velikou důvěrou Bohu svému: „Prosím Tě, ó nejdobrotivější

Spasiteli! pro důstojnou přitomnost Tvého neposkvrněného Těla

a Tvé předrahé Krve, rač přece některým hříšníkům, do záhuby
spějícím, milosti k obrácení dopřáti. A abych vyslyšena byla,
obětuji Tobě, a skrze Tebe nejsvětější Trojici Boží tuto přesvatou
oběť Mše svaté, i se vším, co Ty pro blaho ubohých hříšníků na
tomto oltáři činíš i působíš!“ I přijal Pán tuto vroucí modlitbu s
velikou dobrotivosti a ujistil svatou Gertrudu, že prosbu její
vyslyšel a některé hříšníky ze stavu zavržení do stavu spasení
přeložil.29
Nuže tedy, ubohý hříšníku! čerpej z tohoto svědectví novou
naději na své spasení! Často obcuj s velikou nábožnosti Mši svaté
a obětuj ji Otci nebeskému za obrácení své, jakož i za obrácení
ostatních zatvrzelých hříšníků!

2. Kterak Mše svatá působí usmíření hříchů všedních.

Mše svatá usmiřuje netoliko hříchy těžké a tedy smrtelné;
ale i hříchy všední, jež milého Boha více urážejí, než my ubozí
hříšníci se domníváme. Jak velikou zlobu v sobě uzavírá i každý
všední hřích, o tom nás poučuje svatý Basil, když takto píše: „Co
bychom asi soudili o synu, jenž by se takto vyjádřil: Budu se
varovati toho, abych otce zradil nebo jiného těžkého zločinu
proti němu se dopustil, pro který by mne mohl vyděditi; ale ve
všech ostatních věcech budu následovati rozmaru svého a činiti
vůli svou, ač mi je známo, že jednání mé otci líbiti se nebude.
Smýšlel by takovýto syn vpravdě synovsky? Dojista že nikoliv!“
A přece, ó duše křesťanská! takto mluvíš oproti Bohu,
svému Otci nebeskému, ne-li slovy, tak přece skutky, kolikrátkoli
zúmyslně hříchu všedního se dopouštíš! Tehdy říkáš: „Vím, že na
Bohu docela závisím; že všecko, co mám a čím jsem, Jemu
vděčím; že mi posud každodenně přemnoho dobrého prokazuje.
Avšak Bůh musí býti spokojen s tím, že mu nečiním žádných
mrzutostí velikých! Ale s tím ať nepočítá, že bych ho chtěl
urážek malých ušetřovati! Vím, že se mu nelíbí marnivost má;
193