hist. 35,199). K lÈËebn˝m ˙Ëel˘m ji doporuËuje Marcellus
Empiricus (De medicam. XXXII,37).
15
Srv. Theofrastos (De lapid. 62ñ63), Plinius StaröÌ (Natur. hist. 35,191)
a ¯eck˝ papyrus z Leydenu (Papyr. Leid., v. 75, 109 a 129).
16
Plinius StaröÌ (Natur. hist. 35,191) popisuje dvÏ odr˘dy samskÈ
zemÏ; obÏ jsou bÌlÈ barvy a obÏ se uûÌvajÌ v medicÌnÏ ñ jsou prospÏönÈ p¯i
93
03-text16.PM6 93 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(8) Pulvis Puteolanus in Puteolanis Italiae colligitur collibus op-

poniturque ad sustinenda maria fluctusque frangendos. Nam mersus
aquis protinus lapis fit undisque cottidie fortior effectus in saxum
mutatur, sicut argilla igne in lapidem vertitur.
(9) Sulphur vocatum, quia igne accenditur; p◊r enim ignis est.
Nam vis eius et in aquis ferventibus sentitur, neque alia res facilius
accenditur. Nascitur in insulis Aeoliis inter Siciliam et Italiam, quas
ardere dicunt. Invenitur et in aliis locis effossum. (10) Huius genera
quattuor. Vivum, quod foditur, translucetque et viret, quem solum
chrlenÌ krve, jako p¯Ìsady do oËnÌch lÈk˘ a takÈ jako obklady. Srv. tÈû
Celsus (De medic. VI,6,12), DioskoridÈs (De materia medica, V,172),
Oribasios (Collect. medic. XV,1,25,2) a AÎtios (Libri medic. II,6).
17
Jiû Plinius StaröÌ (Natur. hist. 35,166) hovo¯Ì o ˙ûasu, jak˝ vyvol·v·
pr·öek nach·zejÌcÌ se na puteolsk˝ch pahorcÌch; m˘ûe totiû slouûit jako
bariÈra mo¯sk˝m vln·m, neboù pokud se pono¯Ì do vody, mÏnÌ se v ka-
menn˝ blok, kter˝ je kaûd˝m dnem pevnÏjöÌ. O puteolskÈm pr·ökovitÈm
pÌsku, kter˝ se vyskytuje v okolÌ hory Vesuvu, hovo¯Ì takÈ Vitruvius (De
archit. II,6,1); tento pÌsek, smÌöen˝ s v·pnem a kusov˝m kamenem, dod·v·
pr˝ pevnosti vöem stavb·m, navÌc vöak s jeho pomocÌ tvrdnou hr·ze sta-
vÏnÈ pod vodou. Seneca (Natur. quaest. III,20,1ñ3) se v pas·ûi o vodÏ
zam˝ölÌ nad tÌm, co je p¯ÌËinou nejr˘znÏjöÌch p¯ÌchutÌ vody, a vysvÏtluje, ûe
je to ovlivnÏno v˝skytem sÌry, sody Ëi zemskÈ prysky¯ice; poûitÌ takovÈ
vody pak m˘ûe zp˘sobit ËlovÏku nejr˘znÏjöÌ problÈmy ñ Seneca cituje pro
ilustraci Ovidiovy veröe o ¯ece, jejÌû vody zp˘sobujÌ tvrdnutÌ st¯ev (Metam.
XV,313ñ314); podobnÏ si pr˝ poËÌn· i puteolsk˝ pr·öek, kter˝ po smÌch·nÌ
s vodou tvrdne ve sk·lu.
J.-M. Croisille (Pline líAncien, Hist. natur. XXXV, str. 271, pozn.
166,1) soudÌ, ûe se jedn· o pucol·n, druh sopeËnÈho tufu. TÏûil se v okolÌ
mÏsta Puteoli (dnes Pozzuoli) u Neapole (srv. OSN XX,375).
18
Isidor spojuje latinskÈ slovo sulphur (ps·no tÈû sulpur), patrnÏ pro
jeho druhou slabiku, s ¯ec. p◊r (p˝r), ÑoheÚì. ErnoutñMeillet (s. v. sulpur)
vöak pokl·dajÌ p˘vod slova za jihoitalsk˝; p¯esn· etymologie nenÌ zn·ma.
O tomto nerostu pÌöe obs·hleji Plinius StaröÌ (Natur. hist. 35,174ñ177).
Pas·û o lÈËivÈm vyuûitÌ sÌry uzavÌr· Plinius zmÌnkou o tom, ûe sÌra m· svÈ
mÌsto i v n·boûenstvÌ, neboù se pouûÌv· k oËistnÈmu vyku¯ov·nÌ p¯Ìbytk˘
(srv. Ovidius, Fast. IV,739; Iuvenalis, Satur. II,157), ûe jejÌ silnÈ p˘sobenÌ
lze poznat rovnÏû v hork˝ch pramenech a ûe û·dn· jin· vÏc se nezap·lÌ
snadnÏji, z Ëehoû plyne, ûe sÌra m· v sobÏ velkou ohnivou sÌlu; proto pr˝
takÈ po zablesknutÌ a zah¯mÏnÌ cÌtÌme pach sÌry (srv. Seneca, Natur. quaest.
94
03-text16.PM6 94 2.11.2016, 15:13

1. Prach a zemnÌ nerosty
(8) Puteolsk˝ pr·öek (pulvis Puteolanus)17 se sbÌr· na puteolsk˝ch

pahorcÌch v It·lii; pouûÌv· se jako hr·z proti mo¯skÈmu p¯Ìboji a proti
vlnobitÌ. Neboù vhodÌ-li se do vody, ihned se p¯emÏÚuje v k·men,
st·v· se ve vln·ch kaûd˝m dnem tvrdöÌ a nakonec se mÏnÌ ve sk·lu,
stejnÏ jako se hrnËÌ¯sk· hlÌna p¯emÏÚuje v k·men p˘sobenÌm ohnÏ.
(9) SÌra (sulphur)18 vdÏËÌ za sv˘j n·zev tomu, ûe je moûno ji
zap·lit ohnÏm; ¯eckÈ slovo p◊r (p˝r) totiû znamen· ÑoheÚì. JejÌ
silnÈ p˘sobenÌ lze pocÌtit rovnÏû v hork˝ch pramenech a û·dn· jin·
vÏc se nezap·lÌ snadnÏji. Vznik· na Aiolsk˝ch ostrovech leûÌcÌch
mezi SicÌliÌ a It·liÌ, na nichû pr˝ probÌh· vulkanick· Ëinnost.
Nach·zÌ se i na jin˝ch mÌstech ukryt· v zemi. (10) Jsou zn·my Ëty¯i
odr˘dy sÌry. Ñéiv·ì sÌra, kter· se vykop·v· ze zemÏ; je pr˘hledn·,
zelen·19 a ze vöech odr˘d jedin·, kterou uûÌvajÌ lÈka¯i.20 Druhou
II,21). O hork˝ch pramenech (sirn˝ch, sodn˝ch a kamencov˝ch) se zmi-

Úuje Plinius StaröÌ jiû v p¯edeöl˝ch pas·ûÌch (tamt. 31,59).
SÌra se vyskytuje v p¯ÌrodÏ jak v r˘zn˝ch slouËenin·ch (sirnÌky ñ nap¯.
pyrit, Ëi sÌrany ñ nap¯. s·drovec), tak jako samorod·, nÏkdy v krystalech aû
decimetrov˝ch. NejvÏtöÌ naleziötÏ p¯ÌrodnÌ sÌry jsou na jiûnÌ SicÌlii a na so-
peËn˝ch italsk˝ch ˙zemÌch. Je barvy bledÏ aû sytÏ ûlutÈ (OSN XXIII,204ñ
205).
19
SÌra se v zelenÈ barvÏ nevyskytuje (PN).
20
Isidor p¯ejÌm· z·kladnÌ popis Ëty¯ odr˘d sÌry, jejich fyzik·lnÌch vlast-
nostÌ a nÏkter˝ch lÈËiv˝ch schopnostÌ od Plinia StaröÌho (Natur. hist. 35,
175). Plinius StaröÌ hovo¯Ì o tom, ûe sÌra se hodÌ takÈ k ËiötÏnÌ pokoûky p¯i
nejr˘znÏjöÌch koûnÌch nemocech (lepra, liöej) Ëi k vypalov·nÌ ran po uöt-
knutÌ ökorpiÛnem. O lÈËiv˝ch vlastnostech sÌry pojedn·vajÌ rovnÏû s. v.
ue¡on (theion) DioskoridÈs (De materia medica, V,107), GalÈnos (De
metall. medicam., str. 217), Oribasios (Collect. medic. XV,1,27,11) a AÎ-
tios (Libri medic. II,54), z latinsk˝ch autor˘ Celsus, kter˝ jmenuje sÌru ve
v˝Ëtu nejr˘znÏjöÌch lÈËiv˝ch prost¯edk˘, mimo jinÈ lÈk˘ proËiöùovacÌch
(De medic. V,5,2), ûÌrav˝ch (tamt. V,7), zmÏkËujÌcÌch (nap¯. n·dory zp˘so-
benÈ skrufulÛzou, viz tamt. V,18,13) Ëi jinak prospÏönÏ p˘sobÌcÌch (tamt.
V,18,26: Niconis quoque est, quod resolvit, aperit, purgat. Habet alcyo-
neum, sulpur, nitrum, pumicem paribus portionibus...). SÌra je souË·stÌ
nejr˘znÏjöÌch lÈËiv˝ch prost¯edk˘ takÈ u Scribonia Larga, Plinia Iuniora,
Serena Sammonika a Marcella Empirika; viz nap¯. p¯edpis na p¯Ìpravu lÈku
prospÌvajÌcÌho p¯i d˝chacÌch potÌûÌch (Scribonius Largus, Compos. 78; srv.
Marcellus Empiricus, De medicam. XVII,4) a p¯i suchÈm kaöli (Compos.
95; De medicam. XVI,29) Ëi p¯Ìpravku lÈËÌcÌho svrab (Compos. 253).
95
03-text16.PM6 95 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
ex omnibus generibus medici utuntur. Alterum, quod appellant gle-

bam, usibus tantum fullonum familiare. Tertium liquor est; usus eius
ad lanas suffiendas, quoniam candorem mollitiemque praestat.
Quartum ad lychnia maxime conficienda aptum. Sulphuris tanta vis
est, ut morbos comitiales deprehendat nidore suo inpositus ignibus
ardescens. In calice vini prunaque subdita circumferens exardes-
centis repercussu pallorem dirum velut defunctorum effundit.
2. DE GLEBIS EX AQVA
(1) Bitumen in Iudaeae lacu Asphaltite emergit, cuius glebas
supernatantes nautae scaphis adpropinquantes colligunt. In Syria
autem limus est passim aestuans a terra. Spissantur autem utraque et
21
SÌra se v p¯ÌrodÏ nevyskytuje v tekutÈm stavu (PN).
22
SpÌöe neû o sÌru se pravdÏpodobnÏ jedn· o nÏjak˝ p¯ÌrodnÌ vosk (PN).
23
PodobnÏ p˘sobÌ i zap·len˝ gag·t (srv. Etymol. XVI,4,3, pozn. 83)
a zemnÌ sm˘la (srv. Plinius StaröÌ, Natur. hist. 35,182: bitumen...comitiales
morbos ustum deprehendit).
24
Isidor p¯evzal tuto pas·û nep¯esnÏ od Plinia StaröÌho (Natur. hist.
35,175), jenû popisuje, jak se Anaxilaus bavil na hostin·ch tÌm, ûe od-
leskem ho¯ÌcÌ sÌry vyvol·val na tv·¯Ìch sv˝ch spoluhodovnÌk˘ mrtvolnou
bledost.
25
Etymologie tohoto termÌnu je nejasn·; snad se jedn· o v˝p˘jËku do
latiny z oskiËtiny a umberötiny, nebo z oblasti Galie (srv. ErnoutñMeillet
s. v. bitumen). O zemnÌ sm˘le pÌöÌ Plinius StaröÌ (Natur. hist. 35,178ñ182),
DioskoridÈs (De materia medica, I,83ñ85), GalÈnos (De mari proven., str.
375) a Vitruvius (De archit. VIII,3,8ñ9). Podle Plinia StaröÌho (tamt. 35,
178) je bitumen podobnÈ podstaty jako sÌra; v nÏkter˝ch mÌstech se pr˝
vyskytuje jako bahno, nap¯. v jednom jeze¯e v Judeji (jedn· se pravdÏpo-
dobnÏ o MrtvÈ mo¯e), jinde jako pevn· zemÏ, nap¯. v S˝rii v okolÌ p¯Ì-
mo¯skÈho mÏsta SidÛnu (srv. Vitruvius, tamt. VIII,3,9: crebrae sunt ibi la-
picidinae bituminis duri). KromÏ tÏchto dvou odr˘d vöak pr˝ existuje i te-
kutÈ bitumen, nap¯. ze Zakynthu nebo dov·ûenÈ z BabylÛnu (srv. Dio-
skoridÈs, tamt. I,83, kter˝ naz˝v· zemnÌ sm˘lu nach·zejÌcÌ se ve FoinÌkii,
SidÛnu, BabylÛnu a Zakynthu slovem Ñasfaltì), a rovnÏû bitumen z Apol-
lÛnie; vöechny tyto tekutÈ odr˘dy naz˝vajÌ ÿekovÈ pissasphalton (srv.
96
03-text16.PM6 96 2.11.2016, 15:13

2. Nerosty z vody
odr˘du zvanou gleba uûÌvajÌ obvykle pouze valch·¯i. T¯etÌ odr˘da

je tekut·;21 pouûÌv· se k ËiötÏnÌ vlny naku¯ov·nÌm, protoûe dod·v·
vlnÏ bÏlosti a mÏkkosti. »tvrt· odr˘da je velice vhodn· ke zho-
tovov·nÌ knot˘ u lamp.22 SÌra m· v sobÏ tak silnou p˘sobnost, ûe
pokud se zap·lÌ a vhodÌ do ohnÏ, odhaluje dÌky pachu, kter˝ vyd·v·,
epilepsii.23 VloûÌme-li ûhavÈ uhlÌky pod poh·r na vÌno, do nÏhoû
jsme vhodili trochu sÌry, a nech·me jej kolovat, odlesk ho¯ÌcÌ sÌry
rozlije (na tv·¯Ìch) straönou, jakoby mrtvolnou bledost.24
2. NEROSTY Z VODY
(1) ZemnÌ sm˘la (bitumen)25 se vyno¯uje na jeze¯e AsfaltitÈs
v Judeji;26 n·mo¯nÌci k nÌ p¯iplouvajÌ na loÔk·ch a sbÌrajÌ jejÌ shluky
plovoucÌ na povrchu. NicmÈnÏ v S˝rii se nach·zÌ lokalita, kde ze
zemÏ kypÌ por˘znu horkÈ bahno. Oba druhy zemnÌ sm˘ly, zvanÈ
DioskoridÈs, tamt. 84), protoûe se podle Plinia StaröÌho podobajÌ rostlinnÈ

prysky¯ici (lat. pix, ¯ec. p¯ssa [pissa]), ale p¯itom jsou p˘vodu miner·l-
nÌho. V n·sledujÌcÌm paragrafu (Natur. hist. 35,179) pÌöe Plinius StaröÌ o ji-
nÈ odr˘dÏ zemnÌ sm˘ly, jeû m· olejnatou konsistenci; nach·zÌ se na SicÌlii
v okolÌ Agrigentu, kde ji obyvatelÈ sbÌrajÌ pomocÌ r·kosu (srv. Solinus,
Collect. 5,22) a pouûÌvajÌ ji do lamp (srv. DioskoridÈs, tamt. 83).
Plinius StaröÌ vypoËÌt·v· öirokÈ vyuûitÌ zemnÌ sm˘ly v medicÌnÏ (tamt.
35,180ñ182). RovnÏû Celsus ji uv·dÌ jako souË·st lÈËiv˝ch p¯Ìpravk˘
pouûÌvan˝ch p¯i bolesti nerv˘ (De medic. III,27,2) Ëi bolesti zub˘ (tamt.
VI,9,5; srv. takÈ Scribonius Largus, Compos. 54, a Marcellus Empiricus,
De medicam. XII,2: levat dolorem dentium et bitumen suffitum) a jmenuje
ji tÈû ve v˝Ëtu prost¯edk˘ urychlujÌcÌch zr·nÌ a vyhnis·nÌ v¯ed˘ (Celsus,
tamt. V,3); zemnÌ sm˘la se p¯ikl·dala i v hojiv˝ch obkladech (srv. Celsus,
tamt. V,19,2,6 a 20), pop¯. se poûÌvala v pilulk·ch (tamt. V,20,1). PodobnÈ
recepty uv·dÌ takÈ Scribonius Largus, kter˝ jmenuje bitumen liquidum
(Compos. 52), Iudaicum (tamt. 207; 209) a Zacynthium (tamt. 208).
Bitumen je tekut· nebo pevn· uhlovodÌkov· l·tka organickÈho p˘vodu,
zvan· tÈû ûivice. BituminosnÌ l·tka sloûen· z uhlÌku, vodÌku a kyslÌku je
takÈ asfalt; m˘ûe b˝t skupenstvÌ pevnÈho nebo kapalnÈho, je Ëern˝ nebo
ËernohnÏd˝, snadno se zap·lÌ a v kusech se vyskytuje nap¯. v MrtvÈm mo¯i
(srv. OSN II,836; IV,115).
26
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 5,71). Naproti tomu Vitruvius (De
archit. VIII,3,8) umisùuje toto ÑasfaltovÈ jezeroì do BabylÛnie.
97
03-text16.PM6 97 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
densistate coeunt, et utraque Graeci piss°swalton appellant. Na-

tura eius ardens et ignium cognata, et neque aqua neque ferro rum-
pitur, nisi solis muliebribus inquinamentis; utilis ad conpages na-
vium.
(2) Alumen vocatum a lumine, quod lumen coloribus praestat
tinguendis. Est autem salsugo terrae, efficiturque hieme ex aqua et
limo et aestivis solibus maturatur. Huius species duae sunt: liquidum
et spissum.
(3) Sal quidam dictum putant, quod in igne exiliat. Fugit enim
ignem, dum sit igneum, sed naturam sequitur, quia ignis et aqua
semper inter se inimica sunt. Alii sal a salo et sole vocatum exis-
timant; nam aquis maris sponte gignitur, spuma in extremis litoribus
27
Srv. Ex 2,3 (Septuaginta), kde je slova uûito ve formÏ §swalto-
p¯ssh (asfaltopissÈ). Vulgata p¯ekl·d· pomocÌ slov bitumen a pix.
28
Plinius StaröÌ (Natur. hist. 35,179) uv·dÌ tuto vlastnost u nafty, kte-
rou pokl·d· za odr˘du zemnÌ sm˘ly: sunt qui et naphtham, de qua in se-
cundo diximus volumine (srv. tamt. 2,235), bituminis generibus adscribant,
verum eius ardens natura et ignium cognata procul ab omni usu abest.
29
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 35,183ñ185), jenû uv·dÌ mÌsta v˝-
skytu tohoto nerostu a jeho vyuûitÌ v medicÌnÏ: kamenec m· svÌravÈ a des-
infekËnÌ ˙Ëinky, proto se podle Plinia ve smÏsi s medem pouûÌv· k lÈËenÌ
v¯ed˘ v ˙stech, puch˝¯˘ a svrbÏnÌ; v pilulk·ch se poûÌv· proti z·nÏtu sleñ
ziny a proti krvi v moËi, pokud se smÌch· se sodou a s bylinou Ëernuchou,
lÈËÌ svrab. Podle Celsa slouûÌ kamenec k zastavov·nÌ krv·cenÌ (De medic.
V,1), m· svÌravÈ ˙Ëinky (tamt. V,2) a poûÌv· se takÈ v pilulk·ch (tamt.
V,20,1). Marcellus Empiricus uv·dÌ kamenec jako souË·st nÏkolika desÌtek
lÈËiv˝ch p¯Ìpravk˘ (viz De medicam., index str. 654). ÿeck˝ n·zev nerostu
je stypthr¯a (styptÈri·); pÌöe o nÏm DioskoridÈs (De materia medica,
V,106), Oribasios (Collect. medic. XV,1,27,42), AÎtios (Libri medic. II,75)
a ¯eckÈ papyry z Leydenu a Stockholmu (viz index in: R. Halleux, Les
alchimistes grecs, str. 230). O kamenci se zmiÚuje takÈ StrabÛn (Geogr.
6,2,10).
N·zvem kamenec se v mineralogii oznaËujÌ r˘znÈ v p¯ÌrodÏ se vysky-
tujÌcÌ slouËeniny kov˘ (draslÌk, sodÌk, ho¯ËÌk, mangan, ûelezo) se sÌranem
hlinit˝m. Pro svÌravÈ ˙Ëinky se v lÈka¯stvÌ a v kosmetice uûÌv· kamenec
draseln˝. Kamence b˝vajÌ barvy ËirÈ, bÌlÈ, naûloutlÈ Ëi naöedlÈ (srv. OSN
XIII,844ñ845).
98
03-text16.PM6 98 2.11.2016, 15:13

2. Nerosty z vody
ÿeky piss°swalton (pissasfalton),27 (na vzduchu) houstnou a tu-

hnou. ZemnÌ sm˘la je ho¯lav·, p¯Ìbuzn· povaze ohnÏ28 a nelze ji
zniËit vodou ani ûelezem, pouze neËistotou poch·zejÌcÌ z ûenskÈho
tÏla. Je uûiteËn· k utÏsÚov·nÌ spoj˘ na lodÌch.
(2) Kamenec (alumen)29 se naz˝v· podle svÏtla (lumen), protoûe
rozjasÚuje barvy pouûÌvanÈ p¯i barvenÌ.30 Je to s˘l, kterou vyronila
zemÏ; vznik· v zimÏ z vody a bahna a jejÌ krystalizace se dovröuje
v letnÌm û·ru. Jsou zn·my dva druhy kamence: tekut˝ a tuh˝.31
(3) Podle mÌnÏnÌ nÏkter˝ch autor˘ m· s˘l (sal)32 jmÈno podle
toho, ûe sk·Ëe (exiliat) v ohni. Neboù aËkoli je ohnivÈ podstaty, ohni
se vyh˝b·; poËÌn· si vöak jen podle svÈ p¯irozenosti, protoûe oheÚ
a voda se k sobÏ chovajÌ vûdy jako nep¯·telÈ. JinÌ auto¯i se domnÌ-
vajÌ, ûe se jÌ ¯Ìk· sal podle slov salum (mo¯e) a sol (slunce); neboù
30
Podle ErnoutañMeilleta (s. v. alumen) je slovo alumen nezn·mÈho
p˘vodu, p¯ÌbuznÈ snad slovu bitumen (viz pozn. 25).
31
DioskoridÈs (De materia medica, V,106) rozliöuje t¯i druhy tohoto
nerostu: kamenec vl·knit˝ ñ stypthr¯a sxistµ (styptÈri· schistÈ), lat.
alumen scissile (schiston), kamenec obl˝ ñ stypthr¯a strogg’lh (styp-
tÈri· strongylÈ), lat. alumen rotundum, a kamenec vlhk˝ ñ stypthr¯a
figr° (styptÈri· hygr·), kter˝ Plinius StaröÌ do latiny p¯eloûil nep¯esnÏ jako
alumen liquidum (srv. D. Goltz, Studien zur Geschichte der Mineralnamen,
str. 161). Vöechny t¯i odr˘dy uv·dÏjÌ takÈ Celsus (nap¯. De medic. V,2:
reprimunt alumen et scissile, quod sxistÕn vocatur, et liquidum; tamt.
V,6: rodunt alumen liquidum, sed magis rotundum) a Marcellus Empiricus
(nap¯. De medicam. XXXI,6ñ7).
32
Slovo sal, Ñs˘lì, je p¯ÌbuznÈ ¯eckÈmu ©lq (hals), kterÈ znamen·
v maskulinu Ñs˘lì, ve femininu Ñ(slanÈ) mo¯eì (srv. ErnoutñMeillet s. v.
sal); se slovy exsilire, Ñsk·kat, vyskakovatì, sol, Ñslunceì, salum, ÑöirÈ
otev¯enÈ mo¯eì, Ëi salus, Ñsp·saì, s nimiû spojuje jejÌ n·zev Isidor (viz
nÌûe) etymologicky nesouvisÌ.
Srv. velmi obs·hlou pas·û o soli u Plinia StaröÌho (Natur. hist. 31,73ñ
105), od nÏhoû Isidor p¯evzal vÏtöinu informacÌ. StarovÏcÌ auto¯i popisujÌ
obyËejnou kuchyÚskou s˘l (chlorid sodn˝), jeû se v p¯ÌrodÏ vyskytuje buÔ
ve skupenstvÌ pevnÈm jako s˘l kamenn· (= miner·l halit), nebo rozpuötÏn·
ve vodÏ. Isidor uv·dÌ vÏtöinu zp˘sob˘, jimiû se jeötÏ dnes s˘l dob˝v·:
z mo¯skÈ vody se zÌsk·v· samovoln˝m vypa¯ov·nÌm mo¯skÈ vody na vzdu-
chu, nejËastÏji v salink·ch (p¯irozen· jezera a moË·ly na mo¯skÈm b¯ehu
99
03-text16.PM6 99 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
vel scopulis derelicta et sole decocta. Sunt et lacus et flumina et

putei, e quibus auritur. Dehinc in salinis ingestus sole siccatur; sed
et flumina densantur in salem amne reliquo sub gelu fluente. Alibi
quoque detractis arenis colligitur crescens cum luna noctibus; nam
in Cyrenaea ammoniacus sub arenis invenitur. Sunt et montes nativi
salis, in quibus ferro caeditur ut lapis, renascens maius; tantae alicu-
bi duritiae, ut muros domosque massis salis faciant, sicut in Arabia.
nebo mÏlkÈ umÏlÈ n·drûky). V soln˝ch jezerech se s˘l usazuje v letnÌ dobÏ,
kdy se voda odpa¯uje. Tehdy se tvo¯Ì krystaly, jeû se na ja¯e oËiöùujÌ deöùo-
vou vodou; tato s˘l je zral·, kdyû zatvrdne, pak se teprve vylamuje. Pevn·
s˘l se dob˝v· ze zemÏ. S˘l kamenn· vystupuje na nÏkter˝ch mÌstech aû na
povrch nebo je p¯ikryta pouze slabou vrstvou zemÏ, ËastÏji vöak jsou loûis-
ka ve znaËnÈ hloubce a s˘l se musÌ dolovat (srv. OSN XXIV,352ñ356).
33
Srv. tÈmÏ¯ totoûn˝ text Plini˘v (Natur. hist. 31,74). PodobnÏ tÈû
DioskoridÈs (De materia medica, V,110): ®lŒq •xnh Øpichm° Østin
®lŒq §wrÂdeq, efiriskÕmenon Øp˘ tÂn petrid¯vn, d’namin ∞xon t∂n
a⁄t∂n to¡q ®ls¯n (ÑpÏna ze soli je zpÏnÏn˝ odökrabek soli, jenû se nach·zÌ
na skal·ch a m· stejnÈ vlastnosti jako s˘lì).
34
Isidor p¯evzal text od Plinia StaröÌho (Natur. hist. 31,75: Sed et
summa fluminum densantur in salem, amne reliquo veluti sub gelu fluente),
vynechal vöak slova summa a veluti, takûe jeho znÏnÌ Ñale i ¯eky houstnou
v s˘l, zatÌmco ostatnÌ voda v ¯ece plyne pod ledemì ned·v· smysl. Pone-
ch·v·m tedy latinsk˝ text v p˘vodnÌm LindsayovÏ znÏnÌ, avöak p¯eklad
upravuji podle textu Pliniova.
35
Obrat detractis (h)arenis, jejû Isidor p¯evzal od Plinia StaröÌho (Na-
tur. hist. 31,78), m˘ûe mÌt dvojÌ vysvÏtlenÌ: buÔ se s˘l nach·zÌ pod pÌskem
a zÌsk·v· se odkrytÌm pÌseËnÈ vrstvy, nebo je s pÌskem smÌöena a zÌsk·v· se
proplachov·nÌm pÌsku vodou a jejÌm n·sledovn˝m odpa¯ov·nÌm (srv. K. C.
Bailey, The Elder Plinyís Chapters on Chemical Subjects, I, str. 163).
36
Text p¯evzal Isidor, opÏt s Ëetn˝mi vynech·vkami, od Plinia StaröÌho
(Natur. hist. 31,78ñ79). Jiû HÈrodotos (Hist. IV,181) se zmiÚuje o pÌsËitÈ
oblasti mezi egyptsk˝mi ThÈbami a HÈrakleov˝mi sloupy, v nÌû se vysky-
tujÌ kusy soli ve velik˝ch balvanech; uprost¯ed soli pr˝ötÌ pramen studenÈ
vody, kolem kterÈho sÌdlÌ lidÈ, a to nejblÌûe k ThÈb·m AmmÛnovci, kte¯Ì
majÌ chr·m thÈbskÈho Dia (AmmÛna). N·zev amoniakovÈ soli p¯evzat˝
z ¯eËtiny souvisÌ se jmÈnem boha AmmÛna, Plinius StaröÌ jej vöak odvozuje
od ¯eckÈho •mmoq (ammos) Ëi ©mmoq (hammos), ÑpÌsekì, srv. jeho text
(tamt. 31,79): Cyrenaici tractus nobilitantur Hammoniaco et ipso, quia sub
100
03-text16.PM6 100 2.11.2016, 15:13

2. Nerosty z vody
s˘l vznik· samoËinnÏ v mo¯sk˝ch vln·ch, jeû zanech·vajÌ na nejzaz-

öÌch b¯ezÌch a skalnÌch ˙tesech svou pÏnu, kterou pak slunce vysu-
öuje.33 S˘l se tÏûÌ takÈ ze soln˝ch jezer, ¯ek a studnÌ; shromaûÔuje se
potÈ v salin·ch a nech·v· se vysuöit sluncem. V s˘l ale houstne
i (vodnÌ hladina) v ¯ek·ch, zatÌmco ostatnÌ voda v ¯ece plyne (jako-
by) pod vrstvou ledu.34 Na jin˝ch mÌstech se s˘l zÌsk·v· po odstra-
nÏnÌ vrstvy pÌsku35 a jejÌ mnoûstvÌ roste za nocÌ, kdy svÌtÌ mÏsÌc;
neboù v KyrÈnÈ se amoniakov· s˘l nach·zÌ pod pÌskem.36 ExistujÌ
rovnÏû hory z p¯ÌrodnÌ soli, kde se s˘l l·me jako k·men ûelezn˝mi
n·stroji a znovu se vytv·¯Ì ve vÏtöÌm mnoûstvÌ;37 nÏkde je tak tvrd·,
ûe si lidÈ stavÏjÌ z blok˘ soli hradby a domy, jako je tomu nap¯Ìklad
harenis inveniatur, appellato (Ñoblast Kyrenaiky je proslul· amoniakovou

solÌ, kter· se tak naz˝v· proto, ûe se nach·zÌ pod pÌskemì), jejû Isidor
parafr·zoval.
Podle n·zoru G. Serbata (Pline líAncien, Hist. natur. XXXI, str. 156,
pozn. 79,1) byla amoniakov· s˘l nach·zejÌcÌ se v pouöti v blÌzkosti AmmÛ-
nova chr·mu ve skuteËnosti s·dra obsahujÌcÌ 10ñ20% chloridu sodnÈho,
v jin˝ch antick˝ch spisech (p¯edevöÌm lÈka¯sk˝ch) vöak pravdÏpodobnÏ
termÌn oznaËoval obyËejnou kuchyÚskou s˘l (chlorid sodn˝); srv. K. C.
Bailey (The Elder Plinyís Chapters on Chemical Subjects, I, str. 163).
O vyuûitÌ tÈto soli v lÈka¯stvÌ viz DioskoridÈs (De materia medica,
V,109); velmi Ëasto nach·zÌme termÌn u Celsa a Scribonia Larga, kte¯Ì tuto
l·tku uv·dÏjÌ jako jeden z komponent˘ nejr˘znÏjöÌch lÈËiv˝ch p¯Ìpravk˘
uûÌvan˝ch vnit¯nÏ v n·poji i navenek v obkladech (nap¯. Celsus, De medic.
V,18,2; V,19,15; V,25,13; Scribonius Largus, Compos. 45; 60; 71; 175;
203; 204). TakÈ Marcellus Empiricus radÌ lÈËit amoniakovou solÌ bolesti
hlavy (De medicam. I,23).
37
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 31,77): sunt et montes nativi salis, ut
<in> Indis Oromenus, in quo lapicidinarum modo caeditur renascens,
maiusque regum vectigal ex eo est quam ex auro atque margaritis (Ñexis-
tujÌ takÈ hory p¯ÌrodnÌ soli, jako nap¯Ìklad Oromenus v Indii, kde se s˘l
l·me jako v kamenn˝ch lomech, ale znovu se vytv·¯Ì, a kr·lovÈ z nÌ majÌ
vÏtöÌ zisk neû ze zlata a perelì). Isidor z poslednÌ Pliniovy vÏty ponechal
pouze slovo maius, kterÈ lze pro p¯eklad buÔ vynechat, nebo je moûnÈ je
p¯eloûit jako Ñve vÏtöÌm mnoûstvÌì bez ohledu na p˘vodnÌ Plini˘v text.
NenÌ jasnÈ, zda Plinius StaröÌ mÌnÌ, ûe se vyl·man· s˘l rozpustÌ a pak se
ËistÌ rekrystalizacÌ, nebo zda se skuteËnÏ znovu samovolnÏ tvo¯Ì na mÌstÏ,
na nÏmû byla p¯edtÌm vytÏûena (PN).
101
03-text16.PM6 101 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(4) In natura quoque salis differentiae [sunt]. Nam alibi suave, alibi
salsissimum. Commune sal in igne crepitat, Tragasaeum nec crepitat
in igne nec exilit; Agrigentinum Siciliae flammis patiens in aqua
exilit, in igne fluit contra naturam.
(5) Sunt et colorum differentiae. Memphiticus rufus est, in parte
quadam Siciliae, ubi Aetna est, purpureus; item in eadem Sicilia in
Pachyno adeo splendidus et lucidus, ut imagines reddat, in Cap-
padocia crocinus effoditur.
(6) Salis natura necessaria est ad omnem escam. Pulmentis enim
saporem dat, excitat aviditatem et appetitum in omnibus cibis facit.
Ex eo quippe omnis victus delectatio et summa hilaritas. Hinc et sa-
lus nomen accepisse putatur, nihil enim utilius sale et sole; denique
cornea videmus corpora nauticorum. Quin etiam pecudes, armenta
et iumenta sale maxime provocantur ad pastum, multo largiores la-
cte multoque gratiores casei dote. Corpora etiam sal adstringit, sic-
cat et alligat. Defuncta etiam a putrescendi labe vindicat, ut durent.
38
Kamenn· s˘l je ve skuteËnosti dost mÏkk·, takûe z nÌ nenÌ moûnÈ
stavÏt; jedn· se pravdÏpodobnÏ spÌöe o nÏjak˝ druh mramoru (PN).
39
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 31,85). S˘l z Tragas v TrÛadÏ byla
vyhl·öen· (srv. StrabÛn, Geogr. 13,1,68; GalÈnos, De mari prov., str. 372).
AristotelÈs (Phys. problem. 904a) poznamen·v·, ûe hrubozrnn· s˘l prask·
vÌce neû s˘l sloûen· ze zrnek jemn˝ch. Such·, jemn· s˘l neprask· v˘bec
(srv. K. C. Bailey, The Elder Plinyís Chapters on Chemical Subjects, I, str.
165ñ166).
40
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 31,85), Solinus (Collect. 5,18) a Au-
gustin (De civit. Dei XXI,5, CCñSL 48, str. 764). K. C. Bailey (The Elder
Plinyís Chapters on Chemical Subjects, I, str. 166) se domnÌv·, ûe se jedn·
o v·pno z oblasti Agrigentu (o v·pnu ve spojenÌ s vodou nebo ohnÏm viz
Etymol. XVI,3,10); mohlo by vöak podle jeho n·zoru jÌt takÈ o pÌsa¯skou
chybu v rukopise s Pliniov˝m textem, jenû mohl p˘vodnÏ znÌt ignis impa-
tiens est atque exsilit (Ñnesn·öÌ oheÚ a sk·Ëe v nÏmì).
41
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 31,86). Kamenn· s˘l je Ëasto zabar-
vena neËistotami.
42
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 31,88) a Vergilius (Georg. III,394ñ
397).
43
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 31,98: salis natura...omnia erodens,
corpora vero adstringens, siccans, adligans, defuncta etiam a putrescendi
102
03-text16.PM6 102 2.11.2016, 15:13

2. Nerosty z vody
v Ar·bii.38 (4) Povaha soli je rozdÌln·. Neboù nÏkde je s˘l mÈnÏ, jin-
de vÌce slan·. NejobyËejnÏjöÌ s˘l vyd·v· v ohni praskot, avöak tra-
gasejsk· s˘l v ohni neprask· ani nesk·Ëe.39 S˘l, kter· se tÏûÌ v Agri-
gentu na SicÌlii, plameny sn·öÌ; sk·Ëe naproti tomu ve vodÏ, zatÌmco
v ohni se rozpouötÌ, v rozporu se svou p¯irozenostÌ.40
(5) ExistujÌ takÈ rozdÌly v barvÏ:41 s˘l z Memfidy je Ëervenav·,
v Ë·sti SicÌlie, kde je Etna, je purpurov·; rovnÏû na SicÌlii, v Pachi-
nu, je s˘l tak z·¯iv· a leskl·, ûe odr·ûÌ obraz, v Kappadokii se tÏûÌ
s˘l öafr·novÈ barvy.
(6) Pro svou povahu je s˘l nezbytnou p¯Ìsadou kaûdÈ potravy;
ochucuje pokrmy a vyvol·v· dychtivost a chuù p¯i kaûdÈm stolov·-
nÌ. DÌky nÌ se kaûdÈ jÌdlo st·v· potÏöenÌm a nejvÏtöÌ radostÌ. Z toho
d˘vodu pr˝ byla blaûenost pojmenov·na salus, neboù nenÌ nic uûi-
teËnÏjöÌho neû s˘l (sal) a slunce (sol); ostatnÏ m˘ûeme vidÏt pevn·
tÏla lodnÌk˘. Ba dokonce brav, skot a taûn· zvÌ¯ata povzbuzuje s˘l
velmi k pastvÏ, takûe poskytujÌ mnohem vÌce mlÈka a s˝ra.42 S˘l
takÈ p˘sobÌ na tÏla svÌravÏ, vysuöuje je a spojuje. RovnÏû zabraÚuje
tomu, aby tÏla zem¯el˝ch podlehla rozkladu, takûe z˘st·vajÌ za-
choval·.43
tabe vindicans, ut durent ita per saecula), jenû na tuto pas·û navazuje
v˝kladem o konkrÈtnÌm vyuûitÌ soli v lÈka¯stvÌ (31,98ñ105): mimo jinÈ je
podle jeho n·zoru s˘l ˙Ëinn· ve smÏsi s dobromyslÌ a medem p¯i hadÌm
uötknutÌ, rozet¯en· s telecÌm tukem se aplikuje na v¯edy na hlavÏ a na
bradavice, v oËnÌch mastech lÈËÌ ve smÏsi s myrhou a medem zakrvavenÈ
oËi, p¯i bolestech nerv˘, p¯edevöÌm v oblasti ramen a ledvin, se p¯ikl·d·
v s·Ëku na postiûen· mÌsta na tÏle a neust·le se zah¯Ìv·, p¯i bolesti ûaludku
se poûÌv· vnit¯nÏ a z·roveÚ se p¯ikl·d· hork· v s·ËcÌch na b¯icho, rozet¯en·
s moukou, medem a olejem lÈËÌ podagru, pouûÌv· se rovnÏû p¯i ûloutence,
vodnatelnosti, angÌnÏ, bolesti zub˘ atd. »etnÈ lÈËivÈ ˙Ëinky tohoto nerostu
popisujÌ takÈ DioskoridÈs (De materia medica, V,109), GalÈnos (De metall.
medicam., str. 210ñ211; De mari prov., str. 372ñ374), Oribasios (Collect.
medic. XV,1,27,1) a AÎtios (Libri medic. II,43), jako souË·st Ëasto aû
nÏkolika desÌtek lÈËiv˝ch p¯Ìpravk˘ ˙Ëinn˝ch p¯i vnit¯nÌ i vnÏjöÌ aplikaci
doporuËujÌ s˘l takÈ vöichni auto¯i recept·¯˘; viz nap¯. Plinius Iunior, podle
nÏhoû s˘l smÌchan· s octem pom·h· proti angÌnÏ (De medic. I,17,2), nebo
Marcellus Empiricus, kter˝ ji doporuËuje upraûit a p¯iloûit ji v noci v s·Ëku
na hlavu, pak pr˝ lÈËÌ hleny (De medicam. X,79), nebo radÌ ut¯Ìt ji s medem
a poûÌvat na laËno proti bolesti ûaludku (tamt. XX,55).
103
03-text16.PM6 103 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(7) Nitrum a loco sumpsit vocabulum; nascitur enim in oppido

vel regione Aegypti Nitria, ex quo et medicinae fiunt et sordes cor-
porum vestiumque lavantur. Huius natura non multum a sale distat;
habet enim virtutem salis et similiter oritur canescentibus siccitate
litoribus.
(8) Aphronitrum Graece, Latine spuma nitri est. De quo quidam
ait:
ÑRusticus es? Nescis, quid Graeco nomine dicar;
spuma vocor nitri. Graecus es? Aphronitrum.ì
Colligitur autem in Asia in speluncis distillans, dehinc siccatur sole.
Optimum putatur, si minime fuerit ponderosum et maxime friabile,
colore pene purpureo.
44
N·zev nerostu poch·zÌ z egyptskÈho ko¯ene ntr(y) a do latiny se
dostal p¯es hebr. rteen (neter) a ¯eckÈ n¯tron (nitron) (srv. J. Harris, Lexi-
cographical Studies, str. 193). Theofrast˘v spis o sodÏ je dnes ztracen.
Z dochovan˝ch antick˝ch text˘ pod·v· nejvÌce informacÌ o p˘vodu a uûitÌ
tohoto nerostu Plinius StaröÌ (Natur. hist. 31,106ñ111; 114ñ122); srv. tÈû
DioskoridÈs (De materia medica, V,113) a ¯eckÈ papyry (Papyr. Leid.,
nap¯. v. 352, kde se nitrum uv·dÌ jako jedna z l·tek pouûÌvan˝ch p¯i bÏlenÌ
cÌnu, nebo v. 525, kde se uv·dÌ postup p¯i v˝robÏ purpuru; Papyr. Holm.,
nap¯. v. 483, kde se nerost pouûÌv· p¯i v˝robÏ nepravÈho smaragdu, aj.).
Podle Plinia se nitrum nach·zÌ v MÈdii, Thr·kii, Makedonii, ale v nej-
vÏtöÌm mnoûstvÌ v EgyptÏ (srv. StrabÛn, Geogr. 17,1,23).
Na egyptsk˝ch papyrech oznaËoval termÌn dvÏ l·tky: jednak bÌlÈ ka-
didlo, jednak bÌl˝ uhliËitan sodn˝ (soda, Na2CO3) pouûÌvan˝ p¯i mumi-
fikov·nÌ, kter˝ se zÌsk·val na b¯ezÌch lagun v EgyptÏ. ÿeck˝ a latinsk˝
termÌn slouûil pro oznaËenÌ r˘zn˝ch lÈËiv˝ch substancÌ, jeû jsou dnes poËÌ-
t·ny k solÌm; pat¯ila k nim nepochybnÏ soda, a d·le uhliËitan draseln˝
(K2CO3). Ze spojenÌ s lat. sal vznikly st¯edovÏkÈ varianty salnitrum, sa-
nitrum, kterÈ vöak oznaËovaly nikoli sodu, n˝brû ledek neboli dusiËnan
draseln˝ (srv. H. L¸schen, Die Namen der Steine, str. 283; R. Halleux, Les
alchimistes grecs, str. 223; D. Goltz, Studien zur Geschichte der Mine-
ralnamen, str. 165ñ171).
45
UûitÌ tohoto nerostu v antickÈm lÈka¯stvÌ bylo öirokÈ a Plinius StaröÌ
je popisuje velmi podrobnÏ (Natur. hist. 31,115ñ122); viz nap¯. vöeobecnÈ
˙Ëinky sody na tÏlo (tamt. 31,115ñ116: (nitrum)...in medicina autem cal-
facit, extenuat, mordet, spissat, siccat, exulcerat, utile his, quae evocanda
sint aut discutienda et lenius mordenda atque extenuanda...), prospÏönÈ
p˘sobenÌ na oËi (tamt. 31,116ñ117), na zuby (tamt. 31,117: prodest den-
104
03-text16.PM6 104 2.11.2016, 15:13

2. Nerosty z vody
(7) Soda (nitrum)44 p¯ejala jmÈno od lokality, vznik· totiû v egypt-

skÈm mÏstÏ Ëi kraji Nitria. Z tohoto nerostu se p¯ipravujÌ lÈky45 a
ËistÌ se jÌm neËistoty na tÏle Ëi na odÏvu. Jeho povaha se p¯Ìliö neliöÌ
od povahy soli; m· totiû jejÌ schopnosti a vytv·¯Ì se podobn˝m
zp˘sobem na b¯ezÌch vysuöen˝ch sluncem do bÏla.
(8) Aphronitrum46 je ¯eckÈ slovo, latinsky je to spuma nitri (pÏna
sody). Jak˝si b·snÌk o nÏm ¯Ìk·:
ÑJsi snad nevzdÏlan˝? Pak nevÌö, co znamen·m ¯ecky.
JmÈno mÈ ,pÏna sodyë. Aphronitrum, jsi-li ÿek.ì47
Aphronitrum se sbÌr· v Asii v jeskynÌch, kde stÈk· po kapk·ch a
potom se suöÌ na slunci. Za nejlepöÌ se pokl·d· to, kterÈ je nejmÈnÏ
tÏûkÈ, mimo¯·dnÏ drolivÈ a tÈmÏ¯ purpurovÈ barvy.
tium dolori, ...nigrescentes dentes...ad colorem reducit; srv. Marcellus

Empiricus, De medicam. XIII,9: nitro cocto atque contrito velut dentifricio
utere ad dentes purgandos), ˙Ëinnost proti bolesti b¯icha (tamt. 31,120; srv.
Marcellus Empiricus, tamt. XXX,45), ledvin a nerv˘ (tamt. 31,120; srv.
Marcellus Empiricus, tamt. XXXV,32) Ëi lÈËivÈ p˘sobenÌ nerostu p¯i ast-
matu (tamt. 31,121: suspiriosis in tisana sumitur; srv. Scribonius Largus,
Compos. 78 a 89, Marcellus Empiricus, tamt. XVII,4). TakÈ Celsus jme-
nuje nitrum mezi substancemi ûÌrav˝mi (De medic. V,6,1; V,7) a mezi
epispastiky (tamt. V,12; srv. DioskoridÈs, De materia medica, V,113).
ObecnÏ o lÈËiv˝ch ˙ËincÌch sody srv. tÈû GalÈnos (De metall. medicam.,
str. 225ñ226) a AÎtios (Libri medic. II,61).
46
ÿeckÈ slovo §wrÕnitron (afronitron) je kompositum ze substantiv
§wrÕq (afros), ÑpÏnaì, a n¯tron (nitron), Ñsodaì. Latinsk˝ ekvivalent je
spuma nitri, ÑpÏna sodyì. NejpodrobnÏji pojedn·v· o tomto nerostu Plinius
StaröÌ (Natur. hist. 31,112ñ113), od nÏhoû Isidor sv˘j popis p¯evzal; srv.
tÈû ¯eckÈ papyry (Papyr. Leid., v. 146; Papyr. Holm., v. 105). Podle n·zoru
R. Halleuxe (Les alchimistes grecs, str. 209) se jedn· o usazeninu krystal˘
solÌ sodÌku a draslÌku na b¯ezÌch natronov˝ch jezer.
O vyuûitÌ tohoto nerostu v lÈka¯stvÌ viz DioskoridÈs (De materia medi-
ca, V,113), Celsus (De medic. V,6: rodunt...nitrum et spuma eius; V,18,7;
V,18,25, a dal.), Scribonius Largus (nap¯. Compos. 82; 118; 161; 267, a
dal.), GalÈnos (De metall. medicam., str. 212), AÎtios (Libri medic. II,50) a
Marcellus Empiricus, kter˝ uv·dÌ tuto s˘l jako souË·st lÈËiv˝ch p¯Ìpravk˘
Ëi obklad˘ ˙Ëinn˝ch proti bolesti hlavy (De medicam. I,23), uöÌ (IX,55),
zub˘ (XII,16), sleziny (XXIII,19) a p¯i mnoha dalöÌch tÏlesn˝ch potÌûÌch.
47
Martialis, Epigramm. 14,58. P¯eloûila Dana Svobodov·.
105
03-text16.PM6 105 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(9) Chalcantum dictum, quia chalcitis est thymum, id est flos;

unde et apud Latinos aeris flos appellatur. Fit autem nunc multis in
regionibus; olim in Hispaniae puteis vel stagnis id genus aquae
habentibus, quam decoquebant et in piscinas ligneas fundebant,
adpendentes super eas restes lapillis extentas, quibus limus in simi-
litudinem vitreis acinis adhaerebat, sicque eiectum siccabatur diebus
triginta. (10) Fit autem nunc alibi in speluncis, quod liquide colle-
ctum dehinc diffusum in quosdam botros solidatur. Fit et in scro-
bibus cavatis, quorum e lateribus decadentes guttae coalescunt; fit et
salis modo ex flagrantissimo sole. Adeo autem constrictae virtutis
est, ut in leonum et ursorum ora sparsum tantam vim habeat adstrin-
gendi, ut non valeant mordere.
48
ÿeckÈ slovo x°lkanuoq, x°lkanuon, x°lkanueq (chalkanthos,
chalkanthon, chalkanthes) je kompositum ze substantiv xalkÕq (chalkos),
ÑmÏÔì, a •nuoq (anthos), ÑkvÏtì. TÌmto termÌnem se oznaËovaly dvÏ che-
mickÈ substance (srv. D. Goltz, Studien zur Geschichte der Mineralnamen,
str. 134ñ135 a 152ñ154): Na prvÈm mÌstÏ modr· skalice (sÌran mÏÔnat˝,
CuSO4.5 H2O), pro niû se pouûÌvalo v latinÏ takÈ termÌn˘ vitriolum (pop¯.
vitriolum cupri) a atramentum (pop¯. atramentum sutorium) nebo spojenÌ
flos aeris. O tomto nerostu pÌöe Plinius StaröÌ (Natur. hist. 34,123), z nÏhoû
Ëerp· Isidor; srv. tÈû ¯eckÈ papyry z Leydenu a ze Stockholmu (viz index
in: R. Halleux, Les alchimistes grecs, str. 233). Srv. takÈ J. Berendes, Des
Pedanios Dioskurides Arzneimittellehre, str. 526ñ527.
Za druhÈ se tÌmto termÌnem oznaËoval ojedinÏle takÈ Ëerven˝ kysliËnÌk
mÏÔnat˝ (Cu 2O), o nÏmû pÌöe Plinius StaröÌ (Natur. hist. 34,107) pod
n·zvem aeris flos (srv. H. Gallet de Santerre ñ H. Le Bonniec, Pline líAn-
cien, Hist. natur. XXXIV, str. 290, pozn. 107,3), ¯eck˝ papyrus stock-
holmsk˝ (v. 670) pod jmÈnem •nuoq xalko◊ (anthos chalk˙; srv. R.
Halleux, tamt., str. 208) a DioskoridÈs (De materia medica, V,77) pod
n·zvem xalko◊ •nuoq (chalk˙ anthos); srv. takÈ W. G. Spencer (Celsus
ÑDe medicinaì, sv. II, str. XVII). Srv. tÈû Etymol. XVI,20,13.
49
Z ¯ec. u’mon (thymon), Ñtymi·n; mate¯Ìdouökaì (srv. DioskoridÈs,
De materia medica, III,36).
50
O tomto nerostu viz Etymol. XVI,15,8, pozn. 289.
106
03-text16.PM6 106 2.11.2016, 15:13

2. Nerosty z vody
(9) Modr· skalice (chalcantum)48 se tak naz˝v· proto, ûe je to

thymum49 neboli ÑkvÏtì nerostu chalcitis;50 proto se jÌ v latinÏ ¯Ìk·
ÑkvÏt mÏdiì (flos aeris). Dnes vznik· v mnoha krajÌch, ale v mi-
nul˝ch Ëasech se zÌsk·vala v Hisp·nii ve studnÌch a moË·lech, jeû
obsahovaly urËit˝ druh vody. Tato voda se p¯eva¯ovala a nalÈvala
do d¯evÏn˝ch n·drûÌ, nad kterÈ se zavÏsily provazy zatÌûenÈ pomocÌ
mal˝ch kamÈnk˘; na nich ulpÌvalo bahno v podobÏ sklenÏn˝ch zr-
nek a nech·valo se vysouöet po dobu t¯iceti dnÌ.51 (10) Dnes se
skalice vytv·¯Ì takÈ na jin˝ch mÌstech, v jeskynÌch; sbÌr· se zde v te-
kutÈm stavu, rozlÈv· se a tuhne do tvaru vinn˝ch hrozn˘. Vznik· tÈû
ve vyhlouben˝ch jam·ch, na jejichû stÏn·ch tuhnou kapky, jeû po
nich stÈkajÌ. A rovnÏû se zÌsk·v· jako s˘l vysouöenÌm na nejprudöÌm
slunci. M· tak silnÈ svÌravÈ ˙Ëinky, ûe kdyû se nasype lvu nebo
medvÏdu do tlamy, sev¯e mu ji do tÈ mÌry, ûe nem˘ûe kousat.52
51
Cel· pas·û vËetnÏ n·sledujÌcÌch vÏt je parafr·zÌ Pliniova textu (Natur.
hist. 34,123ñ125). RovnÏû GalÈnos (De metall. medicam., str. 239ñ240)
popisuje, jak za svÈho pobytu na Kypru navötÌvil oblast, kde se za tÏûk˝ch
podmÌnek zÌsk·vala skalice: v jednom kopci byla vykop·na jeskynÏ, na
jejÌmû konci se nach·zelo jezÌrko se zelenou a teplou vodou; do tohoto
jezÌrka stÈkala nep¯etrûitÏ po kapk·ch voda z kopce, sbÌrala se do amfor
a p¯en·öela se ven p¯ed jeskyni do jak˝chsi hlinÏn˝ch rybnÌËk˘, kde v pr˘-
bÏhu nÏkolika m·lo dn˘ houstla a tuhla ve skalici.
52
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 34,127), jenû uv·dÌ takÈ vyuûitÌ
svÌrav˝ch ˙Ëink˘ tohoto nerostu v medicÌnÏ: smÏs skalice a medu od-
Ëervuje st¯eva, smÏs skalice s medem a vodou proËiöùuje ûaludek, samotn·
skalice lÈËÌ granulaci a bolesti oËÌ (srv. Marcellus Empiricus, De medicam.
VIII,25), slabozrakost a v¯edy v ˙stech; zastavuje tÈû krv·cenÌ z nosu (srv.
Celsus, De medic. V,1) a z hemoroid˘ (srv. Scribonius Largus, Compos.
230) a je ˙Ëinn· spolu s jin˝mi substancemi v obkladech (srv. Marcellus
Empiricus, tamt. VII,19ñ20), protoûe ËistÌ r·ny a rostoucÌ v¯edy (srv. Scri-
bonius Largus, tamt. 228). Mezi l·tkami s ˙Ëinky ûÌrav˝mi (v tomto p¯Ì-
padÏ spÌöe desinfekËnÌmi, protoûe modr· skalice nenÌ ûÌravina, PN) jme-
nuje skalici Celsus (tamt. V,7). ObecnÏ o lÈËiv˝ch ˙ËincÌch tohoto nerostu
viz DioskoridÈs (De materia medica, V,98), GalÈnos (De metall. medicam.,
str. 238ñ241), Oribasios (Collect. medic. XV,1,27,45) a AÎtios (Libri me-
dic. II,77).
107
03-text16.PM6 107 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
3. DE LAPIDIBVS VVLGARIBVS
(1) Lapis a terra tamquam densior etiam vulgo discernitur. Lapis
autem dictus, quod laedat pedem. Lapis mollis est et sparsus, saxa
haerent et a montibus exciduntur. Petra Graecum est. Silex est durus
lapis, eo quod exiliat ab eo ignis dictus.
(2) Scopulus a saxo eminenti, quasi ab speculando dictus; sive a
tegimento navium, §pŒ to◊ sk≠pein. Spµlaia Graece, speluncae
Latine. Est autem rupis cavata.
(3) Crepido extremitas saxi abrupta. Vnde et crepido vocata,
quod sit abrupti saxi altitudo, sicut Ñhaeret pede pes densusì; unde
et vocatur. Cautes aspera saxa in mari, dictae a cavendo, quasi cau-
tae. Murices petrae in litore similes muricis vivis, acutissimae et
navibus perniciosae.
53
Slovo lapis se slovesem laedere, Ñnar·ûet, zraÚovatì, etymologicky
nesouvisÌ (srv. ErnoutñMeillet s. v. laedo a lapis). Walde (str. 412) se
zmiÚuje o ¯eckÈm lep°q (lepas), Ñhol· sk·laì, kterÈ vöak ErnoutñMeillet
za p¯ÌbuznÈ slovu lapis nepokl·dajÌ.
54
ÿec. p≠tra (petr·), Ñsk·laì.
55
Podle ErnoutañMeilleta (s. v. silex) nenÌ etymologie slova silex zcela
jasn·. ExistujÌ domnÏnky, ûe by zde mohla b˝t p¯Ìbuznost se slovem calx,
Ñv·penec; v·pnoì (srv. rovnÏû Walde, str. 710); s lat. exsilire, Ñvyska-
kovatì, vöak n·zev nesouvisÌ. O kameni srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist.
36,168).
56
Podle ErnoutañMeilleta (s. v. scopulus) je slovo scopulus starod·vn·
v˝p˘jËka z ¯eËtiny a souvisÌ s ¯eck˝m subst. skÕpeloq (skopelos), Ñsk·laì,
kterÈ je p¯ÌbuznÈ slovesu sk≠ptomai (skeptomai), ÑpohlÌûet, pozorovatì.
Naproti tomu latinskÈ sloveso speculor je odvozeno od slova specula,
Ñvyv˝öenÈ mÌstoì, kterÈ vych·zÌ ze slovesa *specio, ÑdÌvat seì.
57
Srv. Servi˘v koment·¯ k Vergiliovi (Aen. 1,45): scopulus autem aut
a speculando dictus est, aut a tegimento navium, §pŒ to◊ skep°zein.
Slovesa sk≠pein (skepein) i skep°zein (skepazein) znamenajÌ Ñchr·nit,
kr˝tì.
58
Lat. slovo crepido (odvozenÈ od crepida, Ñsand·lì, srv. Ernoutñ
Meillet s. v. crepida) m· dalöÌ v˝znamy ÑzdÏn˝ z·klad; podstavec; vysok·
hr·zì. Crepida je v˝p˘jËka z ¯ec. krhp¯q, akuz. krhp¡da (krÈpis, krÈ-
pÌda), Ñbota; z·klad, podstavec; hr·zì.
108
03-text16.PM6 108 2.11.2016, 15:13

3. ObyËejnÈ kameny
3. OBY»EJN… KAMENY
(1) K·men se jako nÏco pevnÏjöÌho odliöuje od zemÏ i v obecnÈm
povÏdomÌ. V˝razu k·men (lapis) se pro nÏj uûÌv· proto, ûe zraÚuje
nohu (laedat pedem).53 K·men je mÏkk˝ a rozpt˝len˝, sk·ly (saxa)
jsou pevnÈ a nehybnÈ kamennÈ bloky, kterÈ jsou vylamov·ny z hor.
Petra (sk·la) je ¯eckÈ slovo.54 K¯emen (silex)55 je tvrd˝ k·men na-
zvan˝ tak proto, ûe z nÏho p¯i ˙deru odskakujÌ (exilio) ohnivÈ jiskry.
(2) SkalnÌ ˙tes (scopulus)56 m· n·zev podle toho, ûe je to sk·la,
kter· vyËnÌv·; slovo je odvozeno od slovesa ÑhledÌm, vyhlÌûÌm, roz-
hlÌûÌm seì (speculor). A nebo se mu tak ¯Ìk· proto, ûe se hodÌ jako
ochrana proti lodÌm, od slovesa sk≠pein (skepein). 57 Spµlaia
(spÈlaia) je ¯eckÈ slovo, speluncae latinskÈ; obÏ slova znamenajÌ
skalnÌ dutinu.
(3) SkalnÌ v˝ËnÏlek (crepido)58 je strm˝ vrchol sk·ly; naz˝v· se
tak proto, ûe je to vysoko poloûen· strm· sk·la, jako ÑtkvÌ u nohy
noha tÏsnÏì; proto se mu tak ¯Ìk·.59 Skaliska (cautes) jsou ostrÈ
sk·ly v mo¯i nazvanÈ podle slovesa Ñb˝t ve st¯ehu, na str·ûiì (ca-
vere), jako bychom ¯ekli ÑbdÏlÈì (cautae).60 ⁄tesy (murices)61 jsou
pob¯eûnÌ sk·ly podobnÈ ûiv˝m hlem˝ûÔ˘m, velmi ostrÈ a nebezpeË-
nÈ pro lodÏ.
59
Cel· pas·û vych·zÌ ze Serviova koment·¯e k Vergiliovu veröi (Aen.
X,653): ...ratis celsi coniuncta crepidine saxi. Servius nejprve objasÚuje, co
znamen· slovo crepido, a d·le vysvÏtluje, ûe Vergilius uûil z metrick˝ch
d˘vod˘ ablativu crepidine mÌsto dativu crepidini, podobnÏ jako ve veröi
361 tÈûe knihy uûil ablativu pede mÌsto dativu pedi; srv. Servius (Aen.
10,653: crepido est abrupti saxi altitudo...Sane hoc loco antiptosis facta est
propter metrum: ,coniunctaë ergo ,crepidineë pro ,crepidinië, sicut <361>
haeret pede pes pro ,pedië. Est autem ablativus pro dativo). Isidor p¯evzal
ze Serviova koment·¯e pouze prvnÌ vÏtu a z·vÏr jeho v˝kladu (sicut haeret
pede pes), ËÌmû vytvo¯il text postr·dajÌcÌ jak˝koli smysl.
60
Isidor spojuje slovo cautes, Ñostr· sk·la, skaliskoì, se slovesem
cavere, ÑmÌt se na pozoru, vyst¯Ìhat se, b˝t na str·ûiì, a jeho participiem pf.
pas. cautus. Slova vöak spolu etymologicky nesouvisejÌ; srv. ErnoutñMeil-
let (s. v. caveo a cautes), podle nichû je slovo cautes p¯ÌbuznÈ pravdÏ-
podobnÏ latinskÈmu cos (gen. cotis), Ñbrusì.
61
Srv. lat. murex (gen. muricis), Ñhlem˝ûÔì. Lindsay uv·dÌ ve svÈ edici
tvar abl. pl. ve formÏ muricis, ThLL VIII 1671,64 vöak uûÌv· podle Arevala
109
03-text16.PM6 109 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(4) Icon saxum est, qui humanae vocis sonum captans etiam ver-
ba loquentium imitatur; icon autem Graece, Latine imago vocatur, eo
quod ad vocem respondens alieni efficitur imago sermonis. Licet hoc
quidem et locorum natura evenit, ac plerumque convallium.
(5) Calculus est lapillus terrae admixtus, rotundus atque duris-
simus, et omni puritate lenissimus. Dictus autem calculus, quod sine
molestia brevitate sui calcetur. Cuius contrarius est scrupus, lapillus
minutus et asper, qui si inciderit in calciamentum, nocet et molestia
est animo; unde et animi molestiam scrupulum dicimus. Hinc et
scrupea saxa, id est aspera.
(6) Cotis nomen accepit, quod ferrum ad incidendum acuat; Üco-
tisÜ enim Graeco sermone incisio nominatur. Ex his aliae aquariae
sunt, aliae oleo indigent in acuendo; sed oleum lenem, aquae aciem
acerrimam reddunt.
(7) Pumex vocatur, eo quod spumae densitate concretus fiat; et
est aridus, candore parvus tantamque naturam refrigerandi habens,
ut in vas missus musta fervere desinant.
(PL 82,562C) pravidelnÈho tvaru muricibus. TermÌn ch·pe ve v˝znamu

p¯ÌkrÈ sk·ly jiû Servius (Aen. 5,206): (Murice) saxi asperi acumen eminens
[quod] per tranquillitatem.
62
Lindsay uv·dÌ v kritickÈm apar·tu Arevalovu variantu echo a upo-
zorÚuje na Pliniovu pas·û (Natur. hist. 36,100), v nÌû se Plinius StaröÌ mezi
jin˝mi podivuhodnostmi mÏsta Kyzikos zmiÚuje takÈ o sedmi vÏûÌch po-
staven˝ch v blÌzkosti thr·ckÈ br·ny, jeû zn·sobujÌ a opakujÌ hlasy; tento div
pr˝ ÿekovÈ nazvali Echo. Arevalo (PL 82,562D) pokl·d· uûitÌ slova echo
namÌsto icon za spr·vnÏjöÌ, neboù lat. imago v IsidorovÏ textu je podle jeho
n·zoru t¯eba p¯eloûit jako ÑozvÏnaì, takûe odpovÌd· v˝znamem ¯ec. ∏x„
(ÈchÛ). Editor dokl·d· svÈ tvrzenÌ odkazy na Vergilia (Georg. IV,49ñ50):
aut ubi concava pulsu / saxa sonant, vocisque offensa resultat imago (Ñani
kde dut· / skalina ozvÏnou znÌ, kdyû zvuky se odrazÌ od nÌì). Isidor˘v text
by pak v p¯ekladu znÏl: ÑEcho je ¯eckÈ slovo, kterÈ se p¯ekl·d· do latiny
jako ,ozvÏnaë, protoûe tÌm, ûe odpovÌd· na hlas, vytv·¯Ì ozvÏnu cizÌ ¯eËi.ì
63
ÿec. e≈k„n (eikÛn), Ñobraz, podobaì.
64
Srv. Servi˘v koment·¯ k Vergiliovi (Georg. 2,180), z nÏhoû Isidor
text p¯evzal. Lat. calculus je vöak ve skuteËnosti deminutivum od substan-
tiva calx, Ñv·penec; v·pnoì.
65
Srv. Servius (Aen. 6,238).
110
03-text16.PM6 110 2.11.2016, 15:13

(4) Icon62 je sk·la, kter· zachycuje zvuk lidskÈho hlasu a do-

konce napodobuje slova tÏch, kte¯Ì mluvÌ; icon je ¯eckÈ slovo,63
kterÈ se p¯ekl·d· do latiny jako Ñobrazì, protoûe tÌm, ûe sk·la odpo-
vÌd· na hlas, vytv·¯Ì obraz cizÌ ¯eËi. DÏje se to vöak dÌky povaze
urËit˝ch mÌst, zvl·ötÏ ˙dolÌ.
(5) Calculus je kamÌnek p¯imÌchan˝ k zemi, kulat˝, velmi tvrd˝
a velmi jemn˝, protoûe je prost jakÈkoli neËistoty. ÿÌk· se mu calcu-
lus, neboù dÌky tomu, ûe je mal˝, nezp˘sobuje problÈmy, kdyû na
nÏj ËlovÏk doöl·pne (calcare).64 Jeho opakem je ˙lomek, odötÏpek
(scrupus), mal˝ a ostr˝ kamÌnek.65 Kdyû ten vnikne do obuvi, tlaËÌ
a vyvol·v· nelibost; proto oznaËujeme slovem scrupulus takÈ du-
öevnÌ ˙zkost.66 Odtud poch·zÌ i spojenÌ scrupea saxa, to jest drsnÈ
sk·ly.
(6) Brousek (cotis)67 dostal svÈ jmÈno podle toho, ûe brousÌ ûe-
leznÈ n·stroje, aby se s nimi mohlo ¯ezat. Cotis totiû znamen· v ¯eË-
tinÏ Ñ¯ez·nÌì.68 U nÏkter˝ch tÏchto kamen˘ je t¯eba pouûÌvat p¯i
ost¯enÌ vodu, u jin˝ch olej. Olej dopom·h· k vytvo¯enÌ jemnÈho,
voda k vytvo¯enÌ velmi ostrÈho b¯itu.
(7) Pemza (pumex)69 m· jmÈno podle toho, ûe vznik· z pÏny
(spuma), kter· zhoustla a potÈ ztuhla; je such·, vöednÌ bÌlÈ barvy
a m· tak velikou schopnost ochlazovat, ûe kdyû se vloûÌ do n·doby
s moötem, moöt p¯estane kypÏt.
66
Scrupulus je deminutivum od scrupus a mÏlo p˘vodnÏ v˝znam Ñostr˝
kamÈnekì, pozdÏji v p¯enesenÈm smyslu i Ñ˙zkostlivost, neklid, obavaì.
67
Srv. slovo sabinskÈho p˘vodu catus (= lat. acutus, Ñostr˝ì). Cos
(gen. cotis) souvisÌ etymologicky se sanskrtsk˝m úa-nah., Ñbrusn˝ k·menì,
a ¯eck˝m kÂnoq (kÛnos), Ñöiökaì (srv. ErnoutñMeillet s. v. cos). Brousek
je k·men pouûÌvan˝ k brouöenÌ n·stroj˘ nebo k hlazenÌ povrchu kamen-
n˝ch, kovov˝ch, sklenÏn˝ch Ëi d¯evÏn˝ch p¯edmÏt˘. Je to buÔ pÌskovec,
kter˝ se p¯i brouöenÌ zvlhËuje vodou, nebo hlinitÈ Ëi hlinitok¯emiËitÈ b¯id-
lice, pop¯. dolomity, kterÈ se navlhËujÌ olejem (srv. OSN IV,766ñ767).
68
Isidor etymologizuje nejasnÏ. ÿec. kot¯q, kott¯q (kotis, kottis) zna-
men· Ñhlavaì. Srv. tÈû Etymol. XVI,26,5, pozn. 485.
69
Podle ErnoutañMeilleta (s. v. pumex) je pumex pravdÏpodobnÏ p¯Ì-
buznÈ sekund·rnÏ slovu spuma. Srv. H. L¸schen (Die Namen der Steine,
str. 190 s. v. Bimstein). Theofrastos (De lapid. 19ñ22) rozezn·v· dvÏ
odr˘dy pemzy, jednu vulkanickÈho p˘vodu, druhou vznikajÌcÌ z mo¯skÈ
111
03-text16.PM6 111 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(8) Rudus artifices appellant lapides contusos et calce admixtos,

quos in pavimentis faciendis superfundunt; unde et rudera dicuntur.
(9) Gypsum cognatum calci est; et est Graecum nomen. Plura
eius genera, omnium autem optimum lapidi speculari. Est enim
signis aedificiorum et coronis gratissimus.
(10) Calcis viva dicta, quia dum sit tactu frigida, intus occultum
continet ignem, unde et perfusa aqua statim latens ignis erumpit.
Natura eius mirum aliquid facit: postquam enim arserit, aquis in-
pÏny (Øk to◊ §wro◊ t∑q ual°sshq). O pouûÌv·nÌ pemzy v kosmetice

a lÈka¯stvÌ pÌöÌ Plinius StaröÌ (Natur. hist. 36,154ñ156), z ¯eck˝ch lÈka¯˘
DioskoridÈs (De materia medica, V,108), GalÈnos (De metall. medicam.,
str. 221ñ222), Oribasios (Collect. medic. XV,1,27,15) a AÎtios (Libri me-
dic. II,26) s. v. k¯sshriq (kissÈris). Pemza je takÈ Ëastou souË·stÌ lÈËiv˝ch
p¯Ìpravk˘ v latinsk˝ch recept·¯Ìch; srv. Celsus (nap¯. De medic. V,5,1;
V,18,18), Plinius Iunior (nap¯. De medic. II,20,1; III,24,7), nebo Marcellus
Empiricus, kter˝ ji uv·dÌ mimo jinÈ v p¯Ìpravku podporujÌcÌm r˘st vlas˘
(De medicam. VI,14), v zubnÌm pr·öku (tamt. XIII,12) nebo v lÈku na
podagru (tamt. XXXVI,11). O odstraÚov·nÌ chloupk˘ pomocÌ pemzy se
zmiÚujÌ Ovidius (Ars amat. I,506), Martialis (Epigramm. 5,41,6; 14, 205)
a Plinius MladöÌ (Epist. 1,9,6). Pemza se pouûÌvala takÈ k ohlazov·nÌ
okraj˘ svitk˘ a k vyökrab·v·nÌ p˘vodnÌho textu, srv. nap¯. Catullus (Carm.
1,2; 22,8).
Pemza je Ë·steËnÏ nebo ˙plnÏ sklovit· hornina n·leûejÌcÌ k p¯irozen˝m
skl˘m, nenÌ vöak kompaktnÌ jako ostatnÌ p¯ÌrodnÌ skla, n˝brû m· houbovit˝
vzhled. Skl·d· se z vl·ken a skeln˝ch kor, mezi nimiû jsou dutinky; dÌky
tÏmto dutin·m naplnÏn˝m vzduchem plave pemza na vodÏ. Je barvy bÌlÈ,
naöedlÈ Ëi naûloutlÈ a na omak je drsn· (srv. OSN XIX,440).
70
Z ¯ec. g’coq (gypsos), Ñs·drovec; s·draì. O tomto nerostu srv. Theo-
frastos (De lapid. 62; 64ñ65) a Plinius StaröÌ (Natur. hist. 36,182ñ183),
jehoû text Isidor parafr·zoval. Slovo se objevuje i v ¯eckÈm papyru z Ley-
denu (Papyr. Leid., v. 364). ÿeËtÌ a latinötÌ lÈka¯i uv·dÏjÌ takÈ lÈËivÈ ˙Ëin-
ky tohoto nerostu: podle Dioskorida (De materia medica, V,116) p˘sobÌ
svÌravÏ, takûe zastavuje krv·cenÌ a zabraÚuje pocenÌ (podobnÏ Scribonius
Largus, Compos. 46 a 182), podle Scribonia Larga (tamt. 132) je gypsum
takÈ souË·stÌ lÈku pouûÌvanÈho p¯i onemocnÏnÌ sleziny. Marcellus Empiri-
cus doporuËuje p¯i krv·cenÌ z nosu pot¯Ìt si cel˝ obliËej, hlavnÏ Ëelo a nos,
hustou vrstvou tohoto nerostu (De medicam. X,3), gypsum je vöak podle
nÏho ˙ËinnÈ i p¯i potÌûÌch s moËov˝m mÏch˝¯em (tamt. XXVI,112). Srv.
tÈû GalÈnos (De metall. medicam., str. 213), Oribasios (Collect. medic.
XV,1,27,8) a AÎtios (Libri medic. II,51).
112
03-text16.PM6 112 2.11.2016, 15:13

(8) Slovem rudus (kus rudy Ëi kamene) naz˝vajÌ ¯emeslnÌci roz-

tluËenÈ kameny smÌchanÈ s v·pnem, kterÈ p¯i konstrukci podlah
sypou nahoru jako pevnou vrstvu. Odtud poch·zÌ i termÌn rudera
(rozvaliny).
(9) S·drovec (gypsum)70 je p¯Ìbuzn˝ v·penci. Je to ¯eckÈ slovo.
M· nÏkolik odr˘d, nejlepöÌ ze vöech se vöak (zÌsk·v· z kamene zva-
nÈho) lapis specularis.71 Je to nejvhodnÏjöÌ k·men k tes·nÌ mal˝ch
soöek zdobÌcÌch budovy a ke zhotovov·nÌ ¯Ìms.72
(10) NehaöenÈ v·pno (calcis viva)73 m· n·zev podle toho, ûe aË-
koli je na dotek chladnÈ, uvnit¯ skr˝v· oheÚ, takûe pokud je p¯elije-
me vodou, skryt˝ oheÚ ihned vyrazÌ ven. Jeho povaha je p¯ÌËinou jed-
nÈ zvl·ötnÌ vÏci: jakmile totiû jednou takto uvnit¯ vzpl·lo, lze je za-
p·lit vodou, kter· obvykle oheÚ uhaöuje; naproti tomu se hasÌ olejem,
Jedn· se o sÌran v·penat˝ (srv. H. L¸schen, Die Namen der Steine, str.
226ñ227; D. Goltz, Studien zur Geschichte der Mineralnamen, str. 172ñ
173). StarovÏcÌ auto¯i vöak pravdÏpodobnÏ nerozliöovali terminologicky
s·drovec (vodnat˝ sÌran v·penat˝, CaSO4.2H2O) od s·dry (bezvod˝ sÌran
v·penat˝); v nÏkter˝ch p¯Ìpadech (nap¯. u Theofrasta, De lapid. 69) m˘ûe
termÌn oznaËovat i nehaöenÈ v·pno (srv. A. Rouveret, Pline líAncien, Hist.
natur. XXXVI, str. 232ñ233). Krystaly s·drovce (zvanÈho takÈ selenit)
dosahujÌ velikosti aû nÏkolik decimetr˘. Jeho odr˘dy alabastr (srv. Etymol.
XVI,5,7) a Ëist˝ s·drovec vl·knit˝ (srv. Etymol. XVI,4,6) se pouûÌvajÌ jako
ozdobnÈ kameny, z obecnÈho kusovÈho s·drovce se vyr·bÌ mÌrn˝m p·le-
nÌm s·dra slouûÌcÌ p¯i socha¯sk˝ch a ötukatÈrsk˝ch pracÌch a k p¯ÌpravÏ
malty (srv. OSN XXII,483ñ484).
71
O tomto kameni srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 36,160) a Isidor (Ety-
mol. XVI,4,37, pozn. 127). Isidorova parafr·ze Plinia (srv. tamt. 36,182:
omnium autem optimum fieri compertum est e lapide speculari) je nep¯esn·
a nesrozumiteln·; ponech·v·m text podle Lindsayovy edice, p¯ekl·d·m
vöak s p¯ihlÈdnutÌm k Pliniovi.
72
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 36,182). Vitruvius (De archit. II,7,3ñ
4) popisuje kamenolomy, v nichû se tÏûÌ mÏkk˝ k·men vhodn˝ k tes·nÌ
soch, soöek a kvÏtinovÈ v˝zdoby na n·hrobcÌch.
73
LatinskÈ calx (gen. calcis), Ñv·penec; v·pnoì, je v˝p˘jËka z ¯eckÈho
x°lij (chalix), Ñk¯emen; v·penec; v·pnoì (srv. ErnoutñMeillet s. v. calx).
Isidorovo etymologizov·nÌ podle vlastnosti v·pna vysvÏtluje p¯Ìdomek
viva, nikoli vlastnÌ slovo calx. O nerostu srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist.
36,174) a Vitruvius (De archit. II,5). O lÈËiv˝ch ˙ËincÌch v·pence/v·pna
113
03-text16.PM6 113 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
cenditur, quibus solet ignis extingui; oleo extinguitur, quo solet

ignis accendi. Vsus eius structuris fabricae necessarius. Nam lapis
lapidi non potest adhaerere fortius nisi calce coniunctus. Calcis e la-
pide albo et duro melior structuris, ex molle utilis tectoriis.
(11) Arena ab ariditate dicta, non ab adhaerendo in fabricis, ut
quidam volunt. Huius probatio, si manu inpressa stridet, aut si in
vestem candidam sparsa nihil sordis relinquat.
4. DE LAPIDIBVS INSIGNIORIBVS
(1) Magnes lapis Indicus ab inventore vocatus. Fuit autem in

India primum repertus, clavis crepidarum baculique cuspide hae-
rens, cum armenta idem Magnes pasceret. Postea et passim inven-
tus. Est autem colore ferrugineus. Sed probatur, cum ferro adiunctus
pojedn·vajÌ z ¯eck˝ch autor˘ s. v. t¯tanoq (titanos) GalÈnos (De metall.

medicam., str. 237), Oribasios (Collect. medic. XV,1,27,43) a AÎtios (Libri
medic. II,75), kte¯Ì zd˘razÚujÌ p¯edevöÌm jeho vysuöujÌcÌ ˙Ëinky. V latin-
sk˝ch recept·¯Ìch je calx (viva) souË·stÌ nejr˘znÏjöÌch lÈk˘; viz nap¯. Cel-
sus (De medic. V,7), Scribonius Largus (Compos. 114; 228; 230; 239;
248), Plinius Iunior (nap¯. De medic. III,6,9, kde nerost ve smÏsi s prysky-
¯icÌ, medem a vep¯ov˝m tukem lÈËÌ hlÌzy rostoucÌ v hrdle) a Marcellus
Empiricus (nap¯. De medicam. XIX,40, kde je calx viva s dalöÌmi l·tkami
souË·stÌ obkladu, kter˝ zabraÚuje, aby se na vyp·lenÈm mÌstÏ vytvo¯ila
jizva).
74
Srv. Augustin (De civit. Dei XXI,4, CC-SL 48, str. 762ñ763), od
nÏhoû pravdÏpodobnÏ popis tÈto podivuhodnÈ vlastnosti v·pna Isidor p¯e-
vzal.
75
Srv. Jeron˝m (In Agg. II,16/18, CCñSL 76A, str. 740).
76
Srv. Servi˘v koment·¯ k Vergiliovi, kter˝ pravdÏpodobnÏ Isidora
inspiroval; Servius odkazuje na Varrona, podle nÏhoû z·leûÌ etymologie na
tom, zda Ëteme slovo jako arena Ëi jako harena (Aen. 1,172): Quaeritur,
habeat necne nomen hoc adspirationem, et Varro sic definit: Si ab ariditate
dicitur, non habet, si ab haerendo, ut in fabricis videmus, habet; melior
tamen est superior etymologia. Etymologie slova (h)arena, ÑpÌsekì, je vöak
podle n·zoru modernÌch etymolog˘ nejasn·; ErnoutñMeillet (s. v. harena)
usuzujÌ na z·kladÏ koncovky -ena na moûn˝ p˘vod etrusk˝. O pÌsku, jenû
114
03-text16.PM6 114 2.11.2016, 15:13

4. Vz·cnÏjöÌ kameny
jÌmû se obvykle oheÚ zapaluje.74 V·pno je pot¯ebnÈ p¯i stavÏnÌ, neboù

k·men nedrûÌ pevnÏ s jin˝m kamenem, pokud je nespojÌme v·p-
nem.75 V·pno p¯ipravenÈ z bÌlÈho a tvrdÈho kamene je lepöÌ pro stav-
by, z mÏkkÈho kamene je uûiteËnÈ k v˝robÏ omÌtky.
(11) PÌsek (arena)76 se naz˝v· podle suchosti (ariditas), a nikoli
proto, ûe stmeluje (adhaeret) p¯i stavÏnÌ, jak soudÌ nÏkte¯Ì auto¯i.
Pozn· se tak, ûe pokud se stiskne v ruce, sk¯Ìpe, nebo pokud se
rozsype na bÌl˝ odÏv, nezanech· û·dnou neËistotu.
4. VZ¡CNÃJäÕ KAMENY
(1) Magnetit (magnes)77 je indick˝ k·men nazvan˝ podle svÈho

objevitele. Byl totiû nalezen poprvÈ v Indii, kde se p¯ichytil na
h¯ebÌky sand·l˘ a na hrot hole pastevce MagnÈta. PozdÏji se naöel
i na jin˝ch mÌstech. Je rezavÈ barvy. Pozn· se podle toho, ûe p¯ilo-
je spolu s v·pnem souË·stÌ malty, srv. Plinius (Natur. hist. 36,175) a Vi-
truvius (De archit. II,4,1 a II,5,1).
77
N·zev kamene poch·zÌ z ¯eËtiny, kde se slovo vyskytovalo v nÏko-
lika variant·ch: magn∑tiq (magnÈtis) u Theofrasta (De lapid. 41), mag-
nµthq l¯uoq (magnÈtÈs lithos) u Dioskorida (De materia medica, V,130),
m°gnhssa (magnÈssa) v lapid·¯i Lithika OrfeÛs (v. 307 a 325) Ëi m°gnhq
(magnÈs) v lapid·¯i KÈrygmata (11,1). N·zory na p˘vod n·zvu se liöÌ;
podle mÌnÏnÌ Plinia StaröÌho (Natur. hist. 36,127), jÌmû se inspiroval Isidor,
byl k·men pojmenov·n podle pastevce MagnÈta, ve skuteËnosti mu vöak
dalo n·zev pravdÏpodobnÏ thessalskÈ ˙zemÌ MagnÈsia Ëi r˘zn· mÏsta tÈhoû
jmÈna nach·zejÌcÌ se v ÿecku a v Asii (srv. D. Goltz, Studien zur Ge-
schichte der Mineralnamen, str. 102 a 174; R. Halleux ñ J. Schamp, Les
lapidaires grecs, str. 308ñ309).
Plinius StaröÌ (Natur. hist. 36,128ñ129) rozezn·v· nÏkolik odr˘d mag-
netitu, kterÈ se liöÌ barvou (rezav·, Ëern·, bÌl·, modr·) a v˝skytem (Etiopie,
MagnÈsie v Makedonii, BoiÛtie, TrÛas, MagnÈsie v Asii), a zmiÚuje se, ûe
vöechny odr˘dy jsou ˙Ëinnou p¯Ìsadou oËnÌch lÈk˘. Je takÈ podle nÏho
nutno rozezn·vat muûsk˝ a ûensk˝ magnetit; aË jsou si oba podobnÈ, ûen-
sk˝ magnetit nem· schopnost p¯itahovat ûelezo. RovnÏû DioskoridÈs
(tamt.) a dalöÌ lÈka¯i uv·dÏjÌ nÏkterÈ lÈËivÈ vlastnosti tohoto kamene; podle
Dioskorida se m· magnetit smÌchat s medovinou, pak pr˝ odstraÚuje hleny,
podle Marcella Empirika (De medicam. I,63) slouûÌ k·men zavÏöen˝ jako
amulet kolem krku proti bolesti hlavy. Velmi podrobnÏ pojedn·vajÌ o mag-
115
03-text16.PM6 115 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
eius fecerit raptum; nam adeo adprehendit ferrum, ut catenam faciat

anulorum. Vnde et eum vulgus ferrum vivum appellat. (2) Liquorem
quoque vitri ut ferrum trahere creditur. Cuius tanta vis est, ut refert
beatissimus Augustinus, quod quidam eundem magneten lapidem
tenuerit sub vase argenteo ferrumque super argentum posuerit, dein-
de subtermovente manu cum lapide ferrum cursim desuper mo-
vebatur. Vnde factum est, ut in quodam templo simulacrum e ferro
pendere in aere videretur. Est quippe et alius in Aethiopia magnes,
qui ferrum omne abigit respuitque. Omnis autem magnes tanto me-
lior est, quanto magis caeruleus est.
(3) Gagates lapis primum inventus est in Sicilia, Gagatis fluminis
fluore reiectus; unde et nominatus, licet in Brittania sit plurimus. Est
autem niger, planus, levis et ardens igni admotus. Fictilia ex eo
scripta non delentur. Incensus serpentes fugat, daemoniacos prodit,
netitu ¯eckÈ lapid·¯e Lithika OrfeÛs (v. 306ñ333) a KÈrygmata (11,1ñ14) a

pozdnÌ latinsk˝ lapid·¯ Damigeron-Evax (30,1ñ20), kterÈ uv·dÏjÌ velk˝
poËet magick˝ch vlastnostÌ kamene, na prvnÌm mÌstÏ jeho schopnost od-
halit manûel˘m, zda jim jejich ûeny zachov·vajÌ vÏrnost (srv. Damigeron-
Evax, 30,7ñ8): kdyû ûena spÌ, m· jÌ manûel vloûit tajnÏ pod hlavu magnetit;
pokud se nedopustila cizoloûstvÌ s jin˝m muûem, obr·tÌ se ve sp·nku ke
svÈmu manûelovi a obejme ho, pokud vöak byla svÈmu muûi nevÏrn·,
k·men vytvo¯Ì tak siln˝ puch, ûe ûena spadne z postele na podlahu.
Plini˘v Ñmuûsk˝ì k·men je pravdÏpodobnÏ dneönÌ magnetit (kysliËnÌk
ûeleza, Fe 3O4). Ñéensk˝ì k·men, kter˝ nem· magnetickÈ vlastnosti, je
podle n·zoru H. L¸schena (Die Namen der Steine, str. 268ñ269) kysliËnÌk
manganu. Jak ovöem uv·dÌ K. C. Bailey (The Elder Plinyís Chapters on
Chemical Subjects, II, str. 248), ne vöechny odr˘dy magnetitu majÌ mag-
netickou polaritu; mohlo by se tedy jednat i o jednu z tÏchto odr˘d. Lze
vöak uvaûovat tÈû o hematitu (vûdy nemagnetickÈm), pop¯ÌpadÏ, vzhledem
k podobnosti krystal˘, o jinÈm spinelidu neû magnetitu (nap¯. ËernÈm
pleonastu nebo ulvˆspinelu); dalöÌ moûnostÌ je ilmenit (PN).
78
O magnetismu nach·zÌme ËetnÈ zmÌnky jiû u starovÏk˝ch autor˘. Jak
uv·dÌ A. Rouveret (Pline líAncien, Hist. natur. XXXVI, str. 205ñ206, pozn.
127,1), poprvÈ se na magnetismus nar·ûÌ ve dvou pozn·mk·ch vÏnovan˝ch
ThalÈtovi z MilÈtu; prvnÌ z nich poch·zÌ z dÌla Diogena LaÎrtia (Vitae,
I,1,24), druh· je u Aristotela (De anima, 1,2,405). Popis magnetismu jako
jevu vöak nach·zÌme aû u PlatÛna (Ion, 533dñ533e). Srv. takÈ Lucretius
(De rerum nat. VI,906ñ916).
116
03-text16.PM6 116 2.11.2016, 15:13

ûÌ-li se k ûelezu, zmocnÌ se ho; p¯itahuje totiû ûelezo tak silnÏ, ûe vy-
tv·¯Ì ¯etÏz ze ûelezn˝ch krouûk˘. Proto se lidovÏ naz˝v· ÑûivÈ ûe-
lezoì. 78 (2) M· se za to, ûe stejnÏ jako ûelezo p¯itahuje i tekutÈ
sklo.79 Opl˝v· pr˝ velkou silou; jak uv·dÌ blahoslaven˝ Augustin,
kdosi vloûil magnetit pod st¯Ìbrnou n·dobu, nahoru na st¯Ìbro polo-
ûil kus ûeleza, a kdyû potom pohyboval rukou kamenem pod n·do-
bou, ûelezo umÌstÏnÈ na n·dobÏ se h˝balo podle smÏru pohybujÌcÌ-
ho se kamene.80 Dokonce se stalo, ûe v jakÈmsi chr·mu jakoby vise-
la ve vzduchu ûelezn· soöka.81 Existuje takÈ jin˝ druh magnetitu na-
ch·zejÌcÌ se v Etiopii, kter˝ kaûdÈ ûelezo odpuzuje a odstrkuje. Kaû-
d· odr˘da magnetitu je tÌm lepöÌ, ËÌm vÌce je zbarvena do modra.
(3) Gag·t (gagates)82 byl nalezen poprvÈ na SicÌlii, kde jej vy-
plavila na b¯eh ¯eka GagatÈs; odtud poch·zÌ jeho n·zev, aËkoli se
nach·zÌ v mnohem hojnÏjöÌ mÌ¯e v Brit·nii. Je Ëern˝, hladk˝, lehk˝
a ho¯Ì v ohni. N·pisy provedenÈ tÌmto kamenem na hlinÏn˝ch n·do-
b·ch nelze smazat. Kou¯ ze zap·lenÈho gag·tu zah·nÌ hady, prozra-
79
Takovou vlastnost magnetit nem· (PN).
80
Srv. Augustin (De civit. Dei XXI,4, CC-SL 48, str. 763ñ764), kter˝
popisuje nejprve p˘sobenÌ magnetitu na ûeleznÈ krouûky a v n·sledujÌcÌ
pas·ûi, kterou od nÏho Isidor pravdÏpodobnÏ ve struËnÏjöÌ podobÏ p¯evzal,
uv·dÌ pokus s magnetitem, ûelezem a st¯Ìbrem.
81
Srv. Etymol. XVI,21,4, pozn. 402; Augustin (De civit. Dei XXI,6,
CC-SL 48, str. 767ñ768): Ñ...v jednÈ svatyni dali na podlahu a na strop
magnety p¯imÏ¯enÈ velikosti, takûe se ûelezn· soöka mezi obÏma magnety
vzn·öela ve vzduchu, zd·nlivÏ z moci boûstva ñ pro ty, kte¯Ì nemÏli tuöenÌ,
co je nad nÌ a pod nÌ...ì
Je velmi obtÌûnÈ vytvo¯it i s pomocÌ nejnovÏjöÌch p¯Ìstroj˘ takovÈ mag-
netickÈ pole, aby mezi p¯edmÏtem umÌstÏn˝m do tohoto pole a magnety
z˘stal voln˝ prostor; ûelezn· soöka se tedy patrnÏ nemohla vzn·öet jakoby
ve vzduchu, ale musela se magnetu dot˝kat (PN).
82
VÏtöÌ Ë·st popisu kamene a jeho vlastnostÌ p¯evzal Isidor od Plinia
StaröÌho (Natur. hist. 36,141ñ142), pop¯. od Solina (Collect. 22,11ñ12).
Slovo p¯eölo do latiny z ¯eckÈho gag°thq (gagatÈs), zda vöak k pojme-
nov·nÌ kamene vedl n·zev ¯eky GagatÈs tekoucÌ podle tvrzenÌ Isidorova na
SicÌlii, Ëi krajina a ¯eka Gagis (Gagai) ˙stÌcÌ do mo¯e v Lykii, jak soudÌ
Plinius StaröÌ a DioskoridÈs, z˘st·v· nejasnÈ. RovnÏû GalÈnos (De lapid.,
str. 203) se zmiÚuje o pojmenov·nÌ kamene podle lykijskÈ ¯eky GagatÈs,
117
03-text16.PM6 117 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
virginitatem deprehendit. Mirumque, accenditur aqua, oleo restin-

guitur.
(4) Asbestos Arcadiae lapis ferrei coloris, ab igne nomen sortitus,
eo quod accensus semel numquam extinguitur. De quo lapide me-
chanicum aliquid ars humana molita est, quod gentiles capti sacrile-
gio mirarentur. Denique in templo quodam fuisse Veneris fanum,
p¯izn·v· vöak, ûe aËkoli procestoval na malÈ loÔce pob¯eûÌ celÈ Lykie, ¯eku
toho jmÈna nenalezl. S pojmenov·nÌm kamene podle ¯eky tÈhoû jmÈna
vöak souhlasÌ i modernÌ etymologickÈ slovnÌky (srv. nap¯. Chantraine
I,205).
Plinius StaröÌ (tamt.) i DioskoridÈs (De materia medica, V,128) se
shodujÌ v popisu gag·tu jako ËernÈho, hladkÈho a lehkÈho kamene, kter˝
snadno vzplane, a kdyû ho¯Ì, vyd·v· nep¯Ìjemn˝ sirn˝ nebo asfaltov˝
z·pach. Isidor˘v popis magick˝ch vlastnostÌ kamene vych·zÌ z Plinia Star-
öÌho, jenû uv·dÌ i jeho lÈËivÈ schopnosti: gag·t sva¯en˝ s vÌnem Ëi smÌ-
chan˝ s voskem je prospÏön˝ p¯i bolestech zub˘ Ëi nabÏhl˝ch krËnÌch
ûil·ch (tamt. 36,142). Podle Dioskorida je k·men ˙Ëinn˝ rovnÏû p¯i k¯eËÌch
prov·zejÌcÌch hysterick˝ z·chvat a p¯id·v· se i do hojiv˝ch mastÌ na po-
dagru, Marcellus Empiricus (De medicam. VIII,22) jej doporuËuje jako
p¯Ìsadu oËnÌch mastÌ. Srv. takÈ AÎtios (Libri medic. II,24).
Slovo gagates oznaËovalo dneönÌ gag·t (uhelnou hmotu); srv. H. L¸-
schen, Die Namen der Steine, str. 222; R. Halleux ñ J. Schamp, Les lapidai-
res grecs, str. 107, pozn. 2.
83
Plinius StaröÌ (Natur. hist. 36,142), DioskoridÈs (De materia medica,
V,128), ¯eck˝ lapid·¯ KÈrygmata (17,4) a z nÏho vych·zejÌcÌ latinsk˝
lapid·¯ Damigeron-Evax (20,5) se takÈ zmiÚujÌ, ûe gag·t odhaluje ty, kte¯Ì
trpÌ epilepsiÌ (Isidor uv·dÌ mÌsto epilepsie posedlost zl˝m duchem): po-
stiûenÌ touto nemocÌ totiû nemohou snÈst pach, kter˝ k·men po zap·lenÌ
vyd·v·, a ihned upadnou v z·chvatu na zem. PodobnÏ lÌËÌ tuto situaci
i Apuleius (Apol. 45,4), podle nÏhoû se takto zjiöùovalo, zda je prod·van˝
otrok zdr·v Ëi nemocen.
84
RovnÏû informaci o tom, ûe gag·t lze zap·lit vodou a uhasit olejem
(coû ve skuteËnosti nenÌ moûnÈ, PN), p¯evzal Isidor od Plinia StaröÌho
(Natur. hist. 36,141). A. Rouveret (Pline líAncien, Hist. natur. XXXVI, str.
216ñ217, pozn. 141,4) se domnÌv·, ûe tato zmÌnka se dostala do Pliniova
dÌla omylem. Jiû Theofrastos (De lapid. 13) pÌöe o kameni sp¡noq (spÌnos),
kter˝ ho¯Ì lÈpe, pokud se pokropÌ vodou; tento k·men je identick˝ s thr·c-
k˝m kamenem zmiÚovan˝m tÈû u Dioskorida (De materia medica, V,129),
coû je podle A. Rouvereta zemnÌ sm˘la (bitumen) p¯Ìtomn· v asfaltu. Dio-
118
03-text16.PM6 118 2.11.2016, 15:13

zuje lidi posedlÈ zl˝m duchem83 a dosvÏdËuje, zda je ûena pannou.

PodivuhodnÈ je, ûe lze tento k·men zap·lit vodou a uhasit olejem.84
(4) Asbestos85 je k·men poch·zejÌcÌ z Ark·die. Je barvy ûeleza
a svÈ jmÈno dostal podle ohnÏ, protoûe pokud se jednou zap·lÌ,
nikdy neuhasne. Z tohoto kamene vytvo¯il lidsk˝ d˘mysl jak˝si me-
chanismus, kter˝ pr˝ vzbuzoval ˙ûas povÏrËiv˝ch pohan˘. Kr·tce:
v jakÈmsi chr·mu byla Venuöina svatynÏ a tam stojan s lampou, jeû
skoridÈs popisuje gag·t bezprost¯ednÏ p¯ed thr·ck˝m kamenem, o nÏmû

pravÌ: …store¡tai dÆ Økka¯esuai mÆn a⁄tŒn fldati, sb≠nnysuai dÆ fip'
Øla¯oy... Je pravdÏpodobnÈ, ûe Plinius StaröÌ omylem p¯iËetl gag·tu tuto
vlastnost thr·ckÈho kamene.
85
N·zev kamene p¯evzala latina z ¯eckÈho •sbestoq (asbestos), Ñne-
uhasiteln˝ì; je to slovo sloûenÈ z § privativum a slovesa sb≠nnymi (sben-
n˝mi), ÑhasÌmì. TermÌn zmiÚujÌ ve sv˝ch dÌlech jiû DioskoridÈs a Plinius
StaröÌ, zd· se vöak, ûe mÌnÌ zcela odliönÈ nerosty. Podle popisu se u Dio-
skorida (De materia medica, V,115) jedn· o v·pno (lat. calx). Naproti tomu
Plinius StaröÌ hovo¯Ì v jednÈ pas·ûi o öatech, jeû nelze sp·lit a jeû jsou
utk·ny z jakÈhosi nerostu asbestinon (Natur. hist. 19,19ñ20), v jinÈ pas·ûi
se zmiÚuje struËnÏ o arkadskÈm azbestu barvy ûeleza (tamt. 37,146: asbes-
tos in Arcadiae montibus nascitur coloris ferrei); podle tÏchto struËn˝ch
zmÌnek by se u Plinia mohlo jednat o dneönÌ azbest (neboli osinek, staröÌm
termÌnem tÈû amiant), tedy nerost, z nÏhoû se vyr·bÏjÌ p¯edmÏty Ëi odÏvy,
kterÈ nemajÌ podlÈhat ohni. NeodpovÌd· tomu vöak n·zev kamene ozna-
ËujÌcÌ Ñneuhasiteln˝ì nerost; tuto nejasnost v pouûitÌ termÌn˘ se pokusil
vy¯eöit H. Diels (Etymologica, str. 203): v nejlepöÌch rukopisech s Plinio-
v˝m textem je mÌsto slova asbestinon pouûito varianty auestionon, kterÈ
vzniklo podle n·zoru H. Dielse z poruöenÈho ¯eckÈho §ka’stinon (akaus-
tinon), Ñto, co nelze sp·litì (srv. D. Goltz, Studien zur Geschichte der Mi-
neralnamen, str. 171ñ172). Srv. tÈû Isidor, Etymol. XVI,4,19 s. v. amian-
tos.
Solinus se navracÌ zpÏt k Dioskoridovu v˝znamu slova azbest tÌm, ûe
Plini˘v struËn˝ popis rozöi¯uje o podivuhodnou vlastnost kamene ñ pokud
se azbest jednou zap·lÌ, nelze jej uhasit (Collect. 7,13: nec lapidem spre-
verimus, quem Arcadia mittit: asbesto nomen est, ferri colore, qui accensus
semel extingui nequitur); jedn· se pravdÏpodobnÏ opÏt o v·pno. Ze Solina
Ëerpal v prvnÌ Ë·sti svÈho popisu kamene Isidor, jehoû text pak citovali
dalöÌ st¯edovÏcÌ auto¯i. O azbestu se doËÌt·me rovnÏû v ¯eckÈm papyru
leydenskÈm a stockholmskÈm (viz index in: R. Halleux, Les alchimistes
grecs, str. 209); i zde p¯ekl·d· editor termÌn jako ÑnehaöenÈ v·pnoì (lat.
calx viva).
119
03-text16.PM6 119 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
ibique candelabrum et in eo lucernam sub divo sic ardentem, ut eam

nulla tempestas, nullus imber extingueret.
(5) Pyrites Persicus lapis fulvus, aeris simulans qualitatem, cuius
plurimus ignis, siquidem facile scintillas emittit. Hic tenentis ma-
num, si vehementius prematur, adurit, propter quod ab igne nomen
accepit. Est alius pyrites vulgaris, quem vivum lapidem appellant,
qui ferro vel lapide percussus scintillas emittit, quae excipiuntur
sulpure vel aliis fungis vel foliis, et dicto celerius praebet ignem.
Hunc vulgus focarem petram vocant.
(6) Selenites, qui Latine lunaris interpretatur, eo quod interiorem
eius candorem cum luna crescere atque deficere aiunt, gignitur in
Persida.
(7) Dionysius lapis fuscus et rubentibus notis sparsus. Vocatur
autem ita, quia si aquae mixtus conteratur, vinum fragrat, et quod in
illo mirum est, ebrietati resistit.
86
Srv. Augustin (De civit. Dei XXI,6, CCñSL 48, str. 767). V tomto
p¯ÌpadÏ se s nejvÏtöÌ pravdÏpodobnostÌ nejednalo o v·pno, a uû v˘bec ne
o azbest; snad byla lampa naplnÏna nÏjak˝m ho¯lav˝m olejem (PN).
87
N·zev kamene p¯evzala latina z ¯eckÈho pyr¯thq, pyr¡tiq (pyrÌtÈs,
pyrÌtis); slovo je sloûeno ze substantiva p◊r (p˝r), ÑoheÚì, a suffixu -¯thq
(ÌtÈs). Plinius StaröÌ pÌöe o pyritu na dvou mÌstech. PoprvÈ (Natur. hist.
36,137ñ138) popisuje pod tÌmto slovem nap¯ed v·penec, z nÏhoû se vy-
r·bÏly ml˝nskÈ kameny (lapis molaris), d·le ûelezn˝ kyz, pouûÌvan˝ pr˝
hojnÏ v medicÌnÏ, a poslÈze tzv. Ñûiv˝ pyritì, patrnÏ k¯esacÌ k·men nebo
smirek (srv. A. Rouveret, Pline líAncien, Hist. natur. XXXVI, str. 215, pozn.
137,1). PodruhÈ (tamt. 37,189) uv·dÌ Plinius StaröÌ k·men pyritis a ¯Ìk·, ûe
je to Ëern˝ drahokam, kter˝ n·s pop·lÌ, t¯eme-li jej mezi prsty (srv. Etymol.
XVI,11,8). O kameni se zmiÚujÌ tÈû ¯eckÈ papyry (Papyr. Leid., v. 490
a 496; Papyr. Holm., v. 473 a 510), Solinus (Collect. 37,16) a lapid·¯ Da-
migeron-Evax (56,1ñ2), kter˝ jej doporuËuje jako amulet proti zl˝m Ë·r·m
a jako prost¯edek utiöujÌcÌ vöechny bolesti. Mezi nejr˘znÏjöÌmi divy jej
jmenuje takÈ Augustin (De civit. Dei XXI,5, CC-SL 48, str. 765). AntiËtÌ
lÈka¯i vyjmenov·vajÌ u pyritu nÏkolik lÈËiv˝ch ˙Ëink˘; mimo jinÈ pr˝
proËiöùuje oËi (srv. nap¯. DioskoridÈs, De materia medica, V,125) nebo
zmÏkËuje (nap¯. n·dory zp˘sobenÈ skrufulÛzou, srv. Celsus, De medic.
V,18,15); srv. tÈû GalÈnos (De lapid., str. 199) a AÎtios (Libri medic. II,20).
Podle modernÌ mineralogickÈ nomenklatury je pyrit kubick˝ sirnÌk
ûeleza (FeS2). Zd· se vöak, ûe ve starovÏku oznaËoval tento termÌn che-
micky rozdÌlnÈ nerosty, jeû spojovalo to, ûe se pouûÌvaly k vyk¯es·nÌ ohnÏ
120
03-text16.PM6 120 2.11.2016, 15:13

ho¯ela pod öir˝m nebem tak, ûe ji nemohla uhasit û·dn· bou¯e ani
dÈöù.86
(5) Pyrit (pyrites)87 je naËervenal˝ k·men poch·zejÌcÌ z Persie,
kter˝ vypad· na prvnÌ pohled jako mÏÔ. Je v nÏm mnoho ohnÏ,
snadno totiû z nÏho vyletujÌ jiskry; toho, kdo jej drûÌ v ruce a pevnÏ
tiskne, sp·lÌ, a proto byl tento k·men pojmenov·n podle ohnÏ. Exis-
tuje jeötÏ dalöÌ, obyËejn˝ pyrit, jemuû se ¯Ìk· Ñûiv˝ k·menì; ude-
¯Ìme-li do nÏj ûelezn˝m n·strojem Ëi kamenem, vyletujÌ z nÏho
jiskry. Ty podp·lÌ sÌru Ëi jin˝ troud nebo lÌstky, a tak pyrit v mûiku
zaûehne oheÚ. LidovÏ se naz˝v· Ñkrbov˝ k·menì.
(6) Selenit (selenites),88 kter˝ se latinsky naz˝v· lunaris (mÏsÌËnÌ
k·men), protoûe bÏlostn˝ jas v jeho nitru se pr˝ zvÏtöuje a zmenöuje
podle r˘stu a ub˝v·nÌ mÏsÌce, vznik· v Persii.
(7) Dionysius 89 je k·men temnÈ barvy poset˝ naËervenal˝mi
skvrnami. Naz˝v· se tak proto, ûe rozet¯eme-li jej a smÌch·me s vo-
dou, vonÌ jako vÌno a navÌc, coû je na nÏm podivuhodnÈ, je ˙Ëinn˝
proti opilosti.
(nap¯. chalkopyrit, CuFeS2); srv. D. Goltz, Studien zur Geschichte der

Mineralnamen, str. 174.
88
N·zev kamene vytvo¯ila latina podle ¯eckÈho selhn¯thq, selhn¡tiq
(selÈnÌtÈs, selÈnÌtis), jehoû z·kladem je substantivum selµnh (selÈnÈ), Ñlu-
naì. OznaËoval se jÌm bÌl˝ a lehk˝ k·men, v nÏmû je pr˝ moûno vidÏt obraz
mÏsÌce rostoucÌho a ub˝vajÌcÌho podle jeho f·zÌ. Takto o nÏm pÌöÌ Plinius
StaröÌ (Natur. hist. 37,181), DioskoridÈs (De materia medica, V,141) a Soli-
nus (Collect. 37,21: selenites translucet fulgore candido melleoque, conti-
nens lunae imaginem, quam iuxta cursum astri ipsius perhibent diebus sin-
gulis vel minui vel augeri). Podle lapid·¯e Damigeron-Evax (36,2) je k·men
uûiteËn˝ v l·sce a p¯i soudnÌch p¯Ìch, a je rovnÏû prospÏön˝ lidem stiûen˝m
souchotinami. O kameni se zmiÚuje p¯i v˝Ëtu nejr˘znÏjöÌch div˘ takÈ Au-
gustin (De civit. Dei XXI,5, CC-SL 48, str. 765: in eadem Perside gigni
etiam lapidem seleniten, cuius interiorem candorem cum luna crescere at-
que deficere); Isidor jeho pozn·mku p¯evzal. Srv. tÈû Etymol. XVI,10,7.
Jedn· se pravdÏpodobnÏ o selenit (vodnat˝ sÌran v·penat˝), tedy o
vl·knitou odr˘du s·drovce, nebo o odr˘du ûivce naz˝vanou ÑmÏsÌËekì
(nÏmec. Mondstein, angl. moonstone); srv. PN a H. L¸schen, Die Namen
der Steine, str. 278 s. v. Mondstein.
89
K·men dionys¯aq (dion˝si·s), nazvan˝ podle ¯eckÈho boha Dionysa,
je pops·n jiû u Plinia StaröÌho (Natur. hist. 37,157) a Solina (Collect.
37,18). Tento drahokam nelze zatÌm identifikovat.
121
03-text16.PM6 121 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(8) Thracius niger et sonorus. Nascitur in flumine, cuius nomen

est Pontus in Equitia.
(9) Phrygius lapis ex loco traxit vocabulum; nascitur enim in
Phrygia, colore pallidus, mediocriter gravis. Est autem gleba pumi-
cosa. Vritur antea vino perfusus flatusque follibus donec rubescat,
ac rursus dulce vino extinguitur ternis vicibus. Tinguendis vestibus
tantum utilis.
(10) Syrius lapis a Syria, ubi reperitur, appellatus. Hic integer
fluctuari traditur, comminutus mergi.
(11) Arabicus similis est eboris sine ulla macula. Hic defricatus
ad cotem sucum dimittit croco similem.
(12) Iudaicus lapis albus est atque in schemate glandis, scripturis
subinvicem modulatus, quas Graeci gramm¢q vocant.
90
Plinius StaröÌ popisuje k·men s tÌmto n·zvem ve dvou knih·ch. Po-
prvÈ jako obyËejn˝ nerost (Natur. hist. 33,94), podruhÈ mezi drahokamy
(tamt. 37,183). Isidor˘v text se vöak shoduje spÌöe s tÌm, jak o kameni
hovo¯Ì DioskoridÈs (De materia medica, V,129), kter˝ mu p¯ikl·d· stejnÈ
lÈËivÈ schopnosti jako gag·tu a zmiÚuje se, ûe i thr·ck˝ k·men je moûno
zap·lit vodou a uhasit olejem (viz pozn. 84).
91
ZnÏnÌ textu p¯evzal Isidor tÈmÏ¯ doslovnÏ od Plinia StaröÌho (Natur.
hist. 36,143). PodrobnÏji popisuje postup p¯i p·lenÌ fryûskÈho kamene i d˘-
vod tÈto Ëinnosti DioskoridÈs (De materia medica, V,140): k·men se podle
jeho n·zoru p·lÌ proto, aby mÏl pot¯ebnÈ svÌravÈ, proËiöùujÌcÌ a vysuöujÌcÌ
˙Ëinky p¯i lÈËenÌ, m˘ûe se vöak pouûÌt i surov˝. VysuöujÌcÌ a svÌravÈ ˙Ëin-
ky tohoto nerostu uv·dÏjÌ takÈ GalÈnos (De lapid., str. 201), Oribasios
(Collect. medic. XV,1,26,10) a AÎtios (Libri medic. II,21), mezi ûÌrav˝mi
prost¯edky jej jmenuje Celsus (De medic. V,7: exedunt corpus...lapis hae-
matites, Phrygius et Assius...); Marcellus Empiricus (De medicam. VIII,75;
213) se o nÏm zmiÚuje jako o jednÈ z p¯Ìsad oËnÌch mastÌ. K·men se v po-
jetÌ DioskoridovÏ jmenuje nikoli podle svÈho naleziötÏ, n˝brû protoûe jej
pouûÌvajÌ fryûötÌ barvÌ¯i; ve skuteËnosti pr˝ totiû vznik· v Kappadokii.
O fryûskÈm kameni se hovo¯Ì takÈ v ¯eck˝ch papyrech (Papyr. Leid., v. 513
a 517; Papyr. Holm., v. 692) v souvislosti s p¯Ìpravou purpurovÈ barvy.
K·men nelze s jistotou identifikovat. A. Rouveret (Pline líAncien, Hist.
natur. XXXVI, str. 218, pozn. 143,3) soudÌ, ûe se jedn· pravdÏpodobnÏ
o kamenec (lat. alumen, srv. Etymol. XVI,2,2), podle W. G. Spencera
(Celsus ÑDe medicinaì, sv. II, str. XIX) je to kamenec zabarven˝ sÌrany
ûeleza a mÏdi, K. C. Bailey (The Elder Plinyís Chapters on Chemical
Subjects, II, str. 259ñ260) uv·dÌ vÌce moûnostÌ, nap¯. kamenec s p¯ÌmÏsÌ
ûeleza (halotrichit) Ëi vodnat˝ sÌran ûeleza (melanterit) aj.
122
03-text16.PM6 122 2.11.2016, 15:13

(8) Thr·ck˝ k·men (Thracius)90 je Ëern˝ a zvuËn˝ k·men; vzni-

k· v Equitii v ¯ece, jejÌû jmÈno je Pontus.
(9) Fryûsk˝ k·men (Phrygius)91 p¯evzal jmÈno svÈho naleziötÏ,
poch·zÌ totiû z Frygie. Je bledÈ barvy a st¯ednÏ tÏûk˝. Jedn· se o pÛ-
rovit˝ nerost. P·lÌ se tÌmto zp˘sobem: nejprve se p¯elije vÌnem,
potom se zap·lÌ a oheÚ v nÏm se udrûuje pomocÌ mÏchu, aû k·men
nabude ËervenÈ barvy; potÈ se uhasÌ sladk˝m vÌnem, a to vöe t¯ikr·t
za sebou. Je uûiteËn˝ pouze k barvenÌ öat˘.
(10) Syrsk˝ k·men (Syrius)92 se jmenuje podle S˝rie, kde se
nach·zÌ. V celistvÈm stavu pr˝ plave na vodÏ, jestliûe jej vöak roz-
tluËeme na kousky, potopÌ se.
(11) Arabsk˝ k·men (Arabicus)93 je podobn˝ slonovinÏ a nem·
na sobÏ û·dnÈ skvrny. RoztÌr·me-li jej brouskem, vypouötÌ ze sebe
öù·vu öafr·novÈ barvy.
(12) éidovsk˝ k·men (Iudaicus)94 je bÌl˝ a m· tvar jako ûalud; je
nepravidelnÏ pokreslen˝ linkami, jeû ÿekovÈ naz˝vajÌ gramma¯
(grammai).
92
Srv. Plinius StaröÌ (Natur hist. 2,233: ...Syrium lapidem quamvis
grandem innatare eundemque comminutum mergi; tamt. 36,130: lapidem
e Syro insula fluctuari tradunt, eundem comminutum mergi). Jak uv·dÌ Pli-
nius, k·men se naz˝v· nikoli podle S˝rie, n˝brû podle kykladskÈho ostrova
Syros, kde je jeho naleziötÏ. K. C. Bailey (The Elder Plinyís Chapters on
Chemical Subjects, II, str. 250) je p¯esvÏdËen, ûe se jedn· o sopeËn˝ tuf ne-
bo jeho odr˘du pemzu (lat. pumex; srv. Etymol. XVI,3,7); pokusy s pemzou
pr˝ prok·zaly, ûe jejÌ kusy mohou plavat na mo¯skÈ hladinÏ vÌce neû rok.
93
Plinius StaröÌ (Natur. hist. 36,153) uv·dÌ arabsk˝ k·men pod n·zvem
lapis Arabus; je to podle nÏho nerost podobn˝ slonovinÏ, vhodn˝ k ËiötÏnÌ
zub˘ a uûiteËn˝ p¯i lÈËenÌ hemoroid˘. Podobn˝ slonovinÏ je podle Plinia
StaröÌho (tamt. 37,145) i drahokam stejnÈho jmÈna (Arabica gemma; srv.
Solinus, Collect. 33,22; Isidor, Etymol. XVI,15,14); ten p˘sobÌ blahod·rnÏ
na bolesti nerv˘. DioskoridÈs (De materia medica, V,131) uv·dÌ stejnÈ
vyuûitÌ kamene v lÈka¯stvÌ jako Plinius StaröÌ, podle GalÈna (De lapid., str.
204) m· arabsk˝ k·men vysuöujÌcÌ a proËiöùujÌcÌ ˙Ëinky. K·men se proza-
tÌm nepoda¯ilo identifikovat; snad by mohl mÌt nÏco spoleËnÈho s alaba-
strem Ëi s kamenem chernites (srv. A. Rouveret, Pline líAncien, Hist.
natur. XXXVI, str. 221, pozn. 153,1).
94
Popis vzhledu ûidovskÈho kamene nenÌ zcela jasn˝. Podle Diosko-
rida (De materia medica, V,137) m· k·men na sobÏ paralelnÏ vedenÈ,
jakoby vysoustruûenÈ prouûky (∞xvn gramm¢q parallµloyq Íq §pŒ
123
03-text16.PM6 123 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(13) Samius a Samo insula, ubi reperitur, vocatus. Et est gravis

et candidus, poliendo auro utilis.
(14) Memphitis vocatus a loco Aegypti; et est gemmantis natu-
rae. Hic tritus atque in his, quae urenda sunt et secanda, ex aceto
inlinitus ita obstupescere facit corpus, ut non sentiat cruciatum.
(15) Sarcophagus lapis dictus, eo quod corpora defunctorum
condita in eo infra quadraginta dies absumuntur; sorŒq enim Grae-
ce arca dicitur, wage¡n comedere. Nascitur autem in Troade, fissi-
lique vena scinditur. Sunt et eiusdem generis in oriente saxa, quae
etiam viventibus alligata erodunt corpora.
tÕrnoy; podobnÏ GalÈnos, De lapid., str. 199: gramm¢q ∞xvn Íq §pŒ

tÕrnoy gegony¯aq). DioskoridÈs i GalÈnos pokl·dajÌ k·men za ˙Ëinn˝
prost¯edek p¯i lÈËbÏ moËov˝ch kamen˘. StejnÏ popisuje podobu ûidov-
skÈho kamene i jeho lÈËivÈ ˙Ëinky AÎtios (Libri medic. II,19), kter˝ jej
naz˝v· takÈ jmÈnem SyriakŒq l¯uoq (Syriakos lithos), Ñsyrsk˝ k·menì,
a thkÕliuoq (tÈkolithos), o nÏmû viz ˙vod, pozn. 241.
95
Isidor zestruËnil podrobnÏjöÌ popis Plini˘v (Natur. hist. 36,152), jenû
vypoËÌt·v· p¯edevöÌm bohatou ök·lu lÈËiv˝ch ˙Ëink˘: samsk˝ k·men se
uûÌv· p¯i lÈËenÌ oËÌ, v¯ed˘, p¯i problÈmech se ûaludkem Ëi p¯i z·vrati,
uklidÚuje mysl a podle nÏkter˝ch je pr˝ prospÏön˝ takÈ p¯i lÈËbÏ epilepsie
a p¯i moËov˝ch potÌûÌch; pokud si jej ûena zavÏsÌ na krk, nepotratÌ. Srv.
takÈ DioskoridÈs (De materia medica, V,154). D. Wyckoff (Book of Mine-
rals, str. 117) soudÌ, ûe se jedn· pravdÏpodobnÏ o k¯Ìdu nebo bÌl˝ jÌl, tedy
nerosty, jeû byly ve svÈ mÏkËÌ podobÏ naz˝v·ny Ñsamsk· zemÏì (terra Sa-
mia; srv. Theofrastos, De lapid. 62ñ63, Plinius StaröÌ, tamt. 35,191, a Isi-
dor, Etymol. XVI,1,7). A. Rouveret (Pline líAncien, Hist. natur. XXXVI,
str. 221, pozn. 152,1) ztotoûÚuje samsk˝ k·men s kaolÌnem (porcel·nov·
hlÌna vznikl· zvÏtr·nÌm ûivcovitÈ hmoty a r˘zn˝ch hornin).
96
Slovo poch·zÌ z ¯ec. Memw¯thq (MemfÌtÈs) vytvo¯enÈho na z·kladÏ
jmÈna egyptskÈho mÏsta Memfis. Popis kamene p¯evzal Isidor od Plinia
StaröÌho (Natur. hist. 36,56), kter˝ jej uv·dÌ mezi mramory. O kameni jako
mÌstnÌm anestetiku pÌöe kromÏ Plinia takÈ DioskoridÈs (De materia medica,
V,140). D. Wyckoff (Book of Minerals, str. 106ñ107) se domnÌv·, ûe se
nejedn· o k·men, n˝brû o nÏjak˝ rostlinn˝ lÈk.
97
N·zev poch·zÌ z ¯eckÈho sarkow°goq (sarkofagos) sloûenÈho ze
substantiva s°rj, gen. sarkÕq (sarx, sarkos), Ñmasoì, a slovesa wage¡n
(fagein), ÑpojÌdat, poûÌratì. Z latinsk˝ch autor˘ se o tomto kameni zmiÚuje
Plinius StaröÌ (Natur. hist. 36,131: In Asso Troadis sarcophagus lapis...
scinditur. Corpora defunctorum condita in eo absumi constat intra XL
124
03-text16.PM6 124 2.11.2016, 15:13

(13) Samsk˝ k·men (Samius)95 se naz˝v· podle ostrova Samos,

kde se nach·zÌ; je tÏûk˝ a bÌl˝ a hodÌ se k ËiötÏnÌ zlata.
(14) Memphitis96 m· n·zev podle lokality v EgyptÏ; vypad· jako
drahokam. RozdrtÌme-li jej na pr·öek, rozmÌch·me s octem a nat¯e-
me jÌm mÌsta na tÏle, kter· se majÌ vyp·lit Ëi amputovat, znecitlivÌ
tÏlo natolik, ûe necÌtÌ tr˝znivou bolest.
(15) K·men sarcophagus97 se tak jmenuje, protoûe do Ëty¯iceti
dn˘ str·vÌ tÏla zem¯el˝ch, kter· v nÏm byla poh¯bena; slovo sorÕq
(soros) totiû znamen· v ¯eËtinÏ Ñschr·nka, rakevì, wage¡n (fagein)
ÑsnÌst, poz¯Ìtì. Poch·zÌ z TrÛady. Lze jej ötÌpat po vl·knech. TakÈ na
V˝chodÏ existujÌ kameny podobnÈho typu; ty rozeûÌrajÌ tÏlo do-
konce i ûivÈmu ËlovÏku, pokud se na nÏ p¯iv·ûou.
diem exceptis dentibus); pÌöe d·le o podobnÈm kameni nach·zejÌcÌm se

v Lykii a d·le na V˝chodÏ, kter˝ sûÌr· dokonce tÏlo ûivÈho ËlovÏka (eius-
dem generis et in Lycia saxa sunt et in oriente, quae viventibus quoque
adalligata erodunt corpora). Z Plinia, jenû etymologii slova blÌûe neroze-
bÌr·, vych·zÌ Isidor, kter˝ vöak kompositum dÏlÌ na ¯eck· slova sorÕq
(soros), Ñrakevì, a wage¡n (fagein), ÑpojÌdat, poûÌratì. Z antick˝ch lÈka¯˘
se o kameni zmiÚuje Marcellus Empiricus (De medicam. XXXVI,13) p¯i
popisu lÈËivÈho obkladu (fomentum) uûÌvanÈho p¯i onemocnÏnÌ podagrou.
K·men sarcophagus je u nÏkter˝ch antick˝ch autor˘ totoûn˝ s ka-
menem zvan˝m ¯ecky ÚAssioq (Assios) a latinsky Assius, jenû se jmenuje
podle mÏsta Assos v TrÛadÏ; uv·dÌ jej Plinius StaröÌ (Natur. hist. 36,132ñ
133) i mnozÌ antiËtÌ lÈka¯i, nap¯. Celsus (De medic. V,7), DioskoridÈs (De
materia medica, V,124), GalÈnos (De lapid., str. 202), Marcellus Empiri-
cus (De medicam. XXXV,5) a AÎtios (Libri medic. II,23), kte¯Ì popisujÌ
podrobnÏ jeho lÈËivÈ vyuûitÌ; kromÏ mnoha dalöÌch ˙Ëink˘ k·men rovnÏû
rozeûÌr· a stravuje v˝r˘stky a n·dory na tÏle.
D. Wyckoff (Book of Minerals, str. 116) soudÌ, ûe se jedn· o mramor Ëi
alabastr; vypr·vÏnÌ o tom, ûe k·men stravuje tÏla, vzniklo podle jejÌho
n·zoru obmÏnou podobnÈ povÏsti o haöenÈm v·pnu. Naproti tomu A. Rou-
veret (Pline líAncien, Hist. natur. XXXVI, str. 209ñ210, pozn. 131,1) uv·dÌ,
ûe se jedn· o jemnou a drolivou vulkanickou horninu na povrchu vypada-
jÌcÌ jako granit, kter· se nach·zÌ v blÌzkosti Assu. PodrobnÏ se zab˝v·
identifikacÌ kamene K. C. Bailey (The Elder Plinyís Chapters on Chemical
Subjects, II, str. 251ñ252); podle jeho mÌnÏnÌ by se mohlo jednat o v·pe-
nec, z nÏhoû se velmi Ëasto vyr·bÏly rakve. Do rakvÌ (vyroben˝ch i z ji-
n˝ch materi·l˘) se navÌc p¯ed jejich uzav¯enÌm d·valo v·pno, kterÈ sice
nemohlo zp˘sobit ˙plnÈ str·venÌ tÏla, mÏlo vöak vysuöujÌcÌ a svraöùujÌcÌ
˙Ëinky. Slovo sarcophagus se tedy p˘vodnÏ uûÌvalo v souvislosti se stra-
125
03-text16.PM6 125 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(16) Mitiores autem servandis corporibus nec absumendis hae-

matites appellatus, eo quod cote resolutus in colorem veniat san-
guinis. Est autem ammodum lividus; est et ferrugineus. Nascitur in
ultima Aegypti, Babylonia et Hispania.
(17) Androdamantus colore niger, pondere et duritia insignis,
unde et nomen traxit. Praecipuus reperitur in Africa. Trahere autem
in se argentum vel aes dicitur, quique adtritus, ut haematites in colo-
rem redigitur sanguinis.
vov·nÌm tÏla v rakvi pod vlivem pouûitÌ v·pna, a z·roveÚ snad i pro rakev
vyrobenou z v·pence, poslÈze vöak pro jakoukoli rakev bez ohledu na to,
zda byla vyrobena z nÏjakÈho ûÌravÈho materi·lu nebo zda bylo ûÌravÈ
l·tky pouûito p¯i uloûenÌ tÏla.
98
Plur·l mitiores (mÌsto sg. mitior) ned·v· v textu smysl. Isidor p¯evzal
celou vÏtu doslovnÏ od Plinia StaröÌho (Natur. hist. 36,132), kter˝ ovöem
jmenuje mÌsto hematitu dva jinÈ kameny ñ chernites a porus (srv. Isidor,
Etymol. XVI,4,24).
99
N·zev kamene vytvo¯ila latina podle ¯eckÈho a…mat¯thq (haimatÌ-
tÈs), Ñhematitì, kterÈ je sloûeno ze substantiva aÃma (haima), Ñkrevì, a suf-
fixu -¯thq (ÌtÈs). Jiû ve starovÏku byl k·men pokl·d·n za ˙Ëinn˝ p¯i zasta-
vov·nÌ krv·cenÌ (srv. DioskoridÈs, De materia medica, V,126 a lapid·¯
Damigeron-Evax 9,8); tato schopnost kamene nabyla pak ve st¯edovÏku
takovÈ v·hy, ûe podle nÌ odvozovali st¯edovÏcÌ auto¯i i n·zev kamene (viz
˙vod, str. 85). V˝znamn˝ byl tÈû ˙Ëinek hematitu p¯i r˘zn˝ch chorob·ch
oËÌ; ze starovÏk˝ch autor˘ se o lÈËivÈm vlivu na zakrvavenÈ oËi zmiÚuje jiû
Plinius StaröÌ (Natur. hist. 36,145), mnohem podrobnÏji vöak hovo¯Ì o lÈ-
ËenÌ oËÌ hematitem DioskoridÈs, kter˝ doporuËuje smÏs hematitu a medu na
hleny v oËnÌch koutcÌch a na z·nÏt oËnÌch spojivek, smÏs hematitu a ma-
te¯skÈho mlÈka pak na oËi zanÌcenÈ a zakrvavenÈ i na celkov˝ z·nÏt oËÌ
(srv. tÈû Marcellus Empiricus, De medicam. VIII,14; 117). TakÈ ¯eck˝
lapid·¯ KÈrygmata (22,3) radÌ aplikovat p¯i z·nÏtu oËÌ hematit rozet¯en˝
s medem nebo s mlÈkem; podobnÏ Damigeron-Evax (9,5ñ7) navrhuje lÈËit
hematitem zesl·blÈ oËi, jakÈkoli bolesti oËÌ a rovnÏû oËnÌ v¯edy. DalöÌ
oblast lÈËenÌ se t˝kala ˙Ëink˘ proti jedovatÈmu uötknutÌ; zmiÚuje se o nich
Plinius StaröÌ (tamt. 36,145), ¯eck˝ lapid·¯ KÈrygmata (22,5) i latinsk˝
lapid·¯ Damigeron-Evax (9,7: tritus...cum aqua omnis serpentis vulnus
eximie sanat). A poslÈze Plinius StaröÌ (tamt. 36,145) a Damigeron-Evax
(9,9) uv·dÏjÌ takÈ prospÏönÈ p˘sobenÌ hematitu p¯i lÈËenÌ moËov˝ch ka-
men˘ a z·nÏtu moËovÈho mÏch˝¯e. ZmÌnku o hematitu nach·zÌme rovnÏû
v ¯eckÈm papyru stockholmskÈm (Papyr. Holm., v. 697) v souvislosti
s barvenÌm l·tek na purpurovo.
126
03-text16.PM6 126 2.11.2016, 15:13

(16) äetrnÏji98 uchov·v· tÏla, mÌsto aby je stravoval, hematit

(haematites);99 byl tak pojmenov·n proto, ûe p¯i roztÌr·nÌ brouskem
na pr·öek nab˝v· krvavÏ ËervenÈ barvy. S·m o sobÏ je vöak tento
k·men tmav˝ nebo rezavÏ hnÏd˝.100 Vznik· v nejzazöÌch konËin·ch
Egypta, v BabylÛnii a v Hisp·nii.
(17) Androdamantus101 je ËernÈ barvy. Vynik· vahou a tvrdostÌ,
dÌky tÏmto vlastnostem dostal svÈ jmÈno. Vyskytuje se p¯edevöÌm
v Africe. P¯itahuje pr˝ k sobÏ st¯Ìbro nebo mÏÔ,102 a pokud se roztÌr·
na pr·öek, nab˝v· podobnÏ jako hematit krvavÏ ËervenÈ barvy.
Dnes se jmÈnem Ñhematitì oznaËuje kysliËnÌk ûelezit˝ (Fe2O3), kter˝ je

kovovÏ lesklÈ ËernoöedÈ barvy. Jeho pÛrovit· (a tudÌû mÏkËÌ) odr˘da je
zn·ma jako Ñkrevelì; krevely jsou vl·knitÈ, nelesklÈ, vÏtöinou ËervenÈ aû
temnÏ ËervenÈ (PN).
Plinius StaröÌ se o hematitu zmiÚuje jeötÏ na jinÈm mÌstÏ (Natur. hist.
37,169; srv. Isidor, Etymol. XVI,8,5); podle popisu se jedn· o hematit
uv·dÏn˝ Theofrastem (De lapid. 37), odliön˝ nerost, shodn˝ snad s Ëerve-
n˝m jaspisem (srv. A. Rouveret, Pline líAncien, Hist. natur. XXXVI, str.
218, pozn. 144,1; D. E. Eichholz, Theophrastus ÑDe lapidibusì, str. 114).
100
Hematit s·m o sobÏ je öedoËern˝ a polokovovÏ aû kovovÏ leskl˝,
nÏkdy vöak je na povrchu rezavÏ hnÏdoËerven˝ (PN).
101
Jedn· se o variantu latinskÈho termÌnu androdamas p¯evzatÈho
z ¯eckÈho §ndrod°maq (androdam·s), kterÈ je sloûeno ze substantiva
§nµr, gen. §ndrÕq (anÈr, andros), Ñmuûì, a slovesa dam°zv (damazÛ),
ÑkrotÌm, ovl·d·mì. O kameni a p˘vodu jeho jmÈna se zmiÚuje jiû Plinius
StaröÌ, a to na dvou mÌstech. PoprvÈ (Natur. hist. 36,146) popisuje Ëernou,
tvrdou a tÏûkou odr˘du hematitu, kter· podle tvrdosti dostala svÈ jmÈno
a kter· k sobÏ p¯itahuje st¯Ìbro, mÏÔ a ûelezo; z toho popisu Ëerpal prav-
dÏpodobnÏ Isidor. PodruhÈ (tamt. 37,144) pÌöe Plinius StaröÌ o kameni se
st¯Ìbrn˝m leskem, kter˝ pr˝ byl pojmenov·n podle toho, ûe krotÌ rozhnÏ-
vanÈ lidi (podobnÏ Solinus, Collect. 33,21). Srv. tÈû Etymol. XVI,15,8.
K·men zatÌm nenÌ moûnÈ identifikovat. D. Wyckoff (Book of Minerals,
str. 74) se domnÌv·, ûe nerost popisovan˝ v prvnÌ PliniovÏ pas·ûi odpovÌd·
nÏjakÈ odr˘dÏ hematitu nebo magnetitu, kter· k sobÏ p¯itahuje st¯Ìbro, mÏÔ
a ûelezo. Ve skuteËnosti vöak hematit ani magnetit nep¯itahujÌ ani st¯Ìbro,
ani mÏÔ, a hematit nep¯itahuje ani ûelezo (PN).
102
Podle A. Rouvereta (Pline líAncien, Hist. natur. XXXVI, str. 219,
pozn. 146,3) se jedn· o z·mÏnu za magnetit. Viz vöak k tomu p¯edch·zejÌcÌ
pozn.
127
03-text16.PM6 127 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(18) Schistos invenitur in ultima Hispania, croco similis, cum

levi fulgore, facile friabilis.
(19) Amiantos appellatus a veteribus, eo quod si ex ipso vestis
fuerit contexta, contra ignem resistat, et igni inposita non ardeat, sed
splendore accepto nitescat. Et est scissi aluminis similis, veneficiis
resistens omnibus, specialiter magorum.
(20) Batrachites similis est testae laminis scissibilis.
Galactites colore cinereus, gustu suavis; sed ideo vocatus, quod
quiddam de se lacteum adtritus dimittat.
(21) Obsius lapis niger est translucidus et vitri habens simi-
litudinem. Ponitur in speculis parietum propter imaginum umbras
reddendas. Gemmas multi ex eo faciunt. Nascitur in India et in
Sam<ni>o Italiae.
103
Z ¯ec. sxistÕq (schistos), Ñvl·knit˝ì. Jedn· se o miner·l uûÌvan˝
v lÈka¯stvÌ. Podle SÛtaka citovanÈho Pliniem (Natur. hist. 36,147) je to
odr˘da hematitu; Plinius StaröÌ vöak popisuje takÈ Ëern˝ k·men, z nÏhoû
p¯i roztÌr·nÌ vytÈk· na jednÈ stranÏ Ëern·, na druhÈ öafr·novÏ ûlut· barva
(tamt. 36,148). DioskoridÈs (De materia medica, V,127) uv·dÌ pouze öafr·-
novÏ ûlutou odr˘du (sxistŒq dÆ l¯uoq..., •ristoq dÆ e»nai doke¡ “ pa-
rakrok¯zvn t∑ ¿ xrÕa
¿ ), AÎtios (Libri medic. II,14) bledÏ ûlutou (“ sxis-
tŒq... xrÕan dÆ o·toq w≠rei §potribÕmenoq Øp §kÕnhq Êxr°n). Srv. tÈû
GalÈnos (De lapid., str. 196), Plinius StaröÌ (Natur. hist. 36,144), Oribasios
(Collect. medic. XV,1,26,2) a lapid·¯ Damigeron-Evax (64).
104
N·zev kamene p¯evzala latina z ¯eckÈho §m¯antoq (amiantos), kterÈ
se skl·d· z § privativum a slovesa mia¯nv (miainÛ), ÑzneËiöùuji, poskvr-
Úujiì; jak pravÌ Plinius StaröÌ (Natur. hist. 36,139), je to k·men, jenû vzdo-
ruje ohni a navzdory jeho p˘sobenÌ si zachov·v· sv˘j lesk. PodobnÏ popi-
sujÌ amiant takÈ StrabÛn (Geogr. 10,1,6) a DioskoridÈs (De materia medi-
ca, V,138: Ñ...podob· se vl·knitÈmu kamenci. Ti, kte¯Ì jej zpracov·vajÌ,
vyr·bÏjÌ z nÏho tkaniny, protoûe je to druh ohebnÈho kamene...Pokud se
tento k·men vhodÌ do ohnÏ, z·¯Ì a st·v· se jasnÏjöÌ, aniû by sho¯elì). Srv.
Etymol. XVI,4,4 s. v. asbestos, pozn. 85. Jedn· se pravdÏpodobnÏ o dneönÌ
azbest, zvan˝ tÈû amiant Ëi osinek (srv. A. Rouveret, Pline líAncien, Hist.
natur. XXXVI, str. 215ñ216, pozn. 139,2).
105
JmÈno kamene poch·zÌ z ¯eckÈho batrax¯thq (batrachÌtÈs), jehoû
z·kladem je substantivum b°traxoq (batrachos), Ñû·baì. NenÌ zn·mo,
odkud Isidor popis kamene p¯evzal. Plinius StaröÌ sice tento n·zev mezi
drahokamy uv·dÌ, jedn· se vöak o jin˝ k·men (Natur. hist. 37,149): batra-
chitas quoque Coptos mittit, unam ranae similem colore, alteram et venis,
128
03-text16.PM6 128 2.11.2016, 15:13

(18) Schistos103 se nach·zÌ v nejzazöÌ Hisp·nii; barvou je podob-

n˝ öafr·nu, slabÏ se t¯pytÌ a snadno se drtÌ na pr·öek.
(19) Amiant (amiantos)104 pojmenovali naöi p¯edkovÈ takto pro-
to, ûe utk·-li se z nÏho odÏv, bude vzdorovat ohni, a pokud se do
ohnÏ vloûÌ, nevznÌtÌ se, n˝brû osvojÌ si jeho z·¯i a bude se lesknout.
Je podobn˝ vl·knitÈmu kamenci. Vzdoruje vöem Ë·r·m a kouzl˘m,
obzvl·ötÏ tÏm, jeû praktikujÌ m·govÈ.
(20) Batrachites105 je podobn˝ sko¯·pce mÏkk˝öe, z nÌû se odlu-
pujÌ tenkÈ pl·tky.
Galactites106 je popelavÈ barvy a lahodnÈ chuti. Byl tak nazv·n
proto, ûe z nÏho p¯i roztÌr·nÌ pr˝ötÌ jak·si mlÈËn· tekutina.
(21) Obsidi·n (obsius)107 je pr˘svitn˝ Ëern˝ k·men podobn˝
sklu. PouûÌv· se jako zrcadlÌcÌ plocha k obkl·d·nÌ stÏn, protoûe vrh·
odlesky obraz˘. MnozÌ z nÏho zhotovujÌ gemy. Vznik· v Indii a v
italskÈm Samniu.
tertiam rubentis e nigro (ÑKoptos vyv·ûÌ takÈ ûabÌ kameny: prvnÌ odr˘du,
jeû se podob· barvou û·bÏ, druhou, kter· se jÌ podob· i ûilkami, a t¯etÌ
odr˘du, kter· je smÏsÌ ËervenÈ a ËernÈ barvyì).
106
N·zev poch·zÌ z ¯eckÈho galakt¯thq (galaktÌtÈs) vytvo¯enÈho ze
substantiva g°la (gala), ÑmlÈkoì, a suffixu -¯thq (ÌtÈs). Srv. tÈû Etymol.
XVI,10,4. TermÌn oznaËoval k·men barvy popelavÈ (DioskoridÈs, De ma-
teria medica, V,132: ∞ntewroq t∂n xrÕan) Ëi bÌlÈ (Plinius StaröÌ, Natur.
hist. 37,162; Solinus, Collect. 7,4). PodrobnÏ se o tomto kameni a jeho
lÈËiv˝ch a magick˝ch schopnostech (p¯edevöÌm o jeho blahod·rnÈm vlivu
na tvorbu mate¯skÈho mlÈka) rozepisujÌ kromÏ Plinia a Solina takÈ nÏkte¯Ì
antiËtÌ lÈka¯i (nap¯. DioskoridÈs, tamt., GalÈnos, De lapid., str. 195, Oriba-
sios, Collect. medic. XV,1,26,4, a AÎtios, Libri medic. II,14; 17) i ¯eckÈ la-
pid·¯e Lithika OrfeÛs (v. 191ñ229) a KÈrygmata (2,1ñ5), latinsk˝ lapid·¯
Damigeron-Evax (34,1ñ32) a Isidor (Etymol. XVI,10,4). D. Wyckoff
(Book of Minerals, str. 94) se domnÌv·, ûe se jedn· o nÏjak˝ druh bÌlÈho
mÏkkÈho kamene zabarvujÌcÌho mlÈËnÏ vodu, nejspÌöe o k¯Ìdu nebo mÏkk˝
v·penec; podle uv·dÏnÈho ˙Ëinku na lidskou pamÏù Ëi mysl by vöak pr˝
mohlo jÌt i o nÏjak˝ rostlinn˝ lÈk.
107
Podle Plinia StaröÌho (Natur. hist. 36,196) byl k·men pojmenov·n
podle jakÈhosi Obsia, kter˝ jej objevil v Etiopii. Jin· etymologie nenÌ
zn·ma. Plinius StaröÌ se zmiÚuje rovnÏû o drahokamu opsianus, jenû po-
ch·zÌ z naleziöù v Etiopii, Indii, Samniu a Hisp·nii (tamt. 37,177). Isidor˘v
popis je parafr·zÌ obou Pliniov˝ch pas·ûÌ. Srv. takÈ Etymol. XVI,16,5. Se
129
03-text16.PM6 129 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
Mithridax lapis Euphratis; sole [re]percussus coloribus micat

variis.
(22) Aetites lapides reperiuntur in nidis aquilarum. Aiunt binos
inveniri, marem et feminam, nec sine his parere aquilas; horum
masculus durus, similis gallae, subrutilis, femineus vero pusillus ac
mollis. Alligati partus celeritatem faciunt, etiam aliquibus aliquid
vulvae excidunt, nisi cito parturientibus auferantur.
(23) Phengites Cappadociae lapis, duritia marmoris, candidus
atque translucens; ex quo quondam templum constructum est a quo-
dam rege foribus aureis, quibus clausis claritas intus diurna erat.
jmÈnem kamene se setk·v·me rovnÏû v ¯eckÈm papyru z Leydenu (Papyr.

Leid., v. 225) a v ¯eckÈm lapid·¯i Lithika OrfeÛs (v. 285), kterÈ jej uv·dÏjÌ
ve formÏ œcianÕq (opsianos). Jedn· se o vulkanickou horninu sklovitÈ
podoby (p¯ÌrodnÌ sopeËnÈ sklo, srv. V. Bouöka ñ J. Kou¯imsk˝, Atlas dra-
h˝ch kamen˘, str. 146; H. L¸schen, Die Namen der Steine, str. 285), kter·
je obvykle ËernÈ barvy.
108
Srv. Solinus (Collect. 37,12) a Isidor (Etymol. XVI,12,2). Plinius
StaröÌ uv·dÌ k·men pod n·zvem mithrax, podle popisu by mohlo jÌt o ten-
t˝û nerost (Natur. hist. 37,173: mithrax e Persis venit et Rubri maris mon-
tibus, multicolor ac contra solem varie refulgens). MÏÚavost barev p¯iv·dÌ
k ˙vaze, zda se nejedn· o op·l.
109
JmÈno kamene je p¯evzato z ¯eckÈho §et¯thq (aetÌtÈs), jehoû z·-
kladem je substantivum §etÕq (aetos), Ñorelì. Podle Plinia StaröÌho (Natur.
hist. 36,149) se tyto drahokamy nach·zejÌ v orlÌch hnÌzdech, podle Solina
(Collect. 37,15) rovnÏû na b¯ezÌch oce·nu, ale nejËastÏji v Persii. Plinius
StaröÌ (tamt. 36,149ñ150) rozezn·v· Ëty¯i druhy ÑorlÌho kameneì: prvnÌ
poch·zÌ z Afriky, je ûenskÈho pohlavÌ, bÌl˝, mÏkk˝ a m· uvnit¯ kousky
hlÌny; druh˝ poch·zÌ z Ar·bie, je muûskÈho pohlavÌ, tvrd˝, naËervenal˝,
podobn˝ dubÏnce a uvnit¯ m· tvrd˝ kamÌnek; t¯etÌ poch·zÌ z Kypru, je
rovnÏû bÌl˝, ale vÏtöÌ a kulat˝, uvnit¯ m· pÌsek a drobnÈ kamÈnky a je tak
mÏkk˝, ûe je moûno jej hnÌst prsty; Ëtvrt˝ je bÌl˝, kulat˝ a m· v sobÏ
k·men, kterÈmu se ¯Ìk· callimus. Podrobn˝ popis kamene i jeho vlastnostÌ
nach·zÌme rovnÏû v lapid·¯i Damigeron-Evax (1). K·men pr˝ p¯in·öÌ orel
do svÈho hnÌzda z nejzazöÌch konËin svÏta, aby jÌm chr·nil sv· vejce. Autor
lapid·¯e d·le pÌöe (1,4), ûe aetites m· uvnit¯ jin˝ k·men, jako by byl tÏ-
hotn˝; odtud z¯ejmÏ vych·zejÌ p¯edstavy pozdÏjöÌch autor˘, ûe k·men
pom·h· ûen·m i zvÌ¯at˘m v tÏhotenstvÌ a p¯i porodu. Podle Damigerona se
m· ûenÏ p¯iv·zat na levou paûi, pak zabraÚuje potratu (circumligatus enim
brachio sinistro non permittit feminam abortum facere); k·men takÈ urych-
130
03-text16.PM6 130 2.11.2016, 15:13

Mithridax108 je k·men nach·zejÌcÌ se v ¯ece Eufratu; dopadnou-li

na nÏj sluneËnÌ paprsky, probleskujÌ v nÏm nejr˘znÏjöÌ barvy.
(22) ÑOrlÌ kamenyì (aetites)109 nach·zÌme v orlÌch hnÌzdech.
ÿÌk· se, ûe se vyskytujÌ po dvou, jeden muûsk˝ a jeden ûensk˝, a ûe
bez nich orlice nem˘ûe rodit; muûsk˝ je tvrd˝, podobn˝ dubÏnce
a naËervenal˝, ûensk˝ je mal˝ a mÏkk˝. P¯iv·ûou-li se (rodiËce na
tÏlo), urychlujÌ porod, pokud se vöak rychle neodstranÌ, dojde u nÏ-
kter˝ch ûen k vystoupenÌ l˘na.110
(23) Phengites111 je k·men poch·zejÌcÌ z Kappadokie. Je tvrd˝
jako mramor, bÌl˝ a pr˘svitn˝. Kdysi z nÏho nechal jeden kr·l po-
stavit chr·m se zlat˝mi ve¯ejemi; i p¯i zav¯en˝ch dve¯Ìch bylo uvnit¯
chr·mu dennÌ svÏtlo.
luje porod a v˘bec pom·h· ûen·m, aby p¯i porodu netrpÏly (est autem idem
ad velocitatem partus aptissimus. Nam periclitante muliere introductus et
tritus et super lumbaginem eius positus continuo partus liberabit).
Podle E. äedivÈho (Lapid·¯ rukopisu VodÚanskÈho, pozn. str. 22) se
jedn· o dutou pecku ûeleznÈ rudy vznikajÌcÌ v ûelezn˝ch jÌlech. Uvnit¯ se
odlupujÌ drobnÈ Ë·steËky, kterÈ p¯i ot¯esu ch¯estÌ. D. Wyckoff (Book of
Minerals, str. 87) se domnÌv·, ûe je to geoda (dutina v nerostu) obsahujÌcÌ
volnÈ krystaly nebo k¯emÌnky.
110
Isidor p¯evzal tuto pas·û s nÏkter˝mi zmÏnami z Plinia StaröÌho
(Natur. hist. 36,151). Podle Plinia vöak ÑorlÌ k·menì p¯iv·zan˝ tÏhotnÈ
ûenÏ (nebo zvÌ¯ecÌ samici) na tÏlo neurychluje porod, n˝brû udrûuje plod na
mÌstÏ (tedy zabraÚuje potratu); m· se odstranit z tÏla teprve kdyû p¯ich·zÌ
porod, jinak m˘ûe dojÌt k vystoupenÌ l˘na (aÎtitae gravidis adalligati mu-
lieribus vel quadripedibus...continent partus, non nisi parturiant remo-
vendi; alioqui vulvae excidunt). Pokud se rodiËce k·men z tÏla neodv·ûe,
nem˘ûe rodit (sed nisi parturientibus auferantur, omnino non pariant).
O ochranÏ ÑorlÌm kamenemì proti potratu pÌöe Plinius StaröÌ i v jin˝ch
knih·ch (nap¯. Natur. hist. 30,13); srv. takÈ Ailianos (De natura animal.
1,35), Solinus (Collect. 37,15) a AÎtios (Libri medic. II,32).
111
N·zev poch·zÌ z ¯eckÈho wegg¯thq (fengÌtÈs) vytvo¯enÈho ze sub-
stantiva w≠ggoq (fengos), ÑsvÏtlo, z·¯e; mÏsÌËnÌ svitì, a suffixu -¯thq (ÌtÈs).
Isidor Ëerpal pravdÏpodobnÏ z Plinia StaröÌho (Natur. hist. 36,163), kter˝
se zmiÚuje o tom, ûe k·men je pr˘svitn˝ a podle tÈto vlastnosti byl pojme-
nov·n, a popisuje takÈ chr·m zasvÏcen˝ kr·lem Serviem bohyni FortunÏ,
kter˝ mÏl b˝t z tohoto kamene vystavÏn a v nÏmû pr˝ i p¯i zav¯en˝ch
dve¯Ìch vl·dl öerosvit. Srv. tÈû Suetonius (De vita Caesarum, Domit., 14,4)
a StrabÛn (Geogr. 12,2,10).
131
03-text16.PM6 131 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(24) <Ch>emites ebori similis, in quo Darium conditum ferunt,

Parioque similis candore et duritia, minus tantum ponderosus, qui
porus vocatur.
(25) Ostracites vocatus, quod similitudinem testae habeat; usus
eius pro pumice.
(26) Melanites lapis dictus est, eo quod melleum et dulcem su-
cum emittat.
A. Rouveret (Pline líAncien, Hist. natur. XXXVI, str. 224, pozn. 163,1)
mÌnÌ, ûe se jedn· o odr˘du alabastru, podle ¯eckÈho slovnÌku Liddellañ
Scotta (str. 1920) je phengites totoûn˝ s kamenem selenites (srv. Isidor,
Etymol. XVI,4,6, pozn. 88, a XVI,10,7), latinsk˝ slovnÌk Georges˘v (II,
1684) p¯ekl·d· slovo jako ÑGlimmerì (slÌda). K. C. Bailey (The Elder
Plinyís Chapters on Chemical Subjects, II, str. 268) je p¯esvÏdËen, ûe se
nejedn· o slÌdu, neboù by v takovÈm p¯ÌpadÏ nemohl Plinius uv·dÏt, ûe je
to k·men Ñtvrd˝ jako mramorì, a nebylo by moûnÈ z takovÈho materi·lu
postavit chr·m; podobnÏ je pr˝ pro stavÏnÌ p¯Ìliö mÏkk˝ i selenit. Podle
autorova n·zoru se s nejvÏtöÌ pravdÏpodobnostÌ jednalo o odr˘du z·¯ivÏ
bÌlÈho mramoru.
112
Popis kamene p¯ejal Isidor doslovnÏ z Plinia StaröÌho (Natur. hist.
36,132), kter˝ jej vöak uv·dÌ pod n·zvem chernites. Je to slovo poch·zejÌcÌ
z ¯eckÈho xern¯thq (chernÌtÈs), jehoû z·kladem by mohlo b˝t slovo xe¡r
(cheir), Ñrukaì; n·zev kamene by tak odpovÌdal Pliniovu popisu ve t¯ic·tÈ
sedmÈ knize (tamt. 37,191), podle nÏhoû k·men vypad· jako bÌlÈ ruce
proplÈtajÌcÌ se v kameni (chernitis velut in petra candidis manibus inter se
complexis). O kameni tohoto jmÈna pÌöe jiû Theofrastos (De lapid. 6); od
nÏho poch·zÌ informace, ûe k·men je podobn˝ slonovinÏ a ûe v rakvi z to-
hoto kamene byl pochov·n Dareios. E. de Saint-Denis (Pline líAncien,
Hist. natur. XXXVII, str. 186, pozn. 191,12) se vöak domnÌv·, ûe ËtenÌ
chemites, kterÈ se objevuje v nÏkter˝ch rukopisech s Pliniov˝m textem, je
moûnÈ a mohlo by b˝t odvozeno od jmÈna mÏsta Chemmis, jeû leûelo
v oblasti egyptsk˝ch ThÈb, na pravÈm b¯ehu ¯eky Nilu, tedy v kraji boha-
tÈm na alabastr naz˝van˝ tÈû mramor-onyx. Podle A. Rouvereta (Pline
líAncien, Hist. natur. XXXVI, str. 211, pozn. 132,1) oznaËuje chernites
skuteËnÏ odr˘du egyptskÈho alabastru; egyptskÈ sarkof·gy vyrobenÈ z to-
hoto kamene se pr˝ zachovaly aû do dneönÌch Ëas˘.
113
N·zev kamene je p¯evzat z ¯eckÈho pÂroq (pÛros). S termÌnem se
setk·v·me u Theofrasta (De lapid. 7), Plinia StaröÌho (Natur. hist. 36,132)
a v ¯eckÈm papyru leydenskÈm (Papyr. Leid., v. 57, 59, 192 a 194); R. Hal-
leux (Les alchimistes grecs, str. 226) jej p¯ekl·d· jako Ñtufì, A. Rouveret
132
03-text16.PM6 132 2.11.2016, 15:13

(24) <Ch>emites112 je podobn˝ slonovinÏ, v nÌû pr˝ byl poh¯ben

Dareios; svou bÏlostÌ a tvrdostÌ se podob· parskÈmu mramoru, ale
odr˘da, kterÈ se ¯Ìk· porus,113 je mÈnÏ tÏûk·.
(25) Ostracites114 se tak naz˝v· podle toho, ûe p¯ipomÌn· p·le-
nou hlÌnu. PouûÌv· se namÌsto pemzy.
(26) Melanites115 je k·men pojmenovan˝ podle toho, ûe vypouötÌ
medovÏ sladkou öù·vu.
(Pline líAncien, Hist. Natur. XXXVI, str. 211, pozn. 132) se domnÌv·, ûe se
jedn· o tuf nebo travertin, tj. nÏjakou porÈznÌ horninu. P¯ipodobÚov·nÌ
kamen˘ chernites a porus k parskÈmu mramoru (lat. Parius; srv. Etymol.
XVI,5,8) m· patrnÏ p˘vod v HÈrodotovÏ zmÌnce o ApollÛnovÏ chr·mu
v Delf·ch (Hist. V,62), kter˝ mÏl b˝t vybudov·n z tufovÈho kamene, nako-
nec ale AlkmaiÛnovci nechali postavit jeho pr˘ËelÌ z parskÈho mramoru.
114
Srv. tÈû Etymol. XVI,15,16. N·zev kamene p¯evzala latina z ¯ec.
œstrak¯thq (ostrakÌtÈs), jehoû z·kladem je substantivum –strakon
(ostrakon), kterÈ m· v˝znam Ñp·len· hlÌnaì, ale takÈ Ñlastura, ulitaì (oba
v˝znamy m· tÈû lat. testa). Isidor Ëerpal z Pliniova popisu (Natur. hist.
36,139), vynech·v· vöak Pliniovu zmÌnku o blahod·rnÈm p˘sobenÌ tohoto
kamene proti krv·cenÌ a jeho prospÏönost p¯i lÈËenÌ v¯ed˘ a bolesti prs˘.
LÈËivÈ ˙Ëinky uv·dÏjÌ takÈ DioskoridÈs (De materia medica, V,146), GalÈ-
nos (De lapid., str. 206) a Oribasios (Collect. medic. XV,1,26,23).
Podoba kamene ani etymologie n·zvu nenÌ vzhledem k rozdÌlnÈmu
v˝znamu slova –strakon (ostrakon) jednoznaËn·. A. Rouveret (Pline
líAncien, Hist. natur. XXXVI, str. 215, pozn. 139,1) se vöak domnÌv·, ûe
slovo testa, jeû Plinius StaröÌ pouûil p¯i popisu kamene, znamen· v tomto
p¯ÌpadÏ Ñp·lenou hlÌnuì (srv. tÈû Plinius StaröÌ, tamt. 37,177: ostracias sive
ostracitis est testacea) a ûe termÌn oznaËoval pÌskovec; naproti tomu pro
podobnost se sko¯·pkou ˙st¯ice pr˝ odvozuje sv˘j n·zev k·men ostritis
(Plinius StaröÌ, tamt.: ostritidi ostrea a similitudine nomen dedere), coû je
jmÈno p¯evzatÈ z ¯ec. œstr¯thq (ostrÌtÈs), jehoû z·kladem je substantivum
–streon (ostreon), Ñ˙st¯iceì (srv. tÈû E. de Saint-Denis, Pline líAncien,
Hist. natur. XXXVII, str. 180, pozn. 177,4).
115
ÿec. m≠li, gen. m≠litoq (meli, melitos), Ñmedì. Podoba melanites,
v nÌû k·men uv·dÌ Isidor, p¯iv·dÌ spÌöe k ¯eckÈmu adjektivu m≠laq, gen.
m≠lanoq (mel·s, melanos), ÑËern˝, tmav˝ì, a suffixu -¯thq (ÌtÈs). ThLL
VIII/1 619,60 vöak za¯azuje Isidor˘v termÌn jako variantu pod lat. me-
litinus, kterÈ latina p¯evzala z ¯eckÈho mel¯tinoq (melitinos); v tÈto podobÏ
hovo¯Ì o kameni Plinius StaröÌ (Natur. hist. 36,140: melitinus lapis sucum
remittit dulcem melleumque). O kameni se zmiÚuje takÈ DioskoridÈs (De
133
03-text16.PM6 133 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(27) Smyris lapis asper et indomitus et omnia adterens, ex quo

lapide gemmae teruntur.
(28) Chrysites colore similis ochrae invenitur in Aegypto.
(29) [H]ammites similis nitro, sed durior, gignitur [in] Aegypto
vel [in] Arabia.
(30) Thyites nascitur in Aethiopia veluti viridis, sed lacteus cum
resolvitur, remordens vehementer.
(31) Coranus albus est duriorque Pario.
(32) Molotius veluti viridis et gravis invenitur in Aegypto.
materia medica, V,133) pod n·zvem melit¯thq (melitÌtÈs); k·men se pr˝

podob· galaktitu (srv. Isidor, Etymol. XVI,4,20 a XVI,10,4) a m· stejnÈ
schopnosti, liöÌ se vöak tÌm, ûe vypouötÌ velmi sladkou öù·vu.
Podle K. C. Baileye (The Elder Plinyís Chapters on Chemical Subjects,
II, str. 257) neexistuje nerost, jenû by vypouötÏl medovÏ sladkou öù·vu.
Jedn· se tedy spÌöe o k·men medovÏ ûlutÈ barvy (podobnÏ jako v modernÌ
mineralogii, kde je slovem Ñmelilitì oznaËov·n ûlut˝ k¯emiËitan), snad
ûlut˝ limonit.
116
Z ¯ec. sm’riq (smyris), Ñsmirekì. W. Muss-Arnolt (Semitic Words
in Greek and Latin, str. 135) spojuje ¯eck˝ termÌn s hebr. rym If
w (ö·mÌr),
Ñdiamant; hrot diamantuì. DioskoridÈs (De materia medica, V,147) a Ga-
lÈnos (De lapid., str. 205) uv·dÏjÌ, ûe pro svou sdÌravost a leptavost se
smyris hodÌ k ËiötÏnÌ zub˘. Viz tÈû Oribasios (Collect. medic. XV,1,26,18)
a AÎtios (Libri medic. II,26). Jako smirek se dnes oznaËuje smÏs korundu
s dalöÌmi miner·ly (PN).
117
Slovo je p¯evzato z ¯eckÈho xrys¯thq (chr˝sÌtÈs; srv. Plinius StaröÌ,
Natur. hist. 36,157) Ëi xrys¡tiq (chr˝sÌtis; srv. Plinius StaröÌ, tamt. 33,106;
37,179), kterÈ je sloûeno ze slova xrysÕq (chr˝sos), Ñzlatoì, a suffixu
-¯thq, -¡tiq (ÌtÈs, Ìtis). Podle A. Rouvereta (Pline líAncien, Hist. natur.
XXXVI, str. 222, pozn. 157,3) oznaËuje tento termÌn ve t¯ic·tÈ t¯etÌ knize
Pliniova spisu odr˘du klejtu (lithargyrum), ve t¯ic·tÈ öestÈ knize snad
prubÌ¯sk˝ k·men, ve t¯ic·tÈ sedmÈ knize, odkud p¯evzal sv˘j popis Isidor,
jak˝si blÌûe neurËiteln˝ drahokam ûlutÈ barvy.
118
Z ¯ec. Èxra (Ûchra), Ñûlut· hlinka (hrudka), okrov˝ ûlut˝ limonitì.
Plinius (Natur. hist. 35,39) se v pas·ûi o barvivech odvol·v· na Iubu, podle
nÏhoû se tento nerost nach·zÌ na ostrovÏ Topazos v RudÈm mo¯i (san-
daracam et ochram Iuba tradit in insula Rubri maris Topazo nasci, sed
inde non pervehuntur ad nos). O lÈËiv˝ch vlastnostech viz DioskoridÈs (De
materia medica, V,93). Srv. takÈ D. Goltz, Studien zur Geschichte der
Mineralnamen, str. 147ñ148.
134
03-text16.PM6 134 2.11.2016, 15:13

(27) Smirek (smyris)116 je drsn˝, hrub˝ a vöe sdÌrajÌcÌ k·men;

pouûÌv· se k leötÏnÌ drahokam˘.
(28) Chrysites,117 podobn˝ barvou ûlutÈ hrudce,118 se nach·zÌ
v EgyptÏ.
(29) [H]ammites 119 se podob· nerostu nitrum, je vöak tvrdöÌ;
vznik· v EgyptÏ nebo v Ar·bii.
(30) Thyites120 poch·zÌ z Etiopie; je nazelenalÈ barvy, kter· se p¯i
roztÌr·nÌ mÏnÌ v mlÈËnÏ bÌlou. K·men velice ötÌpe.
(31) K·men z Cory (Coranus)121 je bÌl˝ k·men, tvrdöÌ neû parsk˝
mramor.
(32) Molotius122 je nazelenal˝ a tÏûk˝; nach·zÌ se v EgyptÏ.
119
Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,167) uv·dÌ dvÏ odr˘dy nerostu [h]am-
mites, jehoû jmÈno p¯evzala latina z ¯eckÈho ®mm¯thq (hammÌtÈs) Ëi ®m-
m¡tiq (hammÌtis). PrvnÌ odr˘da se v PliniovÏ pod·nÌ podob· rybÌm vajÌË-
k˘m (hammitis ovis piscium similis est) a tato skuteËnost vedla pravdÏpo-
dobnÏ k pojmenov·nÌ kamene ñ rybÌ vajÌËka totiû vytv·¯ejÌ shluk p¯ipo-
mÌnajÌcÌ dohromady spojen· zrnka pÌsku, srv. ¯eckÈ •mmoq (ammos) Ëi
©mmoq (hammos), ÑpÌsekì. Druh· odr˘da vypad· podle Plinia, jakoby ji
tvo¯il nerost nitrum (soda), je vöak velmi tvrd·; z tohoto Ëi podobnÈho
popisu Ëerpal pravdÏpodobnÏ Isidor. Srv. E. de Saint-Denis (Pline líAn-
cien, Hist. natur. XXXVII, str. 177, pozn. 167,4). Popis kamene by mohl
odpovÌdat nÏjakÈmu nerostu (nebo horninÏ) s oolitickou strukturou, tj.
tvo¯enÈmu vz·jemnÏ stmelen˝mi kuliËkami (PN).
120
Latina p¯evzala n·zev tohoto kamene z ¯eckÈho uy¯thq (thyÌtÈs),
kterÈ vzniklo snad na z·kladÏ substantiva uye¯a (thyei·), ÑmoûdÌ¯ì. Podle
GalÈna (De lapid., str. 198) je k·men nazelenalÈ barvy jako jaspis a roztÌr·
se v mlÈËnÏ bÌlou öù·vu. Tato öù·va je na ochutn·nÌ p·liv·, ötiplav· aû
bodav·, proto se nepouûÌv· jako p¯Ìsada do oËnÌch mastÌ Ëi jin˝ch lÈk˘,
n˝brû pouze k ËiötÏnÌ a vysouöenÌ flagmatu, kter˝ je p¯ÌËinou oËnÌho z·kalu
(srv. DioskoridÈs, De materia medica, V,136).
121
K·men se naz˝v· podle italskÈho mÏsta Cora (dnes Cori), leûÌcÌho
v Latiu. ZmiÚuje se o nÏm jiû Plinius StaröÌ (Natur. hist. 36,135: Varro...
tradit...albos Coranos duriores quam Parios).
122
Lindsay uv·dÌ rukopisnÈ varianty moloctius a morochtius. Etymolo-
gie n·zvu kamene je nezn·m·. Podle ThLL VIII/2 1388,77 nenÌ pravdÏ-
podobnÈ, ûe by to byl k·men totoûn˝ s malachitem (lat. molochites, viz
Plinius StaröÌ, Natur. hist. 37,114; Isidor, Etymol. XVI,7,11).
135
03-text16.PM6 135 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(33) Tusculanus, a loco Italiae dictus, dissilire igni traditur.

(34) Sabinus fuscus addito oleo etiam lucere fertur. Est et qui-
dam viridis lapis vehementer igni resistens.
(35) Siphnius mollis et candidus; excalfactus oleo nigrescit atque
durescit.
(36) Lapides quoque medicinalium mortariorum et pigmentorum
usibus apti: etesius praecipuus et inde chalazius; Thebaicus quoque
et basanites lapides nihil ex sese remittentes.
(37) Specularis lapis vocatus est, quod vitri more transluceat.
Repertus primum in Hispania citeriori circa Segobricam urbem.
Invenitur enim sub terra et effossus exciditur atque finditur in quam-
libet tenues crustas.
123
Tusculum bylo italskÈ mÏsto leûÌcÌ v Latiu jihov˝chodnÏ od ÿÌma.
O kameni se v podobnÈm smyslu zmiÚuje jiû Plinius StaröÌ (Natur. hist.
36,135: Varro...tradit...Tusculanum dissilire igni).
124
K·men byl nazv·n podle italskÈho kmene Sabin˘. PrvnÌ vÏtu p¯evzal
Isidor od Plinia StaröÌho (Natur. hist. 36,135: Varro...tradit...Sabinum fus-
cum addito oleo etiam lucere); podle A. Rouvereta (Pline líAncien, Hist.
natur. XXXVI, str. 214, pozn. 135,4) jsou tuskulsk˝ a sabinsk˝ k·men
v·pennÈ tufy. NenÌ jasnÈ, odkud p¯evzal Isidor druhou vÏtu; je moûnÈ, ûe
se jedn· jiû o popis dalöÌho kamene a nikoli o odr˘du kamene sabinskÈho.
P¯eklad tÈto vÏty by pak znÏl: ÑExistuje i jak˝si zelen˝ k·men, kter˝ je
velmi odoln˝ v˘Ëi ohniì.
125
K·men se jmenuje podle kykladskÈho ostrova Sifnos. ZmiÚuje se
o nÏm jiû Theofrastos (De lapid. 42), podle nÏhoû je to zaoblen˝ k·men
hrudkovitÈho tvaru, dostateËnÏ mÏkk˝ k ¯ezbÏ, jakmile se vöak nat¯e ole-
jem a zah¯eje, st·v· se mimo¯·dnÏ tvrd˝ a velmi ztmavne; vyr·bÌ se pr˝
z nÏho stolnÌ n·ËinÌ. Z Theofrasta Ëerpal Plinius StaröÌ (Natur. hist. 36,
159), podle nÏhoû se z kamene vyr·bÏjÌ i n·doby pouûÌvanÈ k va¯enÌ pokr-
m˘. Isidor jiû omezil popis kamene na pouhou zmÌnku o jeho zvl·ötnÌ fy-
zik·lnÌ vlastnosti. Podle A. Rouvereta (Pline líAncien, Hist. natur. XXXVI,
str. 223, pozn. 159,1) oznaËuje tento n·zev mastek, kter˝ slouûil k v˝robÏ
poh·r˘ a p·nvÌ.
126
Cel· pas·û je parafr·zÌ Plinia StaröÌho (Natur. hist. 36,157), prvnÌ
Pliniovu vÏtu: auctoribus curae fuere lapides mortariorum quoque, nec
medicinalium tantum aut ad pigmenta pertinentium (Ñauto¯i se zab˝vali
rovnÏû kameny, z nichû se dÏlajÌ moûdÌ¯e, a neomezili se pouze na moûdÌ¯e
136
03-text16.PM6 136 2.11.2016, 15:13

(33) Tuskulsk˝ k·men (Tusculanus)123, nazvan˝ podle lokality

v It·lii, se pr˝ rozpukne v ohni.
(34) Sabinsk˝ k·men (Sabinus)124 je tmav˝, ¯Ìk· se vöak, ûe po-
t¯e-li se olejem, z·¯Ì. Je pr˝ i jak·si zelen· odr˘da tohoto kamene,
kter· je velmi odoln· v˘Ëi ohni.
(35) K·men ze Sifnu (Siphnius)125 je mÏkk˝ a bÌl˝; pot¯e-li se
hork˝m olejem, zËern· a ztvrdne.
(36) Kameny jsou rovnÏû vhodnÈ pro v˝robu moûdÌ¯˘ pouûÌ-
van˝ch na lÈËiva a lÌËidla; jsou to p¯edevöÌm etesius a potom chala-
zius, a takÈ kameny Thebaicus a basanites, kterÈ ze sebe nevypou-
ötÏjÌ û·dnou tekutinu.126
(37) N·zev kamene specularis127 je odvozen z toho, ûe je to ne-
rost pr˘svitn˝ jako sklo. PoprvÈ jej nalezli v p¯ednÌ Hisp·nii v blÌz-
kosti mÏsta Segobrica.128 Nach·zÌ se pod zemÌ, a potÈ, co se vyko-
pal, otes·v· se a ötÌp· se na libovolnÏ tenkÈ pl·tky.
uûÌvanÈ v lÈka¯stvÌ nebo slouûÌcÌ k p¯ÌpravÏ lÌËidelì) vöak cituje Isidor

nep¯esnÏ, takûe jeho text je ponÏkud nejasn˝. O kameni etesius nenÌ nic
zn·mo, chalazius je drahokam totoûn˝ s kamenem chalazias (srv. Plinius
StaröÌ, Natur. hist. 37,189; Isidor, Etymol. XVI,13,4), lapis Thebaicus je
podle A. Rouvereta (Pline líAncien, Hist. natur. XXXVI, str. 222, pozn.
157,3) granit z oblasti Asu·nu v EgyptÏ (srv. tÈû Etymol. XVI,5,10), basa-
nites (srv. tÈû Etymol. XVI,5,6) je obvykle oznaËenÌ pro prubÌ¯sk˝ k·men,
podle A. Rouvereta (tamt., pozn. 157,4, a str. 219, pozn. 147,1) se vöak
v tomto p¯ÌpadÏ jedn· o Ëern˝ jaspis.
127
Srv. lat. speculum, Ñzrcadloì. O kameni pÌöe Plinius StaröÌ (Natur.
hist. 36,160ñ162); srv. takÈ Iuvenalis (Satur. IV,21), Seneca (Epist. 90,25)
a Plinius MladöÌ (Epist. 2,17,4 a 21). Tento nerost se v ¯ÌmskÈ dobÏ po-
uûÌval jako n·hraûka za sklo nap¯. p¯i v˝robÏ okennÌch tabulek. Podle
D. Wyckoff (Book of Minerals, str. 120) zahrnuje termÌn ¯adu miner·l˘,
kterÈ lze ötÌpat na lesklÈ pl·tky, nap¯. s·drovec (Ñmari·nskÈ skloì) nebo
slÌdu (muskovit). A. Rouveret (Pline líAncien, Hist. natur. XXXVI, str. 224,
pozn. 160,1) uv·dÌ, ûe aËkoli byly okennÌ tabulky ze skla zn·my jiû od
1. stol. p¯ed Kr., jejich uûÌv·nÌ se öÌ¯ilo pomalu; jeötÏ ve 4. stol. po Kr.
hovo¯Ì Lactantius (De opif. Dei 8,11) zcela bÏûnÏ o okennÌch tabulk·ch
vyroben˝ch z kamene specularis.
128
StarovÏkÈ mÏsto Segobriga Ëi Segobrica (dnes Segorbe) leûÌ ve
v˝chodnÌm äpanÏlsku v blÌzkosti mÏsta Sagunto (srv. KP V,73).
137
03-text16.PM6 137 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
5. DE MARMORIBVS
(1) Post lapidum genera veniemus ad marmora. Nam inter la-

pides et marmora differentia est. Nam marmora dicuntur eximii
lapides, qui maculis et coloribus commendantur. Marmor sermo
Graecus est a viriditate vocatus, et quamvis postea et alii coloris
inveniantur, nomen tamen pristinum a viriditate retinuerunt.
(2) Marmorum colores et genera innumerabilia sunt. Non tamen
omnia e rupibus exciduntur, sed multa sub terra sparsa sunt et pre-
tiosissimi generis, sicut Lacedaemonium viride cunctisque hilarius,
repertum prius apud Lacedaemonios, unde et vocabulum traxit.
(3) Ophites serpentium maculis simile, unde et vocabulum sum-
psit. Duo eius genera: molle candidum, nigrum durum.
129
Isidor Ëerpal pro tuto kapitolu z Plinia StaröÌho (Natur. hist. 36,44ñ
64), jenû popisuje pod termÌnem Ñmramorì nejen nejr˘znÏjöÌ odr˘dy dneö-
nÌch mramor˘ (tj. krystalicko-zrnitÈho v·pence), ale takÈ granity a porfyry,
kterÈ se dnes mezi mramory ne¯adÌ (srv. A. Rouveret, Pline líAncien, Hist.
130
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 36,45): Fuit tamen inter lapidem at-
que marmor differentia iam et apud Homerum... Je pravda, ûe ¯eckÈ m°r-
maroq (marmaros) nach·zÌme u HomÈra na nÏkolika mÌstech (nap¯. Ilias,
XII,380; Odysseia, IX,499), slovo vöak neoznaËuje, jako v pozdÏjöÌ ¯eËtinÏ,
mramor, n˝brû m· p˘vodnÌ v˝znam tohoto slova, totiû Ñleskl˝, z·¯iv˝
k·menì; viz ¯eckÈ marma¯rein (marmairein), Ñlesknout se, z·¯itì (srv.
A. Rouveret, Pline líAncien, Hist. natur. XXXVI, str. 170, pozn. 46,1).
131
ÿeckÈ slovo m°rmaroq (marmaros) nem· se zelenou barvou û·dnou
souvislost (srv. LiddellñScott, str. 1081; Boisacq, str. 611).
132
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 36,55). Jedn· se o zelen˝ porfyr
(porfido verde antico) se svÏtleji zelen˝mi aû ûlut˝mi skvrnami p¯ipo-
mÌnajÌcÌmi hadÌ k˘ûi, proto pr˝ byl jiû ¯Ìmsk˝mi kamenÌky naz˝v·n ser-
pentinus (lat. serpens, Ñhadì). Jeho lomy se nalÈzaly v lakedaimonskÈ
osadÏ KrokeÌch (Krokeai) (srv. Pausanias, Descrip. Graec. 3,21,4). Z ka-
mene se zachovaly nap¯. sloupky v Battistero di S. Giovanni v ÿÌmÏ Ëi
hlavice sloup˘ v S. Apollinare v RavennÏ, z pozdÏjöÌ doby pak nap¯. pod-
laha pravÈ lodi v S. Maria in Aracoeli v ÿÌmÏ (konec 13. stol.) Ëi hlavice
sloupu v S. Saba v ÿÌmÏ (zaË. 13. stol.). Srv. Marmi antichi, str. 279ñ281.
138
03-text16.PM6 138 2.11.2016, 15:13

5. Mramory
5. MRAMORY
(1) Po rozliËn˝ch druzÌch kamen˘ p¯ejdeme k mramor˘m.129

Neboù mramory se od kamen˘ liöÌ.130 Slovem Ñmramorì se oznaËujÌ
neobvyklÈ kameny, kterÈ jsou oblÌbenÈ pro svou barvu Ëi kresbu.
Mramor (marmor) je ¯eck˝ v˝raz souvisejÌcÌ s oznaËenÌm zelenÈ
barvy, a aËkoli byly pozdÏji objeveny i jinak zbarvenÈ mramory,
p¯ece si ponechaly d¯ÌvejöÌ jmÈno odvozenÈ od zelenÈ barvy.131
(2) Je zn·mo mnoho rozmanitÏ barevn˝ch odr˘d mramoru. Ne-
l·mou se vöechny ze skal, n˝brû mnohÈ, a to i velmi uölechtilÈ dru-
hy, jsou rozpt˝leny pod povrchem zemÏ, jako nap¯Ìklad zelen˝ mra-
mor lakedaimonsk˝ (Lacedaemonium),132 ze vöech nejveselejöÌ na
pohled, kter˝ byl poprvÈ nalezen u LakedaimoÚan˘ a dÌky tomu
dostal svÈ jmÈno.
(3) Hadec (ophites)133 je druh mramoru, kter˝ m· na sobÏ skvrny
jako hadÌ k˘ûe, a proto byl tak nazv·n. Jsou dvÏ odr˘dy tohoto
mramoru, prvnÌ je mÏkk· a bÌl·, druh· Ëern· a tvrd·.
133
N·zev kamene p¯evzala latina z ¯ec. œw¯thq (ofÌtÈs), jehoû z·kladem
je substantivum –wiq (ofis), Ñhadì. Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 36,55),
Lucanus (Phars. 9,714) a Martialis (Epigramm. 6,42,15).
Podle Plinia StaröÌho (Natur. hist. 36,56) m· hadec dvÏ odr˘dy, bÌlou
a Ëernou: obÏ jsou ˙Ëinn˝mi amulety proti bolesti hlavy a hadÌmu uötknutÌ,
bÌl˝ hadec prospÌv· lidem postiûen˝m z·chvatem öÌlenstvÌ nebo lidem
letargick˝m. PodobnÏ DioskoridÈs (De materia medica, V,143): ÑK·men
ofitÈs. Jedna odr˘da je hutn· a Ëern·, druh· barvy popelavÈ se skvrnami,
jin· m· na sobÏ bÌlÈ linky. Vöechny odr˘dy jsou vhodnÈ jako amulet proti
hadÌmu uötknutÌ a bolesti hlavy, odr˘da s linkami pr˝ jedineËnÏ pom·h·
proti spavosti a cefalalgii.ì Naproti tomu GalÈnos (De lapid., str. 206),
a v n·vaznosti na nÏj Oribasios (Collect. medic. XV,1,26,25) a AÎtios
(Libri medic. II,29), doporuËujÌ pÌt p·len˝ ofitÈs v bÌlÈm vÌnÏ, pak je pr˝
˙Ëinn˝ proti moËov˝m kamen˘m.
Hadec je k·men temnÈ barvy (Ëasto zelenÈho odstÌnu) se svÏtlejöÌmi
zelen˝mi skvrnami, nÏkdy s vl·kÈnky k¯iöù·lovÏ bÏlavÈho ûivce (A. Rou-
veret, Pline líAncien, Hist. natur. XXXVI, str. 174, pozn. 55,2); jedn· se
pravdÏpodobnÏ o zelen˝ granit (granito verde) poch·zejÌcÌ z egyptskÈ
lokality W·dÌ Semna (zn·mÈ ve starovÏku jako Mons Ophiates). K·men
byl v ÿÌmÏ velmi oblÌben˝ v dobÏ cÌsa¯skÈ. Z pam·tek z pozdÏjöÌ doby jej
139
03-text16.PM6 139 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(4) Augusteum et Tiberium in Aegypto Augusti ac Tiberii pri-

mum principatu reperta sunt. Differentia eorum est ab ophite, quum
illud, ut praediximus, serpentium maculis sit simile, haec maculas
diverso modo colligunt: nam Augusteum undatim est crispum in
vertices, Tiberium sparsa, non convoluta, canitie.
(5) Porphyrites in Aegypto est rubens, candidis intervenientibus
punctis. Nominis eius causa, quod rubeat [ut] purpura.
(6) Basanites ferrei coloris sive duritiae, unde et nomen ei datum
est; inventus in Aegypto et Aethiopia.
(7) Alabastrites lapis candidus, intertinctus variis coloribus, ex
quo Evangelici illius unguenti vasculum fuit. Cavant enim hunc ad
vasa unguentaria, quoniam optime servare incorrupta dicitur. Na-
m˘ûeme vidÏt nap¯. na biskupskÈm tr˘nu ze 13. stol. v S. Lorenzo fuori le

mura v ÿÌmÏ (Marmi antichi, str. 232ñ233).
134
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 36,55), kter˝ naz˝v· tiberiovsk˝
mramor Tibereum.
135
N·zev je p¯evzat z ¯ec. porwyr¯thq (porfyrÌtÈs), Ñpodobn˝ pur-
puruì, jehoû z·kladem je substantivum porw’ra (porfyr·), Ñpurpurì. O ka-
meni se zmiÚuje mezi mramory jiû Plinius StaröÌ (Natur. hist. 36,57). Je to
oznaËenÌ pro Ëerven˝ porfyr (porfido rosso), tmavÏ Ëerven˝ k·men s bÌl˝-
mi inkluzemi poch·zejÌcÌ z HornÌho Egypta (lokalita Gebel Duch·n zn·m·
ve starovÏku jako Mons Porphyrites). ZaËal se ve vÏtöÌm mnoûstvÌ tÏûit jiû
za Ptolemaiovc˘, v ÿÌmÏ si zÌskal nejvÏtöÌ oblibu v dobÏ cÌsa¯˘ Traiana
a Diokletiana (viz nap¯. busty cÌsa¯˘ Nervy a Traiana nach·zejÌcÌ se dnes
v Louvru nebo cÌsa¯skÈ skupiny z Ben·tek a ÿÌma; srv. R. Delbr¸ck, Antike
Porphyrwerke, tab. 9ñ10 a 31ñ37). Slouûil nejen pro socha¯skÈ, ale takÈ
pro architektonickÈ a dekorativnÌ ˙Ëely a k vykl·d·nÌ stÏn (srv. Marmi
antichi, str. 274). PouûÌv·nÌ ËervenÈho porfyru bylo vöak v ÿÌmÏ omezeno
tÈmÏ¯ v˝hradnÏ na cÌsa¯sk˝ dv˘r a na kult. Dokladem toho je nap¯. sta-
rovÏk· historka vypr·vÏjÌcÌ o tom, jak cÌsa¯ Antoninus Pius navötÌvil d˘m
svÈho p¯Ìtele Homulla a uvidÏl zde sloupy z porfyru (columnas porphy-
reticas); na jeho ot·zku, odkud ty sloupy m·, jeho p¯Ìtel odpovÏdÏl (Hist.
Aug., Ant. Pius, II,8): Cum in domum alienam veneris et mutus et surdus
esto (Ñp¯ijdeö-li do cizÌho domu, buÔ nÏm˝ a hluch˝ì). Je zjevnÈ, ûe uûÌ-
v·nÌ ËervenÈho porfyru mimo cÌsa¯sk˝ dv˘r bylo zak·z·no z·konem, kter˝
ovöem soukromnÌci obËas poruöovali (srv. A. Lucas ñ R. Harris, Ancient
Egyptian Materials and Industries, str. 416ñ418).
140
03-text16.PM6 140 2.11.2016, 15:13

5. Mramory
(4) Augustovsk˝ a tiberiovsk˝ mramor (Augusteum et Tiberi-

um)134 byly objeveny v EgyptÏ teprve za vl·dy cÌsa¯˘ Augusta a Ti-
beria. LiöÌ se od hadce, protoûe ten, jak jsme jiû vysvÏtlili, m· skvr-
ny podobnÈ skvrn·m na hadÌ k˘ûi, kdeûto tyto dva druhy majÌ na
sobÏ skvrny rozloûeny jin˝m zp˘sobem: na augustovskÈm mramoru
vytv·¯ejÌ vlnky zahnutÈ dokulata ve tvaru vÌru, tiberiovsk˝ je m· öe-
davÏ bÌlÈ a roztrouöenÈ a nikoli zatoËenÈ dokulata.
(5) Porfyr (porphyrites)135 poch·zejÌcÌ z Egypta je Ëerven˝ a jsou
na nÏm bÌlÈ teËky. P¯ÌËinou jeho jmÈna je to, ûe jeho Ëerven· barva
hraje purpurem.
(6) Basanites136 m· barvu jako ûelezo nebo je tak tvrd˝; proto
mu bylo d·no toto jmÈno. Byl objeven v EgyptÏ a v Etiopii.
(7) Alabastr (alabastrites)137 je bÌl˝ k·men zabarven˝ mÌsty ji-
n˝mi barvami. Byla z nÏho vyrobena n·dobka na masti, o nÌû se
hovo¯Ì v evangeliu (L 7,37). Z alabastru se totiû vydlab·vajÌ n·dob-
ky na vonnÈ masti, protoûe se pr˝ v nÏm nejlÈpe uchov·vajÌ a nekazÌ
136
Z ¯ec. basan¯thq (basanÌtÈs). Vytvo¯eno patrnÏ ze slova b°sanoq
(basanos), kterÈ znamen· mimo jinÈ Ñbazalt, prubÌ¯sk˝ k·menì, tj. k·men
ke zkouöenÌ ryzosti drah˝ch kov˘ (srv. LiddellñScott, str. 309). O prubÌ¯-
skÈm kameni se zmiÚuje jiû Theofrastos (De lapid. 45): ÑRovnÏû je podi-
vuhodn· povaha kamene provÏ¯ujÌcÌho zlato (w’siq t∑q basanizo’shq
tŒn xrysÕn); zd· se totiû, ûe m· stejnou moc jako oheÚì. Plinius StaröÌ
hovo¯Ì o kameni na nÏkolika mÌstech (Natur. hist. 33,126; 36,58;147;157),
nejedn· se vöak pravdÏpodobnÏ vûdy o bazalt. Basanites, zmiÚovan˝ Plini-
em (Natur. hist. 36,58) a po nÏm Isidorem v kapitole pojedn·vajÌcÌ o mra-
morech, je p¯eklad z egyptskÈho bekhen a oznaËuje horninu zvanou v mo-
dernÌ petrologii Ñdrobaì (srv. A. Rouveret, Pline líAncien, Hist. natur.
XXXVI, str. 175, pozn. 58,1). Je to k·men poch·zejÌcÌ z egyptskÈ lokality
W·dÌ H.amm·ma (ve starovÏku zn·mÈ jako Mons Basanites); byl vyuûÌv·n
s oblibou nejen pro v˝robu n·dobÌ a v·z, ale i v socha¯stvÌ, mimo jinÈ pro
sv˘j bronzov˝ lesk (srv. Marmi antichi, str. 266ñ267; J. R. Harris, Le-
xicographical Studies in Ancient Egyptian Materials, str. 78ñ82).
137
Etymologie ¯eckÈho slova §l°bastron (alabastron), §labastr¯-
thq (l¯uoq) (alabastrÌtÈs lithos), kterÈ bylo do latiny p¯evzato jako ala-
bastrum, je nejasn·. NÏkte¯Ì badatelÈ je odvozujÌ od arabskÈho al-Bas.ra,
Ñk·men z Basryì (srv. W. Muss-Arnolt, Semitic Words in Greek and Latin,
str. 138), Ëi ze jmÈna mÏsta Alabastra (srv. A. Rouveret, Pline líAncien,
141
03-text16.PM6 141 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
scitur circa Thebas Aegyptias et Damascum Syriae, ceteris candi-

dior, probatissimus vero in India.
(8) Parius candoris eximii, lygdinus cognomento. Hic apud Pa-
ron insulam nascitur, unde et Parius nuncupatus. Magnitudo eius,
qua lances craterasque non excedat; unguentis et ipse aptus.
(9) Coralliticus in Asia repertus, mensurae non ultra cubita bina,
candore proximo eboris et quadam similitudine.
E diverso niger Alabandicus terrae suae nomine nuncupatus,
purpurae aspectu similis. Iste in oriente igni liquatur atque ad usum
vitri funditur.
(10) Thebaicus interstinctus aureis guttis invenitur in parte Ae-
gypti adscripta, coticulis ad terenda collyria quadam utilitate natu-
rali conveniens.
Hist. natur. XXXVI, str. 176, pozn. 59,1), jinÌ z egyptskÈho spojenÌ a-la-
baste, Ñn·doba bohynÏ Ebastyì (srv. Chantraine I,52ñ53). O lÈËiv˝ch
vlastnostech tohoto nerostu se zmiÚujÌ Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,143)
a DioskoridÈs (De materia medica, V,135), jenû jej uv·dÌ pod jmÈnem
§labastr¯thq (alabastrÌtÈs) a naz˝v· jej takÈ onyx; k·men pr˝ tiöÌ ûalu-
deËnÌ bolesti a prospÌv· d·snÌm. O spojitosti mezi alabastrem a onyxem
hovo¯Ì i Plinius StaröÌ (Natur. hist. 36,59ñ60: Onychem...Hunc aliqui lapi-
dem alabastriten vocant); k·men se podle Plinia pouûÌval k v˝robÏ n·do-
bek na masti a p·len˝ slouûil k p¯ÌpravÏ n·plastÌ. Podle A. Rouvereta
(tamt.) se jedn· o v·penn˝ tuf (travertin), odliön˝ od celistv˝ch odr˘d
s·drovce (sÌranu v·penatÈho) naz˝van˝ch dnes Ñalabastrì.
138
Srv. Theofrastos (De lapid. 6), kter˝ umisùuje naleziötÏ alabastru do
blÌzkosti egyptsk˝ch ThÈb (“ per˘ A∆gypton Øn Qµbaiq §labastr¯thq),
a Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,143), kter˝ se zmiÚuje o egyptskÈm mÏstÏ
Alabastra a o syrskÈm Damaöku (alabastrites nascitur in Alabastro Aegypti
et in Syriae Damasco candore interstincto variis coloribus).
139
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 36,62). Jedn· se o z·¯ivÏ bÌl˝ mra-
mor, s jehoû tÏûbou se zaËalo na ostrovÏ Paros jiû v protokykladskÈm
obdobÌ. Pat¯il k nejvÌce cenÏn˝m mramor˘m uûÌvan˝m v socha¯stvÌ (srv.
Marmi antichi, str. 250ñ251), Marcellus Empiricus jej uv·dÌ jako jednu
z p¯Ìsad pr·öku pouûÌvanÈho k ËiötÏnÌ zub˘ (De medicam. XIII,8 a 14); viz
˙vod, str. 27. TermÌn se uv·dÌ takÈ ve VulgatÏ (1Pa 29,2) v pas·ûi, v nÌû
kr·l David vypoËÌt·v· kameny a kovy, kterÈ shrom·ûdil pro svÈho syna äa-
lomouna na stavbu chr·mu.
142
03-text16.PM6 142 2.11.2016, 15:13

5. Mramory
se. V okolÌ egyptsk˝ch ThÈb a syrskÈho Damaöku138 se vyskytuje

alabastr bÏlejöÌ neû jinÈ odr˘dy, nejskvÏlejöÌ vöak poch·zÌ z Indie.
(8) Parsk˝ mramor (Parius)139 se vyznaËuje skvoucÌ bÏlostÌ; m·
tÈû p¯Ìdomek lygdinus.140 Vznik· na ostrovÏ Paros, proto byl nazv·n
parsk˝. NenÌ tak velk˝, aby p¯esahoval velikost mÌs a mÏsidel. Je
rovnÏû vhodn˝ k uchov·v·nÌ vonn˝ch mastÌ.
(9) Coralliticus141 byl nalezen v Asii; jeho rozmÏry nep¯esahujÌ
dva lokte. Svou bÏlostÌ se blÌûÌ slonovinÏ a i jinak je jÌ podobn˝.
Naopak Ëern˝ alabandsk˝ k·men (Alabandicus)142, nazvan˝ po-
dle jmÈna zemÏ, z nÌû poch·zÌ, se sv˝m vzhledem blÌûÌ purpuru. Na
V˝chodÏ jej tavÌ v ohni a odlÈvajÌ jako sklo.
(10) ThÈbsk˝ mramor (Thebaicus),143 kter˝ je poset˝ zlat˝mi
kapkami, se nach·zÌ v tÈ Ë·sti Afriky, jeû pat¯Ì k Egyptu. Pro svÈ
p¯irozenÈ vlastnosti se hodÌ k v˝robÏ mal˝ch moûdÌ¯˘ slouûÌcÌch
k roztÌr·nÌ oËnÌch mastÌ.
140
Z ¯ec. l’gdinoq, l’gdoq (lygdinos, lygdos), ÑbÌl˝ mramorì. Srv.
Plinius StaröÌ (Natur. hist. 36,62), Martialis (Epigramm. 6,13,3 a 6,42,21)
a Servius (Aen. 1,593): (Pariusve lapis) candidissimus est, lygdinus no-
mine, qui apud Parum nascitur.
141
Z ¯ec. kor°llion (korallion), Ñkor·l (Ëerven˝ nebo bÌl˝)ì. Srv.
Plinius StaröÌ (Natur. hist. 36,62). Jedn· se skuteËnÏ o bÏlav˝ mramor se
zabarvenÌm podobn˝m slonovinÏ, kter˝ se pouûÌval p¯edevöÌm k vykl·d·nÌ
podlah; snad jej lze ztotoûnit s dneönÌm mramorem zvan˝m palombino
(srv. Marmi antichi, str. 263).
142
K·men se jmenuje podle mÏsta Alabanda v K·rii (jihoz·padnÌ Ë·st
MalÈ Asie). Plinius StaröÌ jej jmenuje mezi mramory (Natur. hist. 36,62),
kde jej popisuje jako Ëern˝ k·men s p¯echodem do barvy purpurovÈ, a mezi
drahokamy (Natur. hist. 37,92; srv. Etymol. XVI,14,6). Podle A. Rouvereta
(Pline líAncien, Hist. natur. XXXVI, str. 178, pozn. 62,3) se jedn· o al-
mandin, odr˘du tmavÏ ËervenÈho nebo hnÏdÈho gran·tu. Pozn·mku o ta-
venÌ a odlÈv·nÌ kamene p¯evzal Isidor rovnÏû od Plinia (tamt.), nenÌ vöak
jasnÈ, jakou nerostnou l·tku mÏl Plinius na mysli; mramor ani almandin se
odlÈvat jako sklo nedajÌ.
143
K·men nazvan˝ podle egyptsk˝ch ThÈb, mÏsta leûÌcÌho na Nilu.
Text p¯evzal Isidor tÈmÏ¯ doslovnÏ od Plinia StaröÌho (Natur. hist. 36,63).
Jedn· se snad o Ëern˝ Ëi ûlut˝ jaspis (A. Rouveret, Pline líAncien, Hist.
143
03-text16.PM6 143 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(11) Syenites circa Syenem vel Thebas nascitur. Trabes ex eo

fecere reges.
(12) Marmora autem, quae in officinis rupibusque gignuntur: ex
quibus Thasius diversi coloris maculis distinctus, cuius primum
usum insulae Cyclades dederunt.
(13) Lesbius lividior est paulo huic, sed et ipse diversi coloris
maculas habens.
(14) Corintheus ammoniacae guttae similis cum varietate di-
versorum colorum. Corintho primum repertus. Ex eo columnae in-
gentes liminaque fiunt ac trabes.
(15) Caristeum viride, optimum. Nomen ab aspectu habens, eo
quod gratus sit his, qui gemmas sculpunt; eius enim viriditas reficit
oculos.
144
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 36,63), kter˝ hovo¯Ì o tomto kameni
v souvislosti s popisem pyramid a nejslavnÏjöÌch obelisk˘. EgyptskÈ mÏsto
SyÈnÈ leûelo na Nilu v oblasti Asu·nu, k·men nalÈzajÌcÌ se v jeho blÌzkosti
byl pravdÏpodobnÏ r˘ûov˝ granit (srv. A. Rouveret, Pline líAncien, Hist.
natur. XXXVI, str. 178, pozn. 63,2; H. L¸schen, Die Namen der Steine, str.
330). Tento r˘ûov˝ granit obsahuje inkluze bÌlÈho k¯iöù·lu nebo ËernÈho Ëi
öedÈho kamene; tÏûil se v obrovsk˝ch blocÌch urËen˝ch pro sloupy a obe-
lisky. V ¯ÌmskÈm obdobÌ doölo k jeho rozöÌ¯enÌ po celÈm St¯edomo¯Ì (srv.
Marmi antichi, str. 225; J. Rˆder, Zur Steinbr¸chgeschichte des Rosen-
granits von Assuan, sl. 467ñ551). TermÌnem Ñsyenitì se naproti tomu dnes
oznaËuje vyv¯el· hornina podobn· granitu (PN).
145
Isidor zkr·til popis Plini˘v (Natur. hist. 36,64): ÑKr·lovÈ, soupe¯Ìce
mezi sebou, nechali z tÏchto kamen˘ vytesat kv·dry ve tvaru tr·m˘, kterÈ
se naz˝vajÌ obelisky a jsou zasvÏceny boûskÈmu Slunciì.
146
Mramor nazvan˝ podle ¯eckÈho ostrova Thasos (srv. Plinius Star-
öÌ, Natur. hist. 36,44). Podle A. Rouvereta (Pline líAncien, Hist. natur.
XXXVI, str. 169, pozn. 44,2) se jedn· o bÌl˝ mramor podobn˝ odr˘dÏ, jeû
se tÏûÌ v Carra¯e (srv. pozn. 153). ÿekovÈ jej l·mali jiû v 6. stol. p¯ed Kr., k
jeho rozöÌ¯enÌ doölo vöak p¯edevöÌm v pozdnÌ dobÏ ¯ÌmskÈho cÌsa¯stvÌ, kdy
se vyuûÌval nejvÌce v socha¯stvÌ (srv. Marmi antichi, str. 253; N. Herz,
Classical Marble Quarries of Thasos, str. 232ñ240).
147
Mramor nazvan˝ podle ¯eckÈho ostrova Lesbos (srv. Plinius StaröÌ,
Natur. hist. 36,44). Podle Plinia, kter˝ jej jmenuje z·roveÚ s mramorem
z ostrova Thasos, je to pravdÏpodobnÏ takÈ bÌl˝ mramor, jen o nÏco vÌce
zabarven˝ do modra (...fecere et e Thasio, Cycladum insularum aequo, et e
144
03-text16.PM6 144 2.11.2016, 15:13

5. Mramory
(11) V okolÌ SyÈny Ëi ThÈb vznik· Syenites;144 kr·lovÈ z nÏho

dali tesat kv·dry v podobÏ tr·m˘.145
(12) Mezi mramory, kterÈ se tÏûÌ v lomech a ve skal·ch, pat¯Ì
thask˝ mramor (Thasius)146 poset˝ rozliËn˝mi barevn˝mi skvrnami,
jejû poskytly k uûÌv·nÌ poprvÈ KykladskÈ ostrovy.
(13) Lesbick˝ mramor (Lesbius)147 je trochu namodralejöÌ neû
mramor z ostrova Thasos, ale i on m· na sobÏ skvrny r˘zn˝ch barev.
(14) Korintsk˝ mramor (Corintheus) 148 se podob· mnohoba-
revnÈ ammoniakovÈ kapce.149 Byl nalezen poprvÈ v Korintu. TesajÌ
se z nÏho obrovskÈ sloupy, prahy a kamennÈ tr·my.
(15) Karystejsk˝ mramor (Caristeum)150 je zelen˝ a ze vöech
nejlepöÌ. Jmenuje se podle svÈho vzhledu, protoûe jej majÌ v oblibÏ
¯ezb·¯i; jeho zelen· barva totiû osvÏûuje oËi.
Lesbio; lividius hoc paulo). O barevn˝ch skvrn·ch se vöak Plinius StaröÌ

nezmiÚuje. Na ostrovÏ Lesbos se nach·zely lomy s namodrale Ëi öedavÏ bÌ-
l˝m mramorem a se öed˝m mramorem protkan˝m Ëern˝mi a bÌl˝mi skvr-
nami Ëi vlnkami (srv. Marmi antichi, str. 158ñ159 s. v. Bigio anticho; str.
297, pozn. 42).
148
Mramor nazvan˝ podle ¯eckÈho mÏsta Korintu.
149
Popis kamene je nesrozumiteln˝, protoûe ammoniak (Ëpavek) je ve
svÈ tekutÈ podobÏ bezbarv˝. Isidor mÏl pravdÏpodobnÏ na mysli nÏjak˝
jin˝, n·m nezn·m˝ nerost (PN).
150
Mramor byl pojmenov·n podle mÏsta Karystos na ostrovÏ Euboia.
O jeho zelenÈ barvÏ osvÏûujÌcÌ zrak hovo¯Ì Isidor rovnÏû v souvislosti s po-
uûÌv·nÌm tohoto kamene pro vykl·d·nÌ strop˘ a podlah (Etymol. VI,11,2).
Ze starovÏk˝ch autor˘ se o karystejskÈm mramoru zmiÚujÌ nap¯. Plinius
StaröÌ (Natur. hist. 4,64; 36,48) a StrabÛn (Geogr. 10,1,6); Plinius pÌöe, ûe
podle vypr·vÏnÌ dÏjepisce Cornelia Nepota si ¯Ìmsk˝ jezdec Mamurra
nechal jako prvnÌ obloûit vöechny stÏny svÈho domu mramorov˝mi des-
kami a vöechny sloupy vytesat z karystejskÈho nebo lunenskÈho mramoru.
Jedn· se o tzv. Ñcibulov˝ì mramor (cipollino, srv. ital. cipolla, Ñcibuleì),
bÏlavÏ zelen˝ k·men se zelen˝mi vlnovit˝mi ûÌlami, z nÏhoû lze odlupovat
jednotlivÈ vrstviËky. Pro tuto vlastnost se vyuûÌval p¯edevöÌm pro archi-
tektonickÈ a dekorativnÌ ˙Ëely ñ sloupy, pilÌ¯e, lesÈny a podlahy, mÈnÏ jiû
v socha¯stvÌ. Byl velmi oblÌben˝ nejen v ÿecku, ale i v cÌsa¯skÈm ÿÌmÏ a v
Byzanci (srv. Marmi antichi, str. 202ñ203; A. Lambraki, Le cipolin de la
Karystie, str. 31ñ62; A. Rouveret, Pline líAncien, Hist. natur. XXXVI, str.
172, pozn. 48,2).
145
03-text16.PM6 145 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(16) Numidicum marmor Numidia mittit. Ad cutem sucum di-

mittit croco similem, unde et nomen accepit; non crustis, sed in
massa et liminum usu aptum.
(17) Luculleum marmor nascitur in Melo insula. Cui Lucullus
consul nomen dedit, qui delectatus illo primus Romam invexit; so-
lumque pene hoc marmor ab amatore nomen accepit.
(18) Est et Lunensis.
Tephrias appellatus a colore cineris, cuius lapidis alligatio contra
serpentes laudatur.
D˘vod, kter˝ uv·dÌ Isidor pro pojmenov·nÌ kamene, nenÌ zcela jasn˝.
Snad zde spojuje n·zev karystejskÈho mramoru (Caristeum) s latinsk˝m
slovem carus, Ñmil˝, drah˝ì, synonymem k adjektivu gratus, Ñmil˝; vdÏË-
n˝ì, jehoû pouûil v textu.
151
Isidorovo etymologizov·nÌ vyznÌv· nejasnÏ kv˘li umÌstÏnÌ vÏty
unde et nomen accepit, kter· by pat¯ila spÌöe za vÏtu Numidicum marmor
Numidia mittit. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 36,49) uv·dÌ, ûe Marcus Lepidus
(¯Ìmsk˝ konzul r. 78 p¯ed Kr.) byl prvnÌ, kdo si nechal vytesat ve svÈm
domÏ prahy z numidskÈho mramoru, za coû byl znaËnÏ kritizov·n. Odr˘da
mramoru poch·zejÌcÌho z Numidie (dneönÌ Tunisko) pat¯ila ve starovÏku
k nejoblÌbenÏjöÌm a byla jednou z prvnÌch, kterÈ byly dovezeny do ÿÌma;
srv. Solinus, Collect. 26,2: (Numidia) eximio etiam marmore praedicatur.
Numidsk˝ mramor byl kr·snÏ ûlutÈ barvy, nÏkdy s Ëerven˝mi ûilkami
(A. Rouveret, Pline líAncien, Hist. natur. XXXVI, str. 172, pozn. 49,2).
TÏûili jej jiû KartagiÚanÈ, v ÿÌmÏ se uûÌval asi od poloviny 2. stol. p¯ed Kr.
aû do pozdnÌ doby cÌsa¯skÈ. Slouûil p¯edevöÌm k v˝zdobÏ podlah (srv.
Marmi antichi, str. 214ñ215). Srv. tÈû Etymol. XIV,5,9.
152
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 36,6; 36,49ñ50), podle nÏhoû se
jedn· o tmav˝ (ater) k·men. R. Gnoli (Marmora Romana, str. 149) jej
ztotoûÚuje s odr˘dou zvanou marmo africano, nazvanou nikoli podle na-
leziötÏ, n˝brû podle svÈho tmavÈho odstÌnu (srv. A. Rouveret, Pline líAn-
cien, Hist. natur. XXXVI, str. 130, pozn. 6,1). Je to Ëern˝, öedohnÏd˝ nebo
temnÏ zelen˝ k·men obsahujÌcÌ kousky k¯iöù·lu a r˘ûovÈho, bÌlÈho, ûluta-
vÈho Ëi öedomodrÈho mramoru. Byl velmi oblÌben˝ v ÿÌmÏ v dobÏ cÌsa¯-
skÈ, kdy se z nÏho tesaly p¯edevöÌm sloupy, dlaûdice a prahy (srv. Marmi
antichi, str. 133ñ135). NenÌ jistÈ, zda se tÏûil skuteËnÏ na kykladskÈm
ostrovÏ MÈlos, jak uv·dÌ Plinius a v n·vaznosti na nÏho Isidor; podle
nejnovÏjöÌch v˝zkum˘ byly lomy tohoto mramoru v blÌzkosti maloasij-
skÈho mÏsta Teos, asi pades·t kilometr˘ od Smyrny (srv. A. Rouveret,
tamt.; Marmi antichi, tamt.).
146
03-text16.PM6 146 2.11.2016, 15:13

5. Mramory
(16) Numidsk˝ mramor (Numidicum marmor)151 poskytuje Nu-

midie. RoztÌr·me-li jej brouskem, vytÈk· z nÏho öù·va öafr·novÈ
barvy, proto byl tak pojmenov·n. NehodÌ se na obkl·d·nÌ stÏn, ale je
vhodn˝ na dl·ûdÏnÌ podlah a na prahy.
(17) Lukullsk˝ mramor (Luculleum marmor)152 poch·zÌ z ostro-
va MÈlos. Byl pojmenov·n podle konzula Luculla, jemuû se zalÌbil
a kter˝ jej prvnÌ p¯ivezl do ÿÌma; je to snad jedin˝ druh mramoru,
kter˝ byl nazv·n podle svÈho obdivovatele.
(18) Jin˝ mramor se naz˝v· lunensk˝ (Lunensis).153
Tephrias154 se jmenuje podle barvy popela. Proti hadÌmu uötknutÌ
se doporuËuje p¯iv·zat si tento k·men na tÏlo.155
Lucius Licinius Lucullus, ¯Ìmsk˝ konzul r. 74 p¯ed Kr., podle nÏhoû

byla tato odr˘da mramoru pojmenov·na, se proslavil ve v·lk·ch proti
pontskÈmu kr·li Mithridatovi. MÏl velkou ¯eckou knihovnu a rozs·hlÈ
umÏleckÈ sbÌrky.
153
O mramoru tohoto jmÈna se zmiÚuje Plinius StaröÌ (Natur. hist.
36,14; 48; 135). TÏûil se v severnÌ It·lii v blÌzkosti mÏsta Luna (dnes Luni)
v oblasti Carrary (srv. A. Rouveret, Pline líAncien, Hist. natur. XXXVI, str.
214, pozn. 135,3). O oblibÏ lunenskÈho mramoru v ÿÌmÏ na konci repub-
liky a na poË·tku cÌsa¯stvÌ hovo¯Ì StrabÛn (Geogr. 5,2,5), podle Suetonia
(De vita Caesarum, Nero, 50) byl z tohoto kamene vytes·n olt·¯ v hrobce
rodiny Domiti˘, do nÌû byl uloûen po svÈ smrti i cÌsa¯ Nero (in eo mo-
nimento solium porphyretici marmoris, superstante Lunensi ara, circum-
saeptum est lapide Thasio). Jedn· se o odr˘du z·¯ivÏ bÌlÈho mramoru,
kter˝ se pro svou odolnost pouûÌval v architektu¯e i k v˝robÏ p¯edmÏt˘
dom·cÌch a kultovnÌch, ke zhotovov·nÌ soch a portrÈt˘ (srv. Marmi antichi,
str. 248).
154
JmÈno poch·zÌ z ¯ec. tewr¯aq (tefri·s), v jehoû z·kladu je sub-
stantivum t≠wra (tefr·), Ñpopelì. A. Rouveret (Pline líAncien, Hist. natur.
XXXVI, str. 174, pozn. 56,2) soudÌ, ûe se jedn· o odr˘du dolomitu.
155
Srv. pas·û Pliniovu (Natur. hist. 36,56), v nÌû autor hovo¯Ì o lÈËivÈm
p˘sobenÌ hadce jako amuletu (srv. Etymol. XVI,5,3); v n·sledujÌcÌ vÏtÏ
navazuje Plinius StaröÌ popisem prospÏönÈho p˘sobenÌ kamene tephrias.
Isidor tuto pas·û u hadce vynechal a p˘sobenÌ kamene jako amuletu vzt·hl
aû na k·men tephrias. TermÌn alligatio lze p¯eloûit tÈû jako ÑöÚ˘rka, ¯etÏz;
amuletì; kameny se totiû pouûÌvaly v n·hrdelnÌku nebo zavÏöeny na pro-
v·zku kolem krku, v n·ramku na z·pÏstÌ nebo p¯iv·z·ny prov·zkem na
paûi, nÏkdy se jen volnÏ p¯ikl·daly na mÌsto na tÏle, kterÈ zas·hla nemoc.
147
03-text16.PM6 147 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(19) Ebur a barro, id est elephanto, dictum. Horatius:

ÑQuid tibi vis, mulier, nigris dignissima barris?ì
6. DE GEMMIS
(1) Post marmorum genera gemmae secuntur, quae multum auri

decorem tribuunt venustate colorum. Primordia eius a rupe Caucaso.
Fabulae ferunt Prometheum primum fragmentum saxi eius inclu-
sisse ferro ac digito circumdasse, hisque initiis coepisse anulum
atque gemmam.
(2) Genera gemmarum innumerabilia esse traduntur, e quibus
nos ea tantum, quae principalia sunt sive notissima, adnotavimus.
Gemmae vocatae, quod instar gummi transluceant. Pretiosi lapides
ideo dicti sunt, quia care valent, sive ut a vilibus discerni possint,
seu quod rari sint. Omne enim, quod rarum est, magnum et pre-
tiosum vocatur; sicut et in Samuelis volumine legitur: ÑEt sermo
Domini pretiosus erat in Israel,ì hoc est rarus.
156
Isidor p¯evzal etymologii patrnÏ ze Serviova koment·¯e (Aen. 1,592:
ebur a barro dictum, id est elephanto). Podle ErnoutañMeilleta (s. v. ebur)
nenÌ zn·m ani p˘vod slova ebur, ani to, jak se slovo dostalo do latiny
(fonetick· podobnost se slovem barrus je pravdÏpodobnÏ n·hodn·); nej-
blÌûe stojÌ egyptskÈ ·b, ·bu a koptskÈ eboy, Ñslonì. Slovo barrus, Ñslonì,
je nejspÌöe staroindickÈho p˘vodu; b˝v· spojov·no se sanskrt. va-ranah.,
Ñslonì, Ëi brmhati, ÑtroubÌ (o slonu)ì, srv. Etymol. XII,2,14: elephantus
apud Indos...a voce barro vocatur; unde et vox eius barritus et dentes ebur
(Ñslonu se v Indii...¯Ìk· podle hlasu barro; odtud m· i jeho hlas n·zev
barritus a jeho zub˘m se ¯Ìk· eburì).
Slonovina (slonÌ kly) nepat¯Ì mezi nerosty, p¯esto ji Isidor za¯azuje do
oddÌlu o mramorech. Ve starovÏku se dov·ûela p¯edevöÌm z Indie (srv.
nap¯. Vergilius, Georg. I,57: India mittit ebur); starovÏcÌ auto¯i ji naz˝vali
ÑslonÌ rohyì nebo ËastÏji ÑslonÌ zubyì (srv. nap¯. Plinius StaröÌ, Natur. hist.
8,7: ...in armis suis, quae Iuba cornua appellat, Herodotus...melius dentes
...Hoc solum ebur est...). Ze slonoviny se zhotovovaly nejr˘znÏjöÌ ozdobnÈ
p¯edmÏty, slouûila vöak takÈ v lÈka¯stvÌ (srv. Celsus, De medic. V,5,2;
Plinius StaröÌ, tamt. 29,113). V PÌsmu nach·zÌme zmÌnku o slonovinÏ nap¯.
148
03-text16.PM6 148 2.11.2016, 15:13

6. Drahokamy
(19) Slonovina (ebur)156 se naz˝v· podle slova barrus, to jest

Ñslonì. Horatius ¯Ìk·:
ÑKoho chceö zÌskat, ty, ûeno, jeû jedinÏ slona jsi hodna?ì157
6. DRAHOKAMY
(1) Po odr˘d·ch mramoru n·sleduje pojedn·nÌ o drahokamech,

kterÈ sv˝mi n·dhern˝mi barvami velmi zkr·ölujÌ zlato. Drahokam
nach·zÌ sv˘j poË·tek na Kavkaze. PovÏst vypr·vÌ, ûe PromÈtheus
jako prvnÌ zasadil kousek kavkazskÈ sk·ly do ûeleznÈho krouûku,
kter˝ si navlÈkl na prst, a od tÈ doby se zaËaly nosit prsteny a dra-
hokamy.158
(2) Existuje pr˝ nesËÌslnÏ mnoho odr˘d drahokam˘; z nich se
zmÌnÌme pouze o tÏch, kterÈ jsou nejv˝znamnÏjöÌ nebo nejzn·mÏjöÌ.
Drahokam˘m se ¯Ìk· gemmae, protoûe jsou pr˘hlednÈ jako prysky-
¯ice (gummi).159 ÿÌk· se jim takÈ drahÈ kameny (lapides pretiosi),
protoûe se draze cenÌ, nebo aby se odliöily od obyËejn˝ch kamen˘,
anebo protoûe se vyskytujÌ jen vz·cnÏ. Neboù vöe, co nenÌ ËastÈ,
naz˝v· se slovem velk˝ a vz·cn˝ (pretiosus), jak Ëteme i v knize
SamuelovÏ: ÑA slovo P·nÏ bylo v Izraeli vz·cnÈì (1 S 3,1), to jest
z¯ÌdkavÈ.160
v PÌsni pÌsnÌ (5,14), kde se hovo¯Ì o tom, ûe b¯icho milÈho je ze slonoviny

pos·zenÈ safÌry.
157
Horatius, Epod. 12,1.
158
Isidor se pro tuto pas·û inspiroval pravdÏpodobnÏ Pliniem StaröÌm
(srv. Natur. hist. 33,8; 37,2).
159
Slovo gummi (ps·no tÈû v podobÏ cummi) p¯evzala latina snad pro-
st¯ednictvÌm Etrusk˘ z ¯eckÈho kÕmmi (kommi), Ñklejoprysky¯iceì, termÌn
je vöak nejspÌöe p˘vodu egyptskÈho (srv. ErnoutñMeillet s. v. cummi). Se
slovem gemma, jeû znamen· na prvnÌm mÌstÏ Ñpupenec na vinnÈ rÈvÏì a te-
prve odvozenÏ Ñdrahokamì, etymologicky nesouvisÌ (srv. ErnoutñMeillet
s. v. gemma).
160
V Ë·sti tohoto textu parafr·zoval Isidor Jeron˝ma (In Es. VI, CC-SL
73, str. 231).
149
03-text16.PM6 149 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
7. DE VIRIDIORIBVS GEMMIS
(1) Omnium gemmarum virentium smaragdus principatum ha-

bet, cui veteres tertiam post margaritas et uniones tribuunt digni-
tatem. Smaragdus a nimia viriditate vocatus; omne enim satis viride
amarum dicitur. Nullis enim gemmis vel herbis maior huic austeritas
est; nam herbas virentes frondesque exsuperat inficiens circa se vi-
riditate repercussum aerem. Sculpentibus quoque gemmas nulla
gratior oculorum refectio est. Cuius corpus si extentum est, sicut
speculum ita imagines reddit. Quippe Nero Caesar gladiatorum pu-
161
N·zev kamene p¯evzala latina z ¯eckÈho sm°ragdoq (smaragdos),
slovo je vöak p˘vodu staroindickÈho (srv. sanskrt. marakatam) a do ¯eËtiny
se dostalo pravdÏpodobnÏ prost¯ednictvÌm semitsk˝ch jazyk˘; srv. hebr.
tqereBf (b·reqet). Tento hebrejsk˝ termÌn b˝v· d·v·n do souvislosti se
slovesem qrb (b·raq), Ñblyötit se, z·¯itì (srv. Chantraine II,1026; H.
Lewy, Die semitischen Fremdwˆrter im Griechischen, str. 57). Je tedy
moûno p¯edpokl·dat, ûe ÿekovÈ p¯ejali toto slovo pro oznaËenÌ zelenÈho
kamene, jenû se leskne Ëi t¯pytÌ, nejspÌöe smaragdu. Mohli vöak takto
oznaËovat i jinÈ zelenÈ nerosty, kromÏ smaragdu i zelen˝ jaspis, ûulu se
zelen˝m ûivcem nebo tmavozelen˝ serpentinit, pop¯. dokonce zelenÈ sklo;
viz recepty k Ñv˝robÏì nepravÈho smaragdu (obvykle se jednalo o barvenÌ
k¯iöù·lu na smaragd) na ¯eckÈm papyru stockholmskÈm (Papyr. Holm.,
index in: R. Halleux, Les alchimistes grecs, str. 299).
JednÌm z prvnÌch starovÏk˝ch autor˘, kte¯Ì se o smaragdu zmiÚujÌ, je
¯eck˝ historik HÈrodotos (Hist. II,44). Popisuje HÈrakle˘v chr·m v Tyru,
v nÏmû pr˝ stojÌ dva sloupy, jeden z ËistÈho zlata, druh˝ ze smaragdu, kter˝
v noci n·dhernÏ z·¯Ì. Theofrastos (De lapid. 24ñ25) hovo¯Ì o Ëty¯i stopy
dlouhÈm a t¯i stopy öirokÈm smaragdu, kter˝ pr˝ daroval babylÛnsk˝ kr·l
egyptskÈmu faraÛnovi, a o Ëty¯ech smaragdov˝ch obeliscÌch, jeû mÏly b˝t
Ëty¯icet stop dlouhÈ a t¯i stopy öirokÈ. V tÏchto p¯Ìpadech se jistÏ nejedn·
o smaragd; ostatnÏ archeologovÈ nenalezli v EgyptÏ û·dnÈ obelisky ze
zelenÈho kamene, s v˝jimkou dvou mal˝ch obelisk˘ ze zelenÈho ËediËe
(srv. D. E. Eichholz, Theophrastus ÑDe lapidibusì, str. 103). K·men,
o nÏmû Theofrastos mluvÌ jako o smaragdu, byl tedy pravdÏpodobnÏ buÔ
zelen˝ ËediË, tmavozelen˝ serpentinit nebo ûula se zelen˝m ûivcem.
Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,62ñ75) rozliöuje dvan·ct odr˘d sma-
ragdu, z nichû ty nejv˝znamnÏjöÌ pojmenov·v· podle n·rod˘ Ëi krajin, kde
se nach·zejÌ. ÿeck˝ lapid·¯ KÈrygmata-SD (26,6) oznaËuje za p˘vodnÌ
150
03-text16.PM6 150 2.11.2016, 15:13

7. ZelenÈ drahokamy
7. ZELEN… DRAHOKAMY
(1) Mezi vöemi zelen˝mi drahokamy vynik· smaragd (smarag-

dus)161, kter˝ p¯edkovÈ kladou na t¯etÌ mÌsto, vz·pÏtÌ po obyËejn˝ch
perl·ch a perl·ch zvan˝ch uniones.162 Smaragdem jej naz˝vajÌ podle
jeho neobyËejnÏ intensivnÌ zelenÈ barvy; neboù vöemu, co je p¯Ìliö
zelenÈ, se ¯Ìk· amarum (ostrÈ).163 é·dn˝ jin˝ drahokam ani rostlina
nejsou tak ost¯e zelenÈ jako tento drahokam, vûdyù smaragd p¯e-
kon·v· i zeleÚ rostlin a listÌ a sv˝m zelen˝m t¯pytem zbarvuje okol-
nÌ vzduch. RovnÏû pro rytce drahokam˘ neexistuje vÌtanÏjöÌ osvÏ-
ûenÌ pro oËi. Pokud je smaragd hladk˝, odr·ûÌ obrazy jako zrcad-
lo; cÌsa¯ Nero dokonce sledoval ve smaragdu z·pasy gladi·tor˘.164
naleziötÏ smaragdu Indii, kde pr˝ vytÈk· z r·je ¯eka FisÛn (PÌöon). Autor
lapid·¯e se nechal bezpochyby inspirovat knihou Genesis (2,10ñ12); viz
o tom ˙vod, str. 32. V PÌsmu je smaragd zmÌnÏn i v jin˝ch knih·ch: v Exo-
du je jednÌm z dvan·cti drahokam˘ na n·prsnÌku veleknÏze (28,17; 39,10),
v Ezechielovi (28,13) je jednÌm z devÌti drahokam˘, o nichû se hovo¯Ì
v souvislosti s bohatstvÌm t˝rskÈho kr·le; ve ËtvrtÈ kapitole ZjevenÌ Janova
(4,3) popisuje Jan zjevenÌ boûskÈho majest·tu podobajÌcÌho se jaspisu a ka-
meni sardius a obklopenÈho smaragdovou duhou, ve dvac·tÈ prvÈ kapitole
(21,19) je smaragd uv·dÏn na ËtvrtÈm mÌstÏ ve v˝Ëtu dvan·cti drahokam˘
zdobÌcÌch z·klady nebeskÈho JeruzalÈma.
ÿeck˝ lapid·¯ KÈrygmata-SD (26) a jeho latinsk· parafr·ze lapid·¯
Damigeron-Evax (6) uv·dÏjÌ velkÈ mnoûstvÌ lÈËiv˝ch a magick˝ch schop-
nostÌ, kter˝mi smaragd opl˝v· (srv. H. äedinov·, Smaragd, str. 228ñ238).
162
O perl·ch zvan˝ch uniones viz Etymol. XVI,10,1.
163
Odvozov·nÌ p˘vodnÏ ¯eckÈho slova smaragdus od latinskÈho ama-
rus je jedna z Isidorov˝ch fantasknÌch etymologiÌ. Slovo amarus znamen·
bÏûnÏ Ñtrpk˝, ho¯k˝ì, tento v˝znam vöak nenÌ pro oznaËenÌ z·¯ivÏ zelenÈ
barvy smaragdu vhodn˝. OjedinÏle m˘ûe mÌt takÈ v˝znam Ñostr˝, ötiplav˝,
palËiv˝ (o kou¯i)ì. Za nejasnÈ povaûuje uûitÌ slova v tÈto IsidorovÏ pas·ûi
i ThLL I 1821,40.
164
Tuto informaci p¯evzal Isidor z Plinia StaröÌho (Natur. hist. 37,64).
Podle E. de Saint-Denise (Pline líAncien, Hist. natur. XXXVII, str. 150,
pozn. 64,4) nesledoval cÌsa¯ Nero z·pas skrze ËoËku vy¯ezanou ze sma-
ragdu, n˝brû ve smaragdovÈ desce, jeû mÏla funkci zrcadla.
151
03-text16.PM6 151 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
gnas in smaragdo spectabat. (2) Genera eius duodecim, sed nobi-

liores Scythici, qui in Scythica gente reperiuntur. Secundum locum
tenent Bactriani; colliguntur enim in commissuris saxorum flante
Aquilone. Tunc enim tellure deoperta intermicant, quia his ventis
arenae maxime moventur. Tertium Aegyptii habent. Reliqui in me-
tallis aerariis inveniuntur, sed vitiosi; nam aut aeri, aut plumbo, vel
capillamentis, vel sali[s] similes notas habent. Smaragdi autem mero
et viridi proficiunt oleo, quamvis natura inbuantur.
(3) Chalcosmaragdus dicta, quod viridis sit et turbida aereis
venis. Haec in Aegypto vel Cypro insula nascitur.
(4) Prasius pro viridanti colore dictus, sed vilis. Cuius alterum
genus sanguineis punctis abhorret. Tertium distinctum virgulis tri-
bus candidis.
(5) Beryllus in India gignitur, gentis suae lingua nomen habens,
viriditate similis smaragdo, sed cum pallore. Politur autem ab Indis
165
Baktrie byla severnÌ Ë·st dneönÌho Afgh·nist·nu (srv. KP I,813).
166
Srv. Theofrastos (De lapid. 35): syll≠goysi dÆ a⁄to÷q fipŒ to÷q
Øths¯aq …ppe¡q ØxiÕnteq∑ tÕte g¢r Ømwane¡q g¯nontai kinoym≠nhq t∑q
•mmoy di¢ tŒ m≠geuoq tÂn pneym°tvn (ÑsbÌrajÌ je jezdci na konÌch v do-
bÏ, kdy vanou etÈsijskÈ vÏtry; tehdy totiû siln˝ vÌtr odfouk·v· pÌsek a od-
kr˝v· smaragdyì).
167
Theofrastos (De lapid. 25 a 35) uv·dÌ jako hlavnÌ a dob¯e zn·m·
naleziötÏ smaragd˘ mÏdÏnÈ doly na Kypru a na jakÈmsi ostrovÏ leûÌcÌm
proti ChalkÈdonu; podle D. E. Eichholze (Theophrastus ÑDe lapidibusì,
str. 105) to byl ostrov DÈmonÈsos (dnes Demonesi) v MarmarskÈm mo¯i,
jehoû mÏdÏnÈ doly pr˝ byly ve starovÏku proslavenÈ. Popisovan· odr˘da
smaragdu by ale mohla b˝t ve skuteËnosti sekund·rnÌ miner·l mÏdi ñ chry-
sokol nebo malachit (PN).
168
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,67ñ68) a Solinus (Collect. 15,27).
169
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,71: qui tamen virides nasci vi-
dentur, quoniam oleo meliores fiunt...) a Solinus (Collect. 15,27: sed mero
viridi proficiunt oleo, quamvis natura inbuantur). Smaragdy se pravdÏpo-
dobnÏ om˝valy ve vÌnÏ nebo potÌraly olejem, aby se jejich zelen· barva
stala jeötÏ z·¯ivÏjöÌ. I v souËasnÈ dobÏ se smaragdy mnohdy ÑolejujÌì, aby
se zakryly ËastÈ prasklinky v kameni (PN).
170
N·zev kamene je vytvo¯en z ¯eck˝ch substantiv xalkÕq (chalkos),
ÑmÏÔì, a sm°ragdoq (smaragdos), Ñsmaragdì. Srv Plinius StaröÌ (Natur.
152
03-text16.PM6 152 2.11.2016, 15:13

(2) Smaragd m· dvan·ct odr˘d, ale mezi nejuölechtilejöÌ pat¯Ì sma-

ragdy skythskÈ, kterÈ se nach·zejÌ u Skyth˘. DruhÈ mÌsto zaujÌmajÌ
smaragdy baktrijskÈ;165 sbÌrajÌ se za vanutÌ severnÌho vÏtru ve skal-
nÌch sp·r·ch. P˘sobenÌm tÏchto vÏtr˘ se totiû ve velkÈ mÌ¯e od-
fouk·v· pÌsek, a kdyû byla zemÏ takto odkryta, probleskujÌ v nÌ
smaragdy.166 Na t¯etÌm mÌstÏ jsou smaragdy egyptskÈ. OstatnÌ se
nach·zejÌ v mÏdÏn˝ch dolech,167 nejsou vöak ËistÈ, n˝brû na sobÏ
majÌ skvrny podobnÈ mÏdi nebo olovu Ëi vl·sk˘m nebo soli.168 AË-
koli p¯Ìroda obda¯ila smaragdy (dostateËnÏ intensivnÌ) zelenou bar-
vou, p¯ece ji lze jeötÏ zv˝raznit vÌnem a zelen˝m olejem.169
(3) Chalcosmaragdus170 se tak naz˝v· proto, ûe je to zelen˝ dra-
hokam protkan˝ Ëetn˝mi ûilkami mÏdi. Vznik· v EgyptÏ nebo na
ostrovÏ Kypru.
(4) Prasius171 vdÏËÌ za svÈ jmÈno svÈ zelenavÈ barvÏ, je to vöak
nep¯Ìliö cenn˝ drahokam. Druh· jeho odr˘da se odliöuje krvavÏ Ëer-
ven˝mi teËkami, t¯etÌ druh se vyznaËuje t¯emi bÌl˝mi Ë·rkami.
(5) Beryl (beryllus)172 vznik· v Indii a m· jmÈno poch·zejÌcÌ
z jazyka lidu, kter˝ Indii ob˝v·. Svou zelenou barvou se podob·
hist. 37,74). Podle n·zoru E. de Saint-Denise (Pline líAncien, Natur. hist.

XXXVII, str. 152, pozn. 74,2) se jedn· o malachit; mohlo by vöak jÌt i o
chrysokol nebo smÏs sekund·rnÌch miner·l˘ mÏdi (PN).
171
Z ¯eckÈho pr°sioq (prasios), jeû vzniklo na z·kladÏ substantiva
pr°son (prason), ÑpÛrekì. Theofrastos (De lapid. 37) uv·dÌ k·men ve
formÏ pras¡tiq (prasÌtis); drahokam jÌm popisovan˝ je podle D. E. Eich-
holze (Theophrastus ÑDe lapidibusì, str. 114) temnÏ zelen· odr˘da chal-
cedonu. Popis kamene p¯evzal Isidor z Plinia StaröÌho (Natur. hist. 37,113).
Prasius s krvavÏ Ëerven˝mi puntÌky by mohl b˝t dneönÌ heliotrop (srv.
Etymol. XVI,7,12). T¯etÌ odr˘da je snad zelen˝ chalcedon, kter˝ m˘ûe mÌt
na sobÏ takÈ bÌlÈ teËky nebo linky (srv. E. de Saint-Denis, Pline líAncien,
Hist. natur. XXXVII, str. 161, pozn. 113,3). O kameni pr°sioq (prasios)
v SeptuagintÏ viz ˙vod, str. 32ñ33.
172
Z ¯ec. bµrylloq (bÈryllos), kterÈ souvisÌ se sanskrt. vaidu- rya a
pr·krt. velu-riya (srv. Chantraine I,174). V ¯eckÈ podobÏ nach·zÌme n·zev
tohoto kamene na papyru stockholmskÈm v nÏkolika receptech radÌcÌch,
jak Ñvyrobitì neprav˝ beryl (Papyr. Holm., viz nap¯. v. 312ñ317: ÑV˝roba
berylu. Vezmi k¯iöù·l, ovaû jej ûÌnÌ a zavÏs jej do n·doby naplnÏnÈ moËÌ
oslice, aniû by se k·men moËi dot˝kal. N·doba nechù se zapeËetÌ na t¯i dny.
Po t¯ech dnech poloû n·dobu na mÌrn˝ oheÚ a nalezneö n·dhern˝ berylì).
153
03-text16.PM6 153 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
in sexangulas formas, ut hebetudo coloris repercussu angulorum

excitetur; aliter politus non habet fulgorem. Genera eius novem.
(6) Chrysoberyllus dictus, eo quod pallida eius viriditas in au-
reum colorem resplendeat. Et hunc India mittit.
(7) Chrysoprasus Indicus est, coloreÖ porri sucum referens,
aureis intervenientibus guttis, unde et nomen accepit. Quem quidam
beryllorum generi adiudicaverunt.
(8) Iaspis de Greco in Latinum viridis gemma interpretatur: ias
quippe viride, pinasin gemma dicitur. Est autem smaragdo subsimi-
lis, sed crassi coloris. Species eius decem et septem. Volunt autem
Ze starovÏk˝ch autor˘ latinsk˝ch pÌöÌ o berylu Solinus (Collect. 52,61)

a Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,76), od nÏhoû Isidor popis kamene p¯evzal.
Plinius pokl·d· za nejvÌce cenÏnÈ beryly, jeû napodobujÌ svou barvou zeleÚ
klidnÈho mo¯e; jedn· se pravdÏpodobnÏ o odr˘du berylu akvamarÌn, kter˝
m˘ûe b˝t svÏtle aû st¯ednÏ modr˝, ale tÈû zelenomodr˝ (PN). Isidor po-
pisuje beryl jako svÏtlejöÌ smaragd; jeho k·men je pravdÏpodobnÏ dneönÌ
beryl (hlinitok¯emiËitan berylnat˝), kter˝ m˘ûe b˝t ûlutozelen˝, zelen˝,
ûlut˝, modrozelen˝, a dalöÌch barev (PN). Epifanios (De lapid., PG 43,
301A) p¯irovn·v· barvu berylu k vosku, lapid·¯ Damigeron-Evax (35,1;
61,1) k oleji a uv·dÌ takÈ lÈËivÈ a magickÈ vlastnosti, o nichû se Isidor ne-
zmiÚuje, jeû vöak p¯evzali pozdÏjöÌ st¯edovÏcÌ p¯ÌrodovÏdci (srv. nap¯.
Albert Velik˝, De mineral. II,2,3). Beryl je jednÌm z dvan·cti kamen˘ na
n·prsnÌku veleknÏze v Exodu (28,20; 39,13), jednÌm z devÌti kamen˘,
o nichû se hovo¯Ì v souvislosti s bohatstvÌm t˝rskÈho kr·le v Ezechielovi
(28,13), a jednÌm z dvan·cti kamen˘ zdobÌcÌch z·klady nebeskÈho Jeruza-
lÈma ve ZjevenÌ JanovÏ (21,20).
173
Beryl pat¯Ì do soustavy öestereËnÈ a nach·zÌ se v p¯ÌrodÏ v krysta-
lech jako öestereËn˝ hranol nebo öestereËn˝ dvojjehlan (srv. V. Bouöka ñ
J. Kou¯imsk˝, Atlas drah˝ch kamen˘, str. 122ñ123). Proto se pro usnad-
nÏnÌ pr·ce a z·roveÚ kv˘li maxim·lnÌmu v·hovÈmu v˝tÏûku kamene leötil
ve tvaru öestihranu (PN).
174
N·zev kamene je kompositum z ¯eck˝ch substantiv xrysÕq (chr˝-
sos), Ñzlatoì, a bµrylloq (bÈryllos), Ñberylì. Srv. Plinius StaröÌ (Natur.
hist. 37,76) a Solinus (Collect. 52,62). Mohlo by se jednat o dneönÌ chry-
soberyl (kysliËnÌk beryllia a hlinÌku), kter˝ je barvy ûlutozelenÈ, pop¯. jen
ûlutÈ, nebo o heliodor, ûlutou odr˘du berylu (PN).
175
Z ¯ec. xrysÕprasoq (chr˝soprasos), Ñchrysoprasì, jeû vzniklo
spojenÌm substantiv xrysÕq (chr˝sos), Ñzlatoì, a pr°son (prason), ÑpÛ-
154
03-text16.PM6 154 2.11.2016, 15:13

smaragdu, je vöak bledöÌ. IndovÈ jej leötÌ do tvaru öestihranu,173 aby

se bled· barva berylu zv˝raznila odrazem svÏtla od jednotliv˝ch
hran. Pokud se vyleötÌ do jinÈho tvaru, nez·¯Ì. M· devÏt odr˘d.
(6) Chrysoberyl (chrysoberyllus)174 se tak naz˝v· proto, ûe se
v jeho bledÏzelenÈ barvÏ leskne zlato. Nach·zÌ se v Indii.
(7) Chrysopras (chrysoprasus)175 poch·zÌ z Indie. Pokud jde o je-
ho barvu..., p¯ipomÌn· öù·vu z pÛrku; je protk·n zlat˝mi kapkami
a podle toho dostal jmÈno. NÏkte¯Ì jej pokl·dajÌ za odr˘du berylu.
(8) Jaspis (iaspis)176 se p¯ekl·d· z ¯eËtiny do latiny jako Ñzelen˝
drahokamì, ias totiû znamen· Ñzelen˝ì, pinasin Ñdrahokamì. Podo-
b· se velmi smaragdu, je vöak temnÏjöÌ barvy. M· sedmn·ct odr˘d.
rekì. Isidor navazuje na popis kamene u Plinia StaröÌho (Natur. hist. 37,
113; srv. tÈû Solinus, Collect. 52,62), podle nÏhoû se barva chrysoprasu
podob· öù·vÏ pÛrku, m· vöak n·dech do zlatova. Plinius StaröÌ se ovöem
zmiÚuje o chrysoprasu takÈ p¯i popisu berylu ñ jedna z jeho odr˘d je pr˝
bledöÌ (tedy jeötÏ svÏtleji zelen· neû beryl) a nÏkte¯Ì ji naz˝vajÌ chrysopras.
H. L¸schen (Die Namen der Steine, str. 201) se domnÌv·, ûe ani jeden
z tÏchto kamen˘ nenÌ dneönÌ chrysopras (odr˘da k¯emene).
O chrysoprasu se hovo¯Ì takÈ v PÌsmu p¯i v˝Ëtu dvan·cti drahokam˘
zdobÌcÌch z·klady nebeskÈho JeruzalÈma ve ZjevenÌ JanovÏ (21,20).
Srv. Etymol. XVI,14,8, kde Isidor ¯adÌ chrysopras rovnÏû mezi kameny
ohnivÏ ËervenÈ barvy a popisuje jej jako k·men, kter˝ je ve dne zlat˝ a v no-
ci ohnivÏ Ëerven˝.
176
Slovo ≈°q (ias) neznamen· v ¯eËtinÏ Ñzelen˝ì (srv. LiddellñScott,
str. 158) a slovo Ñpinasinì v ¯eËtinÏ neexistuje; foneticky nejbliûöÌ jsou
p¯nh (pÌnÈ) Ëi pinikÕn (pÌnikon), Ñperlaì (srv. LiddellñScott, str. 1405).
Podle modernÌch etymologick˝ch slovnÌk˘ (srv. Chantraine I,454) se ne-
jedn· o ¯eckÈ kompositum, n˝brû o p¯ejÌmku do ¯eËtiny z nÏkterÈho semit-
skÈho jazyka; srv. hebr. hPe:wfy (j·öepeh).
O jaspisu se doËÌt·me jiû u Theofrasta (De lapid. 23, 27 a 35) a v ¯ec-
kÈm papyru stockholmskÈm (Papyr. Holm., v. 360). äiroce se o nÏm roze-
pisuje Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,115ñ118), kter˝ jej pokl·d· na prvnÌm
mÌstÏ za zelen˝ a pr˘svitn˝ k·men podobn˝ smaragdu, uv·dÌ vöak i jinak
zbarvenÈ odr˘dy (viz ˙vod, pozn. 30). Jako k·men mnoha barev popisuje
jaspis rovnÏû lapid·¯ Damigeron-Evax (13,1).
O jaspisu nach·zÌme zmÌnku takÈ na nÏkolika mÌstech v PÌsmu: je
jednÌm z dvan·cti kamen˘ na n·prsnÌku veleknÏze v Exodu (28,18; 39,11),
jednÌm z devÌti drahokam˘ uv·dÏn˝ch v Ezechielovi (28,13) v pas·ûi, v nÌû
se hovo¯Ì o bohatstvÌ t˝rskÈho kr·le (tyto kameny ztotoûÚuje Isidor, Sent.,
155
03-text16.PM6 155 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
quidam iaspidem gemmam et gratiae et tutelae esse gestantibus,

quod credere non fidei, sed superstitionis est.
(9) Topazion ex virenti genere est omnique colore resplendes,
inventa primum in Arabiae insula, in qua Trogodytae praedones
fame et tempestate fessi quum herbarum radices effoderent, eru-
erunt. Quae insula postea quaesita nebulis cooperta tandem a navi-
gantibus inventa. Sed ob hoc locus et gemma nomen ex causa ac-
PL 83,556B, s devÌti andÏlsk˝mi chÛry), a je o nÏm takÈ zmÌnka p¯i popisu

novÈho SiÛnu, jehoû vybudov·nÌ slibuje Hospodin ˙sty proroka Izaj·öe
(54,11ñ12): m· b˝t postaven ze safÌr˘, jeho hradby majÌ b˝t z jaspis˘,
br·ny z tesan˝ch kamen˘. Pro pozdÏjöÌ st¯edovÏkou exegesi vöak byly
patrnÏ nejz·vaûnÏjöÌ pas·ûe ze ZjevenÌ Janova: ve ËtvrtÈ kapitole (4,3) po-
pisuje Jan zjevenÌ boûÌho majest·tu, kter˝ se podob· jaspisu a kameni
sardius, ve dvac·tÈ prvÈ kapitole je jaspis uv·dÏn jako prvnÌ z·klad ne-
beskÈho JeruzalÈma (21,19), k jaspisu je vöak takÈ p¯irovn·v·no svÏtlo
oza¯ujÌcÌ nebesk˝ JeruzalÈm (21,11) a jsou z nÏho rovnÏû postaveny hradby
nebeskÈho mÏsta (21,18). Ve st¯edovÏk˝ch koment·¯Ìch k tÏmto biblick˝m
pas·ûÌm je jaspis popisov·n tÈmÏ¯ bez v˝jimky jako zelen˝ k·men.
Dnes se termÌnem jaspis oznaËuje skrytÏ krystalick· odr˘da k¯emene ñ
smÏs chalcedonu, k¯emene a op·lu, kter· se m˘ûe vyskytovat v r˘zn˝ch
barv·ch (ËervenÈ, okrovÏ ûlutÈ, zelenÈ) i jako pestrobarevn· (srv. V. Bouö-
ka ñ J. Kou¯imsk˝, Atlas drah˝ch kamen˘, str. 91ñ92; H. L¸schen, Die
Namen der Steine, str. 243ñ244).
177
Plinius StaröÌ se zmiÚuje o tom, ûe k·men se s oblibou pouûÌv· jako
amulet (Natur. hist. 37,118: totus vero Oriens pro amuleto gestare eas
traditur); srv. takÈ DioskoridÈs (De materia medica, V,142) a Marcellus
Empiricus (De medicam. XX,98), kter˝ doporuËuje vyr˝t na jaspis draka
a nosit jej zavÏöen˝ kolem krku, pak pr˝ k·men pom·h· proti bolesti ûalud-
ku. Z ostatnÌch antick˝ch lÈka¯˘ se o jaspisu zmiÚujÌ Oribasios (Collect.
medic. XV,1,26,6; 26) a AÎtios (Libri medic. II,36).
ÿeckÈ lapid·¯e Lithika OrfeÛs (v. 267ñ270) a KÈrygmata (6) a latinsk˝
lapid·¯ Damigeron-Evax (13) zd˘razÚujÌ p¯edevöÌm blahod·rn˝ vliv jaspi-
su na ˙rodu; k·men totiû v dobÏ sucha p¯ivol·v· dÈöù (K 6,2ñ3: Xrµsimoq
dÆ ka˘ o·toq...ta¡q §ro’raiq prŒq e⁄wor¯an. All¢ ka˘ fietÕn...Øj §n-
ombr¯aq kat°gein Øp˘ ta’taq; D-E 13,4: iste lapis imbrium est perfectus
et invocatus imbres facit). Lapid·¯ KÈrygmata (6,4) p¯ipojuje, ûe jaspis tÈû
m˘ûe podle svÏdectvÌ mnoh˝ch odvr·tit epileptick˝ z·chvat. RozmanitÈ
barvy jaspisu a jeho magickou ˙Ëinnost proti p¯elud˘m popisuje i Epi-
fanios (De XII gemm., PG 43,298BCD).
156
03-text16.PM6 156 2.11.2016, 15:13

NÏkte¯Ì lidÈ tvrdÌ, ûe jaspis poskytuje tÏm, kte¯Ì jej nosÌ, milost
a ochranu, to vöak nenÌ projev vÌry, n˝brû povÏrËivosti.177
(9) Topaz (topazion)178 pat¯Ì k zelen˝m kamen˘m, ale z·¯Ì i vöe-
mi ostatnÌmi barvami. PoprvÈ byl objeven na arabskÈm ostrovÏ, kde
jej vykopali troglodytötÌ pir·ti, kdyû vyËerp·ni hladem a bou¯Ì vy-
hrab·vali ko¯Ìnky rostlin. Kdyû pak n·mo¯nÌci tento ostrov zahalen˝
mraky hledali, koneËnÏ jej nalezli; a tak byly ono mÌsto i drahokam
pojmenov·ny podle tÈto okolnosti, neboù top°zein (topazein) zna-
178
Slovo topazius, topazus p¯evzala latina z ¯eckÈho top°zion, tÕ-
pazon, tÕpazoq (topazion, topazon, topazos), ale podle modernÌch etymo-
log˘ je slovo p˘vodu orient·lnÌho; kter˝ jazyk tento n·zev vytvo¯il, nenÌ
vöak jasnÈ (srv. Chantraine II,1125). E. de Saint-Denis (Pline líAncien,
Hist. natur. XXXVII, str. 160, pozn. 108,1) se zmiÚuje o moûnÈ p¯Ìbuznosti
se sanskrt. tapas, ÑoheÚì. My se s n·zvem topazu setk·v·me teprve v po-
dobÏ ¯eckÈ a o etymologii se dovÌd·me poprvÈ od Plinia StaröÌho (Natur.
hist. 37,108), jehoû text Isidor z vÏtöÌ Ë·sti p¯ejÌm·.
Topaz je jednÌm z dvan·cti kamen˘ na n·prsnÌku veleknÏze v Exodu
(28,17; 39,10), jednÌm z devÌti drahokam˘ uv·dÏn˝ch v souvislosti s bo-
hatstvÌm t˝rskÈho kr·le v Ezechielovi (28,13) a hovo¯Ì se o nÏm i v JÛbovÏ
pÌsni o moudrosti (Jb 28,19); ve ZjevenÌ JanovÏ je uv·dÏn mezi dvan·cti
drahokamy zdobÌcÌmi z·klady nebeskÈho JeruzalÈma (21,20). Epifanios jej
popisuje jako k·men ËervenÏjöÌ neû karbunkl (De XII gemm., PG 43,296A),
starovÏcÌ auto¯i se zmiÚujÌ pouze o barvÏ zelenÈ (KÈrygmata, 8), Isidor jej
za¯azuje do oddÌlu pojedn·vajÌcÌho o zelen˝ch kamenech, avöak p¯ipojuje,
ûe k·men z·¯Ì tÈû vöemi ostatnÌmi barvami; jeho pojetÌ ovlivnilo pozdÏjöÌ
symbolickÈ v˝klady barvy topazu ve st¯edovÏk˝ch dÌlech exegetick˝ch
i zobrazov·nÌ tohoto kamene ve st¯edovÏk˝ch iluminacÌch.
Podle lapid·¯e KÈrygmata (8,10ñ17) obdarov·v· topaz toho, kdo jej
u sebe nosÌ, mnoh˝m dobrodinÌm: l·skou, ochranou v nebezpeËÌ na mo¯i,
˙spÏchem p¯i obchodov·nÌ; ËinÌ takÈ ËlovÏka dobr˝m ¯eËnÌkem a mil˝m
jeho spoleËnÌk˘m a je ˙Ëinn˝m lÈkem p¯i oËnÌch nemocech a p¯i poma-
tenosti. Latinsk˝ lapid·¯ Damigeron-Evax (54,2) doporuËuje mÌt topaz
v domÏ jako amulet proti vöemu zlÈmu. Srv. takÈ Lithika OrfeÛs (v. 280ñ
281) a Damigeron-Evax (29,1ñ5). Epifanios uv·dÌ u topazu nejen zcela
odliönou barvu, ale i p˘vod a vlastnosti: k·men pr˝ vznik· v indickÈm
mÏstÏ Topaza, kde jej objevili kamenÌci v srdci jinÈho kamene; kdyû se
k·men roztÌr· brouskem, vypouötÌ mlÈËnÏ bÌlou öù·vu, kter· je prospÏön·
p¯i oËnÌch nemocech a vodnatelnosti a m· dalöÌ lÈËivÈ ˙Ëinky (De XII
gemm., PG 43,296AB).
Dnes se slovem topaz oznaËuje k¯emiËitan hlinit˝, kter˝ m· vÏtöinou
barvu bÌlou, medovÏ aû vÌnovÏ ûlutou, pop¯. svÏtle modrou Ëi oranûovou aû
157
03-text16.PM6 157 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
cepit; nam top°zein Trogodytarum lingua significationem habet

quaerendi. Est autem amplissima gemmarum. Eadem sola nobilium
limam sentit. Genera eius duo.
(10) Callaica colore viridi, sed pallens et nimis crassa. Nihil
iucundius aurum decens; unde et appellata. Nascitur in India vel
Germania in rupibus gelidis, oculi modo extuberans.
(11) Molochites spissius virens et crassior quam smaragdus a co-
lore malvae nomen accepit, in reddendis laudata signis. Nascitur in
Arabia.
(12) Heliotropia viridi colore et nubilo, stellis puniceis super-
sparsa cum sanguineis venis. Causa nominis de effectu lapidis est:
nar˘ûovÏlou (PN). Zelen˝ topaz, o nÏmû hovo¯Ì Plinius StaröÌ, mohl b˝t
dneönÌ chrysolit zvan˝ tÈû olivÌn Ëi peridot (srv. D. Wyckoff, Book of
Minerals, str. 122; R. Halleux ñ J. Schamp, Les lapidaires grecs, str. 307).
179
PovÏst o nalezenÌ topazu troglodytsk˝mi pir·ty i etymologii slova
p¯evzal Isidor s menöÌmi ˙pravami od Plinia StaröÌho (Natur. hist. 37,107ñ
108). Podle Plinia se vöak topaz nach·zÌ buÔ na arabskÈm ostrovÏ Cytis,
nebo na ostrovÏ Topazos, leûÌcÌm v RudÈm mo¯i ve vzd·lenosti t¯Ì set stadiÌ
od pevniny; tento ostrov je pr˝ neust·le zahalen˝ mlhami a proto jej musÌ
n·mo¯nÌci Ëasto hledat, a pr·vÏ tato okolnost dala ostrovu jmÈno (tamt.
37,108). Teprve sekund·rnÏ byl podle ostrova nazv·n k·men (srv. tamt.
6,169: Topazos, quae gemmae nomen dedit). Jedn· se pravdÏpodobnÏ
o dneönÌ ostrov Zebirget (St. Johnís), na nÏmû se ve starovÏku tÏûil chry-
solit (odr˘da olivÌnu); ve st¯edovÏku upadlo toto naleziötÏ v zapomnÏnÌ
a bylo znovu objeveno v r. 1900 (srv. V. Bouöka ñ J. Kou¯imsk˝, Atlas
drah˝ch kamen˘, str. 110).
180
Srv. text Plini˘v (Natur. hist. 37,109), z nÏhoû p¯evzal Isidor pouze
prvnÌ vÏtu.
181
Isidor zkr·til text Plini˘v, jenû popisuje tent˝û k·men pod jmÈnem
callaina (Natur. hist. 37,110ñ112). Etymologie n·zvu drahokamu nenÌ
zcela jasn·; slovo souvisÌ buÔ s vlastnÌm jmÈnem Callaeci, ÑGallaekovÈì,
nebo je odvozeno z ¯eckÈho adjektiva kall°inoq (kallainos), ÑmÏnÌcÌ bar-
vu z modrÈ na zelenouì, a substantiva k°llaiq (kallais), Ñdrahokam mod-
rozelenÈ barvyì (srv. LiddellñScott, str. 865). Isidor s·m etymologizuje ne-
jasnÏ; snad obratem nihil iucundius aurum decens nar·ûÌ na kr·su kamene
a odvozuje jeho n·zev od ¯ec. kalÕq (kalos), Ñkr·sn˝, vhodn˝, p¯Ìjemn˝ì?
Podle Plinia StaröÌho (tamt. 37,110) poch·zÌ k·men z vnitrozemÌ Indie
a jeho nejkr·snÏjöÌ a nejËistöÌ exempl·¯e z Karm·nie (persk· provincie,
dnes na ˙zemÌ Õr·nu). Isidor zmÏnil Karm·nii na Germ·nii, snad pod vli-
158
03-text16.PM6 158 2.11.2016, 15:13

men· v ¯eËi Troglodyt˘ Ñhledatì.179 Topaz pat¯Ì mezi nejvÏtöÌ dra-

hokamy a jako jedin˝ z uölechtil˝ch kamen˘ se leötÌ pomocÌ pil-
nÌku.180 M· dvÏ odr˘dy.
(10) Callaica181 je drahokam zelenÈ barvy, ale bled˝ a do znaËnÈ
mÌry nepr˘hledn˝. é·dn˝ jin˝ drahokam se tolik nehodÌ pro za-
sazov·nÌ do zlata; proto byl tento k·men tak nazv·n. Vznik· v Indii
nebo Germ·nii v ledov˝ch skal·ch; je vypoukl˝ jako oko.182
(11) Malachit (molochites)183 je temnÏji zelen˝ a mÈnÏ pr˘hled-
n˝ neû smaragd; dostal jmÈno podle barvy slÈzu. Je to k·men po-
uûÌvan˝ s oblibou k v˝robÏ peËetidel. Vznik· v Ar·bii.
(12) Heliotrop (heliotropia)184 je drahokam temnÏ zelenÈ barvy
pokropen˝ purpurov˝mi hvÏzdiËkami a protkan˝ krvavÏ Ëerven˝mi
ûilkami. K·men byl pojmenov·n podle ˙Ëinku, kter˝ vyvol·v·:
vem textu Solinova (Collect. 20,14): in Germaniae continentibus gallaica

reperitur; srv. Isidor (Etymol. XIV,4,4): Germania mittit et gemmas, crys-
tallum et succinum, callaicum (callainum cod.) quoque viridem. Je moûnÈ,
ûe se jedn· o tyrkys, jenû skuteËnÏ m˘ûe mÏnit barvu z modrÈ na zelenÏjöÌ
odstÌn (PN).
Naproti tomu pod jmÈnem callais Ëi callaica hovo¯Ì Plinius StaröÌ o ji-
nÈm kameni, kter˝ napodobuje safÌr svou modrou barvou p¯ipomÌnajÌcÌ
barvu mo¯e p¯i pob¯eûÌ (tamt. 37,151).
182
Isidor p¯evzal text od Plinia StaröÌho (Natur. hist. 37,110), vynechal
vöak poslednÌ Ë·st jeho popisu. Cel˝ Plini˘v text znÌ: nascitur...in rupibus
inviis et gelidis, oculi figura extuberans leviterque adhaerens nec ut adnata
petris, sed ut adposita (Ñvznik·...v nep¯Ìstupn˝ch ledov˝ch skal·ch, na
nichû vytv·¯Ì v˝stupky v podobÏ oka a jakoby jen lehce p¯ichycenÈ, takûe
se zd·, ûe nevznikly z·roveÚ se sk·lou, ale byly na ni teprve dodateËnÏ
p¯ipevnÏnyì).
183
N·zev kamene poch·zÌ z ¯eckÈho molox¯thq (molochÌtÈs), Ñmala-
chitì, jehoû z·kladem je substantivum molÕxh (molochÈ), ÑslÈzì. Ozna-
Ëoval se jÌm drahokam zelen˝ jako slÈz. Srv. Solinus (Collect. 33,20)
a Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,114), jehoû popis kamene Isidor para-
fr·zuje. Plinius uv·dÌ prospÏönost kamene jako ochrannÈho amuletu. Podle
E. de Saint-Denise (Pline líAncien, Hist. natur. XXXVII, str. 161, pozn.
114,6) se nejedn· o dneönÌ malachit, n˝brû o druho¯adou odr˘du k¯emene
a chalcedonu zvanou prazem.
184
Z ¯ec. ºliotrÕpion (hÈliotropion), kterÈ je sloûeno ze substantiv
Ωlioq (hÈlios), Ñslunceì, a trÕpoq (tropos), Ñobratì. TÌmto jmÈnem se ve
159
03-text16.PM6 159 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
nam deiecta in labris aeneis radios solis mutat sanguineo repercussu,

extra aquam autem speculi modo solem accipit deprehenditque de-
fectus eius subeuntem lunam ostendens. Magorum inpudentiae ma-
nifestissimum in hoc quoque exemplum est, quoniam admixta herba
heliotropio quibusdam additis precationibus gerentem conspici ne-
gent. Gignitur in Cypro et Africa, sed melior in Aethiopia.
(13) Sagda gemma prasini coloris apud Chaldaeos. Cuius tanta
vis est, ut permeantes naves e profundo petat et carinis ita tenaciter
adhaereat, ut nisi abrasa parte ligni vix separetur.
(14) Myrrhites dicta est, quod in ea myrrhae color est. Conpres-
sus autem usque ad calorem nardi spirat suavitatem.
Aromatitis reperitur in Arabia vel Aegypto, myrrhae coloris et
odoris; unde et nomen habet.
(15) Melichros bicolor ex una parte viridis, ex altera melli si-
milis.
starovÏku oznaËovaly rostliny, jejichû kvÏt a listy se ot·ËejÌ za sluncem,

totiû otoËnÌk (Heliotropium L.) nebo Ëekanka (Cichorium Intybus L.), srv.
H. Marzell, Wˆrterbuch der deutschen Pflanzennamen, II,790; J. AndrÈ,
Lexique des termes de botanique en latin, str. 170. PoslÈze se tak naz˝val i
zelen˝ drahokam s krvavÏ Ëerven˝mi skvrnami, srv. LiddellñScott, tamt.;
Solinus, Collect. 27,36ñ37; Plinius StaröÌ, Natur. hist. 37,165, jehoû text
p¯evzal Isidor v tÈmÏ¯ doslovnÈ podobÏ. V lapid·¯i Damigeron-Evax je
heliotrop smaragdovÏ zelen˝ k·men s krvavÏ Ëerven˝mi ûilkami, jenû m·
n·zev podle toho, ûe mÏnÌ barvu slunce (2,3: appellatur autem heliotropius
eo quod vertit solem): vloûÌ-li se do st¯ÌbrnÈ n·doby s vodou a ta se nastavÌ
sluneËnÌm paprsk˘m, zmÏnÌ k·men barvu slunce na krvavÏ Ëervenou (2,4).
Lapid·¯ vz·pÏtÌ popisuje dalöÌ magickÈ a lÈËivÈ schopnosti kamene (2,5ñ
13). Podle dneönÌ mineralogickÈ nomenklatury je heliotrop zelen· od-
r˘da jaspisu nebo chalcedonu s pravideln˝mi Ëerven˝mi skvrnami (srv.
V. Bouöka ñ J. Kou¯imsk˝, Atlas drah˝ch kamen˘, str. 92).
185
Srv. Solinus (Collect. 37,8) a Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,181).
Etymologie je nejasn·; snad se jedn· o slovo z nÏkterÈho v˝chodnÌho
jazyka.
186
Z ¯eckÈho myrr¯thq (myrrhÌtÈs) sloûenÈho ze substantiva m’rra
(myrrh·), Ñmyrhaì (lat. myrrha, murra), a suffixu -¯thq (ÌtÈs). SamotnÈ
slovo myrha je vöak p˘vodu orient·lnÌho, srv. aramej. hR f\m (murr·h) a
hebr. r0m (mÛr), srv. H. Lewy, Die semitischen Fremdwˆrter im Griechi-
schen, str. 42. Myrha je öù·va, kter· vytÈk· z ke¯e balsamovnÌku (Commi-
160
03-text16.PM6 160 2.11.2016, 15:13

pokud se vhodÌ do kovovÈ n·doby (s vodou), odr·ûÌ sluneËnÌ pa-

prsky a mÏnÌ jejich barvu na krvavÏ Ëervenou, naopak mimo vodu
zachycuje slunce jako zrcadlo; upozorÚuje takÈ na zatmÏnÌ tÌm, ûe
ukazuje mÏsÌc proch·zejÌcÌ pod sluncem. Je rovnÏû nejzjevnÏjöÌm
p¯Ìkladem nestoudnosti m·g˘; ti totiû tvrdÌ, ûe ten, kdo nosÌ tento
drahokam spolu s bylinou tÈhoû jmÈna a proslovÌ urËitou za¯Ìk·vacÌ
formuli, stane se neviditeln˝m. K·men se rodÌ na Kypru a v Africe,
ale kvalitnÏjöÌ se nach·zÌ v Etiopii.
(13) Sagda 185 je drahokam zelen˝ jako pÛrek. Vyskytuje se
u Chaldejc˘. M· takovou sÌlu, ûe zamÌ¯Ì z hlubiny k proplouvajÌcÌ
lodi a p¯isaje se k nÌ tak pevnÏ, ûe jej lze odstranit pouze od¯ÌznutÌm
i s Ë·stÌ lodi.
(14) Myrrhites186 se jmenuje podle toho, ûe m· barvu jako myr-
ha. Pokud se stiskne v ruce a zah¯eje, vonÌ jako nard.
Aromatitis187 se nach·zÌ v Ar·bii a v EgyptÏ; m· barvu a vonÌ
jako myrha a podle toho se jmenuje.
(15) Melichros188 je dvoubarevn˝, na jednÈ stranÏ zelen˝, na
druhÈ podobn˝ barvÏ medu.
phora abyssinica Engl., srv. H. Marzell, Wˆrterbuch der deutschen Pflan-

zennamen, I,1116) a na vzduchu tuhne v pr˘svitnou hmotu. Isidor zkr·til
text Plinia StaröÌho (Natur. hist. 37,174), podle nÏhoû k·men vonÌ s·m
o sobÏ jako nÏjak· aromatick· mast a teprve p¯i t¯enÌ vonÌ jako nard. Srv.
takÈ Solinus (Collect. 37,10). O kameni murrina, jehoû n·zev je odvozen
z lat. murra, Ñmyrhaì, viz Etymol. XVI, 12,6, pozn. 249.
187
N·zev kamene p¯evzala latina z ¯eckÈho §rvmat¡tiq (arÛmatÌtis)
vytvo¯enÈho na z·kladÏ substantiva •rvma (arÛma), Ñvonn· rostlina; von-
nÈ ko¯enÌì. Jedn· se o nÏjak˝ vonn˝ k·men, snad do zelena zabarven˝
jantar (srv. E. de Saint-Denis, Pline líAncien, Hist. natur. XXXVII, str. 170,
pozn. 145,5).
188
O kameni melichrus, jehoû n·zev poch·zÌ z ¯ec. mel¯xroyq (meli-
chr˙s), pÌöe jiû Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,191: colos appellavit...meli-
chrum melleus); slovo je sloûeno z ¯eck˝ch substantiv m≠li (meli), Ñmedì,
a xrÕa (chro·), Ñbarvaì, jedn· se tedy o jak˝si medovÏ zbarven˝ k·men,
nikoli o drahokam popisovan˝ Isidorem. V n·sledujÌcÌ vÏtÏ pak Plinius
hovo¯Ì o dvoubarevnÈm kameni melichlorus (tamt.: colos appellavit...me-
lichlorum geminus, parte flavus, parte melleus); p˘vodnÏ ¯eckÈ slovo
mel¯xlvroq (melichlÛros) je sloûeno ze substantiva m≠li (meli), Ñmedì,
161
03-text16.PM6 161 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(16) Choaspitis a flumine Persarum dicta est, ex viridi fulgoris

aurei.
8. DE RVBRIS GEMMIS
(1) Corallius gignitur in mari, forma ramosus, colore viridi sed

maxime rubens. Bacae eius candidae sub aqua et molles, detractae
confestim durantur et rubescunt tactuque protinus lapidescunt. Ita-
que occupari evellique retibus solet aut acri ferramento praecidi, qua
de causa corallius vocitatus. Quantum autem apud nos margaritum
Indicum pretiosum est, tantum apud Indos corallium. Hunc magi
fulminibus resistere adfirmant, si creditur.
a adjektiva xlvrÕq (chlÛros), ÑzelenavÏ ûlut˝, svÏtle zelen˝; ûlut˝; svÏtl˝,

bled˝ì. Plinius StaröÌ pouûÌv· p¯i popisu kamene termÌnu flavus, Ñûlut˝ì,
Isidor jej nahrazuje slovem viridis, Ñzelen˝ì, jedn· se vöak bezpochyby
o tent˝û k·men (srv. ThLL VIII/1 615,27).
189
Z ¯ec. xoasp¡tiq (choaspÌtis), jehoû z·kladem je slovo Xo°sphq
(ChoaspÈs), jmÈno ¯eky pramenÌcÌ v P¯ednÌ Asii (srv. HÈrodotos, Hist.
I,188; StrabÛn, Geogr. 15,3,4; Plinius StaröÌ, Natur. hist. 6,130). O kameni
se zmiÚuje jiû Plinius StaröÌ (tamt. 37,156).
190
LatinskÈ corallius (pop¯. corallus, corallum, coralium, curalium
apod.) je p¯ejÌmkou z ¯eËtiny, kde slovo existovalo v nÏkolika variant·ch:
jako kor°llion (korallion), kor°lion (koralion), koyr°lion (k˙ralion),
kvr°lion (kÛralion) aj.; o etymologii ¯eckÈho n·zvu viz ˙vod, str. 57ñ58.
Trsy kor·lu jsou v·penitÈ schr·nky tvo¯enÈ t¯Ìdou mo¯sk˝ch l·Ëkovc˘.
Z nich je pro klenotnickÈ ˙Ëely nejv˝znamnÏjöÌ kor·l Ëerven˝ (Corallium
rubrum Lam.), jenû vytv·¯Ì trsy aû 40 cm vysokÈ. Po odum¯enÌ polyp˘ se
trsy zbavujÌ k˘ry, ¯eûou na kusy a pak brousÌ a leötÌ. K v˝robÏ öperk˘
a amulet˘ se pouûÌvaly i trsy vytv·¯enÈ kor·lem Ëern˝m (Plexaura anti-
pathes L.); srv. V. Bouöka ñ J. Kou¯imsk˝, Atlas drah˝ch kamen˘, str. 147.
191
Isidor parafr·zuje Plinia StaröÌho (Natur. hist. 32,22), kter˝ popisuje
kor·l jako zelen˝ stromek rostoucÌ pod vodou; srv. Theofrastos (De lapid.
38), podle nÏhoû kor·l vypad· jako k·men, je ËervenÈ barvy a roste v mo¯i:
tŒ g¢r koyr°lion, ka˘ g¢r to◊u Îsper l¯uoq, t∑ ¿ xrÕa¿ mÆn ØryurÕn...∑
w’etai d Øn t∑ ¿ ual°tth ¿ . DioskoridÈs (De materia medica, V,121) uv·dÌ,
ûe kor·lu ¯ÌkajÌ takÈ liuÕdendron (lithodendron), tj. Ñkamenn˝ stromekì.
Kor·l m˘ûe b˝t r˘zn˝ch barev, rovnÏû svÏtl˝ (ËistÏ bÌl˝); snad m· tento
162
03-text16.PM6 162 2.11.2016, 15:13

8. »ervenÈ drahokamy
(16) Choaspitis189 se naz˝v· podle perskÈ ¯eky. V jeho zelenÈ

barvÏ probleskuje zlat˝ n·dech.
8. »ERVEN… DRAHOKAMY
(1) Kor·l (corallius)190 se rodÌ v mo¯i, m· tvar ke¯e a je zelenÈ

barvy,191 nejËastÏji ale barvy ËervenÈ. Jeho bobule jsou pod vodou
bÌlÈ a mÏkkÈ, po vytaûenÌ z vody ihned tvrdnou a nab˝vajÌ ËervenÈ
barvy, a jakmile se jich dotkne (vzduch), promÏnÌ se v k·men.192
Proto se kor·l obvykle sbÌr· a trh· pomocÌ ryb·¯sk˝ch sÌtÌ nebo se
¯eûe ostr˝m ûelezn˝m n·strojem, a z toho d˘vodu byl nazv·n co-
rallius.193 IndovÈ si ho cenÌ tak, jako si my cenÌme indick˝ch perel.
M·govÈ tvrdÌ, ûe je tento k·men ˙Ëinn˝ proti blesk˘m, je ovöem
ot·zkou, zda se tomu d· vÏ¯it.194
druh pod vodou zelenÈ zabarvenÌ a p¯ipomÌnal tak Pliniovi vÏtÈvky nÏjakÈ
rostliny?
192
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 32,22). O tvrdnutÌ kor·lu v k·men
pod vlivem doteku vzduchu se zmiÚuje takÈ nap¯. Ovidius (Metam. IV,
750ñ753):
ÑKor·ly odtud aû dodnes touû vlastnost trvale majÌ,
ûe kdyû vzduch se jich dotkne, hned tvrdost do sebe p¯ijmou:
co bylo pod vodou ke¯em, to nad vodou mÏnÌ se v k·men.ì
Srv. tÈû Metam. XV,416ñ417. PodobnÏ komentujÌ tuto vlastnost ¯eckÈ
lapid·¯e Lithika OrfeÛs (v. 524ñ532) a KÈrygmata (20,7ñ9).
193
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 32,22), jenû pouûÌv· tvaru curalium.
E. de Saint-Denis (Pline líAncien, Hist. natur. XXXII, str. 88, pozn. 22,3) se
domnÌv·, ûe Plinius spojuje n·zev kor·lu s ¯ec. koyr° (k˙r·), Ñ¯ez·nÌ,
st¯Ìh·nÌì (srv. tÈû Frisk I,916).
194
Kor·l je podle starovÏk˝ch i st¯edovÏk˝ch autor˘ obda¯en mnoha
magick˝mi schopnostmi (srv. Damigeron-Evax 7,1: Corallius lapis ma-
ximas habet vires in magica tractatione...), z nichû vöak uv·dÌ Isidor, a to
jeötÏ s pochybnostmi, jen jedinou ñ ˙Ëinnost kor·lu proti blesku (hromu).
Je to ovöem schopnost, jÌû vÏnuje lapid·¯ Damigeron-Evax ve svÈm lÌËenÌ
nejvÌce pozornosti: kor·l je pr˝ ˙Ëinn˝ nejen proti blesk˘m (7,4: portans
autem eum numquam capietur a fulmine), ale proti jak˝mkoli nep¯Ìzniv˝m
povÏtrnostnÌm vliv˘m dolÈhajÌcÌm na ˙rodu (7,7: amovet de terra gran-
163
03-text16.PM6 163 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(2) Sardius dicta, eo quod reperta sit primum a Sardis; haec

rubrum habet colorem marmoribus praestans, sed inter gemmas
vilissima. Genera eius quinque.
(3) Onyx appellata, quod habeat in se permixtum candorem in
similitudinem unguis humanae. Graeci enim unguem –nyxa dicunt.
Hanc India vel Arabia gignit, distant autem invicem; nam Indica
dinem et omnem perniciosam tempestatem), na p¯Ìbytky (7,9: in domo...po-

situs conservat eam ab...fulminum ictibus) Ëi na plavce na mo¯i (7,10ñ11:
in nave hoc si habueris, multum efficacior eris. Resistit autem ventis et
tempestatibus et turbinibus). Lapid·¯ tak rozöi¯uje popis kor·lu v ¯eck˝ch
lapid·¯Ìch (Lithika OrfeÛs v. 595ñ598; KÈrygmata 20,17; 20,26).
O pouûitÌ kor·lu v lÈka¯stvÌ se zmiÚujÌ Plinius StaröÌ (Natur. hist. 32,
24), DioskoridÈs (De materia medica, V,121) a pod n·zvem alcyonium
takÈ Celsus (De medic. V,6,2; V,18,26; V,28,19). Marcellus Empiricus
doporuËuje pÌt p¯i chrlenÌ krve kor·l rozet¯en˝ na pr·öek a rozpuötÏn˝ ve
vodÏ (De medicam. XVI,99 a XVII,27).
195
N·zev kamene p¯evzala latina z ¯eckÈho s°rdion (sardion). ÿekovÈ
jej takto pojmenovali podle hlavnÌho mÏsta maloasijskÈ L˝die Sard, blÌzko
nÏhoû pr˝ byl tento k·men poprvÈ nalezen; tuto hypotÈzu dnes p¯ijÌm·
vÏtöina modernÌch etymolog˘ (srv. Boisacq, str. 853). H. Lewy (Die semi-
tischen Fremdwˆrter im Griechischen, str. 57ñ58) vöak upozorÚuje takÈ na
moûnost p¯Ìbuznosti s hebr. dr ee
s (sered), ÑËerven· hlinkaì. Naproti tomu
Epifanios (De XII gemm., PG 43,293C) popisuje tento k·men jako krvavÏ
Ëerven˝ a odvozuje jeho n·zev od podobnosti s rybou tÈhoû jmÈna (sard¯v ¿
tÂ¿ ≈xu’¬...Øoik„q∑ diŒ ka˘ s°rdioq l≠getai, §pŒ to◊ e∆doyq lab‰n tŒ
Øp„nymon).
Jako Ëerven˝ k·men popisuje sardius jiû Theofrastos (De lapid. 30)
a tento n·zor se uchoval beze zmÏny po cel˝ starovÏk i st¯edovÏk (srv.
nap¯. Plinius StaröÌ, Natur. hist. 37,105; Solinus, Collect. 11,27; Albert
Velik˝, De mineral. II,2,17). S Ëervenou barvou souvisÌ i hebr. n·zev
kamene ,d e0X (íÛdem) v PÌsmu; k·men sardius pat¯Ì mezi dvan·ct draho-
kam˘ na n·prsnÌku veleknÏze v Exodu (28,17; 39,10), mezi devÏt kamen˘,
o nichû se hovo¯Ì v souvislosti s bohatstvÌm t˝rskÈho kr·le v Ezechielovi
(28,13) a mezi dvan·ct kamen˘ zdobÌcÌch z·klady nebeskÈho JeruzalÈma
ve ZjevenÌ JanovÏ (21,20); v jeho ËtvrtÈ kapitole (Zj 4,3) je k jaspisu a ka-
meni sardius p¯ipodobnÏno zjevenÌ boûÌho majest·tu. O kameni nach·zÌme
zmÌnku takÈ v ¯eckÈm papyru stockholmskÈm (Papyr. Holm., v. 120) a v la-
tinskÈm lapid·¯i Damigeron-Evax (50,1ñ3).
NÏkte¯Ì modernÌ badatelÈ ztotoûÚujÌ sardius s karneolem, Ëervenou
odr˘dou chalcedonu (srv. R. Halleux ñ J. Schamp, Les lapidaires grecs, str.
164
03-text16.PM6 164 2.11.2016, 15:13

(2) Sardius195 se takto naz˝v·, protoûe byl poprvÈ nalezen oby-

vateli mÏsta Sard; m· Ëervenou barvu a p¯edËÌ i mramor, ale mezi
drahokamy pat¯Ì mezi ty nejmÈnÏ cennÈ. M· pÏt odr˘d.
(3) Onyx (onyx)196 byl pojmenov·n podle toho, ûe m· v sobÏ
p¯ÌmÏs lesklÈ bÏlosti podobajÌcÌ se lidskÈmu nehtu; ÿekovÈ majÌ
totiû pro nehet v˝raz –nyj (onyx). Onyxy se nach·zejÌ v Indii a Ar·-
bii, je vöak mezi nimi rozdÌl: indickÈ onyxy majÌ na sobÏ ohnÌËky
329; H. L¸schen, Die Namen der Steine, str. 312), jinÌ se domnÌvajÌ, ûe by
to mohl b˝t k·men shodn˝ s dneönÌ oranûovÏ Ëervenou odr˘dou chal-
cedonu zvanou Ñsarditì (D. Wyckoff, Book of Minerals, str. 116).
196
Slovo onyx p¯evzala latina z ¯eckÈho –nyj, gen. –nyxoq (onyx, ony-
chos), Ñnehet; onyxì. O kameni se zmiÚuje jiû Theofrastos (De XII gemm.
31) pod n·zvem œn’xion (onychion): tŒ d œn’xion miktŒn leykÂ ¿ ka˘
waiÂ ¿ par •llhla (Ñv onyxu se prolÌn· bÌl· a öed· barvaì). Plinius StaröÌ
popisuje onyx ve dvou pas·ûÌch; poprvÈ (Natur. hist. 36,59ñ61) hovo¯Ì
o spojitosti onyxu s alabastrem, podruhÈ (tamt. 37,90ñ91) se odvol·v· na
rozliËnÈ starovÏkÈ autory a vykl·d· podle nich jednak n·zev kamene sou-
visejÌcÌ s barvou lidskÈho nehtu (Sudines dicit in gemma esse candorem
unguis humani similitudine), jednak vypoËÌt·v· nejr˘znÏjöÌ odr˘dy onyxu
liöÌcÌ se barvou a kresbou. Z velmi podrobnÈho Pliniova lÌËenÌ vyjÌm·
Isidor jen nÏkterÈ pas·ûe. V pÏti kapitol·ch pojedn·v· o onyxu ¯eck˝ la-
pid·¯ KÈrygmata (32ñ36): prvnÌ odr˘da m· na sobÏ bÏlavÈ a namodralÈ
ûilky nebo ûilky zabarvenÈ do ûluta; mimo jinÈ chr·nÌ tento k·men toho,
kdo jej nosÌ, p¯ed jakoukoli ˙honou. Druh· odr˘da je na jednÈ stranÏ barvy
medovÈ, na druhÈ ËernÈ a uprost¯ed bÌl·; pokud se na ni vyryje podoba
ApollÛna a Artemidy, zajistÌ ËlovÏku dobrÈ potomstvo. T¯etÌ odr˘da se
jmenuje takÈ perile’kioq (perileukios), srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist.
37,180); na tento k·men je t¯eba vyr˝t vejce a doprost¯ed nÏho podobiznu
skarabea, pak se ËlovÏk stane v ûivotÏ nedostiûn˝m a je obda¯en bohat˝m
majetkem. »tvrt· odr˘da onyxu je bÌl· a pr˘svitn· jako vzduch; pokud se
na nÏj vyryje zatoËen˝ had se lvÌ hlavou, st·v· se k·men ˙Ëinn˝m amu-
letem proti bolesti ûaludku a p˘sobÌ blahod·rnÏ na zaûÌv·nÌ. PoslednÌ
odr˘da onyxu je cel· Ëern·; prospÌv· tÏhotn˝m a kojÌcÌm ûen·m, je vöak
t¯eba vyr˝t na k·men podobiznu egyptskÈho boha Chn˙bise se t¯emi hla-
vami.
Onyx je jednÌm z dvan·cti drahokam˘ na n·prsnÌku veleknÏze v Exodu
(28,20; 39,13) a jednÌm z devÌti kamen˘, o nichû se pÌöe v souvislosti s bo-
hatstvÌm t˝rskÈho kr·le v Ezechielovi (28,13). Epifanios (De XII gemm.,
PG 43,301B) jej popisuje jako ûlut˝ (januµn...∞xei t∂n xroi°n), pop¯.
jako podobn˝ medovÏ zbarvenÈmu vosku (khrÂ ¿ tÂ¿ melixrÕv¿ e≈s˘ para-
165
03-text16.PM6 165 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
igniculos habet albis cingentibus zonis, Arabica autem nigra est cum
candidis zonis. Genera eius quinque.
(4) Sardonyx ex duorum nominum societate vocata; est enim ex
onychis candore et sardo. Constat autem tribus coloribus: subterius
nigro, medio candido, superius mineo. Haec sola in signando nihil
cerae avellit. Reperitur autem apud Indos et Arabes detecta torren-
tibus. Genera eius quinque.
(5) Haematites rubore sanguineus, ac propterea haematites voca-
tus; aÃma quippe sanguis est. Gignitur in Aethiopia quidem prin-
cipalis, sed in Arabia et in Africa invenitur. De qua promittunt magi
quiddam ad coarguendas barbarorum insidias.
(6) Sucinus, quem appellant Graeci πlektron, fulvi cereique
coloris, fertur arboris sucus esse et ob id sucinum appellari. Ele-
ctrum autem vocari fabulosa argumentatio dedit. Namque Phae-
thonte fulminis ictu interempto sorores eius luctu mutatas in arbores
plµsioi) nebo jako podobajÌcÌ se ztuhlÈ vodÏ ñ tak se pr˝ ostatnÏ nÏkte¯Ì
domnÌvajÌ, ûe onyx vznik· (tinÆq d≠ wasin a⁄to÷q Øj fldatoq §ta¯ktoy
pep∑xuai); i Epifanios odvozuje n·zev kamene od podobnosti s lidsk˝m
nehtem (œnyx¯taq dÆ a⁄to÷q l≠goysi wysiologikÂq, Øpe˘ “ –nyj tÂn
§ste¯vn §ndrÂn marm°rv ¿ Øst˘ synediazÕmenoq).
197
Dnes se slovem onyx naz˝v· ËernÏ a bÌle prouûkovan· odr˘da ach·-
tu (SiO2), nÏkdy nespr·vnÏ tÈû vrstevnat· medovÏ ûlut· (resp. naËervenal·)
odr˘da aragonitu (CaCO3), tzv. Ñzlat˝ onyxì (PN). Pliniem a Isidorem
popisovanÈ ohnivÏ ËervenÈ indickÈ onyxy s bÌl˝mi prouûky by mohly b˝t
dneönÌ sardonyx (odr˘da ach·tu s prouûky ËervenohnÏd˝mi a bÌl˝mi),
Epifani˘v k·men (viz p¯edchozÌ pozn.) by mohl b˝t jiû zmÌnÏn˝ Ñzlat˝
onyxì.
198
Z ¯ec. sardÕnyj (sardonyx), kterÈ vzniklo spojenÌm n·zv˘ kamen˘
s°rdion (sardion) a –nyj (onyx). Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,86) popi-
suje nesËetnÈ odr˘dy sardonyxu a rozebÌr· podrobnÏ jejich barvu, odstÌny
a kresbu; kromÏ ËervenobÌlÈho sardonyxu poch·zejÌcÌho z Indie jsou pr˝
zn·my takÈ sardonyxy arabskÈ, v nichû se objevuje i barva modr·, Ëern·,
a purpurov·. Podle Pliniova vypravov·nÌ (tamt. 37,4) byl ze sardonyxu
vy¯ez·n slavn˝ Polykrat˘v prsten (srv. HÈrodotos, Hist. III,41, podle nÏhoû
se vöak jednalo o smaragd). O sardonyxu nach·zÌme zmÌnku takÈ v PÌsmu
v JÛbovÏ pÌsni o moudrosti (Jb 28,16) a ve ZjevenÌ JanovÏ, kde je tento
k·men jednÌm z dvan·cti drahokam˘ zdobÌcÌch z·klady nebeskÈho Jeruza-
lÈma (21,20).
166
03-text16.PM6 166 2.11.2016, 15:13

obkrouûenÈ bÌl˝mi pruhy, zatÌmco arabskÈ onyxy jsou ËernÈ s bÌ-

l˝mi pruhy.197 Onyx m· pÏt odr˘d.
(4) Sardonyx (sardonyx) 198 m· n·zev, jenû vznikl ze spojenÌ
dvou jmen; je v nÏm totiû bÏlost onyxu i (ËerveÚ) kamene sardius.
Skl·d· se vöak ze t¯Ì barev: naspodu je Ëern˝, uprost¯ed bÌl˝ a na-
ho¯e Ëerven˝. Je to jedin˝ drahokam, na nÏmû p¯i peËetÏnÌ neulpÌv·
vosk. Nach·zÌ se u Ind˘ a Arab˘, kde jej odkr˝v· tok byst¯in. M·
pÏt odr˘d.
(5) Hematit (haematites)199 je Ëerven˝ jako krev, a pr·vÏ proto
byl nazv·n hematit; ¯eckÈ slovo aÃma (haima) znamen· totiû Ñkrevì.
Hematity nejlepöÌ kvality se rodÌ v Etiopii, ale nach·zÌme je i v Ar·-
bii a v Africe. M·govÈ tvrdÌ, ûe tento k·men m· jakousi schopnost
odhalit n·strahy barbar˘.
(6) Jantar (sucinus),200 kter˝ ÿekovÈ naz˝vajÌ πlektron (Èlek-
tron), je ËervenoûlutÈ i voskovÏ ûlutÈ barvy. Je to pr˝ öù·va (sucus)
ze stromu, a proto se mu ¯Ìk· sucinus. JmÈno electrum se zakl·d· na
povÏsti: kdyû pr˝ byl FaÎthÛn zabit ˙derem blesku, jeho sestry se
ûalem promÏnily v topoly a poblÌû ¯eky Eridanu po vöechna lÈta
ronily jantarovÈ slzy; n·zev electrum vznikl podle lÌËenÌ mnoha
K·men snad m˘ûeme ztotoûnit s dneönÌm sardonyxem, odr˘dou ach·tu,

kter· m· ËervenohnÏdÏ a bÌle zabarvenÈ prouûky (V. Bouöka ñ J. Kou-
¯imsk˝, Atlas drah˝ch kamen˘, str. 93).
199
Srv. Etymol. XVI,4,16, pozn. 99.
200
P˘vod slova sucinum (sucinus) nenÌ zcela jasn˝. ModernÌ etymolo-
govÈ soudÌ, ûe nenÌ odvozeno od lat. sucus, Ñöù·vaì, ale vidÌ souvislost
spÌöe s litev. sãkas, Ñprysky¯iceì (srv. nap¯. ErnoutñMeillet s. v. sucinum).
PodrobnÏ se tÌmto nerostem ÿeky naz˝van˝m πlektron (Èlektron) zab˝-
val Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,30ñ51), jenû vypoËÌt·v· snad vöechny
teorie o jeho vzniku, kterÈ byly v jeho dobÏ zn·my: na prvnÌm mÌstÏ uv·dÌ
b·ji o FaÎthontovi a jeho sestr·ch, jeû byly promÏnÏny v topoly a jejich
slzy v electrum (srv. Ovidius, Metam. II,364ñ366); nerost pr˝ byl nazv·n
podle Slunce, ¯ec. Hl≠ktvr (…lektÛr), Ñz·¯ÌcÌì (srv. HomÈr, Ilias, VI,515
a XIX,398, kde jsou ke slunci p¯irovn·v·ni Paris a Achilleus z·¯ÌcÌ ve
zbroji). V tomto p¯ÌpadÏ se moûn· nejednalo o jantar, n˝brû o slitinu zlata
a st¯Ìbra (srv. Etymol. XVI,24).
Plinius cituje d·le mimo jinÈ takÈ Theofrasta, podle nÏhoû se jedn·
o nerost zÌsk·van˝ ze zemÏ v Ligurii (srv. Theofrastos, De lapid. 29: tŒ
πlektron l¯uoq, ka˘ g¢r œryktŒn tŒ per˘ t∂n Ligystikµn), FilÈmona,
167
03-text16.PM6 167 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
populos lacrimis electrum omnibus annis fundere iuxta Eridanum

amnem; et electrum appellatum, quoniam sol vocitatus sit Elector
plurimi poetae dixere. Constat autem eum non esse sucum populi,
sed pineae arboris; nam accensus taedae nidore fragrat. (7) Nascitur
autem in insulis Oceani septentrionalis sicut gummis densaturque ut
crystallum rigore vel tempore. Ex ea fiunt decoris gratia agrestium
feminarum monilia. Vocari autem a quibusdam harpaga, eo quod
adtritu digitorum accepta caloris anima folia paleasque et vestium
fimbrias rapiat, sicut magnes ferrum. Quocumque autem modo li-
beat tinguitur; nam anchusae radice conchylioque inficiuntur.
(8) Lyncurius vocatus, quod fiat ex urina lyncis bestiae tempore
indurata. Est autem, sicut et sucinum, fulva, adtrahens spiritu folia
propinquantia.
podle nÏhoû se pr˝ electrum tÏûÌ jako bÌl˝ Ëi ûlut˝ nerost (fossile) ze zemÏ
ve Skythii, DÈmostrata, kter˝ naz˝v· tento nerost lyncurium a tvrdÌ, ûe
vznik· z moËi rysa (srv. Etymol. XVI,8,8), Sudina, podle nÏhoû produkuje
nerost jak˝si strom lynx rostoucÌ v Ligurii, a SÛtaka, kter˝ je pr˝ p¯e-
svÏdËen, ûe sucinum stÈk· v Brit·nii ze skal, jeû se naz˝vajÌ electridae.
K·men k sobÏ podle Plinia p¯itahuje drobnÈ Ë·steËky podobnÏ jako k·men
magnes p¯itahuje ûelezo. LÈËivÈ ˙Ëinky uv·dÌ Plinius rozmanitÈ: sucinum
lze nosit zavÏöenÈ na krku jako amulet, pak je ˙ËinnÈ proti horeËce; lze je
t¯Ìt s medem a dalöÌmi p¯Ìsadami, pak je prospÏönÈ p¯i rozliËn˝ch potÌûÌch
s uöima, oËima i ûaludkem. Marcellus Empiricus doporuËuje tento miner·l
p¯i obtÌûÌch s moËov˝mi kameny (De medicam. XXVI,17).
Slovo sucinum je vedle starovÏk˝ch a st¯edovÏk˝ch termÌn˘ lyncurium
(ligurius), cacabre, sandaraca, vernix, gummi (gummi iuniperi) aj. dalöÌm
synonymem pro Ñjantarì. Odborn˝ mezin·rodnÌ n·zev pro jantar je Ñsuk-
cinitì (srv. V. Bouöka ñ J. Kou¯imsk˝, Atlas drah˝ch kamen˘, str. 143).
Jantar je fosilnÌ prysky¯ice z dnes jiû zmizelÈho druhu borovice.
201
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,43): ÑTakÈ naöi p¯edkovÈ vÏ¯ili,
ûe je to mÌza (sucus) nÏjakÈho stromu, a proto jej nazvali sucinum. D˘-
kazem toho, ûe tÌm stromem je druh borovice, je to, ûe kdyû sucinum t¯eme,
vyd·v· v˘ni jako borovice, a kdyû je zap·lÌme, ho¯Ì a vonÌ jako pochodeÚ
napuötÏn· prysky¯icÌì. Srv. takÈ Solinus (Collect. 20,9). Za öù·vu topolu
pokl·dali sucinum (Èlektron) nap¯. AristotelÈs (De mirab. auscult. 836b):
e»nai d Øn a⁄t∑ ¿ (tj. l¯mnh¿ ) a≈ge¯royq poll°q, Øj Ìn Økp¯ptein tŒ
kalo’menon πlektron, a DiodÛros (V,23); naproti tomu Claudianus (In
nupt. XII,14) se domnÌv·, ûe je to mÌza olöe (et Padus electriferis / admo-
168
03-text16.PM6 168 2.11.2016, 15:13

b·snÌk˘ z toho, ûe se Slunci ¯Ìk· Elector (z·¯ÌcÌ). Je ovöem zn·mo,

ûe se nejedn· o öù·vu z topolu, n˝brû z borovice; neboù kdyû se
jantar zap·lÌ, vonÌ jako sosnov· louË.201 (7) Nach·zÌ se na ostrovech
severnÌho oce·nu jako prysky¯ice a houstne podobnÏ jako k¯iöù·l
p˘sobenÌm chladu nebo Ëasu.202 Z tohoto kamene se zhotovujÌ n·-
hrdelnÌky, kter˝mi se zdobÌ venkovanky. NÏkte¯Ì jej naz˝vajÌ har-
paga,203 protoûe jakmile se p¯i t¯enÌ prsty zah¯eje, p¯itahuje lÌstky,
stÈbla sl·my a okraje öat˘ jako magnet ûelezo. Je moûnÈ jej barvit
podle libosti; barvÌ jej i ko¯enem kamejnÌku204 a purpurovou barvou
ze ökeblÌ.
(8) Lyncurius205 se tak naz˝v·, protoûe vznik· z rysÌ moËi, kter·
ztvrdla v pr˘bÏhu Ëasu. PodobnÏ jako sucinum je to Ëervenoûlut˝
k·men, kter˝ svou mocÌ p¯itahuje listy, jeû se nach·zejÌ v jeho blÌz-
kosti.
duletur alnis), Vergilius (Buc. VIII,54) je pokl·d· za mÌzu tamaryöku (pin-

guia corticibus sudent electra myricae).
202
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,42); E. de Saint-Denis (Pline
líAncien, Hist. natur. XXXVII, str. 51) v kritickÈm apar·tu Pliniova spisu
i Lindsay v kritickÈm apar·tu Isidorova textu uv·dÏjÌ mÌsto slova tempore
(p˘sobenÌm Ëasu) variantu tepore (p˘sobenÌm vlaûnÈ teploty), kterou si
E. de Saint-Denis (tamt.) zvolil pro p¯eklad (ÑIl se solidifie sous líaction du
gel ou díune tempÈrature tiède...ì).
203
Srv. ¯ec. sloveso ®rp°zein (harpazein), Ñuchv·tit, rv·tì, a substan-
tivum ®rpagµ (harpagÈ), Ñloupeû; ko¯istì.
204
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,48), od nÏhoû Isidor informaci
p¯evzal. Jedn· se o rostlinu Alkanna tinctoria Tausch, podle d¯ÌvÏjöÌ bota-
nickÈ nomenklatury Anchusa tinctoria Desf. (srv. H. Marzell, Wˆrterbuch
der deutschen Pflanzennamen, I,193), jejÌû ko¯en se pouûÌval k barvenÌ na
Ëerveno (srv. E. de Saint-Denis, Pline líAncien, Hist. natur. XXXVII, str.
146, pozn. 48,1; Plinius StaröÌ, tamt. 22,48).
205
Jiû starovÏcÌ auto¯i se rozch·zeli v n·zoru na p˘vod tohoto termÌnu.
Jedni k·men naz˝vali lygko’rion (lynk˙rion) nebo lyggo’rion (lyn-
g˙rion) a odvozovali jeho n·zev od substantiv l’gj (lynx), Ñrysì, a o›ron
(˙ron), ÑmoËì, protoûe pr˝ tento drahokam vznik· ze ztvrdlÈ rysÌ moËi.
Takto o nÏm pÌöÌ jiû Theofrastos (De lapid. 28), DioskoridÈs (De materia
medica, II,81) a Plinius StaröÌ (Natur. hist. 8,137: lyncum umor ita reddi-
tus, ubi gignuntur, glaciatur arrescitve in gemmas carbunculis similes et
169
03-text16.PM6 169 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
9. DE PVRPVREIS
(1) Inter purpureas gemmas principatum amethystus Indicus

tenet. Amethystus purpureus est permixto violacio colore, et quasi
rosae nitor, et leniter quasdam flammulas fundens. Alterum eius
genus descendit ad iacinthos. Causam nominis eius afferunt, quia sit
quiddam in purpura illius non ex toto igneum, sed vini colorem
habens. Est autem sculpturis facilis. Genera eius quinque.
(2) Sapphirus caeruleus est cum purpura, habens pulveres aureos
sparsos; optimus apud Medos, nusquam tamen perlucidus.
igneo colore fulgentes, lyncurium vocatas). V knize vÏnovanÈ drahoka-

m˘m (tamt. 37,52) Plinius popisuje, jak rys ve snaze nedop¯·t lidem tento
drahokam zakr˝v· svou moË zemÌ, dosahuje tÌm vöak pouze toho, ûe moË
tvrdne v k·men; Plinius se ovöem stavÌ skepticky jak ke zp˘sobu vzniku
kamene, tak k jeho existenci (tamt. 37,53: ego falsum id totum arbitror nec
visam in aevo nostro gemmam ullam ea appellatione).
Podle n·zoru jin˝ch starovÏk˝ch autor˘, vych·zejÌcÌch z ¯eckÈho slova
lig’rion (ligyrion), se jednalo o k·men, snad nÏjak˝ druh jantaru, kter˝
dov·ûeli ligurötÌ kupci; n·zev kamene je spojov·n s mÌstnÌm jmÈnem Ligu-
ria nap¯. u StrabÛna (Geogr. 4,202,2). Pod tÌmto jmÈnem se hovo¯Ì o ka-
meni takÈ v PÌsmu, kde je jednÌm z dvan·cti drahokam˘ na n·prsnÌku
veleknÏze v Exodu (28,19; 39,12).
Plinius uv·dÌ (rovnÏû s pochybnostmi) takÈ lÈËivÈ ˙Ëinky tohoto dra-
hokamu: je pr˝ prospÏön˝ p¯i moËov˝ch kamenech a p¯i ûloutence (Natur.
hist. 37,53); podobnÏ lapid·¯ Damigeron-Evax, kter˝ o kameni pÌöe pod
n·zvy lynguros (31) a lapis lyncis (43).
Je nesnadnÈ urËit p¯esnÏ, o jak˝ k·men se jednalo. Byl barvy ËervenÈ,
ËervenoûlutÈ Ëi dokonce ûlutÈ jako öafr·n, snad opravdu nÏjak˝ druh jan-
taru (srv. R. Halleux ñ J. Schamp, Les lapidaires grecs, str. 339). Podle
Plinia StaröÌho (Natur. hist. 37,53) je barvy ohnivÏ ËervenÈ (esse autem,
qualem in sucinis, colorem igneum). E. de Saint-Denis (Pline líAncien,
Hist. natur. XXXVII, str. 147, pozn. 53,1) soudÌ podle tohoto oznaËenÌ
barvy na turmalÌn, kter˝ m· termoelektrickÈ vlastnosti (srv. tÈû D. Wyc-
koff, Book of Minerals, str. 97). Epifanios (De XII gemm., PG 43,300A) se
domnÌv·, ûe je nutno pod tÌmto n·zvem rozumÏt k·men hyacint.
206
Latinsk˝ termÌn amethystus poch·zÌ z ¯eckÈho slova §m≠uystoq
(amethystos), jehoû z·kladem je sloveso meu’v (methyÛ), Ñjsem opil˝ì.
170
03-text16.PM6 170 2.11.2016, 15:13

9. PurpurovÈ drahokamy
9. PURPUROV… DRAHOKAMY
(1) Mezi purpurov˝mi kameny zaujÌm· prvnÌ mÌsto ametyst

(amethystus)206 poch·zejÌcÌ z Indie. Ametyst je purpurov˝, je v nÏm
p¯imÌöena barva fialov· a jakoby z·¯iv· ËerveÚ r˘ûe, a vyölehujÌ
z nÏho slabÏ jakÈsi plamÌnky. Jin· jeho odr˘da se podob· hyacintu.
Jako d˘vod k pojmenov·nÌ kamene se uv·dÌ, ûe jeho purpurov·
barva nenÌ zcela ohnivÏ Ëerven·, ale m· spÌöe barvu vÌna. Ametyst
je vhodn˝ k ¯ezbÏ. M· pÏt odr˘d.
(2) SafÌr (sapphirus)207 je modr˝ s p¯ÌmÏsÌ purpurovÈ barvy a je
jakoby popr·öen zlatem. NejkvalitnÏjöÌ, avöak vûdy nepr˘hlednÈ
safÌry poch·zejÌ z MÈdie.
M˘ûeme p¯edpokl·dat, ûe ÿekovÈ takto nazvali k·men, o nÏmû se domnÌ-

vali, ûe zabraÚuje opilosti ñ ¯ec. m≠uh (methÈ); na tuto etymologii pouka-
zuje i Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,124), stavÌ se k nÌ vöak dost skepticky
a s·m odvozuje n·zev kamene od jeho barvy, kter· se pr˝ podob· barvÏ
vÌna ñ ¯ec. m≠uy (methy). S podobnou ned˘vÏrou posuzuje Plinius i dalöÌ
magickÈ vlastnosti, kterÈ pr˝ prolhanÌ m·govÈ tomuto kameni p¯ikl·dajÌ,
totiû schopnost ametystu zabr·nit p˘sobenÌ jedu a odvr·tit krupobitÌ Ëi ˙tok
kobylek.
Theofrastos (De lapid. 31) uv·dÌ, ûe ametyst m· barvu ËervenÈho vÌna
(tŒ d §m≠uyson o≈nvpŒn t∑ ¿ xrÕa ¿ ). Plinius (tamt. 37,121ñ123) jej ¯adÌ
mezi kameny purpurovÈ, popisuje vöak nÏkolik jeho odr˘d, jeû se od sebe
liöÌ barvou Ëi odstÌny, od barvy vÌna p¯es barvu fialovou a purpurovou aû
k bÏlavÈmu odstÌnu podobnÈmu k¯iöù·lu a k ËervenÈ barvÏ r˘ûÌ. O kameni
nach·zÌme zmÌnku takÈ v ¯eckÈm papyru ze Stockholmu (Papyr. Holm., v.
130 a 342). Ametyst je tÈû jednÌm z dvan·cti drahokam˘ na n·prsnÌku
veleknÏze v Exodu (28,19; 39,12) a jednÌm z dvan·cti kamen˘ zdobÌcÌch
z·klady nebeskÈho JeruzalÈma ve ZjevenÌ JanovÏ (21,20); srv. Epifanios
(De XII gemm., PG 43,300C). K·men byl s nejvÏtöÌ pravdÏpodobnostÌ
dneönÌ ametyst, fialov· odr˘da k¯emene (srv. H. L¸schen, Die Namen der
Steine, str. 173).
207
N·zev kamene p¯evzala latina z ¯eckÈho s°pweiroq (sapfeiros),
slovo vöak poch·zÌ ze sanskrt. úanipriyam, Ñmil˝ Saturnovi; safÌrì, a do
¯eËtiny se dostalo prost¯ednictvÌm semitsk˝ch jazyk˘, srv. hebr. ryP IC-
(sappÌr) (H. Lewy, Die semitischen Fremdwˆrter im Griechischen, str. 56;
W. Muss-Arnolt, Semitic words in Greek and Latin, str. 139).
171
03-text16.PM6 171 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(3) Iacinthus ex nominis sui flore vocatus. Hic in Aethiopia in-

venitur, caeruleum colorem habens. Optimus, qui nec rarus est nec
densitate obtunsus, sed ex utroque temperamento lucet purpuraque
refulgens. Hic autem non rutilat aequaliter: sereno enim perspicuus
atque gratus est, nubilo coram oculis evanescit atque marcescit. In
os missus frigidus est. In sculpturis durissimus, nec tamen invictus;
nam adamante scribitur et signatur.
Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,120) popisuje safÌr jako modr˝ k·men,
v nÏmû se v˝jimeËnÏ objevuje purpurov˝ n·dech, Isidor p¯ipojuje zmÌnku
o zlatÈm popraöku. O kameni se vöak zmiÚuje jiû Theofrastos (De lapid.
23; 37), z ¯eck˝ch lÈka¯˘ pak DioskoridÈs (De materia medica, V,139)
a GalÈnos (De lapid., str. 207), kte¯Ì pokl·dajÌ safÌr za ˙Ëinn˝ mimo jinÈ p¯i
uötknutÌ ökorpiÛnem a p¯i oËnÌch nemocech; se safÌrem se setk·v·me takÈ
v ¯eckÈm papyru stockholmskÈm (Papyr. Holm., par. 15, v. 127 a 128;
srv. R. Halleux, Les alchimistes grecs, str. 227) a v pozdnÌm latinskÈm
lapid·¯i Damigeron-Evax (14,1ñ14), v nÏmû je kameni p¯iËÌt·no mnoho
lÈËiv˝ch a magick˝ch schopnostÌ citovan˝ch pak s oblibou st¯edovÏk˝mi
autory.
V PÌsmu se pÌöe o safÌru na nÏkolika mÌstech: je to v JÛbovÏ pÌsni
o moudrosti (Jb 28,16), v pas·ûi z Izaj·öe (54,11), v nÌû se hovo¯Ì o vybu-
dov·nÌ novÈho Sionu (JeruzalÈma); m· b˝t postaven ze safÌr˘, jeho hradby
majÌ b˝t z jaspis˘, br·ny z tesan˝ch kamen˘. V p·tÈ kapitole PÌsnÏ pÌsnÌ je
popisov·n mil˝, jehoû b¯icho ze slonoviny je pos·zeno safÌry (5,14). Moj-
ûÌöovo vidÏnÌ Boha Izraele, pod jehoû nohama je cosi jako deska ze safÌru,
jako by to bylo nebe z·¯ÌcÌ jasem (Ex 24,10), je spojeno s podobn˝m moti-
vem v Ezechielovi (1,26; 10,1), kde se prorokovi zjevuje Hospodin na
safÌrovÈm tr˘nu nad k¯iöù·lovou klenbou. SafÌr je takÈ jednÌm z dvan·cti
kamen˘ na n·prsnÌku veleknÏze v Exodu (28,18; 39,11), jednÌm z devÌti
drahokam˘, o nichû se hovo¯Ì v souvislosti s bohatstvÌm t˝rskÈho kr·le
v Ezechielovi (28,13), a jednÌm z dvan·cti kamen˘ zdobÌcÌch z·klady ne-
beskÈho JeruzalÈma ve ZjevenÌ JanovÏ (21,19).
StarovÏcÌ auto¯i popisujÌ safÌr vÏtöinou jako nepr˘hledn˝ modr˝ k·-
men; s nejvÏtöÌ pravdÏpodobnostÌ mÌnili vöak nejen dneönÌ safÌr, ale p¯ede-
vöÌm dneönÌ lazurit (lapis lazuli), jehoû jmÈno vzniklo aû ve st¯edovÏku,
kdy p¯eölo do latiny p¯Ìmo z perskÈho l·ûward, Ñmodr˝ k·menì. Teprve ve
st¯edovÏku se tedy zaËalo rozliöovat mezi pr˘hledn˝m modr˝m kamenem ñ
safÌrem (dnes modr· odr˘da korundu; srv. V. Bouöka ñ J. Kou¯imsk˝,
DrahÈ kameny kolem n·s, str. 68) a nepr˘hledn˝m modr˝m kamenem
zvan˝m latinsky lapis lazuli Ëi lazurium (dnes lazurit Ëi lapis lazuli; srv.
V. Bouöka ñ J. Kou¯imsk˝, tamt., str.141).
172
03-text16.PM6 172 2.11.2016, 15:13

(3) Hyacint (iacinthus)208 byl nazv·n podle jmÈna kvÏtiny hya-

cintu. NalÈz· se v Etiopii a m· modrou barvu. NejkvalitnÏjöÌ hyacin-
ty jsou takovÈ, kterÈ nejsou ani p¯Ìliö pr˘svitnÈ ani p¯Ìliö zakalenÈ,
n˝brû je v nich obojÌ smÌöeno a kameny se purpurovÏ t¯pytÌ. Nic-
mÈnÏ tyto hyacinty nez·¯Ì vûdy stejnÏ: za jasnÈho dne jsou totiû
pr˘hlednÈ a hezkÈ, avöak kdyû je zamraËeno, pohasÌnajÌ p¯ed oËima
a ztr·cejÌ barvu.209 VloûÌme-li si hyacint do ˙st, je chladn˝. Pro rytÌ
je velmi tvrd˝, nikoli vöak nezdoln˝; je totiû moûno na nÏj ps·t a vy-
r˝vat znaky diamantem.
208
LatinskÈ jmÈno hyacinthus oznaËovalo ve starovÏku a st¯edovÏku
p¯edevöÌm kvÏtinu; od nÌ pak dostal svÈ jmÈno i drahokam stejnÈ barvy.
Avöak p˘vodnÌ ¯eckÈ slovo ÒY°kinuoq (Hyakinthos) bylo vlastnÌ jmÈno
chlapce, kter˝ byl zabit neöùastnou n·hodou odraûen˝m diskem ApollÛ-
nov˝m (srv. EuripidÈs, Hel. 1469; Ovidius, Metam. XIII,397 a X,162ñ219)
a promÏnil se v kvÏt ËervenÈ barvy. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,125)
uv·dÌ hyacint bezprost¯ednÏ po ametystu, protoûe pr˝ m· podobnou, jen
svÏtlejöÌ barvu; srv. tÈû Solinus (Collect. 30,32). Podle Martiana Capelly
(De nupt. I,67) je hyacint barvy modrÈ jako mo¯skÈ vlny (flucticolor).
O kameni se zmiÚuje rovnÏû ¯eck˝ lapid·¯ KÈrygmata-SD (27), kter˝ dopo-
ruËuje vyr˝t na hyacint PoseidÛna s trojzubcem a delfÌnem, pak pr˝ m·
k·men stejnÈ ˙Ëinky jako smaragd, navÌc vöak chr·nÌ p¯ed bou¯Ì ty, kte¯Ì
cestujÌ po mo¯i. O hyacintu se hovo¯Ì takÈ v PÌsmu: v PÌsni pÌsnÌ je popi-
sov·n mil˝, jehoû ruce jsou zlatÈ v·lce plnÈ hyacint˘ (5,14), ve dvac·tÈ
prvnÌ kapitole ZjevenÌ Janova je hyacint uv·dÏn ve v˝Ëtu dvan·cti draho-
kam˘ zdobÌcÌch z·klady nebeskÈho JeruzalÈma (21,20).
Dnes se termÌnem hyacint oznaËuje oranûovÏ hnÏd· nebo ûlutooranûo-
v· odr˘da zirkonu (srv. V. Bouöka ñ J. Kou¯imsk˝, Atlas drah˝ch kamen˘,
str. 115). StarovÏk˝ hyacint mohl b˝t dneönÌ bledöÌ ametyst, nebo modr˝
korund, tj. safÌr (srv. E. de Saint-Denis, Pline líAncien, Hist. natur. XXXVII,
str. 164, pozn. 125,1; R. Halleux ñ J. Schamp, Les lapidaires grecs, str.
328, pozn. 7). Identita starovÏkÈho hyacintu je vöak nejasn·, mohlo se
jednat i o nÏjakou odr˘du gran·tu nebo jinak zbarven˝ korund (PN).
209
Isidor zkompiloval celou pas·û z textu Solinova a Pliniova. Srv. pro
z·vÏreËnou vÏtu Solinus (Collect. 30,33): hic est, qui sentit auras et cum
caelo facit; nec aequaliter rutilat, cum aut nubilosus est aut serenus dies
(Ñtato odr˘da hyacintu vnÌm· ovzduöÌ a poËÌn· si podle toho, jakÈ je poËasÌ:
nez·¯Ì tedy stejnÏ v zamraËenÈm a jasnÈm dniì) a Plinius StaröÌ (Natur.
hist. 37,125): differentia haec est, quod ille emicans in amethysto fulgor
173
03-text16.PM6 173 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(4) Iacinthizonta Indicus et iacinthum prope referens. Quidam

autem eorum crystalli similes capillamentis intercurrentibus obscu-
rantur; ex quo etiam vitio illorum nomen est.
(5) Amethystizontas appellatus, quia eius extremus igniculus in
amethysti violam exit.
(6) Chelidonia ex hirundinum colore vocata; et duorum est ge-
nerum, quarum una ex altera parte purpurea, et alia purpurea nigris
intervenientibus maculis.
violaceus diluitur hyacintho primoque aspectu gratus evanescit, antequam

satiet, adeoque non inplet oculos, ut paene non attingat, marcescens cele-
rius nominis sui flore (ÑrozdÌl [mezi ametystem a hyacintem] je ten, ûe
fialov˝ t¯pyt ametystu je v hyacintu ztlumen a potÈ, co p¯i prvnÌm pohledu
potÏöil, mizÌ, aniû by se ho oËi nabaûily; a tak oËi nenasytÌ, jakoby se jich
ani nedotkl, a ztr·cÌ barvu rychleji neû kvÏt tÈhoû jmÈnaì).
210
Spr·vn· podoba slova je hyacinthizon, jeû poch·zÌ z ¯eckÈho fiak¯n-
uizon (hyakinthizon) odvozenÈho od slovesa fiakinu¯zv (hyakinthizÛ),
Ñpodobat se hyacintuì (srv. LiddellñScott, str. 1840). Isidor p¯evzal text od
Solina (Collect. 52,63), kter˝ pÌöe o tÏchto drahokamech v akuzativu plu-
r·lu (hyacinthizontas), a pouûil tento tvar bez koncovÈho -s omylem jako
nominativ singul·ru. Srv. tÈû Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,77), kter˝ uv·dÌ
k·men jako odr˘du berylu. Jedn· se moûn· o akvamarÌn, kter˝ je svÏtle
modr˝, podobn˝ k¯iöù·lu, a nÏkdy m· uvnit¯ trubiËkovitÈ inkluze, tj. vl·-
kÈnka (PN).
211
Isidorovo etymologizov·nÌ je nejasnÈ; je moûnÈ, ûe autor vidÏl sou-
vislost mezi vl·kÈnky uvnit¯ drahokamu a druhou polovinou n·zvu kame-
ne, kter· p¯ipomÌn· lat. zona, Ñp·sì.
212
Spr·vn· podoba slova je amethystizon, kterÈ je odzvozeno pravdÏpo-
dobnÏ od ¯eckÈho slovesa *§meuyst¯zv (amethystizÛ), Ñpodobat se ame-
tystuì. Isidor p¯evzal text od Plinia StaröÌho (Natur. hist. 37,93), kter˝ ho-
vo¯Ì o tÏchto drahokamech v akuzativu plur·lu (amethystizontas), a pouûil
tento tvar omylem jako nominativ singul·ru. Podle n·zoru E. de Saint-
Denise (Pline líAncien, Hist. natur. XXXVII, str. 157, pozn. 93,1) se jedn· o
dneönÌ fialov˝ almandin.
213
N·zev kamene chelidonia, chelidonius p¯evzala latina z ¯eckÈho
xelidon¯a, xelidone¯a, xelidon¯oq (chelÌdoni·, chelÌdonei·, chelÌdo-
nios), jehoû z·kladem je substantivum xelid„n (chelÌdÛn), Ñvlaötovkaì.
174
03-text16.PM6 174 2.11.2016, 15:13

(4) Iacinthizonta210 je k·men, kter˝ poch·zÌ z Indie a p¯ipomÌn·

hyacint. NÏkterÈ z tÏchto drahokam˘, podobnÈ k¯iöù·lu, jsou zatem-
nÏny uvnit¯ probÌhajÌcÌmi vl·kÈnky; tato vada jim dala jmÈno.211
(5) Amethystizontas212 se takto naz˝v· proto, ûe jeho ohnivÈ
z·blesky p¯ech·zejÌ na okraji do fialovÈ barvy ametystu.
(6) ÑVlaötovËÌ k·menì (chelidonia)213 se naz˝v· podle barvy
(pe¯Ì) vlaötovek.214 Jsou zn·my dvÏ odr˘dy, z nichû prvnÌ je z jednÈ
strany purpurovÏ Ëerven·, druh· purpurov· s Ëern˝mi skvrnami.
Motivace tohoto jmÈna nenÌ zcela jasn·; podle Plinia StaröÌho (Natur. hist.
37,155), od nÏhoû Isidor popis kamene tÈmÏ¯ doslovnÏ p¯ejÌm·, m· k·men
barvu vlaötovek (tedy snad vlaötovËÌho pe¯Ì), a podle Isidora je to i d˘vod
jeho pojmenov·nÌ. Naproti tomu ¯eck˝ lapid·¯ KÈrygmata-SD uv·dÌ, ûe
kameny zvanÈ xelidÕnioi (chelÌdonioi) se rodÌ v hlav·ch vlaötovek (47,1)
Ëi ûe se nach·zejÌ v jejich vnit¯nostech (47,4); tuto informaci p¯evzali
st¯edovÏcÌ p¯ÌrodovÏdci a lexikografovÈ a odvozovali podle toho i n·zev
kamene. Latinsk˝ lapid·¯ Damigeron-Evax pÌöe o kameni na dvou mÌstech;
poprvÈ parafr·zuje lapid·¯ KÈrygmata-SD a uv·dÌ (10,1ñ2), ûe chelidonius
se nach·zÌ v ûaludku vlaötovky a je barvy ËernÈ Ëi rezavÏ ËervenÈ, podruhÈ
(52,1) je to pr˝ k·men podobn˝ barvÏ vlaötovky, totiû na jednÈ stranÏ
purpurov˝ a na druhÈ bÏlav˝ (popis tÈto odr˘dy je u Isidora ne˙pln˝).
Oba lapid·¯e uv·dÏjÌ velkÈ mnoûstvÌ magick˝ch a lÈËiv˝ch vlastnostÌ:
RezavÏ Ëerven˝ k·men se m· zabalit do ËistÈho kousku pl·tna a p¯iv·zat na
levou paûi, pak vylÈËÌ do t¯Ì dn˘ lidi mal·tnÈ, churavÈ a nemocnÈ na duchu;
navÌc ËinÌ toho, kdo jej u sebe nosÌ, oblÌben˝m a v˝mluvn˝m ËlovÏkem
(DñE 10,6). »ern˝ k·men dopom·h· ke zd·rnÈmu v˝sledku p¯i obcho-
dov·nÌ a je rovnÏû ˙Ëinn˝ proti v˝hr˘ûk·m a hnÏvu p·n˘ a vl·dc˘, neboù
ten, kdo jej nosÌ, vzbuzuje u lidÌ d˘vÏru (tamt. 7ñ10); Ëern· odr˘da je
˙Ëinn· tÈû proti bolesti oËÌ, horeËce a n·dor˘m (tamt. 11ñ13). PodobnÈ
lÈËivÈ ˙Ëinky uv·dÌ takÈ Marcellus Empiricus (De medicam. VIII,45),
podle nÏhoû se majÌ ËernÈ a bÌlÈ kamÌnky vyÚatÈ ze ûaludku vlaötovky
zasadit do zlata a povÏsit kolem krku v kousku pl·tna, pak jsou ˙ËinnÈ proti
ËtvrtodennÌ zimnici. Naproti tomu Serenus Sammonicus (Liber medic.
1021ñ1022) doporuËuje k·men z hnÌzda vlaötovky jako povzbuzujÌcÌ pro-
st¯edek p¯i epileptickÈm z·chvatu.
214
Vlaötovka obecn· (Hirundo rustica L.) m· pe¯Ì shora modroËernÈ,
b¯icho bÌlÈ (nÏkdy narezavÏlÈ), avöak Ëelo a hrdlo ËervenohnÏdÈ (srv.
F. Bal·t, KlÌË k urËov·nÌ naöich pt·k˘ v p¯ÌrodÏ, str. 290).
175
03-text16.PM6 175 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(7) Cyanea Scythiae gemma caeruleo coruscans nitore, pura,

interdum et punctulis intermicantibus auratis pulvisculis varians.
(8) Rhoditis rosea est; et ex eo nomen accepit.
10. DE CANDIDIS
(1) Margarita prima candidarum gemmarum, quam inde mar-

garitum aiunt vocatum, quod in conchulis maris hoc genus lapidum
inveniatur; inest enim in carne cochleae calculus natus, sicut in
cerebro piscis lapillus. Gignitur autem de caelesti rore, quem certo
215
N·zev poch·zÌ z ¯eckÈho slova k’anoq (kyanos), Ñmodr˝ (k·men)ì.
O p¯ÌrodnÌm i umÏle vyr·bÏnÈm kameni tohoto jmÈna hovo¯Ì jiû Theo-
frastos (De lapid. 55), jenû rozezn·v· t¯i odr˘dy, poch·zejÌcÌ z Egypta,
Skythie a Kypru; D. E. Eichholz (Theophrastus ÑDe lapidibusì, str. 125)
identifikuje p¯ÌrodnÌ k·men jako dneönÌ azurit, k·men vyr·bÏn˝ umÏle jako
egyptskou fritu (sklovit· tavenina glazurovÈ smÏsi). O kyperskÈ odr˘dÏ
hovo¯Ì DioskoridÈs (De materia medica, V,91), o vöech t¯ech odr˘d·ch
Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,119; viz tÈû tamt. 33,161), kterÈho parafr·-
zuje Isidor. Slovo se objevuje takÈ v papyru leydenskÈm (Papyr. Leid., v.
496), kde je R. Halleux ztotoûÚuje rovnÏû s azuritem (Les alchimistes
grecs, str. 105 a 220). E. de Saint-Denis (Pline líAncien, Hist. natur. XXXVII,
str. 163, pozn. 119,3) zpochybÚuje urËenÌ Theofrastova kamene D. E.
Eichholzem jako azuritu; podle jeho n·zoru doch·zelo k z·mÏnÏ podob-
n˝ch modr˝ch kamen˘, totiû azuritu (uhliËitanu mÏdi) a lazuritu (hlinito-
k¯emiËitanu sodnov·penatÈho zvanÈho tÈû lapis lazuli). K tÈto problemati-
ce srv. tÈû D. Goltz, Studien zur Geschichte der Mineralnamen, str. 147.
216
Podle Plinia StaröÌho (Natur. hist. 37,119) existuje ûensk· a muûsk·
odr˘da kamene; nÏkdy majÌ tyto drahokamy na sobÏ jak˝si zlat˝ popraöek
a tÌm se liöÌ od safÌr˘, kterÈ se vyznaËujÌ spÌöe zlat˝m teËkov·nÌm. Isidor
vöak p¯evzal popis kamene nep¯esnÏ od Solina, kter˝ jej uv·dÌ bezprost¯ed-
nÏ po smaragdu a pokl·d· jej pravdÏpodobnÏ za jeho odr˘du (Collect.
15,28); podle Solina se ûensk· odr˘da kamene ËistÏ leskne (feminis nitor
purus est), zatÌmco muûskÈ kameny zpest¯uje zlatav˝ popraöek teËkami,
kterÈ se libÏ mÌhajÌ (mares punctillis ad gratiam interlucentibus auratilis
pulviculus variat). Isidorova nep¯esn· parafr·ze Solina je ponÏkud ne-
srozumiteln·, proto p¯ekl·d·m s p¯ihlÈdnutÌm k Solinovu textu.
176
03-text16.PM6 176 2.11.2016, 15:13

10. BÌlÈ drahokamy
(7) Cyanea 215 je drahokam poch·zejÌcÌ ze Skythie. Mod¯e se

leskne a t¯pytÌ; je Ëist˝, nÏkdy je poset teËkami, kterÈ se mÌhajÌ
zlat˝m popraökem.216
(8) Rhoditis217 je k·men Ëerven˝ jako r˘ûe; podle toho dostal svÈ
jmÈno.
10. BÕL… DRAHOKAMY
(1) Perla (margarita)218 stojÌ mezi bÌl˝mi drahokamy na prvnÌm

mÌstÏ. ÿÌk· se jÌ tak proto, ûe se tento druh kamen˘ nach·zÌ v mo¯-
sk˝ch (mare) muölÌch. V tÏle muölÌ, podobnÏ jako v mozku ryby,
totiû existuje od jejich zrozenÌ mal˝ kamÌnek; perla se vytv·¯Ì
z nebeskÈ rosy, kterou muöle do sebe pojÌmajÌ v urËitÈ Ë·sti roku.
Z tÏchto perel se nÏkterÈ naz˝vajÌ uniones, coû je velmi p¯ilÈhavÈ
217
Srv. ¯eckÈ ÔÕdon (rhodon), Ñr˘ûeì. O kameni se zmiÚuje jiû Plinius
StaröÌ (Natur. hist. 37,191). Podle kusÈho popisu nelze k·men s jistotou
urËit; snad se jednalo o nÏjakou odr˘du gran·tu (almandin, pyralmandin).
218
Isidor spojuje slovo margarita, Ñperlaì, s lat. mare, Ñmo¯eì, slova
vöak etymologicky nesouvisejÌ. Latina p¯evzala n·zev kamene z ¯ec. mar-
gar¯thq (margarÌtÈs), do ¯eËtiny se slovo dostalo p¯Ìmo Ëi prost¯ednictvÌm
perötiny ze sanskrtu (srv. pers. marv·rÌd, sanskrt. mañjarl-, Ñperlaì). Plinius
StaröÌ popisuje perlu nejpodrobnÏji v knize pojedn·vajÌcÌ o ryb·ch a jin˝ch
mo¯sk˝ch ûivoËiöÌch (Natur. hist. 9,106ñ123); ¯Ìk·, ûe perly se rodÌ v muö-
lÌch z nebeskÈ rosy a jejich vzhled je takÈ na kvalitÏ rosy z·visl˝ ñ pokud
byla rosa Ëist·, je perla bÌlÈ barvy, pokud byla rosa kaln·, je zabarven·
a zneËiötÏn· i perla. PodobnÏ se pr˝ mÏnÌ vzhled perly i podle toho, zda je
jasnÈ Ëi zamraËenÈ nebe (srv. podobnÈ lÌËenÌ u Solina, Collect. 53,23ñ30).
TakÈ Isidor se zmiÚuje o perle v knize o zvÌ¯atech v odstavci o mo¯sk˝ch
muölÌch (Etymol. XII,6,49). S perlou se setk·v·me rovnÏû v ¯eckÈm papyru
ze Stockholmu (Papyr. Holm., viz index in: R. Halleux, Les alchimistes
grecs, str. 222).
O perle nach·zÌme zmÌnky v nÏkolika biblick˝ch pas·ûÌch; nejËastÏji
komentovan· je pravdÏpodobnÏ parabola v MatouöovÏ evangeliu o muûi,
kter˝ prodal vöechen sv˘j majetek potÈ, co nalezl jedinou drahocennou
perlu (13,45ñ46). S tÌmto podobenstvÌm je pak Ëasto spojen koment·¯
k¯esùansk˝ch exeget˘ k 21. kapitole ZjevenÌ Janova (21,21), podle nÌû je
kaûd· z dvan·cti bran nebeskÈho JeruzalÈma z jedinÈ perly. Naproti tomu
velmi nelichotivÏ se rozepisuje o drahokamech a perl·ch ve svÈ kritice
177
03-text16.PM6 177 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
anni tempore cocleae hauriunt. Ex quibus margaritis quidam uni-

ones vocantur, aptum nomen habentes, quod tantum unus, num-
quam duo vel plures simul reperiantur. Meliores autem candidae
margaritae quam quae flavescunt; illas enim aut iuventus aut ma-
tutini roris conceptio reddit candidas, has senectus vel vespertinus
aer gignit obscuras.
(2) Paederos secunda post margaritum candidarum gemmarum.
De qua quaeritur, in quo colore numerari debeat totiens iactati per
alienas pulchritudines nominis, adeo ut decoris praerogativa voca-
bulo facta sit.
(3) Asterites candida est inclusam lucem continens veluti stellam
intus ambulantem, redditque solis candicantes radios; unde et no-
men invenit.
(4) Galactitis lacteus est, qui adtritus reddit sucum album ad lactis
saporem. Feminis nutrientibus inligata fecundat ubera; infantium
quoque collo suspensa salivam facere fertur, in ore autem liquescere
et memoriam adimere. Mittunt eam Nilus et Achelous amnes. Sunt
qui smaragdum albis venis circumligatum galactiten vocant.
ûenskÈ z·liby v ozdob·ch Tertullianus (De cultu fem. VI). Podle jeho n·zo-
ru nenÌ perla nic, ËÌm by se mÏla lastura chlubit, protoûe se jedn· ve sku-
teËnosti o jakousi vadu v podobÏ tvrdÈ a kulatÈ bradavice.
Perla vznik· jako obal cizÌch tÏlÌsek vnikl˝ch pod lasturu mlûe, nebo
i kolem tÏlÌsek z jeho vlastnÌho tÏla, a to st¯Ìdav˝m ukl·d·nÌm vrstviËek
uhliËitanu v·penatÈho a organick˝ch l·tek (V. Bouöka ñ J. Kou¯imsk˝,
Atlas drah˝ch kamen˘, str. 147ñ148).
219
Srv. Solinus (Collect. 53,27: In aqua mollis est unio, duratur exem-
ptus. Numquam duo simul reperiuntur; inde unionibus nomen datum).
220
N·zev kamene p¯evzala latina z ¯eckÈho paid≠rvq (paiderÛs) sloûe-
nÈho pravdÏpodobnÏ ze slov pa¡q, gen. paidÕq (pais, paidos), Ñchlapecì,
a ∞rvq (erÛs), Ñl·ska, touhaì. Plinius StaröÌ jej pokl·d· za Ñv˘dceì bÌl˝ch
drahokam˘ (Natur. hist. 37,129: Candidarum dux est paederos...); jeho
n·sledujÌcÌ popis kamene pak parafr·zuje Isidor. Plinius se vöak o n·zvu
tohoto drahokamu zmiÚuje v dalöÌch dvou pas·ûÌch; poprvÈ jej uv·dÌ jako
jinÈ oznaËenÌ pro op·l (tamt. 37,84): Hanc gemmam (tj. opalum) propter
eximiam gratiam plerique appellavere paederota, podruhÈ nar·ûÌ na toto
jmÈno p¯i popisu odr˘d ametystu (Natur. hist. 37,123): Tales (tj. ame-
thystos) aliqui malunt paederotas vocare. O kameni se zmiÚuje rovnÏû
lapid·¯ KÈrygmata-SD v paragrafu popisujÌcÌm op·l (38,1): ÑK·men op·l.
178
03-text16.PM6 178 2.11.2016, 15:13

jmÈno, protoûe nalÈz·me (v muöli) vûdy pouze jednu (unus) perlu,

nikdy dvÏ nebo vÌce.219 CennÏjöÌ jsou bÌlÈ perly neû perly, kterÈ jsou
naûloutlÈ; ty prvnÌ jsou totiû bÌlÈ buÔ dÌky svÈmu ml·dÌ nebo
protoûe byly poËaty z rannÌ rosy, naûloutlÈ perly jsou takovÈ barvy
proto, ûe je zakalilo st·¯Ì nebo protoûe byly poËaty za veËernÌho
soumraku.
(2) Paederos220 je po perle druh˝ z bÌl˝ch drahokam˘, i kdyû je
moûno si kl·st ot·zku, pod jakou barvu se m· vlastnÏ za¯adit; jeho
jmÈno bylo totiû tak Ëasto pouûito pro oznaËenÌ jin˝ch kr·sn˝ch vÏ-
cÌ, ûe se stalo p¯ednostnÏ termÌnem pro oznaËenÌ nÏËeho kr·snÈho.
(3) Asterites221 je bÌl˝, obsahuje v sobÏ uzav¯enÈ svÏtlo, jakoby
hvÏzdu putujÌcÌ uvnit¯, a (proti slunci) odr·ûÌ bÌlÈ paprsky (jako
hvÏzda); podle toho dostal svÈ jmÈno.
(4) Galactitis222 je mlÈËnÏ bÌl˝ k·men, kter˝ p¯i roztÌr·nÌ vy-
pouötÌ bÌlou öù·vu, jeû chutn· podobnÏ jako mlÈko; p¯iv·ûe-li si
tento drahokam na tÏlo kojÌcÌ ûena, naplnÌ mlÈkem jejÌ prsy. ZavÏ-
sÌ-li se kolem krku nemluvÚat˘m, produkuje pr˝ sliny, pokud se
vloûÌ do ˙st, rozpouötÌ se a zp˘sobuje ztr·tu pamÏti. Nach·zÌ se v ¯e-
k·ch Nil a AchelÛos. NÏkte¯Ì auto¯i naz˝vajÌ slovem galactitis sma-
ragd s bÌl˝mi ûilkami.
NÏkte¯Ì naz˝vajÌ tento k·men salpizhnÕq (salpizÈnos), jinÌ mu pro jeho

kr·sn˝ tvar ¯ÌkajÌ paid≠rvq (paiderÛs).ì
221
Z ¯ec. §ster¯thq (asterÌtÈs) vytvo¯enÈho ze substantiva §stµr
(astÈr), ÑhvÏzdaì, a suffixu -¯thq (ÌtÈs). Pod n·zvem asteria se zmiÚuje
o kameni Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,131), jehoû text eadem contraria
soli regerit candicantes radios in modum stellae (Ñpokud se tento dra-
hokam nastavÌ slunci, odr·ûÌ bÌlÈ paprsky jako hvÏzdaì) Isidor nep¯esnÏ
parafr·zoval, takûe jeho verze Ñodr·ûÌ bÌlÈ sluneËnÌ paprsky a podle toho
byl pojmenov·nì ned·v· smysl; upravuji proto p¯eklad podle znÏnÌ Pli-
niova. Srv. tÈû podobn˝ k·men astrion (Plinius StaröÌ, tamt. 37,132; Isidor,
Etymol. XVI,13,7). Snad se v tomto p¯ÌpadÏ jedn· o asterick˝ safÌr bÌlÈ
barvy. TermÌnem Ñasterismusì se dnes naz˝v· optick˝ jev, kdy se na ne-
rostu vybrouöenÈm do kaboöonu (mugle) objevÌ v bodovÈm osvÏtlenÌ p¯i
pohledu shora z·¯ÌcÌ Ëty¯- nebo öesticÌp· hvÏzda (PN). Srv. tÈû H. L¸schen
(Die Namen der Steine, str. 327ñ328 s. v. Sternstein). DalöÌ moûnostÌ je
adul·r (mÏsÌËek), kter˝ je nÏkdy tÈû asterick˝ (Ëty¯cÌp· hvÏzda); m˘ûe b˝t
bÌl˝, naûloutl˝, nazelenal˝ Ëi naËervenal˝ (PN).
222
Srv. Isidor, Etymol. XVI,4,20, pozn. 106.
179
03-text16.PM6 179 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(5) Chalazias grandinis et candorem praefert et figuram, duritia

quoque invicta, ut adamas; etiam in ignes posita manere suum fri-
gus.
(6) Solis gemma candida est traxitque nomen, quod ad speciem
solis in orbem fulgentis spargit radios.
(7) Selenites translucet candido melleoque fulgore, imaginem
continens lunae, quam iuxta cursum astri ipsius perhibent in dies
singulos minui atque augeri. Nascitur in Persida.
(8) Cinaedia invenitur in cerebro piscis eiusdem nominis, can-
dida et oblonga. Praesagare his ferunt maris signa tranquillitatis vel
tempestatis.
(9) Beli oculus albicans pupillam cingit nigram e medio aureo
fulgore lucentem, et propter speciem Assyriorum regi Belo dicatam;
unde et appellata.
(10) Epimelas dicitur, quum in candida gemma superne nigricat
color; unde et nomen habet.
(11) Exebenus speciosa et candida, qua aurifices aurum poliunt.
223
N·zev kamene je ¯eckÈho p˘vodu a vznikl na z·kladÏ substantiva
xal°za (chalaza), Ñkroupy, krupobitÌì. V ¯eckÈ podobÏ se objevuje v la-
pid·¯i Lithika OrfeÛs (v. 758) ve formÏ xal°zioq (chalazios) a v lapid·¯i
KÈrygmata (25) ve formÏ xalaz¯thq (chalazÌtÈs); podle textu v tomto
lapid·¯i m· k·men lÈËivÈ a magickÈ schopnosti: odvracÌ horeËku, lÈËÌ
kousnutÌ ökorpiÛnem a tomu, kdo jej u sebe nosÌ, odhaluje budoucnost.
Isidor˘v popis je parafr·zÌ textu Pliniova (Natur. hist. 37,189), srv. rovnÏû
Solinus (Collect. 37,17). Isidor hovo¯Ì o tÈmûe kameni takÈ v kapitole
pojedn·vajÌcÌ o k¯iöù·lov˝ch kamenech (Etymol. XVI,13,4). NÏkte¯Ì ba-
datelÈ (nap¯. R. Halleux ñ J. Schamp, Les lapidaires grecs, str. 326) soudÌ,
ûe popis odpovÌd· horskÈmu k¯iöù·lu, D. Wyckoff (Book of Minerals, str.
94) usuzuje na nÏjak˝ pr˘hledn˝, bezbarv˝ a v˘Ëi ohni odoln˝ miner·l,
jako nap¯. surov˝ diamant nebo korund. PravdÏpodobnÏjöÌ je teorie su-
rovÈho diamantu, jenû nÏkdy mÌv· hrub˝, ledovÏ vyhlÌûejÌcÌ povrch (PN).
224
Isidor p¯evzal popis ÑsluneËnÌho kameneì od Plinia StaröÌho (Natur.
hist. 37,181). Srv. tÈû Solinus (Collect. 37,20). Je pravdÏpodobnÈ, ûe jak
Solis gemma, tak selenites (viz n·sledujÌcÌ paragraf) oznaËovaly odr˘dy
ûivce r˘zn˝ch barev s optick˝mi jevy koËiËÌho oka, asterismu a t¯pytu
(adularescence, labradorisace). Dnes se termÌnem ÑsluneËnÌ k·menì ozna-
ËujÌ odr˘dy ûivce vyznaËujÌcÌ se oranûovou barvou a t¯pytem zp˘soben˝m
inkluzemi hematitu (PN).
180
03-text16.PM6 180 2.11.2016, 15:13

(5) Chalazias223 m· barvu a tvar jako kroupy, a pokud jde o tvr-

dost, je stejnÏ jako diamant nezdolateln˝. Zachov·v· si svou chlad-
nou podstatu i v ohni.
(6) Solis gemma224 je bÌl˝; svÈ jmÈno dostal podle toho, ûe okolo
sebe öÌ¯Ì paprsky jako kdyû svÌtÌ slunce.
(7) Selenites225 z·¯Ì medov˝m a bÌl˝m jasem. Chov· v sobÏ obraz
luny, jenû se pr˝ v jednotliv˝ch dnech zmenöuje a zase zvÏtöuje
podle toho, jak ub˝v· a roste s·m mÏsÌc. Vznik· v Persii.
(8) Cinaedia226 se nach·zÌ v mozku ryby tÈhoû jmÈna; je to bÌl˝
a podlouhl˝ k·men. Vypr·vÌ se, ûe pomocÌ tÏchto kamen˘ lze p¯ed-
povÏdÏt, zda bude mo¯e klidnÈ nebo bou¯livÈ.
(9) Beli oculus227 je bÏlav˝ k·men obkruûujÌcÌ Ëernou panenku,
jeû z·¯Ì ze svÈho st¯edu zlat˝m svitem; pro svou kr·su byl zasvÏcen
Belovi, kr·li Asy¯an˘, a z toho poch·zÌ jeho n·zev.
(10) Epimelas228 se ¯Ìk· bÌlÈmu drahokamu, kter˝ se na povrchu
Ëern·; proto byl tak nazv·n.
(11) Exebenus229 je kr·sn˝ bÌl˝ k·men, jÌmû ËistÌ ¯emeslnÌci zlato.
225
Srv. Isidor, Etymol. XVI,4,6, pozn. 88. Jednalo se o odr˘du ûivce
(adul·r) nebo o selenit (vl·knit· odr˘da s·drovce); viz p¯edchozÌ pozn.
226
N·zev kamene p¯evzala latina z ¯eckÈho kinaid¯aq (kinaidi·s), kterÈ
snad vzniklo na z·kladÏ substantiva k¯naidoq (kinaidos), jÌmû se oznaËoval
druh mo¯skÈ ryby (srv. Plinius StaröÌ, Natur. hist. 32,146; LiddellñScott,
str. 951). Isidor p¯evzal popis kamene od Plinia (Natur. hist. 37,153; srv.
tÈû tamt. 29,129).
227
Popis kamene Beli oculus, Ñoko Belovoì, je parafr·zÌ Pliniova textu
(Natur. hist. 37,149), podle nÏhoû byl ovöem k·men zasvÏcen asyrskÈmu
boûstvu (Assyriorum deo dicatam); jedn· se pravdÏpodobnÏ o boha Baala.
Podle popisu by k·men mohl b˝t tzv. Ñokat˝ì ach·t (srv. E. de Saint-Denis,
Pline líAncien, Hist. natur. XXXVII, str. 171, pozn. 149,6).
228
N·zev kamene p¯evzala latina z ¯eckÈho Øpim≠laq (epimel·s), jeû je
sloûeno z p¯edloûky Øp¯ (epi), Ñnaì, a adjektiva m≠laq (mel·s), ÑËern˝ì.
Srv. tÈmÏ¯ shodn˝ popis kamene u Plinia StaröÌho (Natur. hist. 37,161).
Podle E. de Saint-Denise (Pline líAncien, Hist. natur. XXXVII, str. 175,
pozn. 161,6) se jedn· snad o Ëern˝ onyx.
229
Slovo nezn·mÈho v˝znamu p¯evzatÈ snad z ¯ec. *Øj≠benoq (exebe-
nos), srv. ThLL V 1314,69. Isidor opsal text od Plinia StaröÌho (Natur. hist.
37,159). PodrobnÏjöÌ popis kamene a jeho lÈËiv˝ch i magick˝ch schopnostÌ
181
03-text16.PM6 181 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
11. DE NIGRIS
(1) Achates reperta primum in Sicilia iuxta flumen eiusdem no-

minis, postea plurimis in terris. Est autem nigra, habens in medio
circulos nigros et albos iunctos et variatos, similis haematiti. Magi
suffitu earum, si creditur, tempestates avertunt, flumina sistunt.
(2) Apsyctos nigra et ponderosa, distincta venis rubentibus.
Haec excalefacta igni septem diebus calorem tenet.
(3) Aegyptilla nigra est radice, caerulea facie, ex Aegypto, ubi
invenitur, vocata.
(4) Media nigra est, a Media illa fabulosa inventa. Habet venas
aerei coloris; sudorem reddit croci, saporem vini.
nabÌzÌ lapid·¯ Damigeron-Evax (8,1ñ8): k·men lÈËÌ ûaludeËnÌ potÌûe a bo-

lesti moËovÈho mÏch˝¯e, chr·nÌ nenarozenÈ dÌtÏ p¯ed nemocemi, a pokud
si jej rodiËka p¯iv·ûe na pravÈ stehno, urychluje k·men porod; poûit˝ v n·-
poji prospÌv· lidem unaven˝m a pomaten˝m.
230
N·zev kamene p¯evzala latina z ¯ec. §x°thq (achatÈs). H. Lewy
(Die semitischen Fremdwˆrter im Griechischen, str. 56) se domnÌv·, ûe
slovo je p˘vodu orient·lnÌho: pokl·d· a- za protetickÈ a zbytek slova d·v·
do souvislosti s arabsk˝m h at..ta, Ñkreslitì; podle jeho n·zoru byla podle
v
kamene nazv·na ¯eka a nikoli naopak. Naproti tomu E. de Saint-Denis

(Pline líAncien, Hist. natur. XXXVII, str. 168, pozn. 139,2) spojuje slovo
s arabsk˝m jmÈnem ˙dolÌ AgÌg.
O kameni a jeho naleziöti v sicilskÈ ¯ece AchatÈs pÌöe jiû Theofrastos
(De lapid. 31). »etnÈ r˘znobarevnÈ odr˘dy (zelen˝ iaspachates a sma-
ragdachates, ûlut˝ cerachates, Ëerven˝ haemachates, bÌl˝ leucachates
atd.) a naleziötÏ ach·tu popisuje oböÌrnÏji Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,
139ñ142), srv. tÈû Solinus (Collect. 5,25ñ27). O kameni pojedn·vajÌ rov-
nÏû ¯eckÈ lapid·¯e Lithika OrfeÛs (v. 610ñ641), KÈrygmata (21; takÈ zde
jsou uv·dÏny u ach·tu nejr˘znÏjöÌ barvy) a KÈrygmata-SD (39; odr˘dy
ach·tu 40ñ43) i latinsk˝ lapid·¯ Damigeron-Evax (17). V PÌsmu je ach·t
jednÌm z dvan·cti drahokam˘ na n·prsnÌku veleknÏze v Exodu (28,19;
39,12); pojedn·v· o nÏm Epifanios (De XII gemm., PG 43,300BC), kter˝
jej popisuje jako namodral˝ k·men, jejû po vnÏjöÌ stranÏ obt·ËÌ mramorovÏ
nebo slonovinovÏ bÌl· linka.
StarovÏk˝ ach·t zahrnuje pravdÏpodobnÏ öirokou ök·lu chalcedonu
a jeho odr˘d ñ jaspis, ach·t, onyx (srv. R. Halleux ñ J. Schamp, Les lapi-
daires grecs, str. 317).
182
03-text16.PM6 182 2.11.2016, 15:13

11. »ernÈ drahokamy
11. »ERN… DRAHOKAMY
(1) Ach·t (achates)230 byl poprvÈ nalezen na SicÌlii blÌzko ¯eky

stejnÈho jmÈna a potÈ i v dalöÌch zemÌch. Je Ëern˝ a uprost¯ed m·
soust¯ednÈ ËernÈ a bÌlÈ kruhy, podobnÏ jako hematit. M·govÈ, lze-li
tomu vÏ¯it, pr˝ odvracejÌ kou¯em z tÏchto kamen˘ bou¯e a zastavujÌ
tok ¯ek.231
(2) Apsyctos232 je Ëern˝ a tÏûk˝ a protÌnajÌ jej ËervenavÈ ûilky.
Pokud se zah¯eje v ohni, uchov·v· si teplo po sedm dnÌ.
(3) K·men aegyptilla233 je uvnit¯ Ëern˝ a na povrchu modr˝;
naz˝v· se podle Egypta, kde je jeho naleziötÏ.
(4) Media234 je Ëern˝ k·men nalezen˝ b·jnou MÈdeou. M· ûÌly
kovovÈ barvy, vypouötÌ ze sebe jako pot öù·vu barvy öafr·nu a chut-
n· jako vÌno.
231
Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,139ñ142) se zmiÚuje takÈ o lÈËiv˝ch
a magick˝ch vlastnostech kamene, kterÈ p¯ejÌmajÌ i pozdnÌ lapid·¯e: ach·t
je ˙Ëinn˝ proti kousnutÌ pavoukem a ökorpiÛnem, prospÌv· oËÌm, a pokud
se vloûÌ do ˙st, zah·nÌ ûÌzeÚ; odvracÌ rovnÏû bou¯e a zastavuje tok ¯ek.
Podle lapid·¯˘ KÈrygmata-SD (39,5ñ6) a Damigeron-Evax (17,4ñ5) lÈËÌ
ach·t i zmijÌ uötknutÌ (pr·öek z kamene se buÔ nasype na r·nu nebo se
vypije ve vÌnÏ), a pokud se nosÌ v prstenu na ruce, ËinÌ ËlovÏka schopn˝m
¯eËnÌkem a mil˝m, z·roveÚ vöak mocn˝m ËlovÏkem.
232
Z ¯ec. •cyktoq (apsyktos), Ñneochladiteln˝ì, sloûenÈho z § pri-
vativum a slovesa c’xv (ps˝chÛ), Ñochlazovat, chladnoutì. O kameni se
zmiÚuje Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,148), od nÏhoû Isidor popis p¯evzal.
Jedn· se pravdÏpodobnÏ o nÏjakou odr˘du jaspisu (PN).
233
Isidor parafr·zoval popis Plini˘v (Natur. hist. 37,148), jenû vöak
uv·dÌ dva n·zory na vzhled tohoto drahokamu: podle Iaccha je to pr˝ bÌl˝
k·men, jejû protÌnajÌ ËernÈ ûilky nebo ûilky barvy sardu, obecnÏ se ale
tÌmto termÌnem oznaËuje k·men uvnit¯ Ëern˝ a na povrchu modr˝.
234
Isidor p¯evzal text od Plinia StaröÌho (Natur. hist. 37,173), pouze
zmÏnil barvu ûilek na kameni ze zlatÈ (Plinius StaröÌ: habet venas aurei
coloris) na kovovou/mÏdÏnou (habet venas aerei coloris). O kameni po-
d·v· vÌce informacÌ lapid·¯ Damigeron-Evax (21); shoduje se s Pliniem
v tom, ûe se jedn· o Ëern˝ k·men, z nÏhoû p¯i roztÌr·nÌ vytÈk· öafr·novÏ
ûlut· öù·va, odliöuje se vöak od nÏho v etymologii, neboù odvozuje n·zev
kamene od krajiny MÈdie v Asii (21,14ñ15: Hic lapis inventus est in Me-
183
03-text16.PM6 183 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(5) Veientana Italica gemma est, Veis reperta, nigra facie, albis
intermicantibus notis.
Bariptos nigra est cum sanguineis et albis notis.
(6) Mesomelas nigra vena quemlibet colorem secante per me-
dias.
Veneris crines nigerimi nitoris, continens in se speciem rufi
crinis.
(7) Trichrus ex Africa nigra est, sed tres sucos reddit, ab radice
nigrum, e medio sanguineum, e summo ochrae.
(8) Dionysia nigra mixtis rubentibus notis; ex aqua trita vinum
fragrat et odore suo ebrietati resistere putatur.
Pyritis nigra quidem, sed adtritu digitos adurit.
dia; unde vocabulum habet. Nascitur vero in locis apud flumen fasin). ÿe-
ka Fasin, u nÌû se podle lapid·¯e k·men rodÌ, protÈk· ovöem Kolchidou, od-
kud poch·zela MÈdea, a je tedy ot·zkou, zda etymologie n·zvu podle zemÏ
MÈd˘ nevznikla pouhou pÌsa¯skou chybou (srv. R. Halleux ñ J. Schamp,
Les lapidaires grecs, str. 261, pozn. 2).
Lapid·¯ Damigeron-Evax vypoËÌt·v· ËetnÈ magickÈ a lÈËivÈ vlastnosti
kamene, mimo jinÈ jeho prospÏönÈ p˘sobenÌ na oËi (21,6): pokud se k·men
rozet¯e s mlÈkem ûeny, jeû porodila jako prvnÌ dÌtÏ chlapce, a pouûije se
jako mast, lÈËÌ bÌl˝ povlak na rohovce (pravdÏpodobnÏ oËnÌ z·kal) a tlumÌ
bolest oËÌ (srv. takÈ Marcellus Empiricus, De medicam. VIII,107, podle
nÏhoû se m· k·men pot¯Ìt mate¯sk˝m mlÈkem, potÈ se m· zavÏsit v kousku
vlËÌ k˘ûe kolem krku a delöÌ dobu nosit; k·men takto lÈËÌ slabozrakost,
odstraÚuje öed˝ oËnÌ z·kal a pom·h· p¯i dalöÌch problÈmech s oËima).
K·men d·le lÈËÌ podle lapid·¯e podagru (21,7; srv. Marcellus Empiricus,
De medicam. XXXVI,59), nemoci ledvin a prospÌv· p¯i d˝chacÌch potÌûÌch.
235
Isidor˘v popis kamene je kompilacÌ textu Plinia StaröÌho (Natur.
hist. 37,184): Veientana Italica gemma est, Veis reperta, nigram materiam
distinguente limite albo (ÑVeientana je drahokam poch·zejÌcÌ z It·lie, jejû
nalezli ve VejÌch; jejÌ Ëern˝ podklad zdobÌ bÌl˝ pruhì) a Solina (Collect.
2,44): est et Veientana a loco dicta, cui nigricolor facies propria, quam ad
gratiam varietatis limites albi intersecant notis candicantibus (Ñexistuje
takÈ k·men Veientana nazvan˝ podle lokality; jeho Ëern˝ povrch p˘vabnÏ
zpest¯ujÌ bÌlÈ protÌnajÌcÌ se prouûky a bÏlostnÈ skvrnyì).
236
Etymologie n·zvu nenÌ zn·ma. Lindsay uv·dÌ v kritickÈm apar·tu
Arevalovu variantu baroptis, Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,150) naz˝v·
184
03-text16.PM6 184 2.11.2016, 15:13

11. »ernÈ drahokamy
(5) Veientana235 je drahokam poch·zejÌcÌ z It·lie, jejû nalezli ve

VejÌch; je na povrchu Ëern˝ a mÌhajÌ se na nÏm bÌl· znamÈnka.
Bariptos236 je Ëern˝ k·men s krvavÏ Ëerven˝mi a bÌl˝mi skvr-
nami.
(6) Mesomelas237 je n·zev kamene jakÈkoli barvy, jehoû st¯edem
proch·zÌ Ëern· ûÌla.
Veneris crines238 je k·men s mimo¯·dnÏ Ëern˝m leskem, kter˝
v sobÏ obsahuje jakoby rus˝ vlas.
(7) Trichrus239 poch·zÌ z Afriky; je to Ëern˝ drahokam, ale vy-
pouötÌ ze sebe t¯i öù·vy ñ na spodu Ëernou, uprost¯ed krvavÏ Ëerve-
nou a na vrcholu okrovÏ ûlutou.
(8) Dionysia240 je Ëern˝ drahokam s Ëervenav˝mi skvrnami; ro-
zet¯e-li se a smÌch· s vodou, vonÌ jako vÌno a svou v˘nÌ pr˝ zabra-
Úuje opilosti.
Pyrit (pyritis)241 je Ëern˝, a kdyû jej ËlovÏk t¯e mezi prsty, sp·lÌ
si je.
k·men baroptenus Ëi baripe; je to pr˝ Ëern˝ drahokam s jak˝misi krvavÏ

Ëerven˝mi nebo bÌl˝mi uzlÌky (sanguineis et albis nodis; Isidor slovo nodis
zmÏnil na notis).
237
Z ¯ec. mesom≠laq (mesomel·s) sloûenÈho z adjektiv m≠soq (me-
sos), Ñst¯ednÌ, (leûÌcÌ) uprost¯edì, a m≠laq (mel·s), ÑËern˝ì. Popis kamene
p¯evzal Isidor doslovnÏ od Plinia StaröÌho (Natur. hist. 37,174).
238
Popis kamene Veneris crines, ÑVenuöiny vlasyì, p¯evzal Isidor od
Plinia StaröÌho (Natur. hist. 37,184). Srv. tÈû Solinus (Collect. 37,20).
Mohlo by se jednat o z·hnÏdu s vrostl˝mi zlatav˝mi jehliËkami rutilu (PN).
239
Z ¯ec. tr¯xroyq (trichr˙s), jeû je sloûeno z p¯Ìslovce ËÌselnÈho tr¯q
(tris), Ñt¯ikr·tì, a substantiva xrÕa (chro·), Ñbarvaì. Popis kamene opsal
Isidor jen s drobn˝mi ˙pravami od Plinia StaröÌho (Natur. hist. 37,183);
E. de Saint-Denis (Pline líAncien, Hist. natur. XXXVII, str. 183, pozn.
183,2) soudÌ, ûe se jedn· o zk¯Ìûen˝ k·men ñ Ë·steËnÏ magnetit, Ë·steËnÏ
hematit a Ë·steËnÏ limonit.
240
241
Srv. Etymol. XVI,4,5, pozn. 87. Text v tÈto kapitole p¯evzal Isidor
doslovnÏ od Plinia StaröÌho (Natur. hist. 37,189). Jedn· se pravdÏpodobnÏ
o k¯esacÌ k·men.
185
03-text16.PM6 185 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
12. DE VARIIS
(1) Panchrus varius ex omnibus pene coloribus constans; unde et

nominatus.
Olca barbari nominis ex fulvo et nigro viridique et candido est.
(2) Mithridax sole percussa coloribus micat variis. Gignitur in
Persida.
Drosolithus varius. Nominis causa, quia si ad ignem adplicetur,
velut sudorem mittit.
(3) Opalus distinctus diversarum colore gemmarum. Est enim in
eo carbunculi tenuior ignis, amethysti fulgens purpura, smaragdi
nitens viriditas, et cuncta pariter sub quadam varietate lucentia.
Nomen habet ex patria; sola enim eum parturit India.
242
ÿeckÈ slovo p°gxroyq (panchr˙s), kterÈ p¯eölo v nezmÏnÏnÈ podo-
bÏ do latiny, je kompositum z adjektiva p£q (p·s), Ñvöechenì, a substanti-
va xrÕa (chro·), Ñbarvaì. Ke st¯edovÏkÈ etymologii n·zvu tohoto kamene
viz ˙vod, str. 71. Isidor p¯evzal sv˘j text od Plinia StaröÌho (Natur. hist.
37,178); E. de Saint-Denis (Pline líAncien, Hist. natur. XXXVII, str. 181,
pozn. 178,1) se domnÌv·, ûe by mohlo jÌt o op·l, k·men hrajÌcÌ vöemi
barvami. Tuto hypotÈzu podporuje i text v ¯eckÈm lapid·¯i KÈrygmata-SD
(45), podle nÏhoû b˝v· tento drahokam oznaËov·n takÈ slovem tavn¯thq
(taÛnÌtÈs), ÑpavÌ k·menì, neboù jeho ËetnÈ barvy p¯ipomÌnajÌ pavÌ pera; srv.
¯eckÈ ta„n (taÛn), Ñp·vì. K·men je pr˝ ˙Ëinn˝ p¯i epilepsii a ûloutence.
Naproti tomu latinsk˝ lapid·¯ Damigeron-Evax (37) uv·dÌ magickÈ schop-
nosti: k·men napom·h· k vÌtÏzstvÌ a je ˙Ëinnou ochranou proti magick˝m
praktik·m.
K·men panchrus je pravdÏpodobnÏ vÌcebarevn˝ jaspis, taonites mohl
b˝t spÌöe op·l nebo k¯iöù·l s optick˝m jevem duhy vznikl˝m interferencÌ
svÏtla na prasklinÏ (PN).
243
Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,176), od nÏhoû Isidor text p¯evzal,
uv·dÌ n·zev kamene v podobÏ oica (srv. ThLL IX/2 536,80), Arevalo ve
svÈ edici Isidora (PL 82,576D) ve formÏ orca. Etymologie jmÈna tohoto
drahokamu nenÌ zn·ma.
244
Srv. Isidor, Etymol. XVI,4,21, pozn. 108.
245
Z ¯eckÈho drosÕliuoq (drosolithos) vytvo¯enÈho ze substantiv
drÕsoq (drosos), Ñrosa, vl·haì, a l¯uoq (lithos), Ñk·menì. Srv. odliön˝
186
03-text16.PM6 186 2.11.2016, 15:13

12. PestrobarevnÈ drahokamy
12. PESTROBAREVN… DRAHOKAMY
(1) Panchrus242 je pestr˝ k·men sest·vajÌcÌ tÈmÏ¯ ze vöech barev;

podle toho byl takÈ pojmenov·n.
Olca243 barbarskÈho jmÈna je k·men ËervenoûlutÈ, ËernÈ, zelenÈ
a bÌlÈ barvy.
(2) Mithridax244 z·¯Ì pod paprsky slunce r˘zn˝mi barvami. RodÌ
se v Persii.
Drosolithus245 je pestrobarevn˝ k·men. Pokud se poloûÌ k oh-
ni, vypouötÌ ze sebe jakoby pot; to se stalo p¯ÌËinou jeho pojmeno-
v·nÌ.
(3) Op·l (opalus)246 opl˝v· barvami r˘zn˝ch drahokam˘. Je
v nÏm totiû trochu jemnÏjöÌ oheÚ karbunklu, z·¯ÌcÌ purpur ametystu
a svÌtiv· zeleÚ smaragdu, a vöechny tyto barvy stejnÏ z·¯Ì a p¯e-
ch·zejÌ jedna v druhou. JmÈno si op·l p¯in·öÌ ze svÈ vlasti, neboù jej
plodÌ pouze Indie.
popis kamene u Plinia StaröÌho, kter˝ v jednÈ pas·ûi zmiÚuje drosolithus

jako jin˝ n·zev pro k·men Jupiter˘v (Natur. hist. 37,170), na jinÈm mÌstÏ
pak uv·dÌ, ûe k·men m· jmÈno podle barvy tr·vy (tamt. 37,191).
246
Z ¯eckÈho œp°llioq (opallios), kterÈ poch·zÌ pravdÏpodobnÏ ze
sanskrt. upalah., Ñdrah˝ k·menì (srv. Chantraine II,807). Isidor p¯evzal
sv˘j text z prvnÌ Ë·sti Pliniova popisu op·lu (Natur. hist. 37,80), podle nÌû
je op·l k·men, kter˝ m˘ûe z·¯it nejr˘znÏjöÌmi barvami; mohlo by se tedy
jednat o dneönÌ op·l (srv. H. L¸schen, Die Namen der Steine, str. 286ñ
287). O op·lu se zmiÚujÌ takÈ ¯eckÈ lapid·¯e Lithika OrfeÛs (v. 282ñ284)
a KÈrygmata-SD (38). Latinsk˝ lapid·¯ Damigeron-Evax (24) uv·dÌ jeho
n·zev v podobÏ optallion a zd˘razÚuje p¯Ìzniv˝ vliv tohoto kamene na oËi
i jeho uûiteËnost pro zlodÏje, neboù k·men p¯i kr·deûi zatemnÌ oËi okolo-
stojÌcÌch, takûe nejsou schopni zlodÏje vidÏt. Blahod·rnÈ p˘sobenÌ kamene
na oËi se postupnÏ stalo do tÈ mÌry d˘leûitou vlastnostÌ op·lu, ûe pozdÏjöÌ
st¯edovÏcÌ auto¯i zaËali jeho jmÈno tÈto vlastnosti p¯izp˘sobovat: Arnoldus
Saxo (De fin. 3,60) naz˝v· k·men podobnÏ jako lapid·¯ DamigeronñEvax,
totiû optallius, Albert Velik˝ (De mineral. II,2,13) jej jiû uv·dÌ pod n·-
zvem ophthalmus, srv. ¯ec. œwualmÕq (ofthalmos), Ñokoì (viz tÈû ˙vod,
str. 81ñ82).
Plinius StaröÌ (tamt. 37,84) poznamen·v·, ûe nÏkte¯Ì auto¯i naz˝vajÌ
op·l takÈ jmÈnem paederos (srv. Etymol. XVI,10,2, pozn. 220).
187
03-text16.PM6 187 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(4) Ponticae a Ponto dicuntur, genere diverso, nunc sanguineis,

nunc auratis guttis micantes, aliae habentes stellas, aliae longis colo-
rum ductibus lineatae.
(5) Hexecontalithos in parva magnitudine multicolor; unde et
hoc sibi nomen adoptavit. Tam diversis enim notis sparsus est, ut se-
xaginta gemmarum colores in parvo orbiculo eius deprehendantur.
Nascitur autem in Libya apud Trogodytas.
(6) Murrina apud Parthos gignitur, sed praecipua in Carmania.
Humorem sub terra putant calore densatum; unde et nomen sumpsit.
Varietas eius in purpuram candoremque et ignem cum quosdam
colorum repercussus, quales in caelesti arcu spectantur. Cuius con-
tratria causa crystallum facit, gelu vehementiori concreto.
247
Isidor˘v popis je kompilacÌ textu Pliniova (Natur. hist. 37,179) a So-
linova (Collect. 13,3). Isidor vynechal Pliniem popisovanou odr˘du tohoto
kamene, jeû m· na sobÏ podoby hor a ˙dolÌ. Jedn· se pravdÏpodobnÏ
o Ñz¯Ìceninov˝ì mramor nebo ach·t (PN).
248
Z ¯eckÈho ≤jhkont°liuoq (hexÈkontalithos); je to kompositum
z ËÌslovky ≤jµkonta (hexÈkonta), Ñöedes·tì, a subst. l¯uoq (lithos), Ñk·-
menì. Ke st¯edovÏkÈ etymologii n·zvu tohoto kamene viz ˙vod, str. 70.
Isidor p¯evzal popis kamene od Plinia StaröÌho (Natur. hist. 37,167) a So-
lina (Collect. 31,3: Trogodytae specus excavant, illis teguntur. ...Tantum
lapide uno gloriantur, quem hexecontalithon nominamus, tam diversis
notis sparsum, ut sexaginta gemmarum colores in parvo orbiculo eius
deprehendantur). E. de Saint-Denis (Pline líAncien, Hist. natur. XXXVII,
str. 155, pozn. 167,1) se domnÌv·, ûe by se mohlo jednat o op·l.
249
Slovo vzniklo pravdÏpodobnÏ na z·kladÏ latinskÈho substantiva
murra, Ñmyrrhaì. Isidor˘v popis je zkr·cenou versÌ Plinia StaröÌho (Natur.
hist. 37,21ñ22), jenû v delöÌ pas·ûi (37,18ñ22) pÌöe o poh·rech zvan˝ch
myrrhina (nom. pl.), kterÈ p¯ivezl jako prvnÌ do ÿÌma Pompeius a zasvÏtil
je na Kapitolu Jupiterovi; tyto n·doby poslÈze zÌskaly velkou oblibu i v
bÏûnÈm ûivotÏ, p¯edevöÌm jako poh·ry na vÌno. Srv. elegickÈ distichon
Martialovo, v nÏmû b·snÌk tepe jistÈho Pontika, kter˝ p¯·tel˘m nalÈv· vÌno
do sklenÏn˝ch poh·r˘, zatÌmco si s·m dop¯·v· kvalitnÏjöÌho (a tedy tem-
nÏjöÌho) vÌna, jeû skr˝v· v poh·ru z kamene (Epigramm. 4,85):
Nos bibimus vitro, tu murra, Pontice. Quare?
Prodat perspicuus ne duo vina calix.
188
03-text16.PM6 188 2.11.2016, 15:13

12. PestrobarevnÈ drahokamy
(4) PontskÈ kameny (Ponticae)247 se naz˝vajÌ podle Pontu. Jsou

r˘zn˝ch odr˘d: hned se mÌhajÌ krvavÏ Ëerven˝mi, hned zlat˝mi
kapkami, jinÈ majÌ na sobÏ hvÏzdy, dalöÌ jsou pokreslenÈ dlouh˝mi
barevn˝mi Ë·rami.
(5) Hexecontalithos248 je mal˝, ale pestrobarevn˝ k·men; dÌky
tomu dostal svÈ jmÈno. Je totiû poset tak rozliËn˝mi skvrnami, ûe
lze na jeho malÈ kruhovÈ ploöe nalÈzt barvy öedes·ti kamen˘. Na-
ch·zÌ se v Libyi u Troglodyt˘.
(6) Murrina249 se rodÌ u Parth˘, nejlepöÌ odr˘da vöak v Karm·nii.
VÏ¯Ì se, ûe je to zemsk· vlhkost, jeû ztuhla p˘sobenÌm tepla; proto
dostal k·men toto jmÈno. Rozmanitost jeho (barev spoËÌv· v tom, ûe
skvrny na kameni p¯ech·zejÌ) do barvy purpurovÈ, bÌlÈ a ohnivÈ
s jist˝m odrazem barev, jakÈ vidÌme na nebeskÈ duze.250 Tento dra-
hokam vznikl opaËn˝m zp˘sobem neû k¯iöù·l, jenû ztuhl pod vlivem
velmi silnÈho mrazu.
H. L¸schen (Die Namen der Steine, str. 280ñ281) se domnÌv·, ûe k·men,

z nÏhoû byly p¯ÌsluönÈ n·doby vyr·bÏny, je kazivec neboli fluorit (fluorid
v·penat˝), kter˝ je r˘znobarevn˝. Je to pr˝ k¯ehk˝ k·men, proto se musÌ
p¯ed zpracov·nÌm napustit prysky¯icÌ. Myrrhov· prysky¯ice (viz pozn. 186)
je k tomu vhodn·: dod·v· kameni svou v˘ni a vÌnu, kterÈ se z tÏchto n·dob
pije, p¯Ìchuù myrhy. VÌno ochucenÈ myrhou bylo pr˝ v ÿÌmÏ velmi dlouho
v oblibÏ.
250
Isidor p¯evzal na tomto mÌstÏ text Plini˘v (Natur. hist. 37,21ñ22),
avöak do tÈ mÌry nep¯esnÏ, ûe se jeho parafr·ze stala tÈmÏ¯ nesrozumitel-
nou. Cel· Pliniova pas·û znÌ: ...in pretio varietas colorum subinde circum-
agentibus se maculis in purpuram candoremque et tertium ex utroque,
ignescente veluti per transitum coloris purpura aut rubescente lacteo. Sunt
qui maxime in iis laudent extremitates et quosdam colorum repercussus,
quales in caelesti arcu spectantur imi (Ñale to, co jim dod·v· ceny, je
rozmanitost barev zp˘soben· tÌm, ûe k·men pokr˝vajÌ kolem dokola skvr-
ny a p¯ech·zejÌ do purpuru, do bÌlÈ barvy nebo do t¯etÌho odstÌnu, ve kte-
rÈm jsou barvy obÏ; tehdy, v d˘sledku jakÈhosi p¯echodu barev, plane
purpurov· barva jako oheÚ nebo mlÈËnÏ bÌl· barva rudÏ z·¯Ì... Jsou lidÈ,
kte¯Ì u tÏchto kamen˘ oceÚujÌ p¯edevöÌm jejich okraje a jakÈsi odrazy
barev, jakÈ vidÌme na spodnÌ Ë·sti nebeskÈ duhyì). Isidor˘v text bylo tedy
nutno doplnit a p¯eloûit s p¯ihlÈdnutÌm k citovanÈ PliniovÏ pas·ûi.
189
03-text16.PM6 189 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
13. DE CRYSTALLINIS
(1) Crystallus resplendens et aquosus colore. Traditur, quod nix

sit glacie durata per annos; unde et nomen ei Graeci dederunt. Gi-
gnitur autem in Asia et Cypro, maxime in septentrionum Alpibus,
ubi nec aestate sol ferventissimus invenitur; ideoque ipsa diuturna et
annosa duritia reddit hanc speciem, quae crystallus dicitur. Hic
oppositus radiis solis adeo rapit flammam, ut aridis fungis vel foliis
ignem praebeat. Vsus eius etiam ad pocula destinatur, nihil autem
aliud quam frigidum pati potest.
(2) Adamans Indicus lapis parvus et indecorus, ferrugineum
habens colorem et splendorem crystalli, numquam autem ultra ma-
251
N·zev kamene poch·zÌ z ¯eckÈho kryst°lloq (krystallos), jehoû
z·kladem je slovo kr’oq (kryos), ÑledovÏ studen˝ì. StarovÏcÌ a st¯edovÏcÌ
auto¯i vÏ¯ili, ûe k¯iöù·l vznik· z ledu, kter˝ bÏhem dlouhÈho Ëasu ztvrdl
natolik, ûe jej jiû nenÌ moûnÈ rozpustit p˘sobenÌm sebevÏtöÌho tepla. Podle
Plinia StaröÌho (Natur. hist. 37,23) se tento k·men nach·zÌ v krajin·ch,
kterÈ jsou v zimnÌm obdobÌ pokryty nejvÏtöÌm mnoûstvÌm snÏhu a ledu.
Plinius StaröÌ vöak uv·dÌ, ûe naleziötÏ k¯iöù·lu je i v Asii a na Kypru, tedy
v lokalit·ch, jejichû klima pokl·d· Solinus za p¯Ìliö horkÈ, neû aby k¯iöù·l
mohl vznikat z ledu (Collect. 15,23: putant glaciem coire et in crystallum
corporari, sed frustra; nam si ita foret, nec Alabanda Asiae nec Cypros
insula hanc materiam procrearent, quibus admodum calor iugis est). Za
led nebo snÌh, kter˝ ztuhl v pr˘bÏhu vÏk˘ v k·men, pokl·dajÌ k¯iöù·l i Cas-
siodorus (Expos. in psalm. CXLVII, CC-SL 98, str. 1312: Crystallum vero
est in modum vitri per numerosas hiemes glacies condurata et in duritiam
saxi liquens admodum perducta substantia) a Augustin (Enarr. in psalm.
CXLVII, CC-SL 40, str. 2160ñ2161: Quid est crystallum? ...Nix multorum
annorum tempore durata et serie saeculorum crystallum dicitur).
O k¯iöù·lu se zmiÚuje jiû Theofrastos (De lapid. 30), na vÌce neû Ëty¯i-
ceti mÌstech takÈ ¯eck˝ papyrus ze Stockholmu (viz index in: R. Halleux,
Les alchimistes grecs, str. 219), a d·le ¯eckÈ lapid·¯e Lithika OrfeÛs (v.
172ñ190) a KÈrygmata (1); ojedinÏlÈ zmÌnky nach·zÌme i u dalöÌch antic-
k˝ch autor˘ (nap¯. Seneca, Natur. quaest. III,25,9ñ10).
Ve StarÈm z·konÏ se slovo k¯iöù·l vyskytuje v nÏkter˝ch verzÌch latin-
skÈho p¯ekladu Izaj·öe, kde se hovo¯Ì o vybudov·nÌ novÈho SiÛnu-Jeruza-
lÈma (54,11ñ12). Podle latinskÈho textu Vulgaty m· b˝t mÏsto postaveno
ze safÌr˘, jeho hradby majÌ b˝t z jaspis˘ a br·ny z tesan˝ch kamen˘. JinÈ
190
03-text16.PM6 190 2.11.2016, 15:13

13. K¯iöù·lovÈ drahokamy
13. KÿIäç¡LOV… DRAHOKAMY
(1) K¯iöù·l (crystallus)251 je z·¯iv˝ k·men barvy jako voda. Vy-

pravuje se, ûe je to snÌh, jenû bÏhem let ztuhl p˘sobenÌm mrazu;
proto mu dali ÿekovÈ tento n·zev. Vznik· v Asii a na Kypru, p¯e-
devöÌm ale v severnÌch Alp·ch, kde slunce nep·lÌ ani v lÈtÏ; a tak
dÌky drsnÈmu podnebÌ p˘sobÌcÌmu po dlouh· lÈta vznik· tato od-
r˘da kamene naz˝vanÈho k¯iöù·l. Pokud se k¯iöù·l vystavÌ sluneËnÌm
paprsk˘m, zrodÌ se v nÏm tak siln˝ plamen, ûe zap·lÌ such˝ troud
nebo listy.252 K¯iöù·l se uûÌv· takÈ k v˝robÏ poh·r˘,253 sn·öÌ vöak
pouze chladnou tekutinu.
(2) Diamant (adamans)254 je mal˝ a nevzhledn˝ k·men poch·ze-
jÌcÌ z Indie; m· rezavÏ hnÏdou barvu a diamantov˝ lesk, nenach·zÌ
latinskÈ p¯eklady byly vÌce z·vislÈ na hebrejskÈm origin·le, pop¯. na Sep-

tuagintÏ, kde se objevujÌ ve zmÌnÏnÈ pas·ûi kameny karbunkl, safÌr, jaspis
a k¯iöù·l. S takov˝m textem pracoval i Jeron˝m ve sv˝ch koment·¯Ìch
k Izaj·öovi a Ageovi (srv. In Agg. II,16ñ18, CC-SL 76A, str. 740; In Es.
XV,11ñ14, CC-SL 73A, str. 613). Velmi Ëasto je komentov·na takÈ pas·û
z Ezechiela (1,22), v nÌû se doËÌt·me o zjevenÌ boûÌho majest·tu na sa-
fÌrovÈm tr˘nu nad k¯iöù·lovou klenbou, a ze ZjevenÌ Janova (4,6), kde boûÌ
tr˘n obklopuje sklenÏnÈ mo¯e z·¯ÌcÌ jako k¯iöù·l. Ve ZjevenÌ JanovÏ se pÌöe
o k¯iöù·lu takÈ ve 21. kapitole (21,11), kde je k tomuto drahokamu p¯ipoñ
dobnÏno svÏtlo oza¯ujÌcÌ nebesk˝ JeruzalÈm, a v kapitole poslednÌ (22,1),
kde z·¯Ì jako k¯iöù·l pramen ûivÈ vody vytÈkajÌcÌ p¯ed tr˘nem Ber·nkov˝m
uprost¯ed nebeskÈho JeruzalÈma.
Dnes se slovem k¯iöù·l naz˝v· Ëir· odr˘da k¯emene (srv. V. Bouöka ñ
J. Kou¯imsk˝, DrahÈ kameny kolem n·s, str. 106), kterou pravdÏpodobnÏ
m˘ûeme ztotoûnit s k¯iöù·lem popisovan˝m u Plinia StaröÌho a Isidora.
252
K¯iöù·l takovou schopnost m·, musÌ b˝t ovöem vybrouöen˝ do tvaru
ËoËky nebo koule (PN).
253
K¯iöù·l byl skuteËnÏ oblÌben˝m kamenem ¯ezb·¯˘. Srv. Plinius StaröÌ
(Natur. hist. 37,27), jenû se zmiÚuje o amfo¯e (asi 26 litr˘) a dalöÌch n·-
dob·ch vyroben˝ch z tohoto kamene.
254
Z ¯ec. §d°maq (adam·s), Ñnep¯emoûiteln˝ì, jeû bylo vytvo¯eno z §
privativum a slovesa dam°zv (damazÛ), Ñp¯emociì. O kameni nach·zÌme
zmÌnku jiû u Theofrasta (De lapid. 19), kter˝ jej popisuje jako velmi tvrd˝
191
03-text16.PM6 191 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
gnitudinem nuclei Avellani repertus. Hic nulli cedit materiae, nec

ferro quidem nec igni, nec umquam incalescit; unde et nomen inter-
pretatione Graeca indomita vis accepit. Sed dum sit invictus ferri
ignisque contemptor, hircino rumpitur sanguine recenti et calido
maceratus, sicque multis ictibus ferri perfrangitur. Cuius fragmenta
sculptores pro gemmis insigniendis perforandisque utuntur. (3) Hic
autem dissidet cum magnete lapide in tantum, ut iuxta positus fer-
rum non patiatur abstrahi magnetem, aut si admotus magnes conpre-
henderit, rapiat atque auferat. Fertur quoque in electri similitudine
venena deprehendere, metus vanos expellere, maleficis resistere
artibus. Genera eius sex.
(4) Chalazias grandinum et candorem et figuram adamantinae
duritiae habet. Etiam in ignes posita manere suum frigus.
(5) Cerauniorum duo genera sunt. Vnum, quod Germania mittit,
crystallini simile, splendet tamen caeruleo, et si sub divo positum
fuerit, fulgorem rapit siderum. Ceraunium alterum Hispania in Lu-
k·men. V˝znam slova u jin˝ch ¯eck˝ch autor˘ je vöak mÈnÏ jasn˝, termÌn
m˘ûe znamenat takÈ velmi tvrd˝ kov (snad ocel); srv. HÈsiodos, Theog., v.
161: ßca dÆ poiµsasa g≠noq polio◊ §d°mantoq (Ñstvo¯ila bez meök·nÌ
vÏc novou, öedivou ocelì) a v. 239: ge¯nato...E⁄ryb¯hn t §d°mantoq Øn˘
wres˘ uymŒn ∞xoysan (Ñzplodil...Eurybii; ta z oceli srdce m· v hrudiì);
Op. et dies, v. 147: §d°mantoq ∞xon kraterÕwrona uymÕn (Ñsrdce tvrdÈ
jak ocel mÏli a zpupnÈì). JeötÏ jinak je ch·p·n termÌn u PlatÛna, Tim. 59b:
xryso◊ dÆ –zoq di¢ pyknÕthta sklhrÕtaton —n ka˘ melau≠n, §d°maq
Øklµuh (ÑkvÏt zlata, l·tka pro svou hustotu velmi tvrd· a zaËernal·, byl
nazv·n adamasì), a Pol. 303e, kde se m˘ûe jednat i o hematit nebo platinu
(srv. R. G. Bury, Timaeus, str. 146, pozn. 1); rovnÏû F. Novotn˝ (Timaios,
str. 129, pozn. 55) se domnÌv·, ûe se u PlatÛna nejedn· ani o tvrd˝ kov
(ocel), jako u HÈsioda, ani o drahokam. HypotÈza hematitu nebo platiny je
vöak sporn·, protoûe jsou to dost mÏkkÈ nerosty (PN).
PodrobnÏ pÌöe o diamantu Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,55ñ64; srv. tÈû
Solinus, Collect. 52,53ñ57), kter˝ vypoËÌt·v· jeho jednotlivÈ odr˘dy a jejich
vlastnosti: prvnÌ dvÏ odr˘dy, indick· a arabsk·, jeû jsou pr˝ trochu podobnÈ
k¯iöù·lu, jsou pravdÏpodobnÏ dneönÌ diamanty (chemicky C, Ëist˝ uhlÌk);
dalöÌ Ëty¯i odr˘dy jsou podle n·zoru R. Halleuxe a J. Schampa (Les lapi-
daires grecs, str. 334) spÌöe nÏjakÈ kovovÈ nerosty, neboù nap¯. kypersk˝
diamant popisuje Plinius jako podobn˝ mÏdi, diamant zvan˝ siderites se
leskne jako ûelezo apod.; mohlo by se vöak jednat takÈ o p¯ÌrodnÌ diamanty,
jeû majÌ na sobÏ r˘znÏ zbarven˝ povlak, kter˝ vypad· jako kov (PN).
192
03-text16.PM6 192 2.11.2016, 15:13

se vöak nikdy ve vÏtöÌ velikosti neû je lÌskov˝ o¯ech. Nepodd· se

û·dnÈ jinÈ hmotÏ, dokonce ani ûelezu nebo ohni, a nikdy se neza-
h¯eje; proto takÈ dostal jmÈno, kterÈ ÿekovÈ vykl·dajÌ jako Ñne-
p¯ekonateln· sÌlaì.255 Ale aËkoli jej nelze p¯emoci ûelezem a pohrd·
i mocÌ ohnÏ, p¯esto se nakonec rozlomÌ, jestliûe jej m·ËÌme v ËerstvÈ
a teplÈ kozlÌ krvi; pak je moûno jej rozdrtit na kousky opakovan˝mi
˙dery ûelezn˝m n·strojem.256 ⁄lomky diamantu pouûÌvajÌ ¯ezb·¯i
k rytÌ a k provrt·v·nÌ drahokam˘. (3) S magnetitem se diamant
nesv·¯Ì do tÈ mÌry, ûe poloûÌ-li se do jeho blÌzkosti, nedovolÌ mu
p¯it·hnout ûelezo, nebo jestliûe se magnetit k ûelezu p¯iloûil a zmoc-
nil se ho, diamant mu ûelezo vytrhne a odejme.257 ÿÌk· se takÈ, ûe
podobnÏ jako electrum odhaluje jedy, zah·nÌ plan˝ strach a vzdo-
ruje Ë·r·m a kouzl˘m.258 M· öest odr˘d.
(4) Chalazias 259 m· barvu a tvar jako kroupy a je tvrd˝ jako
diamant. Zachov·v· si svou chladnou podstatu i v p¯ÌpadÏ, ûe jej
vhodÌme do ohnÏ.
(5) Jsou zn·my dvÏ odr˘dy drahokamu, kter˝ se jmenuje cerau-
nium.260 PrvnÌ odr˘da poch·zejÌcÌ z Germ·nie je podobn· k¯iöù·lu,
z·¯Ì vöak mod¯e, a poloûÌ-li se pod öirÈ nebe, pohlcuje svit hvÏzd.
255
Srv. Jeron˝m, In Amos, III,7, CC-SL 76A, str. 319.
256
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,59), Pausanias (Descrip. Graec.
8,18,6), Jeron˝m (In Amos, III,7, CC-SL 76A, str. 319) a Augustin (De
civit. Dei XXI,4, CC-SL 48, str. 763). Diamant lze ve skuteËnosti rozdrtit
snadno, je totiû dosti k¯ehk˝ (PN).
257
Isidor p¯evzal s drobn˝mi zmÏnami text Plini˘v (Natur. hist. 37,61);
srv. podobnÏ Solinus (Collect. 52,57).
258
Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,61) naz˝v· diamant s takov˝mi vlast-
nostmi anancites; srv. Etymol. XVI,15,22, pozn. 314. Srv. takÈ Jeron˝m
(In Amos, III,7, CC-SL 76A, str. 319) a lapid·¯ Damigeron-Evax (3,7:
repellit autem omnem metum et visiones incertorum somniorum et simu-
lacra umbrarum et venena et lites). Lapid·¯ Damigeron-Evax (3,6) dopo-
ruËuje rovnÏû nosit diamant uzav¯en˝ do o¯echu vyrobenÈho ze st¯Ìbra, pak
pr˝ k·men ËinÌ ËlovÏka v˘Ëi vöem nep¯·tel˘m nep¯emoûiteln˝m.
259
Isidor pojedn·v· o tÈmûe kameni tÈmÏ¯ stejn˝mi slovy v kapitole
o bÌl˝ch kamenech; viz Etymol. XVI,10,5, pozn. 223.
260
N·zev kamene poch·zÌ z ¯ec. kerayn¯a (kerauni·), jehoû z·kladem
je substantivum keraynÕq (keraunos), Ñbleskì. R˘znÈ odr˘dy tohoto dra-
193
03-text16.PM6 193 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
sitanis litoribus gignit, cui color e pyropo rubenti et qualitas ut ignis.

Haec adversus vim fulgurum opitulari fertur, si credimus. Dicta
autem ceraunia, quoniam alibi non inveniatur, quam in loco fulmine
icto proximo; Graece enim fulmen keraynÕq dicitur.
(6) Iris apud Arabiam in mari Rubro nascitur, coloris crystallini,
sexangulata, dicta ex argumento iris. Nam sub tecto percussa sole
species et colores arcus caelestis in proximos parietes imitatur.
(7) Astrion ex India est, crystallo propinqua, in cuius centro
stella lucet fulgore lunae plenae. Sumpsit autem nomen, quod astris
opposita fulgorem rapit ac regerit.
(8) Electria, quasi alectoria; in ventriculis enim gallinaciis inve-
nitur, crystallina specie, magnitudine fabae. Hac in certaminibus
invictos fieri magi volunt, si credimus.
hokamu popisuje Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,134ñ135), od nÏhoû Isidor

nÏkterÈ informace p¯evzal. PrvnÌ odr˘da, k¯iöù·lovÏ bÌl· s modrav˝m les-
kem a pohlcujÌcÌ z·¯i hvÏzd, poch·zÌ podle Plinia z Karm·nie, podle Isidora
a Solina (Collect. 20,15) z Germ·nie; tato odr˘da m˘ûe b˝t v PliniovÏ
pod·nÌ takÈ bÌl· se z·¯ÌcÌ hvÏzdou uprost¯ed. Pro popis dalöÌch dvou odr˘d,
ËernÈ a ËervenÈ, uv·dÌ Plinius jako sv˘j pramen SÛtaka: Ëern· a zaoblen·
odr˘da m· magickÈ schopnosti ñ pom·h· dob˝t mÏsta a zvÌtÏzit nad loÔ-
stvy. A poslÈze se Plinius zmiÚuje takÈ o vz·cnÈ odr˘dÏ vyhled·vanÈ
m·gy, kterou lze najÌt pouze na mÌstÏ, jeû bylo zasaûeno bleskem.
TakÈ podle lapid·¯e Damigeron-Evax (12,1ñ8) se k·men nach·zÌ pouze
na mÌstech zasaûen˝ch bleskem; je tomu tak pr˝ proto, ûe k·men vznik· p¯i
st¯etu mrak˘, a tato skuteËnost takÈ vedla k jeho pojmenov·nÌ (12,3: nar-
ratur tamen ex contritione nubium inter se fieri et pro hac causa hoc no-
men meruit). Pokud se bude majitel tohoto kamene cudnÏ chovat, nebude
nikdy zasaûen bleskem ani on ani jeho d˘m, a bude-li se plavit po mo¯i,
nemusÌ se ob·vat vÌr˘. K·men navÌc dopom·h· ËlovÏku k vÌtÏzstvÌ a m·
jeötÏ dalöÌ magickÈ schopnosti.
R. Halleux a J. Schamp (Les lapidaires grecs, str. 338) se domnÌvajÌ, ûe
prvnÌ Pliniova odr˘da, kterou uv·dÏjÌ takÈ Solinus a Isidor, by mohl b˝t
dneönÌ safÌr, dalöÌ odr˘dy pokl·dajÌ za neidentifikovatelnÈ.
261
Z ¯ec. »riq (Ìris), Ñduha; k·men irisì. O drahokamu pojedn·v· Pli-
nius StaröÌ (Natur. hist. 37,136ñ138), podle nÏhoû se tento k·men vyko-
p·v· ze zemÏ na jednom ostrovÏ v RudÈm mo¯i; tvo¯Ì jej pr˝ Ë·steËnÏ
k¯iöù·l, a proto jej nÏkte¯Ì pokl·dajÌ za odr˘du k¯iöù·lu. Srv. Solinus (Col-
lect. 33,20). O kameni se zmiÚuje struËnÏ takÈ lapid·¯ Damigeron-Evax
(39,1ñ3) pod n·zvem irisites.
194
03-text16.PM6 194 2.11.2016, 15:13

Druh· odr˘da vznik· v Hisp·nii na pob¯eûÌ Lusit·nie; m· barvu jako

Ëerven˝ pyrop a vlastnosti ohnÏ. TvrdÌ se, je-li tomu moûno vÏ¯it, ûe
tato odr˘da pom·h· proti blesk˘m. Naz˝v· se ceraunia, protoûe se
nach·zÌ pouze v blÌzkosti mÌsta, kam uhodil blesk; ¯ecky se totiû
blesk ¯ekne keraynÕq (keraunos).
(6) Iris261 se nach·zÌ u Ar·bie, v RudÈm mo¯i. M· barvu jako
k¯iöù·l, je öestihrannÈho tvaru a ¯Ìk· se jÌ iris z toho d˘vodu, ûe
proniknou-li jÌ v domÏ sluneËnÌ paprsky, k·men promÌtne na nej-
bliûöÌ stÏny tvar a barvy nebeskÈ duhy.
(7) Astrion262 poch·zÌ z Indie. Podob· se k¯iöù·lu a v jeho st¯edu
z·¯Ì hvÏzda jako svÏtlo mÏsÌce v ˙plÚku. SvÈ jmÈno dostal k·men
podle toho, ûe vystavÌ-li se svitu hvÏzd, pohlcuje a odr·ûÌ jejich
z·¯iv˝ jas.
(8) Electria, jakoby alectoria;263 nach·zÌ se totiû ve vnit¯nostech
kohout˘. Vypad· jako k¯iöù·l a tvar m· jako bob. M·govÈ tvrdÌ, je-li
tomu moûno vÏ¯it, ûe dÌky tomuto kameni se ËlovÏk st·v· v z·pase
nep¯emoûiteln˝m.
262
N·zev kamene poch·zÌ z ¯ec. •strion (astrion), jehoû z·kladem je
substantivum §stµr (astÈr), ÑhvÏzdaì. Isidor parafr·zoval text Plini˘v
(Natur. hist. 37,132). Jedn· se pr˝ o ÑmÏsÌËnÌ k·menì, tj. ûivec, kter˝ se po
roz¯ez·nÌ na kaboöony namodrale mÏÚavÏ leskne (srv. E. de Saint-Denis,
Pline líAncien, Hist. natur. XXXVII, str. 166, pozn. 132,1).
263
Latinsk˝ n·zev kamene poch·zÌ z ¯ec. adjektiva §lektÕreioq
(alektoreios), jeû vzniklo ze substantiva §l≠ktvr (alektÛr), Ñkohoutì.
Isidor p¯evzal informace o tomto drahokamu od Plinia StaröÌho (Natur.
hist. 37,144). PodrobnÏjöÌ popis nach·zÌme v lapid·¯i Damigeron-Evax
(19,1ñ13), kter˝ na prvnÌm mÌstÏ rozv·dÌ Pliniem vychvalovanou schop-
nost ÑkohoutÌho kameneì Ëinit ËlovÏka v boji nep¯emoûiteln˝m (19,2ñ7):
ÑKdo tento k·men nosÌ, toho nikdo nep¯em˘ûe. MnozÌ jej jiû vyzkouöeli
a ovÏ¯ili to. Neboù gladi·tor Ëi bojovnÌk, kter˝ jej bude mÌt v ˙stech, z˘-
stane nep¯emoûen a nebude pociùovat ûÌzeÚ, a zvÌtÏzÌ jak˝mkoli zp˘sobem
nad (jin˝m) atletem nebo vozatajem. MilÛn z KrotÛnu, kter˝ tento k·men
nosil, nebyl nikdy poraûen. NavÌc mnozÌ jinÌ, kte¯Ì mÏli tento k·men u sebe
v boji, bojovali odv·ûnÏ a z˘stali nep¯emoûeni, a takÈ kr·lovÈ, vyhnanÌ ze
svÈ ¯Ìöe, uvÏ¯ili v moc tohoto kamene, nosili jej a zÌskali tak zpÏt nejen svÈ
kr·lovstvÌ, ale ovl·dli dokonce i kr·lovstvÌ cizÌ.ì Podle lapid·¯e ËinÌ k·men
toho, kdo jej nosÌ, takÈ mil˝m ËlovÏkem, pom·h· mu v l·sce a zajiöùuje mu
bezpeËÌ.
195
03-text16.PM6 195 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(9) Enhydros ab aqua vocata; exundat enim aquam, ita ut clau-

sam in ea putes fontaneam scaturriginem.
<14. DE IGNITIS>
(1) Omnium ardentium gemmarum principatum carbunculus

habet. Carbunculus autem dictus, quod sit ignitus ut carbo, cuius
fulgor nec nocte vincitur; lucet enim in tenebris adeo, ut flammas ad
oculos vibret. Genera eius duodecim, sed praestantiores, qui viden-
tur fulgere et veluti ignem effundere. Carbunculus autem Graece
•nuraj dicitur. Gignitur in Libya apud Trogodytas.
(2) Anthracitis vocatus, quod sit et ipse coloris ignei ut car-
bunculus, sed candida vena praecinctus. Cuius proprium est, quod
iactatus igni velut intermortuus extinguitur, at contra aquis perfusus
exardescit.
264
Z ¯eckÈho ∞nydroq (enydros) sloûenÈho z p¯edloûky Øn (en), Ñvì,
a substantiva fldvr (hydÛr), Ñvodaì. Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,
190) a Solinus (Collect. 37,24). Jedn· se o jak˝si nerost podobn˝ k¯iöù·lu.
K·men je snad totoûn˝ s dneönÌm miner·lem naz˝van˝m tÈû enhydros; je
to druh chalcedonu se zbytkem tekutiny (tzv. mateËnÈho louhu) uvnit¯
dutinek (srv. V. Bouöka ñ J. Kou¯imsk˝, DrahÈ kameny kolem n·s, str.
116).
265
Slovo carbunculus je deminutivum od lat. carbo, ÑuhlÌì, a znamen·
tedy p˘vodnÏ Ñ(ûhav˝) uhlÌkì; jedn· se o p¯eklad ¯eckÈho •nuraj (an-
thrax), ÑuhlÌk; karbunklì. O kameni se zmiÚuje jiû Theofrastos (De lapid.
18), kter˝ jej pokl·d· za nezniËiteln˝ ohnÏm (•kaystoq ”lvq) a popisuje
jej jako Ëerven˝ k·men, jenû na slunci z·¯Ì stejnou barvou jako rozûhaven˝
uhlÌk (ØryurŒn mÆn tÂ¿ xr„mati, prŒq dÆ tŒn Ωlion tiu≠menon •n-
urakoq kaiom≠noy poie¡ xrÕan); uv·dÌ takÈ naleziötÏ tohoto kamene
v Kart·gu, Massilii (dnes Marseille) a MilÈtu. O odolnosti karbunklu v˘Ëi
ohni pÌöÌ rovnÏû AristotelÈs (Meteor. 387b) a Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,
92: carbunculi a similitudine ignium appellati, cum ipsi non sentiant ignes,
a quibusdam ob hoc acaustoe appellati). Podle odolnosti v˘Ëi ohni by se
mohlo jednat o pyrop (Ëesk˝ gran·t), rubÌn nebo spinel (PN).
U Plinia StaröÌho (tamt. 37,92ñ98) je carbunculus jak˝msi souhrnn˝m
oznaËenÌm pro celou skupinu Ëerven˝ch kamen˘; autor rozezn·v· karbun-
kly indickÈ, garamantskÈ (jimû se ¯Ìk· tÈû carchedonii), etiopskÈ, alaband-
skÈ, odr˘dy zvanÈ amethystizontes (srv. Etymol. XVI,9,5), syrtites (srv.
196
03-text16.PM6 196 2.11.2016, 15:13

14. Drahokamy barvy ohnÏ
(9) Enhydros264 se jmenuje podle vody; pr˝ötÌ totiû z nÏho voda,

takûe by sis mohl myslet, ûe m· v sobÏ uzav¯enu font·nku.
<14. DRAHOKAMY BARVY OHNÃ>
(1) PrvnÌ mÌsto mezi vöemi ohniv˝mi kameny zaujÌm· karbunkl

(carbunculus)265. ÿÌk· se mu tak proto, ûe ohnivÏ z·¯Ì jako uhlÌk
(carbo), jehoû plamen nepotlaËÌ ani noc; karbunkl totiû svÌtÌ v tem-
notÏ tak silnÏ, ûe se p¯ed oËima mÌhajÌ plamÌnky. Tento k·men m·
dvan·ct odr˘d, z nichû vynikajÌ nejvÌce ty, kterÈ jakoby planou
ohnÏm a vyölehujÌ z nich ohnivÈ z·blesky. ÿeckÈ jmÈno karbunklu
je •nuraj (anthrax). Vznik· v Libyi u Troglodyt˘.
(2) Anthracitis266 se tak jmenuje proto, ûe i on je podobnÏ jako
karbunkl ohnivÏ ËervenÈ barvy; obt·ËÌ jej vöak bÌl· ûÌla. VyznaËuje
se tÌm, ûe uhasne jakoby v doËasnÈ smrti, vhodÌme-li jej do ohnÏ,
naproti tomu vzplane, jakmile jej p¯elijeme vodou.
Etymol. XVI,14,10) a dalöÌ, a s·m ¯Ìk· (tamt. 37,98), ûe je velmi obtÌûnÈ

jednotlivÈ odr˘dy rozliöit, zvl·ötÏ proto, ûe se vyr·bÏjÌ i nepravÈ karbunkly
ze skla. Odr˘dy karbunklu popisovanÈ Pliniem zahrnujÌ nejspÌöe gran·t,
rubÌn, Ëerven˝ spinel a Ëerven˝ turmalÌn (PN).
V knize Genesis (2,10ñ12) se p¯i popisu Edenu hovo¯Ì o rajskÈ ¯ece,
kter· se dÏlÌ na Ëty¯i toky; u jednoho z tÏchto tok˘ se nach·zÌ k·men •n-
uraj (anthrax) neboli carbunculus (ve VulgatÏ bdellium). Carbunculus je
takÈ jednÌm z dvan·cti drahokam˘ na n·prsnÌku veleknÏze v Exodu (28,18;
39,11) a jednÌm z devÌti kamen˘ v Ezechielovi (28,13). Podle Epifania, jenû
p¯i¯azuje k tomuto kameni jmÈno izraelskÈho kmene Judas (De XII gemm.,
PG 43,304C), se •nuraj (anthrax) nach·zÌ v Karth·gu a je to k·men, kter˝
v noci svÌtÌ jako lucerna, vyölehujÌ z nÏho jiskry jako ze ûhavÈho uhlÌku,
a ËlovÏk nedok·ûe skr˝t jeho z·¯i ani pod öatem (tamt. 296D).
Ze starovÏk˝ch lÈka¯˘ se o karbunklu jako amuletu zmiÚuje v sou-
vislosti s lÈËbou oËÌ Marcellus Empiricus (De medicam. VIII,188).
266
Z ¯ec. §nurak¯thq (anthrakÌtÈs). Isidor˘v popis vzhledu kamene
i jeho zvl·ötnÌ vlastnosti souvisejÌcÌ s p¯ÌtomnostÌ vody Ëi ohnÏ vych·zejÌ
z Plinia StaröÌho (Natur. hist. 37,99), podle nÏhoû ovöem k·men jakoby
uhasne nikoli p¯i vhozenÌ do ohnÏ, n˝brû tehdy, kdyû se jej dotkneme
(peculiare, quod tactu velut intermortuae extinguntur). Srv. tÈû Plinius
(tamt. 37,189) a Solinus (Collect. 37,24).
197
03-text16.PM6 197 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(3) Sandasirus nascitur in Indis, loco eiusdem nominis. Species

eius, quod veluti in tralucido igne intus fulgent aureae guttae. Con-
stat inter omnes, quantus numerus stellarum accedit, tanto et pre-
tium accedere.
(4) Lychnis ex eodem genere ardentium est, appellata a lucerna-
rum flagrantia. Gignitur in multis locis, sed probatissima apud In-
dos. Quidam eam remissiorem carbunculum esse dixerunt. Huius
duplex facies: una, quae purpura radiat, alia, quae cocci rubore.
A sole excalefacta aut digitorum adtritu paleas et chartarum fila ad
se rapere dicitur. Sculpturis resistit, ac si quando sculpta est, dum
signa inprimit, quasi quodam animali morsu partem cerae retentat.
Genera eius quattuor.
(5) Carchedonia hoc quod et lychnis facere dicitur, quamquam
multo vilior praedictis. Nascitur apud Nasamonas imbre, ut ferunt,
Plinius StaröÌ uv·dÌ tent˝û termÌn takÈ p¯i v˝Ëtu jednotliv˝ch odr˘d
hematitu (tamt. 36,148); pod jmÈnem anthracites vöak popisuje Ëern˝
k·men, kter˝ je p¯i roztÌr·nÌ na jednÈ stranÏ Ëern˝ a na druhÈ öafr·novÏ
ûlut˝. RovnÏû k·men, o nÏmû pÌöe Theofrastos pod n·zvem §nur°kion
(anthrakion), nepat¯Ì ke skupinÏ Ëerven˝ch pr˘hledn˝ch drahokam˘, ale
jedn· se spÌöe o tmav˝ mramor (srv. D. E. Eichholz, Theophrastus ÑDe
lapidibusì, str. 111).
267
Etymologie n·zvu kamene nenÌ zn·ma a nejist· je i spr·vn· podoba
slova. Lindsay uv·dÌ v kritickÈm apar·tu rukopisnÈ varianty scandasirus
a sandarius, E. de Saint-Denis (Pline líAncien, Hist. natur. XXXVII, str. 77)
zvolil v edici Pliniova textu n·zev sandastros (Natur. hist. 37,100) a sand-
risites (tamt. 37,101) a v kritickÈm apar·tu uv·dÌ mnoho rukopisn˝ch
variant (nap¯. scandasiros, sandareson, sardarsiros a dal.); uvaûuje (tamt.,
str. 158, pozn. 100,3) nad moûnou p¯ÌbuznostÌ s asijsk˝m p¯Ìdomkem
HÈraklea S°ndhq (SandÈs), s ¯eck˝m jmÈnem indickÈho kr·le Chandra-
gupty Sandr°kottoq (Sandrakottos; srv. Arri·nos, Ind. V,3; IX,9) Ëi s ¯ec-
k˝m n·zvem ËervenÈho arseniku sandar°kh (sandarakÈ). Isidor p¯evzal
sv˘j popis kamene od Plinia StaröÌho (tamt. 37,100ñ101), jehoû text vöak
znaËnÏ zestruËnil. K·men by mohl b˝t avanturÌn ñ k¯emen obsahujÌcÌ jem-
nÈ Ë·steËky slÌdy nebo hematitu, jeû se zlatÏ nebo rudÏ t¯pytÌ (srv. E. de
Saint-Denis, tamt., str. 158, pozn. 100,4), nebo takÈ tzv. ÑsluneËnÌ k·menì,
ûivec s inkluzemi hematitu (PN).
268
Z ¯ec. lyxn¯q (lychnis), pop¯. lyxn¯thq (lychnÌtÈs), kterÈ jsou odvo-
zeninami od subst. l’xnoq (lychnos), Ñlampa; z·¯e lampyì. Z·kladem pro
198
03-text16.PM6 198 2.11.2016, 15:13

(3) Sandasirus267 vznik· v Indii na mÌstÏ tÈhoû jmÈna. Vypad·

jako zlatÈ kapky z·¯ÌcÌ v pr˘zraËnÈm ohni. Je vöeobecnÏ zn·mo, ûe
jeho cena se zvyöuje podle poËtu hvÏzdiËek, kterÈ uvnit¯ sebe cho-
v·.
(4) Ke stejnÈmu druhu ohnivÏ Ëerven˝ch drahokam˘ pat¯Ì lych-
nis,268 nazvan˝ podle z·¯e svÌtilen. Vznik· na mnoha mÌstech, ale
v nejlepöÌ kvalitÏ se nach·zÌ v Indii. Podle n·zoru nÏkter˝ch autor˘
se jedn· o druho¯adou odr˘du karbunklu. K·men se vyskytuje ve
dvou podob·ch: jednou z·¯Ì purpurem, po druhÈ öarlatovou ËervenÌ.
Zah¯eje-li se sluneËnÌmi paprsky nebo t¯enÌm mezi prsty, p¯itahuje
pr˝ k sobÏ plevy a ˙trûky papÌru. Pro ¯ezbu je tvrd˝, a pokud se
z nÏho vy¯eûe peËetidlo, ulpÌv· na nÏm p¯i peËetÏnÌ Ë·st vosku, jako
by jej ukouslo nÏjakÈ zvÌ¯e. M· Ëty¯i odr˘dy.
(5) Chalcedon (carchedonia)269 m· pr˝ stejnÈ vlastnosti jako
lychnis, aËkoli je mnohem mÈnÏ cenn˝ neû p¯edchozÌ kameny.
popis kamene byl Isidorovi text Plini˘v (Natur. hist. 37,103ñ104), srv. tÈû
Solinus (Collect. 52,58ñ60). Plinius StaröÌ jmenuje odr˘du poch·zejÌcÌ
z K·rie a odr˘du indickou, podle barvy rozliöuje lychnis purpurov˝ nebo
öarlatovÏ Ëerven˝. E. de Saint-Denis (Pline líAncien, Hist. natur. XXXVII,
str. 159, pozn. 103,2ñ5) urËuje k·men jako Ëerven˝ gran·t, indick· odr˘da
je vöak podle jeho n·zoru pravdÏpodobnÏ rubÌn; popisovanÈ elektrickÈ
˙Ëinky ukazujÌ na turmalÌn. ÿeckÈ lapid·¯e Lithika OrfeÛs (v. 271ñ279)
a KÈrygmata (7) a latinsk˝ lapid·¯ Damigeron-Evax (28) uv·dÏjÌ ËetnÈ
magickÈ a lÈËivÈ schopnosti: tento drahokam zasvÏcen˝ Vulk·novi mimo
jinÈ zastavuje krv·cenÌ, m· blahod·rn˝ vliv na nervy, umoûÚuje p¯edpovÌ-
dat budoucnost a uhasit poû·r domu (srv. D-E 28,3ñ8).
V nÏkter˝ch p¯Ìpadech oznaËuje jmÈno takÈ bÌl˝ parsk˝ mramor, a to
proto, ûe se pr˝ l·mal ve ötol·ch p¯i svÏtle lamp (srv. Plinius StaröÌ, tamt.
36,14).
269
Jiû ve starovÏku panovala ohlednÏ p¯esnÈho n·zvu tohoto kamene
nejasnost. NÏkte¯Ì jej naz˝vali chalcedonius a odvozovali jeho jmÈno od
n·zvu mÏsta ChalkÈdonu, jeû leûelo p¯i ˙stÌ Bosporu; jinÌ ¯Ìkali kameni
calchedonius Ëi carchedonius a spojovali toto slovo s ¯ec. KarxhdÕnioq
(KarchÈdonios), Ñkarthaginsk˝ì, jehoû z·kladem je ¯eck˝ n·zev mÏsta
Kart·ga Karxhd„n (KarchÈdÛn); srv. R. Halleux ñ J. Schamp, Les lapi-
daires grecs, str. 167, pozn. 3.
Plinius StaröÌ popisuje chalcedon za prvÈ jako odr˘du smaragdu (Na-
tur. hist. 37,72), za druhÈ jako odr˘du karbunklu (tamt. 37,92ñ97), kter· je
199
03-text16.PM6 199 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
divino; invenitur ad repercussum lunae plenae. Omnia autem genera

sculpturae resistunt.
(6) Alabandina dicta ab Alabanda Asiae regione, cuius color ad
carchedoniam vadit, sed rarus.
(7) Dracontites ex cerebro draconis eruitur. Quae nisi viventi
abscisa fuerit, non ingemmescit; unde et eam magi dormientibus
draconibus amputant. Audaces enim viri explorant draconum spe-
cus, spargunt ibi gramina medicata ad incitandum draconum so-
porem, atque ita somno sopitis capita desecant et gemmas detrahunt.
Sunt autem candore translucido. Vsu earum orientis reges praecipue
gloriantur.
(8) Chrysoprasus Aethiopicus est; quem lapidem lux celat, pro-
dit obscuritas. Nocte enim igneus est, die aureus.
sice na pohled temnÏjöÌ a ve stÌnu obydlÌ spÌöe purpurovÈ barvy, pokud se

vöak vystavÌ svÏtlu ohnÏ nebo sluneËnÌm paprsk˘m, z·¯Ì jasnÏji neû odr˘dy
ostatnÌ a m· ohnivÏ Ëervenou barvu. Na jinÈm mÌstÏ (tamt. 37,104) uv·dÌ
Plinius chalcedon bezprost¯ednÏ po kameni lychnis; z tohoto popisu Ëerpal
jen s mal˝mi zmÏnami Isidor.
Chalcedon je tÈû jednÌm z dvan·cti drahokam˘ zdobÌcÌch z·klady ne-
beskÈho JeruzalÈma ve ZjevenÌ JanovÏ (21,19). Objevuje se takÈ v papyru
stockholmskÈm (Papyr. Holm., v. 170; 171; 248; 430), kde jej R. Halleux
(Les alchimistes grecs, str. 215) identifikuje jako karneol. Lapid·¯ KÈryg-
mata-SD (29,1ñ6) jej ztotoûÚuje s kamenem lyxn¯thq (lychnÌtÈs); barvou
se pr˝ podob· karbunklu, je totiû Ëerven˝ jako krev, a pokud jej t¯eme,
p¯itahuje k sobÏ p¯edmÏty, kterÈ se nach·zejÌ v jeho blÌzkosti, jako mag-
netit ûelezo. K·men m· rovnÏû magickÈ schopnosti: pokud na nÏj vyryjeme
AthÈnu s volavkou na pravÈ ruce a s p¯ilbou v levÈ, k·men p¯in·öÌ vÌtÏzstvÌ
nad vöemi nep¯·teli. Srv. tÈû lapid·¯ Damigeron-Evax (27; 33). R. Halleux
ñ J. Schamp (tamt.) se domnÌvajÌ, ûe se jedn· o dneönÌ karneol (Ëerven˝
nebo oranûov˝ chalcedon) nebo gran·t. Protoûe se vöak karneol hodÌ pro
rytectvÌ, jednalo se skuteËnÏ spÌöe o nÏkterou odr˘du gran·tu (PN).
270
StarovÏk˝ n·rod ûijÌcÌ p¯i ˙stÌ Syrty; srv. nap¯. Plinius StaröÌ (Natur.
hist. 5,33) a Lucanus (Phars. 9,443).
271
K·men byl nazv·n podle mÏsta Alabanda leûÌcÌho v K·rii. Plinius
StaröÌ jej uv·dÌ jako odr˘du karbunklu (Natur. hist. 37,92 a 96). Srv. takÈ
Alabandicus lapis u Plinia StaröÌho (tamt. 36,62) a Isidora (Etymol. XVI,
5,9, pozn. 142).
200
03-text16.PM6 200 2.11.2016, 15:13

Vznik· pr˝ u Nasamon˘270 z boûskÈho deötÏ; nach·zÌ se p¯i svitu

˙plÚku. é·dn· z odr˘d tohoto drahokamu se nehodÌ pro rytectvÌ.
(6) Alabandsk˝ k·men (Alabandina)271 se jmenuje podle asij-
skÈho kraje Alabanda. Barvou se podob· svÏtlejöÌmu chalcedonu.
(7) ÑDraËÌ k·menì (dracontites)272 se vyjÌm· z mozku draka;
pokud se vöak nevy¯Ìzne ûivÈmu drakovi, nem· vlastnosti draho-
kamu, proto jej m·govÈ odnÌmajÌ drak˘m ve sp·nku. Odv·ûnÌ muûi
vyp·trajÌ draËÌ jeskyni, rozsypou v nÌ traviny napuötÏnÈ omamn˝m
prost¯edkem, aby draky uspali, a pak, kdyû jsou sp·nkem om·meni,
odseknou jim hlavy a vyjmou z nich drahokamy. Ty jsou bÌlÈ a
pr˘svitnÈ. PouûÌv·nÌm tÏchto kamen˘ se honosÌ p¯edevöÌm vl·dci
V˝chodu.
(8) Chrysopras (chrysoprasus)273 je k·men z Etiopie. SvÏtlo jej
skr˝v·, kdeûto temnota jej vyzrazuje; v noci je totiû ohnivÈ barvy,
ve dne barvy zlatÈ.
272
Z ¯ec. drakont¯thq (drakontÌtÈs) sloûenÈho ze substantiva dr°kvn
(drakÛn), Ñdrak, hadì, a suffixu -¯thq (ÌtÈs). Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist.
37,158 s. v. draconitis sive dracontias) a Solinus (Collect. 30,16ñ18 s. v.
dracontia), od nichû Isidor popis kamene p¯evzal. Drahokam se podle
tÏchto autor˘ rodÌ v mozku draka, naproti tomu Tertullianus (De cultu fem.
VI) pÌöe, ûe m· drak tento k·men na Ëele. V lapid·¯i KÈrygmata-SD (49) je
to podlouhl˝ k·men se t¯emi pruhy ñ purpurov˝m, hyacintov˝m a bÌl˝m.
Je pr˝ uûiteËn˝ proti slabozrakosti; tato vlastnost se spojuje s pojetÌm
Filostratov˝m (Vita Apoll. III,7), podle nÏhoû jsou draËÌ kameny ve sku-
teËnosti oËnÌ panenky drak˘ (srv. R. Halleux ñ J. Schamp, Les lapidaires
grecs, str. 333).
273
Srv. Etymol. XVI,7,7, kde Isidor za¯azuje chrysopras mezi zelenÈ
kameny, jak ostatnÏ odpovÌd· i etymologii jeho jmÈna. P¯ekvapiv˝ popis
chrysoprasu jako zlatÈho a ohnivÏ ËervenÈho kamene p¯evzal Isidor od
Solina (Collect. 30,34: quem lapidem lux celat, produnt tenebrae. Haec
enim est in illo diversitas, ut nocte igneus sit, die pallidus); jedn· se buÔ
o chybu Solinovu, kter˝ mohl zamÏnit p¯i opisov·nÌ z Plinia kameny chry-
soprasus a chrysolampis (srv. Plinius StaröÌ, Natur. hist. 37,156: chry-
solampsis in Aethiopia nascitur, pallida alias, sed noctu ignea), je vöak
rovnÏû moûnÈ, ûe Solinus opsal n·zev kamene spr·vnÏ a k z·mÏnÏ doölo aû
v ranÈm st¯edovÏku p¯i opisov·nÌ jeho textu (Isidor tedy mohl mÌt k dis-
pozici öpatn˝ opis Solinova dÌla). S·m Isidor, aniû by tuto nesrovnalost
zaznamenal, uûÌv· tÈhoû textu dvakr·t, poprvÈ u chrysoprasu, podruhÈ
u kamene chrysolampis (srv. Etymol. XVI,15,4).
201
03-text16.PM6 201 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(9) Phlogites ex Persida est, ostentans intra se quasi flammas

aestuantes, quae non exeant.
(10) Syrtitis vocata, quoniam in litore Syrtium inventa primum
est. In parte Lucaniae color huius croceus, intus stellas continens
languidas et sub nubilo renitentes.
(11) Hormiscion inter gratissimas aspicitur, ex igneo colore ra-
dians auro portante[m] secum in extremitatibus candidam lucem.
15. DE AVREIS
(1) Sunt quaedam gemmarum genera ex specie metallorum vel

lapidum cognominata.
(2) Chrysopis aurum tantum videtur esse.
Chrysolithus auro similis est cum marini coloris similitudine.
Hunc [et] Aethiopia gignit.
274
JmÈno kamene poch·zÌ z ¯eckÈho wlog¯thq (flogÌtÈs), wlog¡tiq
(flogÌtis), jehoû z·kladem je subst. wlÕj, gen. wlogÕq (flox, flogos), Ñpla-
men; oheÚì. Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,189) a Solinus (Collect.
37,23).
275
N·zev kamene p¯evzala latina z ¯eckÈho Syrt¯thq (SyrtÌtÈs), Syr-
t¡tiq (SyrtÌtis), jehoû z·kladem je jmÈno dvou mÏlk˝ch z·liv˘ na pob¯eûÌ
Libye (srv. nap¯. HÈrodotos, Hist. II,32). Podle Plinia StaröÌho je tento
k·men buÔ odr˘da karbunklu (Natur. hist. 37,93), nebo zcela odliön˝
k·men medovÈ barvy se öafr·novou z·¯Ì a se slabÏ svÌtÌcÌmi hvÏzdiËkami
(tamt. 37,182); srv. tÈû Solinus (Collect. 2,43). Lapid·¯ Damigeron-Evax
(22,1ñ9) uv·dÌ schopnost kamene chr·nit svÈho nositele v boji, st¯eûit jej
p¯ed lstÌ a ˙klady a osvobozovat jej z pout a ze ûal·¯e. K·men pravdÏpo-
dobnÏ nelze identifikovat.
276
Z ¯eckÈho “rm¯skion (hormiskion), kterÈ je deminutivem k substan-
tivu ”rmoq (hormos), Ñn·hrdelnÌk; obojekì. Isidor p¯evzal text doslovnÏ od
Plinia StaröÌho (Natur. hist. 37,168). O kameni se zmiÚuje v paragrafu o sa-
fÌru lapid·¯ Damigeron-Evax (14,2), podle nÏhoû se safÌru ¯Ìk· tÈû “rm¯q
(hormis) Ëi “rm¯skoq (hormiskos), a to z toho d˘vodu, ûe jej nÏkte¯Ì kr·-
lovÈ nosÌvajÌ zavÏöen˝ kolem krku. Jedn· se pravdÏpodobnÏ o nÏjak˝
asterick˝ k·men.
202
03-text16.PM6 202 2.11.2016, 15:13

15. Drahokamy zlatÈ barvy
(9) Phlogites274 poch·zÌ z Persie. Vypad·, jako by v jeho nitru

ho¯ely plamÌnky, kterÈ nikdy neproniknou zevnit¯ na povrch.
(10) Syrtsk˝ k·men (Syrtitis)275 se jmenuje podle toho, ûe byl
poprvÈ nalezen na b¯ezÌch Syrty. V oblasti Luk·nie m· öafr·novou
barvu a uvnit¯ obsahuje slabÏ svÌtÌcÌ hvÏzdiËky, kterÈ z·¯Ì za sou-
mraËnÈho dne.
(11) Hormiscion276 pat¯Ì mezi kameny nejp¯ÌjemnÏjöÌ na pohled.
Z jeho ohnivÈ barvy vyza¯ujÌ zlatÈ paprsky, kterÈ se na koncÌch
mÏnÌ v bÌlÈ svÏtlo.
15. DRAHOKAMY ZLAT… BARVY
(1) UrËitÈ odr˘dy drahokam˘ byly pojmenov·ny podle toho, ûe

se podobajÌ nÏkterÈmu kovu277 Ëi kameni.
(2) Chrysopis278 vypad· jako ËistÈ zlato.
Chrysolit (chrysolithus)279 se podob· zlatu s n·dechem barvy
mo¯skÈ vody. RodÌ se [i] v Etiopii.
277
Kapitola nese n·zev De aureis (ZlatÈ drahokamy Ëi Drahokamy zlatÈ
barvy), mÏla by se vöak jmenovat spÌöe De aereis (KovovÈ drahokamy);
s·m Isidor upozorÚuje, ûe bude probÌrat kameny, jejichû jmÈna souvisejÌ
s nÏkterou odr˘dou kovu, a i kdyû zpoË·tku popisuje drahokamy, jeû majÌ
buÔ zlatou barvu nebo p¯ÌmÏs zlata (par. 1ñ7), hovo¯Ì d·le takÈ o kame-
nech, kterÈ majÌ spojitost se st¯Ìbrem (par. 7ñ8), mÏdÌ (par. 9ñ10) a ûelezem
(par. 11ñ13). Od paragrafu 14 ovöem za¯azuje do tÈto kapitoly i nejr˘znÏjöÌ
jinÈ kameny, jeû nemajÌ s kovy nic spoleËnÈho a jeû by n·leûely buÔ do
kapitoly ËtvrtÈ (par. 14ñ17), nebo by mohly tvo¯it kapitolu samostatnou
(par. 18ñ28).
278
Z ¯ec. xrysÂpiq (chr˝sÛpis) sloûenÈho ze substantiv xrysÕq (chr˝-
sos), Ñzlatoì, a Êpµ (ÛpÈ), ÑvidÏnÌ, zrak, vzhledì. Text p¯evzal Isidor od
Plinia StaröÌho (Natur. hist. 37,156).
279
Z ¯ec. xrysol¯uoq (chr˝solithos) sloûenÈho ze substantiv xrysÕq
(chr˝sos), Ñzlatoì, a l¯uoq (lithos), Ñk·menì. Srv. Plinius StaröÌ (Natur.
hist. 37,126), podle nÏhoû se jedn· o drahokam se zlatav˝m t¯pytem (aureo
fulgore tralucentes); jako k·men zlatÈ barvy jej popisuje takÈ Epifanios
(De XII gemm., PG 43,300D: xrys¯zvn...∞stin). SpojenÌ s barvou mo¯skÈ
vody poch·zÌ moûn· od Jeron˝ma (srv. In Dan. III,10, CC-SL 75A, str.
891: pro ,chrysolithoë...septuaginta...,mareë appellaverunt). Slovo se obje-
203
03-text16.PM6 203 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(3) Chryselectrus similis auro, sed in colorem electri vergens,

matutino tantum aspectu iucundus, rapacissimus ignium et, si iuxta
fuerit, celerrime ardescens.
(4) Chrysolampis ex auro et igne vocata; aurea est enim die et
noctu ignea. Hanc Aethiopia gignit.
(5) Ammochrysus harenis auro intermixtus nunc brattearum,
nunc pulveris habet quadrulas. Gignitur in Persida.
(6) Leucochrysus colore aureo interveniente candida vena. Meli-
chrysus dicta, quod veluti per aurum <sincerum mel>, sic haec gem-
ma transluceat.
vuje takÈ na ¯eckÈm papyru ze Stockholmu (Papyr. Holm., v. 347; 349;

446; 538; 539) v souvislosti s barvenÌm k¯iöù·lu na chrysolit.
Chrysolit je jednÌm z dvan·cti drahokam˘ na n·prsnÌku veleknÏze
v Exodu (28,20; 39,13), jednÌm z devÌti kamen˘ zmiÚovan˝ch v souvislosti
s bohatstvÌm t˝rskÈho kr·le v Ezechielovi (28,13) a objevuje se takÈ ve Zje-
venÌ JanovÏ, kde je jednÌm z dvan·cti drahokam˘ zdobÌcÌch z·klady nebes-
kÈho JeruzalÈma (21,20). Lapid·¯ Damigeron-Evax popisuje chrysolit na
dvou mÌstech a v obou p¯Ìpadech se zmiÚuje p¯edevöÌm o magick˝ch schop-
nostech drahokamu. PoprvÈ (47,1ñ3) uv·dÌ, ûe je to z·¯iv˝ k·men podobn˝
zlatu, z nÏhoû vyölehujÌ jiskry jako z ohnÏ; doporuËuje jej zasadit do zlata
a nosit na ochranu proti noËnÌm m˘r·m, nebo provrtat, zavÏsit na levou paûi
spolu s oslÌmi chlupy a zah·nÏt tak dÈmony. V n·sledujÌcÌm paragrafu (48,
1ñ4) se v lapid·¯i doËteme, ûe k·men je ˙Ëinn˝ pomocnÌk k uspokojenÌ nÏja-
kÈ tuûby, zÌsk·nÌ l·sky Ëi nastolenÌ spravedlnosti; rovnÏû ËinÌ toho, kdo jej
nosÌ, v˝mluvn˝m a p¯esvÏdËiv˝m, ale takÈ mil˝m a p¯·telsk˝m ËlovÏkem.
NavÌc s jeho pomocÌ otev¯eme vöechny zamËenÈ dve¯e. LÈËiv˝ ˙Ëinek uv·dÌ
lapid·¯ jedin˝: k·men pr˝ blahod·rnÏ p˘sobÌ p¯i bolestech oËÌ. Mohlo by se
jednat o olivÌn, nebo spÌöe o odr˘du ûlutozelenÈho berylu (PN).
280
Z ¯ec. xrysµlektron (chr˝sÈlektron) sloûenÈho ze substantiv xry-
sÕq (chr˝sos), Ñzlatoì, a πlektron (Èlektron), ÑÈlektrumì. Srv. Plinius
StaröÌ (Natur. hist. 37,127). E. de Saint-Denis (Pline líAncien, Hist. natur.
XXXVII, str. 165, pozn. 127,2) se domnÌv·, ûe jmÈno oznaËovalo dneönÌ
citrÌn (ûlutou odr˘du k¯emene).
281
Isidor neup¯esÚuje, zda mÌnÌ na tomto mÌstÏ pod slovem electrum
jantar (barvy spÌöe ûlutoËervenÈ, ale i svÏtleûlutÈ, srv. Etymol. XVI,8,6),
nebo p¯ÌrodnÌ smÏs (pop¯. umÏle vyr·bÏnou slitinu) zlata a st¯Ìbra (srv.
Etymol. XVI,24), kter· je spÌöe svÏtle zlatÈ barvy. Podle za¯azenÌ do kapi-
toly pojedn·vajÌcÌ o kovov˝ch miner·lech by se mÏlo jednat o kov, snadn·
ho¯lavost drahokamu chryselectrum, o nÌû hovo¯Ì Isidor d·le, vöak ukazuje
spÌöe na jantar.
204
03-text16.PM6 204 2.11.2016, 15:13

(3) Chryselectrus280 se podob· zlatu, avöak se zabarvenÌm, jakÈ

m· electrum.281 Je p¯Ìjemn˝ na pohled, ovöem pouze tehdy, kdyû se
na nÏj dÌv·me r·no. Velice snadno ho¯Ì, takûe dostane-li se do blÌz-
kosti ohnÏ, okamûitÏ vzplane.
(4) Chrysolampis282 se naz˝v· podle (barvy) zlata a ohnÏ; ve dne
je totiû zlat˝ a v noci ohnivÏ Ëerven˝. Poch·zÌ z Etiopie.
(5) Ammochrysus283 vypadajÌcÌ jako smÏs zlata a pÌsku m· v sobÏ
buÔ ËtverhrannÈ plÌöky zlata, nebo ËtvereËky ze zlatÈho prachu.
RodÌ se v Persii.
(6) Leucochrysus284 je drahokam, jehoû zlatou barvou proch·zÌ
bÌl· ûÌla. Melichrysus285 se naz˝v· podle toho, ûe vypad·, jako kdyû
skrze zlato prosvÌt· <Ëist˝ med>.
282
N·zev poch·zÌ z ¯ec. xrysol°mpiq (chr˝solampis) sloûenÈho ze sub-
stantiva xrysÕq (chr˝sos), Ñzlatoì, a slovesa l°mpv (lampÛ), ÑsvÌtit, z·¯itì.
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,156), podle nÏhoû je k·men ve dne bledÈ
barvy (pallida), v noci ohnivÏ Ëerven˝. Tuto vlastnost p¯iËÌt· Solinus (Col-
lect. 30,34) omylem chrysoprasu; srv. Etymol. XVI,14,8, pozn. 273.
283
N·zev poch·zÌ z ¯ec. *§mmÕxrysoq (ammochr˝sos) sloûenÈho ze
substantiv •mmoq (ammos), ÑpÌsekì, a xrysÕq (chr˝sos), Ñzlatoì. Srv.
Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,188) a Solinus (Collect. 37,13 s. v. ham-
mochrysos), od nÏhoû Isidor text p¯evzal.
Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,188) popisuje vzhled kamene obratem
velut auro harenis mixto (Ña. vypad· jako zlato promÌchanÈ s pÌskem, tj.
jako smÏs zlata a pÌskuì), Solinus (Collect. 37,13) vÏtou harenis auro
intermixtis (Ñjako pÌsek promÌchan˝ se zlatemì). V kritickÈm apar·tu Soli-
novy edice pak nach·zÌme variantu intermixtus, kterou pouûil Isidor. Isi-
dor˘v text vöak s touto variantou zÌsk·v· jin˝, nespr·vn˝ smysl (Ña. je
smÌchan˝ se zlatem a pÌskemì); proto sice ponech·v·m latinskÈ znÏnÌ
Isidora podle Lindsayovy edice, p¯ekl·d·m vöak podle Solinova textu.
284
N·zev poch·zÌ z ¯ec. leykÕxrysoq (leukochr˝sos) sloûenÈho z ad-
jektiva leykÕq (leukos), ÑbÌl˝ì, a substantiva xrysÕq (chr˝sos), Ñzlatoì.
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,128), od nÏhoû Isidor text p¯evzal. E. de
Saint-Denis (Pline líAncien, Hist. natur. XXXVII, str. 165, pozn. 128,1) se
domnÌv·, ûe k·men je svÏtleûlut˝ korund.
285
N·zev poch·zÌ z ¯ec. mel¯xrysoq (melichr˝sos) sloûenÈho ze sub-
stantiv m≠li (meli), Ñmedì, a xrysÕq (chr˝sos), Ñzlatoì. Text je na tomto
mÌstÏ poruöen. Popis kamene je vöak jen o nÏco m·lo jasnÏjöÌ u Plinia
StaröÌho, jÌmû se Isidor inspiroval (Natur. hist. 37,128): melichrysi veluti
per aurum sincero melle tralucente (Ñmelichrysi vypadajÌ, jako kdyû zlatem
205
03-text16.PM6 205 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(7) Chrysocolla gignitur in India, ubi formicae eruunt aurum. Est

autem auro similis et habet naturam magnetis, nisi quod augere
aurum traditur; unde et nuncupatur.
Argyrites similis argento, habens stigmata aurea.
(8) Androdama<s> argenti nitorem habet et pene adamans, qua-
drata semper tesseris. Magi putant nomen inpositum ab eo, quod
animorum inpetus vel iracundias domare et refrenare dicatur, si cre-
dimus. Gignitur in mari Rubro.
Chalcitis aerei coloris est.
(9) Chalcophonos nigra est, sed lapidi inlisa aeris tinnitum red-
dit.
prosvÌt· Ëist˝ medì); srv. p¯eklad E. de Saint-Denise (Pline líAncien, Hist.

natur. XXXVII, str. 90): ÑmÈlichryses, dont líor est comme traversÈ par
líÈclat díun miel purì. Jedn· se snad o korund barvy medu Ëi o zirkon (srv.
E. de Saint-Denis, tamt., str. 165, pozn. 128,3).
286
Isidor p¯evzal celou pas·û (kromÏ z·vÏreËnÈ etymologie) od Plinia
(Natur. hist. 37,147). N·zev nerostu poch·zÌ z ¯ec. xrysokÕlla (chr˝-
sokolla) sloûenÈho ze substantiva xrysÕq (chr˝sos), Ñzlatoì, a kÕlla
(kolla), Ñlep, klihì. Jedn· se o nerost pÛrkovÏ zelenÈ barvy vyskytujÌcÌ se
ve zlat˝ch a mÏdÏn˝ch dolech, srv. Theofrastos (De lapid. 26; 39; 51),
Vitruvius (De archit. VII,9,6: chrysocolla...foditur...ex iis locis, qui sunt
proximi aerariis metallis) a Isidor (Etymol. XIX,17,10). Plinius StaröÌ
popisuje podrobnÏ tento miner·l i jeho lÈËivÈ ˙Ëinky spÌöe v p¯edchozÌch
pas·ûÌch svÈ encyklopedie (Natur. hist. 33,86ñ93): chrysocolla ve smÏsi
s voskem a olejem slouûÌ k ËistÏnÌ ran, rozet¯en· s medem se aplikuje na
z·nÏty v krku, je souË·stÌ oËnÌch mastÌ (srv. AristotelÈs, De mirab. auscult.
834b), v obkladech tiöÌ bolest a zaceluje jizvy; poûit· vnit¯nÏ urychluje
d·venÌ. Srv. tÈû DioskoridÈs (De materia medica, V,89), GalÈnos (De
metall. medicam., str. 242ñ243), Oribasios (Collect. medic. XV,1,27,51)
a AÎtios (Libri medic. II,81). Slovo se objevuje takÈ v ¯eck˝ch papyrech
z Leydenu a Stockholmu, nejËastÏji v souvislosti s v˝robou nepravÈho
smaragdu (viz index in: R. Halleux, Les alchimistes grecs, str. 234).
Podle n·zoru K. C. Baileye (The Elder Plinyís Chapters on Chemical
Subjects, I, str. 205ñ206) oznaËuje tento termÌn obvykle malachit (uhliËitan
mÏdi), v nÏkter˝ch p¯Ìpadech moûn· i jinÈ meÔnatÈ miner·ly, nap¯. dneönÌ
chrysokol (k¯emiËitan mÏdi).
287
N·zev poch·zÌ z ¯ec. §rgyr¯thq (argyrÌtÈs). Jak uv·dÌ H. Zehnacker
(Pline líAncien, Hist. natur. XXXIII, str. 190, pozn. 95,1), st¯Ìbrn· ruda je
öedÈ (pop¯ÌpadÏ ËernÈ) a ËervenÈ barvy. Mezi rudy, kterÈ majÌ barvu öedou,
pat¯Ì i sirnÌk st¯Ìbra (Ag2S) naz˝van˝ argyrit nebo argentit (leötÏnec st¯Ìbr-
206
03-text16.PM6 206 2.11.2016, 15:13

(7) Chrysocolla286 vznik· v Indii, kde mravenci vyhrab·vajÌ zla-

to ze zemÏ. Je podobn· zlatu a m· vlastnosti magnetitu, aû na to, ûe
pr˝ p¯itahuje zlato, a proto se tak jmenuje.
Argyrites287 je podobn˝ st¯Ìbru a m· na sobÏ zlatÈ skvrnky.
(8) Androdama<s>288 se leskne jako st¯Ìbro a tÈmÏ¯ jako dia-
mant; je vûdy Ëty¯hrann˝ jako kostka. M·govÈ, d·-li se jim vÏ¯it,
soudÌ, ûe dostal svÈ jmÈno dÌky tomu, ûe pr˝ krotÌ a drûÌ na uzdÏ
prudk· duöevnÌ hnutÌ nebo projevy hnÏvu. Vznik· v RudÈm mo¯i.
Chalcitis289 je mÏdÏnÈ barvy.
(9) Chalcophonos290 je ËernÈ barvy; ude¯Ìme-li s nÌm do kamene,
kovovÏ zazvuËÌ.
n˝). Zda jej vöak lze ztotoûnit s argyritem, jak jej popisuje Isidor, nenÌ jistÈ.
PravdÏpodobnÏ se v tomto p¯ÌpadÏ nejedn· o st¯Ìbrnou rudu, ale spÌöe o nÏ-
jak˝ miner·l st¯Ìb¯itÈ barvy, nap¯. galenit s pyritem (PN).
288
Srv. Etymol. XVI,4,17, pozn. 101. Podle popisu by se mohlo jednat
o diamant (kter˝ se ovöem nenach·zÌ v RudÈm mo¯i), pop¯. o galenit nebo
pyrit (PN).
289
TermÌn chalcitis (gen. chalcitidis) p¯evzala latina z ¯eckÈho xalk¡-
tiq (chalkÌtis). Jedn· se o nerost, z nÏhoû lze podle Plinia StaröÌho zÌskat
mÏÔ (Natur. hist. 34,2; 34,117). Tuto substanci uv·dÏjÌ mnozÌ antiËtÌ lÈ-
ka¯i, nap¯. DioskoridÈs (De materia medica, V,99), GalÈnos (De metall.
medicam., str. 241ñ242) a Celsus (De medic. V,2; V,5,2; V,7; V,9). V re-
cept·¯i Scribonia Larga je nerost souË·stÌ oËnÌch mastÌ (nap¯. Compos. 37;
srv. Marcellus Empiricus, De medicam. VIII,120), d·le je ˙Ëinn˝ p¯i krv·-
cenÌ z nosu (tamt. 46; 47), pouûÌv· se v hojiv˝ch obkladech (tamt. 208)
a p˘sobÌ i na rostoucÌ mrtvou tk·Ú na tÏle (tamt. 239); podle Marcella Em-
pirika je takÈ ˙Ëinn˝ nap¯. p¯i lÈËenÌ podagry (De medicam. XXXVI,10).
J. Berendes (Des Pedanios Dioskurides Arzneimittellehre, str. 528) se
domnÌv·, ûe by se mohlo jednat o mÏdÏnou rudu (FeS)2S2Cu2 se 34% mÏdi
a 30% ûeleza, podle W. G. Spencera (Celsus ÑDe medicinaì, sv. II, str.
XVI) se jedn· o zelenou skalici, vÏtöina badatel˘ vöak pokl·d· p¯esnÈ
urËenÌ za velmi obtÌûnÈ (srv. K. C. Bailey, The Elder Plinyís Chapters on
Chemical Subjects, sv. II, str. 175: ÑAn approximate identification of the-
se related minerals is easy, an exact identification difficultì). Srv. takÈ
D. Goltz, Studien zur Geschichte der Mineralnamen, str. 154ñ155.
290
Z·kladem ¯ec. xalkÕwvnoq (chalkofÛnos) jsou substantiva xalkÕq
(chalkos), Ñkov; mÏÔì, a wvnµ (fÛnÈ), Ñhlas; zvukì. Srv. Plinius StaröÌ
(Natur. hist. 37,154). Solinus (Collect. 37,22) naz˝v· tent˝û k·men chal-
cophthongos; je to slovo p¯evzatÈ z ¯ec. xalkÕwuoggoq (chalkofthongos)
207
03-text16.PM6 207 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(10) Balanites; duo genera sunt: subvirides et Corinthiae aeris

similitudine, mediam secante flammea vena.
(11) Sideritis a contemplatione ferri nihil dissonat. In maleficiis
quoquo modo inferatur, discordias excitat.
(12) Idaeus dactylus ex insula Creta est, ferrei coloris. Causa
nominis eius, quia pollicem humanum exprimit.
(13) Aethiopicus ferrei coloris est, qui dum teritur, nigrum su-
cum emittit.
(14) Zmilanthis in Euphrate alveo legitur Proconnesio marmori
similis, medio colore glauco, veluti oculi pupilla internitens.
sloûenÈho ze substantiv xalkÕq (chalkos) a wuÕggoq (fthongos), Ñhlas;

zvukì. Popis kamene je velmi kus˝; je to Ëern˝ kovovÏ znÏjÌcÌ nerost,
jemuû pozdÏjöÌ st¯edovÏcÌ auto¯i p¯ikl·dali jedin˝ p¯Ìzniv˝ ˙Ëinek sou-
visejÌcÌ s jeho fyzik·lnÌ vlastnostÌ: k·men Ëinil hlas jasn˝m a zvoniv˝m
a zabraÚoval chrapotu (srv. nap¯. Tom·ö z ChantimprÈ, De nat. 14,18: si
portetur ab homine casto, vocem dulcem et sonoram reddit defenditque
fauces a raucitate). D. Wyckoff (Book of Minerals, str. 78) a J. M. Riddle
(Marbode of Rennesí De lapidibus, str. 86) se domnÌvajÌ, ûe by mohlo jÌt
o fonolit, Ëesky znÏlec, hlubinnou vyv¯elou horninu.
291
N·zev poch·zÌ z ¯ec. balan¯thq (balanÌtÈs), jehoû z·kladem je
substantivum b°lanoq (balanos), Ñûaludì. Isidor zkr·til text Plini˘v (Na-
tur. hist. 37,149).
292
N·zev poch·zÌ z ¯ec. sidhr¡tiq (sidÈrÌtis), jehoû z·kladem je sub-
stantivum s¯dhroq (sidÈros), Ñûelezoì. Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist.
37,182) a Solinus (Collect. 37,23). Plinius se zmiÚuje o kameni takÈ v sou-
vislosti s diamantem (Natur. hist. 37,58), kdyû vypoËÌt·v· jeho jednotlivÈ
odr˘dy: siderites se pr˝ leskne jako ûelezo a je tÏûöÌ neû ostatnÌ odr˘dy
diamantu, naproti tomu vöak jej lze ˙dery rozbÌt na kousky Ëi provrtat
pomocÌ jinÈho diamantu; srv. tÈû Solinus (Collect. 52,55ñ56), jenû t˝miû
slovy hovo¯Ì pouze o odr˘dÏ diamantu bez ud·nÌ zvl·ötnÌho jmÈna. Velmi
podrobnÏ popisujÌ tento k·men a jeho vlastnosti ¯eckÈ lapid·¯e Lithika
OrfeÛs (v. 357ñ397; 418ñ460) a KÈrygmata (16,1ñ12) a latinsk˝ lapid·¯
Damigeron-Evax (16,1ñ15), kterÈ jej ztotoûÚujÌ s kamenem oritis (LO, v.
361ñ362: tÕn [tj. sidhr¯thn] Ôa broto¡sin / Ωndanen •lloisin kal≠ein
∞mcyxon œre¯thn, D-E 16,1: Orites vero lapis..., quem alii sideriten vo-
cant); srv. takÈ Plinius StaröÌ (tamt. 37,176: oritis...a quibusdam et sideritis
vocatur). K·men je pr˝ kulat˝, tvrd˝ a drsn˝, m· Ëernou barvu a opl˝v·
mnoha magick˝mi schopnostmi. Podle popisu by mohlo jÌt o hematit nebo
o diamant (PN).
208
03-text16.PM6 208 2.11.2016, 15:13

(10) Balanites291 m· dvÏ odr˘dy: jedna je nazelenalÈ barvy, dru-

h· se podobn· korintskÈmu bronzu a jejÌm st¯edem proch·zÌ ohnivÏ
Ëerven· ûÌla.
(11) Sideritis292 se p¯i zbÏûnÈm pohledu v niËem neliöÌ od ûeleza.
Pouûije-li se jak˝mkoli zp˘sobem p¯i magick˝ch praktik·ch, vyvo-
l·v· neshody.
(12) Idaeus dactylus293 poch·zÌ z ostrova KrÈty a je barvy ûeleza.
JmÈno m· podle toho, ûe vypad· jako lidsk˝ palec.
(13) Etiopsk˝ k·men (Aethiopicus)294 je barvy jako ûelezo, a kdyû
se roztÌr· na pr·öek, vyluËuje Ëernou öù·vu.
(14) Zmilanthis295 podobn˝ prokonnÈskÈmu mramoru296 se tÏûÌ
v korytu ¯eky Eufratu. Jeho j·dro je naöedlÈ barvy a z·¯Ì jako oËnÌ
panenka.
293
Ida je jmÈno hory na KrÈtÏ, druh· sloûka jmÈna poch·zÌ z ¯ec. d°-
ktyloq (daktylos), Ñprstì. Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,170) a Solinus
(Collect. 11,14).
294
O tomto drahokamu nenÌ nic zn·mo. Plinius StaröÌ uv·dÌ vÌce ka-
men˘ poch·zejÌcÌch z Etiopie (karbunkly, srv. Natur. hist. 37,92; hematity,
tamt. 36,146, a jinÈ), û·dn˝ z nich vöak nem· pouhÈ jmÈno Aethiopicus
(lapis) Ëi Aethiopica (gemma). Srv. tÈû ThLL I 1157,50.
295
Etymologie slova nenÌ zcela jasn·. Isidor˘v popis je kompilacÌ z tex-
tu Pliniova (Natur. hist. 37,185), kter˝ uv·dÌ k·men pod n·zvem zami-
lampis (kritick˝ apar·t vöak nabÌzÌ takÈ varianty zmilampis, zmilatis a zmy-
lacis), a lÌËenÌ Solinova (Collect. 37,7), kter˝ uv·dÌ n·zev kamene ve formÏ
zmilanthis. V ¯eckÈ podobÏ zam¯lampiq (zamilampis) nach·zÌme slovo
v lapid·¯i Lithika OrfeÛs (v. 260ñ266) a jako zamp¯lapiq (zampilapis)
v lapid·¯i KÈrygmata (5). E. de Saint-Denis (Pline líAncien, Hist. natur.
XXXVII, str. 183, pozn. 185,3) pokl·d· slovo za kompositum, jehoû prvnÌ
sloûka je nezn·mÈho p˘vodu, druh· sloûka souvisÌ s ¯ec. slovesem l°mpv
(lampÛ), Ñz·¯itì.
K·men je podle ¯eckÈho lapid·¯e KÈrygmata obda¯en v˝znamnou
schopnostÌ: pokud se p¯iv·ûe na vinnou rÈvu, zvyöuje jejÌ ˙rodnost, neboù
jÌ p¯in·öÌ bohatÈ plody (5,2: peridesmo’menoq dÆ ta¡q §mp≠loiq poly-
staw’loyq a⁄t¢q ka˘ e⁄wÕroyq paraskey°zei).
296
O prokonnÈskÈm mramoru (marmor Proconnesium) srv. Plinius
StaröÌ (Natur. hist. 36,47); na ostrovÏ ProkonnÈsos (dnes Marmara) p¯i
pob¯eûÌ MalÈ Asie v PropontidÏ byly lomy poskytujÌcÌ proslaven˝ bÌl˝
mramor (srv. E. de Saint-Denis, Pline líAncien, Hist. natur. XXXVII, str.
209
03-text16.PM6 209 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(15) Arabica ex patria dicta aspectu eburnea est.

Hephaestitis speculi naturam habet in reddendis imaginibus,
quamquam rutilet. Experimentum eius, si ferventi aqua statim addita
refrigerat, aut si soli adposita aridam materiam accendat. Nascitur in
Coryco.
(16) Ostracites lapidosus colore, testacio durior. Altera achatae
similis, nisi quod achates politura pinguescit. Duritiae tanta inest
vis, ut aliae gemmae sculpantur fragmentis eius.
(17) Glossopetra similis est linguae humanae; unde et nomen
sumpsit. Fertur autem deficiente luna caelo cadere. Cui non modi-
cam magi tribuunt potestatem; nam ex eo lunares motus excitari
putant.
(18) Sunt et quaedam gemmarum genera cognominata ab anima-
libus: echites vipereas maculas exprimit; carciniae marini cancri
color est; (19) scorpitis scorpionem et colore et effigie refert; myr-
183, pozn. 185,4). PouûÌval se p¯edevöÌm v architektu¯e, nap¯. na sloupy,

hlavice a dekorativnÌ prvky (srv. Marmi antichi, str. 252).
297
298
N·zev poch·zÌ z ¯ec. ºwaist¡tiq (hÈfaistÌtis), jehoû z·kladem je
jmÈno ¯eckÈho boha HÈfaista. O st¯edovÏkÈ etymologii tohoto n·zvu viz
˙vod, str. 78. Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,166), od nÏhoû Isidor text
tÈmÏ¯ doslovnÏ p¯evzal. Podle lapid·¯e Damigeron-Evax (15,1ñ10) je to
pr˘svitn˝ Ëerven˝ k·men opl˝vajÌcÌ mimo¯·dn˝mi schopnostmi: ochlazuje
vroucÌ vodu, chr·nÌ ˙rodu p¯ed krupobitÌm, kobylkami a dalöÌmi pohro-
mami; pokud se vystavÌ sluneËnÌm paprsk˘m, vyölehne z nÏho oheÚ, pokud
si jej ËlovÏk zavÏsÌ na levou paûi jako amulet, pohrdne vöemi str·znÏmi
a nep¯Ìjemnostmi. MÏsto KÛrykos leûelo v Kilikii na jiûnÌm pob¯eûÌ MalÈ
Asie.
299
Isidor p¯evzal text s menöÌmi zmÏnami od Plinia StaröÌho (Natur.
hist. 37,177: ostracias sive ostracitis est testacea, durior ceramitide...).
Srv. takÈ Etymol. XVI,4,25, pozn. 114.
300
Z ¯ec. glvssÕpetra (glÛssopetr·) sloûenÈho ze substantiv gl„s-
sa (glÛssa), Ñjazykì, a p≠tra (petr·), Ñsk·laì. Srv. Plinius StaröÌ (Natur.
hist. 37,164) a Solinus (Collect. 37,19), od nÏhoû Isidor sv˘j text p¯evzal.
Mohlo by se jednat o nÏjak˝ tektit, tj. p¯ÌrodnÌ sklo vznikajÌcÌ p¯i dopadu
asteroid˘ (PN).
210
03-text16.PM6 210 2.11.2016, 15:13

(15) Arabsk˝ k·men (Arabica)297 se naz˝v· podle zemÏ, odkud

poch·zÌ. Na pohled vypad· jako slonovina.
Hephaestitis298 m· povahu zrcadla, neboù t¯ebaûe ËervenavÏ z·¯Ì,
odr·ûÌ obrazy. Jeho pravost se osvÏdËÌ, kdyû se polije v¯elou vodou
a ihned ji ochladÌ, nebo kdyû se poloûÌ na slunce a zap·lÌ suchÈ
d¯ÌvÌ. Vznik· v KÛryku.
(16) Ostracites299 je barvy jako k·men a tvrdöÌ neû p·len· hlÌna.
Jedna jeho odr˘da je podobn· ach·tu, aû na to, ûe ach·t nab˝v· p¯i
leötÏnÌ jakÈhosi mastnÏ lesklÈho vzhledu. K·men je tak tvrd˝, ûe se
jeho ˙lomky pouûÌvajÌ k ¯ezbÏ jin˝ch kamen˘.
(17) Glossopetra300 je k·men podobn˝ lidskÈmu jazyku, proto
byl tak pojmenov·n. Traduje se, ûe pad· z nebe v dobÏ zatmÏnÌ
mÏsÌce. M·govÈ mu p¯isuzujÌ nemalou moc; domnÌvajÌ se totiû, ûe
m· vliv na pohyb mÏsÌce.301
(18) ExistujÌ takÈ nÏkterÈ odr˘dy drahokam˘ nazvanÈ podle
zvÌ¯at:302 echites303 m· na sobÏ skvrny jako zmije, carcinia 304 je
barvy jako mo¯sk˝ krab, (19) scorpitis305 p¯ipomÌn· barvou i vzez¯e-
nÌm ökorpiÛna, myrmecitis306 napodobuje vzhled lezoucÌho mra-
301
Podle Plinia StaröÌho (Natur. hist. 37,164) je k·men uûiteËn˝ p¯i
vÏötÏnÌ podle pohybu mÏsÌce (glossopetra...selenomantiae necessaria).
302
Cel· pas·û je p¯evzata z Plinia StaröÌho (Natur. hist. 37,187), Isidor
vöak vynechal kameny scaritis (k·men podobn˝ ploskozubci), triglitis
(k·men podobn˝ parmici nachovÈ), geranitis (k·men nazvan˝ podle pe¯Ì
na krku je¯·ba), cantharias (k·men podobn˝ nÏjakÈmu brouku, snad chro-
b·kovi nebo chroustu) a timictonia (k·men podobn˝ skvrnitÈ zmiji).
303
Z ¯ec. Øx¯thq (echÌtÈs), jehoû z·kladem je substantivum ∞xiq (echis),
Ñzmijeì. Srv. Solinus (Collect. 37,17) a ¯eckÈ lapid·¯e Lithika OrfeÛs (v.
346ñ356) a KÈrygmata (15), podle nichû pr·öek z tohoto kamene vylÈËil
FiloktÈtovi r·nu, jeû se mu po dlouh· lÈta nehojila.
304
Z ¯ec. karkin¯aq (karkini·s), jehoû z·kladem je substantivum kar-
k¯noq (karkinos), Ñkrabì.
305
Z ¯ec. skorp¡tiq (skorpÌtis), jehoû z·kladem je substantivum skor-
p¯oq (skorpios), ÑökorpiÛnì.
306
Z ¯ec. myrmhk¡tiq (myrmÈkÌtis), jehoû z·kladem je substantivum
m’rmhj (myrmÈx), Ñmravenecì. Srv. takÈ Solinus (Collect. 37,22).
211
03-text16.PM6 211 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
mecitis formicae reptantis effigiem imitatur; taos pavoni est similis;

hieracitis accipitris colore, aetitis aquilae; (20) aegopthalmos capri-
no oculo similis; lycopthalmos quattuor colorum, ex rutilo sangui-
nea, in medio nigrum candido cingit, ut luporum oculi.
Meconites papaver exprimit.
(21) Sunt et quaedam gemmae, quas gentiles in superstitionibus
quibusdam utuntur. Liparea suffita omnes bestias evocare tradunt.
(22) Anancitide in hydromantia daemonum imagines evocari dicunt.
307
Z ¯ec. ta„q (taÛs), Ñp·vì.
308
Z ¯ec. …erak¡tiq (hierakÌtis), jehoû z·kladem je substantivum …≠raj
(hierax), ÑluÚ·k, jest¯·bì. Ke st¯edovÏkÈ etymologii n·zvu tohoto kamene
viz ˙vod, str. 76ñ77.
Podle Plinia StaröÌho (Natur. hist. 37,167) vypad· k·men jako pe¯Ì
jest¯·ba (lat. milvus) proloûenÈ pery Ëern˝mi, lapid·¯ KÈrygmata-SD (48,1)
uv·dÌ, ûe je to k·men podobn˝ pe¯Ì jest¯·ba, m· vöak na sobÏ takÈ st¯ÌbrnÈ
a zlatÈ ûilky (l¯uoq …erak¯thq ”moioq Østi t∑ ¿ to◊ œrn≠oy pter„sei∑ ∞xei
dÆ Øn afitÂ ¿ ≈n°ria §rgyr¯zonta ka˘ xrys¯zonta), podle lapid·¯e Dami-
geron-Evax (26,2) je to Ëern˝ k·men, podle AÎtia (II,30) k·men pestroba-
revn˝. R. Halleux ñ J. Schamp (Les lapidaires grecs, str. 175, pozn. 3) sou-
dÌ, ûe se jedn· o odr˘du onyxu. K·men opl˝v· mnoha magick˝mi schop-
nostmi (srv. Damigeron-Evax, 26,2ñ14): mimo jinÈ je moûno s jeho po-
mocÌ p¯edpovÌdat budoucnost (26,3: lava os tuum cum ceroto vel melle
optimo et sub lingua pone lapidem, et dices quid de te aliquis sapiat vel
cogitet, <et> futura omnia).
309
Z ¯ec. §et¯thq (aetÌtÈs), jehoû z·kladem je substantivum §etÕq
(aetos), Ñorelì. Srv. Etymol. XVI,4,22, pozn. 109.
310
Z ¯ec. a≈gÕwualmoq (aigofthalmos), jeû je sloûeno ze substantiv
a∆j, gen. a≈gÕq (aix, aigos), Ñkozelì, a œwualmÕq (ofthalmos), Ñokoì.
O kameni pojedn·v· ve dvou kapitol·ch takÈ lapid·¯ Damigeron-Evax (49;
59), v nÏmû se doËÌt·me p¯edevöÌm o magick˝ch vlastnostech tohoto kame-
ne: pokud se nosÌ v levÈ ruce, pom·h· pr˝ proti bezpr·vÌ (49,2) a zmÌrÚuje
kr·lovsk˝ hnÏv (59,2). Jedn· se pravdÏpodobnÏ o odr˘du ach·tu (PN).
311
Z ¯ec. lykÕwualmoq (lykofthalmos), jeû je sloûeno ze substantiv
l’koq (lykos), Ñvlkì, a œwualmÕq (ofthalmos), Ñokoì. Jedn· se pravdÏ-
podobnÏ o tzv. Ñokat˝ì ach·t (PN).
312
Z ¯ec. mhkvn¡tiq, mhkvn¯thq (mÈkÛnÌtis, mÈkÛnÌtÈs), jehoû z·-
kladem je substantivum mµkvn (mÈkÛn), Ñm·kì. Isidor nespr·vnÏ za¯adil
212
03-text16.PM6 212 2.11.2016, 15:13

vence, taos307 je podobn˝ p·vu, hieracitis308 m· barvu jako jest¯·b,

aetitis309 jako orel; (20) aegopthalmos310 je podobn˝ oku kozla, lyc-
opthalmos311 m· Ëty¯i barvy: z·¯ivÏ Ëervenou, jeû p¯ech·zÌ do Ëer-
venÏ barvy krve, a uprost¯ed ËerÚ obkrouûenou bÌlou barvou, jako
vlËÌ oËi.
Meconites312 vypad· jako m·k.
(21) ExistujÌ takÈ nÏkterÈ drahokamy, jichû uûÌvajÌ pohanÈ p¯i
provozov·nÌ sv˝ch povÏr: kou¯ z kamene Liparea313 podle toho, co
se vypr·vÌ, p¯ivol·v· vöechna zvÌ¯ata. (22) Anancitis314 pr˝ p¯i vÏö-
tÏnÌ z vody vyvol·v· obrazy dÈmon˘, synochitis315 zadrûuje vyvo-
tento k·men mezi drahokamy odvozujÌcÌ svÈ jmÈno od zvÌ¯at. O draho-

kamu se zmiÚujÌ Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,173) a Solinus (Collect.
37,22).
313
Z ¯ec. lipara¡oq (liparaios), Ñleskl˝ jako tukì, nebo ze jmÈna aiol-
skÈho ostrova Lipara. Ke st¯edovÏkÈ etymologii n·zvu tohoto kamene viz
˙vod, str. 81. O kameni se zmiÚuje jiû Theofrastos (De lapid. 14), podle
nÏhoû je to Ëern˝ a hladk˝ nerost, kter˝ po p·lenÌ vypad· jako pemza.
Isidor p¯evzal text od Plinia StaröÌho (Natur. hist. 37,172). K·men popisujÌ
takÈ ¯eckÈ lapid·¯e Lithika OrfeÛs (v. 691ñ747) a KÈrygmata (23), podle
nichû slouûÌ p¯edevöÌm p¯i magick˝ch praktik·ch ñ m·govÈ jÌm krotÌ hady
a draky, a pokud vypijÌ kousek tohoto kamene v n·poji, jsou schopni vÏötit.
R. Halleux ñ J. Schamp (Les lapidaires grecs, str. 322) se domnÌvajÌ, ûe by
se mohlo jednat o obsidi·n.
314
Z ¯ec. §nagk¯thq Ëi §nagk¡tiq (anankÌtÈs, anankÌtis), jeû by mohlo
souviset s ¯ec. §n°gkh (anankÈ), Ñn·silÌ; nutnost; donucovacÌ prost¯edekì
(srv. ThLL II 16,66 s. v. anancites, II 16,69 s. v. anancitis). Isidor p¯evzal
text od Plinia StaröÌho (Natur. hist. 37,192). O kameni nach·zÌme u Plinia
zmÌnku takÈ v souvislosti s diamantem (tamt. 37,61): ìDiamant je rovnÏû
lÈkem p¯i otravÏ jedem, jejû neutralizuje, br·nÌ z·chvat˘m blouznÏnÌ a za-
plaöuje z mysli zbyteËnÈ obavy; proto mu nÏkte¯Ì dali takÈ jmÈno anan-
citesì; zmÌnÏn˝ termÌn by tedy mohl vyjad¯ovat Ñn·silnÈì p˘sobenÌ dra-
hokamu proti vöemu, co je nep¯ÌznivÈ tÏlu i duöi ËlovÏka. Jinak ch·pe
termÌn lapid·¯ Damigeron-Evax (3,5), podle nÏhoû vyjad¯uje n·zev kamene
jeho schopnost spolehlivÏ uskuteËnit vöe, co od nÏho bude chtÌt ten, kdo ho
u sebe nosÌ.
315
Z ¯ec. synoix¡tiq (synoichÌtis) sloûenÈho z p¯edloûky s’n (syn),
Ñsì, a slovesa ∞xv (echÛ), ÑmÌt, drûet, uchov·vatì. Isidor p¯evzal popis
kamene od Plinia StaröÌho (Natur. hist. 37,192).
213
03-text16.PM6 213 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
Synochitide umbras inferorum evocatas teneri aiunt. (23) Chelonitis

oculus est Indicae testudinis, varius et purpureus. Hunc magi in-
positum linguae futura pronuntiare finguntur. (24) Brontea a capite
testudinum; e tonitribus cadi putatur et restinguere fulminis ictus.
(25) Hyaenia lapis in oculis hyaenae bestiae invenitur; qui si sub
lingua hominis subditus fuerit, futura eum praecinere dicunt. Sed et
corallius tempestati et grandini resistere fertur. (26) Pontica est
gemma quaedam livore perlucida, habens stellas rubeas, interdum et
aureas. Dicunt per eam interrogare daemones et fugare.
(27) In quibusdam gemmarum generibus veras a falsis discer-
nere magna difficultas est, quippe quum inventum sit ex vero genere
alterius in alia falsa transducere; ut sardonyches, quae ternis gluti-
316
Z ¯ec. xelvn¡tiq (chelÛnÌtis), jehoû z·kladem je substantivum xe-
l„nh (chelÛnÈ), Ñûelvaì. Isidor zkr·til text Plinia StaröÌho (Natur. hist. 37,
155), kter˝ rozliöuje dvÏ odr˘dy ÑûelvÌho kameneì: prvnÌ, jeû se naz˝v·
chelonia, je oko indickÈ ûelvy a podle nepravdivÈho tvrzenÌ m·g˘ lze s jejÌ
pomocÌ p¯edpovÌdat budoucnost; kromÏ tÈto odr˘dy vöak existujÌ rovnÏû
kameny chelonitides, jeû se sice podobajÌ prvnÌ odr˘dÏ, poch·zejÌ vöak z ji-
nÈho druhu ûelv (sunt et chelonitides aliarum testudinum superiori simi-
les). M·govÈ s pomocÌ tÏchto kamen˘ poskytujÌ pouËenÌ, jak utiöit bou¯e.
Pliniem se inspiroval takÈ lapid·¯ Damigeron-Evax, kter˝ popisuje ÑûelvÌ
k·menì ve dvou kapitol·ch: poprvÈ (11,1ñ7) uv·dÌ, ûe je to k·men, kter˝
se vyjÌm· z oËÌ indickÈ ûelvy a je uûiteËn˝ p¯i p¯edpovÌd·nÌ budoucnosti,
ve druhÈm p¯ÌpadÏ (57,1ñ4) popisuje k·men podobn˝ mo¯skÈ ûelvÏ (similis
testudinis marinae), r˘znobarevn˝ a purpurov˝, kter˝ m· moc odvracet
dÈöù, bou¯e a krupobitÌ.
317
Z ¯ec. brontµ (brontÈ), Ñhromì. Isidor p¯evzal text od Plinia Star-
öÌho (Natur. hist. 37,150).
318
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,168) a Solinus (Collect. 27,25).
N·zev kamene poch·zÌ z ¯ec. fiaine¡a (hyainei·), jehoû z·kladem je sub-
stantivum flaina (hyaina), Ñhyenaì. Jak pravÌ Plinius v knize o zvÌ¯atech
(Natur. hist. 28,92), hyenu majÌ v oblibÏ p¯edevöÌm m·govÈ a p¯isuzujÌ jÌ
ËetnÈ z·zraËnÈ vlastnosti. Z n·sledujÌcÌho Pliniova lÌËenÌ (Natur. hist.
28,93ñ106) zjistÌme, ûe vyuûitÌ tÏla tohoto zvÌ¯ete pro lÈËivÈ a magickÈ
˙Ëely bylo tÈmÏ¯ nevyËerpatelnÈ. Pokud jde o k·men, ¯eck˝ lapid·¯ KÈryg-
mata-SD (53) jej uv·dÌ pod n·zvem fiain¯thq (hyainÌtÈs); drahokam se pr˝
zÌsk·v· ze srdce hyeny a m· mnoho magick˝ch schopnostÌ, z nichû vöak
lapid·¯ uv·dÌ jedinou: k·men zp˘sobuje, ûe lze vidÏt vÏci, kterÈ jsou v tem-
notÏ. Podle st¯edovÏk˝ch autor˘ vznik· k·men hyaenia ze ztvrdlÈho oka
214
03-text16.PM6 214 2.11.2016, 15:13

lanÈ podsvÏtnÌ stÌny. (23) ÑéelvÌ k·menì (chelonitis)316 je oko indic-

kÈ ûelvy; je to r˘znobarevn˝ a purpurov˝ k·men. M·govÈ lûivÏ
tvrdÌ, ûe pokud si jej ËlovÏk vloûÌ na jazyk, drahokam p¯edpovÌd·
budoucnost. (24) Brontea317 se podob· ûelvÌ hlavÏ; m· se za to, ûe
pad· p¯i bou¯ce z nebe a hasÌ mÌsta zasaûen· bleskem. (25) ÑHyenÌ
k·menì (hyaenia)318 se nach·zÌ v oËÌch zvÌ¯ete hyeny. ÿÌk· se, ûe
pokud si jej ËlovÏk vloûÌ pod jazyk, dok·ûe p¯edpovÏdÏt, co se
stane. Ale takÈ kor·l (corallius)319 je pr˝ ˙Ëinn˝ proti bou¯i a krupo-
bitÌ. (26) Pontsk˝ k·men (Pontica)320 je jak˝si drahokam prosvÌtajÌcÌ
namodrale öedou barvou; m· na sobÏ ËervenÈ, jindy zlatÈ hvÏzdiË-
ky. ÿÌk· se, ûe s pomocÌ tohoto kamene lze kl·st dotazy dÈmon˘m,
ale tÈû dÈmony zah·nÏt.
(27) U nÏkter˝ch odr˘d drahokam˘ je velmi obtÌûnÈ rozeznat
pravÈ kameny od faleön˝ch, protoûe byl vynalezen zp˘sob, jak udÏ-
lat z pravÈho kamene jinÈ, nepravÈ odr˘dy.321 Prov·dÌ se to na-
hyeny; v p¯ÌpadÏ, ûe si jej ËlovÏk vloûÌ pod jazyk, poskytuje k·men schop-
nost p¯edpovÌdat budoucnost (srv. Tom·ö z ChantimprÈ, De nat. 14,42).
D. Wyckoff (Book of Minerals, str. 96) soudÌ, ûe k·men nelze p¯esnÏ
identifikovat; snad je to Ñokat˝ì ach·t, tj. chalcedon se soust¯edn˝mi kruhy
r˘zn˝ch barev. Protoûe vöak Plinius StaröÌ ¯Ìk·, ûe oËi hyeny majÌ mnoho
promÏnliv˝ch barev (Natur. hist. 8,106: oculis mille esse varietates colo-
rumque mutationes), domnÌv· se D. Wyckoff, ûe hyaenia je spÌöe miner·l
hrajÌcÌ duhov˝mi barvami ñ ÑkoËiËÌì nebo Ñtyg¯Ì okoì nebo op·l. TÈto
teorii vöak odporuje vzhled tÏchto kamen˘: jako ÑkoËiËÌ okoì se p˘vodnÏ
oznaËoval chrysoberyl se svÏtlou linkou, potÈ i ostatnÌ kameny s tÌmto
efektem, Ñtyg¯Ì okoì je amfibol ûlutÈ aû ûlutohnÏdÈ barvy s hedv·bnÏ ko-
lÈbav˝m t¯pytem; k·men byl pravdÏpodobnÏ spÌöe mnohobarevn˝ prouû-
kovan˝ ach·t podobn˝ oku (PN).
319
320
K tomuto kameni srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,179) a Solinus
(Collect. 13,3). Viz takÈ Etymol. XVI,12,4.
321
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 37,197ñ200), jehoû text Isidor zkr·-
til. O falöov·nÌ kamen˘ ve starovÏku vypovÌd· nap¯. ¯eck˝ papyrus ze
Stockholmu (Papyr. Holm.), v nÏmû nach·zÌme nespoËet recept˘ pro umÏ-
lou v˝robu drahokam˘. VÏtöinou se jedn· o barvenÌ k¯iöù·lu nebo jinÈho
pr˘zraËnÈho kamene, pouûÌvalo se ovöem i sklo; nap¯. kap. 14 ñ sardius; 15
ñ safÌr (lapis lazuli); 17, 30, 34 ñ smaragd; 39, 47, 63 ñ beryl; 44 ñ ametyst;
45, 65 ñ chrysolit; 49 ñ jaspis; 64 ñ chrysopras.
215
03-text16.PM6 215 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
nantur gemmis ita, ut deprehendi non possint. Fingunt enim eas ex

diverso genere: nigro, candido mineoque colore. Nam et pro lapide
pretiosissimo smaragdo quidam vitrum arte inficiunt, et fallit oculos
subdole quadam falsa viriditas, quoadusque non est qui probet simu-
latum et arguat; sic et alia alio atque alio modo. Neque est sine
fraude ulla vita mortalium.
(28) Omnes autem non translucidas gemmas caecas appelari, eo
quod densitate sua obscurentur.
16. DE VITRO
(1) Vitrum dictum, quod visui perspicuitate transluceat. In aliis

enim metallis quidquid intrinsecus continetur, absconditur; in vitro
vero quilibet liquor vel species qualis est interius, talis exterius de-
claratur, et quodammodo clausus, patet.
Cuius origo haec fuit: In parte Syriae, quae Phoenice vocatur,
finitima Iudaeae circa radices montis Carmeli palus est, ex qua na-
scitur Belus amnis, quinque milium passuum spatio in mare fluens
iuxta Ptolomaidem, cuius arenae de torrente fluctu sordibus eluun-
tur. (2) Hic fama est pulsa nave mercatorum nitri, cum sparsim per
litus epulas pararent nec essent pro adtollendis vasis lapides, glebas
nitri e nave subdiderunt, quibus accensis permixta arena litoris,
translucentes novi liquoris fluxisse rivos; et hanc fuisse originem
vitri. (3) Mox, ut est ingeniosa sollertia, non fuit contenta solo nitro,
sed aliis mixturis hanc artem [condire] studuit. Levibus enim aridis-
322
Isidor moralisticky zabarvil pragmatick˝ post¯eh Plinia StaröÌho
(Natur. hist. 37,197): neque enim est ulla fraus vitae lucrosior (ÑnenÌ v ûi-
votÏ v˝nosnÏjöÌho podvoduì).
323
Slovo vitrum je nezn·mÈho p˘vodu, pravdÏpodobnÏ v˝p˘jËka do
latiny z jinÈho jazyka (srv. ErnoutñMeillet s. v. vitrum). Jeho odvozov·nÌ
ze slov VIsus a TRanslUcere pat¯Ì mezi Isidorovy smyölenÈ etymologie.
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 36,191ñ199), z jehoû popisu Isidor
z vÏtöÌ Ë·sti Ëerp·. O pouûitÌ skla v lÈka¯stvÌ pÌöÌ s. v. flaloq (hyalos) nap¯.
GalÈnos (De lapid., str. 206) a AÎtios (Libri medic. II,31), podle nichû se
m· pÌt na jemno rozdrcenÈ sklo v bÌlÈm vÌnÏ p¯i moËov˝ch kamenech,
Scribonius Largus, kter˝ sklo uv·dÌ jako souË·st zubnÌho pr·öku (Compos.
216
03-text16.PM6 216 2.11.2016, 15:13

16. Sklo
p¯Ìklad se sardonyxy, kterÈ se vyr·bÏjÌ spojejÌm t¯Ì drahokam˘ tak,

ûe jejich nepravost nelze odhalit; falöujÌ je totiû z r˘zn˝ch jin˝ch
odr˘d kamen˘, a to z Ëern˝ch, bÌl˝ch a Ëerven˝ch. Neboù i mÌsto
nejdrahocennÏjöÌho kamene, smaragdu, barvÌ nÏkte¯Ì falsifik·to¯i
sklo, a tak oö·lÌ oËi klamn· zelen· barva do tÈ mÌry, ûe nenÌ ËlovÏka,
kter˝ by byl schopen k·men p¯ezkouöet a dosvÏdËit, ûe se jedn·
o padÏlek. A takto se i jinÈ drahokamy falöujÌ nejr˘znÏjöÌm zp˘so-
bem. Neboù ûivot smrtelnÌk˘ se neobjede bez podvodu.322
(28) Vöechny nepr˘hlednÈ drahokamy se naz˝vajÌ ÑslepÈì, pro-
toûe jsou zakaleny svou hustotou.
16. SKLO
(1) Sklo (vitrum)323 m· jmÈno podle toho, ûe je dÌky svÈ pr˘-

zraËnosti na pohled pr˘svitnÈ. Neboù v jin˝ch, nap¯Ìklad kovov˝ch
n·dob·ch z˘st·v· vöe, co je uvnit¯, skryto, naproti tomu jak·koli
tekutina Ëi jin· vÏc ve sklenÏnÈ n·dobÏ se jevÌ zvenËÌ ve stejnÈ
podobÏ, jakou m· uvnit¯, a aËkoli je v n·dobÏ uzav¯ena, p¯ece nez˘-
st·v· oËÌm skryta..
Sklo vzniklo takto: V tÈ Ë·sti S˝rie, jeû se naz˝v· FÈnicie, leûÌ
v sousedstvÌ Judeje podÈl ˙patÌ hory Karmelu baûina, z nÌû vytÈk·
¯eka Belus ˙stÌcÌ po pÏti tisÌcÌch krok˘ do mo¯e blÌzko (osady) Pto-
lemais; jejÌ pÌsek se vym˝v· od öpÌny dÌky prudkÈmu toku ¯eky. (2)
Podle povÏsti zde ztroskotala loÔ obchodnÌk˘ se sodou. Kdyû si
por˘znu p¯ipravovali na b¯ehu jÌdlo a nenaöli na podloûenÌ kotlÌk˘
na va¯enÌ û·dnÈ kameny, p¯inesli z lodi hroudy sody. Jakmile je
vloûili do ohnÏ a soda se smÌsila s pob¯eûnÌm pÌskem, zaËaly vytÈkat
pr˘hlednÈ pot˘Ëky novÈ tekutiny. A takto vzniklo sklo. (3) Brzy se
lidsk· vynalÈzavost nespokojila pouze s pouûitÌm sody, n˝brû sna-
ûila se oko¯enit toto umÏnÌ i jin˝mi p¯Ìsadami.324 A tak se pouûÌv·
60; srv. Marcellus Empiricus, De medicam. XIII,3), a Marcellus Empiricus,

kter˝ je doporuËuje p¯id·vat do lÈËivÈho obkladu p¯i onemocnÏnÌ ledvin
(tamt. XXVI,131) a vnit¯nÏ poûÌvat spolu s dalöÌmi substancemi p¯i pr˘jmu
Ëi ˙plavici (tamt. XXVII,41).
324
Plinius StaröÌ (Natur. hist. 36,192) uv·dÌ dalöÌ p¯Ìsady, jeû Isidor
vynechal: magnetit, malÈ t¯pytivÈ kamÌnky, d·le lastury a pÌsek vykopan˝
v lomech, pop¯ÌpadÏ i k¯iöù·l.
217
03-text16.PM6 217 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
que lignis coquitur, adiecto cypro ac nitro continuisque fornacibus

ut aes liquatur, massaeque fiunt. Postea ex massis rursus funditur in
officinis, et aliud flatu figuratur, aliud torno teritur, aliud argenti
modo caelatur. Tinguitur etiam multis modis, ita ut iacinthos sapphi-
rosque et virides imitetur et onyches vel aliarum gemmarum colo-
res; neque est alia speculis aptior materia vel picturae adcommo-
datior. (4) Maximus tamen honor in candido vitro, proximoque in
crystalli similitudine; unde et ad potandum argenti metalla et auri
pepulit vitrum. Olim fiebat et in Italia et per Gallias et Hispaniam
arena alba mollissima pila molaque terebatur. Dehinc miscebatur
tribus partibus nitri pondere vel mensura ac liquata in alias fornaces
transfundebatur, quae massa vocabatur ammonitrum; atque haec
recocta fiebat vitrum purum et candidum.
(5) In genere vitri et obsianus lapis adnumeratur. Est autem vi-
rens, interdum et niger, aliquando et translucidus, crassiore visu et in
speculis parietum pro imagine umbras reddente; gemmas multi ex
eo faciunt. Hunc lapidem et in India et in Italia et ad Oceanum in
Hispania nasci tradunt.
(6) Ferunt autem sub Tiberio Caesare quendam artificem ex-
cogitasse vitri temperamentum, ut flexibile esset et ductile. Qui dum
admissus fuisset ad Caesarem, porrexit phialam Caesari, quam ille
indignatus in pavimentum proiecit. Artifex autem sustulit phialam
de pavimento, quae conplicaverat se tamquam vas aeneum, deinde
marculum de sinu protulit et phialam correxit. Hoc facto Caesar
dixit artifici: ÑNumquid alius scit hanc condituram vitrorum?ì Post-
quam ille iurans negavit alterum hoc scire, iussit illum Caesar de-
collari, ne, dum hoc cognitum fieret, aurum pro luto haberetur et
omnium metallorum pretia abstraherentur; et revera, quia si vasa
vitrea non frangerentur, melius essent quam aurum et argentum.
325
O obsidi·nu srv. Etymol. XVI,4,21. Isidor p¯evzal celou pas·û od
Plinia StaröÌho (Natur. hist. 36,196), kter˝ vöak zaËÌn· sv˘j popis zmÌnkou
o sklenÏn˝ch imitacÌch zvan˝ch obsiana, kterÈ se tak naz˝vajÌ proto, ûe se
podobajÌ ËernÈmu kameni, jejû nalezl v Etiopii Obsius (in genere vitri et
obsiana numerantur ad similitudinem lapidis, quem in Aethiopia invenit
Obsius...), a teprve v n·sledujÌcÌch vÏt·ch hovo¯Ì o kameni obsidi·nu.
326
Srv. struËnÏjöÌ pod·nÌ p¯ÌbÏhu u Plinia StaröÌho (Natur. hist. 36,195):
ÑVypr·vÌ se, ûe kdyû bylo za vl·dy cÌsa¯e Tiberia vynalezeno ohebnÈ sklo,
218
03-text16.PM6 218 2.11.2016, 15:13

16. Sklo
p¯i tavenÌ lehkÈho a suchÈho d¯ÌvÌ, potÈ se p¯id·v· kypersk· mÏÔ

a soda, a sklo se tavÌ stejnÏ jako mÏÔ v ¯adÏ tÏsnÏ sousedÌcÌch pecÌ;
vytvo¯Ì se tak jak·si hmota. PotÈ se kusy tÈto hmoty d·le tavÌ v dÌl-
n·ch, a jeden typ se tvaruje fouk·nÌm, jin˝ se opracov·v· na sou-
struhu, dalöÌ se zdobÌ rytÌm jako st¯Ìbro. BarvÌ se rovnÏû mnoha zp˘-
soby, a to tak, aby napodobovalo hyacinty, safÌry a zelenÈ kameny,
nebo onyxy Ëi barvy jin˝ch drahokam˘. é·dn· jin· hmota nenÌ takÈ
vhodnÏjöÌ pro v˝robu zrcadel nebo p¯ÌhodnÏjöÌ pro malbu. (4) P¯ece
se vöak cenÌ p¯edevöÌm sklo bÌlÈ a to, jeû se podob· nejvÌce k¯iöù·lu;
proto takÈ nahradilo sklo poh·ry ze st¯Ìbra a zlata. Kdysi se v It·lii,
a rovnÏû v nÏkter˝ch oblastech Galie a Hisp·nie, nach·zel bÌl˝
a velmi jemn˝ pÌsek, kter˝ se drtil na pr·öek v moûdÌ¯i nebo se roz-
tÌral brouskem. PotÈ se mÌchal se t¯emi dÌly sody (na v·hu Ëi mÌru),
roztavil se a p¯elÈval se do jin˝ch pÌcek, a tato v˝sledn· hmota se
naz˝vala ammonitrum. Po opÏtovnÈm tavenÌ z nÌ vzniklo ËistÏ bÌlÈ
sklo.
(5) Ke sklu se poËÌt· takÈ k·men obsidi·n (obsianus).325 NÏkdy
je zelen˝, nÏkdy Ëern˝, jindy je tÈû pr˘svitn˝; je matnÏjöÌ (neû sklo)
a pokud se pouûije jako zrcadlÌcÌ plocha k obloûenÌ stÏn, odr·ûÌ
mÌsto obraz˘ pouze stÌny. MnozÌ z nÏho zhotovujÌ gemy. ÿÌk· se, ûe
se tento k·men nalÈz· v Indii, v It·lii a v Hisp·nii v oblastech leûÌ-
cÌch p¯i oce·nu.
(6) Vypr·vÌ se, ûe za vl·dy cÌsa¯e Tiberia objevil jak˝si umÏlec
takovÈ sloûenÌ skla, ûe bylo ohebnÈ a poddajnÈ. Kdyû byl p¯ijat
cÌsa¯em, podal mu fi·lu, kterou cÌsa¯ rozho¯ËenÏ hodil na zem.
UmÏlec vöak fi·lu, kter· se zproh˝bala jako kovov· n·doba, zdvihl
z podlahy, potom vyÚal zpod pl·ötÏ kladÌvko a fi·lu opravil. Kdyû
tak uËinil, cÌsa¯ umÏlci pravil: ÑZn· jeötÏ nÏkdo jin˝ tuto v˝robu
skla?ì A kdyû umÏlec p¯Ìsahal, ûe ne, dal mu cÌsa¯ setnout hlavu,
aby se nestalo, ûe by zlato kleslo na cenu bl·ta a ostatnÌ druhy kov˘
by ztratily na svÈ cenÏ, pokud by tento vyn·lez veöel ve zn·most.326
A skuteËnÏ, kdyby se sklenÏnÈ n·doby nerozbÌjely, byly by lepöÌ
neû n·doby zlatÈ a st¯ÌbrnÈ.
cÌsa¯ nechal zniËit celou dÌlnu umÏlce (kter˝ je vynalezl), aby zabr·nil
tomu, ûe by kovy jako mÏÔ, st¯Ìbro a zlato ztratily svou cenu; ale ta povÏst
se spÌöe velmi dlouho traduje, neû ûe by byla p¯Ìliö spolehliv·ì. Isidor vöak
p¯evzal vypr·vÏnÌ podle oböÌrnÏjöÌho lÌËenÌ Petroniova (Satir. 51).
219
03-text16.PM6 219 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
17. DE METALLIS
Metallum dictum Graece par¢ to◊ metall£n, quod natura eius
sit, ut ubi una vena apparuerit, ibi spes sit alterius inquirendi. Se-
ptem sunt autem genera metallorum: aurum, argentum, aes, elec-
trum, stagnum, plumbum et, quod domat omnia, ferrum.
18. DE AVRO
(1) Aurum ab aura dictum, id est ab splendore, eo quod reper-

cusso aere plus fulgeat. Vnde et Vergilius:
ÑDiscolor inde auri per ramos aura refulsit,ì
hoc est splendor auri. Naturale enim est, ut metallorum splendor
plus fulgeat luce alia repercussus. Hinc et aurarii dicti, quorum
fulgor splendidos reddit.
327
Z ¯ec. m≠tallon (metallon), Ñd˘l, lom; kovì (srv. Boisacq, str.
630). TermÌn souvisÌ s homÈrsk˝m metall£n (metall·n), Ñ*kopat, kutat >
p·trat; vypt·vat seì. JinÌ badatelÈ vidÌ souvislost se semitsko-arabsk˝m
lum (mt.l), Ñkout, kovatì (srv. W. Muss-Arnolt, Semitic Words in Greek
and Latin, str. 134); jak vöak W. Muss-Arnolt uv·dÌ, (1) ko¯en mat.ala se
objevuje pouze v arabötinÏ, a (2) emfatickÈ u (t.) se do ¯eËtiny transkribo-
valo jako jako u (thÈta) a nikoli jako t (tau).
328
Isidor rozöÌ¯il Jeron˝m˘v hexametr (srv. In Agg. II,2/10, CC-SL
76A, str. 732): Aes, stannum, plumbum, et quod domat omnia ferrum. Jak
uvidÌme d·le, slovo aes znamen· nejen ÑmÏÔì, ale i Ñbronzì, slovo stag-
num je nejistÈho v˝znamu, a slovo plumbum lze p¯eloûit jako Ñolovoì i
jako ÑcÌnì.
329
ModernÌ etymologovÈ pokl·dajÌ slovo aurum za v˝p˘jËku z jinÈho
italickÈho jazyka, srv. nap¯. sabinskÈ ausom. O moûnÈ p¯Ìbuznosti s jazy-
kem sabinsk˝m pÌöe jiû Sextus Pompeius Festus (De verborum significatu,
8), uv·dÌ vöak i jinÈ etymologie: ÑAurum m· jmÈno podle toho, ûe se st¯eûÌ
vÌce neû cokoli jinÈho; ¯eck˝ ekvivalent pro st¯eûit je totiû Êre¡n (Ûrein).
Odtud poch·zÌ i slovo thesaurum. LÈka¯ HippokratÈs se domnÌv·, ûe se
220
03-text16.PM6 220 2.11.2016, 15:13

17. Kovy
17. KOVY
Slovo kov327 (metallum) je odvozeno z ¯eckÈho slovesa metal-
l£n (metall·n), neboù k jeho vlastnostem pat¯Ì, ûe kdekoli se objevÌ
jedna kovov· ûÌla, tam je nadÏje na nalezenÌ dalöÌ. Je zn·mo sedm
druh˘ kov˘: zlato, st¯Ìbro, mÏÔ, Èlektrum, stagnum, olovo (cÌn)
a kov, kter˝ vöechny ovl·d·, totiû ûelezo.328
18. ZLATO
(1) JmÈno zlata (aurum)329 je odvozeno ze slova aura, to jest

lesk, protoûe zlato se vÌce leskne, kdyû se od nÏho odr·ûÌ vzduch
(aÎr). Proto i Vergilius ¯Ìk·:
ÑOdliön˝ bleskot zlata se zaleskl vÏtvemi strom˘ì,330
to jest z·¯e zlata. Je totiû p¯irozenÈ, ûe lesk kovu se zv˝öÌ, kdyû se
v nÏm odr·ûÌ jinÈ svÏtlo. Podle toho se ¯Ìk· aurarii tÏm, jejichû
z·¯n˝ vÏhlas p¯in·öÌ sl·vu ostatnÌm.
aurum naz˝v· podle jmÈna svÈho n·lezce, kterÈmu se pr˝ ¯Ìkalo Aurion.
NÏkte¯Ì si myslÌ, ûe p¯evzalo svÈ jmÈno podle podobnosti s barvou aurory,
jinÌ soudÌ, ûe se tak jmenuje proto, ûe avertat, tj. mate, lidskou mysl. DalöÌ
se domnÌvajÌ, ûe to slovo bylo p¯evzato od Sabin˘, protoûe ti ¯Ìkali zlatu
ausumì. Podle mÈho n·zoru m· Isidor p¯i svÈm etymologizov·nÌ na z·-
kladÏ spojenÌ slov repercusso aere na mysli substantivum aÎr (gen. aÎris),
Ñvzduchì, nenÌ vöak zcela vylouËeno, ûe by se mohlo jednat i o slovo aes
(gen. aeris), Ñkov; mÏÔì; p¯eklad by tedy mohl znÌt tÈû: Ñ...protoûe z·¯Ì
jasnÏji neû odlesk kovu (pop¯. mÏdi).ì
330
Vergilius (Aen. VI,204). Isidor se m˝lÌ takÈ v n·sledujÌcÌ etymologii
slova aurarii (dosl. Ñp¯Ìznivciì), kterÈ uv·dÌ zjevnÏ do souvislosti s leskem
zlata (aurarii, quorum fulgor...). TermÌn je ale ve skuteËnosti odvozen od
lat. aura a spojujÌ se v nÏm dva v˝znamy tohoto slova: (1) Ñz·¯e, leskì (=
lat. splendor), a (2) Ñp¯Ìzniv˝ v·nek; p¯ÌzeÚì (= lat. favor); srv. nap¯.
Servi˘v koment·¯ k Vergiliovi (Aen. 6,204): hinc (tj. ab aura, splendore) et
aurarii dicti, quorum favor splendidos reddit, z nÏhoû Isidor text p¯evzal,
zamÏnil vöak slovo favor za fulgor a tÌm smysl slova aurarii a celÈ pas·ûe
zatemnil.
221
03-text16.PM6 221 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(2) Obryzum aurum dictum, quod obradiet splendore; est enim

coloris optimi, quod Hebraei Ñophazì, Graeci kirrŒn dicunt.
Brattea dicitur tenuissima lamina, §pŒ to◊ bremeto◊, qui est
œnomatopoie¯a crepitandi, ∫ §pŒ to◊ Ü bratyn Ü lamina.
(3) Pecunia prius de pecudibus et proprietatem habebat et no-
men; de corio enim pecudum nummi incidebantur et signabantur.
Postea a Saturno aereus nummus inventus; ipse enim signare num-
mos et scribi constituit. (4) Propterea et aerarium Saturno a gentili-
bus consecratum est. Alii, ut superius, pecuniam a pecudibus ap-
pellaverunt, sicut a iuvando iumenta sunt dicta. Omne enim patri-
monium apud antiquos peculium dicebatur a pecudibus, in quibus
eorum constabat universa substantia; unde et pecuarius vocabatur,
qui erat dives, modo vero pecuniosus. (5) Antiquissimi nondum
auro argentoque invento aere utebantur. Nam prius aerea pecunia in
331
DalöÌ z Isidorov˝ch smyölen˝ch etymologiÌ. Slovo obryzum poch·zÌ
ve skuteËnosti z ¯ec. –bryzon (obryzon) a znamen· ÑvyËiötÏn˝ v ohniì;
odtud lat. obrussa, ÑËistÈ zlato, tj. zlato vyËiötÏnÈ v ohniì (srv. Plinius
StaröÌ, Natur. hist. 33,59). TermÌn se vyskytuje takÈ ve VulgatÏ (nap¯. 2 Pa
3,5; Jb 28,15; 31,24; Is 13,12; Da 10,5).
332
fVa (í˙f·z), Ñzlat· zemÏ (zlatÈ pob¯eûÌ)ì. Srv. Jr 10,9: aurum
Hebr. zp
de Ofaz. Isidor pravdÏpodobnÏ parafr·zoval Jeron˝m˘v koment·¯ ve v˝-
kladu o hebrejsk˝ch jmÈnech (Lib. interpret. Hebr. nom., CC-SL 72, str.
128: Ofaz obryzum. Est autem genus auri, quod Graeci kirrÕn vocant;
podobnÏ In Hierem. II,87, CC-SL 74, str. 104: septem nominibus apud
Hebraeos appellatur aurum, quorum unum ,ophazë dicitur, quod nos di-
cere possumus ,obryzumë).
333
ÿec. kirrÕq (kirros), ÑoranûovÏ ûlutohnÏd˝ì.
334
Etymologie slova brattea je nezn·m·; jedn· se pravdÏpodobnÏ o v˝-
p˘jËku z jinÈho jazyka (srv. ErnoutñMeillet s. v. brattea).
335
Isidor snad mÌnÌ sloveso br≠mv (bremÛ), ÑhuËet, h¯mÌt, bur·cet,
¯inËet (a dal.)ì, jehoû 3. os. sg. med. znÌ br≠metai (bremetai).
336
Text je na tomto mÌstÏ poruöen a nenÌ z¯ejmÈ, jakÈ ¯eckÈ slovo mÏl
Isidor na mysli (viz rukopisnÈ varianty v kritickÈm apar·tu Lindsayovy
edice). ÿeck˝ slovnÌk LiddellañScotta slovo bratyn (bratyn) neuv·dÌ.
337
Ve starovÏkÈm ÿÌmÏ se pouûÌvalo zpoË·tku jako platidla dobytka
(lat. pecus). Odtud latinskÈ oznaËenÌ nejen pro penÌze (pecunia), ale takÈ
pro zpronevÏru (peculatus) nebo pro majetek, ˙spory (peculium).
222
03-text16.PM6 222 2.11.2016, 15:13

18. Zlato
(2) RyzÌ zlato (obryzum aurum)331 se tak naz˝v· podle toho, ûe

z·¯ivÏ jisk¯Ì (obradiat); m· totiû nejlepöÌ barvu. Hebrejci mu ¯ÌkajÌ
ophaz332 a ÿekovÈ kirrÕn333 (kirron).
Kovov˝ (zlat˝) lupÌnek (brattea)334 se ¯Ìk· tomu nejtenËÌmu pl·t-
ku kovu; n·zev vych·zÌ z ¯eckÈho bremetÕn (bremeton),335 coû je
zvuk vyjad¯ujÌcÌ prask·nÌ; nebo poch·zÌ to slovo z ¯eckÈho pojme-
nov·nÌ pro plÌöek, Ü bratyn Ü (bratyn).336
(3) Podoba i n·zev penÏz (pecunia)337 souvisely na poË·tku s do-
bytkem (pecus), neboù se penÌze vy¯ez·valy z k˘ûe dobytËat. PozdÏ-
ji Saturn vynalezl kovovÈ penÌze; byl to totiû on, kdo stanovil, aby
se vyr·bÏly a razily mince. (4) Proto takÈ pohanÈ zasvÏtili Saturnovi
obecnÌ pokladnici. JinÌ lidÈ, jak bylo shora ¯eËeno, pojmenovali
penÌze (pecunia) podle dobytka (pecus), podobnÏ jako se ¯Ìk· taûnÈ-
mu dobytku (iumenta) podle toho, ûe pom·h· (a iuvando).338 Naöi
p¯edkovÈ totiû jak˝koli majetek naz˝vali peculium podle dobytka
(pecus), v nÏmû spoËÌvalo veökerÈ bohatstvÌ.339 Proto se takÈ z·moû-
nÈmu ËlovÏku ¯Ìkalo pecuarius;340 dnes se mu ¯Ìk· pecuniosus.341 (5)
Neû bylo objeveno zlato a st¯Ìbro, pouûÌvali nejstaröÌ lidÈ mÏÔ.
Neboù nejprve byly v uûÌv·nÌ penÌze mÏdÏnÈ, potom st¯ÌbrnÈ, a na-
konec p¯iöly na ¯adu penÌze zlatÈ;342 jmÈno vöak z˘stalo zachov·no
338
Isidor etymologizuje nespr·vnÏ. Slovo iumentum nesouvisÌ s lat.
slovesem iuvare, Ñpom·hatì, n˝brû se substantivem iugum, Ñjhoì (srv.
ErnoutñMeillet s. v. iugum).
339
Srv. Varro (De lingua Latina, V,95): pecus, a quo pecunia universa,
quod in pecore pecunia tum consistebat pastoribus.
340
Lat. substantivum pecuarius znamen· Ñdobytk·¯, majitel chovu
dobytkaì.
341
Srv. Jeron˝m (Comment. in Eccles. V,9, CC-SL 72, str. 294).
342
MÌsto dobytka se zaËalo uûÌvat jako obecnÏ p¯ijÌmanÈho platidla
nejprve kus˘ mÏdi (aes rude), jejichû hodnota byla d·na jejich v·hou a ur-
Ëovala se v·ûenÌm. PozdÏji se kusy mÏdi odlÈvaly ve formÏ cihel a opat¯o-
valy znaËkou (aes signatum). Prvou skuteËnou mincÌ byla v ÿÌmÏ tzv.
ÑtÏûk· mÏÔì (aes grave); k jejÌmu vyd·nÌ doölo pravdÏpodobnÏ r. 289 p¯ed
Kr. St¯ÌbrnÈ mince byly vyd·ny r. 269 p¯ed Kr., zlatÈ mince (aureus) zaËali
ÿÌmanÈ razit za druhÈ punskÈ v·lky (srv. J. Burian, ÿÌm. SvÏtla a stÌny
antickÈho velkomÏsta, str. 62).
223
03-text16.PM6 223 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
usu fuit, post argentea, deinde aurea subsecuta est, sed ab ea, qua
coepit, et nomen retinuit. Vnde et aerarium dictum, quia prius aes
tantum in usu fuit, et ipsud solum recondebatur, auro argentoque
nondum signato; ex quorum metallis quamvis postea fuisset facta
pecunia, nomen tamen aerarii permansit ab eo metallo, unde initium
sumpsit.
(6) Thesaurum iuxta Graecam proprietatem §pŒ t∑q u≠sevq,
a positione, hoc est a reposito, nominatur; num u≠siq positio di-
citur. Et est nomen ex Graeco Latinoque sermone conpositum. Nam
ueq Graeci repositum dicunt, Latini aurum, quod iunctum sonat
repositum aurum.
Auraria nomen habet ab auro.
(7) Tributa vero, eo quod antea per tribus singulas exigebantur,
sicuti nunc per singula territoria. Sic autem in tres partes divisum
fuisse Romanum populum constat, ut etiam qui praeerant in singulis
343
Isidor pravdÏpodobnÏ nem· na tomto mÌstÏ na mysli obecn˝ n·zev
pro penÌze, tj. pecunia, n˝brû r˘zn· oznaËenÌ mÏdÏn˝ch platidel souvisejÌcÌ
s lat. aes a ¯ec. xalkÕq (chalkos), ÑmÏÔì. Srv. nap¯. aes rude, aes signa-
tum Ëi xalko◊q (chalk˙s), Ñchalkus (¯eck· mÏdÏn· mince nejmenöÌ hod-
noty a z·roveÚ nejmenöÌ ¯eck· jednotka v·hy)ì.
344
Srv. Etymol. XV,5,3.
345
Slovo p¯evzala latina z ¯ec. uµsayroq (thÈsauros), nenÌ to tedy po-
dle Isidorova n·sledujÌcÌho etymologizov·nÌ kompositum vytvo¯enÈ z ¯ec-
kÈho a latinskÈho slova. Jin˝ n·zor na p˘vod tohoto termÌnu m· Sextus
Pompeius Festus, kter˝ jej spojuje s ¯eck˝m slovesem Êre¡n (Ûrein), Ñst¯e-
ûitì (De verborum significatu, 8). Podle Chantraina (I,436) se jedn· o tech-
nick˝ termÌn s nejasn˝m obsahem, snad o v˝p˘jËku z jinÈho jazyka; prvnÌ
polovinu slova by sice mohlo tvo¯it uhq (thÈs) vytvo¯enÈ ze slovesa t¯uh-
mi (tithÈmi), Ñkl·stì, û·dnÈ jinÈ takovÈ sloûeniny vöak nejsou zn·my.
Druh· polovina slova je jeötÏ mÈnÏ jasn·. Chantraine uv·dÌ hypotÈzy r˘z-
n˝ch badatel˘, podle nichû je druhou Ë·stÌ komposita buÔ slovo souvisejÌcÌ
s vodou, srv. ¯ec. •nayroq (anauros) oznaËujÌcÌ horskou ¯ÌËku, a cel˝
termÌn znamen· jakousi cisternu, nebo se jedn· o ¯eckÈ slovo a¤ra (aura),
ÑvÌtrì, a celÈ slovo by oznaËovalo z·sob·rnu potravin postavenou pod
öir˝m nebem; Chantraine pokl·d· tyto hypotÈzy za neuspokojivÈ.
346
Slovo num v LindsayovÏ edici ned·v· smysl, editor vöak v kritickÈm
apar·tu nezaznamen·v· û·dnou jinou rukopisnou variantu. Avöak vzhle-
224
03-text16.PM6 224 2.11.2016, 15:13

18. Zlato
podle tÏch penÏz, s nimiû se zaËÌnalo.343 Proto se takÈ ¯Ìk· poklad-

nice (aerarium), protoûe nejprve se pouûÌvalo pouze mÏdi (aes) a ta
jedin· se schraÚovala, kdyû se jeötÏ nerazily penÌze ze st¯Ìbra a ze
zlata; a aËkoli se zaËaly pozdÏji vyr·bÏt penÌze i z tÏchto kov˘,
p¯etrvalo pro pokladnu jmÈno toho kovu, v souvislosti s nÌmû vznik-
la.344
(6) Poklad (thesaurum)345, podle v˝znamu, jak˝ m· v ¯eËtinÏ,
odvozuje svÈ jmÈno ze slova u≠siq (thesis), ÑpoloûenÌì, to jest od
uloûenÌ stranou; neboù346 u≠siq (thesis) znamen· poloûenÌ. (The-
saurum) je jmÈno sloûenÈ z ¯eckÈho a latinskÈho slova; ueq (thes)
totiû znamen· v ¯eËtinÏ to, co se ukl·d· nÏkde stranou, aurum je
latinsk˝ v˝raz pro zlato. SpojenÌ obou slov znamen· Ñzlato uloûenÈ
stranouì.
Zlat˝ d˘l (auraria) odvozuje sv˘j n·zev od zlata (aurum).
(7) DanÏ z majetku (tributa)347 majÌ jmÈno podle toho, ûe se
nejd¯Ìve vybÌraly po jednotliv˝ch tribuÌch, stejnÏ jako se dnes vy-
bÌrajÌ po jednotliv˝ch ˙zemÌch. Je zn·mo, ûe ¯Ìmsk˝ lid byl rozdÏlen
do t¯Ì skupin, takûe se takÈ ti, kte¯Ì st·li v Ëele kaûdÈ skupiny, naz˝-
vali tribuni; proto se i platb·m, kterÈ odevzd·val lid, ¯Ìkalo tributa.
dem k tomu, ûe text pas·ûe se zd· b˝t poruöen, nahrazuji pro p¯eklad slovo
num pravdÏpodobnÏjöÌm nam.
347
Srv. Varro, jenû spojuje termÌn s lat. tribus, Ñtribusì (De lingua
Latina, V,181): tributum dictum a tribubus, quod ea pecunia, quae populo
imperata erat, tributim a singulis pro portione census exigebatur, a Sextus
Pompeius Festus, kter˝ poukazuje na spojitost se slovesem tribuere, Ñroz-
dÏlovat, rozd·vatì (De verborum significatu, 367): Tributum dictum, quia
ex privato in publicum tribuitur. Slova tributum, tribus a tribuere poch·zejÌ
z ko¯ene *tribh-, ÑdÏlitì; existujÌ vöak i hypotÈzy, ûe p˘vodnÏ existovaly t¯i
tribue a ûe slovo tribus by mohlo v sobÏ obsahovat ko¯en *tri-, Ñt¯iì (srv.
ErnoutñMeillet s. v. tribuo; Praû·k-Sedl·Ëek-Novotn˝ s. v. tribus).
Tribut byla v ¯ÌmskÈ dobÏ p¯Ìm· daÚ z majetku, p¯edevöÌm daÚ pozem-
kov·, vymÏ¯en· podle censu konanÈho po tribuÌch; zpoË·tku byla vybÌr·na
mimo¯·dnÏ, nap¯. p¯ed v·lkou, a podle moûnosti se vracela, pozdÏji, po
zavedenÌ vojenskÈho ûoldu, se vybÌrala pravidelnÏ, ale s jejÌm odv·dÏnÌm
se p¯estalo po poko¯enÌ Makedonie r. 168 p¯ed Kr. Vöeobecn· p¯Ìm· daÚ
byla zavedena aû za pozdnÌ doby cÌsa¯skÈ. Slovem tributum se takÈ ozna-
Ëuje (zvl·ötÏ po r. 168 p¯ed Kr.) tribut (pevnÏ stanoven˝ poplatek) podma-
nÏn˝ch zemÌ.
225
03-text16.PM6 225 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
partibus tribuni dicerentur; unde etiam sumptus, quos dabant populi,

tributa nominarunt. (8) Vectigalia sunt tributa, a vehendo dicta.
Stipendium ab stipe pendenda nominatum; antiqui enim adpendere
pecuniam soliti erant magis quam adnumerare.
Moneta appellata est, quia monet, ne qua fraus in metallo vel in
pondere fiat. (9) Nomisma est solidus aureus vel argenteus sive
aereus, qui ideo nomisma dicitur, quia nominibus principum effi-
giisque signatur. Prius nummus •rgyroq nuncupabatur, quia quam
plurimum ex argento percutiebatur. (10) Nummi autem a Numa
Romanorum rege vocati sunt, qui eos primum apud Latinos ima-
ginibus notavit et titulo nominis sui praescripsit. (11) Folles dicuntur
a sacculo, quo conduntur, a continente id quod continetur appella-
tum. (12) In nomismate tria quaeruntur: metallum, figura et pondus.
Si ex his aliquid defuerit, nomisma non erit.
348
Srv. Sextus Pompeius Festus (De verborum significatu, 369): vecti-
gal aes appellatur, quod ob tributum et stipendium et aes equestre et hor-
diarum populo debetur. Podle ErnoutañMeilleta (s. v. vectigalis) nelze
etymologii slova vysvÏtlit; Ëasto navrhovanou spojitost se slovesem vehe-
re, Ñdov·ûet, vyv·ûetì, nepokl·dajÌ za pravdÏpodobnou.
349
Isidor etymologizuje spr·vnÏ (srv. Walde, str. 739).
350
Spojov·nÌ slova moneta se slovesem monere, ÑvybÌzet, nab·dat,
varovatì, je v˝tvorem lidovÈ etymologie; slovo je pravdÏpodobnÏ v˝-
p˘jËkou od FÈniËan˘ nebo Etrusk˘ (srv. ErnoutñMeillet s. v. Moneta).
351
Z ¯ec. nÕmisma (nomisma), Ñzvyk; penÌzeì. Slovo tedy nesouvisÌ
s latinsk˝m nomen, ÑjmÈnoì, ale bylo p¯evzato z ¯eËtiny, kde vzniklo jako
odvozenina od subst. nÕmoq (nomos), Ñzvyk; ¯·d, z·konì, a slovesa n≠mv
(nemÛ), Ñ¯Ìdit, spravovatì (srv. Boisacq, str. 662ñ663). Srv. tÈû Etymol.
XVI,25,14, kde je termÌn uv·dÏn jako ekvivalent pro solidus (¯Ìmsk· v·ho-
v· jednotka i zlat· mince).
352
ÿec. •rgyroq (argyros), Ñst¯Ìbroì.
353
Slovem nummus se oznaËovaly jednak jakÈkoli penÌze (zlatÈ, st¯Ìbr-
nÈ, mÏdÏnÈ), jednak st¯Ìbrn˝ ¯Ìmsk˝ sestercius.
354
JinÌ latinötÌ auto¯i pokl·dali slovo nummus za v˝p˘jËku z ¯eËtiny,
srv. Varro (De lingua Latina, V,173: in argento nummi, id ab Siculis);
Sextus Pompeius Festus (De verborum significatu, 172: nummus ex Grae-
co nomismate dicitur; tamt. 173: nummum ex Graeco nomismate existimant
dictum idemque nobis quod no◊mmon illis valere, quia pecuniae nomina a
226
03-text16.PM6 226 2.11.2016, 15:13

18. Zlato
(8) N·jemnÈ (vectigalia)348 jsou poplatky nazvanÈ podle slovesa

Ñvozit, dov·ûetì (vehere). DaÚ, poplatek (stipendium)349 m· jmÈno
podle odvaûov·nÌ penÏz (ab stipe pendenda); d¯Ìve se totiû obvykle
penÌze spÌöe odvaûovaly neû odpoËÌt·valy.
Mince (moneta) se tak naz˝v· proto, ûe varuje (monet), aby
nedoölo k podvodu v kovu nebo ve v·ze.350 (9) PenÌz (nomisma) je
masivnÌ zlat·, st¯Ìbrn· nebo mÏdÏn· mince, kterÈ se tak ¯Ìk· proto,
ûe se na ni razÌ jmÈna (nomina) nebo podobizny vl·dc˘.351 ZpoË·tku
se pro penÌz uûÌvalo v˝razu •rgyroq (argyros), protoûe se velmi
Ëasto razil ze st¯Ìbra.352 (10) PenÌze, mince (nummi)353 byly pojme-
nov·ny podle ¯ÌmskÈho kr·le Numy,354 kter˝ je jako prvnÌ z Latin˘
opat¯il vyobrazenÌmi355 a nechal na nÏ vyrazit svÈ jmÈno.356 (11) Pe-
nÌze (folles)357 majÌ n·zev podle v·Ëku, do nÏhoû se ukl·dajÌ; tomu,
co je obsahem, se ¯Ìk· podle toho, v Ëem je obsaûeno. (12) U mince
se db· na t¯i vÏci: kov, raûbu a v·hu. Bude-li z toho nÏco chybÏt, ne-
p˘jde o minci.
Siculis accepimus). Je pravda, ûe v sicilskÈ ¯eËtinÏ se vyskytuje slovo

no◊mmoq (n˙mmos), jehoû dubletou je nÕmoq (nomos), latinskÈ nummus
vöak poch·zÌ pravdÏpodobnÏ spÌöe z ¯ec. nÕmimoq (nomimos), Ñz·konn˝,
platn˝ì; p¯esn· etymologie slova je ale nejasn· (srv. ErnoutñMeillet s. v.
nummus).
355
PrvnÌ znaËky se zaËaly v ÿÌmÏ uûÌvat z·roveÚ se zavedenÌm mÏdÏ-
n˝ch cihel jako platidla (aes signatum); uûÌvalo se obvykle obrazu vÏtÈvky,
rybÌ kostice, b˝ka, kotvy aj. PrvnÌ ¯ÌmskÈ mÏdÏnÈ mince mÏly obrazy na
lÌci a rubu (nap¯. hlava boha Iana na lÌci a lodnÌ p¯ÌdÏ na rubu nebo hlava
ApollÛna na lÌci i rubu). St¯ÌbrnÈ mince byly vyd·ny v ÿÌmÏ r. 269 p¯ed
Kr.; od r. 205 byl z·kladnÌ st¯Ìbrnou mincÌ victoriatus s obrazem bohynÏ
Viktorie (srv. J. Burian, ÿÌm. SvÏtla a stÌny antickÈho velkomÏsta, str. 62).
356
Srv. Metrol. script., I, str. 266 (Excerpta ex Epiphanii libro de
mensuris et ponderibus), kde se pravÌ, ûe ¯Ìmsk˝ kr·l Numa dal razit pe-
nÌze, nehovo¯Ì se vöak o tom, ûe by na nÏ d·val vyrazit svÈ jmÈno: TŒ dÆ
noym¯on tet’pvtai §pŒ to◊ Noym£ tinoq basil≠vq tÂn ÒRvma¯vn;
podobnÏ Metrol. script., II, str. 105 (Vetus versio tractatus Epiphaniani de
mensuris et ponderibus): argenteorum vero multae circa quodque tempus
figurae percutiebantur. Qui apud Latinos a Numa Romanorum rege nummi
vocantur, qui coepit ferire pecuniam.
357
Slovo follis uûÌvanÈ obvykle ve v˝znamu mÏchu (nejËastÏji kov·¯-
skÈho) mÏlo takÈ v˝znam koûenÈho v·Ëku na penÌze i vlastnÌch penÏz; srv.
227
03-text16.PM6 227 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(13) Tria sunt autem genera argenti et auri et aeris: signatum,

factum, infectum. Signatum est, quod in nummis est, factum, quod
in vasis et signis, infectum, quod in massis; quod et grave dicitur, id
est massa.
In notitiam autem formarum metalla ita venerunt: dum enim
quocumque casu ardentes silvae exquoquerent terram, quae cale-
factis venis fudit rivos cuiuscumque structurae, (14) sive igitur aes
illud fuerat sive aurum, quum in loca terrae depressiora decurreret,
sumpsit figuram, in quam illud vel profluens rivus vel excipiens la-
cuna formaverat. Quarum rerum splendore capti homines quum li-
gatas adtollerent massas, viderunt in ea terrae vestigia figurata; hinc-
que excogitaverunt liquefactas ad omnem formam posse deduci.
19. DE ARGENTO
(1) Argentum non longe a Graeca appellatione distat; hoc enim

illi •rgyron vocant. Cui mirum in modum illud ut, dum candidum
sit, inpressum corpori lineas nigras reddat.
(2) Argentum vivum dictum, quod excidat materias, in quibus
inicitur; hoc et liquidum, quia percurrit. Invenitur specialiter in
metallis sive in argentariis fornacibus guttarum concretione tectis
inhaerens, saepe etiam et in stercore vetustissimo cloacarum vel
puteorum limo. Fit etiam et ex mineo inposito conchulae ferreae
patena testea superposita; tum circumlito vasculo circumdantur car-
nap¯. Augustin (De civit. Dei XXII,8, CC-SL 48, str. 821): quasi a marty-
ribus quinquagenos folles, unde vestimentum emeret, petivisset.
358
Srv. Lucretius (De rerum nat. V,1252ñ1263), jehoû text Isidor velmi
pravdÏpodobnÏ parafr·zoval.
359
LatinskÈ argentum i ¯eckÈ •rgyroq (argyros), Ñst¯Ìbroì, jsou indo-
evropskÈho p˘vodu (srv. ErnoutñMeillet s. v. argentum). Plini˘v kr·tk˝
popis st¯Ìbra a lokalit, kde se tento drah˝ kov tÏûÌ (Natur. hist. 33,95ñ98),
i uûitÌ st¯Ìbra (tamt., 33,127ñ158) ponechal Isidor bez povöimnutÌ.
360
Srv. Augustin (De civit. Dei XXI,7,2, CC-SL 48, str. 770): nigrae
lineae de candido inprimuntur argento.
228
03-text16.PM6 228 2.11.2016, 15:13

19. St¯Ìbro
(13) St¯Ìbro, zlato a mÏÔ se vyskytujÌ ve t¯ech podob·ch: jako

raûenÈ, opracovanÈ a v surovÈm stavu. RaûenÈ je ve formÏ mincÌ,
opracovanÈ v podobÏ n·dob a soch, v surovÈm stavu v blocÌch;
takovÈmu se ¯Ìk· tÈû ÑtÏûkÈì (grave), to jest Ñv kusech, kusovÈì.
Moûnost zpracov·vat kovy veöla ve zn·most takto: Kdysi se
ud·lo, ûe ho¯ÌcÌ lesy roztavily zemi; kdyû se rozûhavily jejÌ ûÌly, za-
Ëaly z nÌ vytÈkat pot˘Ëky r˘zn˝ch kov˘, (14) aù uû to byla mÏÔ nebo
zlato. A kdyû takov˝ kov pronikl do prohlubnÌ zemÏ, vzal na sebe
podobu, ve kterou jej zformoval buÔ tekoucÌ pot˘Ëek nebo pro-
hlubeÚ, kter· ten pot˘Ëek zachytila. Kdyû pak lidÈ, uchv·ceni jejich
kr·sou, zdvihli ztuhlÈ kusy, zpozorovali, ûe se do nich otiskly stopy
zemÏ; a tak odhalili, ûe tomu, co se roztavÌ, lze d·t jakoukoli podo-
bu.358
19. STÿÕBRO
(1) N·zev st¯Ìbra (argentum)359 se p¯Ìliö neliöÌ od jeho ¯eckÈho

pojmenov·nÌ; ÿekovÈ totiû majÌ pro st¯Ìbro v˝raz •rgyroq (argy-
ros). Je na nÏm zvl·ötnÌ, ûe aËkoli je bÌlÈ, pokud se p¯itiskne na tÏlo,
zanech·v· na nÏm ËernÈ Ë·ry.360
(2) ÑéivÈ st¯Ìbroì, rtuù (argentum vivum)361 m· n·zev podle toho,
ûe rozlept·v· l·tku (n·doby), do nÌû se vloûÌ. ÿÌk· se mu takÈ Ñteku-
tÈ st¯Ìbroì (liquidum), protoûe se vyskytuje v tekutÈm stavu. Na-
ch·zÌ se p¯edevöÌm v dolech nebo v pÌck·ch, v nichû se tavÌ st¯Ìbro,
kde ulpÌv· na st¯eöe v podobÏ ztuhl˝ch kapek; Ëasto je takÈ najdeme
v letitÈm odpadu ve stok·ch nebo ve studniËnÌm bahnÏ. ZÌsk·v· se
rovnÏû z rumÏlky, kter· se vloûÌ do ûeleznÈ n·dobky zakrytÈ hlinÏ-
nou pokliËkou; potÈ se n·dobka pomaûe (hlÌnou) a obloûÌ se kolem
361
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 33,99ñ100), od nÏhoû Isidor vÏtöinu
poznatk˘ o rtuti p¯evzal. Pro oznaËenÌ rtuti se uûÌvalo rovnÏû p˘vodnÏ
¯eckÈho slova hydrargyrum, srv. Plinius (tamt., 33,123ñ125), DioskoridÈs
(De materia medica, V,95) a GalÈnos (De metall. medicam., str. 237).
Plinius ovöem pokl·d· argentum vivum a hydrargyrum za dvÏ rozdÌlnÈ
l·tky. Rtuù (prvek s oznaËenÌm Hg) se vyskytuje jako ryzÌ v p¯ÌrodÏ jen
z¯Ìdka, nejËastÏji se nach·zÌ v podobÏ rumÏlky (sirnÌku rtuùnatÈho, HgS);
srv. OSN XXII,99.
229
03-text16.PM6 229 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
bones, sicque argentum vivum ex mineo distillat. Sine hoc neque

argentum neque aes inaurari potest. (3) Tantae autem virtutis est ut,
si super sextarium argenti vivi centenarium saxum superponas one-
ris, statim resistit. Sin vero auri scripulum, levitatem eius raptim
sinu recipit; ex quo intellegitur non pondus, sed naturam esse, cui
cedit. Servatur autem melius in vitreis vasculis; nam ceteras mate-
rias perforat. Potui autem datum interficit ponderis causa.
(4) Argenti purgamenta liu°rgyroq, quam nos spumam argenti
appellamus. Fit enim ex argento et plumbo ita.
20. DE AERE
(1) Aes ab splendore aeris vocatum, sicut aurum et argentum .
Apud antiquos autem prior aeris quam ferri cognitus usus. Aere
quippe primi proscindebant terram, aere certamina belli gerebant,
362
SbÌr·nÌ kapek rtuti usazen˝ch na spodku pece, v nÌû se nechala
vyschnout rumÏlka, popisuje Vitruvius (De archit. VII,8,2); kapky rtuti se
smetajÌ do n·doby s vodou, kde se slÈvajÌ dohromady.
363
Srv. Plinius (Natur. hist. 33,99): omnia ei (tj. argento vivo) innatant
praeter aurum; id unum ad se trahit. PodrobnÏji popisuje celou situaci
Vitruvius (De archit. VII,8,3): naleje-li se rtuù do n·doby a poloûÌ se na ni
stolibrov˝ k·men, plave k·men na povrchu a nedok·ûe rtuù zm·Ëknout ani
vytlaËit. Naproti tomu zlato na rtuti neplave, n˝brû se ihned pot·pÌ ke dnu.
364
ÿeckÈ liu°rgyroq (lithargyros), Ñklejtì, je kompositum ze substan-
tiv l¯uoq (lithos), Ñk·menì, a •rgyroq (argyros), Ñst¯Ìbroì. ÿeck˝ termÌn
i jeho latinsk˝ ekvivalent (spuma argenti) jsou d˘kazem zamÏÚov·nÌ st¯Ì-
brnÈ a olovÏnÈ rudy. Klejt je totiû kysliËnÌk olovnat˝ (PbO), kter˝ sice
vznik· jako vedlejöÌ produkt p¯i dob˝v·nÌ st¯Ìbra, avöak ze st¯ÌbronosnÈho
olova (tzv. odh·nÏnÌm); p¯i tomto procesu se na roztopenÈ olovo ûene
proud vzduchu, olovo se okysliËuje a roztopen˝ kysliËnÌk odtÈk·. PotÈ
tuhne na ûlutÈ aû oranûovÏ hnÏdÈ kusy (srv. OSN XIV,338).
Plinius (Hist. natur. 33,106) rozezn·v· t¯i odr˘dy tÈto substance, jeû
naz˝v· chrysitis, argyritis a molybditis. Jak uv·dÌ K. C. Bailey (The Elder
Plinyís Chapters on Chemical Subjects, I, str. 215), jedn· se ve vöech
p¯Ìpadech o kysliËnÌk olova; jednotliv· jmÈna odr˘d popisujÌ jednou barvu
(zlatou, st¯Ìbrnou Ëi olovnatÏ öedou), jindy (a to je i Plini˘v n·zor) se
230
03-text16.PM6 230 2.11.2016, 15:13

20. MÏÔ (bronz)
dokola uhlÌky, a takto se z rumÏlky destiluje rtuù.362 Bez rtuti nelze

pozlacovat st¯Ìbro ani mÏÔ. (3) Rtuù m· tu mimo¯·dnou vlastnost, ûe
vezmeö-li jÌ jeden sextarius a poloûÌö na ni balvan v·ûÌcÌ sto liber,
k·men jÌ nepronikne. Jestliûe vöak na rtuù poloûÌö skripulus zlata,
rtuù lehkÈ zlato prudce pohltÌ;363 z toho je patrnÈ, ûe je to nikoli v·ha,
n˝brû podstata l·tky, jÌû ustupuje. Rtuù se uchov·v· lÈpe ve skle-
nÏn˝ch n·dob·ch; ostatnÌ l·tky totiû rozlept·v·. Pokud se vloûÌ do
n·poje, p¯ivodÌ svou v·hou smrt.
(4) Odpad ze st¯Ìbra se naz˝v· (v ¯eËtinÏ) liu°rgyroq (lithar-
gyros), my mu ¯Ìk·me ÑpÏna st¯Ìbraì (spuma argenti).364 Vyr·bÌ se
ze st¯Ìbra a z olova takto.365
20. MÃœ (BRONZ)
(1) MÏÔ (aes)366 se tak naz˝v· proto, ûe z·¯Ì jako vzduch (aÎr),
podobnÏ jako zlato a st¯Ìbro. Naöi p¯edkovÈ znali d¯Ìve mÏÔ neû
ûelezo; nejstaröÌ lidÈ totiû orali zemi mÏdÏn˝mi pluhy, mÏdÏn˝mi
vztahujÌ ke zdroji kysliËnÌku olova. P¯esnÈ ztotoûnÏnÌ s dnes zn·m˝mi

odr˘dami kysliËnÌku olova vöak nenÌ moûnÈ.
Z antick˝ch lÈka¯˘ popisuje tuto substanci a jejÌ lÈËivÈ p˘sobenÌ s. v.
liu°rgyroq (lithargyros) velmi öiroce DioskoridÈs (De materia medica,
V,87), v n·vaznosti na nÏho pak struËnÏji takÈ GalÈnos (De metall. me-
dicam., str. 224ñ225), Oribasios (Collect. medic. XV,1,27,23) a AÎtios
(Libri medic. II,60). L·tka byla cenÏna p¯edevöÌm pro svÈ vysuöujÌcÌ a svÌ-
ravÈ ˙Ëinky, proto se pouûÌvala nejËastÏji v obkladech, n·plastech a z·ba-
lech; srv. nap¯. Celsus (De medic. V,19,1; 22,2) a Scribonius Largus (Com-
pos. 207; 209; 212ñ215 a dal.). Marcellus Empiricus ji doporuËuje jako
souË·st oËnÌch mastÌ (De medicam. VIII,14), v z·balech na bolesti lokt˘
(tamt. XVIII,32), pop¯. p¯i bolestech ûaludku (tamt. XX,47) nebo p¯i lÈËenÌ
podagry (tamt. XXXVI,10).
365
Slovo ita na konci vÏty mohlo uvozovat popis procesu, p¯i nÏmû se
zÌsk·val klejt; tento postup vöak Isidor nezaznamenal. Pokud nahradÌme slo-
vo ita rukopisnou variantou mixta, kterou Lindsay nabÌzÌ v kritickÈm apa-
r·tu, p¯eklad celÈ vÏty pak bude znÌt: Ñklejt se vyr·bÌ tak, ûe se smÌch· st¯Ìbro
a olovoì; toto tvrzenÌ vöak neodpovÌd· pravdÏ (srv. p¯edchozÌ pozn.).
366
Slovo aes, jehoû staröÌ tvar znÌ *a[i]es-, je indoevropskÈho p˘vodu,
srv. nap¯. staroindickÈ a-yah. Ëi gÛtskÈ aiz (viz ErnoutñMeillet s. v. aes). Srv.
Etymol. XVI,18,1, kde Isidor odvozuje nespr·vnÏ lat. aurum, Ñzlatoì, od
231
03-text16.PM6 231 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
eratque in pretio magis aes; aurum vero et argentum propter inuti-

litatem reiciebantur. Nunc versa vice:
ÑIacet aes, aurum in summum cessit honorem:
sic volvenda aetas commutat tempora rerum, et
quod fuit in pretio fit nullo denique honore.ì
Vsus aeris postea transiit in simulacris, in vasis, in aedificiorum
structuris; maxime et ad perpetuitatem monumentorum etiam publi-
cae in eis constitutiones scriptae sunt.
(2) Cyprium aes in Cypro insula prius repertum, unde et voca-
tum, factum ex lapide aeroso, quem cadmiam vocant; et est ductile.
Huic si addatur plumbum, colore purpureo fit.
(3) Aurichalcum dictum, quod et splendorem auri et duritiam
aeris possideat. Est autem nomen compositum ex lingua Latina et
Graeca; aes enim sermone Graecorum xalkŒq vocatur. Fit autem ex
aere et igne multo, ac medicaminibus perducitur ad aureum co-
lorem.
(4) Corintheum est commixtio omnium metallorum, quod casus
primum miscuit, Corintho, cum caperetur, incensa. Nam dum hanc
civitatem Hannibal cepisset, omnes statuas aeneas et aureas et ar-
slova aura, Ñvzduch, v·nek; t¯pyt; lehkÈ v·nÌ vych·zejÌcÌ ze z·¯ivÈho tÏle-
saì. Podobnou souvislost vidÌ pravdÏpodobnÏ mezi slovy aes (gen. aeris),
ÑmÏÔì, a aÎr (gen. aÎris), Ñvzduchì.
LatinötÌ auto¯i oznaËovali termÌnem aes nejen Ëistou mÏÔ, ale i slitiny,
v nichû mÏÔ p¯evl·dala, totiû bronz (slitinu mÏdi a cÌnu) a mosaz (slitinu
mÏdi a zinku). Podle svÏdectvÌ archeologick˝ch n·lez˘ byl vöak uûÌva-
nÏjöÌm materi·lem bronz, aËkoli byly objeveny i p¯edmÏty z ËistÈ mÏdi
(srv. K. C. Bailey, The Elder Plinyís Chapters on Chemical Subjects, II,
str. 159ñ161). V celÈ pas·ûi Etymol. XVI,20,1 by tedy bylo p¯esnÏjöÌ uûÌvat
slova Ñbronzì, tento ekvivalent by vöak nekorespondoval s ekvivalentem
ÑmÏÔì, jehoû uûil ve svÈm p¯ekladu Lucretia J. Kol·¯.
367
Lucretius, De rerum nat. V,1275ñ1277. Od Lucretia vöak Isidor
p¯evzal i p¯edch·zejÌcÌ text, jejû zparafr·zoval, srv. tamt. 1287ñ1290:
ÑD¯Ìve vöak uûitek mÏdi neû ûeleza ve zn·most p¯iöel,
neb tato kujnÏjöÌ byla a z·roveÚ ve vÏtöÌm mnoûstvÌ.
MÏdÌ kyp¯ili zemi a mÏdÌ rozvi¯ovali
prudkÈ v·leËnÈ bou¯e...ì,
232
03-text16.PM6 232 2.11.2016, 15:13

20. MÏÔ (bronz)
zbranÏmi vedli v·lky a mÏÔ byla nejvÌce cenÏna, zatÌmco zlato a

st¯Ìbro byly zavrhov·ny jako neuûiteËnÈ. Dnes, naopak
ÑmÏÔ leûÌ ladem a zlato je v nejvÏtöÌ ˙ctÏ;
st·le se valÌcÌ vÏk tak mÏnÌ hodnotu vÏcÌ.
Co bylo cenÏno d¯Ìve, je nakonec bez pocty v˘becì.367
PozdÏji se mÏÔ zaËala uûÌvat k odlÈv·nÌ soch, v˝robÏ n·dob a p¯i
stavbÏ budov; velmi Ëasto se do mÏdÏn˝ch desek zapisovaly z·kony
st·tu, aby z˘staly zachov·ny na vÏky.
(2) Kypersk· mÏÔ (Cyprium aes)368 byla nalezena poprvÈ na
ostrovÏ Kypru a podle toho byla pojmenov·na. ZÌsk·v· se z nerostu
bohatÈho na mÏÔ, kterÈmu ¯ÌkajÌ cadmia; je moûno ji kout. P¯id·-li
se k nÌ olovo, nab˝v· purpurovÈ barvy.
(3) Mosaz (aurichalcum)369 se naz˝v· podle toho, ûe se v nÌ spo-
juje lesk zlata s tvrdostÌ mÏdi. Je to jmÈno sloûenÈ z latinskÈho a ¯ec-
kÈho slova; pro mÏÔ (aes) se totiû v ¯eËtinÏ pouûÌv· v˝razu xalkÕq
(chalkos). Mosaz se vyr·bÌ z mÏdi za p˘sobenÌ velkÈho û·ru a po
p¯id·nÌ urËit˝ch p¯ÌmÏsÌ nab˝v· zlatÈ barvy.
(4) Korintsk˝ bronz (Corintheum)370 je slitina vöech kov˘; n·-
hoda vytvo¯ila tuto smÏs poprvÈ p¯i poû·ru, kter˝ n·sledoval po
a tamt. 1273ñ1274:
ÑMÏÔ byla tehd·û v cenÏ a ladem leûelo zlato,
nebylo k pot¯ebÏ totiû, neb ztupÏlo hned jeho ost¯Ì.ì
368
MÏÔ z Kypru byla proslaven· jiû v homÈrskÈ dobÏ, srv. Odysseia,
I,184. Z p¯Ìvlastku Cyprium vznikl pozdnÌ latinsk˝ termÌn cuprum, ÑmÏÔì,
kter˝ p¯evzaly i modernÌ jazyky (srv. nÏm. Kupfer, angl. copper nebo
franc. cuivre).
369
Z ¯ec. œre¯xalkoq (oreichalkos), proto existovala takÈ lat. varianta
orichalcum. Tvar aurichalcum s odvozov·nÌm od slova aurum, Ñzlatoì, je
v˝sledkem lidovÈho etymologizov·nÌ. O tÈto slitinÏ nezn·mÈho sloûenÌ
hovo¯Ì Plinius StaröÌ (Natur. hist. 34,2ñ4). Od 3. stol. po Kr. se jednalo
o mosaz (tj. slitinu mÏdi a zinku). ZaË·tek pas·ûe o mosazi p¯evzal Isidor
pravdÏpodobnÏ ze Servia (Aen. 12,87).
370
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 34,6). Vypr·vÏnÌ o vzniku tÈto pro-
slavenÈ slitiny nach·zÌme takÈ u dalöÌch autor˘, srv. nap¯. Florus (Epitom.
II,16) nebo Petronius (Satir. 50), jehoû text Isidor parafr·zoval.
233
03-text16.PM6 233 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
genteas in unum rogum congessit et eas incendit; ita ex hac com-

mixtione fabri sustulerunt et fecerunt parapsides. Sic Corinthea nata
sunt ex omnibus in unum, nec hoc nec illud. Vnde et usque in ho-
diernum diem sive ex ipso sive ex imitatione eius aes Corintheum
vel Corinthea vasa dicuntur. Huius tria genera: candidum unum, ad
argenti nitorem accedens; alterum, in quo ipsius auri fulva natura
est; tertium, in quo aequalis cunctorum temperies.
(5) Coronarium ex ductile aere tenuatur in lamminas, taurorum-
que felle tinctum speciem auri in coronis histrionum praebet; unde
et appellatum.
(6) Pyropum igneus color vocavit. Namque in singulas uncias
aeris additis auri scripulis senis praetenui brattea ignescit flam-
masque imitatur; unde et pyropum dicitur.
(7) Regulare aes dicitur, quod ab aliis ductile appellatur, quale
omne Cyprium est.
(8) Ductile autem dicitur, eo quod malleo producatur, sicut con-
tra fusile, qui tantum funditur. Hoc et caldarium, quod tantum fun-
ditur. Nam malleis fragile est. Siquidem omne aes diligentius purga-
tis igne vitiis excoctisque regulare efficitur.
371
MÏsto Korint dobyli a srovnali se zemÌ r. 146 p¯ed Kr. ÿÌmanÈ,
nikoli Hannibal, kter˝ zem¯el r. 183 p¯ed Kr. v Bithynii.
372
Popis t¯Ì druh˘ korintskÈho bronzu p¯evzal Isidor od Plinia StaröÌho
(Natur. hist. 34,8).
373
Srv. Plinius (Natur. hist. 34,94), od nÏhoû Isidor text p¯evzal.
374
Srv. ¯eckÈ adj. pyrvpÕq (pyrÛpos), Ñohniv˝; ohniv˝ch oËÌì, sloûenÈ
ze slov p◊r (p˝r), ÑoheÚì, a Ác, gen. ÊpÕq (Ûps, Ûpos), Ñoko; zrak; po-
hledì. Jako substantivum oznaËujÌcÌ nerostnou substanci je slovo doloûeno
pouze v latinÏ; srv. Plinius (Natur. hist. 34,94), Lucretius (De rerum nat.
II,803), Ovidius (Metam. II,2: flammasque imitante pyropo).
Dnes se tÌmto termÌnem oznaËuje odr˘da gran·tu (tzv. Ëesk˝ gran·t),
srv. V. Bouöka ñ J. Kou¯imsk˝, Atlas drah˝ch kamen˘, str. 112ñ114.
375
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 34,94). Jedna unce obsahuje dva-
cet Ëty¯i skripul˘. P¯id·v·-li se na kaûd· dvacet Ëty¯i skripula mÏdi öest
skripul˘ zlata, jedn· se o jakousi slitinu ze Ëty¯ pÏtin mÏdi a jednÈ pÏtiny
zlata.
234
03-text16.PM6 234 2.11.2016, 15:13

20. MÏÔ (bronz)
dobytÌ Korintu. Neboù kdyû se Hannibal zmocnil tohoto mÏsta,371

vöechny mÏdÏnÈ, zlatÈ a st¯ÌbrnÈ sochy nechal snÈst na jednu hranici
a zap·lit; z tÈto smÏsi si pak brali ¯emeslnÌci materi·l a vyr·bÏli
z nÏho mÌsy. TÌmto zp˘sobem vznikl korintsk˝ bronz, (slitina) ze
vöech kov˘ v jeden, ani to ani ono. A od tÈ doby aû do dneönÌch Ëas˘
se v˝robky z tÈto slitiny nebo z jejÌ napodobeniny naz˝vajÌ korint-
sk˝ bronz nebo korintskÈ n·doby. ExistujÌ t¯i druhy: prvnÌ je bÌl˝
a podob· se sv˝m leskem st¯Ìbru, ve druhÈm se projevuje ûlut· po-
vaha zlata, t¯etÌ se vyznaËuje stejn˝m obsahem vöech kov˘.372
(5) Coronarium373 pat¯Ì mezi druhy mÏdi, jeû je moûno kout.
Tepe se na jemnÈ pl·tky, a pokud se zabarvÌ b˝ËÌ ûluËÌ, vypad· na
korun·ch herc˘ jako zlato; odtud poch·zÌ jmÈno tÈto odr˘dy.
(6) Pyropus374 dostal jmÈno podle svÈ ohnivÏ ËervenÈ barvy.
Jestliûe se totiû p¯id· na kaûdou unci mÏdi öest skripul˘ zlata v te-
nouËk˝ch pl·tcÌch,375 pak pyropus ohnivÏ z·¯Ì a napodobuje plañ
mÌnky; proto se mu tak ¯Ìk·.
(7) Regulare376 se ¯Ìk· tÈ mÏdi, kterou jinÌ naz˝vajÌ Ñkujn·ì, jak
je tomu se vöemi odr˘dami kyperskÈ mÏdi.
(8) Kujn· mÏÔ (ductile) se jÌ ¯Ìk· proto, ûe ji lze zpracov·vat
(producere) kladivem, jako se zase naopak naz˝v· tekutou (fusile)
ta mÏÔ,377 kterou lze pouze odlÈvat (fundere). TakÈ mÏÔ zvan· cal-
darium se pouze odlÈv·; pro zpracov·nÌ kladivy je totiû k¯ehk·.
Kaûd· odr˘da mÏdi, kterou jsme pomocÌ ohnÏ zbavili peËlivÏ ne-
Ëistot, je regulare.378
376
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 34,94). H. Gallet de Santerre a H. Le
Bonniec (Pline líAncien, Natur. hist. XXXIV, str. 140) p¯ekl·dajÌ slovo
regulare (aes) jako Ñen barreì, tedy Ñ(mÏÔ) v prutechì.
377
Lindsay uv·dÌ na tomto mÌstÏ z·jmeno qui. P¯ekl·d·m na z·kladÏ
Arevala (PL 82,587B), kter˝ uûÌv· z·jmena neutra: quod (tj. aes) tantum
funditur.
378
Jak uv·dÏjÌ H. Gallet de Santerre a H. Le Bonniec (Pline líAncien,
Hist. natur. XXXIV, str. 285, pozn. 94,10), kujnost mÏdi Ëi slitiny z·visÌ
zË·sti na jejÌm sloûenÌ a zË·sti na zp˘sobu zpracov·nÌ. MÏÔ (v tomto p¯Ì-
padÏ caldarium) obsahujÌcÌ neËistoty je k¯ehËÌ. Pokud se Ëist· mÏÔ zah¯eje
a pak pomalu zchladÌ, je k¯ehk·, pokud se zchladÌ rychle, lze ji kovat.
Odr˘da regulare byla tedy pravdÏpodobnÏ mÏÔ relativnÏ Ëist· a po zah¯·tÌ
rychle zchlazen·.
235
03-text16.PM6 235 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(9) Campanum quoque inter genera aeris vocatur a Campania

scilicet provincia, quae est in Italiae partibus, utensilibus [et] vasis
omnibus probatissimum.
(10) Aes omne frigore magno melius funditur. Aes rubiginem
celerius trahit, nisi oleo perunguatur; servari autem id optime etiam
in liquida pice tradunt.
(11) Inter omnia metalla aes vocalissimum est et maximae potes-
tatis. Ideo et aenea limina; unde et Vergilius:
ÑIn foribus cardo stridebat aenis.ì
Origo aeris cadmea et chalcitis. Purgamenta aeris cadmea, et aerugo,
et aeris flos.
(12) Cadmia gignitur in metallorum aeris atque argenti fornacibus
insidente nidore. Namque ut ipse lapis, ex quo fit aes, cadmia vocatur,
sic rursus in fornacibus existit et nominis sui originem recipit.
(13) Aeris flos fit seu gignitur conflationibus, resoluto atque
reliquato aere, superfusa frigida. Repentina enim densatione tam-
quam de sputo reparatur flos.
379
N·doby z kamp·nskÈ mÏdi (vyr·bÏnÈ p¯edevöÌm v jihoitalsk˝ch
mÏstech Capua a Nola) vychvaluje jiû Cato (De agri cultura, 135).
380
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 34,96). Isidor p¯evzal z podrobnÏj-
öÌho Pliniova lÌËenÌ v˝roby kamp·nskÈ mÏdi i odr˘d, jeû kamp·nskou mÏÔ
napodobujÌ, pouze tuto poslednÌ vÏtu.
381
Vergilius, Aen. I,449.
382
Srv. Plinius StaröÌ, Natur. hist. 34,2: fit (tj. aes) et e lapide aeroso,
quem vocant cadmean..., a tamt.: ...Fit et ex alio lapide, quem chalcitim
appellant, in Cypro, ubi prima aeris inventio.
383
LatinskÈ cadmia (ps·no tÈû cadmea, v pozdnÌ latinÏ se uûÌvalo rovnÏû
termÌnu calamina) je v˝p˘jËka z ¯ec. kadm¯a, kadme¯a (kadmi·, kadmei·),
kterÈ b˝v· spojov·no se jmÈnem zakladatele ThÈb Kadmem; srv. Chantraine
I,478 s. v. K°dmoq (Kadmos); I. Andorlini, Ricette mediche nei papiri, str.
66. Pro svÈ ûÌravÈ, vysuöujÌcÌ a svÌravÈ ˙Ëinky se cadmea uûÌvala p¯i lÈËenÌ
(srv. Celsus, De medic. V,7: exedunt...nitrum, cadmia, spuma argenti...).
Podle recept·¯e Scribonia Larga se p¯id·vala do oËnÌch mastÌ (Compos. 21;
27; 33; 34; srv. tÈû Marcellus Empiricus a jeho recepty na oËnÌ masti v osmÈ
knize dÌla De medicamentis) nebo byla d˘leûitou souË·stÌ obkladu zvanÈho
emplastrum diacadmias. Substanci popisuje oböÌrnÏ takÈ DioskoridÈs (De
236
03-text16.PM6 236 2.11.2016, 15:13

20. MÏÔ (bronz)
(9) Mezi odr˘dami mÏdi b˝v· jmenov·na takÈ mÏÔ kamp·nsk·

(Campanum) naz˝van· podle Kamp·nie, italskÈ provincie; tato mÏÔ
se velmi dob¯e hodÌ k v˝robÏ n·dob pro bÏûnou pot¯ebu.379
(10) Vöechny druhy mÏdi se lÈpe odlÈvajÌ, kdyû byly vystaveny
velkÈmu chladu.380 Pokud se mÏÔ nepot¯e olejem, podlÈh· rychleji
oxidaci; ¯Ìk· se, ûe se uchov· nejlÈpe tehdy, pot¯e-li se tekutou
prysky¯icÌ.
(11) MÏÔ (bronz) je ze vöech kov˘ nejzvuËnÏjöÌ a nejodolnÏjöÌ.
Tak je tomu i s bronzov˝mi ve¯ejemi; proto Vergilius ¯Ìk·:
Ñ...Ëep k¯Ìdel bronzov˝ch sk¯Ìp·ì.381
MÏÔ se zÌsk·v· z miner·l˘ cadmea a chalcitis.382 Mezi odpad
z mÏdi pat¯Ì kadmea, mÏdÏnka a ÑkvÏt mÏdiì.
(12) Kadmea (cadmia)383 vznik· v pÌck·ch, v nichû se zpracov·-
v· mÏÔ a st¯Ìbro; jejÌ p¯Ìtomnost prozrazuje trval˝ pach. Jako kad-
mea se totiû oznaËuje jednak samotn˝ k·men, z nÏhoû se zÌsk·v·
mÏÔ, jednak l·tka, jeû se vytv·¯Ì v pÌck·ch (p¯i tavenÌ mÏdi) a p¯e-
bÌr· jmÈno svÈho zdroje (tj. p¯ÌrodnÌ kadmey).
(13) ÑKvÏt mÏdiì (aeris flos)384 se vytv·¯Ì neboli vznik· bÏhem
p¯etavov·nÌ, kdy se mÏÔ znovu rozpustÌ a roztavÌ a nalije se na ni
materia medica, V,74), struËnÏji pak GalÈnos (De metall. medicam., str. 219ñ
221), Oribasios (Collect. medic. XV,1,27,13) a AÎtios (Libri medic. II,57).
TermÌnu cadmea se uûÌvalo pro oznaËenÌ dvou odliön˝ch substancÌ: na
prvnÌm mÌstÏ to byl p¯ÌrodnÌ nerost, k¯emiËitan zinku (Zn2SiO4.H2O) nebo
uhliËitan zinku (ZnCO3); ve druhÈm p¯ÌpadÏ se jednalo o kysliËnÌk zinku
(ZnO), kter˝ vznik· v peci bÏhem ûÌh·nÌ uhliËitanu zinku a p¯emÏÚuje se
v p·ru (srv. K. C. Bailey, The Elder Plinyís Chapters on Chemical Sub-
jects, II, str. 166ñ167; OSN XXVII,617). O dvou r˘zn˝ch v˝znamech
tohoto slova hovo¯Ì jiû Plinius (Natur. hist. 34,100): Plura autem genera
(tj. cadmeae) sunt. Namque ut ipse lapis, ex quo fit aes, cadmea vocatur...,
sic rursus in fornacibus existit alia..., jehoû text Isidor p¯evzal.
Pro Isidor˘v z·vÏr pas·ûe et nominis sui originem recipit srv. Plinius
(tamt.), jehoû text (na tomto mÌstÏ poruöen˝ a doplnÏn˝ editorem) znÌ et
originis suae nomen recipit. Isidorovo p¯ehozenÌ slov ned·v· smysl, pone-
ch·v·m tedy jeho text v p˘vodnÌ podobÏ, avöak p¯ekl·d·m podle znÏnÌ Pli-
niova.
384
Podle popisu u Plinia StaröÌho (Natur. hist. 34,107) a Dioskorida
(De materia medica, V,77) se jedn· o Ëerven˝ kysliËnÌk mÏdi (Cu2O), kter˝
237
03-text16.PM6 237 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(14) Aeruginem quoque aes creat. Nam lamminae aereae super

vas aceti asperrimi sarmentis superpositis atque ita distillantibus,
quod ex eo cecidit in ipsum acetum, teritur et cribratur.
21. DE FERRO
(1) Ferrum dictum, quod farra, id est semina frugum, terrae con-
deat. Idem et chalybs a Chalybe flumine, ubi ferrum optima acie
temperatur. Vnde et abusive dicitur chalybs ipsa materies, ut:
Ñvulnificusque chalybs...ì
vznik· mÌrn˝m ûÌh·nÌm mÏdi na vzduchu; roztaven· mÏÔ Ë·steËnÏ oxiduje

a p¯i prudkÈm ochlazenÌ se oddÏlÌ od kovu tenk˝ povlak kysliËnÌku (srv. H.
Gallet de Santerre ñ H. Le Bonniec, Pline líAncien, Hist. natur. XXXIV, str.
290, pozn. 107,3; OSN XVI,1052).
Jako souË·st nejr˘znÏjöÌch lÈËiv˝ch p¯Ìpravk˘ uv·dÌ substanci aeris
flos nap¯. Scribonius Largus (Compos., viz index, str. 118) a mezi ûÌrav˝mi
l·tkami Celsus (De medic. V,7); kysliËnÌk mÏdi ovöem ve skuteËnosti
û·dnÈ ûÌravÈ ani desinfekËnÌ ˙Ëinky nem· (PN). Srv. tÈû DioskoridÈs (tamt.)
a AÎtios (Libri medic. II,80) s. v. xalko◊ •nuoq (chalk˙ anthos).
385
Slovo aerugo, Ñrez, plÌseÚ na mÏdi, mÏdÏnkaì, je odvozeno od sub-
stantiva aes, ÑmÏÔì (srv. ErnoutñMeillet s. v. aes). MÏdÏnka (uhliËitan
mÏÔnat˝) vznik· na vlhkÈm vzduchu na mÏdi nebo na slitin·ch bohat˝ch
na mÏÔ.
Isidor p¯evzal s drobn˝mi zmÏnami text Plinia StaröÌho (Natur. hist.
34,175), v nÏmû vöak autor popisuje nikoli vytv·¯enÌ mÏdÏnky, n˝brû l·tky
psimithium (lat. cerussa) oznaËujÌcÌ obvykle olovnatou bÏlobu, v tomto
p¯ÌpadÏ vöak octan olovnat˝ (srv. K. C. Bailey, The Elder Plinyís Chapters
on Chemical Subjects, II, str. 204). Naproti tomu nÏkolik postup˘, jimiû lze
zÌskat mÏdÏnku (a jeû jsou rovnÏû spojeny s pouûitÌm octa) popisuje Plinius
StaröÌ v p¯edchozÌch paragrafech (tamt. 34,110ñ113).
Plinius (tamt.) se zmiÚuje takÈ o ˙Ëinnosti mÏdÏnky v oËnÌch mastech
(srv. tÈû Scribonius Largus, Compos. 35; 36; Marcellus Empiricus, De
medicam. VIII,13; 71; 72), Celsus ji uv·dÌ mezi l·tkami, jeû tlumÌ z·nÏty
(De medic. V,2) a majÌ proËiöùujÌcÌ (V,5) a ûÌravÈ (V,6) ˙Ëinky. Scribonius
238
03-text16.PM6 238 2.11.2016, 15:13

21. éelezo
studen· voda. P¯i n·hlÈm ztuhnutÌ mÏdi se totiû (na jejÌm povrchu)
vytvo¯Ì jakoby kvÏt z pÏny.
(14) MÏÔ vytv·¯Ì takÈ mÏdÏnku (aerugo).385 (ZÌsk·v· se takto:)
Na n·dobu naplnÏnou siln˝m octem se umÌstÌ hobliny a na nÏ piliny
z mÏdÏn˝ch plÌök˘, kterÈ se destilujÌ; to, co sk·pne do octa, se ro-
zet¯e a prosije.
21. éELEZO
(1) éelezo (ferrum)386 m· jmÈno podle toho, ûe se s jeho pomocÌ

zasÈvajÌ do zemÏ zrna (farra), to jest semÌnka plodin. (ÿÌk· se mu
z·roveÚ) chalybs (ocel)387 podle ¯eky Chalybs,388 kde ûelezo zÌsk·v·
nejlepöÌ ostrost. Podle toho se takÈ neopr·vnÏnÏ ¯Ìk· chalybs ûelezu
samÈmu, jako:
Ñocel pak, p˘vodce ran...ì389
Largus a Marcellus Empiricus uv·dÏjÌ termÌn rovnÏû p¯i popisu r˘zn˝ch

obklad˘ (nap¯. Scribonius Largus, tamt. 205; 207ñ209) a doporuËujÌ jej
proti tk·ni rostoucÌ v uchu (Marcellus, tamt. IX,38) nebo proti pachu z no-
su (Scribonius Largus, tamt. 50).
386
Slovo ferrum, Ñûelezoì, jehoû staröÌ tvar znÌ *ferzom, spojujÌ moder-
nÌ etymologickÈ slovnÌky s akkad. parzillu, Ñûelezoì, Ëi s hebr. lz er
:Bf
(b·rezel); srv. ErnoutñMeillet s. v. ferrum; W. Muss-Arnolt, Semitic Words
in Greek and Latin, str. 138. O st¯edovÏkÈ etymologii slova ferrum srv.
˙vod, str. 68.
387
Z ¯ec. x°lyc (chalyps), Ñocelì.
388
ChalybovÈ, ¯ec. X°lybeq Ëi X°lyboi (Chalybes, Chalyboi), byli
pontsk˝ n·rod proslaven˝ umÏnÌm zpracov·vat ûelezo a pokl·dan˝ do-
konce za objevitele ûeleza (srv. NP 2, str. 1091). Jak vöak uv·dÌ ThLL
(Onomasticon C) II 370,61, tÌmto jmÈnem se oznaËoval takÈ hisp·nsk˝
n·rod ûijÌcÌ v blÌzkosti ¯eky Chalybs, jejÌû vody slouûily ke kalenÌ oceli;
srv. Iustinus (44,3,8): nec ullum apud eos telum probatur, quod non aut
Birbili fluvio aut Chalybe tingatur. Unde etiam Chalybes fluvii huius fi-
nitimi appellati ferroque ceteris praestare dicuntur (cituji podle ThLL,
tamt. 61ñ64).
389
Vergilius (Aen. VIII,446).
239
03-text16.PM6 239 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(2) Ferri usus post alia metalla repertus est. Cuius postea versa in
opprobrium species. Nam unde pridem tellus tractabatur, inde modo
cruor effunditur. Nullum autem corpus tam densis inter se cohae-
rentibus et inplicitis elementis quam ferrum; unde inest illi duritia
cum frigore. Ferri autem metallum pene ubique reperitur, sed ex
omnibus generibus palma Serico ferro datur. Seres enim hoc cum
vestibus suis pellibusque mittunt. Secunda Parthico. Neque alia
genera ferri ex mera acie temperantur; ceteris enim admiscetur mol-
lior conplexus.
(3) Differentia ferri plurima iuxta terrae genus. Nam aliud molle
plumboque vicinum, rotarum et clavorum usibus aptum; aliud fra-
gile et aerosum, culturae terrae conveniens; aliud brevitate sola
placet clavisque caligariis; aliud rubiginem celerius sentit. Stricturae
vocantur hae omnes, quod non in aliis metallis, ab stringendo apte
vocabulo inposito. Aquarum vero summa differentia est, quibus
390
Srv. Lucretius (De rerum nat. V,1293ñ1294), jehoû veröe Isidor
parafr·zoval:
ÑPotom ûelezn˝ meË se znen·hla v pop¯edÌ dostal,
p¯iöel v potupu srp, jenû ukut byl z poddajnÈ mÏdi
(versaque in opprobrium species est falcis ahenae)ì.
Isidor ovöem zmÏnil p˘vodnÌ smysl Lucretiova textu, kdyû spojenÌ s v˝ra-
zem opprobrium p¯enesl z mÏdi (mÏdÏnÈho srpu) na ûelezo.
391
Asijsk˝ n·rod, jejû nelze p¯esnÏ identifikovat; vzhledem k n·sledu-
jÌcÌ zmÌnce o l·tk·ch by se mohlo jednat o »ÌÚany a jejich hedv·bÌ. O
n·rodu Seres srv. nap¯. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 6,88; 12,84; 37,204).
392
Isidor parafr·zoval text Plinia StaröÌho (Natur. hist. 34,143), podle
nÏhoû existujÌ mezi jednotliv˝mi odr˘dami ûeleza nesËetnÈ rozdÌly; prvnÌ
rozdÌl je podmÌnÏn povahou p˘dy a klimatu (differentia ferri numerosa.
Prima in genere terrae caelive).
393
Isidor pozmÏnil text Plinia StaröÌho (Natur. hist. 34,143): aliae (tj.
terrae) molle tantum plumboque vicinum subministrant, aliae fragile et
aerosum rotarumque usibus et clavis maxime fugiendum, cui prior ratio
convenit (ÑnÏkter· p˘da poskytuje pouze mÏkkÈ ûelezo podobnÈ olovu, jin·
ûelezo k¯ehkÈ a obsahujÌcÌ mÏÔ, jehoû je t¯eba se vyst¯Ìhat p¯i v˝robÏ kol
a h¯ebÌk˘; k tomu se hodÌ prvnÌ druhì).
394
Text p¯evzal Isidor doslovnÏ od Plinia StaröÌho (Natur. hist. 34,143).
K. C. Bailey (The Elder Plinyís Chapters on Chemical Subjects, II, str.
240
03-text16.PM6 240 2.11.2016, 15:13

21. éelezo
(2) UûÌv·nÌ ûeleza bylo objeveno aû po jin˝ch kovech. Postupem

Ëasu se jeho uûitÌ zvrhlo;390 neboù to, co se zpoË·tku pouûÌvalo k ob-
dÏl·v·nÌ zemÏ, prolÈv· nynÌ krev. V û·dnÈ jinÈ l·tce nejsou prvky
tak zhuötÏny a tak tÏsnÏ spojeny, jako je tomu u ûeleza; proto je
ûelezo tak tvrdÈ a chladnÈ. éeleznÈ doly se nalÈzajÌ tÈmÏ¯ vöude, ale
ze vöech druh˘ ûeleza n·leûÌ prvenstvÌ ûelezu sÈrskÈmu; SÈrovÈ391 je
vyv·ûejÌ spolu s l·tkami a k˘ûemi. Na druhÈm mÌstÏ je ûelezo parth-
skÈ. OstatnÌ druhy ûeleza se nekalÌ s Ëist˝m b¯item, neboù se do nich
p¯id·v· mÏkËÌ smÏs.
(3) Existuje mnoho odr˘d ûeleza, jeû se mezi sebou liöÌ podle
druhu p˘dy.392 Jeden druh, mÏkk˝ a podobn˝ olovu, je vhodn˝ pro
v˝robu kol a h¯ebÌk˘.393 JinÈ ûelezo, k¯ehkÈ a podobnÈ mÏdi, se hodÌ
pro obdÏl·v·nÌ zemÏ. DalöÌ je vhodnÈ pouze ke zhotovov·nÌ drob-
n˝ch p¯edmÏt˘,394 nap¯Ìklad h¯eb˘ do vojensk˝ch bot. A zase jinÈ
podlÈh· rychle rzi. Vöechny tyto odr˘dy ûeleza se naz˝vajÌ strictu-
rae; je to termÌn, jehoû se neuûÌv· u jin˝ch kov˘ a kter˝ vych·zÌ
z p¯ÌhodnÏ uûitÈho slova stringere.395 Avöak z·kladnÌ rozdÌl spoËÌv·
186) pokl·d· obrat brevitate sola, kter˝ se objevuje ve vöech rukopisech

Pliniova dÌla i v IsidorovÏ textu, za neöikovn˝ a jeho p¯eklad Bostockem
a Rileyem Ñwhich is only esteemed when cut into short lengthsì za neodpo-
vÌdajÌcÌ; navrhuje nahradit latinsk˝ text obratem bonitate soleis, takûe
v˝znam celÈ vÏty by pak byl: ÑdalöÌ druh ûeleza je pro svou kvalitu vhodn˝
na jezdeckÈ boty a h¯eby bot vojensk˝chì. H. Gallet de Santerre a H. Le
Bonniec (Pline líAncien, Hist. natur. XXXIV, str. 304, pozn. 143,3) vöak
pokl·dajÌ tuto konjekturu za neopr·vnÏnou a sami p¯ekl·dajÌ (tamt., str.
156): ÑUne autre variÈtÈ ne convient que pour de menus objets, par exem-
ple pour des clous de chaussures militairesì.
395
Srv. Plinius StaröÌ, jehoû text Isidor nep¯esnÏ p¯evzal (Natur. hist.
34,143): stricturae vocantur hae omnes, quod non in aliis metallis, a strin-
genda acie vocabulo inposito (Ñvöechny tyto odr˘dy ûeleza se naz˝vajÌ
stricturae, coû je termÌn, jehoû se pro jinÈ kovy neuûÌv· a kter˝ vych·zÌ
z obratu stringere aciemì). O slovÏ strictura srv. Servius (Aen. 8,420:
strictura est terra ferri in massam coacta); jedn· se o masu ûeleza zpra-
cov·vanou v kov·rnÏ. SpojenÌ stringere aciem je ponÏkud nejasnÈ, snad
znamen· zpracov·v·nÌ ûeleza do ostrÈho b¯itu (srv. H. Gallet de Santerre
a H. Le Boniec, Pline líAncien, Hist. natur. XXXIV, str. 304, pozn. 143,4)
a slovo strictura pak kus ûeleza, z nÏhoû lze n·stroj s ostr˝m b¯item vyrobit
(srv. K. C. Bailey, The Elder Plinyís Chapters on Chemical Subjects, II,
str. 187).
241
03-text16.PM6 241 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
ferrum candens inmergitur, quo utilior fiat, sicut Bilbilis in Hispania

et Tirassona, Comus in Italia.
(4) In acuendo ferro oleo delectatior fit acies; unde et tenuiora
ferramenta oleo restingui mos est, ne aqua in fragilitatem durentur.
A ferro sanguis humanus sese ulciscitur; contactum namque celerius
rubiginem trahit.
Cum ferro magnes lapis concordiam habet; sola enim haec mate-
ria vim ab hoc lapide accipit retinetque longo tempore. Ex eodem
lapide architectus quidam Alexandriae templum concameravit, ut in
eo simulacrum ferro in aere pendere videretur.
Ferrum accensum igni, nisi duretur ictibus, conrumpitur; rubens
non est habile ad tundendum neque antequam albescere incipiat.
Aceto vel alumine inlitum ferrum fit aeris simile.
(5) Purgamenta ferri rubigo et scoria. Robigo est vitium rodens
ferrum vel segetes, quasi rodigo mutata una littera. Haec et aerugo
396
Isidor vynechal z Pliniovy vÏty st¯ednÌ Ë·st a pozmÏnil tak ponÏkud
smysl textu. Viz Plinius StaröÌ (Natur. hist. 34,144): summa autem diffe-
rentia in aqua, cui subinde candens inmergitur. Haec alibi atque alibi
utilior nobilitavit loca gloria ferri, sicuti Bilbilim in Hispania et Turias-
sonem, Comum in Italia... (ÑAle hlavnÌ rozdÌl spoËÌv· ve vodÏ, do nÌû se
ûelezo rozp·lenÈ do bÏla opakovanÏ pono¯uje. Tato voda, jejÌû kvalita se
liöÌ podle mÌst, proslavila jistÈ lokality vÏhlasem jejich ûeleza, nap¯Ìklad
Bilbilis a Turiasso v Hisp·nii a Comum v It·liiì).
Tvrd· voda, voda s p¯Ìdavkem kyseliny sÌrovÈ nebo v·pennÈho mlÈka
zakaluje vÌce neû voda mÏkk· (srv. OSN, XXVII,794).
397
MÏsta Bilbilis a Turiasso (dneönÌ Bambola a Tarrazona) ve äpanÏl-
sku (srv. H. Gallet de Santerre ñ H. Le Bonniec, Pline líAncien, Hist. natur.
XXXIV, str. 304, pozn. 144,3). Srv. takÈ Martialis (Epigramm. 4,55,11).
398
Comum (dnes Como) v Lombardii, severnÏ od Mil·na. Poch·zel
odtud Plinius StaröÌ.
399
Isidor uûÌv· termÌnu delectatior, dosl. Ñ(b¯it p¯in·öejÌcÌ) vÏtöÌ po-
tÏöenÌì; snad lze tento v˝raz p¯eloûit jako ÑdokonalejöÌì. Plinius StaröÌ
(Natur. hist. 34,145ñ146), od nÏhoû Isidor celou pas·û p¯evzal, uûil slova
delicatior, ÑjemnÏjöÌì; na tento v˝raz odkazuje u citace z Isidora takÈ ThLL
V/1 429,50ñ51.
400
KalenÌ v oleji je bezpeËnÏjöÌ, nedosahuje se vöak tÈ nejvyööÌ tvrdosti.
Proto se kalenÈ p¯edmÏty pono¯ujÌ Ëasto nejprve do oleje a teprve potom do
vody (srv. OSN XXVII,794).
242
03-text16.PM6 242 2.11.2016, 15:13

21. éelezo
ve vodÏ, do nÌû se ûelezo rozûhavenÈ do bÏla pono¯uje, aby se stalo

kvalitnÏjöÌm,396 jako je tomu ve mÏstech Bilbilis a Tirassona v His-
p·nii397 a Comus398 v It·lii.
(4) P¯i ost¯enÌ ûeleza pomocÌ oleje vznik· dokonalejöÌ399 b¯it;
proto je takÈ zvykem kalit pomocÌ oleje jemnÏjöÌ ûeleznÈ n·stroje,
aby p˘sobenÌm vody neztvrdly a nestaly se k¯ehk˝mi.400 Lidsk· krev
se ûelezu mstÌ, neboù dostane-li se s nÌ ûelezo do kontaktu, mnohem
rychleji podlÈh· rzi.
Magnetit je naopak se ûelezem v souladu; ûelezo je totiû jedin·
l·tka, kter· p¯ijÌm· od tohoto kamene jeho sÌlu401 a uchov·v· ji po
dlouhou dobu. Jak˝si architekt z Alexandrie postavil z magnetitu
klenbu jednoho chr·mu, a to za tÌm ˙Ëelem, aby v nÏm ûelezn·
socha jakoby visela ve vzduchu.402
Pokud se ûelezo vystavÌ p˘sobenÌ ohnÏ a nezpevnÌ se ˙dery (kla-
diva), naruöÌ se. Nem· se zpracov·vat kladivem, kdyû je rozûhavenÈ
doruda; je t¯eba poËkat, dokud se nerozûhavÌ dobÏla. Pokud se ûe-
lezo pot¯e octem nebo kamencem, nab˝v· podobnosti s mÏdÌ.403
(5) Mezi odpad ze ûeleza pat¯Ì rez a struska. Rez (robigo)404 je
nemoc, jeû rozeûÌr· (rodet) ûelezo nebo obilÌ, skoro jako bychom
zamÏnili jedno pÌsmeno a ¯ekli rodigo. PodobnÏ se odvozuje takÈ
401
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 34,147), kter˝ mÌsto slova vis uûÌv·
substantiva virus, na tomto mÌstÏ patrnÏ ve v˝znamu Ñökodliv· mocì.
402
Srv. Etymol. XVI,4,2, pozn. 81. Podle Plinia StaröÌho (Natur. hist.
34,148), od nÏhoû Isidor text p¯evzal, zaËal chr·m stavÏt architekt Timo-
charÈs; chr·m byl pojmenov·n podle ArsinoÈ (manûelky a sestry Ptolemaia
II. Filadelfa), kterou p¯edstavovala i zmÌnÏn· socha. Plinius touto zmÌnkou
ilustruje sv˘j p¯edchozÌ popis magnetickÈ vlastnosti kamene, dÌky nÌû
magnetit dok·ûe p¯it·hnout jednotlivÈ kousky ûeleza a vytvo¯it z nich cel˝
¯etÏz. Tuto pas·û Isidor vynechal, takûe jeho zmÌnka o soöe visÌcÌ v chr·mu
jakoby ve vzduchu p˘sobÌ na Ëten·¯e neznalÈho Pliniova textu ponÏkud
nejasnÏ.
403
Jedn· se o tÈmÏ¯ doslovn˝ text Plinia StaröÌho (Natur. hist. 34,149).
Podle K. C. Baileye (The Elder Plinyís Chapters on Chemical Subjects, II,
str. 188) vytvo¯Ì ocet nebo kamenec na povrchu ûeleza jakousi tenkou
vrstvu rezavÈ barvy, dÌky nÌû se ûelezo podob· mÏdi.
404
Slovo robigo (ps·no tÈû rubigo) je odvozeno od adj. robus, ÑËerve-
nav˝ì (srv. ErnoutñMeillet s. v. robus). S lat. slovesem rodere, ÑrozeûÌrat,
243
03-text16.PM6 243 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
ab erodendo; nam aerugo vitium est ferri ab erodendo dicta, non ab

aeramento. (6) Scoria vero purgamenta et sordes sunt, quae igne
exquoquuntur; et dicta scoria, quia de ferro excutitur. (7) Rubigine
autem caret ferrum, si cerussa et gypso et liquida pice perunguitur.
Item rubigo ferramenta non vitiat, si eadem medulla cervina vel
cerussa mixta rosaceo unguitur.
22. DE PLVMBO
(1) Plumbum dictum, quod ex eo primum pilis factis maris alti-

tudo temptata est. Huius duo genera sunt, nigrum et candidum; sed
melius candidum, quod prius in insulis Athlantici maris inventum
est. Siquidem et in Lusitania et in Gallicia gignitur, summa terra
rozlept·vatì, nem· û·dnou souvislost. Rzi na ûeleze se ¯Ìkalo takÈ ferrugo.

Jedn· se o hydr·t ûelezit˝, kter˝ se vytv·¯Ì na povrchu ûeleza p˘sobenÌm
vlhkosti a kyslÌku (srv. OSN XXI,632).
405
Srv. Etymol. XVI,20,14. TakÈ na tomto mÌstÏ etymologizuje Isidor
nespr·vnÏ; slovo aerugo je odvozeninou od subst. aes, ÑmÏÔì, a souvisÌ
tedy i se slovem aeramentum, ÑmÏÔ; mÏdÏnÈ n·dobyì, naproti tomu se
slovesem erodere nem· nic spoleËnÈho. NavÌc se tÌmto termÌnem ozna-
Ëovala plÌseÚ neboli rez na mÏdi (tj. mÏdÏnka), nikoli rez na ûeleze.
406
Z ¯ec. skvr¯a (skÛri·); srv. ErnoutñMeillet (s. v. scoria). Marcellus
Empiricus (nap¯. De medicam. X,19) uv·dÌ ve sv˝ch receptech nikoli ûelez-
nou strusku, n˝brû strusku z olova (plumbi stercus, quod scorian dicunt).
O r˘zn˝ch strusk·ch a jejich vysuöujÌcÌm ˙Ëinku pÌöe takÈ GalÈnos (De
metall. medicam., str. 235), kter˝ si cenÌ nejvÌce strusky ze ûeleza.
407
Lat. plumbum, Ñolovoì, je stejnÏ jako jeho ¯eck˝ ekvivalent mÕ-
lybdoq (molybdos) nezn·mÈho p˘vodu; podle ErnoutañMeilleta (s. v.
plumbum) se jedn· pravdÏpodobnÏ o v˝p˘jËku do latiny z nÏkterÈho jazyka
v oblasti St¯edozemnÌho mo¯e, W. Muss-Arnolt (Semitic Words in Greek
and Latin, str. 134ñ135) spojuje ¯eck˝ i latinsk˝ termÌn s hebr. lyd IB:
(bedÌl), ÑËernÈ olovoì, cituje vöak takÈ G. Hoffmanna, podle jehoû n·zoru
jsou vöechna t¯i slova iberskÈho p˘vodu. Isidor s·m etymologizuje nejasnÏ.
244
03-text16.PM6 244 2.11.2016, 15:13

22. Olovo (cÌn)
slovo plÌseÚ, rez (aerugo)405 od slovesa rozeûÌrat (erodere); neboù

rez (aerugo) je nemoc ûeleza nazvan· podle toho, ûe rozeûÌr· (ab
erodendo), nikoli podle slova aeramentum. (6) Struska (scoria)406 je
neËistota a kal, kterÈ se vyluËujÌ (p¯i tavenÌ ûeleza) v ohni. Struska
(scoria) se jmenuje proto, ûe se vypuzuje (excutitur) ze ûeleza. (7)
éelezo nepodlÈh· rzi, pokud se pot¯e olovnatou bÏlobou, s·drou ne-
bo tekutou prysky¯icÌ. Rez rovnÏû nenapad· ûeleznÈ n·stroje v p¯Ì-
padÏ, ûe se pot¯ou jelenÌm morkem nebo olovnatou bÏlobou smÌ-
chanou s r˘ûov˝m olejem.
22. OLOVO (CÕN)
(1) Olovo (plumbum)407 se tak jmenuje proto, ûe se z nÏho d¯Ìve

vyr·bÏly koule, s jejichû pomocÌ se zkoumala hloubka mo¯e. Jsou
zn·my dvÏ odr˘dy olova, Ëern· a bÌl·.408 LepöÌ je bÌlÈ olovo, kterÈ
bylo nalezeno nejprve na ostrovech AtlantskÈho oce·nu. NicmÈnÏ
olovo vznik· takÈ v Lusitanii a Galicii409 v nejvyööÌ, pÌsËitÈ vrstvÏ
zemÏ, kter· je Ëern· a velmi tÏûk·. (BÌlÈ) olovo se nach·zÌ takÈ ve
Zd· se, ûe odvozuje latinsk˝ n·zev olova od mÏ¯enÌ hloubky mo¯e pomocÌ
olovÏn˝ch koulÌ; v modernÌ francouzötinÏ sice existuje sloveso plomber ve
v˝znamu ÑmÏ¯it olovnicÌì, takûe lze p¯edpokl·dat, ûe i latinskÈ sloveso
plumbare mohlo mÌt tento v˝znam, avöak je nepochybnÈ, ûe samotnÈ slo-
veso bylo odvozeno od substantiva plumbum, a nikoli naopak.
Isidor p¯evzal vÏtöinu sv˝ch informacÌ od Plinia StaröÌho (Natur. hist.
34,156ñ159: popis kovu, a tamt. 164ñ170: uûitÌ olova v lÈka¯stvÌ).
408
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 34,156). Podle K. C. Baileye (The
Elder Plinyís Chapters on Chemical Subjects, II, str. 191) oznaËuje termÌn
plumbum nigrum skuteËnÏ olovo, kdeûto plumbum candidum (pop¯. al-
bum) byl ve skuteËnosti cÌn, jak je zjevnÈ nap¯. z textu Pliniova (tamt.):
pretiosissimum hoc [candidum], Graecis appellatum cassiterum (Ñvelmi
vz·cnÈ je olovo bÌlÈ, kterÈ ÿekovÈ naz˝vajÌ cassiterumì); ¯eckÈ kas-
s¯teroq (kassiteros) znamen· ÑcÌnì. OznaËov·nÌ cÌnu jako ÑbÌlÈho olovaì
p¯etrvalo jeötÏ ve staröÌ francouzötinÏ (srv. Larousse s. v. plomb blanc).
409
Lusitanie leûÌcÌ v jihoz·padnÌ Ë·sti PyrenejskÈho poloostrova od-
povÌd· zhruba dneönÌmu Portugalsku, Gallaecie Ëi Gallicie leûÌcÌ v jeho
severov˝chodnÌ Ë·sti je totoûn· s dneönÌ GaliciÌ ve äpanÏlsku.
245
03-text16.PM6 245 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
harenosa et coloris nigri et pondere gravis. Interveniunt et minuti

calculi, maxime torrentibus siccatis; lavant eas arenas, et quod sub-
sidit, quoquunt in fornacibus. Inveniuntur et in aurariis metallis
aqua missa calculi nigri et graves, et dum aurum colligitur, cum eo
remanent; postea separati conflantur et in plumbum album resol-
vuntur. Inde et eadem gravitas plumbi quae auro.
(2) Nigrum plumbum circa Cantabria abundat. Cuius origo duñ
plex est: aut enim solus ex sua vena prodit, aut cum argento nascitur
mixtisque venis conflatur. Huius primus in fornacibus liquor sta-
gnum est, secundus argentum; quod remanet, superaddita vena rur-
susque conflata, fit nigrum plumbum.
(3) India neque aes neque plumbum habet; gemmis tantum et
margaritis haec permutat. Nigro plumbo fistulas lamminasque uti-
mur. Laboriosius in Hispania et Gallia eruitur plumbum, nam in
Brittania summo terrae corio.
410
Obrat interveniunt et minuti calculi lze p¯eloûit dvÏma zp˘soby. BuÔ
se vztahuje jeötÏ k p¯edch·zejÌcÌ vÏtÏ a m· v˝znam Ñnach·zejÌ se v nÌ (tj.
v onÈ ËernÈ, pÌsËitÈ a tÏûkÈ zemi) i malÈ kamÈnkyì, nebo se jedn· jiû o no-
vou vÏtu sdÏlujÌcÌ, ûe (bÌlÈ) olovo se m˘ûe nach·zet rovnÏû ve vyschl˝ch
potocÌch Ñv podobÏ mal˝ch kamÈnk˘ì. K tÈto druhÈ hypotÈze se p¯ikl·nÌ
K. C. Bailey (The Elder Plinyís Chapters on Chemical Subjects, II, str.
194), podle nÏhoû mÌnÌ Plinius StaröÌ malÈ kousky cÌnovce (kasiteritu,
chemicky SnO2), kterÈ se obvykle nalÈzajÌ na dnÏ potok˘.
411
CÌn se zÌsk·v· praûenÌm cÌnovce s d¯evÏn˝m uhlÌm (srv. K. C. Bai-
ley, tamt.).
412
Celou pas·û p¯evzal Isidor od Plinia StaröÌho (Natur. hist. 34,157),
avöak ve zkr·cenÈ a nep¯esnÈ podobÏ. Podle Plinia se bÌlÈ olovo (tj. cÌn)
nalÈz· takÈ ve zlatÈ rudÏ; kdyû se ruda p¯elije vodou, vyplavÌ se ËernÈ
kamÈnky, kterÈ jsou stejnÏ tÏûkÈ jako zlato, a proto z˘st·vajÌ spolu se
zlatem na dnÏ n·dob, do nichû se zlato sbÌr·. Tyto kamÈnky se pak v peci
oddÏlÌ od zlata a roztavÌ se v bÌlÈ olovo (cÌn). Jak uv·dÌ K. C. Bailey (The
Elder Plinyís Chapters on Chemical Subjects, II, str. 194), specifick· v·ha
zlata (19) je vÏtöÌ neû cÌnu (7), p¯esto jsou oba kovy tÏûöÌ neû ostatnÌ
substance (jÌl, pÌsek, ötÏrk), v nichû se obvykle vyskytujÌ; pokud jde o tav-
bu obou kov˘, cÌn se tavÌ p¯i teplotÏ 216o C, zlato p¯i teplotÏ nad 1045o C.
413
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 34,158). KantabrovÈ byli n·rod ûijÌcÌ
na severnÌm pob¯eûÌ Hisp·nie.
246
03-text16.PM6 246 2.11.2016, 15:13

22. Olovo (cÌn)
formÏ mal˝ch kamÈnk˘,410 p¯edevöÌm ve vyschl˝ch potocÌch. PÌsek

se vym˝v· a to, co zbude, se tavÌ v pecÌch.411 TakÈ ve zlatÈ rudÏ,
potÈ co se p¯elila vodou, se nach·zejÌ ËernÈ a tÏûkÈ kamÌnky, kterÈ
z˘st·vajÌ se zlatem, kdyû se zlato sbÌr·; ty se pak od zlata odluËujÌ,
tavÌ se a mÏnÌ se v bÌlÈ olovo. Z toho plyne, ûe (bÌlÈ) olovo je stejnÏ
tÏûkÈ jako zlato.412
(2) »ernÈ olovo se nach·zÌ v hojnÈ mÌ¯e v Kantabrii.413 M· dvojÌ
p˘vod: buÔ se zÌsk·v· ËistÈ ze svÈ ûÌly, nebo se vyskytuje ve smÏsi
se st¯Ìbrem a zÌsk·v· se p¯i souËasnÈm tavenÌ obou kov˘. Kov, kter˝
z tÈto smÏsi vytÈk· v pecÌch jako prvnÌ, se naz˝v· stagnum,414 druh˝
argentum;415 k tomu, co zbude, se p¯id· dalöÌ ruda a vöe se opÏt tavÌ,
aû vznikne ËernÈ olovo.416
(3) V Indii se mÏÔ ani olovo nenach·zÌ, proto je IndovÈ vy-
mÏÚujÌ za drahokamy a perly. »ernÈ olovo pouûÌv·me k v˝robÏ rour
a plech˘. V Hisp·nii a Galii se olovo zÌsk·v· velmi pracnÏ, zatÌmco
v Brit·nii se nach·zÌ v hornÌ vrstvÏ zemÏ.417
414
MÌnÏno zde ÑpracovnÌ olovoì, smÏs olova a st¯Ìbra (srv. H. Gallet de
Santerre ñ H. Le Bonniec, Pline líAncien, Hist. natur. XXXIV, str. 310,
pozn. 159,2).
415
Podle K. C. Baileye (The Elder Plinyís Chapters on Chemical Sub-
jects, II, str. 195) slovo argentum na tomto mÌstÏ neznamen· st¯Ìbro, n˝brû
st¯ÌbronosnÈ olovo neliöÌcÌ se p¯Ìliö od substance naz˝vanÈ stagnum.
416
Isidor pozmÏnil text Plini˘v (Natur. hist. 34,159) a tÌm i postup p¯i
tavbÏ. Podle Plinia je zbytek z tavenÌ (galena) t¯etÌ Ë·stÌ rudy vloûenÈ do
pece (galena, quae fit tertia portio additae venae); tato t¯etÌ Ë·st se znovu
tavÌ (aniû by se k nÌ nÏco p¯id·valo, jak nespr·vnÏ uv·dÌ Isidor) a v˝sled-
kem je ËernÈ olovo s odpadem dvou devÌtin (haec rursus conflata dat
nigrum plumbum deductis partibus nonis duabus). K. C. Bailey (The Elder
Plinyís Chapters on Chemical Subjects, II, str. 196) vysvÏtluje cel˝ proces
takto: ÑWhen the crude lead from the preliminary process was again roas-
ted, common impurities such as antimony and copper would be oxidized
with part of the lead and form a surface scum which could be removed.
This probably accounts for the diminution of twoninths in bulkì.
417
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 34,164). Plinius uv·dÌ takÈ vyuûitÌ
olova v lÈka¯stvÌ (tamt., 34,166ñ170); viz tÈû Marcellus Empiricus, v je-
hoû p¯edpisech je p·lenÈ olovo souË·stÌ nap¯. oËnÌch mastÌ (De medicam.
VIII,13).
247
03-text16.PM6 247 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
23. DE STAGNO
(1) Stagni etymologia §poxvr¯zvn, id est separans et secernens.
Mixta enim et adulterata inter se per ignem metalla dissociat et ab
auro et argento aes plumbumque secernit; alia quoque metalla ab
igne defendit, et quum sit natura aeris ferrique durissima, si absque
stagno fuerit, uritur et crematur.
(2) Stagnum inlitum aereis vasis saporem facit gratiorem et con-
pescit virus aeruginis. Specula etiam ex eo temperantur. Cerussa
quoque ex eo, sicut ex plumbo, conficitur.
24. DE ELECTRO
(1) Electrum vocatum, quod ad radium solis clarius auro argen-

toque reluceat; sol enim a poetis Elector vocatur. Defaecatius est
enim hoc metallum omnibus metallis. (2) Huius tria genera: unum,
418
Slovo stagnum (ps·no tÈû ve formÏ stannum) je v˝p˘jËka do latiny
nejasnÈho p˘vodu; slovo se neobjevuje p¯ed Pliniem a Suetoniem (srv.
ErnoutñMeillet s. v. stagnum). Jak uv·dÏjÌ H. Gallet de Santerre a H. Le
Bonniec (Pline líAncien, Hist. natur. XXXIV, str. 311, pozn. 160,1), v˝-
znam slova byl p¯edmÏtem dlouh˝ch diskusÌ. Plinius StaröÌ oznaËuje cÌn
termÌnem plumbum candidum (pop¯. album), slovo stagnum muselo mÌt
tedy jin˝ v˝znam jak u nÏho, tak u Isidora, kter˝ se jeho dÌlem z p¯ev·ûnÈ
Ë·sti inspiroval; v Natur. hist. 34,159 je Plinius uûÌv· pro oznaËenÌ tzv.
ÑpracovnÌho olovaì, smÏsi olova se st¯Ìbrem vznikajÌcÌ v prvnÌ f·zi tavby
za ˙Ëelem zÌsk·nÌ ËernÈho olova (tj. dneönÌho olova; srv. Etymol. XVI,
22,2). NenÌ pravdÏpodobnÈ, ûe by Plinius StaröÌ uvedl v n·sledujÌcÌ pas·ûi
(tamt. 34, 160) totÈû slovo v jinÈm v˝znamu.
V jakÈm smyslu pouûil termÌn stagnum Isidor, nenÌ zcela jistÈ, neboù
pro prvnÌ Ë·st textu mu slouûil jin˝ pramen neû Plinius. Ve st¯edovÏkÈ
latinÏ m· slovo stagnum v˝znam ÑcÌnì (srv. Du Cange VI, 575c).
419
Srv. Jeron˝m (In Zachar. I,4, CC-SL 76A, str. 782ñ783) a ˙vod,
pozn. 119.
248
03-text16.PM6 248 2.11.2016, 15:13

23. Stagnum
23. STAGNUM
(1) Slovo stagnum418 m· v˝znam ¯eckÈho §poxvr¯zvn (apo-
chÛrizÛn), to jest Ñco oddÏluje a odluËujeì. Neboù stagnum za p˘so-
benÌ ohnÏ rozdÏluje od sebe kovy, kterÈ se mezi sebou smÌsily a spo-
jily, a oddÏluje od zlata a st¯Ìbra mÏÔ a olovo.419 JinÈ kovy p¯ed
p˘sobenÌm ohnÏ chr·nÌ; aËkoli se totiû mÏÔ a ûelezo vyznaËujÌ tvr-
dostÌ, bez p¯ÌmÏsi tÈto substance vzplanou a sho¯Ì na popel.
(2) Pokud se pokryjÌ vrstvou l·tky stagnum mÏdÏnÈ n·doby, m·
jejich obsah lepöÌ chuù a kov zabraÚuje vzniku jedovatÈ mÏdÏnky.420
Stagnum se pouûÌv· rovnÏû pro v˝robu zrcadel.421 A stejnÏ jako
z olova, i z tohoto kovu se p¯ipravuje bÏloba.
24. …LEKTRUM
(1) …lektrum (electrum)422 se tak jmenuje proto, ûe kdyû je za-

s·hne sluneËnÌ paprsek, z·¯Ì jasnÏji neû zlato a st¯Ìbro; b·snÌci totiû
naz˝vajÌ slunce Elector (z·¯ÌcÌ).423 V tomto kovu je oproti ostatnÌm
odr˘d·m nejmÈnÏ usazenin. (2) ExistujÌ t¯i druhy: jeden, kter˝ stÈk·
z borovice a naz˝v· se jantar (sucinum),424 dalöÌ je kov, kter˝ se
nach·zÌ v p¯ÌrodÏ a velmi se cenÌ, a t¯etÌ, kter˝ se vyr·bÌ ze t¯Ì dÌl˘
420
Srv. Plinius (Natur. hist. 34,160). Tato Pliniova pas·û sv·dÌ k do-
mnÏnce, ûe se zde oproti p¯edchozÌm paragraf˘m jedn· skuteËnÏ o cÌn a ûe
se n·doby, stejnÏ jako v modernÌ dobÏ, pokr˝valy vrstvou tohoto kovu; ve
skuteËnosti se vöak uûÌvalo slitiny olova se st¯Ìbrem (srv. K. C. Bailey, The
Elder Plinyís Chapters on Chemical Subjects, II, str. 196).
421
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 34,160), od nÏhoû Isidor text p¯evzal.
Srv. tÈû Natur. hist. 33,130, kde se Plinius zmiÚuje o zrcadlech ze slitiny
mÏdi a nerostu stagnum a jin˝ch vyroben˝ch ze st¯Ìbra.
422
Z ¯ec. πlektron (Èlektron), ÑÈlektrum (kov); jantarì. Srv. Ez 1,27.
423
424
Srv. Plinius (Natur. hist. 37,31). Srv. tÈû Etymol. XVI,8,6.
249
03-text16.PM6 249 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
quod ex pini arboribus fluit, quod sucinum dicitur; alterum me-

tallum, quod naturaliter invenitur et in pretio habetur; tertium, quod
fit de tribus partibus auri et argenti una. Quas partes, etiam si natu-
rale solvas, inveniens, unde nihil interesse natum an factum; utrum-
que enim eiusdem naturae esse. (3) Electrum, quod est naturale,
eiusmodi naturae est, ut in convivio et ad lumina clarius cunctis
metallis fulgeat et venenum prodat. Nam si eo infundas venenum,
stridorem edit et colores varios in modum arcus caelestis emittit.
25. DE PONDERIBVS
(1) Ponderum ac mensurarum iuvat cognoscere modum. Nam
omnia corporalia, sicut scriptum est, a summis usque ad ima in men-
sura et numero et pondere disposita sunt atque formata. Cunctis
enim corporeis rebus pondus natura dedit; suum quoque regit omnia
pondus.
(2) Primus Moyses [qui omnes antecedit gentilium philosophos
tempore, nobis et numeros et mensuras et pondus diversis [in] scri-
pturae suae locis narravit]. Primus Phidon Argivus ponderum ratio-
nem in Graecia constituit; et licet alii antiquiores extiterint, sed iste
hac arte experientior fuit.
(3) Pondus dictum, eo quod in statera libratum pendeat; hinc et
pensum. Abusive autem pondus libra una est. Vnde etiam dipondius
dictum est quasi duo pondera; quod nomen adhuc in usu retinetur.
425
Srv. Plinius, kter˝ hovo¯Ì na prvnÌm mÌstÏ o p¯ÌrodnÌm kovu, jejû
tvo¯Ì Ëty¯i pÏtiny zlata a jedna pÏtina st¯Ìbra (Natur. hist. 33,80): Omni auro
inest argentum vario pondere...Ubicumque quinta argenti portio est, elec-
trum vocatur, a d·le o umÏlÈ slitinÏ zlata a st¯Ìbra (tamt.): fit et cura elec-
trum argento addito. Tertullianus (Adver. Praxean XXVII, CC-SL 2, str.
1199) ch·pe Èlektrum, smÏs zlata a st¯Ìbra, jako spojenÌ tÏlesnÈ a duchovnÌ
p¯irozenosti v Kristu (una iam erit substancia Iesus ex duabus, ex carne et
spiritu, mixtura quaedam ut electrum, ex auro et argento, et incipit nec
aurum esse, id est spiritus, neque argentum, id est caro, cum alterum altero
mutatur et tertium quid efficitur).
426
Srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 33,81), jÌmû se inspiroval nejen
Isidor, ale i Plinius Iunior, kter˝ se o tÈto vlastnosti Èlektra zmiÚuje v ka-
pitole vÏnovanÈ prevenci a lÈËenÌ otravy: octne-li se v poh·ru vyrobenÈm
250
03-text16.PM6 250 2.11.2016, 15:13

25. V·hy
zlata a z jednoho dÌlu st¯Ìbra.425 Takov˝ pomÏr Ë·stÌ se nalÈz· i u p¯Ì-

rodnÌho nerostu, pokud se roztavÌ, a proto nez·leûÌ na tom, zda jde
o Èlektrum p¯ÌrodnÌ Ëi umÏle vyrobenÈ, protoûe oba druhy majÌ
stejnÈ sloûenÌ. (3) …lektrum, kterÈ se nach·zÌ v p¯ÌrodÏ, se vyznaËuje
takov˝m p¯irozen˝m leskem, ûe (stolnÌ n·ËinÌ z nÏho vyrobenÈ) z·¯Ì
na hostinÏ pod svÏtly jasnÏji neû (n·ËinÌ vyrobenÈ) z kterÈhokoli
jinÈho kovu; navÌc Èlektrum prozrazuje p¯Ìtomnost jedu. Neboù
nalijeö-li do poh·ru z tohoto kovu jed, poh·r drnËivÏ zazvuËÌ a mÌ-
hajÌ se na nÏm nejr˘znÏjöÌ barvy jako na nebeskÈ duze.426
25. V¡HY
(1) Je uûiteËnÈ zn·t v·hy a mÌry, neboù jak je ps·no, vöechny
tÏlesnÈ vÏci od nejvyööÌch aû po nejniûöÌ jsou uspo¯·d·ny a utvo¯eny
podle mÌry, ËÌsla a v·hy (Mdr 11,21). P¯Ìroda totiû obda¯ila vöechny
tÏlesnÈ vÏci vahou; je to v·ha, kter· vl·dne vöemu.427
(2) Jako prvnÌ [n·m] MojûÌö [p¯edch·zeje v ËasovÈm sledu vöech-
ny pohanskÈ filosofy, popsal v rozliËn˝ch pas·ûÌch sv˝ch knih ËÌsla,
mÌry a v·hy]. V ÿecku uspo¯·dal systÈm vah jako prvnÌ FidÛn Argej-
sk˝; a aËkoli byli i jinÌ, staröÌ, on byl v tÈto nauce nejzkuöenÏjöÌ.
(3) Z·vaûÌ (pondus) m· n·zev podle toho, ûe kdyû se na v·ze vy-
vaûuje, visÌ na nÌ (pendet).428 Odtud poch·zÌ i jmÈno pro dennÌ ˙kol
(pensum).429 V nespr·vnÈm uûitÌ znamen· slovo pondus takÈ jednu
libru. Odtud poch·zÌ i n·zev dipondius, to je jako bychom ¯ekli duo
pondera, coû je jmÈno, kterÈ z˘st·v· v uûÌv·nÌ jeötÏ dnes.
z Èlektra jed, objevÌ se na kovu oblouky jako na nebeskÈ duze a ozve se

prask·nÌ ohnÏ (De medic. III,33,5): electrum est aurum, in quo quinta pars
argenti invenitur. Ex quo si quis vaso potatorio utatur, insidias veneni
vitabit. Discurrunt enim in eo arcus caelestibus similes cum igneo stridore,
eoque modo duplici ratione deprehenditur scelus.
427
Srv. Metrol. script., II, str. 88 (Carmen de ponderibus): elementa
suum regit omnia pondus.
428
Substantivum pondus, Ñv·ha; z·vaûÌì, skuteËnÏ souvisÌ se slovesy
pendo, Ñv·ûit; mÌt v·huì, a pendeo, Ñviset, b˝t zavÏöenì.
429
Lat. pensum, dosl. Ñto, co je odv·ûeno (zvl. o vlnÏ urËenÈ ke sp¯ede-
nÌ, kter· se odvaûovala na den)ì; poslÈze slovo znamenalo i ÑdennÌ ˙kol,
˙lohaì a v konkrÈtnÌm v˝znamu takÈ Ñp¯Ìze, vlnaì.
251
03-text16.PM6 251 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(4) Trutina est gemina ponderum lances aequali examine pen-

dens, facta propter talenta et centenaria adpendenda; sicut momen-
tana pro parva modicaque pecunia. Haec et moneta vocata. Idem et
statera nomen ex numero habens, quod duobus lancis et uno in me-
dio stilo librata aequaliter stet.
(5) Examen est filum medium, quo trutinae statera regitur et
lances aequantur. Vnde et in lanceis amentum dicitur.
(6) Campana a regione Italiae nomen accepit, ubi primum eius
usus repertus est. Haec duas lances non habet, sed virga est signata
libris et unciis et vago pondere mensurata.
(7) Vnicuique autem ponderi certus est modus nominibus pro-
priis designatus.
(8) Calcus, minima pars ponderis, quarta pars oboli est, constans
lentis geminis granis. Appellatur autem calcus, quod sit parvulus,
sicut et lapis calculus, qui adeo minimus est, ut sine molestia sui
calcetur.
430
Z ¯ec. tryt°nh (tr˝tanÈ), Ñdvojice misek; v·hyì. Lat. trutina zna-
men· jednak Ñjaz˝Ëek na vah·ch, vahadloì, jednak Ñv·hyì.
431
Odvozeno od lat. momentum (< *movimentum), Ñhybn· sÌla; pohybì.
TermÌn je velmi vz·cn˝, srv. ThLL VIII/2 1390,29.
432
Srv. ThLL VIII/2 1415,68. N·zev tÏchto vah se vyskytuje pouze
u Isidora.
433
Isidor etymologizuje nespr·vnÏ. Slovo statera (sg. f.) poch·zÌ z ¯ec.
statµr, akuz. stat∑ra (statÈr, statÈra), ÑstatÈr (v·hov· jednotka i min-
ce)ì; srv. ErnoutñMeillet s. v. statera. Podle slovnÌku Forcelliniho (s. v.
statera a trutina) je slovo trutina obecn˝m oznaËenÌm jak pro v·hy o dvou
misk·ch zvanÈ tÈû libra, tak pro v·hy bez misek zvanÈ statera; tyto pojmy
se vöak Ëasto zamÏÚovaly, takûe slovo statera oznaËuje v nÏkter˝ch pra-
menech i v·hy se dvÏma miskami.
434
Slovo examen (ze staröÌho *ex-ag-s-men), Ñjaz˝Ëek na vah·ch, va-
hadloì, souvisÌ pravdÏpodobnÏ se slovesem exigere, Ñvyh·nÏtì. Isidor
naznaËuje, snad pro jednu shodnou slabiku (exAMEN x AMENtum), spo-
jitost tohoto termÌnu se slovem am(m)entum (ze staröÌho *ap-men-tum),
Ñövihel (na kopÌ)ì, kterÈ je ale odvozeno od slovesa apire, Ñp¯ivazovat,
p¯ipevÚovatì (srv. ErnoutñMeillet s. v. examen a ammentum); h·zecÌ kopÌ
bylo opat¯eno ¯emenem, jakousi smyËkou, jÌû se kopÌ p¯i hodu uv·dÏlo do
rotace okolo svÈ podÈlnÈ osy (Praû·k-Novotn˝-Sedl·Ëek, s. v. amentum).
252
03-text16.PM6 252 2.11.2016, 15:13

25. V·hy
(4) Trutina430 jsou v·hy, kterÈ tvo¯Ì dvÏ misky zavÏöenÈ po obou
stran·ch ve stejnÈ vzd·lenosti od jaz˝Ëku; slouûÌ k v·ûenÌ talent˘
a centenari˘. PodobnÏ slouûÌ pro v·ûenÌ mal˝ch mincÌ a penÏz men-
öÌ hodnoty v·hy, kterÈ se jmenujÌ momentana;431 ¯Ìk· se jim i mo-
neta.432 A totÈû je i statera majÌcÌ jmÈno podle poËtu (misek), proto-
ûe se skl·d· z vahadla a dvou misek, kterÈ p¯i vyv·ûenÌ stojÌ (stare)
v rovnov·ze.433
(5) Vahadlo (examen)434 je kolÌk uprost¯ed, kter˝m se se¯izujÌ
v·hy a drûÌ se jÌm v rovnov·ze misky vah. Podle nÏho se jmenuje
i övihel na kopÌ (amentum).
(6) Campana435 dostala svÈ jmÈno podle oblasti v It·lii, v nÌû se
zaËala poprvÈ pouûÌvat. Neskl·d· se ze dvou misek, n˝brû z tyËky,
na nÌû jsou vyznaËeny libry a unce, a mÏ¯Ì se na nÌ pomocÌ pohyb-
livÈho z·vaûÌ.
(7) Kaûd· jednotka v·hy m· svou velikost oznaËenou vlastnÌm
jmÈnem.436
(8) Chalkus (calcus)437 je nejmenöÌ jednotka v·hy, Ëtvrtina obo-
lu, a v·ûÌ dva gr·ny ËoËky. Naz˝v· se tak, protoûe je velmi mal·,
podobnÏ jako se ¯Ìk· calculus kamÌnku, kter˝ je tak mal˝, ûe na nÏj
m˘ûeme öl·pnout (calcare), aniû by n·m p˘sobil nep¯Ìjemnost.438
435
Lat. campana (pl. n.) je p˘vodnÏ oznaËenÌ pro kovovÈ n·doby (tj.
n·doby vyr·bÏnÈ z kamp·nskÈ mÏdi). Odtud pak campana (sg. f.) jako
n·zev jednoho typu ¯Ìmsk˝ch vah; srv. ErnoutñMeillet s. v. campana. Srv.
tÈû ThLL III/1 208,55.
436
Pro pomÏry mezi jednotliv˝mi ¯eck˝mi a ¯Ìmsk˝mi v·hov˝mi jed-
notkami viz ˙vod, str. 44ñ45, tab. I a II.
437
Spr·vn· latinsk· podoba slova je chalcus. Latina je p¯evzala z ¯ec.
xalko◊q (chalk˙s), Ñchalkus (mÏdÏn· mince i v·hov· jednotka)ì. Jednalo
se o p˘vodnÏ ¯eckou v·hu, osminu obolu, kterou poslÈze p¯evzali i ÿÌmanÈ.
Srv. Metrol. script., I, str. 208 (Tabula de mensuris ac ponderibus vetus-
tissima): “ dÆ œbolŒq xalko◊q (tj. ∞xei) h˚ (Ñobolos m· osm chalk˘ì). NÏ-
kdy se vöak auto¯i v p¯esnÈ v·ze rozch·zejÌ, viz nap¯. fragment z GalÈna,
Metrol. script., I, str. 232: “ dÆ œbolŒq xalko◊q (tj. ∞xei) q'¥ (Ñobolos m·
öest chalk˘ì), nebo tamt., str. 248 (Tertia collectio ponderum et men-
surarum): “ d œbolŒq xalko◊q ∞xei g' (Ñobolos m· t¯i chalkyì).
438
Isidor odvozuje nespr·vnÏ etymologii obou slov. K n·zvu chalku viz
p¯edeölou pozn., takÈ lat. calculus, ÑkamÈnekì, nesouvisÌ se slovesem
calcare; srv. Etymol. XVI,3,5, pozn. 64.
253
03-text16.PM6 253 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(9) Siliqua vicesima quarta pars solidi est, ab arbore, cuius se-
men est, vocabulum tenens.
(10) Ceratin oboli pars media est, habens siliquam unam semis.
Hunc Latinitas semiobolum vocat; ceratin autem Graece, Latine
[siliqua] cornu<l>um interpretatur.
(11) Obolus siliquis tribus adpenditur, habens ceratin duos, cal-
cos quattuor. Fiebat enim olim ex aere ad instar sagittae. Vnde et
nomen a Graecis accepit, hoc est sagitta.
(12) Scripulus sex siliquarum pondere constat. Hic apud Graecos
gramma vocatur. Scripulus autem dictus per diminutionem a lapillo
brevi, qui scrupus vocatur.
439
Podle ErnoutañMeilleta (s. v. siliqua) nenÌ etymologie tohoto slova
zn·ma. OznaËoval se jÌm na prvnÌm mÌstÏ lusk Ëi jak·koli luötÏnina, termÌn
vöak slouûil takÈ jako jmÈno stromu, na nÏmû rostou plody v podobÏ lusk˘;
jedn· se o rohovnÌk obecn˝ (Ceratonia siliqua L., srv. H. Marzell, Wˆrter-
buch der deutschen Pflanzennamen, I,898), jehoû lusky (tzv. Ñsvatoj·nsk˝
chlÈbì) podobajÌcÌ se mal˝m roh˘m (odtud ËeskÈ jmÈno stromu ÑrohovnÌkì
i ¯eck˝ n·zev ker°tion [keration], viz n·sledujÌcÌ pozn.) obsahujÌ semena,
jichû se uûÌvalo ve starovÏku jako z·vaûÌ, pozdÏji jako v·hovÈ jednotky
(srv. V. Jir·sek - F. Proch·zka, Rostliny zn·mÈ nezn·mÈ, str. 214).
Silikva byla jako ¯Ìmsk· v·hov· jednotka t¯etinou obolu, öestinou skri-
pula a osmn·ctinou drachmy; srv. Metrol. script., II, str. 139 (Excerpta ex
Isidoro, De ponderibus): dragma, quae constat siliquis X et VIII, et scri-
pulus, qui est ex siliquis sex, et obolus, qui est ex tribus. P¯i p¯evodu na
modernÌ soustavu se uv·dÌ obvykle v·ha 0,189 g. Jako mince se rovnala
Ëty¯iadvacetinÏ solidu.
440
TermÌn se vyskytuje v lat. pramenech jako nesklonnÈ neutrum cera-
tim, ceratin apod. a jako sklonnÈ neutrum ceratium, p¯evzatÈ z ¯ec. ker°-
tion (keration), Ñmal˝ roh; ¯eck· v·hov· jednotkaì (srv. ThLL 856,3;19).
Jednalo se o v·hovou jednotku zavedenou v pozdÏjöÌ dobÏ, kter· byla
¯eck˝m ekvivalentem ¯ÌmskÈ silikvy; srv. Metrol. script., II, str. 84 (Ex
Prisciani libro de figuris numerorum): siliqua est quod dicunt Graeci
ker°tion. VÏtöina pramen˘ uv·dÌ stejnÈ pomÏry jako Isidor: jedna jed-
notka tÈto v·hy se rovnala ËtvrtinÏ skripula, polovinÏ obolu, jednÈ a p˘l
silikvÏ a dvÏma chalk˘m; srv. Metrol. script., I, str. 234 (Cleopatrae tabu-
la): TŒ ker°tion ∞xei Attiko÷q xalko◊q b˚ (ÑKeration m· dva attickÈ
chalkyì); Metrol. script., II, str. 100 (Carmen de librae sive assis partibus):
dimidium scripuli est obolus, pars quarta cerates (Ñpolovina skripula je
254
03-text16.PM6 254 2.11.2016, 15:13

25. V·hy
(9) Silikva (siliqua)439 je Ëty¯iadvacetina solidu; odvozuje svÈ

jmÈno podle stromu, jehoû je semenem.
(10) Ceratin440 je polovina obolu, a je totÈû co jeden a p˘l si-
likvy. V latinÏ se naz˝v· semiobolus. Ceratin je ¯eckÈ slovo, do
latiny se p¯ekl·d· jako cornulum (mal˝ roh).
(11) Obolus (obolus)441 je totÈû co t¯i silikvy; obsahuje dva ce-
ratin a Ëty¯i chalky. Kdysi se vyr·bÏl z mÏdi v podobÏ öÌpu, a proto
dostal v ¯eËtinÏ jmÈno, kterÈ znamen· öÌp.
(12) Skripulum (scripulus)442 obsahuje öest silikvÌ. ÿekovÈ je
naz˝vajÌ gramma.443 Slovo je zdrobnÏlinou od scrupus, jeû znamen·
mal˝ k·men.444
obolos, Ëtvrtina ceratesì), a tamt., str. 139 (Excerpta ex Isidoro, De ponde-

ribus): quattuor calculi sive duo ceratim obolum reddunt; duo oboli scri-
pulum complent (ÑËty¯i chalky neboli dva ceratim tvo¯Ì obolos, dva oboly
d·vajÌ dohromady skripulumì).
441
Z ¯ec. œbolÕq (obolos), Ñobolos (jednotka v·hy)ì, kterÈ vzniklo
pravdÏpodobnÏ z ¯ec. œbelÕq (obelos), ÑöÌpì; srv. F. Hultsch, Griechische
und rˆmische Metrologie (1882), str. 133. Jako ¯eck· v·hov· jednotka byl
obolos öestinou drachmy a obsahoval osm chalk˘, srv. nap¯. Metrol. script.,
I, str. 208 (Tabula de mensuris ac ponderibus vetustissima): “ dÆ œbolŒq
xalko◊q (tj. ∞xei) h˚ (Ñobolos m· osm chalk˘ì); jinÌ auto¯i uv·dÏjÌ odliönÈ
pomÏry, viz pozn. 437. Jako ¯Ìmsk· v·hov· jednotka byl obolus polovinou
skripula, srv. Metrol. script., II, str. 139 (Excerpta ex Isidoro, De pon-
deribus): duo oboli scripulum complent, a obsahoval t¯i silikvy, srv. tamt.:
obolus, qui est ex tribus (tj. siliquis). P¯i p¯evodu na modernÌ soustavu se
obvykle uv·dÌ v·ha 0,728 g.
442
Jako nejbÏûnÏjöÌ forma slova se uv·dÌ scripulum (srv. Georges II,
2546). Byla to ¯Ìmsk· v·hov· jednotka, t¯etina drachmy, srv. Metrol. script.,
II, str. 127 (Tabula codicis Bobiensis): dragma habet scripulos III. Podle
modernÌ soustavy se jednalo o 1,137 g.
443
Z ¯ec. gr°mma (gramma). V dobÏ ¯ÌmskÈ pouûÌvali tento termÌn
¯eËtÌ lÈka¯i pro oznaËenÌ skripula.
444
Srv. Etymol. XVI,3,5, kde se hovo¯Ì o malÈm a ostrÈm kamÈnku
(scrupulus), jehoû jmÈno je deminutivem od slova scrupus. TermÌn scri-
pulus je variantou ke slovu scrupulus.
255
03-text16.PM6 255 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(13) Dragma octava pars unciae est et denarii pondus argenti,

tribus constans scripulis, id est decem et octo siliquis. Denarium
autem dictum, quia pro decem nummis inputatur.
(14) Solidum nuncupatum, quia nihil illi deesse videtur; solidum
enim veteres integrum dicebant et totum. Ipse quoque nomisma
vocatur pro eo, quod nominibus principum effigiisque signetur. Ab
initio vero unum nomisma unus argenteus erat. Hoc enim ab As-
syriis coepit; dicunt autem Iudaei, quod Abraham in terram Chanaan
primus hanc advexerit formam. Solidum apud Latinos alio nomine
sextula dicitur, quod his sex uncia conpleatur. Hunc, ut diximus,
vulgus aureum solidum vocant; cuius tertiam partem ideo dixerunt
tremissem, eo quod solidum faciat ter missus.
(15) Sextula bis adsum[ma]ta duellam facit; ter posita staterem
reddit.
(16) Stater autem medietas unciae est, adpendens aureos tres;
unde et vocatus stater, quod tribus solidis stet. Haec et semuncia,
445
Z ¯ec. draxmµ (drachmÈ), Ñdrachmaì. UûÌvalo se pro ni tÈû n·zvu
“lkµ (holkÈ), srv. Metrol. script., II, str. 89 (Carmen de poderibus): olce-
que a dragma non re, sed nomine differt. Jako ¯eck· v·hov· jednotka se
jedna drachma (4,366 g) rovnala öesti obol˘m a Ëty¯iceti osmi chalk˘m.
Jako ¯Ìmsk· v·hov· jednotka byla jedna drachma osminou unce a ob-
sahovala t¯i skripula, öest obol˘ a osmn·ct silikvÌ; srv. Metrol. script., II
(Carmen de librae sive assis partibus, v. 14): octavam (tj. partem unciae)
appellant dragmam; Plinius Iunior (De medic., Prologus 9): Drachma tres
scripulos habet.
446
V ÿÌmÏ se drachma rovnala st¯ÌbrnÈmu den·ru; srv. nap¯. Plinius
StaröÌ (Natur. hist. 21,185): drachma Attica...denarii argentei habet pon-
dus eademque VI obolos pondere efficit; Plinius Iunior (De medic., Pro-
logus 9): Drachma pondus est denarii argentei.
447
Lat. denarius je odvozeno od ËÌslovky podÌlnÈ deni, Ñpo desetiì,
a znamen· ÑobsahujÌcÌ po deseti (tj. assech)ì. Den·r (denarius nummus)
byl st¯Ìbrn˝ ¯Ìmsk˝ penÌz, kter˝ mÏl p˘vodnÏ deset ass˘, od druhÈ punskÈ
v·lky öestn·ct ass˘.
448
Solidus jako ¯Ìmsk· v·hov· jednotka byl totÈû co sextula, tj. öestina
unce. Slovem solidus se vöak v ÿÌmÏ oznaËovala tÈû zlat· mince (zpoË·tku
v hodnotÏ 25 den·r˘).
449
256
03-text16.PM6 256 2.11.2016, 15:13

25. V·hy
(13) Drachma (dragma)445 je osmina unce. Je to v·ha st¯ÌbrnÈho

den·ru;446 je totÈû co t¯i skripuly, to jest osmn·ct silikvÌ. Den·r (de-
narius)447 m· n·zev podle toho, ûe se rovn· deseti (decem) penÌz˘m.
(14) Solidus (solidum)448 se tak jmenuje proto, ûe mu jakoby nic
nesch·zÌ; naöi p¯edkovÈ totiû naz˝vali tÌmto slovem to, co je ne-
poruöenÈ a celÈ. ÿÌk· se mu takÈ nomisma (penÌz, mince), protoûe
se razÌ se jmÈny (nominibus) a podobiznami vl·dc˘.449 Od poË·tku
se pak jedno nomisma rovnalo jednomu st¯ÌbrnÈmu penÌzi. ZaËali jej
pouûÌvat Asy¯anÈ; éidÈ ale tvrdÌ, ûe to byl Abraham, kdo jako prvnÌ
p¯inesl do zemÏ Kanaan tento typ penÏz.450 Solidus m· v latinÏ takÈ
jmÈno Ñöestinkaì (sextula),451 protoûe öesti (sex) solid˘m se rovn·
jedna unce. Jak jsme jiû ¯ekli, lidÈ jej naz˝vajÌ aureus solidus; jeho
t¯etinu nazvali tremissis,452 protoûe nav·ûÌ-li se t¯ikr·t (ter missus),
tvo¯Ì solidum.
(15) Sextula ve dvojn·sobnÈ v·ze tvo¯Ì jednotku zvanou duella;
ve trojn·sobnÈ v·ze tvo¯Ì statÈr.
(16) StatÈr (stater)453 je polovina unce a v·ûÌ t¯i zlatÈ mince
(aureus); ¯Ìk· se mu statÈr proto, ûe se skl·d· ze t¯Ì (stare tribus)
solid˘. M· takÈ n·zev polounce (semuncia), protoûe se rovn· po-
450
Text p¯evzal Isidor pravdÏpodobnÏ z nÏkterÈ latinskÈ verse ¯eckÈho
Epifaniova pojedn·nÌ o v·hov˝ch jednotk·ch, srv. Metrol. script., I, str.
265 (Excerpta ex Epiphanii libro de mensuris et ponderibus): ÒO §rgyro◊q
dÆ Øtyp„uh §p §rx∑q tŒ nÕmisma. Øk dÆ tÂn Assyr¯vn to◊to Øty-
p„uh. was˘ dÆ tŒn Abra¢m e≈q tŒn Xanana¯an tŒn t’pon Ønhnox≠-
nai.
451
Lat. sextula, Ñöestinkaì, je deminutivum od ËÌslovky ¯adovÈ sextus,
Ñöest˝ì. Sextula (tj. pars), Ñöestina unceì (srv. Georges II,2645).
452
Lat. tremissis je kompositum ze slov tres, Ñt¯iì, a as, Ñasì. Jednalo se
o minci v hodnotÏ t¯etiny asu (srv. Georges II,3204).
453
Isidor etymologizuje nespr·vnÏ. Slovo p¯evzala latina z ¯ec. sta-
tµr, akuz. stat∑ra (statÈr, statÈra), ÑstatÈrì. Jedn· se o jednotku v·hy,
nejËastÏji o polovinu unce (semuncia), jindy se rovn· Ëty¯em drachm·m.
StatÈrem se vöak oznaËovala takÈ st¯Ìbrn· nebo zlat· mince uûÌvan· v mno-
ha zemÌch antickÈho svÏta (BabylÛnii, PalestinÏ, S˝rii, FoinÌkii, Persii,
ÿecku, Makedonii, Kart·gu, It·lii a dal.); srv. F. Hultsch, Griechische und
rˆmische Metrologie (1882), index, str. 740ñ741.
257
03-text16.PM6 257 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
quia semis habet de uncia. Haec et semissis, quia ponderis semis est,
quasi semis assis.
(17) Quadrantem Hebraei similiter codrantem vocant; et vocatur
quadrans, quod unciae quartam partem adpendeat.
(18) Sicel, qui Latino sermone siclus corrupte appellatur, Heb-
raeum nomen est, habens apud eos unciae pondus. Apud Latinos
autem et Graecos quarta pars unciae est et stateris medietas, dra-
gmas adpendens duas. Vnde cum in litteris divinis legatur siclus,
uncia est; cum vero in gentilium, quarta pars unciae est.
(19) Vncia dicta, quod universitatem minorum ponderum sua
unitate vinciat, id est conplectat. Constat autem dragmis octo, id est
scripulis viginti quattuor. Quod proinde legitimum pondus habetur,
454
Spr·vn· forma slova je semis, kompositum ze slov semi, Ñpolovinaì,
a as, Ñasì. Jednalo se o minci v hodnotÏ poloviny asu (srv. Georges II,
2591). Semissis je genitiv tÈhoû slova.
455
Lat. quadrans je partic. prÈz. od slovesa quadro a m· v˝znam p˘vod-
nÏ ÑËtvrtinaì, pozdÏji jako mince ÑËtvrt asuì ve v·ze t¯Ì uncÌ (= 81,86 g).
456
mensuris et ponderibus), kde je tato v·ha ztotoûÚov·na s v·hovou jednot-
kou sicilicus: S¯klon ” l≠getai ka˘ kodr°nthq, t≠tarton m≠n Østi t∑q
o⁄gg¯aq, Ωmisy dÆ to◊ stat∑roq, d’o dragm¢q ≥xon (ÑSiklon se naz˝v·
takÈ kodrantÈs, je to Ëtvrtina unce, polovina statÈru a m· dvÏ drachmyì).
457
Jednou Ëtvrtinou unce byl sicilicus, viz n·sledujÌcÌ paragraf.
458
Spr·vn· forma slova je sicilicus. Jako ¯Ìmsk· v·hov· jednotka je to
Ëtvrtina unce a obsahuje öest skripul˘, srv. Metrol. script., II, str. 84 (Ex
Prisciani libro de figuris numerorum): sicilicus scripuli sex. P¯i p¯evodu na
modernÌ soustavu se uv·dÌ obvykle v·ha 6,822 g.
459
Isidor snad mÌnÌ hebr. lq
eew (öeqel), Ñv·haì, pozdÏji Ñv·hov· jednot-
ka öekelì; srv. F. Hultsch, Griechische und rˆmische Metrologie (1862),
str. 273. LatinskÈ sicilicus souvisÌ podle ErnoutañMeilleta (s. v. sicilis)
snad se substantivem sicilis, Ñsrpì, a to dÌky tomu, ûe se tato v·ha ozna-
Ëovala obr·cen˝m velk˝m C p¯ipomÌnajÌcÌm srp ( ). Podle Sexta Pompeia
Festa poch·zÌ n·zev tÈto v·hy pr·vÏ ze skuteËnosti, ûe Ñrozsek·v· (tj. na
dvÏ Ë·sti) polovinu unceì, srv. Metrol. script., I, str. 81 (Loci e Festi libris
de verborum significatione atque ex epitome Pauli): sicilicum dictum, quod
258
03-text16.PM6 258 2.11.2016, 15:13

25. V·hy
lovinÏ unce (semis, uncia). Polovina unce se naz˝v· i semissis,

protoûe je to polovina v·hy, jako bychom ¯ekli semis assis (polovina
assu).454
(17) Quadrans 455 je jednotka v·hy, kterou Hebrejci naz˝vajÌ
podobn˝m slovem, totiû codrans;456 a ¯Ìk· se mu quadrans proto, ûe
se rovn· jednÈ ËtvrtinÏ unce.457
(18) Sicel,458 kter˝ se latinsky oznaËuje poruöen˝m slovem si-
clus, je hebrejskÈ slovo;459 znamen· u nich v·hu jednÈ unce.460 U ÿÌ-
man˘ a ÿek˘ je to vöak Ëtvrtina unce461 a polovina statÈru, a rovn·
se dvÏma drachm·m.462 Takûe kdyû se v PÌsmu svatÈm Ëte siclus,
znamen· to unci, kdyû se vöak tento termÌn objevÌ v pohansk˝ch
spisech, znamen· Ëtvrtinu unce.
(19) Unce (uncia)463 m· n·zev podle toho, ûe ve svÈ jednotce
(unitas) spojuje (vinciat),464 to jest zahrnuje, veökerÈ menöÌ jednotky
v·hy. Tvo¯Ì ji totiû osm drachem, to jest dvacet Ëty¯i skripula.465
Z toho d˘vodu se pokl·d· za z·konem stanovenou jednotku v·hy,
semunciam secet; tuto etymologii vöak pokl·dajÌ ErnoutñMeillet (tamt.) za

slovnÌ h¯ÌËku.
460
Srv. Jeron˝m (Hebr. quaest. in Gen. 24, CC-SL 72, str. 29): secel
vero, qui latino sermone siclus corrupte appellatur, unciae pondus habet.
461
Srv. Metrol. script., II, str. 99 (Carmen de librae sive assis par-
tibus): quarta (tj. pars unciae) siclus vel sicilicus vel denique sicel.
462
JinÈ pomÏry uv·dÌ Jeron˝m (In Hiezech. I,4, CC-SL 75, str. 49):
siclus..., id est stater, habet drachmas quattuor, drachmae autem octo
latinam unciam faciunt.
463
Uncia, Ñunceì, byla druh· nejvyööÌ ¯Ìmsk· jednotka v·hy, jedna
dvan·ctina libry. P¯i p¯evodu na modernÌ soustavu se uv·dÌ obvykle v·ha
27,288 g.
464
Isidor pouûÌv· slovesa vincio, Ñsvazovatì, jehoû 3. os. sg. znÌ vincit.
Aby jeho etymologie lÈpe vyznÏla, vytv·¯Ì konstrukci uncia ñ (quod uni-
tate) vinciat (3. os. sg. konj. prÈz.). Slovo uncia, jehoû staröÌ tvar znÌ *oini-
cia, vöak bylo ve skuteËnosti vytvo¯eno z pouhÈho adjektiva unus (< *oi-
nos), Ñjedenì (srv. ErnoutñMeillet s. v. uncia).
465
Srv. Metrol. script., II, str. 99 (Carmen de librae sive assis par-
tibus): uncia viginti scripulos et quattuor ambit.
259
03-text16.PM6 259 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
quia numerus scripulorum eius horas diei noctisque metitur, vel quia
libram efficit duodecies conputatus.
(20) Libra duodecim unciis perficitur; et inde habetur perfecti
ponderis genus, quia tot constat unciis, quot mensibus annus. Dicta
autem libra, quod sit libera et cuncta intra se pondera praedicta
concludat.
(21) Mina in ponderibus centum dragmis adpenditur; et est no-
men Graecum [quod sunt siliquae MDCCC, tremisses CCXXV,
solidi LXXV, stateres XXV].
(22) Talentum summum esse pondus perhibetur in Graecis; nam
nihil est calco minus, nihil talento maius. Cuius varium apud diver-
sas gentes pondus habetur. Apud Romanos autem talentum esse
septuaginta [duarum] librarum, sicut Plautus ostendit, qui ait duo
talenta esse centum quadraginta libras. Est autem triplex: id est
minor, medius, summus. Minor quinquaginta, medius septuaginta
duarum librarum, summus centum viginti constat.
466
Srv. Metrol. script., II, str. 89 (Carmen de ponderibus).
467
Libra byla nejvyööÌ ¯Ìmskou jednotkou v·hy (327,45 g) a rovnala se
jednomu asu. Obsahovala dvan·ct uncÌ; srv. Metrol. script., II, str. 99
(Carmen de librae sive assis partibus): libra vel as ex unciolis constat
duodenis.
468
Srv. Metrol. script., II, str. 139 (Excerpta ex Isidoro, De ponderi-
bus): Libra dicitur quicquid per duodenarii numeri perfectionem adim-
pletur. Nam libra dici potest annus, qui constat ex IIII temporibus et XII
mensibus... Nam libra in ponderibus, in mensuris arborum vel spatio terra-
rum vel statu hominis, per diversas mensuras in duodenario numero con-
prehendi potest.
469
Isidor etymologizuje nespr·vnÏ. Slovo libra znamen· p˘vodnÏ Ñv·-
hy (dvouramennÈ se dvÏma miskami)ì. Etymologie slova je podle Ernou-
tañMeilleta (s. v. libra) nezn·m·; jako u jin˝ch jmen mincÌ a v·hov˝ch jed-
notek se jedn· pravdÏpodobnÏ o v˝p˘jËku z cizÌho jazyka.
470
Z ¯ec. mn£ (mn·), Ñminaì. Byla to ¯eck· v·hov· jednotka obsahujÌcÌ
p˘vodnÏ sto drachem. PozdÏjöÌ auto¯i se vöak v jejÌm p¯esnÈm urËenÌ znaË-
nÏ rozch·zejÌ, srv. nap¯. Metrol. script., I, str. 221 (Collectio de mensuris et
ponderibus Galenea): ÒH mn£ º Attik∂ ka˘ º A≈gypt¯a ∞xei Go iq'˚ . ÒH
mn£ º ÒRvmaik∂ ∞xei Go k˚ (Ñattick· a egyptsk· mina m· öestn·ct uncÌ.
ÿÌmsk· mina m· dvacet uncÌì), a tamt., str. 232: ÒH mn£ prŒq tŒ Itali-
kŒn ∞xei draxm¢q rmd˚, prŒq dÆ tŒ AttikŒn draxm¢q rkb˚ (Ñmina v It·-
260
03-text16.PM6 260 2.11.2016, 15:13

25. V·hy
protoûe poËet jejÌch skripul˘ se rovn· poËtu hodin dne a noci, nebo
proto, ûe dvan·ct uncÌ tvo¯Ì libru.466
(20) Libra (libra)467 se skl·d· z dvan·cti uncÌ; z toho d˘vodu se
pokl·d· za typ dokonalÈ jednotky v·hy, protoûe se skl·d· z tolika
uncÌ, kolik je mÏsÌc˘ v roce.468 ÿÌk· se jÌ libra proto, ûe je voln·
(libera) a zahrnuje v sobÏ vöechny svrchu popsanÈ jednotky v·hy.469
(21) Mina (mina)470 jako jednotka v·hy obsahuje sto drachem. Je
to ¯eckÈ slovo [a je totÈû co tisÌc osm set silikvÌ, dvÏ stÏ dvacet pÏt
jednotek tremissis, sedmdes·t pÏt solid˘ a dvacet pÏt statÈr˘].
(22) Talent (talentum)471 je pokl·d·n za nejvÏtöÌ jednotku v·hy
v ÿecku; neboù nic nenÌ menöÌ neû chalkus, nic vÏtöÌ neû talent.472
Jeho v·ha je u r˘zn˝ch n·rod˘ rozdÌln·;473 u ÿÌman˘ obsahuje talent
sedmdes·t [dva] liber, jak to oz¯ejmuje Plautus,474 kter˝ ¯Ìk·, ûe dva
talenty jsou totÈû co sto Ëty¯icet liber.475 Jsou t¯i druhy talentu: men-
öÌ, st¯ednÌ a nejvÏtöÌ. MenöÌ obsahuje pades·t liber, st¯ednÌ sedm-
des·t dvÏ libry a nejvyööÌ sto dvacet liber.
lii m· sto Ëty¯icet Ëty¯i drachem, v Attice sto dvacet dva drachemì). Tyto
odliönÈ pomÏry mezi minou a niûöÌmi jednotkami poch·zejÌ z rozdÌl˘ mezi
minou solÛnskou, attickou, staroaiginskou, foinickou a babylÛnskou; srv.
F. Hultsch, Griechische und rˆmische Metrologie (1882), str. 138ñ142. P¯i
p¯evodu na modernÌ soustavu se uv·dÌ obvykle v·ha 436,6 g.
471
Z ¯ec. t°lanton (talanton), Ñmiska (na v·ze), v·ha; talent (jednotka
pro penÌze i pro v·hy)ì. V ÿecku se jeden talent rovnal 60 min·m, 6 000
drachem a 36 000 obol˘. P¯i p¯evodu na modernÌ soustavu se uv·dÌ nej-
ËastÏji v·ha 26,196 kg.
472
Srv. Metrol. script., II, str. 90 (Carmen de ponderibus, v. 40): nam
nihil his (tj. Atheniensibus) obolove minus maiusve talento. P˘vodnÏ byl
totiû v ÿecku nejmenöÌ v·hovou jednotkou obolos, pozdÏji se zaËal pro
˙Ëely farmaceutickÈ dÏlit na jeötÏ menöÌ jednotky naz˝vanÈ xalko¡ (chal-
koi); srv. Etymol. XVI,25,8.
473
Srv. nap¯. rozdÌly mezi talentem uûÌvan˝m v ÿecku, EgyptÏ a v It·-
lii, jak je uv·dÌ Sextus Pompeius Festus, Metrol. script., II, str. 81. Attick˝
talent se podle jeho n·zoru rovn· 6000 den·r˘ (tj. ¯eck˝ch drachem), rhod-
sk˝ 4500 den·r˘, alexandrijsk˝ 12 den·r˘m, neapolsk˝ 6 den·r˘m, syra-
k˙sk˝ 3 den·r˘m a rÈgijsk˝ jednomu viktori·tu (tj. polovinÏ den·ru).
474
Srv. Most. 644.
475
Srv. Servius (Aen. 5,112), od nÏhoû Isidor text p¯evzal.
261
03-text16.PM6 261 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(23) Centenarium numeri nomen est, eo quod centum librarum

ponderis sit. Quod pondus propter perfectionem centenarii numeri
instituerunt Romani.
26. DE MENSVRIS
(1) Mensura est res aliqua modo suo vel tempore circumscripta;
haec autem [aut] corporis est aut temporis. Corporis [est], ut homi-
num, lignorum et columnarum longitudo et brevitas. Sed et solem
istum propriam sui orbis habere mensuram, quod geometrici per-
scrutare audent. Temporis, ut mensura horarum et dierum et anno-
rum; unde et metire pedes horarum dicimus, hoc est mensurare.
(2) Proprie autem mensuram vocatam, quod ea fruges metiuntur
atque frumentum, id est humida et sicca, ut modios [et artabones],
urnas et amphoras.
(3) Mensurarum pars minima coclear, quod est dimidia pars
dragmae, adpendens siliquas novem; qui triplicatus conculam facit.
Concula dragma una et dimidia adimpletur.
476
Lat. centenarius, ÑobsahujÌcÌ po stuì, je odvozeno od v˝razu cen-
tenus, Ñpo stuì. Srv. Metrol. script., I, str. 307 (Loci e Glossis nomicis):
Kenthn°rion, l¯trai r˚. k≠nton g¢r ÒRvma¡oi t¢ r̊ wasi (ÑKentÈnarion,
sto liber. Jako kenton totiû ÿÌmanÈ oznaËujÌ to, co m· hodnotu stoì).
477
Substantivum mensura je skuteËnÏ odvozeno od slovesa metiri,
ÑmÏ¯itì (srv. ErnoutñMeillet s. v. metior). Je moûnÈ, ûe Isidor zmÌnkou o
vymÏ¯ov·nÌ plodin a obilÌ, tedy toho, co bylo pokoseno a sklizeno, ËinÌ
skrytou nar·ûku takÈ na sloveso metere, ÑpoûÌnat, kosit (obilÌ)ì.
478
Lat. cochlear Ëi coclear, ÑvÏc podobn· hlem˝ûdÌ sko¯·pce (srv. lat.
cochlea, Ñhlem˝ûÔì); lûÌce; kochlear (dut· mÌra)ì. Byla to nejmenöÌ ¯Ìmsk·
dut· mÌra v·ûÌcÌ podle vÏtöiny antick˝ch autor˘ p˘l drachmy; srv. Metrol.
script., II, str. 132 (Tabula codicis Mutinensis prioris): cochlear, id est
denarius et semis, habet in se dimidiam dragmam, id est scripulum et
obolum (Ñkochlear, to jest jeden a p˘l den·ru, obsahuje p˘l drachmy, to jest
skripulum a obolusì); tamt., str. 140 (Excerpta ex Isidoro, De mensuris in
liquidis): mensurarum in liquidis coclear est pars minima, qui habet dimi-
diam dragmam, id est scripulum et obolum; Plinius Iunior (De medic., Prol.
9): cochleare drachma dimidia. F. Hultsch, Griechische und rˆmische
262
03-text16.PM6 262 2.11.2016, 15:13

26. (DutÈ) mÌry
(23) Centenarius (centenarium)476 je jmÈno (odvozenÈ od) ËÌsla,

protoûe je to v·ha sta liber. Tuto v·hovou jednotku zavedli kv˘li
dokonalosti ËÌsla sto ÿÌmanÈ.
26. (DUT…) MÕRY
(1) MÌra je nÏjak· vÏc vymezen· sv˝mi rozmÏry nebo Ëasem; je

to mÌra [buÔ] prostorov· nebo Ëasov·. MÌra prostorov· se t˝k· na-
p¯Ìklad ËlovÏka, d¯ÌvÌ nebo sloup˘, kterÈ jsou buÔ dlouhÈ nebo
kr·tkÈ. Ale i naöe slunce m· vlastnÌ rozmÏr svÈho kruhu, kter˝ geo-
metrovÈ chtÏjÌ prozkoumat. »asov· mÌra se t˝k· nap¯Ìklad hodin,
dn˘ a rok˘; proto takÈ ¯Ìk·me, ûe se mÏ¯Ì, to jest vymezuje mÌrou,
ubÌh·nÌ hodin.
(2) Ve vlastnÌm slova smyslu m· mÌra (mensura) n·zev podle
toho, ûe se s jejÌ pomocÌ odmÏ¯ujÌ (metiuntur) plodiny a obilÌ,477 to
jest tekutÈ i suchÈ l·tky; tak m·me mÌry modius [a artaba], urna
a amphora.
(3) NejmenöÌ jednotkou mÌry je kochlear (coclear);478 je to po-
lovina drachmy a m· v·hu devÌti silikvÌ; ztrojn·sobÌme-li ji t¯emi,
dostaneme mÌru concula. Concula479 se rovn· jednÈ a p˘l drachmÏ.
Metrologie (1882), str. 118, vöak uv·dÌ tabulku mÏr p¯ipisovanou Dio-
skoridovi, podle nÌû se rovn· kochlear pÏti dvan·ctin·m unce (neboli t¯em
drachm·m a jednomu skripulu). Kochlear byla mÌra uûÌvan· p¯edevöÌm
v lÈka¯stvÌ; srv. nap¯. p¯edpis Scribonia Larga, podle nÏhoû se pod·vajÌ
tomu, kdo m· potÌûe s dechem, t¯i kochleary liöËÌch nebo jelenÌch plic roz-
drcen˝ch na pr·öek v hlinÏnÈm hrnci, smÌchanÈ se t¯emi kyathy teplÈ vody
(Compos. 76: profuit multis pulmo vulpis in olla fictili ad cinerem redactus
et datus mensura cocleariorum trium cum aquae calidae cyathis tribus,
item pulmo cervi eodem modo factus et datus).
479
Deminutivum od lat. conc(h)a, Ñlasturaì. Tato dut· mÌra se uûÌvala
nap¯. v lÈka¯stvÌ, viz Marcellus Empiricus (De medicam. XXI,5): ad pleni-
tudinem conchulae oblongae, quam Graeci tellinem, alii chemam macram
vocant. Srv. tÈû Metrol. script., II, str. 133 (Tabula codicis Mutinensis
prioris), kde je conchula nikoli troj-, n˝brû Ëty¯n·sobek kochlearu: cocle-
arii IIII...conclam faciunt; conclae VIII eminam faciunt.
263
03-text16.PM6 263 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(4) Cyati pondus decem dragmis adpenditur, qui etiam a quibus-

dam cuatus nominatur. Oxifalus fit, si quinque dragmae adduntur ad
decem.
(5) Acitabulus quarta pars eminae est, duodecim dragmas ad-
pendens. Cotyla emina est habens cyatos sex; quae idcirco cotyla
vocatur, quia cote Graeco sermone incisio dicitur, et emina sextarii
in duo aequa inciditur [et cotylam facit]. Emina autem adpendit
libram unam; quae geminata sextarium facit.
480
Lat. cyathus poch·zÌ z ¯ec. k’auoq (kyathos), ÑsbÏraËka, kalÌöek;
kyathos (dut· mÌra)ì. Byla to ¯eck· i ¯Ìmsk· dut· mÌra pouûÌvan· p¯ede-
vöÌm pro tekutÈ l·tky, v ÿecku jedna dvan·ctina jednotky j≠sthq (xestÈs)
a v ÿÌmÏ jedna dvan·ctina sextariu (obvykle 0,0456 l); srv. Metrol. script.,
II, str. 92 (Carmen de ponderibus): sextari cyathus pars est quae est uncia
librae (Ñkyathos je takov· Ë·st sextariu, jako unce libryì). O uûÌv·nÌ tÈto
jednotky pro sypkÈ l·tky viz nap¯. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 14,85).
481
Srv. nap¯. Metrol. script., I, str. 242 (Collectio de mensuris ac pon-
deribus Galenea, Decima mensurarum et ponderum tabula): “ k’auÕq
Østi draxmÂn d≠ka; Metrol. script., II, str. 92 (Carmen de ponderibus):
sed cyatho nobis pondus quoque saepe notatur; / bis quinae hunc faciunt
dragmae, si adpendere malis; Plinius Iunior (De medic., Prol. 9): cyathus
drachmae decem.
482
Spr·vn· forma slova je pravdÏpodobnÏ oxybaphon Ëi oxybaphum
(srv. Georges II,1426 a Hultschovu variantu v kritickÈm apar·tu Lindsayo-
vy edice), jeû poch·zÌ z ¯ec. œj’bawon (oxybafon), Ñmal· miska na vinn˝
ocet; druh dutÈ mÌryì. Byla to ¯eck· dut· mÌra pouûÌvan· pro tekutÈ l·tky,
kter· obsahovala jeden a p˘l kyathu (srv. Metrol. script., I, str. 222 ñ
Collectio de mensuris ac ponderibus Galenea: tŒ dÆ œj’bawon ∞xei k’a-
uon å ka˘ Ωmisy) a byla Ëtvrtinou kotyly (srv. tamt., str. 208 ñ Tabula de
mensuris ac ponderibus vetustissima: tŒ dÆ œj’bawon t≠tartÕn Østi
kot’lhq). Rovnala se v·ze patn·cti drachem, srv. Metrol. script., I, str. 92
(Carmen de ponderibus).
483
Spr·vn· forma slova je acetabulum (srv. ThLL I,378), Ñn·doba na
vinn˝ ocet; druh dutÈ mÌryì. Byla to ¯Ìmsk· dut· mÌra pouûÌvan· pro teku-
tiny i sypkÈ l·tky, odpovÌdajÌcÌ vÏtöinou ¯eckÈ mÌ¯e œj’bawon (oxybafon),
srv. Etymol. XVI,27,6. Tato mÌra obsahovala jeden a p˘l kyathu a byla
Ëtvrtinou hÈminy a osminou sextariu. Na v·hu se rovnala vÏtöinou patn·cti
drachm·m, srv. Plinius StaröÌ (Natur. hist. 21,185): cum acetabuli mensura
dicitur, significat heminae quartam, id est drachmas XV (podobnÏ Plinius
Iunior, De medic., Prol. 9). Srv. F. Hultsch, Griechische und rˆmische
Metrologie (1882), str. 116.
264
03-text16.PM6 264 2.11.2016, 15:13

26. (DutÈ) mÌry
(4) V·ha kyathu (cyatus)480 odpovÌd· deseti drachm·m;481 nÏ-

kte¯Ì jej naz˝vajÌ takÈ cuatus. P¯id·-li se k deseti drachm·m pÏt
drachem, dostaneme mÌru oxifalus.482
(5) Acitabulus483 je Ëtvrtina hÈminy a m· v·hu dvan·cti drachem.
KotylÈ (cotyla)484 je totÈû co hÈmina a skl·d· se ze öesti kyath˘. Na-
z˝v· se tak proto, ûe cote znamen· v ¯eËtinÏ Ñ¯ez·nÌì,485 a hÈminou
je sextarius rozetnut na dvÏ stejnÈ Ë·sti [a tvo¯Ì tak kotylu]. HÈmina
(emina)486 m· v·hu jednÈ libry; pokud tuto mÌru zdvojn·sobÌme, do-
staneme sextarius.
484
Z ¯ec. kot’lh (kotylÈ), ÑËÌöe, poh·r; kotylÈ (dut· mÌra)ì. Byla to ¯ec-
k· dut· mÌra pro tekutÈ l·tky (obvykle 41ñ l), polovina mÌry j≠sthq (xestÈs),
srv. Metrol. script., I, str. 208 (Tabula de mensuris ac ponderibus vetustis-
sima): kot’lh d≠ Østi tŒ Ωmisy to◊ j≠stoy, jeû obsahovala öest kyath˘,
srv. tamt., str. 242 (Collectio de mensuris ac ponderibus Galenea): º dÆ ko-
t’lh ∞xei ky°uoyq ≥j. KotylÈ se shoduje s ¯Ìmskou dutou mÌrou hemina,
jeû byla polovinou sextariu a obsahovala öest kyath˘; srv. Metrol. script., II,
str. 91ñ92 (Carmen de ponderibus): at cotylas, quas, si placeat, dixisse lice-
bit / heminas, recipit geminas sextarius unus; Metrol script., II, str. 92 (Car-
men de ponderibus): at cotyle cyathos bis ternos una receptat. Srv. takÈ F.
Hultsch, Griechische und rˆmische Metrologie (1882), str. 101ñ104.
485
Isidor p¯evzal text pravdÏpodobnÏ z latinskÈ verse Epifaniova ¯eckÈ-
ho trakt·tu, srv. Metrol. script., II, str. 102 (Vetus versio tractatus Epipha-
niani de mensuris et ponderibus): cotyla est emina, quae ita idcirco vo-
catur, quia [per] Graeco sermone incisio nominatur, et emina sextarium in
duo aequa incidit, struktura jeho vÏty je vöak poruöen·; p¯ekl·d·m na
z·kladÏ Hultschovy emendace sextarius mÌsto sextarii, kterou Lindsay
zaznamenal v kritickÈm apar·tu. Isidorovo etymologizov·nÌ je srozumitel-
nÏjöÌ teprve p¯i znalosti p˘vodnÌho ¯eckÈho textu Epifaniova, kde autor
spojuje n·zev tÈto dutÈ mÌry s ¯eck˝m slovesem kÕptv (koptÛ), Ñusek·-
v·m, roztlouk·mì, srv. Metrol. script., I, str. 263 (Excerpta ex Epiphanii
libro de mensuris et ponderibus): k≠klhtai de kot’lh §pŒ to◊ tŒn j≠s-
thn e≈q d’o kÕptesuai. Slovo kot’lh (kotylÈ) je vöak podle Chantraina
(I,573) nejasnÈho p˘vodu; souvisÌ buÔ s ¯ec. kot¯q, kott¯q (kotis, kottis),
Ñhlavaì, nebo je to v˝p˘jËka z jinÈho jazyka. Srv. takÈ Etymol. XVI,3,6,
kde Isidor etymologizuje podobn˝m zp˘sobem.
486
Z ¯ec. ºm¯na (hÈmÌn·), Ñpolovina; n·zev sicilskÈ dutÈ mÌryì (srv.
Chantraine I,413). TotÈû co kot’lh (kotylÈ), srv. Metrol. script., II, str.
91ñ92 (Carmen de ponderibus); tamt., str. 102 (Vetus versio tractatus
Epiphaniani de mensuris et ponderibus): cotyla est emina. V p¯evodu na
modernÌ soustavu se uv·dÌ obvykle objem 0,273 l.
265
03-text16.PM6 265 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(6) Sextarius duarum librarum est. Qui bis adsumtus nominatur

bilibris; adsumtus quater Ñfit Graeco nomine cenixì; quinquies con-
plicatus quinarem sive gomor facit. Adice sextum, congium reddit;
nam congius sex metitur sextariis, a quo et sextarii nomen dederunt.
(7) Congium autem a congiendo, id est per augmentum crescen-
do, vocatur. Vnde [et] postea pecunia beneficii gratia dari coepta
congiarium appellatum est; unusquisque enim sui temporis impera-
tor favorem populi captans adiciebat, ut largior videretur in donis.
(8) Congiarium autem specialiter mensura est liquidorum, cuius et
rem simul et nomen a Romanis inpositum invenimus.
(9) Metrum est mensura liquidorum. Haec a mensura accepit
nomen; m≠tron enim mensuram dicunt Graeci. Et inde appellata
metreta. Licet et urna et amphora et reliqua huiusmodi nomina men-
surarum sunt, tamen ista hoc nomen a denarii numeri perfectione
accepit. Metrum ad omnem mensuram pertinet; metrum enim Grae-
ce, Latine mensura dicitur. Nam et cyatum mensura est, et amphora
487
Z lat. sextus. Byla to ¯Ìmsk· dut· mÌra, Ñöest· Ë·stì kongiu u teku-
t˝ch l·tek a öestn·ctina mÏ¯ice u l·tek sypk˝ch (obvykle 0,546 l). Podle
latinskÈ verse Epifaniova ¯eckÈho trakt·tu mÏl alexandrijsk˝ sextarius v·hu
dvou liber oleje, srv. Metrol. script., II, str. 103 (Vetus versio tractatus
Epiphaniani de mensuris et ponderibus), Plinius Iunior uv·dÌ sextarius
uûÌvan˝ v lÈka¯stvÌ, kter˝ mÏl v·hu deseti uncÌ (De medic., Prol. 9).
488
Srv. Metrol. script., II, str. 92 (Carmen de ponderibus): quis (tj.
sextarius) quater adsumptis (!) fit Graio nomine choenix. Jedn· se o ¯eckou
dutou mÌru xo¡nij (choinix) pouûÌvanou pro sypkÈ l·tky (obvykle 1 l),
Ëty¯icetiosminu medimnu; srv. Metrol. script., I, str. 206 (E Pollucis capite
per˘ metrik∑q): “ dÆ m≠dimnoq xo¯nikeq œkt‰ ka˘ tessar°konta. Zd·
se vöak, ûe se auto¯i v p¯esnÈ mÌ¯e rozch·zeli; podle ¯eckÈho fragmentu
Epifaniova i jeho latinskÈ verse se rovn· xo¡nij dvÏma xest˘m/sextari˘m
(viz ˙vod, str. 49, tab. IV) Ëi objemu o nÏco vyööÌmu, srv. Metrol. script.,
I, str. 258 (Fragmentum Per˘ m≠trvn inter Heronianas reliquias serva-
tum): “ xo¡nij (tj. ∞xei) j≠staq b˚ , Metrol. script., II, str. 101 (Vetus versio
tractatus Epiphaniani de mensuris et ponderibus): choenix et oephi una
quidem mensura est, sed duplici nomine nuncupatur; sunt autem sextaria
duo et aliquantula insuper pars, podle Isidorova textu v EtymologiÌch se
rovn· Ëty¯em sextari˘m, na jinÈm mÌstÏ v jeho spisech objemu pÏti sexta-
ri˘, srv. Metrol. script., II, str. 140 (Excerpta ex Isidoro, De mensuris in
liquidis): cenix autem quinque sextariis adimpletur; cui si sextum ad-
dideris, fit congius.
266
03-text16.PM6 266 2.11.2016, 15:13

26. (DutÈ) mÌry
(6) Sextarius (sextarius)487 se rovn· dvÏma libr·m. Jeho dvojn·so-

bek naz˝v·me bilibris, pokud jej zËty¯n·sobÌme, Ñje to v ¯eËtinÏ ce-
nixì;488 jeho pÏtin·sobnÈ mnoûstvÌ vytv·¯Ì mÌru quinar489 neboli go-
mor. P¯idej öestou Ë·st a vytvo¯Ì se kongius; neboù na kongius se namÏ-
¯uje öest (sex) sextari˘, podle Ëehoû byl takÈ sextarius pojmenov·n.
(7) Kongius (congium)490 m· jmÈno od slovesa congiere,491 to
jest r˘st zvÏtöov·nÌm se. Proto se [takÈ] pozdÏji ¯Ìkalo penÏz˘m,
kterÈ se zaËaly d·vat jako dar, congiarium; 492 neboù svÈho Ëasu
kaûd˝ vl·dce usilujÌcÌ o p¯ÌzeÚ lidu p¯id·val na darech, aby se zd·lo,
ûe je v nich ötÏd¯ejöÌ. (8) Congiarium493 je pak konkrÈtnÏ mÌra pro
tekutÈ l·tky, jejÌû obsah i jmÈno, jak vÌme, vytvo¯ili ÿÌmanÈ.
(9) Metrum494 je mÌra uûÌvan· pro tekutÈ l·tky. SvÈ jmÈno odvo-
zuje od slova ÑmÌraì; ÿekovÈ totiû pouûÌvajÌ pro oznaËenÌ mÌry
v˝raz m≠tron (metron). Odtud poch·zÌ takÈ jmÈno metreta.495 AË-
koli i urna, amfora a dalöÌ toho druhu pat¯Ì mezi n·zvy mÏr, p¯ece
tato mÌra dostala jmÈno podle dokonalosti ËÌsla deset. Metrum zahr-
nuje vöechny druhy mÏr; ¯ecky se naz˝v· metrum, latinsky mensura.
489
Jedn· se patrnÏ o jakousi mÌru quinarius, jak naznaËuje varianta
Hultschova v kritickÈm apar·tu Lindsayovy edice. Srv. lat. quinque, ÑpÏtì.
490
Z ¯ec. kÕgxh (konchÈ). Jedn· se o ¯Ìmskou dutou mÌru congius
uûÌvanou pro tekutÈ l·tky (olej, vÌno, mlÈko apod., obvykle 3,275 l) a takÈ
v lÈk·rnictvÌ (srv. nap¯. Scribonius Largus, Compos. 268; 269; 271).
491
Toto latinskÈ sloveso se nach·zÌ pouze u Isidora (srv. ThLL IV 282).
492
Nejprve obdarov·nÌ lidu vÌnem, olejem apod., pozdÏji penÏzi (srv.
ThLL IV 281).
493
Srv. text latinskÈ verse Epifaniova ¯eckÈho trakt·tu, Metrol. script.,
II, str. 106 (Vetus versio tractatus Epiphaniani de mensuris et ponderibus),
kter˝ Isidor pravdÏpodobnÏ p¯evzal.
494
Z ¯ec. m≠tron (metron), ÑmÌraì. Tento termÌn se objevuje jiû u Ho-
mÈra jako vöeobecnÈ oznaËenÌ pro dutou mÌru (tekutin i sypk˝ch l·tek);
srv. nap¯. Ilias, XXIII,268, a Odysseia, II,355.
495
Z ¯ec. metrhtµq (metrÈtÈs), ÑvÏdro; metrÈtÈs (dut· mÌra)ì. Byla to
¯eck· dut· mÌra (asi 39 l) naz˝van· tÈû §mwore’q (amforeus) nebo k°doq
(kados); srv. Metrol. script., I, str. 257 (Fragmentum Per˘ m≠trvn inter
Heronianas reliquias servatum): “ §mwore÷q par Øn¯oiq l≠getai metrh-
tµq. UûÌvala se obvykle pro tekutÈ, nÏkdy vöak i pro sypkÈ l·tky, srv. 3 R
18,32 (Itala): duas metretas sem<in>is. Isidor p¯evzal sv˘j text nejspÌöe od
267
03-text16.PM6 267 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
mensura est, et quidquid plus minusve capit mensura est. Sed ideo
hoc nomen specialiter sibi adsumsit, quod sit mensura perfecti nu-
meri, id est denarii.
(10) Modius dictus ab eo, quod sit suo modo perfectus. Est au-
tem mensura librarum quadraginta quattuor, id est sextariorum vi-
ginti duorum. Cuius numeri causa inde tracta est, eo quod in princi-
pio Deus viginti duo opera fecerit. Nam prima die septem opera
fecit: id est materiam informem, angelos, lucem, caelos superiores,
terram, aquam atque aerem. Secunda die firmamentum solum. Ter-
tia die quattuor: maria, semina, sationes atque plantaria. Quarta die
tria: solem, lunam et stellas. Quinta die tria: pisces et reptilia aqua-
rum et volatilia. Sexta die quattuor: bestias, pecudes, reptilia terrrae
et hominem. Et facta sunt omnia viginti duo genera in diebus sex. Et
viginti duae generationes sunt ab Adam usque ad Iacob, ex cuius
semine nascitur omnis gens Israel; et viginti duo libri Veteris Testa-
menti usque ad Hester; et viginti duarum litterarum sunt elementa,
quibus constat divinae legis doctrina. His igitur exemplis modius
viginti duorum sextariorum a Moyse secundum sacrae legis mensu-
ram effectus est; et quamvis diversae gentes huic mensurae pondus
vel adiciant ignorantes vel detrahant, apud Hebraeos constitutione
divina tali ratione servatur. Modius enim a modo dictus. Hinc et
modica, id est moderata. Modicis enim modus nomen inposuit; nam
modica pro parvis abusive, non proprie dicimus.
(11) Satum genus est mensurae iuxta morem provinciae Palesti-
nae, unum et dimidium modium capiens. Cuius nomen ex Hebraeo
Augustina (In Ioh. evang. IX,7, CC-SL 36, str. 94): Nomen mensurae est
metreta, et a mensura accepit nomen ista mensura. M≠tron enim mensu-
ram dicunt Graeci: inde appellatae metretae. Srv. tÈû F. Hultsch, Grie-
chische und rˆmische Metrologie (1882), str. 101.
496
Odvozeno od lat. modus, srv. ErnoutñMeillet (s. v. modius a modus).
Jednalo se o hlavnÌ ¯Ìmskou mÌru pro sypkÈ l·tky (8,733 l) obsahujÌcÌ
obvykle öestn·ct sextari˘ a rovnajÌcÌ se jednÈ öestinÏ medimnu. Podle
latinskÈ verse Epifaniova ¯eckÈho trakt·tu, z nÌû patrnÏ Isidor Ëerpal, se
rovn· modius dvaceti dvÏma sextari˘m, srv. Metrol. script., II, str. 101
(Vetus versio tractatus Epiphaniani de mensuris et ponderibus): modius
iustus est sextariorum XXII. Srv. takÈ F. Hultsch, Griechische und rˆmi-
sche Metrologie (1882), str. 121ñ122. O dalöÌch Ëetn˝ch v˝znamech slova
modius viz ThLL VIII/2 1240ñ1243.
268
03-text16.PM6 268 2.11.2016, 15:13

26. (DutÈ) mÌry
Neboù i kyathos je mÌra, i amfora a jak·koli jin· mÌra, aù jiû m· vÏtöÌ

Ëi menöÌ obsah; jmÈno metrum vöak uûÌv· pouze mÌra, kter· je mÏ-
rou dokonalÈho ËÌsla, totiû ËÌsla deset.
(10) MÏ¯ice (modius)496 se naz˝v· podle toho, ûe je ve svÈ mÌ¯e
(suo modo) dokonal·. Je to totiû mÌra Ëty¯iceti Ëty¯ liber, to jest
dvaceti dvou sextari˘. Toto ËÌslo bylo stanoveno proto, ûe na po-
Ë·tku B˘h vykonal dvaadvacet ˙kol˘. Neboù prvnÌho dne vykonal
sedm pracÌ, to jest stvo¯il l·tku bez formy, andÏly, svÏtlo, vrchnÌ
vrstvu nebes, zemi, vodu a vzduch. DruhÈho dne vytvo¯il pouze
nebeskou klenbu (srv. Gn 1,6ñ8). T¯etÌho dne vytvo¯il Ëty¯i vÏci,
a to mo¯e, semena, setbu a rostlinstvo (srv. Gn 1,9ñ13). »tvrtÈho
dne dal vzniknout t¯em vÏcem, totiû Slunci, LunÏ a hvÏzd·m (srv.
Gn 1,14ñ19). P·tÈho dne stvo¯il rovnÏû t¯i vÏci, a to ryby, vodnÌ
plazy a pt·ky (srv. Gn 1,20ñ23). äestÈho dne Ëty¯i vÏci: divou zvÏ¯,
dobytËata, zemnÌ plazy a ËlovÏka (srv. Gn 1,24ñ27). A vöech dvacet
dva druh˘ bylo stvo¯eno v öesti dnech. NavÌc je dvacet dva pokolenÌ
od Adama aû po J·koba, od nÏhoû poch·zÌ cel˝ n·rod Izraele. Je
takÈ dvacet dva knih StarÈho z·kona aû po knihu Ester a dvacet dva
pÌsmen abecedy, jÌû bylo seps·no uËenÌ boûÌho z·kona. Ve shodÏ
s tÏmito p¯Ìklady vytvo¯il MojûÌö podle mÌry svatÈho z·kona mÏ¯ici
sest·vajÌcÌ z dvaceti dvou sextari˘; a aËkoli jinÈ n·rody ve svÈ nevÏ-
domosti k tÈto mÌ¯e buÔ nÏco p¯id·vajÌ nebo od nÌ ubÌrajÌ, u Heb-
rejc˘ se jako Bohem ustanoven· zachov·v· beze zmÏny. Modius
odvozuje svÈ jmÈno od slova modus (n·leûit· mÌra); odtud takÈ
poch·zÌ slovo modica oznaËujÌcÌ to, co je umÌrnÏnÈ, zachov·vajÌcÌ
mÌru. Neboù slovo mÌra (modus) dalo svÈ jmÈno tomu, co je p¯i-
mÏ¯enÈ; pro oznaËenÌ toho, co je malÈ, uûÌv·me termÌnu modica jen
v nevlastnÌm, nikoli ve vlastnÌm slova smyslu.
(11) Satum497 je druh mÌry pouûÌvanÈ v palestinskÈ provincii;
obsahuje jeden a p˘l mÏ¯ice.498 JejÌ jmÈno poch·zÌ z hebrejötiny;
497
Latinsk· podoba slova vznikla pravdÏpodobnÏ podle ¯ec. s°ton
(saton). O tÈto hebrejskÈ mÌ¯e srv. F. Hultsch, Griechische und rˆmische
Metrologie (1882), str. 449.
498
Text p¯evzal Isidor od Jeron˝ma (In Math. II, CC-SL 77, str. 110).
Jeden a p˘l mÏ¯ice (tedy dvacet Ëty¯i sextari˘) uv·dÌ nap¯. Eusebius, srv.
Metrol. script., I, str. 277 (Fragmentum Eusebianum): S°ton ºmiÕlion
269
03-text16.PM6 269 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
sermone tractum est; Ñsatumì enim apud eos nominatur sumptio

sive levatio, eo quod qui metitur, eandem mensuram sumat ac levet.
Est et alium satum, mensura sextariorum viginti duorum capax quasi
modius.
(12) Batus vocatur Hebraica lingua ab olearia mola, quae Ñbethì
apud eos vel Ñbataì nominatur, capiens quinquaginta sextaria; quae
mensura una molae vice proteritur.
(13) Amphora vocata, quod hinc et inde levetur. Haec Graece
a figura sui dicta dicitur, quod eius ansae geminatae videantur aures
imitari. Recipit autem vini vel aquae pedem quadratum, frumenti
vero modios Italicos tres. Cadus Graeca amphora est continens ur-
nas tres.
(14) Vrna mensura est, quam quidam quartarium dicunt. Proprie
autem urna vas est, quae pro condendis defunctorum cineribus adhi-
beri solet. De quo poeta:
Ñ...caelo tegitur qui non habet urnam.ì
to◊ mod¯oy..., jestÂn kd˚ (Ñsaton je jeden a p˘l modiu..., [to jest] dvacet
Ëty¯i xest˘ì).
499
mensuris et ponderibus): k≠klhtai dÆ s°ta kat¢ t∂n a⁄t∂n di°lekton
Økwvno’menon l∑cin ka˘ •rsin, §pŒ to◊ tŒn metro◊nta ≥jei tin˘ tŒ
m≠tron lamb°nein te ka˘ koyw¯zein; latinskou versÌ tohoto textu se
Isidor pravdÏpodobnÏ inspiroval.
500
Podle jin˝ch metrolog˘ mÏla mÌra saton pouze 1 a 8ñ3 ¯ÌmskÈ mÏ¯ice,
to jest 22 sextari˘. Srv. nap¯. Metrol. script., I, str. 271 (Alia tractatus Epi-
phaniani forma).
501
Z hebr. tB
- (bat). Jedn· se o hebrejskou dutou mÌru, shodnou podle
Ezechiela s hebr. mÌrou hp " (Èf·h); srv. Ez 45,11: ÑÈfa i bat (Vulgata: ba-
fya
tus, Septuaginta: xo¡nij [choinix]) aù majÌ stejnou mÌru, takûe bat bude mÌt
obsah desetiny chÛmeru, rovnÏû tak Èfaì; tamt. 14: Ñstanoven· mÌra pro olej
je bat (Vulgata: batus, Septuaginta: kot’lh [kotylÈ]); desetina batu z kÛru,
jenû m· deset bat˘, Ëi z chÛmeru, neboù deset bat˘ je jeden chÛmerì. Srv.
tÈû F. Hultsch, Griechische und rˆmische Metrologie (1882), str. 448.
502
Tento text poch·zÌ pravdÏpodobnÏ od Epifania; srv. Metrol. script.,
I, str. 260ñ261 (Excerpta ex Epiphanii libro de mensuris et ponderibus):
B°uoq. ka˘ to◊to §pŒ t∑q ÒEbraik∑q dial≠ktoy par∑ktai synvn’-
mvq tÂ ¿ Ølaiotribe¯v ¿ kalo’menon b¯u. b°uoq g¢r ≤rmhne’etai Ølaio-
tribe¡on... tŒ dÆ m≠tron Øst˘ t∑q to◊ Ølaiotribe¯oy Ørgas¯aq.
270
03-text16.PM6 270 2.11.2016, 15:13

26. (DutÈ) mÌry
slovo satum totiû znamen· v hebrejötinÏ ÑuchopenÌì a ÑzdviûenÌì,

protoûe ten, kdo mÏ¯Ì, tuto mÌru bere a zdvih·.499 Existuje jeötÏ jinÈ
satum, mÌra o dvaceti dvou sextariÌch, to jest tÈmÏ¯ cel˝ modius.500
(12) Batus501 m· v hebrejötinÏ jmÈno podle ml˝nskÈho kamene,
jÌmû se lisuje olej, kterÈmu se u nich ¯Ìk· beth nebo bata;502 obsa-
huje pades·t sextari˘.503 To je mÌra oleje, kterou je moûno vylisovat
p¯i jednom otoËenÌ ml˝nskÈho kamene.
(13) Amfora (amphora)504 m· jmÈno podle toho, ûe se zdvih· na
jednÈ i na druhÈ stranÏ. V ¯eËtinÏ pr˝ byla takto pojmenov·na podle
svÈho tvaru, protoûe jejÌ dvÏ drûadla vypadajÌ, jako by napodobo-
vala uöi.505 Obsahuje Ñkrychlovou stopuì vÌna nebo vody, nebo t¯i
italskÈ mÏ¯ice obilÌ. Cadus506 je ¯eck· amfora s obsahem t¯Ì uren.
(14) Urna507 je mÌra, kterou nÏkte¯Ì naz˝vajÌ quartarius. Ve vlast-
nÌm slova smyslu je urna n·doba, kter· se obvykle pouûÌv· pro
uloûenÌ popelu zem¯el˝ch. B·snÌk o nÌ ¯Ìk·:
Ñ...a nebem je p¯ikryt, kdo nem· svou urnuì.508
503
Obsah pades·ti xest˘/sextari˘ p¯isuzujÌ tÈto mÌ¯e takÈ jinÈ texty; srv.
Metrol. script., I, str. 261 (Excerpta ex Epiphanii libro de mensuris et
ponderibus): b°uoq...∞sti dÆ jestÂn pentµkonta, a str. 271 (Alia tracta-
tus Epiphaniani forma): b°ton m≠tron jestÂn n˚ ; Metrol. script., II, str.
102 (Vetus versio tractatus Epiphaniani de mensuris et ponderibus): batus
L sextariorum est capax.
504
Z ¯ec. §mwore’q (amforeus), kterÈ vzniklo zkratkou z homÈrskÈho
§mwiwore’q (amfiforeus) oznaËujÌcÌho velkou n·dobu s uchy (drûadly) na
noöenÌ po obou stran·ch; srv. F. Hultsch, Griechische und rˆmische Metro-
logie (1882), str. 101. Amfora (26,26 l) byla nejvÏtöÌ ¯Ìmsk· dut· mÌra
uûÌvan· pro mÏ¯enÌ tekutin.
505
Z Isidorova etymologickÈho v˝kladu nenÌ jasnÈ, zda autor spojuje
¯eck˝ termÌn (p¯esnÏji jeho poslednÌ slabiku) s ¯eck˝m subst. o›q, gen.
ÊtÕq (˙s, Ûtos), Ñuchoì, nebo zda spojuje poslednÌ t¯i pÌsmena latinskÈho
v˝razu (tedy -ora) s lat. auris, Ñuchoì.
506
Z ¯ec. k°doq (kados). Srv. Metrol. script., II, str. 93 (Carmen de
ponderibus).
507
Slovo urna oznaËujÌcÌ r˘znÈ n·doby (vÏdro, dûb·n, konev, hrnec) je
v˝p˘jËka do latiny z cizÌho jazyka (srv. ErnoutñMeillet s. v. urna a urceus).
Urna (obvykle 13,13 l) byla druh· nejvÏtöÌ ¯Ìmsk· dut· mÌra pro tekutiny.
508
Lucanus, Phars. 7,819.
271
03-text16.PM6 271 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
(15) Medimna mensura est quinque modiorum. Medimna autem

Latina lingua vocatur, id est dimidia, eo quod quinque modiis me-
tiatur, qui est dimidius numerus a perfecto denario.
(16) Artaba mensura est apud Aegyptios sextariorum septuaginta
duorum, conposita ex numero propter septuaginta et duas gentes vel
linguas, quae orbem inpleverunt.
(17) Gomor quindecim modiorum onus adpendet. Corus triginta
modiorum mensura inpletur. Hic ex Hebraico sermone descendit,
qui vocatur Ñcorì a similitudine collis; Ñcoreaì enim Hebraice colles
appellantur. Coacervati enim modii triginta instar collis videntur et
onus cameli efficiunt.
509
Z ¯ec. m≠dimnoq (medimnos); nejedn· se tedy o p˘vodnÏ latinskÈ
slovo, jak uv·dÌ v n·sledujÌcÌm textu Isidor. Byla to nejvÏtöÌ ¯eck· dut·
mÌra pro sypkÈ l·tky (obvykle 52 a 12ñ) obsahujÌcÌ öest mÏr naz˝van˝ch
mÕdioq (modios) nebo takÈ ≤kte’q (hekteus), Ñöestinaì; srv. F. Hultsch,
Griechische und rˆmische Metrologie (1882), str. 104ñ106.
510
Slovo je p˘vodu staroegyptskÈho; artaba byla jedna z hlavnÌch
egyptsk˝ch dut˝ch mÏr v dobÏ nadvl·dy ÿÌma. Srv. F. Hultsch, Grie-
chische und rˆmische Metrologie (1882), str. 366ñ367. Srv. takÈ Metrol.
script., II, str. 93 (Carmen de ponderibus): est etiam terris quas advena
Nilus inundat / artaba, cui superest modii pars tertia post tres, / namque
decem modiis explebitur artaba triplex.
511
Toto tvrzenÌ poch·zÌ pravdÏpodobnÏ od Epifania, srv. Metrol. script.,
I, str. 262 (Excerpta ex Epiphanii libro de mensuris et ponderibus): Art°-
bh. to◊to tŒ m≠tron par A≈gypt¯oiq Øklµuh. ∞sti dÆ ≤bdomµkonta
d’o jestÂn. Øk poll∑q dÆ §kribe¯aq ka˘ to◊to ofltvq synµxuh. ≤b-
domµkonta d’o •ndreq tÕte tŒn p’rgon Ê ¿ kodÕmoyn, ”te ka˘ e≈q ≤bdo-
mµkonta d’o gl„ssaq Øk mi£q synex≠uhsan...; Metrol. script., II, str.
101 (Vetus versio tractatus Epiphaniani de mensuris et ponderibus): Arta-
ba mensura est apud Aegyptios sextariorum LXXII, eundem vero modum
secundum scripturam continet et metreta mensura. ÿeck· mÌra metrhtµq
(metrÈtÈs) skuteËnÏ obsahuje 72 mÏr j≠sthq (xestÈs).
512
Z hebr. rm
e
oi (ëÛmer). Slovo p¯eölo do latiny pravdÏpodobnÏ p¯es
¯ec. gÕmor (gomor). V PÌsmu se termÌn vyskytuje pouze v öestn·ctÈ kapi-
tole Exodu, kde se vypr·vÌ o sesl·nÌ pokrmu (nebeskÈ many) od Hospo-
dina: Izraelci majÌ na Hospodin˘v p¯Ìkaz sbÌrat tolik nebeskÈho chleba,
kolik dennÏ spot¯ebujÌ, to jest mÌru ëÛmer na hlavu (Ex 16,16; viz d·le
16,18; 22; 32; 33 a 36); Septuaginta uûÌv· termÌnu v podobÏ gÕmor (go-
mor), Vulgata jako gomor. Jednalo se o dutou mÌru pro sypkÈ l·tky, snad
272
03-text16.PM6 272 2.11.2016, 15:13

26. (DutÈ) mÌry
(15) Medimna509 je mÌra pÏti mÏ¯ic. Je to latinskÈ slovo, jeû zna-

men· Ñpolovinaì (dimidia), protoûe jejÌ objem vymÏ¯uje pÏt mÏ¯ic,
coû je polovina z dokonalÈho ËÌsla deset.
(16) Artaba510 je mÌra, kter· se u Egypùan˘ rovn· sedmdes·ti
dvÏma sextari˘m; byla vytvo¯ena podle poËtu sedmdes·ti dvou n·-
rod˘ a jazyk˘, kterÈ zaplnily zemi.511
(17) Gomor512 m· v·hu jako patn·ct mÏ¯ic.513 MÌra corus514 napl-
Úuje t¯icet mÏ¯ic.515 Tento termÌn poch·zÌ z hebrejötiny; ¯Ìk· se mu
cor516 pro podobnost s n·vröÌm (collis), neboù n·vröÌ se hebrejsky
naz˝vajÌ corea. T¯icet mÏ¯ic navröen˝ch na sebe vypad· totiû jako
kopec a obn·öÌ v·hu, kterou unese velbloud.517
3,6 litru (srv. koment·¯ k Exodu, Kalich, Praha 1975, str. 100). V ¯eckÈ
podobÏ slova doch·zelo patrnÏ ke smÏöov·nÌ tohoto pojmu s hebr. mÌrou
chÛmer, viz pozn. 514. Srv. tÈû Metrol. script., II, str. 101 (Vetus versio
tractatus Epiphaniani de mensuris et ponderibus); tamt., str. 142 (Excerpta
ex Isidoro, De mensuris in liquidis): duo gomor chorum reddunt.
513
Srv. Metrol. script., I, str. 271 (Alia tractatus Epiphaniani forma):
gÕmor...mÕdioi ie˚.
514
Jedn· se o hebrejskou dutou mÌru rmeox (chÛmer) Ëi rok (kÛr), jeû se
uûÌvala pro tekutiny i pro sypkÈ l·tky (srv. 1 K 4,22: Ñöedes·t kÛr˘ mou-
kyì; tamt. 5,11: Ñdvacet kÛr˘ nejËistöÌho olejeì). Septuaginta uûÌv· termÌnu
gÕmor (gomor), pop¯. kÕroq (koros), Vulgata chorus nebo corus (srv.
nap¯. Ez 45,11ñ14). Srv. tÈû F. Hultsch, Griechische und rˆmische Metro-
logie (1882), str. 448.
515
Srv. Metrol. script., I, str. 271 (Alia tractatus Epiphaniani forma):
kÕroq mÕdioi l̊ ; Jeron˝m (Comment. Hiezech. XIV,45, CC-SL 75, str.
682: ,corusë, qui hebraice appellatur ,omerë et a septuaginta dicitur ,go-
merë, triginta habet modios tam in aridis speciebus quam in liquentibus).
516
Srv. Metrol. script., I, str. 271 (tamt.): kÕroq...par ÒEbra¯oiq dÆ
xŒr l≠getai.
517
Isidor p¯evzal text pravdÏpodobnÏ z latinskÈ verse Epifaniova textu,
srv. Metrol. script., II, str. 100 (Vetus versio tractatus Epiphaniani de men-
suris et ponderibus): Chorus dicitur a similitudine collis. Coacervati enim
modii XXX instar collis onus cameli efficiunt; smysl pas·ûe je vöak sro-
zumiteln˝ teprve p¯i znalosti ¯eckÈ p¯edlohy latinskÈho textu, srv. Metrol.
script., I, str. 273 (Alia eiusdem generis ex codice Antonii Eparchi): Per˘
kÕroy, ”q ka˘ xŒr l≠getai. ÒO kÕroq e∆lhptai Øk t∑q ÒEbra¯doq dial≠-
ktoy, ”q kale¡tai xÕr∑ ...XÕr dÆ l≠getai §pŒ t∑q to◊ boyno◊ fipou≠-
273
03-text16.PM6 273 2.11.2016, 15:13

Etymologie XVI
27. DE SIGNIS
(1) Ponderis signa plerisque ignota sunt, et inde errorem legen-

tibus faciunt. Quapropter formas eorum et characteres, ut a veteribus
signata sunt, subiciamus.
(2) Z†littera significat dimidium obolum. ñ Virgula aequaliter
iacens et porrecta simpliciter significat obolum. = Geminata virgula
duo oboli sunt. T Latinum significat obolos tres. F Latinum signi-
ficat obolos quattuor. E Latinum demonstrat obolos quinque. (3)
Oboli vero sex propterea characterem non habent, eo quod in una
dragma sex veniant, quod est pondus denarii argenti. H. Eta littera
significat siliquas octo, id est tremissem. N Latinum significat no-
misma Graecum, id est solidum. IB. Iota adiuncta Beta significat di-
midium solidum. (4) < Virgulae duae ex uno angulo a laeva in dex-
teram se dividentes significant dragmam, quam etiam olcen ap-
pellant. NG. N Latinum adiuncto Gamma Graeco significat semiun-
ciam. Go. Gamma autem Graecae litterae O Latinum in fine ad-
iunctum significat unciam. ^l. Labda Graecum per medium sui I
Latinum adiectum significat libram. (5) Kv. Kappa Graecum circa
finem cornu adiuncto V†Latinum significat cyatum. KO. Si vero O
Latinum habuerit adiunctum, eminam demonstrat, quam Graeci
cotylen vocant. je. Xi Graecum si acceperit iunctum E Latinam,
significat sextarium. (6) jo. Si O Latinum adiunctum, indicat acita-
N
v
bulum, quod Graeci oxifalon vocant. My Graecum superposito N
Latinum significat mina. TL. T Latinum in fine habens Labda Grae-
cum significat talentum. Xo. <Chi> Graecum in dextro brachio su-
periori O littera coniuncta cenix est.
sevq∑ xor¯on g¢r l≠getai boynÕq∑ boynisu≠nteq g¢r o… l˚ mÕdioi wo-

rt¯on poio◊si kamµloy (ÑO koru, kter˝ m· n·zev takÈ chor; ...Chor se
mu ¯Ìk· podle pojmu ,n·vröÌë, neboù n·vröÌ se naz˝v· takÈ chorion; t¯icet
mÏ¯ic navröen˝ch na sebe vytv·¯Ì totiû v·hu, kterou unese velbloudì).
Autor ¯eckÈho textu tedy spojuje sloveso boyn¯zein (b˙nizein), Ñnavröit,
nakupitì, se substantivem boynÕq (b˙nos), Ñkopec, n·vröÌì, kterÈmu se
podle jeho n·zoru ¯Ìk· takÈ xor¯on (chorion). Toto etymologizov·nÌ v la-
tinskÈm p¯ekladu, kde je pouûito mÌsto slov boyn¯zein (b˙nizein) a boynÕq
(b˙nos) v˝raz˘ collis a coacervare, zanik·.
274
03-text16.PM6 274 2.11.2016, 15:13

27. ZnaËky
27. ZNA»KY (VAH)
(1) MnozÌ lidÈ neznajÌ znaËky vah, a tudÌû se p¯i jejich ËtenÌ
dopouötÏjÌ omylu. Proto vyloûme jejich podobu a obsah tak, jak je
zavedli naöi p¯edkovÈ:
(2) PÌsmeno Z znamen· polovinu obolu. ñ Jednoduch· vodo-
rovn· Ë·rka oznaËuje obolos. = Zdvojen· Ë·rka jsou dva oboly.
LatinskÈ pÌsmeno T znamen· t¯i oboly. LatinskÈ pÌsmeno F ozna-
Ëuje oboly Ëty¯i. LatinskÈ pÌsmeno E p¯edstavuje pÏt obol˘. (3) Pro
öest obol˘ neexistuje û·dn· znaËka, protoûe je jich öest v jednÈ
drachmÏ, coû je v·ha st¯ÌbrnÈho den·ru. H. ÿeckÈ pÌsmeno Èta zna-
men· osm silikvÌ, to znamen· tremissis. LatinskÈ pÌsmeno N ozna-
Ëuje ¯eckÈ nomisma, to jest solidus. IB. ÿeckÈ pÌsmeno iÛta ve
spojenÌ s ¯eck˝m pÌsmenem bÈta znamen· polovinu solidu. (4) <
DvÏ Ë·rky rozevÌrajÌcÌ se z jednoho ˙hlu zleva doprava oznaËujÌ
drachmu, kter· se naz˝v· takÈ olce.518 NG. LatinskÈ pÌsmeno N ve
spojenÌ s ¯eck˝m pÌsmenem gamma znamen· polovinu unce. Go.
ÿeckÈ pÌsmeno gamma s latinsk˝m pÌsmenem O na konci znamen·
unci. ^l. ÿeckÈ pÌsmeno lambda uprost¯ed s latinsk˝m pÌsmenem I
znamen· libru. (5) Kv. ÿeckÈ pÌsmeno kappa, kterÈ m· na konci
latinskÈ pÌsmeno V jako roh, oznaËuje kyathos. KO. Bude-li mÌt
(¯eckÈ pÌsmeno kappa) za sebou latinskÈ pÌsmeno O, znamen· hÈmi-
nu, kterou ÿekovÈ naz˝vajÌ kotylÈ. je. Jestliûe bude ¯eckÈ pÌsmeno
ksÌ spojeno s latinsk˝m pÌsmenem E, je to oznaËenÌ pro sextarius.
(6) jo. Bude-li naproti tomu spojeno s latinsk˝m pÌsmenem O, p¯ed-
vN
stavuje acitabulum, jeû ÿekovÈ naz˝vajÌ oxifalos. ÿeckÈ pÌsmeno
m˝, nad nÌmû je naps·no latinskÈ pÌsmeno N, oznaËuje minu. TL.
LatinskÈ pÌsmeno T majÌcÌ na konci ¯eckÈ pÌsmeno lambda p¯ed-
stavuje talent. X o. ÿeckÈ pÌsmeno <chÌ> s pÌsmenem O u pravÈ
hornÌ noûiËky znamen· cenix.
518
Z ¯ec. “lkµ (holkÈ), Ñv·haì. Nejprve se uûÌvalo spojenÌ “lk∂ dra-
xm∑q (holkÈ drachmÈs), draxm∂ “lkµn (drachmÈ holkÈn), Ñv·ha jednÈ
zlatÈ drachmy, co do v·hy jedna zlat· drachmaì, pozdÏji jiû samotnÈho
slova “lkµ (holkÈ). Srv. F. Hultsch, Griechische und rˆmische Metrologie
(1882), str. 132.
275
03-text16.PM6 275 2.11.2016, 15:13

Prameny a literatura
276
04-lit16.PM6 276 2.11.2016, 15:15

EdiËnÌ pozn·mka
Latinsk˝ text byl p¯ejat z Lindsayovy edice z r. 1911 (Isidori Hispa-

lensis episcopi Etymologiarum sive originum libri XX, vyd. W. M.
Lindsay, Oxford 1911), p¯iËemû byla ponÏkud modifikov·na inter-
punkce podle ËeskÈho ˙zu a text byl pro p¯ehlednost logicky rozËlenÏn
na odstavce. Editor uûÌv· dva typy z·vorek: hranatÈ [ ] pro vyznaËenÌ
textu, kter˝ navrhuje vylouËit, a öpiËatÈ < > pro vyznaËenÌ textu, kter˝
doplÚuje. Ponech·v·m tyto z·vorky ve vÏtöinÏ p¯Ìpad˘ i v p¯ekladu;
tam, kde sama doplÚuji, uûÌv·m pro odliöenÌ z·vorky kulatÈ ( ). Do
edice jsem zas·hla pouze v jedinÈm p¯ÌpadÏ, kdy jsem opravila zjevnou
tiskovou chybu niso na nisi (kap. 4,22). OstatnÌ chyby nebo odchylky
od klasickÈ latiny v latinskÈm textu ponech·v·m; jsou to nap¯Ìklad:
ñ deklinaËnÌ odchylky a chyby (nap¯. kap. 3,3: similes muricis vivis
mÌsto muricibus; kap. 15,10: balanites...subvirides mÌsto subviridis;
kap. 20,5: ex ductile (aere) mÌsto ex ductili; kap. 21,4: ut...simulacrum
ferro in aere pendere videretur mÌsto simulacrum e ferro nebo ferreum;
kap. 25,4: gemina ponderum lances mÌsto geminas ponderum lances;
tamt.: duobus lancis mÌsto duabus lancibus, a dalöÌ);
ñ nespr·vn˝ rod v p¯ÌvlastcÌch (kap. 1,10: sulphur...inpositus mÌsto
inpositum; kap. 2,3ñ4, kde Isidor st¯Ìd· v p¯ÌvlastcÌch substantiva sal
muûsk˝ a st¯ednÌ rod; kap. 3,9: gypsum...gratissimus mÌsto gratissi-
mum; kap. 10,4, kde st¯Ìd· u kamene galactitis muûsk˝ a ûensk˝ rod:
galactitis lacteus est, qui adtritus...Feminis...inligata..., collo suspensa;
kap. 15,10: Corinthiae aeris mÌsto Corinthii aeris);
ñ nespr·vn˝ rod vztaûnÈho z·jmena (kap. 3,4: icon saxum est, qui
mÌsto quod; kap. 9,6: chelidonia...duorum est generum, quarum mÌsto
quorum; kap. 20,8: fusile, qui...funditur mÌsto quod...funditur; kap.
26,1: mensuram, quod mÌsto quam; kap. 26,3: coclear..., qui mÌsto
quod; kap. 26,14: vas est, quae mÌsto quod);
ñ chybnÈ vÏtnÈ vazby (nap¯. kap. 15,21: Liparea suffita omnes be-
stias evocare tradunt mÌsto Lipaream suffitam omnes bestias evocare
tradunt nebo Liparea suffita omnes bestias evocari tradunt; kap. 15,24:
brontea...e tonitribus cadi putatur mÌsto cadere putatur; 26,5: emina
sextarii in duo aequa inciditur mÌsto emina sextarium in duo aequa
277
04-lit16.PM6 277 2.11.2016, 15:15

Prameny
EdiËnÌ pozn·mka
a literatura
incidit nebo emina sextarius in duo aequa inciditur). Na chyby, kterÈ

by mohly mÌt vliv na p¯eklad, upozorÚuji navÌc v pozn·mk·ch k p¯e-
kladu.
LatinskÈ termÌny, kterÈ jsou p¯edmÏtem Isidorova v˝kladu v tÈto
knize (nerosty, v·hy, mÌry a jednotliv· hesla), p¯ekl·d·m tehdy, exis-
tuje-li Ëesk˝ ekvivalent a shoduje-li se s tÌmto ekvivalentem takÈ obsah
latinskÈho slova (nap¯. slova Syenites nebo asbestos nelze do Ëeötiny
p¯eloûit jako Ñsyenitì a Ñazbestì, neboù dneönÌ ËeskÈ termÌny oznaËujÌ
jinÈ nerosty neû termÌny starovÏkÈ).
Do Ëeötiny nebylo dosud p¯eloûeno û·dnÈ antickÈ Ëi st¯edovÏkÈ dÌlo
zab˝vajÌcÌ se miner·ly (s v˝jimkou kr·tk˝ch pas·ûÌ z encyklopedie
Plinia StaröÌho Naturalis historia vydan˝ch v r·mci publikace Plinius
StaröÌ, Kapitoly o p¯ÌrodÏ, Praha 1974), proto jsem pojala ponÏkud
öÌ¯eji pozn·mkov˝ apar·t: ke kaûdÈmu mineralogickÈmu termÌnu p¯i-
pojuji hlavnÌ koment·¯ obsahujÌcÌ na prvnÌm mÌstÏ etymologick˝ rozbor
danÈho pojmu, v˝skyt termÌnu v antickÈ a ranÏ st¯edovÏkÈ literatu¯e
a urËenÌ nerostu podle dneönÌ mineralogickÈ nomenklatury. KromÏ
tohoto z·kladnÌho koment·¯e p¯ipojuji tÈû vysvÏtlivky k antick˝m re·-
liÌm a kratöÌ pozn·mky k latinskÈmu textu, v nichû upozorÚuji na Isido-
rovy omyly, kterÈ vznikly obvykle nep¯esn˝m opisem z Plinia, Solina
nebo Servia. Zkratkou PN v z·vorce odkazuji na informace z oblasti
mineralogie, kterÈ mi laskavÏ poskytla Petra Neumanov·.
Cit·ty z dÏl antick˝ch b·snÌk˘ (HÈsiodos, Horatius, Lucretius, Ovi-
dius, Lucanus), pop¯. z ranÏ st¯edovÏk˝ch spis˘ (Augustin) uv·dÌm
podle Ëesk˝ch p¯eklad˘ uveden˝ch v seznamu pramen˘, ostatnÌ p¯e-
klady jsou mÈ vlastnÌ.
Jednotliv· ¯eck· a hebrejsk· slova psan· alfabetou a hebrejsk˝m
pÌsmem p¯episuji v z·vorce ve fonetickÈ podobÏ, ËeskÈ ekvivalenty
¯eck˝ch jmen uv·dÌm v transkripci uûÌvanÈ nakladatelstvÌm OIKOY-
MENH. RovnÏû podle ˙zu nakladatelstvÌ zkracuji v odkazech n·zvy
¯eck˝ch dÏl podle jejich latinskÈ verse, kterou uv·dÌm v seznamu pra-
men˘ (nap¯. Theofrast˘v spis Peri lithÛn jako De lapid. podle jeho
latinskÈho ekvivalentu De lapidibus).
Fotografie Ë. 1ñ8, 11ñ15 a 18ñ19 jsou majetkem archÌvu Minera-
logicko-petrologickÈho oddÏlenÌ N·rodnÌho muzea v Praze, Ë. 9ñ10 a
16ñ17 jsou z mÈho archÌvu.
278
04-lit16.PM6 278 2.11.2016, 15:15

CitovanÈ prameny
AÎtios z Amidy, Logoi iatrikoi (Libri medicinales), sv. IñII, vyd.

A. Olivieri, in: Corpus medicorum Graecorum, VIII, Berlin 1935ñ
1950.
Ailianos (Klaudios Ailianos, Claudius Aelianus), Peri zÛÛn biblia IZ
(De natura animalium libri XVII), vyd. R. Hercher, (Teubner) Leip-
zig 1864.
Albert Velik˝ (Albertus Magnus), De mineralibus libri V, vyd. A. Bor-
gnet, in: B. Alberti Magni Opera omnia, V, Paris 1890.
Alexander Minorita, Expositio in apocalypsim, vyd. A. Wachtel (Mo-
numenta Germaniae historica, Quellen zur Geistesgeschichte des
Mittelalters, 1), Weimar 1955.
Ambrosius Autpertus, Expositionis in Apocalypsin libri X, vyd. R. We-
ber, CC-CM 27ñ27A, (Brepols) Turnhout 1975.
Ambroû z Mil·na (Ambrosius Mediolanensis), De paradiso, vyd.
C. Schenkl, CSEL 32/1, Prag ñ Wien ñ Leipzig 1897, str. 263ñ336.
Anselm z Laonu (Anselmus Laudunensis), Enarrationes in apoca-
lypsin, PL 162, sl. 1499ñ1586.
Apponius, In canticum canticorum, vyd. B. de Vregille ñ L. Neyrand,
CC-SL 19, (Brepols) Turnhout 1986.
Apringius z BÈjy, Tractatus in Apocalypsin, vyd. A. C. Vega, El Es-
corial 1940.
Apuleius (Lucius Apuleius), Apologia, vyd. R. Helm, (Teubner) Leip-
zig 1959.
AristotelÈs, Fysika problÈmata, sv. IñII, vyd. a p¯el. W. S. Hett, (Loeb)
London ñ Cambridge (Massachusetts) 19704 (I), 19834 (II).
AristotelÈs, MeteÛrologika, vyd. a p¯el. H. D. P. Lee, (Loeb) Cambridge
(Massachusetts) ñ London 19874.
AristotelÈs, Peri ps˝chÈs (De anima), vyd. G. Biehl, (Teubner) Leipzig
1896.
279
04-lit16.PM6 279 2.11.2016, 15:15

AristotelÈs, Peri thaumasiÛn ak˙smatÛn (De mirabilibus auscultatio-

nibus), vyd. a p¯el. W. S. Hett, in: Aristotle, XIV (Minor Works),
(Loeb) London 19804.
Arnobius, Adversus nationes, vyd. A. Reifferscheid, CSEL 4, Wien
1875.
Arnoldus Saxo, De finibus rerum naturalium, vyd. E. Stange, Die En-
zyklop‰die des Arnoldus Saxo (Beilage zum Jahresbericht des kˆ-
niglichen Gymnasiums zu Erfurt), 1904ñ1907, str. 5ñ136.
Arrianos (Flavios Arrianos, Flavius Arrianus), IndikÈ syngrafÈ (Indica),
vyd. C. M¸ller, in: Geographi Graeci minores, I, Paris 1855ñ1861.
Arrianos (Flavios Arrianos, Flavius Arrianus), Alexandr˙ anabasis
(Anabasis Alexandri), vyd. G. Wirth, (Teubner) Leipzig 1967.
Augustin (Aurelius Augustinus), De civitate Dei, vyd. B. Dombart ñ
A. Kalb, CC-SL 47ñ48, (Brepols) Turnhout 1955 (Ëesky: O boûÌ
obci, sv. IñII, Praha 1950, p¯eklad J. Nov·kov·).
Augustin (Aurelius Augustinus), De genesi contra Manichaeos libri II,
PL 34, sl. 173ñ220.
Augustin (Aurelius Augustinus), Enarrationes in psalmos, vyd. D. Eli-
gius Dekkers O. S. B. ñ I. Fraipont, CC-SL 38ñ40, (Brepols) Turn-
hout 19902.
Augustin (Aurelius Augustinus), In Iohannis evangelium tractatus
CXXIV, vyd. D. Radbodus Willems O. S. B., CC-SL 36, (Brepols)
Turnhout 19902.
Bartholomaeus Anglicus, De rerum proprietatibus, vyd. W. Richter,
Frankfurt 1601.
Beda Ctihodn˝ (Beda Venerabilis), Explanatio apocalypsis, PL 93, sl.
129ñ206.
Beda Ctihodn˝ (Beda Venerabilis), In principium genesis, vyd. Ch. W.
Jones, CC-SL 118A, (Brepols) Turnhout 1967.
Berengaudus, Expositio super septem visiones libri apocalypsis, PL 17,
sl. 843ñ1058.
Bruno ze Segni (Bruno Astensis, episcopus Signiensis), Expositio in
apocalypsim, PL 165, sl. 603ñ736.
Caesarius z Arles (Caesarius Arelatensis), In apocalypsim, vyd. G. Mo-
rin, in: Opera omnia, II, Maretioli 1942, str. 209ñ277.
Cassiodorus (Magnus Aurelius Cassiodorus), Expositio in Cantica can-
ticorum, PL 70, sl. 1055ñ1106.
Cassiodorus (Magnus Aurelius Cassiodorus), Expositio psalmorum,
vyd. M. Adriaen, CC-SL 97ñ98, (Brepols) Turnhout 1958.
280
04-lit16.PM6 280 2.11.2016, 15:15

Cato StaröÌ (Marcus Porcius Cato Maior), De agri cultura, vyd. A.

Mazzarino, (Teubner) Leipzig 1982.
Catullus (Gaius Valerius Catullus), Carmina, vyd. W. Eisenhut, (Teub-
ner) Leipzig 1983.
Celsus (Aulus Cornelius Celsus), De medicina, sv. IñIII, vyd. a p¯el.
W. G. Spencer, (Loeb) London ñ Cambridge (Massachusetts) 1935.
Cicero (Marcus Tullius Cicero), Academica, vyd. C. F. W. Mueller,
(Teubner) Leipzig 1908.
Claudianus (Claudius Claudianus), Opera omnia, sv. IñIII, vyd. P. Bur-
mann, London 1821.
Damigeron-Evax, vyd. a p¯el. R. Halleux ñ J. Schamp, in: Les lapidai-
res grecs, (Les belles lettres) Paris 1985, str. 230ñ290.
DiodÛros, BibliothÈkÈ historikÈ (Bibliotheca historica), vyd. F. Vogel,
sv. II., (Teubner) Leipzig 1890.
DiogenÈs Laertios, Bioi kai gnÛmai tÛn en filosofi· eudokimÈsantÛn
(Vitae philosophorum), sv. IñII, vyd. H. S. Long, Oxford 1964.
DioskoridÈs (Pedanios DioskoridÈs), Peri h˝lÈs iatrikÈs (De materia
medica), sv. IñIII, vyd. M. Wellmann, Berlin 1906ñ1914.
Epifanios, Peri tÛn IB lithÛn (De XII gemmis), PG 43, sl. 293ñ372; viz
takÈ: Epistolae imperatorum pontificum, Epistola 244, vyd. O. G¸n-
ther, CSEL 35,2, Prag ñ Wien ñ Leipzig 1898, str. 743ñ773.
EuripidÈs, HelenÈ, vyd. G. Murray, Oxford 1913.
Festus (Sextus Pompeius Festus), De verborum significatu quae super-
sunt cum Pauli epitome, vyd. W. M. Lindsay, (Teubner) Leipzig 1913.
FilÛn z Alexandrie, NomÛn hierÛn allÈgoriai tÛn meta tÈn haxaÈmeron
to prÛton (Legum allegoriae), vyd. L. Cohn, in: Opera quae super-
sunt, I, Berlin 1896, str. 61ñ169.
Filostratos, Ta es ton Tyanea ApollÛnion (Vita Apollonii), sv. IñII, vyd.
a p¯el. F. C. Conybeare, (Loeb) London ñ Cambridge (Massachu-
setts) 19897.
Florus (Lucius Iulius Florus), Epitomae rerum Romanarum, vyd. F. N.
Titze, Praha 1819.
GalÈnos (Klaudios GalÈnos), Peri lithÛn (De lapidibus), vyd. C. G.
K¸hn, in: Opera omnia, XII, Leipzig 1826, str. 192ñ208.
GalÈnos (Klaudios GalÈnos), Peri tÛn metallikÛn farmakÛn (De me-
tallicis medicamentis), vyd. C. G. K¸hn, in: Opera omnia, XII, Leip-
zig 1826, str. 208ñ244.
GalÈnos (Klaudios GalÈnos), Peri tÛn en thalattÈ kai halmyrois hydasi
gennÛmenÛn (De iis, quae mari et aquis salsis proveniunt), vyd.
C. G. K¸hn, in: Opera omnia, XII, Leipzig 1826, str. 369ñ377.
281
04-lit16.PM6 281 2.11.2016, 15:15

Haimo z Auxerre (Haimo Altissiodorensis), Expositionis in apocalyp-

sin B. Ioannis libri septem, PL 117, sl. 937ñ1220.
HÈrodotos, Historiai, vyd. H. B. RosÈn, (Teubner) Leipzig 1987.
HÈsiodos, Erga kai hÈmerai (Opera et dies), vyd. P. Mazon, (Les belles
lettres), Paris 19922 (Ëesky: Pr·ce a dni, in: HÈsiodos, éelezn˝ vÏk,
Praha 1976, p¯eklad J. Nov·kov·).
HÈsiodos, Theogonia, vyd. P. Mazon, (Les belles lettres), Paris 19922
(Ëesky: ZrozenÌ boh˘, in: HÈsiodos, éelezn˝ vÏk, Praha 1976, p¯e-
klad J. Nov·kov·).
HomÈr, Odysseia, sv. IñII, vyd. A. Ludwich, (Teubner) Stuttgart ñ
Leipzig 1998.
HomÈr, Ilias, sv. IñII, vyd. G. Dindorf, (Teubner) Leipzig 1914 (I),
1911 (II).
Horatius (Quintus Horatius Flaccus), Opera, vyd. F. Klingner, (Teub-
ner) Leipzig 1982 6 (Ëesky: Vav¯Ìn a rÈva, Praha 1972, p¯eklad
R. MertlÌk a J. Pokorn˝).
Hrabanus Maurus, De universo libri XXII, PL 111, sl. 9ñ614.
Hugo de S. Caro, Super apocalypsim, S. Thomae Aquinatis Opera
omnia 7 (Aliorum medii aevi auctorum scripta 61, Hugo de S. Charo
[Inc.]), vyd. P. R. Bussa, Stuttgart-Bad Connstatt 1980.
(Pseudo) Hugo z Fouilloy, De bestiis et aliis rebus, III, PL 177, sl. 83ñ
136.
Hugo z Pisy (Hugutius Pisanus), Liber derivationum, nevyd., viz ru-
kopis N·rodnÌ knihovny v Praze VII C 20 a rukopis Knihovny N·-
rodnÌho musea v Praze X A 5.
Iohannes de S. Geminiano, Summa de exemplis et rerum similitudinibus
locupletissima, Lugduni 1585.
Isidor ze Sevilly (Isidorus Hispalensis), Originum s. etymologiarum
libri XX, sv. IñII, vyd. W. M. Lindsay, Oxford 1911.
Isidor ze Sevilly (Isidorus Hispalensis), Etymologiarum libri XX (...re-
censente Faustino Arevalo), PL 82, sl. 73ñ728.
Isidor ze Sevilly (Isidorus Hispalensis), Sententiarum libri III, PL 83,
sl. 537ñ738.
Iustinus (Marcus Iunianus Iustinus), Epitoma historiarum Philippica-
rum Pompei Trogi, vyd. F. R¸hl, Leipzig 1886 (cituji podle ThLL).
Iuvenalis (Decimus Iunius Iuvenalis), Saturae sedecim, vyd. J. Willis,
(Teubner) Stuttgart ñ Leipzig 1997.
Jan (Balbi) z Janova (Iohannes Ianuensis), Summa grammaticalis valde
notabilis, quae Catholicon nominatur, Mainz 1460; viz rovnÏû ru-
kopis Knihovny N·rodnÌho musea v Praze X A 6.
282
04-lit16.PM6 282 2.11.2016, 15:15

Jeron˝m (Hieronymus Eusebius), Commentarius in Aggaeum, vyd.

M. Adriaen, in: Commentarii in prophetas minores, CC-SL 76A,
(Brepols) Turnhout 1970, str. 713ñ746.
Jeron˝m (Hieronymus Eusebius), Commentarius in Amos, vyd. M. Ad-
riaen, in: Commentarii in prophetas minores, CC-SL 76, (Brepols)
Turnhout 1969, str. 211ñ348.
Jeron˝m (Hieronymus Eusebius), Commentariorum in Danielem libri
III <IV>, vyd. F. Glorie, CC-SL 75A, (Brepols) Turnhout 1964.
Jeron˝m (Hieronymus Eusebius), Commentarius in Ecclesiasten, vyd.
M. Adriaen, CC-SL 72, (Brepols) Turnhout 1959, str. 248ñ361.
Jeron˝m (Hieronymus Eusebius), Commentariorum in Esaiam libri
XVIII, vyd. M. Adriaen, CC-SL 73ñ73A, (Brepols) Turnhout 1963.
Jeron˝m (Hieronymus Eusebius), Commentariorum in Hiezechielem
libri XIV, vyd. F. Glorie, CC-SL 75, (Brepols) Turnhout 1964.
Jeron˝m (Hieronymus Eusebius), Commentariorum in Matheum libri
IV, vyd. D. Hurst ñ M. Adriaen, CC-SL 77, (Brepols) Turnhout
1969.
Jeron˝m (Hieronymus Eusebius), Commentarius in Zachariam, vyd.
M. Adriaen, in: Commentarii in prophetas minores, CC-SL 76A,
Jeron˝m (Hieronymus Eusebius), Hebraicae quaestiones in libro Ge-
neseos, vyd. P. de Lagarde, CC-SL 72, (Brepols) Turnhout 1959, str.
1ñ56.
Jeron˝m (Hieronymus Eusebius), Liber interpretationis Hebraicorum
nominum, vyd. P. de Lagarde, CC-SL 72, (Brepols) Turnhout 1959,
str. 57ñ161.
KÈrygmata (OrfeÛs Lithika KÈrygmata), KÈrygmata-SD (SÛkrat˙s kai
Dion˝si˙ peri lithÛn), vyd. a p¯el. R. Halleux ñ J. Schamp, in: Les
lapidaires grecs, (Les belles lettres) Paris 1985, str. 146ñ177.
Lactantius (Lucius Caecilius Firmianus Lactantius), De opificio Dei,
vyd. S. Brandt, CSEL 27, Wien ñ Prag ñ Leipzig 1893, str. 1ñ64.
Lithika OrfeÛs, vyd. a p¯el. R. Halleux ñ J. Schamp, in: Les lapidaires
grecs, (Les belles lettres) Paris 1985, str. 82ñ123.
Lucanus (Marcus Annaeus Lucanus), De bello civili (Pharsalia), vyd.
C. Hosius, (Teubner) Leipzig 1913 (Ëesky: FarsalskÈ pole, Praha
1976, p¯eklad J. Nechutov·).
Lucretius (Titus Lucretius Carus), De rerum natura, vyd. J. Martin,
(Teubner) Leipzig 1969 (Ëesky: O p¯ÌrodÏ, Praha 1948, p¯eklad
J. Kol·¯).
283
04-lit16.PM6 283 2.11.2016, 15:15

Marcellus Empiricus, De medicamentis, sv. IñII, vyd. M. Niedermann,

in: Corpus medicorum Latinorum, V, Berlin 1916.
Marbod z Rennes (Marobudus Redonensis), Liber lapidum, vyd.
J. M. Riddle, Wiesbaden 1977.
Martialis (Marcus Valerius Martialis), Epigrammaton libri, vyd. W.
Heraeus ñ I. Borovskij, (Teubner) Leipzig 19762.
Martianus Capella (Martianus Minneus Felix Capella), De nuptiis Phi-
lologiae et Mercurii, vyd. J. Willis, (Teubner) Leipzig 1983.
Metrologicorum scriptorum reliquiae, sv. IñII, vyd. F. Hultsch, (Teub-
ner) Leipzig 1864ñ1866.
Oribasios, Iatrikai synagÛgai (Collectiones medicae), sv. IñII, vyd.
I. Raeder, in: Corpus medicorum Graecorum, VI, (Teubner) Leipzig
ñ Berlin 1929.
”rigenÈs, In Matthaeum, vyd. E. Klostermann, GCS 40, 38, 41, 41/2,
Leipzig 1933ñ1955 (viz tÈû Commentaire sur líÈvangile selon Mat-
thieu, vyd. R. Girod, SC 162, Paris 1970).
Ovidius (Publius Ovidius Naso), Ars amatoria, vyd. R. Ehwald, (Teub-
ner) Leipzig 1916 (Ëesky: O l·sce a milov·nÌ, Praha 1990, p¯eklad
R. MertlÌk).
Ovidius (Publius Ovidius Naso), Metamorphoses, vyd. W. S. Ander-
son, (Teubner) Leipzig 19884 (Ëesky: PromÏny, Praha 1974, p¯eklad
I. Bureö).
Ovidius (Publius Ovidius Naso), Fasti, vyd. E. H. Alton ñ D. E. W.
Wormell ñ E. Courtney, (Teubner) Leipzig 19852 (Ëesky: Kalend·¯,
Praha 1966, p¯eklad I. Bureö).
Papyrus Leidensis, vyd. a p¯el. R. Halleux, in: Les alchimistes grecs,
(Les belles lettres) Paris 1981, str. 84ñ109.
Papyrus Holmiensis, vyd. a p¯el. R. Halleux, in: Les alchimistes grecs,
(Les belles lettres) Paris 1981, str. 110ñ151.
Pausanias, PeriÈgÈsis tÈs Hellados (Descriptio Graeciae), sv. IñIII,
vyd. F. Spiro, (Teubner) Leipzig 1903.
Petronius, Satiricon, vyd. a p¯el. A. Ernout, (Les belles lettres) Paris
1993.
Physiologus (Graecus), vyd. F. Sbordone, Roma 1936 (p¯etisk Hil-
desheim ñ New York 1976).
Physiologus Latinus, versio B, vyd. F. J. Carmody, Paris 1939.
Physiologus Latinus, versio Y, vyd. F. J. Carmody, in: University of
California Publications in Classical Philology, 12 (1933ñ1944),
Berkeley ñ Los Angeles 1944 (p¯etisk 1971), str. 95ñ134.
284
04-lit16.PM6 284 2.11.2016, 15:15

PlatÛn, IÛn, vyd. C. F. Hermann, (Teubner) Leipzig 1892 (Ëesky: Ion,

Praha 19962, p¯eklad F. Novotn˝).
PlatÛn, Politikos, vyd. M. Wohlrab, (Teubner) Leipzig 1890.
PlatÛn, Timaios, vyd. C. F. Hermann, (Teubner), Leipzig 1887 (Ëesky:
Timaios, Praha 19962, p¯eklad F. Novotn˝).
Plinius Iunior (Plinius Secundus Iunior), De medicina libri tres, vyd.
A. ÷nnerfors, in: Corpus medicorum Latinorum, III, Berlin 1964.
Plinius MladöÌ (Gaius Plinius Caecilius Secundus, zvan˝ Minor), Epis-
tularum libri novem, vyd. M. Schuster, (Teubner) Leipzig 1952.
Plinius StaröÌ (Gaius Plinius Secundus, zvan˝ Maior), Naturalis his-
toriae libri XXXVII, sv. IñVI, vyd. I. Ian ñ C. Mayhoff, (Teubner)
Stuttgart 1967ñ1970.
Plinius StaröÌ (Gaius Plinius Secundus, zvan˝ Maior), Naturalis histo-
ria XXXI, vyd. a p¯el. G. Serbat, (Les belles lettres) Paris 1972.
ria XXXII, vyd. a p¯el. E. de Saint-Denis, (Les belles lettres) Paris
1966.
ria XXXIII, vyd. a p¯el. H. Zehnacker, (Les belles lettres) Paris 1983.
toria XXXIV, vyd. a p¯el. H. Le Bonniec, (Les belles lettres) Paris
1953.
ria XXXV, vyd. a p¯el. J.ñM. Croisille, (Les belles lettres) Paris 1985.
ria XXXVI, vyd. J. AndrÈ, p¯el. R. Bloch, (Les belles lettres) Paris
1981.
toria XXXVII, vyd. a p¯el. E. de Saint-Denis, (Les belles lettres) Paris
1972.
Primasius, Commentariorum super apocalypsim B. Ioannis libri quin-
que, vyd. A. W. Adams, CC-SL 92, (Brepols) Turnhout 1985.
Prokop z Gazy (Procopius Gazaeus), Eis tÈn Genesin hermÈneia (Com-
mentarii in Genesim), PG 87/1, sl. 21ñ512.
Pseudo-Apuleius, Herbarius, in: Corpus medicorum Latinorum, IV,
(Teubner) Leipzig 1927, str. 13ñ225.
ÿeho¯ Velik˝ (Gregorius Magnus), Moralia in Iob, vyd. M. Adriaen,
CC-SL 143ñ143Añ143B, (Brepols) Turnhout 1979ñ1985.
285
04-lit16.PM6 285 2.11.2016, 15:15

Scribonius Largus, Compositiones, vyd. S. Sconocchia, (Teubner)

Leipzig 1983.
Seneca (Lucius Annaeus Seneca), Naturales quaestiones, vyd. H. M.
Hine, (Teubner) Stuttgart ñ Leipzig 1996.
Seneca (Lucius Annaeus Seneca), Ad Lucilium epistulae morales, vyd.
F. Haase, (Teubner) Leipzig 1853.
Septuaginta (Vetus Testamentum Graece iuxta LXX interpretes), vyd.
A. Rahlfs, Stuttgart 1979.
Serenus Sammonicus (Quintus Serenus Samonicus), Liber medicinalis,
vyd. R. PÈpin, Paris 1950.
Servius, In Vergilii carmina commentarii, sv. IñIII, vyd. G. Thilo ñ
H. Hagen, (Teubner) Leipzig 1881ñ1887 (p¯etisk Hildesheim ñ Z¸-
rich ñ New York 1986).
Severianus (Severianus, Gabalorum episcopus), In mundi creationem
orationes sex), PG 56, sl. 429ñ500.
Solinus (Gaius Iulius Solinus), Collectanea rerum memorabilium, vyd.
Th. Mommsen, Berlin 19794.
StrabÛn, GeÛgrafika (Geographica), sv. IñIII, vyd. A. Meineke, (Teub-
ner) Leipzig 1866.
Suetonius (Gaius Suetonius Tranquillus), De vita Caesarum, vyd. M.
Ihm, (Teubner) Leipzig 1908.
Tertullianus (Quintus Septimius Florens Tertullianus), Adversus Pra-
xean, vyd. Aem. Kroymann ñ E. Evans, in: Opera omnia, CC-SL 2,
Tertullianus (Quintus Septimius Florens Tertullianus), De anima, vyd.
J. H. Waszink, in: Opera omnia, CC-SL 2, (Brepols) Turnhout 1954,
str. 781ñ869.
Tertullianus (Quintus Septimius Florens Tertullianus), De cultu femina-
rum, vyd. M. Turcan, (Sources chrÈtiennes) Paris 1971.
Theofrastos, Peri lithÛn (De lapidibus), vyd. D. E. Eichholz, Oxford
1965.
Th˙kydidÈs, Historiai (Historiae), vyd. J. Classen ñ J. Steup, Berlin
1882ñ1905.
Tom·ö z ChantimprÈ (Thomas Cantipratensis), Liber de natura rerum,
vyd. H. Boese, Berlin ñ New York 1973.
Varro (Marcus Terentius Varro Reatinus), De lingua Latina quae su-
persunt, vyd. G. Goetz ñ F. Schoell, (Teubner) Leipzig 1910.
Vergilius (Publius Vergilius Maro), Aeneis, vyd. R. A. B. Mynors, in:
Opera, Oxford 1969 (Ëesky: Aeneis, Praha 1970, p¯eklad O. Va-
Úorn˝).
286
04-lit16.PM6 286 2.11.2016, 15:15

Vergilius (Publius Vergilius Maro), Bucolica, vyd. R. A. B. Mynors, in:

Opera, Oxford 1969 (Ëesky: ZpÏvy rolnickÈ a past˝¯skÈ, Praha 1959,
p¯eklad O. VaÚorn˝).
Vergilius (Publius Vergilius Maro), Georgica, vyd. R. A. B. Mynors,
in: Opera, Oxford 1969 (Ëesky: ZpÏvy rolnickÈ a past˝¯skÈ, Praha
1959, p¯eklad O. VaÚorn˝).
Victorinus z Pettau, Opera, vyd. J. Haussleiter, CSEL 49, Wien ñ Leip-
zig 1916.
Vitruvius (Vitruvius Pollio), De architectura libri decem, vyd. F.
Krohn, (Teubner) Leipzig 1912.
Vulgata (Biblia sacra iuxta vulgatam versionem), vyd. R. Weber ñ B.
Fischer, Stuttgart 19833.
Rukopisy
a) Knihovna metropolitnÌ kapituly u sv. VÌta
M XV (saec. XIV ex.), fol. 1rñ133v (De variis medicinis, electuariis,
oleis, unguentis etc.).
N XXVIII (saec. XV/1), fol. 122rñ136v (Albertus Magnus: Lapidarius
de lapidibus et gemmis pretiosis); fol. 136vñ138v (De figuris lapi-
dum et imaginibus ipsorum); fol. 138vñ139v (De ligaturis lapidum).
N XXXVI (saec. XV/1), fol. 94vñ96v (De lapidibus pretiosis).
N LIII (saec. XV/1), fol. 109rñ280v (Fratris M. Bernardi canonici Rud-
nicensis liber medicinae dictus ÑPulmentariusì).
O XLII (saec. XV/1), fol. 186vñ191r (Tractatus de virtute lapidum).
b) N·rodnÌ knihovna v Praze

I F 35 (1426 ? ñ 1431), fol. 43rñ55v (Lapidarius Frat. Matthaei Beran);
fol. 136rñ138r (Supplementum lapidarii superioris).
IV F 5 (saec. XIVñXV), fol. 50rñ132v (Johannis Platearii Tractatus de
simplicibus medicinis).
V D 18 (saec. XIVñXV), per totum (Tractatus medicinales).
VII C 20 (1454), per totum (Hugucii Pisani Lexicon).
VII G 25 (saec. XIIñXIII), fol. 1vñ13r (Marbodi Redonensis Lapida-
rius).
VIII A 26 (saec. XV), fol. 1r (Tractatus de lapidibus pretiosis).
287
04-lit16.PM6 287 2.11.2016, 15:15

VIII C 8 (saec. XV), fol. 117rñ133r (Tractatus de curatione singulorum

membrorum).
VIII H 34 (saec. XV), fol. 128rñ199v (Excerpta ex variis libris me-
dicis).
IX E 1 (saec. XV), fol. 200rñ221r (Vocabularius latinus).
XI C 2 (saec. XV, c. 1440), fol. 248vñ250r (Liber de virtutibus lapidum
et gemmarum nec non de signis sive sigillis ac coloribus ipsorum se-
cundum Aristotelem (?) et eius translatores Dioscoridem, Bernhar-
dum et Arnoldum); fol. 250rñ255v (Tractatus de virtutibus quorun-
dam lapidum); fol. 292rñ295r (Spis o p˘sobenÌ rozliËn˝ch kamen˘).
XI E 6 (saec. XIVñXV), fol. 37vñ38v (Nomina lapidum).
adlig. 44 G 47 (saec. XV ex.), fol. 13rñ22v (M. Wenceslai Recommen-
datio magistrandorum).
c) N·rodnÌ muzeum v Praze

II F 2 (c. 1410), fol. 161rñ166r (Incipit lapidarius = Kodex VodÚan-
sk˝).
X A 6 (1419), per totum (Iohannes Ianuensis, Catholicon).
XII B 6 (saec. XIV), per totum (V˝klad Genese a exodu).
XII E 2 (saec. XIV), fol. 169vñ190v (Kompilace p¯ÌrodovÏdeck·).
StarÈ tisky
Vocabularius dictus Lactifer, PlzeÚ 1511.
288
04-lit16.PM6 288 2.11.2016, 15:15

Pouûit· literatura
AndrÈ, J., Lexique des termes de botanique en latin, Paris 1956.

Bailey, K. C., The Elder Plinyís Chapters on Chemical Subjects, sv.
IñII, London 1929ñ1932.
Bal·t, F., KlÌË k urËov·nÌ naöich pt·k˘ v p¯ÌrodÏ, Praha 1986.
Berendes, J., Des Pedanios Dioskurides aus Anazarbos Arzneimittel-
lehre, Stuttgart 1902.
Bouöka, V. ñ Kou¯imsk˝, J., Atlas drah˝ch kamen˘, Praha 1980.
Bouöka, V. ñ Kou¯imsk˝, J., DrahÈ kameny kolem n·s, Praha 1983.
Burian, J., ÿÌm. SvÏtla a stÌny antickÈho velkomÏsta, Praha 1970.
Croisille, J.ñP., Commentaire, in: Pline líAncien, Histoire naturelle,
Livre XXXV, (Les belles lettres) Paris 1985, str. 129ñ293.
Delbr¸ck, R., Antike Porphyrwerke, Berlin ñ Leipzig 1932.
Diels, H., Etymologica, in: Zeitschrift f¸r Vergleich. Sprachforschung,
47, 1916, str. 193ñ210.
Eichholz, D. E., Theophrastus ÑDe lapidibusì, Oxford 1965.
Gnoli, R., Marmora africana, Roma 1971 (non vidi).
Goltz, D., Studien zur Geschichte der Mineralnamen in Pharmazie,
Chemie und Medizin von den Anf‰ngen bis Paracelsus, Wiesbaden
1972.
Halleux, R. ñ Schamp, J., Les lapidaires grecs, (Les belles lettres) Paris
1985.
Halleux, R., Les alchimistes grecs, (Les belles lettres) Paris 1981.
Harris, J. R., Lexicographical Studies in Ancient Egyptian Materials,
Berlin 1961.
Herz, N., Classical Marble Quarries of Thasos. Antike Edel und Bunt-
metallgewinnung auf Thasos, Bochum 1988 (non vidi).
Hultsch, F., Griechische und rˆmische Metrologie, Berlin 1862.
Hultsch, F., Griechische und rˆmische Metrologie, Berlin 1882 (roz-
öÌ¯enÈ vyd·nÌ).
Jir·sek, V. ñ Proch·zka, F., Rostliny zn·mÈ nezn·mÈ, Praha 1985.
Lambraki, A., Le cipolin de la Karystie, Contribution à líÈtude des
marbres de la Grèce exploitÈs aux Èpoques romaine et palÈochrÈ-
tienne, in: Revue ArchÈologique, 1980, str. 31ñ62.
289
04-lit16.PM6 289 2.11.2016, 15:15

Lewy, H., Die semitischen Fremdwˆrter im Griechischen, Berlin 1895.

Lucas, A. ñ Harris, R., Ancient Egyptian Materials and Industries, Lon-
don 1962.
Lucci, M. L., Il porfido nellíAntichità, in: Archeologia Classica, XVI,
1964, str. 226ñ271.
L¸schen, H., Die Namen der Steine, Thun ñ M¸nchen 1968.
Marmi antichi, Roma 1998.
Marzell, H., Wˆrterbuch der deutschen Pflanzennamen, sv. IñV, Leip-
zig 1943ñ1972 (sv. IñII, registr), StuttgartñWiesbaden 1977 a 1979
(sv. IIIñIV).
Masson, …., Recherches sur les plus anciens emprunts sÈmitiques en
grec, Paris 1967.
Muss-Arnolt, W., Semitic Words in Greek and Latin (Transactions of
the American Philological Association), XXIII, 1892 (p¯etisk New
York 1964).
Novotn˝, F., Pozn·mky, in: Timaios, Kritias, Praha 19962, str. 117ñ
135.
Pellegrino, E. D. ñ Pellegrino, A. A., Humanism and Ethics in Roman
Medicine. Translation and Commentary on a Text of Scribonius Lar-
gus, in: Literature and Medicine, 7, 1988, str. 22ñ38.
PospÌöilov·, Z., Varronovy etymologie v jeho spise De lingua latina
(disertace, nevyd.), Brno 1976.
Redard, G., Les noms grecs en -thq, -tiq, Paris 1949.
Riddle, J. M., Marbode of Rennesí De lapidibus, Wiesbaden 1977.
Rinne, F., Das Receptbuch des Scribonius Largus, in: Historische Stu-
dien zur Pharmakologie der Griechen, Rˆmer und Araber (Unver‰n-
derter Nachdruck aus Kobertís ÑHistorische Studien aus dem Phar-
makologischen Institute der Universit‰t Dorpat Vì, Halle 1896),
Leipzig 1968, str. 1ñ99.
Rˆder, J., Zur Steinbr¸chgeschichte des Rosengranits von Assuan, in:
Arch‰ologischer Anzeiger, III, 1965, sl. 467ñ551.
Rouveret, A., Commentaire, in: Pline líAncien, Histoire naturelle,
Livre XXXVI, (Les belles lettres) Paris 1981, str. 123ñ249.
Saint-Denis, E. de, Commentaire, in: Pline líAncien, Histoire naturelle,
Livre XXXII, (Les belles lettres) Paris 1966, str. 79ñ135.
Saint-Denis, E. de, Commentaire, in: Pline líAncien, Histoire naturelle,
Livre XXXVII, (Les belles lettres) Paris 1972, str. 131ñ188.
Santerre, H. Gallet de ñ Bonniec, H. le, Commentaire, in: Pline
líAncien, Histoire naturelle, Livre XXXIV, (Les belles lettres) Paris
1953, str. 171ñ318.
290
04-lit16.PM6 290 2.11.2016, 15:15

Sarton, G., Introduction to the History and Science, I, Washington

1927.
Serbat, G., Commentaire, in: Pline líAncien, Histoire naturelle, Livre
XXXI, (Les belles lettres) Paris 1972.
Schonack, W., Die Rezeptsammlung des Scribonius Largus, Jena 1912.
Spencer, W. G., List of medicamenta, in: Celsus ÑDe medicinaì, II, str.
XVñLXIII, (Loeb) London ñ Cambridge (Massachusetts) 1935.
äedinov·, H., Smaragd, in: Listy filologickÈ, CXX, 1997, 3ñ4, str. 225ñ
250.
äedinov·, H., Kameny, in: J. Royt ñ H. äedinov·, SlovnÌk symbol˘.
Kosmos, p¯Ìroda a ËlovÏk v k¯esùanskÈ ikonografii, Praha 1998, str.
26ñ78.
äediv˝, E., Lapid·¯ rukopisu VodÚanskÈho, Praha 1907.
Wyckoff, D., Albertus Magnus, Book of Minerals, Oxford 1967.
Zehnacker, H., Commentaire, in: Pline líAncien, Histoire naturelle,
Livre XXXIII, (Les belles lettres) Paris 1983, str. 119ñ236.
291
04-lit16.PM6 291 2.11.2016, 15:15

Seznam zkratek
Boisacq Boisacq, …., Dictionnaire Ètymologique de la langue

grecque, Heidelberg ñ Paris 19383.
CC-CM Corpus Christianorum, Continuatio Mediaevalis, Turn-
hout 1966ñ.
CC-SL Corpus Christianorum, Series Latina, Turnhout 1953ñ.
CSEL Corpus Scriptorum Ecclesiasticorum Latinorum, Wien
1866ñ.
Du Cange Du Cange, Glossarium mediae et infimae latinitatis,
p¯etisk, Graz 1954.
ErnoutñMeillet Ernout, A. ñ Meillet, A., Dictionnaire Ètymologique de
la langue latine, Paris 19594.
Frisk Frisk, H., Griechisches etymologisches Wˆrterbuch,
Heidelberg 1954ñ.
GCS Griechische Christliche Schriftsteller der ersten (drei)
Jahrhunderte, Leipzig 1897ñ.
Georges Georges, K. E., Ausf¸hrliches lateinisch-deutsches
Handwˆrterbuch, Hannover 19838.
Chantraine Chantraine, P., Dictionnaire Ètymologique de la lan-
gue grecque, Paris 1968.
KP Der kleine Pauly. Lexikon der Antike, M¸nchen 1974.
Larousse Larousse de la langue francaise, Paris 197910.
LB Latinitatis medii aevi Lexicon Bohemorum, Praha
1977ñ.
LiddellñScott Liddell, H. G. ñ Scott, R., A Greek-English Lexicon,
Oxford 19589.
NP Der neue Pauly. Enzyklop‰die der Antike, Stuttgart ñ
Weimar 1996ñ.
OSN Ott˘v slovnÌk nauËn˝, sv. IñXXVII, Praha 1888ñ1908.
PG Patrologia Graeca, vyd. J.ñP. Migne, Paris 1857ñ1866.
PL Patrologia Latina, vyd. J.ñP. Migne, Paris 1841ñ1864.
Praû·kñSedl·ËekñNovotn˝
Praû·k, J. M. ñ Novotn˝, F. ñ Sedl·Ëek, J., Latinsko-
Ëesk˝ slovnÌk, Praha 1910.
292
04-lit16.PM6 292 2.11.2016, 15:15

RE Pauly-Wissowa, Paulys Real-Encyclop‰die der klas-

sischen Altertumswissenschaft, Neue Bearbeitung,
vyd. G. Wissova, Stuttgart 1894ñ.
SC Sources ChrÈtiennes, Paris 1941ñ.
ThLL Thesaurus linguae Latinae, vyd. Consilium ab aca-
demiis societatibusque diversarum nationum electum
(p˘v. Academiae quinque Germanicae), Leipzig
1900ñ.
Walde Walde, A., Lateinisches etymologisches Wˆrterbuch,
Heidelberg 1910.
293
04-lit16.PM6 293 2.11.2016, 15:15

Rejst¯Ìk
Rejst¯Ìk Ëesk˝ch termÌn˘
adul·r 179, 181 bÌlÈ olovo 245, 246

ach·t 24, 25, 26, 32, 35, 60, 166, bitumen 96, 118
167, 182, 183, 188, 211, 212, 215 bl·to 91
ach·t okat˝ 181, 212, 215 bronz 220, 232, 237
akvamarÌn 154, 174 bronz korintsk˝ 209, 233, 235
alabandsk˝ k·men 24, 201 brousek 111, 219
alabandsk˝ mramor 60, 143 brus 109
alabastr 57, 113, 123, 125, 132, 141, b¯idlice 111
142, 143, 165 centenarius 253
almandin 143, 174, 177 cibulov˝ mramor 145
ametyst 17, 35, 171, 173, 174, 178, cÌn 16, 31, 54, 104, 221, 245, 246,
215 248, 249
amfora 49, 267, 271 cÌnovec 246
amiant 119, 128, 129 citrÌn 204
amoniakov· s˘l 27, 100, 101 ËediË 150
arabsk˝ k·men 23, 123, 211 ËernÈ olovo 244, 248
aragonit 166 Ëesk˝ gran·t 196
argentit 206 daÚ 227
arsenik 54 daÚ pozemkov· 225
as 44 daÚ z majetku 225
asfalt 96, 97, 118 den·r 44, 257, 261, 262
asterick˝ safÌr 179 den·r st¯Ìbrn˝ 44, 256, 257, 275
auripigment 16, 54 diamant 32, 63, 134, 173, 180, 181,
avanturÌn 198 191, 192, 193, 207, 208, 213
azbest 16, 82, 119, 120, 128 dolomit 111, 147
azurit 176 draËÌ k·men 65, 201
bahniötÏ 93 drahokam 149
bahno 67 drah˝ k·men 149
bat 270 drachma 43, 44, 254, 255, 256, 257,
bazalt 141 259, 260, 261, 262, 263, 264,
beryl 26, 30, 35, 54, 55, 60, 153, 265, 275
154, 155, 174, 204, 215 drachma attick· 44
bÏloba 249 droba 141
bÏloba olovnat· 238 Èfa 270
294
05-index16.PM6 294 2.11.2016, 15:18

Rejst¯Ìk
egyptsk· frita 176 chrysolit 30, 35, 62, 158, 203, 204,
Èlektrum 16, 37, 204, 221, 249, 250, 215
251 chrysopras 35, 73, 75, 154, 155, 201,
enhydros 196 215
etiopsk˝ k·men 209 ilmenit 116
fluorit 189 jantar 13, 23, 24, 161, 167, 168, 169,
fonolit 208 170, 204, 249
frita egyptsk· 176 jaspis 13, 18, 23, 25, 30, 35, 36, 37,
fryûsk˝ k·men 122, 123 55, 135, 137, 143, 150, 155, 156,
gag·t 16, 60, 96, 117, 118, 119, 122 157, 160, 164, 172, 182, 183,
galaktit 134 190, 215
galenit 207 jaz˝Ëek na vah·ch 252
gran·t 143, 173, 177, 199, 200 jeötÏ¯Ì k·men 66
gran·t Ëesk˝ 196 jÌl 124
granit 125, 137, 138 kadmea 237
granit r˘ûov˝ 60, 144 k·men 62, 66, 69, 70, 109, 230
granit zelen˝ 139 k·men alabandsk˝ 24, 201
hadec 139, 147 k·men arabsk˝ 23, 59, 123, 211
halotrichit 122 k·men brusn˝ 111
haöenÈ v·pno 125 k·men draËÌ 65, 201
heliodor 154 k·men etiopsk˝ 59, 209
heliotrop 153, 159, 160 k·men fryûsk˝ 59, 122, 123
hematit 16, 23, 85, 116, 126, 127, k·men hyenÌ 65, 215
128, 167, 185, 192, 198, 208, 209 k·men jeötÏrËÌ 66
hÈmina 264, 265, 275 k·men kohoutÌ 66, 195
hena 92 k·men k¯esacÌ 120, 185
hlÌna 67, 91 k·men mÏsÌËnÌ 121, 195
hlÌna hrnËÌ¯sk· 92, 93 k·men orlÌ 13, 130, 131
hlÌna p·len· 133 k·men pavÌ 186
hlinka ûlut· 134 k·men pontsk˝ 215
horsk˝ k¯iöù·l 180 k·men prubÌ¯sk˝ 134, 137, 141
hrouda 91 k·men sabinsk˝ 137
hrudka ûlut· 134, 135 k·men samsk˝ 125
hyacint 34, 35, 61, 170, 171, 173, k·men sluneËnÌ 180, 198
174, 219 k·men syrsk˝ 59, 123
hyenÌ k·men 65, 215 k·men syrtsk˝ 203
chalcedon 35, 60, 72, 153, 159, 160, k·men thr·ck˝ 59, 118, 122, 123
164, 182, 196, 199, 200, 215 k·men tuskulsk˝ 137
chalkos 253, 255 k·men vlaötovËÌ 65, 175
chalkus 224, 253, 256, 261 k·men z Cory 135
chÛmer 270 k·men ze Sifnu 137
chrysoberyl 154, 155, 215 k·men ûabÌ 129
chrysokol 152, 153, 206 k·men ûelvÌ 65, 214, 215
295
05-index16.PM6 295 2.11.2016, 15:18

Rejst¯Ìk
k·men ûidovsk˝ 23, 59, 123 kvÏt mÏdi 16, 107, 237
kamenec 12, 16, 27, 40, 69, 98, 99, kyathos 47, 264, 265, 275
122, 243 kypersk· mÏÔ 233
kamenec draseln˝ 98 kyz ûelezn˝ 120
kamenec obl˝ 99 lapis lazuli 172, 176, 215
kamenec vl·knit˝ 24, 42, 99 lazurit 172, 176
kamenec vlhk˝ 99 lesbick˝ mramor 145
kamÈnek 253 leötÏnec st¯Ìbrn˝ 206
kameny pontskÈ 189 libra 44, 231, 251, 253, 260, 261,
kamÌnek 69, 111 263, 267, 269, 275
kaolÌn 124 ligurius 35
karbunkl 25, 31, 33, 35, 36, 157, 191, limonit 134, 185
196, 197, 199, 200, 202, 209 lithargyrum 134
karneol 72, 164, 200 lukullsk˝ mramor 60, 147
karystejsk˝ mramor 60, 145, 146 lunensk˝ mramor 147
kasiterit 246 lychnit 199
kazivec 189 magnetit 13, 16, 32, 60, 115, 116,
kimÛlsk· k¯Ìda 13, 24, 40, 90, 93 117, 127, 185, 193, 207, 243
klejoprysky¯ice 149 malachit 61, 135, 152, 153, 159, 206
klejt 16, 134, 230 mari·nskÈ sklo 137
koËiËÌ oko 180, 215 mastek 136
kohoutÌ k·men 66, 195 melanterit 122
kochlear 262, 263 melilit 134
kongius 267 metrÈtÈs 267
kÛr 270, 273 mÏÔ 31, 54, 64, 106, 127, 152, 207,
kor·l 19, 23, 24, 57, 61, 162, 163, 219, 220, 221, 223, 229, 231,
164, 215 232, 233, 237, 238, 247, 249
korintsk˝ bronz 209, 233, 235 mÏÔ kamp·nsk· 237
korintsk˝ mramor 60, 145 mÏÔ kujn· 235
korund 134, 172, 173, 180, 205, 206 mÏÔ kypersk· 233
kotylÈ 46, 265, 275 mÏdÏn· ruda 207
kov 207, 220, 221, 249 mÏdÏnka 16, 237, 238, 239, 244, 249
kovov˝ lupÌnek 223 mÏsÌËek 121, 179
krevel 127 mÏsÌËnÌ k·men 121, 195
k¯emen 109, 113, 159, 171, 191, 204 mina 43, 44, 260, 261, 275
k¯esacÌ k·men 120, 185 mince 223, 227, 257
k¯iöù·l 32, 36, 153, 186, 189, 190, mÌra 263, 267
191, 192, 194, 215, 219 modius 269, 271, 273
k¯iöù·l horsk˝ 180 mosaz 233
k¯Ìda 16, 92, 93, 124, 129 mramor 13, 16, 34, 124, 125, 131,
k¯Ìda kimolsk· 13, 24, 92 132, 138, 139, 142, 143, 147, 198
k¯Ìda kimÛlsk· 13, 24, 40, 92, 93 mramor alabandsk˝ 60, 143
kujn· mÏÔ 235 mramor augustovsk˝ 141
296
05-index16.PM6 296 2.11.2016, 15:18

Rejst¯Ìk
mramor cibulov˝ 145 orlÌ kameny 131

mramor karystejsk˝ 60, 145, 146 osinek 119, 128
mramor korintsk˝ 60, 145 p·len· hlÌna 133
mramor lakedaimonsk˝ 139 parsk˝ mramor 27, 31, 133, 135,
mramor lesbick˝ 145 143, 199
mramor lukullsk˝ 60, 147 pavÌ k·men 186
mramor lunensk˝ 147 pemza 27, 111, 112, 123, 133
mramor numidsk˝ 59, 146, 147 penÌz 227, 257
mramor parsk˝ 27, 31, 133, 135, penÌze 223, 227
143, 199 perla 31, 32, 35, 55, 68, 151, 163,
mramor prokonnÈsk˝ 209 177, 178, 179, 247
mramor thask˝ 145 pÏna sody 105
mramor thÈbsk˝ 60, 143 pÏna st¯Ìbra 231
mramor tiberiovsk˝ 141 pÌsek 16, 94, 100, 115, 205, 217, 219
mramor z¯Ìceninov˝ 188 pÌskovec 111, 133
muskovit 137 platina 192
myrrhov· prysky¯ice 189 pleonast 116
nafta 98 plÌseÚ na mÏdi 238, 244
n·jemnÈ 227 poklad 225
nehaöenÈ v·pno 119 polounce 257
numidsk˝ mramor 59, 146, 147 pontskÈ kameny 189
obolos 43, 44, 253, 254, 255, 256, pontsk˝ k·men 215
275 popel 91
obolus 255, 262 popel ¯e¯av˝ 91
obsidi·n 129, 213, 218, 219 poplatek 227
ocel 192, 239 porfyr 138, 141
octan olovnat˝ 238 porfyr Ëerven˝ 140
olivÌn 158 porfyr zelen˝ 138
olovÏn· ruda 230 pracovnÌ olovo 247, 248
olovnat· bÏloba 238, 245 prach 90, 91
olovo 16, 31, 54, 221, 230, 231, 244, prasinus 32, 33
245, 247, 248, 249 pr·öek puteolsk˝ 94, 95
olovo ËernÈ 244, 247, 248 prazem 159
olovo bÌlÈ 245, 246, 247 prokonnÈsk˝ mramor 209
olovo pracovnÌ 247, 248 prubÌ¯sk˝ k·men 134, 137, 141
olovo st¯ÌbronosnÈ 247 prysky¯ice 149, 169, 237, 245
ëÛmer 272 prysky¯ice myrrhov· 189
onyx 23, 30, 31, 35, 142, 165, 166, prysky¯ice zemsk· 94
167, 181, 182, 219 p¯ÌrodnÌ sklo 210
onyx zlat˝ 166 pucol·n 94
op·l 54, 55, 81, 82, 130, 178, 186, p˘da krÈtsk· 92
187, 188, 215 pyralmandin 177
orlÌ k·men 13, 130, 131 pyrit 16, 83, 95, 121, 185, 207
297
05-index16.PM6 297 2.11.2016, 15:18

Rejst¯Ìk
pyrop 195, 196 skalice 107

rez 16, 243, 245 skalice modr· 106, 107
rez na ûeleze 244 skalice zelen· 207
rez na mÏdi 238, 244 skaliska 109
rozvaliny 113 skalisko 109
rtuù 16, 229, 231 skalnÌ dutina 109
rubÌn 196, 199 skalnÌ ˙tes 109
ruda mÏdÏn· 207 skalnÌ v˝ËnÏlek 109
ruda olovÏn· 230 sklo 27, 35, 112, 117, 150, 215, 216,
ruda st¯Ìbrn· 206, 230 217, 219
ruda zlat· 246 sklo mari·nskÈ 137
rumÏlka 229 sklo p¯ÌrodnÌ 210
rumiötÏ 91 sklo sopeËnÈ 130
rutil 185 skripulum 45, 231, 234, 235, 254,
ryzÌ zlato 223 255, 256, 257, 258, 259, 262
sabinsk˝ k·men 137 slÌda 132, 137, 198
s·dra 23, 36, 101, 112, 113, 245 slonovina 123, 132, 133, 143, 148,
s·drovec 16, 23, 95, 112, 113, 121, 149, 172, 211
137, 142 sluneËnÌ k·men 180, 198
s·drovec kusov˝ 113 smaragd 13, 24, 31, 32, 35, 36, 54,
s·drovec vl·knit˝ 113, 181 104, 150, 151, 152, 153, 154,
safÌr 13, 23, 31, 34, 35, 36, 37, 55, 159, 166, 179, 215, 217
149, 159, 171, 172, 190, 194, smirek 120, 134, 135
202, 215, 219 sm˘la zemnÌ 96, 97, 99, 118
safÌr asterick˝ 179 soda 12, 16, 24, 40, 92, 94, 104, 105,
samsk· zemÏ 93, 124 135, 217, 219
samsk˝ k·men 124, 125 solidus 226, 255, 256, 257, 261, 275
sardit 165 sopeËnÈ sklo 130
sardius 30, 35, 37, 60, 151, 156, 164, sopeËn˝ tuf 123
167, 215 spinel 196
sardonyx 31, 35, 76, 166, 167, 217 spinelid 116
selenit 113, 121, 132, 181 stagnum 54
semuncia 259 statÈr 252, 257, 259, 261
serpentinit 150 struska 16, 31, 245
sestercius 226 struska z olova 244
sextarius 49, 231, 264, 265, 266, struska ze ûeleza 244
267, 269, 271, 273, 275 st¯Ìbrn· ruda 206, 230
sextula 256 st¯Ìbrn˝ den·r 256, 275
siderit 56 st¯Ìbro 16, 31, 54, 117, 127, 167,
silikva 254, 255, 256, 257, 261, 263, 219, 221, 223, 228, 229, 230,
275 231, 233, 237, 247, 248, 249, 251
sÌra 16, 30, 40, 94, 95, 96, 97 st¯Ìbro tekutÈ 229
sk·la 64, 108, 109, 111, 210 st¯Ìbro ûivÈ 229
298
05-index16.PM6 298 2.11.2016, 15:18

Rejst¯Ìk
st¯ÌbronosnÈ olovo 247 v·pno haöenÈ 125

sukcinit 168 v·pno nehaöenÈ 113, 119
s˘l 12, 16, 24, 26, 67, 99, 100, 103 viktori·t 261
s˘l amoniakov· 27, 100, 101 vlaötovËÌ k·men 65, 175
s˘l kamenn· 99, 102 xestÈs 266, 271
s˘l kuchyÚsk· 99, 101 z·hnÏda 185
syenit 144 z·vaûÌ 251
syrsk˝ k·men 123, 124 zelen· skalice 207
syrtsk˝ k·men 203 zemÏ bÌl· 92
talent 43, 44, 253, 261, 275 zemÏ kimÛlsk· 92
tektit 210 zemÏ samsk· 93, 124
tekutÈ st¯Ìbro 229 zemnÌ sm˘la 16, 40, 118
thask˝ mramor 145 zinek 232
thÈbsk˝ mramor 60, 143 zirkon 173
thr·ck˝ k·men 118, 122, 123 zlat· ruda 246
topaz 30, 31, 35, 57, 85, 86, 157, zlato 16, 31, 33, 34, 35, 54, 55, 62,
158 68, 73, 150, 154, 155, 167, 204,
travertin 133, 142 205, 206, 207, 219, 221, 223,
tribut 225 225, 229, 231, 233, 235, 247, 251
tuf 132 zlato ryzÌ 223
tuf sopeËn˝ 94, 123 zlat˝ d˘l 225
tuf v·penn˝ 142 znÏlec 208
turmalÌn 170, 197, 199 z¯Ìceninov˝ mramor 188
tuskulsk˝ k·men 137 ûabÌ k·men 129
tyg¯Ì oko 215 ûelezn˝ kyz 120
tyrkys 159 ûelezo 16, 31, 54, 56, 68, 117, 127,
˙lomek 111 193, 208, 221, 231, 239, 241,
ulvˆspinel 116 243, 245, 249
unce 44, 235, 253, 256, 257, 258, ûelvÌ k·men 65, 214, 215
259, 260, 263, 275 ûidovsk˝ k·men 23, 123
urna 267, 271 ûivÈ st¯Ìbro 229
˙tesy 111 ûivec 121, 150, 180, 181, 195, 198
v·ha 251 ûlut· hlinka 134
vahadlo 252, 253 ûlut· hrudka 134, 135
v·hy 252, 253, 260 ûula 150
v·penec 16, 69, 113, 125, 129, 138
v·pno 36, 69, 94, 102, 113, 115, 119,
120, 125
299
05-index16.PM6 299 2.11.2016, 15:18

Rejst¯Ìk
Rejst¯Ìk latinsk˝ch termÌn˘
acetabulum 50, 51, 52, 264 amentum 252, 253

achates 183 amethystizon 174
acitabulum 275 amethystizontas 175
acitabulus 265 amethystizontes 196
adamans 191 amethystus 170, 171
aegopthalmos 213 amiantos 119, 129
aegyptilla 59, 183 ammentum 252
aeramentum 245 ammochrysus 205
aerarium 225 ammonitrum 219
aeris flos 237, 238 amphora 46, 49, 51, 52, 263, 271
aerugo 238, 239, 244, 245 anancites 193, 213
aes 54, 220, 221, 224, 225, 226, 231, anancitis 213
232, 233, 237, 244 androdamantus 127
aes Cyprium 233 androdamas 127, 207
aes grave 223 anthracites 198
aes rude 223, 224 anthracitis 197
aes signatum 223, 224, 227 aphronitrum 105
Aethiopica (gemma) 209 apsyctos 183
Aethiopicus (lapis) 209 aquileus 72
aetites 131 Arabica 211
aetitis 213 Arabica gemma 123
Alabandicus 143 Arabicus 123
Alabandicus lapis 200 arena 114, 115
Alabandina 201 argentum 54, 228, 229, 247, 250
alabastrites 141 argentum vivum 16, 229
alabastrum 141 argilla 92, 93
alcyoneum 95 argyrites 207
alcyonium 164 argyritis 230
alectoria 195 aromatitis 161
alumen 69, 99, 122 artaba 263, 272, 273
alumen fissum 42 asbestos 82, 119, 128
alumen liquidum 99 Assius 125
alumen rotundum 99 asteria 179
alumen scissile 24, 99 asterites 179
300
05-index16.PM6 300 2.11.2016, 15:18

Rejst¯Ìk
astrion 179, 195 caldarium 235

atramentum 106 callaica 159
atramentum sutorium 106 callaina 158
Augusteum (marmor) 141 callais 159
auraria 225 calx 69, 113
aureus solidus 257 calx viva 113, 114, 119
aurichalcum 233 campana 253
auripigmentum 54 Campanum (aes) 237
aurum 54, 68, 220, 221, 225, 231, cantharias 211
250 carbunculus 32, 54, 196, 197
aurum obryzum 223 carchedonia 199
balanites 209 carchedonii 196
baripe 185 carcinia 211
bariptos 185 Caristeum (marmor) 145, 146
baroptenus 185 carneolus 72
baroptis 184 cassiterum 245
basanites 137, 141 cautes 109
batrachites 128, 129 cenix 266, 267, 275
batus 270, 271 centenarium 263
bdellium 197 centenarius 262
bdellius 32 cerachates 182
Beli oculus 181 cerates 254
beryllus 55, 153 ceratin 255
bes 44 ceraunia 14, 195
bilibris 267 ceraunium 193
bitumen 96, 97, 98 cerussa 238
bitumen durum 96 chalazias 78, 85, 137, 181, 193
bitumen Iudaicum 97 chalazius 137
bitumen liquidum 97 chalcantum 107
bitumen suffitum 97 chalcedonius 199
bitumen Zacynthium 97 chalcitis 24, 107, 207, 236, 237
bostrychites 28 chalcofthongos 207
brattea 222, 223 chalcophonos 207
brontea 215 chalcosmaragdus 153
cacabre 168 chalcus 45, 253
cadmea 236, 237 chalybs 239
cadmia 233, 236, 237 chelidonia 174, 175
cadus 46, 271 chelidonius 174, 175
caenum 91 chelonia 214
calchedonius 199 chelonitides 214
calculi 217 chelonitis 215
calculus 69, 111, 253 chemites 132, 133
calcus 253 chernites 123, 132, 133
301
05-index16.PM6 301 2.11.2016, 15:18

Rejst¯Ìk
chernitis 132 cos 109, 111

choaspitis 163 cotis 111
choenix 266 cotyla 265
chorus 273 crepido 108, 109
chrisopassus 75 creta 92, 93
chryselectros 75 creta argentaria 93
chryselectrus 205 creta Cimolia 93
chrysites 135 cristopassus 75
chrysitis 134, 230 crystallum 63, 190
chrysoberyllus 155 crystallus 159, 191
chrysocolla 206, 207 cuatus 265
chrysolampis 75, 201, 205 cummi 149
chrysolithus 75, 203 cuprum 233
chrysopassus 74, 75 curalium 58, 162, 163
chrysopis 203 cyanea 61, 177
chrysoprasus 155, 201 cyanos 61
cinaedia 181 cyathus 51, 52, 264
cinis 90, 91 cyatus 265
cochlear 51, 52, 262 Cyprium aes 233
coclear 262, 263 denarius 256, 257, 262
codrans 259 denarius argenteus 44, 256
conchula 51, 263 denarius nummus 256
concla 263 deunx 44
concula 263 dextans 44
congiarium 267 dionysia 185
congium 267 dionysius 121
congius 49, 51, 52, 267 dipondius 251
cor 273 dodrans 44
coralium 162 drachma 44, 45, 256, 259, 264
coralliticus 143 draconitis 201
corallius 162, 163, 215 dracontia 201
corallum 162 dracontias 201
corallus 162 dracontites 72, 201
Coranus 60, 135 dragma 43, 254, 256, 257, 262
Corintheum (aes) 233 drosolithus 187
Corintheus 145 ductile (aes) 235
cornelius 73 duella 257
cornelus 73 ebur 148, 149
corneolus 73 echites 211
coronarium (aes) 235 electria 195
corruclius 73 electrum 167, 168, 193, 205, 249,
corucolus 73 250, 251
corus 273 emathites 86
302
05-index16.PM6 302 2.11.2016, 15:18

Rejst¯Ìk
ematites 86 gleba 90, 91, 97

emina 265 glossopetra 211
enhydros 82, 83, 197 gomor 267, 272, 273
enidros 83 Gorgonia 61
epimelas 181 gramma 255
epistides 78 gummi 149, 168
epistretes 78 gummi iuniperi 168
epistricus 78 gypsum 112, 113
epistrites 78 haemachates 182
epitristre 78 haematites 85, 127, 167
etesius 137 hammites 135
exacontalites 70 hammitis 135
exacontalitus 70 hammochrysos 205
exagium 45 harena 114
examen 252, 253 harpaga 169
exebenus 181 heliotropia 159
exoliceros 70 hemina 50, 51, 52, 264, 265
favilla 90, 91 hephaestitis 85, 211
ferrugo 244 hexecontalithos 70, 189
ferrum 54, 68, 220, 239, 240 hieracitis 76, 77, 85, 213
flos aeris 106, 107 hormiscion 203
folles 227 hyacinthizon 174
fusile (aes) 235 hyacinthus 173
gaeanides 81 hyaenia 72, 215
gagates 117 hydrargyrum 229
galactites 129 hyeraticis 76
galactitis 179 iacinthizonta 175
galasia 79 iacinthus 173
galena 247 iaspachates 182
gallaica 159 iaspis 67, 155
gelacia 79 icon 111
gelasia 79 Idaeus dactylus 209
gelatina 79 iris 63, 195
gelosia 79 irisites 194
gemma 149 Iudaicus 123
gerachidem 77 jeroarchiten 77
gerachitea 77 labina 91
geraciden 77 Lacedaemonium (marmor) 139
geranites 77 lapis 69, 108, 109
geranitis 211 lapis Alabandicus 200
gerarchides 77 lapis Arabus 123
gerarchites 77 lapis lazuli 172
geraticen 77 lapis molaris 120
303
05-index16.PM6 303 2.11.2016, 15:18

Rejst¯Ìk
lapis onychinus 32 melichros 161

lapis Parius 27 melichrus 161
lapis pretiosus 149 melichrysus 205
lapis specularis 113 melitinus 133
lapis Syrius 123 melomites 83
lapis Thebaicus 137 Memphitis 125
lazurium 172 mensura 263, 267
Lesbius 145 mesomelas 185
leucachates 182 metallum 221
leucochrysus 205 metreta 267, 268
libra 44, 45, 46, 260, 261 metrum 267
ligurius 168 mina 43, 261
limus 67, 90, 91 mithrax 130
Liparea 213 mithridax 131, 187
liparea 81 modius 51, 52, 263, 268, 269
lipparia 81 molochites 135, 159
lipperrius 81 moloctius 135
Luculleum marmor 147 molotius 135
Lunensis 147 molybditis 230
lupinus 43 momentana 253
lutum 91 moneta 226, 227, 253
lychnis 199, 200 morochtius 135
lycopthalmos 213 murex 110
lygdinus 143 murices 109
lyncurium 168 murrina 189
lyncurius 169 myrmecitis 211
magnes 14, 115 myrrhites 161
margarita 68, 177 naphtha 98
marmor 139 nigrum plumbum 247
marmor Augusteum 141 nitrum 24, 95, 104, 105, 135, 236
marmor Caristeum 145 nitrum coctum 105
marmor Lacedaemonium 139 nomisma 227, 257, 275
marmor Luculleum 147 Numidicum marmor 147
marmor Numidicum 147 nummi 227
marmor Proconnesium 209 nummus 226, 227
marmor Tiberium 141 obolus 45, 254, 255, 262
meconites 213 obryzum aurum 223
media 59, 183 obsianus 15, 219
medimna 273 obsius 129
medius 59 ochra 134
medus 83 odontolycius 55
melanites 82, 133 oica 186
melichlorus 161 olca 187
304
05-index16.PM6 304 2.11.2016, 15:18

Rejst¯Ìk
olce 256, 275 plumbum 54, 220, 244, 245

oltamus 82 plumbum album 245
onyx 165 plumbum candidum 245, 248
opallus 82 plumbum nigrum 245
opalus 55, 187 pondus 251
ophites 139 Pontica 215
optallion 187 Ponticae 189
optallius 82 porphyrites 141
orca 186 porus 133
orichalcum 233 prasius 153
orites 208 Proconnesium marmor 209
oritis 208 psimithium 238
ostolanus 82 pulvis 90, 91
ostracias 210 pulvis Puteolanus 95
ostracites 133, 211 pumex 95, 111, 123
ostracitis 210 pyren 64
ostritis 133 pyrites 84, 121
oxifalos 275 pyritis 120, 185
oxifalus 265 pyropus 235
oxybaphon 264 quadrans 44, 258, 259
oxybaphum 264 quadrantal 49, 51
paeanitis 81 quartarius 47, 50, 51, 52, 271
paederos 178, 179 quinar 267
panchrus 70, 71, 72, 186, 187 quincunx 44
panctus 71 regulare (aes) 235
panetus 71 rhoditis 61, 177
pantera 71 robigo 243
pantheron 71 rubigo 243
pantherus 71 rudera 113
Parius 133, 135, 143 rudus 113
pecunia 222, 223, 224 Sabinus 136, 137
peranites 80 sabulum 93
perileucos 165 sagda 161
petra 109 sal 26, 67, 99, 100
phengites 131 salnitrum 104
phlogites 203 Samius 125
Phrygius 123 sandaraca 168
pionites 79, 80 sandareson 198
pirites 84 sandarius 198
pirricos 83 sandasirus 199
pix 97, 98 sandrisites 198
plonices 80 sanitrum 104
plumbi stercus 244 sapphirus 171
305
05-index16.PM6 305 2.11.2016, 15:18

Rejst¯Ìk
sarcophagus 124, 125 smyris 135

sardarsiros 198 solidus 45, 256, 257
sardius 165 solidus aureus 257
sardonix 76 Solis gemma 63, 180, 181
sardonyx 76, 167 specularis 27, 53, 137
satum 269, 271 speluncae 109
saxa 109 spuma argenti 16, 230, 231, 236
scandasiros 198 spuma nitri 105
scandasirus 198 stagnum 41, 54, 220, 247, 248, 249
scaritis 211 stannum 54, 220, 248
schiston 99 stater 257, 259
schistos 129 statera 252
scopulus 108, 109 stipendium 226, 227
scoria 31, 244, 245 succinum 159
scorpitis 211 sucinum 167, 168, 169, 249
scripulum 43, 44, 45, 46, 255 sucinus 167
scripulus 254, 255, 256, 258, 259 sulphur 94, 95
scrupus 111 sulpur 94, 95, 97
secel 259 Syenites 145
selenites 121, 132, 180, 181 synochitis 213
semiobolus 255 Syrius 123
semis 44 Syrtitis 203
semissis 258, 259 syrtites 196
semodius 51, 52 talentum 261
semuncia 257 talentus 43
septunx 44 taonites 186
serpentinus 138 taos 213
sescuncia 44 tecolithos 66
sextans 44 tephrias 147
sextarius 47, 49, 50, 51, 52, 267 terpistrites 78
sextula 44, 45, 257 terra creta 92
sicel 259 terra Samia 93, 124
sicilicum 258 Thasius 145
sicilicus 44, 45, 46, 258 Thebaicus 137, 143
siclus 259 thesaurum 225
siderites 192, 208 thopadion 87
sideritis 209 Thracius 123
sideropoecilos 56 thyites 135
silex 109 Tiberinum (marmor) 141
siliqua 43, 45, 46, 254, 255 timictonia 211
Siphnius 137 topacius 86
smaragdachates 182 topasion 86
smaragdus 151 topasius 86, 87
306
05-index16.PM6 306 2.11.2016, 15:18

Rejst¯Ìk
topasyon 87 urna 46, 49, 51, 52, 263, 271

topazion 157 uthires 84
topazius 86, 157 vectigal 226
topazus 157 vectigalia 227
tremissis 257, 261, 275 Veientana 185
tributa 225 Veneris crines 53, 185
tributum 225, 226 vernix 168
trichrus 185 victoriatus 227
triens 44 vitriolum 106
triglitis 211 vitriolum cupri 106
triophthalmos 56 vitrum 216, 217
trutina 252, 253 volutabra 92, 93
Tusculanus 60, 136, 137 yerachites 77
uligo 93 zamilampis 209
uncia 44, 45, 46, 256, 259 zmilampis 209
unio 177 zmilanthis 209
uniones 151 zmilatis 209
urices 84 zmylacis 209
urites 84
307
05-index16.PM6 307 2.11.2016, 15:18

Rejst¯Ìk
Rejst¯Ìk ¯eck˝ch termÌn˘
§d°maq 64, 191

§et¯thq 57, 130, 212 •cyktoq 57, 183
a≈gÕwualmoq 212 b°uoq 271
a…mat¯thq 85, 126 balan¯thq 64, 208
§labastr¯thq 141 basan¯thq 141
§lektÕreioq 66, 195 b°ton 271
©lq 67, 99 batrax¯thq 128
§m≠uyson 171 bµrylloq 153, 154
§m≠uystoq 57, 170 bratyn 223
§m¯antoq 128 gag°thq 117
®mm¯thq 135 galakt¯thq 64, 129
®mm¡tiq 135 galaj¯aq 57
•mmoq 100, 205 glvssÕpetra 64, 210
©mmoq 100 gÕmor 272, 273
§mmÕxrysoq 205 gorgÕnioq 19
§mwore’q 46, 267, 271 gr°mma 43, 45, 255
§nagk¯thq 213 g’coq 112
§nagk¡tiq 213 dionys¯aq 61, 121
§ndrod°maq 66, 127 drakont¯thq 65, 201
•nuoq xalko◊ 106 draxmµ 43, 44, 45, 256
§nur°kion 198 drosÕliuoq 186
§nurak¯thq 62, 197 ≤kte’q 48, 49, 272
•nuraj 32, 33, 196, 197 Øl°ttvn 47
•rgiloq 92 ∞nydroq 56, 196
§rgyr¯thq 206 Øj°gion 45
•rgyroq 227, 228, 229, 230 Øj≠benoq 181
§rvmat¡tiq 161 ≤jhkont°liuoq 62, 188
•sbestoq 82, 119 Øpim≠laq 181
ÚAssioq 125 Øx¯thq 211
§ster¯thq 63, 179 zam¯lampiq 209
•strion 195 zamp¯lapiq 209
§swaltop¯ssh 98 πlektron 167, 204, 249
§x°thq 182 ºliotrÕpion 159
308
05-index16.PM6 308 2.11.2016, 15:18

Rejst¯Ìk
ºmiekt≠on 48 lig’rion 170

ºm¯ekton 48, 49 liu°rgyroq 16, 230, 231
ºm¯na 52, 265 l¯uoq 62, 66, 70, 188, 203, 212,
ºmiÕlion 269 230
ºwaist¡tiq 61, 210 l¯mnh 67, 90
u≠rmoq 43 lipara¡oq 213
uµsayroq 224 l¯tra 45
uy¯thq 135 lyggo’rion 169
∆aspiq 14 l’gdinoq 143
…erak¯thq 76 l’gdoq 143
…erak¡tiq 212 lygko’rion 55, 169
»riq 63, 194 lykÕwualmoq 62, 212
kadme¯a 236 lyxn¯q 62, 198
kadm¯a 236 lyxn¯thq 62, 198, 200
k°doq 46, 267, 271 m°gnhq 115
kapn¯thq 57 m°gnhssa 115
karkin¯aq 211 magnµthq l¯uoq 115
KarxhdÕnioq 199 magn∑tiq 115
kass¯teroq 245 m≠dimnoq 48, 49, 272
kenthn°rion 262 mel¯tinoq 133
ker°mion 52 melit¯thq 134
k≠ramoq 92 mel¯xlvroq 161
ker°tion 43, 45, 254 mel¯xroyq 161
kerayn¯a 193 mel¯xrysoq 205
kera’nioq 57 Memw¯thq 124
kinaid¯aq 181 mesÕleykoq 62
kirrÕn 223 mesom≠laq 62, 185
k¯sshriq 112 m≠tallon 220
kÕggion 52 metrhtµq 46, 48, 49, 267
kÕgxh 47, 49 m≠tron 267
kÕmmi 149 mhkvn¯thq 212
kÕniq 90 mhkvn¡tiq 212
kor°lion 162 mn£ 43, 44, 260
kor°llion 162 mÕdioq 48, 49, 272
kÕroq 273 molox¯thq 159
kot’lh 46, 47, 48, 49, 52, 265, 270 mÕlybdoq 244
koyr°lion 162 myrmhk¡tiq 65, 211
krµth 92 myrr¯thq 57, 160
kryst°lloq 190 m’stron 47
k’auoq 46, 48, 49, 52, 264 n¯tron 104
k’anoq 176 nÕmisma 45, 226
kvr°lion 162 nÕmoq 227
leykÕxrysoq 205 noym¯on 227
309
05-index16.PM6 309 2.11.2016, 15:18

Rejst¯Ìk
no◊mmoq 227 sayr¡tiq 66

j≠sthq 47, 48, 49, 52, 264, 265 selhn¯thq 63, 121
œbolÕq 43, 44, 45, 253, 255 selhn¡tiq 121
œdontol’kioq 55 sidhr¡tiq 208
“lkµ 45, 256, 274 sidhropo¯kiloq 56
–nyj 64, 76, 165, 166 s¯dhroq 55, 208
œn’xion 165 skorp¡tiq 65, 211
œj’bawon 46, 48, 50, 52, 264 skvr¯a 244
œp°llioq 187 sm°ragdoq 14, 32, 150, 152
œre¯xalkoq 233 sm’riq 134
“rm¯q 202 spµlaia 109
“rm¯skion 202 sp¡noq 118
“rm¯skoq 202 st°gion 45
œstrak¯thq 133 statµr 252, 257
œstr¯thq 64, 133 stypthr¯a 98, 99
o⁄gg¯a 45 stypthr¯a figr° 99
o¤rna 52 synoix¡tiq 213
œw¯thq 62, 139 SyriakŒq l¯uoq 124
œcianÕq 130 Syrt¯thq 202
p°gxroyq 62, 186 sxistÕn 99
paian¡tiq 81 sxistÕq 128
paid≠rvq 178, 179 t°lanton 43, 44, 261
perile’kioq 165 tavn¯thq 186
per¯leykoq 56 tet°rton 48, 52
p≠tra 64, 108, 210 tewr¯aq 147
p¯ssa 97 thkÕliuoq 66, 124
piss°swalton 99 t¯tanoq 114
porwyr¯thq 140 top°zion 157
pr°sinoq 32, 33 tÕpazon 157
pr°sioq 32, 153 tÕpazoq 157
pras¡tiq 153 triÕwualmoq 56
pyrµn 64 tr¯xroyq 62, 185
pyr¯thq 120 trybl¯on 47
pyr¡tiq 120 tryt°nh 252
pyrvpÕq 234 fiaine¡a 65, 214
pÂroq 132 fiain¯thq 214
salpizhnÕq 179 fiak¯nuizon 174
s°pweiroq 171 fidr°rgyroq 16
s°rdion 76, 164, 166 wegg¯thq 63, 131
sardÕnyj 166 wlog¯thq 62, 202
sarkow°goq 64, 124 xal°zioq 180
s°ta 270 xalaz¯thq 180
s°ton 269 x°lij 113
310
05-index16.PM6 310 2.11.2016, 15:18

Rejst¯Ìk
x°lkanueq 106 xern¯thq 64, 132

x°lkanuon 106 xµmh 47, 52
x°lkanuoq 106 xoasp¡tiq 162
xalk¡tiq 207 xo¡nij 48, 49, 266, 270
xalko¡ 43 xo◊q 46, 48, 49, 52
xalkÕq 64, 106, 152, 207, 224, 233 xrysµlektron 204
xalko◊ •nuoq 106, 238 xrys¯thq 134
xalko◊q 44, 45, 224, 253, 255 xrys¡tiq 134
xalkÕwuoggoq 207 xrysokÕlla 206
xalkÕwvnoq 64, 207 xrysol°mpiq 55, 205
x°lyc 239 xrysol¯uoq 203
xelidone¯a 174 xrysÕprasoq 154
xelidon¯a 65, 174 xrysÕq 55, 62, 73, 154, 203, 204,
xelidÕnioi 175 205, 206
xelidon¯oq 174 Èxra 134
xelvn¡tiq 65, 214
311
05-index16.PM6 311 2.11.2016, 15:18

ISIDOR ZE SEVILLY
Etymologiae XVI
Etymologie XVI
Vydalo nakladatelstvÌ OIKOYMENH jako

p·t˝ svazek Knihovny st¯edovÏkÈ tradice.
P¯eloûila, p¯edmluvu napsala a pozn·mkami
opat¯ila Hana äedinov·. OdpovÏdnÈ redak-
torky Lenka KarfÌkov· a Zuzana Silagiov·.
Technick· redakce Jana Dvo¯·kov·. Ob·lku
navrhl ZdenÏk Ziegler. Sazba Miroslav äedi-
na. Tisk Alfaprint Praha. PrvnÌ vyd·nÌ, Praha
2000. Tematick· skupina 02/3.
05-index16.PM6 312 2.11.2016, 15:18

Isidor Ze Sevilly Etymologiae XVI - Etym PDF

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Isidor Ze Sevilly Etymologiae XVI - Etym PDF

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

OIKOYMENH

00-prv-str.PM6 1 2.11.2016, 15:21

Lenka KarfÌkov· a Hana äedinov·

01-titul16.PM6 2 2.11.2016, 15:11

P¯eklad, ˙vod a pozn·mky

01-titul16.PM6 3 2.11.2016, 15:11

Kniha vych·zÌ za laskavÈho p¯ispÏnÌ GrantovÈ

Copyright © Hana äedinov·, 2000

01-titul16.PM6 4 2.11.2016, 15:11

01-titul16.PM6 5 2.11.2016, 15:11

KAMENY A DRAHOKAMY V ANTICK›CH

ETYMOLOGIE XVI (latinsko-Ëesk˝ text s pozn·mkami) . . . . . . . 89

01-titul16.PM6 7 2.11.2016, 15:11

EdiËnÌ pozn·mka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277

01-titul16.PM6 8 2.11.2016, 15:11

02uvod16.PM6 8 2.11.2016, 15:31

Pr·ci na tÈto knize p¯edch·zelo nÏkolikaletÈ studium starovÏkÈ

02uvod16.PM6 9 2.11.2016, 15:31

Lence KarfÌkovÈ (Katedra filosofie CyrilometodÏjskÈ teologickÈ

Knihu vÏnuji s n·klonnostÌ a vdÏËnostÌ DanÏ MartÌnkovÈ a Zuza-

02uvod16.PM6 10 2.11.2016, 15:31

Quid de gemmis et lapidibus pretiosis narrem,

ÑCo povÏdÏt o drahokamech a vz·cn˝ch kamenech, kterÈ nejen

02uvod16.PM6 11 2.11.2016, 15:31

1. LAPID¡ÿE A PÿÕRODOVÃDN… ENCYKLOPEDIE

02uvod16.PM6 12 2.11.2016, 15:31

knihu vÏnuje jinÈ problematice. Jeho kr·tk· a vöeobecn· ˙vaha se

02uvod16.PM6 13 2.11.2016, 15:31

vznik· z jaspisu.12 TakÈ lÈËiv˝m vlastnostem kamen˘ nevÏnuje

02uvod16.PM6 14 2.11.2016, 15:31

Xenokrata z Efesu cituje Plinius mezi autory, kte¯Ì psali o lÈËivech,18

02uvod16.PM6 15 2.11.2016, 15:31

PrvnÌ z uveden˝ch smÏr˘ ¯eckÈ mineralogie, kter˝ se zab˝v· p¯e-

02uvod16.PM6 16 2.11.2016, 15:31

V pr˘bÏhu svÈho lÌËenÌ se Plinius velice Ëasto odvol·v· na svÈ

02uvod16.PM6 17 2.11.2016, 15:31

nÏ obsaûnÈ, a to zvl·ötÏ u kamen˘, kterÈ se vyskytujÌ ve vÌce odr˘-

02uvod16.PM6 18 2.11.2016, 15:31

jejichû nejd˘leûitÏjöÌ vlastnost pokl·d· jejich moc zÌskat p¯ÌzeÚ

02uvod16.PM6 19 2.11.2016, 15:31

se dnes vcelku shodujÌ na tom, ûe se p˘vodnÏ jednalo o p¯eklad dÌla

02uvod16.PM6 20 2.11.2016, 15:31

st¯edovÏku. V˝znam miner·l˘ p¯i lÈËenÌ r˘zn˝ch nemocÌ nebo p¯Ì-

02uvod16.PM6 21 2.11.2016, 15:31

Podobn˝m zp˘sobem jsou pops·ny lÈËivÈ ˙Ëinky miner·l˘ takÈ

02uvod16.PM6 22 2.11.2016, 15:31

nemocÌ zasahujÌcÌch tÏlo a capite ad calcem55 a popsal v nich jemu

02uvod16.PM6 23 2.11.2016, 15:31

Naproti tomu starovÏkÈ a ranÏ st¯edovÏkÈ recept·¯e obsahujÌ

Oribasios se z drahokam˘ zmiÚuje pouze o jaspisu (Collect. medic. XV,1,

02uvod16.PM6 24 2.11.2016, 15:31

AËkoli starovÏcÌ a ranÏ st¯edovÏcÌ lÈka¯i a p¯ÌrodovÏdci popisujÌ

02uvod16.PM6 25 2.11.2016, 15:31

NÏkdy v dneönÌm Ëten·¯i

02uvod16.PM6 26 2.11.2016, 15:31

z p·lenÈ amoniakovÈ soli a moËi ÑnedospÏlÈho hochaì.70 Naopak

02uvod16.PM6 27 2.11.2016, 15:31

pachu z nosu, pravdÏpodobnÏ nenaplnÌ nadöenÌm rada Plinia Iunio-

02uvod16.PM6 28 2.11.2016, 15:31

aby nespadly na zem, neboù pak jejich ˙Ëinnost pomine.83 Zanedba-

02uvod16.PM6 29 2.11.2016, 15:31

byly v onÏch dob·ch ûivoËiönÈ lÈky nÏkter˝m lidem odep¯eny, nechù

3. DRAHOKAMY V PÕSMU A V RAN›CH BIBLICK›CH