Mši svaté obcoval, postavím ti na oči ještě rozličné příklady

svatých, kteří měli tatáž, ba snad mnohem důležitější

zaměstnání nežli máš ty, ale přece denně na Mši svatou
přicházeli.
Svatý Augustin píše o své milované matce, svaté Monice,
jež v Pánu zesnula L. P. 387, že neopominula ani jediného dne
Mši svatou. Neboť dobře znala vysokou cenu této přesvaté oběti,
kterou náš dluhopis jednou smazán byl. Když, domova ještě
vzdálená, na sobě pozorovala, že se smrti přibližuje, neuložila
svému synu při odchodu svém ze světa nic o skvostném pohřbu,
ale pronesla svou poslední vůli, aby syn její nikdy na ni
nezapomínal při svaté oběti své na oltáři.6
Svatá Hedvika, vévodkyně slezská a polská, jež zemřela L. P.
1243, měla Mši svatou v tak nábožné uctivosti, že každodenně
Mši svaté přítomna bývala; a jestliže dosti kněží v její dvorní
kapli Mše svaté nesloužilo, povolávala jiných, jen aby si toho
štěstí dopřála, aby mohla denně i více Mším svatým obcovati.
Svatý Ludvík, král francouzský († 1270), býval denně na
dvou, nezřídka i na třech anebo čtyřech Mších svatých. Když
jednou doslechl, že ho někteří dvořané z toho kárali, ježto prý
tak správě říše mnoho času odnímá, řekl: „Jak jsou ti páni
starostliví! Zajisté, kdybych ještě jednou tolik času zmrhal při
hře nebo na honbě, ani slovíčkem by mne nikdo z nich
nepokáral!“7 Vpravdě znamenitá to odpověď, jež se dotýká tvrdě
netoliko oněch dvořanů, ale i nás všech pospolu! Nebo
kdybychom měli v den všední jedné anebo dvěma Mším svatým
obcovati, tu již, zajisté z vnuknutí samého ďábla, se domníváme,
kdo ví jakou škodu z toho ve svých časných záležitostech trpíme.
Ale jestliže hodinu nebo dvě strávíme při tlachání, hře, pití,
spaní nebo před zrcadlem, neděláme si z toho žádných výčitek
svědomí, nýbrž máme za to, že jsme hodin ztracených ještě
velice dobře užili! Ó, jak veliká to zaslepenost!
O Jindřichu I., králi anglickém, píše dějepisec Raynald, že
každodenně na třech Mších svatých býval, ačkoliv naň doléhaly
298