Behaviorální metody měření impulsivity – rešerše

Impulsivita je v současnosti široce zkoumaný konstrukt v souvislosti s ADHD, hraniční poruchou

osobnosti, vznikem závislostí aj. Existuje již proto mnoho modelů, teorií a definic, při definování
impulzivity pro účely jejího měření v souvislosti s uvedenými poruchami zpravidla nacházíme shodu
na vymezení impulzivity jako multidimenzionálního konstruktu, zahrnujícího (a) sníženou schopnost
inhibovat nevhodné reakce, (b) upřednostňování okamžitého uspokojení (delay discounting) a (c)
sklon k unáhlenému rozhodování a riskování (The Oxford Handbook of Impulse Control Disorders,
2011). Těmto třem dimenzím odpovídají i nejčastější behaviorální metody měření impulsivity,
zatímco sebeevaluační a jiné dotazníkové a škálové metody zpravidla zahrnují více dimenzí.
K jednotlivým dimenzím lze zařadit následující metody (Matusiewicz, Lejuez & Reynolds, 2012) :

Ad (a)
- Flanker paradigma: Simon task, Stroop task
- Stop-signal paradigma: Stop-Signal Procedure
- Go/noGo paradigm: CPT, CPT II, IVA, TOVA, TOVA-A
Ad (b): Two Choice Impulsivity Test, Experiential Discounting Task, Kirby Delay Discounting Measure
Ad (c): Balloon Analogue Risk Task, Iowa Gambling Task

Možnosti využití akustických podnětů v behaviorálním měření impulsivity

Podněty s úlohou spojené
Zvukové podněty lze v úlohách typu go/nogo využít jako cílový či necílový podnět, ať už samostatně
nebo ve smíšeném (určitý podnět je prezentovány akusticky a/nebo vizuálně – př. hláska „a“ a
písmeno „a“) testu. Konkrétní adaptace užívající zvukové podněty jsou IVA a TOVA-A. V úlohách typu
stop-signal jsou zvuky zpravidla využívány jako stop podnět, nebo jsou go i stop podněty vizuální,
nepodařilo se mi najít test s využitím zvuku jako go podnětu. Zvuk také bývá využit jako zpětná vazba
při chybách.

Podněty s úlohou nesouvisející

Některé výzkumy zahrnuly zvukové podněty nesouvisející s úlohou (ruchy) s cílem zvýšení ekologické
validity testu pro diagnostiku ADHD s odůvodněním, že projevy ADHD (porucha pozornosti i
impulzivita) jsou významně ovlivněny školním (nebo obecně rušivým) prostředím a dosavadní studie
a měření tento fakt braly málo v potaz (Cassuto et al., 2013). Důkazy pro diagnostickou hodnotu
využití ruchů při měření pozornosti a impulsivity jsou však protichůdné – v některých studiích
dokonce snížily rozdíly měřených konstruktů mezi klinickou a běžnou populací (Tegelbeckers et al.,
2016). Využití zvukových podnětů jako ruchů tedy nevnímám jako vhodné pro navrhovanou metodu.
A protože v úkolech zaměřených měření sklonu k riskování a delay discounting by mohly být zvukové
podněty být zahrnuty pouze jako s úlohou nesouvisející, nebudou již takto zaměřené úlohy dále
zvažovány. Stejně jako úlohy zaměřené na inhibiční kontrolu, u kterých není možné uplatnění
zvukových podnětů jako základního materiálu pro úlohu. Jako jediné vhodné se tedy jeví metody
typů go/nogo a stop-signal.

Příklady metod pro úlohy typu Go/NoGo

X-CPT
Jsou prezentovány cílové podněty (určité písmeno, číslice aj.) a distraktory (všechna ostatní písmena,
číslice, …), respondent má reagovat pouze v případě cílového podnětu. Záleží na poměru cílových
podnětů a distraktorů, zda je test zaměřen spíše na kontinuální pozornost i) (vysoký poměr
distraktorů) či ii) impulsivitu (vysoký poměr cílových podnětů). Příkladem i) je Connersův test
kontinuálního výkonu (CPT), příkladem ii) je týž test ve verzi 2 (CPT II). Možností je také kombinovaný
test s vigilanční a inhibiční částí – př. T.O.V.A.

AX-CPT
Jsou prezentovány vodítka a cílové podněty. Respondent má za úkol reagovat tehdy pokud vybraný
cílový podnět (př. „X“) následuje po vybraném vodítku (př. „A“). V průběhu úlohy jsou zařazeny
v určitém poměru (př. 4:1:4:1) dvojice vodítek a cílových podnětů AX:AY:BX:BY, kde B a Y znamená
jakýkoli jiný podnět než vybrané vodítko a vybraný cílový podnět (tj. např. libovolné písmeno kromě
A/X).

AA(XX)-CPT
Respondent je instruován reagovat ve chvíli, kdy je cílový podnět shodný s vodítkem, případně dva po
sobě následující stimuly shodné. Příkladem je Immediate and Delayed Memory Task (IMT/DMT).
Stimulem je zde zpravidla číslo z 5 číslic. Kromě cílových podnětů a fillerů jsou část stimulů „catch“
stimuly, kdy se podnět liší od předchozího pouze v 1 číslici. Primárně se měří podíl commission chyb,
případně reakční čas aj.

Go/NoGo s vodítkem
Úlohy s vodítkem (cued go/nogo task) přidávají před samotný go/nogo podnět vodítko, které
s určitou pravděpodobností (zpravidla v poměru 80:20) napovídá, zda přijde go či nogo podnět. Tj.
např. svislá čára znamená, že v 80 % přijde go a 20 % nogo podnět a vodorovná čára naopak. Měří se
go/nogo reakční čas a podíl omission a comission chyb. Ačkoliv existují studie tohoto testu,
poukazující na schopnost diferencovat mezi zdravou a ADHD populací (resp. především ADD, ne
kombinovaný typ) jsou prozatím ojedinělé, bez důkazů reliability testu (Derefinko et al., 2008).

Úlohy typu stop-signal

Respondentovi je prezentována řada go podnětů, aby se vytvořila preponentní reakce. Následně je u
některých podnětů s určitou časovou prodlevou prezentován stop signál (př. kruh okolo podnětu či
tón). Měří se průměrný reakční čas (stop signal reaction time/stop signal delay) a jeho rozptyl a podíl
commision chyb při stop signálu.

Vhodnost metod pro adaptaci

Při vyhodnocení vhodnosti uvedených metod pro adaptaci vycházím z dostupných důkazů pro
reliabilitu a validitu metody. Původním záměrem bylo vyhodnotit jednotlivé metody i z hlediska
senzitivity a specificity, avšak tyto údaje pro dané metody nejsou udávány a často chybí i údaje pro
reliabilitu a validitu jinou než diferenciální.

Pro CPT II udává Conners (1994) pro commission chyby split-half reliabilitu r=.83 a test-retest po
třech měsících r=.60-69.
Weafer, Baggott & de Wit (2013) porovnávali test-retest reliabilitu s rozestupem dní (průměr 8,6 dní)
různých metod měření impulsivity s těmito výsledky (vše na úrovni p < .001): r = .65  pro stop-signal
reakční čas; r = .65 pro commission chyby v go/no-go testu a r = .73 pro commission chyby v CPT.

Největší přehled dávají Riccio, Reynolds, & Lowe (2001) pro konkrétní komerční aplikace, přikládám
převzatou tabulku:
 

Pro vyhodnocení souběžné validity vycházím z metastudie Cyders & Coskunpinar (2011), která se
zaměřila na vztah rysů obsažených v self-report a behaviorálních metodách napříč paradigmaty.
V rámci ní byla velikost efektu menší než 0,1 považována za malou, do 0,25 střední a větší nebo rovné
0,4 za velké. Statisticky významný vztah inhibice prepotentních reakcí byl (na rozdíl od jiných
konstruktů napříč behaviorálním měřením impulsivity) nalezen s většinou faktorů (nedostatek
plánování, nedostatek vytrvalosti, negative urgency) v sebehodnotících metodách, s průměrnou
velikostí efektu cca 0,1. Nejvyšší korelace průměrného reakčního času a podílu commission chyb u
go/nogo testů a sebeevaluačních metod (korelace 0,4 a výše byly nalezeny pouze u metod
nevhodných pro adaptaci, nejčastěji IMT/DMT a Stroop task) dosahovaly z většiny max. 0,25, výše
pouze u specifických skupin (pacientky s PPP) či za specifických podmínek (požití alkoholu). Stop-
signal úlohy jsou sice obecně zmíněny, avšak není uvedena žádná konkrétní studie.

Obecně důkazy pro reliabilitu i validitu natolik variují napříč studiemi, že nelze jednoznačně
vyhodnotit jeden typ úloh jako slibnější pro adaptaci. Nicméně lze najít podporu pro modifikace úloh
z hlediska typu podnětů, stability/variability v čase prezentace podnětů aj., které lze po výběru typu
úlohy uplatnit.

Cassuto, H. )., Ben-Simon, A. )., & Berger, I. ). (2013). Using environmental distractors in the diagnosis
of ADHD. Frontiers In Human Neuroscience, (NOV), doi:10.3389/fnhum.2013.00805

Cyders, M. A., & Coskunpinar, A. (2011). Measurement of constructs using self-report and behavioral
lab tasks: Is there overlap in nomothetic span and construct representation for impulsivity?. Clinical
Psychology Review, 31965-982. doi:10.1016/j.cpr.2011.06.001

Derefinko, K. J., Adams, Z. W., Milich, R., Fillmore, M. T., Lorch, E. P., & Lynam, D. R. (2008). Response
style differences in the inattentive and combined subtypes of attention-deficit/hyperactivity disorder.
Journal Of Abnormal Child Psychology, 36(5), 745-758. doi:10.1007/s10802-007-9207-3

Matusiewicz, A., Lejuez, C., & Reynolds, B. (2012). Assessment Instruments for Impulsivity and
Impulse Control Disorders. Oxford University Press. doi:10.1093/oxfordhb/9780195389715.013.0141

Riccio, C. A., Reynolds, C. R., & Lowe, P. A. (2001). Clinical Applications of Continuous Performance
Tests: Measuring Attention and Impulsive Responding in Children and Adults.

Tegelbeckers, J. )., Schares, L. )., Lederer, A. )., Bonath, B. )., Flechtner, H. )., & Krauel, K. ). (2016).
Task-irrelevant novel sounds improve attentional performance in children with and without ADHD.
Frontiers In Psychology, 6(JAN), doi:10.3389/fpsyg.2015.01970

The Oxford Handbook of Impulse Control Disorders. (2011).

doi:10.1093/oxfordhb/9780195389715.001.0001

Weafer, J., Baggott, M. J., & de Wit, H. (2013). Test–retest reliability of behavioral measures of
impulsive choice, impulsive action, and inattention. Experimental And Clinical Psychopharmacology,
21(6), 475-481. doi:10.1037/a0033659