Psychologický ústav

Filozofická fakulta
Masarykova univerzita v Brně

Možnosti a meze psychologického skupinového výcviku budoucích

psychologů

Seminární práce pro předmět

Teorie a praxe práce ve skupině

Hana Řádová, UČO 143637

Úvod
V seminární práci budu vycházet ze zkušenosti ze dvou předmětů: PSY 443 Teorie a praxe práce se
skupinou a XS470 Komunikace v konfliktních situacích. Pokusím se nejprve popsat podobu a průběh
předmětů a některé své konkrétní zkušenosti v nich, následně analyzovat výhody a nevýhody
zvolených konceptů z mého pohledu a nakonec z těchto poznatků shrnout podmínky, možnosti a
meze skupinového výcviku psychologů. Z konceptů týkajících se skupinové práce se zaměřím
především na vývoj skupiny, úlohu vedoucího skupiny a tvorbu norem.

Popis předmětů a vybrané aspekty skupinové práce

Teorie a praxe práce se skupinou
Nevýhodou této skupiny byl větší počet účastníků (20+), což znemožňovalo lepší prosíťování v rámci
celé skupiny. Až do posledního bloku tak přetrvalo vztahování se spíše k vedoucímu skupiny než
ostatním účastníkům. K menší kohezi skupiny jako celku také přispívala účast studentů ze dvou
různých fakult, kdy vystupování konkrétních studentů z FF ve vnímání některých studentů z FSS (dle
sdílení o přestávkách či během sdílení pozorování v menších skupinách) utvrzovalo jejich předsudky o
studentech z FF jako velmi „filosofujících“ a „pociťujících“ ve srovnání se statistickým a vědeckým
přístupem studentů z FSS. Jakkoli si mí spolužáci z FF svou aktivitou od počátku (aktivní role v první
cvičné skupině a účast na většině dalších) získali dobrou pozici ve skupině, jisté vyčlenění „FF x FSS“
myslím přetrvalo až do konce.

Na druhou stranu i při tomto počtu bylo podle mého mínění reálné skupinu od začátku cíleně
budovat a rozvíjet. Při zvoleném formátu skupiny jsem si ani na konci většinu účastníků
nepamatovala jménem, jakkoli jsem se o to snažila. Prostor, který by byl na začátku věnovaný
vytvoření reálné skupiny, mohl být později zúročen ve cvičných skupinách v živějším a snad i hlubším
procesu, s potenciálem si odnést reálnější prožitek, který bychom si mohli reflektovat v kontextu
získaných teoretických poznatků. Akceptovala jsem odpověď vedoucího skupiny, že formát
vynechávající postupy podporující rozvoj skupinové dynamiky byl zvolen záměrně, ale nebyla jsem
schopná jej až do konce plně přijmout. Skupina na mne působila tak, že skupina si fázemi podle
Tuckmanovy koncepce (Výrost & Slaměník, 2008) procházela ve velmi „mělké“ podobě a částečně
jako by se stále vracela do fáze formování.

Nedostatečně rozvíjená afinita k ostatním členům skupiny na druhou stranu umožňovala „vědecký“
odstup ve chvíli, kdy se člověk účastnil jako pozorovatel. Ambivalentní vliv mohl tento formát mít, co
se týče projevované konformity. Pro někoho mohla být tato skupina bezpečnější vzhledem
k setrvávající „anonymitě“, někoho naopak do konformity takto nerozvinuté bezpečné prostředí
tlačilo.

Podle Yaloma (1999), je každá (terapeutická apod.) skupina nejdříve ze své umělá, ale postupně se
stává reálnou. Tedy jednak jakýmsi mikrosvětem odrážejícím pro každého účastníka svět okolo, ale
zároveň i součástí reálného světa – co se odehrává ve skupině je reálné jako cokoli jiného. V tomto
směru tedy pro mne tato skupina zůstala příliš v oné „umělé“ fázi. Nicméně jak už bylo zmíněno, i
tato umělost a proces spíše „jenom jako“ mohl být pro řadu účastníků bezpečnější, což bylo
pravděpodobně v daném předmětu nutností.

Aktivace zaměření „tady a teď“ probíhala z naprosté většiny ve cvičných skupinách, kdy vedoucí
skupiny například vyzýval účastníky k získání zpětné vazby ostatních vzhledem k jejich otázce či
tématu.
Z norem v této skupině mi výrazně vyčnívá práce s časem, konkrétně pozdní příchody. Vedoucí
skupiny nastavuje skupinové normy ve dvou rovinách: technicky a jako „modelový účastník“ (Yalom,
1999). Technicky přímými či méně přímými (př. neverbálními signály) technikami a projevy do
skupiny normy cíleně vnáší a upevňuje, ale zároveň i svým nezamýšleným chováním působí jako
„vzor“. V této skupině nastal rozpor mezi technickou a modelovou rolí vedoucích.

Komunikace v konfliktních situacích

Předmět XS470 není určen přímo pro psychology, ani jeho těžiště neleží v zaměření na skupinové
procesy. Nicméně mne práce se skupinou v rámci něho zaujala natolik, že vidím výrazný přínos pro
tento text.

Předmět se vyučuje na Přírodovědecké fakultě MU. Jeho primární cílovou skupinou jsou budoucí
učitelé. V konkrétně naší skupině byli budoucí i současní přírodovědci, učitelé, informatici, …, ze
studentů psychologie jsem byla jediná. Předmět je volitelný, což samo o sobě je velkou výhodou pro
motivaci a tedy celé fungování skupiny. Zároveň v této konkrétní skupině se potkalo mnoho lidí, kteří
cíleně pracují na vlastním rozvoji, a řada z nich ve své profesní či dobrovolné praxi pracuje se
skupinami. Výhodou skupiny byl menší počet členů, začínali jsme s 15 účastníky, průměrný počet na
hodině byl dle mého odhadu 10 osob. Kompozice skupiny tedy byla poměrně homogenní a v čase
spíše ještě rostla.

V rámci první hodiny lektor nastavil (a v průběhu následujících hodin upevňoval) následující normy ve
fungování skupiny: otevřenost v obsahu i formě vyjadřování (vč. použití vulgarismů, pokud to bude
potřeba), výrazně snížená hierarchie mezi lektorem a účastníky, samostatnost – v prvních hodinách
opakované výzvy ke sdělování aktuálních potřeb, dokud je účastníci nedávali do skupiny sami od sebe
a výrazná podpora já-vyjadřování a sebe-korigování se v tom.

Lektor snažil vycházet vstříc aktuálním potřebám ve skupině. Často tak chvíli trvalo, než si promyslel a
vybral náplň pro konkrétní hodinu, a i následné tempo hodin bylo nezřídka (z mého úhlu pohledu)
velmi, velmi pomalé. Postupně jsem si však začala uvědomovat přínos takového přístupu. V rámci
jedné z prvních hodin pro mne bylo velmi obtížné formulovat, co jsem chtěla právě sdělit, a na cca
1 minutu jsem svou řeč přerušila. Lektor v klidu čekal, bez jakéhokoli verbálního či neverbálního
projevu směřovaného k posunutí či přerušení mého vnitřního procesu. Osobně to pro mne byla jedna
z nejvýraznějších zkušeností z celého předmětu, kterou se nyní snažím přenášet i do svého fungování.
Když nabízím druhému naslouchání, tak opravdu dávat prostor a plnou pozornost a pokud si
následně potřebuji promyslet, co chci říct já, tak si prostor pro to vzít. Zážitek ve mně zároveň posílil
pocit bezpečí v této skupině a v přesahu byl i jistou korektivní zkušeností ve smyslu „co říkáš, není
bezcenné, stojí za to tomu věnovat prostor, a i Ty stojíš za to, aby Ti byl ten prostor věnován“. Slovy
Yalomova slovníku, podpořil ve mně touhu se méně často rozhodnout se pro kritické self (vůči sobě i
ostatním).

V XS470 bylo naladění se na „tady a teď“ i na členy skkupiny posilováno jednoduchým skupinovým
cvičením opakovaným na začátku většiny hodin – házení míčků v kruhu způsobem „řeknu jméno,
ověřím napojení a hodím“ s čím dál více míčky. Toto cvičení vyžaduje vysokou koncetraci na
přítomnost, a výrazné vnímání ostatních jak jako individualit, tak skupiny jako celku. Pomohlo
odstřižení od dosavadních myšlenek a aktivit.

Menší skupina umožnila nižší úroveň skupinového zahálení a rozptýlené zodpovědnosti, než jaká se
občas objevovala ve skupině v PSY 443. Zároveň však věřím, že v tomto směru dobře fungovala i
silnější zodpovědnost za skupinu v dané skupinové kultuře.
Koncept skupinového psychologického výcviku psychologů
Formát
Na Pražské vysoké škole psychosociálních studií (“Informace o studiu”, 2017) je součástí studia
studijní/sebezkušenostní komunita. Neznám konkrétní formát této skupiny a ani nikoho se
zkušeností z tohoto studia. Následující návrhy se proto budou zakládat pouze na mých dosavadních
zkušenostech z výše zmíněných předmětů i studia jako celku, nicméně budou směřovat k podobnému
konceptu navrhované podoby skupinového výcviku psychologů, u nějž budu možnosti a meze
hodnotit.

Návrh směřuje ke studijní/sebezkušenostní komunita realizovaná v průběhu delšího období studia

(min 2 semestry, s frekvencí min 5x za semestr, od 3. ročníku). Taková skupina by mohla propojit
výhody obou výše popisovaných předmětů. Stavěla by na již dříve získaných či právě nabývaných
znalostech a upevňovala je v praxi. Byla by na pomezí tematické a procesní skupiny s tématem
odborného rozvoje psychologa a s ním souvisejících osobních témat. Tj. sebepoznání, rozvoj
odborných dovedností, etika, zkušenosti z praxí, studijní problémy apod.

Možnosti
Takto koncipovaná skupina by přinášela praktické uplatňování a tím upevňování znalostí
z teoretických předmětů (nejen sociální psychologie, ale př. i poradenská, obecná, psychologie
osobnosti, …). Podpořila by posilování identity studenta jako psychologa. A především: přinesla by
prvotní zkušenost se skupinovou prací a výhody, které z ní lze čerpat. Skupinu vnímám jako silný zdroj
sebepoznání a potenciálního rozvoje. Ostatně i podle Yaloma (1999) účastníci skupin na prvním
místě, co se týče přínosů skupin, respektive působících terapeutických faktorů, uvádějí odhalení a
akceptaci do té doby neobjevených nepřijatých částí vlastní osobnosti.

Mezi důležité normy, které je potřeba ve skupině podpořit a rozvíjet, patří podle Yaloma (1999)
samostatnost a otevřenost. Samostatnost se projevuje postupný přebíráním zodpovědnosti za proces
členy skupiny od vedoucího a otevřenost podporuje proces a kohezi skupiny. Internalizace dobrého
skupinového procesu, zažití atmosféry soudržné skupiny podporuje proces sebeakceptace, který je
dle mého důležitý nejen pro klinickou populaci, ale právě i pro budoucí psychology.

Meze
Je zřejmé, že takovýto výcvik ve skupinové práci nemůže nahradit psychoterapeutický výcvik. Ani by
to nemělo být jeho cílem. Jedním z rizik tohoto pojetí by tedy bylo zřetelné udržení hranic a
nesklouznutí do procesu terapeutického. Vzhledem k etice z hlediska vedoucího skupiny by i přesto
bylo vhodné, aby vedoucí skupiny nebyl zároveň vyučujícím v jiných předmětech a zabránilo se
dvojité roli terapeut/vyučující a klient/student. Samozřejmostí by byla nutnost udržení procesu „mezi
čtyřmi stěnami“, což by mohlo být náročné jak pro účastníky skupiny mezi sebou – neřešit komunitní
věci mimo, tak v případě více paralelních skupin mezi účastníky různých skupin.

Zdroje
Informace o studiu [Online]. (2017). Retrieved June 01, 2017, from
http://www.pvsps.cz/uchazec/psychologie-nmgr/informace-o-studiu/

Výrost, J., & Slaměník, I. (2008). Sociální psychologie (2., přeprac. a rozš. vyd.). Praha: Grada.
Yalom, I. D., & Leszcz, M. (1999). Teorie & praxe skupinové psychoterapie. Hradec Králové:
Konfrontace.