POZNÁMKY K MAĎARSKÉMU OBLEČENÍ V 9.- 17.

STOL
Ing. Martina Hřibová, PhD.

Oděvní kulturu Maďarů poznamenalo mnoho různých vlivu a zkušeností. Vždy však byl jejich šat
zdobený a mnohobarevný.
Než přišli Maďaři na dnešní území (cca 9.stol) ze střední Asie, tak se setkali s mnoha národy, například se
Skythy, Peršany, Huny a Avary, jejichž některé oděvní prvky převzali. A mimo jiné i proto v době
příchodu na dnešní území bylo maďarské odění rozvinutější než jinde v tehdejší Evropě. Prvky toho, co
dnes nazýváme evropskou módou, nalezneme již ve skytských, perských, hunských, avarských a
maďarských šatech [obr. 1]. V Evropě se maďarské ošacení ukázalo jako praktické a tak dnes nenosíme
tógy nebo kilty antických Evropanů, ale kalhoty, košile, kabáty a vesty s možným původem u
starověkých Skytů a Hunů.
Postupem času Maďaři začali přebírat prvky západní i východní evropské módy nejen díky své
geografické poloze, ale také pod vlivem svých tehdejších králů – Anjouvců (13. stol). Později v dobách
bojů s Osmanskou říší (15. stol) vytvořili funkční uniformu pro lehkou jízdu, kterou později převzala celá
Evropa. Na druhou stranu ale v některých maďarských šatech můžeme najít stopy tureckého vlivu.
Na začátek si ještě dovolím poznamenat, ze území starého Maďarska bylo až do konce 1. světové války
mnohem větší a zahrnovalo jak Maďarsko, tak jižní část Slovenska, východní část Rakouska, z Rumunska
Transylvanii a Valašsko, a severní část bývalé Jugoslavie. Čímž vysvětluji použití informací i z těchto
oblastí.

Před příchodem na dnešní území (2.-9.stol)

Ugrofinské národy z Euroasie, včetně Maďarů, byli nejen výborní válečníci,
ale také byli velmi dobře organizovaní, měli právní systém a vyvinutou
uměleckou kulturu. Přesně rozlišit, kde začíná móda jednotlivých národů a
případně co který kmen vytvořil, je za současného stavu poznání nemožné. A
tak předpokládáme, že v tomto období se oděv Maďaru výrazně nelišil od
hunského či skytského. Jen pro zajímavost - původ technického konopí se
hledá v skytském iránském prostředí. (9)
Linguistický výzkum ukázal, že jména tradičních oděvů jsou běžná u
1 východních Turků, Hunů a perských sousedů. Některé z těchto oděvů nemají
český ekvivalent. Jiné oblečení má původ v ranné Mezopotámii, Sumeru a
Akkádii. Ruha/ ruba (oděv), chizma (slovenské slovo čižma) – jezdecká bota, sharu (boty), papuch
(papuče, trepky), kopenyeg/kepenek (oděv), kodmon (krátký spíše
ženský kabátek), kabát (= kabát), sapka (čteno šapka = čepice), 2
kalap/kalpak (klobouk), chákó/sakele (špičatá čepice), zubony (těsná
vojenská košile), szur/sor/sur (plstěný dlouhý kabátec), új (rukávy),
szovet (plátěný materiál), chuha, kacagany/kartugan (kožešinový
plášť), zseb (kapsa), guru/yuzuk (kruh, prsten), szucs/sevaza (krejčí),
gzapyu/zapagi (vlna) jsou běžná slova ve starých tureckých jazycích.
Slova z antické Mezopotámie jsou třeba tato: koteny/kitun (lněný
nabíraný oděv, zástěra), gatzy/gadda (lněné nabírané letní kalhoty),
gunya (prosté vlněné oblečení), csákó/Sasu (špičatý turban), guba
(kabát z propletených dracounů), suba (suba), szur/sur (plstěný dlouhý
kabátec), szovet/subatu (plátno). 3

V Ermitáži (St. Petěrburk) na obraze ze 4. stol je hunský princ

zobrazen jak jede na koni a střílí z luku. [Obr. 2]. Princův oděv vypadá
stejně jako pozdější šat maďarských šlechticů, včetně střihu a
drobných detailů. Kabátec v délce po kolena, přepásaný opaskem je
shodný, také upnuté kalhoty a vysoké boty jsou obdobné. Spona na
čepici, brož, opasek, okraje bot a popruhy ukazují využití malých
kovových součástí nalezených v hojné míře ve starém
maďarském hrobě z 8. stol. Úprava kníru, jakou má princ, zůstala
oblíbená až do dnešních dnů.
Arabský obchodník Ibn Rusta v roce 870 uvádí: „Maďaři jsou velmi atraktivní ve svém vzhledu
(oděvech). Mají velkou fyzickou sílu, jsou bohatí a mají mnohá pozoruhodná bohatství díky svým
obchodním aktivitám.“ Gardezi psal v roce 1050 též o jejich hedvábných ošaceních.
Vlhká půda panonské nížiny rychle rozkládá textilie, ale přesto
bylo v průběhu vykopávek nalezeno několik druhu jemných lnu a
hedvábné fragmenty.
Archeologové nalezli kromě zdobených zbraní vybavení pro koně
a šperky z té doby. Našli též mnoho kovových ornamentů, které
byly přišity na lemy oblečení, rukávy, opasky a dokonce na boty.
Ženy nosily kulaté ozdoby na prsou zdobené motivy stromu života
nebo mytickými orly. Ozdoby se liší od evropských. Kovové
3B dekorace ranných Maďarů byly obvykle z bronzu, ovšem vládci
měli stříbrné nebo zlaté varianty.

9-10. stol (doba příchodu)

Počáteční náplň pojmu „Maďaři“ představovalo 5
4A velmi různorodé nomádské společenství, v němž
hlavní složku tvořily maďarské kmeny Meger, Nyék,
Kurtgyarmat, Tarján, Jeno, Keri a Keszi a chazarský
kmen Kabarů. (9.-10.stol). Tyto kmeny by se také
daly nazvat staromaďarskými.
Tehdejší oděv si můžeme prohlédnout na replikách
vystavených v Maďarském národním muzeu. [4,5]
Muž má na hlavě vysokou kožešinou lemovanou
plstěnou čepici, dvakrát přeložený hedvábný
brokátový kabátec, volné kalhoty (neznámého střihu)
a vysoké kožené jezdecké boty.
V některých případech byly boty ozdobené na vnější
straně stříbrnými knoflíky (jeden ze zdrojů uvádí, že
špičaté ostruhy se používaly i v této době).
Stříbrem vykládané pochvy na zbraně, zavěšené na
opasku byly výrazně zdobeny kovovými plátky a
naznačují, že je to bohatý muž. Toulec má zavěšený na pravé straně a uvolněný luk
4B v koženém a kostěném pouzdru nalevo (ovšem považované trošku již za nemódní
v oné době), spolu s jemně zahnutou šavlí. Otázkou je úprava vlasů, protože kroniky
z přelomu 9. a 10.stol mluví o zvyku Maďarů a Moravanů, že si vyholovali hlavy,
když táhli společně na Bavory.
Ženy [5] nosí podobné oblečení jako jejich mužské protějšky. – volné kalhoty,
dlouhý kabátec lemovaný hedvábím, vysoké jelenicové boty a vysokou čepici.
Čepice je zdobena nikoliv kožešinou jako mužská, ale hedvábím. Ozdobné destičky
na prsou jsou stříbrné s vloženým zlatem, velmi často s motivem orla. Více obrázků
viz. (1, 2, 6)

11.století
V kronice neznámého autora z 11. stol se nachází
6A zpráva, že ve „staré zemi“ byla taková hojnost
kuní kožešiny, že nejen šlechtici, ale i rolníci,
bačové, pastevci krav i vepřů zdobili své oděvy
kožešinou. Kalhoty, boty, kožešinové klobouky,
čepice, opasky, pochvy na šavle, sedla a popruhy
byly z kůže. Knoflíky, spony, růžice, mince a
kroucené obruby byly nalezeny společně
s koženými pozůstatky a vědci určili, že pochází
6B
z 9-11. stol, tedy v době, kdy poslední vlna Maďarů přišla do Karpatské pánve. Maďaři pravděpodobně
zavedli v Evropě dnešní použití knoflíků. Kaczgány (kožešina z divoké zvěře pohozená volně přes
ramena), kodmon (krátký kabát z ovčí kůže), bekecs (prošívaná vesta speciálního tvaru) a suba (dlouhý
teplý kabátec, vyrobený z ovčí kůže) bylo typické oblečení. Maďaři byli dobří koželuzi, ševci, kožešníci a
sedláři. Uměli vyrobit plsť, kterou používali na stany, přikrývku, koberce a oblečení. Tkali lněné či
konopné plátno na spodní oblečení a jemnější kusy jako košile a kalhoty (gatya).
Ženy nosily dva po kotníky dlouhé oděvy (tuniku a chemise) přepásané opaskem, přičemž horní byla
ozdobena vyšíváním. Ženy v Maďarsku zvou fehérnép (bílí lidé), protože se oblékaly do bílého plátna.
V některých oblastech se oblékaly do bílého na svatby, v jiných na pohřby. Byzantští a němečtí kronikáři
se zmiňují o této zvláštnosti.
Byzantinci si oblíbili maďarský „kabát“ (slovo maďarského původu) a „mente“ (kabát přehozený přes
ramena, v Byzanci zvaný mandyae).
Po zavedení křesťanství byly trestány staré zvyky a tak šlechtici na čas opustili bohaté ošacení
východního původu a nosili oděvy byzantské či románské. Prostý lid ale zůstal u svých původních šatů.
Za nějakou dobu se i šlechta vrátila k nošení tradičních oděvů, ale s některými převzatými prvky.
V 11.stol maďarští urození pánové nosili tuniky lemované korálky, kabáty přehozené přes ramena
(mente) s přezkami, zdobené kožené nebo kožešinové kabáty (kodmon) a vysoké boty. V průběhu let bylo
vydáno několik nařízení o zákazu nošení tohoto drahého oblečení. Pro představu obrázek obr. 6B ukazuje
výřez originálu korunovačního pláště (mantle) z roku 1031 uloženého v Maďarském národním muzeu.

12. stoleti
Na oděvech zvlášť urozených osob maďarského původu si můžeme všimnout, že nosily oděvy tu podle
byzantské módy, tu dle západní, velmi často francouzské románské módy.

7 13.stol
V 13. století, po mongolské invazi, se Kumáni (poslední kočovný národ, který do Uher
přišel ve 13. století) usídlili v Maďarsku. Jejich oblečení mělo velký vliv na Maďary,
zvláště díky tomu, že král László IV (1272-1290) jej měl v oblibě. [Obr. 7]. Typický
kumánský oděv sahal po kotníky, byl upnutý v pase a nabíraný v bocích. Ženy v této
době začaly používat bohatě nabírané suknice. Pod suknici byla tunika či chemise
vyšívaná kolem krku. V chladných dnech nosily ženy kabáty z ovčí kůže stejně jako
muži. I pro maďarské ženy platilo stejné pravidlo jako v celé Evropě – vdané ženy
musely mít zakryté vlasy. Nejrozšířenějším textilním materiálem byl len a vlna, jen
pro nobilitu se dovážely orientální hedvábné látky. Změna nastala v 14. a hlavně v 15.
století, kdy se z Itálie šíří rozličné druhy hedvábných látek, zvláště vzorované damašky
a hedvábné samety.
8

14.stol
Éra anjouvských panovníků (francouzský královský rod) přivedla k
maďarskému královskému dvoru mnoho vlivných cizinců, které místní móda
oslovila natolik, že ji nejen nosili, ale seznámili s ní i ostatní Evropu. Tento
princip platil i recipročně. Na obrázku 8 je ukázán královský pár oděný podle
evropské módy. Uherští šlechtici ovlivnění západní módou nosili spodní
prošívaný kabátec (kurtka), širší spodní suknici a upnutější nohavice. Na
přelomu 14. a 15. století si mladí šviháci stejně jako na západě oblíbili zcela
uplé nohavice a velmi krátké kabátce. Ovšem dlouhé oděvy byly i nadále
považovány za reprezentativní zvláště u dvora nebo jako znak učenosti např.
lékařů a profesorů. Charakteristickou součástí šatníku pro muže i ženy byly kukly, které se oddělily od
plášťů. Nižší vrstvy obyvatel je používaly až do 16. století. (10). Dá se říct, že oděvy od poloviny do
konce 14. století jsou směsicí západního stylu (kronika Maďarská a starší Ladislavská kronika - jupon,
cotehardie, později houpelande) s tradičními prvky a vytváří tak „maďarskou“ módu. Mnoho z těchto
drobných detailů jsou ovšem snadno přehlédnutelné. Oděvy i nadále výrazně ovlivňovala Byzanc. Fresky
ukazují Vladislava I, nebo Mircea se synem Mihialem v byzantském šatu, kdy mají na sobě středně
dlouhé cotehardie s těžce perlami a šperky zdobenými pásy na lemech, krajích rukávů, výstřihu na krk a
rukávech ve středu bicepsu. Ženy jsou oblečeny obdobně v byzantském šatu. Často ale můžeme vidět
postavy s korunami typického západního stylu. K posouzení též poslouží portréty princů
Transylvanských, Valašských a Moldavských, kde je byzantský vliv ještě patrnější (viz.1).

15.stol
V 15. století byla maďarská kultura a
9A zvyky silné, ale zemi vládli cizí
králové. Například král Lájos Velký
s liliovou korunou na hlavě [obr 9A]
nosil módní oděv z Itálie (dle módy
druhé třetiny 14. stol.), ke kterému si
vzal ovšem doplněk z dob starších –
hermelínem podšitý plášť. Na rukou
má bílé rukavice a na nohou má tmavě
modré punčochy a mírně zašpičatělé
kostkované boty. Rytíři vlevo jsou
oblečeni podle západní mody, ale

válečníci vpravo jsou oděni podle východních zvyklostí s tehdy moderními

zbraněmi.
Italská móda byl dobře padnoucí kabátec, přiléhavý do pasu se suknicí, někdy
nabíranou a nohavicemi se špičatými botami. Kápě, případně s tvarovanými okraji,
byla též součástí tohoto šatu.
Módu východního ražení charakterizovaly: po kotníky dlouhé kabáty upnuté do
pasu, přepásané opaskem a pak široce padající k zemi a vepředu otevřené. Nebo
volný plášť tzv. kumánský šat s širokými rukávy, které jsou zapnuté šňůrovými
sponami.
Popíšeme si válečníky vpravo: Kumáni, Pečeněhové a Székerové mají vysoké
špičaté čepice. Oblečeni jsou v dlouhých barevných kabátcích či kaftanech
otevřených nebo spojených sponou. Někteří mají na prsou „boglar“ (druh ozdoby,
9B
brož). Opasky nosili umístěné v pase. Kabátce (dolmany) byly na boku do půli
stehen rozstřižené, nebo mohly být rozstřižené vepředu. Používanou látkou je
výrazně barevný brokát nebo hedvábí. Kabát (dolmány) ve svých mnohých variantách byl
nejrozšířenějším kusem oblečení pro maďarské muže od počátku 10. století do poloviny 15. století.
Střihy na kabátce si můžete prohlédnout na dochovaných vyobrazeních: [A-D]

A B C D

Šlechtici převzali módní oblečení ze západu (zvláště pak burgundskou a italskou módu), ale nosili je na
spodním oblečení. A nevzdali se ani oblíbených dlouhých kabátců, které v pase sepnuli.

Jako formální oděv na počátku 15. století urození nosili oděv zvaný granata připomínající byzatský
panovnický šat. Je to dlouhý, široký kabát jednoduchého střihu sahající ke kolenům s volnými rukávy,
bohatě zdobený se stojáčkem nebo bez a nošený na královských dvorech od 14. století. Granatu poprvé
najdeme na byzantských freskách z 13. století a v 15. století byla považována za velmi staromódní a
formální.

Šlechtické ženy nosily vyšívané tuniky (chemise) a na nich bohatě nabírané a zdobené sukně se živůtkem.
Jako svrchní oděvy používaly kabáty stejně jako muži. Šlechtičny si rády nechávaly šít své oděvy podle
západních vzorů. Ženskou pokrývkou hlavy bylo zavití (kapuriac, merame/neframe) nebo pokrývka
vyztužená vrstvami slepené plsti nebo vlny a zdobená stužkami a výšivkami (krype, parta). Cestovatelé
popisují ženy obchodníků a rolníků oděné v suknicích se zástěrou a chemise (catrinte, fota, and vilnic)
doplněné kápí (csucha).

Vzhledem k osmanské expansi do Srbska, Valašska a Transylvánie v druhé a třetí čtvrtině 15. století
mnoho Maďarů chodilo v bohatě zdobených zbrojích. To vysvětluje, proč se kaftan začal šířit mezi nižší
vrstvou obyvatelstva a je považován za oděv vojáků či loupežníků.

Rolnické oblečení mělo mnoho typů oděvů jednoduchého střihu, ale bylo odolné počasí a vodě. Šat
pastevců a ostatních pracujících venku se skládal z obuvi z jednoho kusu kůže se špičatou (gurgui) nebo
kulatou špicí (kapca), jednoduché suknice (fusta a linje) a vlněných (icar) nebo lněných kalhot (izmene).
Karpatské oblasti Valašska a Transylvánie, stejně jako východní části Moldávie a Bessarabie měly mnoho
variant kabátce. Některé byly z ovčí kůže chlupem ven (burnuz a keptar) s rukávy (burke, gube) z tlusté
plsti (szur), nebo z tlusté vlny (habanitsa) ci huňaté vlny (guba). Vzhledem k drsným zimám v karpatské
oblasti muži často nosili tlusté vlněné pláště (gugla) přes jmenované oděvy. Jedna věc spojovala odění
všech Maďarů bez rozdílu tříd a povolání a to použití vlny na svrchních oděvech, obvykle lemovaných
kožešinou, které nosily v zimě. Nejběžnější byly vlněné kabátce kryté kůží s rozličnými tvary rukávů
(contesul, contos, chintes, chintus, kontesh, kontos, suba) ale vlna mohla být kryta i drahými materiály,
což byl základ oděvu czamara, delia, fereaua/feiageaua, mantaua, suba, které používali bohatší
obyvatelé. Tyto oděvy obvykle oblékali přes ostatní šaty jako například přes jednoduché kaftany (caftanul,
habanitsa) nebo bohatě zdobené oblečení z drahých materiálů (pancar, szoknya, dolman, mente,
guibeaua). Šat doplňoval klobouk. Mohl být slaměný na léto, plstěný mnoha tvarů (magrieka, kolpava,
csako) nebo ze sukna, kožešiny či zdobený peřím (suveg).

Hajduci, vojáci Štepána Báthoryho (Transylvánie), jsou zobrazováni buď v kaftanu nebo v dolmany pod
kaftanem s krátkými rukávy, obojí v délce po kolena a přepásané. Často mají malou plstěnou čepici.
Valašští vojáci mají stejné oděvy, odlišné pouze šířkou, soukenný límec dolmanu leží přes svrchní kaftan
a mají vysoké kónické kožešinové čepice.

16.stol
Na obrázcích [10,11] vidíme původní
oděvy z 20.let 16.století, krále Lájose 11
10
Maďarského a Marie Habsburské, na
kterých je patrný výrazný vliv
evropské módy počátku 16.stol.

Králův oděv je vyroben ze zlato

fialového brokátu. Je prodloužen
vzadu do vlečky, kolem krku má 10
cm vysoký stojací límec a pod rameny
připevněné dlouhé rukávy. Spodní
lněná košile je velmi jednoduchého
střihu, ovšem s nákladně stříbrem
vyšívaným dekoltem, stojáčkem a
rukávy. Královnin oděv je
ze zeleného hedvábného damašku.
 E

Mnohem podrobnější popis si můžete přečíst (5), stejně

12 jako prohlédnout detaily. 13

Po bitvě u Moháče r. 1526 východní část Maďarska

patřila do Osmanské říše. A tak fresky kostelů ve
Valašsku a Moldávii zobrazují Turky v kaftanech
s turbany. Nepřekvapí ani fakt, že dochované oděvy
z tehdejších dob jsou vyrobeny z látek osmanských
manufaktur.

Šlechtický oděv v neobsazené části Maďarska na

počátku 16. století byl charakteristický německo
italskými módními prvky (kožešinové šuby, síťované
čepce). Postupně si ale větší oblibu získávaly turecké
prvky (zapínání na šubách, turbanovité pokrývky
hlavy, šperky), které mu nakonec vtiskly charakteristickou podobu. Mužský oděv se skládal z košile,
spodního přiléhavého kabátce, přiléhavých kalhot a volnějšího vrchního oděvu.

14 V 16.-17 století se šlechtici i nadále oblékali 15

barevně – oblíbená byla modrá, žlutá, zelená,
červená. Muži nosili přiléhavý kabát (dolmany)
s dlouhými rukávy, které měli otočené nahoru a
v zimě pouhým stočením dolů vznikla ochrana na
ruce místo rukavic. Často používali i kabát
(dolmany) se zkrácenými rukávy, ze kterých
čouhaly zdobné košile vyšívané stříbrnou a zlatou
nití [12]. Pod touto košilí ještě mohla být druhá,
aby výšivky neškrábaly ruce. Často používali ke
zdobení i krajky. Svrchní oblečení doplňoval
plášť – mente. Podle tradice byl Gábor Bethlen
takto oblečen i na své svatbě [15]: mente (plášť)
z italského sametu vyšívaného stříbrnou a zlatou plochou výšivkou. Na plášti i kabátci byla našita hojně
zdobená točená hedvábná šňůra k zapínání předních částí. Jako další ozdoba sloužily knoflíky, u bohatých
z polodrahokamů nebo nákladné stříbrné knoflíky. K tomuto oblečení patřila podle východních zvyků
ještě čepice „suveg“ s ptačím perem, většinou z orlů či volavek. [obr. 14] K svrchnímu oblečení se jako
ozdoba ještě používal stříbrem vykládaný kožený opasek nebo opasek z točené šňůry.

Díky tureckým vlivům nosili muži čižmy – vysoké boty s tvrdou horní částí a tvrdou podešví. Čižmy
obouvaly také ženy a malé děti. Barva byla obvykle živě červená nebo žlutá. K čižmám neodmyslitelně
patřily ostruhy (jízda na koni byla v době dlouholeté války s Turky velmi důležitá). Nemajetní lidé měli
krpce.
V této době nebylo zvykem nosit paruky jak bylo obvyklé
v západní Evropě. Muži si pěstovali kníry a vousy.
V 16. století byly dámské šaty ušité z bohatě vzorované hedvábné
látky nebo z vyšívaného sametu, protkávaného stříbrnou nebo
zlatou nitkou. Dámy nosily oděvy upnuté ke krku a to i v době,
kdy byla v Evropě móda až přehnaně hlubokých dekoltů.
Maďarské vdané ženy nosily na nabírané sukni hedvábnou nebo
16 krajkovou zástěru, ke které mohl, ale nemusel být připojen horní
díl, což byl vlastně živůtek bez rukávů, který míval v předu
šněrování. Pod živůtek
17 patřila svrchní košile 18
(blůzka) s velkými
nabíranými, bohatě
zdobenými rukávy a
límcem. Pod touto
blůzkou byla další košile.
Dámská obuv, schovaná
pod šaty, nebyla vidět.
V 16. století se nosily
boty převážně s kulatou
špicí na nízkém podpatku.
V 17. století byly
oblíbené vysoké dřevěné
podpatky a rozšířené
čižmy.
Neprovdané dívky nosily
ve vlasech bohatě
zdobený „párta“ –
 19 původem z odvážných gotických zavití;
vysoký, extra zdobený pruh látky 20
aranžovaný do tvaru korunky. Provdané
ženy schovávaly vlasy do čepců.
Stejně jako v předchozích dobách byly
šaty velmi cenné díky použití velkého
množství drahých kamenů, perel, zlata
nebo krajek. Kroj mladého hraběte
Ference Rákocziho, bohatě zdobený
perlami stál 150 volů. Za jediné červené
21 šaty s 12 řadami perel Ilona Zrínyi
zaplatila stejně, jakoby koupila celou
vesnici. Ovšem takový oděv pochopitelně
22
nebyl nějaký módní výstřelek, ale dědil se
v rodině.

V průběhu let se složení typického

maďarského mužského oděvu příliš
nezměnilo a sestávalo z dolmány (dobře
padnoucí kabátec), kabátec s krátkými
rukávy, ukazující zdobení rukávy košile,
těsné kalhoty s knoflíky na nohavici, těsné
kalhoty podobající se punčochám, boty,
mente (plášť), kaczgany (kůže z tygra,
pantera nebo vlka), kožešinou zdobenou
čepici s růžicí a ptačím brkem..

Trvalými prvky ženské módy byly: spodní

24
a svrchní košile s nabíranými rukávy
23 (vyšívané nebo zdobené korálky), přesně
padnoucí, těžké zdobené vesty, dlouhé
nabírané sukně s krajkami nebo
sametovým lemováním a zástěra také
zdobená krajkou nebo vyšíváním. Ženy též
nosily pláště, kožešinové kabáty a čepice
bohatě zdobené. Děvčata nezakrývala své
vlasy, ale nosila párta. Spodní i horní
vrstva společnosti nosila obdobné
oblečení, rozdíl byl v kvalitě látky a
provedení.

Mnoho pozornosti bylo věnováno také

harmonii barev a zdobení. Černou barvu
Maďaři používali pouze v hlubokém
smutku, jinak byla móda velmi barevná.

Shrnutí obecné části

Na obrázcích ze všech období si můžeme zřetelně všimnout, že Maďaři mají rádi těsně padnoucí
oblečení, které zdůrazňuje jejich štíhlé postavy, zvláště v pase.
Pro Maďary mělo jejich odění vskutku velký význam, utráceli za něj nemalé částky a věnovali velkou
péči jeho ochraně, údržbě a čistotě. Tento charakteristický rys je tradice přinesená z východu.
Další informace můžete najít např. v knize Magyar viseletek Torténete, Nemes, Nagy a Tompos (1).
Speciální oblečení 25
Husaři (huszar)
Opomenout nelze ani asi nejznámější maďarské vojenské jednotky – huszary.
Původně to bylo jméno vojáků patřících sborům lehké jízdy zavedené králem
Matyášem Korvínem v roce 1458 na boj proti Turkům. Později se tento pojem
rozšířil do celé Evropy jako termín označující lehkou jízdu.
Typická uniforma maďarských husarů byla s malými modifikacemi později
převzata jinými evropskými armádami. Skládala se z čapky nebo vysoké válcové
čepice, kabátce s těžkým proplétáním a dolmanu nebo pelisse (volný kabát
přehozený přes levé rameno).
Oděv husarů doplňovaly těsné kožené kalhoty (pancar), těsně padnoucí kabátec,
vysoké boty a volný svrchník. Tento vzhled má původ v časech vlády Matyáše
Korvína.

Svrchní části lidových krojů

Zatím jsme se zabývali hlavně oděvy bohatých lidí, ale stejně tak zajímavé je lidové oblečení. Ačkoliv v
lidové tvorbě převažuje praktická stránka, chudší lidé se také rádi parádili stejně jako kdekoliv jinde na
světě. Obecně se dá říct, že lidový kroj mnohem méně podléhá módě a tak zůstává zachováno mnoho
starých prvků
Stručně si charakterizujeme typické kusy lidového oděvu:
Velmi častým a rozšířeným kusem
26
oděvu je SZUR: starý typ plstěného
kabátu obvykle přehozený přes
ramena. Jeho předchůdcem byl
F pravděpodobně kandys, kabát
antických Médů (cca 6. stol před
naším letopočtem). Král sv. Štěpán
(997-1038) se zmínil ve svém
zákoníku o tkalcích vlny, kteří dělali plsť pro výrobu szur. Rolníkům a pastevcům
slouží jako kabát, chránící před chladem, větrem, sluncem a v noci posloužil jako
přikrývka a polštář. Také v neděli jej oblékali do kostela.
Střih szuru je jednoduchý viz. střih F, sestává z 12 rovných plstěných dílů.
Přírodně zbarvená plst je z ovčí vlny. Je bohatě zdobená výšivkou a aplikacemi vzory a technikami
s původem ve vnitřní Asii.

SUBA je těžký kožešinový 28

G 27
kabát stejně starý jako szur,
pravděpodobně asijského
původu. Šuba chrání před
chladem, vlhkem, sněhem a
teplem slunce. Bačové ji
používají jako přikrývku.
Šuba má komplikovaný
střih a je vyráběna
speciálně kožešníky.
Rozložená je kruhového
tvaru a spotřebuje se na ni
12 ovčích kožešin. Ornamenty jsou z bohatě vyšívaných stylizovaných květinových skupin.
KODMON má též kořeny v Asii, kde je stále běžně rozšířen. Je to kratší kabát z ovčí kůže, zdobený
výšivkami a koženými aplikacemi, používaný jak ženami, tak muži v celé zemi.
Král Kálmán (1100-1116) zakázal nošení extrémně fantastických kabátců,
zatímco král Matyáš (1458-1490) jich objednal 8 000 kusů pro své vojsko.
Během a po turecké okupaci se používaly jako pláště, přehozené přes ramena.

SZOKMANY je starý, dobře padnoucí krátký kabátec rolníků.

Je vyroben z drsné, doma předené huňaté vlněné látky, nebo
plsti, nabarvený na hnědo nebo
černo. Velmi pravděpodobně H
29 zavedli Maďaři tento oděv do
Evropy. Dnes je oblíben zvláště
v Transylvánii (část dnešního Rumunska) 30

Mimo tyto zmíněné svrchní oděvy používali Maďaři též KOŠILI a GATYA (gatě = nabírané lněné
kalhoty) a mohli tak ovlivnit okolní Evropu. Mužská i ženská košile byla z rovných lněných kusů. Gatya
jsou hustě nabírané v pase a oblíbené zvláště rolníky v létě.
CH

Poděkování
Za překlad literatury v originálním jazyce a podporu děkuji Ing. Pavolu Kaszonyimu. Mé díky také patří
knihovně University of Illinois, Champaign-Urbana, USA za zpřístupnění velkého množství kvalitních
publikací.

Literatura:
(1) Magyar viseletek Torténete, Nemes-Nagy-Tompos, ISBN: 963-85528-3-2
(http://www.kolumbus.fi/rauno.huikari/magyar_viseletek.htm)
(2) Magyar Folklor Muzeum, http://magyar.org/ahm/index.php?projectid=4&menuid=194
(3) Historic Hungarian Costumes, Joseph Hollrigl, Officina Budapest, 1939, střihy
(4) Turania Lands, http://www.hunmagyar.org/turan/t2m.html
(5) Mary of Habsburg`s gown, Cyntie Virtue, http://www.virtue.to/guest_authors/hungarian.html
(6) Slované doteky předků, Luděk Galuška, 2004, ISBN 80-7028-218-5
(7) Tisícročie módy, Magdaléna M. Zubercová, Osveta, 1988
(8) Medieval Panorama, R. Barlett, 2001
(9) Reg Kaganat, http://www.geocities.com/kaganate/mgyrclth.html
(10) Encyclopaedia Humana Hungarica 05, http://mek.oszk.hu/01900/01911/html/index1.html
(11) Vazlat a Habsburg-Ellenes mozgalmakhoz, http://nov.lkg-bp.sulinet.hu/~aaa/habs/FRAME.HTM
(12) Croatian military art, http://pubwww.srce.hr/husar/
(13) Zbraně, zbroj a kostým doby husitské a předhusitské, E. Wagner, 1958
(14) The Hungarian Szur, An Archaic Mantle of Eurasian Origin, V. Gervers-Molnar, 1973
(15) 20 000 Years of Fashion, R, Boucher
(16) Patyolat és posztó, Endrei Walter, 1989
(17) The Imperial style : fashions of the Hapsburg Era: based on the exhibition, Fashions of the Hapsburg
Era, Austria-Hungary, P. Cone, 1980
(18) Régi magyar öltözködés: viseletek dokumentumok és források tükrében / [összeállította...írta
Benyóné Mojzsis Dóra, 1988
(19) The influence of Ottoman Turkish Textiles and Costume in Eastern Europe, V.Gerves, 1982, Royal
Ontario Muzeum
(20) Régi textiliák, V. Ember Mária, 1980, Magyar Helikon. Corvina Kiadó

Obrázky:
1 reliéf z Persepolis, (2)
2 Hunský princ při jízdě na koni (2)
3 A Král Arpád, 9. stol (8)
3 B rekonstrukce avarského opasku z 8.století, (9)
4A oděv muže z 9. století (9)
4B tarsolya – vojenská taštice, ranné 9. století (8)
5 oděv ženy z 9. stol (9)
6A svatostěpánská královská koruna, dolní část je byzantská (cca 1070) a horní část románská (cca 1000)
(8)
6B detail maďarského korunovačního pláště, 1031, Ars Hungarica (Hungarian National Museum)
7 Král Lászlo IV,13. století (2)
8 Královský pár, pohřební malba v Szekely, 14. století (2)
9A vyobrazeni z kroniky, Král Lajos Velký (1)
9B replika opasku a tarsolya (1)
10 oděv Lájose, 1520-1530, (5)
11 oděv Marie Habsburské, 1520 (5)
12 Šlechtic, 16. stol (2)
13, 14 16.-.17. století (11)
15 Gabor Bethlén, vyšívaný oděv, cca 1620, (11)
16 16. stoleti, (11)
17 Esterházy Orsolya, 17.stol (2)
18 Kateřina Brandenburská, (10)
19 živůtek Evy Thokoly, 17.stol, (10)
20 oděv Miklose Oláha, (10)
21 Miklos Esterázy, 1645, (10)
22 Esterházy László, 17 stol, (2)
23 vesničan, 16. století (10)
24 vesničan, 16. století (10)
25 huszar, Ctibor regiment, 1688, (12)
26 szur, (2)
27 suba, (2)
28 suba, (2)
29 kodmon, (2)
30 szokmany, (2)

Střihy
A klasický střih na mužský kaftan. Otvor do V může být buď rozstřižení kvůli snadnějšímu pohybu nebo
může znamenat vložení klínu
B Druhý klasický střih na mužský kaftan. Všimněte si přídavku na přední klopě a umístění výšivek.
Manžety též vypadají jako střižené a tvarované.
C Třetí střih na kaftan. Znovu je zde přídavek na přední klopu. Vnitřní linie podél stran a pod dolním
švem naznačují střih spodního oděvu
D Střih ukazující vliv západní módy na východní oděvní konstrukci. Všimněte si připojené košile,
naznačení pro zapínáni vpředu a průrazkového švu. Také rukávy jsou tvarované. (3)
E předpokládaný střih na oděv krále Lajose a Marie Habsburské, 1520, (5)
F – CH střihy na folklorní oděvy, (2)