ale já nemám chuti, jí se odříci!

Vím, že se mu protiví hnutí

hněvu, jehož dosti mocně nepotlačuji; ale já si nechci násilí
činiti! Vím, že proti je-ho vůli jednám, když celé hodiny
prozahálím, když tolik neužitečných a lehkomyslných slov
mluvím, při modlitbě tak málo nábožným jsem, srdce své tak
mnoho na věci časné věsím, tak mnoho příležitostí k dobrému
bez užitku propouštím. Toto všecko dobře vím, ale nepociťují v
sobě popudu, abych se ve věcech těchto napravil.“ Rci, duše
křesťanská! není neslušné, proti Bohu takto mluviti? Nesvědčí o
nevděčnosti, takto se k němu chovati? A přece tak jednáš, když
se skoro denně hříchů všedních dopouštíš a tak hněv Boží a
spravedlnost jeho k trestání popouzíš! Kdybys neměl žádné oběti
smírné, kterou bys mohl hněv svého nebeského Otce usmířiti,
kam bys konečně v bídě své dospěl? Ačkoliv tvé každodenní
nevěrnosti proti Bohu nejsou hříchy smrtelnými, potřebuješ
přece velice oběti smírné, aby se hněv Boží proti tobě konečně
nerozmohl a tebe jakožto syna neužitečného z domu nevyhnal!
Aby tomuto zlu předešel, ustanovil předobrotivý Spasitel k
spáse všech lidí mocnou oběť smírnou, kterou jest božská oběť
Mše svaté, jež zejména hříchy všední mocně umořuje. O tom
svědčí sněm Tridentský těmito slovy: „Kristus Pán ustanovil při
poslední večeři oběť Mše svaté, aby nám spasitelná moc této
oběti přivlastňována byla na odpuštění těch hříchů, jimiž se
denně proviňujeme.“30 To jsou slova Církve Páně, jež výkladu
nepotřebují, poněvadž zcela jasně vyjadřují, že Mše svatá
ustanovena jest od Pána Ježíše hlavně na odpuštění hříchů
každodenních neboli všedních.
Pascharius vyjadřuje se v příčině této zevrubněji takto:
„Tato oběť Mše svaté opakuje se denně, poněvadž denně hřešíme
a takových hříchů se dopouštíme, jichž při lidské křehkosti své
ubrániti se ani nemůžeme. Poněvadž tedy křesťan denně klesá,
Kristus způsobem duchovním denně za něho zabit bývá.“31
Kristus Pán poskytl nám sice ještě i jiných prostředků, abychom
jimi hříchy všední odpykávali: veškeré způsoby postu a

194