umrtvování; modlitby a pobožnosti; almužny a úkony lásky k

bližnímu vůbec, když je s myslí kající na odpuštění hříchů

konáme. Ale žádný z těchto prostředků není tak mocný, jako
obětování Mše svaté!
V příčině této praví učený Suarez: „Jest pravdě podobné, že
ti křesťané, kteří Mši svatou obětují na odpuštění svých všedních
hříchů, milosti té také účastnými se stávají; a to proto, že
netoliko tak mocného prostředku na odpuštění hříchů užívají,
nýbrž také tím obětováním najevo dávají, že mají vůli takovou,
jež hříchům všedním odporuje.“32 Tak chtěl říci: Poněvadž žádný
všední hřích nebývá nám odpuštěn, leč bychom ho želeli, je zase
jistým znamením, že hříchů svých všedních opravdu želíme,
když přicházíme na Mši svatou s tím úmyslem, abychom si při ní
odpuštění vyprosili. Když si tedy kdo odpuštění hříchů žádá,
dává tím najevo, že by jich rád zproštěn byl.
Kdož by tedy neměl rád na Mši svatou choditi, když
způsobem tak snadným své každodenní hříchy umořiti může?
Jak velikou Moc na odpuštění hříchů všedních Mše svatá
má, to dokazuje učeny Suarez těmito slovy: „Kristus Pán
ustanovil oběť Mše svaté a spojil s ní cenu své přehořké smrti ; a
tu nám přivlastňuje k odpuštění hříchů našich všedních.“ Tím
chtěl říci: Poněvadž Kristus Pán při Mši svaté způsobem
duchovním opět za nás umírá, odpouští nám mocí přehořké své
smrti naše všední hříchy. Proto také praví Osorius: „Skrze oběť
Mše svaté bývají s nás tresty za hříchy sňaty, a hříchy všední
nám prominuty i s povinností, abychom za ně trest trpěli.“ 33 A
jiný vysoce zbožný učitel života duchovniho Jakub Stratius se
vyjadřuje vším právem takto: „Ovoce Mše svaté je úžasně veliké,
poněvadž nám přivlastňuje nevystihlé poklady zásluh a
zadostiučinění Ježíše Krista. Hříchy všední rozpouštějí se při Mši
svaté jako vosk při ohni; a mnohé tresty, jichž jsme svými hříchy
zasloužili, bývají od nás zadržovány mocí Mše svaté.“34 Všední
hříchy bývají zajisté stráveny ohněm božské lásky, jenž při Mši
svaté plápolá na oltáři. Proto, ó duše Boha milující! Říkej na
195