obrátiti ani nemůže, přece Mši svaté často obcovati a pln důvěry

takto se modliti: „Prosím Tě, ó Pane! Dej se tímto mým darem

oběťním obměkčiti a obrať k sobě milostivě i vzdorovitou vůli
mou!“ Pak Bůh modlitbu jeho vyslyší a mocí Mše svaté mu té
milosti udělí, aby se obrátil.
Ale snad mi nyní někdo namítne: Mnoho-li může taková
modlitba prospěti, když Písmo svaté výslovně di: „Kdo uchyluje
uší svých, aby neslyšel zákona, modlitba jeho bude ohavností?“26
K otázce této odpovídá svatý Tomáš Akvinský: „Ačkoliv Písmo
svaté na mnohých místech jasně vyjadřuje, že se Bohu nelíbí
modlitba člověka, jenž žije v hříchu smrtelném, nezavrhuje
předobrotivý Bůh přece nikterak modlitby oné, jež z dobrého
vnuknutí přirozenosti naší pochází, nýbrž přijímá ji milostivě
pro svou neskonalou dobrotivost.“27
Ale dejme tomu, že by rozhněvaný Bůh modlitby hříšníka
zatvrzelého přijmouti nechtěl: jest přece jisto, že nepohrdne Mší
svatou, kterou týž jemu obětuje, nýbrž že ji s největším
zalíbením přijme. Nepravím, že se Bohu líbí modlitba, kterou
hříšník mezi Mší svatou koná; nýbrž tvrdím, že Mše svatá, kterou
zatvrzelý hříšník obětuje, Bohu zmíry je příjemna. Kdyby ti na
příklad nepřítel tvůj poslal po služebníku svém tisíc dukátů,
zdaliž bys jich nepřijal? Mám za to, že ano, a rád, když bys jich
mnoho potřeboval; a řekl bys asi samému sobě: „Ačkoliv dárce
jest mým nepřítelem, jehož nenávidím, jsou mi přece milými a
užitečnými dukáty, které mi daroval!“
Jakže, řekne snad někdo, spravedlivý Bůh že by měl rád
přijímati Dar nejskvostnější, totiž Tělo a Krev svého božského
Syna, z rukou hříšníka, jenž se mu zcela protiví a jehož nenávidí?
Ano, zcela jistě! Ba, pravím ti, že Bůh řekne samému sobě:
Ačkoliv tento hříšník jest nepřítelem mým a ohavností přede
mnou, jest mi přece milým a příjemným Dar, který mi z dobrého
srdce přináší. A poněvadž mi jím zvláštní úctu prokazuje, chci
jemu pro ten Dar nabídnouti milost svou. Přijme-li ji, chci

191