moudrý Sirach v Zákonu Starém: „Oběť spravedlivého (nebo

hříšníka kajícího) naplňuje oltář tukem (to jest činí ho Bohu

příjemným) a jest vůní líbeznou před obličejem Nejvyššího.“23
Když totiž ubohý kající hříšník při Mši svaté Otci nebeskému
jeho jednorozeného Syna obětuje na usmíření, nakloní ho k
mírnosti pro zásluhy Ježíše Krista, jež mu jsou tolik milé. Proto
také praví mudrc v Písmě svatém: „Dar skrytý ukrocuje hněv, a
dar do klína rozhněvání největší.“24 To znamená, že dar, který
rozhněvanému tajně do klína vložíme, umírní ho. Tímto skrytým
darem což jest jiného, nežli právě Tělo Páně pod způsobou
chleba? a nežli sladký Ježíšek, odpočívající na klíně
Bohorodičky? A tento skrytý a vzácný Dar máme tedy při Mši
svaté obětovati, abychom prudký hněv Soudce věčného uhasili i
usmířili.
A to činí kněz, jak tvrdí svatý Bonaventura, když svatou
Hostii po proměně pozdvihuje a jako naším jménem takřka dí:
„Ó, Otče nebeský! Zhřešili jsme a prudce jsme Tě rozhněvali. Ale
pohlížel nyní v obličej Pomazaného svého, kterého Ti s
nábožnosti představujeme, abychom Tě pohnuli, abys hněv svůj
v milosrdenství proměnil. Neodvracej tedy obličeje svého od
božského Syna svého, o němž jsi řekl: Totoť jest Syn můj milý, v
němž se mi dobře zalíbilo. Pro Něho obrať nás k sobě a odvrať od
nás hněv svůj!“26 Takovýmto prošením i obětováním dosáhli již
mnozí hříšníci milosti k pokání, kteréž by snad jinak nebyli
obdrželi. Neboť takovéto obětování oběti smírné má v sobě tu
moc, že tvrdá srdce obměkčuje a zatvrzelé hříšníky obrací. K
tomu poukazuje také Církev Páně, když se v sobotu před
Smrtelnou nedělí při Mši svaté takto modlí: „Prosíme Tě, ó Pane!
dej se tímto naším darem obětním obměkčiti a také naši
vzdorovitou vůli k sobě obrať!“ Tohoto nedoprošovala by se
Církev u oltáře od Boha, kdyby nevěděla, že skrze obětování této
mocné oběti smírné mohou i zatvrzelí hříšníci obráceni býti a že
také skutečně často již obráceni byli. Proto má každý hříšník, byť
sebe hlouběji v bahně hříchů vězel, a byť se i domníval, že se již

190