Kdo seje vítr, sklízí bouři

Psal se rok 1963 a v jedné menší vesničce jménem Adršpach bydleli dva muži, sousedé. Jeden
z nich, pan Zahrádka, byl velice závistivý, neustále si myslel, že má něčeho nepřiměřeně málo a často
se porovnával s ostatními. Své peníze většinou utrácel za cesty do zahraničí. Zato pan Veselý, ten se
nikdy nemračil, s každým se přátelil a hodným lidem pomáhal, ale byl i velice bystrý. Své peníze si
šetřil na bazén. Poté na auto.

Jednoho dne si pan Veselý konečně našetřil peníze na své vysněné auto. Ještě den večer si
před domem zaparkoval nové, nablýskané, červené auto. To byla pro pana Zahrádku poslední kapka,
rozhodl se tedy, že v noci vstane a tohle štěstí panu Veselému překazí. Jakmile nastala půlnoc a pan
Zahrádka viděl, že pan Veselý už zašel domů, vzal semínko větru a šel ho zahrabat na zahrádku panu
Veselému. Ráno měl vítr panu Veselému odfoknout jeho nové nablýskané auto, jenže pan Veselý
ještě nešel spát a celou situaci viděl z okna v prvním poschodí jeho domu. Až teprve když pan
Zahrádka usnul, vyšel pan Veselý na zahradu, vykopal rozklíčené semínko, přidal k němu vodu ze
svého bazénu a semínko opět zahrabal, tentokrát na zahrádce pana Zahrádky. Ráno, když pan
zahrádka vstal, vyšel se ven podívat, jak se mu povedl vítr, ale místo toho se na něj řítila bouře.
Zmatený pan Zahrádka se běžel schovat do domu, jenže to už nestihl, dům mu totiž odnesla bouře.
Když se bouře přehnala, pan Zahrádka si teprve uvědomil, že kvůli své závisti přišel o všechno,
dokonce i o střechu nad hlavou. Pan Zahrádka se tedy sebral a odešel. Bloudil po Adršpachu celý den,
ale ani pan starosta, paní starostová nebo milenci mu nepomohli. Když se setmělo, vrátil se na místo,
kde stával jeho dům. Neměl kde spát. Po dlouhém přemlouvání sám sebe šel pan Zahrádka zaklepat
na pana Veselého. Ve dveřích se mu za všechno omluvil a přísahal, že už mu nikdy žádnou podobnou
křivost neudělá. Pan Veselý byl ale chytrý, řekl mu ne a zavřel mu dveře před nosem. Když viděl, jak
pan Zahrádka smutně odchází pryč, otevřel opět dveře a šel za ním. Poté, co se pan Veselý přesvědčil,
že pan Zahrádka je opravdu poučený, poskytl mu nocleh do doby, než si najde nové bydlení, nakonec
se stali i dobrými přáteli.